REPCO

- "Záleží na počasí," slyšíme, když se ptáme našich respondentů, zda bude na nedělním protestu v centru Jerevanu hodně lidí. V arménském hlavním městě jsme již několik dní, které trávíme rozhovory: s politiky, politickými analytiky, sociálními aktivisty, novináři, uprchlíky z Horního Karabachu a nakonec s vojákem, který v roce 2020 bojoval v druhé karabašské válce. Atmosféra v zemi je napjatá, protože válka byla prohraná a Ázerbájdžán - vůbec ne věčný, ale smrtelný nepřítel Arménie - o tři roky později, v září 2023, plně ovládl Náhorní Karabach, což vedlo k likvidaci mezinárodně neuznané (a to i samotnou Arménií) republiky a exodu až sta tisíc Arménů žijících v regionu.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/budzisz-pieniazek-armenia-i-gorski-karabach-chcialy-toczyc-xx-wieczna-wojne-a-azerbejdzan-przyszedl-z-xxi-wieczna/

V květnu 2024 tak Arménii stále nacházíme, jak si líže rány a hledá východisko z obtížné geopolitické situace, v níž se nachází. V neděli 26. května bylo v Jerevanu pěkné počasí, ale den předtím se nad zemí přehnala silná bouře, která trvala několik hodin. Večer v některých čtvrtích hlavního města nešla elektřina, ale ke skutečné katastrofě došlo na severu, v provinciích Lori a Tavuš. Tam liják vyvolal záplavy, které lámaly mosty, odplavovaly silnice a zaplavovaly domy, což si vyžádalo několik obětí.

Ormánci už mají ponížení dost

.
.

Název této druhé provincie - Tavuš - se stal všeobecně známým. Právě ona dala název novému opozičnímu hnutí: Tavuš za vlast. V jeho čele stojí charismatický duchovní arménské církve, biskup Bagrat Galstanian, který od letošního jara organizuje protesty a shromažďuje příznivce. Povstání hnutí vyvolaly neshody ohledně územních ústupků Ázerbájdžánu. Po prohrané válce arménské úřady souhlasily s novým vymezením hranic. Vycházely přitom z mapy z roku 1976, na níž hranice rozdělovala tehdejší sovětské republiky Arménii a Ázerbájdžán. Na této mapě čtyři vesnice, které jsou nyní obývány Armény a nacházejí se na území Arménie, patří Ázerbájdžánu a úřady v Baku požadují jejich navrácení.

Proces delimitace hranice s Ázerbájdžánem a smířlivý postoj vlády premiéra Nikoly Pašinjana jsou velmi kontroverzní. Prohrávající Arménie se i tak cítí být zbavena své důstojnosti a další územní požadavky jsou vnímány jako další ponížení, ke kterému se ázerbájdžánský diktátor Ilham Alijev dokonce záměrně uchyluje a které by se, byť jen podle politického analytika Anžela Mnaťakanjana, mohlo změnit v otevřený útok na Arménii. - Válka může začít kdykoli," začíná touto větou svůj rozhovor s námi v kavárně v centru Jerevanu.

Válku zažil Anželův přítel, uprchlík z Náhorního Karabachu, který se k našemu setkání připojil. Souhlasila, že bude mluvit anonymně; pro účely tohoto textu jsme jí dali jméno Seda. Horší než válečné akce v roce 2020 - tehdy zahynulo více než pět tisíc vojáků na obou stranách a přes sto civilistů - byla podle Sedy blokáda a psychologický nátlak, které Armény donutily na podzim roku 2023 k útěku z Archaku. Na otázku, co jí při vzpomínce na opuštěný domov nejvíce chybí, se jí do očí derou slzy.

https://krytykapolityczna.pl/multimedia/podcast/armenia-na-politycznym-rozdrozu/

- Pro naši krásnou přírodu," říká. Neví, zda ji ještě někdy uvidí, protože jednoznačně prohlašuje, že i kdyby vláda v Baku souhlasila s návratem Arménů do regionu, nikdy by si nevybrala život pod ázerbájdžánskou vládou.

Anžela a Seda vřele hovoří o biskupu Bagrationovi a jeho hnutí. Tavuš za vlast má mezi karabašskými uprchlíky mnoho příznivců, neboť Galstanian otevřeně hovoří o jejich právu na návrat do Ázerbájdžánem okupovaných zemí. Anžela však dobře chápe, že o vyhlídkách na obnovení kontroly nad Náhorním Karabachem lze jen těžko diskutovat, protože vojenský rozpočet Baku je třikrát vyšší než celý rozpočet chudé Arménie. Ta nemá ani fosilní paliva, ani žádné jiné strategické zdroje, kvůli kterým by ji někteří mocní spojenci chtěli za každou cenu chránit. Že Arménie prohrála, je zřejmé. Anžela kritizuje jednání Pašinjanovy vlády, protože i po takové porážce by si měla zachovat alespoň špetku důstojnosti.

- 'Na ulici to možná není vidět, ale celý náš národ má jedno velké trauma a potřebuje kolektivní terapii,' říká analytik. - To je důsledek prohrané války, ale i ten, který visí ve vzduchu. Každý den chodím spát připraven na to, že ráno uslyším, že válka znovu začala. Arménie je v tom sama a může se spolehnout jen sama na sebe.

Uprchlíci z Karabachu bez šance na občanství

.
Arman Tatojan mluví s úctou i o Bagrationu Galstanianovi, když se setkáváme v kanceláři jeho nadace v centru Jerevanu. Je to právník s arménským a americkým vzděláním, bývalý ombudsman a ad hoc soudce Evropského soudu pro lidská práva. Těší se velké veřejné autoritě a díky své mezinárodní známosti se pravidelně objevuje na seznamu jmen potenciálních kandidátů na nového premiéra, kde zastupuje opozici vůči současné vládě Nikoly Pašinjana. Tatoyan se k těmto politickým zvěstem nechce vyjadřovat. Spíše je ochoten hovořit o právních aspektech situace karabašských uprchlíků a o procesu delimitace hranic.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/gorski-karabach-turcja-rosja-adam-balcer-michal-sutowski/

- Arméni z Karabachu měli tzv. modré knížky, jakési pasy. Na každé z nich bylo napsáno, že osoba, která ji drží, zůstává pod ochranou Arménské republiky, vysvětluje. - Tento dokument dával právo cestovat, právo na vzdělání, zdravotní péči, ale ne občanství. Tito lidé například nemohli volit ve volbách. Po válce a po etnických čistkách se Arméni z Karabachu ocitli v Arménii, kde získali status vysídlenců, uprchlíků. Ve skutečnosti je dnes jejich právní postavení v zemi nižší než před válkou. Vláda mohla učinit politické rozhodnutí a udělit těm, kteří o to stáli, občanství Arménské republiky, ale rozhodla se jinak.

Ačkoli to Tatoyan v rozhovoru s námi neříká, v Arménii všichni velmi dobře chápou, proč vláda nenabídla občanství karabašským Arménům. Pašinjan se obává, že 100 000 nových občanů by mohlo narušit politický systém třímilionové země. Zvláště když uprchlíci představují jakýsi umírněný revanšismus. Nesní o nové válce, ale očekávají rozhodné kroky vůči Ázerbájdžánu nebo alespoň nějaké prohlášení týkající se Náhorního Karabachu a práva Arménů na návrat do regionu. Pašinjanova tvář je pro ně tváří porážky a kapitulace.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/adam-balcer-analizuje-relacje-krajow-bliskiego-wschodu-z-rosja-i-ich-wplyw-na-ue/

Současný premiér a jeho politická síla by v této skupině své voliče pravděpodobně nenašli. Pašinjan se však zdá být odhodlán - nebo možná prostě nevidí jinou cestu - dotáhnout proces delimitace hranic do konce a uzavřít dohodu s Ázerbájdžánem. Náhorní Karabach a požadavky rezonující v uprchlických kruzích jsou v tomto procesu přítěží, takže současná vláda o tomto tématu důsledně mlčí.

"Skutečná Arménie" versus "historická Arménie"

.
Během našeho pobytu v Jerevanu se Pašinjan v pátek večer - den před velkým lijákem a dva dny před plánovaným opozičním shromážděním - obrátil k národu s proklamací. V televizním projevu obhajoval svou strategii "skutečné Arménie", která by měla nahradit "historickou Arménii", zahalenou do snů o návratu na ztracená území, z nichž byli Arméni vyhnáni. "Skutečná Arménie" má být zemí, která se v mezinárodně uznaných a sousedy akceptovaných hranicích konečně vymaní z izolace a začne se rozvíjet. A k tomu je zapotřebí dohoda s Ázerbájdžánem.

Podle Sony Ghazarjana, poslance za Sociální smlouvu, politickou stranu současného premiéra, skutečnost, že se opozičních protestů účastní poměrně málo lidí, ukazuje, že většina občanů je na straně "skutečné Arménie". Podle ní by hnutí Tavuš za vlast nemělo ve volbách šanci, a proto Galstjanová vyzývá k vytvoření prozatímní vlády, jakési vlády národní shody, která by zemi provedla mírovými jednáními s Ázerbájdžánem a připravila nové parlamentní volby.

Zda má Tavuš za vlast a vůdce hnutí skutečně málo příznivců, jsme se rozhodli zjistit na vlastní kůži. V neděli 26. května odpoledne se na náměstí Republiky shromáždí asi 30 000 lidí a zaplní ho téměř do posledního místa. Na politický nátlak na vládu to však nestačí. Převažují muži středního věku, spíše unavení životem než připravení přijmout biskupovy požadavky, které by koneckonců mohly znamenat novou válku. Jsou tu i ženy a rodiny s dětmi. Mezi nimi krouží prodavači s vlajkami - na výběr je Arménie nebo Arcach. Ta druhá se od té první liší bílým přerušovaným trojúhelníkem vpravo. Na okraji náměstí někdo prodává popcorn.

Prodíráme se davem a necítíme jiskru, která by mohla zažehnout revoluci. Když však Galstanian z pódia požaduje Pašinjanovu rezignaci a dokonce mu dává ultimátum, v němž mu dává pouhou hodinu na rozhodnutí, část davu míří k vládní budově, kterou ohraničuje policejní kordon. Klerik požaduje schůzku se současným premiérem, na níž by se jednalo o pokojném předání moci, a vypadá to na dobře připravený scénář, až na to, že jeden z aktérů se na scéně neobjeví. Není divu - den po sobotním lijáku navštěvuje Pašinjan povodněmi postižené severní oblasti země včetně Tavušska.

https://krytykapolityczna.pl/multimedia/podcast/pies-bez-nogi-i-podziemne-miasto-puto-o-gruzji-i-ukrainie-w-konfrontacji-z-rosja/

Lidé stojí na náměstí až do pozdního večera a Bagrat Galstjan oznamuje to, co se očekávalo - že se sám stává kandidátem na premiéra prozatímní vlády. Toto prohlášení však vyvolává nové kontroverze a pro některé komentátory politického života se stává zdrojem četných vtipů. Galstanian tvrdí, že mu katolikos neboli představený arménské církve povolil pozastavit svůj duchovní status po dobu jeho politických aktivit. Zlomyslní se začínají ptát, zda je možné být tak trochu knězem a přitom nebýt tak trochu knězem.

U Galstaniana je ještě jeden problém, závažnější než sutana. Inu, kromě toho, že je arménský, má biskup také kanadské občanství. V zemi, která vděčí za mnohé početné a vlivné arménské diaspoře roztroušené po celém světě, není dodatečný pas ničím neobvyklým. Podle ústavy se však člověk, který chce zastávat státní funkce, musí nejméně čtyři roky předem vzdát jiného občanství než Arménské republiky. Galstanianovi příznivci tak mají jednoduchou radu - prostě změňte ústavu. Jenže strana, která má dnes v parlamentu většinu, to pravděpodobně neudělá jen proto, aby pomohla politické kariéře opozičního kandidáta.

.

Komplikované vztahy s Ruskem

.
Den před nedělním opozičním mítinkem hovoříme s mladým mužem, který jako voják bojoval ve dvou válkách v Karabachu - v roce 2016 a v roce 2020. Ta první trvala pouhé čtyři dny. Druhá odhalila vojenskou slabost Arménie. Narek (jméno změněno) na protest nepůjde, protože se neztotožňuje s požadavky opozice, které by mohly vést k nové válce. - Ten člověk nechce zemřít. Nedokážete si představit, co to znamená, když jdete domů a vaši kolegové ne.

Když se ho však zeptáme, zda bude Náhorní Karabach někdy opět arménský, na chvíli ožije a řekne, že jednou určitě. - Ale zatím se svět ubírá špatným směrem a lepší to nebude, dokud budou vládnout fašisté jako Putin a Erdogan.

https://krytykapolityczna.pl/kultura/historia/nijakowski-ludobojstwo-nasze-powszednie/

Ukazuje se, že Narek má byt v Charkově a na Ukrajině pracoval. Dnes už ani neví, jestli ten byt ještě stojí. Dost jeho přátel z diaspory žije v Rusku, takže má informace o tom, co se tam děje a jaké to je, když vám při volbách koukají přes rameno na průkaz ozbrojení policisté. Od takového Ruska nelze čekat nic dobrého.

Za celou dobu naší návštěvy v Jerevanu je bývalý voják druhým člověkem, který se o Rusku vyjadřuje jednoznačně kriticky. Většina našich partnerů zachovává zdrženlivost, když se ho ptáme na spojenectví s ním, konkrétně na to, proč nezasáhlo v kritickém okamžiku, kdy Tureckem podporovaný Ázerbájdžán rozmrazil konflikt v Náhorním Karabachu. Arméni totiž přinejmenším od doby, kdy před tureckou genocidou uprchli do ruského impéria, věřili, že Moskva je jedinou silou schopnou zadržet Turecko a vyvážit jeho vliv na Kavkaze. Ani v roce 2020, ani v roce 2023 však Rusko nereagovalo. Ani když ázerbájdžánská armáda při ostřelování zabila několik ruských vojáků umístěných v Náhorním Karabachu v rámci mírové mise.

Od našich partnerů nejčastěji slýcháme, že si za to Arménie může sama, protože se dostatečně nestarala o své spojenectví s Kremlem. Pašinjan se prý příliš okázale obracel na Západ, a kromě toho mu Moskva nikdy nevěřila, protože současný arménský premiér se dostal k moci v důsledku toho, co se Putinovi nelíbí nejvíce - občanské revoluce zdola, pokojné.

Západ nebo Rusko - kde hledat podporu?

.
Že se Arménie bez Ruska neobejde, je jisté Tigranu Kočarianovi, novináři portálu Alpha News, který se netají svým rozhodně proruským postojem. V rozhovoru s námi opakuje propagandistická klišé. Když se ho ptáme, zda je možné spoléhat na spojence, který je slabý, což dokazuje průběh války na Ukrajině, odpovídá, že Rusko vůbec slabé není a že na Ukrajině bojuje celé NATO. Protože skutečnost, že se do války zapojují pravidelné armády, je veřejným tajemstvím. Takové konfrontace dodávají našemu setkání dynamiku, která vede Kočariana k formulaci následujícího argumentu:

- Rusko je mstivá země a dříve nebo později se pomstí, říká. Má na mysli pomstu za prozápadní obrat současné vlády a různé urážky, kterých se Pašinjan údajně dopouští vůči Putinovi. Například odstranění ruských služeb z jerevanského letiště nebo pozastavení členství v Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/kaja-puto-tomasz-grzywaczewski-wywiad-panstwa-nieuznawane/

Těžko se však divit, že arménská vláda je z této postsovětské para-NATO rozčarovaná, když vše nasvědčuje tomu, že další člen této organizace, Bělorusko, jehož diktátor Lukašenko se přátelí s diktátorem Alijevem, dodává Ázerbájdžánu zbraně, které byly použity proti Arménii.

Ať tak či onak, Kočarian si je jistý, že Arménie se nemůže v otázce bezpečnosti spoléhat na Západ, protože Západ je z arménského pohledu zároveň jejím historickým nepřítelem - Tureckem, které je v NATO a podporuje Ázerbájdžán v jeho akcích proti své vlasti. Proto je v zájmu Arménie, aby na Kavkaze byla silná a jasná ruská přítomnost.

Když se přímo ptáme Sony Ghazaryanové, poslankyně arménské vládnoucí strany, zda je současná vláda prozápadní nebo proruská, odpovídá, že země diverzifikuje svá spojenectví a partnerství, a to i v obchodní a energetické sféře. - Arménie má zájem rozvíjet vztahy s Evropskou unií, USA a Francií a také s Indií, přiznává a dodává, že Eurasijská hospodářská unie zůstává pro Arménii důležitou obchodní platformou.

.

Ačkoli totiž logika velí, že by Arménie měla usilovat o bezpečnostní záruky na Východě a rozvíjet spolupráci se Západem v hospodářské oblasti, země je stále v Ruskem budované hospodářské unii, která měla být protiváhou EU, a hledá na Západě podporu pro urovnání konfliktu s Ázerbájdžánem. Rusko Arménii v obranné oblasti žalostně zklamalo, ale tím, že ji oklamalo sliby o zachování statu quo v Náhorním Karabachu, se mu podařilo učinit malou zemi ekonomicky hluboce závislou. Výsledek je stejný jako ve všech postsovětských zemích, které se upnuly na Rusko: strukturální chudoba, oligarchie a klíčová odvětví ovládaná ruskými státními společnostmi.

Vnitřní krize důvěry

.
Bez ohledu na to, kolik můžeme slyšet o Pašinjanově (příliš) silném obratu k Západu, Arménie zůstává v silném ruském sevření. Za současné geopolitické situace, která připomíná pozici malé lodi snažící se plout po rozbouřeném moři, se zde hromadí nespočet paradoxů. Jako například skutečnost, že pokusy o sblížení se Západem jsou vždy doprovázeny přesvědčením, že nejstabilnějším a nejdůvěryhodnějším partnerem Arménie v regionu je dnes Irán.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/preobrazenski-nie-zazdroszcze-sasiadom-rosji/

Geopolitické problémy podněcují ty, s nimiž se Pašinjanova vláda potýká doma. A nejde jen o opozici soustředěnou kolem postavy Bagrata Galstaniana. Nedávný hloubkový průzkum arménského veřejného mínění, provedený ještě před zrodem hnutí Tavuš za vlast, hovoří o hluboké krizi důvěry v politiku obecně. Podle jeho výsledků Pašinjanovi důvěřuje pouze 17 procent občanů. I ostatní politici zahrnutí do průzkumu si v tomto ohledu sáhli na dno. Druhý po Pašinjanovi je Ararat Mirzojan, současný ministr zahraničí, který získal 5 procent, na třetím místě je bývalý premiér Aram Sargsjan se 4 procenty a bývalému prezidentovi Robertu Kočarianovi důvěřují pouhá 2 procenta veřejnosti. Největší skupina respondentů - 60 procent. - prohlašuje, že nedůvěřuje nikomu, dalších 8 procent odmítlo na otázku odpovědět.

Příznivci udržování blízkosti k Rusku kritizují Pašinjana za jeho otevřeně prozápadní postoje. Zastánci prozápadní orientace zase za to, že nadále slouží Kremlu a že jeho geopolitické kroky jsou jen pozérskou hrou, kterou už Západ také prohlédl. Bývalým stoupencům a dokonce i členům jeho politického hnutí, které se v roce 2018 dostalo k moci v důsledku sametové revoluce, vadí, že zklamal naděje na hluboké reformy tím, že pod novým praporem zachoval staré oligarchické uspořádání.

[mnky_books id="348937"]

Mezi obviněními se objevují také diktátorské puče a budování policejního státu. Jeden z respondentů pro nás shrnuje arménský příběh o mladíkovi, který bojoval s drakem sužujícím jeho komunitu. Když ho porazil, sám se proměnil v draka. Právě o tom má být příběh Nikoly Pašinjana. Na vrcholu pyramidy zklamání se jako refrén opakuje tvrzení o nedostatku důstojnosti mírového procesu s Ázerbájdžánem.

Když opouštíme Arménii, nic nenasvědčuje tomu, že by se hnutí vedenému biskupem Galstjanem podařilo svrhnout současnou vládu. Po návratu do Polska sledujeme další vývoj. Galstanian svolává další protesty, z nichž každý prohlašuje za "vrcholný". Lidé z hnutí Tavuš za vlast blokují ulice v Jerevanu a dostávají se do potyček s policií. Dochází ke zraněním a zadržení. Vypadá to, že se snaží zopakovat taktiku politika, proti kterému bojují. V roce 2018 Pašinjan používal podobné metody - objížděl zemi a shromažďoval příznivce, následovaly blokády, které ochromily hlavní město a znemožnily politikům úřadovat.

Poslechněte si podcast autorů:.

https://open.spotify.com/show/4R0FjS5t23AQ7Zxtzfxbjx?si=3ab3822ff207433a

Sprejer
Apple Podcasts

Do parlamentních voleb, pokud proběhnou podle plánu, zbývají dva roky. "Vyprovokovali" biskup Galstán a jeho příznivci další revoluci? A pokud ano, nepromění se nakonec i on v draka, proti kterému bojoval? Podle Pašinjana stojí za Galstaniánem a jeho hnutím drak v podobě bývalého prezidenta Roberta Kočariana, který sní o návratu k moci, ale je veřejností příliš nenáviděn na to, aby sám dal tvář nějakým novým politickým projektům. Nebo se Pašinjanovi navzdory arménské krizi důvěry, dlouhodobým sociálním a ekonomickým problémům, napětí vyvolanému konfliktem s Ázerbájdžánem a obavám z regionální nestability podaří dovést státní člun ke břehu, kde bude čekat "skutečná Arménie"? Jedno je jisté: dějiny země se zrychlily a geopolitický vír je příliš silný na to, aby tento stál na rozcestí.