Migranti, paměť a práva: Boj Španělska proti krajně pravicovému narativu
UID: eaypi72temwxarniuyfpvw7wk5q
Revision: vaypi72tfjjkqr5w7bfbddgkva2
V lexikonu španělské populistické pravice existuje slovo, které koncentruje všechny hrůzy identitárních nacionalistů: mena, zkratka pro menor extranjero no acompañado (nezletilý cizinec bez doprovodu). Tento právní výraz označuje migranty mladší 18 let, kteří přicházejí do Španělska bez rodiny a za které musí převzít odpovědnost stát.
Extremistické kruhy jsou prostoupeny rétorikou o meně, která se objevuje i na plakátech na ulicích a ve veřejné dopravě. Dotyční nezletilí jsou obviňováni z násilí, zastrašování pokojných sousedů, odčerpávání sociální pomoci na úkor domorodců. Stručně řečeno: jsou na obtíž a měli by být vyhoštěni.
Mluvčí jsou falešní, ale u určité části populace mají ohlas. Podle nejnovějších údajů (duben 2024) Centra pro sociologické výzkumy (Centro de Investigaciones Sociológicas), veřejnoprávního orgánu pověřeného průzkumem preferencí společnosti, by dnes 10 % Španělů v parlamentních volbách volilo Vox, krajně pravicovou stranu, která vznikla před necelými deseti lety rozštěpením španělské konzervativní strany Partido Popular (PP). Vox již zasedá v koaličních vládách několika španělských regionů. V zemi, jejíž geografická poloha z ní činí vstupní bránu do Evropy z Afriky, učinil Vox démonizaci nezletilých migrantů jedním ze svých hlavních politických trumfů.
Tváří v tvář této rétorice rasové nevraživosti reagovala španělská občanská společnost úspěšnou kampaní, které se podařilo Voxovy teze prakticky přehlušit. Hnutí Esenciales podporované více než 900 nevládními organizacemi dosáhlo minulý měsíc toho, že dolní komora španělského parlamentu přijala zákonodárnou iniciativu na uzákonění přesného opaku toho, co extremisté prosazují: legalizovala by více než 500 000 migrantů bez dokladů. Návrh zákona prošel prvním čtením drtivou většinou: 310 hlasů pro a 33 proti. A celá epizoda vyvolala jen velmi malou mediální polemiku. Jak je to možné?
Podle Gonzala Fanjula, ředitele výzkumu Nadace PorCausa a jednoho z těch, kteří v Kongresu vystoupili na obranu regularizace, bylo strategií "vytvořit narativ, který nahradí narativ krajní pravice", aniž by se reagovalo na její postuláty. "Nemáme zájem hádat se s těmi, kteří věří, že Země je placatá," říká Fanjul.
Iniciativa, která vzešla ze samotných komunit migrantů, získala více než 600 000 podpisů obyčejných Španělů. Apeluje nejen na solidaritu, ale také na ekonomické motivy, například na příslib daňových odvodů migrantů. Návrh zákona, který musí ještě čelit legislativním překážkám, ale který může být uzákoněn, nakonec podpořila dokonce i katolická církev a podnikatelské organizace.
"Část společnosti pochopila, že není rozumné, aby nás politické strany nechaly kvůli volbám chytit do kolektivní hysterie," tvrdí Fanjul. Vox a krajní pravice podle něj "nic nepochopily, protože mají esencialistickou a hyperidentitářskou představu o Španělsku, která odráží zemi z doby před sto lety, která už neexistuje".
Obrana historické paměti
Příběh španělské občanské války, jejíž 90. výročí uplyne v roce 2026, se odehrává dodnes. Téměř pět desetiletí po skončení Frankovy diktatury zůstává paměť poražené strany v mnoha případech doslova pohřbena. Nedávné středolevé vlády vedené Socialistickou stranou (PSOE) byly připraveny financovat exhumaci tisíců masových hrobů po celém Španělsku, v nichž jsou uloženy ostatky republikánů, kteří zemřeli v bojích a při represích. Krajní pravice a dokonce i konzervativci hlavního proudu však tyto snahy torpédují.
"Ve Španělsku neproběhla denacifikace jako v Německu, protože tady vyhráli," říká Enrique Gómez, předseda Asociación por la Recuperación de la Memoria Histórica v Aragonii. Tento region na severovýchodě Španělska se v souladu s decentralizovanou ústavou země těší rozsáhlé samosprávě.
Po loňských regionálních volbách se v Aragonii poprvé dostala k moci koalice PP a Vox. Mezi prvními opatřeními nové vlády bylo zrušení aragonského zákona o historické paměti. Jeho důsledkem bylo ztížení exhumace masových hrobů nebo dokonce pořádání informativních besed pro děti ve školách. "Přijímají zákony v rozporu se zákonem," říká Gómez. Vypráví, jak jeho organizaci dokonce odepřeli židle na běžné akci k uctění památky padlých na antifašistické straně v občanské válce.
Odpovědí španělské občanské společnosti bylo zdvojnásobení úsilí v oblasti vzdělávání a navázání kontaktů se sdruženími v jiných regionech. "Kupodivu jsme aktivnější než kdy jindy," říká Enrique Gómez. Hojně se konají vzpomínkové výstavy, ředitelé škol se vzpírají zákazu a zařazují tuto problematiku do školních osnov. Tato odezva ho těší: "Jsou lidé, kteří chápou, že chceme jen pohřbít své mrtvé, a zaujímají k tomu stanovisko."
Právo LGTBI v ohrožení
Až v Madridu, jednom z nejpřívětivějších míst Španělska pro LGBTI komunitu, krajně pravicový diskurs je na pochodu. Regionální vláda PP schválila dva zákony zaměřené na transgender komunitu. V loňských volbách získala PP absolutní většinu, která jí umožňuje vládnout samostatně.
Jeden ze zákonů odstraňuje ze zákona pojem "pohlavní identita" a podle Amnesty International tak znovu otevírá dveře k uplatňování konverzních terapií, které odmítají četné mezinárodní organizace. Španělská národní vláda tento zákon kritizovala a zvažuje jeho odvolání pro porušení ústavy.
První reakce však přišla do ulic, kde aktivisté demonstrovali v centru hlavního města. A jejich hnutí bude s největší pravděpodobností viditelnou součástí červencových průvodů hrdosti homosexuálů.
Přeložil Harry Bowden
# | MediaType | Title | FileWidgets |
---|---|---|---|
1 | image | Migrants, memory and rights: Spain’s battle against the far-right narrative |