REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"The forgotten beginnings of US-China diplomatic relations"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>In the shadow of Cold War tensions, covert diplomatic talks took place in Warsaw from 1958 to 1970 between the United States and the People's Republic of China. These talks, today largely forgotten, laid the foundation for a rapprochement that would change the course of global politics in the 1970s. </I>\r\n<br><br>\r\nThe 1950s were an immensely complex decade for global geopolitics. Numerous African and Asian nations started to regain their independence, redefining the old colonial world order and thus weakening past colonial superpowers, such as the United Kingdom or France. Above all, however, the new world order was emerging, dominated by the duopoly of the United States and Soviet Union and a visible division of spheres of influence between them."
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>While US policymakers were mostly focused on the actions of the USSR, the Soviet Union was not the only Eurasian country present on their radar. Even further from the US, another emerging power started to capture the attention of US policymakers – the People’s Republic of China (PRC). In its early years, the PRC was seen as a mystery to the West, and US officials in Washington were unsure about how to approach this newly formed communist state led by Mao Zedong. Little did they know that the diplomatic steps vis-à-vis the PRC that they were about to take would reshape the global order, and their effects would still be felt today in 2024.</p>\n<p><strong>The Cold War context</strong></p>\n<p>Following the Japanese surrender in 1945, China was <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“left devastated and divided”</a> in the immediate post-war years. The country became a theatre of clashes between nationalists and communists, both of which aspired to seize power over the state. At that time, US policymakers and the public largely sympathized with the Chinese nationalists, the Kuomintang (KMT), led by Chiang Kai-shek. On the other hand, the Soviet Union decided to “keep its options open” and officially recognized China’s nationalist government. At the same time, the socialist state maintained supplies of weapons to the communist party, led by Mao Zedong. The tensions between the nationalists and communists kept growing. Thus, the US proceeded with its diplomatic efforts of conciliation, personified first by Patrick J. Hurley, the US Ambassador to China, and later by General George Marshall.</p>\n<p>However, the American idea of urging a coalition between Chinese nationalists and communists failed and a civil war broke out, with the communists emerging victorious in the mainland in 1949. The nationalists were subsequently forced to retreat to the island of Taiwan. This development set the stage for early Cold War diplomacy, with the US supporting the Republic of China on Taiwan and the Soviet Union backing the People’s Republic of China on the mainland.</p>\n<p>After this development, as Kissinger states in his book <em>On China</em>, the US was left with <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“second thoughts about its passivity when confronted with communist victory in the Chinese civil war”</a>. For US policymakers, China became a symbol of the possibility of communism spreading in East and Southeast Asia. When the tragic Korean War started in 1950, the US and allied United Nations troops physically entered the war on South Korea’s side and fought for almost every centimetre of Korean land, against the communist North Korean troops supported by the PRC and USSR. These events were followed by the establishment of ANZUS (“Australia, New Zealand, United States Security Treaty”) in 1951 and SEATO (“Southeast Asia Treaty Organization”) in 1954. Both US-backed treaties were created in order to <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">contain the spread of communism</a> in the region, which was also an objective officially shared by the US when invading Vietnam in 1965. All of these events seemed similar to a chain reaction of falling domino pieces in the form of US’ foreign policy defeats, with the first domino piece coming in the form of China becoming communist in 1949.</p>\n<p>However, in the US government, there was one man who had a prophetic vision of US-China relations that was, at the time, not shared by any of his contemporaries. This was Dean Acheson, the Secretary of State in Truman’s administration. When all of his colleagues were deeply immersed in the ideological struggle against China, in 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulated</a> grounding relations with China on national interests and asserted that <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“the integrity of China was an American national interest regardless of China’s domestic ideology.”</a> As Kissinger states, these views would not be shared by any other senior US official until Richard Nixon came to power almost two decades later.</p>\n<p><strong>Warsaw talks</strong></p>\n<p>During his time in office, Acheson managed to push some of his ideas through, which was reflected in the first significant, albeit largely forgotten, diplomatic talks between the US and China that started in 1958 in Warsaw, Poland. These were continued all the way until 1970, briefly before the official rapprochement between the US and China.</p>\n<p>Although the vast majority of these covert talks were carried out in Warsaw, the truth is that they started a bit earlier, in 1955 in Geneva, but turned out to be problematic and inconclusive. Kissinger writes that the only success of these talks was that China and the US permitted citizens trapped in each country by the civil war to return home. That is why these talks were mainly remembered for the incident that occurred between John Foster Dulles, the Secretary of State in Dwight D. Eisenhower’s administration, and Zhou Enlai, the first Premier and Minister of Foreign Affairs of China. In 1955, during one of the meetings in Geneva, probably due to his strong ideological beliefs and opinions regarding China, Dulles refused to shake Zhou’s hand, which was well-remembered and mentioned even in the 1972 talks between Nixon and Zhou. Since the Geneva talks were not bringing any much-needed developments, in 1957, the US sent an official of lower rank (without ambassadorial status) to continue talks with the Chinese side. This became a pretext for both sides to <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspend the talks for nine months</a>.</p>\n<p>Therefore, the most important issue was still lying unresolved on the table: the question of Taiwan and the First Taiwan Strait Crisis that occurred between 1954-55. Wanting to prevent escalation, both sides knew very well that talks must be resumed. After the Geneva failure and due to the eruption of the Second Taiwan Strait Crisis in 1958, it was decided that the diplomatic efforts of the US and China would continue in Warsaw.</p>\n<p>But why Warsaw and why Poland? The reason for it is rather trivial. Poland was one of the few countries (aside from its “allies” in the communist bloc) that recognized the PRC in 1949 and hosted both US and PRC embassies and diplomats. Poland also gave itself some diplomatic credibility when, on the power of the Korean Armistice Agreement that ended the Korean War in 1953, it joined the <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutral Nations Supervisory Commission</a>. This was meant to supervise and observe the armistice on the Korean peninsula. These were the factors that pushed US and Chinese officials to choose Warsaw for the continuation of their diplomatic efforts. This development is now known as the Warsaw Talks, which constituted the crucial first step in the diplomatic relations between the US and China.</p>\n<p><strong>The question of Taiwan</strong></p>\n<p>From the outset, the question of Taiwan dominated the Warsaw Talks. As previously stated, the main pretext for convening them was the Second Taiwan Strait Crisis in 1958, during which China shelled the islands of Quemoy (Kinmen) and Matsu, which were controlled by Taiwan. The US responded by sending the US Navy 17th Fleet to the area, heightening tensions and bringing the two powers to the brink of war. For China, reunification with Taiwan and <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“liberating it”</a> were non-negotiable issues, while the US, which was reiterated by John Foster Dulles, remained committed to the defence of this island. Taking into account the strength of both sides’ stances, an open conflict would have probably been unavoidable, which would be detrimental to both the US and China at that time. That is precisely why they decided to reconvene the diplomatic talks in Warsaw.</p>\n<p>Throughout this period, the Warsaw Talks served as a crucial diplomatic backchannel. Although the talks often stalled over the question of Taiwan, they provided a means for the US and China to manage their differences without resorting to military conflict. Both sides used the talks to send signals to one another about their intentions, testing the waters for potential areas of compromise and even cooperation. For China, the talks also provided an opportunity to assert its independence from the Soviet Union, demonstrating that it could engage in diplomacy with the West on its own terms.</p>\n<p>These issues seemed to have had an almost immediate effect on what was about to happen within the next two decades. The 1960s were meant to be a groundbreaking decade for Sino-American relations. Throughout the talks, the US started to realize that China was not a normal type of Soviet proxy (as was the case with the Central European countries), and that it was willing to craft its own path in international affairs. Thanks to the Warsaw Talks, the US started also to more gradually and decisively pursue the ideas of Dean Acheson, which were later remade and adjusted by figures such as Henry Kissinger, who would build his approach towards China on the foundations laid by the Warsaw Talks.</p>\n<p><strong>The Sino-Soviet split </strong></p>\n<p>The 1960s brought about a development that became one of the engines for change within the paradigm of Sino-American relations: the Sino-Soviet split. After Stalin’s death in 1953, Nikita Khrushchev became the First Secretary of the Communist Party of the USSR, so de facto the leader of the country. He started the process of the de-Stalinization of the USSR and its Central and Eastern Europe allies, which culminated in his now famous, but then secret 1956 speech titled “On the Cult of Personality and Its Consequences”. This speech, criticizing Stalin’s rule and his methods, was a great shock to numerous communist leaders, including Mao Zedong.</p>\n<p>He perceived Khrushchev’s ideas of de-Stalinization and refreshing relations with the West as <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionist” and not following the application of true Marxist-Leninist ideology.</a> <br />\nThe tensions between China and the USSR were so high that in one of the meetings, Zhou Enlai allegedly called Khrushchev, a miner’s son, a <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traitor to his class”</a>. The 1960s, therefore, were the stage for the Sino-Soviet split, a crucial development that did not go unnoticed in Washington. In accordance with the old proverb “the enemy of my enemy is my friend,” when China became an enemy of the USSR, suddenly, US policymakers were presented with a gift on a silver platter: the chance to establish a strategic alignment with China.</p>\n<p>This is precisely where the Warsaw Talks came into play. They remained one of the most important channels of communication between the US and China in the 1960s. <br />\nThe talks continued throughout this period, but progress remained rather slow as both sides remained cautious. In fact, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">some sources</a> state that both sides were so cautious that parts of the communications during the meetings were written on paper, rather than spoken. This was because both sides were afraid to say certain things out loud as they feared being listened to by the Soviet or Polish communist authorities. Nonetheless, the talks remained a venue for the exchange of grievances and ideas, albeit with little tangible progress on major issues like Taiwan. However, the sheer existence of this communication channel helped prevent conflicts and provided a precious foundation for future diplomatic breakthroughs that were about to take place.</p>\n<p>Apart from the Sino-Soviet split, the 1960s were also a stage for numerous other developments, such as the Vietnam War, which consumed the attention of US policymakers, or the Cultural Revolution, commandeered by Mao in China. Both of these developments at some point started being problematic to the respective governments and this pushed them, independently from each other, to start exploring the possibility of Sino-American rapprochement.</p>\n<p><strong>Rapprochement</strong></p>\n<p>As the 1960s progressed, both the US and China started gradually looking more and more towards each other. As Kissinger writes, during one of the Warsaw Talks in March 1966, the American representative at the talks offered an olive branch to China by stating that “the United States government was willing to develop further relations with the People’s Republic of China.” Kissinger adds that it was the first time an American official had used the official post-1949 appellation for China in any formal capacity.</p>\n<p>Soon thereafter, in 1969, Richard Nixon won the elections, became the President of the United States and, along with his National Security Advisor, Henry Kissinger, started processes leading up to what Kissinger calls a “revolutionary moment in US foreign policy”. This was Nixon’s announcement that the US had a strategic interest in the survival of the biggest communist state on earth: China.</p>\n<p>That was precisely the moment in which the Warsaw Talks started to slowly fade away as they would be <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“too low-level to present a view of such magnitude”</a>. Since 1958, all <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 meetings</a> have offered a framework for exploring possible breakthroughs in US-China relations. With the work of Nixon and Kissinger, all the efforts put into the Warsaw Talks by both American and Chinese diplomats finally came to fruition.</p>\n<p>After 1969, the developments in relations between the US and China were changing at an overwhelming pace. In 1971, Kissinger had a secret visit to China and in 1972, after all these years, Nixon finally met with Mao and agreed to the joint <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Shanghai Communiqué”</a>. Although it was perceived as a success back then, little did Nixon and Kissinger know, but one sentence from the communiqué would create an issue that is visible and tangible not only in US-China relations, but also in global affairs today. This sentence is <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“the United States acknowledges that all Chinese on either side of the Taiwan Strait maintain there is but one China and that Taiwan is a part of China.”</a> This idea soon became known as the “One China Policy” and the rest is history.</p>\n<p><strong>The heritage of the Warsaw Talks</strong></p>\n<p>Throughout all the groundbreaking developments between the US and China described in this article, and all the events that virtually forged the present global status quo and the shape of US-China relations, the Warsaw Talks were always in the background. Throughout their existence, the talks remained rather unseen and in the shadows, yet proved immensely important for all the developments leading to rapprochement between the US and China.</p>\n<p>The Warsaw Talks represent a forgotten chapter of Sino-American relations, overshadowed by the dramatic and groundbreaking diplomatic breakthroughs of the early 1970s. Yet, without these quiet efforts between American and Chinese diplomats that took place in the Myślewicki Palace in the Łazienki Park in Warsaw, the eventual rapprochement might never have occurred. The Warsaw Talks were the secret silent whispers that preceded the loud official steps taken toward Sino-American reconciliation that would eventually reshape the global order.</p>\n<p>Nowadays, as the world is once again witnessing rising tensions between the US and China, the heritage of the Warsaw Talks remains relevant. The most important lesson that could be learned from these talks is that diplomatic efforts and dialogue, even in the face of seemingly insurmountable differences, are essential and effective to maintaining peace and stability. The heritage of the Warsaw Talks reminds us that in crucial moments of history, diplomacy, often criticized for being too slow, frustrating or even irrelevant, is absolutely indispensable in shaping the peaceful, prosperous and beneficial course of global and regional events and developments.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>graduated from the University of Silesia and the College of Europe in Natolin, Warsaw. Currently, he works as an academic assistant in political science and international relations at the College of Europe in Natolin, where he researches Chinese foreign policy, EU-China relations, and Chinese and European development initiatives. He is mostly interested in the role of narratives and perceptions in these fields.</p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Забравените начала на дипломатическите отношения между САЩ и Китай\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Zapomenuté začátky diplomatických vztahů mezi USA a Čínou\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Die vergessenen Anfänge der diplomatischen Beziehungen zwischen den USA und China\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Οι ξεχασμένες αρχές των διπλωματικών σχέσεων ΗΠΑ-Κίνας\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"The forgotten beginnings of US-China diplomatic relations\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"Los comienzos olvidados de las relaciones diplomáticas entre EE. UU. y China\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Yhdysvaltojen ja Kiinan diplomaattisten suhteiden unohtuneet alkuvaiheet\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Les débuts oubliés des relations diplomatiques entre les États-Unis et la Chine\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Zaboravljeni počeci američko-kineskih diplomatskih odnosa\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Az Egyesült Államok és Kína diplomáciai kapcsolatai elfeledett kezdetei\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Le origini dimenticate delle relazioni diplomatiche tra Stati Uniti e Cina\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"De vergeten beginjaren van de diplomatieke betrekkingen tussen de VS en China\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Zapomniane początki stosunków dyplomatycznych USA i Chin\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Os começos esquecidos das relações diplomáticas entre os EUA e a China\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Începuturile uitate ale relațiilor diplomatice dintre SUA și China\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Забытые начала дипломатических отношений между США и Китаем\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Zabudnuté začiatky diplomatických vzťahov medzi USA a Čínou\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"De bortglömda början av diplomatiska relationer mellan USA och Kina\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"ABD-Çin diplomatik ilişkilerinin unutulmuş başlangıçları\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Забуті початки дипломатичних відносин між США та Китаєм\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>В сянката на напрежението по време на Студената война, тайни дипломатически разговори се проведоха във Варшава от 1958 до 1970 година между Съединените щати и Народната република Китай. Тези разговори, днес до голяма степен забравени, положиха основите на сближаване, което щеше да промени хода на глобалната политика през 70-те години на миналия век.</i> \r\n\r\n1950-те години бяха изключително сложен десетилетие за глобалната геополитика. Множество африкански и азиатски нации започнаха да възстановяват независимостта си, преначертавайки стария колониален световен ред и по този начин отслабвайки миналите колониални суперсили, като Обединеното кралство или Франция. Най-вече обаче, новият световен ред започваше да се оформя, доминиран от дуполярността на Съединените щати и Съветския съюз и видимо разделение на сфери на влияние между тях.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Ve stínu napětí studené války probíhala v letech 1958 až 1970 v Polsku tajná diplomatická jednání mezi Spojenými státy a Čínskou lidovou republikou. Tato jednání, dnes již většinou zapomenutá, položila základy pro usmíření, které změní směr globální politiky v 70. letech. </i>\r\n\r\n50. léta byla nesmírně složitým desetiletím pro globální geopolitiku. Mnoho afrických a asijských národů začalo znovu získávat svou nezávislost, redefinovalo starý koloniální světový pořádek a tím oslabovalo bývalé koloniální supervelmoci, jako je Spojené království nebo Francie. Především však vznikal nový světový pořádek, dominovaný duopolním postavením Spojených států a Sovětského svazu a viditelným rozdělením sféry vlivu mezi nimi.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Im Schatten der Spannungen des Kalten Krieges fanden von 1958 bis 1970 geheime diplomatische Gespräche in Warschau zwischen den Vereinigten Staaten und der Volksrepublik China statt. Diese Gespräche, die heute weitgehend vergessen sind, legten die Grundlage für eine Annäherung, die den Verlauf der globalen Politik in den 1970er Jahren verändern würde.</i>\r\n\r\nDie 1950er Jahre waren ein äußerst komplexes Jahrzehnt für die globale Geopolitik. Zahlreiche afrikanische und asiatische Nationen begannen, ihre Unabhängigkeit zurückzugewinnen, was die alte koloniale Weltordnung neu definierte und somit die ehemaligen kolonialen Supermächte wie das Vereinigte Königreich oder Frankreich schwächte. Vor allem jedoch entstand die neue Weltordnung, die vom Duopol der Vereinigten Staaten und der Sowjetunion dominiert wurde und eine sichtbare Teilung der Einflussbereiche zwischen ihnen aufwies.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Στη σκιά των εντάσεων του Ψυχρού Πολέμου, μυστικές διπλωματικές συνομιλίες διεξήχθησαν στη Βαρσοβία από το 1958 έως το 1970 μεταξύ των Ηνωμένων Πολιτειών και της Λαϊκής Δημοκρατίας της Κίνας. Αυτές οι συνομιλίες, σήμερα σε μεγάλο βαθμό ξεχασμένες, έθεσαν τα θεμέλια για μια προσέγγιση που θα άλλαζε την πορεία της παγκόσμιας πολιτικής τη δεκαετία του 1970. </i>\n\nΗ δεκαετία του 1950 ήταν μια εξαιρετικά περίπλοκη εποχή για τη παγκόσμια γεωπολιτική. Πολλές αφρικανικές και ασιατικές χώρες άρχισαν να ανακτούν την ανεξαρτησία τους, επανακαθορίζοντας την παλιά αποικιακή παγκόσμια τάξη και έτσι αποδυναμώνοντας τις παλιές αποικιακές υπερδυνάμεις, όπως το Ηνωμένο Βασίλειο ή η Γαλλία. Πάνω απ' όλα, ωστόσο, η νέα παγκόσμια τάξη αναδυόταν, κυριαρχούμενη από το ντουοπώλιο των Ηνωμένων Πολιτειών και της Σοβιετικής Ένωσης και μια ορατή διαίρεση σφαιρών επιρροής μεταξύ τους.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>In the shadow of Cold War tensions, covert diplomatic talks took place in Warsaw from 1958 to 1970 between the United States and the People's Republic of China. These talks, today largely forgotten, laid the foundation for a rapprochement that would change the course of global politics in the 1970s. </i>\r\n\r\nThe 1950s were an immensely complex decade for global geopolitics. Numerous African and Asian nations started to regain their independence, redefining the old colonial world order and thus weakening past colonial superpowers, such as the United Kingdom or France. Above all, however, the new world order was emerging, dominated by the duopoly of the United States and Soviet Union and a visible division of spheres of influence between them.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>En la sombra de las tensiones de la Guerra Fría, se llevaron a cabo conversaciones diplomáticas encubiertas en Varsovia desde 1958 hasta 1970 entre los Estados Unidos y la República Popular de China. Estas conversaciones, hoy en gran medida olvidadas, sentaron las bases para un acercamiento que cambiaría el curso de la política global en la década de 1970.</i>\r\n\r\nLa década de 1950 fue un período inmensamente complejo para la geopolítica global. Numerosas naciones africanas y asiáticas comenzaron a recuperar su independencia, redefiniendo el antiguo orden mundial colonial y debilitando así a las antiguas superpotencias coloniales, como el Reino Unido o Francia. Sin embargo, sobre todo, estaba surgiendo un nuevo orden mundial, dominado por el duopolio de los Estados Unidos y la Unión Soviética y una visible división de esferas de influencia entre ellos.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Kylmän sodan jännitteiden varjossa salaiset diplomaattiset neuvottelut käytiin Varsovassa vuosina 1958–1970 Yhdysvaltojen ja Kiinan kansantasavallan välillä. Nämä neuvottelut, jotka ovat tänään suurelta osin unohtuneet, loivat perustan sovintoprosessille, joka muuttaisi globaalin politiikan suuntaa 1970-luvulla.</i> \r\n \r\n1950-luku oli äärimmäisen monimutkainen vuosikymmen globaalille geopoliikalle. Useat afrikkalaiset ja aasialaiset kansakunnat alkoivat saada itsenäisyyttään takaisin, määritellen vanhan siirtomaamaailman järjestyksen uudelleen ja heikentäen siten aikaisempia siirtomaavaltoja, kuten Yhdistynyttä kuningaskuntaa tai Ranskaa. Kaiken kaikkiaan kuitenkin uusi maailmanjärjestys oli nousemassa, jota hallitsivat Yhdysvaltojen ja Neuvostoliiton duopoli sekä näkyvä vaikutuspiirien jako niiden välillä.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Dans l'ombre des tensions de la guerre froide, des discussions diplomatiques secrètes ont eu lieu à Varsovie de 1958 à 1970 entre les États-Unis et la République populaire de Chine. Ces discussions, aujourd'hui largement oubliées, ont jeté les bases d'un rapprochement qui allait changer le cours de la politique mondiale dans les années 1970.</i> \n\nLes années 1950 ont été une décennie immensément complexe pour la géopolitique mondiale. De nombreuses nations africaines et asiatiques ont commencé à retrouver leur indépendance, redéfinissant l'ancien ordre mondial colonial et affaiblissant ainsi les anciennes superpuissances coloniales, telles que le Royaume-Uni ou la France. Surtout, cependant, le nouvel ordre mondial émergeait, dominé par le duopole des États-Unis et de l'Union soviétique et une division visible des sphères d'influence entre eux.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>U sjeni napetosti Hladnog rata, tajni diplomatski razgovori održavali su se u Varšavi od 1958. do 1970. između Sjedinjenih Američkih Država i Narodne Republike Kine. Ovi razgovori, danas uglavnom zaboravljeni, postavili su temelje za pomirenje koje će promijeniti tijek globalne politike 1970-ih. </i>\r\n\r\n1950-e bile su iznimno složena desetljeća za globalnu geopolitiku. Brojne afričke i azijske nacije počele su ponovno stjecati svoju neovisnost, redefinirajući stari kolonijalni svjetski poredak i tako oslabljujući bivše kolonijalne supersile, poput Ujedinjenog Kraljevstva ili Francuske. Iznad svega, međutim, novi svjetski poredak se pojavljivao, dominiran duopolom Sjedinjenih Američkih Država i Sovjetskog Saveza i vidljivom podjelom sfera utjecaja između njih.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>A hidegháborús feszültségek árnyékában titkos diplomáciai tárgyalások zajlottak Varsóban 1958 és 1970 között az Egyesült Államok és a Kínai Népköztársaság között. Ezek a tárgyalások, amelyeket ma már nagyrészt elfeledtek, megalapozták a közeledést, amely megváltoztatta a globális politika irányát az 1970-es években.</i> \n\nAz 1950-es évek rendkívül összetett évtized volt a globális geopolitikában. Számos afrikai és ázsiai ország kezdte visszanyerni függetlenségét, újraértelmezve a régi gyarmati világrendet, és ezzel gyengítve a korábbi gyarmati nagyhatalmakat, mint az Egyesült Királyság vagy Franciaország. Mindenekelőtt azonban egy új világrend bontakozott ki, amelyet az Egyesült Államok és a Szovjetunió duopóliuma uralt, és közöttük látható befolyási övezetek megoszlása volt.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>All'ombra delle tensioni della Guerra Fredda, si svolsero colloqui diplomatici segreti a Varsavia dal 1958 al 1970 tra gli Stati Uniti e la Repubblica Popolare Cinese. Questi colloqui, oggi in gran parte dimenticati, posero le basi per un avvicinamento che avrebbe cambiato il corso della politica globale negli anni '70. </i>\r\n\r\nGli anni '50 furono un decennio immensamente complesso per la geopolitica globale. Numerosi paesi africani e asiatici iniziarono a riacquistare la loro indipendenza, ridefinendo il vecchio ordine mondiale coloniale e indebolendo così le passate superpotenze coloniali, come il Regno Unito o la Francia. Soprattutto, tuttavia, stava emergendo un nuovo ordine mondiale, dominato dal duopolio degli Stati Uniti e dell'Unione Sovietica e da una visibile divisione delle sfere di influenza tra di loro.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>In de schaduw van de spanningen tijdens de Koude Oorlog vonden van 1958 tot 1970 in Warschau geheime diplomatieke gesprekken plaats tussen de Verenigde Staten en de Volksrepubliek China. Deze gesprekken, die vandaag de dag grotendeels vergeten zijn, legden de basis voor een toenadering die de loop van de wereldpolitiek in de jaren '70 zou veranderen.</i> \n\nDe jaren '50 waren een immens complexe periode voor de wereldgeopolitiek. Talrijke Afrikaanse en Aziatische landen begonnen hun onafhankelijkheid terug te winnen, waardoor de oude koloniale wereldorde werd herdefinieerd en daarmee de vroegere koloniale supermachten, zoals het Verenigd Koninkrijk of Frankrijk, verzwakt werden. Bovenal echter, kwam de nieuwe wereldorde op, gedomineerd door het duopolie van de Verenigde Staten en de Sovjetunie en een zichtbare verdeling van invloedsferen tussen hen.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>W cieniu napięć zimnej wojny, w Warszawie miały miejsce tajne rozmowy dyplomatyczne między Stanami Zjednoczonymi a Ludową Republiką Chin w latach 1958-1970. Te rozmowy, dziś w dużej mierze zapomniane, położyły fundamenty pod zbliżenie, które zmieniłoby bieg globalnej polityki w latach 70. </i>\r\n\r\nLata 50. były niezwykle złożoną dekadą dla globalnej geopolityki. Liczne narody afrykańskie i azjatyckie zaczęły odzyskiwać swoją niezależność, redefiniując stary kolonialny porządek świata, a tym samym osłabiając dawne kolonialne supermocarstwa, takie jak Wielka Brytania czy Francja. Przede wszystkim jednak, nowy porządek świata zaczynał się kształtować, zdominowany przez duopol Stanów Zjednoczonych i Związku Radzieckiego oraz widoczną podział sfer wpływów między nimi.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Na sombra das tensões da Guerra Fria, conversas diplomáticas secretas ocorreram em Varsóvia de 1958 a 1970 entre os Estados Unidos e a República Popular da China. Essas conversas, hoje em grande parte esquecidas, lançaram as bases para um reaproximação que mudaria o curso da política global na década de 1970.</i> \n\nA década de 1950 foi imensamente complexa para a geopolítica global. Várias nações africanas e asiáticas começaram a recuperar sua independência, redefinindo a antiga ordem mundial colonial e, assim, enfraquecendo as antigas superpotências coloniais, como o Reino Unido ou a França. Acima de tudo, no entanto, uma nova ordem mundial estava emergindo, dominada pelo duopólio dos Estados Unidos e da União Soviética e uma divisão visível das esferas de influência entre eles.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>În umbra tensiunilor Războiului Rece, discuții diplomatice secrete au avut loc la Varșovia între 1958 și 1970 între Statele Unite și Republica Populară Chineză. Aceste discuții, astăzi în mare parte uitate, au pus bazele unei apropiere care avea să schimbe cursul politicii globale în anii 1970.</i> \n\nAnii 1950 au fost o decadă extrem de complexă pentru geopolitica globală. Numeroase națiuni africane și asiatice au început să-și recâștige independența, redefinind vechiul ordini mondial colonial și astfel slăbind fostele superputeri coloniale, cum ar fi Regatul Unit sau Franța. În primul rând, însă, noua ordine mondială începea să apară, dominată de duopolul Statelor Unite și Uniunii Sovietice și o diviziune vizibilă a sferei de influență între ele.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>V tieni napätia studenej vojny sa v rokoch 1958 až 1970 v Poľsku uskutočnili tajné diplomatické rozhovory medzi Spojenými štátmi a Čínskou ľudovou republikou. Tieto rozhovory, dnes do značnej miery zabudnuté, položili základy pre zmierenie, ktoré zmení smer globálnej politiky v 70. rokoch. </i>\r\n\r\n50. roky boli nesmierne zložitým desaťročím pre globálnu geopolitiku. Mnohé africké a ázijské národy začali znovu získavať svoju nezávislosť, predefinujúc starý koloniálny svetový poriadok a tým oslabujúc minulé koloniálne superveľmoci, ako sú Spojené kráľovstvo alebo Francúzsko. Predovšetkým sa však objavoval nový svetový poriadok, dominovaný duopolom Spojených štátov a Sovietskeho zväzu a viditeľným rozdelením sféry vplyvu medzi nimi.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Under skuggan av kalla krigets spänningar ägde hemliga diplomatiska samtal rum i Warszawa från 1958 till 1970 mellan Förenta staterna och Folkrepubliken Kina. Dessa samtal, som idag till stor del är glömda, lade grunden för en försoning som skulle förändra den globala politikens gång under 1970-talet. </i>\r\n\r\n1950-talet var ett oerhört komplext decennium för den globala geopolitiken. Många afrikanska och asiatiska nationer började återfå sin självständighet, vilket omdefinierade den gamla koloniala världsordningen och därmed försvagade tidigare koloniala stormakter, såsom Storbritannien eller Frankrike. Framför allt, dock, höll den nya världsordningen på att ta form, dominerad av duopolet mellan Förenta staterna och Sovjetunionen och en synlig uppdelning av inflytelsesfärer mellan dem.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Soğuk Savaş gerilimlerinin gölgesinde, 1958'den 1970'e kadar Varşova'da Amerika Birleşik Devletleri ile Çin Halk Cumhuriyeti arasında gizli diplomatik görüşmeler yapıldı. Bugün büyük ölçüde unutulmuş olan bu görüşmeler, 1970'lerde küresel siyasetin seyrini değiştirecek bir yakınlaşmanın temelini attı.</i> \r\n\r\n1950'ler, küresel jeopolitik için son derece karmaşık bir on yıl oldu. Sayısız Afrika ve Asya ülkesi bağımsızlıklarını yeniden kazanmaya başladı, eski sömürge dünya düzenini yeniden tanımlayarak Birleşik Krallık veya Fransa gibi geçmişteki sömürge süper güçleri zayıflattı. Ancak her şeyin ötesinde, Amerika Birleşik Devletleri ve Sovyetler Birliği'nin ikiliği tarafından domine edilen ve aralarındaki etki alanlarının görünür bir şekilde bölündüğü yeni bir dünya düzeni ortaya çıkıyordu.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Докато американските политици бяха основно фокусирани върху действията на СССР, Съветският съюз не беше единствената евразийска страна, която беше на техния радар. Още по-далеч от САЩ, друга нововъзникваща сила започна да привлича вниманието на американските политици – Народната република Китай (НРК). В ранните си години НРК беше възприемана като мистерия за Запада, а американските служители във Вашингтон не бяха сигурни как да подхождат към тази новосформирана комунистическа държава, ръководена от Мао Цзедун. Малко знаеха, че дипломатическите стъпки спрямо НРК, които бяха на път да предприемат, щяха да променят глобалния ред, а ефектите им все още щяха да се усещат днес през 2024 година.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Контекст на Студената война</strong></span>\n<span class=\"para\">След японската капитулация през 1945 г., Китай беше <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“оставен опустошен и разделен”</a> в непосредствените следвоенни години. Страната стана театър на сблъсъци между националисти и комунисти, и двете от които се стремят да завладеят властта над държавата. По това време американските политици и обществеността до голяма степен симпатизираха на китайските националисти, Гоминдан (КМТ), ръководени от Чан Кайши. От друга страна, Съветският съюз реши да “задържи опциите си отворени” и официално призна националистическото правителство на Китай. В същото време социалистическата държава поддържаше доставки на оръжия за комунистическата партия, ръководена от Мао Цзедун. Напрежението между националистите и комунистите продължаваше да нараства. Така САЩ продължиха с дипломатическите си усилия за помирение, олицетворени първо от Патрик Дж. Хърли, американския посланик в Китай, а по-късно от генерал Джордж Маршал.</span>\n<span class=\"para\">Въпреки това, американската идея за насърчаване на коалиция между китайските националисти и комунисти се провали и избухна гражданска война, в която комунистите излязоха победители на континента през 1949 г. Националистите бяха принудени да се оттеглят на остров Тайван. Това развитие постави основите на ранната дипломация на Студената война, с подкрепата на САЩ за Република Китай на Тайван и подкрепата на Съветския съюз за Народната република Китай на континента.</span>\n<span class=\"para\">След това развитие, както посочва Кисинджър в книгата си <em>За Китай</em>, САЩ останаха с <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“вторични мисли относно своята пасивност, когато се сблъскват с комунистическата победа в китайската гражданска война”</a>. За американските политици, Китай стана символ на възможността за разпространение на комунизма в Източна и Югоизточна Азия. Когато трагичната Корейска война започна през 1950 г., САЩ и съюзническите войски на ООН физически влязоха във войната на страната на Южна Корея и се бориха за почти всеки сантиметър корейска земя, срещу комунистическите севернокорейски войски, подкрепяни от НРК и СССР. Тези събития бяха последвани от създаването на ANZUS (“Договор за сигурност между Австралия, Нова Зеландия и Съединените щати”) през 1951 г. и SEATO (“Организация на договора за Югоизточна Азия”) през 1954 г. И двата договора, подкрепяни от САЩ, бяха създадени с цел <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">да се ограничи разпространението на комунизма</a> в региона, което също беше цел, официално споделена от САЩ при нахлуването във Виетнам през 1965 г. Всички тези събития изглеждаха подобни на верижна реакция от падащи домино парчета под формата на провали в американската външна политика, като първото домино парче дойде под формата на Китай, станал комунистически през 1949 г.</span>\n<span class=\"para\">Въпреки това, в американското правителство имаше един човек, който имаше пророческа визия за отношенията между САЩ и Китай, която по това време не беше споделена от никой от неговите съвременници. Това беше Дийн Ачесън, държавният секретар в администрацията на Труман. Докато всички негови колеги бяха дълбоко потопени в идеологическата борба срещу Китай, през 1950 г. Ачесън <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">постулира</a> основаването на отношенията с Китай на национални интереси и заяви, че <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“интегритетът на Китай беше американски национален интерес, независимо от вътрешната идеология на Китай.”</a> Както посочва Кисинджър, тези възгледи нямаше да бъдат споделени от никой друг високопоставен американски служител, докато Ричард Никсън не дойде на власт почти две десетилетия по-късно.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Разговорите във Варшава</strong></span>\n<span class=\"para\">По време на мандата си, Ачесън успя да прокара някои от идеите си, което се отрази в първите значителни, макар и до голяма степен забравени, дипломатически разговори между САЩ и Китай, които започнаха през 1958 г. във Варшава, Полша. Те продължиха до 1970 г., малко преди официалното сближаване между САЩ и Китай.</span>\n<span class=\"para\">Въпреки че огромното мнозинство от тези тайни разговори се проведоха във Варшава, истината е, че те започнаха малко по-рано, през 1955 г. в Женева, но се оказаха проблематични и неубедителни. Кисинджър пише, че единственият успех на тези разговори беше, че Китай и САЩ позволиха на гражданите, trapped in each country by the civil war to return home. That is why these talks were mainly remembered for the incident that occurred between John Foster Dulles, the Secretary of State in Dwight D. Eisenhower’s administration, and Zhou Enlai, the first Premier and Minister of Foreign Affairs of China. In 1955, during one of the meetings in Geneva, probably due to his strong ideological beliefs and opinions regarding China, Dulles refused to shake Zhou’s hand, which was well-remembered and mentioned even in the 1972 talks between Nixon and Zhou. Since the Geneva talks were not bringing any much-needed developments, in 1957, the US sent an official of lower rank (without ambassadorial status) to continue talks with the Chinese side. This became a pretext for both sides to <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspend the talks for nine months</a>.</span>\n<span class=\"para\">Следователно, най-важният въпрос все още оставаше нерешен на масата: въпросът за Тайван и Първата криза в Тайванския проток, която се случи между 1954-55 г. Искайки да предотвратят ескалация, и двете страни знаеха много добре, че разговорите трябва да бъдат възобновени. След провала в Женева и поради избухването на Втората криза в Тайванския проток през 1958 г., беше решено, че дипломатическите усилия на САЩ и Китай ще продължат във Варшава.</span>\n<span class=\"para\">Но защо Варшава и защо Полша? Причината за това е доста тривиална. Полша беше една от малкото страни (освен нейните “съюзници” в комунистическия блок), които признаха НРК през 1949 г. и домакинстваха както на американски, така и на китайски посолства и дипломати. Полша също си придаде известна дипломатическа достоверност, когато, на основата на Корейското примирие, което приключи Корейската война през 1953 г., се присъедини към <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Комисията за наблюдение на неутралните нации</a>. Това беше предназначено да наблюдава и наблюдава примирието на Корейския полуостров. Тези фактори подтикнаха американските и китайските служители да изберат Варшава за продължаване на дипломатическите си усилия. Това развитие сега е известно като Разговорите във Варшава, които представляваха решаваща първа стъпка в дипломатическите отношения между САЩ и Китай.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Въпросът за Тайван</strong></span>\n<span class=\"para\">От самото начало, въпросът за Тайван доминираше в Разговорите във Варшава. Както беше посочено по-рано, основният предлог за свикването им беше Втората криза в Тайванския проток през 1958 г., по време на която Китай обстрелваше островите Куеймо (Кинмен) и Мацу, които бяха контролирани от Тайван. САЩ отговориха, като изпратиха 17-ти флот на ВМС на САЩ в района, повишавайки напрежението и довеждайки двете сили до ръба на войната. За Китай, повторното обединение с Тайван и <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“освобождаването му”</a> бяха неотменими въпроси, докато САЩ, което беше повторено от Джон Фостър Дълес, останаха ангажирани за защитата на този остров. Взимайки предвид силата на позициите на двете страни, открит конфликт вероятно щеше да бъде неизбежен, което щеше да бъде вредно и за САЩ, и за Китай по това време. Именно затова те решиха да възобновят дипломатическите разговори във Варшава.</span>\n<span class=\"para\">През този период Разговорите във Варшава служиха като важен дипломатически канал. Въпреки че разговорите често спираха по въпроса за Тайван, те предоставяха средство за САЩ и Китай да управляват различията си, без да прибягват до военен конфликт. И двете страни използваха разговорите, за да изпращат сигнали помежду си относно намеренията си, тествайки водите за потенциални области на компромис и дори сътрудничество. За Китай разговорите също предоставиха възможност да утвърди независимостта си от Съветския съюз, демонстрирайки, че може да води дипломация със Запада на собствените си условия.</span>\n<span class=\"para\">Тези въпроси изглеждаха, че имат почти незабавен ефект върху това, което щеше да се случи в следващите две десетилетия. 1960-те години трябваше да бъдат пробивна десетилетие за китайско-американските отношения. През цялото време на разговорите, САЩ започнаха да осъзнават, че Китай не е нормален тип съветски прокси (както беше случаят с централноевропейските страни) и че е готов да изработи собствен път в международните отношения. Благодарение на Разговорите във Варшава, САЩ започнаха също така по-постепенно и решително да преследват идеите на Дийн Ачесън, които по-късно бяха преработени и коригирани от фигури като Хенри Кисинджър, който щеше да изгради своя подход към Китай на основите, положени от Разговорите във Варшава.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Разделението между Китай и СССР</strong></span>\n<span class=\"para\">1960-те години донесоха развитие, което стана един от двигателите за промяна в парадигмата на китайско-американските отношения: разделението между Китай и СССР. След смъртта на Сталин през 1953 г., Никита Хрушчов стана първи секретар на Коммунистическата партия на СССР, така че де факто лидер на страната. Той започна процеса на десталинизация на СССР и неговите съюзници в Централна и Източна Европа, който кулминира в неговата сега известна, но тогава тайна реч от 1956 г. с заглавие “За култа на личността и неговите последици”. Тази реч, критикуваща управлението на Сталин и неговите методи, беше голям шок за многобройни комунистически лидери, включително Мао Цзедун.</span>\n<span class=\"para\">Той възприемаше идеите на Хрушчов за десталинизация и освежаване на отношенията със Запада като <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“ревизионистки” и не следващи прилагането на истинската марксистко-ленинистка идеология.</a> \nНапрежението между Китай и СССР беше толкова високо, че на една от срещите, Чжоу Енлай уж нарекъл Хрушчов, син на миньор, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“предател на своя клас”</a>. 1960-те години, следователно, бяха сцената за разделението между Китай и СССР, ключово развитие, което не остана незабелязано във Вашингтон. В съответствие с старата поговорка “врагът на моя враг е мой приятел”, когато Китай стана враг на СССР, изведнъж американските политици бяха представени с подарък на сребърен поднос: шанс да установят стратегическо сътрудничество с Китай.</span>\n<span class=\"para\">Тук именно Разговорите във Варшава влязоха в игра. Те останаха един от най-важните канали за комуникация между САЩ и Китай през 1960-те години. \nРазговорите продължиха през този период, но напредъкът остана доста бавен, тъй като и двете страни останаха предпазливи. Всъщност, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">някои източници</a> твърдят, че и двете страни бяха толкова предпазливи, че части от комуникацията по време на срещите бяха написани на хартия, вместо да бъдат произнесени. Това беше, защото и двете страни се страхуваха да кажат определени неща на глас, тъй като се страхуваха да не бъдат слушани от съветските или полските комунистически власти. Въпреки това, разговорите останаха място за обмен на оплаквания и идеи, макар и с малко осезаем напредък по основни въпроси като Тайван. Въпреки това, самото съществуване на този комуникационен канал помогна да се предотвратят конфликти и предостави ценна основа за бъдещи дипломатически пробиви, които щяха да се случат.</span>\n<span class=\"para\">Освен разделението между Китай и СССР, 1960-те години бяха и сцена за многобройни други развития, като Виетнамската война, която погълна вниманието на американските политици, или Културната революция, ръководена от Мао в Китай. И двете от тези развития в някакъв момент започнаха да бъдат проблематични за съответните правителства и това ги подтикна, независимо един от друг, да започнат да изследват възможността за сближаване между Китай и Америка.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Сближаване</strong></span>\n<span class=\"para\">С напредването на 1960-те години, както САЩ, така и Китай започнаха постепенно да се насочват все повече един към друг. Както пише Кисинджър, по време на един от разговорите във Варшава през март 1966 г., американският представител на разговорите предложи маслинова клонка на Китай, като заяви, че “правителството на Съединените щати е готово да развие допълнителни отношения с Народната република Китай.” Кисинджър добавя, че това беше първият път, когато американски служител използва официалното наименование на Китай след 1949 г. в каквато и да е формална способност.</span>\n<span class=\"para\">Скоро след това, през 1969 г., Ричард Никсън спечели изборите, стана президент на Съединените щати и, заедно с националния си съветник по сигурността, Хенри Кисинджър, започна процеси, водещи до това, което Кисинджър нарича “революционен момент в американската външна политика”. Това беше обявлението на Никсън, че САЩ имат стратегически интерес в оцеляването на най-голямата комунистическа държава на земята: Китай.</span>\n<span class=\"para\">Точно в този момент Разговорите във Варшава започнаха да избледняват, тъй като те щяха да бъдат <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“твърде ниско ниво, за да представят гледна точка от такова значение”</a>. От 1958 г. всички <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 срещи</a> предложиха рамка за изследване на възможни пробиви в отношенията между САЩ и Китай. С работата на Никсън и Кисинджър, всички усилия, вложени в Разговорите във Варшава от американските и китайските дипломати, най-накрая се увенчаха с успех.</span>\n<span class=\"para\">След 1969 г. развитието в отношенията между САЩ и Китай се променяше с поразителна скорост. През 1971 г. Кисинджър направи тайно посещение в Китай, а през 1972 г., след всичките тези години, Никсън най-накрая се срещна с Мао и се съгласи на съвместното <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Шанхайско комюнике”</a>. Въпреки че тогава беше възприето като успех, малко знаеха Никсън и Кисинджър, но едно изречение от комюникето щеше да създаде проблем, който е видим и осезаем не само в отношенията между САЩ и Китай, но и в глобалните дела днес. Това изречение е <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Съединените щати признават, че всички китайци от двете страни на Тайванския проток поддържат, че има само един Китай и че Тайван е част от Китай.”</a> Тази идея скоро стана известна като “Политиката за един Китай” и останалото е история.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Наследството на Разговорите във Варшава</strong></span>\n<span class=\"para\">През всичките пробивни развития между САЩ и Китай, описани в тази статия, и всички събития, които практически формираха настоящия глобален статус кво и формата на отношенията между САЩ и Китай, Разговорите във Варшава винаги бяха на заден план. През цялото време на съществуването си, разговорите останаха доста незабелязани и в сенките, но се оказаха изключително важни за всички развития, водещи до сближаването между САЩ и Китай.</span>\n<span class=\"para\">Разговорите във Варшава представляват забравена глава от китайско-американските отношения, засенчена от драматичните и пробивни дипломатически успехи в началото на 1970-те години. Въпреки това, без тези тихи усилия между американските и китайските дипломати, които се проведоха в двореца Мишлевицки в парка Лазенки във Варшава, евентуалното сближаване може никога да не се е случило. Разговорите във Варшава бяха тайните тихи шепоти, които предшестваха шумните официални стъпки, предприети към китайско-американското помирение, които в крайна сметка щяха да променят глобалния ред.</span>\n<span class=\"para\">В наши дни, когато светът отново е свидетел на нарастващи напрежения между САЩ и Китай, наследството на Разговорите във Варшава остава актуално. Най-важният урок, който може да бъде научен от тези разговори, е, че дипломатическите усилия и диалогът, дори в лицето на привидно непреодолими различия, са съществени и ефективни за поддържане на мира и стабилността. Наследството на Разговорите във Варшава ни напомня, че в решаващи моменти от историята, дипломацията, често критикувана за бавността си, разочароваща или дори неуместна, е абсолютно незаменима за оформянето на мирния, проспериращ и полезен курс на глобалните и регионалните събития и развития.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Конрад Шатерс </strong>завършил е Университета на Силезия и Колежа на Европа в Натолин, Варшава. В момента работи като академичен асистент по политически науки и международни отношения в Колежа на Европа в Натолин, където изследва китайската външна политика, отношенията между ЕС и Китай и китайските и европейските инициативи за развитие. Той е най-вече заинтересован от ролята на наративите и възприятията в тези области.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Zatímco se američtí politici většinou soustředili na činy SSSR, Sovětský svaz nebyl jedinou euroasijskou zemí, která byla na jejich radaru. Ještě dál od USA začala další vycházející mocnost přitahovat pozornost amerických politiků – Čínská lidová republika (ČLR). V prvních letech byla ČLR vnímána jako záhada pro Západ a američtí úředníci ve Washingtonu si nebyli jisti, jak přistupovat k tomuto nově vzniklému komunistickému státu vedenému Mao Ce-tungem. Netušili, že diplomatické kroky vůči ČLR, které se chystali učinit, přetvoří globální pořádek a jejich důsledky budou cítit ještě dnes v roce 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kontext studené války</strong></span>\n<span class=\"para\">Po japonské kapitulaci v roce 1945 byla Čína <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„zanechána zdevastovaná a rozdělená“</a> v bezprostředních poválečných letech. Země se stala scénou střetů mezi nacionalisty a komunisty, z nichž oba usilovali o uchopení moci nad státem. V té době většina amerických politiků a veřejnost sympatizovala s čínskými nacionalisty, Kuomintangem (KMT), vedeným Čankajškem. Na druhé straně se Sovětský svaz rozhodl „udržet si otevřené možnosti“ a oficiálně uznal nacionalistickou vládu Číny. Zároveň socialistický stát udržoval dodávky zbraní komunistické straně vedené Mao Ce-tungem. Napětí mezi nacionalisty a komunisty stále rostlo. USA tedy pokračovaly ve svých diplomatických snahách o smíření, které zpočátku personifikoval Patrick J. Hurley, americký velvyslanec v Číně, a později generál George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Americká myšlenka vyzvat k vytvoření koalice mezi čínskými nacionalisty a komunisty však selhala a vypukla občanská válka, v níž komunisté v pevninské Číně zvítězili v roce 1949. Nacionalisté byli následně nuceni ustoupit na ostrov Tchaj-wan. Tento vývoj nastavil scénu pro ranou diplomacii studené války, kdy USA podporovaly Čínskou republiku na Tchaj-wanu a Sovětský svaz podporoval Čínskou lidovou republiku na pevninské Číně.</span>\n<span class=\"para\">Po tomto vývoji, jak uvádí Kissinger ve své knize <em>O Číně</em>, zůstaly USA s <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„druhou myšlenkou o své pasivitě, když čelily komunistickému vítězství v čínské občanské válce“</a>. Pro americké politiky se Čína stala symbolem možnosti šíření komunismu ve východní a jihovýchodní Asii. Když v roce 1950 začala tragická korejská válka, americké a spojenecké jednotky OSN fyzicky vstoupily do války na straně Jižní Koreje a bojovaly o téměř každý centimetr korejské půdy proti komunistickým severokorejským jednotkám podporovaným ČLR a SSSR. Těmto událostem předcházelo založení ANZUS („Bezpečnostní smlouva Austrálie, Nového Zélandu a Spojených států“) v roce 1951 a SEATO („Organizace smlouvy o jihovýchodní Asii“) v roce 1954. Obě smlouvy podporované USA byly vytvořeny za účelem <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">zadržení šíření komunismu</a> v regionu, což bylo také oficiálně sdíleným cílem USA při invazi do Vietnamu v roce 1965. Všechny tyto události se zdály být podobné řetězové reakci padajících domina v podobě porážek americké zahraniční politiky, přičemž první domino přišlo v podobě Číny, která se stala komunistickou v roce 1949.</span>\n<span class=\"para\">V americké vládě však byl jeden muž, který měl prorockou vizi vztahů mezi USA a Čínou, kterou v té době nesdílel žádný z jeho současníků. Tímto mužem byl Dean Acheson, ministr zahraničí v Trumanově administrativě. Když byli všichni jeho kolegové hluboce ponořeni do ideologického boje proti Číně, v roce 1950 Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postuloval</a> zakotvení vztahů s Čínou na národních zájmech a prohlásil, že <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„integrita Číny byla americkým národním zájmem bez ohledu na domácí ideologii Číny.“</a> Jak uvádí Kissinger, tyto názory nebyly sdíleny žádným jiným vysokým americkým úředníkem až do doby, kdy Richard Nixon přišel k moci téměř o dvě desetiletí později.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Warsaw Talks</strong></span>\n<span class=\"para\">Během svého působení v úřadu se Achesonovi podařilo prosadit některé své myšlenky, což se odrazilo v prvních významných, i když do značné míry zapomenutých, diplomatických jednáních mezi USA a Čínou, které začaly v roce 1958 ve Varšavě, Polsko. Tato jednání pokračovala až do roku 1970, těsně před oficiálním sbližováním mezi USA a Čínou.</span>\n<span class=\"para\">Ačkoli většina těchto tajných jednání probíhala ve Varšavě, pravda je taková, že začala o něco dříve, v roce 1955 v Ženevě, ale ukázala se jako problematická a nejednoznačná. Kissinger píše, že jediným úspěchem těchto jednání bylo, že Čína a USA umožnily občanům uvězněným v každé zemi občanskou válkou vrátit se domů. Proto si tato jednání byla hlavně pamatována na incident, který se stal mezi Johnem Fosterem Dullesem, ministrem zahraničí v administrativě Dwighta D. Eisenhowera, a Čou En-lajem, prvním premiérem a ministrem zahraničních věcí Číny. V roce 1955, během jednoho z jednání v Ženevě, pravděpodobně kvůli svým silným ideologickým přesvědčením a názorům na Čínu, Dulles odmítl potřást rukou Čouovi, což bylo dobře zapamatováno a zmíněno dokonce i v jednáních v roce 1972 mezi Nixonem a Čouem. Protože ženevská jednání nepřinášela žádné potřebné pokroky, v roce 1957 USA poslaly úředníka nižšího postavení (bez statusu velvyslance), aby pokračoval v jednáních s čínskou stranou. To se stalo záminkou pro obě strany, aby <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">pozastavily jednání na devět měsíců</a>.</span>\n<span class=\"para\">Nejdůležitější otázka však stále ležela nevyřešena na stole: otázka Tchaj-wanu a první krize v Tchajwanské úžině, která probíhala mezi lety 1954-55. Obě strany si velmi dobře uvědomovaly, že je třeba obnovit jednání, aby se předešlo eskalaci. Po neúspěchu v Ženevě a kvůli vypuknutí druhé krize v Tchajwanské úžině v roce 1958 bylo rozhodnuto, že diplomatické úsilí USA a Číny bude pokračovat ve Varšavě.</span>\n<span class=\"para\">Ale proč Varšava a proč Polsko? Důvod je spíše triviální. Polsko byla jedna z mála zemí (kromě svých „spojenců“ v komunistickém bloku), která uznala ČLR v roce 1949 a hostila jak americké, tak čínské velvyslanectví a diplomaty. Polsko si také získalo určitou diplomatickou důvěryhodnost, když na základě Korejské příměří, které ukončilo korejskou válku v roce 1953, vstoupilo do <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Komise pro dozor neutrálních národů</a>. Ta měla dohlížet a sledovat příměří na Korejském poloostrově. Tyto faktory přiměly americké a čínské úředníky zvolit Varšavu pro pokračování jejich diplomatických snah. Tento vývoj je nyní znám jako Varšavská jednání, která představovala klíčový první krok v diplomatických vztazích mezi USA a Čínou.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Otázka Tchaj-wanu</strong></span>\n<span class=\"para\">Od samého začátku dominovala otázka Tchaj-wanu Varšavským jednáním. Jak již bylo uvedeno, hlavním záminkou pro jejich svolání byla druhá krize v Tchajwanské úžině v roce 1958, během níž Čína ostřelovala ostrovy Quemoy (Kinmen) a Matsu, které byly pod kontrolou Tchaj-wanu. USA reagovaly vysláním 17. flotily námořnictva USA do oblasti, což zvýšilo napětí a přivedlo obě mocnosti na pokraj války. Pro Čínu byla reunifikace s Tchaj-wanem a <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„osvobození“</a> nevyjednatelné otázky, zatímco USA, jak opakoval John Foster Dulles, zůstávaly odhodlány bránit tento ostrov. Vzhledem k síle postojů obou stran by otevřený konflikt pravděpodobně byl nevyhnutelný, což by bylo škodlivé jak pro USA, tak pro Čínu v té době. Právě proto se rozhodli znovu svolat diplomatická jednání ve Varšavě.</span>\n<span class=\"para\">Během tohoto období sloužila Varšavská jednání jako klíčový diplomatický kanál. Ačkoli jednání často ustrnula na otázce Tchaj-wanu, poskytla prostředek pro USA a Čínu, jak řídit své rozdíly, aniž by se uchýlily k vojenskému konfliktu. Obě strany využívaly jednání k vysílání signálů o svých záměrech, testovaly možnosti potenciálních oblastí kompromisu a dokonce i spolupráce. Pro Čínu také jednání poskytla příležitost potvrdit svou nezávislost na Sovětském svazu, což ukázalo, že může vést diplomacii se Západem na svých vlastních podmínkách.</span>\n<span class=\"para\">Tato témata se zdála mít téměř okamžitý dopad na to, co se mělo stát v následujících dvaceti letech. Šedesátá léta měla být průlomovým desetiletím pro sino-americké vztahy. Během jednání USA začaly chápat, že Čína není normálním typem sovětského proxy (jak tomu bylo v případě středoevropských zemí) a že je ochotna si vytyčit vlastní cestu v mezinárodních záležitostech. Díky Varšavským jednáním začaly USA také postupně a rozhodně sledovat myšlenky Deana Achesona, které byly později přepracovány a upraveny osobnostmi jako Henry Kissinger, který by svou přístup k Číně postavil na základech položených Varšavskými jednáními.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Rozkol mezi SSSR a Čínou</strong></span>\n<span class=\"para\">Šedesátá léta přinesla vývoj, který se stal jedním z motorů změny v paradigmatu sino-amerických vztahů: rozkol mezi SSSR a Čínou. Po Stalinově smrti v roce 1953 se Nikita Chruščov stal prvním tajemníkem Komunistické strany SSSR, tedy de facto vůdcem země. Zahájil proces de-stalinizace SSSR a jeho středoevropských a východoevropských spojenců, který vyvrcholil jeho nyní slavným, ale tehdy tajným projevem z roku 1956 s názvem „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“. Tento projev, který kritizoval Stalinovu vládu a jeho metody, byl velkým šokem pro řadu komunistických vůdců, včetně Mao Ce-tunga.</span>\n<span class=\"para\">Ten Chruščovovy myšlenky de-stalinizace a osvěžení vztahů se Západem vnímal jako <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">„revizionistické“ a neodpovídající aplikaci pravé marxisticko-leninské ideologie.</a> \nNapětí mezi Čínou a SSSR byla tak vysoká, že na jednom z jednání údajně Čou En-laj nazval Chruščova, syna horníka, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">„zrádcem své třídy“</a>. Šedesátá léta byla tedy scénou pro rozkol mezi SSSR a Čínou, což byl klíčový vývoj, který nezůstal bez povšimnutí ve Washingtonu. V souladu se starým příslovím „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“, když se Čína stala nepřítelem SSSR, najednou se americkým politikům naskytl dárek na stříbrném podnose: šance navázat strategické spojení s Čínou.</span>\n<span class=\"para\">Právě zde přišla na řadu Varšavská jednání. Zůstala jedním z nejdůležitějších komunikačních kanálů mezi USA a Čínou v šedesátých letech. \nJednání pokračovala během tohoto období, ale pokrok zůstal spíše pomalý, protože obě strany byly opatrné. Ve skutečnosti <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">některé zdroje</a> uvádějí, že obě strany byly tak opatrné, že části komunikace během jednání byly psány na papír, místo aby byly vyslovovány. To bylo proto, že se obě strany bály říkat určité věci nahlas, protože se obávaly, že je budou poslouchat sovětské nebo polské komunistické úřady. Nicméně jednání zůstala místem pro výměnu stížností a myšlenek, i když s malým hmatatelným pokrokem v hlavních otázkách, jako je Tchaj-wan. Přesto samotná existence tohoto komunikačního kanálu pomohla předcházet konfliktům a poskytla cenný základ pro budoucí diplomatické průlomy, které měly brzy nastat.</span>\n<span class=\"para\">Kromě rozkolu mezi SSSR a Čínou byla šedesátá léta také scénou pro řadu dalších událostí, jako byla vietnamská válka, která pohltila pozornost amerických politiků, nebo kulturní revoluce, kterou v Číně vedl Mao. Obě tyto události se v určitém okamžiku začaly stávat problematickými pro příslušné vlády a to je přimělo, nezávisle na sobě, začít zkoumat možnost sino-amerického sbližování.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sbližování</strong></span>\n<span class=\"para\">Jak šedesátá léta postupovala, jak USA, tak Čína začaly postupně směřovat více a více k sobě. Jak uvádí Kissinger, během jednoho z Varšavských jednání v březnu 1966 nabídl americký zástupce na jednáních Číně olivovou ratolest tím, že prohlásil, že „vláda Spojených států je ochotna dále rozvíjet vztahy s Čínskou lidovou republikou.“ Kissinger dodává, že to byla poprvé, co americký úředník použil oficiální označení pro Čínu po roce 1949 v jakékoli formální kapacitě.</span>\n<span class=\"para\">Krátce poté, v roce 1969, Richard Nixon vyhrál volby, stal se prezidentem Spojených států a spolu se svým poradcem pro národní bezpečnost, Henrym Kissingerem, zahájil procesy vedoucí k tomu, co Kissinger nazývá „revolučním okamžikem v americké zahraniční politice“. Tímto okamžikem bylo Nixonovo oznámení, že USA mají strategický zájem na přežití největší komunistické země na světě: Číny.</span>\n<span class=\"para\">Právě v tomto okamžiku začala Varšavská jednání pomalu ustupovat, protože by byla <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„příliš nízkoúrovňová, aby představila pohled takové velikosti“</a>. Od roku 1958 všechna <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 jednání</a> nabídla rámec pro zkoumání možných průlomů ve vztazích mezi USA a Čínou. Díky práci Nixona a Kissingera se všechny snahy vynaložené na Varšavská jednání jak americkými, tak čínskými diplomaty konečně vyplatily.</span>\n<span class=\"para\">Po roce 1969 se vývoj ve vztazích mezi USA a Čínou měnil ohromujícím tempem. V roce 1971 měl Kissinger tajnou návštěvu Číny a v roce 1972, po všech těch letech, se Nixon konečně setkal s Maem a souhlasil s společným <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Šanghajským prohlášením“</a>. Ačkoli to bylo tehdy vnímáno jako úspěch, Nixon a Kissinger netušili, že jedna věta z prohlášení vytvoří problém, který je viditelný a hmatatelný nejen ve vztazích mezi USA a Čínou, ale také v globálních záležitostech dnes. Tato věta zní <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Spojené státy uznávají, že všichni Číňané na obou stranách Tchajwanské úžiny tvrdí, že existuje pouze jedna Čína a že Tchaj-wan je součástí Číny.“</a> Tato myšlenka se brzy stala známou jako „Politika jedné Číny“ a zbytek je historie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dědictví Varšavských jednání</strong></span>\n<span class=\"para\">Během všech průlomových událostí mezi USA a Čínou popsaných v tomto článku a všech událostí, které prakticky utvářely současný globální status quo a podobu vztahů mezi USA a Čínou, byla Varšavská jednání vždy v pozadí. Během své existence zůstala jednání spíše neviditelná a ve stínu, přesto se ukázala jako nesmírně důležitá pro všechny vývoje vedoucí k sbližování mezi USA a Čínou.</span>\n<span class=\"para\">Varšavská jednání představují zapomenutou kapitolu sino-amerických vztahů, zastíněnou dramatickými a průlomovými diplomatickými úspěchy počátku 70. let. Přesto, bez těchto tichých snah mezi americkými a čínskými diplomaty, které se odehrály v Myślewickém paláci v parku Łazienki ve Varšavě, by k případnému sbližování možná nikdy nedošlo. Varšavská jednání byla tajnými tichými šepoty, které předcházely hlasitým oficiálním krokům směrem k sino-americkému usmíření, které by nakonec přetvořily globální pořádek.</span>\n<span class=\"para\">V současnosti, když svět opět svědčí vzrůstajícím napětím mezi USA a Čínou, zůstává dědictví Varšavských jednání relevantní. Nejvýznamnější lekcí, kterou lze z těchto jednání vyvodit, je, že diplomatické úsilí a dialog, i tváří v tvář zdánlivě nepřekonatelným rozdílům, jsou nezbytné a účinné pro udržení míru a stability. Dědictví Varšavských jednání nám připomíná, že v klíčových okamžicích historie je diplomacie, často kritizovaná za to, že je příliš pomalá, frustrující nebo dokonce irelevantní, naprosto nezbytná pro utváření mírového, prosperujícího a prospěšného průběhu globálních a regionálních událostí a vývoje.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>absolvoval Univerzitu Slezska a College of Europe v Natolinu, Varšava. V současnosti pracuje jako akademický asistent v oboru politologie a mezinárodních vztahů na College of Europe v Natolinu, kde zkoumá čínskou zahraniční politiku, vztahy mezi EU a Čínou a čínské a evropské rozvojové iniciativy. Nejvíce se zajímá o roli narativů a vnímání v těchto oblastech.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Während sich die US-Politiker hauptsächlich auf die Aktionen der UdSSR konzentrierten, war die Sowjetunion nicht das einzige eurasische Land, das auf ihrem Radar war. Noch weiter von den USA entfernt begann eine weitere aufstrebende Macht, die Aufmerksamkeit der US-Politiker zu erregen – die Volksrepublik China (VRC). In ihren frühen Jahren wurde die VRC als ein Rätsel für den Westen angesehen, und US-Beamte in Washington waren sich unsicher, wie sie mit diesem neu gegründeten kommunistischen Staat unter der Führung von Mao Zedong umgehen sollten. Wenig wussten sie, dass die diplomatischen Schritte gegenüber der VRC, die sie bald unternehmen würden, die globale Ordnung neu gestalten würden und ihre Auswirkungen bis heute im Jahr 2024 spürbar sein würden.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Der Kontext des Kalten Krieges</strong></span>\n<span class=\"para\">Nach der japanischen Kapitulation im Jahr 1945 war China in den unmittelbaren Nachkriegsjahren <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„verheerend und geteilt“</a>. Das Land wurde zu einem Schauplatz von Konflikten zwischen Nationalisten und Kommunisten, die beide danach strebten, die Macht über den Staat zu übernehmen. Zu dieser Zeit sympathisierten die US-Politiker und die Öffentlichkeit weitgehend mit den chinesischen Nationalisten, der Kuomintang (KMT), unter der Führung von Chiang Kai-shek. Auf der anderen Seite entschied sich die Sowjetunion, „ihre Optionen offen zu halten“ und erkannte offiziell die nationalistische Regierung Chinas an. Gleichzeitig hielt der sozialistische Staat Waffenlieferungen an die kommunistische Partei unter Mao Zedong aufrecht. Die Spannungen zwischen Nationalisten und Kommunisten wuchsen weiter. So setzte die US diplomatische Bemühungen zur Versöhnung fort, personifiziert zunächst durch Patrick J. Hurley, den US-Botschafter in China, und später durch General George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Die amerikanische Idee, eine Koalition zwischen chinesischen Nationalisten und Kommunisten zu fördern, scheiterte jedoch, und es brach ein Bürgerkrieg aus, in dem die Kommunisten 1949 auf dem Festland siegreich hervorgingen. Die Nationalisten wurden anschließend gezwungen, sich auf die Insel Taiwan zurückzuziehen. Diese Entwicklung bereitete den Boden für die frühe Kalte Kriegsdiplomatie, wobei die USA die Republik China auf Taiwan unterstützten und die Sowjetunion die Volksrepublik China auf dem Festland unterstützte.</span>\n<span class=\"para\">Nach dieser Entwicklung, wie Kissinger in seinem Buch <em>On China</em> feststellt, hatte die US die <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„Zweifel an ihrer Passivität angesichts des kommunistischen Sieges im chinesischen Bürgerkrieg“</a>. Für die US-Politiker wurde China zu einem Symbol für die Möglichkeit, dass sich der Kommunismus in Ost- und Südostasien ausbreiten könnte. Als der tragische Koreakrieg 1950 begann, traten die US und die verbündeten Truppen der Vereinten Nationen physisch auf der Seite Südkoreas in den Krieg ein und kämpften um fast jeden Zentimeter koreanischen Landes gegen die kommunistischen nordkoreanischen Truppen, die von der VRC und der UdSSR unterstützt wurden. Auf diese Ereignisse folgte die Gründung von ANZUS („Australien, Neuseeland, Vereinigte Staaten Sicherheitsvertrag“) im Jahr 1951 und SEATO („Südostasien-Vertragsorganisation“) im Jahr 1954. Beide von den USA unterstützten Verträge wurden geschaffen, um <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">die Ausbreitung des Kommunismus</a> in der Region einzudämmen, was auch ein offiziell von den USA geteiltes Ziel war, als sie 1965 in Vietnam einmarschierten. All diese Ereignisse schienen einer Kettenreaktion von fallenden Dominosteinen in Form von US-Außenpolitiksiegen ähnlich zu sein, wobei das erste Dominostein in Form von Chinas Kommunismus 1949 fiel.</span>\n<span class=\"para\">In der US-Regierung gab es jedoch einen Mann, der eine prophetische Vision der US-China-Beziehungen hatte, die zu dieser Zeit von keinem seiner Zeitgenossen geteilt wurde. Dies war Dean Acheson, der Außenminister in Trumans Administration. Während alle seine Kollegen tief in den ideologischen Kampf gegen China verwickelt waren, postulierte Acheson 1950 <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">die Beziehungen zu China auf nationalen Interessen zu gründen</a> und behauptete, dass <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„die Integrität Chinas ein amerikanisches nationales Interesse war, unabhängig von Chinas innerer Ideologie.“</a> Wie Kissinger feststellt, würden diese Ansichten von keinem anderen hochrangigen US-Beamten geteilt werden, bis Richard Nixon fast zwei Jahrzehnte später an die Macht kam.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Warschauer Gespräche</strong></span>\n<span class=\"para\">Während seiner Amtszeit gelang es Acheson, einige seiner Ideen durchzusetzen, was sich in den ersten bedeutenden, wenn auch weitgehend vergessenen, diplomatischen Gesprächen zwischen den USA und China widerspiegelte, die 1958 in Warschau, Polen, begannen. Diese wurden bis 1970 fortgesetzt, kurz bevor die offizielle Annäherung zwischen den USA und China stattfand.</span>\n<span class=\"para\">Obwohl die überwiegende Mehrheit dieser geheimen Gespräche in Warschau stattfand, ist die Wahrheit, dass sie etwas früher, 1955 in Genf, begannen, sich jedoch als problematisch und ergebnislos herausstellten. Kissinger schreibt, dass der einzige Erfolg dieser Gespräche darin bestand, dass China und die USA Bürger, die durch den Bürgerkrieg in jedem Land gefangen waren, die Rückkehr nach Hause erlaubten. Deshalb wurden diese Gespräche hauptsächlich für den Vorfall in Erinnerung behalten, der zwischen John Foster Dulles, dem Außenminister in Dwight D. Eisenhowers Administration, und Zhou Enlai, dem ersten Premier und Außenminister Chinas, stattfand. 1955, während eines der Treffen in Genf, weigerte sich Dulles wahrscheinlich aufgrund seiner starken ideologischen Überzeugungen und Meinungen zu China, Zhou die Hand zu schütteln, was gut in Erinnerung blieb und sogar in den Gesprächen von 1972 zwischen Nixon und Zhou erwähnt wurde. Da die Genfer Gespräche keine dringend benötigten Entwicklungen brachten, sandten die USA 1957 einen Beamten niedrigerer Rangordnung (ohne Botschafterstatus), um die Gespräche mit der chinesischen Seite fortzusetzen. Dies wurde zum Vorwand für beide Seiten, <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">die Gespräche für neun Monate auszusetzen</a>.</span>\n<span class=\"para\">Das wichtigste Thema lag daher weiterhin ungelöst auf dem Tisch: die Frage von Taiwan und die erste Taiwanstraße-Krise, die zwischen 1954-55 stattfand. Um eine Eskalation zu verhindern, wussten beide Seiten sehr gut, dass die Gespräche wieder aufgenommen werden mussten. Nach dem Scheitern in Genf und aufgrund des Ausbruchs der zweiten Taiwanstraße-Krise 1958 wurde beschlossen, dass die diplomatischen Bemühungen der USA und Chinas in Warschau fortgesetzt werden sollten.</span>\n<span class=\"para\">Aber warum Warschau und warum Polen? Der Grund dafür ist eher trivial. Polen war eines der wenigen Länder (neben seinen „Verbündeten“ im kommunistischen Block), das die VRC 1949 anerkannte und sowohl US- als auch VRC-Botschaften und Diplomaten beherbergte. Polen verlieh sich auch etwas diplomatische Glaubwürdigkeit, als es auf der Grundlage des Koreanischen Waffenstillstandsabkommens, das den Koreakrieg 1953 beendete, der <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Kommission der neutralen Nationen zur Überwachung</a> beitrat. Diese sollte den Waffenstillstand auf der koreanischen Halbinsel überwachen und beobachten. Diese Faktoren drängten US- und chinesische Beamte, Warschau für die Fortsetzung ihrer diplomatischen Bemühungen auszuwählen. Diese Entwicklung ist heute als die Warschauer Gespräche bekannt, die den entscheidenden ersten Schritt in den diplomatischen Beziehungen zwischen den USA und China darstellten.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Die Frage von Taiwan</strong></span>\n<span class=\"para\">Von Anfang an dominierte die Frage von Taiwan die Warschauer Gespräche. Wie bereits erwähnt, war der Hauptvorwand für die Einberufung der Gespräche die zweite Taiwanstraße-Krise 1958, während der China die von Taiwan kontrollierten Inseln Quemoy (Kinmen) und Matsu beschoss. Die USA reagierten, indem sie die 17. Flotte der US Navy in die Region entsandten, was die Spannungen erhöhte und die beiden Mächte an den Rand des Krieges brachte. Für China waren die Wiedervereinigung mit Taiwan und <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„es zu befreien“</a> nicht verhandelbare Themen, während die USA, was John Foster Dulles bekräftigte, sich der Verteidigung dieser Insel verpflichtet fühlten. Angesichts der Stärke der Positionen beider Seiten wäre ein offener Konflikt wahrscheinlich unvermeidlich gewesen, was sowohl für die USA als auch für China zu diesem Zeitpunkt nachteilig gewesen wäre. Genau aus diesem Grund entschieden sie sich, die diplomatischen Gespräche in Warschau wieder aufzunehmen.</span>\n<span class=\"para\">In dieser Zeit dienten die Warschauer Gespräche als ein entscheidender diplomatischer Hinterkanal. Obwohl die Gespräche oft über die Frage von Taiwan ins Stocken gerieten, boten sie den USA und China ein Mittel, ihre Differenzen zu verwalten, ohne auf militärische Konflikte zurückzugreifen. Beide Seiten nutzten die Gespräche, um einander Signale über ihre Absichten zu senden, die Gewässer für potenzielle Kompromiss- und sogar Kooperationsbereiche zu testen. Für China boten die Gespräche auch die Möglichkeit, seine Unabhängigkeit von der Sowjetunion zu behaupten und zu demonstrieren, dass es in der Lage war, auf eigenen Bedingungen mit dem Westen zu diplomieren.</span>\n<span class=\"para\">Diese Themen schienen fast sofortige Auswirkungen auf das zu haben, was in den nächsten zwei Jahrzehnten geschehen sollte. Die 1960er Jahre sollten ein bahnbrechendes Jahrzehnt für die sino-amerikanischen Beziehungen werden. Während der Gespräche begannen die USA zu erkennen, dass China kein normaler Typ sowjetischer Stellvertreter war (wie es bei den zentral- und osteuropäischen Ländern der Fall war) und dass es bereit war, seinen eigenen Weg in den internationalen Angelegenheiten zu gehen. Dank der Warschauer Gespräche begannen die USA auch, allmählich und entschlossen die Ideen von Dean Acheson zu verfolgen, die später von Persönlichkeiten wie Henry Kissinger umgearbeitet und angepasst wurden, der seinen Ansatz gegenüber China auf den Grundlagen aufbaute, die durch die Warschauer Gespräche gelegt wurden.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Die sino-sowjetische Spaltung</strong></span>\n<span class=\"para\">Die 1960er Jahre brachten eine Entwicklung mit sich, die zu einem der Motoren für Veränderungen innerhalb des Paradigmas der sino-amerikanischen Beziehungen wurde: die sino-sowjetische Spaltung. Nach Stalins Tod 1953 wurde Nikita Chruschtschow Erster Sekretär der Kommunistischen Partei der UdSSR und damit de facto der Führer des Landes. Er begann den Prozess der Entstalinisierung der UdSSR und ihrer zentral- und osteuropäischen Verbündeten, der in seiner nun berühmten, aber damals geheimen Rede von 1956 mit dem Titel „Über den Personenkult und seine Folgen“ gipfelte. Diese Rede, die Stalins Herrschaft und seine Methoden kritisierte, war ein großer Schock für zahlreiche kommunistische Führer, einschließlich Mao Zedong.</span>\n<span class=\"para\">Er betrachtete Chruschtschows Ideen zur Entstalinisierung und zur Erneuerung der Beziehungen zum Westen als <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">„revisionistisch“ und nicht im Einklang mit der Anwendung wahrer marxistisch-leninistischer Ideologie.</a> \nDie Spannungen zwischen China und der UdSSR waren so hoch, dass Zhou Enlai angeblich in einem der Treffen Chruschtschow, den Sohn eines Bergarbeiters, als <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">„Verräter seiner Klasse“</a> bezeichnete. Die 1960er Jahre waren daher die Bühne für die sino-sowjetische Spaltung, eine entscheidende Entwicklung, die in Washington nicht unbemerkt blieb. Entsprechend dem alten Sprichwort „Der Feind meines Feindes ist mein Freund“ wurde, als China zum Feind der UdSSR wurde, den US-Politikern plötzlich ein Geschenk auf einem Silbertablett präsentiert: die Chance, eine strategische Ausrichtung mit China zu etablieren.</span>\n<span class=\"para\">Genau hier kamen die Warschauer Gespräche ins Spiel. Sie blieben eines der wichtigsten Kommunikationskanäle zwischen den USA und China in den 1960er Jahren. \nDie Gespräche wurden während dieses Zeitraums fortgesetzt, aber der Fortschritt blieb eher langsam, da beide Seiten vorsichtig blieben. Tatsächlich <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">geben einige Quellen</a> an, dass beide Seiten so vorsichtig waren, dass Teile der Kommunikation während der Treffen auf Papier geschrieben wurden, anstatt gesprochen zu werden. Dies lag daran, dass beide Seiten Angst hatten, bestimmte Dinge laut zu sagen, da sie befürchteten, von den sowjetischen oder polnischen kommunistischen Behörden belauscht zu werden. Dennoch blieben die Gespräche ein Forum für den Austausch von Beschwerden und Ideen, wenn auch mit wenig greifbarem Fortschritt bei wichtigen Themen wie Taiwan. Dennoch half die bloße Existenz dieses Kommunikationskanals, Konflikte zu verhindern und bot eine wertvolle Grundlage für zukünftige diplomatische Durchbrüche, die bevorstanden.</span>\n<span class=\"para\">Abgesehen von der sino-sowjetischen Spaltung waren die 1960er Jahre auch eine Bühne für zahlreiche andere Entwicklungen, wie den Vietnamkrieg, der die Aufmerksamkeit der US-Politiker in Anspruch nahm, oder die Kulturrevolution, die von Mao in China geleitet wurde. Beide Entwicklungen begannen irgendwann, problematisch für die jeweiligen Regierungen zu werden, und drängten sie unabhängig voneinander, die Möglichkeit einer sino-amerikanischen Annäherung zu erkunden.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Annäherung</strong></span>\n<span class=\"para\">Als die 1960er Jahre voranschritten, begannen sowohl die USA als auch China allmählich, einander immer mehr zuzuwenden. Wie Kissinger schreibt, bot der amerikanische Vertreter während eines der Warschauer Gespräche im März 1966 China einen Olivenzweig an, indem er erklärte, dass „die US-Regierung bereit sei, die Beziehungen zur Volksrepublik China weiterzuentwickeln.“ Kissinger fügt hinzu, dass es das erste Mal war, dass ein amerikanischer Beamter in irgendeiner formellen Kapazität die offizielle Bezeichnung für China nach 1949 verwendete.</span>\n<span class=\"para\">Kurz darauf, 1969, gewann Richard Nixon die Wahlen, wurde Präsident der Vereinigten Staaten und begann zusammen mit seinem Nationalen Sicherheitsberater, Henry Kissinger, Prozesse, die zu dem führten, was Kissinger als „revolutionären Moment in der US-Außenpolitik“ bezeichnet. Dies war Nixons Ankündigung, dass die USA ein strategisches Interesse am Überleben des größten kommunistischen Staates der Erde hatten: China.</span>\n<span class=\"para\">Genau in diesem Moment begannen die Warschauer Gespräche, langsam in den Hintergrund zu treten, da sie <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„zu niedrigstufig waren, um eine Sichtweise von solch großer Bedeutung zu präsentieren“</a>. Seit 1958 haben alle <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 Treffen</a> einen Rahmen für die Erkundung möglicher Durchbrüche in den US-China-Beziehungen geboten. Mit der Arbeit von Nixon und Kissinger kamen schließlich all die Bemühungen, die in die Warschauer Gespräche von amerikanischen und chinesischen Diplomaten gesteckt wurden, zur Frucht.</span>\n<span class=\"para\">Nach 1969 änderten sich die Entwicklungen in den Beziehungen zwischen den USA und China in einem überwältigenden Tempo. 1971 hatte Kissinger einen geheimen Besuch in China und 1972 traf Nixon nach all diesen Jahren endlich mit Mao zusammen und stimmte dem gemeinsamen <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Shanghai Kommuniqué“</a> zu. Obwohl es damals als Erfolg wahrgenommen wurde, wussten Nixon und Kissinger nicht, dass ein Satz aus dem Kommuniqué ein Problem schaffen würde, das heute nicht nur in den US-China-Beziehungen, sondern auch in den globalen Angelegenheiten sichtbar und greifbar ist. Dieser Satz lautet <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Die Vereinigten Staaten erkennen an, dass alle Chinesen auf beiden Seiten der Taiwanstraße behaupten, es gebe nur ein China und dass Taiwan ein Teil Chinas ist.“</a> Diese Idee wurde bald als die „Ein-China-Politik“ bekannt, und der Rest ist Geschichte.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Das Erbe der Warschauer Gespräche</strong></span>\n<span class=\"para\">Im Laufe aller bahnbrechenden Entwicklungen zwischen den USA und China, die in diesem Artikel beschrieben werden, und all den Ereignissen, die praktisch den gegenwärtigen globalen Status quo und die Form der US-China-Beziehungen geprägt haben, waren die Warschauer Gespräche immer im Hintergrund. Während ihrer Existenz blieben die Gespräche eher unsichtbar und im Schatten, erwiesen sich jedoch als immens wichtig für alle Entwicklungen, die zur Annäherung zwischen den USA und China führten.</span>\n<span class=\"para\">Die Warschauer Gespräche stellen ein vergessenes Kapitel der sino-amerikanischen Beziehungen dar, das von den dramatischen und bahnbrechenden diplomatischen Durchbrüchen der frühen 1970er Jahre überschattet wird. Doch ohne diese stillen Bemühungen zwischen amerikanischen und chinesischen Diplomaten, die im Myślewicki-Palast im Łazienki-Park in Warschau stattfanden, hätte die letztendliche Annäherung möglicherweise nie stattgefunden. Die Warschauer Gespräche waren die geheimen, stillen Flüstern, die den lauten offiziellen Schritten zur sino-amerikanischen Versöhnung vorausgingen, die schließlich die globale Ordnung neu gestalten würden.</span>\n<span class=\"para\">Heutzutage, da die Welt erneut steigende Spannungen zwischen den USA und China erlebt, bleibt das Erbe der Warschauer Gespräche relevant. Die wichtigste Lehre, die aus diesen Gesprächen gezogen werden kann, ist, dass diplomatische Bemühungen und Dialog, selbst angesichts scheinbar unüberwindbarer Unterschiede, unerlässlich und effektiv sind, um Frieden und Stabilität aufrechtzuerhalten. Das Erbe der Warschauer Gespräche erinnert uns daran, dass in entscheidenden Momenten der Geschichte Diplomatie, oft kritisiert als zu langsam, frustrierend oder sogar irrelevant, absolut unentbehrlich ist, um den friedlichen, wohlhabenden und vorteilhaften Verlauf globaler und regionaler Ereignisse und Entwicklungen zu gestalten.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>hat an der Universität Schlesien und am College of Europe in Natolin, Warschau, abgeschlossen. Derzeit arbeitet er als wissenschaftlicher Assistent in Politikwissenschaft und internationalen Beziehungen am College of Europe in Natolin, wo er die chinesische Außenpolitik, die EU-China-Beziehungen und chinesische sowie europäische Entwicklungsinitiativen erforscht. Sein Hauptinteresse gilt der Rolle von Narrativen und Wahrnehmungen in diesen Bereichen.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Ενώ οι πολιτικοί των ΗΠΑ ήταν κυρίως επικεντρωμένοι στις ενέργειες της ΕΣΣΔ, η Σοβιετική Ένωση δεν ήταν η μόνη ευρασιατική χώρα που ήταν παρούσα στο ραντάρ τους. Ακόμα πιο μακριά από τις ΗΠΑ, μια άλλη αναδυόμενη δύναμη άρχισε να προσελκύει την προσοχή των πολιτικών των ΗΠΑ – η Λαϊκή Δημοκρατία της Κίνας (ΛΔΚ). Στα πρώτα της χρόνια, η ΛΔΚ θεωρούνταν μυστήριο για τη Δύση, και οι αξιωματούχοι των ΗΠΑ στην Ουάσινγκτον δεν ήταν σίγουροι πώς να προσεγγίσουν αυτό το νεοσχηματισμένο κομμουνιστικό κράτος που ηγείτο ο Μάο Τσετούνγκ. Λίγα ήξεραν ότι τα διπλωματικά βήματα που επρόκειτο να κάνουν σε σχέση με τη ΛΔΚ θα αναμόρφωναν τη παγκόσμια τάξη, και οι επιπτώσεις τους θα γίνονταν αισθητές μέχρι σήμερα το 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Το πλαίσιο του Ψυχρού Πολέμου</strong></span>\n<span class=\"para\">Μετά την παράδοση των Ιαπώνων το 1945, η Κίνα ήταν <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“αφημένη κατεστραμμένη και διαιρεμένη”</a> στα άμεσα μεταπολεμικά χρόνια. Η χώρα έγινε θέατρο συγκρούσεων μεταξύ εθνικιστών και κομμουνιστών, και οι δύο επιθυμούσαν να καταλάβουν την εξουσία πάνω στο κράτος. Εκείνη την εποχή, οι πολιτικοί των ΗΠΑ και το κοινό συμπαθούσαν σε μεγάλο βαθμό τους Κινέζους εθνικιστές, το Κουομιντάνγκ (ΚΜΤ), που ηγείτο ο Τσιανγκ Κάι-σεκ. Από την άλλη πλευρά, η Σοβιετική Ένωση αποφάσισε να “κρατήσει τις επιλογές της ανοιχτές” και αναγνώρισε επίσημα την εθνικιστική κυβέρνηση της Κίνας. Ταυτόχρονα, το σοσιαλιστικό κράτος διατηρούσε προμήθειες όπλων προς το κομμουνιστικό κόμμα, που ηγείτο ο Μάο Τσετούνγκ. Οι εντάσεις μεταξύ εθνικιστών και κομμουνιστών συνέχιζαν να αυξάνονται. Έτσι, οι ΗΠΑ προχώρησαν με τις διπλωματικές τους προσπάθειες συμφιλίωσης, που προσωποποιήθηκαν αρχικά από τον Πάτρικ Τζ. Χέρλι, τον πρέσβη των ΗΠΑ στην Κίνα, και αργότερα από τον στρατηγό Τζορτζ Μάρσαλ.</span>\n<span class=\"para\">Ωστόσο, η αμερικανική ιδέα να προτρέψει μια συμμαχία μεταξύ Κινέζων εθνικιστών και κομμουνιστών απέτυχε και ξέσπασε εμφύλιος πόλεμος, με τους κομμουνιστές να αναδεικνύονται νικητές στην ηπειρωτική Κίνα το 1949. Οι εθνικιστές αναγκάστηκαν στη συνέχεια να υποχωρήσουν στο νησί της Ταϊβάν. Αυτή η εξέλιξη έθεσε το σκηνικό για την πρώιμη διπλωματία του Ψυχρού Πολέμου, με τις ΗΠΑ να υποστηρίζουν τη Δημοκρατία της Κίνας στην Ταϊβάν και τη Σοβιετική Ένωση να υποστηρίζει τη Λαϊκή Δημοκρατία της Κίνας στην ηπειρωτική χώρα.</span>\n<span class=\"para\">Μετά από αυτή την εξέλιξη, όπως δηλώνει ο Κίσινγκερ στο βιβλίο του <em>Για την Κίνα</em>, οι ΗΠΑ έμειναν με <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“δεύτερες σκέψεις σχετικά με την παθητικότητά τους όταν αντιμετώπισαν την κομμουνιστική νίκη στον κινεζικό εμφύλιο πόλεμο”</a>. Για τους πολιτικούς των ΗΠΑ, η Κίνα έγινε σύμβολο της πιθανότητας διάδοσης του κομμουνισμού στην Ανατολική και Νοτιοανατολική Ασία. Όταν ξεκίνησε ο τραγικός Πόλεμος της Κορέας το 1950, οι ΗΠΑ και οι συμμαχικές δυνάμεις των Ηνωμένων Εθνών εισήλθαν φυσικά στον πόλεμο στο πλευρό της Νότιας Κορέας και πολέμησαν για σχεδόν κάθε εκατοστό κορεατικού εδάφους, ενάντια στις κομμουνιστικές δυνάμεις της Βόρειας Κορέας που υποστηρίζονταν από τη ΛΔΚ και την ΕΣΣΔ. Αυτές οι εξελίξεις ακολούθησαν τη δημιουργία του ANZUS (“Συνθήκη Ασφαλείας Αυστραλίας, Νέας Ζηλανδίας και Ηνωμένων Πολιτειών”) το 1951 και του SEATO (“Οργάνωση Συνθήκης Νοτιοανατολικής Ασίας”) το 1954. Και οι δύο συνθήκες που υποστηρίζονταν από τις ΗΠΑ δημιουργήθηκαν προκειμένου να <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">περιορίσουν τη διάδοση του κομμουνισμού</a> στην περιοχή, κάτι που ήταν επίσης ένας στόχος που μοιράζονταν επίσημα οι ΗΠΑ όταν εισέβαλαν στο Βιετνάμ το 1965. Όλα αυτά τα γεγονότα φάνηκαν να είναι παρόμοια με μια αλυσίδα αντιδράσεων από πτώση ντόμινο με τη μορφή των ήττων της εξωτερικής πολιτικής των ΗΠΑ, με το πρώτο κομμάτι ντόμινο να έρχεται με τη μορφή της Κίνας που έγινε κομμουνιστική το 1949.</span>\n<span class=\"para\">Ωστόσο, στην κυβέρνηση των ΗΠΑ, υπήρχε ένας άνθρωπος που είχε μια προφητική όραση για τις σχέσεις ΗΠΑ-Κίνας που, εκείνη την εποχή, δεν μοιραζόταν από κανέναν από τους σύγχρονους του. Αυτός ήταν ο Ντιν Άτσεσον, ο Υπουργός Εξωτερικών στην κυβέρνηση του Τρούμαν. Όταν όλοι οι συνάδελφοί του ήταν βαθιά βυθισμένοι στον ιδεολογικό αγώνα κατά της Κίνας, το 1950, ο Άτσεσον <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">υπέθεσε</a> ότι οι σχέσεις με την Κίνα θα πρέπει να βασίζονται στα εθνικά συμφέροντα και υποστήριξε ότι <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“η ακεραιότητα της Κίνας ήταν ένα αμερικανικό εθνικό συμφέρον ανεξαρτήτως της εσωτερικής ιδεολογίας της Κίνας.”</a> Όπως δηλώνει ο Κίσινγκερ, αυτές οι απόψεις δεν θα μοιράζονταν από κανέναν άλλο ανώτερο αξιωματούχο των ΗΠΑ μέχρι που ο Ρίτσαρντ Νίξον ανέλαβε την εξουσία σχεδόν δύο δεκαετίες αργότερα.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Συνομιλίες της Βαρσοβίας</strong></span>\n<span class=\"para\">Κατά τη διάρκεια της θητείας του, ο Άτσεσον κατάφερε να προωθήσει κάποιες από τις ιδέες του, οι οποίες αντικατοπτρίστηκαν στις πρώτες σημαντικές, αν και σε μεγάλο βαθμό ξεχασμένες, διπλωματικές συνομιλίες μεταξύ των ΗΠΑ και της Κίνας που ξεκίνησαν το 1958 στη Βαρσοβία, Πολωνία. Αυτές συνεχίστηκαν μέχρι το 1970, λίγο πριν την επίσημη προσέγγιση μεταξύ των ΗΠΑ και της Κίνας.</span>\n<span class=\"para\">Αν και η συντριπτική πλειοψηφία αυτών των μυστικών συνομιλιών διεξήχθη στη Βαρσοβία, η αλήθεια είναι ότι ξεκίνησαν λίγο νωρίτερα, το 1955 στη Γενεύη, αλλά αποδείχθηκαν προβληματικές και ατελέσφορες. Ο Κίσινγκερ γράφει ότι η μόνη επιτυχία αυτών των συνομιλιών ήταν ότι η Κίνα και οι ΗΠΑ επέτρεψαν στους πολίτες που είχαν παγιδευτεί σε κάθε χώρα λόγω του εμφυλίου πολέμου να επιστρέψουν σπίτι. Γι' αυτό αυτές οι συνομιλίες θυμούνται κυρίως για το περιστατικό που συνέβη μεταξύ του Τζον Φόστερ Ντάλες, του Υπουργού Εξωτερικών στην κυβέρνηση του Ντουάιτ Ντ. Αϊζενχάουερ, και του Τζο Ένλαϊ, του πρώτου Πρωθυπουργού και Υπουργού Εξωτερικών της Κίνας. Το 1955, κατά τη διάρκεια μιας από τις συναντήσεις στη Γενεύη, πιθανώς λόγω των ισχυρών ιδεολογικών πεποιθήσεών του και απόψεων σχετικά με την Κίνα, ο Ντάλες αρνήθηκε να σφίξει το χέρι του Τζο, κάτι που θυμόταν καλά και αναφέρθηκε ακόμη και στις συνομιλίες του 1972 μεταξύ του Νίξον και του Τζο. Δεδομένου ότι οι συνομιλίες της Γενεύης δεν έφεραν τις απαραίτητες εξελίξεις, το 1957, οι ΗΠΑ έστειλαν έναν αξιωματούχο χαμηλότερης βαθμίδας (χωρίς πρεσβευτική ιδιότητα) για να συνεχίσουν τις συνομιλίες με την κινεζική πλευρά. Αυτό έγινε πρόφαση και για τις δύο πλευρές να <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">αναστείλουν τις συνομιλίες για εννέα μήνες</a>.</span>\n<span class=\"para\">Επομένως, το πιο σημαντικό ζήτημα παρέμενε ακόμα άλυτο στο τραπέζι: το ζήτημα της Ταϊβάν και η Πρώτη Κρίση Στενών της Ταϊβάν που συνέβη μεταξύ 1954-55. Θέλοντας να αποτρέψουν την κλιμάκωση, και οι δύο πλευρές ήξεραν πολύ καλά ότι οι συνομιλίες πρέπει να συνεχιστούν. Μετά την αποτυχία της Γενεύης και λόγω της έκρηξης της Δεύτερης Κρίσης Στενών της Ταϊβάν το 1958, αποφασίστηκε ότι οι διπλωματικές προσπάθειες των ΗΠΑ και της Κίνας θα συνεχιστούν στη Βαρσοβία.</span>\n<span class=\"para\">Αλλά γιατί Βαρσοβία και γιατί Πολωνία; Ο λόγος είναι μάλλον απλός. Η Πολωνία ήταν μία από τις λίγες χώρες (εκτός από τους “συμμάχους” της στο κομμουνιστικό μπλοκ) που αναγνώρισε τη ΛΔΚ το 1949 και φιλοξένησε τόσο τις πρεσβείες των ΗΠΑ όσο και της ΛΔΚ και διπλωμάτες. Η Πολωνία επίσης απέκτησε κάποια διπλωματική αξιοπιστία όταν, με βάση τη Συμφωνία Ανακωχής της Κορέας που τερμάτισε τον Πόλεμο της Κορέας το 1953, εντάχθηκε στην <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Επιτροπή Επιτήρησης Ουδέτερων Εθνών</a>. Αυτό είχε σκοπό να επιβλέπει και να παρακολουθεί την ανακωχή στην κορεατική χερσόνησο. Αυτοί ήταν οι παράγοντες που ώθησαν τους αξιωματούχους των ΗΠΑ και της Κίνας να επιλέξουν τη Βαρσοβία για τη συνέχιση των διπλωματικών τους προσπαθειών. Αυτή η εξέλιξη είναι τώρα γνωστή ως οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας, οι οποίες αποτέλεσαν το κρίσιμο πρώτο βήμα στις διπλωματικές σχέσεις μεταξύ των ΗΠΑ και της Κίνας.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Το ζήτημα της Ταϊβάν</strong></span>\n<span class=\"para\">Από την αρχή, το ζήτημα της Ταϊβάν κυριάρχησε στις Συνομιλίες της Βαρσοβίας. Όπως αναφέρθηκε προηγουμένως, η κύρια πρόφαση για τη σύγκλησή τους ήταν η Δεύτερη Κρίση Στενών της Ταϊβάν το 1958, κατά τη διάρκεια της οποίας η Κίνα βομβάρδισε τα νησιά Κεμόι (Κινμέν) και Μάτσου, τα οποία ελέγχονταν από την Ταϊβάν. Οι ΗΠΑ αντέτειναν στέλνοντας τον 17ο Στόλο του Ναυτικού των ΗΠΑ στην περιοχή, αυξάνοντας τις εντάσεις και φέρνοντας τις δύο δυνάμεις στα πρόθυρα του πολέμου. Για την Κίνα, η επανένωση με την Ταϊβάν και <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“η απελευθέρωσή της”</a> ήταν μη διαπραγματεύσιμα ζητήματα, ενώ οι ΗΠΑ, όπως επαναλαμβανόταν από τον Τζον Φόστερ Ντάλες, παρέμεναν δεσμευμένες στην άμυνα αυτού του νησιού. Λαμβάνοντας υπόψη τη δύναμη των θέσεων και των δύο πλευρών, μια ανοιχτή σύγκρουση θα ήταν πιθανώς αναπόφευκτη, κάτι που θα ήταν επιβλαβές και για τις ΗΠΑ και για την Κίνα εκείνη την εποχή. Γι' αυτό ακριβώς αποφάσισαν να επαναλάβουν τις διπλωματικές συνομιλίες στη Βαρσοβία.</span>\n<span class=\"para\">Καθ' όλη αυτή την περίοδο, οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας υπηρέτησαν ως ένα κρίσιμο διπλωματικό παρασκήνιο. Αν και οι συνομιλίες συχνά σταματούσαν λόγω του ζητήματος της Ταϊβάν, παρείχαν ένα μέσο για τις ΗΠΑ και την Κίνα να διαχειριστούν τις διαφορές τους χωρίς να καταφύγουν σε στρατιωτική σύγκρουση. Και οι δύο πλευρές χρησιμοποίησαν τις συνομιλίες για να στείλουν σήματα η μία στην άλλη σχετικά με τις προθέσεις τους, δοκιμάζοντας τα νερά για πιθανά πεδία συμβιβασμού και ακόμη και συνεργασίας. Για την Κίνα, οι συνομιλίες παρείχαν επίσης μια ευκαιρία να επιβεβαιώσει την ανεξαρτησία της από τη Σοβιετική Ένωση, αποδεικνύοντας ότι μπορούσε να εμπλακεί σε διπλωματία με τη Δύση με τους δικούς της όρους.</span>\n<span class=\"para\">Αυτά τα ζητήματα φαίνεται να είχαν σχεδόν άμεση επίδραση σε ό,τι επρόκειτο να συμβεί μέσα στην επόμενη εικοσαετία. Η δεκαετία του 1960 προοριζόταν να είναι μια επαναστατική δεκαετία για τις σχέσεις ΗΠΑ-Κίνας. Καθ' όλη τη διάρκεια των συνομιλιών, οι ΗΠΑ άρχισαν να συνειδητοποιούν ότι η Κίνα δεν ήταν ένας κανονικός τύπος σοβιετικού προξένου (όπως ήταν η περίπτωση με τις χώρες της Κεντρικής Ευρώπης), και ότι ήταν πρόθυμη να χαράξει τον δικό της δρόμο στις διεθνείς υποθέσεις. Χάρη στις Συνομιλίες της Βαρσοβίας, οι ΗΠΑ άρχισαν επίσης να επιδιώκουν πιο σταδιακά και αποφασιστικά τις ιδέες του Ντιν Άτσεσον, οι οποίες αργότερα αναμορφώθηκαν και προσαρμόστηκαν από προσωπικότητες όπως ο Χένρι Κίσινγκερ, ο οποίος θα οικοδομούσε την προσέγγισή του προς την Κίνα πάνω στις βάσεις που είχαν τεθεί από τις Συνομιλίες της Βαρσοβίας.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Η κινεζοσοβιετική ρήξη</strong></span>\n<span class=\"para\">Η δεκαετία του 1960 έφερε μια εξέλιξη που έγινε μία από τις κινητήριες δυνάμεις της αλλαγής μέσα στο παράδειγμα των σχέσεων ΗΠΑ-Κίνας: τη κινεζοσοβιετική ρήξη. Μετά τον θάνατο του Στάλιν το 1953, ο Νικίτα Χρουστσόφ έγινε ο Πρώτος Γραμματέας του Κομμουνιστικού Κόμματος της ΕΣΣΔ, οπότε de facto ο ηγέτης της χώρας. Ξεκίνησε τη διαδικασία της αποσταλινοποίησης της ΕΣΣΔ και των συμμάχων της στην Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη, που κορυφώθηκε με την τώρα διάσημη, αλλά τότε μυστική ομιλία του το 1956 με τίτλο “Για τον Πολιτισμό της Προσωπικότητας και τις Συνέπειές του”. Αυτή η ομιλία, που επικρίνει την εξουσία του Στάλιν και τις μεθόδους του, ήταν ένα μεγάλο σοκ για πολλούς κομμουνιστές ηγέτες, συμπεριλαμβανομένου του Μάο Τσετούνγκ.</span>\n<span class=\"para\">Αυτός αντιλήφθηκε τις ιδέες του Χρουστσόφ για την αποσταλινοποίηση και την ανανέωση των σχέσεων με τη Δύση ως <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“αναθεωρητικές” και μη ακολουθούσες την εφαρμογή της αληθινής μαρξιστικής-λενινιστικής ιδεολογίας.</a> \nΟι εντάσεις μεταξύ Κίνας και ΕΣΣΔ ήταν τόσο υψηλές που σε μία από τις συναντήσεις, ο Τζο Ένλαϊ φέρεται να αποκάλεσε τον Χρουστσόφ, γιο ανθρακωρύχου, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“προδότη της τάξης του”</a>. Έτσι, η δεκαετία του 1960 ήταν το σκηνικό για τη κινεζοσοβιετική ρήξη, μια κρίσιμη εξέλιξη που δεν πέρασε απαρατήρητη στην Ουάσινγκτον. Σύμφωνα με την παλιά παροιμία “ο εχθρός του εχθρού μου είναι φίλος μου”, όταν η Κίνα έγινε εχθρός της ΕΣΣΔ, ξαφνικά, οι πολιτικοί των ΗΠΑ παρουσιάστηκαν με ένα δώρο σε ασημένιο δίσκο: η ευκαιρία να εδραιώσουν μια στρατηγική συμμαχία με την Κίνα.</span>\n<span class=\"para\">Αυτό είναι ακριβώς όπου οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας ήρθαν στο προσκήνιο. Έμειναν ένα από τα πιο σημαντικά κανάλια επικοινωνίας μεταξύ των ΗΠΑ και της Κίνας τη δεκαετία του 1960. \nΟι συνομιλίες συνεχίστηκαν καθ' όλη αυτή την περίοδο, αλλά η πρόοδος παρέμεινε μάλλον αργή καθώς και οι δύο πλευρές παρέμειναν προσεκτικές. Στην πραγματικότητα, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">ορισμένες πηγές</a> αναφέρουν ότι και οι δύο πλευρές ήταν τόσο προσεκτικές που μέρη των επικοινωνιών κατά τη διάρκεια των συναντήσεων γράφονταν σε χαρτί, αντί να λέγονται. Αυτό συνέβαινε επειδή και οι δύο πλευρές φοβούνταν να πουν ορισμένα πράγματα φωναχτά καθώς φοβούνταν ότι θα τους άκουγαν οι σοβιετικές ή πολωνικές κομμουνιστικές αρχές. Παρ' όλα αυτά, οι συνομιλίες παρέμειναν ένας χώρος ανταλλαγής παραπόνων και ιδεών, αν και με λίγη απτή πρόοδο σε σημαντικά ζητήματα όπως η Ταϊβάν. Ωστόσο, η απλή ύπαρξη αυτού του καναλιού επικοινωνίας βοήθησε να αποτραπούν οι συγκρούσεις και παρείχε μια πολύτιμη βάση για μελλοντικές διπλωματικές ανακαλύψεις που επρόκειτο να συμβούν.</span>\n<span class=\"para\">Εκτός από τη κινεζοσοβιετική ρήξη, η δεκαετία του 1960 ήταν επίσης σκηνικό για πολλές άλλες εξελίξεις, όπως ο Πόλεμος του Βιετνάμ, που κατανάλωνε την προσοχή των πολιτικών των ΗΠΑ, ή η Πολιτιστική Επανάσταση, που καθοδηγούνταν από τον Μάο στην Κίνα. Και οι δύο αυτές εξελίξεις σε κάποιο σημείο άρχισαν να γίνονται προβληματικές για τις αντίστοιχες κυβερνήσεις και αυτό τους ώθησε, ανεξάρτητα ο ένας από τον άλλο, να αρχίσουν να εξερευνούν την πιθανότητα προσέγγισης ΗΠΑ-Κίνας.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Προσέγγιση</strong></span>\n<span class=\"para\">Καθώς η δεκαετία του 1960 προχωρούσε, τόσο οι ΗΠΑ όσο και η Κίνα άρχισαν σταδιακά να κοιτάζουν η μία την άλλη όλο και περισσότερο. Όπως γράφει ο Κίσινγκερ, κατά τη διάρκεια μιας από τις Συνομιλίες της Βαρσοβίας τον Μάρτιο του 1966, ο Αμερικανός εκπρόσωπος στις συνομιλίες προσέφερε ένα κλαδί ελιάς στην Κίνα δηλώνοντας ότι “η κυβέρνηση των Ηνωμένων Πολιτειών ήταν πρόθυμη να αναπτύξει περαιτέρω σχέσεις με τη Λαϊκή Δημοκρατία της Κίνας.” Ο Κίσινγκερ προσθέτει ότι ήταν η πρώτη φορά που ένας Αμερικανός αξιωματούχος χρησιμοποίησε την επίσημη ονομασία μετά το 1949 για την Κίνα σε οποιαδήποτε επίσημη ικανότητα.</span>\n<span class=\"para\">Σύντομα μετά, το 1969, ο Ρίτσαρντ Νίξον κέρδισε τις εκλογές, έγινε Πρόεδρος των Ηνωμένων Πολιτειών και, μαζί με τον Σύμβουλό του για την Εθνική Ασφάλεια, Χένρι Κίσινγκερ, ξεκίνησε διαδικασίες που οδήγησαν σε αυτό που ο Κίσινγκερ αποκαλεί “επαναστατική στιγμή στην εξωτερική πολιτική των ΗΠΑ”. Αυτή ήταν η ανακοίνωση του Νίξον ότι οι ΗΠΑ είχαν στρατηγικό συμφέρον στην επιβίωση του μεγαλύτερου κομμουνιστικού κράτους στον κόσμο: της Κίνας.</span>\n<span class=\"para\">Αυτή ήταν ακριβώς η στιγμή κατά την οποία οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας άρχισαν να σβήνουν σταδιακά καθώς θα γίνονταν <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“πολύ χαμηλού επιπέδου για να παρουσιάσουν μια άποψη τέτοιας σημασίας”</a>. Από το 1958, όλες οι <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 συναντήσεις</a> προσέφεραν ένα πλαίσιο για την εξερεύνηση πιθανών ανακαλύψεων στις σχέσεις ΗΠΑ-Κίνας. Με τη δουλειά του Νίξον και του Κίσινγκερ, όλες οι προσπάθειες που καταβλήθηκαν στις Συνομιλίες της Βαρσοβίας από τους Αμερικανούς και Κινέζους διπλωμάτες τελικά καρποφόρησαν.</span>\n<span class=\"para\">Μετά το 1969, οι εξελίξεις στις σχέσεις μεταξύ ΗΠΑ και Κίνας άλλαζαν με συντριπτικό ρυθμό. Το 1971, ο Κίσινγκερ πραγματοποίησε μια μυστική επίσκεψη στην Κίνα και το 1972, μετά από όλα αυτά τα χρόνια, ο Νίξον τελικά συνάντησε τον Μάο και συμφώνησε στην κοινή <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Σαγκάη Διακήρυξη”</a>. Αν και θεωρήθηκε επιτυχία τότε, λίγα ήξεραν ο Νίξον και ο Κίσινγκερ, αλλά μια πρόταση από τη διακήρυξη θα δημιουργούσε ένα ζήτημα που είναι ορατό και απτό όχι μόνο στις σχέσεις ΗΠΑ-Κίνας, αλλά και στις παγκόσμιες υποθέσεις σήμερα. Αυτή η πρόταση είναι <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“οι Ηνωμένες Πολιτείες αναγνωρίζουν ότι όλοι οι Κινέζοι και από τις δύο πλευρές του Στενού της Ταϊβάν διατηρούν ότι υπάρχει μόνο μία Κίνα και ότι η Ταϊβάν είναι μέρος της Κίνας.”</a> Αυτή η ιδέα σύντομα έγινε γνωστή ως η “Πολιτική της Μίας Κίνας” και η υπόλοιπη είναι ιστορία.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Η κληρονομιά των Συνομιλιών της Βαρσοβίας</strong></span>\n<span class=\"para\">Καθ' όλη τη διάρκεια όλων των επαναστατικών εξελίξεων μεταξύ ΗΠΑ και Κίνας που περιγράφονται σε αυτό το άρθρο, και όλων των γεγονότων που σχεδόν διαμόρφωσαν την παρούσα παγκόσμια κατάσταση και τη μορφή των σχέσεων ΗΠΑ-Κίνας, οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας ήταν πάντα στο παρασκήνιο. Καθ' όλη τη διάρκεια της ύπαρξής τους, οι συνομιλίες παρέμειναν μάλλον αόρατες και στη σκιά, ωστόσο αποδείχθηκαν εξαιρετικά σημαντικές για όλες τις εξελίξεις που οδήγησαν στην προσέγγιση μεταξύ ΗΠΑ και Κίνας.</span>\n<span class=\"para\">Οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας αντιπροσωπεύουν ένα ξεχασμένο κεφάλαιο των σχέσεων ΗΠΑ-Κίνας, που επισκιάζεται από τις δραματικές και επαναστατικές διπλωματικές ανακαλύψεις των αρχών της δεκαετίας του 1970. Ωστόσο, χωρίς αυτές τις ήσυχες προσπάθειες μεταξύ Αμερικανών και Κινέζων διπλωματών που πραγματοποιήθηκαν στο Παλάτι Μυσλεβίτσκι στο Πάρκο Λαζιένκι στη Βαρσοβία, η τελική προσέγγιση μπορεί να μην είχε ποτέ συμβεί. Οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας ήταν οι μυστικές σιωπηλές ψίθυροι που προηγήθηκαν των ηχηρών επίσημων βημάτων που έγιναν προς τη συμφιλίωση ΗΠΑ-Κίνας που τελικά θα αναμόρφωναν την παγκόσμια τάξη.</span>\n<span class=\"para\">Σήμερα, καθώς ο κόσμος είναι και πάλι μάρτυρας αυξανόμενων εντάσεων μεταξύ ΗΠΑ και Κίνας, η κληρονομιά των Συνομιλιών της Βαρσοβίας παραμένει σχετική. Το πιο σημαντικό μάθημα που μπορεί να διδαχθεί από αυτές τις συνομιλίες είναι ότι οι διπλωματικές προσπάθειες και ο διάλογος, ακόμη και μπροστά σε φαινομενικά αξεπέραστες διαφορές, είναι απαραίτητες και αποτελεσματικές για τη διατήρηση της ειρήνης και της σταθερότητας. Η κληρονομιά των Συνομιλιών της Βαρσοβίας μας υπενθυμίζει ότι σε κρίσιμες στιγμές της ιστορίας, η διπλωματία, συχνά επικριμένη για την αργή, απογοητευτική ή ακόμη και άσχετη φύση της, είναι απολύτως αναγκαία για τη διαμόρφωση της ειρηνικής, ευημερούσας και ωφέλιμης πορείας των παγκόσμιων και περιφερειακών γεγονότων και εξελίξεων.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Κόνραντ Σάττερς </strong>αποφοίτησε από το Πανεπιστήμιο Σιλεσίας και το Κολέγιο της Ευρώπης στο Νατολίν, Βαρσοβία. Αυτή τη στιγμή, εργάζεται ως ακαδημαϊκός βοηθός στην πολιτική επιστήμη και τις διεθνείς σχέσεις στο Κολέγιο της Ευρώπης στο Νατολίν, όπου ερευνά την κινεζική εξωτερική πολιτική, τις σχέσεις ΕΕ-Κίνας και τις αναπτυξιακές πρωτοβουλίες της Κίνας και της Ευρώπης. Ενδιαφέρεται κυρίως για τον ρόλο των αφηγήσεων και των αντιλήψεων σε αυτούς τους τομείς.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">While US policymakers were mostly focused on the actions of the USSR, the Soviet Union was not the only Eurasian country present on their radar. Even further from the US, another emerging power started to capture the attention of US policymakers – the People’s Republic of China (PRC). In its early years, the PRC was seen as a mystery to the West, and US officials in Washington were unsure about how to approach this newly formed communist state led by Mao Zedong. Little did they know that the diplomatic steps vis-à-vis the PRC that they were about to take would reshape the global order, and their effects would still be felt today in 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>The Cold War context</strong></span>\n<span class=\"para\">Following the Japanese surrender in 1945, China was <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“left devastated and divided”</a> in the immediate post-war years. The country became a theatre of clashes between nationalists and communists, both of which aspired to seize power over the state. At that time, US policymakers and the public largely sympathized with the Chinese nationalists, the Kuomintang (KMT), led by Chiang Kai-shek. On the other hand, the Soviet Union decided to “keep its options open” and officially recognized China’s nationalist government. At the same time, the socialist state maintained supplies of weapons to the communist party, led by Mao Zedong. The tensions between the nationalists and communists kept growing. Thus, the US proceeded with its diplomatic efforts of conciliation, personified first by Patrick J. Hurley, the US Ambassador to China, and later by General George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">However, the American idea of urging a coalition between Chinese nationalists and communists failed and a civil war broke out, with the communists emerging victorious in the mainland in 1949. The nationalists were subsequently forced to retreat to the island of Taiwan. This development set the stage for early Cold War diplomacy, with the US supporting the Republic of China on Taiwan and the Soviet Union backing the People’s Republic of China on the mainland.</span>\n<span class=\"para\">After this development, as Kissinger states in his book <em>On China</em>, the US was left with <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“second thoughts about its passivity when confronted with communist victory in the Chinese civil war”</a>. For US policymakers, China became a symbol of the possibility of communism spreading in East and Southeast Asia. When the tragic Korean War started in 1950, the US and allied United Nations troops physically entered the war on South Korea’s side and fought for almost every centimetre of Korean land, against the communist North Korean troops supported by the PRC and USSR. These events were followed by the establishment of ANZUS (“Australia, New Zealand, United States Security Treaty”) in 1951 and SEATO (“Southeast Asia Treaty Organization”) in 1954. Both US-backed treaties were created in order to <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">contain the spread of communism</a> in the region, which was also an objective officially shared by the US when invading Vietnam in 1965. All of these events seemed similar to a chain reaction of falling domino pieces in the form of US’ foreign policy defeats, with the first domino piece coming in the form of China becoming communist in 1949.</span>\n<span class=\"para\">However, in the US government, there was one man who had a prophetic vision of US-China relations that was, at the time, not shared by any of his contemporaries. This was Dean Acheson, the Secretary of State in Truman’s administration. When all of his colleagues were deeply immersed in the ideological struggle against China, in 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulated</a> grounding relations with China on national interests and asserted that <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“the integrity of China was an American national interest regardless of China’s domestic ideology.”</a> As Kissinger states, these views would not be shared by any other senior US official until Richard Nixon came to power almost two decades later.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Warsaw talks</strong></span>\n<span class=\"para\">During his time in office, Acheson managed to push some of his ideas through, which was reflected in the first significant, albeit largely forgotten, diplomatic talks between the US and China that started in 1958 in Warsaw, Poland. These were continued all the way until 1970, briefly before the official rapprochement between the US and China.</span>\n<span class=\"para\">Although the vast majority of these covert talks were carried out in Warsaw, the truth is that they started a bit earlier, in 1955 in Geneva, but turned out to be problematic and inconclusive. Kissinger writes that the only success of these talks was that China and the US permitted citizens trapped in each country by the civil war to return home. That is why these talks were mainly remembered for the incident that occurred between John Foster Dulles, the Secretary of State in Dwight D. Eisenhower’s administration, and Zhou Enlai, the first Premier and Minister of Foreign Affairs of China. In 1955, during one of the meetings in Geneva, probably due to his strong ideological beliefs and opinions regarding China, Dulles refused to shake Zhou’s hand, which was well-remembered and mentioned even in the 1972 talks between Nixon and Zhou. Since the Geneva talks were not bringing any much-needed developments, in 1957, the US sent an official of lower rank (without ambassadorial status) to continue talks with the Chinese side. This became a pretext for both sides to <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspend the talks for nine months</a>.</span>\n<span class=\"para\">Therefore, the most important issue was still lying unresolved on the table: the question of Taiwan and the First Taiwan Strait Crisis that occurred between 1954-55. Wanting to prevent escalation, both sides knew very well that talks must be resumed. After the Geneva failure and due to the eruption of the Second Taiwan Strait Crisis in 1958, it was decided that the diplomatic efforts of the US and China would continue in Warsaw.</span>\n<span class=\"para\">But why Warsaw and why Poland? The reason for it is rather trivial. Poland was one of the few countries (aside from its “allies” in the communist bloc) that recognized the PRC in 1949 and hosted both US and PRC embassies and diplomats. Poland also gave itself some diplomatic credibility when, on the power of the Korean Armistice Agreement that ended the Korean War in 1953, it joined the <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutral Nations Supervisory Commission</a>. This was meant to supervise and observe the armistice on the Korean peninsula. These were the factors that pushed US and Chinese officials to choose Warsaw for the continuation of their diplomatic efforts. This development is now known as the Warsaw Talks, which constituted the crucial first step in the diplomatic relations between the US and China.</span>\n<span class=\"para\"><strong>The question of Taiwan</strong></span>\n<span class=\"para\">From the outset, the question of Taiwan dominated the Warsaw Talks. As previously stated, the main pretext for convening them was the Second Taiwan Strait Crisis in 1958, during which China shelled the islands of Quemoy (Kinmen) and Matsu, which were controlled by Taiwan. The US responded by sending the US Navy 17th Fleet to the area, heightening tensions and bringing the two powers to the brink of war. For China, reunification with Taiwan and <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“liberating it”</a> were non-negotiable issues, while the US, which was reiterated by John Foster Dulles, remained committed to the defence of this island. Taking into account the strength of both sides’ stances, an open conflict would have probably been unavoidable, which would be detrimental to both the US and China at that time. That is precisely why they decided to reconvene the diplomatic talks in Warsaw.</span>\n<span class=\"para\">Throughout this period, the Warsaw Talks served as a crucial diplomatic backchannel. Although the talks often stalled over the question of Taiwan, they provided a means for the US and China to manage their differences without resorting to military conflict. Both sides used the talks to send signals to one another about their intentions, testing the waters for potential areas of compromise and even cooperation. For China, the talks also provided an opportunity to assert its independence from the Soviet Union, demonstrating that it could engage in diplomacy with the West on its own terms.</span>\n<span class=\"para\">These issues seemed to have had an almost immediate effect on what was about to happen within the next two decades. The 1960s were meant to be a groundbreaking decade for Sino-American relations. Throughout the talks, the US started to realize that China was not a normal type of Soviet proxy (as was the case with the Central European countries), and that it was willing to craft its own path in international affairs. Thanks to the Warsaw Talks, the US started also to more gradually and decisively pursue the ideas of Dean Acheson, which were later remade and adjusted by figures such as Henry Kissinger, who would build his approach towards China on the foundations laid by the Warsaw Talks.</span>\n<span class=\"para\"><strong>The Sino-Soviet split </strong></span>\n<span class=\"para\">The 1960s brought about a development that became one of the engines for change within the paradigm of Sino-American relations: the Sino-Soviet split. After Stalin’s death in 1953, Nikita Khrushchev became the First Secretary of the Communist Party of the USSR, so de facto the leader of the country. He started the process of the de-Stalinization of the USSR and its Central and Eastern Europe allies, which culminated in his now famous, but then secret 1956 speech titled “On the Cult of Personality and Its Consequences”. This speech, criticizing Stalin’s rule and his methods, was a great shock to numerous communist leaders, including Mao Zedong.</span>\n<span class=\"para\">He perceived Khrushchev’s ideas of de-Stalinization and refreshing relations with the West as <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionist” and not following the application of true Marxist-Leninist ideology.</a> \nThe tensions between China and the USSR were so high that in one of the meetings, Zhou Enlai allegedly called Khrushchev, a miner’s son, a <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traitor to his class”</a>. The 1960s, therefore, were the stage for the Sino-Soviet split, a crucial development that did not go unnoticed in Washington. In accordance with the old proverb “the enemy of my enemy is my friend,” when China became an enemy of the USSR, suddenly, US policymakers were presented with a gift on a silver platter: the chance to establish a strategic alignment with China.</span>\n<span class=\"para\">This is precisely where the Warsaw Talks came into play. They remained one of the most important channels of communication between the US and China in the 1960s. \nThe talks continued throughout this period, but progress remained rather slow as both sides remained cautious. In fact, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">some sources</a> state that both sides were so cautious that parts of the communications during the meetings were written on paper, rather than spoken. This was because both sides were afraid to say certain things out loud as they feared being listened to by the Soviet or Polish communist authorities. Nonetheless, the talks remained a venue for the exchange of grievances and ideas, albeit with little tangible progress on major issues like Taiwan. However, the sheer existence of this communication channel helped prevent conflicts and provided a precious foundation for future diplomatic breakthroughs that were about to take place.</span>\n<span class=\"para\">Apart from the Sino-Soviet split, the 1960s were also a stage for numerous other developments, such as the Vietnam War, which consumed the attention of US policymakers, or the Cultural Revolution, commandeered by Mao in China. Both of these developments at some point started being problematic to the respective governments and this pushed them, independently from each other, to start exploring the possibility of Sino-American rapprochement.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Rapprochement</strong></span>\n<span class=\"para\">As the 1960s progressed, both the US and China started gradually looking more and more towards each other. As Kissinger writes, during one of the Warsaw Talks in March 1966, the American representative at the talks offered an olive branch to China by stating that “the United States government was willing to develop further relations with the People’s Republic of China.” Kissinger adds that it was the first time an American official had used the official post-1949 appellation for China in any formal capacity.</span>\n<span class=\"para\">Soon thereafter, in 1969, Richard Nixon won the elections, became the President of the United States and, along with his National Security Advisor, Henry Kissinger, started processes leading up to what Kissinger calls a “revolutionary moment in US foreign policy”. This was Nixon’s announcement that the US had a strategic interest in the survival of the biggest communist state on earth: China.</span>\n<span class=\"para\">That was precisely the moment in which the Warsaw Talks started to slowly fade away as they would be <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“too low-level to present a view of such magnitude”</a>. Since 1958, all <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 meetings</a> have offered a framework for exploring possible breakthroughs in US-China relations. With the work of Nixon and Kissinger, all the efforts put into the Warsaw Talks by both American and Chinese diplomats finally came to fruition.</span>\n<span class=\"para\">After 1969, the developments in relations between the US and China were changing at an overwhelming pace. In 1971, Kissinger had a secret visit to China and in 1972, after all these years, Nixon finally met with Mao and agreed to the joint <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Shanghai Communiqué”</a>. Although it was perceived as a success back then, little did Nixon and Kissinger know, but one sentence from the communiqué would create an issue that is visible and tangible not only in US-China relations, but also in global affairs today. This sentence is <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“the United States acknowledges that all Chinese on either side of the Taiwan Strait maintain there is but one China and that Taiwan is a part of China.”</a> This idea soon became known as the “One China Policy” and the rest is history.</span>\n<span class=\"para\"><strong>The heritage of the Warsaw Talks</strong></span>\n<span class=\"para\">Throughout all the groundbreaking developments between the US and China described in this article, and all the events that virtually forged the present global status quo and the shape of US-China relations, the Warsaw Talks were always in the background. Throughout their existence, the talks remained rather unseen and in the shadows, yet proved immensely important for all the developments leading to rapprochement between the US and China.</span>\n<span class=\"para\">The Warsaw Talks represent a forgotten chapter of Sino-American relations, overshadowed by the dramatic and groundbreaking diplomatic breakthroughs of the early 1970s. Yet, without these quiet efforts between American and Chinese diplomats that took place in the Myślewicki Palace in the Łazienki Park in Warsaw, the eventual rapprochement might never have occurred. The Warsaw Talks were the secret silent whispers that preceded the loud official steps taken toward Sino-American reconciliation that would eventually reshape the global order.</span>\n<span class=\"para\">Nowadays, as the world is once again witnessing rising tensions between the US and China, the heritage of the Warsaw Talks remains relevant. The most important lesson that could be learned from these talks is that diplomatic efforts and dialogue, even in the face of seemingly insurmountable differences, are essential and effective to maintaining peace and stability. The heritage of the Warsaw Talks reminds us that in crucial moments of history, diplomacy, often criticized for being too slow, frustrating or even irrelevant, is absolutely indispensable in shaping the peaceful, prosperous and beneficial course of global and regional events and developments.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>graduated from the University of Silesia and the College of Europe in Natolin, Warsaw. Currently, he works as an academic assistant in political science and international relations at the College of Europe in Natolin, where he researches Chinese foreign policy, EU-China relations, and Chinese and European development initiatives. He is mostly interested in the role of narratives and perceptions in these fields.</span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Mientras los responsables de políticas de EE. UU. estaban mayormente enfocados en las acciones de la URSS, la Unión Soviética no era el único país euroasiático presente en su radar. Aún más lejos de EE. UU., otro poder emergente comenzó a captar la atención de los responsables de políticas estadounidenses: la República Popular de China (RPC). En sus primeros años, la RPC fue vista como un misterio para Occidente, y los funcionarios estadounidenses en Washington no estaban seguros de cómo abordar este estado comunista recién formado liderado por Mao Zedong. Poco sabían que los pasos diplomáticos que estaban a punto de tomar respecto a la RPC remodelarían el orden global, y sus efectos aún se sentirían hoy en 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>El contexto de la Guerra Fría</strong></span>\n<span class=\"para\">Tras la rendición japonesa en 1945, China quedó <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“devastada y dividida”</a> en los años inmediatos de la posguerra. El país se convirtió en un teatro de enfrentamientos entre nacionalistas y comunistas, ambos aspirando a apoderarse del poder sobre el estado. En ese momento, los responsables de políticas de EE. UU. y el público en general simpatizaban en gran medida con los nacionalistas chinos, el Kuomintang (KMT), liderado por Chiang Kai-shek. Por otro lado, la Unión Soviética decidió “mantener sus opciones abiertas” y reconoció oficialmente al gobierno nacionalista de China. Al mismo tiempo, el estado socialista mantenía suministros de armas al partido comunista, liderado por Mao Zedong. Las tensiones entre nacionalistas y comunistas seguían creciendo. Así, EE. UU. procedió con sus esfuerzos diplomáticos de conciliación, personificados primero por Patrick J. Hurley, el embajador de EE. UU. en China, y más tarde por el general George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Sin embargo, la idea estadounidense de instar a una coalición entre nacionalistas y comunistas fracasó y estalló una guerra civil, con los comunistas emergiendo victoriosos en el continente en 1949. Los nacionalistas se vieron posteriormente obligados a retirarse a la isla de Taiwán. Este desarrollo sentó las bases para la diplomacia temprana de la Guerra Fría, con EE. UU. apoyando a la República de China en Taiwán y la Unión Soviética respaldando a la República Popular de China en el continente.</span>\n<span class=\"para\">Después de este desarrollo, como señala Kissinger en su libro <em>Sobre China</em>, EE. UU. se quedó con <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“segundas reflexiones sobre su pasividad cuando se enfrentó a la victoria comunista en la guerra civil china”</a>. Para los responsables de políticas de EE. UU., China se convirtió en un símbolo de la posibilidad de que el comunismo se expandiera en el este y sureste de Asia. Cuando comenzó la trágica Guerra de Corea en 1950, las tropas estadounidenses y aliadas de las Naciones Unidas ingresaron físicamente a la guerra del lado de Corea del Sur y lucharon por casi cada centímetro de tierra coreana, contra las tropas comunistas norcoreanas apoyadas por la RPC y la URSS. Estos eventos fueron seguidos por el establecimiento de ANZUS (“Tratado de Seguridad de Australia, Nueva Zelanda y Estados Unidos”) en 1951 y SEATO (“Organización del Tratado del Sudeste Asiático”) en 1954. Ambos tratados respaldados por EE. UU. fueron creados para <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">contener la expansión del comunismo</a> en la región, que también era un objetivo oficialmente compartido por EE. UU. al invadir Vietnam en 1965. Todos estos eventos parecían similares a una reacción en cadena de piezas de dominó en forma de derrotas de la política exterior de EE. UU., siendo la primera pieza de dominó la conversión de China al comunismo en 1949.</span>\n<span class=\"para\">Sin embargo, en el gobierno de EE. UU., había un hombre que tenía una visión profética de las relaciones entre EE. UU. y China que, en ese momento, no era compartida por ninguno de sus contemporáneos. Este fue Dean Acheson, el Secretario de Estado en la administración de Truman. Cuando todos sus colegas estaban profundamente inmersos en la lucha ideológica contra China, en 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postuló</a> que las relaciones con China debían basarse en intereses nacionales y afirmó que <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“la integridad de China era un interés nacional estadounidense independientemente de la ideología doméstica de China.”</a> Como señala Kissinger, estas opiniones no serían compartidas por ningún otro alto funcionario estadounidense hasta que Richard Nixon asumiera el poder casi dos décadas después.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Charlas de Varsovia</strong></span>\n<span class=\"para\">Durante su tiempo en el cargo, Acheson logró impulsar algunas de sus ideas, lo que se reflejó en las primeras conversaciones diplomáticas significativas, aunque en gran medida olvidadas, entre EE. UU. y China que comenzaron en 1958 en Varsovia, Polonia. Estas continuaron hasta 1970, poco antes del acercamiento oficial entre EE. UU. y China.</span>\n<span class=\"para\">Aunque la gran mayoría de estas conversaciones encubiertas se llevaron a cabo en Varsovia, la verdad es que comenzaron un poco antes, en 1955 en Ginebra, pero resultaron problemáticas e inconclusas. Kissinger escribe que el único éxito de estas conversaciones fue que China y EE. UU. permitieron que los ciudadanos atrapados en cada país por la guerra civil regresaran a casa. Por eso, estas conversaciones se recordaron principalmente por el incidente que ocurrió entre John Foster Dulles, el Secretario de Estado en la administración de Dwight D. Eisenhower, y Zhou Enlai, el primer Primer Ministro y Ministro de Relaciones Exteriores de China. En 1955, durante una de las reuniones en Ginebra, probablemente debido a sus fuertes creencias ideológicas y opiniones sobre China, Dulles se negó a estrechar la mano de Zhou, lo que fue bien recordado y mencionado incluso en las conversaciones de 1972 entre Nixon y Zhou. Dado que las conversaciones de Ginebra no estaban produciendo los desarrollos tan necesarios, en 1957, EE. UU. envió a un funcionario de menor rango (sin estatus de embajador) para continuar las conversaciones con el lado chino. Esto se convirtió en un pretexto para que ambas partes <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspendieran las conversaciones durante nueve meses</a>.</span>\n<span class=\"para\">Por lo tanto, el tema más importante seguía sin resolverse sobre la mesa: la cuestión de Taiwán y la Primera Crisis del Estrecho de Taiwán que ocurrió entre 1954-55. Deseando prevenir la escalada, ambas partes sabían muy bien que las conversaciones debían reanudarse. Después del fracaso de Ginebra y debido a la erupción de la Segunda Crisis del Estrecho de Taiwán en 1958, se decidió que los esfuerzos diplomáticos de EE. UU. y China continuarían en Varsovia.</span>\n<span class=\"para\">Pero, ¿por qué Varsovia y por qué Polonia? La razón es bastante trivial. Polonia fue uno de los pocos países (además de sus “aliados” en el bloque comunista) que reconoció a la RPC en 1949 y albergó embajadas y diplomáticos tanto de EE. UU. como de la RPC. Polonia también se dio algo de credibilidad diplomática cuando, en virtud del Acuerdo de Armisticio de Corea que puso fin a la Guerra de Corea en 1953, se unió a la <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Comisión de Supervisión de Naciones Neutrales</a>. Esto tenía como objetivo supervisar y observar el armisticio en la península de Corea. Estos fueron los factores que empujaron a los funcionarios de EE. UU. y China a elegir Varsovia para la continuación de sus esfuerzos diplomáticos. Este desarrollo ahora se conoce como las Charlas de Varsovia, que constituyeron el primer paso crucial en las relaciones diplomáticas entre EE. UU. y China.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La cuestión de Taiwán</strong></span>\n<span class=\"para\">Desde el principio, la cuestión de Taiwán dominó las Charlas de Varsovia. Como se mencionó anteriormente, el principal pretexto para convocarlas fue la Segunda Crisis del Estrecho de Taiwán en 1958, durante la cual China bombardeó las islas de Quemoy (Kinmen) y Matsu, que estaban controladas por Taiwán. EE. UU. respondió enviando a la 17ª Flota de la Marina de EE. UU. al área, aumentando las tensiones y llevando a las dos potencias al borde de la guerra. Para China, la reunificación con Taiwán y <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“liberarlo”</a> eran cuestiones innegociables, mientras que EE. UU., como reiteró John Foster Dulles, se mantenía comprometido con la defensa de esta isla. Teniendo en cuenta la fuerza de las posturas de ambas partes, un conflicto abierto probablemente habría sido inevitable, lo que habría sido perjudicial tanto para EE. UU. como para China en ese momento. Precisamente por eso decidieron reanudar las conversaciones diplomáticas en Varsovia.</span>\n<span class=\"para\">A lo largo de este período, las Charlas de Varsovia sirvieron como un canal diplomático crucial. Aunque las conversaciones a menudo se estancaban sobre la cuestión de Taiwán, proporcionaron un medio para que EE. UU. y China gestionaran sus diferencias sin recurrir al conflicto militar. Ambas partes utilizaron las conversaciones para enviar señales sobre sus intenciones, probando las aguas para posibles áreas de compromiso e incluso cooperación. Para China, las conversaciones también ofrecieron una oportunidad para afirmar su independencia de la Unión Soviética, demostrando que podía participar en la diplomacia con Occidente en sus propios términos.</span>\n<span class=\"para\">Estos temas parecían haber tenido un efecto casi inmediato en lo que estaba a punto de suceder en las siguientes dos décadas. La década de 1960 estaba destinada a ser una década innovadora para las relaciones sino-estadounidenses. A lo largo de las conversaciones, EE. UU. comenzó a darse cuenta de que China no era un tipo normal de proxy soviético (como era el caso de los países de Europa Central), y que estaba dispuesta a forjar su propio camino en los asuntos internacionales. Gracias a las Charlas de Varsovia, EE. UU. también comenzó a perseguir de manera más gradual y decisiva las ideas de Dean Acheson, que más tarde fueron reformuladas y ajustadas por figuras como Henry Kissinger, quien construiría su enfoque hacia China sobre las bases sentadas por las Charlas de Varsovia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La ruptura sino-soviética</strong></span>\n<span class=\"para\">La década de 1960 trajo consigo un desarrollo que se convirtió en uno de los motores del cambio dentro del paradigma de las relaciones sino-estadounidenses: la ruptura sino-soviética. Tras la muerte de Stalin en 1953, Nikita Jrushchov se convirtió en el Primer Secretario del Partido Comunista de la URSS, por lo que de facto era el líder del país. Comenzó el proceso de desestalinización de la URSS y sus aliados de Europa Central y del Este, que culminó en su famoso, pero entonces secreto discurso de 1956 titulado “Sobre el culto a la personalidad y sus consecuencias”. Este discurso, que criticaba el régimen de Stalin y sus métodos, fue un gran shock para numerosos líderes comunistas, incluido Mao Zedong.</span>\n<span class=\"para\">Él percibió las ideas de Jrushchov sobre la desestalinización y el refresco de las relaciones con Occidente como <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionistas” y no siguiendo la aplicación de la verdadera ideología marxista-leninista.</a> \nLas tensiones entre China y la URSS eran tan altas que en una de las reuniones, Zhou Enlai supuestamente llamó a Jrushchov, hijo de un minero, un <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traidor a su clase”</a>. Por lo tanto, la década de 1960 fue el escenario de la ruptura sino-soviética, un desarrollo crucial que no pasó desapercibido en Washington. De acuerdo con el viejo proverbio “el enemigo de mi enemigo es mi amigo”, cuando China se convirtió en enemiga de la URSS, de repente, los responsables de políticas de EE. UU. se encontraron con un regalo en bandeja de plata: la oportunidad de establecer una alineación estratégica con China.</span>\n<span class=\"para\">Precisamente aquí es donde las Charlas de Varsovia entraron en juego. Permanecieron como uno de los canales de comunicación más importantes entre EE. UU. y China en la década de 1960. \nLas conversaciones continuaron a lo largo de este período, pero el progreso se mantuvo bastante lento ya que ambas partes permanecieron cautelosas. De hecho, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">algunas fuentes</a> afirman que ambas partes estaban tan cautelosas que partes de las comunicaciones durante las reuniones se escribieron en papel, en lugar de ser habladas. Esto se debió a que ambas partes temían decir ciertas cosas en voz alta, ya que temían ser escuchadas por las autoridades comunistas soviéticas o polacas. No obstante, las conversaciones siguieron siendo un lugar para el intercambio de quejas e ideas, aunque con poco progreso tangible en temas importantes como Taiwán. Sin embargo, la mera existencia de este canal de comunicación ayudó a prevenir conflictos y proporcionó una valiosa base para futuros avances diplomáticos que estaban a punto de tener lugar.</span>\n<span class=\"para\">Aparte de la ruptura sino-soviética, la década de 1960 también fue un escenario para numerosos otros desarrollos, como la Guerra de Vietnam, que consumió la atención de los responsables de políticas de EE. UU., o la Revolución Cultural, comandada por Mao en China. Ambos desarrollos en algún momento comenzaron a ser problemáticos para los respectivos gobiernos y esto los empujó, independientemente unos de otros, a comenzar a explorar la posibilidad de un acercamiento sino-estadounidense.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Acercamiento</strong></span>\n<span class=\"para\">A medida que avanzaba la década de 1960, tanto EE. UU. como China comenzaron a mirar gradualmente más y más el uno hacia el otro. Como escribe Kissinger, durante una de las Charlas de Varsovia en marzo de 1966, el representante estadounidense en las conversaciones ofreció una rama de olivo a China al afirmar que “el gobierno de los Estados Unidos estaba dispuesto a desarrollar más relaciones con la República Popular de China.” Kissinger añade que fue la primera vez que un funcionario estadounidense utilizó la denominación oficial posterior a 1949 para China en cualquier capacidad formal.</span>\n<span class=\"para\">Pronto después, en 1969, Richard Nixon ganó las elecciones, se convirtió en el Presidente de los Estados Unidos y, junto con su Asesor de Seguridad Nacional, Henry Kissinger, inició procesos que llevaron a lo que Kissinger llama un “momento revolucionario en la política exterior de EE. UU.”. Este fue el anuncio de Nixon de que EE. UU. tenía un interés estratégico en la supervivencia del mayor estado comunista del mundo: China.</span>\n<span class=\"para\">Ese fue precisamente el momento en el que las Charlas de Varsovia comenzaron a desvanecerse lentamente, ya que serían <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“demasiado de bajo nivel para presentar una visión de tal magnitud”</a>. Desde 1958, todas <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 reuniones</a> han ofrecido un marco para explorar posibles avances en las relaciones entre EE. UU. y China. Con el trabajo de Nixon y Kissinger, todos los esfuerzos realizados en las Charlas de Varsovia por parte de diplomáticos estadounidenses y chinos finalmente dieron sus frutos.</span>\n<span class=\"para\">Después de 1969, los desarrollos en las relaciones entre EE. UU. y China cambiaron a un ritmo abrumador. En 1971, Kissinger realizó una visita secreta a China y en 1972, después de todos estos años, Nixon finalmente se reunió con Mao y acordó el <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Comunicado de Shanghái”</a>. Aunque se percibió como un éxito en ese momento, poco sabían Nixon y Kissinger que una frase del comunicado crearía un problema que es visible y tangible no solo en las relaciones entre EE. UU. y China, sino también en los asuntos globales hoy en día. Esta frase es <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“los Estados Unidos reconocen que todos los chinos de ambos lados del Estrecho de Taiwán mantienen que solo hay una China y que Taiwán es parte de China.”</a> Esta idea pronto se conoció como la “Política de Una Sola China” y el resto es historia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>El legado de las Charlas de Varsovia</strong></span>\n<span class=\"para\">A lo largo de todos los desarrollos innovadores entre EE. UU. y China descritos en este artículo, y todos los eventos que forjaron prácticamente el presente statu quo global y la forma de las relaciones entre EE. UU. y China, las Charlas de Varsovia siempre estuvieron en segundo plano. A lo largo de su existencia, las conversaciones permanecieron bastante invisibles y en las sombras, pero demostraron ser inmensamente importantes para todos los desarrollos que llevaron al acercamiento entre EE. UU. y China.</span>\n<span class=\"para\">Las Charlas de Varsovia representan un capítulo olvidado de las relaciones sino-estadounidenses, ensombrecido por los dramáticos y revolucionarios avances diplomáticos de principios de la década de 1970. Sin embargo, sin estos esfuerzos silenciosos entre diplomáticos estadounidenses y chinos que tuvieron lugar en el Palacio Myślewicki en el Parque Łazienki en Varsovia, el eventual acercamiento podría nunca haber ocurrido. Las Charlas de Varsovia fueron los susurros silenciosos secretos que precedieron los ruidosos pasos oficiales tomados hacia la reconciliación sino-estadounidense que eventualmente remodelarían el orden global.</span>\n<span class=\"para\">Hoy en día, a medida que el mundo es testigo una vez más de las crecientes tensiones entre EE. UU. y China, el legado de las Charlas de Varsovia sigue siendo relevante. La lección más importante que se puede aprender de estas conversaciones es que los esfuerzos diplomáticos y el diálogo, incluso ante diferencias aparentemente insuperables, son esenciales y efectivos para mantener la paz y la estabilidad. El legado de las Charlas de Varsovia nos recuerda que en momentos cruciales de la historia, la diplomacia, a menudo criticada por ser demasiado lenta, frustrante o incluso irrelevante, es absolutamente indispensable para dar forma al curso pacífico, próspero y beneficioso de los eventos y desarrollos globales y regionales.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>se graduó de la Universidad de Silesia y del Colegio de Europa en Natolin, Varsovia. Actualmente, trabaja como asistente académico en ciencias políticas y relaciones internacionales en el Colegio de Europa en Natolin, donde investiga la política exterior china, las relaciones entre la UE y China, y las iniciativas de desarrollo chinas y europeas. Está principalmente interesado en el papel de las narrativas y percepciones en estos campos.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Vaikka Yhdysvaltojen päättäjät keskittyivät pääasiassa Neuvostoliiton toimiin, Neuvostoliitto ei ollut ainoa Euraasian maa, joka oli heidän tarkkailulistallaan. Vielä kauempana Yhdysvalloista toinen nouseva valta alkoi herättää Yhdysvaltojen päättäjien huomiota – Kiinan kansantasavalta (PRC). Sen varhaisina vuosina PRC nähtiin lännelle mysteerinä, ja Yhdysvaltojen viranomaiset Washingtonissa olivat epävarmoja siitä, miten lähestyä tätä tuoretta kommunistista valtiota, jota johti Mao Zedong. He eivät tienneet, että ne diplomaattiset askeleet, joita he olivat ottamassa PRC:hen nähden, muuttaisivat globaalia järjestystä, ja niiden vaikutukset tuntuisivat vielä tänä päivänä vuonna 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kylmän sodan konteksti</strong></span>\n<span class=\"para\">Japanin antautumisen jälkeen vuonna 1945 Kiina oli <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“jättänyt autioksi ja jakautunut”</a> välittömästi sodan jälkeen. Maasta tuli taistelukenttä nationalisteille ja kommunisteille, jotka molemmat pyrkivät valtaamaan vallan valtiosta. Tuolloin Yhdysvaltojen päättäjät ja yleisö myötäelivät suurelta osin kiinalaisille nationalisteille, Kuomintangille (KMT), jota johti Chiang Kai-shek. Toisaalta Neuvostoliitto päätti “pitää vaihtoehtonsa avoimina” ja tunnusti virallisesti Kiinan nationalistisen hallituksen. Samalla sosialistinen valtio ylläpiti aseita kommunistiselle puolueelle, jota johti Mao Zedong. Nationalistien ja kommunistien välinen jännitys kasvoi. Näin ollen Yhdysvallat jatkoi diplomaattisia sovitteluyrityksiään, joita personoivat aluksi Patrick J. Hurley, Yhdysvaltojen suurlähettiläs Kiinassa, ja myöhemmin kenraali George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin amerikkalainen ajatus kehottaa koalitioon kiinalaisten nationalistien ja kommunistien välillä epäonnistui, ja sisällissota syttyi, kun kommunistit voittivat mantereella vuonna 1949. Nationalistit pakotettiin sen jälkeen vetäytymään Taiwanin saarelle. Tämä kehitys loi pohjan varhaiselle kylmän sodan diplomatialle, jossa Yhdysvallat tuki Taiwanin Kiinan tasavaltaa ja Neuvostoliitto tuki Kiinan kansantasavaltaa mantereella.</span>\n<span class=\"para\">Tämän kehityksen jälkeen, kuten Kissinger toteaa kirjassaan <em>On China</em>, Yhdysvallat jäi <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“toisille ajatuksille passiivisuudestaan kommunistisen voiton edessä Kiinan sisällissodassa”</a>. Yhdysvaltojen päättäjille Kiina tuli symboliksi kommunismin leviämisen mahdollisuudesta Itä- ja Kaakkois-Aasiassa. Kun traaginen Korean sota alkoi vuonna 1950, Yhdysvallat ja liittoutuneet Yhdistyneet Kansakunnat osallistuivat sotaan Etelä-Korean puolella ja taistelivat lähes jokaisesta sentistä korealaista maata kommunistisia pohjoiskorealaisia joukkoja vastaan, joita tukivat PRC ja Neuvostoliitto. Näiden tapahtumien jälkeen perustettiin ANZUS (“Australia, Uuden-Seelannin ja Yhdysvaltojen turvallisuussopimus”) vuonna 1951 ja SEATO (“Kaakkois-Aasian sopimusjärjestö”) vuonna 1954. Molemmat Yhdysvaltojen tukemat sopimukset luotiin <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">estämään kommunismin leviämistä</a> alueella, mikä oli myös Yhdysvaltojen virallisesti jakama tavoite Vietnamiin hyökkäyksessä vuonna 1965. Kaikki nämä tapahtumat näyttivät olevan kuin dominoefekti Yhdysvaltojen ulkopolitiikan tappioista, ensimmäisen dominoefektin muodossa Kiinan muuttumisesta kommunistiseksi vuonna 1949.</span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin Yhdysvaltojen hallituksessa oli yksi mies, jolla oli profeetallinen näkemys Yhdysvaltojen ja Kiinan suhteista, jota hänen aikalaistensa keskuudessa ei jaettu. Tämä oli Dean Acheson, Trumanin hallinnon ulkoministeri. Kun kaikki hänen kollegansa olivat syvästi uppoutuneet ideologiseen taisteluun Kiinaa vastaan, vuonna 1950 Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">esitti</a> suhteiden perustamista Kiinaan kansallisista eduista ja väitti, että <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“Kiinan eheys oli amerikkalainen kansallinen etu riippumatta Kiinan sisäisestä ideologiasta.”</a> Kuten Kissinger toteaa, näitä näkemyksiä ei jaettu minkään muun Yhdysvaltojen korkean viranomaisen keskuudessa ennen kuin Richard Nixon nousi valtaan lähes kaksi vuosikymmentä myöhemmin.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Varsovan keskustelut</strong></span>\n<span class=\"para\">Acheson onnistui virassaan viemään läpi joitakin ideoitaan, mikä heijastui ensimmäisissä merkittävissä, vaikkakin suurelta osin unohdetuissa, diplomaattisissa keskusteluissa Yhdysvaltojen ja Kiinan välillä, jotka alkoivat vuonna 1958 Varsovassa, Puolassa. Näitä jatkettiin aina vuoteen 1970 asti, juuri ennen Yhdysvaltojen ja Kiinan virallista lähentymistä.</span>\n<span class=\"para\">Vaikka suurin osa näistä salaisista keskusteluista käytiin Varsovassa, totuus on, että ne alkoivat hieman aikaisemmin, vuonna 1955 Genevessä, mutta osoittautuivat ongelmallisiksi ja tuloksettomiksi. Kissinger kirjoittaa, että näiden keskustelujen ainoa menestys oli se, että Kiina ja Yhdysvallat sallivat kansalaisten, jotka olivat jääneet loukkuun kummassakin maassa sisällissodan vuoksi, palata kotiin. Siksi näitä keskusteluja muistettiin pääasiassa John Foster Dullesin, Dwight D. Eisenhowerin hallinnon ulkoministerin, ja Zhou Enlain, Kiinan ensimmäisen pääministerin ja ulkoministerin, välisestä välikohtauksesta. Vuonna 1955, yhden Geneven kokouksen aikana, todennäköisesti hänen voimakkaiden ideologisten uskomustensa ja mielipiteidensä vuoksi Kiinasta, Dulles kieltäytyi puristamasta Zhou’n kättä, mikä muistettiin hyvin ja mainittiin jopa vuonna 1972 Nixonin ja Zhou’n keskusteluissa. Koska Geneven keskustelut eivät tuottaneet kaivattuja kehityksiä, vuonna 1957 Yhdysvallat lähetti alempiarvoisen viranomaisen (ilman suurlähettilään asemaa) jatkamaan keskusteluja kiinalaisen osapuolen kanssa. Tämä tuli tekosyyksi molemmille osapuolille <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">keskeyttää keskustelut yhdeksäksi kuukaudeksi</a>.</span>\n<span class=\"para\">Sen vuoksi tärkein kysymys oli edelleen ratkaisematta pöydällä: Taiwanin kysymys ja ensimmäinen Taiwaninsalmen kriisi, joka tapahtui vuosina 1954-55. Haluten estää eskalaatiota, molemmat osapuolet tiesivät hyvin, että keskustelut on jatkettava. Geneven epäonnistumisen jälkeen ja toisen Taiwaninsalmen kriisin puhkeamisen vuoksi vuonna 1958 päätettiin, että Yhdysvaltojen ja Kiinan diplomaattiset ponnistelut jatkuisivat Varsovassa.</span>\n<span class=\"para\">Mutta miksi Varsova ja miksi Puola? Syynä on melko triviaalinen. Puola oli yksi harvoista maista (paitsi sen “liittolaisista” kommunistisessa blokkissa), joka tunnusti PRC:n vuonna 1949 ja isännöi sekä Yhdysvaltojen että PRC:n suurlähetystöjä ja diplomaattisia edustajia. Puola antoi myös itselleen diplomaattista uskottavuutta, kun se Korean aselevon sopimuksen voimalla, joka päätti Korean sodan vuonna 1953, liittyi <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutraalien kansojen valvontakomissioon</a>. Tämä oli tarkoitettu valvomaan ja tarkkailemaan aselevon noudattamista Korean niemimaalla. Nämä olivat tekijöitä, jotka saivat Yhdysvaltojen ja Kiinan viranomaiset valitsemaan Varsovan diplomaattisten ponnistelujensa jatkamiseen. Tämä kehitys tunnetaan nyt Varsovan keskusteluina, jotka muodostivat ratkaisevan ensimmäisen askeleen Yhdysvaltojen ja Kiinan diplomaattisissa suhteissa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Taiwanin kysymys</strong></span>\n<span class=\"para\">Alusta alkaen Taiwanin kysymys hallitsi Varsovan keskusteluja. Kuten aiemmin todettiin, niiden kokoontumisen pääasiallinen tekosyy oli toinen Taiwaninsalmen kriisi vuonna 1958, jolloin Kiina pommitti Taiwanin hallitsemia Quemoy (Kinmen) ja Matsu -saaria. Yhdysvallat vastasi lähettämällä Yhdysvaltojen laivaston 17. laivaston alueelle, mikä lisäsi jännitystä ja vei kaksi suurvaltaa sodan partaalle. Kiinalle Taiwanin yhdistäminen ja <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“vapauttaminen”</a> olivat neuvoteltavia kysymyksiä, kun taas Yhdysvallat, kuten John Foster Dulles toisti, pysyi sitoutuneena tämän saaren puolustamiseen. Ottaen huomioon molempien osapuolten kantojen vahvuuden, avoin konflikti olisi todennäköisesti ollut väistämätöntä, mikä olisi ollut haitallista sekä Yhdysvalloille että Kiinalle tuolloin. Juuri siksi he päättivät jälleen kokoontua diplomaattisiin keskusteluihin Varsovassa.</span>\n<span class=\"para\">Koko tämän ajan Varsovan keskustelut toimivat tärkeänä diplomaattisena takaoven kanavana. Vaikka keskustelut usein pysähtyivät Taiwanin kysymyksen vuoksi, ne tarjosivat Yhdysvalloille ja Kiinalle keinon hallita erimielisyyksiään ilman sotilaallista konfliktia. Molemmat osapuolet käyttivät keskusteluja lähettääkseen signaaleja toisilleen aikomuksistaan, testaten mahdollisia kompromissin ja jopa yhteistyön alueita. Kiinalle keskustelut tarjosivat myös mahdollisuuden vahvistaa itsenäisyyttään Neuvostoliitosta, osoittaen, että se pystyi käymään diplomatiaa lännen kanssa omilla ehdoillaan.</span>\n<span class=\"para\">Nämä kysymykset näyttivät vaikuttaneen lähes välittömästi siihen, mitä oli tapahtumassa seuraavien kahden vuosikymmenen aikana. 1960-luku oli tarkoitettu olevan mullistava vuosikymmen Kiinan ja Yhdysvaltojen suhteille. Koko keskustelujen ajan Yhdysvallat alkoi ymmärtää, että Kiina ei ollut normaali tyyppinen Neuvostoliiton proxy (kuten oli keskisen Euroopan maiden kohdalla), ja että se oli valmis luomaan oman polkunsa kansainvälisissä asioissa. Kiitos Varsovan keskustelujen, Yhdysvallat alkoi myös vähitellen ja päättäväisesti edistää Dean Achesonin ideoita, joita myöhemmin muokkasivat ja säätivät sellaiset henkilöt kuin Henry Kissinger, joka rakentaisi lähestymistapansa Kiinaan Varsovan keskustelujen luomien perustusten varaan.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sino-neuvostoliittolainen jakautuminen</strong></span>\n<span class=\"para\">1960-luku toi mukanaan kehityksen, joka tuli yhdeksi muutoksen moottoriksi Kiinan ja Yhdysvaltojen suhteiden paradigman sisällä: sino-neuvostoliittolaisen jakautumisen. Stalinin kuoleman jälkeen vuonna 1953 Nikita Hruštšovista tuli Neuvostoliiton kommunistisen puolueen ensimmäinen sihteeri, joten de facto maan johtaja. Hän aloitti Neuvostoliiton ja sen Keski- ja Itä-Euroopan liittolaisten de-stalinisaatioprosessin, joka huipentui hänen nyt kuuluisaan, mutta silloin salassa pidettyyn puheeseensa vuonna 1956, jonka otsikkona oli “Persoonakultin ja sen seurausten kritiikki”. Tämä puhe, joka kritisoi Stalinin hallintoa ja hänen menetelmiään, oli suuri shokki monille kommunistisille johtajille, mukaan lukien Mao Zedongille.</span>\n<span class=\"para\">Hän piti Hruštšovin de-stalinisaatio-ideoita ja suhteiden uudistamista lännen kanssa <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionistisina” eikä todellisen marxilais-leninistisen ideologian soveltamisena.</a> \nKiinan ja Neuvostoliiton välinen jännitys oli niin korkea, että yhdessä kokouksessa Zhou Enlain väitetään kutsuneen Hruštšovia, kaivostyöläisen poikaa, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“luokkansa petturiksi”</a>. 1960-luku oli siis näyttämönä sino-neuvostoliittolaiselle jakautumiselle, joka oli ratkaiseva kehitys, joka ei jäänyt huomaamatta Washingtonissa. Vanhan sananlaskun mukaan “viholliseni vihollinen on ystäväni”, kun Kiina tuli Neuvostoliiton viholliseksi, Yhdysvaltojen päättäjille tarjottiin yhtäkkiä lahja hopeatarjottimella: mahdollisuus luoda strateginen liitto Kiinan kanssa.</span>\n<span class=\"para\">Tässä vaiheessa Varsovan keskustelut tulivat peliin. Ne pysyivät yhtenä tärkeimmistä viestintäkanavista Yhdysvaltojen ja Kiinan välillä 1960-luvulla. \nKeskustelut jatkuivat koko tämän ajan, mutta edistyminen pysyi melko hitaana, kun molemmat osapuolet pysyivät varovaisina. Itse asiassa <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">jotkut lähteet</a> toteavat, että molemmat osapuolet olivat niin varovaisia, että osia viestinnästä kokouksissa kirjoitettiin paperille sen sijaan, että niitä olisi sanottu ääneen. Tämä johtui siitä, että molemmat osapuolet pelkäsivät sanoa tiettyjä asioita ääneen, koska he pelkäsivät, että Neuvostoliiton tai Puolan kommunistiset viranomaiset kuuntelisivat. Siitä huolimatta keskustelut pysyivät tilana erimielisyyksien ja ideoiden vaihtoon, vaikkakin suurista kysymyksistä, kuten Taiwanista, ei ollut paljon konkreettista edistystä. Kuitenkin pelkkä tämän viestintäkanavan olemassaolo auttoi estämään konflikteja ja tarjosi arvokkaan perustan tuleville diplomaattisille läpimurroille, jotka olivat tulossa.</span>\n<span class=\"para\">Paitsi sino-neuvostoliittolainen jakautuminen, 1960-luku oli myös näyttämönä monille muille kehityksille, kuten Vietnamin sodalle, joka vei Yhdysvaltojen päättäjien huomion, tai kulttuurivallankumoukselle, jota johti Mao Kiinassa. Molemmat nämä kehitykset alkoivat jossain vaiheessa olla ongelmallisia kyseisille hallituksille, ja tämä sai ne, itsenäisesti toisistaan, tutkimaan mahdollisuutta sino-amerikkalaiseen lähentymiseen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Lähentyminen</strong></span>\n<span class=\"para\">Kun 1960-luku eteni, sekä Yhdysvallat että Kiina alkoivat vähitellen katsoa yhä enemmän toisiaan kohti. Kuten Kissinger kirjoittaa, yhden Varsovan keskustelun aikana maaliskuussa 1966, Yhdysvaltojen edustaja keskusteluissa tarjosi Kiinalle öljyhaaran sanomalla, että “Yhdysvaltojen hallitus oli valmis kehittämään edelleen suhteita Kiinan kansantasavaltaan.” Kissinger lisää, että se oli ensimmäinen kerta, kun amerikkalainen viranomainen käytti virallista vuoden 1949 jälkeistä nimitystä Kiinalle muodollisessa yhteydessä.</span>\n<span class=\"para\">Pian tämän jälkeen, vuonna 1969, Richard Nixon voitti vaalit, tuli Yhdysvaltojen presidentiksi ja yhdessä kansallisen turvallisuuden neuvonantajansa Henry Kissingerin kanssa aloitti prosessit, jotka johtivat siihen, mitä Kissinger kutsuu “vallankumoukselliseksi hetkeksi Yhdysvaltojen ulkopolitiikassa”. Tämä oli Nixonin ilmoitus siitä, että Yhdysvalloilla oli strateginen etu suurimman kommunistisen valtion, Kiinan, selviytymisessä.</span>\n<span class=\"para\">Juuri tuolloin Varsovan keskustelut alkoivat hitaasti hiipua, koska ne olisivat <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“liian alhaisia esittämään niin suurta näkemystä”</a>. Vuodesta 1958 lähtien kaikki <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 kokousta</a> ovat tarjonneet kehyksen mahdollisten läpimurtojen tutkimiseen Yhdysvaltojen ja Kiinan suhteissa. Nixonin ja Kissingerin työn myötä kaikki Varsovan keskusteluihin Yhdysvaltojen ja Kiinan diplomaattien toimesta tehdyt ponnistelut tulivat lopulta hedelmällisiksi.</span>\n<span class=\"para\">Vuoden 1969 jälkeen Yhdysvaltojen ja Kiinan suhteissa tapahtuvat kehitykset muuttuivat valtavalla vauhdilla. Vuonna 1971 Kissinger teki salaisen vierailun Kiinaan ja vuonna 1972, kaikkien näiden vuosien jälkeen, Nixon viimein tapasi Maon ja sopi yhteisestä <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Shanghai-viestistä”</a>. Vaikka sitä pidettiin tuolloin menestyksenä, Nixonilla ja Kissingerilla ei ollut aavistustakaan siitä, että yksi lause viestistä aiheuttaisi ongelman, joka on näkyvissä ja käsin kosketeltavissa ei vain Yhdysvaltojen ja Kiinan suhteissa, vaan myös globaalissa politiikassa tänään. Tämä lause on <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Yhdysvallat tunnustaa, että kaikki kiinalaiset kummallakin puolella Taiwaninsalmea pitävät, että on vain yksi Kiina ja että Taiwan on osa Kiinaa.”</a> Tämä ajatus tuli pian tunnetuksi “Yhden Kiinan politiikkana” ja loput on historiaa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Varsovan keskustelujen perintö</strong></span>\n<span class=\"para\">Koko tämän artikkelissa kuvattujen Yhdysvaltojen ja Kiinan mullistavien kehitysten ja kaikkien tapahtumien, jotka käytännössä muovasivat nykyistä globaalia status quoa ja Yhdysvaltojen ja Kiinan suhteiden muotoa, Varsovan keskustelut olivat aina taustalla. Koko olemassaolonsa ajan keskustelut pysyivät melko näkymättöminä ja varjoissa, mutta osoittautuivat äärimmäisen tärkeiksi kaikille kehityksille, jotka johtivat Yhdysvaltojen ja Kiinan lähentymiseen.</span>\n<span class=\"para\">Varsovan keskustelut edustavat unohtunutta lukua Kiinan ja Yhdysvaltojen suhteissa, joka on varjostettu 1970-luvun alun dramaattisista ja mullistavista diplomaattisista läpimurroista. Ilman näitä hiljaisia ponnisteluja amerikkalaisten ja kiinalaisten diplomaattien välillä, jotka tapahtuivat Myślewicki-palatsissa Łazienki-puistossa Varsovassa, lopullinen lähentyminen ei ehkä olisi koskaan tapahtunut. Varsovan keskustelut olivat salaisia hiljaisia kuiskauksia, jotka edelsivät äänekkäitä virallisia askeleita kohti Kiinan ja Yhdysvaltojen sovintoa, joka lopulta muuttaisi globaalia järjestystä.</span>\n<span class=\"para\">Nykyään, kun maailma jälleen todistaa Yhdysvaltojen ja Kiinan välisiä kasvavia jännitteitä, Varsovan keskustelujen perintö on edelleen ajankohtainen. Tärkein oppi, joka näistä keskusteluista voidaan oppia, on se, että diplomaattiset ponnistelut ja vuoropuhelu, jopa näennäisesti ylittämättömien erimielisyyksien edessä, ovat välttämättömiä ja tehokkaita rauhan ja vakauden ylläpitämiseksi. Varsovan keskustelujen perintö muistuttaa meitä siitä, että historian ratkaisevina hetkinä diplomatia, jota usein kritisoidaan liian hitaaksi, turhauttavaksi tai jopa merkityksettömäksi, on ehdottoman välttämätöntä muotoiltaessa rauhallista, vaurasta ja hyödyllistä suuntaa globaaleille ja alueellisille tapahtumille ja kehityksille.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>on valmistunut Sileesian yliopistosta ja Euroopan korkeakoulusta Natolinissa, Varsovassa. Tällä hetkellä hän työskentelee akateemisena assistenttina politiikan ja kansainvälisten suhteiden alalla Euroopan korkeakoulussa Natolinissa, jossa hän tutkii Kiinan ulkopolitiikkaa, EU:n ja Kiinan suhteita sekä kiinalaisia ja eurooppalaisia kehityshankkeita. Hän on erityisen kiinnostunut narratiivien ja käsitysten roolista näillä aloilla.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Alors que les décideurs américains se concentraient principalement sur les actions de l'URSS, l'Union soviétique n'était pas le seul pays eurasien présent sur leur radar. Encore plus éloignée des États-Unis, une autre puissance émergente a commencé à attirer l'attention des décideurs américains : la République populaire de Chine (RPC). Dans ses premières années, la RPC était perçue comme un mystère pour l'Occident, et les responsables américains à Washington n'étaient pas sûrs de la manière d'aborder cet État communiste nouvellement formé dirigé par Mao Zedong. Ils ne savaient pas que les étapes diplomatiques vis-à-vis de la RPC qu'ils s'apprêtaient à prendre allaient redéfinir l'ordre mondial, et que leurs effets se feraient encore sentir aujourd'hui en 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Le contexte de la guerre froide</strong></span>\n<span class=\"para\">Après la capitulation japonaise en 1945, la Chine était <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“laissée dévastée et divisée”</a> dans les années qui ont suivi la guerre. Le pays est devenu un théâtre de conflits entre nationalistes et communistes, tous deux aspirant à prendre le pouvoir sur l'État. À cette époque, les décideurs américains et le public sympathisaient largement avec les nationalistes chinois, le Kuomintang (KMT), dirigé par Chiang Kai-shek. D'autre part, l'Union soviétique a décidé de “garder ses options ouvertes” et a reconnu officiellement le gouvernement nationaliste de la Chine. En même temps, l'État socialiste maintenait des approvisionnements en armes pour le parti communiste, dirigé par Mao Zedong. Les tensions entre nationalistes et communistes ne cessaient de croître. Ainsi, les États-Unis ont poursuivi leurs efforts diplomatiques de conciliation, d'abord personnifiés par Patrick J. Hurley, l'ambassadeur des États-Unis en Chine, puis par le général George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Cependant, l'idée américaine d'inciter à une coalition entre nationalistes chinois et communistes a échoué et une guerre civile a éclaté, les communistes sortant victorieux sur le continent en 1949. Les nationalistes ont ensuite été contraints de se retirer sur l'île de Taïwan. Ce développement a préparé le terrain pour la diplomatie précoce de la guerre froide, les États-Unis soutenant la République de Chine à Taïwan et l'Union soviétique soutenant la République populaire de Chine sur le continent.</span>\n<span class=\"para\">Après ce développement, comme le déclare Kissinger dans son livre <em>On China</em>, les États-Unis ont eu <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“des doutes sur leur passivité face à la victoire communiste dans la guerre civile chinoise”</a>. Pour les décideurs américains, la Chine est devenue un symbole de la possibilité de la propagation du communisme en Asie de l'Est et du Sud-Est. Lorsque la tragique guerre de Corée a commencé en 1950, les États-Unis et les troupes alliées des Nations Unies sont physiquement entrés en guerre aux côtés de la Corée du Sud et ont combattu pour presque chaque centimètre de terre coréenne, contre les troupes communistes nord-coréennes soutenues par la RPC et l'URSS. Ces événements ont été suivis par l'établissement de l'ANZUS (“Traité de sécurité Australie, Nouvelle-Zélande, États-Unis”) en 1951 et de la SEATO (“Organisation du traité de l'Asie du Sud-Est”) en 1954. Ces deux traités soutenus par les États-Unis ont été créés afin de <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">contenu la propagation du communisme</a> dans la région, ce qui était également un objectif officiellement partagé par les États-Unis lors de l'invasion du Vietnam en 1965. Tous ces événements semblaient similaires à une réaction en chaîne de pièces de dominos tombant sous la forme de défaites de la politique étrangère des États-Unis, la première pièce de domino étant la Chine devenant communiste en 1949.</span>\n<span class=\"para\">Cependant, au sein du gouvernement américain, il y avait un homme qui avait une vision prophétique des relations entre les États-Unis et la Chine qui, à l'époque, n'était pas partagée par aucun de ses contemporains. C'était Dean Acheson, le secrétaire d'État sous l'administration Truman. Alors que tous ses collègues étaient profondément immergés dans la lutte idéologique contre la Chine, en 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postula</a> que les relations avec la Chine devaient être fondées sur des intérêts nationaux et affirma qu'<a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“l'intégrité de la Chine était un intérêt national américain indépendamment de l'idéologie intérieure de la Chine.”</a> Comme le déclare Kissinger, ces vues ne seraient partagées par aucun autre haut responsable américain jusqu'à ce que Richard Nixon accède au pouvoir près de deux décennies plus tard.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Les pourparlers de Varsovie</strong></span>\n<span class=\"para\">Durant son mandat, Acheson a réussi à faire passer certaines de ses idées, ce qui s'est reflété dans les premiers pourparlers diplomatiques significatifs, bien que largement oubliés, entre les États-Unis et la Chine qui ont commencé en 1958 à Varsovie, en Pologne. Ceux-ci ont continué jusqu'en 1970, peu avant le rapprochement officiel entre les États-Unis et la Chine.</span>\n<span class=\"para\">Bien que la grande majorité de ces pourparlers secrets aient eu lieu à Varsovie, la vérité est qu'ils ont commencé un peu plus tôt, en 1955 à Genève, mais se sont révélés problématiques et non concluants. Kissinger écrit que le seul succès de ces pourparlers a été que la Chine et les États-Unis ont permis aux citoyens piégés dans chaque pays par la guerre civile de rentrer chez eux. C'est pourquoi ces pourparlers sont principalement rappelés pour l'incident qui s'est produit entre John Foster Dulles, le secrétaire d'État sous l'administration Dwight D. Eisenhower, et Zhou Enlai, le premier ministre et ministre des Affaires étrangères de la Chine. En 1955, lors d'une des réunions à Genève, probablement en raison de ses fortes convictions idéologiques et de ses opinions concernant la Chine, Dulles a refusé de serrer la main de Zhou, ce qui a été bien mémorisé et mentionné même lors des pourparlers de 1972 entre Nixon et Zhou. Comme les pourparlers de Genève n'apportaient pas les développements nécessaires, en 1957, les États-Unis ont envoyé un fonctionnaire de rang inférieur (sans statut d'ambassadeur) pour continuer les pourparlers avec le côté chinois. Cela est devenu un prétexte pour les deux parties de <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspendre les pourparlers pendant neuf mois</a>.</span>\n<span class=\"para\">Par conséquent, la question la plus importante restait encore non résolue sur la table : la question de Taïwan et la première crise du détroit de Taïwan qui s'est produite entre 1954 et 1955. Souhaitant prévenir l'escalade, les deux parties savaient très bien que les pourparlers devaient reprendre. Après l'échec de Genève et en raison de l'éruption de la deuxième crise du détroit de Taïwan en 1958, il a été décidé que les efforts diplomatiques des États-Unis et de la Chine se poursuivraient à Varsovie.</span>\n<span class=\"para\">Mais pourquoi Varsovie et pourquoi la Pologne ? La raison en est plutôt triviale. La Pologne était l'un des rares pays (en dehors de ses “alliés” dans le bloc communiste) à avoir reconnu la RPC en 1949 et à avoir accueilli à la fois les ambassades et les diplomates des États-Unis et de la RPC. La Pologne s'est également donné une certaine crédibilité diplomatique lorsque, sur la base de l'Accord d'armistice coréen qui a mis fin à la guerre de Corée en 1953, elle a rejoint la <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Commission de supervision des nations neutres</a>. Cela devait superviser et observer l'armistice sur la péninsule coréenne. Ce sont ces facteurs qui ont poussé les responsables américains et chinois à choisir Varsovie pour la poursuite de leurs efforts diplomatiques. Ce développement est maintenant connu sous le nom de pourparlers de Varsovie, qui ont constitué la première étape cruciale dans les relations diplomatiques entre les États-Unis et la Chine.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La question de Taïwan</strong></span>\n<span class=\"para\">Dès le départ, la question de Taïwan a dominé les pourparlers de Varsovie. Comme indiqué précédemment, le principal prétexte pour les convoquer était la deuxième crise du détroit de Taïwan en 1958, au cours de laquelle la Chine a bombardé les îles de Quemoy (Kinmen) et Matsu, qui étaient contrôlées par Taïwan. Les États-Unis ont répondu en envoyant la 17e flotte de la marine américaine dans la région, intensifiant les tensions et amenant les deux puissances au bord de la guerre. Pour la Chine, la réunification avec Taïwan et <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“la libération de Taïwan”</a> étaient des questions non négociables, tandis que les États-Unis, comme l'a réitéré John Foster Dulles, restaient engagés dans la défense de cette île. Compte tenu de la force des positions des deux parties, un conflit ouvert aurait probablement été inévitable, ce qui aurait été préjudiciable tant aux États-Unis qu'à la Chine à cette époque. C'est précisément pourquoi ils ont décidé de reconvoquer les pourparlers diplomatiques à Varsovie.</span>\n<span class=\"para\">Tout au long de cette période, les pourparlers de Varsovie ont servi de canal diplomatique crucial. Bien que les pourparlers aient souvent stagné sur la question de Taïwan, ils ont fourni un moyen aux États-Unis et à la Chine de gérer leurs différences sans recourir à un conflit militaire. Les deux parties ont utilisé les pourparlers pour envoyer des signaux l'une à l'autre sur leurs intentions, testant les eaux pour des domaines potentiels de compromis et même de coopération. Pour la Chine, les pourparlers ont également offert une occasion d'affirmer son indépendance vis-à-vis de l'Union soviétique, démontrant qu'elle pouvait engager une diplomatie avec l'Occident selon ses propres termes.</span>\n<span class=\"para\">Ces questions semblent avoir eu un effet presque immédiat sur ce qui allait se passer au cours des deux décennies suivantes. Les années 1960 devaient être une décennie révolutionnaire pour les relations sino-américaines. Tout au long des pourparlers, les États-Unis ont commencé à réaliser que la Chine n'était pas un type normal de proxy soviétique (comme c'était le cas avec les pays d'Europe centrale), et qu'elle était prête à tracer son propre chemin dans les affaires internationales. Grâce aux pourparlers de Varsovie, les États-Unis ont également commencé à poursuivre de manière plus graduelle et décisive les idées de Dean Acheson, qui ont ensuite été remodelées et ajustées par des figures telles que Henry Kissinger, qui construirait son approche envers la Chine sur les fondations posées par les pourparlers de Varsovie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La scission sino-soviétique</strong></span>\n<span class=\"para\">Les années 1960 ont apporté un développement qui est devenu l'un des moteurs du changement dans le paradigme des relations sino-américaines : la scission sino-soviétique. Après la mort de Staline en 1953, Nikita Khrouchtchev est devenu le premier secrétaire du Parti communiste de l'URSS, donc de facto le leader du pays. Il a commencé le processus de déstalinisation de l'URSS et de ses alliés d'Europe centrale et orientale, qui a culminé dans son discours maintenant célèbre, mais alors secret, de 1956 intitulé “Sur le culte de la personnalité et ses conséquences”. Ce discours, critiquant le règne de Staline et ses méthodes, a été un grand choc pour de nombreux dirigeants communistes, y compris Mao Zedong.</span>\n<span class=\"para\">Il a perçu les idées de Khrouchtchev sur la déstalinisation et le rafraîchissement des relations avec l'Occident comme <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“révisionnistes” et ne suivant pas l'application de la véritable idéologie marxiste-léniniste.</a> \nLes tensions entre la Chine et l'URSS étaient si élevées qu'au cours d'une des réunions, Zhou Enlai aurait qualifié Khrouchtchev, fils de mineur, de <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traître à sa classe”</a>. Les années 1960 ont donc été le théâtre de la scission sino-soviétique, un développement crucial qui n'est pas passé inaperçu à Washington. Conformément au vieux proverbe “l'ennemi de mon ennemi est mon ami”, lorsque la Chine est devenue un ennemi de l'URSS, soudainement, les décideurs américains se sont vus offrir un cadeau sur un plateau d'argent : la chance d'établir un alignement stratégique avec la Chine.</span>\n<span class=\"para\">C'est précisément là que les pourparlers de Varsovie sont intervenus. Ils sont restés l'un des canaux de communication les plus importants entre les États-Unis et la Chine dans les années 1960. \nLes pourparlers ont continué tout au long de cette période, mais les progrès sont restés plutôt lents car les deux parties sont restées prudentes. En fait, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">certaines sources</a> affirment que les deux parties étaient si prudentes que certaines communications lors des réunions étaient écrites sur papier, plutôt que prononcées. Cela était dû au fait que les deux parties avaient peur de dire certaines choses à voix haute, craignant d'être écoutées par les autorités communistes soviétiques ou polonaises. Néanmoins, les pourparlers sont restés un lieu d'échange de griefs et d'idées, bien que peu de progrès tangibles aient été réalisés sur des questions majeures comme Taïwan. Cependant, la simple existence de ce canal de communication a aidé à prévenir les conflits et a fourni une précieuse base pour les percées diplomatiques futures qui allaient se produire.</span>\n<span class=\"para\">En dehors de la scission sino-soviétique, les années 1960 ont également été le théâtre de nombreux autres développements, tels que la guerre du Vietnam, qui a consumé l'attention des décideurs américains, ou la Révolution culturelle, dirigée par Mao en Chine. Chacun de ces développements a à un moment donné commencé à poser problème aux gouvernements respectifs et cela les a poussés, indépendamment les uns des autres, à commencer à explorer la possibilité d'un rapprochement sino-américain.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Rapprochement</strong></span>\n<span class=\"para\">Au fur et à mesure que les années 1960 avançaient, les États-Unis et la Chine ont commencé à se tourner progressivement l'un vers l'autre. Comme l'écrit Kissinger, lors d'un des pourparlers de Varsovie en mars 1966, le représentant américain aux pourparlers a tendu une olive à la Chine en déclarant que “le gouvernement des États-Unis était prêt à développer davantage les relations avec la République populaire de Chine.” Kissinger ajoute que c'était la première fois qu'un responsable américain utilisait l'appellation officielle post-1949 pour la Chine dans un cadre formel.</span>\n<span class=\"para\">Peu après, en 1969, Richard Nixon a remporté les élections, est devenu président des États-Unis et, avec son conseiller à la sécurité nationale, Henry Kissinger, a commencé des processus menant à ce que Kissinger appelle un “moment révolutionnaire dans la politique étrangère des États-Unis”. C'était l'annonce de Nixon que les États-Unis avaient un intérêt stratégique dans la survie du plus grand État communiste sur terre : la Chine.</span>\n<span class=\"para\">C'était précisément le moment où les pourparlers de Varsovie ont commencé à s'estomper lentement car ils seraient <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“trop de bas niveau pour présenter une vue d'une telle ampleur”</a>. Depuis 1958, toutes les <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 réunions</a> ont offert un cadre pour explorer d'éventuelles percées dans les relations entre les États-Unis et la Chine. Grâce au travail de Nixon et Kissinger, tous les efforts déployés dans les pourparlers de Varsovie par les diplomates américains et chinois ont finalement porté leurs fruits.</span>\n<span class=\"para\">Après 1969, les développements dans les relations entre les États-Unis et la Chine changeaient à un rythme écrasant. En 1971, Kissinger a effectué une visite secrète en Chine et en 1972, après toutes ces années, Nixon a enfin rencontré Mao et a convenu du <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Communiqué de Shanghai”</a>. Bien qu'il ait été perçu comme un succès à l'époque, Nixon et Kissinger ne savaient pas qu'une phrase du communiqué créerait un problème qui est visible et tangible non seulement dans les relations entre les États-Unis et la Chine, mais aussi dans les affaires mondiales aujourd'hui. Cette phrase est <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“les États-Unis reconnaissent que tous les Chinois de part et d'autre du détroit de Taïwan soutiennent qu'il n'y a qu'une seule Chine et que Taïwan fait partie de la Chine.”</a> Cette idée est rapidement devenue connue sous le nom de “Politique d'une seule Chine” et le reste appartient à l'histoire.</span>\n<span class=\"para\"><strong>L'héritage des pourparlers de Varsovie</strong></span>\n<span class=\"para\">Tout au long de tous les développements révolutionnaires entre les États-Unis et la Chine décrits dans cet article, et tous les événements qui ont pratiquement forgé le statu quo mondial actuel et la forme des relations entre les États-Unis et la Chine, les pourparlers de Varsovie ont toujours été en arrière-plan. Tout au long de leur existence, les pourparlers sont restés plutôt invisibles et dans l'ombre, mais se sont révélés immensément importants pour tous les développements menant au rapprochement entre les États-Unis et la Chine.</span>\n<span class=\"para\">Les pourparlers de Varsovie représentent un chapitre oublié des relations sino-américaines, éclipsé par les percées diplomatiques dramatiques et révolutionnaires du début des années 1970. Pourtant, sans ces efforts discrets entre les diplomates américains et chinois qui ont eu lieu dans le Palais Myślewicki dans le parc Łazienki à Varsovie, le rapprochement éventuel n'aurait peut-être jamais eu lieu. Les pourparlers de Varsovie étaient les chuchotements secrets et silencieux qui ont précédé les bruyants pas officiels vers la réconciliation sino-américaine qui allaient finalement redéfinir l'ordre mondial.</span>\n<span class=\"para\">Aujourd'hui, alors que le monde est à nouveau témoin de tensions croissantes entre les États-Unis et la Chine, l'héritage des pourparlers de Varsovie reste pertinent. La leçon la plus importante que l'on pourrait tirer de ces pourparlers est que les efforts diplomatiques et le dialogue, même face à des différences apparemment insurmontables, sont essentiels et efficaces pour maintenir la paix et la stabilité. L'héritage des pourparlers de Varsovie nous rappelle qu'à des moments cruciaux de l'histoire, la diplomatie, souvent critiquée pour sa lenteur, sa frustration ou même son irrélevance, est absolument indispensable pour façonner le cours pacifique, prospère et bénéfique des événements et développements mondiaux et régionaux.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>a obtenu son diplôme de l'Université de Silésie et du Collège d'Europe à Natolin, Varsovie. Actuellement, il travaille comme assistant académique en sciences politiques et relations internationales au Collège d'Europe à Natolin, où il recherche la politique étrangère chinoise, les relations UE-Chine et les initiatives de développement chinoises et européennes. Il s'intéresse principalement au rôle des récits et des perceptions dans ces domaines.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Dok su američki donosioci politika uglavnom bili usredotočeni na akcije SSSR-a, Sovjetski Savez nije bila jedina euroazijska zemlja koja se nalazila na njihovom radaru. Još dalje od SAD-a, još jedna nova sila počela je privlačiti pažnju američkih donosioca politika – Narodna Republika Kina (NRK). U svojim ranim godinama, NRK se smatrala misterijom za Zapad, a američki dužnosnici u Washingtonu nisu bili sigurni kako pristupiti ovoj novonastaloj komunističkoj državi koju je vodio Mao Zedong. Malo su znali da će diplomatski koraci prema NRK koje su namjeravali poduzeti preoblikovati globalni poredak, a njihovi će se učinci i danas osjećati 2024. godine.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kontekst Hladnog rata</strong></span>\n<span class=\"para\">Nakon japanske kapitulacije 1945. godine, Kina je bila <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“ostavljena devastirana i podijeljena”</a> u neposrednim poslijeratnim godinama. Zemlja je postala pozornica sukoba između nacionalista i komunista, od kojih su se oboje nadali da će preuzeti vlast nad državom. U to vrijeme, američki donosioci politika i javnost uglavnom su suosjećali s kineskim nacionalistima, Kuomintangom (KMT), na čelu s Chiang Kai-shekom. S druge strane, Sovjetski Savez odlučio je “držati svoje opcije otvorenima” i službeno je priznao nacionalnu vladu Kine. U isto vrijeme, socijalistička država održavala je opskrbu oružjem komunističkoj partiji, koju je vodio Mao Zedong. Napetosti između nacionalista i komunista su rasle. Tako je SAD nastavio sa svojim diplomatskim naporima pomirenja, koje su prvo personificirali Patrick J. Hurley, američki ambasador u Kini, a kasnije i general George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Međutim, američka ideja o poticanju koalicije između kineskih nacionalista i komunista nije uspjela i izbio je građanski rat, s komunistima koji su izašli kao pobjednici na kopnu 1949. godine. Nacionalisti su potom bili prisiljeni povući se na otok Tajvan. Ovaj razvoj događaja postavio je pozornicu za ranu diplomaciju Hladnog rata, s tim da je SAD podržavao Republiku Kinu na Tajvanu, a Sovjetski Savez podržavao Narodnu Republiku Kinu na kopnu.</span>\n<span class=\"para\">Nakon ovog razvoja, kako Kissinger navodi u svojoj knjizi <em>O Kini</em>, SAD je ostao s <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“drugim mislima o svojoj pasivnosti kada se suočio s komunističkom pobjedom u kineskom građanskom ratu”</a>. Za američke donosioca politika, Kina je postala simbol mogućnosti širenja komunizma u Istočnoj i Jugoistočnoj Aziji. Kada je tragični Korejski rat započeo 1950. godine, američke i savezničke snage Ujedinjenih naroda fizički su ušle u rat na strani Južne Koreje i borile se za gotovo svaki centimetar korejskog tla, protiv komunističkih sjevernokorejskih trupa koje su podržavali NRK i SSSR. Ovim događajima prethodilo je osnivanje ANZUS (“Australija, Novi Zeland, Ugovor o sigurnosti Sjedinjenih Američkih Država”) 1951. i SEATO (“Organizacija za ugovor o jugoistočnoj Aziji”) 1954. Oba ugovora podržana od strane SAD-a stvorena su kako bi <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">sadržala širenje komunizma</a> u regiji, što je također bio cilj koji je službeno dijelio SAD prilikom invazije na Vijetnam 1965. Sve ove događaje činilo se kao lančana reakcija padajućih domino komada u obliku poraza američke vanjske politike, s prvim domino komadom u obliku Kine koja postaje komunistička 1949. godine.</span>\n<span class=\"para\">Međutim, u američkoj vladi bio je jedan čovjek koji je imao proročansku viziju odnosa SAD-a i Kine koja u to vrijeme nije bila dijeljena od strane nijednog od njegovih suvremenika. To je bio Dean Acheson, državni tajnik u Trumanovoj administraciji. Dok su svi njegovi kolege bili duboko uronjeni u ideološku borbu protiv Kine, 1950. godine, Acheson je <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulirao</a> da se odnosi s Kinom temelje na nacionalnim interesima i tvrdio da <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“integritet Kine predstavlja američki nacionalni interes bez obzira na unutarnju ideologiju Kine.”</a> Kako Kissinger navodi, ova stajališta ne bi dijelili nijedan drugi visoki američki dužnosnik sve do dolaska Richarda Nixona na vlast gotovo dva desetljeća kasnije.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Varšavski razgovori</strong></span>\n<span class=\"para\">Tijekom svog mandata, Acheson je uspio provući neke od svojih ideja, što se odrazilo u prvim značajnim, iako uglavnom zaboravljenim, diplomatskim razgovorima između SAD-a i Kine koji su započeli 1958. godine u Varšavi, Poljska. Ovi su se razgovori nastavili sve do 1970. godine, kratko prije službenog približavanja između SAD-a i Kine.</span>\n<span class=\"para\">Iako je velika većina ovih tajnih razgovora provedena u Varšavi, istina je da su započeli malo ranije, 1955. godine u Ženevi, ali su se pokazali problematičnima i neodlučnima. Kissinger piše da je jedini uspjeh ovih razgovora bio taj što su Kina i SAD dopustili građanima zarobljenim u svakoj zemlji zbog građanskog rata da se vrate kući. Zato su se ovi razgovori uglavnom pamtili po incidentu koji se dogodio između Johna Fostera Dullesa, državnog tajnika u administraciji Dwighta D. Eisenhowera, i Zhou Enlaija, prvog premijera i ministra vanjskih poslova Kine. 1955. godine, tijekom jednog od sastanaka u Ženevi, vjerojatno zbog svojih snažnih ideoloških uvjerenja i mišljenja o Kini, Dulles je odbio pružiti ruku Zhouu, što je dobro zapamćeno i spominjano čak i u razgovorima 1972. godine između Nixona i Zhoua. Budući da razgovori u Ženevi nisu donosili potrebne pomake, 1957. godine, SAD je poslao dužnosnika nižeg ranga (bez statusa ambasadora) da nastavi razgovore s kineskom stranom. To je postalo izgovor za obje strane da <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">obustave razgovore na devet mjeseci</a>.</span>\n<span class=\"para\">Stoga je najvažnije pitanje i dalje ležalo neriješeno na stolu: pitanje Tajvana i prva kriza u Tajvanskom tjesnacu koja se dogodila između 1954. i 1955. godine. Želeći spriječiti eskalaciju, obje strane su vrlo dobro znale da se razgovori moraju nastaviti. Nakon neuspjeha u Ženevi i zbog izbijanja druge krize u Tajvanskom tjesnacu 1958. godine, odlučeno je da će se diplomatski napori SAD-a i Kine nastaviti u Varšavi.</span>\n<span class=\"para\">Ali zašto Varšava i zašto Poljska? Razlog za to je prilično trivijalan. Poljska je bila jedna od rijetkih zemalja (osim svojih “saveznika” u komunističkom bloku) koja je priznala NRK 1949. godine i ugostila i američke i NRK ambasade i diplomate. Poljska je također sebi dala određenu diplomatsku vjerodostojnost kada je, na temelju Korejskog primirja koje je okončalo Korejski rat 1953. godine, pristupila <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Komisiji za nadzor neutralnih nacija</a>. Ovo je trebalo nadzirati i promatrati primirje na Korejskom poluotoku. Ovi su faktori potaknuli američke i kineske dužnosnike da odaberu Varšavu za nastavak svojih diplomatskih napora. Ovaj razvoj događaja sada je poznat kao Varšavski razgovori, koji su predstavljali ključni prvi korak u diplomatskim odnosima između SAD-a i Kine.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Pitanje Tajvana</strong></span>\n<span class=\"para\">Od samog početka, pitanje Tajvana dominiralo je Varšavskim razgovorima. Kao što je prethodno navedeno, glavni izgovor za sazivanje tih razgovora bila je druga kriza u Tajvanskom tjesnacu 1958. godine, tijekom koje je Kina granatirala otoke Quemoy (Kinmen) i Matsu, koji su bili pod kontrolom Tajvana. SAD je odgovorio slanjem 17. flote američke mornarice u to područje, povećavajući napetosti i dovodeći dvije sile na rub rata. Za Kinu, ponovna ujedinjenje s Tajvanom i <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“oslobađanje”</a> bili su nepregovarivi problemi, dok je SAD, što je ponovio John Foster Dulles, ostao predan obrani ovog otoka. Uzimajući u obzir snagu stajališta obje strane, otvoreni sukob bio bi vjerojatno neizbježan, što bi bilo štetno i za SAD i za Kinu u to vrijeme. To je upravo razlog zašto su odlučili ponovno sazvati diplomatske razgovore u Varšavi.</span>\n<span class=\"para\">Tijekom ovog razdoblja, Varšavski razgovori služili su kao ključni diplomatski kanal. Iako su se razgovori često zapeli oko pitanja Tajvana, pružili su način za SAD i Kinu da upravljaju svojim razlikama bez pribjegavanja vojnim sukobima. Obje strane su koristile razgovore kako bi slale signale jedna drugoj o svojim namjerama, testirajući vode za potencijalna područja kompromisa i čak suradnje. Za Kinu, razgovori su također pružili priliku da potvrdi svoju neovisnost od Sovjetskog Saveza, pokazujući da može voditi diplomaciju sa Zapadom na vlastitim uvjetima.</span>\n<span class=\"para\">Ova pitanja činila su se da su imala gotovo trenutni učinak na ono što se trebalo dogoditi u sljedećih dvadeset godina. 1960-e su trebale biti revolucionarna desetljeća za kinesko-američke odnose. Tijekom razgovora, SAD je počeo shvaćati da Kina nije normalna vrsta sovjetskog proksija (kao što je bio slučaj s zemljama Srednje Europe) i da je bila spremna oblikovati vlastiti put u međunarodnim poslovima. Zahvaljujući Varšavskim razgovorima, SAD je također počeo postupno i odlučno slijediti ideje Deana Achesona, koje su kasnije preoblikovali i prilagodili takvi likovi kao Henry Kissinger, koji će izgraditi svoj pristup prema Kini na temeljima postavljenim Varšavskim razgovorima.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Razdor između Kine i Sovjetskog Saveza</strong></span>\n<span class=\"para\">1960-e su donijele razvoj koji je postao jedan od motora promjena unutar paradigme kinesko-američkih odnosa: razdor između Kine i Sovjetskog Saveza. Nakon Staljinove smrti 1953. godine, Nikita Hruščov postao je prvi sekretar Komunističke partije SSSR-a, tako de facto vođa zemlje. Započeo je proces de-staljinizacije SSSR-a i njegovih saveznika u Srednjoj i Istočnoj Europi, koji je kulminirao njegovim sada poznatim, ali tada tajnim govorom iz 1956. godine pod naslovom “O kultu ličnosti i njegovim posljedicama”. Ovaj govor, koji kritizira Staljinovu vladavinu i njegove metode, bio je veliki šok za brojne komunističke vođe, uključujući Mao Zedonga.</span>\n<span class=\"para\">On je Hruščoveve ideje de-staljinizacije i osvježavanja odnosa sa Zapadom doživio kao <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revizionističke” i ne slijedeći primjenu prave marksističko-lenjinističke ideologije.</a> \nNapetosti između Kine i SSSR-a bile su toliko visoke da je na jednom od sastanaka, Zhou Enlai navodno nazvao Hruščova, sina rudara, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“izdajnikom svoje klase”</a>. Stoga su 1960-e bile pozornica za razdor između Kine i Sovjetskog Saveza, ključni razvoj koji nije prošao nezapaženo u Washingtonu. U skladu sa starom izrekom “neprijatelj mog neprijatelja je moj prijatelj,” kada je Kina postala neprijatelj SSSR-a, iznenada su američki donosioci politika dobili poklon na srebrnom pladnju: priliku za uspostavljanje strateškog savezništva s Kinom.</span>\n<span class=\"para\">Ovdje su Varšavski razgovori došli do izražaja. Ostali su jedan od najvažnijih komunikacijskih kanala između SAD-a i Kine u 1960-im. \nRazgovori su se nastavili tijekom ovog razdoblja, ali napredak je ostao prilično spor jer su obje strane ostale oprezne. U stvari, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">neki izvori</a> navode da su obje strane bile toliko oprezne da su dijelovi komunikacije tijekom sastanaka bili napisani na papiru, umjesto da su izgovoreni. To je bilo zato što su obje strane strahovale reći određene stvari naglas jer su se bojali da ih slušaju sovjetske ili poljske komunističke vlasti. Ipak, razgovori su ostali mjesto za razmjenu pritužbi i ideja, iako s malo opipljivog napretka o glavnim pitanjima poput Tajvana. Međutim, sama egzistencija ovog komunikacijskog kanala pomogla je spriječiti sukobe i pružila dragocinu osnovu za buduće diplomatske proboje koji su se trebali dogoditi.</span>\n<span class=\"para\">Osim razdora između Kine i Sovjetskog Saveza, 1960-e su također bile pozornica za brojne druge događaje, poput Vijetnamskog rata, koji je okupirao pažnju američkih donosioca politika, ili Kulturne revolucije, koju je vodio Mao u Kini. Oba ova razvoja u nekom su trenutku počela postajati problematična za odgovarajuće vlade i to ih je potaknulo, neovisno jedno od drugog, da počnu istraživati mogućnost kinesko-američkog približavanja.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Približavanje</strong></span>\n<span class=\"para\">Kako su 1960-e napredovale, i SAD i Kina počeli su postupno gledati jedni na druge. Kako Kissinger piše, tijekom jednog od Varšavskih razgovora u ožujku 1966. godine, američki predstavnik na razgovorima ponudio je maslinovu grančicu Kini izjavivši da “vlada Sjedinjenih Američkih Država želi razviti daljnje odnose s Narodnom Republikom Kinom.” Kissinger dodaje da je to bio prvi put da je američki dužnosnik koristio službeni post-1949 naziv za Kinu u bilo kojem formalnom svojstvu.</span>\n<span class=\"para\">Ubrzo nakon toga, 1969. godine, Richard Nixon pobijedio je na izborima, postao predsjednik Sjedinjenih Američkih Država i, zajedno sa svojim savjetnikom za nacionalnu sigurnost, Henryjem Kissingerom, započeo procese koji su doveli do onoga što Kissinger naziva “revolucionarnim trenutkom u američkoj vanjskoj politici”. Ovo je bio Nixonov najavu da SAD ima strateški interes u opstanku najveće komunističke države na svijetu: Kine.</span>\n<span class=\"para\">To je bio upravo trenutak u kojem su Varšavski razgovori počeli polako izblijedjeti jer bi bili <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“previše niskog nivoa da bi predstavili pogled takve magnitude”</a>. Od 1958. godine, svih <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 sastanaka</a> ponudilo je okvir za istraživanje mogućih proboja u odnosima između SAD-a i Kine. Uz rad Nixona i Kissinger, svi napori uloženi u Varšavske razgovore od strane američkih i kineskih diplomata konačno su došli do izražaja.</span>\n<span class=\"para\">Nakon 1969. godine, razvoj odnosa između SAD-a i Kine mijenjao se nevjerojatnom brzinom. 1971. godine, Kissinger je imao tajnu posjetu Kini, a 1972. godine, nakon svih ovih godina, Nixon se konačno sastao s Maom i pristao na zajednički <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Šangajski komunicé”</a>. Iako je tada bio percipiran kao uspjeh, malo su Nixon i Kissinger znali da će jedna rečenica iz komunicéa stvoriti pitanje koje je vidljivo i opipljivo ne samo u odnosima između SAD-a i Kine, već i u globalnim poslovima danas. Ova rečenica je <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Sjedinjene Američke Države priznaju da svi Kinezi s obje strane Tajvanskog tjesnaca tvrde da postoji samo jedna Kina i da je Tajvan dio Kine.”</a> Ova ideja ubrzo je postala poznata kao “Politika jedne Kine” i ostatak je povijest.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Nasljeđe Varšavskih razgovora</strong></span>\n<span class=\"para\">Tijekom svih revolucionarnih događaja između SAD-a i Kine opisanih u ovom članku, i svih događaja koji su praktički oblikovali sadašnji globalni status quo i oblik odnosa između SAD-a i Kine, Varšavski razgovori uvijek su bili u pozadini. Tijekom svog postojanja, razgovori su ostali prilično nevidljivi i u sjeni, ali su se pokazali iznimno važnima za sve događaje koji su doveli do približavanja između SAD-a i Kine.</span>\n<span class=\"para\">Varšavski razgovori predstavljaju zaboravljeno poglavlje kinesko-američkih odnosa, zasjenjeno dramatičnim i revolucionarnim diplomatskim probojem ranih 1970-ih. Ipak, bez ovih tihih napora između američkih i kineskih diplomata koji su se odvijali u palači Myślewicki u parku Łazienki u Varšavi, eventualno približavanje možda nikada ne bi došlo. Varšavski razgovori bili su tajni tihi šapti koji su prethodili glasnim službenim koracima poduzetim prema kinesko-američkoj pomirenju koja bi na kraju preoblikovala globalni poredak.</span>\n<span class=\"para\">Danas, dok svijet ponovno svjedoči rastućim napetostima između SAD-a i Kine, nasljeđe Varšavskih razgovora ostaje relevantno. Najvažnija lekcija koja se može naučiti iz ovih razgovora je da su diplomatski napori i dijalog, čak i suočeni s naizgled nepremostivim razlikama, bitni i učinkoviti za održavanje mira i stabilnosti. Nasljeđe Varšavskih razgovora podsjeća nas da u ključnim trenucima povijesti, diplomacija, često kritizirana zbog sporosti, frustrirajuće ili čak nebitne, apsolutno je neophodna u oblikovanju mirnog, prosperitetnog i korisnog tijeka globalnih i regionalnih događaja i razvoja.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>diplomirao je na Sveučilištu u Sileziji i na Europskom koledžu u Natolinu, Varšava. Trenutno radi kao akademski asistent na području političkih znanosti i međunarodnih odnosa na Europskom koledžu u Natolinu, gdje istražuje kinesku vanjsku politiku, odnose EU-Kina i kineske i europske razvojne inicijative. Najviše ga zanimaju uloga narativa i percepcija u ovim područjima.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Miközben az amerikai politikai döntéshozók többsége a Szovjetunió cselekedeteire összpontosított, a Szovjetunió nem volt az egyetlen eurázsiai ország, amely a látóterükben volt. Még távolabb az Egyesült Államoktól egy másik feltörekvő hatalom kezdte el felkelteni az amerikai politikai döntéshozók figyelmét – a Kínai Népköztársaság (KND). Korai éveiben a KND rejtélynek számított a Nyugat számára, és az amerikai tisztviselők Washingtonban nem voltak biztosak abban, hogyan közelítsenek ehhez az újonnan alakult kommunista államhoz, amelyet Mao Ce-tung vezetett. Keveset tudtak arról, hogy a KND-vel kapcsolatos diplomáciai lépések, amelyeket meg akartak tenni, átformálják a globális rendet, és hatásaik még 2024-ben is érezhetők lesznek.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A hidegháborús kontextus</strong></span>\n<span class=\"para\">A japán kapitulációt követően 1945-ben Kína <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“pusztítóan megosztott”</a> volt a közvetlen háború utáni években. Az ország a nacionalisták és kommunisták közötti összecsapások színhelyévé vált, mindkét fél arra törekedett, hogy hatalomra kerüljön az állam felett. Ekkor az amerikai politikai döntéshozók és a közvélemény nagyrészt szimpatizált a Kínai Nacionalista Párttal (Kuomintang, KMT), amelyet Csang Kaj-sek vezetett. Másrészt a Szovjetunió úgy döntött, hogy “nyitva tartja a lehetőségeit”, és hivatalosan elismerte Kína nacionalista kormányát. Ugyanakkor a szocialista állam fegyverszállítmányokat tartott fenn a Mao Ce-tung vezette kommunista pártnak. A nacionalisták és kommunisták közötti feszültségek folyamatosan nőttek. Így az Egyesült Államok folytatta diplomáciai erőfeszítéseit a megbékélés érdekében, amelyet először Patrick J. Hurley, az Egyesült Államok pekingi nagykövete, majd George Marshall tábornok személyesített meg.</span>\n<span class=\"para\">Azonban az amerikai elképzelés, hogy sürgessen egy koalíciót a kínai nacionalisták és kommunisták között, megbukott, és polgárháború tört ki, amelyben a kommunisták győztek a szárazföldön 1949-ben. A nacionalistákat ezután kénytelenek voltak visszavonulni Tajvan szigetére. Ez a fejlemény megalapozta a korai hidegháborús diplomáciát, az Egyesült Államok Tajvanon a Kínai Köztársaságot támogatta, míg a Szovjetunió a Kínai Népköztársaságot támogatta a szárazföldön.</span>\n<span class=\"para\">Ezután, ahogy Kissinger állítja a <em>Kínáról</em> című könyvében, az Egyesült Államok <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“második gondolatokkal”</a> maradt a kommunista győzelem szembesülésekor a kínai polgárháborúban. Az amerikai politikai döntéshozók számára Kína a kommunizmus kelet- és délkelet-ázsiai terjedésének lehetőségének szimbólumává vált. Amikor 1950-ben megkezdődött a tragikus koreai háború, az Egyesült Államok és a szövetséges Egyesült Nemzetek csapatai fizikailag beléptek a háborúba Dél-Korea oldalán, és szinte minden centiméter koreai földért harcoltak a kommunista észak-koreai csapatok ellen, amelyeket a KND és a Szovjetunió támogattak. Ezt követően 1951-ben megalakult az ANZUS (“Ausztrália, Új-Zéland, Egyesült Államok Biztonsági Szerződés”) és 1954-ben a SEATO (“Délkelet-Ázsiai Szerződés Szervezete”). Mindkét amerikai támogatású szerződést azért hozták létre, hogy <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">megakadályozzák a kommunizmus terjedését</a> a régióban, ami szintén hivatalosan megosztott célja volt az Egyesült Államoknak, amikor 1965-ben Vietnámba inváziót indított. Mindezek az események úgy tűntek, mint egy dominóesés láncreakciója az Egyesült Államok külpolitikai vereségei formájában, az első dominó pedig Kína kommunista hatalomra jutásával 1949-ben következett be.</span>\n<span class=\"para\">Azonban az amerikai kormányban volt egy ember, aki prófétai vízióval rendelkezett az Egyesült Államok és Kína kapcsolatairól, amelyet abban az időben senki más nem osztott. Ő volt Dean Acheson, Truman adminisztrációjának külügyminisztere. Amikor minden kollégája mélyen elmerült a Kína elleni ideológiai harcban, 1950-ben Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">megfogalmazta</a>, hogy a Kínával való kapcsolatok alapját a nemzeti érdekek képezik, és kijelentette, hogy <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“Kína integritása amerikai nemzeti érdek, függetlenül Kína belső ideológiájától.”</a> Ahogy Kissinger állítja, ezeket a nézeteket senki más nem osztotta meg az Egyesült Államok más magas rangú tisztviselői közül, amíg Richard Nixon hatalomra nem került közel két évtizeddel később.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A varsói tárgyalások</strong></span>\n<span class=\"para\">Hivatali ideje alatt Acheson sikeresen keresztülvitte néhány elképzelését, amely a 1958-ban Varsóban, Lengyelországban kezdődött első jelentős, bár nagyrészt elfeledett diplomáciai tárgyalásokban tükröződött az Egyesült Államok és Kína között. Ezek a tárgyalások egészen 1970-ig folytatódtak, közvetlenül a hivatalos közeledés előtt az Egyesült Államok és Kína között.</span>\n<span class=\"para\">Bár ezeknek a titkos tárgyalásoknak a túlnyomó többségét Varsóban folytatták, az igazság az, hogy ezek egy kicsit korábban, 1955-ben Genfben kezdődtek, de problémásnak és eredménytelennek bizonyultak. Kissinger azt írja, hogy ezeknek a tárgyalásoknak az egyetlen sikere az volt, hogy Kína és az Egyesült Államok lehetővé tette a polgárháború által csapdába ejtett állampolgárok hazatérését. Ezért ezeket a tárgyalásokat főként John Foster Dulles, Dwight D. Eisenhower adminisztrációjának külügyminisztere és Zhou Enlai, Kína első minisztere és külügyminisztere közötti incidens miatt emlékeznek. 1955-ben, egy genfi találkozón, valószínűleg erős ideológiai meggyőződései és Kínával kapcsolatos véleményei miatt, Dulles megtagadta Zhou kezének megszorítását, ami jól emlékezett és még a 1972-es Nixon és Zhou közötti tárgyalások során is említésre került. Mivel a genfi tárgyalások nem hoztak szükséges fejleményeket, 1957-ben az Egyesült Államok egy alacsonyabb rangú tisztviselőt (nagyköveti státusz nélkül) küldött, hogy folytassa a tárgyalásokat a kínai féllel. Ez pretextként szolgált mindkét fél számára, hogy <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">kilenc hónapra felfüggesszék a tárgyalásokat</a>.</span>\n<span class=\"para\">Ezért a legfontosabb kérdés még mindig megoldatlanul hevert az asztalon: Tajvan kérdése és az 1954-55 között zajló első Tajvani-szoros válság. A feszültségek elkerülése érdekében mindkét fél nagyon jól tudta, hogy a tárgyalásokat folytatni kell. A genfi kudarc és a második Tajvani-szoros válság 1958-as kitörése miatt úgy döntöttek, hogy az Egyesült Államok és Kína diplomáciai erőfeszítései Varsóban folytatódnak.</span>\n<span class=\"para\">De miért Varsó és miért Lengyelország? Az ok meglehetősen triviális. Lengyelország volt az egyik kevés ország (a kommunista blokk “szövetségesein” kívül), amely 1949-ben elismerte a KND-t, és mind az Egyesült Államok, mind a KND nagykövetségeit és diplomatáit fogadta. Lengyelország diplomáciai hitelességet is szerzett, amikor a 1953-ban a koreai háborút lezáró Koreai Tűzszüneti Megállapodás alapján csatlakozott a <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Semleges Nemzetek Felügyeleti Bizottságához</a>. Ez a bizottság a koreai félszigeten a tűzszünet felügyeletére és megfigyelésére jött létre. Ezek voltak azok a tényezők, amelyek az Egyesült Államok és a kínai tisztviselők Varsó választására ösztönözték diplomáciai erőfeszítéseik folytatásához. Ez a fejlemény most a Varsói Tárgyalások néven ismert, amelyek a legfontosabb első lépést jelentették az Egyesült Államok és Kína diplomáciai kapcsolatai között.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tajvan kérdése</strong></span>\n<span class=\"para\">A Varsói Tárgyalások során a Tajvan kérdése dominálta a diskurzust. Ahogy korábban említettük, a tárgyalások összehívásának fő indoka a 1958-as második Tajvani-szoros válság volt, amely során Kína bombázta a Tajvan által ellenőrzött Quemoy (Kinmen) és Matsu szigeteket. Az Egyesült Államok válaszul a 17. Flottát küldte a területre, fokozva a feszültségeket és a két hatalmat a háború szélére sodorva. Kína számára a Tajvannal való újraegyesülés és <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“felszabadítása”</a> nem tárgyalható kérdés volt, míg az Egyesült Államok, amit John Foster Dulles is megerősített, elkötelezett maradt a sziget védelme mellett. Figyelembe véve mindkét fél álláspontjának erejét, egy nyílt konfliktus valószínűleg elkerülhetetlen lett volna, ami mind az Egyesült Államok, mind Kína számára hátrányos lett volna abban az időben. Ezért döntöttek úgy, hogy újra összehívják a diplomáciai tárgyalásokat Varsóban.</span>\n<span class=\"para\">Ez idő alatt a Varsói Tárgyalások kulcsfontosságú diplomáciai hátsó csatornaként szolgáltak. Bár a tárgyalások gyakran megakadtak a Tajvan kérdésén, lehetőséget adtak az Egyesült Államoknak és Kínának, hogy kezeljék eltéréseiket anélkül, hogy katonai konfliktusra kényszerülnének. Mindkét fél a tárgyalásokat arra használta, hogy jeleket küldjenek egymásnak szándékaikról, tesztelve a potenciális kompromisszumok és akár együttműködés területeit. Kína számára a tárgyalások lehetőséget adtak arra is, hogy megerősítse függetlenségét a Szovjetuniótól, demonstrálva, hogy saját feltételei szerint képes diplomáciát folytatni a Nyugattal.</span>\n<span class=\"para\">Ezek a kérdések szinte azonnali hatással voltak arra, ami a következő két évtizedben történt. Az 1960-as évek áttörő évtizednek ígérkeztek a kínai-amerikai kapcsolatokban. A tárgyalások során az Egyesült Államok kezdte felismerni, hogy Kína nem egy normális típusú szovjet bábállam (mint a közép-európai országok esetében), és hogy hajlandó saját utat járni a nemzetközi ügyekben. A Varsói Tárgyalásoknak köszönhetően az Egyesült Államok fokozatosan és határozottan kezdte követni Dean Acheson elképzeléseit, amelyeket később olyan személyek, mint Henry Kissinger alakítottak át és igazítottak a Varsói Tárgyalások által lefektetett alapokra.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A kínai-szovjet szakadás</strong></span>\n<span class=\"para\">Az 1960-as évek egy olyan fejleményt hoztak, amely a kínai-amerikai kapcsolatok paradigmájában a változás egyik motorjává vált: a kínai-szovjet szakadás. Sztálin 1953-as halála után Nyikita Hruscsov lett a Szovjetunió Kommunista Pártjának első titkára, így de facto az ország vezetője. Megkezdte a Szovjetunió és közép- és kelet-európai szövetségesei de-sztálinizálásának folyamatát, amely csúcspontját a híres, de akkor titkos 1956-os beszédében érte el, amelynek címe “A személyi kultuszról és következményeiről”. Ez a beszéd, amely Sztálin uralmát és módszereit bírálta, nagy sokkot okozott számos kommunista vezető, köztük Mao Ce-tung számára.</span>\n<span class=\"para\">Mao Hruscsov de-sztálinizálásra és a Nyugattal való kapcsolatok felfrissítésére vonatkozó elképzeléseit <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revizionistának”</a> tekintette, és nem követte a valódi marxista-leninista ideológia alkalmazását. \nA feszültségek Kína és a Szovjetunió között olyan magasra emelkedtek, hogy egy találkozón Zhou Enlai állítólag Hruscsovot, a bányász fiát <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“osztályárulónak”</a> nevezte. Az 1960-as évek tehát a kínai-szovjet szakadás színhelyévé vált, egy kulcsfontosságú fejlemény, amely nem ment el észrevétlenül Washingtonban. Az “ellenségem ellensége a barátom” régi közmondás szerint, amikor Kína az Szovjetunió ellenségévé vált, hirtelen az amerikai politikai döntéshozók egy ezüsttálcán kaptak egy ajándékot: a lehetőséget, hogy stratégiai szövetséget alakítsanak ki Kínával.</span>\n<span class=\"para\">Ez pontosan az a pont, ahol a Varsói Tárgyalások szerepet játszottak. Ezek maradtak az 1960-as évek egyik legfontosabb kommunikációs csatornája az Egyesült Államok és Kína között. \nA tárgyalások folytatódtak ebben az időszakban, de a haladás meglehetősen lassú maradt, mivel mindkét fél óvatos maradt. Valójában <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">néhány forrás</a> azt állítja, hogy mindkét fél annyira óvatos volt, hogy a találkozók során a kommunikáció egyes részeit papíron írták, nem pedig szóban. Ennek az volt az oka, hogy mindkét fél félt bizonyos dolgokat hangosan mondani, mivel attól tartottak, hogy a szovjet vagy lengyel kommunista hatóságok figyelik őket. Ennek ellenére a tárgyalások továbbra is a panaszok és ötletek cseréjének helyszínéül szolgáltak, bár a Tajvanhoz hasonló főbb kérdésekben alig volt kézzelfogható előrelépés. Azonban ennek a kommunikációs csatornának a puszta létezése segített megelőzni a konfliktusokat, és értékes alapot biztosított a jövőbeli diplomáciai áttörésekhez, amelyek hamarosan bekövetkeztek.</span>\n<span class=\"para\">A kínai-szovjet szakadás mellett az 1960-as évek számos más fejlemény színhelyévé is vált, mint például a vietnami háború, amely elvonta az amerikai politikai döntéshozók figyelmét, vagy a kulturális forradalom, amelyet Mao irányított Kínában. E két fejlemény egy idő után problémásá vált a megfelelő kormányok számára, és ez arra ösztönözte őket, hogy függetlenül egymástól elkezdjék felfedezni a kínai-amerikai közeledés lehetőségét.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Közeledés</strong></span>\n<span class=\"para\">Ahogy az 1960-as évek haladtak, az Egyesült Államok és Kína fokozatosan egyre inkább egymás felé fordultak. Ahogy Kissinger írja, 1966 márciusában a Varsói Tárgyalások egyikén az amerikai képviselő olajágat nyújtott Kínának azzal, hogy kijelentette, hogy “az Egyesült Államok kormánya hajlandó további kapcsolatokat kialakítani a Kínai Népköztársasággal.” Kissinger hozzáteszi, hogy ez volt az első alkalom, hogy egy amerikai tisztviselő bármilyen hivatalos kapacitásban használta a hivatalos, 1949 utáni Kínára vonatkozó elnevezést.</span>\n<span class=\"para\">Nem sokkal ezután, 1969-ben Richard Nixon megnyerte a választásokat, az Egyesült Államok elnöke lett, és nemzeti biztonsági tanácsadójával, Henry Kissingerrel együtt megkezdte azokat a folyamatokat, amelyek Kissinger szerint “forradalmi pillanatot” jelentettek az Egyesült Államok külpolitikájában. Ez volt Nixon bejelentése, hogy az Egyesült Államok stratégiai érdeke a legnagyobb kommunista állam, Kína fennmaradása.</span>\n<span class=\"para\">Ez pontosan az a pillanat volt, amikor a Varsói Tárgyalások lassan háttérbe szorultak, mivel <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“túl alacsony szintűek voltak ahhoz, hogy ilyen nagyságú nézetet képviseljenek”</a>. 1958 óta minden <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 találkozó</a> keretet biztosított a lehetséges áttörések felfedezésére az Egyesült Államok és Kína kapcsolataiban. Nixon és Kissinger munkájának köszönhetően az Egyesült Államok és a kínai diplomaták által a Varsói Tárgyalásokba fektetett összes erőfeszítés végre meghozta gyümölcsét.</span>\n<span class=\"para\">1969 után az Egyesült Államok és Kína közötti kapcsolatokban a fejlemények elsöprő sebességgel változtak. 1971-ben Kissinger titkos látogatást tett Kínában, és 1972-ben, minden év után, Nixon végre találkozott Maóval, és együttesen elfogadták a <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“sanghaji közleményt”</a>. Bár akkor sikernek számított, Nixon és Kissinger keveset tudtak arról, hogy a közleményből egy mondat olyan problémát fog létrehozni, amely ma nemcsak az Egyesült Államok és Kína kapcsolataiban, hanem a globális ügyekben is látható és kézzelfogható. Ez a mondat <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“az Egyesült Államok elismeri, hogy minden kínai, a Tajvani-szoros mindkét oldalán, azt állítja, hogy csak egy Kína létezik, és hogy Tajvan Kína része.”</a> Ez az elképzelés hamarosan “Egy Kína Politika” néven vált ismertté, és a többi már történelem.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A Varsói Tárgyalások öröksége</strong></span>\n<span class=\"para\">A cikkben leírt, az Egyesült Államok és Kína közötti áttörő fejlemények során, és az összes esemény, amely gyakorlatilag megformálta a jelenlegi globális status quo-t és az Egyesült Államok és Kína kapcsolatait, a Varsói Tárgyalások mindig a háttérben voltak. Létezésük során a tárgyalások meglehetősen észrevétlenek maradtak és az árnyékban, mégis rendkívül fontosak voltak az Egyesült Államok és Kína közötti közeledéshez vezető összes fejlemény szempontjából.</span>\n<span class=\"para\">A Varsói Tárgyalások a kínai-amerikai kapcsolatok egy elfeledett fejezetét képviselik, amelyet az 1970-es évek elején bekövetkezett drámai és áttörő diplomáciai áttörések árnyékoltak be. Mégis, ezek a csendes erőfeszítések az amerikai és kínai diplomaták között, amelyek a varsói Łazienki Parkban található Myślewicki Palotában zajlottak, valószínűleg soha nem vezettek volna a végső közeledéshez. A Varsói Tárgyalások voltak a titkos, csendes suttogások, amelyek megelőzték a hangos hivatalos lépéseket a kínai-amerikai megbékélés felé, amelyek végül átformálták a globális rendet.</span>\n<span class=\"para\">Manapság, amikor a világ ismét feszültségeket tapasztal az Egyesült Államok és Kína között, a Varsói Tárgyalások öröksége továbbra is releváns. A legfontosabb tanulság, amelyet ezekből a tárgyalásokból le lehet vonni, az az, hogy a diplomáciai erőfeszítések és a párbeszéd, még a látszólag leküzdhetetlen eltérések ellenére is, elengedhetetlenek és hatékonyak a béke és a stabilitás fenntartásában. A Varsói Tárgyalások öröksége emlékeztet minket arra, hogy a történelem kulcsfontosságú pillanataiban a diplomácia, amelyet gyakran kritizálnak a lassúsága, frusztráló volta vagy akár irrelevanciája miatt, elengedhetetlen a globális és regionális események és fejlemények békés, virágzó és jótékony irányának formálásában.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>a Sileziai Egyetemen és a Natolini Európai Főiskolán végzett Varsóban. Jelenleg politikatudományi és nemzetközi kapcsolatok területén dolgozik akadémiai asszisztensként a Natolini Európai Főiskolán, ahol a kínai külpolitikát, az EU-Kína kapcsolatokat és a kínai és európai fejlesztési kezdeményezéseket kutatja. Leginkább a narratívák és percepciók szerepe iránt érdeklődik ezekben a területeken.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Mentre i responsabili politici statunitensi erano per lo più concentrati sulle azioni dell'URSS, l'Unione Sovietica non era l'unico paese eurasiatico presente nel loro radar. Ancora più lontano dagli Stati Uniti, un'altra potenza emergente iniziò a catturare l'attenzione dei responsabili politici statunitensi: la Repubblica Popolare Cinese (RPC). Nei suoi primi anni, la RPC era vista come un mistero per l'Occidente, e i funzionari statunitensi a Washington non erano sicuri su come approcciare questo stato comunista appena formato guidato da Mao Zedong. Poco sapevano che i passi diplomatici nei confronti della RPC che stavano per intraprendere avrebbero rimodellato l'ordine globale, e i loro effetti sarebbero stati ancora avvertiti oggi nel 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Il contesto della Guerra Fredda</strong></span>\n<span class=\"para\">Dopo la resa giapponese nel 1945, la Cina fu <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“lasciata devastata e divisa”</a> negli immediati anni post-bellici. Il paese divenne un teatro di scontri tra nazionalisti e comunisti, entrambi i quali aspiravano a prendere il potere sullo stato. A quel tempo, i responsabili politici statunitensi e il pubblico simpatizzavano ampiamente con i nazionalisti cinesi, il Kuomintang (KMT), guidato da Chiang Kai-shek. D'altra parte, l'Unione Sovietica decise di “tenere le sue opzioni aperte” e riconobbe ufficialmente il governo nazionalista cinese. Allo stesso tempo, lo stato socialista mantenne forniture di armi al partito comunista, guidato da Mao Zedong. Le tensioni tra nazionalisti e comunisti continuarono a crescere. Così, gli Stati Uniti procedettero con i loro sforzi diplomatici di conciliazione, personificati prima da Patrick J. Hurley, l'ambasciatore statunitense in Cina, e successivamente dal generale George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Tuttavia, l'idea americana di sollecitare una coalizione tra nazionalisti e comunisti cinesi fallì e scoppiò una guerra civile, con i comunisti che emersero vittoriosi nel continente nel 1949. I nazionalisti furono successivamente costretti a ritirarsi sull'isola di Taiwan. Questo sviluppo preparò il terreno per la diplomazia della Guerra Fredda, con gli Stati Uniti che sostenevano la Repubblica di Cina a Taiwan e l'Unione Sovietica che sosteneva la Repubblica Popolare Cinese nel continente.</span>\n<span class=\"para\">Dopo questo sviluppo, come afferma Kissinger nel suo libro <em>On China</em>, gli Stati Uniti rimasero con <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“ripensamenti sulla loro passività di fronte alla vittoria comunista nella guerra civile cinese”</a>. Per i responsabili politici statunitensi, la Cina divenne un simbolo della possibilità della diffusione del comunismo nell'Asia orientale e sudorientale. Quando scoppiò la tragica guerra di Corea nel 1950, le truppe statunitensi e alleate delle Nazioni Unite entrarono fisicamente in guerra a fianco della Corea del Sud e combatterono per quasi ogni centimetro di terra coreana, contro le truppe comuniste nordcoreane sostenute dalla RPC e dall'URSS. Questi eventi furono seguiti dalla creazione dell'ANZUS (“Trattato di Sicurezza Australia, Nuova Zelanda, Stati Uniti”) nel 1951 e della SEATO (“Organizzazione del Trattato dell'Asia Sudorientale”) nel 1954. Entrambi i trattati sostenuti dagli Stati Uniti furono creati per <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">contenere la diffusione del comunismo</a> nella regione, che era anche un obiettivo ufficialmente condiviso dagli Stati Uniti quando invasero il Vietnam nel 1965. Tutti questi eventi sembravano simili a una reazione a catena di pezzi di domino che cadevano sotto forma di sconfitte della politica estera statunitense, con il primo pezzo di domino che arrivava sotto forma di Cina comunista nel 1949.</span>\n<span class=\"para\">Tuttavia, nel governo statunitense, c'era un uomo che aveva una visione profetica delle relazioni tra Stati Uniti e Cina che, all'epoca, non era condivisa da nessuno dei suoi contemporanei. Questo era Dean Acheson, il Segretario di Stato nell'amministrazione di Truman. Quando tutti i suoi colleghi erano profondamente immersi nella lotta ideologica contro la Cina, nel 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulò</a> di fondare le relazioni con la Cina sugli interessi nazionali e affermò che <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“l'integrità della Cina era un interesse nazionale americano indipendentemente dall'ideologia interna della Cina.”</a> Come afferma Kissinger, queste opinioni non sarebbero state condivise da nessun altro alto funzionario statunitense fino a quando Richard Nixon non salì al potere quasi due decenni dopo.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Colloqui di Varsavia</strong></span>\n<span class=\"para\">Durante il suo mandato, Acheson riuscì a far passare alcune delle sue idee, che si riflettevano nei primi significativi, sebbene in gran parte dimenticati, colloqui diplomatici tra Stati Uniti e Cina che iniziarono nel 1958 a Varsavia, in Polonia. Questi continuarono fino al 1970, poco prima del riavvicinamento ufficiale tra Stati Uniti e Cina.</span>\n<span class=\"para\">Sebbene la stragrande maggioranza di questi colloqui segreti si svolgesse a Varsavia, la verità è che iniziarono un po' prima, nel 1955 a Ginevra, ma si rivelarono problematici e inconcludenti. Kissinger scrive che l'unico successo di questi colloqui fu che Cina e Stati Uniti permisero ai cittadini intrappolati in ciascun paese dalla guerra civile di tornare a casa. È per questo che questi colloqui furono principalmente ricordati per l'incidente che si verificò tra John Foster Dulles, il Segretario di Stato nell'amministrazione di Dwight D. Eisenhower, e Zhou Enlai, il primo Premier e Ministro degli Affari Esteri della Cina. Nel 1955, durante uno degli incontri a Ginevra, probabilmente a causa delle sue forti convinzioni ideologiche e opinioni riguardo alla Cina, Dulles rifiutò di stringere la mano a Zhou, un gesto ben ricordato e menzionato anche nei colloqui del 1972 tra Nixon e Zhou. Poiché i colloqui di Ginevra non portavano a sviluppi tanto necessari, nel 1957, gli Stati Uniti inviarono un funzionario di rango inferiore (senza status di ambasciatore) per continuare i colloqui con il lato cinese. Questo divenne un pretesto per entrambe le parti per <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">sospendere i colloqui per nove mesi</a>.</span>\n<span class=\"para\">Pertanto, la questione più importante rimaneva ancora irrisolta sul tavolo: la questione di Taiwan e la Prima Crisi dello Stretto di Taiwan che si verificò tra il 1954 e il 1955. Volendo prevenire l'escalation, entrambe le parti sapevano molto bene che i colloqui dovevano essere ripresi. Dopo il fallimento di Ginevra e a causa dell'eruzione della Seconda Crisi dello Stretto di Taiwan nel 1958, si decise che gli sforzi diplomatici degli Stati Uniti e della Cina sarebbero continuati a Varsavia.</span>\n<span class=\"para\">Ma perché Varsavia e perché la Polonia? La ragione è piuttosto banale. La Polonia era uno dei pochi paesi (a parte i suoi “alleati” nel blocco comunista) che riconobbe la RPC nel 1949 e ospitò ambasciate e diplomatici sia statunitensi che della RPC. La Polonia si guadagnò anche un certo credito diplomatico quando, sulla base dell'Accordo di Armistizio Coreano che pose fine alla guerra di Corea nel 1953, si unì alla <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Commissione di Supervisione delle Nazioni Neutre</a>. Questo era destinato a supervisionare e osservare l'armistizio nella penisola coreana. Questi furono i fattori che spinsero funzionari statunitensi e cinesi a scegliere Varsavia per la continuazione dei loro sforzi diplomatici. Questo sviluppo è ora noto come i Colloqui di Varsavia, che costituirono il primo passo cruciale nelle relazioni diplomatiche tra Stati Uniti e Cina.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La questione di Taiwan</strong></span>\n<span class=\"para\">Sin dall'inizio, la questione di Taiwan dominò i Colloqui di Varsavia. Come già detto, il principale pretesto per convocarli fu la Seconda Crisi dello Stretto di Taiwan nel 1958, durante la quale la Cina bombardò le isole di Quemoy (Kinmen) e Matsu, che erano controllate da Taiwan. Gli Stati Uniti risposero inviando la 17ª Flotta della Marina degli Stati Uniti nella zona, aumentando le tensioni e portando le due potenze sull'orlo della guerra. Per la Cina, la riunificazione con Taiwan e <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“liberarla”</a> erano questioni non negoziabili, mentre gli Stati Uniti, come ribadito da John Foster Dulles, rimasero impegnati nella difesa di quest'isola. Tenendo conto della forza delle posizioni di entrambe le parti, un conflitto aperto sarebbe stato probabilmente inevitabile, il che sarebbe stato dannoso sia per gli Stati Uniti che per la Cina a quel tempo. È proprio per questo che decisero di riconvocare i colloqui diplomatici a Varsavia.</span>\n<span class=\"para\">Durante questo periodo, i Colloqui di Varsavia servirono come un canale diplomatico cruciale. Sebbene i colloqui spesso si bloccassero sulla questione di Taiwan, fornirono un mezzo per gli Stati Uniti e la Cina per gestire le loro differenze senza ricorrere al conflitto militare. Entrambe le parti usarono i colloqui per inviare segnali l'una all'altra sulle loro intenzioni, testando le acque per potenziali aree di compromesso e persino cooperazione. Per la Cina, i colloqui fornirono anche un'opportunità per affermare la propria indipendenza dall'Unione Sovietica, dimostrando che poteva impegnarsi in diplomazia con l'Occidente secondo i propri termini.</span>\n<span class=\"para\">Queste questioni sembravano avere un effetto quasi immediato su ciò che stava per accadere nei due decenni successivi. Gli anni '60 dovevano essere un decennio rivoluzionario per le relazioni sino-americane. Durante i colloqui, gli Stati Uniti iniziarono a rendersi conto che la Cina non era un normale tipo di proxy sovietico (come era il caso con i paesi dell'Europa centrale), e che era disposta a tracciare il proprio cammino negli affari internazionali. Grazie ai Colloqui di Varsavia, gli Stati Uniti iniziarono anche a perseguire in modo più graduale e deciso le idee di Dean Acheson, che furono poi rimodellate e adattate da figure come Henry Kissinger, che avrebbe costruito il suo approccio verso la Cina sulle basi poste dai Colloqui di Varsavia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La frattura sino-sovietica</strong></span>\n<span class=\"para\">Negli anni '60 si verificò uno sviluppo che divenne uno dei motori del cambiamento all'interno del paradigma delle relazioni sino-americane: la frattura sino-sovietica. Dopo la morte di Stalin nel 1953, Nikita Krusciov divenne il Primo Segretario del Partito Comunista dell'URSS, quindi de facto il leader del paese. Iniziò il processo di destalinizzazione dell'URSS e dei suoi alleati dell'Europa centrale e orientale, che culminò nel suo famoso, ma allora segreto discorso del 1956 intitolato “Sul culto della personalità e le sue conseguenze”. Questo discorso, che criticava il regime di Stalin e i suoi metodi, fu un grande shock per numerosi leader comunisti, incluso Mao Zedong.</span>\n<span class=\"para\">Percepì le idee di Krusciov sulla destalinizzazione e sul rinnovamento delle relazioni con l'Occidente come <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisioniste” e non seguendo l'applicazione della vera ideologia marxista-leninista.</a> \nLe tensioni tra Cina e URSS erano così elevate che in uno degli incontri, Zhou Enlai avrebbe chiamato Krusciov, figlio di un minatore, un <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traditore della sua classe”</a>. Gli anni '60, quindi, furono il palcoscenico per la frattura sino-sovietica, uno sviluppo cruciale che non passò inosservato a Washington. In conformità con il vecchio proverbio “il nemico del mio nemico è mio amico”, quando la Cina divenne nemica dell'URSS, improvvisamente, i responsabili politici statunitensi si trovarono di fronte a un regalo su un piatto d'argento: la possibilità di stabilire un allineamento strategico con la Cina.</span>\n<span class=\"para\">È proprio qui che i Colloqui di Varsavia entrarono in gioco. Rimasero uno dei canali di comunicazione più importanti tra Stati Uniti e Cina negli anni '60. \nI colloqui continuarono per tutto questo periodo, ma i progressi rimasero piuttosto lenti poiché entrambe le parti rimasero caute. Infatti, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">alcune fonti</a> affermano che entrambe le parti erano così caute che parti delle comunicazioni durante gli incontri erano scritte su carta, piuttosto che parlate. Questo perché entrambe le parti temevano di dire certe cose ad alta voce poiché temevano di essere ascoltate dalle autorità comuniste sovietiche o polacche. Tuttavia, i colloqui rimasero un luogo per lo scambio di lamentele e idee, sebbene con pochi progressi tangibili su questioni importanti come Taiwan. Tuttavia, la semplice esistenza di questo canale di comunicazione aiutò a prevenire conflitti e fornì una preziosa base per futuri progressi diplomatici che stavano per avvenire.</span>\n<span class=\"para\">A parte la frattura sino-sovietica, gli anni '60 furono anche un palcoscenico per numerosi altri sviluppi, come la guerra del Vietnam, che consumò l'attenzione dei responsabili politici statunitensi, o la Rivoluzione Culturale, comandata da Mao in Cina. Entrambi questi sviluppi a un certo punto iniziarono a diventare problematici per i rispettivi governi e questo li spinse, indipendentemente l'uno dall'altro, a iniziare a esplorare la possibilità di un riavvicinamento sino-americano.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Riavvicinamento</strong></span>\n<span class=\"para\">Con il progredire degli anni '60, sia gli Stati Uniti che la Cina iniziarono gradualmente a guardarsi sempre di più. Come scrive Kissinger, durante uno dei Colloqui di Varsavia nel marzo 1966, il rappresentante americano ai colloqui offrì un ramo d'ulivo alla Cina affermando che “il governo degli Stati Uniti era disposto a sviluppare ulteriori relazioni con la Repubblica Popolare Cinese.” Kissinger aggiunge che fu la prima volta che un funzionario americano utilizzò l'appellativo ufficiale post-1949 per la Cina in qualsiasi capacità formale.</span>\n<span class=\"para\">Subito dopo, nel 1969, Richard Nixon vinse le elezioni, divenne Presidente degli Stati Uniti e, insieme al suo Consigliere per la Sicurezza Nazionale, Henry Kissinger, avviò processi che portarono a quello che Kissinger chiama un “momento rivoluzionario nella politica estera degli Stati Uniti”. Questo fu l'annuncio di Nixon che gli Stati Uniti avevano un interesse strategico nella sopravvivenza del più grande stato comunista sulla terra: la Cina.</span>\n<span class=\"para\">Quello fu precisamente il momento in cui i Colloqui di Varsavia iniziarono a svanire lentamente poiché sarebbero stati <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“troppo di basso livello per presentare una visione di tale grandezza”</a>. Dal 1958, tutti <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 incontri</a> hanno offerto un quadro per esplorare possibili progressi nelle relazioni tra Stati Uniti e Cina. Con il lavoro di Nixon e Kissinger, tutti gli sforzi messi nei Colloqui di Varsavia da parte di diplomatici americani e cinesi alla fine portarono a frutto.</span>\n<span class=\"para\">Dopo il 1969, gli sviluppi nelle relazioni tra Stati Uniti e Cina cambiavano a un ritmo travolgente. Nel 1971, Kissinger effettuò una visita segreta in Cina e nel 1972, dopo tutti questi anni, Nixon finalmente incontrò Mao e concordò il <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Comunicato di Shanghai”</a>. Sebbene fosse percepito come un successo all'epoca, poco sapevano Nixon e Kissinger, ma una frase del comunicato avrebbe creato un problema che è visibile e tangibile non solo nelle relazioni tra Stati Uniti e Cina, ma anche negli affari globali oggi. Questa frase è <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“gli Stati Uniti riconoscono che tutti i cinesi da entrambe le parti dello Stretto di Taiwan sostengono che esiste una sola Cina e che Taiwan è parte della Cina.”</a> Questa idea divenne presto nota come la “Politica dell'Una Cina” e il resto è storia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>L'eredità dei Colloqui di Varsavia</strong></span>\n<span class=\"para\">Attraverso tutti gli sviluppi rivoluzionari tra Stati Uniti e Cina descritti in questo articolo, e tutti gli eventi che hanno praticamente forgiato l'attuale status quo globale e la forma delle relazioni tra Stati Uniti e Cina, i Colloqui di Varsavia sono sempre stati sullo sfondo. Durante la loro esistenza, i colloqui rimasero piuttosto invisibili e nell'ombra, eppure si rivelarono immensamente importanti per tutti gli sviluppi che portarono al riavvicinamento tra Stati Uniti e Cina.</span>\n<span class=\"para\">I Colloqui di Varsavia rappresentano un capitolo dimenticato delle relazioni sino-americane, oscurato dai drammatici e rivoluzionari progressi diplomatici dei primi anni '70. Eppure, senza questi sforzi silenziosi tra diplomatici americani e cinesi che ebbero luogo nel Palazzo Myślewicki nel Parco Łazienki a Varsavia, il riavvicinamento finale potrebbe non essere mai avvenuto. I Colloqui di Varsavia furono i segreti sussurri silenziosi che precedettero i forti passi ufficiali intrapresi verso la riconciliazione sino-americana che alla fine avrebbero rimodellato l'ordine globale.</span>\n<span class=\"para\">Oggigiorno, mentre il mondo sta ancora una volta assistendo a crescenti tensioni tra Stati Uniti e Cina, l'eredità dei Colloqui di Varsavia rimane rilevante. La lezione più importante che si può apprendere da questi colloqui è che gli sforzi diplomatici e il dialogo, anche di fronte a differenze apparentemente insormontabili, sono essenziali ed efficaci per mantenere la pace e la stabilità. L'eredità dei Colloqui di Varsavia ci ricorda che nei momenti cruciali della storia, la diplomazia, spesso criticata per essere troppo lenta, frustrante o addirittura irrilevante, è assolutamente indispensabile nel plasmare il corso pacifico, prospero e benefico degli eventi e degli sviluppi globali e regionali.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>si è laureato all'Università della Slesia e al College of Europe a Natolin, Varsavia. Attualmente lavora come assistente accademico in scienze politiche e relazioni internazionali al College of Europe a Natolin, dove ricerca la politica estera cinese, le relazioni UE-Cina e le iniziative di sviluppo cinesi ed europee. È principalmente interessato al ruolo delle narrazioni e delle percezioni in questi campi.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Terwijl de Amerikaanse beleidsmakers zich voornamelijk richtten op de acties van de USSR, was de Sovjetunie niet het enige Euraziatische land dat op hun radar stond. Nog verder van de VS begon een andere opkomende macht de aandacht van de Amerikaanse beleidsmakers te trekken - de Volksrepubliek China (VRC). In de vroege jaren werd de VRC gezien als een mysterie voor het Westen, en Amerikaanse functionarissen in Washington waren onzeker over hoe ze deze nieuw gevormde communistische staat onder leiding van Mao Zedong moesten benaderen. Weinig wisten ze dat de diplomatieke stappen ten opzichte van de VRC die ze op het punt stonden te nemen de wereldorde zouden hervormen, en dat de effecten daarvan vandaag de dag in 2024 nog steeds voelbaar zouden zijn.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De context van de Koude Oorlog</strong></span>\n<span class=\"para\">Na de Japanse overgave in 1945 was China <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“verwoest en verdeeld”</a> in de onmiddellijke naoorlogse jaren. Het land werd een toneel van botsingen tussen nationalisten en communisten, die beiden streefden naar de macht over de staat. Op dat moment sympathiseerden de Amerikaanse beleidsmakers en het publiek grotendeels met de Chinese nationalisten, de Kuomintang (KMT), onder leiding van Chiang Kai-shek. Aan de andere kant besloot de Sovjetunie om “haar opties open te houden” en erkende officieel de nationalistische regering van China. Tegelijkertijd hield de socialistische staat wapens voor de communistische partij, geleid door Mao Zedong, aan. De spanningen tussen de nationalisten en communisten bleven groeien. Zo ging de VS verder met haar diplomatieke inspanningen van verzoening, eerst belichaamd door Patrick J. Hurley, de Amerikaanse ambassadeur in China, en later door generaal George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Echter, het Amerikaanse idee om een coalitie tussen Chinese nationalisten en communisten te bevorderen faalde en er brak een burgeroorlog uit, waarbij de communisten in 1949 op het vasteland als overwinnaars tevoorschijn kwamen. De nationalisten werden vervolgens gedwongen zich terug te trekken naar het eiland Taiwan. Deze ontwikkeling legde de basis voor de vroege Koude Oorlog diplomatie, waarbij de VS de Republiek China op Taiwan steunde en de Sovjetunie de Volksrepubliek China op het vasteland steunde.</span>\n<span class=\"para\">Na deze ontwikkeling, zoals Kissinger stelt in zijn boek <em>On China</em>, bleef de VS met <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“tweede gedachten over haar passiviteit toen geconfronteerd met de communistische overwinning in de Chinese burgeroorlog”</a>. Voor de Amerikaanse beleidsmakers werd China een symbool van de mogelijkheid van de verspreiding van het communisme in Oost- en Zuidoost-Azië. Toen de tragische Koreaanse Oorlog in 1950 begon, gingen de VS en de geallieerde troepen van de Verenigde Naties fysiek de oorlog in aan de zijde van Zuid-Korea en vochten ze voor bijna elk centimeter Koreaanse grond, tegen de communistische Noord-Koreaanse troepen die door de VRC en de USSR werden gesteund. Deze gebeurtenissen werden gevolgd door de oprichting van ANZUS (“Australia, New Zealand, United States Security Treaty”) in 1951 en SEATO (“Southeast Asia Treaty Organization”) in 1954. Beide door de VS gesteunde verdragen werden opgericht om <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">de verspreiding van het communisme</a> in de regio te beteugelen, wat ook een doel was dat officieel door de VS werd gedeeld bij de invasie van Vietnam in 1965. Al deze gebeurtenissen leken op een kettingreactie van vallende dominostenen in de vorm van de buitenlandse beleidsverliezen van de VS, waarbij het eerste dominosteen kwam in de vorm van China dat communistisch werd in 1949.</span>\n<span class=\"para\">Echter, binnen de Amerikaanse regering was er één man die een profetische visie had op de Amerikaanse-Chinese relaties die op dat moment niet door zijn tijdgenoten werd gedeeld. Dit was Dean Acheson, de minister van Buitenlandse Zaken in de administratie van Truman. Toen al zijn collega's diep betrokken waren in de ideologische strijd tegen China, stelde Acheson in 1950 <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">voor</a> om de relaties met China te baseren op nationale belangen en beweerde hij dat <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“de integriteit van China een Amerikaans nationaal belang was, ongeacht de binnenlandse ideologie van China.”</a> Zoals Kissinger stelt, zouden deze opvattingen niet door enige andere hoge Amerikaanse functionaris worden gedeeld totdat Richard Nixon bijna twee decennia later aan de macht kwam.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Warsaw talks</strong></span>\n<span class=\"para\">Tijdens zijn ambtstermijn slaagde Acheson erin enkele van zijn ideeën door te drukken, wat werd weerspiegeld in de eerste significante, zij het grotendeels vergeten, diplomatieke gesprekken tussen de VS en China die in 1958 in Warschau, Polen, begonnen. Deze werden voortgezet tot 1970, kort voor de officiële toenadering tussen de VS en China.</span>\n<span class=\"para\">Hoewel de overgrote meerderheid van deze geheime gesprekken in Warschau plaatsvond, is de waarheid dat ze iets eerder begonnen, in 1955 in Genève, maar problematisch en onbeslist bleken te zijn. Kissinger schrijft dat het enige succes van deze gesprekken was dat China en de VS burgers die door de burgeroorlog in elk land waren gevangen, toestonden om naar huis terug te keren. Daarom werden deze gesprekken voornamelijk herinnerd om het voorval dat plaatsvond tussen John Foster Dulles, de minister van Buitenlandse Zaken in de administratie van Dwight D. Eisenhower, en Zhou Enlai, de eerste premier en minister van Buitenlandse Zaken van China. In 1955, tijdens een van de vergaderingen in Genève, weigerde Dulles, waarschijnlijk vanwege zijn sterke ideologische overtuigingen en meningen over China, Zhou's hand te schudden, wat goed werd herinnerd en zelfs werd genoemd in de gesprekken van 1972 tussen Nixon en Zhou. Aangezien de Genève-gesprekken niet de broodnodige ontwikkelingen opleverden, stuurde de VS in 1957 een functionaris van lagere rang (zonder ambassadeursstatus) om de gesprekken met de Chinese zijde voort te zetten. Dit werd een voorwendsel voor beide zijden om <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">de gesprekken voor negen maanden op te schorten</a>.</span>\n<span class=\"para\">Daarom lag de belangrijkste kwestie nog steeds onopgelost op tafel: de kwestie van Taiwan en de Eerste Taiwanstraatcrisis die zich tussen 1954-55 voordeed. Beide zijden wisten heel goed dat om escalatie te voorkomen, de gesprekken hervat moesten worden. Na de mislukking in Genève en vanwege de uitbarsting van de Tweede Taiwanstraatcrisis in 1958, werd besloten dat de diplomatieke inspanningen van de VS en China in Warschau zouden worden voortgezet.</span>\n<span class=\"para\">Maar waarom Warschau en waarom Polen? De reden hiervoor is vrij triviaal. Polen was een van de weinige landen (naast zijn “bondgenoten” in het communistische blok) die de VRC in 1949 erkende en zowel Amerikaanse als VRC-ambassades en diplomaten huisvestte. Polen gaf zichzelf ook enige diplomatieke geloofwaardigheid toen het, op basis van de Koreaanse wapenstilstandsovereenkomst die de Koreaanse Oorlog in 1953 beëindigde, zich aansloot bij de <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutrale Naties Toezichtcommissie</a>. Dit was bedoeld om de wapenstilstand op het Koreaanse schiereiland te superviseren en te observeren. Dit waren de factoren die Amerikaanse en Chinese functionarissen ertoe brachten Warschau te kiezen voor de voortzetting van hun diplomatieke inspanningen. Deze ontwikkeling staat nu bekend als de Warschause Gesprekken, die de cruciale eerste stap vormden in de diplomatieke relaties tussen de VS en China.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De kwestie van Taiwan</strong></span>\n<span class=\"para\">Vanaf het begin domineerde de kwestie van Taiwan de Warschause Gesprekken. Zoals eerder vermeld, was het belangrijkste voorwendsel voor het bijeenroepen ervan de Tweede Taiwanstraatcrisis in 1958, tijdens welke China de eilanden Quemoy (Kinmen) en Matsu, die door Taiwan werden gecontroleerd, beschoot. De VS reageerde door de 17e Vloot van de Amerikaanse Marine naar het gebied te sturen, wat de spanningen verhoogde en de twee machten op de rand van oorlog bracht. Voor China waren hereniging met Taiwan en <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“het bevrijden ervan”</a> niet-onderhandelbare kwesties, terwijl de VS, wat door John Foster Dulles werd herhaald, zich bleef inzetten voor de verdediging van dit eiland. Gezien de sterkte van de standpunten van beide zijden zou een open conflict waarschijnlijk onvermijdelijk zijn geweest, wat nadelig zou zijn voor zowel de VS als China op dat moment. Dat is precies waarom ze besloten om de diplomatieke gesprekken in Warschau opnieuw bijeen te roepen.</span>\n<span class=\"para\">Gedurende deze periode dienden de Warschause Gesprekken als een cruciaal diplomatiek achterkanaal. Hoewel de gesprekken vaak stilvielen over de kwestie van Taiwan, boden ze een middel voor de VS en China om hun verschillen te beheren zonder toevlucht te nemen tot militaire conflicten. Beide zijden gebruikten de gesprekken om signalen naar elkaar te sturen over hun bedoelingen, de mogelijkheden voor compromissen en zelfs samenwerking te verkennen. Voor China boden de gesprekken ook een kans om zijn onafhankelijkheid van de Sovjetunie te bevestigen, en aan te tonen dat het in staat was om op eigen voorwaarden diplomatie met het Westen te voeren.</span>\n<span class=\"para\">Deze kwesties leken een bijna onmiddellijke invloed te hebben op wat er in de volgende twee decennia zou gebeuren. De jaren zestig zouden een baanbrekend decennium zijn voor de Sino-Amerikaanse relaties. Gedurende de gesprekken begon de VS te beseffen dat China geen normaal type Sovjet-proxy was (zoals het geval was met de Centraal-Europese landen), en dat het bereid was zijn eigen pad in de internationale betrekkingen te creëren. Dankzij de Warschause Gesprekken begon de VS ook geleidelijk en beslissend de ideeën van Dean Acheson na te streven, die later werden herzien en aangepast door figuren zoals Henry Kissinger, die zijn benadering van China zou baseren op de fundamenten gelegd door de Warschause Gesprekken.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De Sino-Sovjet splitsing</strong></span>\n<span class=\"para\">De jaren zestig brachten een ontwikkeling met zich mee die een van de motoren voor verandering binnen het paradigma van de Sino-Amerikaanse relaties werd: de Sino-Sovjet splitsing. Na de dood van Stalin in 1953 werd Nikita Chroesjtsjov de Eerste Secretaris van de Communistische Partij van de USSR, dus de facto de leider van het land. Hij begon het proces van de de-Stalinisatie van de USSR en zijn Centraal- en Oost-Europese bondgenoten, wat culmineerde in zijn nu beroemde, maar toen geheime toespraak in 1956 getiteld “Over de Cult van de Persoonlijkheid en de Gevolgen daarvan”. Deze toespraak, die het bewind van Stalin en zijn methoden bekritiseerde, was een grote schok voor talrijke communistische leiders, waaronder Mao Zedong.</span>\n<span class=\"para\">Hij beschouwde Chroesjtsjovs ideeën over de de-Stalinisatie en het verfrissen van de relaties met het Westen als <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionistisch” en niet in overeenstemming met de toepassing van ware marxistisch-leninistische ideologie.</a> \nDe spanningen tussen China en de USSR waren zo hoog dat Zhou Enlai naar verluidt Chroesjtsjov, de zoon van een mijnwerker, in een van de vergaderingen een <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“verrader van zijn klasse”</a> noemde. De jaren zestig waren daarom het toneel voor de Sino-Sovjet splitsing, een cruciale ontwikkeling die in Washington niet onopgemerkt bleef. In overeenstemming met het oude gezegde “de vijand van mijn vijand is mijn vriend,” toen China een vijand van de USSR werd, werd de Amerikaanse beleidsmakers plotseling een cadeau op een zilveren schaal gepresenteerd: de kans om een strategische alliantie met China te vestigen.</span>\n<span class=\"para\">Dit is precies waar de Warschause Gesprekken in beeld kwamen. Ze bleven een van de belangrijkste communicatiekanalen tussen de VS en China in de jaren zestig. \nDe gesprekken gingen gedurende deze periode door, maar de vooruitgang bleef vrij traag, aangezien beide zijden voorzichtig bleven. In feite <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">stellen sommige bronnen</a> dat beide zijden zo voorzichtig waren dat delen van de communicatie tijdens de vergaderingen op papier werden geschreven, in plaats van gesproken. Dit kwam omdat beide zijden bang waren om bepaalde dingen hardop te zeggen, omdat ze vreesden dat ze door de Sovjet- of Poolse communistische autoriteiten werden afgeluisterd. Desondanks bleven de gesprekken een gelegenheid voor de uitwisseling van klachten en ideeën, zij het met weinig tastbare vooruitgang op belangrijke kwesties zoals Taiwan. De loutere aanwezigheid van dit communicatiekanaal hielp echter om conflicten te voorkomen en bood een waardevolle basis voor toekomstige diplomatieke doorbraken die op het punt stonden plaats te vinden.</span>\n<span class=\"para\">Naast de Sino-Sovjet splitsing waren de jaren zestig ook het toneel voor talrijke andere ontwikkelingen, zoals de Vietnamoorlog, die de aandacht van de Amerikaanse beleidsmakers opslokte, of de Culturele Revolutie, geleid door Mao in China. Beide van deze ontwikkelingen begonnen op een gegeven moment problematisch te worden voor de respectieve regeringen en dit duwde hen, onafhankelijk van elkaar, om de mogelijkheid van een Sino-Amerikaanse toenadering te verkennen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Toenadering</strong></span>\n<span class=\"para\">Naarmate de jaren zestig vorderden, begonnen zowel de VS als China geleidelijk steeds meer naar elkaar te kijken. Zoals Kissinger schrijft, bood de Amerikaanse vertegenwoordiger tijdens een van de Warschause Gesprekken in maart 1966 een olijftak aan China aan door te stellen dat “de Amerikaanse regering bereid was verdere relaties met de Volksrepubliek China te ontwikkelen.” Kissinger voegt eraan toe dat het de eerste keer was dat een Amerikaanse functionaris de officiële post-1949 benaming voor China in enige formele hoedanigheid gebruikte.</span>\n\n<span class=\"para\">Dat was precies het moment waarop de Warschause Gesprekken langzaam begonnen te vervagen, aangezien ze <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“te laag niveau waren om een visie van dergelijke omvang te presenteren”</a>. Sinds 1958 hebben alle <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 vergaderingen</a> een kader geboden voor het verkennen van mogelijke doorbraken in de Amerikaanse-Chinese relaties. Met het werk van Nixon en Kissinger kwamen alle inspanningen die door zowel Amerikaanse als Chinese diplomaten in de Warschause Gesprekken waren gestoken eindelijk tot bloei.</span>\n<span class=\"para\">Na 1969 veranderden de ontwikkelingen in de relaties tussen de VS en China in een overweldigend tempo. In 1971 had Kissinger een geheime bezoek aan China en in 1972, na al deze jaren, ontmoette Nixon eindelijk Mao en stemde in met de gezamenlijke <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Shanghai Communiqué”</a>. Hoewel het toen als een succes werd gezien, wisten Nixon en Kissinger niet dat één zin uit het communiqué een probleem zou creëren dat zichtbaar en tastbaar is, niet alleen in de Amerikaanse-Chinese relaties, maar ook in de wereldzaken van vandaag. Deze zin is <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“de Verenigde Staten erkennen dat alle Chinezen aan beide zijden van de Taiwanstraat beweren dat er maar één China is en dat Taiwan een deel van China is.”</a> Dit idee werd al snel bekend als het “One China Policy” en de rest is geschiedenis.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De erfenis van de Warschause Gesprekken</strong></span>\n<span class=\"para\">Gedurende alle baanbrekende ontwikkelingen tussen de VS en China die in dit artikel zijn beschreven, en alle gebeurtenissen die praktisch de huidige wereldstatus quo en de vorm van de Amerikaanse-Chinese relaties hebben gesmeed, waren de Warschause Gesprekken altijd op de achtergrond. Gedurende hun bestaan bleven de gesprekken vrij onopgemerkt en in de schaduw, maar bleken immens belangrijk voor alle ontwikkelingen die leidden tot de toenadering tussen de VS en China.</span>\n<span class=\"para\">De Warschause Gesprekken vertegenwoordigen een vergeten hoofdstuk van de Sino-Amerikaanse relaties, overschaduwd door de dramatische en baanbrekende diplomatieke doorbraken van het begin van de jaren zeventig. Toch, zonder deze stille inspanningen tussen Amerikaanse en Chinese diplomaten die plaatsvonden in het Myślewicki-paleis in het Łazienki-park in Warschau, zou de uiteindelijke toenadering misschien nooit hebben plaatsgevonden. De Warschause Gesprekken waren de geheime stille fluisteringen die de luide officiële stappen voorafgingen die werden gezet richting de Sino-Amerikaanse verzoening die uiteindelijk de wereldorde zou hervormen.</span>\n<span class=\"para\">Tegenwoordig, nu de wereld opnieuw stijgende spanningen tussen de VS en China waarneemt, blijft de erfenis van de Warschause Gesprekken relevant. De belangrijkste les die uit deze gesprekken kan worden geleerd, is dat diplomatieke inspanningen en dialoog, zelfs in het aangezicht van schijnbaar onoverkomelijke verschillen, essentieel en effectief zijn voor het handhaven van vrede en stabiliteit. De erfenis van de Warschause Gesprekken herinnert ons eraan dat in cruciale momenten van de geschiedenis, diplomatie, vaak bekritiseerd omdat ze te traag, frustrerend of zelfs irrelevant is, absoluut onmisbaar is in het vormgeven van de vreedzame, welvarende en voordelige koers van wereld- en regionale gebeurtenissen en ontwikkelingen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>afgestudeerd aan de Universiteit van Silezië en het College van Europa in Natolin, Warschau. Momenteel werkt hij als academisch assistent in de politieke wetenschappen en internationale betrekkingen aan het College van Europa in Natolin, waar hij onderzoek doet naar het Chinese buitenlands beleid, de EU-China-relaties en Chinese en Europese ontwikkelingsinitiatieven. Hij is vooral geïnteresseerd in de rol van verhalen en percepties in deze gebieden.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Podczas gdy amerykańscy decydenci koncentrowali się głównie na działaniach ZSRR, Związek Radziecki nie był jedynym krajem eurazjatyckim obecnym na ich radarze. Jeszcze dalej od USA, inna wschodząca potęga zaczęła przyciągać uwagę amerykańskich decydentów – Ludowa Republika Chin (LRCh). W swoich wczesnych latach LRCh była postrzegana jako tajemnica dla Zachodu, a amerykańscy urzędnicy w Waszyngtonie nie byli pewni, jak podejść do tego nowo utworzonego komunistycznego państwa prowadzonego przez Mao Zedonga. Mało wiedzieli, że dyplomatyczne kroki w stosunku do LRCh, które mieli podjąć, przekształcą globalny porządek, a ich skutki będą odczuwalne jeszcze w 2024 roku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kontekst zimnej wojny</strong></span>\n<span class=\"para\">Po japońskiej kapitulacji w 1945 roku, Chiny były <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„zniszczone i podzielone”</a> w bezpośrednich latach powojennych. Kraj stał się teatrem starć między nacjonalistami a komunistami, z których obie strony dążyły do przejęcia władzy nad państwem. W tym czasie amerykańscy decydenci i społeczeństwo w dużej mierze sympatyzowali z chińskimi nacjonalistami, Kuomintangiem (KMT), kierowanym przez Chiang Kai-sheka. Z drugiej strony, Związek Radziecki postanowił „zachować otwarte opcje” i oficjalnie uznał rząd nacjonalistyczny Chin. W tym samym czasie państwo socjalistyczne utrzymywało dostawy broni dla partii komunistycznej, prowadzonej przez Mao Zedonga. Napięcia między nacjonalistami a komunistami rosły. W ten sposób USA kontynuowały swoje dyplomatyczne wysiłki na rzecz pojednania, personifikowane najpierw przez Patricka J. Hurleya, amerykańskiego ambasadora w Chinach, a później przez generała George'a Marshalla.</span>\n<span class=\"para\">Jednak amerykańska idea namawiania do koalicji między chińskimi nacjonalistami a komunistami nie powiodła się i wybuchła wojna domowa, w której komuniści zwyciężyli na kontynencie w 1949 roku. Nacjonaliści zostali następnie zmuszeni do wycofania się na wyspę Tajwan. To wydarzenie stworzyło podłoże dla wczesnej dyplomacji zimnej wojny, w której USA wspierały Republikę Chin na Tajwanie, a Związek Radziecki wspierał Ludową Republikę Chin na kontynencie.</span>\n<span class=\"para\">Po tym wydarzeniu, jak stwierdza Kissinger w swojej książce <em>On China</em>, USA zostały z <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„drugimi myślami na temat swojej bierności w obliczu komunistycznego zwycięstwa w chińskiej wojnie domowej”</a>. Dla amerykańskich decydentów Chiny stały się symbolem możliwości rozprzestrzenienia się komunizmu w Azji Wschodniej i Południowo-Wschodniej. Kiedy w 1950 roku rozpoczęła się tragiczna wojna koreańska, wojska amerykańskie i sojusznicze siły ONZ fizycznie weszły do wojny po stronie Korei Południowej i walczyły o niemal każdy centymetr koreańskiej ziemi, przeciwko komunistycznym wojskom północnokoreańskim wspieranym przez LRCh i ZSRR. Wydarzenia te zostały poprzedzone ustanowieniem ANZUS („Traktat o bezpieczeństwie Australii, Nowej Zelandii i Stanów Zjednoczonych”) w 1951 roku oraz SEATO („Organizacja Traktatu Azji Południowo-Wschodniej”) w 1954 roku. Oba traktaty wspierane przez USA zostały stworzone w celu <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">powstrzymania rozprzestrzeniania się komunizmu</a> w regionie, co było również celem oficjalnie podzielanym przez USA podczas inwazji na Wietnam w 1965 roku. Wszystkie te wydarzenia wydawały się podobne do reakcji łańcuchowej upadających domina w postaci porażek amerykańskiej polityki zagranicznej, przy czym pierwszym elementem domina było to, że Chiny stały się komunistyczne w 1949 roku.</span>\n<span class=\"para\">Jednak w amerykańskim rządzie był jeden człowiek, który miał proroczą wizję relacji amerykańsko-chińskich, która wówczas nie była podzielana przez żadnego z jego współczesnych. Był to Dean Acheson, sekretarz stanu w administracji Trumana. Gdy wszyscy jego koledzy byli głęboko zaangażowani w ideologiczną walkę przeciwko Chinom, w 1950 roku Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulował</a> oparcie relacji z Chinami na interesach narodowych i stwierdził, że <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„integralność Chin była amerykańskim interesem narodowym, niezależnie od wewnętrznej ideologii Chin.”</a> Jak stwierdza Kissinger, te poglądy nie byłyby podzielane przez żadnego innego wysokiego urzędnika USA aż do momentu, gdy Richard Nixon doszedł do władzy prawie dwie dekady później.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Rozmowy warszawskie</strong></span>\n<span class=\"para\">W czasie swojej kadencji Acheson zdołał przeforsować niektóre ze swoich pomysłów, co znalazło odzwierciedlenie w pierwszych znaczących, choć w dużej mierze zapomnianych, rozmowach dyplomatycznych między USA a Chinami, które rozpoczęły się w 1958 roku w Warszawie, w Polsce. Kontynuowano je aż do 1970 roku, krótko przed oficjalnym zbliżeniem między USA a Chinami.</span>\n<span class=\"para\">Chociaż ogromna większość tych tajnych rozmów odbyła się w Warszawie, prawda jest taka, że zaczęły się one nieco wcześniej, w 1955 roku w Genewie, ale okazały się problematyczne i niekonkluzywne. Kissinger pisze, że jedynym sukcesem tych rozmów było to, że Chiny i USA pozwoliły obywatelom uwięzionym w każdym z krajów przez wojnę domową wrócić do domu. Dlatego te rozmowy były głównie zapamiętane z incydentu, który miał miejsce między Johnem Fosterem Dullesem, sekretarzem stanu w administracji Dwighta D. Eisenhowera, a Zhou Enlai, pierwszym premierem i ministrem spraw zagranicznych Chin. W 1955 roku, podczas jednego ze spotkań w Genewie, prawdopodobnie z powodu swoich silnych przekonań ideologicznych i opinii na temat Chin, Dulles odmówił uścisnięcia ręki Zhou, co zostało dobrze zapamiętane i wspomniane nawet w rozmowach z 1972 roku między Nixonem a Zhou. Ponieważ rozmowy genewskie nie przynosiły żadnych potrzebnych postępów, w 1957 roku USA wysłały urzędnika niższego szczebla (bez statusu ambasadora), aby kontynuować rozmowy z chińską stroną. To stało się pretekstem dla obu stron do <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">wstrzymania rozmów na dziewięć miesięcy</a>.</span>\n<span class=\"para\">Dlatego najważniejszą kwestią wciąż pozostawała nierozwiązana na stole: kwestia Tajwanu i pierwszego kryzysu w cieśninie Tajwańskiej, który miał miejsce w latach 1954-55. Chcąc zapobiec eskalacji, obie strony doskonale wiedziały, że rozmowy muszą zostać wznowione. Po niepowodzeniu w Genewie i z powodu wybuchu drugiego kryzysu w cieśninie Tajwańskiej w 1958 roku, postanowiono, że dyplomatyczne wysiłki USA i Chin będą kontynuowane w Warszawie.</span>\n<span class=\"para\">Ale dlaczego Warszawa i dlaczego Polska? Powód jest dość trywialny. Polska była jednym z nielicznych krajów (oprócz swoich „sojuszników” w bloku komunistycznym), które uznały LRCh w 1949 roku i gościły zarówno ambasady USA, jak i LRCh oraz dyplomatów. Polska zyskała również pewną wiarygodność dyplomatyczną, gdy na mocy Koreńskiego Porozumienia Rozejmowego, które zakończyło wojnę koreańską w 1953 roku, przystąpiła do <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutralnej Komisji Nadzorczej Narodów</a>. Miała ona na celu nadzorowanie i obserwowanie rozejmu na Półwyspie Koreańskim. To były czynniki, które skłoniły amerykańskich i chińskich urzędników do wyboru Warszawy jako miejsca kontynuacji ich wysiłków dyplomatycznych. To wydarzenie jest teraz znane jako Rozmowy Warszawskie, które stanowiły kluczowy pierwszy krok w relacjach dyplomatycznych między USA a Chinami.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kwestia Tajwanu</strong></span>\n<span class=\"para\">Od samego początku kwestia Tajwanu dominowała w Rozmowach Warszawskich. Jak wcześniej wspomniano, głównym pretekstem do ich zwołania był drugi kryzys w cieśninie Tajwańskiej w 1958 roku, podczas którego Chiny ostrzeliwały wyspy Quemoy (Kinmen) i Matsu, które były kontrolowane przez Tajwan. USA odpowiedziały, wysyłając 17. Flotę Marynarki Wojennej USA do tego obszaru, co zaostrzyło napięcia i doprowadziło obie potęgi na skraj wojny. Dla Chin zjednoczenie z Tajwanem i <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„wyzwolenie go”</a> były kwestiami nie do negocjacji, podczas gdy USA, co podkreślił John Foster Dulles, pozostały zobowiązane do obrony tej wyspy. Biorąc pod uwagę siłę stanowisk obu stron, otwarty konflikt prawdopodobnie byłby nieunikniony, co byłoby szkodliwe zarówno dla USA, jak i Chin w tamtym czasie. To właśnie dlatego zdecydowali się wznowić rozmowy dyplomatyczne w Warszawie.</span>\n<span class=\"para\">W tym okresie Rozmowy Warszawskie służyły jako kluczowy kanał dyplomatyczny. Chociaż rozmowy często utknęły w martwym punkcie z powodu kwestii Tajwanu, stanowiły one sposób dla USA i Chin na zarządzanie swoimi różnicami bez uciekania się do konfliktu zbrojnego. Obie strony wykorzystywały rozmowy do wysyłania sygnałów do siebie nawzajem o swoich intencjach, testując możliwości potencjalnych obszarów kompromisu, a nawet współpracy. Dla Chin rozmowy te stanowiły również okazję do afirmacji swojej niezależności od ZSRR, demonstrując, że mogą prowadzić dyplomację z Zachodem na własnych warunkach.</span>\n<span class=\"para\">Te kwestie wydają się mieć niemal natychmiastowy wpływ na to, co miało się wydarzyć w ciągu następnych dwóch dekad. Lata 60. miały być przełomową dekadą dla relacji chińsko-amerykańskich. W trakcie rozmów USA zaczęły zdawać sobie sprawę, że Chiny nie są normalnym typem radzieckiego protektora (jak miało to miejsce w przypadku krajów Europy Środkowej), i że są gotowe wytyczyć własną drogę w sprawach międzynarodowych. Dzięki Rozmowom Warszawskim USA zaczęły również stopniowo i zdecydowanie realizować pomysły Deana Achesona, które później zostały przekształcone i dostosowane przez takie postacie jak Henry Kissinger, który zbudował swoje podejście do Chin na fundamentach położonych przez Rozmowy Warszawskie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Rozłam chińsko-radziecki</strong></span>\n<span class=\"para\">Lata 60. przyniosły rozwój, który stał się jednym z motorów zmian w paradygmacie relacji chińsko-amerykańskich: rozłam chińsko-radziecki. Po śmierci Stalina w 1953 roku Nikita Chruszczow został pierwszym sekretarzem Komunistycznej Partii ZSRR, a de facto liderem kraju. Rozpoczął proces destalinizacji ZSRR i jego sojuszników w Europie Środkowej i Wschodniej, który kulminował w jego słynnej, ale wówczas tajnej mowie z 1956 roku zatytułowanej „O kulcie osobowości i jego konsekwencjach”. Ta mowa, krytykująca rządy Stalina i jego metody, była wielkim szokiem dla wielu komunistycznych liderów, w tym Mao Zedonga.</span>\n<span class=\"para\">Postrzegał on pomysły Chruszczowa dotyczące destalinizacji i odświeżenia relacji z Zachodem jako <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">„rewizjonistyczne” i niezgodne z prawdziwą ideologią marksistowsko-leninowską.</a> \nNapięcia między Chinami a ZSRR były tak wysokie, że podczas jednego ze spotkań Zhou Enlai rzekomo nazwał Chruszczowa, syna górnika, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">„zdrajcą swojej klasy”</a>. Lata 60. były więc sceną dla rozłamu chińsko-radzieckiego, kluczowego wydarzenia, które nie umknęło uwadze w Waszyngtonie. Zgodnie ze starym przysłowiem „wróg mojego wroga jest moim przyjacielem”, gdy Chiny stały się wrogiem ZSRR, nagle amerykańscy decydenci zostali obdarzeni prezentem na srebrnej tacy: szansą na nawiązanie strategicznego sojuszu z Chinami.</span>\n<span class=\"para\">To właśnie tutaj Rozmowy Warszawskie odegrały kluczową rolę. Pozostały one jednym z najważniejszych kanałów komunikacji między USA a Chinami w latach 60. \nRozmowy trwały przez ten okres, ale postęp pozostawał dość powolny, ponieważ obie strony były ostrożne. W rzeczywistości <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">niektóre źródła</a> podają, że obie strony były tak ostrożne, że części komunikacji podczas spotkań były pisane na papierze, a nie wypowiadane. Działo się tak, ponieważ obie strony obawiały się wypowiadania pewnych rzeczy na głos, obawiając się, że będą słuchane przez radzieckie lub polskie władze komunistyczne. Niemniej jednak rozmowy pozostały miejscem wymiany skarg i pomysłów, chociaż z niewielkim namacalnym postępem w głównych kwestiach, takich jak Tajwan. Jednak sama obecność tego kanału komunikacji pomogła zapobiec konfliktom i stanowiła cenny fundament dla przyszłych przełomów dyplomatycznych, które miały się wydarzyć.</span>\n<span class=\"para\">Oprócz rozłamu chińsko-radzieckiego, lata 60. były również sceną dla wielu innych wydarzeń, takich jak wojna w Wietnamie, która pochłonęła uwagę amerykańskich decydentów, czy Rewolucja Kulturalna, kierowana przez Mao w Chinach. Oba te wydarzenia w pewnym momencie zaczęły być problematyczne dla odpowiednich rządów i skłoniły je, niezależnie od siebie, do rozpoczęcia poszukiwań możliwości zbliżenia chińsko-amerykańskiego.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Zbliżenie</strong></span>\n<span class=\"para\">W miarę postępu lat 60. zarówno USA, jak i Chiny zaczęły stopniowo zwracać się ku sobie. Jak pisze Kissinger, podczas jednej z Rozmów Warszawskich w marcu 1966 roku, amerykański przedstawiciel na rozmowach zaoferował Chinom gałązkę oliwną, stwierdzając, że „rząd Stanów Zjednoczonych jest gotów rozwijać dalsze relacje z Ludową Republiką Chin.” Kissinger dodaje, że był to pierwszy raz, gdy amerykański urzędnik użył oficjalnej nazwy Chin po 1949 roku w jakiejkolwiek formalnej sytuacji.</span>\n<span class=\"para\">Wkrótce potem, w 1969 roku, Richard Nixon wygrał wybory, został prezydentem Stanów Zjednoczonych i wraz ze swoim doradcą ds. bezpieczeństwa narodowego, Henrym Kissingerem, rozpoczął procesy prowadzące do tego, co Kissinger nazywa „rewolucyjnym momentem w amerykańskiej polityce zagranicznej”. Było to ogłoszenie Nixona, że USA mają strategiczny interes w przetrwaniu największego komunistycznego państwa na ziemi: Chin.</span>\n<span class=\"para\">To był dokładnie moment, w którym Rozmowy Warszawskie zaczęły powoli zanikać, ponieważ stały się <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„zbyt niskiego szczebla, aby przedstawić widok o takiej wadze”</a>. Od 1958 roku wszystkie <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 spotkań</a> stanowiły ramy do eksploracji możliwych przełomów w relacjach amerykańsko-chińskich. Dzięki pracy Nixona i Kissingera, wszystkie wysiłki włożone w Rozmowy Warszawskie przez amerykańskich i chińskich dyplomatów w końcu przyniosły owoce.</span>\n<span class=\"para\">Po 1969 roku rozwój relacji między USA a Chinami zmieniał się w oszałamiającym tempie. W 1971 roku Kissinger odbył tajną wizytę w Chinach, a w 1972 roku, po wszystkich tych latach, Nixon w końcu spotkał się z Mao i zgodził się na wspólne <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Komunikat Szanghajski”</a>. Chociaż wówczas był postrzegany jako sukces, mało wiedzieli Nixon i Kissinger, że jedno zdanie z komunikatu stworzy problem, który jest widoczny i namacalny nie tylko w relacjach amerykańsko-chińskich, ale także w sprawach globalnych dzisiaj. To zdanie brzmi <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Stany Zjednoczone uznają, że wszyscy Chińczycy po obu stronach cieśniny Tajwańskiej utrzymują, że istnieje tylko jeden Chiny i że Tajwan jest częścią Chin.”</a> Ta idea szybko stała się znana jako „Polityka Jednych Chin”, a reszta to historia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dziedzictwo Rozmów Warszawskich</strong></span>\n<span class=\"para\">Wszystkie przełomowe wydarzenia między USA a Chinami opisane w tym artykule oraz wszystkie wydarzenia, które praktycznie ukształtowały obecny globalny status quo i kształt relacji amerykańsko-chińskich, Rozmowy Warszawskie zawsze były w tle. Przez cały czas swojego istnienia rozmowy pozostały raczej niewidoczne i w cieniu, ale okazały się niezwykle ważne dla wszystkich wydarzeń prowadzących do zbliżenia między USA a Chinami.</span>\n<span class=\"para\">Rozmowy Warszawskie reprezentują zapomniany rozdział relacji chińsko-amerykańskich, przyćmiony dramatycznymi i przełomowymi osiągnięciami dyplomatycznymi wczesnych lat 70. Jednak bez tych cichych wysiłków między amerykańskimi a chińskimi dyplomatami, które miały miejsce w Pałacu Myślewickim w Parku Łazienkowskim w Warszawie, ostateczne zbliżenie mogłoby nigdy nie nastąpić. Rozmowy Warszawskie były cichymi szeptami, które poprzedzały głośne oficjalne kroki podjęte w kierunku chińsko-amerykańskiej pojednania, które ostatecznie przekształciły globalny porządek.</span>\n<span class=\"para\">Obecnie, gdy świat ponownie jest świadkiem rosnących napięć między USA a Chinami, dziedzictwo Rozmów Warszawskich pozostaje aktualne. Najważniejszą lekcją, jaką można wyciągnąć z tych rozmów, jest to, że wysiłki dyplomatyczne i dialog, nawet w obliczu pozornie nieprzezwyciężalnych różnic, są niezbędne i skuteczne w utrzymaniu pokoju i stabilności. Dziedzictwo Rozmów Warszawskich przypomina nam, że w kluczowych momentach historii dyplomacja, często krytykowana za bycie zbyt wolną, frustrującą lub nawet nieistotną, jest absolutnie niezbędna w kształtowaniu pokojowego, prosperującego i korzystnego przebiegu globalnych i regionalnych wydarzeń oraz rozwoju.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>ukończył Uniwersytet Śląski oraz College of Europe w Natolinie, Warszawie. Obecnie pracuje jako asystent akademicki w dziedzinie nauk politycznych i stosunków międzynarodowych w College of Europe w Natolinie, gdzie bada chińską politykę zagraniczną, relacje UE-Chiny oraz chińskie i europejskie inicjatywy rozwojowe. Interesuje się głównie rolą narracji i percepcji w tych dziedzinach.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Enquanto os formuladores de políticas dos EUA estavam principalmente focados nas ações da URSS, a União Soviética não era o único país euroasiático presente em seu radar. Ainda mais longe dos EUA, outro poder emergente começou a capturar a atenção dos formuladores de políticas dos EUA – a República Popular da China (RPC). Em seus primeiros anos, a RPC era vista como um mistério para o Ocidente, e os oficiais dos EUA em Washington não tinham certeza de como abordar este estado comunista recém-formado liderado por Mao Zedong. Mal sabiam eles que os passos diplomáticos em relação à RPC que estavam prestes a dar reformulariam a ordem global, e seus efeitos ainda seriam sentidos hoje em 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>O contexto da Guerra Fria</strong></span>\n<span class=\"para\">Após a rendição japonesa em 1945, a China ficou <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“devastada e dividida”</a> nos anos imediatos ao pós-guerra. O país se tornou um teatro de confrontos entre nacionalistas e comunistas, ambos aspirando a tomar o poder sobre o estado. Naquela época, os formuladores de políticas dos EUA e o público em geral simpatizavam amplamente com os nacionalistas chineses, o Kuomintang (KMT), liderado por Chiang Kai-shek. Por outro lado, a União Soviética decidiu “manter suas opções em aberto” e reconheceu oficialmente o governo nacionalista da China. Ao mesmo tempo, o estado socialista mantinha suprimentos de armas para o partido comunista, liderado por Mao Zedong. As tensões entre nacionalistas e comunistas continuaram a crescer. Assim, os EUA prosseguiram com seus esforços diplomáticos de conciliação, personificados primeiro por Patrick J. Hurley, o Embaixador dos EUA na China, e depois pelo General George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">No entanto, a ideia americana de instar uma coalizão entre nacionalistas e comunistas chineses falhou e uma guerra civil eclodiu, com os comunistas emergindo vitoriosos no continente em 1949. Os nacionalistas foram subsequentemente forçados a se retirar para a ilha de Taiwan. Esse desenvolvimento preparou o terreno para a diplomacia inicial da Guerra Fria, com os EUA apoiando a República da China em Taiwan e a União Soviética apoiando a República Popular da China no continente.</span>\n<span class=\"para\">Após esse desenvolvimento, como Kissinger afirma em seu livro <em>On China</em>, os EUA ficaram com <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“segundas intenções sobre sua passividade quando confrontados com a vitória comunista na guerra civil chinesa”</a>. Para os formuladores de políticas dos EUA, a China se tornou um símbolo da possibilidade de o comunismo se espalhar no Leste e Sudeste Asiático. Quando a trágica Guerra da Coreia começou em 1950, os EUA e as tropas aliadas das Nações Unidas entraram fisicamente na guerra ao lado da Coreia do Sul e lutaram por quase cada centímetro de terra coreana, contra as tropas comunistas da Coreia do Norte apoiadas pela RPC e pela URSS. Esses eventos foram seguidos pelo estabelecimento da ANZUS (“Tratado de Segurança da Austrália, Nova Zelândia e Estados Unidos”) em 1951 e da SEATO (“Organização do Tratado do Sudeste Asiático”) em 1954. Ambos os tratados apoiados pelos EUA foram criados para <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">conter a propagação do comunismo</a> na região, que também era um objetivo oficialmente compartilhado pelos EUA ao invadir o Vietnã em 1965. Todos esses eventos pareciam semelhantes a uma reação em cadeia de peças de dominó caindo na forma de derrotas da política externa dos EUA, com a primeira peça de dominó vindo na forma da China se tornando comunista em 1949.</span>\n<span class=\"para\">No entanto, no governo dos EUA, havia um homem que tinha uma visão profética das relações EUA-China que, na época, não era compartilhada por nenhum de seus contemporâneos. Este era Dean Acheson, o Secretário de Estado na administração de Truman. Quando todos os seus colegas estavam profundamente imersos na luta ideológica contra a China, em 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulou</a> que as relações com a China deveriam ser fundamentadas em interesses nacionais e afirmou que <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“a integridade da China era um interesse nacional americano, independentemente da ideologia doméstica da China.”</a> Como Kissinger afirma, essas opiniões não seriam compartilhadas por nenhum outro alto funcionário dos EUA até que Richard Nixon assumisse o poder quase duas décadas depois.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Conversas de Varsóvia</strong></span>\n<span class=\"para\">Durante seu tempo no cargo, Acheson conseguiu implementar algumas de suas ideias, que se refletiram nas primeiras conversas diplomáticas significativas, embora amplamente esquecidas, entre os EUA e a China que começaram em 1958 em Varsóvia, Polônia. Essas conversas continuaram até 1970, pouco antes do reaproximação oficial entre os EUA e a China.</span>\n<span class=\"para\">Embora a vasta maioria dessas conversas secretas tenha sido realizada em Varsóvia, a verdade é que elas começaram um pouco antes, em 1955 em Genebra, mas se mostraram problemáticas e inconclusivas. Kissinger escreve que o único sucesso dessas conversas foi que a China e os EUA permitiram que cidadãos presos em cada país pela guerra civil retornassem para casa. É por isso que essas conversas foram principalmente lembradas pelo incidente que ocorreu entre John Foster Dulles, o Secretário de Estado na administração de Dwight D. Eisenhower, e Zhou Enlai, o primeiro Primeiro-Ministro e Ministro das Relações Exteriores da China. Em 1955, durante uma das reuniões em Genebra, provavelmente devido às suas fortes crenças ideológicas e opiniões sobre a China, Dulles se recusou a apertar a mão de Zhou, o que foi bem lembrado e mencionado até mesmo nas conversas de 1972 entre Nixon e Zhou. Como as conversas de Genebra não estavam trazendo os desenvolvimentos tão necessários, em 1957, os EUA enviaram um oficial de menor escalão (sem status de embaixador) para continuar as conversas com o lado chinês. Isso se tornou um pretexto para ambos os lados <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspenderem as conversas por nove meses</a>.</span>\n<span class=\"para\">Portanto, a questão mais importante ainda estava não resolvida sobre a mesa: a questão de Taiwan e a Primeira Crise do Estreito de Taiwan que ocorreu entre 1954-55. Querendo evitar a escalada, ambos os lados sabiam muito bem que as conversas precisavam ser retomadas. Após o fracasso de Genebra e devido à eclosão da Segunda Crise do Estreito de Taiwan em 1958, foi decidido que os esforços diplomáticos dos EUA e da China continuariam em Varsóvia.</span>\n<span class=\"para\">Mas por que Varsóvia e por que Polônia? A razão para isso é bastante trivial. A Polônia foi um dos poucos países (além de seus “aliados” no bloco comunista) que reconheceu a RPC em 1949 e hospedou embaixadas e diplomatas dos EUA e da RPC. A Polônia também se deu alguma credibilidade diplomática quando, com base no Acordo de Armistício da Coreia que encerrou a Guerra da Coreia em 1953, juntou-se à <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Comissão de Supervisão de Nações Neutras</a>. Isso foi destinado a supervisionar e observar o armistício na península coreana. Esses foram os fatores que levaram os oficiais dos EUA e da China a escolher Varsóvia para a continuação de seus esforços diplomáticos. Esse desenvolvimento agora é conhecido como as Conversas de Varsóvia, que constituíram o primeiro passo crucial nas relações diplomáticas entre os EUA e a China.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A questão de Taiwan</strong></span>\n<span class=\"para\">Desde o início, a questão de Taiwan dominou as Conversas de Varsóvia. Como mencionado anteriormente, o principal pretexto para convocá-las foi a Segunda Crise do Estreito de Taiwan em 1958, durante a qual a China bombardeou as ilhas de Quemoy (Kinmen) e Matsu, que eram controladas por Taiwan. Os EUA responderam enviando a 17ª Frota da Marinha dos EUA para a área, aumentando as tensões e levando as duas potências à beira da guerra. Para a China, a reunificação com Taiwan e <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“libertá-la”</a> eram questões inegociáveis, enquanto os EUA, que foram reiterados por John Foster Dulles, permaneceram comprometidos com a defesa dessa ilha. Levando em conta a força das posições de ambos os lados, um conflito aberto provavelmente teria sido inevitável, o que seria prejudicial tanto para os EUA quanto para a China naquela época. É precisamente por isso que decidiram retomar as conversas diplomáticas em Varsóvia.</span>\n<span class=\"para\">Durante esse período, as Conversas de Varsóvia serviram como um canal diplomático crucial. Embora as conversas frequentemente estivessem paradas devido à questão de Taiwan, elas forneceram um meio para os EUA e a China gerenciarem suas diferenças sem recorrer ao conflito militar. Ambos os lados usaram as conversas para enviar sinais um ao outro sobre suas intenções, testando as águas para áreas potenciais de compromisso e até mesmo cooperação. Para a China, as conversas também proporcionaram uma oportunidade de afirmar sua independência da União Soviética, demonstrando que poderia se envolver em diplomacia com o Ocidente em seus próprios termos.</span>\n<span class=\"para\">Essas questões pareceram ter um efeito quase imediato sobre o que estava prestes a acontecer nas duas décadas seguintes. A década de 1960 deveria ser um marco para as relações sino-americanas. Ao longo das conversas, os EUA começaram a perceber que a China não era um tipo normal de proxy soviético (como era o caso com os países da Europa Central), e que estava disposta a traçar seu próprio caminho nos assuntos internacionais. Graças às Conversas de Varsóvia, os EUA também começaram a perseguir de forma mais gradual e decisiva as ideias de Dean Acheson, que foram posteriormente reformuladas e ajustadas por figuras como Henry Kissinger, que construiria sua abordagem em relação à China sobre as bases estabelecidas pelas Conversas de Varsóvia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A divisão sino-soviética</strong></span>\n<span class=\"para\">A década de 1960 trouxe um desenvolvimento que se tornou um dos motores da mudança dentro do paradigma das relações sino-americanas: a divisão sino-soviética. Após a morte de Stalin em 1953, Nikita Khrushchev tornou-se o Primeiro Secretário do Partido Comunista da URSS, portanto, de fato, o líder do país. Ele iniciou o processo de desestalinização da URSS e de seus aliados na Europa Central e Oriental, que culminou em seu famoso, mas então secreto discurso de 1956 intitulado “Sobre o Culto da Personalidade e suas Consequências”. Este discurso, criticando o governo de Stalin e seus métodos, foi um grande choque para numerosos líderes comunistas, incluindo Mao Zedong.</span>\n<span class=\"para\">Ele percebeu as ideias de desestalinização de Khrushchev e o refresco das relações com o Ocidente como <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionistas” e não seguindo a aplicação da verdadeira ideologia marxista-leninista.</a> \nAs tensões entre a China e a URSS estavam tão altas que em uma das reuniões, Zhou Enlai supostamente chamou Khrushchev, filho de um minerador, de <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traidor de sua classe”</a>. Portanto, a década de 1960 foi o palco da divisão sino-soviética, um desenvolvimento crucial que não passou despercebido em Washington. De acordo com o velho provérbio “o inimigo do meu inimigo é meu amigo”, quando a China se tornou inimiga da URSS, de repente, os formuladores de políticas dos EUA foram apresentados a um presente em uma bandeja de prata: a chance de estabelecer uma aliança estratégica com a China.</span>\n<span class=\"para\">É precisamente aqui que as Conversas de Varsóvia entraram em cena. Elas permaneceram um dos canais de comunicação mais importantes entre os EUA e a China na década de 1960. \nAs conversas continuaram ao longo desse período, mas o progresso permaneceu bastante lento, pois ambos os lados permaneceram cautelosos. De fato, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">algumas fontes</a> afirmam que ambos os lados estavam tão cautelosos que partes das comunicações durante as reuniões foram escritas em papel, em vez de faladas. Isso porque ambos os lados temiam dizer certas coisas em voz alta, pois temiam ser ouvidos pelas autoridades comunistas soviéticas ou polonesas. No entanto, as conversas permaneceram um espaço para a troca de queixas e ideias, embora com pouco progresso tangível em questões importantes como Taiwan. No entanto, a mera existência desse canal de comunicação ajudou a prevenir conflitos e forneceu uma base preciosa para futuros avanços diplomáticos que estavam prestes a ocorrer.</span>\n<span class=\"para\">Além da divisão sino-soviética, a década de 1960 também foi um palco para numerosos outros desenvolvimentos, como a Guerra do Vietnã, que consumiu a atenção dos formuladores de políticas dos EUA, ou a Revolução Cultural, comandada por Mao na China. Ambos esses desenvolvimentos em algum momento começaram a ser problemáticos para os respectivos governos e isso os empurrou, independentemente um do outro, a começar a explorar a possibilidade de reaproximação sino-americana.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Reaproximação</strong></span>\n<span class=\"para\">À medida que a década de 1960 avançava, tanto os EUA quanto a China começaram gradualmente a olhar um para o outro. Como Kissinger escreve, durante uma das Conversas de Varsóvia em março de 1966, o representante americano nas conversas ofereceu um ramo de oliveira à China ao afirmar que “o governo dos Estados Unidos estava disposto a desenvolver mais relações com a República Popular da China.” Kissinger acrescenta que foi a primeira vez que um oficial americano usou a denominação oficial pós-1949 para a China em qualquer capacidade formal.</span>\n<span class=\"para\">Logo depois, em 1969, Richard Nixon venceu as eleições, tornou-se o Presidente dos Estados Unidos e, junto com seu Conselheiro de Segurança Nacional, Henry Kissinger, iniciou processos que levariam ao que Kissinger chama de “momento revolucionário na política externa dos EUA”. Este foi o anúncio de Nixon de que os EUA tinham um interesse estratégico na sobrevivência do maior estado comunista da Terra: a China.</span>\n<span class=\"para\">Esse foi precisamente o momento em que as Conversas de Varsóvia começaram a desaparecer lentamente, pois seriam <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“muito de baixo nível para apresentar uma visão de tal magnitude”</a>. Desde 1958, todas as <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 reuniões</a> ofereceram uma estrutura para explorar possíveis avanços nas relações EUA-China. Com o trabalho de Nixon e Kissinger, todos os esforços investidos nas Conversas de Varsóvia por diplomatas americanos e chineses finalmente deram frutos.</span>\n<span class=\"para\">Após 1969, os desenvolvimentos nas relações entre os EUA e a China estavam mudando em um ritmo avassalador. Em 1971, Kissinger fez uma visita secreta à China e em 1972, após todos esses anos, Nixon finalmente se encontrou com Mao e concordou com o <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Comunicado de Xangai”</a> conjunto. Embora tenha sido percebido como um sucesso na época, pouco sabiam Nixon e Kissinger, mas uma frase do comunicado criaria uma questão que é visível e tangível não apenas nas relações EUA-China, mas também nos assuntos globais hoje. Esta frase é <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“os Estados Unidos reconhecem que todos os chineses de ambos os lados do Estreito de Taiwan mantêm que há apenas uma China e que Taiwan é parte da China.”</a> Esta ideia logo se tornou conhecida como a “Política de Uma Só China” e o resto é história.</span>\n<span class=\"para\"><strong>O legado das Conversas de Varsóvia</strong></span>\n<span class=\"para\">Ao longo de todos os desenvolvimentos inovadores entre os EUA e a China descritos neste artigo, e todos os eventos que praticamente forjaram o status quo global atual e a forma das relações EUA-China, as Conversas de Varsóvia estiveram sempre em segundo plano. Ao longo de sua existência, as conversas permaneceram bastante invisíveis e nas sombras, mas provaram ser imensamente importantes para todos os desenvolvimentos que levaram à reaproximação entre os EUA e a China.</span>\n<span class=\"para\">As Conversas de Varsóvia representam um capítulo esquecido das relações sino-americanas, ofuscado pelos dramáticos e inovadores avanços diplomáticos do início da década de 1970. No entanto, sem esses esforços silenciosos entre diplomatas americanos e chineses que ocorreram no Palácio Myślewicki no Parque Łazienki em Varsóvia, a reaproximação eventual pode nunca ter ocorrido. As Conversas de Varsóvia foram os sussurros silenciosos secretos que precederam os passos oficiais altos tomados em direção à reconciliação sino-americana que eventualmente reformularia a ordem global.</span>\n<span class=\"para\">Hoje em dia, à medida que o mundo mais uma vez testemunha o aumento das tensões entre os EUA e a China, o legado das Conversas de Varsóvia permanece relevante. A lição mais importante que pode ser aprendida com essas conversas é que os esforços diplomáticos e o diálogo, mesmo diante de diferenças aparentemente intransponíveis, são essenciais e eficazes para manter a paz e a estabilidade. O legado das Conversas de Varsóvia nos lembra que em momentos cruciais da história, a diplomacia, muitas vezes criticada por ser muito lenta, frustrante ou até mesmo irrelevante, é absolutamente indispensável na formação do curso pacífico, próspero e benéfico dos eventos e desenvolvimentos globais e regionais.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>formou-se na Universidade da Silésia e no Colégio da Europa em Natolin, Varsóvia. Atualmente, ele trabalha como assistente acadêmico em ciência política e relações internacionais no Colégio da Europa em Natolin, onde pesquisa a política externa chinesa, as relações UE-China e iniciativas de desenvolvimento chinesas e europeias. Ele está principalmente interessado no papel das narrativas e percepções nesses campos.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">În timp ce factorii de decizie din SUA erau în mare parte concentrați pe acțiunile URSS, Uniunea Sovietică nu era singura țară eurasiatică prezentă pe radarul lor. Chiar mai departe de SUA, o altă putere emergentă a început să capteze atenția factorilor de decizie din SUA – Republica Populară Chineză (RPC). În primii săi ani, RPC a fost văzută ca un mister pentru Occident, iar oficialii americani din Washington nu erau siguri cum să abordeze acest stat comunist nou format, condus de Mao Zedong. Puțin știau ei că pașii diplomatici față de RPC pe care erau pe cale să îi facă aveau să reshapeze ordinea globală, iar efectele lor se vor simți și astăzi în 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Contextul Războiului Rece</strong></span>\n<span class=\"para\">După capitularea japoneză din 1945, China a fost <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„lăsată devastată și divizată”</a> în anii imediat postbelici. Țara a devenit un teatru de ciocniri între naționaliști și comuniști, ambele părți aspirând să preia puterea asupra statului. La acea vreme, factorii de decizie din SUA și publicul au simpatizat în mare parte cu naționaliștii chinezi, Kuomintang (KMT), conduși de Chiang Kai-shek. Pe de altă parte, Uniunea Sovietică a decis să „își păstreze opțiunile deschise” și a recunoscut oficial guvernul naționalist al Chinei. În același timp, statul socialist a menținut aprovizionarea cu arme pentru partidul comunist, condus de Mao Zedong. Tensiunile dintre naționaliști și comuniști au continuat să crească. Astfel, SUA au continuat cu eforturile lor diplomatice de conciliere, personificate mai întâi de Patrick J. Hurley, ambasadorul SUA în China, și mai târziu de generalul George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Cu toate acestea, ideea americană de a încuraja o coaliție între naționaliștii chinezi și comuniști a eșuat, iar un război civil a izbucnit, comuniștii ieșind victorioși pe continent în 1949. Naționaliștii au fost ulterior forțați să se retragă pe insula Taiwan. Această dezvoltare a pregătit terenul pentru diplomația timpurie a Războiului Rece, cu SUA sprijinind Republica Chineză de pe Taiwan și Uniunea Sovietică susținând Republica Populară Chineză pe continent.</span>\n<span class=\"para\">După această dezvoltare, așa cum afirmă Kissinger în cartea sa <em>On China</em>, SUA au rămas cu <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„îndoieli cu privire la pasivitatea sa când s-a confruntat cu victoria comunistă în războiul civil chinez”</a>. Pentru factorii de decizie din SUA, China a devenit un simbol al posibilității răspândirii comunismului în Asia de Est și de Sud-Est. Când a început tragic războiul coreean în 1950, trupele americane și cele ale Națiunilor Unite aliate au intrat fizic în război de partea Coreei de Sud și au luptat pentru aproape fiecare centimetru de pământ coreean, împotriva trupelor comuniste nord-coreene susținute de RPC și URSS. Aceste evenimente au fost urmate de înființarea ANZUS („Tratatul de Securitate Australia, Noua Zeelandă, Statele Unite”) în 1951 și SEATO („Organizația Tratatului din Asia de Sud-Est”) în 1954. Ambele tratate susținute de SUA au fost create pentru a <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">conține răspândirea comunismului</a> în regiune, ceea ce a fost de asemenea un obiectiv oficial împărtășit de SUA atunci când a invadat Vietnamul în 1965. Toate aceste evenimente păreau similare unei reacții în lanț de domino căzând sub forma înfrângerilor în politica externă a SUA, cu prima piesă de domino venind sub forma Chinei devenind comunistă în 1949.</span>\n<span class=\"para\">Cu toate acestea, în guvernul american, era un om care avea o viziune profetică asupra relațiilor SUA-China, care, la acea vreme, nu era împărtășită de niciunul dintre contemporanii săi. Acesta era Dean Acheson, secretarul de stat în administrația Truman. Când toți colegii săi erau profund implicați în lupta ideologică împotriva Chinei, în 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">a postulat</a> fundamentarea relațiilor cu China pe interese naționale și a afirmat că <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„integritatea Chinei era un interes național american, indiferent de ideologia internă a Chinei.”</a> Așa cum afirmă Kissinger, aceste puncte de vedere nu vor fi împărtășite de niciun alt oficial american de rang înalt până când Richard Nixon a ajuns la putere aproape două decenii mai târziu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Discuțiile de la Varșovia</strong></span>\n<span class=\"para\">În timpul mandatului său, Acheson a reușit să impună unele dintre ideile sale, ceea ce s-a reflectat în primele discuții diplomatice semnificative, deși în mare parte uitate, între SUA și China, care au început în 1958 la Varșovia, Polonia. Acestea au continuat până în 1970, cu puțin înainte de apropierea oficială între SUA și China.</span>\n<span class=\"para\">Deși majoritatea acestor discuții secrete au avut loc la Varșovia, adevărul este că au început puțin mai devreme, în 1955 la Geneva, dar s-au dovedit a fi problematice și inconcludente. Kissinger scrie că singurul succes al acestor discuții a fost că China și SUA au permis cetățenilor blocați în fiecare țară din cauza războiului civil să se întoarcă acasă. De aceea, aceste discuții au fost în principal amintite pentru incidentul care a avut loc între John Foster Dulles, secretarul de stat în administrația Dwight D. Eisenhower, și Zhou Enlai, primul premier și ministru de externe al Chinei. În 1955, în timpul uneia dintre întâlnirile de la Geneva, probabil din cauza convingerilor și opiniilor sale ideologice puternice cu privire la China, Dulles a refuzat să-i strângă mâna lui Zhou, ceea ce a fost bine amintit și menționat chiar și în discuțiile din 1972 dintre Nixon și Zhou. Deoarece discuțiile de la Geneva nu aduceau dezvoltările necesare, în 1957, SUA au trimis un oficial de rang inferior (fără statut de ambasador) pentru a continua discuțiile cu partea chineză. Aceasta a devenit un pretext pentru ambele părți de a <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspenda discuțiile timp de nouă luni</a>.</span>\n<span class=\"para\">Prin urmare, cea mai importantă problemă rămânea nerezolvată pe masă: întrebarea Taiwanului și prima criză a strâmtorii Taiwan, care a avut loc între 1954-55. Dorind să prevină escaladarea, ambele părți știau foarte bine că discuțiile trebuie reluate. După eșecul de la Geneva și din cauza izbucnirii celei de-a doua crize a strâmtorii Taiwan în 1958, s-a decis că eforturile diplomatice ale SUA și Chinei vor continua la Varșovia.</span>\n<span class=\"para\">Dar de ce Varșovia și de ce Polonia? Motivul este destul de trivial. Polonia a fost una dintre puținele țări (în afară de „aliații” săi din blocul comunist) care a recunoscut RPC în 1949 și a găzduit atât ambasadele, cât și diplomații SUA și RPC. Polonia și-a conferit, de asemenea, o anumită credibilitate diplomatică când, pe baza Acordului de Armistițiu Coreean care a pus capăt războiului coreean în 1953, s-a alăturat <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Comisiei de Supraveghere a Națiunilor Neutre</a>. Aceasta a fost menită să supravegheze și să observe armistițiul pe peninsula coreeană. Acestea au fost factorii care au determinat oficialii americani și chinezi să aleagă Varșovia pentru continuarea eforturilor lor diplomatice. Această dezvoltare este acum cunoscută sub numele de Discuțiile de la Varșovia, care au constituit primul pas crucial în relațiile diplomatice dintre SUA și China.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Întrebarea Taiwanului</strong></span>\n<span class=\"para\">De la început, întrebarea Taiwanului a dominat Discuțiile de la Varșovia. Așa cum s-a menționat anterior, principalul pretext pentru convocarea acestora a fost cea de-a doua criză a strâmtorii Taiwan în 1958, în timpul căreia China a bombardat insulele Quemoy (Kinmen) și Matsu, care erau controlate de Taiwan. SUA au răspuns trimițând Flota a 17-a a Marinei SUA în zonă, intensificând tensiunile și aducând cele două puteri la marginea războiului. Pentru China, reunificarea cu Taiwan și <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„eliberarea acestuia”</a> erau probleme non-negociabile, în timp ce SUA, ceea ce a fost reiterat de John Foster Dulles, rămânea angajată în apărarea acestei insule. Având în vedere puterea pozițiilor ambelor părți, un conflict deschis ar fi fost probabil inevitabil, ceea ce ar fi fost dăunător atât pentru SUA, cât și pentru China la acea vreme. De aceea, au decis să reconvoca discuțiile diplomatice la Varșovia.</span>\n<span class=\"para\">Pe parcursul acestei perioade, Discuțiile de la Varșovia au servit ca un canal diplomatic crucial. Deși discuțiile s-au blocat adesea pe tema Taiwanului, ele au oferit un mijloc pentru SUA și China de a-și gestiona diferențele fără a recurge la conflict militar. Ambele părți au folosit discuțiile pentru a trimite semnale una celeilalte despre intențiile lor, testând apele pentru posibile zone de compromis și chiar cooperare. Pentru China, discuțiile au oferit, de asemenea, o oportunitate de a-și afirma independența față de Uniunea Sovietică, demonstrând că putea angaja în diplomație cu Occidentul în termenii săi.</span>\n<span class=\"para\">Aceste probleme păreau să aibă un efect aproape imediat asupra a ceea ce urma să se întâmple în următoarele două decenii. Anii 1960 aveau să fie un deceniu revoluționar pentru relațiile sino-americane. Pe parcursul discuțiilor, SUA au început să realizeze că China nu era un tip normal de proxy sovietic (așa cum era cazul cu țările din Europa Centrală), și că era dispusă să își croiască propriul drum în afacerile internaționale. Datorită Discuțiilor de la Varșovia, SUA au început, de asemenea, să urmărească mai gradual și decisiv ideile lui Dean Acheson, care au fost ulterior refăcute și ajustate de figuri precum Henry Kissinger, care avea să își construiască abordarea față de China pe temeliile puse de Discuțiile de la Varșovia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ruptura sino-sovietică</strong></span>\n<span class=\"para\">Anii 1960 au adus o dezvoltare care a devenit unul dintre motoarele schimbării în cadrul paradigmei relațiilor sino-americane: ruptura sino-sovietică. După moartea lui Stalin în 1953, Nikita Hrușciov a devenit Primul Secretar al Partidului Comunist al URSS, astfel de facto liderul țării. A început procesul de destalinizare a URSS și a aliaților săi din Europa Centrală și de Est, care a culminat cu celebrul său discurs din 1956, acum cunoscut, dar atunci secret, intitulat „Despre cultul personalității și consecințele sale”. Acest discurs, care critica domnia lui Stalin și metodele sale, a fost un mare șoc pentru numeroși lideri comuniști, inclusiv Mao Zedong.</span>\n<span class=\"para\">El a perceput ideile lui Hrușciov de destalinizare și de reîmprospătare a relațiilor cu Occidentul ca fiind <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">„revizioniste” și necorespunzătoare aplicării adevăratei ideologii marxist-leniniste.</a> \nTensiunile dintre China și URSS erau atât de mari încât, în una dintre întâlniri, Zhou Enlai l-a numit pe Hrușciov, fiul unui miner, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">„trădător al clasei sale”</a>. Prin urmare, anii 1960 au fost scena pentru ruptura sino-sovietică, o dezvoltare crucială care nu a trecut neobservată la Washington. În conformitate cu vechiul proverb „dușmanul dușmanului meu este prietenul meu”, când China a devenit un dușman al URSS, dintr-o dată, factorii de decizie din SUA au fost prezentați cu un cadou pe un platou de argint: șansa de a stabili o aliniere strategică cu China.</span>\n<span class=\"para\">Aici este exact locul unde au intervenit Discuțiile de la Varșovia. Ele au rămas unul dintre cele mai importante canale de comunicare între SUA și China în anii 1960. \nDiscuțiile au continuat pe parcursul acestei perioade, dar progresul a rămas destul de lent, deoarece ambele părți au fost precauți. De fapt, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">unele surse</a> afirmă că ambele părți erau atât de precauți încât părți ale comunicărilor din timpul întâlnirilor erau scrise pe hârtie, mai degrabă decât vorbite. Acest lucru se datora faptului că ambele părți se temeau să spună anumite lucruri cu voce tare, deoarece se temeau că ar putea fi ascultate de autoritățile comuniste sovietice sau poloneze. Cu toate acestea, discuțiile au rămas un loc pentru schimbul de plângeri și idei, deși cu puțin progres tangibil pe probleme majore precum Taiwan. Totuși, simpla existență a acestui canal de comunicare a ajutat la prevenirea conflictelor și a oferit o bază prețioasă pentru viitoarele progrese diplomatice care urmau să aibă loc.</span>\n<span class=\"para\">Pe lângă ruptura sino-sovietică, anii 1960 au fost, de asemenea, o scenă pentru numeroase alte dezvoltări, cum ar fi războiul din Vietnam, care a consumat atenția factorilor de decizie din SUA, sau Revoluția Culturală, condusă de Mao în China. Ambele dintre aceste dezvoltări au început să devină problematice pentru guvernele respective și acest lucru le-a împins, independent unul de celălalt, să înceapă explorarea posibilității de apropiere sino-americană.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Apropierea</strong></span>\n<span class=\"para\">Pe măsură ce anii 1960 au progresat, atât SUA, cât și China au început să se uite treptat mai mult una la cealaltă. Așa cum scrie Kissinger, în timpul uneia dintre Discuțiile de la Varșovia din martie 1966, reprezentantul american la discuții a oferit o ramură de măslin Chinei afirmând că „guvernul Statelor Unite era dispus să dezvolte relații suplimentare cu Republica Populară Chineză.” Kissinger adaugă că a fost prima dată când un oficial american a folosit denumirea oficială post-1949 pentru China în orice capacitate formală.</span>\n<span class=\"para\">Curând după aceea, în 1969, Richard Nixon a câștigat alegerile, a devenit președintele Statelor Unite și, împreună cu consilierul său pentru securitate națională, Henry Kissinger, a început procesele care au dus la ceea ce Kissinger numește un „moment revoluționar în politica externă a SUA”. Aceasta a fost anunțul lui Nixon că SUA aveau un interes strategic în supraviețuirea celui mai mare stat comunist de pe pământ: China.</span>\n<span class=\"para\">Asta a fost exact momentul în care Discuțiile de la Varșovia au început să dispară treptat, deoarece ar fi fost <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„prea de nivel inferior pentru a prezenta o viziune de o asemenea magnitudine”</a>. Din 1958, toate <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 de întâlniri</a> au oferit un cadru pentru explorarea posibilelor progrese în relațiile SUA-China. Cu munca lui Nixon și Kissinger, toate eforturile depuse în Discuțiile de la Varșovia de către diplomații americani și chinezi au dat în sfârșit roade.</span>\n<span class=\"para\">După 1969, dezvoltările în relațiile dintre SUA și China se schimbau cu o viteză copleșitoare. În 1971, Kissinger a avut o vizită secretă în China, iar în 1972, după toți acești ani, Nixon s-a întâlnit în sfârșit cu Mao și a convenit asupra <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Comunicatului de la Shanghai”</a>. Deși a fost perceput ca un succes atunci, puțin știau Nixon și Kissinger că o propoziție din comunicat ar crea o problemă care este vizibilă și tangibilă nu doar în relațiile SUA-China, ci și în afacerile globale de astăzi. Această propoziție este <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Statele Unite recunosc că toți chinezii de pe ambele părți ale strâmtorii Taiwan susțin că există o singură China și că Taiwan este o parte a Chinei.”</a> Această idee a devenit cunoscută sub numele de „Politica unei singure Chine” și restul este istorie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Moștenirea Discuțiilor de la Varșovia</strong></span>\n<span class=\"para\">Pe parcursul tuturor dezvoltărilor revoluționare dintre SUA și China descrise în acest articol și a tuturor evenimentelor care au forjat practic statutul global actual și forma relațiilor SUA-China, Discuțiile de la Varșovia au fost întotdeauna în fundal. Pe parcursul existenței lor, discuțiile au rămas destul de neobservate și în umbră, dar s-au dovedit extrem de importante pentru toate dezvoltările care au dus la apropierea dintre SUA și China.</span>\n<span class=\"para\">Discuțiile de la Varșovia reprezintă un capitol uitat al relațiilor sino-americane, umbrit de progresele diplomatice dramatice și revoluționare din începutul anilor 1970. Totuși, fără aceste eforturi tăcute între diplomații americani și chinezi care au avut loc în Palatul Myślewicki din Parcul Łazienki din Varșovia, apropierea eventuală poate că nu ar fi avut loc niciodată. Discuțiile de la Varșovia au fost șoaptele tăcute secrete care au precedat pașii oficiali zgomotoși făcuți către reconcilierea sino-americană care avea să reshapeze în cele din urmă ordinea globală.</span>\n<span class=\"para\">În prezent, pe măsură ce lumea este din nou martoră la creșterea tensiunilor dintre SUA și China, moștenirea Discuțiilor de la Varșovia rămâne relevantă. Cea mai importantă lecție care ar putea fi învățată din aceste discuții este că eforturile diplomatice și dialogul, chiar și în fața unor diferențe aparent insurmontabile, sunt esențiale și eficiente pentru menținerea păcii și stabilității. Moștenirea Discuțiilor de la Varșovia ne amintește că în momente cruciale ale istoriei, diplomația, adesea criticată pentru că este prea lentă, frustrantă sau chiar irelevantă, este absolut indispensabilă în conturarea cursului pașnic, prosper și benefic al evenimentelor și dezvoltărilor globale și regionale.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>a absolvit Universitatea din Silezia și Colegiul Europei din Natolin, Varșovia. În prezent, lucrează ca asistent academic în științe politice și relații internaționale la Colegiul Europei din Natolin, unde cercetează politica externă chineză, relațiile UE-China și inițiativele de dezvoltare chineze și europene. Este cel mai interesat de rolul narațiunilor și percepțiilor în aceste domenii.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Zatiaľ čo americkí politici sa väčšinou sústredili na činnosť ZSSR, Sovietsky zväz nebol jedinou eurázijskou krajinou, ktorá bola na ich radare. Ešte ďalej od USA začala ďalšia vznikajúca mocnosť upútať pozornosť amerických politikov – Ľudová republika Čína (PRC). V prvých rokoch bola PRC vnímaná ako záhada pre Západ a americkí predstavitelia vo Washingtone si neboli istí, ako pristupovať k tomuto novo vytvorenému komunistickému štátu vedenému Mao Ce-tungom. Malá vedeli, že diplomatické kroky voči PRC, ktoré sa chystali podniknúť, preformujú globálny poriadok a ich účinky budú cítiť ešte dnes v roku 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kontext studenej vojny</strong></span>\n<span class=\"para\">Po japonskej kapitulácii v roku 1945 bola Čína <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„nechána zdevastovaná a rozdelená“</a> v bezprostredných povojnových rokoch. Krajina sa stala divadlom stretov medzi nacionalistami a komunistami, z ktorých obaja túžili získať moc nad štátom. V tom čase americkí politici a verejnosť väčšinou sympatizovali s čínskymi nacionalistami, Kuomintangom (KMT), vedeným Čankajšekom. Na druhej strane sa Sovietsky zväz rozhodol „udržať si otvorené možnosti“ a oficiálne uznal nacionalistickú vládu Číny. Zároveň socialistický štát udržiaval dodávky zbraní komunistickej strane, vedené Mao Ce-tungom. Napätie medzi nacionalistami a komunistami neustále rástlo. Tak sa USA rozhodli pokračovať vo svojich diplomatických snahách o zmierenie, ktoré najprv personifikoval Patrick J. Hurley, americký veľvyslanec v Číne, a neskôr generál George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Ale americká myšlienka naliehať na koalíciu medzi čínskymi nacionalistami a komunistami zlyhala a vypukla občianska vojna, pričom komunisti vyšli víťazne na pevninskej Číne v roku 1949. Nacionalisti boli následne nútení ustúpiť na ostrov Taiwan. Tento vývoj pripravil pôdu pre ranú diplomaciu studenej vojny, pričom USA podporovali Čínsku republiku na Taiwane a Sovietsky zväz podporoval Ľudovú republiku Čínu na pevninskej Číne.</span>\n<span class=\"para\">Po tomto vývoji, ako uvádza Kissinger vo svojej knihe <em>O Číne</em>, zostali USA s <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„druhými myšlienkami o svojej pasivite, keď čelili víťazstvu komunistov v čínskej občianskej vojne“</a>. Pre amerických politikov sa Čína stala symbolom možnosti šírenia komunizmu vo východnej a juhovýchodnej Ázii. Keď v roku 1950 začala tragická kórejská vojna, americké a spojenecké jednotky OSN fyzicky vstúpili do vojny na strane Južnej Kórey a bojovali takmer o každý centimeter kórejskej pôdy proti komunistickým severokórejským jednotkám podporovaným PRC a ZSSR. Tieto udalosti boli nasledované založením ANZUS („Zmluva o bezpečnosti Austrálie, Nového Zélandu a Spojených štátov“) v roku 1951 a SEATO („Organizácia zmluvy o juhovýchodnej Ázii“) v roku 1954. Obe zmluvy podporované USA boli vytvorené s cieľom <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">zadržať šírenie komunizmu</a> v regióne, čo bolo tiež cieľom oficiálne zdieľaným USA pri invázii do Vietnamu v roku 1965. Všetky tieto udalosti sa zdali byť podobné reťazovej reakcii padajúcich domino kusov v podobe porážok americkej zahraničnej politiky, pričom prvý domino kus prišiel v podobe Číny, ktorá sa stala komunistickou v roku 1949.</span>\n<span class=\"para\">Ale v americkej vláde bol jeden muž, ktorý mal prorockú víziu vzťahov medzi USA a Čínou, ktorá v tom čase nebola zdieľaná žiadnym z jeho súčasníkov. Bol to Dean Acheson, minister zahraničných vecí v Trumanovej administratíve. Keď všetci jeho kolegovia boli hlboko ponorení do ideologického boja proti Číne, v roku 1950 Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">predpokladal</a>, že vzťahy s Čínou by mali byť založené na národných záujmoch a tvrdil, že <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„integrita Číny bola americkým národným záujmom bez ohľadu na domácu ideológiu Číny.“</a> Ako uvádza Kissinger, tieto názory neboli zdieľané žiadnym iným vysokým americkým úradníkom až do príchodu Richarda Nixona k moci takmer o dve desaťročia neskôr.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Warsawské rozhovory</strong></span>\n<span class=\"para\">Počas svojho pôsobenia Acheson dokázal presadiť niektoré svoje myšlienky, čo sa odrazilo v prvých významných, hoci väčšinou zabudnutých, diplomatických rozhovoroch medzi USA a Čínou, ktoré sa začali v roku 1958 vo Varšave, Poľsko. Tieto sa pokračovali až do roku 1970, tesne pred oficiálnym zblížením medzi USA a Čínou.</span>\n<span class=\"para\">Aj keď väčšina týchto utajených rozhovorov sa uskutočnila vo Varšave, pravda je, že sa začali o niečo skôr, v roku 1955 v Ženeve, ale ukázali sa ako problematické a neúspešné. Kissinger píše, že jediným úspechom týchto rozhovorov bolo, že Čína a USA umožnili občanom uväzneným v každej krajine občianskou vojnou vrátiť sa domov. Preto si tieto rozhovory pamätali najmä na incident, ktorý sa stal medzi Johnom Fosterom Dullesom, ministrom zahraničných vecí v administratíve Dwighta D. Eisenhowera, a Čou En-lajom, prvým premiérom a ministrom zahraničných vecí Číny. V roku 1955, počas jedného z rokovaní v Ženeve, pravdepodobne kvôli svojim silným ideologickým presvedčeniam a názorom na Čínu, Dulles odmietol podať ruku Čouovi, čo bolo dobre zapamätané a spomínané aj v rokovaniach v roku 1972 medzi Nixonem a Čouom. Keďže ženevské rozhovory neprinášali žiadne potrebné pokroky, v roku 1957 USA poslali úradníka nižšej hodnosti (bez veľvyslaneckého statusu), aby pokračoval v rokovaniach s čínskou stranou. To sa stalo zámienkou pre obe strany, aby <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">pozastavili rokovania na deväť mesiacov</a>.</span>\n<span class=\"para\">Preto najdôležitejšia otázka stále zostávala nevyriešená na stole: otázka Taiwanu a prvá kríza v Taiwanskom prielive, ktorá sa odohrala medzi rokmi 1954-55. Chcúc zabrániť eskalácii, obe strany veľmi dobre vedeli, že rokovania musia byť obnovené. Po zlyhaní v Ženeve a kvôli vypuknutiu druhej krízy v Taiwanskom prielive v roku 1958 sa rozhodlo, že diplomatické úsilie USA a Číny bude pokračovať vo Varšave.</span>\n<span class=\"para\">Ale prečo Varšava a prečo Poľsko? Dôvod je skôr triviálny. Poľsko bolo jednou z mála krajín (okrem svojich „spojencov“ v komunistickom bloku), ktoré uznali PRC v roku 1949 a hostili veľvyslanectvá a diplomatov USA aj PRC. Poľsko si tiež získalo určitú diplomatickú dôveryhodnosť, keď na základe Kórejskej prímeria, ktorá ukončila Kórejskú vojnu v roku 1953, vstúpilo do <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Komisie pre dohľad neutrálnych národov</a>. To malo za cieľ dohliadať a pozorovať prímerie na Kórejskom polostrove. Tieto faktory prinútili amerických a čínskych predstaviteľov zvoliť Varšavu na pokračovanie svojich diplomatických snáh. Tento vývoj je teraz známy ako Varšavské rozhovory, ktoré predstavovali kľúčový prvý krok v diplomatických vzťahoch medzi USA a Čínou.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Otázka Taiwanu</strong></span>\n<span class=\"para\">Od začiatku dominovala otázka Taiwanu Varšavským rozhovorom. Ako už bolo uvedené, hlavným zámienkou na ich zvolanie bola druhá kríza v Taiwanskom prielive v roku 1958, počas ktorej Čína ostreľovala ostrovy Quemoy (Kinmen) a Matsu, ktoré boli pod kontrolou Taiwanu. USA reagovali vyslaním 17. flotily námorníctva USA do oblasti, čím sa zvýšilo napätie a obidve mocnosti sa dostali na pokraj vojny. Pre Čínu bola zjednotenie s Taiwanom a <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„oslobodenie ho“</a> nevyjednávanou otázkou, zatiaľ čo USA, čo opakoval John Foster Dulles, zostali odhodlané brániť tento ostrov. Berúc do úvahy silu postojov oboch strán, otvorený konflikt by pravdepodobne bol nevyhnutný, čo by bolo škodlivé pre USA aj Čínu v tom čase. Presne preto sa rozhodli znovu zvolať diplomatické rokovania vo Varšave.</span>\n<span class=\"para\">Počas tohto obdobia slúžili Varšavské rozhovory ako kľúčový diplomatický kanál. Aj keď rokovania často stagnovali nad otázkou Taiwanu, poskytli prostriedok pre USA a Čínu na riadenie svojich rozdielov bez uchýlenia sa k vojenskému konfliktu. Obe strany využívali rokovania na posielanie signálov navzájom o svojich úmysloch, testujúc vody pre potenciálne oblasti kompromisu a dokonca spolupráce. Pre Čínu rokovania tiež poskytli príležitosť potvrdiť svoju nezávislosť od Sovietského zväzu, ukazujúc, že môže viesť diplomaciu so Západom na vlastných podmienkach.</span>\n<span class=\"para\">Tieto otázky sa zdali mať takmer okamžitý účinok na to, čo sa malo stať v nasledujúcich dvoch desaťročiach. 60. roky mali byť pre vzťahy medzi Čínou a USA prelomovým desaťročím. Počas rokovaní USA začali chápať, že Čína nie je normálnym typom sovietskeho proxy (ako to bolo v prípade stredoeurópskych krajín) a že je ochotná vytvoriť si vlastnú cestu v medzinárodných záležitostiach. Vďaka Varšavským rozhovorom začali USA tiež postupne a rozhodne sledovať myšlienky Deana Achesona, ktoré neskôr prepracovali a prispôsobili postavy ako Henry Kissinger, ktorý by postavil svoj prístup k Číne na základoch položených Varšavskými rozhovormi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Čínsko-sovietsky rozkol</strong></span>\n<span class=\"para\">60. roky priniesli vývoj, ktorý sa stal jedným z motorov zmien v paradigme vzťahov medzi Čínou a USA: čínsko-sovietsky rozkol. Po Stalinovej smrti v roku 1953 sa Nikita Chruščov stal prvým tajomníkom Komunistickej strany ZSSR, takže de facto lídrom krajiny. Začal proces de-stalinizácie ZSSR a jeho stredoeurópskych a východoeurópskych spojencov, ktorý vyvrcholil jeho teraz slávnym, ale vtedy tajným prejavom z roku 1956 s názvom „O kultu osobnosti a jeho dôsledkoch“. Tento prejav, kritizujúci Stalinovu vládu a jeho metódy, bol veľkým šokom pre mnohých komunistických lídrov, vrátane Mao Ce-tunga.</span>\n<span class=\"para\">On vnímal Chruščovove myšlienky de-stalinizácie a osvieženia vzťahov so Západom ako <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">„revizionistické“ a nevyplývajúce z aplikácie pravého marxisticko-leninského ideológie.</a> \nNapätie medzi Čínou a ZSSR bolo také vysoké, že na jednom z rokovaní údajne Čou En-laj nazval Chruščova, syna baníka, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">„zradcom svojej triedy“</a>. 60. roky, preto, boli scénou čínsko-sovietskeho rozkolu, kľúčového vývoja, ktorý neunikol pozornosti vo Washingtone. V súlade so starým príslovím „nepriateľ môjho nepriateľa je môj priateľ“, keď sa Čína stala nepriateľom ZSSR, náhle sa americkým politikom naskytol dar na striebornom podnose: šanca na vytvorenie strategického zblíženia s Čínou.</span>\n<span class=\"para\">Presne tu sa Varšavské rozhovory dostali do hry. Ostali jedným z najdôležitejších komunikačných kanálov medzi USA a Čínou v 60. rokoch. \nRokovania pokračovali počas tohto obdobia, ale pokrok zostával pomerne pomalý, pretože obe strany zostali opatrné. V skutočnosti <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">niektoré zdroje</a> uvádzajú, že obe strany boli tak opatrné, že časti komunikácie počas rokovaní boli písané na papieri, namiesto toho, aby boli hovorené. To bolo preto, že obe strany sa báli povedať určité veci nahlas, pretože sa obávali, že ich počúvajú sovietske alebo poľské komunistické autority. Napriek tomu rokovania zostali miestom na výmenu sťažností a myšlienok, hoci s malým hmatateľným pokrokom v hlavných otázkach, ako je Taiwan. Avšak samotná existencia tohto komunikačného kanála pomohla predchádzať konfliktom a poskytla cenný základ pre budúce diplomatické prelomové udalosti, ktoré sa mali uskutočniť.</span>\n<span class=\"para\">Okrem čínsko-sovietskeho rozkolu boli 60. roky tiež scénou pre množstvo ďalších vývojov, ako je vojna vo Vietname, ktorá pohltila pozornosť amerických politikov, alebo kultúrna revolúcia, ktorú riadil Mao v Číne. Obe tieto udalosti sa v určitom okamihu začali stávať problematickými pre príslušné vlády a to ich prinútilo, nezávisle od seba, začať skúmať možnosť čínsko-amerického zblíženia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Zblíženie</strong></span>\n<span class=\"para\">Keď sa 60. roky posúvali, USA aj Čína začali postupne hľadieť čoraz viac jeden na druhého. Ako uvádza Kissinger, počas jedného z Varšavských rozhovorov v marci 1966 americký zástupca na rokovaniach ponúkol Číne olivovú ratolesť tým, že uviedol, že „vláda Spojených štátov bola ochotná rozvíjať ďalšie vzťahy s Ľudovou republikou Čína.“ Kissinger dodáva, že to bol prvýkrát, čo americký úradník použil oficiálny post-1949 názov pre Čínu v akejkoľvek formálnej kapacite.</span>\n<span class=\"para\">Čoskoro nato, v roku 1969, Richard Nixon vyhral voľby, stal sa prezidentom Spojených štátov a spolu so svojím poradcom pre národnú bezpečnosť Henrym Kissingerom začal procesy vedúce k tomu, čo Kissinger nazýva „revolučným momentom v americkej zahraničnej politike“. Toto bolo Nixonovo oznámenie, že USA majú strategický záujem na prežití najväčšieho komunistického štátu na svete: Číny.</span>\n<span class=\"para\">To bol presne ten moment, v ktorom sa Varšavské rozhovory začali pomaly vytrácať, pretože by boli <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„príliš nízkoúrovňové na to, aby predstavili pohľad takej veľkosti“</a>. Od roku 1958 všetky <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 stretnutí</a> ponúkli rámec na preskúmanie možných prelomov vo vzťahoch medzi USA a Čínou. S prácou Nixona a Kissingera sa všetky snahy vynaložené na Varšavské rozhovory americkými a čínskymi diplomatmi konečne naplnili.</span>\n<span class=\"para\">Po roku 1969 sa vývoj vo vzťahoch medzi USA a Čínou menil ohromujúcim tempom. V roku 1971 mal Kissinger tajnú návštevu v Číne a v roku 1972, po všetkých týchto rokoch, sa Nixon konečne stretol s Maom a dohodol sa na spoločnom <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Šanghajskom komuniké“</a>. Hoci to bolo vtedy vnímané ako úspech, málo vedeli Nixon a Kissinger, že jedna veta z komuniké vytvorí problém, ktorý je viditeľný a hmatateľný nielen vo vzťahoch medzi USA a Čínou, ale aj v globálnych záležitostiach dnes. Táto veta je <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Spojené štáty uznávajú, že všetci Číňania na oboch stranách Taiwanského prielivu tvrdia, že existuje len jedna Čína a že Taiwan je súčasťou Číny.“</a> Táto myšlienka sa čoskoro stala známou ako „Politika jednej Číny“ a zvyšok je história.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dedičstvo Varšavských rozhovorov</strong></span>\n<span class=\"para\">Počas všetkých prelomových udalostí medzi USA a Čínou opísaných v tomto článku a všetkých udalostí, ktoré prakticky formovali súčasný globálny status quo a tvar vzťahov medzi USA a Čínou, boli Varšavské rozhovory vždy v pozadí. Počas svojej existencie zostali rozhovory pomerne neviditeľné a v tieni, no ukázali sa ako nesmierne dôležité pre všetky vývojové kroky vedúce k zblíženiu medzi USA a Čínou.</span>\n<span class=\"para\">Varšavské rozhovory predstavujú zabudnutú kapitolu čínsko-amerických vzťahov, zatienenú dramatickými a prelomovými diplomatickými úspechmi začiatkom 70. rokov. Napriek tomu, bez týchto tichých snáh medzi americkými a čínskymi diplomatmi, ktoré sa uskutočnili v Myślewickom paláci v parku Łazienki vo Varšave, by k zblíženiu nikdy nemuselo dôjsť. Varšavské rozhovory boli tajné tiché šepoty, ktoré predchádzali hlasným oficiálnym krokom smerom k čínsko-americkej zmiereniu, ktoré by nakoniec preformovalo globálny poriadok.</span>\n<span class=\"para\">V súčasnosti, keď svet opäť svedčí o rastúcom napätí medzi USA a Čínou, zostáva dedičstvo Varšavských rozhovorov relevantné. Najdôležitejšou lekciou, ktorú by sa z týchto rozhovorov dalo naučiť, je, že diplomatické úsilie a dialóg, aj v tvárou v tvár zdánlivo neprekonateľným rozdielom, sú nevyhnutné a účinné na udržanie pokoja a stability. Dedičstvo Varšavských rozhovorov nám pripomína, že v kľúčových momentoch histórie je diplomacia, často kritizovaná za to, že je príliš pomalá, frustrujúca alebo dokonca irelevantná, absolútne nevyhnutná pri formovaní pokojného, prosperujúceho a prospešného priebehu globálnych a regionálnych udalostí a vývoja.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>absolvoval Univerzitu Slezska a Kolégium Európy v Natoline, Varšava. V súčasnosti pracuje ako akademický asistent v oblasti politológie a medzinárodných vzťahov na Kolégiu Európy v Natoline, kde skúma čínsku zahraničnú politiku, vzťahy EÚ-Čína a čínske a európske rozvojové iniciatívy. Najviac ho zaujíma úloha naratívov a vnímania v týchto oblastiach.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Medan amerikanska beslutsfattare mestadels fokuserade på Sovjetunionens handlingar, var inte Sovjetunionen det enda eurasiska landet som fanns på deras radar. Ännu längre bort från USA började en annan framväxande makt fånga uppmärksamheten hos amerikanska beslutsfattare – Folkrepubliken Kina (PRC). Under sina tidiga år sågs PRC som ett mysterium för väst, och amerikanska tjänstemän i Washington var osäkra på hur de skulle närma sig denna nybildade kommunistiska stat ledd av Mao Zedong. Lite visste de att de diplomatiska stegen gentemot PRC som de var på väg att ta skulle omforma den globala ordningen, och deras effekter skulle fortfarande kännas idag 2024.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kalla krigets kontext</strong></span>\n<span class=\"para\">Efter den japanska kapitulationen 1945 var Kina <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“lämnat förödt och delat”</a> under de omedelbara efterkrigsåren. Landet blev en teater för sammanstötningar mellan nationalister och kommunister, som båda strävade efter att ta makten över staten. Vid den tiden sympatiserade amerikanska beslutsfattare och allmänheten i stor utsträckning med de kinesiska nationalisterna, Kuomintang (KMT), ledda av Chiang Kai-shek. Å sin sida beslutade Sovjetunionen att “hålla sina alternativ öppna” och erkände officiellt Kinas nationalistiska regering. Samtidigt upprätthöll den socialistiska staten vapenleveranser till det kommunistiska partiet, lett av Mao Zedong. Spänningarna mellan nationalisterna och kommunisterna fortsatte att växa. Således fortsatte USA med sina diplomatiska ansträngningar för försoning, personifierade först av Patrick J. Hurley, den amerikanske ambassadören i Kina, och senare av general George Marshall.</span>\n<span class=\"para\">Men den amerikanska idén om att uppmana till en koalition mellan kinesiska nationalister och kommunister misslyckades och ett inbördeskrig bröt ut, där kommunisterna segrade på fastlandet 1949. Nationalisterna tvingades därefter att dra sig tillbaka till ön Taiwan. Denna utveckling lade grunden för tidig kalla krigets diplomati, där USA stödde Republiken Kina på Taiwan och Sovjetunionen stödde Folkrepubliken Kina på fastlandet.</span>\n<span class=\"para\">Efter denna utveckling, som Kissinger påpekar i sin bok <em>On China</em>, lämnades USA med <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“andra tankar om sin passivitet när de ställdes inför den kommunistiska segern i det kinesiska inbördeskriget”</a>. För amerikanska beslutsfattare blev Kina en symbol för möjligheten av kommunismens spridning i Öst- och Sydostasien. När det tragiska Koreakriget började 1950, gick USA och de allierade FN-trupperna fysiskt in i kriget på Sydkoreas sida och kämpade för nästan varje centimeter av koreansk mark, mot de kommunistiska nordkoreanska trupperna som stöddes av PRC och USSR. Dessa händelser följdes av etableringen av ANZUS (“Australien, Nya Zeeland, Förenta staternas säkerhetsavtal”) 1951 och SEATO (“Sydostasiens fördragorganisation”) 1954. Båda USA-stödda fördragen skapades för att <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">innehålla spridningen av kommunism</a> i regionen, vilket också var ett mål som officiellt delades av USA när de invaderade Vietnam 1965. Alla dessa händelser verkade likna en kedjereaktion av fallande dominobrickor i form av USA:s utrikespolitiska nederlag, där den första dominobrickan kom i form av att Kina blev kommunistiskt 1949.</span>\n<span class=\"para\">Men i den amerikanska regeringen fanns det en man som hade en profetisk vision om relationerna mellan USA och Kina som, vid den tiden, inte delades av några av hans samtida. Detta var Dean Acheson, utrikesministern i Trumans administration. När alla hans kollegor var djupt försjunkna i den ideologiska kampen mot Kina, postulerade Acheson 1950 <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">att grunda relationerna med Kina på nationella intressen</a> och hävdade att <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“Kinas integritet var ett amerikanskt nationellt intresse oavsett Kinas inhemska ideologi.”</a> Som Kissinger påpekar, skulle dessa åsikter inte delas av någon annan högre amerikansk tjänsteman förrän Richard Nixon kom till makten nästan två decennier senare.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Warsaw talks</strong></span>\n<span class=\"para\">Under sin tid i ämbetet lyckades Acheson driva igenom några av sina idéer, vilket återspeglades i de första betydande, om än till stor del bortglömda, diplomatiska samtalen mellan USA och Kina som började 1958 i Warszawa, Polen. Dessa fortsatte ända fram till 1970, strax före den officiella försoningen mellan USA och Kina.</span>\n<span class=\"para\">Även om den stora majoriteten av dessa hemliga samtal genomfördes i Warszawa, är sanningen att de började lite tidigare, 1955 i Genève, men visade sig vara problematiska och oklara. Kissinger skriver att den enda framgången med dessa samtal var att Kina och USA tillät medborgare som fastnat i varje land på grund av inbördeskriget att återvända hem. Det är därför dessa samtal främst kom ihåg för den incident som inträffade mellan John Foster Dulles, utrikesministern i Dwight D. Eisenhowers administration, och Zhou Enlai, Kinas första premiärminister och utrikesminister. År 1955, under ett av mötena i Genève, vägrade Dulles, troligen på grund av sina starka ideologiska övertygelser och åsikter om Kina, att skaka Zhou’s hand, vilket kom ihåg och nämndes även i 1972 års samtal mellan Nixon och Zhou. Eftersom Genève-samtalen inte gav några mycket behövda framsteg, skickade USA 1957 en tjänsteman av lägre rang (utan ambassadörsstatus) för att fortsätta samtalen med den kinesiska sidan. Detta blev en förevändning för båda sidor att <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspendera samtalen i nio månader</a>.</span>\n<span class=\"para\">Därför låg den viktigaste frågan fortfarande olöst på bordet: frågan om Taiwan och den första Taiwansträskrisen som inträffade mellan 1954-55. Villiga att förhindra en eskalering, visste båda sidor mycket väl att samtalen måste återupptas. Efter Genève-misslyckandet och på grund av utbrottet av den andra Taiwansträskrisen 1958, beslutades det att de diplomatiska ansträngningarna från USA och Kina skulle fortsätta i Warszawa.</span>\n<span class=\"para\">Men varför Warszawa och varför Polen? Anledningen till detta är ganska trivial. Polen var ett av de få länderna (förutom sina “allierade” i den kommunistiska blocken) som erkände PRC 1949 och hade både amerikanska och PRC-ambassader och diplomater. Polen gav sig också en viss diplomatisk trovärdighet när det, på grund av Koreanska vapenvilan som avslutade Koreakriget 1953, gick med i <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutral Nations Supervisory Commission</a>. Detta var avsett att övervaka och observera vapenvilan på den koreanska halvön. Dessa var faktorer som drev amerikanska och kinesiska tjänstemän att välja Warszawa för fortsättningen av sina diplomatiska ansträngningar. Denna utveckling är nu känd som Warszawasamtalen, som utgjorde det avgörande första steget i de diplomatiska relationerna mellan USA och Kina.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Frågan om Taiwan</strong></span>\n<span class=\"para\">Från början dominerade frågan om Taiwan Warszawasamtalen. Som tidigare nämnts var den huvudsakliga förevändningen för att sammankalla dem den andra Taiwansträskrisen 1958, under vilken Kina bombarderade öarna Quemoy (Kinmen) och Matsu, som kontrollerades av Taiwan. USA svarade genom att skicka den amerikanska flottans 17:e flotta till området, vilket ökade spänningarna och förde de två makterna till krigets brant. För Kina var återförening med Taiwan och <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“befrielsen av det”</a> icke-förhandlingsbara frågor, medan USA, vilket John Foster Dulles upprepade, förblev engagerat i försvaret av denna ö. Med tanke på styrkan i båda sidors ståndpunkter skulle en öppen konflikt troligen ha varit oundviklig, vilket skulle vara skadligt för både USA och Kina vid den tiden. Det är just därför de beslutade att återuppta de diplomatiska samtalen i Warszawa.</span>\n<span class=\"para\">Under denna period fungerade Warszawasamtalen som en avgörande diplomatisk bakkanal. Även om samtalen ofta stannade upp över frågan om Taiwan, gav de ett sätt för USA och Kina att hantera sina skillnader utan att ta till militär konflikt. Båda sidor använde samtalen för att skicka signaler till varandra om sina avsikter, testa vattnet för potentiella områden av kompromiss och till och med samarbete. För Kina gav samtalen också en möjlighet att hävda sin oberoende från Sovjetunionen, vilket visade att det kunde delta i diplomati med väst på sina egna villkor.</span>\n<span class=\"para\">Dessa frågor verkade ha haft en nästan omedelbar effekt på vad som skulle hända under de kommande två decennierna. 1960-talet skulle bli ett banbrytande decennium för de kinesisk-amerikanska relationerna. Under samtalen började USA inse att Kina inte var en normal typ av sovjetisk proxy (som var fallet med de central- och östeuropeiska länderna), och att det var villigt att skapa sin egen väg i internationella frågor. Tack vare Warszawasamtalen började USA också mer gradvis och beslutsamt driva idéerna från Dean Acheson, som senare omformulerades och justerades av personer som Henry Kissinger, som skulle bygga sin strategi gentemot Kina på de grunder som lades av Warszawasamtalen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Den kinesisk-sovjetiska splittringen</strong></span>\n<span class=\"para\">1960-talet medförde en utveckling som blev en av motorerna för förändring inom paradigmet för de kinesisk-amerikanska relationerna: den kinesisk-sovjetiska splittringen. Efter Stalins död 1953 blev Nikita Chrusjtjov den förste sekreteraren för det kommunistiska partiet i USSR, så de facto ledaren för landet. Han inledde processen för avstaliniseringen av USSR och dess central- och östeuropeiska allierade, vilket kulminerade i hans nu berömda, men då hemliga tal 1956 med titeln “Om personkulten och dess konsekvenser”. Detta tal, som kritiserade Stalins styre och hans metoder, var en stor chock för många kommunistiska ledare, inklusive Mao Zedong.</span>\n<span class=\"para\">Han uppfattade Chrusjtjovs idéer om avstalinisering och att förnya relationerna med väst som <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionistiska” och inte följande tillämpningen av sann marxist-leninistisk ideologi.</a> \nSpänningarna mellan Kina och USSR var så höga att Zhou Enlai påstås ha kallat Chrusjtjov, en gruvarbetares son, en <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“förrädare mot sin klass”</a> vid ett av mötena. 1960-talet var därför scenen för den kinesisk-sovjetiska splittringen, en avgörande utveckling som inte gick obemärkt förbi i Washington. I enlighet med det gamla ordspråket “min fiendes fiende är min vän,” när Kina blev en fiende till USSR, presenterades plötsligt amerikanska beslutsfattare med en gåva på ett silverfat: chansen att etablera en strategisk allians med Kina.</span>\n<span class=\"para\">Det är just här som Warszawasamtalen kom in i bilden. De förblev en av de viktigaste kommunikationskanalerna mellan USA och Kina under 1960-talet. \nSamtalen fortsatte under denna period, men framstegen förblev ganska långsamma eftersom båda sidor förblev försiktiga. Faktum är att <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">vissa källor</a> hävdar att båda sidor var så försiktiga att delar av kommunikationen under mötena skrevs på papper, snarare än att talas. Detta berodde på att båda sidor var rädda för att säga vissa saker högt eftersom de fruktade att bli lyssnade på av de sovjetiska eller polska kommunistiska myndigheterna. Ändå förblev samtalen en plats för utbyte av klagomål och idéer, om än med lite konkret framsteg i stora frågor som Taiwan. Men den blotta existensen av denna kommunikationskanal hjälpte till att förhindra konflikter och gav en värdefull grund för framtida diplomatiska genombrott som var på väg att äga rum.</span>\n<span class=\"para\">Förutom den kinesisk-sovjetiska splittringen var 1960-talet också en scen för många andra utvecklingar, såsom Vietnamkriget, som tog uppmärksamheten hos amerikanska beslutsfattare, eller kulturrevolutionen, som leddes av Mao i Kina. Båda dessa utvecklingar började vid något tillfälle bli problematiska för de respektive regeringarna och detta drev dem, oberoende av varandra, att börja utforska möjligheten till en kinesisk-amerikansk försoning.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Försoning</strong></span>\n<span class=\"para\">Allteftersom 1960-talet fortskred började både USA och Kina gradvis se mer och mer mot varandra. Som Kissinger skriver, under ett av Warszawasamtalen i mars 1966, erbjöd den amerikanska representanten vid samtalen en olivkvist till Kina genom att säga att “den amerikanska regeringen var villig att utveckla ytterligare relationer med Folkrepubliken Kina.” Kissinger tillägger att det var första gången en amerikansk tjänsteman hade använt den officiella benämningen för Kina efter 1949 i något formellt sammanhang.</span>\n<span class=\"para\">Strax därefter, 1969, vann Richard Nixon valet, blev president i Förenta staterna och, tillsammans med sin nationella säkerhetsrådgivare, Henry Kissinger, inledde processer som ledde fram till vad Kissinger kallar ett “revolutionärt ögonblick i amerikansk utrikespolitik”. Detta var Nixons tillkännagivande att USA hade ett strategiskt intresse av överlevnaden av den största kommunistiska staten på jorden: Kina.</span>\n<span class=\"para\">Det var just det ögonblicket då Warszawasamtalen började sakta blekna bort eftersom de skulle vara <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“för lågnivå för att presentera en åsikt av sådan magnitud”</a>. Sedan 1958 har alla <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 möten</a> erbjudit en ram för att utforska möjliga genombrott i relationerna mellan USA och Kina. Med arbetet från Nixon och Kissinger kom alla ansträngningar som lagts ner i Warszawasamtalen av både amerikanska och kinesiska diplomater äntligen till fruition.</span>\n<span class=\"para\">Efter 1969 förändrades utvecklingen i relationerna mellan USA och Kina i en överväldigande takt. 1971 hade Kissinger ett hemligt besök i Kina och 1972, efter alla dessa år, mötte Nixon äntligen Mao och kom överens om det gemensamma <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Shanghai Communiqué”</a>. Även om det uppfattades som en framgång då, visste Nixon och Kissinger inte att en mening från kommuniquét skulle skapa ett problem som är synligt och påtagligt inte bara i relationerna mellan USA och Kina, utan också i globala frågor idag. Denna mening är <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Förenta staterna erkänner att alla kineser på båda sidor av Taiwansträdet hävdar att det bara finns ett Kina och att Taiwan är en del av Kina.”</a> Denna idé blev snart känd som “En-Kina-politik” och resten är historia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Arvet från Warszawasamtalen</strong></span>\n<span class=\"para\">Genom alla de banbrytande utvecklingarna mellan USA och Kina som beskrivs i denna artikel, och alla händelser som praktiskt taget formade den nuvarande globala status quo och formen av relationerna mellan USA och Kina, var Warszawasamtalen alltid i bakgrunden. Under hela sin existens förblev samtalen ganska osedda och i skuggan, men visade sig vara oerhört viktiga för alla de utvecklingar som ledde till försoning mellan USA och Kina.</span>\n<span class=\"para\">Warszawasamtalen representerar ett bortglömt kapitel av de kinesisk-amerikanska relationerna, överskuggat av de dramatiska och banbrytande diplomatiska genombrotten i början av 1970-talet. Ändå, utan dessa tysta ansträngningar mellan amerikanska och kinesiska diplomater som ägde rum i Myślewicki-palatset i Łazienki-parken i Warszawa, kanske den slutliga försoningen aldrig hade inträffat. Warszawasamtalen var de hemliga tysta viskningarna som föregick de högljudda officiella stegen mot kinesisk-amerikansk försoning som så småningom skulle omforma den globala ordningen.</span>\n<span class=\"para\">Numera, när världen återigen bevittnar ökande spänningar mellan USA och Kina, förblir arvet från Warszawasamtalen relevant. Den viktigaste lärdomen som kan dras från dessa samtal är att diplomatiska ansträngningar och dialog, även i mötet med till synes oöverstigliga skillnader, är avgörande och effektiva för att upprätthålla fred och stabilitet. Arvet från Warszawasamtalen påminner oss om att i avgörande ögonblick i historien är diplomati, ofta kritiserad för att vara för långsam, frustrerande eller till och med irrelevant, absolut oumbärlig för att forma den fredliga, välmående och fördelaktiga kursen av globala och regionala händelser och utvecklingar.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>examinerades från Silesiska universitetet och College of Europe i Natolin, Warszawa. För närvarande arbetar han som akademisk assistent i statsvetenskap och internationella relationer vid College of Europe i Natolin, där han forskar om kinesisk utrikespolitik, EU-Kina-relationer och kinesiska och europeiska utvecklingsinitiativ. Han är mest intresserad av berättelsers och uppfattningars roll inom dessa områden.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">ABD'li politika yapıcıları çoğunlukla SSCB'nin eylemlerine odaklanmışken, Sovyetler Birliği onların radarında bulunan tek Avrasya ülkesi değildi. ABD'den daha uzakta, başka bir yükselen güç, ABD'li politika yapıcıların dikkatini çekmeye başladı - Çin Halk Cumhuriyeti (ÇHC). ÇHC'nin ilk yıllarında, Batı için bir gizem olarak görülüyordu ve Washington'daki ABD yetkilileri, Mao Zedong'un liderliğindeki bu yeni kurulan komünist devlete nasıl yaklaşacaklarından emin değildi. Diplomatların ÇHC ile ilgili atacakları adımların, küresel düzeni yeniden şekillendireceğini ve etkilerinin 2024'te bile hissedileceğini bilmiyorlardı.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Soğuk Savaş bağlamı</strong></span>\n<span class=\"para\">1945'te Japonya'nın teslim olmasının ardından, Çin <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“yıkılmış ve bölünmüş”</a> bir durumda kaldı. Ülke, her ikisi de devleti ele geçirmeyi hedefleyen milliyetçiler ve komünistler arasında çatışmalara sahne oldu. O dönemde, ABD'li politika yapıcılar ve kamu, Chiang Kai-shek liderliğindeki Çin milliyetçileri Kuomintang'a (KMT) büyük ölçüde sempati duyuyordu. Öte yandan, Sovyetler Birliği “seçeneklerini açık tutmaya” karar verdi ve Çin'in milliyetçi hükümetini resmi olarak tanıdı. Aynı zamanda, sosyalist devlet, Mao Zedong'un liderliğindeki komünist partiye silah tedarik etmeye devam etti. Milliyetçiler ve komünistler arasındaki gerginlikler artmaya devam etti. Böylece, ABD, ilk olarak Çin'deki ABD Büyükelçisi Patrick J. Hurley tarafından, daha sonra ise General George Marshall tarafından kişileştirilen uzlaşma diplomatik çabalarına devam etti.</span>\n<span class=\"para\">Ancak, ABD'nin Çin milliyetçileri ve komünistler arasında bir koalisyon kurma fikri başarısız oldu ve bir iç savaş patlak verdi; 1949'da komünistler anakarada zafer kazandı. Milliyetçiler daha sonra Tayvan adasına çekilmek zorunda kaldı. Bu gelişme, Soğuk Savaş'ın erken dönem diplomasi sahnesini oluşturdu; ABD, Tayvan'daki Çin Cumhuriyeti'ni desteklerken, Sovyetler Birliği anakarada Çin Halk Cumhuriyeti'ni destekledi.</span>\n<span class=\"para\">Bu gelişmeden sonra, Kissinger'in <em>On China</em> adlı kitabında belirttiği gibi, ABD, <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“Çin iç savaşındaki komünist zaferle karşılaştığında pasifliği hakkında ikinci düşüncelere”</a> sahip oldu. ABD'li politika yapıcılar için, Çin, Doğu ve Güneydoğu Asya'da komünizmin yayılma olasılığının bir sembolü haline geldi. 1950'de trajik Kore Savaşı başladığında, ABD ve müttefik Birleşmiş Milletler birlikleri, Güney Kore'nin yanında savaşa fiziksel olarak katıldılar ve komünist Kuzey Kore birliklerine karşı Kore topraklarının neredeyse her santimetresi için savaştılar; bu birlikler ÇHC ve SSCB tarafından destekleniyordu. Bu olayların ardından, 1951'de ANZUS (“Avustralya, Yeni Zelanda, Amerika Birleşik Devletleri Güvenlik Antlaşması”) ve 1954'te SEATO (“Güneydoğu Asya Antlaşması Örgütü”) kuruldu. Her iki ABD destekli antlaşma, <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">bölgedeki komünizmin yayılmasını engellemek</a> amacıyla oluşturuldu; bu, 1965'te Vietnam'ı işgal ederken ABD'nin resmi olarak paylaştığı bir hedefti. Tüm bu olaylar, 1949'da Çin'in komünist hale gelmesiyle başlayan ABD'nin dış politika yenilgilerinin domino etkisi gibi görünüyordu.</span>\n<span class=\"para\">Ancak, ABD hükümetinde, o dönemde çağdaşlarından hiçbiriyle paylaşılmayan, ABD-Çin ilişkileri hakkında kehanet niteliğinde bir vizyona sahip bir adam vardı. Bu, Truman yönetiminde Dışişleri Bakanı olan Dean Acheson'dı. Tüm meslektaşları Çin'e karşı ideolojik mücadeleye derinlemesine dalmışken, 1950'de Acheson, <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">Çin ile ilişkileri ulusal çıkarlar üzerine temellendirmeyi</a> öne sürdü ve <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“Çin'in bütünlüğünün, Çin'in iç ideolojisinden bağımsız olarak, Amerikan ulusal çıkarı olduğunu”</a> savundu. Kissinger'in belirttiği gibi, bu görüşler, Richard Nixon yaklaşık iki on yıl sonra iktidara gelene kadar başka hiçbir üst düzey ABD yetkilisi tarafından paylaşılmadı.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Varşova görüşmeleri</strong></span>\n<span class=\"para\">Acheson, görev süresi boyunca bazı fikirlerini hayata geçirmeyi başardı; bu, 1958'de Polonya'nın Varşova şehrinde başlayan ABD ve Çin arasındaki ilk önemli, ancak büyük ölçüde unutulmuş diplomatik görüşmelere yansıdı. Bu görüşmeler, ABD ve Çin arasındaki resmi yakınlaşmadan kısa bir süre önce, 1970 yılına kadar devam etti.</span>\n<span class=\"para\">Bu gizli görüşmelerin büyük çoğunluğu Varşova'da gerçekleştirildi, ancak gerçekte, 1955'te Cenevre'de biraz daha önce başladılar, ancak sorunlu ve sonuçsuz oldu. Kissinger, bu görüşmelerin tek başarısının, her iki ülkenin de iç savaş nedeniyle kendi ülkelerinde mahsur kalan vatandaşların geri dönmesine izin vermek olduğunu yazıyor. Bu nedenle, bu görüşmeler, Dwight D. Eisenhower yönetimindeki Dışişleri Bakanı John Foster Dulles ile Çin'in ilk Başbakanı ve Dışişleri Bakanı Zhou Enlai arasında meydana gelen olayla hatırlanıyor. 1955'te, Cenevre'deki bir toplantıda, muhtemelen Çin ile ilgili güçlü ideolojik inançları ve görüşleri nedeniyle, Dulles, Zhou'nun elini sıkmayı reddetti; bu olay, 1972'de Nixon ve Zhou arasındaki görüşmelerde bile hatırlanıp bahsedildi. Cenevre görüşmeleri, gerekli gelişmeleri getirmediği için, 1957'de ABD, Çin tarafıyla görüşmelere devam etmek için daha düşük rütbeli bir yetkili (büyükelçilik statüsü olmadan) gönderdi. Bu, her iki tarafın <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">görüşmeleri dokuz ay süreyle askıya alması için bir bahane oldu</a>.</span>\n<span class=\"para\">Bu nedenle, en önemli mesele hâlâ masada çözülmemiş olarak duruyordu: Tayvan meselesi ve 1954-55 yılları arasında meydana gelen İlk Tayvan Boğazı Krizi. Tırmanışı önlemek isteyen her iki taraf, görüşmelerin yeniden başlaması gerektiğini çok iyi biliyordu. Cenevre'deki başarısızlık ve 1958'de İkinci Tayvan Boğazı Krizi'nin patlak vermesi nedeniyle, ABD ve Çin'in diplomatik çabalarının Varşova'da devam etmesine karar verildi.</span>\n<span class=\"para\">Peki, neden Varşova ve neden Polonya? Bunun nedeni oldukça basit. Polonya, 1949'da ÇHC'yi tanıyan birkaç ülkeden biriydi (komünist bloktaki “müttefikleri” dışında) ve hem ABD hem de ÇHC elçiliklerine ve diplomatlarına ev sahipliği yapıyordu. Polonya, 1953'te Kore Savaşı'nı sona erdiren Kore Ateşkes Anlaşması'nın gücüyle, <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Tarafsız Ülkeler Gözetim Komisyonu</a>'na katılarak kendisine bir diplomatik itibar kazandırdı. Bu, Kore yarımadasındaki ateşkesi denetlemek ve gözlemlemek amacıyla oluşturulmuştu. Bu faktörler, ABD ve Çinli yetkililerin diplomatik çabalarının devamı için Varşova'yı seçmelerine neden oldu. Bu gelişme, ABD ve Çin arasındaki diplomatik ilişkilerde kritik ilk adımı oluşturan Varşova Görüşmeleri olarak bilinir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tayvan meselesi</strong></span>\n<span class=\"para\">Başlangıçtan itibaren, Tayvan meselesi Varşova Görüşmeleri'nde baskın bir konu oldu. Daha önce belirtildiği gibi, bu görüşmelerin toplanmasının ana gerekçesi, 1958'de Çin'in Tayvan tarafından kontrol edilen Quemoy (Kinmen) ve Matsu adalarını bombaladığı İkinci Tayvan Boğazı Krizi'ydi. ABD, bölgeye ABD Donanması 17. Filosu'nu göndererek yanıt verdi, gerginlikleri artırdı ve iki gücü savaşın eşiğine getirdi. Çin için, Tayvan ile birleşme ve <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“onu kurtarma”</a> konuları müzakere edilemez meselelerdi; ABD ise, John Foster Dulles tarafından yine vurgulanan bu adayı savunma taahhüdünde bulundu. Her iki tarafın tutumlarının gücünü dikkate alındığında, açık bir çatışma muhtemelen kaçınılmaz olacaktı; bu da o dönemde hem ABD hem de Çin için zararlı olacaktı. Bu nedenle, diplomatik görüşmeleri Varşova'da yeniden toplama kararı aldılar.</span>\n<span class=\"para\">Bu dönemde, Varşova Görüşmeleri kritik bir diplomatik arka kanal işlevi gördü. Görüşmeler genellikle Tayvan meselesi üzerinde tıkanmış olsa da, ABD ve Çin'in askeri çatışmaya başvurmadan farklılıklarını yönetmelerine olanak sağladı. Her iki taraf, görüşmeleri, niyetleri hakkında birbirlerine sinyaller göndermek, uzlaşma ve hatta işbirliği için potansiyel alanları test etmek amacıyla kullandı. Çin için, görüşmeler ayrıca Sovyetler Birliği'nden bağımsızlığını pekiştirmek için bir fırsat sundu; bu, Batı ile kendi şartlarıyla diplomasi yürütebileceğini gösteriyordu.</span>\n<span class=\"para\">Bu meselelerin, önümüzdeki iki on yıl içinde olacaklar üzerinde neredeyse anında bir etkisi olduğu görünüyordu. 1960'lar, Sino-Amerikan ilişkileri için çığır açıcı bir on yıl olacaktı. Görüşmeler boyunca, ABD, Çin'in normal bir Sovyet kuklası olmadığını (Orta Avrupa ülkeleriyle olduğu gibi) ve uluslararası ilişkilerde kendi yolunu çizmeye istekli olduğunu fark etmeye başladı. Varşova Görüşmeleri sayesinde, ABD, Dean Acheson'un fikirlerini daha kademeli ve kararlı bir şekilde takip etmeye başladı; bu fikirler daha sonra Henry Kissinger gibi figürler tarafından yeniden şekillendirildi ve Varşova Görüşmeleri'nin temelleri üzerine inşa edildi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sino-Sovyet ayrılığı</strong></span>\n<span class=\"para\">1960'lar, Sino-Amerikan ilişkileri paradigmasında değişimin motorlarından biri haline gelen bir gelişmeyi beraberinde getirdi: Sino-Sovyet ayrılığı. Stalin'in 1953'teki ölümünden sonra, Nikita Kruşçev, SSCB Komünist Partisi'nin Birinci Sekreteri oldu ve dolayısıyla ülkenin de facto lideri haline geldi. SSCB ve Orta ve Doğu Avrupa müttefiklerinin de-Stalinizasyon sürecini başlattı; bu süreç, şimdi ünlü ama o zaman gizli olan 1956 tarihli “Kişilik Kültü ve Sonuçları Üzerine” başlıklı konuşmasında zirveye ulaştı. Bu konuşma, Stalin'in yönetimini ve yöntemlerini eleştiriyordu ve birçok komünist lider için büyük bir şok oldu; bunlar arasında Mao Zedong da vardı.</span>\n<span class=\"para\">Kruşçev'in de-Stalinizasyon fikirlerini ve Batı ile ilişkileri yenileme çabalarını <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revizyonist”</a> olarak algıladı ve gerçek Marksist-Leninist ideolojinin uygulanmasını takip etmediğini düşündü. \nÇin ile SSCB arasındaki gerginlikler o kadar yüksekti ki, bir toplantıda Zhou Enlai'nin Kruşçev'e, bir madencinin oğlu olarak <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“sınıfına ihanet eden”</a> dediği iddia edildi. Bu nedenle, 1960'lar, Sino-Sovyet ayrılığının sahnesi oldu; bu, Washington'da göz ardı edilmeyen kritik bir gelişmeydi. Eski bir atasözünde belirtildiği gibi, “düşmanımın düşmanı benim dostumdur”; Çin, SSCB'nin düşmanı haline geldiğinde, ABD'li politika yapıcılar aniden gümüş tepside bir hediye ile karşılaştılar: Çin ile stratejik bir uyum kurma şansı.</span>\n<span class=\"para\">İşte burada Varşova Görüşmeleri devreye girdi. 1960'lar boyunca, ABD ve Çin arasındaki en önemli iletişim kanallarından biri olmaya devam etti. \nGörüşmeler bu dönemde devam etti, ancak ilerleme oldukça yavaş kaldı; her iki taraf da temkinliydi. Aslında, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">bazı kaynaklar</a>, her iki tarafın o kadar temkinli olduğunu belirtmektedir ki, toplantılardaki iletişimlerin bazı bölümleri kağıda yazılmış, konuşulmamıştır. Bunun nedeni, her iki tarafın belirli şeyleri yüksek sesle söylemekten korkmasıydı; çünkü Sovyet veya Polonyalı komünist otoriteler tarafından dinlenme korkusu vardı. Yine de, görüşmeler, şikayetlerin ve fikirlerin değişimi için bir alan olmaya devam etti; ancak Tayvan gibi büyük meselelerde somut ilerleme sağlanamadı. Ancak, bu iletişim kanalının varlığı, çatışmaları önlemeye yardımcı oldu ve gelecekte gerçekleşecek diplomatik atılımlar için değerli bir temel sağladı.</span>\n<span class=\"para\">Sino-Sovyet ayrılığının yanı sıra, 1960'lar aynı zamanda Vietnam Savaşı gibi birçok diğer gelişmenin sahnesiydi; bu savaş, ABD'li politika yapıcıların dikkatini tüketti veya Mao tarafından Çin'de yönetilen Kültürel Devrim. Bu iki gelişme, bir noktada ilgili hükümetler için sorun haline geldi ve bu, onları bağımsız olarak, Sino-Amerikan yakınlaşma olasılığını keşfetmeye itti.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Yakınlaşma</strong></span>\n<span class=\"para\">1960'lar ilerledikçe, hem ABD hem de Çin birbirine daha fazla yönelmeye başladı. Kissinger'in yazdığına göre, Mart 1966'da Varşova Görüşmeleri'nde, ABD temsilcisi, “Amerika Birleşik Devletleri hükümetinin Çin Halk Cumhuriyeti ile daha fazla ilişkiler geliştirmeye istekli olduğunu” belirterek Çin'e bir zeytin dalı uzattı. Kissinger, bu durumun, bir Amerikan yetkilisinin resmi olarak 1949 sonrası Çin için bu unvanı kullandığı ilk zaman olduğunu ekliyor.</span>\n<span class=\"para\">Kısa bir süre sonra, 1969'da Richard Nixon seçimleri kazandı, Amerika Birleşik Devletleri Başkanı oldu ve Ulusal Güvenlik Danışmanı Henry Kissinger ile birlikte, Kissinger'ın “ABD dış politikasında devrim niteliğinde bir an” olarak adlandırdığı sürece başladı. Bu, Nixon'ın, ABD'nin dünyadaki en büyük komünist devletin hayatta kalmasında stratejik bir çıkarı olduğu duyurusuydu: Çin.</span>\n<span class=\"para\">Tam da bu noktada, Varşova Görüşmeleri yavaş yavaş sona erme sürecine girdi; çünkü <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“böyle bir büyüklükte bir görüş sunmak için çok düşük seviyede”</a> olacaklardı. 1958'den bu yana, tüm <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 toplantı</a>, ABD-Çin ilişkilerinde olası atılımları keşfetmek için bir çerçeve sundu. Nixon ve Kissinger'ın çalışmalarıyla, hem Amerikalı hem de Çinli diplomatların Varşova Görüşmeleri'ne koyduğu tüm çabalar nihayet meyve vermeye başladı.</span>\n<span class=\"para\">1969'dan sonra, ABD ve Çin arasındaki ilişkilerdeki gelişmeler, etkileyici bir hızla değişiyordu. 1971'de Kissinger gizli bir ziyarette bulundu ve 1972'de, tüm bu yıllardan sonra, Nixon nihayet Mao ile bir araya geldi ve ortak <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Şanghay Bildirisi”</a> üzerinde anlaştı. O zamanlar bir başarı olarak algılansa da, Nixon ve Kissinger, bildiriden bir cümlenin, yalnızca ABD-Çin ilişkilerinde değil, aynı zamanda günümüzde küresel meselelerde de görünür ve somut bir sorun yaratacağını pek bilmiyorlardı. Bu cümle, <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Amerika Birleşik Devletleri, Tayvan Boğazı'nın her iki tarafındaki tüm Çinlilerin yalnızca bir Çin olduğunu ve Tayvan'ın Çin'in bir parçası olduğunu sürdürdüğünü kabul eder.”</a> Bu fikir, kısa sürede “Tek Çin Politikası” olarak bilinir hale geldi ve gerisi tarihtir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Varşova Görüşmeleri'nin mirası</strong></span>\n<span class=\"para\">Bu makalede tanımlanan ABD ve Çin arasındaki tüm çığır açıcı gelişmeler ve mevcut küresel statükoyu ve ABD-Çin ilişkilerinin şeklini neredeyse şekillendiren tüm olaylar boyunca, Varşova Görüşmeleri her zaman arka planda kaldı. Varşova Görüşmeleri, varlıkları boyunca oldukça görünmez ve gölgede kaldı; ancak ABD ve Çin arasındaki yakınlaşmaya giden tüm gelişmeler için son derece önemli olduğunu kanıtladı.</span>\n<span class=\"para\">Varşova Görüşmeleri, 1970'lerin başındaki dramatik ve çığır açıcı diplomatik atılımlar tarafından gölgede kalan, Sino-Amerikan ilişkilerinin unutulmuş bir bölümünü temsil ediyor. Ancak, Varşova'daki Łazienki Parkı'ndaki Myślewicki Sarayı'nda gerçekleşen bu sessiz çabalar olmadan, nihai yakınlaşma asla gerçekleşmeyebilirdi. Varşova Görüşmeleri, nihayetinde küresel düzeni yeniden şekillendirecek olan Sino-Amerikan uzlaşmasına yönelik atılan gürültülü resmi adımlardan önceki gizli sessiz fısıldamalardı.</span>\n<span class=\"para\">Günümüzde, dünya bir kez daha ABD ve Çin arasındaki artan gerginliklere tanıklık ederken, Varşova Görüşmeleri'nin mirası hala geçerliliğini koruyor. Bu görüşmelerden çıkarılabilecek en önemli ders, diplomatik çabaların ve diyalogun, görünüşte aşılmaz farklılıklarla karşı karşıya kalındığında bile, barış ve istikrarı korumak için gerekli ve etkili olduğudur. Varşova Görüşmeleri'nin mirası, tarihsel kritik anlarda, genellikle çok yavaş, sinir bozucu veya hatta alakasız olmakla eleştirilen diplomasi, küresel ve bölgesel olayların ve gelişmelerin barışçıl, müreffeh ve faydalı bir seyrini şekillendirmede kesinlikle vazgeçilmez olduğunu hatırlatıyor.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Konrad Szatters </strong>Silezya Üniversitesi ve Varşova'daki Avrupa Koleji'nden mezun oldu. Şu anda, Avrupa Koleji'nde siyaset bilimi ve uluslararası ilişkiler alanında akademik asistan olarak çalışmakta; burada Çin dış politikası, AB-Çin ilişkileri ve Çin ve Avrupa kalkınma girişimlerini araştırmaktadır. Bu alanlarda anlatıların ve algıların rolü ile özellikle ilgilenmektedir.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
    key:"pubDate": string:"2024-11-21T11:58:24",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38089",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:14:06.509",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgatx2egqrorhabazgnqqz4",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"szatters"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-300x213.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-768x545.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/szatters-600x426.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Le origini dimenticate delle relazioni diplomatiche tra Stati Uniti e Cina",
                key:"uid": string:"046ff087-2aad-4ed4-96e1-5d70651aae48",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Mentre i responsabili politici statunitensi erano per lo più concentrati sulle azioni dell'URSS, l'Unione Sovietica non era l'unico paese eurasiatico presente nel loro radar. Ancora più lontano dagli Stati Uniti, un'altra potenza emergente iniziò a catturare l'attenzione dei responsabili politici statunitensi: la Repubblica Popolare Cinese (RPC). Nei suoi primi anni, la RPC era vista come un mistero per l'Occidente, e i funzionari statunitensi a Washington non erano sicuri su come approcciare questo stato comunista appena formato guidato da Mao Zedong. Poco sapevano che i passi diplomatici nei confronti della RPC che stavano per intraprendere avrebbero rimodellato l'ordine globale, e i loro effetti sarebbero stati ancora avvertiti oggi nel 2024.</p>\n<p><strong>Il contesto della Guerra Fredda</strong></p>\n<p>Dopo la resa giapponese nel 1945, la Cina fu <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“lasciata devastata e divisa”</a> negli immediati anni post-bellici. Il paese divenne un teatro di scontri tra nazionalisti e comunisti, entrambi i quali aspiravano a prendere il potere sullo stato. A quel tempo, i responsabili politici statunitensi e il pubblico simpatizzavano ampiamente con i nazionalisti cinesi, il Kuomintang (KMT), guidato da Chiang Kai-shek. D'altra parte, l'Unione Sovietica decise di “tenere le sue opzioni aperte” e riconobbe ufficialmente il governo nazionalista cinese. Allo stesso tempo, lo stato socialista mantenne forniture di armi al partito comunista, guidato da Mao Zedong. Le tensioni tra nazionalisti e comunisti continuarono a crescere. Così, gli Stati Uniti procedettero con i loro sforzi diplomatici di conciliazione, personificati prima da Patrick J. Hurley, l'ambasciatore statunitense in Cina, e successivamente dal generale George Marshall.</p>\n<p>Tuttavia, l'idea americana di sollecitare una coalizione tra nazionalisti e comunisti cinesi fallì e scoppiò una guerra civile, con i comunisti che emersero vittoriosi nel continente nel 1949. I nazionalisti furono successivamente costretti a ritirarsi sull'isola di Taiwan. Questo sviluppo preparò il terreno per la diplomazia della Guerra Fredda, con gli Stati Uniti che sostenevano la Repubblica di Cina a Taiwan e l'Unione Sovietica che sosteneva la Repubblica Popolare Cinese nel continente.</p>\n<p>Dopo questo sviluppo, come afferma Kissinger nel suo libro <em>On China</em>, gli Stati Uniti rimasero con <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“ripensamenti sulla loro passività di fronte alla vittoria comunista nella guerra civile cinese”</a>. Per i responsabili politici statunitensi, la Cina divenne un simbolo della possibilità della diffusione del comunismo nell'Asia orientale e sudorientale. Quando scoppiò la tragica guerra di Corea nel 1950, le truppe statunitensi e alleate delle Nazioni Unite entrarono fisicamente in guerra a fianco della Corea del Sud e combatterono per quasi ogni centimetro di terra coreana, contro le truppe comuniste nordcoreane sostenute dalla RPC e dall'URSS. Questi eventi furono seguiti dalla creazione dell'ANZUS (“Trattato di Sicurezza Australia, Nuova Zelanda, Stati Uniti”) nel 1951 e della SEATO (“Organizzazione del Trattato dell'Asia Sudorientale”) nel 1954. Entrambi i trattati sostenuti dagli Stati Uniti furono creati per <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">contenere la diffusione del comunismo</a> nella regione, che era anche un obiettivo ufficialmente condiviso dagli Stati Uniti quando invasero il Vietnam nel 1965. Tutti questi eventi sembravano simili a una reazione a catena di pezzi di domino che cadevano sotto forma di sconfitte della politica estera statunitense, con il primo pezzo di domino che arrivava sotto forma di Cina comunista nel 1949.</p>\n<p>Tuttavia, nel governo statunitense, c'era un uomo che aveva una visione profetica delle relazioni tra Stati Uniti e Cina che, all'epoca, non era condivisa da nessuno dei suoi contemporanei. Questo era Dean Acheson, il Segretario di Stato nell'amministrazione di Truman. Quando tutti i suoi colleghi erano profondamente immersi nella lotta ideologica contro la Cina, nel 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulò</a> di fondare le relazioni con la Cina sugli interessi nazionali e affermò che <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“l'integrità della Cina era un interesse nazionale americano indipendentemente dall'ideologia interna della Cina.”</a> Come afferma Kissinger, queste opinioni non sarebbero state condivise da nessun altro alto funzionario statunitense fino a quando Richard Nixon non salì al potere quasi due decenni dopo.</p>\n<p><strong>Colloqui di Varsavia</strong></p>\n<p>Durante il suo mandato, Acheson riuscì a far passare alcune delle sue idee, che si riflettevano nei primi significativi, sebbene in gran parte dimenticati, colloqui diplomatici tra Stati Uniti e Cina che iniziarono nel 1958 a Varsavia, in Polonia. Questi continuarono fino al 1970, poco prima del riavvicinamento ufficiale tra Stati Uniti e Cina.</p>\n<p>Sebbene la stragrande maggioranza di questi colloqui segreti si svolgesse a Varsavia, la verità è che iniziarono un po' prima, nel 1955 a Ginevra, ma si rivelarono problematici e inconcludenti. Kissinger scrive che l'unico successo di questi colloqui fu che Cina e Stati Uniti permisero ai cittadini intrappolati in ciascun paese dalla guerra civile di tornare a casa. È per questo che questi colloqui furono principalmente ricordati per l'incidente che si verificò tra John Foster Dulles, il Segretario di Stato nell'amministrazione di Dwight D. Eisenhower, e Zhou Enlai, il primo Premier e Ministro degli Affari Esteri della Cina. Nel 1955, durante uno degli incontri a Ginevra, probabilmente a causa delle sue forti convinzioni ideologiche e opinioni riguardo alla Cina, Dulles rifiutò di stringere la mano a Zhou, un gesto ben ricordato e menzionato anche nei colloqui del 1972 tra Nixon e Zhou. Poiché i colloqui di Ginevra non portavano a sviluppi tanto necessari, nel 1957, gli Stati Uniti inviarono un funzionario di rango inferiore (senza status di ambasciatore) per continuare i colloqui con il lato cinese. Questo divenne un pretesto per entrambe le parti per <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">sospendere i colloqui per nove mesi</a>.</p>\n<p>Pertanto, la questione più importante rimaneva ancora irrisolta sul tavolo: la questione di Taiwan e la Prima Crisi dello Stretto di Taiwan che si verificò tra il 1954 e il 1955. Volendo prevenire l'escalation, entrambe le parti sapevano molto bene che i colloqui dovevano essere ripresi. Dopo il fallimento di Ginevra e a causa dell'eruzione della Seconda Crisi dello Stretto di Taiwan nel 1958, si decise che gli sforzi diplomatici degli Stati Uniti e della Cina sarebbero continuati a Varsavia.</p>\n<p>Ma perché Varsavia e perché la Polonia? La ragione è piuttosto banale. La Polonia era uno dei pochi paesi (a parte i suoi “alleati” nel blocco comunista) che riconobbe la RPC nel 1949 e ospitò ambasciate e diplomatici sia statunitensi che della RPC. La Polonia si guadagnò anche un certo credito diplomatico quando, sulla base dell'Accordo di Armistizio Coreano che pose fine alla guerra di Corea nel 1953, si unì alla <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Commissione di Supervisione delle Nazioni Neutre</a>. Questo era destinato a supervisionare e osservare l'armistizio nella penisola coreana. Questi furono i fattori che spinsero funzionari statunitensi e cinesi a scegliere Varsavia per la continuazione dei loro sforzi diplomatici. Questo sviluppo è ora noto come i Colloqui di Varsavia, che costituirono il primo passo cruciale nelle relazioni diplomatiche tra Stati Uniti e Cina.</p>\n<p><strong>La questione di Taiwan</strong></p>\n<p>Sin dall'inizio, la questione di Taiwan dominò i Colloqui di Varsavia. Come già detto, il principale pretesto per convocarli fu la Seconda Crisi dello Stretto di Taiwan nel 1958, durante la quale la Cina bombardò le isole di Quemoy (Kinmen) e Matsu, che erano controllate da Taiwan. Gli Stati Uniti risposero inviando la 17ª Flotta della Marina degli Stati Uniti nella zona, aumentando le tensioni e portando le due potenze sull'orlo della guerra. Per la Cina, la riunificazione con Taiwan e <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“liberarla”</a> erano questioni non negoziabili, mentre gli Stati Uniti, come ribadito da John Foster Dulles, rimasero impegnati nella difesa di quest'isola. Tenendo conto della forza delle posizioni di entrambe le parti, un conflitto aperto sarebbe stato probabilmente inevitabile, il che sarebbe stato dannoso sia per gli Stati Uniti che per la Cina a quel tempo. È proprio per questo che decisero di riconvocare i colloqui diplomatici a Varsavia.</p>\n<p>Durante questo periodo, i Colloqui di Varsavia servirono come un canale diplomatico cruciale. Sebbene i colloqui spesso si bloccassero sulla questione di Taiwan, fornirono un mezzo per gli Stati Uniti e la Cina per gestire le loro differenze senza ricorrere al conflitto militare. Entrambe le parti usarono i colloqui per inviare segnali l'una all'altra sulle loro intenzioni, testando le acque per potenziali aree di compromesso e persino cooperazione. Per la Cina, i colloqui fornirono anche un'opportunità per affermare la propria indipendenza dall'Unione Sovietica, dimostrando che poteva impegnarsi in diplomazia con l'Occidente secondo i propri termini.</p>\n<p>Queste questioni sembravano avere un effetto quasi immediato su ciò che stava per accadere nei due decenni successivi. Gli anni '60 dovevano essere un decennio rivoluzionario per le relazioni sino-americane. Durante i colloqui, gli Stati Uniti iniziarono a rendersi conto che la Cina non era un normale tipo di proxy sovietico (come era il caso con i paesi dell'Europa centrale), e che era disposta a tracciare il proprio cammino negli affari internazionali. Grazie ai Colloqui di Varsavia, gli Stati Uniti iniziarono anche a perseguire in modo più graduale e deciso le idee di Dean Acheson, che furono poi rimodellate e adattate da figure come Henry Kissinger, che avrebbe costruito il suo approccio verso la Cina sulle basi poste dai Colloqui di Varsavia.</p>\n<p><strong>La frattura sino-sovietica</strong></p>\n<p>Negli anni '60 si verificò uno sviluppo che divenne uno dei motori del cambiamento all'interno del paradigma delle relazioni sino-americane: la frattura sino-sovietica. Dopo la morte di Stalin nel 1953, Nikita Krusciov divenne il Primo Segretario del Partito Comunista dell'URSS, quindi de facto il leader del paese. Iniziò il processo di destalinizzazione dell'URSS e dei suoi alleati dell'Europa centrale e orientale, che culminò nel suo famoso, ma allora segreto discorso del 1956 intitolato “Sul culto della personalità e le sue conseguenze”. Questo discorso, che criticava il regime di Stalin e i suoi metodi, fu un grande shock per numerosi leader comunisti, incluso Mao Zedong.</p>\n<p>Percepì le idee di Krusciov sulla destalinizzazione e sul rinnovamento delle relazioni con l'Occidente come <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisioniste” e non seguendo l'applicazione della vera ideologia marxista-leninista.</a> <br />\nLe tensioni tra Cina e URSS erano così elevate che in uno degli incontri, Zhou Enlai avrebbe chiamato Krusciov, figlio di un minatore, un <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traditore della sua classe”</a>. Gli anni '60, quindi, furono il palcoscenico per la frattura sino-sovietica, uno sviluppo cruciale che non passò inosservato a Washington. In conformità con il vecchio proverbio “il nemico del mio nemico è mio amico”, quando la Cina divenne nemica dell'URSS, improvvisamente, i responsabili politici statunitensi si trovarono di fronte a un regalo su un piatto d'argento: la possibilità di stabilire un allineamento strategico con la Cina.</p>\n<p>È proprio qui che i Colloqui di Varsavia entrarono in gioco. Rimasero uno dei canali di comunicazione più importanti tra Stati Uniti e Cina negli anni '60. <br />\nI colloqui continuarono per tutto questo periodo, ma i progressi rimasero piuttosto lenti poiché entrambe le parti rimasero caute. Infatti, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">alcune fonti</a> affermano che entrambe le parti erano così caute che parti delle comunicazioni durante gli incontri erano scritte su carta, piuttosto che parlate. Questo perché entrambe le parti temevano di dire certe cose ad alta voce poiché temevano di essere ascoltate dalle autorità comuniste sovietiche o polacche. Tuttavia, i colloqui rimasero un luogo per lo scambio di lamentele e idee, sebbene con pochi progressi tangibili su questioni importanti come Taiwan. Tuttavia, la semplice esistenza di questo canale di comunicazione aiutò a prevenire conflitti e fornì una preziosa base per futuri progressi diplomatici che stavano per avvenire.</p>\n<p>A parte la frattura sino-sovietica, gli anni '60 furono anche un palcoscenico per numerosi altri sviluppi, come la guerra del Vietnam, che consumò l'attenzione dei responsabili politici statunitensi, o la Rivoluzione Culturale, comandata da Mao in Cina. Entrambi questi sviluppi a un certo punto iniziarono a diventare problematici per i rispettivi governi e questo li spinse, indipendentemente l'uno dall'altro, a iniziare a esplorare la possibilità di un riavvicinamento sino-americano.</p>\n<p><strong>Riavvicinamento</strong></p>\n<p>Con il progredire degli anni '60, sia gli Stati Uniti che la Cina iniziarono gradualmente a guardarsi sempre di più. Come scrive Kissinger, durante uno dei Colloqui di Varsavia nel marzo 1966, il rappresentante americano ai colloqui offrì un ramo d'ulivo alla Cina affermando che “il governo degli Stati Uniti era disposto a sviluppare ulteriori relazioni con la Repubblica Popolare Cinese.” Kissinger aggiunge che fu la prima volta che un funzionario americano utilizzò l'appellativo ufficiale post-1949 per la Cina in qualsiasi capacità formale.</p>\n<p>Subito dopo, nel 1969, Richard Nixon vinse le elezioni, divenne Presidente degli Stati Uniti e, insieme al suo Consigliere per la Sicurezza Nazionale, Henry Kissinger, avviò processi che portarono a quello che Kissinger chiama un “momento rivoluzionario nella politica estera degli Stati Uniti”. Questo fu l'annuncio di Nixon che gli Stati Uniti avevano un interesse strategico nella sopravvivenza del più grande stato comunista sulla terra: la Cina.</p>\n<p>Quello fu precisamente il momento in cui i Colloqui di Varsavia iniziarono a svanire lentamente poiché sarebbero stati <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“troppo di basso livello per presentare una visione di tale grandezza”</a>. Dal 1958, tutti <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 incontri</a> hanno offerto un quadro per esplorare possibili progressi nelle relazioni tra Stati Uniti e Cina. Con il lavoro di Nixon e Kissinger, tutti gli sforzi messi nei Colloqui di Varsavia da parte di diplomatici americani e cinesi alla fine portarono a frutto.</p>\n<p>Dopo il 1969, gli sviluppi nelle relazioni tra Stati Uniti e Cina cambiavano a un ritmo travolgente. Nel 1971, Kissinger effettuò una visita segreta in Cina e nel 1972, dopo tutti questi anni, Nixon finalmente incontrò Mao e concordò il <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Comunicato di Shanghai”</a>. Sebbene fosse percepito come un successo all'epoca, poco sapevano Nixon e Kissinger, ma una frase del comunicato avrebbe creato un problema che è visibile e tangibile non solo nelle relazioni tra Stati Uniti e Cina, ma anche negli affari globali oggi. Questa frase è <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“gli Stati Uniti riconoscono che tutti i cinesi da entrambe le parti dello Stretto di Taiwan sostengono che esiste una sola Cina e che Taiwan è parte della Cina.”</a> Questa idea divenne presto nota come la “Politica dell'Una Cina” e il resto è storia.</p>\n<p><strong>L'eredità dei Colloqui di Varsavia</strong></p>\n<p>Attraverso tutti gli sviluppi rivoluzionari tra Stati Uniti e Cina descritti in questo articolo, e tutti gli eventi che hanno praticamente forgiato l'attuale status quo globale e la forma delle relazioni tra Stati Uniti e Cina, i Colloqui di Varsavia sono sempre stati sullo sfondo. Durante la loro esistenza, i colloqui rimasero piuttosto invisibili e nell'ombra, eppure si rivelarono immensamente importanti per tutti gli sviluppi che portarono al riavvicinamento tra Stati Uniti e Cina.</p>\n<p>I Colloqui di Varsavia rappresentano un capitolo dimenticato delle relazioni sino-americane, oscurato dai drammatici e rivoluzionari progressi diplomatici dei primi anni '70. Eppure, senza questi sforzi silenziosi tra diplomatici americani e cinesi che ebbero luogo nel Palazzo Myślewicki nel Parco Łazienki a Varsavia, il riavvicinamento finale potrebbe non essere mai avvenuto. I Colloqui di Varsavia furono i segreti sussurri silenziosi che precedettero i forti passi ufficiali intrapresi verso la riconciliazione sino-americana che alla fine avrebbero rimodellato l'ordine globale.</p>\n<p>Oggigiorno, mentre il mondo sta ancora una volta assistendo a crescenti tensioni tra Stati Uniti e Cina, l'eredità dei Colloqui di Varsavia rimane rilevante. La lezione più importante che si può apprendere da questi colloqui è che gli sforzi diplomatici e il dialogo, anche di fronte a differenze apparentemente insormontabili, sono essenziali ed efficaci per mantenere la pace e la stabilità. L'eredità dei Colloqui di Varsavia ci ricorda che nei momenti cruciali della storia, la diplomazia, spesso criticata per essere troppo lenta, frustrante o addirittura irrilevante, è assolutamente indispensabile nel plasmare il corso pacifico, prospero e benefico degli eventi e degli sviluppi globali e regionali.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>si è laureato all'Università della Slesia e al College of Europe a Natolin, Varsavia. Attualmente lavora come assistente accademico in scienze politiche e relazioni internazionali al College of Europe a Natolin, dove ricerca la politica estera cinese, le relazioni UE-Cina e le iniziative di sviluppo cinesi ed europee. È principalmente interessato al ruolo delle narrazioni e delle percezioni in questi campi.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.673",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>All'ombra delle tensioni della Guerra Fredda, si svolsero colloqui diplomatici segreti a Varsavia dal 1958 al 1970 tra gli Stati Uniti e la Repubblica Popolare Cinese. Questi colloqui, oggi in gran parte dimenticati, posero le basi per un avvicinamento che avrebbe cambiato il corso della politica globale negli anni '70. </I>\r\n<br><br>\r\nGli anni '50 furono un decennio immensamente complesso per la geopolitica globale. Numerosi paesi africani e asiatici iniziarono a riacquistare la loro indipendenza, ridefinendo il vecchio ordine mondiale coloniale e indebolendo così le passate superpotenze coloniali, come il Regno Unito o la Francia. Soprattutto, tuttavia, stava emergendo un nuovo ordine mondiale, dominato dal duopolio degli Stati Uniti e dell'Unione Sovietica e da una visibile divisione delle sfere di influenza tra di loro.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.675",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"De bortglömda början av diplomatiska relationer mellan USA och Kina",
                key:"uid": string:"04de3c69-f249-4fa9-a2d9-ce6f872075f6",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Medan amerikanska beslutsfattare mestadels fokuserade på Sovjetunionens handlingar, var inte Sovjetunionen det enda eurasiska landet som fanns på deras radar. Ännu längre bort från USA började en annan framväxande makt fånga uppmärksamheten hos amerikanska beslutsfattare – Folkrepubliken Kina (PRC). Under sina tidiga år sågs PRC som ett mysterium för väst, och amerikanska tjänstemän i Washington var osäkra på hur de skulle närma sig denna nybildade kommunistiska stat ledd av Mao Zedong. Lite visste de att de diplomatiska stegen gentemot PRC som de var på väg att ta skulle omforma den globala ordningen, och deras effekter skulle fortfarande kännas idag 2024.</p>\n<p><strong>Kalla krigets kontext</strong></p>\n<p>Efter den japanska kapitulationen 1945 var Kina <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“lämnat förödt och delat”</a> under de omedelbara efterkrigsåren. Landet blev en teater för sammanstötningar mellan nationalister och kommunister, som båda strävade efter att ta makten över staten. Vid den tiden sympatiserade amerikanska beslutsfattare och allmänheten i stor utsträckning med de kinesiska nationalisterna, Kuomintang (KMT), ledda av Chiang Kai-shek. Å sin sida beslutade Sovjetunionen att “hålla sina alternativ öppna” och erkände officiellt Kinas nationalistiska regering. Samtidigt upprätthöll den socialistiska staten vapenleveranser till det kommunistiska partiet, lett av Mao Zedong. Spänningarna mellan nationalisterna och kommunisterna fortsatte att växa. Således fortsatte USA med sina diplomatiska ansträngningar för försoning, personifierade först av Patrick J. Hurley, den amerikanske ambassadören i Kina, och senare av general George Marshall.</p>\n<p>Men den amerikanska idén om att uppmana till en koalition mellan kinesiska nationalister och kommunister misslyckades och ett inbördeskrig bröt ut, där kommunisterna segrade på fastlandet 1949. Nationalisterna tvingades därefter att dra sig tillbaka till ön Taiwan. Denna utveckling lade grunden för tidig kalla krigets diplomati, där USA stödde Republiken Kina på Taiwan och Sovjetunionen stödde Folkrepubliken Kina på fastlandet.</p>\n<p>Efter denna utveckling, som Kissinger påpekar i sin bok <em>On China</em>, lämnades USA med <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“andra tankar om sin passivitet när de ställdes inför den kommunistiska segern i det kinesiska inbördeskriget”</a>. För amerikanska beslutsfattare blev Kina en symbol för möjligheten av kommunismens spridning i Öst- och Sydostasien. När det tragiska Koreakriget började 1950, gick USA och de allierade FN-trupperna fysiskt in i kriget på Sydkoreas sida och kämpade för nästan varje centimeter av koreansk mark, mot de kommunistiska nordkoreanska trupperna som stöddes av PRC och USSR. Dessa händelser följdes av etableringen av ANZUS (“Australien, Nya Zeeland, Förenta staternas säkerhetsavtal”) 1951 och SEATO (“Sydostasiens fördragorganisation”) 1954. Båda USA-stödda fördragen skapades för att <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">innehålla spridningen av kommunism</a> i regionen, vilket också var ett mål som officiellt delades av USA när de invaderade Vietnam 1965. Alla dessa händelser verkade likna en kedjereaktion av fallande dominobrickor i form av USA:s utrikespolitiska nederlag, där den första dominobrickan kom i form av att Kina blev kommunistiskt 1949.</p>\n<p>Men i den amerikanska regeringen fanns det en man som hade en profetisk vision om relationerna mellan USA och Kina som, vid den tiden, inte delades av några av hans samtida. Detta var Dean Acheson, utrikesministern i Trumans administration. När alla hans kollegor var djupt försjunkna i den ideologiska kampen mot Kina, postulerade Acheson 1950 <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">att grunda relationerna med Kina på nationella intressen</a> och hävdade att <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“Kinas integritet var ett amerikanskt nationellt intresse oavsett Kinas inhemska ideologi.”</a> Som Kissinger påpekar, skulle dessa åsikter inte delas av någon annan högre amerikansk tjänsteman förrän Richard Nixon kom till makten nästan två decennier senare.</p>\n<p><strong>Warsaw talks</strong></p>\n<p>Under sin tid i ämbetet lyckades Acheson driva igenom några av sina idéer, vilket återspeglades i de första betydande, om än till stor del bortglömda, diplomatiska samtalen mellan USA och Kina som började 1958 i Warszawa, Polen. Dessa fortsatte ända fram till 1970, strax före den officiella försoningen mellan USA och Kina.</p>\n<p>Även om den stora majoriteten av dessa hemliga samtal genomfördes i Warszawa, är sanningen att de började lite tidigare, 1955 i Genève, men visade sig vara problematiska och oklara. Kissinger skriver att den enda framgången med dessa samtal var att Kina och USA tillät medborgare som fastnat i varje land på grund av inbördeskriget att återvända hem. Det är därför dessa samtal främst kom ihåg för den incident som inträffade mellan John Foster Dulles, utrikesministern i Dwight D. Eisenhowers administration, och Zhou Enlai, Kinas första premiärminister och utrikesminister. År 1955, under ett av mötena i Genève, vägrade Dulles, troligen på grund av sina starka ideologiska övertygelser och åsikter om Kina, att skaka Zhou’s hand, vilket kom ihåg och nämndes även i 1972 års samtal mellan Nixon och Zhou. Eftersom Genève-samtalen inte gav några mycket behövda framsteg, skickade USA 1957 en tjänsteman av lägre rang (utan ambassadörsstatus) för att fortsätta samtalen med den kinesiska sidan. Detta blev en förevändning för båda sidor att <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspendera samtalen i nio månader</a>.</p>\n<p>Därför låg den viktigaste frågan fortfarande olöst på bordet: frågan om Taiwan och den första Taiwansträskrisen som inträffade mellan 1954-55. Villiga att förhindra en eskalering, visste båda sidor mycket väl att samtalen måste återupptas. Efter Genève-misslyckandet och på grund av utbrottet av den andra Taiwansträskrisen 1958, beslutades det att de diplomatiska ansträngningarna från USA och Kina skulle fortsätta i Warszawa.</p>\n<p>Men varför Warszawa och varför Polen? Anledningen till detta är ganska trivial. Polen var ett av de få länderna (förutom sina “allierade” i den kommunistiska blocken) som erkände PRC 1949 och hade både amerikanska och PRC-ambassader och diplomater. Polen gav sig också en viss diplomatisk trovärdighet när det, på grund av Koreanska vapenvilan som avslutade Koreakriget 1953, gick med i <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutral Nations Supervisory Commission</a>. Detta var avsett att övervaka och observera vapenvilan på den koreanska halvön. Dessa var faktorer som drev amerikanska och kinesiska tjänstemän att välja Warszawa för fortsättningen av sina diplomatiska ansträngningar. Denna utveckling är nu känd som Warszawasamtalen, som utgjorde det avgörande första steget i de diplomatiska relationerna mellan USA och Kina.</p>\n<p><strong>Frågan om Taiwan</strong></p>\n<p>Från början dominerade frågan om Taiwan Warszawasamtalen. Som tidigare nämnts var den huvudsakliga förevändningen för att sammankalla dem den andra Taiwansträskrisen 1958, under vilken Kina bombarderade öarna Quemoy (Kinmen) och Matsu, som kontrollerades av Taiwan. USA svarade genom att skicka den amerikanska flottans 17:e flotta till området, vilket ökade spänningarna och förde de två makterna till krigets brant. För Kina var återförening med Taiwan och <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“befrielsen av det”</a> icke-förhandlingsbara frågor, medan USA, vilket John Foster Dulles upprepade, förblev engagerat i försvaret av denna ö. Med tanke på styrkan i båda sidors ståndpunkter skulle en öppen konflikt troligen ha varit oundviklig, vilket skulle vara skadligt för både USA och Kina vid den tiden. Det är just därför de beslutade att återuppta de diplomatiska samtalen i Warszawa.</p>\n<p>Under denna period fungerade Warszawasamtalen som en avgörande diplomatisk bakkanal. Även om samtalen ofta stannade upp över frågan om Taiwan, gav de ett sätt för USA och Kina att hantera sina skillnader utan att ta till militär konflikt. Båda sidor använde samtalen för att skicka signaler till varandra om sina avsikter, testa vattnet för potentiella områden av kompromiss och till och med samarbete. För Kina gav samtalen också en möjlighet att hävda sin oberoende från Sovjetunionen, vilket visade att det kunde delta i diplomati med väst på sina egna villkor.</p>\n<p>Dessa frågor verkade ha haft en nästan omedelbar effekt på vad som skulle hända under de kommande två decennierna. 1960-talet skulle bli ett banbrytande decennium för de kinesisk-amerikanska relationerna. Under samtalen började USA inse att Kina inte var en normal typ av sovjetisk proxy (som var fallet med de central- och östeuropeiska länderna), och att det var villigt att skapa sin egen väg i internationella frågor. Tack vare Warszawasamtalen började USA också mer gradvis och beslutsamt driva idéerna från Dean Acheson, som senare omformulerades och justerades av personer som Henry Kissinger, som skulle bygga sin strategi gentemot Kina på de grunder som lades av Warszawasamtalen.</p>\n<p><strong>Den kinesisk-sovjetiska splittringen</strong></p>\n<p>1960-talet medförde en utveckling som blev en av motorerna för förändring inom paradigmet för de kinesisk-amerikanska relationerna: den kinesisk-sovjetiska splittringen. Efter Stalins död 1953 blev Nikita Chrusjtjov den förste sekreteraren för det kommunistiska partiet i USSR, så de facto ledaren för landet. Han inledde processen för avstaliniseringen av USSR och dess central- och östeuropeiska allierade, vilket kulminerade i hans nu berömda, men då hemliga tal 1956 med titeln “Om personkulten och dess konsekvenser”. Detta tal, som kritiserade Stalins styre och hans metoder, var en stor chock för många kommunistiska ledare, inklusive Mao Zedong.</p>\n<p>Han uppfattade Chrusjtjovs idéer om avstalinisering och att förnya relationerna med väst som <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionistiska” och inte följande tillämpningen av sann marxist-leninistisk ideologi.</a> <br />\nSpänningarna mellan Kina och USSR var så höga att Zhou Enlai påstås ha kallat Chrusjtjov, en gruvarbetares son, en <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“förrädare mot sin klass”</a> vid ett av mötena. 1960-talet var därför scenen för den kinesisk-sovjetiska splittringen, en avgörande utveckling som inte gick obemärkt förbi i Washington. I enlighet med det gamla ordspråket “min fiendes fiende är min vän,” när Kina blev en fiende till USSR, presenterades plötsligt amerikanska beslutsfattare med en gåva på ett silverfat: chansen att etablera en strategisk allians med Kina.</p>\n<p>Det är just här som Warszawasamtalen kom in i bilden. De förblev en av de viktigaste kommunikationskanalerna mellan USA och Kina under 1960-talet. <br />\nSamtalen fortsatte under denna period, men framstegen förblev ganska långsamma eftersom båda sidor förblev försiktiga. Faktum är att <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">vissa källor</a> hävdar att båda sidor var så försiktiga att delar av kommunikationen under mötena skrevs på papper, snarare än att talas. Detta berodde på att båda sidor var rädda för att säga vissa saker högt eftersom de fruktade att bli lyssnade på av de sovjetiska eller polska kommunistiska myndigheterna. Ändå förblev samtalen en plats för utbyte av klagomål och idéer, om än med lite konkret framsteg i stora frågor som Taiwan. Men den blotta existensen av denna kommunikationskanal hjälpte till att förhindra konflikter och gav en värdefull grund för framtida diplomatiska genombrott som var på väg att äga rum.</p>\n<p>Förutom den kinesisk-sovjetiska splittringen var 1960-talet också en scen för många andra utvecklingar, såsom Vietnamkriget, som tog uppmärksamheten hos amerikanska beslutsfattare, eller kulturrevolutionen, som leddes av Mao i Kina. Båda dessa utvecklingar började vid något tillfälle bli problematiska för de respektive regeringarna och detta drev dem, oberoende av varandra, att börja utforska möjligheten till en kinesisk-amerikansk försoning.</p>\n<p><strong>Försoning</strong></p>\n<p>Allteftersom 1960-talet fortskred började både USA och Kina gradvis se mer och mer mot varandra. Som Kissinger skriver, under ett av Warszawasamtalen i mars 1966, erbjöd den amerikanska representanten vid samtalen en olivkvist till Kina genom att säga att “den amerikanska regeringen var villig att utveckla ytterligare relationer med Folkrepubliken Kina.” Kissinger tillägger att det var första gången en amerikansk tjänsteman hade använt den officiella benämningen för Kina efter 1949 i något formellt sammanhang.</p>\n<p>Strax därefter, 1969, vann Richard Nixon valet, blev president i Förenta staterna och, tillsammans med sin nationella säkerhetsrådgivare, Henry Kissinger, inledde processer som ledde fram till vad Kissinger kallar ett “revolutionärt ögonblick i amerikansk utrikespolitik”. Detta var Nixons tillkännagivande att USA hade ett strategiskt intresse av överlevnaden av den största kommunistiska staten på jorden: Kina.</p>\n<p>Det var just det ögonblicket då Warszawasamtalen började sakta blekna bort eftersom de skulle vara <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“för lågnivå för att presentera en åsikt av sådan magnitud”</a>. Sedan 1958 har alla <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 möten</a> erbjudit en ram för att utforska möjliga genombrott i relationerna mellan USA och Kina. Med arbetet från Nixon och Kissinger kom alla ansträngningar som lagts ner i Warszawasamtalen av både amerikanska och kinesiska diplomater äntligen till fruition.</p>\n<p>Efter 1969 förändrades utvecklingen i relationerna mellan USA och Kina i en överväldigande takt. 1971 hade Kissinger ett hemligt besök i Kina och 1972, efter alla dessa år, mötte Nixon äntligen Mao och kom överens om det gemensamma <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Shanghai Communiqué”</a>. Även om det uppfattades som en framgång då, visste Nixon och Kissinger inte att en mening från kommuniquét skulle skapa ett problem som är synligt och påtagligt inte bara i relationerna mellan USA och Kina, utan också i globala frågor idag. Denna mening är <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Förenta staterna erkänner att alla kineser på båda sidor av Taiwansträdet hävdar att det bara finns ett Kina och att Taiwan är en del av Kina.”</a> Denna idé blev snart känd som “En-Kina-politik” och resten är historia.</p>\n<p><strong>Arvet från Warszawasamtalen</strong></p>\n<p>Genom alla de banbrytande utvecklingarna mellan USA och Kina som beskrivs i denna artikel, och alla händelser som praktiskt taget formade den nuvarande globala status quo och formen av relationerna mellan USA och Kina, var Warszawasamtalen alltid i bakgrunden. Under hela sin existens förblev samtalen ganska osedda och i skuggan, men visade sig vara oerhört viktiga för alla de utvecklingar som ledde till försoning mellan USA och Kina.</p>\n<p>Warszawasamtalen representerar ett bortglömt kapitel av de kinesisk-amerikanska relationerna, överskuggat av de dramatiska och banbrytande diplomatiska genombrotten i början av 1970-talet. Ändå, utan dessa tysta ansträngningar mellan amerikanska och kinesiska diplomater som ägde rum i Myślewicki-palatset i Łazienki-parken i Warszawa, kanske den slutliga försoningen aldrig hade inträffat. Warszawasamtalen var de hemliga tysta viskningarna som föregick de högljudda officiella stegen mot kinesisk-amerikansk försoning som så småningom skulle omforma den globala ordningen.</p>\n<p>Numera, när världen återigen bevittnar ökande spänningar mellan USA och Kina, förblir arvet från Warszawasamtalen relevant. Den viktigaste lärdomen som kan dras från dessa samtal är att diplomatiska ansträngningar och dialog, även i mötet med till synes oöverstigliga skillnader, är avgörande och effektiva för att upprätthålla fred och stabilitet. Arvet från Warszawasamtalen påminner oss om att i avgörande ögonblick i historien är diplomati, ofta kritiserad för att vara för långsam, frustrerande eller till och med irrelevant, absolut oumbärlig för att forma den fredliga, välmående och fördelaktiga kursen av globala och regionala händelser och utvecklingar.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>examinerades från Silesiska universitetet och College of Europe i Natolin, Warszawa. För närvarande arbetar han som akademisk assistent i statsvetenskap och internationella relationer vid College of Europe i Natolin, där han forskar om kinesisk utrikespolitik, EU-Kina-relationer och kinesiska och europeiska utvecklingsinitiativ. Han är mest intresserad av berättelsers och uppfattningars roll inom dessa områden.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.079",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Under skuggan av kalla krigets spänningar ägde hemliga diplomatiska samtal rum i Warszawa från 1958 till 1970 mellan Förenta staterna och Folkrepubliken Kina. Dessa samtal, som idag till stor del är glömda, lade grunden för en försoning som skulle förändra den globala politikens gång under 1970-talet. </I>\r\n<br><br>\r\n1950-talet var ett oerhört komplext decennium för den globala geopolitiken. Många afrikanska och asiatiska nationer började återfå sin självständighet, vilket omdefinierade den gamla koloniala världsordningen och därmed försvagade tidigare koloniala stormakter, såsom Storbritannien eller Frankrike. Framför allt, dock, höll den nya världsordningen på att ta form, dominerad av duopolet mellan Förenta staterna och Sovjetunionen och en synlig uppdelning av inflytelsesfärer mellan dem.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.08",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Az Egyesült Államok és Kína diplomáciai kapcsolatai elfeledett kezdetei",
                key:"uid": string:"0bec4101-64b2-4931-822e-4194cf632db4",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Miközben az amerikai politikai döntéshozók többsége a Szovjetunió cselekedeteire összpontosított, a Szovjetunió nem volt az egyetlen eurázsiai ország, amely a látóterükben volt. Még távolabb az Egyesült Államoktól egy másik feltörekvő hatalom kezdte el felkelteni az amerikai politikai döntéshozók figyelmét – a Kínai Népköztársaság (KND). Korai éveiben a KND rejtélynek számított a Nyugat számára, és az amerikai tisztviselők Washingtonban nem voltak biztosak abban, hogyan közelítsenek ehhez az újonnan alakult kommunista államhoz, amelyet Mao Ce-tung vezetett. Keveset tudtak arról, hogy a KND-vel kapcsolatos diplomáciai lépések, amelyeket meg akartak tenni, átformálják a globális rendet, és hatásaik még 2024-ben is érezhetők lesznek.</p>\n<p><strong>A hidegháborús kontextus</strong></p>\n<p>A japán kapitulációt követően 1945-ben Kína <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“pusztítóan megosztott”</a> volt a közvetlen háború utáni években. Az ország a nacionalisták és kommunisták közötti összecsapások színhelyévé vált, mindkét fél arra törekedett, hogy hatalomra kerüljön az állam felett. Ekkor az amerikai politikai döntéshozók és a közvélemény nagyrészt szimpatizált a Kínai Nacionalista Párttal (Kuomintang, KMT), amelyet Csang Kaj-sek vezetett. Másrészt a Szovjetunió úgy döntött, hogy “nyitva tartja a lehetőségeit”, és hivatalosan elismerte Kína nacionalista kormányát. Ugyanakkor a szocialista állam fegyverszállítmányokat tartott fenn a Mao Ce-tung vezette kommunista pártnak. A nacionalisták és kommunisták közötti feszültségek folyamatosan nőttek. Így az Egyesült Államok folytatta diplomáciai erőfeszítéseit a megbékélés érdekében, amelyet először Patrick J. Hurley, az Egyesült Államok pekingi nagykövete, majd George Marshall tábornok személyesített meg.</p>\n<p>Azonban az amerikai elképzelés, hogy sürgessen egy koalíciót a kínai nacionalisták és kommunisták között, megbukott, és polgárháború tört ki, amelyben a kommunisták győztek a szárazföldön 1949-ben. A nacionalistákat ezután kénytelenek voltak visszavonulni Tajvan szigetére. Ez a fejlemény megalapozta a korai hidegháborús diplomáciát, az Egyesült Államok Tajvanon a Kínai Köztársaságot támogatta, míg a Szovjetunió a Kínai Népköztársaságot támogatta a szárazföldön.</p>\n<p>Ezután, ahogy Kissinger állítja a <em>Kínáról</em> című könyvében, az Egyesült Államok <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“második gondolatokkal”</a> maradt a kommunista győzelem szembesülésekor a kínai polgárháborúban. Az amerikai politikai döntéshozók számára Kína a kommunizmus kelet- és délkelet-ázsiai terjedésének lehetőségének szimbólumává vált. Amikor 1950-ben megkezdődött a tragikus koreai háború, az Egyesült Államok és a szövetséges Egyesült Nemzetek csapatai fizikailag beléptek a háborúba Dél-Korea oldalán, és szinte minden centiméter koreai földért harcoltak a kommunista észak-koreai csapatok ellen, amelyeket a KND és a Szovjetunió támogattak. Ezt követően 1951-ben megalakult az ANZUS (“Ausztrália, Új-Zéland, Egyesült Államok Biztonsági Szerződés”) és 1954-ben a SEATO (“Délkelet-Ázsiai Szerződés Szervezete”). Mindkét amerikai támogatású szerződést azért hozták létre, hogy <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">megakadályozzák a kommunizmus terjedését</a> a régióban, ami szintén hivatalosan megosztott célja volt az Egyesült Államoknak, amikor 1965-ben Vietnámba inváziót indított. Mindezek az események úgy tűntek, mint egy dominóesés láncreakciója az Egyesült Államok külpolitikai vereségei formájában, az első dominó pedig Kína kommunista hatalomra jutásával 1949-ben következett be.</p>\n<p>Azonban az amerikai kormányban volt egy ember, aki prófétai vízióval rendelkezett az Egyesült Államok és Kína kapcsolatairól, amelyet abban az időben senki más nem osztott. Ő volt Dean Acheson, Truman adminisztrációjának külügyminisztere. Amikor minden kollégája mélyen elmerült a Kína elleni ideológiai harcban, 1950-ben Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">megfogalmazta</a>, hogy a Kínával való kapcsolatok alapját a nemzeti érdekek képezik, és kijelentette, hogy <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“Kína integritása amerikai nemzeti érdek, függetlenül Kína belső ideológiájától.”</a> Ahogy Kissinger állítja, ezeket a nézeteket senki más nem osztotta meg az Egyesült Államok más magas rangú tisztviselői közül, amíg Richard Nixon hatalomra nem került közel két évtizeddel később.</p>\n<p><strong>A varsói tárgyalások</strong></p>\n<p>Hivatali ideje alatt Acheson sikeresen keresztülvitte néhány elképzelését, amely a 1958-ban Varsóban, Lengyelországban kezdődött első jelentős, bár nagyrészt elfeledett diplomáciai tárgyalásokban tükröződött az Egyesült Államok és Kína között. Ezek a tárgyalások egészen 1970-ig folytatódtak, közvetlenül a hivatalos közeledés előtt az Egyesült Államok és Kína között.</p>\n<p>Bár ezeknek a titkos tárgyalásoknak a túlnyomó többségét Varsóban folytatták, az igazság az, hogy ezek egy kicsit korábban, 1955-ben Genfben kezdődtek, de problémásnak és eredménytelennek bizonyultak. Kissinger azt írja, hogy ezeknek a tárgyalásoknak az egyetlen sikere az volt, hogy Kína és az Egyesült Államok lehetővé tette a polgárháború által csapdába ejtett állampolgárok hazatérését. Ezért ezeket a tárgyalásokat főként John Foster Dulles, Dwight D. Eisenhower adminisztrációjának külügyminisztere és Zhou Enlai, Kína első minisztere és külügyminisztere közötti incidens miatt emlékeznek. 1955-ben, egy genfi találkozón, valószínűleg erős ideológiai meggyőződései és Kínával kapcsolatos véleményei miatt, Dulles megtagadta Zhou kezének megszorítását, ami jól emlékezett és még a 1972-es Nixon és Zhou közötti tárgyalások során is említésre került. Mivel a genfi tárgyalások nem hoztak szükséges fejleményeket, 1957-ben az Egyesült Államok egy alacsonyabb rangú tisztviselőt (nagyköveti státusz nélkül) küldött, hogy folytassa a tárgyalásokat a kínai féllel. Ez pretextként szolgált mindkét fél számára, hogy <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">kilenc hónapra felfüggesszék a tárgyalásokat</a>.</p>\n<p>Ezért a legfontosabb kérdés még mindig megoldatlanul hevert az asztalon: Tajvan kérdése és az 1954-55 között zajló első Tajvani-szoros válság. A feszültségek elkerülése érdekében mindkét fél nagyon jól tudta, hogy a tárgyalásokat folytatni kell. A genfi kudarc és a második Tajvani-szoros válság 1958-as kitörése miatt úgy döntöttek, hogy az Egyesült Államok és Kína diplomáciai erőfeszítései Varsóban folytatódnak.</p>\n<p>De miért Varsó és miért Lengyelország? Az ok meglehetősen triviális. Lengyelország volt az egyik kevés ország (a kommunista blokk “szövetségesein” kívül), amely 1949-ben elismerte a KND-t, és mind az Egyesült Államok, mind a KND nagykövetségeit és diplomatáit fogadta. Lengyelország diplomáciai hitelességet is szerzett, amikor a 1953-ban a koreai háborút lezáró Koreai Tűzszüneti Megállapodás alapján csatlakozott a <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Semleges Nemzetek Felügyeleti Bizottságához</a>. Ez a bizottság a koreai félszigeten a tűzszünet felügyeletére és megfigyelésére jött létre. Ezek voltak azok a tényezők, amelyek az Egyesült Államok és a kínai tisztviselők Varsó választására ösztönözték diplomáciai erőfeszítéseik folytatásához. Ez a fejlemény most a Varsói Tárgyalások néven ismert, amelyek a legfontosabb első lépést jelentették az Egyesült Államok és Kína diplomáciai kapcsolatai között.</p>\n<p><strong>Tajvan kérdése</strong></p>\n<p>A Varsói Tárgyalások során a Tajvan kérdése dominálta a diskurzust. Ahogy korábban említettük, a tárgyalások összehívásának fő indoka a 1958-as második Tajvani-szoros válság volt, amely során Kína bombázta a Tajvan által ellenőrzött Quemoy (Kinmen) és Matsu szigeteket. Az Egyesült Államok válaszul a 17. Flottát küldte a területre, fokozva a feszültségeket és a két hatalmat a háború szélére sodorva. Kína számára a Tajvannal való újraegyesülés és <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“felszabadítása”</a> nem tárgyalható kérdés volt, míg az Egyesült Államok, amit John Foster Dulles is megerősített, elkötelezett maradt a sziget védelme mellett. Figyelembe véve mindkét fél álláspontjának erejét, egy nyílt konfliktus valószínűleg elkerülhetetlen lett volna, ami mind az Egyesült Államok, mind Kína számára hátrányos lett volna abban az időben. Ezért döntöttek úgy, hogy újra összehívják a diplomáciai tárgyalásokat Varsóban.</p>\n<p>Ez idő alatt a Varsói Tárgyalások kulcsfontosságú diplomáciai hátsó csatornaként szolgáltak. Bár a tárgyalások gyakran megakadtak a Tajvan kérdésén, lehetőséget adtak az Egyesült Államoknak és Kínának, hogy kezeljék eltéréseiket anélkül, hogy katonai konfliktusra kényszerülnének. Mindkét fél a tárgyalásokat arra használta, hogy jeleket küldjenek egymásnak szándékaikról, tesztelve a potenciális kompromisszumok és akár együttműködés területeit. Kína számára a tárgyalások lehetőséget adtak arra is, hogy megerősítse függetlenségét a Szovjetuniótól, demonstrálva, hogy saját feltételei szerint képes diplomáciát folytatni a Nyugattal.</p>\n<p>Ezek a kérdések szinte azonnali hatással voltak arra, ami a következő két évtizedben történt. Az 1960-as évek áttörő évtizednek ígérkeztek a kínai-amerikai kapcsolatokban. A tárgyalások során az Egyesült Államok kezdte felismerni, hogy Kína nem egy normális típusú szovjet bábállam (mint a közép-európai országok esetében), és hogy hajlandó saját utat járni a nemzetközi ügyekben. A Varsói Tárgyalásoknak köszönhetően az Egyesült Államok fokozatosan és határozottan kezdte követni Dean Acheson elképzeléseit, amelyeket később olyan személyek, mint Henry Kissinger alakítottak át és igazítottak a Varsói Tárgyalások által lefektetett alapokra.</p>\n<p><strong>A kínai-szovjet szakadás</strong></p>\n<p>Az 1960-as évek egy olyan fejleményt hoztak, amely a kínai-amerikai kapcsolatok paradigmájában a változás egyik motorjává vált: a kínai-szovjet szakadás. Sztálin 1953-as halála után Nyikita Hruscsov lett a Szovjetunió Kommunista Pártjának első titkára, így de facto az ország vezetője. Megkezdte a Szovjetunió és közép- és kelet-európai szövetségesei de-sztálinizálásának folyamatát, amely csúcspontját a híres, de akkor titkos 1956-os beszédében érte el, amelynek címe “A személyi kultuszról és következményeiről”. Ez a beszéd, amely Sztálin uralmát és módszereit bírálta, nagy sokkot okozott számos kommunista vezető, köztük Mao Ce-tung számára.</p>\n<p>Mao Hruscsov de-sztálinizálásra és a Nyugattal való kapcsolatok felfrissítésére vonatkozó elképzeléseit <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revizionistának”</a> tekintette, és nem követte a valódi marxista-leninista ideológia alkalmazását. <br />\nA feszültségek Kína és a Szovjetunió között olyan magasra emelkedtek, hogy egy találkozón Zhou Enlai állítólag Hruscsovot, a bányász fiát <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“osztályárulónak”</a> nevezte. Az 1960-as évek tehát a kínai-szovjet szakadás színhelyévé vált, egy kulcsfontosságú fejlemény, amely nem ment el észrevétlenül Washingtonban. Az “ellenségem ellensége a barátom” régi közmondás szerint, amikor Kína az Szovjetunió ellenségévé vált, hirtelen az amerikai politikai döntéshozók egy ezüsttálcán kaptak egy ajándékot: a lehetőséget, hogy stratégiai szövetséget alakítsanak ki Kínával.</p>\n<p>Ez pontosan az a pont, ahol a Varsói Tárgyalások szerepet játszottak. Ezek maradtak az 1960-as évek egyik legfontosabb kommunikációs csatornája az Egyesült Államok és Kína között. <br />\nA tárgyalások folytatódtak ebben az időszakban, de a haladás meglehetősen lassú maradt, mivel mindkét fél óvatos maradt. Valójában <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">néhány forrás</a> azt állítja, hogy mindkét fél annyira óvatos volt, hogy a találkozók során a kommunikáció egyes részeit papíron írták, nem pedig szóban. Ennek az volt az oka, hogy mindkét fél félt bizonyos dolgokat hangosan mondani, mivel attól tartottak, hogy a szovjet vagy lengyel kommunista hatóságok figyelik őket. Ennek ellenére a tárgyalások továbbra is a panaszok és ötletek cseréjének helyszínéül szolgáltak, bár a Tajvanhoz hasonló főbb kérdésekben alig volt kézzelfogható előrelépés. Azonban ennek a kommunikációs csatornának a puszta létezése segített megelőzni a konfliktusokat, és értékes alapot biztosított a jövőbeli diplomáciai áttörésekhez, amelyek hamarosan bekövetkeztek.</p>\n<p>A kínai-szovjet szakadás mellett az 1960-as évek számos más fejlemény színhelyévé is vált, mint például a vietnami háború, amely elvonta az amerikai politikai döntéshozók figyelmét, vagy a kulturális forradalom, amelyet Mao irányított Kínában. E két fejlemény egy idő után problémásá vált a megfelelő kormányok számára, és ez arra ösztönözte őket, hogy függetlenül egymástól elkezdjék felfedezni a kínai-amerikai közeledés lehetőségét.</p>\n<p><strong>Közeledés</strong></p>\n<p>Ahogy az 1960-as évek haladtak, az Egyesült Államok és Kína fokozatosan egyre inkább egymás felé fordultak. Ahogy Kissinger írja, 1966 márciusában a Varsói Tárgyalások egyikén az amerikai képviselő olajágat nyújtott Kínának azzal, hogy kijelentette, hogy “az Egyesült Államok kormánya hajlandó további kapcsolatokat kialakítani a Kínai Népköztársasággal.” Kissinger hozzáteszi, hogy ez volt az első alkalom, hogy egy amerikai tisztviselő bármilyen hivatalos kapacitásban használta a hivatalos, 1949 utáni Kínára vonatkozó elnevezést.</p>\n<p>Nem sokkal ezután, 1969-ben Richard Nixon megnyerte a választásokat, az Egyesült Államok elnöke lett, és nemzeti biztonsági tanácsadójával, Henry Kissingerrel együtt megkezdte azokat a folyamatokat, amelyek Kissinger szerint “forradalmi pillanatot” jelentettek az Egyesült Államok külpolitikájában. Ez volt Nixon bejelentése, hogy az Egyesült Államok stratégiai érdeke a legnagyobb kommunista állam, Kína fennmaradása.</p>\n<p>Ez pontosan az a pillanat volt, amikor a Varsói Tárgyalások lassan háttérbe szorultak, mivel <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“túl alacsony szintűek voltak ahhoz, hogy ilyen nagyságú nézetet képviseljenek”</a>. 1958 óta minden <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 találkozó</a> keretet biztosított a lehetséges áttörések felfedezésére az Egyesült Államok és Kína kapcsolataiban. Nixon és Kissinger munkájának köszönhetően az Egyesült Államok és a kínai diplomaták által a Varsói Tárgyalásokba fektetett összes erőfeszítés végre meghozta gyümölcsét.</p>\n<p>1969 után az Egyesült Államok és Kína közötti kapcsolatokban a fejlemények elsöprő sebességgel változtak. 1971-ben Kissinger titkos látogatást tett Kínában, és 1972-ben, minden év után, Nixon végre találkozott Maóval, és együttesen elfogadták a <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“sanghaji közleményt”</a>. Bár akkor sikernek számított, Nixon és Kissinger keveset tudtak arról, hogy a közleményből egy mondat olyan problémát fog létrehozni, amely ma nemcsak az Egyesült Államok és Kína kapcsolataiban, hanem a globális ügyekben is látható és kézzelfogható. Ez a mondat <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“az Egyesült Államok elismeri, hogy minden kínai, a Tajvani-szoros mindkét oldalán, azt állítja, hogy csak egy Kína létezik, és hogy Tajvan Kína része.”</a> Ez az elképzelés hamarosan “Egy Kína Politika” néven vált ismertté, és a többi már történelem.</p>\n<p><strong>A Varsói Tárgyalások öröksége</strong></p>\n<p>A cikkben leírt, az Egyesült Államok és Kína közötti áttörő fejlemények során, és az összes esemény, amely gyakorlatilag megformálta a jelenlegi globális status quo-t és az Egyesült Államok és Kína kapcsolatait, a Varsói Tárgyalások mindig a háttérben voltak. Létezésük során a tárgyalások meglehetősen észrevétlenek maradtak és az árnyékban, mégis rendkívül fontosak voltak az Egyesült Államok és Kína közötti közeledéshez vezető összes fejlemény szempontjából.</p>\n<p>A Varsói Tárgyalások a kínai-amerikai kapcsolatok egy elfeledett fejezetét képviselik, amelyet az 1970-es évek elején bekövetkezett drámai és áttörő diplomáciai áttörések árnyékoltak be. Mégis, ezek a csendes erőfeszítések az amerikai és kínai diplomaták között, amelyek a varsói Łazienki Parkban található Myślewicki Palotában zajlottak, valószínűleg soha nem vezettek volna a végső közeledéshez. A Varsói Tárgyalások voltak a titkos, csendes suttogások, amelyek megelőzték a hangos hivatalos lépéseket a kínai-amerikai megbékélés felé, amelyek végül átformálták a globális rendet.</p>\n<p>Manapság, amikor a világ ismét feszültségeket tapasztal az Egyesült Államok és Kína között, a Varsói Tárgyalások öröksége továbbra is releváns. A legfontosabb tanulság, amelyet ezekből a tárgyalásokból le lehet vonni, az az, hogy a diplomáciai erőfeszítések és a párbeszéd, még a látszólag leküzdhetetlen eltérések ellenére is, elengedhetetlenek és hatékonyak a béke és a stabilitás fenntartásában. A Varsói Tárgyalások öröksége emlékeztet minket arra, hogy a történelem kulcsfontosságú pillanataiban a diplomácia, amelyet gyakran kritizálnak a lassúsága, frusztráló volta vagy akár irrelevanciája miatt, elengedhetetlen a globális és regionális események és fejlemények békés, virágzó és jótékony irányának formálásában.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>a Sileziai Egyetemen és a Natolini Európai Főiskolán végzett Varsóban. Jelenleg politikatudományi és nemzetközi kapcsolatok területén dolgozik akadémiai asszisztensként a Natolini Európai Főiskolán, ahol a kínai külpolitikát, az EU-Kína kapcsolatokat és a kínai és európai fejlesztési kezdeményezéseket kutatja. Leginkább a narratívák és percepciók szerepe iránt érdeklődik ezekben a területeken.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.098",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A hidegháborús feszültségek árnyékában titkos diplomáciai tárgyalások zajlottak Varsóban 1958 és 1970 között az Egyesült Államok és a Kínai Népköztársaság között. Ezek a tárgyalások, amelyeket ma már nagyrészt elfeledtek, megalapozták a közeledést, amely megváltoztatta a globális politika irányát az 1970-es években.</I> \n<br><br>\nAz 1950-es évek rendkívül összetett évtized volt a globális geopolitikában. Számos afrikai és ázsiai ország kezdte visszanyerni függetlenségét, újraértelmezve a régi gyarmati világrendet, és ezzel gyengítve a korábbi gyarmati nagyhatalmakat, mint az Egyesült Királyság vagy Franciaország. Mindenekelőtt azonban egy új világrend bontakozott ki, amelyet az Egyesült Államok és a Szovjetunió duopóliuma uralt, és közöttük látható befolyási övezetek megoszlása volt.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.101",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"ABD-Çin diplomatik ilişkilerinin unutulmuş başlangıçları",
                key:"uid": string:"0f1b09ee-7afc-483f-820e-875e56190aff",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>ABD'li politika yapıcıları çoğunlukla SSCB'nin eylemlerine odaklanmışken, Sovyetler Birliği onların radarında bulunan tek Avrasya ülkesi değildi. ABD'den daha uzakta, başka bir yükselen güç, ABD'li politika yapıcıların dikkatini çekmeye başladı - Çin Halk Cumhuriyeti (ÇHC). ÇHC'nin ilk yıllarında, Batı için bir gizem olarak görülüyordu ve Washington'daki ABD yetkilileri, Mao Zedong'un liderliğindeki bu yeni kurulan komünist devlete nasıl yaklaşacaklarından emin değildi. Diplomatların ÇHC ile ilgili atacakları adımların, küresel düzeni yeniden şekillendireceğini ve etkilerinin 2024'te bile hissedileceğini bilmiyorlardı.</p>\n<p><strong>Soğuk Savaş bağlamı</strong></p>\n<p>1945'te Japonya'nın teslim olmasının ardından, Çin <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“yıkılmış ve bölünmüş”</a> bir durumda kaldı. Ülke, her ikisi de devleti ele geçirmeyi hedefleyen milliyetçiler ve komünistler arasında çatışmalara sahne oldu. O dönemde, ABD'li politika yapıcılar ve kamu, Chiang Kai-shek liderliğindeki Çin milliyetçileri Kuomintang'a (KMT) büyük ölçüde sempati duyuyordu. Öte yandan, Sovyetler Birliği “seçeneklerini açık tutmaya” karar verdi ve Çin'in milliyetçi hükümetini resmi olarak tanıdı. Aynı zamanda, sosyalist devlet, Mao Zedong'un liderliğindeki komünist partiye silah tedarik etmeye devam etti. Milliyetçiler ve komünistler arasındaki gerginlikler artmaya devam etti. Böylece, ABD, ilk olarak Çin'deki ABD Büyükelçisi Patrick J. Hurley tarafından, daha sonra ise General George Marshall tarafından kişileştirilen uzlaşma diplomatik çabalarına devam etti.</p>\n<p>Ancak, ABD'nin Çin milliyetçileri ve komünistler arasında bir koalisyon kurma fikri başarısız oldu ve bir iç savaş patlak verdi; 1949'da komünistler anakarada zafer kazandı. Milliyetçiler daha sonra Tayvan adasına çekilmek zorunda kaldı. Bu gelişme, Soğuk Savaş'ın erken dönem diplomasi sahnesini oluşturdu; ABD, Tayvan'daki Çin Cumhuriyeti'ni desteklerken, Sovyetler Birliği anakarada Çin Halk Cumhuriyeti'ni destekledi.</p>\n<p>Bu gelişmeden sonra, Kissinger'in <em>On China</em> adlı kitabında belirttiği gibi, ABD, <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“Çin iç savaşındaki komünist zaferle karşılaştığında pasifliği hakkında ikinci düşüncelere”</a> sahip oldu. ABD'li politika yapıcılar için, Çin, Doğu ve Güneydoğu Asya'da komünizmin yayılma olasılığının bir sembolü haline geldi. 1950'de trajik Kore Savaşı başladığında, ABD ve müttefik Birleşmiş Milletler birlikleri, Güney Kore'nin yanında savaşa fiziksel olarak katıldılar ve komünist Kuzey Kore birliklerine karşı Kore topraklarının neredeyse her santimetresi için savaştılar; bu birlikler ÇHC ve SSCB tarafından destekleniyordu. Bu olayların ardından, 1951'de ANZUS (“Avustralya, Yeni Zelanda, Amerika Birleşik Devletleri Güvenlik Antlaşması”) ve 1954'te SEATO (“Güneydoğu Asya Antlaşması Örgütü”) kuruldu. Her iki ABD destekli antlaşma, <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">bölgedeki komünizmin yayılmasını engellemek</a> amacıyla oluşturuldu; bu, 1965'te Vietnam'ı işgal ederken ABD'nin resmi olarak paylaştığı bir hedefti. Tüm bu olaylar, 1949'da Çin'in komünist hale gelmesiyle başlayan ABD'nin dış politika yenilgilerinin domino etkisi gibi görünüyordu.</p>\n<p>Ancak, ABD hükümetinde, o dönemde çağdaşlarından hiçbiriyle paylaşılmayan, ABD-Çin ilişkileri hakkında kehanet niteliğinde bir vizyona sahip bir adam vardı. Bu, Truman yönetiminde Dışişleri Bakanı olan Dean Acheson'dı. Tüm meslektaşları Çin'e karşı ideolojik mücadeleye derinlemesine dalmışken, 1950'de Acheson, <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">Çin ile ilişkileri ulusal çıkarlar üzerine temellendirmeyi</a> öne sürdü ve <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“Çin'in bütünlüğünün, Çin'in iç ideolojisinden bağımsız olarak, Amerikan ulusal çıkarı olduğunu”</a> savundu. Kissinger'in belirttiği gibi, bu görüşler, Richard Nixon yaklaşık iki on yıl sonra iktidara gelene kadar başka hiçbir üst düzey ABD yetkilisi tarafından paylaşılmadı.</p>\n<p><strong>Varşova görüşmeleri</strong></p>\n<p>Acheson, görev süresi boyunca bazı fikirlerini hayata geçirmeyi başardı; bu, 1958'de Polonya'nın Varşova şehrinde başlayan ABD ve Çin arasındaki ilk önemli, ancak büyük ölçüde unutulmuş diplomatik görüşmelere yansıdı. Bu görüşmeler, ABD ve Çin arasındaki resmi yakınlaşmadan kısa bir süre önce, 1970 yılına kadar devam etti.</p>\n<p>Bu gizli görüşmelerin büyük çoğunluğu Varşova'da gerçekleştirildi, ancak gerçekte, 1955'te Cenevre'de biraz daha önce başladılar, ancak sorunlu ve sonuçsuz oldu. Kissinger, bu görüşmelerin tek başarısının, her iki ülkenin de iç savaş nedeniyle kendi ülkelerinde mahsur kalan vatandaşların geri dönmesine izin vermek olduğunu yazıyor. Bu nedenle, bu görüşmeler, Dwight D. Eisenhower yönetimindeki Dışişleri Bakanı John Foster Dulles ile Çin'in ilk Başbakanı ve Dışişleri Bakanı Zhou Enlai arasında meydana gelen olayla hatırlanıyor. 1955'te, Cenevre'deki bir toplantıda, muhtemelen Çin ile ilgili güçlü ideolojik inançları ve görüşleri nedeniyle, Dulles, Zhou'nun elini sıkmayı reddetti; bu olay, 1972'de Nixon ve Zhou arasındaki görüşmelerde bile hatırlanıp bahsedildi. Cenevre görüşmeleri, gerekli gelişmeleri getirmediği için, 1957'de ABD, Çin tarafıyla görüşmelere devam etmek için daha düşük rütbeli bir yetkili (büyükelçilik statüsü olmadan) gönderdi. Bu, her iki tarafın <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">görüşmeleri dokuz ay süreyle askıya alması için bir bahane oldu</a>.</p>\n<p>Bu nedenle, en önemli mesele hâlâ masada çözülmemiş olarak duruyordu: Tayvan meselesi ve 1954-55 yılları arasında meydana gelen İlk Tayvan Boğazı Krizi. Tırmanışı önlemek isteyen her iki taraf, görüşmelerin yeniden başlaması gerektiğini çok iyi biliyordu. Cenevre'deki başarısızlık ve 1958'de İkinci Tayvan Boğazı Krizi'nin patlak vermesi nedeniyle, ABD ve Çin'in diplomatik çabalarının Varşova'da devam etmesine karar verildi.</p>\n<p>Peki, neden Varşova ve neden Polonya? Bunun nedeni oldukça basit. Polonya, 1949'da ÇHC'yi tanıyan birkaç ülkeden biriydi (komünist bloktaki “müttefikleri” dışında) ve hem ABD hem de ÇHC elçiliklerine ve diplomatlarına ev sahipliği yapıyordu. Polonya, 1953'te Kore Savaşı'nı sona erdiren Kore Ateşkes Anlaşması'nın gücüyle, <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Tarafsız Ülkeler Gözetim Komisyonu</a>'na katılarak kendisine bir diplomatik itibar kazandırdı. Bu, Kore yarımadasındaki ateşkesi denetlemek ve gözlemlemek amacıyla oluşturulmuştu. Bu faktörler, ABD ve Çinli yetkililerin diplomatik çabalarının devamı için Varşova'yı seçmelerine neden oldu. Bu gelişme, ABD ve Çin arasındaki diplomatik ilişkilerde kritik ilk adımı oluşturan Varşova Görüşmeleri olarak bilinir.</p>\n<p><strong>Tayvan meselesi</strong></p>\n<p>Başlangıçtan itibaren, Tayvan meselesi Varşova Görüşmeleri'nde baskın bir konu oldu. Daha önce belirtildiği gibi, bu görüşmelerin toplanmasının ana gerekçesi, 1958'de Çin'in Tayvan tarafından kontrol edilen Quemoy (Kinmen) ve Matsu adalarını bombaladığı İkinci Tayvan Boğazı Krizi'ydi. ABD, bölgeye ABD Donanması 17. Filosu'nu göndererek yanıt verdi, gerginlikleri artırdı ve iki gücü savaşın eşiğine getirdi. Çin için, Tayvan ile birleşme ve <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“onu kurtarma”</a> konuları müzakere edilemez meselelerdi; ABD ise, John Foster Dulles tarafından yine vurgulanan bu adayı savunma taahhüdünde bulundu. Her iki tarafın tutumlarının gücünü dikkate alındığında, açık bir çatışma muhtemelen kaçınılmaz olacaktı; bu da o dönemde hem ABD hem de Çin için zararlı olacaktı. Bu nedenle, diplomatik görüşmeleri Varşova'da yeniden toplama kararı aldılar.</p>\n<p>Bu dönemde, Varşova Görüşmeleri kritik bir diplomatik arka kanal işlevi gördü. Görüşmeler genellikle Tayvan meselesi üzerinde tıkanmış olsa da, ABD ve Çin'in askeri çatışmaya başvurmadan farklılıklarını yönetmelerine olanak sağladı. Her iki taraf, görüşmeleri, niyetleri hakkında birbirlerine sinyaller göndermek, uzlaşma ve hatta işbirliği için potansiyel alanları test etmek amacıyla kullandı. Çin için, görüşmeler ayrıca Sovyetler Birliği'nden bağımsızlığını pekiştirmek için bir fırsat sundu; bu, Batı ile kendi şartlarıyla diplomasi yürütebileceğini gösteriyordu.</p>\n<p>Bu meselelerin, önümüzdeki iki on yıl içinde olacaklar üzerinde neredeyse anında bir etkisi olduğu görünüyordu. 1960'lar, Sino-Amerikan ilişkileri için çığır açıcı bir on yıl olacaktı. Görüşmeler boyunca, ABD, Çin'in normal bir Sovyet kuklası olmadığını (Orta Avrupa ülkeleriyle olduğu gibi) ve uluslararası ilişkilerde kendi yolunu çizmeye istekli olduğunu fark etmeye başladı. Varşova Görüşmeleri sayesinde, ABD, Dean Acheson'un fikirlerini daha kademeli ve kararlı bir şekilde takip etmeye başladı; bu fikirler daha sonra Henry Kissinger gibi figürler tarafından yeniden şekillendirildi ve Varşova Görüşmeleri'nin temelleri üzerine inşa edildi.</p>\n<p><strong>Sino-Sovyet ayrılığı</strong></p>\n<p>1960'lar, Sino-Amerikan ilişkileri paradigmasında değişimin motorlarından biri haline gelen bir gelişmeyi beraberinde getirdi: Sino-Sovyet ayrılığı. Stalin'in 1953'teki ölümünden sonra, Nikita Kruşçev, SSCB Komünist Partisi'nin Birinci Sekreteri oldu ve dolayısıyla ülkenin de facto lideri haline geldi. SSCB ve Orta ve Doğu Avrupa müttefiklerinin de-Stalinizasyon sürecini başlattı; bu süreç, şimdi ünlü ama o zaman gizli olan 1956 tarihli “Kişilik Kültü ve Sonuçları Üzerine” başlıklı konuşmasında zirveye ulaştı. Bu konuşma, Stalin'in yönetimini ve yöntemlerini eleştiriyordu ve birçok komünist lider için büyük bir şok oldu; bunlar arasında Mao Zedong da vardı.</p>\n<p>Kruşçev'in de-Stalinizasyon fikirlerini ve Batı ile ilişkileri yenileme çabalarını <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revizyonist”</a> olarak algıladı ve gerçek Marksist-Leninist ideolojinin uygulanmasını takip etmediğini düşündü. <br />\nÇin ile SSCB arasındaki gerginlikler o kadar yüksekti ki, bir toplantıda Zhou Enlai'nin Kruşçev'e, bir madencinin oğlu olarak <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“sınıfına ihanet eden”</a> dediği iddia edildi. Bu nedenle, 1960'lar, Sino-Sovyet ayrılığının sahnesi oldu; bu, Washington'da göz ardı edilmeyen kritik bir gelişmeydi. Eski bir atasözünde belirtildiği gibi, “düşmanımın düşmanı benim dostumdur”; Çin, SSCB'nin düşmanı haline geldiğinde, ABD'li politika yapıcılar aniden gümüş tepside bir hediye ile karşılaştılar: Çin ile stratejik bir uyum kurma şansı.</p>\n<p>İşte burada Varşova Görüşmeleri devreye girdi. 1960'lar boyunca, ABD ve Çin arasındaki en önemli iletişim kanallarından biri olmaya devam etti. <br />\nGörüşmeler bu dönemde devam etti, ancak ilerleme oldukça yavaş kaldı; her iki taraf da temkinliydi. Aslında, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">bazı kaynaklar</a>, her iki tarafın o kadar temkinli olduğunu belirtmektedir ki, toplantılardaki iletişimlerin bazı bölümleri kağıda yazılmış, konuşulmamıştır. Bunun nedeni, her iki tarafın belirli şeyleri yüksek sesle söylemekten korkmasıydı; çünkü Sovyet veya Polonyalı komünist otoriteler tarafından dinlenme korkusu vardı. Yine de, görüşmeler, şikayetlerin ve fikirlerin değişimi için bir alan olmaya devam etti; ancak Tayvan gibi büyük meselelerde somut ilerleme sağlanamadı. Ancak, bu iletişim kanalının varlığı, çatışmaları önlemeye yardımcı oldu ve gelecekte gerçekleşecek diplomatik atılımlar için değerli bir temel sağladı.</p>\n<p>Sino-Sovyet ayrılığının yanı sıra, 1960'lar aynı zamanda Vietnam Savaşı gibi birçok diğer gelişmenin sahnesiydi; bu savaş, ABD'li politika yapıcıların dikkatini tüketti veya Mao tarafından Çin'de yönetilen Kültürel Devrim. Bu iki gelişme, bir noktada ilgili hükümetler için sorun haline geldi ve bu, onları bağımsız olarak, Sino-Amerikan yakınlaşma olasılığını keşfetmeye itti.</p>\n<p><strong>Yakınlaşma</strong></p>\n<p>1960'lar ilerledikçe, hem ABD hem de Çin birbirine daha fazla yönelmeye başladı. Kissinger'in yazdığına göre, Mart 1966'da Varşova Görüşmeleri'nde, ABD temsilcisi, “Amerika Birleşik Devletleri hükümetinin Çin Halk Cumhuriyeti ile daha fazla ilişkiler geliştirmeye istekli olduğunu” belirterek Çin'e bir zeytin dalı uzattı. Kissinger, bu durumun, bir Amerikan yetkilisinin resmi olarak 1949 sonrası Çin için bu unvanı kullandığı ilk zaman olduğunu ekliyor.</p>\n<p>Kısa bir süre sonra, 1969'da Richard Nixon seçimleri kazandı, Amerika Birleşik Devletleri Başkanı oldu ve Ulusal Güvenlik Danışmanı Henry Kissinger ile birlikte, Kissinger'ın “ABD dış politikasında devrim niteliğinde bir an” olarak adlandırdığı sürece başladı. Bu, Nixon'ın, ABD'nin dünyadaki en büyük komünist devletin hayatta kalmasında stratejik bir çıkarı olduğu duyurusuydu: Çin.</p>\n<p>Tam da bu noktada, Varşova Görüşmeleri yavaş yavaş sona erme sürecine girdi; çünkü <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“böyle bir büyüklükte bir görüş sunmak için çok düşük seviyede”</a> olacaklardı. 1958'den bu yana, tüm <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 toplantı</a>, ABD-Çin ilişkilerinde olası atılımları keşfetmek için bir çerçeve sundu. Nixon ve Kissinger'ın çalışmalarıyla, hem Amerikalı hem de Çinli diplomatların Varşova Görüşmeleri'ne koyduğu tüm çabalar nihayet meyve vermeye başladı.</p>\n<p>1969'dan sonra, ABD ve Çin arasındaki ilişkilerdeki gelişmeler, etkileyici bir hızla değişiyordu. 1971'de Kissinger gizli bir ziyarette bulundu ve 1972'de, tüm bu yıllardan sonra, Nixon nihayet Mao ile bir araya geldi ve ortak <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Şanghay Bildirisi”</a> üzerinde anlaştı. O zamanlar bir başarı olarak algılansa da, Nixon ve Kissinger, bildiriden bir cümlenin, yalnızca ABD-Çin ilişkilerinde değil, aynı zamanda günümüzde küresel meselelerde de görünür ve somut bir sorun yaratacağını pek bilmiyorlardı. Bu cümle, <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Amerika Birleşik Devletleri, Tayvan Boğazı'nın her iki tarafındaki tüm Çinlilerin yalnızca bir Çin olduğunu ve Tayvan'ın Çin'in bir parçası olduğunu sürdürdüğünü kabul eder.”</a> Bu fikir, kısa sürede “Tek Çin Politikası” olarak bilinir hale geldi ve gerisi tarihtir.</p>\n<p><strong>Varşova Görüşmeleri'nin mirası</strong></p>\n<p>Bu makalede tanımlanan ABD ve Çin arasındaki tüm çığır açıcı gelişmeler ve mevcut küresel statükoyu ve ABD-Çin ilişkilerinin şeklini neredeyse şekillendiren tüm olaylar boyunca, Varşova Görüşmeleri her zaman arka planda kaldı. Varşova Görüşmeleri, varlıkları boyunca oldukça görünmez ve gölgede kaldı; ancak ABD ve Çin arasındaki yakınlaşmaya giden tüm gelişmeler için son derece önemli olduğunu kanıtladı.</p>\n<p>Varşova Görüşmeleri, 1970'lerin başındaki dramatik ve çığır açıcı diplomatik atılımlar tarafından gölgede kalan, Sino-Amerikan ilişkilerinin unutulmuş bir bölümünü temsil ediyor. Ancak, Varşova'daki Łazienki Parkı'ndaki Myślewicki Sarayı'nda gerçekleşen bu sessiz çabalar olmadan, nihai yakınlaşma asla gerçekleşmeyebilirdi. Varşova Görüşmeleri, nihayetinde küresel düzeni yeniden şekillendirecek olan Sino-Amerikan uzlaşmasına yönelik atılan gürültülü resmi adımlardan önceki gizli sessiz fısıldamalardı.</p>\n<p>Günümüzde, dünya bir kez daha ABD ve Çin arasındaki artan gerginliklere tanıklık ederken, Varşova Görüşmeleri'nin mirası hala geçerliliğini koruyor. Bu görüşmelerden çıkarılabilecek en önemli ders, diplomatik çabaların ve diyalogun, görünüşte aşılmaz farklılıklarla karşı karşıya kalındığında bile, barış ve istikrarı korumak için gerekli ve etkili olduğudur. Varşova Görüşmeleri'nin mirası, tarihsel kritik anlarda, genellikle çok yavaş, sinir bozucu veya hatta alakasız olmakla eleştirilen diplomasi, küresel ve bölgesel olayların ve gelişmelerin barışçıl, müreffeh ve faydalı bir seyrini şekillendirmede kesinlikle vazgeçilmez olduğunu hatırlatıyor.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>Silezya Üniversitesi ve Varşova'daki Avrupa Koleji'nden mezun oldu. Şu anda, Avrupa Koleji'nde siyaset bilimi ve uluslararası ilişkiler alanında akademik asistan olarak çalışmakta; burada Çin dış politikası, AB-Çin ilişkileri ve Çin ve Avrupa kalkınma girişimlerini araştırmaktadır. Bu alanlarda anlatıların ve algıların rolü ile özellikle ilgilenmektedir.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.333",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Soğuk Savaş gerilimlerinin gölgesinde, 1958'den 1970'e kadar Varşova'da Amerika Birleşik Devletleri ile Çin Halk Cumhuriyeti arasında gizli diplomatik görüşmeler yapıldı. Bugün büyük ölçüde unutulmuş olan bu görüşmeler, 1970'lerde küresel siyasetin seyrini değiştirecek bir yakınlaşmanın temelini attı.</I> \r\n<br><br>\r\n1950'ler, küresel jeopolitik için son derece karmaşık bir on yıl oldu. Sayısız Afrika ve Asya ülkesi bağımsızlıklarını yeniden kazanmaya başladı, eski sömürge dünya düzenini yeniden tanımlayarak Birleşik Krallık veya Fransa gibi geçmişteki sömürge süper güçleri zayıflattı. Ancak her şeyin ötesinde, Amerika Birleşik Devletleri ve Sovyetler Birliği'nin ikiliği tarafından domine edilen ve aralarındaki etki alanlarının görünür bir şekilde bölündüğü yeni bir dünya düzeni ortaya çıkıyordu.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.335",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Os começos esquecidos das relações diplomáticas entre os EUA e a China",
                key:"uid": string:"10033a58-afe6-4c40-9c3f-e34fb8c44721",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Enquanto os formuladores de políticas dos EUA estavam principalmente focados nas ações da URSS, a União Soviética não era o único país euroasiático presente em seu radar. Ainda mais longe dos EUA, outro poder emergente começou a capturar a atenção dos formuladores de políticas dos EUA – a República Popular da China (RPC). Em seus primeiros anos, a RPC era vista como um mistério para o Ocidente, e os oficiais dos EUA em Washington não tinham certeza de como abordar este estado comunista recém-formado liderado por Mao Zedong. Mal sabiam eles que os passos diplomáticos em relação à RPC que estavam prestes a dar reformulariam a ordem global, e seus efeitos ainda seriam sentidos hoje em 2024.</p>\n<p><strong>O contexto da Guerra Fria</strong></p>\n<p>Após a rendição japonesa em 1945, a China ficou <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“devastada e dividida”</a> nos anos imediatos ao pós-guerra. O país se tornou um teatro de confrontos entre nacionalistas e comunistas, ambos aspirando a tomar o poder sobre o estado. Naquela época, os formuladores de políticas dos EUA e o público em geral simpatizavam amplamente com os nacionalistas chineses, o Kuomintang (KMT), liderado por Chiang Kai-shek. Por outro lado, a União Soviética decidiu “manter suas opções em aberto” e reconheceu oficialmente o governo nacionalista da China. Ao mesmo tempo, o estado socialista mantinha suprimentos de armas para o partido comunista, liderado por Mao Zedong. As tensões entre nacionalistas e comunistas continuaram a crescer. Assim, os EUA prosseguiram com seus esforços diplomáticos de conciliação, personificados primeiro por Patrick J. Hurley, o Embaixador dos EUA na China, e depois pelo General George Marshall.</p>\n<p>No entanto, a ideia americana de instar uma coalizão entre nacionalistas e comunistas chineses falhou e uma guerra civil eclodiu, com os comunistas emergindo vitoriosos no continente em 1949. Os nacionalistas foram subsequentemente forçados a se retirar para a ilha de Taiwan. Esse desenvolvimento preparou o terreno para a diplomacia inicial da Guerra Fria, com os EUA apoiando a República da China em Taiwan e a União Soviética apoiando a República Popular da China no continente.</p>\n<p>Após esse desenvolvimento, como Kissinger afirma em seu livro <em>On China</em>, os EUA ficaram com <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“segundas intenções sobre sua passividade quando confrontados com a vitória comunista na guerra civil chinesa”</a>. Para os formuladores de políticas dos EUA, a China se tornou um símbolo da possibilidade de o comunismo se espalhar no Leste e Sudeste Asiático. Quando a trágica Guerra da Coreia começou em 1950, os EUA e as tropas aliadas das Nações Unidas entraram fisicamente na guerra ao lado da Coreia do Sul e lutaram por quase cada centímetro de terra coreana, contra as tropas comunistas da Coreia do Norte apoiadas pela RPC e pela URSS. Esses eventos foram seguidos pelo estabelecimento da ANZUS (“Tratado de Segurança da Austrália, Nova Zelândia e Estados Unidos”) em 1951 e da SEATO (“Organização do Tratado do Sudeste Asiático”) em 1954. Ambos os tratados apoiados pelos EUA foram criados para <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">conter a propagação do comunismo</a> na região, que também era um objetivo oficialmente compartilhado pelos EUA ao invadir o Vietnã em 1965. Todos esses eventos pareciam semelhantes a uma reação em cadeia de peças de dominó caindo na forma de derrotas da política externa dos EUA, com a primeira peça de dominó vindo na forma da China se tornando comunista em 1949.</p>\n<p>No entanto, no governo dos EUA, havia um homem que tinha uma visão profética das relações EUA-China que, na época, não era compartilhada por nenhum de seus contemporâneos. Este era Dean Acheson, o Secretário de Estado na administração de Truman. Quando todos os seus colegas estavam profundamente imersos na luta ideológica contra a China, em 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulou</a> que as relações com a China deveriam ser fundamentadas em interesses nacionais e afirmou que <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“a integridade da China era um interesse nacional americano, independentemente da ideologia doméstica da China.”</a> Como Kissinger afirma, essas opiniões não seriam compartilhadas por nenhum outro alto funcionário dos EUA até que Richard Nixon assumisse o poder quase duas décadas depois.</p>\n<p><strong>Conversas de Varsóvia</strong></p>\n<p>Durante seu tempo no cargo, Acheson conseguiu implementar algumas de suas ideias, que se refletiram nas primeiras conversas diplomáticas significativas, embora amplamente esquecidas, entre os EUA e a China que começaram em 1958 em Varsóvia, Polônia. Essas conversas continuaram até 1970, pouco antes do reaproximação oficial entre os EUA e a China.</p>\n<p>Embora a vasta maioria dessas conversas secretas tenha sido realizada em Varsóvia, a verdade é que elas começaram um pouco antes, em 1955 em Genebra, mas se mostraram problemáticas e inconclusivas. Kissinger escreve que o único sucesso dessas conversas foi que a China e os EUA permitiram que cidadãos presos em cada país pela guerra civil retornassem para casa. É por isso que essas conversas foram principalmente lembradas pelo incidente que ocorreu entre John Foster Dulles, o Secretário de Estado na administração de Dwight D. Eisenhower, e Zhou Enlai, o primeiro Primeiro-Ministro e Ministro das Relações Exteriores da China. Em 1955, durante uma das reuniões em Genebra, provavelmente devido às suas fortes crenças ideológicas e opiniões sobre a China, Dulles se recusou a apertar a mão de Zhou, o que foi bem lembrado e mencionado até mesmo nas conversas de 1972 entre Nixon e Zhou. Como as conversas de Genebra não estavam trazendo os desenvolvimentos tão necessários, em 1957, os EUA enviaram um oficial de menor escalão (sem status de embaixador) para continuar as conversas com o lado chinês. Isso se tornou um pretexto para ambos os lados <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspenderem as conversas por nove meses</a>.</p>\n<p>Portanto, a questão mais importante ainda estava não resolvida sobre a mesa: a questão de Taiwan e a Primeira Crise do Estreito de Taiwan que ocorreu entre 1954-55. Querendo evitar a escalada, ambos os lados sabiam muito bem que as conversas precisavam ser retomadas. Após o fracasso de Genebra e devido à eclosão da Segunda Crise do Estreito de Taiwan em 1958, foi decidido que os esforços diplomáticos dos EUA e da China continuariam em Varsóvia.</p>\n<p>Mas por que Varsóvia e por que Polônia? A razão para isso é bastante trivial. A Polônia foi um dos poucos países (além de seus “aliados” no bloco comunista) que reconheceu a RPC em 1949 e hospedou embaixadas e diplomatas dos EUA e da RPC. A Polônia também se deu alguma credibilidade diplomática quando, com base no Acordo de Armistício da Coreia que encerrou a Guerra da Coreia em 1953, juntou-se à <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Comissão de Supervisão de Nações Neutras</a>. Isso foi destinado a supervisionar e observar o armistício na península coreana. Esses foram os fatores que levaram os oficiais dos EUA e da China a escolher Varsóvia para a continuação de seus esforços diplomáticos. Esse desenvolvimento agora é conhecido como as Conversas de Varsóvia, que constituíram o primeiro passo crucial nas relações diplomáticas entre os EUA e a China.</p>\n<p><strong>A questão de Taiwan</strong></p>\n<p>Desde o início, a questão de Taiwan dominou as Conversas de Varsóvia. Como mencionado anteriormente, o principal pretexto para convocá-las foi a Segunda Crise do Estreito de Taiwan em 1958, durante a qual a China bombardeou as ilhas de Quemoy (Kinmen) e Matsu, que eram controladas por Taiwan. Os EUA responderam enviando a 17ª Frota da Marinha dos EUA para a área, aumentando as tensões e levando as duas potências à beira da guerra. Para a China, a reunificação com Taiwan e <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“libertá-la”</a> eram questões inegociáveis, enquanto os EUA, que foram reiterados por John Foster Dulles, permaneceram comprometidos com a defesa dessa ilha. Levando em conta a força das posições de ambos os lados, um conflito aberto provavelmente teria sido inevitável, o que seria prejudicial tanto para os EUA quanto para a China naquela época. É precisamente por isso que decidiram retomar as conversas diplomáticas em Varsóvia.</p>\n<p>Durante esse período, as Conversas de Varsóvia serviram como um canal diplomático crucial. Embora as conversas frequentemente estivessem paradas devido à questão de Taiwan, elas forneceram um meio para os EUA e a China gerenciarem suas diferenças sem recorrer ao conflito militar. Ambos os lados usaram as conversas para enviar sinais um ao outro sobre suas intenções, testando as águas para áreas potenciais de compromisso e até mesmo cooperação. Para a China, as conversas também proporcionaram uma oportunidade de afirmar sua independência da União Soviética, demonstrando que poderia se envolver em diplomacia com o Ocidente em seus próprios termos.</p>\n<p>Essas questões pareceram ter um efeito quase imediato sobre o que estava prestes a acontecer nas duas décadas seguintes. A década de 1960 deveria ser um marco para as relações sino-americanas. Ao longo das conversas, os EUA começaram a perceber que a China não era um tipo normal de proxy soviético (como era o caso com os países da Europa Central), e que estava disposta a traçar seu próprio caminho nos assuntos internacionais. Graças às Conversas de Varsóvia, os EUA também começaram a perseguir de forma mais gradual e decisiva as ideias de Dean Acheson, que foram posteriormente reformuladas e ajustadas por figuras como Henry Kissinger, que construiria sua abordagem em relação à China sobre as bases estabelecidas pelas Conversas de Varsóvia.</p>\n<p><strong>A divisão sino-soviética</strong></p>\n<p>A década de 1960 trouxe um desenvolvimento que se tornou um dos motores da mudança dentro do paradigma das relações sino-americanas: a divisão sino-soviética. Após a morte de Stalin em 1953, Nikita Khrushchev tornou-se o Primeiro Secretário do Partido Comunista da URSS, portanto, de fato, o líder do país. Ele iniciou o processo de desestalinização da URSS e de seus aliados na Europa Central e Oriental, que culminou em seu famoso, mas então secreto discurso de 1956 intitulado “Sobre o Culto da Personalidade e suas Consequências”. Este discurso, criticando o governo de Stalin e seus métodos, foi um grande choque para numerosos líderes comunistas, incluindo Mao Zedong.</p>\n<p>Ele percebeu as ideias de desestalinização de Khrushchev e o refresco das relações com o Ocidente como <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionistas” e não seguindo a aplicação da verdadeira ideologia marxista-leninista.</a> <br />\nAs tensões entre a China e a URSS estavam tão altas que em uma das reuniões, Zhou Enlai supostamente chamou Khrushchev, filho de um minerador, de <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traidor de sua classe”</a>. Portanto, a década de 1960 foi o palco da divisão sino-soviética, um desenvolvimento crucial que não passou despercebido em Washington. De acordo com o velho provérbio “o inimigo do meu inimigo é meu amigo”, quando a China se tornou inimiga da URSS, de repente, os formuladores de políticas dos EUA foram apresentados a um presente em uma bandeja de prata: a chance de estabelecer uma aliança estratégica com a China.</p>\n<p>É precisamente aqui que as Conversas de Varsóvia entraram em cena. Elas permaneceram um dos canais de comunicação mais importantes entre os EUA e a China na década de 1960. <br />\nAs conversas continuaram ao longo desse período, mas o progresso permaneceu bastante lento, pois ambos os lados permaneceram cautelosos. De fato, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">algumas fontes</a> afirmam que ambos os lados estavam tão cautelosos que partes das comunicações durante as reuniões foram escritas em papel, em vez de faladas. Isso porque ambos os lados temiam dizer certas coisas em voz alta, pois temiam ser ouvidos pelas autoridades comunistas soviéticas ou polonesas. No entanto, as conversas permaneceram um espaço para a troca de queixas e ideias, embora com pouco progresso tangível em questões importantes como Taiwan. No entanto, a mera existência desse canal de comunicação ajudou a prevenir conflitos e forneceu uma base preciosa para futuros avanços diplomáticos que estavam prestes a ocorrer.</p>\n<p>Além da divisão sino-soviética, a década de 1960 também foi um palco para numerosos outros desenvolvimentos, como a Guerra do Vietnã, que consumiu a atenção dos formuladores de políticas dos EUA, ou a Revolução Cultural, comandada por Mao na China. Ambos esses desenvolvimentos em algum momento começaram a ser problemáticos para os respectivos governos e isso os empurrou, independentemente um do outro, a começar a explorar a possibilidade de reaproximação sino-americana.</p>\n<p><strong>Reaproximação</strong></p>\n<p>À medida que a década de 1960 avançava, tanto os EUA quanto a China começaram gradualmente a olhar um para o outro. Como Kissinger escreve, durante uma das Conversas de Varsóvia em março de 1966, o representante americano nas conversas ofereceu um ramo de oliveira à China ao afirmar que “o governo dos Estados Unidos estava disposto a desenvolver mais relações com a República Popular da China.” Kissinger acrescenta que foi a primeira vez que um oficial americano usou a denominação oficial pós-1949 para a China em qualquer capacidade formal.</p>\n<p>Logo depois, em 1969, Richard Nixon venceu as eleições, tornou-se o Presidente dos Estados Unidos e, junto com seu Conselheiro de Segurança Nacional, Henry Kissinger, iniciou processos que levariam ao que Kissinger chama de “momento revolucionário na política externa dos EUA”. Este foi o anúncio de Nixon de que os EUA tinham um interesse estratégico na sobrevivência do maior estado comunista da Terra: a China.</p>\n<p>Esse foi precisamente o momento em que as Conversas de Varsóvia começaram a desaparecer lentamente, pois seriam <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“muito de baixo nível para apresentar uma visão de tal magnitude”</a>. Desde 1958, todas as <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 reuniões</a> ofereceram uma estrutura para explorar possíveis avanços nas relações EUA-China. Com o trabalho de Nixon e Kissinger, todos os esforços investidos nas Conversas de Varsóvia por diplomatas americanos e chineses finalmente deram frutos.</p>\n<p>Após 1969, os desenvolvimentos nas relações entre os EUA e a China estavam mudando em um ritmo avassalador. Em 1971, Kissinger fez uma visita secreta à China e em 1972, após todos esses anos, Nixon finalmente se encontrou com Mao e concordou com o <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Comunicado de Xangai”</a> conjunto. Embora tenha sido percebido como um sucesso na época, pouco sabiam Nixon e Kissinger, mas uma frase do comunicado criaria uma questão que é visível e tangível não apenas nas relações EUA-China, mas também nos assuntos globais hoje. Esta frase é <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“os Estados Unidos reconhecem que todos os chineses de ambos os lados do Estreito de Taiwan mantêm que há apenas uma China e que Taiwan é parte da China.”</a> Esta ideia logo se tornou conhecida como a “Política de Uma Só China” e o resto é história.</p>\n<p><strong>O legado das Conversas de Varsóvia</strong></p>\n<p>Ao longo de todos os desenvolvimentos inovadores entre os EUA e a China descritos neste artigo, e todos os eventos que praticamente forjaram o status quo global atual e a forma das relações EUA-China, as Conversas de Varsóvia estiveram sempre em segundo plano. Ao longo de sua existência, as conversas permaneceram bastante invisíveis e nas sombras, mas provaram ser imensamente importantes para todos os desenvolvimentos que levaram à reaproximação entre os EUA e a China.</p>\n<p>As Conversas de Varsóvia representam um capítulo esquecido das relações sino-americanas, ofuscado pelos dramáticos e inovadores avanços diplomáticos do início da década de 1970. No entanto, sem esses esforços silenciosos entre diplomatas americanos e chineses que ocorreram no Palácio Myślewicki no Parque Łazienki em Varsóvia, a reaproximação eventual pode nunca ter ocorrido. As Conversas de Varsóvia foram os sussurros silenciosos secretos que precederam os passos oficiais altos tomados em direção à reconciliação sino-americana que eventualmente reformularia a ordem global.</p>\n<p>Hoje em dia, à medida que o mundo mais uma vez testemunha o aumento das tensões entre os EUA e a China, o legado das Conversas de Varsóvia permanece relevante. A lição mais importante que pode ser aprendida com essas conversas é que os esforços diplomáticos e o diálogo, mesmo diante de diferenças aparentemente intransponíveis, são essenciais e eficazes para manter a paz e a estabilidade. O legado das Conversas de Varsóvia nos lembra que em momentos cruciais da história, a diplomacia, muitas vezes criticada por ser muito lenta, frustrante ou até mesmo irrelevante, é absolutamente indispensável na formação do curso pacífico, próspero e benéfico dos eventos e desenvolvimentos globais e regionais.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>formou-se na Universidade da Silésia e no Colégio da Europa em Natolin, Varsóvia. Atualmente, ele trabalha como assistente acadêmico em ciência política e relações internacionais no Colégio da Europa em Natolin, onde pesquisa a política externa chinesa, as relações UE-China e iniciativas de desenvolvimento chinesas e europeias. Ele está principalmente interessado no papel das narrativas e percepções nesses campos.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.319",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Na sombra das tensões da Guerra Fria, conversas diplomáticas secretas ocorreram em Varsóvia de 1958 a 1970 entre os Estados Unidos e a República Popular da China. Essas conversas, hoje em grande parte esquecidas, lançaram as bases para um reaproximação que mudaria o curso da política global na década de 1970.</I> \n<br><br>\nA década de 1950 foi imensamente complexa para a geopolítica global. Várias nações africanas e asiáticas começaram a recuperar sua independência, redefinindo a antiga ordem mundial colonial e, assim, enfraquecendo as antigas superpotências coloniais, como o Reino Unido ou a França. Acima de tudo, no entanto, uma nova ordem mundial estava emergindo, dominada pelo duopólio dos Estados Unidos e da União Soviética e uma divisão visível das esferas de influência entre eles.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.32",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Zabudnuté začiatky diplomatických vzťahov medzi USA a Čínou",
                key:"uid": string:"13b95fb8-d951-47f7-b0d8-cbe1d3734a9f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Zatiaľ čo americkí politici sa väčšinou sústredili na činnosť ZSSR, Sovietsky zväz nebol jedinou eurázijskou krajinou, ktorá bola na ich radare. Ešte ďalej od USA začala ďalšia vznikajúca mocnosť upútať pozornosť amerických politikov – Ľudová republika Čína (PRC). V prvých rokoch bola PRC vnímaná ako záhada pre Západ a americkí predstavitelia vo Washingtone si neboli istí, ako pristupovať k tomuto novo vytvorenému komunistickému štátu vedenému Mao Ce-tungom. Malá vedeli, že diplomatické kroky voči PRC, ktoré sa chystali podniknúť, preformujú globálny poriadok a ich účinky budú cítiť ešte dnes v roku 2024.</p>\n<p><strong>Kontext studenej vojny</strong></p>\n<p>Po japonskej kapitulácii v roku 1945 bola Čína <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„nechána zdevastovaná a rozdelená“</a> v bezprostredných povojnových rokoch. Krajina sa stala divadlom stretov medzi nacionalistami a komunistami, z ktorých obaja túžili získať moc nad štátom. V tom čase americkí politici a verejnosť väčšinou sympatizovali s čínskymi nacionalistami, Kuomintangom (KMT), vedeným Čankajšekom. Na druhej strane sa Sovietsky zväz rozhodol „udržať si otvorené možnosti“ a oficiálne uznal nacionalistickú vládu Číny. Zároveň socialistický štát udržiaval dodávky zbraní komunistickej strane, vedené Mao Ce-tungom. Napätie medzi nacionalistami a komunistami neustále rástlo. Tak sa USA rozhodli pokračovať vo svojich diplomatických snahách o zmierenie, ktoré najprv personifikoval Patrick J. Hurley, americký veľvyslanec v Číne, a neskôr generál George Marshall.</p>\n<p>Ale americká myšlienka naliehať na koalíciu medzi čínskymi nacionalistami a komunistami zlyhala a vypukla občianska vojna, pričom komunisti vyšli víťazne na pevninskej Číne v roku 1949. Nacionalisti boli následne nútení ustúpiť na ostrov Taiwan. Tento vývoj pripravil pôdu pre ranú diplomaciu studenej vojny, pričom USA podporovali Čínsku republiku na Taiwane a Sovietsky zväz podporoval Ľudovú republiku Čínu na pevninskej Číne.</p>\n<p>Po tomto vývoji, ako uvádza Kissinger vo svojej knihe <em>O Číne</em>, zostali USA s <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„druhými myšlienkami o svojej pasivite, keď čelili víťazstvu komunistov v čínskej občianskej vojne“</a>. Pre amerických politikov sa Čína stala symbolom možnosti šírenia komunizmu vo východnej a juhovýchodnej Ázii. Keď v roku 1950 začala tragická kórejská vojna, americké a spojenecké jednotky OSN fyzicky vstúpili do vojny na strane Južnej Kórey a bojovali takmer o každý centimeter kórejskej pôdy proti komunistickým severokórejským jednotkám podporovaným PRC a ZSSR. Tieto udalosti boli nasledované založením ANZUS („Zmluva o bezpečnosti Austrálie, Nového Zélandu a Spojených štátov“) v roku 1951 a SEATO („Organizácia zmluvy o juhovýchodnej Ázii“) v roku 1954. Obe zmluvy podporované USA boli vytvorené s cieľom <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">zadržať šírenie komunizmu</a> v regióne, čo bolo tiež cieľom oficiálne zdieľaným USA pri invázii do Vietnamu v roku 1965. Všetky tieto udalosti sa zdali byť podobné reťazovej reakcii padajúcich domino kusov v podobe porážok americkej zahraničnej politiky, pričom prvý domino kus prišiel v podobe Číny, ktorá sa stala komunistickou v roku 1949.</p>\n<p>Ale v americkej vláde bol jeden muž, ktorý mal prorockú víziu vzťahov medzi USA a Čínou, ktorá v tom čase nebola zdieľaná žiadnym z jeho súčasníkov. Bol to Dean Acheson, minister zahraničných vecí v Trumanovej administratíve. Keď všetci jeho kolegovia boli hlboko ponorení do ideologického boja proti Číne, v roku 1950 Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">predpokladal</a>, že vzťahy s Čínou by mali byť založené na národných záujmoch a tvrdil, že <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„integrita Číny bola americkým národným záujmom bez ohľadu na domácu ideológiu Číny.“</a> Ako uvádza Kissinger, tieto názory neboli zdieľané žiadnym iným vysokým americkým úradníkom až do príchodu Richarda Nixona k moci takmer o dve desaťročia neskôr.</p>\n<p><strong>Warsawské rozhovory</strong></p>\n<p>Počas svojho pôsobenia Acheson dokázal presadiť niektoré svoje myšlienky, čo sa odrazilo v prvých významných, hoci väčšinou zabudnutých, diplomatických rozhovoroch medzi USA a Čínou, ktoré sa začali v roku 1958 vo Varšave, Poľsko. Tieto sa pokračovali až do roku 1970, tesne pred oficiálnym zblížením medzi USA a Čínou.</p>\n<p>Aj keď väčšina týchto utajených rozhovorov sa uskutočnila vo Varšave, pravda je, že sa začali o niečo skôr, v roku 1955 v Ženeve, ale ukázali sa ako problematické a neúspešné. Kissinger píše, že jediným úspechom týchto rozhovorov bolo, že Čína a USA umožnili občanom uväzneným v každej krajine občianskou vojnou vrátiť sa domov. Preto si tieto rozhovory pamätali najmä na incident, ktorý sa stal medzi Johnom Fosterom Dullesom, ministrom zahraničných vecí v administratíve Dwighta D. Eisenhowera, a Čou En-lajom, prvým premiérom a ministrom zahraničných vecí Číny. V roku 1955, počas jedného z rokovaní v Ženeve, pravdepodobne kvôli svojim silným ideologickým presvedčeniam a názorom na Čínu, Dulles odmietol podať ruku Čouovi, čo bolo dobre zapamätané a spomínané aj v rokovaniach v roku 1972 medzi Nixonem a Čouom. Keďže ženevské rozhovory neprinášali žiadne potrebné pokroky, v roku 1957 USA poslali úradníka nižšej hodnosti (bez veľvyslaneckého statusu), aby pokračoval v rokovaniach s čínskou stranou. To sa stalo zámienkou pre obe strany, aby <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">pozastavili rokovania na deväť mesiacov</a>.</p>\n<p>Preto najdôležitejšia otázka stále zostávala nevyriešená na stole: otázka Taiwanu a prvá kríza v Taiwanskom prielive, ktorá sa odohrala medzi rokmi 1954-55. Chcúc zabrániť eskalácii, obe strany veľmi dobre vedeli, že rokovania musia byť obnovené. Po zlyhaní v Ženeve a kvôli vypuknutiu druhej krízy v Taiwanskom prielive v roku 1958 sa rozhodlo, že diplomatické úsilie USA a Číny bude pokračovať vo Varšave.</p>\n<p>Ale prečo Varšava a prečo Poľsko? Dôvod je skôr triviálny. Poľsko bolo jednou z mála krajín (okrem svojich „spojencov“ v komunistickom bloku), ktoré uznali PRC v roku 1949 a hostili veľvyslanectvá a diplomatov USA aj PRC. Poľsko si tiež získalo určitú diplomatickú dôveryhodnosť, keď na základe Kórejskej prímeria, ktorá ukončila Kórejskú vojnu v roku 1953, vstúpilo do <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Komisie pre dohľad neutrálnych národov</a>. To malo za cieľ dohliadať a pozorovať prímerie na Kórejskom polostrove. Tieto faktory prinútili amerických a čínskych predstaviteľov zvoliť Varšavu na pokračovanie svojich diplomatických snáh. Tento vývoj je teraz známy ako Varšavské rozhovory, ktoré predstavovali kľúčový prvý krok v diplomatických vzťahoch medzi USA a Čínou.</p>\n<p><strong>Otázka Taiwanu</strong></p>\n<p>Od začiatku dominovala otázka Taiwanu Varšavským rozhovorom. Ako už bolo uvedené, hlavným zámienkou na ich zvolanie bola druhá kríza v Taiwanskom prielive v roku 1958, počas ktorej Čína ostreľovala ostrovy Quemoy (Kinmen) a Matsu, ktoré boli pod kontrolou Taiwanu. USA reagovali vyslaním 17. flotily námorníctva USA do oblasti, čím sa zvýšilo napätie a obidve mocnosti sa dostali na pokraj vojny. Pre Čínu bola zjednotenie s Taiwanom a <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„oslobodenie ho“</a> nevyjednávanou otázkou, zatiaľ čo USA, čo opakoval John Foster Dulles, zostali odhodlané brániť tento ostrov. Berúc do úvahy silu postojov oboch strán, otvorený konflikt by pravdepodobne bol nevyhnutný, čo by bolo škodlivé pre USA aj Čínu v tom čase. Presne preto sa rozhodli znovu zvolať diplomatické rokovania vo Varšave.</p>\n<p>Počas tohto obdobia slúžili Varšavské rozhovory ako kľúčový diplomatický kanál. Aj keď rokovania často stagnovali nad otázkou Taiwanu, poskytli prostriedok pre USA a Čínu na riadenie svojich rozdielov bez uchýlenia sa k vojenskému konfliktu. Obe strany využívali rokovania na posielanie signálov navzájom o svojich úmysloch, testujúc vody pre potenciálne oblasti kompromisu a dokonca spolupráce. Pre Čínu rokovania tiež poskytli príležitosť potvrdiť svoju nezávislosť od Sovietského zväzu, ukazujúc, že môže viesť diplomaciu so Západom na vlastných podmienkach.</p>\n<p>Tieto otázky sa zdali mať takmer okamžitý účinok na to, čo sa malo stať v nasledujúcich dvoch desaťročiach. 60. roky mali byť pre vzťahy medzi Čínou a USA prelomovým desaťročím. Počas rokovaní USA začali chápať, že Čína nie je normálnym typom sovietskeho proxy (ako to bolo v prípade stredoeurópskych krajín) a že je ochotná vytvoriť si vlastnú cestu v medzinárodných záležitostiach. Vďaka Varšavským rozhovorom začali USA tiež postupne a rozhodne sledovať myšlienky Deana Achesona, ktoré neskôr prepracovali a prispôsobili postavy ako Henry Kissinger, ktorý by postavil svoj prístup k Číne na základoch položených Varšavskými rozhovormi.</p>\n<p><strong>Čínsko-sovietsky rozkol</strong></p>\n<p>60. roky priniesli vývoj, ktorý sa stal jedným z motorov zmien v paradigme vzťahov medzi Čínou a USA: čínsko-sovietsky rozkol. Po Stalinovej smrti v roku 1953 sa Nikita Chruščov stal prvým tajomníkom Komunistickej strany ZSSR, takže de facto lídrom krajiny. Začal proces de-stalinizácie ZSSR a jeho stredoeurópskych a východoeurópskych spojencov, ktorý vyvrcholil jeho teraz slávnym, ale vtedy tajným prejavom z roku 1956 s názvom „O kultu osobnosti a jeho dôsledkoch“. Tento prejav, kritizujúci Stalinovu vládu a jeho metódy, bol veľkým šokom pre mnohých komunistických lídrov, vrátane Mao Ce-tunga.</p>\n<p>On vnímal Chruščovove myšlienky de-stalinizácie a osvieženia vzťahov so Západom ako <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">„revizionistické“ a nevyplývajúce z aplikácie pravého marxisticko-leninského ideológie.</a> <br />\nNapätie medzi Čínou a ZSSR bolo také vysoké, že na jednom z rokovaní údajne Čou En-laj nazval Chruščova, syna baníka, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">„zradcom svojej triedy“</a>. 60. roky, preto, boli scénou čínsko-sovietskeho rozkolu, kľúčového vývoja, ktorý neunikol pozornosti vo Washingtone. V súlade so starým príslovím „nepriateľ môjho nepriateľa je môj priateľ“, keď sa Čína stala nepriateľom ZSSR, náhle sa americkým politikom naskytol dar na striebornom podnose: šanca na vytvorenie strategického zblíženia s Čínou.</p>\n<p>Presne tu sa Varšavské rozhovory dostali do hry. Ostali jedným z najdôležitejších komunikačných kanálov medzi USA a Čínou v 60. rokoch. <br />\nRokovania pokračovali počas tohto obdobia, ale pokrok zostával pomerne pomalý, pretože obe strany zostali opatrné. V skutočnosti <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">niektoré zdroje</a> uvádzajú, že obe strany boli tak opatrné, že časti komunikácie počas rokovaní boli písané na papieri, namiesto toho, aby boli hovorené. To bolo preto, že obe strany sa báli povedať určité veci nahlas, pretože sa obávali, že ich počúvajú sovietske alebo poľské komunistické autority. Napriek tomu rokovania zostali miestom na výmenu sťažností a myšlienok, hoci s malým hmatateľným pokrokom v hlavných otázkach, ako je Taiwan. Avšak samotná existencia tohto komunikačného kanála pomohla predchádzať konfliktom a poskytla cenný základ pre budúce diplomatické prelomové udalosti, ktoré sa mali uskutočniť.</p>\n<p>Okrem čínsko-sovietskeho rozkolu boli 60. roky tiež scénou pre množstvo ďalších vývojov, ako je vojna vo Vietname, ktorá pohltila pozornosť amerických politikov, alebo kultúrna revolúcia, ktorú riadil Mao v Číne. Obe tieto udalosti sa v určitom okamihu začali stávať problematickými pre príslušné vlády a to ich prinútilo, nezávisle od seba, začať skúmať možnosť čínsko-amerického zblíženia.</p>\n<p><strong>Zblíženie</strong></p>\n<p>Keď sa 60. roky posúvali, USA aj Čína začali postupne hľadieť čoraz viac jeden na druhého. Ako uvádza Kissinger, počas jedného z Varšavských rozhovorov v marci 1966 americký zástupca na rokovaniach ponúkol Číne olivovú ratolesť tým, že uviedol, že „vláda Spojených štátov bola ochotná rozvíjať ďalšie vzťahy s Ľudovou republikou Čína.“ Kissinger dodáva, že to bol prvýkrát, čo americký úradník použil oficiálny post-1949 názov pre Čínu v akejkoľvek formálnej kapacite.</p>\n<p>Čoskoro nato, v roku 1969, Richard Nixon vyhral voľby, stal sa prezidentom Spojených štátov a spolu so svojím poradcom pre národnú bezpečnosť Henrym Kissingerom začal procesy vedúce k tomu, čo Kissinger nazýva „revolučným momentom v americkej zahraničnej politike“. Toto bolo Nixonovo oznámenie, že USA majú strategický záujem na prežití najväčšieho komunistického štátu na svete: Číny.</p>\n<p>To bol presne ten moment, v ktorom sa Varšavské rozhovory začali pomaly vytrácať, pretože by boli <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„príliš nízkoúrovňové na to, aby predstavili pohľad takej veľkosti“</a>. Od roku 1958 všetky <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 stretnutí</a> ponúkli rámec na preskúmanie možných prelomov vo vzťahoch medzi USA a Čínou. S prácou Nixona a Kissingera sa všetky snahy vynaložené na Varšavské rozhovory americkými a čínskymi diplomatmi konečne naplnili.</p>\n<p>Po roku 1969 sa vývoj vo vzťahoch medzi USA a Čínou menil ohromujúcim tempom. V roku 1971 mal Kissinger tajnú návštevu v Číne a v roku 1972, po všetkých týchto rokoch, sa Nixon konečne stretol s Maom a dohodol sa na spoločnom <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Šanghajskom komuniké“</a>. Hoci to bolo vtedy vnímané ako úspech, málo vedeli Nixon a Kissinger, že jedna veta z komuniké vytvorí problém, ktorý je viditeľný a hmatateľný nielen vo vzťahoch medzi USA a Čínou, ale aj v globálnych záležitostiach dnes. Táto veta je <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Spojené štáty uznávajú, že všetci Číňania na oboch stranách Taiwanského prielivu tvrdia, že existuje len jedna Čína a že Taiwan je súčasťou Číny.“</a> Táto myšlienka sa čoskoro stala známou ako „Politika jednej Číny“ a zvyšok je história.</p>\n<p><strong>Dedičstvo Varšavských rozhovorov</strong></p>\n<p>Počas všetkých prelomových udalostí medzi USA a Čínou opísaných v tomto článku a všetkých udalostí, ktoré prakticky formovali súčasný globálny status quo a tvar vzťahov medzi USA a Čínou, boli Varšavské rozhovory vždy v pozadí. Počas svojej existencie zostali rozhovory pomerne neviditeľné a v tieni, no ukázali sa ako nesmierne dôležité pre všetky vývojové kroky vedúce k zblíženiu medzi USA a Čínou.</p>\n<p>Varšavské rozhovory predstavujú zabudnutú kapitolu čínsko-amerických vzťahov, zatienenú dramatickými a prelomovými diplomatickými úspechmi začiatkom 70. rokov. Napriek tomu, bez týchto tichých snáh medzi americkými a čínskymi diplomatmi, ktoré sa uskutočnili v Myślewickom paláci v parku Łazienki vo Varšave, by k zblíženiu nikdy nemuselo dôjsť. Varšavské rozhovory boli tajné tiché šepoty, ktoré predchádzali hlasným oficiálnym krokom smerom k čínsko-americkej zmiereniu, ktoré by nakoniec preformovalo globálny poriadok.</p>\n<p>V súčasnosti, keď svet opäť svedčí o rastúcom napätí medzi USA a Čínou, zostáva dedičstvo Varšavských rozhovorov relevantné. Najdôležitejšou lekciou, ktorú by sa z týchto rozhovorov dalo naučiť, je, že diplomatické úsilie a dialóg, aj v tvárou v tvár zdánlivo neprekonateľným rozdielom, sú nevyhnutné a účinné na udržanie pokoja a stability. Dedičstvo Varšavských rozhovorov nám pripomína, že v kľúčových momentoch histórie je diplomacia, často kritizovaná za to, že je príliš pomalá, frustrujúca alebo dokonca irelevantná, absolútne nevyhnutná pri formovaní pokojného, prosperujúceho a prospešného priebehu globálnych a regionálnych udalostí a vývoja.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>absolvoval Univerzitu Slezska a Kolégium Európy v Natoline, Varšava. V súčasnosti pracuje ako akademický asistent v oblasti politológie a medzinárodných vzťahov na Kolégiu Európy v Natoline, kde skúma čínsku zahraničnú politiku, vzťahy EÚ-Čína a čínske a európske rozvojové iniciatívy. Najviac ho zaujíma úloha naratívov a vnímania v týchto oblastiach.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:47.967",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>V tieni napätia studenej vojny sa v rokoch 1958 až 1970 v Poľsku uskutočnili tajné diplomatické rozhovory medzi Spojenými štátmi a Čínskou ľudovou republikou. Tieto rozhovory, dnes do značnej miery zabudnuté, položili základy pre zmierenie, ktoré zmení smer globálnej politiky v 70. rokoch. </I>\r\n<br><br>\r\n50. roky boli nesmierne zložitým desaťročím pre globálnu geopolitiku. Mnohé africké a ázijské národy začali znovu získavať svoju nezávislosť, predefinujúc starý koloniálny svetový poriadok a tým oslabujúc minulé koloniálne superveľmoci, ako sú Spojené kráľovstvo alebo Francúzsko. Predovšetkým sa však objavoval nový svetový poriadok, dominovaný duopolom Spojených štátov a Sovietskeho zväzu a viditeľným rozdelením sféry vplyvu medzi nimi.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:47.968",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Zaboravljeni počeci američko-kineskih diplomatskih odnosa",
                key:"uid": string:"1ebc1ef6-6033-4e75-be97-351ddd5b95ab",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Dok su američki donosioci politika uglavnom bili usredotočeni na akcije SSSR-a, Sovjetski Savez nije bila jedina euroazijska zemlja koja se nalazila na njihovom radaru. Još dalje od SAD-a, još jedna nova sila počela je privlačiti pažnju američkih donosioca politika – Narodna Republika Kina (NRK). U svojim ranim godinama, NRK se smatrala misterijom za Zapad, a američki dužnosnici u Washingtonu nisu bili sigurni kako pristupiti ovoj novonastaloj komunističkoj državi koju je vodio Mao Zedong. Malo su znali da će diplomatski koraci prema NRK koje su namjeravali poduzeti preoblikovati globalni poredak, a njihovi će se učinci i danas osjećati 2024. godine.</p>\n<p><strong>Kontekst Hladnog rata</strong></p>\n<p>Nakon japanske kapitulacije 1945. godine, Kina je bila <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“ostavljena devastirana i podijeljena”</a> u neposrednim poslijeratnim godinama. Zemlja je postala pozornica sukoba između nacionalista i komunista, od kojih su se oboje nadali da će preuzeti vlast nad državom. U to vrijeme, američki donosioci politika i javnost uglavnom su suosjećali s kineskim nacionalistima, Kuomintangom (KMT), na čelu s Chiang Kai-shekom. S druge strane, Sovjetski Savez odlučio je “držati svoje opcije otvorenima” i službeno je priznao nacionalnu vladu Kine. U isto vrijeme, socijalistička država održavala je opskrbu oružjem komunističkoj partiji, koju je vodio Mao Zedong. Napetosti između nacionalista i komunista su rasle. Tako je SAD nastavio sa svojim diplomatskim naporima pomirenja, koje su prvo personificirali Patrick J. Hurley, američki ambasador u Kini, a kasnije i general George Marshall.</p>\n<p>Međutim, američka ideja o poticanju koalicije između kineskih nacionalista i komunista nije uspjela i izbio je građanski rat, s komunistima koji su izašli kao pobjednici na kopnu 1949. godine. Nacionalisti su potom bili prisiljeni povući se na otok Tajvan. Ovaj razvoj događaja postavio je pozornicu za ranu diplomaciju Hladnog rata, s tim da je SAD podržavao Republiku Kinu na Tajvanu, a Sovjetski Savez podržavao Narodnu Republiku Kinu na kopnu.</p>\n<p>Nakon ovog razvoja, kako Kissinger navodi u svojoj knjizi <em>O Kini</em>, SAD je ostao s <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“drugim mislima o svojoj pasivnosti kada se suočio s komunističkom pobjedom u kineskom građanskom ratu”</a>. Za američke donosioca politika, Kina je postala simbol mogućnosti širenja komunizma u Istočnoj i Jugoistočnoj Aziji. Kada je tragični Korejski rat započeo 1950. godine, američke i savezničke snage Ujedinjenih naroda fizički su ušle u rat na strani Južne Koreje i borile se za gotovo svaki centimetar korejskog tla, protiv komunističkih sjevernokorejskih trupa koje su podržavali NRK i SSSR. Ovim događajima prethodilo je osnivanje ANZUS (“Australija, Novi Zeland, Ugovor o sigurnosti Sjedinjenih Američkih Država”) 1951. i SEATO (“Organizacija za ugovor o jugoistočnoj Aziji”) 1954. Oba ugovora podržana od strane SAD-a stvorena su kako bi <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">sadržala širenje komunizma</a> u regiji, što je također bio cilj koji je službeno dijelio SAD prilikom invazije na Vijetnam 1965. Sve ove događaje činilo se kao lančana reakcija padajućih domino komada u obliku poraza američke vanjske politike, s prvim domino komadom u obliku Kine koja postaje komunistička 1949. godine.</p>\n<p>Međutim, u američkoj vladi bio je jedan čovjek koji je imao proročansku viziju odnosa SAD-a i Kine koja u to vrijeme nije bila dijeljena od strane nijednog od njegovih suvremenika. To je bio Dean Acheson, državni tajnik u Trumanovoj administraciji. Dok su svi njegovi kolege bili duboko uronjeni u ideološku borbu protiv Kine, 1950. godine, Acheson je <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulirao</a> da se odnosi s Kinom temelje na nacionalnim interesima i tvrdio da <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“integritet Kine predstavlja američki nacionalni interes bez obzira na unutarnju ideologiju Kine.”</a> Kako Kissinger navodi, ova stajališta ne bi dijelili nijedan drugi visoki američki dužnosnik sve do dolaska Richarda Nixona na vlast gotovo dva desetljeća kasnije.</p>\n<p><strong>Varšavski razgovori</strong></p>\n<p>Tijekom svog mandata, Acheson je uspio provući neke od svojih ideja, što se odrazilo u prvim značajnim, iako uglavnom zaboravljenim, diplomatskim razgovorima između SAD-a i Kine koji su započeli 1958. godine u Varšavi, Poljska. Ovi su se razgovori nastavili sve do 1970. godine, kratko prije službenog približavanja između SAD-a i Kine.</p>\n<p>Iako je velika većina ovih tajnih razgovora provedena u Varšavi, istina je da su započeli malo ranije, 1955. godine u Ženevi, ali su se pokazali problematičnima i neodlučnima. Kissinger piše da je jedini uspjeh ovih razgovora bio taj što su Kina i SAD dopustili građanima zarobljenim u svakoj zemlji zbog građanskog rata da se vrate kući. Zato su se ovi razgovori uglavnom pamtili po incidentu koji se dogodio između Johna Fostera Dullesa, državnog tajnika u administraciji Dwighta D. Eisenhowera, i Zhou Enlaija, prvog premijera i ministra vanjskih poslova Kine. 1955. godine, tijekom jednog od sastanaka u Ženevi, vjerojatno zbog svojih snažnih ideoloških uvjerenja i mišljenja o Kini, Dulles je odbio pružiti ruku Zhouu, što je dobro zapamćeno i spominjano čak i u razgovorima 1972. godine između Nixona i Zhoua. Budući da razgovori u Ženevi nisu donosili potrebne pomake, 1957. godine, SAD je poslao dužnosnika nižeg ranga (bez statusa ambasadora) da nastavi razgovore s kineskom stranom. To je postalo izgovor za obje strane da <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">obustave razgovore na devet mjeseci</a>.</p>\n<p>Stoga je najvažnije pitanje i dalje ležalo neriješeno na stolu: pitanje Tajvana i prva kriza u Tajvanskom tjesnacu koja se dogodila između 1954. i 1955. godine. Želeći spriječiti eskalaciju, obje strane su vrlo dobro znale da se razgovori moraju nastaviti. Nakon neuspjeha u Ženevi i zbog izbijanja druge krize u Tajvanskom tjesnacu 1958. godine, odlučeno je da će se diplomatski napori SAD-a i Kine nastaviti u Varšavi.</p>\n<p>Ali zašto Varšava i zašto Poljska? Razlog za to je prilično trivijalan. Poljska je bila jedna od rijetkih zemalja (osim svojih “saveznika” u komunističkom bloku) koja je priznala NRK 1949. godine i ugostila i američke i NRK ambasade i diplomate. Poljska je također sebi dala određenu diplomatsku vjerodostojnost kada je, na temelju Korejskog primirja koje je okončalo Korejski rat 1953. godine, pristupila <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Komisiji za nadzor neutralnih nacija</a>. Ovo je trebalo nadzirati i promatrati primirje na Korejskom poluotoku. Ovi su faktori potaknuli američke i kineske dužnosnike da odaberu Varšavu za nastavak svojih diplomatskih napora. Ovaj razvoj događaja sada je poznat kao Varšavski razgovori, koji su predstavljali ključni prvi korak u diplomatskim odnosima između SAD-a i Kine.</p>\n<p><strong>Pitanje Tajvana</strong></p>\n<p>Od samog početka, pitanje Tajvana dominiralo je Varšavskim razgovorima. Kao što je prethodno navedeno, glavni izgovor za sazivanje tih razgovora bila je druga kriza u Tajvanskom tjesnacu 1958. godine, tijekom koje je Kina granatirala otoke Quemoy (Kinmen) i Matsu, koji su bili pod kontrolom Tajvana. SAD je odgovorio slanjem 17. flote američke mornarice u to područje, povećavajući napetosti i dovodeći dvije sile na rub rata. Za Kinu, ponovna ujedinjenje s Tajvanom i <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“oslobađanje”</a> bili su nepregovarivi problemi, dok je SAD, što je ponovio John Foster Dulles, ostao predan obrani ovog otoka. Uzimajući u obzir snagu stajališta obje strane, otvoreni sukob bio bi vjerojatno neizbježan, što bi bilo štetno i za SAD i za Kinu u to vrijeme. To je upravo razlog zašto su odlučili ponovno sazvati diplomatske razgovore u Varšavi.</p>\n<p>Tijekom ovog razdoblja, Varšavski razgovori služili su kao ključni diplomatski kanal. Iako su se razgovori često zapeli oko pitanja Tajvana, pružili su način za SAD i Kinu da upravljaju svojim razlikama bez pribjegavanja vojnim sukobima. Obje strane su koristile razgovore kako bi slale signale jedna drugoj o svojim namjerama, testirajući vode za potencijalna područja kompromisa i čak suradnje. Za Kinu, razgovori su također pružili priliku da potvrdi svoju neovisnost od Sovjetskog Saveza, pokazujući da može voditi diplomaciju sa Zapadom na vlastitim uvjetima.</p>\n<p>Ova pitanja činila su se da su imala gotovo trenutni učinak na ono što se trebalo dogoditi u sljedećih dvadeset godina. 1960-e su trebale biti revolucionarna desetljeća za kinesko-američke odnose. Tijekom razgovora, SAD je počeo shvaćati da Kina nije normalna vrsta sovjetskog proksija (kao što je bio slučaj s zemljama Srednje Europe) i da je bila spremna oblikovati vlastiti put u međunarodnim poslovima. Zahvaljujući Varšavskim razgovorima, SAD je također počeo postupno i odlučno slijediti ideje Deana Achesona, koje su kasnije preoblikovali i prilagodili takvi likovi kao Henry Kissinger, koji će izgraditi svoj pristup prema Kini na temeljima postavljenim Varšavskim razgovorima.</p>\n<p><strong>Razdor između Kine i Sovjetskog Saveza</strong></p>\n<p>1960-e su donijele razvoj koji je postao jedan od motora promjena unutar paradigme kinesko-američkih odnosa: razdor između Kine i Sovjetskog Saveza. Nakon Staljinove smrti 1953. godine, Nikita Hruščov postao je prvi sekretar Komunističke partije SSSR-a, tako de facto vođa zemlje. Započeo je proces de-staljinizacije SSSR-a i njegovih saveznika u Srednjoj i Istočnoj Europi, koji je kulminirao njegovim sada poznatim, ali tada tajnim govorom iz 1956. godine pod naslovom “O kultu ličnosti i njegovim posljedicama”. Ovaj govor, koji kritizira Staljinovu vladavinu i njegove metode, bio je veliki šok za brojne komunističke vođe, uključujući Mao Zedonga.</p>\n<p>On je Hruščoveve ideje de-staljinizacije i osvježavanja odnosa sa Zapadom doživio kao <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revizionističke” i ne slijedeći primjenu prave marksističko-lenjinističke ideologije.</a> <br />\nNapetosti između Kine i SSSR-a bile su toliko visoke da je na jednom od sastanaka, Zhou Enlai navodno nazvao Hruščova, sina rudara, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“izdajnikom svoje klase”</a>. Stoga su 1960-e bile pozornica za razdor između Kine i Sovjetskog Saveza, ključni razvoj koji nije prošao nezapaženo u Washingtonu. U skladu sa starom izrekom “neprijatelj mog neprijatelja je moj prijatelj,” kada je Kina postala neprijatelj SSSR-a, iznenada su američki donosioci politika dobili poklon na srebrnom pladnju: priliku za uspostavljanje strateškog savezništva s Kinom.</p>\n<p>Ovdje su Varšavski razgovori došli do izražaja. Ostali su jedan od najvažnijih komunikacijskih kanala između SAD-a i Kine u 1960-im. <br />\nRazgovori su se nastavili tijekom ovog razdoblja, ali napredak je ostao prilično spor jer su obje strane ostale oprezne. U stvari, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">neki izvori</a> navode da su obje strane bile toliko oprezne da su dijelovi komunikacije tijekom sastanaka bili napisani na papiru, umjesto da su izgovoreni. To je bilo zato što su obje strane strahovale reći određene stvari naglas jer su se bojali da ih slušaju sovjetske ili poljske komunističke vlasti. Ipak, razgovori su ostali mjesto za razmjenu pritužbi i ideja, iako s malo opipljivog napretka o glavnim pitanjima poput Tajvana. Međutim, sama egzistencija ovog komunikacijskog kanala pomogla je spriječiti sukobe i pružila dragocinu osnovu za buduće diplomatske proboje koji su se trebali dogoditi.</p>\n<p>Osim razdora između Kine i Sovjetskog Saveza, 1960-e su također bile pozornica za brojne druge događaje, poput Vijetnamskog rata, koji je okupirao pažnju američkih donosioca politika, ili Kulturne revolucije, koju je vodio Mao u Kini. Oba ova razvoja u nekom su trenutku počela postajati problematična za odgovarajuće vlade i to ih je potaknulo, neovisno jedno od drugog, da počnu istraživati mogućnost kinesko-američkog približavanja.</p>\n<p><strong>Približavanje</strong></p>\n<p>Kako su 1960-e napredovale, i SAD i Kina počeli su postupno gledati jedni na druge. Kako Kissinger piše, tijekom jednog od Varšavskih razgovora u ožujku 1966. godine, američki predstavnik na razgovorima ponudio je maslinovu grančicu Kini izjavivši da “vlada Sjedinjenih Američkih Država želi razviti daljnje odnose s Narodnom Republikom Kinom.” Kissinger dodaje da je to bio prvi put da je američki dužnosnik koristio službeni post-1949 naziv za Kinu u bilo kojem formalnom svojstvu.</p>\n<p>Ubrzo nakon toga, 1969. godine, Richard Nixon pobijedio je na izborima, postao predsjednik Sjedinjenih Američkih Država i, zajedno sa svojim savjetnikom za nacionalnu sigurnost, Henryjem Kissingerom, započeo procese koji su doveli do onoga što Kissinger naziva “revolucionarnim trenutkom u američkoj vanjskoj politici”. Ovo je bio Nixonov najavu da SAD ima strateški interes u opstanku najveće komunističke države na svijetu: Kine.</p>\n<p>To je bio upravo trenutak u kojem su Varšavski razgovori počeli polako izblijedjeti jer bi bili <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“previše niskog nivoa da bi predstavili pogled takve magnitude”</a>. Od 1958. godine, svih <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 sastanaka</a> ponudilo je okvir za istraživanje mogućih proboja u odnosima između SAD-a i Kine. Uz rad Nixona i Kissinger, svi napori uloženi u Varšavske razgovore od strane američkih i kineskih diplomata konačno su došli do izražaja.</p>\n<p>Nakon 1969. godine, razvoj odnosa između SAD-a i Kine mijenjao se nevjerojatnom brzinom. 1971. godine, Kissinger je imao tajnu posjetu Kini, a 1972. godine, nakon svih ovih godina, Nixon se konačno sastao s Maom i pristao na zajednički <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Šangajski komunicé”</a>. Iako je tada bio percipiran kao uspjeh, malo su Nixon i Kissinger znali da će jedna rečenica iz komunicéa stvoriti pitanje koje je vidljivo i opipljivo ne samo u odnosima između SAD-a i Kine, već i u globalnim poslovima danas. Ova rečenica je <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Sjedinjene Američke Države priznaju da svi Kinezi s obje strane Tajvanskog tjesnaca tvrde da postoji samo jedna Kina i da je Tajvan dio Kine.”</a> Ova ideja ubrzo je postala poznata kao “Politika jedne Kine” i ostatak je povijest.</p>\n<p><strong>Nasljeđe Varšavskih razgovora</strong></p>\n<p>Tijekom svih revolucionarnih događaja između SAD-a i Kine opisanih u ovom članku, i svih događaja koji su praktički oblikovali sadašnji globalni status quo i oblik odnosa između SAD-a i Kine, Varšavski razgovori uvijek su bili u pozadini. Tijekom svog postojanja, razgovori su ostali prilično nevidljivi i u sjeni, ali su se pokazali iznimno važnima za sve događaje koji su doveli do približavanja između SAD-a i Kine.</p>\n<p>Varšavski razgovori predstavljaju zaboravljeno poglavlje kinesko-američkih odnosa, zasjenjeno dramatičnim i revolucionarnim diplomatskim probojem ranih 1970-ih. Ipak, bez ovih tihih napora između američkih i kineskih diplomata koji su se odvijali u palači Myślewicki u parku Łazienki u Varšavi, eventualno približavanje možda nikada ne bi došlo. Varšavski razgovori bili su tajni tihi šapti koji su prethodili glasnim službenim koracima poduzetim prema kinesko-američkoj pomirenju koja bi na kraju preoblikovala globalni poredak.</p>\n<p>Danas, dok svijet ponovno svjedoči rastućim napetostima između SAD-a i Kine, nasljeđe Varšavskih razgovora ostaje relevantno. Najvažnija lekcija koja se može naučiti iz ovih razgovora je da su diplomatski napori i dijalog, čak i suočeni s naizgled nepremostivim razlikama, bitni i učinkoviti za održavanje mira i stabilnosti. Nasljeđe Varšavskih razgovora podsjeća nas da u ključnim trenucima povijesti, diplomacija, često kritizirana zbog sporosti, frustrirajuće ili čak nebitne, apsolutno je neophodna u oblikovanju mirnog, prosperitetnog i korisnog tijeka globalnih i regionalnih događaja i razvoja.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>diplomirao je na Sveučilištu u Sileziji i na Europskom koledžu u Natolinu, Varšava. Trenutno radi kao akademski asistent na području političkih znanosti i međunarodnih odnosa na Europskom koledžu u Natolinu, gdje istražuje kinesku vanjsku politiku, odnose EU-Kina i kineske i europske razvojne inicijative. Najviše ga zanimaju uloga narativa i percepcija u ovim područjima.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.566",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>U sjeni napetosti Hladnog rata, tajni diplomatski razgovori održavali su se u Varšavi od 1958. do 1970. između Sjedinjenih Američkih Država i Narodne Republike Kine. Ovi razgovori, danas uglavnom zaboravljeni, postavili su temelje za pomirenje koje će promijeniti tijek globalne politike 1970-ih. </I>\r\n<br><br>\r\n1950-e bile su iznimno složena desetljeća za globalnu geopolitiku. Brojne afričke i azijske nacije počele su ponovno stjecati svoju neovisnost, redefinirajući stari kolonijalni svjetski poredak i tako oslabljujući bivše kolonijalne supersile, poput Ujedinjenog Kraljevstva ili Francuske. Iznad svega, međutim, novi svjetski poredak se pojavljivao, dominiran duopolom Sjedinjenih Američkih Država i Sovjetskog Saveza i vidljivom podjelom sfera utjecaja između njih.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.567",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"De vergeten beginjaren van de diplomatieke betrekkingen tussen de VS en China",
                key:"uid": string:"28e9a545-b5b8-4e79-b595-181074410fe5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Terwijl de Amerikaanse beleidsmakers zich voornamelijk richtten op de acties van de USSR, was de Sovjetunie niet het enige Euraziatische land dat op hun radar stond. Nog verder van de VS begon een andere opkomende macht de aandacht van de Amerikaanse beleidsmakers te trekken - de Volksrepubliek China (VRC). In de vroege jaren werd de VRC gezien als een mysterie voor het Westen, en Amerikaanse functionarissen in Washington waren onzeker over hoe ze deze nieuw gevormde communistische staat onder leiding van Mao Zedong moesten benaderen. Weinig wisten ze dat de diplomatieke stappen ten opzichte van de VRC die ze op het punt stonden te nemen de wereldorde zouden hervormen, en dat de effecten daarvan vandaag de dag in 2024 nog steeds voelbaar zouden zijn.</p>\n<p><strong>De context van de Koude Oorlog</strong></p>\n<p>Na de Japanse overgave in 1945 was China <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“verwoest en verdeeld”</a> in de onmiddellijke naoorlogse jaren. Het land werd een toneel van botsingen tussen nationalisten en communisten, die beiden streefden naar de macht over de staat. Op dat moment sympathiseerden de Amerikaanse beleidsmakers en het publiek grotendeels met de Chinese nationalisten, de Kuomintang (KMT), onder leiding van Chiang Kai-shek. Aan de andere kant besloot de Sovjetunie om “haar opties open te houden” en erkende officieel de nationalistische regering van China. Tegelijkertijd hield de socialistische staat wapens voor de communistische partij, geleid door Mao Zedong, aan. De spanningen tussen de nationalisten en communisten bleven groeien. Zo ging de VS verder met haar diplomatieke inspanningen van verzoening, eerst belichaamd door Patrick J. Hurley, de Amerikaanse ambassadeur in China, en later door generaal George Marshall.</p>\n<p>Echter, het Amerikaanse idee om een coalitie tussen Chinese nationalisten en communisten te bevorderen faalde en er brak een burgeroorlog uit, waarbij de communisten in 1949 op het vasteland als overwinnaars tevoorschijn kwamen. De nationalisten werden vervolgens gedwongen zich terug te trekken naar het eiland Taiwan. Deze ontwikkeling legde de basis voor de vroege Koude Oorlog diplomatie, waarbij de VS de Republiek China op Taiwan steunde en de Sovjetunie de Volksrepubliek China op het vasteland steunde.</p>\n<p>Na deze ontwikkeling, zoals Kissinger stelt in zijn boek <em>On China</em>, bleef de VS met <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“tweede gedachten over haar passiviteit toen geconfronteerd met de communistische overwinning in de Chinese burgeroorlog”</a>. Voor de Amerikaanse beleidsmakers werd China een symbool van de mogelijkheid van de verspreiding van het communisme in Oost- en Zuidoost-Azië. Toen de tragische Koreaanse Oorlog in 1950 begon, gingen de VS en de geallieerde troepen van de Verenigde Naties fysiek de oorlog in aan de zijde van Zuid-Korea en vochten ze voor bijna elk centimeter Koreaanse grond, tegen de communistische Noord-Koreaanse troepen die door de VRC en de USSR werden gesteund. Deze gebeurtenissen werden gevolgd door de oprichting van ANZUS (“Australia, New Zealand, United States Security Treaty”) in 1951 en SEATO (“Southeast Asia Treaty Organization”) in 1954. Beide door de VS gesteunde verdragen werden opgericht om <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">de verspreiding van het communisme</a> in de regio te beteugelen, wat ook een doel was dat officieel door de VS werd gedeeld bij de invasie van Vietnam in 1965. Al deze gebeurtenissen leken op een kettingreactie van vallende dominostenen in de vorm van de buitenlandse beleidsverliezen van de VS, waarbij het eerste dominosteen kwam in de vorm van China dat communistisch werd in 1949.</p>\n<p>Echter, binnen de Amerikaanse regering was er één man die een profetische visie had op de Amerikaanse-Chinese relaties die op dat moment niet door zijn tijdgenoten werd gedeeld. Dit was Dean Acheson, de minister van Buitenlandse Zaken in de administratie van Truman. Toen al zijn collega's diep betrokken waren in de ideologische strijd tegen China, stelde Acheson in 1950 <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">voor</a> om de relaties met China te baseren op nationale belangen en beweerde hij dat <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“de integriteit van China een Amerikaans nationaal belang was, ongeacht de binnenlandse ideologie van China.”</a> Zoals Kissinger stelt, zouden deze opvattingen niet door enige andere hoge Amerikaanse functionaris worden gedeeld totdat Richard Nixon bijna twee decennia later aan de macht kwam.</p>\n<p><strong>Warsaw talks</strong></p>\n<p>Tijdens zijn ambtstermijn slaagde Acheson erin enkele van zijn ideeën door te drukken, wat werd weerspiegeld in de eerste significante, zij het grotendeels vergeten, diplomatieke gesprekken tussen de VS en China die in 1958 in Warschau, Polen, begonnen. Deze werden voortgezet tot 1970, kort voor de officiële toenadering tussen de VS en China.</p>\n<p>Hoewel de overgrote meerderheid van deze geheime gesprekken in Warschau plaatsvond, is de waarheid dat ze iets eerder begonnen, in 1955 in Genève, maar problematisch en onbeslist bleken te zijn. Kissinger schrijft dat het enige succes van deze gesprekken was dat China en de VS burgers die door de burgeroorlog in elk land waren gevangen, toestonden om naar huis terug te keren. Daarom werden deze gesprekken voornamelijk herinnerd om het voorval dat plaatsvond tussen John Foster Dulles, de minister van Buitenlandse Zaken in de administratie van Dwight D. Eisenhower, en Zhou Enlai, de eerste premier en minister van Buitenlandse Zaken van China. In 1955, tijdens een van de vergaderingen in Genève, weigerde Dulles, waarschijnlijk vanwege zijn sterke ideologische overtuigingen en meningen over China, Zhou's hand te schudden, wat goed werd herinnerd en zelfs werd genoemd in de gesprekken van 1972 tussen Nixon en Zhou. Aangezien de Genève-gesprekken niet de broodnodige ontwikkelingen opleverden, stuurde de VS in 1957 een functionaris van lagere rang (zonder ambassadeursstatus) om de gesprekken met de Chinese zijde voort te zetten. Dit werd een voorwendsel voor beide zijden om <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">de gesprekken voor negen maanden op te schorten</a>.</p>\n<p>Daarom lag de belangrijkste kwestie nog steeds onopgelost op tafel: de kwestie van Taiwan en de Eerste Taiwanstraatcrisis die zich tussen 1954-55 voordeed. Beide zijden wisten heel goed dat om escalatie te voorkomen, de gesprekken hervat moesten worden. Na de mislukking in Genève en vanwege de uitbarsting van de Tweede Taiwanstraatcrisis in 1958, werd besloten dat de diplomatieke inspanningen van de VS en China in Warschau zouden worden voortgezet.</p>\n<p>Maar waarom Warschau en waarom Polen? De reden hiervoor is vrij triviaal. Polen was een van de weinige landen (naast zijn “bondgenoten” in het communistische blok) die de VRC in 1949 erkende en zowel Amerikaanse als VRC-ambassades en diplomaten huisvestte. Polen gaf zichzelf ook enige diplomatieke geloofwaardigheid toen het, op basis van de Koreaanse wapenstilstandsovereenkomst die de Koreaanse Oorlog in 1953 beëindigde, zich aansloot bij de <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutrale Naties Toezichtcommissie</a>. Dit was bedoeld om de wapenstilstand op het Koreaanse schiereiland te superviseren en te observeren. Dit waren de factoren die Amerikaanse en Chinese functionarissen ertoe brachten Warschau te kiezen voor de voortzetting van hun diplomatieke inspanningen. Deze ontwikkeling staat nu bekend als de Warschause Gesprekken, die de cruciale eerste stap vormden in de diplomatieke relaties tussen de VS en China.</p>\n<p><strong>De kwestie van Taiwan</strong></p>\n<p>Vanaf het begin domineerde de kwestie van Taiwan de Warschause Gesprekken. Zoals eerder vermeld, was het belangrijkste voorwendsel voor het bijeenroepen ervan de Tweede Taiwanstraatcrisis in 1958, tijdens welke China de eilanden Quemoy (Kinmen) en Matsu, die door Taiwan werden gecontroleerd, beschoot. De VS reageerde door de 17e Vloot van de Amerikaanse Marine naar het gebied te sturen, wat de spanningen verhoogde en de twee machten op de rand van oorlog bracht. Voor China waren hereniging met Taiwan en <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“het bevrijden ervan”</a> niet-onderhandelbare kwesties, terwijl de VS, wat door John Foster Dulles werd herhaald, zich bleef inzetten voor de verdediging van dit eiland. Gezien de sterkte van de standpunten van beide zijden zou een open conflict waarschijnlijk onvermijdelijk zijn geweest, wat nadelig zou zijn voor zowel de VS als China op dat moment. Dat is precies waarom ze besloten om de diplomatieke gesprekken in Warschau opnieuw bijeen te roepen.</p>\n<p>Gedurende deze periode dienden de Warschause Gesprekken als een cruciaal diplomatiek achterkanaal. Hoewel de gesprekken vaak stilvielen over de kwestie van Taiwan, boden ze een middel voor de VS en China om hun verschillen te beheren zonder toevlucht te nemen tot militaire conflicten. Beide zijden gebruikten de gesprekken om signalen naar elkaar te sturen over hun bedoelingen, de mogelijkheden voor compromissen en zelfs samenwerking te verkennen. Voor China boden de gesprekken ook een kans om zijn onafhankelijkheid van de Sovjetunie te bevestigen, en aan te tonen dat het in staat was om op eigen voorwaarden diplomatie met het Westen te voeren.</p>\n<p>Deze kwesties leken een bijna onmiddellijke invloed te hebben op wat er in de volgende twee decennia zou gebeuren. De jaren zestig zouden een baanbrekend decennium zijn voor de Sino-Amerikaanse relaties. Gedurende de gesprekken begon de VS te beseffen dat China geen normaal type Sovjet-proxy was (zoals het geval was met de Centraal-Europese landen), en dat het bereid was zijn eigen pad in de internationale betrekkingen te creëren. Dankzij de Warschause Gesprekken begon de VS ook geleidelijk en beslissend de ideeën van Dean Acheson na te streven, die later werden herzien en aangepast door figuren zoals Henry Kissinger, die zijn benadering van China zou baseren op de fundamenten gelegd door de Warschause Gesprekken.</p>\n<p><strong>De Sino-Sovjet splitsing</strong></p>\n<p>De jaren zestig brachten een ontwikkeling met zich mee die een van de motoren voor verandering binnen het paradigma van de Sino-Amerikaanse relaties werd: de Sino-Sovjet splitsing. Na de dood van Stalin in 1953 werd Nikita Chroesjtsjov de Eerste Secretaris van de Communistische Partij van de USSR, dus de facto de leider van het land. Hij begon het proces van de de-Stalinisatie van de USSR en zijn Centraal- en Oost-Europese bondgenoten, wat culmineerde in zijn nu beroemde, maar toen geheime toespraak in 1956 getiteld “Over de Cult van de Persoonlijkheid en de Gevolgen daarvan”. Deze toespraak, die het bewind van Stalin en zijn methoden bekritiseerde, was een grote schok voor talrijke communistische leiders, waaronder Mao Zedong.</p>\n<p>Hij beschouwde Chroesjtsjovs ideeën over de de-Stalinisatie en het verfrissen van de relaties met het Westen als <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionistisch” en niet in overeenstemming met de toepassing van ware marxistisch-leninistische ideologie.</a> <br />\nDe spanningen tussen China en de USSR waren zo hoog dat Zhou Enlai naar verluidt Chroesjtsjov, de zoon van een mijnwerker, in een van de vergaderingen een <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“verrader van zijn klasse”</a> noemde. De jaren zestig waren daarom het toneel voor de Sino-Sovjet splitsing, een cruciale ontwikkeling die in Washington niet onopgemerkt bleef. In overeenstemming met het oude gezegde “de vijand van mijn vijand is mijn vriend,” toen China een vijand van de USSR werd, werd de Amerikaanse beleidsmakers plotseling een cadeau op een zilveren schaal gepresenteerd: de kans om een strategische alliantie met China te vestigen.</p>\n<p>Dit is precies waar de Warschause Gesprekken in beeld kwamen. Ze bleven een van de belangrijkste communicatiekanalen tussen de VS en China in de jaren zestig. <br />\nDe gesprekken gingen gedurende deze periode door, maar de vooruitgang bleef vrij traag, aangezien beide zijden voorzichtig bleven. In feite <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">stellen sommige bronnen</a> dat beide zijden zo voorzichtig waren dat delen van de communicatie tijdens de vergaderingen op papier werden geschreven, in plaats van gesproken. Dit kwam omdat beide zijden bang waren om bepaalde dingen hardop te zeggen, omdat ze vreesden dat ze door de Sovjet- of Poolse communistische autoriteiten werden afgeluisterd. Desondanks bleven de gesprekken een gelegenheid voor de uitwisseling van klachten en ideeën, zij het met weinig tastbare vooruitgang op belangrijke kwesties zoals Taiwan. De loutere aanwezigheid van dit communicatiekanaal hielp echter om conflicten te voorkomen en bood een waardevolle basis voor toekomstige diplomatieke doorbraken die op het punt stonden plaats te vinden.</p>\n<p>Naast de Sino-Sovjet splitsing waren de jaren zestig ook het toneel voor talrijke andere ontwikkelingen, zoals de Vietnamoorlog, die de aandacht van de Amerikaanse beleidsmakers opslokte, of de Culturele Revolutie, geleid door Mao in China. Beide van deze ontwikkelingen begonnen op een gegeven moment problematisch te worden voor de respectieve regeringen en dit duwde hen, onafhankelijk van elkaar, om de mogelijkheid van een Sino-Amerikaanse toenadering te verkennen.</p>\n<p><strong>Toenadering</strong></p>\n<p>Naarmate de jaren zestig vorderden, begonnen zowel de VS als China geleidelijk steeds meer naar elkaar te kijken. Zoals Kissinger schrijft, bood de Amerikaanse vertegenwoordiger tijdens een van de Warschause Gesprekken in maart 1966 een olijftak aan China aan door te stellen dat “de Amerikaanse regering bereid was verdere relaties met de Volksrepubliek China te ontwikkelen.” Kissinger voegt eraan toe dat het de eerste keer was dat een Amerikaanse functionaris de officiële post-1949 benaming voor China in enige formele hoedanigheid gebruikte.</p>\n<pKort daarna, in 1969, won Richard Nixon de verkiezingen, werd de president van de Verenigde Staten en begon, samen met zijn nationale veiligheidsadviseur, Henry Kissinger, processen die leidden tot wat Kissinger een “revolutionair moment in het Amerikaanse buitenlands beleid” noemt. Dit was Nixons aankondiging dat de VS een strategisch belang had bij het voortbestaan van de grootste communistische staat ter wereld: China.</p>\n<p>Dat was precies het moment waarop de Warschause Gesprekken langzaam begonnen te vervagen, aangezien ze <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“te laag niveau waren om een visie van dergelijke omvang te presenteren”</a>. Sinds 1958 hebben alle <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 vergaderingen</a> een kader geboden voor het verkennen van mogelijke doorbraken in de Amerikaanse-Chinese relaties. Met het werk van Nixon en Kissinger kwamen alle inspanningen die door zowel Amerikaanse als Chinese diplomaten in de Warschause Gesprekken waren gestoken eindelijk tot bloei.</p>\n<p>Na 1969 veranderden de ontwikkelingen in de relaties tussen de VS en China in een overweldigend tempo. In 1971 had Kissinger een geheime bezoek aan China en in 1972, na al deze jaren, ontmoette Nixon eindelijk Mao en stemde in met de gezamenlijke <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Shanghai Communiqué”</a>. Hoewel het toen als een succes werd gezien, wisten Nixon en Kissinger niet dat één zin uit het communiqué een probleem zou creëren dat zichtbaar en tastbaar is, niet alleen in de Amerikaanse-Chinese relaties, maar ook in de wereldzaken van vandaag. Deze zin is <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“de Verenigde Staten erkennen dat alle Chinezen aan beide zijden van de Taiwanstraat beweren dat er maar één China is en dat Taiwan een deel van China is.”</a> Dit idee werd al snel bekend als het “One China Policy” en de rest is geschiedenis.</p>\n<p><strong>De erfenis van de Warschause Gesprekken</strong></p>\n<p>Gedurende alle baanbrekende ontwikkelingen tussen de VS en China die in dit artikel zijn beschreven, en alle gebeurtenissen die praktisch de huidige wereldstatus quo en de vorm van de Amerikaanse-Chinese relaties hebben gesmeed, waren de Warschause Gesprekken altijd op de achtergrond. Gedurende hun bestaan bleven de gesprekken vrij onopgemerkt en in de schaduw, maar bleken immens belangrijk voor alle ontwikkelingen die leidden tot de toenadering tussen de VS en China.</p>\n<p>De Warschause Gesprekken vertegenwoordigen een vergeten hoofdstuk van de Sino-Amerikaanse relaties, overschaduwd door de dramatische en baanbrekende diplomatieke doorbraken van het begin van de jaren zeventig. Toch, zonder deze stille inspanningen tussen Amerikaanse en Chinese diplomaten die plaatsvonden in het Myślewicki-paleis in het Łazienki-park in Warschau, zou de uiteindelijke toenadering misschien nooit hebben plaatsgevonden. De Warschause Gesprekken waren de geheime stille fluisteringen die de luide officiële stappen voorafgingen die werden gezet richting de Sino-Amerikaanse verzoening die uiteindelijk de wereldorde zou hervormen.</p>\n<p>Tegenwoordig, nu de wereld opnieuw stijgende spanningen tussen de VS en China waarneemt, blijft de erfenis van de Warschause Gesprekken relevant. De belangrijkste les die uit deze gesprekken kan worden geleerd, is dat diplomatieke inspanningen en dialoog, zelfs in het aangezicht van schijnbaar onoverkomelijke verschillen, essentieel en effectief zijn voor het handhaven van vrede en stabiliteit. De erfenis van de Warschause Gesprekken herinnert ons eraan dat in cruciale momenten van de geschiedenis, diplomatie, vaak bekritiseerd omdat ze te traag, frustrerend of zelfs irrelevant is, absoluut onmisbaar is in het vormgeven van de vreedzame, welvarende en voordelige koers van wereld- en regionale gebeurtenissen en ontwikkelingen.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>afgestudeerd aan de Universiteit van Silezië en het College van Europa in Natolin, Warschau. Momenteel werkt hij als academisch assistent in de politieke wetenschappen en internationale betrekkingen aan het College van Europa in Natolin, waar hij onderzoek doet naar het Chinese buitenlands beleid, de EU-China-relaties en Chinese en Europese ontwikkelingsinitiatieven. Hij is vooral geïnteresseerd in de rol van verhalen en percepties in deze gebieden.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.586",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>In de schaduw van de spanningen tijdens de Koude Oorlog vonden van 1958 tot 1970 in Warschau geheime diplomatieke gesprekken plaats tussen de Verenigde Staten en de Volksrepubliek China. Deze gesprekken, die vandaag de dag grotendeels vergeten zijn, legden de basis voor een toenadering die de loop van de wereldpolitiek in de jaren '70 zou veranderen.</I> \n<br><br>\nDe jaren '50 waren een immens complexe periode voor de wereldgeopolitiek. Talrijke Afrikaanse en Aziatische landen begonnen hun onafhankelijkheid terug te winnen, waardoor de oude koloniale wereldorde werd herdefinieerd en daarmee de vroegere koloniale supermachten, zoals het Verenigd Koninkrijk of Frankrijk, verzwakt werden. Bovenal echter, kwam de nieuwe wereldorde op, gedomineerd door het duopolie van de Verenigde Staten en de Sovjetunie en een zichtbare verdeling van invloedsferen tussen hen.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.587",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Забытые начала дипломатических отношений между США и Китаем",
                key:"uid": string:"3c973ddf-e98f-4770-9ffb-3848efeae529",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.851",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Забравените начала на дипломатическите отношения между САЩ и Китай",
                key:"uid": string:"5a20cfd6-7b53-45df-beef-5f1d537ea019",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Докато американските политици бяха основно фокусирани върху действията на СССР, Съветският съюз не беше единствената евразийска страна, която беше на техния радар. Още по-далеч от САЩ, друга нововъзникваща сила започна да привлича вниманието на американските политици – Народната република Китай (НРК). В ранните си години НРК беше възприемана като мистерия за Запада, а американските служители във Вашингтон не бяха сигурни как да подхождат към тази новосформирана комунистическа държава, ръководена от Мао Цзедун. Малко знаеха, че дипломатическите стъпки спрямо НРК, които бяха на път да предприемат, щяха да променят глобалния ред, а ефектите им все още щяха да се усещат днес през 2024 година.</p>\n<p><strong>Контекст на Студената война</strong></p>\n<p>След японската капитулация през 1945 г., Китай беше <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“оставен опустошен и разделен”</a> в непосредствените следвоенни години. Страната стана театър на сблъсъци между националисти и комунисти, и двете от които се стремят да завладеят властта над държавата. По това време американските политици и обществеността до голяма степен симпатизираха на китайските националисти, Гоминдан (КМТ), ръководени от Чан Кайши. От друга страна, Съветският съюз реши да “задържи опциите си отворени” и официално призна националистическото правителство на Китай. В същото време социалистическата държава поддържаше доставки на оръжия за комунистическата партия, ръководена от Мао Цзедун. Напрежението между националистите и комунистите продължаваше да нараства. Така САЩ продължиха с дипломатическите си усилия за помирение, олицетворени първо от Патрик Дж. Хърли, американския посланик в Китай, а по-късно от генерал Джордж Маршал.</p>\n<p>Въпреки това, американската идея за насърчаване на коалиция между китайските националисти и комунисти се провали и избухна гражданска война, в която комунистите излязоха победители на континента през 1949 г. Националистите бяха принудени да се оттеглят на остров Тайван. Това развитие постави основите на ранната дипломация на Студената война, с подкрепата на САЩ за Република Китай на Тайван и подкрепата на Съветския съюз за Народната република Китай на континента.</p>\n<p>След това развитие, както посочва Кисинджър в книгата си <em>За Китай</em>, САЩ останаха с <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“вторични мисли относно своята пасивност, когато се сблъскват с комунистическата победа в китайската гражданска война”</a>. За американските политици, Китай стана символ на възможността за разпространение на комунизма в Източна и Югоизточна Азия. Когато трагичната Корейска война започна през 1950 г., САЩ и съюзническите войски на ООН физически влязоха във войната на страната на Южна Корея и се бориха за почти всеки сантиметър корейска земя, срещу комунистическите севернокорейски войски, подкрепяни от НРК и СССР. Тези събития бяха последвани от създаването на ANZUS (“Договор за сигурност между Австралия, Нова Зеландия и Съединените щати”) през 1951 г. и SEATO (“Организация на договора за Югоизточна Азия”) през 1954 г. И двата договора, подкрепяни от САЩ, бяха създадени с цел <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">да се ограничи разпространението на комунизма</a> в региона, което също беше цел, официално споделена от САЩ при нахлуването във Виетнам през 1965 г. Всички тези събития изглеждаха подобни на верижна реакция от падащи домино парчета под формата на провали в американската външна политика, като първото домино парче дойде под формата на Китай, станал комунистически през 1949 г.</p>\n<p>Въпреки това, в американското правителство имаше един човек, който имаше пророческа визия за отношенията между САЩ и Китай, която по това време не беше споделена от никой от неговите съвременници. Това беше Дийн Ачесън, държавният секретар в администрацията на Труман. Докато всички негови колеги бяха дълбоко потопени в идеологическата борба срещу Китай, през 1950 г. Ачесън <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">постулира</a> основаването на отношенията с Китай на национални интереси и заяви, че <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“интегритетът на Китай беше американски национален интерес, независимо от вътрешната идеология на Китай.”</a> Както посочва Кисинджър, тези възгледи нямаше да бъдат споделени от никой друг високопоставен американски служител, докато Ричард Никсън не дойде на власт почти две десетилетия по-късно.</p>\n<p><strong>Разговорите във Варшава</strong></p>\n<p>По време на мандата си, Ачесън успя да прокара някои от идеите си, което се отрази в първите значителни, макар и до голяма степен забравени, дипломатически разговори между САЩ и Китай, които започнаха през 1958 г. във Варшава, Полша. Те продължиха до 1970 г., малко преди официалното сближаване между САЩ и Китай.</p>\n<p>Въпреки че огромното мнозинство от тези тайни разговори се проведоха във Варшава, истината е, че те започнаха малко по-рано, през 1955 г. в Женева, но се оказаха проблематични и неубедителни. Кисинджър пише, че единственият успех на тези разговори беше, че Китай и САЩ позволиха на гражданите, trapped in each country by the civil war to return home. That is why these talks were mainly remembered for the incident that occurred between John Foster Dulles, the Secretary of State in Dwight D. Eisenhower’s administration, and Zhou Enlai, the first Premier and Minister of Foreign Affairs of China. In 1955, during one of the meetings in Geneva, probably due to his strong ideological beliefs and opinions regarding China, Dulles refused to shake Zhou’s hand, which was well-remembered and mentioned even in the 1972 talks between Nixon and Zhou. Since the Geneva talks were not bringing any much-needed developments, in 1957, the US sent an official of lower rank (without ambassadorial status) to continue talks with the Chinese side. This became a pretext for both sides to <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspend the talks for nine months</a>.</p>\n<p>Следователно, най-важният въпрос все още оставаше нерешен на масата: въпросът за Тайван и Първата криза в Тайванския проток, която се случи между 1954-55 г. Искайки да предотвратят ескалация, и двете страни знаеха много добре, че разговорите трябва да бъдат възобновени. След провала в Женева и поради избухването на Втората криза в Тайванския проток през 1958 г., беше решено, че дипломатическите усилия на САЩ и Китай ще продължат във Варшава.</p>\n<p>Но защо Варшава и защо Полша? Причината за това е доста тривиална. Полша беше една от малкото страни (освен нейните “съюзници” в комунистическия блок), които признаха НРК през 1949 г. и домакинстваха както на американски, така и на китайски посолства и дипломати. Полша също си придаде известна дипломатическа достоверност, когато, на основата на Корейското примирие, което приключи Корейската война през 1953 г., се присъедини към <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Комисията за наблюдение на неутралните нации</a>. Това беше предназначено да наблюдава и наблюдава примирието на Корейския полуостров. Тези фактори подтикнаха американските и китайските служители да изберат Варшава за продължаване на дипломатическите си усилия. Това развитие сега е известно като Разговорите във Варшава, които представляваха решаваща първа стъпка в дипломатическите отношения между САЩ и Китай.</p>\n<p><strong>Въпросът за Тайван</strong></p>\n<p>От самото начало, въпросът за Тайван доминираше в Разговорите във Варшава. Както беше посочено по-рано, основният предлог за свикването им беше Втората криза в Тайванския проток през 1958 г., по време на която Китай обстрелваше островите Куеймо (Кинмен) и Мацу, които бяха контролирани от Тайван. САЩ отговориха, като изпратиха 17-ти флот на ВМС на САЩ в района, повишавайки напрежението и довеждайки двете сили до ръба на войната. За Китай, повторното обединение с Тайван и <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“освобождаването му”</a> бяха неотменими въпроси, докато САЩ, което беше повторено от Джон Фостър Дълес, останаха ангажирани за защитата на този остров. Взимайки предвид силата на позициите на двете страни, открит конфликт вероятно щеше да бъде неизбежен, което щеше да бъде вредно и за САЩ, и за Китай по това време. Именно затова те решиха да възобновят дипломатическите разговори във Варшава.</p>\n<p>През този период Разговорите във Варшава служиха като важен дипломатически канал. Въпреки че разговорите често спираха по въпроса за Тайван, те предоставяха средство за САЩ и Китай да управляват различията си, без да прибягват до военен конфликт. И двете страни използваха разговорите, за да изпращат сигнали помежду си относно намеренията си, тествайки водите за потенциални области на компромис и дори сътрудничество. За Китай разговорите също предоставиха възможност да утвърди независимостта си от Съветския съюз, демонстрирайки, че може да води дипломация със Запада на собствените си условия.</p>\n<p>Тези въпроси изглеждаха, че имат почти незабавен ефект върху това, което щеше да се случи в следващите две десетилетия. 1960-те години трябваше да бъдат пробивна десетилетие за китайско-американските отношения. През цялото време на разговорите, САЩ започнаха да осъзнават, че Китай не е нормален тип съветски прокси (както беше случаят с централноевропейските страни) и че е готов да изработи собствен път в международните отношения. Благодарение на Разговорите във Варшава, САЩ започнаха също така по-постепенно и решително да преследват идеите на Дийн Ачесън, които по-късно бяха преработени и коригирани от фигури като Хенри Кисинджър, който щеше да изгради своя подход към Китай на основите, положени от Разговорите във Варшава.</p>\n<p><strong>Разделението между Китай и СССР</strong></p>\n<p>1960-те години донесоха развитие, което стана един от двигателите за промяна в парадигмата на китайско-американските отношения: разделението между Китай и СССР. След смъртта на Сталин през 1953 г., Никита Хрушчов стана първи секретар на Коммунистическата партия на СССР, така че де факто лидер на страната. Той започна процеса на десталинизация на СССР и неговите съюзници в Централна и Източна Европа, който кулминира в неговата сега известна, но тогава тайна реч от 1956 г. с заглавие “За култа на личността и неговите последици”. Тази реч, критикуваща управлението на Сталин и неговите методи, беше голям шок за многобройни комунистически лидери, включително Мао Цзедун.</p>\n<p>Той възприемаше идеите на Хрушчов за десталинизация и освежаване на отношенията със Запада като <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“ревизионистки” и не следващи прилагането на истинската марксистко-ленинистка идеология.</a> <br />\nНапрежението между Китай и СССР беше толкова високо, че на една от срещите, Чжоу Енлай уж нарекъл Хрушчов, син на миньор, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“предател на своя клас”</a>. 1960-те години, следователно, бяха сцената за разделението между Китай и СССР, ключово развитие, което не остана незабелязано във Вашингтон. В съответствие с старата поговорка “врагът на моя враг е мой приятел”, когато Китай стана враг на СССР, изведнъж американските политици бяха представени с подарък на сребърен поднос: шанс да установят стратегическо сътрудничество с Китай.</p>\n<p>Тук именно Разговорите във Варшава влязоха в игра. Те останаха един от най-важните канали за комуникация между САЩ и Китай през 1960-те години. <br />\nРазговорите продължиха през този период, но напредъкът остана доста бавен, тъй като и двете страни останаха предпазливи. Всъщност, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">някои източници</a> твърдят, че и двете страни бяха толкова предпазливи, че части от комуникацията по време на срещите бяха написани на хартия, вместо да бъдат произнесени. Това беше, защото и двете страни се страхуваха да кажат определени неща на глас, тъй като се страхуваха да не бъдат слушани от съветските или полските комунистически власти. Въпреки това, разговорите останаха място за обмен на оплаквания и идеи, макар и с малко осезаем напредък по основни въпроси като Тайван. Въпреки това, самото съществуване на този комуникационен канал помогна да се предотвратят конфликти и предостави ценна основа за бъдещи дипломатически пробиви, които щяха да се случат.</p>\n<p>Освен разделението между Китай и СССР, 1960-те години бяха и сцена за многобройни други развития, като Виетнамската война, която погълна вниманието на американските политици, или Културната революция, ръководена от Мао в Китай. И двете от тези развития в някакъв момент започнаха да бъдат проблематични за съответните правителства и това ги подтикна, независимо един от друг, да започнат да изследват възможността за сближаване между Китай и Америка.</p>\n<p><strong>Сближаване</strong></p>\n<p>С напредването на 1960-те години, както САЩ, така и Китай започнаха постепенно да се насочват все повече един към друг. Както пише Кисинджър, по време на един от разговорите във Варшава през март 1966 г., американският представител на разговорите предложи маслинова клонка на Китай, като заяви, че “правителството на Съединените щати е готово да развие допълнителни отношения с Народната република Китай.” Кисинджър добавя, че това беше първият път, когато американски служител използва официалното наименование на Китай след 1949 г. в каквато и да е формална способност.</p>\n<p>Скоро след това, през 1969 г., Ричард Никсън спечели изборите, стана президент на Съединените щати и, заедно с националния си съветник по сигурността, Хенри Кисинджър, започна процеси, водещи до това, което Кисинджър нарича “революционен момент в американската външна политика”. Това беше обявлението на Никсън, че САЩ имат стратегически интерес в оцеляването на най-голямата комунистическа държава на земята: Китай.</p>\n<p>Точно в този момент Разговорите във Варшава започнаха да избледняват, тъй като те щяха да бъдат <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“твърде ниско ниво, за да представят гледна точка от такова значение”</a>. От 1958 г. всички <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 срещи</a> предложиха рамка за изследване на възможни пробиви в отношенията между САЩ и Китай. С работата на Никсън и Кисинджър, всички усилия, вложени в Разговорите във Варшава от американските и китайските дипломати, най-накрая се увенчаха с успех.</p>\n<p>След 1969 г. развитието в отношенията между САЩ и Китай се променяше с поразителна скорост. През 1971 г. Кисинджър направи тайно посещение в Китай, а през 1972 г., след всичките тези години, Никсън най-накрая се срещна с Мао и се съгласи на съвместното <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Шанхайско комюнике”</a>. Въпреки че тогава беше възприето като успех, малко знаеха Никсън и Кисинджър, но едно изречение от комюникето щеше да създаде проблем, който е видим и осезаем не само в отношенията между САЩ и Китай, но и в глобалните дела днес. Това изречение е <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Съединените щати признават, че всички китайци от двете страни на Тайванския проток поддържат, че има само един Китай и че Тайван е част от Китай.”</a> Тази идея скоро стана известна като “Политиката за един Китай” и останалото е история.</p>\n<p><strong>Наследството на Разговорите във Варшава</strong></p>\n<p>През всичките пробивни развития между САЩ и Китай, описани в тази статия, и всички събития, които практически формираха настоящия глобален статус кво и формата на отношенията между САЩ и Китай, Разговорите във Варшава винаги бяха на заден план. През цялото време на съществуването си, разговорите останаха доста незабелязани и в сенките, но се оказаха изключително важни за всички развития, водещи до сближаването между САЩ и Китай.</p>\n<p>Разговорите във Варшава представляват забравена глава от китайско-американските отношения, засенчена от драматичните и пробивни дипломатически успехи в началото на 1970-те години. Въпреки това, без тези тихи усилия между американските и китайските дипломати, които се проведоха в двореца Мишлевицки в парка Лазенки във Варшава, евентуалното сближаване може никога да не се е случило. Разговорите във Варшава бяха тайните тихи шепоти, които предшестваха шумните официални стъпки, предприети към китайско-американското помирение, които в крайна сметка щяха да променят глобалния ред.</p>\n<p>В наши дни, когато светът отново е свидетел на нарастващи напрежения между САЩ и Китай, наследството на Разговорите във Варшава остава актуално. Най-важният урок, който може да бъде научен от тези разговори, е, че дипломатическите усилия и диалогът, дори в лицето на привидно непреодолими различия, са съществени и ефективни за поддържане на мира и стабилността. Наследството на Разговорите във Варшава ни напомня, че в решаващи моменти от историята, дипломацията, често критикувана за бавността си, разочароваща или дори неуместна, е абсолютно незаменима за оформянето на мирния, проспериращ и полезен курс на глобалните и регионалните събития и развития.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Конрад Шатерс </strong>завършил е Университета на Силезия и Колежа на Европа в Натолин, Варшава. В момента работи като академичен асистент по политически науки и международни отношения в Колежа на Европа в Натолин, където изследва китайската външна политика, отношенията между ЕС и Китай и китайските и европейските инициативи за развитие. Той е най-вече заинтересован от ролята на наративите и възприятията в тези области.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.666",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>В сянката на напрежението по време на Студената война, тайни дипломатически разговори се проведоха във Варшава от 1958 до 1970 година между Съединените щати и Народната република Китай. Тези разговори, днес до голяма степен забравени, положиха основите на сближаване, което щеше да промени хода на глобалната политика през 70-те години на миналия век.</I> \r\n<br><br>\r\n1950-те години бяха изключително сложен десетилетие за глобалната геополитика. Множество африкански и азиатски нации започнаха да възстановяват независимостта си, преначертавайки стария колониален световен ред и по този начин отслабвайки миналите колониални суперсили, като Обединеното кралство или Франция. Най-вече обаче, новият световен ред започваше да се оформя, доминиран от дуполярността на Съединените щати и Съветския съюз и видимо разделение на сфери на влияние между тях.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.668",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Zapomenuté začátky diplomatických vztahů mezi USA a Čínou",
                key:"uid": string:"5c1086a5-5115-460e-9cd6-40314f1469cb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Zatímco se američtí politici většinou soustředili na činy SSSR, Sovětský svaz nebyl jedinou euroasijskou zemí, která byla na jejich radaru. Ještě dál od USA začala další vycházející mocnost přitahovat pozornost amerických politiků – Čínská lidová republika (ČLR). V prvních letech byla ČLR vnímána jako záhada pro Západ a američtí úředníci ve Washingtonu si nebyli jisti, jak přistupovat k tomuto nově vzniklému komunistickému státu vedenému Mao Ce-tungem. Netušili, že diplomatické kroky vůči ČLR, které se chystali učinit, přetvoří globální pořádek a jejich důsledky budou cítit ještě dnes v roce 2024.</p>\n<p><strong>Kontext studené války</strong></p>\n<p>Po japonské kapitulaci v roce 1945 byla Čína <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„zanechána zdevastovaná a rozdělená“</a> v bezprostředních poválečných letech. Země se stala scénou střetů mezi nacionalisty a komunisty, z nichž oba usilovali o uchopení moci nad státem. V té době většina amerických politiků a veřejnost sympatizovala s čínskými nacionalisty, Kuomintangem (KMT), vedeným Čankajškem. Na druhé straně se Sovětský svaz rozhodl „udržet si otevřené možnosti“ a oficiálně uznal nacionalistickou vládu Číny. Zároveň socialistický stát udržoval dodávky zbraní komunistické straně vedené Mao Ce-tungem. Napětí mezi nacionalisty a komunisty stále rostlo. USA tedy pokračovaly ve svých diplomatických snahách o smíření, které zpočátku personifikoval Patrick J. Hurley, americký velvyslanec v Číně, a později generál George Marshall.</p>\n<p>Americká myšlenka vyzvat k vytvoření koalice mezi čínskými nacionalisty a komunisty však selhala a vypukla občanská válka, v níž komunisté v pevninské Číně zvítězili v roce 1949. Nacionalisté byli následně nuceni ustoupit na ostrov Tchaj-wan. Tento vývoj nastavil scénu pro ranou diplomacii studené války, kdy USA podporovaly Čínskou republiku na Tchaj-wanu a Sovětský svaz podporoval Čínskou lidovou republiku na pevninské Číně.</p>\n<p>Po tomto vývoji, jak uvádí Kissinger ve své knize <em>O Číně</em>, zůstaly USA s <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„druhou myšlenkou o své pasivitě, když čelily komunistickému vítězství v čínské občanské válce“</a>. Pro americké politiky se Čína stala symbolem možnosti šíření komunismu ve východní a jihovýchodní Asii. Když v roce 1950 začala tragická korejská válka, americké a spojenecké jednotky OSN fyzicky vstoupily do války na straně Jižní Koreje a bojovaly o téměř každý centimetr korejské půdy proti komunistickým severokorejským jednotkám podporovaným ČLR a SSSR. Těmto událostem předcházelo založení ANZUS („Bezpečnostní smlouva Austrálie, Nového Zélandu a Spojených států“) v roce 1951 a SEATO („Organizace smlouvy o jihovýchodní Asii“) v roce 1954. Obě smlouvy podporované USA byly vytvořeny za účelem <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">zadržení šíření komunismu</a> v regionu, což bylo také oficiálně sdíleným cílem USA při invazi do Vietnamu v roce 1965. Všechny tyto události se zdály být podobné řetězové reakci padajících domina v podobě porážek americké zahraniční politiky, přičemž první domino přišlo v podobě Číny, která se stala komunistickou v roce 1949.</p>\n<p>V americké vládě však byl jeden muž, který měl prorockou vizi vztahů mezi USA a Čínou, kterou v té době nesdílel žádný z jeho současníků. Tímto mužem byl Dean Acheson, ministr zahraničí v Trumanově administrativě. Když byli všichni jeho kolegové hluboce ponořeni do ideologického boje proti Číně, v roce 1950 Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postuloval</a> zakotvení vztahů s Čínou na národních zájmech a prohlásil, že <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„integrita Číny byla americkým národním zájmem bez ohledu na domácí ideologii Číny.“</a> Jak uvádí Kissinger, tyto názory nebyly sdíleny žádným jiným vysokým americkým úředníkem až do doby, kdy Richard Nixon přišel k moci téměř o dvě desetiletí později.</p>\n<p><strong>Warsaw Talks</strong></p>\n<p>Během svého působení v úřadu se Achesonovi podařilo prosadit některé své myšlenky, což se odrazilo v prvních významných, i když do značné míry zapomenutých, diplomatických jednáních mezi USA a Čínou, které začaly v roce 1958 ve Varšavě, Polsko. Tato jednání pokračovala až do roku 1970, těsně před oficiálním sbližováním mezi USA a Čínou.</p>\n<p>Ačkoli většina těchto tajných jednání probíhala ve Varšavě, pravda je taková, že začala o něco dříve, v roce 1955 v Ženevě, ale ukázala se jako problematická a nejednoznačná. Kissinger píše, že jediným úspěchem těchto jednání bylo, že Čína a USA umožnily občanům uvězněným v každé zemi občanskou válkou vrátit se domů. Proto si tato jednání byla hlavně pamatována na incident, který se stal mezi Johnem Fosterem Dullesem, ministrem zahraničí v administrativě Dwighta D. Eisenhowera, a Čou En-lajem, prvním premiérem a ministrem zahraničních věcí Číny. V roce 1955, během jednoho z jednání v Ženevě, pravděpodobně kvůli svým silným ideologickým přesvědčením a názorům na Čínu, Dulles odmítl potřást rukou Čouovi, což bylo dobře zapamatováno a zmíněno dokonce i v jednáních v roce 1972 mezi Nixonem a Čouem. Protože ženevská jednání nepřinášela žádné potřebné pokroky, v roce 1957 USA poslaly úředníka nižšího postavení (bez statusu velvyslance), aby pokračoval v jednáních s čínskou stranou. To se stalo záminkou pro obě strany, aby <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">pozastavily jednání na devět měsíců</a>.</p>\n<p>Nejdůležitější otázka však stále ležela nevyřešena na stole: otázka Tchaj-wanu a první krize v Tchajwanské úžině, která probíhala mezi lety 1954-55. Obě strany si velmi dobře uvědomovaly, že je třeba obnovit jednání, aby se předešlo eskalaci. Po neúspěchu v Ženevě a kvůli vypuknutí druhé krize v Tchajwanské úžině v roce 1958 bylo rozhodnuto, že diplomatické úsilí USA a Číny bude pokračovat ve Varšavě.</p>\n<p>Ale proč Varšava a proč Polsko? Důvod je spíše triviální. Polsko byla jedna z mála zemí (kromě svých „spojenců“ v komunistickém bloku), která uznala ČLR v roce 1949 a hostila jak americké, tak čínské velvyslanectví a diplomaty. Polsko si také získalo určitou diplomatickou důvěryhodnost, když na základě Korejské příměří, které ukončilo korejskou válku v roce 1953, vstoupilo do <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Komise pro dozor neutrálních národů</a>. Ta měla dohlížet a sledovat příměří na Korejském poloostrově. Tyto faktory přiměly americké a čínské úředníky zvolit Varšavu pro pokračování jejich diplomatických snah. Tento vývoj je nyní znám jako Varšavská jednání, která představovala klíčový první krok v diplomatických vztazích mezi USA a Čínou.</p>\n<p><strong>Otázka Tchaj-wanu</strong></p>\n<p>Od samého začátku dominovala otázka Tchaj-wanu Varšavským jednáním. Jak již bylo uvedeno, hlavním záminkou pro jejich svolání byla druhá krize v Tchajwanské úžině v roce 1958, během níž Čína ostřelovala ostrovy Quemoy (Kinmen) a Matsu, které byly pod kontrolou Tchaj-wanu. USA reagovaly vysláním 17. flotily námořnictva USA do oblasti, což zvýšilo napětí a přivedlo obě mocnosti na pokraj války. Pro Čínu byla reunifikace s Tchaj-wanem a <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„osvobození“</a> nevyjednatelné otázky, zatímco USA, jak opakoval John Foster Dulles, zůstávaly odhodlány bránit tento ostrov. Vzhledem k síle postojů obou stran by otevřený konflikt pravděpodobně byl nevyhnutelný, což by bylo škodlivé jak pro USA, tak pro Čínu v té době. Právě proto se rozhodli znovu svolat diplomatická jednání ve Varšavě.</p>\n<p>Během tohoto období sloužila Varšavská jednání jako klíčový diplomatický kanál. Ačkoli jednání často ustrnula na otázce Tchaj-wanu, poskytla prostředek pro USA a Čínu, jak řídit své rozdíly, aniž by se uchýlily k vojenskému konfliktu. Obě strany využívaly jednání k vysílání signálů o svých záměrech, testovaly možnosti potenciálních oblastí kompromisu a dokonce i spolupráce. Pro Čínu také jednání poskytla příležitost potvrdit svou nezávislost na Sovětském svazu, což ukázalo, že může vést diplomacii se Západem na svých vlastních podmínkách.</p>\n<p>Tato témata se zdála mít téměř okamžitý dopad na to, co se mělo stát v následujících dvaceti letech. Šedesátá léta měla být průlomovým desetiletím pro sino-americké vztahy. Během jednání USA začaly chápat, že Čína není normálním typem sovětského proxy (jak tomu bylo v případě středoevropských zemí) a že je ochotna si vytyčit vlastní cestu v mezinárodních záležitostech. Díky Varšavským jednáním začaly USA také postupně a rozhodně sledovat myšlenky Deana Achesona, které byly později přepracovány a upraveny osobnostmi jako Henry Kissinger, který by svou přístup k Číně postavil na základech položených Varšavskými jednáními.</p>\n<p><strong>Rozkol mezi SSSR a Čínou</strong></p>\n<p>Šedesátá léta přinesla vývoj, který se stal jedním z motorů změny v paradigmatu sino-amerických vztahů: rozkol mezi SSSR a Čínou. Po Stalinově smrti v roce 1953 se Nikita Chruščov stal prvním tajemníkem Komunistické strany SSSR, tedy de facto vůdcem země. Zahájil proces de-stalinizace SSSR a jeho středoevropských a východoevropských spojenců, který vyvrcholil jeho nyní slavným, ale tehdy tajným projevem z roku 1956 s názvem „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“. Tento projev, který kritizoval Stalinovu vládu a jeho metody, byl velkým šokem pro řadu komunistických vůdců, včetně Mao Ce-tunga.</p>\n<p>Ten Chruščovovy myšlenky de-stalinizace a osvěžení vztahů se Západem vnímal jako <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">„revizionistické“ a neodpovídající aplikaci pravé marxisticko-leninské ideologie.</a> <br />\nNapětí mezi Čínou a SSSR byla tak vysoká, že na jednom z jednání údajně Čou En-laj nazval Chruščova, syna horníka, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">„zrádcem své třídy“</a>. Šedesátá léta byla tedy scénou pro rozkol mezi SSSR a Čínou, což byl klíčový vývoj, který nezůstal bez povšimnutí ve Washingtonu. V souladu se starým příslovím „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“, když se Čína stala nepřítelem SSSR, najednou se americkým politikům naskytl dárek na stříbrném podnose: šance navázat strategické spojení s Čínou.</p>\n<p>Právě zde přišla na řadu Varšavská jednání. Zůstala jedním z nejdůležitějších komunikačních kanálů mezi USA a Čínou v šedesátých letech. <br />\nJednání pokračovala během tohoto období, ale pokrok zůstal spíše pomalý, protože obě strany byly opatrné. Ve skutečnosti <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">některé zdroje</a> uvádějí, že obě strany byly tak opatrné, že části komunikace během jednání byly psány na papír, místo aby byly vyslovovány. To bylo proto, že se obě strany bály říkat určité věci nahlas, protože se obávaly, že je budou poslouchat sovětské nebo polské komunistické úřady. Nicméně jednání zůstala místem pro výměnu stížností a myšlenek, i když s malým hmatatelným pokrokem v hlavních otázkách, jako je Tchaj-wan. Přesto samotná existence tohoto komunikačního kanálu pomohla předcházet konfliktům a poskytla cenný základ pro budoucí diplomatické průlomy, které měly brzy nastat.</p>\n<p>Kromě rozkolu mezi SSSR a Čínou byla šedesátá léta také scénou pro řadu dalších událostí, jako byla vietnamská válka, která pohltila pozornost amerických politiků, nebo kulturní revoluce, kterou v Číně vedl Mao. Obě tyto události se v určitém okamžiku začaly stávat problematickými pro příslušné vlády a to je přimělo, nezávisle na sobě, začít zkoumat možnost sino-amerického sbližování.</p>\n<p><strong>Sbližování</strong></p>\n<p>Jak šedesátá léta postupovala, jak USA, tak Čína začaly postupně směřovat více a více k sobě. Jak uvádí Kissinger, během jednoho z Varšavských jednání v březnu 1966 nabídl americký zástupce na jednáních Číně olivovou ratolest tím, že prohlásil, že „vláda Spojených států je ochotna dále rozvíjet vztahy s Čínskou lidovou republikou.“ Kissinger dodává, že to byla poprvé, co americký úředník použil oficiální označení pro Čínu po roce 1949 v jakékoli formální kapacitě.</p>\n<p>Krátce poté, v roce 1969, Richard Nixon vyhrál volby, stal se prezidentem Spojených států a spolu se svým poradcem pro národní bezpečnost, Henrym Kissingerem, zahájil procesy vedoucí k tomu, co Kissinger nazývá „revolučním okamžikem v americké zahraniční politice“. Tímto okamžikem bylo Nixonovo oznámení, že USA mají strategický zájem na přežití největší komunistické země na světě: Číny.</p>\n<p>Právě v tomto okamžiku začala Varšavská jednání pomalu ustupovat, protože by byla <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„příliš nízkoúrovňová, aby představila pohled takové velikosti“</a>. Od roku 1958 všechna <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 jednání</a> nabídla rámec pro zkoumání možných průlomů ve vztazích mezi USA a Čínou. Díky práci Nixona a Kissingera se všechny snahy vynaložené na Varšavská jednání jak americkými, tak čínskými diplomaty konečně vyplatily.</p>\n<p>Po roce 1969 se vývoj ve vztazích mezi USA a Čínou měnil ohromujícím tempem. V roce 1971 měl Kissinger tajnou návštěvu Číny a v roce 1972, po všech těch letech, se Nixon konečně setkal s Maem a souhlasil s společným <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Šanghajským prohlášením“</a>. Ačkoli to bylo tehdy vnímáno jako úspěch, Nixon a Kissinger netušili, že jedna věta z prohlášení vytvoří problém, který je viditelný a hmatatelný nejen ve vztazích mezi USA a Čínou, ale také v globálních záležitostech dnes. Tato věta zní <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Spojené státy uznávají, že všichni Číňané na obou stranách Tchajwanské úžiny tvrdí, že existuje pouze jedna Čína a že Tchaj-wan je součástí Číny.“</a> Tato myšlenka se brzy stala známou jako „Politika jedné Číny“ a zbytek je historie.</p>\n<p><strong>Dědictví Varšavských jednání</strong></p>\n<p>Během všech průlomových událostí mezi USA a Čínou popsaných v tomto článku a všech událostí, které prakticky utvářely současný globální status quo a podobu vztahů mezi USA a Čínou, byla Varšavská jednání vždy v pozadí. Během své existence zůstala jednání spíše neviditelná a ve stínu, přesto se ukázala jako nesmírně důležitá pro všechny vývoje vedoucí k sbližování mezi USA a Čínou.</p>\n<p>Varšavská jednání představují zapomenutou kapitolu sino-amerických vztahů, zastíněnou dramatickými a průlomovými diplomatickými úspěchy počátku 70. let. Přesto, bez těchto tichých snah mezi americkými a čínskými diplomaty, které se odehrály v Myślewickém paláci v parku Łazienki ve Varšavě, by k případnému sbližování možná nikdy nedošlo. Varšavská jednání byla tajnými tichými šepoty, které předcházely hlasitým oficiálním krokům směrem k sino-americkému usmíření, které by nakonec přetvořily globální pořádek.</p>\n<p>V současnosti, když svět opět svědčí vzrůstajícím napětím mezi USA a Čínou, zůstává dědictví Varšavských jednání relevantní. Nejvýznamnější lekcí, kterou lze z těchto jednání vyvodit, je, že diplomatické úsilí a dialog, i tváří v tvář zdánlivě nepřekonatelným rozdílům, jsou nezbytné a účinné pro udržení míru a stability. Dědictví Varšavských jednání nám připomíná, že v klíčových okamžicích historie je diplomacie, často kritizovaná za to, že je příliš pomalá, frustrující nebo dokonce irelevantní, naprosto nezbytná pro utváření mírového, prosperujícího a prospěšného průběhu globálních a regionálních událostí a vývoje.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>absolvoval Univerzitu Slezska a College of Europe v Natolinu, Varšava. V současnosti pracuje jako akademický asistent v oboru politologie a mezinárodních vztahů na College of Europe v Natolinu, kde zkoumá čínskou zahraniční politiku, vztahy mezi EU a Čínou a čínské a evropské rozvojové iniciativy. Nejvíce se zajímá o roli narativů a vnímání v těchto oblastech.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.001",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ve stínu napětí studené války probíhala v letech 1958 až 1970 v Polsku tajná diplomatická jednání mezi Spojenými státy a Čínskou lidovou republikou. Tato jednání, dnes již většinou zapomenutá, položila základy pro usmíření, které změní směr globální politiky v 70. letech. </I>\r\n<br><br>\r\n50. léta byla nesmírně složitým desetiletím pro globální geopolitiku. Mnoho afrických a asijských národů začalo znovu získávat svou nezávislost, redefinovalo starý koloniální světový pořádek a tím oslabovalo bývalé koloniální supervelmoci, jako je Spojené království nebo Francie. Především však vznikal nový světový pořádek, dominovaný duopolním postavením Spojených států a Sovětského svazu a viditelným rozdělením sféry vlivu mezi nimi.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.136",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Les débuts oubliés des relations diplomatiques entre les États-Unis et la Chine",
                key:"uid": string:"839afcd3-5a36-4907-b50d-5a6d1a813f7f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Alors que les décideurs américains se concentraient principalement sur les actions de l'URSS, l'Union soviétique n'était pas le seul pays eurasien présent sur leur radar. Encore plus éloignée des États-Unis, une autre puissance émergente a commencé à attirer l'attention des décideurs américains : la République populaire de Chine (RPC). Dans ses premières années, la RPC était perçue comme un mystère pour l'Occident, et les responsables américains à Washington n'étaient pas sûrs de la manière d'aborder cet État communiste nouvellement formé dirigé par Mao Zedong. Ils ne savaient pas que les étapes diplomatiques vis-à-vis de la RPC qu'ils s'apprêtaient à prendre allaient redéfinir l'ordre mondial, et que leurs effets se feraient encore sentir aujourd'hui en 2024.</p>\n<p><strong>Le contexte de la guerre froide</strong></p>\n<p>Après la capitulation japonaise en 1945, la Chine était <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“laissée dévastée et divisée”</a> dans les années qui ont suivi la guerre. Le pays est devenu un théâtre de conflits entre nationalistes et communistes, tous deux aspirant à prendre le pouvoir sur l'État. À cette époque, les décideurs américains et le public sympathisaient largement avec les nationalistes chinois, le Kuomintang (KMT), dirigé par Chiang Kai-shek. D'autre part, l'Union soviétique a décidé de “garder ses options ouvertes” et a reconnu officiellement le gouvernement nationaliste de la Chine. En même temps, l'État socialiste maintenait des approvisionnements en armes pour le parti communiste, dirigé par Mao Zedong. Les tensions entre nationalistes et communistes ne cessaient de croître. Ainsi, les États-Unis ont poursuivi leurs efforts diplomatiques de conciliation, d'abord personnifiés par Patrick J. Hurley, l'ambassadeur des États-Unis en Chine, puis par le général George Marshall.</p>\n<p>Cependant, l'idée américaine d'inciter à une coalition entre nationalistes chinois et communistes a échoué et une guerre civile a éclaté, les communistes sortant victorieux sur le continent en 1949. Les nationalistes ont ensuite été contraints de se retirer sur l'île de Taïwan. Ce développement a préparé le terrain pour la diplomatie précoce de la guerre froide, les États-Unis soutenant la République de Chine à Taïwan et l'Union soviétique soutenant la République populaire de Chine sur le continent.</p>\n<p>Après ce développement, comme le déclare Kissinger dans son livre <em>On China</em>, les États-Unis ont eu <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“des doutes sur leur passivité face à la victoire communiste dans la guerre civile chinoise”</a>. Pour les décideurs américains, la Chine est devenue un symbole de la possibilité de la propagation du communisme en Asie de l'Est et du Sud-Est. Lorsque la tragique guerre de Corée a commencé en 1950, les États-Unis et les troupes alliées des Nations Unies sont physiquement entrés en guerre aux côtés de la Corée du Sud et ont combattu pour presque chaque centimètre de terre coréenne, contre les troupes communistes nord-coréennes soutenues par la RPC et l'URSS. Ces événements ont été suivis par l'établissement de l'ANZUS (“Traité de sécurité Australie, Nouvelle-Zélande, États-Unis”) en 1951 et de la SEATO (“Organisation du traité de l'Asie du Sud-Est”) en 1954. Ces deux traités soutenus par les États-Unis ont été créés afin de <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">contenu la propagation du communisme</a> dans la région, ce qui était également un objectif officiellement partagé par les États-Unis lors de l'invasion du Vietnam en 1965. Tous ces événements semblaient similaires à une réaction en chaîne de pièces de dominos tombant sous la forme de défaites de la politique étrangère des États-Unis, la première pièce de domino étant la Chine devenant communiste en 1949.</p>\n<p>Cependant, au sein du gouvernement américain, il y avait un homme qui avait une vision prophétique des relations entre les États-Unis et la Chine qui, à l'époque, n'était pas partagée par aucun de ses contemporains. C'était Dean Acheson, le secrétaire d'État sous l'administration Truman. Alors que tous ses collègues étaient profondément immergés dans la lutte idéologique contre la Chine, en 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postula</a> que les relations avec la Chine devaient être fondées sur des intérêts nationaux et affirma qu'<a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“l'intégrité de la Chine était un intérêt national américain indépendamment de l'idéologie intérieure de la Chine.”</a> Comme le déclare Kissinger, ces vues ne seraient partagées par aucun autre haut responsable américain jusqu'à ce que Richard Nixon accède au pouvoir près de deux décennies plus tard.</p>\n<p><strong>Les pourparlers de Varsovie</strong></p>\n<p>Durant son mandat, Acheson a réussi à faire passer certaines de ses idées, ce qui s'est reflété dans les premiers pourparlers diplomatiques significatifs, bien que largement oubliés, entre les États-Unis et la Chine qui ont commencé en 1958 à Varsovie, en Pologne. Ceux-ci ont continué jusqu'en 1970, peu avant le rapprochement officiel entre les États-Unis et la Chine.</p>\n<p>Bien que la grande majorité de ces pourparlers secrets aient eu lieu à Varsovie, la vérité est qu'ils ont commencé un peu plus tôt, en 1955 à Genève, mais se sont révélés problématiques et non concluants. Kissinger écrit que le seul succès de ces pourparlers a été que la Chine et les États-Unis ont permis aux citoyens piégés dans chaque pays par la guerre civile de rentrer chez eux. C'est pourquoi ces pourparlers sont principalement rappelés pour l'incident qui s'est produit entre John Foster Dulles, le secrétaire d'État sous l'administration Dwight D. Eisenhower, et Zhou Enlai, le premier ministre et ministre des Affaires étrangères de la Chine. En 1955, lors d'une des réunions à Genève, probablement en raison de ses fortes convictions idéologiques et de ses opinions concernant la Chine, Dulles a refusé de serrer la main de Zhou, ce qui a été bien mémorisé et mentionné même lors des pourparlers de 1972 entre Nixon et Zhou. Comme les pourparlers de Genève n'apportaient pas les développements nécessaires, en 1957, les États-Unis ont envoyé un fonctionnaire de rang inférieur (sans statut d'ambassadeur) pour continuer les pourparlers avec le côté chinois. Cela est devenu un prétexte pour les deux parties de <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspendre les pourparlers pendant neuf mois</a>.</p>\n<p>Par conséquent, la question la plus importante restait encore non résolue sur la table : la question de Taïwan et la première crise du détroit de Taïwan qui s'est produite entre 1954 et 1955. Souhaitant prévenir l'escalade, les deux parties savaient très bien que les pourparlers devaient reprendre. Après l'échec de Genève et en raison de l'éruption de la deuxième crise du détroit de Taïwan en 1958, il a été décidé que les efforts diplomatiques des États-Unis et de la Chine se poursuivraient à Varsovie.</p>\n<p>Mais pourquoi Varsovie et pourquoi la Pologne ? La raison en est plutôt triviale. La Pologne était l'un des rares pays (en dehors de ses “alliés” dans le bloc communiste) à avoir reconnu la RPC en 1949 et à avoir accueilli à la fois les ambassades et les diplomates des États-Unis et de la RPC. La Pologne s'est également donné une certaine crédibilité diplomatique lorsque, sur la base de l'Accord d'armistice coréen qui a mis fin à la guerre de Corée en 1953, elle a rejoint la <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Commission de supervision des nations neutres</a>. Cela devait superviser et observer l'armistice sur la péninsule coréenne. Ce sont ces facteurs qui ont poussé les responsables américains et chinois à choisir Varsovie pour la poursuite de leurs efforts diplomatiques. Ce développement est maintenant connu sous le nom de pourparlers de Varsovie, qui ont constitué la première étape cruciale dans les relations diplomatiques entre les États-Unis et la Chine.</p>\n<p><strong>La question de Taïwan</strong></p>\n<p>Dès le départ, la question de Taïwan a dominé les pourparlers de Varsovie. Comme indiqué précédemment, le principal prétexte pour les convoquer était la deuxième crise du détroit de Taïwan en 1958, au cours de laquelle la Chine a bombardé les îles de Quemoy (Kinmen) et Matsu, qui étaient contrôlées par Taïwan. Les États-Unis ont répondu en envoyant la 17e flotte de la marine américaine dans la région, intensifiant les tensions et amenant les deux puissances au bord de la guerre. Pour la Chine, la réunification avec Taïwan et <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“la libération de Taïwan”</a> étaient des questions non négociables, tandis que les États-Unis, comme l'a réitéré John Foster Dulles, restaient engagés dans la défense de cette île. Compte tenu de la force des positions des deux parties, un conflit ouvert aurait probablement été inévitable, ce qui aurait été préjudiciable tant aux États-Unis qu'à la Chine à cette époque. C'est précisément pourquoi ils ont décidé de reconvoquer les pourparlers diplomatiques à Varsovie.</p>\n<p>Tout au long de cette période, les pourparlers de Varsovie ont servi de canal diplomatique crucial. Bien que les pourparlers aient souvent stagné sur la question de Taïwan, ils ont fourni un moyen aux États-Unis et à la Chine de gérer leurs différences sans recourir à un conflit militaire. Les deux parties ont utilisé les pourparlers pour envoyer des signaux l'une à l'autre sur leurs intentions, testant les eaux pour des domaines potentiels de compromis et même de coopération. Pour la Chine, les pourparlers ont également offert une occasion d'affirmer son indépendance vis-à-vis de l'Union soviétique, démontrant qu'elle pouvait engager une diplomatie avec l'Occident selon ses propres termes.</p>\n<p>Ces questions semblent avoir eu un effet presque immédiat sur ce qui allait se passer au cours des deux décennies suivantes. Les années 1960 devaient être une décennie révolutionnaire pour les relations sino-américaines. Tout au long des pourparlers, les États-Unis ont commencé à réaliser que la Chine n'était pas un type normal de proxy soviétique (comme c'était le cas avec les pays d'Europe centrale), et qu'elle était prête à tracer son propre chemin dans les affaires internationales. Grâce aux pourparlers de Varsovie, les États-Unis ont également commencé à poursuivre de manière plus graduelle et décisive les idées de Dean Acheson, qui ont ensuite été remodelées et ajustées par des figures telles que Henry Kissinger, qui construirait son approche envers la Chine sur les fondations posées par les pourparlers de Varsovie.</p>\n<p><strong>La scission sino-soviétique</strong></p>\n<p>Les années 1960 ont apporté un développement qui est devenu l'un des moteurs du changement dans le paradigme des relations sino-américaines : la scission sino-soviétique. Après la mort de Staline en 1953, Nikita Khrouchtchev est devenu le premier secrétaire du Parti communiste de l'URSS, donc de facto le leader du pays. Il a commencé le processus de déstalinisation de l'URSS et de ses alliés d'Europe centrale et orientale, qui a culminé dans son discours maintenant célèbre, mais alors secret, de 1956 intitulé “Sur le culte de la personnalité et ses conséquences”. Ce discours, critiquant le règne de Staline et ses méthodes, a été un grand choc pour de nombreux dirigeants communistes, y compris Mao Zedong.</p>\n<p>Il a perçu les idées de Khrouchtchev sur la déstalinisation et le rafraîchissement des relations avec l'Occident comme <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“révisionnistes” et ne suivant pas l'application de la véritable idéologie marxiste-léniniste.</a> <br />\nLes tensions entre la Chine et l'URSS étaient si élevées qu'au cours d'une des réunions, Zhou Enlai aurait qualifié Khrouchtchev, fils de mineur, de <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traître à sa classe”</a>. Les années 1960 ont donc été le théâtre de la scission sino-soviétique, un développement crucial qui n'est pas passé inaperçu à Washington. Conformément au vieux proverbe “l'ennemi de mon ennemi est mon ami”, lorsque la Chine est devenue un ennemi de l'URSS, soudainement, les décideurs américains se sont vus offrir un cadeau sur un plateau d'argent : la chance d'établir un alignement stratégique avec la Chine.</p>\n<p>C'est précisément là que les pourparlers de Varsovie sont intervenus. Ils sont restés l'un des canaux de communication les plus importants entre les États-Unis et la Chine dans les années 1960. <br />\nLes pourparlers ont continué tout au long de cette période, mais les progrès sont restés plutôt lents car les deux parties sont restées prudentes. En fait, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">certaines sources</a> affirment que les deux parties étaient si prudentes que certaines communications lors des réunions étaient écrites sur papier, plutôt que prononcées. Cela était dû au fait que les deux parties avaient peur de dire certaines choses à voix haute, craignant d'être écoutées par les autorités communistes soviétiques ou polonaises. Néanmoins, les pourparlers sont restés un lieu d'échange de griefs et d'idées, bien que peu de progrès tangibles aient été réalisés sur des questions majeures comme Taïwan. Cependant, la simple existence de ce canal de communication a aidé à prévenir les conflits et a fourni une précieuse base pour les percées diplomatiques futures qui allaient se produire.</p>\n<p>En dehors de la scission sino-soviétique, les années 1960 ont également été le théâtre de nombreux autres développements, tels que la guerre du Vietnam, qui a consumé l'attention des décideurs américains, ou la Révolution culturelle, dirigée par Mao en Chine. Chacun de ces développements a à un moment donné commencé à poser problème aux gouvernements respectifs et cela les a poussés, indépendamment les uns des autres, à commencer à explorer la possibilité d'un rapprochement sino-américain.</p>\n<p><strong>Rapprochement</strong></p>\n<p>Au fur et à mesure que les années 1960 avançaient, les États-Unis et la Chine ont commencé à se tourner progressivement l'un vers l'autre. Comme l'écrit Kissinger, lors d'un des pourparlers de Varsovie en mars 1966, le représentant américain aux pourparlers a tendu une olive à la Chine en déclarant que “le gouvernement des États-Unis était prêt à développer davantage les relations avec la République populaire de Chine.” Kissinger ajoute que c'était la première fois qu'un responsable américain utilisait l'appellation officielle post-1949 pour la Chine dans un cadre formel.</p>\n<p>Peu après, en 1969, Richard Nixon a remporté les élections, est devenu président des États-Unis et, avec son conseiller à la sécurité nationale, Henry Kissinger, a commencé des processus menant à ce que Kissinger appelle un “moment révolutionnaire dans la politique étrangère des États-Unis”. C'était l'annonce de Nixon que les États-Unis avaient un intérêt stratégique dans la survie du plus grand État communiste sur terre : la Chine.</p>\n<p>C'était précisément le moment où les pourparlers de Varsovie ont commencé à s'estomper lentement car ils seraient <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“trop de bas niveau pour présenter une vue d'une telle ampleur”</a>. Depuis 1958, toutes les <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 réunions</a> ont offert un cadre pour explorer d'éventuelles percées dans les relations entre les États-Unis et la Chine. Grâce au travail de Nixon et Kissinger, tous les efforts déployés dans les pourparlers de Varsovie par les diplomates américains et chinois ont finalement porté leurs fruits.</p>\n<p>Après 1969, les développements dans les relations entre les États-Unis et la Chine changeaient à un rythme écrasant. En 1971, Kissinger a effectué une visite secrète en Chine et en 1972, après toutes ces années, Nixon a enfin rencontré Mao et a convenu du <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Communiqué de Shanghai”</a>. Bien qu'il ait été perçu comme un succès à l'époque, Nixon et Kissinger ne savaient pas qu'une phrase du communiqué créerait un problème qui est visible et tangible non seulement dans les relations entre les États-Unis et la Chine, mais aussi dans les affaires mondiales aujourd'hui. Cette phrase est <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“les États-Unis reconnaissent que tous les Chinois de part et d'autre du détroit de Taïwan soutiennent qu'il n'y a qu'une seule Chine et que Taïwan fait partie de la Chine.”</a> Cette idée est rapidement devenue connue sous le nom de “Politique d'une seule Chine” et le reste appartient à l'histoire.</p>\n<p><strong>L'héritage des pourparlers de Varsovie</strong></p>\n<p>Tout au long de tous les développements révolutionnaires entre les États-Unis et la Chine décrits dans cet article, et tous les événements qui ont pratiquement forgé le statu quo mondial actuel et la forme des relations entre les États-Unis et la Chine, les pourparlers de Varsovie ont toujours été en arrière-plan. Tout au long de leur existence, les pourparlers sont restés plutôt invisibles et dans l'ombre, mais se sont révélés immensément importants pour tous les développements menant au rapprochement entre les États-Unis et la Chine.</p>\n<p>Les pourparlers de Varsovie représentent un chapitre oublié des relations sino-américaines, éclipsé par les percées diplomatiques dramatiques et révolutionnaires du début des années 1970. Pourtant, sans ces efforts discrets entre les diplomates américains et chinois qui ont eu lieu dans le Palais Myślewicki dans le parc Łazienki à Varsovie, le rapprochement éventuel n'aurait peut-être jamais eu lieu. Les pourparlers de Varsovie étaient les chuchotements secrets et silencieux qui ont précédé les bruyants pas officiels vers la réconciliation sino-américaine qui allaient finalement redéfinir l'ordre mondial.</p>\n<p>Aujourd'hui, alors que le monde est à nouveau témoin de tensions croissantes entre les États-Unis et la Chine, l'héritage des pourparlers de Varsovie reste pertinent. La leçon la plus importante que l'on pourrait tirer de ces pourparlers est que les efforts diplomatiques et le dialogue, même face à des différences apparemment insurmontables, sont essentiels et efficaces pour maintenir la paix et la stabilité. L'héritage des pourparlers de Varsovie nous rappelle qu'à des moments cruciaux de l'histoire, la diplomatie, souvent critiquée pour sa lenteur, sa frustration ou même son irrélevance, est absolument indispensable pour façonner le cours pacifique, prospère et bénéfique des événements et développements mondiaux et régionaux.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>a obtenu son diplôme de l'Université de Silésie et du Collège d'Europe à Natolin, Varsovie. Actuellement, il travaille comme assistant académique en sciences politiques et relations internationales au Collège d'Europe à Natolin, où il recherche la politique étrangère chinoise, les relations UE-Chine et les initiatives de développement chinoises et européennes. Il s'intéresse principalement au rôle des récits et des perceptions dans ces domaines.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.526",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Dans l'ombre des tensions de la guerre froide, des discussions diplomatiques secrètes ont eu lieu à Varsovie de 1958 à 1970 entre les États-Unis et la République populaire de Chine. Ces discussions, aujourd'hui largement oubliées, ont jeté les bases d'un rapprochement qui allait changer le cours de la politique mondiale dans les années 1970.</I> \n<br><br>\nLes années 1950 ont été une décennie immensément complexe pour la géopolitique mondiale. De nombreuses nations africaines et asiatiques ont commencé à retrouver leur indépendance, redéfinissant l'ancien ordre mondial colonial et affaiblissant ainsi les anciennes superpuissances coloniales, telles que le Royaume-Uni ou la France. Surtout, cependant, le nouvel ordre mondial émergeait, dominé par le duopole des États-Unis et de l'Union soviétique et une division visible des sphères d'influence entre eux.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.528",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Zapomniane początki stosunków dyplomatycznych USA i Chin",
                key:"uid": string:"8ff031d1-5c35-4048-9bba-0c7171f0c257",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Podczas gdy amerykańscy decydenci koncentrowali się głównie na działaniach ZSRR, Związek Radziecki nie był jedynym krajem eurazjatyckim obecnym na ich radarze. Jeszcze dalej od USA, inna wschodząca potęga zaczęła przyciągać uwagę amerykańskich decydentów – Ludowa Republika Chin (LRCh). W swoich wczesnych latach LRCh była postrzegana jako tajemnica dla Zachodu, a amerykańscy urzędnicy w Waszyngtonie nie byli pewni, jak podejść do tego nowo utworzonego komunistycznego państwa prowadzonego przez Mao Zedonga. Mało wiedzieli, że dyplomatyczne kroki w stosunku do LRCh, które mieli podjąć, przekształcą globalny porządek, a ich skutki będą odczuwalne jeszcze w 2024 roku.</p>\n<p><strong>Kontekst zimnej wojny</strong></p>\n<p>Po japońskiej kapitulacji w 1945 roku, Chiny były <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„zniszczone i podzielone”</a> w bezpośrednich latach powojennych. Kraj stał się teatrem starć między nacjonalistami a komunistami, z których obie strony dążyły do przejęcia władzy nad państwem. W tym czasie amerykańscy decydenci i społeczeństwo w dużej mierze sympatyzowali z chińskimi nacjonalistami, Kuomintangiem (KMT), kierowanym przez Chiang Kai-sheka. Z drugiej strony, Związek Radziecki postanowił „zachować otwarte opcje” i oficjalnie uznał rząd nacjonalistyczny Chin. W tym samym czasie państwo socjalistyczne utrzymywało dostawy broni dla partii komunistycznej, prowadzonej przez Mao Zedonga. Napięcia między nacjonalistami a komunistami rosły. W ten sposób USA kontynuowały swoje dyplomatyczne wysiłki na rzecz pojednania, personifikowane najpierw przez Patricka J. Hurleya, amerykańskiego ambasadora w Chinach, a później przez generała George'a Marshalla.</p>\n<p>Jednak amerykańska idea namawiania do koalicji między chińskimi nacjonalistami a komunistami nie powiodła się i wybuchła wojna domowa, w której komuniści zwyciężyli na kontynencie w 1949 roku. Nacjonaliści zostali następnie zmuszeni do wycofania się na wyspę Tajwan. To wydarzenie stworzyło podłoże dla wczesnej dyplomacji zimnej wojny, w której USA wspierały Republikę Chin na Tajwanie, a Związek Radziecki wspierał Ludową Republikę Chin na kontynencie.</p>\n<p>Po tym wydarzeniu, jak stwierdza Kissinger w swojej książce <em>On China</em>, USA zostały z <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„drugimi myślami na temat swojej bierności w obliczu komunistycznego zwycięstwa w chińskiej wojnie domowej”</a>. Dla amerykańskich decydentów Chiny stały się symbolem możliwości rozprzestrzenienia się komunizmu w Azji Wschodniej i Południowo-Wschodniej. Kiedy w 1950 roku rozpoczęła się tragiczna wojna koreańska, wojska amerykańskie i sojusznicze siły ONZ fizycznie weszły do wojny po stronie Korei Południowej i walczyły o niemal każdy centymetr koreańskiej ziemi, przeciwko komunistycznym wojskom północnokoreańskim wspieranym przez LRCh i ZSRR. Wydarzenia te zostały poprzedzone ustanowieniem ANZUS („Traktat o bezpieczeństwie Australii, Nowej Zelandii i Stanów Zjednoczonych”) w 1951 roku oraz SEATO („Organizacja Traktatu Azji Południowo-Wschodniej”) w 1954 roku. Oba traktaty wspierane przez USA zostały stworzone w celu <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">powstrzymania rozprzestrzeniania się komunizmu</a> w regionie, co było również celem oficjalnie podzielanym przez USA podczas inwazji na Wietnam w 1965 roku. Wszystkie te wydarzenia wydawały się podobne do reakcji łańcuchowej upadających domina w postaci porażek amerykańskiej polityki zagranicznej, przy czym pierwszym elementem domina było to, że Chiny stały się komunistyczne w 1949 roku.</p>\n<p>Jednak w amerykańskim rządzie był jeden człowiek, który miał proroczą wizję relacji amerykańsko-chińskich, która wówczas nie była podzielana przez żadnego z jego współczesnych. Był to Dean Acheson, sekretarz stanu w administracji Trumana. Gdy wszyscy jego koledzy byli głęboko zaangażowani w ideologiczną walkę przeciwko Chinom, w 1950 roku Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulował</a> oparcie relacji z Chinami na interesach narodowych i stwierdził, że <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„integralność Chin była amerykańskim interesem narodowym, niezależnie od wewnętrznej ideologii Chin.”</a> Jak stwierdza Kissinger, te poglądy nie byłyby podzielane przez żadnego innego wysokiego urzędnika USA aż do momentu, gdy Richard Nixon doszedł do władzy prawie dwie dekady później.</p>\n<p><strong>Rozmowy warszawskie</strong></p>\n<p>W czasie swojej kadencji Acheson zdołał przeforsować niektóre ze swoich pomysłów, co znalazło odzwierciedlenie w pierwszych znaczących, choć w dużej mierze zapomnianych, rozmowach dyplomatycznych między USA a Chinami, które rozpoczęły się w 1958 roku w Warszawie, w Polsce. Kontynuowano je aż do 1970 roku, krótko przed oficjalnym zbliżeniem między USA a Chinami.</p>\n<p>Chociaż ogromna większość tych tajnych rozmów odbyła się w Warszawie, prawda jest taka, że zaczęły się one nieco wcześniej, w 1955 roku w Genewie, ale okazały się problematyczne i niekonkluzywne. Kissinger pisze, że jedynym sukcesem tych rozmów było to, że Chiny i USA pozwoliły obywatelom uwięzionym w każdym z krajów przez wojnę domową wrócić do domu. Dlatego te rozmowy były głównie zapamiętane z incydentu, który miał miejsce między Johnem Fosterem Dullesem, sekretarzem stanu w administracji Dwighta D. Eisenhowera, a Zhou Enlai, pierwszym premierem i ministrem spraw zagranicznych Chin. W 1955 roku, podczas jednego ze spotkań w Genewie, prawdopodobnie z powodu swoich silnych przekonań ideologicznych i opinii na temat Chin, Dulles odmówił uścisnięcia ręki Zhou, co zostało dobrze zapamiętane i wspomniane nawet w rozmowach z 1972 roku między Nixonem a Zhou. Ponieważ rozmowy genewskie nie przynosiły żadnych potrzebnych postępów, w 1957 roku USA wysłały urzędnika niższego szczebla (bez statusu ambasadora), aby kontynuować rozmowy z chińską stroną. To stało się pretekstem dla obu stron do <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">wstrzymania rozmów na dziewięć miesięcy</a>.</p>\n<p>Dlatego najważniejszą kwestią wciąż pozostawała nierozwiązana na stole: kwestia Tajwanu i pierwszego kryzysu w cieśninie Tajwańskiej, który miał miejsce w latach 1954-55. Chcąc zapobiec eskalacji, obie strony doskonale wiedziały, że rozmowy muszą zostać wznowione. Po niepowodzeniu w Genewie i z powodu wybuchu drugiego kryzysu w cieśninie Tajwańskiej w 1958 roku, postanowiono, że dyplomatyczne wysiłki USA i Chin będą kontynuowane w Warszawie.</p>\n<p>Ale dlaczego Warszawa i dlaczego Polska? Powód jest dość trywialny. Polska była jednym z nielicznych krajów (oprócz swoich „sojuszników” w bloku komunistycznym), które uznały LRCh w 1949 roku i gościły zarówno ambasady USA, jak i LRCh oraz dyplomatów. Polska zyskała również pewną wiarygodność dyplomatyczną, gdy na mocy Koreńskiego Porozumienia Rozejmowego, które zakończyło wojnę koreańską w 1953 roku, przystąpiła do <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutralnej Komisji Nadzorczej Narodów</a>. Miała ona na celu nadzorowanie i obserwowanie rozejmu na Półwyspie Koreańskim. To były czynniki, które skłoniły amerykańskich i chińskich urzędników do wyboru Warszawy jako miejsca kontynuacji ich wysiłków dyplomatycznych. To wydarzenie jest teraz znane jako Rozmowy Warszawskie, które stanowiły kluczowy pierwszy krok w relacjach dyplomatycznych między USA a Chinami.</p>\n<p><strong>Kwestia Tajwanu</strong></p>\n<p>Od samego początku kwestia Tajwanu dominowała w Rozmowach Warszawskich. Jak wcześniej wspomniano, głównym pretekstem do ich zwołania był drugi kryzys w cieśninie Tajwańskiej w 1958 roku, podczas którego Chiny ostrzeliwały wyspy Quemoy (Kinmen) i Matsu, które były kontrolowane przez Tajwan. USA odpowiedziały, wysyłając 17. Flotę Marynarki Wojennej USA do tego obszaru, co zaostrzyło napięcia i doprowadziło obie potęgi na skraj wojny. Dla Chin zjednoczenie z Tajwanem i <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„wyzwolenie go”</a> były kwestiami nie do negocjacji, podczas gdy USA, co podkreślił John Foster Dulles, pozostały zobowiązane do obrony tej wyspy. Biorąc pod uwagę siłę stanowisk obu stron, otwarty konflikt prawdopodobnie byłby nieunikniony, co byłoby szkodliwe zarówno dla USA, jak i Chin w tamtym czasie. To właśnie dlatego zdecydowali się wznowić rozmowy dyplomatyczne w Warszawie.</p>\n<p>W tym okresie Rozmowy Warszawskie służyły jako kluczowy kanał dyplomatyczny. Chociaż rozmowy często utknęły w martwym punkcie z powodu kwestii Tajwanu, stanowiły one sposób dla USA i Chin na zarządzanie swoimi różnicami bez uciekania się do konfliktu zbrojnego. Obie strony wykorzystywały rozmowy do wysyłania sygnałów do siebie nawzajem o swoich intencjach, testując możliwości potencjalnych obszarów kompromisu, a nawet współpracy. Dla Chin rozmowy te stanowiły również okazję do afirmacji swojej niezależności od ZSRR, demonstrując, że mogą prowadzić dyplomację z Zachodem na własnych warunkach.</p>\n<p>Te kwestie wydają się mieć niemal natychmiastowy wpływ na to, co miało się wydarzyć w ciągu następnych dwóch dekad. Lata 60. miały być przełomową dekadą dla relacji chińsko-amerykańskich. W trakcie rozmów USA zaczęły zdawać sobie sprawę, że Chiny nie są normalnym typem radzieckiego protektora (jak miało to miejsce w przypadku krajów Europy Środkowej), i że są gotowe wytyczyć własną drogę w sprawach międzynarodowych. Dzięki Rozmowom Warszawskim USA zaczęły również stopniowo i zdecydowanie realizować pomysły Deana Achesona, które później zostały przekształcone i dostosowane przez takie postacie jak Henry Kissinger, który zbudował swoje podejście do Chin na fundamentach położonych przez Rozmowy Warszawskie.</p>\n<p><strong>Rozłam chińsko-radziecki</strong></p>\n<p>Lata 60. przyniosły rozwój, który stał się jednym z motorów zmian w paradygmacie relacji chińsko-amerykańskich: rozłam chińsko-radziecki. Po śmierci Stalina w 1953 roku Nikita Chruszczow został pierwszym sekretarzem Komunistycznej Partii ZSRR, a de facto liderem kraju. Rozpoczął proces destalinizacji ZSRR i jego sojuszników w Europie Środkowej i Wschodniej, który kulminował w jego słynnej, ale wówczas tajnej mowie z 1956 roku zatytułowanej „O kulcie osobowości i jego konsekwencjach”. Ta mowa, krytykująca rządy Stalina i jego metody, była wielkim szokiem dla wielu komunistycznych liderów, w tym Mao Zedonga.</p>\n<p>Postrzegał on pomysły Chruszczowa dotyczące destalinizacji i odświeżenia relacji z Zachodem jako <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">„rewizjonistyczne” i niezgodne z prawdziwą ideologią marksistowsko-leninowską.</a> <br />\nNapięcia między Chinami a ZSRR były tak wysokie, że podczas jednego ze spotkań Zhou Enlai rzekomo nazwał Chruszczowa, syna górnika, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">„zdrajcą swojej klasy”</a>. Lata 60. były więc sceną dla rozłamu chińsko-radzieckiego, kluczowego wydarzenia, które nie umknęło uwadze w Waszyngtonie. Zgodnie ze starym przysłowiem „wróg mojego wroga jest moim przyjacielem”, gdy Chiny stały się wrogiem ZSRR, nagle amerykańscy decydenci zostali obdarzeni prezentem na srebrnej tacy: szansą na nawiązanie strategicznego sojuszu z Chinami.</p>\n<p>To właśnie tutaj Rozmowy Warszawskie odegrały kluczową rolę. Pozostały one jednym z najważniejszych kanałów komunikacji między USA a Chinami w latach 60. <br />\nRozmowy trwały przez ten okres, ale postęp pozostawał dość powolny, ponieważ obie strony były ostrożne. W rzeczywistości <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">niektóre źródła</a> podają, że obie strony były tak ostrożne, że części komunikacji podczas spotkań były pisane na papierze, a nie wypowiadane. Działo się tak, ponieważ obie strony obawiały się wypowiadania pewnych rzeczy na głos, obawiając się, że będą słuchane przez radzieckie lub polskie władze komunistyczne. Niemniej jednak rozmowy pozostały miejscem wymiany skarg i pomysłów, chociaż z niewielkim namacalnym postępem w głównych kwestiach, takich jak Tajwan. Jednak sama obecność tego kanału komunikacji pomogła zapobiec konfliktom i stanowiła cenny fundament dla przyszłych przełomów dyplomatycznych, które miały się wydarzyć.</p>\n<p>Oprócz rozłamu chińsko-radzieckiego, lata 60. były również sceną dla wielu innych wydarzeń, takich jak wojna w Wietnamie, która pochłonęła uwagę amerykańskich decydentów, czy Rewolucja Kulturalna, kierowana przez Mao w Chinach. Oba te wydarzenia w pewnym momencie zaczęły być problematyczne dla odpowiednich rządów i skłoniły je, niezależnie od siebie, do rozpoczęcia poszukiwań możliwości zbliżenia chińsko-amerykańskiego.</p>\n<p><strong>Zbliżenie</strong></p>\n<p>W miarę postępu lat 60. zarówno USA, jak i Chiny zaczęły stopniowo zwracać się ku sobie. Jak pisze Kissinger, podczas jednej z Rozmów Warszawskich w marcu 1966 roku, amerykański przedstawiciel na rozmowach zaoferował Chinom gałązkę oliwną, stwierdzając, że „rząd Stanów Zjednoczonych jest gotów rozwijać dalsze relacje z Ludową Republiką Chin.” Kissinger dodaje, że był to pierwszy raz, gdy amerykański urzędnik użył oficjalnej nazwy Chin po 1949 roku w jakiejkolwiek formalnej sytuacji.</p>\n<p>Wkrótce potem, w 1969 roku, Richard Nixon wygrał wybory, został prezydentem Stanów Zjednoczonych i wraz ze swoim doradcą ds. bezpieczeństwa narodowego, Henrym Kissingerem, rozpoczął procesy prowadzące do tego, co Kissinger nazywa „rewolucyjnym momentem w amerykańskiej polityce zagranicznej”. Było to ogłoszenie Nixona, że USA mają strategiczny interes w przetrwaniu największego komunistycznego państwa na ziemi: Chin.</p>\n<p>To był dokładnie moment, w którym Rozmowy Warszawskie zaczęły powoli zanikać, ponieważ stały się <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„zbyt niskiego szczebla, aby przedstawić widok o takiej wadze”</a>. Od 1958 roku wszystkie <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 spotkań</a> stanowiły ramy do eksploracji możliwych przełomów w relacjach amerykańsko-chińskich. Dzięki pracy Nixona i Kissingera, wszystkie wysiłki włożone w Rozmowy Warszawskie przez amerykańskich i chińskich dyplomatów w końcu przyniosły owoce.</p>\n<p>Po 1969 roku rozwój relacji między USA a Chinami zmieniał się w oszałamiającym tempie. W 1971 roku Kissinger odbył tajną wizytę w Chinach, a w 1972 roku, po wszystkich tych latach, Nixon w końcu spotkał się z Mao i zgodził się na wspólne <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Komunikat Szanghajski”</a>. Chociaż wówczas był postrzegany jako sukces, mało wiedzieli Nixon i Kissinger, że jedno zdanie z komunikatu stworzy problem, który jest widoczny i namacalny nie tylko w relacjach amerykańsko-chińskich, ale także w sprawach globalnych dzisiaj. To zdanie brzmi <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Stany Zjednoczone uznają, że wszyscy Chińczycy po obu stronach cieśniny Tajwańskiej utrzymują, że istnieje tylko jeden Chiny i że Tajwan jest częścią Chin.”</a> Ta idea szybko stała się znana jako „Polityka Jednych Chin”, a reszta to historia.</p>\n<p><strong>Dziedzictwo Rozmów Warszawskich</strong></p>\n<p>Wszystkie przełomowe wydarzenia między USA a Chinami opisane w tym artykule oraz wszystkie wydarzenia, które praktycznie ukształtowały obecny globalny status quo i kształt relacji amerykańsko-chińskich, Rozmowy Warszawskie zawsze były w tle. Przez cały czas swojego istnienia rozmowy pozostały raczej niewidoczne i w cieniu, ale okazały się niezwykle ważne dla wszystkich wydarzeń prowadzących do zbliżenia między USA a Chinami.</p>\n<p>Rozmowy Warszawskie reprezentują zapomniany rozdział relacji chińsko-amerykańskich, przyćmiony dramatycznymi i przełomowymi osiągnięciami dyplomatycznymi wczesnych lat 70. Jednak bez tych cichych wysiłków między amerykańskimi a chińskimi dyplomatami, które miały miejsce w Pałacu Myślewickim w Parku Łazienkowskim w Warszawie, ostateczne zbliżenie mogłoby nigdy nie nastąpić. Rozmowy Warszawskie były cichymi szeptami, które poprzedzały głośne oficjalne kroki podjęte w kierunku chińsko-amerykańskiej pojednania, które ostatecznie przekształciły globalny porządek.</p>\n<p>Obecnie, gdy świat ponownie jest świadkiem rosnących napięć między USA a Chinami, dziedzictwo Rozmów Warszawskich pozostaje aktualne. Najważniejszą lekcją, jaką można wyciągnąć z tych rozmów, jest to, że wysiłki dyplomatyczne i dialog, nawet w obliczu pozornie nieprzezwyciężalnych różnic, są niezbędne i skuteczne w utrzymaniu pokoju i stabilności. Dziedzictwo Rozmów Warszawskich przypomina nam, że w kluczowych momentach historii dyplomacja, często krytykowana za bycie zbyt wolną, frustrującą lub nawet nieistotną, jest absolutnie niezbędna w kształtowaniu pokojowego, prosperującego i korzystnego przebiegu globalnych i regionalnych wydarzeń oraz rozwoju.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>ukończył Uniwersytet Śląski oraz College of Europe w Natolinie, Warszawie. Obecnie pracuje jako asystent akademicki w dziedzinie nauk politycznych i stosunków międzynarodowych w College of Europe w Natolinie, gdzie bada chińską politykę zagraniczną, relacje UE-Chiny oraz chińskie i europejskie inicjatywy rozwojowe. Interesuje się głównie rolą narracji i percepcji w tych dziedzinach.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.017",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>W cieniu napięć zimnej wojny, w Warszawie miały miejsce tajne rozmowy dyplomatyczne między Stanami Zjednoczonymi a Ludową Republiką Chin w latach 1958-1970. Te rozmowy, dziś w dużej mierze zapomniane, położyły fundamenty pod zbliżenie, które zmieniłoby bieg globalnej polityki w latach 70. </I>\r\n<br><br>\r\nLata 50. były niezwykle złożoną dekadą dla globalnej geopolityki. Liczne narody afrykańskie i azjatyckie zaczęły odzyskiwać swoją niezależność, redefiniując stary kolonialny porządek świata, a tym samym osłabiając dawne kolonialne supermocarstwa, takie jak Wielka Brytania czy Francja. Przede wszystkim jednak, nowy porządek świata zaczynał się kształtować, zdominowany przez duopol Stanów Zjednoczonych i Związku Radzieckiego oraz widoczną podział sfer wpływów między nimi.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.788",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Οι ξεχασμένες αρχές των διπλωματικών σχέσεων ΗΠΑ-Κίνας",
                key:"uid": string:"a4ffabe2-4934-440f-971d-301e86eeb9c0",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ενώ οι πολιτικοί των ΗΠΑ ήταν κυρίως επικεντρωμένοι στις ενέργειες της ΕΣΣΔ, η Σοβιετική Ένωση δεν ήταν η μόνη ευρασιατική χώρα που ήταν παρούσα στο ραντάρ τους. Ακόμα πιο μακριά από τις ΗΠΑ, μια άλλη αναδυόμενη δύναμη άρχισε να προσελκύει την προσοχή των πολιτικών των ΗΠΑ – η Λαϊκή Δημοκρατία της Κίνας (ΛΔΚ). Στα πρώτα της χρόνια, η ΛΔΚ θεωρούνταν μυστήριο για τη Δύση, και οι αξιωματούχοι των ΗΠΑ στην Ουάσινγκτον δεν ήταν σίγουροι πώς να προσεγγίσουν αυτό το νεοσχηματισμένο κομμουνιστικό κράτος που ηγείτο ο Μάο Τσετούνγκ. Λίγα ήξεραν ότι τα διπλωματικά βήματα που επρόκειτο να κάνουν σε σχέση με τη ΛΔΚ θα αναμόρφωναν τη παγκόσμια τάξη, και οι επιπτώσεις τους θα γίνονταν αισθητές μέχρι σήμερα το 2024.</p>\n<p><strong>Το πλαίσιο του Ψυχρού Πολέμου</strong></p>\n<p>Μετά την παράδοση των Ιαπώνων το 1945, η Κίνα ήταν <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“αφημένη κατεστραμμένη και διαιρεμένη”</a> στα άμεσα μεταπολεμικά χρόνια. Η χώρα έγινε θέατρο συγκρούσεων μεταξύ εθνικιστών και κομμουνιστών, και οι δύο επιθυμούσαν να καταλάβουν την εξουσία πάνω στο κράτος. Εκείνη την εποχή, οι πολιτικοί των ΗΠΑ και το κοινό συμπαθούσαν σε μεγάλο βαθμό τους Κινέζους εθνικιστές, το Κουομιντάνγκ (ΚΜΤ), που ηγείτο ο Τσιανγκ Κάι-σεκ. Από την άλλη πλευρά, η Σοβιετική Ένωση αποφάσισε να “κρατήσει τις επιλογές της ανοιχτές” και αναγνώρισε επίσημα την εθνικιστική κυβέρνηση της Κίνας. Ταυτόχρονα, το σοσιαλιστικό κράτος διατηρούσε προμήθειες όπλων προς το κομμουνιστικό κόμμα, που ηγείτο ο Μάο Τσετούνγκ. Οι εντάσεις μεταξύ εθνικιστών και κομμουνιστών συνέχιζαν να αυξάνονται. Έτσι, οι ΗΠΑ προχώρησαν με τις διπλωματικές τους προσπάθειες συμφιλίωσης, που προσωποποιήθηκαν αρχικά από τον Πάτρικ Τζ. Χέρλι, τον πρέσβη των ΗΠΑ στην Κίνα, και αργότερα από τον στρατηγό Τζορτζ Μάρσαλ.</p>\n<p>Ωστόσο, η αμερικανική ιδέα να προτρέψει μια συμμαχία μεταξύ Κινέζων εθνικιστών και κομμουνιστών απέτυχε και ξέσπασε εμφύλιος πόλεμος, με τους κομμουνιστές να αναδεικνύονται νικητές στην ηπειρωτική Κίνα το 1949. Οι εθνικιστές αναγκάστηκαν στη συνέχεια να υποχωρήσουν στο νησί της Ταϊβάν. Αυτή η εξέλιξη έθεσε το σκηνικό για την πρώιμη διπλωματία του Ψυχρού Πολέμου, με τις ΗΠΑ να υποστηρίζουν τη Δημοκρατία της Κίνας στην Ταϊβάν και τη Σοβιετική Ένωση να υποστηρίζει τη Λαϊκή Δημοκρατία της Κίνας στην ηπειρωτική χώρα.</p>\n<p>Μετά από αυτή την εξέλιξη, όπως δηλώνει ο Κίσινγκερ στο βιβλίο του <em>Για την Κίνα</em>, οι ΗΠΑ έμειναν με <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“δεύτερες σκέψεις σχετικά με την παθητικότητά τους όταν αντιμετώπισαν την κομμουνιστική νίκη στον κινεζικό εμφύλιο πόλεμο”</a>. Για τους πολιτικούς των ΗΠΑ, η Κίνα έγινε σύμβολο της πιθανότητας διάδοσης του κομμουνισμού στην Ανατολική και Νοτιοανατολική Ασία. Όταν ξεκίνησε ο τραγικός Πόλεμος της Κορέας το 1950, οι ΗΠΑ και οι συμμαχικές δυνάμεις των Ηνωμένων Εθνών εισήλθαν φυσικά στον πόλεμο στο πλευρό της Νότιας Κορέας και πολέμησαν για σχεδόν κάθε εκατοστό κορεατικού εδάφους, ενάντια στις κομμουνιστικές δυνάμεις της Βόρειας Κορέας που υποστηρίζονταν από τη ΛΔΚ και την ΕΣΣΔ. Αυτές οι εξελίξεις ακολούθησαν τη δημιουργία του ANZUS (“Συνθήκη Ασφαλείας Αυστραλίας, Νέας Ζηλανδίας και Ηνωμένων Πολιτειών”) το 1951 και του SEATO (“Οργάνωση Συνθήκης Νοτιοανατολικής Ασίας”) το 1954. Και οι δύο συνθήκες που υποστηρίζονταν από τις ΗΠΑ δημιουργήθηκαν προκειμένου να <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">περιορίσουν τη διάδοση του κομμουνισμού</a> στην περιοχή, κάτι που ήταν επίσης ένας στόχος που μοιράζονταν επίσημα οι ΗΠΑ όταν εισέβαλαν στο Βιετνάμ το 1965. Όλα αυτά τα γεγονότα φάνηκαν να είναι παρόμοια με μια αλυσίδα αντιδράσεων από πτώση ντόμινο με τη μορφή των ήττων της εξωτερικής πολιτικής των ΗΠΑ, με το πρώτο κομμάτι ντόμινο να έρχεται με τη μορφή της Κίνας που έγινε κομμουνιστική το 1949.</p>\n<p>Ωστόσο, στην κυβέρνηση των ΗΠΑ, υπήρχε ένας άνθρωπος που είχε μια προφητική όραση για τις σχέσεις ΗΠΑ-Κίνας που, εκείνη την εποχή, δεν μοιραζόταν από κανέναν από τους σύγχρονους του. Αυτός ήταν ο Ντιν Άτσεσον, ο Υπουργός Εξωτερικών στην κυβέρνηση του Τρούμαν. Όταν όλοι οι συνάδελφοί του ήταν βαθιά βυθισμένοι στον ιδεολογικό αγώνα κατά της Κίνας, το 1950, ο Άτσεσον <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">υπέθεσε</a> ότι οι σχέσεις με την Κίνα θα πρέπει να βασίζονται στα εθνικά συμφέροντα και υποστήριξε ότι <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“η ακεραιότητα της Κίνας ήταν ένα αμερικανικό εθνικό συμφέρον ανεξαρτήτως της εσωτερικής ιδεολογίας της Κίνας.”</a> Όπως δηλώνει ο Κίσινγκερ, αυτές οι απόψεις δεν θα μοιράζονταν από κανέναν άλλο ανώτερο αξιωματούχο των ΗΠΑ μέχρι που ο Ρίτσαρντ Νίξον ανέλαβε την εξουσία σχεδόν δύο δεκαετίες αργότερα.</p>\n<p><strong>Συνομιλίες της Βαρσοβίας</strong></p>\n<p>Κατά τη διάρκεια της θητείας του, ο Άτσεσον κατάφερε να προωθήσει κάποιες από τις ιδέες του, οι οποίες αντικατοπτρίστηκαν στις πρώτες σημαντικές, αν και σε μεγάλο βαθμό ξεχασμένες, διπλωματικές συνομιλίες μεταξύ των ΗΠΑ και της Κίνας που ξεκίνησαν το 1958 στη Βαρσοβία, Πολωνία. Αυτές συνεχίστηκαν μέχρι το 1970, λίγο πριν την επίσημη προσέγγιση μεταξύ των ΗΠΑ και της Κίνας.</p>\n<p>Αν και η συντριπτική πλειοψηφία αυτών των μυστικών συνομιλιών διεξήχθη στη Βαρσοβία, η αλήθεια είναι ότι ξεκίνησαν λίγο νωρίτερα, το 1955 στη Γενεύη, αλλά αποδείχθηκαν προβληματικές και ατελέσφορες. Ο Κίσινγκερ γράφει ότι η μόνη επιτυχία αυτών των συνομιλιών ήταν ότι η Κίνα και οι ΗΠΑ επέτρεψαν στους πολίτες που είχαν παγιδευτεί σε κάθε χώρα λόγω του εμφυλίου πολέμου να επιστρέψουν σπίτι. Γι' αυτό αυτές οι συνομιλίες θυμούνται κυρίως για το περιστατικό που συνέβη μεταξύ του Τζον Φόστερ Ντάλες, του Υπουργού Εξωτερικών στην κυβέρνηση του Ντουάιτ Ντ. Αϊζενχάουερ, και του Τζο Ένλαϊ, του πρώτου Πρωθυπουργού και Υπουργού Εξωτερικών της Κίνας. Το 1955, κατά τη διάρκεια μιας από τις συναντήσεις στη Γενεύη, πιθανώς λόγω των ισχυρών ιδεολογικών πεποιθήσεών του και απόψεων σχετικά με την Κίνα, ο Ντάλες αρνήθηκε να σφίξει το χέρι του Τζο, κάτι που θυμόταν καλά και αναφέρθηκε ακόμη και στις συνομιλίες του 1972 μεταξύ του Νίξον και του Τζο. Δεδομένου ότι οι συνομιλίες της Γενεύης δεν έφεραν τις απαραίτητες εξελίξεις, το 1957, οι ΗΠΑ έστειλαν έναν αξιωματούχο χαμηλότερης βαθμίδας (χωρίς πρεσβευτική ιδιότητα) για να συνεχίσουν τις συνομιλίες με την κινεζική πλευρά. Αυτό έγινε πρόφαση και για τις δύο πλευρές να <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">αναστείλουν τις συνομιλίες για εννέα μήνες</a>.</p>\n<p>Επομένως, το πιο σημαντικό ζήτημα παρέμενε ακόμα άλυτο στο τραπέζι: το ζήτημα της Ταϊβάν και η Πρώτη Κρίση Στενών της Ταϊβάν που συνέβη μεταξύ 1954-55. Θέλοντας να αποτρέψουν την κλιμάκωση, και οι δύο πλευρές ήξεραν πολύ καλά ότι οι συνομιλίες πρέπει να συνεχιστούν. Μετά την αποτυχία της Γενεύης και λόγω της έκρηξης της Δεύτερης Κρίσης Στενών της Ταϊβάν το 1958, αποφασίστηκε ότι οι διπλωματικές προσπάθειες των ΗΠΑ και της Κίνας θα συνεχιστούν στη Βαρσοβία.</p>\n<p>Αλλά γιατί Βαρσοβία και γιατί Πολωνία; Ο λόγος είναι μάλλον απλός. Η Πολωνία ήταν μία από τις λίγες χώρες (εκτός από τους “συμμάχους” της στο κομμουνιστικό μπλοκ) που αναγνώρισε τη ΛΔΚ το 1949 και φιλοξένησε τόσο τις πρεσβείες των ΗΠΑ όσο και της ΛΔΚ και διπλωμάτες. Η Πολωνία επίσης απέκτησε κάποια διπλωματική αξιοπιστία όταν, με βάση τη Συμφωνία Ανακωχής της Κορέας που τερμάτισε τον Πόλεμο της Κορέας το 1953, εντάχθηκε στην <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Επιτροπή Επιτήρησης Ουδέτερων Εθνών</a>. Αυτό είχε σκοπό να επιβλέπει και να παρακολουθεί την ανακωχή στην κορεατική χερσόνησο. Αυτοί ήταν οι παράγοντες που ώθησαν τους αξιωματούχους των ΗΠΑ και της Κίνας να επιλέξουν τη Βαρσοβία για τη συνέχιση των διπλωματικών τους προσπαθειών. Αυτή η εξέλιξη είναι τώρα γνωστή ως οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας, οι οποίες αποτέλεσαν το κρίσιμο πρώτο βήμα στις διπλωματικές σχέσεις μεταξύ των ΗΠΑ και της Κίνας.</p>\n<p><strong>Το ζήτημα της Ταϊβάν</strong></p>\n<p>Από την αρχή, το ζήτημα της Ταϊβάν κυριάρχησε στις Συνομιλίες της Βαρσοβίας. Όπως αναφέρθηκε προηγουμένως, η κύρια πρόφαση για τη σύγκλησή τους ήταν η Δεύτερη Κρίση Στενών της Ταϊβάν το 1958, κατά τη διάρκεια της οποίας η Κίνα βομβάρδισε τα νησιά Κεμόι (Κινμέν) και Μάτσου, τα οποία ελέγχονταν από την Ταϊβάν. Οι ΗΠΑ αντέτειναν στέλνοντας τον 17ο Στόλο του Ναυτικού των ΗΠΑ στην περιοχή, αυξάνοντας τις εντάσεις και φέρνοντας τις δύο δυνάμεις στα πρόθυρα του πολέμου. Για την Κίνα, η επανένωση με την Ταϊβάν και <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“η απελευθέρωσή της”</a> ήταν μη διαπραγματεύσιμα ζητήματα, ενώ οι ΗΠΑ, όπως επαναλαμβανόταν από τον Τζον Φόστερ Ντάλες, παρέμεναν δεσμευμένες στην άμυνα αυτού του νησιού. Λαμβάνοντας υπόψη τη δύναμη των θέσεων και των δύο πλευρών, μια ανοιχτή σύγκρουση θα ήταν πιθανώς αναπόφευκτη, κάτι που θα ήταν επιβλαβές και για τις ΗΠΑ και για την Κίνα εκείνη την εποχή. Γι' αυτό ακριβώς αποφάσισαν να επαναλάβουν τις διπλωματικές συνομιλίες στη Βαρσοβία.</p>\n<p>Καθ' όλη αυτή την περίοδο, οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας υπηρέτησαν ως ένα κρίσιμο διπλωματικό παρασκήνιο. Αν και οι συνομιλίες συχνά σταματούσαν λόγω του ζητήματος της Ταϊβάν, παρείχαν ένα μέσο για τις ΗΠΑ και την Κίνα να διαχειριστούν τις διαφορές τους χωρίς να καταφύγουν σε στρατιωτική σύγκρουση. Και οι δύο πλευρές χρησιμοποίησαν τις συνομιλίες για να στείλουν σήματα η μία στην άλλη σχετικά με τις προθέσεις τους, δοκιμάζοντας τα νερά για πιθανά πεδία συμβιβασμού και ακόμη και συνεργασίας. Για την Κίνα, οι συνομιλίες παρείχαν επίσης μια ευκαιρία να επιβεβαιώσει την ανεξαρτησία της από τη Σοβιετική Ένωση, αποδεικνύοντας ότι μπορούσε να εμπλακεί σε διπλωματία με τη Δύση με τους δικούς της όρους.</p>\n<p>Αυτά τα ζητήματα φαίνεται να είχαν σχεδόν άμεση επίδραση σε ό,τι επρόκειτο να συμβεί μέσα στην επόμενη εικοσαετία. Η δεκαετία του 1960 προοριζόταν να είναι μια επαναστατική δεκαετία για τις σχέσεις ΗΠΑ-Κίνας. Καθ' όλη τη διάρκεια των συνομιλιών, οι ΗΠΑ άρχισαν να συνειδητοποιούν ότι η Κίνα δεν ήταν ένας κανονικός τύπος σοβιετικού προξένου (όπως ήταν η περίπτωση με τις χώρες της Κεντρικής Ευρώπης), και ότι ήταν πρόθυμη να χαράξει τον δικό της δρόμο στις διεθνείς υποθέσεις. Χάρη στις Συνομιλίες της Βαρσοβίας, οι ΗΠΑ άρχισαν επίσης να επιδιώκουν πιο σταδιακά και αποφασιστικά τις ιδέες του Ντιν Άτσεσον, οι οποίες αργότερα αναμορφώθηκαν και προσαρμόστηκαν από προσωπικότητες όπως ο Χένρι Κίσινγκερ, ο οποίος θα οικοδομούσε την προσέγγισή του προς την Κίνα πάνω στις βάσεις που είχαν τεθεί από τις Συνομιλίες της Βαρσοβίας.</p>\n<p><strong>Η κινεζοσοβιετική ρήξη</strong></p>\n<p>Η δεκαετία του 1960 έφερε μια εξέλιξη που έγινε μία από τις κινητήριες δυνάμεις της αλλαγής μέσα στο παράδειγμα των σχέσεων ΗΠΑ-Κίνας: τη κινεζοσοβιετική ρήξη. Μετά τον θάνατο του Στάλιν το 1953, ο Νικίτα Χρουστσόφ έγινε ο Πρώτος Γραμματέας του Κομμουνιστικού Κόμματος της ΕΣΣΔ, οπότε de facto ο ηγέτης της χώρας. Ξεκίνησε τη διαδικασία της αποσταλινοποίησης της ΕΣΣΔ και των συμμάχων της στην Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη, που κορυφώθηκε με την τώρα διάσημη, αλλά τότε μυστική ομιλία του το 1956 με τίτλο “Για τον Πολιτισμό της Προσωπικότητας και τις Συνέπειές του”. Αυτή η ομιλία, που επικρίνει την εξουσία του Στάλιν και τις μεθόδους του, ήταν ένα μεγάλο σοκ για πολλούς κομμουνιστές ηγέτες, συμπεριλαμβανομένου του Μάο Τσετούνγκ.</p>\n<p>Αυτός αντιλήφθηκε τις ιδέες του Χρουστσόφ για την αποσταλινοποίηση και την ανανέωση των σχέσεων με τη Δύση ως <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“αναθεωρητικές” και μη ακολουθούσες την εφαρμογή της αληθινής μαρξιστικής-λενινιστικής ιδεολογίας.</a> <br />\nΟι εντάσεις μεταξύ Κίνας και ΕΣΣΔ ήταν τόσο υψηλές που σε μία από τις συναντήσεις, ο Τζο Ένλαϊ φέρεται να αποκάλεσε τον Χρουστσόφ, γιο ανθρακωρύχου, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“προδότη της τάξης του”</a>. Έτσι, η δεκαετία του 1960 ήταν το σκηνικό για τη κινεζοσοβιετική ρήξη, μια κρίσιμη εξέλιξη που δεν πέρασε απαρατήρητη στην Ουάσινγκτον. Σύμφωνα με την παλιά παροιμία “ο εχθρός του εχθρού μου είναι φίλος μου”, όταν η Κίνα έγινε εχθρός της ΕΣΣΔ, ξαφνικά, οι πολιτικοί των ΗΠΑ παρουσιάστηκαν με ένα δώρο σε ασημένιο δίσκο: η ευκαιρία να εδραιώσουν μια στρατηγική συμμαχία με την Κίνα.</p>\n<p>Αυτό είναι ακριβώς όπου οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας ήρθαν στο προσκήνιο. Έμειναν ένα από τα πιο σημαντικά κανάλια επικοινωνίας μεταξύ των ΗΠΑ και της Κίνας τη δεκαετία του 1960. <br />\nΟι συνομιλίες συνεχίστηκαν καθ' όλη αυτή την περίοδο, αλλά η πρόοδος παρέμεινε μάλλον αργή καθώς και οι δύο πλευρές παρέμειναν προσεκτικές. Στην πραγματικότητα, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">ορισμένες πηγές</a> αναφέρουν ότι και οι δύο πλευρές ήταν τόσο προσεκτικές που μέρη των επικοινωνιών κατά τη διάρκεια των συναντήσεων γράφονταν σε χαρτί, αντί να λέγονται. Αυτό συνέβαινε επειδή και οι δύο πλευρές φοβούνταν να πουν ορισμένα πράγματα φωναχτά καθώς φοβούνταν ότι θα τους άκουγαν οι σοβιετικές ή πολωνικές κομμουνιστικές αρχές. Παρ' όλα αυτά, οι συνομιλίες παρέμειναν ένας χώρος ανταλλαγής παραπόνων και ιδεών, αν και με λίγη απτή πρόοδο σε σημαντικά ζητήματα όπως η Ταϊβάν. Ωστόσο, η απλή ύπαρξη αυτού του καναλιού επικοινωνίας βοήθησε να αποτραπούν οι συγκρούσεις και παρείχε μια πολύτιμη βάση για μελλοντικές διπλωματικές ανακαλύψεις που επρόκειτο να συμβούν.</p>\n<p>Εκτός από τη κινεζοσοβιετική ρήξη, η δεκαετία του 1960 ήταν επίσης σκηνικό για πολλές άλλες εξελίξεις, όπως ο Πόλεμος του Βιετνάμ, που κατανάλωνε την προσοχή των πολιτικών των ΗΠΑ, ή η Πολιτιστική Επανάσταση, που καθοδηγούνταν από τον Μάο στην Κίνα. Και οι δύο αυτές εξελίξεις σε κάποιο σημείο άρχισαν να γίνονται προβληματικές για τις αντίστοιχες κυβερνήσεις και αυτό τους ώθησε, ανεξάρτητα ο ένας από τον άλλο, να αρχίσουν να εξερευνούν την πιθανότητα προσέγγισης ΗΠΑ-Κίνας.</p>\n<p><strong>Προσέγγιση</strong></p>\n<p>Καθώς η δεκαετία του 1960 προχωρούσε, τόσο οι ΗΠΑ όσο και η Κίνα άρχισαν σταδιακά να κοιτάζουν η μία την άλλη όλο και περισσότερο. Όπως γράφει ο Κίσινγκερ, κατά τη διάρκεια μιας από τις Συνομιλίες της Βαρσοβίας τον Μάρτιο του 1966, ο Αμερικανός εκπρόσωπος στις συνομιλίες προσέφερε ένα κλαδί ελιάς στην Κίνα δηλώνοντας ότι “η κυβέρνηση των Ηνωμένων Πολιτειών ήταν πρόθυμη να αναπτύξει περαιτέρω σχέσεις με τη Λαϊκή Δημοκρατία της Κίνας.” Ο Κίσινγκερ προσθέτει ότι ήταν η πρώτη φορά που ένας Αμερικανός αξιωματούχος χρησιμοποίησε την επίσημη ονομασία μετά το 1949 για την Κίνα σε οποιαδήποτε επίσημη ικανότητα.</p>\n<p>Σύντομα μετά, το 1969, ο Ρίτσαρντ Νίξον κέρδισε τις εκλογές, έγινε Πρόεδρος των Ηνωμένων Πολιτειών και, μαζί με τον Σύμβουλό του για την Εθνική Ασφάλεια, Χένρι Κίσινγκερ, ξεκίνησε διαδικασίες που οδήγησαν σε αυτό που ο Κίσινγκερ αποκαλεί “επαναστατική στιγμή στην εξωτερική πολιτική των ΗΠΑ”. Αυτή ήταν η ανακοίνωση του Νίξον ότι οι ΗΠΑ είχαν στρατηγικό συμφέρον στην επιβίωση του μεγαλύτερου κομμουνιστικού κράτους στον κόσμο: της Κίνας.</p>\n<p>Αυτή ήταν ακριβώς η στιγμή κατά την οποία οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας άρχισαν να σβήνουν σταδιακά καθώς θα γίνονταν <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“πολύ χαμηλού επιπέδου για να παρουσιάσουν μια άποψη τέτοιας σημασίας”</a>. Από το 1958, όλες οι <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 συναντήσεις</a> προσέφεραν ένα πλαίσιο για την εξερεύνηση πιθανών ανακαλύψεων στις σχέσεις ΗΠΑ-Κίνας. Με τη δουλειά του Νίξον και του Κίσινγκερ, όλες οι προσπάθειες που καταβλήθηκαν στις Συνομιλίες της Βαρσοβίας από τους Αμερικανούς και Κινέζους διπλωμάτες τελικά καρποφόρησαν.</p>\n<p>Μετά το 1969, οι εξελίξεις στις σχέσεις μεταξύ ΗΠΑ και Κίνας άλλαζαν με συντριπτικό ρυθμό. Το 1971, ο Κίσινγκερ πραγματοποίησε μια μυστική επίσκεψη στην Κίνα και το 1972, μετά από όλα αυτά τα χρόνια, ο Νίξον τελικά συνάντησε τον Μάο και συμφώνησε στην κοινή <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Σαγκάη Διακήρυξη”</a>. Αν και θεωρήθηκε επιτυχία τότε, λίγα ήξεραν ο Νίξον και ο Κίσινγκερ, αλλά μια πρόταση από τη διακήρυξη θα δημιουργούσε ένα ζήτημα που είναι ορατό και απτό όχι μόνο στις σχέσεις ΗΠΑ-Κίνας, αλλά και στις παγκόσμιες υποθέσεις σήμερα. Αυτή η πρόταση είναι <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“οι Ηνωμένες Πολιτείες αναγνωρίζουν ότι όλοι οι Κινέζοι και από τις δύο πλευρές του Στενού της Ταϊβάν διατηρούν ότι υπάρχει μόνο μία Κίνα και ότι η Ταϊβάν είναι μέρος της Κίνας.”</a> Αυτή η ιδέα σύντομα έγινε γνωστή ως η “Πολιτική της Μίας Κίνας” και η υπόλοιπη είναι ιστορία.</p>\n<p><strong>Η κληρονομιά των Συνομιλιών της Βαρσοβίας</strong></p>\n<p>Καθ' όλη τη διάρκεια όλων των επαναστατικών εξελίξεων μεταξύ ΗΠΑ και Κίνας που περιγράφονται σε αυτό το άρθρο, και όλων των γεγονότων που σχεδόν διαμόρφωσαν την παρούσα παγκόσμια κατάσταση και τη μορφή των σχέσεων ΗΠΑ-Κίνας, οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας ήταν πάντα στο παρασκήνιο. Καθ' όλη τη διάρκεια της ύπαρξής τους, οι συνομιλίες παρέμειναν μάλλον αόρατες και στη σκιά, ωστόσο αποδείχθηκαν εξαιρετικά σημαντικές για όλες τις εξελίξεις που οδήγησαν στην προσέγγιση μεταξύ ΗΠΑ και Κίνας.</p>\n<p>Οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας αντιπροσωπεύουν ένα ξεχασμένο κεφάλαιο των σχέσεων ΗΠΑ-Κίνας, που επισκιάζεται από τις δραματικές και επαναστατικές διπλωματικές ανακαλύψεις των αρχών της δεκαετίας του 1970. Ωστόσο, χωρίς αυτές τις ήσυχες προσπάθειες μεταξύ Αμερικανών και Κινέζων διπλωματών που πραγματοποιήθηκαν στο Παλάτι Μυσλεβίτσκι στο Πάρκο Λαζιένκι στη Βαρσοβία, η τελική προσέγγιση μπορεί να μην είχε ποτέ συμβεί. Οι Συνομιλίες της Βαρσοβίας ήταν οι μυστικές σιωπηλές ψίθυροι που προηγήθηκαν των ηχηρών επίσημων βημάτων που έγιναν προς τη συμφιλίωση ΗΠΑ-Κίνας που τελικά θα αναμόρφωναν την παγκόσμια τάξη.</p>\n<p>Σήμερα, καθώς ο κόσμος είναι και πάλι μάρτυρας αυξανόμενων εντάσεων μεταξύ ΗΠΑ και Κίνας, η κληρονομιά των Συνομιλιών της Βαρσοβίας παραμένει σχετική. Το πιο σημαντικό μάθημα που μπορεί να διδαχθεί από αυτές τις συνομιλίες είναι ότι οι διπλωματικές προσπάθειες και ο διάλογος, ακόμη και μπροστά σε φαινομενικά αξεπέραστες διαφορές, είναι απαραίτητες και αποτελεσματικές για τη διατήρηση της ειρήνης και της σταθερότητας. Η κληρονομιά των Συνομιλιών της Βαρσοβίας μας υπενθυμίζει ότι σε κρίσιμες στιγμές της ιστορίας, η διπλωματία, συχνά επικριμένη για την αργή, απογοητευτική ή ακόμη και άσχετη φύση της, είναι απολύτως αναγκαία για τη διαμόρφωση της ειρηνικής, ευημερούσας και ωφέλιμης πορείας των παγκόσμιων και περιφερειακών γεγονότων και εξελίξεων.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Κόνραντ Σάττερς </strong>αποφοίτησε από το Πανεπιστήμιο Σιλεσίας και το Κολέγιο της Ευρώπης στο Νατολίν, Βαρσοβία. Αυτή τη στιγμή, εργάζεται ως ακαδημαϊκός βοηθός στην πολιτική επιστήμη και τις διεθνείς σχέσεις στο Κολέγιο της Ευρώπης στο Νατολίν, όπου ερευνά την κινεζική εξωτερική πολιτική, τις σχέσεις ΕΕ-Κίνας και τις αναπτυξιακές πρωτοβουλίες της Κίνας και της Ευρώπης. Ενδιαφέρεται κυρίως για τον ρόλο των αφηγήσεων και των αντιλήψεων σε αυτούς τους τομείς.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.536",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Στη σκιά των εντάσεων του Ψυχρού Πολέμου, μυστικές διπλωματικές συνομιλίες διεξήχθησαν στη Βαρσοβία από το 1958 έως το 1970 μεταξύ των Ηνωμένων Πολιτειών και της Λαϊκής Δημοκρατίας της Κίνας. Αυτές οι συνομιλίες, σήμερα σε μεγάλο βαθμό ξεχασμένες, έθεσαν τα θεμέλια για μια προσέγγιση που θα άλλαζε την πορεία της παγκόσμιας πολιτικής τη δεκαετία του 1970. </I>\n<br><br>\nΗ δεκαετία του 1950 ήταν μια εξαιρετικά περίπλοκη εποχή για τη παγκόσμια γεωπολιτική. Πολλές αφρικανικές και ασιατικές χώρες άρχισαν να ανακτούν την ανεξαρτησία τους, επανακαθορίζοντας την παλιά αποικιακή παγκόσμια τάξη και έτσι αποδυναμώνοντας τις παλιές αποικιακές υπερδυνάμεις, όπως το Ηνωμένο Βασίλειο ή η Γαλλία. Πάνω απ' όλα, ωστόσο, η νέα παγκόσμια τάξη αναδυόταν, κυριαρχούμενη από το ντουοπώλιο των Ηνωμένων Πολιτειών και της Σοβιετικής Ένωσης και μια ορατή διαίρεση σφαιρών επιρροής μεταξύ τους.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.272",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"The forgotten beginnings of US-China diplomatic relations",
                key:"uid": string:"a6bbf566-8026-4dfe-ae1c-73bdfb1a4092",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>While US policymakers were mostly focused on the actions of the USSR, the Soviet Union was not the only Eurasian country present on their radar. Even further from the US, another emerging power started to capture the attention of US policymakers – the People’s Republic of China (PRC). In its early years, the PRC was seen as a mystery to the West, and US officials in Washington were unsure about how to approach this newly formed communist state led by Mao Zedong. Little did they know that the diplomatic steps vis-à-vis the PRC that they were about to take would reshape the global order, and their effects would still be felt today in 2024.</p>\n<p><strong>The Cold War context</strong></p>\n<p>Following the Japanese surrender in 1945, China was <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“left devastated and divided”</a> in the immediate post-war years. The country became a theatre of clashes between nationalists and communists, both of which aspired to seize power over the state. At that time, US policymakers and the public largely sympathized with the Chinese nationalists, the Kuomintang (KMT), led by Chiang Kai-shek. On the other hand, the Soviet Union decided to “keep its options open” and officially recognized China’s nationalist government. At the same time, the socialist state maintained supplies of weapons to the communist party, led by Mao Zedong. The tensions between the nationalists and communists kept growing. Thus, the US proceeded with its diplomatic efforts of conciliation, personified first by Patrick J. Hurley, the US Ambassador to China, and later by General George Marshall.</p>\n<p>However, the American idea of urging a coalition between Chinese nationalists and communists failed and a civil war broke out, with the communists emerging victorious in the mainland in 1949. The nationalists were subsequently forced to retreat to the island of Taiwan. This development set the stage for early Cold War diplomacy, with the US supporting the Republic of China on Taiwan and the Soviet Union backing the People’s Republic of China on the mainland.</p>\n<p>After this development, as Kissinger states in his book <em>On China</em>, the US was left with <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“second thoughts about its passivity when confronted with communist victory in the Chinese civil war”</a>. For US policymakers, China became a symbol of the possibility of communism spreading in East and Southeast Asia. When the tragic Korean War started in 1950, the US and allied United Nations troops physically entered the war on South Korea’s side and fought for almost every centimetre of Korean land, against the communist North Korean troops supported by the PRC and USSR. These events were followed by the establishment of ANZUS (“Australia, New Zealand, United States Security Treaty”) in 1951 and SEATO (“Southeast Asia Treaty Organization”) in 1954. Both US-backed treaties were created in order to <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">contain the spread of communism</a> in the region, which was also an objective officially shared by the US when invading Vietnam in 1965. All of these events seemed similar to a chain reaction of falling domino pieces in the form of US’ foreign policy defeats, with the first domino piece coming in the form of China becoming communist in 1949.</p>\n<p>However, in the US government, there was one man who had a prophetic vision of US-China relations that was, at the time, not shared by any of his contemporaries. This was Dean Acheson, the Secretary of State in Truman’s administration. When all of his colleagues were deeply immersed in the ideological struggle against China, in 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postulated</a> grounding relations with China on national interests and asserted that <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“the integrity of China was an American national interest regardless of China’s domestic ideology.”</a> As Kissinger states, these views would not be shared by any other senior US official until Richard Nixon came to power almost two decades later.</p>\n<p><strong>Warsaw talks</strong></p>\n<p>During his time in office, Acheson managed to push some of his ideas through, which was reflected in the first significant, albeit largely forgotten, diplomatic talks between the US and China that started in 1958 in Warsaw, Poland. These were continued all the way until 1970, briefly before the official rapprochement between the US and China.</p>\n<p>Although the vast majority of these covert talks were carried out in Warsaw, the truth is that they started a bit earlier, in 1955 in Geneva, but turned out to be problematic and inconclusive. Kissinger writes that the only success of these talks was that China and the US permitted citizens trapped in each country by the civil war to return home. That is why these talks were mainly remembered for the incident that occurred between John Foster Dulles, the Secretary of State in Dwight D. Eisenhower’s administration, and Zhou Enlai, the first Premier and Minister of Foreign Affairs of China. In 1955, during one of the meetings in Geneva, probably due to his strong ideological beliefs and opinions regarding China, Dulles refused to shake Zhou’s hand, which was well-remembered and mentioned even in the 1972 talks between Nixon and Zhou. Since the Geneva talks were not bringing any much-needed developments, in 1957, the US sent an official of lower rank (without ambassadorial status) to continue talks with the Chinese side. This became a pretext for both sides to <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspend the talks for nine months</a>.</p>\n<p>Therefore, the most important issue was still lying unresolved on the table: the question of Taiwan and the First Taiwan Strait Crisis that occurred between 1954-55. Wanting to prevent escalation, both sides knew very well that talks must be resumed. After the Geneva failure and due to the eruption of the Second Taiwan Strait Crisis in 1958, it was decided that the diplomatic efforts of the US and China would continue in Warsaw.</p>\n<p>But why Warsaw and why Poland? The reason for it is rather trivial. Poland was one of the few countries (aside from its “allies” in the communist bloc) that recognized the PRC in 1949 and hosted both US and PRC embassies and diplomats. Poland also gave itself some diplomatic credibility when, on the power of the Korean Armistice Agreement that ended the Korean War in 1953, it joined the <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutral Nations Supervisory Commission</a>. This was meant to supervise and observe the armistice on the Korean peninsula. These were the factors that pushed US and Chinese officials to choose Warsaw for the continuation of their diplomatic efforts. This development is now known as the Warsaw Talks, which constituted the crucial first step in the diplomatic relations between the US and China.</p>\n<p><strong>The question of Taiwan</strong></p>\n<p>From the outset, the question of Taiwan dominated the Warsaw Talks. As previously stated, the main pretext for convening them was the Second Taiwan Strait Crisis in 1958, during which China shelled the islands of Quemoy (Kinmen) and Matsu, which were controlled by Taiwan. The US responded by sending the US Navy 17th Fleet to the area, heightening tensions and bringing the two powers to the brink of war. For China, reunification with Taiwan and <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“liberating it”</a> were non-negotiable issues, while the US, which was reiterated by John Foster Dulles, remained committed to the defence of this island. Taking into account the strength of both sides’ stances, an open conflict would have probably been unavoidable, which would be detrimental to both the US and China at that time. That is precisely why they decided to reconvene the diplomatic talks in Warsaw.</p>\n<p>Throughout this period, the Warsaw Talks served as a crucial diplomatic backchannel. Although the talks often stalled over the question of Taiwan, they provided a means for the US and China to manage their differences without resorting to military conflict. Both sides used the talks to send signals to one another about their intentions, testing the waters for potential areas of compromise and even cooperation. For China, the talks also provided an opportunity to assert its independence from the Soviet Union, demonstrating that it could engage in diplomacy with the West on its own terms.</p>\n<p>These issues seemed to have had an almost immediate effect on what was about to happen within the next two decades. The 1960s were meant to be a groundbreaking decade for Sino-American relations. Throughout the talks, the US started to realize that China was not a normal type of Soviet proxy (as was the case with the Central European countries), and that it was willing to craft its own path in international affairs. Thanks to the Warsaw Talks, the US started also to more gradually and decisively pursue the ideas of Dean Acheson, which were later remade and adjusted by figures such as Henry Kissinger, who would build his approach towards China on the foundations laid by the Warsaw Talks.</p>\n<p><strong>The Sino-Soviet split </strong></p>\n<p>The 1960s brought about a development that became one of the engines for change within the paradigm of Sino-American relations: the Sino-Soviet split. After Stalin’s death in 1953, Nikita Khrushchev became the First Secretary of the Communist Party of the USSR, so de facto the leader of the country. He started the process of the de-Stalinization of the USSR and its Central and Eastern Europe allies, which culminated in his now famous, but then secret 1956 speech titled “On the Cult of Personality and Its Consequences”. This speech, criticizing Stalin’s rule and his methods, was a great shock to numerous communist leaders, including Mao Zedong.</p>\n<p>He perceived Khrushchev’s ideas of de-Stalinization and refreshing relations with the West as <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionist” and not following the application of true Marxist-Leninist ideology.</a> <br />\nThe tensions between China and the USSR were so high that in one of the meetings, Zhou Enlai allegedly called Khrushchev, a miner’s son, a <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traitor to his class”</a>. The 1960s, therefore, were the stage for the Sino-Soviet split, a crucial development that did not go unnoticed in Washington. In accordance with the old proverb “the enemy of my enemy is my friend,” when China became an enemy of the USSR, suddenly, US policymakers were presented with a gift on a silver platter: the chance to establish a strategic alignment with China.</p>\n<p>This is precisely where the Warsaw Talks came into play. They remained one of the most important channels of communication between the US and China in the 1960s. <br />\nThe talks continued throughout this period, but progress remained rather slow as both sides remained cautious. In fact, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">some sources</a> state that both sides were so cautious that parts of the communications during the meetings were written on paper, rather than spoken. This was because both sides were afraid to say certain things out loud as they feared being listened to by the Soviet or Polish communist authorities. Nonetheless, the talks remained a venue for the exchange of grievances and ideas, albeit with little tangible progress on major issues like Taiwan. However, the sheer existence of this communication channel helped prevent conflicts and provided a precious foundation for future diplomatic breakthroughs that were about to take place.</p>\n<p>Apart from the Sino-Soviet split, the 1960s were also a stage for numerous other developments, such as the Vietnam War, which consumed the attention of US policymakers, or the Cultural Revolution, commandeered by Mao in China. Both of these developments at some point started being problematic to the respective governments and this pushed them, independently from each other, to start exploring the possibility of Sino-American rapprochement.</p>\n<p><strong>Rapprochement</strong></p>\n<p>As the 1960s progressed, both the US and China started gradually looking more and more towards each other. As Kissinger writes, during one of the Warsaw Talks in March 1966, the American representative at the talks offered an olive branch to China by stating that “the United States government was willing to develop further relations with the People’s Republic of China.” Kissinger adds that it was the first time an American official had used the official post-1949 appellation for China in any formal capacity.</p>\n<p>Soon thereafter, in 1969, Richard Nixon won the elections, became the President of the United States and, along with his National Security Advisor, Henry Kissinger, started processes leading up to what Kissinger calls a “revolutionary moment in US foreign policy”. This was Nixon’s announcement that the US had a strategic interest in the survival of the biggest communist state on earth: China.</p>\n<p>That was precisely the moment in which the Warsaw Talks started to slowly fade away as they would be <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“too low-level to present a view of such magnitude”</a>. Since 1958, all <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 meetings</a> have offered a framework for exploring possible breakthroughs in US-China relations. With the work of Nixon and Kissinger, all the efforts put into the Warsaw Talks by both American and Chinese diplomats finally came to fruition.</p>\n<p>After 1969, the developments in relations between the US and China were changing at an overwhelming pace. In 1971, Kissinger had a secret visit to China and in 1972, after all these years, Nixon finally met with Mao and agreed to the joint <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Shanghai Communiqué”</a>. Although it was perceived as a success back then, little did Nixon and Kissinger know, but one sentence from the communiqué would create an issue that is visible and tangible not only in US-China relations, but also in global affairs today. This sentence is <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“the United States acknowledges that all Chinese on either side of the Taiwan Strait maintain there is but one China and that Taiwan is a part of China.”</a> This idea soon became known as the “One China Policy” and the rest is history.</p>\n<p><strong>The heritage of the Warsaw Talks</strong></p>\n<p>Throughout all the groundbreaking developments between the US and China described in this article, and all the events that virtually forged the present global status quo and the shape of US-China relations, the Warsaw Talks were always in the background. Throughout their existence, the talks remained rather unseen and in the shadows, yet proved immensely important for all the developments leading to rapprochement between the US and China.</p>\n<p>The Warsaw Talks represent a forgotten chapter of Sino-American relations, overshadowed by the dramatic and groundbreaking diplomatic breakthroughs of the early 1970s. Yet, without these quiet efforts between American and Chinese diplomats that took place in the Myślewicki Palace in the Łazienki Park in Warsaw, the eventual rapprochement might never have occurred. The Warsaw Talks were the secret silent whispers that preceded the loud official steps taken toward Sino-American reconciliation that would eventually reshape the global order.</p>\n<p>Nowadays, as the world is once again witnessing rising tensions between the US and China, the heritage of the Warsaw Talks remains relevant. The most important lesson that could be learned from these talks is that diplomatic efforts and dialogue, even in the face of seemingly insurmountable differences, are essential and effective to maintaining peace and stability. The heritage of the Warsaw Talks reminds us that in crucial moments of history, diplomacy, often criticized for being too slow, frustrating or even irrelevant, is absolutely indispensable in shaping the peaceful, prosperous and beneficial course of global and regional events and developments.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>graduated from the University of Silesia and the College of Europe in Natolin, Warsaw. Currently, he works as an academic assistant in political science and international relations at the College of Europe in Natolin, where he researches Chinese foreign policy, EU-China relations, and Chinese and European development initiatives. He is mostly interested in the role of narratives and perceptions in these fields.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:20.98",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>In the shadow of Cold War tensions, covert diplomatic talks took place in Warsaw from 1958 to 1970 between the United States and the People's Republic of China. These talks, today largely forgotten, laid the foundation for a rapprochement that would change the course of global politics in the 1970s. </I>\n<br><br>\nThe 1950s were an immensely complex decade for global geopolitics. Numerous African and Asian nations started to regain their independence, redefining the old colonial world order and thus weakening past colonial superpowers, such as the United Kingdom or France. Above all, however, the new world order was emerging, dominated by the duopoly of the United States and Soviet Union and a visible division of spheres of influence between them.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.653",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Zaboravljeni počeci diplomatskih odnosa između SAD-a i Kine",
                key:"uid": string:"b3b67b1a-9b76-4fe0-9849-364c55376b65",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.465",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Los comienzos olvidados de las relaciones diplomáticas entre EE. UU. y China",
                key:"uid": string:"c8701a13-d6d9-425c-9d34-2732b4d0f475",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Mientras los responsables de políticas de EE. UU. estaban mayormente enfocados en las acciones de la URSS, la Unión Soviética no era el único país euroasiático presente en su radar. Aún más lejos de EE. UU., otro poder emergente comenzó a captar la atención de los responsables de políticas estadounidenses: la República Popular de China (RPC). En sus primeros años, la RPC fue vista como un misterio para Occidente, y los funcionarios estadounidenses en Washington no estaban seguros de cómo abordar este estado comunista recién formado liderado por Mao Zedong. Poco sabían que los pasos diplomáticos que estaban a punto de tomar respecto a la RPC remodelarían el orden global, y sus efectos aún se sentirían hoy en 2024.</p>\n<p><strong>El contexto de la Guerra Fría</strong></p>\n<p>Tras la rendición japonesa en 1945, China quedó <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“devastada y dividida”</a> en los años inmediatos de la posguerra. El país se convirtió en un teatro de enfrentamientos entre nacionalistas y comunistas, ambos aspirando a apoderarse del poder sobre el estado. En ese momento, los responsables de políticas de EE. UU. y el público en general simpatizaban en gran medida con los nacionalistas chinos, el Kuomintang (KMT), liderado por Chiang Kai-shek. Por otro lado, la Unión Soviética decidió “mantener sus opciones abiertas” y reconoció oficialmente al gobierno nacionalista de China. Al mismo tiempo, el estado socialista mantenía suministros de armas al partido comunista, liderado por Mao Zedong. Las tensiones entre nacionalistas y comunistas seguían creciendo. Así, EE. UU. procedió con sus esfuerzos diplomáticos de conciliación, personificados primero por Patrick J. Hurley, el embajador de EE. UU. en China, y más tarde por el general George Marshall.</p>\n<p>Sin embargo, la idea estadounidense de instar a una coalición entre nacionalistas y comunistas fracasó y estalló una guerra civil, con los comunistas emergiendo victoriosos en el continente en 1949. Los nacionalistas se vieron posteriormente obligados a retirarse a la isla de Taiwán. Este desarrollo sentó las bases para la diplomacia temprana de la Guerra Fría, con EE. UU. apoyando a la República de China en Taiwán y la Unión Soviética respaldando a la República Popular de China en el continente.</p>\n<p>Después de este desarrollo, como señala Kissinger en su libro <em>Sobre China</em>, EE. UU. se quedó con <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“segundas reflexiones sobre su pasividad cuando se enfrentó a la victoria comunista en la guerra civil china”</a>. Para los responsables de políticas de EE. UU., China se convirtió en un símbolo de la posibilidad de que el comunismo se expandiera en el este y sureste de Asia. Cuando comenzó la trágica Guerra de Corea en 1950, las tropas estadounidenses y aliadas de las Naciones Unidas ingresaron físicamente a la guerra del lado de Corea del Sur y lucharon por casi cada centímetro de tierra coreana, contra las tropas comunistas norcoreanas apoyadas por la RPC y la URSS. Estos eventos fueron seguidos por el establecimiento de ANZUS (“Tratado de Seguridad de Australia, Nueva Zelanda y Estados Unidos”) en 1951 y SEATO (“Organización del Tratado del Sudeste Asiático”) en 1954. Ambos tratados respaldados por EE. UU. fueron creados para <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">contener la expansión del comunismo</a> en la región, que también era un objetivo oficialmente compartido por EE. UU. al invadir Vietnam en 1965. Todos estos eventos parecían similares a una reacción en cadena de piezas de dominó en forma de derrotas de la política exterior de EE. UU., siendo la primera pieza de dominó la conversión de China al comunismo en 1949.</p>\n<p>Sin embargo, en el gobierno de EE. UU., había un hombre que tenía una visión profética de las relaciones entre EE. UU. y China que, en ese momento, no era compartida por ninguno de sus contemporáneos. Este fue Dean Acheson, el Secretario de Estado en la administración de Truman. Cuando todos sus colegas estaban profundamente inmersos en la lucha ideológica contra China, en 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">postuló</a> que las relaciones con China debían basarse en intereses nacionales y afirmó que <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“la integridad de China era un interés nacional estadounidense independientemente de la ideología doméstica de China.”</a> Como señala Kissinger, estas opiniones no serían compartidas por ningún otro alto funcionario estadounidense hasta que Richard Nixon asumiera el poder casi dos décadas después.</p>\n<p><strong>Charlas de Varsovia</strong></p>\n<p>Durante su tiempo en el cargo, Acheson logró impulsar algunas de sus ideas, lo que se reflejó en las primeras conversaciones diplomáticas significativas, aunque en gran medida olvidadas, entre EE. UU. y China que comenzaron en 1958 en Varsovia, Polonia. Estas continuaron hasta 1970, poco antes del acercamiento oficial entre EE. UU. y China.</p>\n<p>Aunque la gran mayoría de estas conversaciones encubiertas se llevaron a cabo en Varsovia, la verdad es que comenzaron un poco antes, en 1955 en Ginebra, pero resultaron problemáticas e inconclusas. Kissinger escribe que el único éxito de estas conversaciones fue que China y EE. UU. permitieron que los ciudadanos atrapados en cada país por la guerra civil regresaran a casa. Por eso, estas conversaciones se recordaron principalmente por el incidente que ocurrió entre John Foster Dulles, el Secretario de Estado en la administración de Dwight D. Eisenhower, y Zhou Enlai, el primer Primer Ministro y Ministro de Relaciones Exteriores de China. En 1955, durante una de las reuniones en Ginebra, probablemente debido a sus fuertes creencias ideológicas y opiniones sobre China, Dulles se negó a estrechar la mano de Zhou, lo que fue bien recordado y mencionado incluso en las conversaciones de 1972 entre Nixon y Zhou. Dado que las conversaciones de Ginebra no estaban produciendo los desarrollos tan necesarios, en 1957, EE. UU. envió a un funcionario de menor rango (sin estatus de embajador) para continuar las conversaciones con el lado chino. Esto se convirtió en un pretexto para que ambas partes <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspendieran las conversaciones durante nueve meses</a>.</p>\n<p>Por lo tanto, el tema más importante seguía sin resolverse sobre la mesa: la cuestión de Taiwán y la Primera Crisis del Estrecho de Taiwán que ocurrió entre 1954-55. Deseando prevenir la escalada, ambas partes sabían muy bien que las conversaciones debían reanudarse. Después del fracaso de Ginebra y debido a la erupción de la Segunda Crisis del Estrecho de Taiwán en 1958, se decidió que los esfuerzos diplomáticos de EE. UU. y China continuarían en Varsovia.</p>\n<p>Pero, ¿por qué Varsovia y por qué Polonia? La razón es bastante trivial. Polonia fue uno de los pocos países (además de sus “aliados” en el bloque comunista) que reconoció a la RPC en 1949 y albergó embajadas y diplomáticos tanto de EE. UU. como de la RPC. Polonia también se dio algo de credibilidad diplomática cuando, en virtud del Acuerdo de Armisticio de Corea que puso fin a la Guerra de Corea en 1953, se unió a la <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Comisión de Supervisión de Naciones Neutrales</a>. Esto tenía como objetivo supervisar y observar el armisticio en la península de Corea. Estos fueron los factores que empujaron a los funcionarios de EE. UU. y China a elegir Varsovia para la continuación de sus esfuerzos diplomáticos. Este desarrollo ahora se conoce como las Charlas de Varsovia, que constituyeron el primer paso crucial en las relaciones diplomáticas entre EE. UU. y China.</p>\n<p><strong>La cuestión de Taiwán</strong></p>\n<p>Desde el principio, la cuestión de Taiwán dominó las Charlas de Varsovia. Como se mencionó anteriormente, el principal pretexto para convocarlas fue la Segunda Crisis del Estrecho de Taiwán en 1958, durante la cual China bombardeó las islas de Quemoy (Kinmen) y Matsu, que estaban controladas por Taiwán. EE. UU. respondió enviando a la 17ª Flota de la Marina de EE. UU. al área, aumentando las tensiones y llevando a las dos potencias al borde de la guerra. Para China, la reunificación con Taiwán y <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“liberarlo”</a> eran cuestiones innegociables, mientras que EE. UU., como reiteró John Foster Dulles, se mantenía comprometido con la defensa de esta isla. Teniendo en cuenta la fuerza de las posturas de ambas partes, un conflicto abierto probablemente habría sido inevitable, lo que habría sido perjudicial tanto para EE. UU. como para China en ese momento. Precisamente por eso decidieron reanudar las conversaciones diplomáticas en Varsovia.</p>\n<p>A lo largo de este período, las Charlas de Varsovia sirvieron como un canal diplomático crucial. Aunque las conversaciones a menudo se estancaban sobre la cuestión de Taiwán, proporcionaron un medio para que EE. UU. y China gestionaran sus diferencias sin recurrir al conflicto militar. Ambas partes utilizaron las conversaciones para enviar señales sobre sus intenciones, probando las aguas para posibles áreas de compromiso e incluso cooperación. Para China, las conversaciones también ofrecieron una oportunidad para afirmar su independencia de la Unión Soviética, demostrando que podía participar en la diplomacia con Occidente en sus propios términos.</p>\n<p>Estos temas parecían haber tenido un efecto casi inmediato en lo que estaba a punto de suceder en las siguientes dos décadas. La década de 1960 estaba destinada a ser una década innovadora para las relaciones sino-estadounidenses. A lo largo de las conversaciones, EE. UU. comenzó a darse cuenta de que China no era un tipo normal de proxy soviético (como era el caso de los países de Europa Central), y que estaba dispuesta a forjar su propio camino en los asuntos internacionales. Gracias a las Charlas de Varsovia, EE. UU. también comenzó a perseguir de manera más gradual y decisiva las ideas de Dean Acheson, que más tarde fueron reformuladas y ajustadas por figuras como Henry Kissinger, quien construiría su enfoque hacia China sobre las bases sentadas por las Charlas de Varsovia.</p>\n<p><strong>La ruptura sino-soviética</strong></p>\n<p>La década de 1960 trajo consigo un desarrollo que se convirtió en uno de los motores del cambio dentro del paradigma de las relaciones sino-estadounidenses: la ruptura sino-soviética. Tras la muerte de Stalin en 1953, Nikita Jrushchov se convirtió en el Primer Secretario del Partido Comunista de la URSS, por lo que de facto era el líder del país. Comenzó el proceso de desestalinización de la URSS y sus aliados de Europa Central y del Este, que culminó en su famoso, pero entonces secreto discurso de 1956 titulado “Sobre el culto a la personalidad y sus consecuencias”. Este discurso, que criticaba el régimen de Stalin y sus métodos, fue un gran shock para numerosos líderes comunistas, incluido Mao Zedong.</p>\n<p>Él percibió las ideas de Jrushchov sobre la desestalinización y el refresco de las relaciones con Occidente como <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionistas” y no siguiendo la aplicación de la verdadera ideología marxista-leninista.</a> <br />\nLas tensiones entre China y la URSS eran tan altas que en una de las reuniones, Zhou Enlai supuestamente llamó a Jrushchov, hijo de un minero, un <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“traidor a su clase”</a>. Por lo tanto, la década de 1960 fue el escenario de la ruptura sino-soviética, un desarrollo crucial que no pasó desapercibido en Washington. De acuerdo con el viejo proverbio “el enemigo de mi enemigo es mi amigo”, cuando China se convirtió en enemiga de la URSS, de repente, los responsables de políticas de EE. UU. se encontraron con un regalo en bandeja de plata: la oportunidad de establecer una alineación estratégica con China.</p>\n<p>Precisamente aquí es donde las Charlas de Varsovia entraron en juego. Permanecieron como uno de los canales de comunicación más importantes entre EE. UU. y China en la década de 1960. <br />\nLas conversaciones continuaron a lo largo de este período, pero el progreso se mantuvo bastante lento ya que ambas partes permanecieron cautelosas. De hecho, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">algunas fuentes</a> afirman que ambas partes estaban tan cautelosas que partes de las comunicaciones durante las reuniones se escribieron en papel, en lugar de ser habladas. Esto se debió a que ambas partes temían decir ciertas cosas en voz alta, ya que temían ser escuchadas por las autoridades comunistas soviéticas o polacas. No obstante, las conversaciones siguieron siendo un lugar para el intercambio de quejas e ideas, aunque con poco progreso tangible en temas importantes como Taiwán. Sin embargo, la mera existencia de este canal de comunicación ayudó a prevenir conflictos y proporcionó una valiosa base para futuros avances diplomáticos que estaban a punto de tener lugar.</p>\n<p>Aparte de la ruptura sino-soviética, la década de 1960 también fue un escenario para numerosos otros desarrollos, como la Guerra de Vietnam, que consumió la atención de los responsables de políticas de EE. UU., o la Revolución Cultural, comandada por Mao en China. Ambos desarrollos en algún momento comenzaron a ser problemáticos para los respectivos gobiernos y esto los empujó, independientemente unos de otros, a comenzar a explorar la posibilidad de un acercamiento sino-estadounidense.</p>\n<p><strong>Acercamiento</strong></p>\n<p>A medida que avanzaba la década de 1960, tanto EE. UU. como China comenzaron a mirar gradualmente más y más el uno hacia el otro. Como escribe Kissinger, durante una de las Charlas de Varsovia en marzo de 1966, el representante estadounidense en las conversaciones ofreció una rama de olivo a China al afirmar que “el gobierno de los Estados Unidos estaba dispuesto a desarrollar más relaciones con la República Popular de China.” Kissinger añade que fue la primera vez que un funcionario estadounidense utilizó la denominación oficial posterior a 1949 para China en cualquier capacidad formal.</p>\n<p>Pronto después, en 1969, Richard Nixon ganó las elecciones, se convirtió en el Presidente de los Estados Unidos y, junto con su Asesor de Seguridad Nacional, Henry Kissinger, inició procesos que llevaron a lo que Kissinger llama un “momento revolucionario en la política exterior de EE. UU.”. Este fue el anuncio de Nixon de que EE. UU. tenía un interés estratégico en la supervivencia del mayor estado comunista del mundo: China.</p>\n<p>Ese fue precisamente el momento en el que las Charlas de Varsovia comenzaron a desvanecerse lentamente, ya que serían <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“demasiado de bajo nivel para presentar una visión de tal magnitud”</a>. Desde 1958, todas <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 reuniones</a> han ofrecido un marco para explorar posibles avances en las relaciones entre EE. UU. y China. Con el trabajo de Nixon y Kissinger, todos los esfuerzos realizados en las Charlas de Varsovia por parte de diplomáticos estadounidenses y chinos finalmente dieron sus frutos.</p>\n<p>Después de 1969, los desarrollos en las relaciones entre EE. UU. y China cambiaron a un ritmo abrumador. En 1971, Kissinger realizó una visita secreta a China y en 1972, después de todos estos años, Nixon finalmente se reunió con Mao y acordó el <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Comunicado de Shanghái”</a>. Aunque se percibió como un éxito en ese momento, poco sabían Nixon y Kissinger que una frase del comunicado crearía un problema que es visible y tangible no solo en las relaciones entre EE. UU. y China, sino también en los asuntos globales hoy en día. Esta frase es <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“los Estados Unidos reconocen que todos los chinos de ambos lados del Estrecho de Taiwán mantienen que solo hay una China y que Taiwán es parte de China.”</a> Esta idea pronto se conoció como la “Política de Una Sola China” y el resto es historia.</p>\n<p><strong>El legado de las Charlas de Varsovia</strong></p>\n<p>A lo largo de todos los desarrollos innovadores entre EE. UU. y China descritos en este artículo, y todos los eventos que forjaron prácticamente el presente statu quo global y la forma de las relaciones entre EE. UU. y China, las Charlas de Varsovia siempre estuvieron en segundo plano. A lo largo de su existencia, las conversaciones permanecieron bastante invisibles y en las sombras, pero demostraron ser inmensamente importantes para todos los desarrollos que llevaron al acercamiento entre EE. UU. y China.</p>\n<p>Las Charlas de Varsovia representan un capítulo olvidado de las relaciones sino-estadounidenses, ensombrecido por los dramáticos y revolucionarios avances diplomáticos de principios de la década de 1970. Sin embargo, sin estos esfuerzos silenciosos entre diplomáticos estadounidenses y chinos que tuvieron lugar en el Palacio Myślewicki en el Parque Łazienki en Varsovia, el eventual acercamiento podría nunca haber ocurrido. Las Charlas de Varsovia fueron los susurros silenciosos secretos que precedieron los ruidosos pasos oficiales tomados hacia la reconciliación sino-estadounidense que eventualmente remodelarían el orden global.</p>\n<p>Hoy en día, a medida que el mundo es testigo una vez más de las crecientes tensiones entre EE. UU. y China, el legado de las Charlas de Varsovia sigue siendo relevante. La lección más importante que se puede aprender de estas conversaciones es que los esfuerzos diplomáticos y el diálogo, incluso ante diferencias aparentemente insuperables, son esenciales y efectivos para mantener la paz y la estabilidad. El legado de las Charlas de Varsovia nos recuerda que en momentos cruciales de la historia, la diplomacia, a menudo criticada por ser demasiado lenta, frustrante o incluso irrelevante, es absolutamente indispensable para dar forma al curso pacífico, próspero y beneficioso de los eventos y desarrollos globales y regionales.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>se graduó de la Universidad de Silesia y del Colegio de Europa en Natolin, Varsovia. Actualmente, trabaja como asistente académico en ciencias políticas y relaciones internacionales en el Colegio de Europa en Natolin, donde investiga la política exterior china, las relaciones entre la UE y China, y las iniciativas de desarrollo chinas y europeas. Está principalmente interesado en el papel de las narrativas y percepciones en estos campos.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.615",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>En la sombra de las tensiones de la Guerra Fría, se llevaron a cabo conversaciones diplomáticas encubiertas en Varsovia desde 1958 hasta 1970 entre los Estados Unidos y la República Popular de China. Estas conversaciones, hoy en gran medida olvidadas, sentaron las bases para un acercamiento que cambiaría el curso de la política global en la década de 1970.</I>\r\n<br><br>\r\nLa década de 1950 fue un período inmensamente complejo para la geopolítica global. Numerosas naciones africanas y asiáticas comenzaron a recuperar su independencia, redefiniendo el antiguo orden mundial colonial y debilitando así a las antiguas superpotencias coloniales, como el Reino Unido o Francia. Sin embargo, sobre todo, estaba surgiendo un nuevo orden mundial, dominado por el duopolio de los Estados Unidos y la Unión Soviética y una visible división de esferas de influencia entre ellos.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.617",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Die vergessenen Anfänge der diplomatischen Beziehungen zwischen den USA und China",
                key:"uid": string:"d77af134-42d3-4779-a9d3-385d44c7ba2e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Während sich die US-Politiker hauptsächlich auf die Aktionen der UdSSR konzentrierten, war die Sowjetunion nicht das einzige eurasische Land, das auf ihrem Radar war. Noch weiter von den USA entfernt begann eine weitere aufstrebende Macht, die Aufmerksamkeit der US-Politiker zu erregen – die Volksrepublik China (VRC). In ihren frühen Jahren wurde die VRC als ein Rätsel für den Westen angesehen, und US-Beamte in Washington waren sich unsicher, wie sie mit diesem neu gegründeten kommunistischen Staat unter der Führung von Mao Zedong umgehen sollten. Wenig wussten sie, dass die diplomatischen Schritte gegenüber der VRC, die sie bald unternehmen würden, die globale Ordnung neu gestalten würden und ihre Auswirkungen bis heute im Jahr 2024 spürbar sein würden.</p>\n<p><strong>Der Kontext des Kalten Krieges</strong></p>\n<p>Nach der japanischen Kapitulation im Jahr 1945 war China in den unmittelbaren Nachkriegsjahren <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„verheerend und geteilt“</a>. Das Land wurde zu einem Schauplatz von Konflikten zwischen Nationalisten und Kommunisten, die beide danach strebten, die Macht über den Staat zu übernehmen. Zu dieser Zeit sympathisierten die US-Politiker und die Öffentlichkeit weitgehend mit den chinesischen Nationalisten, der Kuomintang (KMT), unter der Führung von Chiang Kai-shek. Auf der anderen Seite entschied sich die Sowjetunion, „ihre Optionen offen zu halten“ und erkannte offiziell die nationalistische Regierung Chinas an. Gleichzeitig hielt der sozialistische Staat Waffenlieferungen an die kommunistische Partei unter Mao Zedong aufrecht. Die Spannungen zwischen Nationalisten und Kommunisten wuchsen weiter. So setzte die US diplomatische Bemühungen zur Versöhnung fort, personifiziert zunächst durch Patrick J. Hurley, den US-Botschafter in China, und später durch General George Marshall.</p>\n<p>Die amerikanische Idee, eine Koalition zwischen chinesischen Nationalisten und Kommunisten zu fördern, scheiterte jedoch, und es brach ein Bürgerkrieg aus, in dem die Kommunisten 1949 auf dem Festland siegreich hervorgingen. Die Nationalisten wurden anschließend gezwungen, sich auf die Insel Taiwan zurückzuziehen. Diese Entwicklung bereitete den Boden für die frühe Kalte Kriegsdiplomatie, wobei die USA die Republik China auf Taiwan unterstützten und die Sowjetunion die Volksrepublik China auf dem Festland unterstützte.</p>\n<p>Nach dieser Entwicklung, wie Kissinger in seinem Buch <em>On China</em> feststellt, hatte die US die <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„Zweifel an ihrer Passivität angesichts des kommunistischen Sieges im chinesischen Bürgerkrieg“</a>. Für die US-Politiker wurde China zu einem Symbol für die Möglichkeit, dass sich der Kommunismus in Ost- und Südostasien ausbreiten könnte. Als der tragische Koreakrieg 1950 begann, traten die US und die verbündeten Truppen der Vereinten Nationen physisch auf der Seite Südkoreas in den Krieg ein und kämpften um fast jeden Zentimeter koreanischen Landes gegen die kommunistischen nordkoreanischen Truppen, die von der VRC und der UdSSR unterstützt wurden. Auf diese Ereignisse folgte die Gründung von ANZUS („Australien, Neuseeland, Vereinigte Staaten Sicherheitsvertrag“) im Jahr 1951 und SEATO („Südostasien-Vertragsorganisation“) im Jahr 1954. Beide von den USA unterstützten Verträge wurden geschaffen, um <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">die Ausbreitung des Kommunismus</a> in der Region einzudämmen, was auch ein offiziell von den USA geteiltes Ziel war, als sie 1965 in Vietnam einmarschierten. All diese Ereignisse schienen einer Kettenreaktion von fallenden Dominosteinen in Form von US-Außenpolitiksiegen ähnlich zu sein, wobei das erste Dominostein in Form von Chinas Kommunismus 1949 fiel.</p>\n<p>In der US-Regierung gab es jedoch einen Mann, der eine prophetische Vision der US-China-Beziehungen hatte, die zu dieser Zeit von keinem seiner Zeitgenossen geteilt wurde. Dies war Dean Acheson, der Außenminister in Trumans Administration. Während alle seine Kollegen tief in den ideologischen Kampf gegen China verwickelt waren, postulierte Acheson 1950 <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">die Beziehungen zu China auf nationalen Interessen zu gründen</a> und behauptete, dass <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„die Integrität Chinas ein amerikanisches nationales Interesse war, unabhängig von Chinas innerer Ideologie.“</a> Wie Kissinger feststellt, würden diese Ansichten von keinem anderen hochrangigen US-Beamten geteilt werden, bis Richard Nixon fast zwei Jahrzehnte später an die Macht kam.</p>\n<p><strong>Warschauer Gespräche</strong></p>\n<p>Während seiner Amtszeit gelang es Acheson, einige seiner Ideen durchzusetzen, was sich in den ersten bedeutenden, wenn auch weitgehend vergessenen, diplomatischen Gesprächen zwischen den USA und China widerspiegelte, die 1958 in Warschau, Polen, begannen. Diese wurden bis 1970 fortgesetzt, kurz bevor die offizielle Annäherung zwischen den USA und China stattfand.</p>\n<p>Obwohl die überwiegende Mehrheit dieser geheimen Gespräche in Warschau stattfand, ist die Wahrheit, dass sie etwas früher, 1955 in Genf, begannen, sich jedoch als problematisch und ergebnislos herausstellten. Kissinger schreibt, dass der einzige Erfolg dieser Gespräche darin bestand, dass China und die USA Bürger, die durch den Bürgerkrieg in jedem Land gefangen waren, die Rückkehr nach Hause erlaubten. Deshalb wurden diese Gespräche hauptsächlich für den Vorfall in Erinnerung behalten, der zwischen John Foster Dulles, dem Außenminister in Dwight D. Eisenhowers Administration, und Zhou Enlai, dem ersten Premier und Außenminister Chinas, stattfand. 1955, während eines der Treffen in Genf, weigerte sich Dulles wahrscheinlich aufgrund seiner starken ideologischen Überzeugungen und Meinungen zu China, Zhou die Hand zu schütteln, was gut in Erinnerung blieb und sogar in den Gesprächen von 1972 zwischen Nixon und Zhou erwähnt wurde. Da die Genfer Gespräche keine dringend benötigten Entwicklungen brachten, sandten die USA 1957 einen Beamten niedrigerer Rangordnung (ohne Botschafterstatus), um die Gespräche mit der chinesischen Seite fortzusetzen. Dies wurde zum Vorwand für beide Seiten, <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">die Gespräche für neun Monate auszusetzen</a>.</p>\n<p>Das wichtigste Thema lag daher weiterhin ungelöst auf dem Tisch: die Frage von Taiwan und die erste Taiwanstraße-Krise, die zwischen 1954-55 stattfand. Um eine Eskalation zu verhindern, wussten beide Seiten sehr gut, dass die Gespräche wieder aufgenommen werden mussten. Nach dem Scheitern in Genf und aufgrund des Ausbruchs der zweiten Taiwanstraße-Krise 1958 wurde beschlossen, dass die diplomatischen Bemühungen der USA und Chinas in Warschau fortgesetzt werden sollten.</p>\n<p>Aber warum Warschau und warum Polen? Der Grund dafür ist eher trivial. Polen war eines der wenigen Länder (neben seinen „Verbündeten“ im kommunistischen Block), das die VRC 1949 anerkannte und sowohl US- als auch VRC-Botschaften und Diplomaten beherbergte. Polen verlieh sich auch etwas diplomatische Glaubwürdigkeit, als es auf der Grundlage des Koreanischen Waffenstillstandsabkommens, das den Koreakrieg 1953 beendete, der <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Kommission der neutralen Nationen zur Überwachung</a> beitrat. Diese sollte den Waffenstillstand auf der koreanischen Halbinsel überwachen und beobachten. Diese Faktoren drängten US- und chinesische Beamte, Warschau für die Fortsetzung ihrer diplomatischen Bemühungen auszuwählen. Diese Entwicklung ist heute als die Warschauer Gespräche bekannt, die den entscheidenden ersten Schritt in den diplomatischen Beziehungen zwischen den USA und China darstellten.</p>\n<p><strong>Die Frage von Taiwan</strong></p>\n<p>Von Anfang an dominierte die Frage von Taiwan die Warschauer Gespräche. Wie bereits erwähnt, war der Hauptvorwand für die Einberufung der Gespräche die zweite Taiwanstraße-Krise 1958, während der China die von Taiwan kontrollierten Inseln Quemoy (Kinmen) und Matsu beschoss. Die USA reagierten, indem sie die 17. Flotte der US Navy in die Region entsandten, was die Spannungen erhöhte und die beiden Mächte an den Rand des Krieges brachte. Für China waren die Wiedervereinigung mit Taiwan und <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„es zu befreien“</a> nicht verhandelbare Themen, während die USA, was John Foster Dulles bekräftigte, sich der Verteidigung dieser Insel verpflichtet fühlten. Angesichts der Stärke der Positionen beider Seiten wäre ein offener Konflikt wahrscheinlich unvermeidlich gewesen, was sowohl für die USA als auch für China zu diesem Zeitpunkt nachteilig gewesen wäre. Genau aus diesem Grund entschieden sie sich, die diplomatischen Gespräche in Warschau wieder aufzunehmen.</p>\n<p>In dieser Zeit dienten die Warschauer Gespräche als ein entscheidender diplomatischer Hinterkanal. Obwohl die Gespräche oft über die Frage von Taiwan ins Stocken gerieten, boten sie den USA und China ein Mittel, ihre Differenzen zu verwalten, ohne auf militärische Konflikte zurückzugreifen. Beide Seiten nutzten die Gespräche, um einander Signale über ihre Absichten zu senden, die Gewässer für potenzielle Kompromiss- und sogar Kooperationsbereiche zu testen. Für China boten die Gespräche auch die Möglichkeit, seine Unabhängigkeit von der Sowjetunion zu behaupten und zu demonstrieren, dass es in der Lage war, auf eigenen Bedingungen mit dem Westen zu diplomieren.</p>\n<p>Diese Themen schienen fast sofortige Auswirkungen auf das zu haben, was in den nächsten zwei Jahrzehnten geschehen sollte. Die 1960er Jahre sollten ein bahnbrechendes Jahrzehnt für die sino-amerikanischen Beziehungen werden. Während der Gespräche begannen die USA zu erkennen, dass China kein normaler Typ sowjetischer Stellvertreter war (wie es bei den zentral- und osteuropäischen Ländern der Fall war) und dass es bereit war, seinen eigenen Weg in den internationalen Angelegenheiten zu gehen. Dank der Warschauer Gespräche begannen die USA auch, allmählich und entschlossen die Ideen von Dean Acheson zu verfolgen, die später von Persönlichkeiten wie Henry Kissinger umgearbeitet und angepasst wurden, der seinen Ansatz gegenüber China auf den Grundlagen aufbaute, die durch die Warschauer Gespräche gelegt wurden.</p>\n<p><strong>Die sino-sowjetische Spaltung</strong></p>\n<p>Die 1960er Jahre brachten eine Entwicklung mit sich, die zu einem der Motoren für Veränderungen innerhalb des Paradigmas der sino-amerikanischen Beziehungen wurde: die sino-sowjetische Spaltung. Nach Stalins Tod 1953 wurde Nikita Chruschtschow Erster Sekretär der Kommunistischen Partei der UdSSR und damit de facto der Führer des Landes. Er begann den Prozess der Entstalinisierung der UdSSR und ihrer zentral- und osteuropäischen Verbündeten, der in seiner nun berühmten, aber damals geheimen Rede von 1956 mit dem Titel „Über den Personenkult und seine Folgen“ gipfelte. Diese Rede, die Stalins Herrschaft und seine Methoden kritisierte, war ein großer Schock für zahlreiche kommunistische Führer, einschließlich Mao Zedong.</p>\n<p>Er betrachtete Chruschtschows Ideen zur Entstalinisierung und zur Erneuerung der Beziehungen zum Westen als <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">„revisionistisch“ und nicht im Einklang mit der Anwendung wahrer marxistisch-leninistischer Ideologie.</a> <br />\nDie Spannungen zwischen China und der UdSSR waren so hoch, dass Zhou Enlai angeblich in einem der Treffen Chruschtschow, den Sohn eines Bergarbeiters, als <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">„Verräter seiner Klasse“</a> bezeichnete. Die 1960er Jahre waren daher die Bühne für die sino-sowjetische Spaltung, eine entscheidende Entwicklung, die in Washington nicht unbemerkt blieb. Entsprechend dem alten Sprichwort „Der Feind meines Feindes ist mein Freund“ wurde, als China zum Feind der UdSSR wurde, den US-Politikern plötzlich ein Geschenk auf einem Silbertablett präsentiert: die Chance, eine strategische Ausrichtung mit China zu etablieren.</p>\n<p>Genau hier kamen die Warschauer Gespräche ins Spiel. Sie blieben eines der wichtigsten Kommunikationskanäle zwischen den USA und China in den 1960er Jahren. <br />\nDie Gespräche wurden während dieses Zeitraums fortgesetzt, aber der Fortschritt blieb eher langsam, da beide Seiten vorsichtig blieben. Tatsächlich <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">geben einige Quellen</a> an, dass beide Seiten so vorsichtig waren, dass Teile der Kommunikation während der Treffen auf Papier geschrieben wurden, anstatt gesprochen zu werden. Dies lag daran, dass beide Seiten Angst hatten, bestimmte Dinge laut zu sagen, da sie befürchteten, von den sowjetischen oder polnischen kommunistischen Behörden belauscht zu werden. Dennoch blieben die Gespräche ein Forum für den Austausch von Beschwerden und Ideen, wenn auch mit wenig greifbarem Fortschritt bei wichtigen Themen wie Taiwan. Dennoch half die bloße Existenz dieses Kommunikationskanals, Konflikte zu verhindern und bot eine wertvolle Grundlage für zukünftige diplomatische Durchbrüche, die bevorstanden.</p>\n<p>Abgesehen von der sino-sowjetischen Spaltung waren die 1960er Jahre auch eine Bühne für zahlreiche andere Entwicklungen, wie den Vietnamkrieg, der die Aufmerksamkeit der US-Politiker in Anspruch nahm, oder die Kulturrevolution, die von Mao in China geleitet wurde. Beide Entwicklungen begannen irgendwann, problematisch für die jeweiligen Regierungen zu werden, und drängten sie unabhängig voneinander, die Möglichkeit einer sino-amerikanischen Annäherung zu erkunden.</p>\n<p><strong>Annäherung</strong></p>\n<p>Als die 1960er Jahre voranschritten, begannen sowohl die USA als auch China allmählich, einander immer mehr zuzuwenden. Wie Kissinger schreibt, bot der amerikanische Vertreter während eines der Warschauer Gespräche im März 1966 China einen Olivenzweig an, indem er erklärte, dass „die US-Regierung bereit sei, die Beziehungen zur Volksrepublik China weiterzuentwickeln.“ Kissinger fügt hinzu, dass es das erste Mal war, dass ein amerikanischer Beamter in irgendeiner formellen Kapazität die offizielle Bezeichnung für China nach 1949 verwendete.</p>\n<p>Kurz darauf, 1969, gewann Richard Nixon die Wahlen, wurde Präsident der Vereinigten Staaten und begann zusammen mit seinem Nationalen Sicherheitsberater, Henry Kissinger, Prozesse, die zu dem führten, was Kissinger als „revolutionären Moment in der US-Außenpolitik“ bezeichnet. Dies war Nixons Ankündigung, dass die USA ein strategisches Interesse am Überleben des größten kommunistischen Staates der Erde hatten: China.</p>\n<p>Genau in diesem Moment begannen die Warschauer Gespräche, langsam in den Hintergrund zu treten, da sie <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„zu niedrigstufig waren, um eine Sichtweise von solch großer Bedeutung zu präsentieren“</a>. Seit 1958 haben alle <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 Treffen</a> einen Rahmen für die Erkundung möglicher Durchbrüche in den US-China-Beziehungen geboten. Mit der Arbeit von Nixon und Kissinger kamen schließlich all die Bemühungen, die in die Warschauer Gespräche von amerikanischen und chinesischen Diplomaten gesteckt wurden, zur Frucht.</p>\n<p>Nach 1969 änderten sich die Entwicklungen in den Beziehungen zwischen den USA und China in einem überwältigenden Tempo. 1971 hatte Kissinger einen geheimen Besuch in China und 1972 traf Nixon nach all diesen Jahren endlich mit Mao zusammen und stimmte dem gemeinsamen <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Shanghai Kommuniqué“</a> zu. Obwohl es damals als Erfolg wahrgenommen wurde, wussten Nixon und Kissinger nicht, dass ein Satz aus dem Kommuniqué ein Problem schaffen würde, das heute nicht nur in den US-China-Beziehungen, sondern auch in den globalen Angelegenheiten sichtbar und greifbar ist. Dieser Satz lautet <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Die Vereinigten Staaten erkennen an, dass alle Chinesen auf beiden Seiten der Taiwanstraße behaupten, es gebe nur ein China und dass Taiwan ein Teil Chinas ist.“</a> Diese Idee wurde bald als die „Ein-China-Politik“ bekannt, und der Rest ist Geschichte.</p>\n<p><strong>Das Erbe der Warschauer Gespräche</strong></p>\n<p>Im Laufe aller bahnbrechenden Entwicklungen zwischen den USA und China, die in diesem Artikel beschrieben werden, und all den Ereignissen, die praktisch den gegenwärtigen globalen Status quo und die Form der US-China-Beziehungen geprägt haben, waren die Warschauer Gespräche immer im Hintergrund. Während ihrer Existenz blieben die Gespräche eher unsichtbar und im Schatten, erwiesen sich jedoch als immens wichtig für alle Entwicklungen, die zur Annäherung zwischen den USA und China führten.</p>\n<p>Die Warschauer Gespräche stellen ein vergessenes Kapitel der sino-amerikanischen Beziehungen dar, das von den dramatischen und bahnbrechenden diplomatischen Durchbrüchen der frühen 1970er Jahre überschattet wird. Doch ohne diese stillen Bemühungen zwischen amerikanischen und chinesischen Diplomaten, die im Myślewicki-Palast im Łazienki-Park in Warschau stattfanden, hätte die letztendliche Annäherung möglicherweise nie stattgefunden. Die Warschauer Gespräche waren die geheimen, stillen Flüstern, die den lauten offiziellen Schritten zur sino-amerikanischen Versöhnung vorausgingen, die schließlich die globale Ordnung neu gestalten würden.</p>\n<p>Heutzutage, da die Welt erneut steigende Spannungen zwischen den USA und China erlebt, bleibt das Erbe der Warschauer Gespräche relevant. Die wichtigste Lehre, die aus diesen Gesprächen gezogen werden kann, ist, dass diplomatische Bemühungen und Dialog, selbst angesichts scheinbar unüberwindbarer Unterschiede, unerlässlich und effektiv sind, um Frieden und Stabilität aufrechtzuerhalten. Das Erbe der Warschauer Gespräche erinnert uns daran, dass in entscheidenden Momenten der Geschichte Diplomatie, oft kritisiert als zu langsam, frustrierend oder sogar irrelevant, absolut unentbehrlich ist, um den friedlichen, wohlhabenden und vorteilhaften Verlauf globaler und regionaler Ereignisse und Entwicklungen zu gestalten.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>hat an der Universität Schlesien und am College of Europe in Natolin, Warschau, abgeschlossen. Derzeit arbeitet er als wissenschaftlicher Assistent in Politikwissenschaft und internationalen Beziehungen am College of Europe in Natolin, wo er die chinesische Außenpolitik, die EU-China-Beziehungen und chinesische sowie europäische Entwicklungsinitiativen erforscht. Sein Hauptinteresse gilt der Rolle von Narrativen und Wahrnehmungen in diesen Bereichen.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.14",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Im Schatten der Spannungen des Kalten Krieges fanden von 1958 bis 1970 geheime diplomatische Gespräche in Warschau zwischen den Vereinigten Staaten und der Volksrepublik China statt. Diese Gespräche, die heute weitgehend vergessen sind, legten die Grundlage für eine Annäherung, die den Verlauf der globalen Politik in den 1970er Jahren verändern würde.</I>\r\n<br><br>\r\nDie 1950er Jahre waren ein äußerst komplexes Jahrzehnt für die globale Geopolitik. Zahlreiche afrikanische und asiatische Nationen begannen, ihre Unabhängigkeit zurückzugewinnen, was die alte koloniale Weltordnung neu definierte und somit die ehemaligen kolonialen Supermächte wie das Vereinigte Königreich oder Frankreich schwächte. Vor allem jedoch entstand die neue Weltordnung, die vom Duopol der Vereinigten Staaten und der Sowjetunion dominiert wurde und eine sichtbare Teilung der Einflussbereiche zwischen ihnen aufwies.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.045",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Yhdysvaltojen ja Kiinan diplomaattisten suhteiden unohtuneet alkuvaiheet",
                key:"uid": string:"d943329c-5cab-49d6-9c83-3bf7e15aaa6a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Vaikka Yhdysvaltojen päättäjät keskittyivät pääasiassa Neuvostoliiton toimiin, Neuvostoliitto ei ollut ainoa Euraasian maa, joka oli heidän tarkkailulistallaan. Vielä kauempana Yhdysvalloista toinen nouseva valta alkoi herättää Yhdysvaltojen päättäjien huomiota – Kiinan kansantasavalta (PRC). Sen varhaisina vuosina PRC nähtiin lännelle mysteerinä, ja Yhdysvaltojen viranomaiset Washingtonissa olivat epävarmoja siitä, miten lähestyä tätä tuoretta kommunistista valtiota, jota johti Mao Zedong. He eivät tienneet, että ne diplomaattiset askeleet, joita he olivat ottamassa PRC:hen nähden, muuttaisivat globaalia järjestystä, ja niiden vaikutukset tuntuisivat vielä tänä päivänä vuonna 2024.</p>\n<p><strong>Kylmän sodan konteksti</strong></p>\n<p>Japanin antautumisen jälkeen vuonna 1945 Kiina oli <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“jättänyt autioksi ja jakautunut”</a> välittömästi sodan jälkeen. Maasta tuli taistelukenttä nationalisteille ja kommunisteille, jotka molemmat pyrkivät valtaamaan vallan valtiosta. Tuolloin Yhdysvaltojen päättäjät ja yleisö myötäelivät suurelta osin kiinalaisille nationalisteille, Kuomintangille (KMT), jota johti Chiang Kai-shek. Toisaalta Neuvostoliitto päätti “pitää vaihtoehtonsa avoimina” ja tunnusti virallisesti Kiinan nationalistisen hallituksen. Samalla sosialistinen valtio ylläpiti aseita kommunistiselle puolueelle, jota johti Mao Zedong. Nationalistien ja kommunistien välinen jännitys kasvoi. Näin ollen Yhdysvallat jatkoi diplomaattisia sovitteluyrityksiään, joita personoivat aluksi Patrick J. Hurley, Yhdysvaltojen suurlähettiläs Kiinassa, ja myöhemmin kenraali George Marshall.</p>\n<p>Kuitenkin amerikkalainen ajatus kehottaa koalitioon kiinalaisten nationalistien ja kommunistien välillä epäonnistui, ja sisällissota syttyi, kun kommunistit voittivat mantereella vuonna 1949. Nationalistit pakotettiin sen jälkeen vetäytymään Taiwanin saarelle. Tämä kehitys loi pohjan varhaiselle kylmän sodan diplomatialle, jossa Yhdysvallat tuki Taiwanin Kiinan tasavaltaa ja Neuvostoliitto tuki Kiinan kansantasavaltaa mantereella.</p>\n<p>Tämän kehityksen jälkeen, kuten Kissinger toteaa kirjassaan <em>On China</em>, Yhdysvallat jäi <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“toisille ajatuksille passiivisuudestaan kommunistisen voiton edessä Kiinan sisällissodassa”</a>. Yhdysvaltojen päättäjille Kiina tuli symboliksi kommunismin leviämisen mahdollisuudesta Itä- ja Kaakkois-Aasiassa. Kun traaginen Korean sota alkoi vuonna 1950, Yhdysvallat ja liittoutuneet Yhdistyneet Kansakunnat osallistuivat sotaan Etelä-Korean puolella ja taistelivat lähes jokaisesta sentistä korealaista maata kommunistisia pohjoiskorealaisia joukkoja vastaan, joita tukivat PRC ja Neuvostoliitto. Näiden tapahtumien jälkeen perustettiin ANZUS (“Australia, Uuden-Seelannin ja Yhdysvaltojen turvallisuussopimus”) vuonna 1951 ja SEATO (“Kaakkois-Aasian sopimusjärjestö”) vuonna 1954. Molemmat Yhdysvaltojen tukemat sopimukset luotiin <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">estämään kommunismin leviämistä</a> alueella, mikä oli myös Yhdysvaltojen virallisesti jakama tavoite Vietnamiin hyökkäyksessä vuonna 1965. Kaikki nämä tapahtumat näyttivät olevan kuin dominoefekti Yhdysvaltojen ulkopolitiikan tappioista, ensimmäisen dominoefektin muodossa Kiinan muuttumisesta kommunistiseksi vuonna 1949.</p>\n<p>Kuitenkin Yhdysvaltojen hallituksessa oli yksi mies, jolla oli profeetallinen näkemys Yhdysvaltojen ja Kiinan suhteista, jota hänen aikalaistensa keskuudessa ei jaettu. Tämä oli Dean Acheson, Trumanin hallinnon ulkoministeri. Kun kaikki hänen kollegansa olivat syvästi uppoutuneet ideologiseen taisteluun Kiinaa vastaan, vuonna 1950 Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">esitti</a> suhteiden perustamista Kiinaan kansallisista eduista ja väitti, että <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“Kiinan eheys oli amerikkalainen kansallinen etu riippumatta Kiinan sisäisestä ideologiasta.”</a> Kuten Kissinger toteaa, näitä näkemyksiä ei jaettu minkään muun Yhdysvaltojen korkean viranomaisen keskuudessa ennen kuin Richard Nixon nousi valtaan lähes kaksi vuosikymmentä myöhemmin.</p>\n<p><strong>Varsovan keskustelut</strong></p>\n<p>Acheson onnistui virassaan viemään läpi joitakin ideoitaan, mikä heijastui ensimmäisissä merkittävissä, vaikkakin suurelta osin unohdetuissa, diplomaattisissa keskusteluissa Yhdysvaltojen ja Kiinan välillä, jotka alkoivat vuonna 1958 Varsovassa, Puolassa. Näitä jatkettiin aina vuoteen 1970 asti, juuri ennen Yhdysvaltojen ja Kiinan virallista lähentymistä.</p>\n<p>Vaikka suurin osa näistä salaisista keskusteluista käytiin Varsovassa, totuus on, että ne alkoivat hieman aikaisemmin, vuonna 1955 Genevessä, mutta osoittautuivat ongelmallisiksi ja tuloksettomiksi. Kissinger kirjoittaa, että näiden keskustelujen ainoa menestys oli se, että Kiina ja Yhdysvallat sallivat kansalaisten, jotka olivat jääneet loukkuun kummassakin maassa sisällissodan vuoksi, palata kotiin. Siksi näitä keskusteluja muistettiin pääasiassa John Foster Dullesin, Dwight D. Eisenhowerin hallinnon ulkoministerin, ja Zhou Enlain, Kiinan ensimmäisen pääministerin ja ulkoministerin, välisestä välikohtauksesta. Vuonna 1955, yhden Geneven kokouksen aikana, todennäköisesti hänen voimakkaiden ideologisten uskomustensa ja mielipiteidensä vuoksi Kiinasta, Dulles kieltäytyi puristamasta Zhou’n kättä, mikä muistettiin hyvin ja mainittiin jopa vuonna 1972 Nixonin ja Zhou’n keskusteluissa. Koska Geneven keskustelut eivät tuottaneet kaivattuja kehityksiä, vuonna 1957 Yhdysvallat lähetti alempiarvoisen viranomaisen (ilman suurlähettilään asemaa) jatkamaan keskusteluja kiinalaisen osapuolen kanssa. Tämä tuli tekosyyksi molemmille osapuolille <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">keskeyttää keskustelut yhdeksäksi kuukaudeksi</a>.</p>\n<p>Sen vuoksi tärkein kysymys oli edelleen ratkaisematta pöydällä: Taiwanin kysymys ja ensimmäinen Taiwaninsalmen kriisi, joka tapahtui vuosina 1954-55. Haluten estää eskalaatiota, molemmat osapuolet tiesivät hyvin, että keskustelut on jatkettava. Geneven epäonnistumisen jälkeen ja toisen Taiwaninsalmen kriisin puhkeamisen vuoksi vuonna 1958 päätettiin, että Yhdysvaltojen ja Kiinan diplomaattiset ponnistelut jatkuisivat Varsovassa.</p>\n<p>Mutta miksi Varsova ja miksi Puola? Syynä on melko triviaalinen. Puola oli yksi harvoista maista (paitsi sen “liittolaisista” kommunistisessa blokkissa), joka tunnusti PRC:n vuonna 1949 ja isännöi sekä Yhdysvaltojen että PRC:n suurlähetystöjä ja diplomaattisia edustajia. Puola antoi myös itselleen diplomaattista uskottavuutta, kun se Korean aselevon sopimuksen voimalla, joka päätti Korean sodan vuonna 1953, liittyi <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Neutraalien kansojen valvontakomissioon</a>. Tämä oli tarkoitettu valvomaan ja tarkkailemaan aselevon noudattamista Korean niemimaalla. Nämä olivat tekijöitä, jotka saivat Yhdysvaltojen ja Kiinan viranomaiset valitsemaan Varsovan diplomaattisten ponnistelujensa jatkamiseen. Tämä kehitys tunnetaan nyt Varsovan keskusteluina, jotka muodostivat ratkaisevan ensimmäisen askeleen Yhdysvaltojen ja Kiinan diplomaattisissa suhteissa.</p>\n<p><strong>Taiwanin kysymys</strong></p>\n<p>Alusta alkaen Taiwanin kysymys hallitsi Varsovan keskusteluja. Kuten aiemmin todettiin, niiden kokoontumisen pääasiallinen tekosyy oli toinen Taiwaninsalmen kriisi vuonna 1958, jolloin Kiina pommitti Taiwanin hallitsemia Quemoy (Kinmen) ja Matsu -saaria. Yhdysvallat vastasi lähettämällä Yhdysvaltojen laivaston 17. laivaston alueelle, mikä lisäsi jännitystä ja vei kaksi suurvaltaa sodan partaalle. Kiinalle Taiwanin yhdistäminen ja <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“vapauttaminen”</a> olivat neuvoteltavia kysymyksiä, kun taas Yhdysvallat, kuten John Foster Dulles toisti, pysyi sitoutuneena tämän saaren puolustamiseen. Ottaen huomioon molempien osapuolten kantojen vahvuuden, avoin konflikti olisi todennäköisesti ollut väistämätöntä, mikä olisi ollut haitallista sekä Yhdysvalloille että Kiinalle tuolloin. Juuri siksi he päättivät jälleen kokoontua diplomaattisiin keskusteluihin Varsovassa.</p>\n<p>Koko tämän ajan Varsovan keskustelut toimivat tärkeänä diplomaattisena takaoven kanavana. Vaikka keskustelut usein pysähtyivät Taiwanin kysymyksen vuoksi, ne tarjosivat Yhdysvalloille ja Kiinalle keinon hallita erimielisyyksiään ilman sotilaallista konfliktia. Molemmat osapuolet käyttivät keskusteluja lähettääkseen signaaleja toisilleen aikomuksistaan, testaten mahdollisia kompromissin ja jopa yhteistyön alueita. Kiinalle keskustelut tarjosivat myös mahdollisuuden vahvistaa itsenäisyyttään Neuvostoliitosta, osoittaen, että se pystyi käymään diplomatiaa lännen kanssa omilla ehdoillaan.</p>\n<p>Nämä kysymykset näyttivät vaikuttaneen lähes välittömästi siihen, mitä oli tapahtumassa seuraavien kahden vuosikymmenen aikana. 1960-luku oli tarkoitettu olevan mullistava vuosikymmen Kiinan ja Yhdysvaltojen suhteille. Koko keskustelujen ajan Yhdysvallat alkoi ymmärtää, että Kiina ei ollut normaali tyyppinen Neuvostoliiton proxy (kuten oli keskisen Euroopan maiden kohdalla), ja että se oli valmis luomaan oman polkunsa kansainvälisissä asioissa. Kiitos Varsovan keskustelujen, Yhdysvallat alkoi myös vähitellen ja päättäväisesti edistää Dean Achesonin ideoita, joita myöhemmin muokkasivat ja säätivät sellaiset henkilöt kuin Henry Kissinger, joka rakentaisi lähestymistapansa Kiinaan Varsovan keskustelujen luomien perustusten varaan.</p>\n<p><strong>Sino-neuvostoliittolainen jakautuminen</strong></p>\n<p>1960-luku toi mukanaan kehityksen, joka tuli yhdeksi muutoksen moottoriksi Kiinan ja Yhdysvaltojen suhteiden paradigman sisällä: sino-neuvostoliittolaisen jakautumisen. Stalinin kuoleman jälkeen vuonna 1953 Nikita Hruštšovista tuli Neuvostoliiton kommunistisen puolueen ensimmäinen sihteeri, joten de facto maan johtaja. Hän aloitti Neuvostoliiton ja sen Keski- ja Itä-Euroopan liittolaisten de-stalinisaatioprosessin, joka huipentui hänen nyt kuuluisaan, mutta silloin salassa pidettyyn puheeseensa vuonna 1956, jonka otsikkona oli “Persoonakultin ja sen seurausten kritiikki”. Tämä puhe, joka kritisoi Stalinin hallintoa ja hänen menetelmiään, oli suuri shokki monille kommunistisille johtajille, mukaan lukien Mao Zedongille.</p>\n<p>Hän piti Hruštšovin de-stalinisaatio-ideoita ja suhteiden uudistamista lännen kanssa <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">“revisionistisina” eikä todellisen marxilais-leninistisen ideologian soveltamisena.</a> <br />\nKiinan ja Neuvostoliiton välinen jännitys oli niin korkea, että yhdessä kokouksessa Zhou Enlain väitetään kutsuneen Hruštšovia, kaivostyöläisen poikaa, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">“luokkansa petturiksi”</a>. 1960-luku oli siis näyttämönä sino-neuvostoliittolaiselle jakautumiselle, joka oli ratkaiseva kehitys, joka ei jäänyt huomaamatta Washingtonissa. Vanhan sananlaskun mukaan “viholliseni vihollinen on ystäväni”, kun Kiina tuli Neuvostoliiton viholliseksi, Yhdysvaltojen päättäjille tarjottiin yhtäkkiä lahja hopeatarjottimella: mahdollisuus luoda strateginen liitto Kiinan kanssa.</p>\n<p>Tässä vaiheessa Varsovan keskustelut tulivat peliin. Ne pysyivät yhtenä tärkeimmistä viestintäkanavista Yhdysvaltojen ja Kiinan välillä 1960-luvulla. <br />\nKeskustelut jatkuivat koko tämän ajan, mutta edistyminen pysyi melko hitaana, kun molemmat osapuolet pysyivät varovaisina. Itse asiassa <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">jotkut lähteet</a> toteavat, että molemmat osapuolet olivat niin varovaisia, että osia viestinnästä kokouksissa kirjoitettiin paperille sen sijaan, että niitä olisi sanottu ääneen. Tämä johtui siitä, että molemmat osapuolet pelkäsivät sanoa tiettyjä asioita ääneen, koska he pelkäsivät, että Neuvostoliiton tai Puolan kommunistiset viranomaiset kuuntelisivat. Siitä huolimatta keskustelut pysyivät tilana erimielisyyksien ja ideoiden vaihtoon, vaikkakin suurista kysymyksistä, kuten Taiwanista, ei ollut paljon konkreettista edistystä. Kuitenkin pelkkä tämän viestintäkanavan olemassaolo auttoi estämään konflikteja ja tarjosi arvokkaan perustan tuleville diplomaattisille läpimurroille, jotka olivat tulossa.</p>\n<p>Paitsi sino-neuvostoliittolainen jakautuminen, 1960-luku oli myös näyttämönä monille muille kehityksille, kuten Vietnamin sodalle, joka vei Yhdysvaltojen päättäjien huomion, tai kulttuurivallankumoukselle, jota johti Mao Kiinassa. Molemmat nämä kehitykset alkoivat jossain vaiheessa olla ongelmallisia kyseisille hallituksille, ja tämä sai ne, itsenäisesti toisistaan, tutkimaan mahdollisuutta sino-amerikkalaiseen lähentymiseen.</p>\n<p><strong>Lähentyminen</strong></p>\n<p>Kun 1960-luku eteni, sekä Yhdysvallat että Kiina alkoivat vähitellen katsoa yhä enemmän toisiaan kohti. Kuten Kissinger kirjoittaa, yhden Varsovan keskustelun aikana maaliskuussa 1966, Yhdysvaltojen edustaja keskusteluissa tarjosi Kiinalle öljyhaaran sanomalla, että “Yhdysvaltojen hallitus oli valmis kehittämään edelleen suhteita Kiinan kansantasavaltaan.” Kissinger lisää, että se oli ensimmäinen kerta, kun amerikkalainen viranomainen käytti virallista vuoden 1949 jälkeistä nimitystä Kiinalle muodollisessa yhteydessä.</p>\n<p>Pian tämän jälkeen, vuonna 1969, Richard Nixon voitti vaalit, tuli Yhdysvaltojen presidentiksi ja yhdessä kansallisen turvallisuuden neuvonantajansa Henry Kissingerin kanssa aloitti prosessit, jotka johtivat siihen, mitä Kissinger kutsuu “vallankumoukselliseksi hetkeksi Yhdysvaltojen ulkopolitiikassa”. Tämä oli Nixonin ilmoitus siitä, että Yhdysvalloilla oli strateginen etu suurimman kommunistisen valtion, Kiinan, selviytymisessä.</p>\n<p>Juuri tuolloin Varsovan keskustelut alkoivat hitaasti hiipua, koska ne olisivat <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">“liian alhaisia esittämään niin suurta näkemystä”</a>. Vuodesta 1958 lähtien kaikki <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 kokousta</a> ovat tarjonneet kehyksen mahdollisten läpimurtojen tutkimiseen Yhdysvaltojen ja Kiinan suhteissa. Nixonin ja Kissingerin työn myötä kaikki Varsovan keskusteluihin Yhdysvaltojen ja Kiinan diplomaattien toimesta tehdyt ponnistelut tulivat lopulta hedelmällisiksi.</p>\n<p>Vuoden 1969 jälkeen Yhdysvaltojen ja Kiinan suhteissa tapahtuvat kehitykset muuttuivat valtavalla vauhdilla. Vuonna 1971 Kissinger teki salaisen vierailun Kiinaan ja vuonna 1972, kaikkien näiden vuosien jälkeen, Nixon viimein tapasi Maon ja sopi yhteisestä <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Shanghai-viestistä”</a>. Vaikka sitä pidettiin tuolloin menestyksenä, Nixonilla ja Kissingerilla ei ollut aavistustakaan siitä, että yksi lause viestistä aiheuttaisi ongelman, joka on näkyvissä ja käsin kosketeltavissa ei vain Yhdysvaltojen ja Kiinan suhteissa, vaan myös globaalissa politiikassa tänään. Tämä lause on <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">“Yhdysvallat tunnustaa, että kaikki kiinalaiset kummallakin puolella Taiwaninsalmea pitävät, että on vain yksi Kiina ja että Taiwan on osa Kiinaa.”</a> Tämä ajatus tuli pian tunnetuksi “Yhden Kiinan politiikkana” ja loput on historiaa.</p>\n<p><strong>Varsovan keskustelujen perintö</strong></p>\n<p>Koko tämän artikkelissa kuvattujen Yhdysvaltojen ja Kiinan mullistavien kehitysten ja kaikkien tapahtumien, jotka käytännössä muovasivat nykyistä globaalia status quoa ja Yhdysvaltojen ja Kiinan suhteiden muotoa, Varsovan keskustelut olivat aina taustalla. Koko olemassaolonsa ajan keskustelut pysyivät melko näkymättöminä ja varjoissa, mutta osoittautuivat äärimmäisen tärkeiksi kaikille kehityksille, jotka johtivat Yhdysvaltojen ja Kiinan lähentymiseen.</p>\n<p>Varsovan keskustelut edustavat unohtunutta lukua Kiinan ja Yhdysvaltojen suhteissa, joka on varjostettu 1970-luvun alun dramaattisista ja mullistavista diplomaattisista läpimurroista. Ilman näitä hiljaisia ponnisteluja amerikkalaisten ja kiinalaisten diplomaattien välillä, jotka tapahtuivat Myślewicki-palatsissa Łazienki-puistossa Varsovassa, lopullinen lähentyminen ei ehkä olisi koskaan tapahtunut. Varsovan keskustelut olivat salaisia hiljaisia kuiskauksia, jotka edelsivät äänekkäitä virallisia askeleita kohti Kiinan ja Yhdysvaltojen sovintoa, joka lopulta muuttaisi globaalia järjestystä.</p>\n<p>Nykyään, kun maailma jälleen todistaa Yhdysvaltojen ja Kiinan välisiä kasvavia jännitteitä, Varsovan keskustelujen perintö on edelleen ajankohtainen. Tärkein oppi, joka näistä keskusteluista voidaan oppia, on se, että diplomaattiset ponnistelut ja vuoropuhelu, jopa näennäisesti ylittämättömien erimielisyyksien edessä, ovat välttämättömiä ja tehokkaita rauhan ja vakauden ylläpitämiseksi. Varsovan keskustelujen perintö muistuttaa meitä siitä, että historian ratkaisevina hetkinä diplomatia, jota usein kritisoidaan liian hitaaksi, turhauttavaksi tai jopa merkityksettömäksi, on ehdottoman välttämätöntä muotoiltaessa rauhallista, vaurasta ja hyödyllistä suuntaa globaaleille ja alueellisille tapahtumille ja kehityksille.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>on valmistunut Sileesian yliopistosta ja Euroopan korkeakoulusta Natolinissa, Varsovassa. Tällä hetkellä hän työskentelee akateemisena assistenttina politiikan ja kansainvälisten suhteiden alalla Euroopan korkeakoulussa Natolinissa, jossa hän tutkii Kiinan ulkopolitiikkaa, EU:n ja Kiinan suhteita sekä kiinalaisia ja eurooppalaisia kehityshankkeita. Hän on erityisen kiinnostunut narratiivien ja käsitysten roolista näillä aloilla.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.626",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Kylmän sodan jännitteiden varjossa salaiset diplomaattiset neuvottelut käytiin Varsovassa vuosina 1958–1970 Yhdysvaltojen ja Kiinan kansantasavallan välillä. Nämä neuvottelut, jotka ovat tänään suurelta osin unohtuneet, loivat perustan sovintoprosessille, joka muuttaisi globaalin politiikan suuntaa 1970-luvulla.</I> \r\n<br><br> \r\n1950-luku oli äärimmäisen monimutkainen vuosikymmen globaalille geopoliikalle. Useat afrikkalaiset ja aasialaiset kansakunnat alkoivat saada itsenäisyyttään takaisin, määritellen vanhan siirtomaamaailman järjestyksen uudelleen ja heikentäen siten aikaisempia siirtomaavaltoja, kuten Yhdistynyttä kuningaskuntaa tai Ranskaa. Kaiken kaikkiaan kuitenkin uusi maailmanjärjestys oli nousemassa, jota hallitsivat Yhdysvaltojen ja Neuvostoliiton duopoli sekä näkyvä vaikutuspiirien jako niiden välillä.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.4",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Забуті початки дипломатичних відносин між США та Китаєм",
                key:"uid": string:"dc1b02f4-f522-4e4d-a3db-e21fb488e084",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.07",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Începuturile uitate ale relațiilor diplomatice dintre SUA și China",
                key:"uid": string:"e980696b-a5b4-40ef-bf41-e55cba810abd",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>În timp ce factorii de decizie din SUA erau în mare parte concentrați pe acțiunile URSS, Uniunea Sovietică nu era singura țară eurasiatică prezentă pe radarul lor. Chiar mai departe de SUA, o altă putere emergentă a început să capteze atenția factorilor de decizie din SUA – Republica Populară Chineză (RPC). În primii săi ani, RPC a fost văzută ca un mister pentru Occident, iar oficialii americani din Washington nu erau siguri cum să abordeze acest stat comunist nou format, condus de Mao Zedong. Puțin știau ei că pașii diplomatici față de RPC pe care erau pe cale să îi facă aveau să reshapeze ordinea globală, iar efectele lor se vor simți și astăzi în 2024.</p>\n<p><strong>Contextul Războiului Rece</strong></p>\n<p>După capitularea japoneză din 1945, China a fost <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„lăsată devastată și divizată”</a> în anii imediat postbelici. Țara a devenit un teatru de ciocniri între naționaliști și comuniști, ambele părți aspirând să preia puterea asupra statului. La acea vreme, factorii de decizie din SUA și publicul au simpatizat în mare parte cu naționaliștii chinezi, Kuomintang (KMT), conduși de Chiang Kai-shek. Pe de altă parte, Uniunea Sovietică a decis să „își păstreze opțiunile deschise” și a recunoscut oficial guvernul naționalist al Chinei. În același timp, statul socialist a menținut aprovizionarea cu arme pentru partidul comunist, condus de Mao Zedong. Tensiunile dintre naționaliști și comuniști au continuat să crească. Astfel, SUA au continuat cu eforturile lor diplomatice de conciliere, personificate mai întâi de Patrick J. Hurley, ambasadorul SUA în China, și mai târziu de generalul George Marshall.</p>\n<p>Cu toate acestea, ideea americană de a încuraja o coaliție între naționaliștii chinezi și comuniști a eșuat, iar un război civil a izbucnit, comuniștii ieșind victorioși pe continent în 1949. Naționaliștii au fost ulterior forțați să se retragă pe insula Taiwan. Această dezvoltare a pregătit terenul pentru diplomația timpurie a Războiului Rece, cu SUA sprijinind Republica Chineză de pe Taiwan și Uniunea Sovietică susținând Republica Populară Chineză pe continent.</p>\n<p>După această dezvoltare, așa cum afirmă Kissinger în cartea sa <em>On China</em>, SUA au rămas cu <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„îndoieli cu privire la pasivitatea sa când s-a confruntat cu victoria comunistă în războiul civil chinez”</a>. Pentru factorii de decizie din SUA, China a devenit un simbol al posibilității răspândirii comunismului în Asia de Est și de Sud-Est. Când a început tragic războiul coreean în 1950, trupele americane și cele ale Națiunilor Unite aliate au intrat fizic în război de partea Coreei de Sud și au luptat pentru aproape fiecare centimetru de pământ coreean, împotriva trupelor comuniste nord-coreene susținute de RPC și URSS. Aceste evenimente au fost urmate de înființarea ANZUS („Tratatul de Securitate Australia, Noua Zeelandă, Statele Unite”) în 1951 și SEATO („Organizația Tratatului din Asia de Sud-Est”) în 1954. Ambele tratate susținute de SUA au fost create pentru a <a href=\"https://afe.easia.columbia.edu/special/china_1950_us_china.htm#:~:text=Containment%3A%201949%2D1971&text=Washington%20believed%20that%20the%20PRC,China%27s%20eastern%20and%20southern%20borders\">conține răspândirea comunismului</a> în regiune, ceea ce a fost de asemenea un obiectiv oficial împărtășit de SUA atunci când a invadat Vietnamul în 1965. Toate aceste evenimente păreau similare unei reacții în lanț de domino căzând sub forma înfrângerilor în politica externă a SUA, cu prima piesă de domino venind sub forma Chinei devenind comunistă în 1949.</p>\n<p>Cu toate acestea, în guvernul american, era un om care avea o viziune profetică asupra relațiilor SUA-China, care, la acea vreme, nu era împărtășită de niciunul dintre contemporanii săi. Acesta era Dean Acheson, secretarul de stat în administrația Truman. Când toți colegii săi erau profund implicați în lupta ideologică împotriva Chinei, în 1950, Acheson <a href=\"https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=msu.31293000897037&seq=111\">a postulat</a> fundamentarea relațiilor cu China pe interese naționale și a afirmat că <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„integritatea Chinei era un interes național american, indiferent de ideologia internă a Chinei.”</a> Așa cum afirmă Kissinger, aceste puncte de vedere nu vor fi împărtășite de niciun alt oficial american de rang înalt până când Richard Nixon a ajuns la putere aproape două decenii mai târziu.</p>\n<p><strong>Discuțiile de la Varșovia</strong></p>\n<p>În timpul mandatului său, Acheson a reușit să impună unele dintre ideile sale, ceea ce s-a reflectat în primele discuții diplomatice semnificative, deși în mare parte uitate, între SUA și China, care au început în 1958 la Varșovia, Polonia. Acestea au continuat până în 1970, cu puțin înainte de apropierea oficială între SUA și China.</p>\n<p>Deși majoritatea acestor discuții secrete au avut loc la Varșovia, adevărul este că au început puțin mai devreme, în 1955 la Geneva, dar s-au dovedit a fi problematice și inconcludente. Kissinger scrie că singurul succes al acestor discuții a fost că China și SUA au permis cetățenilor blocați în fiecare țară din cauza războiului civil să se întoarcă acasă. De aceea, aceste discuții au fost în principal amintite pentru incidentul care a avut loc între John Foster Dulles, secretarul de stat în administrația Dwight D. Eisenhower, și Zhou Enlai, primul premier și ministru de externe al Chinei. În 1955, în timpul uneia dintre întâlnirile de la Geneva, probabil din cauza convingerilor și opiniilor sale ideologice puternice cu privire la China, Dulles a refuzat să-i strângă mâna lui Zhou, ceea ce a fost bine amintit și menționat chiar și în discuțiile din 1972 dintre Nixon și Zhou. Deoarece discuțiile de la Geneva nu aduceau dezvoltările necesare, în 1957, SUA au trimis un oficial de rang inferior (fără statut de ambasador) pentru a continua discuțiile cu partea chineză. Aceasta a devenit un pretext pentru ambele părți de a <a href=\"https://history.state.gov/milestones/1953-1960/china-talks\">suspenda discuțiile timp de nouă luni</a>.</p>\n<p>Prin urmare, cea mai importantă problemă rămânea nerezolvată pe masă: întrebarea Taiwanului și prima criză a strâmtorii Taiwan, care a avut loc între 1954-55. Dorind să prevină escaladarea, ambele părți știau foarte bine că discuțiile trebuie reluate. După eșecul de la Geneva și din cauza izbucnirii celei de-a doua crize a strâmtorii Taiwan în 1958, s-a decis că eforturile diplomatice ale SUA și Chinei vor continua la Varșovia.</p>\n<p>Dar de ce Varșovia și de ce Polonia? Motivul este destul de trivial. Polonia a fost una dintre puținele țări (în afară de „aliații” săi din blocul comunist) care a recunoscut RPC în 1949 și a găzduit atât ambasadele, cât și diplomații SUA și RPC. Polonia și-a conferit, de asemenea, o anumită credibilitate diplomatică când, pe baza Acordului de Armistițiu Coreean care a pus capăt războiului coreean în 1953, s-a alăturat <a href=\"https://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_15804_ppsy2010012/c/4-05c82dfe-3313-44f2-990c-9597a03b77b6.pdf.pdf\">Comisiei de Supraveghere a Națiunilor Neutre</a>. Aceasta a fost menită să supravegheze și să observe armistițiul pe peninsula coreeană. Acestea au fost factorii care au determinat oficialii americani și chinezi să aleagă Varșovia pentru continuarea eforturilor lor diplomatice. Această dezvoltare este acum cunoscută sub numele de Discuțiile de la Varșovia, care au constituit primul pas crucial în relațiile diplomatice dintre SUA și China.</p>\n<p><strong>Întrebarea Taiwanului</strong></p>\n<p>De la început, întrebarea Taiwanului a dominat Discuțiile de la Varșovia. Așa cum s-a menționat anterior, principalul pretext pentru convocarea acestora a fost cea de-a doua criză a strâmtorii Taiwan în 1958, în timpul căreia China a bombardat insulele Quemoy (Kinmen) și Matsu, care erau controlate de Taiwan. SUA au răspuns trimițând Flota a 17-a a Marinei SUA în zonă, intensificând tensiunile și aducând cele două puteri la marginea războiului. Pentru China, reunificarea cu Taiwan și <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„eliberarea acestuia”</a> erau probleme non-negociabile, în timp ce SUA, ceea ce a fost reiterat de John Foster Dulles, rămânea angajată în apărarea acestei insule. Având în vedere puterea pozițiilor ambelor părți, un conflict deschis ar fi fost probabil inevitabil, ceea ce ar fi fost dăunător atât pentru SUA, cât și pentru China la acea vreme. De aceea, au decis să reconvoca discuțiile diplomatice la Varșovia.</p>\n<p>Pe parcursul acestei perioade, Discuțiile de la Varșovia au servit ca un canal diplomatic crucial. Deși discuțiile s-au blocat adesea pe tema Taiwanului, ele au oferit un mijloc pentru SUA și China de a-și gestiona diferențele fără a recurge la conflict militar. Ambele părți au folosit discuțiile pentru a trimite semnale una celeilalte despre intențiile lor, testând apele pentru posibile zone de compromis și chiar cooperare. Pentru China, discuțiile au oferit, de asemenea, o oportunitate de a-și afirma independența față de Uniunea Sovietică, demonstrând că putea angaja în diplomație cu Occidentul în termenii săi.</p>\n<p>Aceste probleme păreau să aibă un efect aproape imediat asupra a ceea ce urma să se întâmple în următoarele două decenii. Anii 1960 aveau să fie un deceniu revoluționar pentru relațiile sino-americane. Pe parcursul discuțiilor, SUA au început să realizeze că China nu era un tip normal de proxy sovietic (așa cum era cazul cu țările din Europa Centrală), și că era dispusă să își croiască propriul drum în afacerile internaționale. Datorită Discuțiilor de la Varșovia, SUA au început, de asemenea, să urmărească mai gradual și decisiv ideile lui Dean Acheson, care au fost ulterior refăcute și ajustate de figuri precum Henry Kissinger, care avea să își construiască abordarea față de China pe temeliile puse de Discuțiile de la Varșovia.</p>\n<p><strong>Ruptura sino-sovietică</strong></p>\n<p>Anii 1960 au adus o dezvoltare care a devenit unul dintre motoarele schimbării în cadrul paradigmei relațiilor sino-americane: ruptura sino-sovietică. După moartea lui Stalin în 1953, Nikita Hrușciov a devenit Primul Secretar al Partidului Comunist al URSS, astfel de facto liderul țării. A început procesul de destalinizare a URSS și a aliaților săi din Europa Centrală și de Est, care a culminat cu celebrul său discurs din 1956, acum cunoscut, dar atunci secret, intitulat „Despre cultul personalității și consecințele sale”. Acest discurs, care critica domnia lui Stalin și metodele sale, a fost un mare șoc pentru numeroși lideri comuniști, inclusiv Mao Zedong.</p>\n<p>El a perceput ideile lui Hrușciov de destalinizare și de reîmprospătare a relațiilor cu Occidentul ca fiind <a href=\"https://academic.oup.com/book/57632/chapter-abstract/469312105?redirectedFrom=fulltext\">„revizioniste” și necorespunzătoare aplicării adevăratei ideologii marxist-leniniste.</a> <br />\nTensiunile dintre China și URSS erau atât de mari încât, în una dintre întâlniri, Zhou Enlai l-a numit pe Hrușciov, fiul unui miner, <a href=\"https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2006/10/poison-pen/305207/\">„trădător al clasei sale”</a>. Prin urmare, anii 1960 au fost scena pentru ruptura sino-sovietică, o dezvoltare crucială care nu a trecut neobservată la Washington. În conformitate cu vechiul proverb „dușmanul dușmanului meu este prietenul meu”, când China a devenit un dușman al URSS, dintr-o dată, factorii de decizie din SUA au fost prezentați cu un cadou pe un platou de argint: șansa de a stabili o aliniere strategică cu China.</p>\n<p>Aici este exact locul unde au intervenit Discuțiile de la Varșovia. Ele au rămas unul dintre cele mai importante canale de comunicare între SUA și China în anii 1960. <br />\nDiscuțiile au continuat pe parcursul acestei perioade, dar progresul a rămas destul de lent, deoarece ambele părți au fost precauți. De fapt, <a href=\"https://youtu.be/ibEV9D1wdyI?si=Mbw4Go9a49bmxZi5\">unele surse</a> afirmă că ambele părți erau atât de precauți încât părți ale comunicărilor din timpul întâlnirilor erau scrise pe hârtie, mai degrabă decât vorbite. Acest lucru se datora faptului că ambele părți se temeau să spună anumite lucruri cu voce tare, deoarece se temeau că ar putea fi ascultate de autoritățile comuniste sovietice sau poloneze. Cu toate acestea, discuțiile au rămas un loc pentru schimbul de plângeri și idei, deși cu puțin progres tangibil pe probleme majore precum Taiwan. Totuși, simpla existență a acestui canal de comunicare a ajutat la prevenirea conflictelor și a oferit o bază prețioasă pentru viitoarele progrese diplomatice care urmau să aibă loc.</p>\n<p>Pe lângă ruptura sino-sovietică, anii 1960 au fost, de asemenea, o scenă pentru numeroase alte dezvoltări, cum ar fi războiul din Vietnam, care a consumat atenția factorilor de decizie din SUA, sau Revoluția Culturală, condusă de Mao în China. Ambele dintre aceste dezvoltări au început să devină problematice pentru guvernele respective și acest lucru le-a împins, independent unul de celălalt, să înceapă explorarea posibilității de apropiere sino-americană.</p>\n<p><strong>Apropierea</strong></p>\n<p>Pe măsură ce anii 1960 au progresat, atât SUA, cât și China au început să se uite treptat mai mult una la cealaltă. Așa cum scrie Kissinger, în timpul uneia dintre Discuțiile de la Varșovia din martie 1966, reprezentantul american la discuții a oferit o ramură de măslin Chinei afirmând că „guvernul Statelor Unite era dispus să dezvolte relații suplimentare cu Republica Populară Chineză.” Kissinger adaugă că a fost prima dată când un oficial american a folosit denumirea oficială post-1949 pentru China în orice capacitate formală.</p>\n<p>Curând după aceea, în 1969, Richard Nixon a câștigat alegerile, a devenit președintele Statelor Unite și, împreună cu consilierul său pentru securitate națională, Henry Kissinger, a început procesele care au dus la ceea ce Kissinger numește un „moment revoluționar în politica externă a SUA”. Aceasta a fost anunțul lui Nixon că SUA aveau un interes strategic în supraviețuirea celui mai mare stat comunist de pe pământ: China.</p>\n<p>Asta a fost exact momentul în care Discuțiile de la Varșovia au început să dispară treptat, deoarece ar fi fost <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">„prea de nivel inferior pentru a prezenta o viziune de o asemenea magnitudine”</a>. Din 1958, toate <a href=\"https://search.worldcat.org/title/726593954\">136 de întâlniri</a> au oferit un cadru pentru explorarea posibilelor progrese în relațiile SUA-China. Cu munca lui Nixon și Kissinger, toate eforturile depuse în Discuțiile de la Varșovia de către diplomații americani și chinezi au dat în sfârșit roade.</p>\n<p>După 1969, dezvoltările în relațiile dintre SUA și China se schimbau cu o viteză copleșitoare. În 1971, Kissinger a avut o vizită secretă în China, iar în 1972, după toți acești ani, Nixon s-a întâlnit în sfârșit cu Mao și a convenit asupra <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Comunicatului de la Shanghai”</a>. Deși a fost perceput ca un succes atunci, puțin știau Nixon și Kissinger că o propoziție din comunicat ar crea o problemă care este vizibilă și tangibilă nu doar în relațiile SUA-China, ci și în afacerile globale de astăzi. Această propoziție este <a href=\"https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v17/d203\">„Statele Unite recunosc că toți chinezii de pe ambele părți ale strâmtorii Taiwan susțin că există o singură China și că Taiwan este o parte a Chinei.”</a> Această idee a devenit cunoscută sub numele de „Politica unei singure Chine” și restul este istorie.</p>\n<p><strong>Moștenirea Discuțiilor de la Varșovia</strong></p>\n<p>Pe parcursul tuturor dezvoltărilor revoluționare dintre SUA și China descrise în acest articol și a tuturor evenimentelor care au forjat practic statutul global actual și forma relațiilor SUA-China, Discuțiile de la Varșovia au fost întotdeauna în fundal. Pe parcursul existenței lor, discuțiile au rămas destul de neobservate și în umbră, dar s-au dovedit extrem de importante pentru toate dezvoltările care au dus la apropierea dintre SUA și China.</p>\n<p>Discuțiile de la Varșovia reprezintă un capitol uitat al relațiilor sino-americane, umbrit de progresele diplomatice dramatice și revoluționare din începutul anilor 1970. Totuși, fără aceste eforturi tăcute între diplomații americani și chinezi care au avut loc în Palatul Myślewicki din Parcul Łazienki din Varșovia, apropierea eventuală poate că nu ar fi avut loc niciodată. Discuțiile de la Varșovia au fost șoaptele tăcute secrete care au precedat pașii oficiali zgomotoși făcuți către reconcilierea sino-americană care avea să reshapeze în cele din urmă ordinea globală.</p>\n<p>În prezent, pe măsură ce lumea este din nou martoră la creșterea tensiunilor dintre SUA și China, moștenirea Discuțiilor de la Varșovia rămâne relevantă. Cea mai importantă lecție care ar putea fi învățată din aceste discuții este că eforturile diplomatice și dialogul, chiar și în fața unor diferențe aparent insurmontabile, sunt esențiale și eficiente pentru menținerea păcii și stabilității. Moștenirea Discuțiilor de la Varșovia ne amintește că în momente cruciale ale istoriei, diplomația, adesea criticată pentru că este prea lentă, frustrantă sau chiar irelevantă, este absolut indispensabilă în conturarea cursului pașnic, prosper și benefic al evenimentelor și dezvoltărilor globale și regionale.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Konrad Szatters </strong>a absolvit Universitatea din Silezia și Colegiul Europei din Natolin, Varșovia. În prezent, lucrează ca asistent academic în științe politice și relații internaționale la Colegiul Europei din Natolin, unde cercetează politica externă chineză, relațiile UE-China și inițiativele de dezvoltare chineze și europene. Este cel mai interesat de rolul narațiunilor și percepțiilor în aceste domenii.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx2t3arzox26oc4qhsqs",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.24",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgaver2dar3nqcewnw4pbng",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>În umbra tensiunilor Războiului Rece, discuții diplomatice secrete au avut loc la Varșovia între 1958 și 1970 între Statele Unite și Republica Populară Chineză. Aceste discuții, astăzi în mare parte uitate, au pus bazele unei apropiere care avea să schimbe cursul politicii globale în anii 1970.</I> \n<br><br>\nAnii 1950 au fost o decadă extrem de complexă pentru geopolitica globală. Numeroase națiuni africane și asiatice au început să-și recâștige independența, redefinind vechiul ordini mondial colonial și astfel slăbind fostele superputeri coloniale, cum ar fi Regatul Unit sau Franța. În primul rând, însă, noua ordine mondială începea să apară, dominată de duopolul Statelor Unite și Uniunii Sovietice și o diviziune vizibilă a sferei de influență între ele.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.74",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}