REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Repressions, wounds and blood. Anti-regime culture in Belarus"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>In Belarus, discrimination in the cultural sector has been shown to be both institutional and systemic, with the Belarusian PEN Club reporting that cultural life is the area where civil liberties are regressing most rapidly. At least 105 cultural figures have now been imprisoned in Belarus for their commitment to democratic ideals and freedom.</I>\r\n<br><br>\r\nIn Belarus, protest movements have always drawn strength from some societal undercurrents that may not be immediately visible to all people. This latent power resembles similar movements in other parts of Europe and the post-Soviet states. Historically speaking, despite the constraints of the Iron Curtain, the societies living in the socialist states were never completely isolated from global developments, including the protest culture of the 1960s. Thus, throughout the history of protest actions, we have witnessed such significant events as the 1965 demonstrations at the Red Square; the Sinyavsky-Daniel trial of 1966; the Prague Spring in 1968; the Solidarity movement in Poland; and the Autumn of Nations in 1989-1990 across Central and Eastern Europe. "
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>This final event is closely connected with the Baltic Chain, the 1990 “Revolution on Granite” in Ukraine, as well as various “colour revolutions” that took place across post-Soviet states in the 21st century. Inspiration for Eastern European protesters has also come from other parts of the world and included such protest actions as the Arab Spring, Occupy Wall Street, and different feminist movements. Collectively, these actions have created a global protest tradition that has influenced activists worldwide. This is also true in Belarus.</p>\n<p><strong>Alternative culture</strong></p>\n<p>Despite its authoritarian regime and stereotypes around marginalized activists, Belarus has never been in an informational vacuum or isolated from the horizontal networks of NGOs and cultural sectors in Western Europe, especially those concerned with human rights. Russian non-conformist groups and organizations have also influenced Belarusian activists. Consequently, when Belarusians took to the streets in 2020 to protest electoral fraud and demand political change, they showcased the power of solidarity and a shared national identity that includes Belarusian language, traditions and cultural heritage. As a result of these protests and the consequences they have brought for people, the “anti-regime” culture in Belarus has now become synonymous with alternative culture.</p>\n<p>As we remember from media coverage, the 2020 Belarusian street protests featured a significant number of dynamic, engaging performances organized by informal groups and grassroots initiatives. In social sciences, these activities were often referred to as “spontaneous mobilization”. However, the tradition of alternative cultural practices is not new in Belarus, and comes from the previous century. It is now only being continued through the work of various groups, collectives and more formalized structures. These artists have now been using different forms to give Belarusian resistance and revolutionary efforts a long-term impact and to reach broader social groups.</p>\n<p>For example, since the 2020 protests, Belarusian history and elements of national identity have become deeply integrated into the social dialogue of everyday resistance. This is true even though social memory and national myth-making have been integral to numerous artistic projects in Belarus for much longer. Belarusian “artivism” (i.e. socially engaged artistic activities) is a trend that is also rooted in Eastern European street traditions. Examples include street theatre in Lviv that imitated broken cobblestones in the final phase of the Soviet Union; the aforementioned human chain in the Baltic states; tent cities in Ukraine; the “Automaidan”; choir songs sung in Minsk shopping malls; women’s marches; and balconies decorated in the red and white Belarusian national colours. These forms of protest allow ordinary people and passers-by to become participants in the protests, which foster active citizenship and make indifference difficult.</p>\n<p><strong>Continuously under censorship</strong></p>\n<p>Until the fall of the USSR, the Belarusian generation of the 1960s – the “Sixtiers” – and their followers were marked by radical, socially critical activities and a clandestine resistance to authority. This often manifested in subtle, indirect protest embedded in daily life. During the post-war period, Belarusian cultural initiatives persisted despite frequent prohibition and censorship, including self-censorship, systemic censorship and economic restrictions. Artists and activists, whether during the socialist era or under Belarus’s current authoritarian regime, have consistently faced obstacles like financial barriers; low social trust; and pervasive surveillance and multi-layered repression, including physical violence by the authorities.</p>\n<p>After the Second World War, the dominance of Socialist Realism stifled new artistic trends in Belarus and severed its artistic community from foreign influences. However, even after the Soviet Union’s collapse, censorship persisted in Belarus. For instance, the Belarusian Council for Morality, established in 2009, has been prosecuting artists for violating moral norms and insulting the dignity of the Belarusian people. As a result of its work in 2009, several paintings were removed from an art exhibition at the Yanka Kupala State Literature Museum in Minsk.</p>\n<p>Restrictions against artists were further reinforced in 2012 when Belarus enacted the Law on Internet Content Control. As a result, Belarusian artists, especially those exploring the so-called socially controversial topics, started to face publication bans, top-down pressure and interference in their projects. Such was the case for the Pagonia group, which was detained, in September 2012, for organizing action dedicated to the memory of the anti-Soviet resistance hero Rascisláŭ Lapícki. The artist Mikhail Gulin was also imprisoned for his personal monument project, as well as the photographer Yulia Doroshkevich, the co-organizer of Belarus Press Photo 2011. Her album was said to include images of potential extremism. In 2013, Doroshkevich was interrogated by the KGB on extremism charges. The court ordered the destruction of 41 copies of the 2011 edition of the Belarus Press Photo book, and ordered Doroshkevich and two other photographers to pay a fine.</p>\n<p>To this day Belarusian political prisoner lists include artists and NGO activists dedicated to promoting the Belarusian national identity. Among them are the painter Ales Pushkin and cultural manager and blogger Nikolai Klimovich. In 2023 they both died in prison for their commitment to democratic ideals and freedom. The Belarusian PEN Club has monitored repressions since 2019, documenting human rights violations against artists and the suppression of cultural rights across Belarus. Discrimination in the cultural sector has been shown to be both institutional and systemic. In the opinion of PEN Club Belarus, one of the areas where civil liberties are regressing most rapidly is the right to participate in cultural life. As of late June 2024, Belarus held 1,413 political prisoners, including at least 105 cultural figures.</p>\n<p>In 2021, Belarusian lawmakers passed a bill on extremism, fast-tracking court cases for organizations labelled as extremist and classifying certain media and symbols as extremist materials. For tracking purposes, a list of “persons prone to extremism” was created, profiling citizens engaged in activities that are perceived as threats to the regime. These activities range from such grave acts as the revealing of state secrets to the most fundamental civic right, that is participation in protests. The dominant group on this list included artists, activists and historians.</p>\n<p>The July 2024 list of \"extremist materials\" was 1,160 pages long. It contained names of publications considered hostile to the regime. Among them was the book <em>Belarusian Donbas</em>, which exposed Belarusian services and businesses cooperating with Russian separatists. Individuals sharing or engaging with banned content, such as readers of such publications or supporters of Telegram channels like NEXTA or other bloggers, face prosecution.</p>\n<p><strong>Anti-Soviet and anti-regime</strong></p>\n<p>In the 1960s in Belarus, members of the so-called “Golden Youth”, to use Viktar Ledenev’s term, gathered in art studios, theatre back stages, private apartments and parks to discuss history and culture, which they often did in Belarusian. In Minsk, popular meeting spots of this group included the park by the Yanka Kupala National Academy Theatre and the park across from the KGB headquarters, near the Young Spectator Theatre. These young cultural activists felt it their duty to be anti-Soviet, often resorting to underground activities to express their dissent. In 1962, three students of the Belarusian State University – Viktar Ledenev, Volodya Khalip and Sergei Budkevich – were charged with anti-Soviet views. They were also accused of the production and clandestine distribution of banned literature (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>In addition to their arrest, in various university departments showcase meetings were organized by the Komsomol organizations to publicly single out individual students who had contacts with “anti-Soviet” activists. One of the results of such actions was the trial and sentencing of Eduard (Edik) Goriachev, who was accused of initiating an “anti-Soviet collective”. On June 6th 1962, together with Kim Khadyev, he was found guilty of gathering youths together and encouraging them to engage in anti-Soviet agitation. Through their contacts with Russian dissidents, Khadyev and Goriachev obtained materials containing anti-Soviet messages, including anecdotes and poems, which they compiled into collections to read among their peers.</p>\n<p>One of these collections, titled <em>Anti-Asarkan, or a Court Jester Without a King</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], contained overtly anti-Soviet poems, including “Communist Symphony” and “The Fate of a Writer” [<em>Коммунистическая симфония</em> and <em>Судьба писателя</em>]. They promoted such radical ideas as overthrowing the Soviet authorities or arresting those at the 21st Party Congress.</p>\n<p>Another significant figure in Belarusian resistance culture from that time was Larysa Genius. Repressed and deported to Siberia, she remained devoted to Belarus’s pursuit of freedom. In her book <em>Confession</em>, which is a deportation diary comparable to Solzhenitsyn’s <em>The Gulag Archipelago</em>, she wrote that thinking about Belarus helped her get through the trials of life, as well as stay resilient and true to herself. In 1954, she wrote: “Christ rose from blood and pain, so that the candle of truth would not be extinguished. He rose for the Krivite villages, He rose, brethren, also for us. Thus we will remember, in our chains, lifting our hearts up, that just as God was crucified, Our Belarus will be reborn!”</p>\n<p>Belarusian history became a vibrant theme for artistic work in Belarus in the 1970s. Among the most well-known works from that period are paintings and prints by Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik and Mikola Kupava. They portrayed such national heroes and heroines as Euphrosyne of Polotsk, a popular saint among Orthodox devotees; Frantsisk Skaryna, a philosopher who printed the Bible in the Old Belarusian language in 1517; Barbara Radziwiłł, the Queen of Poland and Duchess of Lithuania who was the heroine of many legends and literary works in Belarusian; and Konstantin Kalinovsky (or Kastus Kalinoŭski), an icon of Belarusian nationalism. However, in 1972, the painter Liavon Barazna, who published <em>Engravings of Francis Skaryna, </em>was killed under mysterious circumstances. The fate of Uladzimir Stelmashonok, the People’s Painter of Belarus, who portrayed Belarusian cultural history in his painting <em>Words about Belarus</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), was yet very different. He passed in 2013 at the age of 85. His works are still on display at the National Art Museum in Minsk.</p>\n<p><strong>Folk culture</strong></p>\n<p>In the 1970s, when Belarusian intellectuals and artists were operating under a façade of freedom strictly subject to censorship and surveillance, folklore and ethnography provided limited space for freedom of expression. However, even this area was subject to Soviet standardization, which reduced its diversity and imposed simplifications of cultural expressions. Thanks to the researchers and activists who have managed to document, and thereby preserve, the uniqueness of Belarusian folk culture, a large collection of archival materials has been put together. It includes such treasures as the <em>Belarusian Folk Art</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>) series, which until today has been inspiring alternative artistic projects in Belarus.</p>\n<p>The revival of traditional and folk Belarusian culture is most evident in the organization of festivals and ethnographic expeditions, as well as the re-creation of folk rituals, often intertwined with political activities. References to folk traditions also appear in protests, alternative cultural projects, performances and visual arts. A database documenting these cultural initiatives, among others, can be found at the website <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> or “ethnoby.org”.</p>\n<p>Today, young Belarusian artists are also using folk art to shape the language of anti-regime protest. Rufina Bazlova, for instance, uses traditional Belarusian embroidery to vividly illustrate the chronicles of resistance. Since the protests began in 2020, she has depicted demonstrations, rallies and the repression of political prisoners in works like “The History of the Belarusian Vyzhyvanka”, “Political Prisoners”, “Luka and His Retinue”, “Saga of Protests”, and “SOS_BY_2020”. These works portray the tears, blood and torture that define life under Lukashenka's regime.</p>\n<p>Bazlova captures the suffering of the repressed through Belarusian folk art motifs, which are the work of Belarusian women. It was the great-grandmothers and grandmothers of today’s protest generation who, through embroidery, recorded Belarusian identity and women’s resilience, visually expressing what they could not write. Her work continues the centuries-long struggle for the emancipation of Belarusian women as mothers, wives and patriots.</p>\n<p>The symbolic series “Woman in the Circle” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) portrays “how women are born”. Along the hem of a skirt, an embroidered comic strip depicts a woman climbing “the hill of man” and conquering it with the help of a magic potion. Love enters her life, awakening a dormant energy. She then places the sun within her bosom and gives birth to “a new woman”. The cycle then repeats, with women’s strength passed down through generations in the embroidery on a woman’s skirt. This series unmistakably references the diverse forms of female resistance in contemporary Belarus.</p>\n<p>Belarusian embroidery is also featured prominently in the work of Cemra (Daria Siamchuk), an artist from Grodno dedicated to preserving Belarusian cultural heritage while promoting aesthetics, empathy and humanity. In her pieces, blood-stained bandages serve as canvases, their surfaces evoking the image of a wounded, exiled and homeless figure. Her works emphasize themes of feminine care and healing power, portraying nurses and caretakers as symbols of resilience for the wounded but enduring Belarusian people.</p>\n<p>The theme of the wounds was also present in Ales Pushkin’s paintings, where cornflowers – a traditional symbol of Belarusian folk art – embody the enduring spirit of the Belarusian people. His cornflowers bleed and face death, yet persist. Likewise, Rozalina Busel explores grief and trauma through imagery of black cornflowers, coffins and mourning. Her work includes ceramics, videos, photography and texts, including the 2024 exhibition <em>Life in Suspension</em>, which examines themes of boundaries and limitations.</p>\n<p>The oil painting <em>Belarusian Venus</em> by Jana Chernova is a striking portrayal of a Belarusian woman. It became a symbol of resilience during the 2020 Belarusian revolution. The painting depicts a soft, feminine figure lying on a red canvas, yet her body bears bruises, abrasions and blood, reflecting the violence inflicted by Lukashenka’s regime on protesters. These artworks have become emblems of contemporary Belarus and its struggle for autonomy.</p>\n<p><strong>Artivism</strong></p>\n<p>To make Belarusian identity more accessible to western audiences and present an independent narrative, the Belarusian cultural code needed reimagining. This shift counters the <em>Russkiy mir</em> concept and the propaganda-driven portrayal of Belarusian-Russian unity, propagated not only for political reasons but also as a denial of Belarusian national self-determination.</p>\n<p>The use of history and myth has indeed become a powerful and dangerous tool in Vladimir Putin’s war propaganda. In contrast, alternative cultural projects that use the universal language of art and which are promoted across Europe at galleries, museums, festivals and public debates, enable active resistance to Russification while seeking meaningful support for an independent Belarusian voice. This movement draws strength from a sense of unity and solidarity in a democratic and anti-regime resistance movement. The newly established First Congress of Belarusian Culture in Exile thus serves as an integrative platform, fostering the exchange of best practices and functioning as a democratic institution outside Lukashenka's regime, thereby sustaining the continuity of Belarusian artists and cultural activists. This concept of “community” extends beyond traditional art associations. It engages the public in artistic processes in which “participant-citizens” become active agents for social dialogue. They are creative, educative and impactful. This engagement lays the foundation for developing “artivism” as a powerful and transformative movement within Belarusian culture.</p>\n<p> </p>\n<p><em>This text was prepared within the framework of the NCRD project titled \"Culture and alternative art of Belarus and Ukraine XXI: image of society\" or ALTKULT. This programme is conducted under the scientific direction of Dr. Magdalena Lachowicz of Adam Mickiewicz University in Poznań.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, is an assistant professor at the Department of Eastern Studies at Adam Mickiewicz University in Poznań (Poland). Her research interests include: ethnic relations and regional movements in former Soviet republics, history of the USSR, civil society movements in contemporary Russia, Belarus and Ukraine. </p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Репресии, рани и кръв. Антирежимна култура в Беларус\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Represivní opatření, rány a krev. Antirežimní kultura v Bělorusku\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Repressionen, Wunden und Blut. Antiregime-Kultur in Weißrussland\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Καταστολές, πληγές και αίμα. Αντι-καθεστωτική κουλτούρα στη Λευκορωσία\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Repressions, wounds and blood. Anti-regime culture in Belarus\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"Represiones, heridas y sangre. Cultura anti-régimen en Bielorrusia\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Sorto, haavat ja veri. Antiregime-kulttuuri Valko-Venäjällä\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Répressions, blessures et sang. Culture anti-régime en Biélorussie\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Represije, rane i krv. Antirežimska kultura u Bjelorusiji\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Elnyomások, sebek és vér. Antiregime kultúra Fehéroroszországban\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Repressioni, ferite e sangue. Cultura anti-regime in Bielorussia\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Repressies, wonden en bloed. Antiregimecultuur in Wit-Rusland\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Represje, rany i krew. Kultura antyreżimowa na Białorusi\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Repressões, feridas e sangue. Cultura anti-regime na Bielorrússia\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Reprimări, răni și sânge. Cultura anti-regim în Belarus\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Репрессии, раны и кровь. Антирежимная культура в Беларуси\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Represie, rany a krv. Antiregimná kultúra v Bielorusku\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Repressioner, sår och blod. Antiregimkultur i Vitryssland\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Baskı, yaralar ve kan. Belarus'ta anti-rejim kültürü\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Репресії, рани та кров. Антирежимна культура в Білорусі\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>В Беларус, дискриминацията в културния сектор се оказва както институционална, така и системна, като Беларуският ПЕН клуб съобщава, че културният живот е областта, в която гражданските свободи регресират най-бързо. Най-малко 105 културни фигури вече са били затворени в Беларус за своята ангажираност към демократичните идеали и свободата.</i>\n\nВ Беларус, протестните движения винаги са черпели сила от някои обществени подводни течения, които може да не са веднага видими за всички хора. Тази латентна сила наподобява подобни движения в други части на Европа и постсъветските държави. Исторически погледнато, въпреки ограниченията на Желязната завеса, обществата, живеещи в социалистическите държави, никога не са били напълно изолирани от глобалните развития, включително протестната култура на 60-те години. Така, през историята на протестните действия, ние сме били свидетели на такива значими събития като демонстрациите през 1965 г. на Червения площад; процесът Синявски-Даниел от 1966 г.; Пражката пролет през 1968 г.; движението Солидарност в Полша; и есента на народите през 1989-1990 г. в Централна и Източна Европа.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>V Bělorusku se ukázalo, že diskriminace v kulturním sektoru je jak institucionální, tak systémová, přičemž Běloruský PEN klub hlásí, že kulturní život je oblastí, kde se občanské svobody nejrychleji zhoršují. Nejméně 105 kulturních osobností bylo nyní v Bělorusku uvězněno za jejich oddanost demokratickým ideálům a svobodě.</i>\n\nV Bělorusku vždy čerpaly protestní hnutí sílu z některých společenských podtextů, které nemusí být okamžitě viditelné pro všechny lidi. Tato latentní síla připomíná podobná hnutí v jiných částech Evropy a post-sovětských státech. Historicky řečeno, navzdory omezením Železné opony, společnosti žijící v socialistických státech nikdy nebyly zcela izolovány od globálních událostí, včetně protestní kultury 60. let. Tak jsme během historie protestních akcí byli svědky tak významných událostí, jako byly demonstrace v roce 1965 na Rudém náměstí; proces Sinyavského-Daniela v roce 1966; Pražské jaro v roce 1968; hnutí Solidarita v Polsku; a Podzim národů v letech 1989-1990 napříč střední a východní Evropou.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>In Weißrussland hat sich gezeigt, dass Diskriminierung im Kulturbereich sowohl institutionell als auch systemisch ist, wobei der belarussische PEN-Club berichtet, dass das kulturelle Leben der Bereich ist, in dem die Bürgerrechte am schnellsten zurückgehen. Mindestens 105 Kulturschaffende sind mittlerweile in Weißrussland wegen ihres Engagements für demokratische Ideale und Freiheit inhaftiert worden.</i>\n\nIn Weißrussland haben Protestbewegungen immer Kraft aus bestimmten gesellschaftlichen Strömungen geschöpft, die nicht für alle Menschen sofort sichtbar sind. Diese latente Kraft ähnelt ähnlichen Bewegungen in anderen Teilen Europas und den postsowjetischen Staaten. Historisch gesehen waren die Gesellschaften in den sozialistischen Staaten trotz der Einschränkungen des Eisernen Vorhangs nie vollständig von globalen Entwicklungen, einschließlich der Protestkultur der 1960er Jahre, isoliert. So haben wir im Laufe der Geschichte von Protestaktionen bedeutende Ereignisse wie die Demonstrationen von 1965 am Roten Platz, den Sinyavsky-Daniel-Prozess von 1966, den Prager Frühling von 1968, die Solidarność-Bewegung in Polen und den Herbst der Nationen von 1989-1990 in Mittel- und Osteuropa miterlebt.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Στη Λευκορωσία, η διάκριση στον πολιτιστικό τομέα έχει αποδειχθεί ότι είναι τόσο θεσμική όσο και συστημική, με τον Λευκορωσικό PEN Club να αναφέρει ότι η πολιτιστική ζωή είναι ο τομέας όπου οι πολιτικές ελευθερίες υποχωρούν πιο γρήγορα. Τουλάχιστον 105 πολιτιστικές προσωπικότητες έχουν πλέον φυλακιστεί στη Λευκορωσία για τη δέσμευσή τους σε δημοκρατικά ιδανικά και ελευθερία.</i>\n\nΣτη Λευκορωσία, τα κινήματα διαμαρτυρίας έχουν πάντα αντλήσει δύναμη από κάποιες κοινωνικές ροές που μπορεί να μην είναι άμεσα ορατές σε όλους τους ανθρώπους. Αυτή η λανθάνουσα δύναμη μοιάζει με παρόμοια κινήματα σε άλλες περιοχές της Ευρώπης και τις μετασοβιετικές χώρες. Ιστορικά μιλώντας, παρά τους περιορισμούς του Σιδηρού Παραπετάσματος, οι κοινωνίες που ζούσαν στα σοσιαλιστικά κράτη δεν ήταν ποτέ εντελώς απομονωμένες από τις παγκόσμιες εξελίξεις, συμπεριλαμβανομένης της κουλτούρας διαμαρτυρίας της δεκαετίας του 1960. Έτσι, κατά τη διάρκεια της ιστορίας των διαμαρτυριών, έχουμε γίνει μάρτυρες σημαντικών γεγονότων όπως οι διαδηλώσεις του 1965 στην Κόκκινη Πλατεία; η δίκη Σινιάβσκι-Ντανιέλ το 1966; η Άνοιξη της Πράγας το 1968; το κίνημα Αλληλεγγύης στην Πολωνία; και το Φθινόπωρο των Εθνών το 1989-1990 σε όλη την Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>In Belarus, discrimination in the cultural sector has been shown to be both institutional and systemic, with the Belarusian PEN Club reporting that cultural life is the area where civil liberties are regressing most rapidly. At least 105 cultural figures have now been imprisoned in Belarus for their commitment to democratic ideals and freedom.</i>\r\n\r\nIn Belarus, protest movements have always drawn strength from some societal undercurrents that may not be immediately visible to all people. This latent power resembles similar movements in other parts of Europe and the post-Soviet states. Historically speaking, despite the constraints of the Iron Curtain, the societies living in the socialist states were never completely isolated from global developments, including the protest culture of the 1960s. Thus, throughout the history of protest actions, we have witnessed such significant events as the 1965 demonstrations at the Red Square; the Sinyavsky-Daniel trial of 1966; the Prague Spring in 1968; the Solidarity movement in Poland; and the Autumn of Nations in 1989-1990 across Central and Eastern Europe. ",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>En Bielorrusia, la discriminación en el sector cultural ha demostrado ser tanto institucional como sistémica, con el Club PEN de Bielorrusia informando que la vida cultural es el área donde las libertades civiles están retrocediendo más rápidamente. Al menos 105 figuras culturales han sido encarceladas en Bielorrusia por su compromiso con los ideales democráticos y la libertad.</i>\n\nEn Bielorrusia, los movimientos de protesta siempre han obtenido fuerza de algunas corrientes sociales que pueden no ser inmediatamente visibles para todas las personas. Este poder latente se asemeja a movimientos similares en otras partes de Europa y los estados postsoviéticos. Hablando históricamente, a pesar de las limitaciones del Telón de Acero, las sociedades que vivían en los estados socialistas nunca estuvieron completamente aisladas de los desarrollos globales, incluida la cultura de protesta de los años 60. Así, a lo largo de la historia de las acciones de protesta, hemos sido testigos de eventos tan significativos como las manifestaciones de 1965 en la Plaza Roja; el juicio Sinyavsky-Daniel de 1966; la Primavera de Praga en 1968; el movimiento Solidaridad en Polonia; y el Otoño de las Naciones en 1989-1990 en toda Europa Central y del Este.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Belarusissa kulttuurialalla esiintyvä syrjintä on osoittautunut sekä institutionaaliseksi että systeemiseksi, ja Valko-Venäjän PEN-klubi raportoi, että kulttuurielämä on alue, jossa kansalaisvapaat ovat taantumassa nopeimmin. Vähintään 105 kulttuurihenkilöä on nyt vangittu Valko-Venäjällä sitoutumisestaan demokraattisiin ihanteisiin ja vapauteen.</i>\n\nValko-Venäjällä protestiliikkeet ovat aina saaneet voimaa joistakin yhteiskunnallisista virtauksista, jotka eivät välttämättä ole heti kaikkien ihmisten nähtävissä. Tämä piilevä voima muistuttaa samankaltaisia liikkeitä Euroopan muissa osissa ja entisissä neuvostovaltioissa. Historiallisesti katsottuna, huolimatta Rautaesiripun rajoituksista, sosialistisissa valtioissa elävät yhteiskunnat eivät koskaan olleet täysin eristyksissä globaaleista kehityksistä, mukaan lukien 1960-luvun protestikulttuuri. Näin ollen protestitoiminnan historian aikana olemme todistaneet merkittäviä tapahtumia, kuten 1965 Red Square -mielenosoitukset; Sinyavsky-Daniel-oikeudenkäynti vuonna 1966; Prahan kevät vuonna 1968; Solidaarisuusliike Puolassa; ja Kansojen syksy vuosina 1989-1990 Keski- ja Itä-Euroopassa.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>En Biélorussie, la discrimination dans le secteur culturel s'est révélée à la fois institutionnelle et systémique, le Club PEN biélorusse rapportant que la vie culturelle est le domaine où les libertés civiles reculent le plus rapidement. Au moins 105 figures culturelles ont maintenant été emprisonnées en Biélorussie pour leur engagement en faveur des idéaux démocratiques et de la liberté.</i>\n\nEn Biélorussie, les mouvements de protestation ont toujours tiré leur force de certains courants sociétaux qui peuvent ne pas être immédiatement visibles pour tout le monde. Ce pouvoir latent ressemble à des mouvements similaires dans d'autres parties de l'Europe et des États post-soviétiques. D'un point de vue historique, malgré les contraintes du Rideau de fer, les sociétés vivant dans les États socialistes n'ont jamais été complètement isolées des développements mondiaux, y compris la culture de la protestation des années 1960. Ainsi, tout au long de l'histoire des actions de protestation, nous avons été témoins d'événements aussi significatifs que les manifestations de 1965 sur la Place Rouge ; le procès Sinyavsky-Daniel de 1966 ; le Printemps de Prague en 1968 ; le mouvement Solidarité en Pologne ; et l'Automne des Nations en 1989-1990 à travers l'Europe centrale et orientale.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>U Bjelorusiji, diskriminacija u kulturnom sektoru pokazala se kao institucionalna i sistemska, pri čemu Bjeloruski PEN klub izvještava da je kulturni život područje u kojem se građanske slobode najbrže povlače. Najmanje 105 kulturnih figura sada je zatvoreno u Bjelorusiji zbog svoje predanosti demokratskim idealima i slobodi.</i>\n\nU Bjelorusiji, protestni pokreti uvijek su crpili snagu iz nekih društvenih struja koje možda nisu odmah vidljive svima. Ova latentna moć nalikuje sličnim pokretima u drugim dijelovima Europe i post-sovjetskim državama. Gledajući historijski, unatoč ograničenjima Željezne zavjese, društva koja su živjela u socijalističkim državama nikada nisu bila potpuno izolirana od globalnih zbivanja, uključujući kulturu protesta 1960-ih. Tako smo tokom povijesti protestnih akcija svjedočili značajnim događajima kao što su demonstracije 1965. na Crvenom trgu; suđenje Sinyavsky-Daniel 1966.; Praška proljeća 1968.; pokret Solidarnost u Poljskoj; i Jesen naroda 1989-1990. širom Srednje i Istočne Europe.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>Fehéroroszországban a kulturális szektorban tapasztalható diszkrimináció intézményes és rendszerszintű, a Belorusz PEN Klub jelentése szerint a kulturális élet az a terület, ahol a polgári szabadságjogok a leggyorsabban visszafejlődnek. Legalább 105 kulturális személyiséget börtönöztek be Fehéroroszországban demokratikus eszmék és szabadság iránti elkötelezettségük miatt.</i>\n\nFehéroroszországban a protestáló mozgalmak mindig is erőt merítettek olyan társadalmi áramlatokból, amelyek nem mindenki számára láthatóak azonnal. Ez a lappangó erő hasonlít más európai és posztszovjet államokban zajló hasonló mozgalmakra. Történelmileg nézve, a Vasfüggöny korlátozásai ellenére a szocialista államokban élő társadalmak soha nem voltak teljesen elszigetelve a globális eseményektől, beleértve az 1960-as évek protestkultúráját is. Így a protestakciók története során tanúi lehettünk olyan jelentős eseményeknek, mint az 1965-ös tüntetések a Vörös téren; a Sinyavsky-Daniel per 1966-ban; a Prágai Tavasz 1968-ban; a Szolidaritás mozgalom Lengyelországban; és a Nemzetek Ősze 1989-1990 között Közép- és Kelet-Európában.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>In Bielorussia, la discriminazione nel settore culturale si è dimostrata sia istituzionale che sistemica, con il PEN Club bielorusso che riporta che la vita culturale è l'area in cui le libertà civili stanno regredendo più rapidamente. Almeno 105 figure culturali sono state ora imprigionate in Bielorussia per il loro impegno verso ideali democratici e libertà.</i>\n\nIn Bielorussia, i movimenti di protesta hanno sempre tratto forza da alcune correnti sociali che potrebbero non essere immediatamente visibili a tutte le persone. Questo potere latente assomiglia a movimenti simili in altre parti d'Europa e negli stati post-sovietici. Dal punto di vista storico, nonostante le restrizioni della Cortina di Ferro, le società che vivevano negli stati socialisti non sono mai state completamente isolate dagli sviluppi globali, compresa la cultura di protesta degli anni '60. Pertanto, nel corso della storia delle azioni di protesta, abbiamo assistito a eventi così significativi come le manifestazioni del 1965 in Piazza Rossa; il processo Sinyavsky-Daniel del 1966; la Primavera di Praga nel 1968; il movimento di Solidarietà in Polonia; e l'Autunno delle Nazioni nel 1989-1990 in tutta l'Europa centrale e orientale.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>In Wit-Rusland is discriminatie in de culturele sector zowel institutioneel als systemisch gebleken, waarbij de Wit-Russische PEN Club rapporteert dat het culturele leven het gebied is waar de burgerlijke vrijheden het snelst achteruitgaan. Ten minste 105 culturele figuren zijn nu in Wit-Rusland gevangen gezet vanwege hun toewijding aan democratische idealen en vrijheid.</i>\n\nIn Wit-Rusland hebben protestbewegingen altijd kracht ontleend aan enkele maatschappelijke onderstromen die misschien niet onmiddellijk zichtbaar zijn voor alle mensen. Deze latente kracht lijkt op soortgelijke bewegingen in andere delen van Europa en de post-Sovjetstaten. Historisch gezien, ondanks de beperkingen van het IJzeren Gordijn, waren de samenlevingen in de socialistische staten nooit volledig geïsoleerd van wereldwijde ontwikkelingen, inclusief de protestcultuur van de jaren '60. Zo hebben we gedurende de geschiedenis van protestacties getuige geweest van zulke belangrijke gebeurtenissen als de demonstraties van 1965 op het Rode Plein; het Sinyavsky-Daniel-proces van 1966; de Praagse Lente in 1968; de Solidariteitsbeweging in Polen; en de Herfst van de Naties in 1989-1990 in Midden- en Oost-Europa.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>W Białorusi dyskryminacja w sektorze kultury okazała się zarówno instytucjonalna, jak i systemowa, a Białoruski Klub PEN informuje, że życie kulturalne jest obszarem, w którym wolności obywatelskie regresują najszybciej. Co najmniej 105 postaci kultury zostało obecnie uwięzionych w Białorusi za swoje zaangażowanie w demokratyczne ideały i wolność.</i>\n\nW Białorusi ruchy protestacyjne zawsze czerpały siłę z pewnych nurtów społecznych, które mogą nie być od razu widoczne dla wszystkich ludzi. Ta ukryta siła przypomina podobne ruchy w innych częściach Europy i w państwach post-sowieckich. Mówiąc historycznie, pomimo ograniczeń Żelaznej Kurtyny, społeczeństwa żyjące w państwach socjalistycznych nigdy nie były całkowicie odizolowane od globalnych wydarzeń, w tym kultury protestu lat 60. Tak więc, w całej historii działań protestacyjnych byliśmy świadkami takich znaczących wydarzeń, jak demonstracje w 1965 roku na Placu Czerwonym; proces Sinyawskiego-Daniela w 1966 roku; Praska Wiosna w 1968 roku; ruch Solidarności w Polsce; oraz Jesień Narodów w latach 1989-1990 w Europie Środkowej i Wschodniej.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Na Bielorrússia, a discriminação no setor cultural tem se mostrado tanto institucional quanto sistêmica, com o Clube PEN bielorrusso relatando que a vida cultural é a área onde as liberdades civis estão regredindo mais rapidamente. Pelo menos 105 figuras culturais foram agora aprisionadas na Bielorrússia por seu compromisso com ideais democráticos e liberdade.</i>\n\nNa Bielorrússia, os movimentos de protesto sempre tiraram força de algumas correntes sociais que podem não ser imediatamente visíveis para todas as pessoas. Esse poder latente se assemelha a movimentos semelhantes em outras partes da Europa e nos estados pós-soviéticos. Historicamente falando, apesar das restrições da Cortina de Ferro, as sociedades que viviam nos estados socialistas nunca estiveram completamente isoladas dos desenvolvimentos globais, incluindo a cultura de protesto da década de 1960. Assim, ao longo da história das ações de protesto, testemunhamos eventos tão significativos como as manifestações de 1965 na Praça Vermelha; o julgamento Sinyavsky-Daniel de 1966; a Primavera de Praga em 1968; o movimento Solidariedade na Polônia; e o Outono das Nações em 1989-1990 em toda a Europa Central e Oriental.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>În Belarus, discriminarea în sectorul cultural s-a dovedit a fi atât instituțională, cât și sistemică, Clubul PEN din Belarus raportând că viața culturală este domeniul în care libertățile civile regresează cel mai rapid. Cel puțin 105 figuri culturale au fost acum închise în Belarus pentru angajamentul lor față de idealurile democratice și libertate.</i>\n\nÎn Belarus, mișcările de protest au tras întotdeauna putere din unele curente sociale care poate nu sunt imediat vizibile pentru toată lumea. Această putere latentă seamănă cu mișcări similare din alte părți ale Europei și din statele post-sovietice. Din punct de vedere istoric, în ciuda constrângerilor Cortinei de Fier, societățile care trăiau în statele socialiste nu au fost niciodată complet izolate de dezvoltările globale, inclusiv de cultura protestului din anii 1960. Astfel, de-a lungul istoriei acțiunilor de protest, am fost martorii unor evenimente semnificative precum demonstrațiile din 1965 de la Piața Roșie; procesul Sinyavsky-Daniel din 1966; Primăvara de la Praga din 1968; mișcarea Solidaritatea din Polonia; și Toamna Națiunilor din 1989-1990 în Europa Centrală și de Est.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>V Bielorusku sa ukázalo, že diskriminácia v kultúrnom sektore je inštitucionálna a systémová, pričom Bieloruský PEN klub hlási, že kultúrny život je oblasť, kde sa občianske slobody najrýchlejšie zhoršujú. Aspoň 105 kultúrnych osobností bolo v Bielorusku uväznených za ich oddanosť demokratickým ideálom a slobode.</i>\n\nV Bielorusku vždy čerpali protestné hnutia silu z niektorých spoločenských prúdov, ktoré nemusia byť okamžite viditeľné pre všetkých ľudí. Táto latentná moc pripomína podobné hnutia v iných častiach Európy a post-sovietskych štátoch. Historicky povedané, napriek obmedzeniam Železnej opony neboli spoločnosti žijúce v socialistických štátoch nikdy úplne izolované od globálnych udalostí, vrátane protestnej kultúry 60. rokov. Takže počas histórie protestných akcií sme boli svedkami takých významných udalostí, ako sú demonštrácie v roku 1965 na Červenom námestí; proces Sinyavského-Daniela v roku 1966; Pražská jar v roku 1968; hnutie Solidarity v Poľsku; a Jeseň národov v rokoch 1989-1990 v strednej a východnej Európe.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>I Vitryssland har diskriminering inom den kulturella sektorn visat sig vara både institutionell och systemisk, där den vitryska PEN-klubben rapporterar att kulturlivet är det område där de civila friheterna regressar snabbast. Minst 105 kulturpersonligheter har nu fängslats i Vitryssland för sin hängivenhet till demokratiska ideal och frihet.</i>\n\nI Vitryssland har proteströrelser alltid dragit styrka från vissa samhälleliga strömningar som kanske inte är omedelbart synliga för alla människor. Denna latenta kraft liknar liknande rörelser i andra delar av Europa och de post-sovjetiska staterna. Historiskt sett, trots begränsningarna av järnridån, var samhällena som levde i de socialistiska staterna aldrig helt isolerade från globala utvecklingar, inklusive protestkulturen på 1960-talet. Således har vi genom hela historien av protestaktioner bevittnat sådana betydande händelser som demonstrationerna 1965 på Röda torget; Sinyavsky-Daniel-rättegången 1966; Pragvåren 1968; Solidaritet-rörelsen i Polen; och Nationernas höst 1989-1990 över Centraleuropa och Östeuropa.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Belarus'ta, kültürel sektörde ayrımcılığın hem kurumsal hem de sistemik olduğu gösterilmiştir; Belarus PEN Kulübü, kültürel yaşamın sivil özgürlüklerin en hızlı gerilediği alan olduğunu bildirmektedir. Şu anda, demokratik ideallere ve özgürlüğe bağlılıkları nedeniyle Belarus'ta en az 105 kültürel figür hapse atılmıştır.</i>\n\nBelarus'ta, protesto hareketleri her zaman herkesin hemen göremeyeceği bazı toplumsal akıntılardan güç almıştır. Bu gizli güç, Avrupa'nın diğer bölgelerinde ve post-Sovyet devletlerinde benzer hareketlere benzemektedir. Tarihsel olarak, Demir Perde'nin kısıtlamalarına rağmen, sosyalist devletlerde yaşayan toplumlar, 1960'ların protesto kültürü de dahil olmak üzere, küresel gelişmelerden tamamen izole olmamıştır. Bu nedenle, protesto eylemleri tarih boyunca, 1965'teki Kızıl Meydan gösterileri; 1966'daki Sinyavsky-Daniel davası; 1968'deki Prag Baharı; Polonya'daki Dayanışma hareketi; ve 1989-1990 yıllarında Orta ve Doğu Avrupa'daki Ulusların Sonbaharı gibi önemli olaylara tanıklık ettik.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Това финално събитие е тясно свързано с Балтийската верига, с “Революцията на гранита” в Украйна от 1990 г., както и с различни “цветни революции”, които се случиха в постсъветските държави през 21-ви век. Вдъхновение за протестиращите в Източна Европа също идва от други части на света и включва такива протестни действия като Арабската пролет, Occupy Wall Street и различни феминистки движения. Колективно, тези действия създадоха глобална протестна традиция, която оказа влияние върху активистите по целия свят. Това е вярно и за Беларус.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Алтернативна култура</strong></span>\n<span class=\"para\">Въпреки авторитарния си режим и стереотипите около маргинализираните активисти, Беларус никога не е бил в информационен вакуум или изолиран от хоризонталните мрежи на НПО и културни сектори в Западна Европа, особено тези, свързани с правата на човека. Руски неконформни групи и организации също оказаха влияние върху беларуските активисти. В резултат на това, когато беларусите излязоха на улиците през 2020 г., за да протестират срещу изборни измами и да искат политически промени, те демонстрираха силата на солидарността и споделената национална идентичност, която включва беларуския език, традиции и културно наследство. В резултат на тези протести и последиците, които те донесоха за хората, “анти-режимната” култура в Беларус сега е синоним на алтернативна култура.</span>\n<span class=\"para\">Както помним от медийните репортажи, протестите на улицата в Беларус през 2020 г. включваха значителен брой динамични, ангажиращи представления, организирани от неформални групи и инициативи от основата. В социалните науки тези дейности често се наричат “спонтанна мобилизация”. Въпреки това, традицията на алтернативните културни практики не е нова в Беларус и произлиза от предишния век. Сега тя само продължава чрез работата на различни групи, колективи и по-формализирани структури. Тези артисти вече използват различни форми, за да придадат на беларуската съпротива и революционни усилия дългосрочно въздействие и да достигнат до по-широки социални групи.</span>\n<span class=\"para\">Например, от протестите през 2020 г. беларуската история и елементи на националната идентичност станаха дълбоко интегрирани в социалния диалог на ежедневната съпротива. Това е вярно, въпреки че социалната памет и националното митотворство са били неразривна част от многобройни артистични проекти в Беларус от много по-дълго време. Беларуското “артвизъм” (т.е. социално ангажирани артистични дейности) е тенденция, която също е коренена в източноевропейските улични традиции. Примери включват уличен театър в Лвов, който имитираше счупени павета в последната фаза на Съветския съюз; споменатата човешка верига в балтийските държави; палатъчни градове в Украйна; “Автомайдан”; хорови песни, изпълнявани в търговски центрове в Минск; женски марши; и балкони, украсени в червено и бяло, беларуските национални цветове. Тези форми на протест позволяват на обикновените хора и минувачите да станат участници в протестите, което насърчава активното гражданство и прави безразличието трудно.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Постоянно под цензура</strong></span>\n<span class=\"para\">До падането на СССР, беларуското поколение от 1960-те години – “Шестдесетниците” – и техните последователи бяха белязани от радикални, социално критични дейности и тайна съпротива срещу властта. Това често се проявяваше в деликатен, индиректен протест, вграден в ежедневието. През следвоенния период беларуските културни инициативи продължаваха, въпреки честите забрани и цензура, включително самоцензура, системна цензура и икономически ограничения. Артисти и активисти, независимо дали по време на социалистическата ера или под настоящия авторитарен режим на Беларус, последователно се сблъскваха с препятствия като финансови бариери; ниско социално доверие; и всеобхватен надзор и многостепенна репресия, включително физическо насилие от страна на властите.</span>\n<span class=\"para\">След Втората световна война, доминирането на социалистическия реализъм задуши новите артистични тенденции в Беларус и прекъсна художествената му общност от чуждестранни влияния. Въпреки това, дори след разпадането на Съветския съюз, цензурата продължи в Беларус. Например, Беларуският съвет за морал, създаден през 2009 г., е преследвал артисти за нарушаване на моралните норми и обида на достойнството на беларуските хора. В резултат на работата си през 2009 г. няколко картини бяха премахнати от художествена изложба в Държавния литературен музей на Янка Купала в Минск.</span>\n<span class=\"para\">Ограниченията срещу артистите бяха допълнително засилени през 2012 г., когато Беларус прие Закона за контрол на интернет съдържанието. В резултат на това беларуските артисти, особено тези, които изследват така наречените социално противоречиви теми, започнаха да се сблъскват с забрани за публикуване, натиск отгоре и намеса в проектите им. Такъв беше случаят с групата Пагоня, която беше задържана през септември 2012 г. за организиране на акция, посветена на паметта на героя на антисоветската съпротива Расци́слав Лапи́цки. Артистът Михаил Гулин също беше затворен за своя проект за личен паметник, както и фотографката Юлия Дорошкевич, съорганизатор на Беларус Прес Фото 2011. Нейният албум се твърдеше, че включва изображения на потенциален екстремизъм. През 2013 г. Дорошкевич беше разпитвана от КГБ по обвинения в екстремизъм. Съдът нареди унищожаването на 41 копия от изданието на Беларус Прес Фото от 2011 г. и нареди на Дорошкевич и двама други фотографи да платят глоба.</span>\n<span class=\"para\">До днешен ден списъците с политически затворници в Беларус включват артисти и активисти на НПО, посветени на популяризирането на беларуската национална идентичност. Сред тях са художникът Алех Пушкин и културният мениджър и блогър Николай Климович. През 2023 г. и двамата починаха в затвора за своята ангажираност към демократичните идеали и свободата. Беларуският ПЕН клуб следи репресиите от 2019 г., документирайки нарушения на правата на човека срещу артисти и потискането на културните права в цяла Беларус. Дискриминацията в културния сектор се оказа както институционална, така и системна. Според мнението на ПЕН клуб Беларус, една от областите, в които гражданските свободи регресират най-бързо, е правото на участие в културния живот. Към края на юни 2024 г. Беларус имаше 1,413 политически затворници, включително поне 105 културни фигури.</span>\n<span class=\"para\">През 2021 г. беларуските законодатели приеха законопроект за екстремизъм, ускорявайки съдебните дела за организации, определени като екстремистки, и класифицирайки определени медии и символи като екстремистки материали. За целите на проследяването беше създаден списък на “лица, склонни към екстремизъм”, профилиращи граждани, ангажирани в дейности, които се възприемат като заплаха за режима. Тези дейности варират от такива сериозни актове като разкриване на държавни тайни до най-основното гражданско право, а именно участие в протести. Доминиращата група в този списък включваше артисти, активисти и историци.</span>\n<span class=\"para\">Списъкът от юли 2024 г. на \"екстремистки материали\" беше дълъг 1,160 страници. Той съдържаше имена на публикации, считани за враждебни към режима. Сред тях беше книгата <em>Беларуски Донбас</em>, която разкриваше беларуските служби и бизнеси, сътрудничещи с руски сепаратисти. Лица, които споделят или участват в забранено съдържание, като читатели на такива публикации или поддръжници на Telegram канали като NEXTA или други блогъри, рискуват да бъдат преследвани.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Антисоветски и анти-режимни</strong></span>\n<span class=\"para\">През 1960-те години в Беларус, членове на така наречената “Златна младеж”, с термина на Виктар Леденев, се събираха в арт студия, театрални задкулисни пространства, частни апартаменти и паркове, за да обсъждат история и култура, което често правеха на беларуско. В Минск популярни места за срещи на тази група включваха парка до Националния академичен театър на Янка Купала и парка срещу централата на КГБ, близо до Театъра на младия зрител. Тези млади културни активисти чувстваха, че е тяхно задължение да бъдат антисоветски, често прибягвайки до подземни дейности, за да изразят несъгласието си. През 1962 г. трима студенти от Беларуския държавен университет – Виктар Леденев, Володиа Халип и Сергей Будкевич – бяха обвинени в антисоветски възгледи. Те бяха обвинени и в производството и тайното разпространение на забранена литература (<em>самиздат</em>).</span>\n<span class=\"para\">В допълнение към арестите им, в различни университетски катедри бяха организирани срещи от Комсомолските организации, за да се изолират публично отделни студенти, които имаха контакти с “антисоветски” активисти. Един от резултатите на такива действия беше процесът и осъждането на Едуард (Едик) Гориачев, който беше обвинен в иницииране на “антисоветски колектив”. На 6 юни 1962 г., заедно с Ким Хадиев, той беше признат за виновен в събиране на младежи и насърчаване на антисоветска агитация. Чрез контактите си с руски дисиденти, Хадиев и Гориачев получиха материали, съдържащи антисоветски послания, включително анекдоти и стихотворения, които те събраха в колекции, за да ги четат сред връстниците си.</span>\n<span class=\"para\">Една от тези колекции, озаглавена <em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em> [<em>Anti-Asarkan, or a Court Jester Without a King</em>], съдържаше открито антисоветски стихотворения, включително “Комунистическа симфония” и “Съдбата на писателя” [<em>Коммунистическая симфония</em> и <em>Судьба писателя</em>]. Те популяризираха радикални идеи като сваляне на съветските власти или арестуване на участниците в 21-ия партиен конгрес.</span>\n<span class=\"para\">Друг значим фигура в беларуската култура на съпротива от това време беше Лариса Гениус. Репресирана и депортирана в Сибир, тя остана вярна на стремежа на Беларус към свобода. В книгата си <em>Изповед</em>, която е дневник на депортация, сравним с <em>ГУЛАГ архипелаг</em> на Солженицин, тя написа, че мисленето за Беларус й е помогнало да премине през изпитанията на живота, както и да остане устойчива и вярна на себе си. През 1954 г. тя написа: “Христос възкръсна от кръв и болка, за да не угасне свещта на истината. Той възкръсна за селата на Кривите, Той възкръсна, братя, и за нас. Така ще помним, в нашите вериги, вдигайки сърцата си, че точно както Бог беше разпнат, Нашата Беларус ще се възроди!”</span>\n<span class=\"para\">Беларуската история стана ярка тема за артистична работа в Беларус през 1970-те години. Сред най-известните произведения от този период са картини и графики на Владимир Басалига, Яуген Кулик и Микола Купава. Те изобразяваха национални герои и героини като Евфросиния от Полоцк, популярна светица сред православните почитатели; Франциск Скорино, философ, който отпечата Библията на старобеларуско през 1517 г.; Барбара Радзивил, кралица на Полша и херцогиня на Литва, която беше героиня на много легенди и литературни произведения в беларуската култура; и Константин Калиновски (или Кастус Калиновски), икона на беларуския национализъм. Въпреки това, през 1972 г. художникът Лявон Баразна, който публикува <em>Гравюри на Франциск Скорино</em>, беше убит при мистериозни обстоятелства. Судбата на Уладзимир Стелмашонок, Народния художник на Беларус, който изобразяваше беларуската културна история в картината си <em>Слова aра Беларусь</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), беше много различна. Той почина през 2013 г. на 85 години. Неговите произведения все още са изложени в Националния художествен музей в Минск.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Фолклорна култура</strong></span>\n<span class=\"para\">През 1970-те години, когато беларуските интелектуалци и артисти работеха под фасадата на свобода, строго подложена на цензура и надзор, фолклорът и етнографията предоставяха ограничено пространство за свобода на изразяване. Въпреки това, дори и тази област беше подложена на съветска стандартизация, която намали разнообразието й и наложи опростявания на културните изрази. Благодарение на изследователите и активистите, които успяха да документират и по този начин да запазят уникалността на беларуската фолклорна култура, беше събрана голяма колекция от архивни материали. Тя включва такива съкровища като серията <em>Беларуска народна творческост</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), която до днешен ден вдъхновява алтернативни артистични проекти в Беларус.</span>\n<span class=\"para\">Възраждането на традиционната и фолклорна беларуска култура е най-очевидно в организацията на фестивали и етнографски експедиции, както и в повторното създаване на фолклорни ритуали, често преплетени с политически дейности. Справките към фолклорните традиции също се появяват в протестите, алтернативните културни проекти, представленията и визуалните изкуства. База данни, документираща тези културни инициативи, наред с други, може да бъде намерена на сайта <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> или “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Днес младите беларуските артисти също използват фолклорни изкуства, за да оформят езика на анти-режимния протест. Руфина Базлова, например, използва традиционна беларуска бродерия, за да илюстрира ярко хрониките на съпротивата. Откакто протестите започнаха през 2020 г., тя изобразява демонстрации, митинги и репресии на политически затворници в произведения като “История на беларуската Виживанка”, “Политически затворници”, “Лука и неговата свита”, “Сага на протестите” и “SOS_BY_2020”. Тези произведения изобразяват сълзите, кръвта и мъченията, които определят живота под режима на Лукашенко.</span>\n<span class=\"para\">Базлова улавя страданията на репресираните чрез мотиви на беларуското фолклорно изкуство, които са дело на беларуските жени. Това бяха прабабите и бабите на днешното поколение протестиращи, които чрез бродерия записваха беларуската идентичност и устойчивост на жените, визуално изразявайки това, което не можеха да напишат. Нейната работа продължава вековната борба за еманципация на беларуските жени като майки, съпруги и патриоти.</span>\n<span class=\"para\">Символичната серия “Жена в кръга” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) изобразява “как се раждат жените”. По края на пола, бродирана комиксова лента изобразява жена, която се изкачва “по хълма на мъжа” и го завладява с помощта на магическа отвара. Любовта влиза в живота й, събуждайки спяща енергия. Тя след това поставя слънцето в гърдите си и ражда “нова жена”. Цикълът след това се повтаря, като силата на жените се предава през поколенията в бродерията на полата на жената. Тази серия недвусмислено се отнася до разнообразните форми на женска съпротива в съвременен Беларус.</span>\n<span class=\"para\">Беларуската бродерия също е представена на преден план в работата на Цемра (Дария Сямчук), артист от Гродно, посветена на запазването на беларуското културно наследство, докато популяризира естетика, емпатия и човечност. В нейните произведения, кръвопреливащи превръзки служат като платна, а повърхностите им предизвикват образа на ранен, депортиран и бездомник. Нейните произведения подчертават теми на женска грижа и лечебна сила, изобразявайки медицински сестри и грижещи се като символи на устойчивост за ранените, но упорити беларуски народ.</span>\n<span class=\"para\">Темата за раните също беше присъстваща в картините на Алех Пушкин, където сините цветя – традиционен символ на беларуското фолклорно изкуство – олицетворяват устойчивия дух на беларуските хора. Неговите сините цветя кървят и се изправят пред смъртта, но продължават. По същия начин, Розалина Бусел изследва скръбта и травмата чрез изображения на черни синчец, ковчези и траур. Нейната работа включва керамика, видеа, фотография и текстове, включително изложбата от 2024 г. <em>Живот в суспензия</em>, която разглежда теми на граници и ограничения.</span>\n<span class=\"para\">Маслената картина <em>Беларуска Венера</em> на Яна Чернова е поразително изображение на беларуската жена. Тя стана символ на устойчивост по време на беларуската революция през 2020 г. Картината изобразява мека, женствена фигура, лежаща на червено платно, но тялото й носи синини, ожулвания и кръв, отразявайки насилието, нанесено от режима на Лукашенко на протестиращите. Тези произведения на изкуството станаха емблеми на съвременен Беларус и неговата борба за автономия.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Артвизъм</strong></span>\n<span class=\"para\">За да направи беларуската идентичност по-достъпна за западната аудитория и да представи независим наратив, беларуският културен код трябваше да бъде преосмислен. Тази промяна противостои на концепцията <em>Руски мир</em> и пропагандно насоченото представяне на беларуско-руската единство, пропагандирано не само по политически причини, но и като отричане на беларуското национално самоопределение.</span>\n<span class=\"para\">Използването на история и мит наистина стана мощен и опасен инструмент в пропагандата на войната на Владимир Путин. В контекста на това, алтернативните културни проекти, които използват универсалния език на изкуството и които се популяризират в цяла Европа в галерии, музеи, фестивали и обществени дебати, позволяват активна съпротива срещу русификацията, докато търсят значима подкрепа за независим беларуски глас. Това движение черпи сила от чувството за единство и солидарност в демократичното и анти-режимно движение на съпротива. Новаучреденият Първи конгрес на беларуската култура в изгнание служи като интегративна платформа, насърчаваща обмена на добри практики и функционираща като демократична институция извън режима на Лукашенко, като по този начин поддържа непрекъснатостта на беларуските артисти и културни активисти. Тази концепция за “общност” надхвърля традиционните художествени асоциации. Тя ангажира обществеността в артистични процеси, в които “участник-граждани” стават активни агенти за социален диалог. Те са креативни, образователни и въздействащи. Това ангажиране полага основите за развитие на “артвизма” като мощно и трансформативно движение в беларуската култура.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Текстът беше подготвен в рамките на проекта на НКРД, озаглавен \"Култура и алтернативно изкуство на Беларус и Украйна XXI: образ на обществото\" или ALTKULT. Тази програма се провежда под научното ръководство на д-р Магдалена Лахович от Университета Адам Мицкевич в Познан.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Магдалена Лахович</strong>, доктор, е асистент-професор в Катедрата по източни изследвания на Университета Адам Мицкевич в Познан (Полша). Нейните изследователски интереси включват: етнически отношения и регионални движения в бившите съветски републики, история на СССР, движения на гражданското общество в съвременна Русия, Беларус и Украйна.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tato závěrečná akce je úzce spojena s Baltským řetězem, s „Revolucí na granitu“ v Ukrajině z roku 1990, stejně jako s různými „barevnými revolucemi“, které se odehrály v post-sovětských státech ve 21. století. Inspirace pro východoevropské protestující přišla také z jiných částí světa a zahrnovala takové protestní akce jako Arabské jaro, Occupy Wall Street a různé feministické hnutí. Tyto akce společně vytvořily globální tradici protestu, která ovlivnila aktivisty po celém světě. To platí i pro Bělorusko.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Alternativní kultura</strong></span>\n<span class=\"para\">Navzdory svému autoritářskému režimu a stereotypům kolem marginalizovaných aktivistů, Bělorusko nikdy nebylo v informačním vakuu ani izolováno od horizontálních sítí NGO a kulturních sektorů v západní Evropě, zejména těch, které se zabývají lidskými právy. Ruské nekomformistické skupiny a organizace také ovlivnily běloruské aktivisty. Když se tedy Bělorusové v roce 2020 vydali do ulic, aby protestovali proti volebním podvodům a požadovali politické změny, ukázali sílu solidarity a sdílené národní identity, která zahrnuje běloruský jazyk, tradice a kulturní dědictví. V důsledku těchto protestů a následků, které přinesly lidem, se „anti-režimová“ kultura v Bělorusku nyní stala synonymem alternativní kultury.</span>\n<span class=\"para\">Jak si pamatujeme z mediálního pokrytí, běloruské pouliční protesty v roce 2020 zahrnovaly značný počet dynamických, poutavých vystoupení organizovaných neformálními skupinami a místními iniciativami. V sociálních vědách byly tyto aktivity často označovány jako „spontánní mobilizace“. Nicméně tradice alternativních kulturních praktik není v Bělorusku nová a pochází z minulého století. Nyní je pouze pokračována prostřednictvím práce různých skupin, kolektivů a více formalizovaných struktur. Tito umělci nyní používají různé formy, aby daly běloruskému odporu a revolučním snahám dlouhodobý dopad a oslovily širší sociální skupiny.</span>\n<span class=\"para\">Například od protestů v roce 2020 se běloruská historie a prvky národní identity hluboce integrovaly do sociálního dialogu každodenního odporu. To platí i přesto, že sociální paměť a národní mýtotvorba byly nedílnou součástí mnoha uměleckých projektů v Bělorusku mnohem déle. Běloruský „artivismus“ (tj. sociálně angažované umělecké aktivity) je trend, který je také zakořeněn ve východoevropských pouličních tradicích. Příklady zahrnují pouliční divadlo ve Lvově, které napodobovalo rozbité kostky v závěrečné fázi Sovětského svazu; zmíněný lidský řetěz v pobaltských státech; stanové město na Ukrajině; „Automaidan“; sborové písně zpívané v nákupních centrech v Minsku; ženské pochody; a balkony zdobené v červenobílých běloruských národních barvách. Tyto formy protestu umožňují obyčejným lidem a kolemjdoucím stát se účastníky protestů, což podporuje aktivní občanství a ztěžuje lhostejnost.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stále pod cenzurou</strong></span>\n<span class=\"para\">Až do pádu SSSR byla běloruská generace 60. let – „šedesátníci“ – a jejich následovníci poznamenáni radikálními, sociálně kritickými aktivitami a tajnou rezistencí vůči autoritě. To se často projevovalo v subtilním, nepřímém protestu zakotveném v každodenním životě. Během poválečného období přetrvávaly běloruské kulturní iniciativy navzdory častým zákazům a cenzuře, včetně autocenzury, systémové cenzury a ekonomických restrikcí. Umělci a aktivisté, ať už během socialistické éry nebo pod současným autoritářským režimem v Bělorusku, se neustále potýkali s překážkami, jako jsou finanční bariéry; nízká sociální důvěra; a všudypřítomné sledování a vícestupňová represe, včetně fyzického násilí ze strany úřadů.</span>\n<span class=\"para\">Po druhé světové válce dominoval socialistický realismus, který potlačil nové umělecké trendy v Bělorusku a přerušil jeho uměleckou komunitu od zahraničních vlivů. Nicméně i po pádu Sovětského svazu cenzura v Bělorusku přetrvávala. Například Běloruská rada pro morálku, založená v roce 2009, stíhala umělce za porušování morálních norem a urážení důstojnosti běloruského lidu. V důsledku její práce v roce 2009 bylo několik obrazů odstraněno z výstavy umění v Minsku v Muzeu literatury Janka Kupaly.</span>\n<span class=\"para\">Omezení vůči umělcům byla dále posílena v roce 2012, kdy Bělorusko přijalo Zákon o kontrole obsahu na internetu. V důsledku toho se běloruští umělci, zejména ti, kteří zkoumali takzvaná sociálně kontroverzní témata, začali potýkat se zákazy publikování, tlakem shora a zasahováním do jejich projektů. Tak tomu bylo u skupiny Pagonia, která byla v září 2012 zadržena za organizaci akce věnované památce hrdiny protisovětského odporu Rascisláŭa Lapíckého. Umělec Michail Gulin byl také uvězněn za svůj osobní projekt památníku, stejně jako fotografka Julia Doroshkevich, spolupořadatelka Běloruské tiskové fotografie 2011. Její album mělo obsahovat obrázky potenciálního extremismu. V roce 2013 byla Doroshkevich vyslýchána KGB na základě obvinění z extremismu. Soud nařídil zničení 41 kopií vydání Běloruské tiskové fotografie z roku 2011 a nařídil Doroshkevich a dvěma dalším fotografům zaplatit pokutu.</span>\n<span class=\"para\">Až do dnešního dne zahrnují seznamy běloruských politických vězňů umělce a aktivisty NGO, kteří se věnují propagaci běloruské národní identity. Mezi nimi jsou malíř Ales Pushkin a kulturní manažer a blogger Nikolai Klimovich. V roce 2023 oba zemřeli ve vězení za svou oddanost demokratickým ideálům a svobodě. Běloruský PEN klub monitoruje represe od roku 2019, dokumentuje porušování lidských práv vůči umělcům a potlačování kulturních práv v celém Bělorusku. Diskriminace v kulturním sektoru se ukázala jako institucionální i systémová. Podle názoru PEN klubu Bělorusko je jednou z oblastí, kde se občanské svobody nejrychleji regresují, právo účastnit se kulturního života. K  konce června 2024 bylo v Bělorusku 1 413 politických vězňů, včetně alespoň 105 kulturních osobností.</span>\n<span class=\"para\">V roce 2021 přijali běloruští zákonodárci zákon o extremismu, který urychlil soudní řízení pro organizace označené jako extremistické a klasifikoval některá média a symboly jako extremistické materiály. Pro sledovací účely byl vytvořen seznam „osob náchylných k extremismu“, který profiloval občany zapojené do aktivit, které jsou vnímány jako hrozby pro režim. Tyto aktivity sahají od tak závažných činů, jako je odhalení státních tajemství, až po nejzákladnější občanské právo, tedy účast na protestech. Dominantní skupinou na tomto seznamu byli umělci, aktivisté a historici.</span>\n<span class=\"para\">Červencový seznam 2024 „extremistických materiálů“ měl 1 160 stran. Obsahoval názvy publikací považovaných za nepřátelské vůči režimu. Mezi nimi byla kniha <em>Běloruský Donbas</em>, která odhalila běloruské služby a podniky spolupracující s ruskými separatisty. Jednotlivci, kteří sdílejí nebo se zapojují do zakázaného obsahu, jako jsou čtenáři takových publikací nebo podporovatelé Telegramových kanálů jako NEXTA nebo jiných bloggerů, čelí stíhání.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Proti-sovětský a proti-režimový</strong></span>\n<span class=\"para\">V 60. letech v Bělorusku se členové takzvané „Zlaté mládeže“, jak to nazval Viktar Ledenev, scházeli v uměleckých studiích, divadelních zákulisích, soukromých bytech a parcích, aby diskutovali o historii a kultuře, což často dělali v běloruštině. V Minsku byly populárními místy setkání této skupiny park u Národního akademického divadla Janka Kupaly a park naproti sídlu KGB, poblíž Divadla mladého diváka. Tito mladí kulturní aktivisté cítili, že je jejich povinností být proti-sovětský, často se uchylovali k podzemním aktivitám, aby vyjádřili svůj nesouhlas. V roce 1962 byli tři studenti Běloruské státní univerzity – Viktar Ledenev, Volodya Khalip a Sergei Budkevich – obviněni z proti-sovětských názorů. Byli také obviněni z výroby a tajné distribuce zakázané literatury (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Kromě jejich zatčení byly na různých univerzitních katedrách organizovány výstavy Komsomolských organizací, aby veřejně vyčlenily jednotlivé studenty, kteří měli kontakty s „proti-sovětskými“ aktivisty. Jedním z výsledků takových akcí byl proces a odsouzení Eduarda (Edika) Goriacheva, který byl obviněn z iniciování „proti-sovětského kolektivu“. Dne 6. června 1962 byl spolu s Kimem Khadyevem shledán vinným z shromažďování mládeže a povzbuzování je k proti-sovětské agitaci. Prostřednictvím svých kontaktů s ruskými disidenty získali Khadyev a Goriachev materiály obsahující proti-sovětské zprávy, včetně anekdot a básní, které sestavili do sbírek, aby je četli mezi svými vrstevníky.</span>\n<span class=\"para\">Jedna z těchto sbírek, nazvaná <em>Anti-Asarkan, nebo Šašek bez krále</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], obsahovala otevřeně proti-sovětské básně, včetně „Komunistické symfonie“ a „Osudu spisovatele“ [<em>Коммунистическая симфония</em> a <em>Судьба писателя</em>]. Propagovaly tak radikální myšlenky jako svržení sovětských autorit nebo zatýkání těch, kteří byli na 21. sjezdu strany.</span>\n<span class=\"para\">Další významnou postavou v běloruské odbojové kultuře z té doby byla Larysa Genius. Reprimována a deportována do Sibiře, zůstala oddaná běloruskému úsilí o svobodu. Ve své knize <em>Vyznání</em>, která je deníkem deportace srovnatelným se Solženicynovým <em>Gulagovým archipelagem</em>, napsala, že myšlení o Bělorusku jí pomohlo překonat zkoušky života, stejně jako zůstat odolná a věrná sama sobě. V roce 1954 napsala: „Kristus vstal z krve a bolesti, aby svíčka pravdy nezhasla. Vstal za Krivitské vesnice, vstal, bratři, také za nás. Tak si budeme pamatovat, v našich řetězech, zvedajíc naše srdce, že právě tak jako byl Bůh ukřižován, naše Bělorusko se znovu narodí!“</span>\n<span class=\"para\">Běloruská historie se stala živým tématem pro uměleckou práci v Bělorusku v 70. letech. Mezi nejznámějšími díly z tohoto období jsou obrazy a tisky Vladimira Basaligy, Jaugena Kulika a Mikoly Kupavy. Zobrazovali takové národní hrdiny a hrdinky jako Eufrosyně Polocká, oblíbená svatá mezi pravoslavnými věřícími; Frantsisk Skaryna, filozof, který v roce 1517 vytiskl Bibli ve staroběloruském jazyce; Barbara Radziwiłł, královna Polska a vévodkyně Litvy, která byla hrdinkou mnoha legend a literárních děl v běloruštině; a Konstantin Kalinovsky (nebo Kastus Kalinoŭski), ikona běloruského nacionalismu. Nicméně v roce 1972 byl malíř Liavon Barazna, který publikoval <em>Vyryté obrazy Frantsiska Skaryny</em>, zabit za záhadných okolností. Osud Uladzimira Stelmashonoka, lidového malíře Běloruska, který zobrazil běloruskou kulturní historii ve svém obraze <em>Slova o Bělorusku</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), byl však velmi odlišný. Zemřel v roce 2013 ve věku 85 let. Jeho díla jsou stále vystavena v Národním uměleckém muzeu v Minsku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Folk kultura</strong></span>\n<span class=\"para\">V 70. letech, kdy běloruští intelektuálové a umělci působili pod fasádou svobody přísně podléhající cenzuře a sledování, folklór a etnografie poskytovaly omezený prostor pro svobodu projevu. Nicméně i tato oblast byla podrobena sovětské standardizaci, která snížila její rozmanitost a uložila zjednodušení kulturních projevů. Díky výzkumníkům a aktivistům, kteří dokázali zdokumentovat a tím zachovat jedinečnost běloruské lidové kultury, byla shromážděna velká sbírka archivních materiálů. Zahrnuje takové poklady jako sérii <em>Běloruské lidové umění</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), která až do dnešního dne inspiruje alternativní umělecké projekty v Bělorusku.</span>\n<span class=\"para\">Obnova tradiční a lidové běloruské kultury je nejvíce patrná v organizaci festivalů a etnografických expedic, stejně jako v rekonstrukci lidových rituálů, často propletených s politickými aktivitami. Odkazy na lidové tradice se také objevují v protestech, alternativních kulturních projektech, vystoupeních a vizuálním umění. Databáze dokumentující tyto kulturní iniciativy, mimo jiné, lze nalézt na webových stránkách <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> nebo “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Dnes mladí běloruští umělci také používají lidové umění k formování jazyka proti-režimového protestu. Rufina Bazlova například používá tradiční běloruské vyšívání k živému ilustrování kronik odporu. Od začátku protestů v roce 2020 ztvárnila demonstrace, shromáždění a represi politických vězňů v dílech jako „Historie běloruské vyžyvanky“, „Politické vězně“, „Luka a jeho družina“, „Saga protestů“ a „SOS_BY_2020“. Tato díla zobrazují slzy, krev a mučení, které definují život pod režimem Lukašenka.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova zachycuje utrpení utlačovaných prostřednictvím motivů běloruského lidového umění, které jsou dílem běloruských žen. Byly to prababičky a babičky dnešní protestní generace, které prostřednictvím vyšívání zaznamenaly běloruskou identitu a odolnost žen, vizuálně vyjadřující to, co nemohly napsat. Její práce pokračuje v několikasetletém boji za emancipaci běloruských žen jako matek, manželek a vlastenek.</span>\n<span class=\"para\">Symbolická série „Žena v kruhu“ („<em>Zhenokol, Feminnature</em>“, 2012) zobrazuje „jak ženy vznikají“. Podél lemu sukně vyšívaný komiks zobrazuje ženu, jak šplhá „na kopec muže“ a dobývá ho s pomocí kouzelného lektvaru. Láska vstupuje do jejího života, probouzí spící energii. Poté umístí slunce do svého náručí a porodí „novou ženu“. Cyklus se poté opakuje, přičemž síla žen je předávána z generace na generaci v vyšívání na sukni ženy. Tato série jednoznačně odkazuje na rozmanité formy ženského odporu v současném Bělorusku.</span>\n<span class=\"para\">Běloruské vyšívání je také výrazně přítomno v práci Cemra (Daria Siamchuk), umělkyně z Grodna, která se věnuje zachování běloruského kulturního dědictví a zároveň propaguje estetiku, empatii a lidskost. V jejích dílech slouží krvavé obvazy jako plátna, jejichž povrchy evokují obraz zraněné, vyhnané a bezdomovské postavy. Její práce zdůrazňuje témata ženské péče a léčivé síly, zobrazuje zdravotní sestry a pečovatele jako symboly odolnosti pro zraněný, ale vytrvalý běloruský lid.</span>\n<span class=\"para\">Téma ran bylo také přítomno v obrazech Alese Pushkina, kde chrpy – tradiční symbol běloruského lidového umění – ztělesňují vytrvalého ducha běloruského lidu. Jeho chrpy krvácejí a čelí smrti, přesto přetrvávají. Podobně Rozalina Busel zkoumá smutek a trauma prostřednictvím obrazů černých chrp, rakví a smutku. Její práce zahrnuje keramiku, videa, fotografii a texty, včetně výstavy z roku 2024 <em>Život v pozastavení</em>, která zkoumá témata hranic a omezení.</span>\n<span class=\"para\">Olejný obraz <em>Běloruská Venuše</em> od Jany Chernova je působivé zobrazení běloruské ženy. Stal se symbolem odolnosti během běloruské revoluce v roce 2020. Obraz zobrazuje jemnou, ženskou postavu ležící na červeném plátně, přesto její tělo nese modřiny, odřeniny a krev, odrážející násilí, které režim Lukašenka uvalil na protestující. Tato umělecká díla se stala emblémy současného Běloruska a jeho boje za autonomii.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivismus</strong></span>\n<span class=\"para\">Aby byla běloruská identita přístupnější západnímu publiku a byla prezentována nezávislá narace, bylo třeba přepracovat běloruský kulturní kód. Tento posun kontrastuje s konceptem <em>Russkiy mir</em>  a propagandistickým zobrazením bělorusko-ruské jednoty, propagovaným nejen z politických důvodů, ale také jako popření běloruského národního sebeurčení.</span>\n<span class=\"para\">Použití historie a mýtu se skutečně stalo mocným a nebezpečným nástrojem v propagandě války Vladimira Putina. Naopak alternativní kulturní projekty, které používají univerzální jazyk umění a které jsou propagovány po celé Evropě v galeriích, muzeích, festivalech a veřejných debatách, umožňují aktivní odpor proti rusifikaci, zatímco hledají smysluplnou podporu pro nezávislý běloruský hlas. Toto hnutí čerpá sílu ze smyslu jednoty a solidarity v demokratickém a proti-režimovém odporovém hnutí. Nově založený První kongres běloruské kultury v exilu tak slouží jako integrační platforma, podporující výměnu osvědčených praktik a fungující jako demokratická instituce mimo režim Lukašenka, čímž udržuje kontinuitu běloruských umělců a kulturních aktivistů. Tento koncept „komunity“ přesahuje tradiční umělecké asociace. Zapojuje veřejnost do uměleckých procesů, v nichž se „účastníci-občané“ stávají aktivními agenty pro sociální dialog. Jsou kreativní, vzdělávací a vlivní. Toto zapojení vytváří základ pro rozvoj „artivismu“ jako mocného a transformativního hnutí v rámci běloruské kultury.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Tento text byl připraven v rámci projektu NCRD s názvem „Kultura a alternativní umění Běloruska a Ukrajiny XXI: obraz společnosti“ nebo ALTKULT. Tento program je realizován pod vědeckým vedením Dr. Magdaleny Lachowicz z Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, je odborná asistentka na Katedře východních studií na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani (Polsko). Její výzkumné zájmy zahrnují: etnické vztahy a regionální hnutí v bývalých sovětských republikách, historii SSSR, občanské hnutí v současném Rusku, Bělorusku a Ukrajině.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Dieses letzte Ereignis steht in engem Zusammenhang mit der Baltischen Kette, der „Revolution auf Granit“ in der Ukraine von 1990 sowie verschiedenen „Farbrevolutionen“, die im 21. Jahrhundert in den postsowjetischen Staaten stattfanden. Inspiration für die Protestierenden in Osteuropa kam auch aus anderen Teilen der Welt und umfasste solche Protestaktionen wie den Arabischen Frühling, Occupy Wall Street und verschiedene feministische Bewegungen. Gemeinsam haben diese Aktionen eine globale Protesttradition geschaffen, die Aktivisten weltweit beeinflusst hat. Das gilt auch für Weißrussland.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Alternative Kultur</strong></span>\n<span class=\"para\">Trotz ihres autoritären Regimes und der Stereotypen über marginalisierte Aktivisten war Weißrussland nie in einem Informationsvakuum oder isoliert von den horizontalen Netzwerken von NGOs und Kultursektoren in Westeuropa, insbesondere von denen, die sich mit Menschenrechten befassen. Russische nonkonformistische Gruppen und Organisationen haben ebenfalls Einfluss auf weißrussische Aktivisten genommen. Folglich, als die Weißrussen 2020 auf die Straßen gingen, um gegen Wahlbetrug zu protestieren und politische Veränderungen zu fordern, zeigten sie die Kraft der Solidarität und eine gemeinsame nationale Identität, die die weißrussische Sprache, Traditionen und das kulturelle Erbe umfasst. Als Ergebnis dieser Proteste und der Konsequenzen, die sie für die Menschen mit sich brachten, ist die „anti-regime“ Kultur in Weißrussland nun gleichbedeutend mit alternativer Kultur geworden.</span>\n<span class=\"para\">Wie wir aus den Medienberichten erinnern, waren die weißrussischen Straßenproteste 2020 von einer signifikanten Anzahl dynamischer, fesselnder Aufführungen geprägt, die von informellen Gruppen und Basisinitiativen organisiert wurden. In den Sozialwissenschaften wurden diese Aktivitäten oft als „spontane Mobilisierung“ bezeichnet. Die Tradition alternativer kultureller Praktiken ist jedoch in Weißrussland nicht neu und stammt aus dem vorherigen Jahrhundert. Sie wird nun nur durch die Arbeit verschiedener Gruppen, Kollektive und formalisierter Strukturen fortgesetzt. Diese Künstler haben nun verschiedene Formen genutzt, um den weißrussischen Widerstand und revolutionäre Bemühungen langfristig Wirkung zu verleihen und breitere soziale Gruppen zu erreichen.</span>\n<span class=\"para\">Zum Beispiel sind seit den Protesten 2020 die weißrussische Geschichte und Elemente der nationalen Identität tief in den sozialen Dialog des alltäglichen Widerstands integriert worden. Dies ist wahr, obwohl das soziale Gedächtnis und die nationale Mythenschöpfung schon viel länger integraler Bestandteil zahlreicher künstlerischer Projekte in Weißrussland sind. Weißrussischer „Artivismus“ (d.h. sozial engagierte künstlerische Aktivitäten) ist ein Trend, der ebenfalls in den Straßen-Traditionen Osteuropas verwurzelt ist. Beispiele sind Straßentheater in Lviv, das zerbrochene Kopfsteinpflaster in der Endphase der Sowjetunion imitierte; die bereits erwähnte Menschenkette in den baltischen Staaten; Zeltstädte in der Ukraine; der „Automaidan“; Chorgesänge, die in Einkaufszentren in Minsk gesungen wurden; Frauenmärsche; und Balkone, die in den rot-weißen Nationalfarben Weißrusslands dekoriert sind. Diese Formen des Protests ermöglichen es gewöhnlichen Menschen und Passanten, Teilnehmer an den Protesten zu werden, was aktives Bürgerengagement fördert und Gleichgültigkeit erschwert.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ständig unter Zensur</strong></span>\n<span class=\"para\">Bis zum Fall der UdSSR war die weißrussische Generation der 1960er Jahre – die „Sechziger“ – und ihre Nachfolger von radikalen, sozialkritischen Aktivitäten und einem geheimen Widerstand gegen Autorität geprägt. Dies äußerte sich oft in subtilen, indirekten Protesten, die im Alltag eingebettet waren. Während der Nachkriegszeit hielten weißrussische kulturelle Initiativen trotz häufiger Verbote und Zensur, einschließlich Selbstzensur, systematischer Zensur und wirtschaftlicher Einschränkungen, an. Künstler und Aktivisten, ob während der sozialistischen Ära oder unter dem aktuellen autoritären Regime Weißrusslands, sahen sich konsequent Hindernissen wie finanziellen Barrieren; niedrigem sozialen Vertrauen; und allgegenwärtiger Überwachung und mehrschichtiger Repression, einschließlich physischer Gewalt durch die Behörden, gegenüber.</span>\n<span class=\"para\">Nach dem Zweiten Weltkrieg erstickte die Dominanz des Sozialistischen Realismus neue künstlerische Trends in Weißrussland und trennte die künstlerische Gemeinschaft von ausländischen Einflüssen. Doch selbst nach dem Zusammenbruch der Sowjetunion hielt die Zensur in Weißrussland an. So hat beispielsweise der 2009 gegründete Weißrussische Rat für Moral Künstler wegen Verstoßes gegen moralische Normen und Beleidigung der Würde des weißrussischen Volkes verfolgt. Infolge seiner Arbeit im Jahr 2009 wurden mehrere Gemälde von einer Kunstausstellung im Yanka Kupala Staatlichen Literaturmuseum in Minsk entfernt.</span>\n<span class=\"para\">Die Einschränkungen gegen Künstler wurden 2012 weiter verstärkt, als Weißrussland das Gesetz über die Kontrolle von Internetinhalten erließ. Infolgedessen sahen sich weißrussische Künstler, insbesondere solche, die die sogenannten sozial umstrittenen Themen erforschten, Publikationsverboten, Druck von oben und Eingriffen in ihre Projekte ausgesetzt. So war es auch bei der Gruppe Pagonia, die im September 2012 festgenommen wurde, weil sie eine Aktion zu Ehren des Helden des anti-sowjetischen Widerstands Rascisláŭ Lapícki organisierte. Der Künstler Mikhail Gulin wurde ebenfalls für sein persönliches Denkmalprojekt inhaftiert, ebenso wie die Fotografin Yulia Doroshkevich, die Mitorganisatorin von Belarus Press Photo 2011. Ihr Album soll Bilder potenziellen Extremismus enthalten haben. 2013 wurde Doroshkevich vom KGB wegen Extremismusvorwürfen verhört. Das Gericht ordnete die Zerstörung von 41 Exemplaren der 2011er Ausgabe des Belarus Press Photo Buches an und verurteilte Doroshkevich und zwei andere Fotografen zu einer Geldstrafe.</span>\n<span class=\"para\">Bis heute umfasst die Liste der politischen Gefangenen in Weißrussland Künstler und NGO-Aktivisten, die sich der Förderung der weißrussischen nationalen Identität widmen. Zu ihnen gehören der Maler Ales Pushkin und der Kulturmanager und Blogger Nikolai Klimovich. Im Jahr 2023 starben beide im Gefängnis für ihr Engagement für demokratische Ideale und Freiheit. Der Weißrussische PEN-Club hat seit 2019 die Repressionen überwacht und dokumentiert Menschenrechtsverletzungen gegen Künstler und die Unterdrückung kultureller Rechte in ganz Weißrussland. Diskriminierung im Kulturbereich hat sich als sowohl institutionell als auch systemisch erwiesen. Nach Meinung des PEN-Club Weißrussland ist eines der Bereiche, in denen sich die Bürgerrechte am schnellsten zurückentwickeln, das Recht, am kulturellen Leben teilzunehmen. Ende Juni 2024 hielt Weißrussland 1.413 politische Gefangene, darunter mindestens 105 Kulturschaffende.</span>\n<span class=\"para\">Im Jahr 2021 verabschiedeten die weißrussischen Gesetzgeber ein Gesetz über Extremismus, das Gerichtsverfahren für als extremistisch eingestufte Organisationen beschleunigte und bestimmte Medien und Symbole als extremistische Materialien klassifizierte. Zu Tracking-Zwecken wurde eine Liste von „personen, die zu Extremismus neigen“ erstellt, die Bürger profilierte, die an Aktivitäten beteiligt sind, die als Bedrohung für das Regime wahrgenommen werden. Diese Aktivitäten reichen von so schweren Taten wie der Offenlegung von Staatsgeheimnissen bis hin zu dem grundlegendsten Bürgerrecht, nämlich der Teilnahme an Protesten. Die dominierende Gruppe auf dieser Liste umfasste Künstler, Aktivisten und Historiker.</span>\n<span class=\"para\">Die Liste der „extremistischen Materialien“ vom Juli 2024 umfasste 1.160 Seiten. Sie enthielt Namen von Publikationen, die als feindlich gegenüber dem Regime angesehen wurden. Darunter war das Buch <em>Belarusian Donbas</em>, das weißrussische Dienste und Unternehmen aufdeckte, die mit russischen Separatisten kooperierten. Personen, die verbotene Inhalte teilen oder sich mit ihnen beschäftigen, wie Leser solcher Publikationen oder Unterstützer von Telegram-Kanälen wie NEXTA oder anderen Bloggern, sehen sich strafrechtlicher Verfolgung ausgesetzt.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-sowjetisch und anti-regime</strong></span>\n<span class=\"para\">In den 1960er Jahren in Weißrussland versammelten sich Mitglieder der sogenannten „Goldenen Jugend“, um Viktar Ledenevs Begriff zu verwenden, in Kunststudios, Theaterbühnen, privaten Wohnungen und Parks, um über Geschichte und Kultur zu diskutieren, was sie oft auf Weißrussisch taten. In Minsk gehörten zu den beliebten Treffpunkten dieser Gruppe der Park beim Yanka Kupala Nationalakademietheater und der Park gegenüber dem KGB-Hauptquartier, in der Nähe des Theaters für junge Zuschauer. Diese jungen Kulturaktivisten fühlten es als ihre Pflicht, anti-sowjetisch zu sein, und griffen oft auf Untergrundaktivitäten zurück, um ihren Dissens auszudrücken. 1962 wurden drei Studenten der Weißrussischen Staatsuniversität – Viktar Ledenev, Volodya Khalip und Sergei Budkevich – wegen anti-sowjetischer Ansichten angeklagt. Ihnen wurde auch die Produktion und geheime Verbreitung verbotener Literatur (<em>samizdat</em>) vorgeworfen.</span>\n<span class=\"para\">Zusätzlich zu ihrer Festnahme wurden in verschiedenen Universitätsabteilungen von den Komsomol-Organisationen öffentliche Treffen organisiert, um einzelne Studenten, die Kontakte zu „anti-sowjetischen“ Aktivisten hatten, öffentlich zu kennzeichnen. Eines der Ergebnisse solcher Aktionen war der Prozess und die Verurteilung von Eduard (Edik) Goriachev, der beschuldigt wurde, ein „anti-sowjetisches Kollektiv“ initiiert zu haben. Am 6. Juni 1962 wurde er zusammen mit Kim Khadyev für schuldig befunden, Jugendliche versammelt und sie ermutigt zu haben, sich an anti-sowjetischer Agitation zu beteiligen. Durch ihre Kontakte zu russischen Dissidenten erhielten Khadyev und Goriachev Materialien mit anti-sowjetischen Botschaften, darunter Anekdoten und Gedichte, die sie in Sammlungen zusammenstellten, um sie unter ihren Altersgenossen vorzulesen.</span>\n<span class=\"para\">Eine dieser Sammlungen mit dem Titel <em>Anti-Asarkan, oder ein Hofnarr ohne König</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>] enthielt offen anti-sowjetische Gedichte, darunter „Kommunistische Symphonie“ und „Das Schicksal eines Schriftstellers“ [<em>Коммунистическая симфония</em> und <em>Судьба писателя</em>]. Sie propagierten so radikale Ideen wie den Sturz der sowjetischen Behörden oder die Festnahme derjenigen beim 21. Parteitag.</span>\n<span class=\"para\">Eine weitere bedeutende Figur in der weißrussischen Widerstandskultur aus dieser Zeit war Larysa Genius. Repressiert und nach Sibirien deportiert, blieb sie dem Streben Weißrusslands nach Freiheit treu. In ihrem Buch <em>Geständnis</em>, das ein Deportationstagebuch ist, das mit Solschenizyns <em>Der Archipel Gulag</em> vergleichbar ist, schrieb sie, dass das Nachdenken über Weißrussland ihr half, die Prüfungen des Lebens zu überstehen und widerstandsfähig und sich selbst treu zu bleiben. 1954 schrieb sie: „Christus ist aus Blut und Schmerz auferstanden, damit die Kerze der Wahrheit nicht erlöschen würde. Er ist für die Dörfer der Kriviten auferstanden, er ist auferstanden, Brüder, auch für uns. So werden wir uns erinnern, in unseren Ketten, unsere Herzen erhebend, dass, so wie Gott gekreuzigt wurde, unser Weißrussland wiedergeboren wird!“</span>\n<span class=\"para\">Die weißrussische Geschichte wurde in den 1970er Jahren zu einem lebendigen Thema für künstlerische Arbeiten in Weißrussland. Zu den bekanntesten Werken aus dieser Zeit gehören Gemälde und Drucke von Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik und Mikola Kupava. Sie stellten nationale Helden und Heldinnen dar, wie Euphrosyne von Polozk, eine beliebte Heilige unter orthodoxen Gläubigen; Frantsisk Skaryna, einen Philosophen, der die Bibel 1517 in der alten weißrussischen Sprache druckte; Barbara Radziwiłł, die Königin von Polen und Herzogin von Litauen, die die Heldin vieler Legenden und literarischer Werke in Weißrussisch war; und Konstantin Kalinovsky (oder Kastus Kalinoŭski), ein Symbol des weißrussischen Nationalismus. Doch 1972 wurde der Maler Liavon Barazna, der <em>Stiche von Francis Skaryna</em> veröffentlichte, unter mysteriösen Umständen getötet. Das Schicksal von Uladzimir Stelmashonok, dem Volksmaler Weißrusslands, der die weißrussische Kulturgeschichte in seinem Gemälde <em>Worte über Weißrussland</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>) darstellte, war jedoch ganz anders. Er starb 2013 im Alter von 85 Jahren. Seine Werke sind weiterhin im Nationalen Kunstmuseum in Minsk ausgestellt.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Volkskultur</strong></span>\n<span class=\"para\">In den 1970er Jahren, als weißrussische Intellektuelle und Künstler unter einer Fassade von Freiheit arbeiteten, die streng der Zensur und Überwachung unterworfen war, boten Folklore und Ethnografie einen begrenzten Raum für die Meinungsfreiheit. Doch selbst dieser Bereich war der sowjetischen Standardisierung unterworfen, die seine Vielfalt reduzierte und Vereinfachungen kultureller Ausdrucksformen auferlegte. Dank der Forscher und Aktivisten, die es geschafft haben, die Einzigartigkeit der weißrussischen Volkskultur zu dokumentieren und damit zu bewahren, wurde eine große Sammlung von Archivmaterialien zusammengestellt. Sie umfasst solche Schätze wie die Serie <em>Belarusian Folk Art</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), die bis heute alternative künstlerische Projekte in Weißrussland inspiriert.</span>\n<span class=\"para\">Die Wiederbelebung der traditionellen und folkloristischen weißrussischen Kultur zeigt sich am deutlichsten in der Organisation von Festivals und ethnografischen Expeditionen sowie in der Wiederherstellung von Volksritualen, die oft mit politischen Aktivitäten verwoben sind. Verweise auf Volkstraditionen erscheinen auch in Protesten, alternativen Kulturprojekten, Aufführungen und bildenden Künsten. Eine Datenbank, die diese kulturellen Initiativen dokumentiert, unter anderem, ist auf der Website <a href=\"https://ethnoby.org/\">„#ЭТНАЎСЁ”</a> oder „ethnoby.org“ zu finden.</span>\n<span class=\"para\">Heute nutzen junge weißrussische Künstler auch die Volkskunst, um die Sprache des anti-regime Protests zu gestalten. Rufina Bazlova beispielsweise verwendet traditionelle weißrussische Stickerei, um die Chroniken des Widerstands lebhaft darzustellen. Seit Beginn der Proteste 2020 hat sie Demonstrationen, Kundgebungen und die Repression politischer Gefangener in Werken wie „Die Geschichte der weißrussischen Vyzhyvanka“, „Politische Gefangene“, „Luka und sein Gefolge“, „Saga der Proteste“ und „SOS_BY_2020“ dargestellt. Diese Werke zeigen die Tränen, das Blut und die Folter, die das Leben unter Lukashenkas Regime prägen.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova fängt das Leiden der Repressierten durch Motive der weißrussischen Volkskunst ein, die das Werk weißrussischer Frauen sind. Es waren die Urgroßmütter und Großmütter der heutigen Protestgeneration, die durch Stickerei die weißrussische Identität und die Widerstandsfähigkeit der Frauen festhielten und visuell ausdrückten, was sie nicht schreiben konnten. Ihr Werk setzt den jahrhundertealten Kampf um die Emanzipation der weißrussischen Frauen als Mütter, Ehefrauen und Patrioten fort.</span>\n<span class=\"para\">Die symbolische Serie „Frau im Kreis“ („<em>Zhenokol, Feminnature</em>“, 2012) zeigt „wie Frauen geboren werden“. Am Saum eines Rocks zeigt ein gestickter Comicstrip eine Frau, die „den Hügel des Mannes“ erklimmt und ihn mit Hilfe eines Zaubertranks erobert. Die Liebe tritt in ihr Leben und weckt eine schlummernde Energie. Sie legt dann die Sonne in ihren Busen und bringt „eine neue Frau“ zur Welt. Der Zyklus wiederholt sich dann, wobei die Stärke der Frauen durch Generationen in der Stickerei auf dem Rock einer Frau weitergegeben wird. Diese Serie verweist unmissverständlich auf die vielfältigen Formen weiblichen Widerstands im zeitgenössischen Weißrussland.</span>\n<span class=\"para\">Die weißrussische Stickerei ist auch prominent in den Arbeiten von Cemra (Daria Siamchuk) vertreten, einer Künstlerin aus Grodno, die sich der Bewahrung des weißrussischen Kulturerbes widmet und Ästhetik, Empathie und Menschlichkeit fördert. In ihren Werken dienen blutige Verbände als Leinwände, deren Oberflächen das Bild einer verwundeten, verbannten und obdachlosen Figur hervorrufen. Ihre Werke betonen Themen der weiblichen Fürsorge und Heilungskraft und stellen Krankenschwestern und Betreuerinnen als Symbole der Widerstandsfähigkeit für das verwundete, aber ausdauernde weißrussische Volk dar.</span>\n<span class=\"para\">Das Thema der Wunden war auch in den Gemälden von Ales Pushkin präsent, wo Kornblumen – ein traditionelles Symbol der weißrussischen Volkskunst – den unvergänglichen Geist des weißrussischen Volkes verkörpern. Seine Kornblumen bluten und stehen dem Tod gegenüber, bestehen jedoch weiter. Ebenso erforscht Rozalina Busel Trauer und Trauma durch Bilder von schwarzen Kornblumen, Särgen und Trauer. Ihr Werk umfasst Keramiken, Videos, Fotografie und Texte, darunter die Ausstellung von 2024 <em>Life in Suspension</em>, die Themen von Grenzen und Einschränkungen untersucht.</span>\n<span class=\"para\">Das Ölbild <em>Belarusian Venus</em> von Jana Chernova ist ein eindrucksvolles Porträt einer weißrussischen Frau. Es wurde zu einem Symbol der Widerstandsfähigkeit während der weißrussischen Revolution 2020. Das Gemälde zeigt eine sanfte, feminine Figur, die auf einer roten Leinwand liegt, doch ihr Körper trägt Prellungen, Abschürfungen und Blut, was die Gewalt widerspiegelt, die Lukashenkas Regime gegen die Protestierenden ausübt. Diese Kunstwerke sind zu Emblemen des zeitgenössischen Weißrusslands und seines Kampfes um Autonomie geworden.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivismus</strong></span>\n<span class=\"para\">Um die weißrussische Identität einem westlichen Publikum zugänglicher zu machen und eine unabhängige Erzählung zu präsentieren, war eine Neugestaltung des weißrussischen Kulturcodes erforderlich. Dieser Wandel steht im Gegensatz zum Konzept des <em>Russkiy mir</em> und der propagandagetriebenen Darstellung der weißrussisch-russischen Einheit, die nicht nur aus politischen Gründen, sondern auch als Leugnung des weißrussischen nationalen Selbstbestimmungsrechts propagiert wird.</span>\n<span class=\"para\">Die Nutzung von Geschichte und Mythos ist in der Tat zu einem mächtigen und gefährlichen Werkzeug in Wladimir Putins Kriegspropaganda geworden. Im Gegensatz dazu ermöglichen alternative Kulturprojekte, die die universelle Sprache der Kunst nutzen und die in ganz Europa in Galerien, Museen, Festivals und öffentlichen Debatten gefördert werden, aktiven Widerstand gegen die Russifizierung, während sie bedeutende Unterstützung für eine unabhängige weißrussische Stimme suchen. Diese Bewegung schöpft Kraft aus einem Gefühl von Einheit und Solidarität in einer demokratischen und anti-regime Widerstandsbewegung. Der neu gegründete Erste Kongress der weißrussischen Kultur im Exil dient somit als integrative Plattform, die den Austausch bewährter Praktiken fördert und als demokratische Institution außerhalb von Lukashenkas Regime fungiert, wodurch die Kontinuität weißrussischer Künstler und Kulturaktivisten aufrechterhalten wird. Dieses Konzept von „Gemeinschaft“ geht über traditionelle Kunstvereinigungen hinaus. Es bezieht die Öffentlichkeit in künstlerische Prozesse ein, in denen „Teilnehmer-Bürger“ aktive Akteure für den sozialen Dialog werden. Sie sind kreativ, bildend und wirkungsvoll. Dieses Engagement legt die Grundlage für die Entwicklung von „Artivismus“ als eine kraftvolle und transformative Bewegung innerhalb der weißrussischen Kultur.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Dieser Text wurde im Rahmen des NCRD-Projekts mit dem Titel „Kultur und alternative Kunst von Weißrussland und der Ukraine XXI: Bild der Gesellschaft“ oder ALTKULT vorbereitet. Dieses Programm wird unter der wissenschaftlichen Leitung von Dr. Magdalena Lachowicz der Adam-Mickiewicz-Universität in Posen durchgeführt.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, ist Assistenzprofessorin am Institut für Oststudien der Adam-Mickiewicz-Universität in Posen (Polen). Ihre Forschungsinteressen umfassen: ethnische Beziehungen und regionale Bewegungen in ehemaligen Sowjetrepubliken, Geschichte der UdSSR, Bürgergesellschaftsbewegungen im zeitgenössischen Russland, Weißrussland und der Ukraine.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Αυτή η τελική εκδήλωση είναι στενά συνδεδεμένη με την Βαλτική Αλυσίδα, την “Επανάσταση σε Γρανίτη” του 1990 στην Ουκρανία, καθώς και με διάφορες “έγχρωμες επαναστάσεις” που έλαβαν χώρα σε μετασοβιετικές χώρες τον 21ο αιώνα. Έμπνευση για τους διαδηλωτές της Ανατολικής Ευρώπης έχει προέλθει επίσης από άλλες περιοχές του κόσμου και περιλάμβανε τέτοιες διαμαρτυρίες όπως η Αραβική Άνοιξη, το Occupy Wall Street και διάφορα φεμινιστικά κινήματα. Συλλογικά, αυτές οι ενέργειες έχουν δημιουργήσει μια παγκόσμια παράδοση διαμαρτυρίας που έχει επηρεάσει ακτιβιστές σε όλο τον κόσμο. Αυτό ισχύει και για τη Λευκορωσία.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Εναλλακτική κουλτούρα</strong></span>\n<span class=\"para\">Παρά το αυταρχικό καθεστώς και τα στερεότυπα γύρω από περιθωριοποιημένους ακτιβιστές, η Λευκορωσία δεν έχει ποτέ βρεθεί σε ένα πληροφοριακό κενό ή απομονωμένη από τα οριζόντια δίκτυα ΜΚΟ και πολιτιστικών τομέων στη Δυτική Ευρώπη, ειδικά εκείνων που αφορούν τα ανθρώπινα δικαιώματα. Ρωσικές μη συμμορφούμενες ομάδες και οργανώσεις έχουν επίσης επηρεάσει τους Λευκορώσους ακτιβιστές. Ως εκ τούτου, όταν οι Λευκορώσοι βγήκαν στους δρόμους το 2020 για να διαμαρτυρηθούν για εκλογική απάτη και να απαιτήσουν πολιτική αλλαγή, παρουσίασαν τη δύναμη της αλληλεγγύης και μιας κοινής εθνικής ταυτότητας που περιλαμβάνει τη λευκορωσική γλώσσα, τις παραδόσεις και την πολιτιστική κληρονομιά. Ως αποτέλεσμα αυτών των διαμαρτυριών και των συνεπειών που έχουν φέρει στους ανθρώπους, η “αντι-καθεστωτική” κουλτούρα στη Λευκορωσία έχει τώρα γίνει συνώνυμη με την εναλλακτική κουλτούρα.</span>\n<span class=\"para\">Όπως θυμόμαστε από την κάλυψη των ΜΜΕ, οι διαμαρτυρίες στους δρόμους της Λευκορωσίας το 2020 περιλάμβαναν έναν σημαντικό αριθμό δυναμικών, ελκυστικών παραστάσεων που οργανώθηκαν από ανεπίσημες ομάδες και πρωτοβουλίες βάσης. Στις κοινωνικές επιστήμες, αυτές οι δραστηριότητες αναφέρονταν συχνά ως “αυθόρμητη κινητοποίηση”. Ωστόσο, η παράδοση των εναλλακτικών πολιτιστικών πρακτικών δεν είναι νέα στη Λευκορωσία και προέρχεται από τον προηγούμενο αιώνα. Τώρα συνεχίζεται μόνο μέσω της εργασίας διαφόρων ομάδων, συλλογικοτήτων και πιο τυποποιημένων δομών. Αυτοί οι καλλιτέχνες έχουν τώρα χρησιμοποιήσει διάφορες μορφές για να δώσουν στη λευκορωσική αντίσταση και τις επαναστατικές προσπάθειες μακροχρόνιο αντίκτυπο και να προσεγγίσουν ευρύτερες κοινωνικές ομάδες.</span>\n<span class=\"para\">Για παράδειγμα, από τις διαμαρτυρίες του 2020, η λευκορωσική ιστορία και στοιχεία της εθνικής ταυτότητας έχουν γίνει βαθιά ενσωματωμένα στο κοινωνικό διάλογο της καθημερινής αντίστασης. Αυτό ισχύει ακόμη και αν η κοινωνική μνήμη και η δημιουργία εθνικών μύθων έχουν αποτελέσει αναπόσπαστο μέρος πολλών καλλιτεχνικών έργων στη Λευκορωσία για πολύ περισσότερο καιρό. Ο “καλλιτεχνισμός” (δηλαδή, οι κοινωνικά εμπλεκόμενες καλλιτεχνικές δραστηριότητες) είναι μια τάση που έχει επίσης ρίζες στις παραδόσεις του δρόμου της Ανατολικής Ευρώπης. Παραδείγματα περιλαμβάνουν το θεατρικό δρόμου στο Λβιβ που μιμήθηκε σπασμένες κυβόλιθους στην τελική φάση της Σοβιετικής Ένωσης; η προαναφερθείσα ανθρώπινη αλυσίδα στις Βαλτικές χώρες; οι πόλεις σκηνών στην Ουκρανία; το “Automaidan”; τα χορωδιακά τραγούδια που τραγουδήθηκαν σε εμπορικά κέντρα του Μινσκ; οι πορείες γυναικών; και τα μπαλκόνια διακοσμημένα με τα κόκκινα και λευκά εθνικά χρώματα της Λευκορωσίας. Αυτές οι μορφές διαμαρτυρίας επιτρέπουν στους απλούς ανθρώπους και τους περαστικούς να γίνουν συμμετέχοντες στις διαμαρτυρίες, οι οποίες προάγουν την ενεργή πολιτοποίηση και καθιστούν τη αδιαφορία δύσκολη.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Συνεχώς υπό λογοκρισία</strong></span>\n<span class=\"para\">Μέχρι την πτώση της ΕΣΣΔ, η λευκορωσική γενιά της δεκαετίας του 1960 – οι “Σαραντάρηδες” – και οι ακόλουθοί τους χαρακτηρίζονταν από ριζοσπαστικές, κοινωνικά κριτικές δραστηριότητες και μια κρυφή αντίσταση στην εξουσία. Αυτό συχνά εκδηλωνόταν σε λεπτές, έμμεσες διαμαρτυρίες που ενσωματώνονταν στην καθημερινή ζωή. Κατά την μεταπολεμική περίοδο, οι λευκορωσικές πολιτιστικές πρωτοβουλίες επιβίωσαν παρά τις συχνές απαγορεύσεις και λογοκρισίες, συμπεριλαμβανομένης της αυτολογοκρισίας, της συστηματικής λογοκρισίας και των οικονομικών περιορισμών. Καλλιτέχνες και ακτιβιστές, είτε κατά την σοσιαλιστική εποχή είτε υπό το τρέχον αυταρχικό καθεστώς της Λευκορωσίας, αντιμετώπισαν συνεχώς εμπόδια όπως οικονομικούς φραγμούς; χαμηλή κοινωνική εμπιστοσύνη; και διαρκή παρακολούθηση και πολυεπίπεδη καταστολή, συμπεριλαμβανομένης της σωματικής βίας από τις αρχές.</span>\n<span class=\"para\">Μετά τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο, η κυριαρχία του Σοσιαλιστικού Ρεαλισμού καταπίεσε νέες καλλιτεχνικές τάσεις στη Λευκορωσία και αποσύνδεσε την καλλιτεχνική της κοινότητα από ξένες επιρροές. Ωστόσο, ακόμη και μετά την κατάρρευση της Σοβιετικής Ένωσης, η λογοκρισία παρέμεινε στη Λευκορωσία. Για παράδειγμα, το Λευκορωσικό Συμβούλιο Ηθικής, που ιδρύθηκε το 2009, έχει διώξει καλλιτέχνες για παραβίαση ηθικών κανόνων και προσβολή της αξιοπρέπειας του λευκορωσικού λαού. Ως αποτέλεσμα της εργασίας του το 2009, αρκετοί πίνακες αφαιρέθηκαν από μια έκθεση τέχνης στο Μουσείο Λογοτεχνίας Γιάνκα Κουπάλα στο Μινσκ.</span>\n<span class=\"para\">Οι περιορισμοί κατά των καλλιτεχνών ενισχύθηκαν περαιτέρω το 2012 όταν η Λευκορωσία ψήφισε τον Νόμο για τον Έλεγχο Περιεχομένου στο Διαδίκτυο. Ως αποτέλεσμα, οι λευκορωσικοί καλλιτέχνες, ειδικά εκείνοι που εξερευνούσαν τα λεγόμενα κοινωνικά αμφιλεγόμενα θέματα, άρχισαν να αντιμετωπίζουν απαγορεύσεις δημοσίευσης, πίεση από τα πάνω και παρεμβολές στα έργα τους. Έτσι συνέβη με την ομάδα Pagonia, η οποία συνελήφθη, τον Σεπτέμβριο του 2012, για την οργάνωση δράσης αφιερωμένης στη μνήμη του ήρωα της αντισοβιετικής αντίστασης Ρασκισλάου Λαπίτσκι. Ο καλλιτέχνης Μιχαήλ Γκουλίν φυλακίστηκε επίσης για το προσωπικό του έργο μνημείου, καθώς και η φωτογράφος Γιούλια Ντορόσκιεβιτς, η συνδιοργανώτρια του Belarus Press Photo 2011. Ο δίσκος της φέρεται να περιλάμβανε εικόνες πιθανής εξτρεμιστικής φύσης. Το 2013, η Ντορόσκιεβιτς ανακρίθηκε από την KGB με κατηγορίες εξτρεμισμού. Το δικαστήριο διέταξε την καταστροφή 41 αντιτύπων της έκδοσης του 2011 του βιβλίου Belarus Press Photo και διέταξε τη Ντορόσκιεβιτς και δύο άλλους φωτογράφους να πληρώσουν πρόστιμο.</span>\n<span class=\"para\">Μέχρι σήμερα, οι λίστες πολιτικών κρατουμένων της Λευκορωσίας περιλαμβάνουν καλλιτέχνες και ακτιβιστές ΜΚΟ αφιερωμένους στην προώθηση της λευκορωσικής εθνικής ταυτότητας. Μεταξύ αυτών είναι ο ζωγράφος Αλές Πούσκιν και ο πολιτιστικός διαχειριστής και μπλόγκερ Νικολάι Κλιμόβιτς. Το 2023, και οι δύο πέθαναν στη φυλακή για τη δέσμευσή τους σε δημοκρατικά ιδανικά και ελευθερία. Ο Λευκορωσικός Σύλλογος PEN παρακολουθεί τις καταστολές από το 2019, καταγράφοντας παραβιάσεις ανθρωπίνων δικαιωμάτων κατά των καλλιτεχνών και την καταστολή των πολιτιστικών δικαιωμάτων σε όλη τη Λευκορωσία. Η διάκριση στον πολιτιστικό τομέα έχει αποδειχθεί ότι είναι τόσο θεσμική όσο και συστηματική. Κατά την άποψη του PEN Club Belarus, μία από τις περιοχές όπου οι πολιτικές ελευθερίες υποχωρούν πιο γρήγορα είναι το δικαίωμα συμμετοχής στην πολιτιστική ζωή. Μέχρι τα τέλη Ιουνίου 2024, η Λευκορωσία είχε 1.413 πολιτικούς κρατούμενους, συμπεριλαμβανομένων τουλάχιστον 105 πολιτιστικών προσώπων.</span>\n<span class=\"para\">Το 2021, οι Λευκορώσοι νομοθέτες ψήφισαν ένα νομοσχέδιο για τον εξτρεμισμό, επιταχύνοντας τις δικαστικές διαδικασίες για οργανώσεις που χαρακτηρίζονται ως εξτρεμιστικές και κατατάσσοντας ορισμένα μέσα και σύμβολα ως εξτρεμιστικά υλικά. Για σκοπούς παρακολούθησης, δημιουργήθηκε μια λίστα “προσωπών που είναι επιρρεπείς στον εξτρεμισμό”, προφίλ πολιτών που συμμετέχουν σε δραστηριότητες που θεωρούνται απειλές για το καθεστώς. Αυτές οι δραστηριότητες κυμαίνονται από σοβαρές πράξεις όπως η αποκάλυψη κρατικών μυστικών μέχρι το πιο θεμελιώδες πολιτικό δικαίωμα, δηλαδή τη συμμετοχή σε διαμαρτυρίες. Η κυρίαρχη ομάδα σε αυτή τη λίστα περιλάμβανε καλλιτέχνες, ακτιβιστές και ιστορικούς.</span>\n<span class=\"para\">Η λίστα “εξτρεμιστικών υλικών” του Ιουλίου 2024 είχε μήκος 1.160 σελίδων. Περιλάμβανε ονόματα δημοσιευμάτων που θεωρούνταν εχθρικά προς το καθεστώς. Μεταξύ αυτών ήταν το βιβλίο <em>Λευκορωσικός Ντονμπάς</em>, το οποίο αποκάλυπτε τις λευκορωσικές υπηρεσίες και επιχειρήσεις που συνεργάζονταν με Ρώσους αυτονομιστές. Άτομα που μοιράζονται ή συμμετέχουν σε απαγορευμένο περιεχόμενο, όπως οι αναγνώστες τέτοιων δημοσιευμάτων ή οι υποστηρικτές καναλιών Telegram όπως το NEXTA ή άλλων μπλόγκερ, αντιμετωπίζουν διώξεις.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Αντισοβιετική και αντι-καθεστωτική</strong></span>\n<span class=\"para\">Στη δεκαετία του 1960 στη Λευκορωσία, μέλη της λεγόμενης “Χρυσής Νεολαίας”, για να χρησιμοποιήσουμε τον όρο του Βίκταρ Λεντνέφ, συγκεντρώνονταν σε καλλιτεχνικά στούντιο, παρασκήνια θεάτρων, ιδιωτικά διαμερίσματα και πάρκα για να συζητήσουν την ιστορία και τον πολιτισμό, κάτι που συχνά έκαναν στα λευκορωσικά. Στο Μινσκ, δημοφιλή σημεία συνάντησης αυτής της ομάδας περιλάμβαναν το πάρκο δίπλα στο Εθνικό Θέατρο Γιάνκα Κουπάλα και το πάρκο απέναντι από τα κεντρικά γραφεία της KGB, κοντά στο Θέατρο Νέου Θεατή. Αυτοί οι νέοι πολιτιστικοί ακτιβιστές ένιωθαν ότι ήταν καθήκον τους να είναι αντισοβιετικοί, συχνά καταφεύγοντας σε υπόγειες δραστηριότητες για να εκφράσουν την αντίθεσή τους. Το 1962, τρεις φοιτητές του Λευκορωσικού Κρατικού Πανεπιστημίου – ο Βίκταρ Λεντνέφ, ο Βολόντια Χαλίπ και ο Σεργκέι Μπουτκέβιτς – κατηγορήθηκαν για αντισοβιετικές απόψεις. Κατηγορήθηκαν επίσης για την παραγωγή και κρυφή διανομή απαγορευμένης λογοτεχνίας (<em>σαμίζντατ</em>).</span>\n<span class=\"para\">Εκτός από τη σύλληψή τους, σε διάφορες πανεπιστημιακές σχολές οργανώνονταν συναντήσεις από τις οργανώσεις Κομσομόλου για να επισημάνουν δημόσια μεμονωμένους φοιτητές που είχαν επαφές με “αντισοβιετικούς” ακτιβιστές. Ένα από τα αποτελέσματα τέτοιων ενεργειών ήταν η δίκη και η καταδίκη του Εδουάρδου (Έντικ) Γκοριάτσεφ, ο οποίος κατηγορήθηκε ότι είχε ξεκινήσει μια “αντισοβιετική συλλογικότητα”. Στις 6 Ιουνίου 1962, μαζί με τον Κιμ Χαντιέφ, βρέθηκαν ένοχοι για τη συγκέντρωση νέων και την ενθάρρυνσή τους να συμμετάσχουν σε αντισοβιετική προπαγάνδα. Μέσω των επαφών τους με Ρώσους dissidents, οι Χαντιέφ και Γκοριάτσεφ απέκτησαν υλικά που περιείχαν αντισοβιετικά μηνύματα, συμπεριλαμβανομένων ανεκδότων και ποιημάτων, τα οποία συνέλεξαν σε συλλογές για να διαβάσουν στους συνομηλίκους τους.</span>\n<span class=\"para\">Μία από αυτές τις συλλογές, με τίτλο <em>Αντι-Ασάρκαν, ή ένας Κλόουν χωρίς Βασιλιά</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], περιλάμβανε προφανώς αντισοβιετικά ποιήματα, όπως “Κομμουνιστική Συμφωνία” και “Η Μοίρα ενός Συγγραφέα” [<em>Коммунистическая симфония</em> και <em>Судьба писателя</em>]. Προώθησαν τέτοιες ριζοσπαστικές ιδέες όπως η ανατροπή των σοβιετικών αρχών ή η σύλληψη εκείνων στο 21ο Συνέδριο του Κόμματος.</span>\n<span class=\"para\">Ένα άλλο σημαντικό πρόσωπο στην πολιτιστική αντίσταση της Λευκορωσίας από εκείνη την εποχή ήταν η Λαρίσα Γκένιους. Καταπιεσμένη και εξορισμένη στη Σιβηρία, παρέμεινε αφοσιωμένη στην επιδίωξη της ελευθερίας της Λευκορωσίας. Στο βιβλίο της <em>Εξομολόγηση</em>, το οποίο είναι ένα ημερολόγιο εξορίας συγκρίσιμο με το <em>Αρχιπέλαγος Γκουλάγκ</em> του Σολζενίτσιν, έγραψε ότι η σκέψη για τη Λευκορωσία την βοήθησε να περάσει τις δοκιμασίες της ζωής, καθώς και να παραμείνει ανθεκτική και πιστή στον εαυτό της. Το 1954, έγραψε: “Ο Χριστός αναστήθηκε από το αίμα και τον πόνο, ώστε το κερί της αλήθειας να μην σβήσει. Αναστήθηκε για τα χωριά των Κριβιτών, Αναστήθηκε, αδελφοί, και για εμάς. Έτσι θα θυμόμαστε, στις αλυσίδες μας, σηκώνοντας τις καρδιές μας, ότι όπως ο Θεός σταυρώθηκε, η Λευκορωσία μας θα αναγεννηθεί!”</span>\n<span class=\"para\">Η λευκορωσική ιστορία έγινε ένα ζωντανό θέμα για καλλιτεχνική εργασία στη Λευκορωσία τη δεκαετία του 1970. Μεταξύ των πιο γνωστών έργων από εκείνη την περίοδο είναι οι πίνακες και οι εκτυπώσεις του Βλαντίμιρ Μπασαλίγκα, του Γιάουγκεν Κουλίκ και του Μικολάι Κουπάβα. Απεικόνισαν εθνικούς ήρωες και ηρωίδες όπως η Ευφροσύνη του Πολοτσκ, μια δημοφιλής αγία μεταξύ των Ορθόδοξων πιστών; ο Φραντσίσκ Σκαρίνα, ένας φιλόσοφος που τύπωσε τη Βίβλο στην παλαιά λευκορωσική γλώσσα το 1517; η Βαρβάρα Ρατζίβιλ, η Βασίλισσα της Πολωνίας και Δούκισσα της Λιθουανίας που ήταν η ηρωίδα πολλών θρύλων και λογοτεχνικών έργων στη λευκορωσική; και ο Κωνσταντίν Καλινόφσκι (ή Κάστους Καλινόφσκι), ένα σύμβολο του λευκορωσικού εθνικισμού. Ωστόσο, το 1972, ο ζωγράφος Λιαβόν Μπαραζίνα, ο οποίος δημοσίευσε <em>Χαρακτικά του Φραντσίσκ Σκαρίνα</em>, σκοτώθηκε υπό μυστηριώδεις συνθήκες. Η μοίρα του Ουλαντζίμιρ Στελμάσονόκ, του Λαϊκού Ζωγράφου της Λευκορωσίας, ο οποίος απεικόνισε την πολιτιστική ιστορία της Λευκορωσίας στον πίνακά του <em>Λόγια για τη Λευκορωσία</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), ήταν πολύ διαφορετική. Πέθανε το 2013 σε ηλικία 85 ετών. Τα έργα του εξακολουθούν να εκτίθενται στο Εθνικό Μουσείο Τέχνης στο Μινσκ.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Λαϊκή κουλτούρα</strong></span>\n<span class=\"para\">Στη δεκαετία του 1970, όταν οι λευκορωσικοί διανοούμενοι και καλλιτέχνες λειτουργούσαν κάτω από μια πρόσοψη ελευθερίας αυστηρά υποκείμενη σε λογοκρισία και παρακολούθηση, η λαογραφία και η εθνογραφία παρείχαν περιορισμένο χώρο για ελευθερία έκφρασης. Ωστόσο, ακόμη και αυτή η περιοχή υπήρξε υποκείμενη σε σοβιετική τυποποίηση, η οποία μείωσε την ποικιλία της και επέβαλε απλοποιήσεις στις πολιτιστικές εκφράσεις. Χάρη στους ερευνητές και τους ακτιβιστές που κατάφεραν να καταγράψουν και έτσι να διατηρήσουν την μοναδικότητα της λευκορωσικής λαϊκής κουλτούρας, έχει συγκεντρωθεί μια μεγάλη συλλογή αρχειακών υλικών. Περιλαμβάνει θησαυρούς όπως τη σειρά <em>Λευκορωσική Λαϊκή Τέχνη</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), η οποία μέχρι σήμερα εμπνέει εναλλακτικά καλλιτεχνικά έργα στη Λευκορωσία.</span>\n<span class=\"para\">Η αναβίωση της παραδοσιακής και λαϊκής λευκορωσικής κουλτούρας είναι πιο εμφανής στην οργάνωση φεστιβάλ και εθνογραφικών αποστολών, καθώς και στην αναδημιουργία λαϊκών τελετών, συχνά αλληλένδετων με πολιτικές δραστηριότητες. Αναφορές σε λαϊκές παραδόσεις εμφανίζονται επίσης σε διαμαρτυρίες, εναλλακτικά πολιτιστικά έργα, παραστάσεις και οπτικές τέχνες. Μια βάση δεδομένων που καταγράφει αυτές τις πολιτιστικές πρωτοβουλίες, μεταξύ άλλων, μπορεί να βρεθεί στην ιστοσελίδα <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> ή “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Σήμερα, οι νέοι λευκορώσοι καλλιτέχνες χρησιμοποιούν επίσης τη λαϊκή τέχνη για να διαμορφώσουν τη γλώσσα της αντι-καθεστωτικής διαμαρτυρίας. Η Ρουφίνα Μπαζλόβα, για παράδειγμα, χρησιμοποιεί παραδοσιακή λευκορωσική κεντητική για να απεικονίσει ζωντανά τις χρονικές περιόδους αντίστασης. Από τότε που ξεκίνησαν οι διαμαρτυρίες το 2020, έχει απεικονίσει διαδηλώσεις, συγκεντρώσεις και την καταστολή πολιτικών κρατουμένων σε έργα όπως “Η Ιστορία της Λευκορωσικής Βίζιβανκα”, “Πολιτικοί Κρατούμενοι”, “Ο Λούκα και η Συνοδεία του”, “Σάγκα Διαμαρτυριών” και “SOS_BY_2020”. Αυτά τα έργα απεικονίζουν τα δάκρυα, το αίμα και τα βασανιστήρια που καθορίζουν τη ζωή υπό το καθεστώς του Λουκασένκα.</span>\n<span class=\"para\">Η Μπαζλόβα αποτυπώνει την ταλαιπωρία των καταπιεσμένων μέσω μοτίβων λευκορωσικής λαϊκής τέχνης, που είναι έργα λευκορωσίδων γυναικών. Ήταν οι προγιαγιάδες και οι γιαγιάδες της σημερινής γενιάς διαμαρτυρίας που, μέσω της κεντητικής, κατέγραψαν τη λευκορωσική ταυτότητα και την ανθεκτικότητα των γυναικών, εκφράζοντας οπτικά όσα δεν μπορούσαν να γράψουν. Το έργο της συνεχίζει τον αιώνιο αγώνα για την απελευθέρωση των λευκορωσίδων γυναικών ως μητέρων, συζύγων και πατριωτών.</span>\n<span class=\"para\">Η συμβολική σειρά “Γυναίκα στον Κύκλο” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) απεικονίζει “πώς γεννιούνται οι γυναίκες”. Στο στρίφωμα μιας φούστας, μια κεντημένη κόμικ απεικονίζει μια γυναίκα να σκαρφαλώνει “στον λόφο του ανθρώπου” και να τον κατακτά με τη βοήθεια ενός μαγικού φίλτρου. Η αγάπη εισέρχεται στη ζωή της, ξυπνώντας μια ανενεργή ενέργεια. Στη συνέχεια τοποθετεί τον ήλιο στην αγκαλιά της και γεννά “μια νέα γυναίκα”. Ο κύκλος επαναλαμβάνεται, με τη δύναμη των γυναικών να μεταφέρεται μέσα από τις γενιές στην κεντητική μιας γυναικείας φούστας. Αυτή η σειρά αναφέρεται αναμφίβολα στις διάφορες μορφές γυναικείας αντίστασης στη σύγχρονη Λευκορωσία.</span>\n<span class=\"para\">Η λευκορωσική κεντητική εμφανίζεται επίσης prominently στο έργο της Τσέμρα (Ντάρια Σιαμτσούκ), μιας καλλιτέχνιδας από το Γκρόντνο αφιερωμένης στη διατήρηση της λευκορωσικής πολιτιστικής κληρονομιάς ενώ προάγει την αισθητική, την ενσυναίσθηση και την ανθρωπιά. Στα έργα της, οι επιδέσμοι που είναι μολυσμένοι με αίμα χρησιμεύουν ως καμβάδες, οι επιφάνειές τους προκαλούν την εικόνα μιας πληγωμένης, εξόριστης και άστεγης φιγούρας. Τα έργα της τονίζουν θέματα γυναικείας φροντίδας και θεραπευτικής δύναμης, απεικονίζοντας νοσοκόμες και φροντιστές ως σύμβολα ανθεκτικότητας για τον πληγωμένο αλλά ανθεκτικό λευκορωσικό λαό.</span>\n<span class=\"para\">Το θέμα των πληγών ήταν επίσης παρόν στους πίνακες του Αλές Πούσκιν, όπου οι καλέντουλες – ένα παραδοσιακό σύμβολο της λευκορωσικής λαϊκής τέχνης – ενσωματώνουν το ανθεκτικό πνεύμα του λευκορωσικού λαού. Οι καλέντουλες του αιμορραγούν και αντιμετωπίζουν τον θάνατο, ωστόσο επιμένουν. Ομοίως, η Ροζαλίνα Μπούσελ εξερευνά τη θλίψη και το τραύμα μέσω εικόνων μαύρων καλέντουλων, φερέτρων και πένθους. Το έργο της περιλαμβάνει κεραμικά, βίντεο, φωτογραφία και κείμενα, συμπεριλαμβανομένης της έκθεσης του 2024 <em>Η Ζωή σε Αναστολή</em>, η οποία εξετάζει θέματα ορίων και περιορισμών.</span>\n<span class=\"para\">Ο ελαιογραφία <em>Λευκορωσική Αφροδίτη</em> της Γιάνα Τσερνόβα είναι μια εντυπωσιακή απεικόνιση μιας λευκορωσίδας γυναίκας. Έγινε σύμβολο ανθεκτικότητας κατά τη διάρκεια της λευκορωσικής επανάστασης του 2020. Ο πίνακας απεικονίζει μια μαλακή, θηλυκή φιγούρα ξαπλωμένη σε έναν κόκκινο καμβά, ωστόσο το σώμα της φέρει μώλωπες, εκδορές και αίμα, αντικατοπτρίζοντας τη βία που επιβλήθηκε από το καθεστώς του Λουκασένκα στους διαδηλωτές. Αυτά τα έργα τέχνης έχουν γίνει σύμβολα της σύγχρονης Λευκορωσίας και του αγώνα της για αυτονομία.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Καλλιτεχνισμός</strong></span>\n<span class=\"para\">Για να καταστεί η λευκορωσική ταυτότητα πιο προσιτή σε δυτικά ακροατήρια και να παρουσιαστεί μια ανεξάρτητη αφήγηση, ο λευκορωσικός πολιτιστικός κώδικας χρειάστηκε να επαναστατηθεί. Αυτή η στροφή αντιτίθεται στην έννοια <em>Russkiy mir</em> και την προπαγανδιστική απεικόνιση της λευκορωσικής-ρωσικής ενότητας, που προωθείται όχι μόνο για πολιτικούς λόγους αλλά και ως άρνηση της λευκορωσικής εθνικής αυτοδιάθεσης.</span>\n<span class=\"para\">Η χρήση της ιστορίας και του μύθου έχει πράγματι γίνει ένα ισχυρό και επικίνδυνο εργαλείο στην προπαγάνδα του πολέμου του Βλαντίμιρ Πούτιν. Αντίθετα, εναλλακτικά πολιτιστικά έργα που χρησιμοποιούν τη καθολική γλώσσα της τέχνης και τα οποία προωθούνται σε όλη την Ευρώπη σε γκαλερί, μουσεία, φεστιβάλ και δημόσιες συζητήσεις, επιτρέπουν ενεργή αντίσταση στη ρωσοποίηση ενώ αναζητούν ουσιαστική υποστήριξη για μια ανεξάρτητη λευκορωσική φωνή. Αυτή η κίνηση αντλεί δύναμη από μια αίσθηση ενότητας και αλληλεγγύης σε ένα δημοκρατικό και αντι-καθεστωτικό κίνημα αντίστασης. Το νεοϊδρυθέν Πρώτο Συνέδριο Λευκορωσικού Πολιτισμού στην Εξορία λειτουργεί έτσι ως μια ενοποιητική πλατφόρμα, προάγοντας την ανταλλαγή βέλτιστων πρακτικών και λειτουργώντας ως δημοκρατικός θεσμός έξω από το καθεστώς του Λουκασένκα, διατηρώντας έτσι τη συνέχεια των λευκορωσών καλλιτεχνών και πολιτιστικών ακτιβιστών. Αυτή η έννοια της “κοινότητας” εκτείνεται πέρα από τις παραδοσιακές καλλιτεχνικές ενώσεις. Εμπλέκει το κοινό σε καλλιτεχνικές διαδικασίες στις οποίες οι “πολίτες-συμμετέχοντες” γίνονται ενεργοί παράγοντες για κοινωνικό διάλογο. Είναι δημιουργικοί, εκπαιδευτικοί και επιδραστικοί. Αυτή η εμπλοκή θέτει τα θεμέλια για την ανάπτυξη του “καλλιτεχνισμού” ως μια ισχυρή και μετασχηματιστική κίνηση μέσα στον λευκορωσικό πολιτισμό.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Αυτό το κείμενο προετοιμάστηκε στο πλαίσιο του έργου NCRD με τίτλο \"Πολιτισμός και εναλλακτική τέχνη της Λευκορωσίας και της Ουκρανίας XXI: εικόνα της κοινωνίας\" ή ALTKULT. Αυτό το πρόγραμμα διεξάγεται υπό την επιστημονική διεύθυνση της Δρ. Μαγδαλένα Λαχόβιτς του Πανεπιστημίου Άνταμ Μικεβιτς στο Πόζναν.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Μαγδαλένα Λαχόβιτς</strong>, Δρ., είναι αναπληρώτρια καθηγήτρια στο Τμήμα Ανατολικών Σπουδών του Πανεπιστημίου Άνταμ Μικεβιτς στο Πόζναν (Πολωνία). Τα ερευνητικά της ενδιαφέροντα περιλαμβάνουν: εθνοτικές σχέσεις και περιφερειακά κινήματα στις πρώην σοβιετικές δημοκρατίες, ιστορία της ΕΣΣΔ, κινήματα πολιτών στη σύγχρονη Ρωσία, Λευκορωσία και Ουκρανία.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">This final event is closely connected with the Baltic Chain, the 1990 “Revolution on Granite” in Ukraine, as well as various “colour revolutions” that took place across post-Soviet states in the 21st century. Inspiration for Eastern European protesters has also come from other parts of the world and included such protest actions as the Arab Spring, Occupy Wall Street, and different feminist movements. Collectively, these actions have created a global protest tradition that has influenced activists worldwide. This is also true in Belarus.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Alternative culture</strong></span>\n<span class=\"para\">Despite its authoritarian regime and stereotypes around marginalized activists, Belarus has never been in an informational vacuum or isolated from the horizontal networks of NGOs and cultural sectors in Western Europe, especially those concerned with human rights. Russian non-conformist groups and organizations have also influenced Belarusian activists. Consequently, when Belarusians took to the streets in 2020 to protest electoral fraud and demand political change, they showcased the power of solidarity and a shared national identity that includes Belarusian language, traditions and cultural heritage. As a result of these protests and the consequences they have brought for people, the “anti-regime” culture in Belarus has now become synonymous with alternative culture.</span>\n<span class=\"para\">As we remember from media coverage, the 2020 Belarusian street protests featured a significant number of dynamic, engaging performances organized by informal groups and grassroots initiatives. In social sciences, these activities were often referred to as “spontaneous mobilization”. However, the tradition of alternative cultural practices is not new in Belarus, and comes from the previous century. It is now only being continued through the work of various groups, collectives and more formalized structures. These artists have now been using different forms to give Belarusian resistance and revolutionary efforts a long-term impact and to reach broader social groups.</span>\n<span class=\"para\">For example, since the 2020 protests, Belarusian history and elements of national identity have become deeply integrated into the social dialogue of everyday resistance. This is true even though social memory and national myth-making have been integral to numerous artistic projects in Belarus for much longer. Belarusian “artivism” (i.e. socially engaged artistic activities) is a trend that is also rooted in Eastern European street traditions. Examples include street theatre in Lviv that imitated broken cobblestones in the final phase of the Soviet Union; the aforementioned human chain in the Baltic states; tent cities in Ukraine; the “Automaidan”; choir songs sung in Minsk shopping malls; women’s marches; and balconies decorated in the red and white Belarusian national colours. These forms of protest allow ordinary people and passers-by to become participants in the protests, which foster active citizenship and make indifference difficult.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Continuously under censorship</strong></span>\n<span class=\"para\">Until the fall of the USSR, the Belarusian generation of the 1960s – the “Sixtiers” – and their followers were marked by radical, socially critical activities and a clandestine resistance to authority. This often manifested in subtle, indirect protest embedded in daily life. During the post-war period, Belarusian cultural initiatives persisted despite frequent prohibition and censorship, including self-censorship, systemic censorship and economic restrictions. Artists and activists, whether during the socialist era or under Belarus’s current authoritarian regime, have consistently faced obstacles like financial barriers; low social trust; and pervasive surveillance and multi-layered repression, including physical violence by the authorities.</span>\n<span class=\"para\">After the Second World War, the dominance of Socialist Realism stifled new artistic trends in Belarus and severed its artistic community from foreign influences. However, even after the Soviet Union’s collapse, censorship persisted in Belarus. For instance, the Belarusian Council for Morality, established in 2009, has been prosecuting artists for violating moral norms and insulting the dignity of the Belarusian people. As a result of its work in 2009, several paintings were removed from an art exhibition at the Yanka Kupala State Literature Museum in Minsk.</span>\n<span class=\"para\">Restrictions against artists were further reinforced in 2012 when Belarus enacted the Law on Internet Content Control. As a result, Belarusian artists, especially those exploring the so-called socially controversial topics, started to face publication bans, top-down pressure and interference in their projects. Such was the case for the Pagonia group, which was detained, in September 2012, for organizing action dedicated to the memory of the anti-Soviet resistance hero Rascisláŭ Lapícki. The artist Mikhail Gulin was also imprisoned for his personal monument project, as well as the photographer Yulia Doroshkevich, the co-organizer of Belarus Press Photo 2011. Her album was said to include images of potential extremism. In 2013, Doroshkevich was interrogated by the KGB on extremism charges. The court ordered the destruction of 41 copies of the 2011 edition of the Belarus Press Photo book, and ordered Doroshkevich and two other photographers to pay a fine.</span>\n<span class=\"para\">To this day Belarusian political prisoner lists include artists and NGO activists dedicated to promoting the Belarusian national identity. Among them are the painter Ales Pushkin and cultural manager and blogger Nikolai Klimovich. In 2023 they both died in prison for their commitment to democratic ideals and freedom. The Belarusian PEN Club has monitored repressions since 2019, documenting human rights violations against artists and the suppression of cultural rights across Belarus. Discrimination in the cultural sector has been shown to be both institutional and systemic. In the opinion of PEN Club Belarus, one of the areas where civil liberties are regressing most rapidly is the right to participate in cultural life. As of late June 2024, Belarus held 1,413 political prisoners, including at least 105 cultural figures.</span>\n<span class=\"para\">In 2021, Belarusian lawmakers passed a bill on extremism, fast-tracking court cases for organizations labelled as extremist and classifying certain media and symbols as extremist materials. For tracking purposes, a list of “persons prone to extremism” was created, profiling citizens engaged in activities that are perceived as threats to the regime. These activities range from such grave acts as the revealing of state secrets to the most fundamental civic right, that is participation in protests. The dominant group on this list included artists, activists and historians.</span>\n<span class=\"para\">The July 2024 list of \"extremist materials\" was 1,160 pages long. It contained names of publications considered hostile to the regime. Among them was the book <em>Belarusian Donbas</em>, which exposed Belarusian services and businesses cooperating with Russian separatists. Individuals sharing or engaging with banned content, such as readers of such publications or supporters of Telegram channels like NEXTA or other bloggers, face prosecution.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-Soviet and anti-regime</strong></span>\n<span class=\"para\">In the 1960s in Belarus, members of the so-called “Golden Youth”, to use Viktar Ledenev’s term, gathered in art studios, theatre back stages, private apartments and parks to discuss history and culture, which they often did in Belarusian. In Minsk, popular meeting spots of this group included the park by the Yanka Kupala National Academy Theatre and the park across from the KGB headquarters, near the Young Spectator Theatre. These young cultural activists felt it their duty to be anti-Soviet, often resorting to underground activities to express their dissent. In 1962, three students of the Belarusian State University – Viktar Ledenev, Volodya Khalip and Sergei Budkevich – were charged with anti-Soviet views. They were also accused of the production and clandestine distribution of banned literature (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">In addition to their arrest, in various university departments showcase meetings were organized by the Komsomol organizations to publicly single out individual students who had contacts with “anti-Soviet” activists. One of the results of such actions was the trial and sentencing of Eduard (Edik) Goriachev, who was accused of initiating an “anti-Soviet collective”. On June 6th 1962, together with Kim Khadyev, he was found guilty of gathering youths together and encouraging them to engage in anti-Soviet agitation. Through their contacts with Russian dissidents, Khadyev and Goriachev obtained materials containing anti-Soviet messages, including anecdotes and poems, which they compiled into collections to read among their peers.</span>\n<span class=\"para\">One of these collections, titled <em>Anti-Asarkan, or a Court Jester Without a King</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], contained overtly anti-Soviet poems, including “Communist Symphony” and “The Fate of a Writer” [<em>Коммунистическая симфония</em> and <em>Судьба писателя</em>]. They promoted such radical ideas as overthrowing the Soviet authorities or arresting those at the 21st Party Congress.</span>\n<span class=\"para\">Another significant figure in Belarusian resistance culture from that time was Larysa Genius. Repressed and deported to Siberia, she remained devoted to Belarus’s pursuit of freedom. In her book <em>Confession</em>, which is a deportation diary comparable to Solzhenitsyn’s <em>The Gulag Archipelago</em>, she wrote that thinking about Belarus helped her get through the trials of life, as well as stay resilient and true to herself. In 1954, she wrote: “Christ rose from blood and pain, so that the candle of truth would not be extinguished. He rose for the Krivite villages, He rose, brethren, also for us. Thus we will remember, in our chains, lifting our hearts up, that just as God was crucified, Our Belarus will be reborn!”</span>\n<span class=\"para\">Belarusian history became a vibrant theme for artistic work in Belarus in the 1970s. Among the most well-known works from that period are paintings and prints by Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik and Mikola Kupava. They portrayed such national heroes and heroines as Euphrosyne of Polotsk, a popular saint among Orthodox devotees; Frantsisk Skaryna, a philosopher who printed the Bible in the Old Belarusian language in 1517; Barbara Radziwiłł, the Queen of Poland and Duchess of Lithuania who was the heroine of many legends and literary works in Belarusian; and Konstantin Kalinovsky (or Kastus Kalinoŭski), an icon of Belarusian nationalism. However, in 1972, the painter Liavon Barazna, who published <em>Engravings of Francis Skaryna, </em>was killed under mysterious circumstances. The fate of Uladzimir Stelmashonok, the People’s Painter of Belarus, who portrayed Belarusian cultural history in his painting <em>Words about Belarus</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), was yet very different. He passed in 2013 at the age of 85. His works are still on display at the National Art Museum in Minsk.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Folk culture</strong></span>\n<span class=\"para\">In the 1970s, when Belarusian intellectuals and artists were operating under a façade of freedom strictly subject to censorship and surveillance, folklore and ethnography provided limited space for freedom of expression. However, even this area was subject to Soviet standardization, which reduced its diversity and imposed simplifications of cultural expressions. Thanks to the researchers and activists who have managed to document, and thereby preserve, the uniqueness of Belarusian folk culture, a large collection of archival materials has been put together. It includes such treasures as the <em>Belarusian Folk Art</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>) series, which until today has been inspiring alternative artistic projects in Belarus.</span>\n<span class=\"para\">The revival of traditional and folk Belarusian culture is most evident in the organization of festivals and ethnographic expeditions, as well as the re-creation of folk rituals, often intertwined with political activities. References to folk traditions also appear in protests, alternative cultural projects, performances and visual arts. A database documenting these cultural initiatives, among others, can be found at the website <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> or “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Today, young Belarusian artists are also using folk art to shape the language of anti-regime protest. Rufina Bazlova, for instance, uses traditional Belarusian embroidery to vividly illustrate the chronicles of resistance. Since the protests began in 2020, she has depicted demonstrations, rallies and the repression of political prisoners in works like “The History of the Belarusian Vyzhyvanka”, “Political Prisoners”, “Luka and His Retinue”, “Saga of Protests”, and “SOS_BY_2020”. These works portray the tears, blood and torture that define life under Lukashenka's regime.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova captures the suffering of the repressed through Belarusian folk art motifs, which are the work of Belarusian women. It was the great-grandmothers and grandmothers of today’s protest generation who, through embroidery, recorded Belarusian identity and women’s resilience, visually expressing what they could not write. Her work continues the centuries-long struggle for the emancipation of Belarusian women as mothers, wives and patriots.</span>\n<span class=\"para\">The symbolic series “Woman in the Circle” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) portrays “how women are born”. Along the hem of a skirt, an embroidered comic strip depicts a woman climbing “the hill of man” and conquering it with the help of a magic potion. Love enters her life, awakening a dormant energy. She then places the sun within her bosom and gives birth to “a new woman”. The cycle then repeats, with women’s strength passed down through generations in the embroidery on a woman’s skirt. This series unmistakably references the diverse forms of female resistance in contemporary Belarus.</span>\n<span class=\"para\">Belarusian embroidery is also featured prominently in the work of Cemra (Daria Siamchuk), an artist from Grodno dedicated to preserving Belarusian cultural heritage while promoting aesthetics, empathy and humanity. In her pieces, blood-stained bandages serve as canvases, their surfaces evoking the image of a wounded, exiled and homeless figure. Her works emphasize themes of feminine care and healing power, portraying nurses and caretakers as symbols of resilience for the wounded but enduring Belarusian people.</span>\n<span class=\"para\">The theme of the wounds was also present in Ales Pushkin’s paintings, where cornflowers – a traditional symbol of Belarusian folk art – embody the enduring spirit of the Belarusian people. His cornflowers bleed and face death, yet persist. Likewise, Rozalina Busel explores grief and trauma through imagery of black cornflowers, coffins and mourning. Her work includes ceramics, videos, photography and texts, including the 2024 exhibition <em>Life in Suspension</em>, which examines themes of boundaries and limitations.</span>\n<span class=\"para\">The oil painting <em>Belarusian Venus</em> by Jana Chernova is a striking portrayal of a Belarusian woman. It became a symbol of resilience during the 2020 Belarusian revolution. The painting depicts a soft, feminine figure lying on a red canvas, yet her body bears bruises, abrasions and blood, reflecting the violence inflicted by Lukashenka’s regime on protesters. These artworks have become emblems of contemporary Belarus and its struggle for autonomy.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivism</strong></span>\n<span class=\"para\">To make Belarusian identity more accessible to western audiences and present an independent narrative, the Belarusian cultural code needed reimagining. This shift counters the <em>Russkiy mir</em> concept and the propaganda-driven portrayal of Belarusian-Russian unity, propagated not only for political reasons but also as a denial of Belarusian national self-determination.</span>\n<span class=\"para\">The use of history and myth has indeed become a powerful and dangerous tool in Vladimir Putin’s war propaganda. In contrast, alternative cultural projects that use the universal language of art and which are promoted across Europe at galleries, museums, festivals and public debates, enable active resistance to Russification while seeking meaningful support for an independent Belarusian voice. This movement draws strength from a sense of unity and solidarity in a democratic and anti-regime resistance movement. The newly established First Congress of Belarusian Culture in Exile thus serves as an integrative platform, fostering the exchange of best practices and functioning as a democratic institution outside Lukashenka's regime, thereby sustaining the continuity of Belarusian artists and cultural activists. This concept of “community” extends beyond traditional art associations. It engages the public in artistic processes in which “participant-citizens” become active agents for social dialogue. They are creative, educative and impactful. This engagement lays the foundation for developing “artivism” as a powerful and transformative movement within Belarusian culture.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>This text was prepared within the framework of the NCRD project titled \"Culture and alternative art of Belarus and Ukraine XXI: image of society\" or ALTKULT. This programme is conducted under the scientific direction of Dr. Magdalena Lachowicz of Adam Mickiewicz University in Poznań.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, is an assistant professor at the Department of Eastern Studies at Adam Mickiewicz University in Poznań (Poland). Her research interests include: ethnic relations and regional movements in former Soviet republics, history of the USSR, civil society movements in contemporary Russia, Belarus and Ukraine. </span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Este evento final está estrechamente conectado con la Cadena Báltica, la “Revolución sobre Granito” de 1990 en Ucrania, así como con varias “revoluciones de colores” que tuvieron lugar en los estados postsoviéticos en el siglo XXI. La inspiración para los manifestantes de Europa del Este también ha llegado de otras partes del mundo e incluyó acciones de protesta como la Primavera Árabe, Occupy Wall Street y diferentes movimientos feministas. Colectivamente, estas acciones han creado una tradición de protesta global que ha influido en activistas de todo el mundo. Esto también es cierto en Bielorrusia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cultura alternativa</strong></span>\n<span class=\"para\">A pesar de su régimen autoritario y los estereotipos en torno a los activistas marginados, Bielorrusia nunca ha estado en un vacío informativo ni aislada de las redes horizontales de ONG y sectores culturales en Europa Occidental, especialmente aquellos preocupados por los derechos humanos. Los grupos y organizaciones no conformistas rusos también han influido en los activistas bielorrusos. En consecuencia, cuando los bielorrusos salieron a las calles en 2020 para protestar contra el fraude electoral y exigir un cambio político, mostraron el poder de la solidaridad y una identidad nacional compartida que incluye el idioma bielorruso, tradiciones y patrimonio cultural. Como resultado de estas protestas y las consecuencias que han traído para la gente, la cultura “anti-régimen” en Bielorrusia se ha convertido ahora en sinónimo de cultura alternativa.</span>\n<span class=\"para\">Como recordamos de la cobertura mediática, las protestas callejeras bielorrusas de 2020 presentaron un número significativo de actuaciones dinámicas y atractivas organizadas por grupos informales e iniciativas de base. En las ciencias sociales, estas actividades a menudo se denominaban “movilización espontánea”. Sin embargo, la tradición de prácticas culturales alternativas no es nueva en Bielorrusia, y proviene del siglo anterior. Ahora solo se está continuando a través del trabajo de varios grupos, colectivos y estructuras más formalizadas. Estos artistas han estado utilizando diferentes formas para dar a la resistencia bielorrusa y los esfuerzos revolucionarios un impacto a largo plazo y para alcanzar grupos sociales más amplios.</span>\n<span class=\"para\">Por ejemplo, desde las protestas de 2020, la historia bielorrusa y los elementos de la identidad nacional se han integrado profundamente en el diálogo social de la resistencia cotidiana. Esto es cierto a pesar de que la memoria social y la creación de mitos nacionales han sido parte integral de numerosos proyectos artísticos en Bielorrusia durante mucho más tiempo. El “artivismo” bielorruso (es decir, actividades artísticas socialmente comprometidas) es una tendencia que también está arraigada en las tradiciones callejeras de Europa del Este. Ejemplos incluyen el teatro callejero en Lviv que imitaba los adoquines rotos en la fase final de la Unión Soviética; la mencionada cadena humana en los estados bálticos; ciudades de tiendas en Ucrania; el “Automaidan”; canciones de coro cantadas en centros comerciales de Minsk; marchas de mujeres; y balcones decorados en los colores nacionales rojo y blanco de Bielorrusia. Estas formas de protesta permiten que personas comunes y transeúntes se conviertan en participantes de las protestas, lo que fomenta la ciudadanía activa y dificulta la indiferencia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Continuamente bajo censura</strong></span>\n<span class=\"para\">Hasta la caída de la URSS, la generación bielorrusa de los años 60 – los “Sesentistas” – y sus seguidores fueron marcados por actividades radicales y socialmente críticas y una resistencia clandestina a la autoridad. Esto a menudo se manifestaba en protestas sutiles e indirectas incrustadas en la vida diaria. Durante el período de posguerra, las iniciativas culturales bielorrusas persistieron a pesar de la frecuente prohibición y censura, incluida la autocensura, la censura sistémica y las restricciones económicas. Los artistas y activistas, ya sea durante la era socialista o bajo el actual régimen autoritario de Bielorrusia, han enfrentado consistentemente obstáculos como barreras financieras; baja confianza social; y vigilancia omnipresente y represión en múltiples capas, incluida la violencia física por parte de las autoridades.</span>\n<span class=\"para\">Después de la Segunda Guerra Mundial, el dominio del Realismo Socialista sofocó nuevas tendencias artísticas en Bielorrusia y cortó su comunidad artística de influencias extranjeras. Sin embargo, incluso después del colapso de la Unión Soviética, la censura persistió en Bielorrusia. Por ejemplo, el Consejo Bielorruso de Moralidad, establecido en 2009, ha estado procesando a artistas por violar normas morales e insultar la dignidad del pueblo bielorruso. Como resultado de su trabajo en 2009, varias pinturas fueron retiradas de una exposición de arte en el Museo Estatal de Literatura Yanka Kupala en Minsk.</span>\n<span class=\"para\">Las restricciones contra los artistas se reforzaron aún más en 2012 cuando Bielorrusia promulgó la Ley de Control de Contenido de Internet. Como resultado, los artistas bielorrusos, especialmente aquellos que exploran los llamados temas socialmente controvertidos, comenzaron a enfrentar prohibiciones de publicación, presión de arriba hacia abajo e interferencia en sus proyectos. Tal fue el caso del grupo Pagonia, que fue detenido, en septiembre de 2012, por organizar una acción dedicada a la memoria del héroe de la resistencia anti-soviética Rascisláŭ Lapícki. El artista Mikhail Gulin también fue encarcelado por su proyecto de monumento personal, así como la fotógrafa Yulia Doroshkevich, coorganizadora de Belarus Press Photo 2011. Se dijo que su álbum incluía imágenes de potencial extremismo. En 2013, Doroshkevich fue interrogada por la KGB por cargos de extremismo. El tribunal ordenó la destrucción de 41 copias de la edición 2011 del libro Belarus Press Photo, y ordenó a Doroshkevich y a otros dos fotógrafos pagar una multa.</span>\n<span class=\"para\">Hasta el día de hoy, las listas de prisioneros políticos bielorrusos incluyen artistas y activistas de ONG dedicados a promover la identidad nacional bielorrusa. Entre ellos se encuentran el pintor Ales Pushkin y el gestor cultural y bloguero Nikolai Klimovich. En 2023, ambos murieron en prisión por su compromiso con ideales democráticos y libertad. El Club PEN bielorruso ha monitoreado las represiones desde 2019, documentando violaciones de derechos humanos contra artistas y la supresión de derechos culturales en toda Bielorrusia. Se ha demostrado que la discriminación en el sector cultural es tanto institucional como sistémica. En opinión del Club PEN Bielorrusia, una de las áreas donde las libertades civiles están retrocediendo más rápidamente es el derecho a participar en la vida cultural. A finales de junio de 2024, Bielorrusia tenía 1,413 prisioneros políticos, incluidos al menos 105 figuras culturales.</span>\n<span class=\"para\">En 2021, los legisladores bielorrusos aprobaron un proyecto de ley sobre extremismo, acelerando los casos judiciales para organizaciones etiquetadas como extremistas y clasificando ciertos medios y símbolos como materiales extremistas. Para fines de seguimiento, se creó una lista de “personas propensas al extremismo”, perfilando a ciudadanos involucrados en actividades que se perciben como amenazas al régimen. Estas actividades van desde actos graves como la revelación de secretos de estado hasta el derecho cívico más fundamental, que es la participación en protestas. El grupo dominante en esta lista incluía artistas, activistas e historiadores.</span>\n<span class=\"para\">La lista de “materiales extremistas” de julio de 2024 tenía 1,160 páginas de largo. Contenía nombres de publicaciones consideradas hostiles al régimen. Entre ellas estaba el libro <em>Donbás bielorruso</em>, que expuso los servicios y negocios bielorrusos que cooperaban con separatistas rusos. Las personas que compartan o interactúen con contenido prohibido, como los lectores de tales publicaciones o los seguidores de canales de Telegram como NEXTA u otros blogueros, enfrentan enjuiciamiento.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-soviético y anti-régimen</strong></span>\n<span class=\"para\">En los años 60 en Bielorrusia, miembros de la llamada “Juventud Dorada”, para usar el término de Viktar Ledenev, se reunían en estudios de arte, bastidores de teatro, apartamentos privados y parques para discutir historia y cultura, lo que a menudo hacían en bielorruso. En Minsk, los lugares de encuentro populares de este grupo incluían el parque junto al Teatro Nacional Yanka Kupala y el parque frente a la sede de la KGB, cerca del Teatro del Joven Espectador. Estos jóvenes activistas culturales sentían que era su deber ser anti-soviéticos, a menudo recurriendo a actividades clandestinas para expresar su disidencia. En 1962, tres estudiantes de la Universidad Estatal de Bielorrusia – Viktar Ledenev, Volodya Khalip y Sergei Budkevich – fueron acusados de tener opiniones anti-soviéticas. También fueron acusados de la producción y distribución clandestina de literatura prohibida (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Además de su arresto, en varios departamentos universitarios se organizaron reuniones de exhibición por las organizaciones del Komsomol para señalar públicamente a estudiantes individuales que tenían contactos con activistas “anti-soviéticos”. Uno de los resultados de tales acciones fue el juicio y la condena de Eduard (Edik) Goriachev, quien fue acusado de iniciar un “colectivo anti-soviético”. El 6 de junio de 1962, junto con Kim Khadyev, fue declarado culpable de reunir a jóvenes y alentarlos a participar en agitación anti-soviética. A través de sus contactos con disidentes rusos, Khadyev y Goriachev obtuvieron materiales que contenían mensajes anti-soviéticos, incluidos anécdotas y poemas, que compilaron en colecciones para leer entre sus compañeros.</span>\n<span class=\"para\">Una de estas colecciones, titulada <em>Anti-Asarkan, o un bufón sin rey</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], contenía poemas abiertamente anti-soviéticos, incluidos “Sinfonía Comunista” y “El Destino de un Escritor” [<em>Коммунистическая симфония</em> y <em>Судьба писателя</em>]. Promovían ideas tan radicales como derrocar a las autoridades soviéticas o arrestar a aquellos en el 21º Congreso del Partido.</span>\n<span class=\"para\">Otra figura significativa en la cultura de resistencia bielorrusa de esa época fue Larysa Genius. Reprimida y deportada a Siberia, permaneció dedicada a la búsqueda de libertad de Bielorrusia. En su libro <em>Confesión</em>, que es un diario de deportación comparable al <em>Archipiélago Gulag</em> de Solzhenitsyn, escribió que pensar en Bielorrusia la ayudó a superar las pruebas de la vida, así como a mantenerse resiliente y fiel a sí misma. En 1954, escribió: “Cristo resucitó de sangre y dolor, para que la vela de la verdad no se apagara. Él resucitó por las aldeas Krivite, Él resucitó, hermanos, también por nosotros. Así recordaremos, en nuestras cadenas, levantando nuestros corazones, que así como Dios fue crucificado, ¡Nuestra Bielorrusia renacerá!”</span>\n<span class=\"para\">La historia bielorrusa se convirtió en un tema vibrante para el trabajo artístico en Bielorrusia en los años 70. Entre las obras más conocidas de ese período se encuentran pinturas y grabados de Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik y Mikola Kupava. Retrataron a héroes y heroínas nacionales como Eufrosina de Polotsk, una santa popular entre los devotos ortodoxos; Frantsisk Skaryna, un filósofo que imprimió la Biblia en el antiguo idioma bielorruso en 1517; Barbara Radziwiłł, la Reina de Polonia y Duquesa de Lituania que fue la heroína de muchas leyendas y obras literarias en bielorruso; y Konstantin Kalinovsky (o Kastus Kalinoŭski), un ícono del nacionalismo bielorruso. Sin embargo, en 1972, el pintor Liavon Barazna, quien publicó <em>Grabados de Francis Skaryna</em>, fue asesinado en circunstancias misteriosas. El destino de Uladzimir Stelmashonok, el Pintor del Pueblo de Bielorrusia, quien retrató la historia cultural bielorrusa en su pintura <em>Palabras sobre Bielorrusia</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), fue muy diferente. Falleció en 2013 a la edad de 85 años. Sus obras aún se exhiben en el Museo Nacional de Arte en Minsk.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cultura popular</strong></span>\n<span class=\"para\">En los años 70, cuando los intelectuales y artistas bielorrusos operaban bajo una fachada de libertad estrictamente sujeta a censura y vigilancia, el folclore y la etnografía proporcionaron un espacio limitado para la libertad de expresión. Sin embargo, incluso esta área estaba sujeta a la estandarización soviética, que redujo su diversidad e impuso simplificaciones de las expresiones culturales. Gracias a los investigadores y activistas que han logrado documentar, y por lo tanto preservar, la singularidad de la cultura popular bielorrusa, se ha reunido una gran colección de materiales de archivo. Incluye tesoros como la serie <em>Arte Popular Bielorruso</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), que hasta hoy ha estado inspirando proyectos artísticos alternativos en Bielorrusia.</span>\n<span class=\"para\">El renacimiento de la cultura tradicional y popular bielorrusa es más evidente en la organización de festivales y expediciones etnográficas, así como en la recreación de rituales populares, a menudo entrelazados con actividades políticas. Las referencias a las tradiciones populares también aparecen en protestas, proyectos culturales alternativos, actuaciones y artes visuales. Una base de datos que documenta estas iniciativas culturales, entre otras, se puede encontrar en el sitio web <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> o “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Hoy en día, los jóvenes artistas bielorrusos también están utilizando el arte popular para dar forma al lenguaje de la protesta anti-régimen. Rufina Bazlova, por ejemplo, utiliza el bordado bielorruso tradicional para ilustrar vívidamente las crónicas de resistencia. Desde que comenzaron las protestas en 2020, ha representado manifestaciones, concentraciones y la represión de prisioneros políticos en obras como “La Historia de la Vyzhyvanka Bielorrusa”, “Prisioneros Políticos”, “Luka y Su Séquito”, “Saga de Protestas” y “SOS_BY_2020”. Estas obras retratan las lágrimas, la sangre y la tortura que definen la vida bajo el régimen de Lukashenka.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova captura el sufrimiento de los reprimidos a través de motivos del arte popular bielorruso, que son obra de mujeres bielorrusas. Fueron las bisabuelas y abuelas de la generación de protesta actual quienes, a través del bordado, registraron la identidad bielorrusa y la resiliencia de las mujeres, expresando visualmente lo que no podían escribir. Su trabajo continúa la lucha de siglos por la emancipación de las mujeres bielorrusas como madres, esposas y patriotas.</span>\n<span class=\"para\">La serie simbólica “Mujer en el Círculo” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) retrata “cómo nacen las mujeres”. A lo largo del dobladillo de una falda, una tira cómica bordada representa a una mujer escalando “la colina del hombre” y conquistándola con la ayuda de una poción mágica. El amor entra en su vida, despertando una energía latente. Luego coloca el sol en su seno y da a luz a “una nueva mujer”. El ciclo se repite, con la fuerza de las mujeres transmitida a través de generaciones en el bordado de la falda de una mujer. Esta serie hace referencia inconfundiblemente a las diversas formas de resistencia femenina en la Bielorrusia contemporánea.</span>\n<span class=\"para\">El bordado bielorruso también se presenta de manera prominente en el trabajo de Cemra (Daria Siamchuk), una artista de Grodno dedicada a preservar el patrimonio cultural bielorruso mientras promueve la estética, la empatía y la humanidad. En sus piezas, vendajes manchados de sangre sirven como lienzos, cuyas superficies evocan la imagen de una figura herida, exiliada y sin hogar. Sus obras enfatizan temas de cuidado femenino y poder curativo, retratando a enfermeras y cuidadoras como símbolos de resiliencia para el pueblo bielorruso herido pero perdurable.</span>\n<span class=\"para\">El tema de las heridas también estaba presente en las pinturas de Ales Pushkin, donde las acianos – un símbolo tradicional del arte popular bielorruso – encarnan el espíritu perdurable del pueblo bielorruso. Sus acianos sangran y enfrentan la muerte, pero persisten. Asimismo, Rozalina Busel explora el duelo y el trauma a través de imágenes de acianos negros, ataúdes y luto. Su trabajo incluye cerámicas, videos, fotografía y textos, incluida la exposición de 2024 <em>Vida en Suspensión</em>, que examina temas de límites y limitaciones.</span>\n<span class=\"para\">La pintura al óleo <em>Venus Bielorrusa</em> de Jana Chernova es un retrato impactante de una mujer bielorrusa. Se convirtió en un símbolo de resiliencia durante la revolución bielorrusa de 2020. La pintura representa una figura suave y femenina acostada sobre un lienzo rojo, sin embargo, su cuerpo presenta moretones, abrasiones y sangre, reflejando la violencia infligida por el régimen de Lukashenka a los manifestantes. Estas obras de arte se han convertido en emblemas de la Bielorrusia contemporánea y su lucha por la autonomía.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivismo</strong></span>\n<span class=\"para\">Para hacer que la identidad bielorrusa sea más accesible para las audiencias occidentales y presentar una narrativa independiente, era necesario reimaginar el código cultural bielorruso. Este cambio contrarresta el concepto de <em>Russkiy mir</em> y la representación impulsada por la propaganda de la unidad bielorruso-rusa, propagada no solo por razones políticas sino también como una negación de la autodeterminación nacional bielorrusa.</span>\n<span class=\"para\">El uso de la historia y el mito se ha convertido, de hecho, en una herramienta poderosa y peligrosa en la propaganda de guerra de Vladimir Putin. En contraste, los proyectos culturales alternativos que utilizan el lenguaje universal del arte y que se promueven en toda Europa en galerías, museos, festivales y debates públicos, permiten una resistencia activa a la rusificación mientras buscan un apoyo significativo para una voz bielorrusa independiente. Este movimiento extrae fuerza de un sentido de unidad y solidaridad en un movimiento de resistencia democrática y anti-régimen. El recién establecido Primer Congreso de Cultura Bielorrusa en el Exilio, por lo tanto, sirve como una plataforma integradora, fomentando el intercambio de mejores prácticas y funcionando como una institución democrática fuera del régimen de Lukashenka, manteniendo así la continuidad de los artistas y activistas culturales bielorrusos. Este concepto de “comunidad” se extiende más allá de las asociaciones artísticas tradicionales. Involucra al público en procesos artísticos en los que los “ciudadanos-participantes” se convierten en agentes activos para el diálogo social. Son creativos, educativos e impactantes. Este compromiso sienta las bases para desarrollar el “artivismo” como un movimiento poderoso y transformador dentro de la cultura bielorrusa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Este texto fue preparado en el marco del proyecto NCRD titulado \"Cultura y arte alternativo de Bielorrusia y Ucrania XXI: imagen de la sociedad\" o ALTKULT. Este programa se lleva a cabo bajo la dirección científica de la Dra. Magdalena Lachowicz de la Universidad Adam Mickiewicz en Poznań.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, es profesora asistente en el Departamento de Estudios Orientales de la Universidad Adam Mickiewicz en Poznań (Polonia). Sus intereses de investigación incluyen: relaciones étnicas y movimientos regionales en las antiguas repúblicas soviéticas, historia de la URSS, movimientos de la sociedad civil en la Rusia contemporánea, Bielorrusia y Ucrania.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tämä viimeinen tapahtuma on tiiviisti yhteydessä Baltian ketjuun, vuoden 1990 \"Revolution on Granite\" -tapahtumaan Ukrainassa sekä erilaisiin \"värivallankumouksiin\", jotka tapahtuivat entisissä neuvostovaltioissa 21. vuosisadalla. Itä-Euroopan mielenosoittajille on myös tullut inspiraatiota muista maailman osista, ja siihen on sisältynyt sellaisia protestitoimia kuin Arabikevät, Occupy Wall Street ja erilaiset feministiset liikkeet. Yhteensä nämä toimet ovat luoneet globaalin protestiperinteen, joka on vaikuttanut aktivisteihin ympäri maailmaa. Tämä pätee myös Valko-Venäjään.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vaihtoehtoinen kulttuuri</strong></span>\n<span class=\"para\">Huolimatta autoritaarisesta hallinnostaan ja stereotypioista, jotka liittyvät marginaalisiin aktivisteihin, Valko-Venäjä ei ole koskaan ollut informaatiotyhjössä tai eristyksissä länsieurooppalaisten kansalaisjärjestöjen ja kulttuurialojen horisontaalisista verkostoista, erityisesti ihmisoikeuksiin liittyvistä. Venäläiset ei-konformistiset ryhmät ja organisaatiot ovat myös vaikuttaneet valkovenäläisiin aktivisteihin. Tämän seurauksena, kun valkovenäläiset nousivat kaduille vuonna 2020 protestoidakseen vaalivilppiä vastaan ja vaatiakseen poliittista muutosta, he näyttivät solidaarisuuden voiman ja yhteisen kansallisen identiteetin, johon kuuluu valkovenäläinen kieli, perinteet ja kulttuuriperintö. Näiden protestien ja niiden tuomien seurausten myötä \"anti-režiimi\" -kulttuurista on tullut synonyymi vaihtoehtoiselle kulttuurille Valko-Venäjällä.</span>\n<span class=\"para\">Kuten muistamme mediakattauksesta, vuoden 2020 valkovenäläiset katuprotestit sisälsivät merkittävän määrän dynaamisia, osallistavia esityksiä, joita järjestivät epäviralliset ryhmät ja kansalaisaloitteet. Sosiaalitieteissä näitä toimintoja kutsuttiin usein \"spontaaniksi mobilisaatioksi\". Kuitenkin vaihtoehtoisten kulttuuristen käytäntöjen perinne ei ole uusi Valko-Venäjällä, vaan se juontaa juurensa edelliseen vuosisataan. Nyt sitä jatkavat erilaiset ryhmät, kollektiivit ja muodollisemmat rakenteet. Nämä taiteilijat ovat nyt käyttäneet erilaisia muotoja antaakseen valkovenäläiselle vastarinnalle ja vallankumouksellisille ponnisteluille pitkäaikaisen vaikutuksen ja saavuttaakseen laajempia sosiaalisia ryhmiä.</span>\n<span class=\"para\">Esimerkiksi vuoden 2020 protestien jälkeen valkovenäläinen historia ja kansallisen identiteetin elementit ovat syvästi integroituneet jokapäiväisen vastarinnan sosiaaliseen dialogiin. Tämä on totta, vaikka sosiaalinen muisti ja kansallisen myytin luominen ovat olleet olennaisia monille taiteellisille projekteille Valko-Venäjällä paljon pidempään. Valko-Venäjän \"artivismi\" (ts. sosiaalisesti sitoutuneet taiteelliset toiminnot) on suuntaus, joka juontaa juurensa myös Itä-Euroopan katutraditioihin. Esimerkkejä ovat Lvivin katuteatteri, joka jäljitteli rikkinäisiä kiviä Neuvostoliiton viimeisessä vaiheessa; edellä mainittu ihmisketju Baltian maissa; telttakaupungit Ukrainassa; \"Automaidan\"; kuorolaulut, joita laulettiin Minskin ostoskeskuksissa; naisten marssit; ja parvekkeet, jotka oli koristeltu valkovenäläisten kansallisten värejen punaisella ja valkoisella. Nämä protestimuodot antavat tavallisille ihmisille ja ohikulkijoille mahdollisuuden osallistua protesteihin, mikä edistää aktiivista kansalaisuutta ja tekee välinpitämättömyydestä vaikeaa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Jatkuvasti sensuurin alla</strong></span>\n<span class=\"para\">Kunnes Neuvostoliitto kaatui, 1960-luvun valkovenäläinen sukupolvi – \"kuusikymppiset\" – ja heidän seuraajansa olivat leimattu radikaaleiksi, sosiaalisesti kriittisiksi toimiksi ja salaiseksi vastarinnaksi auktoriteetteja vastaan. Tämä ilmeni usein hienovaraisena, epäsuorana protestina, joka oli juurtunut päivittäiseen elämään. Sotien jälkeisenä aikana valkovenäläiset kulttuuri-aloitteet jatkuivat huolimatta usein esiintyvistä kieltoista ja sensuurista, mukaan lukien itsesensuuri, systeeminen sensuuri ja taloudelliset rajoitukset. Taiteilijat ja aktivistit, olivatpa he sosialistisen aikakauden aikana tai Valko-Venäjän nykyisen autoritaarisen hallinnon alla, ovat jatkuvasti kohdanneet esteitä, kuten taloudellisia esteitä; alhaista sosiaalista luottamusta; ja laajalle levinnyttä valvontaa ja monitasoista sortoa, mukaan lukien fyysistä väkivaltaa viranomaisten taholta.</span>\n<span class=\"para\">Toisen maailmansodan jälkeen sosialistisen realismin dominointi tukahdutti uusia taiteellisia suuntauksia Valko-Venäjällä ja katkaisi sen taiteellisen yhteisön ulkomaisista vaikutteista. Kuitenkin, jopa Neuvostoliiton romahtamisen jälkeen, sensuuri jatkui Valko-Venäjällä. Esimerkiksi vuonna 2009 perustettu Valko-Venäjän moraalilautakunta on syyttänyt taiteilijoita moraalisten normien rikkomisesta ja valkovenäläisten ihmisten arvokkuuden loukkaamisesta. Sen työn seurauksena vuonna 2009 useita maalauksia poistettiin taidenäyttelystä Yanka Kupalan valtion kirjallisuusmuseossa Minskissä.</span>\n<span class=\"para\">Rajoituksia taiteilijoita vastaan vahvistettiin edelleen vuonna 2012, kun Valko-Venäjä hyväksyi lain internet-sisällön valvonnasta. Tämän seurauksena valkovenäläiset taiteilijat, erityisesti ne, jotka tutkivat niin sanottuja sosiaalisesti kiistanalaisia aiheita, alkoivat kohdata julkaisukieltoja, ylhäältä alas suuntautuvia paineita ja häirintää projekteissaan. Tällainen oli tilanne Pagonia-ryhmälle, joka pidätettiin syyskuussa 2012, kun se järjesti toimintaa, joka oli omistettu anti-neuvostoliittolaisen vastarintateon sankarin Rascisláŭ Lapíckin muistolle. Taiteilija Mikhail Gulin tuomittiin myös vankeuteen henkilökohtaisesta muistomerkki-projektistaan, samoin kuin valokuvaaja Yulia Doroshkevich, joka oli Belarus Press Photo 2011:n yhteisjärjestäjä. Hänen albuminsa väitettiin sisältävän kuvia mahdollisesta ekstremismistä. Vuonna 2013 Doroshkevichia kuulusteltiin KGB:n toimesta ekstremismisyytöksistä. Oikeus määräsi tuhoamaan 41 kappaletta vuoden 2011 painosta Belarus Press Photo -kirjasta ja määräsi Doroshkevichin ja kaksi muuta valokuvaajaa maksamaan sakkoja.</span>\n<span class=\"para\">Nykyään Valko-Venäjän poliittisten vankien listoilla on taiteilijoita ja kansalaisjärjestöaktivisteja, jotka ovat omistautuneet valkovenäläisen kansallisen identiteetin edistämiselle. Heidän joukossaan ovat taiteilija Ales Pushkin ja kulttuurijohtaja ja bloggaaja Nikolai Klimovich. Vuonna 2023 he molemmat kuolivat vankilassa sitoutumisestaan demokraattisiin ihanteisiin ja vapauteen. Valko-Venäjän PEN-klubi on seurannut sortoa vuodesta 2019, dokumentoiden ihmisoikeusloukkauksia taiteilijoita vastaan ja kulttuuristen oikeuksien tukahduttamista Valko-Venäjällä. Kulttuurialalla tapahtuva syrjintä on osoittautunut sekä institutionaaliseksi että systeemiseksi. Valko-Venäjän PEN-klubin mielestä yksi alue, jolla kansalaisvapauksien taantuminen tapahtuu nopeimmin, on oikeus osallistua kulttuurielämään. Kesäkuun 2024 lopussa Valko-Venäjällä oli 1 413 poliittista vankia, mukaan lukien vähintään 105 kulttuurihenkilöä.</span>\n<span class=\"para\">Vuonna 2021 Valko-Venäjän lainsäätäjät hyväksyivät lain ekstremismistä, joka nopeutti oikeusjuttuja organisaatioille, joita pidettiin ekstremistisinä, ja luokitteli tietyt mediat ja symbolit ekstremistisiksi materiaaleiksi. Seurantatarkoituksiin luotiin lista \"ekstremismille alttiista henkilöistä\", joka profiloiti kansalaisia, jotka osallistuivat toimintoihin, joita pidettiin uhkana hallinnolle. Nämä toimet vaihtelevat vakavista teoista, kuten valtion salaisuuksien paljastamisesta, kaikkein perustavanlaatuiseen kansalaisoikeuteen, eli osallistumiseen protesteihin. Tällä listalla hallitseva ryhmä koostui taiteilijoista, aktivisteista ja historioitsijoista.</span>\n<span class=\"para\">Heinäkuun 2024 \"ekstremististen materiaalien\" lista oli 1 160 sivua pitkä. Se sisälsi nimilistoja julkaisuista, joita pidettiin hallitukselle vihamielisinä. Niiden joukossa oli kirja <em>Belarusian Donbas</em>, joka paljasti valkovenäläisten palveluiden ja yritysten yhteistyön venäläisten separatistien kanssa. Henkilöt, jotka jakavat tai osallistuvat kiellettyyn sisältöön, kuten kyseisten julkaisujen lukijat tai Telegram-kanavien, kuten NEXTA:n, tai muiden bloggaajien tukijat, kohtaavat syytteitä.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-neuvostoliittolainen ja anti-režiimi</strong></span>\n<span class=\"para\">1960-luvulla Valko-Venäjällä niin sanotut \"Kultaiset nuoret\", käyttääksemme Viktar Ledenevin termiä, kokoontuivat taidetyöpajoihin, teatterin takahuoneisiin, yksityisiin asuntoihin ja puistoihin keskustelemaan historiasta ja kulttuurista, mitä he usein tekivät valkovenäjäksi. Minskissä tämän ryhmän suosittuja kokoontumispaikkoja olivat puisto Yanka Kupalan kansallisessa akatemiassa ja puisto KGB:n päämajan vastapäätä, nuorten katsojien teatterin lähellä. Nämä nuoret kulttuuriaktivistit pitivät velvollisuutenaan olla anti-neuvostoliittolaisia, usein turvautuen maanalaiseen toimintaan ilmaistakseen erimielisyyttään. Vuonna 1962 kolme Valko-Venäjän valtionyliopiston opiskelijaa – Viktar Ledenev, Volodya Khalip ja Sergei Budkevich – syytettiin anti-neuvostoliittolaisista näkemyksistä. Heitä syytettiin myös kielletyn kirjallisuuden tuottamisesta ja salaisesta jakelusta (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Pidätyksen lisäksi eri yliopistojen osastoilla järjestettiin Komsomol-organisaatioiden toimesta näyttelyitä, joissa julkisesti eristettiin yksittäisiä opiskelijoita, joilla oli kontakteja \"anti-neuvostoliittolaisten\" aktivistien kanssa. Tällaisen toiminnan yksi seuraus oli Eduard (Edik) Goriachevin oikeudenkäynti ja tuomio, hänet syytettiin \"anti-neuvostoliittolaisen kollektiivin\" perustamisesta. 6. kesäkuuta 1962 hänet yhdessä Kim Khadyevin kanssa todettiin syylliseksi nuorten kokoamiseen ja heidän kannustamiseensa anti-neuvostoliittolaiseen agitaatioon. Venäläisten dissidenttien kanssa käytyjen kontaktien kautta Khadyev ja Goriachev saivat materiaaleja, jotka sisälsivät anti-neuvostoliittolaisia viestejä, mukaan lukien anekdootteja ja runoja, joita he kokoivat kokoelmiin luettavaksi ikätovereidensa keskuudessa.</span>\n<span class=\"para\">Yksi näistä kokoelmista, nimeltään <em>Anti-Asarkan, or a Court Jester Without a King</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], sisälsi avoimen anti-neuvostoliittolaisia runoja, mukaan lukien \"Kommunistinen sinfonia\" ja \"Kirjailijan kohtalo\" [<em>Коммунистическая симфония</em> ja <em>Судьба писателя</em>]. Ne edistivät sellaisia radikaaleja ideoita kuin neuvostoviranomaisten kaataminen tai niiden pidättäminen 21. puoluekokouksessa.</span>\n<span class=\"para\">Toinen merkittävä hahmo tuon ajan valkovenäläisessä vastarintakulttuurissa oli Larysa Genius. Hänet painostettiin ja karkotettiin Siperiaan, mutta hän pysyi omistautuneena Valko-Venäjän vapauden tavoittelulle. Kirjassaan <em>Confession</em>, joka on karkotuspäiväkirja, joka on verrattavissa Solzhenitsynin <em>The Gulag Archipelago</em>:iin, hän kirjoitti, että ajattelu Valko-Venäjästä auttoi häntä selviytymään elämän koettelemuksista sekä pysymään sitkeänä ja uskollisena itselleen. Vuonna 1954 hän kirjoitti: \"Kristus nousi verestä ja kivusta, jotta totuuden kynttilä ei sammuisi. Hän nousi Krivite-kylille, hän nousi, veljet, myös meidän puolestamme. Niinpä muistamme, kahleissamme, sydämemme nostettuna, että aivan kuten Jumala ristiinnaulittiin, meidän Valko-Venäjämme syntyy uudelleen!”</span>\n<span class=\"para\">Valko-Venäjän historia tuli eläväksi teemaksi taiteellisessa työssä Valko-Venäjällä 1970-luvulla. Tunnetuimpia teoksia tuolta ajalta ovat Vladimir Basaligan, Jaugen Kulikin ja Mikola Kupavan maalaukset ja grafiikat. Ne esittivät kansallisia sankareita ja sankarittaria, kuten Polotskin Euphrosyneä, joka on suosittu pyhimys ortodoksien keskuudessa; Frantsisk Skaryna, filosofi, joka painoi Raamatun vanhassa valkovenäläisessä kielessä vuonna 1517; Barbara Radziwiłł, Puolan kuningatar ja Liettuan herttuatar, joka oli monien legendojen ja kirjallisten teosten sankaritar valkovenäjäksi; ja Konstantin Kalinovsky (tai Kastus Kalinoŭski), valkovenäläisen nationalismin ikoni. Kuitenkin vuonna 1972 taiteilija Liavon Barazna, joka julkaisi <em>Engravings of Francis Skaryna</em>, kuoli mystisissä olosuhteissa. Valko-Venäjän kansantaiteilija Uladzimir Stelmashonokin, joka kuvasi valkovenäläistä kulttuurihistoriaa maalauksessaan <em>Words about Belarus</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), kohtalo oli hyvin erilainen. Hän kuoli vuonna 2013 85-vuotiaana. Hänen teoksensa ovat edelleen esillä Minskin kansallisessa taidemuseossa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kansankulttuuri</strong></span>\n<span class=\"para\">1970-luvulla, kun valkovenäläiset älymystöt ja taiteilijat toimivat vapauden naamion alla, joka oli tiukasti sensuurin ja valvonnan alaisena, kansanperinne ja etnografia tarjosivat rajallista tilaa ilmaisulle. Kuitenkin jopa tämä alue oli alttiina neuvostostandardoinnille, joka vähensi sen monimuotoisuutta ja asetti kulttuuristen ilmaisujen yksinkertaistamisia. Kiitos tutkijoiden ja aktivistien, jotka ovat onnistuneet dokumentoimaan ja siten säilyttämään valkovenäläisen kansankulttuurin ainutlaatuisuuden, on koottu suuri kokoelma arkistomateriaaleja. Se sisältää sellaisia aarteita kuin <em>Belarusian Folk Art</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>) -sarja, joka on inspiroinut vaihtoehtoisia taideprojekteja Valko-Venäjällä tähän päivään asti.</span>\n<span class=\"para\">Perinteisen ja kansan valkovenäläisen kulttuurin elpyminen on kaikkein ilmeisintä festivaalien ja etnografisten ekspeditioden järjestämisessä sekä kansanrituaalien uudelleenluomisessa, jotka usein kietoutuvat poliittisiin toimiin. Viittauksia kansanperinteisiin esiintyy myös protesteissa, vaihtoehtoisissa kulttuuriprojekteissa, esityksissä ja visuaalisessa taiteessa. Tietokanta, joka dokumentoi näitä kulttuurisia aloitteita, löytyy muun muassa verkkosivustolta <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> tai “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Tänä päivänä nuoret valkovenäläiset taiteilijat käyttävät myös kansantaidetta muokatakseen anti-režiimi protestin kieltä. Esimerkiksi Rufina Bazlova käyttää perinteistä valkovenäläistä kirjontaa elävästi vastarinnan kronikoiden kuvaamiseen. Siitä lähtien, kun protestit alkoivat vuonna 2020, hän on kuvannut mielenosoituksia, kokoontumisia ja poliittisten vankien sortoa teoksissaan, kuten “Valko-Venäjän Vyzhyvanka”, “Poliittiset vangit”, “Luka ja hänen seurueensa”, “Protestien saaga” ja “SOS_BY_2020”. Nämä teokset kuvaavat kyyneliä, verta ja kidutusta, jotka määrittävät elämää Lukashenkon hallinnon alla.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova vangitsee sorrettujen kärsimyksen valkovenäläisen kansantaiteen motiivien kautta, jotka ovat valkovenäläisten naisten työtä. Juuri tämän päivän protestisukupolven isoäidit ja isoäidit, jotka kirjonnan kautta, tallensivat valkovenäläistä identiteettiä ja naisten sitkeyttä, ilmensivät visuaalisesti sitä, mitä he eivät voineet kirjoittaa. Hänen työnsä jatkaa vuosisatoja kestänyttä taistelua valkovenäläisten naisten vapauttamiseksi äiteinä, vaimoina ja patriootteina.</span>\n<span class=\"para\">Symbolinen sarja “Nainen ympyrässä” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) kuvaa “kuinka naiset syntyvät”. Hameen helmaan kirjottu sarjakuva esittää naista, joka kiipeää “miehen kukkulalle” ja valloittaa sen taikajuoman avulla. Rakkaus astuu hänen elämäänsä, herättäen uinuvan energian. Hän asettaa sitten auringon rintaansa ja synnyttää “uuden naisen”. Syklit toistuvat, naisten voima siirtyy sukupolvelta toiselle hameen kirjonnassa. Tämä sarja viittaa epäilemättä moninaisiin naisten vastarinnan muotoihin nykypäivän Valko-Venäjällä.</span>\n<span class=\"para\">Valko-Venäjän kirjonta on myös keskeisessä asemassa Cemran (Daria Siamchukin) työssä, joka on Grodnosta kotoisin oleva taiteilija, joka on omistautunut valkovenäläisen kulttuuriperinnön säilyttämiselle samalla kun hän edistää estetiikkaa, empatiaa ja ihmisyyttä. Hänen teoksissaan veriset siteet toimivat kankaina, niiden pinnat herättävät kuvan haavoittuneesta, karkotetusta ja kodittomasta hahmosta. Hänen teoksensa korostavat naisellisen huolenpidon ja parantavan voiman teemoja, esittäen sairaanhoitajia ja hoitajia symbolina sitkeydelle haavoittuneelle mutta kestäville valkovenäläisille.</span>\n<span class=\"para\">Haavojen teema oli myös läsnä Ales Pushkinin maalauksissa, joissa ruisliljat – perinteinen valkovenäläisen kansantaiteen symboli – ilmensivät valkovenäläisten ihmisten kestävää henkeä. Hänen ruisliljansa vuotavat verta ja kohtaavat kuoleman, mutta sinnittelevät. Samoin Rozalina Busel tutkii surua ja traumaattisia kokemuksia mustien ruisliljojen, arkkujen ja surun kuvastolla. Hänen työnsä sisältää keramiikkaa, videoita, valokuvia ja tekstejä, mukaan lukien vuoden 2024 näyttely <em>Life in Suspension</em>, joka tarkastelee rajojen ja rajoitusten teemoja.</span>\n<span class=\"para\">Öljymaalaus <em>Belarusian Venus</em> Jana Chernovalta on vaikuttava kuvaus valkovenäläisestä naisesta. Siitä tuli sitkeyden symboli vuoden 2020 valkovenäläisessä vallankumouksessa. Maalaus esittää pehmeää, naisellista hahmoa, joka makaa punaisella kankaalla, mutta hänen kehonsa on täynnä mustelmia, naarmuja ja verta, mikä heijastaa Lukashenkon hallinnon aiheuttamaa väkivaltaa mielenosoittajille. Nämä taideteokset ovat tulleet nykypäivän Valko-Venäjän ja sen autonomian taistelun symboleiksi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivismi</strong></span>\n<span class=\"para\">Jotta valkovenäläinen identiteetti olisi helpommin saavutettavissa länsimaalaisille yleisöille ja esittää itsenäisen kertomuksen, valkovenäläistä kulttuurikoodia oli tarpeen uudistaa. Tämä muutos vastustaa <em>Russkiy mir</em> -käsitettä ja propagandavetoista kuvausta valkovenäläisestä ja venäläisestä yhtenäisyydestä, jota levitetään ei vain poliittisista syistä, vaan myös valkovenäläisen kansallisen itsemääräämisoikeuden kieltämiseksi.</span>\n<span class=\"para\">Historian ja myytin käyttö on todellakin muuttunut voimakkaaksi ja vaaralliseksi työkaluksi Vladimir Putinin sodan propagandassa. Sen sijaan vaihtoehtoiset kulttuuriprojektit, jotka käyttävät taiteen universaalia kieltä ja joita edistetään ympäri Eurooppaa gallerioissa, museoissa, festivaaleilla ja julkisissa keskusteluissa, mahdollistavat aktiivisen vastarinnan venäläistämistä vastaan samalla kun ne etsivät merkityksellistä tukea itsenäiselle valkovenäläiselle äänelle. Tämä liike saa voimaa yhteisöllisyyden ja solidaarisuuden tunteesta demokraattisessa ja anti-režiimi vastarintaliikkeessä. Vastikään perustettu Valko-Venäjän kulttuurin ensimmäinen kongressi maanpaossa toimii näin ollen integraatioplatformina, edistäen parhaiden käytäntöjen vaihtoa ja toimien demokraattisena instituutiona Lukashenkon hallinnon ulkopuolella, siten ylläpitäen valkovenäläisten taiteilijoiden ja kulttuuriaktivistien jatkuvuutta. Tämä \"yhteisön\" käsite ulottuu perinteisten taideyhdistysten ulkopuolelle. Se sitouttaa yleisön taiteellisiin prosesseihin, joissa \"osallistujakansalaiset\" muuttuvat aktiivisiksi toimijoiksi sosiaalisessa dialogissa. He ovat luovia, opettavaisia ja vaikuttavia. Tämä sitoutuminen luo perustan \"artivismin\" kehittämiselle voimakkaana ja muuntavana liikkeenä valkovenäläisessä kulttuurissa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Tämä teksti on valmisteltu NCRD-projektin \"Kulttuuri ja vaihtoehtoinen taide Valko-Venäjällä ja Ukrainassa XXI: yhteiskunnan kuva\" tai ALTKULT puitteissa. Tämä ohjelma toteutetaan tohtori Magdalena Lachowiczin tieteellisen ohjauksen alaisena Adam Mickiewicz -yliopistossa Poznanissa.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, tohtori, on apulaisprofessori Adam Mickiewicz -yliopiston Itäisen tutkimuksen osastolla Poznanissa (Puola). Hänen tutkimusintressinsä sisältävät: etniset suhteet ja alueelliset liikkeet entisissä neuvostotasavalloissa, Neuvostoliiton historia, kansalaisyhteiskuntaliikkeet nykypäivän Venäjällä, Valko-Venäjällä ja Ukrainassa.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Ce dernier événement est étroitement lié à la Chaîne balte, à la “Révolution sur granit” de 1990 en Ukraine, ainsi qu'à diverses “révolutions de couleur” qui ont eu lieu dans les États post-soviétiques au XXIe siècle. L'inspiration pour les manifestants d'Europe de l'Est est également venue d'autres parties du monde et a inclus des actions de protestation telles que le Printemps arabe, Occupy Wall Street et différents mouvements féministes. Collectivement, ces actions ont créé une tradition de protestation mondiale qui a influencé des activistes dans le monde entier. Cela est également vrai en Biélorussie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Culture alternative</strong></span>\n<span class=\"para\">Malgré son régime autoritaire et les stéréotypes autour des activistes marginalisés, la Biélorussie n'a jamais été dans un vide informationnel ni isolée des réseaux horizontaux d'ONG et de secteurs culturels en Europe de l'Ouest, en particulier ceux concernés par les droits de l'homme. Les groupes et organisations non-conformistes russes ont également influencé les activistes biélorusses. Par conséquent, lorsque les Biélorusses sont descendus dans la rue en 2020 pour protester contre la fraude électorale et exiger un changement politique, ils ont montré la puissance de la solidarité et d'une identité nationale partagée qui inclut la langue biélorusse, les traditions et le patrimoine culturel. En conséquence de ces manifestations et des conséquences qu'elles ont apportées aux gens, la culture “anti-régime” en Biélorussie est désormais devenue synonyme de culture alternative.</span>\n<span class=\"para\">Comme nous nous en souvenons grâce à la couverture médiatique, les manifestations de rue biélorusses de 2020 ont présenté un nombre significatif de performances dynamiques et engageantes organisées par des groupes informels et des initiatives de base. Dans les sciences sociales, ces activités étaient souvent qualifiées de “mobilisation spontanée”. Cependant, la tradition des pratiques culturelles alternatives n'est pas nouvelle en Biélorussie et remonte au siècle précédent. Elle est maintenant seulement poursuivie à travers le travail de divers groupes, collectifs et structures plus formalisées. Ces artistes ont maintenant utilisé différentes formes pour donner à la résistance biélorusse et aux efforts révolutionnaires un impact à long terme et atteindre des groupes sociaux plus larges.</span>\n<span class=\"para\">Par exemple, depuis les manifestations de 2020, l'histoire biélorusse et les éléments de l'identité nationale sont devenus profondément intégrés dans le dialogue social de la résistance quotidienne. Cela est vrai même si la mémoire sociale et la création de mythes nationaux ont été intégrales à de nombreux projets artistiques en Biélorussie depuis bien plus longtemps. L'“artivisme” biélorusse (c'est-à-dire les activités artistiques socialement engagées) est une tendance qui est également enracinée dans les traditions de rue d'Europe de l'Est. Parmi les exemples, on trouve le théâtre de rue à Lviv qui imitait les pavés brisés dans la phase finale de l'Union soviétique ; la chaîne humaine mentionnée dans les États baltes ; les villes de tentes en Ukraine ; l'“Automaidan” ; les chants de chœur chantés dans les centres commerciaux de Minsk ; les marches des femmes ; et les balcons décorés aux couleurs nationales rouge et blanche de la Biélorussie. Ces formes de protestation permettent aux gens ordinaires et aux passants de devenir participants aux manifestations, ce qui favorise la citoyenneté active et rend l'indifférence difficile.</span>\n<span class=\"para\"><strong>En permanence sous censure</strong></span>\n<span class=\"para\">Jusqu'à la chute de l'URSS, la génération biélorusse des années 1960 – les “Sixtiers” – et leurs successeurs étaient marqués par des activités radicales et socialement critiques et une résistance clandestine à l'autorité. Cela se manifestait souvent par des protestations subtiles et indirectes intégrées dans la vie quotidienne. Pendant la période d'après-guerre, les initiatives culturelles biélorusses ont persisté malgré des interdictions et une censure fréquentes, y compris l'auto-censure, la censure systémique et des restrictions économiques. Les artistes et les activistes, que ce soit pendant l'ère socialiste ou sous le régime autoritaire actuel de la Biélorussie, ont constamment fait face à des obstacles tels que des barrières financières ; une faible confiance sociale ; et une surveillance omniprésente et une répression multi-couches, y compris la violence physique de la part des autorités.</span>\n<span class=\"para\">Après la Seconde Guerre mondiale, la domination du réalisme socialiste a étouffé de nouvelles tendances artistiques en Biélorussie et a coupé sa communauté artistique des influences étrangères. Cependant, même après l'effondrement de l'Union soviétique, la censure a persisté en Biélorussie. Par exemple, le Conseil biélorusse pour la moralité, établi en 2009, a poursuivi des artistes pour violation des normes morales et insulte à la dignité du peuple biélorusse. À la suite de son travail en 2009, plusieurs peintures ont été retirées d'une exposition d'art au Musée d'État de littérature Yanka Kupala à Minsk.</span>\n<span class=\"para\">Les restrictions contre les artistes ont été renforcées en 2012 lorsque la Biélorussie a adopté la Loi sur le contrôle du contenu Internet. En conséquence, les artistes biélorusses, en particulier ceux explorant les soi-disant sujets socialement controversés, ont commencé à faire face à des interdictions de publication, à des pressions d'en haut et à des interférences dans leurs projets. C'était le cas du groupe Pagonia, qui a été arrêté, en septembre 2012, pour avoir organisé une action dédiée à la mémoire du héros de la résistance anti-soviétique Rascisláŭ Lapícki. L'artiste Mikhail Gulin a également été emprisonné pour son projet de monument personnel, ainsi que la photographe Yulia Doroshkevich, la co-organisatrice de Belarus Press Photo 2011. Son album aurait inclus des images de potentiel extrémisme. En 2013, Doroshkevich a été interrogée par le KGB sur des accusations d'extrémisme. Le tribunal a ordonné la destruction de 41 exemplaires de l'édition 2011 du livre Belarus Press Photo, et a ordonné à Doroshkevich et à deux autres photographes de payer une amende.</span>\n<span class=\"para\">À ce jour, les listes de prisonniers politiques biélorusses incluent des artistes et des activistes d'ONG dédiés à la promotion de l'identité nationale biélorusse. Parmi eux se trouvent le peintre Ales Pushkin et le gestionnaire culturel et blogueur Nikolai Klimovich. En 2023, ils sont tous deux morts en prison pour leur engagement envers les idéaux démocratiques et la liberté. Le PEN Club biélorusse surveille les répressions depuis 2019, documentant les violations des droits de l'homme contre les artistes et la suppression des droits culturels à travers la Biélorussie. La discrimination dans le secteur culturel s'est révélée à la fois institutionnelle et systémique. Selon le PEN Club biélorusse, l'un des domaines où les libertés civiles régressent le plus rapidement est le droit de participer à la vie culturelle. À la fin juin 2024, la Biélorussie comptait 1 413 prisonniers politiques, dont au moins 105 figures culturelles.</span>\n<span class=\"para\">En 2021, les législateurs biélorusses ont adopté un projet de loi sur l'extrémisme, accélérant les affaires judiciaires pour les organisations qualifiées d'extrémistes et classifiant certains médias et symboles comme des matériaux extrémistes. À des fins de suivi, une liste de “personnes sujettes à l'extrémisme” a été créée, profilant les citoyens engagés dans des activités perçues comme des menaces pour le régime. Ces activités vont d'actes graves tels que la révélation de secrets d'État au droit civique le plus fondamental, à savoir la participation à des manifestations. Le groupe dominant sur cette liste comprenait des artistes, des activistes et des historiens.</span>\n<span class=\"para\">La liste de juillet 2024 des “matériaux extrémistes” comptait 1 160 pages. Elle contenait les noms de publications considérées comme hostiles au régime. Parmi elles se trouvait le livre <em>Donbass biélorusse</em>, qui exposait les services et entreprises biélorusses coopérant avec des séparatistes russes. Les individus partageant ou s'engageant avec du contenu interdit, tels que les lecteurs de telles publications ou les partisans de chaînes Telegram comme NEXTA ou d'autres blogueurs, risquent des poursuites.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-soviétique et anti-régime</strong></span>\n<span class=\"para\">Dans les années 1960 en Biélorussie, des membres de la soi-disant “Jeunesse dorée”, pour utiliser le terme de Viktar Ledenev, se réunissaient dans des studios d'art, des coulisses de théâtre, des appartements privés et des parcs pour discuter d'histoire et de culture, ce qu'ils faisaient souvent en biélorusse. À Minsk, les lieux de rencontre populaires de ce groupe comprenaient le parc près du Théâtre national Yanka Kupala et le parc en face du siège du KGB, près du Théâtre des jeunes spectateurs. Ces jeunes activistes culturels ressentaient leur devoir d'être anti-soviétiques, recourant souvent à des activités clandestines pour exprimer leur dissentiment. En 1962, trois étudiants de l'Université d'État biélorusse – Viktar Ledenev, Volodya Khalip et Sergei Budkevich – ont été accusés de vues anti-soviétiques. Ils ont également été accusés de production et de distribution clandestine de littérature interdite (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">En plus de leur arrestation, dans divers départements universitaires, des réunions de présentation étaient organisées par les organisations du Komsomol pour désigner publiquement des étudiants individuels ayant des contacts avec des activistes “anti-soviétiques”. L'un des résultats de telles actions a été le procès et la condamnation d'Edouard (Edik) Goriachev, qui a été accusé d'avoir initié un “collectif anti-soviétique”. Le 6 juin 1962, avec Kim Khadyev, il a été reconnu coupable d'avoir rassemblé des jeunes et de les avoir encouragés à s'engager dans l'agitation anti-soviétique. Grâce à leurs contacts avec des dissidents russes, Khadyev et Goriachev ont obtenu des matériaux contenant des messages anti-soviétiques, y compris des anecdotes et des poèmes, qu'ils ont compilés en collections à lire parmi leurs pairs.</span>\n<span class=\"para\">Une de ces collections, intitulée <em>Anti-Asarkan, ou un bouffon sans roi</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], contenait des poèmes ouvertement anti-soviétiques, y compris “Symphonie communiste” et “Le Destin d'un écrivain” [<em>Коммунистическая симфония</em> et <em>Судьба писателя</em>]. Ils promouvaient des idées aussi radicales que le renversement des autorités soviétiques ou l'arrestation de ceux présents au 21e Congrès du Parti.</span>\n<span class=\"para\">Une autre figure significative de la culture de résistance biélorusse de cette époque était Larysa Genius. Réprimée et déportée en Sibérie, elle est restée dévouée à la quête de liberté de la Biélorussie. Dans son livre <em>Confession</em>, qui est un journal de déportation comparable à <em>L'Archipel du Goulag</em> de Soljenitsyne, elle a écrit que penser à la Biélorussie l'a aidée à surmonter les épreuves de la vie, ainsi qu'à rester résiliente et fidèle à elle-même. En 1954, elle a écrit : “Le Christ est ressuscité du sang et de la douleur, afin que la bougie de la vérité ne s'éteigne pas. Il est ressuscité pour les villages Krivite, Il est ressuscité, frères, aussi pour nous. Ainsi nous nous souviendrons, dans nos chaînes, levant nos cœurs, que tout comme Dieu a été crucifié, Notre Biélorussie renaîtra !”</span>\n<span class=\"para\">L'histoire biélorusse est devenue un thème vibrant pour le travail artistique en Biélorussie dans les années 1970. Parmi les œuvres les plus connues de cette période figurent des peintures et des gravures de Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik et Mikola Kupava. Ils ont dépeint des héros et héroïnes nationaux tels qu'Euphrosyne de Polotsk, une sainte populaire parmi les dévots orthodoxes ; Frantsisk Skaryna, un philosophe qui a imprimé la Bible en vieil biélorusse en 1517 ; Barbara Radziwiłł, la reine de Pologne et duchesse de Lituanie qui était l'héroïne de nombreuses légendes et œuvres littéraires en biélorusse ; et Konstantin Kalinovsky (ou Kastus Kalinoŭski), une icône du nationalisme biélorusse. Cependant, en 1972, le peintre Liavon Barazna, qui a publié <em>Gravures de Francis Skaryna</em>, a été tué dans des circonstances mystérieuses. Le sort d'Uladzimir Stelmashonok, le Peintre du peuple de Biélorussie, qui a dépeint l'histoire culturelle biélorusse dans sa peinture <em>Mots sur la Biélorussie</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), était très différent. Il est décédé en 2013 à l'âge de 85 ans. Ses œuvres sont toujours exposées au Musée national des beaux-arts de Minsk.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Culture populaire</strong></span>\n<span class=\"para\">Dans les années 1970, lorsque les intellectuels et artistes biélorusses opéraient sous un faux-semblant de liberté strictement soumis à la censure et à la surveillance, le folklore et l'ethnographie offraient un espace limité pour la liberté d'expression. Cependant, même ce domaine était soumis à la standardisation soviétique, qui réduisait sa diversité et imposait des simplifications des expressions culturelles. Grâce aux chercheurs et aux activistes qui ont réussi à documenter, et donc à préserver, l'unicité de la culture populaire biélorusse, une grande collection de matériaux d'archives a été constituée. Elle comprend des trésors tels que la série <em>Art populaire biélorusse</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), qui jusqu'à aujourd'hui a inspiré des projets artistiques alternatifs en Biélorussie.</span>\n<span class=\"para\">Le renouveau de la culture traditionnelle et populaire biélorusse est le plus évident dans l'organisation de festivals et d'expéditions ethnographiques, ainsi que dans la recréation de rituels folkloriques, souvent entrelacés avec des activités politiques. Des références aux traditions folkloriques apparaissent également dans les manifestations, les projets culturels alternatifs, les performances et les arts visuels. Une base de données documentant ces initiatives culturelles, entre autres, peut être trouvée sur le site web <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> ou “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Aujourd'hui, de jeunes artistes biélorusses utilisent également l'art populaire pour façonner le langage de la protestation anti-régime. Rufina Bazlova, par exemple, utilise la broderie traditionnelle biélorusse pour illustrer de manière vivante les chroniques de la résistance. Depuis le début des manifestations en 2020, elle a dépeint des manifestations, des rassemblements et la répression des prisonniers politiques dans des œuvres telles que “L'Histoire de la Vyzhyvanka biélorusse”, “Prisonniers politiques”, “Luka et sa suite”, “Saga des manifestations” et “SOS_BY_2020”. Ces œuvres dépeignent les larmes, le sang et la torture qui définissent la vie sous le régime de Loukachenko.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova capture la souffrance des réprimés à travers des motifs de l'art populaire biélorusse, qui sont l'œuvre de femmes biélorusses. Ce sont les arrière-grands-mères et les grands-mères de la génération de protestation d'aujourd'hui qui, à travers la broderie, ont enregistré l'identité biélorusse et la résilience des femmes, exprimant visuellement ce qu'elles ne pouvaient pas écrire. Son travail continue la lutte séculaire pour l'émancipation des femmes biélorusses en tant que mères, épouses et patriotes.</span>\n<span class=\"para\">La série symbolique “Femme dans le cercle” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) dépeint “comment les femmes naissent”. Le long de l'ourlet d'une jupe, une bande dessinée brodée représente une femme grimpant “la colline de l'homme” et la conquérant avec l'aide d'une potion magique. L'amour entre dans sa vie, éveillant une énergie dormante. Elle place ensuite le soleil dans son sein et donne naissance à “une nouvelle femme”. Le cycle se répète alors, avec la force des femmes transmise à travers les générations dans la broderie d'une jupe de femme. Cette série fait sans aucun doute référence aux diverses formes de résistance féminine dans la Biélorussie contemporaine.</span>\n<span class=\"para\">La broderie biélorusse est également mise en avant dans le travail de Cemra (Daria Siamchuk), une artiste de Grodno dédiée à la préservation du patrimoine culturel biélorusse tout en promouvant l'esthétique, l'empathie et l'humanité. Dans ses œuvres, des bandages tachés de sang servent de toiles, leurs surfaces évoquant l'image d'une figure blessée, exilée et sans abri. Ses œuvres soulignent des thèmes de soin féminin et de pouvoir de guérison, dépeignant des infirmières et des soignants comme des symboles de résilience pour le peuple biélorusse blessé mais endurant.</span>\n<span class=\"para\">Le thème des blessures était également présent dans les peintures d'Ales Pushkin, où les bleuets – un symbole traditionnel de l'art populaire biélorusse – incarnent l'esprit durable du peuple biélorusse. Ses bleuets saignent et font face à la mort, mais persistent. De même, Rozalina Busel explore le chagrin et le traumatisme à travers des images de bleuets noirs, de cercueils et de deuil. Son travail comprend des céramiques, des vidéos, de la photographie et des textes, y compris l'exposition de 2024 <em>La vie en suspension</em>, qui examine des thèmes de frontières et de limitations.</span>\n<span class=\"para\">La peinture à l'huile <em>Vénus biélorusse</em> de Jana Chernova est un portrait frappant d'une femme biélorusse. Elle est devenue un symbole de résilience pendant la révolution biélorusse de 2020. La peinture dépeint une figure douce et féminine allongée sur une toile rouge, mais son corps porte des contusions, des abrasions et du sang, reflétant la violence infligée par le régime de Loukachenko aux manifestants. Ces œuvres d'art sont devenues des emblèmes de la Biélorussie contemporaine et de sa lutte pour l'autonomie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivisme</strong></span>\n<span class=\"para\">Pour rendre l'identité biélorusse plus accessible aux publics occidentaux et présenter un récit indépendant, le code culturel biélorusse avait besoin d'être réimaginé. Ce changement conteste le concept de <em>Russkiy mir</em> et la représentation propagandiste de l'unité biélorusse-russe, propagée non seulement pour des raisons politiques mais aussi comme un déni de l'autodétermination nationale biélorusse.</span>\n<span class=\"para\">L'utilisation de l'histoire et du mythe est en effet devenue un outil puissant et dangereux dans la propagande de guerre de Vladimir Poutine. En revanche, les projets culturels alternatifs qui utilisent le langage universel de l'art et qui sont promus à travers l'Europe dans des galeries, des musées, des festivals et des débats publics, permettent une résistance active à la russification tout en recherchant un soutien significatif pour une voix biélorusse indépendante. Ce mouvement tire sa force d'un sentiment d'unité et de solidarité dans un mouvement de résistance démocratique et anti-régime. Le tout nouveau Premier Congrès de la culture biélorusse en exil sert ainsi de plateforme intégrative, favorisant l'échange de meilleures pratiques et fonctionnant comme une institution démocratique en dehors du régime de Loukachenko, soutenant ainsi la continuité des artistes et des activistes culturels biélorusses. Ce concept de “communauté” s'étend au-delà des associations artistiques traditionnelles. Il engage le public dans des processus artistiques dans lesquels les “citoyens-participants” deviennent des agents actifs du dialogue social. Ils sont créatifs, éducatifs et percutants. Cet engagement jette les bases du développement de l'“artivisme” en tant que mouvement puissant et transformateur au sein de la culture biélorusse.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Ce texte a été préparé dans le cadre du projet NCRD intitulé \"Culture et art alternatif de la Biélorussie et de l'Ukraine XXI : image de la société\" ou ALTKULT. Ce programme est mené sous la direction scientifique de Dr. Magdalena Lachowicz de l'Université Adam Mickiewicz à Poznań.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, est professeure assistante au Département des études orientales de l'Université Adam Mickiewicz à Poznań (Pologne). Ses intérêts de recherche incluent : les relations ethniques et les mouvements régionaux dans les anciennes républiques soviétiques, l'histoire de l'URSS, les mouvements de la société civile dans la Russie contemporaine, la Biélorussie et l'Ukraine.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Ovaj završni događaj usko je povezan s Baltičkim lancem, “Revolucijom na granitu” iz 1990. u Ukrajini, kao i raznim “bojičastim revolucijama” koje su se dogodile u post-sovjetskim državama u 21. stoljeću. Inspiracija za istočnoeuropske prosvjednike također je došla iz drugih dijelova svijeta i uključivala je takve prosvjedne akcije kao što su Arapsko proljeće, Occupy Wall Street i različiti feministički pokreti. Zajedno, te akcije stvorile su globalnu tradiciju prosvjeda koja je utjecala na aktiviste širom svijeta. To vrijedi i za Bjelorusiju.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Alternativna kultura</strong></span>\n<span class=\"para\">Unatoč svom autoritarnom režimu i stereotipima o marginaliziranim aktivistima, Bjelorusija nikada nije bila u informacijskoj vakuumu niti izolirana od horizontalnih mreža nevladinih organizacija i kulturnih sektora u Zapadnoj Europi, posebno onih koji se bave ljudskim pravima. Ruske nekomformističke grupe i organizacije također su utjecale na bjeloruske aktiviste. Kao rezultat toga, kada su Bjelorusi izašli na ulice 2020. godine kako bi prosvjedovali protiv izborne prijevare i zahtijevali političke promjene, pokazali su snagu solidarnosti i zajedničkog nacionalnog identiteta koji uključuje bjeloruski jezik, tradicije i kulturnu baštinu. Kao rezultat tih prosvjeda i posljedica koje su donijeli ljudima, “anti-režimska” kultura u Bjelorusiji sada je postala sinonim za alternativnu kulturu.</span>\n<span class=\"para\">Kako se sjećamo iz medijskog izvještavanja, bjeloruski ulični prosvjedi 2020. godine obilježeni su značajnim brojem dinamičnih, angažiranih performansa koje su organizirale neformalne grupe i inicijative iz baze. U društvenim znanostima, te aktivnosti često su se nazivale “spontanom mobilizacijom”. Međutim, tradicija alternativnih kulturnih praksi nije nova u Bjelorusiji i potječe iz prošlog stoljeća. Sada se samo nastavlja kroz rad raznih grupa, kolektiva i formaliziranih struktura. Ovi umjetnici sada koriste različite oblike kako bi bjeloruskom otporu i revolucionarnim naporima dali dugoročni utjecaj i dosegli šire društvene skupine.</span>\n<span class=\"para\">Na primjer, od prosvjeda 2020. godine, bjeloruska povijest i elementi nacionalnog identiteta duboko su integrirani u društveni dijalog svakodnevnog otpora. To vrijedi iako su društvena memorija i nacionalno mitotvorstvo bila sastavni dio brojnih umjetničkih projekata u Bjelorusiji mnogo duže. Bjeloruski “artivizam” (tj. društveno angažirane umjetničke aktivnosti) trend je koji je također ukorijenjen u istočnoeuropskim uličnim tradicijama. Primjeri uključuju ulični teatar u Lvivu koji je imitirao slomljene kocke u finalnoj fazi Sovjetskog Saveza; prethodno spomenuti ljudski lanac u baltičkim državama; šatorska naselja u Ukrajini; “Automaidan”; zborske pjesme pjevane u trgovačkim centrima u Minsku; marševe žena; i balkone ukrašene u crvenoj i bijeloj bjeloruskoj nacionalnoj boji. Ovi oblici prosvjeda omogućuju običnim ljudima i prolaznicima da postanu sudionici prosvjeda, što potiče aktivno građanstvo i otežava ravnodušnost.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kontinuirano pod cenzurom</strong></span>\n<span class=\"para\">Do pada SSSR-a, bjeloruska generacija 1960-ih – “šezdesetnici” – i njihovi sljedbenici bili su obilježeni radikalnim, društveno kritičkim aktivnostima i tajnim otporom vlasti. To se često manifestiralo u suptilnom, indirektnom prosvjedu ugrađenom u svakodnevni život. Tijekom poslijeratnog razdoblja, bjeloruske kulturne inicijative opstale su unatoč čestim zabranama i cenzuri, uključujući samocenzuru, sustavnu cenzuru i ekonomska ograničenja. Umjetnici i aktivisti, bilo tijekom socijalističke ere ili pod trenutnim autoritarnim režimom Bjelorusije, dosljedno su se suočavali s preprekama poput financijskih barijera; niskog društvenog povjerenja; i sveprisutnog nadzora i višeslojne represije, uključujući fizičko nasilje od strane vlasti.</span>\n<span class=\"para\">Poslije Drugog svjetskog rata, dominacija socijalističkog realizma ugušila je nove umjetničke trendove u Bjelorusiji i prekinula njezinu umjetničku zajednicu s stranim utjecajima. Međutim, čak i nakon raspada Sovjetskog Saveza, cenzura je opstala u Bjelorusiji. Na primjer, Bjelorusko vijeće za moralnost, osnovano 2009. godine, progonilo je umjetnike zbog kršenja moralnih normi i vrijeđanja dostojanstva bjeloruskog naroda. Kao rezultat svog rada 2009. godine, nekoliko slika uklonjeno je s izložbe u Državnom muzeju književnosti Janka Kupale u Minsku.</span>\n<span class=\"para\">Ograničenja protiv umjetnika dodatno su pojačana 2012. godine kada je Bjelorusija donijela Zakon o kontroli internetskog sadržaja. Kao rezultat toga, bjeloruski umjetnici, posebno oni koji istražuju takozvane društveno kontroverzne teme, počeli su se suočavati s zabranama objavljivanja, pritiscima odozgo i ometanjem svojih projekata. Tako je bilo i s grupom Pagonia, koja je u rujnu 2012. godine bila pritvorena zbog organiziranja akcije posvećene sjećanju na heroja antisosvjetskog otpora Rascisláŭ Lapícki. Umjetnik Mihail Gulin također je bio zatvoren zbog svog osobnog projekta spomenika, kao i fotografkinja Julija Doroshkevich, suorganizatorica Bjeloruske press fotografije 2011. Njezina zbirka navodno je uključivala slike potencijalnog ekstremizma. Godine 2013. Doroshkevich je ispitivana od strane KGB-a zbog optužbi za ekstremizam. Sud je naredio uništenje 41 primjerka izdanja Bjeloruske press fotografije iz 2011. godine i naredio Doroshkevich i dvjema drugim fotografkinjama da plate kaznu.</span>\n<span class=\"para\">Do danas, popisi bjeloruskih političkih zatvorenika uključuju umjetnike i aktiviste nevladinih organizacija posvećene promicanju bjeloruskog nacionalnog identiteta. Među njima su slikar Ales Pushkin i kulturni menadžer i bloger Nikolai Klimovich. Godine 2023. obojica su umrla u zatvoru zbog svoje predanosti demokratskim idealima i slobodi. Bjeloruski PEN klub prati represije od 2019. godine, dokumentirajući kršenja ljudskih prava protiv umjetnika i suzbijanje kulturnih prava širom Bjelorusije. Diskriminacija u kulturnom sektoru pokazala se kao institucionalna i sistemska. Prema mišljenju PEN kluba Bjelorusija, jedno od područja u kojem se građanske slobode najbrže regresiraju je pravo sudjelovanja u kulturnom životu. Krajem lipnja 2024. godine, Bjelorusija je imala 1.413 političkih zatvorenika, uključujući najmanje 105 kulturnih figura.</span>\n<span class=\"para\">Godine 2021. bjeloruski zakonodavci donijeli su zakon o ekstremizmu, ubrzavajući sudske postupke za organizacije označene kao ekstremističke i klasificirajući određene medije i simbole kao ekstremističke materijale. U svrhu praćenja, stvorena je lista “osoba sklonih ekstremizmu”, profilirajući građane koji se bave aktivnostima koje se percipiraju kao prijetnje režimu. Te aktivnosti kreću se od tako teških djela kao što je otkrivanje državnih tajni do najosnovnijeg građanskog prava, a to je sudjelovanje u prosvjedima. Dominantna grupa na ovoj listi uključivala je umjetnike, aktiviste i povjesničare.</span>\n<span class=\"para\">Lista “ekstremističkih materijala” iz srpnja 2024. godine imala je 1.160 stranica. Sadržavala je imena publikacija koje se smatraju neprijateljskima prema režimu. Među njima je bila knjiga <em>Bjeloruski Donbas</em>, koja je razotkrila bjeloruske usluge i poduzeća koja surađuju s ruskim separatistima. Osobe koje dijele ili se bave zabranjenim sadržajem, poput čitatelja takvih publikacija ili podržavatelja Telegram kanala poput NEXTA ili drugih blogera, suočavaju se s progonima.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-sovjetski i anti-režimski</strong></span>\n<span class=\"para\">U 1960-ima u Bjelorusiji, članovi takozvane “Zlatne mladosti”, kako to naziva Viktar Ledenev, okupljali su se u umjetničkim studijima, kazališnim pozadinama, privatnim stanovima i parkovima kako bi razgovarali o povijesti i kulturi, što su često radili na bjeloruskom. U Minsku, popularna mjesta okupljanja ove grupe uključivala su park pored Nacionalnog akademskog kazališta Janka Kupale i park nasuprot sjedištu KGB-a, blizu Kazališta mladih gledatelja. Ovi mladi kulturni aktivisti smatrali su svojom dužnošću biti anti-sovjetski, često pribjegavajući podzemnim aktivnostima kako bi izrazili svoj neslaganje. Godine 1962. trojica studenata Bjeloruskog državnog sveučilišta – Viktar Ledenev, Volodya Khalip i Sergei Budkevich – optuženi su za anti-sovjetske stavove. Također su bili optuženi za proizvodnju i tajnu distribuciju zabranjene literature (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Osim njihovog uhićenja, u raznim sveučilišnim odjelima organizirali su se sastanci Komsomola kako bi javno istaknuli pojedine studente koji su imali kontakte s “anti-sovjetskim” aktivistima. Jedan od rezultata takvih akcija bio je suđenje i osuda Eduarda (Edika) Goriacheva, koji je optužen za iniciranje “anti-sovjetskog kolektiva”. 6. lipnja 1962. godine, zajedno s Kimom Khadyevim, proglašen je krivim za okupljanje mladih i poticanje na anti-sovjetsku agitaciju. Kroz svoje kontakte s ruskim disidentima, Khadyev i Goriachev nabavili su materijale koji sadrže anti-sovjetske poruke, uključujući anegdote i pjesme, koje su sastavili u zbirke kako bi ih čitali među svojim vršnjacima.</span>\n<span class=\"para\">Jedna od tih zbirki, pod naslovom <em>Anti-Asarkan, ili Ludić bez kralja</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], sadržavala je otvoreno anti-sovjetske pjesme, uključujući “Komunističku simfoniju” i “Sudbinu pisca” [<em>Коммунистическая симфония</em> i <em>Судьба писателя</em>]. Promicali su takve radikalne ideje kao što su svrgavanje sovjetskih vlasti ili uhićenje onih na 21. Kongresu Partije.</span>\n<span class=\"para\">Još jedna značajna figura u bjeloruskoj kulturi otpora iz tog vremena bila je Larysa Genius. Reprimirana i deportirana u Sibir, ostala je odana bjeloruskoj potrazi za slobodom. U svojoj knjizi <em>Iskrenost</em>, koja je dnevnik deportacije usporediv s Solženjicinovim <em>Gulagom</em>, napisala je da joj je razmišljanje o Bjelorusiji pomoglo da prebrodi životne kušnje, kao i da ostane otporna i vjerna sebi. Godine 1954. napisala je: “Krist je ustao iz krvi i boli, kako svijeća istine ne bi bila ugašena. Ustao je za Krivite sela, Ustao je, braćo, i za nas. Tako ćemo pamtiti, u našim okovima, podižući srca, da baš kao što je Bog bio raspet, Naša Bjelorusija će se ponovo roditi!”</span>\n<span class=\"para\">Bjeloruska povijest postala je živahna tema za umjetnički rad u Bjelorusiji 1970-ih. Među najpoznatijim djelima iz tog razdoblja su slike i otisci Vladimira Basalige, Jaugena Kulika i Mikole Kupave. Prikazivali su takve nacionalne junake i junakinje kao što su Eufrozina Polotska, popularna svetica među pravoslavnim vjernicima; Frantsisk Skaryna, filozof koji je 1517. godine tiskao Bibliju na starobjeloruskom jeziku; Barbara Radziwiłł, kraljica Poljske i vojvotkinja Litvanije koja je bila junakinja mnogih legendi i književnih djela u bjeloruskom jeziku; i Konstantin Kalinovski (ili Kastus Kalinoŭski), ikona bjeloruske nacionalnosti. Međutim, 1972. godine, slikar Liavon Barazna, koji je objavio <em>Gravure Frantsiska Skaryny</em>, ubijen je pod misterioznim okolnostima. Sudbina Uladzimira Stelmashonoka, Narodnog slikara Bjelorusije, koji je prikazivao bjelorusku kulturnu povijest u svom djelu <em>Riječi o Bjelorusiji</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), bila je vrlo drugačija. Preminuo je 2013. godine u dobi od 85 godina. Njegova djela još uvijek su izložena u Nacionalnom muzeju umjetnosti u Minsku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Narodna kultura</strong></span>\n<span class=\"para\">U 1970-ima, kada su bjeloruski intelektualci i umjetnici djelovali pod fasadom slobode strogo podložne cenzuri i nadzoru, folklor i etnografija pružali su ograničen prostor za slobodu izražavanja. Međutim, čak je i ovo područje bilo podložno sovjetskoj standardizaciji, koja je smanjila njegovu raznolikost i nametnula pojednostavljenja kulturnih izraza. Zahvaljujući istraživačima i aktivistima koji su uspjeli dokumentirati, a time i sačuvati, jedinstvenost bjeloruske narodne kulture, sastavljena je velika zbirka arhivskih materijala. Ona uključuje takve blago kao što je serija <em>Bjeloruska narodna umjetnost</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), koja do danas inspirira alternativne umjetničke projekte u Bjelorusiji.</span>\n<span class=\"para\">Obnova tradicionalne i narodne bjeloruske kulture najvidljivija je u organizaciji festivala i etnografskih ekspedicija, kao i u ponovnom stvaranju narodnih rituala, često isprepletenih s političkim aktivnostima. Reference na narodne tradicije također se pojavljuju u prosvjedima, alternativnim kulturnim projektima, performansima i vizualnim umjetnostima. Baza podataka koja dokumentira te kulturne inicijative, među ostalim, može se pronaći na web stranici <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> ili “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Danas, mladi bjeloruski umjetnici također koriste narodnu umjetnost kako bi oblikovali jezik anti-režimskog prosvjeda. Rufina Bazlova, na primjer, koristi tradicionalnu bjelorusku vez kako bi živopisno ilustrirala kronike otpora. Otkako su prosvjedi započeli 2020. godine, prikazala je demonstracije, mitinge i represiju političkih zatvorenika u djelima poput “Povijest bjeloruske vyzhyvanke”, “Politički zatvorenici”, “Luka i njegova svita”, “Saga o prosvjedima” i “SOS_BY_2020”. Ova djela prikazuju suze, krv i mučenja koja definiraju život pod režimom Lukašenka.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova hvata patnju potlačenih kroz motive bjeloruske narodne umjetnosti, koji su djelo bjeloruskinja. To su bile pra-bake i bake današnje generacije prosvjednika koje su, kroz vez, zabilježile bjeloruski identitet i otpornost žena, vizualno izražavajući ono što nisu mogle napisati. Njezino djelo nastavlja višestoljetnu borbu za emancipaciju bjeloruskinja kao majki, supruga i domoljuba.</span>\n<span class=\"para\">Simbolička serija “Žena u krugu” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) prikazuje “kako žene dolaze na svijet”. Duž rubnog dijela suknje, izvezena strip priča prikazuje ženu koja se penje “na brdo čovjeka” i osvajajući ga uz pomoć čarobnog napitka. Ljubav ulazi u njezin život, budeći uspavanu energiju. Zatim stavlja sunce u svoj zagrljaj i rađa “novu ženu”. Ciklus se zatim ponavlja, s ženskom snagom koja se prenosi kroz generacije u vezu na ženskoj suknji. Ova serija neosporno se referira na raznolike oblike ženskog otpora u suvremenoj Bjelorusiji.</span>\n<span class=\"para\">Bjeloruska vezenina također se ističe u radu Cemre (Daria Siamchuk), umjetnice iz Grodna posvećene očuvanju bjeloruske kulturne baštine dok promiče estetiku, empatiju i humanost. U njezinim djelima, krvave zavoje služe kao platna, a njihova površina evocira sliku ranjene, prognane i beskućnice. Njezina djela naglašavaju teme ženskog brige i iscjeliteljske moći, prikazujući medicinske sestre i njegovatelje kao simbole otpornosti ranjenih, ali izdržljivih bjeloruskih ljudi.</span>\n<span class=\"para\">Tema rana također je bila prisutna u slikama Alesa Pushkina, gdje plavi cvjetovi – tradicionalni simbol bjeloruske narodne umjetnosti – utjelovljuju trajni duh bjeloruske nacije. Njegovi plavi cvjetovi krvare i suočavaju se s smrću, ali se i dalje bore. Slično tome, Rozalina Busel istražuje tugu i traumu kroz slike crnih plavih cvjetova, lijesova i žalovanja. Njezino djelo uključuje keramiku, videa, fotografiju i tekstove, uključujući izložbu iz 2024. <em>Život u suspenziji</em>, koja ispituje teme granica i ograničenja.</span>\n<span class=\"para\">Ulje na platnu <em>Bjeloruska Venera</em> Jane Chernove snažno prikazuje bjelorusku ženu. Postala je simbol otpornosti tijekom bjeloruske revolucije 2020. godine. Slika prikazuje meku, ženstvenu figuru koja leži na crvenom platnu, no njezino tijelo nosi modrice, ogrebotine i krv, odražavajući nasilje koje je režim Lukašenka nanio prosvjednicima. Ova umjetnička djela postala su emblemi suvremene Bjelorusije i njezine borbe za autonomiju.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivizam</strong></span>\n<span class=\"para\">Kako bi bjeloruski identitet bio pristupačniji zapadnoj publici i predstavio neovisnu naraciju, bjeloruski kulturni kod trebao je biti ponovno zamišljen. Ova promjena suprotstavlja se konceptu <em>Russkiy mir</em> i propagandističkom prikazu bjelorusko-ruske jedinstvenosti, koji se propagira ne samo iz političkih razloga, već i kao negacija bjeloruske nacionalne samoodređenosti.</span>\n<span class=\"para\">Korištenje povijesti i mita doista je postalo moćan i opasan alat u ratnoj propagandi Vladimira Putina. Nasuprot tome, alternativni kulturni projekti koji koriste univerzalni jezik umjetnosti i koji se promoviraju širom Europe u galerijama, muzejima, festivalima i javnim raspravama, omogućuju aktivni otpor rusifikaciji dok traže značajnu podršku za neovisni bjeloruski glas. Ovaj pokret crpi snagu iz osjećaja jedinstva i solidarnosti u demokratskom i anti-režimskom pokretu otpora. Tako je novoosnovani Prvi kongres bjeloruske kulture u egzilu postao integrativna platforma, potičući razmjenu najboljih praksi i funkcionirajući kao demokratska institucija izvan režima Lukašenka, čime se održava kontinuitet bjeloruskih umjetnika i kulturnih aktivista. Ovaj koncept “zajednice” proteže se izvan tradicionalnih umjetničkih udruga. Uključuje javnost u umjetničke procese u kojima “sudionici-građani” postaju aktivni akteri društvenog dijaloga. Oni su kreativni, edukativni i utjecajni. Ova angažiranost postavlja temelje za razvoj “artivizma” kao moćnog i transformativnog pokreta unutar bjeloruske kulture.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Ovaj tekst pripremljen je u okviru projekta NCRD pod nazivom \"Kultura i alternativna umjetnost Bjelorusije i Ukrajine XXI: slika društva\" ili ALTKULT. Ovaj program provodi se pod znanstvenim vodstvom dr. Magdaleny Lachowicz s Sveučilišta Adam Mickiewicz u Poznańu.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, doktorica, asistentica je na Odsjeku za istočne studije Sveučilišta Adam Mickiewicz u Poznańu (Poljska). Njezina istraživačka interesovanja uključuju: etničke odnose i regionalne pokrete u bivšim sovjetskim republikama, povijest SSSR-a, pokrete civilnog društva u suvremenoj Rusiji, Bjelorusiji i Ukrajini.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Ez a végső esemény szorosan összefonódik a Balti Lánccal, az 1990-es “Forradalom a Grániton” Ukrajnában, valamint a különböző “színes forradalmakkal”, amelyek a posztszovjet államokban zajlottak a 21. században. A kelet-európai tüntetők inspirációt kaptak a világ más részeiből is, beleértve olyan tüntetési akciókat, mint az Arab Tavasz, az Occupy Wall Street és különböző feminista mozgalmak. Ezek az akciók összességében egy globális tüntetési hagyományt teremtettek, amely világszerte befolyásolta az aktivistákat. Ez Belaruszra is igaz.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Alternatív kultúra</strong></span>\n<span class=\"para\">Az autoriter rezsim és a marginalizált aktivistákkal kapcsolatos sztereotípiák ellenére Belarusz soha nem volt információs vákuumban, és nem volt elszigetelve a nyugati európai NGO-k és kulturális szektorok horizontális hálózataitól, különösen az emberi jogokkal foglalkozóktól. Orosz nemkonformista csoportok és szervezetek is befolyásolták a belorusz aktivistákat. Ennek következtében, amikor a beloruszok 2020-ban az utcára vonultak, hogy tiltakozzanak a választási csalás ellen és politikai változást követeljenek, bemutatták a szolidaritás és a közös nemzeti identitás erejét, amely magában foglalja a belorusz nyelvet, hagyományokat és kulturális örökséget. E tüntetések és az általuk hozott következmények eredményeként a belorusz “anti-rezsim” kultúra most már szinonimája lett az alternatív kultúrának.</span>\n<span class=\"para\">Ahogy a médiaképviseletből emlékezünk, a 2020-as belorusz utcai tüntetések jelentős számú dinamikus, lebilincselő előadást tartalmaztak, amelyeket informális csoportok és helyi kezdeményezések szerveztek. A társadalomtudományokban ezeket a tevékenységeket gyakran “spontán mobilizációnak” nevezték. Azonban az alternatív kulturális gyakorlatok hagyománya nem új Belaruszban, és a múlt századból származik. Most csak különböző csoportok, kollektívák és formálisabb struktúrák munkáján keresztül folytatódik. Ezek a művészek különböző formákat használnak, hogy a belorusz ellenállást és forradalmi erőfeszítéseket hosszú távú hatással ruházzák fel, és szélesebb társadalmi csoportokat érjenek el.</span>\n<span class=\"para\">Például a 2020-as tüntetések óta a belorusz történelem és a nemzeti identitás elemei mélyen integrálódtak a mindennapi ellenállás társadalmi párbeszédébe. Ez igaz, még akkor is, ha a társadalmi emlékezet és a nemzeti mítoszalkotás már sokkal hosszabb ideje szerves része volt számos művészeti projektnek Belaruszban. A belorusz “artivizmus” (azaz társadalmilag elkötelezett művészeti tevékenységek) egy olyan trend, amely szintén a kelet-európai utcai hagyományokban gyökerezik. Példák közé tartozik a Lvivben zajló utcai színház, amely a Szovjetunió végső fázisában törött macskaköveket imitált; a már említett emberi lánc a balti államokban; sátorvárosok Ukrajnában; az “Automaidan”; kórusdalok, amelyeket a minszki bevásárlóközpontokban énekeltek; női felvonulások; és erkélyek, amelyeket a belorusz nemzeti színekben, pirosban és fehérben díszítettek. Ezek a tüntetési formák lehetővé teszik a hétköznapi emberek és járókelők számára, hogy részt vegyenek a tüntetéseken, ami elősegíti az aktív állampolgárságot és megnehezíti az közömbösséget.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Folyamatos cenzúra alatt</strong></span>\n<span class=\"para\">Az SZKP bukásáig a 1960-as belorusz generáció – a “Hatvanasok” – és követőik radikális, társadalmilag kritikus tevékenységekkel és titkos ellenállással voltak jellemezve a hatalommal szemben. Ez gyakran finom, közvetett tiltakozásban nyilvánult meg, amely beágyazódott a mindennapi életbe. A háború utáni időszakban a belorusz kulturális kezdeményezések fennmaradtak a gyakori tilalom és cenzúra ellenére, beleértve az öncenzúrát, a rendszerszintű cenzúrát és a gazdasági korlátozásokat. A művészek és aktivisták, akár a szocialista korszakban, akár Belarusz jelenlegi autoriter rezsimje alatt, folyamatosan szembesültek olyan akadályokkal, mint a pénzügyi korlátok; alacsony társadalmi bizalom; és a mindent átható megfigyelés és többrétegű elnyomás, beleértve a hatóságok által alkalmazott fizikai erőszakot.</span>\n<span class=\"para\">A második világháború után a szocialista realizmus dominanciája elfojtotta az új művészeti irányzatokat Belaruszban, és elszakította művészeti közösségét a külföldi hatásoktól. Azonban még a Szovjetunió összeomlása után is a cenzúra fennmaradt Belaruszban. Például a 2009-ben létrehozott Belorusz Morál Tanács művészeket perelt be erkölcsi normák megsértése és a belorusz nép méltóságának megsértése miatt. A 2009-es munkájuk eredményeként több festményt eltávolítottak egy művészeti kiállításról a Minszkben található Janka Kupala Állami Irodalmi Múzeumban.</span>\n<span class=\"para\">A művészek ellen irányuló korlátozások tovább erősödtek 2012-ben, amikor Belarusz elfogadta az Internet Tartalom Ellenőrzéséről szóló törvényt. Ennek következtében a belorusz művészek, különösen azok, akik a társadalmilag vitatott témákat kutatták, publikálási tilalmakkal, felülről érkező nyomással és beavatkozásokkal szembesültek projektjeikben. Ilyen volt a Pagonia csoport esete is, amelyet 2012 szeptemberében őrizetbe vettek, mert akciót szerveztek az anti-szovjet ellenállás hősének, Rascisláŭ Lapícki emlékére. Mikhail Gulin művészt is börtönbe zárták személyes emlékmű projektje miatt, valamint Yulia Doroshkevich fotóst, a Belarus Press Photo 2011 társszervezőjét. Az albumáról azt mondták, hogy potenciális szélsőségesség képeit tartalmazza. 2013-ban Doroshkevich-t a KGB kihallgatta szélsőségesség vádjával. A bíróság elrendelte a 2011-es Belarus Press Photo könyv 41 példányának megsemmisítését, és elrendelte Doroshkevich és két másik fotós megbírságolását.</span>\n<span class=\"para\">Ma a belorusz politikai foglyok listája tartalmazza azokat a művészeket és NGO aktivistákat, akik a belorusz nemzeti identitás népszerűsítésére szentelték magukat. Közöttük van Ales Pushkin festő és Nikolai Klimovich kulturális menedzser és blogger. 2023-ban mindketten börtönben haltak meg demokratikus eszmék és szabadság iránti elkötelezettségük miatt. A Belorusz PEN Klub 2019 óta figyelemmel kíséri az elnyomásokat, dokumentálva az emberi jogi jogsértéseket a művészek ellen és a kulturális jogok elnyomását Belaruszban. A kulturális szektorban tapasztalt diszkrimináció intézményes és rendszerszintű volt. A PEN Klub Belarusz véleménye szerint az egyik olyan terület, ahol a polgári szabadságjogok a leggyorsabban visszafejlődnek, a kulturális életben való részvétel joga. 2024 júniusának végén Belaruszban 1,413 politikai fogoly volt, köztük legalább 105 kulturális személyiség.</span>\n<span class=\"para\">2021-ben a belorusz törvényhozók elfogadtak egy szélsőségességről szóló törvényt, amely felgyorsította a bírósági eljárásokat az extremistának minősített szervezetek számára, és bizonyos médiát és szimbólumokat szélsőséges anyagként osztályozott. Nyomon követés céljából létrehoztak egy “szélsőségességre hajlamos személyek” listáját, amely profilozta azokat a polgárokat, akik olyan tevékenységekben vettek részt, amelyeket a rezsim fenyegetésének tekintettek. Ezek a tevékenységek a legkomolyabb cselekedetektől, mint az állami titkok felfedése, a legalapvetőbb polgári jogig terjedtek, azaz a tüntetéseken való részvételig. Ezen a listán a domináló csoportot művészek, aktivisták és történészek alkották.</span>\n<span class=\"para\">A 2024 júliusi “szélsőséges anyagok” listája 1,160 oldal hosszú volt. Olyan publikációk neveit tartalmazta, amelyeket a rezsim ellenségesnek tartott. Közöttük volt a <em>Belorusz Donbas</em> című könyv, amely leleplezte a belorusz szolgáltatásokat és vállalkozásokat, amelyek orosz szeparatistákkal működtek együtt. Azok az egyének, akik megosztják vagy kapcsolatba lépnek a betiltott tartalmakkal, mint például az ilyen publikációk olvasói vagy a NEXTA vagy más bloggerek Telegram csatornáinak támogatói, büntetőeljárás alá esnek.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-szovjet és anti-rezsim</strong></span>\n<span class=\"para\">Az 1960-as években Belaruszban a “Arany Ifjúság” tagjai, Viktar Ledenev kifejezésével élve, művészeti stúdiókban, színházi háttérben, magánlakásokban és parkokban gyűltek össze, hogy történelmet és kultúrát vitassanak meg, amit gyakran beloruszul tettek. Minszkben ennek a csoportnak a népszerű találkozóhelyei közé tartozott a Janka Kupala Nemzeti Akadémiai Színház melletti park és a KGB központjával szembeni park, a Fiatal Néző Színház közelében. Ezek a fiatal kulturális aktivisták kötelességüknek érezték, hogy anti-szovjetek legyenek, gyakran underground tevékenységekhez folyamodtak, hogy kifejezzék ellenállásukat. 1962-ben a Belorusz Állami Egyetem három hallgatóját – Viktar Ledenev, Volodya Khalip és Sergei Budkevich – anti-szovjet nézetekkel vádolták. Őket azzal is megvádolták, hogy betiltott irodalom (samizdat) előállítását és titkos terjesztését folytatták.</span>\n<span class=\"para\">Letartóztatásuk mellett különböző egyetemi tanszékeken a Komsomol szervezetek nyilvános találkozókat szerveztek, hogy nyilvánosan kiemeljék azokat az egyes hallgatókat, akik kapcsolatban álltak “anti-szovjet” aktivistákkal. Az ilyen akciók egyik eredménye Eduard (Edik) Goriachev tárgyalása és elítélése volt, akit azzal vádoltak, hogy “anti-szovjet kollektívát” kezdeményezett. 1962. június 6-án, Kim Khadyevvel együtt, bűnösnek találták őket abban, hogy fiatalokat gyűjtöttek össze és bátorították őket az anti-szovjet agitációra. Orosz disszidensekkel való kapcsolataik révén Khadyev és Goriachev olyan anyagokat szereztek be, amelyek anti-szovjet üzeneteket tartalmaztak, beleértve anekdotákat és verseket, amelyeket gyűjteményekbe állítottak össze, hogy olvassák őket a kortársaik között.</span>\n<span class=\"para\">Ezek közül az egyik gyűjtemény, amelynek címe <em>Anti-Asarkan, vagy egy Udvari Bolond Király Nélkül</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], nyíltan anti-szovjet verseket tartalmazott, beleértve a “Kommunista Szimfóniát” és “Az Író Sorsa” [<em>Коммунистическая симфония</em> és <em>Судьба писателя</em>]. Olyan radikális ötleteket népszerűsítettek, mint a szovjet hatóságok megdöntése vagy a 21. Pártkongresszus résztvevőinek letartóztatása.</span>\n<span class=\"para\">Az akkori belorusz ellenállási kultúra másik jelentős alakja Larysa Genius volt. Elnyomták és Szibériába deportálták, de hű maradt Belarusz szabadságkereséséhez. Könyvében, a <em>Megvallás</em>-ban, amely egy deportálási napló, amely összehasonlítható Szolzsenyicin <em>A Gulag-szigetvilág</em> című művével, azt írta, hogy Belaruszra gondolva sikerült átvészelnie az élet megpróbáltatásait, és megőriznie az ellenállást és az önmagához való hűséget. 1954-ben ezt írta: “Krisztus a vérből és fájdalomból támadt fel, hogy az igazság gyertyája ne aludjon ki. Ő a Krivite falvakért támadt fel, Ő, testvérek, értünk is támadt fel. Így emlékezni fogunk, láncainkban, felemelve szívünket, hogy ahogyan Isten megfeszítették, A mi Belaruszunk újjászületik!”</span>\n<span class=\"para\">A belorusz történelem a 1970-es években élénk témává vált a belorusz művészeti munkákban. Az ebből az időszakból származó legismertebb művek közé tartoznak Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik és Mikola Kupava festményei és nyomatok. Olyan nemzeti hősöket és hősnőket ábrázoltak, mint Polotsk Eufrozina, aki népszerű szent az ortodox hívek körében; Frantsisk Skaryna, egy filozófus, aki 1517-ben kinyomtatta a Bibliát óbelorusz nyelven; Barbara Radziwiłł, Lengyelország királynője és Litvánia hercegnője, aki sok legenda és belorusz irodalmi mű hősnője volt; és Konstantin Kalinovsky (vagy Kastus Kalinoŭski), a belorusz nacionalizmus ikonja. Azonban 1972-ben a festő Liavon Barazna, aki <em>Frantsisk Skaryna Metszetei</em> című művét publikálta, rejtélyes körülmények között meghalt. Uladzimir Stelmashonok, Belarusz Népi Festője, aki belorusz kulturális történelmet ábrázolt <em>Szavak Belaruszról</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>) című festményében, sorsa nagyon más volt. 2013-ban hunyt el 85 éves korában. Művei még mindig láthatók a Minszki Nemzeti Művészeti Múzeumban.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Népi kultúra</strong></span>\n<span class=\"para\">A 1970-es években, amikor belorusz értelmiségiek és művészek a cenzúra és megfigyelés szigorú álcája alatt működtek, a folklór és etnográfia korlátozott teret biztosított a szólás szabadságának. Azonban még ez a terület is a szovjet standardizálás alá került, amely csökkentette a sokszínűségét és leegyszerűsítette a kulturális kifejezéseket. A kutatóknak és aktivistáknak köszönhetően, akiknek sikerült dokumentálniuk, és ezzel megőrizniük a belorusz népi kultúra egyediségét, egy nagy archív anyaggyűjtemény jött létre. Ez tartalmazza a <em>Belorusz Népművészet</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>) sorozatot, amely mind a mai napig inspirálja az alternatív művészeti projekteket Belaruszban.</span>\n<span class=\"para\">A hagyományos és népi belorusz kultúra újjáéledése leginkább a fesztiválok és etnográfiai expedíciók szervezésében, valamint a népi rituálék újjáélesztésében nyilvánul meg, amelyek gyakran politikai tevékenységekkel fonódnak össze. A népi hagyományokra való hivatkozások a tüntetéseken, alternatív kulturális projekteken, előadásokon és vizuális művészetekben is megjelennek. Az ilyen kulturális kezdeményezéseket dokumentáló adatbázis, többek között, megtalálható a <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> vagy “ethnoby.org” weboldalon.</span>\n<span class=\"para\">Ma a fiatal belorusz művészek is a népművészetet használják az anti-rezsim tüntetések nyelvének formálására. Rufina Bazlova például a hagyományos belorusz hímzést használja, hogy élénken illusztrálja az ellenállás krónikáit. A tüntetések 2020-as kezdete óta bemutatta a demonstrációkat, gyűléseket és a politikai foglyok elnyomását olyan művekben, mint “A belorusz Vyzhyvanka története”, “Politikai foglyok”, “Luka és kísérete”, “A tüntetések sagája” és “SOS_BY_2020”. Ezek a művek a Lukashenka rezsimje alatt zajló élet könnyekkel, vérrel és kínzással teli valóságát ábrázolják.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova a belorusz népművészet motívumain keresztül ragadja meg az elnyomottak szenvedését, amelyek belorusz nők munkái. A mai tüntető generáció ük- és nagymamáik voltak, akik hímzéssel rögzítették a belorusz identitást és a nők ellenállását, vizuálisan kifejezve azt, amit nem tudtak leírni. Munkája folytatja a belorusz nők emancipációjáért folytatott évszázados küzdelmet, mint anyák, feleségek és patrióták.</span>\n<span class=\"para\">A “Nő a Körben” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) című szimbolikus sorozat azt ábrázolja, “hogyan születnek a nők”. A szoknya szegélyén egy hímzett képregény ábrázolja, ahogy egy nő megmászik “az ember dombján”, és egy varázsital segítségével legyőzi azt. Az életébe belép a szerelem, felébresztve egy szunnyadó energiát. Ezután a napot a keblére helyezi, és “új nőt” szül. A ciklus ezután megismétlődik, a nők ereje generációkon keresztül öröklődik a női szoknya hímzésén. Ez a sorozat egyértelműen utal a kortárs Belaruszban megjelenő női ellenállás sokféle formájára.</span>\n<span class=\"para\">A belorusz hímzés szintén kiemelkedő szerepet játszik Cemra (Daria Siamchuk) munkáiban, aki Grodno-ból származó művész, aki a belorusz kulturális örökség megőrzésére, valamint az esztétika, empátia és emberiesség népszerűsítésére szenteli magát. Műveiben a vérrel átitatott kötszerek szolgálnak vászonként, felületeik a sebesült, száműzött és hajléktalan alak képét idézik. Munkái a női gondoskodás és gyógyító erő témáit hangsúlyozzák, ábrázolva az ápolókat és gondozókat, mint a sebesült, de kitartó belorusz nép szimbólumait.</span>\n<span class=\"para\">A sebek témája Ales Pushkin festményein is jelen volt, ahol a búzavirágok – a belorusz népművészet hagyományos szimbóluma – a belorusz nép kitartó szellemét testesítik meg. Búzavirágai véreznek és szembenéznek a halállal, mégis kitartanak. Hasonlóképpen, Rozalina Busel a gyászt és traumát feketebúzavirágok, koporsók és gyász képeivel kutatja. Munkái között szerepelnek kerámiák, videók, fényképek és szövegek, beleértve a 2024-es <em>Függő Élet</em> című kiállítást, amely a határok és korlátok témáit vizsgálja.</span>\n<span class=\"para\">A <em>Belorusz Vénusz</em> című olajfestmény Jana Chernova által egy figyelemre méltó ábrázolása egy belorusz nőnek. Ez a 2020-as belorusz forradalom során a kitartás szimbólumává vált. A festmény egy puha, nőies alakot ábrázol, aki egy piros vásznon fekszik, mégis teste zúzódásokat, horzsolásokat és vért visel, tükrözve a Lukashenka rezsimje által a tüntetőkre gyakorolt erőszakot. Ezek a műalkotások a kortárs Belarusz és autonómiáért folytatott küzdelmeinek emblémáivá váltak.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivizmus</strong></span>\n<span class=\"para\">A belorusz identitás nyugati közönség számára való hozzáférhetőségének növeléséhez és egy független narratíva bemutatásához a belorusz kulturális kód újragondolására volt szükség. Ez a váltás ellentétes a <em>Russkiy mir</em> koncepcióval és a belorusz-orosz egység propagandával vezérelt ábrázolásával, amelyet nemcsak politikai okokból, hanem a belorusz nemzeti önrendelkezés tagadásaként is terjesztettek.</span>\n<span class=\"para\">A történelem és mítosz használata valóban hatékony és veszélyes eszközzé vált Vlagyimir Putyin háborús propagandájában. Ezzel szemben az alternatív kulturális projektek, amelyek a művészet univerzális nyelvét használják, és amelyeket Európa-szerte galériákban, múzeumokban, fesztiválokon és nyilvános vitákban népszerűsítenek, lehetővé teszik az aktív ellenállást a ruszifikációval szemben, miközben értelmes támogatást keresnek egy független belorusz hang számára. Ez a mozgalom az egység és szolidaritás érzéséből merít erőt egy demokratikus és anti-rezsim ellenállási mozgalomban. Az újonnan létrehozott Belorusz Kultúra Első Kongresszusa a Száműzetésben így integráló platformként szolgál, elősegítve a legjobb gyakorlatok cseréjét és demokratikus intézményként működve Lukashenka rezimje kívül, fenntartva a belorusz művészek és kulturális aktivisták folytonosságát. Ez a “közösség” fogalma túlmutat a hagyományos művészeti egyesületeken. Bevonnak a közönséget a művészeti folyamatokba, amelyekben a “résztvevő-állampolgárok” aktív ügynökökké válnak a társadalmi párbeszédben. Kreatívak, oktatóak és hatékonyak. Ez a bevonás megalapozza az “artivizmus” fejlesztését, mint egy erőteljes és átalakító mozgalmat a belorusz kultúrában.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Ez a szöveg az NCRD projekt keretében készült, amelynek címe “Belorusz és ukrán kultúra és alternatív művészet XXI: a társadalom képe” vagy ALTKULT. E program tudományos irányítása Dr. Magdalena Lachowicz, az Adam Mickiewicz Egyetem munkatársa, Poznańban zajlik.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, az Adam Mickiewicz Egyetem Keleti Tanulmányok Tanszékének adjunktusa Poznańban (Lengyelország). Kutatási érdeklődései közé tartozik: etnikai kapcsolatok és regionális mozgalmak a volt szovjet köztársaságokban, a Szovjetunió története, a civil társadalmi mozgalmak a kortárs Oroszországban, Belaruszban és Ukrajnában.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Questo evento finale è strettamente connesso con la Catena Baltica, la “Rivoluzione sul granito” del 1990 in Ucraina, così come con varie “rivoluzioni colorate” che si sono verificate negli stati post-sovietici nel XXI secolo. L'ispirazione per i manifestanti dell'Europa orientale è venuta anche da altre parti del mondo e ha incluso azioni di protesta come la Primavera Araba, Occupy Wall Street e diversi movimenti femministi. Collettivamente, queste azioni hanno creato una tradizione di protesta globale che ha influenzato gli attivisti in tutto il mondo. Questo è vero anche in Bielorussia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cultura alternativa</strong></span>\n<span class=\"para\">Nonostante il suo regime autoritario e gli stereotipi sui gruppi di attivisti emarginati, la Bielorussia non è mai stata in un vuoto informativo né isolata dalle reti orizzontali di ONG e settori culturali in Europa occidentale, specialmente quelli concernenti i diritti umani. I gruppi e le organizzazioni non conformiste russe hanno anche influenzato gli attivisti bielorussi. Di conseguenza, quando i bielorussi sono scesi in strada nel 2020 per protestare contro le frodi elettorali e chiedere un cambiamento politico, hanno mostrato il potere della solidarietà e di un'identità nazionale condivisa che include la lingua bielorussa, le tradizioni e il patrimonio culturale. Come risultato di queste proteste e delle conseguenze che hanno portato per le persone, la cultura “anti-regime” in Bielorussia è ora diventata sinonimo di cultura alternativa.</span>\n<span class=\"para\">Come ricordiamo dalla copertura mediatica, le proteste di strada bielorusse del 2020 hanno presentato un numero significativo di performance dinamiche e coinvolgenti organizzate da gruppi informali e iniziative di base. Nelle scienze sociali, queste attività sono state spesso definite “mobilitazione spontanea”. Tuttavia, la tradizione delle pratiche culturali alternative non è nuova in Bielorussia e proviene dal secolo precedente. Ora è solo continuata attraverso il lavoro di vari gruppi, collettivi e strutture più formalizzate. Questi artisti hanno ora utilizzato forme diverse per dare alla resistenza bielorussa e agli sforzi rivoluzionari un impatto a lungo termine e per raggiungere gruppi sociali più ampi.</span>\n<span class=\"para\">Ad esempio, da quando sono iniziate le proteste nel 2020, la storia bielorussa e gli elementi dell'identità nazionale sono diventati profondamente integrati nel dialogo sociale della resistenza quotidiana. Questo è vero anche se la memoria sociale e la creazione di miti nazionali sono state parte integrante di numerosi progetti artistici in Bielorussia per molto più tempo. L'“artivismo” bielorusso (cioè attività artistiche socialmente impegnate) è una tendenza che ha anche radici nelle tradizioni di strada dell'Europa orientale. Esempi includono il teatro di strada a Leopoli che imitava i ciottoli rotti nella fase finale dell'Unione Sovietica; la già citata catena umana negli stati baltici; le città tende in Ucraina; l'“Automaidan”; le canzoni del coro cantate nei centri commerciali di Minsk; le marce delle donne; e i balconi decorati nei colori nazionali bielorussi, rosso e bianco. Queste forme di protesta consentono a persone comuni e passanti di diventare partecipanti alle proteste, favorendo la cittadinanza attiva e rendendo difficile l'indifferenza.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Continuamente sotto censura</strong></span>\n<span class=\"para\">Fino alla caduta dell'URSS, la generazione bielorussa degli anni '60 – i “Sixtiers” – e i loro seguaci sono stati caratterizzati da attività radicali e socialmente critiche e da una resistenza clandestina all'autorità. Questo si manifestava spesso in proteste sottili e indirette incorporate nella vita quotidiana. Durante il periodo post-bellico, le iniziative culturali bielorusse sono persistite nonostante frequenti divieti e censure, inclusa l'auto-censura, la censura sistemica e le restrizioni economiche. Artisti e attivisti, sia durante l'era socialista che sotto l'attuale regime autoritario bielorusso, hanno costantemente affrontato ostacoli come barriere finanziarie; bassa fiducia sociale; e sorveglianza pervasiva e repressione multilivello, inclusa la violenza fisica da parte delle autorità.</span>\n<span class=\"para\">Dopo la Seconda Guerra Mondiale, il dominio del Realismo Socialista soffocò nuove tendenze artistiche in Bielorussia e separò la sua comunità artistica dalle influenze straniere. Tuttavia, anche dopo il crollo dell'Unione Sovietica, la censura è persista in Bielorussia. Ad esempio, il Consiglio bielorusso per la Moralità, istituito nel 2009, ha perseguito artisti per violazione delle norme morali e per aver offeso la dignità del popolo bielorusso. Come risultato del suo lavoro nel 2009, diverse opere d'arte sono state rimosse da una mostra d'arte al Museo di Letteratura Statale Yanka Kupala di Minsk.</span>\n<span class=\"para\">Le restrizioni contro gli artisti sono state ulteriormente rafforzate nel 2012 quando la Bielorussia ha promulgato la Legge sul Controllo dei Contenuti di Internet. Di conseguenza, gli artisti bielorussi, specialmente quelli che esplorano i cosiddetti temi socialmente controversi, hanno iniziato a subire divieti di pubblicazione, pressioni dall'alto e interferenze nei loro progetti. Così è stato per il gruppo Pagonia, che è stato detenuto, nel settembre 2012, per aver organizzato un'azione dedicata alla memoria dell'eroe della resistenza anti-sovietica Rascisláŭ Lapícki. L'artista Mikhail Gulin è stato anche imprigionato per il suo progetto di monumento personale, così come la fotografa Yulia Doroshkevich, co-organizzatrice di Belarus Press Photo 2011. Si diceva che il suo album includesse immagini di potenziale estremismo. Nel 2013, Doroshkevich è stata interrogata dal KGB con accuse di estremismo. Il tribunale ha ordinato la distruzione di 41 copie dell'edizione 2011 del libro Belarus Press Photo e ha ordinato a Doroshkevich e ad altri due fotografi di pagare una multa.</span>\n<span class=\"para\">Fino ad oggi, le liste di prigionieri politici bielorussi includono artisti e attivisti di ONG dedicati alla promozione dell'identità nazionale bielorussa. Tra di loro ci sono il pittore Ales Pushkin e il manager culturale e blogger Nikolai Klimovich. Nel 2023 sono entrambi morti in prigione per il loro impegno verso ideali democratici e libertà. Il PEN Club bielorusso ha monitorato le repressioni dal 2019, documentando le violazioni dei diritti umani contro artisti e la soppressione dei diritti culturali in tutta la Bielorussia. La discriminazione nel settore culturale si è dimostrata sia istituzionale che sistemica. Secondo il PEN Club Bielorussia, uno degli ambiti in cui le libertà civili stanno regredendo più rapidamente è il diritto di partecipare alla vita culturale. A fine giugno 2024, la Bielorussia contava 1.413 prigionieri politici, inclusi almeno 105 figure culturali.</span>\n<span class=\"para\">Nel 2021, i legislatori bielorussi hanno approvato un disegno di legge sull'estremismo, accelerando i casi giudiziari per le organizzazioni etichettate come estremiste e classificando determinati media e simboli come materiali estremisti. A fini di tracciamento, è stata creata una lista di “persone inclini all'estremismo”, profilando i cittadini impegnati in attività percepite come minacce al regime. Queste attività vanno da atti gravi come la rivelazione di segreti di stato al diritto civico più fondamentale, cioè la partecipazione a proteste. Il gruppo dominante in questa lista includeva artisti, attivisti e storici.</span>\n<span class=\"para\">La lista di luglio 2024 dei \"materiali estremisti\" era lunga 1.160 pagine. Conteneva nomi di pubblicazioni considerate ostili al regime. Tra di esse c'era il libro <em>Donbass bielorusso</em>, che esponeva i servizi e le imprese bielorusse che collaboravano con i separatisti russi. Gli individui che condividevano o interagivano con contenuti vietati, come i lettori di tali pubblicazioni o i sostenitori di canali Telegram come NEXTA o altri blogger, affrontano la persecuzione.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-sovietico e anti-regime</strong></span>\n<span class=\"para\">Negli anni '60 in Bielorussia, i membri della cosiddetta “Gioventù d'Oro”, per usare il termine di Viktar Ledenev, si riunivano in studi d'arte, dietro le quinte dei teatri, in appartamenti privati e nei parchi per discutere di storia e cultura, cosa che spesso facevano in bielorusso. A Minsk, i luoghi di incontro popolari di questo gruppo includevano il parco presso il Teatro Nazionale Yanka Kupala e il parco di fronte al quartier generale del KGB, vicino al Teatro per Giovani Spettatori. Questi giovani attivisti culturali sentivano il dovere di essere anti-sovietici, ricorrendo spesso ad attività sotterranee per esprimere il loro dissenso. Nel 1962, tre studenti dell'Università Statale Bielorussa – Viktar Ledenev, Volodya Khalip e Sergei Budkevich – furono accusati di avere opinioni anti-sovietiche. Furono anche accusati di produzione e distribuzione clandestina di letteratura vietata (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Oltre al loro arresto, in vari dipartimenti universitari si organizzavano incontri di showcase dalle organizzazioni del Komsomol per individuare pubblicamente singoli studenti che avevano contatti con attivisti “anti-sovietici”. Uno dei risultati di tali azioni fu il processo e la condanna di Eduard (Edik) Goriachev, accusato di aver avviato un “collettivo anti-sovietico”. Il 6 giugno 1962, insieme a Kim Khadyev, fu dichiarato colpevole di aver radunato giovani e incoraggiarli a impegnarsi in agitazione anti-sovietica. Attraverso i loro contatti con dissidenti russi, Khadyev e Goriachev ottennero materiali contenenti messaggi anti-sovietici, tra cui aneddoti e poesie, che compilarono in raccolte da leggere tra i loro coetanei.</span>\n<span class=\"para\">Una di queste raccolte, intitolata <em>Anti-Asarkan, o un Giullare senza Re</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], conteneva poesie apertamente anti-sovietiche, tra cui “Sinfonia Comunista” e “Il Destino di uno Scrittore” [<em>Коммунистическая симфония</em> e <em>Судьба писателя</em>]. Promuovevano idee radicali come rovesciare le autorità sovietiche o arrestare coloro che erano al 21° Congresso del Partito.</span>\n<span class=\"para\">Un'altra figura significativa nella cultura della resistenza bielorussa di quel tempo fu Larysa Genius. Repressa e deportata in Siberia, rimase devota alla ricerca della libertà della Bielorussia. Nel suo libro <em>Confessione</em>, che è un diario di deportazione paragonabile all'<em>Arcipelago Gulag</em> di Solzhenitsyn, scrisse che pensare alla Bielorussia l'aiutava a superare le prove della vita, oltre a rimanere resiliente e fedele a se stessa. Nel 1954, scrisse: “Cristo è risorto dal sangue e dal dolore, affinché la candela della verità non si estinguesse. È risorto per i villaggi Krivite, È risorto, fratelli, anche per noi. Così ricorderemo, nelle nostre catene, sollevando i nostri cuori, che proprio come Dio è stato crocifisso, La nostra Bielorussia rinascerà!”</span>\n<span class=\"para\">La storia bielorussa divenne un tema vibrante per il lavoro artistico in Bielorussia negli anni '70. Tra le opere più conosciute di quel periodo ci sono dipinti e stampe di Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik e Mikola Kupava. Rappresentavano eroi e eroine nazionali come Eufrosina di Polotsk, una santa popolare tra i devoti ortodossi; Frantsisk Skaryna, un filosofo che stampò la Bibbia nella lingua bielorussa antica nel 1517; Barbara Radziwiłł, Regina di Polonia e Duchessa di Lituania, che fu l'eroina di molte leggende e opere letterarie in bielorusso; e Konstantin Kalinovsky (o Kastus Kalinoŭski), un'icona del nazionalismo bielorusso. Tuttavia, nel 1972, il pittore Liavon Barazna, che pubblicò <em>Incisioni di Francis Skaryna</em>, fu ucciso in circostanze misteriose. Il destino di Uladzimir Stelmashonok, il Pittore del Popolo della Bielorussia, che rappresentò la storia culturale bielorussa nel suo dipinto <em>Parole sulla Bielorussia</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), fu molto diverso. Morì nel 2013 all'età di 85 anni. Le sue opere sono ancora esposte al Museo Nazionale d'Arte di Minsk.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cultura popolare</strong></span>\n<span class=\"para\">Negli anni '70, quando intellettuali e artisti bielorussi operavano sotto una facciata di libertà rigorosamente soggetta a censura e sorveglianza, il folklore e l'etnografia fornivano uno spazio limitato per la libertà di espressione. Tuttavia, anche quest'area era soggetta alla standardizzazione sovietica, che riduceva la sua diversità e imponeva semplificazioni delle espressioni culturali. Grazie ai ricercatori e agli attivisti che sono riusciti a documentare, e quindi preservare, l'unicità della cultura popolare bielorussa, è stata messa insieme una vasta collezione di materiali d'archivio. Include tesori come la serie <em>Arte Popolare Bielorussa</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), che fino ad oggi ha ispirato progetti artistici alternativi in Bielorussia.</span>\n<span class=\"para\">Il revival della cultura tradizionale e popolare bielorussa è più evidente nell'organizzazione di festival ed espedizioni etnografiche, così come nella ricreazione di rituali popolari, spesso intrecciati con attività politiche. Riferimenti alle tradizioni popolari compaiono anche nelle proteste, nei progetti culturali alternativi, nelle performance e nelle arti visive. Un database che documenta queste iniziative culturali, tra le altre, può essere trovato sul sito web <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> o “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Oggi, i giovani artisti bielorussi stanno anche utilizzando l'arte popolare per plasmare il linguaggio della protesta anti-regime. Rufina Bazlova, ad esempio, utilizza il ricamo tradizionale bielorusso per illustrare vividamente le cronache della resistenza. Da quando sono iniziate le proteste nel 2020, ha rappresentato dimostrazioni, manifestazioni e la repressione dei prigionieri politici in opere come “La Storia della Vyzhyvanka bielorussa”, “Prigionieri Politici”, “Luka e il suo seguito”, “Saga delle Proteste” e “SOS_BY_2020”. Queste opere ritraggono le lacrime, il sangue e le torture che definiscono la vita sotto il regime di Lukashenka.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova cattura la sofferenza dei repressi attraverso i motivi dell'arte popolare bielorussa, che sono il lavoro delle donne bielorusse. Furono le bisnonne e le nonne della generazione di protesta di oggi che, attraverso il ricamo, registrarono l'identità bielorussa e la resilienza delle donne, esprimendo visivamente ciò che non potevano scrivere. Il suo lavoro continua la lotta secolare per l'emancipazione delle donne bielorusse come madri, mogli e patriote.</span>\n<span class=\"para\">La serie simbolica “Donna nel Cerchio” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) ritrae “come nascono le donne”. Lungo l'orlo di una gonna, un fumetto ricamato rappresenta una donna che scala “la collina dell'uomo” e la conquista con l'aiuto di una pozione magica. L'amore entra nella sua vita, risvegliando un'energia dormiente. Poi pone il sole nel suo seno e dà alla luce “una nuova donna”. Il ciclo si ripete, con la forza delle donne trasmessa attraverso le generazioni nel ricamo sulla gonna di una donna. Questa serie fa riferimento in modo inconfondibile alle diverse forme di resistenza femminile nella Bielorussia contemporanea.</span>\n<span class=\"para\">Il ricamo bielorusso è anche presente in modo prominente nel lavoro di Cemra (Daria Siamchuk), un'artista di Grodno dedicata a preservare il patrimonio culturale bielorusso mentre promuove estetica, empatia e umanità. Nelle sue opere, bende macchiate di sangue fungono da tele, le cui superfici evocano l'immagine di una figura ferita, esiliata e senza fissa dimora. Le sue opere enfatizzano temi di cura femminile e potere di guarigione, ritraendo infermiere e assistenti come simboli di resilienza per il popolo bielorusso ferito ma resistente.</span>\n<span class=\"para\">Il tema delle ferite era presente anche nei dipinti di Ales Pushkin, dove i fiordalisi – un simbolo tradizionale dell'arte popolare bielorussa – incarnano lo spirito duraturo del popolo bielorusso. I suoi fiordalisi sanguinano e affrontano la morte, eppure persistono. Allo stesso modo, Rozalina Busel esplora il dolore e il trauma attraverso immagini di fiordalisi neri, bare e lutto. Il suo lavoro include ceramiche, video, fotografia e testi, inclusa la mostra del 2024 <em>Vita in Sospensione</em>, che esamina temi di confini e limitazioni.</span>\n<span class=\"para\">Il dipinto a olio <em>Venere bielorussa</em> di Jana Chernova è un ritratto straordinario di una donna bielorussa. È diventato un simbolo di resilienza durante la rivoluzione bielorussa del 2020. Il dipinto ritrae una figura femminile morbida e femminile sdraiata su una tela rossa, eppure il suo corpo porta lividi, abrasioni e sangue, riflettendo la violenza inflitta dal regime di Lukashenka ai manifestanti. Queste opere d'arte sono diventate emblemi della Bielorussia contemporanea e della sua lotta per l'autonomia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivismo</strong></span>\n<span class=\"para\">Per rendere l'identità bielorussa più accessibile al pubblico occidentale e presentare una narrazione indipendente, era necessario ripensare il codice culturale bielorusso. Questo cambiamento contrasta il concetto di <em>Russkiy mir</em> e la rappresentazione guidata dalla propaganda dell'unità bielorusso-russa, propagata non solo per motivi politici ma anche come negazione dell'autodeterminazione nazionale bielorussa.</span>\n<span class=\"para\">L'uso della storia e del mito è diventato infatti uno strumento potente e pericoloso nella propaganda di guerra di Vladimir Putin. Al contrario, i progetti culturali alternativi che utilizzano il linguaggio universale dell'arte e che sono promossi in tutta Europa in gallerie, musei, festival e dibattiti pubblici, consentono una resistenza attiva alla russificazione mentre cercano un supporto significativo per una voce bielorussa indipendente. Questo movimento trae forza da un senso di unità e solidarietà in un movimento di resistenza democratico e anti-regime. Il neonato Primo Congresso della Cultura Bielorussa in Esilio funge quindi da piattaforma integrativa, promuovendo lo scambio delle migliori pratiche e funzionando come un'istituzione democratica al di fuori del regime di Lukashenka, sostenendo così la continuità degli artisti e degli attivisti culturali bielorussi. Questo concetto di “comunità” si estende oltre le tradizionali associazioni artistiche. Coinvolge il pubblico nei processi artistici in cui i “cittadini-partecipanti” diventano agenti attivi per il dialogo sociale. Sono creativi, educativi e impattanti. Questo coinvolgimento getta le basi per sviluppare l'“artivismo” come un movimento potente e trasformativo all'interno della cultura bielorussa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Questo testo è stato preparato nell'ambito del progetto NCRD intitolato \"Cultura e arte alternativa della Bielorussia e dell'Ucraina XXI: immagine della società\" o ALTKULT. Questo programma è condotto sotto la direzione scientifica della Dr.ssa Magdalena Lachowicz dell'Università Adam Mickiewicz di Poznań.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, è professoressa assistente presso il Dipartimento di Studi Orientali dell'Università Adam Mickiewicz di Poznań (Polonia). I suoi interessi di ricerca includono: relazioni etniche e movimenti regionali nelle ex repubbliche sovietiche, storia dell'URSS, movimenti della società civile nella Russia contemporanea, Bielorussia e Ucraina.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Dit laatste evenement is nauw verbonden met de Baltische Ketting, de “Revolutie op Graniet” in Oekraïne in 1990, evenals verschillende “kleurrevoluties” die plaatsvonden in post-Sovjetstaten in de 21e eeuw. Inspiratie voor Oost-Europese demonstranten is ook gekomen uit andere delen van de wereld en omvatte protestacties zoals de Arabische Lente, Occupy Wall Street en verschillende feministische bewegingen. Gezamenlijk hebben deze acties een wereldwijde protesttraditie gecreëerd die activisten over de hele wereld heeft beïnvloed. Dit geldt ook voor Wit-Rusland.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Alternatieve cultuur</strong></span>\n<span class=\"para\">Ondanks het autoritaire regime en de stereotypen rond gemarginaliseerde activisten, is Wit-Rusland nooit in een informatievacuüm geweest of geïsoleerd van de horizontale netwerken van NGO's en culturele sectoren in West-Europa, vooral diegene die zich bezighouden met mensenrechten. Russische non-conformistische groepen en organisaties hebben ook invloed gehad op Wit-Russische activisten. Gevolg hiervan is dat toen Wit-Russen in 2020 de straat op gingen om te protesteren tegen verkiezingsfraude en politieke verandering te eisen, ze de kracht van solidariteit en een gedeelde nationale identiteit toonden die de Wit-Russische taal, tradities en cultureel erfgoed omvat. Als gevolg van deze protesten en de gevolgen die ze voor mensen hebben gebracht, is de “anti-regime” cultuur in Wit-Rusland nu synoniem geworden met alternatieve cultuur.</span>\n<span class=\"para\">Zoals we ons herinneren uit de media-aandacht, kenmerkten de Wit-Russische straatprotesten van 2020 zich door een aanzienlijk aantal dynamische, meeslepende uitvoeringen georganiseerd door informele groepen en grassroots-initiatieven. In de sociale wetenschappen werden deze activiteiten vaak aangeduid als “spontane mobilisatie”. De traditie van alternatieve culturele praktijken is echter niet nieuw in Wit-Rusland en komt uit de vorige eeuw. Het wordt nu alleen voortgezet door het werk van verschillende groepen, collectieven en meer geformaliseerde structuren. Deze kunstenaars hebben nu verschillende vormen gebruikt om de Wit-Russische weerstand en revolutionaire inspanningen een langdurige impact te geven en bredere sociale groepen te bereiken.</span>\n<span class=\"para\">Bijvoorbeeld, sinds de protesten van 2020 zijn de Wit-Russische geschiedenis en elementen van nationale identiteit diep geïntegreerd in de sociale dialoog van alledaagse weerstand. Dit is waar, ook al zijn sociale herinnering en nationale mythevorming al veel langer integraal onderdeel van talrijke artistieke projecten in Wit-Rusland. Wit-Russische “artivisme” (d.w.z. sociaal betrokken artistieke activiteiten) is een trend die ook geworteld is in Oost-Europese straattradities. Voorbeelden zijn straattheater in Lviv dat gebroken kinderkopjes imiteerde in de laatste fase van de Sovjetunie; de eerder genoemde menselijke keten in de Baltische staten; tentsteden in Oekraïne; de “Automaidan”; koorliederen gezongen in winkelcentra in Minsk; vrouwenmarsen; en balkons versierd in de rode en witte Wit-Russische nationale kleuren. Deze vormen van protest stellen gewone mensen en voorbijgangers in staat om deelnemers aan de protesten te worden, wat actief burgerschap bevordert en onverschilligheid moeilijk maakt.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Voortdurend onder censuur</strong></span>\n<span class=\"para\">Tot de val van de USSR werd de Wit-Russische generatie van de jaren 60 – de “Zestigers” – en hun volgelingen gekenmerkt door radicale, sociaal kritische activiteiten en een clandestiene weerstand tegen autoriteit. Dit manifesteerde zich vaak in subtiele, indirecte protesten die ingebed waren in het dagelijks leven. Tijdens de naoorlogse periode bleven Wit-Russische culturele initiatieven bestaan ondanks frequente verboden en censuur, waaronder zelfcensuur, systematische censuur en economische beperkingen. Kunstenaars en activisten, of het nu tijdens het socialistische tijdperk was of onder het huidige autoritaire regime van Wit-Rusland, hebben consequent obstakels ondervonden zoals financiële barrières; laag sociaal vertrouwen; en alomtegenwoordige surveillance en gelaagde repressie, inclusief fysiek geweld door de autoriteiten.</span>\n<span class=\"para\">Na de Tweede Wereldoorlog verstikte de dominantie van het Socialistisch Realisme nieuwe artistieke trends in Wit-Rusland en verbrak het de artistieke gemeenschap van buitenlandse invloeden. Echter, zelfs na de ineenstorting van de Sovjetunie, bleef censuur in Wit-Rusland bestaan. Zo heeft de Wit-Russische Raad voor Moraliteit, opgericht in 2009, kunstenaars vervolgd voor het schenden van morele normen en het beledigen van de waardigheid van het Wit-Russische volk. Als gevolg van haar werk in 2009 werden verschillende schilderijen verwijderd van een kunsttentoonstelling in het Yanka Kupala Staatsliteratuurmuseum in Minsk.</span>\n<span class=\"para\">Beperkingen tegen kunstenaars werden verder versterkt in 2012 toen Wit-Rusland de Wet op Internetinhoudscontrole invoerde. Als gevolg hiervan begonnen Wit-Russische kunstenaars, vooral degenen die de zogenaamde sociaal controversiële onderwerpen verkenden, publicatieverboden, druk van bovenaf en inmenging in hun projecten te ondervinden. Dit was het geval voor de Pagonia-groep, die in september 2012 werd vastgehouden voor het organiseren van een actie ter nagedachtenis aan de held van de anti-Sovjetweerstand Rascisláŭ Lapícki. De kunstenaar Mikhail Gulin werd ook gevangen gezet voor zijn persoonlijke monumentproject, evenals de fotograaf Yulia Doroshkevich, de mede-organisator van Belarus Press Photo 2011. Haar album zou beelden bevatten van potentieel extremisme. In 2013 werd Doroshkevich door de KGB ondervraagd op beschuldigingen van extremisme. De rechtbank beval de vernietiging van 41 exemplaren van de 2011-editie van het Belarus Press Photo-boek en beval Doroshkevich en twee andere fotografen een boete te betalen.</span>\n<span class=\"para\">Tot op de dag van vandaag omvatten de lijsten van politieke gevangenen in Wit-Rusland kunstenaars en NGO-activisten die zich inzetten voor het bevorderen van de Wit-Russische nationale identiteit. Onder hen zijn de schilder Ales Pushkin en cultuurmanager en blogger Nikolai Klimovich. In 2023 stierven ze beiden in de gevangenis vanwege hun toewijding aan democratische idealen en vrijheid. De Wit-Russische PEN-club heeft sinds 2019 de repressies gemonitord en mensenrechtenschendingen tegen kunstenaars en de onderdrukking van culturele rechten in heel Wit-Rusland gedocumenteerd. Discriminatie in de culturele sector blijkt zowel institutioneel als systemisch te zijn. Volgens de PEN-club Wit-Rusland is een van de gebieden waar burgerlijke vrijheden het snelst achteruitgaan het recht om deel te nemen aan het culturele leven. Eind juni 2024 hield Wit-Rusland 1.413 politieke gevangenen vast, waaronder ten minste 105 culturele figuren.</span>\n<span class=\"para\">In 2021 hebben Wit-Russische wetgevers een wetsvoorstel over extremisme aangenomen, waarbij rechtszaken voor organisaties die als extremistisch worden bestempeld, versneld werden en bepaalde media en symbolen als extremistisch materiaal werden geclassificeerd. Voor trackingdoeleinden werd een lijst van “personen die geneigd zijn tot extremisme” opgesteld, die burgers profileert die betrokken zijn bij activiteiten die als bedreigingen voor het regime worden gezien. Deze activiteiten variëren van ernstige daden zoals het onthullen van staatsgeheimen tot het meest fundamentele burgerrecht, namelijk deelname aan protesten. De dominante groep op deze lijst bestond uit kunstenaars, activisten en historici.</span>\n<span class=\"para\">De lijst van \"extremistisch materiaal\" van juli 2024 was 1.160 pagina's lang. Het bevatte namen van publicaties die als vijandig voor het regime werden beschouwd. Onder hen was het boek <em>Wit-Russische Donbas</em>, dat de Wit-Russische diensten en bedrijven onthulde die samenwerkten met Russische separatisten. Personen die verboden inhoud delen of ermee omgaan, zoals lezers van dergelijke publicaties of supporters van Telegram-kanalen zoals NEXTA of andere bloggers, riskeren vervolging.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-Sovjet en anti-regime</strong></span>\n<span class=\"para\">In de jaren 60 in Wit-Rusland kwamen leden van de zogenaamde “Gouden Jeugd”, om Viktar Ledenev’s term te gebruiken, bijeen in kunststudio's, theaterachtergronden, privé-appartementen en parken om geschiedenis en cultuur te bespreken, wat ze vaak in het Wit-Russisch deden. In Minsk waren populaire ontmoetingsplaatsen van deze groep het park bij het Yanka Kupala Nationaal Academietheater en het park tegenover het KGB-hoofdkwartier, nabij het Jongeren Spectator Theater. Deze jonge culturele activisten voelden het als hun plicht om anti-Sovjet te zijn, vaak gebruikmakend van ondergrondse activiteiten om hun onvrede te uiten. In 1962 werden drie studenten van de Wit-Russische Staatsuniversiteit – Viktar Ledenev, Volodya Khalip en Sergei Budkevich – beschuldigd van anti-Sovjet opvattingen. Ze werden ook beschuldigd van de productie en clandestiene distributie van verboden literatuur (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Naast hun arrestatie werden in verschillende universitaire afdelingen showcase-bijeenkomsten georganiseerd door de Komsomol-organisaties om individuele studenten die contacten hadden met “anti-Sovjet” activisten publiekelijk aan te wijzen. Een van de resultaten van dergelijke acties was de rechtszaak en veroordeling van Eduard (Edik) Goriachev, die beschuldigd werd van het initiëren van een “anti-Sovjet collectief”. Op 6 juni 1962 werd hij samen met Kim Khadyev schuldig bevonden aan het bijeenbrengen van jongeren en hen aanmoedigen om deel te nemen aan anti-Sovjet agitatie. Via hun contacten met Russische dissidenten verkregen Khadyev en Goriachev materialen met anti-Sovjet boodschappen, waaronder anekdotes en gedichten, die ze verzamelden in bundels om onder hun leeftijdsgenoten te lezen.</span>\n<span class=\"para\">Een van deze bundels, getiteld <em>Anti-Asarkan, of een Hofnar Zonder Koning</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], bevatte openlijk anti-Sovjet gedichten, waaronder “Communistische Symfonie” en “Het Lot van een Schrijver” [<em>Коммунистическая симфония</em> en <em>Судьба писателя</em>]. Ze promootten zulke radicale ideeën als het omverwerpen van de Sovjetautoriteiten of het arresteren van degenen op het 21e Partijcongres.</span>\n<span class=\"para\">Een andere belangrijke figuur in de Wit-Russische weerstandscultuur uit die tijd was Larysa Genius. Geëxecuteerd en gedeporteerd naar Siberië, bleef ze toegewijd aan de zoektocht naar vrijheid voor Wit-Rusland. In haar boek <em>Belijdenis</em>, dat een deportatiedagboek is dat vergelijkbaar is met Solzjenitsyn’s <em>De Goelag Archipel</em>, schreef ze dat het denken aan Wit-Rusland haar hielp om de beproevingen van het leven door te komen, evenals om veerkrachtig en trouw aan zichzelf te blijven. In 1954 schreef ze: “Christus stond op uit bloed en pijn, zodat de kaars van de waarheid niet zou doven. Hij stond op voor de Krivite-dorpen, Hij stond op, broeders, ook voor ons. Zo zullen we ons herinneren, in onze ketenen, onze harten opheffend, dat net zoals God gekruisigd werd, ons Wit-Rusland zal herboren worden!”</span>\n<span class=\"para\">De Wit-Russische geschiedenis werd in de jaren 70 een levendig thema voor artistiek werk in Wit-Rusland. Onder de meest bekende werken uit die periode zijn schilderijen en prenten van Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik en Mikola Kupava. Ze portretteerden nationale helden en heldinnen zoals Euphrosyne van Polotsk, een populaire heilige onder orthodoxe gelovigen; Frantsisk Skaryna, een filosoof die de Bijbel in de oude Wit-Russische taal in 1517 drukte; Barbara Radziwiłł, de koningin van Polen en hertogin van Litouwen die de heldin was van vele legendes en literaire werken in het Wit-Russisch; en Konstantin Kalinovsky (of Kastus Kalinoŭski), een icoon van het Wit-Russische nationalisme. Echter, in 1972 werd de schilder Liavon Barazna, die <em>Gravures van Francis Skaryna</em> publiceerde, onder mysterieuze omstandigheden vermoord. Het lot van Uladzimir Stelmashonok, de Volkskunstenaar van Wit-Rusland, die de Wit-Russische culturele geschiedenis portretteerde in zijn schilderij <em>Woorden over Wit-Rusland</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), was heel anders. Hij overleed in 2013 op 85-jarige leeftijd. Zijn werken zijn nog steeds te zien in het Nationaal Kunstmuseum in Minsk.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Volkscultuur</strong></span>\n<span class=\"para\">In de jaren 70, toen Wit-Russische intellectuelen en kunstenaars opereerden onder een façade van vrijheid die strikt onderhevig was aan censuur en surveillance, bood folklore en ethnografie beperkte ruimte voor vrijheid van meningsuiting. Echter, zelfs dit gebied was onderhevig aan Sovjetstandaardisatie, die de diversiteit verminderde en vereenvoudigingen van culturele uitdrukkingen oplegde. Dankzij de onderzoekers en activisten die erin zijn geslaagd om de uniciteit van de Wit-Russische volkscultuur te documenteren en daarmee te behouden, is een grote verzameling archiefmateriaal samengesteld. Het omvat schatten zoals de serie <em>Wit-Russische Volkskunst</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), die tot op de dag van vandaag alternatieve artistieke projecten in Wit-Rusland inspireert.</span>\n<span class=\"para\">De heropleving van de traditionele en volks Wit-Russische cultuur is het meest evident in de organisatie van festivals en ethnografische expedities, evenals de hercreatie van volksrituelen, vaak verweven met politieke activiteiten. Verwijzingen naar volks tradities verschijnen ook in protesten, alternatieve culturele projecten, uitvoeringen en beeldende kunst. Een database die deze culturele initiatieven documenteert, onder andere, is te vinden op de website <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> of “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Tegenwoordig gebruiken jonge Wit-Russische kunstenaars ook volkskunst om de taal van anti-regime protest te vormen. Rufina Bazlova, bijvoorbeeld, gebruikt traditionele Wit-Russische borduurwerk om de kronieken van weerstand levendig te illustreren. Sinds de protesten begonnen in 2020, heeft ze demonstraties, bijeenkomsten en de repressie van politieke gevangenen afgebeeld in werken zoals “De Geschiedenis van de Wit-Russische Vyzhyvanka”, “Politieke Gevangenen”, “Luka en Zijn Retinue”, “Saga van Protesten” en “SOS_BY_2020”. Deze werken portretteren de tranen, het bloed en de marteling die het leven onder Lukashenka's regime definiëren.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova vangt het lijden van de onderdrukten door middel van Wit-Russische volkskunstmotieven, die het werk zijn van Wit-Russische vrouwen. Het waren de overgrootmoeders en grootmoeders van de huidige protestgeneratie die, door middel van borduurwerk, de Wit-Russische identiteit en de veerkracht van vrouwen vastlegden, visueel uitdrukkend wat ze niet konden schrijven. Haar werk zet de eeuwenlange strijd voor de emancipatie van Wit-Russische vrouwen als moeders, echtgenotes en patriotten voort.</span>\n<span class=\"para\">De symbolische serie “Vrouw in de Cirkel” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) portretteert “hoe vrouwen geboren worden”. Langs de zoom van een rok toont een geborduurd stripverhaal een vrouw die “de heuvel van de man” beklimt en deze overwint met de hulp van een toverdrank. Liefde komt haar leven binnen, waardoor een slapende energie wordt gewekt. Ze plaatst vervolgens de zon in haar boezem en baart “een nieuwe vrouw”. De cyclus herhaalt zich dan, met de kracht van vrouwen die door generaties heen wordt doorgegeven in de borduursels op de rok van een vrouw. Deze serie verwijst onmiskenbaar naar de diverse vormen van vrouwelijke weerstand in het hedendaagse Wit-Rusland.</span>\n<span class=\"para\">Wit-Russische borduurkunst komt ook prominent voor in het werk van Cemra (Daria Siamchuk), een kunstenaar uit Grodno die zich inzet voor het behoud van het Wit-Russische culturele erfgoed terwijl ze esthetiek, empathie en menselijkheid bevordert. In haar stukken dienen met bloed doordrenkte verbanden als doeken, waarvan de oppervlakken het beeld oproepen van een gewonde, verbannen en dakloze figuur. Haar werken benadrukken thema's van vrouwelijke zorg en genezende kracht, waarbij verpleegsters en verzorgers worden afgebeeld als symbolen van veerkracht voor het gewonde maar volhardende Wit-Russische volk.</span>\n<span class=\"para\">Het thema van de wonden was ook aanwezig in de schilderijen van Ales Pushkin, waar korenbloemen – een traditioneel symbool van de Wit-Russische volkskunst – de volhardende geest van het Wit-Russische volk belichamen. Zijn korenbloemen bloeden en staan tegenover de dood, maar volharden. Evenzo verkent Rozalina Busel verdriet en trauma door middel van beelden van zwarte korenbloemen, kisten en rouw. Haar werk omvat keramiek, video’s, fotografie en teksten, waaronder de tentoonstelling van 2024 <em>Leven in Suspensie</em>, die thema's van grenzen en beperkingen onderzoekt.</span>\n<span class=\"para\">Het olieverfschilderij <em>Wit-Russische Venus</em> van Jana Chernova is een opvallende weergave van een Wit-Russische vrouw. Het werd een symbool van veerkracht tijdens de Wit-Russische revolutie van 2020. Het schilderij toont een zachte, vrouwelijke figuur die op een rode achtergrond ligt, maar haar lichaam vertoont blauwe plekken, schrammen en bloed, wat de geweldadigheden weerspiegelt die door Lukashenka’s regime op demonstranten zijn toegepast. Deze kunstwerken zijn emblemen geworden van het hedendaagse Wit-Rusland en zijn strijd voor autonomie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivisme</strong></span>\n<span class=\"para\">Om de Wit-Russische identiteit toegankelijker te maken voor westerse publieken en een onafhankelijk verhaal te presenteren, was een herinterpretatie van de Wit-Russische culturele code nodig. Deze verschuiving gaat in tegen het <em>Russkiy mir</em> concept en de door propaganda gedreven voorstelling van Wit-Russisch-Russische eenheid, die niet alleen om politieke redenen wordt gepromoot, maar ook als een ontkenning van de Wit-Russische nationale zelfbeschikking.</span>\n<span class=\"para\">Het gebruik van geschiedenis en mythe is inderdaad een krachtig en gevaarlijk hulpmiddel geworden in de oorlogpropaganda van Vladimir Poetin. In tegenstelling tot alternatieve culturele projecten die de universele taal van kunst gebruiken en die in heel Europa worden gepromoot in galerieën, musea, festivals en openbare debatten, stellen actieve weerstand tegen russificatie in staat terwijl ze betekenisvolle steun zoeken voor een onafhankelijke Wit-Russische stem. Deze beweging put kracht uit een gevoel van eenheid en solidariteit in een democratische en anti-regime weerstandbeweging. Het onlangs opgerichte Eerste Congres van Wit-Russische Cultuur in Ballingschap dient aldus als een integratief platform, dat de uitwisseling van best practices bevordert en functioneert als een democratische instelling buiten Lukashenka's regime, waardoor de continuïteit van Wit-Russische kunstenaars en culturele activisten wordt behouden. Dit concept van “gemeenschap” strekt zich uit voorbij traditionele kunstverenigingen. Het betrekt het publiek bij artistieke processen waarin “deelnemende-burgers” actieve agenten worden voor sociale dialoog. Ze zijn creatief, educatief en impactvol. Deze betrokkenheid legt de basis voor de ontwikkeling van “artivisme” als een krachtige en transformerende beweging binnen de Wit-Russische cultuur.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Deze tekst is voorbereid binnen het kader van het NCRD-project getiteld \"Cultuur en alternatieve kunst van Wit-Rusland en Oekraïne XXI: beeld van de samenleving\" of ALTKULT. Dit programma wordt uitgevoerd onder de wetenschappelijke leiding van Dr. Magdalena Lachowicz van de Adam Mickiewicz Universiteit in Poznań.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, is assistent-professor aan de afdeling Oosterse Studies van de Adam Mickiewicz Universiteit in Poznań (Polen). Haar onderzoeksinteresses omvatten: etnische relaties en regionale bewegingen in voormalige Sovjetrepublieken, geschiedenis van de USSR, burgermaatschappijbewegingen in het hedendaagse Rusland, Wit-Rusland en Oekraïne.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">To wydarzenie końcowe jest ściśle związane z Bałtyckim Łańcuchem, „Rewolucją na Granicie” z 1990 roku na Ukrainie, a także różnymi „rewolucjami kolorowymi”, które miały miejsce w post-sowieckich państwach w XXI wieku. Inspiracja dla protestujących w Europie Wschodniej pochodziła również z innych części świata i obejmowała takie akcje protestacyjne jak Arabska Wiosna, Occupy Wall Street oraz różne ruchy feministyczne. Łącznie te działania stworzyły globalną tradycję protestu, która wpłynęła na aktywistów na całym świecie. To samo dotyczy Białorusi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kultura alternatywna</strong></span>\n<span class=\"para\">Pomimo autorytarnego reżimu i stereotypów dotyczących marginalizowanych aktywistów, Białoruś nigdy nie była w informacyjnym vacuum ani izolowana od horyzontalnych sieci NGO i sektorów kultury w Europie Zachodniej, szczególnie tych zajmujących się prawami człowieka. Rosyjskie grupy nonkonformistyczne i organizacje również wpłynęły na białoruskich aktywistów. W konsekwencji, gdy Białorusini wyszli na ulice w 2020 roku, aby protestować przeciwko oszustwom wyborczym i domagać się zmian politycznych, pokazali siłę solidarności i wspólnej tożsamości narodowej, która obejmuje język białoruski, tradycje i dziedzictwo kulturowe. W wyniku tych protestów i konsekwencji, jakie przyniosły dla ludzi, kultura „anty-reżimowa” na Białorusi stała się synonimem kultury alternatywnej.</span>\n<span class=\"para\">Jak pamiętamy z relacji medialnych, protesty uliczne na Białorusi w 2020 roku charakteryzowały się znaczną liczbą dynamicznych, angażujących występów organizowanych przez nieformalne grupy i inicjatywy oddolne. W naukach społecznych te działania często określane były jako „spontaniczna mobilizacja”. Jednak tradycja alternatywnych praktyk kulturalnych nie jest nowa na Białorusi i sięga poprzedniego wieku. Jest teraz kontynuowana przez różne grupy, kolektywy i bardziej sformalizowane struktury. Ci artyści zaczęli używać różnych form, aby nadać białoruskiemu oporowi i wysiłkom rewolucyjnym długoterminowy wpływ i dotrzeć do szerszych grup społecznych.</span>\n<span class=\"para\">Na przykład, od protestów w 2020 roku, historia Białorusi i elementy tożsamości narodowej stały się głęboko zintegrowane w społecznym dialogu codziennego oporu. To prawda, mimo że pamięć społeczna i tworzenie mitów narodowych były integralną częścią licznych projektów artystycznych na Białorusi znacznie dłużej. Białoruski „artiwizm” (tj. społecznie zaangażowane działania artystyczne) to trend, który również ma swoje korzenie w wschodnioeuropejskich tradycjach ulicznych. Przykłady obejmują teatr uliczny we Lwowie, który naśladował uszkodzone kostki brukowe w ostatniej fazie ZSRR; wspomniany łańcuch ludzki w krajach bałtyckich; miasta namiotowe na Ukrainie; „Automaidan”; chóralne pieśni śpiewane w centrach handlowych w Mińsku; marsze kobiet; oraz balkony udekorowane w czerwono-białe narodowe kolory Białorusi. Te formy protestu pozwalają zwykłym ludziom i przechodniom stać się uczestnikami protestów, co sprzyja aktywnemu obywatelstwu i utrudnia obojętność.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Nieustannie pod cenzurą</strong></span>\n<span class=\"para\">Do upadku ZSRR białoruska generacja lat 60. – „Sześćdziesięciolatkowie” – i ich następcy byli naznaczeni radykalnymi, społecznie krytycznymi działaniami oraz tajnym oporem wobec władzy. Często manifestowało się to w subtelnym, pośrednim proteście wplecionym w codzienne życie. W okresie powojennym białoruskie inicjatywy kulturalne przetrwały pomimo częstych zakazów i cenzury, w tym autocenzury, cenzury systemowej i ograniczeń ekonomicznych. Artyści i aktywiści, zarówno w erze socjalistycznej, jak i pod obecnym autorytarnym reżimem Białorusi, nieustannie napotykali przeszkody, takie jak bariery finansowe; niski poziom zaufania społecznego; oraz wszechobecna inwigilacja i wielowarstwowa represja, w tym przemoc fizyczna ze strony władz.</span>\n<span class=\"para\">Po II wojnie światowej dominacja realizmu socjalistycznego stłumiła nowe trendy artystyczne na Białorusi i odcięła jej społeczność artystyczną od zagranicznych wpływów. Jednak nawet po upadku ZSRR cenzura utrzymywała się na Białorusi. Na przykład, Białoruska Rada ds. Moralności, powołana w 2009 roku, ścigała artystów za naruszanie norm moralnych i obrażanie godności białoruskiego narodu. W wyniku jej działań w 2009 roku kilka obrazów zostało usuniętych z wystawy sztuki w Muzeum Literatury im. Janki Kupały w Mińsku.</span>\n<span class=\"para\">Ograniczenia wobec artystów zostały dodatkowo wzmocnione w 2012 roku, kiedy Białoruś uchwaliła Ustawę o Kontroli Treści Internetowych. W rezultacie białoruscy artyści, szczególnie ci badający tzw. społecznie kontrowersyjne tematy, zaczęli napotykać zakazy publikacji, presję z góry i ingerencję w swoje projekty. Tak było w przypadku grupy Pagonia, która została zatrzymana we wrześniu 2012 roku za organizowanie akcji poświęconej pamięci bohatera antysowieckiego oporu Rascisłaŭa Lapíckiego. Artysta Michaił Gulin również został uwięziony za swój osobisty projekt pomnika, a także fotografka Julia Doroshkevich, współorganizatorka Belarus Press Photo 2011. Jej album miał zawierać obrazy potencjalnego ekstremizmu. W 2013 roku Doroshkevich była przesłuchiwana przez KGB w sprawie zarzutów o ekstremizm. Sąd nakazał zniszczenie 41 egzemplarzy wydania książki Belarus Press Photo z 2011 roku i nakazał Doroshkevich oraz dwóm innym fotografom zapłacić grzywnę.</span>\n<span class=\"para\">Do dziś białoruskie listy więźniów politycznych obejmują artystów i aktywistów NGO poświęconych promowaniu białoruskiej tożsamości narodowej. Wśród nich są malarz Ales Pushkin oraz menedżer kultury i bloger Nikolai Klimovich. W 2023 roku obaj zmarli w więzieniu za swoje zaangażowanie w demokratyczne ideały i wolność. Białoruski Klub PEN monitoruje represje od 2019 roku, dokumentując naruszenia praw człowieka wobec artystów oraz tłumienie praw kulturalnych na całej Białorusi. Dyskryminacja w sektorze kultury okazała się zarówno instytucjonalna, jak i systemowa. W opinii Klubu PEN Białoruś jednym z obszarów, w których prawa obywatelskie regresują najszybciej, jest prawo do uczestnictwa w życiu kulturalnym. Na koniec czerwca 2024 roku na Białorusi było 1,413 więźniów politycznych, w tym co najmniej 105 postaci kulturalnych.</span>\n<span class=\"para\">W 2021 roku białoruscy ustawodawcy uchwalili ustawę o ekstremizmie, przyspieszając postępowania sądowe dla organizacji uznawanych za ekstremistyczne i klasyfikując niektóre media i symbole jako materiały ekstremistyczne. W celach śledczych stworzono listę „osób skłonnych do ekstremizmu”, profilując obywateli zaangażowanych w działania postrzegane jako zagrożenie dla reżimu. Działania te obejmują od tak poważnych czynów jak ujawnienie tajemnic państwowych po najbardziej fundamentalne prawo obywatelskie, jakim jest uczestnictwo w protestach. Dominującą grupą na tej liście byli artyści, aktywiści i historycy.</span>\n<span class=\"para\">Lista „materiałów ekstremistycznych” z lipca 2024 roku liczyła 1,160 stron. Zawierała nazwy publikacji uznawanych za wrogie wobec reżimu. Wśród nich była książka <em>Białoruski Donbas</em>, która ujawniała białoruskie służby i firmy współpracujące z rosyjskimi separatystami. Osoby dzielące się lub angażujące w zakazane treści, takie jak czytelnicy takich publikacji czy zwolennicy kanałów Telegram, takich jak NEXTA lub innych blogerów, narażają się na ściganie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anty-sowiecka i anty-reżimowa</strong></span>\n<span class=\"para\">W latach 60. na Białorusi członkowie tzw. „Złotej Młodzieży”, używając terminu Viktara Ledeneva, zbierali się w pracowniach artystycznych, kulisach teatrów, prywatnych mieszkaniach i parkach, aby dyskutować o historii i kulturze, co często robili w języku białoruskim. W Mińsku popularnymi miejscami spotkań tej grupy były park przy Narodowym Teatrze Akademickim im. Janki Kupały oraz park naprzeciwko siedziby KGB, w pobliżu Teatru Młodego Widza. Ci młodzi aktywiści kulturalni czuli się zobowiązani do bycia anty-sowieckimi, często uciekając się do działań w podziemiu, aby wyrazić swój sprzeciw. W 1962 roku trzech studentów Białoruskiego Uniwersytetu Państwowego – Viktar Ledenev, Wołodia Khalip i Siergiej Budkiewicz – zostało oskarżonych o poglądy anty-sowieckie. Oskarżono ich również o produkcję i tajną dystrybucję zakazanej literatury (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Oprócz ich aresztowania, w różnych wydziałach uniwersytetu organizowano spotkania pokazowe przez organizacje Komsomołu, aby publicznie wyróżnić poszczególnych studentów, którzy mieli kontakty z „anty-sowieckimi” aktywistami. Jednym z rezultatów takich działań był proces i skazanie Eduarda (Edika) Goriacheva, który został oskarżony o inicjowanie „anty-sowieckiego kolektywu”. 6 czerwca 1962 roku, razem z Kimem Khadyevem, został uznany za winnego gromadzenia młodzieży i zachęcania ich do angażowania się w anty-sowiecką agitację. Dzięki swoim kontaktom z rosyjskimi dysydentami, Khadyev i Goriachev zdobyli materiały zawierające anty-sowieckie przesłania, w tym anegdoty i wiersze, które skompilowali w zbiory do czytania wśród swoich rówieśników.</span>\n<span class=\"para\">Jedna z tych kolekcji, zatytułowana <em>Anty-Asarkan, czyli błazen bez króla</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], zawierała otwarcie anty-sowieckie wiersze, w tym „Symfonię Komunistyczną” i „Los pisarza” [<em>Коммунистическая симфония</em> i <em>Судьба писателя</em>]. Promowały one tak radykalne idee jak obalenie władzy sowieckiej czy aresztowanie tych, którzy byli na 21. Kongresie Partii.</span>\n<span class=\"para\">Inną znaczącą postacią w białoruskiej kulturze oporu z tamtego okresu była Larysa Genius. Represjonowana i deportowana na Syberię, pozostała wierna dążeniu Białorusi do wolności. W swojej książce <em>Wyznanie</em>, która jest dziennikiem deportacyjnym porównywalnym do <em>Archipelagu Gułag</em> Sołżenicyna, napisała, że myślenie o Białorusi pomogło jej przetrwać życiowe próby, a także pozostać odporną i wierną sobie. W 1954 roku napisała: „Chrystus powstał z krwi i bólu, aby świeca prawdy nie zgasła. Powstał dla wsi Krivite, powstał, bracia, także dla nas. Tak więc będziemy pamiętać, w naszych łańcuchach, podnosząc nasze serca, że tak jak Bóg został ukrzyżowany, Nasza Białoruś odrodzi się!”</span>\n<span class=\"para\">Historia Białorusi stała się żywym tematem dla pracy artystycznej na Białorusi w latach 70. Wśród najbardziej znanych dzieł z tego okresu znajdują się obrazy i grafiki Władimira Basaligi, Jaugena Kulika i Mikoli Kupavy. Przedstawiali oni takich narodowych bohaterów i bohaterki jak Eufrozyna z Połocka, popularna święta wśród prawosławnych; Franciszek Skaryna, filozof, który w 1517 roku wydrukował Biblię w języku starobiałoruskim; Barbara Radziwiłł, królowa Polski i księżna Litwy, która była bohaterką wielu legend i dzieł literackich na Białorusi; oraz Konstanty Kalinowski (lub Kastus Kalinoŭski), ikona białoruskiego nacjonalizmu. Jednak w 1972 roku malarz Liavon Barazna, który opublikował <em>Ryciny Franciszka Skaryny</em>, zginął w tajemniczych okolicznościach. Los Uładzimira Stelmashonoka, Ludowego Malownika Białorusi, który przedstawił białoruską historię kulturową w swoim obrazie <em>Słowa o Białorusi</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), był zupełnie inny. Zmarł w 2013 roku w wieku 85 lat. Jego prace są nadal wystawiane w Narodowym Muzeum Sztuki w Mińsku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kultura ludowa</strong></span>\n<span class=\"para\">W latach 70., kiedy białoruscy intelektualiści i artyści działali pod fasadą wolności ściśle podlegającej cenzurze i inwigilacji, folklor i etnografia zapewniały ograniczoną przestrzeń dla wolności wypowiedzi. Jednak nawet ten obszar podlegał sowieckiej standaryzacji, co zmniejszało jego różnorodność i narzucało uproszczenia wyrażeń kulturowych. Dzięki badaczom i aktywistom, którzy zdołali udokumentować, a tym samym zachować, unikalność białoruskiej kultury ludowej, zebrano dużą kolekcję materiałów archiwalnych. Obejmuje ona takie skarby jak seria <em>Białoruska Sztuka Ludowa</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), która do dziś inspiruje alternatywne projekty artystyczne na Białorusi.</span>\n<span class=\"para\">Ożywienie tradycyjnej i ludowej kultury białoruskiej jest najbardziej widoczne w organizacji festiwali i ekspedycji etnograficznych, a także w rekonstrukcji rytuałów ludowych, często splecionych z działalnością polityczną. Odniesienia do tradycji ludowych pojawiają się również w protestach, alternatywnych projektach kulturalnych, występach i sztukach wizualnych. Baza danych dokumentująca te inicjatywy kulturalne, między innymi, znajduje się na stronie internetowej <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> lub “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Dziś młodzi białoruscy artyści również wykorzystują sztukę ludową, aby kształtować język protestu anty-reżimowego. Rufina Bazlova, na przykład, używa tradycyjnego białoruskiego haftu, aby żywo ilustrować kroniki oporu. Od momentu rozpoczęcia protestów w 2020 roku, przedstawiała demonstracje, wiece i represje politycznych więźniów w takich pracach jak “Historia białoruskiej wyżywanki”, “Więźniowie polityczni”, “Luka i jego świta”, “Saga protestów” oraz “SOS_BY_2020”. Te prace ukazują łzy, krew i tortury, które definiują życie pod reżimem Łukaszenki.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova uchwyca cierpienie represjonowanych poprzez motywy białoruskiej sztuki ludowej, które są dziełem białoruskich kobiet. To prababcie i babcie dzisiejszego pokolenia protestujących, które poprzez haft, zapisywały białoruską tożsamość i odporność kobiet, wizualnie wyrażając to, czego nie mogły napisać. Jej praca kontynuuje wielowiekową walkę o emancypację białoruskich kobiet jako matek, żon i patriotów.</span>\n<span class=\"para\">Symboliczna seria “Kobieta w Kręgu” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) przedstawia “jak rodzą się kobiety”. Wzdłuż dołu spódnicy, haftowany komiks przedstawia kobietę wspinającą się na “wzgórze mężczyzny” i zdobywającą je za pomocą magicznego eliksiru. Miłość wkracza w jej życie, budząc uśpioną energię. Następnie umieszcza słońce w swoim sercu i rodzi “nową kobietę”. Cykl ten powtarza się, a siła kobiet przekazywana jest przez pokolenia w hafcie na spódnicy kobiety. Ta seria jednoznacznie odnosi się do różnorodnych form oporu kobiet we współczesnej Białorusi.</span>\n<span class=\"para\">Białoruski haft jest również wyraźnie obecny w pracach Cemry (Daria Siamchuk), artystki z Grodna, która poświęca się zachowaniu białoruskiego dziedzictwa kulturowego, promując estetykę, empatię i człowieczeństwo. W jej dziełach, przesiąknięte krwią bandaże służą jako płótna, a ich powierzchnie przywołują obraz rannej, wygnanej i bezdomnej postaci. Jej prace podkreślają tematy kobiecej troski i mocy uzdrawiania, przedstawiając pielęgniarki i opiekunki jako symbole odporności rannego, ale wytrwałego białoruskiego narodu.</span>\n<span class=\"para\">Temat ran był również obecny w obrazach Alesa Pushkina, gdzie chabry – tradycyjny symbol białoruskiej sztuki ludowej – ucieleśniają trwałego ducha białoruskiego narodu. Jego chabry krwawią i stają w obliczu śmierci, ale przetrwają. Podobnie Rozalina Busel bada żal i traumę poprzez obrazy czarnych chabrów, trumien i żałoby. Jej prace obejmują ceramikę, filmy, fotografię i teksty, w tym wystawę z 2024 roku <em>Życie w Zawieszeniu</em>, która bada tematy granic i ograniczeń.</span>\n<span class=\"para\">Obraz olejny <em>Białoruska Wenus</em> autorstwa Jany Chernovej to uderzające przedstawienie białoruskiej kobiety. Stał się symbolem odporności podczas białoruskiej rewolucji w 2020 roku. Obraz przedstawia miękką, kobiecą postać leżącą na czerwonym płótnie, jednak jej ciało nosi siniaki, otarcia i krew, odzwierciedlając przemoc wymierzoną przez reżim Łukaszenki w protestujących. Te dzieła sztuki stały się emblematami współczesnej Białorusi i jej walki o autonomię.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivizm</strong></span>\n<span class=\"para\">Aby uczynić białoruską tożsamość bardziej dostępną dla zachodnich odbiorców i przedstawić niezależną narrację, białoruski kod kulturowy wymagał przemyślenia. Ta zmiana przeciwdziała koncepcji <em>Russkiy mir</em> oraz propagandowemu przedstawieniu białorusko-rosyjskiej jedności, propagowanemu nie tylko z powodów politycznych, ale także jako zaprzeczenie białoruskiej narodowej samostanowieniu.</span>\n<span class=\"para\">Wykorzystanie historii i mitu stało się rzeczywiście potężnym i niebezpiecznym narzędziem w propagandzie wojennej Władimira Putina. W przeciwieństwie do tego, alternatywne projekty kulturalne, które używają uniwersalnego języka sztuki i które są promowane w całej Europie w galeriach, muzeach, festiwalach i debatach publicznych, umożliwiają aktywny opór wobec rusyfikacji, jednocześnie poszukując znaczącego wsparcia dla niezależnego białoruskiego głosu. Ten ruch czerpie siłę z poczucia jedności i solidarności w demokratycznym i anty-reżimowym ruchu oporu. Nowo powstały Pierwszy Kongres Białoruskiej Kultury na Uchodźstwie służy zatem jako platforma integracyjna, sprzyjająca wymianie najlepszych praktyk i funkcjonująca jako demokratyczna instytucja poza reżimem Łukaszenki, tym samym utrzymując ciągłość białoruskich artystów i aktywistów kulturowych. Ta koncepcja „wspólnoty” wykracza poza tradycyjne stowarzyszenia artystyczne. Angażuje społeczeństwo w procesy artystyczne, w których „uczestnicy-obywatele” stają się aktywnymi agentami dialogu społecznego. Są kreatywni, edukacyjni i wpływowi. To zaangażowanie kładzie fundamenty pod rozwój „artiwizmu” jako potężnego i transformującego ruchu w białoruskiej kulturze.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Tekst ten został przygotowany w ramach projektu NCRD pod tytułem \"Kultura i alternatywna sztuka Białorusi i Ukrainy XXI: obraz społeczeństwa\" lub ALTKULT. Program ten jest realizowany pod kierunkiem naukowym dr Magdaleny Lachowicz z Uniwersytetu Adama Mickiewicza w Poznaniu.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, dr, jest adiunktem w Katedrze Studiów Wschodnich na Uniwersytecie Adama Mickiewicza w Poznaniu (Polska). Jej zainteresowania badawcze obejmują: relacje etniczne i ruchy regionalne w byłych republikach radzieckich, historię ZSRR, ruchy społeczeństwa obywatelskiego we współczesnej Rosji, Białorusi i Ukrainie.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Este evento final está intimamente ligado à Cadeia Báltica, à “Revolução sobre Granito” de 1990 na Ucrânia, bem como a várias “revoluções coloridas” que ocorreram em estados pós-soviéticos no século XXI. A inspiração para os manifestantes da Europa Oriental também veio de outras partes do mundo e incluiu ações de protesto como a Primavera Árabe, o Occupy Wall Street e diferentes movimentos feministas. Coletivamente, essas ações criaram uma tradição global de protesto que influenciou ativistas em todo o mundo. Isso também é verdade na Bielorrússia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cultura alternativa</strong></span>\n<span class=\"para\">Apesar de seu regime autoritário e dos estereótipos em torno de ativistas marginalizados, a Bielorrússia nunca esteve em um vácuo informativo ou isolada das redes horizontais de ONGs e setores culturais na Europa Ocidental, especialmente aqueles preocupados com os direitos humanos. Grupos e organizações não conformistas russos também influenciaram ativistas bielorrussos. Consequentemente, quando os bielorrussos foram às ruas em 2020 para protestar contra fraudes eleitorais e exigir mudanças políticas, eles mostraram o poder da solidariedade e de uma identidade nacional compartilhada que inclui a língua bielorrussa, tradições e patrimônio cultural. Como resultado desses protestos e das consequências que trouxeram para as pessoas, a cultura “anti-regime” na Bielorrússia agora se tornou sinônimo de cultura alternativa.</span>\n<span class=\"para\">Como lembramos da cobertura da mídia, os protestos de rua bielorrussos de 2020 apresentaram um número significativo de performances dinâmicas e envolventes organizadas por grupos informais e iniciativas de base. Nas ciências sociais, essas atividades eram frequentemente referidas como “mobilização espontânea”. No entanto, a tradição de práticas culturais alternativas não é nova na Bielorrússia e vem do século anterior. Agora, está sendo continuada através do trabalho de vários grupos, coletivos e estruturas mais formalizadas. Esses artistas têm usado diferentes formas para dar à resistência bielorrussa e aos esforços revolucionários um impacto de longo prazo e alcançar grupos sociais mais amplos.</span>\n<span class=\"para\">Por exemplo, desde os protestos de 2020, a história bielorrussa e elementos da identidade nacional se tornaram profundamente integrados ao diálogo social da resistência cotidiana. Isso é verdade mesmo que a memória social e a construção de mitos nacionais tenham sido parte integrante de numerosos projetos artísticos na Bielorrússia por muito mais tempo. O “artivismo” bielorrusso (ou seja, atividades artísticas socialmente engajadas) é uma tendência que também está enraizada nas tradições de rua da Europa Oriental. Exemplos incluem o teatro de rua em Lviv que imitava paralelepípedos quebrados na fase final da União Soviética; a mencionada corrente humana nos estados bálticos; cidades de tendas na Ucrânia; o “Automaidan”; canções de coro cantadas em shoppings de Minsk; marchas de mulheres; e varandas decoradas nas cores nacionais bielorrussas, vermelho e branco. Essas formas de protesto permitem que pessoas comuns e transeuntes se tornem participantes dos protestos, o que promove a cidadania ativa e torna a indiferença difícil.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Continuamente sob censura</strong></span>\n<span class=\"para\">Até a queda da URSS, a geração bielorrussa da década de 1960 – os “Sixtiers” – e seus seguidores foram marcados por atividades radicais e socialmente críticas e uma resistência clandestina à autoridade. Isso frequentemente se manifestava em protestos sutis e indiretos embutidos na vida cotidiana. Durante o período pós-guerra, iniciativas culturais bielorrussas persistiram apesar da proibição e censura frequentes, incluindo auto-censura, censura sistêmica e restrições econômicas. Artistas e ativistas, seja durante a era socialista ou sob o atual regime autoritário da Bielorrússia, enfrentaram consistentemente obstáculos como barreiras financeiras; baixa confiança social; e vigilância abrangente e repressão em múltiplas camadas, incluindo violência física por parte das autoridades.</span>\n<span class=\"para\">Após a Segunda Guerra Mundial, o domínio do Realismo Socialista sufocou novas tendências artísticas na Bielorrússia e cortou sua comunidade artística de influências estrangeiras. No entanto, mesmo após o colapso da União Soviética, a censura persistiu na Bielorrússia. Por exemplo, o Conselho Bielorrusso para a Moralidade, estabelecido em 2009, tem processado artistas por violar normas morais e insultar a dignidade do povo bielorrusso. Como resultado de seu trabalho em 2009, várias pinturas foram removidas de uma exposição de arte no Museu Estadual de Literatura Yanka Kupala em Minsk.</span>\n<span class=\"para\">As restrições contra artistas foram ainda mais reforçadas em 2012, quando a Bielorrússia promulgou a Lei de Controle de Conteúdo da Internet. Como resultado, artistas bielorrussos, especialmente aqueles que exploravam os chamados tópicos socialmente controversos, começaram a enfrentar proibições de publicação, pressão de cima para baixo e interferência em seus projetos. Esse foi o caso do grupo Pagonia, que foi detido, em setembro de 2012, por organizar uma ação dedicada à memória do herói da resistência anti-soviética Rascisláŭ Lapícki. O artista Mikhail Gulin também foi preso por seu projeto de monumento pessoal, assim como a fotógrafa Yulia Doroshkevich, co-organizadora do Belarus Press Photo 2011. Seu álbum foi dito incluir imagens de potencial extremismo. Em 2013, Doroshkevich foi interrogada pela KGB sob acusações de extremismo. O tribunal ordenou a destruição de 41 cópias da edição de 2011 do livro Belarus Press Photo e ordenou que Doroshkevich e outros dois fotógrafos pagassem uma multa.</span>\n<span class=\"para\">Até hoje, as listas de prisioneiros políticos bielorrussos incluem artistas e ativistas de ONGs dedicados a promover a identidade nacional bielorrussa. Entre eles estão o pintor Ales Pushkin e o gestor cultural e blogueiro Nikolai Klimovich. Em 2023, ambos morreram na prisão por seu compromisso com ideais democráticos e liberdade. O PEN Club bielorrusso tem monitorado repressões desde 2019, documentando violações dos direitos humanos contra artistas e a supressão dos direitos culturais em toda a Bielorrússia. A discriminação no setor cultural tem se mostrado tanto institucional quanto sistêmica. Na opinião do PEN Club Bielorrússia, uma das áreas onde as liberdades civis estão regredindo mais rapidamente é o direito de participar da vida cultural. Em junho de 2024, a Bielorrússia tinha 1.413 prisioneiros políticos, incluindo pelo menos 105 figuras culturais.</span>\n<span class=\"para\">Em 2021, os legisladores bielorrussos aprovaram um projeto de lei sobre extremismo, acelerando os processos judiciais para organizações rotuladas como extremistas e classificando certos meios de comunicação e símbolos como materiais extremistas. Para fins de rastreamento, foi criada uma lista de “pessoas propensas ao extremismo”, perfilando cidadãos envolvidos em atividades que são percebidas como ameaças ao regime. Essas atividades variam desde atos graves, como a revelação de segredos de estado, até o mais fundamental direito cívico, que é a participação em protestos. O grupo dominante nessa lista incluía artistas, ativistas e historiadores.</span>\n<span class=\"para\">A lista de “materiais extremistas” de julho de 2024 tinha 1.160 páginas. Continha nomes de publicações consideradas hostis ao regime. Entre elas estava o livro <em>Donbas Bielorrusso</em>, que expôs serviços e empresas bielorrussas cooperando com separatistas russos. Indivíduos que compartilham ou se envolvem com conteúdo proibido, como leitores de tais publicações ou apoiadores de canais do Telegram como NEXTA ou outros blogueiros, enfrentam processos judiciais.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-soviético e anti-regime</strong></span>\n<span class=\"para\">Na década de 1960 na Bielorrússia, membros da chamada “Juventude Dourada”, para usar o termo de Viktar Ledenev, se reuniam em estúdios de arte, bastidores de teatro, apartamentos particulares e parques para discutir história e cultura, o que muitas vezes faziam em bielorrusso. Em Minsk, os locais de encontro populares desse grupo incluíam o parque ao lado do Teatro Nacional Yanka Kupala e o parque em frente à sede da KGB, perto do Teatro do Jovem Espectador. Esses jovens ativistas culturais sentiam que era seu dever ser anti-soviéticos, muitas vezes recorrendo a atividades clandestinas para expressar sua dissidência. Em 1962, três estudantes da Universidade Estadual da Bielorrússia – Viktar Ledenev, Volodya Khalip e Sergei Budkevich – foram acusados de ter visões anti-soviéticas. Eles também foram acusados de produção e distribuição clandestina de literatura proibida (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Além de sua prisão, em vários departamentos universitários, reuniões de exibição foram organizadas pelas organizações do Komsomol para destacar publicamente estudantes individuais que tinham contatos com ativistas “anti-soviéticos”. Um dos resultados de tais ações foi o julgamento e a condenação de Eduard (Edik) Goriachev, que foi acusado de iniciar um “coletivo anti-soviético”. Em 6 de junho de 1962, junto com Kim Khadyev, ele foi considerado culpado de reunir jovens e incentivá-los a se envolver em agitação anti-soviética. Através de seus contatos com dissidentes russos, Khadyev e Goriachev obtiveram materiais contendo mensagens anti-soviéticas, incluindo anedotas e poemas, que compilaram em coleções para ler entre seus pares.</span>\n<span class=\"para\">Uma dessas coleções, intitulada <em>Anti-Asarkan, ou um Bobo da Corte Sem Rei</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], continha poemas abertamente anti-soviéticos, incluindo “Sinfonia Comunista” e “O Destino de um Escritor” [<em>Коммунистическая симфония</em> e <em>Судьба писателя</em>]. Eles promoviam ideias radicais como derrubar as autoridades soviéticas ou prender aqueles no 21º Congresso do Partido.</span>\n<span class=\"para\">Outra figura significativa na cultura de resistência bielorrussa daquela época foi Larysa Genius. Reprimida e deportada para a Sibéria, ela permaneceu dedicada à busca da liberdade da Bielorrússia. Em seu livro <em>Confissão</em>, que é um diário de deportação comparável ao <em>Arquipélago Gulag</em> de Solzhenitsyn, ela escreveu que pensar na Bielorrússia a ajudou a superar as provações da vida, além de permanecer resiliente e fiel a si mesma. Em 1954, ela escreveu: “Cristo ressuscitou do sangue e da dor, para que a vela da verdade não se apagasse. Ele ressuscitou pelas aldeias Krivite, Ele ressuscitou, irmãos, também por nós. Assim, lembraremos, em nossas correntes, levantando nossos corações, que assim como Deus foi crucificado, Nossa Bielorrússia renascerá!”</span>\n<span class=\"para\">A história bielorrussa se tornou um tema vibrante para o trabalho artístico na Bielorrússia na década de 1970. Entre as obras mais conhecidas desse período estão pinturas e gravuras de Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik e Mikola Kupava. Eles retrataram heróis e heroínas nacionais como Eufrosina de Polotsk, uma santa popular entre os devotos ortodoxos; Frantsisk Skaryna, um filósofo que imprimiu a Bíblia na língua bielorrussa antiga em 1517; Barbara Radziwiłł, a Rainha da Polônia e Duquesa da Lituânia que foi a heroína de muitas lendas e obras literárias em bielorrusso; e Konstantin Kalinovsky (ou Kastus Kalinoŭski), um ícone do nacionalismo bielorrusso. No entanto, em 1972, o pintor Liavon Barazna, que publicou <em>Gravuras de Francis Skaryna</em>, foi morto em circunstâncias misteriosas. O destino de Uladzimir Stelmashonok, o Pintor do Povo da Bielorrússia, que retratou a história cultural bielorrussa em sua pintura <em>Palavras sobre a Bielorrússia</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), foi muito diferente. Ele faleceu em 2013, aos 85 anos. Suas obras ainda estão em exibição no Museu Nacional de Arte em Minsk.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cultura popular</strong></span>\n<span class=\"para\">Na década de 1970, quando intelectuais e artistas bielorrussos operavam sob uma fachada de liberdade estritamente sujeita à censura e vigilância, o folclore e a etnografia proporcionavam um espaço limitado para a liberdade de expressão. No entanto, mesmo essa área estava sujeita à padronização soviética, que reduziu sua diversidade e impôs simplificações das expressões culturais. Graças aos pesquisadores e ativistas que conseguiram documentar e, assim, preservar a singularidade da cultura popular bielorrussa, uma grande coleção de materiais arquivísticos foi reunida. Ela inclui tesouros como a série <em>Arte Popular Bielorrussa</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), que até hoje tem inspirado projetos artísticos alternativos na Bielorrússia.</span>\n<span class=\"para\">A revitalização da cultura tradicional e popular bielorrussa é mais evidente na organização de festivais e expedições etnográficas, bem como na recriação de rituais folclóricos, muitas vezes entrelaçados com atividades políticas. Referências a tradições folclóricas também aparecem em protestos, projetos culturais alternativos, performances e artes visuais. Um banco de dados documentando essas iniciativas culturais, entre outras, pode ser encontrado no site <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> ou “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Hoje, jovens artistas bielorrussos também estão usando a arte popular para moldar a linguagem do protesto anti-regime. Rufina Bazlova, por exemplo, usa bordados tradicionais bielorrussos para ilustrar vividamente as crônicas da resistência. Desde que os protestos começaram em 2020, ela retratou demonstrações, comícios e a repressão de prisioneiros políticos em obras como “A História da Vyzhyvanka Bielorrussa”, “Prisioneiros Políticos”, “Luka e Seu Séquito”, “Saga dos Protestos” e “SOS_BY_2020”. Essas obras retratam as lágrimas, o sangue e a tortura que definem a vida sob o regime de Lukashenka.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova captura o sofrimento dos reprimidos através de motivos da arte popular bielorrussa, que são obra de mulheres bielorrussas. Foram as bisavós e avós da geração de protesto de hoje que, através do bordado, registraram a identidade bielorrussa e a resiliência das mulheres, expressando visualmente o que não podiam escrever. Seu trabalho continua a luta secular pela emancipação das mulheres bielorrussas como mães, esposas e patriotas.</span>\n<span class=\"para\">A série simbólica “Mulher no Círculo” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) retrata “como as mulheres nascem”. Ao longo da barra de uma saia, uma tira em quadrinhos bordada retrata uma mulher subindo “a colina do homem” e conquistando-a com a ajuda de uma poção mágica. O amor entra em sua vida, despertando uma energia adormecida. Ela então coloca o sol em seu seio e dá à luz “uma nova mulher”. O ciclo então se repete, com a força das mulheres sendo passada de geração em geração no bordado da saia de uma mulher. Esta série faz referência inconfundível às diversas formas de resistência feminina na Bielorrússia contemporânea.</span>\n<span class=\"para\">O bordado bielorrusso também é apresentado de forma proeminente no trabalho de Cemra (Daria Siamchuk), uma artista de Grodno dedicada a preservar o patrimônio cultural bielorrusso enquanto promove estética, empatia e humanidade. Em suas peças, bandagens manchadas de sangue servem como telas, suas superfícies evocando a imagem de uma figura ferida, exilada e sem-teto. Suas obras enfatizam temas de cuidado feminino e poder de cura, retratando enfermeiras e cuidadoras como símbolos de resiliência para o povo bielorrusso ferido, mas perseverante.</span>\n<span class=\"para\">O tema das feridas também estava presente nas pinturas de Ales Pushkin, onde as flores de milho – um símbolo tradicional da arte popular bielorrussa – incorporam o espírito duradouro do povo bielorrusso. Suas flores de milho sangram e enfrentam a morte, mas persistem. Da mesma forma, Rozalina Busel explora a dor e o trauma através de imagens de flores de milho pretas, caixões e luto. Seu trabalho inclui cerâmicas, vídeos, fotografias e textos, incluindo a exposição de 2024 <em>Vida em Suspensão</em>, que examina temas de limites e limitações.</span>\n<span class=\"para\">A pintura a óleo <em>Vênus Bielorrussa</em> de Jana Chernova é um retrato marcante de uma mulher bielorrussa. Tornou-se um símbolo de resiliência durante a revolução bielorrussa de 2020. A pintura retrata uma figura feminina suave deitada sobre uma tela vermelha, mas seu corpo apresenta contusões, abrasões e sangue, refletindo a violência infligida pelo regime de Lukashenka aos manifestantes. Essas obras de arte se tornaram emblemas da Bielorrússia contemporânea e sua luta por autonomia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivismo</strong></span>\n<span class=\"para\">Para tornar a identidade bielorrussa mais acessível ao público ocidental e apresentar uma narrativa independente, o código cultural bielorrusso precisava ser reimaginado. Essa mudança contrasta com o conceito de <em>Russkiy mir</em> e a representação impulsionada pela propaganda da unidade bielorrusso-russa, propagada não apenas por razões políticas, mas também como uma negação da autodeterminação nacional bielorrussa.</span>\n<span class=\"para\">O uso da história e do mito tornou-se, de fato, uma ferramenta poderosa e perigosa na propaganda de guerra de Vladimir Putin. Em contraste, projetos culturais alternativos que usam a linguagem universal da arte e que são promovidos em toda a Europa em galerias, museus, festivais e debates públicos, possibilitam uma resistência ativa à russificação enquanto buscam apoio significativo para uma voz bielorrussa independente. Este movimento se fortalece a partir de um senso de unidade e solidariedade em um movimento de resistência democrática e anti-regime. O recém-estabelecido Primeiro Congresso da Cultura Bielorrussa no Exílio, portanto, serve como uma plataforma integrativa, promovendo a troca de melhores práticas e funcionando como uma instituição democrática fora do regime de Lukashenka, sustentando assim a continuidade de artistas e ativistas culturais bielorrussos. Este conceito de “comunidade” se estende além das associações artísticas tradicionais. Ele envolve o público em processos artísticos nos quais “cidadãos-participantes” se tornam agentes ativos para o diálogo social. Eles são criativos, educativos e impactantes. Este engajamento estabelece a base para o desenvolvimento do “artivismo” como um movimento poderoso e transformador dentro da cultura bielorrussa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Este texto foi preparado no âmbito do projeto NCRD intitulado \"Cultura e arte alternativa da Bielorrússia e Ucrânia XXI: imagem da sociedade\" ou ALTKULT. Este programa é conduzido sob a direção científica da Dra. Magdalena Lachowicz da Universidade Adam Mickiewicz em Poznań.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, é professora assistente no Departamento de Estudos Orientais da Universidade Adam Mickiewicz em Poznań (Polônia). Seus interesses de pesquisa incluem: relações étnicas e movimentos regionais nas ex-repúblicas soviéticas, história da URSS, movimentos da sociedade civil na Rússia contemporânea, Bielorrússia e Ucrânia.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Acest eveniment final este strâns legat de Lanțul Baltică, de „Revoluția pe Granit” din 1990 din Ucraina, precum și de diverse „revoluții colorate” care au avut loc în statele post-sovietice în secolul XXI. Inspirația pentru protestatarii din Europa de Est a venit și din alte părți ale lumii și a inclus acțiuni de protest precum Primăvara Arabă, Occupy Wall Street și diferite mișcări feministe. În mod colectiv, aceste acțiuni au creat o tradiție globală de protest care a influențat activiștii din întreaga lume. Acest lucru este adevărat și în Belarus.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cultura alternativă</strong></span>\n<span class=\"para\">În ciuda regimului său autoritar și a stereotipurilor din jurul activiștilor marginalizați, Belarusul nu a fost niciodată într-un vid informațional sau izolat de rețelele orizontale de ONG-uri și sectoare culturale din Europa de Vest, în special cele preocupate de drepturile omului. Grupurile și organizațiile nonconformiste ruse au influențat de asemenea activiștii belaruși. Prin urmare, atunci când belarușii au ieșit pe străzi în 2020 pentru a protesta împotriva fraudei electorale și a cere schimbări politice, ei au demonstrat puterea solidarității și a unei identități naționale comune care include limba belarusă, tradițiile și patrimoniul cultural. Ca rezultat al acestor proteste și al consecințelor pe care le-au adus pentru oameni, cultura „anti-regim” din Belarus a devenit acum sinonimă cu cultura alternativă.</span>\n<span class=\"para\">Așa cum ne amintim din acoperirea mediatică, protestele de stradă din Belarus din 2020 au prezentat un număr semnificativ de spectacole dinamice și captivante organizate de grupuri informale și inițiative de bază. În științele sociale, aceste activități au fost adesea denumite „mobilizare spontană”. Cu toate acestea, tradiția practicilor culturale alternative nu este nouă în Belarus și provine din secolul trecut. Acum este continuată doar prin munca diferitelor grupuri, colective și structuri mai formalizate. Acești artiști au început să folosească forme diferite pentru a oferi rezistenței belaruse și eforturilor revoluționare un impact pe termen lung și pentru a ajunge la grupuri sociale mai largi.</span>\n<span class=\"para\">De exemplu, de la protestele din 2020, istoria belarusă și elementele identității naționale au devenit profund integrate în dialogul social al rezistenței cotidiene. Acest lucru este adevărat chiar dacă memoria socială și mitologizarea națională au fost integrale în numeroase proiecte artistice din Belarus de mult mai mult timp. „Artivismul” belarus (adică activitățile artistice angajate social) este o tendință care își are rădăcinile și în tradițiile de stradă din Europa de Est. Exemplele includ teatrul de stradă din Lviv care imita pavelele sparte în faza finală a Uniunii Sovietice; lanțul uman menționat anterior din statele baltice; orașele corturilor din Ucraina; „Automaidan”; cântecele de cor cântate în centre comerciale din Minsk; marșurile femeilor; și balcoanele decorate în culorile naționale roșu și alb ale Belarusului. Aceste forme de protest permit oamenilor obișnuiți și trecătorilor să devină participanți la proteste, ceea ce încurajează cetățenia activă și face ca indiferența să fie dificilă.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Continuu sub cenzură</strong></span>\n<span class=\"para\">Până la căderea URSS, generația belarusă din anii 1960 – „Șaizecarii” – și urmașii lor au fost marcați de activități radicale, social critice și o rezistență clandestină față de autoritate. Aceasta s-a manifestat adesea în proteste subtile, indirecte, înrădăcinate în viața de zi cu zi. În perioada postbelică, inițiativele culturale belaruse au persistat în ciuda interdicțiilor și cenzurii frecvente, inclusiv a auto-cenzurii, cenzurii sistemice și restricțiilor economice. Artiștii și activiștii, fie în timpul erei socialiste, fie sub regimul autoritar actual al Belarusului, s-au confruntat constant cu obstacole precum bariere financiare; încredere socială scăzută; și supraveghere omniprezentă și represiune multilayer, inclusiv violență fizică din partea autorităților.</span>\n<span class=\"para\">După Al Doilea Război Mondial, dominația Realismului Socialist a sufocat noile tendințe artistice din Belarus și a rupt comunitatea artistică de influențele externe. Cu toate acestea, chiar și după prăbușirea Uniunii Sovietice, cenzura a persistat în Belarus. De exemplu, Consiliul Belarus pentru Moralitate, înființat în 2009, a început să urmărească artiști pentru încălcarea normelor morale și insultarea demnității poporului belarus. Ca rezultat al activității sale din 2009, mai multe picturi au fost eliminate dintr-o expoziție de artă la Muzeul de Literatură de Stat Yanka Kupala din Minsk.</span>\n<span class=\"para\">Restricțiile împotriva artiștilor au fost consolidate și mai mult în 2012, când Belarus a adoptat Legea privind Controlul Conținutului pe Internet. Ca rezultat, artiștii belaruși, în special cei care explorau așa-numitele subiecte social controversate, au început să se confrunte cu interdicții de publicare, presiuni de sus în jos și interferențe în proiectele lor. Așa a fost cazul grupului Pagonia, care a fost reținut, în septembrie 2012, pentru organizarea unei acțiuni dedicate memoriei eroului rezistenței anti-sovietice Rascisláŭ Lapícki. Artistul Mikhail Gulin a fost de asemenea închis pentru proiectul său de monument personal, precum și fotografa Yulia Doroshkevich, co-organizatoarea Belarus Press Photo 2011. Albumul ei a fost spus că include imagini de potențial extremism. În 2013, Doroshkevich a fost interogată de KGB pe acuzații de extremism. Instanța a ordonat distrugerea a 41 de copii din ediția 2011 a cărții Belarus Press Photo și a ordonat lui Doroshkevich și altor doi fotografi să plătească o amendă.</span>\n<span class=\"para\">Până în prezent, listele de prizonieri politici belaruși includ artiști și activiști ONG dedicați promovării identității naționale belaruse. Printre ei se numără pictorul Ales Pushkin și managerul cultural și bloggerul Nikolai Klimovich. În 2023, amândoi au murit în închisoare pentru angajamentul lor față de idealurile democratice și libertate. Clubul PEN Belarus a monitorizat represiile din 2019, documentând încălcările drepturilor omului împotriva artiștilor și suprimarea drepturilor culturale în întreaga Belarus. Discriminarea în sectorul cultural s-a dovedit a fi atât instituțională, cât și sistemică. În opinia Clubului PEN Belarus, una dintre domeniile în care libertățile civile regresează cel mai rapid este dreptul de a participa la viața culturală. La sfârșitul lunii iunie 2024, Belarusul avea 1.413 prizonieri politici, inclusiv cel puțin 105 figuri culturale.</span>\n<span class=\"para\">În 2021, legislatorii belaruși au adoptat un proiect de lege privind extremismul, accelerând cazurile judiciare pentru organizațiile etichetate ca extremiste și clasificând anumite medii și simboluri ca materiale extremiste. În scopuri de urmărire, a fost creată o listă de „persoane predispuse la extremism”, profilând cetățenii implicați în activități percepute ca amenințări la adresa regimului. Aceste activități variază de la acte grave precum dezvăluirea secretelor de stat până la cel mai fundamental drept civic, adică participarea la proteste. Grupul dominant de pe această listă includea artiști, activiști și istorici.</span>\n<span class=\"para\">Lista din iulie 2024 a „materialelor extremiste” avea 1.160 de pagini. Aceasta conținea numele publicațiilor considerate ostile regimului. Printre ele se numără cartea <em>Donbasul Belarus</em>, care a expus serviciile și afacerile belaruse care colaborează cu separatiștii ruși. Persoanele care împărtășesc sau se angajează cu conținut interzis, cum ar fi cititorii acestor publicații sau susținătorii canalelor Telegram precum NEXTA sau alți bloggeri, se confruntă cu urmăriri penale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-sovietic și anti-regim</strong></span>\n<span class=\"para\">În anii 1960 în Belarus, membrii așa-numitei „Tineret de Aur”, pentru a folosi termenul lui Viktar Ledenev, se adunau în studiouri de artă, în culisele teatrului, în apartamente private și în parcuri pentru a discuta despre istorie și cultură, pe care adesea le făceau în limba belarusă. În Minsk, locurile de întâlnire populare ale acestui grup includeau parcul de lângă Teatrul Național Yanka Kupala și parcul de peste drum de sediul KGB, lângă Teatrul Tinerilor Spectatori. Acești tineri activiști culturali simțeau că este datoria lor să fie anti-sovietici, recurgând adesea la activități subterane pentru a-și exprima dissentul. În 1962, trei studenți ai Universității de Stat din Belarus – Viktar Ledenev, Volodya Khalip și Sergei Budkevich – au fost acuzați de viziuni anti-sovietice. De asemenea, au fost acuzați de producerea și distribuirea clandestină de literatură interzisă (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">În plus față de arestarea lor, în diverse departamente universitare au fost organizate întâlniri de prezentare de către organizațiile Komsomol pentru a-i evidenția public pe studenții individuali care aveau contacte cu activiștii „anti-sovietici”. Unul dintre rezultatele acestor acțiuni a fost procesul și condamnarea lui Eduard (Edik) Goriachev, care a fost acuzat de inițierea unei „colective anti-sovietice”. Pe 6 iunie 1962, împreună cu Kim Khadyev, a fost găsit vinovat de adunarea tinerilor și încurajarea acestora să se angajeze în agitație anti-sovietică. Prin contactele lor cu disidenții ruși, Khadyev și Goriachev au obținut materiale conținând mesaje anti-sovietice, inclusiv anecdotă și poezii, pe care le-au compilat în colecții pentru a le citi printre colegii lor.</span>\n<span class=\"para\">Una dintre aceste colecții, intitulată <em>Anti-Asarkan, sau un Bufon fără Rege</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], conținea poezii deschis anti-sovietice, inclusiv „Simfonia Comunistă” și „Destinul unui Scriitor” [<em>Коммунистическая симфония</em> și <em>Судьба писателя</em>]. Ele promovau idei radicale precum răsturnarea autorităților sovietice sau arestarea celor de la al XXI-lea Congres al Partidului.</span>\n<span class=\"para\">O altă figură semnificativă în cultura de rezistență belarusă din acea vreme a fost Larysa Genius. Reprimată și deportată în Siberia, ea a rămas dedicată căutării libertății Belarusului. În cartea ei <em>Confesiune</em>, care este un jurnal de deportare comparabil cu <em>Arhipelagul Gulag</em> al lui Solzhenitsyn, ea a scris că gândul la Belarus o ajuta să treacă prin încercările vieții, precum și să rămână rezistentă și fidelă sieși. În 1954, ea a scris: „Hristos a înviat din sânge și durere, pentru ca lumânarea adevărului să nu fie stinsă. El a înviat pentru satele Krivite, El a înviat, fraților, și pentru noi. Astfel ne vom aminti, în lanțurile noastre, ridicând inimile, că la fel cum Dumnezeu a fost răstignit, Belarusul nostru va renaște!”</span>\n<span class=\"para\">Istoria belarusă a devenit o temă vibrantă pentru lucrările artistice din Belarus în anii 1970. Printre cele mai cunoscute lucrări din acea perioadă se numără picturile și gravurile lui Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik și Mikola Kupava. Ei au portretizat eroi și eroine naționale precum Eufrosina din Polotsk, o sfântă populară printre devotații ortodocși; Frantsisk Skaryna, un filozof care a tipărit Biblia în limba veche belarusă în 1517; Barbara Radziwiłł, Regina Poloniei și Ducesa Lituaniei care a fost eroina multor legende și lucrări literare în belarus; și Konstantin Kalinovsky (sau Kastus Kalinoŭski), un simbol al naționalismului belarus. Cu toate acestea, în 1972, pictorul Liavon Barazna, care a publicat <em>Gravuri ale lui Francis Skaryna</em>, a fost ucis în circumstanțe misterioase. Soarta lui Uladzimir Stelmashonok, Pictorul Poporului din Belarus, care a portretizat istoria culturală belarusă în pictura sa <em>Cuvinte despre Belarus</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), a fost foarte diferită. El a murit în 2013 la vârsta de 85 de ani. Lucrările sale sunt încă expuse la Muzeul Național de Artă din Minsk.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cultura populară</strong></span>\n<span class=\"para\">În anii 1970, când intelectualii și artiștii belaruși operau sub o fațadă de libertate strict supusă cenzurii și supravegherii, folclorul și etnografia ofereau un spațiu limitat pentru libertatea de exprimare. Cu toate acestea, chiar și acest domeniu a fost supus standardizării sovietice, care a redus diversitatea sa și a impus simplificări ale expresiilor culturale. Datorită cercetătorilor și activiștilor care au reușit să documenteze și, prin urmare, să păstreze unicitatea culturii populare belaruse, a fost adunată o mare colecție de materiale arhivistice. Aceasta include comori precum seria <em>Arta Populară Belarusă</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), care până astăzi a inspirat proiecte artistice alternative în Belarus.</span>\n<span class=\"para\">Revitalizarea culturii tradiționale și populare belaruse este cel mai evidentă în organizarea festivalurilor și expedițiilor etnografice, precum și în recrearea ritualurilor populare, adesea împletite cu activități politice. Referințele la tradițiile populare apar de asemenea în proteste, proiecte culturale alternative, spectacole și arte vizuale. O bază de date care documentează aceste inițiative culturale, printre altele, poate fi găsită pe site-ul <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> sau “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Astăzi, tinerii artiști belaruși folosesc de asemenea arta populară pentru a modela limbajul protestului anti-regim. Rufina Bazlova, de exemplu, folosește broderia tradițională belarusă pentru a ilustra viu cronicile rezistenței. De când au început protestele în 2020, ea a reprezentat demonstrații, mitinguri și represiunea prizonierilor politici în lucrări precum “Istoria Vyzhyvanka belarusă”, “Prizonieri politici”, “Luka și anturajul său”, “Saga protestelor” și “SOS_BY_2020”. Aceste lucrări ilustrează lacrimile, sângele și tortura care definesc viața sub regimul lui Lukașenko.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova surprinde suferința celor reprimați prin motive de artă populară belarusă, care sunt opera femeilor belaruse. A fost străbunicile și bunicile generației de protest de astăzi care, prin broderie, au înregistrat identitatea belarusă și reziliența femeilor, exprimând vizual ceea ce nu puteau scrie. Lucrările ei continuă lupta de secole pentru emanciparea femeilor belaruse ca mame, soții și patriote.</span>\n<span class=\"para\">Seria simbolică “Femeia în Cerc” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) ilustrează “cum se nasc femeile”. De-a lungul tivului unei fuste, o bandă brodată de benzi de benzi ilustrează o femeie care urcă „dealul omului” și îl cucerește cu ajutorul unei poțiuni magice. Dragostea intră în viața ei, trezind o energie latentă. Apoi își pune soarele în sân și dă naștere „unei noi femei”. Ciclu se repetă, cu puterea femeilor transmisă din generație în generație în broderia de pe fusta unei femei. Această serie face referire fără echivoc la formele diverse de rezistență feminină în Belarusul contemporan.</span>\n<span class=\"para\">Broderia belarusă este de asemenea prezentă proeminent în lucrările lui Cemra (Daria Siamchuk), o artistă din Grodno dedicată păstrării patrimoniului cultural belarus în timp ce promovează estetica, empatia și umanitatea. În lucrările ei, bandajele pătrunse de sânge servesc drept pânze, suprafețele lor evocând imaginea unei figuri rănite, exilate și fără adăpost. Lucrările ei subliniază teme de îngrijire feminină și puterea de vindecare, portretizând asistentele și îngrijitorii ca simboluri ale rezilienței pentru poporul belarus rănit, dar perseverent.</span>\n<span class=\"para\">Tema rănilor a fost de asemenea prezentă în picturile lui Ales Pushkin, unde flori de câmp – un simbol tradițional al artei populare belaruse – întruchipează spiritul durabil al poporului belarus. Florile lui de câmp sângerează și se confruntă cu moartea, dar persistă. De asemenea, Rozalina Busel explorează durerea și trauma prin imagini de flori de câmp negre, sicrie și doliu. Lucrările ei includ ceramică, videoclipuri, fotografie și texte, inclusiv expoziția din 2024 <em>Viața în Suspendare</em>, care examinează teme de limite și restricții.</span>\n<span class=\"para\">Pictura în ulei <em>Venusul Belarusului</em> de Jana Chernova este o reprezentare izbitoare a unei femei belaruse. A devenit un simbol al rezilienței în timpul revoluției belaruse din 2020. Pictura o ilustrează pe o figură feminină moale, întinsă pe o pânză roșie, dar corpul ei poartă vânătăi, abraziuni și sânge, reflectând violența exercitată de regimul lui Lukașenko asupra protestatarilor. Aceste lucrări de artă au devenit embleme ale Belarusului contemporan și ale luptei sale pentru autonomie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivism</strong></span>\n<span class=\"para\">Pentru a face identitatea belarusă mai accesibilă publicului occidental și a prezenta o narațiune independentă, codul cultural belarus a avut nevoie de o reimaginare. Această schimbare contracarează conceptul <em>Russkiy mir</em> și reprezentarea condusă de propagandă a unității belaruso-ruse, propagată nu doar din motive politice, ci și ca o negare a autodeterminării naționale belaruse.</span>\n<span class=\"para\">Utilizarea istoriei și mitului a devenit într-adevăr un instrument puternic și periculos în propaganda de război a lui Vladimir Putin. În contrast, proiectele culturale alternative care folosesc limbajul universal al artei și care sunt promovate în întreaga Europă în galerii, muzee, festivaluri și dezbateri publice, permit o rezistență activă la rusificare în timp ce caută sprijin semnificativ pentru o voce belarusă independentă. Această mișcare își extrage puterea dintr-un sentiment de unitate și solidaritate într-o mișcare de rezistență democratică și anti-regim. Astfel, nou înființatul Primul Congres al Culturii Belarusului în Exil servește ca o platformă integrativă, promovând schimbul celor mai bune practici și funcționând ca o instituție democratică în afara regimului lui Lukașenko, menținând astfel continuitatea artiștilor și activiștilor culturali belaruși. Acest concept de „comunitate” se extinde dincolo de asociațiile artistice tradiționale. Implică publicul în procesele artistice în care „cetățenii-participanți” devin agenți activi pentru dialogul social. Ei sunt creativi, educativi și impactanți. Această implicare pune bazele dezvoltării „artivismului” ca o mișcare puternică și transformatoare în cadrul culturii belaruse.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Acest text a fost pregătit în cadrul proiectului NCRD intitulat \"Cultura și arta alternativă a Belarusului și Ucrainei XXI: imaginea societății\" sau ALTKULT. Acest program este desfășurat sub direcția științifică a Dr. Magdalena Lachowicz de la Universitatea Adam Mickiewicz din Poznań.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, este profesor asistent la Departamentul de Studii Estice de la Universitatea Adam Mickiewicz din Poznań (Polonia). Interesele ei de cercetare includ: relații etnice și mișcări regionale în fostele republici sovietice, istoria URSS, mișcările societății civile în Rusia contemporană, Belarus și Ucraina.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Táto konečná udalosť je úzko spojená s Baltským reťazcom, s „Revolúciou na granit“ v Ukrajine z roku 1990, ako aj s rôznymi „farebnými revolúciami“, ktoré sa odohrali v post-sovietskych štátoch v 21. storočí. Inšpirácia pre východoeurópskych protestujúcich prišla aj z iných častí sveta a zahŕňala také protestné akcie ako Arabská jar, Occupy Wall Street a rôzne feministické hnutia. Spoločne tieto akcie vytvorili globálnu tradíciu protestov, ktorá ovplyvnila aktivistov po celom svete. To platí aj pre Bielorusko.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Alternatívna kultúra</strong></span>\n<span class=\"para\">Nap despite its authoritarian regime and stereotypes around marginalized activists, Bielorusko nikdy nebolo v informačnej vákuu ani izolované od horizontálnych sietí NGO a kultúrnych sektorov v západnej Európe, najmä tých, ktoré sa zaoberajú ľudskými právami. Ruské nekomformistické skupiny a organizácie tiež ovplyvnili bieloruských aktivistov. Dôsledkom toho, keď Bielorusi vyšli do ulíc v roku 2020, aby protestovali proti volebnému podvodu a požadovali politické zmeny, predviedli silu solidarity a zdieľanej národnej identity, ktorá zahŕňa bieloruský jazyk, tradície a kultúrne dedičstvo. V dôsledku týchto protestov a následkov, ktoré priniesli pre ľudí, sa „anti-režimová“ kultúra v Bielorusku teraz stala synonymom alternatívnej kultúry.</span>\n<span class=\"para\">Keď si spomíname na mediálne pokrytie, bieloruské pouličné protesty v roku 2020 sa vyznačovali významným počtom dynamických, pútavých vystúpení organizovaných neformálnymi skupinami a iniciatívami zameranými na základ. V sociálnych vedách sa tieto aktivity často označovali ako „spontánna mobilizácia“. Avšak tradícia alternatívnych kultúrnych praktík nie je v Bielorusku nová a pochádza z predchádzajúceho storočia. Teraz sa len pokračuje prostredníctvom práce rôznych skupín, kolektívov a formálnejších štruktúr. Títo umelci teraz používajú rôzne formy, aby dali bieloruskej rezistencii a revolučným snahám dlhodobý dopad a dosiahli širšie sociálne skupiny.</span>\n<span class=\"para\">Například od protestov v roku 2020 sa bieloruská história a prvky národnej identity hlboko integrovali do sociálneho dialógu každodennej rezistencie. To platí aj napriek tomu, že sociálna pamäť a národné mýtotvorenie boli integrálnou súčasťou mnohých umeleckých projektov v Bielorusku oveľa dlhšie. Bieloruský „artivizmus“ (t.j. sociálne angažované umelecké aktivity) je trend, ktorý je tiež zakorenený vo východoeurópskych pouličných tradíciách. Príklady zahŕňajú pouličné divadlo v Ľvove, ktoré napodobňovalo rozbité dlažobné kocky v poslednej fáze Sovietskeho zväzu; už spomínaný ľudský reťazec v pobaltských štátoch; stanové mestá na Ukrajine; „Automaidan“; zborové piesne spievané v nákupných centrách v Minsku; ženské pochody; a balkóny zdobené v červenobielych bieloruských národných farbách. Tieto formy protestu umožňujú obyčajným ľuďom a okoloidúcim stať sa účastníkmi protestov, čo podporuje aktívne občianstvo a sťažuje ľahostajnosť.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Neustále pod cenzúrou</strong></span>\n<span class=\"para\">Až do pádu ZSSR bola bieloruská generácia 60. rokov – „šesťdesiatnici“ – a ich nasledovníci poznačení radikálnymi, sociálne kritickými aktivitami a tajnou rezistenciou voči autorite. To sa často prejavovalo v jemnom, nepriamom proteste zakomponovanom do každodenného života. Počas povojnovej doby bieloruské kultúrne iniciatívy pretrvávali napriek častým zákazom a cenzúre, vrátane seba-cenzúry, systémovej cenzúry a ekonomických obmedzení. Umelecké a aktivistické osobnosti, či už počas socialistickej éry alebo pod súčasným autoritárskym režimom Bieloruska, sa neustále stretávali s prekážkami ako sú finančné bariéry; nízka sociálna dôvera; a všadeprítomné sledovanie a viacvrstvová represia, vrátane fyzického násilia zo strany úradov.</span>\n<span class=\"para\">Po druhej svetovej vojne dominancia socialistického realizmu potlačila nové umelecké trendy v Bielorusku a odtrhla jeho umeleckú komunitu od zahraničných vplyvov. Avšak aj po páde Sovietskeho zväzu cenzúra v Bielorusku pretrvávala. Napríklad Bieloruská rada pre morálku, založená v roku 2009, stíhala umelcov za porušenie morálnych noriem a urážanie dôstojnosti bieloruského ľudu. V dôsledku jej práce v roku 2009 bolo niekoľko obrazov odstránených z výstavy umenia v Múzeu literatúry štátu Janka Kupalu v Minsku.</span>\n<span class=\"para\">Obmedzenia voči umelcom boli ďalej posilnené v roku 2012, keď Bielorusko prijalo Zákon o kontrole internetového obsahu. V dôsledku toho bieloruskí umelci, najmä tí, ktorí skúmali takzvané sociálne kontroverzné témy, začali čeliť zákazom publikovania, tlaku zhora a zasahovaniu do svojich projektov. Tak tomu bolo aj v prípade skupiny Pagonia, ktorá bola zadržaná v septembri 2012 za organizovanie akcie venovanej pamiatke hrdinu protisovietskej rezistencie Rascisláŭa Lapíckeho. Umelec Michail Gulin bol tiež uväznený za svoj osobný projekt pamätníka, rovnako ako fotografka Júlia Doroshkevich, spolorganizátorka Bieloruskej tlačovej fotografie 2011. Jej album mal obsahovať obrázky potenciálneho extrémizmu. V roku 2013 bola Doroshkevich vypočúvaná KGB na obvinenia z extrémizmu. Súd nariadil zničenie 41 kópií vydania Bieloruskej tlačovej fotografie z roku 2011 a nariadil Doroshkevich a dvom ďalším fotografom zaplatiť pokutu.</span>\n<span class=\"para\">Dodnes bieloruské zoznamy politických väzňov zahŕňajú umelcov a aktivistov NGO, ktorí sa zasadzujú za propagáciu bieloruskej národnej identity. Medzi nimi sú maliar Ales Pushkin a kultúrny manažér a bloger Nikolai Klimovich. V roku 2023 obaja zomreli vo väzení za svoj záväzok k demokratickým ideálom a slobode. Bieloruský PEN klub monitoruje represie od roku 2019, dokumentujúc porušovanie ľudských práv voči umelcom a potláčanie kultúrnych práv v Bielorusku. Diskriminácia v kultúrnom sektore sa ukázala byť ako inštitucionálna, tak aj systémová. Podľa názoru PEN klubu Bielorusko je jednou z oblastí, kde sa občianske slobody najrýchlejšie regresujú, právo zúčastniť sa kultúrneho života. K  koncu júna 2024 Bielorusko malo 1 413 politických väzňov, vrátane najmenej 105 kultúrnych osobností.</span>\n<span class=\"para\">V roku 2021 bieloruskí zákonodarcovia schválili zákon o extrémizme, ktorý urýchlil súdne prípady pre organizácie označené za extrémistické a klasifikoval určité médiá a symboly ako extrémistické materiály. Na sledovacie účely bol vytvorený zoznam „osôb náchylných k extrémizmu“, ktorý profiloval občanov zapojených do aktivít, ktoré sú považované za hrozby pre režim. Tieto aktivity sa pohybujú od takých závažných činov, ako je odhalenie štátnych tajomstiev, až po najzákladnejšie občianske právo, ktorým je účasť na protestoch. Dominantná skupina na tomto zozname zahŕňala umelcov, aktivistov a historikov.</span>\n<span class=\"para\">Júlový zoznam „extrémistických materiálov“ z roku 2024 mal 1 160 strán. Obsahoval mená publikácií považovaných za nepriateľské voči režimu. Medzi nimi bola kniha <em>Bieloruský Donbas</em>, ktorá odhalila bieloruské služby a podniky spolupracujúce s ruskými separatistami. Osoby zdieľajúce alebo zapájajúce sa do zakázaného obsahu, ako sú čitatelia takýchto publikácií alebo podporovatelia Telegram kanálov ako NEXTA alebo iných blogerov, čelí stíhaniu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Proti-sovietsky a proti-režimový</strong></span>\n<span class=\"para\">V 60. rokoch v Bielorusku sa členovia takzvanej „Zlatej mládeže“, ako to nazval Viktar Ledenev, zhromažďovali v umeleckých štúdiách, divadelných zákulisiach, súkromných bytoch a parkoch, aby diskutovali o histórii a kultúre, čo často robili v bieloruštine. V Minsku patrili medzi obľúbené miesta stretnutí tejto skupiny park pri Národnom akadémii divadla Janka Kupalu a park naproti sídlu KGB, blízko Divadla mladého diváka. Títo mladí kultúrni aktivisti považovali za svoju povinnosť byť proti-sovietsky, často sa uchyľovali k podzemným aktivitám, aby vyjadrili svoj nesúhlas. V roku 1962 boli traja študenti Bieloruskej štátnej univerzity – Viktar Ledenev, Volodya Khalip a Sergei Budkevich – obvinení z proti-sovietskych názorov. Taktiež boli obvinení z výroby a tajnej distribúcie zakázanej literatúry (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Okrem ich zatknutia sa na rôznych univerzitných katedrách organizovali výstavné stretnutia Komsomolu, aby verejne vyčlenili jednotlivých študentov, ktorí mali kontakty s „proti-sovietskymi“ aktivistami. Jedným z výsledkov takýchto akcií bol súd a odsúdenie Eduarda (Edika) Goriacheva, ktorý bol obvinený z iniciovania „proti-sovietskeho kolektívu“. Dňa 6. júna 1962 bol spolu s Kimom Khadyevom uznaný vinným z zhromažďovania mládeže a povzbudzovania ich k proti-sovietskej agitácii. Prostredníctvom svojich kontaktov s ruskými disidentmi získali Khadyev a Goriachev materiály obsahujúce proti-sovietske posolstvá, vrátane anekdot a básní, ktoré skompilovali do zbierok, aby ich čítali medzi svojimi rovesníkmi.</span>\n<span class=\"para\">Jedna z týchto zbierok, s názvom <em>Anti-Asarkan, alebo Šašo bez kráľa</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], obsahovala otvorene proti-sovietske básne, vrátane „Komunistickej symfónie“ a „Osudu spisovateľa“ [<em>Коммунистическая симфония</em> a <em>Судьба писателя</em>]. Propagovali také radikálne myšlienky ako zvrhnutie sovietskych autorít alebo zatknutie tých, ktorí sa zúčastnili 21. zjazdu strany.</span>\n<span class=\"para\">Ďalšou významnou postavou bieloruskej rezistencnej kultúry z tej doby bola Larysa Genius. Represovaná a deportovaná do Sibíri, zostala oddaná bieloruskej snahe o slobodu. Vo svojej knihe <em>Spoveď</em>, ktorá je deportačným denníkom porovnateľným so Solženicynovým <em>Gulagom</em>, napísala, že myslenie na Bielorusko jej pomohlo prežiť skúšky života, ako aj zostať odolná a verná sama sebe. V roku 1954 napísala: „Kristus vstal z krvi a bolesti, aby svieca pravdy nezhasla. Vstal za Krivitské dediny, vstal, bratia, aj za nás. Tak si budeme pamätať, v našich reťaziach, zdvíhajúc naše srdcia, že tak ako bol Boh ukrižovaný, Naša Bielorusko sa znovu narodí!“</span>\n<span class=\"para\">Bieloruská história sa stala živou témou pre umeleckú prácu v Bielorusku v 70. rokoch. Medzi najznámejšie diela z tohto obdobia patrí maľby a grafiky Vladimira Basaligu, Jaugena Kulika a Mikolu Kupavu. Zobrazovali takých národných hrdinov a hrdinky ako Eufrozyna z Polotska, obľúbená svätá medzi pravoslávnymi veriacimi; Frantsisk Skaryna, filozof, ktorý vytlačil Bibliu v starej bieloruštine v roku 1517; Barbara Radziwiłł, kráľovná Poľska a vojvodkyňa Litvy, ktorá bola hrdinkou mnohých legiend a literárnych diel v bieloruštine; a Konstantin Kalinovsky (alebo Kastus Kalinoŭski), ikona bieloruského nacionalizmu. Avšak v roku 1972 bol maliar Liavon Barazna, ktorý publikoval <em>Gravírovanie Františka Skaryny</em>, zabitý za záhadných okolností. Osud Uladzimira Stelmashonoka, Ľudového maliara Bieloruska, ktorý zobrazil bieloruskú kultúrnu históriu vo svojej maľbe <em>Slová o Bielorusku</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), bol však veľmi odlišný. Zomrel v roku 2013 vo veku 85 rokov. Jeho diela sú stále vystavené v Národnom múzeu umenia v Minsku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ľudová kultúra</strong></span>\n<span class=\"para\">V 70. rokoch, keď bieloruskí intelektuáli a umelci pôsobili pod fasádou slobody prísne podliehajúcej cenzúre a sledovaniu, folklór a etnografia poskytovali obmedzený priestor pre slobodu prejavu. Avšak aj táto oblasť bola podrobená sovietskej štandardizácii, ktorá znížila jej rozmanitosť a uvalila zjednodušenia kultúrnych prejavov. Vďaka výskumníkom a aktivistom, ktorí dokázali zdokumentovať a tým zachovať jedinečnosť bieloruskej ľudovej kultúry, bola zostavená veľká zbierka archívnych materiálov. Obsahuje také poklady ako séria <em>Bieloruské ľudové umenie</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), ktorá až dodnes inšpiruje alternatívne umelecké projekty v Bielorusku.</span>\n<span class=\"para\">Obnova tradičnej a ľudovej bieloruskej kultúry je najviac zrejmá v organizácii festivalov a etnografických expedícií, ako aj v re-kreácii ľudových rituálov, často prepojených s politickými aktivitami. Odkazy na ľudové tradície sa objavujú aj v protestoch, alternatívnych kultúrnych projektoch, vystúpeniach a vizuálnych umeniach. Databáza dokumentujúca tieto kultúrne iniciatívy, medzi inými, sa nachádza na webovej stránke <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> alebo “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Dnes mladí bieloruskí umelci tiež používajú ľudové umenie na formovanie jazyka proti-režimového protestu. Rufina Bazlova, napríklad, používa tradičné bieloruské vyšívanie na živé ilustrovanie kroník rezistencie. Od začiatku protestov v roku 2020 zobrazuje demonštrácie, zhromaždenia a represie politických väzňov v dielach ako „História bieloruskej vyžyvanky“, „Politickí väzni“, „Luka a jeho sprievod“, „Saga protestov“ a „SOS_BY_2020“. Tieto diela zobrazujú slzy, krv a mučenie, ktoré definujú život pod režimom Lukašenka.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova zachytáva utrpenie represovaných prostredníctvom motívov bieloruskej ľudovej kultúry, ktoré sú dielom bieloruských žien. Boli to prababičky a babičky dnešnej generácie protestujúcich, ktoré prostredníctvom vyšívania zaznamenali bieloruskú identitu a odolnosť žien, vizuálne vyjadrujúc to, čo nemohli napísať. Jej práca pokračuje v storočnej snahe o emancipáciu bieloruských žien ako matiek, manželiek a patriotiek.</span>\n<span class=\"para\">Symbolická séria „Žena v kruhu“ (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) zobrazuje „ako sa rodia ženy“. Pozdĺž lemu sukne, vyšívaný komiks zobrazuje ženu, ktorá lezie „na kopec muža“ a dobýva ho s pomocou magického elixíru. Láska vstupuje do jej života, prebúdza spiacu energiu. Potom umiestni slnko do svojho náručia a porodí „novú ženu“. Cyklus sa potom opakuje, pričom sila žien sa odovzdáva cez generácie v vyšívaní na sukni ženy. Táto séria jednoznačne odkazuje na rôzne formy ženského odporu v súčasnom Bielorusku.</span>\n<span class=\"para\">Bieloruské vyšívanie je tiež výrazne zastúpené v práci Cemry (Daria Siamchuk), umelkyne z Grodna, ktorá sa zasadzovala za zachovanie bieloruského kultúrneho dedičstva, pričom propagovala estetiku, empatiu a ľudskosť. V jej dielach slúžia krvou nasiaknuté obväzy ako plátna, ich povrchy evokujú obraz zranenej, vyhnanej a bezdomovskej postavy. Jej diela zdôrazňujú témy ženského starostlivosti a liečivej sily, zobrazujúc sestry a opatrovateľky ako symboly odolnosti pre zranený, ale vytrvalý bieloruský národ.</span>\n<span class=\"para\">Téma rán bola prítomná aj v maľbách Alesa Pushkina, kde nevädze – tradičný symbol bieloruského ľudového umenia – stelesňujú vytrvalého ducha bieloruského národa. Jeho nevädze krvácajú a čelí smrti, no pretrvávajú. Rovnako Rozalina Busel skúma smútenie a traumu prostredníctvom obrazov čiernych nevädzí, rakiev a smútenia. Jej práca zahŕňa keramiku, videá, fotografiu a texty, vrátane výstavy z roku 2024 <em>Život v pozastavení</em>, ktorá skúma témy hraníc a obmedzení.</span>\n<span class=\"para\">Olejná maľba <em>Bieloruská Venuša</em> od Jany Chernovej je pôsobivé zobrazenie bieloruskej ženy. Stala sa symbolom odolnosti počas bieloruskej revolúcie v roku 2020. Maľba zobrazuje jemnú, ženskú postavu ležiacu na červenom plátne, no jej telo nesie modriny, odreniny a krv, odrážajúce násilie, ktoré na protestujúcich uvalil Lukašenkov režim. Tieto umelecké diela sa stali emblematickými pre súčasný Bielorusko a jeho boj za autonómiu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivizmus</strong></span>\n<span class=\"para\">Aby sa bieloruská identita stala prístupnejšou pre západné publikum a predstavila nezávislý naratív, bolo potrebné prekoncipovať bieloruský kultúrny kód. Tento posun odporuje konceptu <em>Russkiy mir</em>  a propagandistickému zobrazeniu bielorusko-ruskej jednoty, propagovanému nielen z politických dôvodov, ale aj ako popretie bieloruskej národnej sebaurčenia.</span>\n<span class=\"para\">Použitie histórie a mýtu sa skutočne stalo mocným a nebezpečným nástrojom v propagande vojny Vladimira Putina. Naopak, alternatívne kultúrne projekty, ktoré používajú univerzálny jazyk umenia a ktoré sú propagované po celej Európe v galériách, múzeách, festivaloch a verejných debatách, umožňujú aktívny odpor voči rusifikácii, pričom hľadajú zmysluplnú podporu pre nezávislý bieloruský hlas. Toto hnutie čerpá silu zo zmyslu jednoty a solidarity v demokratickom a proti-režimovom odboji. Novovytvorený Prvý kongres bieloruskej kultúry v exile tak slúži ako integračná platforma, podporujúca výmenu najlepších praktík a fungujúca ako demokratická inštitúcia mimo Lukašenkovho režimu, čím udržuje kontinuitu bieloruských umelcov a kultúrnych aktivistov. Tento koncept „komunity“ presahuje tradičné umelecké združenia. Zapája verejnosť do umeleckých procesov, v ktorých sa „účastníci-občania“ stávajú aktívnymi agentmi sociálneho dialógu. Sú kreatívni, vzdelávací a pôsobiví. Toto zapojenie kladie základy pre rozvoj „artivizmu“ ako mocného a transformačného hnutia v bieloruskej kultúre.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Tento text bol pripravený v rámci projektu NCRD s názvom \"Kultúra a alternatívne umenie Bieloruska a Ukrajiny XXI: obraz spoločnosti\" alebo ALTKULT. Tento program sa realizuje pod vedeckým vedením Dr. Magdalény Lachowicz z Univerzity Adama Mickiewicza v Poznani.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, je asistentka profesora na Katedre východných štúdií na Univerzite Adama Mickiewicza v Poznani (Poľsko). Jej výskumné záujmy zahŕňajú: etnické vzťahy a regionálne hnutia v bývalých sovietskych republikách, históriu ZSSR, občianske hnutia v súčasnom Rusku, Bielorusku a Ukrajine.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Detta sista evenemang är nära kopplat till den baltiska kedjan, 1990 års \"Revolution på granit\" i Ukraina, samt olika \"färgrevolutioner\" som ägde rum i post-sovjetiska stater under 2000-talet. Inspiration för östeuropeiska demonstranter har också kommit från andra delar av världen och inkluderat sådana protestaktioner som den arabiska våren, Occupy Wall Street och olika feministiska rörelser. Tillsammans har dessa aktioner skapat en global protesttradition som har påverkat aktivister världen över. Detta gäller också i Belarus.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Alternativ kultur</strong></span>\n<span class=\"para\">Trots sitt auktoritära styre och stereotyper kring marginaliserade aktivister har Belarus aldrig varit i ett informationsvakuum eller isolerat från de horisontella nätverken av NGO:er och kulturella sektorer i Västeuropa, särskilt de som rör mänskliga rättigheter. Ryska icke-konformistiska grupper och organisationer har också påverkat belarusiska aktivister. Följaktligen, när belarusierna gick ut på gatorna 2020 för att protestera mot valfusk och kräva politisk förändring, visade de kraften i solidaritet och en gemensam nationell identitet som inkluderar belarusiska språket, traditioner och kulturarv. Som ett resultat av dessa protester och de konsekvenser de har medfört för människor har den \"anti-regim\" kulturen i Belarus nu blivit synonym med alternativ kultur.</span>\n<span class=\"para\">Som vi minns från mediebevakningen, innehöll de belarusiska gatuprotesterna 2020 ett betydande antal dynamiska, engagerande framträdanden organiserade av informella grupper och gräsrotsinitiativ. Inom samhällsvetenskaperna kallades dessa aktiviteter ofta för \"spontan mobilisering\". Men traditionen av alternativa kulturella praktiker är inte ny i Belarus, och kommer från föregående århundrade. Den fortsätter nu endast genom arbetet av olika grupper, kollektiver och mer formaliserade strukturer. Dessa konstnärer har nu använt olika former för att ge belarusisk motstånd och revolutionära insatser en långsiktig påverkan och för att nå bredare sociala grupper.</span>\n<span class=\"para\">Till exempel, sedan protesterna 2020 har belarusisk historia och element av nationell identitet blivit djupt integrerade i den sociala dialogen om vardagligt motstånd. Detta är sant även om socialt minne och nationell mytbildning har varit integrerade i många konstnärliga projekt i Belarus under mycket längre tid. Belarusisk \"artivism\" (dvs. socialt engagerade konstnärliga aktiviteter) är en trend som också har sina rötter i östeuropeiska gatutradiotioner. Exempel inkluderar gatuteater i Lviv som imiterade trasiga kullerstenar i den sista fasen av Sovjetunionen; den nämnda mänskliga kedjan i de baltiska staterna; tältstäder i Ukraina; \"Automaidan\"; körsånger som sjöngs i köpcentrum i Minsk; kvinnomarscher; och balkonger dekorerade i de röda och vita belarusiska nationalfärgerna. Dessa former av protest gör det möjligt för vanliga människor och förbipasserande att bli deltagare i protesterna, vilket främjar aktivt medborgarskap och gör likgiltighet svår.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kontinuerligt under censur</strong></span>\n<span class=\"para\">Fram till Sovjetunionens fall präglades den belarusiska generationen från 1960-talet – \"Sixtiers\" – och deras efterföljare av radikala, socialt kritiska aktiviteter och ett hemligt motstånd mot myndigheterna. Detta manifesterades ofta i subtila, indirekta protester inbäddade i det dagliga livet. Under efterkrigstiden fortsatte belarusiska kulturella initiativ trots frekvent förbud och censur, inklusive självcensur, systematisk censur och ekonomiska restriktioner. Konstnärer och aktivister, oavsett om det var under den socialistiska eran eller under Belarus nuvarande auktoritära styre, har konsekvent stött på hinder som ekonomiska barriärer; låg social tillit; och utbredd övervakning och flerskiktad repression, inklusive fysisk våld från myndigheterna.</span>\n<span class=\"para\">Efter andra världskriget kvävde dominansen av socialistisk realism nya konstnärliga trender i Belarus och bröt dess konstnärliga gemenskap från utländska influenser. Men även efter Sovjetunionens kollaps fortsatte censuren i Belarus. Till exempel har den belarusiska rådet för moral, som inrättades 2009, åtalat konstnärer för att ha brutit mot moraliska normer och förolämpat den belarusiska folkets värdighet. Som ett resultat av dess arbete 2009 togs flera målningar bort från en konstutställning på Yanka Kupala statliga litteraturmuseum i Minsk.</span>\n<span class=\"para\">Restriktioner mot konstnärer förstärktes ytterligare 2012 när Belarus antog lagen om kontroll av internetinnehåll. Som ett resultat började belarusiska konstnärer, särskilt de som utforskade så kallade socialt kontroversiella ämnen, att möta publiceringsförbud, uppifrån påtryckningar och inblandning i sina projekt. Så var fallet för Pagonia-gruppen, som greps i september 2012 för att ha organiserat en aktion tillägnad minnet av den anti-sovjetiska motståndshjälten Rascisláŭ Lapícki. Konstnären Mikhail Gulin fängslades också för sitt personliga monumentprojekt, liksom fotografen Yulia Doroshkevich, medarrangör av Belarus Press Photo 2011. Hennes album sägs ha inkluderat bilder av potentiell extremism. År 2013 blev Doroshkevich förhörd av KGB på anklagelser om extremism. Domstolen beordrade förstöringen av 41 kopior av 2011 års upplaga av boken Belarus Press Photo, och beordrade Doroshkevich och två andra fotografer att betala böter.</span>\n<span class=\"para\">Än idag inkluderar belarusiska politiska fånglistor konstnärer och NGO-aktivister som är dedikerade till att främja den belarusiska nationella identiteten. Bland dem finns målaren Ales Pushkin och kulturförvaltaren och bloggare Nikolai Klimovich. År 2023 dog de båda i fängelse för sitt engagemang för demokratiska ideal och frihet. Den belarusiska PEN-klubben har övervakat repressioner sedan 2019, dokumenterat människorättskränkningar mot konstnärer och undertryckandet av kulturella rättigheter i hela Belarus. Diskriminering inom den kulturella sektorn har visat sig vara både institutionell och systematisk. Enligt PEN-klubben Belarus är ett av de områden där medborgerliga rättigheter regressar snabbast rätten att delta i kulturlivet. I slutet av juni 2024 höll Belarus 1 413 politiska fångar, inklusive minst 105 kulturella personer.</span>\n<span class=\"para\">År 2021 antog belarusiska lagstiftare en lag om extremism, som påskyndade rättsfall för organisationer som klassificerades som extremistiska och klassificerade vissa medier och symboler som extremistiska material. För spårningsändamål skapades en lista över \"personer benägna att extremism\", som profilerade medborgare som deltog i aktiviteter som uppfattades som hot mot regimen. Dessa aktiviteter sträcker sig från sådana allvarliga handlingar som avslöjande av statshemligheter till den mest grundläggande medborgerliga rättigheten, det vill säga deltagande i protester. Den dominerande gruppen på denna lista inkluderade konstnärer, aktivister och historiker.</span>\n<span class=\"para\">Juli 2024 års lista över \"extremistiska material\" var 1 160 sidor lång. Den innehöll namn på publikationer som ansågs fientliga mot regimen. Bland dem fanns boken <em>Belarusian Donbas</em>, som avslöjade belarusiska tjänster och företag som samarbetade med ryska separatister. Individer som delade eller engagerade sig med förbjudet innehåll, såsom läsare av sådana publikationer eller supportrar av Telegram-kanaler som NEXTA eller andra bloggare, riskerar åtal.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-sovjetisk och anti-regim</strong></span>\n<span class=\"para\">På 1960-talet i Belarus samlades medlemmar av den så kallade \"Gyllene Ungdomen\", för att använda Viktar Ledenevs term, i konststudior, teaterbackstage, privata lägenheter och parker för att diskutera historia och kultur, vilket de ofta gjorde på belarusiska. I Minsk inkluderade populära mötesplatser för denna grupp parken vid Yanka Kupala National Academy Theatre och parken mittemot KGB:s högkvarter, nära Young Spectator Theatre. Dessa unga kulturella aktivister kände det som sin plikt att vara anti-sovjetiska, ofta resorterande till underjordiska aktiviteter för att uttrycka sitt missnöje. År 1962 åtalades tre studenter vid Belarusiska statliga universitet – Viktar Ledenev, Volodya Khalip och Sergei Budkevich – för anti-sovjetiska åsikter. De anklagades också för produktion och hemlig distribution av förbjuden litteratur (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Förutom deras arrestering organiserades i olika universitetsavdelningar showcase-möten av Komsomol-organisationerna för att offentligt utpeka enskilda studenter som hade kontakter med \"anti-sovjetiska\" aktivister. Ett av resultaten av sådana åtgärder var rättegången och fällande domen mot Eduard (Edik) Goriachev, som anklagades för att ha initierat en \"anti-sovjetisk kollektiv\". Den 6 juni 1962, tillsammans med Kim Khadyev, befanns han skyldig till att ha samlat ungdomar och uppmuntrat dem att delta i anti-sovjetisk agitation. Genom sina kontakter med ryska dissidenter fick Khadyev och Goriachev tag på material som innehöll anti-sovjetiska budskap, inklusive anekdoter och dikter, som de sammanställde i samlingar för att läsa bland sina kamrater.</span>\n<span class=\"para\">En av dessa samlingar, med titeln <em>Anti-Asarkan, eller en hovnarr utan kung</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], innehöll öppet anti-sovjetiska dikter, inklusive \"Kommunistisk symfoni\" och \"Författarens öde\" [<em>Коммунистическая симфония</em> och <em>Судьба писателя</em>]. De främjade sådana radikala idéer som att störta de sovjetiska myndigheterna eller arrestera dem som var närvarande vid det 21:a partikonventet.</span>\n<span class=\"para\">En annan betydande figur i den belarusiska motståndskulturen från den tiden var Larysa Genius. Repressad och deporterad till Sibirien förblev hon trogen Belarus strävan efter frihet. I sin bok <em>Bekännelse</em>, som är en deportationsdagbok jämförbar med Solzhenitsyns <em>Gulag-arkipelagen</em>, skrev hon att tanken på Belarus hjälpte henne att ta sig igenom livets prövningar, samt att förbli motståndskraftig och trogen mot sig själv. År 1954 skrev hon: \"Kristus steg upp från blod och smärta, så att sanningens ljus inte skulle släckas. Han steg upp för Krivite-byarna, Han steg upp, bröder, också för oss. Så vi kommer att minnas, i våra kedjor, lyfta våra hjärtan, att precis som Gud blev korsfäst, kommer vårt Belarus att återfödas!”</span>\n<span class=\"para\">Belarusisk historia blev ett livfullt tema för konstnärligt arbete i Belarus under 1970-talet. Bland de mest kända verken från den perioden finns målningar och tryck av Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik och Mikola Kupava. De skildrade sådana nationella hjältar och hjältinnor som Euphrosyne av Polotsk, en populär helgon bland ortodoxa troende; Frantsisk Skaryna, en filosof som tryckte Bibeln på gammal belarusiska 1517; Barbara Radziwiłł, drottning av Polen och hertiginna av Litauen som var hjältinnan i många legender och litterära verk i belarusiska; och Konstantin Kalinovsky (eller Kastus Kalinoŭski), en ikon av belarusisk nationalism. Men 1972 mördades målaren Liavon Barazna, som publicerade <em>Gravyrer av Francis Skaryna</em>, under mystiska omständigheter. Ödet för Uladzimir Stelmashonok, folkets målare av Belarus, som skildrade belarusisk kulturhistoria i sin målning <em>Ord om Belarus</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), var dock mycket annorlunda. Han avled 2013 vid 85 års ålder. Hans verk visas fortfarande på National Art Museum i Minsk.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Folk kultur</strong></span>\n<span class=\"para\">På 1970-talet, när belarusiska intellektuella och konstnärer verkade under en fasad av frihet som strikt var föremål för censur och övervakning, gav folklor och etnografi begränsat utrymme för yttrandefrihet. Men även detta område var föremål för sovjetisk standardisering, vilket minskade dess mångfald och påtvingade förenklingar av kulturella uttryck. Tack vare forskare och aktivister som har lyckats dokumentera, och därmed bevara, unikheten av belarusisk folkkultur, har en stor samling arkivmaterial sammanställts. Den inkluderar sådana skatter som serien <em>Belarusisk folkkonst</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), som fram till idag har inspirerat alternativa konstprojekt i Belarus.</span>\n<span class=\"para\">Återupplivandet av traditionell och folkkultur i Belarus är mest påtagligt i organiseringen av festivaler och etnografiska expeditioner, samt återskapandet av folkliga ritualer, ofta sammanflätade med politiska aktiviteter. Referenser till folkliga traditioner dyker också upp i protester, alternativa kulturella projekt, framträdanden och visuell konst. En databas som dokumenterar dessa kulturella initiativ, bland annat, kan hittas på webbplatsen <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> eller “ethnoby.org”.</span>\n<span class=\"para\">Idag använder unga belarusiska konstnärer också folkkonst för att forma språket för anti-regim protest. Rufina Bazlova, till exempel, använder traditionell belarusisk broderi för att livligt illustrera motståndets krönikor. Sedan protesterna började 2020 har hon avbildat demonstrationer, rallyn och repressionen av politiska fångar i verk som “Historien om den belarusiska Vyzhyvanka”, “Politiska fångar”, “Luka och hans följe”, “Saga om protester” och “SOS_BY_2020”. Dessa verk skildrar tårarna, blodet och tortyren som definierar livet under Lukashenkas regim.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova fångar lidandet hos de repressiva genom belarusiska folkkonstmotiv, som är verk av belarusiska kvinnor. Det var dagens protestgenerationer som genom broderi dokumenterade belarusisk identitet och kvinnors motståndskraft, visuellt uttryckande vad de inte kunde skriva. Hennes arbete fortsätter den århundraden långa kampen för emancipation av belarusiska kvinnor som mödrar, hustrur och patrioter.</span>\n<span class=\"para\">Den symboliska serien “Kvinna i cirkeln” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) skildrar “hur kvinnor föds”. Längs fållen av en kjol avbildas en broderad serietidning som visar en kvinna som klättrar “uppför mannens kulle” och erövrar den med hjälp av en magisk dryck. Kärleken kommer in i hennes liv och väcker en vilande energi. Hon placerar sedan solen inom sitt bröst och föder “en ny kvinna”. Cykeln upprepas sedan, med kvinnors styrka som förs vidare genom generationer i broderiet på en kvinnas kjol. Denna serie refererar otvetydigt till de olika formerna av kvinnligt motstånd i dagens Belarus.</span>\n<span class=\"para\">Belarusisk broderi framträder också tydligt i arbetet av Cemra (Daria Siamchuk), en konstnär från Grodno som är dedikerad till att bevara belarusiskt kulturarv samtidigt som hon främjar estetik, empati och mänsklighet. I hennes verk fungerar blodiga bandage som dukar, vars ytor väcker bilden av en sårad, fördriven och hemlös figur. Hennes verk betonar teman av kvinnlig omsorg och helande kraft, och skildrar sjuksköterskor och vårdgivare som symboler för motståndskraft för det sårade men uthålliga belarusiska folket.</span>\n<span class=\"para\">Temat för såren var också närvarande i Ales Pushkins målningar, där blåklint – en traditionell symbol för belarusisk folkkonst – förkroppsligar den uthålliga andan hos det belarusiska folket. Hans blåklint blöder och möter döden, men fortsätter att existera. På samma sätt utforskar Rozalina Busel sorg och trauma genom bilder av svarta blåklint, kistor och sorg. Hennes arbete inkluderar keramik, videor, fotografi och texter, inklusive 2024 års utställning <em>Liv i suspension</em>, som undersöker teman av gränser och begränsningar.</span>\n<span class=\"para\">Oljemålningen <em>Belarusisk Venus</em> av Jana Chernova är en slående skildring av en belarusisk kvinna. Den blev en symbol för motståndskraft under den belarusiska revolutionen 2020. Målningen avbildar en mjuk, feminin figur som ligger på en röd duk, men hennes kropp bär blåmärken, skrapsår och blod, vilket återspeglar det våld som Lukashenkas regim utövat mot demonstranter. Dessa konstverk har blivit emblem för det samtida Belarus och dess kamp för autonomi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivism</strong></span>\n<span class=\"para\">För att göra belarusisk identitet mer tillgänglig för västerländska publik och presentera en oberoende berättelse behövdes en omformulering av den belarusiska kulturella koden. Denna förändring motverkar konceptet <em>Russkiy mir</em> och den propagandadrivna framställningen av belarusisk-ryska enhet, som sprids inte bara av politiska skäl utan också som en förnekelse av belarusisk nationell självbestämmanderätt.</span>\n<span class=\"para\">Användningen av historia och myt har verkligen blivit ett kraftfullt och farligt verktyg i Vladimir Putins krigspropaganda. I kontrast möjliggör alternativa kulturella projekt som använder den universella konsten och som främjas över hela Europa på gallerier, museer, festivaler och offentliga debatter, aktivt motstånd mot rysifiering samtidigt som de söker meningsfullt stöd för en oberoende belarusisk röst. Denna rörelse drar styrka från en känsla av enhet och solidaritet i en demokratisk och anti-regim motståndsrörelse. Den nyetablerade Första kongressen av belarusisk kultur i exil fungerar således som en integrativ plattform, som främjar utbyte av bästa praxis och fungerar som en demokratisk institution utanför Lukashenkas regim, vilket därmed upprätthåller kontinuiteten för belarusiska konstnärer och kulturella aktivister. Detta koncept av \"gemenskap\" sträcker sig bortom traditionella konstföreningar. Det engagerar allmänheten i konstnärliga processer där \"deltagande medborgare\" blir aktiva agenter för social dialog. De är kreativa, utbildande och påverkar. Detta engagemang lägger grunden för att utveckla \"artivism\" som en kraftfull och transformativ rörelse inom belarusisk kultur.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Denna text förbereddes inom ramen för NCRD-projektet med titeln \"Kultur och alternativ konst i Belarus och Ukraina XXI: samhällsbild\" eller ALTKULT. Detta program genomförs under vetenskaplig ledning av Dr. Magdalena Lachowicz vid Adam Mickiewicz-universitetet i Poznań.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, är biträdande professor vid Institutionen för öststudier vid Adam Mickiewicz-universitetet i Poznań (Polen). Hennes forskningsintressen inkluderar: etniska relationer och regionala rörelser i tidigare sovjetrepubliker, historia av Sovjetunionen, medborgarsamhällsrörelser i samtida Ryssland, Belarus och Ukraina. </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Bu son etkinlik, Baltık Zinciri, 1990'daki Ukrayna'daki “Granitte Devrim” ile birlikte, 21. yüzyılda eski Sovyet devletlerinde gerçekleşen çeşitli “renkli devrimler” ile yakından bağlantılıdır. Doğu Avrupa protestocuları için ilham, dünyanın diğer bölgelerinden de gelmiş ve Arap Baharı, Wall Street'i İşgal etme ve farklı feminist hareketler gibi protesto eylemlerini içermiştir. Toplu olarak, bu eylemler, dünya genelindeki aktivistleri etkilemiş olan küresel bir protesto geleneği yaratmıştır. Bu, Belarus için de geçerlidir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Alternatif kültür</strong></span>\n<span class=\"para\">Otoriter rejimine ve marjinalleşmiş aktivistler etrafındaki stereotiplere rağmen, Belarus hiçbir zaman bir bilgi boşluğunda olmamış veya Batı Avrupa'daki insan hakları ile ilgili sivil toplum kuruluşları ve kültürel sektörlerin yatay ağlarından izole olmamıştır. Rusya'daki uyumsuz gruplar ve organizasyonlar da Belaruslu aktivistleri etkilemiştir. Sonuç olarak, Belaruslular 2020'de seçim sahtekarlığına karşı protesto etmek ve siyasi değişim talep etmek için sokağa çıktıklarında, Belarus dili, gelenekleri ve kültürel mirası içeren bir dayanışma gücünü ve ortak bir ulusal kimliği sergilemişlerdir. Bu protestoların ve insanların hayatlarına getirdiği sonuçların bir sonucu olarak, Belarus'taki “anti-rejim” kültürü artık alternatif kültürle eş anlamlı hale gelmiştir.</span>\n<span class=\"para\">Medya kapsamından hatırladığımız gibi, 2020 Belarus sokak protestolarında, resmi gruplar ve tabandan gelen inisiyatifler tarafından organize edilen önemli sayıda dinamik, ilgi çekici performans yer almıştır. Sosyal bilimlerde, bu faaliyetler genellikle “spontane mobilizasyon” olarak adlandırılmıştır. Ancak, alternatif kültürel uygulamalar geleneği Belarus'ta yeni değildir ve önceki yüzyıldan gelmektedir. Şimdi, çeşitli grupların, kolektiflerin ve daha resmi yapıların çalışmalarıyla devam etmektedir. Bu sanatçılar, Belarus direnişi ve devrimci çabalarına uzun vadeli bir etki kazandırmak ve daha geniş sosyal gruplara ulaşmak için farklı formlar kullanmaktadırlar.</span>\n<span class=\"para\">Örneğin, 2020 protestolarından bu yana, Belarus tarihi ve ulusal kimlik unsurları, günlük direnişin sosyal diyaloguna derinlemesine entegre olmuştur. Bu, sosyal hafıza ve ulusal mit yapımının Belarus'taki birçok sanatsal projede çok daha uzun bir süre boyunca ayrılmaz bir parça olduğu gerçeğine rağmen doğrudur. Belaruslu “artivizm” (yani sosyal olarak angaje sanatsal faaliyetler) de Doğu Avrupa sokak geleneklerinde kök salmış bir eğilimdir. Örnekler arasında, Sovyetler Birliği'nin son aşamasında kırık taşları taklit eden Lviv sokak tiyatrosu; Baltık devletlerindeki insan zinciri; Ukrayna'daki çadır şehirleri; “Automaidan”; Minsk alışveriş merkezlerinde söylenen koro şarkıları; kadın yürüyüşleri; ve kırmızı-beyaz Belarus ulusal renkleriyle süslenmiş balkonlar bulunmaktadır. Bu protesto biçimleri, sıradan insanların ve yoldan geçenlerin protestolara katılmalarını sağlamakta, bu da aktif vatandaşlığı teşvik etmekte ve kayıtsızlığı zorlaştırmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sürekli sansür altında</strong></span>\n<span class=\"para\">SSCB'nin çöküşüne kadar, 1960'ların Belarus kuşağı - “Altmışlılar” - ve onların takipçileri, radikal, sosyal olarak eleştirel faaliyetler ve otoriteye karşı gizli bir direnişle damgalanmışlardır. Bu genellikle günlük yaşamda yer alan ince, dolaylı protestolarla kendini göstermiştir. Savaş sonrası dönemde, Belaruslu kültürel inisiyatifler, sık sık yasak ve sansüre, kendine sansür, sistematik sansür ve ekonomik kısıtlamalar dahil olmak üzere, rağmen varlıklarını sürdürmüştür. Sanatçılar ve aktivistler, sosyalist dönemde veya Belarus'un mevcut otoriter rejimi altında olsun, sürekli olarak finansal engeller; düşük sosyal güven; ve otoriteler tarafından uygulanan fiziksel şiddet de dahil olmak üzere yaygın gözetim ve çok katmanlı baskı gibi engellerle karşılaşmışlardır.</span>\n<span class=\"para\">İkinci Dünya Savaşı'ndan sonra, Sosyalist Realizm'in egemenliği, Belarus'taki yeni sanatsal eğilimleri boğmuş ve sanat topluluğunu yabancı etkilerden koparmıştır. Ancak, Sovyetler Birliği'nin çöküşünden sonra bile, Belarus'ta sansür devam etmiştir. Örneğin, 2009'da kurulan Belarus Ahlak Konseyi, sanatçıları ahlaki normları ihlal etmek ve Belarus halkının onurunu aşağılamakla yargılamıştır. 2009'daki çalışmaları sonucunda, birkaç tablo Minsk'teki Yanka Kupala Edebiyat Müzesi'ndeki bir sanat sergisinden kaldırılmıştır.</span>\n<span class=\"para\">Sanatçılara yönelik kısıtlamalar, 2012'de Belarus'un İnternet İçerik Kontrolü Yasası'nı yürürlüğe koymasıyla daha da güçlendirilmiştir. Sonuç olarak, Belaruslu sanatçılar, özellikle sözde sosyal olarak tartışmalı konuları araştıranlar, yayın yasakları, yukarıdan gelen baskılar ve projelerine müdahale ile karşılaşmaya başlamışlardır. Bu durum, 2012 Eylül'ünde anti-Sovyet direniş kahramanı Rascisláŭ Lapícki'ye adanmış bir eylem organize ettikleri için gözaltına alınan Pagonia grubu için geçerli olmuştur. Sanatçı Mikhail Gulin, kişisel anıt projesi nedeniyle hapse atılmış, Belarus Press Photo 2011'in eş organizatörü fotoğrafçı Yulia Doroshkevich de aynı şekilde hapsedilmiştir. Albümünde potansiyel aşırılıkçılık içeren görüntüler olduğu söylenmiştir. 2013'te Doroshkevich, aşırılıkçılık suçlamasıyla KGB tarafından sorgulanmıştır. Mahkeme, 2011 tarihli Belarus Press Photo kitabının 41 kopyasının imha edilmesine ve Doroshkevich ile iki diğer fotoğrafçının para cezası ödemesine karar vermiştir.</span>\n<span class=\"para\">Bugüne kadar Belaruslu siyasi mahkum listeleri, Belarus ulusal kimliğini teşvik etmeye adanmış sanatçılar ve sivil toplum aktivistlerini içermektedir. Aralarında ressam Ales Pushkin ve kültürel yönetici ve blogger Nikolai Klimovich bulunmaktadır. 2023'te, demokratik ideallere ve özgürlüğe olan bağlılıkları nedeniyle her ikisi de hapiste hayatını kaybetmiştir. Belarus PEN Kulübü, 2019'dan beri baskıları izlemekte, sanatçılara yönelik insan hakları ihlallerini ve Belarus genelinde kültürel hakların baskısını belgelemektedir. Kültürel sektördeki ayrımcılığın hem kurumsal hem de sistemik olduğu gösterilmiştir. PEN Kulübü Belarus'un görüşüne göre, sivil özgürlüklerin en hızlı gerilediği alanlardan biri kültürel hayata katılma hakkıdır. 2024 yılı Haziran ayı itibarıyla, Belarus'ta en az 105 kültürel figür de dahil olmak üzere 1,413 siyasi mahkum bulunmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">2021'de, Belaruslu yasama organları, aşırılıkçılıkla ilgili bir yasa tasarısını kabul ederek, aşırıcı olarak etiketlenen organizasyonlar için mahkeme davalarını hızlandırmış ve belirli medya ve sembolleri aşırılıkçı materyaller olarak sınıflandırmıştır. İzleme amacıyla, “aşırılığa eğilimli kişiler” listesi oluşturulmuş, rejime tehdit olarak algılanan faaliyetlerde bulunan vatandaşların profilleri çıkarılmıştır. Bu faaliyetler, devlet sırlarını ifşa etmekten en temel sivil hak olan protestolara katılmaya kadar uzanmaktadır. Bu listedeki baskın grup, sanatçılar, aktivistler ve tarihçilerden oluşmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Temmuz 2024 tarihli “aşırılıkçı materyaller” listesi 1,160 sayfa uzunluğundaydı. Rejime düşman olarak kabul edilen yayınların isimlerini içermekteydi. Aralarında, Belarus'un Rus ayrılıkçılarıyla işbirliği yapan hizmetlerini ve işletmelerini ifşa eden <em>Belarusian Donbas</em> adlı kitap da bulunmaktadır. Yasaklı içeriklerle etkileşimde bulunan veya bu tür yayınların okuyucuları ya da NEXTA gibi Telegram kanallarının destekçileri olan bireyler, yargılanma riskiyle karşı karşıya kalmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Anti-Sovyet ve anti-rejim</strong></span>\n<span class=\"para\">1960'larda Belarus'ta, Viktar Ledenev'in terimiyle “Altın Gençlik” olarak adlandırılan grup, tarih ve kültürü tartışmak için sanat stüdyolarında, tiyatro sahnelerinde, özel dairelerde ve parklarda bir araya gelmiştir; bunu genellikle Belarusça yapmışlardır. Minsk'te, bu grubun popüler buluşma noktaları arasında Yanka Kupala Ulusal Akademi Tiyatrosu'nun yanındaki park ve KGB genel merkezinin karşısındaki park, Genç İzleyici Tiyatrosu'nun yakınında yer almaktadır. Bu genç kültürel aktivistler, anti-Sovyet olmanın bir görev olduğunu hissetmişler ve muhalefetlerini ifade etmek için sık sık yeraltı faaliyetlerine başvurmuşlardır. 1962'de, Belarus Devlet Üniversitesi'nden üç öğrenci - Viktar Ledenev, Volodya Khalip ve Sergei Budkevich - anti-Sovyet görüşlerle suçlanmışlardır. Ayrıca, yasaklı edebiyatın üretimi ve gizli dağıtımıyla da suçlanmışlardır (<em>samizdat</em>).</span>\n<span class=\"para\">Gözaltına alınmalarının yanı sıra, çeşitli üniversite bölümlerinde Komsomol organizasyonları tarafından, “anti-Sovyet” aktivistlerle bağlantısı olan bireysel öğrencileri kamuya açık bir şekilde hedef alan toplantılar düzenlenmiştir. Bu tür eylemlerin sonuçlarından biri, “anti-Sovyet kolektifi” başlatmakla suçlanan Eduard (Edik) Goriachev'in yargılanması ve mahkum edilmesidir. 6 Haziran 1962'de, Kim Khadyev ile birlikte, gençleri bir araya toplamak ve onları anti-Sovyet propagandaya teşvik etmekten suçlu bulunmuşlardır. Rus muhalifleriyle olan bağlantıları sayesinde, Khadyev ve Goriachev, anekdotlar ve şiirler içeren anti-Sovyet mesajlar içeren materyallere ulaşmışlar ve bunları akranları arasında okumak için derlemişlerdir.</span>\n<span class=\"para\">Bu derlemelerden biri, <em>Anti-Asarkan, or a Court Jester Without a King</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>] başlıklı, açıkça anti-Sovyet şiirler içermekteydi; “Komünist Senfoni” ve “Bir Yazarın Kaderi” [<em>Коммунистическая симфония</em> ve <em>Судьба писателя</em>] gibi. Bu şiirler, Sovyet otoritelerini devirmek veya 21. Parti Kongresi'ndeki kişileri tutuklamak gibi radikal fikirleri teşvik etmiştir.</span>\n<span class=\"para\">O dönemde Belarus direniş kültüründeki bir diğer önemli figür Larysa Genius'tur. Baskı altında kalmış ve Sibirya'ya sürgün edilmiştir, ancak Belarus'un özgürlük arayışına bağlı kalmıştır. Solzhenitsyn'in <em>Gulag Takvimi</em> ile karşılaştırılabilecek sürgün günlüğü <em>İtiraf</em> adlı kitabında, Belarus'u düşünmenin hayatın zorluklarını aşmasına yardımcı olduğunu ve kendine sadık kalmasını sağladığını yazmıştır. 1954'te, “Mesih kan ve acıdan doğdu, böylece gerçeğin mumu sönmesin. O, Krivite köyleri için doğdu, O, kardeşler, bizim için de doğdu. Böylece zincirlerimiz içinde, kalplerimizi yukarı kaldırarak, Tanrı'nın çarmıha gerildiği gibi, Bizim Belarus yeniden doğacak!” yazmıştır.</span>\n<span class=\"para\">Belarus tarihi, 1970'lerde Belarus'taki sanatsal çalışmalar için canlı bir tema haline gelmiştir. O döneme ait en tanınmış eserler arasında Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik ve Mikola Kupava'nın resimleri ve baskıları bulunmaktadır. Bu eserler, Ortodoks inananlar arasında popüler bir aziz olan Polotsk'lu Euphrosyne; 1517'de Eski Belarusça dilinde İncil'i basan filozof Frantsisk Skaryna; Belarusça birçok efsane ve edebi eserde kahraman olan Polonya Kraliçesi ve Litvanya Dükalığı'nın prensesi Barbara Radziwiłł; ve Belarus milliyetçiliğinin simgesi Konstantin Kalinovsky (veya Kastus Kalinoŭski) gibi ulusal kahramanları ve kahramanları tasvir etmiştir. Ancak, 1972'de, <em>Francis Skaryna'nın Gravürleri</em> adlı eseri yayımlayan ressam Liavon Barazna, gizemli koşullarda öldürülmüştür. Belarus'un Halk Ressamı Uladzimir Stelmashonok'un, <em>Belarus Üzerine Sözler</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>) adlı resminde Belarus kültürel tarihini tasvir etmesi ise çok farklı bir kader yaşamıştır. 2013'te 85 yaşında vefat etmiştir. Eserleri hala Minsk'teki Ulusal Sanat Müzesi'nde sergilenmektedir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Halk kültürü</strong></span>\n<span class=\"para\">1970'lerde, Belaruslu entelektüeller ve sanatçılar, sansür ve gözetimle sıkı bir şekilde kontrol edilen bir özgürlük maskesi altında faaliyet gösterirken, folklor ve etnografi sınırlı bir ifade özgürlüğü alanı sağlamıştır. Ancak, bu alan bile Sovyet standartlaştırmasına tabi tutulmuş, bu da çeşitliliğini azaltmış ve kültürel ifadelerin basitleştirilmesini zorunlu kılmıştır. Belaruslu halk kültürünün benzersizliğini belgelemeyi ve dolayısıyla korumayı başaran araştırmacılar ve aktivistler sayesinde, büyük bir arşiv materyali koleksiyonu oluşturulmuştur. Bu koleksiyon, bugüne kadar Belarus'taki alternatif sanatsal projelere ilham veren <em>Belarusian Folk Art</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>) serisini içermektedir.</span>\n<span class=\"para\">Geleneksel ve halk Belarus kültürünün canlanması, festival ve etnografik seferlerin organizasyonu ile birlikte, genellikle siyasi faaliyetlerle iç içe geçmiş halk ritüellerinin yeniden yaratılmasında en belirgin şekilde görülmektedir. Halk geleneklerine yapılan atıflar, protestolar, alternatif kültürel projeler, performanslar ve görsel sanatlarda da yer almaktadır. Bu kültürel inisiyatifleri belgeleyen bir veritabanı, <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> veya “ethnoby.org” web sitesinde bulunmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Bugün, genç Belaruslu sanatçılar da halk sanatını, anti-rejim protestosunun dilini şekillendirmek için kullanmaktadır. Örneğin, Rufina Bazlova, geleneksel Belarusca nakışları kullanarak direnişin kroniklerini canlı bir şekilde tasvir etmektedir. 2020'deki protestoların başlamasından bu yana, “Belarusian Vyzhyvanka'nın Tarihi”, “Siyasi Mahkumlar”, “Luka ve Takımı”, “Protestoların Destanı” ve “SOS_BY_2020” gibi eserlerinde gösterileri, mitingleri ve siyasi mahkumların baskısını tasvir etmiştir. Bu eserler, Lukashenka rejimi altında yaşamı tanımlayan gözyaşlarını, kanı ve işkenceyi tasvir etmektedir.</span>\n<span class=\"para\">Bazlova, Belaruslu kadınların eserleri olan Belarus halk sanatı motifleri aracılığıyla, baskı altındaki insanların acılarını yakalamaktadır. Bugünün protesto neslinin büyük-büyükanneleri ve büyükanneleri, nakış yoluyla Belarus kimliğini ve kadınların direncini kaydetmiş, yazamadıklarını görsel olarak ifade etmişlerdir. Onun çalışmaları, Belaruslu kadınların anne, eş ve vatansever olarak özgürleşme mücadelesini yüzyıllar boyunca sürdürmektedir.</span>\n<span class=\"para\">Sembolik “Dairede Kadın” serisi (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012), “kadınların nasıl doğduğunu” tasvir etmektedir. Bir eteğin kenarında, bir kadın “adamın tepesine” tırmanırken ve sihirli bir iksir yardımıyla onu fethederken tasvir eden bir nakışlı çizgi roman yer almaktadır. Aşk, hayatına girerek uyuyan bir enerjiyi uyandırmaktadır. Ardından, güneşi göğsüne yerleştirir ve “yeni bir kadın” doğurur. Döngü, kadınların gücünün nesiller boyunca bir eteğin nakışında aktarıldığı şekilde tekrar eder. Bu seri, çağdaş Belarus'taki kadın direnişinin çeşitli biçimlerine açıkça atıfta bulunmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Belaruslu nakış, Belarus kültürel mirasını korumaya adanmış Grodno'lu sanatçı Cemra (Daria Siamchuk) tarafından da öne çıkarılmaktadır; estetik, empati ve insanlığı teşvik etmektedir. Eserlerinde, kanla lekelenmiş bandajlar tuval olarak kullanılmakta, yüzeyleri yaralı, sürgün edilmiş ve evsiz bir figürün imajını çağrıştırmaktadır. Eserleri, yaralı ancak dayanıklı Belarus halkı için direncin sembolleri olarak hemşireleri ve bakıcıları tasvir eden kadın bakım ve iyileştirme gücü temalarını vurgulamaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Yaraların teması, Ales Pushkin'in resimlerinde de mevcuttur; burada mavi çiçekler - Belarus halk sanatının geleneksel bir sembolü - Belarus halkının kalıcı ruhunu temsil etmektedir. Onun mavi çiçekleri kanar ve ölüme karşı durur, ancak yine de devam eder. Benzer şekilde, Rozalina Busel, siyah mavi çiçekler, tabutlar ve yas temaları aracılığıyla yas ve travmayı araştırmaktadır. Eserleri, seramikler, videolar, fotoğraflar ve 2024 sergisi <em>Life in Suspension</em> dahil olmak üzere metinleri içermektedir; bu sergi sınırlar ve kısıtlamalar temalarını incelemektedir.</span>\n<span class=\"para\">Jana Chernova'nın <em>Belarusian Venus</em> adlı yağlıboya tablosu, Belaruslu bir kadının çarpıcı bir tasviridir. 2020 Belarus devrimi sırasında direncin sembolü haline gelmiştir. Tablo, kırmızı bir tuvalin üzerinde yatan yumuşak, kadınsı bir figürü tasvir etmekte, ancak bedeni, protestoculara uygulanan Lukashenka rejiminin şiddetini yansıtan morluklar, sıyrıklar ve kan taşımaktadır. Bu sanat eserleri, çağdaş Belarus'un ve özerklik mücadelesinin sembolleri haline gelmiştir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Artivizm</strong></span>\n<span class=\"para\">Belarus kimliğini batılı izleyicilere daha erişilebilir hale getirmek ve bağımsız bir anlatı sunmak için, Belarus kültürel kodunun yeniden hayal edilmesi gerekiyordu. Bu değişim, <em>Russkiy mir</em> kavramına ve Belarus-Rus birliğinin propaganda odaklı tasvirine karşı bir duruş sergilemektedir; bu, yalnızca siyasi nedenlerle değil, aynı zamanda Belarus ulusal öz belirlemesini reddetmek amacıyla da yayılmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Tarih ve mitin kullanımı, gerçekten de Vladimir Putin'in savaş propagandasında güçlü ve tehlikeli bir araç haline gelmiştir. Aksine, sanatı evrensel bir dil olarak kullanan ve Avrupa genelinde galerilerde, müzelerde, festivallerde ve kamu tartışmalarında tanıtılan alternatif kültürel projeler, Ruslaştırmaya karşı aktif direnişi mümkün kılmakta ve bağımsız bir Belarus sesi için anlamlı destek arayışında bulunmaktadır. Bu hareket, demokratik ve anti-rejim direniş hareketinde birlik ve dayanışma duygusundan güç almaktadır. Böylece, yeni kurulan Belarus Kültürü İlk Kongresi, en iyi uygulamaların değişimini teşvik eden ve Lukashenka rejiminin dışında demokratik bir kurum olarak işlev gören bütünleştirici bir platform olarak hizmet etmektedir; böylece Belaruslu sanatçılar ve kültürel aktivistlerin sürekliliğini sürdürmektedir. “Topluluk” kavramı, geleneksel sanat derneklerinin ötesine geçmektedir. “Katılımcı-vatandaşlar”ın sosyal diyalog için aktif ajanlar haline geldiği sanatsal süreçlere kamu katılımını sağlamaktadır. Bu katılım yaratıcı, eğitici ve etkili olmaktadır. Bu katılım, Belarus kültürü içinde güçlü ve dönüştürücü bir hareket olarak “artivizm”in geliştirilmesi için bir temel oluşturmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em>Bu metin, \"Belarus ve Ukrayna XXI: toplumun imajı\" başlıklı NCRD projesi çerçevesinde hazırlanmıştır veya ALTKULT. Bu program, Poznań'daki Adam Mickiewicz Üniversitesi'nden Dr. Magdalena Lachowicz'in bilimsel yönetimi altında yürütülmektedir.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, Poznań'daki Adam Mickiewicz Üniversitesi Doğu Çalışmaları Bölümü'nde yardımcı doçenttir. Araştırma ilgi alanları arasında: eski Sovyet cumhuriyetlerindeki etnik ilişkiler ve bölgesel hareketler, SSCB tarihi, günümüz Rusya'sında, Belarus'ta ve Ukrayna'daki sivil toplum hareketleri bulunmaktadır.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
    key:"pubDate": string:"2024-11-21T13:14:59",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38095",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:15:08.773",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgbrob5tarbycxgxcvz5mju",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Horseman,With,A,Sword,,On,The,Wall.,The,Pahonia,-"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-300x225.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-768x576.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-600x450.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/lachowicz-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Répressions, blessures et sang. Culture anti-régime en Biélorussie",
                key:"uid": string:"112ba751-a50a-4337-8bae-3992e89f4ce7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ce dernier événement est étroitement lié à la Chaîne balte, à la “Révolution sur granit” de 1990 en Ukraine, ainsi qu'à diverses “révolutions de couleur” qui ont eu lieu dans les États post-soviétiques au XXIe siècle. L'inspiration pour les manifestants d'Europe de l'Est est également venue d'autres parties du monde et a inclus des actions de protestation telles que le Printemps arabe, Occupy Wall Street et différents mouvements féministes. Collectivement, ces actions ont créé une tradition de protestation mondiale qui a influencé des activistes dans le monde entier. Cela est également vrai en Biélorussie.</p>\n<p><strong>Culture alternative</strong></p>\n<p>Malgré son régime autoritaire et les stéréotypes autour des activistes marginalisés, la Biélorussie n'a jamais été dans un vide informationnel ni isolée des réseaux horizontaux d'ONG et de secteurs culturels en Europe de l'Ouest, en particulier ceux concernés par les droits de l'homme. Les groupes et organisations non-conformistes russes ont également influencé les activistes biélorusses. Par conséquent, lorsque les Biélorusses sont descendus dans la rue en 2020 pour protester contre la fraude électorale et exiger un changement politique, ils ont montré la puissance de la solidarité et d'une identité nationale partagée qui inclut la langue biélorusse, les traditions et le patrimoine culturel. En conséquence de ces manifestations et des conséquences qu'elles ont apportées aux gens, la culture “anti-régime” en Biélorussie est désormais devenue synonyme de culture alternative.</p>\n<p>Comme nous nous en souvenons grâce à la couverture médiatique, les manifestations de rue biélorusses de 2020 ont présenté un nombre significatif de performances dynamiques et engageantes organisées par des groupes informels et des initiatives de base. Dans les sciences sociales, ces activités étaient souvent qualifiées de “mobilisation spontanée”. Cependant, la tradition des pratiques culturelles alternatives n'est pas nouvelle en Biélorussie et remonte au siècle précédent. Elle est maintenant seulement poursuivie à travers le travail de divers groupes, collectifs et structures plus formalisées. Ces artistes ont maintenant utilisé différentes formes pour donner à la résistance biélorusse et aux efforts révolutionnaires un impact à long terme et atteindre des groupes sociaux plus larges.</p>\n<p>Par exemple, depuis les manifestations de 2020, l'histoire biélorusse et les éléments de l'identité nationale sont devenus profondément intégrés dans le dialogue social de la résistance quotidienne. Cela est vrai même si la mémoire sociale et la création de mythes nationaux ont été intégrales à de nombreux projets artistiques en Biélorussie depuis bien plus longtemps. L'“artivisme” biélorusse (c'est-à-dire les activités artistiques socialement engagées) est une tendance qui est également enracinée dans les traditions de rue d'Europe de l'Est. Parmi les exemples, on trouve le théâtre de rue à Lviv qui imitait les pavés brisés dans la phase finale de l'Union soviétique ; la chaîne humaine mentionnée dans les États baltes ; les villes de tentes en Ukraine ; l'“Automaidan” ; les chants de chœur chantés dans les centres commerciaux de Minsk ; les marches des femmes ; et les balcons décorés aux couleurs nationales rouge et blanche de la Biélorussie. Ces formes de protestation permettent aux gens ordinaires et aux passants de devenir participants aux manifestations, ce qui favorise la citoyenneté active et rend l'indifférence difficile.</p>\n<p><strong>En permanence sous censure</strong></p>\n<p>Jusqu'à la chute de l'URSS, la génération biélorusse des années 1960 – les “Sixtiers” – et leurs successeurs étaient marqués par des activités radicales et socialement critiques et une résistance clandestine à l'autorité. Cela se manifestait souvent par des protestations subtiles et indirectes intégrées dans la vie quotidienne. Pendant la période d'après-guerre, les initiatives culturelles biélorusses ont persisté malgré des interdictions et une censure fréquentes, y compris l'auto-censure, la censure systémique et des restrictions économiques. Les artistes et les activistes, que ce soit pendant l'ère socialiste ou sous le régime autoritaire actuel de la Biélorussie, ont constamment fait face à des obstacles tels que des barrières financières ; une faible confiance sociale ; et une surveillance omniprésente et une répression multi-couches, y compris la violence physique de la part des autorités.</p>\n<p>Après la Seconde Guerre mondiale, la domination du réalisme socialiste a étouffé de nouvelles tendances artistiques en Biélorussie et a coupé sa communauté artistique des influences étrangères. Cependant, même après l'effondrement de l'Union soviétique, la censure a persisté en Biélorussie. Par exemple, le Conseil biélorusse pour la moralité, établi en 2009, a poursuivi des artistes pour violation des normes morales et insulte à la dignité du peuple biélorusse. À la suite de son travail en 2009, plusieurs peintures ont été retirées d'une exposition d'art au Musée d'État de littérature Yanka Kupala à Minsk.</p>\n<p>Les restrictions contre les artistes ont été renforcées en 2012 lorsque la Biélorussie a adopté la Loi sur le contrôle du contenu Internet. En conséquence, les artistes biélorusses, en particulier ceux explorant les soi-disant sujets socialement controversés, ont commencé à faire face à des interdictions de publication, à des pressions d'en haut et à des interférences dans leurs projets. C'était le cas du groupe Pagonia, qui a été arrêté, en septembre 2012, pour avoir organisé une action dédiée à la mémoire du héros de la résistance anti-soviétique Rascisláŭ Lapícki. L'artiste Mikhail Gulin a également été emprisonné pour son projet de monument personnel, ainsi que la photographe Yulia Doroshkevich, la co-organisatrice de Belarus Press Photo 2011. Son album aurait inclus des images de potentiel extrémisme. En 2013, Doroshkevich a été interrogée par le KGB sur des accusations d'extrémisme. Le tribunal a ordonné la destruction de 41 exemplaires de l'édition 2011 du livre Belarus Press Photo, et a ordonné à Doroshkevich et à deux autres photographes de payer une amende.</p>\n<p>À ce jour, les listes de prisonniers politiques biélorusses incluent des artistes et des activistes d'ONG dédiés à la promotion de l'identité nationale biélorusse. Parmi eux se trouvent le peintre Ales Pushkin et le gestionnaire culturel et blogueur Nikolai Klimovich. En 2023, ils sont tous deux morts en prison pour leur engagement envers les idéaux démocratiques et la liberté. Le PEN Club biélorusse surveille les répressions depuis 2019, documentant les violations des droits de l'homme contre les artistes et la suppression des droits culturels à travers la Biélorussie. La discrimination dans le secteur culturel s'est révélée à la fois institutionnelle et systémique. Selon le PEN Club biélorusse, l'un des domaines où les libertés civiles régressent le plus rapidement est le droit de participer à la vie culturelle. À la fin juin 2024, la Biélorussie comptait 1 413 prisonniers politiques, dont au moins 105 figures culturelles.</p>\n<p>En 2021, les législateurs biélorusses ont adopté un projet de loi sur l'extrémisme, accélérant les affaires judiciaires pour les organisations qualifiées d'extrémistes et classifiant certains médias et symboles comme des matériaux extrémistes. À des fins de suivi, une liste de “personnes sujettes à l'extrémisme” a été créée, profilant les citoyens engagés dans des activités perçues comme des menaces pour le régime. Ces activités vont d'actes graves tels que la révélation de secrets d'État au droit civique le plus fondamental, à savoir la participation à des manifestations. Le groupe dominant sur cette liste comprenait des artistes, des activistes et des historiens.</p>\n<p>La liste de juillet 2024 des “matériaux extrémistes” comptait 1 160 pages. Elle contenait les noms de publications considérées comme hostiles au régime. Parmi elles se trouvait le livre <em>Donbass biélorusse</em>, qui exposait les services et entreprises biélorusses coopérant avec des séparatistes russes. Les individus partageant ou s'engageant avec du contenu interdit, tels que les lecteurs de telles publications ou les partisans de chaînes Telegram comme NEXTA ou d'autres blogueurs, risquent des poursuites.</p>\n<p><strong>Anti-soviétique et anti-régime</strong></p>\n<p>Dans les années 1960 en Biélorussie, des membres de la soi-disant “Jeunesse dorée”, pour utiliser le terme de Viktar Ledenev, se réunissaient dans des studios d'art, des coulisses de théâtre, des appartements privés et des parcs pour discuter d'histoire et de culture, ce qu'ils faisaient souvent en biélorusse. À Minsk, les lieux de rencontre populaires de ce groupe comprenaient le parc près du Théâtre national Yanka Kupala et le parc en face du siège du KGB, près du Théâtre des jeunes spectateurs. Ces jeunes activistes culturels ressentaient leur devoir d'être anti-soviétiques, recourant souvent à des activités clandestines pour exprimer leur dissentiment. En 1962, trois étudiants de l'Université d'État biélorusse – Viktar Ledenev, Volodya Khalip et Sergei Budkevich – ont été accusés de vues anti-soviétiques. Ils ont également été accusés de production et de distribution clandestine de littérature interdite (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>En plus de leur arrestation, dans divers départements universitaires, des réunions de présentation étaient organisées par les organisations du Komsomol pour désigner publiquement des étudiants individuels ayant des contacts avec des activistes “anti-soviétiques”. L'un des résultats de telles actions a été le procès et la condamnation d'Edouard (Edik) Goriachev, qui a été accusé d'avoir initié un “collectif anti-soviétique”. Le 6 juin 1962, avec Kim Khadyev, il a été reconnu coupable d'avoir rassemblé des jeunes et de les avoir encouragés à s'engager dans l'agitation anti-soviétique. Grâce à leurs contacts avec des dissidents russes, Khadyev et Goriachev ont obtenu des matériaux contenant des messages anti-soviétiques, y compris des anecdotes et des poèmes, qu'ils ont compilés en collections à lire parmi leurs pairs.</p>\n<p>Une de ces collections, intitulée <em>Anti-Asarkan, ou un bouffon sans roi</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], contenait des poèmes ouvertement anti-soviétiques, y compris “Symphonie communiste” et “Le Destin d'un écrivain” [<em>Коммунистическая симфония</em> et <em>Судьба писателя</em>]. Ils promouvaient des idées aussi radicales que le renversement des autorités soviétiques ou l'arrestation de ceux présents au 21e Congrès du Parti.</p>\n<p>Une autre figure significative de la culture de résistance biélorusse de cette époque était Larysa Genius. Réprimée et déportée en Sibérie, elle est restée dévouée à la quête de liberté de la Biélorussie. Dans son livre <em>Confession</em>, qui est un journal de déportation comparable à <em>L'Archipel du Goulag</em> de Soljenitsyne, elle a écrit que penser à la Biélorussie l'a aidée à surmonter les épreuves de la vie, ainsi qu'à rester résiliente et fidèle à elle-même. En 1954, elle a écrit : “Le Christ est ressuscité du sang et de la douleur, afin que la bougie de la vérité ne s'éteigne pas. Il est ressuscité pour les villages Krivite, Il est ressuscité, frères, aussi pour nous. Ainsi nous nous souviendrons, dans nos chaînes, levant nos cœurs, que tout comme Dieu a été crucifié, Notre Biélorussie renaîtra !”</p>\n<p>L'histoire biélorusse est devenue un thème vibrant pour le travail artistique en Biélorussie dans les années 1970. Parmi les œuvres les plus connues de cette période figurent des peintures et des gravures de Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik et Mikola Kupava. Ils ont dépeint des héros et héroïnes nationaux tels qu'Euphrosyne de Polotsk, une sainte populaire parmi les dévots orthodoxes ; Frantsisk Skaryna, un philosophe qui a imprimé la Bible en vieil biélorusse en 1517 ; Barbara Radziwiłł, la reine de Pologne et duchesse de Lituanie qui était l'héroïne de nombreuses légendes et œuvres littéraires en biélorusse ; et Konstantin Kalinovsky (ou Kastus Kalinoŭski), une icône du nationalisme biélorusse. Cependant, en 1972, le peintre Liavon Barazna, qui a publié <em>Gravures de Francis Skaryna</em>, a été tué dans des circonstances mystérieuses. Le sort d'Uladzimir Stelmashonok, le Peintre du peuple de Biélorussie, qui a dépeint l'histoire culturelle biélorusse dans sa peinture <em>Mots sur la Biélorussie</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), était très différent. Il est décédé en 2013 à l'âge de 85 ans. Ses œuvres sont toujours exposées au Musée national des beaux-arts de Minsk.</p>\n<p><strong>Culture populaire</strong></p>\n<p>Dans les années 1970, lorsque les intellectuels et artistes biélorusses opéraient sous un faux-semblant de liberté strictement soumis à la censure et à la surveillance, le folklore et l'ethnographie offraient un espace limité pour la liberté d'expression. Cependant, même ce domaine était soumis à la standardisation soviétique, qui réduisait sa diversité et imposait des simplifications des expressions culturelles. Grâce aux chercheurs et aux activistes qui ont réussi à documenter, et donc à préserver, l'unicité de la culture populaire biélorusse, une grande collection de matériaux d'archives a été constituée. Elle comprend des trésors tels que la série <em>Art populaire biélorusse</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), qui jusqu'à aujourd'hui a inspiré des projets artistiques alternatifs en Biélorussie.</p>\n<p>Le renouveau de la culture traditionnelle et populaire biélorusse est le plus évident dans l'organisation de festivals et d'expéditions ethnographiques, ainsi que dans la recréation de rituels folkloriques, souvent entrelacés avec des activités politiques. Des références aux traditions folkloriques apparaissent également dans les manifestations, les projets culturels alternatifs, les performances et les arts visuels. Une base de données documentant ces initiatives culturelles, entre autres, peut être trouvée sur le site web <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> ou “ethnoby.org”.</p>\n<p>Aujourd'hui, de jeunes artistes biélorusses utilisent également l'art populaire pour façonner le langage de la protestation anti-régime. Rufina Bazlova, par exemple, utilise la broderie traditionnelle biélorusse pour illustrer de manière vivante les chroniques de la résistance. Depuis le début des manifestations en 2020, elle a dépeint des manifestations, des rassemblements et la répression des prisonniers politiques dans des œuvres telles que “L'Histoire de la Vyzhyvanka biélorusse”, “Prisonniers politiques”, “Luka et sa suite”, “Saga des manifestations” et “SOS_BY_2020”. Ces œuvres dépeignent les larmes, le sang et la torture qui définissent la vie sous le régime de Loukachenko.</p>\n<p>Bazlova capture la souffrance des réprimés à travers des motifs de l'art populaire biélorusse, qui sont l'œuvre de femmes biélorusses. Ce sont les arrière-grands-mères et les grands-mères de la génération de protestation d'aujourd'hui qui, à travers la broderie, ont enregistré l'identité biélorusse et la résilience des femmes, exprimant visuellement ce qu'elles ne pouvaient pas écrire. Son travail continue la lutte séculaire pour l'émancipation des femmes biélorusses en tant que mères, épouses et patriotes.</p>\n<p>La série symbolique “Femme dans le cercle” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) dépeint “comment les femmes naissent”. Le long de l'ourlet d'une jupe, une bande dessinée brodée représente une femme grimpant “la colline de l'homme” et la conquérant avec l'aide d'une potion magique. L'amour entre dans sa vie, éveillant une énergie dormante. Elle place ensuite le soleil dans son sein et donne naissance à “une nouvelle femme”. Le cycle se répète alors, avec la force des femmes transmise à travers les générations dans la broderie d'une jupe de femme. Cette série fait sans aucun doute référence aux diverses formes de résistance féminine dans la Biélorussie contemporaine.</p>\n<p>La broderie biélorusse est également mise en avant dans le travail de Cemra (Daria Siamchuk), une artiste de Grodno dédiée à la préservation du patrimoine culturel biélorusse tout en promouvant l'esthétique, l'empathie et l'humanité. Dans ses œuvres, des bandages tachés de sang servent de toiles, leurs surfaces évoquant l'image d'une figure blessée, exilée et sans abri. Ses œuvres soulignent des thèmes de soin féminin et de pouvoir de guérison, dépeignant des infirmières et des soignants comme des symboles de résilience pour le peuple biélorusse blessé mais endurant.</p>\n<p>Le thème des blessures était également présent dans les peintures d'Ales Pushkin, où les bleuets – un symbole traditionnel de l'art populaire biélorusse – incarnent l'esprit durable du peuple biélorusse. Ses bleuets saignent et font face à la mort, mais persistent. De même, Rozalina Busel explore le chagrin et le traumatisme à travers des images de bleuets noirs, de cercueils et de deuil. Son travail comprend des céramiques, des vidéos, de la photographie et des textes, y compris l'exposition de 2024 <em>La vie en suspension</em>, qui examine des thèmes de frontières et de limitations.</p>\n<p>La peinture à l'huile <em>Vénus biélorusse</em> de Jana Chernova est un portrait frappant d'une femme biélorusse. Elle est devenue un symbole de résilience pendant la révolution biélorusse de 2020. La peinture dépeint une figure douce et féminine allongée sur une toile rouge, mais son corps porte des contusions, des abrasions et du sang, reflétant la violence infligée par le régime de Loukachenko aux manifestants. Ces œuvres d'art sont devenues des emblèmes de la Biélorussie contemporaine et de sa lutte pour l'autonomie.</p>\n<p><strong>Artivisme</strong></p>\n<p>Pour rendre l'identité biélorusse plus accessible aux publics occidentaux et présenter un récit indépendant, le code culturel biélorusse avait besoin d'être réimaginé. Ce changement conteste le concept de <em>Russkiy mir</em> et la représentation propagandiste de l'unité biélorusse-russe, propagée non seulement pour des raisons politiques mais aussi comme un déni de l'autodétermination nationale biélorusse.</p>\n<p>L'utilisation de l'histoire et du mythe est en effet devenue un outil puissant et dangereux dans la propagande de guerre de Vladimir Poutine. En revanche, les projets culturels alternatifs qui utilisent le langage universel de l'art et qui sont promus à travers l'Europe dans des galeries, des musées, des festivals et des débats publics, permettent une résistance active à la russification tout en recherchant un soutien significatif pour une voix biélorusse indépendante. Ce mouvement tire sa force d'un sentiment d'unité et de solidarité dans un mouvement de résistance démocratique et anti-régime. Le tout nouveau Premier Congrès de la culture biélorusse en exil sert ainsi de plateforme intégrative, favorisant l'échange de meilleures pratiques et fonctionnant comme une institution démocratique en dehors du régime de Loukachenko, soutenant ainsi la continuité des artistes et des activistes culturels biélorusses. Ce concept de “communauté” s'étend au-delà des associations artistiques traditionnelles. Il engage le public dans des processus artistiques dans lesquels les “citoyens-participants” deviennent des agents actifs du dialogue social. Ils sont créatifs, éducatifs et percutants. Cet engagement jette les bases du développement de l'“artivisme” en tant que mouvement puissant et transformateur au sein de la culture biélorusse.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Ce texte a été préparé dans le cadre du projet NCRD intitulé \"Culture et art alternatif de la Biélorussie et de l'Ukraine XXI : image de la société\" ou ALTKULT. Ce programme est mené sous la direction scientifique de Dr. Magdalena Lachowicz de l'Université Adam Mickiewicz à Poznań.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, est professeure assistante au Département des études orientales de l'Université Adam Mickiewicz à Poznań (Pologne). Ses intérêts de recherche incluent : les relations ethniques et les mouvements régionaux dans les anciennes républiques soviétiques, l'histoire de l'URSS, les mouvements de la société civile dans la Russie contemporaine, la Biélorussie et l'Ukraine.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.534",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>En Biélorussie, la discrimination dans le secteur culturel s'est révélée à la fois institutionnelle et systémique, le Club PEN biélorusse rapportant que la vie culturelle est le domaine où les libertés civiles reculent le plus rapidement. Au moins 105 figures culturelles ont maintenant été emprisonnées en Biélorussie pour leur engagement en faveur des idéaux démocratiques et de la liberté.</I>\n<br><br>\nEn Biélorussie, les mouvements de protestation ont toujours tiré leur force de certains courants sociétaux qui peuvent ne pas être immédiatement visibles pour tout le monde. Ce pouvoir latent ressemble à des mouvements similaires dans d'autres parties de l'Europe et des États post-soviétiques. D'un point de vue historique, malgré les contraintes du Rideau de fer, les sociétés vivant dans les États socialistes n'ont jamais été complètement isolées des développements mondiaux, y compris la culture de la protestation des années 1960. Ainsi, tout au long de l'histoire des actions de protestation, nous avons été témoins d'événements aussi significatifs que les manifestations de 1965 sur la Place Rouge ; le procès Sinyavsky-Daniel de 1966 ; le Printemps de Prague en 1968 ; le mouvement Solidarité en Pologne ; et l'Automne des Nations en 1989-1990 à travers l'Europe centrale et orientale.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.537",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Repressies, wonden en bloed. Antiregimecultuur in Wit-Rusland",
                key:"uid": string:"1bea0c90-6dab-4c5f-a33f-a41bc28ea168",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Dit laatste evenement is nauw verbonden met de Baltische Ketting, de “Revolutie op Graniet” in Oekraïne in 1990, evenals verschillende “kleurrevoluties” die plaatsvonden in post-Sovjetstaten in de 21e eeuw. Inspiratie voor Oost-Europese demonstranten is ook gekomen uit andere delen van de wereld en omvatte protestacties zoals de Arabische Lente, Occupy Wall Street en verschillende feministische bewegingen. Gezamenlijk hebben deze acties een wereldwijde protesttraditie gecreëerd die activisten over de hele wereld heeft beïnvloed. Dit geldt ook voor Wit-Rusland.</p>\n<p><strong>Alternatieve cultuur</strong></p>\n<p>Ondanks het autoritaire regime en de stereotypen rond gemarginaliseerde activisten, is Wit-Rusland nooit in een informatievacuüm geweest of geïsoleerd van de horizontale netwerken van NGO's en culturele sectoren in West-Europa, vooral diegene die zich bezighouden met mensenrechten. Russische non-conformistische groepen en organisaties hebben ook invloed gehad op Wit-Russische activisten. Gevolg hiervan is dat toen Wit-Russen in 2020 de straat op gingen om te protesteren tegen verkiezingsfraude en politieke verandering te eisen, ze de kracht van solidariteit en een gedeelde nationale identiteit toonden die de Wit-Russische taal, tradities en cultureel erfgoed omvat. Als gevolg van deze protesten en de gevolgen die ze voor mensen hebben gebracht, is de “anti-regime” cultuur in Wit-Rusland nu synoniem geworden met alternatieve cultuur.</p>\n<p>Zoals we ons herinneren uit de media-aandacht, kenmerkten de Wit-Russische straatprotesten van 2020 zich door een aanzienlijk aantal dynamische, meeslepende uitvoeringen georganiseerd door informele groepen en grassroots-initiatieven. In de sociale wetenschappen werden deze activiteiten vaak aangeduid als “spontane mobilisatie”. De traditie van alternatieve culturele praktijken is echter niet nieuw in Wit-Rusland en komt uit de vorige eeuw. Het wordt nu alleen voortgezet door het werk van verschillende groepen, collectieven en meer geformaliseerde structuren. Deze kunstenaars hebben nu verschillende vormen gebruikt om de Wit-Russische weerstand en revolutionaire inspanningen een langdurige impact te geven en bredere sociale groepen te bereiken.</p>\n<p>Bijvoorbeeld, sinds de protesten van 2020 zijn de Wit-Russische geschiedenis en elementen van nationale identiteit diep geïntegreerd in de sociale dialoog van alledaagse weerstand. Dit is waar, ook al zijn sociale herinnering en nationale mythevorming al veel langer integraal onderdeel van talrijke artistieke projecten in Wit-Rusland. Wit-Russische “artivisme” (d.w.z. sociaal betrokken artistieke activiteiten) is een trend die ook geworteld is in Oost-Europese straattradities. Voorbeelden zijn straattheater in Lviv dat gebroken kinderkopjes imiteerde in de laatste fase van de Sovjetunie; de eerder genoemde menselijke keten in de Baltische staten; tentsteden in Oekraïne; de “Automaidan”; koorliederen gezongen in winkelcentra in Minsk; vrouwenmarsen; en balkons versierd in de rode en witte Wit-Russische nationale kleuren. Deze vormen van protest stellen gewone mensen en voorbijgangers in staat om deelnemers aan de protesten te worden, wat actief burgerschap bevordert en onverschilligheid moeilijk maakt.</p>\n<p><strong>Voortdurend onder censuur</strong></p>\n<p>Tot de val van de USSR werd de Wit-Russische generatie van de jaren 60 – de “Zestigers” – en hun volgelingen gekenmerkt door radicale, sociaal kritische activiteiten en een clandestiene weerstand tegen autoriteit. Dit manifesteerde zich vaak in subtiele, indirecte protesten die ingebed waren in het dagelijks leven. Tijdens de naoorlogse periode bleven Wit-Russische culturele initiatieven bestaan ondanks frequente verboden en censuur, waaronder zelfcensuur, systematische censuur en economische beperkingen. Kunstenaars en activisten, of het nu tijdens het socialistische tijdperk was of onder het huidige autoritaire regime van Wit-Rusland, hebben consequent obstakels ondervonden zoals financiële barrières; laag sociaal vertrouwen; en alomtegenwoordige surveillance en gelaagde repressie, inclusief fysiek geweld door de autoriteiten.</p>\n<p>Na de Tweede Wereldoorlog verstikte de dominantie van het Socialistisch Realisme nieuwe artistieke trends in Wit-Rusland en verbrak het de artistieke gemeenschap van buitenlandse invloeden. Echter, zelfs na de ineenstorting van de Sovjetunie, bleef censuur in Wit-Rusland bestaan. Zo heeft de Wit-Russische Raad voor Moraliteit, opgericht in 2009, kunstenaars vervolgd voor het schenden van morele normen en het beledigen van de waardigheid van het Wit-Russische volk. Als gevolg van haar werk in 2009 werden verschillende schilderijen verwijderd van een kunsttentoonstelling in het Yanka Kupala Staatsliteratuurmuseum in Minsk.</p>\n<p>Beperkingen tegen kunstenaars werden verder versterkt in 2012 toen Wit-Rusland de Wet op Internetinhoudscontrole invoerde. Als gevolg hiervan begonnen Wit-Russische kunstenaars, vooral degenen die de zogenaamde sociaal controversiële onderwerpen verkenden, publicatieverboden, druk van bovenaf en inmenging in hun projecten te ondervinden. Dit was het geval voor de Pagonia-groep, die in september 2012 werd vastgehouden voor het organiseren van een actie ter nagedachtenis aan de held van de anti-Sovjetweerstand Rascisláŭ Lapícki. De kunstenaar Mikhail Gulin werd ook gevangen gezet voor zijn persoonlijke monumentproject, evenals de fotograaf Yulia Doroshkevich, de mede-organisator van Belarus Press Photo 2011. Haar album zou beelden bevatten van potentieel extremisme. In 2013 werd Doroshkevich door de KGB ondervraagd op beschuldigingen van extremisme. De rechtbank beval de vernietiging van 41 exemplaren van de 2011-editie van het Belarus Press Photo-boek en beval Doroshkevich en twee andere fotografen een boete te betalen.</p>\n<p>Tot op de dag van vandaag omvatten de lijsten van politieke gevangenen in Wit-Rusland kunstenaars en NGO-activisten die zich inzetten voor het bevorderen van de Wit-Russische nationale identiteit. Onder hen zijn de schilder Ales Pushkin en cultuurmanager en blogger Nikolai Klimovich. In 2023 stierven ze beiden in de gevangenis vanwege hun toewijding aan democratische idealen en vrijheid. De Wit-Russische PEN-club heeft sinds 2019 de repressies gemonitord en mensenrechtenschendingen tegen kunstenaars en de onderdrukking van culturele rechten in heel Wit-Rusland gedocumenteerd. Discriminatie in de culturele sector blijkt zowel institutioneel als systemisch te zijn. Volgens de PEN-club Wit-Rusland is een van de gebieden waar burgerlijke vrijheden het snelst achteruitgaan het recht om deel te nemen aan het culturele leven. Eind juni 2024 hield Wit-Rusland 1.413 politieke gevangenen vast, waaronder ten minste 105 culturele figuren.</p>\n<p>In 2021 hebben Wit-Russische wetgevers een wetsvoorstel over extremisme aangenomen, waarbij rechtszaken voor organisaties die als extremistisch worden bestempeld, versneld werden en bepaalde media en symbolen als extremistisch materiaal werden geclassificeerd. Voor trackingdoeleinden werd een lijst van “personen die geneigd zijn tot extremisme” opgesteld, die burgers profileert die betrokken zijn bij activiteiten die als bedreigingen voor het regime worden gezien. Deze activiteiten variëren van ernstige daden zoals het onthullen van staatsgeheimen tot het meest fundamentele burgerrecht, namelijk deelname aan protesten. De dominante groep op deze lijst bestond uit kunstenaars, activisten en historici.</p>\n<p>De lijst van \"extremistisch materiaal\" van juli 2024 was 1.160 pagina's lang. Het bevatte namen van publicaties die als vijandig voor het regime werden beschouwd. Onder hen was het boek <em>Wit-Russische Donbas</em>, dat de Wit-Russische diensten en bedrijven onthulde die samenwerkten met Russische separatisten. Personen die verboden inhoud delen of ermee omgaan, zoals lezers van dergelijke publicaties of supporters van Telegram-kanalen zoals NEXTA of andere bloggers, riskeren vervolging.</p>\n<p><strong>Anti-Sovjet en anti-regime</strong></p>\n<p>In de jaren 60 in Wit-Rusland kwamen leden van de zogenaamde “Gouden Jeugd”, om Viktar Ledenev’s term te gebruiken, bijeen in kunststudio's, theaterachtergronden, privé-appartementen en parken om geschiedenis en cultuur te bespreken, wat ze vaak in het Wit-Russisch deden. In Minsk waren populaire ontmoetingsplaatsen van deze groep het park bij het Yanka Kupala Nationaal Academietheater en het park tegenover het KGB-hoofdkwartier, nabij het Jongeren Spectator Theater. Deze jonge culturele activisten voelden het als hun plicht om anti-Sovjet te zijn, vaak gebruikmakend van ondergrondse activiteiten om hun onvrede te uiten. In 1962 werden drie studenten van de Wit-Russische Staatsuniversiteit – Viktar Ledenev, Volodya Khalip en Sergei Budkevich – beschuldigd van anti-Sovjet opvattingen. Ze werden ook beschuldigd van de productie en clandestiene distributie van verboden literatuur (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Naast hun arrestatie werden in verschillende universitaire afdelingen showcase-bijeenkomsten georganiseerd door de Komsomol-organisaties om individuele studenten die contacten hadden met “anti-Sovjet” activisten publiekelijk aan te wijzen. Een van de resultaten van dergelijke acties was de rechtszaak en veroordeling van Eduard (Edik) Goriachev, die beschuldigd werd van het initiëren van een “anti-Sovjet collectief”. Op 6 juni 1962 werd hij samen met Kim Khadyev schuldig bevonden aan het bijeenbrengen van jongeren en hen aanmoedigen om deel te nemen aan anti-Sovjet agitatie. Via hun contacten met Russische dissidenten verkregen Khadyev en Goriachev materialen met anti-Sovjet boodschappen, waaronder anekdotes en gedichten, die ze verzamelden in bundels om onder hun leeftijdsgenoten te lezen.</p>\n<p>Een van deze bundels, getiteld <em>Anti-Asarkan, of een Hofnar Zonder Koning</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], bevatte openlijk anti-Sovjet gedichten, waaronder “Communistische Symfonie” en “Het Lot van een Schrijver” [<em>Коммунистическая симфония</em> en <em>Судьба писателя</em>]. Ze promootten zulke radicale ideeën als het omverwerpen van de Sovjetautoriteiten of het arresteren van degenen op het 21e Partijcongres.</p>\n<p>Een andere belangrijke figuur in de Wit-Russische weerstandscultuur uit die tijd was Larysa Genius. Geëxecuteerd en gedeporteerd naar Siberië, bleef ze toegewijd aan de zoektocht naar vrijheid voor Wit-Rusland. In haar boek <em>Belijdenis</em>, dat een deportatiedagboek is dat vergelijkbaar is met Solzjenitsyn’s <em>De Goelag Archipel</em>, schreef ze dat het denken aan Wit-Rusland haar hielp om de beproevingen van het leven door te komen, evenals om veerkrachtig en trouw aan zichzelf te blijven. In 1954 schreef ze: “Christus stond op uit bloed en pijn, zodat de kaars van de waarheid niet zou doven. Hij stond op voor de Krivite-dorpen, Hij stond op, broeders, ook voor ons. Zo zullen we ons herinneren, in onze ketenen, onze harten opheffend, dat net zoals God gekruisigd werd, ons Wit-Rusland zal herboren worden!”</p>\n<p>De Wit-Russische geschiedenis werd in de jaren 70 een levendig thema voor artistiek werk in Wit-Rusland. Onder de meest bekende werken uit die periode zijn schilderijen en prenten van Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik en Mikola Kupava. Ze portretteerden nationale helden en heldinnen zoals Euphrosyne van Polotsk, een populaire heilige onder orthodoxe gelovigen; Frantsisk Skaryna, een filosoof die de Bijbel in de oude Wit-Russische taal in 1517 drukte; Barbara Radziwiłł, de koningin van Polen en hertogin van Litouwen die de heldin was van vele legendes en literaire werken in het Wit-Russisch; en Konstantin Kalinovsky (of Kastus Kalinoŭski), een icoon van het Wit-Russische nationalisme. Echter, in 1972 werd de schilder Liavon Barazna, die <em>Gravures van Francis Skaryna</em> publiceerde, onder mysterieuze omstandigheden vermoord. Het lot van Uladzimir Stelmashonok, de Volkskunstenaar van Wit-Rusland, die de Wit-Russische culturele geschiedenis portretteerde in zijn schilderij <em>Woorden over Wit-Rusland</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), was heel anders. Hij overleed in 2013 op 85-jarige leeftijd. Zijn werken zijn nog steeds te zien in het Nationaal Kunstmuseum in Minsk.</p>\n<p><strong>Volkscultuur</strong></p>\n<p>In de jaren 70, toen Wit-Russische intellectuelen en kunstenaars opereerden onder een façade van vrijheid die strikt onderhevig was aan censuur en surveillance, bood folklore en ethnografie beperkte ruimte voor vrijheid van meningsuiting. Echter, zelfs dit gebied was onderhevig aan Sovjetstandaardisatie, die de diversiteit verminderde en vereenvoudigingen van culturele uitdrukkingen oplegde. Dankzij de onderzoekers en activisten die erin zijn geslaagd om de uniciteit van de Wit-Russische volkscultuur te documenteren en daarmee te behouden, is een grote verzameling archiefmateriaal samengesteld. Het omvat schatten zoals de serie <em>Wit-Russische Volkskunst</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), die tot op de dag van vandaag alternatieve artistieke projecten in Wit-Rusland inspireert.</p>\n<p>De heropleving van de traditionele en volks Wit-Russische cultuur is het meest evident in de organisatie van festivals en ethnografische expedities, evenals de hercreatie van volksrituelen, vaak verweven met politieke activiteiten. Verwijzingen naar volks tradities verschijnen ook in protesten, alternatieve culturele projecten, uitvoeringen en beeldende kunst. Een database die deze culturele initiatieven documenteert, onder andere, is te vinden op de website <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> of “ethnoby.org”.</p>\n<p>Tegenwoordig gebruiken jonge Wit-Russische kunstenaars ook volkskunst om de taal van anti-regime protest te vormen. Rufina Bazlova, bijvoorbeeld, gebruikt traditionele Wit-Russische borduurwerk om de kronieken van weerstand levendig te illustreren. Sinds de protesten begonnen in 2020, heeft ze demonstraties, bijeenkomsten en de repressie van politieke gevangenen afgebeeld in werken zoals “De Geschiedenis van de Wit-Russische Vyzhyvanka”, “Politieke Gevangenen”, “Luka en Zijn Retinue”, “Saga van Protesten” en “SOS_BY_2020”. Deze werken portretteren de tranen, het bloed en de marteling die het leven onder Lukashenka's regime definiëren.</p>\n<p>Bazlova vangt het lijden van de onderdrukten door middel van Wit-Russische volkskunstmotieven, die het werk zijn van Wit-Russische vrouwen. Het waren de overgrootmoeders en grootmoeders van de huidige protestgeneratie die, door middel van borduurwerk, de Wit-Russische identiteit en de veerkracht van vrouwen vastlegden, visueel uitdrukkend wat ze niet konden schrijven. Haar werk zet de eeuwenlange strijd voor de emancipatie van Wit-Russische vrouwen als moeders, echtgenotes en patriotten voort.</p>\n<p>De symbolische serie “Vrouw in de Cirkel” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) portretteert “hoe vrouwen geboren worden”. Langs de zoom van een rok toont een geborduurd stripverhaal een vrouw die “de heuvel van de man” beklimt en deze overwint met de hulp van een toverdrank. Liefde komt haar leven binnen, waardoor een slapende energie wordt gewekt. Ze plaatst vervolgens de zon in haar boezem en baart “een nieuwe vrouw”. De cyclus herhaalt zich dan, met de kracht van vrouwen die door generaties heen wordt doorgegeven in de borduursels op de rok van een vrouw. Deze serie verwijst onmiskenbaar naar de diverse vormen van vrouwelijke weerstand in het hedendaagse Wit-Rusland.</p>\n<p>Wit-Russische borduurkunst komt ook prominent voor in het werk van Cemra (Daria Siamchuk), een kunstenaar uit Grodno die zich inzet voor het behoud van het Wit-Russische culturele erfgoed terwijl ze esthetiek, empathie en menselijkheid bevordert. In haar stukken dienen met bloed doordrenkte verbanden als doeken, waarvan de oppervlakken het beeld oproepen van een gewonde, verbannen en dakloze figuur. Haar werken benadrukken thema's van vrouwelijke zorg en genezende kracht, waarbij verpleegsters en verzorgers worden afgebeeld als symbolen van veerkracht voor het gewonde maar volhardende Wit-Russische volk.</p>\n<p>Het thema van de wonden was ook aanwezig in de schilderijen van Ales Pushkin, waar korenbloemen – een traditioneel symbool van de Wit-Russische volkskunst – de volhardende geest van het Wit-Russische volk belichamen. Zijn korenbloemen bloeden en staan tegenover de dood, maar volharden. Evenzo verkent Rozalina Busel verdriet en trauma door middel van beelden van zwarte korenbloemen, kisten en rouw. Haar werk omvat keramiek, video’s, fotografie en teksten, waaronder de tentoonstelling van 2024 <em>Leven in Suspensie</em>, die thema's van grenzen en beperkingen onderzoekt.</p>\n<p>Het olieverfschilderij <em>Wit-Russische Venus</em> van Jana Chernova is een opvallende weergave van een Wit-Russische vrouw. Het werd een symbool van veerkracht tijdens de Wit-Russische revolutie van 2020. Het schilderij toont een zachte, vrouwelijke figuur die op een rode achtergrond ligt, maar haar lichaam vertoont blauwe plekken, schrammen en bloed, wat de geweldadigheden weerspiegelt die door Lukashenka’s regime op demonstranten zijn toegepast. Deze kunstwerken zijn emblemen geworden van het hedendaagse Wit-Rusland en zijn strijd voor autonomie.</p>\n<p><strong>Artivisme</strong></p>\n<p>Om de Wit-Russische identiteit toegankelijker te maken voor westerse publieken en een onafhankelijk verhaal te presenteren, was een herinterpretatie van de Wit-Russische culturele code nodig. Deze verschuiving gaat in tegen het <em>Russkiy mir</em> concept en de door propaganda gedreven voorstelling van Wit-Russisch-Russische eenheid, die niet alleen om politieke redenen wordt gepromoot, maar ook als een ontkenning van de Wit-Russische nationale zelfbeschikking.</p>\n<p>Het gebruik van geschiedenis en mythe is inderdaad een krachtig en gevaarlijk hulpmiddel geworden in de oorlogpropaganda van Vladimir Poetin. In tegenstelling tot alternatieve culturele projecten die de universele taal van kunst gebruiken en die in heel Europa worden gepromoot in galerieën, musea, festivals en openbare debatten, stellen actieve weerstand tegen russificatie in staat terwijl ze betekenisvolle steun zoeken voor een onafhankelijke Wit-Russische stem. Deze beweging put kracht uit een gevoel van eenheid en solidariteit in een democratische en anti-regime weerstandbeweging. Het onlangs opgerichte Eerste Congres van Wit-Russische Cultuur in Ballingschap dient aldus als een integratief platform, dat de uitwisseling van best practices bevordert en functioneert als een democratische instelling buiten Lukashenka's regime, waardoor de continuïteit van Wit-Russische kunstenaars en culturele activisten wordt behouden. Dit concept van “gemeenschap” strekt zich uit voorbij traditionele kunstverenigingen. Het betrekt het publiek bij artistieke processen waarin “deelnemende-burgers” actieve agenten worden voor sociale dialoog. Ze zijn creatief, educatief en impactvol. Deze betrokkenheid legt de basis voor de ontwikkeling van “artivisme” als een krachtige en transformerende beweging binnen de Wit-Russische cultuur.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Deze tekst is voorbereid binnen het kader van het NCRD-project getiteld \"Cultuur en alternatieve kunst van Wit-Rusland en Oekraïne XXI: beeld van de samenleving\" of ALTKULT. Dit programma wordt uitgevoerd onder de wetenschappelijke leiding van Dr. Magdalena Lachowicz van de Adam Mickiewicz Universiteit in Poznań.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, is assistent-professor aan de afdeling Oosterse Studies van de Adam Mickiewicz Universiteit in Poznań (Polen). Haar onderzoeksinteresses omvatten: etnische relaties en regionale bewegingen in voormalige Sovjetrepublieken, geschiedenis van de USSR, burgermaatschappijbewegingen in het hedendaagse Rusland, Wit-Rusland en Oekraïne.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.589",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>In Wit-Rusland is discriminatie in de culturele sector zowel institutioneel als systemisch gebleken, waarbij de Wit-Russische PEN Club rapporteert dat het culturele leven het gebied is waar de burgerlijke vrijheden het snelst achteruitgaan. Ten minste 105 culturele figuren zijn nu in Wit-Rusland gevangen gezet vanwege hun toewijding aan democratische idealen en vrijheid.</I>\n<br><br>\nIn Wit-Rusland hebben protestbewegingen altijd kracht ontleend aan enkele maatschappelijke onderstromen die misschien niet onmiddellijk zichtbaar zijn voor alle mensen. Deze latente kracht lijkt op soortgelijke bewegingen in andere delen van Europa en de post-Sovjetstaten. Historisch gezien, ondanks de beperkingen van het IJzeren Gordijn, waren de samenlevingen in de socialistische staten nooit volledig geïsoleerd van wereldwijde ontwikkelingen, inclusief de protestcultuur van de jaren '60. Zo hebben we gedurende de geschiedenis van protestacties getuige geweest van zulke belangrijke gebeurtenissen als de demonstraties van 1965 op het Rode Plein; het Sinyavsky-Daniel-proces van 1966; de Praagse Lente in 1968; de Solidariteitsbeweging in Polen; en de Herfst van de Naties in 1989-1990 in Midden- en Oost-Europa.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.591",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Represije, rane i krv. Antirežimska kultura u Bjelorusiji",
                key:"uid": string:"23f495d2-35b6-4643-b1c4-c54ba3b6039f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ovaj završni događaj usko je povezan s Baltičkim lancem, “Revolucijom na granitu” iz 1990. u Ukrajini, kao i raznim “bojičastim revolucijama” koje su se dogodile u post-sovjetskim državama u 21. stoljeću. Inspiracija za istočnoeuropske prosvjednike također je došla iz drugih dijelova svijeta i uključivala je takve prosvjedne akcije kao što su Arapsko proljeće, Occupy Wall Street i različiti feministički pokreti. Zajedno, te akcije stvorile su globalnu tradiciju prosvjeda koja je utjecala na aktiviste širom svijeta. To vrijedi i za Bjelorusiju.</p>\n<p><strong>Alternativna kultura</strong></p>\n<p>Unatoč svom autoritarnom režimu i stereotipima o marginaliziranim aktivistima, Bjelorusija nikada nije bila u informacijskoj vakuumu niti izolirana od horizontalnih mreža nevladinih organizacija i kulturnih sektora u Zapadnoj Europi, posebno onih koji se bave ljudskim pravima. Ruske nekomformističke grupe i organizacije također su utjecale na bjeloruske aktiviste. Kao rezultat toga, kada su Bjelorusi izašli na ulice 2020. godine kako bi prosvjedovali protiv izborne prijevare i zahtijevali političke promjene, pokazali su snagu solidarnosti i zajedničkog nacionalnog identiteta koji uključuje bjeloruski jezik, tradicije i kulturnu baštinu. Kao rezultat tih prosvjeda i posljedica koje su donijeli ljudima, “anti-režimska” kultura u Bjelorusiji sada je postala sinonim za alternativnu kulturu.</p>\n<p>Kako se sjećamo iz medijskog izvještavanja, bjeloruski ulični prosvjedi 2020. godine obilježeni su značajnim brojem dinamičnih, angažiranih performansa koje su organizirale neformalne grupe i inicijative iz baze. U društvenim znanostima, te aktivnosti često su se nazivale “spontanom mobilizacijom”. Međutim, tradicija alternativnih kulturnih praksi nije nova u Bjelorusiji i potječe iz prošlog stoljeća. Sada se samo nastavlja kroz rad raznih grupa, kolektiva i formaliziranih struktura. Ovi umjetnici sada koriste različite oblike kako bi bjeloruskom otporu i revolucionarnim naporima dali dugoročni utjecaj i dosegli šire društvene skupine.</p>\n<p>Na primjer, od prosvjeda 2020. godine, bjeloruska povijest i elementi nacionalnog identiteta duboko su integrirani u društveni dijalog svakodnevnog otpora. To vrijedi iako su društvena memorija i nacionalno mitotvorstvo bila sastavni dio brojnih umjetničkih projekata u Bjelorusiji mnogo duže. Bjeloruski “artivizam” (tj. društveno angažirane umjetničke aktivnosti) trend je koji je također ukorijenjen u istočnoeuropskim uličnim tradicijama. Primjeri uključuju ulični teatar u Lvivu koji je imitirao slomljene kocke u finalnoj fazi Sovjetskog Saveza; prethodno spomenuti ljudski lanac u baltičkim državama; šatorska naselja u Ukrajini; “Automaidan”; zborske pjesme pjevane u trgovačkim centrima u Minsku; marševe žena; i balkone ukrašene u crvenoj i bijeloj bjeloruskoj nacionalnoj boji. Ovi oblici prosvjeda omogućuju običnim ljudima i prolaznicima da postanu sudionici prosvjeda, što potiče aktivno građanstvo i otežava ravnodušnost.</p>\n<p><strong>Kontinuirano pod cenzurom</strong></p>\n<p>Do pada SSSR-a, bjeloruska generacija 1960-ih – “šezdesetnici” – i njihovi sljedbenici bili su obilježeni radikalnim, društveno kritičkim aktivnostima i tajnim otporom vlasti. To se često manifestiralo u suptilnom, indirektnom prosvjedu ugrađenom u svakodnevni život. Tijekom poslijeratnog razdoblja, bjeloruske kulturne inicijative opstale su unatoč čestim zabranama i cenzuri, uključujući samocenzuru, sustavnu cenzuru i ekonomska ograničenja. Umjetnici i aktivisti, bilo tijekom socijalističke ere ili pod trenutnim autoritarnim režimom Bjelorusije, dosljedno su se suočavali s preprekama poput financijskih barijera; niskog društvenog povjerenja; i sveprisutnog nadzora i višeslojne represije, uključujući fizičko nasilje od strane vlasti.</p>\n<p>Poslije Drugog svjetskog rata, dominacija socijalističkog realizma ugušila je nove umjetničke trendove u Bjelorusiji i prekinula njezinu umjetničku zajednicu s stranim utjecajima. Međutim, čak i nakon raspada Sovjetskog Saveza, cenzura je opstala u Bjelorusiji. Na primjer, Bjelorusko vijeće za moralnost, osnovano 2009. godine, progonilo je umjetnike zbog kršenja moralnih normi i vrijeđanja dostojanstva bjeloruskog naroda. Kao rezultat svog rada 2009. godine, nekoliko slika uklonjeno je s izložbe u Državnom muzeju književnosti Janka Kupale u Minsku.</p>\n<p>Ograničenja protiv umjetnika dodatno su pojačana 2012. godine kada je Bjelorusija donijela Zakon o kontroli internetskog sadržaja. Kao rezultat toga, bjeloruski umjetnici, posebno oni koji istražuju takozvane društveno kontroverzne teme, počeli su se suočavati s zabranama objavljivanja, pritiscima odozgo i ometanjem svojih projekata. Tako je bilo i s grupom Pagonia, koja je u rujnu 2012. godine bila pritvorena zbog organiziranja akcije posvećene sjećanju na heroja antisosvjetskog otpora Rascisláŭ Lapícki. Umjetnik Mihail Gulin također je bio zatvoren zbog svog osobnog projekta spomenika, kao i fotografkinja Julija Doroshkevich, suorganizatorica Bjeloruske press fotografije 2011. Njezina zbirka navodno je uključivala slike potencijalnog ekstremizma. Godine 2013. Doroshkevich je ispitivana od strane KGB-a zbog optužbi za ekstremizam. Sud je naredio uništenje 41 primjerka izdanja Bjeloruske press fotografije iz 2011. godine i naredio Doroshkevich i dvjema drugim fotografkinjama da plate kaznu.</p>\n<p>Do danas, popisi bjeloruskih političkih zatvorenika uključuju umjetnike i aktiviste nevladinih organizacija posvećene promicanju bjeloruskog nacionalnog identiteta. Među njima su slikar Ales Pushkin i kulturni menadžer i bloger Nikolai Klimovich. Godine 2023. obojica su umrla u zatvoru zbog svoje predanosti demokratskim idealima i slobodi. Bjeloruski PEN klub prati represije od 2019. godine, dokumentirajući kršenja ljudskih prava protiv umjetnika i suzbijanje kulturnih prava širom Bjelorusije. Diskriminacija u kulturnom sektoru pokazala se kao institucionalna i sistemska. Prema mišljenju PEN kluba Bjelorusija, jedno od područja u kojem se građanske slobode najbrže regresiraju je pravo sudjelovanja u kulturnom životu. Krajem lipnja 2024. godine, Bjelorusija je imala 1.413 političkih zatvorenika, uključujući najmanje 105 kulturnih figura.</p>\n<p>Godine 2021. bjeloruski zakonodavci donijeli su zakon o ekstremizmu, ubrzavajući sudske postupke za organizacije označene kao ekstremističke i klasificirajući određene medije i simbole kao ekstremističke materijale. U svrhu praćenja, stvorena je lista “osoba sklonih ekstremizmu”, profilirajući građane koji se bave aktivnostima koje se percipiraju kao prijetnje režimu. Te aktivnosti kreću se od tako teških djela kao što je otkrivanje državnih tajni do najosnovnijeg građanskog prava, a to je sudjelovanje u prosvjedima. Dominantna grupa na ovoj listi uključivala je umjetnike, aktiviste i povjesničare.</p>\n<p>Lista “ekstremističkih materijala” iz srpnja 2024. godine imala je 1.160 stranica. Sadržavala je imena publikacija koje se smatraju neprijateljskima prema režimu. Među njima je bila knjiga <em>Bjeloruski Donbas</em>, koja je razotkrila bjeloruske usluge i poduzeća koja surađuju s ruskim separatistima. Osobe koje dijele ili se bave zabranjenim sadržajem, poput čitatelja takvih publikacija ili podržavatelja Telegram kanala poput NEXTA ili drugih blogera, suočavaju se s progonima.</p>\n<p><strong>Anti-sovjetski i anti-režimski</strong></p>\n<p>U 1960-ima u Bjelorusiji, članovi takozvane “Zlatne mladosti”, kako to naziva Viktar Ledenev, okupljali su se u umjetničkim studijima, kazališnim pozadinama, privatnim stanovima i parkovima kako bi razgovarali o povijesti i kulturi, što su često radili na bjeloruskom. U Minsku, popularna mjesta okupljanja ove grupe uključivala su park pored Nacionalnog akademskog kazališta Janka Kupale i park nasuprot sjedištu KGB-a, blizu Kazališta mladih gledatelja. Ovi mladi kulturni aktivisti smatrali su svojom dužnošću biti anti-sovjetski, često pribjegavajući podzemnim aktivnostima kako bi izrazili svoj neslaganje. Godine 1962. trojica studenata Bjeloruskog državnog sveučilišta – Viktar Ledenev, Volodya Khalip i Sergei Budkevich – optuženi su za anti-sovjetske stavove. Također su bili optuženi za proizvodnju i tajnu distribuciju zabranjene literature (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Osim njihovog uhićenja, u raznim sveučilišnim odjelima organizirali su se sastanci Komsomola kako bi javno istaknuli pojedine studente koji su imali kontakte s “anti-sovjetskim” aktivistima. Jedan od rezultata takvih akcija bio je suđenje i osuda Eduarda (Edika) Goriacheva, koji je optužen za iniciranje “anti-sovjetskog kolektiva”. 6. lipnja 1962. godine, zajedno s Kimom Khadyevim, proglašen je krivim za okupljanje mladih i poticanje na anti-sovjetsku agitaciju. Kroz svoje kontakte s ruskim disidentima, Khadyev i Goriachev nabavili su materijale koji sadrže anti-sovjetske poruke, uključujući anegdote i pjesme, koje su sastavili u zbirke kako bi ih čitali među svojim vršnjacima.</p>\n<p>Jedna od tih zbirki, pod naslovom <em>Anti-Asarkan, ili Ludić bez kralja</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], sadržavala je otvoreno anti-sovjetske pjesme, uključujući “Komunističku simfoniju” i “Sudbinu pisca” [<em>Коммунистическая симфония</em> i <em>Судьба писателя</em>]. Promicali su takve radikalne ideje kao što su svrgavanje sovjetskih vlasti ili uhićenje onih na 21. Kongresu Partije.</p>\n<p>Još jedna značajna figura u bjeloruskoj kulturi otpora iz tog vremena bila je Larysa Genius. Reprimirana i deportirana u Sibir, ostala je odana bjeloruskoj potrazi za slobodom. U svojoj knjizi <em>Iskrenost</em>, koja je dnevnik deportacije usporediv s Solženjicinovim <em>Gulagom</em>, napisala je da joj je razmišljanje o Bjelorusiji pomoglo da prebrodi životne kušnje, kao i da ostane otporna i vjerna sebi. Godine 1954. napisala je: “Krist je ustao iz krvi i boli, kako svijeća istine ne bi bila ugašena. Ustao je za Krivite sela, Ustao je, braćo, i za nas. Tako ćemo pamtiti, u našim okovima, podižući srca, da baš kao što je Bog bio raspet, Naša Bjelorusija će se ponovo roditi!”</p>\n<p>Bjeloruska povijest postala je živahna tema za umjetnički rad u Bjelorusiji 1970-ih. Među najpoznatijim djelima iz tog razdoblja su slike i otisci Vladimira Basalige, Jaugena Kulika i Mikole Kupave. Prikazivali su takve nacionalne junake i junakinje kao što su Eufrozina Polotska, popularna svetica među pravoslavnim vjernicima; Frantsisk Skaryna, filozof koji je 1517. godine tiskao Bibliju na starobjeloruskom jeziku; Barbara Radziwiłł, kraljica Poljske i vojvotkinja Litvanije koja je bila junakinja mnogih legendi i književnih djela u bjeloruskom jeziku; i Konstantin Kalinovski (ili Kastus Kalinoŭski), ikona bjeloruske nacionalnosti. Međutim, 1972. godine, slikar Liavon Barazna, koji je objavio <em>Gravure Frantsiska Skaryny</em>, ubijen je pod misterioznim okolnostima. Sudbina Uladzimira Stelmashonoka, Narodnog slikara Bjelorusije, koji je prikazivao bjelorusku kulturnu povijest u svom djelu <em>Riječi o Bjelorusiji</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), bila je vrlo drugačija. Preminuo je 2013. godine u dobi od 85 godina. Njegova djela još uvijek su izložena u Nacionalnom muzeju umjetnosti u Minsku.</p>\n<p><strong>Narodna kultura</strong></p>\n<p>U 1970-ima, kada su bjeloruski intelektualci i umjetnici djelovali pod fasadom slobode strogo podložne cenzuri i nadzoru, folklor i etnografija pružali su ograničen prostor za slobodu izražavanja. Međutim, čak je i ovo područje bilo podložno sovjetskoj standardizaciji, koja je smanjila njegovu raznolikost i nametnula pojednostavljenja kulturnih izraza. Zahvaljujući istraživačima i aktivistima koji su uspjeli dokumentirati, a time i sačuvati, jedinstvenost bjeloruske narodne kulture, sastavljena je velika zbirka arhivskih materijala. Ona uključuje takve blago kao što je serija <em>Bjeloruska narodna umjetnost</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), koja do danas inspirira alternativne umjetničke projekte u Bjelorusiji.</p>\n<p>Obnova tradicionalne i narodne bjeloruske kulture najvidljivija je u organizaciji festivala i etnografskih ekspedicija, kao i u ponovnom stvaranju narodnih rituala, često isprepletenih s političkim aktivnostima. Reference na narodne tradicije također se pojavljuju u prosvjedima, alternativnim kulturnim projektima, performansima i vizualnim umjetnostima. Baza podataka koja dokumentira te kulturne inicijative, među ostalim, može se pronaći na web stranici <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> ili “ethnoby.org”.</p>\n<p>Danas, mladi bjeloruski umjetnici također koriste narodnu umjetnost kako bi oblikovali jezik anti-režimskog prosvjeda. Rufina Bazlova, na primjer, koristi tradicionalnu bjelorusku vez kako bi živopisno ilustrirala kronike otpora. Otkako su prosvjedi započeli 2020. godine, prikazala je demonstracije, mitinge i represiju političkih zatvorenika u djelima poput “Povijest bjeloruske vyzhyvanke”, “Politički zatvorenici”, “Luka i njegova svita”, “Saga o prosvjedima” i “SOS_BY_2020”. Ova djela prikazuju suze, krv i mučenja koja definiraju život pod režimom Lukašenka.</p>\n<p>Bazlova hvata patnju potlačenih kroz motive bjeloruske narodne umjetnosti, koji su djelo bjeloruskinja. To su bile pra-bake i bake današnje generacije prosvjednika koje su, kroz vez, zabilježile bjeloruski identitet i otpornost žena, vizualno izražavajući ono što nisu mogle napisati. Njezino djelo nastavlja višestoljetnu borbu za emancipaciju bjeloruskinja kao majki, supruga i domoljuba.</p>\n<p>Simbolička serija “Žena u krugu” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) prikazuje “kako žene dolaze na svijet”. Duž rubnog dijela suknje, izvezena strip priča prikazuje ženu koja se penje “na brdo čovjeka” i osvajajući ga uz pomoć čarobnog napitka. Ljubav ulazi u njezin život, budeći uspavanu energiju. Zatim stavlja sunce u svoj zagrljaj i rađa “novu ženu”. Ciklus se zatim ponavlja, s ženskom snagom koja se prenosi kroz generacije u vezu na ženskoj suknji. Ova serija neosporno se referira na raznolike oblike ženskog otpora u suvremenoj Bjelorusiji.</p>\n<p>Bjeloruska vezenina također se ističe u radu Cemre (Daria Siamchuk), umjetnice iz Grodna posvećene očuvanju bjeloruske kulturne baštine dok promiče estetiku, empatiju i humanost. U njezinim djelima, krvave zavoje služe kao platna, a njihova površina evocira sliku ranjene, prognane i beskućnice. Njezina djela naglašavaju teme ženskog brige i iscjeliteljske moći, prikazujući medicinske sestre i njegovatelje kao simbole otpornosti ranjenih, ali izdržljivih bjeloruskih ljudi.</p>\n<p>Tema rana također je bila prisutna u slikama Alesa Pushkina, gdje plavi cvjetovi – tradicionalni simbol bjeloruske narodne umjetnosti – utjelovljuju trajni duh bjeloruske nacije. Njegovi plavi cvjetovi krvare i suočavaju se s smrću, ali se i dalje bore. Slično tome, Rozalina Busel istražuje tugu i traumu kroz slike crnih plavih cvjetova, lijesova i žalovanja. Njezino djelo uključuje keramiku, videa, fotografiju i tekstove, uključujući izložbu iz 2024. <em>Život u suspenziji</em>, koja ispituje teme granica i ograničenja.</p>\n<p>Ulje na platnu <em>Bjeloruska Venera</em> Jane Chernove snažno prikazuje bjelorusku ženu. Postala je simbol otpornosti tijekom bjeloruske revolucije 2020. godine. Slika prikazuje meku, ženstvenu figuru koja leži na crvenom platnu, no njezino tijelo nosi modrice, ogrebotine i krv, odražavajući nasilje koje je režim Lukašenka nanio prosvjednicima. Ova umjetnička djela postala su emblemi suvremene Bjelorusije i njezine borbe za autonomiju.</p>\n<p><strong>Artivizam</strong></p>\n<p>Kako bi bjeloruski identitet bio pristupačniji zapadnoj publici i predstavio neovisnu naraciju, bjeloruski kulturni kod trebao je biti ponovno zamišljen. Ova promjena suprotstavlja se konceptu <em>Russkiy mir</em> i propagandističkom prikazu bjelorusko-ruske jedinstvenosti, koji se propagira ne samo iz političkih razloga, već i kao negacija bjeloruske nacionalne samoodređenosti.</p>\n<p>Korištenje povijesti i mita doista je postalo moćan i opasan alat u ratnoj propagandi Vladimira Putina. Nasuprot tome, alternativni kulturni projekti koji koriste univerzalni jezik umjetnosti i koji se promoviraju širom Europe u galerijama, muzejima, festivalima i javnim raspravama, omogućuju aktivni otpor rusifikaciji dok traže značajnu podršku za neovisni bjeloruski glas. Ovaj pokret crpi snagu iz osjećaja jedinstva i solidarnosti u demokratskom i anti-režimskom pokretu otpora. Tako je novoosnovani Prvi kongres bjeloruske kulture u egzilu postao integrativna platforma, potičući razmjenu najboljih praksi i funkcionirajući kao demokratska institucija izvan režima Lukašenka, čime se održava kontinuitet bjeloruskih umjetnika i kulturnih aktivista. Ovaj koncept “zajednice” proteže se izvan tradicionalnih umjetničkih udruga. Uključuje javnost u umjetničke procese u kojima “sudionici-građani” postaju aktivni akteri društvenog dijaloga. Oni su kreativni, edukativni i utjecajni. Ova angažiranost postavlja temelje za razvoj “artivizma” kao moćnog i transformativnog pokreta unutar bjeloruske kulture.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Ovaj tekst pripremljen je u okviru projekta NCRD pod nazivom \"Kultura i alternativna umjetnost Bjelorusije i Ukrajine XXI: slika društva\" ili ALTKULT. Ovaj program provodi se pod znanstvenim vodstvom dr. Magdaleny Lachowicz s Sveučilišta Adam Mickiewicz u Poznańu.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, doktorica, asistentica je na Odsjeku za istočne studije Sveučilišta Adam Mickiewicz u Poznańu (Poljska). Njezina istraživačka interesovanja uključuju: etničke odnose i regionalne pokrete u bivšim sovjetskim republikama, povijest SSSR-a, pokrete civilnog društva u suvremenoj Rusiji, Bjelorusiji i Ukrajini.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.568",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>U Bjelorusiji, diskriminacija u kulturnom sektoru pokazala se kao institucionalna i sistemska, pri čemu Bjeloruski PEN klub izvještava da je kulturni život područje u kojem se građanske slobode najbrže povlače. Najmanje 105 kulturnih figura sada je zatvoreno u Bjelorusiji zbog svoje predanosti demokratskim idealima i slobodi.</I>\n<br><br>\nU Bjelorusiji, protestni pokreti uvijek su crpili snagu iz nekih društvenih struja koje možda nisu odmah vidljive svima. Ova latentna moć nalikuje sličnim pokretima u drugim dijelovima Europe i post-sovjetskim državama. Gledajući historijski, unatoč ograničenjima Željezne zavjese, društva koja su živjela u socijalističkim državama nikada nisu bila potpuno izolirana od globalnih zbivanja, uključujući kulturu protesta 1960-ih. Tako smo tokom povijesti protestnih akcija svjedočili značajnim događajima kao što su demonstracije 1965. na Crvenom trgu; suđenje Sinyavsky-Daniel 1966.; Praška proljeća 1968.; pokret Solidarnost u Poljskoj; i Jesen naroda 1989-1990. širom Srednje i Istočne Europe.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.57",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Represiones, heridas y sangre. Cultura anti-régimen en Bielorrusia",
                key:"uid": string:"2c25bad3-276a-4bd1-90ce-e67fa036fd2e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Este evento final está estrechamente conectado con la Cadena Báltica, la “Revolución sobre Granito” de 1990 en Ucrania, así como con varias “revoluciones de colores” que tuvieron lugar en los estados postsoviéticos en el siglo XXI. La inspiración para los manifestantes de Europa del Este también ha llegado de otras partes del mundo e incluyó acciones de protesta como la Primavera Árabe, Occupy Wall Street y diferentes movimientos feministas. Colectivamente, estas acciones han creado una tradición de protesta global que ha influido en activistas de todo el mundo. Esto también es cierto en Bielorrusia.</p>\n<p><strong>Cultura alternativa</strong></p>\n<p>A pesar de su régimen autoritario y los estereotipos en torno a los activistas marginados, Bielorrusia nunca ha estado en un vacío informativo ni aislada de las redes horizontales de ONG y sectores culturales en Europa Occidental, especialmente aquellos preocupados por los derechos humanos. Los grupos y organizaciones no conformistas rusos también han influido en los activistas bielorrusos. En consecuencia, cuando los bielorrusos salieron a las calles en 2020 para protestar contra el fraude electoral y exigir un cambio político, mostraron el poder de la solidaridad y una identidad nacional compartida que incluye el idioma bielorruso, tradiciones y patrimonio cultural. Como resultado de estas protestas y las consecuencias que han traído para la gente, la cultura “anti-régimen” en Bielorrusia se ha convertido ahora en sinónimo de cultura alternativa.</p>\n<p>Como recordamos de la cobertura mediática, las protestas callejeras bielorrusas de 2020 presentaron un número significativo de actuaciones dinámicas y atractivas organizadas por grupos informales e iniciativas de base. En las ciencias sociales, estas actividades a menudo se denominaban “movilización espontánea”. Sin embargo, la tradición de prácticas culturales alternativas no es nueva en Bielorrusia, y proviene del siglo anterior. Ahora solo se está continuando a través del trabajo de varios grupos, colectivos y estructuras más formalizadas. Estos artistas han estado utilizando diferentes formas para dar a la resistencia bielorrusa y los esfuerzos revolucionarios un impacto a largo plazo y para alcanzar grupos sociales más amplios.</p>\n<p>Por ejemplo, desde las protestas de 2020, la historia bielorrusa y los elementos de la identidad nacional se han integrado profundamente en el diálogo social de la resistencia cotidiana. Esto es cierto a pesar de que la memoria social y la creación de mitos nacionales han sido parte integral de numerosos proyectos artísticos en Bielorrusia durante mucho más tiempo. El “artivismo” bielorruso (es decir, actividades artísticas socialmente comprometidas) es una tendencia que también está arraigada en las tradiciones callejeras de Europa del Este. Ejemplos incluyen el teatro callejero en Lviv que imitaba los adoquines rotos en la fase final de la Unión Soviética; la mencionada cadena humana en los estados bálticos; ciudades de tiendas en Ucrania; el “Automaidan”; canciones de coro cantadas en centros comerciales de Minsk; marchas de mujeres; y balcones decorados en los colores nacionales rojo y blanco de Bielorrusia. Estas formas de protesta permiten que personas comunes y transeúntes se conviertan en participantes de las protestas, lo que fomenta la ciudadanía activa y dificulta la indiferencia.</p>\n<p><strong>Continuamente bajo censura</strong></p>\n<p>Hasta la caída de la URSS, la generación bielorrusa de los años 60 – los “Sesentistas” – y sus seguidores fueron marcados por actividades radicales y socialmente críticas y una resistencia clandestina a la autoridad. Esto a menudo se manifestaba en protestas sutiles e indirectas incrustadas en la vida diaria. Durante el período de posguerra, las iniciativas culturales bielorrusas persistieron a pesar de la frecuente prohibición y censura, incluida la autocensura, la censura sistémica y las restricciones económicas. Los artistas y activistas, ya sea durante la era socialista o bajo el actual régimen autoritario de Bielorrusia, han enfrentado consistentemente obstáculos como barreras financieras; baja confianza social; y vigilancia omnipresente y represión en múltiples capas, incluida la violencia física por parte de las autoridades.</p>\n<p>Después de la Segunda Guerra Mundial, el dominio del Realismo Socialista sofocó nuevas tendencias artísticas en Bielorrusia y cortó su comunidad artística de influencias extranjeras. Sin embargo, incluso después del colapso de la Unión Soviética, la censura persistió en Bielorrusia. Por ejemplo, el Consejo Bielorruso de Moralidad, establecido en 2009, ha estado procesando a artistas por violar normas morales e insultar la dignidad del pueblo bielorruso. Como resultado de su trabajo en 2009, varias pinturas fueron retiradas de una exposición de arte en el Museo Estatal de Literatura Yanka Kupala en Minsk.</p>\n<p>Las restricciones contra los artistas se reforzaron aún más en 2012 cuando Bielorrusia promulgó la Ley de Control de Contenido de Internet. Como resultado, los artistas bielorrusos, especialmente aquellos que exploran los llamados temas socialmente controvertidos, comenzaron a enfrentar prohibiciones de publicación, presión de arriba hacia abajo e interferencia en sus proyectos. Tal fue el caso del grupo Pagonia, que fue detenido, en septiembre de 2012, por organizar una acción dedicada a la memoria del héroe de la resistencia anti-soviética Rascisláŭ Lapícki. El artista Mikhail Gulin también fue encarcelado por su proyecto de monumento personal, así como la fotógrafa Yulia Doroshkevich, coorganizadora de Belarus Press Photo 2011. Se dijo que su álbum incluía imágenes de potencial extremismo. En 2013, Doroshkevich fue interrogada por la KGB por cargos de extremismo. El tribunal ordenó la destrucción de 41 copias de la edición 2011 del libro Belarus Press Photo, y ordenó a Doroshkevich y a otros dos fotógrafos pagar una multa.</p>\n<p>Hasta el día de hoy, las listas de prisioneros políticos bielorrusos incluyen artistas y activistas de ONG dedicados a promover la identidad nacional bielorrusa. Entre ellos se encuentran el pintor Ales Pushkin y el gestor cultural y bloguero Nikolai Klimovich. En 2023, ambos murieron en prisión por su compromiso con ideales democráticos y libertad. El Club PEN bielorruso ha monitoreado las represiones desde 2019, documentando violaciones de derechos humanos contra artistas y la supresión de derechos culturales en toda Bielorrusia. Se ha demostrado que la discriminación en el sector cultural es tanto institucional como sistémica. En opinión del Club PEN Bielorrusia, una de las áreas donde las libertades civiles están retrocediendo más rápidamente es el derecho a participar en la vida cultural. A finales de junio de 2024, Bielorrusia tenía 1,413 prisioneros políticos, incluidos al menos 105 figuras culturales.</p>\n<p>En 2021, los legisladores bielorrusos aprobaron un proyecto de ley sobre extremismo, acelerando los casos judiciales para organizaciones etiquetadas como extremistas y clasificando ciertos medios y símbolos como materiales extremistas. Para fines de seguimiento, se creó una lista de “personas propensas al extremismo”, perfilando a ciudadanos involucrados en actividades que se perciben como amenazas al régimen. Estas actividades van desde actos graves como la revelación de secretos de estado hasta el derecho cívico más fundamental, que es la participación en protestas. El grupo dominante en esta lista incluía artistas, activistas e historiadores.</p>\n<p>La lista de “materiales extremistas” de julio de 2024 tenía 1,160 páginas de largo. Contenía nombres de publicaciones consideradas hostiles al régimen. Entre ellas estaba el libro <em>Donbás bielorruso</em>, que expuso los servicios y negocios bielorrusos que cooperaban con separatistas rusos. Las personas que compartan o interactúen con contenido prohibido, como los lectores de tales publicaciones o los seguidores de canales de Telegram como NEXTA u otros blogueros, enfrentan enjuiciamiento.</p>\n<p><strong>Anti-soviético y anti-régimen</strong></p>\n<p>En los años 60 en Bielorrusia, miembros de la llamada “Juventud Dorada”, para usar el término de Viktar Ledenev, se reunían en estudios de arte, bastidores de teatro, apartamentos privados y parques para discutir historia y cultura, lo que a menudo hacían en bielorruso. En Minsk, los lugares de encuentro populares de este grupo incluían el parque junto al Teatro Nacional Yanka Kupala y el parque frente a la sede de la KGB, cerca del Teatro del Joven Espectador. Estos jóvenes activistas culturales sentían que era su deber ser anti-soviéticos, a menudo recurriendo a actividades clandestinas para expresar su disidencia. En 1962, tres estudiantes de la Universidad Estatal de Bielorrusia – Viktar Ledenev, Volodya Khalip y Sergei Budkevich – fueron acusados de tener opiniones anti-soviéticas. También fueron acusados de la producción y distribución clandestina de literatura prohibida (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Además de su arresto, en varios departamentos universitarios se organizaron reuniones de exhibición por las organizaciones del Komsomol para señalar públicamente a estudiantes individuales que tenían contactos con activistas “anti-soviéticos”. Uno de los resultados de tales acciones fue el juicio y la condena de Eduard (Edik) Goriachev, quien fue acusado de iniciar un “colectivo anti-soviético”. El 6 de junio de 1962, junto con Kim Khadyev, fue declarado culpable de reunir a jóvenes y alentarlos a participar en agitación anti-soviética. A través de sus contactos con disidentes rusos, Khadyev y Goriachev obtuvieron materiales que contenían mensajes anti-soviéticos, incluidos anécdotas y poemas, que compilaron en colecciones para leer entre sus compañeros.</p>\n<p>Una de estas colecciones, titulada <em>Anti-Asarkan, o un bufón sin rey</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], contenía poemas abiertamente anti-soviéticos, incluidos “Sinfonía Comunista” y “El Destino de un Escritor” [<em>Коммунистическая симфония</em> y <em>Судьба писателя</em>]. Promovían ideas tan radicales como derrocar a las autoridades soviéticas o arrestar a aquellos en el 21º Congreso del Partido.</p>\n<p>Otra figura significativa en la cultura de resistencia bielorrusa de esa época fue Larysa Genius. Reprimida y deportada a Siberia, permaneció dedicada a la búsqueda de libertad de Bielorrusia. En su libro <em>Confesión</em>, que es un diario de deportación comparable al <em>Archipiélago Gulag</em> de Solzhenitsyn, escribió que pensar en Bielorrusia la ayudó a superar las pruebas de la vida, así como a mantenerse resiliente y fiel a sí misma. En 1954, escribió: “Cristo resucitó de sangre y dolor, para que la vela de la verdad no se apagara. Él resucitó por las aldeas Krivite, Él resucitó, hermanos, también por nosotros. Así recordaremos, en nuestras cadenas, levantando nuestros corazones, que así como Dios fue crucificado, ¡Nuestra Bielorrusia renacerá!”</p>\n<p>La historia bielorrusa se convirtió en un tema vibrante para el trabajo artístico en Bielorrusia en los años 70. Entre las obras más conocidas de ese período se encuentran pinturas y grabados de Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik y Mikola Kupava. Retrataron a héroes y heroínas nacionales como Eufrosina de Polotsk, una santa popular entre los devotos ortodoxos; Frantsisk Skaryna, un filósofo que imprimió la Biblia en el antiguo idioma bielorruso en 1517; Barbara Radziwiłł, la Reina de Polonia y Duquesa de Lituania que fue la heroína de muchas leyendas y obras literarias en bielorruso; y Konstantin Kalinovsky (o Kastus Kalinoŭski), un ícono del nacionalismo bielorruso. Sin embargo, en 1972, el pintor Liavon Barazna, quien publicó <em>Grabados de Francis Skaryna</em>, fue asesinado en circunstancias misteriosas. El destino de Uladzimir Stelmashonok, el Pintor del Pueblo de Bielorrusia, quien retrató la historia cultural bielorrusa en su pintura <em>Palabras sobre Bielorrusia</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), fue muy diferente. Falleció en 2013 a la edad de 85 años. Sus obras aún se exhiben en el Museo Nacional de Arte en Minsk.</p>\n<p><strong>Cultura popular</strong></p>\n<p>En los años 70, cuando los intelectuales y artistas bielorrusos operaban bajo una fachada de libertad estrictamente sujeta a censura y vigilancia, el folclore y la etnografía proporcionaron un espacio limitado para la libertad de expresión. Sin embargo, incluso esta área estaba sujeta a la estandarización soviética, que redujo su diversidad e impuso simplificaciones de las expresiones culturales. Gracias a los investigadores y activistas que han logrado documentar, y por lo tanto preservar, la singularidad de la cultura popular bielorrusa, se ha reunido una gran colección de materiales de archivo. Incluye tesoros como la serie <em>Arte Popular Bielorruso</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), que hasta hoy ha estado inspirando proyectos artísticos alternativos en Bielorrusia.</p>\n<p>El renacimiento de la cultura tradicional y popular bielorrusa es más evidente en la organización de festivales y expediciones etnográficas, así como en la recreación de rituales populares, a menudo entrelazados con actividades políticas. Las referencias a las tradiciones populares también aparecen en protestas, proyectos culturales alternativos, actuaciones y artes visuales. Una base de datos que documenta estas iniciativas culturales, entre otras, se puede encontrar en el sitio web <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> o “ethnoby.org”.</p>\n<p>Hoy en día, los jóvenes artistas bielorrusos también están utilizando el arte popular para dar forma al lenguaje de la protesta anti-régimen. Rufina Bazlova, por ejemplo, utiliza el bordado bielorruso tradicional para ilustrar vívidamente las crónicas de resistencia. Desde que comenzaron las protestas en 2020, ha representado manifestaciones, concentraciones y la represión de prisioneros políticos en obras como “La Historia de la Vyzhyvanka Bielorrusa”, “Prisioneros Políticos”, “Luka y Su Séquito”, “Saga de Protestas” y “SOS_BY_2020”. Estas obras retratan las lágrimas, la sangre y la tortura que definen la vida bajo el régimen de Lukashenka.</p>\n<p>Bazlova captura el sufrimiento de los reprimidos a través de motivos del arte popular bielorruso, que son obra de mujeres bielorrusas. Fueron las bisabuelas y abuelas de la generación de protesta actual quienes, a través del bordado, registraron la identidad bielorrusa y la resiliencia de las mujeres, expresando visualmente lo que no podían escribir. Su trabajo continúa la lucha de siglos por la emancipación de las mujeres bielorrusas como madres, esposas y patriotas.</p>\n<p>La serie simbólica “Mujer en el Círculo” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) retrata “cómo nacen las mujeres”. A lo largo del dobladillo de una falda, una tira cómica bordada representa a una mujer escalando “la colina del hombre” y conquistándola con la ayuda de una poción mágica. El amor entra en su vida, despertando una energía latente. Luego coloca el sol en su seno y da a luz a “una nueva mujer”. El ciclo se repite, con la fuerza de las mujeres transmitida a través de generaciones en el bordado de la falda de una mujer. Esta serie hace referencia inconfundiblemente a las diversas formas de resistencia femenina en la Bielorrusia contemporánea.</p>\n<p>El bordado bielorruso también se presenta de manera prominente en el trabajo de Cemra (Daria Siamchuk), una artista de Grodno dedicada a preservar el patrimonio cultural bielorruso mientras promueve la estética, la empatía y la humanidad. En sus piezas, vendajes manchados de sangre sirven como lienzos, cuyas superficies evocan la imagen de una figura herida, exiliada y sin hogar. Sus obras enfatizan temas de cuidado femenino y poder curativo, retratando a enfermeras y cuidadoras como símbolos de resiliencia para el pueblo bielorruso herido pero perdurable.</p>\n<p>El tema de las heridas también estaba presente en las pinturas de Ales Pushkin, donde las acianos – un símbolo tradicional del arte popular bielorruso – encarnan el espíritu perdurable del pueblo bielorruso. Sus acianos sangran y enfrentan la muerte, pero persisten. Asimismo, Rozalina Busel explora el duelo y el trauma a través de imágenes de acianos negros, ataúdes y luto. Su trabajo incluye cerámicas, videos, fotografía y textos, incluida la exposición de 2024 <em>Vida en Suspensión</em>, que examina temas de límites y limitaciones.</p>\n<p>La pintura al óleo <em>Venus Bielorrusa</em> de Jana Chernova es un retrato impactante de una mujer bielorrusa. Se convirtió en un símbolo de resiliencia durante la revolución bielorrusa de 2020. La pintura representa una figura suave y femenina acostada sobre un lienzo rojo, sin embargo, su cuerpo presenta moretones, abrasiones y sangre, reflejando la violencia infligida por el régimen de Lukashenka a los manifestantes. Estas obras de arte se han convertido en emblemas de la Bielorrusia contemporánea y su lucha por la autonomía.</p>\n<p><strong>Artivismo</strong></p>\n<p>Para hacer que la identidad bielorrusa sea más accesible para las audiencias occidentales y presentar una narrativa independiente, era necesario reimaginar el código cultural bielorruso. Este cambio contrarresta el concepto de <em>Russkiy mir</em> y la representación impulsada por la propaganda de la unidad bielorruso-rusa, propagada no solo por razones políticas sino también como una negación de la autodeterminación nacional bielorrusa.</p>\n<p>El uso de la historia y el mito se ha convertido, de hecho, en una herramienta poderosa y peligrosa en la propaganda de guerra de Vladimir Putin. En contraste, los proyectos culturales alternativos que utilizan el lenguaje universal del arte y que se promueven en toda Europa en galerías, museos, festivales y debates públicos, permiten una resistencia activa a la rusificación mientras buscan un apoyo significativo para una voz bielorrusa independiente. Este movimiento extrae fuerza de un sentido de unidad y solidaridad en un movimiento de resistencia democrática y anti-régimen. El recién establecido Primer Congreso de Cultura Bielorrusa en el Exilio, por lo tanto, sirve como una plataforma integradora, fomentando el intercambio de mejores prácticas y funcionando como una institución democrática fuera del régimen de Lukashenka, manteniendo así la continuidad de los artistas y activistas culturales bielorrusos. Este concepto de “comunidad” se extiende más allá de las asociaciones artísticas tradicionales. Involucra al público en procesos artísticos en los que los “ciudadanos-participantes” se convierten en agentes activos para el diálogo social. Son creativos, educativos e impactantes. Este compromiso sienta las bases para desarrollar el “artivismo” como un movimiento poderoso y transformador dentro de la cultura bielorrusa.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Este texto fue preparado en el marco del proyecto NCRD titulado \"Cultura y arte alternativo de Bielorrusia y Ucrania XXI: imagen de la sociedad\" o ALTKULT. Este programa se lleva a cabo bajo la dirección científica de la Dra. Magdalena Lachowicz de la Universidad Adam Mickiewicz en Poznań.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, es profesora asistente en el Departamento de Estudios Orientales de la Universidad Adam Mickiewicz en Poznań (Polonia). Sus intereses de investigación incluyen: relaciones étnicas y movimientos regionales en las antiguas repúblicas soviéticas, historia de la URSS, movimientos de la sociedad civil en la Rusia contemporánea, Bielorrusia y Ucrania.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.619",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>En Bielorrusia, la discriminación en el sector cultural ha demostrado ser tanto institucional como sistémica, con el Club PEN de Bielorrusia informando que la vida cultural es el área donde las libertades civiles están retrocediendo más rápidamente. Al menos 105 figuras culturales han sido encarceladas en Bielorrusia por su compromiso con los ideales democráticos y la libertad.</I>\n<br><br>\nEn Bielorrusia, los movimientos de protesta siempre han obtenido fuerza de algunas corrientes sociales que pueden no ser inmediatamente visibles para todas las personas. Este poder latente se asemeja a movimientos similares en otras partes de Europa y los estados postsoviéticos. Hablando históricamente, a pesar de las limitaciones del Telón de Acero, las sociedades que vivían en los estados socialistas nunca estuvieron completamente aisladas de los desarrollos globales, incluida la cultura de protesta de los años 60. Así, a lo largo de la historia de las acciones de protesta, hemos sido testigos de eventos tan significativos como las manifestaciones de 1965 en la Plaza Roja; el juicio Sinyavsky-Daniel de 1966; la Primavera de Praga en 1968; el movimiento Solidaridad en Polonia; y el Otoño de las Naciones en 1989-1990 en toda Europa Central y del Este.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.621",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Репресії, рани та кров. Антирежимна культура в Білорусі",
                key:"uid": string:"4603fb08-e017-42d8-b3a1-70a70a93f618",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.072",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Репрессии, раны и кровь. Антирежимная культура в Беларуси",
                key:"uid": string:"46101952-389b-46ce-9c62-938dfd95f3aa",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.852",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Baskı, yaralar ve kan. Belarus'ta anti-rejim kültürü",
                key:"uid": string:"4870d5b7-1a74-4e50-9dd7-6e1f5000c5f8",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Bu son etkinlik, Baltık Zinciri, 1990'daki Ukrayna'daki “Granitte Devrim” ile birlikte, 21. yüzyılda eski Sovyet devletlerinde gerçekleşen çeşitli “renkli devrimler” ile yakından bağlantılıdır. Doğu Avrupa protestocuları için ilham, dünyanın diğer bölgelerinden de gelmiş ve Arap Baharı, Wall Street'i İşgal etme ve farklı feminist hareketler gibi protesto eylemlerini içermiştir. Toplu olarak, bu eylemler, dünya genelindeki aktivistleri etkilemiş olan küresel bir protesto geleneği yaratmıştır. Bu, Belarus için de geçerlidir.</p>\n<p><strong>Alternatif kültür</strong></p>\n<p>Otoriter rejimine ve marjinalleşmiş aktivistler etrafındaki stereotiplere rağmen, Belarus hiçbir zaman bir bilgi boşluğunda olmamış veya Batı Avrupa'daki insan hakları ile ilgili sivil toplum kuruluşları ve kültürel sektörlerin yatay ağlarından izole olmamıştır. Rusya'daki uyumsuz gruplar ve organizasyonlar da Belaruslu aktivistleri etkilemiştir. Sonuç olarak, Belaruslular 2020'de seçim sahtekarlığına karşı protesto etmek ve siyasi değişim talep etmek için sokağa çıktıklarında, Belarus dili, gelenekleri ve kültürel mirası içeren bir dayanışma gücünü ve ortak bir ulusal kimliği sergilemişlerdir. Bu protestoların ve insanların hayatlarına getirdiği sonuçların bir sonucu olarak, Belarus'taki “anti-rejim” kültürü artık alternatif kültürle eş anlamlı hale gelmiştir.</p>\n<p>Medya kapsamından hatırladığımız gibi, 2020 Belarus sokak protestolarında, resmi gruplar ve tabandan gelen inisiyatifler tarafından organize edilen önemli sayıda dinamik, ilgi çekici performans yer almıştır. Sosyal bilimlerde, bu faaliyetler genellikle “spontane mobilizasyon” olarak adlandırılmıştır. Ancak, alternatif kültürel uygulamalar geleneği Belarus'ta yeni değildir ve önceki yüzyıldan gelmektedir. Şimdi, çeşitli grupların, kolektiflerin ve daha resmi yapıların çalışmalarıyla devam etmektedir. Bu sanatçılar, Belarus direnişi ve devrimci çabalarına uzun vadeli bir etki kazandırmak ve daha geniş sosyal gruplara ulaşmak için farklı formlar kullanmaktadırlar.</p>\n<p>Örneğin, 2020 protestolarından bu yana, Belarus tarihi ve ulusal kimlik unsurları, günlük direnişin sosyal diyaloguna derinlemesine entegre olmuştur. Bu, sosyal hafıza ve ulusal mit yapımının Belarus'taki birçok sanatsal projede çok daha uzun bir süre boyunca ayrılmaz bir parça olduğu gerçeğine rağmen doğrudur. Belaruslu “artivizm” (yani sosyal olarak angaje sanatsal faaliyetler) de Doğu Avrupa sokak geleneklerinde kök salmış bir eğilimdir. Örnekler arasında, Sovyetler Birliği'nin son aşamasında kırık taşları taklit eden Lviv sokak tiyatrosu; Baltık devletlerindeki insan zinciri; Ukrayna'daki çadır şehirleri; “Automaidan”; Minsk alışveriş merkezlerinde söylenen koro şarkıları; kadın yürüyüşleri; ve kırmızı-beyaz Belarus ulusal renkleriyle süslenmiş balkonlar bulunmaktadır. Bu protesto biçimleri, sıradan insanların ve yoldan geçenlerin protestolara katılmalarını sağlamakta, bu da aktif vatandaşlığı teşvik etmekte ve kayıtsızlığı zorlaştırmaktadır.</p>\n<p><strong>Sürekli sansür altında</strong></p>\n<p>SSCB'nin çöküşüne kadar, 1960'ların Belarus kuşağı - “Altmışlılar” - ve onların takipçileri, radikal, sosyal olarak eleştirel faaliyetler ve otoriteye karşı gizli bir direnişle damgalanmışlardır. Bu genellikle günlük yaşamda yer alan ince, dolaylı protestolarla kendini göstermiştir. Savaş sonrası dönemde, Belaruslu kültürel inisiyatifler, sık sık yasak ve sansüre, kendine sansür, sistematik sansür ve ekonomik kısıtlamalar dahil olmak üzere, rağmen varlıklarını sürdürmüştür. Sanatçılar ve aktivistler, sosyalist dönemde veya Belarus'un mevcut otoriter rejimi altında olsun, sürekli olarak finansal engeller; düşük sosyal güven; ve otoriteler tarafından uygulanan fiziksel şiddet de dahil olmak üzere yaygın gözetim ve çok katmanlı baskı gibi engellerle karşılaşmışlardır.</p>\n<p>İkinci Dünya Savaşı'ndan sonra, Sosyalist Realizm'in egemenliği, Belarus'taki yeni sanatsal eğilimleri boğmuş ve sanat topluluğunu yabancı etkilerden koparmıştır. Ancak, Sovyetler Birliği'nin çöküşünden sonra bile, Belarus'ta sansür devam etmiştir. Örneğin, 2009'da kurulan Belarus Ahlak Konseyi, sanatçıları ahlaki normları ihlal etmek ve Belarus halkının onurunu aşağılamakla yargılamıştır. 2009'daki çalışmaları sonucunda, birkaç tablo Minsk'teki Yanka Kupala Edebiyat Müzesi'ndeki bir sanat sergisinden kaldırılmıştır.</p>\n<p>Sanatçılara yönelik kısıtlamalar, 2012'de Belarus'un İnternet İçerik Kontrolü Yasası'nı yürürlüğe koymasıyla daha da güçlendirilmiştir. Sonuç olarak, Belaruslu sanatçılar, özellikle sözde sosyal olarak tartışmalı konuları araştıranlar, yayın yasakları, yukarıdan gelen baskılar ve projelerine müdahale ile karşılaşmaya başlamışlardır. Bu durum, 2012 Eylül'ünde anti-Sovyet direniş kahramanı Rascisláŭ Lapícki'ye adanmış bir eylem organize ettikleri için gözaltına alınan Pagonia grubu için geçerli olmuştur. Sanatçı Mikhail Gulin, kişisel anıt projesi nedeniyle hapse atılmış, Belarus Press Photo 2011'in eş organizatörü fotoğrafçı Yulia Doroshkevich de aynı şekilde hapsedilmiştir. Albümünde potansiyel aşırılıkçılık içeren görüntüler olduğu söylenmiştir. 2013'te Doroshkevich, aşırılıkçılık suçlamasıyla KGB tarafından sorgulanmıştır. Mahkeme, 2011 tarihli Belarus Press Photo kitabının 41 kopyasının imha edilmesine ve Doroshkevich ile iki diğer fotoğrafçının para cezası ödemesine karar vermiştir.</p>\n<p>Bugüne kadar Belaruslu siyasi mahkum listeleri, Belarus ulusal kimliğini teşvik etmeye adanmış sanatçılar ve sivil toplum aktivistlerini içermektedir. Aralarında ressam Ales Pushkin ve kültürel yönetici ve blogger Nikolai Klimovich bulunmaktadır. 2023'te, demokratik ideallere ve özgürlüğe olan bağlılıkları nedeniyle her ikisi de hapiste hayatını kaybetmiştir. Belarus PEN Kulübü, 2019'dan beri baskıları izlemekte, sanatçılara yönelik insan hakları ihlallerini ve Belarus genelinde kültürel hakların baskısını belgelemektedir. Kültürel sektördeki ayrımcılığın hem kurumsal hem de sistemik olduğu gösterilmiştir. PEN Kulübü Belarus'un görüşüne göre, sivil özgürlüklerin en hızlı gerilediği alanlardan biri kültürel hayata katılma hakkıdır. 2024 yılı Haziran ayı itibarıyla, Belarus'ta en az 105 kültürel figür de dahil olmak üzere 1,413 siyasi mahkum bulunmaktadır.</p>\n<p>2021'de, Belaruslu yasama organları, aşırılıkçılıkla ilgili bir yasa tasarısını kabul ederek, aşırıcı olarak etiketlenen organizasyonlar için mahkeme davalarını hızlandırmış ve belirli medya ve sembolleri aşırılıkçı materyaller olarak sınıflandırmıştır. İzleme amacıyla, “aşırılığa eğilimli kişiler” listesi oluşturulmuş, rejime tehdit olarak algılanan faaliyetlerde bulunan vatandaşların profilleri çıkarılmıştır. Bu faaliyetler, devlet sırlarını ifşa etmekten en temel sivil hak olan protestolara katılmaya kadar uzanmaktadır. Bu listedeki baskın grup, sanatçılar, aktivistler ve tarihçilerden oluşmaktadır.</p>\n<p>Temmuz 2024 tarihli “aşırılıkçı materyaller” listesi 1,160 sayfa uzunluğundaydı. Rejime düşman olarak kabul edilen yayınların isimlerini içermekteydi. Aralarında, Belarus'un Rus ayrılıkçılarıyla işbirliği yapan hizmetlerini ve işletmelerini ifşa eden <em>Belarusian Donbas</em> adlı kitap da bulunmaktadır. Yasaklı içeriklerle etkileşimde bulunan veya bu tür yayınların okuyucuları ya da NEXTA gibi Telegram kanallarının destekçileri olan bireyler, yargılanma riskiyle karşı karşıya kalmaktadır.</p>\n<p><strong>Anti-Sovyet ve anti-rejim</strong></p>\n<p>1960'larda Belarus'ta, Viktar Ledenev'in terimiyle “Altın Gençlik” olarak adlandırılan grup, tarih ve kültürü tartışmak için sanat stüdyolarında, tiyatro sahnelerinde, özel dairelerde ve parklarda bir araya gelmiştir; bunu genellikle Belarusça yapmışlardır. Minsk'te, bu grubun popüler buluşma noktaları arasında Yanka Kupala Ulusal Akademi Tiyatrosu'nun yanındaki park ve KGB genel merkezinin karşısındaki park, Genç İzleyici Tiyatrosu'nun yakınında yer almaktadır. Bu genç kültürel aktivistler, anti-Sovyet olmanın bir görev olduğunu hissetmişler ve muhalefetlerini ifade etmek için sık sık yeraltı faaliyetlerine başvurmuşlardır. 1962'de, Belarus Devlet Üniversitesi'nden üç öğrenci - Viktar Ledenev, Volodya Khalip ve Sergei Budkevich - anti-Sovyet görüşlerle suçlanmışlardır. Ayrıca, yasaklı edebiyatın üretimi ve gizli dağıtımıyla da suçlanmışlardır (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Gözaltına alınmalarının yanı sıra, çeşitli üniversite bölümlerinde Komsomol organizasyonları tarafından, “anti-Sovyet” aktivistlerle bağlantısı olan bireysel öğrencileri kamuya açık bir şekilde hedef alan toplantılar düzenlenmiştir. Bu tür eylemlerin sonuçlarından biri, “anti-Sovyet kolektifi” başlatmakla suçlanan Eduard (Edik) Goriachev'in yargılanması ve mahkum edilmesidir. 6 Haziran 1962'de, Kim Khadyev ile birlikte, gençleri bir araya toplamak ve onları anti-Sovyet propagandaya teşvik etmekten suçlu bulunmuşlardır. Rus muhalifleriyle olan bağlantıları sayesinde, Khadyev ve Goriachev, anekdotlar ve şiirler içeren anti-Sovyet mesajlar içeren materyallere ulaşmışlar ve bunları akranları arasında okumak için derlemişlerdir.</p>\n<p>Bu derlemelerden biri, <em>Anti-Asarkan, or a Court Jester Without a King</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>] başlıklı, açıkça anti-Sovyet şiirler içermekteydi; “Komünist Senfoni” ve “Bir Yazarın Kaderi” [<em>Коммунистическая симфония</em> ve <em>Судьба писателя</em>] gibi. Bu şiirler, Sovyet otoritelerini devirmek veya 21. Parti Kongresi'ndeki kişileri tutuklamak gibi radikal fikirleri teşvik etmiştir.</p>\n<p>O dönemde Belarus direniş kültüründeki bir diğer önemli figür Larysa Genius'tur. Baskı altında kalmış ve Sibirya'ya sürgün edilmiştir, ancak Belarus'un özgürlük arayışına bağlı kalmıştır. Solzhenitsyn'in <em>Gulag Takvimi</em> ile karşılaştırılabilecek sürgün günlüğü <em>İtiraf</em> adlı kitabında, Belarus'u düşünmenin hayatın zorluklarını aşmasına yardımcı olduğunu ve kendine sadık kalmasını sağladığını yazmıştır. 1954'te, “Mesih kan ve acıdan doğdu, böylece gerçeğin mumu sönmesin. O, Krivite köyleri için doğdu, O, kardeşler, bizim için de doğdu. Böylece zincirlerimiz içinde, kalplerimizi yukarı kaldırarak, Tanrı'nın çarmıha gerildiği gibi, Bizim Belarus yeniden doğacak!” yazmıştır.</p>\n<p>Belarus tarihi, 1970'lerde Belarus'taki sanatsal çalışmalar için canlı bir tema haline gelmiştir. O döneme ait en tanınmış eserler arasında Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik ve Mikola Kupava'nın resimleri ve baskıları bulunmaktadır. Bu eserler, Ortodoks inananlar arasında popüler bir aziz olan Polotsk'lu Euphrosyne; 1517'de Eski Belarusça dilinde İncil'i basan filozof Frantsisk Skaryna; Belarusça birçok efsane ve edebi eserde kahraman olan Polonya Kraliçesi ve Litvanya Dükalığı'nın prensesi Barbara Radziwiłł; ve Belarus milliyetçiliğinin simgesi Konstantin Kalinovsky (veya Kastus Kalinoŭski) gibi ulusal kahramanları ve kahramanları tasvir etmiştir. Ancak, 1972'de, <em>Francis Skaryna'nın Gravürleri</em> adlı eseri yayımlayan ressam Liavon Barazna, gizemli koşullarda öldürülmüştür. Belarus'un Halk Ressamı Uladzimir Stelmashonok'un, <em>Belarus Üzerine Sözler</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>) adlı resminde Belarus kültürel tarihini tasvir etmesi ise çok farklı bir kader yaşamıştır. 2013'te 85 yaşında vefat etmiştir. Eserleri hala Minsk'teki Ulusal Sanat Müzesi'nde sergilenmektedir.</p>\n<p><strong>Halk kültürü</strong></p>\n<p>1970'lerde, Belaruslu entelektüeller ve sanatçılar, sansür ve gözetimle sıkı bir şekilde kontrol edilen bir özgürlük maskesi altında faaliyet gösterirken, folklor ve etnografi sınırlı bir ifade özgürlüğü alanı sağlamıştır. Ancak, bu alan bile Sovyet standartlaştırmasına tabi tutulmuş, bu da çeşitliliğini azaltmış ve kültürel ifadelerin basitleştirilmesini zorunlu kılmıştır. Belaruslu halk kültürünün benzersizliğini belgelemeyi ve dolayısıyla korumayı başaran araştırmacılar ve aktivistler sayesinde, büyük bir arşiv materyali koleksiyonu oluşturulmuştur. Bu koleksiyon, bugüne kadar Belarus'taki alternatif sanatsal projelere ilham veren <em>Belarusian Folk Art</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>) serisini içermektedir.</p>\n<p>Geleneksel ve halk Belarus kültürünün canlanması, festival ve etnografik seferlerin organizasyonu ile birlikte, genellikle siyasi faaliyetlerle iç içe geçmiş halk ritüellerinin yeniden yaratılmasında en belirgin şekilde görülmektedir. Halk geleneklerine yapılan atıflar, protestolar, alternatif kültürel projeler, performanslar ve görsel sanatlarda da yer almaktadır. Bu kültürel inisiyatifleri belgeleyen bir veritabanı, <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> veya “ethnoby.org” web sitesinde bulunmaktadır.</p>\n<p>Bugün, genç Belaruslu sanatçılar da halk sanatını, anti-rejim protestosunun dilini şekillendirmek için kullanmaktadır. Örneğin, Rufina Bazlova, geleneksel Belarusca nakışları kullanarak direnişin kroniklerini canlı bir şekilde tasvir etmektedir. 2020'deki protestoların başlamasından bu yana, “Belarusian Vyzhyvanka'nın Tarihi”, “Siyasi Mahkumlar”, “Luka ve Takımı”, “Protestoların Destanı” ve “SOS_BY_2020” gibi eserlerinde gösterileri, mitingleri ve siyasi mahkumların baskısını tasvir etmiştir. Bu eserler, Lukashenka rejimi altında yaşamı tanımlayan gözyaşlarını, kanı ve işkenceyi tasvir etmektedir.</p>\n<p>Bazlova, Belaruslu kadınların eserleri olan Belarus halk sanatı motifleri aracılığıyla, baskı altındaki insanların acılarını yakalamaktadır. Bugünün protesto neslinin büyük-büyükanneleri ve büyükanneleri, nakış yoluyla Belarus kimliğini ve kadınların direncini kaydetmiş, yazamadıklarını görsel olarak ifade etmişlerdir. Onun çalışmaları, Belaruslu kadınların anne, eş ve vatansever olarak özgürleşme mücadelesini yüzyıllar boyunca sürdürmektedir.</p>\n<p>Sembolik “Dairede Kadın” serisi (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012), “kadınların nasıl doğduğunu” tasvir etmektedir. Bir eteğin kenarında, bir kadın “adamın tepesine” tırmanırken ve sihirli bir iksir yardımıyla onu fethederken tasvir eden bir nakışlı çizgi roman yer almaktadır. Aşk, hayatına girerek uyuyan bir enerjiyi uyandırmaktadır. Ardından, güneşi göğsüne yerleştirir ve “yeni bir kadın” doğurur. Döngü, kadınların gücünün nesiller boyunca bir eteğin nakışında aktarıldığı şekilde tekrar eder. Bu seri, çağdaş Belarus'taki kadın direnişinin çeşitli biçimlerine açıkça atıfta bulunmaktadır.</p>\n<p>Belaruslu nakış, Belarus kültürel mirasını korumaya adanmış Grodno'lu sanatçı Cemra (Daria Siamchuk) tarafından da öne çıkarılmaktadır; estetik, empati ve insanlığı teşvik etmektedir. Eserlerinde, kanla lekelenmiş bandajlar tuval olarak kullanılmakta, yüzeyleri yaralı, sürgün edilmiş ve evsiz bir figürün imajını çağrıştırmaktadır. Eserleri, yaralı ancak dayanıklı Belarus halkı için direncin sembolleri olarak hemşireleri ve bakıcıları tasvir eden kadın bakım ve iyileştirme gücü temalarını vurgulamaktadır.</p>\n<p>Yaraların teması, Ales Pushkin'in resimlerinde de mevcuttur; burada mavi çiçekler - Belarus halk sanatının geleneksel bir sembolü - Belarus halkının kalıcı ruhunu temsil etmektedir. Onun mavi çiçekleri kanar ve ölüme karşı durur, ancak yine de devam eder. Benzer şekilde, Rozalina Busel, siyah mavi çiçekler, tabutlar ve yas temaları aracılığıyla yas ve travmayı araştırmaktadır. Eserleri, seramikler, videolar, fotoğraflar ve 2024 sergisi <em>Life in Suspension</em> dahil olmak üzere metinleri içermektedir; bu sergi sınırlar ve kısıtlamalar temalarını incelemektedir.</p>\n<p>Jana Chernova'nın <em>Belarusian Venus</em> adlı yağlıboya tablosu, Belaruslu bir kadının çarpıcı bir tasviridir. 2020 Belarus devrimi sırasında direncin sembolü haline gelmiştir. Tablo, kırmızı bir tuvalin üzerinde yatan yumuşak, kadınsı bir figürü tasvir etmekte, ancak bedeni, protestoculara uygulanan Lukashenka rejiminin şiddetini yansıtan morluklar, sıyrıklar ve kan taşımaktadır. Bu sanat eserleri, çağdaş Belarus'un ve özerklik mücadelesinin sembolleri haline gelmiştir.</p>\n<p><strong>Artivizm</strong></p>\n<p>Belarus kimliğini batılı izleyicilere daha erişilebilir hale getirmek ve bağımsız bir anlatı sunmak için, Belarus kültürel kodunun yeniden hayal edilmesi gerekiyordu. Bu değişim, <em>Russkiy mir</em> kavramına ve Belarus-Rus birliğinin propaganda odaklı tasvirine karşı bir duruş sergilemektedir; bu, yalnızca siyasi nedenlerle değil, aynı zamanda Belarus ulusal öz belirlemesini reddetmek amacıyla da yayılmaktadır.</p>\n<p>Tarih ve mitin kullanımı, gerçekten de Vladimir Putin'in savaş propagandasında güçlü ve tehlikeli bir araç haline gelmiştir. Aksine, sanatı evrensel bir dil olarak kullanan ve Avrupa genelinde galerilerde, müzelerde, festivallerde ve kamu tartışmalarında tanıtılan alternatif kültürel projeler, Ruslaştırmaya karşı aktif direnişi mümkün kılmakta ve bağımsız bir Belarus sesi için anlamlı destek arayışında bulunmaktadır. Bu hareket, demokratik ve anti-rejim direniş hareketinde birlik ve dayanışma duygusundan güç almaktadır. Böylece, yeni kurulan Belarus Kültürü İlk Kongresi, en iyi uygulamaların değişimini teşvik eden ve Lukashenka rejiminin dışında demokratik bir kurum olarak işlev gören bütünleştirici bir platform olarak hizmet etmektedir; böylece Belaruslu sanatçılar ve kültürel aktivistlerin sürekliliğini sürdürmektedir. “Topluluk” kavramı, geleneksel sanat derneklerinin ötesine geçmektedir. “Katılımcı-vatandaşlar”ın sosyal diyalog için aktif ajanlar haline geldiği sanatsal süreçlere kamu katılımını sağlamaktadır. Bu katılım yaratıcı, eğitici ve etkili olmaktadır. Bu katılım, Belarus kültürü içinde güçlü ve dönüştürücü bir hareket olarak “artivizm”in geliştirilmesi için bir temel oluşturmaktadır.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Bu metin, \"Belarus ve Ukrayna XXI: toplumun imajı\" başlıklı NCRD projesi çerçevesinde hazırlanmıştır veya ALTKULT. Bu program, Poznań'daki Adam Mickiewicz Üniversitesi'nden Dr. Magdalena Lachowicz'in bilimsel yönetimi altında yürütülmektedir.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, Poznań'daki Adam Mickiewicz Üniversitesi Doğu Çalışmaları Bölümü'nde yardımcı doçenttir. Araştırma ilgi alanları arasında: eski Sovyet cumhuriyetlerindeki etnik ilişkiler ve bölgesel hareketler, SSCB tarihi, günümüz Rusya'sında, Belarus'ta ve Ukrayna'daki sivil toplum hareketleri bulunmaktadır.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.337",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Belarus'ta, kültürel sektörde ayrımcılığın hem kurumsal hem de sistemik olduğu gösterilmiştir; Belarus PEN Kulübü, kültürel yaşamın sivil özgürlüklerin en hızlı gerilediği alan olduğunu bildirmektedir. Şu anda, demokratik ideallere ve özgürlüğe bağlılıkları nedeniyle Belarus'ta en az 105 kültürel figür hapse atılmıştır.</I>\n<br><br>\nBelarus'ta, protesto hareketleri her zaman herkesin hemen göremeyeceği bazı toplumsal akıntılardan güç almıştır. Bu gizli güç, Avrupa'nın diğer bölgelerinde ve post-Sovyet devletlerinde benzer hareketlere benzemektedir. Tarihsel olarak, Demir Perde'nin kısıtlamalarına rağmen, sosyalist devletlerde yaşayan toplumlar, 1960'ların protesto kültürü de dahil olmak üzere, küresel gelişmelerden tamamen izole olmamıştır. Bu nedenle, protesto eylemleri tarih boyunca, 1965'teki Kızıl Meydan gösterileri; 1966'daki Sinyavsky-Daniel davası; 1968'deki Prag Baharı; Polonya'daki Dayanışma hareketi; ve 1989-1990 yıllarında Orta ve Doğu Avrupa'daki Ulusların Sonbaharı gibi önemli olaylara tanıklık ettik.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.338",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Sorto, haavat ja veri. Antiregime-kulttuuri Valko-Venäjällä",
                key:"uid": string:"50719c4c-a5cf-4ec0-83d7-d5f367fdb277",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tämä viimeinen tapahtuma on tiiviisti yhteydessä Baltian ketjuun, vuoden 1990 \"Revolution on Granite\" -tapahtumaan Ukrainassa sekä erilaisiin \"värivallankumouksiin\", jotka tapahtuivat entisissä neuvostovaltioissa 21. vuosisadalla. Itä-Euroopan mielenosoittajille on myös tullut inspiraatiota muista maailman osista, ja siihen on sisältynyt sellaisia protestitoimia kuin Arabikevät, Occupy Wall Street ja erilaiset feministiset liikkeet. Yhteensä nämä toimet ovat luoneet globaalin protestiperinteen, joka on vaikuttanut aktivisteihin ympäri maailmaa. Tämä pätee myös Valko-Venäjään.</p>\n<p><strong>Vaihtoehtoinen kulttuuri</strong></p>\n<p>Huolimatta autoritaarisesta hallinnostaan ja stereotypioista, jotka liittyvät marginaalisiin aktivisteihin, Valko-Venäjä ei ole koskaan ollut informaatiotyhjössä tai eristyksissä länsieurooppalaisten kansalaisjärjestöjen ja kulttuurialojen horisontaalisista verkostoista, erityisesti ihmisoikeuksiin liittyvistä. Venäläiset ei-konformistiset ryhmät ja organisaatiot ovat myös vaikuttaneet valkovenäläisiin aktivisteihin. Tämän seurauksena, kun valkovenäläiset nousivat kaduille vuonna 2020 protestoidakseen vaalivilppiä vastaan ja vaatiakseen poliittista muutosta, he näyttivät solidaarisuuden voiman ja yhteisen kansallisen identiteetin, johon kuuluu valkovenäläinen kieli, perinteet ja kulttuuriperintö. Näiden protestien ja niiden tuomien seurausten myötä \"anti-režiimi\" -kulttuurista on tullut synonyymi vaihtoehtoiselle kulttuurille Valko-Venäjällä.</p>\n<p>Kuten muistamme mediakattauksesta, vuoden 2020 valkovenäläiset katuprotestit sisälsivät merkittävän määrän dynaamisia, osallistavia esityksiä, joita järjestivät epäviralliset ryhmät ja kansalaisaloitteet. Sosiaalitieteissä näitä toimintoja kutsuttiin usein \"spontaaniksi mobilisaatioksi\". Kuitenkin vaihtoehtoisten kulttuuristen käytäntöjen perinne ei ole uusi Valko-Venäjällä, vaan se juontaa juurensa edelliseen vuosisataan. Nyt sitä jatkavat erilaiset ryhmät, kollektiivit ja muodollisemmat rakenteet. Nämä taiteilijat ovat nyt käyttäneet erilaisia muotoja antaakseen valkovenäläiselle vastarinnalle ja vallankumouksellisille ponnisteluille pitkäaikaisen vaikutuksen ja saavuttaakseen laajempia sosiaalisia ryhmiä.</p>\n<p>Esimerkiksi vuoden 2020 protestien jälkeen valkovenäläinen historia ja kansallisen identiteetin elementit ovat syvästi integroituneet jokapäiväisen vastarinnan sosiaaliseen dialogiin. Tämä on totta, vaikka sosiaalinen muisti ja kansallisen myytin luominen ovat olleet olennaisia monille taiteellisille projekteille Valko-Venäjällä paljon pidempään. Valko-Venäjän \"artivismi\" (ts. sosiaalisesti sitoutuneet taiteelliset toiminnot) on suuntaus, joka juontaa juurensa myös Itä-Euroopan katutraditioihin. Esimerkkejä ovat Lvivin katuteatteri, joka jäljitteli rikkinäisiä kiviä Neuvostoliiton viimeisessä vaiheessa; edellä mainittu ihmisketju Baltian maissa; telttakaupungit Ukrainassa; \"Automaidan\"; kuorolaulut, joita laulettiin Minskin ostoskeskuksissa; naisten marssit; ja parvekkeet, jotka oli koristeltu valkovenäläisten kansallisten värejen punaisella ja valkoisella. Nämä protestimuodot antavat tavallisille ihmisille ja ohikulkijoille mahdollisuuden osallistua protesteihin, mikä edistää aktiivista kansalaisuutta ja tekee välinpitämättömyydestä vaikeaa.</p>\n<p><strong>Jatkuvasti sensuurin alla</strong></p>\n<p>Kunnes Neuvostoliitto kaatui, 1960-luvun valkovenäläinen sukupolvi – \"kuusikymppiset\" – ja heidän seuraajansa olivat leimattu radikaaleiksi, sosiaalisesti kriittisiksi toimiksi ja salaiseksi vastarinnaksi auktoriteetteja vastaan. Tämä ilmeni usein hienovaraisena, epäsuorana protestina, joka oli juurtunut päivittäiseen elämään. Sotien jälkeisenä aikana valkovenäläiset kulttuuri-aloitteet jatkuivat huolimatta usein esiintyvistä kieltoista ja sensuurista, mukaan lukien itsesensuuri, systeeminen sensuuri ja taloudelliset rajoitukset. Taiteilijat ja aktivistit, olivatpa he sosialistisen aikakauden aikana tai Valko-Venäjän nykyisen autoritaarisen hallinnon alla, ovat jatkuvasti kohdanneet esteitä, kuten taloudellisia esteitä; alhaista sosiaalista luottamusta; ja laajalle levinnyttä valvontaa ja monitasoista sortoa, mukaan lukien fyysistä väkivaltaa viranomaisten taholta.</p>\n<p>Toisen maailmansodan jälkeen sosialistisen realismin dominointi tukahdutti uusia taiteellisia suuntauksia Valko-Venäjällä ja katkaisi sen taiteellisen yhteisön ulkomaisista vaikutteista. Kuitenkin, jopa Neuvostoliiton romahtamisen jälkeen, sensuuri jatkui Valko-Venäjällä. Esimerkiksi vuonna 2009 perustettu Valko-Venäjän moraalilautakunta on syyttänyt taiteilijoita moraalisten normien rikkomisesta ja valkovenäläisten ihmisten arvokkuuden loukkaamisesta. Sen työn seurauksena vuonna 2009 useita maalauksia poistettiin taidenäyttelystä Yanka Kupalan valtion kirjallisuusmuseossa Minskissä.</p>\n<p>Rajoituksia taiteilijoita vastaan vahvistettiin edelleen vuonna 2012, kun Valko-Venäjä hyväksyi lain internet-sisällön valvonnasta. Tämän seurauksena valkovenäläiset taiteilijat, erityisesti ne, jotka tutkivat niin sanottuja sosiaalisesti kiistanalaisia aiheita, alkoivat kohdata julkaisukieltoja, ylhäältä alas suuntautuvia paineita ja häirintää projekteissaan. Tällainen oli tilanne Pagonia-ryhmälle, joka pidätettiin syyskuussa 2012, kun se järjesti toimintaa, joka oli omistettu anti-neuvostoliittolaisen vastarintateon sankarin Rascisláŭ Lapíckin muistolle. Taiteilija Mikhail Gulin tuomittiin myös vankeuteen henkilökohtaisesta muistomerkki-projektistaan, samoin kuin valokuvaaja Yulia Doroshkevich, joka oli Belarus Press Photo 2011:n yhteisjärjestäjä. Hänen albuminsa väitettiin sisältävän kuvia mahdollisesta ekstremismistä. Vuonna 2013 Doroshkevichia kuulusteltiin KGB:n toimesta ekstremismisyytöksistä. Oikeus määräsi tuhoamaan 41 kappaletta vuoden 2011 painosta Belarus Press Photo -kirjasta ja määräsi Doroshkevichin ja kaksi muuta valokuvaajaa maksamaan sakkoja.</p>\n<p>Nykyään Valko-Venäjän poliittisten vankien listoilla on taiteilijoita ja kansalaisjärjestöaktivisteja, jotka ovat omistautuneet valkovenäläisen kansallisen identiteetin edistämiselle. Heidän joukossaan ovat taiteilija Ales Pushkin ja kulttuurijohtaja ja bloggaaja Nikolai Klimovich. Vuonna 2023 he molemmat kuolivat vankilassa sitoutumisestaan demokraattisiin ihanteisiin ja vapauteen. Valko-Venäjän PEN-klubi on seurannut sortoa vuodesta 2019, dokumentoiden ihmisoikeusloukkauksia taiteilijoita vastaan ja kulttuuristen oikeuksien tukahduttamista Valko-Venäjällä. Kulttuurialalla tapahtuva syrjintä on osoittautunut sekä institutionaaliseksi että systeemiseksi. Valko-Venäjän PEN-klubin mielestä yksi alue, jolla kansalaisvapauksien taantuminen tapahtuu nopeimmin, on oikeus osallistua kulttuurielämään. Kesäkuun 2024 lopussa Valko-Venäjällä oli 1 413 poliittista vankia, mukaan lukien vähintään 105 kulttuurihenkilöä.</p>\n<p>Vuonna 2021 Valko-Venäjän lainsäätäjät hyväksyivät lain ekstremismistä, joka nopeutti oikeusjuttuja organisaatioille, joita pidettiin ekstremistisinä, ja luokitteli tietyt mediat ja symbolit ekstremistisiksi materiaaleiksi. Seurantatarkoituksiin luotiin lista \"ekstremismille alttiista henkilöistä\", joka profiloiti kansalaisia, jotka osallistuivat toimintoihin, joita pidettiin uhkana hallinnolle. Nämä toimet vaihtelevat vakavista teoista, kuten valtion salaisuuksien paljastamisesta, kaikkein perustavanlaatuiseen kansalaisoikeuteen, eli osallistumiseen protesteihin. Tällä listalla hallitseva ryhmä koostui taiteilijoista, aktivisteista ja historioitsijoista.</p>\n<p>Heinäkuun 2024 \"ekstremististen materiaalien\" lista oli 1 160 sivua pitkä. Se sisälsi nimilistoja julkaisuista, joita pidettiin hallitukselle vihamielisinä. Niiden joukossa oli kirja <em>Belarusian Donbas</em>, joka paljasti valkovenäläisten palveluiden ja yritysten yhteistyön venäläisten separatistien kanssa. Henkilöt, jotka jakavat tai osallistuvat kiellettyyn sisältöön, kuten kyseisten julkaisujen lukijat tai Telegram-kanavien, kuten NEXTA:n, tai muiden bloggaajien tukijat, kohtaavat syytteitä.</p>\n<p><strong>Anti-neuvostoliittolainen ja anti-režiimi</strong></p>\n<p>1960-luvulla Valko-Venäjällä niin sanotut \"Kultaiset nuoret\", käyttääksemme Viktar Ledenevin termiä, kokoontuivat taidetyöpajoihin, teatterin takahuoneisiin, yksityisiin asuntoihin ja puistoihin keskustelemaan historiasta ja kulttuurista, mitä he usein tekivät valkovenäjäksi. Minskissä tämän ryhmän suosittuja kokoontumispaikkoja olivat puisto Yanka Kupalan kansallisessa akatemiassa ja puisto KGB:n päämajan vastapäätä, nuorten katsojien teatterin lähellä. Nämä nuoret kulttuuriaktivistit pitivät velvollisuutenaan olla anti-neuvostoliittolaisia, usein turvautuen maanalaiseen toimintaan ilmaistakseen erimielisyyttään. Vuonna 1962 kolme Valko-Venäjän valtionyliopiston opiskelijaa – Viktar Ledenev, Volodya Khalip ja Sergei Budkevich – syytettiin anti-neuvostoliittolaisista näkemyksistä. Heitä syytettiin myös kielletyn kirjallisuuden tuottamisesta ja salaisesta jakelusta (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Pidätyksen lisäksi eri yliopistojen osastoilla järjestettiin Komsomol-organisaatioiden toimesta näyttelyitä, joissa julkisesti eristettiin yksittäisiä opiskelijoita, joilla oli kontakteja \"anti-neuvostoliittolaisten\" aktivistien kanssa. Tällaisen toiminnan yksi seuraus oli Eduard (Edik) Goriachevin oikeudenkäynti ja tuomio, hänet syytettiin \"anti-neuvostoliittolaisen kollektiivin\" perustamisesta. 6. kesäkuuta 1962 hänet yhdessä Kim Khadyevin kanssa todettiin syylliseksi nuorten kokoamiseen ja heidän kannustamiseensa anti-neuvostoliittolaiseen agitaatioon. Venäläisten dissidenttien kanssa käytyjen kontaktien kautta Khadyev ja Goriachev saivat materiaaleja, jotka sisälsivät anti-neuvostoliittolaisia viestejä, mukaan lukien anekdootteja ja runoja, joita he kokoivat kokoelmiin luettavaksi ikätovereidensa keskuudessa.</p>\n<p>Yksi näistä kokoelmista, nimeltään <em>Anti-Asarkan, or a Court Jester Without a King</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], sisälsi avoimen anti-neuvostoliittolaisia runoja, mukaan lukien \"Kommunistinen sinfonia\" ja \"Kirjailijan kohtalo\" [<em>Коммунистическая симфония</em> ja <em>Судьба писателя</em>]. Ne edistivät sellaisia radikaaleja ideoita kuin neuvostoviranomaisten kaataminen tai niiden pidättäminen 21. puoluekokouksessa.</p>\n<p>Toinen merkittävä hahmo tuon ajan valkovenäläisessä vastarintakulttuurissa oli Larysa Genius. Hänet painostettiin ja karkotettiin Siperiaan, mutta hän pysyi omistautuneena Valko-Venäjän vapauden tavoittelulle. Kirjassaan <em>Confession</em>, joka on karkotuspäiväkirja, joka on verrattavissa Solzhenitsynin <em>The Gulag Archipelago</em>:iin, hän kirjoitti, että ajattelu Valko-Venäjästä auttoi häntä selviytymään elämän koettelemuksista sekä pysymään sitkeänä ja uskollisena itselleen. Vuonna 1954 hän kirjoitti: \"Kristus nousi verestä ja kivusta, jotta totuuden kynttilä ei sammuisi. Hän nousi Krivite-kylille, hän nousi, veljet, myös meidän puolestamme. Niinpä muistamme, kahleissamme, sydämemme nostettuna, että aivan kuten Jumala ristiinnaulittiin, meidän Valko-Venäjämme syntyy uudelleen!”</p>\n<p>Valko-Venäjän historia tuli eläväksi teemaksi taiteellisessa työssä Valko-Venäjällä 1970-luvulla. Tunnetuimpia teoksia tuolta ajalta ovat Vladimir Basaligan, Jaugen Kulikin ja Mikola Kupavan maalaukset ja grafiikat. Ne esittivät kansallisia sankareita ja sankarittaria, kuten Polotskin Euphrosyneä, joka on suosittu pyhimys ortodoksien keskuudessa; Frantsisk Skaryna, filosofi, joka painoi Raamatun vanhassa valkovenäläisessä kielessä vuonna 1517; Barbara Radziwiłł, Puolan kuningatar ja Liettuan herttuatar, joka oli monien legendojen ja kirjallisten teosten sankaritar valkovenäjäksi; ja Konstantin Kalinovsky (tai Kastus Kalinoŭski), valkovenäläisen nationalismin ikoni. Kuitenkin vuonna 1972 taiteilija Liavon Barazna, joka julkaisi <em>Engravings of Francis Skaryna</em>, kuoli mystisissä olosuhteissa. Valko-Venäjän kansantaiteilija Uladzimir Stelmashonokin, joka kuvasi valkovenäläistä kulttuurihistoriaa maalauksessaan <em>Words about Belarus</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), kohtalo oli hyvin erilainen. Hän kuoli vuonna 2013 85-vuotiaana. Hänen teoksensa ovat edelleen esillä Minskin kansallisessa taidemuseossa.</p>\n<p><strong>Kansankulttuuri</strong></p>\n<p>1970-luvulla, kun valkovenäläiset älymystöt ja taiteilijat toimivat vapauden naamion alla, joka oli tiukasti sensuurin ja valvonnan alaisena, kansanperinne ja etnografia tarjosivat rajallista tilaa ilmaisulle. Kuitenkin jopa tämä alue oli alttiina neuvostostandardoinnille, joka vähensi sen monimuotoisuutta ja asetti kulttuuristen ilmaisujen yksinkertaistamisia. Kiitos tutkijoiden ja aktivistien, jotka ovat onnistuneet dokumentoimaan ja siten säilyttämään valkovenäläisen kansankulttuurin ainutlaatuisuuden, on koottu suuri kokoelma arkistomateriaaleja. Se sisältää sellaisia aarteita kuin <em>Belarusian Folk Art</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>) -sarja, joka on inspiroinut vaihtoehtoisia taideprojekteja Valko-Venäjällä tähän päivään asti.</p>\n<p>Perinteisen ja kansan valkovenäläisen kulttuurin elpyminen on kaikkein ilmeisintä festivaalien ja etnografisten ekspeditioden järjestämisessä sekä kansanrituaalien uudelleenluomisessa, jotka usein kietoutuvat poliittisiin toimiin. Viittauksia kansanperinteisiin esiintyy myös protesteissa, vaihtoehtoisissa kulttuuriprojekteissa, esityksissä ja visuaalisessa taiteessa. Tietokanta, joka dokumentoi näitä kulttuurisia aloitteita, löytyy muun muassa verkkosivustolta <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> tai “ethnoby.org”.</p>\n<p>Tänä päivänä nuoret valkovenäläiset taiteilijat käyttävät myös kansantaidetta muokatakseen anti-režiimi protestin kieltä. Esimerkiksi Rufina Bazlova käyttää perinteistä valkovenäläistä kirjontaa elävästi vastarinnan kronikoiden kuvaamiseen. Siitä lähtien, kun protestit alkoivat vuonna 2020, hän on kuvannut mielenosoituksia, kokoontumisia ja poliittisten vankien sortoa teoksissaan, kuten “Valko-Venäjän Vyzhyvanka”, “Poliittiset vangit”, “Luka ja hänen seurueensa”, “Protestien saaga” ja “SOS_BY_2020”. Nämä teokset kuvaavat kyyneliä, verta ja kidutusta, jotka määrittävät elämää Lukashenkon hallinnon alla.</p>\n<p>Bazlova vangitsee sorrettujen kärsimyksen valkovenäläisen kansantaiteen motiivien kautta, jotka ovat valkovenäläisten naisten työtä. Juuri tämän päivän protestisukupolven isoäidit ja isoäidit, jotka kirjonnan kautta, tallensivat valkovenäläistä identiteettiä ja naisten sitkeyttä, ilmensivät visuaalisesti sitä, mitä he eivät voineet kirjoittaa. Hänen työnsä jatkaa vuosisatoja kestänyttä taistelua valkovenäläisten naisten vapauttamiseksi äiteinä, vaimoina ja patriootteina.</p>\n<p>Symbolinen sarja “Nainen ympyrässä” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) kuvaa “kuinka naiset syntyvät”. Hameen helmaan kirjottu sarjakuva esittää naista, joka kiipeää “miehen kukkulalle” ja valloittaa sen taikajuoman avulla. Rakkaus astuu hänen elämäänsä, herättäen uinuvan energian. Hän asettaa sitten auringon rintaansa ja synnyttää “uuden naisen”. Syklit toistuvat, naisten voima siirtyy sukupolvelta toiselle hameen kirjonnassa. Tämä sarja viittaa epäilemättä moninaisiin naisten vastarinnan muotoihin nykypäivän Valko-Venäjällä.</p>\n<p>Valko-Venäjän kirjonta on myös keskeisessä asemassa Cemran (Daria Siamchukin) työssä, joka on Grodnosta kotoisin oleva taiteilija, joka on omistautunut valkovenäläisen kulttuuriperinnön säilyttämiselle samalla kun hän edistää estetiikkaa, empatiaa ja ihmisyyttä. Hänen teoksissaan veriset siteet toimivat kankaina, niiden pinnat herättävät kuvan haavoittuneesta, karkotetusta ja kodittomasta hahmosta. Hänen teoksensa korostavat naisellisen huolenpidon ja parantavan voiman teemoja, esittäen sairaanhoitajia ja hoitajia symbolina sitkeydelle haavoittuneelle mutta kestäville valkovenäläisille.</p>\n<p>Haavojen teema oli myös läsnä Ales Pushkinin maalauksissa, joissa ruisliljat – perinteinen valkovenäläisen kansantaiteen symboli – ilmensivät valkovenäläisten ihmisten kestävää henkeä. Hänen ruisliljansa vuotavat verta ja kohtaavat kuoleman, mutta sinnittelevät. Samoin Rozalina Busel tutkii surua ja traumaattisia kokemuksia mustien ruisliljojen, arkkujen ja surun kuvastolla. Hänen työnsä sisältää keramiikkaa, videoita, valokuvia ja tekstejä, mukaan lukien vuoden 2024 näyttely <em>Life in Suspension</em>, joka tarkastelee rajojen ja rajoitusten teemoja.</p>\n<p>Öljymaalaus <em>Belarusian Venus</em> Jana Chernovalta on vaikuttava kuvaus valkovenäläisestä naisesta. Siitä tuli sitkeyden symboli vuoden 2020 valkovenäläisessä vallankumouksessa. Maalaus esittää pehmeää, naisellista hahmoa, joka makaa punaisella kankaalla, mutta hänen kehonsa on täynnä mustelmia, naarmuja ja verta, mikä heijastaa Lukashenkon hallinnon aiheuttamaa väkivaltaa mielenosoittajille. Nämä taideteokset ovat tulleet nykypäivän Valko-Venäjän ja sen autonomian taistelun symboleiksi.</p>\n<p><strong>Artivismi</strong></p>\n<p>Jotta valkovenäläinen identiteetti olisi helpommin saavutettavissa länsimaalaisille yleisöille ja esittää itsenäisen kertomuksen, valkovenäläistä kulttuurikoodia oli tarpeen uudistaa. Tämä muutos vastustaa <em>Russkiy mir</em> -käsitettä ja propagandavetoista kuvausta valkovenäläisestä ja venäläisestä yhtenäisyydestä, jota levitetään ei vain poliittisista syistä, vaan myös valkovenäläisen kansallisen itsemääräämisoikeuden kieltämiseksi.</p>\n<p>Historian ja myytin käyttö on todellakin muuttunut voimakkaaksi ja vaaralliseksi työkaluksi Vladimir Putinin sodan propagandassa. Sen sijaan vaihtoehtoiset kulttuuriprojektit, jotka käyttävät taiteen universaalia kieltä ja joita edistetään ympäri Eurooppaa gallerioissa, museoissa, festivaaleilla ja julkisissa keskusteluissa, mahdollistavat aktiivisen vastarinnan venäläistämistä vastaan samalla kun ne etsivät merkityksellistä tukea itsenäiselle valkovenäläiselle äänelle. Tämä liike saa voimaa yhteisöllisyyden ja solidaarisuuden tunteesta demokraattisessa ja anti-režiimi vastarintaliikkeessä. Vastikään perustettu Valko-Venäjän kulttuurin ensimmäinen kongressi maanpaossa toimii näin ollen integraatioplatformina, edistäen parhaiden käytäntöjen vaihtoa ja toimien demokraattisena instituutiona Lukashenkon hallinnon ulkopuolella, siten ylläpitäen valkovenäläisten taiteilijoiden ja kulttuuriaktivistien jatkuvuutta. Tämä \"yhteisön\" käsite ulottuu perinteisten taideyhdistysten ulkopuolelle. Se sitouttaa yleisön taiteellisiin prosesseihin, joissa \"osallistujakansalaiset\" muuttuvat aktiivisiksi toimijoiksi sosiaalisessa dialogissa. He ovat luovia, opettavaisia ja vaikuttavia. Tämä sitoutuminen luo perustan \"artivismin\" kehittämiselle voimakkaana ja muuntavana liikkeenä valkovenäläisessä kulttuurissa.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Tämä teksti on valmisteltu NCRD-projektin \"Kulttuuri ja vaihtoehtoinen taide Valko-Venäjällä ja Ukrainassa XXI: yhteiskunnan kuva\" tai ALTKULT puitteissa. Tämä ohjelma toteutetaan tohtori Magdalena Lachowiczin tieteellisen ohjauksen alaisena Adam Mickiewicz -yliopistossa Poznanissa.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, tohtori, on apulaisprofessori Adam Mickiewicz -yliopiston Itäisen tutkimuksen osastolla Poznanissa (Puola). Hänen tutkimusintressinsä sisältävät: etniset suhteet ja alueelliset liikkeet entisissä neuvostotasavalloissa, Neuvostoliiton historia, kansalaisyhteiskuntaliikkeet nykypäivän Venäjällä, Valko-Venäjällä ja Ukrainassa.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.629",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Belarusissa kulttuurialalla esiintyvä syrjintä on osoittautunut sekä institutionaaliseksi että systeemiseksi, ja Valko-Venäjän PEN-klubi raportoi, että kulttuurielämä on alue, jossa kansalaisvapaat ovat taantumassa nopeimmin. Vähintään 105 kulttuurihenkilöä on nyt vangittu Valko-Venäjällä sitoutumisestaan demokraattisiin ihanteisiin ja vapauteen.</I>\n<br><br>\nValko-Venäjällä protestiliikkeet ovat aina saaneet voimaa joistakin yhteiskunnallisista virtauksista, jotka eivät välttämättä ole heti kaikkien ihmisten nähtävissä. Tämä piilevä voima muistuttaa samankaltaisia liikkeitä Euroopan muissa osissa ja entisissä neuvostovaltioissa. Historiallisesti katsottuna, huolimatta Rautaesiripun rajoituksista, sosialistisissa valtioissa elävät yhteiskunnat eivät koskaan olleet täysin eristyksissä globaaleista kehityksistä, mukaan lukien 1960-luvun protestikulttuuri. Näin ollen protestitoiminnan historian aikana olemme todistaneet merkittäviä tapahtumia, kuten 1965 Red Square -mielenosoitukset; Sinyavsky-Daniel-oikeudenkäynti vuonna 1966; Prahan kevät vuonna 1968; Solidaarisuusliike Puolassa; ja Kansojen syksy vuosina 1989-1990 Keski- ja Itä-Euroopassa.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.404",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Καταστολές, πληγές και αίμα. Αντι-καθεστωτική κουλτούρα στη Λευκορωσία",
                key:"uid": string:"53257736-003e-49d1-a814-b14a3d5134c8",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Αυτή η τελική εκδήλωση είναι στενά συνδεδεμένη με την Βαλτική Αλυσίδα, την “Επανάσταση σε Γρανίτη” του 1990 στην Ουκρανία, καθώς και με διάφορες “έγχρωμες επαναστάσεις” που έλαβαν χώρα σε μετασοβιετικές χώρες τον 21ο αιώνα. Έμπνευση για τους διαδηλωτές της Ανατολικής Ευρώπης έχει προέλθει επίσης από άλλες περιοχές του κόσμου και περιλάμβανε τέτοιες διαμαρτυρίες όπως η Αραβική Άνοιξη, το Occupy Wall Street και διάφορα φεμινιστικά κινήματα. Συλλογικά, αυτές οι ενέργειες έχουν δημιουργήσει μια παγκόσμια παράδοση διαμαρτυρίας που έχει επηρεάσει ακτιβιστές σε όλο τον κόσμο. Αυτό ισχύει και για τη Λευκορωσία.</p>\n<p><strong>Εναλλακτική κουλτούρα</strong></p>\n<p>Παρά το αυταρχικό καθεστώς και τα στερεότυπα γύρω από περιθωριοποιημένους ακτιβιστές, η Λευκορωσία δεν έχει ποτέ βρεθεί σε ένα πληροφοριακό κενό ή απομονωμένη από τα οριζόντια δίκτυα ΜΚΟ και πολιτιστικών τομέων στη Δυτική Ευρώπη, ειδικά εκείνων που αφορούν τα ανθρώπινα δικαιώματα. Ρωσικές μη συμμορφούμενες ομάδες και οργανώσεις έχουν επίσης επηρεάσει τους Λευκορώσους ακτιβιστές. Ως εκ τούτου, όταν οι Λευκορώσοι βγήκαν στους δρόμους το 2020 για να διαμαρτυρηθούν για εκλογική απάτη και να απαιτήσουν πολιτική αλλαγή, παρουσίασαν τη δύναμη της αλληλεγγύης και μιας κοινής εθνικής ταυτότητας που περιλαμβάνει τη λευκορωσική γλώσσα, τις παραδόσεις και την πολιτιστική κληρονομιά. Ως αποτέλεσμα αυτών των διαμαρτυριών και των συνεπειών που έχουν φέρει στους ανθρώπους, η “αντι-καθεστωτική” κουλτούρα στη Λευκορωσία έχει τώρα γίνει συνώνυμη με την εναλλακτική κουλτούρα.</p>\n<p>Όπως θυμόμαστε από την κάλυψη των ΜΜΕ, οι διαμαρτυρίες στους δρόμους της Λευκορωσίας το 2020 περιλάμβαναν έναν σημαντικό αριθμό δυναμικών, ελκυστικών παραστάσεων που οργανώθηκαν από ανεπίσημες ομάδες και πρωτοβουλίες βάσης. Στις κοινωνικές επιστήμες, αυτές οι δραστηριότητες αναφέρονταν συχνά ως “αυθόρμητη κινητοποίηση”. Ωστόσο, η παράδοση των εναλλακτικών πολιτιστικών πρακτικών δεν είναι νέα στη Λευκορωσία και προέρχεται από τον προηγούμενο αιώνα. Τώρα συνεχίζεται μόνο μέσω της εργασίας διαφόρων ομάδων, συλλογικοτήτων και πιο τυποποιημένων δομών. Αυτοί οι καλλιτέχνες έχουν τώρα χρησιμοποιήσει διάφορες μορφές για να δώσουν στη λευκορωσική αντίσταση και τις επαναστατικές προσπάθειες μακροχρόνιο αντίκτυπο και να προσεγγίσουν ευρύτερες κοινωνικές ομάδες.</p>\n<p>Για παράδειγμα, από τις διαμαρτυρίες του 2020, η λευκορωσική ιστορία και στοιχεία της εθνικής ταυτότητας έχουν γίνει βαθιά ενσωματωμένα στο κοινωνικό διάλογο της καθημερινής αντίστασης. Αυτό ισχύει ακόμη και αν η κοινωνική μνήμη και η δημιουργία εθνικών μύθων έχουν αποτελέσει αναπόσπαστο μέρος πολλών καλλιτεχνικών έργων στη Λευκορωσία για πολύ περισσότερο καιρό. Ο “καλλιτεχνισμός” (δηλαδή, οι κοινωνικά εμπλεκόμενες καλλιτεχνικές δραστηριότητες) είναι μια τάση που έχει επίσης ρίζες στις παραδόσεις του δρόμου της Ανατολικής Ευρώπης. Παραδείγματα περιλαμβάνουν το θεατρικό δρόμου στο Λβιβ που μιμήθηκε σπασμένες κυβόλιθους στην τελική φάση της Σοβιετικής Ένωσης; η προαναφερθείσα ανθρώπινη αλυσίδα στις Βαλτικές χώρες; οι πόλεις σκηνών στην Ουκρανία; το “Automaidan”; τα χορωδιακά τραγούδια που τραγουδήθηκαν σε εμπορικά κέντρα του Μινσκ; οι πορείες γυναικών; και τα μπαλκόνια διακοσμημένα με τα κόκκινα και λευκά εθνικά χρώματα της Λευκορωσίας. Αυτές οι μορφές διαμαρτυρίας επιτρέπουν στους απλούς ανθρώπους και τους περαστικούς να γίνουν συμμετέχοντες στις διαμαρτυρίες, οι οποίες προάγουν την ενεργή πολιτοποίηση και καθιστούν τη αδιαφορία δύσκολη.</p>\n<p><strong>Συνεχώς υπό λογοκρισία</strong></p>\n<p>Μέχρι την πτώση της ΕΣΣΔ, η λευκορωσική γενιά της δεκαετίας του 1960 – οι “Σαραντάρηδες” – και οι ακόλουθοί τους χαρακτηρίζονταν από ριζοσπαστικές, κοινωνικά κριτικές δραστηριότητες και μια κρυφή αντίσταση στην εξουσία. Αυτό συχνά εκδηλωνόταν σε λεπτές, έμμεσες διαμαρτυρίες που ενσωματώνονταν στην καθημερινή ζωή. Κατά την μεταπολεμική περίοδο, οι λευκορωσικές πολιτιστικές πρωτοβουλίες επιβίωσαν παρά τις συχνές απαγορεύσεις και λογοκρισίες, συμπεριλαμβανομένης της αυτολογοκρισίας, της συστηματικής λογοκρισίας και των οικονομικών περιορισμών. Καλλιτέχνες και ακτιβιστές, είτε κατά την σοσιαλιστική εποχή είτε υπό το τρέχον αυταρχικό καθεστώς της Λευκορωσίας, αντιμετώπισαν συνεχώς εμπόδια όπως οικονομικούς φραγμούς; χαμηλή κοινωνική εμπιστοσύνη; και διαρκή παρακολούθηση και πολυεπίπεδη καταστολή, συμπεριλαμβανομένης της σωματικής βίας από τις αρχές.</p>\n<p>Μετά τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο, η κυριαρχία του Σοσιαλιστικού Ρεαλισμού καταπίεσε νέες καλλιτεχνικές τάσεις στη Λευκορωσία και αποσύνδεσε την καλλιτεχνική της κοινότητα από ξένες επιρροές. Ωστόσο, ακόμη και μετά την κατάρρευση της Σοβιετικής Ένωσης, η λογοκρισία παρέμεινε στη Λευκορωσία. Για παράδειγμα, το Λευκορωσικό Συμβούλιο Ηθικής, που ιδρύθηκε το 2009, έχει διώξει καλλιτέχνες για παραβίαση ηθικών κανόνων και προσβολή της αξιοπρέπειας του λευκορωσικού λαού. Ως αποτέλεσμα της εργασίας του το 2009, αρκετοί πίνακες αφαιρέθηκαν από μια έκθεση τέχνης στο Μουσείο Λογοτεχνίας Γιάνκα Κουπάλα στο Μινσκ.</p>\n<p>Οι περιορισμοί κατά των καλλιτεχνών ενισχύθηκαν περαιτέρω το 2012 όταν η Λευκορωσία ψήφισε τον Νόμο για τον Έλεγχο Περιεχομένου στο Διαδίκτυο. Ως αποτέλεσμα, οι λευκορωσικοί καλλιτέχνες, ειδικά εκείνοι που εξερευνούσαν τα λεγόμενα κοινωνικά αμφιλεγόμενα θέματα, άρχισαν να αντιμετωπίζουν απαγορεύσεις δημοσίευσης, πίεση από τα πάνω και παρεμβολές στα έργα τους. Έτσι συνέβη με την ομάδα Pagonia, η οποία συνελήφθη, τον Σεπτέμβριο του 2012, για την οργάνωση δράσης αφιερωμένης στη μνήμη του ήρωα της αντισοβιετικής αντίστασης Ρασκισλάου Λαπίτσκι. Ο καλλιτέχνης Μιχαήλ Γκουλίν φυλακίστηκε επίσης για το προσωπικό του έργο μνημείου, καθώς και η φωτογράφος Γιούλια Ντορόσκιεβιτς, η συνδιοργανώτρια του Belarus Press Photo 2011. Ο δίσκος της φέρεται να περιλάμβανε εικόνες πιθανής εξτρεμιστικής φύσης. Το 2013, η Ντορόσκιεβιτς ανακρίθηκε από την KGB με κατηγορίες εξτρεμισμού. Το δικαστήριο διέταξε την καταστροφή 41 αντιτύπων της έκδοσης του 2011 του βιβλίου Belarus Press Photo και διέταξε τη Ντορόσκιεβιτς και δύο άλλους φωτογράφους να πληρώσουν πρόστιμο.</p>\n<p>Μέχρι σήμερα, οι λίστες πολιτικών κρατουμένων της Λευκορωσίας περιλαμβάνουν καλλιτέχνες και ακτιβιστές ΜΚΟ αφιερωμένους στην προώθηση της λευκορωσικής εθνικής ταυτότητας. Μεταξύ αυτών είναι ο ζωγράφος Αλές Πούσκιν και ο πολιτιστικός διαχειριστής και μπλόγκερ Νικολάι Κλιμόβιτς. Το 2023, και οι δύο πέθαναν στη φυλακή για τη δέσμευσή τους σε δημοκρατικά ιδανικά και ελευθερία. Ο Λευκορωσικός Σύλλογος PEN παρακολουθεί τις καταστολές από το 2019, καταγράφοντας παραβιάσεις ανθρωπίνων δικαιωμάτων κατά των καλλιτεχνών και την καταστολή των πολιτιστικών δικαιωμάτων σε όλη τη Λευκορωσία. Η διάκριση στον πολιτιστικό τομέα έχει αποδειχθεί ότι είναι τόσο θεσμική όσο και συστηματική. Κατά την άποψη του PEN Club Belarus, μία από τις περιοχές όπου οι πολιτικές ελευθερίες υποχωρούν πιο γρήγορα είναι το δικαίωμα συμμετοχής στην πολιτιστική ζωή. Μέχρι τα τέλη Ιουνίου 2024, η Λευκορωσία είχε 1.413 πολιτικούς κρατούμενους, συμπεριλαμβανομένων τουλάχιστον 105 πολιτιστικών προσώπων.</p>\n<p>Το 2021, οι Λευκορώσοι νομοθέτες ψήφισαν ένα νομοσχέδιο για τον εξτρεμισμό, επιταχύνοντας τις δικαστικές διαδικασίες για οργανώσεις που χαρακτηρίζονται ως εξτρεμιστικές και κατατάσσοντας ορισμένα μέσα και σύμβολα ως εξτρεμιστικά υλικά. Για σκοπούς παρακολούθησης, δημιουργήθηκε μια λίστα “προσωπών που είναι επιρρεπείς στον εξτρεμισμό”, προφίλ πολιτών που συμμετέχουν σε δραστηριότητες που θεωρούνται απειλές για το καθεστώς. Αυτές οι δραστηριότητες κυμαίνονται από σοβαρές πράξεις όπως η αποκάλυψη κρατικών μυστικών μέχρι το πιο θεμελιώδες πολιτικό δικαίωμα, δηλαδή τη συμμετοχή σε διαμαρτυρίες. Η κυρίαρχη ομάδα σε αυτή τη λίστα περιλάμβανε καλλιτέχνες, ακτιβιστές και ιστορικούς.</p>\n<p>Η λίστα “εξτρεμιστικών υλικών” του Ιουλίου 2024 είχε μήκος 1.160 σελίδων. Περιλάμβανε ονόματα δημοσιευμάτων που θεωρούνταν εχθρικά προς το καθεστώς. Μεταξύ αυτών ήταν το βιβλίο <em>Λευκορωσικός Ντονμπάς</em>, το οποίο αποκάλυπτε τις λευκορωσικές υπηρεσίες και επιχειρήσεις που συνεργάζονταν με Ρώσους αυτονομιστές. Άτομα που μοιράζονται ή συμμετέχουν σε απαγορευμένο περιεχόμενο, όπως οι αναγνώστες τέτοιων δημοσιευμάτων ή οι υποστηρικτές καναλιών Telegram όπως το NEXTA ή άλλων μπλόγκερ, αντιμετωπίζουν διώξεις.</p>\n<p><strong>Αντισοβιετική και αντι-καθεστωτική</strong></p>\n<p>Στη δεκαετία του 1960 στη Λευκορωσία, μέλη της λεγόμενης “Χρυσής Νεολαίας”, για να χρησιμοποιήσουμε τον όρο του Βίκταρ Λεντνέφ, συγκεντρώνονταν σε καλλιτεχνικά στούντιο, παρασκήνια θεάτρων, ιδιωτικά διαμερίσματα και πάρκα για να συζητήσουν την ιστορία και τον πολιτισμό, κάτι που συχνά έκαναν στα λευκορωσικά. Στο Μινσκ, δημοφιλή σημεία συνάντησης αυτής της ομάδας περιλάμβαναν το πάρκο δίπλα στο Εθνικό Θέατρο Γιάνκα Κουπάλα και το πάρκο απέναντι από τα κεντρικά γραφεία της KGB, κοντά στο Θέατρο Νέου Θεατή. Αυτοί οι νέοι πολιτιστικοί ακτιβιστές ένιωθαν ότι ήταν καθήκον τους να είναι αντισοβιετικοί, συχνά καταφεύγοντας σε υπόγειες δραστηριότητες για να εκφράσουν την αντίθεσή τους. Το 1962, τρεις φοιτητές του Λευκορωσικού Κρατικού Πανεπιστημίου – ο Βίκταρ Λεντνέφ, ο Βολόντια Χαλίπ και ο Σεργκέι Μπουτκέβιτς – κατηγορήθηκαν για αντισοβιετικές απόψεις. Κατηγορήθηκαν επίσης για την παραγωγή και κρυφή διανομή απαγορευμένης λογοτεχνίας (<em>σαμίζντατ</em>).</p>\n<p>Εκτός από τη σύλληψή τους, σε διάφορες πανεπιστημιακές σχολές οργανώνονταν συναντήσεις από τις οργανώσεις Κομσομόλου για να επισημάνουν δημόσια μεμονωμένους φοιτητές που είχαν επαφές με “αντισοβιετικούς” ακτιβιστές. Ένα από τα αποτελέσματα τέτοιων ενεργειών ήταν η δίκη και η καταδίκη του Εδουάρδου (Έντικ) Γκοριάτσεφ, ο οποίος κατηγορήθηκε ότι είχε ξεκινήσει μια “αντισοβιετική συλλογικότητα”. Στις 6 Ιουνίου 1962, μαζί με τον Κιμ Χαντιέφ, βρέθηκαν ένοχοι για τη συγκέντρωση νέων και την ενθάρρυνσή τους να συμμετάσχουν σε αντισοβιετική προπαγάνδα. Μέσω των επαφών τους με Ρώσους dissidents, οι Χαντιέφ και Γκοριάτσεφ απέκτησαν υλικά που περιείχαν αντισοβιετικά μηνύματα, συμπεριλαμβανομένων ανεκδότων και ποιημάτων, τα οποία συνέλεξαν σε συλλογές για να διαβάσουν στους συνομηλίκους τους.</p>\n<p>Μία από αυτές τις συλλογές, με τίτλο <em>Αντι-Ασάρκαν, ή ένας Κλόουν χωρίς Βασιλιά</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], περιλάμβανε προφανώς αντισοβιετικά ποιήματα, όπως “Κομμουνιστική Συμφωνία” και “Η Μοίρα ενός Συγγραφέα” [<em>Коммунистическая симфония</em> και <em>Судьба писателя</em>]. Προώθησαν τέτοιες ριζοσπαστικές ιδέες όπως η ανατροπή των σοβιετικών αρχών ή η σύλληψη εκείνων στο 21ο Συνέδριο του Κόμματος.</p>\n<p>Ένα άλλο σημαντικό πρόσωπο στην πολιτιστική αντίσταση της Λευκορωσίας από εκείνη την εποχή ήταν η Λαρίσα Γκένιους. Καταπιεσμένη και εξορισμένη στη Σιβηρία, παρέμεινε αφοσιωμένη στην επιδίωξη της ελευθερίας της Λευκορωσίας. Στο βιβλίο της <em>Εξομολόγηση</em>, το οποίο είναι ένα ημερολόγιο εξορίας συγκρίσιμο με το <em>Αρχιπέλαγος Γκουλάγκ</em> του Σολζενίτσιν, έγραψε ότι η σκέψη για τη Λευκορωσία την βοήθησε να περάσει τις δοκιμασίες της ζωής, καθώς και να παραμείνει ανθεκτική και πιστή στον εαυτό της. Το 1954, έγραψε: “Ο Χριστός αναστήθηκε από το αίμα και τον πόνο, ώστε το κερί της αλήθειας να μην σβήσει. Αναστήθηκε για τα χωριά των Κριβιτών, Αναστήθηκε, αδελφοί, και για εμάς. Έτσι θα θυμόμαστε, στις αλυσίδες μας, σηκώνοντας τις καρδιές μας, ότι όπως ο Θεός σταυρώθηκε, η Λευκορωσία μας θα αναγεννηθεί!”</p>\n<p>Η λευκορωσική ιστορία έγινε ένα ζωντανό θέμα για καλλιτεχνική εργασία στη Λευκορωσία τη δεκαετία του 1970. Μεταξύ των πιο γνωστών έργων από εκείνη την περίοδο είναι οι πίνακες και οι εκτυπώσεις του Βλαντίμιρ Μπασαλίγκα, του Γιάουγκεν Κουλίκ και του Μικολάι Κουπάβα. Απεικόνισαν εθνικούς ήρωες και ηρωίδες όπως η Ευφροσύνη του Πολοτσκ, μια δημοφιλής αγία μεταξύ των Ορθόδοξων πιστών; ο Φραντσίσκ Σκαρίνα, ένας φιλόσοφος που τύπωσε τη Βίβλο στην παλαιά λευκορωσική γλώσσα το 1517; η Βαρβάρα Ρατζίβιλ, η Βασίλισσα της Πολωνίας και Δούκισσα της Λιθουανίας που ήταν η ηρωίδα πολλών θρύλων και λογοτεχνικών έργων στη λευκορωσική; και ο Κωνσταντίν Καλινόφσκι (ή Κάστους Καλινόφσκι), ένα σύμβολο του λευκορωσικού εθνικισμού. Ωστόσο, το 1972, ο ζωγράφος Λιαβόν Μπαραζίνα, ο οποίος δημοσίευσε <em>Χαρακτικά του Φραντσίσκ Σκαρίνα</em>, σκοτώθηκε υπό μυστηριώδεις συνθήκες. Η μοίρα του Ουλαντζίμιρ Στελμάσονόκ, του Λαϊκού Ζωγράφου της Λευκορωσίας, ο οποίος απεικόνισε την πολιτιστική ιστορία της Λευκορωσίας στον πίνακά του <em>Λόγια για τη Λευκορωσία</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), ήταν πολύ διαφορετική. Πέθανε το 2013 σε ηλικία 85 ετών. Τα έργα του εξακολουθούν να εκτίθενται στο Εθνικό Μουσείο Τέχνης στο Μινσκ.</p>\n<p><strong>Λαϊκή κουλτούρα</strong></p>\n<p>Στη δεκαετία του 1970, όταν οι λευκορωσικοί διανοούμενοι και καλλιτέχνες λειτουργούσαν κάτω από μια πρόσοψη ελευθερίας αυστηρά υποκείμενη σε λογοκρισία και παρακολούθηση, η λαογραφία και η εθνογραφία παρείχαν περιορισμένο χώρο για ελευθερία έκφρασης. Ωστόσο, ακόμη και αυτή η περιοχή υπήρξε υποκείμενη σε σοβιετική τυποποίηση, η οποία μείωσε την ποικιλία της και επέβαλε απλοποιήσεις στις πολιτιστικές εκφράσεις. Χάρη στους ερευνητές και τους ακτιβιστές που κατάφεραν να καταγράψουν και έτσι να διατηρήσουν την μοναδικότητα της λευκορωσικής λαϊκής κουλτούρας, έχει συγκεντρωθεί μια μεγάλη συλλογή αρχειακών υλικών. Περιλαμβάνει θησαυρούς όπως τη σειρά <em>Λευκορωσική Λαϊκή Τέχνη</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), η οποία μέχρι σήμερα εμπνέει εναλλακτικά καλλιτεχνικά έργα στη Λευκορωσία.</p>\n<p>Η αναβίωση της παραδοσιακής και λαϊκής λευκορωσικής κουλτούρας είναι πιο εμφανής στην οργάνωση φεστιβάλ και εθνογραφικών αποστολών, καθώς και στην αναδημιουργία λαϊκών τελετών, συχνά αλληλένδετων με πολιτικές δραστηριότητες. Αναφορές σε λαϊκές παραδόσεις εμφανίζονται επίσης σε διαμαρτυρίες, εναλλακτικά πολιτιστικά έργα, παραστάσεις και οπτικές τέχνες. Μια βάση δεδομένων που καταγράφει αυτές τις πολιτιστικές πρωτοβουλίες, μεταξύ άλλων, μπορεί να βρεθεί στην ιστοσελίδα <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> ή “ethnoby.org”.</p>\n<p>Σήμερα, οι νέοι λευκορώσοι καλλιτέχνες χρησιμοποιούν επίσης τη λαϊκή τέχνη για να διαμορφώσουν τη γλώσσα της αντι-καθεστωτικής διαμαρτυρίας. Η Ρουφίνα Μπαζλόβα, για παράδειγμα, χρησιμοποιεί παραδοσιακή λευκορωσική κεντητική για να απεικονίσει ζωντανά τις χρονικές περιόδους αντίστασης. Από τότε που ξεκίνησαν οι διαμαρτυρίες το 2020, έχει απεικονίσει διαδηλώσεις, συγκεντρώσεις και την καταστολή πολιτικών κρατουμένων σε έργα όπως “Η Ιστορία της Λευκορωσικής Βίζιβανκα”, “Πολιτικοί Κρατούμενοι”, “Ο Λούκα και η Συνοδεία του”, “Σάγκα Διαμαρτυριών” και “SOS_BY_2020”. Αυτά τα έργα απεικονίζουν τα δάκρυα, το αίμα και τα βασανιστήρια που καθορίζουν τη ζωή υπό το καθεστώς του Λουκασένκα.</p>\n<p>Η Μπαζλόβα αποτυπώνει την ταλαιπωρία των καταπιεσμένων μέσω μοτίβων λευκορωσικής λαϊκής τέχνης, που είναι έργα λευκορωσίδων γυναικών. Ήταν οι προγιαγιάδες και οι γιαγιάδες της σημερινής γενιάς διαμαρτυρίας που, μέσω της κεντητικής, κατέγραψαν τη λευκορωσική ταυτότητα και την ανθεκτικότητα των γυναικών, εκφράζοντας οπτικά όσα δεν μπορούσαν να γράψουν. Το έργο της συνεχίζει τον αιώνιο αγώνα για την απελευθέρωση των λευκορωσίδων γυναικών ως μητέρων, συζύγων και πατριωτών.</p>\n<p>Η συμβολική σειρά “Γυναίκα στον Κύκλο” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) απεικονίζει “πώς γεννιούνται οι γυναίκες”. Στο στρίφωμα μιας φούστας, μια κεντημένη κόμικ απεικονίζει μια γυναίκα να σκαρφαλώνει “στον λόφο του ανθρώπου” και να τον κατακτά με τη βοήθεια ενός μαγικού φίλτρου. Η αγάπη εισέρχεται στη ζωή της, ξυπνώντας μια ανενεργή ενέργεια. Στη συνέχεια τοποθετεί τον ήλιο στην αγκαλιά της και γεννά “μια νέα γυναίκα”. Ο κύκλος επαναλαμβάνεται, με τη δύναμη των γυναικών να μεταφέρεται μέσα από τις γενιές στην κεντητική μιας γυναικείας φούστας. Αυτή η σειρά αναφέρεται αναμφίβολα στις διάφορες μορφές γυναικείας αντίστασης στη σύγχρονη Λευκορωσία.</p>\n<p>Η λευκορωσική κεντητική εμφανίζεται επίσης prominently στο έργο της Τσέμρα (Ντάρια Σιαμτσούκ), μιας καλλιτέχνιδας από το Γκρόντνο αφιερωμένης στη διατήρηση της λευκορωσικής πολιτιστικής κληρονομιάς ενώ προάγει την αισθητική, την ενσυναίσθηση και την ανθρωπιά. Στα έργα της, οι επιδέσμοι που είναι μολυσμένοι με αίμα χρησιμεύουν ως καμβάδες, οι επιφάνειές τους προκαλούν την εικόνα μιας πληγωμένης, εξόριστης και άστεγης φιγούρας. Τα έργα της τονίζουν θέματα γυναικείας φροντίδας και θεραπευτικής δύναμης, απεικονίζοντας νοσοκόμες και φροντιστές ως σύμβολα ανθεκτικότητας για τον πληγωμένο αλλά ανθεκτικό λευκορωσικό λαό.</p>\n<p>Το θέμα των πληγών ήταν επίσης παρόν στους πίνακες του Αλές Πούσκιν, όπου οι καλέντουλες – ένα παραδοσιακό σύμβολο της λευκορωσικής λαϊκής τέχνης – ενσωματώνουν το ανθεκτικό πνεύμα του λευκορωσικού λαού. Οι καλέντουλες του αιμορραγούν και αντιμετωπίζουν τον θάνατο, ωστόσο επιμένουν. Ομοίως, η Ροζαλίνα Μπούσελ εξερευνά τη θλίψη και το τραύμα μέσω εικόνων μαύρων καλέντουλων, φερέτρων και πένθους. Το έργο της περιλαμβάνει κεραμικά, βίντεο, φωτογραφία και κείμενα, συμπεριλαμβανομένης της έκθεσης του 2024 <em>Η Ζωή σε Αναστολή</em>, η οποία εξετάζει θέματα ορίων και περιορισμών.</p>\n<p>Ο ελαιογραφία <em>Λευκορωσική Αφροδίτη</em> της Γιάνα Τσερνόβα είναι μια εντυπωσιακή απεικόνιση μιας λευκορωσίδας γυναίκας. Έγινε σύμβολο ανθεκτικότητας κατά τη διάρκεια της λευκορωσικής επανάστασης του 2020. Ο πίνακας απεικονίζει μια μαλακή, θηλυκή φιγούρα ξαπλωμένη σε έναν κόκκινο καμβά, ωστόσο το σώμα της φέρει μώλωπες, εκδορές και αίμα, αντικατοπτρίζοντας τη βία που επιβλήθηκε από το καθεστώς του Λουκασένκα στους διαδηλωτές. Αυτά τα έργα τέχνης έχουν γίνει σύμβολα της σύγχρονης Λευκορωσίας και του αγώνα της για αυτονομία.</p>\n<p><strong>Καλλιτεχνισμός</strong></p>\n<p>Για να καταστεί η λευκορωσική ταυτότητα πιο προσιτή σε δυτικά ακροατήρια και να παρουσιαστεί μια ανεξάρτητη αφήγηση, ο λευκορωσικός πολιτιστικός κώδικας χρειάστηκε να επαναστατηθεί. Αυτή η στροφή αντιτίθεται στην έννοια <em>Russkiy mir</em> και την προπαγανδιστική απεικόνιση της λευκορωσικής-ρωσικής ενότητας, που προωθείται όχι μόνο για πολιτικούς λόγους αλλά και ως άρνηση της λευκορωσικής εθνικής αυτοδιάθεσης.</p>\n<p>Η χρήση της ιστορίας και του μύθου έχει πράγματι γίνει ένα ισχυρό και επικίνδυνο εργαλείο στην προπαγάνδα του πολέμου του Βλαντίμιρ Πούτιν. Αντίθετα, εναλλακτικά πολιτιστικά έργα που χρησιμοποιούν τη καθολική γλώσσα της τέχνης και τα οποία προωθούνται σε όλη την Ευρώπη σε γκαλερί, μουσεία, φεστιβάλ και δημόσιες συζητήσεις, επιτρέπουν ενεργή αντίσταση στη ρωσοποίηση ενώ αναζητούν ουσιαστική υποστήριξη για μια ανεξάρτητη λευκορωσική φωνή. Αυτή η κίνηση αντλεί δύναμη από μια αίσθηση ενότητας και αλληλεγγύης σε ένα δημοκρατικό και αντι-καθεστωτικό κίνημα αντίστασης. Το νεοϊδρυθέν Πρώτο Συνέδριο Λευκορωσικού Πολιτισμού στην Εξορία λειτουργεί έτσι ως μια ενοποιητική πλατφόρμα, προάγοντας την ανταλλαγή βέλτιστων πρακτικών και λειτουργώντας ως δημοκρατικός θεσμός έξω από το καθεστώς του Λουκασένκα, διατηρώντας έτσι τη συνέχεια των λευκορωσών καλλιτεχνών και πολιτιστικών ακτιβιστών. Αυτή η έννοια της “κοινότητας” εκτείνεται πέρα από τις παραδοσιακές καλλιτεχνικές ενώσεις. Εμπλέκει το κοινό σε καλλιτεχνικές διαδικασίες στις οποίες οι “πολίτες-συμμετέχοντες” γίνονται ενεργοί παράγοντες για κοινωνικό διάλογο. Είναι δημιουργικοί, εκπαιδευτικοί και επιδραστικοί. Αυτή η εμπλοκή θέτει τα θεμέλια για την ανάπτυξη του “καλλιτεχνισμού” ως μια ισχυρή και μετασχηματιστική κίνηση μέσα στον λευκορωσικό πολιτισμό.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Αυτό το κείμενο προετοιμάστηκε στο πλαίσιο του έργου NCRD με τίτλο \"Πολιτισμός και εναλλακτική τέχνη της Λευκορωσίας και της Ουκρανίας XXI: εικόνα της κοινωνίας\" ή ALTKULT. Αυτό το πρόγραμμα διεξάγεται υπό την επιστημονική διεύθυνση της Δρ. Μαγδαλένα Λαχόβιτς του Πανεπιστημίου Άνταμ Μικεβιτς στο Πόζναν.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Μαγδαλένα Λαχόβιτς</strong>, Δρ., είναι αναπληρώτρια καθηγήτρια στο Τμήμα Ανατολικών Σπουδών του Πανεπιστημίου Άνταμ Μικεβιτς στο Πόζναν (Πολωνία). Τα ερευνητικά της ενδιαφέροντα περιλαμβάνουν: εθνοτικές σχέσεις και περιφερειακά κινήματα στις πρώην σοβιετικές δημοκρατίες, ιστορία της ΕΣΣΔ, κινήματα πολιτών στη σύγχρονη Ρωσία, Λευκορωσία και Ουκρανία.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.541",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Στη Λευκορωσία, η διάκριση στον πολιτιστικό τομέα έχει αποδειχθεί ότι είναι τόσο θεσμική όσο και συστημική, με τον Λευκορωσικό PEN Club να αναφέρει ότι η πολιτιστική ζωή είναι ο τομέας όπου οι πολιτικές ελευθερίες υποχωρούν πιο γρήγορα. Τουλάχιστον 105 πολιτιστικές προσωπικότητες έχουν πλέον φυλακιστεί στη Λευκορωσία για τη δέσμευσή τους σε δημοκρατικά ιδανικά και ελευθερία.</I>\n<br><br>\nΣτη Λευκορωσία, τα κινήματα διαμαρτυρίας έχουν πάντα αντλήσει δύναμη από κάποιες κοινωνικές ροές που μπορεί να μην είναι άμεσα ορατές σε όλους τους ανθρώπους. Αυτή η λανθάνουσα δύναμη μοιάζει με παρόμοια κινήματα σε άλλες περιοχές της Ευρώπης και τις μετασοβιετικές χώρες. Ιστορικά μιλώντας, παρά τους περιορισμούς του Σιδηρού Παραπετάσματος, οι κοινωνίες που ζούσαν στα σοσιαλιστικά κράτη δεν ήταν ποτέ εντελώς απομονωμένες από τις παγκόσμιες εξελίξεις, συμπεριλαμβανομένης της κουλτούρας διαμαρτυρίας της δεκαετίας του 1960. Έτσι, κατά τη διάρκεια της ιστορίας των διαμαρτυριών, έχουμε γίνει μάρτυρες σημαντικών γεγονότων όπως οι διαδηλώσεις του 1965 στην Κόκκινη Πλατεία; η δίκη Σινιάβσκι-Ντανιέλ το 1966; η Άνοιξη της Πράγας το 1968; το κίνημα Αλληλεγγύης στην Πολωνία; και το Φθινόπωρο των Εθνών το 1989-1990 σε όλη την Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.277",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Repressioni, ferite e sangue. Cultura anti-regime in Bielorussia",
                key:"uid": string:"5d192f0e-8b29-4903-990b-aa40180f722b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Questo evento finale è strettamente connesso con la Catena Baltica, la “Rivoluzione sul granito” del 1990 in Ucraina, così come con varie “rivoluzioni colorate” che si sono verificate negli stati post-sovietici nel XXI secolo. L'ispirazione per i manifestanti dell'Europa orientale è venuta anche da altre parti del mondo e ha incluso azioni di protesta come la Primavera Araba, Occupy Wall Street e diversi movimenti femministi. Collettivamente, queste azioni hanno creato una tradizione di protesta globale che ha influenzato gli attivisti in tutto il mondo. Questo è vero anche in Bielorussia.</p>\n<p><strong>Cultura alternativa</strong></p>\n<p>Nonostante il suo regime autoritario e gli stereotipi sui gruppi di attivisti emarginati, la Bielorussia non è mai stata in un vuoto informativo né isolata dalle reti orizzontali di ONG e settori culturali in Europa occidentale, specialmente quelli concernenti i diritti umani. I gruppi e le organizzazioni non conformiste russe hanno anche influenzato gli attivisti bielorussi. Di conseguenza, quando i bielorussi sono scesi in strada nel 2020 per protestare contro le frodi elettorali e chiedere un cambiamento politico, hanno mostrato il potere della solidarietà e di un'identità nazionale condivisa che include la lingua bielorussa, le tradizioni e il patrimonio culturale. Come risultato di queste proteste e delle conseguenze che hanno portato per le persone, la cultura “anti-regime” in Bielorussia è ora diventata sinonimo di cultura alternativa.</p>\n<p>Come ricordiamo dalla copertura mediatica, le proteste di strada bielorusse del 2020 hanno presentato un numero significativo di performance dinamiche e coinvolgenti organizzate da gruppi informali e iniziative di base. Nelle scienze sociali, queste attività sono state spesso definite “mobilitazione spontanea”. Tuttavia, la tradizione delle pratiche culturali alternative non è nuova in Bielorussia e proviene dal secolo precedente. Ora è solo continuata attraverso il lavoro di vari gruppi, collettivi e strutture più formalizzate. Questi artisti hanno ora utilizzato forme diverse per dare alla resistenza bielorussa e agli sforzi rivoluzionari un impatto a lungo termine e per raggiungere gruppi sociali più ampi.</p>\n<p>Ad esempio, da quando sono iniziate le proteste nel 2020, la storia bielorussa e gli elementi dell'identità nazionale sono diventati profondamente integrati nel dialogo sociale della resistenza quotidiana. Questo è vero anche se la memoria sociale e la creazione di miti nazionali sono state parte integrante di numerosi progetti artistici in Bielorussia per molto più tempo. L'“artivismo” bielorusso (cioè attività artistiche socialmente impegnate) è una tendenza che ha anche radici nelle tradizioni di strada dell'Europa orientale. Esempi includono il teatro di strada a Leopoli che imitava i ciottoli rotti nella fase finale dell'Unione Sovietica; la già citata catena umana negli stati baltici; le città tende in Ucraina; l'“Automaidan”; le canzoni del coro cantate nei centri commerciali di Minsk; le marce delle donne; e i balconi decorati nei colori nazionali bielorussi, rosso e bianco. Queste forme di protesta consentono a persone comuni e passanti di diventare partecipanti alle proteste, favorendo la cittadinanza attiva e rendendo difficile l'indifferenza.</p>\n<p><strong>Continuamente sotto censura</strong></p>\n<p>Fino alla caduta dell'URSS, la generazione bielorussa degli anni '60 – i “Sixtiers” – e i loro seguaci sono stati caratterizzati da attività radicali e socialmente critiche e da una resistenza clandestina all'autorità. Questo si manifestava spesso in proteste sottili e indirette incorporate nella vita quotidiana. Durante il periodo post-bellico, le iniziative culturali bielorusse sono persistite nonostante frequenti divieti e censure, inclusa l'auto-censura, la censura sistemica e le restrizioni economiche. Artisti e attivisti, sia durante l'era socialista che sotto l'attuale regime autoritario bielorusso, hanno costantemente affrontato ostacoli come barriere finanziarie; bassa fiducia sociale; e sorveglianza pervasiva e repressione multilivello, inclusa la violenza fisica da parte delle autorità.</p>\n<p>Dopo la Seconda Guerra Mondiale, il dominio del Realismo Socialista soffocò nuove tendenze artistiche in Bielorussia e separò la sua comunità artistica dalle influenze straniere. Tuttavia, anche dopo il crollo dell'Unione Sovietica, la censura è persista in Bielorussia. Ad esempio, il Consiglio bielorusso per la Moralità, istituito nel 2009, ha perseguito artisti per violazione delle norme morali e per aver offeso la dignità del popolo bielorusso. Come risultato del suo lavoro nel 2009, diverse opere d'arte sono state rimosse da una mostra d'arte al Museo di Letteratura Statale Yanka Kupala di Minsk.</p>\n<p>Le restrizioni contro gli artisti sono state ulteriormente rafforzate nel 2012 quando la Bielorussia ha promulgato la Legge sul Controllo dei Contenuti di Internet. Di conseguenza, gli artisti bielorussi, specialmente quelli che esplorano i cosiddetti temi socialmente controversi, hanno iniziato a subire divieti di pubblicazione, pressioni dall'alto e interferenze nei loro progetti. Così è stato per il gruppo Pagonia, che è stato detenuto, nel settembre 2012, per aver organizzato un'azione dedicata alla memoria dell'eroe della resistenza anti-sovietica Rascisláŭ Lapícki. L'artista Mikhail Gulin è stato anche imprigionato per il suo progetto di monumento personale, così come la fotografa Yulia Doroshkevich, co-organizzatrice di Belarus Press Photo 2011. Si diceva che il suo album includesse immagini di potenziale estremismo. Nel 2013, Doroshkevich è stata interrogata dal KGB con accuse di estremismo. Il tribunale ha ordinato la distruzione di 41 copie dell'edizione 2011 del libro Belarus Press Photo e ha ordinato a Doroshkevich e ad altri due fotografi di pagare una multa.</p>\n<p>Fino ad oggi, le liste di prigionieri politici bielorussi includono artisti e attivisti di ONG dedicati alla promozione dell'identità nazionale bielorussa. Tra di loro ci sono il pittore Ales Pushkin e il manager culturale e blogger Nikolai Klimovich. Nel 2023 sono entrambi morti in prigione per il loro impegno verso ideali democratici e libertà. Il PEN Club bielorusso ha monitorato le repressioni dal 2019, documentando le violazioni dei diritti umani contro artisti e la soppressione dei diritti culturali in tutta la Bielorussia. La discriminazione nel settore culturale si è dimostrata sia istituzionale che sistemica. Secondo il PEN Club Bielorussia, uno degli ambiti in cui le libertà civili stanno regredendo più rapidamente è il diritto di partecipare alla vita culturale. A fine giugno 2024, la Bielorussia contava 1.413 prigionieri politici, inclusi almeno 105 figure culturali.</p>\n<p>Nel 2021, i legislatori bielorussi hanno approvato un disegno di legge sull'estremismo, accelerando i casi giudiziari per le organizzazioni etichettate come estremiste e classificando determinati media e simboli come materiali estremisti. A fini di tracciamento, è stata creata una lista di “persone inclini all'estremismo”, profilando i cittadini impegnati in attività percepite come minacce al regime. Queste attività vanno da atti gravi come la rivelazione di segreti di stato al diritto civico più fondamentale, cioè la partecipazione a proteste. Il gruppo dominante in questa lista includeva artisti, attivisti e storici.</p>\n<p>La lista di luglio 2024 dei \"materiali estremisti\" era lunga 1.160 pagine. Conteneva nomi di pubblicazioni considerate ostili al regime. Tra di esse c'era il libro <em>Donbass bielorusso</em>, che esponeva i servizi e le imprese bielorusse che collaboravano con i separatisti russi. Gli individui che condividevano o interagivano con contenuti vietati, come i lettori di tali pubblicazioni o i sostenitori di canali Telegram come NEXTA o altri blogger, affrontano la persecuzione.</p>\n<p><strong>Anti-sovietico e anti-regime</strong></p>\n<p>Negli anni '60 in Bielorussia, i membri della cosiddetta “Gioventù d'Oro”, per usare il termine di Viktar Ledenev, si riunivano in studi d'arte, dietro le quinte dei teatri, in appartamenti privati e nei parchi per discutere di storia e cultura, cosa che spesso facevano in bielorusso. A Minsk, i luoghi di incontro popolari di questo gruppo includevano il parco presso il Teatro Nazionale Yanka Kupala e il parco di fronte al quartier generale del KGB, vicino al Teatro per Giovani Spettatori. Questi giovani attivisti culturali sentivano il dovere di essere anti-sovietici, ricorrendo spesso ad attività sotterranee per esprimere il loro dissenso. Nel 1962, tre studenti dell'Università Statale Bielorussa – Viktar Ledenev, Volodya Khalip e Sergei Budkevich – furono accusati di avere opinioni anti-sovietiche. Furono anche accusati di produzione e distribuzione clandestina di letteratura vietata (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Oltre al loro arresto, in vari dipartimenti universitari si organizzavano incontri di showcase dalle organizzazioni del Komsomol per individuare pubblicamente singoli studenti che avevano contatti con attivisti “anti-sovietici”. Uno dei risultati di tali azioni fu il processo e la condanna di Eduard (Edik) Goriachev, accusato di aver avviato un “collettivo anti-sovietico”. Il 6 giugno 1962, insieme a Kim Khadyev, fu dichiarato colpevole di aver radunato giovani e incoraggiarli a impegnarsi in agitazione anti-sovietica. Attraverso i loro contatti con dissidenti russi, Khadyev e Goriachev ottennero materiali contenenti messaggi anti-sovietici, tra cui aneddoti e poesie, che compilarono in raccolte da leggere tra i loro coetanei.</p>\n<p>Una di queste raccolte, intitolata <em>Anti-Asarkan, o un Giullare senza Re</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], conteneva poesie apertamente anti-sovietiche, tra cui “Sinfonia Comunista” e “Il Destino di uno Scrittore” [<em>Коммунистическая симфония</em> e <em>Судьба писателя</em>]. Promuovevano idee radicali come rovesciare le autorità sovietiche o arrestare coloro che erano al 21° Congresso del Partito.</p>\n<p>Un'altra figura significativa nella cultura della resistenza bielorussa di quel tempo fu Larysa Genius. Repressa e deportata in Siberia, rimase devota alla ricerca della libertà della Bielorussia. Nel suo libro <em>Confessione</em>, che è un diario di deportazione paragonabile all'<em>Arcipelago Gulag</em> di Solzhenitsyn, scrisse che pensare alla Bielorussia l'aiutava a superare le prove della vita, oltre a rimanere resiliente e fedele a se stessa. Nel 1954, scrisse: “Cristo è risorto dal sangue e dal dolore, affinché la candela della verità non si estinguesse. È risorto per i villaggi Krivite, È risorto, fratelli, anche per noi. Così ricorderemo, nelle nostre catene, sollevando i nostri cuori, che proprio come Dio è stato crocifisso, La nostra Bielorussia rinascerà!”</p>\n<p>La storia bielorussa divenne un tema vibrante per il lavoro artistico in Bielorussia negli anni '70. Tra le opere più conosciute di quel periodo ci sono dipinti e stampe di Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik e Mikola Kupava. Rappresentavano eroi e eroine nazionali come Eufrosina di Polotsk, una santa popolare tra i devoti ortodossi; Frantsisk Skaryna, un filosofo che stampò la Bibbia nella lingua bielorussa antica nel 1517; Barbara Radziwiłł, Regina di Polonia e Duchessa di Lituania, che fu l'eroina di molte leggende e opere letterarie in bielorusso; e Konstantin Kalinovsky (o Kastus Kalinoŭski), un'icona del nazionalismo bielorusso. Tuttavia, nel 1972, il pittore Liavon Barazna, che pubblicò <em>Incisioni di Francis Skaryna</em>, fu ucciso in circostanze misteriose. Il destino di Uladzimir Stelmashonok, il Pittore del Popolo della Bielorussia, che rappresentò la storia culturale bielorussa nel suo dipinto <em>Parole sulla Bielorussia</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), fu molto diverso. Morì nel 2013 all'età di 85 anni. Le sue opere sono ancora esposte al Museo Nazionale d'Arte di Minsk.</p>\n<p><strong>Cultura popolare</strong></p>\n<p>Negli anni '70, quando intellettuali e artisti bielorussi operavano sotto una facciata di libertà rigorosamente soggetta a censura e sorveglianza, il folklore e l'etnografia fornivano uno spazio limitato per la libertà di espressione. Tuttavia, anche quest'area era soggetta alla standardizzazione sovietica, che riduceva la sua diversità e imponeva semplificazioni delle espressioni culturali. Grazie ai ricercatori e agli attivisti che sono riusciti a documentare, e quindi preservare, l'unicità della cultura popolare bielorussa, è stata messa insieme una vasta collezione di materiali d'archivio. Include tesori come la serie <em>Arte Popolare Bielorussa</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), che fino ad oggi ha ispirato progetti artistici alternativi in Bielorussia.</p>\n<p>Il revival della cultura tradizionale e popolare bielorussa è più evidente nell'organizzazione di festival ed espedizioni etnografiche, così come nella ricreazione di rituali popolari, spesso intrecciati con attività politiche. Riferimenti alle tradizioni popolari compaiono anche nelle proteste, nei progetti culturali alternativi, nelle performance e nelle arti visive. Un database che documenta queste iniziative culturali, tra le altre, può essere trovato sul sito web <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> o “ethnoby.org”.</p>\n<p>Oggi, i giovani artisti bielorussi stanno anche utilizzando l'arte popolare per plasmare il linguaggio della protesta anti-regime. Rufina Bazlova, ad esempio, utilizza il ricamo tradizionale bielorusso per illustrare vividamente le cronache della resistenza. Da quando sono iniziate le proteste nel 2020, ha rappresentato dimostrazioni, manifestazioni e la repressione dei prigionieri politici in opere come “La Storia della Vyzhyvanka bielorussa”, “Prigionieri Politici”, “Luka e il suo seguito”, “Saga delle Proteste” e “SOS_BY_2020”. Queste opere ritraggono le lacrime, il sangue e le torture che definiscono la vita sotto il regime di Lukashenka.</p>\n<p>Bazlova cattura la sofferenza dei repressi attraverso i motivi dell'arte popolare bielorussa, che sono il lavoro delle donne bielorusse. Furono le bisnonne e le nonne della generazione di protesta di oggi che, attraverso il ricamo, registrarono l'identità bielorussa e la resilienza delle donne, esprimendo visivamente ciò che non potevano scrivere. Il suo lavoro continua la lotta secolare per l'emancipazione delle donne bielorusse come madri, mogli e patriote.</p>\n<p>La serie simbolica “Donna nel Cerchio” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) ritrae “come nascono le donne”. Lungo l'orlo di una gonna, un fumetto ricamato rappresenta una donna che scala “la collina dell'uomo” e la conquista con l'aiuto di una pozione magica. L'amore entra nella sua vita, risvegliando un'energia dormiente. Poi pone il sole nel suo seno e dà alla luce “una nuova donna”. Il ciclo si ripete, con la forza delle donne trasmessa attraverso le generazioni nel ricamo sulla gonna di una donna. Questa serie fa riferimento in modo inconfondibile alle diverse forme di resistenza femminile nella Bielorussia contemporanea.</p>\n<p>Il ricamo bielorusso è anche presente in modo prominente nel lavoro di Cemra (Daria Siamchuk), un'artista di Grodno dedicata a preservare il patrimonio culturale bielorusso mentre promuove estetica, empatia e umanità. Nelle sue opere, bende macchiate di sangue fungono da tele, le cui superfici evocano l'immagine di una figura ferita, esiliata e senza fissa dimora. Le sue opere enfatizzano temi di cura femminile e potere di guarigione, ritraendo infermiere e assistenti come simboli di resilienza per il popolo bielorusso ferito ma resistente.</p>\n<p>Il tema delle ferite era presente anche nei dipinti di Ales Pushkin, dove i fiordalisi – un simbolo tradizionale dell'arte popolare bielorussa – incarnano lo spirito duraturo del popolo bielorusso. I suoi fiordalisi sanguinano e affrontano la morte, eppure persistono. Allo stesso modo, Rozalina Busel esplora il dolore e il trauma attraverso immagini di fiordalisi neri, bare e lutto. Il suo lavoro include ceramiche, video, fotografia e testi, inclusa la mostra del 2024 <em>Vita in Sospensione</em>, che esamina temi di confini e limitazioni.</p>\n<p>Il dipinto a olio <em>Venere bielorussa</em> di Jana Chernova è un ritratto straordinario di una donna bielorussa. È diventato un simbolo di resilienza durante la rivoluzione bielorussa del 2020. Il dipinto ritrae una figura femminile morbida e femminile sdraiata su una tela rossa, eppure il suo corpo porta lividi, abrasioni e sangue, riflettendo la violenza inflitta dal regime di Lukashenka ai manifestanti. Queste opere d'arte sono diventate emblemi della Bielorussia contemporanea e della sua lotta per l'autonomia.</p>\n<p><strong>Artivismo</strong></p>\n<p>Per rendere l'identità bielorussa più accessibile al pubblico occidentale e presentare una narrazione indipendente, era necessario ripensare il codice culturale bielorusso. Questo cambiamento contrasta il concetto di <em>Russkiy mir</em> e la rappresentazione guidata dalla propaganda dell'unità bielorusso-russa, propagata non solo per motivi politici ma anche come negazione dell'autodeterminazione nazionale bielorussa.</p>\n<p>L'uso della storia e del mito è diventato infatti uno strumento potente e pericoloso nella propaganda di guerra di Vladimir Putin. Al contrario, i progetti culturali alternativi che utilizzano il linguaggio universale dell'arte e che sono promossi in tutta Europa in gallerie, musei, festival e dibattiti pubblici, consentono una resistenza attiva alla russificazione mentre cercano un supporto significativo per una voce bielorussa indipendente. Questo movimento trae forza da un senso di unità e solidarietà in un movimento di resistenza democratico e anti-regime. Il neonato Primo Congresso della Cultura Bielorussa in Esilio funge quindi da piattaforma integrativa, promuovendo lo scambio delle migliori pratiche e funzionando come un'istituzione democratica al di fuori del regime di Lukashenka, sostenendo così la continuità degli artisti e degli attivisti culturali bielorussi. Questo concetto di “comunità” si estende oltre le tradizionali associazioni artistiche. Coinvolge il pubblico nei processi artistici in cui i “cittadini-partecipanti” diventano agenti attivi per il dialogo sociale. Sono creativi, educativi e impattanti. Questo coinvolgimento getta le basi per sviluppare l'“artivismo” come un movimento potente e trasformativo all'interno della cultura bielorussa.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Questo testo è stato preparato nell'ambito del progetto NCRD intitolato \"Cultura e arte alternativa della Bielorussia e dell'Ucraina XXI: immagine della società\" o ALTKULT. Questo programma è condotto sotto la direzione scientifica della Dr.ssa Magdalena Lachowicz dell'Università Adam Mickiewicz di Poznań.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, è professoressa assistente presso il Dipartimento di Studi Orientali dell'Università Adam Mickiewicz di Poznań (Polonia). I suoi interessi di ricerca includono: relazioni etniche e movimenti regionali nelle ex repubbliche sovietiche, storia dell'URSS, movimenti della società civile nella Russia contemporanea, Bielorussia e Ucraina.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.677",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>In Bielorussia, la discriminazione nel settore culturale si è dimostrata sia istituzionale che sistemica, con il PEN Club bielorusso che riporta che la vita culturale è l'area in cui le libertà civili stanno regredendo più rapidamente. Almeno 105 figure culturali sono state ora imprigionate in Bielorussia per il loro impegno verso ideali democratici e libertà.</I>\n<br><br>\nIn Bielorussia, i movimenti di protesta hanno sempre tratto forza da alcune correnti sociali che potrebbero non essere immediatamente visibili a tutte le persone. Questo potere latente assomiglia a movimenti simili in altre parti d'Europa e negli stati post-sovietici. Dal punto di vista storico, nonostante le restrizioni della Cortina di Ferro, le società che vivevano negli stati socialisti non sono mai state completamente isolate dagli sviluppi globali, compresa la cultura di protesta degli anni '60. Pertanto, nel corso della storia delle azioni di protesta, abbiamo assistito a eventi così significativi come le manifestazioni del 1965 in Piazza Rossa; il processo Sinyavsky-Daniel del 1966; la Primavera di Praga nel 1968; il movimento di Solidarietà in Polonia; e l'Autunno delle Nazioni nel 1989-1990 in tutta l'Europa centrale e orientale.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.678",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Repressões, feridas e sangue. Cultura anti-regime na Bielorrússia",
                key:"uid": string:"67e84f32-6206-4f16-bb06-21b49366f787",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Este evento final está intimamente ligado à Cadeia Báltica, à “Revolução sobre Granito” de 1990 na Ucrânia, bem como a várias “revoluções coloridas” que ocorreram em estados pós-soviéticos no século XXI. A inspiração para os manifestantes da Europa Oriental também veio de outras partes do mundo e incluiu ações de protesto como a Primavera Árabe, o Occupy Wall Street e diferentes movimentos feministas. Coletivamente, essas ações criaram uma tradição global de protesto que influenciou ativistas em todo o mundo. Isso também é verdade na Bielorrússia.</p>\n<p><strong>Cultura alternativa</strong></p>\n<p>Apesar de seu regime autoritário e dos estereótipos em torno de ativistas marginalizados, a Bielorrússia nunca esteve em um vácuo informativo ou isolada das redes horizontais de ONGs e setores culturais na Europa Ocidental, especialmente aqueles preocupados com os direitos humanos. Grupos e organizações não conformistas russos também influenciaram ativistas bielorrussos. Consequentemente, quando os bielorrussos foram às ruas em 2020 para protestar contra fraudes eleitorais e exigir mudanças políticas, eles mostraram o poder da solidariedade e de uma identidade nacional compartilhada que inclui a língua bielorrussa, tradições e patrimônio cultural. Como resultado desses protestos e das consequências que trouxeram para as pessoas, a cultura “anti-regime” na Bielorrússia agora se tornou sinônimo de cultura alternativa.</p>\n<p>Como lembramos da cobertura da mídia, os protestos de rua bielorrussos de 2020 apresentaram um número significativo de performances dinâmicas e envolventes organizadas por grupos informais e iniciativas de base. Nas ciências sociais, essas atividades eram frequentemente referidas como “mobilização espontânea”. No entanto, a tradição de práticas culturais alternativas não é nova na Bielorrússia e vem do século anterior. Agora, está sendo continuada através do trabalho de vários grupos, coletivos e estruturas mais formalizadas. Esses artistas têm usado diferentes formas para dar à resistência bielorrussa e aos esforços revolucionários um impacto de longo prazo e alcançar grupos sociais mais amplos.</p>\n<p>Por exemplo, desde os protestos de 2020, a história bielorrussa e elementos da identidade nacional se tornaram profundamente integrados ao diálogo social da resistência cotidiana. Isso é verdade mesmo que a memória social e a construção de mitos nacionais tenham sido parte integrante de numerosos projetos artísticos na Bielorrússia por muito mais tempo. O “artivismo” bielorrusso (ou seja, atividades artísticas socialmente engajadas) é uma tendência que também está enraizada nas tradições de rua da Europa Oriental. Exemplos incluem o teatro de rua em Lviv que imitava paralelepípedos quebrados na fase final da União Soviética; a mencionada corrente humana nos estados bálticos; cidades de tendas na Ucrânia; o “Automaidan”; canções de coro cantadas em shoppings de Minsk; marchas de mulheres; e varandas decoradas nas cores nacionais bielorrussas, vermelho e branco. Essas formas de protesto permitem que pessoas comuns e transeuntes se tornem participantes dos protestos, o que promove a cidadania ativa e torna a indiferença difícil.</p>\n<p><strong>Continuamente sob censura</strong></p>\n<p>Até a queda da URSS, a geração bielorrussa da década de 1960 – os “Sixtiers” – e seus seguidores foram marcados por atividades radicais e socialmente críticas e uma resistência clandestina à autoridade. Isso frequentemente se manifestava em protestos sutis e indiretos embutidos na vida cotidiana. Durante o período pós-guerra, iniciativas culturais bielorrussas persistiram apesar da proibição e censura frequentes, incluindo auto-censura, censura sistêmica e restrições econômicas. Artistas e ativistas, seja durante a era socialista ou sob o atual regime autoritário da Bielorrússia, enfrentaram consistentemente obstáculos como barreiras financeiras; baixa confiança social; e vigilância abrangente e repressão em múltiplas camadas, incluindo violência física por parte das autoridades.</p>\n<p>Após a Segunda Guerra Mundial, o domínio do Realismo Socialista sufocou novas tendências artísticas na Bielorrússia e cortou sua comunidade artística de influências estrangeiras. No entanto, mesmo após o colapso da União Soviética, a censura persistiu na Bielorrússia. Por exemplo, o Conselho Bielorrusso para a Moralidade, estabelecido em 2009, tem processado artistas por violar normas morais e insultar a dignidade do povo bielorrusso. Como resultado de seu trabalho em 2009, várias pinturas foram removidas de uma exposição de arte no Museu Estadual de Literatura Yanka Kupala em Minsk.</p>\n<p>As restrições contra artistas foram ainda mais reforçadas em 2012, quando a Bielorrússia promulgou a Lei de Controle de Conteúdo da Internet. Como resultado, artistas bielorrussos, especialmente aqueles que exploravam os chamados tópicos socialmente controversos, começaram a enfrentar proibições de publicação, pressão de cima para baixo e interferência em seus projetos. Esse foi o caso do grupo Pagonia, que foi detido, em setembro de 2012, por organizar uma ação dedicada à memória do herói da resistência anti-soviética Rascisláŭ Lapícki. O artista Mikhail Gulin também foi preso por seu projeto de monumento pessoal, assim como a fotógrafa Yulia Doroshkevich, co-organizadora do Belarus Press Photo 2011. Seu álbum foi dito incluir imagens de potencial extremismo. Em 2013, Doroshkevich foi interrogada pela KGB sob acusações de extremismo. O tribunal ordenou a destruição de 41 cópias da edição de 2011 do livro Belarus Press Photo e ordenou que Doroshkevich e outros dois fotógrafos pagassem uma multa.</p>\n<p>Até hoje, as listas de prisioneiros políticos bielorrussos incluem artistas e ativistas de ONGs dedicados a promover a identidade nacional bielorrussa. Entre eles estão o pintor Ales Pushkin e o gestor cultural e blogueiro Nikolai Klimovich. Em 2023, ambos morreram na prisão por seu compromisso com ideais democráticos e liberdade. O PEN Club bielorrusso tem monitorado repressões desde 2019, documentando violações dos direitos humanos contra artistas e a supressão dos direitos culturais em toda a Bielorrússia. A discriminação no setor cultural tem se mostrado tanto institucional quanto sistêmica. Na opinião do PEN Club Bielorrússia, uma das áreas onde as liberdades civis estão regredindo mais rapidamente é o direito de participar da vida cultural. Em junho de 2024, a Bielorrússia tinha 1.413 prisioneiros políticos, incluindo pelo menos 105 figuras culturais.</p>\n<p>Em 2021, os legisladores bielorrussos aprovaram um projeto de lei sobre extremismo, acelerando os processos judiciais para organizações rotuladas como extremistas e classificando certos meios de comunicação e símbolos como materiais extremistas. Para fins de rastreamento, foi criada uma lista de “pessoas propensas ao extremismo”, perfilando cidadãos envolvidos em atividades que são percebidas como ameaças ao regime. Essas atividades variam desde atos graves, como a revelação de segredos de estado, até o mais fundamental direito cívico, que é a participação em protestos. O grupo dominante nessa lista incluía artistas, ativistas e historiadores.</p>\n<p>A lista de “materiais extremistas” de julho de 2024 tinha 1.160 páginas. Continha nomes de publicações consideradas hostis ao regime. Entre elas estava o livro <em>Donbas Bielorrusso</em>, que expôs serviços e empresas bielorrussas cooperando com separatistas russos. Indivíduos que compartilham ou se envolvem com conteúdo proibido, como leitores de tais publicações ou apoiadores de canais do Telegram como NEXTA ou outros blogueiros, enfrentam processos judiciais.</p>\n<p><strong>Anti-soviético e anti-regime</strong></p>\n<p>Na década de 1960 na Bielorrússia, membros da chamada “Juventude Dourada”, para usar o termo de Viktar Ledenev, se reuniam em estúdios de arte, bastidores de teatro, apartamentos particulares e parques para discutir história e cultura, o que muitas vezes faziam em bielorrusso. Em Minsk, os locais de encontro populares desse grupo incluíam o parque ao lado do Teatro Nacional Yanka Kupala e o parque em frente à sede da KGB, perto do Teatro do Jovem Espectador. Esses jovens ativistas culturais sentiam que era seu dever ser anti-soviéticos, muitas vezes recorrendo a atividades clandestinas para expressar sua dissidência. Em 1962, três estudantes da Universidade Estadual da Bielorrússia – Viktar Ledenev, Volodya Khalip e Sergei Budkevich – foram acusados de ter visões anti-soviéticas. Eles também foram acusados de produção e distribuição clandestina de literatura proibida (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Além de sua prisão, em vários departamentos universitários, reuniões de exibição foram organizadas pelas organizações do Komsomol para destacar publicamente estudantes individuais que tinham contatos com ativistas “anti-soviéticos”. Um dos resultados de tais ações foi o julgamento e a condenação de Eduard (Edik) Goriachev, que foi acusado de iniciar um “coletivo anti-soviético”. Em 6 de junho de 1962, junto com Kim Khadyev, ele foi considerado culpado de reunir jovens e incentivá-los a se envolver em agitação anti-soviética. Através de seus contatos com dissidentes russos, Khadyev e Goriachev obtiveram materiais contendo mensagens anti-soviéticas, incluindo anedotas e poemas, que compilaram em coleções para ler entre seus pares.</p>\n<p>Uma dessas coleções, intitulada <em>Anti-Asarkan, ou um Bobo da Corte Sem Rei</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], continha poemas abertamente anti-soviéticos, incluindo “Sinfonia Comunista” e “O Destino de um Escritor” [<em>Коммунистическая симфония</em> e <em>Судьба писателя</em>]. Eles promoviam ideias radicais como derrubar as autoridades soviéticas ou prender aqueles no 21º Congresso do Partido.</p>\n<p>Outra figura significativa na cultura de resistência bielorrussa daquela época foi Larysa Genius. Reprimida e deportada para a Sibéria, ela permaneceu dedicada à busca da liberdade da Bielorrússia. Em seu livro <em>Confissão</em>, que é um diário de deportação comparável ao <em>Arquipélago Gulag</em> de Solzhenitsyn, ela escreveu que pensar na Bielorrússia a ajudou a superar as provações da vida, além de permanecer resiliente e fiel a si mesma. Em 1954, ela escreveu: “Cristo ressuscitou do sangue e da dor, para que a vela da verdade não se apagasse. Ele ressuscitou pelas aldeias Krivite, Ele ressuscitou, irmãos, também por nós. Assim, lembraremos, em nossas correntes, levantando nossos corações, que assim como Deus foi crucificado, Nossa Bielorrússia renascerá!”</p>\n<p>A história bielorrussa se tornou um tema vibrante para o trabalho artístico na Bielorrússia na década de 1970. Entre as obras mais conhecidas desse período estão pinturas e gravuras de Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik e Mikola Kupava. Eles retrataram heróis e heroínas nacionais como Eufrosina de Polotsk, uma santa popular entre os devotos ortodoxos; Frantsisk Skaryna, um filósofo que imprimiu a Bíblia na língua bielorrussa antiga em 1517; Barbara Radziwiłł, a Rainha da Polônia e Duquesa da Lituânia que foi a heroína de muitas lendas e obras literárias em bielorrusso; e Konstantin Kalinovsky (ou Kastus Kalinoŭski), um ícone do nacionalismo bielorrusso. No entanto, em 1972, o pintor Liavon Barazna, que publicou <em>Gravuras de Francis Skaryna</em>, foi morto em circunstâncias misteriosas. O destino de Uladzimir Stelmashonok, o Pintor do Povo da Bielorrússia, que retratou a história cultural bielorrussa em sua pintura <em>Palavras sobre a Bielorrússia</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), foi muito diferente. Ele faleceu em 2013, aos 85 anos. Suas obras ainda estão em exibição no Museu Nacional de Arte em Minsk.</p>\n<p><strong>Cultura popular</strong></p>\n<p>Na década de 1970, quando intelectuais e artistas bielorrussos operavam sob uma fachada de liberdade estritamente sujeita à censura e vigilância, o folclore e a etnografia proporcionavam um espaço limitado para a liberdade de expressão. No entanto, mesmo essa área estava sujeita à padronização soviética, que reduziu sua diversidade e impôs simplificações das expressões culturais. Graças aos pesquisadores e ativistas que conseguiram documentar e, assim, preservar a singularidade da cultura popular bielorrussa, uma grande coleção de materiais arquivísticos foi reunida. Ela inclui tesouros como a série <em>Arte Popular Bielorrussa</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), que até hoje tem inspirado projetos artísticos alternativos na Bielorrússia.</p>\n<p>A revitalização da cultura tradicional e popular bielorrussa é mais evidente na organização de festivais e expedições etnográficas, bem como na recriação de rituais folclóricos, muitas vezes entrelaçados com atividades políticas. Referências a tradições folclóricas também aparecem em protestos, projetos culturais alternativos, performances e artes visuais. Um banco de dados documentando essas iniciativas culturais, entre outras, pode ser encontrado no site <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> ou “ethnoby.org”.</p>\n<p>Hoje, jovens artistas bielorrussos também estão usando a arte popular para moldar a linguagem do protesto anti-regime. Rufina Bazlova, por exemplo, usa bordados tradicionais bielorrussos para ilustrar vividamente as crônicas da resistência. Desde que os protestos começaram em 2020, ela retratou demonstrações, comícios e a repressão de prisioneiros políticos em obras como “A História da Vyzhyvanka Bielorrussa”, “Prisioneiros Políticos”, “Luka e Seu Séquito”, “Saga dos Protestos” e “SOS_BY_2020”. Essas obras retratam as lágrimas, o sangue e a tortura que definem a vida sob o regime de Lukashenka.</p>\n<p>Bazlova captura o sofrimento dos reprimidos através de motivos da arte popular bielorrussa, que são obra de mulheres bielorrussas. Foram as bisavós e avós da geração de protesto de hoje que, através do bordado, registraram a identidade bielorrussa e a resiliência das mulheres, expressando visualmente o que não podiam escrever. Seu trabalho continua a luta secular pela emancipação das mulheres bielorrussas como mães, esposas e patriotas.</p>\n<p>A série simbólica “Mulher no Círculo” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) retrata “como as mulheres nascem”. Ao longo da barra de uma saia, uma tira em quadrinhos bordada retrata uma mulher subindo “a colina do homem” e conquistando-a com a ajuda de uma poção mágica. O amor entra em sua vida, despertando uma energia adormecida. Ela então coloca o sol em seu seio e dá à luz “uma nova mulher”. O ciclo então se repete, com a força das mulheres sendo passada de geração em geração no bordado da saia de uma mulher. Esta série faz referência inconfundível às diversas formas de resistência feminina na Bielorrússia contemporânea.</p>\n<p>O bordado bielorrusso também é apresentado de forma proeminente no trabalho de Cemra (Daria Siamchuk), uma artista de Grodno dedicada a preservar o patrimônio cultural bielorrusso enquanto promove estética, empatia e humanidade. Em suas peças, bandagens manchadas de sangue servem como telas, suas superfícies evocando a imagem de uma figura ferida, exilada e sem-teto. Suas obras enfatizam temas de cuidado feminino e poder de cura, retratando enfermeiras e cuidadoras como símbolos de resiliência para o povo bielorrusso ferido, mas perseverante.</p>\n<p>O tema das feridas também estava presente nas pinturas de Ales Pushkin, onde as flores de milho – um símbolo tradicional da arte popular bielorrussa – incorporam o espírito duradouro do povo bielorrusso. Suas flores de milho sangram e enfrentam a morte, mas persistem. Da mesma forma, Rozalina Busel explora a dor e o trauma através de imagens de flores de milho pretas, caixões e luto. Seu trabalho inclui cerâmicas, vídeos, fotografias e textos, incluindo a exposição de 2024 <em>Vida em Suspensão</em>, que examina temas de limites e limitações.</p>\n<p>A pintura a óleo <em>Vênus Bielorrussa</em> de Jana Chernova é um retrato marcante de uma mulher bielorrussa. Tornou-se um símbolo de resiliência durante a revolução bielorrussa de 2020. A pintura retrata uma figura feminina suave deitada sobre uma tela vermelha, mas seu corpo apresenta contusões, abrasões e sangue, refletindo a violência infligida pelo regime de Lukashenka aos manifestantes. Essas obras de arte se tornaram emblemas da Bielorrússia contemporânea e sua luta por autonomia.</p>\n<p><strong>Artivismo</strong></p>\n<p>Para tornar a identidade bielorrussa mais acessível ao público ocidental e apresentar uma narrativa independente, o código cultural bielorrusso precisava ser reimaginado. Essa mudança contrasta com o conceito de <em>Russkiy mir</em> e a representação impulsionada pela propaganda da unidade bielorrusso-russa, propagada não apenas por razões políticas, mas também como uma negação da autodeterminação nacional bielorrussa.</p>\n<p>O uso da história e do mito tornou-se, de fato, uma ferramenta poderosa e perigosa na propaganda de guerra de Vladimir Putin. Em contraste, projetos culturais alternativos que usam a linguagem universal da arte e que são promovidos em toda a Europa em galerias, museus, festivais e debates públicos, possibilitam uma resistência ativa à russificação enquanto buscam apoio significativo para uma voz bielorrussa independente. Este movimento se fortalece a partir de um senso de unidade e solidariedade em um movimento de resistência democrática e anti-regime. O recém-estabelecido Primeiro Congresso da Cultura Bielorrussa no Exílio, portanto, serve como uma plataforma integrativa, promovendo a troca de melhores práticas e funcionando como uma instituição democrática fora do regime de Lukashenka, sustentando assim a continuidade de artistas e ativistas culturais bielorrussos. Este conceito de “comunidade” se estende além das associações artísticas tradicionais. Ele envolve o público em processos artísticos nos quais “cidadãos-participantes” se tornam agentes ativos para o diálogo social. Eles são criativos, educativos e impactantes. Este engajamento estabelece a base para o desenvolvimento do “artivismo” como um movimento poderoso e transformador dentro da cultura bielorrussa.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Este texto foi preparado no âmbito do projeto NCRD intitulado \"Cultura e arte alternativa da Bielorrússia e Ucrânia XXI: imagem da sociedade\" ou ALTKULT. Este programa é conduzido sob a direção científica da Dra. Magdalena Lachowicz da Universidade Adam Mickiewicz em Poznań.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, é professora assistente no Departamento de Estudos Orientais da Universidade Adam Mickiewicz em Poznań (Polônia). Seus interesses de pesquisa incluem: relações étnicas e movimentos regionais nas ex-repúblicas soviéticas, história da URSS, movimentos da sociedade civil na Rússia contemporânea, Bielorrússia e Ucrânia.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.322",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Na Bielorrússia, a discriminação no setor cultural tem se mostrado tanto institucional quanto sistêmica, com o Clube PEN bielorrusso relatando que a vida cultural é a área onde as liberdades civis estão regredindo mais rapidamente. Pelo menos 105 figuras culturais foram agora aprisionadas na Bielorrússia por seu compromisso com ideais democráticos e liberdade.</I>\n<br><br>\nNa Bielorrússia, os movimentos de protesto sempre tiraram força de algumas correntes sociais que podem não ser imediatamente visíveis para todas as pessoas. Esse poder latente se assemelha a movimentos semelhantes em outras partes da Europa e nos estados pós-soviéticos. Historicamente falando, apesar das restrições da Cortina de Ferro, as sociedades que viviam nos estados socialistas nunca estiveram completamente isoladas dos desenvolvimentos globais, incluindo a cultura de protesto da década de 1960. Assim, ao longo da história das ações de protesto, testemunhamos eventos tão significativos como as manifestações de 1965 na Praça Vermelha; o julgamento Sinyavsky-Daniel de 1966; a Primavera de Praga em 1968; o movimento Solidariedade na Polônia; e o Outono das Nações em 1989-1990 em toda a Europa Central e Oriental.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.335",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Represivní opatření, rány a krev. Antirežimní kultura v Bělorusku",
                key:"uid": string:"7c943f2a-a3c4-4b29-ad92-f2e8a396bb98",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tato závěrečná akce je úzce spojena s Baltským řetězem, s „Revolucí na granitu“ v Ukrajině z roku 1990, stejně jako s různými „barevnými revolucemi“, které se odehrály v post-sovětských státech ve 21. století. Inspirace pro východoevropské protestující přišla také z jiných částí světa a zahrnovala takové protestní akce jako Arabské jaro, Occupy Wall Street a různé feministické hnutí. Tyto akce společně vytvořily globální tradici protestu, která ovlivnila aktivisty po celém světě. To platí i pro Bělorusko.</p>\n<p><strong>Alternativní kultura</strong></p>\n<p>Navzdory svému autoritářskému režimu a stereotypům kolem marginalizovaných aktivistů, Bělorusko nikdy nebylo v informačním vakuu ani izolováno od horizontálních sítí NGO a kulturních sektorů v západní Evropě, zejména těch, které se zabývají lidskými právy. Ruské nekomformistické skupiny a organizace také ovlivnily běloruské aktivisty. Když se tedy Bělorusové v roce 2020 vydali do ulic, aby protestovali proti volebním podvodům a požadovali politické změny, ukázali sílu solidarity a sdílené národní identity, která zahrnuje běloruský jazyk, tradice a kulturní dědictví. V důsledku těchto protestů a následků, které přinesly lidem, se „anti-režimová“ kultura v Bělorusku nyní stala synonymem alternativní kultury.</p>\n<p>Jak si pamatujeme z mediálního pokrytí, běloruské pouliční protesty v roce 2020 zahrnovaly značný počet dynamických, poutavých vystoupení organizovaných neformálními skupinami a místními iniciativami. V sociálních vědách byly tyto aktivity často označovány jako „spontánní mobilizace“. Nicméně tradice alternativních kulturních praktik není v Bělorusku nová a pochází z minulého století. Nyní je pouze pokračována prostřednictvím práce různých skupin, kolektivů a více formalizovaných struktur. Tito umělci nyní používají různé formy, aby daly běloruskému odporu a revolučním snahám dlouhodobý dopad a oslovily širší sociální skupiny.</p>\n<p>Například od protestů v roce 2020 se běloruská historie a prvky národní identity hluboce integrovaly do sociálního dialogu každodenního odporu. To platí i přesto, že sociální paměť a národní mýtotvorba byly nedílnou součástí mnoha uměleckých projektů v Bělorusku mnohem déle. Běloruský „artivismus“ (tj. sociálně angažované umělecké aktivity) je trend, který je také zakořeněn ve východoevropských pouličních tradicích. Příklady zahrnují pouliční divadlo ve Lvově, které napodobovalo rozbité kostky v závěrečné fázi Sovětského svazu; zmíněný lidský řetěz v pobaltských státech; stanové město na Ukrajině; „Automaidan“; sborové písně zpívané v nákupních centrech v Minsku; ženské pochody; a balkony zdobené v červenobílých běloruských národních barvách. Tyto formy protestu umožňují obyčejným lidem a kolemjdoucím stát se účastníky protestů, což podporuje aktivní občanství a ztěžuje lhostejnost.</p>\n<p><strong>Stále pod cenzurou</strong></p>\n<p>Až do pádu SSSR byla běloruská generace 60. let – „šedesátníci“ – a jejich následovníci poznamenáni radikálními, sociálně kritickými aktivitami a tajnou rezistencí vůči autoritě. To se často projevovalo v subtilním, nepřímém protestu zakotveném v každodenním životě. Během poválečného období přetrvávaly běloruské kulturní iniciativy navzdory častým zákazům a cenzuře, včetně autocenzury, systémové cenzury a ekonomických restrikcí. Umělci a aktivisté, ať už během socialistické éry nebo pod současným autoritářským režimem v Bělorusku, se neustále potýkali s překážkami, jako jsou finanční bariéry; nízká sociální důvěra; a všudypřítomné sledování a vícestupňová represe, včetně fyzického násilí ze strany úřadů.</p>\n<p>Po druhé světové válce dominoval socialistický realismus, který potlačil nové umělecké trendy v Bělorusku a přerušil jeho uměleckou komunitu od zahraničních vlivů. Nicméně i po pádu Sovětského svazu cenzura v Bělorusku přetrvávala. Například Běloruská rada pro morálku, založená v roce 2009, stíhala umělce za porušování morálních norem a urážení důstojnosti běloruského lidu. V důsledku její práce v roce 2009 bylo několik obrazů odstraněno z výstavy umění v Minsku v Muzeu literatury Janka Kupaly.</p>\n<p>Omezení vůči umělcům byla dále posílena v roce 2012, kdy Bělorusko přijalo Zákon o kontrole obsahu na internetu. V důsledku toho se běloruští umělci, zejména ti, kteří zkoumali takzvaná sociálně kontroverzní témata, začali potýkat se zákazy publikování, tlakem shora a zasahováním do jejich projektů. Tak tomu bylo u skupiny Pagonia, která byla v září 2012 zadržena za organizaci akce věnované památce hrdiny protisovětského odporu Rascisláŭa Lapíckého. Umělec Michail Gulin byl také uvězněn za svůj osobní projekt památníku, stejně jako fotografka Julia Doroshkevich, spolupořadatelka Běloruské tiskové fotografie 2011. Její album mělo obsahovat obrázky potenciálního extremismu. V roce 2013 byla Doroshkevich vyslýchána KGB na základě obvinění z extremismu. Soud nařídil zničení 41 kopií vydání Běloruské tiskové fotografie z roku 2011 a nařídil Doroshkevich a dvěma dalším fotografům zaplatit pokutu.</p>\n<p>Až do dnešního dne zahrnují seznamy běloruských politických vězňů umělce a aktivisty NGO, kteří se věnují propagaci běloruské národní identity. Mezi nimi jsou malíř Ales Pushkin a kulturní manažer a blogger Nikolai Klimovich. V roce 2023 oba zemřeli ve vězení za svou oddanost demokratickým ideálům a svobodě. Běloruský PEN klub monitoruje represe od roku 2019, dokumentuje porušování lidských práv vůči umělcům a potlačování kulturních práv v celém Bělorusku. Diskriminace v kulturním sektoru se ukázala jako institucionální i systémová. Podle názoru PEN klubu Bělorusko je jednou z oblastí, kde se občanské svobody nejrychleji regresují, právo účastnit se kulturního života. K  konce června 2024 bylo v Bělorusku 1 413 politických vězňů, včetně alespoň 105 kulturních osobností.</p>\n<p>V roce 2021 přijali běloruští zákonodárci zákon o extremismu, který urychlil soudní řízení pro organizace označené jako extremistické a klasifikoval některá média a symboly jako extremistické materiály. Pro sledovací účely byl vytvořen seznam „osob náchylných k extremismu“, který profiloval občany zapojené do aktivit, které jsou vnímány jako hrozby pro režim. Tyto aktivity sahají od tak závažných činů, jako je odhalení státních tajemství, až po nejzákladnější občanské právo, tedy účast na protestech. Dominantní skupinou na tomto seznamu byli umělci, aktivisté a historici.</p>\n<p>Červencový seznam 2024 „extremistických materiálů“ měl 1 160 stran. Obsahoval názvy publikací považovaných za nepřátelské vůči režimu. Mezi nimi byla kniha <em>Běloruský Donbas</em>, která odhalila běloruské služby a podniky spolupracující s ruskými separatisty. Jednotlivci, kteří sdílejí nebo se zapojují do zakázaného obsahu, jako jsou čtenáři takových publikací nebo podporovatelé Telegramových kanálů jako NEXTA nebo jiných bloggerů, čelí stíhání.</p>\n<p><strong>Proti-sovětský a proti-režimový</strong></p>\n<p>V 60. letech v Bělorusku se členové takzvané „Zlaté mládeže“, jak to nazval Viktar Ledenev, scházeli v uměleckých studiích, divadelních zákulisích, soukromých bytech a parcích, aby diskutovali o historii a kultuře, což často dělali v běloruštině. V Minsku byly populárními místy setkání této skupiny park u Národního akademického divadla Janka Kupaly a park naproti sídlu KGB, poblíž Divadla mladého diváka. Tito mladí kulturní aktivisté cítili, že je jejich povinností být proti-sovětský, často se uchylovali k podzemním aktivitám, aby vyjádřili svůj nesouhlas. V roce 1962 byli tři studenti Běloruské státní univerzity – Viktar Ledenev, Volodya Khalip a Sergei Budkevich – obviněni z proti-sovětských názorů. Byli také obviněni z výroby a tajné distribuce zakázané literatury (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Kromě jejich zatčení byly na různých univerzitních katedrách organizovány výstavy Komsomolských organizací, aby veřejně vyčlenily jednotlivé studenty, kteří měli kontakty s „proti-sovětskými“ aktivisty. Jedním z výsledků takových akcí byl proces a odsouzení Eduarda (Edika) Goriacheva, který byl obviněn z iniciování „proti-sovětského kolektivu“. Dne 6. června 1962 byl spolu s Kimem Khadyevem shledán vinným z shromažďování mládeže a povzbuzování je k proti-sovětské agitaci. Prostřednictvím svých kontaktů s ruskými disidenty získali Khadyev a Goriachev materiály obsahující proti-sovětské zprávy, včetně anekdot a básní, které sestavili do sbírek, aby je četli mezi svými vrstevníky.</p>\n<p>Jedna z těchto sbírek, nazvaná <em>Anti-Asarkan, nebo Šašek bez krále</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], obsahovala otevřeně proti-sovětské básně, včetně „Komunistické symfonie“ a „Osudu spisovatele“ [<em>Коммунистическая симфония</em> a <em>Судьба писателя</em>]. Propagovaly tak radikální myšlenky jako svržení sovětských autorit nebo zatýkání těch, kteří byli na 21. sjezdu strany.</p>\n<p>Další významnou postavou v běloruské odbojové kultuře z té doby byla Larysa Genius. Reprimována a deportována do Sibiře, zůstala oddaná běloruskému úsilí o svobodu. Ve své knize <em>Vyznání</em>, která je deníkem deportace srovnatelným se Solženicynovým <em>Gulagovým archipelagem</em>, napsala, že myšlení o Bělorusku jí pomohlo překonat zkoušky života, stejně jako zůstat odolná a věrná sama sobě. V roce 1954 napsala: „Kristus vstal z krve a bolesti, aby svíčka pravdy nezhasla. Vstal za Krivitské vesnice, vstal, bratři, také za nás. Tak si budeme pamatovat, v našich řetězech, zvedajíc naše srdce, že právě tak jako byl Bůh ukřižován, naše Bělorusko se znovu narodí!“</p>\n<p>Běloruská historie se stala živým tématem pro uměleckou práci v Bělorusku v 70. letech. Mezi nejznámějšími díly z tohoto období jsou obrazy a tisky Vladimira Basaligy, Jaugena Kulika a Mikoly Kupavy. Zobrazovali takové národní hrdiny a hrdinky jako Eufrosyně Polocká, oblíbená svatá mezi pravoslavnými věřícími; Frantsisk Skaryna, filozof, který v roce 1517 vytiskl Bibli ve staroběloruském jazyce; Barbara Radziwiłł, královna Polska a vévodkyně Litvy, která byla hrdinkou mnoha legend a literárních děl v běloruštině; a Konstantin Kalinovsky (nebo Kastus Kalinoŭski), ikona běloruského nacionalismu. Nicméně v roce 1972 byl malíř Liavon Barazna, který publikoval <em>Vyryté obrazy Frantsiska Skaryny</em>, zabit za záhadných okolností. Osud Uladzimira Stelmashonoka, lidového malíře Běloruska, který zobrazil běloruskou kulturní historii ve svém obraze <em>Slova o Bělorusku</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), byl však velmi odlišný. Zemřel v roce 2013 ve věku 85 let. Jeho díla jsou stále vystavena v Národním uměleckém muzeu v Minsku.</p>\n<p><strong>Folk kultura</strong></p>\n<p>V 70. letech, kdy běloruští intelektuálové a umělci působili pod fasádou svobody přísně podléhající cenzuře a sledování, folklór a etnografie poskytovaly omezený prostor pro svobodu projevu. Nicméně i tato oblast byla podrobena sovětské standardizaci, která snížila její rozmanitost a uložila zjednodušení kulturních projevů. Díky výzkumníkům a aktivistům, kteří dokázali zdokumentovat a tím zachovat jedinečnost běloruské lidové kultury, byla shromážděna velká sbírka archivních materiálů. Zahrnuje takové poklady jako sérii <em>Běloruské lidové umění</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), která až do dnešního dne inspiruje alternativní umělecké projekty v Bělorusku.</p>\n<p>Obnova tradiční a lidové běloruské kultury je nejvíce patrná v organizaci festivalů a etnografických expedic, stejně jako v rekonstrukci lidových rituálů, často propletených s politickými aktivitami. Odkazy na lidové tradice se také objevují v protestech, alternativních kulturních projektech, vystoupeních a vizuálním umění. Databáze dokumentující tyto kulturní iniciativy, mimo jiné, lze nalézt na webových stránkách <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> nebo “ethnoby.org”.</p>\n<p>Dnes mladí běloruští umělci také používají lidové umění k formování jazyka proti-režimového protestu. Rufina Bazlova například používá tradiční běloruské vyšívání k živému ilustrování kronik odporu. Od začátku protestů v roce 2020 ztvárnila demonstrace, shromáždění a represi politických vězňů v dílech jako „Historie běloruské vyžyvanky“, „Politické vězně“, „Luka a jeho družina“, „Saga protestů“ a „SOS_BY_2020“. Tato díla zobrazují slzy, krev a mučení, které definují život pod režimem Lukašenka.</p>\n<p>Bazlova zachycuje utrpení utlačovaných prostřednictvím motivů běloruského lidového umění, které jsou dílem běloruských žen. Byly to prababičky a babičky dnešní protestní generace, které prostřednictvím vyšívání zaznamenaly běloruskou identitu a odolnost žen, vizuálně vyjadřující to, co nemohly napsat. Její práce pokračuje v několikasetletém boji za emancipaci běloruských žen jako matek, manželek a vlastenek.</p>\n<p>Symbolická série „Žena v kruhu“ („<em>Zhenokol, Feminnature</em>“, 2012) zobrazuje „jak ženy vznikají“. Podél lemu sukně vyšívaný komiks zobrazuje ženu, jak šplhá „na kopec muže“ a dobývá ho s pomocí kouzelného lektvaru. Láska vstupuje do jejího života, probouzí spící energii. Poté umístí slunce do svého náručí a porodí „novou ženu“. Cyklus se poté opakuje, přičemž síla žen je předávána z generace na generaci v vyšívání na sukni ženy. Tato série jednoznačně odkazuje na rozmanité formy ženského odporu v současném Bělorusku.</p>\n<p>Běloruské vyšívání je také výrazně přítomno v práci Cemra (Daria Siamchuk), umělkyně z Grodna, která se věnuje zachování běloruského kulturního dědictví a zároveň propaguje estetiku, empatii a lidskost. V jejích dílech slouží krvavé obvazy jako plátna, jejichž povrchy evokují obraz zraněné, vyhnané a bezdomovské postavy. Její práce zdůrazňuje témata ženské péče a léčivé síly, zobrazuje zdravotní sestry a pečovatele jako symboly odolnosti pro zraněný, ale vytrvalý běloruský lid.</p>\n<p>Téma ran bylo také přítomno v obrazech Alese Pushkina, kde chrpy – tradiční symbol běloruského lidového umění – ztělesňují vytrvalého ducha běloruského lidu. Jeho chrpy krvácejí a čelí smrti, přesto přetrvávají. Podobně Rozalina Busel zkoumá smutek a trauma prostřednictvím obrazů černých chrp, rakví a smutku. Její práce zahrnuje keramiku, videa, fotografii a texty, včetně výstavy z roku 2024 <em>Život v pozastavení</em>, která zkoumá témata hranic a omezení.</p>\n<p>Olejný obraz <em>Běloruská Venuše</em> od Jany Chernova je působivé zobrazení běloruské ženy. Stal se symbolem odolnosti během běloruské revoluce v roce 2020. Obraz zobrazuje jemnou, ženskou postavu ležící na červeném plátně, přesto její tělo nese modřiny, odřeniny a krev, odrážející násilí, které režim Lukašenka uvalil na protestující. Tato umělecká díla se stala emblémy současného Běloruska a jeho boje za autonomii.</p>\n<p><strong>Artivismus</strong></p>\n<p>Aby byla běloruská identita přístupnější západnímu publiku a byla prezentována nezávislá narace, bylo třeba přepracovat běloruský kulturní kód. Tento posun kontrastuje s konceptem <em>Russkiy mir</em>  a propagandistickým zobrazením bělorusko-ruské jednoty, propagovaným nejen z politických důvodů, ale také jako popření běloruského národního sebeurčení.</p>\n<p>Použití historie a mýtu se skutečně stalo mocným a nebezpečným nástrojem v propagandě války Vladimira Putina. Naopak alternativní kulturní projekty, které používají univerzální jazyk umění a které jsou propagovány po celé Evropě v galeriích, muzeích, festivalech a veřejných debatách, umožňují aktivní odpor proti rusifikaci, zatímco hledají smysluplnou podporu pro nezávislý běloruský hlas. Toto hnutí čerpá sílu ze smyslu jednoty a solidarity v demokratickém a proti-režimovém odporovém hnutí. Nově založený První kongres běloruské kultury v exilu tak slouží jako integrační platforma, podporující výměnu osvědčených praktik a fungující jako demokratická instituce mimo režim Lukašenka, čímž udržuje kontinuitu běloruských umělců a kulturních aktivistů. Tento koncept „komunity“ přesahuje tradiční umělecké asociace. Zapojuje veřejnost do uměleckých procesů, v nichž se „účastníci-občané“ stávají aktivními agenty pro sociální dialog. Jsou kreativní, vzdělávací a vlivní. Toto zapojení vytváří základ pro rozvoj „artivismu“ jako mocného a transformativního hnutí v rámci běloruské kultury.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Tento text byl připraven v rámci projektu NCRD s názvem „Kultura a alternativní umění Běloruska a Ukrajiny XXI: obraz společnosti“ nebo ALTKULT. Tento program je realizován pod vědeckým vedením Dr. Magdaleny Lachowicz z Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, je odborná asistentka na Katedře východních studií na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani (Polsko). Její výzkumné zájmy zahrnují: etnické vztahy a regionální hnutí v bývalých sovětských republikách, historii SSSR, občanské hnutí v současném Rusku, Bělorusku a Ukrajině.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.004",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>V Bělorusku se ukázalo, že diskriminace v kulturním sektoru je jak institucionální, tak systémová, přičemž Běloruský PEN klub hlásí, že kulturní život je oblastí, kde se občanské svobody nejrychleji zhoršují. Nejméně 105 kulturních osobností bylo nyní v Bělorusku uvězněno za jejich oddanost demokratickým ideálům a svobodě.</I>\n<br><br>\nV Bělorusku vždy čerpaly protestní hnutí sílu z některých společenských podtextů, které nemusí být okamžitě viditelné pro všechny lidi. Tato latentní síla připomíná podobná hnutí v jiných částech Evropy a post-sovětských státech. Historicky řečeno, navzdory omezením Železné opony, společnosti žijící v socialistických státech nikdy nebyly zcela izolovány od globálních událostí, včetně protestní kultury 60. let. Tak jsme během historie protestních akcí byli svědky tak významných událostí, jako byly demonstrace v roce 1965 na Rudém náměstí; proces Sinyavského-Daniela v roce 1966; Pražské jaro v roce 1968; hnutí Solidarita v Polsku; a Podzim národů v letech 1989-1990 napříč střední a východní Evropou.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.14",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Represje, rany i krew. Kultura antyreżimowa na Białorusi",
                key:"uid": string:"7d7dfb17-8e31-44a7-88f5-358257026a46",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>To wydarzenie końcowe jest ściśle związane z Bałtyckim Łańcuchem, „Rewolucją na Granicie” z 1990 roku na Ukrainie, a także różnymi „rewolucjami kolorowymi”, które miały miejsce w post-sowieckich państwach w XXI wieku. Inspiracja dla protestujących w Europie Wschodniej pochodziła również z innych części świata i obejmowała takie akcje protestacyjne jak Arabska Wiosna, Occupy Wall Street oraz różne ruchy feministyczne. Łącznie te działania stworzyły globalną tradycję protestu, która wpłynęła na aktywistów na całym świecie. To samo dotyczy Białorusi.</p>\n<p><strong>Kultura alternatywna</strong></p>\n<p>Pomimo autorytarnego reżimu i stereotypów dotyczących marginalizowanych aktywistów, Białoruś nigdy nie była w informacyjnym vacuum ani izolowana od horyzontalnych sieci NGO i sektorów kultury w Europie Zachodniej, szczególnie tych zajmujących się prawami człowieka. Rosyjskie grupy nonkonformistyczne i organizacje również wpłynęły na białoruskich aktywistów. W konsekwencji, gdy Białorusini wyszli na ulice w 2020 roku, aby protestować przeciwko oszustwom wyborczym i domagać się zmian politycznych, pokazali siłę solidarności i wspólnej tożsamości narodowej, która obejmuje język białoruski, tradycje i dziedzictwo kulturowe. W wyniku tych protestów i konsekwencji, jakie przyniosły dla ludzi, kultura „anty-reżimowa” na Białorusi stała się synonimem kultury alternatywnej.</p>\n<p>Jak pamiętamy z relacji medialnych, protesty uliczne na Białorusi w 2020 roku charakteryzowały się znaczną liczbą dynamicznych, angażujących występów organizowanych przez nieformalne grupy i inicjatywy oddolne. W naukach społecznych te działania często określane były jako „spontaniczna mobilizacja”. Jednak tradycja alternatywnych praktyk kulturalnych nie jest nowa na Białorusi i sięga poprzedniego wieku. Jest teraz kontynuowana przez różne grupy, kolektywy i bardziej sformalizowane struktury. Ci artyści zaczęli używać różnych form, aby nadać białoruskiemu oporowi i wysiłkom rewolucyjnym długoterminowy wpływ i dotrzeć do szerszych grup społecznych.</p>\n<p>Na przykład, od protestów w 2020 roku, historia Białorusi i elementy tożsamości narodowej stały się głęboko zintegrowane w społecznym dialogu codziennego oporu. To prawda, mimo że pamięć społeczna i tworzenie mitów narodowych były integralną częścią licznych projektów artystycznych na Białorusi znacznie dłużej. Białoruski „artiwizm” (tj. społecznie zaangażowane działania artystyczne) to trend, który również ma swoje korzenie w wschodnioeuropejskich tradycjach ulicznych. Przykłady obejmują teatr uliczny we Lwowie, który naśladował uszkodzone kostki brukowe w ostatniej fazie ZSRR; wspomniany łańcuch ludzki w krajach bałtyckich; miasta namiotowe na Ukrainie; „Automaidan”; chóralne pieśni śpiewane w centrach handlowych w Mińsku; marsze kobiet; oraz balkony udekorowane w czerwono-białe narodowe kolory Białorusi. Te formy protestu pozwalają zwykłym ludziom i przechodniom stać się uczestnikami protestów, co sprzyja aktywnemu obywatelstwu i utrudnia obojętność.</p>\n<p><strong>Nieustannie pod cenzurą</strong></p>\n<p>Do upadku ZSRR białoruska generacja lat 60. – „Sześćdziesięciolatkowie” – i ich następcy byli naznaczeni radykalnymi, społecznie krytycznymi działaniami oraz tajnym oporem wobec władzy. Często manifestowało się to w subtelnym, pośrednim proteście wplecionym w codzienne życie. W okresie powojennym białoruskie inicjatywy kulturalne przetrwały pomimo częstych zakazów i cenzury, w tym autocenzury, cenzury systemowej i ograniczeń ekonomicznych. Artyści i aktywiści, zarówno w erze socjalistycznej, jak i pod obecnym autorytarnym reżimem Białorusi, nieustannie napotykali przeszkody, takie jak bariery finansowe; niski poziom zaufania społecznego; oraz wszechobecna inwigilacja i wielowarstwowa represja, w tym przemoc fizyczna ze strony władz.</p>\n<p>Po II wojnie światowej dominacja realizmu socjalistycznego stłumiła nowe trendy artystyczne na Białorusi i odcięła jej społeczność artystyczną od zagranicznych wpływów. Jednak nawet po upadku ZSRR cenzura utrzymywała się na Białorusi. Na przykład, Białoruska Rada ds. Moralności, powołana w 2009 roku, ścigała artystów za naruszanie norm moralnych i obrażanie godności białoruskiego narodu. W wyniku jej działań w 2009 roku kilka obrazów zostało usuniętych z wystawy sztuki w Muzeum Literatury im. Janki Kupały w Mińsku.</p>\n<p>Ograniczenia wobec artystów zostały dodatkowo wzmocnione w 2012 roku, kiedy Białoruś uchwaliła Ustawę o Kontroli Treści Internetowych. W rezultacie białoruscy artyści, szczególnie ci badający tzw. społecznie kontrowersyjne tematy, zaczęli napotykać zakazy publikacji, presję z góry i ingerencję w swoje projekty. Tak było w przypadku grupy Pagonia, która została zatrzymana we wrześniu 2012 roku za organizowanie akcji poświęconej pamięci bohatera antysowieckiego oporu Rascisłaŭa Lapíckiego. Artysta Michaił Gulin również został uwięziony za swój osobisty projekt pomnika, a także fotografka Julia Doroshkevich, współorganizatorka Belarus Press Photo 2011. Jej album miał zawierać obrazy potencjalnego ekstremizmu. W 2013 roku Doroshkevich była przesłuchiwana przez KGB w sprawie zarzutów o ekstremizm. Sąd nakazał zniszczenie 41 egzemplarzy wydania książki Belarus Press Photo z 2011 roku i nakazał Doroshkevich oraz dwóm innym fotografom zapłacić grzywnę.</p>\n<p>Do dziś białoruskie listy więźniów politycznych obejmują artystów i aktywistów NGO poświęconych promowaniu białoruskiej tożsamości narodowej. Wśród nich są malarz Ales Pushkin oraz menedżer kultury i bloger Nikolai Klimovich. W 2023 roku obaj zmarli w więzieniu za swoje zaangażowanie w demokratyczne ideały i wolność. Białoruski Klub PEN monitoruje represje od 2019 roku, dokumentując naruszenia praw człowieka wobec artystów oraz tłumienie praw kulturalnych na całej Białorusi. Dyskryminacja w sektorze kultury okazała się zarówno instytucjonalna, jak i systemowa. W opinii Klubu PEN Białoruś jednym z obszarów, w których prawa obywatelskie regresują najszybciej, jest prawo do uczestnictwa w życiu kulturalnym. Na koniec czerwca 2024 roku na Białorusi było 1,413 więźniów politycznych, w tym co najmniej 105 postaci kulturalnych.</p>\n<p>W 2021 roku białoruscy ustawodawcy uchwalili ustawę o ekstremizmie, przyspieszając postępowania sądowe dla organizacji uznawanych za ekstremistyczne i klasyfikując niektóre media i symbole jako materiały ekstremistyczne. W celach śledczych stworzono listę „osób skłonnych do ekstremizmu”, profilując obywateli zaangażowanych w działania postrzegane jako zagrożenie dla reżimu. Działania te obejmują od tak poważnych czynów jak ujawnienie tajemnic państwowych po najbardziej fundamentalne prawo obywatelskie, jakim jest uczestnictwo w protestach. Dominującą grupą na tej liście byli artyści, aktywiści i historycy.</p>\n<p>Lista „materiałów ekstremistycznych” z lipca 2024 roku liczyła 1,160 stron. Zawierała nazwy publikacji uznawanych za wrogie wobec reżimu. Wśród nich była książka <em>Białoruski Donbas</em>, która ujawniała białoruskie służby i firmy współpracujące z rosyjskimi separatystami. Osoby dzielące się lub angażujące w zakazane treści, takie jak czytelnicy takich publikacji czy zwolennicy kanałów Telegram, takich jak NEXTA lub innych blogerów, narażają się na ściganie.</p>\n<p><strong>Anty-sowiecka i anty-reżimowa</strong></p>\n<p>W latach 60. na Białorusi członkowie tzw. „Złotej Młodzieży”, używając terminu Viktara Ledeneva, zbierali się w pracowniach artystycznych, kulisach teatrów, prywatnych mieszkaniach i parkach, aby dyskutować o historii i kulturze, co często robili w języku białoruskim. W Mińsku popularnymi miejscami spotkań tej grupy były park przy Narodowym Teatrze Akademickim im. Janki Kupały oraz park naprzeciwko siedziby KGB, w pobliżu Teatru Młodego Widza. Ci młodzi aktywiści kulturalni czuli się zobowiązani do bycia anty-sowieckimi, często uciekając się do działań w podziemiu, aby wyrazić swój sprzeciw. W 1962 roku trzech studentów Białoruskiego Uniwersytetu Państwowego – Viktar Ledenev, Wołodia Khalip i Siergiej Budkiewicz – zostało oskarżonych o poglądy anty-sowieckie. Oskarżono ich również o produkcję i tajną dystrybucję zakazanej literatury (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Oprócz ich aresztowania, w różnych wydziałach uniwersytetu organizowano spotkania pokazowe przez organizacje Komsomołu, aby publicznie wyróżnić poszczególnych studentów, którzy mieli kontakty z „anty-sowieckimi” aktywistami. Jednym z rezultatów takich działań był proces i skazanie Eduarda (Edika) Goriacheva, który został oskarżony o inicjowanie „anty-sowieckiego kolektywu”. 6 czerwca 1962 roku, razem z Kimem Khadyevem, został uznany za winnego gromadzenia młodzieży i zachęcania ich do angażowania się w anty-sowiecką agitację. Dzięki swoim kontaktom z rosyjskimi dysydentami, Khadyev i Goriachev zdobyli materiały zawierające anty-sowieckie przesłania, w tym anegdoty i wiersze, które skompilowali w zbiory do czytania wśród swoich rówieśników.</p>\n<p>Jedna z tych kolekcji, zatytułowana <em>Anty-Asarkan, czyli błazen bez króla</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], zawierała otwarcie anty-sowieckie wiersze, w tym „Symfonię Komunistyczną” i „Los pisarza” [<em>Коммунистическая симфония</em> i <em>Судьба писателя</em>]. Promowały one tak radykalne idee jak obalenie władzy sowieckiej czy aresztowanie tych, którzy byli na 21. Kongresie Partii.</p>\n<p>Inną znaczącą postacią w białoruskiej kulturze oporu z tamtego okresu była Larysa Genius. Represjonowana i deportowana na Syberię, pozostała wierna dążeniu Białorusi do wolności. W swojej książce <em>Wyznanie</em>, która jest dziennikiem deportacyjnym porównywalnym do <em>Archipelagu Gułag</em> Sołżenicyna, napisała, że myślenie o Białorusi pomogło jej przetrwać życiowe próby, a także pozostać odporną i wierną sobie. W 1954 roku napisała: „Chrystus powstał z krwi i bólu, aby świeca prawdy nie zgasła. Powstał dla wsi Krivite, powstał, bracia, także dla nas. Tak więc będziemy pamiętać, w naszych łańcuchach, podnosząc nasze serca, że tak jak Bóg został ukrzyżowany, Nasza Białoruś odrodzi się!”</p>\n<p>Historia Białorusi stała się żywym tematem dla pracy artystycznej na Białorusi w latach 70. Wśród najbardziej znanych dzieł z tego okresu znajdują się obrazy i grafiki Władimira Basaligi, Jaugena Kulika i Mikoli Kupavy. Przedstawiali oni takich narodowych bohaterów i bohaterki jak Eufrozyna z Połocka, popularna święta wśród prawosławnych; Franciszek Skaryna, filozof, który w 1517 roku wydrukował Biblię w języku starobiałoruskim; Barbara Radziwiłł, królowa Polski i księżna Litwy, która była bohaterką wielu legend i dzieł literackich na Białorusi; oraz Konstanty Kalinowski (lub Kastus Kalinoŭski), ikona białoruskiego nacjonalizmu. Jednak w 1972 roku malarz Liavon Barazna, który opublikował <em>Ryciny Franciszka Skaryny</em>, zginął w tajemniczych okolicznościach. Los Uładzimira Stelmashonoka, Ludowego Malownika Białorusi, który przedstawił białoruską historię kulturową w swoim obrazie <em>Słowa o Białorusi</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), był zupełnie inny. Zmarł w 2013 roku w wieku 85 lat. Jego prace są nadal wystawiane w Narodowym Muzeum Sztuki w Mińsku.</p>\n<p><strong>Kultura ludowa</strong></p>\n<p>W latach 70., kiedy białoruscy intelektualiści i artyści działali pod fasadą wolności ściśle podlegającej cenzurze i inwigilacji, folklor i etnografia zapewniały ograniczoną przestrzeń dla wolności wypowiedzi. Jednak nawet ten obszar podlegał sowieckiej standaryzacji, co zmniejszało jego różnorodność i narzucało uproszczenia wyrażeń kulturowych. Dzięki badaczom i aktywistom, którzy zdołali udokumentować, a tym samym zachować, unikalność białoruskiej kultury ludowej, zebrano dużą kolekcję materiałów archiwalnych. Obejmuje ona takie skarby jak seria <em>Białoruska Sztuka Ludowa</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), która do dziś inspiruje alternatywne projekty artystyczne na Białorusi.</p>\n<p>Ożywienie tradycyjnej i ludowej kultury białoruskiej jest najbardziej widoczne w organizacji festiwali i ekspedycji etnograficznych, a także w rekonstrukcji rytuałów ludowych, często splecionych z działalnością polityczną. Odniesienia do tradycji ludowych pojawiają się również w protestach, alternatywnych projektach kulturalnych, występach i sztukach wizualnych. Baza danych dokumentująca te inicjatywy kulturalne, między innymi, znajduje się na stronie internetowej <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> lub “ethnoby.org”.</p>\n<p>Dziś młodzi białoruscy artyści również wykorzystują sztukę ludową, aby kształtować język protestu anty-reżimowego. Rufina Bazlova, na przykład, używa tradycyjnego białoruskiego haftu, aby żywo ilustrować kroniki oporu. Od momentu rozpoczęcia protestów w 2020 roku, przedstawiała demonstracje, wiece i represje politycznych więźniów w takich pracach jak “Historia białoruskiej wyżywanki”, “Więźniowie polityczni”, “Luka i jego świta”, “Saga protestów” oraz “SOS_BY_2020”. Te prace ukazują łzy, krew i tortury, które definiują życie pod reżimem Łukaszenki.</p>\n<p>Bazlova uchwyca cierpienie represjonowanych poprzez motywy białoruskiej sztuki ludowej, które są dziełem białoruskich kobiet. To prababcie i babcie dzisiejszego pokolenia protestujących, które poprzez haft, zapisywały białoruską tożsamość i odporność kobiet, wizualnie wyrażając to, czego nie mogły napisać. Jej praca kontynuuje wielowiekową walkę o emancypację białoruskich kobiet jako matek, żon i patriotów.</p>\n<p>Symboliczna seria “Kobieta w Kręgu” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) przedstawia “jak rodzą się kobiety”. Wzdłuż dołu spódnicy, haftowany komiks przedstawia kobietę wspinającą się na “wzgórze mężczyzny” i zdobywającą je za pomocą magicznego eliksiru. Miłość wkracza w jej życie, budząc uśpioną energię. Następnie umieszcza słońce w swoim sercu i rodzi “nową kobietę”. Cykl ten powtarza się, a siła kobiet przekazywana jest przez pokolenia w hafcie na spódnicy kobiety. Ta seria jednoznacznie odnosi się do różnorodnych form oporu kobiet we współczesnej Białorusi.</p>\n<p>Białoruski haft jest również wyraźnie obecny w pracach Cemry (Daria Siamchuk), artystki z Grodna, która poświęca się zachowaniu białoruskiego dziedzictwa kulturowego, promując estetykę, empatię i człowieczeństwo. W jej dziełach, przesiąknięte krwią bandaże służą jako płótna, a ich powierzchnie przywołują obraz rannej, wygnanej i bezdomnej postaci. Jej prace podkreślają tematy kobiecej troski i mocy uzdrawiania, przedstawiając pielęgniarki i opiekunki jako symbole odporności rannego, ale wytrwałego białoruskiego narodu.</p>\n<p>Temat ran był również obecny w obrazach Alesa Pushkina, gdzie chabry – tradycyjny symbol białoruskiej sztuki ludowej – ucieleśniają trwałego ducha białoruskiego narodu. Jego chabry krwawią i stają w obliczu śmierci, ale przetrwają. Podobnie Rozalina Busel bada żal i traumę poprzez obrazy czarnych chabrów, trumien i żałoby. Jej prace obejmują ceramikę, filmy, fotografię i teksty, w tym wystawę z 2024 roku <em>Życie w Zawieszeniu</em>, która bada tematy granic i ograniczeń.</p>\n<p>Obraz olejny <em>Białoruska Wenus</em> autorstwa Jany Chernovej to uderzające przedstawienie białoruskiej kobiety. Stał się symbolem odporności podczas białoruskiej rewolucji w 2020 roku. Obraz przedstawia miękką, kobiecą postać leżącą na czerwonym płótnie, jednak jej ciało nosi siniaki, otarcia i krew, odzwierciedlając przemoc wymierzoną przez reżim Łukaszenki w protestujących. Te dzieła sztuki stały się emblematami współczesnej Białorusi i jej walki o autonomię.</p>\n<p><strong>Artivizm</strong></p>\n<p>Aby uczynić białoruską tożsamość bardziej dostępną dla zachodnich odbiorców i przedstawić niezależną narrację, białoruski kod kulturowy wymagał przemyślenia. Ta zmiana przeciwdziała koncepcji <em>Russkiy mir</em> oraz propagandowemu przedstawieniu białorusko-rosyjskiej jedności, propagowanemu nie tylko z powodów politycznych, ale także jako zaprzeczenie białoruskiej narodowej samostanowieniu.</p>\n<p>Wykorzystanie historii i mitu stało się rzeczywiście potężnym i niebezpiecznym narzędziem w propagandzie wojennej Władimira Putina. W przeciwieństwie do tego, alternatywne projekty kulturalne, które używają uniwersalnego języka sztuki i które są promowane w całej Europie w galeriach, muzeach, festiwalach i debatach publicznych, umożliwiają aktywny opór wobec rusyfikacji, jednocześnie poszukując znaczącego wsparcia dla niezależnego białoruskiego głosu. Ten ruch czerpie siłę z poczucia jedności i solidarności w demokratycznym i anty-reżimowym ruchu oporu. Nowo powstały Pierwszy Kongres Białoruskiej Kultury na Uchodźstwie służy zatem jako platforma integracyjna, sprzyjająca wymianie najlepszych praktyk i funkcjonująca jako demokratyczna instytucja poza reżimem Łukaszenki, tym samym utrzymując ciągłość białoruskich artystów i aktywistów kulturowych. Ta koncepcja „wspólnoty” wykracza poza tradycyjne stowarzyszenia artystyczne. Angażuje społeczeństwo w procesy artystyczne, w których „uczestnicy-obywatele” stają się aktywnymi agentami dialogu społecznego. Są kreatywni, edukacyjni i wpływowi. To zaangażowanie kładzie fundamenty pod rozwój „artiwizmu” jako potężnego i transformującego ruchu w białoruskiej kulturze.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Tekst ten został przygotowany w ramach projektu NCRD pod tytułem \"Kultura i alternatywna sztuka Białorusi i Ukrainy XXI: obraz społeczeństwa\" lub ALTKULT. Program ten jest realizowany pod kierunkiem naukowym dr Magdaleny Lachowicz z Uniwersytetu Adama Mickiewicza w Poznaniu.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, dr, jest adiunktem w Katedrze Studiów Wschodnich na Uniwersytecie Adama Mickiewicza w Poznaniu (Polska). Jej zainteresowania badawcze obejmują: relacje etniczne i ruchy regionalne w byłych republikach radzieckich, historię ZSRR, ruchy społeczeństwa obywatelskiego we współczesnej Rosji, Białorusi i Ukrainie.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.023",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>W Białorusi dyskryminacja w sektorze kultury okazała się zarówno instytucjonalna, jak i systemowa, a Białoruski Klub PEN informuje, że życie kulturalne jest obszarem, w którym wolności obywatelskie regresują najszybciej. Co najmniej 105 postaci kultury zostało obecnie uwięzionych w Białorusi za swoje zaangażowanie w demokratyczne ideały i wolność.</I>\n<br><br>\nW Białorusi ruchy protestacyjne zawsze czerpały siłę z pewnych nurtów społecznych, które mogą nie być od razu widoczne dla wszystkich ludzi. Ta ukryta siła przypomina podobne ruchy w innych częściach Europy i w państwach post-sowieckich. Mówiąc historycznie, pomimo ograniczeń Żelaznej Kurtyny, społeczeństwa żyjące w państwach socjalistycznych nigdy nie były całkowicie odizolowane od globalnych wydarzeń, w tym kultury protestu lat 60. Tak więc, w całej historii działań protestacyjnych byliśmy świadkami takich znaczących wydarzeń, jak demonstracje w 1965 roku na Placu Czerwonym; proces Sinyawskiego-Daniela w 1966 roku; Praska Wiosna w 1968 roku; ruch Solidarności w Polsce; oraz Jesień Narodów w latach 1989-1990 w Europie Środkowej i Wschodniej.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.795",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Repressioner, sår och blod. Antiregimkultur i Vitryssland",
                key:"uid": string:"9943328c-a604-4dcf-ac9a-e24809207091",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Detta sista evenemang är nära kopplat till den baltiska kedjan, 1990 års \"Revolution på granit\" i Ukraina, samt olika \"färgrevolutioner\" som ägde rum i post-sovjetiska stater under 2000-talet. Inspiration för östeuropeiska demonstranter har också kommit från andra delar av världen och inkluderat sådana protestaktioner som den arabiska våren, Occupy Wall Street och olika feministiska rörelser. Tillsammans har dessa aktioner skapat en global protesttradition som har påverkat aktivister världen över. Detta gäller också i Belarus.</p>\n<p><strong>Alternativ kultur</strong></p>\n<p>Trots sitt auktoritära styre och stereotyper kring marginaliserade aktivister har Belarus aldrig varit i ett informationsvakuum eller isolerat från de horisontella nätverken av NGO:er och kulturella sektorer i Västeuropa, särskilt de som rör mänskliga rättigheter. Ryska icke-konformistiska grupper och organisationer har också påverkat belarusiska aktivister. Följaktligen, när belarusierna gick ut på gatorna 2020 för att protestera mot valfusk och kräva politisk förändring, visade de kraften i solidaritet och en gemensam nationell identitet som inkluderar belarusiska språket, traditioner och kulturarv. Som ett resultat av dessa protester och de konsekvenser de har medfört för människor har den \"anti-regim\" kulturen i Belarus nu blivit synonym med alternativ kultur.</p>\n<p>Som vi minns från mediebevakningen, innehöll de belarusiska gatuprotesterna 2020 ett betydande antal dynamiska, engagerande framträdanden organiserade av informella grupper och gräsrotsinitiativ. Inom samhällsvetenskaperna kallades dessa aktiviteter ofta för \"spontan mobilisering\". Men traditionen av alternativa kulturella praktiker är inte ny i Belarus, och kommer från föregående århundrade. Den fortsätter nu endast genom arbetet av olika grupper, kollektiver och mer formaliserade strukturer. Dessa konstnärer har nu använt olika former för att ge belarusisk motstånd och revolutionära insatser en långsiktig påverkan och för att nå bredare sociala grupper.</p>\n<p>Till exempel, sedan protesterna 2020 har belarusisk historia och element av nationell identitet blivit djupt integrerade i den sociala dialogen om vardagligt motstånd. Detta är sant även om socialt minne och nationell mytbildning har varit integrerade i många konstnärliga projekt i Belarus under mycket längre tid. Belarusisk \"artivism\" (dvs. socialt engagerade konstnärliga aktiviteter) är en trend som också har sina rötter i östeuropeiska gatutradiotioner. Exempel inkluderar gatuteater i Lviv som imiterade trasiga kullerstenar i den sista fasen av Sovjetunionen; den nämnda mänskliga kedjan i de baltiska staterna; tältstäder i Ukraina; \"Automaidan\"; körsånger som sjöngs i köpcentrum i Minsk; kvinnomarscher; och balkonger dekorerade i de röda och vita belarusiska nationalfärgerna. Dessa former av protest gör det möjligt för vanliga människor och förbipasserande att bli deltagare i protesterna, vilket främjar aktivt medborgarskap och gör likgiltighet svår.</p>\n<p><strong>Kontinuerligt under censur</strong></p>\n<p>Fram till Sovjetunionens fall präglades den belarusiska generationen från 1960-talet – \"Sixtiers\" – och deras efterföljare av radikala, socialt kritiska aktiviteter och ett hemligt motstånd mot myndigheterna. Detta manifesterades ofta i subtila, indirekta protester inbäddade i det dagliga livet. Under efterkrigstiden fortsatte belarusiska kulturella initiativ trots frekvent förbud och censur, inklusive självcensur, systematisk censur och ekonomiska restriktioner. Konstnärer och aktivister, oavsett om det var under den socialistiska eran eller under Belarus nuvarande auktoritära styre, har konsekvent stött på hinder som ekonomiska barriärer; låg social tillit; och utbredd övervakning och flerskiktad repression, inklusive fysisk våld från myndigheterna.</p>\n<p>Efter andra världskriget kvävde dominansen av socialistisk realism nya konstnärliga trender i Belarus och bröt dess konstnärliga gemenskap från utländska influenser. Men även efter Sovjetunionens kollaps fortsatte censuren i Belarus. Till exempel har den belarusiska rådet för moral, som inrättades 2009, åtalat konstnärer för att ha brutit mot moraliska normer och förolämpat den belarusiska folkets värdighet. Som ett resultat av dess arbete 2009 togs flera målningar bort från en konstutställning på Yanka Kupala statliga litteraturmuseum i Minsk.</p>\n<p>Restriktioner mot konstnärer förstärktes ytterligare 2012 när Belarus antog lagen om kontroll av internetinnehåll. Som ett resultat började belarusiska konstnärer, särskilt de som utforskade så kallade socialt kontroversiella ämnen, att möta publiceringsförbud, uppifrån påtryckningar och inblandning i sina projekt. Så var fallet för Pagonia-gruppen, som greps i september 2012 för att ha organiserat en aktion tillägnad minnet av den anti-sovjetiska motståndshjälten Rascisláŭ Lapícki. Konstnären Mikhail Gulin fängslades också för sitt personliga monumentprojekt, liksom fotografen Yulia Doroshkevich, medarrangör av Belarus Press Photo 2011. Hennes album sägs ha inkluderat bilder av potentiell extremism. År 2013 blev Doroshkevich förhörd av KGB på anklagelser om extremism. Domstolen beordrade förstöringen av 41 kopior av 2011 års upplaga av boken Belarus Press Photo, och beordrade Doroshkevich och två andra fotografer att betala böter.</p>\n<p>Än idag inkluderar belarusiska politiska fånglistor konstnärer och NGO-aktivister som är dedikerade till att främja den belarusiska nationella identiteten. Bland dem finns målaren Ales Pushkin och kulturförvaltaren och bloggare Nikolai Klimovich. År 2023 dog de båda i fängelse för sitt engagemang för demokratiska ideal och frihet. Den belarusiska PEN-klubben har övervakat repressioner sedan 2019, dokumenterat människorättskränkningar mot konstnärer och undertryckandet av kulturella rättigheter i hela Belarus. Diskriminering inom den kulturella sektorn har visat sig vara både institutionell och systematisk. Enligt PEN-klubben Belarus är ett av de områden där medborgerliga rättigheter regressar snabbast rätten att delta i kulturlivet. I slutet av juni 2024 höll Belarus 1 413 politiska fångar, inklusive minst 105 kulturella personer.</p>\n<p>År 2021 antog belarusiska lagstiftare en lag om extremism, som påskyndade rättsfall för organisationer som klassificerades som extremistiska och klassificerade vissa medier och symboler som extremistiska material. För spårningsändamål skapades en lista över \"personer benägna att extremism\", som profilerade medborgare som deltog i aktiviteter som uppfattades som hot mot regimen. Dessa aktiviteter sträcker sig från sådana allvarliga handlingar som avslöjande av statshemligheter till den mest grundläggande medborgerliga rättigheten, det vill säga deltagande i protester. Den dominerande gruppen på denna lista inkluderade konstnärer, aktivister och historiker.</p>\n<p>Juli 2024 års lista över \"extremistiska material\" var 1 160 sidor lång. Den innehöll namn på publikationer som ansågs fientliga mot regimen. Bland dem fanns boken <em>Belarusian Donbas</em>, som avslöjade belarusiska tjänster och företag som samarbetade med ryska separatister. Individer som delade eller engagerade sig med förbjudet innehåll, såsom läsare av sådana publikationer eller supportrar av Telegram-kanaler som NEXTA eller andra bloggare, riskerar åtal.</p>\n<p><strong>Anti-sovjetisk och anti-regim</strong></p>\n<p>På 1960-talet i Belarus samlades medlemmar av den så kallade \"Gyllene Ungdomen\", för att använda Viktar Ledenevs term, i konststudior, teaterbackstage, privata lägenheter och parker för att diskutera historia och kultur, vilket de ofta gjorde på belarusiska. I Minsk inkluderade populära mötesplatser för denna grupp parken vid Yanka Kupala National Academy Theatre och parken mittemot KGB:s högkvarter, nära Young Spectator Theatre. Dessa unga kulturella aktivister kände det som sin plikt att vara anti-sovjetiska, ofta resorterande till underjordiska aktiviteter för att uttrycka sitt missnöje. År 1962 åtalades tre studenter vid Belarusiska statliga universitet – Viktar Ledenev, Volodya Khalip och Sergei Budkevich – för anti-sovjetiska åsikter. De anklagades också för produktion och hemlig distribution av förbjuden litteratur (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Förutom deras arrestering organiserades i olika universitetsavdelningar showcase-möten av Komsomol-organisationerna för att offentligt utpeka enskilda studenter som hade kontakter med \"anti-sovjetiska\" aktivister. Ett av resultaten av sådana åtgärder var rättegången och fällande domen mot Eduard (Edik) Goriachev, som anklagades för att ha initierat en \"anti-sovjetisk kollektiv\". Den 6 juni 1962, tillsammans med Kim Khadyev, befanns han skyldig till att ha samlat ungdomar och uppmuntrat dem att delta i anti-sovjetisk agitation. Genom sina kontakter med ryska dissidenter fick Khadyev och Goriachev tag på material som innehöll anti-sovjetiska budskap, inklusive anekdoter och dikter, som de sammanställde i samlingar för att läsa bland sina kamrater.</p>\n<p>En av dessa samlingar, med titeln <em>Anti-Asarkan, eller en hovnarr utan kung</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], innehöll öppet anti-sovjetiska dikter, inklusive \"Kommunistisk symfoni\" och \"Författarens öde\" [<em>Коммунистическая симфония</em> och <em>Судьба писателя</em>]. De främjade sådana radikala idéer som att störta de sovjetiska myndigheterna eller arrestera dem som var närvarande vid det 21:a partikonventet.</p>\n<p>En annan betydande figur i den belarusiska motståndskulturen från den tiden var Larysa Genius. Repressad och deporterad till Sibirien förblev hon trogen Belarus strävan efter frihet. I sin bok <em>Bekännelse</em>, som är en deportationsdagbok jämförbar med Solzhenitsyns <em>Gulag-arkipelagen</em>, skrev hon att tanken på Belarus hjälpte henne att ta sig igenom livets prövningar, samt att förbli motståndskraftig och trogen mot sig själv. År 1954 skrev hon: \"Kristus steg upp från blod och smärta, så att sanningens ljus inte skulle släckas. Han steg upp för Krivite-byarna, Han steg upp, bröder, också för oss. Så vi kommer att minnas, i våra kedjor, lyfta våra hjärtan, att precis som Gud blev korsfäst, kommer vårt Belarus att återfödas!”</p>\n<p>Belarusisk historia blev ett livfullt tema för konstnärligt arbete i Belarus under 1970-talet. Bland de mest kända verken från den perioden finns målningar och tryck av Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik och Mikola Kupava. De skildrade sådana nationella hjältar och hjältinnor som Euphrosyne av Polotsk, en populär helgon bland ortodoxa troende; Frantsisk Skaryna, en filosof som tryckte Bibeln på gammal belarusiska 1517; Barbara Radziwiłł, drottning av Polen och hertiginna av Litauen som var hjältinnan i många legender och litterära verk i belarusiska; och Konstantin Kalinovsky (eller Kastus Kalinoŭski), en ikon av belarusisk nationalism. Men 1972 mördades målaren Liavon Barazna, som publicerade <em>Gravyrer av Francis Skaryna</em>, under mystiska omständigheter. Ödet för Uladzimir Stelmashonok, folkets målare av Belarus, som skildrade belarusisk kulturhistoria i sin målning <em>Ord om Belarus</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), var dock mycket annorlunda. Han avled 2013 vid 85 års ålder. Hans verk visas fortfarande på National Art Museum i Minsk.</p>\n<p><strong>Folk kultur</strong></p>\n<p>På 1970-talet, när belarusiska intellektuella och konstnärer verkade under en fasad av frihet som strikt var föremål för censur och övervakning, gav folklor och etnografi begränsat utrymme för yttrandefrihet. Men även detta område var föremål för sovjetisk standardisering, vilket minskade dess mångfald och påtvingade förenklingar av kulturella uttryck. Tack vare forskare och aktivister som har lyckats dokumentera, och därmed bevara, unikheten av belarusisk folkkultur, har en stor samling arkivmaterial sammanställts. Den inkluderar sådana skatter som serien <em>Belarusisk folkkonst</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), som fram till idag har inspirerat alternativa konstprojekt i Belarus.</p>\n<p>Återupplivandet av traditionell och folkkultur i Belarus är mest påtagligt i organiseringen av festivaler och etnografiska expeditioner, samt återskapandet av folkliga ritualer, ofta sammanflätade med politiska aktiviteter. Referenser till folkliga traditioner dyker också upp i protester, alternativa kulturella projekt, framträdanden och visuell konst. En databas som dokumenterar dessa kulturella initiativ, bland annat, kan hittas på webbplatsen <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> eller “ethnoby.org”.</p>\n<p>Idag använder unga belarusiska konstnärer också folkkonst för att forma språket för anti-regim protest. Rufina Bazlova, till exempel, använder traditionell belarusisk broderi för att livligt illustrera motståndets krönikor. Sedan protesterna började 2020 har hon avbildat demonstrationer, rallyn och repressionen av politiska fångar i verk som “Historien om den belarusiska Vyzhyvanka”, “Politiska fångar”, “Luka och hans följe”, “Saga om protester” och “SOS_BY_2020”. Dessa verk skildrar tårarna, blodet och tortyren som definierar livet under Lukashenkas regim.</p>\n<p>Bazlova fångar lidandet hos de repressiva genom belarusiska folkkonstmotiv, som är verk av belarusiska kvinnor. Det var dagens protestgenerationer som genom broderi dokumenterade belarusisk identitet och kvinnors motståndskraft, visuellt uttryckande vad de inte kunde skriva. Hennes arbete fortsätter den århundraden långa kampen för emancipation av belarusiska kvinnor som mödrar, hustrur och patrioter.</p>\n<p>Den symboliska serien “Kvinna i cirkeln” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) skildrar “hur kvinnor föds”. Längs fållen av en kjol avbildas en broderad serietidning som visar en kvinna som klättrar “uppför mannens kulle” och erövrar den med hjälp av en magisk dryck. Kärleken kommer in i hennes liv och väcker en vilande energi. Hon placerar sedan solen inom sitt bröst och föder “en ny kvinna”. Cykeln upprepas sedan, med kvinnors styrka som förs vidare genom generationer i broderiet på en kvinnas kjol. Denna serie refererar otvetydigt till de olika formerna av kvinnligt motstånd i dagens Belarus.</p>\n<p>Belarusisk broderi framträder också tydligt i arbetet av Cemra (Daria Siamchuk), en konstnär från Grodno som är dedikerad till att bevara belarusiskt kulturarv samtidigt som hon främjar estetik, empati och mänsklighet. I hennes verk fungerar blodiga bandage som dukar, vars ytor väcker bilden av en sårad, fördriven och hemlös figur. Hennes verk betonar teman av kvinnlig omsorg och helande kraft, och skildrar sjuksköterskor och vårdgivare som symboler för motståndskraft för det sårade men uthålliga belarusiska folket.</p>\n<p>Temat för såren var också närvarande i Ales Pushkins målningar, där blåklint – en traditionell symbol för belarusisk folkkonst – förkroppsligar den uthålliga andan hos det belarusiska folket. Hans blåklint blöder och möter döden, men fortsätter att existera. På samma sätt utforskar Rozalina Busel sorg och trauma genom bilder av svarta blåklint, kistor och sorg. Hennes arbete inkluderar keramik, videor, fotografi och texter, inklusive 2024 års utställning <em>Liv i suspension</em>, som undersöker teman av gränser och begränsningar.</p>\n<p>Oljemålningen <em>Belarusisk Venus</em> av Jana Chernova är en slående skildring av en belarusisk kvinna. Den blev en symbol för motståndskraft under den belarusiska revolutionen 2020. Målningen avbildar en mjuk, feminin figur som ligger på en röd duk, men hennes kropp bär blåmärken, skrapsår och blod, vilket återspeglar det våld som Lukashenkas regim utövat mot demonstranter. Dessa konstverk har blivit emblem för det samtida Belarus och dess kamp för autonomi.</p>\n<p><strong>Artivism</strong></p>\n<p>För att göra belarusisk identitet mer tillgänglig för västerländska publik och presentera en oberoende berättelse behövdes en omformulering av den belarusiska kulturella koden. Denna förändring motverkar konceptet <em>Russkiy mir</em> och den propagandadrivna framställningen av belarusisk-ryska enhet, som sprids inte bara av politiska skäl utan också som en förnekelse av belarusisk nationell självbestämmanderätt.</p>\n<p>Användningen av historia och myt har verkligen blivit ett kraftfullt och farligt verktyg i Vladimir Putins krigspropaganda. I kontrast möjliggör alternativa kulturella projekt som använder den universella konsten och som främjas över hela Europa på gallerier, museer, festivaler och offentliga debatter, aktivt motstånd mot rysifiering samtidigt som de söker meningsfullt stöd för en oberoende belarusisk röst. Denna rörelse drar styrka från en känsla av enhet och solidaritet i en demokratisk och anti-regim motståndsrörelse. Den nyetablerade Första kongressen av belarusisk kultur i exil fungerar således som en integrativ plattform, som främjar utbyte av bästa praxis och fungerar som en demokratisk institution utanför Lukashenkas regim, vilket därmed upprätthåller kontinuiteten för belarusiska konstnärer och kulturella aktivister. Detta koncept av \"gemenskap\" sträcker sig bortom traditionella konstföreningar. Det engagerar allmänheten i konstnärliga processer där \"deltagande medborgare\" blir aktiva agenter för social dialog. De är kreativa, utbildande och påverkar. Detta engagemang lägger grunden för att utveckla \"artivism\" som en kraftfull och transformativ rörelse inom belarusisk kultur.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Denna text förbereddes inom ramen för NCRD-projektet med titeln \"Kultur och alternativ konst i Belarus och Ukraina XXI: samhällsbild\" eller ALTKULT. Detta program genomförs under vetenskaplig ledning av Dr. Magdalena Lachowicz vid Adam Mickiewicz-universitetet i Poznań.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, är biträdande professor vid Institutionen för öststudier vid Adam Mickiewicz-universitetet i Poznań (Polen). Hennes forskningsintressen inkluderar: etniska relationer och regionala rörelser i tidigare sovjetrepubliker, historia av Sovjetunionen, medborgarsamhällsrörelser i samtida Ryssland, Belarus och Ukraina. </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.082",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>I Vitryssland har diskriminering inom den kulturella sektorn visat sig vara både institutionell och systemisk, där den vitryska PEN-klubben rapporterar att kulturlivet är det område där de civila friheterna regressar snabbast. Minst 105 kulturpersonligheter har nu fängslats i Vitryssland för sin hängivenhet till demokratiska ideal och frihet.</I>\n<br><br>\nI Vitryssland har proteströrelser alltid dragit styrka från vissa samhälleliga strömningar som kanske inte är omedelbart synliga för alla människor. Denna latenta kraft liknar liknande rörelser i andra delar av Europa och de post-sovjetiska staterna. Historiskt sett, trots begränsningarna av järnridån, var samhällena som levde i de socialistiska staterna aldrig helt isolerade från globala utvecklingar, inklusive protestkulturen på 1960-talet. Således har vi genom hela historien av protestaktioner bevittnat sådana betydande händelser som demonstrationerna 1965 på Röda torget; Sinyavsky-Daniel-rättegången 1966; Pragvåren 1968; Solidaritet-rörelsen i Polen; och Nationernas höst 1989-1990 över Centraleuropa och Östeuropa.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.083",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Репресии, рани и кръв. Антирежимна култура в Беларус",
                key:"uid": string:"9cd4f18c-1045-45e8-bb4c-2c09470998cc",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Това финално събитие е тясно свързано с Балтийската верига, с “Революцията на гранита” в Украйна от 1990 г., както и с различни “цветни революции”, които се случиха в постсъветските държави през 21-ви век. Вдъхновение за протестиращите в Източна Европа също идва от други части на света и включва такива протестни действия като Арабската пролет, Occupy Wall Street и различни феминистки движения. Колективно, тези действия създадоха глобална протестна традиция, която оказа влияние върху активистите по целия свят. Това е вярно и за Беларус.</p>\n<p><strong>Алтернативна култура</strong></p>\n<p>Въпреки авторитарния си режим и стереотипите около маргинализираните активисти, Беларус никога не е бил в информационен вакуум или изолиран от хоризонталните мрежи на НПО и културни сектори в Западна Европа, особено тези, свързани с правата на човека. Руски неконформни групи и организации също оказаха влияние върху беларуските активисти. В резултат на това, когато беларусите излязоха на улиците през 2020 г., за да протестират срещу изборни измами и да искат политически промени, те демонстрираха силата на солидарността и споделената национална идентичност, която включва беларуския език, традиции и културно наследство. В резултат на тези протести и последиците, които те донесоха за хората, “анти-режимната” култура в Беларус сега е синоним на алтернативна култура.</p>\n<p>Както помним от медийните репортажи, протестите на улицата в Беларус през 2020 г. включваха значителен брой динамични, ангажиращи представления, организирани от неформални групи и инициативи от основата. В социалните науки тези дейности често се наричат “спонтанна мобилизация”. Въпреки това, традицията на алтернативните културни практики не е нова в Беларус и произлиза от предишния век. Сега тя само продължава чрез работата на различни групи, колективи и по-формализирани структури. Тези артисти вече използват различни форми, за да придадат на беларуската съпротива и революционни усилия дългосрочно въздействие и да достигнат до по-широки социални групи.</p>\n<p>Например, от протестите през 2020 г. беларуската история и елементи на националната идентичност станаха дълбоко интегрирани в социалния диалог на ежедневната съпротива. Това е вярно, въпреки че социалната памет и националното митотворство са били неразривна част от многобройни артистични проекти в Беларус от много по-дълго време. Беларуското “артвизъм” (т.е. социално ангажирани артистични дейности) е тенденция, която също е коренена в източноевропейските улични традиции. Примери включват уличен театър в Лвов, който имитираше счупени павета в последната фаза на Съветския съюз; споменатата човешка верига в балтийските държави; палатъчни градове в Украйна; “Автомайдан”; хорови песни, изпълнявани в търговски центрове в Минск; женски марши; и балкони, украсени в червено и бяло, беларуските национални цветове. Тези форми на протест позволяват на обикновените хора и минувачите да станат участници в протестите, което насърчава активното гражданство и прави безразличието трудно.</p>\n<p><strong>Постоянно под цензура</strong></p>\n<p>До падането на СССР, беларуското поколение от 1960-те години – “Шестдесетниците” – и техните последователи бяха белязани от радикални, социално критични дейности и тайна съпротива срещу властта. Това често се проявяваше в деликатен, индиректен протест, вграден в ежедневието. През следвоенния период беларуските културни инициативи продължаваха, въпреки честите забрани и цензура, включително самоцензура, системна цензура и икономически ограничения. Артисти и активисти, независимо дали по време на социалистическата ера или под настоящия авторитарен режим на Беларус, последователно се сблъскваха с препятствия като финансови бариери; ниско социално доверие; и всеобхватен надзор и многостепенна репресия, включително физическо насилие от страна на властите.</p>\n<p>След Втората световна война, доминирането на социалистическия реализъм задуши новите артистични тенденции в Беларус и прекъсна художествената му общност от чуждестранни влияния. Въпреки това, дори след разпадането на Съветския съюз, цензурата продължи в Беларус. Например, Беларуският съвет за морал, създаден през 2009 г., е преследвал артисти за нарушаване на моралните норми и обида на достойнството на беларуските хора. В резултат на работата си през 2009 г. няколко картини бяха премахнати от художествена изложба в Държавния литературен музей на Янка Купала в Минск.</p>\n<p>Ограниченията срещу артистите бяха допълнително засилени през 2012 г., когато Беларус прие Закона за контрол на интернет съдържанието. В резултат на това беларуските артисти, особено тези, които изследват така наречените социално противоречиви теми, започнаха да се сблъскват с забрани за публикуване, натиск отгоре и намеса в проектите им. Такъв беше случаят с групата Пагоня, която беше задържана през септември 2012 г. за организиране на акция, посветена на паметта на героя на антисоветската съпротива Расци́слав Лапи́цки. Артистът Михаил Гулин също беше затворен за своя проект за личен паметник, както и фотографката Юлия Дорошкевич, съорганизатор на Беларус Прес Фото 2011. Нейният албум се твърдеше, че включва изображения на потенциален екстремизъм. През 2013 г. Дорошкевич беше разпитвана от КГБ по обвинения в екстремизъм. Съдът нареди унищожаването на 41 копия от изданието на Беларус Прес Фото от 2011 г. и нареди на Дорошкевич и двама други фотографи да платят глоба.</p>\n<p>До днешен ден списъците с политически затворници в Беларус включват артисти и активисти на НПО, посветени на популяризирането на беларуската национална идентичност. Сред тях са художникът Алех Пушкин и културният мениджър и блогър Николай Климович. През 2023 г. и двамата починаха в затвора за своята ангажираност към демократичните идеали и свободата. Беларуският ПЕН клуб следи репресиите от 2019 г., документирайки нарушения на правата на човека срещу артисти и потискането на културните права в цяла Беларус. Дискриминацията в културния сектор се оказа както институционална, така и системна. Според мнението на ПЕН клуб Беларус, една от областите, в които гражданските свободи регресират най-бързо, е правото на участие в културния живот. Към края на юни 2024 г. Беларус имаше 1,413 политически затворници, включително поне 105 културни фигури.</p>\n<p>През 2021 г. беларуските законодатели приеха законопроект за екстремизъм, ускорявайки съдебните дела за организации, определени като екстремистки, и класифицирайки определени медии и символи като екстремистки материали. За целите на проследяването беше създаден списък на “лица, склонни към екстремизъм”, профилиращи граждани, ангажирани в дейности, които се възприемат като заплаха за режима. Тези дейности варират от такива сериозни актове като разкриване на държавни тайни до най-основното гражданско право, а именно участие в протести. Доминиращата група в този списък включваше артисти, активисти и историци.</p>\n<p>Списъкът от юли 2024 г. на \"екстремистки материали\" беше дълъг 1,160 страници. Той съдържаше имена на публикации, считани за враждебни към режима. Сред тях беше книгата <em>Беларуски Донбас</em>, която разкриваше беларуските служби и бизнеси, сътрудничещи с руски сепаратисти. Лица, които споделят или участват в забранено съдържание, като читатели на такива публикации или поддръжници на Telegram канали като NEXTA или други блогъри, рискуват да бъдат преследвани.</p>\n<p><strong>Антисоветски и анти-режимни</strong></p>\n<p>През 1960-те години в Беларус, членове на така наречената “Златна младеж”, с термина на Виктар Леденев, се събираха в арт студия, театрални задкулисни пространства, частни апартаменти и паркове, за да обсъждат история и култура, което често правеха на беларуско. В Минск популярни места за срещи на тази група включваха парка до Националния академичен театър на Янка Купала и парка срещу централата на КГБ, близо до Театъра на младия зрител. Тези млади културни активисти чувстваха, че е тяхно задължение да бъдат антисоветски, често прибягвайки до подземни дейности, за да изразят несъгласието си. През 1962 г. трима студенти от Беларуския държавен университет – Виктар Леденев, Володиа Халип и Сергей Будкевич – бяха обвинени в антисоветски възгледи. Те бяха обвинени и в производството и тайното разпространение на забранена литература (<em>самиздат</em>).</p>\n<p>В допълнение към арестите им, в различни университетски катедри бяха организирани срещи от Комсомолските организации, за да се изолират публично отделни студенти, които имаха контакти с “антисоветски” активисти. Един от резултатите на такива действия беше процесът и осъждането на Едуард (Едик) Гориачев, който беше обвинен в иницииране на “антисоветски колектив”. На 6 юни 1962 г., заедно с Ким Хадиев, той беше признат за виновен в събиране на младежи и насърчаване на антисоветска агитация. Чрез контактите си с руски дисиденти, Хадиев и Гориачев получиха материали, съдържащи антисоветски послания, включително анекдоти и стихотворения, които те събраха в колекции, за да ги четат сред връстниците си.</p>\n<p>Една от тези колекции, озаглавена <em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em> [<em>Anti-Asarkan, or a Court Jester Without a King</em>], съдържаше открито антисоветски стихотворения, включително “Комунистическа симфония” и “Съдбата на писателя” [<em>Коммунистическая симфония</em> и <em>Судьба писателя</em>]. Те популяризираха радикални идеи като сваляне на съветските власти или арестуване на участниците в 21-ия партиен конгрес.</p>\n<p>Друг значим фигура в беларуската култура на съпротива от това време беше Лариса Гениус. Репресирана и депортирана в Сибир, тя остана вярна на стремежа на Беларус към свобода. В книгата си <em>Изповед</em>, която е дневник на депортация, сравним с <em>ГУЛАГ архипелаг</em> на Солженицин, тя написа, че мисленето за Беларус й е помогнало да премине през изпитанията на живота, както и да остане устойчива и вярна на себе си. През 1954 г. тя написа: “Христос възкръсна от кръв и болка, за да не угасне свещта на истината. Той възкръсна за селата на Кривите, Той възкръсна, братя, и за нас. Така ще помним, в нашите вериги, вдигайки сърцата си, че точно както Бог беше разпнат, Нашата Беларус ще се възроди!”</p>\n<p>Беларуската история стана ярка тема за артистична работа в Беларус през 1970-те години. Сред най-известните произведения от този период са картини и графики на Владимир Басалига, Яуген Кулик и Микола Купава. Те изобразяваха национални герои и героини като Евфросиния от Полоцк, популярна светица сред православните почитатели; Франциск Скорино, философ, който отпечата Библията на старобеларуско през 1517 г.; Барбара Радзивил, кралица на Полша и херцогиня на Литва, която беше героиня на много легенди и литературни произведения в беларуската култура; и Константин Калиновски (или Кастус Калиновски), икона на беларуския национализъм. Въпреки това, през 1972 г. художникът Лявон Баразна, който публикува <em>Гравюри на Франциск Скорино</em>, беше убит при мистериозни обстоятелства. Судбата на Уладзимир Стелмашонок, Народния художник на Беларус, който изобразяваше беларуската културна история в картината си <em>Слова aра Беларусь</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), беше много различна. Той почина през 2013 г. на 85 години. Неговите произведения все още са изложени в Националния художествен музей в Минск.</p>\n<p><strong>Фолклорна култура</strong></p>\n<p>През 1970-те години, когато беларуските интелектуалци и артисти работеха под фасадата на свобода, строго подложена на цензура и надзор, фолклорът и етнографията предоставяха ограничено пространство за свобода на изразяване. Въпреки това, дори и тази област беше подложена на съветска стандартизация, която намали разнообразието й и наложи опростявания на културните изрази. Благодарение на изследователите и активистите, които успяха да документират и по този начин да запазят уникалността на беларуската фолклорна култура, беше събрана голяма колекция от архивни материали. Тя включва такива съкровища като серията <em>Беларуска народна творческост</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), която до днешен ден вдъхновява алтернативни артистични проекти в Беларус.</p>\n<p>Възраждането на традиционната и фолклорна беларуска култура е най-очевидно в организацията на фестивали и етнографски експедиции, както и в повторното създаване на фолклорни ритуали, често преплетени с политически дейности. Справките към фолклорните традиции също се появяват в протестите, алтернативните културни проекти, представленията и визуалните изкуства. База данни, документираща тези културни инициативи, наред с други, може да бъде намерена на сайта <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> или “ethnoby.org”.</p>\n<p>Днес младите беларуските артисти също използват фолклорни изкуства, за да оформят езика на анти-режимния протест. Руфина Базлова, например, използва традиционна беларуска бродерия, за да илюстрира ярко хрониките на съпротивата. Откакто протестите започнаха през 2020 г., тя изобразява демонстрации, митинги и репресии на политически затворници в произведения като “История на беларуската Виживанка”, “Политически затворници”, “Лука и неговата свита”, “Сага на протестите” и “SOS_BY_2020”. Тези произведения изобразяват сълзите, кръвта и мъченията, които определят живота под режима на Лукашенко.</p>\n<p>Базлова улавя страданията на репресираните чрез мотиви на беларуското фолклорно изкуство, които са дело на беларуските жени. Това бяха прабабите и бабите на днешното поколение протестиращи, които чрез бродерия записваха беларуската идентичност и устойчивост на жените, визуално изразявайки това, което не можеха да напишат. Нейната работа продължава вековната борба за еманципация на беларуските жени като майки, съпруги и патриоти.</p>\n<p>Символичната серия “Жена в кръга” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) изобразява “как се раждат жените”. По края на пола, бродирана комиксова лента изобразява жена, която се изкачва “по хълма на мъжа” и го завладява с помощта на магическа отвара. Любовта влиза в живота й, събуждайки спяща енергия. Тя след това поставя слънцето в гърдите си и ражда “нова жена”. Цикълът след това се повтаря, като силата на жените се предава през поколенията в бродерията на полата на жената. Тази серия недвусмислено се отнася до разнообразните форми на женска съпротива в съвременен Беларус.</p>\n<p>Беларуската бродерия също е представена на преден план в работата на Цемра (Дария Сямчук), артист от Гродно, посветена на запазването на беларуското културно наследство, докато популяризира естетика, емпатия и човечност. В нейните произведения, кръвопреливащи превръзки служат като платна, а повърхностите им предизвикват образа на ранен, депортиран и бездомник. Нейните произведения подчертават теми на женска грижа и лечебна сила, изобразявайки медицински сестри и грижещи се като символи на устойчивост за ранените, но упорити беларуски народ.</p>\n<p>Темата за раните също беше присъстваща в картините на Алех Пушкин, където сините цветя – традиционен символ на беларуското фолклорно изкуство – олицетворяват устойчивия дух на беларуските хора. Неговите сините цветя кървят и се изправят пред смъртта, но продължават. По същия начин, Розалина Бусел изследва скръбта и травмата чрез изображения на черни синчец, ковчези и траур. Нейната работа включва керамика, видеа, фотография и текстове, включително изложбата от 2024 г. <em>Живот в суспензия</em>, която разглежда теми на граници и ограничения.</p>\n<p>Маслената картина <em>Беларуска Венера</em> на Яна Чернова е поразително изображение на беларуската жена. Тя стана символ на устойчивост по време на беларуската революция през 2020 г. Картината изобразява мека, женствена фигура, лежаща на червено платно, но тялото й носи синини, ожулвания и кръв, отразявайки насилието, нанесено от режима на Лукашенко на протестиращите. Тези произведения на изкуството станаха емблеми на съвременен Беларус и неговата борба за автономия.</p>\n<p><strong>Артвизъм</strong></p>\n<p>За да направи беларуската идентичност по-достъпна за западната аудитория и да представи независим наратив, беларуският културен код трябваше да бъде преосмислен. Тази промяна противостои на концепцията <em>Руски мир</em> и пропагандно насоченото представяне на беларуско-руската единство, пропагандирано не само по политически причини, но и като отричане на беларуското национално самоопределение.</p>\n<p>Използването на история и мит наистина стана мощен и опасен инструмент в пропагандата на войната на Владимир Путин. В контекста на това, алтернативните културни проекти, които използват универсалния език на изкуството и които се популяризират в цяла Европа в галерии, музеи, фестивали и обществени дебати, позволяват активна съпротива срещу русификацията, докато търсят значима подкрепа за независим беларуски глас. Това движение черпи сила от чувството за единство и солидарност в демократичното и анти-режимно движение на съпротива. Новаучреденият Първи конгрес на беларуската култура в изгнание служи като интегративна платформа, насърчаваща обмена на добри практики и функционираща като демократична институция извън режима на Лукашенко, като по този начин поддържа непрекъснатостта на беларуските артисти и културни активисти. Тази концепция за “общност” надхвърля традиционните художествени асоциации. Тя ангажира обществеността в артистични процеси, в които “участник-граждани” стават активни агенти за социален диалог. Те са креативни, образователни и въздействащи. Това ангажиране полага основите за развитие на “артвизма” като мощно и трансформативно движение в беларуската култура.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Текстът беше подготвен в рамките на проекта на НКРД, озаглавен \"Култура и алтернативно изкуство на Беларус и Украйна XXI: образ на обществото\" или ALTKULT. Тази програма се провежда под научното ръководство на д-р Магдалена Лахович от Университета Адам Мицкевич в Познан.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Магдалена Лахович</strong>, доктор, е асистент-професор в Катедрата по източни изследвания на Университета Адам Мицкевич в Познан (Полша). Нейните изследователски интереси включват: етнически отношения и регионални движения в бившите съветски републики, история на СССР, движения на гражданското общество в съвременна Русия, Беларус и Украйна.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.671",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>В Беларус, дискриминацията в културния сектор се оказва както институционална, така и системна, като Беларуският ПЕН клуб съобщава, че културният живот е областта, в която гражданските свободи регресират най-бързо. Най-малко 105 културни фигури вече са били затворени в Беларус за своята ангажираност към демократичните идеали и свободата.</I>\n<br><br>\nВ Беларус, протестните движения винаги са черпели сила от някои обществени подводни течения, които може да не са веднага видими за всички хора. Тази латентна сила наподобява подобни движения в други части на Европа и постсъветските държави. Исторически погледнато, въпреки ограниченията на Желязната завеса, обществата, живеещи в социалистическите държави, никога не са били напълно изолирани от глобалните развития, включително протестната култура на 60-те години. Така, през историята на протестните действия, ние сме били свидетели на такива значими събития като демонстрациите през 1965 г. на Червения площад; процесът Синявски-Даниел от 1966 г.; Пражката пролет през 1968 г.; движението Солидарност в Полша; и есента на народите през 1989-1990 г. в Централна и Източна Европа.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.673",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Repressions, wounds and blood. Anti-regime culture in Belarus",
                key:"uid": string:"a5420034-fdae-4204-8da5-e7ac93158170",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>This final event is closely connected with the Baltic Chain, the 1990 “Revolution on Granite” in Ukraine, as well as various “colour revolutions” that took place across post-Soviet states in the 21st century. Inspiration for Eastern European protesters has also come from other parts of the world and included such protest actions as the Arab Spring, Occupy Wall Street, and different feminist movements. Collectively, these actions have created a global protest tradition that has influenced activists worldwide. This is also true in Belarus.</p>\n<p><strong>Alternative culture</strong></p>\n<p>Despite its authoritarian regime and stereotypes around marginalized activists, Belarus has never been in an informational vacuum or isolated from the horizontal networks of NGOs and cultural sectors in Western Europe, especially those concerned with human rights. Russian non-conformist groups and organizations have also influenced Belarusian activists. Consequently, when Belarusians took to the streets in 2020 to protest electoral fraud and demand political change, they showcased the power of solidarity and a shared national identity that includes Belarusian language, traditions and cultural heritage. As a result of these protests and the consequences they have brought for people, the “anti-regime” culture in Belarus has now become synonymous with alternative culture.</p>\n<p>As we remember from media coverage, the 2020 Belarusian street protests featured a significant number of dynamic, engaging performances organized by informal groups and grassroots initiatives. In social sciences, these activities were often referred to as “spontaneous mobilization”. However, the tradition of alternative cultural practices is not new in Belarus, and comes from the previous century. It is now only being continued through the work of various groups, collectives and more formalized structures. These artists have now been using different forms to give Belarusian resistance and revolutionary efforts a long-term impact and to reach broader social groups.</p>\n<p>For example, since the 2020 protests, Belarusian history and elements of national identity have become deeply integrated into the social dialogue of everyday resistance. This is true even though social memory and national myth-making have been integral to numerous artistic projects in Belarus for much longer. Belarusian “artivism” (i.e. socially engaged artistic activities) is a trend that is also rooted in Eastern European street traditions. Examples include street theatre in Lviv that imitated broken cobblestones in the final phase of the Soviet Union; the aforementioned human chain in the Baltic states; tent cities in Ukraine; the “Automaidan”; choir songs sung in Minsk shopping malls; women’s marches; and balconies decorated in the red and white Belarusian national colours. These forms of protest allow ordinary people and passers-by to become participants in the protests, which foster active citizenship and make indifference difficult.</p>\n<p><strong>Continuously under censorship</strong></p>\n<p>Until the fall of the USSR, the Belarusian generation of the 1960s – the “Sixtiers” – and their followers were marked by radical, socially critical activities and a clandestine resistance to authority. This often manifested in subtle, indirect protest embedded in daily life. During the post-war period, Belarusian cultural initiatives persisted despite frequent prohibition and censorship, including self-censorship, systemic censorship and economic restrictions. Artists and activists, whether during the socialist era or under Belarus’s current authoritarian regime, have consistently faced obstacles like financial barriers; low social trust; and pervasive surveillance and multi-layered repression, including physical violence by the authorities.</p>\n<p>After the Second World War, the dominance of Socialist Realism stifled new artistic trends in Belarus and severed its artistic community from foreign influences. However, even after the Soviet Union’s collapse, censorship persisted in Belarus. For instance, the Belarusian Council for Morality, established in 2009, has been prosecuting artists for violating moral norms and insulting the dignity of the Belarusian people. As a result of its work in 2009, several paintings were removed from an art exhibition at the Yanka Kupala State Literature Museum in Minsk.</p>\n<p>Restrictions against artists were further reinforced in 2012 when Belarus enacted the Law on Internet Content Control. As a result, Belarusian artists, especially those exploring the so-called socially controversial topics, started to face publication bans, top-down pressure and interference in their projects. Such was the case for the Pagonia group, which was detained, in September 2012, for organizing action dedicated to the memory of the anti-Soviet resistance hero Rascisláŭ Lapícki. The artist Mikhail Gulin was also imprisoned for his personal monument project, as well as the photographer Yulia Doroshkevich, the co-organizer of Belarus Press Photo 2011. Her album was said to include images of potential extremism. In 2013, Doroshkevich was interrogated by the KGB on extremism charges. The court ordered the destruction of 41 copies of the 2011 edition of the Belarus Press Photo book, and ordered Doroshkevich and two other photographers to pay a fine.</p>\n<p>To this day Belarusian political prisoner lists include artists and NGO activists dedicated to promoting the Belarusian national identity. Among them are the painter Ales Pushkin and cultural manager and blogger Nikolai Klimovich. In 2023 they both died in prison for their commitment to democratic ideals and freedom. The Belarusian PEN Club has monitored repressions since 2019, documenting human rights violations against artists and the suppression of cultural rights across Belarus. Discrimination in the cultural sector has been shown to be both institutional and systemic. In the opinion of PEN Club Belarus, one of the areas where civil liberties are regressing most rapidly is the right to participate in cultural life. As of late June 2024, Belarus held 1,413 political prisoners, including at least 105 cultural figures.</p>\n<p>In 2021, Belarusian lawmakers passed a bill on extremism, fast-tracking court cases for organizations labelled as extremist and classifying certain media and symbols as extremist materials. For tracking purposes, a list of “persons prone to extremism” was created, profiling citizens engaged in activities that are perceived as threats to the regime. These activities range from such grave acts as the revealing of state secrets to the most fundamental civic right, that is participation in protests. The dominant group on this list included artists, activists and historians.</p>\n<p>The July 2024 list of \"extremist materials\" was 1,160 pages long. It contained names of publications considered hostile to the regime. Among them was the book <em>Belarusian Donbas</em>, which exposed Belarusian services and businesses cooperating with Russian separatists. Individuals sharing or engaging with banned content, such as readers of such publications or supporters of Telegram channels like NEXTA or other bloggers, face prosecution.</p>\n<p><strong>Anti-Soviet and anti-regime</strong></p>\n<p>In the 1960s in Belarus, members of the so-called “Golden Youth”, to use Viktar Ledenev’s term, gathered in art studios, theatre back stages, private apartments and parks to discuss history and culture, which they often did in Belarusian. In Minsk, popular meeting spots of this group included the park by the Yanka Kupala National Academy Theatre and the park across from the KGB headquarters, near the Young Spectator Theatre. These young cultural activists felt it their duty to be anti-Soviet, often resorting to underground activities to express their dissent. In 1962, three students of the Belarusian State University – Viktar Ledenev, Volodya Khalip and Sergei Budkevich – were charged with anti-Soviet views. They were also accused of the production and clandestine distribution of banned literature (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>In addition to their arrest, in various university departments showcase meetings were organized by the Komsomol organizations to publicly single out individual students who had contacts with “anti-Soviet” activists. One of the results of such actions was the trial and sentencing of Eduard (Edik) Goriachev, who was accused of initiating an “anti-Soviet collective”. On June 6th 1962, together with Kim Khadyev, he was found guilty of gathering youths together and encouraging them to engage in anti-Soviet agitation. Through their contacts with Russian dissidents, Khadyev and Goriachev obtained materials containing anti-Soviet messages, including anecdotes and poems, which they compiled into collections to read among their peers.</p>\n<p>One of these collections, titled <em>Anti-Asarkan, or a Court Jester Without a King</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], contained overtly anti-Soviet poems, including “Communist Symphony” and “The Fate of a Writer” [<em>Коммунистическая симфония</em> and <em>Судьба писателя</em>]. They promoted such radical ideas as overthrowing the Soviet authorities or arresting those at the 21st Party Congress.</p>\n<p>Another significant figure in Belarusian resistance culture from that time was Larysa Genius. Repressed and deported to Siberia, she remained devoted to Belarus’s pursuit of freedom. In her book <em>Confession</em>, which is a deportation diary comparable to Solzhenitsyn’s <em>The Gulag Archipelago</em>, she wrote that thinking about Belarus helped her get through the trials of life, as well as stay resilient and true to herself. In 1954, she wrote: “Christ rose from blood and pain, so that the candle of truth would not be extinguished. He rose for the Krivite villages, He rose, brethren, also for us. Thus we will remember, in our chains, lifting our hearts up, that just as God was crucified, Our Belarus will be reborn!”</p>\n<p>Belarusian history became a vibrant theme for artistic work in Belarus in the 1970s. Among the most well-known works from that period are paintings and prints by Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik and Mikola Kupava. They portrayed such national heroes and heroines as Euphrosyne of Polotsk, a popular saint among Orthodox devotees; Frantsisk Skaryna, a philosopher who printed the Bible in the Old Belarusian language in 1517; Barbara Radziwiłł, the Queen of Poland and Duchess of Lithuania who was the heroine of many legends and literary works in Belarusian; and Konstantin Kalinovsky (or Kastus Kalinoŭski), an icon of Belarusian nationalism. However, in 1972, the painter Liavon Barazna, who published <em>Engravings of Francis Skaryna, </em>was killed under mysterious circumstances. The fate of Uladzimir Stelmashonok, the People’s Painter of Belarus, who portrayed Belarusian cultural history in his painting <em>Words about Belarus</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), was yet very different. He passed in 2013 at the age of 85. His works are still on display at the National Art Museum in Minsk.</p>\n<p><strong>Folk culture</strong></p>\n<p>In the 1970s, when Belarusian intellectuals and artists were operating under a façade of freedom strictly subject to censorship and surveillance, folklore and ethnography provided limited space for freedom of expression. However, even this area was subject to Soviet standardization, which reduced its diversity and imposed simplifications of cultural expressions. Thanks to the researchers and activists who have managed to document, and thereby preserve, the uniqueness of Belarusian folk culture, a large collection of archival materials has been put together. It includes such treasures as the <em>Belarusian Folk Art</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>) series, which until today has been inspiring alternative artistic projects in Belarus.</p>\n<p>The revival of traditional and folk Belarusian culture is most evident in the organization of festivals and ethnographic expeditions, as well as the re-creation of folk rituals, often intertwined with political activities. References to folk traditions also appear in protests, alternative cultural projects, performances and visual arts. A database documenting these cultural initiatives, among others, can be found at the website <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> or “ethnoby.org”.</p>\n<p>Today, young Belarusian artists are also using folk art to shape the language of anti-regime protest. Rufina Bazlova, for instance, uses traditional Belarusian embroidery to vividly illustrate the chronicles of resistance. Since the protests began in 2020, she has depicted demonstrations, rallies and the repression of political prisoners in works like “The History of the Belarusian Vyzhyvanka”, “Political Prisoners”, “Luka and His Retinue”, “Saga of Protests”, and “SOS_BY_2020”. These works portray the tears, blood and torture that define life under Lukashenka's regime.</p>\n<p>Bazlova captures the suffering of the repressed through Belarusian folk art motifs, which are the work of Belarusian women. It was the great-grandmothers and grandmothers of today’s protest generation who, through embroidery, recorded Belarusian identity and women’s resilience, visually expressing what they could not write. Her work continues the centuries-long struggle for the emancipation of Belarusian women as mothers, wives and patriots.</p>\n<p>The symbolic series “Woman in the Circle” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) portrays “how women are born”. Along the hem of a skirt, an embroidered comic strip depicts a woman climbing “the hill of man” and conquering it with the help of a magic potion. Love enters her life, awakening a dormant energy. She then places the sun within her bosom and gives birth to “a new woman”. The cycle then repeats, with women’s strength passed down through generations in the embroidery on a woman’s skirt. This series unmistakably references the diverse forms of female resistance in contemporary Belarus.</p>\n<p>Belarusian embroidery is also featured prominently in the work of Cemra (Daria Siamchuk), an artist from Grodno dedicated to preserving Belarusian cultural heritage while promoting aesthetics, empathy and humanity. In her pieces, blood-stained bandages serve as canvases, their surfaces evoking the image of a wounded, exiled and homeless figure. Her works emphasize themes of feminine care and healing power, portraying nurses and caretakers as symbols of resilience for the wounded but enduring Belarusian people.</p>\n<p>The theme of the wounds was also present in Ales Pushkin’s paintings, where cornflowers – a traditional symbol of Belarusian folk art – embody the enduring spirit of the Belarusian people. His cornflowers bleed and face death, yet persist. Likewise, Rozalina Busel explores grief and trauma through imagery of black cornflowers, coffins and mourning. Her work includes ceramics, videos, photography and texts, including the 2024 exhibition <em>Life in Suspension</em>, which examines themes of boundaries and limitations.</p>\n<p>The oil painting <em>Belarusian Venus</em> by Jana Chernova is a striking portrayal of a Belarusian woman. It became a symbol of resilience during the 2020 Belarusian revolution. The painting depicts a soft, feminine figure lying on a red canvas, yet her body bears bruises, abrasions and blood, reflecting the violence inflicted by Lukashenka’s regime on protesters. These artworks have become emblems of contemporary Belarus and its struggle for autonomy.</p>\n<p><strong>Artivism</strong></p>\n<p>To make Belarusian identity more accessible to western audiences and present an independent narrative, the Belarusian cultural code needed reimagining. This shift counters the <em>Russkiy mir</em> concept and the propaganda-driven portrayal of Belarusian-Russian unity, propagated not only for political reasons but also as a denial of Belarusian national self-determination.</p>\n<p>The use of history and myth has indeed become a powerful and dangerous tool in Vladimir Putin’s war propaganda. In contrast, alternative cultural projects that use the universal language of art and which are promoted across Europe at galleries, museums, festivals and public debates, enable active resistance to Russification while seeking meaningful support for an independent Belarusian voice. This movement draws strength from a sense of unity and solidarity in a democratic and anti-regime resistance movement. The newly established First Congress of Belarusian Culture in Exile thus serves as an integrative platform, fostering the exchange of best practices and functioning as a democratic institution outside Lukashenka's regime, thereby sustaining the continuity of Belarusian artists and cultural activists. This concept of “community” extends beyond traditional art associations. It engages the public in artistic processes in which “participant-citizens” become active agents for social dialogue. They are creative, educative and impactful. This engagement lays the foundation for developing “artivism” as a powerful and transformative movement within Belarusian culture.</p>\n<p> </p>\n<p><em>This text was prepared within the framework of the NCRD project titled \"Culture and alternative art of Belarus and Ukraine XXI: image of society\" or ALTKULT. This programme is conducted under the scientific direction of Dr. Magdalena Lachowicz of Adam Mickiewicz University in Poznań.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, is an assistant professor at the Department of Eastern Studies at Adam Mickiewicz University in Poznań (Poland). Her research interests include: ethnic relations and regional movements in former Soviet republics, history of the USSR, civil society movements in contemporary Russia, Belarus and Ukraine. </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:20.983",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>In Belarus, discrimination in the cultural sector has been shown to be both institutional and systemic, with the Belarusian PEN Club reporting that cultural life is the area where civil liberties are regressing most rapidly. At least 105 cultural figures have now been imprisoned in Belarus for their commitment to democratic ideals and freedom.</I>\n<br><br>\nIn Belarus, protest movements have always drawn strength from some societal undercurrents that may not be immediately visible to all people. This latent power resembles similar movements in other parts of Europe and the post-Soviet states. Historically speaking, despite the constraints of the Iron Curtain, the societies living in the socialist states were never completely isolated from global developments, including the protest culture of the 1960s. Thus, throughout the history of protest actions, we have witnessed such significant events as the 1965 demonstrations at the Red Square; the Sinyavsky-Daniel trial of 1966; the Prague Spring in 1968; the Solidarity movement in Poland; and the Autumn of Nations in 1989-1990 across Central and Eastern Europe.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.656",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Reprimări, răni și sânge. Cultura anti-regim în Belarus",
                key:"uid": string:"ba61717a-117c-405b-957b-5291e5941bfb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Acest eveniment final este strâns legat de Lanțul Baltică, de „Revoluția pe Granit” din 1990 din Ucraina, precum și de diverse „revoluții colorate” care au avut loc în statele post-sovietice în secolul XXI. Inspirația pentru protestatarii din Europa de Est a venit și din alte părți ale lumii și a inclus acțiuni de protest precum Primăvara Arabă, Occupy Wall Street și diferite mișcări feministe. În mod colectiv, aceste acțiuni au creat o tradiție globală de protest care a influențat activiștii din întreaga lume. Acest lucru este adevărat și în Belarus.</p>\n<p><strong>Cultura alternativă</strong></p>\n<p>În ciuda regimului său autoritar și a stereotipurilor din jurul activiștilor marginalizați, Belarusul nu a fost niciodată într-un vid informațional sau izolat de rețelele orizontale de ONG-uri și sectoare culturale din Europa de Vest, în special cele preocupate de drepturile omului. Grupurile și organizațiile nonconformiste ruse au influențat de asemenea activiștii belaruși. Prin urmare, atunci când belarușii au ieșit pe străzi în 2020 pentru a protesta împotriva fraudei electorale și a cere schimbări politice, ei au demonstrat puterea solidarității și a unei identități naționale comune care include limba belarusă, tradițiile și patrimoniul cultural. Ca rezultat al acestor proteste și al consecințelor pe care le-au adus pentru oameni, cultura „anti-regim” din Belarus a devenit acum sinonimă cu cultura alternativă.</p>\n<p>Așa cum ne amintim din acoperirea mediatică, protestele de stradă din Belarus din 2020 au prezentat un număr semnificativ de spectacole dinamice și captivante organizate de grupuri informale și inițiative de bază. În științele sociale, aceste activități au fost adesea denumite „mobilizare spontană”. Cu toate acestea, tradiția practicilor culturale alternative nu este nouă în Belarus și provine din secolul trecut. Acum este continuată doar prin munca diferitelor grupuri, colective și structuri mai formalizate. Acești artiști au început să folosească forme diferite pentru a oferi rezistenței belaruse și eforturilor revoluționare un impact pe termen lung și pentru a ajunge la grupuri sociale mai largi.</p>\n<p>De exemplu, de la protestele din 2020, istoria belarusă și elementele identității naționale au devenit profund integrate în dialogul social al rezistenței cotidiene. Acest lucru este adevărat chiar dacă memoria socială și mitologizarea națională au fost integrale în numeroase proiecte artistice din Belarus de mult mai mult timp. „Artivismul” belarus (adică activitățile artistice angajate social) este o tendință care își are rădăcinile și în tradițiile de stradă din Europa de Est. Exemplele includ teatrul de stradă din Lviv care imita pavelele sparte în faza finală a Uniunii Sovietice; lanțul uman menționat anterior din statele baltice; orașele corturilor din Ucraina; „Automaidan”; cântecele de cor cântate în centre comerciale din Minsk; marșurile femeilor; și balcoanele decorate în culorile naționale roșu și alb ale Belarusului. Aceste forme de protest permit oamenilor obișnuiți și trecătorilor să devină participanți la proteste, ceea ce încurajează cetățenia activă și face ca indiferența să fie dificilă.</p>\n<p><strong>Continuu sub cenzură</strong></p>\n<p>Până la căderea URSS, generația belarusă din anii 1960 – „Șaizecarii” – și urmașii lor au fost marcați de activități radicale, social critice și o rezistență clandestină față de autoritate. Aceasta s-a manifestat adesea în proteste subtile, indirecte, înrădăcinate în viața de zi cu zi. În perioada postbelică, inițiativele culturale belaruse au persistat în ciuda interdicțiilor și cenzurii frecvente, inclusiv a auto-cenzurii, cenzurii sistemice și restricțiilor economice. Artiștii și activiștii, fie în timpul erei socialiste, fie sub regimul autoritar actual al Belarusului, s-au confruntat constant cu obstacole precum bariere financiare; încredere socială scăzută; și supraveghere omniprezentă și represiune multilayer, inclusiv violență fizică din partea autorităților.</p>\n<p>După Al Doilea Război Mondial, dominația Realismului Socialist a sufocat noile tendințe artistice din Belarus și a rupt comunitatea artistică de influențele externe. Cu toate acestea, chiar și după prăbușirea Uniunii Sovietice, cenzura a persistat în Belarus. De exemplu, Consiliul Belarus pentru Moralitate, înființat în 2009, a început să urmărească artiști pentru încălcarea normelor morale și insultarea demnității poporului belarus. Ca rezultat al activității sale din 2009, mai multe picturi au fost eliminate dintr-o expoziție de artă la Muzeul de Literatură de Stat Yanka Kupala din Minsk.</p>\n<p>Restricțiile împotriva artiștilor au fost consolidate și mai mult în 2012, când Belarus a adoptat Legea privind Controlul Conținutului pe Internet. Ca rezultat, artiștii belaruși, în special cei care explorau așa-numitele subiecte social controversate, au început să se confrunte cu interdicții de publicare, presiuni de sus în jos și interferențe în proiectele lor. Așa a fost cazul grupului Pagonia, care a fost reținut, în septembrie 2012, pentru organizarea unei acțiuni dedicate memoriei eroului rezistenței anti-sovietice Rascisláŭ Lapícki. Artistul Mikhail Gulin a fost de asemenea închis pentru proiectul său de monument personal, precum și fotografa Yulia Doroshkevich, co-organizatoarea Belarus Press Photo 2011. Albumul ei a fost spus că include imagini de potențial extremism. În 2013, Doroshkevich a fost interogată de KGB pe acuzații de extremism. Instanța a ordonat distrugerea a 41 de copii din ediția 2011 a cărții Belarus Press Photo și a ordonat lui Doroshkevich și altor doi fotografi să plătească o amendă.</p>\n<p>Până în prezent, listele de prizonieri politici belaruși includ artiști și activiști ONG dedicați promovării identității naționale belaruse. Printre ei se numără pictorul Ales Pushkin și managerul cultural și bloggerul Nikolai Klimovich. În 2023, amândoi au murit în închisoare pentru angajamentul lor față de idealurile democratice și libertate. Clubul PEN Belarus a monitorizat represiile din 2019, documentând încălcările drepturilor omului împotriva artiștilor și suprimarea drepturilor culturale în întreaga Belarus. Discriminarea în sectorul cultural s-a dovedit a fi atât instituțională, cât și sistemică. În opinia Clubului PEN Belarus, una dintre domeniile în care libertățile civile regresează cel mai rapid este dreptul de a participa la viața culturală. La sfârșitul lunii iunie 2024, Belarusul avea 1.413 prizonieri politici, inclusiv cel puțin 105 figuri culturale.</p>\n<p>În 2021, legislatorii belaruși au adoptat un proiect de lege privind extremismul, accelerând cazurile judiciare pentru organizațiile etichetate ca extremiste și clasificând anumite medii și simboluri ca materiale extremiste. În scopuri de urmărire, a fost creată o listă de „persoane predispuse la extremism”, profilând cetățenii implicați în activități percepute ca amenințări la adresa regimului. Aceste activități variază de la acte grave precum dezvăluirea secretelor de stat până la cel mai fundamental drept civic, adică participarea la proteste. Grupul dominant de pe această listă includea artiști, activiști și istorici.</p>\n<p>Lista din iulie 2024 a „materialelor extremiste” avea 1.160 de pagini. Aceasta conținea numele publicațiilor considerate ostile regimului. Printre ele se numără cartea <em>Donbasul Belarus</em>, care a expus serviciile și afacerile belaruse care colaborează cu separatiștii ruși. Persoanele care împărtășesc sau se angajează cu conținut interzis, cum ar fi cititorii acestor publicații sau susținătorii canalelor Telegram precum NEXTA sau alți bloggeri, se confruntă cu urmăriri penale.</p>\n<p><strong>Anti-sovietic și anti-regim</strong></p>\n<p>În anii 1960 în Belarus, membrii așa-numitei „Tineret de Aur”, pentru a folosi termenul lui Viktar Ledenev, se adunau în studiouri de artă, în culisele teatrului, în apartamente private și în parcuri pentru a discuta despre istorie și cultură, pe care adesea le făceau în limba belarusă. În Minsk, locurile de întâlnire populare ale acestui grup includeau parcul de lângă Teatrul Național Yanka Kupala și parcul de peste drum de sediul KGB, lângă Teatrul Tinerilor Spectatori. Acești tineri activiști culturali simțeau că este datoria lor să fie anti-sovietici, recurgând adesea la activități subterane pentru a-și exprima dissentul. În 1962, trei studenți ai Universității de Stat din Belarus – Viktar Ledenev, Volodya Khalip și Sergei Budkevich – au fost acuzați de viziuni anti-sovietice. De asemenea, au fost acuzați de producerea și distribuirea clandestină de literatură interzisă (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>În plus față de arestarea lor, în diverse departamente universitare au fost organizate întâlniri de prezentare de către organizațiile Komsomol pentru a-i evidenția public pe studenții individuali care aveau contacte cu activiștii „anti-sovietici”. Unul dintre rezultatele acestor acțiuni a fost procesul și condamnarea lui Eduard (Edik) Goriachev, care a fost acuzat de inițierea unei „colective anti-sovietice”. Pe 6 iunie 1962, împreună cu Kim Khadyev, a fost găsit vinovat de adunarea tinerilor și încurajarea acestora să se angajeze în agitație anti-sovietică. Prin contactele lor cu disidenții ruși, Khadyev și Goriachev au obținut materiale conținând mesaje anti-sovietice, inclusiv anecdotă și poezii, pe care le-au compilat în colecții pentru a le citi printre colegii lor.</p>\n<p>Una dintre aceste colecții, intitulată <em>Anti-Asarkan, sau un Bufon fără Rege</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], conținea poezii deschis anti-sovietice, inclusiv „Simfonia Comunistă” și „Destinul unui Scriitor” [<em>Коммунистическая симфония</em> și <em>Судьба писателя</em>]. Ele promovau idei radicale precum răsturnarea autorităților sovietice sau arestarea celor de la al XXI-lea Congres al Partidului.</p>\n<p>O altă figură semnificativă în cultura de rezistență belarusă din acea vreme a fost Larysa Genius. Reprimată și deportată în Siberia, ea a rămas dedicată căutării libertății Belarusului. În cartea ei <em>Confesiune</em>, care este un jurnal de deportare comparabil cu <em>Arhipelagul Gulag</em> al lui Solzhenitsyn, ea a scris că gândul la Belarus o ajuta să treacă prin încercările vieții, precum și să rămână rezistentă și fidelă sieși. În 1954, ea a scris: „Hristos a înviat din sânge și durere, pentru ca lumânarea adevărului să nu fie stinsă. El a înviat pentru satele Krivite, El a înviat, fraților, și pentru noi. Astfel ne vom aminti, în lanțurile noastre, ridicând inimile, că la fel cum Dumnezeu a fost răstignit, Belarusul nostru va renaște!”</p>\n<p>Istoria belarusă a devenit o temă vibrantă pentru lucrările artistice din Belarus în anii 1970. Printre cele mai cunoscute lucrări din acea perioadă se numără picturile și gravurile lui Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik și Mikola Kupava. Ei au portretizat eroi și eroine naționale precum Eufrosina din Polotsk, o sfântă populară printre devotații ortodocși; Frantsisk Skaryna, un filozof care a tipărit Biblia în limba veche belarusă în 1517; Barbara Radziwiłł, Regina Poloniei și Ducesa Lituaniei care a fost eroina multor legende și lucrări literare în belarus; și Konstantin Kalinovsky (sau Kastus Kalinoŭski), un simbol al naționalismului belarus. Cu toate acestea, în 1972, pictorul Liavon Barazna, care a publicat <em>Gravuri ale lui Francis Skaryna</em>, a fost ucis în circumstanțe misterioase. Soarta lui Uladzimir Stelmashonok, Pictorul Poporului din Belarus, care a portretizat istoria culturală belarusă în pictura sa <em>Cuvinte despre Belarus</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), a fost foarte diferită. El a murit în 2013 la vârsta de 85 de ani. Lucrările sale sunt încă expuse la Muzeul Național de Artă din Minsk.</p>\n<p><strong>Cultura populară</strong></p>\n<p>În anii 1970, când intelectualii și artiștii belaruși operau sub o fațadă de libertate strict supusă cenzurii și supravegherii, folclorul și etnografia ofereau un spațiu limitat pentru libertatea de exprimare. Cu toate acestea, chiar și acest domeniu a fost supus standardizării sovietice, care a redus diversitatea sa și a impus simplificări ale expresiilor culturale. Datorită cercetătorilor și activiștilor care au reușit să documenteze și, prin urmare, să păstreze unicitatea culturii populare belaruse, a fost adunată o mare colecție de materiale arhivistice. Aceasta include comori precum seria <em>Arta Populară Belarusă</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), care până astăzi a inspirat proiecte artistice alternative în Belarus.</p>\n<p>Revitalizarea culturii tradiționale și populare belaruse este cel mai evidentă în organizarea festivalurilor și expedițiilor etnografice, precum și în recrearea ritualurilor populare, adesea împletite cu activități politice. Referințele la tradițiile populare apar de asemenea în proteste, proiecte culturale alternative, spectacole și arte vizuale. O bază de date care documentează aceste inițiative culturale, printre altele, poate fi găsită pe site-ul <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> sau “ethnoby.org”.</p>\n<p>Astăzi, tinerii artiști belaruși folosesc de asemenea arta populară pentru a modela limbajul protestului anti-regim. Rufina Bazlova, de exemplu, folosește broderia tradițională belarusă pentru a ilustra viu cronicile rezistenței. De când au început protestele în 2020, ea a reprezentat demonstrații, mitinguri și represiunea prizonierilor politici în lucrări precum “Istoria Vyzhyvanka belarusă”, “Prizonieri politici”, “Luka și anturajul său”, “Saga protestelor” și “SOS_BY_2020”. Aceste lucrări ilustrează lacrimile, sângele și tortura care definesc viața sub regimul lui Lukașenko.</p>\n<p>Bazlova surprinde suferința celor reprimați prin motive de artă populară belarusă, care sunt opera femeilor belaruse. A fost străbunicile și bunicile generației de protest de astăzi care, prin broderie, au înregistrat identitatea belarusă și reziliența femeilor, exprimând vizual ceea ce nu puteau scrie. Lucrările ei continuă lupta de secole pentru emanciparea femeilor belaruse ca mame, soții și patriote.</p>\n<p>Seria simbolică “Femeia în Cerc” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) ilustrează “cum se nasc femeile”. De-a lungul tivului unei fuste, o bandă brodată de benzi de benzi ilustrează o femeie care urcă „dealul omului” și îl cucerește cu ajutorul unei poțiuni magice. Dragostea intră în viața ei, trezind o energie latentă. Apoi își pune soarele în sân și dă naștere „unei noi femei”. Ciclu se repetă, cu puterea femeilor transmisă din generație în generație în broderia de pe fusta unei femei. Această serie face referire fără echivoc la formele diverse de rezistență feminină în Belarusul contemporan.</p>\n<p>Broderia belarusă este de asemenea prezentă proeminent în lucrările lui Cemra (Daria Siamchuk), o artistă din Grodno dedicată păstrării patrimoniului cultural belarus în timp ce promovează estetica, empatia și umanitatea. În lucrările ei, bandajele pătrunse de sânge servesc drept pânze, suprafețele lor evocând imaginea unei figuri rănite, exilate și fără adăpost. Lucrările ei subliniază teme de îngrijire feminină și puterea de vindecare, portretizând asistentele și îngrijitorii ca simboluri ale rezilienței pentru poporul belarus rănit, dar perseverent.</p>\n<p>Tema rănilor a fost de asemenea prezentă în picturile lui Ales Pushkin, unde flori de câmp – un simbol tradițional al artei populare belaruse – întruchipează spiritul durabil al poporului belarus. Florile lui de câmp sângerează și se confruntă cu moartea, dar persistă. De asemenea, Rozalina Busel explorează durerea și trauma prin imagini de flori de câmp negre, sicrie și doliu. Lucrările ei includ ceramică, videoclipuri, fotografie și texte, inclusiv expoziția din 2024 <em>Viața în Suspendare</em>, care examinează teme de limite și restricții.</p>\n<p>Pictura în ulei <em>Venusul Belarusului</em> de Jana Chernova este o reprezentare izbitoare a unei femei belaruse. A devenit un simbol al rezilienței în timpul revoluției belaruse din 2020. Pictura o ilustrează pe o figură feminină moale, întinsă pe o pânză roșie, dar corpul ei poartă vânătăi, abraziuni și sânge, reflectând violența exercitată de regimul lui Lukașenko asupra protestatarilor. Aceste lucrări de artă au devenit embleme ale Belarusului contemporan și ale luptei sale pentru autonomie.</p>\n<p><strong>Artivism</strong></p>\n<p>Pentru a face identitatea belarusă mai accesibilă publicului occidental și a prezenta o narațiune independentă, codul cultural belarus a avut nevoie de o reimaginare. Această schimbare contracarează conceptul <em>Russkiy mir</em> și reprezentarea condusă de propagandă a unității belaruso-ruse, propagată nu doar din motive politice, ci și ca o negare a autodeterminării naționale belaruse.</p>\n<p>Utilizarea istoriei și mitului a devenit într-adevăr un instrument puternic și periculos în propaganda de război a lui Vladimir Putin. În contrast, proiectele culturale alternative care folosesc limbajul universal al artei și care sunt promovate în întreaga Europă în galerii, muzee, festivaluri și dezbateri publice, permit o rezistență activă la rusificare în timp ce caută sprijin semnificativ pentru o voce belarusă independentă. Această mișcare își extrage puterea dintr-un sentiment de unitate și solidaritate într-o mișcare de rezistență democratică și anti-regim. Astfel, nou înființatul Primul Congres al Culturii Belarusului în Exil servește ca o platformă integrativă, promovând schimbul celor mai bune practici și funcționând ca o instituție democratică în afara regimului lui Lukașenko, menținând astfel continuitatea artiștilor și activiștilor culturali belaruși. Acest concept de „comunitate” se extinde dincolo de asociațiile artistice tradiționale. Implică publicul în procesele artistice în care „cetățenii-participanți” devin agenți activi pentru dialogul social. Ei sunt creativi, educativi și impactanți. Această implicare pune bazele dezvoltării „artivismului” ca o mișcare puternică și transformatoare în cadrul culturii belaruse.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Acest text a fost pregătit în cadrul proiectului NCRD intitulat \"Cultura și arta alternativă a Belarusului și Ucrainei XXI: imaginea societății\" sau ALTKULT. Acest program este desfășurat sub direcția științifică a Dr. Magdalena Lachowicz de la Universitatea Adam Mickiewicz din Poznań.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, este profesor asistent la Departamentul de Studii Estice de la Universitatea Adam Mickiewicz din Poznań (Polonia). Interesele ei de cercetare includ: relații etnice și mișcări regionale în fostele republici sovietice, istoria URSS, mișcările societății civile în Rusia contemporană, Belarus și Ucraina.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.245",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>În Belarus, discriminarea în sectorul cultural s-a dovedit a fi atât instituțională, cât și sistemică, Clubul PEN din Belarus raportând că viața culturală este domeniul în care libertățile civile regresează cel mai rapid. Cel puțin 105 figuri culturale au fost acum închise în Belarus pentru angajamentul lor față de idealurile democratice și libertate.</I>\n<br><br>\nÎn Belarus, mișcările de protest au tras întotdeauna putere din unele curente sociale care poate nu sunt imediat vizibile pentru toată lumea. Această putere latentă seamănă cu mișcări similare din alte părți ale Europei și din statele post-sovietice. Din punct de vedere istoric, în ciuda constrângerilor Cortinei de Fier, societățile care trăiau în statele socialiste nu au fost niciodată complet izolate de dezvoltările globale, inclusiv de cultura protestului din anii 1960. Astfel, de-a lungul istoriei acțiunilor de protest, am fost martorii unor evenimente semnificative precum demonstrațiile din 1965 de la Piața Roșie; procesul Sinyavsky-Daniel din 1966; Primăvara de la Praga din 1968; mișcarea Solidaritatea din Polonia; și Toamna Națiunilor din 1989-1990 în Europa Centrală și de Est.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.744",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Represe, rane i krv. Antirežimska kultura u Belorusiji",
                key:"uid": string:"c7d88289-0ef9-46a6-baea-d724e6af417c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.466",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Repressionen, Wunden und Blut. Antiregime-Kultur in Weißrussland",
                key:"uid": string:"d66c3cfc-fac4-48ee-95d6-012096021a02",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Dieses letzte Ereignis steht in engem Zusammenhang mit der Baltischen Kette, der „Revolution auf Granit“ in der Ukraine von 1990 sowie verschiedenen „Farbrevolutionen“, die im 21. Jahrhundert in den postsowjetischen Staaten stattfanden. Inspiration für die Protestierenden in Osteuropa kam auch aus anderen Teilen der Welt und umfasste solche Protestaktionen wie den Arabischen Frühling, Occupy Wall Street und verschiedene feministische Bewegungen. Gemeinsam haben diese Aktionen eine globale Protesttradition geschaffen, die Aktivisten weltweit beeinflusst hat. Das gilt auch für Weißrussland.</p>\n<p><strong>Alternative Kultur</strong></p>\n<p>Trotz ihres autoritären Regimes und der Stereotypen über marginalisierte Aktivisten war Weißrussland nie in einem Informationsvakuum oder isoliert von den horizontalen Netzwerken von NGOs und Kultursektoren in Westeuropa, insbesondere von denen, die sich mit Menschenrechten befassen. Russische nonkonformistische Gruppen und Organisationen haben ebenfalls Einfluss auf weißrussische Aktivisten genommen. Folglich, als die Weißrussen 2020 auf die Straßen gingen, um gegen Wahlbetrug zu protestieren und politische Veränderungen zu fordern, zeigten sie die Kraft der Solidarität und eine gemeinsame nationale Identität, die die weißrussische Sprache, Traditionen und das kulturelle Erbe umfasst. Als Ergebnis dieser Proteste und der Konsequenzen, die sie für die Menschen mit sich brachten, ist die „anti-regime“ Kultur in Weißrussland nun gleichbedeutend mit alternativer Kultur geworden.</p>\n<p>Wie wir aus den Medienberichten erinnern, waren die weißrussischen Straßenproteste 2020 von einer signifikanten Anzahl dynamischer, fesselnder Aufführungen geprägt, die von informellen Gruppen und Basisinitiativen organisiert wurden. In den Sozialwissenschaften wurden diese Aktivitäten oft als „spontane Mobilisierung“ bezeichnet. Die Tradition alternativer kultureller Praktiken ist jedoch in Weißrussland nicht neu und stammt aus dem vorherigen Jahrhundert. Sie wird nun nur durch die Arbeit verschiedener Gruppen, Kollektive und formalisierter Strukturen fortgesetzt. Diese Künstler haben nun verschiedene Formen genutzt, um den weißrussischen Widerstand und revolutionäre Bemühungen langfristig Wirkung zu verleihen und breitere soziale Gruppen zu erreichen.</p>\n<p>Zum Beispiel sind seit den Protesten 2020 die weißrussische Geschichte und Elemente der nationalen Identität tief in den sozialen Dialog des alltäglichen Widerstands integriert worden. Dies ist wahr, obwohl das soziale Gedächtnis und die nationale Mythenschöpfung schon viel länger integraler Bestandteil zahlreicher künstlerischer Projekte in Weißrussland sind. Weißrussischer „Artivismus“ (d.h. sozial engagierte künstlerische Aktivitäten) ist ein Trend, der ebenfalls in den Straßen-Traditionen Osteuropas verwurzelt ist. Beispiele sind Straßentheater in Lviv, das zerbrochene Kopfsteinpflaster in der Endphase der Sowjetunion imitierte; die bereits erwähnte Menschenkette in den baltischen Staaten; Zeltstädte in der Ukraine; der „Automaidan“; Chorgesänge, die in Einkaufszentren in Minsk gesungen wurden; Frauenmärsche; und Balkone, die in den rot-weißen Nationalfarben Weißrusslands dekoriert sind. Diese Formen des Protests ermöglichen es gewöhnlichen Menschen und Passanten, Teilnehmer an den Protesten zu werden, was aktives Bürgerengagement fördert und Gleichgültigkeit erschwert.</p>\n<p><strong>Ständig unter Zensur</strong></p>\n<p>Bis zum Fall der UdSSR war die weißrussische Generation der 1960er Jahre – die „Sechziger“ – und ihre Nachfolger von radikalen, sozialkritischen Aktivitäten und einem geheimen Widerstand gegen Autorität geprägt. Dies äußerte sich oft in subtilen, indirekten Protesten, die im Alltag eingebettet waren. Während der Nachkriegszeit hielten weißrussische kulturelle Initiativen trotz häufiger Verbote und Zensur, einschließlich Selbstzensur, systematischer Zensur und wirtschaftlicher Einschränkungen, an. Künstler und Aktivisten, ob während der sozialistischen Ära oder unter dem aktuellen autoritären Regime Weißrusslands, sahen sich konsequent Hindernissen wie finanziellen Barrieren; niedrigem sozialen Vertrauen; und allgegenwärtiger Überwachung und mehrschichtiger Repression, einschließlich physischer Gewalt durch die Behörden, gegenüber.</p>\n<p>Nach dem Zweiten Weltkrieg erstickte die Dominanz des Sozialistischen Realismus neue künstlerische Trends in Weißrussland und trennte die künstlerische Gemeinschaft von ausländischen Einflüssen. Doch selbst nach dem Zusammenbruch der Sowjetunion hielt die Zensur in Weißrussland an. So hat beispielsweise der 2009 gegründete Weißrussische Rat für Moral Künstler wegen Verstoßes gegen moralische Normen und Beleidigung der Würde des weißrussischen Volkes verfolgt. Infolge seiner Arbeit im Jahr 2009 wurden mehrere Gemälde von einer Kunstausstellung im Yanka Kupala Staatlichen Literaturmuseum in Minsk entfernt.</p>\n<p>Die Einschränkungen gegen Künstler wurden 2012 weiter verstärkt, als Weißrussland das Gesetz über die Kontrolle von Internetinhalten erließ. Infolgedessen sahen sich weißrussische Künstler, insbesondere solche, die die sogenannten sozial umstrittenen Themen erforschten, Publikationsverboten, Druck von oben und Eingriffen in ihre Projekte ausgesetzt. So war es auch bei der Gruppe Pagonia, die im September 2012 festgenommen wurde, weil sie eine Aktion zu Ehren des Helden des anti-sowjetischen Widerstands Rascisláŭ Lapícki organisierte. Der Künstler Mikhail Gulin wurde ebenfalls für sein persönliches Denkmalprojekt inhaftiert, ebenso wie die Fotografin Yulia Doroshkevich, die Mitorganisatorin von Belarus Press Photo 2011. Ihr Album soll Bilder potenziellen Extremismus enthalten haben. 2013 wurde Doroshkevich vom KGB wegen Extremismusvorwürfen verhört. Das Gericht ordnete die Zerstörung von 41 Exemplaren der 2011er Ausgabe des Belarus Press Photo Buches an und verurteilte Doroshkevich und zwei andere Fotografen zu einer Geldstrafe.</p>\n<p>Bis heute umfasst die Liste der politischen Gefangenen in Weißrussland Künstler und NGO-Aktivisten, die sich der Förderung der weißrussischen nationalen Identität widmen. Zu ihnen gehören der Maler Ales Pushkin und der Kulturmanager und Blogger Nikolai Klimovich. Im Jahr 2023 starben beide im Gefängnis für ihr Engagement für demokratische Ideale und Freiheit. Der Weißrussische PEN-Club hat seit 2019 die Repressionen überwacht und dokumentiert Menschenrechtsverletzungen gegen Künstler und die Unterdrückung kultureller Rechte in ganz Weißrussland. Diskriminierung im Kulturbereich hat sich als sowohl institutionell als auch systemisch erwiesen. Nach Meinung des PEN-Club Weißrussland ist eines der Bereiche, in denen sich die Bürgerrechte am schnellsten zurückentwickeln, das Recht, am kulturellen Leben teilzunehmen. Ende Juni 2024 hielt Weißrussland 1.413 politische Gefangene, darunter mindestens 105 Kulturschaffende.</p>\n<p>Im Jahr 2021 verabschiedeten die weißrussischen Gesetzgeber ein Gesetz über Extremismus, das Gerichtsverfahren für als extremistisch eingestufte Organisationen beschleunigte und bestimmte Medien und Symbole als extremistische Materialien klassifizierte. Zu Tracking-Zwecken wurde eine Liste von „personen, die zu Extremismus neigen“ erstellt, die Bürger profilierte, die an Aktivitäten beteiligt sind, die als Bedrohung für das Regime wahrgenommen werden. Diese Aktivitäten reichen von so schweren Taten wie der Offenlegung von Staatsgeheimnissen bis hin zu dem grundlegendsten Bürgerrecht, nämlich der Teilnahme an Protesten. Die dominierende Gruppe auf dieser Liste umfasste Künstler, Aktivisten und Historiker.</p>\n<p>Die Liste der „extremistischen Materialien“ vom Juli 2024 umfasste 1.160 Seiten. Sie enthielt Namen von Publikationen, die als feindlich gegenüber dem Regime angesehen wurden. Darunter war das Buch <em>Belarusian Donbas</em>, das weißrussische Dienste und Unternehmen aufdeckte, die mit russischen Separatisten kooperierten. Personen, die verbotene Inhalte teilen oder sich mit ihnen beschäftigen, wie Leser solcher Publikationen oder Unterstützer von Telegram-Kanälen wie NEXTA oder anderen Bloggern, sehen sich strafrechtlicher Verfolgung ausgesetzt.</p>\n<p><strong>Anti-sowjetisch und anti-regime</strong></p>\n<p>In den 1960er Jahren in Weißrussland versammelten sich Mitglieder der sogenannten „Goldenen Jugend“, um Viktar Ledenevs Begriff zu verwenden, in Kunststudios, Theaterbühnen, privaten Wohnungen und Parks, um über Geschichte und Kultur zu diskutieren, was sie oft auf Weißrussisch taten. In Minsk gehörten zu den beliebten Treffpunkten dieser Gruppe der Park beim Yanka Kupala Nationalakademietheater und der Park gegenüber dem KGB-Hauptquartier, in der Nähe des Theaters für junge Zuschauer. Diese jungen Kulturaktivisten fühlten es als ihre Pflicht, anti-sowjetisch zu sein, und griffen oft auf Untergrundaktivitäten zurück, um ihren Dissens auszudrücken. 1962 wurden drei Studenten der Weißrussischen Staatsuniversität – Viktar Ledenev, Volodya Khalip und Sergei Budkevich – wegen anti-sowjetischer Ansichten angeklagt. Ihnen wurde auch die Produktion und geheime Verbreitung verbotener Literatur (<em>samizdat</em>) vorgeworfen.</p>\n<p>Zusätzlich zu ihrer Festnahme wurden in verschiedenen Universitätsabteilungen von den Komsomol-Organisationen öffentliche Treffen organisiert, um einzelne Studenten, die Kontakte zu „anti-sowjetischen“ Aktivisten hatten, öffentlich zu kennzeichnen. Eines der Ergebnisse solcher Aktionen war der Prozess und die Verurteilung von Eduard (Edik) Goriachev, der beschuldigt wurde, ein „anti-sowjetisches Kollektiv“ initiiert zu haben. Am 6. Juni 1962 wurde er zusammen mit Kim Khadyev für schuldig befunden, Jugendliche versammelt und sie ermutigt zu haben, sich an anti-sowjetischer Agitation zu beteiligen. Durch ihre Kontakte zu russischen Dissidenten erhielten Khadyev und Goriachev Materialien mit anti-sowjetischen Botschaften, darunter Anekdoten und Gedichte, die sie in Sammlungen zusammenstellten, um sie unter ihren Altersgenossen vorzulesen.</p>\n<p>Eine dieser Sammlungen mit dem Titel <em>Anti-Asarkan, oder ein Hofnarr ohne König</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>] enthielt offen anti-sowjetische Gedichte, darunter „Kommunistische Symphonie“ und „Das Schicksal eines Schriftstellers“ [<em>Коммунистическая симфония</em> und <em>Судьба писателя</em>]. Sie propagierten so radikale Ideen wie den Sturz der sowjetischen Behörden oder die Festnahme derjenigen beim 21. Parteitag.</p>\n<p>Eine weitere bedeutende Figur in der weißrussischen Widerstandskultur aus dieser Zeit war Larysa Genius. Repressiert und nach Sibirien deportiert, blieb sie dem Streben Weißrusslands nach Freiheit treu. In ihrem Buch <em>Geständnis</em>, das ein Deportationstagebuch ist, das mit Solschenizyns <em>Der Archipel Gulag</em> vergleichbar ist, schrieb sie, dass das Nachdenken über Weißrussland ihr half, die Prüfungen des Lebens zu überstehen und widerstandsfähig und sich selbst treu zu bleiben. 1954 schrieb sie: „Christus ist aus Blut und Schmerz auferstanden, damit die Kerze der Wahrheit nicht erlöschen würde. Er ist für die Dörfer der Kriviten auferstanden, er ist auferstanden, Brüder, auch für uns. So werden wir uns erinnern, in unseren Ketten, unsere Herzen erhebend, dass, so wie Gott gekreuzigt wurde, unser Weißrussland wiedergeboren wird!“</p>\n<p>Die weißrussische Geschichte wurde in den 1970er Jahren zu einem lebendigen Thema für künstlerische Arbeiten in Weißrussland. Zu den bekanntesten Werken aus dieser Zeit gehören Gemälde und Drucke von Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik und Mikola Kupava. Sie stellten nationale Helden und Heldinnen dar, wie Euphrosyne von Polozk, eine beliebte Heilige unter orthodoxen Gläubigen; Frantsisk Skaryna, einen Philosophen, der die Bibel 1517 in der alten weißrussischen Sprache druckte; Barbara Radziwiłł, die Königin von Polen und Herzogin von Litauen, die die Heldin vieler Legenden und literarischer Werke in Weißrussisch war; und Konstantin Kalinovsky (oder Kastus Kalinoŭski), ein Symbol des weißrussischen Nationalismus. Doch 1972 wurde der Maler Liavon Barazna, der <em>Stiche von Francis Skaryna</em> veröffentlichte, unter mysteriösen Umständen getötet. Das Schicksal von Uladzimir Stelmashonok, dem Volksmaler Weißrusslands, der die weißrussische Kulturgeschichte in seinem Gemälde <em>Worte über Weißrussland</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>) darstellte, war jedoch ganz anders. Er starb 2013 im Alter von 85 Jahren. Seine Werke sind weiterhin im Nationalen Kunstmuseum in Minsk ausgestellt.</p>\n<p><strong>Volkskultur</strong></p>\n<p>In den 1970er Jahren, als weißrussische Intellektuelle und Künstler unter einer Fassade von Freiheit arbeiteten, die streng der Zensur und Überwachung unterworfen war, boten Folklore und Ethnografie einen begrenzten Raum für die Meinungsfreiheit. Doch selbst dieser Bereich war der sowjetischen Standardisierung unterworfen, die seine Vielfalt reduzierte und Vereinfachungen kultureller Ausdrucksformen auferlegte. Dank der Forscher und Aktivisten, die es geschafft haben, die Einzigartigkeit der weißrussischen Volkskultur zu dokumentieren und damit zu bewahren, wurde eine große Sammlung von Archivmaterialien zusammengestellt. Sie umfasst solche Schätze wie die Serie <em>Belarusian Folk Art</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), die bis heute alternative künstlerische Projekte in Weißrussland inspiriert.</p>\n<p>Die Wiederbelebung der traditionellen und folkloristischen weißrussischen Kultur zeigt sich am deutlichsten in der Organisation von Festivals und ethnografischen Expeditionen sowie in der Wiederherstellung von Volksritualen, die oft mit politischen Aktivitäten verwoben sind. Verweise auf Volkstraditionen erscheinen auch in Protesten, alternativen Kulturprojekten, Aufführungen und bildenden Künsten. Eine Datenbank, die diese kulturellen Initiativen dokumentiert, unter anderem, ist auf der Website <a href=\"https://ethnoby.org/\">„#ЭТНАЎСЁ”</a> oder „ethnoby.org“ zu finden.</p>\n<p>Heute nutzen junge weißrussische Künstler auch die Volkskunst, um die Sprache des anti-regime Protests zu gestalten. Rufina Bazlova beispielsweise verwendet traditionelle weißrussische Stickerei, um die Chroniken des Widerstands lebhaft darzustellen. Seit Beginn der Proteste 2020 hat sie Demonstrationen, Kundgebungen und die Repression politischer Gefangener in Werken wie „Die Geschichte der weißrussischen Vyzhyvanka“, „Politische Gefangene“, „Luka und sein Gefolge“, „Saga der Proteste“ und „SOS_BY_2020“ dargestellt. Diese Werke zeigen die Tränen, das Blut und die Folter, die das Leben unter Lukashenkas Regime prägen.</p>\n<p>Bazlova fängt das Leiden der Repressierten durch Motive der weißrussischen Volkskunst ein, die das Werk weißrussischer Frauen sind. Es waren die Urgroßmütter und Großmütter der heutigen Protestgeneration, die durch Stickerei die weißrussische Identität und die Widerstandsfähigkeit der Frauen festhielten und visuell ausdrückten, was sie nicht schreiben konnten. Ihr Werk setzt den jahrhundertealten Kampf um die Emanzipation der weißrussischen Frauen als Mütter, Ehefrauen und Patrioten fort.</p>\n<p>Die symbolische Serie „Frau im Kreis“ („<em>Zhenokol, Feminnature</em>“, 2012) zeigt „wie Frauen geboren werden“. Am Saum eines Rocks zeigt ein gestickter Comicstrip eine Frau, die „den Hügel des Mannes“ erklimmt und ihn mit Hilfe eines Zaubertranks erobert. Die Liebe tritt in ihr Leben und weckt eine schlummernde Energie. Sie legt dann die Sonne in ihren Busen und bringt „eine neue Frau“ zur Welt. Der Zyklus wiederholt sich dann, wobei die Stärke der Frauen durch Generationen in der Stickerei auf dem Rock einer Frau weitergegeben wird. Diese Serie verweist unmissverständlich auf die vielfältigen Formen weiblichen Widerstands im zeitgenössischen Weißrussland.</p>\n<p>Die weißrussische Stickerei ist auch prominent in den Arbeiten von Cemra (Daria Siamchuk) vertreten, einer Künstlerin aus Grodno, die sich der Bewahrung des weißrussischen Kulturerbes widmet und Ästhetik, Empathie und Menschlichkeit fördert. In ihren Werken dienen blutige Verbände als Leinwände, deren Oberflächen das Bild einer verwundeten, verbannten und obdachlosen Figur hervorrufen. Ihre Werke betonen Themen der weiblichen Fürsorge und Heilungskraft und stellen Krankenschwestern und Betreuerinnen als Symbole der Widerstandsfähigkeit für das verwundete, aber ausdauernde weißrussische Volk dar.</p>\n<p>Das Thema der Wunden war auch in den Gemälden von Ales Pushkin präsent, wo Kornblumen – ein traditionelles Symbol der weißrussischen Volkskunst – den unvergänglichen Geist des weißrussischen Volkes verkörpern. Seine Kornblumen bluten und stehen dem Tod gegenüber, bestehen jedoch weiter. Ebenso erforscht Rozalina Busel Trauer und Trauma durch Bilder von schwarzen Kornblumen, Särgen und Trauer. Ihr Werk umfasst Keramiken, Videos, Fotografie und Texte, darunter die Ausstellung von 2024 <em>Life in Suspension</em>, die Themen von Grenzen und Einschränkungen untersucht.</p>\n<p>Das Ölbild <em>Belarusian Venus</em> von Jana Chernova ist ein eindrucksvolles Porträt einer weißrussischen Frau. Es wurde zu einem Symbol der Widerstandsfähigkeit während der weißrussischen Revolution 2020. Das Gemälde zeigt eine sanfte, feminine Figur, die auf einer roten Leinwand liegt, doch ihr Körper trägt Prellungen, Abschürfungen und Blut, was die Gewalt widerspiegelt, die Lukashenkas Regime gegen die Protestierenden ausübt. Diese Kunstwerke sind zu Emblemen des zeitgenössischen Weißrusslands und seines Kampfes um Autonomie geworden.</p>\n<p><strong>Artivismus</strong></p>\n<p>Um die weißrussische Identität einem westlichen Publikum zugänglicher zu machen und eine unabhängige Erzählung zu präsentieren, war eine Neugestaltung des weißrussischen Kulturcodes erforderlich. Dieser Wandel steht im Gegensatz zum Konzept des <em>Russkiy mir</em> und der propagandagetriebenen Darstellung der weißrussisch-russischen Einheit, die nicht nur aus politischen Gründen, sondern auch als Leugnung des weißrussischen nationalen Selbstbestimmungsrechts propagiert wird.</p>\n<p>Die Nutzung von Geschichte und Mythos ist in der Tat zu einem mächtigen und gefährlichen Werkzeug in Wladimir Putins Kriegspropaganda geworden. Im Gegensatz dazu ermöglichen alternative Kulturprojekte, die die universelle Sprache der Kunst nutzen und die in ganz Europa in Galerien, Museen, Festivals und öffentlichen Debatten gefördert werden, aktiven Widerstand gegen die Russifizierung, während sie bedeutende Unterstützung für eine unabhängige weißrussische Stimme suchen. Diese Bewegung schöpft Kraft aus einem Gefühl von Einheit und Solidarität in einer demokratischen und anti-regime Widerstandsbewegung. Der neu gegründete Erste Kongress der weißrussischen Kultur im Exil dient somit als integrative Plattform, die den Austausch bewährter Praktiken fördert und als demokratische Institution außerhalb von Lukashenkas Regime fungiert, wodurch die Kontinuität weißrussischer Künstler und Kulturaktivisten aufrechterhalten wird. Dieses Konzept von „Gemeinschaft“ geht über traditionelle Kunstvereinigungen hinaus. Es bezieht die Öffentlichkeit in künstlerische Prozesse ein, in denen „Teilnehmer-Bürger“ aktive Akteure für den sozialen Dialog werden. Sie sind kreativ, bildend und wirkungsvoll. Dieses Engagement legt die Grundlage für die Entwicklung von „Artivismus“ als eine kraftvolle und transformative Bewegung innerhalb der weißrussischen Kultur.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Dieser Text wurde im Rahmen des NCRD-Projekts mit dem Titel „Kultur und alternative Kunst von Weißrussland und der Ukraine XXI: Bild der Gesellschaft“ oder ALTKULT vorbereitet. Dieses Programm wird unter der wissenschaftlichen Leitung von Dr. Magdalena Lachowicz der Adam-Mickiewicz-Universität in Posen durchgeführt.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, ist Assistenzprofessorin am Institut für Oststudien der Adam-Mickiewicz-Universität in Posen (Polen). Ihre Forschungsinteressen umfassen: ethnische Beziehungen und regionale Bewegungen in ehemaligen Sowjetrepubliken, Geschichte der UdSSR, Bürgergesellschaftsbewegungen im zeitgenössischen Russland, Weißrussland und der Ukraine.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.144",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>In Weißrussland hat sich gezeigt, dass Diskriminierung im Kulturbereich sowohl institutionell als auch systemisch ist, wobei der belarussische PEN-Club berichtet, dass das kulturelle Leben der Bereich ist, in dem die Bürgerrechte am schnellsten zurückgehen. Mindestens 105 Kulturschaffende sind mittlerweile in Weißrussland wegen ihres Engagements für demokratische Ideale und Freiheit inhaftiert worden.</I>\n<br><br>\nIn Weißrussland haben Protestbewegungen immer Kraft aus bestimmten gesellschaftlichen Strömungen geschöpft, die nicht für alle Menschen sofort sichtbar sind. Diese latente Kraft ähnelt ähnlichen Bewegungen in anderen Teilen Europas und den postsowjetischen Staaten. Historisch gesehen waren die Gesellschaften in den sozialistischen Staaten trotz der Einschränkungen des Eisernen Vorhangs nie vollständig von globalen Entwicklungen, einschließlich der Protestkultur der 1960er Jahre, isoliert. So haben wir im Laufe der Geschichte von Protestaktionen bedeutende Ereignisse wie die Demonstrationen von 1965 am Roten Platz, den Sinyavsky-Daniel-Prozess von 1966, den Prager Frühling von 1968, die Solidarność-Bewegung in Polen und den Herbst der Nationen von 1989-1990 in Mittel- und Osteuropa miterlebt.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.049",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Represie, rany a krv. Antiregimná kultúra v Bielorusku",
                key:"uid": string:"e9f5ff44-fed2-4860-b549-479e99adc76b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Táto konečná udalosť je úzko spojená s Baltským reťazcom, s „Revolúciou na granit“ v Ukrajine z roku 1990, ako aj s rôznymi „farebnými revolúciami“, ktoré sa odohrali v post-sovietskych štátoch v 21. storočí. Inšpirácia pre východoeurópskych protestujúcich prišla aj z iných častí sveta a zahŕňala také protestné akcie ako Arabská jar, Occupy Wall Street a rôzne feministické hnutia. Spoločne tieto akcie vytvorili globálnu tradíciu protestov, ktorá ovplyvnila aktivistov po celom svete. To platí aj pre Bielorusko.</p>\n<p><strong>Alternatívna kultúra</strong></p>\n<p>Nap despite its authoritarian regime and stereotypes around marginalized activists, Bielorusko nikdy nebolo v informačnej vákuu ani izolované od horizontálnych sietí NGO a kultúrnych sektorov v západnej Európe, najmä tých, ktoré sa zaoberajú ľudskými právami. Ruské nekomformistické skupiny a organizácie tiež ovplyvnili bieloruských aktivistov. Dôsledkom toho, keď Bielorusi vyšli do ulíc v roku 2020, aby protestovali proti volebnému podvodu a požadovali politické zmeny, predviedli silu solidarity a zdieľanej národnej identity, ktorá zahŕňa bieloruský jazyk, tradície a kultúrne dedičstvo. V dôsledku týchto protestov a následkov, ktoré priniesli pre ľudí, sa „anti-režimová“ kultúra v Bielorusku teraz stala synonymom alternatívnej kultúry.</p>\n<p>Keď si spomíname na mediálne pokrytie, bieloruské pouličné protesty v roku 2020 sa vyznačovali významným počtom dynamických, pútavých vystúpení organizovaných neformálnymi skupinami a iniciatívami zameranými na základ. V sociálnych vedách sa tieto aktivity často označovali ako „spontánna mobilizácia“. Avšak tradícia alternatívnych kultúrnych praktík nie je v Bielorusku nová a pochádza z predchádzajúceho storočia. Teraz sa len pokračuje prostredníctvom práce rôznych skupín, kolektívov a formálnejších štruktúr. Títo umelci teraz používajú rôzne formy, aby dali bieloruskej rezistencii a revolučným snahám dlhodobý dopad a dosiahli širšie sociálne skupiny.</p>\n<p>Například od protestov v roku 2020 sa bieloruská história a prvky národnej identity hlboko integrovali do sociálneho dialógu každodennej rezistencie. To platí aj napriek tomu, že sociálna pamäť a národné mýtotvorenie boli integrálnou súčasťou mnohých umeleckých projektov v Bielorusku oveľa dlhšie. Bieloruský „artivizmus“ (t.j. sociálne angažované umelecké aktivity) je trend, ktorý je tiež zakorenený vo východoeurópskych pouličných tradíciách. Príklady zahŕňajú pouličné divadlo v Ľvove, ktoré napodobňovalo rozbité dlažobné kocky v poslednej fáze Sovietskeho zväzu; už spomínaný ľudský reťazec v pobaltských štátoch; stanové mestá na Ukrajine; „Automaidan“; zborové piesne spievané v nákupných centrách v Minsku; ženské pochody; a balkóny zdobené v červenobielych bieloruských národných farbách. Tieto formy protestu umožňujú obyčajným ľuďom a okoloidúcim stať sa účastníkmi protestov, čo podporuje aktívne občianstvo a sťažuje ľahostajnosť.</p>\n<p><strong>Neustále pod cenzúrou</strong></p>\n<p>Až do pádu ZSSR bola bieloruská generácia 60. rokov – „šesťdesiatnici“ – a ich nasledovníci poznačení radikálnymi, sociálne kritickými aktivitami a tajnou rezistenciou voči autorite. To sa často prejavovalo v jemnom, nepriamom proteste zakomponovanom do každodenného života. Počas povojnovej doby bieloruské kultúrne iniciatívy pretrvávali napriek častým zákazom a cenzúre, vrátane seba-cenzúry, systémovej cenzúry a ekonomických obmedzení. Umelecké a aktivistické osobnosti, či už počas socialistickej éry alebo pod súčasným autoritárskym režimom Bieloruska, sa neustále stretávali s prekážkami ako sú finančné bariéry; nízka sociálna dôvera; a všadeprítomné sledovanie a viacvrstvová represia, vrátane fyzického násilia zo strany úradov.</p>\n<p>Po druhej svetovej vojne dominancia socialistického realizmu potlačila nové umelecké trendy v Bielorusku a odtrhla jeho umeleckú komunitu od zahraničných vplyvov. Avšak aj po páde Sovietskeho zväzu cenzúra v Bielorusku pretrvávala. Napríklad Bieloruská rada pre morálku, založená v roku 2009, stíhala umelcov za porušenie morálnych noriem a urážanie dôstojnosti bieloruského ľudu. V dôsledku jej práce v roku 2009 bolo niekoľko obrazov odstránených z výstavy umenia v Múzeu literatúry štátu Janka Kupalu v Minsku.</p>\n<p>Obmedzenia voči umelcom boli ďalej posilnené v roku 2012, keď Bielorusko prijalo Zákon o kontrole internetového obsahu. V dôsledku toho bieloruskí umelci, najmä tí, ktorí skúmali takzvané sociálne kontroverzné témy, začali čeliť zákazom publikovania, tlaku zhora a zasahovaniu do svojich projektov. Tak tomu bolo aj v prípade skupiny Pagonia, ktorá bola zadržaná v septembri 2012 za organizovanie akcie venovanej pamiatke hrdinu protisovietskej rezistencie Rascisláŭa Lapíckeho. Umelec Michail Gulin bol tiež uväznený za svoj osobný projekt pamätníka, rovnako ako fotografka Júlia Doroshkevich, spolorganizátorka Bieloruskej tlačovej fotografie 2011. Jej album mal obsahovať obrázky potenciálneho extrémizmu. V roku 2013 bola Doroshkevich vypočúvaná KGB na obvinenia z extrémizmu. Súd nariadil zničenie 41 kópií vydania Bieloruskej tlačovej fotografie z roku 2011 a nariadil Doroshkevich a dvom ďalším fotografom zaplatiť pokutu.</p>\n<p>Dodnes bieloruské zoznamy politických väzňov zahŕňajú umelcov a aktivistov NGO, ktorí sa zasadzujú za propagáciu bieloruskej národnej identity. Medzi nimi sú maliar Ales Pushkin a kultúrny manažér a bloger Nikolai Klimovich. V roku 2023 obaja zomreli vo väzení za svoj záväzok k demokratickým ideálom a slobode. Bieloruský PEN klub monitoruje represie od roku 2019, dokumentujúc porušovanie ľudských práv voči umelcom a potláčanie kultúrnych práv v Bielorusku. Diskriminácia v kultúrnom sektore sa ukázala byť ako inštitucionálna, tak aj systémová. Podľa názoru PEN klubu Bielorusko je jednou z oblastí, kde sa občianske slobody najrýchlejšie regresujú, právo zúčastniť sa kultúrneho života. K  koncu júna 2024 Bielorusko malo 1 413 politických väzňov, vrátane najmenej 105 kultúrnych osobností.</p>\n<p>V roku 2021 bieloruskí zákonodarcovia schválili zákon o extrémizme, ktorý urýchlil súdne prípady pre organizácie označené za extrémistické a klasifikoval určité médiá a symboly ako extrémistické materiály. Na sledovacie účely bol vytvorený zoznam „osôb náchylných k extrémizmu“, ktorý profiloval občanov zapojených do aktivít, ktoré sú považované za hrozby pre režim. Tieto aktivity sa pohybujú od takých závažných činov, ako je odhalenie štátnych tajomstiev, až po najzákladnejšie občianske právo, ktorým je účasť na protestoch. Dominantná skupina na tomto zozname zahŕňala umelcov, aktivistov a historikov.</p>\n<p>Júlový zoznam „extrémistických materiálov“ z roku 2024 mal 1 160 strán. Obsahoval mená publikácií považovaných za nepriateľské voči režimu. Medzi nimi bola kniha <em>Bieloruský Donbas</em>, ktorá odhalila bieloruské služby a podniky spolupracujúce s ruskými separatistami. Osoby zdieľajúce alebo zapájajúce sa do zakázaného obsahu, ako sú čitatelia takýchto publikácií alebo podporovatelia Telegram kanálov ako NEXTA alebo iných blogerov, čelí stíhaniu.</p>\n<p><strong>Proti-sovietsky a proti-režimový</strong></p>\n<p>V 60. rokoch v Bielorusku sa členovia takzvanej „Zlatej mládeže“, ako to nazval Viktar Ledenev, zhromažďovali v umeleckých štúdiách, divadelných zákulisiach, súkromných bytoch a parkoch, aby diskutovali o histórii a kultúre, čo často robili v bieloruštine. V Minsku patrili medzi obľúbené miesta stretnutí tejto skupiny park pri Národnom akadémii divadla Janka Kupalu a park naproti sídlu KGB, blízko Divadla mladého diváka. Títo mladí kultúrni aktivisti považovali za svoju povinnosť byť proti-sovietsky, často sa uchyľovali k podzemným aktivitám, aby vyjadrili svoj nesúhlas. V roku 1962 boli traja študenti Bieloruskej štátnej univerzity – Viktar Ledenev, Volodya Khalip a Sergei Budkevich – obvinení z proti-sovietskych názorov. Taktiež boli obvinení z výroby a tajnej distribúcie zakázanej literatúry (<em>samizdat</em>).</p>\n<p>Okrem ich zatknutia sa na rôznych univerzitných katedrách organizovali výstavné stretnutia Komsomolu, aby verejne vyčlenili jednotlivých študentov, ktorí mali kontakty s „proti-sovietskymi“ aktivistami. Jedným z výsledkov takýchto akcií bol súd a odsúdenie Eduarda (Edika) Goriacheva, ktorý bol obvinený z iniciovania „proti-sovietskeho kolektívu“. Dňa 6. júna 1962 bol spolu s Kimom Khadyevom uznaný vinným z zhromažďovania mládeže a povzbudzovania ich k proti-sovietskej agitácii. Prostredníctvom svojich kontaktov s ruskými disidentmi získali Khadyev a Goriachev materiály obsahujúce proti-sovietske posolstvá, vrátane anekdot a básní, ktoré skompilovali do zbierok, aby ich čítali medzi svojimi rovesníkmi.</p>\n<p>Jedna z týchto zbierok, s názvom <em>Anti-Asarkan, alebo Šašo bez kráľa</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], obsahovala otvorene proti-sovietske básne, vrátane „Komunistickej symfónie“ a „Osudu spisovateľa“ [<em>Коммунистическая симфония</em> a <em>Судьба писателя</em>]. Propagovali také radikálne myšlienky ako zvrhnutie sovietskych autorít alebo zatknutie tých, ktorí sa zúčastnili 21. zjazdu strany.</p>\n<p>Ďalšou významnou postavou bieloruskej rezistencnej kultúry z tej doby bola Larysa Genius. Represovaná a deportovaná do Sibíri, zostala oddaná bieloruskej snahe o slobodu. Vo svojej knihe <em>Spoveď</em>, ktorá je deportačným denníkom porovnateľným so Solženicynovým <em>Gulagom</em>, napísala, že myslenie na Bielorusko jej pomohlo prežiť skúšky života, ako aj zostať odolná a verná sama sebe. V roku 1954 napísala: „Kristus vstal z krvi a bolesti, aby svieca pravdy nezhasla. Vstal za Krivitské dediny, vstal, bratia, aj za nás. Tak si budeme pamätať, v našich reťaziach, zdvíhajúc naše srdcia, že tak ako bol Boh ukrižovaný, Naša Bielorusko sa znovu narodí!“</p>\n<p>Bieloruská história sa stala živou témou pre umeleckú prácu v Bielorusku v 70. rokoch. Medzi najznámejšie diela z tohto obdobia patrí maľby a grafiky Vladimira Basaligu, Jaugena Kulika a Mikolu Kupavu. Zobrazovali takých národných hrdinov a hrdinky ako Eufrozyna z Polotska, obľúbená svätá medzi pravoslávnymi veriacimi; Frantsisk Skaryna, filozof, ktorý vytlačil Bibliu v starej bieloruštine v roku 1517; Barbara Radziwiłł, kráľovná Poľska a vojvodkyňa Litvy, ktorá bola hrdinkou mnohých legiend a literárnych diel v bieloruštine; a Konstantin Kalinovsky (alebo Kastus Kalinoŭski), ikona bieloruského nacionalizmu. Avšak v roku 1972 bol maliar Liavon Barazna, ktorý publikoval <em>Gravírovanie Františka Skaryny</em>, zabitý za záhadných okolností. Osud Uladzimira Stelmashonoka, Ľudového maliara Bieloruska, ktorý zobrazil bieloruskú kultúrnu históriu vo svojej maľbe <em>Slová o Bielorusku</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>), bol však veľmi odlišný. Zomrel v roku 2013 vo veku 85 rokov. Jeho diela sú stále vystavené v Národnom múzeu umenia v Minsku.</p>\n<p><strong>Ľudová kultúra</strong></p>\n<p>V 70. rokoch, keď bieloruskí intelektuáli a umelci pôsobili pod fasádou slobody prísne podliehajúcej cenzúre a sledovaniu, folklór a etnografia poskytovali obmedzený priestor pre slobodu prejavu. Avšak aj táto oblasť bola podrobená sovietskej štandardizácii, ktorá znížila jej rozmanitosť a uvalila zjednodušenia kultúrnych prejavov. Vďaka výskumníkom a aktivistom, ktorí dokázali zdokumentovať a tým zachovať jedinečnosť bieloruskej ľudovej kultúry, bola zostavená veľká zbierka archívnych materiálov. Obsahuje také poklady ako séria <em>Bieloruské ľudové umenie</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>), ktorá až dodnes inšpiruje alternatívne umelecké projekty v Bielorusku.</p>\n<p>Obnova tradičnej a ľudovej bieloruskej kultúry je najviac zrejmá v organizácii festivalov a etnografických expedícií, ako aj v re-kreácii ľudových rituálov, často prepojených s politickými aktivitami. Odkazy na ľudové tradície sa objavujú aj v protestoch, alternatívnych kultúrnych projektoch, vystúpeniach a vizuálnych umeniach. Databáza dokumentujúca tieto kultúrne iniciatívy, medzi inými, sa nachádza na webovej stránke <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> alebo “ethnoby.org”.</p>\n<p>Dnes mladí bieloruskí umelci tiež používajú ľudové umenie na formovanie jazyka proti-režimového protestu. Rufina Bazlova, napríklad, používa tradičné bieloruské vyšívanie na živé ilustrovanie kroník rezistencie. Od začiatku protestov v roku 2020 zobrazuje demonštrácie, zhromaždenia a represie politických väzňov v dielach ako „História bieloruskej vyžyvanky“, „Politickí väzni“, „Luka a jeho sprievod“, „Saga protestov“ a „SOS_BY_2020“. Tieto diela zobrazujú slzy, krv a mučenie, ktoré definujú život pod režimom Lukašenka.</p>\n<p>Bazlova zachytáva utrpenie represovaných prostredníctvom motívov bieloruskej ľudovej kultúry, ktoré sú dielom bieloruských žien. Boli to prababičky a babičky dnešnej generácie protestujúcich, ktoré prostredníctvom vyšívania zaznamenali bieloruskú identitu a odolnosť žien, vizuálne vyjadrujúc to, čo nemohli napísať. Jej práca pokračuje v storočnej snahe o emancipáciu bieloruských žien ako matiek, manželiek a patriotiek.</p>\n<p>Symbolická séria „Žena v kruhu“ (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) zobrazuje „ako sa rodia ženy“. Pozdĺž lemu sukne, vyšívaný komiks zobrazuje ženu, ktorá lezie „na kopec muža“ a dobýva ho s pomocou magického elixíru. Láska vstupuje do jej života, prebúdza spiacu energiu. Potom umiestni slnko do svojho náručia a porodí „novú ženu“. Cyklus sa potom opakuje, pričom sila žien sa odovzdáva cez generácie v vyšívaní na sukni ženy. Táto séria jednoznačne odkazuje na rôzne formy ženského odporu v súčasnom Bielorusku.</p>\n<p>Bieloruské vyšívanie je tiež výrazne zastúpené v práci Cemry (Daria Siamchuk), umelkyne z Grodna, ktorá sa zasadzovala za zachovanie bieloruského kultúrneho dedičstva, pričom propagovala estetiku, empatiu a ľudskosť. V jej dielach slúžia krvou nasiaknuté obväzy ako plátna, ich povrchy evokujú obraz zranenej, vyhnanej a bezdomovskej postavy. Jej diela zdôrazňujú témy ženského starostlivosti a liečivej sily, zobrazujúc sestry a opatrovateľky ako symboly odolnosti pre zranený, ale vytrvalý bieloruský národ.</p>\n<p>Téma rán bola prítomná aj v maľbách Alesa Pushkina, kde nevädze – tradičný symbol bieloruského ľudového umenia – stelesňujú vytrvalého ducha bieloruského národa. Jeho nevädze krvácajú a čelí smrti, no pretrvávajú. Rovnako Rozalina Busel skúma smútenie a traumu prostredníctvom obrazov čiernych nevädzí, rakiev a smútenia. Jej práca zahŕňa keramiku, videá, fotografiu a texty, vrátane výstavy z roku 2024 <em>Život v pozastavení</em>, ktorá skúma témy hraníc a obmedzení.</p>\n<p>Olejná maľba <em>Bieloruská Venuša</em> od Jany Chernovej je pôsobivé zobrazenie bieloruskej ženy. Stala sa symbolom odolnosti počas bieloruskej revolúcie v roku 2020. Maľba zobrazuje jemnú, ženskú postavu ležiacu na červenom plátne, no jej telo nesie modriny, odreniny a krv, odrážajúce násilie, ktoré na protestujúcich uvalil Lukašenkov režim. Tieto umelecké diela sa stali emblematickými pre súčasný Bielorusko a jeho boj za autonómiu.</p>\n<p><strong>Artivizmus</strong></p>\n<p>Aby sa bieloruská identita stala prístupnejšou pre západné publikum a predstavila nezávislý naratív, bolo potrebné prekoncipovať bieloruský kultúrny kód. Tento posun odporuje konceptu <em>Russkiy mir</em>  a propagandistickému zobrazeniu bielorusko-ruskej jednoty, propagovanému nielen z politických dôvodov, ale aj ako popretie bieloruskej národnej sebaurčenia.</p>\n<p>Použitie histórie a mýtu sa skutočne stalo mocným a nebezpečným nástrojom v propagande vojny Vladimira Putina. Naopak, alternatívne kultúrne projekty, ktoré používajú univerzálny jazyk umenia a ktoré sú propagované po celej Európe v galériách, múzeách, festivaloch a verejných debatách, umožňujú aktívny odpor voči rusifikácii, pričom hľadajú zmysluplnú podporu pre nezávislý bieloruský hlas. Toto hnutie čerpá silu zo zmyslu jednoty a solidarity v demokratickom a proti-režimovom odboji. Novovytvorený Prvý kongres bieloruskej kultúry v exile tak slúži ako integračná platforma, podporujúca výmenu najlepších praktík a fungujúca ako demokratická inštitúcia mimo Lukašenkovho režimu, čím udržuje kontinuitu bieloruských umelcov a kultúrnych aktivistov. Tento koncept „komunity“ presahuje tradičné umelecké združenia. Zapája verejnosť do umeleckých procesov, v ktorých sa „účastníci-občania“ stávajú aktívnymi agentmi sociálneho dialógu. Sú kreatívni, vzdelávací a pôsobiví. Toto zapojenie kladie základy pre rozvoj „artivizmu“ ako mocného a transformačného hnutia v bieloruskej kultúre.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Tento text bol pripravený v rámci projektu NCRD s názvom \"Kultúra a alternatívne umenie Bieloruska a Ukrajiny XXI: obraz spoločnosti\" alebo ALTKULT. Tento program sa realizuje pod vedeckým vedením Dr. Magdalény Lachowicz z Univerzity Adama Mickiewicza v Poznani.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, je asistentka profesora na Katedre východných štúdií na Univerzite Adama Mickiewicza v Poznani (Poľsko). Jej výskumné záujmy zahŕňajú: etnické vzťahy a regionálne hnutia v bývalých sovietskych republikách, históriu ZSSR, občianske hnutia v súčasnom Rusku, Bielorusku a Ukrajine.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:47.97",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>V Bielorusku sa ukázalo, že diskriminácia v kultúrnom sektore je inštitucionálna a systémová, pričom Bieloruský PEN klub hlási, že kultúrny život je oblasť, kde sa občianske slobody najrýchlejšie zhoršujú. Aspoň 105 kultúrnych osobností bolo v Bielorusku uväznených za ich oddanosť demokratickým ideálom a slobode.</I>\n<br><br>\nV Bielorusku vždy čerpali protestné hnutia silu z niektorých spoločenských prúdov, ktoré nemusia byť okamžite viditeľné pre všetkých ľudí. Táto latentná moc pripomína podobné hnutia v iných častiach Európy a post-sovietskych štátoch. Historicky povedané, napriek obmedzeniam Železnej opony neboli spoločnosti žijúce v socialistických štátoch nikdy úplne izolované od globálnych udalostí, vrátane protestnej kultúry 60. rokov. Takže počas histórie protestných akcií sme boli svedkami takých významných udalostí, ako sú demonštrácie v roku 1965 na Červenom námestí; proces Sinyavského-Daniela v roku 1966; Pražská jar v roku 1968; hnutie Solidarity v Poľsku; a Jeseň národov v rokoch 1989-1990 v strednej a východnej Európe.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:47.971",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Elnyomások, sebek és vér. Antiregime kultúra Fehéroroszországban",
                key:"uid": string:"f937b092-1ba3-4560-9a85-29245246b362",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ez a végső esemény szorosan összefonódik a Balti Lánccal, az 1990-es “Forradalom a Grániton” Ukrajnában, valamint a különböző “színes forradalmakkal”, amelyek a posztszovjet államokban zajlottak a 21. században. A kelet-európai tüntetők inspirációt kaptak a világ más részeiből is, beleértve olyan tüntetési akciókat, mint az Arab Tavasz, az Occupy Wall Street és különböző feminista mozgalmak. Ezek az akciók összességében egy globális tüntetési hagyományt teremtettek, amely világszerte befolyásolta az aktivistákat. Ez Belaruszra is igaz.</p>\n<p><strong>Alternatív kultúra</strong></p>\n<p>Az autoriter rezsim és a marginalizált aktivistákkal kapcsolatos sztereotípiák ellenére Belarusz soha nem volt információs vákuumban, és nem volt elszigetelve a nyugati európai NGO-k és kulturális szektorok horizontális hálózataitól, különösen az emberi jogokkal foglalkozóktól. Orosz nemkonformista csoportok és szervezetek is befolyásolták a belorusz aktivistákat. Ennek következtében, amikor a beloruszok 2020-ban az utcára vonultak, hogy tiltakozzanak a választási csalás ellen és politikai változást követeljenek, bemutatták a szolidaritás és a közös nemzeti identitás erejét, amely magában foglalja a belorusz nyelvet, hagyományokat és kulturális örökséget. E tüntetések és az általuk hozott következmények eredményeként a belorusz “anti-rezsim” kultúra most már szinonimája lett az alternatív kultúrának.</p>\n<p>Ahogy a médiaképviseletből emlékezünk, a 2020-as belorusz utcai tüntetések jelentős számú dinamikus, lebilincselő előadást tartalmaztak, amelyeket informális csoportok és helyi kezdeményezések szerveztek. A társadalomtudományokban ezeket a tevékenységeket gyakran “spontán mobilizációnak” nevezték. Azonban az alternatív kulturális gyakorlatok hagyománya nem új Belaruszban, és a múlt századból származik. Most csak különböző csoportok, kollektívák és formálisabb struktúrák munkáján keresztül folytatódik. Ezek a művészek különböző formákat használnak, hogy a belorusz ellenállást és forradalmi erőfeszítéseket hosszú távú hatással ruházzák fel, és szélesebb társadalmi csoportokat érjenek el.</p>\n<p>Például a 2020-as tüntetések óta a belorusz történelem és a nemzeti identitás elemei mélyen integrálódtak a mindennapi ellenállás társadalmi párbeszédébe. Ez igaz, még akkor is, ha a társadalmi emlékezet és a nemzeti mítoszalkotás már sokkal hosszabb ideje szerves része volt számos művészeti projektnek Belaruszban. A belorusz “artivizmus” (azaz társadalmilag elkötelezett művészeti tevékenységek) egy olyan trend, amely szintén a kelet-európai utcai hagyományokban gyökerezik. Példák közé tartozik a Lvivben zajló utcai színház, amely a Szovjetunió végső fázisában törött macskaköveket imitált; a már említett emberi lánc a balti államokban; sátorvárosok Ukrajnában; az “Automaidan”; kórusdalok, amelyeket a minszki bevásárlóközpontokban énekeltek; női felvonulások; és erkélyek, amelyeket a belorusz nemzeti színekben, pirosban és fehérben díszítettek. Ezek a tüntetési formák lehetővé teszik a hétköznapi emberek és járókelők számára, hogy részt vegyenek a tüntetéseken, ami elősegíti az aktív állampolgárságot és megnehezíti az közömbösséget.</p>\n<p><strong>Folyamatos cenzúra alatt</strong></p>\n<p>Az SZKP bukásáig a 1960-as belorusz generáció – a “Hatvanasok” – és követőik radikális, társadalmilag kritikus tevékenységekkel és titkos ellenállással voltak jellemezve a hatalommal szemben. Ez gyakran finom, közvetett tiltakozásban nyilvánult meg, amely beágyazódott a mindennapi életbe. A háború utáni időszakban a belorusz kulturális kezdeményezések fennmaradtak a gyakori tilalom és cenzúra ellenére, beleértve az öncenzúrát, a rendszerszintű cenzúrát és a gazdasági korlátozásokat. A művészek és aktivisták, akár a szocialista korszakban, akár Belarusz jelenlegi autoriter rezsimje alatt, folyamatosan szembesültek olyan akadályokkal, mint a pénzügyi korlátok; alacsony társadalmi bizalom; és a mindent átható megfigyelés és többrétegű elnyomás, beleértve a hatóságok által alkalmazott fizikai erőszakot.</p>\n<p>A második világháború után a szocialista realizmus dominanciája elfojtotta az új művészeti irányzatokat Belaruszban, és elszakította művészeti közösségét a külföldi hatásoktól. Azonban még a Szovjetunió összeomlása után is a cenzúra fennmaradt Belaruszban. Például a 2009-ben létrehozott Belorusz Morál Tanács művészeket perelt be erkölcsi normák megsértése és a belorusz nép méltóságának megsértése miatt. A 2009-es munkájuk eredményeként több festményt eltávolítottak egy művészeti kiállításról a Minszkben található Janka Kupala Állami Irodalmi Múzeumban.</p>\n<p>A művészek ellen irányuló korlátozások tovább erősödtek 2012-ben, amikor Belarusz elfogadta az Internet Tartalom Ellenőrzéséről szóló törvényt. Ennek következtében a belorusz művészek, különösen azok, akik a társadalmilag vitatott témákat kutatták, publikálási tilalmakkal, felülről érkező nyomással és beavatkozásokkal szembesültek projektjeikben. Ilyen volt a Pagonia csoport esete is, amelyet 2012 szeptemberében őrizetbe vettek, mert akciót szerveztek az anti-szovjet ellenállás hősének, Rascisláŭ Lapícki emlékére. Mikhail Gulin művészt is börtönbe zárták személyes emlékmű projektje miatt, valamint Yulia Doroshkevich fotóst, a Belarus Press Photo 2011 társszervezőjét. Az albumáról azt mondták, hogy potenciális szélsőségesség képeit tartalmazza. 2013-ban Doroshkevich-t a KGB kihallgatta szélsőségesség vádjával. A bíróság elrendelte a 2011-es Belarus Press Photo könyv 41 példányának megsemmisítését, és elrendelte Doroshkevich és két másik fotós megbírságolását.</p>\n<p>Ma a belorusz politikai foglyok listája tartalmazza azokat a művészeket és NGO aktivistákat, akik a belorusz nemzeti identitás népszerűsítésére szentelték magukat. Közöttük van Ales Pushkin festő és Nikolai Klimovich kulturális menedzser és blogger. 2023-ban mindketten börtönben haltak meg demokratikus eszmék és szabadság iránti elkötelezettségük miatt. A Belorusz PEN Klub 2019 óta figyelemmel kíséri az elnyomásokat, dokumentálva az emberi jogi jogsértéseket a művészek ellen és a kulturális jogok elnyomását Belaruszban. A kulturális szektorban tapasztalt diszkrimináció intézményes és rendszerszintű volt. A PEN Klub Belarusz véleménye szerint az egyik olyan terület, ahol a polgári szabadságjogok a leggyorsabban visszafejlődnek, a kulturális életben való részvétel joga. 2024 júniusának végén Belaruszban 1,413 politikai fogoly volt, köztük legalább 105 kulturális személyiség.</p>\n<p>2021-ben a belorusz törvényhozók elfogadtak egy szélsőségességről szóló törvényt, amely felgyorsította a bírósági eljárásokat az extremistának minősített szervezetek számára, és bizonyos médiát és szimbólumokat szélsőséges anyagként osztályozott. Nyomon követés céljából létrehoztak egy “szélsőségességre hajlamos személyek” listáját, amely profilozta azokat a polgárokat, akik olyan tevékenységekben vettek részt, amelyeket a rezsim fenyegetésének tekintettek. Ezek a tevékenységek a legkomolyabb cselekedetektől, mint az állami titkok felfedése, a legalapvetőbb polgári jogig terjedtek, azaz a tüntetéseken való részvételig. Ezen a listán a domináló csoportot művészek, aktivisták és történészek alkották.</p>\n<p>A 2024 júliusi “szélsőséges anyagok” listája 1,160 oldal hosszú volt. Olyan publikációk neveit tartalmazta, amelyeket a rezsim ellenségesnek tartott. Közöttük volt a <em>Belorusz Donbas</em> című könyv, amely leleplezte a belorusz szolgáltatásokat és vállalkozásokat, amelyek orosz szeparatistákkal működtek együtt. Azok az egyének, akik megosztják vagy kapcsolatba lépnek a betiltott tartalmakkal, mint például az ilyen publikációk olvasói vagy a NEXTA vagy más bloggerek Telegram csatornáinak támogatói, büntetőeljárás alá esnek.</p>\n<p><strong>Anti-szovjet és anti-rezsim</strong></p>\n<p>Az 1960-as években Belaruszban a “Arany Ifjúság” tagjai, Viktar Ledenev kifejezésével élve, művészeti stúdiókban, színházi háttérben, magánlakásokban és parkokban gyűltek össze, hogy történelmet és kultúrát vitassanak meg, amit gyakran beloruszul tettek. Minszkben ennek a csoportnak a népszerű találkozóhelyei közé tartozott a Janka Kupala Nemzeti Akadémiai Színház melletti park és a KGB központjával szembeni park, a Fiatal Néző Színház közelében. Ezek a fiatal kulturális aktivisták kötelességüknek érezték, hogy anti-szovjetek legyenek, gyakran underground tevékenységekhez folyamodtak, hogy kifejezzék ellenállásukat. 1962-ben a Belorusz Állami Egyetem három hallgatóját – Viktar Ledenev, Volodya Khalip és Sergei Budkevich – anti-szovjet nézetekkel vádolták. Őket azzal is megvádolták, hogy betiltott irodalom (samizdat) előállítását és titkos terjesztését folytatták.</p>\n<p>Letartóztatásuk mellett különböző egyetemi tanszékeken a Komsomol szervezetek nyilvános találkozókat szerveztek, hogy nyilvánosan kiemeljék azokat az egyes hallgatókat, akik kapcsolatban álltak “anti-szovjet” aktivistákkal. Az ilyen akciók egyik eredménye Eduard (Edik) Goriachev tárgyalása és elítélése volt, akit azzal vádoltak, hogy “anti-szovjet kollektívát” kezdeményezett. 1962. június 6-án, Kim Khadyevvel együtt, bűnösnek találták őket abban, hogy fiatalokat gyűjtöttek össze és bátorították őket az anti-szovjet agitációra. Orosz disszidensekkel való kapcsolataik révén Khadyev és Goriachev olyan anyagokat szereztek be, amelyek anti-szovjet üzeneteket tartalmaztak, beleértve anekdotákat és verseket, amelyeket gyűjteményekbe állítottak össze, hogy olvassák őket a kortársaik között.</p>\n<p>Ezek közül az egyik gyűjtemény, amelynek címe <em>Anti-Asarkan, vagy egy Udvari Bolond Király Nélkül</em> [<em>Анти-Асаркан, или Шут без короля</em>], nyíltan anti-szovjet verseket tartalmazott, beleértve a “Kommunista Szimfóniát” és “Az Író Sorsa” [<em>Коммунистическая симфония</em> és <em>Судьба писателя</em>]. Olyan radikális ötleteket népszerűsítettek, mint a szovjet hatóságok megdöntése vagy a 21. Pártkongresszus résztvevőinek letartóztatása.</p>\n<p>Az akkori belorusz ellenállási kultúra másik jelentős alakja Larysa Genius volt. Elnyomták és Szibériába deportálták, de hű maradt Belarusz szabadságkereséséhez. Könyvében, a <em>Megvallás</em>-ban, amely egy deportálási napló, amely összehasonlítható Szolzsenyicin <em>A Gulag-szigetvilág</em> című művével, azt írta, hogy Belaruszra gondolva sikerült átvészelnie az élet megpróbáltatásait, és megőriznie az ellenállást és az önmagához való hűséget. 1954-ben ezt írta: “Krisztus a vérből és fájdalomból támadt fel, hogy az igazság gyertyája ne aludjon ki. Ő a Krivite falvakért támadt fel, Ő, testvérek, értünk is támadt fel. Így emlékezni fogunk, láncainkban, felemelve szívünket, hogy ahogyan Isten megfeszítették, A mi Belaruszunk újjászületik!”</p>\n<p>A belorusz történelem a 1970-es években élénk témává vált a belorusz művészeti munkákban. Az ebből az időszakból származó legismertebb művek közé tartoznak Vladimir Basaliga, Jaugen Kulik és Mikola Kupava festményei és nyomatok. Olyan nemzeti hősöket és hősnőket ábrázoltak, mint Polotsk Eufrozina, aki népszerű szent az ortodox hívek körében; Frantsisk Skaryna, egy filozófus, aki 1517-ben kinyomtatta a Bibliát óbelorusz nyelven; Barbara Radziwiłł, Lengyelország királynője és Litvánia hercegnője, aki sok legenda és belorusz irodalmi mű hősnője volt; és Konstantin Kalinovsky (vagy Kastus Kalinoŭski), a belorusz nacionalizmus ikonja. Azonban 1972-ben a festő Liavon Barazna, aki <em>Frantsisk Skaryna Metszetei</em> című művét publikálta, rejtélyes körülmények között meghalt. Uladzimir Stelmashonok, Belarusz Népi Festője, aki belorusz kulturális történelmet ábrázolt <em>Szavak Belaruszról</em> (<em>Слова aра Беларусь</em>) című festményében, sorsa nagyon más volt. 2013-ban hunyt el 85 éves korában. Művei még mindig láthatók a Minszki Nemzeti Művészeti Múzeumban.</p>\n<p><strong>Népi kultúra</strong></p>\n<p>A 1970-es években, amikor belorusz értelmiségiek és művészek a cenzúra és megfigyelés szigorú álcája alatt működtek, a folklór és etnográfia korlátozott teret biztosított a szólás szabadságának. Azonban még ez a terület is a szovjet standardizálás alá került, amely csökkentette a sokszínűségét és leegyszerűsítette a kulturális kifejezéseket. A kutatóknak és aktivistáknak köszönhetően, akiknek sikerült dokumentálniuk, és ezzel megőrizniük a belorusz népi kultúra egyediségét, egy nagy archív anyaggyűjtemény jött létre. Ez tartalmazza a <em>Belorusz Népművészet</em> (<em>Беларуская народная творчасць</em>) sorozatot, amely mind a mai napig inspirálja az alternatív művészeti projekteket Belaruszban.</p>\n<p>A hagyományos és népi belorusz kultúra újjáéledése leginkább a fesztiválok és etnográfiai expedíciók szervezésében, valamint a népi rituálék újjáélesztésében nyilvánul meg, amelyek gyakran politikai tevékenységekkel fonódnak össze. A népi hagyományokra való hivatkozások a tüntetéseken, alternatív kulturális projekteken, előadásokon és vizuális művészetekben is megjelennek. Az ilyen kulturális kezdeményezéseket dokumentáló adatbázis, többek között, megtalálható a <a href=\"https://ethnoby.org/\">“#ЭТНАЎСЁ”</a> vagy “ethnoby.org” weboldalon.</p>\n<p>Ma a fiatal belorusz művészek is a népművészetet használják az anti-rezsim tüntetések nyelvének formálására. Rufina Bazlova például a hagyományos belorusz hímzést használja, hogy élénken illusztrálja az ellenállás krónikáit. A tüntetések 2020-as kezdete óta bemutatta a demonstrációkat, gyűléseket és a politikai foglyok elnyomását olyan művekben, mint “A belorusz Vyzhyvanka története”, “Politikai foglyok”, “Luka és kísérete”, “A tüntetések sagája” és “SOS_BY_2020”. Ezek a művek a Lukashenka rezsimje alatt zajló élet könnyekkel, vérrel és kínzással teli valóságát ábrázolják.</p>\n<p>Bazlova a belorusz népművészet motívumain keresztül ragadja meg az elnyomottak szenvedését, amelyek belorusz nők munkái. A mai tüntető generáció ük- és nagymamáik voltak, akik hímzéssel rögzítették a belorusz identitást és a nők ellenállását, vizuálisan kifejezve azt, amit nem tudtak leírni. Munkája folytatja a belorusz nők emancipációjáért folytatott évszázados küzdelmet, mint anyák, feleségek és patrióták.</p>\n<p>A “Nő a Körben” (“<em>Zhenokol, Feminnature</em>”, 2012) című szimbolikus sorozat azt ábrázolja, “hogyan születnek a nők”. A szoknya szegélyén egy hímzett képregény ábrázolja, ahogy egy nő megmászik “az ember dombján”, és egy varázsital segítségével legyőzi azt. Az életébe belép a szerelem, felébresztve egy szunnyadó energiát. Ezután a napot a keblére helyezi, és “új nőt” szül. A ciklus ezután megismétlődik, a nők ereje generációkon keresztül öröklődik a női szoknya hímzésén. Ez a sorozat egyértelműen utal a kortárs Belaruszban megjelenő női ellenállás sokféle formájára.</p>\n<p>A belorusz hímzés szintén kiemelkedő szerepet játszik Cemra (Daria Siamchuk) munkáiban, aki Grodno-ból származó művész, aki a belorusz kulturális örökség megőrzésére, valamint az esztétika, empátia és emberiesség népszerűsítésére szenteli magát. Műveiben a vérrel átitatott kötszerek szolgálnak vászonként, felületeik a sebesült, száműzött és hajléktalan alak képét idézik. Munkái a női gondoskodás és gyógyító erő témáit hangsúlyozzák, ábrázolva az ápolókat és gondozókat, mint a sebesült, de kitartó belorusz nép szimbólumait.</p>\n<p>A sebek témája Ales Pushkin festményein is jelen volt, ahol a búzavirágok – a belorusz népművészet hagyományos szimbóluma – a belorusz nép kitartó szellemét testesítik meg. Búzavirágai véreznek és szembenéznek a halállal, mégis kitartanak. Hasonlóképpen, Rozalina Busel a gyászt és traumát feketebúzavirágok, koporsók és gyász képeivel kutatja. Munkái között szerepelnek kerámiák, videók, fényképek és szövegek, beleértve a 2024-es <em>Függő Élet</em> című kiállítást, amely a határok és korlátok témáit vizsgálja.</p>\n<p>A <em>Belorusz Vénusz</em> című olajfestmény Jana Chernova által egy figyelemre méltó ábrázolása egy belorusz nőnek. Ez a 2020-as belorusz forradalom során a kitartás szimbólumává vált. A festmény egy puha, nőies alakot ábrázol, aki egy piros vásznon fekszik, mégis teste zúzódásokat, horzsolásokat és vért visel, tükrözve a Lukashenka rezsimje által a tüntetőkre gyakorolt erőszakot. Ezek a műalkotások a kortárs Belarusz és autonómiáért folytatott küzdelmeinek emblémáivá váltak.</p>\n<p><strong>Artivizmus</strong></p>\n<p>A belorusz identitás nyugati közönség számára való hozzáférhetőségének növeléséhez és egy független narratíva bemutatásához a belorusz kulturális kód újragondolására volt szükség. Ez a váltás ellentétes a <em>Russkiy mir</em> koncepcióval és a belorusz-orosz egység propagandával vezérelt ábrázolásával, amelyet nemcsak politikai okokból, hanem a belorusz nemzeti önrendelkezés tagadásaként is terjesztettek.</p>\n<p>A történelem és mítosz használata valóban hatékony és veszélyes eszközzé vált Vlagyimir Putyin háborús propagandájában. Ezzel szemben az alternatív kulturális projektek, amelyek a művészet univerzális nyelvét használják, és amelyeket Európa-szerte galériákban, múzeumokban, fesztiválokon és nyilvános vitákban népszerűsítenek, lehetővé teszik az aktív ellenállást a ruszifikációval szemben, miközben értelmes támogatást keresnek egy független belorusz hang számára. Ez a mozgalom az egység és szolidaritás érzéséből merít erőt egy demokratikus és anti-rezsim ellenállási mozgalomban. Az újonnan létrehozott Belorusz Kultúra Első Kongresszusa a Száműzetésben így integráló platformként szolgál, elősegítve a legjobb gyakorlatok cseréjét és demokratikus intézményként működve Lukashenka rezimje kívül, fenntartva a belorusz művészek és kulturális aktivisták folytonosságát. Ez a “közösség” fogalma túlmutat a hagyományos művészeti egyesületeken. Bevonnak a közönséget a művészeti folyamatokba, amelyekben a “résztvevő-állampolgárok” aktív ügynökökké válnak a társadalmi párbeszédben. Kreatívak, oktatóak és hatékonyak. Ez a bevonás megalapozza az “artivizmus” fejlesztését, mint egy erőteljes és átalakító mozgalmat a belorusz kultúrában.</p>\n<p> </p>\n<p><em>Ez a szöveg az NCRD projekt keretében készült, amelynek címe “Belorusz és ukrán kultúra és alternatív művészet XXI: a társadalom képe” vagy ALTKULT. E program tudományos irányítása Dr. Magdalena Lachowicz, az Adam Mickiewicz Egyetem munkatársa, Poznańban zajlik.</em></p>\n<p> </p>\n<p><strong>Magdalena Lachowicz</strong>, PhD, az Adam Mickiewicz Egyetem Keleti Tanulmányok Tanszékének adjunktusa Poznańban (Lengyelország). Kutatási érdeklődései közé tartozik: etnikai kapcsolatok és regionális mozgalmak a volt szovjet köztársaságokban, a Szovjetunió története, a civil társadalmi mozgalmak a kortárs Oroszországban, Belaruszban és Ukrajnában.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbrob5tqra7xo5g25zfzp2",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.105",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbrwltpqrt3gepewjfog7y",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Fehéroroszországban a kulturális szektorban tapasztalható diszkrimináció intézményes és rendszerszintű, a Belorusz PEN Klub jelentése szerint a kulturális élet az a terület, ahol a polgári szabadságjogok a leggyorsabban visszafejlődnek. Legalább 105 kulturális személyiséget börtönöztek be Fehéroroszországban demokratikus eszmék és szabadság iránti elkötelezettségük miatt.</I>\n<br><br>\nFehéroroszországban a protestáló mozgalmak mindig is erőt merítettek olyan társadalmi áramlatokból, amelyek nem mindenki számára láthatóak azonnal. Ez a lappangó erő hasonlít más európai és posztszovjet államokban zajló hasonló mozgalmakra. Történelmileg nézve, a Vasfüggöny korlátozásai ellenére a szocialista államokban élő társadalmak soha nem voltak teljesen elszigetelve a globális eseményektől, beleértve az 1960-as évek protestkultúráját is. Így a protestakciók története során tanúi lehettünk olyan jelentős eseményeknek, mint az 1965-ös tüntetések a Vörös téren; a Sinyavsky-Daniel per 1966-ban; a Prágai Tavasz 1968-ban; a Szolidaritás mozgalom Lengyelországban; és a Nemzetek Ősze 1989-1990 között Közép- és Kelet-Európában.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.107",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}