REPCO

Německo bylo poprvé označeno za "nemocného muže Evropy" časopisem The Economist v roce 1999, kdy se země po sjednocení potýkala s ekonomickými problémy. Včasné reformy pracovního trhu kancléře Gerharda Schrödera však nakonec přinesly ovoce a ekonomové chválili proměnu Německa v "ekonomickou superstar" do roku 2014.

O deset let později se tato nelichotivá přezdívka znovu objevila. V roce 2023 bylo Německo jedinou zemí G7, která se potýkala s hospodářským poklesem, a prognózy MMF naznačují, že i v roce 2024 bude ve skupině zaostávat. Stále častěji se ozývají hlasy, že kdysi oslavovaný hospodářský model Německa je nyní nenávratně rozvrácen.

Podle Igora Steinleho, politického redaktora Südwest Presse, má současná německá hospodářská krize svou tvář - Volkswagen. Automobilka, kdysi národní ikona, se snaží udržet krok s čínskými a americkými konkurenty na trhu elektromobilů. Poprvé po 30 letech Volkswagen oznámil hromadné propouštění a možná dokonce uzavře německé závody, což je v historii značky bezprecedentní krok. Výsledný dominový efekt v celém dodavatelském řetězci by mohl zvýšit počet bankrotů o 20 %. Steinle upozorňuje na studii Svazu německého průmyslu (BDI), která varuje, že Německo čeká nejvýznamnější transformace od poválečné éry, srovnatelná s Marshallovým plánem, protože současně řeší strukturální změny a klimatické cíle. BDI odhaduje, že na modernizaci infrastruktury, vzdělávání a budov je třeba investovat 1,4 bilionu eur, přičemž stát by měl přispět 460 miliardami eur.

V německém anglicky psaném časopise The European Rainer Zitelmann tvrdí, že původ současného německého hospodářského marasmu tkví v nedostatečných reformách za éry kancléřky Merkelové a v "transformaci energetického sektoru na plánované hospodářství". Nákladná "energetická transformace", která má do roku 2035 stát 1,2 bilionu eur, způsobila, že výroba je pro mnoho podniků příliš drahá. Zákaz automobilů se spalovacími motory, který EU zavedla od roku 2035, dále ohrožuje německou automobilovou sílu. Zitelmann tvrdí, že problémy Německa zhoršuje dokonalá bouře špatně řízené imigrace a odlivu mozků.

Hospodářské potíže Německa jsou připraveny mít dopady na celou Evropu, zejména na země jako Česká republika, která je na svém sousedovi silně závislá, neboť 9 % jejího HDP a 30 % jejího vývozu je vázáno na Německo. Jak však píše v Hospodářských novinách, Pavel Sobíšek odmítá přílišný pesimismus. Tvrdí, že současné problémy Německa jsou součástí přirozeného hospodářského cyklu, a upozorňuje, že země do roku 2017 překonávala výkonnost eurozóny, ale od té doby se potýká s problémy. Sobíšek se domnívá, že nákaza z Německa není důvodem k panice a že stát při zemi v tomto obtížném období se může vyplatit, protože by v blízké budoucnosti mohla potenciálně znovu získat svou ekonomickou zdatnost.

Gyula Szabó, novinářka z Indexu, který má úzké vazby na vládu premiéra Viktora Orbána, předkládá méně smířlivé hodnocení situace z Maďarska, další země silně závislé na německém automobilovém průmyslu. Szabó tvrdí, že od dluhové krize v roce 2011 je evropský hospodářský model postaven na německých základech, a pokud se tyto základy hroutí, naznačuje to, že Evropa nemá životaschopný hospodářský plán. Odmítá výzvu Viktora Orbána k "ekonomické neutralitě" v oblasti financí, investic, trhů, technologií a energetiky jako reakci na slábnoucí konkurenceschopnost Evropy. Szabó tvrdí, že tento přístup nepřinese řešení vzhledem k hluboké integraci Maďarska do evropské ekonomiky. Namísto toho naznačuje, že prioritou by mělo být urychlené řešení závratných cen energií a přijetí racionální, pragmatické energetické politiky, přičemž naráží na názor, že zastavení přílivu levné ropy a plynu z Ruska možná nebylo rozumným rozhodnutím.

"Všichni budeme muset pracovat tvrději a déle," prohlašuje Ronald Ižip, šéfredaktor Slovenského časopisu Trend, a vystihuje tak reakci na skomírající německou - a potažmo evropskou - ekonomiku. S odvoláním na Christiana Sewinga, šéfa Deutsche Bank, Ižep poznamenává, že stagnace Německa a klesající důvěra investorů si možná vyžádá následování Řecka a zavedení šestidenního pracovního týdne. Údaje OECD ukazují, že Němci pracují v průměru pouhých 26 hodin týdně, což je o osm hodin méně, než je norma OECD. Tento rozdíl naznačuje možný zvrat dlouhodobého trendu zkracování pracovní doby. Přesto středoevropští politici nadále prosazují kratší pracovní týden a dřívější odchod do důchodu, což Ižep považuje za stále neudržitelnější postoj. Vzhledem k tomu, že hospodářské problémy Německa kopírují problémy Slovenska, Ižip varuje, že slovenští politici budou brzy čelit zúčtování: jak se vypořádat s pomalým růstem a nedostatkem pracovních sil v měnícím se evropském pracovním prostředí.

Konec schengenského prostoru?  

Jako by nestačily hospodářské potíže Německa, oznámila ministryně vnitra Nancy Faeserová dočasné kontroly na všech pozemních hranicích, údajně s cílem omezit nelegální migraci a posílit vnitřní bezpečnost. Tento krok prodlužuje stávající kontroly s Rakouskem, Českou republikou, Polskem a Švýcarskem a zároveň zavádí nové kontroly na hranicích s Lucemburskem, Belgicko, Nizozemskem a Dánskem nejméně na šest měsíců. Toto rozhodnutí vyvolalo v Evropské unii šok a mnozí se obávají o budoucnost jednoho z jejích vrcholných úspěchů: schengenského prostoru. V článku v El País, Gloria Rodríguez-Pina varuje, že volný pohyb osob a zboží - základní kámen evropské integrace - nyní stojí na vratkých základech. Jednostranný krok Německa nejen podráždil jeho sousedy, ale také znepokojil odborníky, kteří v něm vidí potenciální smrtelný úder pro Schengen.

Tyto obavy rezonují i v sousedním Portugalsku, kde Luana Augusto, píšící pro Sábado, cituje odborníka na evropské ústavní právo Francisca Pereiru Coutinha. Ten tvrdí, že takové uzavření hranic pravděpodobně nevyřeší problém migrace a místo toho může vrátit čas evropské integrace do 80. let minulého století. Navíc by ekonomické dopady prodloužení čekacích dob na hranicích mohly být značné. Pereira Coutinho tvrdí, že tento krok je spíše politický než praktický - levicová vláda si v otázce přistěhovalectví napíná svaly, aby se vyhnula pravici. Evropa se potýká s dvojím problémem, kterým je hospodářská krize a migrační tlaky, a budoucnost cestování bez hranic v rámci bloku visí na vlásku.