REPCO

Katarzyna Przyborska: Další polští politici podmiňují podporu vstupu Ukrajiny do EU exhumací obětí volyňského masakru. Ze zpráv o návštěvě ministra Sikorského v Kyjevě pronikají informace o konfliktu mezi šéfem ministerstva zahraničí a prezidentem Zelenským. Vypadá to jako vydírání nebo vracení se ve vztazích. Nejdříve obilná blokáda, nyní návrat k tíživé historii. Exhumace a pohřbívání jsou důležité, ale je to právě v této době? Ukrajina bojuje o budoucnost, Polsko o minulost.

[mnky_books id="309361"]

Wojciech Konończuk: Ve vyjádřeních polských politiků zaznělo zcela jasně, že současné polsko-ukrajinské napětí nebude mít vliv na vojenskou podporu ze strany Varšavy. Vojenská sféra je z polsko-ukrajinského napětí vyňata, protože je v zájmu Polska a celé Evropy podporovat Ukrajinu v probíhající válce. Na druhou stranu bych nesouhlasil s tím, že je to Polsko, které zařadilo zpátečku. Zdá se mi, že pokud to někdo dělá, je to Ukrajina. Polští politici mají voliče v Polsku, nikoli na Ukrajině, a polskou společnost v posledních týdnech rozpaluje nepochopitelný zákaz hledání obětí a exhumací, přesto se tato záležitost táhne už od roku 2017. Je těžko pochopitelné, proč - vzhledem ke všemu dobrému, co se mezi oběma zeměmi po roce 2022 událo - Ukrajinci tento nešťastný zákaz stále udržují. Je to neetické jednání.

A jak tato záležitost vypadá z pohledu Ukrajiny? Právě jste se vrátil z Kyjeva, je tam toto napětí tématem? .

Vlastně se mě na to ptali všude. Mám dojem, že většina Ukrajinců moc nechápe, co se děje. To je na Ukrajině tradiční problém - chybí lidé, kteří by rozuměli Polsku, chybí lidé, kteří by byli schopni na nejvyšší úrovni sdělit, že to, co se dnes děje, naráží na ukrajinské zájmy. Nepochopitelný zákaz prohlídek a exhumací, udržovaný podle mého názoru z vůle prezidenta Zelenského, způsobuje, že stále větší část polské společnosti opouští proukrajinské sympatie. Nabízí se otázka, proč je dnes tato otázka v Kyjevě tak zásadní, že nechtějí tento nešťastný zákaz zrušit.

https://krytykapolityczna.pl/kultura/historia/przyborska-chruslinska-tyma-jak-polacy-traktowali-ukraincow-w-czasie-ii-wojny-swiatowej/

Co může být důvodem?

Ukrajinská strana připomíná dohodu, podle níž měla polská strana obnovit pamětní desku na hoře Monasterz, zničenou již v roce 2015 neznámými pachateli, pravděpodobně proruskými kruhy. Památník byl polskou stranou obnoven v roce 2020, pouze bez desek se jmény příslušníků UPA padlých v boji proti NKVD. Ukrajinská strana zde má pravdu, že pomník nebyl obnoven do původní podoby. Všimněme si jen asymetrie celé záležitosti: máme tu památník příslušníků Ukrajinské povstalecké armády, kteří jsou ostatně v polských dějinách vnímáni jednoznačně negativně, kteří mají své hroby s kříži na polské straně hranice, zatímco na ukrajinské straně nás čeká obrovský kus práce, abychom našli místa, kde byly omylem pohřbeny nejen oběti z Volyně, ale mimo jiné i oběti polské operace NKVD nebo vojáci ze září 1939. Ukrajinský zákaz pátrání a následných exhumací je totální a týká se všech polských obětí ozbrojených konfliktů, kterých je na Ukrajině pohřbeno mnohem více než Ukrajinců v Polsku. Tento nepoměr je z hlediska počtu obětí obrovský.

Chápu, že exhumace jsou nutné. Ale nechápu, proč zrovna teď, když Ukrajina bojuje o život. V roce 2022, již po útoku Ruska na Ukrajinu, vzniklo Memorandum o spolupráci v oblasti paměti mezi ministry kultury Polska a Ukrajiny. Již tehdy došlo k první dohodě o pátrání, které provedl polsko-ukrajinský tým. V roce 2023 polští a ukrajinští ministři společně položili věnce na Volyňském náměstí u pomníku obětem masakru. Předpokládalo se, že další práce budou probíhat až po válce. Co se od té doby změnilo?.

K zahájení exhumací jsou nejprve zapotřebí ukrajinská povolení k prohlídkám, a ta ukrajinská strana v posledních letech nevydala, s výjimkou tří případů. V těchto třech případech byly nalezeny polské oběti - vojáci ze září 1939 a oběti volyňského zločinu v Pužnikách -, ale povolení k jejich exhumaci a důstojnému pohřbení stále není vydáno. Z pohledu polské strany není válka překážkou celé akce, zejména proto, že se týká především západní Ukrajiny, kde je bezpečnostní situace mnohem lepší než v jiných regionech.

V ukrajinských médiích se občas objevuje názor, že Polsko chce údajně Ukrajinu donutit, aby přijala polskou interpretaci volyňského příběhu. Zatím nám jde jen o zrušení toho nešťastného a nemorálního zákazu prohlídek a následně exhumací. Němci navzdory probíhající válce stále hledají na Ukrajině vojáky wehrmachtu z druhé světové války, mohou to dělat pořád a dostávají povolení. Poláci nedostávají povolení k pátrání po polských vojácích z polsko-bolševické války, kteří například také bojovali za osvobození Kyjeva.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/wolyn-pamiec-polska-ukraina-portnov/

Je to skutečně tak, že Polsko nechce Ukrajině vnutit svou verzi dějin? V Polsku málokdo chápe, že Bandera není jednoznačnou postavou, že na Ukrajině je symbolem boje proti sovětskému imperialismu, a ne uctíván jako Polák-hrdina. A s Banderou, jak říkají politici, Ukrajina do Unie také nevstoupí.

Ukrajina má právo interpretovat svého hrdinu po svém, ale musí počítat s důsledky. Pokud bychom postavili pomníky zločincům, kteří mají na svědomí protižidovské pogromy, ohrozilo by to polsko-židovské vztahy.

Na pochodu 11. listopadu jsou jasně vidět protiuprchlická hesla. Premiér Morawiecki položil květiny k pomníku Svatokřížské brigády, máme pomník Kuraśe - "Ogień", antisemitismus byl tak rozšířený, že kdybychom z tohoto úhlu pohledu kontrolovali postavy, které jsme umístili na podstavce, měli bychom problém i se spisovateli. Polští vlastenci vypálili pravoslavné kostely v Podlasí a Chełmszczyzně. V Hajnówce se konají pochody na počest vraha .

Ale my je neuctíváme - a v tom je ten rozdíl. Na státní úrovni kult zločinců neexistuje. V Hajnówce máme projevy radikálních sil, které nevládnou státu. Naopak na Ukrajině máme kult, který je schválen na státní úrovni. Jestliže se staví pomníky a ulice, které nesou jméno zločince, který byl spoluzodpovědný za volyňský masakr, což byl nepochybně Roman Šuchevyč, pak je to problém. I kdybychom předpokládali, že ho Ukrajinci uctívají za jeho boj proti Sovětům, a ne za jeho zločiny proti Polákům, máme právo říci, že se nám to nelíbí.

Roman Šuchevyč, velitel Ukrajinské povstalecké armády, je v Polsku méně známý, politici o něm nemluví. A samotná Ukrajinská povstalecká armáda není jednoznačná.

Ukrajinská povstalecká armáda měla dva rozměry. Jeden, který vidíme hlavně my, a to protipolský, ale měla také rozměr, který byl pravděpodobně klíčový pro samotnou Ukrajinskou povstaleckou armádu, a to protisovětský. Proto je asi třeba něco udělat i na polské straně - přijmout fakt, že Ukrajinská povstalecká armáda nebyla jen organizací, která prováděla etnické čistky proti civilnímu polskému obyvatelstvu, ale bojovala i proti sovětskému okupantovi ještě několik let po skončení druhé světové války.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/bryc-kremlowski-monolit-moze-zaczac-kruszec-rozmowa/

Pokud bychom to byli my, na koho se útočí, pokud by nyní hořely naše elektrárny, nemocnice, domy a naše děti seděly v krytech, jistě bychom ochotně přistoupili k účtování s vlastními hříchy před desítkami let? .

Na mezistátní, polsko-ukrajinské úrovni se nejedná o spor o historii, ale o spor o to nejaktuálnější, totiž o zákaz Ukrajiny. Proč jej stát, který vede existenční válku, tak tvrdošíjně nechce zrušit?

Ze zpráv o setkání ministra Sikorského, šéfa litevského ministerstva zahraničí Landsbergise a prezidenta Zelenského vyplynulo, že Landsbergis Sikorského v otázce exhumace nepodpořil. Chápu, že na linii Polsko-Litevsko existují i zákulisní dohody a Polsko je v nich vnímáno jako ten, kdo blokoval nezávislost Litvy, ale je tento konflikt na mezinárodní scéně vůbec pochopitelný?".

Polsko-litevské vztahy jsou dnes nejlepší v nedávné historii. Na obou stranách hranice už bylo mnohé zpracováno a pochopeno. Mám dojem, že otázka polsko-ukrajinského napětí je v očích lidí mimo Ukrajinu a mimo Polsko naprosto nepochopitelná, vypadá to jako nějaká pyramidální absurdita, kdy se dvě země, z nichž jedna je v existenčním konfliktu, hádají kdoví o co.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/czy-wypada-jechac-na-wakacje-do-ukrainy/

O Volyni se opět mluví už několik týdnů, zrovna když je Ukrajina v ofenzivě u Kurska. Jaká je v současné době situace na frontě?.

Rusové jsou ofenzivní stranou, pomalu, ale vytrvale postupují vpřed. Ukrajinci mají stále větší problémy. V Kursku se pravděpodobně ještě nějakou dobu udrží, zatímco mnohem větší problémy mají na doněckém úseku fronty, kde je pro ně situace obecně špatná a zhoršuje se.

Více pomoci ze strany Západu by bylo vítáno.

O tom není pochyb. Ukrajinci již dlouho říkají, že pomoc přislíbená různými zeměmi přichází často pozdě. O prázdninách byl předán 45. balíček polské vojenské pomoci v hodnotě asi 100 milionů eur - především munice. Polsko je na tom v poměru ke svému HDP a ekonomice mnohem lépe než řada zemí se silnější ekonomikou. V absolutních číslech jsme poskytli pomoc v hodnotě vyšší než Francouzi. Mám tedy dojem, že bohužel stále ještě ne všichni pochopili, jak je situace vážná.

V tuto chvíli je důležitá veřejná podpora Ukrajiny, která klesá, protože klíčovým tématem ve zprávách o ní je Volyň. Lidé začínají zapomínat, že Ukrajina bojuje i v našem zájmu .

A zároveň probíhající spor není v zájmu ani Polska, ani Ukrajiny. Znovu to zdůrazním: na právní desce na hoře Monasterz nejsou žádná jména a Ukrajinci na to upozorňují, ale zachovávají zákaz prohlídek a exhumací, což je asymetrická reakce, ačkoli potřebují podporu polské veřejnosti. Není divu, že to působí na emoce veřejnosti.

Poslechněte si podcast o východním bloku:.

https://open.spotify.com/show/4R0FjS5t23AQ7Zxtzfxbjx?si=3ab3822ff207433a

Spekulant
Apple Podcasts

A pro odborníky, se kterými jste se setkal v Kyjevě, je tato politika jasná? Myslí si, že prezident Zelenskyj šlape špatně, nebo vidí problém spíše na polské straně?".

Musíte si uvědomit, že mediální trh na Ukrajině vypadá jinak než v Polsku, máme mnohem větší pluralitu. Máme Krytyku Politycznou a konzervativnější Rzeczpospolitu, máme Dziennik Gazetu Prawnu, různé portály. Široké spektrum názorů, včetně kritického proudu vůči různým temným otázkám polských dějin. To je něco, co na Ukrajině, která má ve svých dějinách různé temné stránky, ostatně jako každý národ, není. Například problematika protižidovských pogromů, kterých se dopouštěla Organizace ukrajinských nacionalistů v mnohem větším měřítku než v případě Jedwabného a jeho okolí. Podobná diskuse, jakou vedeme my, se na Ukrajině dosud neuskutečnila. Proud kritické historiografie tam kromě hrstky emigrantských historiků prakticky neexistuje. V ukrajinských médiích se však ozývají hlasy, jako například Andrij Deščyca, bývalý ukrajinský velvyslanec ve Varšavě, který uvedl, že zákaz se dotýká ukrajinských zájmů.

Scény vyhazování obilí na koleje byly pro Ukrajinu šokem a vyvolaly nepochopení i v EU. Obilí však proudí z Ukrajiny přes Rumunsko a koridorem přes Černé moře. Zvládli to i bez nás, ale hořkost zůstala. Zlomily se vztahy právě tehdy?".

Naštěstí se Ukrajině podařilo obnovit dřívější exportní trasy přes černomořské přístavy. Nezapomeňte, že ukrajinské obiloviny tradičně nesměřovaly na evropský trh, ale na trhy zemí globálního Jihu, především na Blízký východ. Když Ukrajinci loni fakticky odblokovali kanály přes Černé moře, vrátil se vývoz do předválečného stavu.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/bendyk-blokada-granicy-uderza-w-zdolnosci-obronne-ukrainy-rozmowa/

Tím se zmírnil i tento problém, který postihl prakticky všechny země sousedící s Ukrajinou - Slovensko, Maďarsko, Rumunsko -, které to považovaly za konkurenci pro svůj trh a uzavřely přístup k ukrajinskému obilí. Nejedná se tedy pouze o polskou záležitost. Obnovením černomořského koridoru se naštěstí napětí zmírnilo.

Rumunsko vytvořilo speciální přepravní trasu, rozvinulo tranzitní infrastrukturu a stále na ní vydělává. My jsme tuto příležitost nechtěli využít..

Je třeba mít na paměti také logistické náklady. Zemědělsko-potravinářské produkty se přepravují po moři a z ukrajinského Černozemě je to do rumunských přístavů mnohem blíže než do baltských přístavů.

Vidíte příležitost ke zlepšení polsko-ukrajinských vztahů, aby bylo všem jasné, proč je vítězství Ukrajiny klíčové i pro nás?".

Současný spor není něčím, co by se nedalo vyřešit. Nechci démonizovat různá polsko-ukrajinská napětí, protože ta jsou mezi sousedy bohužel přirozená. Polsko Ukrajinu neustále podporuje a často lobbuje v ukrajinském zájmu. Znepřátelit si takového spojence v situaci válečného konfliktu mi připadá jako nerozumné jednání. Jako doporučení bych řekl, že je třeba udělat některé věci na polské straně a více na straně ukrajinské. V zájmu Polska i Ukrajiny by mělo být co nejrychlejší urovnání tohoto sporu.

Co další červené linie, které se Západ bojí překročit? Ofenzíva u Kurska zeslábla, co bude dál?".

Ukrajinská ofenzíva už vůbec neexistuje. Ukrajinci se zakopali v Kurské oblasti a snaží se tam udržet své pozice, protože přešli do defenzivy.

Dánský premiér vyzývá, aby se prostě přestalo mluvit o červených liniích, aby se prostě začalo Ukrajině reálně pomáhat..

Ministr Sikorski rovněž vyzval k tomu, aby se "Ukrajině prostě reálně pomohlo". Veřejně prohlásil, že země NATO by měly sestřelovat rakety nad západní částí ukrajinského státu.

https://krytykapolityczna.pl/kraj/hubner-zmiany-ktore-teraz-zachodza-nie-respektuja-granic-rozmowa-z-danuta-hubner/

Po tom již dlouho volá prezident Zelenskyj .

A má podporu v mnoha zemích na východním křídle NATO. Zatím však neexistuje shoda, pokud jde o klíčové země, především Spojené státy, kde se mimochodem Zelenski nyní nachází. Přinesl nový mírový plán, jehož podrobnosti se myslím dozvíme v příštích dnech. Jeho hlavním požadavkem však je - řečeno poněkud méně diplomatickým jazykem - aby se Západ přidal a podpořil ukrajinský stát v mnohem vážnějším měřítku než dosud a poskytl mu skutečné bezpečnostní záruky. To jsou velmi legitimní výzvy. Ukrajina je stát, který je zcela závislý na západní vojenské pomoci a bez této pomoci válku prohraje. Na druhou stranu bez členství v NATO bude mít nekonečný problém s Ruskem.

Pracují polští politici stále intenzivně společně s Dánskem, Litvou nebo Estonskem na zvýšení pomoci Ukrajině?

Ano, to je oblast, která není ovlivněna jinými problémy v polsko-ukrajinských vztazích. Myslím, že jedním z nejdůležitějších úkolů polské diplomacie je neustále apelovat na větší pomoc Ukrajině. Sám to pozoruji, když vidím polské diplomaty v akci. My jako OSW to děláme také. Právě jsem byl v Berlíně, kde se nemluví o zákazu exhumací, ale o tom, že Ukrajina potřebuje podporu, že je to společný zájem Evropy. Pokud Ukrajina tuto válku prohraje, naše výdaje na zbrojení, nejen polské, se výrazně zvýší. Je jednodušší a levnější podpořit Ukrajinu teď, když to potřebuje, než - ať se to nikdy nestane - až válku prohraje.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/wyludnianie-kryzys-zdrowia-psychicznego-militaryzacja-jaka-bedzie-ukraina-po-wojnie-rozmowa/

Je tu nový komisař EU pro obranu Andrius Kubilius. Už unikly nějaké informace, jaká bude jeho agenda?.

Zatím žádné nejsou. Mějte na paměti, že formálně ještě není komisařem, protože ještě nebyl schválen. Otázkou zůstává, jaká bude tato nová funkce, jaké budou jeho skutečné pravomoci a zda nebudou tak trochu papírové.

**

Wojciech Konończuk - ředitel Centra východních studií.