REPCO

V Irsku, Rakousku a Nizozemsku se očekává, že krajní pravice ve volbách do Evropského parlamentu 9. června výrazně posílí a využije frustrace veřejnosti z reakcí mainstreamových stran na krize, kterým EU čelí od předchozích voleb do EP v roce 2019, včetně imigrace, bydlení a životních nákladů.

V Irsku se evropské volby konají ve stejný den jako volby do místních zastupitelstev. Obojí budou pozorně sledovat političtí odborníci, aby odhadli náladu voličů před příštími parlamentními volbami, které se budou konat až v březnu 2025. Uprostřed frustrace z bydlení a imigrace čelí středopravicové strany výzvám ze strany populistické nacionalistické Sinn Féin na levici a sílícím protiimigračním hlasům na krajní pravici (v Irsku donedávna neslýchaným).

V Rakousku krajně pravicová Svobodná strana Rakouska (FPÖ) těží z frustrace z toho, jak koalice řeší vysokou inflaci, válku na Ukrajině a otázky přistěhovalectví. Vzhledem k tomu, že středové strany nadále ztrácejí podporu, může jakýkoli impuls, který FPÖ získá v eurovolbách, výrazně ovlivnit podzimní celostátní volby.

V Nizozemsku koaliční jednání mezi pravicovými stranami pravděpodobně zastíní volby do EU. Vzhledem k tomu, že hlavní obavou voličů je imigrace, krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV) se po svém překvapivém vítězství v listopadu loňského roku stane největší nizozemskou stranou v Evropském parlamentu.

Volby do EU přitahují ve Švýcarsku, nečlenském státě v srdci Evropy, jen malou pozornost. Přestože kolegiální exekutiva nedávno obnovila jednání s EU, zůstává Evropa citlivým a zároveň vzdáleným tématem, přičemž euroskeptická krajně pravicová Švýcarská lidová strana (SVP) je stále pohodlně největší stranou v zemi. Ve státečku Lichtenštejnsko, kde je politika EU řízena převážně prostřednictvím Švýcarska, se očekává, že eurovolby proběhnou v podstatě bez povšimnutí.

Irsko

Přestože se v Irsku spekuluje o předčasných volbách, které v březnu vyvolala nečekaná rezignace Lea Varadkara na post premiéra, pozornost se nyní přesunula zpět k boji o 14 irských křesel v Evropském parlamentu.

Evropské hlasování bude pro křehkou koaliční vládu tvořenou stranami Fine Gael (EPP) a Fianna Fáil (Renew) klíčovou zkouškou síly. U moci jsou tyto dvě středopravicové strany od roku 2011 a čelily kritice za to, že se jim nedaří řešit krizi v oblasti bydlení v zemi, přičemž shortage, prudce rostoucí ceny a nájmy a bezdomovectví dosahuje rekordní úrovně Očekává se, že obě strany čelit výrazným ztrátám levicové nacionalistické strany Sinn Féin (GUE/NGL). Hlavní opoziční strana, Sinn Féin se získala popularitu v průběhu let zaměřením na životní náklady a krizi bydlení. Podle posledních průzkumů veřejného mínění má v zemi přibližně 27% podporu, což je více než kterákoli jiná strana.

Středopravicové strany čelí také tlaku kvůli novému vývoji v Irsku - sílícímu hlasu protiimigračních hnutí. Většina irských voličů dlouho nepovažovala přistěhovalectví za klíčové téma, ale nedávné průzkumy veřejného mínění ukazují že nyní zaujímá přední místo na seznamu obav.

Odporovou reakci podpořil nárůst počtu žádostí o azyl. Počty žadatelů o azyl se od roku 2021 více než ztrojnásobily a v prvních měsících roku 2024 již dosáhly rekordní úrovně . Stejně jako mnoho dalších evropských zemí i Irsko ubytovává uprchlíky v hotelech. Tuto skutečnost zneužívají krajně pravicové skupiny, které nepravdivě tvrdí, že vláda dává uprchlíkům přednost před vlastními občany, a propagují protiimigrantské poselství "Irsko je plné". Na nárůst kriminality se zaměřily také misinformace účty obviňující žadatele o azyl z toho, že jsou jejím zdrojem.

To vedlo k nárůstu protiimigračních protestů a dokonce útoků na zařízení pro žadatele o azyl a k útokům na ně. Násilné nepokoje v Dublinu loni v listopadu, vyvolané pobodáním a vystupňované krajně pravicovými dezinformacemi o národnosti útočníka, šokovaly zemi, která na tento typ násilí není zvyklá.

Irsko bylo dlouho imunní vůči protiimigračním náladám a vymykalo se trendu mnoha evropských zemí. V současné době zde neexistují žádné protiimigrační nebo krajně pravicové strany s místním nebo celostátním zastoupením. To se často přičítá přítomnosti Sinn Féin, která usměrňuje nespokojenost a přitahuje voliče, kteří by jinak mohli podporovat krajně pravicové strany. To by se však mohlo změnit nyní, kdy do boje o evropské volby vstoupilo několik nezávislých "krajně pravicových" osobností a okrajových stran a to by se mohlo změnit. Vzhledem k tomu, že základna Sinn Féin zřejmě slábne mezi protiimigračními voliči, doufají v průlom.

Rakousko

Rakousko se připravuje na supervolební rok, v červnu se konají volby do EU a na podzim volby do národních zastupitelstev. Výsledek by mohl být opakem bouřlivého volebního roku 2019, kdy v eurovolbách zaznamenala zisk liberálně-konzervativní Rakouská lidová strana ÖVP (EPP) a oslabení krajně pravicová FPÖ (I&D), a to pouhých devět dní poté, co vypukla aféra Ibiza . Video operace vedla k rezignaci vicekancléře FPÖ a pádu koalice. Předčasné volby koncem téhož roku vrátily k moci ÖVP, která poté vytvořila novou koalici s levicově-liberálními Die Grünen (Zelenými), neboť podpora FPÖ prudce klesla.

O pět let později se karta obrátila. Předpovědi naznačují, že téměř 30 % Rakušanů plánuje v evropských volbách hlasovat pro FPÖ, čímž by se počet jejích europoslanců mohl zdvojnásobit. Naproti tomu ÖVP a středolevá Sociálnědemokratická strana Rakouska SPÖ (S&D) se snaží vymanit z nízkých 20 procent. Vládní ÖVP se v současné době nachází na sestupné spirále, postižena sérií skandálů, dva roky po pádu z milosti svého bývalého předsedy a exkancléře Sebastiana Kurze. Hlavní opoziční strana SPÖ si také vede špatně kvůli vnitřním konfliktům.

Po celé měsíce stála FPÖ na vrcholu všech průzkumů veřejného mínění, vydělávala na frustraci z polokrizového řízení vládní koalice. Během pandemie se strana postavila proti protiopatřením Covid-19 a mandatorním vakcínám, čímž využila nespokojenosti veřejnosti s postupem vlády. Podporu FPÖ zvýšila také vysoká inflace poté, co se vládě nepodařilo získat zpět důvěru voličů jednorázovými hotovostními platbami a omezením cen energií. Válka na Ukrajině dále napjala vztahy s vládou, přičemž FPÖ se pod záminkou rakouské neutrality postavila proti podpoře Ukrajiny. Tento postoj rezonuje s velkou částí rakouské veřejnosti, podle nedávného průzkumu neutralitu podporuje přibližně 78 % dotázaných.

Tématem, které FPÖ nejzřetelněji definuje, je však imigrace. Imigrace, která byla vždy základním tématem FPÖ, ale od roku 2015 o to více, je druhou největší obavou voličů hned po inflaci. Předseda FPÖ Herbert Kickl prosazuje přísnou imigrační politiku a otevřeně propaguje koncept "pevnost Rakousko" zastavit žádosti o azyl, přičemž se záměrně označuje za Volkskanzler - termín, který používal Adolf Hitler ve 30. letech 20. století.

Rakousko je v Evropě zvláštním případem v tom, že spolupráce s krajní pravicí už dávno není tabu. Když ÖVP v roce 1999 vstoupila do koalice s FPÖ, stala se země první západní demokratickou vládou od druhé světové války, do níž byla začleněna výslovně krajně pravicová strana. FPÖ byla v průběhu let opakovaně začleněna do regionálních vládních koalic a fakticky normalizována.

Nizozemsko

Nizozemsko půjde 6. června k volbám, aby zvolilo 31 poslanců Evropského parlamentu. Není zdaleka jisté, zda do voleb vznikne vláda, nebo zda země bude směřovat k novým celostátním volbám. Koaliční jednání probíhají již od listopadu - bez jakéhokoli průlomu v dohledu.

Tak či onak, krajně pravicová a euroskeptická strana PVV (I&D) Geerta Wilderse se stane největší nizozemskou stranou v Evropském parlamentu. V evropských volbách v roce 2019 se jeho straně nepodařilo získat ani jedno křeslo.

V celostátních volbách loni v listopadu se PVV stala největší v nizozemském parlamentu. Během kampaně Wilders těžil z frustrace voličů z imigrace, která se stala hlavním tématem kampaně poté, co spor o azylovou politiku uvnitř čtyřkoalice pravého středu vedl k pádu vlády v létě. Všechny pravicové strany prosazovaly tvrdší migrační politiku - ve prospěch Wilderse, čímž se potvrdilo pravidlo, že voliči dávají přednost originálu před kopií. Problémy jako nedostatek bytů, krize životních nákladů a ztráta důvěry v mainstreamovou politiku také přispěly k všeobecné nespokojenosti, která vykrystalizovala v protestní hlasování pro jeho stranu a zastínila tak hlavní pravicový proud.

Od tohoto politického zemětřesení čelí Nizozemsko nebývalé politické nejistotě. Wilders nebyl schopen vytvořit koalici se třemi dalšími pravicovými stranami a neochotně se smířil s tím, že nebude premiérem země. Jednání byla obtížná a částečně technokratická vláda se nyní jeví jako nejpravděpodobnější výsledek.

Variantou jsou ale i nové volby, přičemž poslední průzkumy ukazují, že podpora Wilderse od jeho šokujícího vítězství ještě vzrostla. Přestože nedávno upustil od slibu referenda o Nexitu, může Evropě stále škodit: před volbami do EU tento dlouholetý euroskeptik prohlásil, že novou strategií je oslabit moc EU zevnitř.

Poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že migrace zůstává pro nizozemské voliče v eurovolbách hlavním problémem. Výsledek voleb ovlivní také koaliční jednání mezi čtyřmi pravicově orientovanými stranami, přičemž více než 40 % voličů hodlá svůj názor na tento proces vyjádřit prostřednictvím hlasování v EU.

Pokud se kampaň bude i nadále soustředit na domácí politiku, mohlo by to prospět Wildersovi, který je nejdominantnějším aktérem debaty. Mohlo by to však také zvýhodnit levicovou alianci GL-PvdA vedenou bývalým eurokomisařem Fransem Timmermansem, která je na dobré cestě obsadit druhé místo. Timmermans v dubnu uvedl, že je připraven zasáhnout a vést jednání o novém kabinetu, pokud současná jednání selžou.

Politika EU není ústředním tématem nizozemské veřejné debaty a volby do EU obvykle nevyvolávají v Nizozemsku velké nadšení, neboť volební účast je zde obecně nízká - v eurovolbách v roce 2019 byla o 10 % nižší, než je průměr EU Nizozemci jsou v otázce Evropy tradičně spíše pragmatičtí než vášniví a EU považují spíše za nezbytný a výhodný trh než za těsnou unii. Současná nedostatečná účast v kampani před volbami do EU tuto skutečnost důrazně připomíná.

Švýcarsko

Volby do Evropského parlamentu sice nejsou ve Švýcarsku na prvních stránkách novin, ale v zemi, která je obklopena EU a kde žije mnoho evropských občanů, jsou zajímavé. Téměř 2 miliony občanů EU žijících ve Švýcarsku mají právo zúčastnit se evropských voleb - 20 % obyvatel země. EU je také primárním obchodním partnerem Švýcarska, zatímco Švýcarsko je pro tento blok čtvrtým největším obchodním partnerem.

Volby do EU mají o to větší význam ve světle probíhajících jednání o sblížení mezi Švýcarskem a EU. Obě strany v současnosti spojuje více než 100 dvoustranných dohod o otázkách včetně policejní spolupráce, obchodu, daňové a zemědělské politiky. O uzavření širší dohody o spolupráci se snaží již několik let, ale švýcarská kolegiální exekutiva v roce 2021 jednání opustila kvůli neshodám ohledně státní podpory, ochrany mezd a volného pohybu osob. Po dvou letech snah o obnovení rozhovorů  byla jednání v březnu znovu zahájena 

Krajně pravicová Lidová strana (SVP) je ostře proti dohodě s EU a varuje, že by mohla signalizovat "úplné podřízení" země EU. Hluboce euroskeptická strana získala ve švýcarských parlamentních volbách v říjnu 2023 nejvíce křesel. SVP skončila na prvním místě v každých celostátních volbách od roku 1999 a popularitu si získala odporem k imigraci, ztrátě švýcarské neutrality a užším vazbám na EU. Strana nedávno představila lidovou iniciativu na zavedení limitu pro počet obyvatel země; pokud by byla v lidovém hlasování přijata, mohlo by to ohrozit dohodu o volném pohybu osob s EU.

Ale kromě krajní pravice zůstává Evropa v bohaté a neutrální alpské zemi citlivým tématem, a to v souvislosti s obavami ohledně ochrany mezd, nezávislosti soudnictví a švýcarské suverenity. Země již dlouho představuje silný a široký vnitřní odpor vůči užší integraci s EU. Dokonce i zastánci užších vazeb, většinou z řad středolevých a centristických stran, upozorňují, že Švýcarsko nemůže očekávat, že bude mít z bloku prospěch, aniž by učinilo ústupky.

Většina stran se snaží vyhýbat rozhovorům o Evropě, protože obecně přinášejí jen malý užitek; dnes se velká většina Švýcarů nechce vstoupit do EU, což je názor, který od roku 2000 roste kvůli klesající ekonomické přitažlivosti členství spolu s tím, že zvláštní status Švýcarska funguje poměrně efektivně.

Evropa v posledních desetiletích často způsobovala značné politické otřesy. Členství v EU není již na pořadu dne, stejně jako opuštění neutrality, ačkoli se Švýcarsko připojilo k EU uvalením sankcí proti Rusku kvůli jeho válce na Ukrajině. Přesto je velmi nepravděpodobné, že by volby v EU vzbudily nějaký výrazný zájem. Pro většinu švýcarských voličů nejsou vztahy s EU prioritou; v posledních volbách se tato otázka umístila až na sedmém místě v důležitosti, daleko za dalšími problémy, jako jsou životní náklady, klimatické změny a imigrace.

Lichtenštejnsko

Zejména kvůli malé rozloze země se politika v Lichtenštejnsku značně liší od politiky ve větších evropských demokraciích. Velká část této odlišnosti vyplývá z role nezvolen lichtenštejnský kníže, který plní funkci hlavy státu i neformální hlavy vlády a má právo veta. V únoru obyvatelé odmítli v lidovém hlasování návrh volit svou vládu přímo, čímž byl zachován volební systém nezměněný od roku 1921.

Tato situace činí politiku v knížectví poměrně statickou. V posledních volbách v roce 2021 byly největší dvě vládní strany, které dělilo pouhých 23 hlasovacích lístků. Tyto dvě centristické konzervativní strany jsou si politicky podobné a po desetiletí dominují politickému životu v zemi. Lichtenštejnsko je jednou z posledních zemí v Evropě bez krajně pravicové strany, přesto zůstává jednou z nejkonzervativnějších zemí. Vliv církve je stále velmi silný a potraty zůstávají za většiny okolností zakázány. Letos však Parlament schválil zákon o legalizaci manželství osob stejného pohlaví poté, co princ zrušil své veto.

Lichtenštejnsko je těsně spojeno se Švýcarskem a již více než 100 let s ním sdílí celní unii i stejnou měnu. Je také silně integrováno do švýcarské ekonomiky. Na rozdíl od Švýcarska je však Lichtenštejnsko členem EHP, což mu umožňuje přístup na jednotný trh EU, což znamená, že je více integrováno do EU než jeho soused. To někdy představuje náročné balancování mezi dvěma hospodářskými oblastmi, ale zároveň to zemi poskytuje dodatečnou flexibilitu.

Lichtenštejnsko uzavřelo s EU několik dvoustranných dohod, ale v záležitostech EU se spoléhá především na Švýcarsko, přičemž podle odborníků je nepravděpodobné, že by Lichtenštejnsko vstoupilo do EU bez Švýcarska. Lichtenštejnsko codmítlo ruskou invazi, uplatnilo sankce vůči Rusku a přijalo několik set ukrajinských uprchlíků.

Obyvatelé Lichtenštejnska jsou z velké části euroskeptičtí, což dokazuje jejich důrazné odmítání členství v EU. Skepse vůči integraci do EU existuje jak na pravé, tak na levé straně politického spektra, přičemž na pravici jsou názory ještě silnější. Obavy ze vstupu do EU zahrnují obavy z vysokých nákladů, omezení jejich přímé demokracie, ztráty autonomie a nárůstu byrokracie. Celkově lze říci, že v Lichtenštejnsku by volby do EU mohly vzbudit jen omezený zájem.

Vyhlídky

Volby do EU pravděpodobně ukáží, že krajně pravicová politika v západní Evropě vstoupila do nové fáze. V zemích, jako je Irsko, Rakousko a Nizozemsko, se krajně pravicové strany přesunuly z okraje do hlavního proudu a staly se dominantním hlasem pravice. Jejich volební zisky ztěžují vyloučení krajní pravice z budoucích koaličních vlád, což vytváří tlak zejména na konzervativní strany, které se snaží přijít na to, jak se přizpůsobit svým novým vyzyvatelům.

Na rozdíl od středovýchodní Evropy krajně pravicová politika v západní Evropě zatím nepodkopává liberální demokratický systém. Po volbách 9. června by se to mohlo začít měnit.