REPCO

Kaja Puto: Proč německá levice sympatizuje s Ruskem?.

Reinhard Bingener: V Německu máme čtyři levicové strany - Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD), Levici (Die Linke), Zelené (Die Grünen) a novou Svaz Sahry Wagenknechta (BSW). Každá z nich má k Rusku poněkud odlišný postoj. V případě SPD byla pro její formování klíčová 60. a 70. léta 20. století, tedy doba vzestupu pacifistického hnutí. V té době mladí sociální demokraté táhli stranu k marxismu. Nejvýznamnější z proruských politiků SPD, Gerhard Schröder, patřil k této generaci.

Zelení vyrostli ze stejného ideologického klimatu, ale v jejich případě se nakonec do popředí dostal koncept lidských práv. To je vedlo k tomu, že se stavěli proti Rusku, a byli tak vstřícnější k transatlantické spolupráci. Levice je naproti tomu do značné míry postkomunistickým projektem. Marxistické teoretické koncepty a antiamerikanismus v ní hrají ještě větší roli než v SPD. Totéž platí pro Alianci Sahry Wagenknechtové.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/krolowa-niemieckiego-alt-leftu-chce-sie-dogadac-z-putinem/

PD je největší a nejstarší z těchto stran, spoluzakládala mnoho vlád a vede koalici, která v Německu vládne od roku 2021. V posledních desetiletích sehrála největší roli při formování německé zahraniční politiky vůči Rusku. Jak je možné, že si stále zachovává tento naivní pacifismus?

Markus Wehner: Tuto naivní politiku formovaly, jak ukazujeme v knize, tři faktory. Prvním z nich je v Německu rozšířený antiamerikanismus, který je dnes obzvláště silný na levici a jehož důsledkem je prorusismus. Ten nabývá na síle, když se ve Státech dostane k moci pravicový prezident. V prvním desetiletí nového století, kdy byl prezidentem USA George W. Bush a Ruska Vladimir Putin, hlásali přední politici SPD, že potřebujeme stejný odstup, tj. stejně těsný vztah k NATO jako k Rusku.

Polská levice je také kritická vůči USA a různým intervencím NATO, přesto nepostupuje prorusky..

R.B.: No ano, ale Rusko nikdy nekolonizovalo Německo tak, jako to dlouho dělalo v Polsku. V Německu se zkušenost omezila na NDR - to znamená pětačtyřicet let a čtvrtinu obyvatelstva. K tomu se přidává v německých kulturních dějinách zakořeněná víra v povrchnost Spojených států a Západu, proti níž stojí hluboká duše, která má Rusy a Němce spojovat. Svou roli zde tedy hraje i kulturní pýcha.

https://krytykapolityczna.pl/kraj/anna-gorska-zachodnia-lewice-charakteryzuje-naiwny-pacyfizm-my-jestesmy-realistami-rozmowa/

M.W.: Dalším faktorem, který ovlivnil německou politiku vůči Rusku, je německý pocit viny za zločiny spáchané v SSSR za druhé světové války. Mezi mnoha Němci, zejména starší generace, panuje přesvědčení, že Rusku dlužíme mír. V této logice bylo více než dvacet milionů občanů SSSR, kteří zahynuli během války, Rusy, i když mezi nimi koneckonců byli i Ukrajinci, Bělorusové a mnoho dalších národů.

Třetí faktor?

M.W.: Ostpolitik [východní politika - pozn. autora]. Byla navržena v sedmdesátých letech minulého století SPD pod vedením Willyho Brandta. Původně byla motivována snahou o sblížení s NDR, nakonec se vyvinula v politiku usmíření a sblížení s celým východním blokem. Tehdy byla uznána hranice mezi Odrou a Nisou a byl zahájen obchod se SSSR a dalšími zeměmi v regionu. Do Německa začal proudit sovětský plyn. Zároveň Německo vydávalo 4-5 % HDP na obranu - spolupráci doprovázelo odstrašování v rámci studené války.

Zatímco první fázi Ostpolitik hodnotím pozitivně, druhá fáze byla předehrou k naivní spolupráci Německa s diktaturou, kterou se nyní nezávislé Rusko stávalo. V 80. letech se SPD skutečně zaměřila na bezpečnostní partnerství s komunistickými režimy. Sociální demokraté považovali opozičníky v Polsku nebo Československu za potížisty - stačí říci, že Willy Brandt se během své cesty do Polska odmítl setkat s Lechem Wałęsou. Mnozí z nich se také stavěli proti sjednocení Německa.

Proč?

R.B.: Částečně proto, že nechtěli, aby se Německo opět stalo velkou hegemonistickou zemí ve středu Evropy. Svou roli pravděpodobně sehrála i víra ve stabilitu socialistických režimů a ideologická blízkost k nim.

https://krytykapolityczna.pl/kraj/wojna-hybrydowa-na-baltyku-rosyjski-cyberterroryzm-statki-szpiegowskie-i-flota-cieni-rozmowa/

M.W.: Rozhodně. Když začal proces sjednocování, sledoval jsem reportáž ze zasedání předsednictva SPD. Jedna politička z levého křídla strany, Heidemarie Wieczorek-Zeulová, tehdy řekla, že pokud by výsledkem sjednocení mělo být posílení NATO a vítězství kapitalismu, bude proti tomu bojovat ze všech sil.

A dnes se SPD chlubí, že zeď padla právě díky jejich Ostpolitik....

M.W.: Když sjednocení Německa začalo být všeobecně vnímáno jako úspěch, SPD se rozhodla připsat si na něj zásluhy. Z ideologických důvodů nechtěli vidět roli republikánského prezidenta Ronalda Reagana a jeho zbrojní politiky vůči SSSR nebo například konzervativního papeže Jana Pavla II, který přispěl k transformaci v Polsku. Vytvořili tak mýtus o vlivu Ostpolitik..

V roce 1990 - ve stejném roce, kdy se Německo sjednocuje - se Gerhard Schröder, jedna z hlavních postav vaší knihy, stává premiérem Dolního Saska. V mládí byl marxistou a v devadesátých letech se bezostyšně spojuje se svou stranou SPD a s velkým, a tím i špinavým byznysem. Jak k tomu dojde?

R.B.: Částečně je to dáno zvláštnostmi spolkové země Dolní Sasko, která má podíly ve velkých firmách, například ve Volkswagenu. Nebo v Salzgitter AG - je to obrovský výrobce oceli, který od 70. let vyrábí plynové trubky pro SSSR, později také pro plynovod Nord Stream. V dozorčích radách těchto společností sedí premiér Dolního Saska.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/zeitenwende-historyczny-zwrot-niemiec-rozpoczal-sie-i-utknal/

Kromě toho má Schröder rád maastrichtský podnikatelský svět. Vstupuje do vesmíru starších úspěšných mužů, imponují mu svou ochotou riskovat, vzájemnou loajalitou a penězi. Začíná přátelstvím s motorkářskými gangy a končí u autokratů. Váží si Recepa Tayyipa Erdogana, váží si Vladimira Putina, protože jsou to silní muži, kteří uspěli.

Ale zatímco Schröderovy názory na hospodářskou politiku se mění, ve své zahraničněpolitické vizi zůstává konzistentní. V sedmdesátých a osmdesátých letech cestuje do SSSR, v devadesátých letech - jako dolnosaský premiér - do Ruska.

M.W.: Peníze hrály pro Schrödera vždy důležitou roli, a to i v době, kdy již byl kancléřem [tj. v letech 1998 až 2005 - pozn. autora]. Když cestoval s podnikateli, cítil se nesvůj z toho, že všichni vydělávají více než on. Pravděpodobně také proto, že se narodil v chudobě. Jeho matka byla uklízečka, otec zahynul ve válce, když bylo chlapci několik let. Ve světě moci a peněz byl nouveau riche.

[mnky_books id="174632"]

Ladimir Putin využil této skutečnosti z jeho životopisu, aby se s kancléřem Schröderem sblížil. Měl k tomu konkrétní důvod: o několik let dříve obhájil doktorát na téma využití vývozu plynu jako nástroje zahraniční politiky.

M.W.: Když se Putina v mládí zeptali, co vlastně dělá pro KGB, odpověděl, že je odborníkem na mezilidské vztahy. A skutečně, je v tom velmi dobrý, dokáže si o objektu svého zájmu zjistit mnohé, jeho dobré i špatné stránky. I Putin pochází z chudiny, z leningradské čtvrti - jak sám říká - rozbitého skla; stejně jako Schröder v mládí sportoval a potíral se s kriminální komunitou, ale nakonec se dostal do politiky a získal moc.

Poslechněte si podcast o východním bloku:.

https://open.spotify.com/episode/56HKEjiTRDAOlya757FhVb?si=u-0LJuFiSu61IHP_PnRLcw

Spekulant
Apple Podcasts

Putin navíc dokáže v lidech vyvolat pocit, že jsou obzvlášť důležití. Dal Schröderovi najevo, že se od něj - staršího a zkušeného politika - může hodně naučit. Pozval ho soukromě do Moskvy a mluvil s ním německy bez tlumočníka. Muži spolu chodili do sauny, sáňkovali v parku a ke Schröderovým šedesátinám mu Putin přivezl do hannoverského divadla kozácký sbor, který přednesl dolnosaskou hymnu. Došlo to dokonce tak daleko, že Putin svému německému příteli zařídil adopci dvou ruských dětí. Schröder říkával, že německo-ruské vztahy dosáhly takové hloubky, jakou nikdy předtím neměly. Ve skutečnosti se však jednalo o jeho soukromý vztah.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ofensywa-dyplomatyczna-putin-zaczal-uzywac-slowa-wojna-co-na-to-zachod/

Jak se toto přátelství promítlo do domácí politiky kancléře Schrödera?

M.W.: Schröder prezentoval zájmy německého energetického průmyslu jako německé národní zájmy. Když se hovořilo o nákupu ruského plynu, Schröder neříkal, že je to v zájmu německé energetiky nebo německého hospodářství, ale že je to v zájmu Německa. Takto například argumentoval pro urychlení výstavby Nord Streamu. Ještě zajímavější věci se staly, když už nebyl kancléřem, ale stále ze zadního sedadla řídil německou politiku vůči Rusku.

Po Schröderovi se kancléřkou stala Angela Merkelová. Její strana CDU vládla Německu po čtyři volební období v koalici s SPD .

M.W.: Schröder se poté stává součástí ruského energetického průmyslu jako předseda dozorčí rady společnosti Nord Stream. Zároveň hraje roli bývalého mezinárodně uznávaného kancléře. A ovlivňuje podobu německé vlády. Dosazuje do ní své blízké spolupracovníky - nejprve Franka-Waltera Steinmeiera na post ministra zahraničí, poté Sigmara Gabriela na post ministra hospodářství.

Velmi dlouho platil v německé energetice limit - od jednoho dodavatele jste mohli dovážet maximálně 30 procent. Za ministra Gabriela byl zvýšen na 55 procent. Stalo se tak již po anexii Krymu, což je pro mě nevysvětlitelné.

Němci byli přesvědčeni politiky, že ruský plyn je nejlevnější. Ve své knize dokazujete, že to nebyla pravda .

M.W.: Nebyly postaveny žádné terminály na zkapalněný zemní plyn, které by Německu umožnily nakupovat plyn z jiných zdrojů nebo alespoň vyjednat s Moskvou finanční podmínky dodávek. Německo se tak stalo závislým na ruském plynu a umožnilo dodavateli diktovat si ceny. Mělo se za to, že Rusko je bezpečný dodavatel a že se nemáme čeho obávat.

R.B.: Kromě toho byly Rusku prodány německé zásobníky plynu. Lze říci, že Rusko využilo evropské liberalizace energetických trhů ke svým cílům. Gazprom se stal nejen výrobcem, ale také vlastníkem plynárenské infrastruktury, plynovodů a zásobníků plynu. Na tom si vybudovalo své postavení. Němci se domnívali, že bezpečnost Evropy není možná bez dobrých kontaktů s Ruskem. A když vypukla plnohodnotná válka, ke svému překvapení zjistili, že zásobníky plynu jsou prázdné.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/zli-niemcy-dobrzy-niemcy/

Gerhard Schröder se pak stal padouchem. Hovořilo se o jeho odvolání z SPD, byl mu odebrán úřad bývalého kancléře ve Spolkovém sněmu a přišel také o čestné občanství Hannoveru. Nikdo jiný se necítil vinen .

R.B.: Nazval bych to obrovským politickým úspěchem SPD. Schröder se stal hlavním viníkem, zatímco ostatní politici odpovědní za proruskou politiku zůstali na svých postech.

Frank-Walter Steinmeier, nyní německý prezident, neodstoupil, stejně jako Sigmar Gabriel, který stojí v čele Atlantického mostu, sdružení podporujícího německo-americké vztahy. Premiérkou Meklenburska-Předního Pomořanska je stále Manuela Schwesigová, která se podílela na vzniku nechvalně proslulé Nadace na ochranu klimatu, zřízené s cílem obejít americké sankce proti Rusku.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/50-mld-od-ue-dla-ukrainy-nie-wystarczy-a-to-najgorszy-moment-by-pokazac-slabosc/

Někteří se snažili ospravedlnit, jiní na několik týdnů zmizeli. A když se prach z bitvy usadil, pomalu se vrátili do svých rolí.

M.W.: Dlužno však dodat, že to bylo na úkor jejich důvěryhodnosti. Na začátku války nabídl prezident Steinmeier Ukrajině návštěvu Kyjeva a byl odmítnut. Premiér Schwesig je již sotva velkou nadějí SPD.

Co se změnilo na německé levici v roce 2022?

R.B.: SPD věnovala větší pozornost roli energetické politiky v obraně a také východoevropským zemím - nejen Ukrajině, ale také Polsku a pobaltským státům. Na zbrojení bylo vyčleněno více peněz - Německu se konečně podařilo dosáhnout cíle vydávat na obranu 2 % HDP. Sám kancléř Olaf Scholz se od roku 2017 staví k Rusku kriticky. Ve straně se však stále najdou lidé, kteří spekulují o obnovení vztahů s Moskvou.

Zelení přitvrdili svůj proukrajinský postoj a začali se také zasazovat o posílení obrany a větší otevřenost vůči vojenským strukturám, včetně zejména NATO. Die Linke naopak stále zastává primát tzv. mírové politiky a silně kritický postoj vůči NATO a zbrojení.

M.W.: Pokud jde o SPD, výmluvné se zdají být projevy předsedy strany Larse Klingbeila, někdejšího politika s vazbami na Rusko. Po vypuknutí války opakovaně zdůrazňoval, že Německo mělo pozorněji naslouchat svým východním partnerům v NATO a že dnes již nejde o bezpečnost s Ruskem, ale spíše o bezpečnost tváří v tvář Rusku. Tento narativ se však mnohým vysoce postaveným členům SPD nemusí líbit.

[mnky_books id="191029"]

Jak dalece je tato proměna sociálních demokratů udržitelná? Kancléř Scholz nyní působí dojmem, že vojenskou pomoc brzdí. Odmítá dodávku raket dlouhého doletu Taurus a navíc se veřejně vyjádřil k nezveřejněnému závazku NATO provozovat podobné rakety na Ukrajině.

R.B.: Nelze s jistotou vyloučit, že se tzv. russlandverstehers [ti, kteří jsou k Rusku shovívaví - pozn. redakce] opět vzpamatují. Průzkumy jasně ukazují, že veřejnost se bojí konfrontace. Většina občanů nechce ruského medvěda dráždit, věří, že je lepší nechat ho na pokoji a že toho dosáhne tím, že nezvýší dodávky zbraní. Kancléř Scholz Ukrajinu jednoznačně podporuje, ale bere tyto nálady v úvahu.

M.W.: Odpor proti vyzbrojování Ukrajiny je silný zejména ve východním Německu. Přestože tato oblast zažila sovětskou okupaci, sympatie k Rusku, ale i respekt k jeho moci jsou stále velmi silné. Scholz má ještě jeden problém: situace německé ekonomiky není nejlepší a občané pociťují růst životních nákladů. V této situaci je levé křídlo SPD skeptické k radikálnímu zvýšení výdajů na obranu. Politici této frakce se obávají, že to povede k nedostatku peněz na vzdělávání, sociální výdaje nebo ochranu klimatu.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/wojna-w-ukrainie-co-moze-zrobic-lewica/

V poslední době začali kremelští propagandisté vyzývat k odmítnutí ujednání konference o sjednocení Německa. Vzkříšení NDR je samozřejmě nepravděpodobné, ale existuje možnost, že Rusko v budoucnu zaútočí na státy NATO - malá, ale reálná. Německo se takového scénáře neobává?".

R.B.: Z německého pohledu je tato hrozba vzdálenější než pro Poláky, už jen proto, že na rozdíl od vás s Ruskem nehraničíme. Souhlasím s Markusem, že emocionálním jádrem německého přístupu k Rusku je obava z dráždění medvěda nebo jakási plachost.

Zároveň si každý rozumný politik dnes uvědomuje význam politiky odstrašování. Polsko i Německo se v tomto ohledu spoléhají na transatlantickou podporu, Německo je součástí dohody NATO o sdílení taktických jaderných zbraní. Přízrak vítězství Donalda Trumpa by nás však měl přimět k zamyšlení nad tím, zda nenastal čas vybudovat evropské odstrašování.

**

Reinhard Bingener (nar. 1979) je novinářem deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Vystudoval evangelickou teologii v Halle-Wittenbergu, Chicagu a Mnichově. Od roku 2014 se věnuje zpravodajství o politickém dění v Dolním Sasku, Sasku-Anhaltsku a Brémách. Je spoluautorem knihy Moskevská spojka. Síť Schröder a cesta Německa k závislosti, která právě vyšla v polštině v překladu Joanny Czudec v nakladatelství Západní institut.

Markus Wehner (nar. 1963) je historik a novinář. Vystudoval východoevropské dějiny, politologii a slavistiku v Berlíně, Freiburgu a Moskvě. Od roku 1996 pracuje pro Frankfurter Allgemeine Zeitung. V letech 1999-2004 byl dopisovatelem tohoto deníku v Moskvě. V současné době píše především o německé vnitřní politice. Spoluautor knihy Moskevské styky. The Schröder Network and Germany's Road to Dependence, která právě vyšla v polštině v překladu Joanny Czudec v nakladatelství Západní institut.

**

Financováno Evropskou unií. Vyjádřené názory a stanoviska jsou názory autorů a nemusí nutně odrážet názory Evropské unie nebo Generálního ředitelství pro komunikační sítě, obsah a technologie. Evropská unie ani financující orgán za ně nenesou odpovědnost..