REPCO

Již v únoru 20024 jsme diskutovali o "stínové flotile" často zchátralých a nepojištěných lodí, které přepravují sankcionovanou ruskou ropu přes Dánský průliv: "tikající ekologické bombě, která se denně plaví dánskými vodami", jak se vyjádřili Mads Lorenzen a Kresten Andersen napsali v Finans. 

Nyní, v rámci svých pokračujících vyšetřování v Severním moři, Sledovat peníze, nezávislá platforma pro investigativní žurnalistiku se sídlem v Amsterdamu, zveřejnila dva velké příběhy o "chátrajících ropných tankerech, které ohrožují Evropu ekologickou katastrofou".

Ve spolupráci s Global Fishing Watch aInstitutem Kyjevské ekonomické školy, Jesse Pinster a Dimitri Tokmetzis poskytují tvrdé údaje o počtu dotčených lodí, stavu jejich pojištění a jejich trasách, aby bylo možné vyhodnotit riziko pro Evropany a jejich vody.

"Od začátku loňského roku," píší, "propluly ruské tankery Baltským mořem, kolem severozápadní Evropy a podél pobřeží Velké Británie, Francie a Portugalska téměř 1300krát. Téměř všechny tyto lodě míří do Středozemního moře na cestě do Asie. To jsou v průměru dvě až tři takové cesty denně. Některé propluly pouze jednou, jiné mnohem častěji. Celkem FTM na této trase identifikovala 410 různých tankerů převážejících ruskou ropu."

Skutečnost, že všechna tato plavidla jsou nedostatečně nebo vůbec pojištěna, znamená, že v případě katastrofy v evropských vodách by účet museli zaplatit Evropané; a skutečnost, že většina těchto plavidel je starší 20 let, znamená, že riziko katastrofy je zvýšené. "Po 22 letech," vysvětlují autoři, "ropný tanker obvykle končí na šrotišti".

Rusko používá řadu triků a kliček, včetně daňových rájů a fiktivních společností, aby obešlo sankce Evropské unie uvalené na ruskou ropu. V červnu letošního roku bylo "na evropský sankční seznam zařazeno 27 lodí, včetně 18 ropných tankerů". To znamená, že evropské přístavy a společnosti nesmějí těmto lodím poskytovat "posádku, zásoby nebo finanční služby, jako je pojištění". 

Jak vysvětlují Pinster a Tokmetzis, nové sankce byly účinné jen částečně: "Podle výzkumníků v oblasti námořnictví a energetiky z platformy pro sledování nákladu Vortexa přestalo 30 procent sankcionovaných plavidel přepravovat ruskou ropu. V šesti případech však jeden z těchto sankcionovaných tankerů mohl stále nerušeně plout po Severním moři. Podle údajů organizace Global Fishing Watch tanker Kavya 27. srpna dokonce vplul do nizozemských, dánských a britských teritoriálních vod." Je třeba také poznamenat, že 27 lodí je velmi malým zlomkem flotily, která podle odhadů čítá celkem asi 600 lodí. Autoři docházejí k závěru, že riziko katastrofy bude i nadále vysoké, dokud evropské orgány nenajdou účinnější způsob, jak ropné tankery potlačit.

Pro Follow The Moneyjeho druhý článek o ruské stínové flotile hovořil Jesse Pinster s kodaňským expertem na námořní bezpečnost Janem Stockbrueggerem o "monstru", které vytvořila EU a USA omezením cen ruské ropy. Podle Stockbrueggera je cenový strop, zavedený v roce 2022, neúčinným polovičatým řešením, jehož cílem je potrestat Kreml, aniž by došlo k rozvratu globální ekonomiky: "Ruská ropa je problém 'nemohu s ní žít, nemohu bez ní žít'. Nemůžeme s ní žít, protože financuje ruskou válku na Ukrajině. Ale nemůžeme bez ní žít, protože je tak důležitá pro globální ekonomiku. To je to dilema."

Jak vysvětluje Stockbruegger, účinnost cenového stropu je přeceňována. I když poptávka po ruské ropě jistě utrpěla újmu, přibližně 90 % této ropy se s velkou pomocí Číny a Indie stále prodává nad cenovým stropem. "Rusko ztrácí peníze, ale zdaleka ne tolik, jak jsme si mysleli, že bude ztrácet. Institut Kyjevské ekonomické školy (KSE) odhadl, že měsíční ztráty Ruska klesly na 2,5 miliardy dolarů z maxima 8,4 miliardy v lednu 2023. Takže ruská válečná ekonomika stále funguje dobře, přinejmenším zčásti proto, že se může spolehnout na vývoz ropy, kterým platí za svou válku proti Ukrajině."

Stockbruegger dochází k závěru, že ekonomické a politické vlastní zájmy mohly zhatit jakékoli skutečně účinné sankce: "Energetická krize před dvěma lety by byla mateřskou školou ve srovnání s tím, co by se stalo potom. Ruskou ropu potřebujeme. A to může být také důvod, proč se nesankcionují další plavidla."

"Hluboký průser"

"Příliš dlouho jsme vedli špatnou zemědělskou politiku ve vztahu k péči o naše vodní prostředí a teď jsme v hlubokých sračkách." Takto barvitě reagoval Søren Egge Rasmussen, mluvčí pro životní prostředí za dánskou eko-socialistickou stranu Enhedslisten, na novou zprávu, která ukazuje rekordní úroveň úbytku kyslíku v dánských vodách. Zpráva Národního centra pro životní prostředí a energetiku při Univerzitě v Aarhusu přiměla opoziční politiky, aby vyzvali k většímu úsilí v boji proti "srdcervoucímu a závažnému" dopadu intenzivního zemědělství a jeho emisí dusíku na kvalitu vody, jak uvádějí Marie Møller Munksgaardová a Dorte Ipsen Boddumová pro Altinget. V samostatném článku pro tentýž deník Marie Møller Munksgaardová uvádí širší souvislosti situace, kterou hlavní poradkyně zprávy označila za "ekologickou katastrofu".

Jak naznačuje poslední zpráva Evropské agentury pro životní prostředí o kvalitě evropské vody, širší evropský kontext je sotva povzbudivější. "Pouze 37 % evropských povrchových vodních útvarů dosáhlo 'dobrého' nebo 'vysokého' ekologického stavu podle rámcové směrnice EU o vodě a pouze 29 % dosáhlo v letech 2015 až 2021 'dobrého' chemického stavu," píše Leonie Carter v časopise Politico Europe a shrnuje zprávu EEA. "Přestože se zemím podařilo zabránit zhoršení stavu vod EU, od posledního monitorovacího cyklu nebylo zjištěno 'žádné celkové zlepšení'. Jejich pomalý pokrok je zčásti způsoben 'nedostatečným financováním a nedostatečným začleněním environmentálních cílů do odvětvových politik' ".