REPCO

Po rozhodujícím vítězství Národní jednoty (RN) v prvním kole voleb Le Penovy strany se všeobecně předpokládalo, že získá parlamentní většinu, a jedinou otázkou zůstávalo, zda to bude většina absolutní. Ukázalo se však, že nacionalisté zdaleka nedosáhnou na potřebných 289 poslanců a navíc jejich parlamentní skupina bude menší než skupina zastupující jejich dva hlavní rivaly.

Na prvním místě přistála levice sdružená v Nové lidové frontě (NFP) a mohla počítat s přibližně 182 křesly. Za ní se umístil prezidentský tábor, který získal 168 poslanců, a ještě dále nacionalisté se 143 poslanci. Připočteme-li k tomu 60 konzervativců a jednotlivé regionalisty, získáme kompletní složení nového Národního shromáždění.

Republikánský předák slabší než kdykoli předtím

.
Ještě v posledních průzkumech před druhým kolem jsme mohli vidět předpovědi až dvakrát lepšího výsledku RN, než jaký nakonec získali nacionalisté. Co se tentokrát podcenilo, byla míra mobilizace proti krajní pravici uvnitř tradiční republikánské fronty.

Ve většině volebních obvodů se předpokládal souboj tří stran RN, NFP a centristů či konzervativců, ale levice okamžitě oznámila, že své kandidáty, kteří získali třetí místo, stáhne za záda nacionalistů, aby podpořila jiné republikánské politiky. Nebylo však jisté, zda ostatní formace vrátí totéž.

V zákulisí prý na centristické politiky tlačil sám Macron a nabádal je, aby se stáhli ve prospěch levice, což popírá v posledních týdnech poměrně populární teorii o prezidentově plánu pustit do vlády pravicové radikály, aby je zdiskreditoval. Macron spíše doufal, že kolem svého tábora shromáždí umírněné voliče, a přepočítal se jen částečně, možná podcenil levici a její schopnost sjednotit se v krizové situaci.

Podobnou ochotu projevili i francouzští voliči, kteří ve většině obvodů, kde k takové spolupráci došlo, hlasovali solidárně pro kandidáty Republikánské fronty. Nakonec centrističtí kandidáti na třetích místech spíše předávali podporu levici, ale několik desítek se jich rozhodlo vymanit, nejčastěji v situacích, kdy byl zástupce NFP "nevolitelný" ze Mélenchonovy strany. Ještě vzácněji se projevovala věrnost konzervativců republikánské frontě, která zabránila RN získat další křesla. I přes neuspokojivý výsledek se Le Penově straně podařilo zdvojnásobit počet poslanců.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/jean-luc-melenchon-wybory-francja/

Francouzská politická geografie

.
Nelze přehlédnout, že nacionalisté svůj výsledek opět výrazně vylepšili a do prezidentské kampaně v roce 2027 vstoupí jako jeden z favoritů. Nejvíce hlasů získali ve "Francii B", tedy v provincii rozčarované globalizací, odkud se v posledních desetiletích stěhoval průmysl a kde se nejsilněji projevily všechny negativní dopady neoliberální politiky po sobě jdoucích prezidentů. Tato frustrace posiluje také levici, ale ne nutně mezi stejnými fragmenty lidového elektorátu.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/od-francji-niepokornej-do-francji-socjalnej-zjednoczona-lewica-idzie-do-wyborow/

Parlamentní volby dobře ukázaly, že hlavní politické rozdělení Francie probíhá převážně na ose centrum-periferie, kterou nelze ztotožňovat s rozdělením na bohaté a chudé. V hlavních městských centrech je zřetelný rozdíl mezi bohatšími čtvrtěmi, které volí pravici a liberály, a chudšími čtvrtěmi, které volí Lidovou frontu. V provinciích je naopak stále zřetelnější dominance nacionalistů. Místem největších úspěchů RN je v současné době severní Francie, včetně pásu u belgických hranic. Bývalá hornická pánev byla kdysi zázemím komunistů a socialistů a nyní se spolu s dalšími deindustrializovanými regiony dostává do náruče nacionalistů.

Levice si zachovala své tradiční základny v Centrálním masivu a Pyrenejích, ale její hlavní baštou jsou velká města v čele s Paříží a jejími předměstími. Během volební kampaně bylo možné pozorovat značné napětí mezi politiky NFP z hlavního města a těmi, kteří kandidovali v provinciích zaplavených RN, s rozdílnými názory na volební strategii. Rozpory často pramenily z odpovědí různým skupinám voličů, ale pokud má levice zvítězit, musí smířit elektorát etnicky rozmanitých banlieues s obyvateli opuštěné provincie.

Koalice výměnou za zrušení Macronových zásadních reforem?"

.
Po oznámení výsledků voleb představitelé Lidové fronty jednohlasně požadovali, aby byla levice pověřena sestavením nové vlády, a naznačili, že jako největší uskupení by měla mít přednost. Problém je v tom, že je třeba ještě získat podporu parlamentu a především prezidenta, což znamená vyjít vstříc macronistům. Ti zase nemají dostatek poslanců, aby mohli pomýšlet na vytvoření koalice alespoň s konzervativci, takže se zdá, že jsou také odsouzeni ke spolupráci s NFP, ale to se snáze řekne, než udělá.

[mnky_books id="348937"]

V souvislosti s případným spoluvládnutím s prezidentským táborem levice od počátku vyjmenovává několik podmínek, bez nichž na žádnou dohodu nepřistoupí. Patří mezi ně zrušení kontroverzní důchodové reformy a obnovení daně z bohatství pro velké majetky, která byla zrušena na začátku Macronovy vlády. Hovoří se také o opuštění migračního zákona, který byl před několika měsíci prosazen s podporou RN. V praxi by to znamenalo zrušení většiny reforem liberální vlády, a to bude těžko spolknutelná pilulka.

Alternativou pro Macrona je využít svých širokých prezidentských pravomocí a dosadit vlastního premiéra. Aby ho levice odmítla, musela by hlasovat s Le Penovou. To by zase otevřelo cestu k politické destabilizaci nebo v dlouhodobějším horizontu k dalším předčasným volbám, protože francouzský parlament nemůže nominovat vlastního kandidáta na tento post.

Macron ani politici NFP prozatím neprozradili své přesné plány ani jména navrhovaných premiérů. Těžko očekávat, že se situace rychle vyjasní. Francie ve volbách zadržela radikální pravici, ale ocitla se v patové situaci, ze které nebude snadné se dostat.