REPCO

V době, kdy píšu tento zpravodaj, Vladimir Putin právě začíná odpovídat na otázky na akci nazvané Pryamaya Linea neboli "Přímá linka".

Za Putinovy vlády se stalo tradicí, že ruský prezident jednou ročně několik hodin odpovídá na dotazy občanů. Občané i jejich otázky jsou samozřejmě předem pečlivě prověřeny, aby dobrého cara nikdo nepřekvapil.

V roce 2022 byla tradice prezidentských setkání přerušena. Agrese na Ukrajině se Putinovi naprosto nepovedla a neměl zájem odpovídat na otázky ohledně ní. Čtvrteční Pryamaya Linea - tentokrát spojená s tradiční tiskovou konferencí - je tedy první svého druhu od ruského útoku na Ukrajinu.

Letos se setkání konalo krátce poté, co Putin potvrdil, že se bude v nadcházejících volbách ucházet o páté prezidentské období.

Co se týče Putinových odpovědí, zde je jejich shrnutí v jednom odstavci: Rusko je silné; ekonomika je stabilní a nepoškodily ji západní sankce (které jí ve skutečnosti pomohly); životní úroveň Rusů roste a prosperita roste; peníze jsou a budou a dostanou je všichni, kdo je potřebují; Rusko je lídrem v inovacích a vyvíjí nejnovější technologie; žádná nová mobilizace nebude, protože Rusko vyhrává válku a na frontě jde všechno podle geniálního plánu, který vymysleli v Kremlu; Rusko ve skutečnosti nebojuje s Ukrajinou, protože Ukrajina neexistuje, ale bojuje s podlým NATO a Západem; Západ není celý svět, protože skutečný svět je na straně Ruska; mezinárodní právo nesmí být jedněmi zeměmi vnucováno jiným zemím; Rusko je v čele antikoloniálního boje a zvítězí, protože bojuje za spravedlivou věc; a okupovaná území Ukrajiny - jednostranně a svévolně připojená k Rusku - samozřejmě vzkvétají.

Povinnou součástí této hry je jedna nápadně ostrá otázka, která vypadá, jako by ji pečlivě napsal režisér. Letošní údajně nepříjemná otázka například zněla: "Jak se nejlépe dostat do Ruska, které je vysíláno na 1. televizním kanálu?". Vtipné, ale vraťme se k podstatě věci.

Takzvaná "únava z války"

Putin je rozbitá deska. Problém však není v tom, že lže a že celý aparát kremelské propagandy je lež. Problém je, že někteří lidé na Západě opět začali věřit lžím.

Děje se tak na pozadí tzv. únavy z války a "zklamání" z nedostatečného úspěchu na ukrajinské straně. Používám tyto výrazy s jistou dávkou posměchu, ale ve své podstatě jsou zhoubné.

Vsadil bych se, že v poslední době se setkáváte s titulky, články a názory expertů, že jsme Rusko podcenili, že ruská ekonomika se ukázala být imunní vůči západním sankcím, že Putin dobře kalkuloval a vyčkával - a že Rusko vyhrává válku.

Myslím si, že je to nebezpečný narativ, stejně jako jsem si loni myslel, že je nebezpečné opakovat dezinformace o údajných Putinových nemocech a brzkém zániku nebo se pouštět do debat o rozpadu Ruska a nových mapách, které budou následovat.

Dá Západ Ukrajině ještě šanci vyhrát tuto válku?

Pravdou je, že situace Ukrajiny je nyní velmi složitá. Prezident Zelensky právě osobně vystoupil v Senátu USA, aby požádal o odblokování mnohamiliardového podpůrného balíčku. Bohužel se nikam nedostal. Kyjev se stal vedlejším účastníkem amerických vnitřních sporů. I kdyby Zelensky během své návštěvy Kapitolu udělal stojku, nikam by se nedostal. Protože tento příběh se vůbec netýká Ukrajiny.

Nadcházející prezidentské volby v USA a potenciální (pesimisté by řekli pravděpodobné) Trumpovo vítězství vyvolávají všude obavy a napětí. Na Ukrajině se to projevuje nevyhnutelnou proměnou myšlení.

Ukrajinky a Ukrajinci si uvědomují, že válka nemusí skončit rychle, že nemusí skončit výsledkem, který si přejí, a že v mnohaleté opotřebovávací válce má Rusko výhodu převahy zdrojů - především lidských.

Problém Ukrajiny ve skutečnosti nespočívá v tom, že by nebyla schopna vyhrát válku s Ruskem nebo udržet vysokou úroveň sociální mobilizace. Základním problémem Ukrajiny je její závislost na vojenské podpoře Západu. To není jen problém Ukrajiny, ale i náš.

Koneckonců, těžko se daly očekávat zázraky, když se ukrajinská protiofenzíva odehrávala bez bojových letounů. Stíhačky F-16 se k ukrajinským ozbrojeným silám stále nedostaly. Nesmíme očekávat velkolepé úspěchy v terénu, když je západní vojenská podpora dávkována jako kapačka a je třeba o ni neustále prosit.

Pokud je Ukrajina slabší než Rusko, znamená to, že Západ je slabší než Rusko.

Domníváme-li se, že Ukrajina je slabá a Rusko silné, dopouštíme se stejné chyby jako dříve. Přitom vše, co vidíme ve zprostředkované ruské realitě, zůstává stejnou fasádou jako vždy. Ve skutečnosti nevíme, co za tím stojí.

Nejsme schopni posoudit skutečný stav ruské ekonomiky, náladu tamní veřejnosti ani stabilitu ruského politického systému. Máme však náznaky, že situace není tak dobrá, jak Putin tvrdí.

Jedním z těchto vodítek je růst cen potravin. V poslední době došlo zejména k prudkému nárůstu cen vajec, což vyvolalo pobouření ruských spotřebitelů. Většina odborníků se domnívá, že inflace je pouze důsledkem západních sankcí. Zařízení a suroviny z mezinárodních zdrojů se do ruských farem nedostávají, a pokud ano, tak oklikou.

Druhým vodítkem jsou častější odvody mužů do armády a stále odvážnější protesty rodin odvedenců, kteří jsou na frontě déle než rok.

Může se stát, že Putin nestihne ani své březnové volby, případně podzimní - tedy volby v USA. V takovém případě bude Trumpův problém vypadat radikálně jinak.

Místo abychom se nechali odradit a smířili se s tím, že Ukrajina je slabší, než jsme věřili, a že nezvítězí, soustřeďme se na to, abychom jí poskytli potřebnou podporu a přesvědčili naše společnosti na Západě, že tato podpora je nezbytná. Prosazujme zpřísnění sankčního režimu.

Uznávaný ukrajinský publicista Vitalij Portnikov v obsáhlém rozhovoru pro server Suspilne tvrdí, že iniciativa ve válce na Ukrajině je na Západě. Poukazuje také na možné důsledky nečinnosti Západu pro bezpečnost ve světě.

Zároveň nás vyzývá, abychom se rozloučili s minulostí. Není šance vrátit čas. Ukrajina se možná bude muset soustředit na obranu svého území a zachování své státnosti, přičemž přinejmenším v blízké budoucnosti nemá vyhlídky na znovuzískání území okupovaných Ruskem. K zastavení ruské agrese a rozšíření války do dalších zemí je však zapotřebí rozhodný postoj Západu, ochota přijmout Ukrajinu do EU a NATO a skutečné bezpečnostní záruky pro území kontrolované Kyjevem.

Orbán oslabuje EU, ale Tusk posiluje Polsko

Pokud jde o evropskou otázku, Ukrajinci vidí v nové polské vládě v čele s Donaldem Tuskem velký příslib. Během svého projevu v polském parlamentu odsoudil rétoriku "únavy z války" a přislíbil podporu a angažovanost Ukrajině na mezinárodní scéně.

Komentátoři zdůrazňují zvláštní mezinárodní postavení premiéra Tuska. Bývá označován za nejvlivnějšího polského politika posledních desetiletí. Existuje naděje, že tyto vlastnosti - jeho internacionalismus a znalost institucí, včetně dobrých osobních vztahů s řadou západních představitelů - poskytnou Ukrajině nové vyhlídky.

Pokud jde o mě, nemohl jsem si nevšimnout Tuskovy fixace na téma obrany hranic. V Podlasí, kde žiji, máme naději, že nová vláda změní situaci na polsko-běloruské hranici. Držíme se však Tuskova slova, že veškeré změny budou humánní. To už by byl pokrok.

Na toto téma je pronikavý článek Kaji Puto o migrantech na rusko-finské hranici. Polská pravice bude situaci na dalekém severu Evropy prezentovat jako potvrzení toho, že hraniční ploty a ostnaté dráty jsou nezbytné a že polská "obranná" strategie je správná. Události na rusko-finské hranici sice souvisejí se situací v Polsku a Bělorusku, ale jde o zásadně odlišný příběh.

Bonus: správná výslovnost cizích jmen jako zkouška pohostinnosti

A nakonec malá, ale důležitá prosba. Když se setkáte s člověkem z jiné země, snažte se naučit správnou výslovnost jeho jména a nedejte najevo, že vám tato výzva dělá velké potíže, i když tomu tak je.

Na běloruském portálu Naša Niva je článek o Bělorusech, kteří si mění jména při vyřizování dokladů v zahraničí, např. v Polsku. Andrej si například může změnit jméno na Andrzej v naději, že mu to v Polsku usnadní život.

Fonetické pohodlí by nemělo mít přednost před úctou k ostatním lidem. Pokud dokážeme vyslovit nejobtížnější slova v našem jazyce, pak také poznáme, že Aleksandra není Alex, Ivan není totéž co Ian a Dzmitry rozhodně není Dereck.

Pravděpodobně se vždy najdou lidé z Běloruska a dalších zemí, kteří si raději změní jméno na takové, které místním zní přirozeněji. Bylo by ale dobré vědět, že to nedělají jen proto, že jsme líní naučit se správně vyslovovat jejich skutečné jméno. Je to tak?

- Paulina Siegień

Přeložil Harry Bowden