REPCO

Pět let po svém spuštění v roce 2019 se European Green Deal ocitá v překvapivém paradoxu. Dohoda je předmětem polemik napříč Evropou, a přesto téměř nikdo nedokáže říct, kolik z ní bylo realizováno!"

Částečně je to způsobeno nejasnostmi ohledně toho, jakého pokroku bylo dosaženo: dokument Evropské komise popisuje dosavadní pokrok, ale směšuje institucionální a praktické pokroky. Příznivci i odpůrci se ocitají v rozpacích při hledání odpovědí na otázky, které jsou nicméně zásadní: dosahuje pakt skutečně svých cílů, kromě jejich formálního přepisu do legislativních návrhů? Jsou věci na správné cestě? Jaké mohou být její mezery, slabiny a nerovnováhy?"

Abychom situaci osvětlili, nabízíme rozhodovacím orgánům i široké veřejnosti statistický nástroj, který je snadno použitelný, zdarma dostupný a co nejkomplexnější: Green Deal Compass. Skládá se ze 14 ukazatelů rozdělených do čtyř hlavních oblastí nebo "pilířů" Green Deal: klima a energie, zdroje a znečištění, zemědělství a potraviny, biologická rozmanitost a ekosystémy. Všechny tyto ukazatele se významně objevují v evropských právních předpisech.

Podléhají proto spolehlivému a aktuálnímu hodnocení evropského statistického úřadu Eurostat, což nám umožňuje porovnat jejich současný stav s dohodnutým cílem. Ukazatele mají být v následujících měsících a letech aktualizovány, ale již nyní představují dostatečně spolehlivý soubor údajů, který umožňuje předběžné posouzení trajektorie evropské zelené dohody.

Důležitou součástí našeho přístupu je kvantifikace na úrovni Evropské unie jako celku, přičemž ukazatele bereme jako průměry za 27 členských států. Tímto rozhodně evropským přístupem se snažíme odolat pokušení udělat z Green Deal soutěž krásy mezi "dobrými studenty" a "hlupáky".

Specifické národní charakteristiky často činí taková srovnání na úrovni jednotlivých zemí nesmyslnými. Ještě podstatnější je, že logika soupeření a konkurence způsobuje dostatek škod ve fiskálních, rozpočtových a sociálních záležitostech, aby bylo nutné se jí vyhnout v oblasti ekologické transformace. Zelená dohoda je společnou strategií pro nadcházející desetiletí. Její úspěch (či neúspěch) se nejlépe měří na úrovni Evropské unie.

"Green Deal Radar" je souhrnný ukazatel, který jsme vytvořili pro přehledné zhodnocení stavu Green Deal. Ukazuje stav pokroku čtyř pilířů evropské strategie.

Z tohoto grafu vyplývají dvě výmluvné skutečnosti: první je, že Zelená dohoda je na dobré cestě, pokud jde o stávající ukazatele. Pokrok v plnění cílů pro rok 2030 se pohybuje od dvou třetin (u pilíře "Energie a klima") po čtvrtinu (u pilíře "Zemědělství a potraviny"). Druhou skutečností však je, že Zelená dohoda je značně vychýlena ve prospěch svého energeticko-klimatického pilíře. Ostatní tři pilíře vykazují pokrok při plnění svých cílů pouze ve výši jedné čtvrtiny až jedné třetiny. ("Zemědělství a potraviny" vykazují nejmenší pokrok, což vrhá užitečné světlo na žhavou diskusi o environmentálních regulacích, která v posledních měsících rozbouřila zemědělské kruhy)

.

Můžeme se tedy podrobněji podívat na konkrétní dynamiku každého z těchto pilířů, abychom lépe porozuměli probíhajícím změnám (ve světle stávajících ukazatelů, které, nutno připomenout, jsou zatím pouze dílčí).

Energeticko-klimatický pilíř má v evropské legislativě zakotveno nejvíce objektivně měřitelných ukazatelů (celkem šest). To není překvapivé, vzhledem k tomu, že je jádrem strategie stanovené v prosinci 2019, definované ambicí "být prvním klimaticky neutrálním kontinentem". Bohužel právě tento cíl naráží na realitu, kterou odhalují data.

Ačkoli je snížení emisí skleníkových plynů v EU jako celku nepopiratelně velké a k cíli pro rok 2030 urazilo více než polovinu vzdálenosti, trend po roceKovid-19 je méně působivý. Emise se v roce 2021 prudce odrazily ode dna (a nebyly kompenzovány poklesem v roce 2022). Jejich snižování zůstává příliš pomalé, podle Evropské agentury pro životní prostředí.

Strategie uhlíkové neutrality EU především předpokládá, že zbývající hrubé emise (které se nepodaří snížit na nulu) budou pohlceny propady uhlíku. Ukazatel pohlcení emisí propady uhlíku však v posledním desetiletí prudce poklesl v důsledku samotné klimatické krize (která kromě jiných škod způsobuje obří lesní požáry a degraduje ekosystémy). Náš kompas Green Deal proto upozorňuje na závažný nedostatek evropské strategie, který není dostatečně znám. Pakt se soustředí na své cíle v oblasti energetiky a klimatu a nevěnuje dostatečnou pozornost vitalitě ekosystémů, která bude v konečném důsledku rozhodovat o jeho úspěchu.

Analýza pilíře "Zdroje a znečištění" odhaluje další nerovnováhu: ačkoli emise klesají, spotřeba přírodních zdrojů přestala klesat již před deseti lety. Evropské hospodářství tak zdaleka není udržitelné. Podobně ukazatele "Biologická rozmanitost a ekosystémy" ukazují skutečný a povzbudivý pokrok směrem k cílům pro rok 2030 v oblasti ochrany suchozemských a mořských oblastí, ale také úbytek ptačích druhů (odrážející širší erozi biologické rozmanitosti EU, zejména populací hmyzu a obojživelníků), který neustává od počátku 90. let a v posledních dvou desetiletích se dokonce zrychlil. Existují samozřejmě i další nerovnováhy, které nelze měřit naším nástrojem, počínaje nedostatečnými sociálními ambicemi v Zelené dohodě v její současné podobě.

Kompas Zelené dohody je tedy nedokonalým nástrojem hodnocení. Je třeba jej vylepšit a rozšířit, jakmile se ukazatele Green Deal zpřesní a zvětší jejich počet. Nástroj nicméně vrhá objektivní světlo na řadu probíhajících sporů a dává nám jasnou odpověď na otázku položenou na začátku tohoto článku: "Dosahuje evropská Zelená dohoda svých cílů?"

Kompas nám umožňuje říci, že ano, i když nevyváženým způsobem - což může ještě ohrozit její stále křehký úspěch.

Přeložil Harry Bowden

Eloi Laurent, Jérôme Creel a Emma Laveissière, budou hosty naší další akce Live, která se uskuteční ve čtvrtek 2. května ve 13:30 hodin (středoevropského času). Pro registraci klikněte na zde 

.