REPCO

K září 2023 Ukrajina měla podle vládních odhadů 4 965 000 vnitřních uprchlíků. Jedná se o Ukrajince, kteří přišli o své domovy, majetek, zaměstnání a zažité zvyklosti každodenního života. Pro zemi, která je ve válce, je vysídlení více než 10 % obyvatelstva výzvou, která vyžaduje inovativní řešení.

Od února 2022 se hornické město Myrnohrad na východě Ukrajiny stalo centrem pro tisíce uprchlíků z Avdijivky, Bachmutu, Mariupolu, Očeretyna, Kurachova, Chasového Jaru, Keramika a Kurdyumivky. V současné době [prosinec 2023] ve městě pobývá více než 1 500 uprchlíků z frontové linie a místní obyvatelé, kteří již byli vysídleni v důsledku bombardování. Všichni potřebují přístřeší a podporu.

Myrnohrad samotný je nadále ostřelován a jeho infrastruktura je zpustošena. Často zde nefunguje elektřina, internet ani mobilní připojení a již několik měsíců zde není ani vodovod. Jak se město s takovým neštěstím vyrovnává?

Nový domov

"Víte, záchranáři učí lidi, aby si během ostřelování lehli nebo utíkali do úkrytu. Ve skutečnosti to tak ale nefunguje. V okamžiku ostřelování vám ochabne celé tělo." Takto vzpomíná na svůj život v Avdijivce 69letý důchodce Vitalij Košovyj. Stejně jako stovky dalších obyvatel tohoto města na východě Ukrajiny se rozhodl přestěhovat do Myrnohradu jako do dočasného útočiště.

Válka připravila Vitalije o domov, bezpečí a společnost jeho blízkých. Aby unikla neúprosnému ostřelování, uprchla jeho rodina do zahraničí. Sám Vitalij se do poslední chvíle snažil zachránit svůj domov a majetek. Staral se o svůj dům a o domy dalších 13 sousedů, kteří opustili město, dokud nebyly všechny zničeny.

Během této doby byl Vitalij svědkem mnoha úmrtí mezi svými přáteli a známými: "Zasáhly nás kazetové a fosforové bomby. Jednou mě taková palba zastihla na ulici. Jeden kolemjdoucí běžel dopředu, druhý dozadu: první byl zasažen do nohy, druhý do zad. Přežil jsem."

Když si Vitalij uvědomil, že jediné, co může z Avdijivky zachránit, je jeho vlastní život, odjel do Myrnohradu.

"Opakovaně jsem slyšel, že místní lidé, ale i úřady a dobrovolníci jsou zde k vnitřním uprchlíkům přátelští," vysvětluje.

V novém domově si Vitalij zažádal o ubytování prostřednictvím myrnohradského přijímacího střediska IDP [vnitřně vysídlených osob]. Našli mu prázdný dům a poskytli mu základní potřeby. Jediné, co si s sebou z Avdijivky přivezl, byla jeho milovaná kočka. Místní úřad sociálního zabezpečení mu jako IDP poskytl peněžní dávky a uhlí na vytápění domu.

Komplexní balíček

V polovině prosince bylo v Myrnohradu více než 1 500 vnitřně vysídlených osob jako Vitalij. Když lidé začali přicházet ve velkém počtu, místní komunita si uvědomila, že je třeba uprchlíky řádně integrovat. Dobrovolníci a aktivisté rychle našli řešení. Iniciativy, jako je aplikace Shelter pro chytré telefony, pomohly propojit ty, kteří potřebovali bezplatné bydlení, s těmi, kteří je mohli a byli ochotni poskytnout.

Někteří příchozí chtěli nejen přístřeší, ale i trvalejší usazení. I těm bylo pomoženo.

Myrnohrad našel vlastní recept na poskytování rychlé a účinné pomoci vnitřně vysídleným osobám. Důvody, proč se lidé rozhodli přijít do tohoto města, jsou různé. Není však pochyb o tom, že klíčovou roli sehrála výborná komunikace mezi koordinačním výborem občanů města Myrnohrad a městskými úředníky, sociálními službami a dobrovolníky.

Předseda koordinačního výboru Vjačeslav Syrota říká, že události z 24. února 2022 pro něj byly neskutečné. Nějakou dobu jeho mysl odmítala uvěřit celé hrůze událostí. Sebrat síly a soustředit se mu pomohli uprchlíci, kteří začali do Myrnohradu přicházet po stovkách.

"Okolní města neměla ponětí, jak organizovat přijímací střediska pro vnitřní uprchlíky," říká, "ale my jsme měli zkušenosti z roku 2014. Tehdy, na začátku války na východě Ukrajiny, jsme uprchlíkům pomáhali dva roky. Tato tvrdá zkušenost se nám teď po plnohodnotné invazi hodí."

Obrázek února 2022 se však od roku 2014 výrazně lišil. Počet uprchlíků byl mnohem větší, jejich psychický stav horší a museli se potýkat s těžšími logistickými problémy při cestě do Dněpru, Lvova nebo Myrnohradu.

"Lidé evakuovaní před bombardováním byli často v šoku," vzpomíná Vjačeslav Syrota. "Poté, co týden seděli ve sklepě bez jídla a vody, ve špinavém oblečení, se teď museli přizpůsobit nové realitě. Vůbec se nepodobala blahobytnému životu, na který byli zvyklí. A často neměli žádné doklady, žádný majetek a v kapsách jen hrst drobných."

Těmto lidem bylo třeba nějak pomoci. To znamenalo přijmout je, zaregistrovat, poskytnout jim první pomoc, v případě potřeby hospitalizaci nebo léky. A to vše prakticky přes noc.

Dále bylo třeba je ubytovat, nakrmit, obléci, poradit jim, dát jim možnost žít v Myrnohradu nebo je evakuovat dál do jedné ze dvou dostupných destinací.

Obyvatelé města se k výzvě postavili čelem. Obyvatelé Myrnohradu se rychle chopili obrovského množství nově příchozích lidí, kteří potřebovali podporu. Přišli do centra jako dobrovolníci.

Vedoucí přijímacího centra naznačuje jejich motivaci: "Tím, že pomáhali vnitřním uprchlíkům, dělali občané Myrnohradu nejen dobrý skutek, ale také bojovali s vlastními obavami, jak uniknout válce. Koneckonců, když uděláte dobrý skutek, abyste pomohli druhým, získáte prvek kontroly nad svou situací, i když se nacházíte ve stavu neustálé nejistoty."

Recept na přijetí uprchlíků

Recept na přijímání uprchlíků v Myrnohradu má mnoho složek: dobře organizovanou logistiku dopravy, nepřetržitě pracující tým, který přijímá lidi s teplým jídlem a nápoji, psychology a lékaře, kteří jsou k dispozici při poskytování první pomoci a hospitalizaci, systém rychlé registrace příchozích a jejich ubytování, poskytování oblečení a hygienických potřeb, pomoc při obnově ztracených dokladů, horkou linku pro hledání pohřešovaných příbuzných a pomoc při obnově sociálních dávek a důchodů.

Vyacheslav Syrota, šéf koordinace, popisuje, jak to vypadá v praxi: "Například 80 lidí z frontové vesnice přijíždí v noci do našeho města. Sejdeme se s nimi a každý z nich se musí zaregistrovat. Máme zprovozněnou horkou linku. Každý, kdo někoho hledá, na ni může zavolat. Dáváme jim sendviče a horký čaj a zraněné odvážíme do nemocnice. S dětmi si hrají dobrovolní psychologové. Po registraci určíme místo jejich dočasného ubytování. Pak jim opět zajistíme dopravu a odvezeme je do školek a škol, které byly dočasně přeměněny na přístřeší."

Jakmile mají ubytování, je na uprchlících, aby se rozhodli, co bude následovat. Někteří chtějí zůstat a přečkat, jiní se raději přesunou dál.

Tatyana Sytnyk, zástupkyně náčelníka myrnohradské vojenské správy, poznamenává, že válka radikálně změnila postoj lidí k mnoha věcem

"Zdá se mi, že válka nás všechny sjednotila," říká. "Ve městě není jediný lhostejný člověk. Samozřejmě, že ti, kteří jsou v neustálém kontaktu s vnitřně vysídlenými osobami, jsou fyzicky unavení. Ale tato únava není nic ve srovnání s tím, co prožívají lidé, kteří přicházejí ze zničených měst. Proto se snažíme být velmi pozorní a pohostinní."

Za rok od zahájení provozu centra bylo vnitřním uprchlíkům a místním obyvatelům, kteří odmítli opustit město, rozdáno více než 95 000 humanitárních balíčků.

Za každou takovou statistikou se skrývá lidský život. Vitalij Košovyj je jedním z takových lidí. Už rok žije v Myrnohradu. Uvědomuje si, že loňské rozhodnutí opustit rodnou Avdijivku mu zachránilo život.

"Avdijivku jsem opustil 9. října 2022. Několik dní poté, co jsem odešel, bylo na našem tržišti při ostřelování zabito deset lidí. Mohl jsem být mezi nimi," říká Vitalij se smutkem v očích.

Dnes sní jen o konci války. To by pro něj znamenalo, že se jeho žena, dcera a vnuk budou moci vrátit na Ukrajinu.

"Válka radikálně změnila můj postoj k mnoha věcem," říká Vitalij. "Uvědomil jsem si, že dnes musím žít a vážit si života víc než majetku. Snažím se těšit ze svého nového domova a doufám, že se zde v Myrnohradu brzy usadí i moje rodina, a to ve městě, kde je skutečně mír."

- Maksym Zabelia - Ridne Misto (Myrnohrad)

Přeložil Harry Bowden