REPCO

Tisíc dní od vypuknutí plnohodnotné války Kyjev jen těžko skrývá únavu. Zaměstnanci restaurací, lékáren a obchodů už vyrazili s generátory do ulic - po nedělním ostřelování začala docházet elektřina. Jako každou zimu je ulicemi slyšet vrčení dieselových motorů. Umožňují městu žít, ale dělají hluk a páchnou. Obtěžují kolemjdoucí, kteří už tak nemohou spát kvůli nočním leteckým poplachům. V davu velkoměsta je vidět stále více veteránů - mnozí z nich přišli ve válce o nohu nebo ruku. Někteří jim salutují, jiní se zahanbeně odvracejí.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ukraina-zmienic-paradygmat-marci-shore/

Kyjevská kavárna se dohaduje nad dnešním ranním soudem se Sergejem Gnezdilovem, aktivistou a vojákem, který opustil svou jednotku na protest proti bezpráví: milion mužů bojuje bez vyhlídky na demobilizaci, pět milionů ne a stát to neřeší. Byl obviněn z dezerce, soud mu právě prodloužil vazbu. Večer přinese nové téma sporu: nový průzkum Gallupova ústavu. Z něj vyplývá, že již více než polovina Ukrajinců (52 %) si přeje, aby válka skončila co nejdříve.

V prvních dvou letech války to byl velmi nepopulární názor. Většina Ukrajinců se domnívala, že Ukrajina by měla bojovat až do vítězství. Jejich podíl klesá - nyní tento názor zastává 38 procent dotázaných. Průzkum byl proveden v srpnu a říjnu.

Vyjednávání s Ruskem - které může, ale nemusí zahrnovat územní ztráty - bylo dlouho tabu. Ale čím krvavější daň si válka vybrala, tím častěji bylo možné v ukrajinských kuchyních slyšet, že už by ten Donbas a Krym mohli pustit, že jsme ztratili příliš mnoho lidí, že náklady na válku jsou příliš vysoké. Slova tohoto druhu zaznívala z úst názorových elit - novinářů, spisovatelů, aktivistů - jen zřídka. A už vůbec ne vyslovená na veřejnosti.

To se v posledních měsících začalo měnit. Sociologové poukazují na to, že na to měl vliv postoj prezidenta Volodymyra Zelenského, který začal veřejně naznačovat "vyjednávání", čímž legitimizoval dříve zdiskreditované jako poraženecké přesvědčení, že válka může skončit jinak než vojenským vítězstvím Ukrajiny. A přestože podle průzkumu víru ve vítězství na bojišti deklarovalo v červnu 66 procent Ukrajinců, stále častěji se objevuje názor, že jde o zbožné přání. Situace na frontě není povzbudivá, armáda má nedostatek personálu a Západ pomáhá v míře, která nestačí ani na udržení statu quo. Rusové pomalu, ale vytrvale postupují vpřed.

[mnky_books id="354217"]

Průzkumy také ukazují, že jih a východ, které jsou téměř denně ostřelovány, jsou ochotnější vyjednávat a dělat jakékoli ústupky, relativně klidný západ mnohem méně. Na názor byli dotazováni civilisté, protože vojáků se průzkum týkat nemůže. Často je slyšet názor, že by mělo být na nich, aby učinili monstrózně těžké rozhodnutí o budoucnosti války. Ale i v armádě - usuzuje se z nekonečných diskusí na Facebooku - jsou názory rozdělené.

.

Kyjev je unavený, ale to nic nemění na tom, že stále vibruje. Od doby, kdy jsem tu byl naposledy, v dubnu, se ve městě otevřelo poměrně dost nových kaváren, knihkupectví, můžete se dokonce vydat na plavbu - přes den, protože v noci platí zákaz vycházení. Ukrajinský stát stále funguje a ukrajinská občanská společnost - kdo ví, jestli ne nejaktivnější a nejvytrvalejší v moderních světových dějinách - se přizpůsobuje měnící se situaci. Každou chvíli je slyšet o nových projektech. Mimo jiné se nedávno podařilo přimět ministerstvo obrany, aby vojákům usnadnilo přestup k jiné jednotce (pomocí aplikace Army+), vytvořit montáž dronu v civilní kuchyni a platforma, která usnadňuje recyklaci válečných trosek.

https://krytykapolityczna.pl/od-redakcji/kaja-puto-nominowana-do-nagrody-pap-im-kapuscinskiego-za-tekst-o-ukrainskich-kolejach/

Angažovaná část společnosti si s menší pravděpodobností dovolí jakékoliv vyjednávání s Ruskem. Někteří obviňují metropolitní bublinu, že je to proto, že si neušpinila ruce krví, ale to je pravda jen zčásti. Ano, do války se vrhli především nevzdělanci z menších center a ti, kteří si nemohou dovolit úplatky. Tváří v tvář nedostatku si však nyní armáda přichází i pro elitu. A její představitelé a představitelky se do ní nezřídka hlásí dobrovolně.

Není také pravda, že trvání na boji do úplného vítězství svědčí o odtržení od reality. Nejde přece jen o vlasteneckou zarputilost a pocit tří ztracených let. Argumenty proti zahájení jednání jsou silné. 'S teroristy se nevyjednává,' hlásá jeden z nich, 'protože když jim podáte prst, vezmou vám celou ruku. Kromě toho, jakou má Ukrajina záruku, že vzdání se některých území ve prospěch Putina výměnou za příměří bude respektováno? Zkušenosti s minskými dohodami z let 2014 a 2015 vedou k přesvědčení, že žádné.

Bez zvýšené vojenské pomoci spojenců nemá Ukrajina dobrou volbu. Buď vykrvácí, nebo bude riskovat pauzu, která by pro ni (a její spojence) mohla skončit ještě hůře. Diskutovat o budoucnosti války v současné realitě je volbou mezi morem a cholerou.

.