REPCO

Mnozí klimatičtí novináři se snažili vyjádřit svůj vlastní údiv a význam toho, co se 9. dubna ve Štrasburku stalo. Podívejme se, jak se jim to podařilo. Jak Le Monde reportoval, tři případy byly podány k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) evropskými občany, kteří obviňují země z toho, že nedělají dost pro to, aby zabránily změně klimatu.

Soudci dvě z nich zamítli a přesto se postavili na stranu jedné, kterou podalo švýcarské sdružení Starší lidé za ochranu klimatu, tvořené 2 500 ženami ve věku v průměru 73 let, a čtyřmi jeho členkami, "které si stěžovaly na 'selhání švýcarských orgánů' v oblasti ochrany klimatu, jež by mohlo vážně poškodit" jejich zdraví. Jsou obzvláště znepokojeny dopady vln veder na jejich každodenní život a pohodu. Soud nařídil švýcarskému státu, aby sdružení do tří měsíců zaplatil 80 000 eur.

Bylo to vítězství proti některým z nejhorších aspektů naší společnosti: samozřejmě nečinnosti v oblasti klimatu, ale také ageismu a sexismu.

"Vycházeli jsme z Evropské úmluvy o lidských právech," říká švýcarský soudce Andreas Zünd, v rozhovoru s Le Temps. Jak právo na život, tak právo na soukromý život (které zahrnuje i fyzickou pohodu) byly použity k prokázání souvislosti se změnou klimatu, dodává Zünd. "Globální oteplování bude mít zásadní dopad na blahobyt lidí a může dokonce způsobit jejich smrt."

Podle Zünda je třeba rozsudek posuzovat také v celoevropském kontextu. "Rozsudek se netýká pouze Švýcarska," řekl. "Prostředky musí být definovány prostřednictvím demokratické debaty," dodal s tím, že Soudní dvůr nezasahuje do politického procesu. "Změna klimatu představuje novou výzvu, protože škody nevznikají okamžitě."

Vincent Lucchese na Reporterre argumentuje tím, že odsouzení Švýcarska je "jako hrom". Vědecká realita klimatických rizik byla oficiálně uznána zákonem.

Justine Guitton-Boussion a Jeanne Fourneau, rovněž na Reporterre, podíval se na další případ analyzovaný 9. dubna: na případ Damiena Carêma, poslance Evropského parlamentu a bývalého starosty Grande-Synthe (francouzské město ohrožené stoupající hladinou moře), který jako první Francouz obvinil vládu z nečinnosti v oblasti klimatu. "[To] ohrožuje můj život, život mých dětí a mých vnoučat," řekl.

Carême svůj případ prohrál, stejně jako mladý Portugalec, který ze stejných důvodů zažaloval dokonce 32 zemí. Tím to však "nekončí", řekla šestice mladých lidí Ritě Sizaové a Aline Florové, kteří sledoval rozsudky pro Público. "Zeď jsme nezbourali, ale otevřeli jsme velkou trhlinu," řekla jedna ze šesti účastnic kampaně, Catarina Motaová. "Všechny vlády v Evropě musí okamžitě jednat v souladu s tímto rozhodnutím a nyní potřebujeme, aby se lidé z celé Evropy spojili a zajistili, aby tak jejich země učinily."   Público a zejména Patrícia Carvalho, Rui Gaudêncio a Mota;Vera Moutinho se příběhem zabývají již od roku 2020, od doby, kdy bylo účastníkům kampaně pouhých 8 až 21 let, takže bychom tato slova asi měli brát vážně. 

Na ENDY, Conor McGlone píše že se nyní očekává, že občané po tomto přelomovém rozhodnutí napadnou klimatickou politiku EU. "Země EU by nyní mohly být svými občany požádány, aby na základě zásad Evropského soudu pro lidská práva přezkoumaly a případně zpřísnily své politiky v oblasti klimatu." Je to skutečně epochální úspěch, pro švýcarské stařenky a - ipso facto - pro všechny.

Takováto vítězství potřebujeme, protože v jiných zprávách se právní bitvy ubírají opačným směrem a k umlčení klimatických aktivistů se používá kriminalizace. A přitom by spravedlnost měla být na jejich straně: máme "dva roky na záchranu světa", zněla mrazivá preambule projevu který nedávno přednesl výkonný tajemník pro změnu klimatu, Simon Stiell.

Ekocida na Ukrajině

The London Ukrainian Review zkoumá ruskou válku proti přírodě na Ukrajině a její globální dopady. "V eseji Vertikální okupace, Svitlana Matvijenková sonduje mnohorozměrný charakter ekologických škod, které Rusko působí Ukrajině," shrnuje Review. "V rozhovoru s analytičkou environmentální politiky Annou Ackermann, spoluzakladatelkou organizace Stop ekocidě, Jojo Mehtou, zkoumá, jak dopady ruské invaze v plném rozsahu na Ukrajinu podnítily právní diskusi". Společně diskutují o významu zničení přehrady Kachovka, které by mohlo být považováno za akt ekocidy. V tomto smyslu by ekologická katastrofa na Ukrajině mohla být využita k zařazení této definice do Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.

Válečný slovník je i v Ferdinanda Cotugna díle pro Domani. V roce 2026 by se měla u pobřeží Vado Ligure a Savony (severozápadní Itálie) přestěhovat zplyňovací stanice, existují však pochybnosti o ochraně životního prostředí a bezpečnosti. 

Je to trend: po ruské invazi na Ukrajinu použila Evropská komise argument energetické bezpečnosti jako způsob, jak odklonit EU od ruského plynu a fosilních paliv obecně. Mnohé společnosti vyrábějící fosilní paliva jej však použily jako způsob, jak ospravedlnit nákup plynu z jiných zemí a kontinentů nebo instalaci nových elektráren. Nebo k přechodu na zdroje, které jsou prezentovány jako "zelené", i když jimi jsou jen zřídkakdy.

Několik zemí sousedících s EU, jako například Maroko a Tunisko, plánují vyvážet vodík, aby uspokojily evropskou poptávku, což hrozí zvýšením tlaku na jejich zdroje a konkurence mezi nimi, píší Achref Chibani, Ghassan El Karmouni a Weilian Zhu v Alternatives Economiques.

Další výběry

Pokud vás zajímají podcasty, Kotugno rubrika Areale právě přešla na Spotify. Ve druhém díle mluví o Stiellově projevu a sklíčenosti a o tom, co s těmito pocity místo toho dělat.

Nejít třeba na nákupy. Pro Romania Insider, Radu Dumitrescu reportuje o šetření organizace Greenpeace, které ukázalo, že výrobci nábytku vyrábějící pro IKEA odebírají dřevo z jedněch z posledních evropských starých lesů v rumunských Karpatech, a to i v chráněných oblastech Natura 2000.

To je pro tento měsíc vše, udržujte pozornost, zanechám vás u nejdůležitějšího slova: "chránit".