REPCO

Kaja Puto: Gruzie opět protestuje s vlajkami EU v rukou. Davy lidí se vyhrnuly do ulic poté, co premiér Irakli Kobačidze oznámil zastavení integrace do Evropské unie. Co protestující požadují?.

Wojciech Wojtasiewicz: Především zrušení rozhodnutí o pozastavení přístupových jednání s Evropskou unií do roku 2028. Zde je třeba zmínit, že premiérovo prohlášení je v podstatě symbolické, protože v listopadu sama Evropská unie oznámila, že jednání s Gruzií nezahájí. Důvodem byl nedostatečný pokrok v řadě reforem, které Gruzii předložila Evropská komise. Brusel zaznamenal regres v souladu gruzínské zahraniční politiky s politikou EU, stejně jako v dodržování lidských práv, svobodě médií nebo fungování nevládních organizací.

Druhým požadavkem protestujících je zopakování říjnových parlamentních voleb pod záštitou mezinárodní volební komise. Podle opozice a prezidentky Salome Zurabišviliové byly zmanipulované.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/dlaczego-wybory-w-gruzji-wygral-kreml/

Jsou?

Organizace monitorující volby zaznamenaly řadu nesrovnalostí, a to nejen během hlasování. K volebním manipulacím v Gruzii dochází především ve fázi kampaně. Lidé jsou upláceni, povzbuzováni a zastrašováni, aby hlasovali pro vládnoucí stranu. Týká se to zejména rozpočtových pracovníků a obyvatel provincií. Vládnoucí strana Gruzínský sen má také určitou mediální a finanční převahu.

Je však třeba mít na paměti, že Gruzínský sen se těší značné podpoře obyvatelstva. I kdyby Gruzínský sen nezískal 53,8 % hlasů, jak uvádějí oficiální výsledky voleb, ve férových volbách by se pravděpodobně umístil na prvním místě. Přitom by nutně nemusel být schopen sestavit vládu.

Co je důvodem této podpory?

Úřady obratně přesvědčují část obyvatelstva, že udržování korektních vztahů s Ruskem je zárukou míru, zatímco opozice Rusko "provokuje", což by mohlo skončit tzv. otevřením druhé fronty války na Ukrajině, tedy ruskou agresí proti Gruzii.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/rosjanie-sie-rozgoscili-gruzini-ich-nie-chca-reportaz-z-tbilisi/

Významnou část opozice navíc tvoří Sjednocené národní hnutí, bývalá mocenská strana založená bývalým prezidentem Michailem Saakašvilim, která má kvůli svému autoritářskému směřování stále značný negativní elektorát.

Jelikož se volby konaly na konci října, okamžitě se vědělo o nesrovnalostech. Proč protesty v masovém měřítku vypukly až nyní?

Protesty bezprostředně po volbách byly co do počtu účastníků skutečně poměrně omezené, zejména ve srovnání s jarními demonstracemi proti tzv. zákonu o zahraničních agentech. Vysvětlovalo se to apatií a bezmocí prozápadní části společnosti, protože zákon, který zasáhl nezávislá média a nevládní organizace, byl stejně přijat.

Zdá se, že premiér svým prohlášením o zastavení integrace s EU překvapil i své voliče. Přibližně 80-90 % občanů je pro vstup Gruzie do EU a Gruzínský sen to měl ve svém programu. Jeden z volebních sloganů strany zněl: "Do Evropy ano, ale důstojně".

.

Upřímně řečeno, těžko chápu, k jakému účelu mělo prohlášení premiéra Kobachidzeho sloužit. Bylo zřejmé, že vyvolá negativní emoce. Zvláště když přístupový proces Unie tak jako tak zdržuje a vztahy vlády se Západem jsou už tak dost napjaté.

Mohlo by se to vykládat jako úlitba Kremlu .

To si nemyslím. V zájmu Kremlu je, aby příznivci gruzínské opozice zabředli do apatie, nevyšli do ulic, ale zůstali doma. Kobačidziho slova dodala opozici vítr do plachet. Prezidentka Salome Zurabišviliová oznámila, že ze své funkce neodejde, přestože jí v polovině prosince končí mandát. Nového prezidenta má zvolit kolegium volitelů, v němž zasedají poslanci parlamentu neuznávaní opozicí.

V krátké době se tak možná dočkáme systému dvou mocností, což se nebude líbit ani Rusku. V jeho zájmu je, aby se Gruzínský sen dostal k moci v klidu, nikoliv v politické krizi.

Ruská propaganda přirovnává události v Gruzii k ukrajinským majdanským protestům v letech 2013-2014. Je to legitimní analogie?".

Nejen Rusko, ale i vládnoucí strana označuje protesty za "nazymajdan". To samozřejmě zapadá do ruského narativu o "barevných revolucích", které jsou inspirovány "prohnilým Západem" a přinášejí "destabilizaci" pro běžné občany.

[mnky_books id="354217"].

Odhlédneme-li však od záměrů Ruska, asociace s Euromajdanem si vyvolává samo. Koneckonců ukrajinské protesty začaly, když tehdejší prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Otázkou však je, zda se dočkáme také eskalace násilí ze strany gruzínských úřadů.

Berkut, tehdejší ukrajinská speciální policejní jednotka, tehdy zastřelila více než sto lidí. A jak na protesty reagují gruzínské služby?

Policie protesty pacifikuje brutálním způsobem. Používají se mimo jiné vodní děla, slzný plyn, demonstranti; novináři jsou zadržováni, biti a obviňováni. Začaly také represe proti politikům opozičních stran (zadržen byl mimo jiné jeden z vůdců Koalice pro změnu Nika Gwaramia) a aktivistům nevládních organizací, kteří se zapojili do odporu proti současnému postupu gruzínských úřadů.

Z nedávné historie Gruzie víme, že násilí ze strany úřadů protestující davy spíše ještě více rozzuří, než aby je utlumilo.

Ano, ale je třeba si uvědomit, že současné protesty - ačkoli jsou velkolepé díky použití světlic a ohňostrojů - nemají masový charakter. Necelých 100 000 lidí z necelých 4 milionů obyvatel Gruzie stále není mnoho, takže se obávám, že demonstranti budou dříve či později zpacifikováni. Situace by se mohla změnit, pokud by se násilí ze strany úřadů radikálně vystupňovalo a například by byl některý z demonstrantů zabit. To by pravděpodobně přililo olej do ohně protestů, jakkoli to zní tragicky.

Během revoluce růží v roce 2003 se vyskytly případy, kdy příslušníci mocenských struktur přešli na stranu protestujících. Dnes to nepřipadá v úvahu?".

Tehdy byla situace zcela jiná, Gruzie byla nefunkčním státem, který své služby dobře neplatil, takže její důstojníci neměli motivaci režim bránit. Dnes mají policisté nebo zástupci tajných služeb slušné platy, opozice dokonce tvrdí, že policisté pacifikující protesty dostávají nějaké příplatky.

[mnky_books id="348934"]

Za zmínku však stojí, že protesty přinesly určitý kvas ve veřejných institucích. Několik gruzínských velvyslanců odstoupilo ze svých funkcí, nižší zaměstnanci gruzínských ministerstev obrany, zahraničí a školství podepsali petice proti pozastavení integrace do EU. V mocenském systému se objevily trhliny - to však stále nestačí na zvrat.

Takže protestující nemají šanci dosáhnout svých cílů?

Obávám se, že nikoli. Jejich požadavky jsou podle mého názoru nereálné. Gruzínské úřady se nerozhodnou volby opakovat, ani nebudou souhlasit s jakýmkoli vnějším zprostředkováním. Kreml by to stejně nedovolil. Gruzie je v porovnání například s Ukrajinou malá země a není schopna se postavit Rusku tak, jako se to daří Ukrajině s podporou členských států NATO a Evropské unie.

A může Západ protestujícím nějak pomoci? Spojené státy přerušily strategické partnerství s Gruzií a pobaltské státy vyhlásily osobní sankce proti politikům Gruzínského snu. Mohlo by to něco změnit?

Nástroje Západu jsou omezené, protože gruzínské úřady na jeho výzvy a varování nic nedělají. Vzhledem k tomu, že samy oznámily, že prozatím nechtějí vstoupit do EU, znamená to, že nebudou vyvíjet žádné úsilí o udržení svého kandidátského statusu. Navíc sankce, které jsou na stole - např. zrušení bezvízového styku pro Gruzínce - jsou obtížně proveditelné, protože vyžadují jednomyslnost všech zemí EU.

Navíc je možné, že tvrdý postoj Západu by mohl Gruzii uvrhnout hlouběji do náruče Ruska nebo Číny - Gruzínský sen mobilizuje své voliče rétorikou "vstávání z kolen". Ani Západ, ani opozice spolu s protestujícími nemají nyní dobrý tah. Situace je prostě patová.

**

Wojciech Wojtasiewicz - analytik pro jižní Kavkaz v Polském institutu mezinárodních vztahů. Zabývá se zahraniční a vnitřní politikou a sociálními záležitostmi Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu. Absolvent mezinárodních vztahů na Institutu politologie a mezinárodních vztahů Jagellonské univerzity. V minulosti působil jako úředník státní správy a samosprávy a novinář specializující se na postsovětský prostor.