REPCO

O tom, kdo jsme a jak si společně stojíme, vypovídá průzkum a zpráva, které byly zveřejněny před Evropskými volbami: nejnovější průzkum Eurobarometr, zveřejněný v polovině dubna, a zpráva Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA), zveřejněná na začátku června.

Eurobarometr nám říká, že v období před právě skončenými volbami byli (a jsou) občané v Evropě znepokojeni nárůstem chudoby a sociálního vyloučení a sníženou dostupností zdravotní péče.

"Nelegální imigrace není pro evropské voliče hlavní prioritou, přestože se tomuto tématu v posledním roce věnovala velká pozornost v médiích a v politické kampani pravicových stran," vysvětluje Lisa O'Carroll, bruselská zpravodajka Guardian.

Občané členských států EU by si přáli, aby hlavními tématy volební kampaně byly boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (33 %) a podpora veřejných zdravotnických služeb (32 %). Na dalším místě je ekonomika a tvorba pracovních míst, následuje obrana a bezpečnost, zejména v zemích sousedících s Ruskem (Dánsko, Finsko a Litva).

Ohledně zdravotnictví: čtyři roky po pandemii, která nám připomněla, že není dostatek nemocničních lůžek (v posledních 30 letech opakovaně snižovaných), dostatek léků, nedostatek personálu (a to ani placeného), jsou obavy oprávněné.

Není třeba dodávat,  že tyto obavy nebyly vyslyšeny.

Tyto údaje se příliš neliší od údajů stejného průzkumu z prosince 2023. Stojí také za to připomenout, že podle Eurostatu bylo v roce 2022 v EU ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením 95,3 milionu lidí, tedy 21,6 % populace.

Chudoba nám ubližuje a naše práva

V EuObserveru se Nikolaj Nielsen komentuje údaje z poslední zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA). Podle agentury FRA jsou základní práva v Evropě ohrožena: nejen kvůli vládám, které mají stále menší zájem o demokracii, ale také kvůli rostoucí chudobě a sociálnímu vyloučení.  

"Rostoucí náklady na energie a bydlení uvrhly každého pátého člověka v EU do chudoby," uvádí zpráva a dodává, že chudobou a také ohrožením základních práv jsou nejvíce ohroženy děti, ženy, mladí lidé, rasové a etnické menšiny, starší lidé, LGBTQI, Romové a lidé se zdravotním postižením.

Podle agentury FRA nesou část viny geopolitické konflikty a zvýšený rasismus; ale také skutečnost, že aktivita občanské společnosti je stále více potlačována: "nadměrné zásahy státu, zejména proti právu na svobodu sdružování, pokojného shromažďování a projevu, ohrožují prostor pro občanskou společnost."

.

V článku pro Tageszeitung vypráví Alexandra Kehm velmi podobný příběh týkající se Německa: "Asijci, muslimové nebo černoši jsou ohroženi chudobou více než nerasové obyvatelstvo". Kehmová vychází z údajů ze zprávy "Meze rovnosti: Rasismus a riziko chudoby" (Grenzen der Gleichheit: Rassismus und Armutsgefährdung) : zatímco 10 % žen a 9 % mužů je ohroženo chudobou, u muslimských žen se tato procenta zvyšují na 38 % a u muslimských mužů na 41 %.

Jak si zajistit více práv?

Je zde snaha, i když bez určité síly, o sociální Evropu, jak zdůrazňují Esther Lynchová, tajemnice Evropské odborové konfederace, a Bart Vanhercke, ředitel výzkumu Evropského odborového institutu, poukazují. Vzpomeňme například na směrnici pro pracovníky na nástupištích nebo směrnici o přiměřené minimální mzdě.

Závazek k Evropskému pilíři sociálních práv, plný dobrých úmyslů a potenciálu, byl v dubnu loňského roku obnoven Deklarací z La Hulpe: podepsanou Komisí a dnes již bývalý belgický premiér Alexander De Croo jménem 25 členských států EU (všech kromě Švédska a Rakouska), Evropského hospodářského a sociálního výboru a většiny sociálních partnerů a občanské společnosti by měla položit základy budoucí sociální Evropy, tedy připravit sociální agendu pro období 2024-2029.

V životě občanů je však znatelný pokrok často daleko. Stačí se podívat do tisku, abychom našli příklady.

V deníku Guardian se v článku bývalého britského premiéra Gordona Browna diskuze o "dětech úsporných opatření", tj, děti narozené po roce 2010, které "tvoří 3,4 milionu z celkového počtu 4,3 milionu britských dětí v chudobě", přičemž tento počet se za posledních 10 let v důsledku škrtů v sociálních dávkách (např. opakované snižování přídělu přídavků na děti, které nyní mají o 20 % nižší hodnotu, jakož i mnoho dalších Brownem zmiňovaných opatření) zvyšoval přibližně o 100 tisíc osob ročně. "V posledních 14 letech došlo k ještě dramatičtějším událostem - Brexit, Kovid-19 a energetická krize vyplývající z války Rusko-Ukrajina, abychom jmenovali alespoň tři - ale jakkoli tyto jednotlivé události poškodily životy lidí, jedinou konstantou po celou dobu byla úsporná opatření," vysvětluje Brown.

Francie v současné době projednává reformu dávek v nezaměstnanosti (která projde navzdory nadcházejícím volbám), kterou měsíčník Alternatives Economiques - mimo jiné - označuje za "masakr": "Ještě nikdy za 66 let existence podpory v nezaměstnanosti se reforma nechovala k nezaměstnaným tak špatně a ještě nikdy se vláda nemáchala tak urputně," píše Sandrine Foulonová, která také připomíná již tak výrazné škrty v letech 2019-2021 a 2023.

V Finsku rozebírá další příklad socioložka a Teollisuusliitto člen odborů Michał Kulka-Kowalczyk v Krytyka Polityczna. Nové škrty v sociálních dávkách finské vlády způsobí, že se pod hranici chudoby dostane dalších asi 68 tisíc lidí, z toho 16 700 dětí. Tyto údaje uvádí Soste, organizace zastřešující přibližně 200 sociálních a zdravotnických organizací. Podle zprávy, kterou finské ministerstvo sociálních věcí a zdravotnictví předložilo Komisi, je to ve skutečnosti 94 tisíc osob.

Zdrženlivost a nerovnost

Výsledky nedávných voleb jsou znepokojivé nejen kvůli prostoru, který zabírá krajní pravice, ale i kvůli něčemu, co vytrvale ignorujeme: v celé EU se voleb zúčastnilo 50,8 % oprávněných voličů, přičemž vrchol účasti byl zaznamenán v Belgii, Německu a Lucembursku. Téměř polovina oprávněných voličů, téměř polovina občanů Evropy, se tedy rozhodla voleb nezúčastnit - nebo nemohla, nebo nevěděla jak, nebo prostě o volbách nevěděla. Nejnižší účast byla zaznamenána v zemích, jako je Chorvatsko a Bulharsko, které patří k nejchudším v EU.

"Sociální a územní nerovnosti podstatně ovlivňují politickou účast. Již předchozí studie zdokumentovaly, že abstence je výraznější v zemích s nižšími průměrnými platy a v rámci zemí je abstence větší na chudších územích a mezi jednotlivci pocházejícími z nízkého socioekonomického prostředí," vysvětluje Clara Martinez-Toledano, odborná asistentka finanční ekonomie a koordinátorka distribuce bohatství v World Inequality Database. "Krajní pravice získává ve většině zemí EU podstatně vyšší podíl hlasů. Jejich důraz na sociokulturní otázky, zejména na otázky imigrace, se stal velmi účinným při získávání voličů z nízkých socioekonomických vrstev, kteří dříve volili levicové strany, ale cítí se jimi opuštěni." 

Skutečnost je (také) taková, že 5 % obyvatel Evropy vlastní 43,1 % celkového majetku, zatímco 50 % nejchudších vlastní 8 %; a v posledních 30 letech většina zemí EU zrušila daň z majetku.