REPCO

Přišly a odešly volby a zanechaly pocit otupělosti. I když se obávaná "hnědá vlna" možná nedostavila, přesto se zdá, že tyto poslední volby nesou znaky nové éry. Zejména jedna otázka zůstává nezodpovězena: jaká budoucnost čeká lidi žijící v exilu v Evropě po volbách, v nichž byla témata bezpečnosti a imigrace všudypřítomná? Budou po velkých řečech následovat velké činy?

Nová evropská realita

Přestože existuje tolik rozdílných politických analýz, kolik je politologů, panuje shoda, že otázka kontroly migrace měla zásadní vliv na výsledek hlasování a posun Evropského parlamentu doprava - prognózu, kterou jsme zdokumentovali počátkem tohoto roku.

Pro španělský deník El Salto, Angel Ferrero maluje chmurný obrázek: "Evropská unie během těchto voleb ukázala světu svou nejhorší tvář: kontinent, který vstupuje do své demografické zimy, v intelektuální bažině, na jehož březích žije obyvatelstvo, které se stalo obětí frustrace a odporu, které krajní pravice dokázala usměrnit a využít jako nikdo jiný."

Externalizace a italský model 

Jak může krajní pravice využít vlivu, který získala v evropských volbách? Jednou z myšlenkových linií je externalizace hranic, což je proces, který byl v plném proudu již během předchozího volebního období. 

"EU doufala, že její pakt o migraci a azylu, schválený v květnu, by mohl vzít vítr z plachet krajně pravicovým stranám, které vedou kampaň na anti-migrant, ale nyní by nově zvolení krajně pravicoví poslanci mohli chtít přísnější omezení," Joanna Gill píše v Context.

"Krajně pravicové strany pravděpodobně podpoří nové dohody o vyřizování žádostí o azyl v zemích mimo EU a budou prosazovat další posílení vnějších hranic bloku," poznamenává Gill, "což podle obhájců práv zvyšuje riziko násilných odsunů."

Nově zformovaný Evropský parlament se proto může chopit impulsu, který vytvořily migrační dohody podepsané s Egyptem, Tunisem, Mauretánií a Libanonem, a hledat nové spojence mimo EU. To by se jistě líbilo Giorgii Meloniové, italské premiérce (Fratelli d'Italia, zcela vpravo), jejíž dohoda o outsourcingu s Albánií má vstoupit v platnost na konci srpna 2024 a která již má ambice, aby Evropská unie následovala jejího příkladu.

"Tato dohoda by se mohla opakovat v mnoha zemích a mohla by se stát součástí strukturálního řešení pro Evropskou unii," nadchla se Meloniová před hlasováním, cituje Alessia Perettiová pro Euractiv. "Tato dohoda se stává vzorem. Před několika týdny podepsalo asi 15 z 27 evropských zemí, tedy většina EU, výzvu Komisi, v níž mimo jiné žádají, aby následovala italský model. Dokonce i Německo ústy své ministryně vnitra (Nancy Faeserové) projevilo o tuto dohodu zájem," dodal italský premiér.

Federica Matteoni, pro Berliner Zeitung, s tímto výhledem souhlasí: "Ačkoli cíle ještě nebylo dosaženo, zdá se, že Meloniho model outsourcingu posuzování a vyřizování azylových řízení do zemí mimo EU již není v Evropě tabu". Podle Matteoniho může Giorgia Meloni v otázce řízení migrace vidět shodu s Ursula von der Leyen - v současnosti favoritkou na příští předsedkyni Evropské komise. O všem se však teprve rozhodne.

"Zatím nevíme, zda Meloniho plán uspěje. Jak v Itálii, tak v Albánii jej kritizují organizace na ochranu lidských práv," upozorňuje Matteoni. "Plány kritizuje i opozice v parlamentu, která je označuje za populistické opatření a varuje před náklady, které se v současné době pohybují kolem 800 milionů eur, ale očekává se, že se ještě zvýší. Opoziční politici rovněž hovořili o riziku vytvoření 'italského Guantánama'". Matteoni také poukazuje na právní nedostatky projektu, vzhledem k tomu, že evropský regulační rámec ukládá povinnost, aby se evropské azylové řízení odehrávalo na území EU.

Co s paktem o migraci a azylu?

Outsourcing evropských hranic po vzoru Itálie v Albánii nebo Velké Británie ve Rwandě by se mohl ukázat jako nejschůdnější cesta pro Evropskou unii. Dotknout se paktů o migraci a azylu - legislativního balíčku dohodnutého po letech diskusí, který má vstoupit v platnost v roce 2026 - se v této fázi zdá být nemyslitelné. Dalia Frantzová, vedoucí evropských záležitostí sdružení La Cimade, poskytuje cenné shrnutí v rozhovoru, který zveřejnil Voxeurop. Frantzová správně připomíná, že ve hře není pouze evropská úroveň. "Je zřejmé, že krajní pravice bude moci působit i na národní úrovni."

.

Ačkoli Evropský parlament může být v budoucnu vyzván, aby zvážil další dohody o outsourcingu, některé členské státy již vzaly tuto otázku do vlastních rukou. V Polsku došlo k znovuzavedení nárazníkové zóny bez přístupu na hranicích s Bělorusko bylo ostře kritizováno skupinou sdružení v otevřeném dopise náměstkovi ministra vnitra a správy Macieji Duszczykovi, který zveřejnil Krytyka Polityczna. Mezitím se Finsko připravuje - mimo zraky mezinárodní veřejnosti - na uzavření svých hranic s Ruskem, a to v souvislosti se zvýšenou "instrumentalizovanou migrací", jak Ana P. Santos informuje v InfoMigrants.

Jak Ciarán Lawless rozvedl v přehledu tisku, který byl před několika týdny zveřejněn v Voxeurop, formuje se nový politický střed, ztělesňovaný levicově orientovanými osobnostmi, které jsou pro přísnější kontrolu migrace.

Jestliže se pravice, levice a střed v něčem sbližují, pak je to vznikající konsenzus - který jen tak nezmizí - o nutnosti boje proti migraci, zatímco otázky týkající se lidských práv a přiměřenosti prostředků vyčleněných na omezení vstupu do Evropy se zdají být irelevantnější než kdy jindy.