REPCO

Rusko, nebo chcete-li mír, zvítězilo. Podle údajů Ústřední volební komise (ÚVK) získala vládní strana Gruzínský sen rekordních 53,9 % hlasů, zatímco pro čtyři opoziční kandidátní listiny hlasovalo celkem 37,8 % Gruzínců. Nezávislé předvolební průzkumy a exit polly nevylučovaly vítězství vládní strany, ale nepřisuzovaly jí takovou převahu.

Gruzínský sen, strana oligarchy Bidziny Ivanišviliho napojeného na Rusko, se dostala k moci v roce 2012. Slibovala pokračování evropského kurzu, ale také normalizaci napjatých vztahů se starším bratrem, na němž je gruzínská ekonomika po válce v roce 2008 silně závislá. V posledních letech se formace rozhodujícím způsobem přiblížila Kremlu. Výslovně neodsoudila ruskou agresi proti Ukrajině v plném rozsahu a stala se centrem pro obcházení evropských sankcí.

https://krytykapolityczna.pl/multimedia/podcast/pies-bez-nogi-i-podziemne-miasto-puto-o-gruzji-i-ukrainie-w-konfrontacji-z-rosja/

Vůdkyně neformální demokratické opozice a gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová v neděli večer prohlásila, že parlamentní volby "proběhly pod ruským vlivem" a byly zmanipulované. Vyzvala k protestům, kterých se v pondělí večer před tbiliským parlamentem zúčastnily tisíce lidí. Představitelé opozičních stran oznámili, že výsledky předložené ÚVK neuznávají, zatímco západní politici vyjádřili rituální znepokojení.

Západ minus západní hodnoty

.
Organizace sledující volby skutečně zjistily nesrovnalosti - apodle Mezinárodní společnosti pro spravedlivé volby a demokracii (ISFED) v nebývalém rozsahu. Kupování hlasů a nátlak na zaměstnance rozpočtové sféry (tzv. zneužívání administrativních zdrojů) je v Gruzii normální a ještě drzejší porušení byla dovedena do extrému. Několik hlasovacích lístků bylo vydáno jedné osobě, některým voličům byly zabaveny občanské průkazy a došlo dokonce k fyzickým útokům na pozorovatele a novináře, kteří volby pokrývali.

Bez ohledu na rozsah volebních nesrovnalostí je však třeba připomenout, že Gruzínský sen má organický elektorát, který by snad mohl straně zajistit spravedlivé vítězství. Na základě nezávislých průzkumů veřejného mínění jej lze odhadnout na zhruba 30-35 % obyvatelstva - jedná se především o obyvatele menších center, starší lidi a méně vzdělané osoby. Někteří z nich s nostalgií vzpomínají na SSSR, což však neznamená jednoznačně proruské názory nebo odpor k evropské cestě Gruzie. V průzkumech veřejného mínění se 85-90 % občanů vyslovuje pro členství v EU.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/rosja-chce-kontroli-nad-gruzja-musi-pokonac-dzenzi-i-ich-matki/

Jak je to možné? Odpověď zní, že podpora evropské cesty Gruzie nemusí nutně znamenat podporu západních hodnot, ale spíše touhu po západních standardech či životním stylu. Gruzínský sen se mimochodem této cesty nechce vzdát - jedním z volebních hesel strany bylo: "Ano Evropě, ale důstojně" - tedy orbánovskou cestou, nikoli na kolenou. Průměrný Gruzínec si sbližování s Evropou spojuje právě s vládnoucí stranou - právě za její vlády byl zaveden bezvízový styk s EU a Gruzie získala status kandidáta na členství v EU.

Poměrně velké podpoře úřadů neškodí ani bolestně vysoké životní náklady, vysoká nezaměstnanost nebo masová emigrace. Gruzínský sen se dokázal v očích mnoha občanů vytvořit jako garant míru v neklidné době. Ve svém narativu se Západ - tedy "globální strana války" - snaží spolu s opozicí otevřít v Gruzii "druhou frontu", tj. přivést Gruzii do války s Ruskem. V jednom volebním spotu jsou gruzínská města postavena do kontrastu s rozbombardovanými ukrajinskými budovami.

Během volební kampaně Gruzínský sen také sliboval obnovení územní suverenity země (tj. navrácení Ruskem kontrolované Abcházie a Jižní Osetie do vlasti) a boj proti druhému hlavnímu nepříteli Gruzie po 'globální válečné straně', lobby LGBT+. V šíření těchto požadavků straně pomáhala pravoslavná církev, na moci závislá média a ruské dezinformace, které byly v těchto volbách mimořádně aktivní.

Příliš unavení a znechucení na to, aby protestovali

.
Demontovaná gruzínská opozice se tváří v tvář této převaze ukázala jako bezmocná. Během kampaně se jí nepodařilo vytvořit přesvědčivý protinázor ani výmluvného vůdce. Na pondělním protestu před parlamentem její představitelé požadovali opakování voleb pod dohledem mezinárodní volební správy, ale odhadovaná účast několika tisíc lidí nesvědčí o tom, že by Gruzínci ještě měli sílu protestovat. V květnu se prodemokratických protestů v ulicích Tbilisi zúčastnilo 300 000 lidí, tedy téměř 10 % obyvatel země.

[mnky_books id="348934"]

Gruzínská občanská společnost se zdá být unavená a rozbitá - a není se čemu divit. Úřady zůstávají hluché k prodemokratickým protestům, které se pravidelně konají před parlamentem na Rustaveliho třídě již několik let, a jejich úprk do hlubin kremloidního autoritářství se v poslední době dynamicky zrychlil. V posledních měsících přijal Gruzínský sen dva zákony podle ruského vzoru - tzv. zákon o zahraničních agentech a zákon o ochraně rodinných hodnot (známý jako zákon proti LGBT+). Oba - a zejména první z nich - jsou ranou pro gruzínské nevládní organizace a nezávislá média. Došlo také k represím v ruském stylu - prodemokratičtí aktivisté začali být zastrašováni a biti "neznámými pachateli".

https://krytykapolityczna.pl/swiat/wyrzut-sumienia-kulturalnego-swiata-lewica-w-obronie-niepodleglej-gruzji/

Nezdá se, že by gruzínská opozice měla v současné situaci nějaký akční plán. Je nepravděpodobné, že by mohla počítat s podporou Západu, který má na krku válku prohrávající Ukrajinu a hybridní Ruskem přehrávané Moldavsko. Demokratická Gruzie se tak znovu ve své historii - jako tomu bylo v roce 1921, kdy Sovětský svaz pohltil Gruzínskou demokratickou republiku - může stát minulostí.