REPCO

Jakub Majmurek: Hnutí Sahry Wagenknechta (BSW) působí problémy komentátorům a politologům, kteří mají potíže s jeho ideologickým zařazením a zařazením na pravolevou osu. Jak byste tento nový politický výtvor zařadili vy? Je to populistická levice, konzervativní levice, varianta krajní pravice, alt-levice?.

Rafal Chwedoruk: Řekl bych, že kořenem problému je krize sociální demokracie, která trvá již od 70. let 20. století s krátkým přerušením za Blairovy a Schröderovy éry. Levice se na ni snaží dát dvě různé odpovědi. Tak odlišné, že někteří badatelé dokonce tvrdí, že již půl století máme co do činění s existencí dvou různých levicí, které, i když fungují v rámci jedné strany, zůstávají něčím zásadně odlišným: na jedné straně je tu nová levice, která má kořeny v revoltách mládeže 60. a 70. let, a na straně druhé tradiční sociální demokracie.

Wagenknechtová o této dualitě mnohokrát hovořila a psala, mimo jiné ve své knize Die Selbstgerechten (Sebestřední) z roku 2022. V ní útočí na novou levici, kterou nazývá "levicí životního stylu" a která pochází především z akademické střední třídy. Obviňuje ji z toho, že se uzavírá do vlastního kruhu, že vlastní privilegia považuje za ctnost a dává jim morální rozměr a apriori odmítá jakoukoli diskusi. Akademická třída zpravidla ovládá jazyky, což ji činí přirozeně "kosmopolitnější" a dává jí to konkurenční výhodu v globalizované ekonomice.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/w-niemieckich-wyborach-zwyciezyl-strach/

Wagenknecht k této levici staví do kontrastu levici komunitní, která se stará o svou sociální soudržnost a zaměřuje se především na přerozdělování, které musí probíhat prostřednictvím národního státu. Tato levice odmítá politiku identity, protože ji považuje za hrozbu pro společenství, pro rovnost. Má také specifický postoj k migraci, což je hlavní důvod problému se zařazením Wagenknechtova hnutí.

Jeho postoj k migraci není jednoduše pravicový? .

Jeden francouzský politik kdysi řekl, že Francie nemůže přijmout veškerou chudobu světa. A vůbec to nebyl člověk z Národní fronty, ale Michel Rocard - Mitterandův socialistický premiér v letech 1988-1991. Málokdo si pamatuje, že během vlády Lidové fronty ve Francii (1936-1938) si na migraci nejvíce stěžovali komunističtí starostové malých průmyslových měst, kteří se nejhůře potýkali s náklady na přijímání lidí z jiných zemí - mimochodem často z Polska.

Takže jistý wagenknechtovský euroskepticismus není na levici nic nového. Koneckonců v počátcích se odpor proti společnému trhu zvedal především ze strany sociálnědemokratických stran a odborů. Souhrnně řečeno, to, co Wagenknecht hlásá, je často pokusem o revitalizaci myšlenek sociální demokracie z doby před několika desetiletími: sociální stát chránící svůj trh a kontrolující své hranice, kolektivní bezpečnostní dohody namísto vojenských paktů, jako je NATO - tato poslední perspektiva v Polsku zcela chybí.

Hnutí Wagenknechtů je tedy jednoduše anachronickou retro-sociální demokracií?".

Ne tak docela anachronické, podobné myšlenky přebírají i další levicové strany v Evropě: Smer Roberta Ficy na Slovensku, Sinn Féin v Irsku, do jisté míry tradiční postkomunistická rumunská sociální demokracie a Bulharská socialistická strana. Skepsi vůči migraci projevuje také dánská sociální demokracie pod vedením premiérky Mette Frederiksenové, která bude zemi vládnout od roku 2019. Mezi Wagenknechtovým programem a blairismem lze - jakkoli to může znít paradoxně - dokonce spatřovat některé společné body.

V jakém smyslu?

Především v ekonomickém ohledu. Ačkoli slovo "socialismus" padá v dokumentech nové strany velmi často, ve skutečnosti v nich nejsou žádné myšlenky, které by socializovaly ekonomiku.

Wagenknecht hodně mluvil o podpoře družstev nebo o boji proti příliš velkým, monopolním korporacím .

Ano, ale zároveň BSW ve skutečnosti nenavrhuje nic, co by porušovalo tržní mechanismus. Wagenknecht se také odvolává na myšlenky ordoliberalismu, spojené s poválečnou obrodou západoněmeckého hospodářství. V blairismu BSW je také cítit jistý osvícenský duch, který zdůrazňuje význam jednoty či kulturního společenství - odmítá hledání odlišností ve jménu politiky identity. Blair je dnes velmi skeptický k tomu, co se děje na levici v oblasti kultury a politiky identity.

Wagenknecht se k němu připojuje i v uvažování v termínech globalizace. Vraťme se ještě k migraci: BSW není proti ní, vyzývá k větším investicím do životních podmínek migrantů v Německu. Sama Wagenknechtová má íránské imigrantské kořeny, ve vedení hnutí jsou potomci migrantů a formální spolupředsedkyní je Amira Mohamed Ali, která má egyptské kořeny. Zároveň - a to není blairovské - Wagenknechtová vždy upozorňovala na náklady migrace pro země, z nichž migranti přicházejí. Emigrace totiž může být formou odlivu mozků. Odchodem vzdělané střední třídy se oslabují rozvojové možnosti zemí, které opouštějí.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/konfederacja-i-afd-taktyczny-sojusz-polsko-niemiecki-jakiego-nie-widzielismy-od-79-lat/

V Německu, demokracii specifické svými historickými propletenci, je právě postoj BSW k migraci zdrojem největších nedorozumění a obav. V Polsku je to postoj hnutí k Rusku a zahraniční politice. V programových dokumentech BSW se objevují jména Willyho Brandta a Gorbačova, postav, které jsou v polské diskusi zcela zapomenuty, ale pro některé Němce jsou symbolem snahy, aby se rok 1945 nikdy neopakoval.

Wagenknechtův proruský program je také opakováním starého poselství německé levice, nebo něčím jiným?

Je to do značné míry návrat k tradici Brandtovy Ostpolitik. Na druhou stranu bych polemizoval o tom, zda je její postoj tak proruský. Není to program německo-ruské spolupráce ve stylu Bismarckovy nebo Výmarské republiky, v duchu Rapalla. Postoj BSW k Rusku není definován ani tak jejím filo-rusismem, jako spíše dnes již zapomenutou pacifistickou tradicí německé levice.

Je mimochodem velmi zajímavé, že stranou, kterou dnes Wagenknecht nejvíce kritizuje, jsou Zelení, kteří jsou za současných podmínek v zahraniční politice Německa nejvíce proameričtí a "jestřábí". Což je vzhledem k původu této strany v kontrakulturním a pacifistickém hnutí 60. let spíše ironické. Výzkumy navíc ukazují, že od Zelených k BSW prakticky neproudí žádní voliči - Wagenknechtovo hnutí naopak odebírá voliče Die Linke, SPD a dokonce i liberálům.

BSW, která se zcela vymyká polské recepci, je ve strategických otázkách silně filoevropská, a to i přes svou skepsi vůči fungování Unie a jejích institucí. Hovoří o nutnosti vybudovat strategickou nezávislost Evropy a upozorňuje na rozpor mezi jejími zájmy a zájmy USA. V politických dokumentech hnutí jsou například v kritickém kontextu zmiňovány konkrétní americké společnosti z sektoru velkých technologií. Což zase souvisí s širším jevem: s odporem tradičních hospodářských odvětví založených na průmyslové výrobě vůči nové digitální ekonomice. To je zvláště patrné v Německu, stejně jako obavy z deindustrializace, jak bylo patrné v nedávné kampani do Evropského parlamentu.

S tím souvisí i velmi specifický přístup BSW ke klimatické politice. Na jedné straně hnutí nezpochybňuje existenci problému ničení životního prostředí, na druhé straně se obává důsledků zeleného přechodu a varuje před radikálním aktivismem.

Jeremy Cliffe, analyzujícínávrhy BSW v listopadu 2023 na stránkách New Statesman, poukázal na to, že hnutí nevidí potenciál průmyslového rozvoje, který zelený přechod Německu nabízí. Také v otázkách klimatu se BSW jednoduše nezasekla v minulosti?.

BSW si je vědoma nutnosti zelené transformace a není proti novým zeleným technologiím, pouze proti zvyšování nákladů pro spotřebitele, ale také pro střední podniky, které v programu hnutí obecně zaujímají velký prostor. Přála by si, aby zelená transformace probíhala podobně jako německá reforma hornictví, která probíhá od 50. let 20. století: rozložená do desetiletí, probíhající za sociálního dialogu, za účasti odborů.

Úspěch BSW ve volbách v Durynsku a Sasku je dán východoněmeckými specifiky? Podaří se ho hnutí přetavit v úspěch i v dalších spolkových zemích?.

BSW má nabídku, která dnes dokonale odpovídá především očekáváním obyvatel východních spolkových zemí, kteří se cítí rozčarováni z hlavního proudu německé politiky, ale z různých důvodů nechtějí volit AfD. A zejména obyvatelky, protože již dnes je zřejmé, že hlasy pro AfD a Hnutí Sahry Wagenknechtové jsou genderově polarizované, přičemž muži častěji volí první jmenovanou stranu a ženy BSW.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ue/prawica-podbila-serca-mlodych-niemcow-z-gigim-dagostino-na-ustach/

Do jaké míry bude toto hnutí schopno dosáhnout většího pokroku ve spolkových zemích, které bývaly součástí Západního Německa, závisí na tom, jak velkým hospodářským a politickým perturbacím bude Německo ještě čelit. Jak budou občané hodnotit riziko zatažení Německa do války s Ruskem, jaká bude otázka životních nákladů, v jaké kondici bude německá ekonomika. Čím větší turbulence, tím větší šance BSW.

Wagenknechtová těží také z toho, že je velmi pragmatickou političkou. Celý název její strany zní Bündnis Sahra Wagenknecht - Vernunft und Gerechtigkeit neboli Hnutí Sahra Wagenknecht - Rozum a spravedlnost. "Rozum" na jedné straně odkazuje na onu osvícenskou tradici, kterou jsem zmínil, na druhé straně může znamenat prostě rozum. BSW se často prezentuje jako strana, která se odvolává na zdravý rozum, ne nutně na ideologii. Wagenknecht zcela vědomě neumisťuje své hnutí jako klasickou sílu nalevo od sociální demokracie, jak to dělala Die Linke. Nechce se omezovat na tuto niku, hledá voliče mimo ni.

Sehraje nyní BSW klíčovou roli v Durynsku a Sasku? A může vstoupit do celostátních vlád? .

Podívejme se na širší německý politický kontext. Vše nasvědčuje tomu, že se CDU za rok opět dostane k moci. Křesťanští demokraté proto chtějí oslabit SPD, stranu, která bude pravděpodobně jejich hlavním koaličním partnerem. K tomuto účelu se BSW jako hnutí schopné získat podporu chudších východních Němců výborně hodí - připomeňme, že v roce 2021 se Olaf Scholz stal kancléřem především díky hlasům důchodců z bývalé NDR.

[mnky_books id="267378"]

CDU proto může přistoupit na hru s Wagenknechtem, aby oslabila SPD. Zejména proto, že to křesťanské demokraty nebude politicky nic stát a SPD je navíc silně rozdělena kvůli válce na Ukrajině. Pro CDU by bylo z dlouhodobého hlediska velmi výhodné, kdyby Wagenknecht vedle SPD vybudoval druhou, tradičnější sociální demokracii. Nebude se však omezovat ve svých možnostech, např. tím, že by na případné partnery kladla prohibitivní požadavky při vstupu. Scholz si je tohoto nebezpečí vědom. Nedávná "holubičí" prohlášení kancléřky k válce na Ukrajině lze číst právě jako reakci na úspěchy BSW v Sasku a Durynsku.

Když vznikalo Wagenknechtovo hnutí, říkalo se, že by mohlo sebrat podporu AfD. Výsledky ze Saska a Durynska tato očekávání potvrzují? V obou spolkových zemích podpora AfD oproti předchozím zemským volbám vzrostla a zdá se, že úspěchy BSW poškodily především Die Linke - stranu, ze které Wagenknecht odešel založit novou formaci..

Je třeba připomenout, že jih bývalé NDR byl po sjednocení Německa vždy pravicovější než Braniborsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, o Berlíně nemluvě. Sasku dlouho vládla a bude vládnout CDU, i když není jasné, v jakém složení.

Průzkumy ukazují, že voliči BSW jsou mnohem levicovější než voliči AfD a prakticky jediným mostem mezi elektoráty obou stran je migrace. Nelze tedy počítat s tím, že by BSW náhle odebrala voliče Alternativě - i když mnozí z nich tvrdí, že by mohli volit Wagenknechtovu formaci -, naopak by mohla omezit její expanzi. Stejně jako se to stalo v Dánsku, kde sociální demokraté pod vedením Frederiksena zablokovali odliv dělnického elektorátu, především z dělnických předměstí Kodaně, k protiimigrační pravici.

https://krytykapolityczna.pl/kraj/berlin-wie-ze-donald-tusk-nie-jest-owieczka-rozmowa/

Budoucnost AfD bude naopak záviset především na CDU. Na tom, zda se strana rozhodne vládnout s Alternativou. Pokud se liberálové dostanou pod práh, pokud oslabí Zelení a hlavní proud levice, nelze to vyloučit.

A myslíte si, že by se BSW mohla stát součástí nějaké vládní koalice v Německu?

Vzhledem k pragmatické orientaci BSW to není vyloučeno a Wagenknecht může být flexibilní. Přístup k migraci podobný tomu, který předvádí BSW, postupně proniká do levicového mainstreamu. V Dánsku se tak již stalo. Toto pronikání lze pozorovat i v Německu, například v nedávných rozhodnutích Scholzovy vlády o znovuzavedení hraničních kontrol.

Myslíte si, že by podobná levicová strana mohla vzniknout i v Polsku? U nás není prostor pro protiamerickou stranu, ale je zde prostor pro levici, která je skeptická vůči migraci a kulturně konzervativnější? Když Paulina Matysiak oznámila vznik sdružení "Ano rozvoji" , byla přirovnávána k Wagenknechtovi..

V Polsku, stejně jako v Maďarsku, je na to již pozdě, okno příležitosti se uzavřelo. Okamžik pro vybudování podobné formace nastal v době, kdy se formovalo současné rozdělení strany založené na polarizaci PO-PiS. Tehdy mohla vzniknout levice s řekněme umírněným kulturním programem, podobným tehdejší PO, a ekonomickým programem, který by se příliš nelišil od tehdejší PiS. SLD se chvíli snažila jít touto cestou, balancovat mezi oběma póly, a to s ne příliš špatnými výsledky, jako byl výsledek strany v krajských volbách v roce 2010 a Napieralského výsledek v prezidentských volbách, v nichž se umístil na třetím místě se ziskem více než 13,5 % hlasů.

https://krytykapolityczna.pl/kraj/oczywiscie-ze-matysiak-nie-miala-pojecia-jak-to-sie-skonczy/

Od roku 2010 se však v Polsku politicky i společensky mnohé změnilo. Prohloubily se rozpory a překrývají se různé osy sporu: ekonomická, kulturní, centrum-periferie. Dnes není vidět žádná síla, která by byla schopna tuto spleť rozbít. Rozhodně to není levice.

Její výpad do politiky identity jí usnadnil návrat do Sejmu v roce 2019. Nedává však prostor pro vývoj. V Polsku, stejně jako v Turecku a Izraeli, je dnes levice kulturně nejradikálnější frakcí širokého liberálního tábora. Porážky jakéhokoli samostatného pokusu strany Spolu o start ukazují, že pro jinou levici, silně orientovanou na sociálně-ekonomické otázky, není prostor.

Společně byla vždy velmi kulturně progresivní stranou, která se nikdy nesnažila zmírnit své poselství pod vlivem konzervativnějších voličů.

Elektorát, po kterém levice typu BSW sahá, nemusí být nutně konzervativní, jen má jiné priority než ty, které vznáší "lifestylová levice". Jediným úspěšným populistickým hnutím mimo pravici, které bylo v Polsku schopno oslovit sociální elektorát, byla Samoobrana. Ale i její elektorát se rozšířil k PiS a Platformě. Což ukazuje, že tento duopol - jakkoli si na něj můžeme stěžovat - odráží, jak je polská společnost v 21. století reálně rozdělena.

Na druhou stranu z úspěchů BSW plynou pro polský politický život dvě ponaučení. Za prvé, levice nemůže donekonečna předstírat, že není v krizi, a sedět na barikádě se založenýma rukama, jak to léta dělala SPD. Výsledkem je, že strana s více než 150letou tradicí, miliony voličů a stále silnou členskou základnou je dnes vnitřně velmi rozpolcená a stále bezradnější tváří v tvář výzvám, které přináší moderní svět. Za druhé, v dobrých časech je možné po léta předstírat, že západní Evropa a Spojené státy nemají žádné protichůdné zájmy. Tyto rozpory však existují. I Polsko se vůči nim bude muset vymezit a nějak se najít. Zvláště pokud v listopadu zvítězí Trump.

**

Rafał Chwedoruk - politolog, doktor humanitních věd, profesor na Varšavské univerzitě.