REPCO

Jeden z nejpoutavějších titulků posledních měsíců se objevil v Bari Weissové v The Free Press: "Jak se z potratů stala 'defenzíva policie GOP'". V době vrcholících protestů Black Lives Matter v roce 2020 v USA se "Defund the Police" stalo symbolem excesů aktivistické třídy, která byla mimo kontakt s obyvatelstvem, a černošské životy které jako by měly význam pouze jako rekvizity pro konkrétní politické cíle - cíle, které mají tendenci tarish image Demokratické strany u průměrného voliče. Jak ve svém článku vysvětluje Olivia Reingold republikánská strana USA je nyní podobným způsobem přetahována o voličsky nebezpečný postoj k potratům.

Přeneseme-li tento obraz středu a jeho okrajů do evropského kontextu, můžeme říci, že sociální či náboženský konzervatismus je pro populistickou pravici tím, čím je pro levici imigrace. To je přinejmenším závěr, který můžeme vyvodit z hluboké a rozsáhlé analýzy politologa Oliviera Roye v Le Grand Continent, "The Great Recentring", v níž Roy nastiňuje nové parametry evropského politického centrismu. Při bilancování různých vítězství a proher evropských populistů v posledních letech Roy konstatuje, že sociálně konzervativnější strany, jako je Vox v Španělsku (vystupující proti manželství osob stejného pohlaví a potratům) nebo PiS v Polsku, mají tendenci potkávat mnohem horší osudy než sociální liberálové jako Geert Wilders v Nizozemsku, nebo dokonce Marine Le Pen v Francii. 

"Populismus, který zvítězí," píše Roy, "je libertariánský populismus [...]. Marine Le Penová to jasně pochopila, když ve své předvolební platformě v roce 2017 definovala francouzskou identitu pomocí laïcité [sekularismu], nikoliv křesťanství. Nezpochybňuje právo na potrat ani manželství osob stejného pohlaví. V průzkumech tak stoupá, zatímco Marion Maréchalová se nedokáže prosadit." Geert Wilders, vítěz voleb v Nizozemsku v prosinci 2023 má v otázkách společenských mravů rozhodně liberální platformu."

Tím, jak populistická pravice v období před evropskými volbami v roce 2024 stále získává na síle, je vzdáleností na levici.eu/en/country/denmark-en/">Dánsko, kde je levicová vláda Mette Frederiksenové známá svým (na evropské poměry) neobvykle přísným přístupem k imigraci a azylu. "Je mi stále jasnější, že cenu za neregulovanou globalizaci, masovou imigraci a volný pohyb pracovních sil platí nižší třídy," The Guardian citoval Frederiksenovou těsně před její rozhodující porážkou dánské pravicové vlády v roce 2019. Pro Roye je dánská vláda typickým příkladem nového středu v evropské politice. "Nejtypičtější příklad tohoto posunu," píše Roy, "najdeme v Dánsku, kde sociálnědemokratická strana zavedla nejrestriktivnější politiku vyloučení a nucené asimilace v celé Evropě, a to právě ve jménu sociálního modelu a liberálních hodnot". Roy do tohoto posunu zahrnuje také Francii Emmanuela Macrona : "Ve Francii zakotví potraty v ústavě hned při schvalování nejrestriktivnějšího imigračního zákona." 

Ve Francii se potraty zakotví v ústavě hned při schvalování nejrestriktivnějšího imigračního zákona.

K tématu Macron a politický střed stojí za to připomenout Didiera Fassina v London Review of Books článku z roku 2019, kde Fassin tvrdí, že Macron ("extrémní centrista") je ve skutečnosti svého druhu populista: "Populismus je obvykle chápán jako diskurzivní strategie, která staví proti sobě lid a elitu, přičemž populisté tvrdí, že zastupují první proti druhým. Belgická politická teoretička Chantal Mouffeová, zastánkyně levicového populismu, však přesvědčivě tvrdí, že tento populismus také předpokládá vertikální formu moci a vyžaduje charismatického vůdce. Macron, který tolik zdůrazňuje své odmítání tradičních politických elit - pravicových i levicových - a touhu po přímém vztahu s lidem, je nepochybně populista."

Další vybočující osobností evropské levice a političkou, která nepochybně souhlasí s analýzou masové migrace Mette Frederiksenové, je Sahra Wagenknechtová v Německu.  Julia Kaiserová, píše pro UK výstup zaměřený na politiku EU, Parlament, poukazuje na ironii skutečnosti, že hlavní volební hrozbou AfD je - kromě snah o přímé zakázat - přichází samozřejmě od politika, který stojí zdánlivě na opačné straně politického spektra. V rozhovoru s Kaiserem, členem představenstva německého institutu pro analýzu voleb Forschungsgruppe Wahlen poukazuje na volební překryv mezi AfD a Wagenknechtovou BSW: "Při pohledu na skupiny příznivců vidíme největší potenciál v základně podporovatelů AfD: 43 % příznivců AfD zvažuje volbu BSW." Fabio De Masi, vedoucí kandidát BSW v nadcházejících EU volbách, otevřeně hovoří o snaze strany využít frustrace voličů AfD: "Chceme učinit seriózní nabídku těm, kteří volí AfD z frustrace a hněvu, protože si myslí, že je to nejviditelnější způsob, jak vyjádřit svůj protest."

Z několika důvodů však Wagenknecht do nového evropského středu, který nastínil Olivier Roy, nepatří. Mezi tyto důvody patří její údajný euroskepticismus a také její odpor vůči poskytování vojenské pomoci Ukrajině. Frederiksen, stejně jako například nedávno zvolený polský Donald Tusk, se sice možná rozešli s liberálním či levicovým konsensem v otázce migrace, ale jsou pevně pro NATO a pro Ukrajinu a sotva mají v těle euroskeptickou kost. Člověk by si nikdy nedokázal představit, že by EU Observer zveřejnil článek, v němž by prohlásil, že příštím předsedou Rady EU by měl být někdo jako Wagenknecht, ale sotva ho překvapí, že zveřejnil článek, v němž tvrdí, že by tuto funkci měla zastávat Mette Frederiksenová. 

EUROPEUM výzkumný pracovník Hugo Blewett-Mundy píše že Frederiksenová je ideálním kandidátem na místo Charlese Michela, až mu v blízké budoucnosti skončí mandát, a že právě její přímočarý postoj k Rusku by jí měl tuto roli vynést. Dánsko je "druhým největším bilaterálním dárcem Kyjeva v poměru k hrubému domácímu produktu (po Estonsku) [...]. Navzdory ekonomickým důsledkům války Dánsko vyčlenilo 60,4 miliardy kr (8,1 miliardy eur) v národním fondu pro Ukrajinu. Frederiksen také osobně vedl společné úsilí o zvýšení investic do obrany." Blewett-Mundyová rovněž vyzdvihuje Frederiksenův talent pro budování konsensu: Frederiksenova vláda vedla v červnu 2022 úspěšnou kampaň v referendu, aby zvrátila odstoupení Dánska od obranné politiky EU, což bylo "odvážné rozhodnutí pro tradičně euroskeptickou zemi".