REPCO

Existuje několik odvětví špičkových technologií, v nichž Polsko patří k předním výrobcům. Jedním z nich je bezesporu výroba lithium-iontových baterií, která je hojně instalována na Visle. Tu samozřejmě nedělají firmy polského původu, ale korejské, severské nebo západoevropské, ale ty zde poskytují dobře placenou práci, zakázky pro subdodavatele, umožňují přelévání znalostí a zkušeností a zlepšují obchodní bilanci. Lepší švédská továrna na baterie než žádná.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/donald-trump-nowy-mecenas-kryptowalut-gra-na-oslabienie-dolara/

Jednou z nejzlomovějších zpráv posledních týdnů bylo, že tento cenný kus průmyslové výroby zčásti zanikne. Prováděcí akty k nařízení EU o bateriích, které připravuje EK, mohou obsahovat ustanovení, která jsou pro země s uhelnou energetikou krajně nevýhodná. Tedy především Polsko. Uhlíková stopa baterií, kterou by bylo třeba prokázat, by se musela odvíjet nikoli od zdrojů energie konkrétní továrny, ale od energetického mixu země jako celku. Proslýchá se, že takový nápad navrhla EK Francie, která prý má zálusk na továrny umístěné v Polsku. I kdyby to byla pravda, převzetí je ještě daleko.

Začalo to loni, kdy byla přijata tzv. vyhláška o bateriích, která reguluje nejen výrobu, ale i provoz a likvidaci. Nařízení se tak vztahuje nejen na lithium-iontové baterie, hojně využívané v elektromobilitě, ale i na všechny ostatní - včetně obyčejných "tyčinek". Zákon ukládá výrobcům baterií řadu nových povinností, z nichž vykazování uhlíkové stopy je jen jednou z mnoha, a ne nutně tou nejdůležitější.

Výrobci byli především povinni omezit používání škodlivých prvků, jako je olovo nebo rtuť, a dodržovat předpisy upravující podíl vzácných kovů, jako je lithium nebo nikl. Baterie musí mít také odpovídající životnost.

https://krytykapolityczna.pl/gospodarka/psl-wielka-deregulacja-i-cala-kopalnia-zlych-pomyslow/

V neposlední řadě budou muset výrobci uvádět uhlíkovou stopu výsledných baterií. Pro lithium-iontové baterie tato povinnost vznikne v únoru příštího roku. Uhlíková stopa se bude uvádět jako množství CO2 na kWh energie dodané baterií. Jak přesně se bude vypočítávat, určí prováděcí právní předpis, který připraví Evropská komise. Nebo nejlépe lobbující země, mezi něž Polsko, jak víme, nepatří.

Původně se měla uhlíková stopa baterie určovat na základě zdrojů energie odebíraných danou továrnou, což bylo docela rozumné. Nyní se však má na stůl dostat jiná koncepce - uhlíková stopa by se určovala podle energetického mixu země, kde se baterie vyrábějí. Na první pohled se jedná o řešení, které je hustě spíchnuté a předem připravené tak, aby vyhovovalo něčím konkrétním zájmům. Proč by měla být továrna nacházející se na západě nebo severu Polska, která čerpá většinu energie z OZE nebo z dovozu, zatížena uhlíkovou stopou celého Polska? Samozřejmě to lze vysvětlit silou - výroba je přece celý cyklus, nelze ji redukovat jen na to, co se děje v továrně. Je tu také doprava, logistika a především práce místních subdodavatelů. Stejně dobře by se však dalo argumentovat tím, že energetika EU je systémem propojených nádob, v němž neustále probíhají přeshraniční toky energie, takže továrna v severním Polsku může čerpat více energie z extrémně nízkoemisního Švédska než z polských uhelných elektráren.

https://krytykapolityczna.pl/kraj/bogatszym-gminom-wiecej-biedniejszym-mniej/

Problém je závažný především proto, že se jedná o jedno z nejdůležitějších odvětví polského exportu. Z hlediska potenciálu výroby lithium-iontových baterií jsme pravděpodobně druzí na světě, hned za Čínou, která je o světelné roky pozadu. Továrny umístěné v Polsku mají kapacitu 73 gigawatthodin ročně, zatímco čínská kapacita dosahuje 893 Gwh. USA, které jsou v čele, mají potenciál téměř totožný s Polskem (70 Gwh), ostatní země zřetelně zaostávají.

Především výroba baterií přináší Polsku opravdu hodně peněz. V letech 2017 až 2022 se hodnota vývozu lithium-iontových baterií zvýšila z jedné miliardy zlotých na 38 miliard zlotých. Na polském exportu se tak toto odvětví podílí 2,5 procenty. Zisky samozřejmě plynou společnostem se zahraničním kapitálem, jako je švédský Northvolk, který má závod v Gdaňsku, nebo korejská LG Energy, která má obrovskou továrnu ve Vratislavi. Zkušenosti z minulosti však ukazují, že velká část zisků zahraničních společností zůstává v Polsku jako reinvestice. Kromě toho poskytují velmi dobře placená pracovní místa a zakázky pro subdodavatele - a zároveň dochází k přelévání tzv. know-how.

Lze si tedy představit, že jedna z předních zemí EU má čich na převzetí alespoň části tohoto potenciálu. Vše do sebe logicky zapadá - Francie má jeden z nejméně uhlíkově náročných energetických mixů v EU a Polsko nejvíce. Paříž by tedy mohla tuto zjevnou výhodu využít ve svůj prospěch. S evropskou solidaritou by to mělo pramálo společného a pravděpodobně by to poškodilo prointegrační nálady v Polsku, ale je asi zřejmé, že Francie a Německo jsou federalistické hlavně deklarativně. Když se jim naskytne příležitost zajistit zisky pro své podnikatelské kruhy, vždy si rády kopnou do slabšího.

Pokrytectví dvou největších zemí EU je jedna věc, ale druhou věcí je pokračující indolence polských úřadů, které nejsou schopny vytrhnout Polsko ze spárů uhelné energetiky. Připomeňme, že systém EU ETS (emisní povolenky CO2) byl zaveden v roce 2005. Od té doby polské vlády politiku EU v oblasti klimatu víceméně ignorovaly. Ceny emisních povolenek byly zpočátku levné jako boršč - stály sotva pár eur -, takže se tím nikdo nezabýval. Když se jejich cena vyšplhala na několik desítek eur, vyvolalo to v Polsku velké překvapení. Nyní stojíme před rozšířením systému nejen na průmysl a energetiku, ale také na dopravu a stavebnictví. A jak vidíme na příkladu výroby baterií, vysoká emisivita může snížit konkurenceschopnost i jinak.

https://krytykapolityczna.pl/kraj/kazdy-sobie-projekt-skladki-zdrowotnej-skrobie/

Samozřejmě nešlo o to, že by se v té době nic nedělalo - jen se to dělalo příliš pomalu. V loňském roce byl polský energetický mix nejekologičtější v historii. Pojem "zelený" je však třeba brát v uvozovkách. Mix byl prostě méně hnědý. Černé a hnědé uhlí se na výrobě elektřiny ve Visle podílely dohromady více než 60 procenty. Podíl OZE se ukázal být rekordních 27 procent, což umožnilo obnovitelným zdrojům předstihnout hnědé uhlí. Černé uhlí se však stále drží na silných pozicích. Desetina elektřiny byla vyrobena z plynu, což bylo rovněž nejvíce v historii. Zajímavé je, že mezi OZE vedly větrné elektrárny na pevnině. Jak je vidět, nešťastný zákon o větrných mlýnech tento segment energetiky nepotlačil.

Je tedy polovina třetí dekády 21. století a Polsko stojí na výrobě elektřiny z uhlí, jako by bylo v Polské lidové republice. Dvoutřetinový podíl uhlí v mixu musíme považovat za neuvěřitelný úspěch. Mezitím jsou země EU již na zcela jiném místě. Podle údajů Eurostatu se uhlí v roce 2022 podílelo na dostupné energii v Polsku 40 procenty. Daleko za námi byly Bulharsko a Česká republika (po zhruba 30 procentech), ještě dále Německo (20 procent) a ve zbývajících členských státech byl podíl uhlí marginální.

[mnky_books id="317275"]

Ani výpočet uhlíkové stopy baterie na základě údajného francouzského návrhu zatím nic neurčuje. Rozhodující bude, k čemu bude tato stopa využita. Pokud bude na jejím základě v budoucnu stanovena nějaká daň, klesne konkurenceschopnost polských továren, nové továrny nevzniknou a některé stávající možná dokonce odejdou. Hovoří se však také o zavedení maximálních norem. Pokud by byly stanoveny vyšší, než je kapacita Polska, byla by to skutečná katastrofa, protože tyto továrny by musely začít zavírat. To je však zatím teorie - zatím se hovoří o definování způsobu vykazování uhlíkové stopy.

Nejčernější scénář je těžko představitelný. Bruselu nejde o to, aby zničil celé odvětví v jednom ze svých největších členských států. Jemnější omezení konkurenceschopnosti Polska je však docela dobře možné. Je jen škoda, že jsme si tuto příležitost poskytli sami tím, že jsme po dvě desetiletí ignorovali klimatickou politiku EU.