REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"New documentary features memories of Srebrenica"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>A new documentary directed by Ado Hasanović called My Father’s Diaries brings a new perspective to the Bosnian War and the Srebrenica massacre. The film includes original footage captured during the war, as well as the reciting of passages from the diary of Hasanović’s father. It sheds new light on the extremely difficult times faced by those trying to survive the brutality of war.</I>\r\n<br><br>\r\nAdo Hasanović does not remember every detail of the Bosnian War (1992-95). But certain memories he cannot forget. Watching his family home burning. Leaving Srebrenica. It was 1993. He was seven years old. On a UN food truck, with his mother, brother and sister, Hasanović travelled 100 kilometres north, to the city of Tuzla. “The war in Bosnia was really terrible,” the 38-year-old Bosnian filmmaker explained from central Sarajevo. “Once we escaped, we became refugees. But my father remained in Srebrenica until [July] 1995.” \r\n"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>Those two years that Bekir Hasanović spent in Srebrenica, a small mountainous town in eastern Bosnia, is the subject of a new documentary directed by Ado Hasanović, <em>My Father’s Diaries,</em> which was shown at the 30th Sarajevo Film Festival in mid-August.</p>\n<p> “We’re shooting [a film] here in Srebrenica during this long period of war,” a youthful looking Bekir tells us in the opening minutes of the documentary. “There is no power here. But we are somehow managing to create an image of us and our warriors.”</p>\n<p><strong>War diaries</strong></p>\n<p>In early 1993 Srebrenica had been declared a UN Safe Zone. Bekir, along with his two best friends, Izet and Nedzad, formed an amateur film crew. The three Bosniak men, who were fighting a war with local Bosnian Serbs, took turns shooting videos of daily life in Srebrenica. Roughly half of the documentary consists of this footage. The other half sees Hasanović interviewing his parents in their home in Srebrenica more than two decades after the war  ended.</p>\n<p>“This documentary is not some kind of political project though,” Hasanović explained. “In fact, my father was the guy who always found a way to avoid going to battles and to avoid conflict, and I really loved that about him.”</p>\n<p>During the Bosnian War Bekir kept a diary too, writing things down that he dared not say in front of the camera. Hasanović first discovered his father’s war diaries in 2011, which contained a dark family secret. Bekir had an affair with another woman in Srebrenica, while Fatima, his wife, and their two children, sought refuge from the war in Tuzla.</p>\n<p>“At one stage my father wanted to burn the diaries, and he used to fight with my mother about this issue of the other woman that he had in Srebrenica,” Hasanović, who is currently based in Rome, Italy, explained. “My mother told me she hated the diaries and asked me to take them away. But I was curious, so I began reading them. In doing so, I learned a lot about my father’s struggles, fears, and the suffering he went through.”</p>\n<p>Hasanović reads from his father’s diaries several times during the documentary. “Thursday, November 11th 1993. More than two months have passed since we moved into an apartment in Srebrenica,” one diary entry reads. “The situation here is worse than in the village where we stayed before. Loneliness is devastating me. There seems to be no way out of this hell.”</p>\n<p>The film footage that accompanies these diary entries is less personal. We see the three men and their fellow Bosniak soldiers training for war. In one scene a man gets shot by a sniper. We also hear minute details about daily life in Srebrenica, such as the queues for water, the rising price of cigarettes, and the violence. Another diary entry documents the aftermath of a massacre that Bekir witnessed at a local soccer field. “A total of 57 people were killed and the same amount injured,” we learn.</p>\n<p><strong>Life among suffering</strong></p>\n<p>But it is not all doom and gloom. There is a lot of light-hearted banter and humour to relieve the war’s tensions. In one poignant scene, two of Bekir’s friends are filmed dancing to the 90s pop classic “Rhythm is a Dancer” by the German Eurodance group Snap!</p>\n<p>“I wanted to show the ordinary life that my father captured on film in Srebrenica,” Hasanović explained. “Even amidst suffering, war, and situations where people didn’t have enough food to eat, they were still finding time to laugh, smile and make jokes.”</p>\n<p>Hasanović said his documentary was an attempt to humanize and personalize life in Srebrenica: “These people were human beings and they wanted to live. Most directors who have made films about Srebrenica are not from Bosnia and they only focus on what happened there in July 1995.”</p>\n<p>At the International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (ICTY) and the International Residual Mechanism for Criminal Tribunals (IRMCT), 20 individuals were tried for crimes committed in Srebrenica in July 1995. The evidence presented in these tribunals – and in the Courts of Bosnia and Herzegovina and Serbia – has sentenced more than 50 people to over 700 years in prison for these war crimes. Of the 20 ICTY verdicts pertaining to Srebrenica, seven include verdicts for the crime of genocide.</p>\n<p><em>My Father’s Diaries</em> is not exclusively focused on these events or the legalities that followed. But it does address them. One disturbing scene, for instance, shows actual footage of the killings. It was filmed by the notorious Scorpions unit, a Serb paramilitary unit active during the Yugoslav Wars. On July 17th 1995, the Scorpions unit carried out an extensive search to capture Bosniak men and boys fleeing from Srebrenica. Among those killed were four Bosniak males at Baljkovica, two near the town of Snagovo, 39 in Bišina, and six near the town of Trnovo. In this footage (which has been presented as evidence at the ICTY) we see a group of young Bosniak teenagers with their wrists bound by ligatures and blindfolded. First, the Serb militants shout abuse at their victims in Arabic. Then they start kicking them on the ground. One Serb militant complains that the battery from his camera is running out and he wants another one to make sure he can keep filming. The Bosniak teenagers are then marched around the corner and taken into long grass, where Serb militants shoot them in the back at close range.</p>\n<p>“Each time I watch that scene it makes me think that one group considers another group as nothing. These [Serb militants] were proud of the fact that they are filming these execution scenes,” said Hasanović. “I felt putting that scene in the documentary was necessary so that people understand what happened with the people who were captured [in Srebrenica], most were killed, and only a few survived, including my father, who survived the Death March.”</p>\n<p><strong>Death March</strong></p>\n<p>The so-called Death March began on July 11th 1995 when the Bosnian Serb army, led by General Ratko Mladić, took control of Srebrenica, even though the United Nations had designated it a safe area for civilians. Thousands of Bosniaks took refuge in a UN base in Potočari, near Srebrenica. Between 10,000 to 15,000 Bosniak men, meanwhile, fled to the mountains, attempting to escape Srebrenica. They feared they would be killed if they went with their families back to Potočari. The intended destination of these Bosniak men was the free territory of Tuzla, one hundred kilometres away, which the army of Bosnia and Herzegovina held. This perilous walk became known as the Death March because more than half of the Bosniak men who set out on foot did not survive. Thousands were murdered by Bosnian Serb forces.</p>\n<p>“I can still see certain scenes of that march,” Bekir tells us in one moving interview in <em>My Father’s Diaries</em>, where he walks through the same woods where the actual march took place. “You walked without a destination or without knowing where to go,” he tells his son, looking directly into the camera. “There were ambushes and traps everywhere. Blood. Dead bodies. Wounded. Frightened people.”</p>\n<p>In Pobuđe, a village 30 kilometres north of Srebrenica, Bekir was hit by a toxic bomb and inhaled the poisonous chemicals that followed. On July 16th 1995, he arrived at the village of Nezuk, further to the north. Reaching that territory meant freedom. Some of his comrades were not so lucky. Izet, one of the amateur film crew who features in much of the documentary’s footage, surrendered to the Bosnian Serb army. His body was found several years later. Today he is buried at the Srebrenica memorial.</p>\n<p>In June 2020, Bekir Hasanović died, aged 58, from a heart attack. “His death was the greatest pain I ever felt in my life,” said the filmmaker Hasanović. “My father was the first person who taught me how to hold a camera. After the war my father never laughed and he never smiled into the camera. Many people who survived the genocide in Srebrenica died of strokes and stress-related heart attacks, including my father.”</p>\n<p><strong>Disappearances</strong></p>\n<p>In the 1991 census the Srebrenica municipality had a population of roughly 36,000 people. By 2013 that population had shrunk by 63 per cent, to 13,409. Once a Bosniak-majority town, Srebrenica was later officially incorporated into the territory of Republika Srpska, a complex Serb-majority political entity, with limited autonomy, that evolved from the US-brokered Dayton Accords that ended the Bosnian War. Since Bosnia and Herzegovina has not had a census for more than a decade, the exact number of residents living in Srebrenica today remains unknown. But the 2013 census figures gave an indication of how much the genocide had affected the Bosniak population there. According to the 1991 census data, 27,572 Bosniaks lived in the greater Srebrenica area. In 2013 that ethnic demographic had dwindled to just 7,248.</p>\n<p>Today, the remains of many of the individuals killed in the Bosnian War remain missing, including around 800 victims of the Srebrenica genocide. “My mother is still searching for her father and her brother, who were killed back in 1995,” Hasanović explained.</p>\n<p>In the closing scenes of <em>My Father’s Diaries,</em> we witness the director’s mother, Fatima, chopping down a tree. She then walks through a meadow, as euphoric music plays in the background. It momentarily feels as though the landscape of Srebrenica, and its surrounding environs, enters the transcendent and the mythical.</p>\n<p>“Capturing the nature of Bosnia was my intention with this scene,” said Hasanović. “Because when I look at all of these beautiful rivers and forests of this country, I always ask myself: how could it be possible that these people were massacred in such beautiful surroundings?”</p>\n<p>“Most of the people who were killed at Srebrenica never wanted to make war in the first place,” the Bosnian director concluded. “They didn’t actually care to which part of the land they belonged to.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> is a freelance journalist and critic.</p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Нов документален филм представя спомените от Сребреница\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Nový dokumentární film zachycuje vzpomínky na Srebrenici\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Neue Dokumentation zeigt Erinnerungen an Srebrenica\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Νέο ντοκιμαντέρ παρουσιάζει αναμνήσεις από τη Σρεμπρένιτσα\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"New documentary features memories of Srebrenica\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"Nuevo documental presenta recuerdos de Srebrenica\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Uusi dokumentti esittelee muistoja Srebrenicasta\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Nouveau documentaire présente des souvenirs de Srebrenica\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Novi dokumentarac prikazuje sjećanja na Srebrenicu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Új dokumentumfilm a Srebrenicáról szóló emlékeket mutat be\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Nuovo documentario presenta i ricordi di Srebrenica\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Nieuwe documentaire bevat herinneringen aan Srebrenica\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Nowy dokument przedstawia wspomnienia o Srebrenicy\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Novo documentário apresenta memórias de Srebrenica\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Documentarul nou prezintă amintirile de la Srebrenica\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Новый документальный фильм содержит воспоминания о Сребренице\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Nový dokumentárny film zachytáva spomienky na Srebrenicu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Ny dokumentär visar minnen från Srebrenica\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Yeni belgesel Srebrenica'nın anılarını konu alıyor\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Новий документальний фільм містить спогади про Сребреницю\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Нов документален филм, режисиран от Адо Хасанович, наречен Дневниците на моя баща, предлага нова перспектива за Босненската война и масовото убийство в Сребреница. Филмът включва оригинални кадри, заснети по време на войната, както и рецитиране на откъси от дневника на бащата на Хасанович. Той хвърля нова светлина върху изключително трудните времена, пред които са изправени тези, които се опитват да оцелеят в жестокостта на войната.</i>\n\nАдо Хасанович не помни всеки детайл от Босненската война (1992-95). Но определени спомени не може да забрави. Как гледа как семейният му дом гори. Как напуска Сребреница. Беше 1993 година. Той беше на седем години. На камион с храни на ООН, с майка си, брат си и сестра си, Хасанович пътува 100 километра на север, до града Тузла. “Войната в Босна беше наистина ужасна,” обясни 38-годишният босненски филмов режисьор от централно Сараево. “След като избягахме, станахме бежанци. Но баща ми остана в Сребреница до [юли] 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Nový dokumentární film režiséra Ado Hasanoviće s názvem Deníky mého otce přináší nový pohled na bosenskou válku a masakr v Srebrenici. Film obsahuje originální záběry pořízené během války, stejně jako recitaci pasáží z deníku Hasanovićova otce. Osvětluje velmi těžké časy, kterým čelili ti, kteří se snažili přežít brutalitu války.</i>\n\nAdo Hasanović si nepamatuje každý detail bosenské války (1992-95). Ale některé vzpomínky nemůže zapomenout. Sledování, jak hoří jeho rodný dům. Odchod ze Srebrenice. Bylo to v roce 1993. Bylo mu sedm let. Na potravinovém kamionu OSN, se svou matkou, bratrem a sestrou, Hasanović cestoval 100 kilometrů na sever, do města Tuzla. “Válka v Bosně byla opravdu hrozná,” vysvětlil 38letý bosenský filmař z centra Sarajeva. “Jakmile jsme utekli, stali jsme se uprchlíky. Ale můj otec zůstal v Srebrenici až do [července] 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Ein neuer Dokumentarfilm von Ado Hasanović mit dem Titel My Father’s Diaries bringt eine neue Perspektive auf den Bosnienkrieg und das Massaker von Srebrenica. Der Film enthält Originalaufnahmen, die während des Krieges gemacht wurden, sowie das Vorlesen von Passagen aus dem Tagebuch von Hasanovićs Vater. Er wirft ein neues Licht auf die extrem schwierigen Zeiten, die diejenigen durchlebten, die versuchten, die Brutalität des Krieges zu überleben.</i>\n\nAdo Hasanović erinnert sich nicht an jedes Detail des Bosnienkriegs (1992-95). Aber bestimmte Erinnerungen kann er nicht vergessen. Sein Familienhaus brennen sehen. Srebrenica verlassen. Es war 1993. Er war sieben Jahre alt. In einem UN-Lkw mit Lebensmitteln reiste Hasanović mit seiner Mutter, seinem Bruder und seiner Schwester 100 Kilometer nach Norden, in die Stadt Tuzla. „Der Krieg in Bosnien war wirklich schrecklich“, erklärte der 38-jährige bosnische Filmemacher aus dem zentralen Sarajevo. „Als wir entkamen, wurden wir zu Flüchtlingen. Aber mein Vater blieb bis [Juli] 1995 in Srebrenica.“",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Ένα νέο ντοκιμαντέρ που σκηνοθέτησε ο Άντο Χασάνοβιτς με τίτλο Τα Ημερολόγια του Πατέρα μου προσφέρει μια νέα προοπτική στον πόλεμο της Βοσνίας και στη σφαγή της Σρεμπρένιτσα. Η ταινία περιλαμβάνει αυθεντικό υλικό που καταγράφηκε κατά τη διάρκεια του πολέμου, καθώς και την απαγγελία αποσπασμάτων από το ημερολόγιο του πατέρα του Χασάνοβιτς. Ρίχνει νέο φως στις εξαιρετικά δύσκολες στιγμές που αντιμετώπισαν αυτοί που προσπαθούσαν να επιβιώσουν από την αγριότητα του πολέμου.</i>\n\nΟ Άντο Χασάνοβιτς δεν θυμάται κάθε λεπτομέρεια του πολέμου της Βοσνίας (1992-95). Αλλά ορισμένες μνήμες δεν μπορεί να τις ξεχάσει. Να βλέπει το οικογενειακό του σπίτι να καίγεται. Να φεύγει από τη Σρεμπρένιτσα. Ήταν το 1993. Ήταν επτά ετών. Σε ένα φορτηγό τροφίμων του ΟΗΕ, με τη μητέρα του, τον αδελφό και την αδελφή του, ο Χασάνοβιτς ταξίδεψε 100 χιλιόμετρα βόρεια, στην πόλη του Τούζλα. “Ο πόλεμος στη Βοσνία ήταν πραγματικά τρομακτικός,” εξήγησε ο 38χρονος Βόσνιος σκηνοθέτης από το κέντρο του Σαράγεβο. “Μόλις διαφύγαμε, γίναμε πρόσφυγες. Αλλά ο πατέρας μου παρέμεινε στη Σρεμπρένιτσα μέχρι [Ιούλιο] 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>A new documentary directed by Ado Hasanović called My Father’s Diaries brings a new perspective to the Bosnian War and the Srebrenica massacre. The film includes original footage captured during the war, as well as the reciting of passages from the diary of Hasanović’s father. It sheds new light on the extremely difficult times faced by those trying to survive the brutality of war.</i>\r\n\r\nAdo Hasanović does not remember every detail of the Bosnian War (1992-95). But certain memories he cannot forget. Watching his family home burning. Leaving Srebrenica. It was 1993. He was seven years old. On a UN food truck, with his mother, brother and sister, Hasanović travelled 100 kilometres north, to the city of Tuzla. “The war in Bosnia was really terrible,” the 38-year-old Bosnian filmmaker explained from central Sarajevo. “Once we escaped, we became refugees. But my father remained in Srebrenica until [July] 1995.” \r\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>Un nuevo documental dirigido por Ado Hasanović llamado Los Diarios de Mi Padre ofrece una nueva perspectiva sobre la Guerra de Bosnia y la masacre de Srebrenica. La película incluye imágenes originales capturadas durante la guerra, así como la recitación de pasajes del diario del padre de Hasanović. Arroja nueva luz sobre los tiempos extremadamente difíciles que enfrentaron aquellos que intentaban sobrevivir a la brutalidad de la guerra.</i>\n\nAdo Hasanović no recuerda cada detalle de la Guerra de Bosnia (1992-95). Pero ciertos recuerdos no puede olvidar. Ver su hogar familiar ardiendo. Abandonar Srebrenica. Era 1993. Tenía siete años. En un camión de alimentos de la ONU, con su madre, hermano y hermana, Hasanović viajó 100 kilómetros al norte, a la ciudad de Tuzla. “La guerra en Bosnia fue realmente terrible”, explicó el cineasta bosnio de 38 años desde el centro de Sarajevo. “Una vez que escapamos, nos convertimos en refugiados. Pero mi padre permaneció en Srebrenica hasta [julio] de 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Uusi dokumentti, jonka on ohjannut Ado Hasanović ja jonka nimi on Isäni päiväkirjat, tuo uuden näkökulman Bosnian sotaan ja Srebrenican verilöylyyn. Elokuvassa on alkuperäistä kuvamateriaalia, joka on tallennettu sodan aikana, sekä Hasanovićin isän päiväkirjan katkelmien lausumista. Se tuo uutta valoa äärimmäisen vaikeille ajoille, joita kokivat ne, jotka yrittivät selviytyä sodan julmuudesta.</i>\n\nAdo Hasanović ei muista kaikkia yksityiskohtia Bosnian sodasta (1992-95). Mutta tiettyjä muistoja hän ei voi unohtaa. Perheensä kodin näkeminen palavan. Srebrenicasta lähteminen. Se oli vuonna 1993. Hän oli seitsemän vuotta vanha. YK:n ruokakuormassa, äitinsä, veljensä ja sisarensa kanssa, Hasanović matkusti 100 kilometriä pohjoiseen, Tuzlan kaupunkiin. “Sota Bosniassa oli todella kauheaa,” 38-vuotias bosnialainen elokuvantekijä selitti keskeltä Sarajevon. “Kun pääsimme pakoon, meistä tuli pakolaisia. Mutta isäni jäi Srebrenicaan [heinäkuuhun] 1995 asti.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Un nouveau documentaire réalisé par Ado Hasanović intitulé Les Journaux de mon père apporte une nouvelle perspective sur la guerre de Bosnie et le massacre de Srebrenica. Le film comprend des images originales capturées pendant la guerre, ainsi que la récitation de passages du journal de son père. Il éclaire d'un nouveau jour les temps extrêmement difficiles auxquels étaient confrontées les personnes essayant de survivre à la brutalité de la guerre.</i>\n\nAdo Hasanović ne se souvient pas de chaque détail de la guerre de Bosnie (1992-95). Mais certains souvenirs, il ne peut les oublier. Regarder sa maison familiale brûler. Quitter Srebrenica. C'était en 1993. Il avait sept ans. Dans un camion de nourriture de l'ONU, avec sa mère, son frère et sa sœur, Hasanović a parcouru 100 kilomètres vers le nord, jusqu'à la ville de Tuzla. “La guerre en Bosnie était vraiment terrible,” a expliqué le cinéaste bosniaque de 38 ans depuis le centre de Sarajevo. “Une fois que nous avons échappé, nous sommes devenus des réfugiés. Mais mon père est resté à Srebrenica jusqu'à [juillet] 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Novi dokumentarac redatelja Ade Hasanovića pod nazivom Dnevnici mog oca donosi novu perspektivu na Bosanski rat i masakr u Srebrenici. Film uključuje originalne snimke snimljene tijekom rata, kao i recitiranje odlomaka iz dnevnika Hasanovićevog oca. Donosi novo svjetlo na iznimno teške trenutke s kojima su se suočavali oni koji su pokušavali preživjeti brutalnost rata.</i>\n\nAdo Hasanović se ne sjeća svakog detalja Bosanskog rata (1992-95). No, određene uspomene ne može zaboraviti. Gledajući kako njegova obiteljska kuća gori. Odlazeći iz Srebrenice. Bilo je to 1993. Imao je sedam godina. Na UN-ovom kamionu s hranom, s majkom, bratom i sestrom, Hasanović je putovao 100 kilometara sjeverno, do grada Tuzle. “Rat u Bosni bio je zaista strašan,” objasnio je 38-godišnji bosanski filmaš iz središnjeg Sarajeva. “Jednom kada smo pobjegli, postali smo izbjeglice. No, moj otac je ostao u Srebrenici do [srpnja] 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>Az Ado Hasanović által rendezett My Father’s Diaries című új dokumentumfilm új perspektívát hoz a boszniai háborúra és a srebrenicai mészárlásra. A film tartalmazza a háború alatt készült eredeti felvételeket, valamint Hasanović apjának naplójából való részletek felolvasását. Új fényt vet a háború brutalitásának túlélésére törekvő emberek által átélt rendkívül nehéz időszakokra.</i>\n\nAdo Hasanović nem emlékszik a boszniai háború (1992-95) minden részletére. De bizonyos emlékeket nem tud elfelejteni. Nézni, ahogy a családi háza ég. Elhagyni Srebrenicát. 1993 volt. Hét éves volt. Egy ENSZ élelmiszer teherautón, édesanyjával, testvérével és nővérével, Hasanović 100 kilométert utazott északra, Tuzlába. “A háború Boszniában igazán borzalmas volt,” magyarázta a 38 éves boszniai filmes központi Szarajevóból. “Amint megszöktünk, menekültek lettünk. De apám Srebrenicában maradt [1995 júliusáig].”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>Un nuovo documentario diretto da Ado Hasanović intitolato I diari di mio padre offre una nuova prospettiva sulla guerra bosniaca e sul massacro di Srebrenica. Il film include filmati originali catturati durante la guerra, così come la recitazione di passaggi dal diario del padre di Hasanović. Fa luce su tempi estremamente difficili affrontati da coloro che cercavano di sopravvivere alla brutalità della guerra.</i>\n\nAdo Hasanović non ricorda ogni dettaglio della guerra bosniaca (1992-95). Ma ci sono certi ricordi che non può dimenticare. Vedere la sua casa di famiglia bruciare. Lasciare Srebrenica. Era il 1993. Aveva sette anni. Su un camion di cibo dell'ONU, con sua madre, suo fratello e sua sorella, Hasanović viaggiò per 100 chilometri a nord, verso la città di Tuzla. “La guerra in Bosnia era davvero terribile,” ha spiegato il cineasta bosniaco di 38 anni da Sarajevo centrale. “Una volta scappati, siamo diventati rifugiati. Ma mio padre è rimasto a Srebrenica fino al [luglio] 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Een nieuwe documentaire geregisseerd door Ado Hasanović genaamd My Father’s Diaries biedt een nieuw perspectief op de Bosnische Oorlog en de Srebrenica-massaker. De film bevat origineel beeldmateriaal dat tijdens de oorlog is vastgelegd, evenals het voorlezen van passages uit het dagboek van Hasanović’s vader. Het werpt nieuw licht op de extreem moeilijke tijden waarmee degenen die probeerden te overleven in de wreedheid van de oorlog werden geconfronteerd.</i>\n\nAdo Hasanović herinnert zich niet elk detail van de Bosnische Oorlog (1992-95). Maar bepaalde herinneringen kan hij niet vergeten. Zijn familiehuis in vlammen zien opgaan. Srebrenica verlaten. Het was 1993. Hij was zeven jaar oud. Op een VN-voedseltruck, met zijn moeder, broer en zus, reisde Hasanović 100 kilometer naar het noorden, naar de stad Tuzla. “De oorlog in Bosnië was echt verschrikkelijk,” legde de 38-jarige Bosnische filmmaker uit vanuit centraal Sarajevo. “Toen we eenmaal ontsnapten, werden we vluchtelingen. Maar mijn vader bleef in Srebrenica tot [juli] 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Nowy dokument wyreżyserowany przez Ado Hasanovicia zatytułowany Dzienniki mojego ojca przynosi nowe spojrzenie na wojnę w Bośni i masakrę w Srebrenicy. Film zawiera oryginalne nagrania z czasów wojny, a także recytację fragmentów dziennika ojca Hasanovicia. Rzuca nowe światło na niezwykle trudne czasy, z jakimi borykali się ci, którzy próbowali przetrwać brutalność wojny.</i>\n\nAdo Hasanović nie pamięta każdego szczegółu wojny w Bośni (1992-95). Ale pewnych wspomnień nie może zapomnieć. Patrzenie, jak jego dom rodzinny płonie. Ucieczka z Srebrenicy. To był 1993 rok. Miał siedem lat. Na ciężarówce z jedzeniem ONZ, z matką, bratem i siostrą, Hasanović podróżował 100 kilometrów na północ, do miasta Tuzla. „Wojna w Bośni była naprawdę straszna,” wyjaśnił 38-letni bośniacki filmowiec z centralnego Sarajewa. „Gdy tylko uciekliśmy, staliśmy się uchodźcami. Ale mój ojciec pozostał w Srebrenicy aż do [lipca] 1995 roku.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Um novo documentário dirigido por Ado Hasanović chamado Diários do Meu Pai traz uma nova perspectiva sobre a Guerra da Bósnia e o massacre de Srebrenica. O filme inclui imagens originais capturadas durante a guerra, bem como a recitação de trechos do diário do pai de Hasanović. Ele lança uma nova luz sobre os tempos extremamente difíceis enfrentados por aqueles que tentavam sobreviver à brutalidade da guerra.</i>\n\nAdo Hasanović não se lembra de cada detalhe da Guerra da Bósnia (1992-95). Mas certas memórias ele não consegue esquecer. Assistir sua casa em chamas. Deixar Srebrenica. Era 1993. Ele tinha sete anos. Em um caminhão de alimentos da ONU, com sua mãe, irmão e irmã, Hasanović viajou 100 quilômetros ao norte, até a cidade de Tuzla. “A guerra na Bósnia foi realmente terrível,” explicou o cineasta bósnio de 38 anos a partir do centro de Sarajevo. “Uma vez que escapamos, nos tornamos refugiados. Mas meu pai permaneceu em Srebrenica até [julho] de 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Un nou documentar regizat de Ado Hasanović, intitulat Jurnalele Tatălui Meu, aduce o nouă perspectivă asupra Războiului din Bosnia și a masacrului de la Srebrenica. Filmul include imagini originale capturate în timpul războiului, precum și recitarea unor pasaje din jurnalul tatălui lui Hasanović. Acesta aduce o nouă lumină asupra vremurilor extrem de dificile cu care s-au confruntat cei care încercau să supraviețuiască brutalității războiului.</i>\n\nAdo Hasanović nu își amintește fiecare detaliu al Războiului din Bosnia (1992-95). Dar anumite amintiri nu le poate uita. Privind cum arde casa familiei sale. Părăsind Srebrenica. Era 1993. Avea șapte ani. Pe un camion cu alimente al ONU, împreună cu mama, fratele și sora sa, Hasanović a călătorit 100 de kilometri spre nord, către orașul Tuzla. “Războiul din Bosnia a fost cu adevărat teribil,” a explicat cineastul bosniac de 38 de ani din centrul Sarajevului. “Odată ce am scăpat, am devenit refugiați. Dar tatăl meu a rămas în Srebrenica până în [iulie] 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Nový dokumentárny film režiséra Ado Hasanovića s názvom Denníky môjho otca prináša nový pohľad na bosniansku vojnu a masaker v Srebrenici. Film obsahuje originálne zábery zachytené počas vojny, ako aj recitovanie pasáží z denníka Hasanovićovho otca. Osvetľuje mimoriadne ťažké časy, ktorým čelili tí, ktorí sa snažili prežiť brutalitu vojny.</i>\n\nAdo Hasanović si nepamätá každý detail bosnianskej vojny (1992-95). Ale určité spomienky nemôže zabudnúť. Sledovanie, ako horí jeho rodný dom. Odchod zo Srebrenice. Bolo to v roku 1993. Mal sedem rokov. Na nákladnom aute OSN s matkou, bratom a sestrou Hasanović cestoval 100 kilometrov na sever, do mesta Tuzla. “Vojna v Bosne bola naozaj hrozná,” vysvetlil 38-ročný bosniansky filmár z centra Sarajeva. “Keď sme unikli, stali sme sa utečencami. Ale môj otec zostal v Srebrenici až do [júla] 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>En ny dokumentär regisserad av Ado Hasanović kallad Min fars dagböcker ger ett nytt perspektiv på det bosniska kriget och massakern i Srebrenica. Filmen inkluderar originalmaterial som fångades under kriget, samt recitering av stycken från dagboken av Hasanovićs far. Den kastar nytt ljus över de extremt svåra tider som de som försökte överleva krigets brutalitet stod inför.</i>\n\nAdo Hasanović minns inte varje detalj av det bosniska kriget (1992-95). Men vissa minnen kan han inte glömma. Att se sitt familjehem brinna. Att lämna Srebrenica. Det var 1993. Han var sju år gammal. På en FN-matlastbil, med sin mor, bror och syster, reste Hasanović 100 kilometer norrut, till staden Tuzla. “Kriget i Bosnien var verkligen fruktansvärt,” förklarade den 38-årige bosniske filmskaparen från centrala Sarajevo. “När vi väl flydde blev vi flyktingar. Men min far stannade kvar i Srebrenica tills [juli] 1995.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Ado Hasanović'in yönettiği \"Babamın Günlükleri\" adlı yeni bir belgesel, Bosna Savaşı ve Srebrenica katliamına yeni bir bakış açısı getiriyor. Film, savaş sırasında çekilen orijinal görüntülerin yanı sıra, Hasanović'in babasının günlüğünden pasajların okunmasını da içeriyor. Savaşın acımasızlığından hayatta kalmaya çalışanların karşılaştığı son derece zor zamanlara yeni bir ışık tutuyor.</i>\n\nAdo Hasanović, Bosna Savaşı'nın (1992-95) her detayını hatırlamıyor. Ama unutamadığı bazı anılar var. Ailesinin evinin yanışını izlemek. Srebrenica'dan ayrılmak. 1993'tü. Yedi yaşındaydı. Bir BM gıda kamyonunda, annesi, kardeşi ve kız kardeşiyle birlikte, Hasanović 100 kilometre kuzeye, Tuzla şehrine gitti. “Bosna'daki savaş gerçekten korkunçtu,” 38 yaşındaki Bosnalı film yapımcısı, merkezi Saraybosna'dan açıkladı. “Bir kez kaçtığımızda, mülteci olduk. Ama babam Srebrenica'da [Temmuz] 1995'e kadar kaldı.”",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Двете години, които Бекир Хасанович прекара в Сребреница, малко планинско градче в източна Босна, са предмет на нов документален филм, режисиран от Адо Хасанович, <em>Дневниците на баща ми,</em> който беше показан на 30-ия Сараевски филмов фестивал в средата на август.</span>\n<span class=\"para\"> “Снимаме [филм] тук в Сребреница по време на този дълъг период на война,” казва ни младоликът Бекир в началните минути на документалния филм. “Няма ток тук. Но по някакъв начин успяваме да създадем образ на нас и нашите войници.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Войни дневници</strong></span>\n<span class=\"para\">В началото на 1993 г. Сребреница беше обявена за безопасна зона от ООН. Бекир, заедно с двамата си най-добри приятели, Изет и Неджат, създадоха аматьорски филмов екип. Тримата бошняци, които водеха война с местните босненски сърби, се редуваха да снимат видеа от ежедневието в Сребреница. Около половината от документалния филм се състои от тези кадри. Другата половина показва как Хасанович интервюира родителите си в техния дом в Сребреница повече от две десетилетия след края на войната.</span>\n<span class=\"para\">“Този документален филм не е някакъв политически проект,” обясни Хасанович. “Всъщност, баща ми беше човекът, който винаги намираше начин да избегне битките и конфликта, и наистина обичах това в него.”</span>\n<span class=\"para\">По време на Босненската война Бекир също водеше дневник, записвайки неща, които не смееше да каже пред камерата. Хасанович за първи път откри войнишките дневници на баща си през 2011 г., които съдържаха тъмен семеен секрет. Бекир имаше афера с друга жена в Сребреница, докато Фатима, съпругата му, и техните две деца, търсеха убежище от войната в Тузла.</span>\n<span class=\"para\">“В един момент баща ми искаше да изгори дневниците и той се караше с майка ми за този въпрос с другата жена, която имаше в Сребреница,” обясни Хасанович, който в момента е базиран в Рим, Италия. “Майка ми ми каза, че мрази дневниците и ме помоли да ги взема. Но бях любопитен, затова започнах да ги чета. Като го направих, научих много за борбите, страховете и страданията, през които е преминал баща ми.”</span>\n<span class=\"para\">Хасанович чете от дневниците на баща си няколко пъти по време на документалния филм. “Четвъртък, 11 ноември 1993 г. Повече от два месеца са минали, откакто се преместихме в апартамент в Сребреница,” гласи една записка. “Ситуацията тук е по-лоша, отколкото в селото, където бяхме преди. Самотата ме разрушава. Няма изгледи за изход от този ад.”</span>\n<span class=\"para\">Кадрите от филма, които съпътстват тези дневникови записи, са по-малко лични. Виждаме тримата мъже и техните съратници бошняци, които тренират за война. В една сцена мъж е застрелян от снайперист. Също така чуваме подробности за ежедневието в Сребреница, като опашките за вода, нарастващата цена на цигарите и насилието. Друг дневников запис документира последствията от масакър, свидетел на който е Бекир на местно футболно игрище. “Общо 57 души бяха убити и същото количество ранени,” научаваме.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Живот сред страданията</strong></span>\n<span class=\"para\">Но не всичко е мрак и тъга. Има много весели шеги и хумор, за да облекчат напрежението от войната. В една трогателна сцена, двама от приятелите на Бекир са заснети да танцуват на поп класиката от 90-те “Ритъмът е танцьор” на германската евро-данс група Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Исках да покажа обикновения живот, който баща ми е уловил на филм в Сребреница,” обясни Хасанович. “Дори сред страданията, войната и ситуациите, в които хората нямат достатъчно храна за ядене, те все пак намираха време да се смеят, усмихват и правят шеги.”</span>\n<span class=\"para\">Хасанович каза, че документалният му филм е опит да хуманизира и персонализира живота в Сребреница: “Тези хора бяха човешки същества и те искаха да живеят. Повечето режисьори, които са правили филми за Сребреница, не са от Босна и се фокусират само върху това, което се е случило там през юли 1995 г.”</span>\n<span class=\"para\">В Международния наказателен трибунал за бивша Югославия (МНТЮ) и Международния остатъчен механизъм за наказателни трибунали (МОНТ), 20 лица бяха съдени за престъпления, извършени в Сребреница през юли 1995 г. Доказателствата, представени в тези трибунали – и в съдилищата на Босна и Херцеговина и Сърбия – осъдиха повече от 50 души на над 700 години затвор за тези военни престъпления. От 20-те присъди на МНТЮ, свързани със Сребреница, седем включват присъди за престъпление на геноцид.</span>\n<span class=\"para\"><em>Дневниците на баща ми</em> не е изцяло фокусиран върху тези събития или правните последици, които последваха. Но той ги засяга. Например, една тревожна сцена показва действителни кадри от убийствата. Тя е заснета от известната единица Скорпиони, сръбска паравоенна единица, активна по време на Югославските войни. На 17 юли 1995 г. единицата Скорпиони извърши обширно търсене, за да залови бошняшки мъже и момчета, бягащи от Сребреница. Сред убитите бяха четирима бошняци в Балйковица, двама близо до града Снагово, 39 в Биšina и шест близо до града Трново. В тези кадри (които са представени като доказателство в МНТЮ) виждаме група млади бошняшки тийнейджъри с вързани китки и с превръзки на очите. Първо, сръбските милиционери крещят обиди на жертвите си на арабски. След това започват да ги ритат на земята. Един сръбски милиционер се оплаква, че батерията на камерата му свършва и иска друга, за да може да продължи да снима. Бошняшките тийнейджъри след това са завеждани зад ъгъла и отведени в дълга трева, където сръбските милиционери ги застрелват в гърба от близко разстояние.</span>\n<span class=\"para\">“Всеки път, когато гледам тази сцена, ме кара да мисля, че една група счита друга група за нищо. Тези [сръбски милиционери] бяха горди с факта, че снимат тези сцени на екзекуции,” каза Хасанович. “Смятах, че е необходимо да включа тази сцена в документалния филм, за да разберат хората какво се е случило с хората, които бяха заловени [в Сребреница], повечето бяха убити, а само няколко оцелели, включително и баща ми, който оцелял по време на Смъртния марш.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Смъртен марш</strong></span>\n<span class=\"para\">Така нареченият Смъртен марш започна на 11 юли 1995 г., когато босненската сръбска армия, водена от генерал Ратко Младич, пое контрола над Сребреница, въпреки че ООН я беше обявила за безопасна зона за цивилни. Хиляди бошняци намериха убежище в база на ООН в Потоčари, близо до Сребреница. Между 10 000 и 15 000 бошняшки мъже, междувременно, избягаха в планината, опитвайки се да избягат от Сребреница. Те се страхуваха, че ще бъдат убити, ако се върнат с семействата си в Потоčари. Предназначената дестинация на тези бошняшки мъже беше свободната територия на Тузла, на сто километра разстояние, която армията на Босна и Херцеговина контролираше. Тази опасна разходка стана известна като Смъртния марш, тъй като повече от половината от бошняшките мъже, които тръгнаха пеша, не оцелели. Хиляди бяха убити от босненските сръбски сили.</span>\n<span class=\"para\">“Все още мога да видя определени сцени от този марш,” казва ни Бекир в едно трогателно интервю в <em>Дневниците на баща ми</em>, където той преминава през същите гори, където всъщност се е състоял маршът. “Вървеше без дестинация или без да знаеш накъде да отидеш,” казва той на сина си, гледайки директно в камерата. “Имаше засада и капани навсякъде. Кръв. Мъртви тела. Ранени. Уплашени хора.”</span>\n<span class=\"para\">В Побужде, село на 30 километра северно от Сребреница, Бекир беше ударен от токсична бомба и вдишал отровните химикали, които последваха. На 16 юли 1995 г. той пристигна в селото Нежук, по-далеч на север. Достигайки тази територия, означаваше свобода. Някои от неговите другари не бяха толкова късметлии. Изет, един от аматьорския филмов екип, който се появява в много от кадрите на документалния филм, се предаде на босненската сръбска армия. Тялото му беше намерено няколко години по-късно. Днес той е погребан в мемориала в Сребреница.</span>\n<span class=\"para\">През юни 2020 г. Бекир Хасанович почина на 58 години от сърдечен удар. “Смъртта му беше най-голямата болка, която някога съм изпитвал в живота си,” каза режисьорът Хасанович. “Баща ми беше първият човек, който ме научи как да държа камера. След войната баща ми никога не се смееше и никога не се усмихваше пред камерата. Много хора, които оцелели след геноцида в Сребреница, починаха от инсулти и сърдечни удари, свързани със стреса, включително и баща ми.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Изчезвания</strong></span>\n<span class=\"para\">Според преброяването от 1991 г. общината Сребреница имаше население от около 36 000 души. До 2013 г. това население беше намаляло с 63 процента, до 13 409. Някога град с бошняшко мнозинство, Сребреница по-късно беше официално включена в територията на Република Сръбска, сложен политически субект с мнозинство от сърби, с ограничена автономия, който се разви от споразумението в Дейтън, което сложи край на Босненската война. Тъй като Босна и Херцеговина не е провеждала преброяване от повече от десетилетие, точният брой на жителите, живеещи в Сребреница днес, остава неизвестен. Но данните от преброяването през 2013 г. дават представа за това колко много геноцидът е засегнал бошняшкото население там. Според данните от преброяването от 1991 г., 27 572 бошняци живеели в по-широката област на Сребреница. През 2013 г. тази етническа демография е намаляла до само 7 248.</span>\n<span class=\"para\">Днес останките на много от лицата, убити по време на Босненската война, остават изчезнали, включително около 800 жертви на геноцида в Сребреница. “Майка ми все още търси баща си и брат си, които бяха убити през 1995 г.,” обясни Хасанович.</span>\n<span class=\"para\">В заключителните сцени на <em>Дневниците на баща ми,</em> сме свидетели на майката на режисьора, Фатима, която сече дърво. След това тя преминава през ливада, докато еуфорична музика звучи на фона. За момент изглежда, че пейзажът на Сребреница и околните райони навлиза в трансцендентното и митичното.</span>\n<span class=\"para\">“Улавянето на природата на Босна беше моето намерение с тази сцена,” каза Хасанович. “Защото когато гледам всички тези красиви реки и гори на тази страна, винаги си задавам въпроса: как е възможно тези хора да бъдат масакрирани в такава красива обстановка?”</span>\n<span class=\"para\">“Повечето от хората, които бяха убити в Сребреница, никога не искаха да водят война на първо място,” заключи босненският режисьор. “Те всъщност не се интересуваха към коя част от земята принадлежат.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Дж. П. О’Мали</strong> е фрийланс журналист и критик.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Ty dva roky, které Bekir Hasanović strávil v Srebrenici, malém horském městě na východě Bosny, jsou námětem nového dokumentu, který režíroval Ado Hasanović, <em>Deníky mého otce,</em> který byl uveden na 30. Mezinárodním filmovém festivalu v Sarajevu v polovině srpna.</span>\n<span class=\"para\"> „Natáčíme [film] tady v Srebrenici během tohoto dlouhého období války,“ říká nám v úvodních minutách dokumentu mladě vypadající Bekir. „Tady není elektřina. Ale nějak se nám daří vytvářet obraz nás a našich bojovníků.“</span>\n<span class=\"para\"><strong>Válečné deníky</strong></span>\n<span class=\"para\">Na začátku roku 1993 byla Srebrenica vyhlášena bezpečnou zónou OSN. Bekir spolu se svými dvěma nejlepšími přáteli, Izetem a Nedžadem, vytvořili amatérský filmový štáb. Tři muži z řad Bosňáků, kteří bojovali ve válce s místními bosenskými Srby, se střídali v natáčení videí každodenního života v Srebrenici. Přibližně polovina dokumentu se skládá z těchto záběrů. Druhá polovina ukazuje Hasanoviće, jak se svými rodiči v jejich domě v Srebrenici více než dvě desetiletí po skončení války  hovoří.</span>\n<span class=\"para\">„Tento dokument není nějaký politický projekt,“ vysvětlil Hasanović. „Ve skutečnosti byl můj otec ten, kdo vždy našel způsob, jak se vyhnout bitvám a konfliktům, a to se mi na něm opravdu líbilo.“</span>\n<span class=\"para\">Během bosenské války si Bekir také vedl deník, do kterého psal věci, které se neodvážil říct před kamerou. Hasanović poprvé objevil deníky svého otce v roce 2011, které obsahovaly temné rodinné tajemství. Bekir měl poměr s jinou ženou v Srebrenici, zatímco Fatima, jeho manželka, a jejich dvě děti hledaly útočiště před válkou v Tuzle.</span>\n<span class=\"para\">„V jednom okamžiku chtěl můj otec deníky spálit a často se s mojí matkou hádal kvůli této záležitosti s jinou ženou, kterou měl v Srebrenici,“ vysvětlil Hasanović, který v současnosti žije v Římě, Itálie. „Moje matka mi řekla, že nenávidí deníky a požádala mě, abych je vzal pryč. Ale byl jsem zvědavý, tak jsem je začal číst. Při tom jsem se dozvěděl hodně o otcových bojích, strachu a utrpení, kterým prošel.“</span>\n<span class=\"para\">Hasanović několikrát během dokumentu čte ze svých otcových deníků. „Čtvrtek, 11. listopadu 1993. Uplynuly více než dva měsíce od té doby, co jsme se přestěhovali do bytu v Srebrenici,“ zní jeden zápis v deníku. „Situace zde je horší než v vesnici, kde jsme byli předtím. Osamělost mě devastuje. Zdá se, že není cesta ven z tohoto pekla.“</span>\n<span class=\"para\">Film, který doprovází tyto zápisy z deníku, je méně osobní. Vidíme tři muže a jejich další bosňácké vojáky, jak se připravují na válku. V jedné scéně je muž zastřelen ostřelovačem. Také slyšíme drobnosti o každodenním životě v Srebrenici, jako jsou fronty na vodu, rostoucí cena cigaret a násilí. Další zápis v deníku dokumentuje následky masakru, kterého Bekir byl svědkem na místním fotbalovém hřišti. „Celkem bylo zabito 57 lidí a stejný počet zraněn,“ dozvídáme se.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Život mezi utrpením</strong></span>\n<span class=\"para\">Ale není to jen o beznaději a smutku. Je zde spousta vtipného žertování a humoru, aby se ulevilo napětí války. V jedné dojemné scéně jsou dva Bekirovi přátelé natočeni, jak tančí na popovou klasiku 90. let „Rhythm is a Dancer“ od německé eurodance skupiny Snap!</span>\n<span class=\"para\">„Chtěl jsem ukázat obyčejný život, který můj otec zachytil na film v Srebrenici,“ vysvětlil Hasanović. „I uprostřed utrpení, války a situací, kdy lidé neměli dostatek jídla, si stále našli čas se smát, usmívat se a dělat vtipy.“</span>\n<span class=\"para\">Hasanović řekl, že jeho dokument byl pokusem humanizovat a personalizovat život v Srebrenici: „Tito lidé byli lidské bytosti a chtěli žít. Většina režisérů, kteří natočili filmy o Srebrenici, není z Bosny a zaměřují se pouze na to, co se tam stalo v červenci 1995.“</span>\n<span class=\"para\">Na Mezinárodním trestním tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a Mezinárodním reziduálním mechanismu pro trestní tribunály (IRMCT) bylo 20 jednotlivců souzeno za zločiny spáchané v Srebrenici v červenci 1995. Důkazy předložené v těchto tribunálech – a v soudech Bosny a Hercegoviny a Srbska – odsoudily více než 50 lidí na více než 700 let vězení za tyto válečné zločiny. Z 20 rozsudků ICTY týkajících se Srebrenice zahrnuje sedm rozsudků za zločin genocidy.</span>\n<span class=\"para\"><em>Deníky mého otce</em> se nezaměřují výhradně na tyto události nebo na právní aspekty, které následovaly. Ale dotýká se jich. Například jedna znepokojivá scéna ukazuje skutečné záběry z vražd. Byla natočena notoricky známou jednotkou Škorpioni, srbskou paramilitární jednotkou, která byla aktivní během jugoslávských válek. Dne 17. července 1995 provedla jednotka Škorpioni rozsáhlé pátrání po bosňáckých mužích a chlapcích, kteří prchali ze Srebrenice. Mezi zabitými byli čtyři bosňáčtí muži v Baljkovici, dva poblíž města Snagovo, 39 v Bišině a šest poblíž města Trnovo. Na těchto záběrech (které byly předloženy jako důkaz u ICTY) vidíme skupinu mladých bosňáckých teenagerů s rukama svázanýma provazy a s páskami přes oči. Nejprve srbští militanté křičí urážky na své oběti v arabštině. Poté je začnou kopat na zemi. Jeden srbský militant si stěžuje, že mu dochází baterie z kamery a chce další, aby mohl pokračovat v natáčení. Bosňáčtí teenageři jsou poté vedeni za roh a vzati do vysoké trávy, kde je srbští militanté zastřelí zezadu zblízka.</span>\n<span class=\"para\">„Každýkrát, když tu scénu sleduji, přemýšlím, že jedna skupina považuje druhou skupinu za nic. Tito [srbští militanté] byli pyšní na to, že natáčejí tyto scény poprav,“ řekl Hasanović. „Myslel jsem, že zařazení této scény do dokumentu je nezbytné, aby lidé pochopili, co se stalo s lidmi, kteří byli zajati [v Srebrenici], většina byla zabita a jen několik přežilo, včetně mého otce, který přežil Smrtící pochod.“</span>\n<span class=\"para\"><strong>Smrtící pochod</strong></span>\n<span class=\"para\">Takzvaný Smrtící pochod začal 11. července 1995, kdy bosenská srbská armáda, vedená generálem Ratkem Mladićem, převzala kontrolu nad Srebrenicí, přestože ji Organizace spojených národů označila za bezpečnou oblast pro civilisty. Tisíce Bosňáků našly útočiště v základně OSN v Potočarech, poblíž Srebrenice. Mezitím mezi 10 000 a 15 000 bosňáckých mužů uteklo do hor, snažíc se uniknout ze Srebrenice. Obávali se, že by byli zabiti, pokud by se vrátili se svými rodinami do Potočar. Zamýšleným cílem těchto bosňáckých mužů bylo svobodné území Tuzly, sto kilometrů daleko, které držela armáda Bosny a Hercegoviny. Tato nebezpečná chůze se stala známou jako Smrtící pochod, protože více než polovina bosňáckých mužů, kteří vyrazili pěšky, nepřežila. Tisíce byly zavražděny bosenskosrbskými silami.</span>\n<span class=\"para\">„Stále si pamatuji určité scény z toho pochodu,“ říká nám Bekir v jednom dojemném rozhovoru v <em>Denících mého otce,</em> kde prochází stejnými lesy, kde se skutečný pochod odehrál. „Šli jste bez cíle nebo bez vědomí, kam jít,“ říká svému synovi, dívajíc se přímo do kamery. „Byly tam léčky a pasti všude. Krev. Mrtvá těla. Zranění. Vyděšení lidé.“</span>\n<span class=\"para\">V Pobuđe, vesnici 30 kilometrů severně od Srebrenice, byl Bekir zasažen toxickou bombou a vdechl jedovaté chemikálie, které následovaly. Dne 16. července 1995 dorazil do vesnice Nezuk, dále na sever. Dostat se na toto území znamenalo svobodu. Někteří z jeho spolubojovníků neměli takové štěstí. Izet, jeden z amatérských filmových tvůrců, kteří se objevují v mnoha záběrech dokumentu, se vzdal bosenskosrbské armádě. Jeho tělo bylo nalezeno o několik let později. Dnes je pohřben na památníku v Srebrenici.</span>\n<span class=\"para\">V červnu 2020 zemřel Bekir Hasanović ve věku 58 let na infarkt. „Jeho smrt byla největší bolestí, kterou jsem kdy cítil ve svém životě,“ řekl filmař Hasanović. „Můj otec byl první člověk, který mě naučil, jak držet kameru. Po válce se můj otec nikdy nesmál a nikdy se neusmíval do kamery. Mnoho lidí, kteří přežili genocidu v Srebrenici, zemřelo na mrtvice a infarkty spojené se stresem, včetně mého otce.“</span>\n<span class=\"para\"><strong>Zmizení</strong></span>\n<span class=\"para\">V sčítání lidu v roce 1991 měla obec Srebrenica populaci přibližně 36 000 lidí. Do roku 2013 se tato populace zmenšila o 63 procent na 13 409. Kdysi město s většinou Bosňáků, Srebrenica byla později oficiálně začleněna do území Republiky Srbské, složitého politického útvaru s většinou Srbů, s omezenou autonomií, který vznikl z americkým zprostředkovaných Daytonských dohod, které ukončily bosenskou válku. Od té doby, co Bosna a Hercegovina neměla sčítání lidu více než deset let, zůstává přesný počet obyvatel žijících v Srebrenici dnes neznámý. Ale údaje ze sčítání lidu v roce 2013 naznačily, jak moc genocida ovlivnila bosňáckou populaci tam. Podle údajů ze sčítání lidu v roce 1991 žilo v širším okolí Srebrenice 27 572 Bosňáků. V roce 2013 se tato etnická demografie snížila na pouhých 7 248.</span>\n<span class=\"para\">Dnes zůstávají ostatky mnoha jednotlivců zabitých během bosenské války pohřešovány, včetně přibližně 800 obětí genocidy v Srebrenici. „Moje matka stále hledá svého otce a bratra, kteří byli zabiti v roce 1995,“ vysvětlil Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">V závěrečných scénách <em>Deníků mého otce,</em> jsme svědky toho, jak matka režiséra, Fatima, kácí strom. Poté prochází loukou, zatímco v pozadí hraje euforická hudba. Na okamžik to vypadá, jako by krajina Srebrenice a její okolí vstoupily do transcendentna a mytologie.</span>\n<span class=\"para\">„Zachytit přírodu Bosny bylo mým záměrem s touto scénou,“ řekl Hasanović. „Protože když se dívám na všechny tyto krásné řeky a lesy této země, vždy se ptám: jak je možné, že tito lidé byli masakrováni v tak krásném prostředí?“</span>\n<span class=\"para\">„Většina lidí, kteří byli zabiti v Srebrenici, nikdy nechtěla válčit,“ uzavřel bosenský režisér. „Ve skutečnosti jim nezáleželo na tom, do které části země patří.“</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> je nezávislý novinář a kritik.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Die zwei Jahre, die Bekir Hasanović in Srebrenica, einer kleinen Bergstadt im Osten Bosnien, verbrachte, sind das Thema eines neuen Dokumentarfilms von Ado Hasanović, <em>Die Tagebücher meines Vaters,</em> der Mitte August beim 30. Sarajevo Film Festival gezeigt wurde.</span>\n<span class=\"para\"> „Wir drehen [einen Film] hier in Srebrenica während dieser langen Kriegszeit“, erzählt uns der jugendlich aussehende Bekir in den ersten Minuten der Dokumentation. „Hier gibt es keinen Strom. Aber wir schaffen es irgendwie, ein Bild von uns und unseren Kriegern zu schaffen.“</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kriegs-Tagebücher</strong></span>\n<span class=\"para\">Anfang 1993 wurde Srebrenica zur UN-Sicherheitszone erklärt. Bekir bildete zusammen mit seinen beiden besten Freunden, Izet und Nedzad, ein Amateurfilmteam. Die drei bosniakischen Männer, die einen Krieg gegen die lokalen bosnischen Serben führten, wechselten sich ab, Videos vom Alltag in Srebrenica zu drehen. Ungefähr die Hälfte der Dokumentation besteht aus diesem Filmmaterial. Die andere Hälfte zeigt Hasanović, der mehr als zwei Jahrzehnte nach dem Ende des Krieges seine Eltern in ihrem Zuhause in Srebrenica interviewt.</span>\n<span class=\"para\">„Diese Dokumentation ist jedoch kein politisches Projekt“, erklärte Hasanović. „Tatsächlich war mein Vater derjenige, der immer einen Weg fand, um Kämpfen und Konflikten zu entkommen, und das habe ich wirklich an ihm geliebt.“</span>\n<span class=\"para\">Während des Bosnienkriegs führte Bekir ebenfalls ein Tagebuch, in dem er Dinge aufschrieb, die er vor der Kamera nicht zu sagen wagte. Hasanović entdeckte die Kriegs-Tagebücher seines Vaters erstmals 2011, die ein dunkles Familiengeheimnis enthielten. Bekir hatte eine Affäre mit einer anderen Frau in Srebrenica, während Fatima, seine Frau, und ihre beiden Kinder, vor dem Krieg in Tuzla Zuflucht suchten.</span>\n<span class=\"para\">„An einem Punkt wollte mein Vater die Tagebücher verbrennen, und er stritt mit meiner Mutter über diese andere Frau, die er in Srebrenica hatte“, erklärte Hasanović, der derzeit in Rom, Italien, lebt. „Meine Mutter sagte mir, sie hasse die Tagebücher und bat mich, sie wegzunehmen. Aber ich war neugierig, also begann ich, sie zu lesen. Dabei lernte ich viel über die Kämpfe, Ängste und das Leiden meines Vaters.“</span>\n<span class=\"para\">Hasanović liest während der Dokumentation mehrmals aus den Tagebüchern seines Vaters vor. „Donnerstag, 11. November 1993. Mehr als zwei Monate sind vergangen, seit wir in eine Wohnung in Srebrenica gezogen sind“, steht in einem Tagebucheintrag. „Die Situation hier ist schlimmer als in dem Dorf, in dem wir vorher waren. Einsamkeit macht mich kaputt. Es scheint keinen Ausweg aus dieser Hölle zu geben.“</span>\n<span class=\"para\">Das Filmmaterial, das diese Tagebucheinträge begleitet, ist weniger persönlich. Wir sehen die drei Männer und ihre bosniakischen Soldatenkameraden, die für den Krieg trainieren. In einer Szene wird ein Mann von einem Scharfschützen erschossen. Wir hören auch minutienhafte Details über das tägliche Leben in Srebrenica, wie die Warteschlangen für Wasser, die steigenden Zigarettenpreise und die Gewalt. Ein weiterer Tagebucheintrag dokumentiert die Folgen eines Massakers, das Bekir auf einem lokalen Fußballfeld miterlebte. „Insgesamt wurden 57 Menschen getötet und ebenso viele verletzt“, erfahren wir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Leben unter dem Leiden</strong></span>\n<span class=\"para\">Aber es ist nicht alles düster und trostlos. Es gibt viel heitere Scherze und Humor, um die Spannungen des Krieges zu lindern. In einer bewegenden Szene werden zwei von Bekirs Freunden gefilmt, wie sie zu dem Popklassiker der 90er Jahre „Rhythm is a Dancer“ der deutschen Eurodance-Gruppe Snap! tanzen.</span>\n<span class=\"para\">„Ich wollte das gewöhnliche Leben zeigen, das mein Vater in Srebrenica auf Film festhielt“, erklärte Hasanović. „Selbst inmitten von Leid, Krieg und Situationen, in denen die Menschen nicht genug zu essen hatten, fanden sie immer noch Zeit zu lachen, zu lächeln und Witze zu machen.“</span>\n<span class=\"para\">Hasanović sagte, seine Dokumentation sei ein Versuch, das Leben in Srebrenica zu humanisieren und zu personalisieren: „Diese Menschen waren Menschen und sie wollten leben. Die meisten Regisseure, die Filme über Srebrenica gemacht haben, stammen nicht aus Bosnien und konzentrieren sich nur auf das, was dort im Juli 1995 geschah.“</span>\n<span class=\"para\">Vor dem Internationalen Strafgerichtshof für das ehemalige Jugoslawien (ICTY) und dem Internationalen Residualmechanismus für Strafgerichte (IRMCT) wurden 20 Personen wegen Verbrechen, die im Juli 1995 in Srebrenica begangen wurden, vor Gericht gestellt. Die in diesen Gerichten – und in den Gerichten von Bosnien und Herzegowina und Serbien – vorgelegten Beweise haben mehr als 50 Personen zu über 700 Jahren Gefängnis für diese Kriegsverbrechen verurteilt. Von den 20 ICTY-Urteilen, die sich auf Srebrenica beziehen, beinhalten sieben Urteile für das Verbrechen des Völkermords.</span>\n<span class=\"para\"><em>Die Tagebücher meines Vaters</em> konzentriert sich nicht ausschließlich auf diese Ereignisse oder die rechtlichen Folgen, die darauf folgten. Aber es spricht sie an. Eine beunruhigende Szene zeigt beispielsweise tatsächliches Filmmaterial von den Morden. Es wurde von der berüchtigten Einheit der Skorpione, einer serbischen paramilitärischen Einheit, die während der Jugoslawischen Kriege aktiv war, gefilmt. Am 17. Juli 1995 führte die Einheit der Skorpione eine umfassende Suche durch, um bosniakische Männer und Jungen zu fangen, die aus Srebrenica flohen. Unter den Getöteten waren vier bosniakische Männer in Baljkovica, zwei in der Nähe der Stadt Snagovo, 39 in Bišina und sechs in der Nähe der Stadt Trnovo. In diesem Filmmaterial (das als Beweismittel vor dem ICTY präsentiert wurde) sehen wir eine Gruppe junger bosniakischer Teenager mit gefesselten Handgelenken und verbundenen Augen. Zuerst beschimpfen die serbischen Militanten ihre Opfer auf Arabisch. Dann beginnen sie, sie am Boden zu treten. Ein serbischer Militär beschwert sich, dass der Akku seiner Kamera zur Neige geht und er einen anderen will, um sicherzustellen, dass er weiter filmen kann. Die bosniakischen Teenager werden dann um die Ecke geführt und in hohes Gras gebracht, wo serbische Militanten sie aus nächster Nähe in den Rücken schießen.</span>\n<span class=\"para\">„Jedes Mal, wenn ich diese Szene sehe, denke ich, dass eine Gruppe eine andere Gruppe als nichts betrachtet. Diese [serbischen Militanten] waren stolz darauf, dass sie diese Hinrichtungsszenen filmen“, sagte Hasanović. „Ich hielt es für notwendig, diese Szene in die Dokumentation aufzunehmen, damit die Menschen verstehen, was mit den Menschen geschah, die [in Srebrenica] gefangen genommen wurden, die meisten wurden getötet, und nur wenige überlebten, einschließlich meines Vaters, der den Todesmarsch überlebte.“</span>\n<span class=\"para\"><strong>Todesmarsch</strong></span>\n<span class=\"para\">Der sogenannte Todesmarsch begann am 11. Juli 1995, als die bosnisch-serbische Armee unter General Ratko Mladić die Kontrolle über Srebrenica übernahm, obwohl die Vereinten Nationen es als sicheren Bereich für Zivilisten ausgewiesen hatten. Tausende von Bosniaken suchten Zuflucht in einer UN-Basis in Potočari, in der Nähe von Srebrenica. Zwischen 10.000 und 15.000 bosniakische Männer flohen unterdessen in die Berge, um Srebrenica zu entkommen. Sie fürchteten, getötet zu werden, wenn sie mit ihren Familien nach Potočari zurückkehrten. Das beabsichtigte Ziel dieser bosniakischen Männer war das freie Territorium von Tuzla, hundert Kilometer entfernt, das von der Armee von Bosnien und Herzegowina gehalten wurde. Dieser gefährliche Marsch wurde als Todesmarsch bekannt, weil mehr als die Hälfte der bosniakischen Männer, die zu Fuß aufbrachen, nicht überlebte. Tausende wurden von bosnisch-serbischen Kräften ermordet.</span>\n<span class=\"para\">„Ich kann immer noch bestimmte Szenen dieses Marsches sehen“, erzählt Bekir uns in einem bewegenden Interview in <em>Die Tagebücher meines Vaters</em>, wo er durch die gleichen Wälder geht, in denen der tatsächliche Marsch stattfand. „Man ging ohne Ziel oder ohne zu wissen, wohin man gehen sollte“, sagt er zu seinem Sohn und schaut direkt in die Kamera. „Es gab überall Hinterhalte und Fallen. Blut. Tote Körper. Verwundete. Verängstigte Menschen.“</span>\n<span class=\"para\">In Pobuđe, einem Dorf 30 Kilometer nördlich von Srebrenica, wurde Bekir von einer toxischen Bombe getroffen und atmete die giftigen Chemikalien ein, die folgten. Am 16. Juli 1995 kam er im Dorf Nezuk, weiter nördlich, an. Dieses Territorium zu erreichen bedeutete Freiheit. Einige seiner Kameraden hatten nicht so viel Glück. Izet, einer der Amateurfilmer, der in einem Großteil des Filmmaterials der Dokumentation zu sehen ist, ergab sich der bosnisch-serbischen Armee. Sein Körper wurde mehrere Jahre später gefunden. Heute ist er auf dem Denkmal von Srebrenica begraben.</span>\n<span class=\"para\">Im Juni 2020 starb Bekir Hasanović im Alter von 58 Jahren an einem Herzinfarkt. „Sein Tod war der größte Schmerz, den ich je in meinem Leben gefühlt habe“, sagte der Filmemacher Hasanović. „Mein Vater war die erste Person, die mir beigebracht hat, wie man eine Kamera hält. Nach dem Krieg hat mein Vater nie gelacht und nie in die Kamera gelächelt. Viele Menschen, die den Völkermord in Srebrenica überlebt haben, starben an Schlaganfällen und stressbedingten Herzinfarkten, einschließlich meines Vaters.“</span>\n<span class=\"para\"><strong>Verschwinden</strong></span>\n<span class=\"para\">Bei der Volkszählung von 1991 hatte die Gemeinde Srebrenica eine Bevölkerung von etwa 36.000 Menschen. Bis 2013 war diese Bevölkerung um 63 Prozent auf 13.409 geschrumpft. Einst eine Stadt mit bosniakischer Mehrheit, wurde Srebrenica später offiziell in das Gebiet der Republika Srpska eingegliedert, einer komplexen serbisch dominierten politischen Einheit mit begrenzter Autonomie, die aus den von den USA vermittelten Dayton-Vereinbarungen hervorging, die den Bosnienkrieg beendeten. Da Bosnien und Herzegowina seit mehr als einem Jahrzehnt keine Volkszählung mehr durchgeführt hat, bleibt die genaue Anzahl der heute in Srebrenica lebenden Einwohner unbekannt. Aber die Zahlen der Volkszählung von 2013 gaben einen Hinweis darauf, wie sehr der Völkermord die bosniakische Bevölkerung dort betroffen hatte. Laut den Daten der Volkszählung von 1991 lebten 27.572 Bosniaken im größeren Gebiet von Srebrenica. Im Jahr 2013 war diese ethnische Demografie auf nur 7.248 geschrumpft.</span>\n<span class=\"para\">Heute sind die Überreste vieler der im Bosnienkrieg getöteten Personen weiterhin vermisst, darunter etwa 800 Opfer des Völkermords von Srebrenica. „Meine Mutter sucht immer noch nach ihrem Vater und ihrem Bruder, die 1995 getötet wurden“, erklärte Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">In den abschließenden Szenen von <em>Die Tagebücher meines Vaters,</em> sehen wir die Mutter des Regisseurs, Fatima, wie sie einen Baum fällt. Dann geht sie durch eine Wiese, während euphorische Musik im Hintergrund spielt. Es fühlt sich einen Moment lang so an, als würde die Landschaft von Srebrenica und ihre Umgebung in das Transzendente und Mythische eintreten.</span>\n<span class=\"para\">„Die Natur von Bosnien festzuhalten, war meine Absicht mit dieser Szene“, sagte Hasanović. „Denn wenn ich all diese schönen Flüsse und Wälder dieses Landes betrachte, frage ich mich immer: Wie konnte es möglich sein, dass diese Menschen in so einer schönen Umgebung massakriert wurden?“</span>\n<span class=\"para\">„Die meisten der Menschen, die in Srebrenica getötet wurden, wollten von Anfang an keinen Krieg führen“, schloss der bosnische Regisseur. „Es war ihnen tatsächlich egal, zu welchem Teil des Landes sie gehörten.“ </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> ist freiberuflicher Journalist und Kritiker.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Τα δύο αυτά χρόνια που πέρασε ο Μπεκίρ Χασάνοβιτς στη Σρεμπρένιτσα, μια μικρή ορεινή πόλη στην ανατολική Βοσνία, είναι το θέμα ενός νέου ντοκιμαντέρ που σκηνοθέτησε ο Άντο Χασάνοβιτς, <em>Τα Ημερολόγια του Πατέρα μου,</em> το οποίο προβλήθηκε στο 30ο Φεστιβάλ Κινηματογράφου του Σαράγεβο στα μέσα Αυγούστου.</span>\n<span class=\"para\"> “Γυρίζουμε [μια ταινία] εδώ στη Σρεμπρένιτσα κατά τη διάρκεια αυτής της μακράς περιόδου πολέμου,” μας λέει ο νεανικός Μπεκίρ στα πρώτα λεπτά του ντοκιμαντέρ. “Δεν υπάρχει ρεύμα εδώ. Αλλά με κάποιον τρόπο καταφέρνουμε να δημιουργήσουμε μια εικόνα για εμάς και τους πολεμιστές μας.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ημερολόγια πολέμου</strong></span>\n<span class=\"para\">Στις αρχές του 1993, η Σρεμπρένιτσα είχε κηρυχθεί Ζώνη Ασφαλείας του ΟΗΕ. Ο Μπεκίρ, μαζί με τους δύο καλύτερους φίλους του, τον Ιζέτ και τον Νεντζάντ, σχημάτισαν μια ερασιτεχνική κινηματογραφική ομάδα. Οι τρεις Βόσνιοι άνδρες, που πολεμούσαν έναν πόλεμο με τους τοπικούς Σέρβους της Βοσνίας, έπαιρναν εναλλάξ βίντεο από την καθημερινή ζωή στη Σρεμπρένιτσα. Περίπου το μισό του ντοκιμαντέρ αποτελείται από αυτό το υλικό. Το άλλο μισό δείχνει τον Χασάνοβιτς να συνεντεύξει τους γονείς του στο σπίτι τους στη Σρεμπρένιτσα περισσότερα από είκοσι χρόνια μετά το τέλος του πολέμου.</span>\n<span class=\"para\">“Αυτό το ντοκιμαντέρ δεν είναι κάποιο είδος πολιτικού έργου,” εξήγησε ο Χασάνοβιτς. “Στην πραγματικότητα, ο πατέρας μου ήταν ο τύπος που πάντα έβρισκε τρόπο να αποφεύγει τις μάχες και να αποφεύγει τη σύγκρουση, και αυτό το αγαπούσα πολύ σε αυτόν.”</span>\n<span class=\"para\">Κατά τη διάρκεια του Βοσνιακού Πολέμου, ο Μπεκίρ κρατούσε και αυτός ημερολόγιο, γράφοντας πράγματα που δεν τολμούσε να πει μπροστά στην κάμερα. Ο Χασάνοβιτς ανακάλυψε για πρώτη φορά τα πολεμικά ημερολόγια του πατέρα του το 2011, τα οποία περιείχαν ένα σκοτεινό οικογενειακό μυστικό. Ο Μπεκίρ είχε μια σχέση με μια άλλη γυναίκα στη Σρεμπρένιτσα, ενώ η Φατίμα, η σύζυγός του, και τα δύο τους παιδιά, αναζητούσαν καταφύγιο από τον πόλεμο στην Τούζλα.</span>\n<span class=\"para\">“Σε μια φάση, ο πατέρας μου ήθελε να κάψει τα ημερολόγια, και συχνά τσακωνόταν με τη μητέρα μου για αυτό το θέμα της άλλης γυναίκας που είχε στη Σρεμπρένιτσα,” εξήγησε ο Χασάνοβιτς, ο οποίος αυτή τη στιγμή διαμένει στη Ρώμη, Ιταλία. “Η μητέρα μου μου είπε ότι μισούσε τα ημερολόγια και μου ζήτησε να τα πάρω μακριά. Αλλά ήμουν περίεργος, οπότε άρχισα να τα διαβάζω. Έτσι, έμαθα πολλά για τους αγώνες, τους φόβους και τα βάσανα που πέρασε ο πατέρας μου.”</span>\n<span class=\"para\">Ο Χασάνοβιτς διαβάζει από τα ημερολόγια του πατέρα του αρκετές φορές κατά τη διάρκεια του ντοκιμαντέρ. “Πέμπτη, 11 Νοεμβρίου 1993. Έχουν περάσει περισσότερες από δύο μήνες από τότε που μετακομίσαμε σε ένα διαμέρισμα στη Σρεμπρένιτσα,” διαβάζει μια καταχώρηση ημερολογίου. “Η κατάσταση εδώ είναι χειρότερη από το χωριό όπου μείναμε πριν. Η μοναξιά με καταστρέφει. Δεν φαίνεται να υπάρχει διέξοδος από αυτή την κόλαση.”</span>\n<span class=\"para\">Το φιλμ που συνοδεύει αυτές τις καταχωρήσεις ημερολογίου είναι λιγότερο προσωπικό. Βλέπουμε τους τρεις άνδρες και τους συναδέλφους Βόσνιους στρατιώτες τους να προπονούνται για τον πόλεμο. Σε μια σκηνή, ένας άνδρας πυροβολείται από έναν ελεύθερο σκοπευτή. Ακούγονται επίσης λεπτομέρειες για την καθημερινή ζωή στη Σρεμπρένιτσα, όπως οι ουρές για νερό, η αυξανόμενη τιμή των τσιγάρων και η βία. Μια άλλη καταχώρηση ημερολογίου καταγράφει τις συνέπειες μιας σφαγής που είδε ο Μπεκίρ σε ένα τοπικό γήπεδο ποδοσφαίρου. “Συνολικά 57 άτομα σκοτώθηκαν και ο ίδιος αριθμός τραυματίστηκε,” μαθαίνουμε.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Η ζωή ανάμεσα σε βάσανα</strong></span>\n<span class=\"para\">Αλλά δεν είναι όλα καταστροφικά. Υπάρχει πολύ ελαφρύ χιούμορ και πειράγματα για να ανακουφίσουν τις εντάσεις του πολέμου. Σε μια συγκινητική σκηνή, δύο από τους φίλους του Μπεκίρ καταγράφονται να χορεύουν στο κλασικό ποπ κομμάτι της δεκαετίας του '90 “Rhythm is a Dancer” από την γερμανική Eurodance ομάδα Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Ήθελα να δείξω την καθημερινή ζωή που κατέγραψε ο πατέρας μου σε ταινία στη Σρεμπρένιτσα,” εξήγησε ο Χασάνοβιτς. “Ακόμα και εν μέσω βάσανα, πολέμου και καταστάσεων όπου οι άνθρωποι δεν είχαν αρκετό φαγητό να φάνε, εξακολουθούσαν να βρίσκουν χρόνο να γελούν, να χαμογελούν και να κάνουν αστεία.”</span>\n<span class=\"para\">Ο Χασάνοβιτς είπε ότι το ντοκιμαντέρ του ήταν μια προσπάθεια να ανθρωποποιήσει και να προσωποποιήσει τη ζωή στη Σρεμπρένιτσα: “Αυτοί οι άνθρωποι ήταν άνθρωποι και ήθελαν να ζήσουν. Οι περισσότεροι σκηνοθέτες που έχουν κάνει ταινίες για τη Σρεμπρένιτσα δεν είναι από τη Βοσνία και εστιάζουν μόνο σε ό,τι συνέβη εκεί τον Ιούλιο του 1995.”</span>\n<span class=\"para\">Στο Διεθνές Ποινικό Δικαστήριο για την πρώην Γιουγκοσλαβία (ICTY) και στον Διεθνή Υπολειπόμενο Μηχανισμό για τα Ποινικά Δικαστήρια (IRMCT), 20 άτομα δικάστηκαν για εγκλήματα που διαπράχθηκαν στη Σρεμπρένιτσα τον Ιούλιο του 1995. Τα αποδεικτικά στοιχεία που παρουσιάστηκαν σε αυτά τα δικαστήρια – και στα Δικαστήρια της Βοσνίας και Ερζεγοβίνης και της Σερβίας – έχουν καταδικάσει περισσότερα από 50 άτομα σε πάνω από 700 χρόνια φυλάκισης για αυτά τα εγκλήματα πολέμου. Από τις 20 αποφάσεις του ICTY που αφορούν τη Σρεμπρένιτσα, οι επτά περιλαμβάνουν αποφάσεις για το έγκλημα της γενοκτονίας.</span>\n<span class=\"para\"><em>Τα Ημερολόγια του Πατέρα μου</em> δεν εστιάζει αποκλειστικά σε αυτά τα γεγονότα ή στις νομικές διαδικασίες που ακολούθησαν. Αλλά τα θίγει. Μια ανησυχητική σκηνή, για παράδειγμα, δείχνει πραγματικά πλάνα από τις σφαγές. Γυρίστηκε από την αδίστακτη μονάδα Σκορπιών, μια σερβική παραστρατιωτική μονάδα που ήταν ενεργή κατά τη διάρκεια των Γιουγκοσλαβικών Πολέμων. Στις 17 Ιουλίου 1995, η μονάδα Σκορπιών πραγματοποίησε εκτενή έρευνα για να συλλάβει Βόσνιους άνδρες και αγόρια που έφευγαν από τη Σρεμπρένιτσα. Μεταξύ των θυμάτων ήταν τέσσερις Βόσνιοι άνδρες στο Μπαλτζκόβιτσα, δύο κοντά στην πόλη Σναγκόβο, 39 στη Μπιζίνα και έξι κοντά στην πόλη Τρνόβο. Σε αυτό το πλάνο (το οποίο έχει παρουσιαστεί ως αποδεικτικό στοιχείο στο ICTY) βλέπουμε μια ομάδα νεαρών Βόσνιων εφήβων με τους καρπούς τους δεμένους με λουριά και με καλυμμένα τα μάτια. Πρώτα, οι Σέρβοι μαχητές φωνάζουν προσβολές στα θύματά τους στα αραβικά. Στη συνέχεια αρχίζουν να τους κλωτσούν στο έδαφος. Ένας Σέρβος μαχητής παραπονιέται ότι η μπαταρία της κάμεράς του τελειώνει και θέλει μια άλλη για να βεβαιωθεί ότι μπορεί να συνεχίσει να γυρίζει. Οι Βόσνιοι έφηβοι στη συνέχεια οδηγούνται γύρω από τη γωνία και οδηγούνται σε ψηλό χόρτο, όπου οι Σέρβοι μαχητές τους πυροβολούν στην πλάτη από κοντινές αποστάσεις.</span>\n<span class=\"para\">“Κάθε φορά που παρακολουθώ αυτή τη σκηνή, με κάνει να σκέφτομαι ότι μια ομάδα θεωρεί μια άλλη ομάδα ως τίποτα. Αυτοί οι [Σέρβοι μαχητές] ήταν περήφανοι για το γεγονός ότι γυρίζουν αυτές τις σκηνές εκτέλεσης,” είπε ο Χασάνοβιτς. “Ένιωσα ότι η τοποθέτηση αυτής της σκηνής στο ντοκιμαντέρ ήταν απαραίτητη ώστε οι άνθρωποι να κατανοήσουν τι συνέβη με τους ανθρώπους που αιχμαλωτίστηκαν [στη Σρεμπρένιτσα], οι περισσότεροι σκοτώθηκαν, και μόνο λίγοι επιβίωσαν, συμπεριλαμβανομένου του πατέρα μου, ο οποίος επιβίωσε από την Πορεία Θανάτου.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Πορεία Θανάτου</strong></span>\n<span class=\"para\">Η λεγόμενη Πορεία Θανάτου ξεκίνησε στις 11 Ιουλίου 1995 όταν ο στρατός των Σέρβων της Βοσνίας, υπό την ηγεσία του στρατηγού Ράτκο Μλάντιτς, κατέλαβε τη Σρεμπρένιτσα, αν και ο ΟΗΕ την είχε ορίσει ως ασφαλή περιοχή για τους πολίτες. Χιλιάδες Βόσνιοι κατέφυγαν σε μια βάση του ΟΗΕ στο Ποτοτσάρι, κοντά στη Σρεμπρένιτσα. Μεταξύ 10.000 και 15.000 Βόσνιοι άνδρες, εν τω μεταξύ, διέφυγαν στα βουνά, προσπαθώντας να ξεφύγουν από τη Σρεμπρένιτσα. Φοβούνταν ότι θα σκοτώνονταν αν πήγαιναν με τις οικογένειές τους πίσω στο Ποτοτσάρι. Ο προορισμός αυτών των Βόσνιων ανδρών ήταν η ελεύθερη περιοχή της Τούζλας, εκατό χιλιόμετρα μακριά, την οποία κατείχε ο στρατός της Βοσνίας και Ερζεγοβίνης. Αυτή η επικίνδυνη πορεία έγινε γνωστή ως Πορεία Θανάτου επειδή περισσότεροι από τους μισούς Βόσνιους άνδρες που ξεκίνησαν με τα πόδια δεν επιβίωσαν. Χιλιάδες δολοφονήθηκαν από τις δυνάμεις των Σέρβων της Βοσνίας.</span>\n<span class=\"para\">“Μπορώ ακόμα να δω ορισμένες σκηνές από αυτή την πορεία,” μας λέει ο Μπεκίρ σε μια συγκινητική συνέντευξη στο <em>Τα Ημερολόγια του Πατέρα μου</em>, όπου περπατά μέσα από τα ίδια δάση όπου πραγματοποιήθηκε η πραγματική πορεία. “Περπατούσες χωρίς προορισμό ή χωρίς να ξέρεις πού να πας,” λέει στον γιο του, κοιτάζοντας απευθείας στην κάμερα. “Υπήρχαν ενέδρες και παγίδες παντού. Αίμα. Νεκρά σώματα. Τραυματίες. Φοβισμένοι άνθρωποι.”</span>\n<span class=\"para\">Στο Πομπούτζε, ένα χωριό 30 χιλιόμετρα βόρεια της Σρεμπρένιτσας, ο Μπεκίρ χτυπήθηκε από μια τοξική βόμβα και εισέπνευσε τις δηλητηριώδεις χημικές ουσίες που ακολούθησαν. Στις 16 Ιουλίου 1995, έφτασε στο χωριό Νεζούκ, πιο βόρεια. Η επίτευξη αυτού του εδάφους σήμαινε ελευθερία. Ορισμένοι από τους συντρόφους του δεν είχαν την ίδια τύχη. Ο Ιζέτ, ένας από την ερασιτεχνική κινηματογραφική ομάδα που εμφανίζεται σε μεγάλο μέρος του υλικού του ντοκιμαντέρ, παραδόθηκε στον στρατό των Σέρβων της Βοσνίας. Το σώμα του βρέθηκε αρκετά χρόνια αργότερα. Σήμερα είναι θαμμένος στο μνημείο της Σρεμπρένιτσας.</span>\n<span class=\"para\">Τον Ιούνιο του 2020, ο Μπεκίρ Χασάνοβιτς πέθανε, σε ηλικία 58 ετών, από καρδιακή προσβολή. “Ο θάνατός του ήταν ο μεγαλύτερος πόνος που ένιωσα ποτέ στη ζωή μου,” είπε ο σκηνοθέτης Χασάνοβιτς. “Ο πατέρας μου ήταν ο πρώτος άνθρωπος που μου έμαθε πώς να κρατώ μια κάμερα. Μετά τον πόλεμο, ο πατέρας μου ποτέ δεν γέλασε και ποτέ δεν χαμογέλασε στην κάμερα. Πολλοί άνθρωποι που επιβίωσαν από τη γενοκτονία στη Σρεμπρένιτσα πέθαναν από εγκεφαλικά επεισόδια και καρδιακές προσβολές που σχετίζονται με το άγχος, συμπεριλαμβανομένου του πατέρα μου.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Απαγωγές</strong></span>\n<span class=\"para\">Στην απογραφή του 1991, ο δήμος Σρεμπρένιτσα είχε πληθυσμό περίπου 36.000 ανθρώπων. Μέχρι το 2013, ο πληθυσμός αυτός είχε μειωθεί κατά 63 τοις εκατό, σε 13.409. Μια φορά που ήταν πόλη με πλειοψηφία Βόσνιων, η Σρεμπρένιτσα αργότερα ενσωματώθηκε επίσημα στην επικράτεια της Δημοκρατίας Σρπσκα, μιας σύνθετης πολιτικής οντότητας με πλειοψηφία Σέρβων, με περιορισμένη αυτονομία, που εξελίχθηκε από τις συμφωνίες του Ντέιτον που τερμάτισαν τον Βοσνιακό Πόλεμο. Δεδομένου ότι η Βοσνία και Ερζεγοβίνη δεν έχει πραγματοποιήσει απογραφή εδώ και πάνω από μια δεκαετία, ο ακριβής αριθμός των κατοίκων που ζουν σήμερα στη Σρεμπρένιτσα παραμένει άγνωστος. Αλλά οι αριθμοί της απογραφής του 2013 έδωσαν μια ένδειξη του πόσο είχε επηρεάσει η γενοκτονία τον πληθυσμό των Βόσνιων εκεί. Σύμφωνα με τα δεδομένα της απογραφής του 1991, 27.572 Βόσνιοι ζούσαν στην ευρύτερη περιοχή της Σρεμπρένιτσας. Το 2013, αυτή η εθνοτική δημογραφία είχε μειωθεί σε μόλις 7.248.</span>\n<span class=\"para\">Σήμερα, τα λείψανα πολλών από τα άτομα που σκοτώθηκαν στον Βοσνιακό Πόλεμο παραμένουν αγνοούμενα, συμπεριλαμβανομένων περίπου 800 θυμάτων της γενοκτονίας στη Σρεμπρένιτσα. “Η μητέρα μου εξακολουθεί να ψάχνει τον πατέρα της και τον αδελφό της, οι οποίοι σκοτώθηκαν το 1995,” εξήγησε ο Χασάνοβιτς.</span>\n<span class=\"para\">Στις κλειστές σκηνές του <em>Τα Ημερολόγια του Πατέρα μου,</em> είμαστε μάρτυρες της μητέρας του σκηνοθέτη, Φατίμα, να κόβει ένα δέντρο. Στη συνέχεια περπατά μέσα από ένα λιβάδι, καθώς η ευφορική μουσική παίζει στο παρασκήνιο. Φαίνεται για μια στιγμή ότι το τοπίο της Σρεμπρένιτσας, και οι γύρω περιοχές, εισέρχονται στο υπερβατικό και το μυθικό.</span>\n<span class=\"para\">“Η καταγραφή της φύσης της Βοσνίας ήταν η πρόθεσή μου με αυτή τη σκηνή,” είπε ο Χασάνοβιτς. “Διότι όταν κοιτάζω όλα αυτά τα όμορφα ποτάμια και δάση αυτής της χώρας, πάντα αναρωτιέμαι: πώς είναι δυνατόν αυτοί οι άνθρωποι να σφαγιάστηκαν σε τόσο όμορφο περιβάλλον;”</span>\n<span class=\"para\">“Οι περισσότεροι από τους ανθρώπους που σκοτώθηκαν στη Σρεμπρένιτσα ποτέ δεν ήθελαν να κάνουν πόλεμο εξαρχής,” κατέληξε ο Βόσνιος σκηνοθέτης. “Δεν τους ένοιαζε πραγματικά σε ποιο μέρος της γης ανήκαν.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ο Τζέι Πι Ο’Μάλεϊ</strong> είναι ελεύθερος δημοσιογράφος και κριτικός.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Those two years that Bekir Hasanović spent in Srebrenica, a small mountainous town in eastern Bosnia, is the subject of a new documentary directed by Ado Hasanović, <em>My Father’s Diaries,</em> which was shown at the 30th Sarajevo Film Festival in mid-August.</span>\n<span class=\"para\"> “We’re shooting [a film] here in Srebrenica during this long period of war,” a youthful looking Bekir tells us in the opening minutes of the documentary. “There is no power here. But we are somehow managing to create an image of us and our warriors.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>War diaries</strong></span>\n<span class=\"para\">In early 1993 Srebrenica had been declared a UN Safe Zone. Bekir, along with his two best friends, Izet and Nedzad, formed an amateur film crew. The three Bosniak men, who were fighting a war with local Bosnian Serbs, took turns shooting videos of daily life in Srebrenica. Roughly half of the documentary consists of this footage. The other half sees Hasanović interviewing his parents in their home in Srebrenica more than two decades after the war  ended.</span>\n<span class=\"para\">“This documentary is not some kind of political project though,” Hasanović explained. “In fact, my father was the guy who always found a way to avoid going to battles and to avoid conflict, and I really loved that about him.”</span>\n<span class=\"para\">During the Bosnian War Bekir kept a diary too, writing things down that he dared not say in front of the camera. Hasanović first discovered his father’s war diaries in 2011, which contained a dark family secret. Bekir had an affair with another woman in Srebrenica, while Fatima, his wife, and their two children, sought refuge from the war in Tuzla.</span>\n<span class=\"para\">“At one stage my father wanted to burn the diaries, and he used to fight with my mother about this issue of the other woman that he had in Srebrenica,” Hasanović, who is currently based in Rome, Italy, explained. “My mother told me she hated the diaries and asked me to take them away. But I was curious, so I began reading them. In doing so, I learned a lot about my father’s struggles, fears, and the suffering he went through.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović reads from his father’s diaries several times during the documentary. “Thursday, November 11th 1993. More than two months have passed since we moved into an apartment in Srebrenica,” one diary entry reads. “The situation here is worse than in the village where we stayed before. Loneliness is devastating me. There seems to be no way out of this hell.”</span>\n<span class=\"para\">The film footage that accompanies these diary entries is less personal. We see the three men and their fellow Bosniak soldiers training for war. In one scene a man gets shot by a sniper. We also hear minute details about daily life in Srebrenica, such as the queues for water, the rising price of cigarettes, and the violence. Another diary entry documents the aftermath of a massacre that Bekir witnessed at a local soccer field. “A total of 57 people were killed and the same amount injured,” we learn.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Life among suffering</strong></span>\n<span class=\"para\">But it is not all doom and gloom. There is a lot of light-hearted banter and humour to relieve the war’s tensions. In one poignant scene, two of Bekir’s friends are filmed dancing to the 90s pop classic “Rhythm is a Dancer” by the German Eurodance group Snap!</span>\n<span class=\"para\">“I wanted to show the ordinary life that my father captured on film in Srebrenica,” Hasanović explained. “Even amidst suffering, war, and situations where people didn’t have enough food to eat, they were still finding time to laugh, smile and make jokes.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović said his documentary was an attempt to humanize and personalize life in Srebrenica: “These people were human beings and they wanted to live. Most directors who have made films about Srebrenica are not from Bosnia and they only focus on what happened there in July 1995.”</span>\n<span class=\"para\">At the International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (ICTY) and the International Residual Mechanism for Criminal Tribunals (IRMCT), 20 individuals were tried for crimes committed in Srebrenica in July 1995. The evidence presented in these tribunals – and in the Courts of Bosnia and Herzegovina and Serbia – has sentenced more than 50 people to over 700 years in prison for these war crimes. Of the 20 ICTY verdicts pertaining to Srebrenica, seven include verdicts for the crime of genocide.</span>\n<span class=\"para\"><em>My Father’s Diaries</em> is not exclusively focused on these events or the legalities that followed. But it does address them. One disturbing scene, for instance, shows actual footage of the killings. It was filmed by the notorious Scorpions unit, a Serb paramilitary unit active during the Yugoslav Wars. On July 17th 1995, the Scorpions unit carried out an extensive search to capture Bosniak men and boys fleeing from Srebrenica. Among those killed were four Bosniak males at Baljkovica, two near the town of Snagovo, 39 in Bišina, and six near the town of Trnovo. In this footage (which has been presented as evidence at the ICTY) we see a group of young Bosniak teenagers with their wrists bound by ligatures and blindfolded. First, the Serb militants shout abuse at their victims in Arabic. Then they start kicking them on the ground. One Serb militant complains that the battery from his camera is running out and he wants another one to make sure he can keep filming. The Bosniak teenagers are then marched around the corner and taken into long grass, where Serb militants shoot them in the back at close range.</span>\n<span class=\"para\">“Each time I watch that scene it makes me think that one group considers another group as nothing. These [Serb militants] were proud of the fact that they are filming these execution scenes,” said Hasanović. “I felt putting that scene in the documentary was necessary so that people understand what happened with the people who were captured [in Srebrenica], most were killed, and only a few survived, including my father, who survived the Death March.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Death March</strong></span>\n<span class=\"para\">The so-called Death March began on July 11th 1995 when the Bosnian Serb army, led by General Ratko Mladić, took control of Srebrenica, even though the United Nations had designated it a safe area for civilians. Thousands of Bosniaks took refuge in a UN base in Potočari, near Srebrenica. Between 10,000 to 15,000 Bosniak men, meanwhile, fled to the mountains, attempting to escape Srebrenica. They feared they would be killed if they went with their families back to Potočari. The intended destination of these Bosniak men was the free territory of Tuzla, one hundred kilometres away, which the army of Bosnia and Herzegovina held. This perilous walk became known as the Death March because more than half of the Bosniak men who set out on foot did not survive. Thousands were murdered by Bosnian Serb forces.</span>\n<span class=\"para\">“I can still see certain scenes of that march,” Bekir tells us in one moving interview in <em>My Father’s Diaries</em>, where he walks through the same woods where the actual march took place. “You walked without a destination or without knowing where to go,” he tells his son, looking directly into the camera. “There were ambushes and traps everywhere. Blood. Dead bodies. Wounded. Frightened people.”</span>\n<span class=\"para\">In Pobuđe, a village 30 kilometres north of Srebrenica, Bekir was hit by a toxic bomb and inhaled the poisonous chemicals that followed. On July 16th 1995, he arrived at the village of Nezuk, further to the north. Reaching that territory meant freedom. Some of his comrades were not so lucky. Izet, one of the amateur film crew who features in much of the documentary’s footage, surrendered to the Bosnian Serb army. His body was found several years later. Today he is buried at the Srebrenica memorial.</span>\n<span class=\"para\">In June 2020, Bekir Hasanović died, aged 58, from a heart attack. “His death was the greatest pain I ever felt in my life,” said the filmmaker Hasanović. “My father was the first person who taught me how to hold a camera. After the war my father never laughed and he never smiled into the camera. Many people who survived the genocide in Srebrenica died of strokes and stress-related heart attacks, including my father.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Disappearances</strong></span>\n<span class=\"para\">In the 1991 census the Srebrenica municipality had a population of roughly 36,000 people. By 2013 that population had shrunk by 63 per cent, to 13,409. Once a Bosniak-majority town, Srebrenica was later officially incorporated into the territory of Republika Srpska, a complex Serb-majority political entity, with limited autonomy, that evolved from the US-brokered Dayton Accords that ended the Bosnian War. Since Bosnia and Herzegovina has not had a census for more than a decade, the exact number of residents living in Srebrenica today remains unknown. But the 2013 census figures gave an indication of how much the genocide had affected the Bosniak population there. According to the 1991 census data, 27,572 Bosniaks lived in the greater Srebrenica area. In 2013 that ethnic demographic had dwindled to just 7,248.</span>\n<span class=\"para\">Today, the remains of many of the individuals killed in the Bosnian War remain missing, including around 800 victims of the Srebrenica genocide. “My mother is still searching for her father and her brother, who were killed back in 1995,” Hasanović explained.</span>\n<span class=\"para\">In the closing scenes of <em>My Father’s Diaries,</em> we witness the director’s mother, Fatima, chopping down a tree. She then walks through a meadow, as euphoric music plays in the background. It momentarily feels as though the landscape of Srebrenica, and its surrounding environs, enters the transcendent and the mythical.</span>\n<span class=\"para\">“Capturing the nature of Bosnia was my intention with this scene,” said Hasanović. “Because when I look at all of these beautiful rivers and forests of this country, I always ask myself: how could it be possible that these people were massacred in such beautiful surroundings?”</span>\n<span class=\"para\">“Most of the people who were killed at Srebrenica never wanted to make war in the first place,” the Bosnian director concluded. “They didn’t actually care to which part of the land they belonged to.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> is a freelance journalist and critic.</span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Los dos años que Bekir Hasanović pasó en Srebrenica, un pequeño pueblo montañoso en el este de Bosnia, son el tema de un nuevo documental dirigido por Ado Hasanović, <em>Los Diarios de Mi Padre,</em> que se mostró en el 30º Festival de Cine de Sarajevo a mediados de agosto.</span>\n<span class=\"para\"> “Estamos filmando [una película] aquí en Srebrenica durante este largo período de guerra,” nos dice un Bekir de aspecto juvenil en los primeros minutos del documental. “No hay electricidad aquí. Pero de alguna manera estamos logrando crear una imagen de nosotros y nuestros guerreros.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Diarios de guerra</strong></span>\n<span class=\"para\">A principios de 1993, Srebrenica había sido declarada Zona Segura por la ONU. Bekir, junto con sus dos mejores amigos, Izet y Nedzad, formaron un equipo de filmación amateur. Los tres hombres bosniacos, que estaban luchando en una guerra contra los serbios bosnios locales, se turnaban para grabar videos de la vida diaria en Srebrenica. Aproximadamente la mitad del documental consiste en este metraje. La otra mitad muestra a Hasanović entrevistando a sus padres en su hogar en Srebrenica más de dos décadas después de que terminó la guerra .</span>\n<span class=\"para\">“Este documental no es algún tipo de proyecto político,” explicó Hasanović. “De hecho, mi padre era el tipo que siempre encontraba la manera de evitar ir a las batallas y de evitar el conflicto, y realmente me encantaba eso de él.”</span>\n<span class=\"para\">Durante la Guerra de Bosnia, Bekir también mantuvo un diario, escribiendo cosas que no se atrevía a decir frente a la cámara. Hasanović descubrió por primera vez los diarios de guerra de su padre en 2011, que contenían un oscuro secreto familiar. Bekir tuvo una aventura con otra mujer en Srebrenica, mientras Fatima, su esposa, y sus dos hijos, buscaban refugio de la guerra en Tuzla.</span>\n<span class=\"para\">“En un momento, mi padre quiso quemar los diarios, y solía pelear con mi madre sobre este asunto de la otra mujer que tenía en Srebrenica,” explicó Hasanović, que actualmente reside en Roma, Italia. “Mi madre me dijo que odiaba los diarios y me pidió que los llevara. Pero yo tenía curiosidad, así que comencé a leerlos. Al hacerlo, aprendí mucho sobre las luchas, miedos y el sufrimiento que atravesó mi padre.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović lee de los diarios de su padre varias veces durante el documental. “Jueves, 11 de noviembre de 1993. Han pasado más de dos meses desde que nos mudamos a un apartamento en Srebrenica,” dice una entrada del diario. “La situación aquí es peor que en el pueblo donde nos quedamos antes. La soledad me está devastando. Parece que no hay salida de este infierno.”</span>\n<span class=\"para\">El metraje de la película que acompaña estas entradas del diario es menos personal. Vemos a los tres hombres y a sus compañeros soldados bosniacos entrenando para la guerra. En una escena, un hombre es disparado por un francotirador. También escuchamos detalles minuciosos sobre la vida diaria en Srebrenica, como las colas para el agua, el aumento del precio de los cigarrillos y la violencia. Otra entrada del diario documenta las secuelas de una masacre que Bekir presenció en un campo de fútbol local. “Un total de 57 personas fueron asesinadas y la misma cantidad resultó herida,” aprendemos.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vida entre el sufrimiento</strong></span>\n<span class=\"para\">Pero no todo es fatalismo. Hay mucho humor y bromas ligeras para aliviar las tensiones de la guerra. En una escena conmovedora, dos de los amigos de Bekir son filmados bailando al ritmo del clásico pop de los 90 “Rhythm is a Dancer” del grupo alemán Eurodance Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Quería mostrar la vida ordinaria que mi padre capturó en filmaciones en Srebrenica,” explicó Hasanović. “Incluso en medio del sufrimiento, la guerra y situaciones donde la gente no tenía suficiente comida para comer, aún encontraban tiempo para reír, sonreír y hacer bromas.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović dijo que su documental era un intento de humanizar y personalizar la vida en Srebrenica: “Estas personas eran seres humanos y querían vivir. La mayoría de los directores que han hecho películas sobre Srebrenica no son de Bosnia y solo se centran en lo que sucedió allí en julio de 1995.”</span>\n<span class=\"para\">En el Tribunal Penal Internacional para la ex Yugoslavia (TPIY) y el Mecanismo Internacional Residual para los Tribunales Penales (IRMCT), 20 individuos fueron juzgados por crímenes cometidos en Srebrenica en julio de 1995. Las pruebas presentadas en estos tribunales – y en los tribunales de Bosnia y Herzegovina y Serbia – han condenado a más de 50 personas a más de 700 años de prisión por estos crímenes de guerra. De los 20 veredictos del TPIY relacionados con Srebrenica, siete incluyen veredictos por el crimen de genocidio.</span>\n<span class=\"para\"><em>Los Diarios de Mi Padre</em> no se centra exclusivamente en estos eventos o en las legalidades que siguieron. Pero sí los aborda. Una escena perturbadora, por ejemplo, muestra metraje real de los asesinatos. Fue filmado por la notoria unidad de los Escorpiones, una unidad paramilitar serbia activa durante las Guerras Yugoslavas. El 17 de julio de 1995, la unidad de los Escorpiones llevó a cabo una búsqueda extensa para capturar a hombres y niños bosniacos que huían de Srebrenica. Entre los asesinados se encontraban cuatro hombres bosniacos en Baljkovica, dos cerca de la ciudad de Snagovo, 39 en Bišina y seis cerca de la ciudad de Trnovo. En este metraje (que ha sido presentado como evidencia en el TPIY) vemos a un grupo de jóvenes adolescentes bosniacos con las muñecas atadas con ligaduras y vendados. Primero, los militantes serbios gritan abusos a sus víctimas en árabe. Luego comienzan a patearlos en el suelo. Un militante serbio se queja de que la batería de su cámara se está agotando y quiere otra para asegurarse de que puede seguir filmando. Los adolescentes bosniacos son luego llevados alrededor de la esquina y llevados a un pastizal, donde los militantes serbios les disparan por la espalda a quemarropa.</span>\n<span class=\"para\">“Cada vez que veo esa escena me hace pensar que un grupo considera a otro grupo como nada. Estos [militantes serbios] estaban orgullosos del hecho de que estaban filmando estas escenas de ejecución,” dijo Hasanović. “Sentí que era necesario incluir esa escena en el documental para que la gente entienda lo que sucedió con las personas que fueron capturadas [en Srebrenica], la mayoría fueron asesinadas, y solo unos pocos sobrevivieron, incluyendo a mi padre, que sobrevivió a la Marcha de la Muerte.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Marcha de la Muerte</strong></span>\n<span class=\"para\">La llamada Marcha de la Muerte comenzó el 11 de julio de 1995 cuando el ejército serbio bosnio, liderado por el general Ratko Mladić, tomó el control de Srebrenica, a pesar de que las Naciones Unidas la habían designado como un área segura para civiles. Miles de bosniacos buscaron refugio en una base de la ONU en Potočari, cerca de Srebrenica. Entre 10,000 y 15,000 hombres bosniacos, mientras tanto, huyeron a las montañas, intentando escapar de Srebrenica. Temían que los matarían si regresaban con sus familias a Potočari. El destino previsto de estos hombres bosniacos era el territorio libre de Tuzla, a cien kilómetros de distancia, que estaba en manos del ejército de Bosnia y Herzegovina. Esta peligrosa caminata se conoció como la Marcha de la Muerte porque más de la mitad de los hombres bosniacos que partieron a pie no sobrevivieron. Miles fueron asesinados por las fuerzas serbias bosnias.</span>\n<span class=\"para\">“Todavía puedo ver ciertas escenas de esa marcha,” nos dice Bekir en una conmovedora entrevista en <em>Los Diarios de Mi Padre</em>, donde camina por los mismos bosques donde tuvo lugar la marcha real. “Caminabas sin un destino o sin saber a dónde ir,” le dice a su hijo, mirando directamente a la cámara. “Había emboscadas y trampas por todas partes. Sangre. Cuerpos muertos. Heridos. Personas asustadas.”</span>\n<span class=\"para\">En Pobuđe, un pueblo a 30 kilómetros al norte de Srebrenica, Bekir fue golpeado por una bomba tóxica e inhaló los químicos venenosos que siguieron. El 16 de julio de 1995, llegó al pueblo de Nezuk, más al norte. Alcanzar ese territorio significaba libertad. Algunos de sus camaradas no tuvieron tanta suerte. Izet, uno de los miembros del equipo de filmación amateur que aparece en gran parte del metraje del documental, se rindió al ejército serbio bosnio. Su cuerpo fue encontrado varios años después. Hoy está enterrado en el memorial de Srebrenica.</span>\n<span class=\"para\">En junio de 2020, Bekir Hasanović murió, a los 58 años, de un ataque al corazón. “Su muerte fue el mayor dolor que jamás sentí en mi vida,” dijo el cineasta Hasanović. “Mi padre fue la primera persona que me enseñó a sostener una cámara. Después de la guerra, mi padre nunca rió y nunca sonrió a la cámara. Muchas personas que sobrevivieron al genocidio en Srebrenica murieron de derrames cerebrales y ataques al corazón relacionados con el estrés, incluyendo a mi padre.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Desapariciones</strong></span>\n<span class=\"para\">En el censo de 1991, el municipio de Srebrenica tenía una población de aproximadamente 36,000 personas. Para 2013, esa población se había reducido en un 63 por ciento, a 13,409. Una vez un pueblo de mayoría bosniaca, Srebrenica fue posteriormente incorporado oficialmente al territorio de la Republika Srpska, una compleja entidad política de mayoría serbia, con autonomía limitada, que evolucionó a partir de los Acuerdos de Dayton mediado por EE. UU. que pusieron fin a la Guerra de Bosnia. Dado que Bosnia y Herzegovina no ha tenido un censo en más de una década, el número exacto de residentes que viven en Srebrenica hoy en día sigue siendo desconocido. Pero las cifras del censo de 2013 dieron una indicación de cuánto había afectado el genocidio a la población bosniaca allí. Según los datos del censo de 1991, 27,572 bosniacos vivían en el área metropolitana de Srebrenica. En 2013, esa demografía étnica se había reducido a solo 7,248.</span>\n<span class=\"para\">Hoy, los restos de muchas de las personas asesinadas en la Guerra de Bosnia siguen desaparecidos, incluyendo alrededor de 800 víctimas del genocidio de Srebrenica. “Mi madre todavía está buscando a su padre y su hermano, que fueron asesinados en 1995,” explicó Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">En las escenas finales de <em>Los Diarios de Mi Padre,</em> somos testigos de la madre del director, Fatima, talando un árbol. Luego camina a través de un prado, mientras suena música eufórica de fondo. Momentáneamente parece como si el paisaje de Srebrenica, y sus alrededores, entrara en lo trascendental y lo mítico.</span>\n<span class=\"para\">“Capturar la naturaleza de Bosnia era mi intención con esta escena,” dijo Hasanović. “Porque cuando miro todos estos hermosos ríos y bosques de este país, siempre me pregunto: ¿cómo pudo ser posible que estas personas fueran masacradas en un entorno tan hermoso?”</span>\n<span class=\"para\">“La mayoría de las personas que fueron asesinadas en Srebrenica nunca quisieron hacer la guerra en primer lugar,” concluyó el director bosnio. “En realidad no les importaba a qué parte de la tierra pertenecían.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> es un periodista y crítico freelance.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Ne kaksi vuotta, jotka Bekir Hasanović vietti Srebrenicassa, pienessä vuoristokaupungissa Itä-Bosniassa, ovat uuden dokumentin aiheena, jonka on ohjannut Ado Hasanović, <em>Isäni päiväkirjat,</em> joka esitettiin 30. Sarajevon elokuvafestivaalilla elokuun puolivälissä.</span>\n<span class=\"para\"> “Kuvaamme [elokuvaa] täällä Srebrenicassa tämän pitkän sodan aikana,” nuorekkaasti näyttävä Bekir kertoo meille dokumentin alkuminuuteilla. “Täällä ei ole sähköä. Mutta me onnistumme jotenkin luomaan kuvan meistä ja sotureistamme.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sodan päiväkirjat</strong></span>\n<span class=\"para\">Alkuvuodesta 1993 Srebrenica julistettiin YK:n turvavyöhykkeeksi. Bekir, yhdessä kahden parhaan ystävänsä, Izetin ja Nedzadin, perusti amatöörifilmi-ryhmän. Nämä kolme bosniakkimiestä, jotka taistelivat paikallisia bosnialaisia serbejä vastaan, vuorottelivat kuvaamalla videoita Srebrenican päivittäisestä elämästä. Noin puolet dokumentista koostuu tästä materiaalista. Toinen puoli sisältää Hasanovićin haastattelevan vanhempiaan heidän kodissaan Srebrenicassa yli kaksikymmentä vuotta sodan päättymisen jälkeen.</span>\n<span class=\"para\">“Tämä dokumentti ei kuitenkaan ole jonkinlainen poliittinen projekti,” Hasanović selitti. “Itse asiassa isäni oli se tyyppi, joka aina löysi keinon välttää taisteluihin menemistä ja konfliktien syntymistä, ja minä todella rakastin sitä hänessä.”</span>\n<span class=\"para\">Sodan aikana Bekir piti myös päiväkirjaa, kirjoittaen asioita, joita hän ei uskaltanut sanoa kameran edessä. Hasanović löysi ensimmäisen kerran isänsä sodan päiväkirjat vuonna 2011, jotka sisälsivät synkän perhesalaisuuden. Bekirillä oli suhde toisen naisen kanssa Srebrenicassa, kun taas Fatima, hänen vaimonsa, ja heidän kaksi lastaan, etsivät turvapaikkaa sodalta Tuzlasta.</span>\n<span class=\"para\">“Eräänä vaiheena isäni halusi polttaa päiväkirjat, ja hän riiteli äitini kanssa tästä asiasta toisen naisen vuoksi, joka hänellä oli Srebrenicassa,” Hasanović, joka nykyisin asuu Roomassa, Italiassa, selitti. “Äitini kertoi minulle, että hän vihasi päiväkirjoja ja pyysi minua viemään ne pois. Mutta olin utelias, joten aloin lukea niitä. Siten opin paljon isäni kamppailuista, peloista ja kärsimyksistä, joita hän kävi läpi.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović lukee isänsä päiväkirjoista useita kertoja dokumentin aikana. “Torstai, 11. marraskuuta 1993. Yli kaksi kuukautta on kulunut siitä, kun muutimme asuntoon Srebrenicassa,” yksi päiväkirjamerkintä kuuluu. “Tilanne täällä on pahempi kuin kylässä, jossa olimme ennen. Yksinäisyys tuhoaa minut. Täältä ei näytä olevan ulospääsyä tästä helvetistä.”</span>\n<span class=\"para\">Elokuvamateriaali, joka seuraa näitä päiväkirjamerkintöjä, on vähemmän henkilökohtaista. Näemme kolme miestä ja heidän bosniakkisotilaskavereitaan harjoittelemassa sotaa varten. Eräässä kohtauksessa mies ammutaan tarkka-ampujan toimesta. Kuulemme myös pieniä yksityiskohtia Srebrenican päivittäisestä elämästä, kuten jonot vedelle, nousevat tupakkahinnat ja väkivalta. Toinen päiväkirjamerkintä dokumentoi verilöylyn jälkeisiä tapahtumia, joita Bekir todisti paikallisella jalkapallokentällä. “Yhteensä 57 ihmistä tapettiin ja sama määrä haavoittui,” saamme tietää.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Elämä kärsimyksen keskellä</strong></span>\n<span class=\"para\">Mutta ei kaikki ole synkkää ja surullista. On paljon kevyttä jutustelua ja huumoria, joka helpottaa sodan jännityksiä. Eräässä koskettavassa kohtauksessa kaksi Bekirin ystävää kuvataan tanssimassa 90-luvun popklassikon “Rhythm is a Dancer” tahdissa saksalaiselta Eurodance-yhtyeeltä Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Halusin näyttää tavallista elämää, jonka isäni tallensi filmille Srebrenicassa,” Hasanović selitti. “Vaikka kärsimyksen, sodan ja tilanteiden keskellä, joissa ihmisillä ei ollut tarpeeksi ruokaa syötäväksi, he löysivät silti aikaa nauraa, hymyillä ja tehdä vitsejä.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović sanoi, että hänen dokumenttinsa oli yritys inhimillistää ja henkilökohtaistaa elämä Srebrenicassa: “Nämä ihmiset olivat ihmisiä ja he halusivat elää. Useimmat ohjaajat, jotka ovat tehneet elokuvia Srebrenicasta, eivät ole Bosniasta ja he keskittyvät vain siihen, mitä siellä tapahtui heinäkuussa 1995.”</span>\n<span class=\"para\">Kansainvälisessä rikostuomioistuimessa entisessä Jugoslaviassa (ICTY) ja Kansainvälisessä jäännösmekanismissa rikostuomioistuimille (IRMCT) 20 henkilöä tuomittiin Srebrenicassa heinäkuussa 1995 tapahtuneista rikoksista. Näissä tuomioistuimissa esitetyt todisteet – ja Bosnian ja Hertsegovinan sekä Serbian tuomioistuimissa – ovat tuominneet yli 50 ihmistä yli 700 vuodeksi vankilaan näistä sotarikoksista. 20 ICTY:n Srebrenicaa koskevaa tuomiota sisältää seitsemän tuomiota kansanmurhasta.</span>\n<span class=\"para\"><em>Isäni päiväkirjat</em> ei keskity yksinomaan näihin tapahtumiin tai niihin liittyviin oikeudellisiin kysymyksiin. Mutta se käsittelee niitä. Eräässä häiritsevässä kohtauksessa nähdään esimerkiksi todellista kuvaa murhista. Sen kuvasi pahamaineinen Skorpioni-yksikkö, serbialainen paramilitaarinen yksikkö, joka oli aktiivinen Jugoslavian sodan aikana. 17. heinäkuuta 1995 Skorpioni-yksikkö suoritti laajan etsinnän bosniakkimiesten ja poikien vangitsemiseksi, jotka pakenivat Srebrenicasta. Tapahtumassa tapettiin neljä bosniakkimiestä Baljkovicassa, kaksi Snagovon lähellä, 39 Bišinassa ja kuusi Trnovon lähellä. Tässä materiaalissa (jota on esitetty todisteena ICTY:ssä) näemme ryhmän nuoria bosniakkiteinejä, joiden ranteet on sidottu ja silmät sidottu. Aluksi serbialaiset militantit huutavat uhkauksia uhreilleen arabiaksi. Sitten he alkavat potkia heitä maassa. Eräs serbialainen militantti valittaa, että hänen kameransa akku on loppumassa ja hän haluaa toisen, jotta hän voi jatkaa kuvaamista. Bosniakkiteinit marssitetaan sitten nurkan taakse ja viedään pitkään ruohoon, jossa serbialaiset militantit ampuvat heitä selkään läheltä.</span>\n<span class=\"para\">“Joka kerta, kun katson tuota kohtausta, se saa minut ajattelemaan, että yksi ryhmä pitää toista ryhmää mitättömänä. Nämä [serbialaiset militantit] olivat ylpeitä siitä, että he kuvasivat näitä teloituskohtauksia,” sanoi Hasanović. “Tunsin, että tuon kohtauksen laittaminen dokumenttiin oli välttämätöntä, jotta ihmiset ymmärtävät, mitä tapahtui niille, jotka vangittiin [Srebrenicassa], useimmat tapettiin, ja vain muutama selviytyi, mukaan lukien isäni, joka selviytyi Kuoleman marssista.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kuoleman marssi</strong></span>\n<span class=\"para\">Niin sanottu Kuoleman marssi alkoi 11. heinäkuuta 1995, kun bosnialainen serbijohto, jota johti kenraali Ratko Mladić, otti Srebrenican hallintaansa, vaikka Yhdistyneet Kansakunnat olivat nimenneet sen turvalliseksi alueeksi siviileille. Tuhannet bosniakit etsivät turvapaikkaa YK:n tukikohdasta Potočarista, lähellä Srebrenicasta. Samaan aikaan 10 000–15 000 bosniakkimiestä pakeni vuorille yrittäen paeta Srebrenicasta. He pelkäsivät, että heidät tapettaisiin, jos he menisivät perheidensä kanssa takaisin Potočariin. Näiden bosniakkimiesten tarkoitusperä oli Tuzlan vapaa alue, joka sijaitsee sata kilometriä päässä ja jonka Bosnian ja Hertsegovinan armeija hallitsi. Tämä vaarallinen kävely tunnettiin Kuoleman marssina, koska yli puolet niistä bosniakkimiehistä, jotka lähtivät jalan, eivät selviytyneet. Tuhansia murhattiin bosnialaisserbivoimien toimesta.</span>\n<span class=\"para\">“Näen edelleen tiettyjä kohtauksia tuosta marssista,” Bekir kertoo meille yhdessä liikuttavassa haastattelussa <em>Isäni päiväkirjat</em> -dokumentissa, jossa hän kulkee samoissa metsissä, joissa itse marssi tapahtui. “Kävelit ilman määränpäätä tai tietämättä minne mennä,” hän kertoo pojalleen, katsoen suoraan kameraan. “Kaikkialla oli väijytyksiä ja ansoja. Verenvuotoa. Kuolleita ruumiita. Haavoittuneita. Pelokkaita ihmisiä.”</span>\n<span class=\"para\">Pobuđessa, kylässä 30 kilometriä pohjoiseen Srebrenicasta, Bekir sai myrkyllisen pommin osuman ja hengitti sisään myrkyllisiä kemikaaleja, jotka seurasi. 16. heinäkuuta 1995 hän saapui Nezukiin, joka sijaitsee vielä pohjoisempana. Tuo alueen saavuttaminen merkitsi vapautta. Jotkut hänen toverinsa eivät olleet yhtä onnekkaita. Izet, yksi amatöörifilmi-ryhmän jäsenistä, joka esiintyy suurimmassa osassa dokumentin materiaalia, antautui bosnialaisserbivoimille. Hänen ruumiinsa löydettiin useita vuosia myöhemmin. Tänään hänet on haudattu Srebrenican muistomerkkiin.</span>\n<span class=\"para\">Kesäkuussa 2020 Bekir Hasanović kuoli 58-vuotiaana sydänkohtaukseen. “Hänen kuolemansa oli suurin kipu, jonka olen koskaan tuntenut elämässäni,” sanoi elokuvantekijä Hasanović. “Isäni oli ensimmäinen henkilö, joka opetti minulle, miten kameraa pidetään. Sodan jälkeen isäni ei koskaan nauranut eikä hän koskaan hymyillyt kameraan. Monet ihmiset, jotka selviytyivät Srebrenican kansanmurhasta, kuolivat aivohalvauksiin ja stressiin liittyviin sydänkohtauksiin, mukaan lukien isäni.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kadonneet</strong></span>\n<span class=\"para\">Vuoden 1991 väestönlaskennassa Srebrenican kunnassa oli noin 36 000 asukasta. Vuoteen 2013 mennessä tämä väestö oli kutistunut 63 prosenttia, 13 409:ään. Aikaisemmin bosniakkien enemmistökaupungiksi Srebrenica liitettiin myöhemmin virallisesti Republika Srpskan alueeseen, monimutkaiseen serbien enemmistöiseen poliittiseen entiteettiin, jolla on rajalliset itsehallintovaltuudet, joka kehittyi Yhdysvaltojen välittämistä Daytonin sopimuksista, jotka päättivät Bosnian sodan. Koska Bosniassa ja Hertsegovinassa ei ole ollut väestönlaskentaa yli vuosikymmeneen, tarkka määrä Srebrenicassa nykyisin asuvista asukkaista on edelleen tuntematon. Mutta vuoden 2013 väestönlaskentatiedot antoivat viitteen siitä, kuinka paljon kansanmurha vaikutti bosniakkiväestöön siellä. Vuoden 1991 väestönlaskentatietojen mukaan 27 572 bosniakkia asui Srebrenican alueella. Vuoteen 2013 mennessä tämä etninen demografia oli kutistunut vain 7 248:aan.</span>\n<span class=\"para\">Tänään monet Bosnian sodassa tapettujen henkilöiden jäännökset ovat edelleen kadoksissa, mukaan lukien noin 800 Srebrenican kansanmurhan uhria. “Äitini etsii edelleen isäänsä ja veljeään, jotka tapettiin vuonna 1995,” Hasanović selitti.</span>\n<span class=\"para\"><em>Isäni päiväkirjat</em> -dokumentin lopputoimissa näemme ohjaajan äidin, Fatiman, kaatamassa puuta. Hän kävelee sitten niityn läpi, kun taustalla soi euforinen musiikki. Hetkeksi tuntuu siltä, että Srebrenican maisema ja sen ympäröivät alueet siirtyvät ylimaalliseen ja myyttiseen.</span>\n<span class=\"para\">“Bosnian luonteen tallentaminen oli tarkoitukseni tässä kohtauksessa,” sanoi Hasanović. “Koska kun katson kaikkia näitä kauniita jokia ja metsiä tässä maassa, kysyn aina itseltäni: kuinka voi olla mahdollista, että nämä ihmiset murhattiin niin kauniissa ympäristössä?”</span>\n<span class=\"para\">“Useimmat ihmiset, jotka tapettiin Srebrenicassa, eivät koskaan halunneet tehdä sotaa alun perinkään,” bosnialainen ohjaaja päätti. “He eivät oikeastaan välittäneet siitä, mihin osaan maata he kuuluivat.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> on freelance-toimittaja ja kriitikko.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Les deux années que Bekir Hasanović a passées à Srebrenica, une petite ville montagneuse de l'est de la Bosnie, sont le sujet d'un nouveau documentaire réalisé par Ado Hasanović, <em>Les Journaux de mon père,</em> qui a été présenté au 30e Festival du film de Sarajevo à la mi-août.</span>\n<span class=\"para\"> “Nous tournons [un film] ici à Srebrenica pendant cette longue période de guerre,” nous dit un Bekir au visage juvénile dans les premières minutes du documentaire. “Il n'y a pas d'électricité ici. Mais nous parvenons d'une manière ou d'une autre à créer une image de nous et de nos guerriers.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Journaux de guerre</strong></span>\n<span class=\"para\">Début 1993, Srebrenica avait été déclarée zone de sécurité par l'ONU. Bekir, avec ses deux meilleurs amis, Izet et Nedzad, a formé une équipe de tournage amateur. Les trois hommes bosniaques, qui combattaient une guerre contre les Serbes bosniaques locaux, prenaient tour à tour des vidéos de la vie quotidienne à Srebrenica. Environ la moitié du documentaire est constituée de ces images. L'autre moitié voit Hasanović interviewer ses parents dans leur maison à Srebrenica plus de deux décennies après la fin de la guerre.</span>\n<span class=\"para\">“Ce documentaire n'est pas un projet politique,” a expliqué Hasanović. “En fait, mon père était celui qui trouvait toujours un moyen d'éviter d'aller au combat et d'éviter le conflit, et j'aimais vraiment cela chez lui.”</span>\n<span class=\"para\">Pendant la guerre de Bosnie, Bekir tenait aussi un journal, écrivant des choses qu'il n'osait pas dire devant la caméra. Hasanović a découvert pour la première fois les journaux de guerre de son père en 2011, qui contenaient un sombre secret de famille. Bekir avait une liaison avec une autre femme à Srebrenica, tandis que Fatima, sa femme, et leurs deux enfants, cherchaient refuge de la guerre à Tuzla.</span>\n<span class=\"para\">“À un moment donné, mon père a voulu brûler les journaux, et il se disputait avec ma mère à propos de cette autre femme qu'il avait à Srebrenica,” a expliqué Hasanović, qui est actuellement basé à Rome, en Italie. “Ma mère m'a dit qu'elle détestait les journaux et m'a demandé de les emporter. Mais j'étais curieux, alors j'ai commencé à les lire. Ce faisant, j'ai beaucoup appris sur les luttes, les peurs et la souffrance que mon père a traversées.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović lit plusieurs fois des extraits des journaux de son père pendant le documentaire. “Jeudi 11 novembre 1993. Plus de deux mois se sont écoulés depuis que nous avons emménagé dans un appartement à Srebrenica,” lit-on dans une entrée de journal. “La situation ici est pire que dans le village où nous étions avant. La solitude me dévaste. Il semble n'y avoir aucune issue de cet enfer.”</span>\n<span class=\"para\">Les images du film qui accompagnent ces entrées de journal sont moins personnelles. Nous voyons les trois hommes et leurs camarades soldats bosniaques s'entraîner pour la guerre. Dans une scène, un homme est abattu par un tireur d'élite. Nous entendons également des détails minutieux sur la vie quotidienne à Srebrenica, tels que les files d'attente pour l'eau, la hausse du prix des cigarettes et la violence. Une autre entrée de journal documente les conséquences d'un massacre que Bekir a été témoin sur un terrain de football local. “Un total de 57 personnes ont été tuées et le même nombre blessées,” apprenons-nous.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La vie parmi la souffrance</strong></span>\n<span class=\"para\">Mais tout n'est pas désespoir et mélancolie. Il y a beaucoup de plaisanteries et d'humour pour alléger les tensions de la guerre. Dans une scène poignante, deux amis de Bekir sont filmés en train de danser sur le classique pop des années 90 “Rhythm is a Dancer” du groupe allemand Eurodance Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Je voulais montrer la vie ordinaire que mon père a capturée sur film à Srebrenica,” a expliqué Hasanović. “Même au milieu de la souffrance, de la guerre et des situations où les gens n'avaient pas assez de nourriture à manger, ils trouvaient encore le temps de rire, de sourire et de faire des blagues.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović a déclaré que son documentaire était une tentative d'humaniser et de personnaliser la vie à Srebrenica : “Ces gens étaient des êtres humains et ils voulaient vivre. La plupart des réalisateurs qui ont fait des films sur Srebrenica ne sont pas de Bosnie et se concentrent uniquement sur ce qui s'est passé là-bas en juillet 1995.”</span>\n<span class=\"para\">Au Tribunal pénal international pour l'ex-Yougoslavie (TPIY) et au Mécanisme résiduel international pour les tribunaux pénaux (IRMCT), 20 individus ont été jugés pour des crimes commis à Srebrenica en juillet 1995. Les preuves présentées dans ces tribunaux – et dans les tribunaux de Bosnie-Herzégovine et de Serbie – ont condamné plus de 50 personnes à plus de 700 ans de prison pour ces crimes de guerre. Parmi les 20 verdicts du TPIY concernant Srebrenica, sept incluent des verdicts pour le crime de génocide.</span>\n<span class=\"para\"><em>Les Journaux de mon père</em> ne se concentre pas exclusivement sur ces événements ou les questions juridiques qui ont suivi. Mais il les aborde. Une scène troublante, par exemple, montre des images réelles des meurtres. Elle a été filmée par l'unité notoire des Scorpions, une unité paramilitaire serbe active pendant les guerres yougoslaves. Le 17 juillet 1995, l'unité des Scorpions a mené une recherche extensive pour capturer des hommes et des garçons bosniaques fuyant Srebrenica. Parmi les tués, on comptait quatre hommes bosniaques à Baljkovica, deux près de la ville de Snagovo, 39 à Bišina, et six près de la ville de Trnovo. Dans ces images (qui ont été présentées comme preuves au TPIY), nous voyons un groupe de jeunes adolescents bosniaques les poignets liés par des ligatures et les yeux bandés. D'abord, les militants serbes hurlent des abus à leurs victimes en arabe. Puis ils commencent à les frapper au sol. Un militant serbe se plaint que la batterie de sa caméra est en train de s'épuiser et il veut une autre pour s'assurer qu'il puisse continuer à filmer. Les adolescents bosniaques sont ensuite emmenés autour du coin et conduits dans une haute herbe, où des militants serbes les abattent dans le dos à bout portant.</span>\n<span class=\"para\">“Chaque fois que je regarde cette scène, cela me fait penser qu'un groupe considère un autre groupe comme rien. Ces [militants serbes] étaient fiers du fait qu'ils filmaient ces scènes d'exécution,” a déclaré Hasanović. “J'ai ressenti qu'il était nécessaire d'inclure cette scène dans le documentaire pour que les gens comprennent ce qui est arrivé aux personnes qui ont été capturées [à Srebrenica], la plupart ont été tuées, et seuls quelques-uns ont survécu, y compris mon père, qui a survécu à la Marche de la mort.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Marche de la mort</strong></span>\n<span class=\"para\">La soi-disant Marche de la mort a commencé le 11 juillet 1995 lorsque l'armée serbe bosniaque, dirigée par le général Ratko Mladić, a pris le contrôle de Srebrenica, même si les Nations Unies l'avaient désignée comme une zone sûre pour les civils. Des milliers de bosniaques se sont réfugiés dans une base de l'ONU à Potočari, près de Srebrenica. Entre 10 000 et 15 000 hommes bosniaques, quant à eux, ont fui vers les montagnes, tentant d'échapper à Srebrenica. Ils craignaient d'être tués s'ils retournaient avec leurs familles à Potočari. La destination prévue de ces hommes bosniaques était le territoire libre de Tuzla, à cent kilomètres de là, que l'armée de Bosnie-Herzégovine contrôlait. Cette marche périlleuse est devenue connue sous le nom de Marche de la mort car plus de la moitié des hommes bosniaques qui se sont mis en route à pied n'ont pas survécu. Des milliers ont été assassinés par les forces serbes bosniaques.</span>\n<span class=\"para\">“Je peux encore voir certaines scènes de cette marche,” nous dit Bekir dans une interview émouvante dans <em>Les Journaux de mon père</em>, où il marche à travers les mêmes bois où la marche a réellement eu lieu. “On marchait sans destination ou sans savoir où aller,” dit-il à son fils, regardant directement dans la caméra. “Il y avait des embuscades et des pièges partout. Du sang. Des cadavres. Des blessés. Des gens effrayés.”</span>\n<span class=\"para\">À Pobuđe, un village situé à 30 kilomètres au nord de Srebrenica, Bekir a été touché par une bombe toxique et a inhalé les produits chimiques toxiques qui ont suivi. Le 16 juillet 1995, il est arrivé au village de Nezuk, plus au nord. Atteindre ce territoire signifiait la liberté. Certains de ses camarades n'ont pas eu cette chance. Izet, l'un des membres de l'équipe de tournage amateur qui apparaît dans une grande partie des images du documentaire, s'est rendu à l'armée serbe bosniaque. Son corps a été retrouvé plusieurs années plus tard. Aujourd'hui, il est enterré au mémorial de Srebrenica.</span>\n<span class=\"para\">En juin 2020, Bekir Hasanović est décédé, à l'âge de 58 ans, d'une crise cardiaque. “Sa mort a été la plus grande douleur que j'ai jamais ressentie dans ma vie,” a déclaré le réalisateur Hasanović. “Mon père a été la première personne qui m'a appris à tenir une caméra. Après la guerre, mon père n'a jamais ri et il n'a jamais souri devant la caméra. Beaucoup de gens qui ont survécu au génocide à Srebrenica sont morts d'accidents vasculaires cérébraux et de crises cardiaques liées au stress, y compris mon père.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Disparitions</strong></span>\n<span class=\"para\">Lors du recensement de 1991, la municipalité de Srebrenica comptait environ 36 000 habitants. En 2013, cette population avait diminué de 63 %, pour atteindre 13 409. Autrefois une ville à majorité bosniaque, Srebrenica a ensuite été officiellement intégrée au territoire de la Republika Srpska, une entité politique complexe à majorité serbe, avec une autonomie limitée, qui a évolué à partir des Accords de Dayton, négociés par les États-Unis, qui ont mis fin à la guerre de Bosnie. Depuis que la Bosnie-Herzégovine n'a pas eu de recensement depuis plus d'une décennie, le nombre exact de résidents vivant à Srebrenica aujourd'hui reste inconnu. Mais les chiffres du recensement de 2013 ont donné une indication de l'impact du génocide sur la population bosniaque là-bas. Selon les données du recensement de 1991, 27 572 bosniaques vivaient dans la grande région de Srebrenica. En 2013, cette démographie ethnique avait chuté à seulement 7 248.</span>\n<span class=\"para\">Aujourd'hui, les restes de nombreuses personnes tuées pendant la guerre de Bosnie restent introuvables, y compris environ 800 victimes du génocide de Srebrenica. “Ma mère cherche toujours son père et son frère, qui ont été tués en 1995,” a expliqué Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">Dans les scènes de clôture de <em>Les Journaux de mon père,</em> nous assistons à la mère du réalisateur, Fatima, abattant un arbre. Elle marche ensuite à travers un pré, tandis qu'une musique euphorique joue en arrière-plan. On a l'impression, un instant, que le paysage de Srebrenica et ses environs entrent dans le transcendant et le mythique.</span>\n<span class=\"para\">“Capturer la nature de la Bosnie était mon intention avec cette scène,” a déclaré Hasanović. “Parce que quand je regarde toutes ces belles rivières et forêts de ce pays, je me demande toujours : comment est-il possible que ces gens aient été massacrés dans un cadre si beau ?”</span>\n<span class=\"para\">“La plupart des gens qui ont été tués à Srebrenica n'ont jamais voulu faire la guerre en premier lieu,” a conclu le réalisateur bosniaque. “Ils ne se souciaient en réalité pas de la partie du pays à laquelle ils appartenaient.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> est journaliste indépendant et critique.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Te dvije godine koje je Bekir Hasanović proveo u Srebrenici, malom planinskom gradu u istočnoj Bosni, tema su novog dokumentarca u režiji Ade Hasanovića, <em>Očevi dnevnici,</em> koji je prikazan na 30. Sarajevo Film Festivalu sredinom kolovoza.</span>\n<span class=\"para\"> “Snimamo [film] ovdje u Srebrenici tijekom ovog dugog razdoblja rata,” kaže nam mladenački izgledajući Bekir u uvodnim minutama dokumentarca. “Ovdje nema struje. Ali nekako uspijevamo stvoriti sliku o nama i našim ratnicima.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ratni dnevnici</strong></span>\n<span class=\"para\">Početkom 1993. Srebrenica je proglašena UN-ovom sigurnom zonom. Bekir, zajedno sa svoja dva najbolja prijatelja, Izeta i Nedžada, formirao je amatersku filmsku ekipu. Trojica Bošnjaka, koji su se borili u ratu protiv lokalnih bosanskih Srba, naizmjenično su snimali videozapise svakodnevnog života u Srebrenici. Otprilike polovica dokumentarca sastoji se od ovog materijala. Druga polovica prikazuje Hasanovića kako intervjuira svoje roditelje u njihovom domu u Srebrenici više od dva desetljeća nakon završetka rata.</span>\n<span class=\"para\">“Ovaj dokumentarac nije neka vrsta političkog projekta,” objasnio je Hasanović. “U stvari, moj otac je bio čovjek koji je uvijek nalazio način da izbjegne odlazak u bitke i da izbjegne sukobe, i to mi se stvarno sviđalo kod njega.”</span>\n<span class=\"para\">Tijekom bosanskog rata Bekir je također vodio dnevnik, bilježeći stvari koje nije smio reći pred kamerom. Hasanović je prvi put otkrio ratne dnevnike svog oca 2011. godine, koji su sadržavali mračnu obiteljsku tajnu. Bekir je imao aferu s drugom ženom u Srebrenici, dok je Fatima, njegova supruga, i njihovo dvoje djece, tražila utočište od rata u Tuzli.</span>\n<span class=\"para\">“U jednom trenutku moj otac je htio spaliti dnevnike, i često se svađao s mojom majkom oko te druge žene koju je imao u Srebrenici,” objasnio je Hasanović, koji trenutno živi u Rimu, Italija. “Moja majka mi je rekla da mrzi dnevnike i zamolila me da ih odnesem. Ali bio sam znatiželjan, pa sam počeo čitati. U tome sam saznao mnogo o očevim borbama, strahovima i patnjama kroz koje je prolazio.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović nekoliko puta čita iz očevih dnevnika tijekom dokumentarca. “Četvrtak, 11. studenog 1993. Prošlo je više od dva mjeseca otkako smo se uselili u stan u Srebrenici,” piše jedan unosa u dnevniku. “Situacija ovdje je gora nego u selu gdje smo boravili prije. Usamljenost me razara. Čini se da nema izlaza iz ovog pakla.”</span>\n<span class=\"para\">Filmski materijal koji prati ove unose u dnevniku manje je osoban. Vidimo trojicu muškaraca i njihove sugrađane Bošnjake kako se obučavaju za rat. U jednoj sceni muškarac biva pogođen od snajpera. Također čujemo sitne detalje o svakodnevnom životu u Srebrenici, poput redova za vodu, rastuće cijene cigareta i nasilja. Drugi unos u dnevniku dokumentira posljedice masakra koji je Bekir svjedočio na lokalnom nogometnom terenu. “Ukupno 57 ljudi je ubijeno, a isti broj je ranjen,” saznajemo.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Život među patnjom</strong></span>\n<span class=\"para\">Ali nije sve mračno i sumorno. Ima mnogo duhovitih šala i humora kako bi se olakšale ratne tenzije. U jednoj dirljivoj sceni, dvojica Bekirovih prijatelja snimljeni su kako plešu uz pop klasik 90-ih “Rhythm is a Dancer” njemačke Eurodance grupe Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Htio sam prikazati običan život koji je moj otac snimio na filmu u Srebrenici,” objasnio je Hasanović. “Čak i usred patnje, rata i situacija u kojima ljudi nisu imali dovoljno hrane za jesti, još su uvijek nalazili vremena za smijeh, osmijeh i šale.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović je rekao da je njegov dokumentarac pokušaj humanizacije i personalizacije života u Srebrenici: “Ovi ljudi su bili ljudska bića i željeli su živjeti. Većina redatelja koji su snimili filmove o Srebrenici nisu iz Bosne i fokusiraju se samo na ono što se dogodilo tamo u srpnju 1995.”</span>\n<span class=\"para\">Na Međunarodnom kaznenom tribunalu za bivšu Jugoslaviju (ICTY) i Međunarodnom rezidualnom mehanizmu za kaznene tribunale (IRMCT), 20 pojedinaca je suđeno za zločine počinjene u Srebrenici u srpnju 1995. Dokazi predstavljeni na ovim tribunalima – i na sudovima Bosne i Hercegovine i Srbije – osudili su više od 50 ljudi na više od 700 godina zatvora za ove ratne zločine. Od 20 ICTY presuda koje se odnose na Srebrenicu, sedam uključuje presude za zločin genocida.</span>\n<span class=\"para\"><em>Očevi dnevnici</em> nisu isključivo fokusirani na ove događaje ili pravne aspekte koji su uslijedili. Ali se njima bave. Jedna uznemirujuća scena, na primjer, prikazuje stvarne snimke ubijanja. Snimila ih je zloglasna jedinica Škorpioni, srpska paravojna jedinica aktivna tijekom Jugoslavenskih ratova. 17. srpnja 1995. godine, jedinica Škorpioni provela je opsežnu potragu za hvatanje Bošnjaka i dječaka koji su bježali iz Srebrenice. Među ubijenima su bila četiri Bošnjaka u Baljkovici, dvojica blizu grada Snagovo, 39 u Bišini, i šest blizu grada Trnovo. U ovom materijalu (koji je predstavljen kao dokaz na ICTY-u) vidimo grupu mladih bošnjačkih tinejdžera s vezanim zapešćima i povezanim očima. Prvo, srpski militanti viču uvrede na svoje žrtve na arapskom. Zatim počinju udarati po njima dok leže na tlu. Jedan srpski militant se žali da mu se baterija na kameri prazni i želi drugu kako bi mogao nastaviti snimati. Bošnjački tinejdžeri tada su odvedeni iza ugla i odvedeni u visoku travu, gdje ih srpski militanti pucaju u leđa iz blizine.</span>\n<span class=\"para\">“Svaki put kada gledam tu scenu, pomislim da jedna grupa smatra drugu grupu ničim. Ovi [srpski militanti] bili su ponosni na to što snimaju te scene pogubljenja,” rekao je Hasanović. “Osjetio sam da je potrebno staviti tu scenu u dokumentarac kako bi ljudi razumjeli što se dogodilo s ljudima koji su uhvaćeni [u Srebrenici], većina je ubijena, a samo su neki preživjeli, uključujući mog oca, koji je preživio Smrtnu Marš.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Smrtni marš</strong></span>\n<span class=\"para\">Takozvani Smrtni marš započeo je 11. srpnja 1995. kada je vojska bosanskih Srba, predvođena generalom Ratkom Mladićem, preuzela kontrolu nad Srebrenicom, iako su Ujedinjeni narodi proglasili to sigurnim područjem za civile. Tisuće Bošnjaka potražile su utočište u UN-ovoj bazi u Potočarima, blizu Srebrenice. Između 10.000 i 15.000 Bošnjačkih muškaraca, međutim, pobjeglo je u planine, pokušavajući pobjeći iz Srebrenice. Bojali su se da će biti ubijeni ako se vrate sa svojim obiteljima u Potočare. Namjeravana destinacija ovih Bošnjačkih muškaraca bila je slobodni teritorij Tuzle, stotinu kilometara dalje, koji je držala vojska Bosne i Hercegovine. Ova opasna šetnja postala je poznata kao Smrtni marš jer više od polovice Bošnjačkih muškaraca koji su krenuli pješice nije preživjelo. Tisuće su ubijene od strane vojske bosanskih Srba.</span>\n<span class=\"para\">“Još uvijek mogu vidjeti određene scene tog marša,” kaže nam Bekir u jednom dirljivom intervjuu u <em>Očevim dnevnicima</em>, gdje hoda kroz iste šume gdje se stvarni marš odvijao. “Hodali ste bez odredišta ili bez znanja kamo ići,” kaže svom sinu, gledajući izravno u kameru. “Bilo je zasjeda i zamki posvuda. Krv. Mrtva tijela. Ranjeni. Uplašeni ljudi.”</span>\n<span class=\"para\">U Pobuđu, selu 30 kilometara sjeverno od Srebrenice, Bekir je pogođen toksičnom bombom i udisao otrovne kemikalije koje su uslijedile. 16. srpnja 1995. stigao je u selo Nezuk, dalje na sjever. Stizanje na to područje značilo je slobodu. Neki od njegovih suboraca nisu imali tu sreću. Izet, jedan od amaterske filmske ekipe koji se pojavljuje u većini snimaka dokumentarca, predao se vojsci bosanskih Srba. Njegovo tijelo pronađeno je nekoliko godina kasnije. Danas je pokopan na memorijalnom mjestu u Srebrenici.</span>\n<span class=\"para\">U lipnju 2020. Bekir Hasanović je preminuo u 58. godini od srčanog udara. “Njegova smrt bila je najveća bol koju sam ikada osjetio u svom životu,” rekao je redatelj Hasanović. “Moj otac bio je prva osoba koja me naučila kako držati kameru. Nakon rata moj otac nikada se nije smijao i nikada nije se osmjehivao u kameru. Mnogi ljudi koji su preživjeli genocid u Srebrenici umrli su od moždanih udara i srčanih udara povezanih sa stresom, uključujući mog oca.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Nestanci</strong></span>\n<span class=\"para\">Na popisu stanovništva 1991. godine općina Srebrenica imala je populaciju od otprilike 36.000 ljudi. Do 2013. ta je populacija smanjena za 63 posto, na 13.409. Nekada grad s većinom Bošnjaka, Srebrenica je kasnije službeno uključena u teritorij Republike Srpske, složene političke jedinice s većinom Srba, s ograničenom autonomijom, koja je proizašla iz Daytonskog sporazuma posredovanog od strane SAD-a, koji je okončao bosanski rat. Budući da Bosna i Hercegovina nije imala popis više od deset godina, točan broj stanovnika koji danas žive u Srebrenici ostaje nepoznat. No, podaci iz popisa 2013. godine dali su naznaku koliko je genocid utjecao na bošnjačku populaciju tamo. Prema podacima iz popisa 1991. godine, 27.572 Bošnjaka živjelo je u širem području Srebrenice. U 2013. ta etnička demografija smanjila se na samo 7.248.</span>\n<span class=\"para\">Danas, ostaci mnogih pojedinaca ubijenih u bosanskom ratu ostaju nestali, uključujući oko 800 žrtava genocida u Srebrenici. “Moja majka još uvijek traži svog oca i brata, koji su ubijeni 1995. godine,” objasnio je Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">U završnim scenama <em>Očevih dnevnika,</em> svjedočimo kako redateljeva majka, Fatima, siječe drvo. Zatim hoda kroz livadu, dok euforična glazba svira u pozadini. Čini se kao da krajolik Srebrenice, i njezine okolice, ulazi u transcendentno i mitsko.</span>\n<span class=\"para\">“Zabilježiti prirodu Bosne bila je moja namjera s ovom scenom,” rekao je Hasanović. “Jer kada gledam sve ove prekrasne rijeke i šume ove zemlje, uvijek se pitam: kako je moguće da su ti ljudi masakrirani u tako prekrasnom okruženju?”</span>\n<span class=\"para\">“Većina ljudi koji su ubijeni u Srebrenici nikada nije željela ratovati u prvom redu,” zaključio je bosanski redatelj. “Nisu zapravo brinuli kojoj dijelu zemlje pripadaju.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> je slobodni novinar i kritičar.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">A két év, amelyet Bekir Hasanović Srebrenicában, Bosznia keleti részén található kis hegyi városban töltött, Ado Hasanović <em>Apám naplói</em> című új dokumentumfilmjének témája, amelyet augusztus közepén a 30. Szarajevói Filmfesztiválon mutattak be.</span>\n<span class=\"para\"> “Itt Srebrenicában forgatunk [egy filmet] a háború hosszú időszaka alatt,” mondja nekünk a fiatalos kinézetű Bekir a dokumentumfilm nyitó perceiben. “Itt nincs áram. De valahogy mégis sikerül képet alkotnunk magunkról és harcosainkról.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Háborús naplók</strong></span>\n<span class=\"para\">1993 elején Srebrenicát ENSZ Biztonsági Zónának nyilvánították. Bekir, a két legjobb barátjával, Izettel és Nedzaddal amatőr filmes csapatot alakított. A három bosnyák férfi, akik a helyi boszniai szerbekkel harcoltak, felváltva készítettek videókat a srebrenicai mindennapokról. A dokumentumfilm körülbelül felét ez a felvétel teszi ki. A másik felében Hasanović a szüleit interjúvolja meg srebrenicai otthonukban, több mint két évtizeddel a háború vége után.</span>\n<span class=\"para\">“Ez a dokumentumfilm nem valami politikai projekt,” magyarázta Hasanović. “Valójában apám volt az, aki mindig megtalálta a módját, hogy elkerülje a csatákat és a konfliktusokat, és ezt nagyon szerettem benne.”</span>\n<span class=\"para\">A boszniai háború alatt Bekir is naplót vezetett, olyan dolgokat írt le, amelyeket nem mert elmondani a kamera előtt. Hasanović 2011-ben fedezte fel apja háborús naplóit, amelyek egy sötét családi titkot tartalmaztak. Bekir viszonyt folytatott egy másik nővel Srebrenicában, míg felesége, Fatima és két gyermekük a háború elől Tuzlába menekültek.</span>\n<span class=\"para\">“Egy időben apám meg akarta égetni a naplókat, és a másik nő miatt vitatkozott anyámmal,” magyarázta Hasanović, aki jelenleg Rómában él, Olaszországban. “Anyám azt mondta, hogy utálja a naplókat, és kérte, hogy vigyem el őket. De kíváncsi voltam, így elkezdtem olvasni őket. Ezzel sokat megtudtam apám küzdelmeiről, félelmeiről és a szenvedéséről, amin keresztülment.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović többször is olvas apja naplójából a dokumentumfilm során. “1993. november 11., csütörtök. Több mint két hónap telt el azóta, hogy beköltöztünk egy lakásba Srebrenicában,” olvasható az egyik naplóbejegyzésben. “A helyzet itt rosszabb, mint abban a faluban, ahol korábban laktunk. A magány tönkretesz. Úgy tűnik, nincs kiút ebből a pokolból.”</span>\n<span class=\"para\">A filmfelvételek, amelyek kísérik ezeket a naplóbejegyzéseket, kevésbé személyesek. Látjuk a három férfit és bosnyák katonatársaikat, amint háborús kiképzésen vesznek részt. Az egyik jelenetben egy férfit meglőnek egy mesterlövész. Hallunk apró részleteket a srebrenicai mindennapokról is, mint például a vízért álló sorok, a cigaretták emelkedő ára és az erőszak. Egy másik naplóbejegyzés dokumentálja a mészárlás utáni eseményeket, amelyet Bekir tanúja volt egy helyi focipályán. “Összesen 57 embert öltek meg, és ugyanennyi sérült meg,” tudjuk meg.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Élet a szenvedés közepette</strong></span>\n<span class=\"para\">De nem minden borongós. Sok könnyed beszélgetés és humor van, hogy enyhítse a háború feszültségeit. Az egyik megható jelenetben Bekir két barátját filmezik, amint a 90-es évek popklasszikusára, a német Eurodance csoport, a Snap! “Rhythm is a Dancer” című dalára táncolnak.</span>\n<span class=\"para\">“Azt akartam megmutatni, hogy az apám milyen hétköznapi életet örökített meg Srebrenicában,” magyarázta Hasanović. “Még a szenvedés, háború és olyan helyzetek közepette, ahol az embereknek nem volt elég ételük, mégis találtak időt a nevetésre, mosolygásra és viccelődésre.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović elmondta, hogy dokumentumfilmje egy kísérlet volt arra, hogy emberivé és személyessé tegye az életet Srebrenicában: “Ezek az emberek emberek voltak, és élni akartak. A legtöbb rendező, aki filmeket készített Srebrenicáról, nem bosnyák, és csak arra összpontosít, ami ott történt 1995 júliusában.”</span>\n<span class=\"para\">Az Egykori Jugoszlávia Nemzetközi Büntetőbíróságán (ICTY) és a Nemzetközi Büntetőbíróság Maradványmechanizmusán (IRMCT) 20 egyént állítottak bíróság elé a 1995 júliusában Srebrenicában elkövetett bűncselekmények miatt. Az ezekben a bíróságokban bemutatott bizonyítékok – és Bosznia-Hercegovina és Szerbia bíróságain – több mint 50 embert ítéltek el több mint 700 év börtönre ezekért a háborús bűncselekményekért. A Srebrenicára vonatkozó 20 ICTY ítélet közül hét tartalmaz ítéletet népirtás bűntettéért.</span>\n<span class=\"para\"><em>Apám naplói</em> nem kizárólag ezekre az eseményekre vagy a következő jogi kérdésekre összpontosít. De foglalkozik velük. Egy zavaró jelenet például valós felvételeket mutat a gyilkosságokról. Ezt a hírhedt Skorpiók egység, a jugoszláv háborúk alatt aktív szerb paramilitáris egység készítette. 1995. július 17-én a Skorpiók egység széleskörű keresést végzett, hogy elfogja a Srebrenicából menekülő bosnyák férfiakat és fiúkat. Az áldozatok között négy bosnyák férfi volt Baljkovicán, kettő Snagovo közelében, 39 Bišinában, és hat Trnovo közelében. Ezen a felvételen (amelyet bizonyítékként mutattak be az ICTY-n) látunk egy csoport fiatal bosnyák tinédzsert, akinek a csuklóját kötelekkel megkötötték és bekötötték a szemét. Először a szerb milicisták arab nyelven szidalmazzák áldozataikat. Aztán elkezdik rugdosni őket a földön. Az egyik szerb milicista panaszkodik, hogy lemerül a kamerája akkumulátora, és szeretne egy másikat, hogy biztosan tudja folytatni a felvételt. A bosnyák tinédzsereket ezután elvezetik egy sarok mögé, és hosszú fűbe viszik, ahol a szerb milicisták hátulról, közeli távolságból lelövik őket.</span>\n<span class=\"para\">“Minden alkalommal, amikor ezt a jelenetet nézem, arra gondolok, hogy az egyik csoport a másikat semminek tekinti. Ezek a [szerb milicisták] büszkék voltak arra, hogy ezeket a kivégzési jeleneteket filmezik,” mondta Hasanović. “Úgy éreztem, hogy szükséges ezt a jelenetet a dokumentumfilmbe tenni, hogy az emberek megértsék, mi történt azokkal az emberekkel, akiket elfogtak [Srebrenicában], a legtöbbet megölték, és csak néhányan élték túl, köztük apám, aki túlélte a Halálmenetet.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Halálmenet</strong></span>\n<span class=\"para\">A “Halálmenet” néven ismert esemény 1995. július 11-én kezdődött, amikor a boszniai szerb hadsereg, Ratko Mladić tábornok vezetésével, átvette Srebrenica irányítását, annak ellenére, hogy az Egyesült Nemzetek biztonságos területként jelölte ki a civilek számára. Több ezer bosnyák menekült egy ENSZ bázisra Potočariban, Srebrenica közelében. Eközben 10 000 és 15 000 bosnyák férfi a hegyekbe menekült, próbálva elkerülni Srebrenicát. Attól féltek, hogy megölik őket, ha a családjukkal együtt visszatérnek Potočariba. Ezeknek a bosnyák férfiaknak a célja a Tuzla szabad területe volt, amely 100 kilométerre volt, és amelyet Bosznia-Hercegovina hadserege tartott. Ez a veszélyes séta Halálmenet néven vált ismertté, mert a gyalogosan elindult bosnyák férfiak több mint fele nem élte túl. Ezrek haltak meg boszniai szerb erők által.</span>\n<span class=\"para\">“Még mindig látom a meneten bizonyos jeleneteket,” mondja Bekir egy megható interjúban a <em>Apám naplói</em> című filmben, ahol ugyanazokon az erdőkön sétál, ahol a tényleges menet zajlott. “Úgy sétáltál, hogy nem volt célod, vagy nem tudtad, hová menj,” mondja fiának, közvetlenül a kamerába nézve. “Mindenhol embargók és csapdák voltak. Vér. Holttestek. Megsebesültek. Megijedt emberek.”</span>\n<span class=\"para\">Pobuđe faluban, Srebrenicától 30 kilométerre északra, Bekirt egy mérgező bomba találta el, és belélegezte a következő mérgező vegyi anyagokat. 1995. július 16-án megérkezett Nezuk faluba, északabbra. Ennek a területnek az elérése szabadságot jelentett. Néhány bajtársa nem volt ilyen szerencsés. Izet, az amatőr filmes csapat egyik tagja, aki a dokumentumfilm felvételein is szerepel, megadta magát a boszniai szerb hadseregnek. A holttestét néhány évvel később találták meg. Ma a srebrenicai emlékhelyen van eltemetve.</span>\n<span class=\"para\">2020 júniusában Bekir Hasanović 58 éves korában szívrohamban elhunyt. “A halála volt az életem legnagyobb fájdalma,” mondta a filmes Hasanović. “Apám volt az első ember, aki megtanított, hogyan tartsak kamerát. A háború után apám soha nem nevetett, és soha nem mosolygott a kamerába. Sok olyan ember, aki túlélte a srebrenicai népirtást, szívrohamban és stresszhez kapcsolódó szívrohamban halt meg, köztük apám is.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Eltűnések</strong></span>\n<span class=\"para\">Az 1991-es népszámlálás során Srebrenica község lakossága körülbelül 36 000 fő volt. 2013-ra ez a szám 63%-kal csökkent, 13 409-re. Egyszer bosnyák többségű városként Srebrenicát később hivatalosan beolvasztották a Republika Srpska területébe, egy összetett szerb többségű politikai entitásba, amely korlátozott autonómiával rendelkezik, és amely az Egyesült Államok által közvetített Daytoni Egyezményekből fejlődött ki, amelyek véget vetettek a boszniai háborúnak. Mivel Bosznia-Hercegovina több mint egy évtizede nem végzett népszámlálást, a Srebrenicában élő lakosok pontos száma ma ismeretlen. De a 2013-as népszámlálási adatok jelzést adtak arról, hogy mennyire érintette a népirtás a bosnyák lakosságot ott. Az 1991-es népszámlálási adatok szerint 27 572 bosnyák élt a Srebrenica körüli területen. 2013-ra ez az etnikai demográfia mindössze 7 248-ra csökkent.</span>\n<span class=\"para\">Ma a boszniai háborúban megölt sok egyén maradványai eltűntek, köztük körülbelül 800 áldozat a srebrenicai népirtásból. “Anyám még mindig keresi az apját és a testvérét, akiket 1995-ben öltek meg,” magyarázta Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">A <em>Apám naplói</em> záró jeleneteiben tanúi vagyunk a rendező édesanyjának, Fatimának, amint egy fát vág le. Ezután egy réten sétál, miközben eufórikus zene szól a háttérben. Pillanatokra úgy tűnik, hogy Srebrenica tája és környezete a transzcendensbe és a mitikusba lép.</span>\n<span class=\"para\">“Bosznia természetének megörökítése volt a szándékom ezzel a jelenettel,” mondta Hasanović. “Mert amikor nézem ezt az ország gyönyörű folyóit és erdeit, mindig megkérdezem magamtól: hogyan lehetséges, hogy ezek az emberek ilyen gyönyörű környezetben lettek lemészárolva?”</span>\n<span class=\"para\">“A legtöbb ember, aki Srebrenicában megölték, soha nem akarta háborúzni az első helyen,” zárta le a boszniai rendező. “Valójában nem érdekelték őket, hogy a föld melyik részéhez tartoznak.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> szabadúszó újságíró és kritikus.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Quei due anni che Bekir Hasanović trascorse a Srebrenica, una piccola città montuosa nell'est della Bosnia, sono oggetto di un nuovo documentario diretto da Ado Hasanović, <em>Diari di mio padre,</em> che è stato mostrato al 30° Festival del Cinema di Sarajevo a metà agosto.</span>\n<span class=\"para\"> “Stiamo girando [un film] qui a Srebrenica durante questo lungo periodo di guerra,” ci dice un Bekir dall'aspetto giovanile nei primi minuti del documentario. “Non c'è energia qui. Ma in qualche modo stiamo riuscendo a creare un'immagine di noi e dei nostri guerrieri.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Diari di guerra</strong></span>\n<span class=\"para\">All'inizio del 1993 Srebrenica era stata dichiarata una Zona Sicura dalle Nazioni Unite. Bekir, insieme ai suoi due migliori amici, Izet e Nedzad, formò una troupe di film amatoriale. I tre uomini bosniaci, che stavano combattendo una guerra contro i serbi bosniaci locali, si alternavano a girare video della vita quotidiana a Srebrenica. Circa metà del documentario consiste in questo materiale. L'altra metà vede Hasanović intervistare i suoi genitori nella loro casa a Srebrenica più di due decenni dopo la fine della guerra. </span>\n<span class=\"para\">“Questo documentario non è un progetto politico,” ha spiegato Hasanović. “In effetti, mio padre era il tipo che trovava sempre un modo per evitare di andare in battaglia e per evitare il conflitto, e io amavo davvero questo di lui.”</span>\n<span class=\"para\">Durante la guerra bosniaca Bekir tenne anche un diario, scrivendo cose che non osava dire davanti alla telecamera. Hasanović scoprì per la prima volta i diari di guerra di suo padre nel 2011, che contenevano un oscuro segreto di famiglia. Bekir aveva una relazione con un'altra donna a Srebrenica, mentre Fatima, sua moglie, e i loro due figli, cercavano rifugio dalla guerra a Tuzla.</span>\n<span class=\"para\">“A un certo punto mio padre voleva bruciare i diari, e litigava con mia madre riguardo a questa questione dell'altra donna che aveva a Srebrenica,” ha spiegato Hasanović, attualmente residente a Roma, Italia. “Mia madre mi disse che odiava i diari e mi chiese di portarli via. Ma ero curioso, così iniziai a leggerli. Facendo ciò, ho imparato molto sulle lotte, le paure e le sofferenze che ha attraversato mio padre.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović legge dai diari di suo padre diverse volte durante il documentario. “Giovedì, 11 novembre 1993. Sono passati più di due mesi da quando ci siamo trasferiti in un appartamento a Srebrenica,” recita un'annotazione del diario. “La situazione qui è peggiore di quella del villaggio in cui siamo stati prima. La solitudine mi sta devastando. Non sembra esserci via d'uscita da questo inferno.”</span>\n<span class=\"para\">Le riprese del film che accompagnano queste annotazioni del diario sono meno personali. Vediamo i tre uomini e i loro compagni soldati bosniaci addestrarsi per la guerra. In una scena un uomo viene colpito da un cecchino. Sentiamo anche dettagli minuti sulla vita quotidiana a Srebrenica, come le code per l'acqua, l'aumento del prezzo delle sigarette e la violenza. Un'altra annotazione del diario documenta le conseguenze di un massacro che Bekir ha testimoniato in un campo da calcio locale. “Un totale di 57 persone sono state uccise e lo stesso numero ferite,” apprendiamo.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vita tra le sofferenze</strong></span>\n<span class=\"para\">Ma non è tutto buio e tristezza. Ci sono molte battute leggere e umorismo per alleviare le tensioni della guerra. In una scena toccante, due amici di Bekir vengono filmati mentre ballano al classico pop degli anni '90 “Rhythm is a Dancer” del gruppo tedesco Eurodance Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Volevo mostrare la vita ordinaria che mio padre ha catturato in film a Srebrenica,” ha spiegato Hasanović. “Anche in mezzo alla sofferenza, alla guerra e a situazioni in cui le persone non avevano abbastanza cibo da mangiare, trovavano comunque il tempo per ridere, sorridere e fare battute.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović ha detto che il suo documentario era un tentativo di umanizzare e personalizzare la vita a Srebrenica: “Queste persone erano esseri umani e volevano vivere. La maggior parte dei registi che hanno realizzato film su Srebrenica non sono bosniaci e si concentrano solo su ciò che è accaduto lì a luglio 1995.”</span>\n<span class=\"para\">Presso il Tribunale Penale Internazionale per l'ex Jugoslavia (ICTY) e il Meccanismo Residuale Internazionale per i Tribunali Penali (IRMCT), 20 individui sono stati processati per crimini commessi a Srebrenica nel luglio 1995. Le prove presentate in questi tribunali – e nelle Corti della Bosnia ed Erzegovina e della Serbia – hanno condannato più di 50 persone a oltre 700 anni di carcere per questi crimini di guerra. Dei 20 verdetti dell'ICTY riguardanti Srebrenica, sette includono verdetti per il crimine di genocidio.</span>\n<span class=\"para\"><em>Diari di mio padre</em> non è esclusivamente focalizzato su questi eventi o sulle questioni legali che ne sono seguite. Ma li affronta. Una scena inquietante, ad esempio, mostra riprese reali degli omicidi. È stata filmata dall'unità dei Noti Scorpioni, un'unità paramilitare serba attiva durante le guerre jugoslave. Il 17 luglio 1995, l'unità Scorpioni ha effettuato una vasta ricerca per catturare uomini e ragazzi bosniaci in fuga da Srebrenica. Tra i morti c'erano quattro uomini bosniaci a Baljkovica, due vicino alla città di Snagovo, 39 a Bišina e sei vicino alla città di Trnovo. In queste riprese (che sono state presentate come prova all'ICTY) vediamo un gruppo di giovani adolescenti bosniaci con i polsi legati da legature e bendati. Prima, i militanti serbi urlano insulti alle loro vittime in arabo. Poi iniziano a calciarli a terra. Un militante serbo si lamenta che la batteria della sua telecamera sta per finire e vuole un'altra per assicurarsi di poter continuare a filmare. Gli adolescenti bosniaci vengono poi portati dietro l'angolo e condotti in un'erba alta, dove i militanti serbi li colpiscono alla schiena a distanza ravvicinata.</span>\n<span class=\"para\">“Ogni volta che guardo quella scena mi fa pensare che un gruppo considera un altro gruppo come nulla. Questi [militanti serbi] erano orgogliosi del fatto che stavano filmando queste scene di esecuzione,” ha detto Hasanović. “Ho ritenuto necessario inserire quella scena nel documentario affinché le persone comprendano cosa è successo alle persone che sono state catturate [a Srebrenica], la maggior parte è stata uccisa e solo pochi sono sopravvissuti, incluso mio padre, che è sopravvissuto alla Marcia della Morte.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Marcia della Morte</strong></span>\n<span class=\"para\">La cosiddetta Marcia della Morte iniziò l'11 luglio 1995 quando l'esercito serbo bosniaco, guidato dal generale Ratko Mladić, prese il controllo di Srebrenica, anche se le Nazioni Unite l'avevano designata come area sicura per i civili. Migliaia di bosniaci trovarono rifugio in una base delle Nazioni Unite a Potočari, vicino a Srebrenica. Nel frattempo, tra 10.000 e 15.000 uomini bosniaci fuggirono verso le montagne, tentando di scappare da Srebrenica. Temendo di essere uccisi se fossero tornati con le loro famiglie a Potočari. La destinazione prevista di questi uomini bosniaci era il territorio libero di Tuzla, a cento chilometri di distanza, che era controllato dall'esercito della Bosnia ed Erzegovina. Questa pericolosa camminata divenne nota come la Marcia della Morte perché più della metà degli uomini bosniaci che partirono a piedi non sopravvissero. Migliaia furono assassinati dalle forze serbo-bosniache.</span>\n<span class=\"para\">“Posso ancora vedere certe scene di quella marcia,” ci dice Bekir in una commovente intervista in <em>Diari di mio padre</em>, mentre cammina attraverso gli stessi boschi in cui si svolse la marcia reale. “Camminavi senza una destinazione o senza sapere dove andare,” dice a suo figlio, guardando direttamente nella telecamera. “C'erano imboscate e trappole ovunque. Sangue. Cadaveri. Feriti. Persone spaventate.”</span>\n<span class=\"para\">A Pobuđe, un villaggio a 30 chilometri a nord di Srebrenica, Bekir fu colpito da una bomba tossica e inalò i prodotti chimici velenosi che ne seguirono. Il 16 luglio 1995, arrivò nel villaggio di Nezuk, più a nord. Raggiungere quel territorio significava libertà. Alcuni dei suoi compagni non furono così fortunati. Izet, uno dei membri della troupe di film amatoriale che appare in gran parte del materiale del documentario, si arrese all'esercito serbo bosniaco. Il suo corpo fu trovato diversi anni dopo. Oggi è sepolto al memoriale di Srebrenica.</span>\n<span class=\"para\">Nel giugno 2020, Bekir Hasanović morì, all'età di 58 anni, per un attacco di cuore. “La sua morte è stata il dolore più grande che abbia mai provato nella mia vita,” ha detto il filmmaker Hasanović. “Mio padre è stata la prima persona che mi ha insegnato a tenere una telecamera. Dopo la guerra, mio padre non ha mai riso e non ha mai sorriso davanti alla telecamera. Molte persone che sono sopravvissute al genocidio di Srebrenica sono morte di ictus e attacchi di cuore legati allo stress, incluso mio padre.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Scomparse</strong></span>\n<span class=\"para\">Nel censimento del 1991 il comune di Srebrenica aveva una popolazione di circa 36.000 persone. Nel 2013 quella popolazione era diminuita del 63%, a 13.409. Un tempo una città a maggioranza bosniaca, Srebrenica è stata successivamente ufficialmente incorporata nel territorio della Republika Srpska, un complesso ente politico a maggioranza serba, con autonomia limitata, che si è evoluto dagli Accordi di Dayton mediati dagli Stati Uniti che hanno posto fine alla guerra bosniaca. Poiché la Bosnia ed Erzegovina non ha avuto un censimento per più di un decennio, il numero esatto di residenti che vivono a Srebrenica oggi rimane sconosciuto. Ma i dati del censimento del 2013 hanno fornito un'indicazione di quanto il genocidio avesse colpito la popolazione bosniaca lì. Secondo i dati del censimento del 1991, 27.572 bosniaci vivevano nell'area di Srebrenica. Nel 2013 quella demografia etnica era scesa a soli 7.248.</span>\n<span class=\"para\">Oggi, i resti di molte delle persone uccise nella guerra bosniaca rimangono scomparsi, inclusi circa 800 vittime del genocidio di Srebrenica. “Mia madre sta ancora cercando suo padre e suo fratello, che furono uccisi nel 1995,” ha spiegato Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">Negli ultimi scene di <em>Diari di mio padre,</em> assistiamo alla madre del regista, Fatima, mentre abbatte un albero. Poi cammina attraverso un prato, mentre una musica euforica suona in sottofondo. Sembra momentaneamente che il paesaggio di Srebrenica e i suoi dintorni entrino nel trascendente e nel mitico.</span>\n<span class=\"para\">“Catturare la natura della Bosnia era la mia intenzione con questa scena,” ha detto Hasanović. “Perché quando guardo tutti questi bellissimi fiumi e foreste di questo paese, mi chiedo sempre: come può essere possibile che queste persone siano state massacrate in un ambiente così bello?”</span>\n<span class=\"para\">“La maggior parte delle persone che sono state uccise a Srebrenica non volevano mai fare guerra in primo luogo,” ha concluso il regista bosniaco. “Non gli importava realmente a quale parte della terra appartenessero.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> è un giornalista e critico freelance.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Die twee jaren die Bekir Hasanović in Srebrenica doorbracht, een klein bergachtig stadje in het oosten van Bosnië, zijn het onderwerp van een nieuwe documentaire geregisseerd door Ado Hasanović, <em>De Dagboeken van Mijn Vader,</em> die medio augustus werd vertoond op het 30e Sarajevo Film Festival.</span>\n<span class=\"para\"> “We filmen [een film] hier in Srebrenica tijdens deze lange periode van oorlog,” vertelt een jeugdig uitziende Bekir ons in de openingsminuten van de documentaire. “Er is hier geen stroom. Maar we slagen er op de een of andere manier in om een beeld van ons en onze strijders te creëren.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Oorlogsdagboeken</strong></span>\n<span class=\"para\">Begin 1993 was Srebrenica uitgeroepen tot een VN Veilige Zone. Bekir, samen met zijn twee beste vrienden, Izet en Nedzad, vormde een amateur filmploeg. De drie Bosniak mannen, die een oorlog voerden met lokale Bosnische Serviërs, namen om de beurt video's op van het dagelijks leven in Srebrenica. Ongeveer de helft van de documentaire bestaat uit deze beelden. De andere helft toont Hasanović die zijn ouders interviewt in hun huis in Srebrenica meer dan twee decennia na het einde van de oorlog. </span>\n<span class=\"para\">“Deze documentaire is echter geen soort politiek project,” legde Hasanović uit. “In feite was mijn vader de man die altijd een manier vond om te vermijden naar de strijd te gaan en om conflicten te vermijden, en dat vond ik echt geweldig aan hem.”</span>\n<span class=\"para\">Tijdens de Bosnische Oorlog hield Bekir ook een dagboek bij, waarin hij dingen opschreef die hij niet durfde te zeggen voor de camera. Hasanović ontdekte voor het eerst de oorlogsdagboeken van zijn vader in 2011, die een duister familiegeheim bevatten. Bekir had een affaire met een andere vrouw in Srebrenica, terwijl Fatima, zijn vrouw, en hun twee kinderen, op de vlucht waren voor de oorlog in Tuzla.</span>\n<span class=\"para\">“Op een gegeven moment wilde mijn vader de dagboeken verbranden, en hij had vaak ruzie met mijn moeder over deze kwestie van de andere vrouw die hij in Srebrenica had,” legde Hasanović, die momenteel in Rome, Italië, woont, uit. “Mijn moeder vertelde me dat ze een hekel had aan de dagboeken en vroeg me om ze weg te nemen. Maar ik was nieuwsgierig, dus begon ik ze te lezen. Daarbij leerde ik veel over de strijd, angsten en het lijden dat mijn vader doormaakte.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović leest verschillende keren uit de dagboeken van zijn vader tijdens de documentaire. “Donderdag 11 november 1993. Meer dan twee maanden zijn verstreken sinds we in een appartement in Srebrenica zijn verhuisd,” staat in een dagboekaantekening. “De situatie hier is erger dan in het dorp waar we eerder verbleven. Eenzaamheid verwoest me. Er lijkt geen uitweg uit deze hel te zijn.”</span>\n<span class=\"para\">De filmbeelden die deze dagboekaantekeningen vergezellen zijn minder persoonlijk. We zien de drie mannen en hun medestrijders Bosniak soldaten trainen voor de oorlog. In een scène wordt een man neergeschoten door een sluipschutter. We horen ook minutieuze details over het dagelijks leven in Srebrenica, zoals de rijen voor water, de stijgende prijs van sigaretten en het geweld. Een andere dagboekaantekening documenteert de nasleep van een bloedbad dat Bekir op een lokaal voetbalveld heeft getuigd. “In totaal werden 57 mensen gedood en hetzelfde aantal gewond,” leren we.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Leven te midden van lijden</strong></span>\n<span class=\"para\">Maar het is niet allemaal somberheid en duisternis. Er is veel luchtige humor en gekibbel om de spanningen van de oorlog te verlichten. In een aangrijpende scène worden twee van Bekir's vrienden gefilmd terwijl ze dansen op de popklassieker uit de jaren '90 “Rhythm is a Dancer” van de Duitse Eurodancegroep Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Ik wilde het gewone leven laten zien dat mijn vader op film heeft vastgelegd in Srebrenica,” legde Hasanović uit. “Zelfs te midden van lijden, oorlog en situaties waarin mensen niet genoeg te eten hadden, vonden ze nog steeds tijd om te lachen, te glimlachen en grappen te maken.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović zei dat zijn documentaire een poging was om het leven in Srebrenica te humaniseren en te personaliseren: “Deze mensen waren mensen en ze wilden leven. De meeste regisseurs die films over Srebrenica hebben gemaakt, komen niet uit Bosnië en richten zich alleen op wat daar in juli 1995 is gebeurd.”</span>\n<span class=\"para\">Bij het Internationaal Straftribunaal voor het voormalige Joegoslavië (ICTY) en het Internationaal Residueel Mechanisme voor Straftribunalen (IRMCT) zijn 20 individuen berecht voor misdaden die in Srebrenica zijn gepleegd in juli 1995. Het bewijs dat in deze tribunalen is gepresenteerd – en in de rechtbanken van Bosnië en Herzegovina en Servië – heeft meer dan 50 mensen tot meer dan 700 jaar gevangenisstraf voor deze oorlogsmisdaden veroordeeld. Van de 20 ICTY-vonnissen met betrekking tot Srebrenica bevatten zeven vonnissen voor de misdaad van genocide.</span>\n<span class=\"para\"><em>De Dagboeken van Mijn Vader</em> richt zich niet uitsluitend op deze gebeurtenissen of de juridische gevolgen die volgden. Maar het behandelt ze wel. Een verontrustende scène toont bijvoorbeeld feitelijke beelden van de moorden. Het werd gefilmd door de beruchte Scorpions-eenheid, een Servische paramilitaire eenheid die actief was tijdens de Joegoslavische Oorlogen. Op 17 juli 1995 voerde de Scorpions-eenheid een uitgebreide zoektocht uit om Bosniak mannen en jongens te vangen die uit Srebrenica vluchtten. Onder de gedoden waren vier Bosniak mannen bij Baljkovica, twee nabij de stad Snagovo, 39 in Bišina, en zes nabij de stad Trnovo. In deze beelden (die als bewijs zijn gepresenteerd bij het ICTY) zien we een groep jonge Bosniak tieners met hun polsen gebonden door ligaturen en geblinddoekt. Eerst schreeuwen de Servische militanten beledigingen naar hun slachtoffers in het Arabisch. Dan beginnen ze hen op de grond te trappen. Een Servische militant klaagt dat de batterij van zijn camera bijna leeg is en hij wil een andere om ervoor te zorgen dat hij kan blijven filmen. De Bosniak tieners worden dan om de hoek gemarcheerd en in lang gras gebracht, waar Servische militanten hen van dichtbij in de rug schieten.</span>\n<span class=\"para\">“Elke keer dat ik die scène bekijk, doet het me denken dat de ene groep de andere groep als niets beschouwt. Deze [Servische militanten] waren trots op het feit dat ze deze executiescènes filmden,” zei Hasanović. “Ik vond het noodzakelijk om die scène in de documentaire op te nemen, zodat mensen begrijpen wat er met de mensen die werden gevangen [in Srebrenica] is gebeurd, de meesten werden gedood, en slechts enkelen overleefden, waaronder mijn vader, die de Doodmars overleefde.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Doodmars</strong></span>\n<span class=\"para\">De zogenaamde Doodmars begon op 11 juli 1995 toen het Bosnisch-Servische leger, onder leiding van generaal Ratko Mladić, de controle over Srebrenica overnam, hoewel de Verenigde Naties het als een veilige zone voor burgers hadden aangewezen. Duizenden Bosniaks zochten toevlucht in een VN-basis in Potočari, nabij Srebrenica. Tussen de 10.000 en 15.000 Bosniak mannen vluchtten ondertussen naar de bergen, in een poging Srebrenica te ontvluchten. Ze vreesden dat ze zouden worden gedood als ze met hun families terug naar Potočari gingen. De beoogde bestemming van deze Bosniak mannen was het vrije grondgebied van Tuzla, honderd kilometer verderop, dat werd gehouden door het leger van Bosnië en Herzegovina. Deze gevaarlijke tocht werd de Doodmars genoemd omdat meer dan de helft van de Bosniak mannen die te voet vertrokken, niet overleefde. Duizenden werden vermoord door Bosnisch-Servische troepen.</span>\n<span class=\"para\">“Ik kan nog steeds bepaalde scènes van die mars zien,” vertelt Bekir ons in een aangrijpende interview in <em>De Dagboeken van Mijn Vader</em>, waar hij door dezelfde bossen loopt waar de daadwerkelijke mars plaatsvond. “Je liep zonder bestemming of zonder te weten waar je heen moest,” vertelt hij zijn zoon, terwijl hij rechtstreeks in de camera kijkt. “Er waren overal hinderlagen en vallen. Bloed. Dode lichamen. Gewonden. Bang mensen.”</span>\n<span class=\"para\">In Pobuđe, een dorp 30 kilometer ten noorden van Srebrenica, werd Bekir geraakt door een toxische bom en inhaleerde hij de giftige chemicaliën die volgden. Op 16 juli 1995 arriveerde hij in het dorp Nezuk, verder naar het noorden. Het bereiken van dat grondgebied betekende vrijheid. Sommige van zijn kameraden hadden minder geluk. Izet, een van de amateur filmploeg die in veel van de documentairebeelden voorkomt, gaf zich over aan het Bosnisch-Servische leger. Zijn lichaam werd enkele jaren later gevonden. Vandaag de dag is hij begraven bij het Srebrenica-monument.</span>\n<span class=\"para\">In juni 2020 overleed Bekir Hasanović, 58 jaar oud, aan een hartaanval. “Zijn dood was de grootste pijn die ik ooit in mijn leven heb gevoeld,” zei de filmmaker Hasanović. “Mijn vader was de eerste persoon die me leerde hoe ik een camera moest vasthouden. Na de oorlog lachte mijn vader nooit en glimlachte hij nooit naar de camera. Veel mensen die de genocide in Srebrenica overleefden, stierven aan beroertes en stressgerelateerde hartaanvallen, waaronder mijn vader.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Verdwijningen</strong></span>\n<span class=\"para\">Bij de volkstelling van 1991 had de gemeente Srebrenica een bevolking van ongeveer 36.000 mensen. Tegen 2013 was die bevolking met 63 procent afgenomen tot 13.409. Ooit een stad met een Bosniak-meerderheid, werd Srebrenica later officieel opgenomen in het grondgebied van de Republika Srpska, een complexe Servische meerderheid politieke entiteit, met beperkte autonomie, die voortkwam uit de door de VS bemiddelde Dayton-akkoorden die de Bosnische Oorlog beëindigden. Aangezien Bosnië en Herzegovina al meer dan een decennium geen volkstelling heeft gehad, blijft het exacte aantal inwoners dat vandaag in Srebrenica woont onbekend. Maar de cijfers van de volkstelling van 2013 gaven een indicatie van hoezeer de genocide de Bosniak-bevolking daar had beïnvloed. Volgens de gegevens van de volkstelling van 1991 woonden er 27.572 Bosniaks in het grotere gebied van Srebrenica. In 2013 was die etnische demografie geslonken tot slechts 7.248.</span>\n<span class=\"para\">Vandaag de dag blijven de resten van veel van de individuen die tijdens de Bosnische Oorlog zijn gedood, vermist, waaronder ongeveer 800 slachtoffers van de genocide in Srebrenica. “Mijn moeder is nog steeds op zoek naar haar vader en haar broer, die in 1995 zijn gedood,” legde Hasanović uit.</span>\n<span class=\"para\">In de slot scènes van <em>De Dagboeken van Mijn Vader,</em> zien we de moeder van de regisseur, Fatima, een boom omhakken. Ze loopt dan door een weiland, terwijl euforische muziek op de achtergrond speelt. Het voelt even alsof het landschap van Srebrenica, en de omliggende omgeving, het transcendente en het mythische binnengaat.</span>\n<span class=\"para\">“De natuur van Bosnië vastleggen was mijn bedoeling met deze scène,” zei Hasanović. “Want als ik kijk naar al deze prachtige rivieren en bossen van dit land, vraag ik me altijd af: hoe is het mogelijk dat deze mensen zijn gemassacreerd in zo'n mooie omgeving?”</span>\n<span class=\"para\">“De meeste mensen die in Srebrenica zijn gedood, wilden in de eerste plaats nooit oorlog voeren,” concludeerde de Bosnische regisseur. “Ze maakten zich eigenlijk niet druk om bij welk deel van het land ze hoorden.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> is een freelance journalist en criticus.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Te dwa lata, które Bekir Hasanović spędził w Srebrenicy, małym górzystym miasteczku we wschodniej Bośni, są tematem nowego dokumentu w reżyserii Ado Hasanovića, <em>Dzienniki mojego ojca,</em> który został pokazany na 30. Festiwalu Filmowym w Sarajewie w połowie sierpnia.</span>\n<span class=\"para\"> „Kręcimy [film] tutaj w Srebrenicy podczas tego długiego okresu wojny,” mówi nam młodzieńczo wyglądający Bekir w pierwszych minutach dokumentu. „Nie ma tutaj prądu. Ale jakoś udaje nam się stworzyć obraz nas i naszych wojowników.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dzienniki wojenne</strong></span>\n<span class=\"para\">Na początku 1993 roku Srebrenica została ogłoszona Strefą Bezpieczeństwa ONZ. Bekir, wraz z dwoma najlepszymi przyjaciółmi, Izetem i Nedżadem, stworzyli amatorską ekipę filmową. Trzej muzułmańscy mężczyźni, którzy walczyli w wojnie z lokalnymi Serbami bośniackimi, na zmianę kręcili filmy z codziennego życia w Srebrenicy. Około połowy dokumentu składa się z tych nagrań. Druga połowa to wywiady Hasanovića z jego rodzicami w ich domu w Srebrenicy, ponad dwie dekady po zakończeniu wojny.</span>\n<span class=\"para\">„Ten dokument nie jest jakimś projektem politycznym,” wyjaśnił Hasanović. „W rzeczywistości mój ojciec był tym, który zawsze znajdował sposób, aby unikać bitew i konfliktów, i naprawdę to w nim uwielbiałem.”</span>\n<span class=\"para\">Podczas wojny w Bośni Bekir również prowadził dziennik, zapisując rzeczy, których nie odważył się powiedzieć przed kamerą. Hasanović po raz pierwszy odkrył dzienniki wojenne swojego ojca w 2011 roku, które zawierały mroczny rodzinny sekret. Bekir miał romans z inną kobietą w Srebrenicy, podczas gdy Fatima, jego żona, i ich dwoje dzieci, szukali schronienia przed wojną w Tuzli.</span>\n<span class=\"para\">„Na pewnym etapie mój ojciec chciał spalić dzienniki i kłócił się z moją matką o tę sprawę z inną kobietą, którą miał w Srebrenicy,” wyjaśnił Hasanović, który obecnie mieszka w Rzymie, Włochy. „Moja matka powiedziała mi, że nienawidziła dzienników i poprosiła mnie, żebym je zabrał. Ale byłem ciekawy, więc zacząłem je czytać. W ten sposób dowiedziałem się wiele o zmaganiach, lękach i cierpieniu, przez które przeszedł mój ojciec.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović czyta z dzienników swojego ojca kilka razy podczas dokumentu. „Czwartek, 11 listopada 1993. Minęły ponad dwa miesiące, odkąd wprowadziliśmy się do mieszkania w Srebrenicy,” brzmi jeden z wpisów. „Sytuacja tutaj jest gorsza niż w wiosce, w której przebywaliśmy wcześniej. Samotność mnie niszczy. Nie widać wyjścia z tego piekła.”</span>\n<span class=\"para\">Materiał filmowy towarzyszący tym wpisom dziennikowym jest mniej osobisty. Widzimy trzech mężczyzn i ich towarzyszy żołnierzy bośniackich trenujących do wojny. W jednej scenie mężczyzna zostaje postrzelony przez snajpera. Słyszymy również szczegóły dotyczące codziennego życia w Srebrenicy, takie jak kolejki po wodę, rosnące ceny papierosów i przemoc. Inny wpis dokumentuje skutki masakry, której Bekir był świadkiem na lokalnym boisku piłkarskim. „Łącznie zginęło 57 osób, a tyle samo zostało rannych,” dowiadujemy się.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Życie wśród cierpienia</strong></span>\n<span class=\"para\">Jednak nie wszystko jest ponure. Jest wiele żartów i humoru, aby złagodzić napięcia wojenne. W jednej poruszającej scenie dwóch przyjaciół Bekira jest filmowanych tańczących do popowego klasyka lat 90. „Rhythm is a Dancer” niemieckiej grupy Eurodance Snap!</span>\n<span class=\"para\">„Chciałem pokazać zwyczajne życie, które mój ojciec uchwycił na filmie w Srebrenicy,” wyjaśnił Hasanović. „Nawet wśród cierpienia, wojny i sytuacji, w których ludzie nie mieli wystarczająco jedzenia, nadal znajdowali czas na śmiech, uśmiech i żarty.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović powiedział, że jego dokument był próbą humanizacji i spersonalizowania życia w Srebrenicy: „Ci ludzie byli istotami ludzkimi i chcieli żyć. Większość reżyserów, którzy nakręcili filmy o Srebrenicy, nie pochodzi z Bośni i koncentrują się tylko na tym, co wydarzyło się tam w lipcu 1995 roku.”</span>\n<span class=\"para\">W Międzynarodowym Trybunale Karnym dla byłej Jugosławii (ICTY) i Międzynarodowym Mechanizmie Resztkowym dla Trybunałów Karnych (IRMCT) 20 osób zostało osądzonych za zbrodnie popełnione w Srebrenicy w lipcu 1995 roku. Dowody przedstawione w tych trybunałach – oraz w sądach Bośni i Hercegowiny i Serbii – skazały ponad 50 osób na ponad 700 lat więzienia za te zbrodnie wojenne. Z 20 wyroków ICTY dotyczących Srebrenicy, siedem obejmuje wyroki za zbrodnię ludobójstwa.</span>\n<span class=\"para\"><em>Dzienniki mojego ojca</em> nie koncentruje się wyłącznie na tych wydarzeniach ani na aspektach prawnych, które po nich nastąpiły. Ale porusza je. Jedna niepokojąca scena, na przykład, pokazuje rzeczywiste nagrania zabójstw. Została nakręcona przez notorious jednostkę Skorpionów, serbską jednostkę paramilitarną aktywną podczas wojen jugosłowiańskich. 17 lipca 1995 roku jednostka Skorpionów przeprowadziła szeroką akcję w celu schwytania bośniackich mężczyzn i chłopców uciekających z Srebrenicy. Wśród zabitych było czterech bośniackich mężczyzn w Baljkovicy, dwóch w pobliżu miasta Snagovo, 39 w Bišinie i sześciu w pobliżu miasta Trnovo. Na tym nagraniu (które zostało przedstawione jako dowód w ICTY) widzimy grupę młodych bośniackich nastolatków z związanymi nadgarstkami i z opaskami na oczach. Najpierw serbscy bojownicy krzyczą obelgi do swoich ofiar po arabsku. Potem zaczynają kopać je na ziemi. Jeden z serbskich bojowników narzeka, że bateria w jego kamerze się kończy i chce inną, aby mieć pewność, że może dalej filmować. Następnie bośniaccy nastolatkowie są prowadzani za róg i zabierani w długą trawę, gdzie serbscy bojownicy strzelają im w plecy z bliskiej odległości.</span>\n<span class=\"para\">„Za każdym razem, gdy oglądam tę scenę, myślę, że jedna grupa uważa drugą grupę za nic. Ci [serbscy bojownicy] byli dumni z tego, że filmują te sceny egzekucji,” powiedział Hasanović. „Czułem, że umieszczenie tej sceny w dokumencie było konieczne, aby ludzie zrozumieli, co się stało z ludźmi, którzy zostali schwytani [w Srebrenicy], większość została zabita, a tylko nieliczni przeżyli, w tym mój ojciec, który przeżył Marsz Śmierci.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Marsz Śmierci</strong></span>\n<span class=\"para\">Tak zwany Marsz Śmierci rozpoczął się 11 lipca 1995 roku, kiedy armia serbska, dowodzona przez generała Ratko Mladića, przejęła kontrolę nad Srebrenicą, mimo że ONZ uznała ją za bezpieczny obszar dla cywilów. Tysiące Bośniaków schroniło się w bazie ONZ w Potočari, w pobliżu Srebrenicy. W międzyczasie od 10 000 do 15 000 bośniackich mężczyzn uciekło w góry, próbując uciec z Srebrenicy. Obawiali się, że zostaną zabici, jeśli wrócą z rodzinami do Potočari. Zamierzonym celem tych bośniackich mężczyzn było wolne terytorium Tuzli, sto kilometrów dalej, które zajmowała armia Bośni i Hercegowiny. Ta niebezpieczna wędrówka stała się znana jako Marsz Śmierci, ponieważ ponad połowa bośniackich mężczyzn, którzy wyruszyli pieszo, nie przeżyła. Tysiące zostało zamordowanych przez siły serbskie.</span>\n<span class=\"para\">„Wciąż widzę niektóre sceny tego marszu,” mówi Bekir w jednym poruszającym wywiadzie w <em>Dziennikach mojego ojca</em>, gdzie przechadza się przez te same lasy, w których odbył się rzeczywisty marsz. „Szliście bez celu lub nie wiedząc, dokąd iść,” mówi do swojego syna, patrząc bezpośrednio w kamerę. „Wszędzie były zasadzki i pułapki. Krew. Martwe ciała. Ranni. Przestraszeni ludzie.”</span>\n<span class=\"para\">W Pobuđu, wiosce 30 kilometrów na północ od Srebrenicy, Bekir został trafiony przez bombę toksyczną i wdychał trujące chemikalia, które po niej nastąpiły. 16 lipca 1995 roku dotarł do wioski Nezuk, dalej na północ. Dotarcie do tego terytorium oznaczało wolność. Niektórzy z jego towarzyszy nie mieli tyle szczęścia. Izet, jeden z amatorskiej ekipy filmowej, który pojawia się w większości materiału dokumentalnego, poddał się armii serbskiej. Jego ciało znaleziono kilka lat później. Dziś spoczywa na memoriale w Srebrenicy.</span>\n<span class=\"para\">W czerwcu 2020 roku Bekir Hasanović zmarł w wieku 58 lat na zawał serca. „Jego śmierć była największym bólem, jaki kiedykolwiek czułem w swoim życiu,” powiedział reżyser Hasanović. „Mój ojciec był pierwszą osobą, która nauczyła mnie, jak trzymać kamerę. Po wojnie mój ojciec nigdy się nie śmiał i nigdy nie uśmiechał się do kamery. Wiele osób, które przeżyły ludobójstwo w Srebrenicy, zmarło na udary i zawały serca związane ze stresem, w tym mój ojciec.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Zaginięcia</strong></span>\n<span class=\"para\">W spisie ludności z 1991 roku gmina Srebrenica miała populację około 36 000 osób. Do 2013 roku ta populacja zmniejszyła się o 63 procent, do 13 409. Kiedyś miasto z przewagą bośniacką, Srebrenica została później oficjalnie włączona w terytorium Republiki Serbskiej, złożonego serbskiego podmiotu politycznego z ograniczoną autonomią, który powstał z amerykańsko-brokerskich Porozumień z Dayton, które zakończyły wojnę bośniacką. Ponieważ Bośnia i Hercegowina nie miała spisu ludności od ponad dekady, dokładna liczba mieszkańców Srebrenicy dzisiaj pozostaje nieznana. Ale dane z 2013 roku dały wskazówkę, jak bardzo ludobójstwo wpłynęło na populację bośniacką tam. Zgodnie z danymi z 1991 roku, w większym obszarze Srebrenicy mieszkało 27 572 Bośniaków. W 2013 roku ta demografia etniczna zmniejszyła się do zaledwie 7 248.</span>\n<span class=\"para\">Dziś szczątki wielu osób zabitych w wojnie bośniackiej wciąż pozostają zaginione, w tym około 800 ofiar ludobójstwa w Srebrenicy. „Moja matka wciąż szuka swojego ojca i brata, którzy zostali zabici w 1995 roku,” wyjaśnił Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">W końcowych scenach <em>Dzienników mojego ojca,</em> jesteśmy świadkami, jak matka reżysera, Fatima, ścina drzewo. Następnie przechodzi przez łąkę, podczas gdy w tle gra euforyczna muzyka. Na chwilę wydaje się, że krajobraz Srebrenicy i jego okolic wchodzi w stan transcendencji i mitu.</span>\n<span class=\"para\">„Uchwycenie natury Bośni było moim zamiarem w tej scenie,” powiedział Hasanović. „Bo kiedy patrzę na te wszystkie piękne rzeki i lasy tego kraju, zawsze zadaję sobie pytanie: jak to możliwe, że ci ludzie zostali zamordowani w tak pięknych okolicznościach?”</span>\n<span class=\"para\">„Większość ludzi, którzy zostali zabici w Srebrenicy, nigdy nie chciała prowadzić wojny w pierwszej kolejności,” podsumował bośniacki reżyser. „Nie obchodziło ich, do której części ziemi należą.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> jest dziennikarzem i krytykiem freelancerem.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Os dois anos que Bekir Hasanović passou em Srebrenica, uma pequena cidade montanhosa no leste da Bósnia, são o tema de um novo documentário dirigido por Ado Hasanović, <em>Diários do Meu Pai,</em> que foi exibido no 30º Festival de Cinema de Sarajevo em meados de agosto.</span>\n<span class=\"para\"> “Estamos filmando [um filme] aqui em Srebrenica durante este longo período de guerra,” um Bekir com aparência jovem nos diz nos minutos iniciais do documentário. “Não há energia aqui. Mas estamos de alguma forma conseguindo criar uma imagem de nós e de nossos guerreiros.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Diários de guerra</strong></span>\n<span class=\"para\">No início de 1993, Srebrenica foi declarada uma Zona Segura da ONU. Bekir, junto com seus dois melhores amigos, Izet e Nedzad, formaram uma equipe de filmagem amadora. Os três homens bósnios, que estavam lutando uma guerra contra os sérvios bósnios locais, revezavam-se filmando vídeos da vida cotidiana em Srebrenica. Aproximadamente metade do documentário consiste nessas filmagens. A outra metade vê Hasanović entrevistando seus pais em sua casa em Srebrenica mais de duas décadas após o fim da guerra.</span>\n<span class=\"para\">“Este documentário não é algum tipo de projeto político, no entanto,” explicou Hasanović. “Na verdade, meu pai era o cara que sempre encontrava uma maneira de evitar ir para as batalhas e evitar conflitos, e eu realmente amava isso nele.”</span>\n<span class=\"para\">Durante a Guerra da Bósnia, Bekir também manteve um diário, escrevendo coisas que ele não se atrevia a dizer na frente da câmera. Hasanović descobriu pela primeira vez os diários de guerra de seu pai em 2011, que continham um sombrio segredo familiar. Bekir teve um caso com outra mulher em Srebrenica, enquanto Fatima, sua esposa, e seus dois filhos, buscavam refúgio da guerra em Tuzla.</span>\n<span class=\"para\">“Em um momento meu pai quis queimar os diários, e ele costumava brigar com minha mãe sobre essa questão da outra mulher que ele tinha em Srebrenica,” explicou Hasanović, que atualmente está baseado em Roma, Itália. “Minha mãe me disse que odiava os diários e me pediu para levá-los embora. Mas eu estava curioso, então comecei a lê-los. Ao fazer isso, aprendi muito sobre as lutas, medos e o sofrimento que meu pai passou.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović lê os diários de seu pai várias vezes durante o documentário. “Quinta-feira, 11 de novembro de 1993. Mais de dois meses se passaram desde que nos mudamos para um apartamento em Srebrenica,” lê-se uma entrada do diário. “A situação aqui é pior do que na aldeia onde ficamos antes. A solidão está me devastando. Parece não haver saída deste inferno.”</span>\n<span class=\"para\">As filmagens que acompanham essas entradas de diário são menos pessoais. Vemos os três homens e seus companheiros soldados bósnios treinando para a guerra. Em uma cena, um homem é atingido por um atirador. Também ouvimos detalhes minuciosos sobre a vida cotidiana em Srebrenica, como as filas por água, o aumento do preço dos cigarros e a violência. Outra entrada de diário documenta as consequências de um massacre que Bekir testemunhou em um campo de futebol local. “Um total de 57 pessoas foram mortas e a mesma quantidade ferida,” aprendemos.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vida entre o sofrimento</strong></span>\n<span class=\"para\">Mas não é tudo desgraça e tristeza. Há muita conversa leve e humor para aliviar as tensões da guerra. Em uma cena comovente, dois amigos de Bekir são filmados dançando ao som do clássico pop dos anos 90 “Rhythm is a Dancer” do grupo alemão Eurodance Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Eu queria mostrar a vida ordinária que meu pai capturou em filme em Srebrenica,” explicou Hasanović. “Mesmo em meio ao sofrimento, guerra e situações onde as pessoas não tinham comida suficiente para comer, elas ainda encontravam tempo para rir, sorrir e fazer piadas.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović disse que seu documentário foi uma tentativa de humanizar e personalizar a vida em Srebrenica: “Essas pessoas eram seres humanos e queriam viver. A maioria dos diretores que fizeram filmes sobre Srebrenica não são da Bósnia e só se concentram no que aconteceu lá em julho de 1995.”</span>\n<span class=\"para\">No Tribunal Penal Internacional para a ex-Iugoslávia (TPII) e no Mecanismo Residual Internacional para Tribunais Penais (IRMCT), 20 indivíduos foram julgados por crimes cometidos em Srebrenica em julho de 1995. As evidências apresentadas nesses tribunais – e nos Tribunais da Bósnia e Herzegovina e da Sérvia – condenaram mais de 50 pessoas a mais de 700 anos de prisão por esses crimes de guerra. Dos 20 veredictos do TPII relacionados a Srebrenica, sete incluem veredictos pelo crime de genocídio.</span>\n<span class=\"para\"><em>Diários do Meu Pai</em> não se concentra exclusivamente nesses eventos ou nas legalidades que se seguiram. Mas aborda-os. Uma cena perturbadora, por exemplo, mostra filmagens reais dos assassinatos. Foi filmada pela notória unidade Escorpiões, uma unidade paramilitar sérvia ativa durante as Guerras Iugoslavas. Em 17 de julho de 1995, a unidade Escorpiões realizou uma busca extensa para capturar homens e meninos bósnios que fugiam de Srebrenica. Entre os mortos estavam quatro homens bósnios em Baljkovica, dois perto da cidade de Snagovo, 39 em Bišina e seis perto da cidade de Trnovo. Nessas filmagens (que foram apresentadas como evidência no TPII) vemos um grupo de adolescentes bósnios com os pulsos amarrados por ligaduras e vendados. Primeiro, os militantes sérvios gritam abusos em árabe para suas vítimas. Então, eles começam a chutá-los no chão. Um militante sérvio reclama que a bateria de sua câmera está acabando e ele quer outra para garantir que pode continuar filmando. Os adolescentes bósnios são então levados para um canto e levados para a grama alta, onde os militantes sérvios os disparam nas costas a queima-roupa.</span>\n<span class=\"para\">“Cada vez que assisto a essa cena, me faz pensar que um grupo considera o outro como nada. Esses [militantes sérvios] estavam orgulhosos do fato de estarem filmando essas cenas de execução,” disse Hasanović. “Eu senti que colocar essa cena no documentário era necessário para que as pessoas entendam o que aconteceu com as pessoas que foram capturadas [em Srebrenica], a maioria foi morta, e apenas alguns sobreviveram, incluindo meu pai, que sobreviveu à Marcha da Morte.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Marcha da Morte</strong></span>\n<span class=\"para\">A chamada Marcha da Morte começou em 11 de julho de 1995, quando o exército sérvio bósnio, liderado pelo General Ratko Mladić, tomou o controle de Srebrenica, embora as Nações Unidas a tivessem designado como uma área segura para civis. Milhares de bósnios buscaram refúgio em uma base da ONU em Potočari, perto de Srebrenica. Entre 10.000 a 15.000 homens bósnios, por sua vez, fugiram para as montanhas, tentando escapar de Srebrenica. Eles temiam que seriam mortos se voltassem com suas famílias para Potočari. O destino pretendido desses homens bósnios era o território livre de Tuzla, a cem quilômetros de distância, que era controlado pelo exército da Bósnia e Herzegovina. Essa caminhada perigosa ficou conhecida como a Marcha da Morte porque mais da metade dos homens bósnios que partiram a pé não sobreviveu. Milhares foram assassinados pelas forças sérvias bósnias.</span>\n<span class=\"para\">“Ainda consigo ver certas cenas daquela marcha,” Bekir nos conta em uma emocionante entrevista em <em>Diários do Meu Pai</em>, onde ele caminha pelas mesmas florestas onde a marcha real ocorreu. “Você caminhava sem um destino ou sem saber para onde ir,” ele diz a seu filho, olhando diretamente para a câmera. “Havia emboscadas e armadilhas por toda parte. Sangue. Corpos mortos. Feridos. Pessoas assustadas.”</span>\n<span class=\"para\">Em Pobuđe, uma aldeia a 30 quilômetros ao norte de Srebrenica, Bekir foi atingido por uma bomba tóxica e inalou os produtos químicos venenosos que se seguiram. Em 16 de julho de 1995, ele chegou à aldeia de Nezuk, mais ao norte. Chegar a esse território significava liberdade. Alguns de seus camaradas não tiveram tanta sorte. Izet, um dos membros da equipe de filmagem amadora que aparece em grande parte das filmagens do documentário, se rendeu ao exército sérvio bósnio. Seu corpo foi encontrado vários anos depois. Hoje ele está enterrado no memorial de Srebrenica.</span>\n<span class=\"para\">Em junho de 2020, Bekir Hasanović morreu, aos 58 anos, de um ataque cardíaco. “A morte dele foi a maior dor que já senti na minha vida,” disse o cineasta Hasanović. “Meu pai foi a primeira pessoa que me ensinou a segurar uma câmera. Após a guerra, meu pai nunca riu e nunca sorriu para a câmera. Muitas pessoas que sobreviveram ao genocídio em Srebrenica morreram de derrames e ataques cardíacos relacionados ao estresse, incluindo meu pai.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Desaparecimentos</strong></span>\n<span class=\"para\">No censo de 1991, o município de Srebrenica tinha uma população de aproximadamente 36.000 pessoas. Em 2013, essa população havia encolhido em 63%, para 13.409. Uma vez uma cidade de maioria bósnia, Srebrenica foi posteriormente oficialmente incorporada ao território da República Srpska, uma complexa entidade política de maioria sérvia, com autonomia limitada, que evoluiu a partir dos Acordos de Dayton mediado pelos EUA que encerraram a Guerra da Bósnia. Desde que a Bósnia e Herzegovina não teve um censo por mais de uma década, o número exato de residentes vivendo em Srebrenica hoje permanece desconhecido. Mas os números do censo de 2013 deram uma indicação de quanto o genocídio afetou a população bósnia lá. De acordo com os dados do censo de 1991, 27.572 bósnios viviam na área maior de Srebrenica. Em 2013, essa demografia étnica havia diminuído para apenas 7.248.</span>\n<span class=\"para\">Hoje, os restos de muitas das pessoas mortas na Guerra da Bósnia continuam desaparecidos, incluindo cerca de 800 vítimas do genocídio de Srebrenica. “Minha mãe ainda está procurando por seu pai e seu irmão, que foram mortos em 1995,” explicou Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">Nas cenas finais de <em>Diários do Meu Pai,</em> testemunhamos a mãe do diretor, Fatima, cortando uma árvore. Ela então caminha por um prado, enquanto uma música eufórica toca ao fundo. Momentaneamente, parece que a paisagem de Srebrenica e seus arredores entram no transcendente e no mítico.</span>\n<span class=\"para\">“Capturar a natureza da Bósnia foi minha intenção com esta cena,” disse Hasanović. “Porque quando olho para todos esses belos rios e florestas deste país, sempre me pergunto: como poderia ser possível que essas pessoas foram massacradas em um ambiente tão bonito?”</span>\n<span class=\"para\">“A maioria das pessoas que foram mortas em Srebrenica nunca quis fazer guerra em primeiro lugar,” concluiu o diretor bósnio. “Eles na verdade não se importavam a qual parte da terra pertenciam.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> é um jornalista e crítico freelancer.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Cele două ani pe care Bekir Hasanović i-a petrecut în Srebrenica, un mic oraș montan din estul Bosniei, sunt subiectul unui nou documentar regizat de Ado Hasanović, <em>Jurnalele tatălui meu,</em> care a fost prezentat la cea de-a 30-a ediție a Festivalului de Film de la Sarajevo, la mijlocul lunii august.</span>\n<span class=\"para\"> „Filmăm [un film] aici în Srebrenica în această lungă perioadă de război,” ne spune un Bekir tânăr în primele minute ale documentarului. „Nu există curent electric aici. Dar cumva reușim să creăm o imagine despre noi și despre războinicii noștri.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Jurnalele de război</strong></span>\n<span class=\"para\">La începutul anului 1993, Srebrenica fusese declarată zonă sigură de către ONU. Bekir, împreună cu cei doi cei mai buni prieteni ai săi, Izet și Nedzad, au format o echipă de filmare amatoare. Cei trei bărbați bosniaci, care luptau într-un război cu sârbi bosniaci locali, se alternau la filmarea videoclipurilor despre viața de zi cu zi din Srebrenica. Aproximativ jumătate din documentar constă din aceste imagini. Cealaltă jumătate îl arată pe Hasanović intervievându-și părinții în casa lor din Srebrenica, la mai mult de două decenii după încheierea războiului.</span>\n<span class=\"para\">„Acest documentar nu este un fel de proiect politic,” a explicat Hasanović. „De fapt, tatăl meu era tipul care găsea întotdeauna o modalitate de a evita să meargă la bătălii și de a evita conflictul, și mi-a plăcut foarte mult acest lucru la el.”</span>\n<span class=\"para\">În timpul războiului din Bosnia, Bekir a ținut și el un jurnal, notând lucruri pe care nu îndrăznea să le spună în fața camerei. Hasanović a descoperit pentru prima dată jurnalele de război ale tatălui său în 2011, care conțineau un secret de familie întunecat. Bekir a avut o aventură cu o altă femeie în Srebrenica, în timp ce Fatima, soția sa, și cei doi copii ai lor, căutau refugiu de la război în Tuzla.</span>\n<span class=\"para\">„La un moment dat, tatăl meu a vrut să ardă jurnalele, și obișnuia să se certe cu mama mea despre această problemă a celeilalte femei pe care o avea în Srebrenica,” a explicat Hasanović, care în prezent locuiește în Roma, Italia. „Mama mi-a spus că urăște jurnalele și m-a rugat să le iau de acolo. Dar eram curios, așa că am început să le citesc. În acest fel, am învățat multe despre luptele, temerile și suferința prin care a trecut tatăl meu.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović citește din jurnalele tatălui său de mai multe ori în timpul documentarului. „Joi, 11 noiembrie 1993. Au trecut mai mult de două luni de când ne-am mutat într-un apartament în Srebrenica,” scrie o însemnare din jurnal. „Situația aici este mai rea decât în satul în care am stat înainte. Singurătatea mă devastează. Se pare că nu există nicio ieșire din acest iad.”</span>\n<span class=\"para\">Imaginile filmate care însoțesc aceste însemnări din jurnal sunt mai puțin personale. Vedem cei trei bărbați și soldații lor bosniaci antrenându-se pentru război. Într-o scenă, un bărbat este împușcat de un lunetist. De asemenea, auzim detalii minute despre viața de zi cu zi din Srebrenica, cum ar fi cozile pentru apă, creșterea prețului țigărilor și violența. O altă însemnare din jurnal documentează consecințele unui masacru pe care Bekir l-a fost martor la un teren de fotbal local. „Un total de 57 de persoane au fost ucise și aceeași cantitate rănite,” aflăm.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Viața printre suferințe</strong></span>\n<span class=\"para\">Dar nu este totul sumbru și întunecat. Există multă glumă și umor pentru a atenua tensiunile războiului. Într-o scenă emoționantă, doi dintre prietenii lui Bekir sunt filmați dansând pe melodia pop clasică din anii '90 „Rhythm is a Dancer” a grupului german Eurodance Snap!</span>\n<span class=\"para\">„Am vrut să arăt viața obișnuită pe care tatăl meu a surprins-o pe film în Srebrenica,” a explicat Hasanović. „Chiar și în mijlocul suferinței, războiului și situațiilor în care oamenii nu aveau suficientă mâncare de mâncat, ei găseau totuși timp să râdă, să zâmbească și să facă glume.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović a spus că documentarul său a fost o încercare de a umaniza și personaliza viața din Srebrenica: „Acești oameni erau ființe umane și voiau să trăiască. Cei mai mulți regizori care au realizat filme despre Srebrenica nu sunt din Bosnia și se concentrează doar pe ceea ce s-a întâmplat acolo în iulie 1995.”</span>\n<span class=\"para\">La Tribunalul Penal Internațional pentru fosta Iugoslavie (TPIY) și la Mecanismul Internațional Rezidual pentru Tribunale Penale (IRMCT), 20 de indivizi au fost judecați pentru crime comise în Srebrenica în iulie 1995. Dovezile prezentate în aceste tribunale – și în instanțele din Bosnia și Herțegovina și Serbia – au condamnat mai mult de 50 de persoane la peste 700 de ani de închisoare pentru aceste crime de război. Dintre cele 20 de sentințe TPIY referitoare la Srebrenica, șapte includ sentințe pentru crima de genocid.</span>\n<span class=\"para\"><em>Jurnalele tatălui meu</em> nu se concentrează exclusiv pe aceste evenimente sau pe legalitățile care au urmat. Dar le abordează. O scenă tulburătoare, de exemplu, arată imagini reale ale uciderilor. A fost filmată de unitatea notorie Scorpions, o unitate paramilitară sârbească activă în timpul războaielor iugoslave. Pe 17 iulie 1995, unitatea Scorpions a efectuat o căutare extinsă pentru a captura bărbați și băieți bosniaci care fugeau din Srebrenica. Printre cei uciși s-au numărat patru bărbați bosniaci la Baljkovica, doi lângă orașul Snagovo, 39 în Bišina și șase lângă orașul Trnovo. În aceste imagini (care au fost prezentate ca dovezi la TPIY) vedem un grup de adolescenți bosniaci cu încheieturile legate cu ligaturi și cu ochii acoperiți. Mai întâi, militanții sârbi strigă abuzuri la victimele lor în arabă. Apoi încep să-i lovească la pământ. Un militant sârbește se plânge că bateria camerei sale se termină și vrea alta pentru a se asigura că poate continua să filmeze. Adolescenții bosniaci sunt apoi duși în jurul colțului și luați în iarba înaltă, unde militanții sârbi îi împușcă în spate de la distanță mică.</span>\n<span class=\"para\">„De fiecare dată când privesc acea scenă, mă face să mă gândesc că un grup consideră alt grup ca fiind nimic. Acești [militanți sârbi] erau mândri de faptul că filmează aceste scene de execuție,” a spus Hasanović. „Am simțit că includerea acelei scene în documentar a fost necesară pentru ca oamenii să înțeleagă ce s-a întâmplat cu oamenii care au fost capturați [în Srebrenica], cei mai mulți au fost uciși, iar doar câțiva au supraviețuit, inclusiv tatăl meu, care a supraviețuit Marșului Morții.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Marșul Morții</strong></span>\n<span class=\"para\">Numitul Marș al Morții a început pe 11 iulie 1995, când armata sârbească bosniacă, condusă de generalul Ratko Mladić, a preluat controlul asupra Srebrenica, deși Națiunile Unite îl desemnaseră ca zonă sigură pentru civili. Mii de bosniaci s-au refugiat într-o bază a ONU în Potočari, lângă Srebrenica. Între 10.000 și 15.000 de bărbați bosniaci, între timp, au fugit în munți, încercând să scape din Srebrenica. Se temeau că vor fi uciși dacă se întorceau cu familiile lor în Potočari. Destinația intenționată a acestor bărbați bosniaci era teritoriul liber din Tuzla, la o sută de kilometri distanță, pe care armata Bosniei și Herțegovinei îl controla. Această plimbare periculoasă a devenit cunoscută sub numele de Marșul Morții, deoarece mai mult de jumătate dintre bărbații bosniaci care au plecat pe jos nu au supraviețuit. Mii au fost uciși de forțele sârbe bosniace.</span>\n<span class=\"para\">„Încă pot vedea anumite scene din acel marș,” ne spune Bekir într-un interviu emoționant din <em>Jurnalele tatălui meu</em>, unde merge prin aceleași păduri în care a avut loc marșul. „Mergeai fără o destinație sau fără să știi unde să mergi,” îi spune fiului său, uitându-se direct în cameră. „Existau ambuscade și capcane peste tot. Sânge. Cadavre. Răniți. Oameni speriați.”</span>\n<span class=\"para\">În Pobuđe, un sat situat la 30 de kilometri nord de Srebrenica, Bekir a fost lovit de o bombă toxică și a inhalat substanțele chimice otrăvitoare care au urmat. Pe 16 iulie 1995, a ajuns în satul Nezuk, mai la nord. Ajungerea în acel teritoriu însemna libertate. Unii dintre camarazii săi nu au fost atât de norocoși. Izet, unul dintre membrii echipei de filmare amatoare care apare în multe dintre imaginile documentarului, s-a predat armatei sârbe bosniace. Corpul său a fost găsit câțiva ani mai târziu. Astăzi este înmormântat la memorialul din Srebrenica.</span>\n<span class=\"para\">În iunie 2020, Bekir Hasanović a murit, la vârsta de 58 de ani, din cauza unui atac de cord. „Moartea lui a fost cea mai mare durere pe care am simțit-o vreodată în viața mea,” a spus cineastul Hasanović. „Tatăl meu a fost prima persoană care m-a învățat cum să țin o cameră. După război, tatăl meu nu a râs niciodată și nu a zâmbit niciodată în fața camerei. Mulți oameni care au supraviețuit genocidului din Srebrenica au murit din cauza accidentelor vasculare cerebrale și a atacurilor de cord legate de stres, inclusiv tatăl meu.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dispărut</strong></span>\n<span class=\"para\">În recensământul din 1991, municipiul Srebrenica avea o populație de aproximativ 36.000 de oameni. Până în 2013, această populație a scăzut cu 63 la sută, la 13.409. Odată un oraș cu majoritate bosniacă, Srebrenica a fost ulterior oficial încorporat în teritoriul Republicii Srpska, o entitate politică complexă cu majoritate sârbească, cu autonomie limitată, care a evoluat din Acordurile de la Dayton mediate de SUA, care au pus capăt războiului din Bosnia. Deoarece Bosnia și Herțegovina nu a avut un recensământ de mai bine de un deceniu, numărul exact al rezidenților care locuiesc în Srebrenica astăzi rămâne necunoscut. Dar cifrele recensământului din 2013 au oferit o indicație despre cât de mult a afectat genocidul populația bosniacă de acolo. Conform datelor din recensământul din 1991, 27.572 de bosniaci trăiau în zona Srebrenica. În 2013, această demografie etnică a scăzut la doar 7.248.</span>\n<span class=\"para\">Astăzi, rămășițele multor indivizi uciși în războiul din Bosnia rămân dispărute, inclusiv aproximativ 800 de victime ale genocidului din Srebrenica. „Mama mea încă o caută pe tatăl ei și pe fratele ei, care au fost uciși în 1995,” a explicat Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">În scenele finale din <em>Jurnalele tatălui meu,</em> asistăm la mama regizorului, Fatima, tăind un copac. Apoi merge printr-o poiană, în timp ce muzica euforică răsună în fundal. Se simte pentru o clipă ca și cum peisajul din Srebrenica și împrejurimile sale intră în transcendent și mitic.</span>\n<span class=\"para\">„Capturarea naturii Bosniei a fost intenția mea cu această scenă,” a spus Hasanović. „Pentru că atunci când privesc toate aceste râuri și păduri frumoase ale acestei țări, mă întreb mereu: cum ar putea fi posibil ca acești oameni să fie masacrați în astfel de împrejurimi frumoase?”</span>\n<span class=\"para\">„Cei mai mulți dintre oamenii care au fost uciși la Srebrenica nu au vrut niciodată să facă război în primul rând,” a concluzionat regizorul bosniac. „Nu le păsa de fapt de ce parte a pământului aparțineau.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> este un jurnalist și critic independent.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tie dva roky, ktoré Bekir Hasanović strávil v Srebrenici, malom horskom meste východného Bosny, sú predmetom nového dokumentu, ktorý režíroval Ado Hasanović, <em>Deníky môjho otca,</em> ktorý bol premietaný na 30. Medzinárodnom filmovom festivale v Sarajeve v polovici augusta.</span>\n<span class=\"para\"> “Natáčame [film] tu v Srebrenici počas tohto dlhého obdobia vojny,” hovorí nám mladistvo vyzerajúci Bekir v úvodných minútach dokumentu. “Tu nie je elektrina. Ale nejako sa nám darí vytvárať obraz nás a našich bojovníkov.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vojnové denníky</strong></span>\n<span class=\"para\">Na začiatku roku 1993 bola Srebrenica vyhlásená za bezpečnú zónu OSN. Bekir spolu so svojimi dvoma najlepšími priateľmi, Izetom a Nedžadom, vytvorili amatérsky filmový štáb. Títo traja Bosniaci, ktorí bojovali vo vojne s miestnymi bosnianskymi Srbmi, sa striedali v natáčaní videí každodenného života v Srebrenici. Približne polovica dokumentu pozostáva z týchto záberov. Druhá polovica zachytáva Hasanovića, ako sa rozpráva so svojimi rodičmi v ich dome v Srebrenici viac ako dve desaťročia po skončení vojny .</span>\n<span class=\"para\">“Tento dokument nie je nejaký politický projekt,” vysvetlil Hasanović. “V skutočnosti bol môj otec ten, kto vždy našiel spôsob, ako sa vyhnúť bojom a konfliktom, a to sa mi na ňom naozaj páčilo.”</span>\n<span class=\"para\">Počas bosnianskej vojny si Bekir tiež písal denník, do ktorého si zapisoval veci, ktoré sa neodvážil povedať pred kamerou. Hasanović prvýkrát objavil vojnové denníky svojho otca v roku 2011, ktoré obsahovali temné rodinné tajomstvo. Bekir mal aféru s inou ženou v Srebrenici, zatiaľ čo Fatima, jeho manželka, a ich dvaja synovia, hľadali útočisko pred vojnou v Tuzle.</span>\n<span class=\"para\">“V jednom momente môj otec chcel denníky spáliť a často sa s mojou matkou hádal kvôli tejto záležitosti s inou ženou, ktorú mal v Srebrenici,” vysvetlil Hasanović, ktorý momentálne žije v Ríme, Taliansko. “Moja matka mi povedala, že nenávidí denníky a požiadala ma, aby som ich vzal preč. Ale bol som zvedavý, tak som začal čítať. Pri tom som sa veľa dozvedel o bojoch, strachoch a utrpení, ktorými si môj otec prešiel.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović číta zo svojich otcoch denníkov niekoľkokrát počas dokumentu. “Štvrtok, 11. novembra 1993. Uplynuli viac ako dva mesiace, odkedy sme sa presťahovali do bytu v Srebrenici,” znie jeden zápis v denníku. “Situácia tu je horšia ako v dedine, kde sme boli predtým. Osamelosť ma devastuje. Zdá sa, že niet úniku z tohto pekla.”</span>\n<span class=\"para\">Filmové zábery, ktoré sprevádzajú tieto zápisy v denníku, sú menej osobné. Vidíme troch mužov a ich spolubojovníkov Bosniakov, ako sa pripravujú na vojnu. V jednej scéne je muž postrelený ostreľovačom. Počujeme tiež minúty podrobností o každodennom živote v Srebrenici, ako sú rady na vodu, rastúca cena cigariet a násilie. Ďalší zápis v denníku dokumentuje následky masakru, ktorého svedkom bol Bekir na miestnom futbalovom ihrisku. “Celkom 57 ľudí bolo zabitých a rovnaký počet zranených,” dozvedáme sa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Život medzi utrpením</strong></span>\n<span class=\"para\">Ale nie je to len o zúfalstve a smútení. Je tu veľa žartov a humoru, aby sa uvoľnili napätia vojny. V jednej dojímavej scéne sú dvaja Bekirovi priatelia natočení, ako tancujú na pop klasiku 90. rokov “Rhythm is a Dancer” od nemeckej Eurodance skupiny Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Chcel som ukázať obyčajný život, ktorý môj otec zachytil na filme v Srebrenici,” vysvetlil Hasanović. “Aj uprostred utrpenia, vojny a situácií, kde ľudia nemali dostatok jedla, si stále našli čas na smiech, úsmev a vtipy.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović povedal, že jeho dokument bol pokusom humanizovať a personalizovať život v Srebrenici: “Títo ľudia boli ľudské bytosti a chceli žiť. Väčšina režisérov, ktorí natočili filmy o Srebrenici, nie sú z Bosny a sústredia sa len na to, čo sa tam stalo v júli 1995.”</span>\n<span class=\"para\">Na Medzinárodnom trestnom tribunále pre bývalú Juhosláviu (ICTY) a Medzinárodnom reziduálnom mechanizme pre trestné tribunály (IRMCT) bolo 20 jednotlivcov súdených za zločiny spáchané v Srebrenici v júli 1995. Dôkazy predložené na týchto tribunáloch – a na súdoch Bosny a Hercegoviny a Srbska – odsúdili viac ako 50 ľudí na viac ako 700 rokov väzenia za tieto vojnové zločiny. Z 20 verdiktov ICTY týkajúcich sa Srebrenice sedem obsahuje verdikty za zločin genocídy.</span>\n<span class=\"para\"><em>Deníky môjho otca</em> sa nezameriava výlučne na tieto udalosti alebo na právne aspekty, ktoré nasledovali. Ale zaoberá sa nimi. Jedna znepokojujúca scéna, napríklad, ukazuje skutočné zábery z vražd. Bola natočená notoricky známou jednotkou Škorpiónov, srbskou paramilitárnou jednotkou aktívnou počas juhoslovanských vojen. Dňa 17. júla 1995 vykonala jednotka Škorpiónov rozsiahle pátranie po Bosniackych mužoch a chlapcoch, ktorí utekali zo Srebrenice. Medzi zabitými boli štyria Bosniaci v Baljkovici, dvaja pri meste Snagovo, 39 v Bišine a šesť pri meste Trnovo. V týchto záberoch (ktoré boli predložené ako dôkaz na ICTY) vidíme skupinu mladých bosniackych tínedžerov s viazanými zápästím a s páskami na očiach. Najprv srbskí militantní kričia urážky na svojich obetiach v arabčine. Potom ich začnú kopať na zemi. Jeden srbský militant si sťažuje, že mu dochádza batéria v kamere a chce ďalšiu, aby mohol pokračovať v natáčaní. Bosniackí tínedžeri sú potom vedení za roh a vzatí do dlhých tráv, kde ich srbskí militantní postrelia do chrbta zblízka.</span>\n<span class=\"para\">“Každý raz, keď sa na tú scénu pozerám, myslím na to, že jedna skupina považuje druhú skupinu za nič. Títo [srbskí militantní] boli hrdí na to, že natáčajú tieto scény popráv,” povedal Hasanović. “Cítil som, že je potrebné túto scénu zahrnúť do dokumentu, aby ľudia pochopili, čo sa stalo s ľuďmi, ktorí boli zajatí [v Srebrenici], väčšina bola zabitá a len niekoľko prežilo, vrátane môjho otca, ktorý prežil Smrteľný pochod.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Smrteľný pochod</strong></span>\n<span class=\"para\">Takzvaný Smrteľný pochod sa začal 11. júla 1995, keď bosnianska srbská armáda, vedená generálom Ratkom Mladićom, prevzala kontrolu nad Srebrenicou, aj keď ju Organizácia Spojených národov vyhlásila za bezpečnú oblasť pre civilistov. Tisíce Bosniakov sa uchýlili do základne OSN v Potočari, neďaleko Srebrenice. Medzi 10 000 a 15 000 bosniackych mužov, medzitým, ušlo do hôr, snažiac sa uniknúť zo Srebrenice. Obávali sa, že by boli zabití, ak by sa vrátili so svojimi rodinami do Potočari. Zamýšľaným cieľom týchto bosniackych mužov bolo voľné územie Tuzly, sto kilometrov ďaleko, ktoré ovládala armáda Bosny a Hercegoviny. Tento nebezpečný pochod sa stal známym ako Smrteľný pochod, pretože viac ako polovica bosniackych mužov, ktorí sa vydali pešo, neprežila. Tisíce boli zavraždené bosnianskymi srbskými silami.</span>\n<span class=\"para\">“Stále vidím určité scény z toho pochodu,” hovorí Bekir v jednom dojímavom rozhovore v <em>Deníkoch môjho otca</em>, kde prechádza cez tie isté lesy, kde sa skutočný pochod konal. “Krátko ste kráčali bez cieľa alebo bez toho, aby ste vedeli, kam ísť,” hovorí svojmu synovi, pozerajúc priamo do kamery. “Boli tam pasce a nástrahy všade. Krv. Mŕtve telá. Zranení. Vystrašené ľudia.”</span>\n<span class=\"para\">V Pobuđe, dedine 30 kilometrov na sever od Srebrenice, bol Bekir zasiahnutý toxickou bombou a vdýchol jedovaté chemikálie, ktoré nasledovali. Dňa 16. júla 1995 dorazil do dediny Nezuk, ďalej na severe. Dostať sa na toto územie znamenalo slobodu. Niektorí z jeho spolubojovníkov nemali také šťastie. Izet, jeden z amatérskeho filmového štábu, ktorý sa objavuje v mnohých záberoch dokumentu, sa vzdal bosnianskej srbské armáde. Jeho telo bolo nájdené niekoľko rokov neskôr. Dnes je pochovaný na pamätníku v Srebrenici.</span>\n<span class=\"para\">V júni 2020 zomrel Bekir Hasanović vo veku 58 rokov na infarkt. “Jeho smrť bola najväčšou bolesťou, akú som kedy cítil vo svojom živote,” povedal filmár Hasanović. “Môj otec bol prvý človek, ktorý ma naučil, ako držať kameru. Po vojne sa môj otec nikdy neusmieval a nikdy sa neusmieval do kamery. Mnohí ľudia, ktorí prežili genocídu v Srebrenici, zomreli na mŕtvicu a infarkty súvisiace so stresom, vrátane môjho otca.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Zmiznutia</strong></span>\n<span class=\"para\">V sčítaní obyvateľstva v roku 1991 mala obec Srebrenica populáciu približne 36 000 ľudí. Do roku 2013 sa táto populácia zmenšila o 63 percent na 13 409. Kedysi mesto s väčšinou Bosniakov, Srebrenica bola neskôr oficiálne začlenená do územia Republiky Srbskej, komplexnej politickej entity srbovskej väčšiny, s obmedzenou autonómiou, ktorá vznikla z americky sprostredkovaných Daytonských dohôd, ktoré ukončili bosniansku vojnu. Keďže Bosna a Hercegovina nemala sčítanie obyvateľstva viac ako desať rokov, presný počet obyvateľov žijúcich v Srebrenici dnes zostáva neznámy. Ale údaje zo sčítania obyvateľstva v roku 2013 naznačili, ako veľmi genocída ovplyvnila bosniacku populáciu tam. Podľa údajov zo sčítania obyvateľstva v roku 1991 žilo v širšej oblasti Srebrenice 27 572 Bosniakov. V roku 2013 sa táto etnická demografia zmenšila na iba 7 248.</span>\n<span class=\"para\">Dnes zostávajú mnohé pozostatky jednotlivcov zabitých počas bosnianskej vojny nezvestné, vrátane približne 800 obetí genocídy v Srebrenici. “Moja matka stále hľadá svojho otca a svojho brata, ktorí boli zabití v roku 1995,” vysvetlil Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">V záverečných scénach <em>Deníkov môjho otca,</em> sme svedkami, ako matka režiséra, Fatima, rúbe strom. Potom prechádza lúkou, zatiaľ čo v pozadí hrá euforická hudba. Na chvíľu sa zdá, že krajina Srebrenice a jej okolia vstupuje do transcendentna a mytológie.</span>\n<span class=\"para\">“Zachytiť prírodu Bosny bolo mojím úmyslom s touto scénou,” povedal Hasanović. “Pretože keď sa pozerám na všetky tieto krásne rieky a lesy tejto krajiny, vždy sa pýtam: ako je možné, že títo ľudia boli masakrovaní v tak krásnom prostredí?”</span>\n<span class=\"para\">“Väčšina ľudí, ktorí boli zabití v Srebrenici, nikdy nechcela robiť vojnu na prvom mieste,” uzavrel bosniansky režisér. “Naozaj im nezáležalo na tom, do ktorej časti krajiny patrili.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> je nezávislý novinár a kritik.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">De två åren som Bekir Hasanović tillbringade i Srebrenica, en liten bergsstad i östra Bosnien, är ämnet för en ny dokumentär regisserad av Ado Hasanović, <em>Min pappas dagböcker,</em> som visades på den 30:e Sarajevo Film Festival i mitten av augusti.</span>\n<span class=\"para\"> “Vi filmar [en film] här i Srebrenica under denna långa krigsperiod,” säger en ungdomligt utseende Bekir till oss i de inledande minuterna av dokumentären. “Det finns ingen ström här. Men vi lyckas på något sätt skapa en bild av oss och våra krigare.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Krigsdagböcker</strong></span>\n<span class=\"para\">I början av 1993 hade Srebrenica utsetts till en FN-säkerhetszon. Bekir, tillsammans med sina två bästa vänner, Izet och Nedzad, bildade en amatörfilmgrupp. De tre bosniakmännen, som kämpade i ett krig mot lokala bosniska serber, turades om att filma vardagslivet i Srebrenica. Ungefär hälften av dokumentären består av detta material. Den andra hälften visar Hasanović som intervjuar sina föräldrar i deras hem i Srebrenica mer än två decennier efter att kriget  tog slut.</span>\n<span class=\"para\">“Denna dokumentär är dock inte något slags politiskt projekt,” förklarade Hasanović. “Faktum är att min far var den som alltid hittade ett sätt att undvika att gå i strid och att undvika konflikt, och jag älskade verkligen det med honom.”</span>\n<span class=\"para\">Under det bosniska kriget höll Bekir också en dagbok, där han skrev ner saker som han inte vågade säga framför kameran. Hasanović upptäckte först sin fars krigsdagböcker 2011, som innehöll en mörk familjehemlighet. Bekir hade en affär med en annan kvinna i Srebrenica, medan Fatima, hans fru, och deras två barn, sökte skydd från kriget i Tuzla.</span>\n<span class=\"para\">“Vid ett tillfälle ville min far bränna dagböckerna, och han brukade bråka med min mor om denna fråga om den andra kvinnan som han hade i Srebrenica,” förklarade Hasanović, som för närvarande är baserad i Rom, Italien. “Min mor sa att hon hatade dagböckerna och bad mig att ta bort dem. Men jag var nyfiken, så jag började läsa dem. Genom att göra det lärde jag mig mycket om min fars kamp, rädslor och det lidande han gick igenom.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović läser flera gånger ur sin fars dagböcker under dokumentären. “Torsdag, den 11 november 1993. Mer än två månader har gått sedan vi flyttade in i en lägenhet i Srebrenica,” står det i en dagboksanteckning. “Situationen här är värre än i byn där vi stannade tidigare. Ensamheten förgör mig. Det verkar inte finnas någon väg ut ur detta helvete.”</span>\n<span class=\"para\">Filmmaterialet som åtföljer dessa dagboksanteckningar är mindre personligt. Vi ser de tre männen och deras bosniak-soldater träna för krig. I en scen blir en man skjuten av en prickskytt. Vi hör också minutdetaljer om vardagslivet i Srebrenica, såsom köerna för vatten, det stigande priset på cigaretter och våldet. En annan dagboksanteckning dokumenterar efterdyningarna av en massaker som Bekir bevittnade på en lokal fotbollsplan. “Totalt 57 personer dödades och samma antal skadades,” får vi veta.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Liv bland lidande</strong></span>\n<span class=\"para\">Men det är inte allt doom och gloom. Det finns mycket lättsamt skämtande och humor för att lindra krigets spänningar. I en gripande scen filmas två av Bekirs vänner som dansar till 90-tals popklassikern “Rhythm is a Dancer” av den tyska Eurodance-gruppen Snap!</span>\n<span class=\"para\">“Jag ville visa det vanliga livet som min far fångade på film i Srebrenica,” förklarade Hasanović. “Även mitt i lidande, krig och situationer där människor inte hade tillräckligt med mat att äta, fann de fortfarande tid att skratta, le och skoja.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović sa att hans dokumentär var ett försök att humanisera och personifiera livet i Srebrenica: “Dessa människor var människor och de ville leva. De flesta regissörer som har gjort filmer om Srebrenica är inte från Bosnien och de fokuserar bara på vad som hände där i juli 1995.”</span>\n<span class=\"para\">Vid den internationella brottmålsdomstolen för det forna Jugoslavien (ICTY) och den internationella residualmekanismen för brottmålsdomstolar (IRMCT) åtalades 20 individer för brott som begicks i Srebrenica i juli 1995. Bevisen som presenterades i dessa domstolar – och i domstolarna i Bosnien och Hercegovina och Serbien – har dömt mer än 50 personer till över 700 års fängelse för dessa krigsbrott. Av de 20 ICTY-domarna som rör Srebrenica inkluderar sju domar för brottet folkmord.</span>\n<span class=\"para\"><em>Min pappas dagböcker</em> fokuserar inte uteslutande på dessa händelser eller de juridiska aspekterna som följde. Men den tar upp dem. En störande scen, till exempel, visar faktiskt filmklipp av morden. Det filmades av den beryktade Skorpionen-enheten, en serbisk paramilitär enhet som var aktiv under de jugoslaviska krigen. Den 17 juli 1995 genomförde Skorpionen-enheten en omfattande sökning för att fånga bosniakmän och pojkar som flydde från Srebrenica. Bland de dödade fanns fyra bosniakmän i Baljkovica, två nära staden Snagovo, 39 i Bišina och sex nära staden Trnovo. I detta filmmaterial (som har presenterats som bevis vid ICTY) ser vi en grupp unga bosniaktonåringar med handlederna bundna av ligaturer och med ögonbindel. Först skriker de serbiska militärerna förolämpningar mot sina offer på arabiska. Sedan börjar de sparka dem på marken. En serbisk militär klagar över att batteriet i hans kamera håller på att ta slut och han vill ha ett annat för att säkerställa att han kan fortsätta filma. De bosniaktonåringarna marscheras sedan runt hörnet och tas in i högt gräs, där serbiska militärer skjuter dem i ryggen på nära håll.</span>\n<span class=\"para\">“Varje gång jag ser den scenen får det mig att tänka att en grupp betraktar en annan grupp som ingenting. Dessa [serbiska militärer] var stolta över att de filmade dessa avrättningsscener,” sa Hasanović. “Jag kände att det var nödvändigt att sätta in den scenen i dokumentären så att folk förstår vad som hände med de människor som fångades [i Srebrenica], de flesta dödades, och bara några få överlevde, inklusive min far, som överlevde Dödsmarschen.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dödsmarsch</strong></span>\n<span class=\"para\">Den så kallade Dödsmarschen började den 11 juli 1995 när den bosniska serbiska armén, ledd av general Ratko Mladić, tog kontroll över Srebrenica, även om Förenta nationerna hade utsett det till ett säkert område för civila. Tusentals bosniaker sökte skydd i en FN-bas i Potočari, nära Srebrenica. Mellan 10 000 och 15 000 bosniakmän flydde under tiden till bergen, i ett försök att undkomma Srebrenica. De fruktade att de skulle bli dödade om de gick med sina familjer tillbaka till Potočari. Den avsedda destinationen för dessa bosniakmän var det fria territoriet Tuzla, hundra kilometer bort, som armén i Bosnien och Hercegovina höll. Denna farliga vandring blev känd som Dödsmarschen eftersom mer än hälften av de bosniakmän som gav sig av till fots inte överlevde. Tusentals mördades av bosniska serbiska styrkor.</span>\n<span class=\"para\">“Jag kan fortfarande se vissa scener från den marschen,” säger Bekir till oss i en rörande intervju i <em>Min pappas dagböcker</em>, där han går genom samma skogar där den faktiska marschen ägde rum. “Du gick utan destination eller utan att veta vart du skulle,” säger han till sin son, och ser direkt in i kameran. “Det fanns bakhåll och fällor överallt. Blod. Döda kroppar. Skadade. Rädda människor.”</span>\n<span class=\"para\">I Pobuđe, en by 30 kilometer norr om Srebrenica, träffades Bekir av en giftig bomb och andades in de giftiga kemikalierna som följde. Den 16 juli 1995 kom han fram till byn Nezuk, längre norrut. Att nå det territoriet betydde frihet. Några av hans kamrater hade inte lika tur. Izet, en av amatörfilmarna som förekommer i mycket av dokumentärens material, överlämnade sig till den bosniska serbiska armén. Hans kropp hittades flera år senare. Idag är han begravd vid minnesmonumentet i Srebrenica.</span>\n<span class=\"para\">I juni 2020 dog Bekir Hasanović, 58 år gammal, av en hjärtattack. “Hans död var den största smärtan jag någonsin känt i mitt liv,” sa filmskaparen Hasanović. “Min far var den första personen som lärde mig hur man håller en kamera. Efter kriget skrattade min far aldrig och han log aldrig in i kameran. Många människor som överlevde folkmordet i Srebrenica dog av stroke och stressrelaterade hjärtattacker, inklusive min far.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Försvinnanden</strong></span>\n<span class=\"para\">I folkräkningen 1991 hade Srebrenica kommun en befolkning på ungefär 36 000 människor. År 2013 hade den befolkningen krympt med 63 procent, till 13 409. En gång en bosniakmajoritetsstad, blev Srebrenica senare officiellt inkorporerad i territoriet Republika Srpska, en komplex serbmajoritetspolitisk enhet, med begränsad autonomi, som utvecklades från de USA-mäklade Daytonavtalen som avslutade det bosniska kriget. Eftersom Bosnien och Hercegovina inte har haft någon folkräkning på mer än ett decennium, förblir det exakta antalet invånare som bor i Srebrenica idag okänt. Men siffrorna från folkräkningen 2013 gav en indikation på hur mycket folkmordet hade påverkat bosniakpopulationen där. Enligt folkräkningsdata från 1991 bodde 27 572 bosniaker i det större Srebrenicaområdet. År 2013 hade den etniska demografin krympt till endast 7 248.</span>\n<span class=\"para\">Idag förblir kvarlevorna av många av de individer som dödades i det bosniska kriget saknade, inklusive omkring 800 offer för folkmordet i Srebrenica. “Min mor söker fortfarande efter sin far och sin bror, som dödades 1995,” förklarade Hasanović.</span>\n<span class=\"para\">I de avslutande scenerna av <em>Min pappas dagböcker,</em> bevittnar vi regissörens mor, Fatima, som hugger ner ett träd. Hon går sedan genom en äng, medan euforisk musik spelas i bakgrunden. Det känns för ett ögonblick som om landskapet i Srebrenica, och dess omgivningar, går in i det transcendentala och mytiska.</span>\n<span class=\"para\">“Att fånga Bosniens natur var min avsikt med denna scen,” sa Hasanović. “För när jag ser på alla dessa vackra floder och skogar i detta land, frågar jag mig alltid: hur kunde det vara möjligt att dessa människor blev massakrerade i så vackra omgivningar?”</span>\n<span class=\"para\">“De flesta av de människor som dödades i Srebrenica ville aldrig göra krig från början,” avslutade den bosniska regissören. “De brydde sig faktiskt inte om vilken del av landet de tillhörde.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> är frilansjournalist och kritiker.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Bekir Hasanović'in doğu Bosna'daki küçük dağ kasabası Srebrenica'da geçirdiği o iki yıl, Ado Hasanović'in yönettiği yeni bir belgeselin konusudur, <em>Babamın Günlükleri,</em> bu belgesel, Ağustos ortasında 30. Sarajevo Film Festivali'nde gösterilmiştir.</span>\n<span class=\"para\"> “Burada Srebrenica'da bu uzun savaş döneminde [bir film] çekiyoruz,” belgeselin açılış dakikalarında genç görünen Bekir bize söylüyor. “Burada elektrik yok. Ama bir şekilde kendimizi ve savaşçılarımızı yansıtan bir görüntü yaratmayı başarıyoruz.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Savaş günlükleri</strong></span>\n<span class=\"para\">1993'ün başlarında Srebrenica, BM Güvenli Bölgesi olarak ilan edilmişti. Bekir, en iyi iki arkadaşı Izet ve Nedzad ile birlikte amatör bir film ekibi kurdu. Yerel Bosnalı Sırplarla savaşan bu üç Boşnak adam, Srebrenica'daki günlük yaşamın videolarını çekmek için sırayla kamerayı kullanıyordu. Belgeselin yaklaşık yarısı bu görüntülerden oluşuyor. Diğer yarısında ise Hasanović, savaşın üzerinden yirmi yıl geçtikten sonra Srebrenica'daki evlerinde ebeveynleriyle röportaj yapıyor.</span>\n<span class=\"para\">“Bu belgesel bir tür siyasi proje değil,” diye açıkladı Hasanović. “Aslında, babam her zaman savaşlara gitmekten ve çatışmalardan kaçmanın bir yolunu bulan kişiydi ve bu özelliğini gerçekten çok severdim.”</span>\n<span class=\"para\">Bosna Savaşı sırasında Bekir de bir günlük tutuyordu, kameranın önünde söylemeye cesaret edemediği şeyleri yazıyordu. Hasanović, 2011'de babasının savaş günlüklerini keşfetti ve bu günlüklerde karanlık bir aile sırrı vardı. Bekir, Srebrenica'da başka bir kadınla ilişki yaşamıştı, o sırada eşi Fatima ve iki çocuğu, savaşın etkilerinden Tuzla'da sığınak arıyordu.</span>\n<span class=\"para\">“Bir aşamada babam günlükleri yakmak istedi ve Srebrenica'daki diğer kadın meselesi yüzünden annemle bu konuda kavga ediyordu,” şu anda İtalya'nın Roma şehrinde yaşayan Hasanović açıkladı. “Annem bana günlükleri sevmediğini söyledi ve onları almamı istedi. Ama merak ettim, bu yüzden okumaya başladım. Bunu yaparak, babamın mücadeleleri, korkuları ve yaşadığı acılar hakkında çok şey öğrendim.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović, belgesel boyunca babasının günlüklerinden birkaç kez okuma yapıyor. “Perşembe, 11 Kasım 1993. Srebrenica'da bir daireye taşındığımızdan bu yana iki aydan fazla zaman geçti,” bir günlük kaydı okuyor. “Buradaki durum, daha önce kaldığımız köyden daha kötü. Yalnızlık beni mahvediyor. Bu cehennemden çıkış yolu yok gibi görünüyor.”</span>\n<span class=\"para\">Bu günlük kayıtlarına eşlik eden film görüntüleri daha az kişisel. Üç adamı ve diğer Boşnak askerleri savaş için eğitim alırken görüyoruz. Bir sahnede bir adam keskin nişancı tarafından vuruluyor. Ayrıca Srebrenica'daki günlük yaşam hakkında su kuyrukları, sigara fiyatlarının artışı ve şiddet gibi ayrıntıları duyuyoruz. Diğer bir günlük kaydı, Bekir'in yerel bir futbol sahasında tanık olduğu bir katliamın ardından yaşananları belgeliyor. “Toplamda 57 kişi öldürüldü ve aynı sayıda yaralı var,” öğreniyoruz.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Acı içinde yaşam</strong></span>\n<span class=\"para\">Ancak her şey karamsar değil. Savaşın gerginliğini hafifletmek için birçok neşeli şaka ve mizah var. Bir dokunaklı sahnede, Bekir'in iki arkadaşı, Alman Eurodance grubu Snap!'in 90'lar pop klasiği “Rhythm is a Dancer” eşliğinde dans ederken görüntüleniyor.</span>\n<span class=\"para\">“Babamın Srebrenica'da filme aldığı sıradan yaşamı göstermek istedim,” diye açıkladı Hasanović. “Acı, savaş ve insanların yeterince yiyecek bulamadığı durumlar içinde bile, hala gülmek, gülümsemek ve şaka yapmak için zaman buluyorlardı.”</span>\n<span class=\"para\">Hasanović, belgeselinin Srebrenica'daki yaşamı insancıllaştırma ve kişiselleştirme çabası olduğunu söyledi: “Bu insanlar insandı ve yaşamak istiyorlardı. Srebrenica hakkında film yapan çoğu yönetmen Bosnalı değil ve sadece Temmuz 1995'te orada olanlara odaklanıyorlar.”</span>\n<span class=\"para\">Eski Yugoslavya için Uluslararası Ceza Mahkemesi (ICTY) ve Uluslararası Ceza Mahkemeleri için Kalıntı Mekanizması (IRMCT) bünyesinde, Temmuz 1995'te Srebrenica'da işlenen suçlar nedeniyle 20 kişi yargılandı. Bu mahkemelerde sunulan deliller – ve Bosna-Hersek ile Sırbistan mahkemelerinde – bu savaş suçları nedeniyle 50'den fazla kişi 700 yılı aşkın hapis cezasına çarptırıldı. Srebrenica ile ilgili 20 ICTY kararı arasında yedisi soykırım suçuna dair hüküm içeriyor.</span>\n<span class=\"para\"><em>Babamın Günlükleri</em> bu olaylara veya sonrasındaki hukuksal süreçlere odaklanmıyor. Ancak bunları ele alıyor. Örneğin, bir rahatsız edici sahne, öldürme anlarının gerçek görüntülerini gösteriyor. Bu görüntüler, Yugoslav Savaşları sırasında aktif olan kötü şöhretli Akrepler birimi tarafından çekildi. 17 Temmuz 1995'te, Akrepler birimi, Srebrenica'dan kaçan Boşnak erkekleri ve çocukları yakalamak için geniş çaplı bir arama gerçekleştirdi. Öldürülenler arasında Baljkovica'da dört Boşnak erkek, Snagovo kasabasının yakınında iki, Bišina'da 39 ve Trnovo kasabasının yakınında altı kişi vardı. Bu görüntülerde (ICTY'de delil olarak sunulmuş) bilekleri bağlanmış ve gözleri bağlı bir grup genç Boşnak görüyoruz. Önce, Sırp militanlar, kurbanlarına Arapça hakaret ediyor. Sonra yere düşenleri tekmelemeye başlıyorlar. Bir Sırp militan, kameranın pillerinin bittiğinden şikayet ediyor ve çekim yapmaya devam edebilmek için başka bir pil istiyor. Boşnak gençler daha sonra köşeden döndürülüp uzun otların içine götürülüyor ve Sırp militanlar tarafından yakın mesafeden sırtlarından vuruluyorlar.</span>\n<span class=\"para\">“O sahneyi her izlediğimde, bir grubun diğerini hiç olarak gördüğünü düşünüyorum. Bu [Sırp militanlar] bu infaz sahnelerini çekmekten gurur duyuyorlardı,” dedi Hasanović. “O sahneyi belgeselde koymanın gerekli olduğunu düşündüm ki insanlar Srebrenica'da yakalanan insanlarla ne olduğunu anlasınlar, çoğu öldürüldü ve sadece birkaç kişi hayatta kaldı, bunlar arasında babam da var, o Ölüm Yürüyüşü'nden sağ kurtuldu.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ölüm Yürüyüşü</strong></span>\n<span class=\"para\">Sözde Ölüm Yürüyüşü, 11 Temmuz 1995'te Bosnalı Sırp ordusunun, General Ratko Mladić liderliğinde Srebrenica'yı kontrol altına almasıyla başladı, oysa Birleşmiş Milletler burayı sivil halk için güvenli bir bölge olarak belirlemişti. Binlerce Boşnak, Srebrenica'nın yakınındaki Potočari'deki bir BM üssüne sığındı. Bu arada, 10.000 ile 15.000 Boşnak erkek, Srebrenica'dan kaçmaya çalışarak dağlara doğru kaçtı. Aileleriyle birlikte Potočari'ye dönerlerse öldürüleceklerinden korkuyorlardı. Bu Boşnak erkeklerin hedefi, Bosna-Hersek ordusunun kontrolündeki, yüz kilometre uzaklıktaki Tuzla'nın özgür topraklarıydı. Bu tehlikeli yürüyüş, yaya olarak yola çıkan Boşnak erkeklerin yarısından fazlasının hayatta kalmadığı için Ölüm Yürüyüşü olarak bilindi. Binlercesi Bosnalı Sırp güçleri tarafından öldürüldü.</span>\n<span class=\"para\">“O yürüyüşün bazı sahnelerini hala görebiliyorum,” Bekir, <em>Babamın Günlükleri</em> belgeselinde, gerçek yürüyüşün gerçekleştiği aynı ormanlarda yürürken bize söylüyor. “Bir hedef olmadan ya da nereye gideceğini bilmeden yürüyordun,” diyor oğluna, doğrudan kameraya bakarak. “Her yerde pusu ve tuzaklar vardı. Kan. Ölü bedenler. Yaralılar. Korkmuş insanlar.”</span>\n<span class=\"para\">Pobuđe'de, Srebrenica'nın 30 kilometre kuzeyinde bir köyde, Bekir zehirli bir bombanın isabetine uğradı ve ardından gelen zehirli kimyasalları soludu. 16 Temmuz 1995'te, daha kuzeydeki Nezuk köyüne ulaştı. O bölgeye ulaşmak özgürlük demekti. Bazı arkadaşları o kadar şanslı değildi. Belgeselin görüntülerinde sıkça yer alan amatör film ekibinden Izet, Bosnalı Sırp ordusuna teslim oldu. Cesedi birkaç yıl sonra bulundu. Bugün Srebrenica anıtında gömülü.</span>\n<span class=\"para\">Haziran 2020'de, Bekir Hasanović, 58 yaşında kalp krizi nedeniyle hayatını kaybetti. “Onun ölümü, hayatımda hissettiğim en büyük acıydı,” dedi yönetmen Hasanović. “Babam, bana kamerayı nasıl tutacağımı öğreten ilk kişiydi. Savaş sonrası babam asla gülmedi ve kameraya asla gülümsemedi. Srebrenica'daki soykırımdan sağ kurtulan birçok insan, babam da dahil olmak üzere inme ve stresle ilgili kalp krizlerinden öldü.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kayıplar</strong></span>\n<span class=\"para\">1991 nüfus sayımında Srebrenica belediyesinin nüfusu yaklaşık 36.000 kişiydi. 2013'te bu nüfus %63 oranında azalarak 13.409'a düştü. Bir zamanlar Boşnakların çoğunlukta olduğu bir kasaba olan Srebrenica, daha sonra resmi olarak sınırlı özerkliğe sahip karmaşık bir Sırp çoğunluklu siyasi varlık olan Republika Srpska'nın topraklarına dahil edildi; bu, Bosna Savaşı'nı sona erdiren ABD aracılığıyla sağlanan Dayton Anlaşmaları'ndan evrimleşti. Bosna-Hersek, on yılı aşkın bir süredir nüfus sayımı yapmadığı için, bugün Srebrenica'da yaşayanların tam sayısı bilinmemektedir. Ancak 2013 nüfus sayımı verileri, soykırımın oradaki Boşnak nüfusunu ne kadar etkilediğine dair bir gösterge sunuyordu. 1991 nüfus sayımı verilerine göre, Srebrenica çevresinde 27.572 Boşnak yaşıyordu. 2013'te bu etnik demografik sadece 7.248'e düştü.</span>\n<span class=\"para\">Bugün, Bosna Savaşı'nda öldürülen birçok kişinin kalıntıları kayıptır, bunlar arasında Srebrenica soykırımının yaklaşık 800 kurbanı bulunmaktadır. “Annem, 1995'te öldürülen babası ve kardeşini hâlâ arıyor,” diye açıkladı Hasanović.</span>\n<span class=\"para\"><em>Babamın Günlükleri</em>'nin kapanış sahnelerinde, yönetmenin annesi Fatima'nın bir ağacı keserken tanık oluyoruz. Ardından, arka planda coşkulu müzik çalarken bir çayırdan geçiyor. Bir an için Srebrenica'nın manzarasının ve çevresinin, aşkın ve efsanevi olanın içine girdiği hissine kapılıyoruz.</span>\n<span class=\"para\">“Bu sahneyle Bosna'nın doğasını yakalamak istedim,” dedi Hasanović. “Çünkü bu ülkenin tüm bu güzel nehirlerine ve ormanlarına baktığımda, her zaman kendime soruyorum: bu insanların böyle güzel bir ortamda nasıl katledildiği mümkün olabilir?”</span>\n<span class=\"para\">“Srebrenica'da öldürülen insanların çoğu, aslında savaş yapmak istemiyordu,” Bosnalı yönetmen sonuçlandırdı. “Gerçekten hangi toprak parçasına ait olduklarını umursamıyorlardı.”</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>JP O’ Malley</strong> serbest gazeteci ve eleştirmen.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
    key:"pubDate": string:"2024-11-21T12:06:28",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38092",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:14:06.509",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgatx5r3qrnfiqqebk3sioa",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"hasanovic"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-300x169.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-1024x576.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-768x432.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-1536x864.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-600x338.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/hasanovic-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Novi dokumentarac prikazuje sjećanja na Srebrenicu",
                key:"uid": string:"1305f7d6-2ce6-4f27-b806-3e029c357533",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Te dvije godine koje je Bekir Hasanović proveo u Srebrenici, malom planinskom gradu u istočnoj Bosni, tema su novog dokumentarca u režiji Ade Hasanovića, <em>Očevi dnevnici,</em> koji je prikazan na 30. Sarajevo Film Festivalu sredinom kolovoza.</p>\n<p> “Snimamo [film] ovdje u Srebrenici tijekom ovog dugog razdoblja rata,” kaže nam mladenački izgledajući Bekir u uvodnim minutama dokumentarca. “Ovdje nema struje. Ali nekako uspijevamo stvoriti sliku o nama i našim ratnicima.”</p>\n<p><strong>Ratni dnevnici</strong></p>\n<p>Početkom 1993. Srebrenica je proglašena UN-ovom sigurnom zonom. Bekir, zajedno sa svoja dva najbolja prijatelja, Izeta i Nedžada, formirao je amatersku filmsku ekipu. Trojica Bošnjaka, koji su se borili u ratu protiv lokalnih bosanskih Srba, naizmjenično su snimali videozapise svakodnevnog života u Srebrenici. Otprilike polovica dokumentarca sastoji se od ovog materijala. Druga polovica prikazuje Hasanovića kako intervjuira svoje roditelje u njihovom domu u Srebrenici više od dva desetljeća nakon završetka rata.</p>\n<p>“Ovaj dokumentarac nije neka vrsta političkog projekta,” objasnio je Hasanović. “U stvari, moj otac je bio čovjek koji je uvijek nalazio način da izbjegne odlazak u bitke i da izbjegne sukobe, i to mi se stvarno sviđalo kod njega.”</p>\n<p>Tijekom bosanskog rata Bekir je također vodio dnevnik, bilježeći stvari koje nije smio reći pred kamerom. Hasanović je prvi put otkrio ratne dnevnike svog oca 2011. godine, koji su sadržavali mračnu obiteljsku tajnu. Bekir je imao aferu s drugom ženom u Srebrenici, dok je Fatima, njegova supruga, i njihovo dvoje djece, tražila utočište od rata u Tuzli.</p>\n<p>“U jednom trenutku moj otac je htio spaliti dnevnike, i često se svađao s mojom majkom oko te druge žene koju je imao u Srebrenici,” objasnio je Hasanović, koji trenutno živi u Rimu, Italija. “Moja majka mi je rekla da mrzi dnevnike i zamolila me da ih odnesem. Ali bio sam znatiželjan, pa sam počeo čitati. U tome sam saznao mnogo o očevim borbama, strahovima i patnjama kroz koje je prolazio.”</p>\n<p>Hasanović nekoliko puta čita iz očevih dnevnika tijekom dokumentarca. “Četvrtak, 11. studenog 1993. Prošlo je više od dva mjeseca otkako smo se uselili u stan u Srebrenici,” piše jedan unosa u dnevniku. “Situacija ovdje je gora nego u selu gdje smo boravili prije. Usamljenost me razara. Čini se da nema izlaza iz ovog pakla.”</p>\n<p>Filmski materijal koji prati ove unose u dnevniku manje je osoban. Vidimo trojicu muškaraca i njihove sugrađane Bošnjake kako se obučavaju za rat. U jednoj sceni muškarac biva pogođen od snajpera. Također čujemo sitne detalje o svakodnevnom životu u Srebrenici, poput redova za vodu, rastuće cijene cigareta i nasilja. Drugi unos u dnevniku dokumentira posljedice masakra koji je Bekir svjedočio na lokalnom nogometnom terenu. “Ukupno 57 ljudi je ubijeno, a isti broj je ranjen,” saznajemo.</p>\n<p><strong>Život među patnjom</strong></p>\n<p>Ali nije sve mračno i sumorno. Ima mnogo duhovitih šala i humora kako bi se olakšale ratne tenzije. U jednoj dirljivoj sceni, dvojica Bekirovih prijatelja snimljeni su kako plešu uz pop klasik 90-ih “Rhythm is a Dancer” njemačke Eurodance grupe Snap!</p>\n<p>“Htio sam prikazati običan život koji je moj otac snimio na filmu u Srebrenici,” objasnio je Hasanović. “Čak i usred patnje, rata i situacija u kojima ljudi nisu imali dovoljno hrane za jesti, još su uvijek nalazili vremena za smijeh, osmijeh i šale.”</p>\n<p>Hasanović je rekao da je njegov dokumentarac pokušaj humanizacije i personalizacije života u Srebrenici: “Ovi ljudi su bili ljudska bića i željeli su živjeti. Većina redatelja koji su snimili filmove o Srebrenici nisu iz Bosne i fokusiraju se samo na ono što se dogodilo tamo u srpnju 1995.”</p>\n<p>Na Međunarodnom kaznenom tribunalu za bivšu Jugoslaviju (ICTY) i Međunarodnom rezidualnom mehanizmu za kaznene tribunale (IRMCT), 20 pojedinaca je suđeno za zločine počinjene u Srebrenici u srpnju 1995. Dokazi predstavljeni na ovim tribunalima – i na sudovima Bosne i Hercegovine i Srbije – osudili su više od 50 ljudi na više od 700 godina zatvora za ove ratne zločine. Od 20 ICTY presuda koje se odnose na Srebrenicu, sedam uključuje presude za zločin genocida.</p>\n<p><em>Očevi dnevnici</em> nisu isključivo fokusirani na ove događaje ili pravne aspekte koji su uslijedili. Ali se njima bave. Jedna uznemirujuća scena, na primjer, prikazuje stvarne snimke ubijanja. Snimila ih je zloglasna jedinica Škorpioni, srpska paravojna jedinica aktivna tijekom Jugoslavenskih ratova. 17. srpnja 1995. godine, jedinica Škorpioni provela je opsežnu potragu za hvatanje Bošnjaka i dječaka koji su bježali iz Srebrenice. Među ubijenima su bila četiri Bošnjaka u Baljkovici, dvojica blizu grada Snagovo, 39 u Bišini, i šest blizu grada Trnovo. U ovom materijalu (koji je predstavljen kao dokaz na ICTY-u) vidimo grupu mladih bošnjačkih tinejdžera s vezanim zapešćima i povezanim očima. Prvo, srpski militanti viču uvrede na svoje žrtve na arapskom. Zatim počinju udarati po njima dok leže na tlu. Jedan srpski militant se žali da mu se baterija na kameri prazni i želi drugu kako bi mogao nastaviti snimati. Bošnjački tinejdžeri tada su odvedeni iza ugla i odvedeni u visoku travu, gdje ih srpski militanti pucaju u leđa iz blizine.</p>\n<p>“Svaki put kada gledam tu scenu, pomislim da jedna grupa smatra drugu grupu ničim. Ovi [srpski militanti] bili su ponosni na to što snimaju te scene pogubljenja,” rekao je Hasanović. “Osjetio sam da je potrebno staviti tu scenu u dokumentarac kako bi ljudi razumjeli što se dogodilo s ljudima koji su uhvaćeni [u Srebrenici], većina je ubijena, a samo su neki preživjeli, uključujući mog oca, koji je preživio Smrtnu Marš.”</p>\n<p><strong>Smrtni marš</strong></p>\n<p>Takozvani Smrtni marš započeo je 11. srpnja 1995. kada je vojska bosanskih Srba, predvođena generalom Ratkom Mladićem, preuzela kontrolu nad Srebrenicom, iako su Ujedinjeni narodi proglasili to sigurnim područjem za civile. Tisuće Bošnjaka potražile su utočište u UN-ovoj bazi u Potočarima, blizu Srebrenice. Između 10.000 i 15.000 Bošnjačkih muškaraca, međutim, pobjeglo je u planine, pokušavajući pobjeći iz Srebrenice. Bojali su se da će biti ubijeni ako se vrate sa svojim obiteljima u Potočare. Namjeravana destinacija ovih Bošnjačkih muškaraca bila je slobodni teritorij Tuzle, stotinu kilometara dalje, koji je držala vojska Bosne i Hercegovine. Ova opasna šetnja postala je poznata kao Smrtni marš jer više od polovice Bošnjačkih muškaraca koji su krenuli pješice nije preživjelo. Tisuće su ubijene od strane vojske bosanskih Srba.</p>\n<p>“Još uvijek mogu vidjeti određene scene tog marša,” kaže nam Bekir u jednom dirljivom intervjuu u <em>Očevim dnevnicima</em>, gdje hoda kroz iste šume gdje se stvarni marš odvijao. “Hodali ste bez odredišta ili bez znanja kamo ići,” kaže svom sinu, gledajući izravno u kameru. “Bilo je zasjeda i zamki posvuda. Krv. Mrtva tijela. Ranjeni. Uplašeni ljudi.”</p>\n<p>U Pobuđu, selu 30 kilometara sjeverno od Srebrenice, Bekir je pogođen toksičnom bombom i udisao otrovne kemikalije koje su uslijedile. 16. srpnja 1995. stigao je u selo Nezuk, dalje na sjever. Stizanje na to područje značilo je slobodu. Neki od njegovih suboraca nisu imali tu sreću. Izet, jedan od amaterske filmske ekipe koji se pojavljuje u većini snimaka dokumentarca, predao se vojsci bosanskih Srba. Njegovo tijelo pronađeno je nekoliko godina kasnije. Danas je pokopan na memorijalnom mjestu u Srebrenici.</p>\n<p>U lipnju 2020. Bekir Hasanović je preminuo u 58. godini od srčanog udara. “Njegova smrt bila je najveća bol koju sam ikada osjetio u svom životu,” rekao je redatelj Hasanović. “Moj otac bio je prva osoba koja me naučila kako držati kameru. Nakon rata moj otac nikada se nije smijao i nikada nije se osmjehivao u kameru. Mnogi ljudi koji su preživjeli genocid u Srebrenici umrli su od moždanih udara i srčanih udara povezanih sa stresom, uključujući mog oca.”</p>\n<p><strong>Nestanci</strong></p>\n<p>Na popisu stanovništva 1991. godine općina Srebrenica imala je populaciju od otprilike 36.000 ljudi. Do 2013. ta je populacija smanjena za 63 posto, na 13.409. Nekada grad s većinom Bošnjaka, Srebrenica je kasnije službeno uključena u teritorij Republike Srpske, složene političke jedinice s većinom Srba, s ograničenom autonomijom, koja je proizašla iz Daytonskog sporazuma posredovanog od strane SAD-a, koji je okončao bosanski rat. Budući da Bosna i Hercegovina nije imala popis više od deset godina, točan broj stanovnika koji danas žive u Srebrenici ostaje nepoznat. No, podaci iz popisa 2013. godine dali su naznaku koliko je genocid utjecao na bošnjačku populaciju tamo. Prema podacima iz popisa 1991. godine, 27.572 Bošnjaka živjelo je u širem području Srebrenice. U 2013. ta etnička demografija smanjila se na samo 7.248.</p>\n<p>Danas, ostaci mnogih pojedinaca ubijenih u bosanskom ratu ostaju nestali, uključujući oko 800 žrtava genocida u Srebrenici. “Moja majka još uvijek traži svog oca i brata, koji su ubijeni 1995. godine,” objasnio je Hasanović.</p>\n<p>U završnim scenama <em>Očevih dnevnika,</em> svjedočimo kako redateljeva majka, Fatima, siječe drvo. Zatim hoda kroz livadu, dok euforična glazba svira u pozadini. Čini se kao da krajolik Srebrenice, i njezine okolice, ulazi u transcendentno i mitsko.</p>\n<p>“Zabilježiti prirodu Bosne bila je moja namjera s ovom scenom,” rekao je Hasanović. “Jer kada gledam sve ove prekrasne rijeke i šume ove zemlje, uvijek se pitam: kako je moguće da su ti ljudi masakrirani u tako prekrasnom okruženju?”</p>\n<p>“Većina ljudi koji su ubijeni u Srebrenici nikada nije željela ratovati u prvom redu,” zaključio je bosanski redatelj. “Nisu zapravo brinuli kojoj dijelu zemlje pripadaju.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> je slobodni novinar i kritičar.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.567",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Novi dokumentarac redatelja Ade Hasanovića pod nazivom Dnevnici mog oca donosi novu perspektivu na Bosanski rat i masakr u Srebrenici. Film uključuje originalne snimke snimljene tijekom rata, kao i recitiranje odlomaka iz dnevnika Hasanovićevog oca. Donosi novo svjetlo na iznimno teške trenutke s kojima su se suočavali oni koji su pokušavali preživjeti brutalnost rata.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović se ne sjeća svakog detalja Bosanskog rata (1992-95). No, određene uspomene ne može zaboraviti. Gledajući kako njegova obiteljska kuća gori. Odlazeći iz Srebrenice. Bilo je to 1993. Imao je sedam godina. Na UN-ovom kamionu s hranom, s majkom, bratom i sestrom, Hasanović je putovao 100 kilometara sjeverno, do grada Tuzle. “Rat u Bosni bio je zaista strašan,” objasnio je 38-godišnji bosanski filmaš iz središnjeg Sarajeva. “Jednom kada smo pobjegli, postali smo izbjeglice. No, moj otac je ostao u Srebrenici do [srpnja] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.568",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nový dokumentárny film zachytáva spomienky na Srebrenicu",
                key:"uid": string:"1e304903-0188-42f2-90aa-ac5cacb78a23",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tie dva roky, ktoré Bekir Hasanović strávil v Srebrenici, malom horskom meste východného Bosny, sú predmetom nového dokumentu, ktorý režíroval Ado Hasanović, <em>Deníky môjho otca,</em> ktorý bol premietaný na 30. Medzinárodnom filmovom festivale v Sarajeve v polovici augusta.</p>\n<p> “Natáčame [film] tu v Srebrenici počas tohto dlhého obdobia vojny,” hovorí nám mladistvo vyzerajúci Bekir v úvodných minútach dokumentu. “Tu nie je elektrina. Ale nejako sa nám darí vytvárať obraz nás a našich bojovníkov.”</p>\n<p><strong>Vojnové denníky</strong></p>\n<p>Na začiatku roku 1993 bola Srebrenica vyhlásená za bezpečnú zónu OSN. Bekir spolu so svojimi dvoma najlepšími priateľmi, Izetom a Nedžadom, vytvorili amatérsky filmový štáb. Títo traja Bosniaci, ktorí bojovali vo vojne s miestnymi bosnianskymi Srbmi, sa striedali v natáčaní videí každodenného života v Srebrenici. Približne polovica dokumentu pozostáva z týchto záberov. Druhá polovica zachytáva Hasanovića, ako sa rozpráva so svojimi rodičmi v ich dome v Srebrenici viac ako dve desaťročia po skončení vojny .</p>\n<p>“Tento dokument nie je nejaký politický projekt,” vysvetlil Hasanović. “V skutočnosti bol môj otec ten, kto vždy našiel spôsob, ako sa vyhnúť bojom a konfliktom, a to sa mi na ňom naozaj páčilo.”</p>\n<p>Počas bosnianskej vojny si Bekir tiež písal denník, do ktorého si zapisoval veci, ktoré sa neodvážil povedať pred kamerou. Hasanović prvýkrát objavil vojnové denníky svojho otca v roku 2011, ktoré obsahovali temné rodinné tajomstvo. Bekir mal aféru s inou ženou v Srebrenici, zatiaľ čo Fatima, jeho manželka, a ich dvaja synovia, hľadali útočisko pred vojnou v Tuzle.</p>\n<p>“V jednom momente môj otec chcel denníky spáliť a často sa s mojou matkou hádal kvôli tejto záležitosti s inou ženou, ktorú mal v Srebrenici,” vysvetlil Hasanović, ktorý momentálne žije v Ríme, Taliansko. “Moja matka mi povedala, že nenávidí denníky a požiadala ma, aby som ich vzal preč. Ale bol som zvedavý, tak som začal čítať. Pri tom som sa veľa dozvedel o bojoch, strachoch a utrpení, ktorými si môj otec prešiel.”</p>\n<p>Hasanović číta zo svojich otcoch denníkov niekoľkokrát počas dokumentu. “Štvrtok, 11. novembra 1993. Uplynuli viac ako dva mesiace, odkedy sme sa presťahovali do bytu v Srebrenici,” znie jeden zápis v denníku. “Situácia tu je horšia ako v dedine, kde sme boli predtým. Osamelosť ma devastuje. Zdá sa, že niet úniku z tohto pekla.”</p>\n<p>Filmové zábery, ktoré sprevádzajú tieto zápisy v denníku, sú menej osobné. Vidíme troch mužov a ich spolubojovníkov Bosniakov, ako sa pripravujú na vojnu. V jednej scéne je muž postrelený ostreľovačom. Počujeme tiež minúty podrobností o každodennom živote v Srebrenici, ako sú rady na vodu, rastúca cena cigariet a násilie. Ďalší zápis v denníku dokumentuje následky masakru, ktorého svedkom bol Bekir na miestnom futbalovom ihrisku. “Celkom 57 ľudí bolo zabitých a rovnaký počet zranených,” dozvedáme sa.</p>\n<p><strong>Život medzi utrpením</strong></p>\n<p>Ale nie je to len o zúfalstve a smútení. Je tu veľa žartov a humoru, aby sa uvoľnili napätia vojny. V jednej dojímavej scéne sú dvaja Bekirovi priatelia natočení, ako tancujú na pop klasiku 90. rokov “Rhythm is a Dancer” od nemeckej Eurodance skupiny Snap!</p>\n<p>“Chcel som ukázať obyčajný život, ktorý môj otec zachytil na filme v Srebrenici,” vysvetlil Hasanović. “Aj uprostred utrpenia, vojny a situácií, kde ľudia nemali dostatok jedla, si stále našli čas na smiech, úsmev a vtipy.”</p>\n<p>Hasanović povedal, že jeho dokument bol pokusom humanizovať a personalizovať život v Srebrenici: “Títo ľudia boli ľudské bytosti a chceli žiť. Väčšina režisérov, ktorí natočili filmy o Srebrenici, nie sú z Bosny a sústredia sa len na to, čo sa tam stalo v júli 1995.”</p>\n<p>Na Medzinárodnom trestnom tribunále pre bývalú Juhosláviu (ICTY) a Medzinárodnom reziduálnom mechanizme pre trestné tribunály (IRMCT) bolo 20 jednotlivcov súdených za zločiny spáchané v Srebrenici v júli 1995. Dôkazy predložené na týchto tribunáloch – a na súdoch Bosny a Hercegoviny a Srbska – odsúdili viac ako 50 ľudí na viac ako 700 rokov väzenia za tieto vojnové zločiny. Z 20 verdiktov ICTY týkajúcich sa Srebrenice sedem obsahuje verdikty za zločin genocídy.</p>\n<p><em>Deníky môjho otca</em> sa nezameriava výlučne na tieto udalosti alebo na právne aspekty, ktoré nasledovali. Ale zaoberá sa nimi. Jedna znepokojujúca scéna, napríklad, ukazuje skutočné zábery z vražd. Bola natočená notoricky známou jednotkou Škorpiónov, srbskou paramilitárnou jednotkou aktívnou počas juhoslovanských vojen. Dňa 17. júla 1995 vykonala jednotka Škorpiónov rozsiahle pátranie po Bosniackych mužoch a chlapcoch, ktorí utekali zo Srebrenice. Medzi zabitými boli štyria Bosniaci v Baljkovici, dvaja pri meste Snagovo, 39 v Bišine a šesť pri meste Trnovo. V týchto záberoch (ktoré boli predložené ako dôkaz na ICTY) vidíme skupinu mladých bosniackych tínedžerov s viazanými zápästím a s páskami na očiach. Najprv srbskí militantní kričia urážky na svojich obetiach v arabčine. Potom ich začnú kopať na zemi. Jeden srbský militant si sťažuje, že mu dochádza batéria v kamere a chce ďalšiu, aby mohol pokračovať v natáčaní. Bosniackí tínedžeri sú potom vedení za roh a vzatí do dlhých tráv, kde ich srbskí militantní postrelia do chrbta zblízka.</p>\n<p>“Každý raz, keď sa na tú scénu pozerám, myslím na to, že jedna skupina považuje druhú skupinu za nič. Títo [srbskí militantní] boli hrdí na to, že natáčajú tieto scény popráv,” povedal Hasanović. “Cítil som, že je potrebné túto scénu zahrnúť do dokumentu, aby ľudia pochopili, čo sa stalo s ľuďmi, ktorí boli zajatí [v Srebrenici], väčšina bola zabitá a len niekoľko prežilo, vrátane môjho otca, ktorý prežil Smrteľný pochod.”</p>\n<p><strong>Smrteľný pochod</strong></p>\n<p>Takzvaný Smrteľný pochod sa začal 11. júla 1995, keď bosnianska srbská armáda, vedená generálom Ratkom Mladićom, prevzala kontrolu nad Srebrenicou, aj keď ju Organizácia Spojených národov vyhlásila za bezpečnú oblasť pre civilistov. Tisíce Bosniakov sa uchýlili do základne OSN v Potočari, neďaleko Srebrenice. Medzi 10 000 a 15 000 bosniackych mužov, medzitým, ušlo do hôr, snažiac sa uniknúť zo Srebrenice. Obávali sa, že by boli zabití, ak by sa vrátili so svojimi rodinami do Potočari. Zamýšľaným cieľom týchto bosniackych mužov bolo voľné územie Tuzly, sto kilometrov ďaleko, ktoré ovládala armáda Bosny a Hercegoviny. Tento nebezpečný pochod sa stal známym ako Smrteľný pochod, pretože viac ako polovica bosniackych mužov, ktorí sa vydali pešo, neprežila. Tisíce boli zavraždené bosnianskymi srbskými silami.</p>\n<p>“Stále vidím určité scény z toho pochodu,” hovorí Bekir v jednom dojímavom rozhovore v <em>Deníkoch môjho otca</em>, kde prechádza cez tie isté lesy, kde sa skutočný pochod konal. “Krátko ste kráčali bez cieľa alebo bez toho, aby ste vedeli, kam ísť,” hovorí svojmu synovi, pozerajúc priamo do kamery. “Boli tam pasce a nástrahy všade. Krv. Mŕtve telá. Zranení. Vystrašené ľudia.”</p>\n<p>V Pobuđe, dedine 30 kilometrov na sever od Srebrenice, bol Bekir zasiahnutý toxickou bombou a vdýchol jedovaté chemikálie, ktoré nasledovali. Dňa 16. júla 1995 dorazil do dediny Nezuk, ďalej na severe. Dostať sa na toto územie znamenalo slobodu. Niektorí z jeho spolubojovníkov nemali také šťastie. Izet, jeden z amatérskeho filmového štábu, ktorý sa objavuje v mnohých záberoch dokumentu, sa vzdal bosnianskej srbské armáde. Jeho telo bolo nájdené niekoľko rokov neskôr. Dnes je pochovaný na pamätníku v Srebrenici.</p>\n<p>V júni 2020 zomrel Bekir Hasanović vo veku 58 rokov na infarkt. “Jeho smrť bola najväčšou bolesťou, akú som kedy cítil vo svojom živote,” povedal filmár Hasanović. “Môj otec bol prvý človek, ktorý ma naučil, ako držať kameru. Po vojne sa môj otec nikdy neusmieval a nikdy sa neusmieval do kamery. Mnohí ľudia, ktorí prežili genocídu v Srebrenici, zomreli na mŕtvicu a infarkty súvisiace so stresom, vrátane môjho otca.”</p>\n<p><strong>Zmiznutia</strong></p>\n<p>V sčítaní obyvateľstva v roku 1991 mala obec Srebrenica populáciu približne 36 000 ľudí. Do roku 2013 sa táto populácia zmenšila o 63 percent na 13 409. Kedysi mesto s väčšinou Bosniakov, Srebrenica bola neskôr oficiálne začlenená do územia Republiky Srbskej, komplexnej politickej entity srbovskej väčšiny, s obmedzenou autonómiou, ktorá vznikla z americky sprostredkovaných Daytonských dohôd, ktoré ukončili bosniansku vojnu. Keďže Bosna a Hercegovina nemala sčítanie obyvateľstva viac ako desať rokov, presný počet obyvateľov žijúcich v Srebrenici dnes zostáva neznámy. Ale údaje zo sčítania obyvateľstva v roku 2013 naznačili, ako veľmi genocída ovplyvnila bosniacku populáciu tam. Podľa údajov zo sčítania obyvateľstva v roku 1991 žilo v širšej oblasti Srebrenice 27 572 Bosniakov. V roku 2013 sa táto etnická demografia zmenšila na iba 7 248.</p>\n<p>Dnes zostávajú mnohé pozostatky jednotlivcov zabitých počas bosnianskej vojny nezvestné, vrátane približne 800 obetí genocídy v Srebrenici. “Moja matka stále hľadá svojho otca a svojho brata, ktorí boli zabití v roku 1995,” vysvetlil Hasanović.</p>\n<p>V záverečných scénach <em>Deníkov môjho otca,</em> sme svedkami, ako matka režiséra, Fatima, rúbe strom. Potom prechádza lúkou, zatiaľ čo v pozadí hrá euforická hudba. Na chvíľu sa zdá, že krajina Srebrenice a jej okolia vstupuje do transcendentna a mytológie.</p>\n<p>“Zachytiť prírodu Bosny bolo mojím úmyslom s touto scénou,” povedal Hasanović. “Pretože keď sa pozerám na všetky tieto krásne rieky a lesy tejto krajiny, vždy sa pýtam: ako je možné, že títo ľudia boli masakrovaní v tak krásnom prostredí?”</p>\n<p>“Väčšina ľudí, ktorí boli zabití v Srebrenici, nikdy nechcela robiť vojnu na prvom mieste,” uzavrel bosniansky režisér. “Naozaj im nezáležalo na tom, do ktorej časti krajiny patrili.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> je nezávislý novinár a kritik.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:47.968",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Nový dokumentárny film režiséra Ado Hasanovića s názvom Denníky môjho otca prináša nový pohľad na bosniansku vojnu a masaker v Srebrenici. Film obsahuje originálne zábery zachytené počas vojny, ako aj recitovanie pasáží z denníka Hasanovićovho otca. Osvetľuje mimoriadne ťažké časy, ktorým čelili tí, ktorí sa snažili prežiť brutalitu vojny.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović si nepamätá každý detail bosnianskej vojny (1992-95). Ale určité spomienky nemôže zabudnúť. Sledovanie, ako horí jeho rodný dom. Odchod zo Srebrenice. Bolo to v roku 1993. Mal sedem rokov. Na nákladnom aute OSN s matkou, bratom a sestrou Hasanović cestoval 100 kilometrov na sever, do mesta Tuzla. “Vojna v Bosne bola naozaj hrozná,” vysvetlil 38-ročný bosniansky filmár z centra Sarajeva. “Keď sme unikli, stali sme sa utečencami. Ale môj otec zostal v Srebrenici až do [júla] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:47.969",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Novo documentário apresenta memórias de Srebrenica",
                key:"uid": string:"226d46f3-ec54-44f7-a158-02704a4d123b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Os dois anos que Bekir Hasanović passou em Srebrenica, uma pequena cidade montanhosa no leste da Bósnia, são o tema de um novo documentário dirigido por Ado Hasanović, <em>Diários do Meu Pai,</em> que foi exibido no 30º Festival de Cinema de Sarajevo em meados de agosto.</p>\n<p> “Estamos filmando [um filme] aqui em Srebrenica durante este longo período de guerra,” um Bekir com aparência jovem nos diz nos minutos iniciais do documentário. “Não há energia aqui. Mas estamos de alguma forma conseguindo criar uma imagem de nós e de nossos guerreiros.”</p>\n<p><strong>Diários de guerra</strong></p>\n<p>No início de 1993, Srebrenica foi declarada uma Zona Segura da ONU. Bekir, junto com seus dois melhores amigos, Izet e Nedzad, formaram uma equipe de filmagem amadora. Os três homens bósnios, que estavam lutando uma guerra contra os sérvios bósnios locais, revezavam-se filmando vídeos da vida cotidiana em Srebrenica. Aproximadamente metade do documentário consiste nessas filmagens. A outra metade vê Hasanović entrevistando seus pais em sua casa em Srebrenica mais de duas décadas após o fim da guerra.</p>\n<p>“Este documentário não é algum tipo de projeto político, no entanto,” explicou Hasanović. “Na verdade, meu pai era o cara que sempre encontrava uma maneira de evitar ir para as batalhas e evitar conflitos, e eu realmente amava isso nele.”</p>\n<p>Durante a Guerra da Bósnia, Bekir também manteve um diário, escrevendo coisas que ele não se atrevia a dizer na frente da câmera. Hasanović descobriu pela primeira vez os diários de guerra de seu pai em 2011, que continham um sombrio segredo familiar. Bekir teve um caso com outra mulher em Srebrenica, enquanto Fatima, sua esposa, e seus dois filhos, buscavam refúgio da guerra em Tuzla.</p>\n<p>“Em um momento meu pai quis queimar os diários, e ele costumava brigar com minha mãe sobre essa questão da outra mulher que ele tinha em Srebrenica,” explicou Hasanović, que atualmente está baseado em Roma, Itália. “Minha mãe me disse que odiava os diários e me pediu para levá-los embora. Mas eu estava curioso, então comecei a lê-los. Ao fazer isso, aprendi muito sobre as lutas, medos e o sofrimento que meu pai passou.”</p>\n<p>Hasanović lê os diários de seu pai várias vezes durante o documentário. “Quinta-feira, 11 de novembro de 1993. Mais de dois meses se passaram desde que nos mudamos para um apartamento em Srebrenica,” lê-se uma entrada do diário. “A situação aqui é pior do que na aldeia onde ficamos antes. A solidão está me devastando. Parece não haver saída deste inferno.”</p>\n<p>As filmagens que acompanham essas entradas de diário são menos pessoais. Vemos os três homens e seus companheiros soldados bósnios treinando para a guerra. Em uma cena, um homem é atingido por um atirador. Também ouvimos detalhes minuciosos sobre a vida cotidiana em Srebrenica, como as filas por água, o aumento do preço dos cigarros e a violência. Outra entrada de diário documenta as consequências de um massacre que Bekir testemunhou em um campo de futebol local. “Um total de 57 pessoas foram mortas e a mesma quantidade ferida,” aprendemos.</p>\n<p><strong>Vida entre o sofrimento</strong></p>\n<p>Mas não é tudo desgraça e tristeza. Há muita conversa leve e humor para aliviar as tensões da guerra. Em uma cena comovente, dois amigos de Bekir são filmados dançando ao som do clássico pop dos anos 90 “Rhythm is a Dancer” do grupo alemão Eurodance Snap!</p>\n<p>“Eu queria mostrar a vida ordinária que meu pai capturou em filme em Srebrenica,” explicou Hasanović. “Mesmo em meio ao sofrimento, guerra e situações onde as pessoas não tinham comida suficiente para comer, elas ainda encontravam tempo para rir, sorrir e fazer piadas.”</p>\n<p>Hasanović disse que seu documentário foi uma tentativa de humanizar e personalizar a vida em Srebrenica: “Essas pessoas eram seres humanos e queriam viver. A maioria dos diretores que fizeram filmes sobre Srebrenica não são da Bósnia e só se concentram no que aconteceu lá em julho de 1995.”</p>\n<p>No Tribunal Penal Internacional para a ex-Iugoslávia (TPII) e no Mecanismo Residual Internacional para Tribunais Penais (IRMCT), 20 indivíduos foram julgados por crimes cometidos em Srebrenica em julho de 1995. As evidências apresentadas nesses tribunais – e nos Tribunais da Bósnia e Herzegovina e da Sérvia – condenaram mais de 50 pessoas a mais de 700 anos de prisão por esses crimes de guerra. Dos 20 veredictos do TPII relacionados a Srebrenica, sete incluem veredictos pelo crime de genocídio.</p>\n<p><em>Diários do Meu Pai</em> não se concentra exclusivamente nesses eventos ou nas legalidades que se seguiram. Mas aborda-os. Uma cena perturbadora, por exemplo, mostra filmagens reais dos assassinatos. Foi filmada pela notória unidade Escorpiões, uma unidade paramilitar sérvia ativa durante as Guerras Iugoslavas. Em 17 de julho de 1995, a unidade Escorpiões realizou uma busca extensa para capturar homens e meninos bósnios que fugiam de Srebrenica. Entre os mortos estavam quatro homens bósnios em Baljkovica, dois perto da cidade de Snagovo, 39 em Bišina e seis perto da cidade de Trnovo. Nessas filmagens (que foram apresentadas como evidência no TPII) vemos um grupo de adolescentes bósnios com os pulsos amarrados por ligaduras e vendados. Primeiro, os militantes sérvios gritam abusos em árabe para suas vítimas. Então, eles começam a chutá-los no chão. Um militante sérvio reclama que a bateria de sua câmera está acabando e ele quer outra para garantir que pode continuar filmando. Os adolescentes bósnios são então levados para um canto e levados para a grama alta, onde os militantes sérvios os disparam nas costas a queima-roupa.</p>\n<p>“Cada vez que assisto a essa cena, me faz pensar que um grupo considera o outro como nada. Esses [militantes sérvios] estavam orgulhosos do fato de estarem filmando essas cenas de execução,” disse Hasanović. “Eu senti que colocar essa cena no documentário era necessário para que as pessoas entendam o que aconteceu com as pessoas que foram capturadas [em Srebrenica], a maioria foi morta, e apenas alguns sobreviveram, incluindo meu pai, que sobreviveu à Marcha da Morte.”</p>\n<p><strong>Marcha da Morte</strong></p>\n<p>A chamada Marcha da Morte começou em 11 de julho de 1995, quando o exército sérvio bósnio, liderado pelo General Ratko Mladić, tomou o controle de Srebrenica, embora as Nações Unidas a tivessem designado como uma área segura para civis. Milhares de bósnios buscaram refúgio em uma base da ONU em Potočari, perto de Srebrenica. Entre 10.000 a 15.000 homens bósnios, por sua vez, fugiram para as montanhas, tentando escapar de Srebrenica. Eles temiam que seriam mortos se voltassem com suas famílias para Potočari. O destino pretendido desses homens bósnios era o território livre de Tuzla, a cem quilômetros de distância, que era controlado pelo exército da Bósnia e Herzegovina. Essa caminhada perigosa ficou conhecida como a Marcha da Morte porque mais da metade dos homens bósnios que partiram a pé não sobreviveu. Milhares foram assassinados pelas forças sérvias bósnias.</p>\n<p>“Ainda consigo ver certas cenas daquela marcha,” Bekir nos conta em uma emocionante entrevista em <em>Diários do Meu Pai</em>, onde ele caminha pelas mesmas florestas onde a marcha real ocorreu. “Você caminhava sem um destino ou sem saber para onde ir,” ele diz a seu filho, olhando diretamente para a câmera. “Havia emboscadas e armadilhas por toda parte. Sangue. Corpos mortos. Feridos. Pessoas assustadas.”</p>\n<p>Em Pobuđe, uma aldeia a 30 quilômetros ao norte de Srebrenica, Bekir foi atingido por uma bomba tóxica e inalou os produtos químicos venenosos que se seguiram. Em 16 de julho de 1995, ele chegou à aldeia de Nezuk, mais ao norte. Chegar a esse território significava liberdade. Alguns de seus camaradas não tiveram tanta sorte. Izet, um dos membros da equipe de filmagem amadora que aparece em grande parte das filmagens do documentário, se rendeu ao exército sérvio bósnio. Seu corpo foi encontrado vários anos depois. Hoje ele está enterrado no memorial de Srebrenica.</p>\n<p>Em junho de 2020, Bekir Hasanović morreu, aos 58 anos, de um ataque cardíaco. “A morte dele foi a maior dor que já senti na minha vida,” disse o cineasta Hasanović. “Meu pai foi a primeira pessoa que me ensinou a segurar uma câmera. Após a guerra, meu pai nunca riu e nunca sorriu para a câmera. Muitas pessoas que sobreviveram ao genocídio em Srebrenica morreram de derrames e ataques cardíacos relacionados ao estresse, incluindo meu pai.”</p>\n<p><strong>Desaparecimentos</strong></p>\n<p>No censo de 1991, o município de Srebrenica tinha uma população de aproximadamente 36.000 pessoas. Em 2013, essa população havia encolhido em 63%, para 13.409. Uma vez uma cidade de maioria bósnia, Srebrenica foi posteriormente oficialmente incorporada ao território da República Srpska, uma complexa entidade política de maioria sérvia, com autonomia limitada, que evoluiu a partir dos Acordos de Dayton mediado pelos EUA que encerraram a Guerra da Bósnia. Desde que a Bósnia e Herzegovina não teve um censo por mais de uma década, o número exato de residentes vivendo em Srebrenica hoje permanece desconhecido. Mas os números do censo de 2013 deram uma indicação de quanto o genocídio afetou a população bósnia lá. De acordo com os dados do censo de 1991, 27.572 bósnios viviam na área maior de Srebrenica. Em 2013, essa demografia étnica havia diminuído para apenas 7.248.</p>\n<p>Hoje, os restos de muitas das pessoas mortas na Guerra da Bósnia continuam desaparecidos, incluindo cerca de 800 vítimas do genocídio de Srebrenica. “Minha mãe ainda está procurando por seu pai e seu irmão, que foram mortos em 1995,” explicou Hasanović.</p>\n<p>Nas cenas finais de <em>Diários do Meu Pai,</em> testemunhamos a mãe do diretor, Fatima, cortando uma árvore. Ela então caminha por um prado, enquanto uma música eufórica toca ao fundo. Momentaneamente, parece que a paisagem de Srebrenica e seus arredores entram no transcendente e no mítico.</p>\n<p>“Capturar a natureza da Bósnia foi minha intenção com esta cena,” disse Hasanović. “Porque quando olho para todos esses belos rios e florestas deste país, sempre me pergunto: como poderia ser possível que essas pessoas foram massacradas em um ambiente tão bonito?”</p>\n<p>“A maioria das pessoas que foram mortas em Srebrenica nunca quis fazer guerra em primeiro lugar,” concluiu o diretor bósnio. “Eles na verdade não se importavam a qual parte da terra pertenciam.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> é um jornalista e crítico freelancer.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.321",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Um novo documentário dirigido por Ado Hasanović chamado Diários do Meu Pai traz uma nova perspectiva sobre a Guerra da Bósnia e o massacre de Srebrenica. O filme inclui imagens originais capturadas durante a guerra, bem como a recitação de trechos do diário do pai de Hasanović. Ele lança uma nova luz sobre os tempos extremamente difíceis enfrentados por aqueles que tentavam sobreviver à brutalidade da guerra.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović não se lembra de cada detalhe da Guerra da Bósnia (1992-95). Mas certas memórias ele não consegue esquecer. Assistir sua casa em chamas. Deixar Srebrenica. Era 1993. Ele tinha sete anos. Em um caminhão de alimentos da ONU, com sua mãe, irmão e irmã, Hasanović viajou 100 quilômetros ao norte, até a cidade de Tuzla. “A guerra na Bósnia foi realmente terrível,” explicou o cineasta bósnio de 38 anos a partir do centro de Sarajevo. “Uma vez que escapamos, nos tornamos refugiados. Mas meu pai permaneceu em Srebrenica até [julho] de 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.322",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Нов документален филм представя спомените от Сребреница",
                key:"uid": string:"280933a5-f348-441a-86cb-cf89a94a7c1c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Двете години, които Бекир Хасанович прекара в Сребреница, малко планинско градче в източна Босна, са предмет на нов документален филм, режисиран от Адо Хасанович, <em>Дневниците на баща ми,</em> който беше показан на 30-ия Сараевски филмов фестивал в средата на август.</p>\n<p> “Снимаме [филм] тук в Сребреница по време на този дълъг период на война,” казва ни младоликът Бекир в началните минути на документалния филм. “Няма ток тук. Но по някакъв начин успяваме да създадем образ на нас и нашите войници.”</p>\n<p><strong>Войни дневници</strong></p>\n<p>В началото на 1993 г. Сребреница беше обявена за безопасна зона от ООН. Бекир, заедно с двамата си най-добри приятели, Изет и Неджат, създадоха аматьорски филмов екип. Тримата бошняци, които водеха война с местните босненски сърби, се редуваха да снимат видеа от ежедневието в Сребреница. Около половината от документалния филм се състои от тези кадри. Другата половина показва как Хасанович интервюира родителите си в техния дом в Сребреница повече от две десетилетия след края на войната.</p>\n<p>“Този документален филм не е някакъв политически проект,” обясни Хасанович. “Всъщност, баща ми беше човекът, който винаги намираше начин да избегне битките и конфликта, и наистина обичах това в него.”</p>\n<p>По време на Босненската война Бекир също водеше дневник, записвайки неща, които не смееше да каже пред камерата. Хасанович за първи път откри войнишките дневници на баща си през 2011 г., които съдържаха тъмен семеен секрет. Бекир имаше афера с друга жена в Сребреница, докато Фатима, съпругата му, и техните две деца, търсеха убежище от войната в Тузла.</p>\n<p>“В един момент баща ми искаше да изгори дневниците и той се караше с майка ми за този въпрос с другата жена, която имаше в Сребреница,” обясни Хасанович, който в момента е базиран в Рим, Италия. “Майка ми ми каза, че мрази дневниците и ме помоли да ги взема. Но бях любопитен, затова започнах да ги чета. Като го направих, научих много за борбите, страховете и страданията, през които е преминал баща ми.”</p>\n<p>Хасанович чете от дневниците на баща си няколко пъти по време на документалния филм. “Четвъртък, 11 ноември 1993 г. Повече от два месеца са минали, откакто се преместихме в апартамент в Сребреница,” гласи една записка. “Ситуацията тук е по-лоша, отколкото в селото, където бяхме преди. Самотата ме разрушава. Няма изгледи за изход от този ад.”</p>\n<p>Кадрите от филма, които съпътстват тези дневникови записи, са по-малко лични. Виждаме тримата мъже и техните съратници бошняци, които тренират за война. В една сцена мъж е застрелян от снайперист. Също така чуваме подробности за ежедневието в Сребреница, като опашките за вода, нарастващата цена на цигарите и насилието. Друг дневников запис документира последствията от масакър, свидетел на който е Бекир на местно футболно игрище. “Общо 57 души бяха убити и същото количество ранени,” научаваме.</p>\n<p><strong>Живот сред страданията</strong></p>\n<p>Но не всичко е мрак и тъга. Има много весели шеги и хумор, за да облекчат напрежението от войната. В една трогателна сцена, двама от приятелите на Бекир са заснети да танцуват на поп класиката от 90-те “Ритъмът е танцьор” на германската евро-данс група Snap!</p>\n<p>“Исках да покажа обикновения живот, който баща ми е уловил на филм в Сребреница,” обясни Хасанович. “Дори сред страданията, войната и ситуациите, в които хората нямат достатъчно храна за ядене, те все пак намираха време да се смеят, усмихват и правят шеги.”</p>\n<p>Хасанович каза, че документалният му филм е опит да хуманизира и персонализира живота в Сребреница: “Тези хора бяха човешки същества и те искаха да живеят. Повечето режисьори, които са правили филми за Сребреница, не са от Босна и се фокусират само върху това, което се е случило там през юли 1995 г.”</p>\n<p>В Международния наказателен трибунал за бивша Югославия (МНТЮ) и Международния остатъчен механизъм за наказателни трибунали (МОНТ), 20 лица бяха съдени за престъпления, извършени в Сребреница през юли 1995 г. Доказателствата, представени в тези трибунали – и в съдилищата на Босна и Херцеговина и Сърбия – осъдиха повече от 50 души на над 700 години затвор за тези военни престъпления. От 20-те присъди на МНТЮ, свързани със Сребреница, седем включват присъди за престъпление на геноцид.</p>\n<p><em>Дневниците на баща ми</em> не е изцяло фокусиран върху тези събития или правните последици, които последваха. Но той ги засяга. Например, една тревожна сцена показва действителни кадри от убийствата. Тя е заснета от известната единица Скорпиони, сръбска паравоенна единица, активна по време на Югославските войни. На 17 юли 1995 г. единицата Скорпиони извърши обширно търсене, за да залови бошняшки мъже и момчета, бягащи от Сребреница. Сред убитите бяха четирима бошняци в Балйковица, двама близо до града Снагово, 39 в Биšina и шест близо до града Трново. В тези кадри (които са представени като доказателство в МНТЮ) виждаме група млади бошняшки тийнейджъри с вързани китки и с превръзки на очите. Първо, сръбските милиционери крещят обиди на жертвите си на арабски. След това започват да ги ритат на земята. Един сръбски милиционер се оплаква, че батерията на камерата му свършва и иска друга, за да може да продължи да снима. Бошняшките тийнейджъри след това са завеждани зад ъгъла и отведени в дълга трева, където сръбските милиционери ги застрелват в гърба от близко разстояние.</p>\n<p>“Всеки път, когато гледам тази сцена, ме кара да мисля, че една група счита друга група за нищо. Тези [сръбски милиционери] бяха горди с факта, че снимат тези сцени на екзекуции,” каза Хасанович. “Смятах, че е необходимо да включа тази сцена в документалния филм, за да разберат хората какво се е случило с хората, които бяха заловени [в Сребреница], повечето бяха убити, а само няколко оцелели, включително и баща ми, който оцелял по време на Смъртния марш.”</p>\n<p><strong>Смъртен марш</strong></p>\n<p>Така нареченият Смъртен марш започна на 11 юли 1995 г., когато босненската сръбска армия, водена от генерал Ратко Младич, пое контрола над Сребреница, въпреки че ООН я беше обявила за безопасна зона за цивилни. Хиляди бошняци намериха убежище в база на ООН в Потоčари, близо до Сребреница. Между 10 000 и 15 000 бошняшки мъже, междувременно, избягаха в планината, опитвайки се да избягат от Сребреница. Те се страхуваха, че ще бъдат убити, ако се върнат с семействата си в Потоčари. Предназначената дестинация на тези бошняшки мъже беше свободната територия на Тузла, на сто километра разстояние, която армията на Босна и Херцеговина контролираше. Тази опасна разходка стана известна като Смъртния марш, тъй като повече от половината от бошняшките мъже, които тръгнаха пеша, не оцелели. Хиляди бяха убити от босненските сръбски сили.</p>\n<p>“Все още мога да видя определени сцени от този марш,” казва ни Бекир в едно трогателно интервю в <em>Дневниците на баща ми</em>, където той преминава през същите гори, където всъщност се е състоял маршът. “Вървеше без дестинация или без да знаеш накъде да отидеш,” казва той на сина си, гледайки директно в камерата. “Имаше засада и капани навсякъде. Кръв. Мъртви тела. Ранени. Уплашени хора.”</p>\n<p>В Побужде, село на 30 километра северно от Сребреница, Бекир беше ударен от токсична бомба и вдишал отровните химикали, които последваха. На 16 юли 1995 г. той пристигна в селото Нежук, по-далеч на север. Достигайки тази територия, означаваше свобода. Някои от неговите другари не бяха толкова късметлии. Изет, един от аматьорския филмов екип, който се появява в много от кадрите на документалния филм, се предаде на босненската сръбска армия. Тялото му беше намерено няколко години по-късно. Днес той е погребан в мемориала в Сребреница.</p>\n<p>През юни 2020 г. Бекир Хасанович почина на 58 години от сърдечен удар. “Смъртта му беше най-голямата болка, която някога съм изпитвал в живота си,” каза режисьорът Хасанович. “Баща ми беше първият човек, който ме научи как да държа камера. След войната баща ми никога не се смееше и никога не се усмихваше пред камерата. Много хора, които оцелели след геноцида в Сребреница, починаха от инсулти и сърдечни удари, свързани със стреса, включително и баща ми.”</p>\n<p><strong>Изчезвания</strong></p>\n<p>Според преброяването от 1991 г. общината Сребреница имаше население от около 36 000 души. До 2013 г. това население беше намаляло с 63 процента, до 13 409. Някога град с бошняшко мнозинство, Сребреница по-късно беше официално включена в територията на Република Сръбска, сложен политически субект с мнозинство от сърби, с ограничена автономия, който се разви от споразумението в Дейтън, което сложи край на Босненската война. Тъй като Босна и Херцеговина не е провеждала преброяване от повече от десетилетие, точният брой на жителите, живеещи в Сребреница днес, остава неизвестен. Но данните от преброяването през 2013 г. дават представа за това колко много геноцидът е засегнал бошняшкото население там. Според данните от преброяването от 1991 г., 27 572 бошняци живеели в по-широката област на Сребреница. През 2013 г. тази етническа демография е намаляла до само 7 248.</p>\n<p>Днес останките на много от лицата, убити по време на Босненската война, остават изчезнали, включително около 800 жертви на геноцида в Сребреница. “Майка ми все още търси баща си и брат си, които бяха убити през 1995 г.,” обясни Хасанович.</p>\n<p>В заключителните сцени на <em>Дневниците на баща ми,</em> сме свидетели на майката на режисьора, Фатима, която сече дърво. След това тя преминава през ливада, докато еуфорична музика звучи на фона. За момент изглежда, че пейзажът на Сребреница и околните райони навлиза в трансцендентното и митичното.</p>\n<p>“Улавянето на природата на Босна беше моето намерение с тази сцена,” каза Хасанович. “Защото когато гледам всички тези красиви реки и гори на тази страна, винаги си задавам въпроса: как е възможно тези хора да бъдат масакрирани в такава красива обстановка?”</p>\n<p>“Повечето от хората, които бяха убити в Сребреница, никога не искаха да водят война на първо място,” заключи босненският режисьор. “Те всъщност не се интересуваха към коя част от земята принадлежат.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Дж. П. О’Мали</strong> е фрийланс журналист и критик.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.669",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Нов документален филм, режисиран от Адо Хасанович, наречен Дневниците на моя баща, предлага нова перспектива за Босненската война и масовото убийство в Сребреница. Филмът включва оригинални кадри, заснети по време на войната, както и рецитиране на откъси от дневника на бащата на Хасанович. Той хвърля нова светлина върху изключително трудните времена, пред които са изправени тези, които се опитват да оцелеят в жестокостта на войната.</I>\n<br><br>\nАдо Хасанович не помни всеки детайл от Босненската война (1992-95). Но определени спомени не може да забрави. Как гледа как семейният му дом гори. Как напуска Сребреница. Беше 1993 година. Той беше на седем години. На камион с храни на ООН, с майка си, брат си и сестра си, Хасанович пътува 100 километра на север, до града Тузла. “Войната в Босна беше наистина ужасна,” обясни 38-годишният босненски филмов режисьор от централно Сараево. “След като избягахме, станахме бежанци. Но баща ми остана в Сребреница до [юли] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.67",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nieuwe documentaire bevat herinneringen aan Srebrenica",
                key:"uid": string:"30c50379-e831-42aa-b3e1-3c4f24533bbb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Die twee jaren die Bekir Hasanović in Srebrenica doorbracht, een klein bergachtig stadje in het oosten van Bosnië, zijn het onderwerp van een nieuwe documentaire geregisseerd door Ado Hasanović, <em>De Dagboeken van Mijn Vader,</em> die medio augustus werd vertoond op het 30e Sarajevo Film Festival.</p>\n<p> “We filmen [een film] hier in Srebrenica tijdens deze lange periode van oorlog,” vertelt een jeugdig uitziende Bekir ons in de openingsminuten van de documentaire. “Er is hier geen stroom. Maar we slagen er op de een of andere manier in om een beeld van ons en onze strijders te creëren.”</p>\n<p><strong>Oorlogsdagboeken</strong></p>\n<p>Begin 1993 was Srebrenica uitgeroepen tot een VN Veilige Zone. Bekir, samen met zijn twee beste vrienden, Izet en Nedzad, vormde een amateur filmploeg. De drie Bosniak mannen, die een oorlog voerden met lokale Bosnische Serviërs, namen om de beurt video's op van het dagelijks leven in Srebrenica. Ongeveer de helft van de documentaire bestaat uit deze beelden. De andere helft toont Hasanović die zijn ouders interviewt in hun huis in Srebrenica meer dan twee decennia na het einde van de oorlog. </p>\n<p>“Deze documentaire is echter geen soort politiek project,” legde Hasanović uit. “In feite was mijn vader de man die altijd een manier vond om te vermijden naar de strijd te gaan en om conflicten te vermijden, en dat vond ik echt geweldig aan hem.”</p>\n<p>Tijdens de Bosnische Oorlog hield Bekir ook een dagboek bij, waarin hij dingen opschreef die hij niet durfde te zeggen voor de camera. Hasanović ontdekte voor het eerst de oorlogsdagboeken van zijn vader in 2011, die een duister familiegeheim bevatten. Bekir had een affaire met een andere vrouw in Srebrenica, terwijl Fatima, zijn vrouw, en hun twee kinderen, op de vlucht waren voor de oorlog in Tuzla.</p>\n<p>“Op een gegeven moment wilde mijn vader de dagboeken verbranden, en hij had vaak ruzie met mijn moeder over deze kwestie van de andere vrouw die hij in Srebrenica had,” legde Hasanović, die momenteel in Rome, Italië, woont, uit. “Mijn moeder vertelde me dat ze een hekel had aan de dagboeken en vroeg me om ze weg te nemen. Maar ik was nieuwsgierig, dus begon ik ze te lezen. Daarbij leerde ik veel over de strijd, angsten en het lijden dat mijn vader doormaakte.”</p>\n<p>Hasanović leest verschillende keren uit de dagboeken van zijn vader tijdens de documentaire. “Donderdag 11 november 1993. Meer dan twee maanden zijn verstreken sinds we in een appartement in Srebrenica zijn verhuisd,” staat in een dagboekaantekening. “De situatie hier is erger dan in het dorp waar we eerder verbleven. Eenzaamheid verwoest me. Er lijkt geen uitweg uit deze hel te zijn.”</p>\n<p>De filmbeelden die deze dagboekaantekeningen vergezellen zijn minder persoonlijk. We zien de drie mannen en hun medestrijders Bosniak soldaten trainen voor de oorlog. In een scène wordt een man neergeschoten door een sluipschutter. We horen ook minutieuze details over het dagelijks leven in Srebrenica, zoals de rijen voor water, de stijgende prijs van sigaretten en het geweld. Een andere dagboekaantekening documenteert de nasleep van een bloedbad dat Bekir op een lokaal voetbalveld heeft getuigd. “In totaal werden 57 mensen gedood en hetzelfde aantal gewond,” leren we.</p>\n<p><strong>Leven te midden van lijden</strong></p>\n<p>Maar het is niet allemaal somberheid en duisternis. Er is veel luchtige humor en gekibbel om de spanningen van de oorlog te verlichten. In een aangrijpende scène worden twee van Bekir's vrienden gefilmd terwijl ze dansen op de popklassieker uit de jaren '90 “Rhythm is a Dancer” van de Duitse Eurodancegroep Snap!</p>\n<p>“Ik wilde het gewone leven laten zien dat mijn vader op film heeft vastgelegd in Srebrenica,” legde Hasanović uit. “Zelfs te midden van lijden, oorlog en situaties waarin mensen niet genoeg te eten hadden, vonden ze nog steeds tijd om te lachen, te glimlachen en grappen te maken.”</p>\n<p>Hasanović zei dat zijn documentaire een poging was om het leven in Srebrenica te humaniseren en te personaliseren: “Deze mensen waren mensen en ze wilden leven. De meeste regisseurs die films over Srebrenica hebben gemaakt, komen niet uit Bosnië en richten zich alleen op wat daar in juli 1995 is gebeurd.”</p>\n<p>Bij het Internationaal Straftribunaal voor het voormalige Joegoslavië (ICTY) en het Internationaal Residueel Mechanisme voor Straftribunalen (IRMCT) zijn 20 individuen berecht voor misdaden die in Srebrenica zijn gepleegd in juli 1995. Het bewijs dat in deze tribunalen is gepresenteerd – en in de rechtbanken van Bosnië en Herzegovina en Servië – heeft meer dan 50 mensen tot meer dan 700 jaar gevangenisstraf voor deze oorlogsmisdaden veroordeeld. Van de 20 ICTY-vonnissen met betrekking tot Srebrenica bevatten zeven vonnissen voor de misdaad van genocide.</p>\n<p><em>De Dagboeken van Mijn Vader</em> richt zich niet uitsluitend op deze gebeurtenissen of de juridische gevolgen die volgden. Maar het behandelt ze wel. Een verontrustende scène toont bijvoorbeeld feitelijke beelden van de moorden. Het werd gefilmd door de beruchte Scorpions-eenheid, een Servische paramilitaire eenheid die actief was tijdens de Joegoslavische Oorlogen. Op 17 juli 1995 voerde de Scorpions-eenheid een uitgebreide zoektocht uit om Bosniak mannen en jongens te vangen die uit Srebrenica vluchtten. Onder de gedoden waren vier Bosniak mannen bij Baljkovica, twee nabij de stad Snagovo, 39 in Bišina, en zes nabij de stad Trnovo. In deze beelden (die als bewijs zijn gepresenteerd bij het ICTY) zien we een groep jonge Bosniak tieners met hun polsen gebonden door ligaturen en geblinddoekt. Eerst schreeuwen de Servische militanten beledigingen naar hun slachtoffers in het Arabisch. Dan beginnen ze hen op de grond te trappen. Een Servische militant klaagt dat de batterij van zijn camera bijna leeg is en hij wil een andere om ervoor te zorgen dat hij kan blijven filmen. De Bosniak tieners worden dan om de hoek gemarcheerd en in lang gras gebracht, waar Servische militanten hen van dichtbij in de rug schieten.</p>\n<p>“Elke keer dat ik die scène bekijk, doet het me denken dat de ene groep de andere groep als niets beschouwt. Deze [Servische militanten] waren trots op het feit dat ze deze executiescènes filmden,” zei Hasanović. “Ik vond het noodzakelijk om die scène in de documentaire op te nemen, zodat mensen begrijpen wat er met de mensen die werden gevangen [in Srebrenica] is gebeurd, de meesten werden gedood, en slechts enkelen overleefden, waaronder mijn vader, die de Doodmars overleefde.”</p>\n<p><strong>Doodmars</strong></p>\n<p>De zogenaamde Doodmars begon op 11 juli 1995 toen het Bosnisch-Servische leger, onder leiding van generaal Ratko Mladić, de controle over Srebrenica overnam, hoewel de Verenigde Naties het als een veilige zone voor burgers hadden aangewezen. Duizenden Bosniaks zochten toevlucht in een VN-basis in Potočari, nabij Srebrenica. Tussen de 10.000 en 15.000 Bosniak mannen vluchtten ondertussen naar de bergen, in een poging Srebrenica te ontvluchten. Ze vreesden dat ze zouden worden gedood als ze met hun families terug naar Potočari gingen. De beoogde bestemming van deze Bosniak mannen was het vrije grondgebied van Tuzla, honderd kilometer verderop, dat werd gehouden door het leger van Bosnië en Herzegovina. Deze gevaarlijke tocht werd de Doodmars genoemd omdat meer dan de helft van de Bosniak mannen die te voet vertrokken, niet overleefde. Duizenden werden vermoord door Bosnisch-Servische troepen.</p>\n<p>“Ik kan nog steeds bepaalde scènes van die mars zien,” vertelt Bekir ons in een aangrijpende interview in <em>De Dagboeken van Mijn Vader</em>, waar hij door dezelfde bossen loopt waar de daadwerkelijke mars plaatsvond. “Je liep zonder bestemming of zonder te weten waar je heen moest,” vertelt hij zijn zoon, terwijl hij rechtstreeks in de camera kijkt. “Er waren overal hinderlagen en vallen. Bloed. Dode lichamen. Gewonden. Bang mensen.”</p>\n<p>In Pobuđe, een dorp 30 kilometer ten noorden van Srebrenica, werd Bekir geraakt door een toxische bom en inhaleerde hij de giftige chemicaliën die volgden. Op 16 juli 1995 arriveerde hij in het dorp Nezuk, verder naar het noorden. Het bereiken van dat grondgebied betekende vrijheid. Sommige van zijn kameraden hadden minder geluk. Izet, een van de amateur filmploeg die in veel van de documentairebeelden voorkomt, gaf zich over aan het Bosnisch-Servische leger. Zijn lichaam werd enkele jaren later gevonden. Vandaag de dag is hij begraven bij het Srebrenica-monument.</p>\n<p>In juni 2020 overleed Bekir Hasanović, 58 jaar oud, aan een hartaanval. “Zijn dood was de grootste pijn die ik ooit in mijn leven heb gevoeld,” zei de filmmaker Hasanović. “Mijn vader was de eerste persoon die me leerde hoe ik een camera moest vasthouden. Na de oorlog lachte mijn vader nooit en glimlachte hij nooit naar de camera. Veel mensen die de genocide in Srebrenica overleefden, stierven aan beroertes en stressgerelateerde hartaanvallen, waaronder mijn vader.”</p>\n<p><strong>Verdwijningen</strong></p>\n<p>Bij de volkstelling van 1991 had de gemeente Srebrenica een bevolking van ongeveer 36.000 mensen. Tegen 2013 was die bevolking met 63 procent afgenomen tot 13.409. Ooit een stad met een Bosniak-meerderheid, werd Srebrenica later officieel opgenomen in het grondgebied van de Republika Srpska, een complexe Servische meerderheid politieke entiteit, met beperkte autonomie, die voortkwam uit de door de VS bemiddelde Dayton-akkoorden die de Bosnische Oorlog beëindigden. Aangezien Bosnië en Herzegovina al meer dan een decennium geen volkstelling heeft gehad, blijft het exacte aantal inwoners dat vandaag in Srebrenica woont onbekend. Maar de cijfers van de volkstelling van 2013 gaven een indicatie van hoezeer de genocide de Bosniak-bevolking daar had beïnvloed. Volgens de gegevens van de volkstelling van 1991 woonden er 27.572 Bosniaks in het grotere gebied van Srebrenica. In 2013 was die etnische demografie geslonken tot slechts 7.248.</p>\n<p>Vandaag de dag blijven de resten van veel van de individuen die tijdens de Bosnische Oorlog zijn gedood, vermist, waaronder ongeveer 800 slachtoffers van de genocide in Srebrenica. “Mijn moeder is nog steeds op zoek naar haar vader en haar broer, die in 1995 zijn gedood,” legde Hasanović uit.</p>\n<p>In de slot scènes van <em>De Dagboeken van Mijn Vader,</em> zien we de moeder van de regisseur, Fatima, een boom omhakken. Ze loopt dan door een weiland, terwijl euforische muziek op de achtergrond speelt. Het voelt even alsof het landschap van Srebrenica, en de omliggende omgeving, het transcendente en het mythische binnengaat.</p>\n<p>“De natuur van Bosnië vastleggen was mijn bedoeling met deze scène,” zei Hasanović. “Want als ik kijk naar al deze prachtige rivieren en bossen van dit land, vraag ik me altijd af: hoe is het mogelijk dat deze mensen zijn gemassacreerd in zo'n mooie omgeving?”</p>\n<p>“De meeste mensen die in Srebrenica zijn gedood, wilden in de eerste plaats nooit oorlog voeren,” concludeerde de Bosnische regisseur. “Ze maakten zich eigenlijk niet druk om bij welk deel van het land ze hoorden.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> is een freelance journalist en criticus.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.587",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Een nieuwe documentaire geregisseerd door Ado Hasanović genaamd My Father’s Diaries biedt een nieuw perspectief op de Bosnische Oorlog en de Srebrenica-massaker. De film bevat origineel beeldmateriaal dat tijdens de oorlog is vastgelegd, evenals het voorlezen van passages uit het dagboek van Hasanović’s vader. Het werpt nieuw licht op de extreem moeilijke tijden waarmee degenen die probeerden te overleven in de wreedheid van de oorlog werden geconfronteerd.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović herinnert zich niet elk detail van de Bosnische Oorlog (1992-95). Maar bepaalde herinneringen kan hij niet vergeten. Zijn familiehuis in vlammen zien opgaan. Srebrenica verlaten. Het was 1993. Hij was zeven jaar oud. Op een VN-voedseltruck, met zijn moeder, broer en zus, reisde Hasanović 100 kilometer naar het noorden, naar de stad Tuzla. “De oorlog in Bosnië was echt verschrikkelijk,” legde de 38-jarige Bosnische filmmaker uit vanuit centraal Sarajevo. “Toen we eenmaal ontsnapten, werden we vluchtelingen. Maar mijn vader bleef in Srebrenica tot [juli] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.589",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nuevo documental presenta recuerdos de Srebrenica",
                key:"uid": string:"30f87895-9064-4aff-90db-24c0cdc3ae80",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Los dos años que Bekir Hasanović pasó en Srebrenica, un pequeño pueblo montañoso en el este de Bosnia, son el tema de un nuevo documental dirigido por Ado Hasanović, <em>Los Diarios de Mi Padre,</em> que se mostró en el 30º Festival de Cine de Sarajevo a mediados de agosto.</p>\n<p> “Estamos filmando [una película] aquí en Srebrenica durante este largo período de guerra,” nos dice un Bekir de aspecto juvenil en los primeros minutos del documental. “No hay electricidad aquí. Pero de alguna manera estamos logrando crear una imagen de nosotros y nuestros guerreros.”</p>\n<p><strong>Diarios de guerra</strong></p>\n<p>A principios de 1993, Srebrenica había sido declarada Zona Segura por la ONU. Bekir, junto con sus dos mejores amigos, Izet y Nedzad, formaron un equipo de filmación amateur. Los tres hombres bosniacos, que estaban luchando en una guerra contra los serbios bosnios locales, se turnaban para grabar videos de la vida diaria en Srebrenica. Aproximadamente la mitad del documental consiste en este metraje. La otra mitad muestra a Hasanović entrevistando a sus padres en su hogar en Srebrenica más de dos décadas después de que terminó la guerra .</p>\n<p>“Este documental no es algún tipo de proyecto político,” explicó Hasanović. “De hecho, mi padre era el tipo que siempre encontraba la manera de evitar ir a las batallas y de evitar el conflicto, y realmente me encantaba eso de él.”</p>\n<p>Durante la Guerra de Bosnia, Bekir también mantuvo un diario, escribiendo cosas que no se atrevía a decir frente a la cámara. Hasanović descubrió por primera vez los diarios de guerra de su padre en 2011, que contenían un oscuro secreto familiar. Bekir tuvo una aventura con otra mujer en Srebrenica, mientras Fatima, su esposa, y sus dos hijos, buscaban refugio de la guerra en Tuzla.</p>\n<p>“En un momento, mi padre quiso quemar los diarios, y solía pelear con mi madre sobre este asunto de la otra mujer que tenía en Srebrenica,” explicó Hasanović, que actualmente reside en Roma, Italia. “Mi madre me dijo que odiaba los diarios y me pidió que los llevara. Pero yo tenía curiosidad, así que comencé a leerlos. Al hacerlo, aprendí mucho sobre las luchas, miedos y el sufrimiento que atravesó mi padre.”</p>\n<p>Hasanović lee de los diarios de su padre varias veces durante el documental. “Jueves, 11 de noviembre de 1993. Han pasado más de dos meses desde que nos mudamos a un apartamento en Srebrenica,” dice una entrada del diario. “La situación aquí es peor que en el pueblo donde nos quedamos antes. La soledad me está devastando. Parece que no hay salida de este infierno.”</p>\n<p>El metraje de la película que acompaña estas entradas del diario es menos personal. Vemos a los tres hombres y a sus compañeros soldados bosniacos entrenando para la guerra. En una escena, un hombre es disparado por un francotirador. También escuchamos detalles minuciosos sobre la vida diaria en Srebrenica, como las colas para el agua, el aumento del precio de los cigarrillos y la violencia. Otra entrada del diario documenta las secuelas de una masacre que Bekir presenció en un campo de fútbol local. “Un total de 57 personas fueron asesinadas y la misma cantidad resultó herida,” aprendemos.</p>\n<p><strong>Vida entre el sufrimiento</strong></p>\n<p>Pero no todo es fatalismo. Hay mucho humor y bromas ligeras para aliviar las tensiones de la guerra. En una escena conmovedora, dos de los amigos de Bekir son filmados bailando al ritmo del clásico pop de los 90 “Rhythm is a Dancer” del grupo alemán Eurodance Snap!</p>\n<p>“Quería mostrar la vida ordinaria que mi padre capturó en filmaciones en Srebrenica,” explicó Hasanović. “Incluso en medio del sufrimiento, la guerra y situaciones donde la gente no tenía suficiente comida para comer, aún encontraban tiempo para reír, sonreír y hacer bromas.”</p>\n<p>Hasanović dijo que su documental era un intento de humanizar y personalizar la vida en Srebrenica: “Estas personas eran seres humanos y querían vivir. La mayoría de los directores que han hecho películas sobre Srebrenica no son de Bosnia y solo se centran en lo que sucedió allí en julio de 1995.”</p>\n<p>En el Tribunal Penal Internacional para la ex Yugoslavia (TPIY) y el Mecanismo Internacional Residual para los Tribunales Penales (IRMCT), 20 individuos fueron juzgados por crímenes cometidos en Srebrenica en julio de 1995. Las pruebas presentadas en estos tribunales – y en los tribunales de Bosnia y Herzegovina y Serbia – han condenado a más de 50 personas a más de 700 años de prisión por estos crímenes de guerra. De los 20 veredictos del TPIY relacionados con Srebrenica, siete incluyen veredictos por el crimen de genocidio.</p>\n<p><em>Los Diarios de Mi Padre</em> no se centra exclusivamente en estos eventos o en las legalidades que siguieron. Pero sí los aborda. Una escena perturbadora, por ejemplo, muestra metraje real de los asesinatos. Fue filmado por la notoria unidad de los Escorpiones, una unidad paramilitar serbia activa durante las Guerras Yugoslavas. El 17 de julio de 1995, la unidad de los Escorpiones llevó a cabo una búsqueda extensa para capturar a hombres y niños bosniacos que huían de Srebrenica. Entre los asesinados se encontraban cuatro hombres bosniacos en Baljkovica, dos cerca de la ciudad de Snagovo, 39 en Bišina y seis cerca de la ciudad de Trnovo. En este metraje (que ha sido presentado como evidencia en el TPIY) vemos a un grupo de jóvenes adolescentes bosniacos con las muñecas atadas con ligaduras y vendados. Primero, los militantes serbios gritan abusos a sus víctimas en árabe. Luego comienzan a patearlos en el suelo. Un militante serbio se queja de que la batería de su cámara se está agotando y quiere otra para asegurarse de que puede seguir filmando. Los adolescentes bosniacos son luego llevados alrededor de la esquina y llevados a un pastizal, donde los militantes serbios les disparan por la espalda a quemarropa.</p>\n<p>“Cada vez que veo esa escena me hace pensar que un grupo considera a otro grupo como nada. Estos [militantes serbios] estaban orgullosos del hecho de que estaban filmando estas escenas de ejecución,” dijo Hasanović. “Sentí que era necesario incluir esa escena en el documental para que la gente entienda lo que sucedió con las personas que fueron capturadas [en Srebrenica], la mayoría fueron asesinadas, y solo unos pocos sobrevivieron, incluyendo a mi padre, que sobrevivió a la Marcha de la Muerte.”</p>\n<p><strong>Marcha de la Muerte</strong></p>\n<p>La llamada Marcha de la Muerte comenzó el 11 de julio de 1995 cuando el ejército serbio bosnio, liderado por el general Ratko Mladić, tomó el control de Srebrenica, a pesar de que las Naciones Unidas la habían designado como un área segura para civiles. Miles de bosniacos buscaron refugio en una base de la ONU en Potočari, cerca de Srebrenica. Entre 10,000 y 15,000 hombres bosniacos, mientras tanto, huyeron a las montañas, intentando escapar de Srebrenica. Temían que los matarían si regresaban con sus familias a Potočari. El destino previsto de estos hombres bosniacos era el territorio libre de Tuzla, a cien kilómetros de distancia, que estaba en manos del ejército de Bosnia y Herzegovina. Esta peligrosa caminata se conoció como la Marcha de la Muerte porque más de la mitad de los hombres bosniacos que partieron a pie no sobrevivieron. Miles fueron asesinados por las fuerzas serbias bosnias.</p>\n<p>“Todavía puedo ver ciertas escenas de esa marcha,” nos dice Bekir en una conmovedora entrevista en <em>Los Diarios de Mi Padre</em>, donde camina por los mismos bosques donde tuvo lugar la marcha real. “Caminabas sin un destino o sin saber a dónde ir,” le dice a su hijo, mirando directamente a la cámara. “Había emboscadas y trampas por todas partes. Sangre. Cuerpos muertos. Heridos. Personas asustadas.”</p>\n<p>En Pobuđe, un pueblo a 30 kilómetros al norte de Srebrenica, Bekir fue golpeado por una bomba tóxica e inhaló los químicos venenosos que siguieron. El 16 de julio de 1995, llegó al pueblo de Nezuk, más al norte. Alcanzar ese territorio significaba libertad. Algunos de sus camaradas no tuvieron tanta suerte. Izet, uno de los miembros del equipo de filmación amateur que aparece en gran parte del metraje del documental, se rindió al ejército serbio bosnio. Su cuerpo fue encontrado varios años después. Hoy está enterrado en el memorial de Srebrenica.</p>\n<p>En junio de 2020, Bekir Hasanović murió, a los 58 años, de un ataque al corazón. “Su muerte fue el mayor dolor que jamás sentí en mi vida,” dijo el cineasta Hasanović. “Mi padre fue la primera persona que me enseñó a sostener una cámara. Después de la guerra, mi padre nunca rió y nunca sonrió a la cámara. Muchas personas que sobrevivieron al genocidio en Srebrenica murieron de derrames cerebrales y ataques al corazón relacionados con el estrés, incluyendo a mi padre.”</p>\n<p><strong>Desapariciones</strong></p>\n<p>En el censo de 1991, el municipio de Srebrenica tenía una población de aproximadamente 36,000 personas. Para 2013, esa población se había reducido en un 63 por ciento, a 13,409. Una vez un pueblo de mayoría bosniaca, Srebrenica fue posteriormente incorporado oficialmente al territorio de la Republika Srpska, una compleja entidad política de mayoría serbia, con autonomía limitada, que evolucionó a partir de los Acuerdos de Dayton mediado por EE. UU. que pusieron fin a la Guerra de Bosnia. Dado que Bosnia y Herzegovina no ha tenido un censo en más de una década, el número exacto de residentes que viven en Srebrenica hoy en día sigue siendo desconocido. Pero las cifras del censo de 2013 dieron una indicación de cuánto había afectado el genocidio a la población bosniaca allí. Según los datos del censo de 1991, 27,572 bosniacos vivían en el área metropolitana de Srebrenica. En 2013, esa demografía étnica se había reducido a solo 7,248.</p>\n<p>Hoy, los restos de muchas de las personas asesinadas en la Guerra de Bosnia siguen desaparecidos, incluyendo alrededor de 800 víctimas del genocidio de Srebrenica. “Mi madre todavía está buscando a su padre y su hermano, que fueron asesinados en 1995,” explicó Hasanović.</p>\n<p>En las escenas finales de <em>Los Diarios de Mi Padre,</em> somos testigos de la madre del director, Fatima, talando un árbol. Luego camina a través de un prado, mientras suena música eufórica de fondo. Momentáneamente parece como si el paisaje de Srebrenica, y sus alrededores, entrara en lo trascendental y lo mítico.</p>\n<p>“Capturar la naturaleza de Bosnia era mi intención con esta escena,” dijo Hasanović. “Porque cuando miro todos estos hermosos ríos y bosques de este país, siempre me pregunto: ¿cómo pudo ser posible que estas personas fueran masacradas en un entorno tan hermoso?”</p>\n<p>“La mayoría de las personas que fueron asesinadas en Srebrenica nunca quisieron hacer la guerra en primer lugar,” concluyó el director bosnio. “En realidad no les importaba a qué parte de la tierra pertenecían.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> es un periodista y crítico freelance.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.617",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Un nuevo documental dirigido por Ado Hasanović llamado Los Diarios de Mi Padre ofrece una nueva perspectiva sobre la Guerra de Bosnia y la masacre de Srebrenica. La película incluye imágenes originales capturadas durante la guerra, así como la recitación de pasajes del diario del padre de Hasanović. Arroja nueva luz sobre los tiempos extremadamente difíciles que enfrentaron aquellos que intentaban sobrevivir a la brutalidad de la guerra.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović no recuerda cada detalle de la Guerra de Bosnia (1992-95). Pero ciertos recuerdos no puede olvidar. Ver su hogar familiar ardiendo. Abandonar Srebrenica. Era 1993. Tenía siete años. En un camión de alimentos de la ONU, con su madre, hermano y hermana, Hasanović viajó 100 kilómetros al norte, a la ciudad de Tuzla. “La guerra en Bosnia fue realmente terrible”, explicó el cineasta bosnio de 38 años desde el centro de Sarajevo. “Una vez que escapamos, nos convertimos en refugiados. Pero mi padre permaneció en Srebrenica hasta [julio] de 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.619",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Uusi dokumentti esittelee muistoja Srebrenicasta",
                key:"uid": string:"46b5b330-1a71-4966-b3be-a1a028becfe8",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ne kaksi vuotta, jotka Bekir Hasanović vietti Srebrenicassa, pienessä vuoristokaupungissa Itä-Bosniassa, ovat uuden dokumentin aiheena, jonka on ohjannut Ado Hasanović, <em>Isäni päiväkirjat,</em> joka esitettiin 30. Sarajevon elokuvafestivaalilla elokuun puolivälissä.</p>\n<p> “Kuvaamme [elokuvaa] täällä Srebrenicassa tämän pitkän sodan aikana,” nuorekkaasti näyttävä Bekir kertoo meille dokumentin alkuminuuteilla. “Täällä ei ole sähköä. Mutta me onnistumme jotenkin luomaan kuvan meistä ja sotureistamme.”</p>\n<p><strong>Sodan päiväkirjat</strong></p>\n<p>Alkuvuodesta 1993 Srebrenica julistettiin YK:n turvavyöhykkeeksi. Bekir, yhdessä kahden parhaan ystävänsä, Izetin ja Nedzadin, perusti amatöörifilmi-ryhmän. Nämä kolme bosniakkimiestä, jotka taistelivat paikallisia bosnialaisia serbejä vastaan, vuorottelivat kuvaamalla videoita Srebrenican päivittäisestä elämästä. Noin puolet dokumentista koostuu tästä materiaalista. Toinen puoli sisältää Hasanovićin haastattelevan vanhempiaan heidän kodissaan Srebrenicassa yli kaksikymmentä vuotta sodan päättymisen jälkeen.</p>\n<p>“Tämä dokumentti ei kuitenkaan ole jonkinlainen poliittinen projekti,” Hasanović selitti. “Itse asiassa isäni oli se tyyppi, joka aina löysi keinon välttää taisteluihin menemistä ja konfliktien syntymistä, ja minä todella rakastin sitä hänessä.”</p>\n<p>Sodan aikana Bekir piti myös päiväkirjaa, kirjoittaen asioita, joita hän ei uskaltanut sanoa kameran edessä. Hasanović löysi ensimmäisen kerran isänsä sodan päiväkirjat vuonna 2011, jotka sisälsivät synkän perhesalaisuuden. Bekirillä oli suhde toisen naisen kanssa Srebrenicassa, kun taas Fatima, hänen vaimonsa, ja heidän kaksi lastaan, etsivät turvapaikkaa sodalta Tuzlasta.</p>\n<p>“Eräänä vaiheena isäni halusi polttaa päiväkirjat, ja hän riiteli äitini kanssa tästä asiasta toisen naisen vuoksi, joka hänellä oli Srebrenicassa,” Hasanović, joka nykyisin asuu Roomassa, Italiassa, selitti. “Äitini kertoi minulle, että hän vihasi päiväkirjoja ja pyysi minua viemään ne pois. Mutta olin utelias, joten aloin lukea niitä. Siten opin paljon isäni kamppailuista, peloista ja kärsimyksistä, joita hän kävi läpi.”</p>\n<p>Hasanović lukee isänsä päiväkirjoista useita kertoja dokumentin aikana. “Torstai, 11. marraskuuta 1993. Yli kaksi kuukautta on kulunut siitä, kun muutimme asuntoon Srebrenicassa,” yksi päiväkirjamerkintä kuuluu. “Tilanne täällä on pahempi kuin kylässä, jossa olimme ennen. Yksinäisyys tuhoaa minut. Täältä ei näytä olevan ulospääsyä tästä helvetistä.”</p>\n<p>Elokuvamateriaali, joka seuraa näitä päiväkirjamerkintöjä, on vähemmän henkilökohtaista. Näemme kolme miestä ja heidän bosniakkisotilaskavereitaan harjoittelemassa sotaa varten. Eräässä kohtauksessa mies ammutaan tarkka-ampujan toimesta. Kuulemme myös pieniä yksityiskohtia Srebrenican päivittäisestä elämästä, kuten jonot vedelle, nousevat tupakkahinnat ja väkivalta. Toinen päiväkirjamerkintä dokumentoi verilöylyn jälkeisiä tapahtumia, joita Bekir todisti paikallisella jalkapallokentällä. “Yhteensä 57 ihmistä tapettiin ja sama määrä haavoittui,” saamme tietää.</p>\n<p><strong>Elämä kärsimyksen keskellä</strong></p>\n<p>Mutta ei kaikki ole synkkää ja surullista. On paljon kevyttä jutustelua ja huumoria, joka helpottaa sodan jännityksiä. Eräässä koskettavassa kohtauksessa kaksi Bekirin ystävää kuvataan tanssimassa 90-luvun popklassikon “Rhythm is a Dancer” tahdissa saksalaiselta Eurodance-yhtyeeltä Snap!</p>\n<p>“Halusin näyttää tavallista elämää, jonka isäni tallensi filmille Srebrenicassa,” Hasanović selitti. “Vaikka kärsimyksen, sodan ja tilanteiden keskellä, joissa ihmisillä ei ollut tarpeeksi ruokaa syötäväksi, he löysivät silti aikaa nauraa, hymyillä ja tehdä vitsejä.”</p>\n<p>Hasanović sanoi, että hänen dokumenttinsa oli yritys inhimillistää ja henkilökohtaistaa elämä Srebrenicassa: “Nämä ihmiset olivat ihmisiä ja he halusivat elää. Useimmat ohjaajat, jotka ovat tehneet elokuvia Srebrenicasta, eivät ole Bosniasta ja he keskittyvät vain siihen, mitä siellä tapahtui heinäkuussa 1995.”</p>\n<p>Kansainvälisessä rikostuomioistuimessa entisessä Jugoslaviassa (ICTY) ja Kansainvälisessä jäännösmekanismissa rikostuomioistuimille (IRMCT) 20 henkilöä tuomittiin Srebrenicassa heinäkuussa 1995 tapahtuneista rikoksista. Näissä tuomioistuimissa esitetyt todisteet – ja Bosnian ja Hertsegovinan sekä Serbian tuomioistuimissa – ovat tuominneet yli 50 ihmistä yli 700 vuodeksi vankilaan näistä sotarikoksista. 20 ICTY:n Srebrenicaa koskevaa tuomiota sisältää seitsemän tuomiota kansanmurhasta.</p>\n<p><em>Isäni päiväkirjat</em> ei keskity yksinomaan näihin tapahtumiin tai niihin liittyviin oikeudellisiin kysymyksiin. Mutta se käsittelee niitä. Eräässä häiritsevässä kohtauksessa nähdään esimerkiksi todellista kuvaa murhista. Sen kuvasi pahamaineinen Skorpioni-yksikkö, serbialainen paramilitaarinen yksikkö, joka oli aktiivinen Jugoslavian sodan aikana. 17. heinäkuuta 1995 Skorpioni-yksikkö suoritti laajan etsinnän bosniakkimiesten ja poikien vangitsemiseksi, jotka pakenivat Srebrenicasta. Tapahtumassa tapettiin neljä bosniakkimiestä Baljkovicassa, kaksi Snagovon lähellä, 39 Bišinassa ja kuusi Trnovon lähellä. Tässä materiaalissa (jota on esitetty todisteena ICTY:ssä) näemme ryhmän nuoria bosniakkiteinejä, joiden ranteet on sidottu ja silmät sidottu. Aluksi serbialaiset militantit huutavat uhkauksia uhreilleen arabiaksi. Sitten he alkavat potkia heitä maassa. Eräs serbialainen militantti valittaa, että hänen kameransa akku on loppumassa ja hän haluaa toisen, jotta hän voi jatkaa kuvaamista. Bosniakkiteinit marssitetaan sitten nurkan taakse ja viedään pitkään ruohoon, jossa serbialaiset militantit ampuvat heitä selkään läheltä.</p>\n<p>“Joka kerta, kun katson tuota kohtausta, se saa minut ajattelemaan, että yksi ryhmä pitää toista ryhmää mitättömänä. Nämä [serbialaiset militantit] olivat ylpeitä siitä, että he kuvasivat näitä teloituskohtauksia,” sanoi Hasanović. “Tunsin, että tuon kohtauksen laittaminen dokumenttiin oli välttämätöntä, jotta ihmiset ymmärtävät, mitä tapahtui niille, jotka vangittiin [Srebrenicassa], useimmat tapettiin, ja vain muutama selviytyi, mukaan lukien isäni, joka selviytyi Kuoleman marssista.”</p>\n<p><strong>Kuoleman marssi</strong></p>\n<p>Niin sanottu Kuoleman marssi alkoi 11. heinäkuuta 1995, kun bosnialainen serbijohto, jota johti kenraali Ratko Mladić, otti Srebrenican hallintaansa, vaikka Yhdistyneet Kansakunnat olivat nimenneet sen turvalliseksi alueeksi siviileille. Tuhannet bosniakit etsivät turvapaikkaa YK:n tukikohdasta Potočarista, lähellä Srebrenicasta. Samaan aikaan 10 000–15 000 bosniakkimiestä pakeni vuorille yrittäen paeta Srebrenicasta. He pelkäsivät, että heidät tapettaisiin, jos he menisivät perheidensä kanssa takaisin Potočariin. Näiden bosniakkimiesten tarkoitusperä oli Tuzlan vapaa alue, joka sijaitsee sata kilometriä päässä ja jonka Bosnian ja Hertsegovinan armeija hallitsi. Tämä vaarallinen kävely tunnettiin Kuoleman marssina, koska yli puolet niistä bosniakkimiehistä, jotka lähtivät jalan, eivät selviytyneet. Tuhansia murhattiin bosnialaisserbivoimien toimesta.</p>\n<p>“Näen edelleen tiettyjä kohtauksia tuosta marssista,” Bekir kertoo meille yhdessä liikuttavassa haastattelussa <em>Isäni päiväkirjat</em> -dokumentissa, jossa hän kulkee samoissa metsissä, joissa itse marssi tapahtui. “Kävelit ilman määränpäätä tai tietämättä minne mennä,” hän kertoo pojalleen, katsoen suoraan kameraan. “Kaikkialla oli väijytyksiä ja ansoja. Verenvuotoa. Kuolleita ruumiita. Haavoittuneita. Pelokkaita ihmisiä.”</p>\n<p>Pobuđessa, kylässä 30 kilometriä pohjoiseen Srebrenicasta, Bekir sai myrkyllisen pommin osuman ja hengitti sisään myrkyllisiä kemikaaleja, jotka seurasi. 16. heinäkuuta 1995 hän saapui Nezukiin, joka sijaitsee vielä pohjoisempana. Tuo alueen saavuttaminen merkitsi vapautta. Jotkut hänen toverinsa eivät olleet yhtä onnekkaita. Izet, yksi amatöörifilmi-ryhmän jäsenistä, joka esiintyy suurimmassa osassa dokumentin materiaalia, antautui bosnialaisserbivoimille. Hänen ruumiinsa löydettiin useita vuosia myöhemmin. Tänään hänet on haudattu Srebrenican muistomerkkiin.</p>\n<p>Kesäkuussa 2020 Bekir Hasanović kuoli 58-vuotiaana sydänkohtaukseen. “Hänen kuolemansa oli suurin kipu, jonka olen koskaan tuntenut elämässäni,” sanoi elokuvantekijä Hasanović. “Isäni oli ensimmäinen henkilö, joka opetti minulle, miten kameraa pidetään. Sodan jälkeen isäni ei koskaan nauranut eikä hän koskaan hymyillyt kameraan. Monet ihmiset, jotka selviytyivät Srebrenican kansanmurhasta, kuolivat aivohalvauksiin ja stressiin liittyviin sydänkohtauksiin, mukaan lukien isäni.”</p>\n<p><strong>Kadonneet</strong></p>\n<p>Vuoden 1991 väestönlaskennassa Srebrenican kunnassa oli noin 36 000 asukasta. Vuoteen 2013 mennessä tämä väestö oli kutistunut 63 prosenttia, 13 409:ään. Aikaisemmin bosniakkien enemmistökaupungiksi Srebrenica liitettiin myöhemmin virallisesti Republika Srpskan alueeseen, monimutkaiseen serbien enemmistöiseen poliittiseen entiteettiin, jolla on rajalliset itsehallintovaltuudet, joka kehittyi Yhdysvaltojen välittämistä Daytonin sopimuksista, jotka päättivät Bosnian sodan. Koska Bosniassa ja Hertsegovinassa ei ole ollut väestönlaskentaa yli vuosikymmeneen, tarkka määrä Srebrenicassa nykyisin asuvista asukkaista on edelleen tuntematon. Mutta vuoden 2013 väestönlaskentatiedot antoivat viitteen siitä, kuinka paljon kansanmurha vaikutti bosniakkiväestöön siellä. Vuoden 1991 väestönlaskentatietojen mukaan 27 572 bosniakkia asui Srebrenican alueella. Vuoteen 2013 mennessä tämä etninen demografia oli kutistunut vain 7 248:aan.</p>\n<p>Tänään monet Bosnian sodassa tapettujen henkilöiden jäännökset ovat edelleen kadoksissa, mukaan lukien noin 800 Srebrenican kansanmurhan uhria. “Äitini etsii edelleen isäänsä ja veljeään, jotka tapettiin vuonna 1995,” Hasanović selitti.</p>\n<p><em>Isäni päiväkirjat</em> -dokumentin lopputoimissa näemme ohjaajan äidin, Fatiman, kaatamassa puuta. Hän kävelee sitten niityn läpi, kun taustalla soi euforinen musiikki. Hetkeksi tuntuu siltä, että Srebrenican maisema ja sen ympäröivät alueet siirtyvät ylimaalliseen ja myyttiseen.</p>\n<p>“Bosnian luonteen tallentaminen oli tarkoitukseni tässä kohtauksessa,” sanoi Hasanović. “Koska kun katson kaikkia näitä kauniita jokia ja metsiä tässä maassa, kysyn aina itseltäni: kuinka voi olla mahdollista, että nämä ihmiset murhattiin niin kauniissa ympäristössä?”</p>\n<p>“Useimmat ihmiset, jotka tapettiin Srebrenicassa, eivät koskaan halunneet tehdä sotaa alun perinkään,” bosnialainen ohjaaja päätti. “He eivät oikeastaan välittäneet siitä, mihin osaan maata he kuuluivat.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> on freelance-toimittaja ja kriitikko.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.627",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Uusi dokumentti, jonka on ohjannut Ado Hasanović ja jonka nimi on Isäni päiväkirjat, tuo uuden näkökulman Bosnian sotaan ja Srebrenican verilöylyyn. Elokuvassa on alkuperäistä kuvamateriaalia, joka on tallennettu sodan aikana, sekä Hasanovićin isän päiväkirjan katkelmien lausumista. Se tuo uutta valoa äärimmäisen vaikeille ajoille, joita kokivat ne, jotka yrittivät selviytyä sodan julmuudesta.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović ei muista kaikkia yksityiskohtia Bosnian sodasta (1992-95). Mutta tiettyjä muistoja hän ei voi unohtaa. Perheensä kodin näkeminen palavan. Srebrenicasta lähteminen. Se oli vuonna 1993. Hän oli seitsemän vuotta vanha. YK:n ruokakuormassa, äitinsä, veljensä ja sisarensa kanssa, Hasanović matkusti 100 kilometriä pohjoiseen, Tuzlan kaupunkiin. “Sota Bosniassa oli todella kauheaa,” 38-vuotias bosnialainen elokuvantekijä selitti keskeltä Sarajevon. “Kun pääsimme pakoon, meistä tuli pakolaisia. Mutta isäni jäi Srebrenicaan [heinäkuuhun] 1995 asti.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.402",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"New documentary features memories of Srebrenica",
                key:"uid": string:"4c73a6f1-b628-4300-b530-e25a61678e78",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Those two years that Bekir Hasanović spent in Srebrenica, a small mountainous town in eastern Bosnia, is the subject of a new documentary directed by Ado Hasanović, <em>My Father’s Diaries,</em> which was shown at the 30th Sarajevo Film Festival in mid-August.</p>\n<p> “We’re shooting [a film] here in Srebrenica during this long period of war,” a youthful looking Bekir tells us in the opening minutes of the documentary. “There is no power here. But we are somehow managing to create an image of us and our warriors.”</p>\n<p><strong>War diaries</strong></p>\n<p>In early 1993 Srebrenica had been declared a UN Safe Zone. Bekir, along with his two best friends, Izet and Nedzad, formed an amateur film crew. The three Bosniak men, who were fighting a war with local Bosnian Serbs, took turns shooting videos of daily life in Srebrenica. Roughly half of the documentary consists of this footage. The other half sees Hasanović interviewing his parents in their home in Srebrenica more than two decades after the war  ended.</p>\n<p>“This documentary is not some kind of political project though,” Hasanović explained. “In fact, my father was the guy who always found a way to avoid going to battles and to avoid conflict, and I really loved that about him.”</p>\n<p>During the Bosnian War Bekir kept a diary too, writing things down that he dared not say in front of the camera. Hasanović first discovered his father’s war diaries in 2011, which contained a dark family secret. Bekir had an affair with another woman in Srebrenica, while Fatima, his wife, and their two children, sought refuge from the war in Tuzla.</p>\n<p>“At one stage my father wanted to burn the diaries, and he used to fight with my mother about this issue of the other woman that he had in Srebrenica,” Hasanović, who is currently based in Rome, Italy, explained. “My mother told me she hated the diaries and asked me to take them away. But I was curious, so I began reading them. In doing so, I learned a lot about my father’s struggles, fears, and the suffering he went through.”</p>\n<p>Hasanović reads from his father’s diaries several times during the documentary. “Thursday, November 11th 1993. More than two months have passed since we moved into an apartment in Srebrenica,” one diary entry reads. “The situation here is worse than in the village where we stayed before. Loneliness is devastating me. There seems to be no way out of this hell.”</p>\n<p>The film footage that accompanies these diary entries is less personal. We see the three men and their fellow Bosniak soldiers training for war. In one scene a man gets shot by a sniper. We also hear minute details about daily life in Srebrenica, such as the queues for water, the rising price of cigarettes, and the violence. Another diary entry documents the aftermath of a massacre that Bekir witnessed at a local soccer field. “A total of 57 people were killed and the same amount injured,” we learn.</p>\n<p><strong>Life among suffering</strong></p>\n<p>But it is not all doom and gloom. There is a lot of light-hearted banter and humour to relieve the war’s tensions. In one poignant scene, two of Bekir’s friends are filmed dancing to the 90s pop classic “Rhythm is a Dancer” by the German Eurodance group Snap!</p>\n<p>“I wanted to show the ordinary life that my father captured on film in Srebrenica,” Hasanović explained. “Even amidst suffering, war, and situations where people didn’t have enough food to eat, they were still finding time to laugh, smile and make jokes.”</p>\n<p>Hasanović said his documentary was an attempt to humanize and personalize life in Srebrenica: “These people were human beings and they wanted to live. Most directors who have made films about Srebrenica are not from Bosnia and they only focus on what happened there in July 1995.”</p>\n<p>At the International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (ICTY) and the International Residual Mechanism for Criminal Tribunals (IRMCT), 20 individuals were tried for crimes committed in Srebrenica in July 1995. The evidence presented in these tribunals – and in the Courts of Bosnia and Herzegovina and Serbia – has sentenced more than 50 people to over 700 years in prison for these war crimes. Of the 20 ICTY verdicts pertaining to Srebrenica, seven include verdicts for the crime of genocide.</p>\n<p><em>My Father’s Diaries</em> is not exclusively focused on these events or the legalities that followed. But it does address them. One disturbing scene, for instance, shows actual footage of the killings. It was filmed by the notorious Scorpions unit, a Serb paramilitary unit active during the Yugoslav Wars. On July 17th 1995, the Scorpions unit carried out an extensive search to capture Bosniak men and boys fleeing from Srebrenica. Among those killed were four Bosniak males at Baljkovica, two near the town of Snagovo, 39 in Bišina, and six near the town of Trnovo. In this footage (which has been presented as evidence at the ICTY) we see a group of young Bosniak teenagers with their wrists bound by ligatures and blindfolded. First, the Serb militants shout abuse at their victims in Arabic. Then they start kicking them on the ground. One Serb militant complains that the battery from his camera is running out and he wants another one to make sure he can keep filming. The Bosniak teenagers are then marched around the corner and taken into long grass, where Serb militants shoot them in the back at close range.</p>\n<p>“Each time I watch that scene it makes me think that one group considers another group as nothing. These [Serb militants] were proud of the fact that they are filming these execution scenes,” said Hasanović. “I felt putting that scene in the documentary was necessary so that people understand what happened with the people who were captured [in Srebrenica], most were killed, and only a few survived, including my father, who survived the Death March.”</p>\n<p><strong>Death March</strong></p>\n<p>The so-called Death March began on July 11th 1995 when the Bosnian Serb army, led by General Ratko Mladić, took control of Srebrenica, even though the United Nations had designated it a safe area for civilians. Thousands of Bosniaks took refuge in a UN base in Potočari, near Srebrenica. Between 10,000 to 15,000 Bosniak men, meanwhile, fled to the mountains, attempting to escape Srebrenica. They feared they would be killed if they went with their families back to Potočari. The intended destination of these Bosniak men was the free territory of Tuzla, one hundred kilometres away, which the army of Bosnia and Herzegovina held. This perilous walk became known as the Death March because more than half of the Bosniak men who set out on foot did not survive. Thousands were murdered by Bosnian Serb forces.</p>\n<p>“I can still see certain scenes of that march,” Bekir tells us in one moving interview in <em>My Father’s Diaries</em>, where he walks through the same woods where the actual march took place. “You walked without a destination or without knowing where to go,” he tells his son, looking directly into the camera. “There were ambushes and traps everywhere. Blood. Dead bodies. Wounded. Frightened people.”</p>\n<p>In Pobuđe, a village 30 kilometres north of Srebrenica, Bekir was hit by a toxic bomb and inhaled the poisonous chemicals that followed. On July 16th 1995, he arrived at the village of Nezuk, further to the north. Reaching that territory meant freedom. Some of his comrades were not so lucky. Izet, one of the amateur film crew who features in much of the documentary’s footage, surrendered to the Bosnian Serb army. His body was found several years later. Today he is buried at the Srebrenica memorial.</p>\n<p>In June 2020, Bekir Hasanović died, aged 58, from a heart attack. “His death was the greatest pain I ever felt in my life,” said the filmmaker Hasanović. “My father was the first person who taught me how to hold a camera. After the war my father never laughed and he never smiled into the camera. Many people who survived the genocide in Srebrenica died of strokes and stress-related heart attacks, including my father.”</p>\n<p><strong>Disappearances</strong></p>\n<p>In the 1991 census the Srebrenica municipality had a population of roughly 36,000 people. By 2013 that population had shrunk by 63 per cent, to 13,409. Once a Bosniak-majority town, Srebrenica was later officially incorporated into the territory of Republika Srpska, a complex Serb-majority political entity, with limited autonomy, that evolved from the US-brokered Dayton Accords that ended the Bosnian War. Since Bosnia and Herzegovina has not had a census for more than a decade, the exact number of residents living in Srebrenica today remains unknown. But the 2013 census figures gave an indication of how much the genocide had affected the Bosniak population there. According to the 1991 census data, 27,572 Bosniaks lived in the greater Srebrenica area. In 2013 that ethnic demographic had dwindled to just 7,248.</p>\n<p>Today, the remains of many of the individuals killed in the Bosnian War remain missing, including around 800 victims of the Srebrenica genocide. “My mother is still searching for her father and her brother, who were killed back in 1995,” Hasanović explained.</p>\n<p>In the closing scenes of <em>My Father’s Diaries,</em> we witness the director’s mother, Fatima, chopping down a tree. She then walks through a meadow, as euphoric music plays in the background. It momentarily feels as though the landscape of Srebrenica, and its surrounding environs, enters the transcendent and the mythical.</p>\n<p>“Capturing the nature of Bosnia was my intention with this scene,” said Hasanović. “Because when I look at all of these beautiful rivers and forests of this country, I always ask myself: how could it be possible that these people were massacred in such beautiful surroundings?”</p>\n<p>“Most of the people who were killed at Srebrenica never wanted to make war in the first place,” the Bosnian director concluded. “They didn’t actually care to which part of the land they belonged to.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> is a freelance journalist and critic.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:20.982",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A new documentary directed by Ado Hasanović called My Father’s Diaries brings a new perspective to the Bosnian War and the Srebrenica massacre. The film includes original footage captured during the war, as well as the reciting of passages from the diary of Hasanović’s father. It sheds new light on the extremely difficult times faced by those trying to survive the brutality of war.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović does not remember every detail of the Bosnian War (1992-95). But certain memories he cannot forget. Watching his family home burning. Leaving Srebrenica. It was 1993. He was seven years old. On a UN food truck, with his mother, brother and sister, Hasanović travelled 100 kilometres north, to the city of Tuzla. “The war in Bosnia was really terrible,” the 38-year-old Bosnian filmmaker explained from central Sarajevo. “Once we escaped, we became refugees. But my father remained in Srebrenica until [July] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.655",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Novi dokumentarac prikazuje sećanja na Srebrenicu",
                key:"uid": string:"4ee1aa4e-41ef-4be4-b1b4-153519897564",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.466",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nowy dokument przedstawia wspomnienia o Srebrenicy",
                key:"uid": string:"5fed372a-d02d-411e-9f62-556b80054c3d",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Te dwa lata, które Bekir Hasanović spędził w Srebrenicy, małym górzystym miasteczku we wschodniej Bośni, są tematem nowego dokumentu w reżyserii Ado Hasanovića, <em>Dzienniki mojego ojca,</em> który został pokazany na 30. Festiwalu Filmowym w Sarajewie w połowie sierpnia.</p>\n<p> „Kręcimy [film] tutaj w Srebrenicy podczas tego długiego okresu wojny,” mówi nam młodzieńczo wyglądający Bekir w pierwszych minutach dokumentu. „Nie ma tutaj prądu. Ale jakoś udaje nam się stworzyć obraz nas i naszych wojowników.”</p>\n<p><strong>Dzienniki wojenne</strong></p>\n<p>Na początku 1993 roku Srebrenica została ogłoszona Strefą Bezpieczeństwa ONZ. Bekir, wraz z dwoma najlepszymi przyjaciółmi, Izetem i Nedżadem, stworzyli amatorską ekipę filmową. Trzej muzułmańscy mężczyźni, którzy walczyli w wojnie z lokalnymi Serbami bośniackimi, na zmianę kręcili filmy z codziennego życia w Srebrenicy. Około połowy dokumentu składa się z tych nagrań. Druga połowa to wywiady Hasanovića z jego rodzicami w ich domu w Srebrenicy, ponad dwie dekady po zakończeniu wojny.</p>\n<p>„Ten dokument nie jest jakimś projektem politycznym,” wyjaśnił Hasanović. „W rzeczywistości mój ojciec był tym, który zawsze znajdował sposób, aby unikać bitew i konfliktów, i naprawdę to w nim uwielbiałem.”</p>\n<p>Podczas wojny w Bośni Bekir również prowadził dziennik, zapisując rzeczy, których nie odważył się powiedzieć przed kamerą. Hasanović po raz pierwszy odkrył dzienniki wojenne swojego ojca w 2011 roku, które zawierały mroczny rodzinny sekret. Bekir miał romans z inną kobietą w Srebrenicy, podczas gdy Fatima, jego żona, i ich dwoje dzieci, szukali schronienia przed wojną w Tuzli.</p>\n<p>„Na pewnym etapie mój ojciec chciał spalić dzienniki i kłócił się z moją matką o tę sprawę z inną kobietą, którą miał w Srebrenicy,” wyjaśnił Hasanović, który obecnie mieszka w Rzymie, Włochy. „Moja matka powiedziała mi, że nienawidziła dzienników i poprosiła mnie, żebym je zabrał. Ale byłem ciekawy, więc zacząłem je czytać. W ten sposób dowiedziałem się wiele o zmaganiach, lękach i cierpieniu, przez które przeszedł mój ojciec.”</p>\n<p>Hasanović czyta z dzienników swojego ojca kilka razy podczas dokumentu. „Czwartek, 11 listopada 1993. Minęły ponad dwa miesiące, odkąd wprowadziliśmy się do mieszkania w Srebrenicy,” brzmi jeden z wpisów. „Sytuacja tutaj jest gorsza niż w wiosce, w której przebywaliśmy wcześniej. Samotność mnie niszczy. Nie widać wyjścia z tego piekła.”</p>\n<p>Materiał filmowy towarzyszący tym wpisom dziennikowym jest mniej osobisty. Widzimy trzech mężczyzn i ich towarzyszy żołnierzy bośniackich trenujących do wojny. W jednej scenie mężczyzna zostaje postrzelony przez snajpera. Słyszymy również szczegóły dotyczące codziennego życia w Srebrenicy, takie jak kolejki po wodę, rosnące ceny papierosów i przemoc. Inny wpis dokumentuje skutki masakry, której Bekir był świadkiem na lokalnym boisku piłkarskim. „Łącznie zginęło 57 osób, a tyle samo zostało rannych,” dowiadujemy się.</p>\n<p><strong>Życie wśród cierpienia</strong></p>\n<p>Jednak nie wszystko jest ponure. Jest wiele żartów i humoru, aby złagodzić napięcia wojenne. W jednej poruszającej scenie dwóch przyjaciół Bekira jest filmowanych tańczących do popowego klasyka lat 90. „Rhythm is a Dancer” niemieckiej grupy Eurodance Snap!</p>\n<p>„Chciałem pokazać zwyczajne życie, które mój ojciec uchwycił na filmie w Srebrenicy,” wyjaśnił Hasanović. „Nawet wśród cierpienia, wojny i sytuacji, w których ludzie nie mieli wystarczająco jedzenia, nadal znajdowali czas na śmiech, uśmiech i żarty.”</p>\n<p>Hasanović powiedział, że jego dokument był próbą humanizacji i spersonalizowania życia w Srebrenicy: „Ci ludzie byli istotami ludzkimi i chcieli żyć. Większość reżyserów, którzy nakręcili filmy o Srebrenicy, nie pochodzi z Bośni i koncentrują się tylko na tym, co wydarzyło się tam w lipcu 1995 roku.”</p>\n<p>W Międzynarodowym Trybunale Karnym dla byłej Jugosławii (ICTY) i Międzynarodowym Mechanizmie Resztkowym dla Trybunałów Karnych (IRMCT) 20 osób zostało osądzonych za zbrodnie popełnione w Srebrenicy w lipcu 1995 roku. Dowody przedstawione w tych trybunałach – oraz w sądach Bośni i Hercegowiny i Serbii – skazały ponad 50 osób na ponad 700 lat więzienia za te zbrodnie wojenne. Z 20 wyroków ICTY dotyczących Srebrenicy, siedem obejmuje wyroki za zbrodnię ludobójstwa.</p>\n<p><em>Dzienniki mojego ojca</em> nie koncentruje się wyłącznie na tych wydarzeniach ani na aspektach prawnych, które po nich nastąpiły. Ale porusza je. Jedna niepokojąca scena, na przykład, pokazuje rzeczywiste nagrania zabójstw. Została nakręcona przez notorious jednostkę Skorpionów, serbską jednostkę paramilitarną aktywną podczas wojen jugosłowiańskich. 17 lipca 1995 roku jednostka Skorpionów przeprowadziła szeroką akcję w celu schwytania bośniackich mężczyzn i chłopców uciekających z Srebrenicy. Wśród zabitych było czterech bośniackich mężczyzn w Baljkovicy, dwóch w pobliżu miasta Snagovo, 39 w Bišinie i sześciu w pobliżu miasta Trnovo. Na tym nagraniu (które zostało przedstawione jako dowód w ICTY) widzimy grupę młodych bośniackich nastolatków z związanymi nadgarstkami i z opaskami na oczach. Najpierw serbscy bojownicy krzyczą obelgi do swoich ofiar po arabsku. Potem zaczynają kopać je na ziemi. Jeden z serbskich bojowników narzeka, że bateria w jego kamerze się kończy i chce inną, aby mieć pewność, że może dalej filmować. Następnie bośniaccy nastolatkowie są prowadzani za róg i zabierani w długą trawę, gdzie serbscy bojownicy strzelają im w plecy z bliskiej odległości.</p>\n<p>„Za każdym razem, gdy oglądam tę scenę, myślę, że jedna grupa uważa drugą grupę za nic. Ci [serbscy bojownicy] byli dumni z tego, że filmują te sceny egzekucji,” powiedział Hasanović. „Czułem, że umieszczenie tej sceny w dokumencie było konieczne, aby ludzie zrozumieli, co się stało z ludźmi, którzy zostali schwytani [w Srebrenicy], większość została zabita, a tylko nieliczni przeżyli, w tym mój ojciec, który przeżył Marsz Śmierci.”</p>\n<p><strong>Marsz Śmierci</strong></p>\n<p>Tak zwany Marsz Śmierci rozpoczął się 11 lipca 1995 roku, kiedy armia serbska, dowodzona przez generała Ratko Mladića, przejęła kontrolę nad Srebrenicą, mimo że ONZ uznała ją za bezpieczny obszar dla cywilów. Tysiące Bośniaków schroniło się w bazie ONZ w Potočari, w pobliżu Srebrenicy. W międzyczasie od 10 000 do 15 000 bośniackich mężczyzn uciekło w góry, próbując uciec z Srebrenicy. Obawiali się, że zostaną zabici, jeśli wrócą z rodzinami do Potočari. Zamierzonym celem tych bośniackich mężczyzn było wolne terytorium Tuzli, sto kilometrów dalej, które zajmowała armia Bośni i Hercegowiny. Ta niebezpieczna wędrówka stała się znana jako Marsz Śmierci, ponieważ ponad połowa bośniackich mężczyzn, którzy wyruszyli pieszo, nie przeżyła. Tysiące zostało zamordowanych przez siły serbskie.</p>\n<p>„Wciąż widzę niektóre sceny tego marszu,” mówi Bekir w jednym poruszającym wywiadzie w <em>Dziennikach mojego ojca</em>, gdzie przechadza się przez te same lasy, w których odbył się rzeczywisty marsz. „Szliście bez celu lub nie wiedząc, dokąd iść,” mówi do swojego syna, patrząc bezpośrednio w kamerę. „Wszędzie były zasadzki i pułapki. Krew. Martwe ciała. Ranni. Przestraszeni ludzie.”</p>\n<p>W Pobuđu, wiosce 30 kilometrów na północ od Srebrenicy, Bekir został trafiony przez bombę toksyczną i wdychał trujące chemikalia, które po niej nastąpiły. 16 lipca 1995 roku dotarł do wioski Nezuk, dalej na północ. Dotarcie do tego terytorium oznaczało wolność. Niektórzy z jego towarzyszy nie mieli tyle szczęścia. Izet, jeden z amatorskiej ekipy filmowej, który pojawia się w większości materiału dokumentalnego, poddał się armii serbskiej. Jego ciało znaleziono kilka lat później. Dziś spoczywa na memoriale w Srebrenicy.</p>\n<p>W czerwcu 2020 roku Bekir Hasanović zmarł w wieku 58 lat na zawał serca. „Jego śmierć była największym bólem, jaki kiedykolwiek czułem w swoim życiu,” powiedział reżyser Hasanović. „Mój ojciec był pierwszą osobą, która nauczyła mnie, jak trzymać kamerę. Po wojnie mój ojciec nigdy się nie śmiał i nigdy nie uśmiechał się do kamery. Wiele osób, które przeżyły ludobójstwo w Srebrenicy, zmarło na udary i zawały serca związane ze stresem, w tym mój ojciec.”</p>\n<p><strong>Zaginięcia</strong></p>\n<p>W spisie ludności z 1991 roku gmina Srebrenica miała populację około 36 000 osób. Do 2013 roku ta populacja zmniejszyła się o 63 procent, do 13 409. Kiedyś miasto z przewagą bośniacką, Srebrenica została później oficjalnie włączona w terytorium Republiki Serbskiej, złożonego serbskiego podmiotu politycznego z ograniczoną autonomią, który powstał z amerykańsko-brokerskich Porozumień z Dayton, które zakończyły wojnę bośniacką. Ponieważ Bośnia i Hercegowina nie miała spisu ludności od ponad dekady, dokładna liczba mieszkańców Srebrenicy dzisiaj pozostaje nieznana. Ale dane z 2013 roku dały wskazówkę, jak bardzo ludobójstwo wpłynęło na populację bośniacką tam. Zgodnie z danymi z 1991 roku, w większym obszarze Srebrenicy mieszkało 27 572 Bośniaków. W 2013 roku ta demografia etniczna zmniejszyła się do zaledwie 7 248.</p>\n<p>Dziś szczątki wielu osób zabitych w wojnie bośniackiej wciąż pozostają zaginione, w tym około 800 ofiar ludobójstwa w Srebrenicy. „Moja matka wciąż szuka swojego ojca i brata, którzy zostali zabici w 1995 roku,” wyjaśnił Hasanović.</p>\n<p>W końcowych scenach <em>Dzienników mojego ojca,</em> jesteśmy świadkami, jak matka reżysera, Fatima, ścina drzewo. Następnie przechodzi przez łąkę, podczas gdy w tle gra euforyczna muzyka. Na chwilę wydaje się, że krajobraz Srebrenicy i jego okolic wchodzi w stan transcendencji i mitu.</p>\n<p>„Uchwycenie natury Bośni było moim zamiarem w tej scenie,” powiedział Hasanović. „Bo kiedy patrzę na te wszystkie piękne rzeki i lasy tego kraju, zawsze zadaję sobie pytanie: jak to możliwe, że ci ludzie zostali zamordowani w tak pięknych okolicznościach?”</p>\n<p>„Większość ludzi, którzy zostali zabici w Srebrenicy, nigdy nie chciała prowadzić wojny w pierwszej kolejności,” podsumował bośniacki reżyser. „Nie obchodziło ich, do której części ziemi należą.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> jest dziennikarzem i krytykiem freelancerem.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.02",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Nowy dokument wyreżyserowany przez Ado Hasanovicia zatytułowany Dzienniki mojego ojca przynosi nowe spojrzenie na wojnę w Bośni i masakrę w Srebrenicy. Film zawiera oryginalne nagrania z czasów wojny, a także recytację fragmentów dziennika ojca Hasanovicia. Rzuca nowe światło na niezwykle trudne czasy, z jakimi borykali się ci, którzy próbowali przetrwać brutalność wojny.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović nie pamięta każdego szczegółu wojny w Bośni (1992-95). Ale pewnych wspomnień nie może zapomnieć. Patrzenie, jak jego dom rodzinny płonie. Ucieczka z Srebrenicy. To był 1993 rok. Miał siedem lat. Na ciężarówce z jedzeniem ONZ, z matką, bratem i siostrą, Hasanović podróżował 100 kilometrów na północ, do miasta Tuzla. „Wojna w Bośni była naprawdę straszna,” wyjaśnił 38-letni bośniacki filmowiec z centralnego Sarajewa. „Gdy tylko uciekliśmy, staliśmy się uchodźcami. Ale mój ojciec pozostał w Srebrenicy aż do [lipca] 1995 roku.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.791",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nuovo documentario presenta i ricordi di Srebrenica",
                key:"uid": string:"602c4b66-9b43-4136-9275-6ba38be896d9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Quei due anni che Bekir Hasanović trascorse a Srebrenica, una piccola città montuosa nell'est della Bosnia, sono oggetto di un nuovo documentario diretto da Ado Hasanović, <em>Diari di mio padre,</em> che è stato mostrato al 30° Festival del Cinema di Sarajevo a metà agosto.</p>\n<p> “Stiamo girando [un film] qui a Srebrenica durante questo lungo periodo di guerra,” ci dice un Bekir dall'aspetto giovanile nei primi minuti del documentario. “Non c'è energia qui. Ma in qualche modo stiamo riuscendo a creare un'immagine di noi e dei nostri guerrieri.”</p>\n<p><strong>Diari di guerra</strong></p>\n<p>All'inizio del 1993 Srebrenica era stata dichiarata una Zona Sicura dalle Nazioni Unite. Bekir, insieme ai suoi due migliori amici, Izet e Nedzad, formò una troupe di film amatoriale. I tre uomini bosniaci, che stavano combattendo una guerra contro i serbi bosniaci locali, si alternavano a girare video della vita quotidiana a Srebrenica. Circa metà del documentario consiste in questo materiale. L'altra metà vede Hasanović intervistare i suoi genitori nella loro casa a Srebrenica più di due decenni dopo la fine della guerra. </p>\n<p>“Questo documentario non è un progetto politico,” ha spiegato Hasanović. “In effetti, mio padre era il tipo che trovava sempre un modo per evitare di andare in battaglia e per evitare il conflitto, e io amavo davvero questo di lui.”</p>\n<p>Durante la guerra bosniaca Bekir tenne anche un diario, scrivendo cose che non osava dire davanti alla telecamera. Hasanović scoprì per la prima volta i diari di guerra di suo padre nel 2011, che contenevano un oscuro segreto di famiglia. Bekir aveva una relazione con un'altra donna a Srebrenica, mentre Fatima, sua moglie, e i loro due figli, cercavano rifugio dalla guerra a Tuzla.</p>\n<p>“A un certo punto mio padre voleva bruciare i diari, e litigava con mia madre riguardo a questa questione dell'altra donna che aveva a Srebrenica,” ha spiegato Hasanović, attualmente residente a Roma, Italia. “Mia madre mi disse che odiava i diari e mi chiese di portarli via. Ma ero curioso, così iniziai a leggerli. Facendo ciò, ho imparato molto sulle lotte, le paure e le sofferenze che ha attraversato mio padre.”</p>\n<p>Hasanović legge dai diari di suo padre diverse volte durante il documentario. “Giovedì, 11 novembre 1993. Sono passati più di due mesi da quando ci siamo trasferiti in un appartamento a Srebrenica,” recita un'annotazione del diario. “La situazione qui è peggiore di quella del villaggio in cui siamo stati prima. La solitudine mi sta devastando. Non sembra esserci via d'uscita da questo inferno.”</p>\n<p>Le riprese del film che accompagnano queste annotazioni del diario sono meno personali. Vediamo i tre uomini e i loro compagni soldati bosniaci addestrarsi per la guerra. In una scena un uomo viene colpito da un cecchino. Sentiamo anche dettagli minuti sulla vita quotidiana a Srebrenica, come le code per l'acqua, l'aumento del prezzo delle sigarette e la violenza. Un'altra annotazione del diario documenta le conseguenze di un massacro che Bekir ha testimoniato in un campo da calcio locale. “Un totale di 57 persone sono state uccise e lo stesso numero ferite,” apprendiamo.</p>\n<p><strong>Vita tra le sofferenze</strong></p>\n<p>Ma non è tutto buio e tristezza. Ci sono molte battute leggere e umorismo per alleviare le tensioni della guerra. In una scena toccante, due amici di Bekir vengono filmati mentre ballano al classico pop degli anni '90 “Rhythm is a Dancer” del gruppo tedesco Eurodance Snap!</p>\n<p>“Volevo mostrare la vita ordinaria che mio padre ha catturato in film a Srebrenica,” ha spiegato Hasanović. “Anche in mezzo alla sofferenza, alla guerra e a situazioni in cui le persone non avevano abbastanza cibo da mangiare, trovavano comunque il tempo per ridere, sorridere e fare battute.”</p>\n<p>Hasanović ha detto che il suo documentario era un tentativo di umanizzare e personalizzare la vita a Srebrenica: “Queste persone erano esseri umani e volevano vivere. La maggior parte dei registi che hanno realizzato film su Srebrenica non sono bosniaci e si concentrano solo su ciò che è accaduto lì a luglio 1995.”</p>\n<p>Presso il Tribunale Penale Internazionale per l'ex Jugoslavia (ICTY) e il Meccanismo Residuale Internazionale per i Tribunali Penali (IRMCT), 20 individui sono stati processati per crimini commessi a Srebrenica nel luglio 1995. Le prove presentate in questi tribunali – e nelle Corti della Bosnia ed Erzegovina e della Serbia – hanno condannato più di 50 persone a oltre 700 anni di carcere per questi crimini di guerra. Dei 20 verdetti dell'ICTY riguardanti Srebrenica, sette includono verdetti per il crimine di genocidio.</p>\n<p><em>Diari di mio padre</em> non è esclusivamente focalizzato su questi eventi o sulle questioni legali che ne sono seguite. Ma li affronta. Una scena inquietante, ad esempio, mostra riprese reali degli omicidi. È stata filmata dall'unità dei Noti Scorpioni, un'unità paramilitare serba attiva durante le guerre jugoslave. Il 17 luglio 1995, l'unità Scorpioni ha effettuato una vasta ricerca per catturare uomini e ragazzi bosniaci in fuga da Srebrenica. Tra i morti c'erano quattro uomini bosniaci a Baljkovica, due vicino alla città di Snagovo, 39 a Bišina e sei vicino alla città di Trnovo. In queste riprese (che sono state presentate come prova all'ICTY) vediamo un gruppo di giovani adolescenti bosniaci con i polsi legati da legature e bendati. Prima, i militanti serbi urlano insulti alle loro vittime in arabo. Poi iniziano a calciarli a terra. Un militante serbo si lamenta che la batteria della sua telecamera sta per finire e vuole un'altra per assicurarsi di poter continuare a filmare. Gli adolescenti bosniaci vengono poi portati dietro l'angolo e condotti in un'erba alta, dove i militanti serbi li colpiscono alla schiena a distanza ravvicinata.</p>\n<p>“Ogni volta che guardo quella scena mi fa pensare che un gruppo considera un altro gruppo come nulla. Questi [militanti serbi] erano orgogliosi del fatto che stavano filmando queste scene di esecuzione,” ha detto Hasanović. “Ho ritenuto necessario inserire quella scena nel documentario affinché le persone comprendano cosa è successo alle persone che sono state catturate [a Srebrenica], la maggior parte è stata uccisa e solo pochi sono sopravvissuti, incluso mio padre, che è sopravvissuto alla Marcia della Morte.”</p>\n<p><strong>Marcia della Morte</strong></p>\n<p>La cosiddetta Marcia della Morte iniziò l'11 luglio 1995 quando l'esercito serbo bosniaco, guidato dal generale Ratko Mladić, prese il controllo di Srebrenica, anche se le Nazioni Unite l'avevano designata come area sicura per i civili. Migliaia di bosniaci trovarono rifugio in una base delle Nazioni Unite a Potočari, vicino a Srebrenica. Nel frattempo, tra 10.000 e 15.000 uomini bosniaci fuggirono verso le montagne, tentando di scappare da Srebrenica. Temendo di essere uccisi se fossero tornati con le loro famiglie a Potočari. La destinazione prevista di questi uomini bosniaci era il territorio libero di Tuzla, a cento chilometri di distanza, che era controllato dall'esercito della Bosnia ed Erzegovina. Questa pericolosa camminata divenne nota come la Marcia della Morte perché più della metà degli uomini bosniaci che partirono a piedi non sopravvissero. Migliaia furono assassinati dalle forze serbo-bosniache.</p>\n<p>“Posso ancora vedere certe scene di quella marcia,” ci dice Bekir in una commovente intervista in <em>Diari di mio padre</em>, mentre cammina attraverso gli stessi boschi in cui si svolse la marcia reale. “Camminavi senza una destinazione o senza sapere dove andare,” dice a suo figlio, guardando direttamente nella telecamera. “C'erano imboscate e trappole ovunque. Sangue. Cadaveri. Feriti. Persone spaventate.”</p>\n<p>A Pobuđe, un villaggio a 30 chilometri a nord di Srebrenica, Bekir fu colpito da una bomba tossica e inalò i prodotti chimici velenosi che ne seguirono. Il 16 luglio 1995, arrivò nel villaggio di Nezuk, più a nord. Raggiungere quel territorio significava libertà. Alcuni dei suoi compagni non furono così fortunati. Izet, uno dei membri della troupe di film amatoriale che appare in gran parte del materiale del documentario, si arrese all'esercito serbo bosniaco. Il suo corpo fu trovato diversi anni dopo. Oggi è sepolto al memoriale di Srebrenica.</p>\n<p>Nel giugno 2020, Bekir Hasanović morì, all'età di 58 anni, per un attacco di cuore. “La sua morte è stata il dolore più grande che abbia mai provato nella mia vita,” ha detto il filmmaker Hasanović. “Mio padre è stata la prima persona che mi ha insegnato a tenere una telecamera. Dopo la guerra, mio padre non ha mai riso e non ha mai sorriso davanti alla telecamera. Molte persone che sono sopravvissute al genocidio di Srebrenica sono morte di ictus e attacchi di cuore legati allo stress, incluso mio padre.”</p>\n<p><strong>Scomparse</strong></p>\n<p>Nel censimento del 1991 il comune di Srebrenica aveva una popolazione di circa 36.000 persone. Nel 2013 quella popolazione era diminuita del 63%, a 13.409. Un tempo una città a maggioranza bosniaca, Srebrenica è stata successivamente ufficialmente incorporata nel territorio della Republika Srpska, un complesso ente politico a maggioranza serba, con autonomia limitata, che si è evoluto dagli Accordi di Dayton mediati dagli Stati Uniti che hanno posto fine alla guerra bosniaca. Poiché la Bosnia ed Erzegovina non ha avuto un censimento per più di un decennio, il numero esatto di residenti che vivono a Srebrenica oggi rimane sconosciuto. Ma i dati del censimento del 2013 hanno fornito un'indicazione di quanto il genocidio avesse colpito la popolazione bosniaca lì. Secondo i dati del censimento del 1991, 27.572 bosniaci vivevano nell'area di Srebrenica. Nel 2013 quella demografia etnica era scesa a soli 7.248.</p>\n<p>Oggi, i resti di molte delle persone uccise nella guerra bosniaca rimangono scomparsi, inclusi circa 800 vittime del genocidio di Srebrenica. “Mia madre sta ancora cercando suo padre e suo fratello, che furono uccisi nel 1995,” ha spiegato Hasanović.</p>\n<p>Negli ultimi scene di <em>Diari di mio padre,</em> assistiamo alla madre del regista, Fatima, mentre abbatte un albero. Poi cammina attraverso un prato, mentre una musica euforica suona in sottofondo. Sembra momentaneamente che il paesaggio di Srebrenica e i suoi dintorni entrino nel trascendente e nel mitico.</p>\n<p>“Catturare la natura della Bosnia era la mia intenzione con questa scena,” ha detto Hasanović. “Perché quando guardo tutti questi bellissimi fiumi e foreste di questo paese, mi chiedo sempre: come può essere possibile che queste persone siano state massacrate in un ambiente così bello?”</p>\n<p>“La maggior parte delle persone che sono state uccise a Srebrenica non volevano mai fare guerra in primo luogo,” ha concluso il regista bosniaco. “Non gli importava realmente a quale parte della terra appartenessero.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> è un giornalista e critico freelance.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.675",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Un nuovo documentario diretto da Ado Hasanović intitolato I diari di mio padre offre una nuova prospettiva sulla guerra bosniaca e sul massacro di Srebrenica. Il film include filmati originali catturati durante la guerra, così come la recitazione di passaggi dal diario del padre di Hasanović. Fa luce su tempi estremamente difficili affrontati da coloro che cercavano di sopravvivere alla brutalità della guerra.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović non ricorda ogni dettaglio della guerra bosniaca (1992-95). Ma ci sono certi ricordi che non può dimenticare. Vedere la sua casa di famiglia bruciare. Lasciare Srebrenica. Era il 1993. Aveva sette anni. Su un camion di cibo dell'ONU, con sua madre, suo fratello e sua sorella, Hasanović viaggiò per 100 chilometri a nord, verso la città di Tuzla. “La guerra in Bosnia era davvero terribile,” ha spiegato il cineasta bosniaco di 38 anni da Sarajevo centrale. “Una volta scappati, siamo diventati rifugiati. Ma mio padre è rimasto a Srebrenica fino al [luglio] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.676",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nouveau documentaire présente des souvenirs de Srebrenica",
                key:"uid": string:"96e3b4a6-626b-42c0-8607-9cb0f66abe31",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Les deux années que Bekir Hasanović a passées à Srebrenica, une petite ville montagneuse de l'est de la Bosnie, sont le sujet d'un nouveau documentaire réalisé par Ado Hasanović, <em>Les Journaux de mon père,</em> qui a été présenté au 30e Festival du film de Sarajevo à la mi-août.</p>\n<p> “Nous tournons [un film] ici à Srebrenica pendant cette longue période de guerre,” nous dit un Bekir au visage juvénile dans les premières minutes du documentaire. “Il n'y a pas d'électricité ici. Mais nous parvenons d'une manière ou d'une autre à créer une image de nous et de nos guerriers.”</p>\n<p><strong>Journaux de guerre</strong></p>\n<p>Début 1993, Srebrenica avait été déclarée zone de sécurité par l'ONU. Bekir, avec ses deux meilleurs amis, Izet et Nedzad, a formé une équipe de tournage amateur. Les trois hommes bosniaques, qui combattaient une guerre contre les Serbes bosniaques locaux, prenaient tour à tour des vidéos de la vie quotidienne à Srebrenica. Environ la moitié du documentaire est constituée de ces images. L'autre moitié voit Hasanović interviewer ses parents dans leur maison à Srebrenica plus de deux décennies après la fin de la guerre.</p>\n<p>“Ce documentaire n'est pas un projet politique,” a expliqué Hasanović. “En fait, mon père était celui qui trouvait toujours un moyen d'éviter d'aller au combat et d'éviter le conflit, et j'aimais vraiment cela chez lui.”</p>\n<p>Pendant la guerre de Bosnie, Bekir tenait aussi un journal, écrivant des choses qu'il n'osait pas dire devant la caméra. Hasanović a découvert pour la première fois les journaux de guerre de son père en 2011, qui contenaient un sombre secret de famille. Bekir avait une liaison avec une autre femme à Srebrenica, tandis que Fatima, sa femme, et leurs deux enfants, cherchaient refuge de la guerre à Tuzla.</p>\n<p>“À un moment donné, mon père a voulu brûler les journaux, et il se disputait avec ma mère à propos de cette autre femme qu'il avait à Srebrenica,” a expliqué Hasanović, qui est actuellement basé à Rome, en Italie. “Ma mère m'a dit qu'elle détestait les journaux et m'a demandé de les emporter. Mais j'étais curieux, alors j'ai commencé à les lire. Ce faisant, j'ai beaucoup appris sur les luttes, les peurs et la souffrance que mon père a traversées.”</p>\n<p>Hasanović lit plusieurs fois des extraits des journaux de son père pendant le documentaire. “Jeudi 11 novembre 1993. Plus de deux mois se sont écoulés depuis que nous avons emménagé dans un appartement à Srebrenica,” lit-on dans une entrée de journal. “La situation ici est pire que dans le village où nous étions avant. La solitude me dévaste. Il semble n'y avoir aucune issue de cet enfer.”</p>\n<p>Les images du film qui accompagnent ces entrées de journal sont moins personnelles. Nous voyons les trois hommes et leurs camarades soldats bosniaques s'entraîner pour la guerre. Dans une scène, un homme est abattu par un tireur d'élite. Nous entendons également des détails minutieux sur la vie quotidienne à Srebrenica, tels que les files d'attente pour l'eau, la hausse du prix des cigarettes et la violence. Une autre entrée de journal documente les conséquences d'un massacre que Bekir a été témoin sur un terrain de football local. “Un total de 57 personnes ont été tuées et le même nombre blessées,” apprenons-nous.</p>\n<p><strong>La vie parmi la souffrance</strong></p>\n<p>Mais tout n'est pas désespoir et mélancolie. Il y a beaucoup de plaisanteries et d'humour pour alléger les tensions de la guerre. Dans une scène poignante, deux amis de Bekir sont filmés en train de danser sur le classique pop des années 90 “Rhythm is a Dancer” du groupe allemand Eurodance Snap!</p>\n<p>“Je voulais montrer la vie ordinaire que mon père a capturée sur film à Srebrenica,” a expliqué Hasanović. “Même au milieu de la souffrance, de la guerre et des situations où les gens n'avaient pas assez de nourriture à manger, ils trouvaient encore le temps de rire, de sourire et de faire des blagues.”</p>\n<p>Hasanović a déclaré que son documentaire était une tentative d'humaniser et de personnaliser la vie à Srebrenica : “Ces gens étaient des êtres humains et ils voulaient vivre. La plupart des réalisateurs qui ont fait des films sur Srebrenica ne sont pas de Bosnie et se concentrent uniquement sur ce qui s'est passé là-bas en juillet 1995.”</p>\n<p>Au Tribunal pénal international pour l'ex-Yougoslavie (TPIY) et au Mécanisme résiduel international pour les tribunaux pénaux (IRMCT), 20 individus ont été jugés pour des crimes commis à Srebrenica en juillet 1995. Les preuves présentées dans ces tribunaux – et dans les tribunaux de Bosnie-Herzégovine et de Serbie – ont condamné plus de 50 personnes à plus de 700 ans de prison pour ces crimes de guerre. Parmi les 20 verdicts du TPIY concernant Srebrenica, sept incluent des verdicts pour le crime de génocide.</p>\n<p><em>Les Journaux de mon père</em> ne se concentre pas exclusivement sur ces événements ou les questions juridiques qui ont suivi. Mais il les aborde. Une scène troublante, par exemple, montre des images réelles des meurtres. Elle a été filmée par l'unité notoire des Scorpions, une unité paramilitaire serbe active pendant les guerres yougoslaves. Le 17 juillet 1995, l'unité des Scorpions a mené une recherche extensive pour capturer des hommes et des garçons bosniaques fuyant Srebrenica. Parmi les tués, on comptait quatre hommes bosniaques à Baljkovica, deux près de la ville de Snagovo, 39 à Bišina, et six près de la ville de Trnovo. Dans ces images (qui ont été présentées comme preuves au TPIY), nous voyons un groupe de jeunes adolescents bosniaques les poignets liés par des ligatures et les yeux bandés. D'abord, les militants serbes hurlent des abus à leurs victimes en arabe. Puis ils commencent à les frapper au sol. Un militant serbe se plaint que la batterie de sa caméra est en train de s'épuiser et il veut une autre pour s'assurer qu'il puisse continuer à filmer. Les adolescents bosniaques sont ensuite emmenés autour du coin et conduits dans une haute herbe, où des militants serbes les abattent dans le dos à bout portant.</p>\n<p>“Chaque fois que je regarde cette scène, cela me fait penser qu'un groupe considère un autre groupe comme rien. Ces [militants serbes] étaient fiers du fait qu'ils filmaient ces scènes d'exécution,” a déclaré Hasanović. “J'ai ressenti qu'il était nécessaire d'inclure cette scène dans le documentaire pour que les gens comprennent ce qui est arrivé aux personnes qui ont été capturées [à Srebrenica], la plupart ont été tuées, et seuls quelques-uns ont survécu, y compris mon père, qui a survécu à la Marche de la mort.”</p>\n<p><strong>Marche de la mort</strong></p>\n<p>La soi-disant Marche de la mort a commencé le 11 juillet 1995 lorsque l'armée serbe bosniaque, dirigée par le général Ratko Mladić, a pris le contrôle de Srebrenica, même si les Nations Unies l'avaient désignée comme une zone sûre pour les civils. Des milliers de bosniaques se sont réfugiés dans une base de l'ONU à Potočari, près de Srebrenica. Entre 10 000 et 15 000 hommes bosniaques, quant à eux, ont fui vers les montagnes, tentant d'échapper à Srebrenica. Ils craignaient d'être tués s'ils retournaient avec leurs familles à Potočari. La destination prévue de ces hommes bosniaques était le territoire libre de Tuzla, à cent kilomètres de là, que l'armée de Bosnie-Herzégovine contrôlait. Cette marche périlleuse est devenue connue sous le nom de Marche de la mort car plus de la moitié des hommes bosniaques qui se sont mis en route à pied n'ont pas survécu. Des milliers ont été assassinés par les forces serbes bosniaques.</p>\n<p>“Je peux encore voir certaines scènes de cette marche,” nous dit Bekir dans une interview émouvante dans <em>Les Journaux de mon père</em>, où il marche à travers les mêmes bois où la marche a réellement eu lieu. “On marchait sans destination ou sans savoir où aller,” dit-il à son fils, regardant directement dans la caméra. “Il y avait des embuscades et des pièges partout. Du sang. Des cadavres. Des blessés. Des gens effrayés.”</p>\n<p>À Pobuđe, un village situé à 30 kilomètres au nord de Srebrenica, Bekir a été touché par une bombe toxique et a inhalé les produits chimiques toxiques qui ont suivi. Le 16 juillet 1995, il est arrivé au village de Nezuk, plus au nord. Atteindre ce territoire signifiait la liberté. Certains de ses camarades n'ont pas eu cette chance. Izet, l'un des membres de l'équipe de tournage amateur qui apparaît dans une grande partie des images du documentaire, s'est rendu à l'armée serbe bosniaque. Son corps a été retrouvé plusieurs années plus tard. Aujourd'hui, il est enterré au mémorial de Srebrenica.</p>\n<p>En juin 2020, Bekir Hasanović est décédé, à l'âge de 58 ans, d'une crise cardiaque. “Sa mort a été la plus grande douleur que j'ai jamais ressentie dans ma vie,” a déclaré le réalisateur Hasanović. “Mon père a été la première personne qui m'a appris à tenir une caméra. Après la guerre, mon père n'a jamais ri et il n'a jamais souri devant la caméra. Beaucoup de gens qui ont survécu au génocide à Srebrenica sont morts d'accidents vasculaires cérébraux et de crises cardiaques liées au stress, y compris mon père.”</p>\n<p><strong>Disparitions</strong></p>\n<p>Lors du recensement de 1991, la municipalité de Srebrenica comptait environ 36 000 habitants. En 2013, cette population avait diminué de 63 %, pour atteindre 13 409. Autrefois une ville à majorité bosniaque, Srebrenica a ensuite été officiellement intégrée au territoire de la Republika Srpska, une entité politique complexe à majorité serbe, avec une autonomie limitée, qui a évolué à partir des Accords de Dayton, négociés par les États-Unis, qui ont mis fin à la guerre de Bosnie. Depuis que la Bosnie-Herzégovine n'a pas eu de recensement depuis plus d'une décennie, le nombre exact de résidents vivant à Srebrenica aujourd'hui reste inconnu. Mais les chiffres du recensement de 2013 ont donné une indication de l'impact du génocide sur la population bosniaque là-bas. Selon les données du recensement de 1991, 27 572 bosniaques vivaient dans la grande région de Srebrenica. En 2013, cette démographie ethnique avait chuté à seulement 7 248.</p>\n<p>Aujourd'hui, les restes de nombreuses personnes tuées pendant la guerre de Bosnie restent introuvables, y compris environ 800 victimes du génocide de Srebrenica. “Ma mère cherche toujours son père et son frère, qui ont été tués en 1995,” a expliqué Hasanović.</p>\n<p>Dans les scènes de clôture de <em>Les Journaux de mon père,</em> nous assistons à la mère du réalisateur, Fatima, abattant un arbre. Elle marche ensuite à travers un pré, tandis qu'une musique euphorique joue en arrière-plan. On a l'impression, un instant, que le paysage de Srebrenica et ses environs entrent dans le transcendant et le mythique.</p>\n<p>“Capturer la nature de la Bosnie était mon intention avec cette scène,” a déclaré Hasanović. “Parce que quand je regarde toutes ces belles rivières et forêts de ce pays, je me demande toujours : comment est-il possible que ces gens aient été massacrés dans un cadre si beau ?”</p>\n<p>“La plupart des gens qui ont été tués à Srebrenica n'ont jamais voulu faire la guerre en premier lieu,” a conclu le réalisateur bosniaque. “Ils ne se souciaient en réalité pas de la partie du pays à laquelle ils appartenaient.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> est journaliste indépendant et critique.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.53",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Un nouveau documentaire réalisé par Ado Hasanović intitulé Les Journaux de mon père apporte une nouvelle perspective sur la guerre de Bosnie et le massacre de Srebrenica. Le film comprend des images originales capturées pendant la guerre, ainsi que la récitation de passages du journal de son père. Il éclaire d'un nouveau jour les temps extrêmement difficiles auxquels étaient confrontées les personnes essayant de survivre à la brutalité de la guerre.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović ne se souvient pas de chaque détail de la guerre de Bosnie (1992-95). Mais certains souvenirs, il ne peut les oublier. Regarder sa maison familiale brûler. Quitter Srebrenica. C'était en 1993. Il avait sept ans. Dans un camion de nourriture de l'ONU, avec sa mère, son frère et sa sœur, Hasanović a parcouru 100 kilomètres vers le nord, jusqu'à la ville de Tuzla. “La guerre en Bosnie était vraiment terrible,” a expliqué le cinéaste bosniaque de 38 ans depuis le centre de Sarajevo. “Une fois que nous avons échappé, nous sommes devenus des réfugiés. Mais mon père est resté à Srebrenica jusqu'à [juillet] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.533",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Новий документальний фільм містить спогади про Сребреницю",
                key:"uid": string:"acf48222-a23d-4399-bccd-c584ba9106e7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.071",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Yeni belgesel Srebrenica'nın anılarını konu alıyor",
                key:"uid": string:"bb19106b-05e6-4cd1-80fd-86e5ae957c38",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Bekir Hasanović'in doğu Bosna'daki küçük dağ kasabası Srebrenica'da geçirdiği o iki yıl, Ado Hasanović'in yönettiği yeni bir belgeselin konusudur, <em>Babamın Günlükleri,</em> bu belgesel, Ağustos ortasında 30. Sarajevo Film Festivali'nde gösterilmiştir.</p>\n<p> “Burada Srebrenica'da bu uzun savaş döneminde [bir film] çekiyoruz,” belgeselin açılış dakikalarında genç görünen Bekir bize söylüyor. “Burada elektrik yok. Ama bir şekilde kendimizi ve savaşçılarımızı yansıtan bir görüntü yaratmayı başarıyoruz.”</p>\n<p><strong>Savaş günlükleri</strong></p>\n<p>1993'ün başlarında Srebrenica, BM Güvenli Bölgesi olarak ilan edilmişti. Bekir, en iyi iki arkadaşı Izet ve Nedzad ile birlikte amatör bir film ekibi kurdu. Yerel Bosnalı Sırplarla savaşan bu üç Boşnak adam, Srebrenica'daki günlük yaşamın videolarını çekmek için sırayla kamerayı kullanıyordu. Belgeselin yaklaşık yarısı bu görüntülerden oluşuyor. Diğer yarısında ise Hasanović, savaşın üzerinden yirmi yıl geçtikten sonra Srebrenica'daki evlerinde ebeveynleriyle röportaj yapıyor.</p>\n<p>“Bu belgesel bir tür siyasi proje değil,” diye açıkladı Hasanović. “Aslında, babam her zaman savaşlara gitmekten ve çatışmalardan kaçmanın bir yolunu bulan kişiydi ve bu özelliğini gerçekten çok severdim.”</p>\n<p>Bosna Savaşı sırasında Bekir de bir günlük tutuyordu, kameranın önünde söylemeye cesaret edemediği şeyleri yazıyordu. Hasanović, 2011'de babasının savaş günlüklerini keşfetti ve bu günlüklerde karanlık bir aile sırrı vardı. Bekir, Srebrenica'da başka bir kadınla ilişki yaşamıştı, o sırada eşi Fatima ve iki çocuğu, savaşın etkilerinden Tuzla'da sığınak arıyordu.</p>\n<p>“Bir aşamada babam günlükleri yakmak istedi ve Srebrenica'daki diğer kadın meselesi yüzünden annemle bu konuda kavga ediyordu,” şu anda İtalya'nın Roma şehrinde yaşayan Hasanović açıkladı. “Annem bana günlükleri sevmediğini söyledi ve onları almamı istedi. Ama merak ettim, bu yüzden okumaya başladım. Bunu yaparak, babamın mücadeleleri, korkuları ve yaşadığı acılar hakkında çok şey öğrendim.”</p>\n<p>Hasanović, belgesel boyunca babasının günlüklerinden birkaç kez okuma yapıyor. “Perşembe, 11 Kasım 1993. Srebrenica'da bir daireye taşındığımızdan bu yana iki aydan fazla zaman geçti,” bir günlük kaydı okuyor. “Buradaki durum, daha önce kaldığımız köyden daha kötü. Yalnızlık beni mahvediyor. Bu cehennemden çıkış yolu yok gibi görünüyor.”</p>\n<p>Bu günlük kayıtlarına eşlik eden film görüntüleri daha az kişisel. Üç adamı ve diğer Boşnak askerleri savaş için eğitim alırken görüyoruz. Bir sahnede bir adam keskin nişancı tarafından vuruluyor. Ayrıca Srebrenica'daki günlük yaşam hakkında su kuyrukları, sigara fiyatlarının artışı ve şiddet gibi ayrıntıları duyuyoruz. Diğer bir günlük kaydı, Bekir'in yerel bir futbol sahasında tanık olduğu bir katliamın ardından yaşananları belgeliyor. “Toplamda 57 kişi öldürüldü ve aynı sayıda yaralı var,” öğreniyoruz.</p>\n<p><strong>Acı içinde yaşam</strong></p>\n<p>Ancak her şey karamsar değil. Savaşın gerginliğini hafifletmek için birçok neşeli şaka ve mizah var. Bir dokunaklı sahnede, Bekir'in iki arkadaşı, Alman Eurodance grubu Snap!'in 90'lar pop klasiği “Rhythm is a Dancer” eşliğinde dans ederken görüntüleniyor.</p>\n<p>“Babamın Srebrenica'da filme aldığı sıradan yaşamı göstermek istedim,” diye açıkladı Hasanović. “Acı, savaş ve insanların yeterince yiyecek bulamadığı durumlar içinde bile, hala gülmek, gülümsemek ve şaka yapmak için zaman buluyorlardı.”</p>\n<p>Hasanović, belgeselinin Srebrenica'daki yaşamı insancıllaştırma ve kişiselleştirme çabası olduğunu söyledi: “Bu insanlar insandı ve yaşamak istiyorlardı. Srebrenica hakkında film yapan çoğu yönetmen Bosnalı değil ve sadece Temmuz 1995'te orada olanlara odaklanıyorlar.”</p>\n<p>Eski Yugoslavya için Uluslararası Ceza Mahkemesi (ICTY) ve Uluslararası Ceza Mahkemeleri için Kalıntı Mekanizması (IRMCT) bünyesinde, Temmuz 1995'te Srebrenica'da işlenen suçlar nedeniyle 20 kişi yargılandı. Bu mahkemelerde sunulan deliller – ve Bosna-Hersek ile Sırbistan mahkemelerinde – bu savaş suçları nedeniyle 50'den fazla kişi 700 yılı aşkın hapis cezasına çarptırıldı. Srebrenica ile ilgili 20 ICTY kararı arasında yedisi soykırım suçuna dair hüküm içeriyor.</p>\n<p><em>Babamın Günlükleri</em> bu olaylara veya sonrasındaki hukuksal süreçlere odaklanmıyor. Ancak bunları ele alıyor. Örneğin, bir rahatsız edici sahne, öldürme anlarının gerçek görüntülerini gösteriyor. Bu görüntüler, Yugoslav Savaşları sırasında aktif olan kötü şöhretli Akrepler birimi tarafından çekildi. 17 Temmuz 1995'te, Akrepler birimi, Srebrenica'dan kaçan Boşnak erkekleri ve çocukları yakalamak için geniş çaplı bir arama gerçekleştirdi. Öldürülenler arasında Baljkovica'da dört Boşnak erkek, Snagovo kasabasının yakınında iki, Bišina'da 39 ve Trnovo kasabasının yakınında altı kişi vardı. Bu görüntülerde (ICTY'de delil olarak sunulmuş) bilekleri bağlanmış ve gözleri bağlı bir grup genç Boşnak görüyoruz. Önce, Sırp militanlar, kurbanlarına Arapça hakaret ediyor. Sonra yere düşenleri tekmelemeye başlıyorlar. Bir Sırp militan, kameranın pillerinin bittiğinden şikayet ediyor ve çekim yapmaya devam edebilmek için başka bir pil istiyor. Boşnak gençler daha sonra köşeden döndürülüp uzun otların içine götürülüyor ve Sırp militanlar tarafından yakın mesafeden sırtlarından vuruluyorlar.</p>\n<p>“O sahneyi her izlediğimde, bir grubun diğerini hiç olarak gördüğünü düşünüyorum. Bu [Sırp militanlar] bu infaz sahnelerini çekmekten gurur duyuyorlardı,” dedi Hasanović. “O sahneyi belgeselde koymanın gerekli olduğunu düşündüm ki insanlar Srebrenica'da yakalanan insanlarla ne olduğunu anlasınlar, çoğu öldürüldü ve sadece birkaç kişi hayatta kaldı, bunlar arasında babam da var, o Ölüm Yürüyüşü'nden sağ kurtuldu.”</p>\n<p><strong>Ölüm Yürüyüşü</strong></p>\n<p>Sözde Ölüm Yürüyüşü, 11 Temmuz 1995'te Bosnalı Sırp ordusunun, General Ratko Mladić liderliğinde Srebrenica'yı kontrol altına almasıyla başladı, oysa Birleşmiş Milletler burayı sivil halk için güvenli bir bölge olarak belirlemişti. Binlerce Boşnak, Srebrenica'nın yakınındaki Potočari'deki bir BM üssüne sığındı. Bu arada, 10.000 ile 15.000 Boşnak erkek, Srebrenica'dan kaçmaya çalışarak dağlara doğru kaçtı. Aileleriyle birlikte Potočari'ye dönerlerse öldürüleceklerinden korkuyorlardı. Bu Boşnak erkeklerin hedefi, Bosna-Hersek ordusunun kontrolündeki, yüz kilometre uzaklıktaki Tuzla'nın özgür topraklarıydı. Bu tehlikeli yürüyüş, yaya olarak yola çıkan Boşnak erkeklerin yarısından fazlasının hayatta kalmadığı için Ölüm Yürüyüşü olarak bilindi. Binlercesi Bosnalı Sırp güçleri tarafından öldürüldü.</p>\n<p>“O yürüyüşün bazı sahnelerini hala görebiliyorum,” Bekir, <em>Babamın Günlükleri</em> belgeselinde, gerçek yürüyüşün gerçekleştiği aynı ormanlarda yürürken bize söylüyor. “Bir hedef olmadan ya da nereye gideceğini bilmeden yürüyordun,” diyor oğluna, doğrudan kameraya bakarak. “Her yerde pusu ve tuzaklar vardı. Kan. Ölü bedenler. Yaralılar. Korkmuş insanlar.”</p>\n<p>Pobuđe'de, Srebrenica'nın 30 kilometre kuzeyinde bir köyde, Bekir zehirli bir bombanın isabetine uğradı ve ardından gelen zehirli kimyasalları soludu. 16 Temmuz 1995'te, daha kuzeydeki Nezuk köyüne ulaştı. O bölgeye ulaşmak özgürlük demekti. Bazı arkadaşları o kadar şanslı değildi. Belgeselin görüntülerinde sıkça yer alan amatör film ekibinden Izet, Bosnalı Sırp ordusuna teslim oldu. Cesedi birkaç yıl sonra bulundu. Bugün Srebrenica anıtında gömülü.</p>\n<p>Haziran 2020'de, Bekir Hasanović, 58 yaşında kalp krizi nedeniyle hayatını kaybetti. “Onun ölümü, hayatımda hissettiğim en büyük acıydı,” dedi yönetmen Hasanović. “Babam, bana kamerayı nasıl tutacağımı öğreten ilk kişiydi. Savaş sonrası babam asla gülmedi ve kameraya asla gülümsemedi. Srebrenica'daki soykırımdan sağ kurtulan birçok insan, babam da dahil olmak üzere inme ve stresle ilgili kalp krizlerinden öldü.”</p>\n<p><strong>Kayıplar</strong></p>\n<p>1991 nüfus sayımında Srebrenica belediyesinin nüfusu yaklaşık 36.000 kişiydi. 2013'te bu nüfus %63 oranında azalarak 13.409'a düştü. Bir zamanlar Boşnakların çoğunlukta olduğu bir kasaba olan Srebrenica, daha sonra resmi olarak sınırlı özerkliğe sahip karmaşık bir Sırp çoğunluklu siyasi varlık olan Republika Srpska'nın topraklarına dahil edildi; bu, Bosna Savaşı'nı sona erdiren ABD aracılığıyla sağlanan Dayton Anlaşmaları'ndan evrimleşti. Bosna-Hersek, on yılı aşkın bir süredir nüfus sayımı yapmadığı için, bugün Srebrenica'da yaşayanların tam sayısı bilinmemektedir. Ancak 2013 nüfus sayımı verileri, soykırımın oradaki Boşnak nüfusunu ne kadar etkilediğine dair bir gösterge sunuyordu. 1991 nüfus sayımı verilerine göre, Srebrenica çevresinde 27.572 Boşnak yaşıyordu. 2013'te bu etnik demografik sadece 7.248'e düştü.</p>\n<p>Bugün, Bosna Savaşı'nda öldürülen birçok kişinin kalıntıları kayıptır, bunlar arasında Srebrenica soykırımının yaklaşık 800 kurbanı bulunmaktadır. “Annem, 1995'te öldürülen babası ve kardeşini hâlâ arıyor,” diye açıkladı Hasanović.</p>\n<p><em>Babamın Günlükleri</em>'nin kapanış sahnelerinde, yönetmenin annesi Fatima'nın bir ağacı keserken tanık oluyoruz. Ardından, arka planda coşkulu müzik çalarken bir çayırdan geçiyor. Bir an için Srebrenica'nın manzarasının ve çevresinin, aşkın ve efsanevi olanın içine girdiği hissine kapılıyoruz.</p>\n<p>“Bu sahneyle Bosna'nın doğasını yakalamak istedim,” dedi Hasanović. “Çünkü bu ülkenin tüm bu güzel nehirlerine ve ormanlarına baktığımda, her zaman kendime soruyorum: bu insanların böyle güzel bir ortamda nasıl katledildiği mümkün olabilir?”</p>\n<p>“Srebrenica'da öldürülen insanların çoğu, aslında savaş yapmak istemiyordu,” Bosnalı yönetmen sonuçlandırdı. “Gerçekten hangi toprak parçasına ait olduklarını umursamıyorlardı.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> serbest gazeteci ve eleştirmen.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.335",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ado Hasanović'in yönettiği \"Babamın Günlükleri\" adlı yeni bir belgesel, Bosna Savaşı ve Srebrenica katliamına yeni bir bakış açısı getiriyor. Film, savaş sırasında çekilen orijinal görüntülerin yanı sıra, Hasanović'in babasının günlüğünden pasajların okunmasını da içeriyor. Savaşın acımasızlığından hayatta kalmaya çalışanların karşılaştığı son derece zor zamanlara yeni bir ışık tutuyor.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović, Bosna Savaşı'nın (1992-95) her detayını hatırlamıyor. Ama unutamadığı bazı anılar var. Ailesinin evinin yanışını izlemek. Srebrenica'dan ayrılmak. 1993'tü. Yedi yaşındaydı. Bir BM gıda kamyonunda, annesi, kardeşi ve kız kardeşiyle birlikte, Hasanović 100 kilometre kuzeye, Tuzla şehrine gitti. “Bosna'daki savaş gerçekten korkunçtu,” 38 yaşındaki Bosnalı film yapımcısı, merkezi Saraybosna'dan açıkladı. “Bir kez kaçtığımızda, mülteci olduk. Ama babam Srebrenica'da [Temmuz] 1995'e kadar kaldı.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.336",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nový dokumentární film zachycuje vzpomínky na Srebrenici",
                key:"uid": string:"bd43969e-020d-494e-935f-91733e4fe857",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ty dva roky, které Bekir Hasanović strávil v Srebrenici, malém horském městě na východě Bosny, jsou námětem nového dokumentu, který režíroval Ado Hasanović, <em>Deníky mého otce,</em> který byl uveden na 30. Mezinárodním filmovém festivalu v Sarajevu v polovině srpna.</p>\n<p> „Natáčíme [film] tady v Srebrenici během tohoto dlouhého období války,“ říká nám v úvodních minutách dokumentu mladě vypadající Bekir. „Tady není elektřina. Ale nějak se nám daří vytvářet obraz nás a našich bojovníků.“</p>\n<p><strong>Válečné deníky</strong></p>\n<p>Na začátku roku 1993 byla Srebrenica vyhlášena bezpečnou zónou OSN. Bekir spolu se svými dvěma nejlepšími přáteli, Izetem a Nedžadem, vytvořili amatérský filmový štáb. Tři muži z řad Bosňáků, kteří bojovali ve válce s místními bosenskými Srby, se střídali v natáčení videí každodenního života v Srebrenici. Přibližně polovina dokumentu se skládá z těchto záběrů. Druhá polovina ukazuje Hasanoviće, jak se svými rodiči v jejich domě v Srebrenici více než dvě desetiletí po skončení války  hovoří.</p>\n<p>„Tento dokument není nějaký politický projekt,“ vysvětlil Hasanović. „Ve skutečnosti byl můj otec ten, kdo vždy našel způsob, jak se vyhnout bitvám a konfliktům, a to se mi na něm opravdu líbilo.“</p>\n<p>Během bosenské války si Bekir také vedl deník, do kterého psal věci, které se neodvážil říct před kamerou. Hasanović poprvé objevil deníky svého otce v roce 2011, které obsahovaly temné rodinné tajemství. Bekir měl poměr s jinou ženou v Srebrenici, zatímco Fatima, jeho manželka, a jejich dvě děti hledaly útočiště před válkou v Tuzle.</p>\n<p>„V jednom okamžiku chtěl můj otec deníky spálit a často se s mojí matkou hádal kvůli této záležitosti s jinou ženou, kterou měl v Srebrenici,“ vysvětlil Hasanović, který v současnosti žije v Římě, Itálie. „Moje matka mi řekla, že nenávidí deníky a požádala mě, abych je vzal pryč. Ale byl jsem zvědavý, tak jsem je začal číst. Při tom jsem se dozvěděl hodně o otcových bojích, strachu a utrpení, kterým prošel.“</p>\n<p>Hasanović několikrát během dokumentu čte ze svých otcových deníků. „Čtvrtek, 11. listopadu 1993. Uplynuly více než dva měsíce od té doby, co jsme se přestěhovali do bytu v Srebrenici,“ zní jeden zápis v deníku. „Situace zde je horší než v vesnici, kde jsme byli předtím. Osamělost mě devastuje. Zdá se, že není cesta ven z tohoto pekla.“</p>\n<p>Film, který doprovází tyto zápisy z deníku, je méně osobní. Vidíme tři muže a jejich další bosňácké vojáky, jak se připravují na válku. V jedné scéně je muž zastřelen ostřelovačem. Také slyšíme drobnosti o každodenním životě v Srebrenici, jako jsou fronty na vodu, rostoucí cena cigaret a násilí. Další zápis v deníku dokumentuje následky masakru, kterého Bekir byl svědkem na místním fotbalovém hřišti. „Celkem bylo zabito 57 lidí a stejný počet zraněn,“ dozvídáme se.</p>\n<p><strong>Život mezi utrpením</strong></p>\n<p>Ale není to jen o beznaději a smutku. Je zde spousta vtipného žertování a humoru, aby se ulevilo napětí války. V jedné dojemné scéně jsou dva Bekirovi přátelé natočeni, jak tančí na popovou klasiku 90. let „Rhythm is a Dancer“ od německé eurodance skupiny Snap!</p>\n<p>„Chtěl jsem ukázat obyčejný život, který můj otec zachytil na film v Srebrenici,“ vysvětlil Hasanović. „I uprostřed utrpení, války a situací, kdy lidé neměli dostatek jídla, si stále našli čas se smát, usmívat se a dělat vtipy.“</p>\n<p>Hasanović řekl, že jeho dokument byl pokusem humanizovat a personalizovat život v Srebrenici: „Tito lidé byli lidské bytosti a chtěli žít. Většina režisérů, kteří natočili filmy o Srebrenici, není z Bosny a zaměřují se pouze na to, co se tam stalo v červenci 1995.“</p>\n<p>Na Mezinárodním trestním tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a Mezinárodním reziduálním mechanismu pro trestní tribunály (IRMCT) bylo 20 jednotlivců souzeno za zločiny spáchané v Srebrenici v červenci 1995. Důkazy předložené v těchto tribunálech – a v soudech Bosny a Hercegoviny a Srbska – odsoudily více než 50 lidí na více než 700 let vězení za tyto válečné zločiny. Z 20 rozsudků ICTY týkajících se Srebrenice zahrnuje sedm rozsudků za zločin genocidy.</p>\n<p><em>Deníky mého otce</em> se nezaměřují výhradně na tyto události nebo na právní aspekty, které následovaly. Ale dotýká se jich. Například jedna znepokojivá scéna ukazuje skutečné záběry z vražd. Byla natočena notoricky známou jednotkou Škorpioni, srbskou paramilitární jednotkou, která byla aktivní během jugoslávských válek. Dne 17. července 1995 provedla jednotka Škorpioni rozsáhlé pátrání po bosňáckých mužích a chlapcích, kteří prchali ze Srebrenice. Mezi zabitými byli čtyři bosňáčtí muži v Baljkovici, dva poblíž města Snagovo, 39 v Bišině a šest poblíž města Trnovo. Na těchto záběrech (které byly předloženy jako důkaz u ICTY) vidíme skupinu mladých bosňáckých teenagerů s rukama svázanýma provazy a s páskami přes oči. Nejprve srbští militanté křičí urážky na své oběti v arabštině. Poté je začnou kopat na zemi. Jeden srbský militant si stěžuje, že mu dochází baterie z kamery a chce další, aby mohl pokračovat v natáčení. Bosňáčtí teenageři jsou poté vedeni za roh a vzati do vysoké trávy, kde je srbští militanté zastřelí zezadu zblízka.</p>\n<p>„Každýkrát, když tu scénu sleduji, přemýšlím, že jedna skupina považuje druhou skupinu za nic. Tito [srbští militanté] byli pyšní na to, že natáčejí tyto scény poprav,“ řekl Hasanović. „Myslel jsem, že zařazení této scény do dokumentu je nezbytné, aby lidé pochopili, co se stalo s lidmi, kteří byli zajati [v Srebrenici], většina byla zabita a jen několik přežilo, včetně mého otce, který přežil Smrtící pochod.“</p>\n<p><strong>Smrtící pochod</strong></p>\n<p>Takzvaný Smrtící pochod začal 11. července 1995, kdy bosenská srbská armáda, vedená generálem Ratkem Mladićem, převzala kontrolu nad Srebrenicí, přestože ji Organizace spojených národů označila za bezpečnou oblast pro civilisty. Tisíce Bosňáků našly útočiště v základně OSN v Potočarech, poblíž Srebrenice. Mezitím mezi 10 000 a 15 000 bosňáckých mužů uteklo do hor, snažíc se uniknout ze Srebrenice. Obávali se, že by byli zabiti, pokud by se vrátili se svými rodinami do Potočar. Zamýšleným cílem těchto bosňáckých mužů bylo svobodné území Tuzly, sto kilometrů daleko, které držela armáda Bosny a Hercegoviny. Tato nebezpečná chůze se stala známou jako Smrtící pochod, protože více než polovina bosňáckých mužů, kteří vyrazili pěšky, nepřežila. Tisíce byly zavražděny bosenskosrbskými silami.</p>\n<p>„Stále si pamatuji určité scény z toho pochodu,“ říká nám Bekir v jednom dojemném rozhovoru v <em>Denících mého otce,</em> kde prochází stejnými lesy, kde se skutečný pochod odehrál. „Šli jste bez cíle nebo bez vědomí, kam jít,“ říká svému synovi, dívajíc se přímo do kamery. „Byly tam léčky a pasti všude. Krev. Mrtvá těla. Zranění. Vyděšení lidé.“</p>\n<p>V Pobuđe, vesnici 30 kilometrů severně od Srebrenice, byl Bekir zasažen toxickou bombou a vdechl jedovaté chemikálie, které následovaly. Dne 16. července 1995 dorazil do vesnice Nezuk, dále na sever. Dostat se na toto území znamenalo svobodu. Někteří z jeho spolubojovníků neměli takové štěstí. Izet, jeden z amatérských filmových tvůrců, kteří se objevují v mnoha záběrech dokumentu, se vzdal bosenskosrbské armádě. Jeho tělo bylo nalezeno o několik let později. Dnes je pohřben na památníku v Srebrenici.</p>\n<p>V červnu 2020 zemřel Bekir Hasanović ve věku 58 let na infarkt. „Jeho smrt byla největší bolestí, kterou jsem kdy cítil ve svém životě,“ řekl filmař Hasanović. „Můj otec byl první člověk, který mě naučil, jak držet kameru. Po válce se můj otec nikdy nesmál a nikdy se neusmíval do kamery. Mnoho lidí, kteří přežili genocidu v Srebrenici, zemřelo na mrtvice a infarkty spojené se stresem, včetně mého otce.“</p>\n<p><strong>Zmizení</strong></p>\n<p>V sčítání lidu v roce 1991 měla obec Srebrenica populaci přibližně 36 000 lidí. Do roku 2013 se tato populace zmenšila o 63 procent na 13 409. Kdysi město s většinou Bosňáků, Srebrenica byla později oficiálně začleněna do území Republiky Srbské, složitého politického útvaru s většinou Srbů, s omezenou autonomií, který vznikl z americkým zprostředkovaných Daytonských dohod, které ukončily bosenskou válku. Od té doby, co Bosna a Hercegovina neměla sčítání lidu více než deset let, zůstává přesný počet obyvatel žijících v Srebrenici dnes neznámý. Ale údaje ze sčítání lidu v roce 2013 naznačily, jak moc genocida ovlivnila bosňáckou populaci tam. Podle údajů ze sčítání lidu v roce 1991 žilo v širším okolí Srebrenice 27 572 Bosňáků. V roce 2013 se tato etnická demografie snížila na pouhých 7 248.</p>\n<p>Dnes zůstávají ostatky mnoha jednotlivců zabitých během bosenské války pohřešovány, včetně přibližně 800 obětí genocidy v Srebrenici. „Moje matka stále hledá svého otce a bratra, kteří byli zabiti v roce 1995,“ vysvětlil Hasanović.</p>\n<p>V závěrečných scénách <em>Deníků mého otce,</em> jsme svědky toho, jak matka režiséra, Fatima, kácí strom. Poté prochází loukou, zatímco v pozadí hraje euforická hudba. Na okamžik to vypadá, jako by krajina Srebrenice a její okolí vstoupily do transcendentna a mytologie.</p>\n<p>„Zachytit přírodu Bosny bylo mým záměrem s touto scénou,“ řekl Hasanović. „Protože když se dívám na všechny tyto krásné řeky a lesy této země, vždy se ptám: jak je možné, že tito lidé byli masakrováni v tak krásném prostředí?“</p>\n<p>„Většina lidí, kteří byli zabiti v Srebrenici, nikdy nechtěla válčit,“ uzavřel bosenský režisér. „Ve skutečnosti jim nezáleželo na tom, do které části země patří.“</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> je nezávislý novinář a kritik.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.003",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Nový dokumentární film režiséra Ado Hasanoviće s názvem Deníky mého otce přináší nový pohled na bosenskou válku a masakr v Srebrenici. Film obsahuje originální záběry pořízené během války, stejně jako recitaci pasáží z deníku Hasanovićova otce. Osvětluje velmi těžké časy, kterým čelili ti, kteří se snažili přežít brutalitu války.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović si nepamatuje každý detail bosenské války (1992-95). Ale některé vzpomínky nemůže zapomenout. Sledování, jak hoří jeho rodný dům. Odchod ze Srebrenice. Bylo to v roce 1993. Bylo mu sedm let. Na potravinovém kamionu OSN, se svou matkou, bratrem a sestrou, Hasanović cestoval 100 kilometrů na sever, do města Tuzla. “Válka v Bosně byla opravdu hrozná,” vysvětlil 38letý bosenský filmař z centra Sarajeva. “Jakmile jsme utekli, stali jsme se uprchlíky. Ale můj otec zůstal v Srebrenici až do [července] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.139",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Documentarul nou prezintă amintirile de la Srebrenica",
                key:"uid": string:"c5604e48-b081-49c7-8ad3-4fa076e7a3d5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Cele două ani pe care Bekir Hasanović i-a petrecut în Srebrenica, un mic oraș montan din estul Bosniei, sunt subiectul unui nou documentar regizat de Ado Hasanović, <em>Jurnalele tatălui meu,</em> care a fost prezentat la cea de-a 30-a ediție a Festivalului de Film de la Sarajevo, la mijlocul lunii august.</p>\n<p> „Filmăm [un film] aici în Srebrenica în această lungă perioadă de război,” ne spune un Bekir tânăr în primele minute ale documentarului. „Nu există curent electric aici. Dar cumva reușim să creăm o imagine despre noi și despre războinicii noștri.”</p>\n<p><strong>Jurnalele de război</strong></p>\n<p>La începutul anului 1993, Srebrenica fusese declarată zonă sigură de către ONU. Bekir, împreună cu cei doi cei mai buni prieteni ai săi, Izet și Nedzad, au format o echipă de filmare amatoare. Cei trei bărbați bosniaci, care luptau într-un război cu sârbi bosniaci locali, se alternau la filmarea videoclipurilor despre viața de zi cu zi din Srebrenica. Aproximativ jumătate din documentar constă din aceste imagini. Cealaltă jumătate îl arată pe Hasanović intervievându-și părinții în casa lor din Srebrenica, la mai mult de două decenii după încheierea războiului.</p>\n<p>„Acest documentar nu este un fel de proiect politic,” a explicat Hasanović. „De fapt, tatăl meu era tipul care găsea întotdeauna o modalitate de a evita să meargă la bătălii și de a evita conflictul, și mi-a plăcut foarte mult acest lucru la el.”</p>\n<p>În timpul războiului din Bosnia, Bekir a ținut și el un jurnal, notând lucruri pe care nu îndrăznea să le spună în fața camerei. Hasanović a descoperit pentru prima dată jurnalele de război ale tatălui său în 2011, care conțineau un secret de familie întunecat. Bekir a avut o aventură cu o altă femeie în Srebrenica, în timp ce Fatima, soția sa, și cei doi copii ai lor, căutau refugiu de la război în Tuzla.</p>\n<p>„La un moment dat, tatăl meu a vrut să ardă jurnalele, și obișnuia să se certe cu mama mea despre această problemă a celeilalte femei pe care o avea în Srebrenica,” a explicat Hasanović, care în prezent locuiește în Roma, Italia. „Mama mi-a spus că urăște jurnalele și m-a rugat să le iau de acolo. Dar eram curios, așa că am început să le citesc. În acest fel, am învățat multe despre luptele, temerile și suferința prin care a trecut tatăl meu.”</p>\n<p>Hasanović citește din jurnalele tatălui său de mai multe ori în timpul documentarului. „Joi, 11 noiembrie 1993. Au trecut mai mult de două luni de când ne-am mutat într-un apartament în Srebrenica,” scrie o însemnare din jurnal. „Situația aici este mai rea decât în satul în care am stat înainte. Singurătatea mă devastează. Se pare că nu există nicio ieșire din acest iad.”</p>\n<p>Imaginile filmate care însoțesc aceste însemnări din jurnal sunt mai puțin personale. Vedem cei trei bărbați și soldații lor bosniaci antrenându-se pentru război. Într-o scenă, un bărbat este împușcat de un lunetist. De asemenea, auzim detalii minute despre viața de zi cu zi din Srebrenica, cum ar fi cozile pentru apă, creșterea prețului țigărilor și violența. O altă însemnare din jurnal documentează consecințele unui masacru pe care Bekir l-a fost martor la un teren de fotbal local. „Un total de 57 de persoane au fost ucise și aceeași cantitate rănite,” aflăm.</p>\n<p><strong>Viața printre suferințe</strong></p>\n<p>Dar nu este totul sumbru și întunecat. Există multă glumă și umor pentru a atenua tensiunile războiului. Într-o scenă emoționantă, doi dintre prietenii lui Bekir sunt filmați dansând pe melodia pop clasică din anii '90 „Rhythm is a Dancer” a grupului german Eurodance Snap!</p>\n<p>„Am vrut să arăt viața obișnuită pe care tatăl meu a surprins-o pe film în Srebrenica,” a explicat Hasanović. „Chiar și în mijlocul suferinței, războiului și situațiilor în care oamenii nu aveau suficientă mâncare de mâncat, ei găseau totuși timp să râdă, să zâmbească și să facă glume.”</p>\n<p>Hasanović a spus că documentarul său a fost o încercare de a umaniza și personaliza viața din Srebrenica: „Acești oameni erau ființe umane și voiau să trăiască. Cei mai mulți regizori care au realizat filme despre Srebrenica nu sunt din Bosnia și se concentrează doar pe ceea ce s-a întâmplat acolo în iulie 1995.”</p>\n<p>La Tribunalul Penal Internațional pentru fosta Iugoslavie (TPIY) și la Mecanismul Internațional Rezidual pentru Tribunale Penale (IRMCT), 20 de indivizi au fost judecați pentru crime comise în Srebrenica în iulie 1995. Dovezile prezentate în aceste tribunale – și în instanțele din Bosnia și Herțegovina și Serbia – au condamnat mai mult de 50 de persoane la peste 700 de ani de închisoare pentru aceste crime de război. Dintre cele 20 de sentințe TPIY referitoare la Srebrenica, șapte includ sentințe pentru crima de genocid.</p>\n<p><em>Jurnalele tatălui meu</em> nu se concentrează exclusiv pe aceste evenimente sau pe legalitățile care au urmat. Dar le abordează. O scenă tulburătoare, de exemplu, arată imagini reale ale uciderilor. A fost filmată de unitatea notorie Scorpions, o unitate paramilitară sârbească activă în timpul războaielor iugoslave. Pe 17 iulie 1995, unitatea Scorpions a efectuat o căutare extinsă pentru a captura bărbați și băieți bosniaci care fugeau din Srebrenica. Printre cei uciși s-au numărat patru bărbați bosniaci la Baljkovica, doi lângă orașul Snagovo, 39 în Bišina și șase lângă orașul Trnovo. În aceste imagini (care au fost prezentate ca dovezi la TPIY) vedem un grup de adolescenți bosniaci cu încheieturile legate cu ligaturi și cu ochii acoperiți. Mai întâi, militanții sârbi strigă abuzuri la victimele lor în arabă. Apoi încep să-i lovească la pământ. Un militant sârbește se plânge că bateria camerei sale se termină și vrea alta pentru a se asigura că poate continua să filmeze. Adolescenții bosniaci sunt apoi duși în jurul colțului și luați în iarba înaltă, unde militanții sârbi îi împușcă în spate de la distanță mică.</p>\n<p>„De fiecare dată când privesc acea scenă, mă face să mă gândesc că un grup consideră alt grup ca fiind nimic. Acești [militanți sârbi] erau mândri de faptul că filmează aceste scene de execuție,” a spus Hasanović. „Am simțit că includerea acelei scene în documentar a fost necesară pentru ca oamenii să înțeleagă ce s-a întâmplat cu oamenii care au fost capturați [în Srebrenica], cei mai mulți au fost uciși, iar doar câțiva au supraviețuit, inclusiv tatăl meu, care a supraviețuit Marșului Morții.”</p>\n<p><strong>Marșul Morții</strong></p>\n<p>Numitul Marș al Morții a început pe 11 iulie 1995, când armata sârbească bosniacă, condusă de generalul Ratko Mladić, a preluat controlul asupra Srebrenica, deși Națiunile Unite îl desemnaseră ca zonă sigură pentru civili. Mii de bosniaci s-au refugiat într-o bază a ONU în Potočari, lângă Srebrenica. Între 10.000 și 15.000 de bărbați bosniaci, între timp, au fugit în munți, încercând să scape din Srebrenica. Se temeau că vor fi uciși dacă se întorceau cu familiile lor în Potočari. Destinația intenționată a acestor bărbați bosniaci era teritoriul liber din Tuzla, la o sută de kilometri distanță, pe care armata Bosniei și Herțegovinei îl controla. Această plimbare periculoasă a devenit cunoscută sub numele de Marșul Morții, deoarece mai mult de jumătate dintre bărbații bosniaci care au plecat pe jos nu au supraviețuit. Mii au fost uciși de forțele sârbe bosniace.</p>\n<p>„Încă pot vedea anumite scene din acel marș,” ne spune Bekir într-un interviu emoționant din <em>Jurnalele tatălui meu</em>, unde merge prin aceleași păduri în care a avut loc marșul. „Mergeai fără o destinație sau fără să știi unde să mergi,” îi spune fiului său, uitându-se direct în cameră. „Existau ambuscade și capcane peste tot. Sânge. Cadavre. Răniți. Oameni speriați.”</p>\n<p>În Pobuđe, un sat situat la 30 de kilometri nord de Srebrenica, Bekir a fost lovit de o bombă toxică și a inhalat substanțele chimice otrăvitoare care au urmat. Pe 16 iulie 1995, a ajuns în satul Nezuk, mai la nord. Ajungerea în acel teritoriu însemna libertate. Unii dintre camarazii săi nu au fost atât de norocoși. Izet, unul dintre membrii echipei de filmare amatoare care apare în multe dintre imaginile documentarului, s-a predat armatei sârbe bosniace. Corpul său a fost găsit câțiva ani mai târziu. Astăzi este înmormântat la memorialul din Srebrenica.</p>\n<p>În iunie 2020, Bekir Hasanović a murit, la vârsta de 58 de ani, din cauza unui atac de cord. „Moartea lui a fost cea mai mare durere pe care am simțit-o vreodată în viața mea,” a spus cineastul Hasanović. „Tatăl meu a fost prima persoană care m-a învățat cum să țin o cameră. După război, tatăl meu nu a râs niciodată și nu a zâmbit niciodată în fața camerei. Mulți oameni care au supraviețuit genocidului din Srebrenica au murit din cauza accidentelor vasculare cerebrale și a atacurilor de cord legate de stres, inclusiv tatăl meu.”</p>\n<p><strong>Dispărut</strong></p>\n<p>În recensământul din 1991, municipiul Srebrenica avea o populație de aproximativ 36.000 de oameni. Până în 2013, această populație a scăzut cu 63 la sută, la 13.409. Odată un oraș cu majoritate bosniacă, Srebrenica a fost ulterior oficial încorporat în teritoriul Republicii Srpska, o entitate politică complexă cu majoritate sârbească, cu autonomie limitată, care a evoluat din Acordurile de la Dayton mediate de SUA, care au pus capăt războiului din Bosnia. Deoarece Bosnia și Herțegovina nu a avut un recensământ de mai bine de un deceniu, numărul exact al rezidenților care locuiesc în Srebrenica astăzi rămâne necunoscut. Dar cifrele recensământului din 2013 au oferit o indicație despre cât de mult a afectat genocidul populația bosniacă de acolo. Conform datelor din recensământul din 1991, 27.572 de bosniaci trăiau în zona Srebrenica. În 2013, această demografie etnică a scăzut la doar 7.248.</p>\n<p>Astăzi, rămășițele multor indivizi uciși în războiul din Bosnia rămân dispărute, inclusiv aproximativ 800 de victime ale genocidului din Srebrenica. „Mama mea încă o caută pe tatăl ei și pe fratele ei, care au fost uciși în 1995,” a explicat Hasanović.</p>\n<p>În scenele finale din <em>Jurnalele tatălui meu,</em> asistăm la mama regizorului, Fatima, tăind un copac. Apoi merge printr-o poiană, în timp ce muzica euforică răsună în fundal. Se simte pentru o clipă ca și cum peisajul din Srebrenica și împrejurimile sale intră în transcendent și mitic.</p>\n<p>„Capturarea naturii Bosniei a fost intenția mea cu această scenă,” a spus Hasanović. „Pentru că atunci când privesc toate aceste râuri și păduri frumoase ale acestei țări, mă întreb mereu: cum ar putea fi posibil ca acești oameni să fie masacrați în astfel de împrejurimi frumoase?”</p>\n<p>„Cei mai mulți dintre oamenii care au fost uciși la Srebrenica nu au vrut niciodată să facă război în primul rând,” a concluzionat regizorul bosniac. „Nu le păsa de fapt de ce parte a pământului aparțineau.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> este un jurnalist și critic independent.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.243",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Un nou documentar regizat de Ado Hasanović, intitulat Jurnalele Tatălui Meu, aduce o nouă perspectivă asupra Războiului din Bosnia și a masacrului de la Srebrenica. Filmul include imagini originale capturate în timpul războiului, precum și recitarea unor pasaje din jurnalul tatălui lui Hasanović. Acesta aduce o nouă lumină asupra vremurilor extrem de dificile cu care s-au confruntat cei care încercau să supraviețuiască brutalității războiului.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović nu își amintește fiecare detaliu al Războiului din Bosnia (1992-95). Dar anumite amintiri nu le poate uita. Privind cum arde casa familiei sale. Părăsind Srebrenica. Era 1993. Avea șapte ani. Pe un camion cu alimente al ONU, împreună cu mama, fratele și sora sa, Hasanović a călătorit 100 de kilometri spre nord, către orașul Tuzla. “Războiul din Bosnia a fost cu adevărat teribil,” a explicat cineastul bosniac de 38 de ani din centrul Sarajevului. “Odată ce am scăpat, am devenit refugiați. Dar tatăl meu a rămas în Srebrenica până în [iulie] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.742",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Neue Dokumentation zeigt Erinnerungen an Srebrenica",
                key:"uid": string:"dd2c5ef2-fbf3-4692-a853-a4a43be8208d",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Die zwei Jahre, die Bekir Hasanović in Srebrenica, einer kleinen Bergstadt im Osten Bosnien, verbrachte, sind das Thema eines neuen Dokumentarfilms von Ado Hasanović, <em>Die Tagebücher meines Vaters,</em> der Mitte August beim 30. Sarajevo Film Festival gezeigt wurde.</p>\n<p> „Wir drehen [einen Film] hier in Srebrenica während dieser langen Kriegszeit“, erzählt uns der jugendlich aussehende Bekir in den ersten Minuten der Dokumentation. „Hier gibt es keinen Strom. Aber wir schaffen es irgendwie, ein Bild von uns und unseren Kriegern zu schaffen.“</p>\n<p><strong>Kriegs-Tagebücher</strong></p>\n<p>Anfang 1993 wurde Srebrenica zur UN-Sicherheitszone erklärt. Bekir bildete zusammen mit seinen beiden besten Freunden, Izet und Nedzad, ein Amateurfilmteam. Die drei bosniakischen Männer, die einen Krieg gegen die lokalen bosnischen Serben führten, wechselten sich ab, Videos vom Alltag in Srebrenica zu drehen. Ungefähr die Hälfte der Dokumentation besteht aus diesem Filmmaterial. Die andere Hälfte zeigt Hasanović, der mehr als zwei Jahrzehnte nach dem Ende des Krieges seine Eltern in ihrem Zuhause in Srebrenica interviewt.</p>\n<p>„Diese Dokumentation ist jedoch kein politisches Projekt“, erklärte Hasanović. „Tatsächlich war mein Vater derjenige, der immer einen Weg fand, um Kämpfen und Konflikten zu entkommen, und das habe ich wirklich an ihm geliebt.“</p>\n<p>Während des Bosnienkriegs führte Bekir ebenfalls ein Tagebuch, in dem er Dinge aufschrieb, die er vor der Kamera nicht zu sagen wagte. Hasanović entdeckte die Kriegs-Tagebücher seines Vaters erstmals 2011, die ein dunkles Familiengeheimnis enthielten. Bekir hatte eine Affäre mit einer anderen Frau in Srebrenica, während Fatima, seine Frau, und ihre beiden Kinder, vor dem Krieg in Tuzla Zuflucht suchten.</p>\n<p>„An einem Punkt wollte mein Vater die Tagebücher verbrennen, und er stritt mit meiner Mutter über diese andere Frau, die er in Srebrenica hatte“, erklärte Hasanović, der derzeit in Rom, Italien, lebt. „Meine Mutter sagte mir, sie hasse die Tagebücher und bat mich, sie wegzunehmen. Aber ich war neugierig, also begann ich, sie zu lesen. Dabei lernte ich viel über die Kämpfe, Ängste und das Leiden meines Vaters.“</p>\n<p>Hasanović liest während der Dokumentation mehrmals aus den Tagebüchern seines Vaters vor. „Donnerstag, 11. November 1993. Mehr als zwei Monate sind vergangen, seit wir in eine Wohnung in Srebrenica gezogen sind“, steht in einem Tagebucheintrag. „Die Situation hier ist schlimmer als in dem Dorf, in dem wir vorher waren. Einsamkeit macht mich kaputt. Es scheint keinen Ausweg aus dieser Hölle zu geben.“</p>\n<p>Das Filmmaterial, das diese Tagebucheinträge begleitet, ist weniger persönlich. Wir sehen die drei Männer und ihre bosniakischen Soldatenkameraden, die für den Krieg trainieren. In einer Szene wird ein Mann von einem Scharfschützen erschossen. Wir hören auch minutienhafte Details über das tägliche Leben in Srebrenica, wie die Warteschlangen für Wasser, die steigenden Zigarettenpreise und die Gewalt. Ein weiterer Tagebucheintrag dokumentiert die Folgen eines Massakers, das Bekir auf einem lokalen Fußballfeld miterlebte. „Insgesamt wurden 57 Menschen getötet und ebenso viele verletzt“, erfahren wir.</p>\n<p><strong>Leben unter dem Leiden</strong></p>\n<p>Aber es ist nicht alles düster und trostlos. Es gibt viel heitere Scherze und Humor, um die Spannungen des Krieges zu lindern. In einer bewegenden Szene werden zwei von Bekirs Freunden gefilmt, wie sie zu dem Popklassiker der 90er Jahre „Rhythm is a Dancer“ der deutschen Eurodance-Gruppe Snap! tanzen.</p>\n<p>„Ich wollte das gewöhnliche Leben zeigen, das mein Vater in Srebrenica auf Film festhielt“, erklärte Hasanović. „Selbst inmitten von Leid, Krieg und Situationen, in denen die Menschen nicht genug zu essen hatten, fanden sie immer noch Zeit zu lachen, zu lächeln und Witze zu machen.“</p>\n<p>Hasanović sagte, seine Dokumentation sei ein Versuch, das Leben in Srebrenica zu humanisieren und zu personalisieren: „Diese Menschen waren Menschen und sie wollten leben. Die meisten Regisseure, die Filme über Srebrenica gemacht haben, stammen nicht aus Bosnien und konzentrieren sich nur auf das, was dort im Juli 1995 geschah.“</p>\n<p>Vor dem Internationalen Strafgerichtshof für das ehemalige Jugoslawien (ICTY) und dem Internationalen Residualmechanismus für Strafgerichte (IRMCT) wurden 20 Personen wegen Verbrechen, die im Juli 1995 in Srebrenica begangen wurden, vor Gericht gestellt. Die in diesen Gerichten – und in den Gerichten von Bosnien und Herzegowina und Serbien – vorgelegten Beweise haben mehr als 50 Personen zu über 700 Jahren Gefängnis für diese Kriegsverbrechen verurteilt. Von den 20 ICTY-Urteilen, die sich auf Srebrenica beziehen, beinhalten sieben Urteile für das Verbrechen des Völkermords.</p>\n<p><em>Die Tagebücher meines Vaters</em> konzentriert sich nicht ausschließlich auf diese Ereignisse oder die rechtlichen Folgen, die darauf folgten. Aber es spricht sie an. Eine beunruhigende Szene zeigt beispielsweise tatsächliches Filmmaterial von den Morden. Es wurde von der berüchtigten Einheit der Skorpione, einer serbischen paramilitärischen Einheit, die während der Jugoslawischen Kriege aktiv war, gefilmt. Am 17. Juli 1995 führte die Einheit der Skorpione eine umfassende Suche durch, um bosniakische Männer und Jungen zu fangen, die aus Srebrenica flohen. Unter den Getöteten waren vier bosniakische Männer in Baljkovica, zwei in der Nähe der Stadt Snagovo, 39 in Bišina und sechs in der Nähe der Stadt Trnovo. In diesem Filmmaterial (das als Beweismittel vor dem ICTY präsentiert wurde) sehen wir eine Gruppe junger bosniakischer Teenager mit gefesselten Handgelenken und verbundenen Augen. Zuerst beschimpfen die serbischen Militanten ihre Opfer auf Arabisch. Dann beginnen sie, sie am Boden zu treten. Ein serbischer Militär beschwert sich, dass der Akku seiner Kamera zur Neige geht und er einen anderen will, um sicherzustellen, dass er weiter filmen kann. Die bosniakischen Teenager werden dann um die Ecke geführt und in hohes Gras gebracht, wo serbische Militanten sie aus nächster Nähe in den Rücken schießen.</p>\n<p>„Jedes Mal, wenn ich diese Szene sehe, denke ich, dass eine Gruppe eine andere Gruppe als nichts betrachtet. Diese [serbischen Militanten] waren stolz darauf, dass sie diese Hinrichtungsszenen filmen“, sagte Hasanović. „Ich hielt es für notwendig, diese Szene in die Dokumentation aufzunehmen, damit die Menschen verstehen, was mit den Menschen geschah, die [in Srebrenica] gefangen genommen wurden, die meisten wurden getötet, und nur wenige überlebten, einschließlich meines Vaters, der den Todesmarsch überlebte.“</p>\n<p><strong>Todesmarsch</strong></p>\n<p>Der sogenannte Todesmarsch begann am 11. Juli 1995, als die bosnisch-serbische Armee unter General Ratko Mladić die Kontrolle über Srebrenica übernahm, obwohl die Vereinten Nationen es als sicheren Bereich für Zivilisten ausgewiesen hatten. Tausende von Bosniaken suchten Zuflucht in einer UN-Basis in Potočari, in der Nähe von Srebrenica. Zwischen 10.000 und 15.000 bosniakische Männer flohen unterdessen in die Berge, um Srebrenica zu entkommen. Sie fürchteten, getötet zu werden, wenn sie mit ihren Familien nach Potočari zurückkehrten. Das beabsichtigte Ziel dieser bosniakischen Männer war das freie Territorium von Tuzla, hundert Kilometer entfernt, das von der Armee von Bosnien und Herzegowina gehalten wurde. Dieser gefährliche Marsch wurde als Todesmarsch bekannt, weil mehr als die Hälfte der bosniakischen Männer, die zu Fuß aufbrachen, nicht überlebte. Tausende wurden von bosnisch-serbischen Kräften ermordet.</p>\n<p>„Ich kann immer noch bestimmte Szenen dieses Marsches sehen“, erzählt Bekir uns in einem bewegenden Interview in <em>Die Tagebücher meines Vaters</em>, wo er durch die gleichen Wälder geht, in denen der tatsächliche Marsch stattfand. „Man ging ohne Ziel oder ohne zu wissen, wohin man gehen sollte“, sagt er zu seinem Sohn und schaut direkt in die Kamera. „Es gab überall Hinterhalte und Fallen. Blut. Tote Körper. Verwundete. Verängstigte Menschen.“</p>\n<p>In Pobuđe, einem Dorf 30 Kilometer nördlich von Srebrenica, wurde Bekir von einer toxischen Bombe getroffen und atmete die giftigen Chemikalien ein, die folgten. Am 16. Juli 1995 kam er im Dorf Nezuk, weiter nördlich, an. Dieses Territorium zu erreichen bedeutete Freiheit. Einige seiner Kameraden hatten nicht so viel Glück. Izet, einer der Amateurfilmer, der in einem Großteil des Filmmaterials der Dokumentation zu sehen ist, ergab sich der bosnisch-serbischen Armee. Sein Körper wurde mehrere Jahre später gefunden. Heute ist er auf dem Denkmal von Srebrenica begraben.</p>\n<p>Im Juni 2020 starb Bekir Hasanović im Alter von 58 Jahren an einem Herzinfarkt. „Sein Tod war der größte Schmerz, den ich je in meinem Leben gefühlt habe“, sagte der Filmemacher Hasanović. „Mein Vater war die erste Person, die mir beigebracht hat, wie man eine Kamera hält. Nach dem Krieg hat mein Vater nie gelacht und nie in die Kamera gelächelt. Viele Menschen, die den Völkermord in Srebrenica überlebt haben, starben an Schlaganfällen und stressbedingten Herzinfarkten, einschließlich meines Vaters.“</p>\n<p><strong>Verschwinden</strong></p>\n<p>Bei der Volkszählung von 1991 hatte die Gemeinde Srebrenica eine Bevölkerung von etwa 36.000 Menschen. Bis 2013 war diese Bevölkerung um 63 Prozent auf 13.409 geschrumpft. Einst eine Stadt mit bosniakischer Mehrheit, wurde Srebrenica später offiziell in das Gebiet der Republika Srpska eingegliedert, einer komplexen serbisch dominierten politischen Einheit mit begrenzter Autonomie, die aus den von den USA vermittelten Dayton-Vereinbarungen hervorging, die den Bosnienkrieg beendeten. Da Bosnien und Herzegowina seit mehr als einem Jahrzehnt keine Volkszählung mehr durchgeführt hat, bleibt die genaue Anzahl der heute in Srebrenica lebenden Einwohner unbekannt. Aber die Zahlen der Volkszählung von 2013 gaben einen Hinweis darauf, wie sehr der Völkermord die bosniakische Bevölkerung dort betroffen hatte. Laut den Daten der Volkszählung von 1991 lebten 27.572 Bosniaken im größeren Gebiet von Srebrenica. Im Jahr 2013 war diese ethnische Demografie auf nur 7.248 geschrumpft.</p>\n<p>Heute sind die Überreste vieler der im Bosnienkrieg getöteten Personen weiterhin vermisst, darunter etwa 800 Opfer des Völkermords von Srebrenica. „Meine Mutter sucht immer noch nach ihrem Vater und ihrem Bruder, die 1995 getötet wurden“, erklärte Hasanović.</p>\n<p>In den abschließenden Szenen von <em>Die Tagebücher meines Vaters,</em> sehen wir die Mutter des Regisseurs, Fatima, wie sie einen Baum fällt. Dann geht sie durch eine Wiese, während euphorische Musik im Hintergrund spielt. Es fühlt sich einen Moment lang so an, als würde die Landschaft von Srebrenica und ihre Umgebung in das Transzendente und Mythische eintreten.</p>\n<p>„Die Natur von Bosnien festzuhalten, war meine Absicht mit dieser Szene“, sagte Hasanović. „Denn wenn ich all diese schönen Flüsse und Wälder dieses Landes betrachte, frage ich mich immer: Wie konnte es möglich sein, dass diese Menschen in so einer schönen Umgebung massakriert wurden?“</p>\n<p>„Die meisten der Menschen, die in Srebrenica getötet wurden, wollten von Anfang an keinen Krieg führen“, schloss der bosnische Regisseur. „Es war ihnen tatsächlich egal, zu welchem Teil des Landes sie gehörten.“ </p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> ist freiberuflicher Journalist und Kritiker.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.142",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ein neuer Dokumentarfilm von Ado Hasanović mit dem Titel My Father’s Diaries bringt eine neue Perspektive auf den Bosnienkrieg und das Massaker von Srebrenica. Der Film enthält Originalaufnahmen, die während des Krieges gemacht wurden, sowie das Vorlesen von Passagen aus dem Tagebuch von Hasanovićs Vater. Er wirft ein neues Licht auf die extrem schwierigen Zeiten, die diejenigen durchlebten, die versuchten, die Brutalität des Krieges zu überleben.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović erinnert sich nicht an jedes Detail des Bosnienkriegs (1992-95). Aber bestimmte Erinnerungen kann er nicht vergessen. Sein Familienhaus brennen sehen. Srebrenica verlassen. Es war 1993. Er war sieben Jahre alt. In einem UN-Lkw mit Lebensmitteln reiste Hasanović mit seiner Mutter, seinem Bruder und seiner Schwester 100 Kilometer nach Norden, in die Stadt Tuzla. „Der Krieg in Bosnien war wirklich schrecklich“, erklärte der 38-jährige bosnische Filmemacher aus dem zentralen Sarajevo. „Als wir entkamen, wurden wir zu Flüchtlingen. Aber mein Vater blieb bis [Juli] 1995 in Srebrenica.“",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.047",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ny dokumentär visar minnen från Srebrenica",
                key:"uid": string:"ec5c9168-bc8b-4225-8d5f-1ca159aa2941",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>De två åren som Bekir Hasanović tillbringade i Srebrenica, en liten bergsstad i östra Bosnien, är ämnet för en ny dokumentär regisserad av Ado Hasanović, <em>Min pappas dagböcker,</em> som visades på den 30:e Sarajevo Film Festival i mitten av augusti.</p>\n<p> “Vi filmar [en film] här i Srebrenica under denna långa krigsperiod,” säger en ungdomligt utseende Bekir till oss i de inledande minuterna av dokumentären. “Det finns ingen ström här. Men vi lyckas på något sätt skapa en bild av oss och våra krigare.”</p>\n<p><strong>Krigsdagböcker</strong></p>\n<p>I början av 1993 hade Srebrenica utsetts till en FN-säkerhetszon. Bekir, tillsammans med sina två bästa vänner, Izet och Nedzad, bildade en amatörfilmgrupp. De tre bosniakmännen, som kämpade i ett krig mot lokala bosniska serber, turades om att filma vardagslivet i Srebrenica. Ungefär hälften av dokumentären består av detta material. Den andra hälften visar Hasanović som intervjuar sina föräldrar i deras hem i Srebrenica mer än två decennier efter att kriget  tog slut.</p>\n<p>“Denna dokumentär är dock inte något slags politiskt projekt,” förklarade Hasanović. “Faktum är att min far var den som alltid hittade ett sätt att undvika att gå i strid och att undvika konflikt, och jag älskade verkligen det med honom.”</p>\n<p>Under det bosniska kriget höll Bekir också en dagbok, där han skrev ner saker som han inte vågade säga framför kameran. Hasanović upptäckte först sin fars krigsdagböcker 2011, som innehöll en mörk familjehemlighet. Bekir hade en affär med en annan kvinna i Srebrenica, medan Fatima, hans fru, och deras två barn, sökte skydd från kriget i Tuzla.</p>\n<p>“Vid ett tillfälle ville min far bränna dagböckerna, och han brukade bråka med min mor om denna fråga om den andra kvinnan som han hade i Srebrenica,” förklarade Hasanović, som för närvarande är baserad i Rom, Italien. “Min mor sa att hon hatade dagböckerna och bad mig att ta bort dem. Men jag var nyfiken, så jag började läsa dem. Genom att göra det lärde jag mig mycket om min fars kamp, rädslor och det lidande han gick igenom.”</p>\n<p>Hasanović läser flera gånger ur sin fars dagböcker under dokumentären. “Torsdag, den 11 november 1993. Mer än två månader har gått sedan vi flyttade in i en lägenhet i Srebrenica,” står det i en dagboksanteckning. “Situationen här är värre än i byn där vi stannade tidigare. Ensamheten förgör mig. Det verkar inte finnas någon väg ut ur detta helvete.”</p>\n<p>Filmmaterialet som åtföljer dessa dagboksanteckningar är mindre personligt. Vi ser de tre männen och deras bosniak-soldater träna för krig. I en scen blir en man skjuten av en prickskytt. Vi hör också minutdetaljer om vardagslivet i Srebrenica, såsom köerna för vatten, det stigande priset på cigaretter och våldet. En annan dagboksanteckning dokumenterar efterdyningarna av en massaker som Bekir bevittnade på en lokal fotbollsplan. “Totalt 57 personer dödades och samma antal skadades,” får vi veta.</p>\n<p><strong>Liv bland lidande</strong></p>\n<p>Men det är inte allt doom och gloom. Det finns mycket lättsamt skämtande och humor för att lindra krigets spänningar. I en gripande scen filmas två av Bekirs vänner som dansar till 90-tals popklassikern “Rhythm is a Dancer” av den tyska Eurodance-gruppen Snap!</p>\n<p>“Jag ville visa det vanliga livet som min far fångade på film i Srebrenica,” förklarade Hasanović. “Även mitt i lidande, krig och situationer där människor inte hade tillräckligt med mat att äta, fann de fortfarande tid att skratta, le och skoja.”</p>\n<p>Hasanović sa att hans dokumentär var ett försök att humanisera och personifiera livet i Srebrenica: “Dessa människor var människor och de ville leva. De flesta regissörer som har gjort filmer om Srebrenica är inte från Bosnien och de fokuserar bara på vad som hände där i juli 1995.”</p>\n<p>Vid den internationella brottmålsdomstolen för det forna Jugoslavien (ICTY) och den internationella residualmekanismen för brottmålsdomstolar (IRMCT) åtalades 20 individer för brott som begicks i Srebrenica i juli 1995. Bevisen som presenterades i dessa domstolar – och i domstolarna i Bosnien och Hercegovina och Serbien – har dömt mer än 50 personer till över 700 års fängelse för dessa krigsbrott. Av de 20 ICTY-domarna som rör Srebrenica inkluderar sju domar för brottet folkmord.</p>\n<p><em>Min pappas dagböcker</em> fokuserar inte uteslutande på dessa händelser eller de juridiska aspekterna som följde. Men den tar upp dem. En störande scen, till exempel, visar faktiskt filmklipp av morden. Det filmades av den beryktade Skorpionen-enheten, en serbisk paramilitär enhet som var aktiv under de jugoslaviska krigen. Den 17 juli 1995 genomförde Skorpionen-enheten en omfattande sökning för att fånga bosniakmän och pojkar som flydde från Srebrenica. Bland de dödade fanns fyra bosniakmän i Baljkovica, två nära staden Snagovo, 39 i Bišina och sex nära staden Trnovo. I detta filmmaterial (som har presenterats som bevis vid ICTY) ser vi en grupp unga bosniaktonåringar med handlederna bundna av ligaturer och med ögonbindel. Först skriker de serbiska militärerna förolämpningar mot sina offer på arabiska. Sedan börjar de sparka dem på marken. En serbisk militär klagar över att batteriet i hans kamera håller på att ta slut och han vill ha ett annat för att säkerställa att han kan fortsätta filma. De bosniaktonåringarna marscheras sedan runt hörnet och tas in i högt gräs, där serbiska militärer skjuter dem i ryggen på nära håll.</p>\n<p>“Varje gång jag ser den scenen får det mig att tänka att en grupp betraktar en annan grupp som ingenting. Dessa [serbiska militärer] var stolta över att de filmade dessa avrättningsscener,” sa Hasanović. “Jag kände att det var nödvändigt att sätta in den scenen i dokumentären så att folk förstår vad som hände med de människor som fångades [i Srebrenica], de flesta dödades, och bara några få överlevde, inklusive min far, som överlevde Dödsmarschen.”</p>\n<p><strong>Dödsmarsch</strong></p>\n<p>Den så kallade Dödsmarschen började den 11 juli 1995 när den bosniska serbiska armén, ledd av general Ratko Mladić, tog kontroll över Srebrenica, även om Förenta nationerna hade utsett det till ett säkert område för civila. Tusentals bosniaker sökte skydd i en FN-bas i Potočari, nära Srebrenica. Mellan 10 000 och 15 000 bosniakmän flydde under tiden till bergen, i ett försök att undkomma Srebrenica. De fruktade att de skulle bli dödade om de gick med sina familjer tillbaka till Potočari. Den avsedda destinationen för dessa bosniakmän var det fria territoriet Tuzla, hundra kilometer bort, som armén i Bosnien och Hercegovina höll. Denna farliga vandring blev känd som Dödsmarschen eftersom mer än hälften av de bosniakmän som gav sig av till fots inte överlevde. Tusentals mördades av bosniska serbiska styrkor.</p>\n<p>“Jag kan fortfarande se vissa scener från den marschen,” säger Bekir till oss i en rörande intervju i <em>Min pappas dagböcker</em>, där han går genom samma skogar där den faktiska marschen ägde rum. “Du gick utan destination eller utan att veta vart du skulle,” säger han till sin son, och ser direkt in i kameran. “Det fanns bakhåll och fällor överallt. Blod. Döda kroppar. Skadade. Rädda människor.”</p>\n<p>I Pobuđe, en by 30 kilometer norr om Srebrenica, träffades Bekir av en giftig bomb och andades in de giftiga kemikalierna som följde. Den 16 juli 1995 kom han fram till byn Nezuk, längre norrut. Att nå det territoriet betydde frihet. Några av hans kamrater hade inte lika tur. Izet, en av amatörfilmarna som förekommer i mycket av dokumentärens material, överlämnade sig till den bosniska serbiska armén. Hans kropp hittades flera år senare. Idag är han begravd vid minnesmonumentet i Srebrenica.</p>\n<p>I juni 2020 dog Bekir Hasanović, 58 år gammal, av en hjärtattack. “Hans död var den största smärtan jag någonsin känt i mitt liv,” sa filmskaparen Hasanović. “Min far var den första personen som lärde mig hur man håller en kamera. Efter kriget skrattade min far aldrig och han log aldrig in i kameran. Många människor som överlevde folkmordet i Srebrenica dog av stroke och stressrelaterade hjärtattacker, inklusive min far.”</p>\n<p><strong>Försvinnanden</strong></p>\n<p>I folkräkningen 1991 hade Srebrenica kommun en befolkning på ungefär 36 000 människor. År 2013 hade den befolkningen krympt med 63 procent, till 13 409. En gång en bosniakmajoritetsstad, blev Srebrenica senare officiellt inkorporerad i territoriet Republika Srpska, en komplex serbmajoritetspolitisk enhet, med begränsad autonomi, som utvecklades från de USA-mäklade Daytonavtalen som avslutade det bosniska kriget. Eftersom Bosnien och Hercegovina inte har haft någon folkräkning på mer än ett decennium, förblir det exakta antalet invånare som bor i Srebrenica idag okänt. Men siffrorna från folkräkningen 2013 gav en indikation på hur mycket folkmordet hade påverkat bosniakpopulationen där. Enligt folkräkningsdata från 1991 bodde 27 572 bosniaker i det större Srebrenicaområdet. År 2013 hade den etniska demografin krympt till endast 7 248.</p>\n<p>Idag förblir kvarlevorna av många av de individer som dödades i det bosniska kriget saknade, inklusive omkring 800 offer för folkmordet i Srebrenica. “Min mor söker fortfarande efter sin far och sin bror, som dödades 1995,” förklarade Hasanović.</p>\n<p>I de avslutande scenerna av <em>Min pappas dagböcker,</em> bevittnar vi regissörens mor, Fatima, som hugger ner ett träd. Hon går sedan genom en äng, medan euforisk musik spelas i bakgrunden. Det känns för ett ögonblick som om landskapet i Srebrenica, och dess omgivningar, går in i det transcendentala och mytiska.</p>\n<p>“Att fånga Bosniens natur var min avsikt med denna scen,” sa Hasanović. “För när jag ser på alla dessa vackra floder och skogar i detta land, frågar jag mig alltid: hur kunde det vara möjligt att dessa människor blev massakrerade i så vackra omgivningar?”</p>\n<p>“De flesta av de människor som dödades i Srebrenica ville aldrig göra krig från början,” avslutade den bosniska regissören. “De brydde sig faktiskt inte om vilken del av landet de tillhörde.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> är frilansjournalist och kritiker.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.081",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>En ny dokumentär regisserad av Ado Hasanović kallad Min fars dagböcker ger ett nytt perspektiv på det bosniska kriget och massakern i Srebrenica. Filmen inkluderar originalmaterial som fångades under kriget, samt recitering av stycken från dagboken av Hasanovićs far. Den kastar nytt ljus över de extremt svåra tider som de som försökte överleva krigets brutalitet stod inför.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović minns inte varje detalj av det bosniska kriget (1992-95). Men vissa minnen kan han inte glömma. Att se sitt familjehem brinna. Att lämna Srebrenica. Det var 1993. Han var sju år gammal. På en FN-matlastbil, med sin mor, bror och syster, reste Hasanović 100 kilometer norrut, till staden Tuzla. “Kriget i Bosnien var verkligen fruktansvärt,” förklarade den 38-årige bosniske filmskaparen från centrala Sarajevo. “När vi väl flydde blev vi flyktingar. Men min far stannade kvar i Srebrenica tills [juli] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.082",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Új dokumentumfilm a Srebrenicáról szóló emlékeket mutat be",
                key:"uid": string:"f2a7c2b2-0733-439c-a26f-976157971eda",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>A két év, amelyet Bekir Hasanović Srebrenicában, Bosznia keleti részén található kis hegyi városban töltött, Ado Hasanović <em>Apám naplói</em> című új dokumentumfilmjének témája, amelyet augusztus közepén a 30. Szarajevói Filmfesztiválon mutattak be.</p>\n<p> “Itt Srebrenicában forgatunk [egy filmet] a háború hosszú időszaka alatt,” mondja nekünk a fiatalos kinézetű Bekir a dokumentumfilm nyitó perceiben. “Itt nincs áram. De valahogy mégis sikerül képet alkotnunk magunkról és harcosainkról.”</p>\n<p><strong>Háborús naplók</strong></p>\n<p>1993 elején Srebrenicát ENSZ Biztonsági Zónának nyilvánították. Bekir, a két legjobb barátjával, Izettel és Nedzaddal amatőr filmes csapatot alakított. A három bosnyák férfi, akik a helyi boszniai szerbekkel harcoltak, felváltva készítettek videókat a srebrenicai mindennapokról. A dokumentumfilm körülbelül felét ez a felvétel teszi ki. A másik felében Hasanović a szüleit interjúvolja meg srebrenicai otthonukban, több mint két évtizeddel a háború vége után.</p>\n<p>“Ez a dokumentumfilm nem valami politikai projekt,” magyarázta Hasanović. “Valójában apám volt az, aki mindig megtalálta a módját, hogy elkerülje a csatákat és a konfliktusokat, és ezt nagyon szerettem benne.”</p>\n<p>A boszniai háború alatt Bekir is naplót vezetett, olyan dolgokat írt le, amelyeket nem mert elmondani a kamera előtt. Hasanović 2011-ben fedezte fel apja háborús naplóit, amelyek egy sötét családi titkot tartalmaztak. Bekir viszonyt folytatott egy másik nővel Srebrenicában, míg felesége, Fatima és két gyermekük a háború elől Tuzlába menekültek.</p>\n<p>“Egy időben apám meg akarta égetni a naplókat, és a másik nő miatt vitatkozott anyámmal,” magyarázta Hasanović, aki jelenleg Rómában él, Olaszországban. “Anyám azt mondta, hogy utálja a naplókat, és kérte, hogy vigyem el őket. De kíváncsi voltam, így elkezdtem olvasni őket. Ezzel sokat megtudtam apám küzdelmeiről, félelmeiről és a szenvedéséről, amin keresztülment.”</p>\n<p>Hasanović többször is olvas apja naplójából a dokumentumfilm során. “1993. november 11., csütörtök. Több mint két hónap telt el azóta, hogy beköltöztünk egy lakásba Srebrenicában,” olvasható az egyik naplóbejegyzésben. “A helyzet itt rosszabb, mint abban a faluban, ahol korábban laktunk. A magány tönkretesz. Úgy tűnik, nincs kiút ebből a pokolból.”</p>\n<p>A filmfelvételek, amelyek kísérik ezeket a naplóbejegyzéseket, kevésbé személyesek. Látjuk a három férfit és bosnyák katonatársaikat, amint háborús kiképzésen vesznek részt. Az egyik jelenetben egy férfit meglőnek egy mesterlövész. Hallunk apró részleteket a srebrenicai mindennapokról is, mint például a vízért álló sorok, a cigaretták emelkedő ára és az erőszak. Egy másik naplóbejegyzés dokumentálja a mészárlás utáni eseményeket, amelyet Bekir tanúja volt egy helyi focipályán. “Összesen 57 embert öltek meg, és ugyanennyi sérült meg,” tudjuk meg.</p>\n<p><strong>Élet a szenvedés közepette</strong></p>\n<p>De nem minden borongós. Sok könnyed beszélgetés és humor van, hogy enyhítse a háború feszültségeit. Az egyik megható jelenetben Bekir két barátját filmezik, amint a 90-es évek popklasszikusára, a német Eurodance csoport, a Snap! “Rhythm is a Dancer” című dalára táncolnak.</p>\n<p>“Azt akartam megmutatni, hogy az apám milyen hétköznapi életet örökített meg Srebrenicában,” magyarázta Hasanović. “Még a szenvedés, háború és olyan helyzetek közepette, ahol az embereknek nem volt elég ételük, mégis találtak időt a nevetésre, mosolygásra és viccelődésre.”</p>\n<p>Hasanović elmondta, hogy dokumentumfilmje egy kísérlet volt arra, hogy emberivé és személyessé tegye az életet Srebrenicában: “Ezek az emberek emberek voltak, és élni akartak. A legtöbb rendező, aki filmeket készített Srebrenicáról, nem bosnyák, és csak arra összpontosít, ami ott történt 1995 júliusában.”</p>\n<p>Az Egykori Jugoszlávia Nemzetközi Büntetőbíróságán (ICTY) és a Nemzetközi Büntetőbíróság Maradványmechanizmusán (IRMCT) 20 egyént állítottak bíróság elé a 1995 júliusában Srebrenicában elkövetett bűncselekmények miatt. Az ezekben a bíróságokban bemutatott bizonyítékok – és Bosznia-Hercegovina és Szerbia bíróságain – több mint 50 embert ítéltek el több mint 700 év börtönre ezekért a háborús bűncselekményekért. A Srebrenicára vonatkozó 20 ICTY ítélet közül hét tartalmaz ítéletet népirtás bűntettéért.</p>\n<p><em>Apám naplói</em> nem kizárólag ezekre az eseményekre vagy a következő jogi kérdésekre összpontosít. De foglalkozik velük. Egy zavaró jelenet például valós felvételeket mutat a gyilkosságokról. Ezt a hírhedt Skorpiók egység, a jugoszláv háborúk alatt aktív szerb paramilitáris egység készítette. 1995. július 17-én a Skorpiók egység széleskörű keresést végzett, hogy elfogja a Srebrenicából menekülő bosnyák férfiakat és fiúkat. Az áldozatok között négy bosnyák férfi volt Baljkovicán, kettő Snagovo közelében, 39 Bišinában, és hat Trnovo közelében. Ezen a felvételen (amelyet bizonyítékként mutattak be az ICTY-n) látunk egy csoport fiatal bosnyák tinédzsert, akinek a csuklóját kötelekkel megkötötték és bekötötték a szemét. Először a szerb milicisták arab nyelven szidalmazzák áldozataikat. Aztán elkezdik rugdosni őket a földön. Az egyik szerb milicista panaszkodik, hogy lemerül a kamerája akkumulátora, és szeretne egy másikat, hogy biztosan tudja folytatni a felvételt. A bosnyák tinédzsereket ezután elvezetik egy sarok mögé, és hosszú fűbe viszik, ahol a szerb milicisták hátulról, közeli távolságból lelövik őket.</p>\n<p>“Minden alkalommal, amikor ezt a jelenetet nézem, arra gondolok, hogy az egyik csoport a másikat semminek tekinti. Ezek a [szerb milicisták] büszkék voltak arra, hogy ezeket a kivégzési jeleneteket filmezik,” mondta Hasanović. “Úgy éreztem, hogy szükséges ezt a jelenetet a dokumentumfilmbe tenni, hogy az emberek megértsék, mi történt azokkal az emberekkel, akiket elfogtak [Srebrenicában], a legtöbbet megölték, és csak néhányan élték túl, köztük apám, aki túlélte a Halálmenetet.”</p>\n<p><strong>Halálmenet</strong></p>\n<p>A “Halálmenet” néven ismert esemény 1995. július 11-én kezdődött, amikor a boszniai szerb hadsereg, Ratko Mladić tábornok vezetésével, átvette Srebrenica irányítását, annak ellenére, hogy az Egyesült Nemzetek biztonságos területként jelölte ki a civilek számára. Több ezer bosnyák menekült egy ENSZ bázisra Potočariban, Srebrenica közelében. Eközben 10 000 és 15 000 bosnyák férfi a hegyekbe menekült, próbálva elkerülni Srebrenicát. Attól féltek, hogy megölik őket, ha a családjukkal együtt visszatérnek Potočariba. Ezeknek a bosnyák férfiaknak a célja a Tuzla szabad területe volt, amely 100 kilométerre volt, és amelyet Bosznia-Hercegovina hadserege tartott. Ez a veszélyes séta Halálmenet néven vált ismertté, mert a gyalogosan elindult bosnyák férfiak több mint fele nem élte túl. Ezrek haltak meg boszniai szerb erők által.</p>\n<p>“Még mindig látom a meneten bizonyos jeleneteket,” mondja Bekir egy megható interjúban a <em>Apám naplói</em> című filmben, ahol ugyanazokon az erdőkön sétál, ahol a tényleges menet zajlott. “Úgy sétáltál, hogy nem volt célod, vagy nem tudtad, hová menj,” mondja fiának, közvetlenül a kamerába nézve. “Mindenhol embargók és csapdák voltak. Vér. Holttestek. Megsebesültek. Megijedt emberek.”</p>\n<p>Pobuđe faluban, Srebrenicától 30 kilométerre északra, Bekirt egy mérgező bomba találta el, és belélegezte a következő mérgező vegyi anyagokat. 1995. július 16-án megérkezett Nezuk faluba, északabbra. Ennek a területnek az elérése szabadságot jelentett. Néhány bajtársa nem volt ilyen szerencsés. Izet, az amatőr filmes csapat egyik tagja, aki a dokumentumfilm felvételein is szerepel, megadta magát a boszniai szerb hadseregnek. A holttestét néhány évvel később találták meg. Ma a srebrenicai emlékhelyen van eltemetve.</p>\n<p>2020 júniusában Bekir Hasanović 58 éves korában szívrohamban elhunyt. “A halála volt az életem legnagyobb fájdalma,” mondta a filmes Hasanović. “Apám volt az első ember, aki megtanított, hogyan tartsak kamerát. A háború után apám soha nem nevetett, és soha nem mosolygott a kamerába. Sok olyan ember, aki túlélte a srebrenicai népirtást, szívrohamban és stresszhez kapcsolódó szívrohamban halt meg, köztük apám is.”</p>\n<p><strong>Eltűnések</strong></p>\n<p>Az 1991-es népszámlálás során Srebrenica község lakossága körülbelül 36 000 fő volt. 2013-ra ez a szám 63%-kal csökkent, 13 409-re. Egyszer bosnyák többségű városként Srebrenicát később hivatalosan beolvasztották a Republika Srpska területébe, egy összetett szerb többségű politikai entitásba, amely korlátozott autonómiával rendelkezik, és amely az Egyesült Államok által közvetített Daytoni Egyezményekből fejlődött ki, amelyek véget vetettek a boszniai háborúnak. Mivel Bosznia-Hercegovina több mint egy évtizede nem végzett népszámlálást, a Srebrenicában élő lakosok pontos száma ma ismeretlen. De a 2013-as népszámlálási adatok jelzést adtak arról, hogy mennyire érintette a népirtás a bosnyák lakosságot ott. Az 1991-es népszámlálási adatok szerint 27 572 bosnyák élt a Srebrenica körüli területen. 2013-ra ez az etnikai demográfia mindössze 7 248-ra csökkent.</p>\n<p>Ma a boszniai háborúban megölt sok egyén maradványai eltűntek, köztük körülbelül 800 áldozat a srebrenicai népirtásból. “Anyám még mindig keresi az apját és a testvérét, akiket 1995-ben öltek meg,” magyarázta Hasanović.</p>\n<p>A <em>Apám naplói</em> záró jeleneteiben tanúi vagyunk a rendező édesanyjának, Fatimának, amint egy fát vág le. Ezután egy réten sétál, miközben eufórikus zene szól a háttérben. Pillanatokra úgy tűnik, hogy Srebrenica tája és környezete a transzcendensbe és a mitikusba lép.</p>\n<p>“Bosznia természetének megörökítése volt a szándékom ezzel a jelenettel,” mondta Hasanović. “Mert amikor nézem ezt az ország gyönyörű folyóit és erdeit, mindig megkérdezem magamtól: hogyan lehetséges, hogy ezek az emberek ilyen gyönyörű környezetben lettek lemészárolva?”</p>\n<p>“A legtöbb ember, aki Srebrenicában megölték, soha nem akarta háborúzni az első helyen,” zárta le a boszniai rendező. “Valójában nem érdekelték őket, hogy a föld melyik részéhez tartoznak.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>JP O’ Malley</strong> szabadúszó újságíró és kritikus.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.102",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Az Ado Hasanović által rendezett My Father’s Diaries című új dokumentumfilm új perspektívát hoz a boszniai háborúra és a srebrenicai mészárlásra. A film tartalmazza a háború alatt készült eredeti felvételeket, valamint Hasanović apjának naplójából való részletek felolvasását. Új fényt vet a háború brutalitásának túlélésére törekvő emberek által átélt rendkívül nehéz időszakokra.</I>\n<br><br>\nAdo Hasanović nem emlékszik a boszniai háború (1992-95) minden részletére. De bizonyos emlékeket nem tud elfelejteni. Nézni, ahogy a családi háza ég. Elhagyni Srebrenicát. 1993 volt. Hét éves volt. Egy ENSZ élelmiszer teherautón, édesanyjával, testvérével és nővérével, Hasanović 100 kilométert utazott északra, Tuzlába. “A háború Boszniában igazán borzalmas volt,” magyarázta a 38 éves boszniai filmes központi Szarajevóból. “Amint megszöktünk, menekültek lettünk. De apám Srebrenicában maradt [1995 júliusáig].”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.104",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Новый документальный фильм содержит воспоминания о Сребренице",
                key:"uid": string:"f77953bb-c64f-4d5b-9aba-431cc17c9b59",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.851",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Νέο ντοκιμαντέρ παρουσιάζει αναμνήσεις από τη Σρεμπρένιτσα",
                key:"uid": string:"ff95ae80-596f-4090-858c-446e0edb7a99",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Τα δύο αυτά χρόνια που πέρασε ο Μπεκίρ Χασάνοβιτς στη Σρεμπρένιτσα, μια μικρή ορεινή πόλη στην ανατολική Βοσνία, είναι το θέμα ενός νέου ντοκιμαντέρ που σκηνοθέτησε ο Άντο Χασάνοβιτς, <em>Τα Ημερολόγια του Πατέρα μου,</em> το οποίο προβλήθηκε στο 30ο Φεστιβάλ Κινηματογράφου του Σαράγεβο στα μέσα Αυγούστου.</p>\n<p> “Γυρίζουμε [μια ταινία] εδώ στη Σρεμπρένιτσα κατά τη διάρκεια αυτής της μακράς περιόδου πολέμου,” μας λέει ο νεανικός Μπεκίρ στα πρώτα λεπτά του ντοκιμαντέρ. “Δεν υπάρχει ρεύμα εδώ. Αλλά με κάποιον τρόπο καταφέρνουμε να δημιουργήσουμε μια εικόνα για εμάς και τους πολεμιστές μας.”</p>\n<p><strong>Ημερολόγια πολέμου</strong></p>\n<p>Στις αρχές του 1993, η Σρεμπρένιτσα είχε κηρυχθεί Ζώνη Ασφαλείας του ΟΗΕ. Ο Μπεκίρ, μαζί με τους δύο καλύτερους φίλους του, τον Ιζέτ και τον Νεντζάντ, σχημάτισαν μια ερασιτεχνική κινηματογραφική ομάδα. Οι τρεις Βόσνιοι άνδρες, που πολεμούσαν έναν πόλεμο με τους τοπικούς Σέρβους της Βοσνίας, έπαιρναν εναλλάξ βίντεο από την καθημερινή ζωή στη Σρεμπρένιτσα. Περίπου το μισό του ντοκιμαντέρ αποτελείται από αυτό το υλικό. Το άλλο μισό δείχνει τον Χασάνοβιτς να συνεντεύξει τους γονείς του στο σπίτι τους στη Σρεμπρένιτσα περισσότερα από είκοσι χρόνια μετά το τέλος του πολέμου.</p>\n<p>“Αυτό το ντοκιμαντέρ δεν είναι κάποιο είδος πολιτικού έργου,” εξήγησε ο Χασάνοβιτς. “Στην πραγματικότητα, ο πατέρας μου ήταν ο τύπος που πάντα έβρισκε τρόπο να αποφεύγει τις μάχες και να αποφεύγει τη σύγκρουση, και αυτό το αγαπούσα πολύ σε αυτόν.”</p>\n<p>Κατά τη διάρκεια του Βοσνιακού Πολέμου, ο Μπεκίρ κρατούσε και αυτός ημερολόγιο, γράφοντας πράγματα που δεν τολμούσε να πει μπροστά στην κάμερα. Ο Χασάνοβιτς ανακάλυψε για πρώτη φορά τα πολεμικά ημερολόγια του πατέρα του το 2011, τα οποία περιείχαν ένα σκοτεινό οικογενειακό μυστικό. Ο Μπεκίρ είχε μια σχέση με μια άλλη γυναίκα στη Σρεμπρένιτσα, ενώ η Φατίμα, η σύζυγός του, και τα δύο τους παιδιά, αναζητούσαν καταφύγιο από τον πόλεμο στην Τούζλα.</p>\n<p>“Σε μια φάση, ο πατέρας μου ήθελε να κάψει τα ημερολόγια, και συχνά τσακωνόταν με τη μητέρα μου για αυτό το θέμα της άλλης γυναίκας που είχε στη Σρεμπρένιτσα,” εξήγησε ο Χασάνοβιτς, ο οποίος αυτή τη στιγμή διαμένει στη Ρώμη, Ιταλία. “Η μητέρα μου μου είπε ότι μισούσε τα ημερολόγια και μου ζήτησε να τα πάρω μακριά. Αλλά ήμουν περίεργος, οπότε άρχισα να τα διαβάζω. Έτσι, έμαθα πολλά για τους αγώνες, τους φόβους και τα βάσανα που πέρασε ο πατέρας μου.”</p>\n<p>Ο Χασάνοβιτς διαβάζει από τα ημερολόγια του πατέρα του αρκετές φορές κατά τη διάρκεια του ντοκιμαντέρ. “Πέμπτη, 11 Νοεμβρίου 1993. Έχουν περάσει περισσότερες από δύο μήνες από τότε που μετακομίσαμε σε ένα διαμέρισμα στη Σρεμπρένιτσα,” διαβάζει μια καταχώρηση ημερολογίου. “Η κατάσταση εδώ είναι χειρότερη από το χωριό όπου μείναμε πριν. Η μοναξιά με καταστρέφει. Δεν φαίνεται να υπάρχει διέξοδος από αυτή την κόλαση.”</p>\n<p>Το φιλμ που συνοδεύει αυτές τις καταχωρήσεις ημερολογίου είναι λιγότερο προσωπικό. Βλέπουμε τους τρεις άνδρες και τους συναδέλφους Βόσνιους στρατιώτες τους να προπονούνται για τον πόλεμο. Σε μια σκηνή, ένας άνδρας πυροβολείται από έναν ελεύθερο σκοπευτή. Ακούγονται επίσης λεπτομέρειες για την καθημερινή ζωή στη Σρεμπρένιτσα, όπως οι ουρές για νερό, η αυξανόμενη τιμή των τσιγάρων και η βία. Μια άλλη καταχώρηση ημερολογίου καταγράφει τις συνέπειες μιας σφαγής που είδε ο Μπεκίρ σε ένα τοπικό γήπεδο ποδοσφαίρου. “Συνολικά 57 άτομα σκοτώθηκαν και ο ίδιος αριθμός τραυματίστηκε,” μαθαίνουμε.</p>\n<p><strong>Η ζωή ανάμεσα σε βάσανα</strong></p>\n<p>Αλλά δεν είναι όλα καταστροφικά. Υπάρχει πολύ ελαφρύ χιούμορ και πειράγματα για να ανακουφίσουν τις εντάσεις του πολέμου. Σε μια συγκινητική σκηνή, δύο από τους φίλους του Μπεκίρ καταγράφονται να χορεύουν στο κλασικό ποπ κομμάτι της δεκαετίας του '90 “Rhythm is a Dancer” από την γερμανική Eurodance ομάδα Snap!</p>\n<p>“Ήθελα να δείξω την καθημερινή ζωή που κατέγραψε ο πατέρας μου σε ταινία στη Σρεμπρένιτσα,” εξήγησε ο Χασάνοβιτς. “Ακόμα και εν μέσω βάσανα, πολέμου και καταστάσεων όπου οι άνθρωποι δεν είχαν αρκετό φαγητό να φάνε, εξακολουθούσαν να βρίσκουν χρόνο να γελούν, να χαμογελούν και να κάνουν αστεία.”</p>\n<p>Ο Χασάνοβιτς είπε ότι το ντοκιμαντέρ του ήταν μια προσπάθεια να ανθρωποποιήσει και να προσωποποιήσει τη ζωή στη Σρεμπρένιτσα: “Αυτοί οι άνθρωποι ήταν άνθρωποι και ήθελαν να ζήσουν. Οι περισσότεροι σκηνοθέτες που έχουν κάνει ταινίες για τη Σρεμπρένιτσα δεν είναι από τη Βοσνία και εστιάζουν μόνο σε ό,τι συνέβη εκεί τον Ιούλιο του 1995.”</p>\n<p>Στο Διεθνές Ποινικό Δικαστήριο για την πρώην Γιουγκοσλαβία (ICTY) και στον Διεθνή Υπολειπόμενο Μηχανισμό για τα Ποινικά Δικαστήρια (IRMCT), 20 άτομα δικάστηκαν για εγκλήματα που διαπράχθηκαν στη Σρεμπρένιτσα τον Ιούλιο του 1995. Τα αποδεικτικά στοιχεία που παρουσιάστηκαν σε αυτά τα δικαστήρια – και στα Δικαστήρια της Βοσνίας και Ερζεγοβίνης και της Σερβίας – έχουν καταδικάσει περισσότερα από 50 άτομα σε πάνω από 700 χρόνια φυλάκισης για αυτά τα εγκλήματα πολέμου. Από τις 20 αποφάσεις του ICTY που αφορούν τη Σρεμπρένιτσα, οι επτά περιλαμβάνουν αποφάσεις για το έγκλημα της γενοκτονίας.</p>\n<p><em>Τα Ημερολόγια του Πατέρα μου</em> δεν εστιάζει αποκλειστικά σε αυτά τα γεγονότα ή στις νομικές διαδικασίες που ακολούθησαν. Αλλά τα θίγει. Μια ανησυχητική σκηνή, για παράδειγμα, δείχνει πραγματικά πλάνα από τις σφαγές. Γυρίστηκε από την αδίστακτη μονάδα Σκορπιών, μια σερβική παραστρατιωτική μονάδα που ήταν ενεργή κατά τη διάρκεια των Γιουγκοσλαβικών Πολέμων. Στις 17 Ιουλίου 1995, η μονάδα Σκορπιών πραγματοποίησε εκτενή έρευνα για να συλλάβει Βόσνιους άνδρες και αγόρια που έφευγαν από τη Σρεμπρένιτσα. Μεταξύ των θυμάτων ήταν τέσσερις Βόσνιοι άνδρες στο Μπαλτζκόβιτσα, δύο κοντά στην πόλη Σναγκόβο, 39 στη Μπιζίνα και έξι κοντά στην πόλη Τρνόβο. Σε αυτό το πλάνο (το οποίο έχει παρουσιαστεί ως αποδεικτικό στοιχείο στο ICTY) βλέπουμε μια ομάδα νεαρών Βόσνιων εφήβων με τους καρπούς τους δεμένους με λουριά και με καλυμμένα τα μάτια. Πρώτα, οι Σέρβοι μαχητές φωνάζουν προσβολές στα θύματά τους στα αραβικά. Στη συνέχεια αρχίζουν να τους κλωτσούν στο έδαφος. Ένας Σέρβος μαχητής παραπονιέται ότι η μπαταρία της κάμεράς του τελειώνει και θέλει μια άλλη για να βεβαιωθεί ότι μπορεί να συνεχίσει να γυρίζει. Οι Βόσνιοι έφηβοι στη συνέχεια οδηγούνται γύρω από τη γωνία και οδηγούνται σε ψηλό χόρτο, όπου οι Σέρβοι μαχητές τους πυροβολούν στην πλάτη από κοντινές αποστάσεις.</p>\n<p>“Κάθε φορά που παρακολουθώ αυτή τη σκηνή, με κάνει να σκέφτομαι ότι μια ομάδα θεωρεί μια άλλη ομάδα ως τίποτα. Αυτοί οι [Σέρβοι μαχητές] ήταν περήφανοι για το γεγονός ότι γυρίζουν αυτές τις σκηνές εκτέλεσης,” είπε ο Χασάνοβιτς. “Ένιωσα ότι η τοποθέτηση αυτής της σκηνής στο ντοκιμαντέρ ήταν απαραίτητη ώστε οι άνθρωποι να κατανοήσουν τι συνέβη με τους ανθρώπους που αιχμαλωτίστηκαν [στη Σρεμπρένιτσα], οι περισσότεροι σκοτώθηκαν, και μόνο λίγοι επιβίωσαν, συμπεριλαμβανομένου του πατέρα μου, ο οποίος επιβίωσε από την Πορεία Θανάτου.”</p>\n<p><strong>Πορεία Θανάτου</strong></p>\n<p>Η λεγόμενη Πορεία Θανάτου ξεκίνησε στις 11 Ιουλίου 1995 όταν ο στρατός των Σέρβων της Βοσνίας, υπό την ηγεσία του στρατηγού Ράτκο Μλάντιτς, κατέλαβε τη Σρεμπρένιτσα, αν και ο ΟΗΕ την είχε ορίσει ως ασφαλή περιοχή για τους πολίτες. Χιλιάδες Βόσνιοι κατέφυγαν σε μια βάση του ΟΗΕ στο Ποτοτσάρι, κοντά στη Σρεμπρένιτσα. Μεταξύ 10.000 και 15.000 Βόσνιοι άνδρες, εν τω μεταξύ, διέφυγαν στα βουνά, προσπαθώντας να ξεφύγουν από τη Σρεμπρένιτσα. Φοβούνταν ότι θα σκοτώνονταν αν πήγαιναν με τις οικογένειές τους πίσω στο Ποτοτσάρι. Ο προορισμός αυτών των Βόσνιων ανδρών ήταν η ελεύθερη περιοχή της Τούζλας, εκατό χιλιόμετρα μακριά, την οποία κατείχε ο στρατός της Βοσνίας και Ερζεγοβίνης. Αυτή η επικίνδυνη πορεία έγινε γνωστή ως Πορεία Θανάτου επειδή περισσότεροι από τους μισούς Βόσνιους άνδρες που ξεκίνησαν με τα πόδια δεν επιβίωσαν. Χιλιάδες δολοφονήθηκαν από τις δυνάμεις των Σέρβων της Βοσνίας.</p>\n<p>“Μπορώ ακόμα να δω ορισμένες σκηνές από αυτή την πορεία,” μας λέει ο Μπεκίρ σε μια συγκινητική συνέντευξη στο <em>Τα Ημερολόγια του Πατέρα μου</em>, όπου περπατά μέσα από τα ίδια δάση όπου πραγματοποιήθηκε η πραγματική πορεία. “Περπατούσες χωρίς προορισμό ή χωρίς να ξέρεις πού να πας,” λέει στον γιο του, κοιτάζοντας απευθείας στην κάμερα. “Υπήρχαν ενέδρες και παγίδες παντού. Αίμα. Νεκρά σώματα. Τραυματίες. Φοβισμένοι άνθρωποι.”</p>\n<p>Στο Πομπούτζε, ένα χωριό 30 χιλιόμετρα βόρεια της Σρεμπρένιτσας, ο Μπεκίρ χτυπήθηκε από μια τοξική βόμβα και εισέπνευσε τις δηλητηριώδεις χημικές ουσίες που ακολούθησαν. Στις 16 Ιουλίου 1995, έφτασε στο χωριό Νεζούκ, πιο βόρεια. Η επίτευξη αυτού του εδάφους σήμαινε ελευθερία. Ορισμένοι από τους συντρόφους του δεν είχαν την ίδια τύχη. Ο Ιζέτ, ένας από την ερασιτεχνική κινηματογραφική ομάδα που εμφανίζεται σε μεγάλο μέρος του υλικού του ντοκιμαντέρ, παραδόθηκε στον στρατό των Σέρβων της Βοσνίας. Το σώμα του βρέθηκε αρκετά χρόνια αργότερα. Σήμερα είναι θαμμένος στο μνημείο της Σρεμπρένιτσας.</p>\n<p>Τον Ιούνιο του 2020, ο Μπεκίρ Χασάνοβιτς πέθανε, σε ηλικία 58 ετών, από καρδιακή προσβολή. “Ο θάνατός του ήταν ο μεγαλύτερος πόνος που ένιωσα ποτέ στη ζωή μου,” είπε ο σκηνοθέτης Χασάνοβιτς. “Ο πατέρας μου ήταν ο πρώτος άνθρωπος που μου έμαθε πώς να κρατώ μια κάμερα. Μετά τον πόλεμο, ο πατέρας μου ποτέ δεν γέλασε και ποτέ δεν χαμογέλασε στην κάμερα. Πολλοί άνθρωποι που επιβίωσαν από τη γενοκτονία στη Σρεμπρένιτσα πέθαναν από εγκεφαλικά επεισόδια και καρδιακές προσβολές που σχετίζονται με το άγχος, συμπεριλαμβανομένου του πατέρα μου.”</p>\n<p><strong>Απαγωγές</strong></p>\n<p>Στην απογραφή του 1991, ο δήμος Σρεμπρένιτσα είχε πληθυσμό περίπου 36.000 ανθρώπων. Μέχρι το 2013, ο πληθυσμός αυτός είχε μειωθεί κατά 63 τοις εκατό, σε 13.409. Μια φορά που ήταν πόλη με πλειοψηφία Βόσνιων, η Σρεμπρένιτσα αργότερα ενσωματώθηκε επίσημα στην επικράτεια της Δημοκρατίας Σρπσκα, μιας σύνθετης πολιτικής οντότητας με πλειοψηφία Σέρβων, με περιορισμένη αυτονομία, που εξελίχθηκε από τις συμφωνίες του Ντέιτον που τερμάτισαν τον Βοσνιακό Πόλεμο. Δεδομένου ότι η Βοσνία και Ερζεγοβίνη δεν έχει πραγματοποιήσει απογραφή εδώ και πάνω από μια δεκαετία, ο ακριβής αριθμός των κατοίκων που ζουν σήμερα στη Σρεμπρένιτσα παραμένει άγνωστος. Αλλά οι αριθμοί της απογραφής του 2013 έδωσαν μια ένδειξη του πόσο είχε επηρεάσει η γενοκτονία τον πληθυσμό των Βόσνιων εκεί. Σύμφωνα με τα δεδομένα της απογραφής του 1991, 27.572 Βόσνιοι ζούσαν στην ευρύτερη περιοχή της Σρεμπρένιτσας. Το 2013, αυτή η εθνοτική δημογραφία είχε μειωθεί σε μόλις 7.248.</p>\n<p>Σήμερα, τα λείψανα πολλών από τα άτομα που σκοτώθηκαν στον Βοσνιακό Πόλεμο παραμένουν αγνοούμενα, συμπεριλαμβανομένων περίπου 800 θυμάτων της γενοκτονίας στη Σρεμπρένιτσα. “Η μητέρα μου εξακολουθεί να ψάχνει τον πατέρα της και τον αδελφό της, οι οποίοι σκοτώθηκαν το 1995,” εξήγησε ο Χασάνοβιτς.</p>\n<p>Στις κλειστές σκηνές του <em>Τα Ημερολόγια του Πατέρα μου,</em> είμαστε μάρτυρες της μητέρας του σκηνοθέτη, Φατίμα, να κόβει ένα δέντρο. Στη συνέχεια περπατά μέσα από ένα λιβάδι, καθώς η ευφορική μουσική παίζει στο παρασκήνιο. Φαίνεται για μια στιγμή ότι το τοπίο της Σρεμπρένιτσας, και οι γύρω περιοχές, εισέρχονται στο υπερβατικό και το μυθικό.</p>\n<p>“Η καταγραφή της φύσης της Βοσνίας ήταν η πρόθεσή μου με αυτή τη σκηνή,” είπε ο Χασάνοβιτς. “Διότι όταν κοιτάζω όλα αυτά τα όμορφα ποτάμια και δάση αυτής της χώρας, πάντα αναρωτιέμαι: πώς είναι δυνατόν αυτοί οι άνθρωποι να σφαγιάστηκαν σε τόσο όμορφο περιβάλλον;”</p>\n<p>“Οι περισσότεροι από τους ανθρώπους που σκοτώθηκαν στη Σρεμπρένιτσα ποτέ δεν ήθελαν να κάνουν πόλεμο εξαρχής,” κατέληξε ο Βόσνιος σκηνοθέτης. “Δεν τους ένοιαζε πραγματικά σε ποιο μέρος της γης ανήκαν.”</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ο Τζέι Πι Ο’Μάλεϊ</strong> είναι ελεύθερος δημοσιογράφος και κριτικός.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgatx5r4arxxyy53nhwmx2q",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.539",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgavlyy7qryd4cnopd7wriy",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ένα νέο ντοκιμαντέρ που σκηνοθέτησε ο Άντο Χασάνοβιτς με τίτλο Τα Ημερολόγια του Πατέρα μου προσφέρει μια νέα προοπτική στον πόλεμο της Βοσνίας και στη σφαγή της Σρεμπρένιτσα. Η ταινία περιλαμβάνει αυθεντικό υλικό που καταγράφηκε κατά τη διάρκεια του πολέμου, καθώς και την απαγγελία αποσπασμάτων από το ημερολόγιο του πατέρα του Χασάνοβιτς. Ρίχνει νέο φως στις εξαιρετικά δύσκολες στιγμές που αντιμετώπισαν αυτοί που προσπαθούσαν να επιβιώσουν από την αγριότητα του πολέμου.</I>\n<br><br>\nΟ Άντο Χασάνοβιτς δεν θυμάται κάθε λεπτομέρεια του πολέμου της Βοσνίας (1992-95). Αλλά ορισμένες μνήμες δεν μπορεί να τις ξεχάσει. Να βλέπει το οικογενειακό του σπίτι να καίγεται. Να φεύγει από τη Σρεμπρένιτσα. Ήταν το 1993. Ήταν επτά ετών. Σε ένα φορτηγό τροφίμων του ΟΗΕ, με τη μητέρα του, τον αδελφό και την αδελφή του, ο Χασάνοβιτς ταξίδεψε 100 χιλιόμετρα βόρεια, στην πόλη του Τούζλα. “Ο πόλεμος στη Βοσνία ήταν πραγματικά τρομακτικός,” εξήγησε ο 38χρονος Βόσνιος σκηνοθέτης από το κέντρο του Σαράγεβο. “Μόλις διαφύγαμε, γίναμε πρόσφυγες. Αλλά ο πατέρας μου παρέμεινε στη Σρεμπρένιτσα μέχρι [Ιούλιο] 1995.”",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.274",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}