REPCO

Pokračující genocida v Gaze podnítila vytrvalé, tvůrčí a bouřlivé celosvětové povstání za Palestinu, včetně dělníků a aktivistů, kteří zavírají továrny na zbraně a narušují obchod, a táborů na univerzitách a celonárodních protestů vedených mládeží. Přesto se toto dynamické hnutí v reakci na neúprosné masové zabíjení, devastaci a vysídlování Palestinců v Gaze ze strany Izraele od 7. října 2023 setkává s rostoucí systematickou represí. V rozporu se všemi demokratickými standardy čelí studenti a zaměstnanci osočování, policejní brutalitě a svévolnému zadržování v USA, Spojeném království a mnoha dalších evropských zemích.

Palestinci na Západě jsou vystaveni nekonečným kampaním hanobení a cenzury, jejichž cílem je umlčet opozici vůči systematickému útlaku Palestinců ze strany Izraele. Jsme kriminalizováni a pronásledováni za to, že oslavujeme svou existenci, sdílíme své zkušenosti, zpochybňujeme překrucování naší historie a obrazu a vyjadřujeme své touhy po svobodě, spravedlnosti, rovnosti a návratu.

Takové jsou i mé zkušenosti ve Spojeném království. Vědom si snahy izraelské lobby udělat ze mě exemplární případ, aby zastrašila lidi, zejména Palestince, jsem se odmítl nechat umlčet. Mluvil jsem pravdu k moci a odhaloval zlovolné aktivity těch, kteří se podílejí na umožňování a legitimizaci izraelských manipulací s realitou, aby unikli odpovědnosti a upevnili svou nadvládu nad palestinským lidem.

Je třeba zdůraznit, že toto vyprávění se zabývá pouze jedním příkladem z dlouhé řady protipalestinských rasistických pomluv vůči mé osobě, které představují dlouhodobou kampaň obtěžování, jež začala, když jsem se v roce 2018 poprvé zapsal jako doktorand na Sheffield Hallam University (SHU). I nadále jsem terčem zlovolných narativů, které mají kořeny v rasismu, islamofobii a popírání izraelských zločinů, a to vše v době, kdy moje rodina přežívá izraelskou genocidu v Gaze.

Navzdory vyčerpávajícím pokusům o zajištění spravedlnosti se represe vůči hlasům a hnutím odhalujícím izraelské zločiny stupňují a podkopávají občanské svobody, akademické svobody a svobodu projevu, včetně mechanismů zavedených k zajištění "Nikdy více". Úroveň policejní kontroly, které jsou vystaveni přeživší Palestinci, i když zažívají genocidu a etnické čistky jednu generaci za druhou, je skandální a dále odhaluje zoufalou snahu Izraele umlčet pravdu a chránit pachatele před odpovědností.

V USA a v celé Evropě je na vzestupu krajně pravicová politika, která jen posiluje dlouhodobou politiku selektivní solidarity. Etnické čistky Palestinců by nemohly pokračovat bez západní vojenské, diplomatické a ideologické podpory, která se odráží v neobjektivních mainstreamových médiích, jež upřednostňují izraelské narativy a systematicky umlčují Palestince. Pokud se kolektivně nesjednotíme v boji proti tomuto stále fašizujícímu se stavu, nikdo z nás nebude v bezpečí.

Zkouška protipalestinské cenzury

Narodil jsem se v uprchlickém táboře Džabalíja v okupované Gaze po vyhnání mých prarodičů z jejich vesnic Bejt Jerja a Isdud během Nakby v roce 1948, které nás odsoudilo k životu v útlaku pod izraelskou okupací. Vyrůstali jsme v instinktivním odporu, který se projevoval v mnoha podobách; ostatně už jen naše existence na zemi byla aktem odporu.

Poté, co jsem přežil několik izraelských vojenských útoků na obléhané pásmo Gazy, jsem v roce 2013 odešel, abych si doplnil vysokoškolské vzdělání v oboru mediálních studií. Magisterský titul jsem získal na School of Oriental and African Studies na Londýnské univerzitě a poté jsem nastoupil na doktorské studium na Sheffield Hallam University (SHU), kde jsem v letech 2018-2021 dokončil disertační práci.

Jako vysoce postavený palestinský umělec, autor a bojovník za práva Palestinců jsem se stal terčem izraelské lobby ve Spojeném království. Když jsem na svých osobních sociálních sítích oznámil své nové místo docenta na SHU, byla na protest proti mému jmenování spuštěna organizovaná pomlouvačná kampaň, která naznačovala, že moje digitální přítomnost je pečlivě monitorována.

Jsem prvním palestinským vědcem ve Spojeném království, který byl použit jako testovací případ pro aplikaci definice antisemitismu Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu (IHRA). Tato tolik kritizovaná definice spojuje zločin antisemitismu s legitimní kritikou Izraele za účelem ochrany a udržení osadnicko-koloniálního židovského státu a jeho politiky apartheidu. Definice IHRA je ze své podstaty rasistická, protože popírá palestinský boj pod útlakem izraelských praktik a struktur, které důsledně odhalují Izrael jako "rasistické úsilí" - což je objektivní popis, který by definice IHRA považovala za antisemitský.

Euroamerická izraelská lobby již více než deset let vyvíjí tlak na instituce občanské společnosti, včetně univerzit, aby přijaly definici IHRA. V roce 2020 tehdejší britský ministr školství Gavin Williamson pohrozil univerzitám snížením financování, pokud ji odmítnou přijmout, a ignoroval tak odpor intelektuálů, právníků a antirasistických multireligiózních skupin. Dokonce i hlavní tvůrce definice, profesor Kenneth Stern, odmítl její ozbrojení za účelem potlačování politických projevů a varoval, že její aplikace na univerzitních půdách "poškodí nejen propalestinské zastánce, ale také židovské studenty a vyučující a akademii samotnou".

Přesto se sionistická média a skupiny, nechvalně proslulé útoky na kritiky Izraele a zmírňováním jeho obrazových krizí, odvolávaly na definici IHRA, aby mě obvinily z antisemitismu. Pomlouvačná kampaň začala článkem, který Jewish News (JN) zveřejnil na Štědrý den roku 2021. S odvoláním na kontroverzní přijetí definice SHU v tomto roce mě JN obvinily z antisemitismu za to, že jsem se zastal studenta prvního ročníku bakalářského studia, který riskoval disciplinární řízení za to, že vyvěsil plakát s nápisem "Stop palestinskému holocaustu". Když SHU zavřela své dveře na prázdniny, zůstal jsem sám ve velkém stresu.

Nebyla mi cizí izraelská taktika potlačování, a tak jsem zpočátku informovala solidární skupiny, s nimiž jsem spolupracovala, o možném útoku na mou osobu. Odmítla jsem si nechat narušit život a do Silvestra jsem dokončila a odevzdala svou doktorskou práci. S nadšením jsem začala vyučovat postkoloniální mediální kulturu pro studenty třetího ročníku mediálních oborů na SHU. Netušila jsem, že se moje univerzita skloní před tak zjevným obtěžováním.

Poté, co jsem 17. ledna 2022 přednesla svým studentům úvodní přednášku, a těsně před tím, než jsem začala učit druhou hodinu v tomto týdnu, jsem byla šokována, když jsem obdržela e-mail z mého oddělení, ve kterém mi bylo oznámeno, že jsem byla až do odvolání suspendována na základě vyšetřování "stížnosti" na mou osobu. Potvrdily se tak obavy, které mě pronásledovaly po celé prázdniny 2021-22: že univerzita kapituluje před sílícími pomluvami proizraelských organizací ve Velké Británii, včetně JN, Campaign Against Antisemitism a Jewish Chronicle, Camera UK a GnasherJew.

Můj (dnes již bývalý) zaměstnavatel mě neinformoval ani o povaze stížnosti, ani o průběhu vyšetřování. Nebylo mi sděleno, jaký bude časový rámec, ani kdy budu mít právo na odpověď. Tím vším bylo porušeno pracovní právo. Skutečnost, že jsem se o stížnosti, která vedla k mému suspendování, dozvěděl z externích, proizraelských zdrojů bez předchozího upozornění, ukazuje na strukturální zranitelnost, s níž jsem měl co do činění. Byl jsem terčem útoku nejen jako palestinský uprchlík "narozený v Gaze" ve Spojeném království s tehdy nejistým právním statusem, ale také jako pracovník, kterému britské pracovní právo poskytuje jen malou ochranu.

Boj proti

Nesouhlasil jsem s tím, aby byla pouhá existence a viditelnost Palestinců označována za hrozbu, a hlasitě jsem se bránil. Podpora se valila ze všech koutů světa a protestovala proti bezprecedentnímu zacházení SHU se mnou. Odhalením strukturální zranitelnosti, které čelí Palestinci na Západě, můj příběh podnítil živou a globální síť solidarity kolem mě #InSupportOfShahd.

Zatímco alternativní média, umělci, akademici, politické osobnosti, lidskoprávní skupiny a kulturní organizace po celém světě šířili tuto zprávu na sociálních sítích, právní poradci z Evropského centra právní podpory, Univerzitního a vysokoškolského svazu a další odboroví aktivisté protestovali proti postupu univerzity a vyzvali SHU, aby přijetí definice IHRA zrušila. Současně se v kampusu i mimo něj mobilizovali studenti a zaměstnanci SHU a nespočet dalších lidí z různých náboženských prostředí plnilo schránky vedení univerzity dopisy na mou podporu, které ukazovaly, že zlovolná obvinění proti mně jsou nepodložená a politicky motivovaná.

Univerzita byla v rozpacích a byla nucena změnit svůj postup. Během dvou týdnů jsem byl znovu přijat do zaměstnání, což bylo všeobecně prohlašováno za vítězství hnutí za Palestinu. Ujišťování univerzity se však brzy ukázalo jako neupřímné. Útoky sionistických médií proti mé osobě nabývaly na intenzitě a zuřivosti v naději, že toto vítězství zmaří. Brzy poté, co jsem ukončil výuku v tomto semestru, jsem byl na SHU vystaven dalšímu nespravedlivému vyšetřování, založenému na podobných důvodech. Jedná se o strategii, která se opakovaně používá k zastrašování a vyčerpávání Palestinců a jejich spojenců a k tomu, aby nám zabránila v úsilí o svobodu a spravedlnost.

Po téměř ročním boji, během něhož jsem byl opakovaně obtěžován, poté vyšetřován a nakonec zproštěn viny, jsem byl nakonec z SHU vyhnán. V tu chvíli se ukázal skutečný účel definice IHRA: nejde ani tak o ochranu Židů, jako spíše o ochranu Izraele umlčováním Palestinců a zastánců spravedlnosti v Palestině.

S těžkým srdcem jsem se 17. listopadu 2022 zúčastnil slavnostní promoce, týden poté, co Jewish Chronicle zveřejnil článek citující hanlivá tvrzení, která o mně SHU vyslovila. Místo aby SHU bránila své vlastní procesy, které mě očistily, pomluvila mě, čímž porušila jak důvěrnost, tak dohodu o narovnání, kterou jsme nedávno uzavřeli. Pokračuji v právní bitvě proti svému bývalému zaměstnavateli v naději, že ho pohnám k odpovědnosti za poškození pověsti, psychické a profesní škody, které mi způsobil, a že zajistím, aby nikdo další nebyl umlčen na základě své identity nebo za to, že se odvážil protestovat proti nespravedlnosti.

Spolupráce médií na genocidě v Gaze

Nebyl jsem zdaleka jediným vědcem, který během genocidy v Gaze čelil stále častějším pomluvám a umlčování. Dne 11. října jsem se probudil a zjistil, že mou fotografii zveřejnil deník The Times v hanlivém a zavádějícím článku s titulkem "Odhaleno: britští akademici hájí Hamás". Zatímco nepalestinští akademici, na které byl článek zaměřen, obdrželi žádosti o tisk, noviny ignorovaly základní novinářskou etiku a přeskočily mé právo na odpověď. V podtitulu bylo uvedeno, že "židovští studenti hlásí, že se na univerzitní půdě necítí bezpečně", což posiluje nebezpečný a polarizující narativ, který zavádějícím způsobem vykresluje všechny Židy jako sionisty a všechny Palestince jako teroristy nebo "lidská zvířata" - abychom použili dehumanizující narážky izraelských představitelů umožňujících genocidu v Gaze.

Spoluvinu západních médií na genocidě v Gaze nelze bagatelizovat. Vojenskou velmoc s jadernými zbraněmi, jakou je Izrael, který je podporován ještě mocnějšími armádami, jako jsou USA, Spojené království a Německo, by těžko mohla ohrozit obléhaná enkláva, jakou je Gaza. Západní média se sice neustále odvolávají na památku holocaustu a opakují, že Izrael označuje Hamás za "teroristický" a "genocidní", ale opomíjejí jakoukoli zmínku o základním principu státu Izrael: o důsledné a postupné likvidaci původních obyvatel Palestiny. Toto zamlčování záměrně zamlčuje a podrývá genocidní záměr izraelských etnických čistek v Gaze, a to navzdory jeho stále nespornější povaze, která přiměla Jihoafrickou republiku, aby Izrael žalovala u Mezinárodního soudního dvora v Haagu.

Tím, že západní mainstreamová média tuto dlouholetou historii neúprosných a dobře zdokumentovaných kampaní kolektivních trestů proti obléhané Gaze opomíjejí, umožnila Izraeli prohlásit 7. říjen za výchozí bod dějin. '6. října došlo k příměří' je jedním z nejčastěji opakovaných sionistických mýtů, který nemůže více odrážet popírání dlouhodobých bojů Palestinců pod vojenskou okupací a osadnickým kolonialismem. Takový diskurz, který opozici vůči izraelským zločinům rámuje jako otázku etnicko-náboženské identity, a nikoliv jako otázku politiky, se snaží démonizovat a umlčet akademiky, kteří se zastávají Palestiny a odmítají ignorovat historické souvislosti, jež předcházely 7. říjnu.

Sionistická média neprojevují žádné pochopení pro můj původ, neboť jsem přežil izraelskou okupační politiku kolektivního trestu, ani pro mou zkušenost desetiletého exilu, během něhož jsem sledoval, jak je moje rodina a další palestinské komunity opakovaně dehumanizovány, terorizovány, vysídlovány, zabíjeny a mrzačeny. Žádný z dobře popsaných trestných činů a mezinárodně uznaných válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, kterých se Izrael otevřeně dopouštěl, neurážel jejich koloniální cítění. Přesto byla moje obhajoba plakátu s nápisem "Stop palestinskému holocaustu" urážlivá a údajně způsobila, že se "židovští studenti necítí na univerzitě bezpečně"!

Při pohledu zpět, kdy Gaza, město, kde jsem se narodil, hoří a moji blízcí snášejí genocidu prostřednictvím bomb, hladu a ničení všech prostředků k přežití od severu k jihu, nemůže být zlovolnost sionistických pomluv zjevnější. Tato událost a následný boj, který jsem podstoupil, se v posledních měsících často vyvolával. Slovo "holokaust" často používají Palestinci, kteří přežili, k popisu teroru, který byl spáchán na jejich rodinách, domovech a živobytí. Patřilo k němu i to, že Izrael zapaloval domy, zemědělské pozemky, pekárny, a dokonce i stany, což se nejprosluleji stalo 26. května 2024 v Rafáhu.

Můj vlastní rodinný dům byl třikrát bombardován, než byl nakonec na přelomu roku zapálen, což je zdrcující zpráva, kterou moje rodina stále těžko zpracovává. Šílené na tom je, že část tohoto neobyvatelného domu si přivlastnili jako přístřeší zoufalí členové rodiny, kteří po opětovném obsazení uprchlického tábora Džabalíja v květnu 2024 neměli kam jít.

Vyčítali byste Palestinci, že používá slovo "holocaust", aby upozornil na probíhající genocidu, která i po devíti měsících neustálého krveprolití, masové devastace a vysídlování pokračuje s větší intenzitou a brutalitou?

 

Poznámka redakce: Názory vyjádřené v tomto článku nemusí nutně vyjadřovat názory redakce ani celého časopisu Eurozine. Redakce Eurozinu sice uznává existenci nadstranických proizraelských médií, ale zejména odmítá představy o širším "sionistickém" vlivu v médiích. Obecněji řečeno, Eurozine nadále neschvaluje veškeré násilí páchané na civilistech v současné válce, ať už v Izraeli, nebo v Gaze a na Západním břehu Jordánu.