REPCO

Rebecca Harmsová je německá politička, která byla v letech 2004 až 2019 poslankyní Evropského parlamentu a do roku 2016 předsedkyní frakce Zelení/Evropská svobodná aliance (EFTA). 

V současné době je místopředsedkyní Evropského centra pro svobodu médií a tisku (ECPMF), organizace, která stojí za Hlasy Ukrajiny. Cílem tohoto projektu, jehož Partnerem je společnost Voxeurop, je podpora ukrajinských novinářů a médií.

Vzhledem k vaší funkci v Evropském centru pro svobodu tisku a médií (ECPMF), jak hodnotíte současný stav svobody tisku v Evropě?

Jako politik EU jsem se svými kolegy v Evropském parlamentu pracoval na iniciativách na ochranu novinářů a jejich práce. Parlament podpořil založení ECPMF v roce 2015, protože jsme chtěli čelit rostoucímu politickému tlaku na novináře. Viděli jsme, jak vlády dostávají média na lopatky v Maďarsku a Polsku. V Maltě a na Slovensku došlo k vraždám novinářů: Daphne Caruana Galizia a Ján Kuciak. Turecko - které vyjednávalo o vstupu do EU - se měnilo v největší vězení pro novináře na světě.

Iniciativy Evropského parlamentu se ujali komisaři EU odpovědní za tuto problematiku - nejprve Viviane Redingová a dnes Věra Jourová. A po více než deseti letech politických tahanic parlament nedávno schválil Evropský zákon o svobodě sdělovacích prostředků. Jedná se o významný krok k ochraně svobody tisku a novinářů ve všech zemích EU. EMFA bude mít dopad i mimo EU, protože svoboda tisku bude prioritou při budoucích přístupových jednáních s Ukrajinou, Moldovem a Gruzií.

Proč je svoboda tisku v demokratických zemích, včetně Evropské unie, tak důležitá?

V demokracii se názory musí opírat o svobodná média, která nejsou ovlivňována státem. V zastupitelských demokraciích je žurnalistika oporou pro poznání a účast občanů. Umožňuje politikům prezentovat své cíle a rozhodnutí a diskutovat o nich s odezvou. Dobrá žurnalistika tedy podporuje odpovědné utváření názorů. Proto je zásadní, aby média byla sama o sobě demokratická. Musí existovat transparentnost a nevládní dohled nad veřejnoprávními i soukromými mediálními organizacemi. V předvolebním období je obzvláště důležité zajistit kvalitu, nezávislost a spravedlnost zpravodajství. Vždyť občané volí strany a politiky, kteří mohou jejich jménem přijímat dalekosáhlá rozhodnutí.

Jakou konkrétní roli by mohly hrát evropské a celoevropské zpravodajské redakce v předvečer celoevropských voleb?

Pravá celoevropská média by byla určitě dobrá, pokud chceme kvalitní a skutečně evropskou debatu o tom, co se projednává a rozhoduje v Bruselu. Stejně tak se v současné době téměř nediskutuje o tom, co se děje v ostatních členských státech EU s jejich různými politickými a sociálními agendami. To, že mluvíme více než 27 různými jazyky, nám situaci nijak neulehčuje. Nadále jsem přesvědčen, že EU potřebuje vlastní veřejnoprávní vysílání, které bude přizpůsobeno dnešním finančním omezením a technickým možnostem.

Již více než deset let víme, že sociální média poškozují demokratické procesy. Dnes vidíme důsledky ideologicky motivovaného odmítání pokusů o jakoukoli regulaci internetu. Web umožnil vznik dnes tolik oslavované globální vesnice, ale ruku v ruce s tím se objevil téměř neomezený potenciál pro šíření propagandy a lží. Jen o institucích EU kolují masy lží a polopravd. Pro občany může být obtížné ověřit si fakta, protože Brusel je tak daleko, nebo se to alespoň zdá. Vzhledem k obrovskému rozsahu informací i dezinformací jsem v těchto dnech často na rozpacích. 

Mají celoevropské sdělovací prostředky co říci k situaci na Ukrajině a v dalších postsovětských zemích, jako je Bělorusko, Moldavsko nebo Gruzie? 

Jako druhý předseda ECPMF jsem se snažil podporovat novináře a mediální organizace ve východní Evropě. Mimochodem, není správné označovat všechny tyto země jako postsovětské. Ve skutečnosti rostoucí role profesionálních médií a žurnalistiky ukazuje, jak dalece se tyto společnosti od získání nezávislosti změnily. Novináři jsou díky své práci také hybnou silou demokratizace a integrace do EU.

V Bělorusku se novináři stali terčem pronásledování po zmanipulovaných volbách a masových protestech proti volebnímu podvodníkovi Lukašenkovi. Pronásledované nebo uvězněné bylo třeba podpořit, což nebylo snadné. Jejich hlasy však musely být slyšet i na Západě. Považoval jsem totiž za samozřejmé, že běloruské kolegyně a kolegové mohou publikovat v západních médiích. Bohužel jsem si nemohl nevšimnout, že ačkoli na Západě panovala solidarita, k práci těchto novinářů byl jen malý respekt nebo zvědavost.

---

"Vyjadřovat v evropských médiích více hlasů z východní Evropy je proto aktem úcty. A v takové hybridní válce to také pomůže bezpečnosti nás všech'

---

S ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 se změnila i moje práce v ECPMF. Zatímco mnoho novinářů opustilo Bělorusko a Rusko, většina ukrajinských redakcí a novinářů pokračovala ve své práci ve válečných podmínkách. V rámci Iniciativy Hannah Arendtové se středem zájmu ECPMF stal projekt "Hlasy Ukrajiny".

Obchodní model ukrajinských médií, zejména reklamy, se zhroutil s nástupem války. Původním cílem tedy bylo umožnit novinářům pokračovat v jejich práci tím, že jim bude poskytována měsíční podpora. Díky financování od německého ministerstva zahraničí se nám to od podzimu 2022 podařilo pro více než 100 novinářů a malých redakcí, a to je zajištěno až do roku 2025. Společně s různými ukrajinskými organizacemi a společnostmi (například, Public Interest Journalism Lab a The Fix Media) poskytujeme také technickou pomoc a hradíme pojištění reportérům v první linii. Nyní se také zapojujeme do Lvovského mediálního fóra.

Pro novináře podporované organizací Hlasy Ukrajiny bych byl také rád, kdyby se jejich článků více ujala evropská média. Samozřejmě potřebujeme vlastní zkušené zahraniční zpravodaje. Ale v této válce jsou ukrajinští novináři našima očima a ušima na místě: vidí a slyší více než jejich zahraniční kolegové.

Od té doby, co Rusko vyhlásilo válku Ukrajině, přitahuje tato postižená země stále více pozornosti. Dříve se zájem Západu o východní Evropu soustředil na Rusko. Bohužel náš nedostatečný zájem o středoevropské a východoevropské země, jako je Ukrajina, napomohl Rusku v jeho informační válce a poté i v invazi. Představovat v evropských médiích více hlasů z východní Evropy je proto projevem úcty. A v takové hybridní válce to pomůže i bezpečnosti nás všech.

Přeložil Harry Bowden