REPCO

Minulé pondělí Andrej Babiš na tiskové konferenci oznámil, že se jeho hnutí ANO připojí k frakci Patrioti pro Evropu, novému krajně pravicovému uskupení v Evropském parlamentu. Zdálo by se, že tato zpráva nestojí za zvláštní pozornost. Jen další východoevropský populista přidává svých sedm europoslanců k projektu Le Penové, Orbána a Salviniho. Taková je koneckonců role pravicových populistů z východu.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/konfederacja-i-afd-taktyczny-sojusz-polsko-niemiecki-jakiego-nie-widzielismy-od-79-lat/

A přitom Andrej Babiš není extrémní pravičák. Přesněji řečeno: dosud jím nebyl. Jeho strana je již deset let členem liberální frakce ALDE/Renew a do Evropské komise nominovala Věru Jourovou, která se stala tváří EK ve sporu s Polskem a Maďarskem o právní stát a dodržování hodnot EU. Jak došlo k tomuto obratu v politice ANO a jak se srovnává s širšími trendy ve Visegrádské skupině?

Populismus par excellence a premiér bez kvalit

.
Na úvod je třeba poznamenat, že bývalý český premiér pravděpodobně nemá žádné politické názory. Za desítky let svého působení v české politice se neproslavil jako tvůrce žádné zásadní vize či dokonce politického prostředí. Nic také nenasvědčuje tomu, že by pro něj osobně byla důležitá nějaká myšlenka nebo dokonce konkrétní právní řešení. Jeho přístup lze označit za populismus par excellence - vždy prezentovat názor nejbližší názorům většiny obyvatel, který mu umožní získat a udržet si moc.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/czeskie-eurowybory-2024-czasem-lepiej-juz-przegrac/

V tom se Babiš výrazně liší od Orbána a Kaczyńského - rovněž zdatných populistů, kteří však neskrývají, že jejich cílem je přebudovat stát a společnost podle zásad své ideologie. V tomto ohledu má lídr ANO mnohem blíže ke slovenskému premiérovi Robertu Ficovi, bývalému sociálnímu demokratovi, pro něhož se udržení moci jeví jako cíl sám o sobě a jakékoli nápady při dosahování tohoto cíle mohou jen překážet.

Přesto si politicky všichni čtyři muži nikdy nebyli blíže. Pomalé směřování českého ANO a slovenského Smeru k euroskeptické a xenofobní pravici způsobilo, že je nyní obtížné najít mezi nimi a PiS a Fideszem zásadní rozdíly.

Hnutí ANO, které Babiš založil před parlamentními volbami v roce 2013, zpočátku hlásalo hesla liberálního populismu - stát měl být "řízen jako firma" a důvěryhodnost této vize zaručoval osobní úspěch lídra hnutí jako majitele potravinářského a chemického koncernu Agrofert. Program zahrnoval boj proti korupci a "novou kvalitu v politice", podporu podnikatelů a efektivní státní služby.

Tváří zahraničněpolitického programu ANO se stal Pavel Telička, bývalý stálý představitel ČR při EU a náměstek ministra zahraničí. V tomto kontextu se vstup do ALDE po evropských volbách v roce 2014 jevil jako poměrně logický důsledek ideového profilu strany, který v mnohém připomíná rané PO a je otevřeně proevropský.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/polska-wegry-slowacja-i-czechy-maja-najdrozsze-mieszkania-w-europie/

Zároveň však ANO zůstávalo stranou jednoho muže. Babišovi se sice v počátcích podařilo povzbudit řadu centristických technokratů, ale lídr hnutí nikdy neměl nejmenší chuť s jejich názory počítat. Výsledkem je, že většina členů tohoto křídla ANO už ve straně není (Telička odešel v roce 2017, Jourová oficiálně na konci června 2024).

Mezitím sám Babiš jako místopředseda vlády (2014-2017) a premiér (2017-2021) ukázal, že zahraniční a evropskou politiku bere čistě instrumentálně. Poměrně rychle se známil jako odpůrce imigrace a zastánce budování blokačních menšin v rámci Visegrádské skupiny.

Nové rozdělení pro éru populistů

Babišovy vztahy s EU jistě ochladil i postup Komise a unijního kontrolního úřadu OLAF v kauze dotací, které získal Agrofert, a údajné porušení pravidel zakazujících poskytování evropských dotací firmám vlastněným veřejnými funkcionáři v tomto procesu. Jednalo se například o známou kauzu tzv. čapího hnízda - konferenčního centra, které mělo být postaveno z dotací vylákaných dceřinou společností Agrofertu (soud v této kauze Babiše dvakrát zprostil viny, případ řeší odvolací soud).

[mnky_books id="352559"]

Daleko důležitější pro pravicovou transformaci ANO však byly změny ve vnitřní politice. Babišovo převzetí elektorátu koaliční sociální demokracie v letech 2013-2017 a upevnění jeho spojenectví s prezidentem Milošem Zemanem znamenalo, že se rýsovalo nové rozdělení politické scény - na "populisty" a "antipopulisty". Tím se změnila jak struktura elektorátu ANO, tak potenciální témata, která strana přebírala.

Andrej Babiš, který nyní zastupoval zájmy méně majetných voličů a voliček z menších měst, začal sahat po tématech z repertoáru pravicového populismu, hrozbě migrace a ztráty suverenity. Také jeho "boj proti establishmentu" už nebyl prezentován jako spor nové síly se zkorumpovanou starou mocenskou elitou, ale stále více se dostával do kolejí Zemanova sporu s "pražskou kavárnou" - liberálně-levicovými velkoměstskými intelektuálními elitami odtrženými od problémů obyčejných lidí.

Modely z USA, Maďarska či Polska Babišovi naznačovaly, že takové nastavení sporu nabízí šanci na hmatatelné politické zisky. Kromě toho bylo jasné, že v nové situaci není mezi střední třídou toužící po technokratickém liberalismu co hledat.

Zároveň okázalý propad levice a její neschopnost nabídnout alternativu k návrhům "antipopulistického" tábora postrčila všechny "populistické" politiky (Babiše, Zemana, komunisty) směrem ke krajní pravici, která začala v průzkumech stoupat a stala se pro ANO největší hrozbou i potenciálním koaličním partnerem. V letošní volební kampani Babišova strana kandidovala s hesly obrany suverenity proti bruselské byrokracii a také proti imigraci a zavedení eura.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/czechy-ustawa-o-malzenstwach-jednoplciowych-chmela/

V evropských volbách ANO mírně předstihlo strany současné vládní koalice, ale nepřiblížilo se výsledkům průzkumů pro parlamentní volby a dalo straně naději na samostatnou většinu. Stejně jako v mnoha jiných evropských zemích jsou i v České republice volby do EP méně populární a pomáhají okrajovým stranám prorazit. Dobrý výsledek krajní pravice vedené automobilovým influencerem Filipem Turkem a imageově osvěžená koalice vedená komunisty (nyní k nerozeznání od krajní pravice) vede k domněnce, že ANO zůstane v kurzu na pravici, aby zaujalo své voliče před parlamentními volbami v příštím roce.

Naznačuje to i náhlý přesun nově zvolených europoslanců k Patriotům pro Evropu, i když ve frakci Obnovy, oslabené špatným výsledkem macronistů, by pravděpodobně mohli doufat v upevnění svých pozic. Je mimochodem příznačné, že nikdo z nich tento obrat veřejně nekomentoval, zatímco tisk začal spekulovat o možných odchodech ze strany. Přitom Babišův hlavní oponent, středopravicová ODS premiéra Fialy, je spolu s PiS členem frakce Evropských konzervativců a reformistů, což z českého zastoupení v EP činí jedno z nejvíce euroskeptických a zároveň oslabuje jeho vliv na obsazování unijních postů.

Proukrajinští euroskeptici na straně LGBT

.
Zajímavé je, že ANO zatím nepřevzalo dva důležité prvky z arzenálu pravicového populismu - rusofilství a anti-LGBT+ rétoriku. Babiš sice občas vystoupí s výroky kritizujícími přílišnou českou podporu Ukrajině nebo "zatažení ČR do války", ale prozatím zůstává proukrajinský, zejména na pozadí svých nových frakčních kolegů.

Totéž platí i pro práva LGBT+. Při letošním neúspěšném pokusu o zavedení manželství osob stejného pohlaví bylo ANO rozděleno, ale v samotné straně existuje silná skupina příznivců tohoto projektu a sám Babiš v minulosti rovnost manželství veřejně podpořil. Nejjednodušším vysvětlením tohoto postoje je ovšem v obou případech názor české společnosti - spíše proukrajinské a nepříliš se zajímající o "světonázorová témata".

https://krytykapolityczna.pl/kraj/polska-dokreca-srube-uchodzcom-z-ukrainy/

Další vývoj však závisí především na průzkumech veřejného mínění před parlamentními volbami v příštím roce. Zatím vše nasvědčuje tomu, že se Babišovi podaří vrátit do premiérského křesla. Není také vyloučeno, že ANO jako první strana v historii získá samostatnou většinu v Poslanecké sněmovně.

Pokud se tak ale nestane, bude Babiš nucen hledat koaličního partnera. Oba scénáře - volební boj o elektorát krajní pravice i sestavování koalice s ní - naznačují pokračování obratu doprava. Zda a jak rychle se ANO usadí mezi svými novými kolegy v europarlamentu, ukáže čas. Jedno je jisté - nic dobrého pro Českou republiku ani pro spolupráci v regionu z toho nevzejde.