REPCO

Ve svém přehledu tisku z 16. listopadu jsem se věnoval zdánlivě nevyhnutelnému vzestupu krajně pravicových myšlenek v mnoha členských státech EU . Dvě nedávné události si však zaslouží naši plnou pozornost, protože poukazují na to, do jaké míry se občanská společnost mobilizuje, aby tomuto trendu čelila, a to tři a půl měsíce před rozhodujícími evropskými volbami.

V Německu masové demonstrace v reakci na vzestup krajní pravice naznačují, že práh tolerance pro jednání krajně pravicových politických stran byl překročen. Desítky tisíc lidí pochodovaly několik dní ve městech po celé zemi a pokračují v tom i o víkendech, aby odsoudily rasistickou ideologii krajní pravice. Demonstrace následovaly po odhalení ze strany Correctiv10. ledna o tajné schůzce, kterou AfD a neonacisté uspořádali loni v listopadu, aby projednali plán na deportaci milionů Němců a Němců neněmeckého původu.

Další pozoruhodný vývoj nastal 23. ledna, kdy německý ústavní soud vydal bezprecedentní rozhodnutí, které zakazuje neonacistické straně Die Heimat(Vlast, dříve NPD) po dobu následujících šesti let přijímat veřejné prostředky, neboť zprávu v berlínském deníku Die Tageszeitung. O debatě která začala za Rýnem o možnosti podniknout právní kroky proti AfD, referuje sloupkař Kersten Augustin se ptá  "Co uděláme s fašisty?"  

V Polsku se nově zvolená vláda sestavená Donaldem Tuskem snaží ze všech sil odpolitizovat státní aparát a veřejnoprávní média, i když se čistka ukazuje jako obtížnější, než se očekávalo. To by mělo sloužit jako varování, píše britský novinář a historik Timothy Garton Ash ve svém sloupku pro britský deník The Guardian. Obnovení demokracie se ukazuje jako ještě obtížnější než její vytvoření od nuly: "Několik posledních týdnů v polské politice bylo dramatických, rozzlobených a někdy bizarních. [...] Největší výzvou pro Tuska a jeho koaliční partnery bude odolat pokušení jednoduše obrátit karty a dosadit své vlastní stranické věrné místo té druhé party." Taková rekonstrukce bude trvat dlouho: "Do konce tohoto volebního období, tedy do roku 2027, by měla být veřejnoprávní televize pevněji nestranná, soudy plněji nezávislé, prezident nezpochybnitelně nadstranický, státní podniky důsledněji nestranické, veřejná správa a bezpečnostní služby skutečně nezávislé - nejen než tomu bylo za PiS, ale i než tomu bylo za dřívějších polských vlád, včetně předchozích Tuskových vlád, než se k moci dostali populisté."

Pro ty, kteří se nemohli zúčastnit, si můžete poslechnout opakování rozhovoru s Timothym Gartonem Ashem na našem živém vysílání 6. února (odkaz), kde tento impozantní odborník na Polsko hovoří mimo jiné o tom, jaké poučení si evropské demokracie musí z polského příkladu bezpodmínečně vzít.

Jak nizozemský politolog Cas Mudde již léta zdůrazňuje a jak napsal nedávno na X: "Krajní pravice je hlasitá menšina, nikoli mlčící většina. A také, jestli nám ulice něco říkají, tak to, že "lid" krajně pravicovou politiku NECHCE! Mohou to média a politika konečně vzít na vědomí?" V Nizozemsku by neúspěch při sestavování koalice mohl vést k novým volbám, což by jistě nahrálo krajně pravicové straně PVV Geerta Wilderse (která se v obecních volbách 22. listopadu dostala na první místo). Ve své analýze pro Le Grand Continent Mudde recenzuje sedm možných scénářů, z nichž "žádný není atraktivní". V případě nových voleb "průzkumy ukazují, že PVV by z nich vyšla silnější a byla by schopna ovládnout jakoukoli koalici", varuje. Dále odsuzuje selhání "dosavadních stran a médií", které se "nadále soustředí především na imigraci nebo přejímají přístupy PVV v jiných otázkách, například v oblasti bydlení". Slova pro moudré.