REPCO

Přibližně před deseti lety, kdy bylo ještě normální, že se lidé mladší 50 let bavili na Facebooku o politice, jedna z mých kamarádek, irská odborářka, hrdě zveřejnila fotografii obřího Juliana Assange plakátu, který zdobil stěnu její ložnice. V komentářích se objevila kyselá poznámka. "Je to vtip?" zeptal se jeden americký aktivista žijící v Irsku, kterého jsem nedávno viděl přednášet na shromáždění za práva na potrat v Dublinu. Zda bylo pohrdání této ženy vyvoláno několikanásobným obviněním Assange ze znásilnění, nebo názorem, který hlásá mnoho amerických liberálů, že Assange je pěšák Ruska Ruska, nevím. Tuto vpravdě triviální anekdotu uvádím proto, že znamenala okamžik, kdy jsem si všiml, že podpora Assange se stává stále více okrajovou pozicí.

Jak píše socialistický spisovatel Thomas Fazi pečlivě nastiňuje v Unherd, několikanásobný útok, částečně spoléhající na neznalost veřejnosti, úspěšně utnul velkou část podpory, kterou by si Assange zdánlivě zasloužil. "Nedostatek zájmu britské vlády o Assangeův osud není překvapivý," píše Fazi. "Ještě znepokojivější je skutečnost, že se zdá, že i velká část veřejnosti je poměrně lhostejná. Je to pravděpodobně důsledek kampaně vedené proti Assangeovi v posledních deseti a půl letech, jejímž cílem bylo zničit jeho pověst a připravit ho o podporu veřejnosti. Ti, kteří nejsou zasvěceni do podrobností případu, si dokonce mohou myslet, že Assange je ve vězení proto, že byl odsouzen za jeden z mnoha zločinů, z nichž byl v průběhu let obviněn - od znásilnění přes kybernetickou kriminalitu až po špionáž."

Assange zaplatil nejvyšší cenu (svou psychickou a fyzickou pohodu a svou svobodu) za "běžnou novinářskou praxi získávání a zveřejňování utajovaných informací [....], které jsou pravdivé a mají zřejmý a důležitý veřejný zájem", jak se vyjádřil jeden z Assangeových právníků při únorovém jednání britského Nejvyššího soudu, který rozhodne, zda bude zakladatel WikiLeaks vydán do USA. Podle Faziho je Assangeův příběh "o mnohem více než o jednom člověku: je o tom, zda chcete žít ve společnosti, kde mohou novináři odhalovat zločiny mocných bez obav, že budou pronásledováni a uvězněni. Pokud britský stát umožní Assangeovo vydání do USA, nezasadí tím potenciálně smrtelnou ránu jen jednomu člověku, ale samotnému právnímu státu."

Dalším nedávným případem britského soudu s potenciálně dalekosáhlými důsledky je odvolání Shamimy Begumové narozené ve Velké Británii, která se chce vrátit do své rodné země poté, co strávila více než pět let v syrském detenčním táboře. Tři soudci 23. února jednomyslně zamítli odvolání Begumové, jak o tom informoval Dan Sabbagh v The Guardian. 

V roce 2015 Begumová odcestovala do Sýrie když jí bylo 15 let, aby se připojila k Islámskému státu (ISIS), a následně byla zbavena britského občanství. Podle únorového rozhodnutí, když ministr vnitra Sajid Javid rozhodl o odebrání občanství Begumové v roce 2019, nevedlo by toto rozhodnutí technicky k tomu, že by se mladá žena stala osobou bez státní příslušnosti, protože měla nárok na bangladéšské občanství. Nicméně nyní, když tento nárok vypršel, zůstala Begumová ve skutečnosti bez státní příslušnosti.

Tento výsledek je v rozporu s platnými britskými právními předpisy, jak uvádí spisovatel a právník David Allen Green vysvětluje v Pohledu. "Dokonce i příslušné právní předpisy výslovně uvádějí, že ministr vnitra nesmí vydat příkaz ke zbavení britského občanství, pokud je "přesvědčen, že by příkaz učinil osobu bez státní příslušnosti". A přesto je Begumová nadále zadržována v uprchlickém táboře v Sýrii, bez práv a výsad vyplývajících z občanství Spojeného království nebo jiného státu."  

Nespokojenost s výsledkem odvolání Begumové nepramení jen z liberálních nebo pokrokových kruhů. Mnozí britští konzervativci jsou důsledky případu znepokojeni, včetně Petera Hitchense, který píše v Daily Mail o "davové spravedlnosti" a "trestu bez soudu". Pro konzervativního poslance Jacoba Rees-Mogga, píše v Spectator, rozsudek podkopává samotnou ústavu. "Rozhodnutí zbavit Begumovou občanství je špatné, protože útočí na dva pilíře ústavy, které nás všechny chrání," píše Rees-Mogg. "Prvním principem, který je porušen, je myšlenka rovnosti všech britských občanů před zákonem. Možnost zbavit britského pasu lidi, kteří mají nárok na jiné občanství, vytváří dvě kategorie Britů. [...] Druhým pilířem ústavy, který byl ignorován, je právo na soudní řízení před porotou." 

S výjimkou Hitchense, který zřejmě připouští, že Begumové neštěstí je důsledkem mladické naivity, nikdo z výše uvedených autorů nutně neobhajuje samotnou Begumovou. Stejně jako v případě Assange jde spíše o rozhodnutí s potenciálně závažnými důsledky pro právní stát. "ISIS byl ztělesněním zla," píše Rees-Mogg, "a jeho stoupenci si zaslouží být pronásledováni a stíháni. Pokud však v tomto procesu zapomeneme na právní stát a učiníme jej svévolným, pak nebudeme bránit naše hodnoty, ale vzdáme se jich."

Od doby, kdy před více než čtyřmi lety skončila v Sýrii pozemní válka proti ISIS, musely západní země repatriovat své občany, kteří se rozhodli k teroristické organizaci připojit. Ačkoli se tento proces nikdy neobejde bez kontroverzí, Británie se k návratu britských občanů stavěla obzvlášť odmítavě. "Po repatriaci pouhých dvou dospělých a asi patnácti dětí," Haroon Siddique píše v The Guardian, "je Velká Británie výjimkou. Například ze svých spojenců, Francie repatriovala více než 160 dětí a více než 50 žen, zatímco Německo přijalo zpět téměř 100 žen a dětí."

Jestliže je repatriace islamistů - nebo dokonce odmítnutí jejich repatriace - pro politiky jako Sajid Javid příležitostí využít zákon k tomu, aby "šli příkladem", stejně tak je tomu i s jejich deportací. 

Na konci února Francie deportovala imáma Mahjouba Mahjoubiho do země, jejíž je občanem, Tunisko, poté, co se objevilo video, na němž káže "nenávist k Francii" a židovské komunitě. Mahjoubi žil ve Francii od roku 1986 a má tam manželku a pět dětí . Francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin pohotově prohlásil že za rychlou deportaci vděčí země nedávno zavedenému zákonu o imigraci. Jak nás však Julia Pascual informuje v Le Monde, všechny legislativní nástroje potřebné k deportaci kazatele již existovaly.