REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Romanian community establishes roots in rural France"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>Westward migration in Europe is often associated with settlement in urban areas. Despite this, many workers from the region have found employment in small rural communities. The French town of Gramat and its surroundings, for example, have seen the arrival of a few hundred Romanians over the past decade.</I>\r\n<br><br>\r\nSince the 2010s, the Causse of Gramat in south-western France (part of a group of vibrant, shimmering limestone plateaus) has witnessed the appearance of a substantial Romanian population. At first, the newcomers came in response to recruitment for work positions in slaughterhouses. Then, opportunities diversified, relatives joined and the community grew. First believed to be a temporary movement, permanent settlement was just around the corner for many. Today, Romanians represent one of the largest immigrant communities (if not the largest) in the area, bringing an Eastern European facet and thus diversity to this French countryside."
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p><strong>New arrivals</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (skinless sausages made from different meats), <em>Sarmale </em>(stuffed cabbages), <em>Gogoșari</em> peppers, and many more of Romania’s products fill the shelves of Romanasul – the Romanian grocery store in Gramat. “I had this idea for a long time,” explains Marilena Placinta, the store owner, originating from the Danube delta city of Tulcea. The thought became palpable in February 2019, just as much as the area’s changing demography did through this new commerce.</p>\n<p>Providing a precise figure about this Romanian population is complicated. Some speak of 200 to 300 people. Others raise the estimation to 500. Yet, all converge to say a “few hundred” now live in the town of about 3,400 inhabitants and its surroundings.</p>\n<p>Coming to France from Romania’s Banat region, out of personal fascination and pro-European attitude, the town’s priest, Father Alexandre, thinks that Romania is “very Francophile”. Notwithstanding, in numbers, France is, out of all the important destinations, by far not an obvious choice for Romanians, explains Remus Gabriel Anghel, a professor at the National University of Political Studies and Public Administration (SNSPA) in Bucharest and a researcher with the Romanian Institute for Research on National Minorities in Cluj-Napoca.</p>\n<p>With about 130,000 members, according to official statistics, the French Romanian diaspora is much smaller than Italy’s (estimated above a million) or Spain’s (estimated above 500,000). Thereby, Placinta’s grocery store vividly denotes an uncommonly extensive local Romanian population for such a small French town – a surprise to many when occurring in, as some would label, the “middle of nowhere”. </p>\n<p>As the owner of the Romanasul store notes, albeit somewhat exaggeratedly since not all Romanians arrived for the same reasons, the influx of Romanian workers in this remote area largely depends on job opportunities that are often rejected locally but welcomed internationally. In December 2009, as Hervé and Florence Quentin prepared to sell their small <em>Tabac</em> (cigarette shop) business, they vividly recall the sudden surge in demand for pre-paid phone cards from newly arrived Romanians – marking the beginning of a dynamic that has continued for nearly 15 years. Teodor Cristea proudly claims the title of being the first Romanian to settle in Gramat, arriving at the turn of the 2010s – alongside four others to work at the local lamb slaughterhouse.</p>\n<p>“All of this comes from a socio-economic problem,” explains Hervé Destrel, a former executive at the slaughterhouse. In 1984 he and his brother took over the family business. At the beginning of the 2010s, the local economic cornerstone faced a “critical situation”. Work was there but workers were hard to find. Following a recruitment call for about 200 people, roughly 30 responded. Very few came and zero signed a contract. The widespread lack of interest appeared obvious. The cold, the smells and the ultimate task of killing animals is “not really sexy”, admits Martin Ostermeyer, the current head of the slaughterhouse. He complains that recruiting “locals is extremely difficult”. There was, and still is, a gap (not a void, to cautiously underline the fact that numerous French people also do this hard work).</p>\n<p>Following the example set by Brittany's meat industry, the Destrel brothers contacted Romanian temp agencies that, although not based in south-western France, were willing to operate in Gramat. These agencies provided a seamless setup for Romanian workers, offering shared housing opportunities and administrative support. This made it easy for workers to embark on foreign assignments while ensuring the temp agencies could quickly get their labour operations up and running. After the mid-2010s, Romania-based companies were either banned from operating in France or required to follow a new French legal status. Given that situation and due to concerns at a \"human level\", Hervé Destrel and his associate shifted from offering three- to six-month renewable contracts to providing permanent employment contracts for Romanian workers.</p>\n<p>“A true relationship of trust” was to be built to convince their best workers to sign, as Destrel explains. Along this process, employees such as Laurentiu Donca and Mihai Butucaru, respectively recruited in 2011 and 2016, stayed in the area. They remain happy with their jobs to this day. “They saw potential in us,” Donca points out. Since then, Romanians have represented around 30 per cent of the firm employees.</p>\n<p>The Destrel case is not isolated, especially regarding local slaughterhouses. Still in Gramat, the landmark duck <em>foie gras </em>producer, La Quercynoise, has also recruited Romanian labour since the 2010s. Among the recruits was Marilena Placinta, now the grocery shop owner. Not restricted to the meat industry, the list of employers extends now beyond the sectors and town’s limits: restaurants, hotels, the <em>SYDED</em> (recycling centre), the wood industry and other factories such as Andros, the department’s industrial flagship, internationally known for brands such as Bonne Maman.</p>\n<p><strong>A double-ended migration phenomenon</strong></p>\n<p>The renowned historian Gérard Noiriel, in his work on the intense demographic shifts across France during the 19th and 20th centuries, introduced the concept of the <em>Creuset français</em> (French melting pot), which he argued had long been overlooked. This concept reflects the historical waves of migration, including those labour-driven often drawn to France’s demanding industries in need of workers. For instance, in areas where coal mining once formed the industrial backbone, companies successively recruited Southern Europeans, Eastern Europeans and North Africans throughout the 20th century to work alongside French miners.</p>\n<p>Though coal was not a factor, a similar labour migration phenomenon took place in Gramat and precisely its local lamb slaughterhouse. The original owner, Destrel senior, recruited workers from the Iberian Peninsula. Later, under the management of his two sons, the foreign-originated workforce became predominantly Moroccan and Algerian. Today, the company has forged a long-standing relationship with Romanian workers, a bond that has remained strong despite changes in leadership and continues to be reproduced locally.</p>\n<p>On the other side of Europe, Romania has significantly undergone a historical emigration phenomenon. Starting after the end of the Second World War, as Anghel indicates, with German-Romanian population relocations, the departure of Jews following the Holocaust, and even Romanians moving across the Eastern Bloc, a dynamic was taking shape. It continued even more so following 1989, after the revolutions that ended communist rule and with the fall of the Iron Curtain.</p>\n<p>\"The door suddenly opened,\" explains Marius Barbat, a Romanian engineer who has lived in Gramat with his family since 2012. This marked a turning point, as the harsh transition to capitalism took a toll on societies accustomed to the socialist system, resulting in widespread suffering and social decline. \"There was so much poverty,\" Barbat recalls of Romania in the 1990s. By the end of that decade, labour migration had increased, particularly to Spain and Italy. This trend accelerated after the 2002 agreement granting Romanian citizens free access to the European Union, which led to \"a large outflow of migrants\", says sociologist Anghel, with movements shifting toward Northern Europe in the 21st century. \"In Romania, everyone knows someone who left,\" says Barbat, who was born in Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>In response to the Eastern European demographic movements, scholars developed the notion of “liquid migration”, notes the SNSPA professor. These populations often appeared “not to stay in one place, but try different labour markets”, unlike the classic pattern. For numerous Romanians in Gramat, the picturesque French countryside is not the first stop. After a few years in Spain’s Basque Country working in the <em>foie gras </em>industry, Marilena came to work in the same sector at Gramat’s Quercynoise. Meanwhile, Donca went shortly through Austria before joining Destrel’s production lines. Similarly, his acolyte Butucaru worked in a Belgian slaughterhouse before they met in France and shared accommodation allocated by the temp agency. Cristea experienced a longer journey to Gramat. Starting in the late 1990s, he took butchery jobs across Germany (Dortmund and Stuttgart), Belgium and Spain.</p>\n<p><strong>One destination, diverse motivations</strong></p>\n<p>During the 1990s and early 2000s, many Romanians emigrated “mainly due to strong economic reasons”, says Anghel, citing the country’s poverty and the collapse of communist-era industries. In this context, Teodor Cristea went to Germany. “To support the family,” he explains, “you're forced to look for work wherever you can, even through temp agencies offering overseas contracts.”</p>\n<p>However, for younger generations starting in the 2010s, the reasons for emigration became more complex. Anghel stresses that oversimplifying the issue as just an escape from poverty is now misleading, as emigration in Romania is no longer a widely shared strategy to meet basic needs as it used to be. Instead, the motivations behind mobility have become increasingly diverse.</p>\n<p>While the wealth gap between Eastern and Western Europe was striking 25 years ago, these inequalities have significantly narrowed. Living standards in Romania have improved, with average salaries beginning to approach those in Western Europe. Moreover, Western European wages are offset by higher costs of living, making the economic benefits of emigrating less compelling.</p>\n<p>This raises questions about whether this narrowing gap will slow the flow of Romanian workers to places like Gramat. “We'll see,” says Marilena Placinta, cautiously. For now, though, the flow continues, with no changes on the horizon, according to the head of the lamb slaughterhouse, who recently recruited more Romanians. Ostermeyer, who has worked abroad for 20 years and has extensive experience managing international workers, remains sceptical: “The idea that as living standards catch up there will be fewer people [emigrating] – I don’t believe it.”</p>\n<p>“Everyone is different,” emphasizes Laurentiu Donca, pointing out that motivations for leaving Romania are varied and often personal. Donca himself initially went abroad on a six-month contract to buy a car but admits that “curiosity” also played a role. At just 20 years old, he wanted to explore the newly opened European space, not just chase higher wages.</p>\n<p>“Everyone has their reasons,” he adds. Some seek experience, others need money and some are simply looking for change. Then there are those from disadvantaged regions, where jobs are scarce, much like certain areas in France. Instead of moving to Romania’s larger and economically dynamic cities, these people often hear about opportunities abroad, especially through relatives or friends already settled in the area. This network of communication has been key to the growing Romanian community in Gramat. Both Mihai Butucaru and Laurentiu Donca ended up in this remote area because friends already there informed them about job openings. Recruiters often rely on this word-of-mouth process when they need more staff. Over time, more people from the same villages, neighbourhoods, or families joined these temporary missions, some of which turned into much longer stays.</p>\n<p><strong>To settle or not to settle </strong></p>\n<p>“I was surprised,” admits Father Alexandre. He did his clerical formation in France and became the local priest of Gramat in 2016. After already a few years in northern France, Marius Barbat came to the town in 2012 as he found his desired engineering job with a French firm. Upon his arrival, he shared the same feeling. By setting foot on the <em>Causse</em>, both had no clue about the Romanian community nor how many had settled here.</p>\n<p>After months or years, “many Romanians eventually leave,” Donca explains, whether to return home or pursue new opportunities elsewhere, driven by a sense of accomplishment, new prospects or personal reasons. “When you see your parents just once a year, you notice they’re getting older,” he says, “and you start to wonder what to do”. Aging parents or ill family members are common reasons for returning home, often accompanied by a sense of nostalgia.</p>\n<p>In this context, the local Romanian grocery store has served as a small remedy for homesickness. “I thought it was a great idea,” recalls Hervé Destrel, who, as a manager, saw first-hand the emotional toll of living far from home. Marilena Placinta, the shop owner, understands its impact, offering familiar tastes to Romanians who may only visit their homeland every few years as they settle in the region.</p>\n<p>While some move on, others stay much longer than anticipated. “I thought I’d be here for one, two, or three years, but I’m still here,” says Cristea, reflecting on his 15 years in the area. A clear sign of longer-term settlement is the increasing number of Romanians buying homes, often from elderly locals selling off their properties. “Romanians feel good when they own a home,” Barbat notes, a sentiment echoed by others. Many are young couples in their 30s with children who attend local schools, representing a significant age-related demographic influx in an area where a part of the French youth heads to urban centres.</p>\n<p>However, staying longer does not always mean abandoning the idea of temporary residence, especially for those who have not invested in property. Reflecting the “mobile phenomenon” of Eastern European migration, as Anghel describes it, Butucaru and Donca, despite their long stays, still view their time in the region as temporary and plan to move on eventually. Each individual decides whether to see a long-term residence as temporary or to fully embrace it as home.</p>\n<p>“I’ve been well integrated into the Gramat community,” says Teodor. As a way of giving back, he hopes to organize a <em>marché gourmand</em> featuring Romanian dishes at the local fairgrounds – a way to celebrate the Eastern European presence that has become part of the area’s fabric.</p>\n<p>Beyond the Romanian and Eastern European communities, Marilena Placinta’s store also draws tourists, including Germans, English and Dutch, who visit the region’s popular attractions, such as Rocamadour and the Padirac Abyss. Seeing a Romanian grocery store in this rural setting often surprises them. Placinta humorously mimics their reactions: \"Wow, a Romanian store … here!\"</p>\n<p>This scene reflects the broader significance of the new Romanian presence: challenging the typical divide between cosmopolitan cities and supposedly homogenous rural areas. “People assume that remote places don’t have foreigners,” Barbat points out, “but if there’s a company that’s struggling to hire, there are openings that need to be filled.” In the context of a shared European space, Romanians have come to the <em>Causse</em> of Gramat for a variety of reasons, from a sense of adventure to a lack of job opportunities in certain parts of Romania, helping to sustain the local economy. Recruiting Romanian workers, Hervé Destrel explains, was initially about “keeping the tools that support the county’s lamb production running”, a lifeline that took on greater significance over time.</p>\n<p>Whether in France or beyond, this local story breaks stereotypes about rural areas, particularly in what geographers call France’s <em>diagonal du vide</em> (empty diagonal). Though marked by low population density and fewer activities, this region is far from devoid of global connections and European energy.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>is a French freelance journalist based in Berlin reporting on the local impacts of international developments. Until last year, he studied History, International Relations, and Social Sciences in Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin, and finally Berlin.</p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Румънската общност установява корени в селска Франция\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Rumunská komunita zakládá kořeny v venkovské Francii\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Die rumänische Gemeinschaft schlägt Wurzeln im ländlichen Frankreich\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Η ρουμανική κοινότητα εδραιώνει ρίζες στην αγροτική Γαλλία\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Romanian community establishes roots in rural France\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"La comunidad rumana establece raíces en el campo de Francia\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Romanialainen yhteisö perustaa juuriaan maaseudulle Ranskassa\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"La communauté roumaine établit des racines dans la France rurale\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Rumunjska zajednica uspostavlja korijene u ruralnoj Francuskoj\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"A román közösség gyökereket ver a vidéki Franciaországban\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"La comunità romena stabilisce radici nella Francia rurale\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"De Roemeense gemeenschap vestigt zich in het platteland van Frankrijk\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Społeczność rumuńska zakorzenia się na wsi we Francji\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"A comunidade romena estabelece raízes na França rural\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Comunitatea română își stabilește rădăcini în Franța rurală\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Румынская община устанавливает корни в сельской Франции\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Rómska komunita zakladá korene na vidieku vo Francúzsku\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Den rumänska gemenskapen etablerar rötter i landsbygden i Frankrike\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Romanya topluluğu kırsal Fransa'da kök salıyor\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Румунська громада закладає коріння в сільській Франції\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Западната миграция в Европа често се свързва с настаняване в градски райони. Въпреки това, много работници от региона са намерили работа в малки селски общности. Френският град Грамат и околностите му, например, са видели пристигането на няколко стотин румънци през последното десетилетие.</i>\n\nОт 2010-те години насам, Козът на Грамат в югозападна Франция (част от група живописни, блестящи варовикови плато) е свидетел на появата на значителна румънска популация. Първоначално, новодошлите идваха в отговор на наемане за работни позиции в кланици. След това възможностите се разнообразиха, роднини се присъединиха и общността нарасна. Първоначално смятано за временно движение, постоянното настаняване беше само на крачка разстояние за много от тях. Днес румънците представляват една от най-големите имигрантски общности (ако не и най-голямата) в района, носейки източноевропейски аспект и така разнообразие на тази френска провинция.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Západní migrace v Evropě je často spojována s osídlením ve městských oblastech. I přesto však mnozí pracovníci z regionu našli zaměstnání v malých venkovských komunitách. Francouzské město Gramat a jeho okolí například za poslední desetiletí zažilo příjezd několika set Rumunů.</i>\n\nOd 10. let 21. století Causse de Gramat na jihozápadě Francie (část skupiny živých, třpytivých vápencových plošin) svědčil o vzniku značné rumunské populace. Zpočátku noví příchozí přišli v reakci na nábor na pracovní pozice ve jatkách. Poté se příležitosti diverzifikovaly, připojili se příbuzní a komunita rostla. Zpočátku považováno za dočasný pohyb, trvalé osídlení bylo pro mnohé na dosah. Dnes Rumuni představují jednu z největších imigrantských komunit (pokud ne největší) v oblasti, přinášející východoevropský prvek a tím pádem rozmanitost do této francouzské krajiny.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Die westliche Migration in Europa wird oft mit der Ansiedlung in städtischen Gebieten in Verbindung gebracht. Trotz dessen haben viele Arbeiter aus der Region Beschäftigung in kleinen ländlichen Gemeinden gefunden. Die französische Stadt Gramat und ihre Umgebung haben beispielsweise in den letzten zehn Jahren die Ankunft von einigen Hundert Rumänen erlebt.</i>\n\nSeit den 2010er Jahren hat der Causse von Gramat im Südwesten Frankreichs (Teil einer Gruppe von lebhaften, schimmernden Kalksteinplateaus) das Auftreten einer erheblichen rumänischen Bevölkerung erlebt. Zunächst kamen die Neuankömmlinge als Reaktion auf die Rekrutierung für Arbeitsplätze in Schlachthöfen. Dann diversifizierten sich die Möglichkeiten, Verwandte schlossen sich an und die Gemeinschaft wuchs. Zunächst als vorübergehende Bewegung angesehen, stand die dauerhafte Ansiedlung für viele kurz bevor. Heute stellen Rumänen eine der größten Einwanderergemeinschaften (wenn nicht die größte) in der Region dar und bringen eine osteuropäische Facette und damit Vielfalt in diese französische Landschaft.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Η δυτική μετανάστευση στην Ευρώπη συχνά συνδέεται με τον εποικισμό σε αστικές περιοχές. Παρά τούτο, πολλοί εργάτες από την περιοχή έχουν βρει εργασία σε μικρές αγροτικές κοινότητες. Η γαλλική πόλη Γκραμάτ και τα περίχωρά της, για παράδειγμα, έχουν δει την άφιξη μερικών εκατοντάδων Ρουμάνων την τελευταία δεκαετία.</i>\n\nΑπό τη δεκαετία του 2010, το Κάουσε της Γκραμάτ στη νοτιοδυτική Γαλλία (μέρος μιας ομάδας ζωντανών, λαμπερών ασβεστολιθικών οροπεδίων) έχει γίνει μάρτυρας της εμφάνισης μιας σημαντικής ρουμανικής πληθυσμιακής ομάδας. Στην αρχή, οι νεοφερμένοι ήρθαν ως απάντηση σε προσλήψεις για θέσεις εργασίας σε σφαγεία. Στη συνέχεια, οι ευκαιρίες διαφοροποιήθηκαν, συγγενείς εντάχθηκαν και η κοινότητα μεγάλωσε. Αρχικά πιστεύονταν ότι ήταν μια προσωρινή κίνηση, η μόνιμη εγκατάσταση ήταν προ των πυλών για πολλούς. Σήμερα, οι Ρουμάνοι αντιπροσωπεύουν μία από τις μεγαλύτερες μεταναστευτικές κοινότητες (αν όχι τη μεγαλύτερη) στην περιοχή, φέρνοντας μια ανατολικοευρωπαϊκή διάσταση και έτσι ποικιλία σε αυτή την γαλλική ύπαιθρο.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>Westward migration in Europe is often associated with settlement in urban areas. Despite this, many workers from the region have found employment in small rural communities. The French town of Gramat and its surroundings, for example, have seen the arrival of a few hundred Romanians over the past decade.</i>\r\n\r\nSince the 2010s, the Causse of Gramat in south-western France (part of a group of vibrant, shimmering limestone plateaus) has witnessed the appearance of a substantial Romanian population. At first, the newcomers came in response to recruitment for work positions in slaughterhouses. Then, opportunities diversified, relatives joined and the community grew. First believed to be a temporary movement, permanent settlement was just around the corner for many. Today, Romanians represent one of the largest immigrant communities (if not the largest) in the area, bringing an Eastern European facet and thus diversity to this French countryside.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>La migración hacia el oeste en Europa a menudo se asocia con el asentamiento en áreas urbanas. A pesar de esto, muchos trabajadores de la región han encontrado empleo en pequeñas comunidades rurales. La ciudad francesa de Gramat y sus alrededores, por ejemplo, han visto la llegada de unos pocos cientos de rumanos en la última década.</i>\n\nDesde la década de 2010, el Causse de Gramat en el suroeste de Francia (parte de un grupo de vibrantes y brillantes mesetas de piedra caliza) ha sido testigo de la aparición de una población rumana sustancial. Al principio, los recién llegados llegaron en respuesta a la contratación para puestos de trabajo en mataderos. Luego, las oportunidades se diversificaron, se unieron familiares y la comunidad creció. Primero se creyó que era un movimiento temporal, el asentamiento permanente estaba a la vuelta de la esquina para muchos. Hoy en día, los rumanos representan una de las comunidades de inmigrantes más grandes (si no la más grande) en la zona, aportando una faceta de Europa del Este y, por lo tanto, diversidad a este campo francés.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Lännen suuntautunut muuttoliike Euroopassa yhdistetään usein kaupunkialueiden asuttamiseen. Tästä huolimatta monet alueen työntekijät ovat löytäneet työtä pienistä maaseutuyhteisöistä. Esimerkiksi Ranskan Gramatin kaupunki ja sen ympäristö ovat nähneet muutaman sadan romanialaisen saapuvan viimeisen vuosikymmenen aikana.</i>\n\nVuodesta 2010 lähtien Gramatin Causse etelä-länsi-Ranskassa (osa elinvoimaista, kimaltavaa kalkkikivitasankoa) on todistanut merkittävän romanialaisen väestön ilmestymistä. Aluksi uudet tulijat saapuivat vastauksena teurastamoiden työpaikkojen rekrytointiin. Sitten mahdollisuudet monipuolistuivat, sukulaiset liittyivät mukaan ja yhteisö kasvoi. Aluksi uskottiin, että kyseessä oli tilapäinen liike, mutta pysyvä asettuminen oli monille aivan nurkan takana. Nykyään romanialaiset edustavat yhtä suurimmista maahanmuuttajayhteisöistä (ellei suurinta) alueella, tuoden itäeurooppalaisen ulottuvuuden ja siten monimuotoisuutta tähän ranskalaiseen maaseutuun.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>La migration vers l'ouest en Europe est souvent associée à l'établissement dans des zones urbaines. Malgré cela, de nombreux travailleurs de la région ont trouvé un emploi dans de petites communautés rurales. La ville française de Gramat et ses environs, par exemple, ont vu l'arrivée de quelques centaines de Roumains au cours de la dernière décennie.</i>\n\nDepuis les années 2010, le Causse de Gramat dans le sud-ouest de la France (partie d'un groupe de plateaux de calcaire vibrants et scintillants) a été témoin de l'apparition d'une population roumaine substantielle. Au début, les nouveaux arrivants sont venus en réponse à des recrutements pour des postes de travail dans des abattoirs. Ensuite, les opportunités se sont diversifiées, des proches ont rejoint et la communauté a grandi. D'abord considérée comme un mouvement temporaire, l'établissement permanent était à portée de main pour beaucoup. Aujourd'hui, les Roumains représentent l'une des plus grandes communautés immigrées (si ce n'est la plus grande) de la région, apportant une facette d'Europe de l'Est et donc de la diversité à cette campagne française.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Zapadna migracija u Europi često se povezuje s naseljavanjem u urbanim područjima. Unatoč tome, mnogi radnici iz regije pronašli su zaposlenje u malim ruralnim zajednicama. Francuski grad Gramat i njegova okolica, na primjer, svjedočili su dolasku nekoliko stotina Rumunja tijekom proteklog desetljeća.</i>\n\nOd 2010-ih, Causse of Gramat u jugozapadnoj Francuskoj (dio grupe živopisnih, sjajnih vapnenačkih visoravni) svjedočio je pojavi značajne rumunjske populacije. Isprva su novopridošlice došle kao odgovor na regrutaciju za radna mjesta u klaonicama. Zatim su se prilike diversificirale, rodbina se pridružila i zajednica je rasla. Prvo se vjerovalo da je to privremeni pokret, no trajno naseljavanje bilo je na pomolu za mnoge. Danas Rumunji predstavljaju jednu od najvećih imigrantskih zajednica (ako ne i najveću) u tom području, donoseći istočnoeuropsku dimenziju i time raznolikost u ovo francusko selo.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>A nyugati migráció Európában gyakran a városi területekben való letelepedéssel társul. Ennek ellenére a régióból sok munkás talált munkát kis vidéki közösségekben. A francia Gramat város és környéke például az elmúlt évtizedben néhány száz román érkezését tapasztalta.</i>\n\nA 2010-es évek óta a Gramat-i Causse Dél-Franciaországban (egy élénk, csillogó mészkőfennsíkokból álló csoport része) jelentős román népesség megjelenését tanúja. Eleinte az újonnan érkezők a vágóhidakban betöltendő munkakörök toborzására reagálva érkeztek. Aztán a lehetőségek sokszínűvé váltak, rokonok csatlakoztak, és a közösség nőtt. Először ideiglenes mozgásnak hitték, de sokak számára a tartós letelepedés már a sarkon volt. Ma a románok a legnagyobb bevándorló közösségek egyikét képviselik (ha nem a legnagyobbat) a térségben, hozva egy kelet-európai színt és ezzel sokszínűséget a francia vidékre.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>La migrazione verso ovest in Europa è spesso associata all'insediamento in aree urbane. Nonostante ciò, molti lavoratori della regione hanno trovato impiego in piccole comunità rurali. La città francese di Gramat e i suoi dintorni, ad esempio, hanno visto l'arrivo di alcune centinaia di romeni nell'ultimo decennio.</i>\n\nDai anni 2010, il Causse di Gramat nel sud-ovest della Francia (parte di un gruppo di vivaci e scintillanti altipiani di calcare) ha assistito all'apparizione di una sostanziale popolazione romena. Inizialmente, i nuovi arrivati sono giunti in risposta a reclutamenti per posti di lavoro nei macelli. Poi, le opportunità si sono diversificate, i parenti si sono uniti e la comunità è cresciuta. Inizialmente ritenuto un movimento temporaneo, l'insediamento permanente era dietro l'angolo per molti. Oggi, i romeni rappresentano una delle più grandi comunità di immigrati (se non la più grande) nella zona, portando una faccia dell'Europa orientale e quindi diversità a questa campagna francese.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Westwaartse migratie in Europa wordt vaak geassocieerd met vestiging in stedelijke gebieden. Desondanks hebben veel arbeiders uit de regio werk gevonden in kleine plattelandsgemeenschappen. De Franse stad Gramat en de omliggende gebieden hebben bijvoorbeeld de komst van enkele honderden Roemenen in het afgelopen decennium gezien.</i>\n\nSinds de jaren 2010 heeft de Causse van Gramat in het zuidwesten van Frankrijk (onderdeel van een groep levendige, glinsterende kalkstenen plateaus) de verschijning van een aanzienlijke Roemeense bevolking meegemaakt. In het begin kwamen de nieuwkomers als reactie op wervingen voor werkposities in slachthuizen. Daarna diversifieerden de kansen, sloten familieleden zich aan en groeide de gemeenschap. Eerst werd gedacht dat het een tijdelijke beweging was, maar permanente vestiging was voor velen om de hoek. Tegenwoordig vertegenwoordigen Roemenen een van de grootste immigrantengemeenschappen (zo niet de grootste) in het gebied, en brengen een Oost-Europese facette en dus diversiteit naar dit Franse platteland.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Migracja na zachód w Europie często kojarzona jest z osiedlaniem się w obszarach miejskich. Mimo to wielu pracowników z tego regionu znalazło zatrudnienie w małych społecznościach wiejskich. Francuskie miasteczko Gramat i jego okolice, na przykład, były świadkiem przybycia kilku setek Rumunów w ciągu ostatniej dekady.</i>\n\nOd lat 2010-tych, Causse de Gramat w południowo-zachodniej Francji (część grupy tętniących życiem, lśniących płaskowyżów wapiennych) była świadkiem pojawienia się znacznej populacji rumuńskiej. Na początku nowi przybysze przybyli w odpowiedzi na rekrutację do pracy w rzeźniach. Następnie możliwości się zróżnicowały, dołączyli krewni, a społeczność rosła. Początkowo uważano to za ruch tymczasowy, jednak stałe osiedlenie się było tuż za rogiem dla wielu. Dziś Rumuni stanowią jedną z największych społeczności imigranckich (jeśli nie największą) w tym rejonie, wnosząc wschodnioeuropejski aspekt, a tym samym różnorodność do tej francuskiej wsi.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>A migração para o oeste na Europa é frequentemente associada ao assentamento em áreas urbanas. Apesar disso, muitos trabalhadores da região encontraram emprego em pequenas comunidades rurais. A cidade francesa de Gramat e seus arredores, por exemplo, viram a chegada de algumas centenas de romenos na última década.</i>\n\nDesde a década de 2010, o Causse de Gramat, no sudoeste da França (parte de um grupo de vibrantes e cintilantes planaltos de calcário), testemunhou o surgimento de uma substancial população romena. A princípio, os recém-chegados vieram em resposta a recrutamentos para vagas de trabalho em matadouros. Depois, as oportunidades se diversificaram, parentes se juntaram e a comunidade cresceu. Inicialmente acreditava-se que era um movimento temporário, mas o assentamento permanente estava logo ali para muitos. Hoje, os romenos representam uma das maiores comunidades imigrantes (se não a maior) na área, trazendo uma faceta da Europa Oriental e, assim, diversidade para este campo francês.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Migrarea spre vest în Europa este adesea asociată cu așezarea în zone urbane. Cu toate acestea, mulți lucrători din regiune au găsit locuri de muncă în comunități rurale mici. Orașul francez Gramat și împrejurimile sale, de exemplu, au văzut sosirea a câteva sute de români în ultimul deceniu.</i>\n\nDin anii 2010, Causse de Gramat din sud-vestul Franței (parte a unui grup de plaje de calcar vibrante și strălucitoare) a fost martoră la apariția unei populații românești substanțiale. La început, nou-veniții au venit ca răspuns la recrutarea pentru locuri de muncă în abatoare. Apoi, oportunitățile s-au diversificat, rudele s-au alăturat, iar comunitatea a crescut. La început considerat a fi o mișcare temporară, așezarea permanentă era la doar un pas pentru mulți. Astăzi, românii reprezintă una dintre cele mai mari comunități de imigranți (dacă nu cea mai mare) din zonă, aducând o fațetă est-europeană și astfel diversitate în această zonă rurală franceză.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Západná migrácia v Európe je často spojená s osídlením v mestských oblastiach. Napriek tomu mnohí pracovníci z regiónu našli zamestnanie v malých vidieckych komunitách. Francúzske mesto Gramat a jeho okolie, napríklad, zaznamenali príchod niekoľkých stoviek Rumunov za posledné desaťročie.</i>\n\nOd 2010-tych rokov Causse v Gramat v juhozápadnom Francúzsku (časť skupiny živých, trblietavých vápencových plošín) bol svedkom objavenia sa značnej rumunskej populácie. Na začiatku noví prichádzajúci reagovali na nábor na pracovné pozície v bitúnkoch. Potom sa príležitosti diverzifikovali, príbuzní sa pripojili a komunita rástla. Najprv sa predpokladalo, že ide o dočasný pohyb, ale trvalé osídlenie bolo pre mnohých na dosah. Dnes Rumuni predstavujú jednu z najväčších imigrantských komunít (ak nie najväčšiu) v oblasti, prinášajúc východoeurópsky aspekt a tým aj rozmanitosť do tejto francúzskej vidieckej krajiny.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Västerutmigration i Europa är ofta förknippad med bosättning i urbana områden. Trots detta har många arbetare från regionen funnit anställning i små landsbygdssamhällen. Den franska staden Gramat och dess omgivningar har till exempel sett ankomsten av ett par hundra rumäner under det senaste decenniet.</i>\n\nSedan 2010-talet har Causse de Gramat i sydvästra Frankrike (en del av en grupp livliga, glittrande kalkstensplatåer) bevittnat framträdandet av en betydande rumänsk befolkning. Till en början kom nykomlingarna som svar på rekrytering för arbetspositioner i slakterier. Sedan diversifierades möjligheterna, släktingar anslöt sig och gemenskapen växte. Först troddes det vara en tillfällig rörelse, men permanent bosättning var precis runt hörnet för många. Idag representerar rumäner en av de största invandrargrupperna (om inte den största) i området, vilket tillför en östeuropeisk aspekt och därmed mångfald till denna franska landsbygd.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Avrupa'daki batıya doğru göç genellikle kentsel alanlarda yerleşim ile ilişkilendirilir. Buna rağmen, bölgedeki birçok işçi küçük kırsal topluluklarda istihdam bulmuştur. Örneğin, Fransa'nın Gramat kasabası ve çevresi, son on yılda birkaç yüz Romanyalının gelişine tanık olmuştur.</i>\n\n2010'lu yıllardan bu yana, Fransa'nın güney-batısındaki Gramat Causse'ı (canlı, parlayan kireçtaşı platosu grubunun bir parçası) önemli bir Romanya nüfusunun ortaya çıkışına tanıklık etmiştir. İlk başta, yeni gelenler kesimhanelerdeki iş pozisyonları için yapılan işe alım çağrısına yanıt olarak geldiler. Ardından, fırsatlar çeşitlendi, akrabalar katıldı ve topluluk büyüdü. Öncelikle geçici bir hareket olarak düşünülen bu durum, birçok kişi için kalıcı yerleşimle sonuçlandı. Bugün, Romanyalılar bu bölgedeki en büyük göçmen topluluklarından birini (belki de en büyüğünü) temsil etmekte, bu Fransız kırsalına Doğu Avrupa yönü ve dolayısıyla çeşitlilik getirmektedir.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Новите постъпления</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Мици</em> (колбаси без кожа, направени от различни меса), <em>Сарма</em> (пълнени зеле), чушки <em>Гогошари</em> и много други румънски продукти запълват рафтовете на Romanasul – румънския магазин в Грамат. “Имам тази идея от дълго време,” обяснява Марилена Плачинта, собственичката на магазина, произхождаща от града на делтата на Дунав – Тулча. Мисълта стана осезаема през февруари 2019 г., точно както и променящата се демография на района чрез тази нова търговия.</span>\n<span class=\"para\">Предоставянето на точна цифра за това румънско население е сложно. Някои говорят за 200 до 300 души. Други увеличават оценката до 500. Все пак, всички се съгласяват, че “няколко стотин” сега живеят в града с около 3,400 жители и околностите му.</span>\n<span class=\"para\">Дошъл във Франция от румънския регион Банат, от лична fascination и проевропейска нагласа, свещеникът на града, отец Александър, смята, че Румъния е “много франкофилска”. Въпреки това, по численост, Франция не е очевиден избор за румънците, обяснява Ремус Габриел Ангел, професор в Националния университет за политически изследвания и публична администрация (SNSPA) в Букурещ и изследовател в Румънския институт за изследване на националните малцинства в Клуж-Напока.</span>\n<span class=\"para\">С около 130,000 членове, според официалната статистика, френската румънска диаспора е много по-малка от италианската (оценена на над милион) или испанската (оценена на над 500,000). Така, магазинът на Плачинта ярко обозначава необичайно обширно местно румънско население за такъв малък френски град – изненада за много, когато се случва в, както някои биха нарекли, “средата на нищото”. </span>\n<span class=\"para\">Както отбелязва собственичката на магазина Romanasul, макар и донякъде преувеличено, тъй като не всички румънци са дошли по същите причини, напливът на румънски работници в тази отдалечена област до голяма степен зависи от възможностите за работа, които често се отхвърлят на местно ниво, но се приемат международно. През декември 2009 г., когато Ерве и Флоренс Кентен се подготвяха да продадат малкия си бизнес <em>Табак</em> (магазин за цигари), те ярко си спомнят внезапния ръст в търсенето на предплатени телефонни карти от новопристигнали румънци – отбелязвайки началото на динамика, която продължава почти 15 години. Теодор Кристея гордо заявява, че е първият румънец, който се установява в Грамат, пристигайки в началото на 2010-те – заедно с четирима други, за да работят в местната кланица за агнета.</span>\n<span class=\"para\">“Всичко това произтича от социо-икономически проблем,” обяснява Ерве Дестрел, бивш изпълнителен директор на кланицата. През 1984 г. той и брат му поемат семейния бизнес. В началото на 2010-те, местният икономически стълб се сблъсква с “критична ситуация”. Работа имаше, но работници трудно се намираха. След обява за набиране на около 200 души, приблизително 30 отговориха. Много малко дойдоха и нито един не подписа договор. Широкото отсъствие на интерес изглеждаше очевидно. Студът, миризмите и крайната задача да се убиват животни “не са наистина секси”, признава Мартин Остермейер, настоящият ръководител на кланицата. Той се оплаква, че наемането на “местни е изключително трудно”. Имаше, и все още има, пропаст (не празнота, за да подчертаем факта, че много французи също вършат тази трудна работа).</span>\n<span class=\"para\">Следвайки примера на месната индустрия в Бретан, братята Дестрел се свързаха с румънски агенции за временна работа, които, макар и не базирани в югозападна Франция, бяха готови да работят в Грамат. Тези агенции предоставиха безпроблемна настройка за румънските работници, предлагайки възможности за споделено настаняване и административна подкрепа. Това улесни работниците да започнат работа в чужбина, като същевременно осигури, че агенциите за временна работа могат бързо да стартират своите трудови операции. След средата на 2010-те, румънски компании бяха или забранени да работят във Франция, или трябваше да следват нов френски правен статус. Въз основа на тази ситуация и поради притеснения на \"човешко ниво\", Ерве Дестрел и неговият партньор преминаха от предлагане на три до шестмесечни подновяеми договори към предоставяне на постоянни трудови договори за румънските работници.</span>\n<span class=\"para\">“Истинска връзка на доверие” трябваше да бъде изградена, за да убедят най-добрите си работници да подпишат, както обяснява Дестрел. По време на този процес, служители като Лаурентиу Донка и Михай Бутукара, съответно наети през 2011 и 2016 г., останаха в района. Те все още са доволни от работата си и до днес. “Те видяха потенциал в нас,” отбелязва Донка. Оттогава румънците представляват около 30 процента от служителите на фирмата.</span>\n<span class=\"para\">Случаят Дестрел не е изолиран, особено що се отнася до местните кланици. Все още в Грамат, известният производител на патица <em>фоа гра</em>, La Quercynoise, също е наел румънски работници от 2010-те години. Сред наетите беше и Марилена Плачинта, сега собственичка на магазина. Неограничен до месната индустрия, списъкът на работодателите сега се разширява извън секторите и града: ресторанти, хотели, <em>SYDED</em> (център за рециклиране), дърводобивната индустрия и други фабрики като Andros, индустриалният флагман на департамента, международно известен с марки като Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Двойно миграционно явление</strong></span>\n<span class=\"para\">Известният историк Жерар Норие, в своята работа за интензивните демографски промени във Франция през 19-ти и 20-ти век, въведе концепцията за <em>Creuset français</em> (френския котел), която той твърди, че дълго е била пренебрегвана. Тази концепция отразява историческите вълни на миграция, включително тези, движени от труда, често привлечени от изискващите индустрии на Франция, нуждаещи се от работници. Например, в райони, където въгледобивът някога е формирал индустриалната основа, компаниите последователно наемат южноевропейци, източноевропейци и северноафриканци през 20-ти век, за да работят заедно с френските миньори.</span>\n<span class=\"para\">Въпреки че въглищата не бяха фактор, подобно явление на миграция на работна сила се случи в Грамат и точно в местната кланица за агнета. Първоначалният собственик, Дестрел старши, нае работници от Иберийския полуостров. По-късно, под управлението на двамата си синове, работната сила с чужд произход стана предимно мароканска и алжирска. Днес компанията е изградилa дългосрочна връзка с румънските работници, връзка, която остава силна въпреки промените в ръководството и продължава да се възпроизвежда локално.</span>\n<span class=\"para\">От другата страна на Европа, Румъния значително е преминала през историческо явление на емиграция. Започвайки след края на Втората световна война, както посочва Ангел, с германо-румънски населени премествания, напускането на евреи след Холокоста и дори румънци, преместващи се през Източния блок, се оформяше динамика. Тя продължи още повече след 1989 г., след революциите, които сложиха край на комунистическото управление и с падането на Желязната завеса.</span>\n<span class=\"para\">“Вратата внезапно се отвори,” обяснява Мариус Барбат, румънски инженер, който живее в Грамат със семейството си от 2012 г. Това отбеляза повратна точка, тъй като суровият преход към капитализма оказа влияние върху обществата, свикнали с социалистическата система, водещи до широко разпространено страдание и социален упадък. “Имаше толкова много бедност,” спомня си Барбат за Румъния през 90-те години. До края на това десетилетие, миграцията на работна сила се увеличи, особено към Испания и Италия. Тази тенденция се ускори след споразумението от 2002 г., което предостави на румънските граждани свободен достъп до Европейския съюз, което доведе до “голямо изтичане на мигранти”, казва социологът Ангел, с движения, насочващи се към Северна Европа през 21-ви век. “В Румъния всеки познава някой, който е заминал,” казва Барбат, който е роден в Ръмнику-Вълча.</span>\n<span class=\"para\">В отговор на демографските движения в Източна Европа, учените разработиха понятието “течна миграция”, отбелязва професорът от SNSPA. Тези популации често изглеждаха “да не остават на едно място, а да опитват различни трудови пазари”, за разлика от класическия модел. За многобройни румънци в Грамат, живописната френска провинция не е първата спирка. След няколко години в испанската страна на Баските, работейки в индустрията <em>фоа гра</em>, Марилена дойде да работи в същия сектор в Quercynoise в Грамат. Междувременно, Донка премина кратко през Австрия, преди да се присъедини към производствените линии на Дестрел. По подобен начин, неговият съратник Бутукара работи в белгийска кланица, преди да се срещнат във Франция и да споделят настаняване, предоставено от агенцията за временна работа. Кристея преживя по-дълго пътуване до Грамат. Започвайки в края на 90-те години, той пое работа в кланици в Германия (Дортмунд и Щутгарт), Белгия и Испания.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Една дестинация, разнообразни мотивации</strong></span>\n<span class=\"para\">През 90-те години и началото на 2000-те, много румънци емигрираха “главно поради силни икономически причини”, казва Ангел, цитирайки бедността на страната и колапса на индустриите от комунистическата ера. В този контекст, Теодор Кристея отиде в Германия. “За да подкрепя семейството,” обяснява той, “си принуден да търсиш работа, където можеш, дори чрез агенции за временна работа, предлагащи договори в чужбина.”</span>\n<span class=\"para\">Въпреки това, за по-младите поколения, започвайки от 2010-те, причините за емиграция станаха по-сложни. Ангел подчертава, че опростяването на въпроса само като бягство от бедността сега е заблуждаващо, тъй като емиграцията в Румъния вече не е широко споделена стратегия за задоволяване на основни нужди, както беше преди. Вместо това, мотивациите зад мобилността станаха все по-разнообразни.</span>\n<span class=\"para\">Докато разликата в богатството между Източна и Западна Европа беше поразителна преди 25 години, тези неравенства значително се стесниха. Животът в Румъния се подобри, със средни заплати, които започват да се приближават до тези в Западна Европа. Освен това, заплатите в Западна Европа се компенсират от по-високи разходи за живот, което прави икономическите ползи от емиграцията по-малко привлекателни.</span>\n<span class=\"para\">Това поставя въпроси дали това стесняване на разликата ще забави потока на румънски работници към места като Грамат. “Ще видим,” казва Марилена Плачинта, предпазливо. За сега обаче, потокът продължава, без промени на хоризонта, според ръководителя на кланицата за агнета, който наскоро нае повече румънци. Остермейер, който работи в чужбина от 20 години и има богат опит в управлението на международни работници, остава скептичен: “Идеята, че с нарастващите жизнени стандарти ще има по-малко хора [емигриращи] – не вярвам в това.”</span>\n<span class=\"para\">“Всеки е различен,” подчертава Лаурентиу Донка, посочвайки, че мотивациите за напускане на Румъния са разнообразни и често лични. Самият Донка първоначално заминава в чужбина с шестмесечен договор, за да купи кола, но признава, че “любопитството” също е изигравало роля. На едва 20 години, той искаше да изследва новооткритото европейско пространство, а не просто да преследва по-високи заплати.</span>\n<span class=\"para\">“Всеки има своите причини,” добавя той. Някои търсят опит, други имат нужда от пари, а трети просто търсят промяна. След това има и такива от неблагоприятни региони, където работните места са оскъдни, подобно на определени райони във Франция. Вместо да се преместят в по-големите и икономически динамични градове на Румъния, тези хора често чуват за възможности в чужбина, особено чрез роднини или приятели, които вече са се установили в района. Тази мрежа от комуникация е ключова за растящата румънска общност в Грамат. И двамата Михай Бутукара и Лаурентиу Донка се озовали в тази отдалечена област, защото приятели, които вече са там, ги информирали за работни места. Наемателите често разчитат на този процес на уста на уста, когато имат нужда от повече персонал. С времето, все повече хора от същите села, квартали или семейства се присъединиха към тези временни мисии, някои от които се превърнаха в много по-дълги престои.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Да се установиш или не</strong></span>\n<span class=\"para\">“Бях изненадан,” признава отец Александър. Той завършил своята свещеническа формация във Франция и стана местен свещеник на Грамат през 2016 г. След вече няколко години в северна Франция, Мариус Барбат дойде в града през 2012 г., тъй като намери желаната си инженерна работа с френска фирма. При пристигането си, той сподели същото чувство. Стъпвайки на <em>Causse</em>, и двамата нямали представа за румънската общност нито колко много са се установили тук.</span>\n<span class=\"para\">След месеци или години, “много румънци в крайна сметка си тръгват,” обяснява Донка, независимо дали за да се върнат у дома или да преследват нови възможности другаде, движени от чувство за постижение, нови перспективи или лични причини. “Когато виждаш родителите си само веднъж годишно, забелязваш, че остаряват,” казва той, “и започваш да се чудиш какво да правиш”. Остаряващи родители или болни членове на семейството са чести причини за връщане у дома, често придружени от чувство на носталгия.</span>\n<span class=\"para\">В този контекст, местният румънски магазин е служил като малко средство за справяне с носталгията. “Мислех, че е страхотна идея,” си спомня Ерве Дестрел, който, като мениджър, е видял от първа ръка емоционалната тежест на живота далеч от дома. Марилена Плачинта, собственичката на магазина, разбира влиянието му, предлагайки познати вкусове на румънците, които може би посещават родината си само на всеки няколко години, докато се установяват в региона.</span>\n<span class=\"para\">Докато някои продължават напред, други остават много по-дълго от очакваното. “Мислех, че ще бъда тук за една, две или три години, но все още съм тук,” казва Кристея, разсъждавайки за 15-те си години в района. Ясен знак за дългосрочно установяване е нарастващият брой румънци, купуващи домове, често от възрастни местни жители, които продават имотите си. “Румънците се чувстват добре, когато притежават дом,” отбелязва Барбат, чувство, което споделят и други. Много от тях са млади двойки на около 30 години с деца, които посещават местни училища, представляващи значителен демографски наплив по възраст в район, където част от френската младеж се насочва към градските центрове.</span>\n<span class=\"para\">Въпреки това, оставането по-дълго не винаги означава да се откажеш от идеята за временно пребиваване, особено за тези, които не са инвестирали в имот. Отразявайки “мобилното явление” на миграцията в Източна Европа, както го описва Ангел, Бутукара и Донка, въпреки дългите си престои, все още разглеждат времето си в региона като временно и планират да продължат напред в крайна сметка. Всеки индивид решава дали да разглежда дългосрочното пребиваване като временно или да го приеме напълно като дом.</span>\n<span class=\"para\">“Добре съм интегриран в общността на Грамат,” казва Теодор. Като начин да се отплати, той се надява да организира <em>marché gourmand</em>, представящ румънски ястия на местния панаир – начин да отпразнува източноевропейското присъствие, което е станало част от тъканта на района.</span>\n<span class=\"para\">Освен румънската и източноевропейската общности, магазинът на Марилена Плачинта привлича и туристи, включително германци, англичани и холандци, които посещават популярните атракции на региона, като Рокамадур и Падиракската бездна. Виждането на румънски магазин в тази селска обстановка често ги изненадва. Плачинта хумористично имитира реакциите им: \"Уау, румънски магазин ... тук!\"</span>\n<span class=\"para\">Тази сцена отразява по-широкото значение на новото румънско присъствие: предизвиквайки типичното разделение между космополитни градове и предполагаемо хомогенни селски райони. “Хората предполагат, че отдалечените места нямат чужденци,” посочва Барбат, “но ако има компания, която се бори да наеме, има свободни места, които трябва да бъдат запълнени.” В контекста на споделено европейско пространство, румънците са дошли в <em>Causse</em> на Грамат по различни причини, от чувство за приключение до липса на работни възможности в определени части на Румъния, помагайки да се поддържа местната икономика. Наемането на румънски работници, обяснява Ерве Дестрел, първоначално беше свързано с “поддържането на инструментите, които поддържат производството на агнета в окръга”, спасителна линия, която с времето придоби по-голямо значение.</span>\n<span class=\"para\">Дали във Франция или извън нея, тази местна история разбива стереотипите за селските райони, особено в това, което географите наричат <em>диагонал на пустотата</em> на Франция. Въпреки че е маркирана с ниска плътност на населението и по-малко дейности, тази област далеч не е лишена от глобални връзки и европейска енергия.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Пол Мазе </strong> е френски независим журналист, базиран в Берлин, който отразява местните въздействия на международните събития. До миналата година той изучаваше история, международни отношения и социални науки в Тулуза, Глазгоу, Париж, Дъблин и накрая Берлин.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Nové přírůstky</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (klobásy bez kůže vyrobené z různých druhů masa), <em>Sarmale </em>(plněné zelí), papriky <em>Gogoșari</em> a mnoho dalších produktů z Rumunska zaplňují regály Romanasul – rumunského obchodu s potravinami v Gramat. „Měla jsem tuto myšlenku už dlouho,“ vysvětluje Marilena Placinta, majitelka obchodu, pocházející z města Tulcea v deltě Dunaje. Myšlenka se stala hmatatelnou v únoru 2019, stejně jako se měnila demografie oblasti prostřednictvím tohoto nového obchodu.</span>\n<span class=\"para\">Poskytnout přesné číslo o této rumunské populaci je komplikované. Někteří hovoří o 200 až 300 lidech. Jiní odhadují na 500. Přesto se všichni shodují, že „několik set“ nyní žije ve městě s přibližně 3 400 obyvateli a jeho okolí.</span>\n<span class=\"para\">Přicházející do Francie z rumunského regionu Banát, z osobní fascinace a proevropského postoje, si místní kněz, otec Alexandre, myslí, že Rumunsko je „velmi frankofilní“. Nicméně, co se čísel týče, Francie není zdaleka zřejmou volbou pro Rumuny, vysvětluje Remus Gabriel Anghel, profesor na Národní univerzitě politických studií a veřejné správy (SNSPA) v Bukurešti a výzkumník Rumunského institutu pro výzkum národních menšin v Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">Podle oficiálních statistik má francouzská rumunská diaspora přibližně 130 000 členů, což je mnohem menší než v Itálii (odhadovaná nad milion) nebo ve Španělsku (odhadovaná nad 500 000). Tímto způsobem obchod Placinta živě označuje neobvykle rozsáhlou místní rumunskou populaci pro tak malé francouzské město – překvapení pro mnohé, když se to děje v, jak by někteří označili, „prostředí nikde“. </span>\n<span class=\"para\">Jak poznamenává majitelka obchodu Romanasul, i když poněkud přehnaně, protože ne všichni Rumuni přišli ze stejných důvodů, příliv rumunských pracovníků do této odlehlé oblasti do značné míry závisí na pracovních příležitostech, které jsou často místně odmítány, ale mezinárodně vítány. V prosinci 2009, když Hervé a Florence Quentin připravovali prodej svého malého <em>Tabac</em> (obchodu s cigaretami), si živě pamatují náhlý nárůst poptávky po předplacených telefonních kartách od nově příchozích Rumunů – což znamenalo začátek dynamiky, která trvá téměř 15 let. Teodor Cristea hrdě prohlašuje, že je prvním Rumunem, který se usadil v Gramat, když přišel na přelomu 2010. let – spolu s dalšími čtyřmi, aby pracovali v místním jatkách na jehněčí.</span>\n<span class=\"para\">„To vše vychází z socioekonomického problému,“ vysvětluje Hervé Destrel, bývalý výkonný pracovník v jatkách. V roce 1984 převzali se svým bratrem rodinný podnik. Na začátku 2010. let čelil místní ekonomický pilíř „kritické situaci“. Práce byla, ale pracovníky bylo těžké najít. Po výzvě k náboru přibližně 200 lidí reagovalo zhruba 30. Velmi málo jich přišlo a nikdo nepodepsal smlouvu. Rozšířený nedostatek zájmu se zdál být zřejmý. Zima, zápachy a konečný úkol zabíjení zvířat „nejsou opravdu sexy“, přiznává Martin Ostermeyer, současný vedoucí jatek. Stěžuje si, že nábor „místních je extrémně obtížný“. Existovala, a stále existuje, mezera (ne prázdnota, abychom opatrně zdůraznili, že mnoho Francouzů také dělá tuto těžkou práci).</span>\n<span class=\"para\">Podle příkladu masného průmyslu v Bretani kontaktovali bratři Destrel rumunské agentury práce, které, ačkoliv neměly sídlo v jihozápadní Francii, byly ochotny působit v Gramat. Tyto agentury poskytly bezproblémové zázemí pro rumunské pracovníky, nabízející sdílené možnosti bydlení a administrativní podporu. To usnadnilo pracovníkům zahájit zahraniční úkoly, zatímco agentury mohly rychle rozjet své pracovní operace. Po polovině 2010. let byly rumunské společnosti buď zakázány působit ve Francii, nebo musely dodržovat nový francouzský právní status. Vzhledem k této situaci a obavám na „lidské úrovni“ se Hervé Destrel a jeho společník přeorientovali z nabízení tří až šestiměsíčních obnovitelných smluv na poskytování trvalých pracovních smluv pro rumunské pracovníky.</span>\n<span class=\"para\">„Skutečný vztah důvěry“ měl být vybudován, aby přesvědčili své nejlepší pracovníky k podpisu, jak vysvětluje Destrel. V tomto procesu zůstali zaměstnanci jako Laurentiu Donca a Mihai Butucaru, kteří byli rekrutováni v roce 2011 a 2016, v oblasti. Dodnes jsou se svou prací spokojeni. „Viděli v nás potenciál,“ poukazuje Donca. Od té doby Rumuni představují přibližně 30 procent zaměstnanců firmy.</span>\n<span class=\"para\">Případ Destrel není izolovaný, zejména pokud jde o místní jatka. Stále v Gramat, známý producent kachního <em>foie gras</em>, La Quercynoise, také od 2010. let najímá rumunskou pracovní sílu. Mezi rekrutovanými byla Marilena Placinta, nyní majitelka obchodu s potravinami. Neomezeno na masný průmysl, seznam zaměstnavatelů se nyní rozšiřuje i za sektory a hranice města: restaurace, hotely, <em>SYDED</em> (recyklační centrum), dřevařský průmysl a další továrny jako Andros, průmyslový vlajkový loď departmentu, mezinárodně známý pro značky jako Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fenomen dvojí migrace</strong></span>\n<span class=\"para\">Renomovaný historik Gérard Noiriel ve své práci o intenzivních demografických změnách ve Francii během 19. a 20. století představil koncept <em>Creuset français</em> (francouzský tavící kotel), který podle něj byl dlouho přehlížen. Tento koncept odráží historické vlny migrace, včetně těch pracovních, které byly často přitahovány do náročných průmyslů ve Francii, které potřebovaly pracovníky. Například v oblastech, kde kdysi těžba uhlí tvořila průmyslový základ, společnosti postupně najímaly jižní Evropany, východní Evropany a severoafričany po celé 20. století, aby pracovaly po boku francouzských horníků.</span>\n<span class=\"para\">Ačkoliv uhlí nebylo faktorem, podobný fenomén pracovní migrace se odehrál v Gramat a přesně v jeho místních jatkách na jehněčí. Původní majitel, Destrel starší, najímal pracovníky z Iberského poloostrova. Později, pod vedením jeho dvou synů, se pracovní síla z cizího původu stala převážně marockou a alžírskou. Dnes má společnost dlouhodobý vztah s rumunskými pracovníky, vazbu, která zůstala silná navzdory změnám v vedení a pokračuje v reprodukci místně.</span>\n<span class=\"para\">Na druhé straně Evropy Rumunsko významně prošlo historickým fenoménem emigrace. Po skončení druhé světové války, jak uvádí Anghel, s přesuny německo-rumunské populace, odchodem Židů po holocaustu a dokonce i Rumuny, kteří se stěhovali napříč východním blokem, se formovala dynamika. Pokračovala ještě více po roce 1989, po revolucích, které ukončily komunistickou vládu a s pádem železné opony.</span>\n<span class=\"para\">„Dveře se náhle otevřely,“ vysvětluje Marius Barbat, rumunský inženýr, který žije v Gramat se svou rodinou od roku 2012. To znamenalo zlomový okamžik, protože tvrdý přechod na kapitalismus měl dopad na společnosti zvyklé na socialistický systém, což vedlo k rozsáhlému utrpení a sociálnímu úpadku. „Bylo tam tolik chudoby,“ vzpomíná Barbat na Rumunsko v 90. letech. Na konci tohoto desetiletí se pracovní migrace zvýšila, zejména do Španělska a Itálie. Tento trend se zrychlil po dohodě z roku 2002, která poskytla rumunským občanům volný přístup do Evropské unie, což vedlo k „velkému odlivu migrantů“, říká sociolog Anghel, přičemž pohyby se v 21. století přesunuly směrem na severní Evropu. „V Rumunsku každý zná někoho, kdo odešel,“ říká Barbat, který se narodil v Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">V reakci na demografické pohyby ve východní Evropě vyvinuli vědci pojem „kapalná migrace“, poznamenává profesor SNSPA. Tyto populace se často zdály „nezůstávat na jednom místě, ale zkoušet různé pracovní trhy“, na rozdíl od klasického vzoru. Pro mnohé Rumuny v Gramat není malebná francouzská krajina prvním zastavením. Po několika letech v baskické oblasti Španělska, kde pracovala v průmyslu <em>foie gras</em>, přišla Marilena pracovat ve stejném sektoru do Quercynoise v Gramat. Mezitím Donca krátce prošel Rakouskem, než se připojil k výrobním linkám Destrela. Podobně jeho společník Butucaru pracoval v belgických jatkách, než se setkali ve Francii a sdíleli ubytování přidělené agenturou práce. Cristea zažil delší cestu do Gramat. Od konce 90. let bral práci v řeznictví po celém Německu (Dortmund a Stuttgart), Belgii a Španělsku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Jedna destinace, různé motivace</strong></span>\n<span class=\"para\">Během 90. let a na začátku 2000. let emigrovalo mnoho Rumunů „hlavně z důvodu silných ekonomických důvodů“, říká Anghel, citujíc chudobu země a kolaps průmyslu z doby komunismu. V tomto kontextu odešel Teodor Cristea do Německa. „Abych podpořil rodinu,“ vysvětluje, „jste nuceni hledat práci, kdekoliv můžete, i prostřednictvím agentur práce nabízejících zahraniční smlouvy.“</span>\n<span class=\"para\">Nicméně pro mladší generace, které začaly v 2010. letech, se důvody emigrace staly složitějšími. Anghel zdůrazňuje, že zjednodušení problému jako pouhého útěku před chudobou je nyní zavádějící, protože emigrace v Rumunsku již není široce sdílenou strategií k uspokojení základních potřeb, jak tomu bývalo. Místo toho se motivace za mobilitou staly stále rozmanitějšími.</span>\n<span class=\"para\">Zatímco rozdíl v bohatství mezi východní a západní Evropou byl před 25 lety výrazný, tyto nerovnosti se výrazně zúžily. Životní úroveň v Rumunsku se zlepšila, průměrné platy začaly přibližovat těm v západní Evropě. Navíc jsou západoevropské mzdy vyváženy vyššími náklady na život, což činí ekonomické výhody emigrace méně přesvědčivými.</span>\n<span class=\"para\">To vyvolává otázky, zda se tento zúžený rozdíl zpomalí tok rumunských pracovníků na místa jako Gramat. „Uvidíme,“ říká Marilena Placinta opatrně. Prozatím však tok pokračuje, bez změn na obzoru, podle vedoucího jatek na jehněčí, který nedávno najal více Rumunů. Ostermeyer, který pracoval v zahraničí 20 let a má rozsáhlé zkušenosti s řízením mezinárodních pracovníků, zůstává skeptický: „Myšlenka, že jak se životní úroveň vyrovnává, bude méně lidí [emigrovat] – tomu nevěřím.“</span>\n<span class=\"para\">„Každý je jiný,“ zdůrazňuje Laurentiu Donca, poukazujíc na to, že motivace k odchodu z Rumunska jsou rozmanité a často osobní. Donca sám původně odešel do zahraničí na šestiměsíční smlouvu, aby si koupil auto, ale přiznává, že „zvědavost“ také hrála roli. Ve svých 20 letech chtěl prozkoumat nově otevřený evropský prostor, nejen honit vyšší mzdy.</span>\n<span class=\"para\">„Každý má své důvody,“ dodává. Někteří hledají zkušenosti, jiní potřebují peníze a někteří prostě hledají změnu. Pak jsou tu ti z nevýhodných regionů, kde jsou pracovní místa vzácná, podobně jako v některých oblastech ve Francii. Místo aby se stěhovali do větších a ekonomicky dynamických měst v Rumunsku, tito lidé často slyší o příležitostech v zahraničí, zejména prostřednictvím příbuzných nebo přátel, kteří se již v oblasti usadili. Tato komunikační síť byla klíčová pro rostoucí rumunskou komunitu v Gramat. Jak Mihai Butucaru, tak Laurentiu Donca se ocitli v této odlehlé oblasti, protože je o pracovních příležitostech informovali přátelé, kteří tam již byli. Náboráři často spoléhají na tento proces ústního podání, když potřebují více zaměstnanců. V průběhu času se více lidí z těchto stejných vesnic, čtvrtí nebo rodin připojilo k těmto dočasným misím, z nichž některé se proměnily v mnohem delší pobyty.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Usadit se nebo se neusadit</strong></span>\n<span class=\"para\">„Byl jsem překvapen,“ přiznává otec Alexandre. Svou kněžskou formaci absolvoval ve Francii a stal se místním knězem v Gramat v roce 2016. Po několika letech na severu Francie přišel Marius Barbat do města v roce 2012, když našel požadovanou inženýrskou práci u francouzské firmy. Po svém příjezdu měl stejný pocit. Když vkročili na <em>Causse</em>, ani jeden z nich neměl tušení o rumunské komunitě ani o tom, kolik jich zde žije.</span>\n<span class=\"para\">Po měsících nebo letech „mnoho Rumunů nakonec odchází,“ vysvětluje Donca, ať už se vrátí domů, nebo hledají nové příležitosti jinde, poháněni pocitem úspěchu, novými perspektivami nebo osobními důvody. „Když vidíte své rodiče jen jednou za rok, všimnete si, že stárnou,“ říká, „a začnete se ptát, co dělat“. Stárnoucí rodiče nebo nemocní členové rodiny jsou běžné důvody pro návrat domů, často doprovázené pocitem nostalgie.</span>\n<span class=\"para\">V tomto kontextu sloužil místní rumunský obchod s potravinami jako malá náprava pro stesk po domově. „Myslel jsem, že je to skvělý nápad,“ vzpomíná Hervé Destrel, který jako manažer viděl na vlastní oči emocionální dopad života daleko od domova. Marilena Placinta, majitelka obchodu, chápe jeho dopad, nabízí známé chutě Rumunům, kteří mohou navštívit svou vlast jen jednou za několik let, když se usazují v regionu.</span>\n<span class=\"para\">Zatímco někteří pokračují dál, jiní zůstávají mnohem déle, než se očekávalo. „Myslel jsem, že tu budu jeden, dva nebo tři roky, ale stále jsem tu,“ říká Cristea, když vzpomíná na svých 15 let v oblasti. Jasným znakem dlouhodobého usazení je rostoucí počet Rumunů, kteří si kupují domy, často od starších místních obyvatel, kteří prodávají své nemovitosti. „Rumuni se cítí dobře, když vlastní dům,“ poznamenává Barbat, což je pocit, který sdílejí i ostatní. Mnozí jsou mladé páry ve svých 30 letech s dětmi, které navštěvují místní školy, což představuje významný věkový demografický přírůstek v oblasti, kde část francouzské mládeže směřuje do městských center.</span>\n<span class=\"para\">Nicméně, zůstávání déle neznamená vždy opustit myšlenku dočasného pobytu, zejména pro ty, kteří neinvestovali do nemovitosti. Odráží „mobilní fenomén“ východoevropské migrace, jak to popisuje Anghel, Butucaru a Donca, navzdory svým dlouhým pobytům, stále považují svůj čas v regionu za dočasný a plánují se nakonec posunout dál. Každý jednotlivý rozhoduje, zda vidí dlouhodobý pobyt jako dočasný, nebo jej plně přijme jako domov.</span>\n<span class=\"para\">„Jsem dobře integrován do komunity v Gramat,“ říká Teodor. Jako způsob, jak vrátit, doufá, že uspořádá <em>marché gourmand</em> s rumunskými pokrmy na místním výstavišti – způsob, jak oslavit východoevropskou přítomnost, která se stala součástí struktury oblasti.</span>\n<span class=\"para\">Vedle rumunských a východoevropských komunit přitahuje obchod Marileny Placinty také turisty, včetně Němců, Angličanů a Nizozemců, kteří navštěvují populární atrakce v regionu, jako jsou Rocamadour a Padirac Abyss. Vidět rumunský obchod s potravinami v tomto venkovském prostředí je často překvapuje. Placinta humorně napodobuje jejich reakce: \"Wow, rumunský obchod … tady!\"</span>\n<span class=\"para\">Tato scéna odráží širší význam nové rumunské přítomnosti: zpochybňuje typické rozdělení mezi kosmopolitními městy a údajně homogenními venkovskými oblastmi. „Lidé předpokládají, že odlehlá místa nemají cizince,“ poukazuje Barbat, „ale pokud je tu firma, která má potíže s náborem, jsou tu volná místa, která je třeba obsadit.“ V kontextu sdíleného evropského prostoru přišli Rumuni na <em>Causse</em> v Gramat z různých důvodů, od pocitu dobrodružství po nedostatek pracovních příležitostí v určitých částech Rumunska, což pomáhá udržovat místní ekonomiku. Nábor rumunských pracovníků, vysvětluje Hervé Destrel, byl původně o „udržení nástrojů, které podporují produkci jehněčího masa v kraji“, záchranné lince, která v průběhu času nabyla většího významu.</span>\n<span class=\"para\">Ať už ve Francii nebo jinde, tento místní příběh bourá stereotypy o venkovských oblastech, zejména v tom, co geografové nazývají francouzskou <em>diagonale du vide</em> (prázdná diagonála). Ačkoliv je tato oblast charakterizována nízkou hustotou obyvatelstva a menším počtem aktivit, rozhodně není zbavena globálních spojení a evropské energie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>je francouzský nezávislý novinář se sídlem v Berlíně, který informuje o místních dopadech mezinárodních událostí. Až do loňského roku studoval historii, mezinárodní vztahy a sociální vědy v Toulouse, Glasgow, Paříži, Dublinu a nakonec v Berlíně.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Neue Ankünfte</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (hautlose Würste aus verschiedenen Fleischsorten), <em>Sarmale</em> (gefüllte Kohlblätter), <em>Gogoșari</em> Paprika und viele weitere Produkte aus Rumänien füllen die Regale von Romanasul – dem rumänischen Lebensmittelgeschäft in Gramat. „Ich hatte diese Idee schon lange“, erklärt Marilena Placinta, die Geschäftsinhaberin, die aus der Donau-Delta-Stadt Tulcea stammt. Der Gedanke wurde im Februar 2019 greifbar, ebenso wie die sich verändernde Demografie der Region durch diesen neuen Handel.</span>\n<span class=\"para\">Eine genaue Zahl über diese rumänische Bevölkerung zu nennen, ist kompliziert. Einige sprechen von 200 bis 300 Personen. Andere schätzen die Zahl auf 500. Doch alle stimmen darin überein, dass „ein paar Hundert“ jetzt in der Stadt mit etwa 3.400 Einwohnern und ihrer Umgebung leben.</span>\n<span class=\"para\">Der Pfarrer der Stadt, Vater Alexandre, der aus der Banat-Region Rumäniens nach Frankreich kam, aus persönlicher Faszination und pro-europäischer Haltung, denkt, dass Rumänien „sehr frankophil“ ist. Dennoch ist Frankreich, von allen wichtigen Zielen, bei weitem keine offensichtliche Wahl für Rumänen, erklärt Remus Gabriel Anghel, Professor an der Nationalen Universität für Politikwissenschaft und öffentliche Verwaltung (SNSPA) in Bukarest und Forscher am Rumänischen Institut für Forschung zu nationalen Minderheiten in Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">Mit etwa 130.000 Mitgliedern, laut offiziellen Statistiken, ist die französisch-rumänische Diaspora viel kleiner als die Italiens (geschätzt über eine Million) oder Spaniens (geschätzt über 500.000). Damit kennzeichnet das Lebensmittelgeschäft von Placinta eine ungewöhnlich umfangreiche lokale rumänische Bevölkerung für eine so kleine französische Stadt – eine Überraschung für viele, wenn sie in, wie einige es bezeichnen, der „Pampa“ auftritt.</span>\n<span class=\"para\">Wie die Inhaberin des Romanasul-Geschäfts anmerkt, wenn auch etwas übertrieben, da nicht alle Rumänen aus denselben Gründen angekommen sind, hängt der Zustrom rumänischer Arbeiter in dieser abgelegenen Gegend weitgehend von Arbeitsmöglichkeiten ab, die oft lokal abgelehnt, aber international willkommen geheißen werden. Im Dezember 2009, als Hervé und Florence Quentin sich darauf vorbereiteten, ihr kleines <em>Tabac</em> (Zigarettengeschäft) zu verkaufen, erinnern sie sich lebhaft an den plötzlichen Anstieg der Nachfrage nach Prepaid-Telefonkarten von neu angekommenen Rumänen – was den Beginn einer Dynamik markierte, die fast 15 Jahre andauert. Teodor Cristea beansprucht stolz den Titel, der erste Rumäne zu sein, der sich in Gramat niederließ, und kam zu Beginn der 2010er Jahre – zusammen mit vier anderen, um im örtlichen Lamm-Schlachthaus zu arbeiten.</span>\n<span class=\"para\">„All dies kommt von einem sozioökonomischen Problem“, erklärt Hervé Destrel, ein ehemaliger Geschäftsführer des Schlachthauses. 1984 übernahmen er und sein Bruder das Familienunternehmen. Zu Beginn der 2010er Jahre sah sich das lokale wirtschaftliche Standbein einer „kritischen Situation“ gegenüber. Arbeit war vorhanden, aber Arbeiter waren schwer zu finden. Auf einen Rekrutierungsaufruf für etwa 200 Personen antworteten ungefähr 30. Sehr wenige kamen und niemand unterschrieb einen Vertrag. Das weit verbreitete Desinteresse schien offensichtlich. Die Kälte, die Gerüche und die letztendliche Aufgabe, Tiere zu töten, sind „nicht wirklich sexy“, gibt Martin Ostermeyer, der aktuelle Leiter des Schlachthauses, zu. Er beklagt, dass die Rekrutierung von „Einheimischen extrem schwierig ist“. Es gab, und gibt immer noch, eine Lücke (nicht ein Vakuum, um vorsichtig zu unterstreichen, dass zahlreiche Franzosen ebenfalls diese harte Arbeit verrichten).</span>\n<span class=\"para\">Nach dem Vorbild der Fleischindustrie in der Bretagne kontaktierten die Brüder Destrel rumänische Zeitarbeitsfirmen, die, obwohl sie nicht im Südwesten Frankreichs ansässig waren, bereit waren, in Gramat zu arbeiten. Diese Agenturen boten eine nahtlose Einrichtung für rumänische Arbeiter, indem sie gemeinsame Wohnmöglichkeiten und administrative Unterstützung anboten. Dies erleichterte es den Arbeitern, ausländische Einsätze zu beginnen, während sichergestellt wurde, dass die Zeitarbeitsfirmen ihre Arbeitsabläufe schnell in Gang bringen konnten. Nach der Mitte der 2010er Jahre wurden rumänische Unternehmen entweder von der Tätigkeit in Frankreich ausgeschlossen oder mussten einen neuen französischen Rechtsstatus einhalten. Angesichts dieser Situation und aufgrund von Bedenken auf „menschlicher Ebene“ wechselten Hervé Destrel und sein Partner von der Bereitstellung von drei- bis sechsmonatigen, verlängerbaren Verträgen zu unbefristeten Arbeitsverträgen für rumänische Arbeiter.</span>\n<span class=\"para\">„Eine wahre Vertrauensbeziehung“ sollte aufgebaut werden, um ihre besten Arbeiter zu überzeugen, zu unterschreiben, wie Destrel erklärt. Im Laufe dieses Prozesses blieben Mitarbeiter wie Laurentiu Donca und Mihai Butucaru, die 2011 bzw. 2016 rekrutiert wurden, in der Region. Sie sind bis heute mit ihren Jobs zufrieden. „Sie sahen Potenzial in uns“, weist Donca hin. Seitdem stellen Rumänen etwa 30 Prozent der Mitarbeiter des Unternehmens dar.</span>\n<span class=\"para\">Der Fall Destrel ist nicht isoliert, insbesondere in Bezug auf lokale Schlachthäuser. Immer noch in Gramat hat der berühmte Enten <em>foie gras</em> Produzent, La Quercynoise, ebenfalls seit den 2010er Jahren rumänische Arbeitskräfte rekrutiert. Unter den Rekruten war Marilena Placinta, die jetzt die Lebensmittelgeschäftsinhaberin ist. Nicht auf die Fleischindustrie beschränkt, erstreckt sich die Liste der Arbeitgeber jetzt über die Sektoren und Stadtgrenzen hinaus: Restaurants, Hotels, das <em>SYDED</em> (Recyclingzentrum), die Holzindustrie und andere Fabriken wie Andros, das industrielle Flaggschiff des Departements, international bekannt für Marken wie Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ein doppelseitiges Migrationsphänomen</strong></span>\n<span class=\"para\">Der renommierte Historiker Gérard Noiriel führte in seiner Arbeit über die intensiven demografischen Veränderungen in Frankreich im 19. und 20. Jahrhundert das Konzept des <em>Creuset français</em> (französischer Schmelztiegel) ein, das seiner Meinung nach lange übersehen wurde. Dieses Konzept spiegelt die historischen Migrationswellen wider, einschließlich der arbeitsbedingten, die oft von den anspruchsvollen Industrien Frankreichs angezogen wurden, die Arbeiter benötigten. In Gebieten, in denen der Kohlebergbau einst das industrielle Rückgrat bildete, rekrutierten Unternehmen im Laufe des 20. Jahrhunderts nacheinander Südeuropäer, Osteuropäer und Nordafrikaner, um neben französischen Bergleuten zu arbeiten.</span>\n<span class=\"para\">Obwohl Kohle kein Faktor war, fand ein ähnliches Arbeitsmigrationsphänomen in Gramat und genau in seinem lokalen Lamm-Schlachthaus statt. Der ursprüngliche Besitzer, Destrel senior, rekrutierte Arbeiter von der Iberischen Halbinsel. Später, unter der Leitung seiner beiden Söhne, wurde die ausländische Arbeitskraft überwiegend marokkanisch und algerisch. Heute hat das Unternehmen eine langjährige Beziehung zu rumänischen Arbeitern aufgebaut, eine Bindung, die trotz Führungswechsel stark geblieben ist und weiterhin lokal reproduziert wird.</span>\n<span class=\"para\">Auf der anderen Seite Europas hat Rumänien ein historisches Emigrationsphänomen durchgemacht. Begonnen nach dem Ende des Zweiten Weltkriegs, wie Anghel anmerkt, mit den Umsiedlungen der deutsch-rumänischen Bevölkerung, der Abwanderung der Juden nach dem Holocaust und sogar Rumänen, die über den Ostblock zogen, formte sich eine Dynamik. Diese setzte sich noch verstärkt nach 1989 fort, nach den Revolutionen, die die kommunistische Herrschaft beendeten, und mit dem Fall des Eisernen Vorhangs.</span>\n<span class=\"para\">„Die Tür öffnete sich plötzlich“, erklärt Marius Barbat, ein rumänischer Ingenieur, der seit 2012 mit seiner Familie in Gramat lebt. Dies markierte einen Wendepunkt, da der harte Übergang zum Kapitalismus den Gesellschaften, die an das sozialistische System gewöhnt waren, zusetzte, was zu weit verbreitetem Leid und sozialem Rückgang führte. „Es gab so viel Armut“, erinnert sich Barbat an Rumänien in den 1990er Jahren. Bis zum Ende dieses Jahrzehnts hatte die Arbeitsmigration zugenommen, insbesondere nach Spanien und Italien. Dieser Trend beschleunigte sich nach dem Abkommen von 2002, das rumänischen Staatsbürgern freien Zugang zur Europäischen Union gewährte, was zu „einem großen Ausstrom von Migranten“ führte, sagt der Soziologe Anghel, wobei sich die Bewegungen im 21. Jahrhundert in Richtung Nordeuropa verschoben. „In Rumänien kennt jeder jemanden, der gegangen ist“, sagt Barbat, der in Râmnicu-Vâlcea geboren wurde.</span>\n<span class=\"para\">Als Reaktion auf die demografischen Bewegungen in Osteuropa entwickelten Wissenschaftler den Begriff „flüssige Migration“, merkt der SNSPA-Professor an. Diese Bevölkerungen schienen oft „nicht an einem Ort zu bleiben, sondern verschiedene Arbeitsmärkte auszuprobieren“, im Gegensatz zum klassischen Muster. Für zahlreiche Rumänen in Gramat ist die malerische französische Landschaft nicht der erste Halt. Nach einigen Jahren im baskischen Spanien, wo sie in der <em>foie gras</em> Industrie arbeiteten, kam Marilena, um im selben Sektor bei Gramat’s Quercynoise zu arbeiten. In der Zwischenzeit ging Donca kurz durch Österreich, bevor er zu Destrel’s Produktionslinien kam. Ähnlich arbeitete sein Kollege Butucaru in einem belgischen Schlachthaus, bevor sie sich in Frankreich trafen und die von der Zeitarbeitsagentur zugewiesene Unterkunft teilten. Cristea hatte einen längeren Weg nach Gramat. Ab Ende der 1990er Jahre nahm er Metzgerjobs in ganz Deutschland (Dortmund und Stuttgart), Belgien und Spanien an.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ein Ziel, vielfältige Motivationen</strong></span>\n<span class=\"para\">In den 1990er und frühen 2000er Jahren emigrierten viele Rumänen „hauptsächlich aus starken wirtschaftlichen Gründen“, sagt Anghel und nennt die Armut des Landes und den Zusammenbruch der Industrien aus der kommunistischen Ära. In diesem Kontext ging Teodor Cristea nach Deutschland. „Um die Familie zu unterstützen“, erklärt er, „wird man gezwungen, überall nach Arbeit zu suchen, selbst über Zeitarbeitsfirmen, die Überseeverträge anbieten.“</span>\n<span class=\"para\">Für die jüngeren Generationen, die in den 2010er Jahren begannen, wurden die Gründe für die Emigration jedoch komplexer. Anghel betont, dass es irreführend ist, das Thema zu vereinfachen und nur als Flucht vor der Armut zu betrachten, da die Emigration in Rumänien nicht mehr eine weit verbreitete Strategie ist, um grundlegende Bedürfnisse zu decken, wie es früher der Fall war. Stattdessen sind die Motivationen hinter der Mobilität zunehmend vielfältig geworden.</span>\n<span class=\"para\">Während die Wohlstandslücke zwischen Ost- und Westeuropa vor 25 Jahren auffällig war, haben sich diese Ungleichheiten erheblich verringert. Der Lebensstandard in Rumänien hat sich verbessert, wobei die durchschnittlichen Gehälter beginnen, sich denjenigen in Westeuropa anzunähern. Darüber hinaus werden die westlichen europäischen Löhne durch höhere Lebenshaltungskosten ausgeglichen, was die wirtschaftlichen Vorteile der Emigration weniger überzeugend macht.</span>\n<span class=\"para\">Dies wirft Fragen auf, ob diese verringerte Lücke den Zustrom rumänischer Arbeiter an Orte wie Gramat verlangsamen wird. „Wir werden sehen“, sagt Marilena Placinta vorsichtig. Für den Moment jedoch setzt der Zustrom fort, ohne dass Änderungen am Horizont in Sicht sind, laut dem Leiter des Lamm-Schlachthauses, der kürzlich mehr Rumänen rekrutiert hat. Ostermeyer, der seit 20 Jahren im Ausland arbeitet und umfangreiche Erfahrung in der Verwaltung internationaler Arbeiter hat, bleibt skeptisch: „Die Idee, dass es weniger Menschen geben wird, die [emigrieren], wenn die Lebensstandards aufholen – ich glaube nicht daran.“</span>\n<span class=\"para\">„Jeder ist anders“, betont Laurentiu Donca und weist darauf hin, dass die Motivationen für das Verlassen Rumäniens vielfältig und oft persönlich sind. Donca selbst ging ursprünglich für einen sechsmonatigen Vertrag ins Ausland, um ein Auto zu kaufen, gibt aber zu, dass auch „Neugier“ eine Rolle spielte. Mit nur 20 Jahren wollte er den neu eröffneten europäischen Raum erkunden und nicht nur höheren Löhnen nachjagen.</span>\n<span class=\"para\">„Jeder hat seine Gründe“, fügt er hinzu. Einige suchen Erfahrung, andere brauchen Geld und einige suchen einfach nach Veränderung. Dann gibt es diejenigen aus benachteiligten Regionen, in denen Arbeitsplätze rar sind, ähnlich wie in bestimmten Gebieten in Frankreich. Anstatt in Rumäniens größere und wirtschaftlich dynamische Städte zu ziehen, hören diese Menschen oft von Möglichkeiten im Ausland, insbesondere durch Verwandte oder Freunde, die bereits in der Region ansässig sind. Dieses Kommunikationsnetzwerk war entscheidend für die wachsende rumänische Gemeinschaft in Gramat. Sowohl Mihai Butucaru als auch Laurentiu Donca landeten in dieser abgelegenen Gegend, weil Freunde, die bereits dort waren, sie über Stellenangebote informierten. Recruiter verlassen sich oft auf diesen Mund-zu-Mund-Prozess, wenn sie mehr Personal benötigen. Im Laufe der Zeit schlossen sich immer mehr Menschen aus denselben Dörfern, Stadtteilen oder Familien diesen temporären Einsätzen an, von denen einige in viel längere Aufenthalte umschlugen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sich niederlassen oder nicht niederlassen</strong></span>\n<span class=\"para\">„Ich war überrascht“, gibt Vater Alexandre zu. Er absolvierte seine kirchliche Ausbildung in Frankreich und wurde 2016 der lokale Priester von Gramat. Nach bereits einigen Jahren in Nordfrankreich kam Marius Barbat 2012 in die Stadt, da er seinen gewünschten Ingenieurjob bei einer französischen Firma fand. Bei seiner Ankunft hatte er dasselbe Gefühl. Als sie den <em>Causse</em> betraten, hatten beide keine Ahnung von der rumänischen Gemeinschaft oder wie viele sich hier niedergelassen hatten.</span>\n<span class=\"para\">Nach Monaten oder Jahren „verlassen viele Rumänen schließlich“, erklärt Donca, ob um nach Hause zurückzukehren oder um neue Möglichkeiten anderswo zu verfolgen, getrieben von einem Gefühl der Erfüllung, neuen Perspektiven oder persönlichen Gründen. „Wenn du deine Eltern nur einmal im Jahr siehst, bemerkst du, dass sie älter werden“, sagt er, „und du beginnst dich zu fragen, was du tun sollst“. Alternde Eltern oder kranke Familienmitglieder sind häufige Gründe für die Rückkehr nach Hause, oft begleitet von einem Gefühl der Nostalgie.</span>\n<span class=\"para\">In diesem Kontext hat das lokale rumänische Lebensmittelgeschäft als kleines Heilmittel gegen Heimweh gedient. „Ich dachte, es sei eine großartige Idee“, erinnert sich Hervé Destrel, der als Manager aus erster Hand die emotionale Belastung sah, die das Leben weit weg von zu Hause mit sich bringt. Marilena Placinta, die Geschäftsinhaberin, versteht die Auswirkungen und bietet vertraute Geschmäcker für Rumänen an, die vielleicht nur alle paar Jahre in ihre Heimat zurückkehren, während sie sich in der Region niederlassen.</span>\n<span class=\"para\">Während einige weiterziehen, bleiben andere viel länger als erwartet. „Ich dachte, ich wäre hier für ein, zwei oder drei Jahre, aber ich bin immer noch hier“, sagt Cristea und blickt auf seine 15 Jahre in der Region zurück. Ein klares Zeichen für eine langfristige Niederlassung ist die zunehmende Zahl von Rumänen, die Häuser kaufen, oft von älteren Einheimischen, die ihre Immobilien verkaufen. „Rumänen fühlen sich gut, wenn sie ein Zuhause besitzen“, merkt Barbat an, ein Gefühl, das von anderen geteilt wird. Viele sind junge Paare in ihren 30ern mit Kindern, die lokale Schulen besuchen, was einen signifikanten altersbedingten demografischen Zustrom in einem Gebiet darstellt, in dem ein Teil der französischen Jugend in städtische Zentren zieht.</span>\n<span class=\"para\">Allerdings bedeutet ein längerer Aufenthalt nicht immer, die Idee des temporären Wohnsitzes aufzugeben, insbesondere für diejenigen, die nicht in Immobilien investiert haben. Dies spiegelt das „mobile Phänomen“ der Migration aus Osteuropa wider, wie Anghel es beschreibt. Butucaru und Donca, trotz ihrer langen Aufenthalte, betrachten ihre Zeit in der Region weiterhin als vorübergehend und planen, irgendwann weiterzuziehen. Jeder Einzelne entscheidet, ob er einen langfristigen Wohnsitz als vorübergehend oder als vollwertiges Zuhause betrachten möchte.</span>\n<span class=\"para\">„Ich bin gut in die Gemeinschaft von Gramat integriert“, sagt Teodor. Als eine Möglichkeit, etwas zurückzugeben, hofft er, einen <em>marché gourmand</em> mit rumänischen Gerichten auf dem lokalen Messegelände zu organisieren – eine Möglichkeit, die osteuropäische Präsenz zu feiern, die Teil des Gewebes der Region geworden ist.</span>\n<span class=\"para\">Über die rumänischen und osteuropäischen Gemeinschaften hinaus zieht das Geschäft von Marilena Placinta auch Touristen an, darunter Deutsche, Engländer und Niederländer, die die beliebten Attraktionen der Region besuchen, wie Rocamadour und den Padirac-Abgrund. Es überrascht sie oft, einen rumänischen Lebensmittelladen in dieser ländlichen Umgebung zu sehen. Placinta imitiert humorvoll ihre Reaktionen: „Wow, ein rumänischer Laden … hier!“</span>\n<span class=\"para\">Diese Szene spiegelt die breitere Bedeutung der neuen rumänischen Präsenz wider: Sie stellt die typische Trennung zwischen kosmopolitischen Städten und angeblich homogenen ländlichen Gebieten in Frage. „Die Leute nehmen an, dass abgelegene Orte keine Ausländer haben“, weist Barbat hin, „aber wenn es ein Unternehmen gibt, das Schwierigkeiten hat, einzustellen, gibt es offene Stellen, die besetzt werden müssen.“ Im Kontext eines gemeinsamen europäischen Raums sind Rumänen aus verschiedenen Gründen in den <em>Causse</em> von Gramat gekommen, von einem Abenteuergeist bis hin zu einem Mangel an Arbeitsmöglichkeiten in bestimmten Teilen Rumäniens, was zur Unterstützung der lokalen Wirtschaft beiträgt. Die Rekrutierung rumänischer Arbeiter, erklärt Hervé Destrel, diente zunächst dazu, „die Werkzeuge, die die Lammproduktion des Landkreises unterstützen, am Laufen zu halten“, eine Lebensader, die im Laufe der Zeit an Bedeutung gewann.</span>\n<span class=\"para\">Ob in Frankreich oder darüber hinaus, diese lokale Geschichte bricht mit Stereotypen über ländliche Gebiete, insbesondere in dem, was Geografen als Frankreichs <em>diagonal du vide</em> (leere Diagonale) bezeichnen. Obwohl sie durch eine niedrige Bevölkerungsdichte und weniger Aktivitäten gekennzeichnet ist, ist diese Region alles andere als frei von globalen Verbindungen und europäischer Energie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>ist ein französischer freiberuflicher Journalist mit Sitz in Berlin, der über die lokalen Auswirkungen internationaler Entwicklungen berichtet. Bis zum letzten Jahr studierte er Geschichte, Internationale Beziehungen und Sozialwissenschaften in Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin und schließlich Berlin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Νέες αφίξεις</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Μίτσι</em> (λουκάνικα χωρίς δέρμα φτιαγμένα από διάφορα κρέατα), <em>Σαρμάλε</em> (γεμιστά λάχανα), <em>Γκογκοσάρι</em> πιπεριές και πολλά άλλα προϊόντα της Ρουμανίας γεμίζουν τα ράφια του Romanasul – του ρουμανικού παντοπωλείου στο Γκραμάτ. “Είχα αυτή την ιδέα εδώ και πολύ καιρό,” εξηγεί η Μαριλένα Πλατσίτα, η ιδιοκτήτρια του καταστήματος, που κατάγεται από την πόλη του Δέλτα του Δούναβη, την Τούλτσεα. Η σκέψη έγινε απτή τον Φεβρουάριο του 2019, όσο και η αλλαγή της δημογραφίας της περιοχής μέσω αυτού του νέου εμπορίου.</span>\n<span class=\"para\">Η παροχή ενός ακριβούς αριθμού για τον ρουμανικό πληθυσμό είναι περίπλοκη. Κάποιοι μιλούν για 200 έως 300 άτομα. Άλλοι ανεβάζουν την εκτίμηση σε 500. Ωστόσο, όλοι συγκλίνουν να πουν ότι “μερικές εκατοντάδες” ζουν τώρα στην πόλη με περίπου 3.400 κατοίκους και τα περίχωρά της.</span>\n<span class=\"para\">Ερχόμενος από την περιοχή Μπανάτ της Ρουμανίας, από προσωπική γοητεία και φιλοευρωπαϊκή στάση, ο ιερέας της πόλης, πατέρας Αλεξάντρ, πιστεύει ότι η Ρουμανία είναι “πολύ γαλλόφιλη”. Παρ' όλα αυτά, αριθμητικά, η Γαλλία δεν είναι, από όλους τους σημαντικούς προορισμούς, προφανής επιλογή για τους Ρουμάνους, εξηγεί ο Ρέμους Γκαμπριέλ Άγκελ, καθηγητής στο Εθνικό Πανεπιστήμιο Πολιτικών Σπουδών και Δημόσιας Διοίκησης (SNSPA) στο Βουκουρέστι και ερευνητής στο Ρουμανικό Ινστιτούτο Έρευνας για τις Εθνικές Μειονότητες στην Κλουζ-Ναπόκα.</span>\n<span class=\"para\">Με περίπου 130.000 μέλη, σύμφωνα με επίσηστα στατιστικά, η γαλλική ρουμανική διασπορά είναι πολύ μικρότερη από αυτή της Ιταλίας (εκτιμάται πάνω από ένα εκατομμύριο) ή της Ισπανίας (εκτιμάται πάνω από 500.000). Έτσι, το παντοπωλείο της Πλατσίτα δηλώνει έντονα έναν ασυνήθιστα εκτενή τοπικό ρουμανικό πληθυσμό για μια τόσο μικρή γαλλική πόλη – μια έκπληξη για πολλούς όταν συμβαίνει σε, όπως θα χαρακτήριζαν κάποιοι, το “μέσο του πουθενά”. </span>\n<span class=\"para\">Όπως σημειώνει η ιδιοκτήτρια του καταστήματος Romanasul, αν και κάπως υπερβολικά καθώς δεν ήρθαν όλοι οι Ρουμάνοι για τους ίδιους λόγους, η ροή Ρουμάνων εργατών σε αυτή την απομακρυσμένη περιοχή εξαρτάται σε μεγάλο βαθμό από τις ευκαιρίες εργασίας που συχνά απορρίπτονται τοπικά αλλά γίνονται δεκτές διεθνώς. Τον Δεκέμβριο του 2009, καθώς ο Ερβέ και η Φλωρεντία Κεντίν ετοίμαζαν να πουλήσουν την μικρή τους επιχείρηση <em>Ταμπάκ</em> (κατάστημα τσιγάρων), θυμούνται έντονα την ξαφνική αύξηση της ζήτησης για προπληρωμένες κάρτες τηλεφώνου από τους νεοαφιχθέντες Ρουμάνους – σηματοδοτώντας την αρχή μιας δυναμικής που συνεχίζεται για σχεδόν 15 χρόνια. Ο Θεόδωρος Κριστέα διεκδικεί περήφανα τον τίτλο του πρώτου Ρουμάνου που εγκαταστάθηκε στο Γκραμάτ, φτάνοντας στην αλλαγή της δεκαετίας του 2010 – μαζί με τέσσερις άλλους για να εργαστούν στο τοπικό σφαγείο αρνιών.</span>\n<span class=\"para\">“Όλα αυτά προέρχονται από ένα κοινωνικοοικονομικό πρόβλημα,” εξηγεί ο Ερβέ Ντεστρέλ, πρώην στέλεχος του σφαγείου. Το 1984 αυτός και ο αδελφός του ανέλαβαν την οικογενειακή επιχείρηση. Στην αρχή της δεκαετίας του 2010, το τοπικό οικονομικό θεμέλιο αντιμετώπισε μια “κρίσιμη κατάσταση”. Η εργασία υπήρχε αλλά οι εργάτες ήταν δύσκολο να βρεθούν. Μετά από μια πρόσκληση πρόσληψης για περίπου 200 άτομα, περίπου 30 απάντησαν. Πολύ λίγοι ήρθαν και κανένας δεν υπέγραψε συμβόλαιο. Η ευρεία έλλειψη ενδιαφέροντος φαινόταν προφανής. Το κρύο, οι μυρωδιές και η τελική εργασία του σφαγιασμού ζώων είναι “όχι και τόσο σέξι”, παραδέχεται ο Μάρτιν Όστερμαγιερ, ο τρέχων επικεφαλής του σφαγείου. Διαμαρτύρεται ότι η πρόσληψη “τοπικών είναι εξαιρετικά δύσκολη”. Υπήρχε, και εξακολουθεί να υπάρχει, ένα κενό (όχι ένα κενό, για να υπογραμμίσει προσεκτικά το γεγονός ότι πολλοί Γάλλοι κάνουν επίσης αυτή τη σκληρή δουλειά).</span>\n<span class=\"para\">Ακολουθώντας το παράδειγμα της βιομηχανίας κρέατος της Βρετάνης, οι αδελφοί Ντεστρέλ επικοινώνησαν με ρουμανικές εταιρείες προσωρινής απασχόλησης που, αν και δεν είναι εγκατεστημένες στη νοτιοδυτική Γαλλία, ήταν πρόθυμες να λειτουργήσουν στο Γκραμάτ. Αυτές οι εταιρείες παρείχαν μια απρόσκοπτη ρύθμιση για τους Ρουμάνους εργάτες, προσφέροντας ευκαιρίες κοινής στέγασης και διοικητική υποστήριξη. Αυτό διευκόλυνε τους εργάτες να ξεκινήσουν ξένες αποστολές ενώ διασφάλιζε ότι οι εταιρείες προσωρινής απασχόλησης μπορούσαν γρήγορα να θέσουν σε λειτουργία τις εργασιακές τους δραστηριότητες. Μετά τα μέσα της δεκαετίας του 2010, οι ρουμανικές εταιρείες είτε απαγορεύτηκαν να λειτουργούν στη Γαλλία είτε υποχρεώθηκαν να ακολουθήσουν μια νέα γαλλική νομική κατάσταση. Δεδομένης της κατάστασης αυτής και λόγω ανησυχιών σε “ανθρώπινο επίπεδο”, ο Ερβέ Ντεστρέλ και ο συνεργάτης του μετατόπισαν την προσφορά από συμβάσεις τριών έως έξι μηνών ανανεώσιμες σε μόνιμες συμβάσεις εργασίας για τους Ρουμάνους εργάτες.</span>\n<span class=\"para\">“Μια αληθινή σχέση εμπιστοσύνης” έπρεπε να οικοδομηθεί για να πεισθούν οι καλύτεροι εργάτες τους να υπογράψουν, όπως εξηγεί ο Ντεστρέλ. Στη διάρκεια αυτής της διαδικασίας, υπάλληλοι όπως ο Λαουρέντιου Ντόνκα και ο Μιχάι Μπουτουκάρου, που προσλήφθηκαν αντίστοιχα το 2011 και το 2016, παρέμειναν στην περιοχή. Είναι ακόμα ευχαριστημένοι με τις δουλειές τους μέχρι σήμερα. “Είδαν δυναμική σε εμάς,” επισημαίνει ο Ντόνκα. Από τότε, οι Ρουμάνοι αντιπροσωπεύουν περίπου το 30 τοις εκατό των υπαλλήλων της εταιρείας.</span>\n<span class=\"para\">Η περίπτωση Ντεστρέλ δεν είναι απομονωμένη, ειδικά όσον αφορά τα τοπικά σφαγεία. Ακόμα στο Γκραμάτ, ο εμβληματικός παραγωγός πάπιας <em>φοά γκρα</em>, La Quercynoise, έχει επίσης προσλάβει ρουμανική εργασία από τη δεκαετία του 2010. Μεταξύ των προσληφθέντων ήταν η Μαριλένα Πλατσίτα, τώρα ιδιοκτήτρια του παντοπωλείου. Όχι περιορισμένη στη βιομηχανία κρέατος, η λίστα των εργοδοτών επεκτείνεται τώρα πέρα από τους τομείς και τα όρια της πόλης: εστιατόρια, ξενοδοχεία, το <em>SYDED</em> (κέντρο ανακύκλωσης), η βιομηχανία ξύλου και άλλα εργοστάσια όπως η Andros, η βιομηχανική ναυαρχίδα του τμήματος, διεθνώς γνωστή για μάρκες όπως η Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ένα διπλό φαινόμενο μετανάστευσης</strong></span>\n<span class=\"para\">Ο διάσημος ιστορικός Ζεράρ Νοριέλ, στο έργο του για τις έντονες δημογραφικές αλλαγές στη Γαλλία κατά τον 19ο και 20ό αιώνα, εισήγαγε την έννοια του <em>Creuset français</em> (γαλλικό χυτήριο), την οποία υποστήριξε ότι είχε παραβλεφθεί για πολύ καιρό. Αυτή η έννοια αντικατοπτρίζει τις ιστορικές ροές μετανάστευσης, συμπεριλαμβανομένων εκείνων που καθοδηγούνται από την εργασία, συχνά προσελκύοντας εργαζόμενους στις απαιτητικές βιομηχανίες της Γαλλίας. Για παράδειγμα, σε περιοχές όπου η εξόρυξη άνθρακα κάποτε αποτελούσε τη βιομηχανική ραχοκοκαλιά, οι εταιρείες προσλάμβαναν διαδοχικά Νότιους Ευρωπαίους, Ανατολικούς Ευρωπαίους και Βόρειους Αφρικανούς κατά τη διάρκεια του 20ού αιώνα για να εργαστούν δίπλα στους Γάλλους ανθρακωρύχους.</span>\n<span class=\"para\">Αν και ο άνθρακας δεν ήταν παράγοντας, ένα παρόμοιο φαινόμενο μετανάστευσης εργασίας συνέβη στο Γκραμάτ και συγκεκριμένα στο τοπικό σφαγείο αρνιών του. Ο αρχικός ιδιοκτήτης, Ντεστρέλ πρεσβύτερος, προσέλαβε εργάτες από την Ιβηρική Χερσόνησο. Αργότερα, υπό τη διεύθυνση των δύο γιων του, το εργατικό δυναμικό ξένης προέλευσης έγινε κυρίως μαροκινό και αλγερινό. Σήμερα, η εταιρεία έχει δημιουργήσει μια μακροχρόνια σχέση με τους Ρουμάνους εργάτες, μια σχέση που παραμένει ισχυρή παρά τις αλλαγές στη διοίκηση και συνεχίζει να αναπαράγεται τοπικά.</span>\n<span class=\"para\">Από την άλλη πλευρά της Ευρώπης, η Ρουμανία έχει υποστεί σημαντικά ένα ιστορικό φαινόμενο μετανάστευσης. Ξεκινώντας μετά το τέλος του Δευτέρου Παγκοσμίου Πολέμου, όπως υποδεικνύει ο Άγκελ, με τις μετακινήσεις γερμανορουμάνων πληθυσμών, την αναχώρηση των Εβραίων μετά το Ολοκαύτωμα και ακόμη και Ρουμάνων που μετακινούνταν σε όλη την Ανατολική Ευρώπη, μια δυναμική άρχισε να διαμορφώνεται. Συνεχίστηκε ακόμη περισσότερο μετά το 1989, μετά τις επαναστάσεις που έληξαν την κομμουνιστική διακυβέρνηση και με την πτώση του Σιδηρού Παραπετάσματος.</span>\n<span class=\"para\">“Η πόρτα άνοιξε ξαφνικά,” εξηγεί ο Μάριους Μπαρμπάτ, ένας Ρουμάνος μηχανικός που ζει στο Γκραμάτ με την οικογένειά του από το 2012. Αυτό σηματοδότησε μια καμπή, καθώς η σκληρή μετάβαση στον καπιταλισμό είχε επιπτώσεις σε κοινωνίες που ήταν συνηθισμένες στο σοσιαλιστικό σύστημα, με αποτέλεσμα ευρεία δυστυχία και κοινωνική παρακμή. “Υπήρχε τόση φτώχεια,” θυμάται ο Μπαρμπάτ για τη Ρουμανία τη δεκαετία του 1990. Μέχρι το τέλος της δεκαετίας εκείνης, η μετανάστευση εργασίας είχε αυξηθεί, ιδιαίτερα προς την Ισπανία και την Ιταλία. Αυτή η τάση επιταχύνθηκε μετά τη συμφωνία του 2002 που παραχώρησε στους Ρουμάνους πολίτες ελεύθερη πρόσβαση στην Ευρωπαϊκή Ένωση, η οποία οδήγησε σε “μια μεγάλη εκροή μεταναστών”, λέει ο κοινωνιολόγος Άγκελ, με τις κινήσεις να μετατοπίζονται προς τη Βόρεια Ευρώπη τον 21ο αιώνα. “Στη Ρουμανία, όλοι γνωρίζουν κάποιον που έφυγε,” λέει ο Μπαρμπάτ, που γεννήθηκε στη Ραμνίκου-Βάλτσεα.</span>\n<span class=\"para\">Αντιδρώντας στις δημογραφικές κινήσεις της Ανατολικής Ευρώπης, οι μελετητές ανέπτυξαν την έννοια της “υγρής μετανάστευσης”, σημειώνει ο καθηγητής SNSPA. Αυτές οι πληθυσμιακές ομάδες συχνά φαίνονταν “να μην μένουν σε ένα μέρος, αλλά να δοκιμάζουν διαφορετικές αγορές εργασίας”, σε αντίθεση με το κλασικό πρότυπο. Για πολλούς Ρουμάνους στο Γκραμάτ, η γραφική γαλλική ύπαιθρος δεν είναι ο πρώτος προορισμός. Μετά από μερικά χρόνια στην αυτόνομη χώρα της Ισπανίας, εργαζόμενοι στη βιομηχανία <em>φοά γκρα</em>, η Μαριλένα ήρθε να εργαστεί στον ίδιο τομέα στο Quercynoise του Γκραμάτ. Εν τω μεταξύ, ο Ντόνκα πέρασε σύντομα από την Αυστρία πριν ενταχθεί στις γραμμές παραγωγής του Ντεστρέλ. Ομοίως, ο συνεργάτης του Μπουτουκάρου εργάστηκε σε ένα σφαγείο στο Βέλγιο πριν συναντηθούν στη Γαλλία και μοιραστούν τη στέγαση που είχε παραχωρηθεί από την εταιρεία προσωρινής απασχόλησης. Ο Κριστέα βίωσε ένα μεγαλύτερο ταξίδι προς το Γκραμάτ. Ξεκινώντας στα τέλη της δεκαετίας του 1990, εργάστηκε σε σφαγεία σε όλη τη Γερμανία (Ντόρτμουντ και Στουτγάρδη), το Βέλγιο και την Ισπανία.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ένας προορισμός, ποικιλία κινήτρων</strong></span>\n<span class=\"para\">Κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1990 και των αρχών της δεκαετίας του 2000, πολλοί Ρουμάνοι μετανάστευσαν “κυρίως λόγω ισχυρών οικονομικών λόγων”, λέει ο Άγκελ, αναφέροντας τη φτώχεια της χώρας και την κατάρρευση των βιομηχανιών της κομμουνιστικής εποχής. Σε αυτό το πλαίσιο, ο Θεόδωρος Κριστέα πήγε στη Γερμανία. “Για να υποστηρίξω την οικογένεια,” εξηγεί, “είσαι υποχρεωμένος να ψάχνεις δουλειά όπου μπορείς, ακόμη και μέσω εταιρειών προσωρινής απασχόλησης που προσφέρουν συμβάσεις στο εξωτερικό.”</span>\n<span class=\"para\">Ωστόσο, για τις νεότερες γενιές που ξεκινούν από τη δεκαετία του 2010, οι λόγοι για τη μετανάστευση έγιναν πιο περίπλοκοι. Ο Άγκελ τονίζει ότι η υπεραπλούστευση του ζητήματος ως απλώς μια διαφυγή από τη φτώχεια είναι τώρα παραπλανητική, καθώς η μετανάστευση στη Ρουμανία δεν είναι πια μια ευρέως μοιρασμένη στρατηγική για την κάλυψη βασικών αναγκών όπως ήταν παλαιότερα. Αντίθετα, τα κίνητρα πίσω από την κινητικότητα έχουν γίνει ολοένα και πιο ποικιλόμορφα.</span>\n<span class=\"para\">Ενώ το χάσμα πλούτου μεταξύ Ανατολικής και Δυτικής Ευρώπης ήταν εντυπωσιακό πριν από 25 χρόνια, αυτές οι ανισότητες έχουν σημαντικά περιοριστεί. Τα επίπεδα διαβίωσης στη Ρουμανία έχουν βελτιωθεί, με τους μέσους μισθούς να αρχίζουν να πλησιάζουν εκείνους της Δυτικής Ευρώπης. Επιπλέον, οι μισθοί της Δυτικής Ευρώπης αντισταθμίζονται από υψηλότερο κόστος ζωής, καθιστώντας τα οικονομικά οφέλη της μετανάστευσης λιγότερο ελκυστικά.</span>\n<span class=\"para\">Αυτό εγείρει ερωτήματα σχετικά με το αν αυτή η συρρίκνωση του χάσματος θα επιβραδύνει τη ροή Ρουμάνων εργατών σε μέρη όπως το Γκραμάτ. “Θα δούμε,” λέει η Μαριλένα Πλατσίτα, προσεκτικά. Για τώρα, πάντως, η ροή συνεχίζεται, χωρίς αλλαγές στον ορίζοντα, σύμφωνα με τον επικεφαλής του σφαγείου αρνιών, ο οποίος πρόσφατα προσέλαβε περισσότερους Ρουμάνους. Ο Όστερμαγιερ, που εργάζεται στο εξωτερικό εδώ και 20 χρόνια και έχει εκτενή εμπειρία στη διαχείριση διεθνών εργατών, παραμένει σκεπτικός: “Η ιδέα ότι καθώς τα επίπεδα διαβίωσης πλησιάζουν θα υπάρχουν λιγότεροι άνθρωποι [που θα μετανάστευαν] – δεν το πιστεύω.”</span>\n<span class=\"para\">“Όλοι είναι διαφορετικοί,” τονίζει ο Λαουρέντιου Ντόνκα, επισημαίνοντας ότι τα κίνητρα για να φύγουν από τη Ρουμανία είναι ποικίλα και συχνά προσωπικά. Ο Ντόνκα ο ίδιος αρχικά πήγε στο εξωτερικό με μια εξάμηνη σύμβαση για να αγοράσει ένα αυτοκίνητο, αλλά παραδέχεται ότι “η περιέργεια” έπαιξε επίσης ρόλο. Μόλις 20 ετών, ήθελε να εξερευνήσει τον νέο ανοιχτό ευρωπαϊκό χώρο, όχι μόνο να κυνηγήσει υψηλότερους μισθούς.</span>\n<span class=\"para\">“Ο καθένας έχει τους λόγους του,” προσθέτει. Κάποιοι αναζητούν εμπειρία, άλλοι χρειάζονται χρήματα και κάποιοι απλώς αναζητούν αλλαγή. Υπάρχουν επίσης αυτοί από μειονεκτούσες περιοχές, όπου οι δουλειές είναι σπάνιες, όπως σε ορισμένες περιοχές της Γαλλίας. Αντί να μετακομίσουν στις μεγαλύτερες και οικονομικά δυναμικές πόλεις της Ρουμανίας, αυτοί οι άνθρωποι συχνά ακούν για ευκαιρίες στο εξωτερικό, ειδικά μέσω συγγενών ή φίλων που έχουν ήδη εγκατασταθεί στην περιοχή. Αυτό το δίκτυο επικοινωνίας έχει αποδειχθεί καθοριστικό για την αυξανόμενη ρουμανική κοινότητα στο Γκραμάτ. Και οι δύο Μιχάι Μπουτουκάρου και Λαουρέντιου Ντόνκα κατέληξαν σε αυτή την απομακρυσμένη περιοχή επειδή φίλοι που ήταν ήδη εκεί τους ενημέρωσαν για θέσεις εργασίας. Οι προσλήπτες συχνά βασίζονται σε αυτή τη διαδικασία προφορικής επικοινωνίας όταν χρειάζονται περισσότερους υπαλλήλους. Με την πάροδο του χρόνου, περισσότεροι άνθρωποι από τα ίδια χωριά, γειτονιές ή οικογένειες συμμετείχαν σε αυτές τις προσωρινές αποστολές, μερικές από τις οποίες μετατράπηκαν σε πολύ μεγαλύτερες παραμονές.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Να εγκατασταθεί ή να μην εγκατασταθεί</strong></span>\n<span class=\"para\">“Εκπλήσσομαι,” παραδέχεται ο πατέρας Αλεξάντρ. Έκανε την κληρική του εκπαίδευση στη Γαλλία και έγινε ο τοπικός ιερέας του Γκραμάτ το 2016. Μετά από ήδη μερικά χρόνια στη βόρεια Γαλλία, ο Μάριους Μπαρμπάτ ήρθε στην πόλη το 2012 καθώς βρήκε τη δουλειά μηχανικού που επιθυμούσε σε μια γαλλική εταιρεία. Με την άφιξή του, μοιράστηκε το ίδιο συναίσθημα. Πατώντας το πόδι του στο <em>Causse</em>, και οι δύο δεν είχαν ιδέα για την ρουμανική κοινότητα ούτε πόσοι είχαν εγκατασταθεί εδώ.</span>\n<span class=\"para\">Μετά από μήνες ή χρόνια, “πολλοί Ρουμάνοι τελικά φεύγουν,” εξηγεί ο Ντόνκα, είτε για να επιστρέψουν στην πατρίδα είτε για να αναζητήσουν νέες ευκαιρίες αλλού, καθοδηγούμενοι από μια αίσθηση επιτυχίας, νέες προοπτικές ή προσωπικούς λόγους. “Όταν βλέπεις τους γονείς σου μόνο μία φορά το χρόνο, παρατηρείς ότι γερνούν,” λέει, “και αρχίζεις να αναρωτιέσαι τι να κάνεις”. Οι γηρασμένοι γονείς ή οι άρρωστοι συγγενείς είναι συνηθισμένοι λόγοι για να επιστρέψουν στην πατρίδα, συχνά συνοδευόμενοι από μια αίσθηση νοσταλγίας.</span>\n<span class=\"para\">Σε αυτό το πλαίσιο, το τοπικό ρουμανικό παντοπωλείο έχει λειτουργήσει ως μια μικρή θεραπεία για τη νοσταλγία. “Νόμιζα ότι ήταν μια υπέροχη ιδέα,” θυμάται ο Ερβέ Ντεστρέλ, ο οποίος, ως διευθυντής, είδε από πρώτο χέρι το συναισθηματικό κόστος της ζωής μακριά από το σπίτι. Η Μαριλένα Πλατσίτα, η ιδιοκτήτρια του καταστήματος, κατανοεί την επίδρασή του, προσφέροντας οικείες γεύσεις στους Ρουμάνους που μπορεί να επισκέπτονται την πατρίδα τους μόνο κάθε λίγα χρόνια καθώς εγκαθίστανται στην περιοχή.</span>\n<span class=\"para\">Ενώ κάποιοι προχωρούν, άλλοι παραμένουν πολύ περισσότερο από ότι αναμενόταν. “Νόμιζα ότι θα ήμουν εδώ για ένα, δύο ή τρία χρόνια, αλλά είμαι ακόμα εδώ,” λέει ο Κριστέα, αναλογιζόμενος τα 15 χρόνια του στην περιοχή. Ένα σαφές σημάδι μακροχρόνιας εγκατάστασης είναι ο αυξανόμενος αριθμός Ρουμάνων που αγοράζουν σπίτια, συχνά από ηλικιωμένους ντόπιους που πωλούν τις περιουσίες τους. “Οι Ρουμάνοι αισθάνονται καλά όταν κατέχουν ένα σπίτι,” σημειώνει ο Μπαρμπάτ, μια αίσθηση που επαναλαμβάνεται από άλλους. Πολλοί είναι νέοι ζευγάρια στα 30 τους με παιδιά που πηγαίνουν σε τοπικά σχολεία, εκπροσωπώντας μια σημαντική ηλικιακή δημογραφική εισροή σε μια περιοχή όπου ένα μέρος της γαλλικής νεολαίας κατευθύνεται προς τα αστικά κέντρα.</span>\n<span class=\"para\">Ωστόσο, η παραμονή για μεγαλύτερο χρονικό διάστημα δεν σημαίνει πάντα την εγκατάλειψη της ιδέας της προσωρινής διαμονής, ειδικά για εκείνους που δεν έχουν επενδύσει σε ακίνητα. Αντικατοπτρίζοντας το “κινητό φαινόμενο” της μετανάστευσης της Ανατολικής Ευρώπης, όπως το περιγράφει ο Άγκελ, οι Μπουτουκάρου και Ντόνκα, παρά τις μακροχρόνιες παραμονές τους, εξακολουθούν να βλέπουν τον χρόνο τους στην περιοχή ως προσωρινό και σχεδιάζουν να προχωρήσουν τελικά. Κάθε άτομο αποφασίζει αν θα δει μια μακροχρόνια διαμονή ως προσωρινή ή αν θα την αποδεχτεί πλήρως ως σπίτι.</span>\n<span class=\"para\">“Έχω ενσωματωθεί καλά στην κοινότητα του Γκραμάτ,” λέει ο Θεόδωρος. Ως τρόπος να επιστρέψει, ελπίζει να οργανώσει μια <em>marché gourmand</em> με ρουμανικά πιάτα στους τοπικούς εκθεσιακούς χώρους – ένας τρόπος να γιορτάσει την παρουσία των Ανατολικών Ευρωπαίων που έχει γίνει μέρος του ιστού της περιοχής.</span>\n<span class=\"para\">Πέρα από τις ρουμανικές και ανατολικές ευρωπαϊκές κοινότητες, το κατάστημα της Μαριλένας Πλατσίτα προσελκύει επίσης τουρίστες, συμπεριλαμβανομένων Γερμανών, Άγγλων και Ολλανδών, που επισκέπτονται τα δημοφιλή αξιοθέατα της περιοχής, όπως το Ροκαματούρ και το Άβυσσο Παντιράκ. Η θέα ενός ρουμανικού παντοπωλείου σε αυτό το αγροτικό περιβάλλον τους εκπλήσσει συχνά. Η Πλατσίτα μιμείται χιουμοριστικά τις αντιδράσεις τους: \"Ουάου, ένα ρουμανικό κατάστημα … εδώ!\"</span>\n<span class=\"para\">Αυτή η σκηνή αντικατοπτρίζει τη μεγαλύτερη σημασία της νέας ρουμανικής παρουσίας: αμφισβητώντας τη συνήθη διαίρεση μεταξύ κοσμοπολίτικων πόλεων και υποτίθεται ομοιογενών αγροτικών περιοχών. “Οι άνθρωποι υποθέτουν ότι οι απομακρυσμένες περιοχές δεν έχουν ξένους,” επισημαίνει ο Μπαρμπάτ, “αλλά αν υπάρχει μια εταιρεία που δυσκολεύεται να προσλάβει, υπάρχουν θέσεις που χρειάζονται να καλυφθούν.” Στο πλαίσιο ενός κοινόχρηστου ευρωπαϊκού χώρου, οι Ρουμάνοι έχουν έρθει στο <em>Causse</em> του Γκραμάτ για ποικιλία λόγων, από μια αίσθηση περιπέτειας μέχρι την έλλειψη ευκαιριών εργασίας σε ορισμένα μέρη της Ρουμανίας, βοηθώντας να διατηρηθεί η τοπική οικονομία. Η πρόσληψη Ρουμάνων εργατών, εξηγεί ο Ερβέ Ντεστρέλ, ήταν αρχικά θέμα “να διατηρηθούν τα εργαλεία που υποστηρίζουν την παραγωγή αρνιών της κομητείας σε λειτουργία”, μια σωτηρία που πήρε μεγαλύτερη σημασία με την πάροδο του χρόνου.</span>\n<span class=\"para\">Είτε στη Γαλλία είτε πέρα από αυτήν, αυτή η τοπική ιστορία σπάει τα στερεότυπα για τις αγροτικές περιοχές, ιδιαίτερα σε αυτό που οι γεωγράφοι αποκαλούν <em>diagonal du vide</em> (κενή διαγώνιος) της Γαλλίας. Αν και χαρακτηρίζεται από χαμηλή πυκνότητα πληθυσμού και λιγότερες δραστηριότητες, αυτή η περιοχή απέχει πολύ από το να είναι άδεια από παγκόσμιες συνδέσεις και ευρωπαϊκή ενέργεια.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Πολ Μάζετ </strong> είναι Γάλλος ελεύθερος δημοσιογράφος με έδρα το Βερολίνο που αναφέρει τις τοπικές επιπτώσεις διεθνών εξελίξεων. Μέχρι πέρυσι, σπούδασε Ιστορία, Διεθνείς Σχέσεις και Κοινωνικές Επιστήμες στην Τουλούζη, το Γλασκώβη, το Παρίσι, το Δουβλίνο και τελικά το Βερολίνο.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>New arrivals</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (skinless sausages made from different meats), <em>Sarmale </em>(stuffed cabbages), <em>Gogoșari</em> peppers, and many more of Romania’s products fill the shelves of Romanasul – the Romanian grocery store in Gramat. “I had this idea for a long time,” explains Marilena Placinta, the store owner, originating from the Danube delta city of Tulcea. The thought became palpable in February 2019, just as much as the area’s changing demography did through this new commerce.</span>\n<span class=\"para\">Providing a precise figure about this Romanian population is complicated. Some speak of 200 to 300 people. Others raise the estimation to 500. Yet, all converge to say a “few hundred” now live in the town of about 3,400 inhabitants and its surroundings.</span>\n<span class=\"para\">Coming to France from Romania’s Banat region, out of personal fascination and pro-European attitude, the town’s priest, Father Alexandre, thinks that Romania is “very Francophile”. Notwithstanding, in numbers, France is, out of all the important destinations, by far not an obvious choice for Romanians, explains Remus Gabriel Anghel, a professor at the National University of Political Studies and Public Administration (SNSPA) in Bucharest and a researcher with the Romanian Institute for Research on National Minorities in Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">With about 130,000 members, according to official statistics, the French Romanian diaspora is much smaller than Italy’s (estimated above a million) or Spain’s (estimated above 500,000). Thereby, Placinta’s grocery store vividly denotes an uncommonly extensive local Romanian population for such a small French town – a surprise to many when occurring in, as some would label, the “middle of nowhere”. </span>\n<span class=\"para\">As the owner of the Romanasul store notes, albeit somewhat exaggeratedly since not all Romanians arrived for the same reasons, the influx of Romanian workers in this remote area largely depends on job opportunities that are often rejected locally but welcomed internationally. In December 2009, as Hervé and Florence Quentin prepared to sell their small <em>Tabac</em> (cigarette shop) business, they vividly recall the sudden surge in demand for pre-paid phone cards from newly arrived Romanians – marking the beginning of a dynamic that has continued for nearly 15 years. Teodor Cristea proudly claims the title of being the first Romanian to settle in Gramat, arriving at the turn of the 2010s – alongside four others to work at the local lamb slaughterhouse.</span>\n<span class=\"para\">“All of this comes from a socio-economic problem,” explains Hervé Destrel, a former executive at the slaughterhouse. In 1984 he and his brother took over the family business. At the beginning of the 2010s, the local economic cornerstone faced a “critical situation”. Work was there but workers were hard to find. Following a recruitment call for about 200 people, roughly 30 responded. Very few came and zero signed a contract. The widespread lack of interest appeared obvious. The cold, the smells and the ultimate task of killing animals is “not really sexy”, admits Martin Ostermeyer, the current head of the slaughterhouse. He complains that recruiting “locals is extremely difficult”. There was, and still is, a gap (not a void, to cautiously underline the fact that numerous French people also do this hard work).</span>\n<span class=\"para\">Following the example set by Brittany's meat industry, the Destrel brothers contacted Romanian temp agencies that, although not based in south-western France, were willing to operate in Gramat. These agencies provided a seamless setup for Romanian workers, offering shared housing opportunities and administrative support. This made it easy for workers to embark on foreign assignments while ensuring the temp agencies could quickly get their labour operations up and running. After the mid-2010s, Romania-based companies were either banned from operating in France or required to follow a new French legal status. Given that situation and due to concerns at a \"human level\", Hervé Destrel and his associate shifted from offering three- to six-month renewable contracts to providing permanent employment contracts for Romanian workers.</span>\n<span class=\"para\">“A true relationship of trust” was to be built to convince their best workers to sign, as Destrel explains. Along this process, employees such as Laurentiu Donca and Mihai Butucaru, respectively recruited in 2011 and 2016, stayed in the area. They remain happy with their jobs to this day. “They saw potential in us,” Donca points out. Since then, Romanians have represented around 30 per cent of the firm employees.</span>\n<span class=\"para\">The Destrel case is not isolated, especially regarding local slaughterhouses. Still in Gramat, the landmark duck <em>foie gras </em>producer, La Quercynoise, has also recruited Romanian labour since the 2010s. Among the recruits was Marilena Placinta, now the grocery shop owner. Not restricted to the meat industry, the list of employers extends now beyond the sectors and town’s limits: restaurants, hotels, the <em>SYDED</em> (recycling centre), the wood industry and other factories such as Andros, the department’s industrial flagship, internationally known for brands such as Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A double-ended migration phenomenon</strong></span>\n<span class=\"para\">The renowned historian Gérard Noiriel, in his work on the intense demographic shifts across France during the 19th and 20th centuries, introduced the concept of the <em>Creuset français</em> (French melting pot), which he argued had long been overlooked. This concept reflects the historical waves of migration, including those labour-driven often drawn to France’s demanding industries in need of workers. For instance, in areas where coal mining once formed the industrial backbone, companies successively recruited Southern Europeans, Eastern Europeans and North Africans throughout the 20th century to work alongside French miners.</span>\n<span class=\"para\">Though coal was not a factor, a similar labour migration phenomenon took place in Gramat and precisely its local lamb slaughterhouse. The original owner, Destrel senior, recruited workers from the Iberian Peninsula. Later, under the management of his two sons, the foreign-originated workforce became predominantly Moroccan and Algerian. Today, the company has forged a long-standing relationship with Romanian workers, a bond that has remained strong despite changes in leadership and continues to be reproduced locally.</span>\n<span class=\"para\">On the other side of Europe, Romania has significantly undergone a historical emigration phenomenon. Starting after the end of the Second World War, as Anghel indicates, with German-Romanian population relocations, the departure of Jews following the Holocaust, and even Romanians moving across the Eastern Bloc, a dynamic was taking shape. It continued even more so following 1989, after the revolutions that ended communist rule and with the fall of the Iron Curtain.</span>\n<span class=\"para\">\"The door suddenly opened,\" explains Marius Barbat, a Romanian engineer who has lived in Gramat with his family since 2012. This marked a turning point, as the harsh transition to capitalism took a toll on societies accustomed to the socialist system, resulting in widespread suffering and social decline. \"There was so much poverty,\" Barbat recalls of Romania in the 1990s. By the end of that decade, labour migration had increased, particularly to Spain and Italy. This trend accelerated after the 2002 agreement granting Romanian citizens free access to the European Union, which led to \"a large outflow of migrants\", says sociologist Anghel, with movements shifting toward Northern Europe in the 21st century. \"In Romania, everyone knows someone who left,\" says Barbat, who was born in Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">In response to the Eastern European demographic movements, scholars developed the notion of “liquid migration”, notes the SNSPA professor. These populations often appeared “not to stay in one place, but try different labour markets”, unlike the classic pattern. For numerous Romanians in Gramat, the picturesque French countryside is not the first stop. After a few years in Spain’s Basque Country working in the <em>foie gras </em>industry, Marilena came to work in the same sector at Gramat’s Quercynoise. Meanwhile, Donca went shortly through Austria before joining Destrel’s production lines. Similarly, his acolyte Butucaru worked in a Belgian slaughterhouse before they met in France and shared accommodation allocated by the temp agency. Cristea experienced a longer journey to Gramat. Starting in the late 1990s, he took butchery jobs across Germany (Dortmund and Stuttgart), Belgium and Spain.</span>\n<span class=\"para\"><strong>One destination, diverse motivations</strong></span>\n<span class=\"para\">During the 1990s and early 2000s, many Romanians emigrated “mainly due to strong economic reasons”, says Anghel, citing the country’s poverty and the collapse of communist-era industries. In this context, Teodor Cristea went to Germany. “To support the family,” he explains, “you're forced to look for work wherever you can, even through temp agencies offering overseas contracts.”</span>\n<span class=\"para\">However, for younger generations starting in the 2010s, the reasons for emigration became more complex. Anghel stresses that oversimplifying the issue as just an escape from poverty is now misleading, as emigration in Romania is no longer a widely shared strategy to meet basic needs as it used to be. Instead, the motivations behind mobility have become increasingly diverse.</span>\n<span class=\"para\">While the wealth gap between Eastern and Western Europe was striking 25 years ago, these inequalities have significantly narrowed. Living standards in Romania have improved, with average salaries beginning to approach those in Western Europe. Moreover, Western European wages are offset by higher costs of living, making the economic benefits of emigrating less compelling.</span>\n<span class=\"para\">This raises questions about whether this narrowing gap will slow the flow of Romanian workers to places like Gramat. “We'll see,” says Marilena Placinta, cautiously. For now, though, the flow continues, with no changes on the horizon, according to the head of the lamb slaughterhouse, who recently recruited more Romanians. Ostermeyer, who has worked abroad for 20 years and has extensive experience managing international workers, remains sceptical: “The idea that as living standards catch up there will be fewer people [emigrating] – I don’t believe it.”</span>\n<span class=\"para\">“Everyone is different,” emphasizes Laurentiu Donca, pointing out that motivations for leaving Romania are varied and often personal. Donca himself initially went abroad on a six-month contract to buy a car but admits that “curiosity” also played a role. At just 20 years old, he wanted to explore the newly opened European space, not just chase higher wages.</span>\n<span class=\"para\">“Everyone has their reasons,” he adds. Some seek experience, others need money and some are simply looking for change. Then there are those from disadvantaged regions, where jobs are scarce, much like certain areas in France. Instead of moving to Romania’s larger and economically dynamic cities, these people often hear about opportunities abroad, especially through relatives or friends already settled in the area. This network of communication has been key to the growing Romanian community in Gramat. Both Mihai Butucaru and Laurentiu Donca ended up in this remote area because friends already there informed them about job openings. Recruiters often rely on this word-of-mouth process when they need more staff. Over time, more people from the same villages, neighbourhoods, or families joined these temporary missions, some of which turned into much longer stays.</span>\n<span class=\"para\"><strong>To settle or not to settle </strong></span>\n<span class=\"para\">“I was surprised,” admits Father Alexandre. He did his clerical formation in France and became the local priest of Gramat in 2016. After already a few years in northern France, Marius Barbat came to the town in 2012 as he found his desired engineering job with a French firm. Upon his arrival, he shared the same feeling. By setting foot on the <em>Causse</em>, both had no clue about the Romanian community nor how many had settled here.</span>\n<span class=\"para\">After months or years, “many Romanians eventually leave,” Donca explains, whether to return home or pursue new opportunities elsewhere, driven by a sense of accomplishment, new prospects or personal reasons. “When you see your parents just once a year, you notice they’re getting older,” he says, “and you start to wonder what to do”. Aging parents or ill family members are common reasons for returning home, often accompanied by a sense of nostalgia.</span>\n<span class=\"para\">In this context, the local Romanian grocery store has served as a small remedy for homesickness. “I thought it was a great idea,” recalls Hervé Destrel, who, as a manager, saw first-hand the emotional toll of living far from home. Marilena Placinta, the shop owner, understands its impact, offering familiar tastes to Romanians who may only visit their homeland every few years as they settle in the region.</span>\n<span class=\"para\">While some move on, others stay much longer than anticipated. “I thought I’d be here for one, two, or three years, but I’m still here,” says Cristea, reflecting on his 15 years in the area. A clear sign of longer-term settlement is the increasing number of Romanians buying homes, often from elderly locals selling off their properties. “Romanians feel good when they own a home,” Barbat notes, a sentiment echoed by others. Many are young couples in their 30s with children who attend local schools, representing a significant age-related demographic influx in an area where a part of the French youth heads to urban centres.</span>\n<span class=\"para\">However, staying longer does not always mean abandoning the idea of temporary residence, especially for those who have not invested in property. Reflecting the “mobile phenomenon” of Eastern European migration, as Anghel describes it, Butucaru and Donca, despite their long stays, still view their time in the region as temporary and plan to move on eventually. Each individual decides whether to see a long-term residence as temporary or to fully embrace it as home.</span>\n<span class=\"para\">“I’ve been well integrated into the Gramat community,” says Teodor. As a way of giving back, he hopes to organize a <em>marché gourmand</em> featuring Romanian dishes at the local fairgrounds – a way to celebrate the Eastern European presence that has become part of the area’s fabric.</span>\n<span class=\"para\">Beyond the Romanian and Eastern European communities, Marilena Placinta’s store also draws tourists, including Germans, English and Dutch, who visit the region’s popular attractions, such as Rocamadour and the Padirac Abyss. Seeing a Romanian grocery store in this rural setting often surprises them. Placinta humorously mimics their reactions: \"Wow, a Romanian store … here!\"</span>\n<span class=\"para\">This scene reflects the broader significance of the new Romanian presence: challenging the typical divide between cosmopolitan cities and supposedly homogenous rural areas. “People assume that remote places don’t have foreigners,” Barbat points out, “but if there’s a company that’s struggling to hire, there are openings that need to be filled.” In the context of a shared European space, Romanians have come to the <em>Causse</em> of Gramat for a variety of reasons, from a sense of adventure to a lack of job opportunities in certain parts of Romania, helping to sustain the local economy. Recruiting Romanian workers, Hervé Destrel explains, was initially about “keeping the tools that support the county’s lamb production running”, a lifeline that took on greater significance over time.</span>\n<span class=\"para\">Whether in France or beyond, this local story breaks stereotypes about rural areas, particularly in what geographers call France’s <em>diagonal du vide</em> (empty diagonal). Though marked by low population density and fewer activities, this region is far from devoid of global connections and European energy.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>is a French freelance journalist based in Berlin reporting on the local impacts of international developments. Until last year, he studied History, International Relations, and Social Sciences in Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin, and finally Berlin.</span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Nuevas llegadas</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (salchichas sin piel hechas de diferentes carnes), <em>Sarmale </em>(repollo relleno), pimientos <em>Gogoșari</em>, y muchos más productos de Rumanía llenan las estanterías de Romanasul – la tienda de comestibles rumana en Gramat. “Tuve esta idea durante mucho tiempo,” explica Marilena Placinta, la dueña de la tienda, originaria de la ciudad del delta del Danubio, Tulcea. El pensamiento se hizo palpable en febrero de 2019, tanto como la demografía cambiante de la zona lo hizo a través de este nuevo comercio.</span>\n<span class=\"para\">Proporcionar una cifra precisa sobre esta población rumana es complicado. Algunos hablan de 200 a 300 personas. Otros elevan la estimación a 500. Sin embargo, todos coinciden en que “unos pocos cientos” viven ahora en la ciudad de aproximadamente 3,400 habitantes y sus alrededores.</span>\n<span class=\"para\">Procedente de la región del Banat de Rumanía, por fascinación personal y una actitud pro-europea, el sacerdote de la ciudad, el Padre Alexandre, piensa que Rumanía es “muy francófila”. No obstante, en números, Francia no es, de todos los destinos importantes, una elección obvia para los rumanos, explica Remus Gabriel Anghel, profesor en la Universidad Nacional de Estudios Políticos y Administración Pública (SNSPA) en Bucarest y investigador en el Instituto Rumano de Investigación sobre Minorías Nacionales en Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">Con aproximadamente 130,000 miembros, según estadísticas oficiales, la diáspora rumana en Francia es mucho más pequeña que la de Italia (estimada en más de un millón) o la de España (estimada en más de 500,000). Así, la tienda de comestibles de Placinta denota vívidamente una población rumana local inusualmente extensa para una ciudad francesa tan pequeña – una sorpresa para muchos cuando ocurre en, como algunos lo etiquetarían, el “fin del mundo”. </span>\n<span class=\"para\">Como señala la dueña de la tienda Romanasul, aunque algo exageradamente ya que no todos los rumanos llegaron por las mismas razones, el aflujo de trabajadores rumanos en esta zona remota depende en gran medida de las oportunidades laborales que a menudo son rechazadas localmente pero bienvenidas internacionalmente. En diciembre de 2009, cuando Hervé y Florence Quentin se preparaban para vender su pequeño negocio de <em>Tabac</em> (tienda de cigarrillos), recuerdan vívidamente el repentino aumento en la demanda de tarjetas telefónicas prepagadas por parte de los rumanos recién llegados – marcando el comienzo de una dinámica que ha continuado durante casi 15 años. Teodor Cristea se enorgullece de llevar el título de ser el primer rumano en establecerse en Gramat, llegando a principios de la década de 2010 – junto a otros cuatro para trabajar en el matadero de corderos local.</span>\n<span class=\"para\">“Todo esto proviene de un problema socioeconómico,” explica Hervé Destrel, un exejecutivo del matadero. En 1984 él y su hermano tomaron el control del negocio familiar. A principios de la década de 2010, la piedra angular económica local enfrentaba una “situación crítica”. El trabajo estaba allí, pero los trabajadores eran difíciles de encontrar. Tras un llamado de reclutamiento para unas 200 personas, aproximadamente 30 respondieron. Muy pocos vinieron y cero firmaron un contrato. La falta de interés generalizada parecía obvia. El frío, los olores y la tarea final de matar animales no es “realmente atractivo”, admite Martin Ostermeyer, el actual jefe del matadero. Se queja de que reclutar “locales es extremadamente difícil”. Hubo, y todavía hay, una brecha (no un vacío, para subrayar cautelosamente el hecho de que numerosos franceses también realizan este trabajo duro).</span>\n<span class=\"para\">Siguiendo el ejemplo de la industria cárnica de Bretaña, los hermanos Destrel contactaron agencias de trabajo temporales rumanas que, aunque no estaban basadas en el suroeste de Francia, estaban dispuestas a operar en Gramat. Estas agencias proporcionaron una configuración fluida para los trabajadores rumanos, ofreciendo oportunidades de vivienda compartida y apoyo administrativo. Esto facilitó que los trabajadores se embarcaran en asignaciones en el extranjero mientras aseguraba que las agencias de trabajo temporal pudieran poner rápidamente en marcha sus operaciones laborales. Después de mediados de la década de 2010, las empresas rumanas fueron prohibidas de operar en Francia o se les exigió seguir un nuevo estatus legal francés. Dada esa situación y debido a preocupaciones a un \"nivel humano\", Hervé Destrel y su asociado cambiaron de ofrecer contratos renovables de tres a seis meses a proporcionar contratos de empleo permanentes para los trabajadores rumanos.</span>\n<span class=\"para\">“Se debía construir una verdadera relación de confianza” para convencer a sus mejores trabajadores de firmar, como explica Destrel. A lo largo de este proceso, empleados como Laurentiu Donca y Mihai Butucaru, reclutados respectivamente en 2011 y 2016, se quedaron en la zona. Siguen contentos con sus trabajos hasta el día de hoy. “Vieron potencial en nosotros,” señala Donca. Desde entonces, los rumanos han representado alrededor del 30 por ciento de los empleados de la empresa.</span>\n<span class=\"para\">El caso de los Destrel no es aislado, especialmente en lo que respecta a los mataderos locales. Aún en Gramat, el productor emblemático de pato <em>foie gras </em>, La Quercynoise, también ha reclutado mano de obra rumana desde la década de 2010. Entre los reclutados estaba Marilena Placinta, ahora la dueña de la tienda de comestibles. No restringido a la industria cárnica, la lista de empleadores se extiende ahora más allá de los sectores y límites de la ciudad: restaurantes, hoteles, el <em>SYDED</em> (centro de reciclaje), la industria maderera y otras fábricas como Andros, la insignia industrial del departamento, conocida internacionalmente por marcas como Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Un fenómeno migratorio de doble sentido</strong></span>\n<span class=\"para\">El renombrado historiador Gérard Noiriel, en su trabajo sobre los intensos cambios demográficos en Francia durante los siglos XIX y XX, introdujo el concepto de <em>Creuset français</em> (crisol francés), que argumentó había sido pasado por alto durante mucho tiempo. Este concepto refleja las olas históricas de migración, incluidas aquellas impulsadas por el trabajo, a menudo atraídas por las exigentes industrias de Francia que necesitaban trabajadores. Por ejemplo, en áreas donde la minería del carbón una vez formó la columna vertebral industrial, las empresas sucesivamente reclutaron a europeos del sur, europeos del este y norteafricanos a lo largo del siglo XX para trabajar junto a los mineros franceses.</span>\n<span class=\"para\">Aunque el carbón no fue un factor, un fenómeno migratorio laboral similar tuvo lugar en Gramat y precisamente en su matadero de corderos local. El propietario original, Destrel senior, reclutó trabajadores de la Península Ibérica. Más tarde, bajo la gestión de sus dos hijos, la mano de obra de origen extranjero se volvió predominantemente marroquí y argelina. Hoy, la empresa ha forjado una relación duradera con los trabajadores rumanos, un vínculo que se ha mantenido fuerte a pesar de los cambios en el liderazgo y continúa reproduciéndose localmente.</span>\n<span class=\"para\">En el otro lado de Europa, Rumanía ha experimentado significativamente un fenómeno histórico de emigración. Comenzando después del final de la Segunda Guerra Mundial, como indica Anghel, con reubicaciones de población germano-rumana, la salida de judíos tras el Holocausto, e incluso rumanos moviéndose a través del Bloque del Este, se estaba formando una dinámica. Continuó aún más después de 1989, tras las revoluciones que pusieron fin al régimen comunista y con la caída del Telón de Acero.</span>\n<span class=\"para\">“La puerta se abrió de repente,” explica Marius Barbat, un ingeniero rumano que ha vivido en Gramat con su familia desde 2012. Esto marcó un punto de inflexión, ya que la dura transición al capitalismo tuvo un costo en sociedades acostumbradas al sistema socialista, resultando en un sufrimiento generalizado y un declive social. “Había tanta pobreza,” recuerda Barbat de Rumanía en la década de 1990. Para finales de esa década, la migración laboral había aumentado, particularmente hacia España e Italia. Esta tendencia se aceleró después del acuerdo de 2002 que otorgó a los ciudadanos rumanos acceso libre a la Unión Europea, lo que llevó a “una gran salida de migrantes”, dice el sociólogo Anghel, con movimientos que se desplazaron hacia el norte de Europa en el siglo XXI. “En Rumanía, todos conocen a alguien que se fue,” dice Barbat, quien nació en Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">En respuesta a los movimientos demográficos de Europa del Este, los académicos desarrollaron la noción de “migración líquida”, señala el profesor de SNSPA. Estas poblaciones a menudo parecían “no quedarse en un solo lugar, sino probar diferentes mercados laborales”, a diferencia del patrón clásico. Para numerosos rumanos en Gramat, el pintoresco campo francés no es la primera parada. Después de unos años en el País Vasco español trabajando en la industria de <em>foie gras </em>, Marilena vino a trabajar en el mismo sector en Quercynoise de Gramat. Mientras tanto, Donca pasó brevemente por Austria antes de unirse a las líneas de producción de Destrel. De manera similar, su acólito Butucaru trabajó en un matadero belga antes de que se conocieran en Francia y compartieran alojamiento asignado por la agencia de trabajo temporal. Cristea experimentó un viaje más largo hacia Gramat. Comenzando a finales de la década de 1990, tomó trabajos de carnicería en Alemania (Dortmund y Stuttgart), Bélgica y España.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Un destino, diversas motivaciones</strong></span>\n<span class=\"para\">Durante la década de 1990 y principios de 2000, muchos rumanos emigraron “principalmente debido a fuertes razones económicas”, dice Anghel, citando la pobreza del país y el colapso de las industrias de la era comunista. En este contexto, Teodor Cristea se fue a Alemania. “Para mantener a la familia,” explica, “te ves obligado a buscar trabajo donde sea que puedas, incluso a través de agencias de trabajo temporales que ofrecen contratos en el extranjero.”</span>\n<span class=\"para\">Sin embargo, para las generaciones más jóvenes que comenzaron en la década de 2010, las razones para emigrar se volvieron más complejas. Anghel enfatiza que simplificar el problema como solo una escapatoria de la pobreza es ahora engañoso, ya que la emigración en Rumanía ya no es una estrategia ampliamente compartida para satisfacer necesidades básicas como solía ser. En cambio, las motivaciones detrás de la movilidad se han vuelto cada vez más diversas.</span>\n<span class=\"para\">Si bien la brecha de riqueza entre Europa del Este y Europa Occidental era notable hace 25 años, estas desigualdades se han reducido significativamente. Los niveles de vida en Rumanía han mejorado, con salarios promedio comenzando a acercarse a los de Europa Occidental. Además, los salarios de Europa Occidental se ven compensados por un costo de vida más alto, lo que hace que los beneficios económicos de emigrar sean menos atractivos.</span>\n<span class=\"para\">Esto plantea preguntas sobre si esta reducción de la brecha ralentizará el flujo de trabajadores rumanos a lugares como Gramat. “Veremos,” dice Marilena Placinta, con cautela. Por ahora, sin embargo, el flujo continúa, sin cambios a la vista, según el jefe del matadero de corderos, quien recientemente reclutó a más rumanos. Ostermeyer, quien ha trabajado en el extranjero durante 20 años y tiene una amplia experiencia gestionando trabajadores internacionales, se mantiene escéptico: “La idea de que a medida que los niveles de vida se igualen habrá menos personas [emigrando] – no lo creo.”</span>\n<span class=\"para\">“Todos son diferentes,” enfatiza Laurentiu Donca, señalando que las motivaciones para dejar Rumanía son variadas y a menudo personales. El propio Donca inicialmente se fue al extranjero con un contrato de seis meses para comprar un coche, pero admite que “la curiosidad” también jugó un papel. Con solo 20 años, quería explorar el nuevo espacio europeo, no solo perseguir salarios más altos.</span>\n<span class=\"para\">“Todos tienen sus razones,” añade. Algunos buscan experiencia, otros necesitan dinero y algunos simplemente buscan un cambio. Luego están aquellos de regiones desfavorecidas, donde los trabajos son escasos, al igual que en ciertas áreas de Francia. En lugar de mudarse a las ciudades más grandes y dinámicas económicamente de Rumanía, estas personas a menudo escuchan sobre oportunidades en el extranjero, especialmente a través de familiares o amigos que ya se han establecido en la zona. Esta red de comunicación ha sido clave para la creciente comunidad rumana en Gramat. Tanto Mihai Butucaru como Laurentiu Donca terminaron en esta zona remota porque amigos que ya estaban allí les informaron sobre ofertas de trabajo. Los reclutadores a menudo dependen de este proceso de boca a boca cuando necesitan más personal. Con el tiempo, más personas de las mismas aldeas, vecindarios o familias se unieron a estas misiones temporales, algunas de las cuales se convirtieron en estancias mucho más largas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>¿Establecerse o no establecerse?</strong></span>\n<span class=\"para\">“Me sorprendió,” admite el Padre Alexandre. Hizo su formación clerical en Francia y se convirtió en el sacerdote local de Gramat en 2016. Después de ya unos años en el norte de Francia, Marius Barbat llegó a la ciudad en 2012 al encontrar el trabajo de ingeniería que deseaba con una empresa francesa. Al llegar, compartió la misma sensación. Al poner pie en el <em>Causse</em>, ambos no tenían idea de la comunidad rumana ni de cuántos se habían establecido aquí.</span>\n<span class=\"para\">Después de meses o años, “muchos rumanos eventualmente se van,” explica Donca, ya sea para regresar a casa o buscar nuevas oportunidades en otros lugares, impulsados por un sentido de logro, nuevas perspectivas o razones personales. “Cuando ves a tus padres solo una vez al año, notas que están envejeciendo,” dice, “y comienzas a preguntarte qué hacer”. Los padres ancianos o los miembros de la familia enfermos son razones comunes para regresar a casa, a menudo acompañadas de un sentido de nostalgia.</span>\n<span class=\"para\">En este contexto, la tienda de comestibles rumana local ha servido como un pequeño remedio para la nostalgia. “Pensé que era una gran idea,” recuerda Hervé Destrel, quien, como gerente, vio de primera mano el costo emocional de vivir lejos de casa. Marilena Placinta, la dueña de la tienda, entiende su impacto, ofreciendo sabores familiares a los rumanos que pueden visitar su tierra natal solo cada pocos años mientras se establecen en la región.</span>\n<span class=\"para\">Mientras algunos siguen adelante, otros se quedan mucho más tiempo del anticipado. “Pensé que estaría aquí uno, dos o tres años, pero todavía estoy aquí,” dice Cristea, reflexionando sobre sus 15 años en la zona. Una señal clara de un asentamiento a largo plazo es el número creciente de rumanos que compran casas, a menudo de ancianos locales que venden sus propiedades. “A los rumanos les hace sentir bien ser propietarios de una casa,” señala Barbat, un sentimiento que otros comparten. Muchos son parejas jóvenes en sus 30 años con hijos que asisten a escuelas locales, representando un importante aumento demográfico relacionado con la edad en un área donde parte de la juventud francesa se dirige a los centros urbanos.</span>\n<span class=\"para\">Sin embargo, quedarse más tiempo no siempre significa abandonar la idea de residencia temporal, especialmente para aquellos que no han invertido en propiedades. Reflejando el “fenómeno móvil” de la migración de Europa del Este, como lo describe Anghel, Butucaru y Donca, a pesar de sus largas estancias, todavía ven su tiempo en la región como temporal y planean seguir adelante eventualmente. Cada individuo decide si ver una residencia a largo plazo como temporal o abrazarla completamente como hogar.</span>\n<span class=\"para\">“He estado bien integrado en la comunidad de Gramat,” dice Teodor. Como una forma de retribuir, espera organizar un <em>marché gourmand</em> con platos rumanos en la feria local – una forma de celebrar la presencia de Europa del Este que se ha convertido en parte del tejido de la zona.</span>\n<span class=\"para\">Más allá de las comunidades rumanas y de Europa del Este, la tienda de Marilena Placinta también atrae a turistas, incluidos alemanes, ingleses y holandeses, que visitan las atracciones populares de la región, como Rocamadour y el Abismo de Padirac. Ver una tienda de comestibles rumana en este entorno rural a menudo los sorprende. Placinta imita humorísticamente sus reacciones: \"¡Vaya, una tienda rumana … aquí!\"</span>\n<span class=\"para\">Esta escena refleja la importancia más amplia de la nueva presencia rumana: desafiar la división típica entre ciudades cosmopolitas y áreas rurales supuestamente homogéneas. “La gente asume que los lugares remotos no tienen extranjeros,” señala Barbat, “pero si hay una empresa que está luchando por contratar, hay vacantes que necesitan ser llenadas.” En el contexto de un espacio europeo compartido, los rumanos han llegado al <em>Causse</em> de Gramat por una variedad de razones, desde un sentido de aventura hasta la falta de oportunidades laborales en ciertas partes de Rumanía, ayudando a sostener la economía local. Reclutar trabajadores rumanos, explica Hervé Destrel, fue inicialmente sobre “mantener las herramientas que apoyan la producción de corderos del condado en funcionamiento”, un salvavidas que adquirió mayor significado con el tiempo.</span>\n<span class=\"para\">Ya sea en Francia o más allá, esta historia local rompe estereotipos sobre las áreas rurales, particularmente en lo que los geógrafos llaman la <em>diagonal du vide</em> (diagonal vacía) de Francia. Aunque marcada por una baja densidad de población y menos actividades, esta región está lejos de estar desprovista de conexiones globales y energía europea.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>es un periodista freelance francés basado en Berlín que informa sobre los impactos locales de los desarrollos internacionales. Hasta el año pasado, estudió Historia, Relaciones Internacionales y Ciencias Sociales en Toulouse, Glasgow, París, Dublín y finalmente Berlín.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Uudet saapujat</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (nahattomat makkarat, jotka on valmistettu eri lihoista), <em>Sarmale</em> (täytetyt kaalit), <em>Gogoșari</em> -paprikat ja monet muut Romanian tuotteet täyttävät Romanasul - Romanian ruokakaupan hyllyt Gramatissa. “Minulla oli tämä idea pitkään,” selittää Marilena Placinta, kaupan omistaja, joka on kotoisin Tulcean Donau-deltan kaupungista. Ajatus konkretisoitui helmikuussa 2019, aivan kuten alueen muuttuva väestörakenne tapahtui tämän uuden kaupankäynnin myötä.</span>\n<span class=\"para\">Tarkan luvun antaminen tästä Romanian väestöstä on monimutkaista. Jotkut puhuvat 200–300 ihmisestä. Toiset nostavat arvion 500:aan. Kuitenkin kaikki yhtyvät sanomaan, että “muutama sata” asuu nyt noin 3 400 asukkaan kaupungissa ja sen ympäristössä.</span>\n<span class=\"para\">Ranskassa Romanian Banatin alueelta henkilökohtaisen viehätyksen ja pro-eurooppalaisen asenteen vuoksi kaupungin pappi, isä Alexandre, uskoo, että Romania on “erittäin ranskafriikki”. Siitä huolimatta, numeroissa Ranska ei ole kaikista tärkeistä kohteista selvä valinta romaneille, selittää Remus Gabriel Anghel, professori Bukarestin kansallisessa poliittisten tutkimusten ja julkisen hallinnon yliopistossa (SNSPA) ja tutkija Romanian kansallisten vähemmistöjen tutkimuslaitoksessa Cluj-Napocassa.</span>\n<span class=\"para\">Virallisten tilastojen mukaan ranskalais-romania diaspora on noin 130 000 jäsentä, mikä on paljon pienempi kuin Italian (arvioitu yli miljoonaksi) tai Espanjan (arvioitu yli 500 000). Tämän vuoksi Placintan ruokakauppa kuvaa elävästi epätavallisen laajaa paikallista romanialaista väestöä niin pienessä ranskalaisessa kaupungissa – yllätys monille, kun se tapahtuu, kuten jotkut sanoisivat, “keskellä ei mitään”. </span>\n<span class=\"para\">Kuten Romanasul-kaupan omistaja huomauttaa, vaikkakin hieman liioitellen, sillä kaikki romanialaiset eivät saapuneet samoista syistä, romanialaisten työntekijöiden tulva tähän syrjäiseen alueeseen riippuu suurelta osin työmahdollisuuksista, joita usein hylätään paikallisesti mutta toivotetaan tervetulleiksi kansainvälisesti. Joulukuussa 2009, kun Hervé ja Florence Quentin valmistautuivat myymään pientä <em>Tabac</em> (savukekauppa) liiketoimintaansa, he muistavat elävästi äkillisen kysynnän nousun ennakkoon maksetuille puhelinkorteille tuoreilta romaneilta – merkitsemällä dynaamisen alun, joka on jatkunut lähes 15 vuotta. Teodor Cristea väittää ylpeänä olevansa ensimmäinen romani, joka asettui Gramatin, saapuen 2010-luvun vaihteessa – yhdessä neljän muun kanssa työskennelläkseen paikallisessa lampaan teurastamossa.</span>\n<span class=\"para\">“Kaikki tämä johtuu sosioekonomisesta ongelmasta,” selittää Hervé Destrel, entinen teurastamon johtaja. Vuonna 1984 hän ja hänen veljensä ottivat perheyrityksen haltuunsa. 2010-luvun alussa paikallinen taloudellinen kulmakivi kohtasi “kriittisen tilanteen”. Työtä oli, mutta työntekijöitä oli vaikea löytää. Noin 200 ihmistä koskevan rekrytointikutsun jälkeen vain noin 30 vastasi. Erittäin harvat tulivat ja nolla allekirjoitti sopimuksen. Laaja kiinnostuksen puute näytti ilmeiseltä. Kylmyys, hajut ja lopullinen tehtävä tappaa eläimiä ei ole “todella seksikästä”, myöntää Martin Ostermeyer, nykyinen teurastamon johtaja. Hän valittaa, että rekrytointi “paikallisista on äärimmäisen vaikeaa”. Oli, ja on edelleen, aukko (ei tyhjyyttä, varovasti korostaakseen sitä, että monet ranskalaiset tekevät myös tätä kovaa työtä).</span>\n<span class=\"para\">Seuraamalla Bretagnen lihateollisuuden esimerkkiä, Destrelin veljekset ottivat yhteyttä romanialaisiin vuokratyövoimatoimistoihin, jotka, vaikka eivät olleet etelä-länsi Ranskassa, olivat valmiita toimimaan Gramatissa. Nämä toimistot tarjosivat saumattoman järjestelyn romanialaisille työntekijöille, tarjoten yhteismajoitusmahdollisuuksia ja hallinnollista tukea. Tämä helpotti työntekijöiden lähtemistä ulkomaisiin tehtäviin samalla kun varmistettiin, että vuokratyövoimatoimistot pystyivät nopeasti käynnistämään työvoimatoimintansa. 2010-luvun puolivälin jälkeen Romaniaan perustetut yritykset joko kiellettiin toimimasta Ranskassa tai niiden oli noudatettava uutta ranskalaista oikeudellista asemaa. Tämän tilanteen vuoksi ja “inhimillisen tason” huolien vuoksi Hervé Destrel ja hänen kumppaninsa siirtyivät tarjoamaan kolmen kuukauden tai kuuden kuukauden uusittavia sopimuksia pysyviin työsopimuksiin romanialaisille työntekijöille.</span>\n<span class=\"para\">“Todellinen luottamussuhde” oli rakennettava, jotta heidän parhaat työntekijänsä saataisiin allekirjoittamaan, kuten Destrel selittää. Tämän prosessin aikana työntekijät, kuten Laurentiu Donca ja Mihai Butucaru, jotka rekrytoitiin vuonna 2011 ja 2016, pysyivät alueella. He ovat edelleen tyytyväisiä työhönsä tähän päivään asti. “He näkivät meissä potentiaalia,” Donca huomauttaa. Siitä lähtien romanialaiset ovat edustaneet noin 30 prosenttia yrityksen työntekijöistä.</span>\n<span class=\"para\">Destrelin tapaus ei ole eristyksissä, erityisesti paikallisten teurastamoiden osalta. Vielä Gramatissa, tunnettu ankka <em>foie gras</em> -tuottaja, La Quercynoise, on myös rekrytoinut romanialaista työvoimaa 2010-luvulta lähtien. Rekrytoitujen joukossa oli Marilena Placinta, nykyinen ruokakaupan omistaja. Ei rajoittuen vain lihateollisuuteen, työnantajien lista ulottuu nyt yli sektoreiden ja kaupungin rajojen: ravintolat, hotellit, <em>SYDED</em> (kierrätyskeskus), puuteollisuus ja muut tehtaat, kuten Andros, osaston teollinen lippulaiva, kansainvälisesti tunnettu brändeistä kuten Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kaksisuuntainen muuttoliikkeitä ilmiö</strong></span>\n<span class=\"para\">Tunnettu historioitsija Gérard Noiriel, teoksessaan Ranskan intensiivisistä väestömuutoksista 19. ja 20. vuosisadalla, esitteli käsitteen <em>Creuset français</em> (ranskalainen sulatusuuni), jota hän väitti pitkään olevan huomiotta jätetty. Tämä käsite heijastaa historiallisia muuttoliikkeitä, mukaan lukien työvoimavetoisia, jotka usein houkuttelevat Ranskan vaativiin teollisuuksiin, jotka tarvitsevat työntekijöitä. Esimerkiksi alueilla, joissa hiilikaivostoiminta kerran muodosti teollisen selkärangan, yritykset rekrytoivat peräkkäin eteläeurooppalaisia, itäeurooppalaisia ja pohjoisafrikkalaisia 20. vuosisadan aikana työskentelemään ranskalaisten kaivostyöläisten rinnalla.</span>\n<span class=\"para\">Vaikka hiili ei ollut tekijä, samanlainen työvoimamuuttoliikkeitä ilmiö tapahtui Gramatissa ja tarkalleen sen paikallisessa lampaan teurastamossa. Alkuperäinen omistaja, Destrel vanhempi, rekrytoi työntekijöitä Iberian niemimaalta. Myöhemmin, hänen kahden poikansa johdolla, ulkomaalaistaustainen työvoima muuttui pääasiassa marokkolaiseksi ja algerialaiseksi. Nykyään yrityksellä on pitkäaikainen suhde romanialaisiin työntekijöihin, side, joka on pysynyt vahvana johtajuuden muutoksista huolimatta ja jatkuu paikallisesti.</span>\n<span class=\"para\">Euroopan toisella puolella Romania on merkittävästi kokenut historiallista muuttoliikkeitä ilmiötä. Toisen maailmansodan päättymisen jälkeen, kuten Anghel toteaa, saksalais-romanialaisten väestönsiirtojen, juutalaisten lähtemisen holokaustin jälkeen ja jopa romanialaisten siirtymisen itäblokin yli, dynaaminen muotoutui. Se jatkui vielä enemmän vuoden 1989 jälkeen, kommunistisen hallinnan päättymisen ja rautaesiripun romahtamisen jälkeen.</span>\n<span class=\"para\">“Ovi avautui äkkiä,” selittää Marius Barbat, romanialainen insinööri, joka on asunut Gramatissa perheensä kanssa vuodesta 2012. Tämä merkitsi käännekohtaa, kun ankara siirtyminen kapitalismiin vaikutti sosiaalisiin rakenteisiin, jotka olivat tottuneet sosialistiseen järjestelmään, mikä johti laajaan kärsimykseen ja sosiaaliseen taantumiseen. “Siellä oli niin paljon köyhyyttä,” Barbat muistelee Romaniaa 1990-luvulla. Vuoden 1990 lopussa työvoimamuutto oli lisääntynyt, erityisesti Espanjaan ja Italiaan. Tämä suuntaus kiihtyi vuoden 2002 sopimuksen jälkeen, joka myönsi romanialaisille kansalaisille vapaan pääsyn Euroopan unioniin, mikä johti “suureen maastamuuttoon”, sanoo sosiologi Anghel, liikkeiden siirtyessä kohti Pohjois-Eurooppaa 21. vuosisadalla. “Romaniaassa kaikki tuntevat jonkun, joka lähti,” sanoo Barbat, joka syntyi Râmnicu-Vâlceassa.</span>\n<span class=\"para\">Itä-Euroopan väestöliikkeiden myötä tutkijat kehittivät käsitteen “nestemäinen muuttoliike”, huomauttaa SNSPA:n professori. Nämä väestöt näyttivät usein “eivät jäävän yhteen paikkaan, vaan kokeilevan erilaisia työmarkkinoita”, toisin kuin klassinen malli. Monille romanialaisille Gramatissa viehättävä ranskalainen maaseutu ei ole ensimmäinen pysähdyspaikka. Muutaman vuoden jälkeen Espanjan Baskimaassa työskennellessään <em>foie gras</em> -teollisuudessa, Marilena tuli työskentelemään samassa sektorissa Gramatin Quercynoisessa. Samaan aikaan Donca kävi lyhyesti Itävallassa ennen liittymistään Destrelin tuotantolinjoihin. Samoin hänen kumppaninsa Butucaru työskenteli belgialaisessa teurastamossa ennen kuin he tapasivat Ranskassa ja jakoivat vuokratyövoimatoimiston tarjoaman majoituksen. Cristealla oli pidempi matka Gramatin. 1990-luvun lopulta alkaen hän otti teurastustöitä ympäri Saksaa (Dortmund ja Stuttgart), Belgiassa ja Espanjassa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Yksi kohde, moninaiset motiivit</strong></span>\n<span class=\"para\">1990-luvulla ja 2000-luvun alussa monet romanialaiset muuttivat “pääasiassa voimakkaiden taloudellisten syiden vuoksi”, sanoo Anghel, viitaten maan köyhyyteen ja kommunistisen aikakauden teollisuuden romahdukseen. Tässä kontekstissa Teodor Cristea meni Saksaan. “Tukeakseni perhettä,” hän selittää, “olet pakotettu etsimään työtä mistä tahansa, jopa vuokratyövoimatoimistojen kautta, jotka tarjoavat ulkomaisia sopimuksia.”</span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin nuoremmille sukupolville 2010-luvulta alkaen muuttamisen syyt ovat tulleet monimutkaisemmiksi. Anghel korostaa, että kysymyksen yksinkertaistaminen vain pakoon köyhyydestä on nyt harhaanjohtavaa, sillä muuttaminen Romaniasta ei enää ole laajasti jaettu strategia perus tarpeiden täyttämiseksi kuten ennen. Sen sijaan liikkuvuuden taustalla olevat motiivit ovat tulleet yhä moninaisemmiksi.</span>\n<span class=\"para\">Vaikka varallisuusero Itä- ja Länsi-Euroopan välillä oli 25 vuotta sitten silmiinpistävä, nämä epätasa-arvot ovat merkittävästi kaventuneet. Elinolosuhteet Romaniassa ovat parantuneet, ja keskimääräiset palkat alkavat lähestyä Länsi-Euroopan tasoa. Lisäksi Länsi-Euroopan palkat kompensoidaan korkeammilla elinkustannuksilla, mikä tekee muuttamisen taloudellisista eduista vähemmän houkuttelevia.</span>\n<span class=\"para\">Tämä herättää kysymyksiä siitä, hidastaako tämä kaventuva kuilu romanialaisten työntekijöiden virtaa paikkoihin kuten Gramat. “Näemme,” sanoo Marilena Placinta varovaisesti. Tällä hetkellä kuitenkin virta jatkuu, eikä horisontissa ole muutoksia, kertoo lampaan teurastamon johtaja, joka on äskettäin rekrytoinut lisää romaneita. Ostermeyer, joka on työskennellyt ulkomailla 20 vuotta ja jolla on laaja kokemus kansainvälisten työntekijöiden hallinnasta, on skeptinen: “Ajatus siitä, että elinolosuhteiden parantuessa ihmisten määrä [muuttamassa] vähenee – en usko siihen.”</span>\n<span class=\"para\">“Kaikki ovat erilaisia,” korostaa Laurentiu Donca, huomauttaen, että syyt Romanian jättämiseen ovat moninaiset ja usein henkilökohtaisia. Donca itse meni alun perin ulkomaille kuuden kuukauden sopimuksella ostaakseen auton, mutta myöntää, että “uteliaisuus” vaikutti myös. Vain 20-vuotiaana hän halusi tutkia juuri avautunutta eurooppalaista tilaa, ei vain jahdata korkeampia palkkoja.</span>\n<span class=\"para\">“Kaikilla on omat syynsä,” hän lisää. Jotkut etsivät kokemusta, toiset tarvitsevat rahaa ja jotkut etsivät vain muutosta. Sitten on niitä, jotka tulevat huonoista alueista, joissa työt ovat niukkoja, aivan kuten tietyillä alueilla Ranskassa. Sen sijaan, että he siirtyisivät Romanian suurempiin ja taloudellisesti dynaamisiin kaupunkeihin, nämä ihmiset kuulevat usein mahdollisuuksista ulkomailla, erityisesti sukulaisten tai ystävien kautta, jotka ovat jo asettuneet alueelle. Tämä viestintäverkosto on ollut avain kasvavalle romanialaiselle yhteisölle Gramatissa. Sekä Mihai Butucaru että Laurentiu Donca päätyivät tälle syrjäiselle alueelle, koska siellä jo olevat ystävät kertoivat heille työpaikoista. Rekrytoijat luottavat usein tähän suusanalliseen prosessiin, kun he tarvitsevat lisää henkilökuntaa. Ajan myötä yhä useammat ihmiset samoista kylistä, naapurustoista tai perheistä liittyivät näille tilapäisille tehtäville, joista osa muuttui paljon pidemmiksi oleskeluiksi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Asettua vai ei asettua</strong></span>\n<span class=\"para\">“Olin yllättynyt,” myöntää isä Alexandre. Hän suoritti papin koulutuksensa Ranskassa ja tuli Gramatin paikalliseksi papiksi vuonna 2016. Jo muutaman vuoden jälkeen Pohjois-Ranskassa Marius Barbat saapui kaupunkiin vuonna 2012, kun hän löysi haluamansa insinöörityön ranskalaiselta yritykseltä. Saapuessaan hänellä oli sama tunne. Astuessaan <em>Causse</em> -alueelle heillä ei ollut aavistustakaan romanialaisesta yhteisöstä tai siitä, kuinka monta oli asettunut tänne.</span>\n<span class=\"para\">Kuukausien tai vuosien jälkeen “monet romanialaiset lopulta lähtevät,” Donca selittää, joko palatakseen kotiin tai etsiäkseen uusia mahdollisuuksia muualla, saavutuksen, uusien näkymien tai henkilökohtaisten syiden ajamana. “Kun näet vanhempasi vain kerran vuodessa, huomaat, että he vanhenevat,” hän sanoo, “ja alat miettiä, mitä tehdä”. Ikääntyvät vanhemmat tai sairaat perheenjäsenet ovat yleisiä syitä palata kotiin, usein nostalgiaa seuraten.</span>\n<span class=\"para\">Tässä kontekstissa paikallinen romanialainen ruokakauppa on toiminut pienenä lääkkeenä koti-ikävälle. “Ajattelin, että se oli loistava idea,” muistelee Hervé Destrel, joka, johtajana, näki ensikäden etäisyyden elämisen emotionaalisen rasituksen. Marilena Placinta, kaupan omistaja, ymmärtää sen vaikutuksen, tarjoten tuttuja makuja romaneille, jotka saattavat vierailla kotimaassaan vain muutaman vuoden välein asettuessaan alueelle.</span>\n<span class=\"para\">Vaikka jotkut siirtyvät eteenpäin, toiset jäävät paljon pidemmäksi aikaa kuin odotettiin. “Ajattelin, että olisin täällä yhden, kaksi tai kolme vuotta, mutta olen edelleen täällä,” sanoo Cristea, miettien 15 vuottaan alueella. Selvä merkki pitkäaikaisesta asettumisesta on romanialaisten ostamien asuntojen lisääntyvä määrä, usein vanhoilta paikallisilta, jotka myyvät omaisuuttaan. “Romanialaiset tuntevat olonsa hyväksi, kun he omistavat kodin,” Barbat huomauttaa, ja tämä tunne on muidenkin toistama. Monet ovat nuoria pareja, jotka ovat 30-vuotiaita ja joilla on lapsia, jotka käyvät paikallisissa kouluissa, mikä edustaa merkittävää ikään liittyvää väestöryhmän kasvua alueella, jossa osa ranskalaisesta nuorisosta suuntaa kaupunkikeskuksiin.</span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin pidempään oleskelu ei aina tarkoita tilapäisen asumisen ideasta luopumista, erityisesti niille, jotka eivät ole investoineet omaisuuteen. Heijastaen “liikkuvaa ilmiötä” Itä-Euroopan muuttoliikkeessä, kuten Anghel kuvailee, Butucaru ja Donca, huolimatta pitkistä oleskeluistaan, näkevät silti aikansa alueella tilapäisenä ja suunnittelevat siirtymistä eteenpäin. Jokainen yksilö päättää, näkeekö pitkäaikaisen asumisen tilapäisenä vai omaksuuko sen täysin kodiksi.</span>\n<span class=\"para\">“Olen hyvin integroitunut Gramatin yhteisöön,” sanoo Teodor. Tapoja antaa takaisin hän toivoo järjestävänsä <em>marché gourmand</em> -tapahtuman, jossa on romanialaisia ruokia paikallisilla messualueilla – tapa juhlistaa Itä-Euroopan läsnäoloa, joka on tullut osaksi alueen kudosta.</span>\n<span class=\"para\">Romanialaisten ja Itä-Euroopan yhteisöjen lisäksi Marilena Placintan kauppa houkuttelee myös turisteja, mukaan lukien saksalaisia, englantilaisia ja hollantilaisia, jotka vierailevat alueen suosituissa nähtävyyksissä, kuten Rocamadourissa ja Padirac-abyssissa. Romanialaisen ruokakaupan näkeminen tässä maaseudun ympäristössä yllättää usein heidät. Placinta matkii humoristisesti heidän reaktioitaan: \"Vau, romanialainen kauppa ... täällä!\"</span>\n<span class=\"para\">Tämä kohtaus heijastaa uuden romanialaisen läsnäolon laajempaa merkitystä: haastaen tyypillisen jakautumisen kosmopoliittisten kaupunkien ja oletettavasti homogeenisten maaseutualueiden välillä. “Ihmiset olettavat, että syrjäisillä paikoilla ei ole ulkomaalaisia,” Barbat huomauttaa, “mutta jos on yritys, joka kamppailee rekrytoinnissa, on paikkoja, jotka tarvitsevat täyttämistä.” Yhteisessä eurooppalaisessa tilassa romanialaiset ovat tulleet Gramatin <em>Causse</em> -alueelle monista syistä, seikkailunhalusta työttömyyden puutteeseen tietyillä alueilla Romaniassa, auttaen paikallisen talouden ylläpitämisessä. Romanialaisten työntekijöiden rekrytointi, Hervé Destrel selittää, oli alun perin “työkalujen pitämistä, jotka tukevat maakunnan lampaan tuotantoa”, elämänlanka, joka sai suuremman merkityksen ajan myötä.</span>\n<span class=\"para\">Olipa Ranskassa tai muualla, tämä paikallinen tarina rikkoo stereotypioita maaseutualueista, erityisesti siitä, mitä maantieteilijät kutsuvat Ranskan <em>diagonal du vide</em> (tyhjät diagonaalit). Vaikka se on merkitty alhaisella väestötiheydellä ja vähäisillä aktiviteeteilla, tämä alue on kaukana globaaleista yhteyksistä ja eurooppalaisesta energiasta.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>on ranskalainen freelance-toimittaja, joka asuu Berliinissä ja raportoi kansainvälisten kehitysten paikallisista vaikutuksista. Viime vuoteen asti hän opiskeli historiaa, kansainvälisiä suhteita ja sosiaalitieteitä Toulousessa, Glasgow'ssa, Pariisissa, Dublinissa ja lopulta Berliinissä.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Nouveaux arrivages</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (saucisses sans peau faites de différentes viandes), <em>Sarmale</em> (choux farcis), poivrons <em>Gogoșari</em>, et bien d'autres produits de Roumanie remplissent les étagères de Romanasul – l'épicerie roumaine à Gramat. “J'avais cette idée depuis longtemps,” explique Marilena Placinta, la propriétaire du magasin, originaire de la ville deltaïque de Tulcea. La pensée est devenue palpable en février 2019, tout autant que la démographie changeante de la région à travers ce nouveau commerce.</span>\n<span class=\"para\">Fournir un chiffre précis sur cette population roumaine est compliqué. Certains parlent de 200 à 300 personnes. D'autres portent l'estimation à 500. Pourtant, tous convergent pour dire qu'“quelques centaines” vivent maintenant dans la ville d'environ 3 400 habitants et ses environs.</span>\n<span class=\"para\">Venant de la région du Banat en Roumanie, par fascination personnelle et attitude pro-européenne, le prêtre de la ville, le Père Alexandre, pense que la Roumanie est “très francophile”. Néanmoins, en chiffres, la France n'est, parmi toutes les destinations importantes, de loin pas un choix évident pour les Roumains, explique Remus Gabriel Anghel, professeur à l'Université nationale d'études politiques et d'administration publique (SNSPA) à Bucarest et chercheur à l'Institut roumain de recherche sur les minorités nationales à Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">Avec environ 130 000 membres, selon les statistiques officielles, la diaspora roumaine en France est beaucoup plus petite que celle d'Italie (estimée à plus d'un million) ou d'Espagne (estimée à plus de 500 000). Ainsi, l'épicerie de Placinta dénote vivement une population roumaine locale exceptionnellement étendue pour une si petite ville française – une surprise pour beaucoup lorsqu'elle se produit dans, comme certains le qualifieraient, le “milieu de nulle part”. </span>\n<span class=\"para\">Comme le note la propriétaire du magasin Romanasul, bien que de manière quelque peu exagérée puisque tous les Roumains ne sont pas arrivés pour les mêmes raisons, l'afflux de travailleurs roumains dans cette région éloignée dépend largement des opportunités d'emploi qui sont souvent rejetées localement mais accueillies à l'international. En décembre 2009, alors qu'Hervé et Florence Quentin se préparaient à vendre leur petite entreprise de <em>Tabac</em> (magasin de cigarettes), ils se souviennent vivement de la soudaine augmentation de la demande de cartes téléphoniques prépayées de la part des Roumains nouvellement arrivés – marquant le début d'une dynamique qui se poursuit depuis près de 15 ans. Teodor Cristea revendique fièrement le titre de premier Roumain à s'installer à Gramat, arrivant au tournant des années 2010 – aux côtés de quatre autres pour travailler à l'abattoir de moutons local.</span>\n<span class=\"para\">“Tout cela vient d'un problème socio-économique,” explique Hervé Destrel, un ancien cadre à l'abattoir. En 1984, lui et son frère ont repris l'entreprise familiale. Au début des années 2010, la pierre angulaire économique locale faisait face à une “situation critique”. Le travail était là mais les travailleurs étaient difficiles à trouver. Suite à un appel à recrutement pour environ 200 personnes, environ 30 ont répondu. Très peu sont venus et aucun n'a signé de contrat. Le manque d'intérêt généralisé semblait évident. Le froid, les odeurs et la tâche ultime de tuer des animaux n'est “pas vraiment sexy”, admet Martin Ostermeyer, l'actuel responsable de l'abattoir. Il se plaint que recruter des “locaux est extrêmement difficile”. Il y avait, et il y a encore, un écart (pas un vide, pour souligner prudemment le fait que de nombreux Français font également ce travail difficile).</span>\n<span class=\"para\">Suivant l'exemple de l'industrie de la viande en Bretagne, les frères Destrel ont contacté des agences d'intérim roumaines qui, bien que non basées dans le sud-ouest de la France, étaient prêtes à opérer à Gramat. Ces agences ont fourni une mise en place sans faille pour les travailleurs roumains, offrant des opportunités de logement partagé et un soutien administratif. Cela a facilité l'embauche de travailleurs pour des missions à l'étranger tout en garantissant que les agences d'intérim pouvaient rapidement mettre en place leurs opérations de main-d'œuvre. Après le milieu des années 2010, les entreprises basées en Roumanie ont été soit interdites d'opérer en France, soit tenues de suivre un nouveau statut légal français. Étant donné cette situation et en raison de préoccupations à un \"niveau humain\", Hervé Destrel et son associé ont changé d'offrir des contrats renouvelables de trois à six mois à des contrats de travail permanents pour les travailleurs roumains.</span>\n<span class=\"para\">“Une véritable relation de confiance” devait être établie pour convaincre leurs meilleurs travailleurs de signer, comme l'explique Destrel. Au cours de ce processus, des employés tels que Laurentiu Donca et Mihai Butucaru, respectivement recrutés en 2011 et 2016, sont restés dans la région. Ils sont toujours heureux de leur travail à ce jour. “Ils ont vu du potentiel en nous,” souligne Donca. Depuis lors, les Roumains ont représenté environ 30 pour cent des employés de l'entreprise.</span>\n<span class=\"para\">Le cas des Destrel n'est pas isolé, surtout en ce qui concerne les abattoirs locaux. Toujours à Gramat, le producteur emblématique de canard <em>foie gras</em>, La Quercynoise, a également recruté de la main-d'œuvre roumaine depuis les années 2010. Parmi les recrues se trouvait Marilena Placinta, maintenant propriétaire de l'épicerie. Non limité à l'industrie de la viande, la liste des employeurs s'étend maintenant au-delà des secteurs et des limites de la ville : restaurants, hôtels, le <em>SYDED</em> (centre de recyclage), l'industrie du bois et d'autres usines telles qu'Andros, le fleuron industriel du département, connu internationalement pour des marques telles que Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Un phénomène migratoire à double sens</strong></span>\n<span class=\"para\">Le célèbre historien Gérard Noiriel, dans son travail sur les changements démographiques intenses à travers la France au cours des 19e et 20e siècles, a introduit le concept de <em>Creuset français</em>, qu'il a soutenu avoir longtemps été négligé. Ce concept reflète les vagues historiques de migration, y compris celles motivées par le travail souvent attirées par les industries exigeantes de la France en quête de travailleurs. Par exemple, dans des régions où l'exploitation minière du charbon formait autrefois l'épine dorsale industrielle, les entreprises ont successivement recruté des Européens du Sud, des Européens de l'Est et des Nord-Africains tout au long du 20e siècle pour travailler aux côtés des mineurs français.</span>\n<span class=\"para\">Bien que le charbon n'ait pas été un facteur, un phénomène migratoire similaire a eu lieu à Gramat et précisément dans son abattoir de moutons local. Le propriétaire d'origine, Destrel senior, recrutait des travailleurs de la péninsule ibérique. Plus tard, sous la direction de ses deux fils, la main-d'œuvre d'origine étrangère est devenue principalement marocaine et algérienne. Aujourd'hui, l'entreprise a forgé une relation durable avec les travailleurs roumains, un lien qui est resté fort malgré les changements de direction et continue d'être reproduit localement.</span>\n<span class=\"para\">De l'autre côté de l'Europe, la Roumanie a considérablement subi un phénomène historique d'émigration. À partir de la fin de la Seconde Guerre mondiale, comme l'indique Anghel, avec les relocalisations de populations germano-roumaines, le départ des Juifs après l'Holocauste, et même des Roumains se déplaçant à travers le Bloc de l'Est, une dynamique était en train de se former. Cela s'est poursuivi encore plus après 1989, après les révolutions qui ont mis fin au régime communiste et avec la chute du Rideau de fer.</span>\n<span class=\"para\">“La porte s'est soudainement ouverte,” explique Marius Barbat, un ingénieur roumain qui vit à Gramat avec sa famille depuis 2012. Cela a marqué un tournant, alors que la dure transition vers le capitalisme a eu des conséquences sur des sociétés habituées au système socialiste, entraînant une souffrance généralisée et un déclin social. “Il y avait tant de pauvreté,” se souvient Barbat de la Roumanie dans les années 1990. À la fin de cette décennie, la migration de travail avait augmenté, en particulier vers l'Espagne et l'Italie. Cette tendance s'est accélérée après l'accord de 2002 accordant aux citoyens roumains un accès libre à l'Union européenne, ce qui a conduit à “un grand exode de migrants”, dit le sociologue Anghel, avec des mouvements se déplaçant vers le nord de l'Europe au 21e siècle. “En Roumanie, tout le monde connaît quelqu'un qui est parti,” dit Barbat, qui est né à Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">En réponse aux mouvements démographiques d'Europe de l'Est, les chercheurs ont développé la notion de “migration liquide”, note le professeur de la SNSPA. Ces populations apparaissaient souvent “non pas pour rester au même endroit, mais pour essayer différents marchés du travail”, contrairement au modèle classique. Pour de nombreux Roumains à Gramat, la pittoresque campagne française n'est pas le premier arrêt. Après quelques années dans le Pays basque espagnol à travailler dans l'industrie du <em>foie gras</em>, Marilena est venue travailler dans le même secteur à Quercynoise de Gramat. Pendant ce temps, Donca est passé brièvement par l'Autriche avant de rejoindre les lignes de production de Destrel. De même, son acolyte Butucaru a travaillé dans un abattoir belge avant qu'ils ne se rencontrent en France et partagent un logement attribué par l'agence d'intérim. Cristea a connu un parcours plus long vers Gramat. À partir de la fin des années 1990, il a pris des emplois de boucher à travers l'Allemagne (Dortmund et Stuttgart), la Belgique et l'Espagne.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Une destination, des motivations diverses</strong></span>\n<span class=\"para\">Au cours des années 1990 et au début des années 2000, de nombreux Roumains ont émigré “principalement pour des raisons économiques fortes”, dit Anghel, citant la pauvreté du pays et l'effondrement des industries de l'ère communiste. Dans ce contexte, Teodor Cristea est allé en Allemagne. “Pour soutenir la famille,” explique-t-il, “vous êtes forcé de chercher du travail où que vous puissiez, même par le biais d'agences d'intérim offrant des contrats à l'étranger.”</span>\n<span class=\"para\">Cependant, pour les jeunes générations à partir des années 2010, les raisons de l'émigration sont devenues plus complexes. Anghel souligne que simplifier la question comme un simple échappatoire à la pauvreté est désormais trompeur, car l'émigration en Roumanie n'est plus une stratégie largement partagée pour répondre aux besoins fondamentaux comme cela l'était auparavant. Au lieu de cela, les motivations derrière la mobilité sont devenues de plus en plus diverses.</span>\n<span class=\"para\">Alors que l'écart de richesse entre l'Europe de l'Est et l'Europe de l'Ouest était frappant il y a 25 ans, ces inégalités se sont considérablement réduites. Les niveaux de vie en Roumanie se sont améliorés, avec des salaires moyens commençant à se rapprocher de ceux de l'Europe de l'Ouest. De plus, les salaires d'Europe de l'Ouest sont compensés par des coûts de la vie plus élevés, rendant les avantages économiques de l'émigration moins convaincants.</span>\n<span class=\"para\">Cela soulève des questions sur la possibilité que cet écart se réduisant ralentisse le flux de travailleurs roumains vers des endroits comme Gramat. “Nous verrons,” dit Marilena Placinta, prudemment. Pour l'instant, cependant, le flux continue, sans changements à l'horizon, selon le responsable de l'abattoir de moutons, qui a récemment recruté plus de Roumains. Ostermeyer, qui a travaillé à l'étranger pendant 20 ans et a une vaste expérience dans la gestion de travailleurs internationaux, reste sceptique : “L'idée que, à mesure que les niveaux de vie se rapprochent, il y aura moins de gens [émigrant] – je n'y crois pas.”</span>\n<span class=\"para\">“Chacun est différent,” souligne Laurentiu Donca, en soulignant que les motivations pour quitter la Roumanie sont variées et souvent personnelles. Donca lui-même est parti à l'étranger avec un contrat de six mois pour acheter une voiture mais admet que la “curiosité” a également joué un rôle. À seulement 20 ans, il voulait explorer l'espace européen nouvellement ouvert, pas seulement courir après des salaires plus élevés.</span>\n<span class=\"para\">“Chacun a ses raisons,” ajoute-t-il. Certains cherchent de l'expérience, d'autres ont besoin d'argent et certains cherchent simplement un changement. Ensuite, il y a ceux des régions défavorisées, où les emplois sont rares, tout comme dans certaines zones de France. Au lieu de déménager vers les plus grandes villes dynamiques économiquement de Roumanie, ces personnes entendent souvent parler d'opportunités à l'étranger, notamment par le biais de parents ou d'amis déjà installés dans la région. Ce réseau de communication a été clé pour la croissance de la communauté roumaine à Gramat. Tant Mihai Butucaru que Laurentiu Donca se sont retrouvés dans cette région éloignée parce que des amis déjà présents les ont informés des offres d'emploi. Les recruteurs s'appuient souvent sur ce processus de bouche-à-oreille lorsqu'ils ont besoin de plus de personnel. Au fil du temps, de plus en plus de personnes des mêmes villages, quartiers ou familles ont rejoint ces missions temporaires, dont certaines se sont transformées en séjours beaucoup plus longs.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Se fixer ou ne pas se fixer</strong></span>\n<span class=\"para\">“J'ai été surpris,” admet le Père Alexandre. Il a fait sa formation cléricale en France et est devenu le prêtre local de Gramat en 2016. Après déjà quelques années dans le nord de la France, Marius Barbat est venu dans la ville en 2012 car il a trouvé le poste d'ingénieur qu'il souhaitait dans une entreprise française. À son arrivée, il a partagé le même sentiment. En mettant le pied sur le <em>Causse</em>, aucun d'eux n'avait d'idée sur la communauté roumaine ni sur le nombre de personnes qui s'étaient installées ici.</span>\n<span class=\"para\">Après des mois ou des années, “de nombreux Roumains finissent par partir,” explique Donca, que ce soit pour rentrer chez eux ou pour poursuivre de nouvelles opportunités ailleurs, motivés par un sentiment d'accomplissement, de nouvelles perspectives ou des raisons personnelles. “Quand vous ne voyez vos parents qu'une fois par an, vous remarquez qu'ils vieillissent,” dit-il, “et vous commencez à vous demander quoi faire”. Des parents vieillissants ou des membres de la famille malades sont des raisons courantes de retourner chez soi, souvent accompagnées d'un sentiment de nostalgie.</span>\n<span class=\"para\">Dans ce contexte, l'épicerie roumaine locale a servi de petit remède au mal du pays. “Je pensais que c'était une excellente idée,” se souvient Hervé Destrel, qui, en tant que manager, a vu de première main le coût émotionnel de vivre loin de chez soi. Marilena Placinta, la propriétaire du magasin, comprend son impact, offrant des goûts familiers aux Roumains qui ne peuvent visiter leur patrie que tous les quelques années alors qu'ils s'installent dans la région.</span>\n<span class=\"para\">Alors que certains passent à autre chose, d'autres restent beaucoup plus longtemps que prévu. “Je pensais que je serais ici un, deux ou trois ans, mais je suis toujours ici,” dit Cristea, réfléchissant à ses 15 années dans la région. Un signe clair d'un établissement à long terme est le nombre croissant de Roumains achetant des maisons, souvent auprès de locaux âgés vendant leurs propriétés. “Les Roumains se sentent bien lorsqu'ils possèdent une maison,” note Barbat, un sentiment partagé par d'autres. Beaucoup sont de jeunes couples dans la trentaine avec des enfants qui fréquentent les écoles locales, représentant un afflux démographique significatif lié à l'âge dans une région où une partie de la jeunesse française se dirige vers les centres urbains.</span>\n<span class=\"para\">Cependant, rester plus longtemps ne signifie pas toujours abandonner l'idée de résidence temporaire, surtout pour ceux qui n'ont pas investi dans la propriété. Réfléchissant au “phénomène mobile” de la migration d'Europe de l'Est, comme le décrit Anghel, Butucaru et Donca, malgré leurs longs séjours, considèrent toujours leur temps dans la région comme temporaire et prévoient de partir éventuellement. Chaque individu décide s'il considère une résidence à long terme comme temporaire ou s'il l'embrasse pleinement comme chez lui.</span>\n<span class=\"para\">“Je suis bien intégré dans la communauté de Gramat,” dit Teodor. En guise de retour, il espère organiser un <em>marché gourmand</em> mettant en vedette des plats roumains sur le site de la foire locale – une façon de célébrer la présence est-européenne qui est devenue partie intégrante du tissu de la région.</span>\n<span class=\"para\">Au-delà des communautés roumaine et est-européenne, le magasin de Marilena Placinta attire également des touristes, y compris des Allemands, des Anglais et des Néerlandais, qui visitent les attractions populaires de la région, telles que Rocamadour et l'Abyss de Padirac. Voir une épicerie roumaine dans ce cadre rural les surprend souvent. Placinta imite humoristiquement leurs réactions : \"Wow, un magasin roumain … ici !\"</span>\n<span class=\"para\">Cette scène reflète la signification plus large de la nouvelle présence roumaine : remettre en question la division typique entre les villes cosmopolites et les zones rurales supposément homogènes. “Les gens supposent que les endroits éloignés n'ont pas d'étrangers,” souligne Barbat, “mais s'il y a une entreprise qui a du mal à recruter, il y a des postes à pourvoir.” Dans le contexte d'un espace européen partagé, les Roumains sont venus au <em>Causse</em> de Gramat pour une variété de raisons, d'un sentiment d'aventure à un manque d'opportunités d'emploi dans certaines parties de la Roumanie, contribuant à soutenir l'économie locale. Recruter des travailleurs roumains, explique Hervé Destrel, était initialement une question de “maintenir les outils qui soutiennent la production de moutons du comté en fonctionnement”, un lien vital qui a pris une plus grande signification au fil du temps.</span>\n<span class=\"para\">Que ce soit en France ou au-delà, cette histoire locale brise les stéréotypes sur les zones rurales, en particulier dans ce que les géographes appellent la <em>diagonale du vide</em> de la France. Bien que marquée par une faible densité de population et moins d'activités, cette région est loin d'être dépourvue de connexions mondiales et d'énergie européenne.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>est un journaliste freelance français basé à Berlin, rapportant sur les impacts locaux des développements internationaux. Jusqu'à l'année dernière, il a étudié l'Histoire, les Relations internationales et les Sciences sociales à Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin, et enfin Berlin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Nova dostava</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (kobasice bez kože napravljene od različitih mesa), <em>Sarmale </em>(punjena kupus), <em>Gogoșari</em> paprike i mnogi drugi proizvodi iz Rumunjske ispunjavaju police Romanasula – rumunjske trgovine u Gramat. “Imala sam ovu ideju dugo vremena,” objašnjava Marilena Placinta, vlasnica trgovine, koja potječe iz grada delte Dunava, Tulcea. Misao je postala opipljiva u veljači 2019., baš kao što je i demografska promjena u tom području postala očita kroz ovu novu trgovinu.</span>\n<span class=\"para\">Pružiti preciznu brojku o ovoj rumunjskoj populaciji je komplicirano. Neki govore o 200 do 300 ljudi. Drugi podižu procjenu na 500. Ipak, svi se slažu da “nekoliko stotina” sada živi u gradu od oko 3,400 stanovnika i njegovoj okolici.</span>\n<span class=\"para\">Dolazeći iz rumunjske regije Banat u Francusku, iz osobne fascinacije i pro-europskog stava, svećenik grada, otac Alexandre, misli da je Rumunjska “vrlo francofilska”. Ipak, u brojkama, Francuska nije, od svih važnih odredišta, daleko očit izbor za Rumunje, objašnjava Remus Gabriel Anghel, profesor na Nacionalnom sveučilištu za političke studije i javnu administraciju (SNSPA) u Bukureštu i istraživač Rumunskog instituta za istraživanje nacionalnih manjina u Cluj-Napoci.</span>\n<span class=\"para\">Sa oko 130,000 članova, prema službenim statistikama, francuska rumunjska dijaspora je mnogo manja od talijanske (procijenjene na više od milijun) ili španjolske (procijenjene na više od 500,000). Tako, Placintina trgovina živo označava neobično opsežnu lokalnu rumunjsku populaciju za tako mali francuski grad – iznenađenje za mnoge kada se dogodi u, kako bi neki nazvali, “sredini ničega”. </span>\n<span class=\"para\">Kao što napominje vlasnica trgovine Romanasul, iako pomalo pretjerano jer nisu svi Rumunji došli iz istih razloga, priljev rumunjskih radnika u ovo udaljeno područje uvelike ovisi o radnim prilikama koje se često odbacuju lokalno, ali su dobrodošle međunarodno. U prosincu 2009., dok su Hervé i Florence Quentin pripremali prodaju svog malog <em>Tabac</em> (trgovina cigaretama) posla, živo se sjećaju naglog porasta potražnje za unaprijed plaćenim telefonskim karticama od novopridošlih Rumunja – označavajući početak dinamike koja traje gotovo 15 godina. Teodor Cristea ponosno tvrdi da je prvi Rumunj koji se nastanio u Gramat, dolazeći na prijelazu 2010-ih – zajedno s još četvoricom raditi u lokalnom klaonici janjaca.</span>\n<span class=\"para\">“Sve to dolazi iz socio-ekonomske probleme,” objašnjava Hervé Destrel, bivši izvršni direktor klaonice. Godine 1984. on i njegov brat preuzeli su obiteljski posao. Na početku 2010-ih, lokalni ekonomski kamen temeljac suočio se s “kritičnom situacijom”. Posla je bilo, ali radnike je bilo teško pronaći. Nakon poziva za zapošljavanje za oko 200 ljudi, otprilike 30 se javilo. Vrlo malo ih je došlo, a nijedan nije potpisao ugovor. Opća nedostatak interesa bio je očit. Hladnoća, mirisi i konačni zadatak ubijanja životinja “nisu baš privlačni”, priznaje Martin Ostermeyer, trenutni šef klaonice. Žali se da je zapošljavanje “lokalnih ljudi izuzetno teško”. Postojala je, i još uvijek postoji, razlika (ne praznina, da se oprezno naglasi činjenica da mnogi Francuzi također rade ovaj težak posao).</span>\n<span class=\"para\">Slijedeći primjer mesne industrije Bretanje, braća Destrel kontaktirala su rumunjske agencije za privremeno zapošljavanje koje, iako nisu bile smještene u jugozapadnoj Francuskoj, bile su voljne raditi u Gramat. Ove agencije pružile su besprijekornu postavku za rumunjske radnike, nudeći mogućnosti zajedničkog stanovanja i administrativnu podršku. To je olakšalo radnicima da započnu strana zaduženja dok su osigurale da agencije za privremeno zapošljavanje mogu brzo pokrenuti svoje radne operacije. Nakon sredine 2010-ih, rumunjske tvrtke su ili zabranjene od rada u Francuskoj ili su morale slijediti novi francuski pravni status. S obzirom na tu situaciju i zbog briga na \"ljudskoj razini\", Hervé Destrel i njegov suradnik prešli su s ponude ugovora o radu na tri do šest mjeseci na pružanje ugovora o stalnom zaposlenju za rumunjske radnike.</span>\n<span class=\"para\">“Pravi odnos povjerenja” trebao je biti izgrađen kako bi se uvjerili njihovi najbolji radnici da potpišu, objašnjava Destrel. Tijekom ovog procesa, zaposlenici poput Laurentiu Donca i Mihai Butucaru, regrutirani 2011. i 2016. godine, ostali su u tom području. I dalje su zadovoljni svojim poslovima do danas. “Vidjeli su potencijal u nama,” ističe Donca. Od tada, Rumunji predstavljaju oko 30 posto zaposlenika tvrtke.</span>\n<span class=\"para\">Slučaj Destrel nije izoliran, posebno u vezi s lokalnim klaonicama. Još uvijek u Gramat, poznati proizvođač pačjeg <em>foie gras</em>, La Quercynoise, također je zapošljavao rumunjsku radnu snagu od 2010-ih. Među regrutima bila je i Marilena Placinta, sada vlasnica trgovine. Ne ograničavajući se na mesnu industriju, popis poslodavaca sada se proteže izvan sektora i granica grada: restorani, hoteli, <em>SYDED</em> (centar za reciklažu), drvna industrija i druge tvornice poput Androsa, industrijskog ponosa departmana, međunarodno poznatog po markama kao što su Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fenomen migracije s dvostrukim krajem</strong></span>\n<span class=\"para\">Poznati povjesničar Gérard Noiriel, u svom radu o intenzivnim demografskim promjenama širom Francuske tijekom 19. i 20. stoljeća, uveo je koncept <em>Creuset français</em> (francuski melting pot), koji je tvrdio da je dugo bio zanemaren. Ovaj koncept odražava povijesne valove migracije, uključujući one vođene radom koji su često privlačili radnike u zahtjevne industrije Francuske. Na primjer, u područjima gdje je rudarstvo ugljena nekada činilo industrijsku osnovu, tvrtke su sukcesivno regrutirale južne Europljane, istočne Europljane i sjevernoafrikance tijekom 20. stoljeća kako bi radili zajedno s francuskim rudarima.</span>\n<span class=\"para\">Iako ugljen nije bio faktor, sličan fenomen migracije radne snage dogodio se u Gramat i točno u njegovoj lokalnoj klaonici janjaca. Originalni vlasnik, Destrel stariji, regrutirao je radnike s Iberijskog poluotoka. Kasnije, pod upravom njegovih dvaju sinova, radna snaga stranog podrijetla postala je pretežno marokanska i alžirska. Danas, tvrtka je uspostavila dugotrajni odnos s rumunjskim radnicima, veza koja je ostala jaka unatoč promjenama u vodstvu i nastavlja se reproducirati lokalno.</span>\n<span class=\"para\">Na drugoj strani Europe, Rumunjska je značajno prošla kroz povijesni fenomen emigracije. Počinjajući nakon kraja Drugog svjetskog rata, kako Anghel ukazuje, s preseljenjem njemačko-rumunjske populacije, odlaskom Židova nakon holokausta, pa čak i Rumunja koji su se selili širom Istočnog bloka, oblikovala se dinamika. Nastavila se još više nakon 1989., nakon revolucija koje su okončale komunističku vlast i pada Željezne zavjese.</span>\n<span class=\"para\">\"Vrata su se iznenada otvorila,\" objašnjava Marius Barbat, rumunjski inženjer koji živi u Gramatu sa svojom obitelji od 2012. Ovo je označilo prekretnicu, jer je oštra tranzicija prema kapitalizmu imala posljedice na društva naviknuta na socijalistički sustav, rezultirajući široko rasprostranjenom patnjom i društvenim opadanjem. \"Bilo je toliko siromaštva,\" sjeća se Barbat Rumunjske 1990-ih. Do kraja tog desetljeća, migracija radne snage se povećala, posebno prema Španjolskoj i Italiji. Ovaj trend se ubrzao nakon sporazuma iz 2002. koji je rumunjskim građanima omogućio slobodan pristup Europskoj uniji, što je dovelo do \"velikog odliva migranata\", kaže sociolog Anghel, s pomacima prema sjevernoj Europi u 21. stoljeću. \"U Rumunjskoj, svatko poznaje nekoga tko je otišao,\" kaže Barbat, koji je rođen u Râmnicu-Vâlcei.</span>\n<span class=\"para\">U odgovoru na demografske pokrete istočne Europe, znanstvenici su razvili pojam “tekuće migracije”, napominje profesor SNSPA. Ove populacije često se čine “da ne ostaju na jednom mjestu, već pokušavaju različita tržišta rada”, za razliku od klasičnog obrasca. Za brojne Rumunje u Gramat, slikovita francuska pokrajina nije prva stanica. Nakon nekoliko godina u baskijskoj regiji Španjolske radeći u industriji <em>foie gras</em>, Marilena je došla raditi u istom sektoru u Gramatovoj Quercynoise. U međuvremenu, Donca je kratko prošao kroz Austriju prije nego što se pridružio Destrelovim proizvodnim linijama. Slično tome, njegov kolega Butucaru radio je u belgijskoj klaonici prije nego što su se sreli u Francuskoj i dijelili smještaj koji je dodijelila agencija za privremeno zapošljavanje. Cristea je do Gramata došao dužim putem. Počeo je krajem 1990-ih, radio je poslove mesara širom Njemačke (Dortmund i Stuttgart), Belgije i Španjolske.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Jedno odredište, različite motivacije</strong></span>\n<span class=\"para\">Tijekom 1990-ih i ranih 2000-ih, mnogi Rumunji su emigrirali “najviše zbog jakih ekonomskih razloga”, kaže Anghel, navodeći siromaštvo zemlje i kolaps industrija iz doba komunizma. U tom kontekstu, Teodor Cristea otišao je u Njemačku. “Da podržim obitelj,” objašnjava, “prisiljen si tražiti posao gdje god možeš, čak i preko agencija za privremeno zapošljavanje koje nude inozemne ugovore.”</span>\n<span class=\"para\">Međutim, za mlađe generacije koje počinju od 2010-ih, razlozi za emigraciju postali su složeniji. Anghel naglašava da pojednostavljivanje problema kao samo bijeg od siromaštva sada je zavaravajuće, jer emigracija u Rumunjskoj više nije široko dijeljena strategija za zadovoljenje osnovnih potreba kao što je nekada bila. Umjesto toga, motivacije iza mobilnosti postale su sve raznolikije.</span>\n<span class=\"para\">Dok je razlika u bogatstvu između istočne i zapadne Europe bila upečatljiva prije 25 godina, te su nejednakosti značajno sužene. Životni standardi u Rumunjskoj su se poboljšali, s prosječnim plaćama koje počinju približavati onima u zapadnoj Europi. Štoviše, plaće u zapadnoj Europi su kompenzirane višim troškovima života, što čini ekonomske prednosti emigracije manje privlačnima.</span>\n<span class=\"para\">To postavlja pitanja o tome hoće li ovo sužavanje razlike usporiti protok rumunjskih radnika na mjesta poput Gramata. “Vidjet ćemo,” kaže Marilena Placinta, oprezno. Za sada, međutim, protok se nastavlja, bez promjena na vidiku, prema šefu klaonice janjaca, koji je nedavno zaposlio više Rumunja. Ostermeyer, koji radi u inozemstvu 20 godina i ima opsežno iskustvo u upravljanju međunarodnim radnicima, ostaje skeptičan: “Ideja da će, kako se životni standardi približavaju, biti manje ljudi [koji emigriraju] – ne vjerujem u to.”</span>\n<span class=\"para\">“Svi su različiti,” naglašava Laurentiu Donca, ističući da su motivacije za napuštanje Rumunjske raznolike i često osobne. Donca je sam u početku otišao u inozemstvo na šestomjesečni ugovor kako bi kupio auto, ali priznaje da je “znatiželja” također igrala ulogu. Sa samo 20 godina, želio je istražiti novo otvoreni europski prostor, ne samo jurnjavu za višim plaćama.</span>\n<span class=\"para\">“Svi imaju svoje razloge,” dodaje. Neki traže iskustvo, drugi trebaju novac, a neki jednostavno traže promjenu. Tu su i oni iz nepovoljnih regija, gdje su poslovi oskudni, slično kao u određenim područjima Francuske. Umjesto da se preseljavaju u veće i ekonomski dinamične gradove Rumunjske, ti ljudi često čuju o prilikama u inozemstvu, posebno kroz rodbinu ili prijatelje koji su već smješteni u tom području. Ova mreža komunikacije bila je ključna za rastuću rumunjsku zajednicu u Gramat. I Mihai Butucaru i Laurentiu Donca završili su u ovom udaljenom području jer su ih prijatelji koji su već bili tamo obavijestili o slobodnim radnim mjestima. Rekruteri često se oslanjaju na ovaj proces usmenih preporuka kada im je potrebno više osoblja. Tijekom vremena, više ljudi iz istih sela, kvartova ili obitelji pridružilo se ovim privremenim misijama, od kojih su neke postale mnogo duži boravci.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ostati ili ne ostati</strong></span>\n<span class=\"para\">“Bio sam iznenađen,” priznaje otac Alexandre. Svoje je svećeničko obrazovanje stekao u Francuskoj i postao lokalni svećenik u Gramat 2016. Nakon nekoliko godina u sjevernoj Francuskoj, Marius Barbat došao je u grad 2012. jer je pronašao željeni inženjerski posao u francuskoj tvrtki. Po dolasku, dijelio je isti osjećaj. Stupajući na <em>Causse</em>, oboje nisu imali pojma o rumunjskoj zajednici niti koliko ih se ovdje nastanilo.</span>\n<span class=\"para\">Nakon mjeseci ili godina, “mnogi Rumunji na kraju odlaze,” objašnjava Donca, bilo da se vraćaju kući ili traže nove prilike negdje drugdje, vođeni osjećajem postignuća, novim perspektivama ili osobnim razlozima. “Kada svoje roditelje vidiš samo jednom godišnje, primijetiš da stare,” kaže, “i počneš se pitati što učiniti”. Stari roditelji ili bolesni članovi obitelji su uobičajeni razlozi za povratak kući, često praćeni osjećajem nostalgije.</span>\n<span class=\"para\">U tom kontekstu, lokalna rumunjska trgovina poslužila je kao mali lijek za nostalgiju. “Mislio sam da je to sjajna ideja,” prisjeća se Hervé Destrel, koji je, kao menadžer, iz prve ruke vidio emocionalne posljedice života daleko od doma. Marilena Placinta, vlasnica trgovine, razumije njegov utjecaj, nudeći poznate okuse Rumunjima koji možda posjećuju svoju domovinu samo svake nekoliko godina dok se nastanjuju u regiji.</span>\n<span class=\"para\">Dok neki idu dalje, drugi ostaju mnogo duže nego što se očekivalo. “Mislio sam da ću ovdje biti jednu, dvije ili tri godine, ali još sam ovdje,” kaže Cristea, osvrćući se na svojih 15 godina u tom području. Jasna oznaka dugoročnog naseljavanja je sve veći broj Rumunja koji kupuju kuće, često od starijih lokalnih stanovnika koji prodaju svoje nekretnine. “Rumunji se dobro osjećaju kada posjeduju dom,” primjećuje Barbat, osjećaj koji dijele i drugi. Mnogi su mladi parovi u svojim 30-ima s djecom koja pohađaju lokalne škole, predstavljajući značajan demografski priljev povezan s godinama u području gdje dio francuske mladosti odlazi u urbane centre.</span>\n<span class=\"para\">Međutim, duže ostajanje ne znači uvijek napuštanje ideje privremenog boravka, posebno za one koji nisu investirali u nekretnine. Oslikavajući “mobilni fenomen” istočnoeuropske migracije, kako ga opisuje Anghel, Butucaru i Donca, unatoč svojim dugim boravcima, još uvijek gledaju na svoje vrijeme u regiji kao privremeno i planiraju se jednog dana preseliti. Svaka osoba odlučuje hoće li dugoročno prebivalište smatrati privremenim ili ga potpuno prihvatiti kao dom.</span>\n<span class=\"para\">“Dobro sam integriran u zajednicu Gramat,” kaže Teodor. Kao način davanja nazad, nada se organizirati <em>marché gourmand</em> s rumunjskim jelima na lokalnom sajmištu – način da proslavi prisutnost istočne Europe koja je postala dio tkiva tog područja.</span>\n<span class=\"para\">Osim rumunjske i istočnoeuropske zajednice, trgovina Marilene Placinta također privlači turiste, uključujući Nijemce, Engleze i Nizozemce, koji posjećuju popularne atrakcije regije, poput Rocamadoura i Padirac Abyssa. Vidjeti rumunjsku trgovinu u ovom ruralnom okruženju često ih iznenađuje. Placinta humoristično oponaša njihove reakcije: \"Wow, rumunjska trgovina … ovdje!\"</span>\n<span class=\"para\">Ova scena odražava širu važnost nove rumunjske prisutnosti: izazivanje tipične podjele između kozmopolitskih gradova i navodno homogeni ruralnih područja. “Ljudi pretpostavljaju da udaljena mjesta nemaju strance,” ističe Barbat, “ali ako postoji tvrtka koja se bori s zapošljavanjem, postoje slobodna radna mjesta koja treba popuniti.” U kontekstu zajedničkog europskog prostora, Rumunji su došli na <em>Causse</em> Gramat iz raznih razloga, od osjećaja avanture do nedostatka radnih prilika u određenim dijelovima Rumunjske, pomažući održavanju lokalne ekonomije. Zapošljavanje rumunjskih radnika, objašnjava Hervé Destrel, u početku je bilo o “održavanju alata koji podržavaju proizvodnju janjaca u okrugu”, lifeline koja je s vremenom postala značajnija.</span>\n<span class=\"para\">Bilo u Francuskoj ili izvan nje, ova lokalna priča razbija stereotipe o ruralnim područjima, posebno u onome što geografi nazivaju francuskom <em>diagonal du vide</em> (prazna dijagonala). Iako obilježena niskom gustoćom naseljenosti i manje aktivnosti, ova regija je daleko od toga da bude lišena globalnih veza i europske energije.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>je francuski slobodni novinar sa sjedištem u Berlinu koji izvještava o lokalnim utjecajima međunarodnih događaja. Do prošle godine, studirao je povijest, međunarodne odnose i društvene znanosti u Toulouseu, Glasgowu, Parizu, Dublinu i konačno Berlinu.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Új érkezők</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (különböző húsokból készült bőr nélküli kolbászok), <em>Sarmale </em>(töltött káposzta), <em>Gogoșari</em> paprika és sok más román termék tölti meg a polcokat a Romanasulban – a román élelmiszerboltban Gramatban. “Ezt az ötletet régóta dédelgettem,” magyarázza Marilena Placinta, az üzlet tulajdonosa, aki a Duna-delta városából, Tulceából származik. A gondolat 2019 februárjában vált kézzelfoghatóvá, éppúgy, ahogy a terület változó demográfiája is ezzel az új kereskedelemmel.</span>\n<span class=\"para\">Nehezen adható meg pontos szám a román népességről. Néhányan 200-300 emberről beszélnek. Mások 500-ra emelik a becslést. Mégis, mindannyian egyetértenek abban, hogy “néhány száz” ember él most a körülbelül 3,400 lakosú városban és környékén.</span>\n<span class=\"para\">Franciaországba a romániai Bánság régióból, személyes vonzalom és pro-európai attitűd miatt érkezett a város papja, Alexandre atya, aki úgy véli, hogy Románia “nagyon francofil”. Ennek ellenére számokban Franciaország, a fontos úti célok közül, messze nem nyilvánvaló választás a románok számára, magyarázza Remus Gabriel Anghel, a Bukaresti Politikai Tanulmányok és Közigazgatás Nemzeti Egyetemének professzora és a Kolozsvári Román Nemzeti Kisebbségek Kutatóintézetének kutatója.</span>\n<span class=\"para\">Hivatalos statisztikák szerint körülbelül 130,000 taggal a francia román diaszpóra sokkal kisebb, mint Olaszországé (több mint egymillióra becsült) vagy Spanyolországé (több mint 500,000-re becsült). Így Placinta élelmiszerboltja élénken jelzi a helyi román népesség szokatlanul nagy mértékét egy ilyen kis francia városban – sokak számára meglepetés, amikor a “semmiből” érkezik.</span>\n<span class=\"para\">Ahogy a Romanasul bolt tulajdonosa megjegyzi, bár kissé eltúlzottan, mivel nem minden román ugyanazért érkezett, a román munkások áramlása ebbe a távoli területre nagymértékben függ a helyben gyakran elutasított, de nemzetközileg üdvözölt munkalehetőségektől. 2009 decemberében, amikor Hervé és Florence Quentin felkészültek arra, hogy eladják kis <em>Tabac</em> (cigarettabolt) üzletüket, élénken emlékeznek a frissen érkezett románok által a feltöltött telefonkártyák iránti hirtelen kereslet növekedésére – ami egy dinamikának a kezdetét jelentette, amely közel 15 éve folytatódik. Teodor Cristea büszkén állítja, hogy ő az első román, aki Gramatban letelepedett, a 2010-es évek fordulóján érkezett – négy másikkal együtt, hogy a helyi bárányvágóhídon dolgozzon.</span>\n<span class=\"para\">“Mindez egy szociális-gazdasági problémából fakad,” magyarázza Hervé Destrel, a vágóhíd korábbi vezetője. 1984-ben ő és testvére átvették a családi vállalkozást. A 2010-es évek elején a helyi gazdasági sarokkövét “kritikus helyzet” fenyegette. Munka volt, de a munkásokat nehéz volt találni. Egy körülbelül 200 fős toborzási felhívásra körülbelül 30-an válaszoltak. Nagyon kevesen jöttek, és senki sem írt alá szerződést. A széleskörű érdektelenség nyilvánvalónak tűnt. A hideg, a szagok és az állatok megölésének végső feladata “nem igazán vonzó”, ismeri el Martin Ostermeyer, a vágóhíd jelenlegi vezetője. Panaszkodik, hogy a “helyiek toborzása rendkívül nehéz”. Volt, és még mindig van egy rés (nem üresség, hogy óvatosan hangsúlyozzuk, hogy számos francia is végzi ezt a nehéz munkát).</span>\n<span class=\"para\">Brittany húsipara által kijelölt példa nyomán a Destrel testvérek román munkaerő-közvetítő ügynökségekkel léptek kapcsolatba, amelyek, bár nem a dél-nyugati Franciaországban működtek, hajlandóak voltak Gramatban tevékenykedni. Ezek az ügynökségek zökkenőmentes beállítást biztosítottak a román munkások számára, közös lakhatási lehetőségeket és adminisztratív támogatást kínálva. Ez megkönnyítette a munkások számára, hogy külföldi megbízásokra induljanak, miközben biztosította, hogy a munkaerő-közvetítő ügynökségek gyorsan elindíthassák munkaerő-tevékenységeiket. A 2010-es évek közepétől a Romániában működő cégeket vagy betiltották a franciaországi működésre, vagy új francia jogi státuszt kellett követniük. E helyzet és az “emberi szintű” aggályok miatt Hervé Destrel és munkatársa áttértek a három- és hat hónapra megújítható szerződések kínálatáról a román munkások számára állandó munkaszerződések biztosítására.</span>\n<span class=\"para\">“Egy igazi bizalmi kapcsolatot” kellett kiépíteni, hogy meggyőzzék legjobb munkásaikat a szerződés aláírásáról, ahogy Destrel magyarázza. E folyamat során olyan alkalmazottak, mint Laurentiu Donca és Mihai Butucaru, akiket 2011-ben és 2016-ban toboroztak, a területen maradtak. Ma is elégedettek a munkájukkal. “Látták a potenciált bennünk,” mutat rá Donca. Azóta a románok a cég alkalmazottainak körülbelül 30 százalékát képviselik.</span>\n<span class=\"para\">A Destrel eset nem elszigetelt, különösen a helyi vágóhidak tekintetében. Még mindig Gramatban a híres kacsahús <em>foie gras </em>gyártó, a La Quercynoise is toborzott román munkaerőt a 2010-es évek óta. A toborzottak között volt Marilena Placinta, aki most az élelmiszerbolt tulajdonosa. Nemcsak a húsiparra korlátozódva, a munkaadók listája most már túlmutat a szektorokon és a város határain: éttermek, szállodák, a <em>SYDED</em> (újrahasznosító központ), a faipar és más gyárak, mint például az Andros, a megye ipari zászlóshajója, amely nemzetközileg ismert a Bonne Maman márkáról.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kétirányú migrációs jelenség</strong></span>\n<span class=\"para\">A neves történész, Gérard Noiriel, a 19. és 20. századi Franciaország intenzív demográfiai változásairól szóló munkájában bevezette a <em>Creuset français</em> (francia olvasztótégely) fogalmát, amelyet régóta figyelmen kívül hagytak. Ez a fogalom a migráció történelmi hullámait tükrözi, beleértve azokat a munkaerő-vezérelt migrációkat is, amelyek gyakran Franciaország igényes iparaiba vonzották a munkásokat. Például azokban a területeken, ahol a szénbányászat egykor az ipari gerincet képezte, a cégek folyamatosan toboroztak déli európaiakat, kelet-európaiakat és észak-afrikaiakat a 20. század folyamán, hogy a francia bányászok mellett dolgozzanak.</span>\n<span class=\"para\">Bár a szén nem volt tényező, hasonló munkaerő-migrációs jelenség zajlott Gramatban és pontosan a helyi bárányvágóhídon. Az eredeti tulajdonos, Destrel idősebb, munkásokat toborzott az Ibériai-félszigetről. Később, a két fia irányítása alatt, a külföldi eredetű munkaerő túlnyomórészt marokkói és algériai lett. Ma a cég hosszú távú kapcsolatot alakított ki a román munkásokkal, amely kötelék erős maradt a vezetés változásai ellenére, és továbbra is helyben reprodukálódik.</span>\n<span class=\"para\">Europa másik oldalán Románia jelentős történelmi emigrációs jelenségen ment keresztül. A második világháború vége után, ahogy Anghel is jelzi, a német-román népesség áthelyezésekkel, a holokausztot követő zsidók távozásával és még románok kelet-európai blokkba való költözésével egy dinamikus folyamat alakult ki. Ez még inkább folytatódott 1989 után, a kommunista uralom végét jelentő forradalmak után és a Vasfüggöny leomlásával.</span>\n<span class=\"para\">“Az ajtó hirtelen kinyílt,” magyarázza Marius Barbat, egy román mérnök, aki 2012 óta él Gramatban a családjával. Ez egy fordulópontot jelentett, mivel a kemény átmenet a kapitalizmusra súlyos terhet rótt a szocialista rendszerhez szokott társadalmakra, széleskörű szenvedést és társadalmi hanyatlást eredményezve. “Olyan sok szegénység volt,” emlékszik vissza Barbat a 1990-es évek Romániájára. A évtized végére a munkaerő-migráció megnövekedett, különösen Spanyolországba és Olaszországba. Ez a tendencia felgyorsult a 2002-es megállapodás után, amely szabad hozzáférést biztosított a román állampolgároknak az Európai Unióhoz, ami “nagy mértékű migrációs áramlást” eredményezett, mondja Anghel szociológus, a mozgások a 21. században Észak-Európa felé irányultak. “Romániában mindenki ismer valakit, aki elment,” mondja Barbat, aki Râmnicu-Vâlcea-ban született.</span>\n<span class=\"para\">Kelet-európai demográfiai mozgásokra reagálva a tudósok kifejlesztették a “folyékony migráció” fogalmát, jegyzi meg a SNSPA professzora. Ezek a népességek gyakran úgy tűntek, “hogy nem maradnak egy helyen, hanem különböző munkaerőpiacokat próbálnak ki”, ellentétben a klasszikus mintával. Számos román számára Gramatban a festői francia vidék nem az első megálló. Néhány év spanyolországi Baszkföldön a <em>foie gras </em>iparban eltöltött idő után Marilena a Quercynoise-nál dolgozott ugyanebben a szektorban Gramatban. Eközben Donca rövid időt töltött Ausztriában, mielőtt csatlakozott a Destrel gyártósoraihoz. Hasonlóképpen, Butucaru, a munkatársa, egy belga vágóhídon dolgozott, mielőtt Franciaországban találkoztak és megosztották a munkaerő-közvetítő által biztosított szállást. Cristea hosszabb utat tett meg Gramatba. Az 1990-es évek végén kezdve, vágóhídon dolgozott Németországban (Dortmund és Stuttgart), Belgiumban és Spanyolországban.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Egy cél, sokféle motiváció</strong></span>\n<span class=\"para\">A 1990-es években és a 2000-es évek elején sok román “főként erős gazdasági okok miatt” emigrált, mondja Anghel, a ország szegénységét és a kommunista korszak iparának összeomlását említve. E környezetben Teodor Cristea Németországba ment. “A család támogatására,” magyarázza, “kényszerülsz arra, hogy munkát keress, ahol csak tudsz, még a munkaerő-közvetítők által kínált külföldi szerződéseken keresztül is.”</span>\n<span class=\"para\">Azonban a fiatalabb generációk számára, a 2010-es évektől kezdve, a migráció okai bonyolultabbá váltak. Anghel hangsúlyozza, hogy a kérdés túlságosan leegyszerűsítése, mint egyszerű menekülés a szegénység elől, most félrevezető, mivel a romániai emigráció már nem egy széles körben megosztott stratégia az alapvető szükségletek kielégítésére, mint korábban. Ehelyett a mobilitás mögötti motivációk egyre sokszínűbbé váltak.</span>\n<span class=\"para\">Míg a kelet-európai és nyugat-európai közötti jövedelmi különbség 25 évvel ezelőtt szembetűnő volt, ezek a különbségek jelentősen csökkentek. Romániában javultak az életszínvonalak, az átlagfizetések kezdtek megközelíteni a nyugat-európaiakat. Továbbá, a nyugat-európai bérek magasabb megélhetési költségekkel párosulnak, így a migráció gazdasági előnyei kevésbé vonzóak.</span>\n<span class=\"para\">Ez felveti a kérdést, hogy vajon ez a csökkenő különbség lelassítja-e a román munkások áramlását olyan helyekre, mint Gramat. “Majd meglátjuk,” mondja Marilena Placinta, óvatosan. Jelenleg azonban az áramlás folytatódik, a bárányvágóhíd vezetője szerint, aki nemrégiben több románt toborzott. Ostermeyer, aki 20 éve dolgozik külföldön és széleskörű tapasztalattal rendelkezik a nemzetközi munkások irányításában, szkeptikus: “Az a gondolat, hogy ahogy az életszínvonalak közelítenek, kevesebb ember lesz [emigráló] – nem hiszem.”</span>\n<span class=\"para\">“Mindenki más,” hangsúlyozza Laurentiu Donca, rámutatva, hogy a Romániából való távozás motivációi változatosak és gyakran személyesek. Donca maga először egy hat hónapos szerződéssel ment külföldre, hogy autót vásároljon, de elismeri, hogy a “kíváncsiság” is szerepet játszott. Mindössze 20 évesen felfedezni akarta az újonnan megnyílt európai teret, nem csupán a magasabb bérek hajszolása miatt.</span>\n<span class=\"para\">“Mindenkinek megvannak a saját okai,” teszi hozzá. Néhányan tapasztalatot keresnek, másoknak pénzre van szükségük, és vannak, akik egyszerűen változást keresnek. Aztán ott vannak azok, akik hátrányos helyzetű régiókból származnak, ahol a munkahelyek ritkák, akárcsak Franciaország bizonyos területein. Ahelyett, hogy Románia nagyobb és gazdaságilag dinamikus városaiba költöznének, ezek az emberek gyakran hallanak a külföldi lehetőségekről, különösen olyan rokonok vagy barátok révén, akik már letelepedtek a területen. Ez a kommunikációs hálózat kulcsszerepet játszott a Gramatban növekvő román közösség kialakulásában. Mihai Butucaru és Laurentiu Donca is ebbe a távoli területbe került, mert ott élő barátok tájékoztatták őket a munkalehetőségekről. A toborzók gyakran támaszkodnak erre a szájhagyományra, amikor több munkásra van szükségük. Idővel egyre több ember érkezett ugyanabból a faluból, szomszédságból vagy családból ezekre a ideiglenes küldetésekre, amelyek közül néhány sokkal hosszabb tartózkodássá alakult.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Lehetőleg letelepedni vagy sem</strong></span>\n<span class=\"para\">“Meglepett,” ismeri el Alexandre atya. Franciaországban végezte el papi képzését, és 2016 óta Gramat helyi papja. Miután már néhány évet eltöltött Észak-Franciaországban, Marius Barbat 2012-ben érkezett a városba, amikor megtalálta a kívánt mérnöki állását egy francia cégnél. Érkezésekor ugyanazt az érzést osztotta. Amikor a <em>Causse</em> területére léptek, egyikük sem tudta, hogy hány román közösség él itt.</span>\n<span class=\"para\">Hónapok vagy évek elteltével “sok román végül távozik,” magyarázza Donca, akár hazatérni, akár új lehetőségeket keresni máshol, a teljesítmény, új kilátások vagy személyes okok által vezérelve. “Amikor évente csak egyszer látod a szüleidet, észreveszed, hogy öregednek,” mondja, “és elkezdesz azon gondolkodni, mit tegyél.” Az öregedő szülők vagy beteg családtagok gyakori okai a hazatérésnek, gyakran nosztalgiával kísérve.</span>\n<span class=\"para\">Ebben a kontextusban a helyi román élelmiszerbolt kis gyógymódként szolgált a honvágy ellen. “Úgy gondoltam, hogy nagyszerű ötlet,” emlékszik vissza Hervé Destrel, aki menedzserként első kézből tapasztalta meg a távol élés érzelmi terheit. Marilena Placinta, az üzlet tulajdonosa, megérti ennek hatását, ismerős ízeket kínálva a románoknak, akik talán csak néhány évente látogatják meg szülőföldjüket, miközben a régióban letelepednek.</span>\n<span class=\"para\">Míg egyesek tovább lépnek, mások sokkal tovább maradnak, mint várták. “Azt hittem, egy, két vagy három évig itt leszek, de még mindig itt vagyok,” mondja Cristea, visszatekintve a területen eltöltött 15 évére. A hosszú távú letelepedés egyértelmű jele a románok növekvő száma, akik házakat vásárolnak, gyakran idős helyiektől, akik eladják ingatlanjaikat. “A románok jól érzik magukat, amikor saját otthonuk van,” jegyzi meg Barbat, ezt mások is megerősítik. Sokan fiatal párok a 30-as éveikben, gyerekekkel, akik helyi iskolákba járnak, jelentős korcsoportos demográfiai növekedést képviselnek egy olyan területen, ahol a francia fiatalok egy része városi központokba költözik.</span>\n<span class=\"para\">Azonban a hosszabb tartózkodás nem mindig jelenti a ideiglenes lakóhely elhagyását, különösen azok számára, akik nem fektettek be ingatlanba. A kelet-európai migráció “mobil jelenségét” tükrözve, ahogy Anghel leírja, Butucaru és Donca, a hosszú tartózkodás ellenére, még mindig ideiglenesnek tekintik a régióban eltöltött idejüket, és végül tervezik a továbblépést. Minden egyén eldönti, hogy a hosszú távú lakóhelyet ideiglenesnek tekinti-e, vagy teljes mértékben otthonának öleli fel.</span>\n<span class=\"para\">“Jól beilleszkedtem a Gramat közösségébe,” mondja Teodor. Mint a visszaadás módja, reméli, hogy szervez egy <em>marché gourmand</em> rendezvényt, amely román ételeket kínál a helyi vásárokon – egy módja annak, hogy ünnepeljék a kelet-európai jelenlétet, amely a terület szövetének részévé vált.</span>\n<span class=\"para\">A román és kelet-európai közösségeken túl Marilena Placinta boltja turistákat is vonz, köztük németeket, angolokat és hollandokat, akik a régió népszerű látnivalóit, mint Rocamadour és a Padirac Abyss látogatják. Egy román élelmiszerbolt látványa ebben a vidéki környezetben gyakran meglepi őket. Placinta humorosan utánozza reakcióikat: \"Wow, egy román bolt ... itt!\"</span>\n<span class=\"para\">Ez a jelenet tükrözi az új román jelenlét szélesebb jelentőségét: kihívást jelent a kozmopolita városok és a feltételezhetően homogén vidéki területek közötti tipikus megosztottságnak. “Az emberek azt feltételezik, hogy a távoli helyeken nincsenek külföldiek,” mutat rá Barbat, “de ha van egy cég, amelynek nehézségei vannak a toborzással, akkor vannak betöltetlen állások.” Az európai közös tér kontextusában a románok a Gramat <em>Causse</em> területére érkeztek különböző okokból, a kalandvágytól kezdve a Románia bizonyos részein lévő munkahelyek hiányáig, segítve a helyi gazdaság fenntartását. A román munkások toborzása, magyarázza Hervé Destrel, kezdetben arról szólt, hogy “fenntartsák a megye báránytermelését támogató eszközöket”, egy mentőövet, amely idővel egyre nagyobb jelentőséget kapott.</span>\n<span class=\"para\">Akár Franciaországban, akár azon túl, ez a helyi történet megtöri a vidéki területekkel kapcsolatos sztereotípiákat, különösen abban, amit a geográfusok Franciaország <em>diagonal du vide</em> (üres átló) néven emlegetnek. Bár alacsony népsűrűség és kevesebb tevékenység jellemzi, ez a régió messze nem mentes a globális kapcsolatoktól és az európai energiától.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>francia szabadúszó újságíró, aki Berlinben él, és a nemzetközi fejlemények helyi hatásait jelentette. Tavalyig történelmet, nemzetközi kapcsolatokat és társadalomtudományokat tanult Toulouse-ban, Glasgow-ban, Párizsban, Dublinban, végül Berlinben.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Nuovi arrivi</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (salsicce senza pelle fatte con diversi tipi di carne), <em>Sarmale</em> (cavoli ripieni), peperoni <em>Gogoșari</em>, e molti altri prodotti della Romania riempiono gli scaffali di Romanasul – il negozio di alimentari romeno a Gramat. “Avevo questa idea da molto tempo,” spiega Marilena Placinta, la proprietaria del negozio, originaria della città del delta del Danubio di Tulcea. Il pensiero è diventato palpabile nel febbraio 2019, tanto quanto la demografia in cambiamento della zona ha fatto attraverso questo nuovo commercio.</span>\n<span class=\"para\">Fornire una cifra precisa su questa popolazione romena è complicato. Alcuni parlano di 200 a 300 persone. Altri alzano la stima a 500. Tuttavia, tutti convergono nel dire che “alcune centinaia” ora vivono nella città di circa 3.400 abitanti e nei suoi dintorni.</span>\n<span class=\"para\">Arrivato in Francia dalla regione del Banat in Romania, per fascinazione personale e un atteggiamento pro-europeo, il sacerdote della città, Padre Alexandre, pensa che la Romania sia “molto francofila”. Tuttavia, in numeri, la Francia è, tra tutte le destinazioni importanti, di gran lunga non una scelta ovvia per i romeni, spiega Remus Gabriel Anghel, professore presso l'Università Nazionale di Studi Politici e Amministrazione Pubblica (SNSPA) di Bucarest e ricercatore presso l'Istituto Romeno per la Ricerca sulle Minoranze Nazionali di Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">Con circa 130.000 membri, secondo le statistiche ufficiali, la diaspora romena in Francia è molto più piccola di quella italiana (stimata sopra un milione) o spagnola (stimata sopra 500.000). Pertanto, il negozio di alimentari di Placinta denota vividamente una popolazione romena locale insolitamente estesa per una così piccola città francese – una sorpresa per molti quando si verifica in, come alcuni etichettano, il “mezzo del nulla”. </span>\n<span class=\"para\">Come nota la proprietaria del negozio Romanasul, sebbene in modo un po' esagerato poiché non tutti i romeni sono arrivati per le stesse ragioni, l'afflusso di lavoratori romeni in questa zona remota dipende in gran parte dalle opportunità di lavoro che spesso vengono rifiutate localmente ma accolte a livello internazionale. Nel dicembre 2009, mentre Hervé e Florence Quentin si preparavano a vendere la loro piccola attività di <em>Tabac</em> (negozio di sigarette), ricordano vividamente l'improvviso aumento della domanda di schede telefoniche prepagate da parte dei romeni appena arrivati – segnando l'inizio di una dinamica che è continuata per quasi 15 anni. Teodor Cristea rivendica con orgoglio il titolo di essere il primo romeno a stabilirsi a Gramat, arrivando all'inizio degli anni 2010 – insieme ad altri quattro per lavorare presso il macello di agnelli locale.</span>\n<span class=\"para\">“Tutto ciò deriva da un problema socio-economico,” spiega Hervé Destrel, un ex dirigente del macello. Nel 1984 lui e suo fratello hanno preso in mano l'attività di famiglia. All'inizio degli anni 2010, il pilastro economico locale si trovava di fronte a una “situazione critica”. Il lavoro c'era, ma i lavoratori erano difficili da trovare. A seguito di una chiamata per il reclutamento di circa 200 persone, circa 30 hanno risposto. Molto pochi sono venuti e zero hanno firmato un contratto. La diffusa mancanza di interesse sembrava ovvia. Il freddo, gli odori e l'ultima attività di uccidere animali non è “davvero sexy”, ammette Martin Ostermeyer, l'attuale responsabile del macello. Si lamenta che reclutare “locali è estremamente difficile”. C'era, e c'è ancora, un divario (non un vuoto, per sottolineare cautamente il fatto che numerosi francesi fanno anche questo lavoro duro).</span>\n<span class=\"para\">Seguendo l'esempio dell'industria della carne della Bretagna, i fratelli Destrel hanno contattato agenzie di lavoro temporaneo romene che, sebbene non basate nel sud-ovest della Francia, erano disposte a operare a Gramat. Queste agenzie hanno fornito un allestimento senza soluzione di continuità per i lavoratori romeni, offrendo opportunità di alloggio condiviso e supporto amministrativo. Questo ha reso facile per i lavoratori intraprendere incarichi all'estero garantendo che le agenzie di lavoro temporaneo potessero rapidamente avviare le loro operazioni lavorative. Dopo la metà degli anni 2010, le aziende con sede in Romania sono state o bandite dall'operare in Francia o costrette a seguire un nuovo status legale francese. Data questa situazione e a causa di preoccupazioni a “livello umano”, Hervé Destrel e il suo associato hanno cambiato l'offerta da contratti rinnovabili di tre a sei mesi a contratti di lavoro permanenti per i lavoratori romeni.</span>\n<span class=\"para\">“Una vera relazione di fiducia” doveva essere costruita per convincere i loro migliori lavoratori a firmare, come spiega Destrel. Lungo questo processo, dipendenti come Laurentiu Donca e Mihai Butucaru, rispettivamente reclutati nel 2011 e nel 2016, sono rimasti nella zona. Rimangono soddisfatti del loro lavoro fino ad oggi. “Hanno visto potenziale in noi,” sottolinea Donca. Da allora, i romeni hanno rappresentato circa il 30 per cento dei dipendenti dell'azienda.</span>\n<span class=\"para\">Il caso Destrel non è isolato, specialmente riguardo ai macelli locali. Sempre a Gramat, il produttore di anatra <em>foie gras</em> di riferimento, La Quercynoise, ha anche reclutato manodopera romena sin dagli anni 2010. Tra i reclutati c'era Marilena Placinta, ora proprietaria del negozio di alimentari. Non limitato all'industria della carne, l'elenco dei datori di lavoro si estende ora oltre i settori e i confini della città: ristoranti, hotel, il <em>SYDED</em> (centro di riciclaggio), l'industria del legno e altre fabbriche come Andros, il fiore all'occhiello industriale del dipartimento, conosciuto a livello internazionale per marchi come Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Un fenomeno migratorio a doppio senso</strong></span>\n<span class=\"para\">Il rinomato storico Gérard Noiriel, nel suo lavoro sui cambiamenti demografici intensi in Francia durante il XIX e XX secolo, ha introdotto il concetto di <em>Creuset français</em> (melting pot francese), che ha sostenuto fosse stato a lungo trascurato. Questo concetto riflette le onde storiche di migrazione, comprese quelle guidate dal lavoro spesso attratte dalle industrie esigenti della Francia in cerca di lavoratori. Ad esempio, in aree dove l'estrazione del carbone una volta costituiva il pilastro industriale, le aziende hanno successivamente reclutato europei meridionali, europei orientali e nordafricani nel corso del XX secolo per lavorare accanto ai minatori francesi.</span>\n<span class=\"para\">Sebbene il carbone non fosse un fattore, un fenomeno migratorio simile si è verificato a Gramat e precisamente nel suo macello di agnelli locale. Il proprietario originale, Destrel senior, reclutava lavoratori dalla Penisola Iberica. Successivamente, sotto la gestione dei suoi due figli, la forza lavoro di origine straniera è diventata prevalentemente marocchina e algerina. Oggi, l'azienda ha forgiato una relazione di lunga data con i lavoratori romeni, un legame che è rimasto forte nonostante i cambiamenti nella leadership e continua a riprodursi localmente.</span>\n<span class=\"para\">Dall'altra parte dell'Europa, la Romania ha subito un fenomeno storico di emigrazione. Iniziando dopo la fine della Seconda Guerra Mondiale, come indica Anghel, con i trasferimenti di popolazione tedesco-romeni, la partenza degli ebrei dopo l'Olocausto e persino i romeni che si spostavano attraverso il Blocco Orientale, si stava formando una dinamica. È continuata ancora di più dopo il 1989, dopo le rivoluzioni che hanno posto fine al regime comunista e con la caduta della Cortina di Ferro.</span>\n<span class=\"para\">“La porta si è aperta all'improvviso,” spiega Marius Barbat, un ingegnere romeno che vive a Gramat con la sua famiglia dal 2012. Questo ha segnato un punto di svolta, poiché la dura transizione al capitalismo ha avuto un impatto sulle società abituate al sistema socialista, portando a sofferenze diffuse e declino sociale. “C'era così tanta povertà,” ricorda Barbat della Romania negli anni '90. Entro la fine di quel decennio, la migrazione lavorativa era aumentata, in particolare verso Spagna e Italia. Questa tendenza è accelerata dopo l'accordo del 2002 che concedeva ai cittadini romeni libero accesso all'Unione Europea, il che ha portato a “un grande flusso di migranti”, afferma il sociologo Anghel, con movimenti che si spostano verso il Nord Europa nel XXI secolo. “In Romania, tutti conoscono qualcuno che è partito,” dice Barbat, nato a Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">In risposta ai movimenti demografici dell'Europa orientale, gli studiosi hanno sviluppato la nozione di “migrazione liquida”, nota il professore della SNSPA. Queste popolazioni spesso apparivano “non per restare in un posto, ma per provare diversi mercati del lavoro”, a differenza del modello classico. Per numerosi romeni a Gramat, la pittoresca campagna francese non è la prima tappa. Dopo alcuni anni nel Paese Basco spagnolo lavorando nell'industria del <em>foie gras</em>, Marilena è venuta a lavorare nello stesso settore presso la Quercynoise di Gramat. Nel frattempo, Donca è passato brevemente attraverso l'Austria prima di unirsi alle linee di produzione di Destrel. Allo stesso modo, il suo compagno Butucaru ha lavorato in un macello belga prima di incontrarsi in Francia e condividere l'alloggio assegnato dall'agenzia di lavoro temporaneo. Cristea ha vissuto un viaggio più lungo per arrivare a Gramat. Iniziando alla fine degli anni '90, ha svolto lavori di macelleria in tutta la Germania (Dortmund e Stoccarda), Belgio e Spagna.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Una destinazione, motivazioni diverse</strong></span>\n<span class=\"para\">Negli anni '90 e nei primi anni 2000, molti romeni emigrarono “principalmente per forti motivi economici”, afferma Anghel, citando la povertà del paese e il crollo delle industrie dell'era comunista. In questo contesto, Teodor Cristea è andato in Germania. “Per sostenere la famiglia,” spiega, “sei costretto a cercare lavoro ovunque tu possa, anche attraverso agenzie di lavoro temporaneo che offrono contratti all'estero.”</span>\n<span class=\"para\">Tuttavia, per le generazioni più giovani a partire dagli anni 2010, le ragioni per l'emigrazione sono diventate più complesse. Anghel sottolinea che semplificare la questione come una semplice fuga dalla povertà è ora fuorviante, poiché l'emigrazione in Romania non è più una strategia ampiamente condivisa per soddisfare i bisogni di base come lo era in passato. Invece, le motivazioni dietro la mobilità sono diventate sempre più diverse.</span>\n<span class=\"para\">Sebbene il divario di ricchezza tra l'Europa orientale e quella occidentale fosse notevole 25 anni fa, queste disuguaglianze si sono notevolmente ridotte. Gli standard di vita in Romania sono migliorati, con salari medi che iniziano ad avvicinarsi a quelli dell'Europa occidentale. Inoltre, i salari dell'Europa occidentale sono compensati da costi di vita più elevati, rendendo i benefici economici dell'emigrazione meno convincenti.</span>\n<span class=\"para\">Questo solleva interrogativi su se questo divario in riduzione rallenterà il flusso di lavoratori romeni verso luoghi come Gramat. “Vedremo,” dice Marilena Placinta, con cautela. Per ora, però, il flusso continua, senza cambiamenti all'orizzonte, secondo il responsabile del macello di agnelli, che ha recentemente reclutato più romeni. Ostermeyer, che ha lavorato all'estero per 20 anni e ha una vasta esperienza nella gestione di lavoratori internazionali, rimane scettico: “L'idea che man mano che gli standard di vita si avvicinano ci saranno meno persone [emigrando] – non ci credo.”</span>\n<span class=\"para\">“Ognuno è diverso,” sottolinea Laurentiu Donca, evidenziando che le motivazioni per lasciare la Romania sono varie e spesso personali. Donca stesso è andato inizialmente all'estero con un contratto di sei mesi per comprare un'auto, ma ammette che “la curiosità” ha giocato un ruolo. A soli 20 anni, voleva esplorare il nuovo spazio europeo aperto, non solo inseguire salari più alti.</span>\n<span class=\"para\">“Ognuno ha le proprie ragioni,” aggiunge. Alcuni cercano esperienza, altri hanno bisogno di soldi e alcuni stanno semplicemente cercando un cambiamento. Poi ci sono quelli provenienti da regioni svantaggiate, dove i posti di lavoro sono scarsi, proprio come in alcune aree della Francia. Invece di trasferirsi nelle città più grandi e dinamiche economicamente della Romania, queste persone sentono spesso parlare di opportunità all'estero, specialmente attraverso parenti o amici già stabiliti nella zona. Questa rete di comunicazione è stata fondamentale per la crescente comunità romena a Gramat. Sia Mihai Butucaru che Laurentiu Donca sono finiti in questa zona remota perché amici già lì li hanno informati sulle aperture di lavoro. I reclutatori si affidano spesso a questo processo di passaparola quando hanno bisogno di più personale. Nel tempo, più persone provenienti dagli stessi villaggi, quartieri o famiglie si sono unite a queste missioni temporanee, alcune delle quali si sono trasformate in soggiorni molto più lunghi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stabilire o non stabilire</strong></span>\n<span class=\"para\">“Sono rimasto sorpreso,” ammette Padre Alexandre. Ha fatto la sua formazione clericale in Francia ed è diventato il sacerdote locale di Gramat nel 2016. Dopo già alcuni anni nel nord della Francia, Marius Barbat è arrivato in città nel 2012 poiché ha trovato il lavoro di ingegnere desiderato con un'azienda francese. Al suo arrivo, condivideva la stessa sensazione. Mettendo piede sul <em>Causse</em>, entrambi non avevano idea della comunità romena né di quanti si fossero stabiliti qui.</span>\n<span class=\"para\">Dopo mesi o anni, “molti romeni alla fine se ne vanno,” spiega Donca, sia per tornare a casa che per perseguire nuove opportunità altrove, spinti da un senso di realizzazione, nuove prospettive o motivi personali. “Quando vedi i tuoi genitori solo una volta all'anno, noti che invecchiano,” dice, “e inizi a chiederti cosa fare”. Genitori anziani o familiari malati sono motivi comuni per tornare a casa, spesso accompagnati da un senso di nostalgia.</span>\n<span class=\"para\">In questo contesto, il negozio di alimentari romeno locale ha servito come un piccolo rimedio per la nostalgia di casa. “Pensavo fosse una grande idea,” ricorda Hervé Destrel, che, in qualità di manager, ha visto in prima persona il costo emotivo di vivere lontano da casa. Marilena Placinta, la proprietaria del negozio, comprende il suo impatto, offrendo sapori familiari ai romeni che possono visitare la loro patria solo ogni pochi anni mentre si stabiliscono nella regione.</span>\n<span class=\"para\">Se alcuni vanno avanti, altri rimangono molto più a lungo del previsto. “Pensavo di essere qui per uno, due o tre anni, ma sono ancora qui,” dice Cristea, riflettendo sui suoi 15 anni nella zona. Un chiaro segno di un insediamento a lungo termine è l'aumento del numero di romeni che comprano case, spesso da anziani locali che vendono le loro proprietà. “I romeni si sentono bene quando possiedono una casa,” nota Barbat, un sentimento condiviso da altri. Molti sono giovani coppie nei loro 30 anni con bambini che frequentano le scuole locali, rappresentando un significativo afflusso demografico legato all'età in un'area dove una parte della gioventù francese si dirige verso i centri urbani.</span>\n<span class=\"para\">Tuttavia, rimanere più a lungo non significa sempre abbandonare l'idea della residenza temporanea, specialmente per coloro che non hanno investito in proprietà. Riflettendo il “fenomeno mobile” della migrazione dell'Europa orientale, come lo descrive Anghel, Butucaru e Donca, nonostante i loro lunghi soggiorni, vedono ancora il loro tempo nella regione come temporaneo e pianificano di andare avanti eventualmente. Ogni individuo decide se vedere una residenza a lungo termine come temporanea o abbracciarla completamente come casa.</span>\n<span class=\"para\">“Sono stato ben integrato nella comunità di Gramat,” dice Teodor. Come modo per restituire, spera di organizzare un <em>marché gourmand</em> con piatti romeni presso i terreni della fiera locale – un modo per celebrare la presenza dell'Europa orientale che è diventata parte del tessuto dell'area.</span>\n<span class=\"para\">Oltre alle comunità romene e dell'Europa orientale, il negozio di Marilena Placinta attira anche turisti, tra cui tedeschi, inglesi e olandesi, che visitano le attrazioni popolari della regione, come Rocamadour e l'Abisso di Padirac. Vedere un negozio di alimentari romeno in questo contesto rurale spesso li sorprende. Placinta imita umoristicamente le loro reazioni: \"Wow, un negozio romeno … qui!\"</span>\n<span class=\"para\">Questa scena riflette il significato più ampio della nuova presenza romena: sfidare il tipico divario tra città cosmopolite e aree rurali supposte omogenee. “La gente presume che i luoghi remoti non abbiano stranieri,” sottolinea Barbat, “ma se c'è un'azienda che fatica a assumere, ci sono posti che devono essere riempiti.” Nel contesto di uno spazio europeo condiviso, i romeni sono venuti al <em>Causse</em> di Gramat per una varietà di motivi, da un senso di avventura a una mancanza di opportunità di lavoro in alcune parti della Romania, contribuendo a sostenere l'economia locale. Reclutare lavoratori romeni, spiega Hervé Destrel, riguardava inizialmente “mantenere gli strumenti che supportano la produzione di agnelli del dipartimento in funzione”, un'ancora di salvezza che ha assunto maggiore significato nel tempo.</span>\n<span class=\"para\">Che sia in Francia o altrove, questa storia locale rompe gli stereotipi sulle aree rurali, in particolare in ciò che i geografi chiamano la <em>diagonale du vide</em> (diagonale vuota) della Francia. Sebbene caratterizzata da bassa densità di popolazione e meno attività, questa regione è tutt'altro che priva di connessioni globali ed energia europea.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>è un giornalista freelance francese con sede a Berlino che riporta sugli impatti locali degli sviluppi internazionali. Fino all'anno scorso, ha studiato Storia, Relazioni Internazionali e Scienze Sociali a Tolosa, Glasgow, Parigi, Dublino e infine Berlino.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Nieuwe aankomsten</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (velloze worstjes gemaakt van verschillende vleessoorten), <em>Sarmale </em>(gevulde koolbladeren), <em>Gogoșari</em> paprika's, en nog veel meer van Roemenië's producten vullen de schappen van Romanasul – de Roemeense supermarkt in Gramat. “Ik had deze idee al een lange tijd,” legt Marilena Placinta, de eigenaresse van de winkel, uit, afkomstig uit de Donau delta stad Tulcea. De gedachte werd tastbaar in februari 2019, net zoals de veranderende demografie van het gebied door deze nieuwe handel.</span>\n<span class=\"para\">Een nauwkeurig cijfer over deze Roemeense bevolking geven is ingewikkeld. Sommigen spreken van 200 tot 300 mensen. Anderen verhogen de schatting naar 500. Toch komen ze allemaal overeen dat er nu “een paar honderd” in de stad van ongeveer 3.400 inwoners en de omgeving wonen.</span>\n<span class=\"para\">De priester van de stad, Vader Alexandre, die uit de Banat-regio van Roemenië komt, denkt dat Roemenië “zeer Francofiel” is, uit persoonlijke fascinatie en pro-Europese houding. Niettemin, in cijfers, is Frankrijk, van alle belangrijke bestemmingen, verre van een voor de hand liggende keuze voor Roemenen, legt Remus Gabriel Anghel uit, een professor aan de Nationale Universiteit voor Politieke Studies en Publieke Administratie (SNSPA) in Boekarest en een onderzoeker bij het Roemeense Instituut voor Onderzoek naar Nationale Minderheden in Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">Met ongeveer 130.000 leden, volgens officiële statistieken, is de Franse Roemeense diaspora veel kleiner dan die van Italië (geschat boven een miljoen) of Spanje (geschat boven 500.000). Daarom duidt Placinta's supermarkt levendig op een ongewoon uitgebreide lokale Roemeense bevolking voor zo'n kleine Franse stad – een verrassing voor velen wanneer dit gebeurt in, zoals sommigen zouden labelen, de “middel of nowhere”. </span>\n<span class=\"para\">Zoals de eigenaar van de Romanasul-winkel opmerkt, zij het enigszins overdreven aangezien niet alle Roemenen om dezelfde redenen zijn gekomen, hangt de instroom van Roemeense arbeiders in dit afgelegen gebied grotendeels af van werkgelegenheid die vaak lokaal wordt afgewezen maar internationaal wordt verwelkomd. In december 2009, terwijl Hervé en Florence Quentin zich voorbereidden om hun kleine <em>Tabac</em> (sigarettenwinkel) bedrijf te verkopen, herinneren ze zich levendig de plotselinge stijging in de vraag naar prepaid telefoonkaarten van nieuw aangekomen Roemenen – wat het begin markeerde van een dynamiek die bijna 15 jaar is voortgezet. Teodor Cristea claimt trots de titel van eerste Roemeen die zich in Gramat vestigde, aankomend aan het begin van de jaren 2010 – samen met vier anderen om te werken in de lokale lammslachterij.</span>\n<span class=\"para\">“Dit alles komt voort uit een sociaal-economisch probleem,” legt Hervé Destrel uit, een voormalige leidinggevende bij de slachterij. In 1984 namen hij en zijn broer het familiebedrijf over. Aan het begin van de jaren 2010 stond de lokale economische hoeksteen voor een “kritieke situatie”. Er was werk, maar arbeiders waren moeilijk te vinden. Na een wervingsoproep voor ongeveer 200 mensen, reageerden er ongeveer 30. Zeer weinigen kwamen en niemand tekende een contract. Het wijdverspreide gebrek aan interesse leek voor de hand liggend. De kou, de geuren en de uiteindelijke taak van het doden van dieren is “niet echt sexy”, geeft Martin Ostermeyer, de huidige hoofd van de slachterij, toe. Hij klaagt dat het werven van “lokalen extreem moeilijk is”. Er was, en is nog steeds, een kloof (geen leegte, om voorzichtig te benadrukken dat talrijke Fransen ook dit zware werk doen).</span>\n<span class=\"para\">Volgend het voorbeeld van de vleesindustrie in Bretagne, namen de broers Destrel contact op met Roemeense uitzendbureaus die, hoewel niet gevestigd in het zuidwesten van Frankrijk, bereid waren om in Gramat te opereren. Deze bureaus zorgden voor een naadloze opzet voor Roemeense arbeiders, met gedeelde huisvestingsmogelijkheden en administratieve ondersteuning. Dit maakte het gemakkelijk voor arbeiders om buitenlandse opdrachten te aanvaarden terwijl het uitzendbureau snel hun arbeidsoperaties kon opstarten. Na het midden van de jaren 2010 werden Roemeense bedrijven ofwel verboden om in Frankrijk te opereren of moesten ze voldoen aan een nieuwe Franse juridische status. Gezien die situatie en vanwege zorgen op \"menselijk niveau\", schakelden Hervé Destrel en zijn partner over van het aanbieden van drie- tot zes maanden verlengbare contracten naar het bieden van permanente arbeidsovereenkomsten voor Roemeense arbeiders.</span>\n<span class=\"para\">“Een echte vertrouwensrelatie” moest worden opgebouwd om hun beste arbeiders te overtuigen om te tekenen, zoals Destrel uitlegt. Tijdens dit proces bleven werknemers zoals Laurentiu Donca en Mihai Butucaru, respectievelijk gerekruteerd in 2011 en 2016, in het gebied. Ze zijn tot op de dag van vandaag tevreden met hun banen. “Ze zagen potentieel in ons,” wijst Donca op. Sindsdien vertegenwoordigen Roemenen ongeveer 30 procent van de werknemers van het bedrijf.</span>\n<span class=\"para\">De zaak van de broers Destrel is niet geïsoleerd, vooral niet wat betreft lokale slachterijen. Nog steeds in Gramat, heeft de beroemde eend <em>foie gras </em>producent, La Quercynoise, ook Roemeense arbeidskrachten geworven sinds de jaren 2010. Onder de rekruten was Marilena Placinta, nu de eigenaar van de supermarkt. Niet beperkt tot de vleesindustrie, strekt de lijst van werkgevers zich nu uit voorbij de sectoren en de grenzen van de stad: restaurants, hotels, het <em>SYDED</em> (recyclingcentrum), de houtindustrie en andere fabrieken zoals Andros, het industriële vlaggenschip van het departement, internationaal bekend om merken zoals Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Een dubbelzijdig migratiefenomeen</strong></span>\n<span class=\"para\">De gerenommeerde historicus Gérard Noiriel introduceerde in zijn werk over de intense demografische verschuivingen in Frankrijk tijdens de 19e en 20e eeuw het concept van de <em>Creuset français</em> (Frans smeltkroes), dat volgens hem lange tijd over het hoofd was gezien. Dit concept weerspiegelt de historische migratiegolven, waaronder die gedreven door arbeid die vaak naar de veeleisende industrieën van Frankrijk werd aangetrokken die behoefte hadden aan arbeiders. Bijvoorbeeld, in gebieden waar de kolenmijnbouw ooit de industriële ruggengraat vormde, rekruteerden bedrijven successief Zuid-Europeanen, Oost-Europeanen en Noord-Afrikanen gedurende de 20e eeuw om samen met Franse mijnwerkers te werken.</span>\n<span class=\"para\">Hoewel kolen geen factor waren, vond er een soortgelijk arbeidsmigratiefenomeen plaats in Gramat en precies in de lokale lammslachterij. De oorspronkelijke eigenaar, Destrel senior, rekruteerde arbeiders van het Iberisch schiereiland. Later, onder het beheer van zijn twee zonen, werd de buitenlandse arbeidskracht voornamelijk Marokkaans en Algerijns. Tegenwoordig heeft het bedrijf een langdurige relatie opgebouwd met Roemeense arbeiders, een band die sterk is gebleven ondanks veranderingen in het leiderschap en die lokaal blijft voortbestaan.</span>\n<span class=\"para\">Aan de andere kant van Europa heeft Roemenië aanzienlijk een historisch emigratiefenomeen ondergaan. Begonnen na het einde van de Tweede Wereldoorlog, zoals Anghel aangeeft, met Duitse-Roemeense bevolkingsverhuizingen, het vertrek van Joden na de Holocaust, en zelfs Roemenen die zich over het Oostblok verplaatsten, vormde zich een dynamiek. Het ging zelfs nog meer door na 1989, na de revoluties die een einde maakten aan de communistische heerschappij en met de val van het IJzeren Gordijn.</span>\n<span class=\"para\">\"De deur ging ineens open,\" legt Marius Barbat uit, een Roemeense ingenieur die sinds 2012 met zijn gezin in Gramat woont. Dit markeerde een keerpunt, aangezien de harde overgang naar het kapitalisme een tol eiste van samenlevingen die gewend waren aan het socialistische systeem, wat resulteerde in wijdverspreid lijden en sociale achteruitgang. \"Er was zoveel armoede,\" herinnert Barbat zich Roemenië in de jaren '90. Tegen het einde van dat decennium was de arbeidsmigratie toegenomen, vooral naar Spanje en Italië. Deze trend versnelde na de overeenkomst van 2002 die Roemeense burgers vrij toegang tot de Europese Unie verleende, wat leidde tot \"een grote uitstroom van migranten\", zegt socioloog Anghel, met bewegingen die in de 21e eeuw naar Noord-Europa verschoven. \"In Roemenië kent iedereen iemand die is vertrokken,\" zegt Barbat, die geboren is in Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">In reactie op de demografische bewegingen in Oost-Europa ontwikkelden wetenschappers de notie van “vloeibare migratie”, merkt de SNSPA-professor op. Deze populaties leken vaak “niet op één plek te blijven, maar verschillende arbeidsmarkten te proberen”, in tegenstelling tot het klassieke patroon. Voor talrijke Roemenen in Gramat is het pittoreske Franse platteland niet de eerste stop. Na een paar jaar in het Baskenland van Spanje te hebben gewerkt in de <em>foie gras </em>industrie, kwam Marilena werken in dezelfde sector bij Gramat’s Quercynoise. Ondertussen ging Donca kort door Oostenrijk voordat hij zich bij de productielijnen van Destrel voegde. Evenzo werkte zijn metgezel Butucaru in een Belgische slachterij voordat ze elkaar in Frankrijk ontmoetten en de accommodatie deelden die door het uitzendbureau was toegewezen. Cristea maakte een langere reis naar Gramat. Begonnen in de late jaren '90, nam hij slagersbanen in heel Duitsland (Dortmund en Stuttgart), België en Spanje.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Één bestemming, diverse motivaties</strong></span>\n<span class=\"para\">Tijdens de jaren '90 en het begin van de jaren 2000 emigreerden veel Roemenen “voornamelijk om sterke economische redenen”, zegt Anghel, verwijzend naar de armoede in het land en de ineenstorting van de industrieën uit de communistische tijd. In deze context ging Teodor Cristea naar Duitsland. “Om de familie te ondersteunen,” legt hij uit, “ben je gedwongen om werk te zoeken waar je maar kunt, zelfs via uitzendbureaus die buitenlandse contracten aanbieden.”</span>\n<span class=\"para\">Echter, voor jongere generaties die in de jaren 2010 begonnen, werden de redenen voor emigratie complexer. Anghel benadrukt dat het vereenvoudigen van de kwestie als slechts een ontsnapping aan armoede nu misleidend is, aangezien emigratie in Roemenië niet langer een breed gedeelde strategie is om aan basisbehoeften te voldoen zoals het vroeger was. In plaats daarvan zijn de motivaties achter mobiliteit steeds diverser geworden.</span>\n<span class=\"para\">Hoewel de kloof in rijkdom tussen Oost- en West-Europa 25 jaar geleden opvallend was, zijn deze ongelijkheden aanzienlijk verkleind. De levensstandaard in Roemenië is verbeterd, met gemiddelde salarissen die beginnen te naderen die in West-Europa. Bovendien worden de lonen in West-Europa gecompenseerd door hogere kosten van levensonderhoud, waardoor de economische voordelen van emigreren minder aantrekkelijk worden.</span>\n<span class=\"para\">Dit roept vragen op over de vraag of deze verkleinende kloof de stroom van Roemeense arbeiders naar plaatsen zoals Gramat zal vertragen. “We zullen zien,” zegt Marilena Placinta, voorzichtig. Voorlopig echter blijft de stroom doorgaan, zonder veranderingen aan de horizon, volgens de hoofd van de lammslachterij, die onlangs meer Roemenen heeft gerekruteerd. Ostermeyer, die 20 jaar in het buitenland heeft gewerkt en uitgebreide ervaring heeft met het beheren van internationale arbeiders, blijft sceptisch: “Het idee dat er minder mensen [emigreren] zullen zijn naarmate de levensstandaarden dichter bij elkaar komen – dat geloof ik niet.”</span>\n<span class=\"para\">“Iedereen is anders,” benadrukt Laurentiu Donca, wijzend op het feit dat de motivaties om Roemenië te verlaten gevarieerd en vaak persoonlijk zijn. Donca zelf ging aanvankelijk naar het buitenland op een contract van zes maanden om een auto te kopen, maar geeft toe dat “nieuwsgierigheid” ook een rol speelde. Op slechts 20-jarige leeftijd wilde hij de nieuw geopende Europese ruimte verkennen, niet alleen hogere lonen achterna jagen.</span>\n<span class=\"para\">“Iedereen heeft zijn redenen,” voegt hij eraan toe. Sommigen zoeken ervaring, anderen hebben geld nodig en sommigen zijn gewoon op zoek naar verandering. Dan zijn er degenen uit achtergestelde regio's, waar banen schaars zijn, net als in bepaalde gebieden in Frankrijk. In plaats van naar de grotere en economisch dynamische steden van Roemenië te verhuizen, horen deze mensen vaak over kansen in het buitenland, vooral via familieleden of vrienden die al in het gebied zijn gevestigd. Dit netwerk van communicatie is cruciaal geweest voor de groeiende Roemeense gemeenschap in Gramat. Zowel Mihai Butucaru als Laurentiu Donca eindigden in dit afgelegen gebied omdat vrienden daar hen op de hoogte brachten van vacatures. Recruiters vertrouwen vaak op dit mond-tot-mondproces wanneer ze meer personeel nodig hebben. In de loop van de tijd sloten meer mensen uit dezelfde dorpen, buurten of families zich aan bij deze tijdelijke missies, waarvan sommige in veel langere verblijven veranderden.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Zich vestigen of niet vestigen </strong></span>\n<span class=\"para\">“Ik was verrast,” geeft Vader Alexandre toe. Hij deed zijn geestelijke opleiding in Frankrijk en werd in 2016 de lokale priester van Gramat. Na al een paar jaar in Noord-Frankrijk te hebben doorgebracht, kwam Marius Barbat in 2012 naar de stad omdat hij zijn gewenste ingenieursbaan bij een Frans bedrijf vond. Bij zijn aankomst had hij hetzelfde gevoel. Bij het betreden van de <em>Causse</em> hadden beiden geen idee van de Roemeense gemeenschap of hoeveel hier waren neergestreken.</span>\n<span class=\"para\">Na maanden of jaren, “verlaat uiteindelijk veel Roemenen,” legt Donca uit, ofwel om naar huis terug te keren of om elders nieuwe kansen na te jagen, gedreven door een gevoel van voldoening, nieuwe vooruitzichten of persoonlijke redenen. “Wanneer je je ouders maar één keer per jaar ziet, merk je dat ze ouder worden,” zegt hij, “en je begint je af te vragen wat te doen”. Oudere ouders of zieke familieleden zijn veelvoorkomende redenen om naar huis terug te keren, vaak vergezeld van een gevoel van nostalgie.</span>\n<span class=\"para\">In deze context heeft de lokale Roemeense supermarkt gediend als een kleine remedie tegen heimwee. “Ik vond het een geweldig idee,” herinnert Hervé Destrel zich, die als manager uit de eerste hand de emotionele tol zag van het leven ver van huis. Marilena Placinta, de eigenaresse van de winkel, begrijpt de impact ervan, door vertrouwde smaken aan te bieden aan Roemenen die misschien maar eens in de paar jaar hun thuisland bezoeken terwijl ze zich in de regio vestigen.</span>\n<span class=\"para\">Terwijl sommigen verder gaan, blijven anderen veel langer dan verwacht. “Ik dacht dat ik hier één, twee of drie jaar zou zijn, maar ik ben nog steeds hier,” zegt Cristea, reflecterend op zijn 15 jaar in het gebied. Een duidelijk teken van langdurige vestiging is het toenemende aantal Roemenen dat huizen koopt, vaak van oudere lokale bewoners die hun eigendommen verkopen. “Roemenen voelen zich goed wanneer ze een huis bezitten,” merkt Barbat op, een sentiment dat door anderen wordt herhaald. Velen zijn jonge stellen in hun dertig met kinderen die lokale scholen bezoeken, wat een significante leeftijdsgerelateerde demografische instroom vertegenwoordigt in een gebied waar een deel van de Franse jeugd naar stedelijke centra trekt.</span>\n<span class=\"para\">Het langer blijven betekent echter niet altijd het idee van tijdelijke bewoning op te geven, vooral voor degenen die niet in onroerend goed hebben geïnvesteerd. Reflecterend op het “mobiele fenomeen” van de Oost-Europese migratie, zoals Anghel het beschrijft, beschouwen Butucaru en Donca, ondanks hun lange verblijven, hun tijd in de regio nog steeds als tijdelijk en plannen ze uiteindelijk door te gaan. Elke individu beslist of hij een langdurige verblijfplaats als tijdelijk of als volledig thuis beschouwt.</span>\n<span class=\"para\">“Ik ben goed geïntegreerd in de gemeenschap van Gramat,” zegt Teodor. Als een manier om iets terug te geven, hoopt hij een <em>marché gourmand</em> te organiseren met Roemeense gerechten op de lokale jaarmarkt – een manier om de Oost-Europese aanwezigheid te vieren die deel is geworden van de structuur van het gebied.</span>\n<span class=\"para\">Buiten de Roemeense en Oost-Europese gemeenschappen trekt de winkel van Marilena Placinta ook toeristen, waaronder Duitsers, Engelsen en Nederlanders, die de populaire attracties van de regio bezoeken, zoals Rocamadour en de Padirac Abyss. Het zien van een Roemeense supermarkt in deze landelijke omgeving verrast hen vaak. Placinta imiteert humoristisch hun reacties: \"Wow, een Roemeense winkel … hier!\"</span>\n<span class=\"para\">Deze scène weerspiegelt de bredere betekenis van de nieuwe Roemeense aanwezigheid: het uitdagen van de typische scheiding tussen kosmopolitische steden en verondersteld homogene plattelandsgebieden. “Mensen gaan ervan uit dat afgelegen plaatsen geen buitenlanders hebben,” wijst Barbat op, “maar als er een bedrijf is dat moeite heeft om personeel te werven, zijn er vacatures die moeten worden ingevuld.” In de context van een gedeelde Europese ruimte zijn Roemenen naar de <em>Causse</em> van Gramat gekomen om verschillende redenen, van een gevoel van avontuur tot een gebrek aan werkgelegenheid in bepaalde delen van Roemenië, wat helpt om de lokale economie te ondersteunen. Het werven van Roemeense arbeiders, legt Hervé Destrel uit, was aanvankelijk gericht op “het draaiende houden van de gereedschappen die de lamproductie van het departement ondersteunen”, een levenslijn die in de loop van de tijd meer betekenis kreeg.</span>\n<span class=\"para\">Of het nu in Frankrijk is of daarbuiten, dit lokale verhaal doorbreekt stereotypen over plattelandsgebieden, vooral in wat geografen de <em>diagonale du vide</em> (lege diagonaal) van Frankrijk noemen. Hoewel gekenmerkt door een lage bevolkingsdichtheid en minder activiteiten, is deze regio verre van vrij van wereldwijde connecties en Europese energie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>is een Franse freelance journalist gevestigd in Berlijn die verslag doet van de lokale impact van internationale ontwikkelingen. Tot vorig jaar studeerde hij Geschiedenis, Internationale Betrekkingen en Sociale Wetenschappen in Toulouse, Glasgow, Parijs, Dublin en uiteindelijk Berlijn.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Nowe przybycia</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (kiełbaski bez skórki z różnych mięs), <em>Sarmale</em> (gołąbki), papryki <em>Gogoșari</em> i wiele innych produktów z Rumunii wypełniają półki Romanasul – rumuńskiego sklepu spożywczego w Gramat. „Miałam ten pomysł od dłuższego czasu,” wyjaśnia Marilena Placinta, właścicielka sklepu, pochodząca z miasta Tulcea w delcie Dunaju. Myśl stała się namacalna w lutym 2019 roku, tak samo jak zmieniająca się demografia tego obszaru poprzez ten nowy handel.</span>\n<span class=\"para\">Podanie dokładnej liczby tej rumuńskiej populacji jest skomplikowane. Niektórzy mówią o 200 do 300 osobach. Inni podnoszą szacunki do 500. Jednak wszyscy zgadzają się, że „kilkaset” osób obecnie mieszka w miasteczku liczącym około 3,400 mieszkańców i jego okolicach.</span>\n<span class=\"para\">Przybywając do Francji z rumuńskiego regionu Banat, z osobistej fascynacji i proeuropejskiego nastawienia, ksiądz z miasteczka, ojciec Alexandre, uważa, że Rumunia jest „bardzo frankofilna”. Niemniej jednak, w liczbach, Francja, spośród wszystkich ważnych destynacji, z pewnością nie jest oczywistym wyborem dla Rumunów, wyjaśnia Remus Gabriel Anghel, profesor na Krajowym Uniwersytecie Studiów Politycznych i Administracji Publicznej (SNSPA) w Bukareszcie oraz badacz w Rumuńskim Instytucie Badań nad Mniejszościami Narodowymi w Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">Z około 130,000 członków, według oficjalnych statystyk, francuska rumuńska diaspora jest znacznie mniejsza niż włoska (szacowana na ponad milion) czy hiszpańska (szacowana na ponad 500,000). Dlatego sklep spożywczy Placinty wyraźnie wskazuje na niezwykle dużą lokalną rumuńską populację w tak małym francuskim miasteczku – zaskoczenie dla wielu, gdy występuje w, jak niektórzy by to określili, „środku niczego”. </span>\n<span class=\"para\">Jak zauważa właścicielka sklepu Romanasul, chociaż nieco przesadnie, ponieważ nie wszyscy Rumuni przybyli z tych samych powodów, napływ rumuńskich pracowników w tej odległej okolicy w dużej mierze zależy od możliwości zatrudnienia, które często są odrzucane lokalnie, ale mile widziane międzynarodowo. W grudniu 2009 roku, gdy Hervé i Florence Quentin przygotowywali się do sprzedaży swojego małego biznesu <em>Tabac</em> (sklep z papierosami), wyraźnie pamiętają nagły wzrost popytu na karty telefoniczne przedpłacone od nowo przybyłych Rumunów – oznaczający początek dynamiki, która trwała przez prawie 15 lat. Teodor Cristea dumnie twierdzi, że jest pierwszym Rumunem, który osiedlił się w Gramat, przybywając na przełomie lat 2010 – obok czterech innych, aby pracować w lokalnej rzeźni owiec.</span>\n<span class=\"para\">„Wszystko to wynika z problemu społeczno-ekonomicznego,” wyjaśnia Hervé Destrel, były dyrektor rzeźni. W 1984 roku on i jego brat przejęli rodzinny biznes. Na początku lat 2010 r. lokalny filar gospodarczy stanął w obliczu „krytycznej sytuacji”. Praca była, ale pracowników trudno było znaleźć. Po ogłoszeniu rekrutacji na około 200 osób, około 30 odpowiedziało. Bardzo niewielu przyszło, a zero podpisało umowę. Powszechny brak zainteresowania wydawał się oczywisty. Zimno, zapachy i ostateczne zadanie zabijania zwierząt „nie są zbyt atrakcyjne”, przyznaje Martin Ostermeyer, obecny szef rzeźni. Narzeka, że rekrutacja „lokalnych ludzi jest niezwykle trudna”. Istniała, i nadal istnieje, luka (nie pustka, aby ostrożnie podkreślić fakt, że wielu Francuzów również wykonuje tę ciężką pracę).</span>\n<span class=\"para\">Podążając za przykładem przemysłu mięsnego w Bretanii, bracia Destrel skontaktowali się z rumuńskimi agencjami pracy tymczasowej, które, chociaż nie miały siedziby w południowo-zachodniej Francji, były gotowe działać w Gramat. Agencje te zapewniły bezproblemowe przygotowanie dla rumuńskich pracowników, oferując wspólne możliwości zakwaterowania i wsparcie administracyjne. Ułatwiło to pracownikom rozpoczęcie zagranicznych zleceń, zapewniając jednocześnie, że agencje pracy tymczasowej mogły szybko uruchomić swoje operacje. Po połowie lat 2010, rumuńskie firmy zostały albo zakazane w działalności we Francji, albo musiały przestrzegać nowego francuskiego statusu prawnego. W związku z tą sytuacją i z powodu obaw na „poziomie ludzkim”, Hervé Destrel i jego współpracownik przeszli od oferowania umów na trzy do sześciu miesięcy do zapewnienia stałych umów o pracę dla rumuńskich pracowników.</span>\n<span class=\"para\">„Prawdziwa relacja zaufania” miała być zbudowana, aby przekonać swoich najlepszych pracowników do podpisania, jak wyjaśnia Destrel. W tym procesie pracownicy tacy jak Laurentiu Donca i Mihai Butucaru, odpowiednio zrekrutowani w 2011 i 2016 roku, pozostali w okolicy. Do dziś są zadowoleni ze swojej pracy. „Dostrzegli w nas potencjał,” zauważa Donca. Od tego czasu Rumuni stanowili około 30 procent pracowników firmy.</span>\n<span class=\"para\">Przypadek Destrel nie jest odosobniony, szczególnie w odniesieniu do lokalnych rzeźni. Nadal w Gramat, znany producent kaczki <em>foie gras</em>, La Quercynoise, również rekrutował rumuńską siłę roboczą od lat 2010. Wśród rekrutów była Marilena Placinta, obecnie właścicielka sklepu spożywczego. Nie ograniczając się do przemysłu mięsnego, lista pracodawców rozciąga się teraz poza sektory i granice miasteczka: restauracje, hotele, <em>SYDED</em> (centrum recyklingu), przemysł drzewny i inne fabryki, takie jak Andros, przemysłowy flagowiec departamentu, znany na całym świecie z takich marek jak Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Podwójny fenomen migracyjny</strong></span>\n<span class=\"para\">Znany historyk Gérard Noiriel, w swojej pracy na temat intensywnych zmian demograficznych we Francji w XIX i XX wieku, wprowadził pojęcie <em>Creuset français</em> (francuski tygiel), które, jak twierdził, było długo pomijane. Pojęcie to odzwierciedla historyczne fale migracji, w tym te napędzane pracą, często przyciągane do wymagających przemysłów Francji potrzebujących pracowników. Na przykład w obszarach, gdzie wydobycie węgla kiedyś stanowiło przemysłowy kręgosłup, firmy sukcesywnie rekrutowały Europejczyków z Południa, Europy Wschodniej i Afryki Północnej przez cały XX wiek, aby pracować obok francuskich górników.</span>\n<span class=\"para\">Chociaż węgiel nie był czynnikiem, podobny fenomen migracji siły roboczej miał miejsce w Gramat, a dokładniej w lokalnej rzeźni owiec. Oryginalny właściciel, Destrel senior, rekrutował pracowników z Półwyspu Iberyjskiego. Później, pod zarządem jego dwóch synów, siła robocza pochodzenia zagranicznego stała się głównie marokańska i algierska. Dziś firma nawiązała długotrwałą relację z rumuńskimi pracownikami, więź, która pozostała silna pomimo zmian w kierownictwie i nadal jest reprodukowana lokalnie.</span>\n<span class=\"para\">Po drugiej stronie Europy, Rumunia znacząco przeszła historyczny fenomen emigracji. Zaczynając po zakończeniu II wojny światowej, jak wskazuje Anghel, z relocacjami populacji niemiecko-rumuńskiej, wyjazdem Żydów po Holokauście, a nawet Rumunów przemieszczających się po Bloku Wschodnim, kształtowała się dynamika. Kontynuowała się jeszcze bardziej po 1989 roku, po rewolucjach, które zakończyły rządy komunistyczne i upadku Żelaznej Kurtyny.</span>\n<span class=\"para\">„Drzwi nagle się otworzyły,” wyjaśnia Marius Barbat, rumuński inżynier, który mieszka w Gramat z rodziną od 2012 roku. To oznaczało punkt zwrotny, ponieważ surowa transformacja w kapitalizm miała wpływ na społeczeństwa przyzwyczajone do systemu socjalistycznego, prowadząc do powszechnego cierpienia i upadku społecznego. „Było tyle biedy,” wspomina Barbat o Rumunii w latach 90. XX wieku. Pod koniec tej dekady migracja siły roboczej wzrosła, szczególnie do Hiszpanii i Włoch. Tendencja ta przyspieszyła po umowie z 2002 roku, która przyznała obywatelom rumuńskim swobodny dostęp do Unii Europejskiej, co doprowadziło do „dużego odpływu migrantów”, mówi socjolog Anghel, z ruchami przesuwającymi się w kierunku Europy Północnej w XXI wieku. „W Rumunii każdy zna kogoś, kto wyjechał,” mówi Barbat, który urodził się w Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">W odpowiedzi na ruchy demograficzne w Europie Wschodniej, naukowcy opracowali pojęcie „płynnej migracji”, zauważa profesor SNSPA. Te populacje często wydawały się „nie pozostawać w jednym miejscu, ale próbować różnych rynków pracy”, w przeciwieństwie do klasycznego wzorca. Dla wielu Rumunów w Gramat malownicza francuska wieś nie jest pierwszym przystankiem. Po kilku latach pracy w przemyśle <em>foie gras</em> w Kraju Basków w Hiszpanii, Marilena przyszła pracować w tym samym sektorze w Gramat w Quercynoise. Tymczasem Donca krótko przeszedł przez Austrię, zanim dołączył do linii produkcyjnych Destrela. Podobnie jego towarzysz Butucaru pracował w belgijskiej rzeźni, zanim spotkali się we Francji i dzielili zakwaterowanie przydzielone przez agencję pracy tymczasowej. Cristea przeszedł dłuższą drogę do Gramat. Zaczynając pod koniec lat 90., podejmował prace rzeźnicze w Niemczech (Dortmund i Stuttgart), Belgii i Hiszpanii.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Jedna destynacja, różne motywacje</strong></span>\n<span class=\"para\">W latach 90. i na początku 2000. wielu Rumunów emigrowało „głównie z powodu silnych powodów ekonomicznych”, mówi Anghel, cytując biedę w kraju i upadek przemysłów z czasów komunizmu. W tym kontekście Teodor Cristea wyjechał do Niemiec. „Aby wspierać rodzinę,” wyjaśnia, „jesteś zmuszony szukać pracy, gdzie tylko możesz, nawet przez agencje pracy tymczasowej oferujące kontrakty za granicą.”</span>\n<span class=\"para\">Jednak dla młodszych pokoleń, zaczynających w latach 2010., powody emigracji stały się bardziej złożone. Anghel podkreśla, że upraszczanie problemu jako jedynie ucieczki przed biedą jest teraz mylące, ponieważ emigracja w Rumunii nie jest już powszechnie dzieloną strategią zaspokajania podstawowych potrzeb, jak to miało miejsce wcześniej. Zamiast tego motywacje stojące za mobilnością stały się coraz bardziej różnorodne.</span>\n<span class=\"para\">Podczas gdy różnica majątkowa między Europą Wschodnią a Zachodnią była uderzająca 25 lat temu, te nierówności znacznie się zmniejszyły. Standardy życia w Rumunii poprawiły się, a średnie wynagrodzenia zaczęły zbliżać się do tych w Europie Zachodniej. Co więcej, wynagrodzenia w Europie Zachodniej są równoważone przez wyższe koszty życia, co sprawia, że korzyści ekonomiczne z emigracji są mniej przekonujące.</span>\n<span class=\"para\">To rodzi pytania, czy ta zmniejszająca się różnica spowolni przepływ rumuńskich pracowników do miejsc takich jak Gramat. „Zobaczymy,” mówi Marilena Placinta, ostrożnie. Na razie jednak przepływ trwa, bez zmian na horyzoncie, według szefa rzeźni owiec, który niedawno zrekrutował więcej Rumunów. Ostermeyer, który pracował za granicą przez 20 lat i ma duże doświadczenie w zarządzaniu międzynarodowymi pracownikami, pozostaje sceptyczny: „Pomysł, że gdy standardy życia się zrównają, będzie mniej ludzi [emigrujących] – nie wierzę w to.”</span>\n<span class=\"para\">„Każdy jest inny,” podkreśla Laurentiu Donca, wskazując, że motywacje do opuszczenia Rumunii są różnorodne i często osobiste. Sam Donca początkowo wyjechał za granicę na sześciomiesięczny kontrakt, aby kupić samochód, ale przyznaje, że „ciekawość” również odegrała rolę. Mając zaledwie 20 lat, chciał odkrywać nowo otwartą przestrzeń europejską, a nie tylko gonić za wyższymi zarobkami.</span>\n<span class=\"para\">„Każdy ma swoje powody,” dodaje. Niektórzy szukają doświadczenia, inni potrzebują pieniędzy, a niektórzy po prostu szukają zmiany. Są też tacy z niekorzystnych regionów, gdzie brakuje miejsc pracy, podobnie jak w niektórych obszarach we Francji. Zamiast przenosić się do większych i ekonomicznie dynamicznych miast Rumunii, ci ludzie często słyszą o możliwościach za granicą, szczególnie przez krewnych lub przyjaciół, którzy już osiedlili się w tym rejonie. Ta sieć komunikacji była kluczowa dla rosnącej rumuńskiej społeczności w Gramat. Zarówno Mihai Butucaru, jak i Laurentiu Donca znaleźli się w tej odległej okolicy, ponieważ przyjaciele już tam informowali ich o ofertach pracy. Rekruterzy często polegają na tym procesie „z ust do ust”, gdy potrzebują więcej pracowników. Z biegiem czasu coraz więcej osób z tych samych wsi, dzielnic lub rodzin dołączało do tych tymczasowych misji, z których niektóre przekształciły się w znacznie dłuższe pobyty.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Osiedlić się czy nie osiedlić</strong></span>\n<span class=\"para\">„Byłem zaskoczony,” przyznaje ojciec Alexandre. Swoje przygotowanie duchowne odbył we Francji i został lokalnym księdzem w Gramat w 2016 roku. Po kilku latach w północnej Francji, Marius Barbat przybył do miasteczka w 2012 roku, gdy znalazł wymarzoną pracę inżyniera w francuskiej firmie. Po przybyciu podzielił to samo uczucie. Stawiając stopę na <em>Causse</em>, obaj nie mieli pojęcia o rumuńskiej społeczności ani o tym, ile osób się tutaj osiedliło.</span>\n<span class=\"para\">Po miesiącach lub latach, „wielu Rumunów ostatecznie odchodzi,” wyjaśnia Donca, czy to wracając do domu, czy szukając nowych możliwości gdzie indziej, kierując się poczuciem spełnienia, nowymi perspektywami lub osobistymi powodami. „Kiedy widzisz swoich rodziców tylko raz w roku, zauważasz, że się starzeją,” mówi, „i zaczynasz się zastanawiać, co robić”. Starzejący się rodzice lub chorzy członkowie rodziny to powszechne powody powrotu do domu, często towarzyszy im poczucie nostalgii.</span>\n<span class=\"para\">W tym kontekście lokalny rumuński sklep spożywczy służył jako mała remedium na tęsknotę za domem. „Myślałem, że to świetny pomysł,” wspomina Hervé Destrel, który jako menedżer widział na własne oczy emocjonalny ciężar życia daleko od domu. Marilena Placinta, właścicielka sklepu, rozumie jego wpływ, oferując znajome smaki Rumunom, którzy mogą odwiedzać swoją ojczyznę tylko co kilka lat, gdy osiedlają się w regionie.</span>\n<span class=\"para\">Podczas gdy niektórzy przechodzą dalej, inni zostają znacznie dłużej, niż się spodziewano. „Myślałem, że będę tutaj przez rok, dwa lub trzy, ale wciąż tu jestem,” mówi Cristea, wspominając swoje 15 lat w okolicy. Wyraźnym znakiem długoterminowego osiedlenia się jest rosnąca liczba Rumunów kupujących domy, często od starszych lokalnych mieszkańców sprzedających swoje nieruchomości. „Rumuni czują się dobrze, gdy mają dom,” zauważa Barbat, co jest odczuwane przez innych. Wiele z nich to młode pary w wieku 30 lat z dziećmi, które uczęszczają do lokalnych szkół, co stanowi znaczący demograficzny napływ związany z wiekiem w obszarze, gdzie część francuskiej młodzieży udaje się do centrów miejskich.</span>\n<span class=\"para\">Jednak dłuższy pobyt nie zawsze oznacza porzucenie idei tymczasowego zamieszkania, szczególnie dla tych, którzy nie zainwestowali w nieruchomości. Odbijając „mobilny fenomen” migracji Europy Wschodniej, jak to opisuje Anghel, Butucaru i Donca, mimo długich pobytów, nadal postrzegają swój czas w regionie jako tymczasowy i planują w końcu się przenieść. Każda osoba decyduje, czy postrzegać długoterminowe zamieszkanie jako tymczasowe, czy w pełni je zaakceptować jako dom.</span>\n<span class=\"para\">„Dobrze zintegrowałem się w społeczności Gramat,” mówi Teodor. Jako sposób na oddanie, ma nadzieję zorganizować <em>marché gourmand</em> z rumuńskimi potrawami na lokalnych targach – sposób na uczczenie obecności Europy Wschodniej, która stała się częścią tkanki tego obszaru.</span>\n<span class=\"para\">Poza rumuńską i wschodnioeuropejską społecznością, sklep Marileny Placinty przyciąga również turystów, w tym Niemców, Anglików i Holendrów, którzy odwiedzają popularne atrakcje regionu, takie jak Rocamadour i Abyss Padirac. Zobaczenie rumuńskiego sklepu spożywczego w tej wiejskiej scenerii często ich zaskakuje. Placinta humorystycznie naśladuje ich reakcje: \"Wow, rumuński sklep … tutaj!\"</span>\n<span class=\"para\">Ta scena odzwierciedla szersze znaczenie nowej rumuńskiej obecności: kwestionowanie typowego podziału między kosmopolitycznymi miastami a rzekomo homogenicznymi obszarami wiejskimi. „Ludzie zakładają, że odległe miejsca nie mają obcokrajowców,” zauważa Barbat, „ale jeśli jest firma, która ma trudności z zatrudnieniem, są wolne miejsca, które trzeba zapełnić.” W kontekście wspólnej przestrzeni europejskiej Rumuni przybyli na <em>Causse</em> w Gramat z różnych powodów, od poczucia przygody po brak możliwości zatrudnienia w niektórych częściach Rumunii, pomagając w utrzymaniu lokalnej gospodarki. Rekrutacja rumuńskich pracowników, wyjaśnia Hervé Destrel, początkowo dotyczyła „utrzymania narzędzi, które wspierają produkcję jagniąt w hrabstwie”, linia życia, która z czasem nabrała większego znaczenia.</span>\n<span class=\"para\">Czy to we Francji, czy gdzie indziej, ta lokalna historia łamie stereotypy dotyczące obszarów wiejskich, szczególnie w tym, co geografowie nazywają francuską <em>diagonal du vide</em> (pustą diagonalą). Choć charakteryzuje się niską gęstością zaludnienia i mniejszą liczbą aktywności, ten region jest daleki od pozbawienia globalnych połączeń i europejskiej energii.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>jest francuskim dziennikarzem freelancerem z siedzibą w Berlinie, relacjonującym lokalne skutki międzynarodowych wydarzeń. Do zeszłego roku studiował historię, stosunki międzynarodowe i nauki społeczne w Tuluzie, Glasgow, Paryżu, Dublinie, a w końcu w Berlinie.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Novas chegadas</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (salsichas sem pele feitas de diferentes carnes), <em>Sarmale</em> (repolhos recheados), pimentões <em>Gogoșari</em>, e muitos outros produtos da Romênia enchem as prateleiras do Romanasul – a mercearia romena em Gramat. “Eu tive essa ideia há muito tempo,” explica Marilena Placinta, a proprietária da loja, originária da cidade do delta do Danúbio, Tulcea. O pensamento se tornou palpável em fevereiro de 2019, assim como a demografia em mudança da área através deste novo comércio.</span>\n<span class=\"para\">Fornecer um número preciso sobre essa população romena é complicado. Alguns falam de 200 a 300 pessoas. Outros elevam a estimativa para 500. No entanto, todos convergem para dizer que “algumas centenas” agora vivem na cidade de cerca de 3.400 habitantes e seus arredores.</span>\n<span class=\"para\">Vindo da região do Banat na Romênia, por fascinação pessoal e uma atitude pró-europeia, o padre da cidade, Padre Alexandre, pensa que a Romênia é “muito francófila”. No entanto, em números, a França não é, de longe, uma escolha óbvia para os romenos, explica Remus Gabriel Anghel, professor da Universidade Nacional de Estudos Políticos e Administração Pública (SNSPA) em Bucareste e pesquisador do Instituto Romeno de Pesquisa sobre Minorias Nacionais em Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">Com cerca de 130.000 membros, de acordo com estatísticas oficiais, a diáspora romena na França é muito menor do que a da Itália (estimada em mais de um milhão) ou da Espanha (estimada em mais de 500.000). Assim, a mercearia de Placinta denota vividamente uma população romena local incomumente extensa para uma cidade francesa tão pequena – uma surpresa para muitos quando ocorre em, como alguns chamariam, o “meio do nada”. </span>\n<span class=\"para\">Como observa a proprietária da loja Romanasul, embora de forma um tanto exagerada, já que nem todos os romenos chegaram pelos mesmos motivos, o influxo de trabalhadores romenos nesta área remota depende em grande parte das oportunidades de trabalho que muitas vezes são rejeitadas localmente, mas bem-vindas internacionalmente. Em dezembro de 2009, enquanto Hervé e Florence Quentin se preparavam para vender seu pequeno negócio de <em>Tabac</em> (loja de cigarros), eles se lembram vividamente do súbito aumento na demanda por cartões telefônicos pré-pagos de romenos recém-chegados – marcando o início de uma dinâmica que continuou por quase 15 anos. Teodor Cristea orgulhosamente reivindica o título de ser o primeiro romeno a se estabelecer em Gramat, chegando na virada da década de 2010 – ao lado de outros quatro para trabalhar no matadouro local de cordeiros.</span>\n<span class=\"para\">“Tudo isso vem de um problema socioeconômico,” explica Hervé Destrel, um ex-executivo do matadouro. Em 1984, ele e seu irmão assumiram o negócio da família. No início da década de 2010, a pedra angular econômica local enfrentou uma “situação crítica”. O trabalho estava lá, mas trabalhadores eram difíceis de encontrar. Após um chamado de recrutamento para cerca de 200 pessoas, aproximadamente 30 responderam. Muito poucos vieram e zero assinaram um contrato. A falta generalizada de interesse parecia óbvia. O frio, os cheiros e a tarefa final de matar animais não é “realmente sexy”, admite Martin Ostermeyer, o atual chefe do matadouro. Ele se queixa de que recrutar “locais é extremamente difícil”. Havia, e ainda há, uma lacuna (não um vazio, para sublinhar cautelosamente o fato de que muitos franceses também fazem esse trabalho duro).</span>\n<span class=\"para\">Seguindo o exemplo da indústria de carne da Bretanha, os irmãos Destrel contataram agências de emprego romenas que, embora não estivessem baseadas no sudoeste da França, estavam dispostas a operar em Gramat. Essas agências forneceram uma configuração perfeita para trabalhadores romenos, oferecendo oportunidades de moradia compartilhada e suporte administrativo. Isso facilitou para os trabalhadores embarcarem em missões no exterior, enquanto garantiu que as agências de emprego pudessem rapidamente colocar suas operações de trabalho em funcionamento. Após a metade da década de 2010, as empresas baseadas na Romênia foram banidas de operar na França ou obrigadas a seguir um novo status legal francês. Dada essa situação e devido a preocupações em um \"nível humano\", Hervé Destrel e seu associado mudaram de oferecer contratos renováveis de três a seis meses para fornecer contratos de trabalho permanentes para trabalhadores romenos.</span>\n<span class=\"para\">“Uma verdadeira relação de confiança” deveria ser construída para convencer seus melhores trabalhadores a assinar, como explica Destrel. Ao longo desse processo, funcionários como Laurentiu Donca e Mihai Butucaru, recrutados respectivamente em 2011 e 2016, permaneceram na área. Eles continuam felizes com seus empregos até hoje. “Eles viram potencial em nós,” aponta Donca. Desde então, os romenos têm representado cerca de 30 por cento dos funcionários da empresa.</span>\n<span class=\"para\">O caso Destrel não é isolado, especialmente em relação aos matadouros locais. Ainda em Gramat, o renomado produtor de pato <em>foie gras</em>, La Quercynoise, também recrutou mão de obra romena desde a década de 2010. Entre os recrutados estava Marilena Placinta, agora a proprietária da mercearia. Não restrito à indústria da carne, a lista de empregadores agora se estende além dos setores e limites da cidade: restaurantes, hotéis, o <em>SYDED</em> (centro de reciclagem), a indústria madeireira e outras fábricas como Andros, a bandeira industrial do departamento, internacionalmente conhecida por marcas como Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Um fenômeno migratório de duas vias</strong></span>\n<span class=\"para\">O renomado historiador Gérard Noiriel, em seu trabalho sobre as intensas mudanças demográficas na França durante os séculos 19 e 20, introduziu o conceito de <em>Creuset français</em> (caldeirão francês), que ele argumentou ter sido há muito negligenciado. Este conceito reflete as ondas históricas de migração, incluindo aquelas impulsionadas pelo trabalho, frequentemente atraídas pelas indústrias exigentes da França em necessidade de trabalhadores. Por exemplo, em áreas onde a mineração de carvão uma vez formou a espinha dorsal industrial, as empresas sucessivamente recrutaram europeus do sul, europeus orientais e norte-africanos ao longo do século 20 para trabalhar ao lado de mineiros franceses.</span>\n<span class=\"para\">Embora o carvão não fosse um fator, um fenômeno migratório de trabalho semelhante ocorreu em Gramat e precisamente em seu matadouro local de cordeiros. O proprietário original, Destrel senior, recrutou trabalhadores da Península Ibérica. Mais tarde, sob a gestão de seus dois filhos, a força de trabalho de origem estrangeira tornou-se predominantemente marroquina e argelina. Hoje, a empresa forjou um relacionamento duradouro com trabalhadores romenos, um vínculo que permaneceu forte apesar das mudanças na liderança e continua a ser reproduzido localmente.</span>\n<span class=\"para\">Do outro lado da Europa, a Romênia passou por um fenômeno histórico de emigração. Começando após o fim da Segunda Guerra Mundial, como indica Anghel, com relocação da população germano-romena, a saída de judeus após o Holocausto, e até mesmo romenos se mudando pelo Bloco Oriental, uma dinâmica estava se formando. Isso continuou ainda mais após 1989, após as revoluções que puseram fim ao regime comunista e com a queda da Cortina de Ferro.</span>\n<span class=\"para\">“A porta se abriu de repente,” explica Marius Barbat, um engenheiro romeno que vive em Gramat com sua família desde 2012. Isso marcou um ponto de virada, já que a dura transição para o capitalismo teve um custo nas sociedades acostumadas ao sistema socialista, resultando em sofrimento generalizado e declínio social. “Havia tanta pobreza,” Barbat se lembra da Romênia na década de 1990. No final daquela década, a migração de trabalho havia aumentado, particularmente para a Espanha e a Itália. Essa tendência acelerou após o acordo de 2002 que concedeu aos cidadãos romenos acesso livre à União Europeia, o que levou a “um grande fluxo de migrantes”, diz o sociólogo Anghel, com os movimentos se deslocando em direção ao norte da Europa no século 21. “Na Romênia, todo mundo conhece alguém que saiu,” diz Barbat, que nasceu em Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">Em resposta aos movimentos demográficos da Europa Oriental, os acadêmicos desenvolveram a noção de “migração líquida”, observa o professor da SNSPA. Essas populações frequentemente pareciam “não ficar em um só lugar, mas tentar diferentes mercados de trabalho”, ao contrário do padrão clássico. Para numerosos romenos em Gramat, o pitoresco campo francês não é a primeira parada. Após alguns anos na região basca da Espanha trabalhando na indústria de <em>foie gras</em>, Marilena veio trabalhar no mesmo setor na Quercynoise de Gramat. Enquanto isso, Donca passou brevemente pela Áustria antes de se juntar às linhas de produção de Destrel. Da mesma forma, seu acólito Butucaru trabalhou em um matadouro belga antes de se encontrarem na França e compartilharem a acomodação alocada pela agência de emprego. Cristea teve uma jornada mais longa até Gramat. Começando no final da década de 1990, ele trabalhou em empregos de açougue em toda a Alemanha (Dortmund e Stuttgart), Bélgica e Espanha.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Um destino, motivações diversas</strong></span>\n<span class=\"para\">Durante a década de 1990 e o início dos anos 2000, muitos romenos emigraram “principalmente devido a fortes razões econômicas”, diz Anghel, citando a pobreza do país e o colapso das indústrias da era comunista. Nesse contexto, Teodor Cristea foi para a Alemanha. “Para sustentar a família,” ele explica, “você é forçado a procurar trabalho onde quer que possa, mesmo através de agências de emprego que oferecem contratos no exterior.”</span>\n<span class=\"para\">No entanto, para as gerações mais jovens a partir da década de 2010, as razões para a emigração tornaram-se mais complexas. Anghel enfatiza que simplificar a questão como apenas uma fuga da pobreza agora é enganoso, já que a emigração na Romênia não é mais uma estratégia amplamente compartilhada para atender às necessidades básicas como costumava ser. Em vez disso, as motivações por trás da mobilidade tornaram-se cada vez mais diversas.</span>\n<span class=\"para\">Embora a disparidade de riqueza entre a Europa Oriental e Ocidental fosse marcante há 25 anos, essas desigualdades diminuíram significativamente. Os padrões de vida na Romênia melhoraram, com salários médios começando a se aproximar dos da Europa Ocidental. Além disso, os salários da Europa Ocidental são compensados por custos de vida mais altos, tornando os benefícios econômicos da emigração menos atraentes.</span>\n<span class=\"para\">Isso levanta questões sobre se essa redução da disparidade irá desacelerar o fluxo de trabalhadores romenos para lugares como Gramat. “Vamos ver,” diz Marilena Placinta, cautelosamente. Por enquanto, no entanto, o fluxo continua, sem mudanças no horizonte, de acordo com o chefe do matadouro de cordeiros, que recentemente recrutou mais romenos. Ostermeyer, que trabalhou no exterior por 20 anos e tem ampla experiência em gerenciar trabalhadores internacionais, permanece cético: “A ideia de que, à medida que os padrões de vida se igualam, haverá menos pessoas [emigrando] – eu não acredito.”</span>\n<span class=\"para\">“Todo mundo é diferente,” enfatiza Laurentiu Donca, apontando que as motivações para deixar a Romênia são variadas e muitas vezes pessoais. Donca, ele mesmo, inicialmente foi para o exterior com um contrato de seis meses para comprar um carro, mas admite que a “curiosidade” também desempenhou um papel. Com apenas 20 anos, ele queria explorar o espaço europeu recém-aberto, não apenas correr atrás de salários mais altos.</span>\n<span class=\"para\">“Todo mundo tem suas razões,” acrescenta. Alguns buscam experiência, outros precisam de dinheiro e alguns estão simplesmente em busca de mudança. Depois, há aqueles de regiões desfavorecidas, onde os empregos são escassos, assim como em certas áreas da França. Em vez de se mudar para as cidades maiores e economicamente dinâmicas da Romênia, essas pessoas muitas vezes ouvem sobre oportunidades no exterior, especialmente através de parentes ou amigos que já se estabeleceram na área. Essa rede de comunicação tem sido fundamental para a crescente comunidade romena em Gramat. Tanto Mihai Butucaru quanto Laurentiu Donca acabaram nesta área remota porque amigos que já estavam lá os informaram sobre vagas de emprego. Os recrutadores frequentemente dependem desse processo de boca a boca quando precisam de mais funcionários. Com o tempo, mais pessoas das mesmas aldeias, bairros ou famílias se juntaram a essas missões temporárias, algumas das quais se transformaram em estadias muito mais longas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Estabelecer-se ou não estabelecer-se</strong></span>\n<span class=\"para\">“Fiquei surpreso,” admite o Padre Alexandre. Ele fez sua formação clerical na França e se tornou o padre local de Gramat em 2016. Após já alguns anos no norte da França, Marius Barbat chegou à cidade em 2012, pois encontrou o emprego de engenharia desejado em uma empresa francesa. Ao chegar, ele compartilhou a mesma sensação. Ao pisar no <em>Causse</em>, ambos não tinham ideia sobre a comunidade romena nem quantos haviam se estabelecido aqui.</span>\n<span class=\"para\">Após meses ou anos, “muitos romenos eventualmente vão embora,” explica Donca, seja para voltar para casa ou buscar novas oportunidades em outro lugar, movidos por um senso de realização, novas perspectivas ou razões pessoais. “Quando você vê seus pais apenas uma vez por ano, você percebe que eles estão envelhecendo,” ele diz, “e você começa a se perguntar o que fazer”. Pais envelhecendo ou membros da família doentes são razões comuns para voltar para casa, muitas vezes acompanhadas por um sentimento de nostalgia.</span>\n<span class=\"para\">Nesse contexto, a mercearia local romena serviu como um pequeno remédio para a saudade de casa. “Eu achei que era uma ótima ideia,” recorda Hervé Destrel, que, como gerente, viu em primeira mão o custo emocional de viver longe de casa. Marilena Placinta, a proprietária da loja, entende seu impacto, oferecendo sabores familiares para romenos que podem visitar sua terra natal apenas a cada poucos anos enquanto se estabelecem na região.</span>\n<span class=\"para\">Enquanto alguns seguem em frente, outros ficam muito mais tempo do que o esperado. “Eu pensei que estaria aqui por um, dois ou três anos, mas ainda estou aqui,” diz Cristea, refletindo sobre seus 15 anos na área. Um sinal claro de assentamento a longo prazo é o número crescente de romenos comprando casas, muitas vezes de locais idosos que estão vendendo suas propriedades. “Os romenos se sentem bem quando possuem uma casa,” observa Barbat, um sentimento ecoado por outros. Muitos são casais jovens na casa dos 30 anos com filhos que frequentam escolas locais, representando um influxo demográfico significativo relacionado à idade em uma área onde parte da juventude francesa se dirige para centros urbanos.</span>\n<span class=\"para\">No entanto, ficar mais tempo não significa sempre abandonar a ideia de residência temporária, especialmente para aqueles que não investiram em propriedades. Refletindo o “fenômeno móvel” da migração da Europa Oriental, como Anghel descreve, Butucaru e Donca, apesar de suas longas estadias, ainda veem seu tempo na região como temporário e planejam seguir em frente eventualmente. Cada indivíduo decide se vê uma residência a longo prazo como temporária ou se a abraça completamente como lar.</span>\n<span class=\"para\">“Eu fui bem integrado na comunidade de Gramat,” diz Teodor. Como uma forma de retribuir, ele espera organizar um <em>marché gourmand</em> apresentando pratos romenos na feira local – uma forma de celebrar a presença da Europa Oriental que se tornou parte do tecido da área.</span>\n<span class=\"para\">Além das comunidades romena e da Europa Oriental, a loja de Marilena Placinta também atrai turistas, incluindo alemães, ingleses e holandeses, que visitam as atrações populares da região, como Rocamadour e o Abismo Padirac. Ver uma mercearia romena neste cenário rural muitas vezes os surpreende. Placinta imita humoristicamente suas reações: \"Uau, uma loja romena … aqui!\"</span>\n<span class=\"para\">Essa cena reflete a importância mais ampla da nova presença romena: desafiando a divisão típica entre cidades cosmopolitas e supostamente homogêneas áreas rurais. “As pessoas presumem que lugares remotos não têm estrangeiros,” aponta Barbat, “mas se há uma empresa que está lutando para contratar, há vagas que precisam ser preenchidas.” No contexto de um espaço europeu compartilhado, os romenos vieram para o <em>Causse</em> de Gramat por uma variedade de razões, desde um senso de aventura até a falta de oportunidades de trabalho em certas partes da Romênia, ajudando a sustentar a economia local. Recrutar trabalhadores romenos, explica Hervé Destrel, foi inicialmente sobre “manter as ferramentas que sustentam a produção de cordeiros do condado funcionando”, uma tábua de salvação que adquiriu maior significado ao longo do tempo.</span>\n<span class=\"para\">Seja na França ou além, esta história local quebra estereótipos sobre áreas rurais, particularmente no que os geógrafos chamam de <em>diagonal du vide</em> (diagonal vazia) da França. Embora marcada por baixa densidade populacional e menos atividades, esta região está longe de estar desprovida de conexões globais e energia europeia.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>é um jornalista freelancer francês baseado em Berlim, reportando sobre os impactos locais de desenvolvimentos internacionais. Até o ano passado, ele estudou História, Relações Internacionais e Ciências Sociais em Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin e finalmente Berlim.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Produse noi</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (cârnați fără pieliță din diferite tipuri de carne), <em>Sarmale</em> (varză umplută), ardei <em>Gogoșari</em> și multe alte produse românești umplu rafturile Romanasul – magazinul românesc din Gramat. “Am avut această idee de mult timp,” explică Marilena Placinta, proprietara magazinului, originară din orașul delta Dunării, Tulcea. Gândul a devenit palpabil în februarie 2019, la fel de mult cum a făcut-o demografia în schimbare a zonei prin acest nou comerț.</span>\n<span class=\"para\">Oferirea unei cifre precise despre această populație românească este complicată. Unii vorbesc de 200 până la 300 de oameni. Alții ridică estimarea la 500. Totuși, toți converg să spună că “câteva sute” trăiesc acum în orașul cu aproximativ 3.400 de locuitori și împrejurimile sale.</span>\n<span class=\"para\">Venind în Franța din regiunea Banat a României, dintr-o fascinație personală și o atitudine pro-europeană, preotul orașului, părintele Alexandre, crede că România este “foarte francofilă”. Cu toate acestea, în cifre, Franța nu este, din toate destinațiile importante, cu siguranță o alegere evidentă pentru români, explică Remus Gabriel Anghel, profesor la Universitatea Națională de Studii Politice și Administrative (SNSPA) din București și cercetător la Institutul Român pentru Cercetarea Minorităților Naționale din Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">Cu aproximativ 130.000 de membri, conform statisticilor oficiale, diaspora română din Franța este mult mai mică decât cea din Italia (estimată la peste un milion) sau Spania (estimată la peste 500.000). Astfel, magazinul lui Placinta denotă vivid o populație românească locală neobișnuit de extinsă pentru un oraș francez atât de mic – o surpriză pentru mulți când apare în, așa cum ar eticheta unii, “mijlocul nicăieri”. </span>\n<span class=\"para\">Așa cum observă proprietara magazinului Romanasul, deși oarecum exagerat, deoarece nu toți românii au sosit din aceleași motive, influxul de muncitori români în această zonă îndepărtată depinde în mare măsură de oportunitățile de muncă care sunt adesea respinse local, dar binevenite internațional. În decembrie 2009, pe măsură ce Hervé și Florence Quentin se pregăteau să vândă mica lor afacere <em>Tabac</em> (magazin de țigări), își amintesc vivid de creșterea bruscă a cererii pentru cartele telefonice preplătite din partea românilor nou sosiți – marcând începutul unei dinamici care a continuat timp de aproape 15 ani. Teodor Cristea revendică cu mândrie titlul de a fi primul român care s-a stabilit în Gramat, sosind la începutul anilor 2010 – alături de alți patru pentru a lucra la abatorul local de miei.</span>\n<span class=\"para\">“Toate acestea vin dintr-o problemă socio-economică,” explică Hervé Destrel, fost executiv la abator. În 1984, el și fratele său au preluat afacerea de familie. La începutul anilor 2010, piatra de temelie economică locală se confrunta cu o “situație critică”. Munca era acolo, dar muncitorii erau greu de găsit. După un apel de recrutare pentru aproximativ 200 de persoane, aproximativ 30 au răspuns. Foarte puțini au venit și zero au semnat un contract. Lipsa de interes general părea evidentă. Frigul, mirosurile și sarcina finală de a ucide animale nu sunt “chiar sexy”, recunoaște Martin Ostermeyer, actualul șef al abatorului. Se plânge că recrutarea “localnicilor este extrem de dificilă”. A existat, și încă există, o lacună (nu un vid, pentru a sublinia cu prudență faptul că numeroși francezi fac și ei această muncă grea).</span>\n<span class=\"para\">Urmând exemplul dat de industria cărnii din Bretania, frații Destrel au contactat agenții de muncă temporară românești care, deși nu erau bazate în sud-vestul Franței, erau dispuse să opereze în Gramat. Aceste agenții au oferit o configurare fără probleme pentru muncitorii români, oferind oportunități de cazare comună și suport administrativ. Acest lucru a făcut ușor pentru muncitori să înceapă misiuni externe, asigurând în același timp că agențiile de muncă temporară își puteau pune rapid operațiunile de muncă în funcțiune. După mijlocul anilor 2010, companiile din România au fost fie interzise să opereze în Franța, fie obligate să urmeze un nou statut legal francez. Având în vedere această situație și din cauza preocupărilor la un \"nivel uman\", Hervé Destrel și asociatul său au trecut de la oferirea de contracte de muncă reînnoibile de trei până la șase luni la oferirea de contracte de muncă permanente pentru muncitorii români.</span>\n<span class=\"para\">“O adevărată relație de încredere” trebuia să fie construită pentru a-i convinge pe cei mai buni muncitori să semneze, așa cum explică Destrel. Pe parcursul acestui proces, angajați precum Laurentiu Donca și Mihai Butucaru, recrutați respectiv în 2011 și 2016, au rămas în zonă. Ei sunt încă mulțumiți de locurile lor de muncă până în ziua de azi. “Ei au văzut potențial în noi,” subliniază Donca. De atunci, românii au reprezentat aproximativ 30 la sută din angajații firmei.</span>\n<span class=\"para\">Cazul Destrel nu este izolat, în special în ceea ce privește abatoarele locale. Tot în Gramat, producătorul de rață <em>foie gras</em>, La Quercynoise, a recrutat de asemenea muncă românească încă din anii 2010. Printre recruți s-a numărat și Marilena Placinta, acum proprietara magazinului de alimente. Nu se limitează la industria cărnii, lista angajatorilor se extinde acum dincolo de sectoare și limitele orașului: restaurante, hoteluri, <em>SYDED</em> (centru de reciclare), industria lemnului și alte fabrici precum Andros, steaua industrială a departamentului, cunoscută internațional pentru mărci precum Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Un fenomen de migrație cu două fețe</strong></span>\n<span class=\"para\">Renumitul istoric Gérard Noiriel, în lucrarea sa despre schimbările demografice intense din Franța în secolele 19 și 20, a introdus conceptul de <em>Creuset français</em> (topitorie franceză), pe care a susținut că a fost mult timp trecut cu vederea. Acest concept reflectă valurile istorice de migrație, inclusiv cele motivate de muncă, adesea atrase de industriile exigente din Franța care aveau nevoie de muncitori. De exemplu, în zonele unde mineritul de cărbune a constituit odată coloana vertebrală industrială, companiile au recrutat succesiv europeni din sud, europeni estici și nord-africani pe parcursul secolului 20 pentru a lucra alături de minerii francezi.</span>\n<span class=\"para\">Deși cărbunele nu a fost un factor, un fenomen similar de migrație a muncii a avut loc în Gramat și anume în abatorul local de miei. Proprietarul original, Destrel senior, a recrutat muncitori din Peninsula Iberică. Mai târziu, sub conducerea celor doi fii ai săi, forța de muncă de origine străină a devenit predominant marocană și algeriană. Astăzi, compania a creat o relație de lungă durată cu muncitorii români, o legătură care a rămas puternică în ciuda schimbărilor de conducere și continuă să fie reprodusă local.</span>\n<span class=\"para\">De cealaltă parte a Europei, România a trecut semnificativ printr-un fenomen istoric de emigrare. Începând după sfârșitul celui de-al Doilea Război Mondial, așa cum indică Anghel, cu relocările populației germano-române, plecarea evreilor după Holocaust și chiar români care se mutau în Blocul Estic, o dinamică se contura. Aceasta a continuat și mai mult după 1989, după revoluțiile care au pus capăt regimului comunist și cu căderea Cortinei de Fier.</span>\n<span class=\"para\">\"Ușa s-a deschis brusc,\" explică Marius Barbat, un inginer român care locuiește în Gramat cu familia sa din 2012. Acest lucru a marcat un punct de cotitură, deoarece tranziția dură către capitalism a avut un impact asupra societăților obișnuite cu sistemul socialist, rezultând suferințe răspândite și declin social. \"A fost atât de multă sărăcie,\" își amintește Barbat despre România anilor '90. Până la sfârșitul acelei decade, migrarea forțată a muncitorilor a crescut, în special către Spania și Italia. Această tendință s-a accelerat după acordul din 2002 care oferea cetățenilor români acces liber la Uniunea Europeană, ceea ce a dus la \"o mare ieșire de migranți\", spune sociologul Anghel, cu mișcări care s-au îndreptat către Europa de Nord în secolul 21. \"În România, toată lumea cunoaște pe cineva care a plecat,\" spune Barbat, care s-a născut în Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">Ca răspuns la mișcările demografice din Europa de Est, cercetătorii au dezvoltat noțiunea de “migrație lichidă”, observă profesorul SNSPA. Aceste populații apăreau adesea “nu să rămână într-un singur loc, ci să încerce diferite piețe de muncă”, spre deosebire de modelul clasic. Pentru numeroși români din Gramat, pitoreasca zonă rurală franceză nu este prima oprire. După câțiva ani în Țara Bascilor din Spania, lucrând în industria <em>foie gras</em>, Marilena a venit să lucreze în același sector la Quercynoise din Gramat. Între timp, Donca a trecut pe scurt prin Austria înainte de a se alătura liniilor de producție ale lui Destrel. În mod similar, acolitul său Butucaru a lucrat într-un abator belgian înainte de a se întâlni în Franța și de a împărtăși cazarea alocată de agenția de muncă temporară. Cristea a avut o călătorie mai lungă către Gramat. Începând cu sfârșitul anilor '90, a ocupat locuri de muncă în măcelărie în Germania (Dortmund și Stuttgart), Belgia și Spania.</span>\n<span class=\"para\"><strong>O destinație, motivații diverse</strong></span>\n<span class=\"para\">În anii '90 și începutul anilor 2000, mulți români au emigrat “în principal din motive economice puternice”, spune Anghel, citând sărăcia din țară și prăbușirea industriilor din era comunistă. În acest context, Teodor Cristea a plecat în Germania. “Pentru a susține familia,” explică el, “ești forțat să cauți muncă oriunde poți, chiar și prin agenții de muncă temporară care oferă contracte externe.”</span>\n<span class=\"para\">Cu toate acestea, pentru generațiile mai tinere începând cu anii 2010, motivele emigrației au devenit mai complexe. Anghel subliniază că simplificarea problemei ca fiind doar o evadare din sărăcie este acum înșelătoare, deoarece emigrarea în România nu mai este o strategie larg împărtășită pentru a satisface nevoile de bază așa cum era odată. În schimb, motivațiile din spatele mobilității au devenit din ce în ce mai diverse.</span>\n<span class=\"para\">Deși diferența de avere între Europa de Est și cea de Vest era izbitoare acum 25 de ani, aceste inegalități s-au redus semnificativ. Standardele de viață din România s-au îmbunătățit, cu salarii medii care încep să se apropie de cele din Europa de Vest. În plus, salariile din Europa de Vest sunt compensate de costuri mai mari ale vieții, făcând beneficiile economice ale emigrației mai puțin convingătoare.</span>\n<span class=\"para\">Aceasta ridică întrebări despre dacă această reducere a diferenței va încetini fluxul de muncitori români către locuri precum Gramat. “Vom vedea,” spune Marilena Placinta, cu prudență. Deocamdată, însă, fluxul continuă, fără schimbări la orizont, conform șefului abatorului de miei, care a recrutat recent mai mulți români. Ostermeyer, care a lucrat în străinătate timp de 20 de ani și are o experiență vastă în gestionarea muncitorilor internaționali, rămâne sceptic: “Ideea că, pe măsură ce standardele de viață se apropie, vor fi mai puțini oameni [emigrând] – nu cred.”</span>\n<span class=\"para\">“Fiecare este diferit,” subliniază Laurentiu Donca, subliniind că motivațiile pentru a părăsi România sunt variate și adesea personale. Donca însuși a plecat inițial în străinătate cu un contract de șase luni pentru a-și cumpăra o mașină, dar recunoaște că “curiozitatea” a jucat de asemenea un rol. La doar 20 de ani, dorea să exploreze spațiul european nou deschis, nu doar să urmărească salarii mai mari.</span>\n<span class=\"para\">“Fiecare are motivele sale,” adaugă el. Unii caută experiență, alții au nevoie de bani și unii caută pur și simplu o schimbare. Apoi sunt cei din regiuni defavorizate, unde locurile de muncă sunt rare, la fel ca în anumite zone din Franța. În loc să se mute în orașele mai mari și mai dinamice economic din România, aceste persoane aud adesea despre oportunități în străinătate, în special prin intermediul rudelor sau prietenilor deja stabiliți în zonă. Această rețea de comunicare a fost cheia comunității românești în creștere din Gramat. Atât Mihai Butucaru, cât și Laurentiu Donca au ajuns în această zonă îndepărtată deoarece prietenii lor deja acolo i-au informat despre locurile de muncă disponibile. Recrutorii se bazează adesea pe acest proces de recomandare atunci când au nevoie de mai mult personal. În timp, mai multe persoane din aceleași sate, cartiere sau familii s-au alăturat acestor misiuni temporare, unele dintre ele transformându-se în șederi mult mai lungi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A rămâne sau nu a rămâne</strong></span>\n<span class=\"para\">“Am fost surprins,” recunoaște părintele Alexandre. A făcut formarea sa clericală în Franța și a devenit preotul local din Gramat în 2016. După câțiva ani în nordul Franței, Marius Barbat a venit în oraș în 2012, deoarece a găsit locul de muncă dorit în inginerie la o firmă franceză. La sosirea sa, a avut aceeași senzație. A punând piciorul pe <em>Causse</em>, niciunul dintre ei nu avea idee despre comunitatea românească sau câți s-au stabilit aici.</span>\n<span class=\"para\">După luni sau ani, “mulți români pleacă în cele din urmă,” explică Donca, fie pentru a se întoarce acasă, fie pentru a urmări noi oportunități în altă parte, conduși de un sentiment de împlinire, perspective noi sau motive personale. “Când îți vezi părinții doar o dată pe an, observi că îmbătrânesc,” spune el, “și începi să te întrebi ce să faci”. Părinți în vârstă sau membri ai familiei bolnavi sunt motive comune pentru a se întoarce acasă, adesea însoțite de un sentiment de nostalgie.</span>\n<span class=\"para\">În acest context, magazinul local românesc de alimente a servit ca un mic remediu pentru dorul de casă. “Am crezut că este o idee grozavă,” își amintește Hervé Destrel, care, ca manager, a văzut din prima mână impactul emoțional al vieții departe de casă. Marilena Placinta, proprietara magazinului, înțelege impactul său, oferind gusturi familiare românilor care pot vizita țara lor doar o dată la câțiva ani, pe măsură ce se stabilesc în regiune.</span>\n<span class=\"para\">În timp ce unii merg mai departe, alții rămân mult mai mult decât se așteptau. “Am crezut că voi fi aici un an, două sau trei, dar sunt încă aici,” spune Cristea, reflectând asupra celor 15 ani petrecuți în zonă. Un semn clar al stabilirii pe termen lung este numărul tot mai mare de români care cumpără case, adesea de la localnici în vârstă care își vând proprietățile. “Românii se simt bine când dețin o casă,” observă Barbat, un sentiment repetat de alții. Mulți sunt cupluri tinere în jurul vârstei de 30 de ani cu copii care frecventează școlile locale, reprezentând un influx demografic semnificativ legat de vârstă într-o zonă în care o parte din tineretul francez se îndreaptă spre centrele urbane.</span>\n<span class=\"para\">Cu toate acestea, a rămâne mai mult nu înseamnă întotdeauna abandonarea ideii de reședință temporară, în special pentru cei care nu au investit în proprietăți. Reflectând fenomenul “mobil” al migrației din Europa de Est, așa cum îl descrie Anghel, Butucaru și Donca, în ciuda șederilor lor lungi, încă își văd timpul petrecut în regiune ca fiind temporar și plănuiesc să se mute în cele din urmă. Fiecare individ decide dacă să vadă o reședință pe termen lung ca fiind temporară sau să o îmbrățișeze pe deplin ca fiind acasă.</span>\n<span class=\"para\">“M-am integrat bine în comunitatea din Gramat,” spune Teodor. Ca o modalitate de a da înapoi, speră să organizeze un <em>marché gourmand</em> cu preparate românești la târgul local – o modalitate de a sărbători prezența est-europeană care a devenit parte din țesătura zonei.</span>\n<span class=\"para\">Dincolo de comunitățile românești și est-europene, magazinul Marilenei Placinta atrage de asemenea turiști, inclusiv germani, englezi și olandezi, care vizitează atracțiile populare ale regiunii, cum ar fi Rocamadour și Abisul Padirac. Văzând un magazin românesc în acest cadru rural îi surprinde adesea. Placinta imită cu umor reacțiile lor: \"Wow, un magazin românesc … aici!\"</span>\n<span class=\"para\">Această scenă reflectă semnificația mai largă a noii prezențe românești: provocând diviziunea tipică între orașele cosmopolite și zonele rurale presupus omogene. “Oamenii presupun că locurile îndepărtate nu au străini,” subliniază Barbat, “dar dacă există o companie care se luptă să angajeze, există locuri de muncă care trebuie ocupate.” În contextul unui spațiu european comun, românii au venit în <em>Causse</em> din Gramat dintr-o varietate de motive, de la un sentiment de aventură la lipsa oportunităților de muncă în anumite părți ale României, ajutând la susținerea economiei locale. Recrutarea muncitorilor români, explică Hervé Destrel, a fost inițial despre “menținerea uneltelor care susțin producția de miei a județului în funcțiune”, o linie de viață care a căpătat o semnificație mai mare în timp.</span>\n<span class=\"para\">Fie în Franța, fie dincolo de ea, această poveste locală sfidează stereotipurile despre zonele rurale, în special în ceea ce geograficii numesc <em>diagonal du vide</em> (diagonala goală) a Franței. Deși marcată de o densitate scăzută a populației și de activități mai puține, această regiune este departe de a fi lipsită de conexiuni globale și energie europeană.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>este un jurnalist francez liber profesionist cu sediul în Berlin, care raportează despre impacturile locale ale dezvoltărilor internaționale. Până anul trecut, a studiat Istorie, Relații Internaționale și Științe Sociale în Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin și, în cele din urmă, Berlin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Nové prírastky</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (klobásy bez kože vyrobené z rôznych druhov mäsa), <em>Sarmale </em>(plnené kapusty), <em>Gogoșari</em> papriky a mnohé ďalšie produkty z Rumunska zapĺňajú regály Romanasul – rumunskej potravinovej predajne v Gramat. “Túto myšlienku som mala už dlho,” vysvetľuje Marilena Placinta, majiteľka obchodu, pochádzajúca z mesta Tulcea v delte Dunaja. Myšlienka sa stala hmatateľnou vo februári 2019, rovnako ako sa menila demografia oblasti prostredníctvom tohto nového obchodu.</span>\n<span class=\"para\">Poskytnúť presné číslo o tejto rumunskej populácii je komplikované. Niektorí hovoria o 200 až 300 ľuďoch. Iní zvyšujú odhad na 500. Napriek tomu všetci sa zhodujú, že “niekoľko sto” teraz žije v meste s približne 3 400 obyvateľmi a jeho okolí.</span>\n<span class=\"para\">Prichádzajúc do Francúzska z rumunskej oblasti Banát, z osobného fascinácie a proeurópskej orientácie, miestny kňaz, otec Alexandre, si myslí, že Rumunsko je “veľmi frankofilné”. Napriek tomu, v číslach, Francúzsko nie je, z všetkých dôležitých destinácií, zďaleka očividnou voľbou pre Rumunov, vysvetľuje Remus Gabriel Anghel, profesor na Národnej univerzite politických štúdií a verejnej správy (SNSPA) v Bukurešti a výskumník Rumunského inštitútu pre výskum národnostných menšín v Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">So zhruba 130 000 členmi, podľa oficiálnych štatistík, je francúzska rumunská diaspora oveľa menšia ako tá talianska (odhadovaná nad milión) alebo španielska (odhadovaná nad 500 000). Týmto spôsobom, Placintin obchod jasne označuje neobvykle rozsiahlu miestnu rumunskú populáciu pre také malé francúzske mesto – pre mnohých prekvapenie, keď sa to deje v, ako by niektorí označili, “prostredí nikde”. </span>\n<span class=\"para\">Ako poznamenáva majiteľka obchodu Romanasul, hoci trochu prehnane, keďže nie všetci Rumuni prišli z rovnakých dôvodov, prítok rumunských pracovníkov do tejto odľahlej oblasti do veľkej miery závisí od pracovných príležitostí, ktoré sú často miestne odmietané, ale medzinárodne vítané. V decembri 2009, keď sa Hervé a Florence Quentin pripravovali na predaj svojho malého <em>Tabac</em> (cigaretového obchodu), jasne si pamätajú náhly nárast dopytu po predplatených telefónnych kartách od novopríchodných Rumunov – čo znamenalo začiatok dynamiky, ktorá pokračuje už takmer 15 rokov. Teodor Cristea hrdlohlásne tvrdí, že je prvým Rumunom, ktorý sa usadil v Gramat, prichádzajúc na prelome 2010-tych rokov – spolu s ďalšími štyrmi, aby pracovali v miestnom jatočnom závode na jahňacinu.</span>\n<span class=\"para\">“Všetko toto pramení z socio-ekonomického problému,” vysvetľuje Hervé Destrel, bývalý výkonný pracovník v jatočnom závode. V roku 1984 prevzal so svojím bratom rodinný podnik. Na začiatku 2010-tych rokov čelil miestny ekonomický základ “kritickej situácii”. Práca bola, ale pracovníkov bolo ťažké nájsť. Po výzve na nábor pre približne 200 ľudí, zhruba 30 odpovedalo. Veľmi málo prišlo a nikto nepodpísal zmluvu. Rozšírený nedostatok záujmu sa zdalo byť očividným. Zima, zápachy a konečný úkon zabíjania zvierat nie sú “naozaj sexy”, priznáva Martin Ostermeyer, súčasný vedúci jatočného závodu. Sťažuje sa, že nábor “miestnych je mimoriadne ťažký”. Existoval, a stále existuje, rozdiel (nie prázdnota, aby sa opatrne zdôraznilo, že mnohí Francúzi tiež vykonávajú túto ťažkú prácu).</span>\n<span class=\"para\">Nasledujúc príklad mäsového priemyslu v Bretónsku, bratia Destrel kontaktovali rumunské agentúry dočasných zamestnancov, ktoré, hoci nie sú založené v juhozápadnej Francúzsku, boli ochotné pôsobiť v Gramat. Tieto agentúry poskytli bezproblémové nastavenie pre rumunských pracovníkov, ponúkajúc zdieľané možnosti bývania a administratívnu podporu. To uľahčilo pracovníkom začať zahraničné úlohy, pričom zabezpečilo, že agentúry dočasných zamestnancov mohli rýchlo spustiť svoje pracovné operácie. Po polovici 2010-tych rokov boli rumunské spoločnosti buď zakázané pôsobiť vo Francúzsku, alebo museli dodržiavať nový francúzsky právny status. Vzhľadom na túto situáciu a z dôvodov na \"ľudskej úrovni\", Hervé Destrel a jeho spoločník prešli od ponúkania troj- až šesťmesačných obnoviteľných zmlúv k poskytovaniu trvalých pracovných zmlúv pre rumunských pracovníkov.</span>\n<span class=\"para\">“Skutočný vzťah dôvery” mal byť vybudovaný, aby presvedčili svojich najlepších pracovníkov, aby podpísali, ako vysvetľuje Destrel. Počas tohto procesu zamestnanci ako Laurentiu Donca a Mihai Butucaru, ktorí boli prijatí v rokoch 2011 a 2016, zostali v oblasti. Dnes sú so svojimi prácami spokojní. “Videli v nás potenciál,” poukazuje Donca. Odvtedy Rumuni predstavujú približne 30 percent zamestnancov firmy.</span>\n<span class=\"para\">Prípad Destrel nie je izolovaný, najmä pokiaľ ide o miestne jatočné závody. Stále v Gramat, významný producent kačacieho <em>foie gras </em>, La Quercynoise, tiež zamestnáva rumunskú pracovnú silu od 2010-tych rokov. Medzi prijatými bol Marilena Placinta, teraz majiteľka potravinového obchodu. Nie je obmedzený na mäsiarsky priemysel, zoznam zamestnávateľov sa teraz rozširuje nad rámec sektorov a hraníc mesta: reštaurácie, hotely, <em>SYDED</em> (recyklačné centrum), drevársky priemysel a iné továrne ako Andros, priemyselný vlajkový produkt departementu, medzinárodne známy pre značky ako Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fenomén migrácie s dvoma koncami</strong></span>\n<span class=\"para\">Renomovaný historik Gérard Noiriel vo svojej práci o intenzívnych demografických zmenách vo Francúzsku počas 19. a 20. storočia predstavil koncept <em>Creuset français</em> (francúzsky roztok), ktorý podľa neho bol dlhodobo prehliadaný. Tento koncept odráža historické vlny migrácie, vrátane tých, ktoré sú poháňané prácou, často priťahovanými do náročných priemyslov vo Francúzsku, ktoré potrebujú pracovníkov. Napríklad v oblastiach, kde ťažba uhlia kedysi tvorila priemyselný základ, spoločnosti postupne najímali južných Európanov, východných Európanov a severoafričanov počas 20. storočia, aby pracovali po boku francúzskych baníkov.</span>\n<span class=\"para\">Aj keď uhlie nebolo faktorom, podobný fenomén migrácie pracovnej sily sa odohral v Gramat a presne v jeho miestnom jatočnom závode na jahňacinu. Pôvodný majiteľ, Destrel starší, najímal pracovníkov z Pyrenejského polostrova. Neskôr, pod vedením jeho dvoch synov, sa zahraničná pracovná sila stala prevažne marockou a alžírskou. Dnes spoločnosť vytvorila dlhodobý vzťah s rumunskými pracovníkmi, väzba, ktorá zostala silná napriek zmenám vo vedení a naďalej sa reprodukuje lokálne.</span>\n<span class=\"para\">Na druhej strane Európy, Rumunsko významne prešlo historickým fenoménom emigrácie. Začínajúc po skončení druhej svetovej vojny, ako uvádza Anghel, s presunmi nemecko-rumunskej populácie, odchodom Židov po holokauste a dokonca aj Rumunov, ktorí sa presúvali cez východný blok, sa formovala dynamika. Pokračovala ešte viac po roku 1989, po revolúciách, ktoré ukončili komunistickú vládu a s pádom železnej opony.</span>\n<span class=\"para\">\"Dvere sa náhle otvorili,\" vysvetľuje Marius Barbat, rumunský inžinier, ktorý žije v Gramat so svojou rodinou od roku 2012. To znamenalo zlomový bod, keďže tvrdý prechod na kapitalizmus mal dopad na spoločnosti zvyknuté na socialistický systém, čo viedlo k rozsiahlemu utrpeniu a sociálnemu úpadku. \"Bola tam taká chudoba,\" spomína Barbat na Rumunsko v 90-tych rokoch. Na konci tohto desaťročia sa migrácia pracovnej sily zvýšila, najmä do Španielska a Talianska. Tento trend sa zrýchlil po dohode z roku 2002, ktorá poskytla rumunským občanom voľný prístup do Európskej únie, čo viedlo k \"veľkému odlivu migrantov\", hovorí sociológ Anghel, pričom pohyby sa presunuli smerom na severnú Európu v 21. storočí. \"V Rumunsku každý pozná niekoho, kto odišiel,\" hovorí Barbat, ktorý sa narodil v Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">V reakcii na demografické pohyby vo východnej Európe vyvinuli vedci pojem “tekutá migrácia”, poznamenáva profesor SNSPA. Tieto populácie sa často zdali “neostávať na jednom mieste, ale skúšať rôzne pracovné trhy”, na rozdiel od klasického vzoru. Pre mnohých Rumunov v Gramat nie je malebná francúzska krajina prvou zastávkou. Po niekoľkých rokoch v baskickej oblasti Španielska, kde pracovala v priemysle <em>foie gras</em>, Marilena prišla pracovať v rovnakom sektore v Gramatovej Quercynoise. Medzitým Donca prešiel krátko cez Rakúsko predtým, ako sa pridal k výrobným linkám Destrel. Podobne jeho spoločník Butucaru pracoval v belgickom jatočnom závode predtým, ako sa stretli vo Francúzsku a zdieľali ubytovanie pridelené agentúrou dočasných zamestnancov. Cristea prežil dlhšiu cestu do Gramat. Začínajúc na konci 90-tych rokov, mal zamestnania v mäsiarstve po celom Nemecku (Dortmund a Stuttgart), Belgicku a Španielsku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Jedna destinácia, rôzne motivácie</strong></span>\n<span class=\"para\">Počas 90-tych a začiatku 2000-tych rokov emigrovalo mnoho Rumunov “hlavne z dôvodu silných ekonomických dôvodov”, hovorí Anghel, citujúc chudobu krajiny a kolaps priemyslu z komunistickej éry. V tomto kontexte išiel Teodor Cristea do Nemecka. “Aby som podporil rodinu,” vysvetľuje, “sú nútení hľadať prácu kdekoľvek môžu, aj prostredníctvom agentúr dočasných zamestnancov, ktoré ponúkajú zahraničné zmluvy.”</span>\n<span class=\"para\">Avšak pre mladšie generácie, ktoré začínajú v 2010-tych rokoch, sa dôvody emigrácie stali zložitejšími. Anghel zdôrazňuje, že zjednodušiť problém len na únik z chudoby je teraz zavádzajúce, pretože emigrácia v Rumunsku už nie je široko zdieľanou stratégiou na uspokojenie základných potrieb, ako tomu bolo predtým. Namiesto toho sa motivácie za mobilitou stali čoraz rozmanitejšími.</span>\n<span class=\"para\">Aj keď rozdiel v bohatstve medzi východnou a západnou Európou bol pred 25 rokmi výrazný, tieto nerovnosti sa významne zúžili. Životné štandardy v Rumunsku sa zlepšili, priemerné mzdy sa začali približovať tým v západnej Európe. Navyše, mzdy v západnej Európe sú vyvážené vyššími nákladmi na život, čo robí ekonomické výhody emigrácie menej presvedčivými.</span>\n<span class=\"para\">To vyvoláva otázky o tom, či sa tento zúžený rozdiel spomalí tok rumunských pracovníkov na miesta ako Gramat. “Uvidíme,” hovorí Marilena Placinta opatrne. Zatiaľ však tok pokračuje, bez zmien na obzore, podľa vedúceho jatočného závodu na jahňacinu, ktorý nedávno prijal viac Rumunov. Ostermeyer, ktorý pracoval v zahraničí 20 rokov a má rozsiahle skúsenosti s riadením medzinárodných pracovníkov, zostáva skeptický: “Myšlienka, že keď sa životné štandardy priblížia, bude menej ľudí [emigrujúcich] – tomu neverím.”</span>\n<span class=\"para\">“Každý je iný,” zdôrazňuje Laurentiu Donca, poukazujúc na to, že motivácie na opustenie Rumunska sú rôzne a často osobné. Donca sám pôvodne odišiel do zahraničia na šesťmesačnú zmluvu, aby si kúpil auto, ale priznáva, že “zvedavosť” tiež zohrala úlohu. V iba 20 rokoch chcel preskúmať novo otvorený európsky priestor, nielen prenasledovať vyššie mzdy.</span>\n<span class=\"para\">“Každý má svoje dôvody,” dodáva. Niektorí hľadajú skúsenosti, iní potrebujú peniaze a niektorí jednoducho hľadajú zmenu. Potom sú tu tí z nevýhodnených regiónov, kde sú pracovné miesta vzácne, podobne ako v niektorých oblastiach vo Francúzsku. Namiesto presunu do väčších a ekonomicky dynamických miest Rumunska, títo ľudia často počujú o príležitostiach v zahraničí, najmä prostredníctvom príbuzných alebo priateľov, ktorí už sú v oblasti usadení. Táto komunikačná sieť bola kľúčová pre rastúcu rumunskú komunitu v Gramat. Ako Mihai Butucaru, tak aj Laurentiu Donca sa ocitli v tejto odľahlej oblasti, pretože ich priatelia, ktorí tam už boli, ich informovali o voľných pracovných miestach. Náborári sa často spoliehajú na tento proces ústneho podania, keď potrebujú viac zamestnancov. S časom sa viac ľudí z rovnakých dedín, štvrtí alebo rodín pripojilo k týmto dočasným misiám, z ktorých niektoré sa premenili na oveľa dlhšie pobyty.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Usadiť sa alebo sa neusadiť </strong></span>\n<span class=\"para\">“Bol som prekvapený,” priznáva otec Alexandre. Svoju kňazskú formáciu absolvoval vo Francúzsku a stal sa miestnym kňazom v Gramat v roku 2016. Po niekoľkých rokoch na severe Francúzska prišiel Marius Barbat do mesta v roku 2012, keď našiel svoju vysnívanú inžiniersku prácu vo francúzskej firme. Po príchode mal rovnaký pocit. Keď vstúpili na <em>Causse</em>, obaja nemali tušenie o rumunskej komunite ani o tom, koľko sa tu usadilo.</span>\n<span class=\"para\">Po mesiacoch alebo rokoch, “mnohí Rumuni nakoniec odchádzajú,” vysvetľuje Donca, či už sa vracajú domov alebo hľadajú nové príležitosti inde, poháňaní pocitom úspechu, novými perspektívami alebo osobnými dôvodmi. “Keď vidíte svojich rodičov len raz za rok, všimnete si, že starnú,” hovorí, “a začnete sa zamýšľať, čo robiť”. Starnúci rodičia alebo chorí rodinní príslušníci sú bežné dôvody na návrat domov, často sprevádzané pocitom nostalgie.</span>\n<span class=\"para\">V tomto kontexte slúžil miestny rumunský potravinový obchod ako malá náprava na domáce smútenie. “Myslel som, že to bola skvelá myšlienka,” spomína Hervé Destrel, ktorý ako manažér videl na vlastné oči emocionálny dopad života ďaleko od domova. Marilena Placinta, majiteľka obchodu, chápe jeho dopad, ponúkajúc známe chute Rumunom, ktorí môžu navštíviť svoju vlasť len raz za niekoľko rokov, keď sa usadzujú v regióne.</span>\n<span class=\"para\">Aj keď niektorí pokračujú, iní zostávajú oveľa dlhšie, ako sa očakávalo. “Myslel som, že tu budem jeden, dva alebo tri roky, ale stále som tu,” hovorí Cristea, keď sa zamýšľa nad svojimi 15 rokmi v oblasti. Jasným znakom dlhodobej usadlosti je rastúci počet Rumunov, ktorí kupujú domy, často od starších miestnych obyvateľov, ktorí predávajú svoje nehnuteľnosti. “Rumuni sa cítia dobre, keď vlastnia dom,” poznamenáva Barbat, čo je pocit, ktorý zdieľajú aj iní. Mnohí sú mladé páry vo svojich 30-tych rokoch s deťmi, ktoré navštevujú miestne školy, čo predstavuje významný vekovo súvisiaci demografický prírastok v oblasti, kde časť francúzskej mládeže smeruje do mestských centier.</span>\n<span class=\"para\">Avšak dlhšie pobyty neznamenajú vždy opustenie myšlienky dočasného pobytu, najmä pre tých, ktorí neinvestovali do nehnuteľností. Odraz “mobilného fenoménu” východoeurópskej migrácie, ako to opisuje Anghel, Butucaru a Donca, napriek svojim dlhým pobytom, stále považujú svoj čas v regióne za dočasný a plánujú sa nakoniec presunúť. Každý jednotlivý človek sa rozhoduje, či vidí dlhodobé bývanie ako dočasné, alebo ho plne prijme ako domov.</span>\n<span class=\"para\">“Dobre som sa integroval do komunity v Gramat,” hovorí Teodor. Ako spôsob, ako sa odmeniť, dúfa, že zorganizuje <em>marché gourmand</em> s rumunskými jedlami na miestnych jarmokoch – spôsob, ako osláviť prítomnosť východnej Európy, ktorá sa stala súčasťou tkaniva oblasti.</span>\n<span class=\"para\">Okrem rumunskej a východoeurópskej komunity, obchod Marileny Placinty priťahuje aj turistov, vrátane Nemcov, Angličanov a Holanďanov, ktorí navštevujú populárne atrakcie regiónu, ako sú Rocamadour a Padirac Abyss. Vidieť rumunský potravinový obchod v tomto vidieckom prostredí ich často prekvapuje. Placinta humorne napodobňuje ich reakcie: \"Wow, rumunský obchod … tu!\"</span>\n<span class=\"para\">Táto scéna odráža širší význam novej rumunskej prítomnosti: vyzýva typické rozdelenie medzi kozmopolitnými mestami a údajne homogénnymi vidieckymi oblasťami. “Ľudia predpokladajú, že odľahlé miesta nemajú cudzincov,” poukazuje Barbat, “ale ak je tu spoločnosť, ktorá má problémy s náborom, sú tu voľné miesta, ktoré treba obsadiť.” V kontexte zdieľaného európskeho priestoru prišli Rumuni do <em>Causse</em> v Gramat z rôznych dôvodov, od pocitu dobrodružstva po nedostatok pracovných príležitostí v určitých častiach Rumunska, čím pomáhajú udržiavať miestnu ekonomiku. Nábor rumunských pracovníkov, vysvetľuje Hervé Destrel, bol pôvodne o “udržaní nástrojov, ktoré podporujú produkciu jahňaciny v okrese”, záchranná línia, ktorá nadobudla väčší význam v priebehu času.</span>\n<span class=\"para\">Či už vo Francúzsku alebo inde, tento miestny príbeh prelamuje stereotypy o vidieckych oblastiach, najmä v tom, čo geografovia nazývajú francúzskou <em>diagonale du vide</em> (prázdna diagonála). Hoci je charakterizovaná nízkou hustotou obyvateľstva a menším počtom aktivít, táto oblasť je ďaleko od toho, aby bola bez globálnych spojení a európskej energie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>je francúzsky nezávislý novinár so sídlom v Berlíne, ktorý informuje o miestnych dopadoch medzinárodných udalostí. Až do minulého roka študoval históriu, medzinárodné vzťahy a sociálne vedy v Toulouse, Glasgowe, Paríži, Dubline a nakoniec v Berlíne.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Nya ankomster</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (skinnfria korvar gjorda av olika köttsorter), <em>Sarmale </em>(fyllda kålhuvuden), <em>Gogoșari</em> paprikor, och många fler av Rumäniens produkter fyller hyllorna i Romanasul – den rumänska livsmedelsbutiken i Gramat. “Jag har haft den här idén länge,” förklarar Marilena Placinta, butiksägaren, som kommer från Danube-deltastaden Tulcea. Tanken blev påtaglig i februari 2019, precis som områdets förändrade demografi gjorde genom denna nya handel.</span>\n<span class=\"para\">Att ge en exakt siffra om denna rumänska befolkning är komplicerat. Vissa talar om 200 till 300 personer. Andra höjer uppskattningen till 500. Ändå konvergerar alla för att säga att “några hundra” nu bor i staden med cirka 3 400 invånare och dess omgivningar.</span>\n<span class=\"para\">Kommande från Rumäniens Banat-region, av personlig fascination och pro-europeisk attityd, anser stadens präst, fader Alexandre, att Rumänien är “mycket frankofil”. Trots detta, i siffror, är Frankrike, av alla viktiga destinationer, långt ifrån ett uppenbart val för rumäner, förklarar Remus Gabriel Anghel, professor vid National University of Political Studies and Public Administration (SNSPA) i Bukarest och forskare vid det rumänska institutet för forskning om nationella minoriteter i Cluj-Napoca.</span>\n<span class=\"para\">Med cirka 130 000 medlemmar, enligt officiell statistik, är den franska rumänska diasporan mycket mindre än Italiens (uppskattad till över en miljon) eller Spaniens (uppskattad till över 500 000). Därmed markerar Placintas livsmedelsbutik en ovanligt omfattande lokal rumänsk befolkning för en så liten fransk stad – en överraskning för många när det sker i, som vissa skulle kalla, “ingenstans”. </span>\n<span class=\"para\">Som ägaren av Romanasul-butiken noterar, om än något överdrivet eftersom inte alla rumäner kom av samma skäl, beror inflödet av rumänska arbetare i detta avlägsna område till stor del på jobbmöjligheter som ofta avvisas lokalt men välkomnas internationellt. I december 2009, när Hervé och Florence Quentin förberedde sig för att sälja sin lilla <em>Tabac</em> (cigaraffär) verksamhet, minns de tydligt den plötsliga ökningen av efterfrågan på förbetalda telefonkort från nyanlända rumäner – vilket markerade början på en dynamik som har fortsatt i nästan 15 år. Teodor Cristea hävdar stolt titeln som den första rumänen som bosatte sig i Gramat, som kom vid början av 2010-talet – tillsammans med fyra andra för att arbeta på det lokala lamm-slakteriet.</span>\n<span class=\"para\">“Allt detta kommer från ett socio-ekonomiskt problem,” förklarar Hervé Destrel, en tidigare chef på slakteriet. År 1984 tog han och hans bror över familjeföretaget. I början av 2010-talet stod den lokala ekonomiska hörnstenen inför en “kritisk situation”. Arbetet fanns där men arbetare var svåra att hitta. Efter en rekryteringskampanj för cirka 200 personer svarade ungefär 30. Mycket få kom och noll skrev på kontrakt. Den utbredda bristen på intresse verkade uppenbar. Kylan, lukterna och den slutgiltiga uppgiften att döda djur är “inte riktigt sexigt”, medger Martin Ostermeyer, den nuvarande chefen för slakteriet. Han klagar på att rekrytera “lokala är extremt svårt”. Det fanns, och finns fortfarande, en klyfta (inte ett tomrum, för att försiktigt understryka att många fransmän också gör detta hårda arbete).</span>\n<span class=\"para\">Efter exemplet från Bretagnes köttindustri kontaktade Destrel-bröderna rumänska bemanningsföretag som, även om de inte var baserade i sydvästra Frankrike, var villiga att verka i Gramat. Dessa byråer tillhandahöll en sömlös uppsättning för rumänska arbetare, erbjöd delade boendemöjligheter och administrativt stöd. Detta gjorde det enkelt för arbetare att påbörja utlandsuppdrag samtidigt som bemanningsföretagen snabbt kunde få sina arbetsoperationer igång. Efter mitten av 2010-talet blev rumänska företag antingen förbjudna att verka i Frankrike eller krävdes att följa en ny fransk juridisk status. Givet den situationen och på grund av oro på \"mänsklig nivå\", skiftade Hervé Destrel och hans medarbetare från att erbjuda tre- till sexmånaders förnybara kontrakt till att erbjuda permanenta anställningskontrakt för rumänska arbetare.</span>\n<span class=\"para\">“En sann relation av förtroende” skulle byggas för att övertyga sina bästa arbetare att skriva på, som Destrel förklarar. Längs denna process stannade anställda som Laurentiu Donca och Mihai Butucaru, respektive rekryterade 2011 och 2016, kvar i området. De är fortfarande nöjda med sina jobb än idag. “De såg potential i oss,” påpekar Donca. Sedan dess har rumäner representerat cirka 30 procent av företagets anställda.</span>\n<span class=\"para\">Destrel-fallet är inte isolerat, särskilt när det gäller lokala slakterier. Fortfarande i Gramat har den kända anka <em>foie gras </em>producenten, La Quercynoise, också rekryterat rumänsk arbetskraft sedan 2010-talet. Bland rekryterna fanns Marilena Placinta, nu livsmedelsbutiksägare. Inte begränsat till köttindustrin, sträcker sig listan över arbetsgivare nu bortom sektorerna och stadens gränser: restauranger, hotell, <em>SYDED</em> (återvinningscentral), träindustrin och andra fabriker som Andros, avdelningens industriella flaggskepp, internationellt känt för varumärken som Bonne Maman.</span>\n<span class=\"para\"><strong>En dubbelriktad migrationsfenomen</strong></span>\n<span class=\"para\">Den kände historikern Gérard Noiriel, i sitt arbete om de intensiva demografiska förändringarna i Frankrike under 1800- och 1900-talen, introducerade begreppet <em>Creuset français</em> (fransk smältdegel), som han hävdade länge hade förbises. Detta begrepp återspeglar de historiska vågorna av migration, inklusive de arbetsdrivna som ofta drogs till Frankrikes krävande industrier i behov av arbetare. Till exempel, i områden där kolgruvdrift en gång utgjorde den industriella ryggraden, rekryterade företag successivt södra européer, östeuropéer och nordafrikaner under hela 1900-talet för att arbeta tillsammans med franska gruvarbetare.</span>\n<span class=\"para\">Även om kol inte var en faktor, inträffade ett liknande arbetsmigrationsfenomen i Gramat och precis i dess lokala lamm-slakteri. Den ursprungliga ägaren, Destrel senior, rekryterade arbetare från den iberiska halvön. Senare, under ledning av hans två söner, blev den utländska arbetskraften övervägande marockansk och algerisk. Idag har företaget skapat en långvarig relation med rumänska arbetare, ett band som har förblivit starkt trots förändringar i ledarskapet och fortsätter att reproduceras lokalt.</span>\n<span class=\"para\">Å andra sidan av Europa har Rumänien genomgått ett betydande historiskt emigrationsfenomen. Börjande efter slutet av andra världskriget, som Anghel påpekar, med tysk-rumänska befolkningsflyttningar, judars avfärd efter förintelsen, och till och med rumäner som flyttade över östblocket, formades en dynamik. Den fortsatte ännu mer efter 1989, efter revolutionerna som avslutade kommunistiskt styre och med järnridåns fall.</span>\n<span class=\"para\">\"Dörren öppnades plötsligt,\" förklarar Marius Barbat, en rumänsk ingenjör som har bott i Gramat med sin familj sedan 2012. Detta markerade en vändpunkt, eftersom den hårda övergången till kapitalism tog ut sin rätt på samhällen som var vana vid det socialistiska systemet, vilket resulterade i utbrett lidande och social nedgång. \"Det fanns så mycket fattigdom,\" minns Barbat Rumänien på 1990-talet. I slutet av det decenniet hade arbetsmigrationen ökat, särskilt till Spanien och Italien. Denna trend accelererade efter 2002 års avtal som gav rumänska medborgare fri tillgång till Europeiska unionen, vilket ledde till \"ett stort utflöde av migranter\", säger sociologen Anghel, med rörelser som skiftade mot norra Europa under 2000-talet. \"I Rumänien känner alla någon som har lämnat,\" säger Barbat, som föddes i Râmnicu-Vâlcea.</span>\n<span class=\"para\">Som svar på de östeuropeiska demografiska rörelserna utvecklade forskare begreppet “liquid migration”, noterar SNSPA-professorn. Dessa befolkningar verkade ofta “inte stanna på ett ställe, utan försöka olika arbetsmarknader”, till skillnad från det klassiska mönstret. För många rumäner i Gramat är den pittoreska franska landsbygden inte det första stoppet. Efter några år i Spaniens baskiska land där de arbetade inom <em>foie gras </em>industrin, kom Marilena för att arbeta inom samma sektor på Gramat’s Quercynoise. Under tiden gick Donca kort genom Österrike innan han anslöt sig till Destrels produktionslinjer. På liknande sätt arbetade hans följeslagare Butucaru i ett belgiskt slakteri innan de möttes i Frankrike och delade boende som tilldelades av bemanningsföretaget. Cristea upplevde en längre resa till Gramat. Börjande i slutet av 1990-talet, tog han slakterijobb i hela Tyskland (Dortmund och Stuttgart), Belgien och Spanien.</span>\n<span class=\"para\"><strong>En destination, olika motivationer</strong></span>\n<span class=\"para\">Under 1990-talet och tidigt 2000-tal emigrerade många rumäner “huvudsakligen på grund av starka ekonomiska skäl”, säger Anghel, och nämner landets fattigdom och kollapsen av industrier från kommunisttiden. I detta sammanhang åkte Teodor Cristea till Tyskland. “För att försörja familjen,” förklarar han, “är du tvungen att leta efter arbete var du än kan, även genom bemanningsföretag som erbjuder utlandsavtal.”</span>\n<span class=\"para\">Men för yngre generationer som började på 2010-talet blev skälen för emigration mer komplexa. Anghel betonar att det är missvisande att förenkla frågan som bara en flykt från fattigdom, eftersom emigration i Rumänien inte längre är en allmänt delad strategi för att möta grundläggande behov som det brukade vara. Istället har motivationerna bakom rörlighet blivit alltmer mångfacetterade.</span>\n<span class=\"para\">Även om klyftan mellan östra och västra Europa var slående för 25 år sedan, har dessa ojämlikheter minskat avsevärt. Levnadsstandarden i Rumänien har förbättrats, med genomsnittliga löner som börjar närma sig de i västra Europa. Dessutom kompenseras västerländska europeiska löner av högre levnadskostnader, vilket gör de ekonomiska fördelarna med att emigrera mindre övertygande.</span>\n<span class=\"para\">Detta väcker frågor om huruvida denna minskande klyfta kommer att sakta ner flödet av rumänska arbetare till platser som Gramat. “Vi får se,” säger Marilena Placinta, försiktigt. För nu fortsätter flödet, utan några förändringar i sikte, enligt chefen för lamm-slakteriet, som nyligen rekryterade fler rumäner. Ostermeyer, som har arbetat utomlands i 20 år och har omfattande erfarenhet av att hantera internationella arbetare, förblir skeptisk: “Idén att när levnadsstandarderna hänger med kommer det att vara färre människor [som emigrerar] – jag tror inte på det.”</span>\n<span class=\"para\">“Alla är olika,” betonar Laurentiu Donca, och påpekar att motivationerna för att lämna Rumänien är varierande och ofta personliga. Donca själv åkte först utomlands på ett sexmånaders kontrakt för att köpa en bil men medger att “nyfikenhet” också spelade en roll. Vid bara 20 års ålder ville han utforska det nyöppnade europeiska rummet, inte bara jaga högre löner.</span>\n<span class=\"para\">“Alla har sina skäl,” tillägger han. Vissa söker erfarenhet, andra behöver pengar och vissa letar helt enkelt efter förändring. Sedan finns det de från missgynnade regioner, där jobben är knappa, precis som vissa områden i Frankrike. Istället för att flytta till Rumäniens större och ekonomiskt dynamiska städer, hör dessa människor ofta om möjligheter utomlands, särskilt genom släktingar eller vänner som redan har bosatt sig i området. Detta kommunikationsnätverk har varit avgörande för den växande rumänska gemenskapen i Gramat. Både Mihai Butucaru och Laurentiu Donca hamnade i detta avlägsna område eftersom vänner som redan var där informerade dem om lediga jobb. Rekryterare förlitar sig ofta på denna mun-till-mun-process när de behöver mer personal. Med tiden anslöt sig fler människor från samma byar, grannskap eller familjer till dessa tillfälliga uppdrag, varav några blev mycket längre vistelser.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Att bosätta sig eller inte bosätta sig </strong></span>\n<span class=\"para\">“Jag blev överraskad,” medger fader Alexandre. Han genomgick sin prästerliga utbildning i Frankrike och blev den lokala prästen i Gramat 2016. Efter redan några år i norra Frankrike kom Marius Barbat till staden 2012 när han fick sitt önskade ingenjörsjobb med ett franskt företag. Vid sin ankomst delade han samma känsla. När de satte foten på <em>Causse</em>, hade de ingen aning om den rumänska gemenskapen eller hur många som hade bosatt sig här.</span>\n<span class=\"para\">Efter månader eller år, “lämnar många rumäner så småningom,” förklarar Donca, oavsett om de återvänder hem eller söker nya möjligheter någon annanstans, drivna av en känsla av prestation, nya utsikter eller personliga skäl. “När du ser dina föräldrar bara en gång om året, märker du att de blir äldre,” säger han, “och du börjar undra vad du ska göra”. Åldrande föräldrar eller sjuka familjemedlemmar är vanliga skäl för att återvända hem, ofta åtföljda av en känsla av nostalgi.</span>\n<span class=\"para\">I detta sammanhang har den lokala rumänska livsmedelsbutiken fungerat som ett litet botemedel mot hemlängtan. “Jag tyckte att det var en fantastisk idé,” minns Hervé Destrel, som, som chef, såg på nära håll den känslomässiga påfrestningen av att leva långt hemifrån. Marilena Placinta, butiksägaren, förstår dess påverkan, och erbjuder bekanta smaker till rumäner som kanske bara besöker sitt hemland vartannat år när de bosätter sig i regionen.</span>\n<span class=\"para\">Medan vissa går vidare, stannar andra mycket längre än förväntat. “Jag trodde att jag skulle vara här i ett, två eller tre år, men jag är fortfarande här,” säger Cristea, och reflekterar över sina 15 år i området. Ett tydligt tecken på långsiktig bosättning är det ökande antalet rumäner som köper hem, ofta från äldre lokala som säljer sina egendomar. “Rumäner mår bra när de äger ett hem,” noterar Barbat, en känsla som delas av andra. Många är unga par i 30-årsåldern med barn som går i lokala skolor, vilket representerar ett betydande åldersrelaterat demografiskt inflöde i ett område där en del av den franska ungdomens söker sig till urbana centra.</span>\n<span class=\"para\">Men att stanna längre betyder inte alltid att man överger idén om tillfällig bosättning, särskilt för dem som inte har investerat i egendom. Reflekterande över det “mobila fenomenet” av östeuropeisk migration, som Anghel beskriver det, ser Butucaru och Donca, trots sina långa vistelser, fortfarande sin tid i regionen som tillfällig och planerar att så småningom gå vidare. Varje individ beslutar om de ser en långsiktig bosättning som tillfällig eller om de helt omfamnar den som hem.</span>\n<span class=\"para\">“Jag har blivit väl integrerad i Gramat-gemenskapen,” säger Teodor. Som ett sätt att ge tillbaka hoppas han kunna organisera en <em>marché gourmand</em> med rumänska rätter på den lokala mässan – ett sätt att fira den östeuropeiska närvaron som har blivit en del av områdets väv.</span>\n<span class=\"para\">Utöver de rumänska och östeuropeiska gemenskaperna drar Marilena Placintas butik också turister, inklusive tyskar, engelsmän och holländare, som besöker regionens populära attraktioner, såsom Rocamadour och Padirac-abysserna. Att se en rumänsk livsmedelsbutik i denna lantliga miljö överraskar dem ofta. Placinta imiterar humoristiskt deras reaktioner: \"Wow, en rumänsk butik … här!\"</span>\n<span class=\"para\">Denna scen återspeglar den bredare betydelsen av den nya rumänska närvaron: att utmana den typiska uppdelningen mellan kosmopolitiska städer och påstått homogena landsbygdsområden. “Folk antar att avlägsna platser inte har utlänningar,” påpekar Barbat, “men om det finns ett företag som har svårt att anställa, finns det lediga platser som behöver fyllas.” I kontexten av ett delat europeiskt rum har rumäner kommit till <em>Causse</em> i Gramat av olika skäl, från en känsla av äventyr till brist på jobbmöjligheter i vissa delar av Rumänien, vilket hjälper till att upprätthålla den lokala ekonomin. Att rekrytera rumänska arbetare, förklarar Hervé Destrel, handlade initialt om “att hålla verktygen som stödjer länets lammproduktion igång”, en livlina som över tid har fått större betydelse.</span>\n<span class=\"para\">Oavsett om det är i Frankrike eller bortom, bryter denna lokala berättelse stereotyper om landsbygdsområden, särskilt i vad geografer kallar Frankrikes <em>diagonal du vide</em> (tom diagonal). Även om den präglas av låg befolkningstäthet och färre aktiviteter, är denna region långt ifrån utan globala kopplingar och europeisk energi.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>är en fransk frilansjournalist baserad i Berlin som rapporterar om de lokala effekterna av internationella utvecklingar. Fram till förra året studerade han historia, internationella relationer och samhällsvetenskap i Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin och slutligen Berlin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Yeni gelenler</strong></span>\n<span class=\"para\"><em>Mici</em> (farklı etlerden yapılan derisiz sosisler), <em>Sarmale </em>(içli lahana), <em>Gogoșari</em> biberleri ve Romanya'nın birçok ürünü, Gramat'taki Romanya bakkalı Romanasul'un raflarını dolduruyor. \"Bu fikri uzun zamandır düşünüyordum,\" diyor dükkan sahibi Marilena Placinta, Tuna Deltası şehri Tulcea'dan. Düşünce, 2019 Şubat'ında, bölgenin değişen demografisi gibi, bu yeni ticaretle somut hale geldi.</span>\n<span class=\"para\">Bu Romanya nüfusu hakkında kesin bir rakam vermek karmaşık. Bazıları 200 ila 300 kişiden bahsediyor. Diğerleri tahmini 500'e çıkarıyor. Yine de, hepsi, yaklaşık 3,400 nüfuslu kasabada ve çevresinde \"birkaç yüz\" kişinin yaşadığını söylüyor.</span>\n<span class=\"para\">Romanya'nın Banat bölgesinden Fransa'ya kişisel bir ilgi ve Avrupa yanlısı bir tutumla gelen kasabanın papazı, Baba Alexandre, Romanya'nın \"çok Fransızsever\" olduğunu düşünüyor. Ancak, sayılar açısından, Fransa, tüm önemli destinasyonlar arasında, Romanyalılar için kesinlikle belirgin bir seçim değil, diyor Bükreş'teki Ulusal Siyasi Çalışmalar ve Kamu Yönetimi Üniversitesi (SNSPA) profesörü ve Cluj-Napoca'daki Romanya Ulusal Azınlıklar Araştırma Enstitüsü araştırmacısı Remus Gabriel Anghel.</span>\n<span class=\"para\">Resmi istatistiklere göre, yaklaşık 130,000 üyesi olan Fransız Romanya diasporası, İtalya'nın (bir milyondan fazla tahmin ediliyor) veya İspanya'nın (500,000'den fazla tahmin ediliyor) çok daha küçüktür. Bu nedenle, Placinta'nın bakkalı, bu kadar küçük bir Fransız kasabası için alışılmadık derecede geniş bir yerel Romanya nüfusunu canlı bir şekilde gösteriyor - bazılarının \"hiçbir yerin ortasında\" olarak adlandırdığı bir yerde gerçekleştiğinde birçok kişi için bir sürpriz.</span>\n<span class=\"para\">Romanasul dükkanının sahibi, tüm Romanyalıların aynı nedenlerle gelmediğini biraz abartarak belirtse de, bu uzak bölgedeki Romanyalı işçi akını, genellikle yerel olarak reddedilen ancak uluslararası olarak karşılanan iş fırsatlarına büyük ölçüde bağlıdır. Aralık 2009'da, Hervé ve Florence Quentin, küçük <em>Tabac</em> (sigara dükkanı) işlerini satmaya hazırlanırken, yeni gelen Romanyalılardan ön ödemeli telefon kartlarına olan ani talep artışını canlı bir şekilde hatırlıyorlar - bu, yaklaşık 15 yıldır devam eden bir dinamiğin başlangıcını işaret ediyor. Teodor Cristea, Gramat'a yerleşen ilk Romanyalı olma unvanını gururla sahipleniyor ve 2010'ların başında, yerel kuzu kesimhanesinde çalışmak üzere dört diğer kişiyle birlikte geldi.</span>\n<span class=\"para\">“Bütün bunlar bir sosyo-ekonomik sorundan kaynaklanıyor,” diyor eski kesimhane yöneticisi Hervé Destrel. 1984'te o ve kardeşi aile işini devraldı. 2010'ların başında, yerel ekonomik temel \"kritik bir durum\" ile karşılaştı. İş vardı ama işçi bulmak zordu. Yaklaşık 200 kişi için yapılan bir işe alım çağrısına yaklaşık 30 kişi yanıt verdi. Çok azı geldi ve hiçbiri sözleşme imzalamadı. Yaygın ilgi eksikliği belirgin görünüyordu. Soğuk, kokular ve hayvanları öldürme görevi \"gerçekten çekici değil,\" diyor kesimhanenin mevcut yöneticisi Martin Ostermeyer. \"Yerel insanları işe almak son derece zor,\" diye şikayet ediyor. Bir boşluk vardı ve hala var (Fransızların da bu zor işi yaptığı gerçeğini dikkatlice vurgulamak için bir boşluk değil).</span>\n<span class=\"para\">Bretanya'nın et endüstrisinin örneğini takip eden Destrel kardeşler, güneybatı Fransa'da bulunmayan Romanya geçici iş ajanslarıyla iletişime geçti. Bu ajanslar, Romanyalı işçiler için sorunsuz bir kurulum sağladı, paylaşımlı konaklama fırsatları ve idari destek sunarak. Bu, işçilerin yurtdışındaki görevlerine kolayca başlamalarını sağlarken, geçici iş ajanslarının iş gücü operasyonlarını hızla başlatmalarını sağladı. 2010'ların ortalarından sonra, Romanya merkezli şirketlerin Fransa'da faaliyet göstermeleri ya yasaklandı ya da yeni bir Fransız yasal statüsüne uymaları gerekti. Bu durum ve \"insan düzeyinde\" endişeler nedeniyle, Hervé Destrel ve ortağı, Romanyalı işçilere üç ila altı ay yenilenebilir sözleşmeler sunmaktan, kalıcı istihdam sözleşmeleri sunmaya geçtiler.</span>\n<span class=\"para\">“En iyi işçilerini imza atmaya ikna etmek için gerçek bir güven ilişkisi” kurulması gerekiyordu, diyor Destrel. Bu süreçte, sırasıyla 2011 ve 2016'da işe alınan Laurentiu Donca ve Mihai Butucaru gibi çalışanlar bölgede kaldı. Bugüne kadar işlerinden memnunlar. “Bizde potansiyel gördüler,” diyor Donca. O zamandan beri, Romanyalılar firmanın çalışanlarının yaklaşık %30'unu temsil ediyor.</span>\n<span class=\"para\">Destrel durumu yalnızca yerel kesimhanelerle sınırlı değil. Hala Gramat'ta, ünlü ördek <em>foie gras </em> üreticisi La Quercynoise de 2010'lardan beri Romanyalı işçi alımı yapıyor. Alınanlar arasında, şimdi bakkal sahibi olan Marilena Placinta da var. Et endüstrisiyle sınırlı kalmayan işverenler listesi artık sektörlerin ve kasabanın sınırlarını aşıyor: restoranlar, oteller, <em>SYDED</em> (geri dönüşüm merkezi), ahşap endüstrisi ve Bonne Maman gibi markalarla uluslararası alanda tanınan Andros gibi diğer fabrikalar.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Çift yönlü bir göç fenomeni</strong></span>\n<span class=\"para\">Ünlü tarihçi Gérard Noiriel, 19. ve 20. yüzyıllar boyunca Fransa'daki yoğun demografik değişimlerle ilgili çalışmasında, uzun zamandır göz ardı edilen <em>Creuset français</em> (Fransız kaynaşması) kavramını tanıttı. Bu kavram, iş gücüne ihtiyaç duyan Fransa'nın talepkar endüstrilerine çekilen iş gücü odaklı tarihsel göç dalgalarını yansıtır. Örneğin, kömür madenciliğinin bir zamanlar sanayi omurgasını oluşturduğu bölgelerde, 20. yüzyıl boyunca şirketler, Fransız madencilerle birlikte çalışmak üzere Güney Avrupalıları, Doğu Avrupalıları ve Kuzey Afrikalıları ardışık olarak işe aldı.</span>\n<span class=\"para\">Kömür bir faktör olmasa da, Gramat'ta ve özellikle yerel kuzu kesimhanesinde benzer bir iş gücü göçü fenomeni yaşandı. Orijinal sahibi Destrel senior, İber Yarımadası'ndan işçi aldı. Daha sonra, iki oğlunun yönetimi altında, yabancı kökenli iş gücü ağırlıklı olarak Faslı ve Cezayirli oldu. Bugün, şirket Romanyalı işçilerle uzun süreli bir ilişki kurdu; bu bağ, liderlik değişikliklerine rağmen güçlü kalmaya devam ediyor ve yerel olarak yeniden üretiliyor.</span>\n<span class=\"para\">Avrupa'nın diğer tarafında, Romanya önemli bir tarihi göç fenomeni geçirdi. Anghel'in belirttiği gibi, İkinci Dünya Savaşı'nın sona ermesinden sonra, Alman-Romanya nüfus yerleşimleri, Holokost sonrası Yahudilerin ayrılması ve hatta Romanyalıların Doğu Bloku'nda hareket etmesiyle bir dinamik şekillenmeye başladı. Bu, 1989'dan sonra, komünist yönetimi sona erdiren devrimlerden ve Demir Perde'nin çöküşünden sonra daha da devam etti.</span>\n<span class=\"para\">\"Kapı aniden açıldı,\" diyor 2012'den beri ailesiyle birlikte Gramat'ta yaşayan Romanyalı mühendis Marius Barbat. Bu, sert kapitalizme geçişin, sosyalist sisteme alışkın toplumlar üzerinde bir yük oluşturduğu bir dönüm noktasıydı ve yaygın acı ve sosyal gerilemeye yol açtı. \"O dönemde Romanya'da çok fazla yoksulluk vardı,\" diyor Barbat 1990'ların Romanyası'nı hatırlayarak. O on yılın sonunda, iş gücü göçü arttı, özellikle İspanya ve İtalya'ya. Bu eğilim, 2002'de Romanya vatandaşlarına Avrupa Birliği'ne serbest erişim sağlayan anlaşmanın ardından hızlandı ve \"büyük bir göçmen akışı\"na yol açtı, diyor sosyolog Anghel; hareketler 21. yüzyılda Kuzey Avrupa'ya kaydı. \"Romanya'da herkesin tanıdığı birisi giden var,\" diyor Râmnicu-Vâlcea'da doğan Barbat.</span>\n<span class=\"para\">Doğu Avrupa demografik hareketlerine yanıt olarak, akademisyenler \"sıvı göç\" kavramını geliştirdi, diyor SNSPA profesörü. Bu nüfuslar genellikle \"bir yerde kalmamayı, farklı işgücü pazarlarını denemeyi\" tercih ediyor, klasik modelin aksine. Gramat'taki birçok Romanyalı için, pitoresk Fransız kırsalı ilk durak değil. İspanya'nın Bask Bölgesi'nde <em>foie gras </em> endüstrisinde birkaç yıl çalıştıktan sonra, Marilena aynı sektörde Gramat'taki Quercynoise'de çalışmak için geldi. Bu arada, Donca, Destrel'in üretim hatlarına katılmadan önce kısa bir süre Avusturya'da bulundu. Benzer şekilde, onun yoldaşı Butucaru, Fransa'da tanıştıkları ve geçici iş ajansı tarafından tahsis edilen konaklamayı paylaştıkları Belçika'daki bir kesimhanede çalıştı. Cristea, Gramat'a daha uzun bir yolculuk yaptı. 1990'ların sonlarında, Almanya'nın (Dortmund ve Stuttgart), Belçika ve İspanya'da kasaplık işleri yaptı.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Bir hedef, çeşitli motivasyonlar</strong></span>\n<span class=\"para\">1990'lar ve 2000'lerin başında, birçok Romanyalı \"esas olarak güçlü ekonomik nedenlerden\" dolayı göç etti, diyor Anghel; ülkenin yoksulluğunu ve komünist dönemdeki sanayilerin çöküşünü belirtiyor. Bu bağlamda, Teodor Cristea Almanya'ya gitti. \"Aileyi desteklemek için,\" diyor, \"nerede olursa olsun iş aramak zorundasınız, hatta yurtdışı sözleşmeleri sunan geçici iş ajansları aracılığıyla.\" </span>\n<span class=\"para\">Ancak, 2010'lardan itibaren genç nesiller için göç nedenleri daha karmaşık hale geldi. Anghel, sorunu sadece yoksulluktan kaçış olarak basitleştirmenin yanıltıcı olduğunu vurguluyor; çünkü Romanya'da göç, artık temel ihtiyaçları karşılamak için yaygın olarak paylaşılan bir strateji değil. Bunun yerine, hareketliliğin arkasındaki motivasyonlar giderek daha çeşitli hale geldi.</span>\n<span class=\"para\">Doğu ve Batı Avrupa arasındaki zenginlik farkı 25 yıl önce çarpıcıydı, ancak bu eşitsizlikler önemli ölçüde daraldı. Romanya'daki yaşam standartları iyileşti ve ortalama maaşlar Batı Avrupa'dakilere yaklaşmaya başladı. Ayrıca, Batı Avrupa maaşları daha yüksek yaşam maliyetleriyle dengelendiği için, göç etmenin ekonomik faydaları daha az çekici hale geldi.</span>\n<span class=\"para\">Bu, bu daralan farkın Romanyalı işçilerin Gramat gibi yerlere akışını yavaşlatıp yavaşlatmayacağı sorularını gündeme getiriyor. \"Göreceğiz,\" diyor Marilena Placinta, temkinli bir şekilde. Ancak şu anda, akış devam ediyor ve kesimhanenin başkanı, yakın zamanda daha fazla Romanyalı işe aldığını belirtiyor. 20 yıldır yurtdışında çalışan ve uluslararası işçileri yönetme konusunda geniş deneyime sahip olan Ostermeyer, şüpheci kalıyor: \"Yaşam standartları yaklaştıkça daha az insanın [göç edeceği] fikrine inanmıyorum.\"</span>\n<span class=\"para\">“Herkes farklıdır,” diyor Laurentiu Donca, Romanya'dan ayrılma motivasyonlarının çeşitli ve genellikle kişisel olduğunu belirtiyor. Donca, başlangıçta bir araba almak için altı aylık bir sözleşmeyle yurtdışına gitti, ancak \"merakın\" da bir rol oynadığını kabul ediyor. Sadece 20 yaşındayken, sadece daha yüksek maaş peşinde koşmakla kalmayıp, yeni açılan Avrupa alanını keşfetmek istiyordu.</span>\n<span class=\"para\">“Herkesin kendi nedenleri var,” diye ekliyor. Bazıları deneyim arıyor, diğerleri paraya ihtiyaç duyuyor ve bazıları sadece değişim arıyor. Sonra, işlerin kıt olduğu dezavantajlı bölgelerden gelenler var; bu, Fransa'daki bazı bölgeler gibi. Romanya'nın daha büyük ve ekonomik olarak dinamik şehirlerine taşınmak yerine, bu insanlar genellikle yurtdışındaki fırsatları, özellikle de bölgede zaten yerleşmiş akrabalar veya arkadaşlar aracılığıyla duyuyorlar. Bu iletişim ağı, Gramat'taki büyüyen Romanya topluluğu için anahtar olmuştur. Hem Mihai Butucaru hem de Laurentiu Donca, orada bulunan arkadaşlarının iş fırsatları hakkında kendilerini bilgilendirmesi nedeniyle bu uzak bölgeye yerleşti. İşe alımcılar, daha fazla personele ihtiyaç duyduklarında genellikle bu ağızdan ağıza iletişim sürecine güveniyorlar. Zamanla, aynı köylerden, mahallelerden veya ailelerden daha fazla insan bu geçici görevlerde yer aldı; bunların bazıları çok daha uzun kalışlara dönüştü.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Yerleşmek mi, yerleşmemek mi</strong></span>\n<span class=\"para\">“Şaşırdım,” diyor Baba Alexandre. Fransa'da din eğitimi aldı ve 2016'da Gramat'ın yerel papazı oldu. Zaten birkaç yıl kuzey Fransa'da bulunan Marius Barbat, 2012'de istediği mühendislik işini bir Fransız firmasında bulduğu için kasabaya geldi. Varışında, aynı duyguyu paylaşıyordu. <em>Causse</em>'ye adım attıklarında, her ikisi de Romanya topluluğunun varlığından veya burada kaç kişinin yerleştiğinden habersizdi.</span>\n<span class=\"para\">Aylar veya yıllar sonra, “birçok Romanyalı sonunda ayrılıyor,” diyor Donca; ister eve dönmek, ister başka yerlerde yeni fırsatlar peşinde koşmak olsun, başarı hissi, yeni beklentiler veya kişisel nedenlerle hareket ediyorlar. “Ailenizi yılda sadece bir kez gördüğünüzde, yaşlandıklarını fark ediyorsunuz,” diyor, “ve ne yapmanız gerektiğini düşünmeye başlıyorsunuz.” Yaşlanan ebeveynler veya hasta aile üyeleri, eve dönmenin yaygın nedenleridir ve genellikle bir nostalji hissi ile birlikte gelir.</span>\n<span class=\"para\">Bu bağlamda, yerel Romanya bakkalı, ev özlemi için küçük bir çare olmuştur. \"Bunun harika bir fikir olduğunu düşündüm,\" diyor, uzaktan yaşamanın duygusal yükünü ilk elden gören yönetici Hervé Destrel. Dükkan sahibi Marilena Placinta, bölgeye yerleşen Romanyalılar için, belki de sadece birkaç yılda bir vatanlarını ziyaret eden tanıdık tatlar sunarak etkisini anlıyor.</span>\n<span class=\"para\">Bazıları ilerlese de, diğerleri beklenenden çok daha uzun kalıyor. \"Bir, iki veya üç yıl burada olacağımı düşündüm, ama hala buradayım,\" diyor Cristea, bölgede geçirdiği 15 yılı yansıtarak. Uzun vadeli yerleşimin belirgin bir işareti, genellikle yaşlı yerel halktan mülk satın alan Romanyalıların sayısının artmasıdır. \"Romanyalılar, bir ev sahibi olduklarında iyi hissediyorlar,\" diyor Barbat; bu duygu diğerleri tarafından da dile getiriliyor. Birçoğu, yerel okullara giden çocukları olan 30'lu yaşlardaki genç çiftlerdir ve bu, Fransız gençliğinin bir kısmının kentsel merkezlere yöneldiği bir bölgede önemli bir yaşa bağlı demografik akın temsil ediyor.</span>\n<span class=\"para\">Ancak, daha uzun kalmak, özellikle mülk yatırımı yapmamış olanlar için geçici ikamet fikrini terk etmek anlamına gelmez. Anghel'in tanımladığı gibi, Doğu Avrupa göçünün \"hareketli fenomenini\" yansıtan Butucaru ve Donca, uzun kalmalarına rağmen, bölgede geçirdikleri zamanı hala geçici olarak görüyorlar ve sonunda başka bir yere taşınmayı planlıyorlar. Her birey, uzun vadeli bir ikameti geçici olarak görüp görmeyeceğine veya onu tamamen ev olarak benimseyip benimsemeyeceğine karar verir.</span>\n<span class=\"para\">“Gramat topluluğuna iyi entegre oldum,” diyor Teodor. Geri vermenin bir yolu olarak, yerel fuar alanında Romanya yemeklerini içeren bir <em>marché gourmand</em> düzenlemeyi umuyor - bu, bölgenin dokusunun bir parçası haline gelen Doğu Avrupa varlığını kutlamanın bir yolu.</span>\n<span class=\"para\">Romanya ve Doğu Avrupa topluluklarının ötesinde, Marilena Placinta'nın dükkanı, Rocamadour ve Padirac Abyss gibi bölgenin popüler cazibe merkezlerini ziyaret eden Almanlar, İngilizler ve Hollandalılar gibi turistleri de çekiyor. Bu kırsal ortamda bir Romanya bakkalı görmek genellikle onları şaşırtıyor. Placinta, onların tepkilerini mizahi bir şekilde taklit ediyor: \"Vay canına, bir Romanya dükkanı... burada!\"</span>\n<span class=\"para\">Bu sahne, yeni Romanya varlığının daha geniş önemini yansıtıyor: kozmopolit şehirler ile sözde homojen kırsal alanlar arasındaki tipik ayrımı sorgulamak. \"İnsanlar, uzak yerlerin yabancıları olmadığını varsayıyor,\" diyor Barbat, \"ama eğer işe alımda zorlanan bir şirket varsa, doldurulması gereken açık pozisyonlar vardır.\" Paylaşılan bir Avrupa alanı bağlamında, Romanyalılar, macera hissinden Romanya'nın belirli bölgelerinde iş fırsatlarının eksikliğine kadar çeşitli nedenlerle Gramat'ın <em>Causse</em>'sine geldiler ve yerel ekonomiyi desteklemeye yardımcı oldular. Romanyalı işçileri işe almak, Hervé Destrel'in açıkladığı gibi, başlangıçta \"ilçenin kuzu üretimini destekleyen araçları çalışır durumda tutmak\" ile ilgiliydi; bu, zamanla daha büyük bir önem kazanan bir can simidi oldu.</span>\n<span class=\"para\">Fransa'da veya ötesinde, bu yerel hikaye, kırsal alanlar hakkında klişeleri kırıyor, özellikle coğrafyacıların Fransa'nın <em>diagonal du vide</em> (boş diyagonal) olarak adlandırdığı yerlerde. Düşük nüfus yoğunluğu ve daha az etkinlik ile işaretlenmiş olmasına rağmen, bu bölge, küresel bağlantılardan ve Avrupa enerjisinden yoksun değildir.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Paul Mazet </strong>Berlin merkezli bir Fransız serbest gazetecidir ve uluslararası gelişmelerin yerel etkilerini raporlamaktadır. Geçen yıla kadar, Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin ve nihayet Berlin'de Tarih, Uluslararası İlişkiler ve Sosyal Bilimler okudu.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
    key:"pubDate": string:"2024-11-21T13:50:04",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38113",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:15:08.773",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgbromw5qrkg7ozbn7bltby",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Mazet"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-300x200.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-768x512.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-600x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Mazet-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Romanya topluluğu kırsal Fransa'da kök salıyor",
                key:"uid": string:"00ee7923-c64d-429b-8967-d292abd2c9ac",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Yeni gelenler</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (farklı etlerden yapılan derisiz sosisler), <em>Sarmale </em>(içli lahana), <em>Gogoșari</em> biberleri ve Romanya'nın birçok ürünü, Gramat'taki Romanya bakkalı Romanasul'un raflarını dolduruyor. \"Bu fikri uzun zamandır düşünüyordum,\" diyor dükkan sahibi Marilena Placinta, Tuna Deltası şehri Tulcea'dan. Düşünce, 2019 Şubat'ında, bölgenin değişen demografisi gibi, bu yeni ticaretle somut hale geldi.</p>\n<p>Bu Romanya nüfusu hakkında kesin bir rakam vermek karmaşık. Bazıları 200 ila 300 kişiden bahsediyor. Diğerleri tahmini 500'e çıkarıyor. Yine de, hepsi, yaklaşık 3,400 nüfuslu kasabada ve çevresinde \"birkaç yüz\" kişinin yaşadığını söylüyor.</p>\n<p>Romanya'nın Banat bölgesinden Fransa'ya kişisel bir ilgi ve Avrupa yanlısı bir tutumla gelen kasabanın papazı, Baba Alexandre, Romanya'nın \"çok Fransızsever\" olduğunu düşünüyor. Ancak, sayılar açısından, Fransa, tüm önemli destinasyonlar arasında, Romanyalılar için kesinlikle belirgin bir seçim değil, diyor Bükreş'teki Ulusal Siyasi Çalışmalar ve Kamu Yönetimi Üniversitesi (SNSPA) profesörü ve Cluj-Napoca'daki Romanya Ulusal Azınlıklar Araştırma Enstitüsü araştırmacısı Remus Gabriel Anghel.</p>\n<p>Resmi istatistiklere göre, yaklaşık 130,000 üyesi olan Fransız Romanya diasporası, İtalya'nın (bir milyondan fazla tahmin ediliyor) veya İspanya'nın (500,000'den fazla tahmin ediliyor) çok daha küçüktür. Bu nedenle, Placinta'nın bakkalı, bu kadar küçük bir Fransız kasabası için alışılmadık derecede geniş bir yerel Romanya nüfusunu canlı bir şekilde gösteriyor - bazılarının \"hiçbir yerin ortasında\" olarak adlandırdığı bir yerde gerçekleştiğinde birçok kişi için bir sürpriz.</p>\n<p>Romanasul dükkanının sahibi, tüm Romanyalıların aynı nedenlerle gelmediğini biraz abartarak belirtse de, bu uzak bölgedeki Romanyalı işçi akını, genellikle yerel olarak reddedilen ancak uluslararası olarak karşılanan iş fırsatlarına büyük ölçüde bağlıdır. Aralık 2009'da, Hervé ve Florence Quentin, küçük <em>Tabac</em> (sigara dükkanı) işlerini satmaya hazırlanırken, yeni gelen Romanyalılardan ön ödemeli telefon kartlarına olan ani talep artışını canlı bir şekilde hatırlıyorlar - bu, yaklaşık 15 yıldır devam eden bir dinamiğin başlangıcını işaret ediyor. Teodor Cristea, Gramat'a yerleşen ilk Romanyalı olma unvanını gururla sahipleniyor ve 2010'ların başında, yerel kuzu kesimhanesinde çalışmak üzere dört diğer kişiyle birlikte geldi.</p>\n<p>“Bütün bunlar bir sosyo-ekonomik sorundan kaynaklanıyor,” diyor eski kesimhane yöneticisi Hervé Destrel. 1984'te o ve kardeşi aile işini devraldı. 2010'ların başında, yerel ekonomik temel \"kritik bir durum\" ile karşılaştı. İş vardı ama işçi bulmak zordu. Yaklaşık 200 kişi için yapılan bir işe alım çağrısına yaklaşık 30 kişi yanıt verdi. Çok azı geldi ve hiçbiri sözleşme imzalamadı. Yaygın ilgi eksikliği belirgin görünüyordu. Soğuk, kokular ve hayvanları öldürme görevi \"gerçekten çekici değil,\" diyor kesimhanenin mevcut yöneticisi Martin Ostermeyer. \"Yerel insanları işe almak son derece zor,\" diye şikayet ediyor. Bir boşluk vardı ve hala var (Fransızların da bu zor işi yaptığı gerçeğini dikkatlice vurgulamak için bir boşluk değil).</p>\n<p>Bretanya'nın et endüstrisinin örneğini takip eden Destrel kardeşler, güneybatı Fransa'da bulunmayan Romanya geçici iş ajanslarıyla iletişime geçti. Bu ajanslar, Romanyalı işçiler için sorunsuz bir kurulum sağladı, paylaşımlı konaklama fırsatları ve idari destek sunarak. Bu, işçilerin yurtdışındaki görevlerine kolayca başlamalarını sağlarken, geçici iş ajanslarının iş gücü operasyonlarını hızla başlatmalarını sağladı. 2010'ların ortalarından sonra, Romanya merkezli şirketlerin Fransa'da faaliyet göstermeleri ya yasaklandı ya da yeni bir Fransız yasal statüsüne uymaları gerekti. Bu durum ve \"insan düzeyinde\" endişeler nedeniyle, Hervé Destrel ve ortağı, Romanyalı işçilere üç ila altı ay yenilenebilir sözleşmeler sunmaktan, kalıcı istihdam sözleşmeleri sunmaya geçtiler.</p>\n<p>“En iyi işçilerini imza atmaya ikna etmek için gerçek bir güven ilişkisi” kurulması gerekiyordu, diyor Destrel. Bu süreçte, sırasıyla 2011 ve 2016'da işe alınan Laurentiu Donca ve Mihai Butucaru gibi çalışanlar bölgede kaldı. Bugüne kadar işlerinden memnunlar. “Bizde potansiyel gördüler,” diyor Donca. O zamandan beri, Romanyalılar firmanın çalışanlarının yaklaşık %30'unu temsil ediyor.</p>\n<p>Destrel durumu yalnızca yerel kesimhanelerle sınırlı değil. Hala Gramat'ta, ünlü ördek <em>foie gras </em> üreticisi La Quercynoise de 2010'lardan beri Romanyalı işçi alımı yapıyor. Alınanlar arasında, şimdi bakkal sahibi olan Marilena Placinta da var. Et endüstrisiyle sınırlı kalmayan işverenler listesi artık sektörlerin ve kasabanın sınırlarını aşıyor: restoranlar, oteller, <em>SYDED</em> (geri dönüşüm merkezi), ahşap endüstrisi ve Bonne Maman gibi markalarla uluslararası alanda tanınan Andros gibi diğer fabrikalar.</p>\n<p><strong>Çift yönlü bir göç fenomeni</strong></p>\n<p>Ünlü tarihçi Gérard Noiriel, 19. ve 20. yüzyıllar boyunca Fransa'daki yoğun demografik değişimlerle ilgili çalışmasında, uzun zamandır göz ardı edilen <em>Creuset français</em> (Fransız kaynaşması) kavramını tanıttı. Bu kavram, iş gücüne ihtiyaç duyan Fransa'nın talepkar endüstrilerine çekilen iş gücü odaklı tarihsel göç dalgalarını yansıtır. Örneğin, kömür madenciliğinin bir zamanlar sanayi omurgasını oluşturduğu bölgelerde, 20. yüzyıl boyunca şirketler, Fransız madencilerle birlikte çalışmak üzere Güney Avrupalıları, Doğu Avrupalıları ve Kuzey Afrikalıları ardışık olarak işe aldı.</p>\n<p>Kömür bir faktör olmasa da, Gramat'ta ve özellikle yerel kuzu kesimhanesinde benzer bir iş gücü göçü fenomeni yaşandı. Orijinal sahibi Destrel senior, İber Yarımadası'ndan işçi aldı. Daha sonra, iki oğlunun yönetimi altında, yabancı kökenli iş gücü ağırlıklı olarak Faslı ve Cezayirli oldu. Bugün, şirket Romanyalı işçilerle uzun süreli bir ilişki kurdu; bu bağ, liderlik değişikliklerine rağmen güçlü kalmaya devam ediyor ve yerel olarak yeniden üretiliyor.</p>\n<p>Avrupa'nın diğer tarafında, Romanya önemli bir tarihi göç fenomeni geçirdi. Anghel'in belirttiği gibi, İkinci Dünya Savaşı'nın sona ermesinden sonra, Alman-Romanya nüfus yerleşimleri, Holokost sonrası Yahudilerin ayrılması ve hatta Romanyalıların Doğu Bloku'nda hareket etmesiyle bir dinamik şekillenmeye başladı. Bu, 1989'dan sonra, komünist yönetimi sona erdiren devrimlerden ve Demir Perde'nin çöküşünden sonra daha da devam etti.</p>\n<p>\"Kapı aniden açıldı,\" diyor 2012'den beri ailesiyle birlikte Gramat'ta yaşayan Romanyalı mühendis Marius Barbat. Bu, sert kapitalizme geçişin, sosyalist sisteme alışkın toplumlar üzerinde bir yük oluşturduğu bir dönüm noktasıydı ve yaygın acı ve sosyal gerilemeye yol açtı. \"O dönemde Romanya'da çok fazla yoksulluk vardı,\" diyor Barbat 1990'ların Romanyası'nı hatırlayarak. O on yılın sonunda, iş gücü göçü arttı, özellikle İspanya ve İtalya'ya. Bu eğilim, 2002'de Romanya vatandaşlarına Avrupa Birliği'ne serbest erişim sağlayan anlaşmanın ardından hızlandı ve \"büyük bir göçmen akışı\"na yol açtı, diyor sosyolog Anghel; hareketler 21. yüzyılda Kuzey Avrupa'ya kaydı. \"Romanya'da herkesin tanıdığı birisi giden var,\" diyor Râmnicu-Vâlcea'da doğan Barbat.</p>\n<p>Doğu Avrupa demografik hareketlerine yanıt olarak, akademisyenler \"sıvı göç\" kavramını geliştirdi, diyor SNSPA profesörü. Bu nüfuslar genellikle \"bir yerde kalmamayı, farklı işgücü pazarlarını denemeyi\" tercih ediyor, klasik modelin aksine. Gramat'taki birçok Romanyalı için, pitoresk Fransız kırsalı ilk durak değil. İspanya'nın Bask Bölgesi'nde <em>foie gras </em> endüstrisinde birkaç yıl çalıştıktan sonra, Marilena aynı sektörde Gramat'taki Quercynoise'de çalışmak için geldi. Bu arada, Donca, Destrel'in üretim hatlarına katılmadan önce kısa bir süre Avusturya'da bulundu. Benzer şekilde, onun yoldaşı Butucaru, Fransa'da tanıştıkları ve geçici iş ajansı tarafından tahsis edilen konaklamayı paylaştıkları Belçika'daki bir kesimhanede çalıştı. Cristea, Gramat'a daha uzun bir yolculuk yaptı. 1990'ların sonlarında, Almanya'nın (Dortmund ve Stuttgart), Belçika ve İspanya'da kasaplık işleri yaptı.</p>\n<p><strong>Bir hedef, çeşitli motivasyonlar</strong></p>\n<p>1990'lar ve 2000'lerin başında, birçok Romanyalı \"esas olarak güçlü ekonomik nedenlerden\" dolayı göç etti, diyor Anghel; ülkenin yoksulluğunu ve komünist dönemdeki sanayilerin çöküşünü belirtiyor. Bu bağlamda, Teodor Cristea Almanya'ya gitti. \"Aileyi desteklemek için,\" diyor, \"nerede olursa olsun iş aramak zorundasınız, hatta yurtdışı sözleşmeleri sunan geçici iş ajansları aracılığıyla.\" </p>\n<p>Ancak, 2010'lardan itibaren genç nesiller için göç nedenleri daha karmaşık hale geldi. Anghel, sorunu sadece yoksulluktan kaçış olarak basitleştirmenin yanıltıcı olduğunu vurguluyor; çünkü Romanya'da göç, artık temel ihtiyaçları karşılamak için yaygın olarak paylaşılan bir strateji değil. Bunun yerine, hareketliliğin arkasındaki motivasyonlar giderek daha çeşitli hale geldi.</p>\n<p>Doğu ve Batı Avrupa arasındaki zenginlik farkı 25 yıl önce çarpıcıydı, ancak bu eşitsizlikler önemli ölçüde daraldı. Romanya'daki yaşam standartları iyileşti ve ortalama maaşlar Batı Avrupa'dakilere yaklaşmaya başladı. Ayrıca, Batı Avrupa maaşları daha yüksek yaşam maliyetleriyle dengelendiği için, göç etmenin ekonomik faydaları daha az çekici hale geldi.</p>\n<p>Bu, bu daralan farkın Romanyalı işçilerin Gramat gibi yerlere akışını yavaşlatıp yavaşlatmayacağı sorularını gündeme getiriyor. \"Göreceğiz,\" diyor Marilena Placinta, temkinli bir şekilde. Ancak şu anda, akış devam ediyor ve kesimhanenin başkanı, yakın zamanda daha fazla Romanyalı işe aldığını belirtiyor. 20 yıldır yurtdışında çalışan ve uluslararası işçileri yönetme konusunda geniş deneyime sahip olan Ostermeyer, şüpheci kalıyor: \"Yaşam standartları yaklaştıkça daha az insanın [göç edeceği] fikrine inanmıyorum.\"</p>\n<p>“Herkes farklıdır,” diyor Laurentiu Donca, Romanya'dan ayrılma motivasyonlarının çeşitli ve genellikle kişisel olduğunu belirtiyor. Donca, başlangıçta bir araba almak için altı aylık bir sözleşmeyle yurtdışına gitti, ancak \"merakın\" da bir rol oynadığını kabul ediyor. Sadece 20 yaşındayken, sadece daha yüksek maaş peşinde koşmakla kalmayıp, yeni açılan Avrupa alanını keşfetmek istiyordu.</p>\n<p>“Herkesin kendi nedenleri var,” diye ekliyor. Bazıları deneyim arıyor, diğerleri paraya ihtiyaç duyuyor ve bazıları sadece değişim arıyor. Sonra, işlerin kıt olduğu dezavantajlı bölgelerden gelenler var; bu, Fransa'daki bazı bölgeler gibi. Romanya'nın daha büyük ve ekonomik olarak dinamik şehirlerine taşınmak yerine, bu insanlar genellikle yurtdışındaki fırsatları, özellikle de bölgede zaten yerleşmiş akrabalar veya arkadaşlar aracılığıyla duyuyorlar. Bu iletişim ağı, Gramat'taki büyüyen Romanya topluluğu için anahtar olmuştur. Hem Mihai Butucaru hem de Laurentiu Donca, orada bulunan arkadaşlarının iş fırsatları hakkında kendilerini bilgilendirmesi nedeniyle bu uzak bölgeye yerleşti. İşe alımcılar, daha fazla personele ihtiyaç duyduklarında genellikle bu ağızdan ağıza iletişim sürecine güveniyorlar. Zamanla, aynı köylerden, mahallelerden veya ailelerden daha fazla insan bu geçici görevlerde yer aldı; bunların bazıları çok daha uzun kalışlara dönüştü.</p>\n<p><strong>Yerleşmek mi, yerleşmemek mi</strong></p>\n<p>“Şaşırdım,” diyor Baba Alexandre. Fransa'da din eğitimi aldı ve 2016'da Gramat'ın yerel papazı oldu. Zaten birkaç yıl kuzey Fransa'da bulunan Marius Barbat, 2012'de istediği mühendislik işini bir Fransız firmasında bulduğu için kasabaya geldi. Varışında, aynı duyguyu paylaşıyordu. <em>Causse</em>'ye adım attıklarında, her ikisi de Romanya topluluğunun varlığından veya burada kaç kişinin yerleştiğinden habersizdi.</p>\n<p>Aylar veya yıllar sonra, “birçok Romanyalı sonunda ayrılıyor,” diyor Donca; ister eve dönmek, ister başka yerlerde yeni fırsatlar peşinde koşmak olsun, başarı hissi, yeni beklentiler veya kişisel nedenlerle hareket ediyorlar. “Ailenizi yılda sadece bir kez gördüğünüzde, yaşlandıklarını fark ediyorsunuz,” diyor, “ve ne yapmanız gerektiğini düşünmeye başlıyorsunuz.” Yaşlanan ebeveynler veya hasta aile üyeleri, eve dönmenin yaygın nedenleridir ve genellikle bir nostalji hissi ile birlikte gelir.</p>\n<p>Bu bağlamda, yerel Romanya bakkalı, ev özlemi için küçük bir çare olmuştur. \"Bunun harika bir fikir olduğunu düşündüm,\" diyor, uzaktan yaşamanın duygusal yükünü ilk elden gören yönetici Hervé Destrel. Dükkan sahibi Marilena Placinta, bölgeye yerleşen Romanyalılar için, belki de sadece birkaç yılda bir vatanlarını ziyaret eden tanıdık tatlar sunarak etkisini anlıyor.</p>\n<p>Bazıları ilerlese de, diğerleri beklenenden çok daha uzun kalıyor. \"Bir, iki veya üç yıl burada olacağımı düşündüm, ama hala buradayım,\" diyor Cristea, bölgede geçirdiği 15 yılı yansıtarak. Uzun vadeli yerleşimin belirgin bir işareti, genellikle yaşlı yerel halktan mülk satın alan Romanyalıların sayısının artmasıdır. \"Romanyalılar, bir ev sahibi olduklarında iyi hissediyorlar,\" diyor Barbat; bu duygu diğerleri tarafından da dile getiriliyor. Birçoğu, yerel okullara giden çocukları olan 30'lu yaşlardaki genç çiftlerdir ve bu, Fransız gençliğinin bir kısmının kentsel merkezlere yöneldiği bir bölgede önemli bir yaşa bağlı demografik akın temsil ediyor.</p>\n<p>Ancak, daha uzun kalmak, özellikle mülk yatırımı yapmamış olanlar için geçici ikamet fikrini terk etmek anlamına gelmez. Anghel'in tanımladığı gibi, Doğu Avrupa göçünün \"hareketli fenomenini\" yansıtan Butucaru ve Donca, uzun kalmalarına rağmen, bölgede geçirdikleri zamanı hala geçici olarak görüyorlar ve sonunda başka bir yere taşınmayı planlıyorlar. Her birey, uzun vadeli bir ikameti geçici olarak görüp görmeyeceğine veya onu tamamen ev olarak benimseyip benimsemeyeceğine karar verir.</p>\n<p>“Gramat topluluğuna iyi entegre oldum,” diyor Teodor. Geri vermenin bir yolu olarak, yerel fuar alanında Romanya yemeklerini içeren bir <em>marché gourmand</em> düzenlemeyi umuyor - bu, bölgenin dokusunun bir parçası haline gelen Doğu Avrupa varlığını kutlamanın bir yolu.</p>\n<p>Romanya ve Doğu Avrupa topluluklarının ötesinde, Marilena Placinta'nın dükkanı, Rocamadour ve Padirac Abyss gibi bölgenin popüler cazibe merkezlerini ziyaret eden Almanlar, İngilizler ve Hollandalılar gibi turistleri de çekiyor. Bu kırsal ortamda bir Romanya bakkalı görmek genellikle onları şaşırtıyor. Placinta, onların tepkilerini mizahi bir şekilde taklit ediyor: \"Vay canına, bir Romanya dükkanı... burada!\"</p>\n<p>Bu sahne, yeni Romanya varlığının daha geniş önemini yansıtıyor: kozmopolit şehirler ile sözde homojen kırsal alanlar arasındaki tipik ayrımı sorgulamak. \"İnsanlar, uzak yerlerin yabancıları olmadığını varsayıyor,\" diyor Barbat, \"ama eğer işe alımda zorlanan bir şirket varsa, doldurulması gereken açık pozisyonlar vardır.\" Paylaşılan bir Avrupa alanı bağlamında, Romanyalılar, macera hissinden Romanya'nın belirli bölgelerinde iş fırsatlarının eksikliğine kadar çeşitli nedenlerle Gramat'ın <em>Causse</em>'sine geldiler ve yerel ekonomiyi desteklemeye yardımcı oldular. Romanyalı işçileri işe almak, Hervé Destrel'in açıkladığı gibi, başlangıçta \"ilçenin kuzu üretimini destekleyen araçları çalışır durumda tutmak\" ile ilgiliydi; bu, zamanla daha büyük bir önem kazanan bir can simidi oldu.</p>\n<p>Fransa'da veya ötesinde, bu yerel hikaye, kırsal alanlar hakkında klişeleri kırıyor, özellikle coğrafyacıların Fransa'nın <em>diagonal du vide</em> (boş diyagonal) olarak adlandırdığı yerlerde. Düşük nüfus yoğunluğu ve daha az etkinlik ile işaretlenmiş olmasına rağmen, bu bölge, küresel bağlantılardan ve Avrupa enerjisinden yoksun değildir.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>Berlin merkezli bir Fransız serbest gazetecidir ve uluslararası gelişmelerin yerel etkilerini raporlamaktadır. Geçen yıla kadar, Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin ve nihayet Berlin'de Tarih, Uluslararası İlişkiler ve Sosyal Bilimler okudu.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.345",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Avrupa'daki batıya doğru göç genellikle kentsel alanlarda yerleşim ile ilişkilendirilir. Buna rağmen, bölgedeki birçok işçi küçük kırsal topluluklarda istihdam bulmuştur. Örneğin, Fransa'nın Gramat kasabası ve çevresi, son on yılda birkaç yüz Romanyalının gelişine tanık olmuştur.</I>\n<br><br>\n2010'lu yıllardan bu yana, Fransa'nın güney-batısındaki Gramat Causse'ı (canlı, parlayan kireçtaşı platosu grubunun bir parçası) önemli bir Romanya nüfusunun ortaya çıkışına tanıklık etmiştir. İlk başta, yeni gelenler kesimhanelerdeki iş pozisyonları için yapılan işe alım çağrısına yanıt olarak geldiler. Ardından, fırsatlar çeşitlendi, akrabalar katıldı ve topluluk büyüdü. Öncelikle geçici bir hareket olarak düşünülen bu durum, birçok kişi için kalıcı yerleşimle sonuçlandı. Bugün, Romanyalılar bu bölgedeki en büyük göçmen topluluklarından birini (belki de en büyüğünü) temsil etmekte, bu Fransız kırsalına Doğu Avrupa yönü ve dolayısıyla çeşitlilik getirmektedir.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.346",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Comunitatea română își stabilește rădăcini în Franța rurală",
                key:"uid": string:"0b76a2db-757a-4328-9dab-ae41246d46c7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Produse noi</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (cârnați fără pieliță din diferite tipuri de carne), <em>Sarmale</em> (varză umplută), ardei <em>Gogoșari</em> și multe alte produse românești umplu rafturile Romanasul – magazinul românesc din Gramat. “Am avut această idee de mult timp,” explică Marilena Placinta, proprietara magazinului, originară din orașul delta Dunării, Tulcea. Gândul a devenit palpabil în februarie 2019, la fel de mult cum a făcut-o demografia în schimbare a zonei prin acest nou comerț.</p>\n<p>Oferirea unei cifre precise despre această populație românească este complicată. Unii vorbesc de 200 până la 300 de oameni. Alții ridică estimarea la 500. Totuși, toți converg să spună că “câteva sute” trăiesc acum în orașul cu aproximativ 3.400 de locuitori și împrejurimile sale.</p>\n<p>Venind în Franța din regiunea Banat a României, dintr-o fascinație personală și o atitudine pro-europeană, preotul orașului, părintele Alexandre, crede că România este “foarte francofilă”. Cu toate acestea, în cifre, Franța nu este, din toate destinațiile importante, cu siguranță o alegere evidentă pentru români, explică Remus Gabriel Anghel, profesor la Universitatea Națională de Studii Politice și Administrative (SNSPA) din București și cercetător la Institutul Român pentru Cercetarea Minorităților Naționale din Cluj-Napoca.</p>\n<p>Cu aproximativ 130.000 de membri, conform statisticilor oficiale, diaspora română din Franța este mult mai mică decât cea din Italia (estimată la peste un milion) sau Spania (estimată la peste 500.000). Astfel, magazinul lui Placinta denotă vivid o populație românească locală neobișnuit de extinsă pentru un oraș francez atât de mic – o surpriză pentru mulți când apare în, așa cum ar eticheta unii, “mijlocul nicăieri”. </p>\n<p>Așa cum observă proprietara magazinului Romanasul, deși oarecum exagerat, deoarece nu toți românii au sosit din aceleași motive, influxul de muncitori români în această zonă îndepărtată depinde în mare măsură de oportunitățile de muncă care sunt adesea respinse local, dar binevenite internațional. În decembrie 2009, pe măsură ce Hervé și Florence Quentin se pregăteau să vândă mica lor afacere <em>Tabac</em> (magazin de țigări), își amintesc vivid de creșterea bruscă a cererii pentru cartele telefonice preplătite din partea românilor nou sosiți – marcând începutul unei dinamici care a continuat timp de aproape 15 ani. Teodor Cristea revendică cu mândrie titlul de a fi primul român care s-a stabilit în Gramat, sosind la începutul anilor 2010 – alături de alți patru pentru a lucra la abatorul local de miei.</p>\n<p>“Toate acestea vin dintr-o problemă socio-economică,” explică Hervé Destrel, fost executiv la abator. În 1984, el și fratele său au preluat afacerea de familie. La începutul anilor 2010, piatra de temelie economică locală se confrunta cu o “situație critică”. Munca era acolo, dar muncitorii erau greu de găsit. După un apel de recrutare pentru aproximativ 200 de persoane, aproximativ 30 au răspuns. Foarte puțini au venit și zero au semnat un contract. Lipsa de interes general părea evidentă. Frigul, mirosurile și sarcina finală de a ucide animale nu sunt “chiar sexy”, recunoaște Martin Ostermeyer, actualul șef al abatorului. Se plânge că recrutarea “localnicilor este extrem de dificilă”. A existat, și încă există, o lacună (nu un vid, pentru a sublinia cu prudență faptul că numeroși francezi fac și ei această muncă grea).</p>\n<p>Urmând exemplul dat de industria cărnii din Bretania, frații Destrel au contactat agenții de muncă temporară românești care, deși nu erau bazate în sud-vestul Franței, erau dispuse să opereze în Gramat. Aceste agenții au oferit o configurare fără probleme pentru muncitorii români, oferind oportunități de cazare comună și suport administrativ. Acest lucru a făcut ușor pentru muncitori să înceapă misiuni externe, asigurând în același timp că agențiile de muncă temporară își puteau pune rapid operațiunile de muncă în funcțiune. După mijlocul anilor 2010, companiile din România au fost fie interzise să opereze în Franța, fie obligate să urmeze un nou statut legal francez. Având în vedere această situație și din cauza preocupărilor la un \"nivel uman\", Hervé Destrel și asociatul său au trecut de la oferirea de contracte de muncă reînnoibile de trei până la șase luni la oferirea de contracte de muncă permanente pentru muncitorii români.</p>\n<p>“O adevărată relație de încredere” trebuia să fie construită pentru a-i convinge pe cei mai buni muncitori să semneze, așa cum explică Destrel. Pe parcursul acestui proces, angajați precum Laurentiu Donca și Mihai Butucaru, recrutați respectiv în 2011 și 2016, au rămas în zonă. Ei sunt încă mulțumiți de locurile lor de muncă până în ziua de azi. “Ei au văzut potențial în noi,” subliniază Donca. De atunci, românii au reprezentat aproximativ 30 la sută din angajații firmei.</p>\n<p>Cazul Destrel nu este izolat, în special în ceea ce privește abatoarele locale. Tot în Gramat, producătorul de rață <em>foie gras</em>, La Quercynoise, a recrutat de asemenea muncă românească încă din anii 2010. Printre recruți s-a numărat și Marilena Placinta, acum proprietara magazinului de alimente. Nu se limitează la industria cărnii, lista angajatorilor se extinde acum dincolo de sectoare și limitele orașului: restaurante, hoteluri, <em>SYDED</em> (centru de reciclare), industria lemnului și alte fabrici precum Andros, steaua industrială a departamentului, cunoscută internațional pentru mărci precum Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Un fenomen de migrație cu două fețe</strong></p>\n<p>Renumitul istoric Gérard Noiriel, în lucrarea sa despre schimbările demografice intense din Franța în secolele 19 și 20, a introdus conceptul de <em>Creuset français</em> (topitorie franceză), pe care a susținut că a fost mult timp trecut cu vederea. Acest concept reflectă valurile istorice de migrație, inclusiv cele motivate de muncă, adesea atrase de industriile exigente din Franța care aveau nevoie de muncitori. De exemplu, în zonele unde mineritul de cărbune a constituit odată coloana vertebrală industrială, companiile au recrutat succesiv europeni din sud, europeni estici și nord-africani pe parcursul secolului 20 pentru a lucra alături de minerii francezi.</p>\n<p>Deși cărbunele nu a fost un factor, un fenomen similar de migrație a muncii a avut loc în Gramat și anume în abatorul local de miei. Proprietarul original, Destrel senior, a recrutat muncitori din Peninsula Iberică. Mai târziu, sub conducerea celor doi fii ai săi, forța de muncă de origine străină a devenit predominant marocană și algeriană. Astăzi, compania a creat o relație de lungă durată cu muncitorii români, o legătură care a rămas puternică în ciuda schimbărilor de conducere și continuă să fie reprodusă local.</p>\n<p>De cealaltă parte a Europei, România a trecut semnificativ printr-un fenomen istoric de emigrare. Începând după sfârșitul celui de-al Doilea Război Mondial, așa cum indică Anghel, cu relocările populației germano-române, plecarea evreilor după Holocaust și chiar români care se mutau în Blocul Estic, o dinamică se contura. Aceasta a continuat și mai mult după 1989, după revoluțiile care au pus capăt regimului comunist și cu căderea Cortinei de Fier.</p>\n<p>\"Ușa s-a deschis brusc,\" explică Marius Barbat, un inginer român care locuiește în Gramat cu familia sa din 2012. Acest lucru a marcat un punct de cotitură, deoarece tranziția dură către capitalism a avut un impact asupra societăților obișnuite cu sistemul socialist, rezultând suferințe răspândite și declin social. \"A fost atât de multă sărăcie,\" își amintește Barbat despre România anilor '90. Până la sfârșitul acelei decade, migrarea forțată a muncitorilor a crescut, în special către Spania și Italia. Această tendință s-a accelerat după acordul din 2002 care oferea cetățenilor români acces liber la Uniunea Europeană, ceea ce a dus la \"o mare ieșire de migranți\", spune sociologul Anghel, cu mișcări care s-au îndreptat către Europa de Nord în secolul 21. \"În România, toată lumea cunoaște pe cineva care a plecat,\" spune Barbat, care s-a născut în Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>Ca răspuns la mișcările demografice din Europa de Est, cercetătorii au dezvoltat noțiunea de “migrație lichidă”, observă profesorul SNSPA. Aceste populații apăreau adesea “nu să rămână într-un singur loc, ci să încerce diferite piețe de muncă”, spre deosebire de modelul clasic. Pentru numeroși români din Gramat, pitoreasca zonă rurală franceză nu este prima oprire. După câțiva ani în Țara Bascilor din Spania, lucrând în industria <em>foie gras</em>, Marilena a venit să lucreze în același sector la Quercynoise din Gramat. Între timp, Donca a trecut pe scurt prin Austria înainte de a se alătura liniilor de producție ale lui Destrel. În mod similar, acolitul său Butucaru a lucrat într-un abator belgian înainte de a se întâlni în Franța și de a împărtăși cazarea alocată de agenția de muncă temporară. Cristea a avut o călătorie mai lungă către Gramat. Începând cu sfârșitul anilor '90, a ocupat locuri de muncă în măcelărie în Germania (Dortmund și Stuttgart), Belgia și Spania.</p>\n<p><strong>O destinație, motivații diverse</strong></p>\n<p>În anii '90 și începutul anilor 2000, mulți români au emigrat “în principal din motive economice puternice”, spune Anghel, citând sărăcia din țară și prăbușirea industriilor din era comunistă. În acest context, Teodor Cristea a plecat în Germania. “Pentru a susține familia,” explică el, “ești forțat să cauți muncă oriunde poți, chiar și prin agenții de muncă temporară care oferă contracte externe.”</p>\n<p>Cu toate acestea, pentru generațiile mai tinere începând cu anii 2010, motivele emigrației au devenit mai complexe. Anghel subliniază că simplificarea problemei ca fiind doar o evadare din sărăcie este acum înșelătoare, deoarece emigrarea în România nu mai este o strategie larg împărtășită pentru a satisface nevoile de bază așa cum era odată. În schimb, motivațiile din spatele mobilității au devenit din ce în ce mai diverse.</p>\n<p>Deși diferența de avere între Europa de Est și cea de Vest era izbitoare acum 25 de ani, aceste inegalități s-au redus semnificativ. Standardele de viață din România s-au îmbunătățit, cu salarii medii care încep să se apropie de cele din Europa de Vest. În plus, salariile din Europa de Vest sunt compensate de costuri mai mari ale vieții, făcând beneficiile economice ale emigrației mai puțin convingătoare.</p>\n<p>Aceasta ridică întrebări despre dacă această reducere a diferenței va încetini fluxul de muncitori români către locuri precum Gramat. “Vom vedea,” spune Marilena Placinta, cu prudență. Deocamdată, însă, fluxul continuă, fără schimbări la orizont, conform șefului abatorului de miei, care a recrutat recent mai mulți români. Ostermeyer, care a lucrat în străinătate timp de 20 de ani și are o experiență vastă în gestionarea muncitorilor internaționali, rămâne sceptic: “Ideea că, pe măsură ce standardele de viață se apropie, vor fi mai puțini oameni [emigrând] – nu cred.”</p>\n<p>“Fiecare este diferit,” subliniază Laurentiu Donca, subliniind că motivațiile pentru a părăsi România sunt variate și adesea personale. Donca însuși a plecat inițial în străinătate cu un contract de șase luni pentru a-și cumpăra o mașină, dar recunoaște că “curiozitatea” a jucat de asemenea un rol. La doar 20 de ani, dorea să exploreze spațiul european nou deschis, nu doar să urmărească salarii mai mari.</p>\n<p>“Fiecare are motivele sale,” adaugă el. Unii caută experiență, alții au nevoie de bani și unii caută pur și simplu o schimbare. Apoi sunt cei din regiuni defavorizate, unde locurile de muncă sunt rare, la fel ca în anumite zone din Franța. În loc să se mute în orașele mai mari și mai dinamice economic din România, aceste persoane aud adesea despre oportunități în străinătate, în special prin intermediul rudelor sau prietenilor deja stabiliți în zonă. Această rețea de comunicare a fost cheia comunității românești în creștere din Gramat. Atât Mihai Butucaru, cât și Laurentiu Donca au ajuns în această zonă îndepărtată deoarece prietenii lor deja acolo i-au informat despre locurile de muncă disponibile. Recrutorii se bazează adesea pe acest proces de recomandare atunci când au nevoie de mai mult personal. În timp, mai multe persoane din aceleași sate, cartiere sau familii s-au alăturat acestor misiuni temporare, unele dintre ele transformându-se în șederi mult mai lungi.</p>\n<p><strong>A rămâne sau nu a rămâne</strong></p>\n<p>“Am fost surprins,” recunoaște părintele Alexandre. A făcut formarea sa clericală în Franța și a devenit preotul local din Gramat în 2016. După câțiva ani în nordul Franței, Marius Barbat a venit în oraș în 2012, deoarece a găsit locul de muncă dorit în inginerie la o firmă franceză. La sosirea sa, a avut aceeași senzație. A punând piciorul pe <em>Causse</em>, niciunul dintre ei nu avea idee despre comunitatea românească sau câți s-au stabilit aici.</p>\n<p>După luni sau ani, “mulți români pleacă în cele din urmă,” explică Donca, fie pentru a se întoarce acasă, fie pentru a urmări noi oportunități în altă parte, conduși de un sentiment de împlinire, perspective noi sau motive personale. “Când îți vezi părinții doar o dată pe an, observi că îmbătrânesc,” spune el, “și începi să te întrebi ce să faci”. Părinți în vârstă sau membri ai familiei bolnavi sunt motive comune pentru a se întoarce acasă, adesea însoțite de un sentiment de nostalgie.</p>\n<p>În acest context, magazinul local românesc de alimente a servit ca un mic remediu pentru dorul de casă. “Am crezut că este o idee grozavă,” își amintește Hervé Destrel, care, ca manager, a văzut din prima mână impactul emoțional al vieții departe de casă. Marilena Placinta, proprietara magazinului, înțelege impactul său, oferind gusturi familiare românilor care pot vizita țara lor doar o dată la câțiva ani, pe măsură ce se stabilesc în regiune.</p>\n<p>În timp ce unii merg mai departe, alții rămân mult mai mult decât se așteptau. “Am crezut că voi fi aici un an, două sau trei, dar sunt încă aici,” spune Cristea, reflectând asupra celor 15 ani petrecuți în zonă. Un semn clar al stabilirii pe termen lung este numărul tot mai mare de români care cumpără case, adesea de la localnici în vârstă care își vând proprietățile. “Românii se simt bine când dețin o casă,” observă Barbat, un sentiment repetat de alții. Mulți sunt cupluri tinere în jurul vârstei de 30 de ani cu copii care frecventează școlile locale, reprezentând un influx demografic semnificativ legat de vârstă într-o zonă în care o parte din tineretul francez se îndreaptă spre centrele urbane.</p>\n<p>Cu toate acestea, a rămâne mai mult nu înseamnă întotdeauna abandonarea ideii de reședință temporară, în special pentru cei care nu au investit în proprietăți. Reflectând fenomenul “mobil” al migrației din Europa de Est, așa cum îl descrie Anghel, Butucaru și Donca, în ciuda șederilor lor lungi, încă își văd timpul petrecut în regiune ca fiind temporar și plănuiesc să se mute în cele din urmă. Fiecare individ decide dacă să vadă o reședință pe termen lung ca fiind temporară sau să o îmbrățișeze pe deplin ca fiind acasă.</p>\n<p>“M-am integrat bine în comunitatea din Gramat,” spune Teodor. Ca o modalitate de a da înapoi, speră să organizeze un <em>marché gourmand</em> cu preparate românești la târgul local – o modalitate de a sărbători prezența est-europeană care a devenit parte din țesătura zonei.</p>\n<p>Dincolo de comunitățile românești și est-europene, magazinul Marilenei Placinta atrage de asemenea turiști, inclusiv germani, englezi și olandezi, care vizitează atracțiile populare ale regiunii, cum ar fi Rocamadour și Abisul Padirac. Văzând un magazin românesc în acest cadru rural îi surprinde adesea. Placinta imită cu umor reacțiile lor: \"Wow, un magazin românesc … aici!\"</p>\n<p>Această scenă reflectă semnificația mai largă a noii prezențe românești: provocând diviziunea tipică între orașele cosmopolite și zonele rurale presupus omogene. “Oamenii presupun că locurile îndepărtate nu au străini,” subliniază Barbat, “dar dacă există o companie care se luptă să angajeze, există locuri de muncă care trebuie ocupate.” În contextul unui spațiu european comun, românii au venit în <em>Causse</em> din Gramat dintr-o varietate de motive, de la un sentiment de aventură la lipsa oportunităților de muncă în anumite părți ale României, ajutând la susținerea economiei locale. Recrutarea muncitorilor români, explică Hervé Destrel, a fost inițial despre “menținerea uneltelor care susțin producția de miei a județului în funcțiune”, o linie de viață care a căpătat o semnificație mai mare în timp.</p>\n<p>Fie în Franța, fie dincolo de ea, această poveste locală sfidează stereotipurile despre zonele rurale, în special în ceea ce geograficii numesc <em>diagonal du vide</em> (diagonala goală) a Franței. Deși marcată de o densitate scăzută a populației și de activități mai puține, această regiune este departe de a fi lipsită de conexiuni globale și energie europeană.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>este un jurnalist francez liber profesionist cu sediul în Berlin, care raportează despre impacturile locale ale dezvoltărilor internaționale. Până anul trecut, a studiat Istorie, Relații Internaționale și Științe Sociale în Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin și, în cele din urmă, Berlin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.253",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Migrarea spre vest în Europa este adesea asociată cu așezarea în zone urbane. Cu toate acestea, mulți lucrători din regiune au găsit locuri de muncă în comunități rurale mici. Orașul francez Gramat și împrejurimile sale, de exemplu, au văzut sosirea a câteva sute de români în ultimul deceniu.</I>\n<br><br>\nDin anii 2010, Causse de Gramat din sud-vestul Franței (parte a unui grup de plaje de calcar vibrante și strălucitoare) a fost martoră la apariția unei populații românești substanțiale. La început, nou-veniții au venit ca răspuns la recrutarea pentru locuri de muncă în abatoare. Apoi, oportunitățile s-au diversificat, rudele s-au alăturat, iar comunitatea a crescut. La început considerat a fi o mișcare temporară, așezarea permanentă era la doar un pas pentru mulți. Astăzi, românii reprezintă una dintre cele mai mari comunități de imigranți (dacă nu cea mai mare) din zonă, aducând o fațetă est-europeană și astfel diversitate în această zonă rurală franceză.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.753",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Die rumänische Gemeinschaft schlägt Wurzeln im ländlichen Frankreich",
                key:"uid": string:"118894d2-c92f-4fa6-8b30-4da0b91fbe7e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Neue Ankünfte</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (hautlose Würste aus verschiedenen Fleischsorten), <em>Sarmale</em> (gefüllte Kohlblätter), <em>Gogoșari</em> Paprika und viele weitere Produkte aus Rumänien füllen die Regale von Romanasul – dem rumänischen Lebensmittelgeschäft in Gramat. „Ich hatte diese Idee schon lange“, erklärt Marilena Placinta, die Geschäftsinhaberin, die aus der Donau-Delta-Stadt Tulcea stammt. Der Gedanke wurde im Februar 2019 greifbar, ebenso wie die sich verändernde Demografie der Region durch diesen neuen Handel.</p>\n<p>Eine genaue Zahl über diese rumänische Bevölkerung zu nennen, ist kompliziert. Einige sprechen von 200 bis 300 Personen. Andere schätzen die Zahl auf 500. Doch alle stimmen darin überein, dass „ein paar Hundert“ jetzt in der Stadt mit etwa 3.400 Einwohnern und ihrer Umgebung leben.</p>\n<p>Der Pfarrer der Stadt, Vater Alexandre, der aus der Banat-Region Rumäniens nach Frankreich kam, aus persönlicher Faszination und pro-europäischer Haltung, denkt, dass Rumänien „sehr frankophil“ ist. Dennoch ist Frankreich, von allen wichtigen Zielen, bei weitem keine offensichtliche Wahl für Rumänen, erklärt Remus Gabriel Anghel, Professor an der Nationalen Universität für Politikwissenschaft und öffentliche Verwaltung (SNSPA) in Bukarest und Forscher am Rumänischen Institut für Forschung zu nationalen Minderheiten in Cluj-Napoca.</p>\n<p>Mit etwa 130.000 Mitgliedern, laut offiziellen Statistiken, ist die französisch-rumänische Diaspora viel kleiner als die Italiens (geschätzt über eine Million) oder Spaniens (geschätzt über 500.000). Damit kennzeichnet das Lebensmittelgeschäft von Placinta eine ungewöhnlich umfangreiche lokale rumänische Bevölkerung für eine so kleine französische Stadt – eine Überraschung für viele, wenn sie in, wie einige es bezeichnen, der „Pampa“ auftritt.</p>\n<p>Wie die Inhaberin des Romanasul-Geschäfts anmerkt, wenn auch etwas übertrieben, da nicht alle Rumänen aus denselben Gründen angekommen sind, hängt der Zustrom rumänischer Arbeiter in dieser abgelegenen Gegend weitgehend von Arbeitsmöglichkeiten ab, die oft lokal abgelehnt, aber international willkommen geheißen werden. Im Dezember 2009, als Hervé und Florence Quentin sich darauf vorbereiteten, ihr kleines <em>Tabac</em> (Zigarettengeschäft) zu verkaufen, erinnern sie sich lebhaft an den plötzlichen Anstieg der Nachfrage nach Prepaid-Telefonkarten von neu angekommenen Rumänen – was den Beginn einer Dynamik markierte, die fast 15 Jahre andauert. Teodor Cristea beansprucht stolz den Titel, der erste Rumäne zu sein, der sich in Gramat niederließ, und kam zu Beginn der 2010er Jahre – zusammen mit vier anderen, um im örtlichen Lamm-Schlachthaus zu arbeiten.</p>\n<p>„All dies kommt von einem sozioökonomischen Problem“, erklärt Hervé Destrel, ein ehemaliger Geschäftsführer des Schlachthauses. 1984 übernahmen er und sein Bruder das Familienunternehmen. Zu Beginn der 2010er Jahre sah sich das lokale wirtschaftliche Standbein einer „kritischen Situation“ gegenüber. Arbeit war vorhanden, aber Arbeiter waren schwer zu finden. Auf einen Rekrutierungsaufruf für etwa 200 Personen antworteten ungefähr 30. Sehr wenige kamen und niemand unterschrieb einen Vertrag. Das weit verbreitete Desinteresse schien offensichtlich. Die Kälte, die Gerüche und die letztendliche Aufgabe, Tiere zu töten, sind „nicht wirklich sexy“, gibt Martin Ostermeyer, der aktuelle Leiter des Schlachthauses, zu. Er beklagt, dass die Rekrutierung von „Einheimischen extrem schwierig ist“. Es gab, und gibt immer noch, eine Lücke (nicht ein Vakuum, um vorsichtig zu unterstreichen, dass zahlreiche Franzosen ebenfalls diese harte Arbeit verrichten).</p>\n<p>Nach dem Vorbild der Fleischindustrie in der Bretagne kontaktierten die Brüder Destrel rumänische Zeitarbeitsfirmen, die, obwohl sie nicht im Südwesten Frankreichs ansässig waren, bereit waren, in Gramat zu arbeiten. Diese Agenturen boten eine nahtlose Einrichtung für rumänische Arbeiter, indem sie gemeinsame Wohnmöglichkeiten und administrative Unterstützung anboten. Dies erleichterte es den Arbeitern, ausländische Einsätze zu beginnen, während sichergestellt wurde, dass die Zeitarbeitsfirmen ihre Arbeitsabläufe schnell in Gang bringen konnten. Nach der Mitte der 2010er Jahre wurden rumänische Unternehmen entweder von der Tätigkeit in Frankreich ausgeschlossen oder mussten einen neuen französischen Rechtsstatus einhalten. Angesichts dieser Situation und aufgrund von Bedenken auf „menschlicher Ebene“ wechselten Hervé Destrel und sein Partner von der Bereitstellung von drei- bis sechsmonatigen, verlängerbaren Verträgen zu unbefristeten Arbeitsverträgen für rumänische Arbeiter.</p>\n<p>„Eine wahre Vertrauensbeziehung“ sollte aufgebaut werden, um ihre besten Arbeiter zu überzeugen, zu unterschreiben, wie Destrel erklärt. Im Laufe dieses Prozesses blieben Mitarbeiter wie Laurentiu Donca und Mihai Butucaru, die 2011 bzw. 2016 rekrutiert wurden, in der Region. Sie sind bis heute mit ihren Jobs zufrieden. „Sie sahen Potenzial in uns“, weist Donca hin. Seitdem stellen Rumänen etwa 30 Prozent der Mitarbeiter des Unternehmens dar.</p>\n<p>Der Fall Destrel ist nicht isoliert, insbesondere in Bezug auf lokale Schlachthäuser. Immer noch in Gramat hat der berühmte Enten <em>foie gras</em> Produzent, La Quercynoise, ebenfalls seit den 2010er Jahren rumänische Arbeitskräfte rekrutiert. Unter den Rekruten war Marilena Placinta, die jetzt die Lebensmittelgeschäftsinhaberin ist. Nicht auf die Fleischindustrie beschränkt, erstreckt sich die Liste der Arbeitgeber jetzt über die Sektoren und Stadtgrenzen hinaus: Restaurants, Hotels, das <em>SYDED</em> (Recyclingzentrum), die Holzindustrie und andere Fabriken wie Andros, das industrielle Flaggschiff des Departements, international bekannt für Marken wie Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Ein doppelseitiges Migrationsphänomen</strong></p>\n<p>Der renommierte Historiker Gérard Noiriel führte in seiner Arbeit über die intensiven demografischen Veränderungen in Frankreich im 19. und 20. Jahrhundert das Konzept des <em>Creuset français</em> (französischer Schmelztiegel) ein, das seiner Meinung nach lange übersehen wurde. Dieses Konzept spiegelt die historischen Migrationswellen wider, einschließlich der arbeitsbedingten, die oft von den anspruchsvollen Industrien Frankreichs angezogen wurden, die Arbeiter benötigten. In Gebieten, in denen der Kohlebergbau einst das industrielle Rückgrat bildete, rekrutierten Unternehmen im Laufe des 20. Jahrhunderts nacheinander Südeuropäer, Osteuropäer und Nordafrikaner, um neben französischen Bergleuten zu arbeiten.</p>\n<p>Obwohl Kohle kein Faktor war, fand ein ähnliches Arbeitsmigrationsphänomen in Gramat und genau in seinem lokalen Lamm-Schlachthaus statt. Der ursprüngliche Besitzer, Destrel senior, rekrutierte Arbeiter von der Iberischen Halbinsel. Später, unter der Leitung seiner beiden Söhne, wurde die ausländische Arbeitskraft überwiegend marokkanisch und algerisch. Heute hat das Unternehmen eine langjährige Beziehung zu rumänischen Arbeitern aufgebaut, eine Bindung, die trotz Führungswechsel stark geblieben ist und weiterhin lokal reproduziert wird.</p>\n<p>Auf der anderen Seite Europas hat Rumänien ein historisches Emigrationsphänomen durchgemacht. Begonnen nach dem Ende des Zweiten Weltkriegs, wie Anghel anmerkt, mit den Umsiedlungen der deutsch-rumänischen Bevölkerung, der Abwanderung der Juden nach dem Holocaust und sogar Rumänen, die über den Ostblock zogen, formte sich eine Dynamik. Diese setzte sich noch verstärkt nach 1989 fort, nach den Revolutionen, die die kommunistische Herrschaft beendeten, und mit dem Fall des Eisernen Vorhangs.</p>\n<p>„Die Tür öffnete sich plötzlich“, erklärt Marius Barbat, ein rumänischer Ingenieur, der seit 2012 mit seiner Familie in Gramat lebt. Dies markierte einen Wendepunkt, da der harte Übergang zum Kapitalismus den Gesellschaften, die an das sozialistische System gewöhnt waren, zusetzte, was zu weit verbreitetem Leid und sozialem Rückgang führte. „Es gab so viel Armut“, erinnert sich Barbat an Rumänien in den 1990er Jahren. Bis zum Ende dieses Jahrzehnts hatte die Arbeitsmigration zugenommen, insbesondere nach Spanien und Italien. Dieser Trend beschleunigte sich nach dem Abkommen von 2002, das rumänischen Staatsbürgern freien Zugang zur Europäischen Union gewährte, was zu „einem großen Ausstrom von Migranten“ führte, sagt der Soziologe Anghel, wobei sich die Bewegungen im 21. Jahrhundert in Richtung Nordeuropa verschoben. „In Rumänien kennt jeder jemanden, der gegangen ist“, sagt Barbat, der in Râmnicu-Vâlcea geboren wurde.</p>\n<p>Als Reaktion auf die demografischen Bewegungen in Osteuropa entwickelten Wissenschaftler den Begriff „flüssige Migration“, merkt der SNSPA-Professor an. Diese Bevölkerungen schienen oft „nicht an einem Ort zu bleiben, sondern verschiedene Arbeitsmärkte auszuprobieren“, im Gegensatz zum klassischen Muster. Für zahlreiche Rumänen in Gramat ist die malerische französische Landschaft nicht der erste Halt. Nach einigen Jahren im baskischen Spanien, wo sie in der <em>foie gras</em> Industrie arbeiteten, kam Marilena, um im selben Sektor bei Gramat’s Quercynoise zu arbeiten. In der Zwischenzeit ging Donca kurz durch Österreich, bevor er zu Destrel’s Produktionslinien kam. Ähnlich arbeitete sein Kollege Butucaru in einem belgischen Schlachthaus, bevor sie sich in Frankreich trafen und die von der Zeitarbeitsagentur zugewiesene Unterkunft teilten. Cristea hatte einen längeren Weg nach Gramat. Ab Ende der 1990er Jahre nahm er Metzgerjobs in ganz Deutschland (Dortmund und Stuttgart), Belgien und Spanien an.</p>\n<p><strong>Ein Ziel, vielfältige Motivationen</strong></p>\n<p>In den 1990er und frühen 2000er Jahren emigrierten viele Rumänen „hauptsächlich aus starken wirtschaftlichen Gründen“, sagt Anghel und nennt die Armut des Landes und den Zusammenbruch der Industrien aus der kommunistischen Ära. In diesem Kontext ging Teodor Cristea nach Deutschland. „Um die Familie zu unterstützen“, erklärt er, „wird man gezwungen, überall nach Arbeit zu suchen, selbst über Zeitarbeitsfirmen, die Überseeverträge anbieten.“</p>\n<p>Für die jüngeren Generationen, die in den 2010er Jahren begannen, wurden die Gründe für die Emigration jedoch komplexer. Anghel betont, dass es irreführend ist, das Thema zu vereinfachen und nur als Flucht vor der Armut zu betrachten, da die Emigration in Rumänien nicht mehr eine weit verbreitete Strategie ist, um grundlegende Bedürfnisse zu decken, wie es früher der Fall war. Stattdessen sind die Motivationen hinter der Mobilität zunehmend vielfältig geworden.</p>\n<p>Während die Wohlstandslücke zwischen Ost- und Westeuropa vor 25 Jahren auffällig war, haben sich diese Ungleichheiten erheblich verringert. Der Lebensstandard in Rumänien hat sich verbessert, wobei die durchschnittlichen Gehälter beginnen, sich denjenigen in Westeuropa anzunähern. Darüber hinaus werden die westlichen europäischen Löhne durch höhere Lebenshaltungskosten ausgeglichen, was die wirtschaftlichen Vorteile der Emigration weniger überzeugend macht.</p>\n<p>Dies wirft Fragen auf, ob diese verringerte Lücke den Zustrom rumänischer Arbeiter an Orte wie Gramat verlangsamen wird. „Wir werden sehen“, sagt Marilena Placinta vorsichtig. Für den Moment jedoch setzt der Zustrom fort, ohne dass Änderungen am Horizont in Sicht sind, laut dem Leiter des Lamm-Schlachthauses, der kürzlich mehr Rumänen rekrutiert hat. Ostermeyer, der seit 20 Jahren im Ausland arbeitet und umfangreiche Erfahrung in der Verwaltung internationaler Arbeiter hat, bleibt skeptisch: „Die Idee, dass es weniger Menschen geben wird, die [emigrieren], wenn die Lebensstandards aufholen – ich glaube nicht daran.“</p>\n<p>„Jeder ist anders“, betont Laurentiu Donca und weist darauf hin, dass die Motivationen für das Verlassen Rumäniens vielfältig und oft persönlich sind. Donca selbst ging ursprünglich für einen sechsmonatigen Vertrag ins Ausland, um ein Auto zu kaufen, gibt aber zu, dass auch „Neugier“ eine Rolle spielte. Mit nur 20 Jahren wollte er den neu eröffneten europäischen Raum erkunden und nicht nur höheren Löhnen nachjagen.</p>\n<p>„Jeder hat seine Gründe“, fügt er hinzu. Einige suchen Erfahrung, andere brauchen Geld und einige suchen einfach nach Veränderung. Dann gibt es diejenigen aus benachteiligten Regionen, in denen Arbeitsplätze rar sind, ähnlich wie in bestimmten Gebieten in Frankreich. Anstatt in Rumäniens größere und wirtschaftlich dynamische Städte zu ziehen, hören diese Menschen oft von Möglichkeiten im Ausland, insbesondere durch Verwandte oder Freunde, die bereits in der Region ansässig sind. Dieses Kommunikationsnetzwerk war entscheidend für die wachsende rumänische Gemeinschaft in Gramat. Sowohl Mihai Butucaru als auch Laurentiu Donca landeten in dieser abgelegenen Gegend, weil Freunde, die bereits dort waren, sie über Stellenangebote informierten. Recruiter verlassen sich oft auf diesen Mund-zu-Mund-Prozess, wenn sie mehr Personal benötigen. Im Laufe der Zeit schlossen sich immer mehr Menschen aus denselben Dörfern, Stadtteilen oder Familien diesen temporären Einsätzen an, von denen einige in viel längere Aufenthalte umschlugen.</p>\n<p><strong>Sich niederlassen oder nicht niederlassen</strong></p>\n<p>„Ich war überrascht“, gibt Vater Alexandre zu. Er absolvierte seine kirchliche Ausbildung in Frankreich und wurde 2016 der lokale Priester von Gramat. Nach bereits einigen Jahren in Nordfrankreich kam Marius Barbat 2012 in die Stadt, da er seinen gewünschten Ingenieurjob bei einer französischen Firma fand. Bei seiner Ankunft hatte er dasselbe Gefühl. Als sie den <em>Causse</em> betraten, hatten beide keine Ahnung von der rumänischen Gemeinschaft oder wie viele sich hier niedergelassen hatten.</p>\n<p>Nach Monaten oder Jahren „verlassen viele Rumänen schließlich“, erklärt Donca, ob um nach Hause zurückzukehren oder um neue Möglichkeiten anderswo zu verfolgen, getrieben von einem Gefühl der Erfüllung, neuen Perspektiven oder persönlichen Gründen. „Wenn du deine Eltern nur einmal im Jahr siehst, bemerkst du, dass sie älter werden“, sagt er, „und du beginnst dich zu fragen, was du tun sollst“. Alternde Eltern oder kranke Familienmitglieder sind häufige Gründe für die Rückkehr nach Hause, oft begleitet von einem Gefühl der Nostalgie.</p>\n<p>In diesem Kontext hat das lokale rumänische Lebensmittelgeschäft als kleines Heilmittel gegen Heimweh gedient. „Ich dachte, es sei eine großartige Idee“, erinnert sich Hervé Destrel, der als Manager aus erster Hand die emotionale Belastung sah, die das Leben weit weg von zu Hause mit sich bringt. Marilena Placinta, die Geschäftsinhaberin, versteht die Auswirkungen und bietet vertraute Geschmäcker für Rumänen an, die vielleicht nur alle paar Jahre in ihre Heimat zurückkehren, während sie sich in der Region niederlassen.</p>\n<p>Während einige weiterziehen, bleiben andere viel länger als erwartet. „Ich dachte, ich wäre hier für ein, zwei oder drei Jahre, aber ich bin immer noch hier“, sagt Cristea und blickt auf seine 15 Jahre in der Region zurück. Ein klares Zeichen für eine langfristige Niederlassung ist die zunehmende Zahl von Rumänen, die Häuser kaufen, oft von älteren Einheimischen, die ihre Immobilien verkaufen. „Rumänen fühlen sich gut, wenn sie ein Zuhause besitzen“, merkt Barbat an, ein Gefühl, das von anderen geteilt wird. Viele sind junge Paare in ihren 30ern mit Kindern, die lokale Schulen besuchen, was einen signifikanten altersbedingten demografischen Zustrom in einem Gebiet darstellt, in dem ein Teil der französischen Jugend in städtische Zentren zieht.</p>\n<p>Allerdings bedeutet ein längerer Aufenthalt nicht immer, die Idee des temporären Wohnsitzes aufzugeben, insbesondere für diejenigen, die nicht in Immobilien investiert haben. Dies spiegelt das „mobile Phänomen“ der Migration aus Osteuropa wider, wie Anghel es beschreibt. Butucaru und Donca, trotz ihrer langen Aufenthalte, betrachten ihre Zeit in der Region weiterhin als vorübergehend und planen, irgendwann weiterzuziehen. Jeder Einzelne entscheidet, ob er einen langfristigen Wohnsitz als vorübergehend oder als vollwertiges Zuhause betrachten möchte.</p>\n<p>„Ich bin gut in die Gemeinschaft von Gramat integriert“, sagt Teodor. Als eine Möglichkeit, etwas zurückzugeben, hofft er, einen <em>marché gourmand</em> mit rumänischen Gerichten auf dem lokalen Messegelände zu organisieren – eine Möglichkeit, die osteuropäische Präsenz zu feiern, die Teil des Gewebes der Region geworden ist.</p>\n<p>Über die rumänischen und osteuropäischen Gemeinschaften hinaus zieht das Geschäft von Marilena Placinta auch Touristen an, darunter Deutsche, Engländer und Niederländer, die die beliebten Attraktionen der Region besuchen, wie Rocamadour und den Padirac-Abgrund. Es überrascht sie oft, einen rumänischen Lebensmittelladen in dieser ländlichen Umgebung zu sehen. Placinta imitiert humorvoll ihre Reaktionen: „Wow, ein rumänischer Laden … hier!“</p>\n<p>Diese Szene spiegelt die breitere Bedeutung der neuen rumänischen Präsenz wider: Sie stellt die typische Trennung zwischen kosmopolitischen Städten und angeblich homogenen ländlichen Gebieten in Frage. „Die Leute nehmen an, dass abgelegene Orte keine Ausländer haben“, weist Barbat hin, „aber wenn es ein Unternehmen gibt, das Schwierigkeiten hat, einzustellen, gibt es offene Stellen, die besetzt werden müssen.“ Im Kontext eines gemeinsamen europäischen Raums sind Rumänen aus verschiedenen Gründen in den <em>Causse</em> von Gramat gekommen, von einem Abenteuergeist bis hin zu einem Mangel an Arbeitsmöglichkeiten in bestimmten Teilen Rumäniens, was zur Unterstützung der lokalen Wirtschaft beiträgt. Die Rekrutierung rumänischer Arbeiter, erklärt Hervé Destrel, diente zunächst dazu, „die Werkzeuge, die die Lammproduktion des Landkreises unterstützen, am Laufen zu halten“, eine Lebensader, die im Laufe der Zeit an Bedeutung gewann.</p>\n<p>Ob in Frankreich oder darüber hinaus, diese lokale Geschichte bricht mit Stereotypen über ländliche Gebiete, insbesondere in dem, was Geografen als Frankreichs <em>diagonal du vide</em> (leere Diagonale) bezeichnen. Obwohl sie durch eine niedrige Bevölkerungsdichte und weniger Aktivitäten gekennzeichnet ist, ist diese Region alles andere als frei von globalen Verbindungen und europäischer Energie.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>ist ein französischer freiberuflicher Journalist mit Sitz in Berlin, der über die lokalen Auswirkungen internationaler Entwicklungen berichtet. Bis zum letzten Jahr studierte er Geschichte, Internationale Beziehungen und Sozialwissenschaften in Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin und schließlich Berlin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.153",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Die westliche Migration in Europa wird oft mit der Ansiedlung in städtischen Gebieten in Verbindung gebracht. Trotz dessen haben viele Arbeiter aus der Region Beschäftigung in kleinen ländlichen Gemeinden gefunden. Die französische Stadt Gramat und ihre Umgebung haben beispielsweise in den letzten zehn Jahren die Ankunft von einigen Hundert Rumänen erlebt.</I>\n<br><br>\nSeit den 2010er Jahren hat der Causse von Gramat im Südwesten Frankreichs (Teil einer Gruppe von lebhaften, schimmernden Kalksteinplateaus) das Auftreten einer erheblichen rumänischen Bevölkerung erlebt. Zunächst kamen die Neuankömmlinge als Reaktion auf die Rekrutierung für Arbeitsplätze in Schlachthöfen. Dann diversifizierten sich die Möglichkeiten, Verwandte schlossen sich an und die Gemeinschaft wuchs. Zunächst als vorübergehende Bewegung angesehen, stand die dauerhafte Ansiedlung für viele kurz bevor. Heute stellen Rumänen eine der größten Einwanderergemeinschaften (wenn nicht die größte) in der Region dar und bringen eine osteuropäische Facette und damit Vielfalt in diese französische Landschaft.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.058",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Rumunjska zajednica uspostavlja korijene u ruralnoj Francuskoj",
                key:"uid": string:"25e11f99-967a-4348-b62b-24bd38c403f4",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Nova dostava</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (kobasice bez kože napravljene od različitih mesa), <em>Sarmale </em>(punjena kupus), <em>Gogoșari</em> paprike i mnogi drugi proizvodi iz Rumunjske ispunjavaju police Romanasula – rumunjske trgovine u Gramat. “Imala sam ovu ideju dugo vremena,” objašnjava Marilena Placinta, vlasnica trgovine, koja potječe iz grada delte Dunava, Tulcea. Misao je postala opipljiva u veljači 2019., baš kao što je i demografska promjena u tom području postala očita kroz ovu novu trgovinu.</p>\n<p>Pružiti preciznu brojku o ovoj rumunjskoj populaciji je komplicirano. Neki govore o 200 do 300 ljudi. Drugi podižu procjenu na 500. Ipak, svi se slažu da “nekoliko stotina” sada živi u gradu od oko 3,400 stanovnika i njegovoj okolici.</p>\n<p>Dolazeći iz rumunjske regije Banat u Francusku, iz osobne fascinacije i pro-europskog stava, svećenik grada, otac Alexandre, misli da je Rumunjska “vrlo francofilska”. Ipak, u brojkama, Francuska nije, od svih važnih odredišta, daleko očit izbor za Rumunje, objašnjava Remus Gabriel Anghel, profesor na Nacionalnom sveučilištu za političke studije i javnu administraciju (SNSPA) u Bukureštu i istraživač Rumunskog instituta za istraživanje nacionalnih manjina u Cluj-Napoci.</p>\n<p>Sa oko 130,000 članova, prema službenim statistikama, francuska rumunjska dijaspora je mnogo manja od talijanske (procijenjene na više od milijun) ili španjolske (procijenjene na više od 500,000). Tako, Placintina trgovina živo označava neobično opsežnu lokalnu rumunjsku populaciju za tako mali francuski grad – iznenađenje za mnoge kada se dogodi u, kako bi neki nazvali, “sredini ničega”. </p>\n<p>Kao što napominje vlasnica trgovine Romanasul, iako pomalo pretjerano jer nisu svi Rumunji došli iz istih razloga, priljev rumunjskih radnika u ovo udaljeno područje uvelike ovisi o radnim prilikama koje se često odbacuju lokalno, ali su dobrodošle međunarodno. U prosincu 2009., dok su Hervé i Florence Quentin pripremali prodaju svog malog <em>Tabac</em> (trgovina cigaretama) posla, živo se sjećaju naglog porasta potražnje za unaprijed plaćenim telefonskim karticama od novopridošlih Rumunja – označavajući početak dinamike koja traje gotovo 15 godina. Teodor Cristea ponosno tvrdi da je prvi Rumunj koji se nastanio u Gramat, dolazeći na prijelazu 2010-ih – zajedno s još četvoricom raditi u lokalnom klaonici janjaca.</p>\n<p>“Sve to dolazi iz socio-ekonomske probleme,” objašnjava Hervé Destrel, bivši izvršni direktor klaonice. Godine 1984. on i njegov brat preuzeli su obiteljski posao. Na početku 2010-ih, lokalni ekonomski kamen temeljac suočio se s “kritičnom situacijom”. Posla je bilo, ali radnike je bilo teško pronaći. Nakon poziva za zapošljavanje za oko 200 ljudi, otprilike 30 se javilo. Vrlo malo ih je došlo, a nijedan nije potpisao ugovor. Opća nedostatak interesa bio je očit. Hladnoća, mirisi i konačni zadatak ubijanja životinja “nisu baš privlačni”, priznaje Martin Ostermeyer, trenutni šef klaonice. Žali se da je zapošljavanje “lokalnih ljudi izuzetno teško”. Postojala je, i još uvijek postoji, razlika (ne praznina, da se oprezno naglasi činjenica da mnogi Francuzi također rade ovaj težak posao).</p>\n<p>Slijedeći primjer mesne industrije Bretanje, braća Destrel kontaktirala su rumunjske agencije za privremeno zapošljavanje koje, iako nisu bile smještene u jugozapadnoj Francuskoj, bile su voljne raditi u Gramat. Ove agencije pružile su besprijekornu postavku za rumunjske radnike, nudeći mogućnosti zajedničkog stanovanja i administrativnu podršku. To je olakšalo radnicima da započnu strana zaduženja dok su osigurale da agencije za privremeno zapošljavanje mogu brzo pokrenuti svoje radne operacije. Nakon sredine 2010-ih, rumunjske tvrtke su ili zabranjene od rada u Francuskoj ili su morale slijediti novi francuski pravni status. S obzirom na tu situaciju i zbog briga na \"ljudskoj razini\", Hervé Destrel i njegov suradnik prešli su s ponude ugovora o radu na tri do šest mjeseci na pružanje ugovora o stalnom zaposlenju za rumunjske radnike.</p>\n<p>“Pravi odnos povjerenja” trebao je biti izgrađen kako bi se uvjerili njihovi najbolji radnici da potpišu, objašnjava Destrel. Tijekom ovog procesa, zaposlenici poput Laurentiu Donca i Mihai Butucaru, regrutirani 2011. i 2016. godine, ostali su u tom području. I dalje su zadovoljni svojim poslovima do danas. “Vidjeli su potencijal u nama,” ističe Donca. Od tada, Rumunji predstavljaju oko 30 posto zaposlenika tvrtke.</p>\n<p>Slučaj Destrel nije izoliran, posebno u vezi s lokalnim klaonicama. Još uvijek u Gramat, poznati proizvođač pačjeg <em>foie gras</em>, La Quercynoise, također je zapošljavao rumunjsku radnu snagu od 2010-ih. Među regrutima bila je i Marilena Placinta, sada vlasnica trgovine. Ne ograničavajući se na mesnu industriju, popis poslodavaca sada se proteže izvan sektora i granica grada: restorani, hoteli, <em>SYDED</em> (centar za reciklažu), drvna industrija i druge tvornice poput Androsa, industrijskog ponosa departmana, međunarodno poznatog po markama kao što su Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Fenomen migracije s dvostrukim krajem</strong></p>\n<p>Poznati povjesničar Gérard Noiriel, u svom radu o intenzivnim demografskim promjenama širom Francuske tijekom 19. i 20. stoljeća, uveo je koncept <em>Creuset français</em> (francuski melting pot), koji je tvrdio da je dugo bio zanemaren. Ovaj koncept odražava povijesne valove migracije, uključujući one vođene radom koji su često privlačili radnike u zahtjevne industrije Francuske. Na primjer, u područjima gdje je rudarstvo ugljena nekada činilo industrijsku osnovu, tvrtke su sukcesivno regrutirale južne Europljane, istočne Europljane i sjevernoafrikance tijekom 20. stoljeća kako bi radili zajedno s francuskim rudarima.</p>\n<p>Iako ugljen nije bio faktor, sličan fenomen migracije radne snage dogodio se u Gramat i točno u njegovoj lokalnoj klaonici janjaca. Originalni vlasnik, Destrel stariji, regrutirao je radnike s Iberijskog poluotoka. Kasnije, pod upravom njegovih dvaju sinova, radna snaga stranog podrijetla postala je pretežno marokanska i alžirska. Danas, tvrtka je uspostavila dugotrajni odnos s rumunjskim radnicima, veza koja je ostala jaka unatoč promjenama u vodstvu i nastavlja se reproducirati lokalno.</p>\n<p>Na drugoj strani Europe, Rumunjska je značajno prošla kroz povijesni fenomen emigracije. Počinjajući nakon kraja Drugog svjetskog rata, kako Anghel ukazuje, s preseljenjem njemačko-rumunjske populacije, odlaskom Židova nakon holokausta, pa čak i Rumunja koji su se selili širom Istočnog bloka, oblikovala se dinamika. Nastavila se još više nakon 1989., nakon revolucija koje su okončale komunističku vlast i pada Željezne zavjese.</p>\n<p>\"Vrata su se iznenada otvorila,\" objašnjava Marius Barbat, rumunjski inženjer koji živi u Gramatu sa svojom obitelji od 2012. Ovo je označilo prekretnicu, jer je oštra tranzicija prema kapitalizmu imala posljedice na društva naviknuta na socijalistički sustav, rezultirajući široko rasprostranjenom patnjom i društvenim opadanjem. \"Bilo je toliko siromaštva,\" sjeća se Barbat Rumunjske 1990-ih. Do kraja tog desetljeća, migracija radne snage se povećala, posebno prema Španjolskoj i Italiji. Ovaj trend se ubrzao nakon sporazuma iz 2002. koji je rumunjskim građanima omogućio slobodan pristup Europskoj uniji, što je dovelo do \"velikog odliva migranata\", kaže sociolog Anghel, s pomacima prema sjevernoj Europi u 21. stoljeću. \"U Rumunjskoj, svatko poznaje nekoga tko je otišao,\" kaže Barbat, koji je rođen u Râmnicu-Vâlcei.</p>\n<p>U odgovoru na demografske pokrete istočne Europe, znanstvenici su razvili pojam “tekuće migracije”, napominje profesor SNSPA. Ove populacije često se čine “da ne ostaju na jednom mjestu, već pokušavaju različita tržišta rada”, za razliku od klasičnog obrasca. Za brojne Rumunje u Gramat, slikovita francuska pokrajina nije prva stanica. Nakon nekoliko godina u baskijskoj regiji Španjolske radeći u industriji <em>foie gras</em>, Marilena je došla raditi u istom sektoru u Gramatovoj Quercynoise. U međuvremenu, Donca je kratko prošao kroz Austriju prije nego što se pridružio Destrelovim proizvodnim linijama. Slično tome, njegov kolega Butucaru radio je u belgijskoj klaonici prije nego što su se sreli u Francuskoj i dijelili smještaj koji je dodijelila agencija za privremeno zapošljavanje. Cristea je do Gramata došao dužim putem. Počeo je krajem 1990-ih, radio je poslove mesara širom Njemačke (Dortmund i Stuttgart), Belgije i Španjolske.</p>\n<p><strong>Jedno odredište, različite motivacije</strong></p>\n<p>Tijekom 1990-ih i ranih 2000-ih, mnogi Rumunji su emigrirali “najviše zbog jakih ekonomskih razloga”, kaže Anghel, navodeći siromaštvo zemlje i kolaps industrija iz doba komunizma. U tom kontekstu, Teodor Cristea otišao je u Njemačku. “Da podržim obitelj,” objašnjava, “prisiljen si tražiti posao gdje god možeš, čak i preko agencija za privremeno zapošljavanje koje nude inozemne ugovore.”</p>\n<p>Međutim, za mlađe generacije koje počinju od 2010-ih, razlozi za emigraciju postali su složeniji. Anghel naglašava da pojednostavljivanje problema kao samo bijeg od siromaštva sada je zavaravajuće, jer emigracija u Rumunjskoj više nije široko dijeljena strategija za zadovoljenje osnovnih potreba kao što je nekada bila. Umjesto toga, motivacije iza mobilnosti postale su sve raznolikije.</p>\n<p>Dok je razlika u bogatstvu između istočne i zapadne Europe bila upečatljiva prije 25 godina, te su nejednakosti značajno sužene. Životni standardi u Rumunjskoj su se poboljšali, s prosječnim plaćama koje počinju približavati onima u zapadnoj Europi. Štoviše, plaće u zapadnoj Europi su kompenzirane višim troškovima života, što čini ekonomske prednosti emigracije manje privlačnima.</p>\n<p>To postavlja pitanja o tome hoće li ovo sužavanje razlike usporiti protok rumunjskih radnika na mjesta poput Gramata. “Vidjet ćemo,” kaže Marilena Placinta, oprezno. Za sada, međutim, protok se nastavlja, bez promjena na vidiku, prema šefu klaonice janjaca, koji je nedavno zaposlio više Rumunja. Ostermeyer, koji radi u inozemstvu 20 godina i ima opsežno iskustvo u upravljanju međunarodnim radnicima, ostaje skeptičan: “Ideja da će, kako se životni standardi približavaju, biti manje ljudi [koji emigriraju] – ne vjerujem u to.”</p>\n<p>“Svi su različiti,” naglašava Laurentiu Donca, ističući da su motivacije za napuštanje Rumunjske raznolike i često osobne. Donca je sam u početku otišao u inozemstvo na šestomjesečni ugovor kako bi kupio auto, ali priznaje da je “znatiželja” također igrala ulogu. Sa samo 20 godina, želio je istražiti novo otvoreni europski prostor, ne samo jurnjavu za višim plaćama.</p>\n<p>“Svi imaju svoje razloge,” dodaje. Neki traže iskustvo, drugi trebaju novac, a neki jednostavno traže promjenu. Tu su i oni iz nepovoljnih regija, gdje su poslovi oskudni, slično kao u određenim područjima Francuske. Umjesto da se preseljavaju u veće i ekonomski dinamične gradove Rumunjske, ti ljudi često čuju o prilikama u inozemstvu, posebno kroz rodbinu ili prijatelje koji su već smješteni u tom području. Ova mreža komunikacije bila je ključna za rastuću rumunjsku zajednicu u Gramat. I Mihai Butucaru i Laurentiu Donca završili su u ovom udaljenom području jer su ih prijatelji koji su već bili tamo obavijestili o slobodnim radnim mjestima. Rekruteri često se oslanjaju na ovaj proces usmenih preporuka kada im je potrebno više osoblja. Tijekom vremena, više ljudi iz istih sela, kvartova ili obitelji pridružilo se ovim privremenim misijama, od kojih su neke postale mnogo duži boravci.</p>\n<p><strong>Ostati ili ne ostati</strong></p>\n<p>“Bio sam iznenađen,” priznaje otac Alexandre. Svoje je svećeničko obrazovanje stekao u Francuskoj i postao lokalni svećenik u Gramat 2016. Nakon nekoliko godina u sjevernoj Francuskoj, Marius Barbat došao je u grad 2012. jer je pronašao željeni inženjerski posao u francuskoj tvrtki. Po dolasku, dijelio je isti osjećaj. Stupajući na <em>Causse</em>, oboje nisu imali pojma o rumunjskoj zajednici niti koliko ih se ovdje nastanilo.</p>\n<p>Nakon mjeseci ili godina, “mnogi Rumunji na kraju odlaze,” objašnjava Donca, bilo da se vraćaju kući ili traže nove prilike negdje drugdje, vođeni osjećajem postignuća, novim perspektivama ili osobnim razlozima. “Kada svoje roditelje vidiš samo jednom godišnje, primijetiš da stare,” kaže, “i počneš se pitati što učiniti”. Stari roditelji ili bolesni članovi obitelji su uobičajeni razlozi za povratak kući, često praćeni osjećajem nostalgije.</p>\n<p>U tom kontekstu, lokalna rumunjska trgovina poslužila je kao mali lijek za nostalgiju. “Mislio sam da je to sjajna ideja,” prisjeća se Hervé Destrel, koji je, kao menadžer, iz prve ruke vidio emocionalne posljedice života daleko od doma. Marilena Placinta, vlasnica trgovine, razumije njegov utjecaj, nudeći poznate okuse Rumunjima koji možda posjećuju svoju domovinu samo svake nekoliko godina dok se nastanjuju u regiji.</p>\n<p>Dok neki idu dalje, drugi ostaju mnogo duže nego što se očekivalo. “Mislio sam da ću ovdje biti jednu, dvije ili tri godine, ali još sam ovdje,” kaže Cristea, osvrćući se na svojih 15 godina u tom području. Jasna oznaka dugoročnog naseljavanja je sve veći broj Rumunja koji kupuju kuće, često od starijih lokalnih stanovnika koji prodaju svoje nekretnine. “Rumunji se dobro osjećaju kada posjeduju dom,” primjećuje Barbat, osjećaj koji dijele i drugi. Mnogi su mladi parovi u svojim 30-ima s djecom koja pohađaju lokalne škole, predstavljajući značajan demografski priljev povezan s godinama u području gdje dio francuske mladosti odlazi u urbane centre.</p>\n<p>Međutim, duže ostajanje ne znači uvijek napuštanje ideje privremenog boravka, posebno za one koji nisu investirali u nekretnine. Oslikavajući “mobilni fenomen” istočnoeuropske migracije, kako ga opisuje Anghel, Butucaru i Donca, unatoč svojim dugim boravcima, još uvijek gledaju na svoje vrijeme u regiji kao privremeno i planiraju se jednog dana preseliti. Svaka osoba odlučuje hoće li dugoročno prebivalište smatrati privremenim ili ga potpuno prihvatiti kao dom.</p>\n<p>“Dobro sam integriran u zajednicu Gramat,” kaže Teodor. Kao način davanja nazad, nada se organizirati <em>marché gourmand</em> s rumunjskim jelima na lokalnom sajmištu – način da proslavi prisutnost istočne Europe koja je postala dio tkiva tog područja.</p>\n<p>Osim rumunjske i istočnoeuropske zajednice, trgovina Marilene Placinta također privlači turiste, uključujući Nijemce, Engleze i Nizozemce, koji posjećuju popularne atrakcije regije, poput Rocamadoura i Padirac Abyssa. Vidjeti rumunjsku trgovinu u ovom ruralnom okruženju često ih iznenađuje. Placinta humoristično oponaša njihove reakcije: \"Wow, rumunjska trgovina … ovdje!\"</p>\n<p>Ova scena odražava širu važnost nove rumunjske prisutnosti: izazivanje tipične podjele između kozmopolitskih gradova i navodno homogeni ruralnih područja. “Ljudi pretpostavljaju da udaljena mjesta nemaju strance,” ističe Barbat, “ali ako postoji tvrtka koja se bori s zapošljavanjem, postoje slobodna radna mjesta koja treba popuniti.” U kontekstu zajedničkog europskog prostora, Rumunji su došli na <em>Causse</em> Gramat iz raznih razloga, od osjećaja avanture do nedostatka radnih prilika u određenim dijelovima Rumunjske, pomažući održavanju lokalne ekonomije. Zapošljavanje rumunjskih radnika, objašnjava Hervé Destrel, u početku je bilo o “održavanju alata koji podržavaju proizvodnju janjaca u okrugu”, lifeline koja je s vremenom postala značajnija.</p>\n<p>Bilo u Francuskoj ili izvan nje, ova lokalna priča razbija stereotipe o ruralnim područjima, posebno u onome što geografi nazivaju francuskom <em>diagonal du vide</em> (prazna dijagonala). Iako obilježena niskom gustoćom naseljenosti i manje aktivnosti, ova regija je daleko od toga da bude lišena globalnih veza i europske energije.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>je francuski slobodni novinar sa sjedištem u Berlinu koji izvještava o lokalnim utjecajima međunarodnih događaja. Do prošle godine, studirao je povijest, međunarodne odnose i društvene znanosti u Toulouseu, Glasgowu, Parizu, Dublinu i konačno Berlinu.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.574",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Zapadna migracija u Europi često se povezuje s naseljavanjem u urbanim područjima. Unatoč tome, mnogi radnici iz regije pronašli su zaposlenje u malim ruralnim zajednicama. Francuski grad Gramat i njegova okolica, na primjer, svjedočili su dolasku nekoliko stotina Rumunja tijekom proteklog desetljeća.</I>\n<br><br>\nOd 2010-ih, Causse of Gramat u jugozapadnoj Francuskoj (dio grupe živopisnih, sjajnih vapnenačkih visoravni) svjedočio je pojavi značajne rumunjske populacije. Isprva su novopridošlice došle kao odgovor na regrutaciju za radna mjesta u klaonicama. Zatim su se prilike diversificirale, rodbina se pridružila i zajednica je rasla. Prvo se vjerovalo da je to privremeni pokret, no trajno naseljavanje bilo je na pomolu za mnoge. Danas Rumunji predstavljaju jednu od najvećih imigrantskih zajednica (ako ne i najveću) u tom području, donoseći istočnoeuropsku dimenziju i time raznolikost u ovo francusko selo.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.575",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Румунська громада закладає коріння в сільській Франції",
                key:"uid": string:"28772a15-cfc3-4a7a-9335-9bdca7f60860",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.074",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"De Roemeense gemeenschap vestigt zich in het platteland van Frankrijk",
                key:"uid": string:"29fabc95-1565-4de6-9402-8f5c9aa7a42e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Nieuwe aankomsten</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (velloze worstjes gemaakt van verschillende vleessoorten), <em>Sarmale </em>(gevulde koolbladeren), <em>Gogoșari</em> paprika's, en nog veel meer van Roemenië's producten vullen de schappen van Romanasul – de Roemeense supermarkt in Gramat. “Ik had deze idee al een lange tijd,” legt Marilena Placinta, de eigenaresse van de winkel, uit, afkomstig uit de Donau delta stad Tulcea. De gedachte werd tastbaar in februari 2019, net zoals de veranderende demografie van het gebied door deze nieuwe handel.</p>\n<p>Een nauwkeurig cijfer over deze Roemeense bevolking geven is ingewikkeld. Sommigen spreken van 200 tot 300 mensen. Anderen verhogen de schatting naar 500. Toch komen ze allemaal overeen dat er nu “een paar honderd” in de stad van ongeveer 3.400 inwoners en de omgeving wonen.</p>\n<p>De priester van de stad, Vader Alexandre, die uit de Banat-regio van Roemenië komt, denkt dat Roemenië “zeer Francofiel” is, uit persoonlijke fascinatie en pro-Europese houding. Niettemin, in cijfers, is Frankrijk, van alle belangrijke bestemmingen, verre van een voor de hand liggende keuze voor Roemenen, legt Remus Gabriel Anghel uit, een professor aan de Nationale Universiteit voor Politieke Studies en Publieke Administratie (SNSPA) in Boekarest en een onderzoeker bij het Roemeense Instituut voor Onderzoek naar Nationale Minderheden in Cluj-Napoca.</p>\n<p>Met ongeveer 130.000 leden, volgens officiële statistieken, is de Franse Roemeense diaspora veel kleiner dan die van Italië (geschat boven een miljoen) of Spanje (geschat boven 500.000). Daarom duidt Placinta's supermarkt levendig op een ongewoon uitgebreide lokale Roemeense bevolking voor zo'n kleine Franse stad – een verrassing voor velen wanneer dit gebeurt in, zoals sommigen zouden labelen, de “middel of nowhere”. </p>\n<p>Zoals de eigenaar van de Romanasul-winkel opmerkt, zij het enigszins overdreven aangezien niet alle Roemenen om dezelfde redenen zijn gekomen, hangt de instroom van Roemeense arbeiders in dit afgelegen gebied grotendeels af van werkgelegenheid die vaak lokaal wordt afgewezen maar internationaal wordt verwelkomd. In december 2009, terwijl Hervé en Florence Quentin zich voorbereidden om hun kleine <em>Tabac</em> (sigarettenwinkel) bedrijf te verkopen, herinneren ze zich levendig de plotselinge stijging in de vraag naar prepaid telefoonkaarten van nieuw aangekomen Roemenen – wat het begin markeerde van een dynamiek die bijna 15 jaar is voortgezet. Teodor Cristea claimt trots de titel van eerste Roemeen die zich in Gramat vestigde, aankomend aan het begin van de jaren 2010 – samen met vier anderen om te werken in de lokale lammslachterij.</p>\n<p>“Dit alles komt voort uit een sociaal-economisch probleem,” legt Hervé Destrel uit, een voormalige leidinggevende bij de slachterij. In 1984 namen hij en zijn broer het familiebedrijf over. Aan het begin van de jaren 2010 stond de lokale economische hoeksteen voor een “kritieke situatie”. Er was werk, maar arbeiders waren moeilijk te vinden. Na een wervingsoproep voor ongeveer 200 mensen, reageerden er ongeveer 30. Zeer weinigen kwamen en niemand tekende een contract. Het wijdverspreide gebrek aan interesse leek voor de hand liggend. De kou, de geuren en de uiteindelijke taak van het doden van dieren is “niet echt sexy”, geeft Martin Ostermeyer, de huidige hoofd van de slachterij, toe. Hij klaagt dat het werven van “lokalen extreem moeilijk is”. Er was, en is nog steeds, een kloof (geen leegte, om voorzichtig te benadrukken dat talrijke Fransen ook dit zware werk doen).</p>\n<p>Volgend het voorbeeld van de vleesindustrie in Bretagne, namen de broers Destrel contact op met Roemeense uitzendbureaus die, hoewel niet gevestigd in het zuidwesten van Frankrijk, bereid waren om in Gramat te opereren. Deze bureaus zorgden voor een naadloze opzet voor Roemeense arbeiders, met gedeelde huisvestingsmogelijkheden en administratieve ondersteuning. Dit maakte het gemakkelijk voor arbeiders om buitenlandse opdrachten te aanvaarden terwijl het uitzendbureau snel hun arbeidsoperaties kon opstarten. Na het midden van de jaren 2010 werden Roemeense bedrijven ofwel verboden om in Frankrijk te opereren of moesten ze voldoen aan een nieuwe Franse juridische status. Gezien die situatie en vanwege zorgen op \"menselijk niveau\", schakelden Hervé Destrel en zijn partner over van het aanbieden van drie- tot zes maanden verlengbare contracten naar het bieden van permanente arbeidsovereenkomsten voor Roemeense arbeiders.</p>\n<p>“Een echte vertrouwensrelatie” moest worden opgebouwd om hun beste arbeiders te overtuigen om te tekenen, zoals Destrel uitlegt. Tijdens dit proces bleven werknemers zoals Laurentiu Donca en Mihai Butucaru, respectievelijk gerekruteerd in 2011 en 2016, in het gebied. Ze zijn tot op de dag van vandaag tevreden met hun banen. “Ze zagen potentieel in ons,” wijst Donca op. Sindsdien vertegenwoordigen Roemenen ongeveer 30 procent van de werknemers van het bedrijf.</p>\n<p>De zaak van de broers Destrel is niet geïsoleerd, vooral niet wat betreft lokale slachterijen. Nog steeds in Gramat, heeft de beroemde eend <em>foie gras </em>producent, La Quercynoise, ook Roemeense arbeidskrachten geworven sinds de jaren 2010. Onder de rekruten was Marilena Placinta, nu de eigenaar van de supermarkt. Niet beperkt tot de vleesindustrie, strekt de lijst van werkgevers zich nu uit voorbij de sectoren en de grenzen van de stad: restaurants, hotels, het <em>SYDED</em> (recyclingcentrum), de houtindustrie en andere fabrieken zoals Andros, het industriële vlaggenschip van het departement, internationaal bekend om merken zoals Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Een dubbelzijdig migratiefenomeen</strong></p>\n<p>De gerenommeerde historicus Gérard Noiriel introduceerde in zijn werk over de intense demografische verschuivingen in Frankrijk tijdens de 19e en 20e eeuw het concept van de <em>Creuset français</em> (Frans smeltkroes), dat volgens hem lange tijd over het hoofd was gezien. Dit concept weerspiegelt de historische migratiegolven, waaronder die gedreven door arbeid die vaak naar de veeleisende industrieën van Frankrijk werd aangetrokken die behoefte hadden aan arbeiders. Bijvoorbeeld, in gebieden waar de kolenmijnbouw ooit de industriële ruggengraat vormde, rekruteerden bedrijven successief Zuid-Europeanen, Oost-Europeanen en Noord-Afrikanen gedurende de 20e eeuw om samen met Franse mijnwerkers te werken.</p>\n<p>Hoewel kolen geen factor waren, vond er een soortgelijk arbeidsmigratiefenomeen plaats in Gramat en precies in de lokale lammslachterij. De oorspronkelijke eigenaar, Destrel senior, rekruteerde arbeiders van het Iberisch schiereiland. Later, onder het beheer van zijn twee zonen, werd de buitenlandse arbeidskracht voornamelijk Marokkaans en Algerijns. Tegenwoordig heeft het bedrijf een langdurige relatie opgebouwd met Roemeense arbeiders, een band die sterk is gebleven ondanks veranderingen in het leiderschap en die lokaal blijft voortbestaan.</p>\n<p>Aan de andere kant van Europa heeft Roemenië aanzienlijk een historisch emigratiefenomeen ondergaan. Begonnen na het einde van de Tweede Wereldoorlog, zoals Anghel aangeeft, met Duitse-Roemeense bevolkingsverhuizingen, het vertrek van Joden na de Holocaust, en zelfs Roemenen die zich over het Oostblok verplaatsten, vormde zich een dynamiek. Het ging zelfs nog meer door na 1989, na de revoluties die een einde maakten aan de communistische heerschappij en met de val van het IJzeren Gordijn.</p>\n<p>\"De deur ging ineens open,\" legt Marius Barbat uit, een Roemeense ingenieur die sinds 2012 met zijn gezin in Gramat woont. Dit markeerde een keerpunt, aangezien de harde overgang naar het kapitalisme een tol eiste van samenlevingen die gewend waren aan het socialistische systeem, wat resulteerde in wijdverspreid lijden en sociale achteruitgang. \"Er was zoveel armoede,\" herinnert Barbat zich Roemenië in de jaren '90. Tegen het einde van dat decennium was de arbeidsmigratie toegenomen, vooral naar Spanje en Italië. Deze trend versnelde na de overeenkomst van 2002 die Roemeense burgers vrij toegang tot de Europese Unie verleende, wat leidde tot \"een grote uitstroom van migranten\", zegt socioloog Anghel, met bewegingen die in de 21e eeuw naar Noord-Europa verschoven. \"In Roemenië kent iedereen iemand die is vertrokken,\" zegt Barbat, die geboren is in Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>In reactie op de demografische bewegingen in Oost-Europa ontwikkelden wetenschappers de notie van “vloeibare migratie”, merkt de SNSPA-professor op. Deze populaties leken vaak “niet op één plek te blijven, maar verschillende arbeidsmarkten te proberen”, in tegenstelling tot het klassieke patroon. Voor talrijke Roemenen in Gramat is het pittoreske Franse platteland niet de eerste stop. Na een paar jaar in het Baskenland van Spanje te hebben gewerkt in de <em>foie gras </em>industrie, kwam Marilena werken in dezelfde sector bij Gramat’s Quercynoise. Ondertussen ging Donca kort door Oostenrijk voordat hij zich bij de productielijnen van Destrel voegde. Evenzo werkte zijn metgezel Butucaru in een Belgische slachterij voordat ze elkaar in Frankrijk ontmoetten en de accommodatie deelden die door het uitzendbureau was toegewezen. Cristea maakte een langere reis naar Gramat. Begonnen in de late jaren '90, nam hij slagersbanen in heel Duitsland (Dortmund en Stuttgart), België en Spanje.</p>\n<p><strong>Één bestemming, diverse motivaties</strong></p>\n<p>Tijdens de jaren '90 en het begin van de jaren 2000 emigreerden veel Roemenen “voornamelijk om sterke economische redenen”, zegt Anghel, verwijzend naar de armoede in het land en de ineenstorting van de industrieën uit de communistische tijd. In deze context ging Teodor Cristea naar Duitsland. “Om de familie te ondersteunen,” legt hij uit, “ben je gedwongen om werk te zoeken waar je maar kunt, zelfs via uitzendbureaus die buitenlandse contracten aanbieden.”</p>\n<p>Echter, voor jongere generaties die in de jaren 2010 begonnen, werden de redenen voor emigratie complexer. Anghel benadrukt dat het vereenvoudigen van de kwestie als slechts een ontsnapping aan armoede nu misleidend is, aangezien emigratie in Roemenië niet langer een breed gedeelde strategie is om aan basisbehoeften te voldoen zoals het vroeger was. In plaats daarvan zijn de motivaties achter mobiliteit steeds diverser geworden.</p>\n<p>Hoewel de kloof in rijkdom tussen Oost- en West-Europa 25 jaar geleden opvallend was, zijn deze ongelijkheden aanzienlijk verkleind. De levensstandaard in Roemenië is verbeterd, met gemiddelde salarissen die beginnen te naderen die in West-Europa. Bovendien worden de lonen in West-Europa gecompenseerd door hogere kosten van levensonderhoud, waardoor de economische voordelen van emigreren minder aantrekkelijk worden.</p>\n<p>Dit roept vragen op over de vraag of deze verkleinende kloof de stroom van Roemeense arbeiders naar plaatsen zoals Gramat zal vertragen. “We zullen zien,” zegt Marilena Placinta, voorzichtig. Voorlopig echter blijft de stroom doorgaan, zonder veranderingen aan de horizon, volgens de hoofd van de lammslachterij, die onlangs meer Roemenen heeft gerekruteerd. Ostermeyer, die 20 jaar in het buitenland heeft gewerkt en uitgebreide ervaring heeft met het beheren van internationale arbeiders, blijft sceptisch: “Het idee dat er minder mensen [emigreren] zullen zijn naarmate de levensstandaarden dichter bij elkaar komen – dat geloof ik niet.”</p>\n<p>“Iedereen is anders,” benadrukt Laurentiu Donca, wijzend op het feit dat de motivaties om Roemenië te verlaten gevarieerd en vaak persoonlijk zijn. Donca zelf ging aanvankelijk naar het buitenland op een contract van zes maanden om een auto te kopen, maar geeft toe dat “nieuwsgierigheid” ook een rol speelde. Op slechts 20-jarige leeftijd wilde hij de nieuw geopende Europese ruimte verkennen, niet alleen hogere lonen achterna jagen.</p>\n<p>“Iedereen heeft zijn redenen,” voegt hij eraan toe. Sommigen zoeken ervaring, anderen hebben geld nodig en sommigen zijn gewoon op zoek naar verandering. Dan zijn er degenen uit achtergestelde regio's, waar banen schaars zijn, net als in bepaalde gebieden in Frankrijk. In plaats van naar de grotere en economisch dynamische steden van Roemenië te verhuizen, horen deze mensen vaak over kansen in het buitenland, vooral via familieleden of vrienden die al in het gebied zijn gevestigd. Dit netwerk van communicatie is cruciaal geweest voor de groeiende Roemeense gemeenschap in Gramat. Zowel Mihai Butucaru als Laurentiu Donca eindigden in dit afgelegen gebied omdat vrienden daar hen op de hoogte brachten van vacatures. Recruiters vertrouwen vaak op dit mond-tot-mondproces wanneer ze meer personeel nodig hebben. In de loop van de tijd sloten meer mensen uit dezelfde dorpen, buurten of families zich aan bij deze tijdelijke missies, waarvan sommige in veel langere verblijven veranderden.</p>\n<p><strong>Zich vestigen of niet vestigen </strong></p>\n<p>“Ik was verrast,” geeft Vader Alexandre toe. Hij deed zijn geestelijke opleiding in Frankrijk en werd in 2016 de lokale priester van Gramat. Na al een paar jaar in Noord-Frankrijk te hebben doorgebracht, kwam Marius Barbat in 2012 naar de stad omdat hij zijn gewenste ingenieursbaan bij een Frans bedrijf vond. Bij zijn aankomst had hij hetzelfde gevoel. Bij het betreden van de <em>Causse</em> hadden beiden geen idee van de Roemeense gemeenschap of hoeveel hier waren neergestreken.</p>\n<p>Na maanden of jaren, “verlaat uiteindelijk veel Roemenen,” legt Donca uit, ofwel om naar huis terug te keren of om elders nieuwe kansen na te jagen, gedreven door een gevoel van voldoening, nieuwe vooruitzichten of persoonlijke redenen. “Wanneer je je ouders maar één keer per jaar ziet, merk je dat ze ouder worden,” zegt hij, “en je begint je af te vragen wat te doen”. Oudere ouders of zieke familieleden zijn veelvoorkomende redenen om naar huis terug te keren, vaak vergezeld van een gevoel van nostalgie.</p>\n<p>In deze context heeft de lokale Roemeense supermarkt gediend als een kleine remedie tegen heimwee. “Ik vond het een geweldig idee,” herinnert Hervé Destrel zich, die als manager uit de eerste hand de emotionele tol zag van het leven ver van huis. Marilena Placinta, de eigenaresse van de winkel, begrijpt de impact ervan, door vertrouwde smaken aan te bieden aan Roemenen die misschien maar eens in de paar jaar hun thuisland bezoeken terwijl ze zich in de regio vestigen.</p>\n<p>Terwijl sommigen verder gaan, blijven anderen veel langer dan verwacht. “Ik dacht dat ik hier één, twee of drie jaar zou zijn, maar ik ben nog steeds hier,” zegt Cristea, reflecterend op zijn 15 jaar in het gebied. Een duidelijk teken van langdurige vestiging is het toenemende aantal Roemenen dat huizen koopt, vaak van oudere lokale bewoners die hun eigendommen verkopen. “Roemenen voelen zich goed wanneer ze een huis bezitten,” merkt Barbat op, een sentiment dat door anderen wordt herhaald. Velen zijn jonge stellen in hun dertig met kinderen die lokale scholen bezoeken, wat een significante leeftijdsgerelateerde demografische instroom vertegenwoordigt in een gebied waar een deel van de Franse jeugd naar stedelijke centra trekt.</p>\n<p>Het langer blijven betekent echter niet altijd het idee van tijdelijke bewoning op te geven, vooral voor degenen die niet in onroerend goed hebben geïnvesteerd. Reflecterend op het “mobiele fenomeen” van de Oost-Europese migratie, zoals Anghel het beschrijft, beschouwen Butucaru en Donca, ondanks hun lange verblijven, hun tijd in de regio nog steeds als tijdelijk en plannen ze uiteindelijk door te gaan. Elke individu beslist of hij een langdurige verblijfplaats als tijdelijk of als volledig thuis beschouwt.</p>\n<p>“Ik ben goed geïntegreerd in de gemeenschap van Gramat,” zegt Teodor. Als een manier om iets terug te geven, hoopt hij een <em>marché gourmand</em> te organiseren met Roemeense gerechten op de lokale jaarmarkt – een manier om de Oost-Europese aanwezigheid te vieren die deel is geworden van de structuur van het gebied.</p>\n<p>Buiten de Roemeense en Oost-Europese gemeenschappen trekt de winkel van Marilena Placinta ook toeristen, waaronder Duitsers, Engelsen en Nederlanders, die de populaire attracties van de regio bezoeken, zoals Rocamadour en de Padirac Abyss. Het zien van een Roemeense supermarkt in deze landelijke omgeving verrast hen vaak. Placinta imiteert humoristisch hun reacties: \"Wow, een Roemeense winkel … hier!\"</p>\n<p>Deze scène weerspiegelt de bredere betekenis van de nieuwe Roemeense aanwezigheid: het uitdagen van de typische scheiding tussen kosmopolitische steden en verondersteld homogene plattelandsgebieden. “Mensen gaan ervan uit dat afgelegen plaatsen geen buitenlanders hebben,” wijst Barbat op, “maar als er een bedrijf is dat moeite heeft om personeel te werven, zijn er vacatures die moeten worden ingevuld.” In de context van een gedeelde Europese ruimte zijn Roemenen naar de <em>Causse</em> van Gramat gekomen om verschillende redenen, van een gevoel van avontuur tot een gebrek aan werkgelegenheid in bepaalde delen van Roemenië, wat helpt om de lokale economie te ondersteunen. Het werven van Roemeense arbeiders, legt Hervé Destrel uit, was aanvankelijk gericht op “het draaiende houden van de gereedschappen die de lamproductie van het departement ondersteunen”, een levenslijn die in de loop van de tijd meer betekenis kreeg.</p>\n<p>Of het nu in Frankrijk is of daarbuiten, dit lokale verhaal doorbreekt stereotypen over plattelandsgebieden, vooral in wat geografen de <em>diagonale du vide</em> (lege diagonaal) van Frankrijk noemen. Hoewel gekenmerkt door een lage bevolkingsdichtheid en minder activiteiten, is deze regio verre van vrij van wereldwijde connecties en Europese energie.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>is een Franse freelance journalist gevestigd in Berlijn die verslag doet van de lokale impact van internationale ontwikkelingen. Tot vorig jaar studeerde hij Geschiedenis, Internationale Betrekkingen en Sociale Wetenschappen in Toulouse, Glasgow, Parijs, Dublin en uiteindelijk Berlijn.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.598",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Westwaartse migratie in Europa wordt vaak geassocieerd met vestiging in stedelijke gebieden. Desondanks hebben veel arbeiders uit de regio werk gevonden in kleine plattelandsgemeenschappen. De Franse stad Gramat en de omliggende gebieden hebben bijvoorbeeld de komst van enkele honderden Roemenen in het afgelopen decennium gezien.</I>\n<br><br>\nSinds de jaren 2010 heeft de Causse van Gramat in het zuidwesten van Frankrijk (onderdeel van een groep levendige, glinsterende kalkstenen plateaus) de verschijning van een aanzienlijke Roemeense bevolking meegemaakt. In het begin kwamen de nieuwkomers als reactie op wervingen voor werkposities in slachthuizen. Daarna diversifieerden de kansen, sloten familieleden zich aan en groeide de gemeenschap. Eerst werd gedacht dat het een tijdelijke beweging was, maar permanente vestiging was voor velen om de hoek. Tegenwoordig vertegenwoordigen Roemenen een van de grootste immigrantengemeenschappen (zo niet de grootste) in het gebied, en brengen een Oost-Europese facette en dus diversiteit naar dit Franse platteland.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.6",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Den rumänska gemenskapen etablerar rötter i landsbygden i Frankrike",
                key:"uid": string:"31d1ae60-3389-48b2-bc7b-89bca523d40d",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Nya ankomster</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (skinnfria korvar gjorda av olika köttsorter), <em>Sarmale </em>(fyllda kålhuvuden), <em>Gogoșari</em> paprikor, och många fler av Rumäniens produkter fyller hyllorna i Romanasul – den rumänska livsmedelsbutiken i Gramat. “Jag har haft den här idén länge,” förklarar Marilena Placinta, butiksägaren, som kommer från Danube-deltastaden Tulcea. Tanken blev påtaglig i februari 2019, precis som områdets förändrade demografi gjorde genom denna nya handel.</p>\n<p>Att ge en exakt siffra om denna rumänska befolkning är komplicerat. Vissa talar om 200 till 300 personer. Andra höjer uppskattningen till 500. Ändå konvergerar alla för att säga att “några hundra” nu bor i staden med cirka 3 400 invånare och dess omgivningar.</p>\n<p>Kommande från Rumäniens Banat-region, av personlig fascination och pro-europeisk attityd, anser stadens präst, fader Alexandre, att Rumänien är “mycket frankofil”. Trots detta, i siffror, är Frankrike, av alla viktiga destinationer, långt ifrån ett uppenbart val för rumäner, förklarar Remus Gabriel Anghel, professor vid National University of Political Studies and Public Administration (SNSPA) i Bukarest och forskare vid det rumänska institutet för forskning om nationella minoriteter i Cluj-Napoca.</p>\n<p>Med cirka 130 000 medlemmar, enligt officiell statistik, är den franska rumänska diasporan mycket mindre än Italiens (uppskattad till över en miljon) eller Spaniens (uppskattad till över 500 000). Därmed markerar Placintas livsmedelsbutik en ovanligt omfattande lokal rumänsk befolkning för en så liten fransk stad – en överraskning för många när det sker i, som vissa skulle kalla, “ingenstans”. </p>\n<p>Som ägaren av Romanasul-butiken noterar, om än något överdrivet eftersom inte alla rumäner kom av samma skäl, beror inflödet av rumänska arbetare i detta avlägsna område till stor del på jobbmöjligheter som ofta avvisas lokalt men välkomnas internationellt. I december 2009, när Hervé och Florence Quentin förberedde sig för att sälja sin lilla <em>Tabac</em> (cigaraffär) verksamhet, minns de tydligt den plötsliga ökningen av efterfrågan på förbetalda telefonkort från nyanlända rumäner – vilket markerade början på en dynamik som har fortsatt i nästan 15 år. Teodor Cristea hävdar stolt titeln som den första rumänen som bosatte sig i Gramat, som kom vid början av 2010-talet – tillsammans med fyra andra för att arbeta på det lokala lamm-slakteriet.</p>\n<p>“Allt detta kommer från ett socio-ekonomiskt problem,” förklarar Hervé Destrel, en tidigare chef på slakteriet. År 1984 tog han och hans bror över familjeföretaget. I början av 2010-talet stod den lokala ekonomiska hörnstenen inför en “kritisk situation”. Arbetet fanns där men arbetare var svåra att hitta. Efter en rekryteringskampanj för cirka 200 personer svarade ungefär 30. Mycket få kom och noll skrev på kontrakt. Den utbredda bristen på intresse verkade uppenbar. Kylan, lukterna och den slutgiltiga uppgiften att döda djur är “inte riktigt sexigt”, medger Martin Ostermeyer, den nuvarande chefen för slakteriet. Han klagar på att rekrytera “lokala är extremt svårt”. Det fanns, och finns fortfarande, en klyfta (inte ett tomrum, för att försiktigt understryka att många fransmän också gör detta hårda arbete).</p>\n<p>Efter exemplet från Bretagnes köttindustri kontaktade Destrel-bröderna rumänska bemanningsföretag som, även om de inte var baserade i sydvästra Frankrike, var villiga att verka i Gramat. Dessa byråer tillhandahöll en sömlös uppsättning för rumänska arbetare, erbjöd delade boendemöjligheter och administrativt stöd. Detta gjorde det enkelt för arbetare att påbörja utlandsuppdrag samtidigt som bemanningsföretagen snabbt kunde få sina arbetsoperationer igång. Efter mitten av 2010-talet blev rumänska företag antingen förbjudna att verka i Frankrike eller krävdes att följa en ny fransk juridisk status. Givet den situationen och på grund av oro på \"mänsklig nivå\", skiftade Hervé Destrel och hans medarbetare från att erbjuda tre- till sexmånaders förnybara kontrakt till att erbjuda permanenta anställningskontrakt för rumänska arbetare.</p>\n<p>“En sann relation av förtroende” skulle byggas för att övertyga sina bästa arbetare att skriva på, som Destrel förklarar. Längs denna process stannade anställda som Laurentiu Donca och Mihai Butucaru, respektive rekryterade 2011 och 2016, kvar i området. De är fortfarande nöjda med sina jobb än idag. “De såg potential i oss,” påpekar Donca. Sedan dess har rumäner representerat cirka 30 procent av företagets anställda.</p>\n<p>Destrel-fallet är inte isolerat, särskilt när det gäller lokala slakterier. Fortfarande i Gramat har den kända anka <em>foie gras </em>producenten, La Quercynoise, också rekryterat rumänsk arbetskraft sedan 2010-talet. Bland rekryterna fanns Marilena Placinta, nu livsmedelsbutiksägare. Inte begränsat till köttindustrin, sträcker sig listan över arbetsgivare nu bortom sektorerna och stadens gränser: restauranger, hotell, <em>SYDED</em> (återvinningscentral), träindustrin och andra fabriker som Andros, avdelningens industriella flaggskepp, internationellt känt för varumärken som Bonne Maman.</p>\n<p><strong>En dubbelriktad migrationsfenomen</strong></p>\n<p>Den kände historikern Gérard Noiriel, i sitt arbete om de intensiva demografiska förändringarna i Frankrike under 1800- och 1900-talen, introducerade begreppet <em>Creuset français</em> (fransk smältdegel), som han hävdade länge hade förbises. Detta begrepp återspeglar de historiska vågorna av migration, inklusive de arbetsdrivna som ofta drogs till Frankrikes krävande industrier i behov av arbetare. Till exempel, i områden där kolgruvdrift en gång utgjorde den industriella ryggraden, rekryterade företag successivt södra européer, östeuropéer och nordafrikaner under hela 1900-talet för att arbeta tillsammans med franska gruvarbetare.</p>\n<p>Även om kol inte var en faktor, inträffade ett liknande arbetsmigrationsfenomen i Gramat och precis i dess lokala lamm-slakteri. Den ursprungliga ägaren, Destrel senior, rekryterade arbetare från den iberiska halvön. Senare, under ledning av hans två söner, blev den utländska arbetskraften övervägande marockansk och algerisk. Idag har företaget skapat en långvarig relation med rumänska arbetare, ett band som har förblivit starkt trots förändringar i ledarskapet och fortsätter att reproduceras lokalt.</p>\n<p>Å andra sidan av Europa har Rumänien genomgått ett betydande historiskt emigrationsfenomen. Börjande efter slutet av andra världskriget, som Anghel påpekar, med tysk-rumänska befolkningsflyttningar, judars avfärd efter förintelsen, och till och med rumäner som flyttade över östblocket, formades en dynamik. Den fortsatte ännu mer efter 1989, efter revolutionerna som avslutade kommunistiskt styre och med järnridåns fall.</p>\n<p>\"Dörren öppnades plötsligt,\" förklarar Marius Barbat, en rumänsk ingenjör som har bott i Gramat med sin familj sedan 2012. Detta markerade en vändpunkt, eftersom den hårda övergången till kapitalism tog ut sin rätt på samhällen som var vana vid det socialistiska systemet, vilket resulterade i utbrett lidande och social nedgång. \"Det fanns så mycket fattigdom,\" minns Barbat Rumänien på 1990-talet. I slutet av det decenniet hade arbetsmigrationen ökat, särskilt till Spanien och Italien. Denna trend accelererade efter 2002 års avtal som gav rumänska medborgare fri tillgång till Europeiska unionen, vilket ledde till \"ett stort utflöde av migranter\", säger sociologen Anghel, med rörelser som skiftade mot norra Europa under 2000-talet. \"I Rumänien känner alla någon som har lämnat,\" säger Barbat, som föddes i Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>Som svar på de östeuropeiska demografiska rörelserna utvecklade forskare begreppet “liquid migration”, noterar SNSPA-professorn. Dessa befolkningar verkade ofta “inte stanna på ett ställe, utan försöka olika arbetsmarknader”, till skillnad från det klassiska mönstret. För många rumäner i Gramat är den pittoreska franska landsbygden inte det första stoppet. Efter några år i Spaniens baskiska land där de arbetade inom <em>foie gras </em>industrin, kom Marilena för att arbeta inom samma sektor på Gramat’s Quercynoise. Under tiden gick Donca kort genom Österrike innan han anslöt sig till Destrels produktionslinjer. På liknande sätt arbetade hans följeslagare Butucaru i ett belgiskt slakteri innan de möttes i Frankrike och delade boende som tilldelades av bemanningsföretaget. Cristea upplevde en längre resa till Gramat. Börjande i slutet av 1990-talet, tog han slakterijobb i hela Tyskland (Dortmund och Stuttgart), Belgien och Spanien.</p>\n<p><strong>En destination, olika motivationer</strong></p>\n<p>Under 1990-talet och tidigt 2000-tal emigrerade många rumäner “huvudsakligen på grund av starka ekonomiska skäl”, säger Anghel, och nämner landets fattigdom och kollapsen av industrier från kommunisttiden. I detta sammanhang åkte Teodor Cristea till Tyskland. “För att försörja familjen,” förklarar han, “är du tvungen att leta efter arbete var du än kan, även genom bemanningsföretag som erbjuder utlandsavtal.”</p>\n<p>Men för yngre generationer som började på 2010-talet blev skälen för emigration mer komplexa. Anghel betonar att det är missvisande att förenkla frågan som bara en flykt från fattigdom, eftersom emigration i Rumänien inte längre är en allmänt delad strategi för att möta grundläggande behov som det brukade vara. Istället har motivationerna bakom rörlighet blivit alltmer mångfacetterade.</p>\n<p>Även om klyftan mellan östra och västra Europa var slående för 25 år sedan, har dessa ojämlikheter minskat avsevärt. Levnadsstandarden i Rumänien har förbättrats, med genomsnittliga löner som börjar närma sig de i västra Europa. Dessutom kompenseras västerländska europeiska löner av högre levnadskostnader, vilket gör de ekonomiska fördelarna med att emigrera mindre övertygande.</p>\n<p>Detta väcker frågor om huruvida denna minskande klyfta kommer att sakta ner flödet av rumänska arbetare till platser som Gramat. “Vi får se,” säger Marilena Placinta, försiktigt. För nu fortsätter flödet, utan några förändringar i sikte, enligt chefen för lamm-slakteriet, som nyligen rekryterade fler rumäner. Ostermeyer, som har arbetat utomlands i 20 år och har omfattande erfarenhet av att hantera internationella arbetare, förblir skeptisk: “Idén att när levnadsstandarderna hänger med kommer det att vara färre människor [som emigrerar] – jag tror inte på det.”</p>\n<p>“Alla är olika,” betonar Laurentiu Donca, och påpekar att motivationerna för att lämna Rumänien är varierande och ofta personliga. Donca själv åkte först utomlands på ett sexmånaders kontrakt för att köpa en bil men medger att “nyfikenhet” också spelade en roll. Vid bara 20 års ålder ville han utforska det nyöppnade europeiska rummet, inte bara jaga högre löner.</p>\n<p>“Alla har sina skäl,” tillägger han. Vissa söker erfarenhet, andra behöver pengar och vissa letar helt enkelt efter förändring. Sedan finns det de från missgynnade regioner, där jobben är knappa, precis som vissa områden i Frankrike. Istället för att flytta till Rumäniens större och ekonomiskt dynamiska städer, hör dessa människor ofta om möjligheter utomlands, särskilt genom släktingar eller vänner som redan har bosatt sig i området. Detta kommunikationsnätverk har varit avgörande för den växande rumänska gemenskapen i Gramat. Både Mihai Butucaru och Laurentiu Donca hamnade i detta avlägsna område eftersom vänner som redan var där informerade dem om lediga jobb. Rekryterare förlitar sig ofta på denna mun-till-mun-process när de behöver mer personal. Med tiden anslöt sig fler människor från samma byar, grannskap eller familjer till dessa tillfälliga uppdrag, varav några blev mycket längre vistelser.</p>\n<p><strong>Att bosätta sig eller inte bosätta sig </strong></p>\n<p>“Jag blev överraskad,” medger fader Alexandre. Han genomgick sin prästerliga utbildning i Frankrike och blev den lokala prästen i Gramat 2016. Efter redan några år i norra Frankrike kom Marius Barbat till staden 2012 när han fick sitt önskade ingenjörsjobb med ett franskt företag. Vid sin ankomst delade han samma känsla. När de satte foten på <em>Causse</em>, hade de ingen aning om den rumänska gemenskapen eller hur många som hade bosatt sig här.</p>\n<p>Efter månader eller år, “lämnar många rumäner så småningom,” förklarar Donca, oavsett om de återvänder hem eller söker nya möjligheter någon annanstans, drivna av en känsla av prestation, nya utsikter eller personliga skäl. “När du ser dina föräldrar bara en gång om året, märker du att de blir äldre,” säger han, “och du börjar undra vad du ska göra”. Åldrande föräldrar eller sjuka familjemedlemmar är vanliga skäl för att återvända hem, ofta åtföljda av en känsla av nostalgi.</p>\n<p>I detta sammanhang har den lokala rumänska livsmedelsbutiken fungerat som ett litet botemedel mot hemlängtan. “Jag tyckte att det var en fantastisk idé,” minns Hervé Destrel, som, som chef, såg på nära håll den känslomässiga påfrestningen av att leva långt hemifrån. Marilena Placinta, butiksägaren, förstår dess påverkan, och erbjuder bekanta smaker till rumäner som kanske bara besöker sitt hemland vartannat år när de bosätter sig i regionen.</p>\n<p>Medan vissa går vidare, stannar andra mycket längre än förväntat. “Jag trodde att jag skulle vara här i ett, två eller tre år, men jag är fortfarande här,” säger Cristea, och reflekterar över sina 15 år i området. Ett tydligt tecken på långsiktig bosättning är det ökande antalet rumäner som köper hem, ofta från äldre lokala som säljer sina egendomar. “Rumäner mår bra när de äger ett hem,” noterar Barbat, en känsla som delas av andra. Många är unga par i 30-årsåldern med barn som går i lokala skolor, vilket representerar ett betydande åldersrelaterat demografiskt inflöde i ett område där en del av den franska ungdomens söker sig till urbana centra.</p>\n<p>Men att stanna längre betyder inte alltid att man överger idén om tillfällig bosättning, särskilt för dem som inte har investerat i egendom. Reflekterande över det “mobila fenomenet” av östeuropeisk migration, som Anghel beskriver det, ser Butucaru och Donca, trots sina långa vistelser, fortfarande sin tid i regionen som tillfällig och planerar att så småningom gå vidare. Varje individ beslutar om de ser en långsiktig bosättning som tillfällig eller om de helt omfamnar den som hem.</p>\n<p>“Jag har blivit väl integrerad i Gramat-gemenskapen,” säger Teodor. Som ett sätt att ge tillbaka hoppas han kunna organisera en <em>marché gourmand</em> med rumänska rätter på den lokala mässan – ett sätt att fira den östeuropeiska närvaron som har blivit en del av områdets väv.</p>\n<p>Utöver de rumänska och östeuropeiska gemenskaperna drar Marilena Placintas butik också turister, inklusive tyskar, engelsmän och holländare, som besöker regionens populära attraktioner, såsom Rocamadour och Padirac-abysserna. Att se en rumänsk livsmedelsbutik i denna lantliga miljö överraskar dem ofta. Placinta imiterar humoristiskt deras reaktioner: \"Wow, en rumänsk butik … här!\"</p>\n<p>Denna scen återspeglar den bredare betydelsen av den nya rumänska närvaron: att utmana den typiska uppdelningen mellan kosmopolitiska städer och påstått homogena landsbygdsområden. “Folk antar att avlägsna platser inte har utlänningar,” påpekar Barbat, “men om det finns ett företag som har svårt att anställa, finns det lediga platser som behöver fyllas.” I kontexten av ett delat europeiskt rum har rumäner kommit till <em>Causse</em> i Gramat av olika skäl, från en känsla av äventyr till brist på jobbmöjligheter i vissa delar av Rumänien, vilket hjälper till att upprätthålla den lokala ekonomin. Att rekrytera rumänska arbetare, förklarar Hervé Destrel, handlade initialt om “att hålla verktygen som stödjer länets lammproduktion igång”, en livlina som över tid har fått större betydelse.</p>\n<p>Oavsett om det är i Frankrike eller bortom, bryter denna lokala berättelse stereotyper om landsbygdsområden, särskilt i vad geografer kallar Frankrikes <em>diagonal du vide</em> (tom diagonal). Även om den präglas av låg befolkningstäthet och färre aktiviteter, är denna region långt ifrån utan globala kopplingar och europeisk energi.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>är en fransk frilansjournalist baserad i Berlin som rapporterar om de lokala effekterna av internationella utvecklingar. Fram till förra året studerade han historia, internationella relationer och samhällsvetenskap i Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin och slutligen Berlin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.089",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Västerutmigration i Europa är ofta förknippad med bosättning i urbana områden. Trots detta har många arbetare från regionen funnit anställning i små landsbygdssamhällen. Den franska staden Gramat och dess omgivningar har till exempel sett ankomsten av ett par hundra rumäner under det senaste decenniet.</I>\n<br><br>\nSedan 2010-talet har Causse de Gramat i sydvästra Frankrike (en del av en grupp livliga, glittrande kalkstensplatåer) bevittnat framträdandet av en betydande rumänsk befolkning. Till en början kom nykomlingarna som svar på rekrytering för arbetspositioner i slakterier. Sedan diversifierades möjligheterna, släktingar anslöt sig och gemenskapen växte. Först troddes det vara en tillfällig rörelse, men permanent bosättning var precis runt hörnet för många. Idag representerar rumäner en av de största invandrargrupperna (om inte den största) i området, vilket tillför en östeuropeisk aspekt och därmed mångfald till denna franska landsbygd.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.09",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"La comunidad rumana establece raíces en el campo de Francia",
                key:"uid": string:"415ca0d6-f7fb-441a-9edb-8a98eb0a9620",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Nuevas llegadas</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (salchichas sin piel hechas de diferentes carnes), <em>Sarmale </em>(repollo relleno), pimientos <em>Gogoșari</em>, y muchos más productos de Rumanía llenan las estanterías de Romanasul – la tienda de comestibles rumana en Gramat. “Tuve esta idea durante mucho tiempo,” explica Marilena Placinta, la dueña de la tienda, originaria de la ciudad del delta del Danubio, Tulcea. El pensamiento se hizo palpable en febrero de 2019, tanto como la demografía cambiante de la zona lo hizo a través de este nuevo comercio.</p>\n<p>Proporcionar una cifra precisa sobre esta población rumana es complicado. Algunos hablan de 200 a 300 personas. Otros elevan la estimación a 500. Sin embargo, todos coinciden en que “unos pocos cientos” viven ahora en la ciudad de aproximadamente 3,400 habitantes y sus alrededores.</p>\n<p>Procedente de la región del Banat de Rumanía, por fascinación personal y una actitud pro-europea, el sacerdote de la ciudad, el Padre Alexandre, piensa que Rumanía es “muy francófila”. No obstante, en números, Francia no es, de todos los destinos importantes, una elección obvia para los rumanos, explica Remus Gabriel Anghel, profesor en la Universidad Nacional de Estudios Políticos y Administración Pública (SNSPA) en Bucarest y investigador en el Instituto Rumano de Investigación sobre Minorías Nacionales en Cluj-Napoca.</p>\n<p>Con aproximadamente 130,000 miembros, según estadísticas oficiales, la diáspora rumana en Francia es mucho más pequeña que la de Italia (estimada en más de un millón) o la de España (estimada en más de 500,000). Así, la tienda de comestibles de Placinta denota vívidamente una población rumana local inusualmente extensa para una ciudad francesa tan pequeña – una sorpresa para muchos cuando ocurre en, como algunos lo etiquetarían, el “fin del mundo”. </p>\n<p>Como señala la dueña de la tienda Romanasul, aunque algo exageradamente ya que no todos los rumanos llegaron por las mismas razones, el aflujo de trabajadores rumanos en esta zona remota depende en gran medida de las oportunidades laborales que a menudo son rechazadas localmente pero bienvenidas internacionalmente. En diciembre de 2009, cuando Hervé y Florence Quentin se preparaban para vender su pequeño negocio de <em>Tabac</em> (tienda de cigarrillos), recuerdan vívidamente el repentino aumento en la demanda de tarjetas telefónicas prepagadas por parte de los rumanos recién llegados – marcando el comienzo de una dinámica que ha continuado durante casi 15 años. Teodor Cristea se enorgullece de llevar el título de ser el primer rumano en establecerse en Gramat, llegando a principios de la década de 2010 – junto a otros cuatro para trabajar en el matadero de corderos local.</p>\n<p>“Todo esto proviene de un problema socioeconómico,” explica Hervé Destrel, un exejecutivo del matadero. En 1984 él y su hermano tomaron el control del negocio familiar. A principios de la década de 2010, la piedra angular económica local enfrentaba una “situación crítica”. El trabajo estaba allí, pero los trabajadores eran difíciles de encontrar. Tras un llamado de reclutamiento para unas 200 personas, aproximadamente 30 respondieron. Muy pocos vinieron y cero firmaron un contrato. La falta de interés generalizada parecía obvia. El frío, los olores y la tarea final de matar animales no es “realmente atractivo”, admite Martin Ostermeyer, el actual jefe del matadero. Se queja de que reclutar “locales es extremadamente difícil”. Hubo, y todavía hay, una brecha (no un vacío, para subrayar cautelosamente el hecho de que numerosos franceses también realizan este trabajo duro).</p>\n<p>Siguiendo el ejemplo de la industria cárnica de Bretaña, los hermanos Destrel contactaron agencias de trabajo temporales rumanas que, aunque no estaban basadas en el suroeste de Francia, estaban dispuestas a operar en Gramat. Estas agencias proporcionaron una configuración fluida para los trabajadores rumanos, ofreciendo oportunidades de vivienda compartida y apoyo administrativo. Esto facilitó que los trabajadores se embarcaran en asignaciones en el extranjero mientras aseguraba que las agencias de trabajo temporal pudieran poner rápidamente en marcha sus operaciones laborales. Después de mediados de la década de 2010, las empresas rumanas fueron prohibidas de operar en Francia o se les exigió seguir un nuevo estatus legal francés. Dada esa situación y debido a preocupaciones a un \"nivel humano\", Hervé Destrel y su asociado cambiaron de ofrecer contratos renovables de tres a seis meses a proporcionar contratos de empleo permanentes para los trabajadores rumanos.</p>\n<p>“Se debía construir una verdadera relación de confianza” para convencer a sus mejores trabajadores de firmar, como explica Destrel. A lo largo de este proceso, empleados como Laurentiu Donca y Mihai Butucaru, reclutados respectivamente en 2011 y 2016, se quedaron en la zona. Siguen contentos con sus trabajos hasta el día de hoy. “Vieron potencial en nosotros,” señala Donca. Desde entonces, los rumanos han representado alrededor del 30 por ciento de los empleados de la empresa.</p>\n<p>El caso de los Destrel no es aislado, especialmente en lo que respecta a los mataderos locales. Aún en Gramat, el productor emblemático de pato <em>foie gras </em>, La Quercynoise, también ha reclutado mano de obra rumana desde la década de 2010. Entre los reclutados estaba Marilena Placinta, ahora la dueña de la tienda de comestibles. No restringido a la industria cárnica, la lista de empleadores se extiende ahora más allá de los sectores y límites de la ciudad: restaurantes, hoteles, el <em>SYDED</em> (centro de reciclaje), la industria maderera y otras fábricas como Andros, la insignia industrial del departamento, conocida internacionalmente por marcas como Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Un fenómeno migratorio de doble sentido</strong></p>\n<p>El renombrado historiador Gérard Noiriel, en su trabajo sobre los intensos cambios demográficos en Francia durante los siglos XIX y XX, introdujo el concepto de <em>Creuset français</em> (crisol francés), que argumentó había sido pasado por alto durante mucho tiempo. Este concepto refleja las olas históricas de migración, incluidas aquellas impulsadas por el trabajo, a menudo atraídas por las exigentes industrias de Francia que necesitaban trabajadores. Por ejemplo, en áreas donde la minería del carbón una vez formó la columna vertebral industrial, las empresas sucesivamente reclutaron a europeos del sur, europeos del este y norteafricanos a lo largo del siglo XX para trabajar junto a los mineros franceses.</p>\n<p>Aunque el carbón no fue un factor, un fenómeno migratorio laboral similar tuvo lugar en Gramat y precisamente en su matadero de corderos local. El propietario original, Destrel senior, reclutó trabajadores de la Península Ibérica. Más tarde, bajo la gestión de sus dos hijos, la mano de obra de origen extranjero se volvió predominantemente marroquí y argelina. Hoy, la empresa ha forjado una relación duradera con los trabajadores rumanos, un vínculo que se ha mantenido fuerte a pesar de los cambios en el liderazgo y continúa reproduciéndose localmente.</p>\n<p>En el otro lado de Europa, Rumanía ha experimentado significativamente un fenómeno histórico de emigración. Comenzando después del final de la Segunda Guerra Mundial, como indica Anghel, con reubicaciones de población germano-rumana, la salida de judíos tras el Holocausto, e incluso rumanos moviéndose a través del Bloque del Este, se estaba formando una dinámica. Continuó aún más después de 1989, tras las revoluciones que pusieron fin al régimen comunista y con la caída del Telón de Acero.</p>\n<p>“La puerta se abrió de repente,” explica Marius Barbat, un ingeniero rumano que ha vivido en Gramat con su familia desde 2012. Esto marcó un punto de inflexión, ya que la dura transición al capitalismo tuvo un costo en sociedades acostumbradas al sistema socialista, resultando en un sufrimiento generalizado y un declive social. “Había tanta pobreza,” recuerda Barbat de Rumanía en la década de 1990. Para finales de esa década, la migración laboral había aumentado, particularmente hacia España e Italia. Esta tendencia se aceleró después del acuerdo de 2002 que otorgó a los ciudadanos rumanos acceso libre a la Unión Europea, lo que llevó a “una gran salida de migrantes”, dice el sociólogo Anghel, con movimientos que se desplazaron hacia el norte de Europa en el siglo XXI. “En Rumanía, todos conocen a alguien que se fue,” dice Barbat, quien nació en Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>En respuesta a los movimientos demográficos de Europa del Este, los académicos desarrollaron la noción de “migración líquida”, señala el profesor de SNSPA. Estas poblaciones a menudo parecían “no quedarse en un solo lugar, sino probar diferentes mercados laborales”, a diferencia del patrón clásico. Para numerosos rumanos en Gramat, el pintoresco campo francés no es la primera parada. Después de unos años en el País Vasco español trabajando en la industria de <em>foie gras </em>, Marilena vino a trabajar en el mismo sector en Quercynoise de Gramat. Mientras tanto, Donca pasó brevemente por Austria antes de unirse a las líneas de producción de Destrel. De manera similar, su acólito Butucaru trabajó en un matadero belga antes de que se conocieran en Francia y compartieran alojamiento asignado por la agencia de trabajo temporal. Cristea experimentó un viaje más largo hacia Gramat. Comenzando a finales de la década de 1990, tomó trabajos de carnicería en Alemania (Dortmund y Stuttgart), Bélgica y España.</p>\n<p><strong>Un destino, diversas motivaciones</strong></p>\n<p>Durante la década de 1990 y principios de 2000, muchos rumanos emigraron “principalmente debido a fuertes razones económicas”, dice Anghel, citando la pobreza del país y el colapso de las industrias de la era comunista. En este contexto, Teodor Cristea se fue a Alemania. “Para mantener a la familia,” explica, “te ves obligado a buscar trabajo donde sea que puedas, incluso a través de agencias de trabajo temporales que ofrecen contratos en el extranjero.”</p>\n<p>Sin embargo, para las generaciones más jóvenes que comenzaron en la década de 2010, las razones para emigrar se volvieron más complejas. Anghel enfatiza que simplificar el problema como solo una escapatoria de la pobreza es ahora engañoso, ya que la emigración en Rumanía ya no es una estrategia ampliamente compartida para satisfacer necesidades básicas como solía ser. En cambio, las motivaciones detrás de la movilidad se han vuelto cada vez más diversas.</p>\n<p>Si bien la brecha de riqueza entre Europa del Este y Europa Occidental era notable hace 25 años, estas desigualdades se han reducido significativamente. Los niveles de vida en Rumanía han mejorado, con salarios promedio comenzando a acercarse a los de Europa Occidental. Además, los salarios de Europa Occidental se ven compensados por un costo de vida más alto, lo que hace que los beneficios económicos de emigrar sean menos atractivos.</p>\n<p>Esto plantea preguntas sobre si esta reducción de la brecha ralentizará el flujo de trabajadores rumanos a lugares como Gramat. “Veremos,” dice Marilena Placinta, con cautela. Por ahora, sin embargo, el flujo continúa, sin cambios a la vista, según el jefe del matadero de corderos, quien recientemente reclutó a más rumanos. Ostermeyer, quien ha trabajado en el extranjero durante 20 años y tiene una amplia experiencia gestionando trabajadores internacionales, se mantiene escéptico: “La idea de que a medida que los niveles de vida se igualen habrá menos personas [emigrando] – no lo creo.”</p>\n<p>“Todos son diferentes,” enfatiza Laurentiu Donca, señalando que las motivaciones para dejar Rumanía son variadas y a menudo personales. El propio Donca inicialmente se fue al extranjero con un contrato de seis meses para comprar un coche, pero admite que “la curiosidad” también jugó un papel. Con solo 20 años, quería explorar el nuevo espacio europeo, no solo perseguir salarios más altos.</p>\n<p>“Todos tienen sus razones,” añade. Algunos buscan experiencia, otros necesitan dinero y algunos simplemente buscan un cambio. Luego están aquellos de regiones desfavorecidas, donde los trabajos son escasos, al igual que en ciertas áreas de Francia. En lugar de mudarse a las ciudades más grandes y dinámicas económicamente de Rumanía, estas personas a menudo escuchan sobre oportunidades en el extranjero, especialmente a través de familiares o amigos que ya se han establecido en la zona. Esta red de comunicación ha sido clave para la creciente comunidad rumana en Gramat. Tanto Mihai Butucaru como Laurentiu Donca terminaron en esta zona remota porque amigos que ya estaban allí les informaron sobre ofertas de trabajo. Los reclutadores a menudo dependen de este proceso de boca a boca cuando necesitan más personal. Con el tiempo, más personas de las mismas aldeas, vecindarios o familias se unieron a estas misiones temporales, algunas de las cuales se convirtieron en estancias mucho más largas.</p>\n<p><strong>¿Establecerse o no establecerse?</strong></p>\n<p>“Me sorprendió,” admite el Padre Alexandre. Hizo su formación clerical en Francia y se convirtió en el sacerdote local de Gramat en 2016. Después de ya unos años en el norte de Francia, Marius Barbat llegó a la ciudad en 2012 al encontrar el trabajo de ingeniería que deseaba con una empresa francesa. Al llegar, compartió la misma sensación. Al poner pie en el <em>Causse</em>, ambos no tenían idea de la comunidad rumana ni de cuántos se habían establecido aquí.</p>\n<p>Después de meses o años, “muchos rumanos eventualmente se van,” explica Donca, ya sea para regresar a casa o buscar nuevas oportunidades en otros lugares, impulsados por un sentido de logro, nuevas perspectivas o razones personales. “Cuando ves a tus padres solo una vez al año, notas que están envejeciendo,” dice, “y comienzas a preguntarte qué hacer”. Los padres ancianos o los miembros de la familia enfermos son razones comunes para regresar a casa, a menudo acompañadas de un sentido de nostalgia.</p>\n<p>En este contexto, la tienda de comestibles rumana local ha servido como un pequeño remedio para la nostalgia. “Pensé que era una gran idea,” recuerda Hervé Destrel, quien, como gerente, vio de primera mano el costo emocional de vivir lejos de casa. Marilena Placinta, la dueña de la tienda, entiende su impacto, ofreciendo sabores familiares a los rumanos que pueden visitar su tierra natal solo cada pocos años mientras se establecen en la región.</p>\n<p>Mientras algunos siguen adelante, otros se quedan mucho más tiempo del anticipado. “Pensé que estaría aquí uno, dos o tres años, pero todavía estoy aquí,” dice Cristea, reflexionando sobre sus 15 años en la zona. Una señal clara de un asentamiento a largo plazo es el número creciente de rumanos que compran casas, a menudo de ancianos locales que venden sus propiedades. “A los rumanos les hace sentir bien ser propietarios de una casa,” señala Barbat, un sentimiento que otros comparten. Muchos son parejas jóvenes en sus 30 años con hijos que asisten a escuelas locales, representando un importante aumento demográfico relacionado con la edad en un área donde parte de la juventud francesa se dirige a los centros urbanos.</p>\n<p>Sin embargo, quedarse más tiempo no siempre significa abandonar la idea de residencia temporal, especialmente para aquellos que no han invertido en propiedades. Reflejando el “fenómeno móvil” de la migración de Europa del Este, como lo describe Anghel, Butucaru y Donca, a pesar de sus largas estancias, todavía ven su tiempo en la región como temporal y planean seguir adelante eventualmente. Cada individuo decide si ver una residencia a largo plazo como temporal o abrazarla completamente como hogar.</p>\n<p>“He estado bien integrado en la comunidad de Gramat,” dice Teodor. Como una forma de retribuir, espera organizar un <em>marché gourmand</em> con platos rumanos en la feria local – una forma de celebrar la presencia de Europa del Este que se ha convertido en parte del tejido de la zona.</p>\n<p>Más allá de las comunidades rumanas y de Europa del Este, la tienda de Marilena Placinta también atrae a turistas, incluidos alemanes, ingleses y holandeses, que visitan las atracciones populares de la región, como Rocamadour y el Abismo de Padirac. Ver una tienda de comestibles rumana en este entorno rural a menudo los sorprende. Placinta imita humorísticamente sus reacciones: \"¡Vaya, una tienda rumana … aquí!\"</p>\n<p>Esta escena refleja la importancia más amplia de la nueva presencia rumana: desafiar la división típica entre ciudades cosmopolitas y áreas rurales supuestamente homogéneas. “La gente asume que los lugares remotos no tienen extranjeros,” señala Barbat, “pero si hay una empresa que está luchando por contratar, hay vacantes que necesitan ser llenadas.” En el contexto de un espacio europeo compartido, los rumanos han llegado al <em>Causse</em> de Gramat por una variedad de razones, desde un sentido de aventura hasta la falta de oportunidades laborales en ciertas partes de Rumanía, ayudando a sostener la economía local. Reclutar trabajadores rumanos, explica Hervé Destrel, fue inicialmente sobre “mantener las herramientas que apoyan la producción de corderos del condado en funcionamiento”, un salvavidas que adquirió mayor significado con el tiempo.</p>\n<p>Ya sea en Francia o más allá, esta historia local rompe estereotipos sobre las áreas rurales, particularmente en lo que los geógrafos llaman la <em>diagonal du vide</em> (diagonal vacía) de Francia. Aunque marcada por una baja densidad de población y menos actividades, esta región está lejos de estar desprovista de conexiones globales y energía europea.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>es un periodista freelance francés basado en Berlín que informa sobre los impactos locales de los desarrollos internacionales. Hasta el año pasado, estudió Historia, Relaciones Internacionales y Ciencias Sociales en Toulouse, Glasgow, París, Dublín y finalmente Berlín.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.628",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La migración hacia el oeste en Europa a menudo se asocia con el asentamiento en áreas urbanas. A pesar de esto, muchos trabajadores de la región han encontrado empleo en pequeñas comunidades rurales. La ciudad francesa de Gramat y sus alrededores, por ejemplo, han visto la llegada de unos pocos cientos de rumanos en la última década.</I>\n<br><br>\nDesde la década de 2010, el Causse de Gramat en el suroeste de Francia (parte de un grupo de vibrantes y brillantes mesetas de piedra caliza) ha sido testigo de la aparición de una población rumana sustancial. Al principio, los recién llegados llegaron en respuesta a la contratación para puestos de trabajo en mataderos. Luego, las oportunidades se diversificaron, se unieron familiares y la comunidad creció. Primero se creyó que era un movimiento temporal, el asentamiento permanente estaba a la vuelta de la esquina para muchos. Hoy en día, los rumanos representan una de las comunidades de inmigrantes más grandes (si no la más grande) en la zona, aportando una faceta de Europa del Este y, por lo tanto, diversidad a este campo francés.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.63",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Румынская община устанавливает корни в сельской Франции",
                key:"uid": string:"4710a5f7-976c-43c3-9dd8-4b65a836e792",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.855",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"A román közösség gyökereket ver a vidéki Franciaországban",
                key:"uid": string:"59411ba1-d4ea-411a-b7b8-7adda23ed8ed",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Új érkezők</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (különböző húsokból készült bőr nélküli kolbászok), <em>Sarmale </em>(töltött káposzta), <em>Gogoșari</em> paprika és sok más román termék tölti meg a polcokat a Romanasulban – a román élelmiszerboltban Gramatban. “Ezt az ötletet régóta dédelgettem,” magyarázza Marilena Placinta, az üzlet tulajdonosa, aki a Duna-delta városából, Tulceából származik. A gondolat 2019 februárjában vált kézzelfoghatóvá, éppúgy, ahogy a terület változó demográfiája is ezzel az új kereskedelemmel.</p>\n<p>Nehezen adható meg pontos szám a román népességről. Néhányan 200-300 emberről beszélnek. Mások 500-ra emelik a becslést. Mégis, mindannyian egyetértenek abban, hogy “néhány száz” ember él most a körülbelül 3,400 lakosú városban és környékén.</p>\n<p>Franciaországba a romániai Bánság régióból, személyes vonzalom és pro-európai attitűd miatt érkezett a város papja, Alexandre atya, aki úgy véli, hogy Románia “nagyon francofil”. Ennek ellenére számokban Franciaország, a fontos úti célok közül, messze nem nyilvánvaló választás a románok számára, magyarázza Remus Gabriel Anghel, a Bukaresti Politikai Tanulmányok és Közigazgatás Nemzeti Egyetemének professzora és a Kolozsvári Román Nemzeti Kisebbségek Kutatóintézetének kutatója.</p>\n<p>Hivatalos statisztikák szerint körülbelül 130,000 taggal a francia román diaszpóra sokkal kisebb, mint Olaszországé (több mint egymillióra becsült) vagy Spanyolországé (több mint 500,000-re becsült). Így Placinta élelmiszerboltja élénken jelzi a helyi román népesség szokatlanul nagy mértékét egy ilyen kis francia városban – sokak számára meglepetés, amikor a “semmiből” érkezik.</p>\n<p>Ahogy a Romanasul bolt tulajdonosa megjegyzi, bár kissé eltúlzottan, mivel nem minden román ugyanazért érkezett, a román munkások áramlása ebbe a távoli területre nagymértékben függ a helyben gyakran elutasított, de nemzetközileg üdvözölt munkalehetőségektől. 2009 decemberében, amikor Hervé és Florence Quentin felkészültek arra, hogy eladják kis <em>Tabac</em> (cigarettabolt) üzletüket, élénken emlékeznek a frissen érkezett románok által a feltöltött telefonkártyák iránti hirtelen kereslet növekedésére – ami egy dinamikának a kezdetét jelentette, amely közel 15 éve folytatódik. Teodor Cristea büszkén állítja, hogy ő az első román, aki Gramatban letelepedett, a 2010-es évek fordulóján érkezett – négy másikkal együtt, hogy a helyi bárányvágóhídon dolgozzon.</p>\n<p>“Mindez egy szociális-gazdasági problémából fakad,” magyarázza Hervé Destrel, a vágóhíd korábbi vezetője. 1984-ben ő és testvére átvették a családi vállalkozást. A 2010-es évek elején a helyi gazdasági sarokkövét “kritikus helyzet” fenyegette. Munka volt, de a munkásokat nehéz volt találni. Egy körülbelül 200 fős toborzási felhívásra körülbelül 30-an válaszoltak. Nagyon kevesen jöttek, és senki sem írt alá szerződést. A széleskörű érdektelenség nyilvánvalónak tűnt. A hideg, a szagok és az állatok megölésének végső feladata “nem igazán vonzó”, ismeri el Martin Ostermeyer, a vágóhíd jelenlegi vezetője. Panaszkodik, hogy a “helyiek toborzása rendkívül nehéz”. Volt, és még mindig van egy rés (nem üresség, hogy óvatosan hangsúlyozzuk, hogy számos francia is végzi ezt a nehéz munkát).</p>\n<p>Brittany húsipara által kijelölt példa nyomán a Destrel testvérek román munkaerő-közvetítő ügynökségekkel léptek kapcsolatba, amelyek, bár nem a dél-nyugati Franciaországban működtek, hajlandóak voltak Gramatban tevékenykedni. Ezek az ügynökségek zökkenőmentes beállítást biztosítottak a román munkások számára, közös lakhatási lehetőségeket és adminisztratív támogatást kínálva. Ez megkönnyítette a munkások számára, hogy külföldi megbízásokra induljanak, miközben biztosította, hogy a munkaerő-közvetítő ügynökségek gyorsan elindíthassák munkaerő-tevékenységeiket. A 2010-es évek közepétől a Romániában működő cégeket vagy betiltották a franciaországi működésre, vagy új francia jogi státuszt kellett követniük. E helyzet és az “emberi szintű” aggályok miatt Hervé Destrel és munkatársa áttértek a három- és hat hónapra megújítható szerződések kínálatáról a román munkások számára állandó munkaszerződések biztosítására.</p>\n<p>“Egy igazi bizalmi kapcsolatot” kellett kiépíteni, hogy meggyőzzék legjobb munkásaikat a szerződés aláírásáról, ahogy Destrel magyarázza. E folyamat során olyan alkalmazottak, mint Laurentiu Donca és Mihai Butucaru, akiket 2011-ben és 2016-ban toboroztak, a területen maradtak. Ma is elégedettek a munkájukkal. “Látták a potenciált bennünk,” mutat rá Donca. Azóta a románok a cég alkalmazottainak körülbelül 30 százalékát képviselik.</p>\n<p>A Destrel eset nem elszigetelt, különösen a helyi vágóhidak tekintetében. Még mindig Gramatban a híres kacsahús <em>foie gras </em>gyártó, a La Quercynoise is toborzott román munkaerőt a 2010-es évek óta. A toborzottak között volt Marilena Placinta, aki most az élelmiszerbolt tulajdonosa. Nemcsak a húsiparra korlátozódva, a munkaadók listája most már túlmutat a szektorokon és a város határain: éttermek, szállodák, a <em>SYDED</em> (újrahasznosító központ), a faipar és más gyárak, mint például az Andros, a megye ipari zászlóshajója, amely nemzetközileg ismert a Bonne Maman márkáról.</p>\n<p><strong>Kétirányú migrációs jelenség</strong></p>\n<p>A neves történész, Gérard Noiriel, a 19. és 20. századi Franciaország intenzív demográfiai változásairól szóló munkájában bevezette a <em>Creuset français</em> (francia olvasztótégely) fogalmát, amelyet régóta figyelmen kívül hagytak. Ez a fogalom a migráció történelmi hullámait tükrözi, beleértve azokat a munkaerő-vezérelt migrációkat is, amelyek gyakran Franciaország igényes iparaiba vonzották a munkásokat. Például azokban a területeken, ahol a szénbányászat egykor az ipari gerincet képezte, a cégek folyamatosan toboroztak déli európaiakat, kelet-európaiakat és észak-afrikaiakat a 20. század folyamán, hogy a francia bányászok mellett dolgozzanak.</p>\n<p>Bár a szén nem volt tényező, hasonló munkaerő-migrációs jelenség zajlott Gramatban és pontosan a helyi bárányvágóhídon. Az eredeti tulajdonos, Destrel idősebb, munkásokat toborzott az Ibériai-félszigetről. Később, a két fia irányítása alatt, a külföldi eredetű munkaerő túlnyomórészt marokkói és algériai lett. Ma a cég hosszú távú kapcsolatot alakított ki a román munkásokkal, amely kötelék erős maradt a vezetés változásai ellenére, és továbbra is helyben reprodukálódik.</p>\n<p>Europa másik oldalán Románia jelentős történelmi emigrációs jelenségen ment keresztül. A második világháború vége után, ahogy Anghel is jelzi, a német-román népesség áthelyezésekkel, a holokausztot követő zsidók távozásával és még románok kelet-európai blokkba való költözésével egy dinamikus folyamat alakult ki. Ez még inkább folytatódott 1989 után, a kommunista uralom végét jelentő forradalmak után és a Vasfüggöny leomlásával.</p>\n<p>“Az ajtó hirtelen kinyílt,” magyarázza Marius Barbat, egy román mérnök, aki 2012 óta él Gramatban a családjával. Ez egy fordulópontot jelentett, mivel a kemény átmenet a kapitalizmusra súlyos terhet rótt a szocialista rendszerhez szokott társadalmakra, széleskörű szenvedést és társadalmi hanyatlást eredményezve. “Olyan sok szegénység volt,” emlékszik vissza Barbat a 1990-es évek Romániájára. A évtized végére a munkaerő-migráció megnövekedett, különösen Spanyolországba és Olaszországba. Ez a tendencia felgyorsult a 2002-es megállapodás után, amely szabad hozzáférést biztosított a román állampolgároknak az Európai Unióhoz, ami “nagy mértékű migrációs áramlást” eredményezett, mondja Anghel szociológus, a mozgások a 21. században Észak-Európa felé irányultak. “Romániában mindenki ismer valakit, aki elment,” mondja Barbat, aki Râmnicu-Vâlcea-ban született.</p>\n<p>Kelet-európai demográfiai mozgásokra reagálva a tudósok kifejlesztették a “folyékony migráció” fogalmát, jegyzi meg a SNSPA professzora. Ezek a népességek gyakran úgy tűntek, “hogy nem maradnak egy helyen, hanem különböző munkaerőpiacokat próbálnak ki”, ellentétben a klasszikus mintával. Számos román számára Gramatban a festői francia vidék nem az első megálló. Néhány év spanyolországi Baszkföldön a <em>foie gras </em>iparban eltöltött idő után Marilena a Quercynoise-nál dolgozott ugyanebben a szektorban Gramatban. Eközben Donca rövid időt töltött Ausztriában, mielőtt csatlakozott a Destrel gyártósoraihoz. Hasonlóképpen, Butucaru, a munkatársa, egy belga vágóhídon dolgozott, mielőtt Franciaországban találkoztak és megosztották a munkaerő-közvetítő által biztosított szállást. Cristea hosszabb utat tett meg Gramatba. Az 1990-es évek végén kezdve, vágóhídon dolgozott Németországban (Dortmund és Stuttgart), Belgiumban és Spanyolországban.</p>\n<p><strong>Egy cél, sokféle motiváció</strong></p>\n<p>A 1990-es években és a 2000-es évek elején sok román “főként erős gazdasági okok miatt” emigrált, mondja Anghel, a ország szegénységét és a kommunista korszak iparának összeomlását említve. E környezetben Teodor Cristea Németországba ment. “A család támogatására,” magyarázza, “kényszerülsz arra, hogy munkát keress, ahol csak tudsz, még a munkaerő-közvetítők által kínált külföldi szerződéseken keresztül is.”</p>\n<p>Azonban a fiatalabb generációk számára, a 2010-es évektől kezdve, a migráció okai bonyolultabbá váltak. Anghel hangsúlyozza, hogy a kérdés túlságosan leegyszerűsítése, mint egyszerű menekülés a szegénység elől, most félrevezető, mivel a romániai emigráció már nem egy széles körben megosztott stratégia az alapvető szükségletek kielégítésére, mint korábban. Ehelyett a mobilitás mögötti motivációk egyre sokszínűbbé váltak.</p>\n<p>Míg a kelet-európai és nyugat-európai közötti jövedelmi különbség 25 évvel ezelőtt szembetűnő volt, ezek a különbségek jelentősen csökkentek. Romániában javultak az életszínvonalak, az átlagfizetések kezdtek megközelíteni a nyugat-európaiakat. Továbbá, a nyugat-európai bérek magasabb megélhetési költségekkel párosulnak, így a migráció gazdasági előnyei kevésbé vonzóak.</p>\n<p>Ez felveti a kérdést, hogy vajon ez a csökkenő különbség lelassítja-e a román munkások áramlását olyan helyekre, mint Gramat. “Majd meglátjuk,” mondja Marilena Placinta, óvatosan. Jelenleg azonban az áramlás folytatódik, a bárányvágóhíd vezetője szerint, aki nemrégiben több románt toborzott. Ostermeyer, aki 20 éve dolgozik külföldön és széleskörű tapasztalattal rendelkezik a nemzetközi munkások irányításában, szkeptikus: “Az a gondolat, hogy ahogy az életszínvonalak közelítenek, kevesebb ember lesz [emigráló] – nem hiszem.”</p>\n<p>“Mindenki más,” hangsúlyozza Laurentiu Donca, rámutatva, hogy a Romániából való távozás motivációi változatosak és gyakran személyesek. Donca maga először egy hat hónapos szerződéssel ment külföldre, hogy autót vásároljon, de elismeri, hogy a “kíváncsiság” is szerepet játszott. Mindössze 20 évesen felfedezni akarta az újonnan megnyílt európai teret, nem csupán a magasabb bérek hajszolása miatt.</p>\n<p>“Mindenkinek megvannak a saját okai,” teszi hozzá. Néhányan tapasztalatot keresnek, másoknak pénzre van szükségük, és vannak, akik egyszerűen változást keresnek. Aztán ott vannak azok, akik hátrányos helyzetű régiókból származnak, ahol a munkahelyek ritkák, akárcsak Franciaország bizonyos területein. Ahelyett, hogy Románia nagyobb és gazdaságilag dinamikus városaiba költöznének, ezek az emberek gyakran hallanak a külföldi lehetőségekről, különösen olyan rokonok vagy barátok révén, akik már letelepedtek a területen. Ez a kommunikációs hálózat kulcsszerepet játszott a Gramatban növekvő román közösség kialakulásában. Mihai Butucaru és Laurentiu Donca is ebbe a távoli területbe került, mert ott élő barátok tájékoztatták őket a munkalehetőségekről. A toborzók gyakran támaszkodnak erre a szájhagyományra, amikor több munkásra van szükségük. Idővel egyre több ember érkezett ugyanabból a faluból, szomszédságból vagy családból ezekre a ideiglenes küldetésekre, amelyek közül néhány sokkal hosszabb tartózkodássá alakult.</p>\n<p><strong>Lehetőleg letelepedni vagy sem</strong></p>\n<p>“Meglepett,” ismeri el Alexandre atya. Franciaországban végezte el papi képzését, és 2016 óta Gramat helyi papja. Miután már néhány évet eltöltött Észak-Franciaországban, Marius Barbat 2012-ben érkezett a városba, amikor megtalálta a kívánt mérnöki állását egy francia cégnél. Érkezésekor ugyanazt az érzést osztotta. Amikor a <em>Causse</em> területére léptek, egyikük sem tudta, hogy hány román közösség él itt.</p>\n<p>Hónapok vagy évek elteltével “sok román végül távozik,” magyarázza Donca, akár hazatérni, akár új lehetőségeket keresni máshol, a teljesítmény, új kilátások vagy személyes okok által vezérelve. “Amikor évente csak egyszer látod a szüleidet, észreveszed, hogy öregednek,” mondja, “és elkezdesz azon gondolkodni, mit tegyél.” Az öregedő szülők vagy beteg családtagok gyakori okai a hazatérésnek, gyakran nosztalgiával kísérve.</p>\n<p>Ebben a kontextusban a helyi román élelmiszerbolt kis gyógymódként szolgált a honvágy ellen. “Úgy gondoltam, hogy nagyszerű ötlet,” emlékszik vissza Hervé Destrel, aki menedzserként első kézből tapasztalta meg a távol élés érzelmi terheit. Marilena Placinta, az üzlet tulajdonosa, megérti ennek hatását, ismerős ízeket kínálva a románoknak, akik talán csak néhány évente látogatják meg szülőföldjüket, miközben a régióban letelepednek.</p>\n<p>Míg egyesek tovább lépnek, mások sokkal tovább maradnak, mint várták. “Azt hittem, egy, két vagy három évig itt leszek, de még mindig itt vagyok,” mondja Cristea, visszatekintve a területen eltöltött 15 évére. A hosszú távú letelepedés egyértelmű jele a románok növekvő száma, akik házakat vásárolnak, gyakran idős helyiektől, akik eladják ingatlanjaikat. “A románok jól érzik magukat, amikor saját otthonuk van,” jegyzi meg Barbat, ezt mások is megerősítik. Sokan fiatal párok a 30-as éveikben, gyerekekkel, akik helyi iskolákba járnak, jelentős korcsoportos demográfiai növekedést képviselnek egy olyan területen, ahol a francia fiatalok egy része városi központokba költözik.</p>\n<p>Azonban a hosszabb tartózkodás nem mindig jelenti a ideiglenes lakóhely elhagyását, különösen azok számára, akik nem fektettek be ingatlanba. A kelet-európai migráció “mobil jelenségét” tükrözve, ahogy Anghel leírja, Butucaru és Donca, a hosszú tartózkodás ellenére, még mindig ideiglenesnek tekintik a régióban eltöltött idejüket, és végül tervezik a továbblépést. Minden egyén eldönti, hogy a hosszú távú lakóhelyet ideiglenesnek tekinti-e, vagy teljes mértékben otthonának öleli fel.</p>\n<p>“Jól beilleszkedtem a Gramat közösségébe,” mondja Teodor. Mint a visszaadás módja, reméli, hogy szervez egy <em>marché gourmand</em> rendezvényt, amely román ételeket kínál a helyi vásárokon – egy módja annak, hogy ünnepeljék a kelet-európai jelenlétet, amely a terület szövetének részévé vált.</p>\n<p>A román és kelet-európai közösségeken túl Marilena Placinta boltja turistákat is vonz, köztük németeket, angolokat és hollandokat, akik a régió népszerű látnivalóit, mint Rocamadour és a Padirac Abyss látogatják. Egy román élelmiszerbolt látványa ebben a vidéki környezetben gyakran meglepi őket. Placinta humorosan utánozza reakcióikat: \"Wow, egy román bolt ... itt!\"</p>\n<p>Ez a jelenet tükrözi az új román jelenlét szélesebb jelentőségét: kihívást jelent a kozmopolita városok és a feltételezhetően homogén vidéki területek közötti tipikus megosztottságnak. “Az emberek azt feltételezik, hogy a távoli helyeken nincsenek külföldiek,” mutat rá Barbat, “de ha van egy cég, amelynek nehézségei vannak a toborzással, akkor vannak betöltetlen állások.” Az európai közös tér kontextusában a románok a Gramat <em>Causse</em> területére érkeztek különböző okokból, a kalandvágytól kezdve a Románia bizonyos részein lévő munkahelyek hiányáig, segítve a helyi gazdaság fenntartását. A román munkások toborzása, magyarázza Hervé Destrel, kezdetben arról szólt, hogy “fenntartsák a megye báránytermelését támogató eszközöket”, egy mentőövet, amely idővel egyre nagyobb jelentőséget kapott.</p>\n<p>Akár Franciaországban, akár azon túl, ez a helyi történet megtöri a vidéki területekkel kapcsolatos sztereotípiákat, különösen abban, amit a geográfusok Franciaország <em>diagonal du vide</em> (üres átló) néven emlegetnek. Bár alacsony népsűrűség és kevesebb tevékenység jellemzi, ez a régió messze nem mentes a globális kapcsolatoktól és az európai energiától.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>francia szabadúszó újságíró, aki Berlinben él, és a nemzetközi fejlemények helyi hatásait jelentette. Tavalyig történelmet, nemzetközi kapcsolatokat és társadalomtudományokat tanult Toulouse-ban, Glasgow-ban, Párizsban, Dublinban, végül Berlinben.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.117",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A nyugati migráció Európában gyakran a városi területekben való letelepedéssel társul. Ennek ellenére a régióból sok munkás talált munkát kis vidéki közösségekben. A francia Gramat város és környéke például az elmúlt évtizedben néhány száz román érkezését tapasztalta.</I>\n<br><br>\nA 2010-es évek óta a Gramat-i Causse Dél-Franciaországban (egy élénk, csillogó mészkőfennsíkokból álló csoport része) jelentős román népesség megjelenését tanúja. Eleinte az újonnan érkezők a vágóhidakban betöltendő munkakörök toborzására reagálva érkeztek. Aztán a lehetőségek sokszínűvé váltak, rokonok csatlakoztak, és a közösség nőtt. Először ideiglenes mozgásnak hitték, de sokak számára a tartós letelepedés már a sarkon volt. Ma a románok a legnagyobb bevándorló közösségek egyikét képviselik (ha nem a legnagyobbat) a térségben, hozva egy kelet-európai színt és ezzel sokszínűséget a francia vidékre.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.119",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Румънската общност установява корени в селска Франция",
                key:"uid": string:"715d6c4e-49d2-4c04-bbe2-7e3c3f94b3d9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Новите постъпления</strong></p>\n<p><em>Мици</em> (колбаси без кожа, направени от различни меса), <em>Сарма</em> (пълнени зеле), чушки <em>Гогошари</em> и много други румънски продукти запълват рафтовете на Romanasul – румънския магазин в Грамат. “Имам тази идея от дълго време,” обяснява Марилена Плачинта, собственичката на магазина, произхождаща от града на делтата на Дунав – Тулча. Мисълта стана осезаема през февруари 2019 г., точно както и променящата се демография на района чрез тази нова търговия.</p>\n<p>Предоставянето на точна цифра за това румънско население е сложно. Някои говорят за 200 до 300 души. Други увеличават оценката до 500. Все пак, всички се съгласяват, че “няколко стотин” сега живеят в града с около 3,400 жители и околностите му.</p>\n<p>Дошъл във Франция от румънския регион Банат, от лична fascination и проевропейска нагласа, свещеникът на града, отец Александър, смята, че Румъния е “много франкофилска”. Въпреки това, по численост, Франция не е очевиден избор за румънците, обяснява Ремус Габриел Ангел, професор в Националния университет за политически изследвания и публична администрация (SNSPA) в Букурещ и изследовател в Румънския институт за изследване на националните малцинства в Клуж-Напока.</p>\n<p>С около 130,000 членове, според официалната статистика, френската румънска диаспора е много по-малка от италианската (оценена на над милион) или испанската (оценена на над 500,000). Така, магазинът на Плачинта ярко обозначава необичайно обширно местно румънско население за такъв малък френски град – изненада за много, когато се случва в, както някои биха нарекли, “средата на нищото”. </p>\n<p>Както отбелязва собственичката на магазина Romanasul, макар и донякъде преувеличено, тъй като не всички румънци са дошли по същите причини, напливът на румънски работници в тази отдалечена област до голяма степен зависи от възможностите за работа, които често се отхвърлят на местно ниво, но се приемат международно. През декември 2009 г., когато Ерве и Флоренс Кентен се подготвяха да продадат малкия си бизнес <em>Табак</em> (магазин за цигари), те ярко си спомнят внезапния ръст в търсенето на предплатени телефонни карти от новопристигнали румънци – отбелязвайки началото на динамика, която продължава почти 15 години. Теодор Кристея гордо заявява, че е първият румънец, който се установява в Грамат, пристигайки в началото на 2010-те – заедно с четирима други, за да работят в местната кланица за агнета.</p>\n<p>“Всичко това произтича от социо-икономически проблем,” обяснява Ерве Дестрел, бивш изпълнителен директор на кланицата. През 1984 г. той и брат му поемат семейния бизнес. В началото на 2010-те, местният икономически стълб се сблъсква с “критична ситуация”. Работа имаше, но работници трудно се намираха. След обява за набиране на около 200 души, приблизително 30 отговориха. Много малко дойдоха и нито един не подписа договор. Широкото отсъствие на интерес изглеждаше очевидно. Студът, миризмите и крайната задача да се убиват животни “не са наистина секси”, признава Мартин Остермейер, настоящият ръководител на кланицата. Той се оплаква, че наемането на “местни е изключително трудно”. Имаше, и все още има, пропаст (не празнота, за да подчертаем факта, че много французи също вършат тази трудна работа).</p>\n<p>Следвайки примера на месната индустрия в Бретан, братята Дестрел се свързаха с румънски агенции за временна работа, които, макар и не базирани в югозападна Франция, бяха готови да работят в Грамат. Тези агенции предоставиха безпроблемна настройка за румънските работници, предлагайки възможности за споделено настаняване и административна подкрепа. Това улесни работниците да започнат работа в чужбина, като същевременно осигури, че агенциите за временна работа могат бързо да стартират своите трудови операции. След средата на 2010-те, румънски компании бяха или забранени да работят във Франция, или трябваше да следват нов френски правен статус. Въз основа на тази ситуация и поради притеснения на \"човешко ниво\", Ерве Дестрел и неговият партньор преминаха от предлагане на три до шестмесечни подновяеми договори към предоставяне на постоянни трудови договори за румънските работници.</p>\n<p>“Истинска връзка на доверие” трябваше да бъде изградена, за да убедят най-добрите си работници да подпишат, както обяснява Дестрел. По време на този процес, служители като Лаурентиу Донка и Михай Бутукара, съответно наети през 2011 и 2016 г., останаха в района. Те все още са доволни от работата си и до днес. “Те видяха потенциал в нас,” отбелязва Донка. Оттогава румънците представляват около 30 процента от служителите на фирмата.</p>\n<p>Случаят Дестрел не е изолиран, особено що се отнася до местните кланици. Все още в Грамат, известният производител на патица <em>фоа гра</em>, La Quercynoise, също е наел румънски работници от 2010-те години. Сред наетите беше и Марилена Плачинта, сега собственичка на магазина. Неограничен до месната индустрия, списъкът на работодателите сега се разширява извън секторите и града: ресторанти, хотели, <em>SYDED</em> (център за рециклиране), дърводобивната индустрия и други фабрики като Andros, индустриалният флагман на департамента, международно известен с марки като Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Двойно миграционно явление</strong></p>\n<p>Известният историк Жерар Норие, в своята работа за интензивните демографски промени във Франция през 19-ти и 20-ти век, въведе концепцията за <em>Creuset français</em> (френския котел), която той твърди, че дълго е била пренебрегвана. Тази концепция отразява историческите вълни на миграция, включително тези, движени от труда, често привлечени от изискващите индустрии на Франция, нуждаещи се от работници. Например, в райони, където въгледобивът някога е формирал индустриалната основа, компаниите последователно наемат южноевропейци, източноевропейци и северноафриканци през 20-ти век, за да работят заедно с френските миньори.</p>\n<p>Въпреки че въглищата не бяха фактор, подобно явление на миграция на работна сила се случи в Грамат и точно в местната кланица за агнета. Първоначалният собственик, Дестрел старши, нае работници от Иберийския полуостров. По-късно, под управлението на двамата си синове, работната сила с чужд произход стана предимно мароканска и алжирска. Днес компанията е изградилa дългосрочна връзка с румънските работници, връзка, която остава силна въпреки промените в ръководството и продължава да се възпроизвежда локално.</p>\n<p>От другата страна на Европа, Румъния значително е преминала през историческо явление на емиграция. Започвайки след края на Втората световна война, както посочва Ангел, с германо-румънски населени премествания, напускането на евреи след Холокоста и дори румънци, преместващи се през Източния блок, се оформяше динамика. Тя продължи още повече след 1989 г., след революциите, които сложиха край на комунистическото управление и с падането на Желязната завеса.</p>\n<p>“Вратата внезапно се отвори,” обяснява Мариус Барбат, румънски инженер, който живее в Грамат със семейството си от 2012 г. Това отбеляза повратна точка, тъй като суровият преход към капитализма оказа влияние върху обществата, свикнали с социалистическата система, водещи до широко разпространено страдание и социален упадък. “Имаше толкова много бедност,” спомня си Барбат за Румъния през 90-те години. До края на това десетилетие, миграцията на работна сила се увеличи, особено към Испания и Италия. Тази тенденция се ускори след споразумението от 2002 г., което предостави на румънските граждани свободен достъп до Европейския съюз, което доведе до “голямо изтичане на мигранти”, казва социологът Ангел, с движения, насочващи се към Северна Европа през 21-ви век. “В Румъния всеки познава някой, който е заминал,” казва Барбат, който е роден в Ръмнику-Вълча.</p>\n<p>В отговор на демографските движения в Източна Европа, учените разработиха понятието “течна миграция”, отбелязва професорът от SNSPA. Тези популации често изглеждаха “да не остават на едно място, а да опитват различни трудови пазари”, за разлика от класическия модел. За многобройни румънци в Грамат, живописната френска провинция не е първата спирка. След няколко години в испанската страна на Баските, работейки в индустрията <em>фоа гра</em>, Марилена дойде да работи в същия сектор в Quercynoise в Грамат. Междувременно, Донка премина кратко през Австрия, преди да се присъедини към производствените линии на Дестрел. По подобен начин, неговият съратник Бутукара работи в белгийска кланица, преди да се срещнат във Франция и да споделят настаняване, предоставено от агенцията за временна работа. Кристея преживя по-дълго пътуване до Грамат. Започвайки в края на 90-те години, той пое работа в кланици в Германия (Дортмунд и Щутгарт), Белгия и Испания.</p>\n<p><strong>Една дестинация, разнообразни мотивации</strong></p>\n<p>През 90-те години и началото на 2000-те, много румънци емигрираха “главно поради силни икономически причини”, казва Ангел, цитирайки бедността на страната и колапса на индустриите от комунистическата ера. В този контекст, Теодор Кристея отиде в Германия. “За да подкрепя семейството,” обяснява той, “си принуден да търсиш работа, където можеш, дори чрез агенции за временна работа, предлагащи договори в чужбина.”</p>\n<p>Въпреки това, за по-младите поколения, започвайки от 2010-те, причините за емиграция станаха по-сложни. Ангел подчертава, че опростяването на въпроса само като бягство от бедността сега е заблуждаващо, тъй като емиграцията в Румъния вече не е широко споделена стратегия за задоволяване на основни нужди, както беше преди. Вместо това, мотивациите зад мобилността станаха все по-разнообразни.</p>\n<p>Докато разликата в богатството между Източна и Западна Европа беше поразителна преди 25 години, тези неравенства значително се стесниха. Животът в Румъния се подобри, със средни заплати, които започват да се приближават до тези в Западна Европа. Освен това, заплатите в Западна Европа се компенсират от по-високи разходи за живот, което прави икономическите ползи от емиграцията по-малко привлекателни.</p>\n<p>Това поставя въпроси дали това стесняване на разликата ще забави потока на румънски работници към места като Грамат. “Ще видим,” казва Марилена Плачинта, предпазливо. За сега обаче, потокът продължава, без промени на хоризонта, според ръководителя на кланицата за агнета, който наскоро нае повече румънци. Остермейер, който работи в чужбина от 20 години и има богат опит в управлението на международни работници, остава скептичен: “Идеята, че с нарастващите жизнени стандарти ще има по-малко хора [емигриращи] – не вярвам в това.”</p>\n<p>“Всеки е различен,” подчертава Лаурентиу Донка, посочвайки, че мотивациите за напускане на Румъния са разнообразни и често лични. Самият Донка първоначално заминава в чужбина с шестмесечен договор, за да купи кола, но признава, че “любопитството” също е изигравало роля. На едва 20 години, той искаше да изследва новооткритото европейско пространство, а не просто да преследва по-високи заплати.</p>\n<p>“Всеки има своите причини,” добавя той. Някои търсят опит, други имат нужда от пари, а трети просто търсят промяна. След това има и такива от неблагоприятни региони, където работните места са оскъдни, подобно на определени райони във Франция. Вместо да се преместят в по-големите и икономически динамични градове на Румъния, тези хора често чуват за възможности в чужбина, особено чрез роднини или приятели, които вече са се установили в района. Тази мрежа от комуникация е ключова за растящата румънска общност в Грамат. И двамата Михай Бутукара и Лаурентиу Донка се озовали в тази отдалечена област, защото приятели, които вече са там, ги информирали за работни места. Наемателите често разчитат на този процес на уста на уста, когато имат нужда от повече персонал. С времето, все повече хора от същите села, квартали или семейства се присъединиха към тези временни мисии, някои от които се превърнаха в много по-дълги престои.</p>\n<p><strong>Да се установиш или не</strong></p>\n<p>“Бях изненадан,” признава отец Александър. Той завършил своята свещеническа формация във Франция и стана местен свещеник на Грамат през 2016 г. След вече няколко години в северна Франция, Мариус Барбат дойде в града през 2012 г., тъй като намери желаната си инженерна работа с френска фирма. При пристигането си, той сподели същото чувство. Стъпвайки на <em>Causse</em>, и двамата нямали представа за румънската общност нито колко много са се установили тук.</p>\n<p>След месеци или години, “много румънци в крайна сметка си тръгват,” обяснява Донка, независимо дали за да се върнат у дома или да преследват нови възможности другаде, движени от чувство за постижение, нови перспективи или лични причини. “Когато виждаш родителите си само веднъж годишно, забелязваш, че остаряват,” казва той, “и започваш да се чудиш какво да правиш”. Остаряващи родители или болни членове на семейството са чести причини за връщане у дома, често придружени от чувство на носталгия.</p>\n<p>В този контекст, местният румънски магазин е служил като малко средство за справяне с носталгията. “Мислех, че е страхотна идея,” си спомня Ерве Дестрел, който, като мениджър, е видял от първа ръка емоционалната тежест на живота далеч от дома. Марилена Плачинта, собственичката на магазина, разбира влиянието му, предлагайки познати вкусове на румънците, които може би посещават родината си само на всеки няколко години, докато се установяват в региона.</p>\n<p>Докато някои продължават напред, други остават много по-дълго от очакваното. “Мислех, че ще бъда тук за една, две или три години, но все още съм тук,” казва Кристея, разсъждавайки за 15-те си години в района. Ясен знак за дългосрочно установяване е нарастващият брой румънци, купуващи домове, често от възрастни местни жители, които продават имотите си. “Румънците се чувстват добре, когато притежават дом,” отбелязва Барбат, чувство, което споделят и други. Много от тях са млади двойки на около 30 години с деца, които посещават местни училища, представляващи значителен демографски наплив по възраст в район, където част от френската младеж се насочва към градските центрове.</p>\n<p>Въпреки това, оставането по-дълго не винаги означава да се откажеш от идеята за временно пребиваване, особено за тези, които не са инвестирали в имот. Отразявайки “мобилното явление” на миграцията в Източна Европа, както го описва Ангел, Бутукара и Донка, въпреки дългите си престои, все още разглеждат времето си в региона като временно и планират да продължат напред в крайна сметка. Всеки индивид решава дали да разглежда дългосрочното пребиваване като временно или да го приеме напълно като дом.</p>\n<p>“Добре съм интегриран в общността на Грамат,” казва Теодор. Като начин да се отплати, той се надява да организира <em>marché gourmand</em>, представящ румънски ястия на местния панаир – начин да отпразнува източноевропейското присъствие, което е станало част от тъканта на района.</p>\n<p>Освен румънската и източноевропейската общности, магазинът на Марилена Плачинта привлича и туристи, включително германци, англичани и холандци, които посещават популярните атракции на региона, като Рокамадур и Падиракската бездна. Виждането на румънски магазин в тази селска обстановка често ги изненадва. Плачинта хумористично имитира реакциите им: \"Уау, румънски магазин ... тук!\"</p>\n<p>Тази сцена отразява по-широкото значение на новото румънско присъствие: предизвиквайки типичното разделение между космополитни градове и предполагаемо хомогенни селски райони. “Хората предполагат, че отдалечените места нямат чужденци,” посочва Барбат, “но ако има компания, която се бори да наеме, има свободни места, които трябва да бъдат запълнени.” В контекста на споделено европейско пространство, румънците са дошли в <em>Causse</em> на Грамат по различни причини, от чувство за приключение до липса на работни възможности в определени части на Румъния, помагайки да се поддържа местната икономика. Наемането на румънски работници, обяснява Ерве Дестрел, първоначално беше свързано с “поддържането на инструментите, които поддържат производството на агнета в окръга”, спасителна линия, която с времето придоби по-голямо значение.</p>\n<p>Дали във Франция или извън нея, тази местна история разбива стереотипите за селските райони, особено в това, което географите наричат <em>диагонал на пустотата</em> на Франция. Въпреки че е маркирана с ниска плътност на населението и по-малко дейности, тази област далеч не е лишена от глобални връзки и европейска енергия.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Пол Мазе </strong> е френски независим журналист, базиран в Берлин, който отразява местните въздействия на международните събития. До миналата година той изучаваше история, международни отношения и социални науки в Тулуза, Глазгоу, Париж, Дъблин и накрая Берлин.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.681",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Западната миграция в Европа често се свързва с настаняване в градски райони. Въпреки това, много работници от региона са намерили работа в малки селски общности. Френският град Грамат и околностите му, например, са видели пристигането на няколко стотин румънци през последното десетилетие.</I>\n<br><br>\nОт 2010-те години насам, Козът на Грамат в югозападна Франция (част от група живописни, блестящи варовикови плато) е свидетел на появата на значителна румънска популация. Първоначално, новодошлите идваха в отговор на наемане за работни позиции в кланици. След това възможностите се разнообразиха, роднини се присъединиха и общността нарасна. Първоначално смятано за временно движение, постоянното настаняване беше само на крачка разстояние за много от тях. Днес румънците представляват една от най-големите имигрантски общности (ако не и най-голямата) в района, носейки източноевропейски аспект и така разнообразие на тази френска провинция.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.683",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"La communauté roumaine établit des racines dans la France rurale",
                key:"uid": string:"81f3295d-8d5f-4c56-99d4-90f8fcac508d",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Nouveaux arrivages</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (saucisses sans peau faites de différentes viandes), <em>Sarmale</em> (choux farcis), poivrons <em>Gogoșari</em>, et bien d'autres produits de Roumanie remplissent les étagères de Romanasul – l'épicerie roumaine à Gramat. “J'avais cette idée depuis longtemps,” explique Marilena Placinta, la propriétaire du magasin, originaire de la ville deltaïque de Tulcea. La pensée est devenue palpable en février 2019, tout autant que la démographie changeante de la région à travers ce nouveau commerce.</p>\n<p>Fournir un chiffre précis sur cette population roumaine est compliqué. Certains parlent de 200 à 300 personnes. D'autres portent l'estimation à 500. Pourtant, tous convergent pour dire qu'“quelques centaines” vivent maintenant dans la ville d'environ 3 400 habitants et ses environs.</p>\n<p>Venant de la région du Banat en Roumanie, par fascination personnelle et attitude pro-européenne, le prêtre de la ville, le Père Alexandre, pense que la Roumanie est “très francophile”. Néanmoins, en chiffres, la France n'est, parmi toutes les destinations importantes, de loin pas un choix évident pour les Roumains, explique Remus Gabriel Anghel, professeur à l'Université nationale d'études politiques et d'administration publique (SNSPA) à Bucarest et chercheur à l'Institut roumain de recherche sur les minorités nationales à Cluj-Napoca.</p>\n<p>Avec environ 130 000 membres, selon les statistiques officielles, la diaspora roumaine en France est beaucoup plus petite que celle d'Italie (estimée à plus d'un million) ou d'Espagne (estimée à plus de 500 000). Ainsi, l'épicerie de Placinta dénote vivement une population roumaine locale exceptionnellement étendue pour une si petite ville française – une surprise pour beaucoup lorsqu'elle se produit dans, comme certains le qualifieraient, le “milieu de nulle part”. </p>\n<p>Comme le note la propriétaire du magasin Romanasul, bien que de manière quelque peu exagérée puisque tous les Roumains ne sont pas arrivés pour les mêmes raisons, l'afflux de travailleurs roumains dans cette région éloignée dépend largement des opportunités d'emploi qui sont souvent rejetées localement mais accueillies à l'international. En décembre 2009, alors qu'Hervé et Florence Quentin se préparaient à vendre leur petite entreprise de <em>Tabac</em> (magasin de cigarettes), ils se souviennent vivement de la soudaine augmentation de la demande de cartes téléphoniques prépayées de la part des Roumains nouvellement arrivés – marquant le début d'une dynamique qui se poursuit depuis près de 15 ans. Teodor Cristea revendique fièrement le titre de premier Roumain à s'installer à Gramat, arrivant au tournant des années 2010 – aux côtés de quatre autres pour travailler à l'abattoir de moutons local.</p>\n<p>“Tout cela vient d'un problème socio-économique,” explique Hervé Destrel, un ancien cadre à l'abattoir. En 1984, lui et son frère ont repris l'entreprise familiale. Au début des années 2010, la pierre angulaire économique locale faisait face à une “situation critique”. Le travail était là mais les travailleurs étaient difficiles à trouver. Suite à un appel à recrutement pour environ 200 personnes, environ 30 ont répondu. Très peu sont venus et aucun n'a signé de contrat. Le manque d'intérêt généralisé semblait évident. Le froid, les odeurs et la tâche ultime de tuer des animaux n'est “pas vraiment sexy”, admet Martin Ostermeyer, l'actuel responsable de l'abattoir. Il se plaint que recruter des “locaux est extrêmement difficile”. Il y avait, et il y a encore, un écart (pas un vide, pour souligner prudemment le fait que de nombreux Français font également ce travail difficile).</p>\n<p>Suivant l'exemple de l'industrie de la viande en Bretagne, les frères Destrel ont contacté des agences d'intérim roumaines qui, bien que non basées dans le sud-ouest de la France, étaient prêtes à opérer à Gramat. Ces agences ont fourni une mise en place sans faille pour les travailleurs roumains, offrant des opportunités de logement partagé et un soutien administratif. Cela a facilité l'embauche de travailleurs pour des missions à l'étranger tout en garantissant que les agences d'intérim pouvaient rapidement mettre en place leurs opérations de main-d'œuvre. Après le milieu des années 2010, les entreprises basées en Roumanie ont été soit interdites d'opérer en France, soit tenues de suivre un nouveau statut légal français. Étant donné cette situation et en raison de préoccupations à un \"niveau humain\", Hervé Destrel et son associé ont changé d'offrir des contrats renouvelables de trois à six mois à des contrats de travail permanents pour les travailleurs roumains.</p>\n<p>“Une véritable relation de confiance” devait être établie pour convaincre leurs meilleurs travailleurs de signer, comme l'explique Destrel. Au cours de ce processus, des employés tels que Laurentiu Donca et Mihai Butucaru, respectivement recrutés en 2011 et 2016, sont restés dans la région. Ils sont toujours heureux de leur travail à ce jour. “Ils ont vu du potentiel en nous,” souligne Donca. Depuis lors, les Roumains ont représenté environ 30 pour cent des employés de l'entreprise.</p>\n<p>Le cas des Destrel n'est pas isolé, surtout en ce qui concerne les abattoirs locaux. Toujours à Gramat, le producteur emblématique de canard <em>foie gras</em>, La Quercynoise, a également recruté de la main-d'œuvre roumaine depuis les années 2010. Parmi les recrues se trouvait Marilena Placinta, maintenant propriétaire de l'épicerie. Non limité à l'industrie de la viande, la liste des employeurs s'étend maintenant au-delà des secteurs et des limites de la ville : restaurants, hôtels, le <em>SYDED</em> (centre de recyclage), l'industrie du bois et d'autres usines telles qu'Andros, le fleuron industriel du département, connu internationalement pour des marques telles que Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Un phénomène migratoire à double sens</strong></p>\n<p>Le célèbre historien Gérard Noiriel, dans son travail sur les changements démographiques intenses à travers la France au cours des 19e et 20e siècles, a introduit le concept de <em>Creuset français</em>, qu'il a soutenu avoir longtemps été négligé. Ce concept reflète les vagues historiques de migration, y compris celles motivées par le travail souvent attirées par les industries exigeantes de la France en quête de travailleurs. Par exemple, dans des régions où l'exploitation minière du charbon formait autrefois l'épine dorsale industrielle, les entreprises ont successivement recruté des Européens du Sud, des Européens de l'Est et des Nord-Africains tout au long du 20e siècle pour travailler aux côtés des mineurs français.</p>\n<p>Bien que le charbon n'ait pas été un facteur, un phénomène migratoire similaire a eu lieu à Gramat et précisément dans son abattoir de moutons local. Le propriétaire d'origine, Destrel senior, recrutait des travailleurs de la péninsule ibérique. Plus tard, sous la direction de ses deux fils, la main-d'œuvre d'origine étrangère est devenue principalement marocaine et algérienne. Aujourd'hui, l'entreprise a forgé une relation durable avec les travailleurs roumains, un lien qui est resté fort malgré les changements de direction et continue d'être reproduit localement.</p>\n<p>De l'autre côté de l'Europe, la Roumanie a considérablement subi un phénomène historique d'émigration. À partir de la fin de la Seconde Guerre mondiale, comme l'indique Anghel, avec les relocalisations de populations germano-roumaines, le départ des Juifs après l'Holocauste, et même des Roumains se déplaçant à travers le Bloc de l'Est, une dynamique était en train de se former. Cela s'est poursuivi encore plus après 1989, après les révolutions qui ont mis fin au régime communiste et avec la chute du Rideau de fer.</p>\n<p>“La porte s'est soudainement ouverte,” explique Marius Barbat, un ingénieur roumain qui vit à Gramat avec sa famille depuis 2012. Cela a marqué un tournant, alors que la dure transition vers le capitalisme a eu des conséquences sur des sociétés habituées au système socialiste, entraînant une souffrance généralisée et un déclin social. “Il y avait tant de pauvreté,” se souvient Barbat de la Roumanie dans les années 1990. À la fin de cette décennie, la migration de travail avait augmenté, en particulier vers l'Espagne et l'Italie. Cette tendance s'est accélérée après l'accord de 2002 accordant aux citoyens roumains un accès libre à l'Union européenne, ce qui a conduit à “un grand exode de migrants”, dit le sociologue Anghel, avec des mouvements se déplaçant vers le nord de l'Europe au 21e siècle. “En Roumanie, tout le monde connaît quelqu'un qui est parti,” dit Barbat, qui est né à Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>En réponse aux mouvements démographiques d'Europe de l'Est, les chercheurs ont développé la notion de “migration liquide”, note le professeur de la SNSPA. Ces populations apparaissaient souvent “non pas pour rester au même endroit, mais pour essayer différents marchés du travail”, contrairement au modèle classique. Pour de nombreux Roumains à Gramat, la pittoresque campagne française n'est pas le premier arrêt. Après quelques années dans le Pays basque espagnol à travailler dans l'industrie du <em>foie gras</em>, Marilena est venue travailler dans le même secteur à Quercynoise de Gramat. Pendant ce temps, Donca est passé brièvement par l'Autriche avant de rejoindre les lignes de production de Destrel. De même, son acolyte Butucaru a travaillé dans un abattoir belge avant qu'ils ne se rencontrent en France et partagent un logement attribué par l'agence d'intérim. Cristea a connu un parcours plus long vers Gramat. À partir de la fin des années 1990, il a pris des emplois de boucher à travers l'Allemagne (Dortmund et Stuttgart), la Belgique et l'Espagne.</p>\n<p><strong>Une destination, des motivations diverses</strong></p>\n<p>Au cours des années 1990 et au début des années 2000, de nombreux Roumains ont émigré “principalement pour des raisons économiques fortes”, dit Anghel, citant la pauvreté du pays et l'effondrement des industries de l'ère communiste. Dans ce contexte, Teodor Cristea est allé en Allemagne. “Pour soutenir la famille,” explique-t-il, “vous êtes forcé de chercher du travail où que vous puissiez, même par le biais d'agences d'intérim offrant des contrats à l'étranger.”</p>\n<p>Cependant, pour les jeunes générations à partir des années 2010, les raisons de l'émigration sont devenues plus complexes. Anghel souligne que simplifier la question comme un simple échappatoire à la pauvreté est désormais trompeur, car l'émigration en Roumanie n'est plus une stratégie largement partagée pour répondre aux besoins fondamentaux comme cela l'était auparavant. Au lieu de cela, les motivations derrière la mobilité sont devenues de plus en plus diverses.</p>\n<p>Alors que l'écart de richesse entre l'Europe de l'Est et l'Europe de l'Ouest était frappant il y a 25 ans, ces inégalités se sont considérablement réduites. Les niveaux de vie en Roumanie se sont améliorés, avec des salaires moyens commençant à se rapprocher de ceux de l'Europe de l'Ouest. De plus, les salaires d'Europe de l'Ouest sont compensés par des coûts de la vie plus élevés, rendant les avantages économiques de l'émigration moins convaincants.</p>\n<p>Cela soulève des questions sur la possibilité que cet écart se réduisant ralentisse le flux de travailleurs roumains vers des endroits comme Gramat. “Nous verrons,” dit Marilena Placinta, prudemment. Pour l'instant, cependant, le flux continue, sans changements à l'horizon, selon le responsable de l'abattoir de moutons, qui a récemment recruté plus de Roumains. Ostermeyer, qui a travaillé à l'étranger pendant 20 ans et a une vaste expérience dans la gestion de travailleurs internationaux, reste sceptique : “L'idée que, à mesure que les niveaux de vie se rapprochent, il y aura moins de gens [émigrant] – je n'y crois pas.”</p>\n<p>“Chacun est différent,” souligne Laurentiu Donca, en soulignant que les motivations pour quitter la Roumanie sont variées et souvent personnelles. Donca lui-même est parti à l'étranger avec un contrat de six mois pour acheter une voiture mais admet que la “curiosité” a également joué un rôle. À seulement 20 ans, il voulait explorer l'espace européen nouvellement ouvert, pas seulement courir après des salaires plus élevés.</p>\n<p>“Chacun a ses raisons,” ajoute-t-il. Certains cherchent de l'expérience, d'autres ont besoin d'argent et certains cherchent simplement un changement. Ensuite, il y a ceux des régions défavorisées, où les emplois sont rares, tout comme dans certaines zones de France. Au lieu de déménager vers les plus grandes villes dynamiques économiquement de Roumanie, ces personnes entendent souvent parler d'opportunités à l'étranger, notamment par le biais de parents ou d'amis déjà installés dans la région. Ce réseau de communication a été clé pour la croissance de la communauté roumaine à Gramat. Tant Mihai Butucaru que Laurentiu Donca se sont retrouvés dans cette région éloignée parce que des amis déjà présents les ont informés des offres d'emploi. Les recruteurs s'appuient souvent sur ce processus de bouche-à-oreille lorsqu'ils ont besoin de plus de personnel. Au fil du temps, de plus en plus de personnes des mêmes villages, quartiers ou familles ont rejoint ces missions temporaires, dont certaines se sont transformées en séjours beaucoup plus longs.</p>\n<p><strong>Se fixer ou ne pas se fixer</strong></p>\n<p>“J'ai été surpris,” admet le Père Alexandre. Il a fait sa formation cléricale en France et est devenu le prêtre local de Gramat en 2016. Après déjà quelques années dans le nord de la France, Marius Barbat est venu dans la ville en 2012 car il a trouvé le poste d'ingénieur qu'il souhaitait dans une entreprise française. À son arrivée, il a partagé le même sentiment. En mettant le pied sur le <em>Causse</em>, aucun d'eux n'avait d'idée sur la communauté roumaine ni sur le nombre de personnes qui s'étaient installées ici.</p>\n<p>Après des mois ou des années, “de nombreux Roumains finissent par partir,” explique Donca, que ce soit pour rentrer chez eux ou pour poursuivre de nouvelles opportunités ailleurs, motivés par un sentiment d'accomplissement, de nouvelles perspectives ou des raisons personnelles. “Quand vous ne voyez vos parents qu'une fois par an, vous remarquez qu'ils vieillissent,” dit-il, “et vous commencez à vous demander quoi faire”. Des parents vieillissants ou des membres de la famille malades sont des raisons courantes de retourner chez soi, souvent accompagnées d'un sentiment de nostalgie.</p>\n<p>Dans ce contexte, l'épicerie roumaine locale a servi de petit remède au mal du pays. “Je pensais que c'était une excellente idée,” se souvient Hervé Destrel, qui, en tant que manager, a vu de première main le coût émotionnel de vivre loin de chez soi. Marilena Placinta, la propriétaire du magasin, comprend son impact, offrant des goûts familiers aux Roumains qui ne peuvent visiter leur patrie que tous les quelques années alors qu'ils s'installent dans la région.</p>\n<p>Alors que certains passent à autre chose, d'autres restent beaucoup plus longtemps que prévu. “Je pensais que je serais ici un, deux ou trois ans, mais je suis toujours ici,” dit Cristea, réfléchissant à ses 15 années dans la région. Un signe clair d'un établissement à long terme est le nombre croissant de Roumains achetant des maisons, souvent auprès de locaux âgés vendant leurs propriétés. “Les Roumains se sentent bien lorsqu'ils possèdent une maison,” note Barbat, un sentiment partagé par d'autres. Beaucoup sont de jeunes couples dans la trentaine avec des enfants qui fréquentent les écoles locales, représentant un afflux démographique significatif lié à l'âge dans une région où une partie de la jeunesse française se dirige vers les centres urbains.</p>\n<p>Cependant, rester plus longtemps ne signifie pas toujours abandonner l'idée de résidence temporaire, surtout pour ceux qui n'ont pas investi dans la propriété. Réfléchissant au “phénomène mobile” de la migration d'Europe de l'Est, comme le décrit Anghel, Butucaru et Donca, malgré leurs longs séjours, considèrent toujours leur temps dans la région comme temporaire et prévoient de partir éventuellement. Chaque individu décide s'il considère une résidence à long terme comme temporaire ou s'il l'embrasse pleinement comme chez lui.</p>\n<p>“Je suis bien intégré dans la communauté de Gramat,” dit Teodor. En guise de retour, il espère organiser un <em>marché gourmand</em> mettant en vedette des plats roumains sur le site de la foire locale – une façon de célébrer la présence est-européenne qui est devenue partie intégrante du tissu de la région.</p>\n<p>Au-delà des communautés roumaine et est-européenne, le magasin de Marilena Placinta attire également des touristes, y compris des Allemands, des Anglais et des Néerlandais, qui visitent les attractions populaires de la région, telles que Rocamadour et l'Abyss de Padirac. Voir une épicerie roumaine dans ce cadre rural les surprend souvent. Placinta imite humoristiquement leurs réactions : \"Wow, un magasin roumain … ici !\"</p>\n<p>Cette scène reflète la signification plus large de la nouvelle présence roumaine : remettre en question la division typique entre les villes cosmopolites et les zones rurales supposément homogènes. “Les gens supposent que les endroits éloignés n'ont pas d'étrangers,” souligne Barbat, “mais s'il y a une entreprise qui a du mal à recruter, il y a des postes à pourvoir.” Dans le contexte d'un espace européen partagé, les Roumains sont venus au <em>Causse</em> de Gramat pour une variété de raisons, d'un sentiment d'aventure à un manque d'opportunités d'emploi dans certaines parties de la Roumanie, contribuant à soutenir l'économie locale. Recruter des travailleurs roumains, explique Hervé Destrel, était initialement une question de “maintenir les outils qui soutiennent la production de moutons du comté en fonctionnement”, un lien vital qui a pris une plus grande signification au fil du temps.</p>\n<p>Que ce soit en France ou au-delà, cette histoire locale brise les stéréotypes sur les zones rurales, en particulier dans ce que les géographes appellent la <em>diagonale du vide</em> de la France. Bien que marquée par une faible densité de population et moins d'activités, cette région est loin d'être dépourvue de connexions mondiales et d'énergie européenne.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>est un journaliste freelance français basé à Berlin, rapportant sur les impacts locaux des développements internationaux. Jusqu'à l'année dernière, il a étudié l'Histoire, les Relations internationales et les Sciences sociales à Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin, et enfin Berlin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.549",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La migration vers l'ouest en Europe est souvent associée à l'établissement dans des zones urbaines. Malgré cela, de nombreux travailleurs de la région ont trouvé un emploi dans de petites communautés rurales. La ville française de Gramat et ses environs, par exemple, ont vu l'arrivée de quelques centaines de Roumains au cours de la dernière décennie.</I>\n<br><br>\nDepuis les années 2010, le Causse de Gramat dans le sud-ouest de la France (partie d'un groupe de plateaux de calcaire vibrants et scintillants) a été témoin de l'apparition d'une population roumaine substantielle. Au début, les nouveaux arrivants sont venus en réponse à des recrutements pour des postes de travail dans des abattoirs. Ensuite, les opportunités se sont diversifiées, des proches ont rejoint et la communauté a grandi. D'abord considérée comme un mouvement temporaire, l'établissement permanent était à portée de main pour beaucoup. Aujourd'hui, les Roumains représentent l'une des plus grandes communautés immigrées (si ce n'est la plus grande) de la région, apportant une facette d'Europe de l'Est et donc de la diversité à cette campagne française.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.551",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Społeczność rumuńska zakorzenia się na wsi we Francji",
                key:"uid": string:"a3997e31-2a1b-4b80-9aac-805628a99283",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Nowe przybycia</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (kiełbaski bez skórki z różnych mięs), <em>Sarmale</em> (gołąbki), papryki <em>Gogoșari</em> i wiele innych produktów z Rumunii wypełniają półki Romanasul – rumuńskiego sklepu spożywczego w Gramat. „Miałam ten pomysł od dłuższego czasu,” wyjaśnia Marilena Placinta, właścicielka sklepu, pochodząca z miasta Tulcea w delcie Dunaju. Myśl stała się namacalna w lutym 2019 roku, tak samo jak zmieniająca się demografia tego obszaru poprzez ten nowy handel.</p>\n<p>Podanie dokładnej liczby tej rumuńskiej populacji jest skomplikowane. Niektórzy mówią o 200 do 300 osobach. Inni podnoszą szacunki do 500. Jednak wszyscy zgadzają się, że „kilkaset” osób obecnie mieszka w miasteczku liczącym około 3,400 mieszkańców i jego okolicach.</p>\n<p>Przybywając do Francji z rumuńskiego regionu Banat, z osobistej fascynacji i proeuropejskiego nastawienia, ksiądz z miasteczka, ojciec Alexandre, uważa, że Rumunia jest „bardzo frankofilna”. Niemniej jednak, w liczbach, Francja, spośród wszystkich ważnych destynacji, z pewnością nie jest oczywistym wyborem dla Rumunów, wyjaśnia Remus Gabriel Anghel, profesor na Krajowym Uniwersytecie Studiów Politycznych i Administracji Publicznej (SNSPA) w Bukareszcie oraz badacz w Rumuńskim Instytucie Badań nad Mniejszościami Narodowymi w Cluj-Napoca.</p>\n<p>Z około 130,000 członków, według oficjalnych statystyk, francuska rumuńska diaspora jest znacznie mniejsza niż włoska (szacowana na ponad milion) czy hiszpańska (szacowana na ponad 500,000). Dlatego sklep spożywczy Placinty wyraźnie wskazuje na niezwykle dużą lokalną rumuńską populację w tak małym francuskim miasteczku – zaskoczenie dla wielu, gdy występuje w, jak niektórzy by to określili, „środku niczego”. </p>\n<p>Jak zauważa właścicielka sklepu Romanasul, chociaż nieco przesadnie, ponieważ nie wszyscy Rumuni przybyli z tych samych powodów, napływ rumuńskich pracowników w tej odległej okolicy w dużej mierze zależy od możliwości zatrudnienia, które często są odrzucane lokalnie, ale mile widziane międzynarodowo. W grudniu 2009 roku, gdy Hervé i Florence Quentin przygotowywali się do sprzedaży swojego małego biznesu <em>Tabac</em> (sklep z papierosami), wyraźnie pamiętają nagły wzrost popytu na karty telefoniczne przedpłacone od nowo przybyłych Rumunów – oznaczający początek dynamiki, która trwała przez prawie 15 lat. Teodor Cristea dumnie twierdzi, że jest pierwszym Rumunem, który osiedlił się w Gramat, przybywając na przełomie lat 2010 – obok czterech innych, aby pracować w lokalnej rzeźni owiec.</p>\n<p>„Wszystko to wynika z problemu społeczno-ekonomicznego,” wyjaśnia Hervé Destrel, były dyrektor rzeźni. W 1984 roku on i jego brat przejęli rodzinny biznes. Na początku lat 2010 r. lokalny filar gospodarczy stanął w obliczu „krytycznej sytuacji”. Praca była, ale pracowników trudno było znaleźć. Po ogłoszeniu rekrutacji na około 200 osób, około 30 odpowiedziało. Bardzo niewielu przyszło, a zero podpisało umowę. Powszechny brak zainteresowania wydawał się oczywisty. Zimno, zapachy i ostateczne zadanie zabijania zwierząt „nie są zbyt atrakcyjne”, przyznaje Martin Ostermeyer, obecny szef rzeźni. Narzeka, że rekrutacja „lokalnych ludzi jest niezwykle trudna”. Istniała, i nadal istnieje, luka (nie pustka, aby ostrożnie podkreślić fakt, że wielu Francuzów również wykonuje tę ciężką pracę).</p>\n<p>Podążając za przykładem przemysłu mięsnego w Bretanii, bracia Destrel skontaktowali się z rumuńskimi agencjami pracy tymczasowej, które, chociaż nie miały siedziby w południowo-zachodniej Francji, były gotowe działać w Gramat. Agencje te zapewniły bezproblemowe przygotowanie dla rumuńskich pracowników, oferując wspólne możliwości zakwaterowania i wsparcie administracyjne. Ułatwiło to pracownikom rozpoczęcie zagranicznych zleceń, zapewniając jednocześnie, że agencje pracy tymczasowej mogły szybko uruchomić swoje operacje. Po połowie lat 2010, rumuńskie firmy zostały albo zakazane w działalności we Francji, albo musiały przestrzegać nowego francuskiego statusu prawnego. W związku z tą sytuacją i z powodu obaw na „poziomie ludzkim”, Hervé Destrel i jego współpracownik przeszli od oferowania umów na trzy do sześciu miesięcy do zapewnienia stałych umów o pracę dla rumuńskich pracowników.</p>\n<p>„Prawdziwa relacja zaufania” miała być zbudowana, aby przekonać swoich najlepszych pracowników do podpisania, jak wyjaśnia Destrel. W tym procesie pracownicy tacy jak Laurentiu Donca i Mihai Butucaru, odpowiednio zrekrutowani w 2011 i 2016 roku, pozostali w okolicy. Do dziś są zadowoleni ze swojej pracy. „Dostrzegli w nas potencjał,” zauważa Donca. Od tego czasu Rumuni stanowili około 30 procent pracowników firmy.</p>\n<p>Przypadek Destrel nie jest odosobniony, szczególnie w odniesieniu do lokalnych rzeźni. Nadal w Gramat, znany producent kaczki <em>foie gras</em>, La Quercynoise, również rekrutował rumuńską siłę roboczą od lat 2010. Wśród rekrutów była Marilena Placinta, obecnie właścicielka sklepu spożywczego. Nie ograniczając się do przemysłu mięsnego, lista pracodawców rozciąga się teraz poza sektory i granice miasteczka: restauracje, hotele, <em>SYDED</em> (centrum recyklingu), przemysł drzewny i inne fabryki, takie jak Andros, przemysłowy flagowiec departamentu, znany na całym świecie z takich marek jak Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Podwójny fenomen migracyjny</strong></p>\n<p>Znany historyk Gérard Noiriel, w swojej pracy na temat intensywnych zmian demograficznych we Francji w XIX i XX wieku, wprowadził pojęcie <em>Creuset français</em> (francuski tygiel), które, jak twierdził, było długo pomijane. Pojęcie to odzwierciedla historyczne fale migracji, w tym te napędzane pracą, często przyciągane do wymagających przemysłów Francji potrzebujących pracowników. Na przykład w obszarach, gdzie wydobycie węgla kiedyś stanowiło przemysłowy kręgosłup, firmy sukcesywnie rekrutowały Europejczyków z Południa, Europy Wschodniej i Afryki Północnej przez cały XX wiek, aby pracować obok francuskich górników.</p>\n<p>Chociaż węgiel nie był czynnikiem, podobny fenomen migracji siły roboczej miał miejsce w Gramat, a dokładniej w lokalnej rzeźni owiec. Oryginalny właściciel, Destrel senior, rekrutował pracowników z Półwyspu Iberyjskiego. Później, pod zarządem jego dwóch synów, siła robocza pochodzenia zagranicznego stała się głównie marokańska i algierska. Dziś firma nawiązała długotrwałą relację z rumuńskimi pracownikami, więź, która pozostała silna pomimo zmian w kierownictwie i nadal jest reprodukowana lokalnie.</p>\n<p>Po drugiej stronie Europy, Rumunia znacząco przeszła historyczny fenomen emigracji. Zaczynając po zakończeniu II wojny światowej, jak wskazuje Anghel, z relocacjami populacji niemiecko-rumuńskiej, wyjazdem Żydów po Holokauście, a nawet Rumunów przemieszczających się po Bloku Wschodnim, kształtowała się dynamika. Kontynuowała się jeszcze bardziej po 1989 roku, po rewolucjach, które zakończyły rządy komunistyczne i upadku Żelaznej Kurtyny.</p>\n<p>„Drzwi nagle się otworzyły,” wyjaśnia Marius Barbat, rumuński inżynier, który mieszka w Gramat z rodziną od 2012 roku. To oznaczało punkt zwrotny, ponieważ surowa transformacja w kapitalizm miała wpływ na społeczeństwa przyzwyczajone do systemu socjalistycznego, prowadząc do powszechnego cierpienia i upadku społecznego. „Było tyle biedy,” wspomina Barbat o Rumunii w latach 90. XX wieku. Pod koniec tej dekady migracja siły roboczej wzrosła, szczególnie do Hiszpanii i Włoch. Tendencja ta przyspieszyła po umowie z 2002 roku, która przyznała obywatelom rumuńskim swobodny dostęp do Unii Europejskiej, co doprowadziło do „dużego odpływu migrantów”, mówi socjolog Anghel, z ruchami przesuwającymi się w kierunku Europy Północnej w XXI wieku. „W Rumunii każdy zna kogoś, kto wyjechał,” mówi Barbat, który urodził się w Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>W odpowiedzi na ruchy demograficzne w Europie Wschodniej, naukowcy opracowali pojęcie „płynnej migracji”, zauważa profesor SNSPA. Te populacje często wydawały się „nie pozostawać w jednym miejscu, ale próbować różnych rynków pracy”, w przeciwieństwie do klasycznego wzorca. Dla wielu Rumunów w Gramat malownicza francuska wieś nie jest pierwszym przystankiem. Po kilku latach pracy w przemyśle <em>foie gras</em> w Kraju Basków w Hiszpanii, Marilena przyszła pracować w tym samym sektorze w Gramat w Quercynoise. Tymczasem Donca krótko przeszedł przez Austrię, zanim dołączył do linii produkcyjnych Destrela. Podobnie jego towarzysz Butucaru pracował w belgijskiej rzeźni, zanim spotkali się we Francji i dzielili zakwaterowanie przydzielone przez agencję pracy tymczasowej. Cristea przeszedł dłuższą drogę do Gramat. Zaczynając pod koniec lat 90., podejmował prace rzeźnicze w Niemczech (Dortmund i Stuttgart), Belgii i Hiszpanii.</p>\n<p><strong>Jedna destynacja, różne motywacje</strong></p>\n<p>W latach 90. i na początku 2000. wielu Rumunów emigrowało „głównie z powodu silnych powodów ekonomicznych”, mówi Anghel, cytując biedę w kraju i upadek przemysłów z czasów komunizmu. W tym kontekście Teodor Cristea wyjechał do Niemiec. „Aby wspierać rodzinę,” wyjaśnia, „jesteś zmuszony szukać pracy, gdzie tylko możesz, nawet przez agencje pracy tymczasowej oferujące kontrakty za granicą.”</p>\n<p>Jednak dla młodszych pokoleń, zaczynających w latach 2010., powody emigracji stały się bardziej złożone. Anghel podkreśla, że upraszczanie problemu jako jedynie ucieczki przed biedą jest teraz mylące, ponieważ emigracja w Rumunii nie jest już powszechnie dzieloną strategią zaspokajania podstawowych potrzeb, jak to miało miejsce wcześniej. Zamiast tego motywacje stojące za mobilnością stały się coraz bardziej różnorodne.</p>\n<p>Podczas gdy różnica majątkowa między Europą Wschodnią a Zachodnią była uderzająca 25 lat temu, te nierówności znacznie się zmniejszyły. Standardy życia w Rumunii poprawiły się, a średnie wynagrodzenia zaczęły zbliżać się do tych w Europie Zachodniej. Co więcej, wynagrodzenia w Europie Zachodniej są równoważone przez wyższe koszty życia, co sprawia, że korzyści ekonomiczne z emigracji są mniej przekonujące.</p>\n<p>To rodzi pytania, czy ta zmniejszająca się różnica spowolni przepływ rumuńskich pracowników do miejsc takich jak Gramat. „Zobaczymy,” mówi Marilena Placinta, ostrożnie. Na razie jednak przepływ trwa, bez zmian na horyzoncie, według szefa rzeźni owiec, który niedawno zrekrutował więcej Rumunów. Ostermeyer, który pracował za granicą przez 20 lat i ma duże doświadczenie w zarządzaniu międzynarodowymi pracownikami, pozostaje sceptyczny: „Pomysł, że gdy standardy życia się zrównają, będzie mniej ludzi [emigrujących] – nie wierzę w to.”</p>\n<p>„Każdy jest inny,” podkreśla Laurentiu Donca, wskazując, że motywacje do opuszczenia Rumunii są różnorodne i często osobiste. Sam Donca początkowo wyjechał za granicę na sześciomiesięczny kontrakt, aby kupić samochód, ale przyznaje, że „ciekawość” również odegrała rolę. Mając zaledwie 20 lat, chciał odkrywać nowo otwartą przestrzeń europejską, a nie tylko gonić za wyższymi zarobkami.</p>\n<p>„Każdy ma swoje powody,” dodaje. Niektórzy szukają doświadczenia, inni potrzebują pieniędzy, a niektórzy po prostu szukają zmiany. Są też tacy z niekorzystnych regionów, gdzie brakuje miejsc pracy, podobnie jak w niektórych obszarach we Francji. Zamiast przenosić się do większych i ekonomicznie dynamicznych miast Rumunii, ci ludzie często słyszą o możliwościach za granicą, szczególnie przez krewnych lub przyjaciół, którzy już osiedlili się w tym rejonie. Ta sieć komunikacji była kluczowa dla rosnącej rumuńskiej społeczności w Gramat. Zarówno Mihai Butucaru, jak i Laurentiu Donca znaleźli się w tej odległej okolicy, ponieważ przyjaciele już tam informowali ich o ofertach pracy. Rekruterzy często polegają na tym procesie „z ust do ust”, gdy potrzebują więcej pracowników. Z biegiem czasu coraz więcej osób z tych samych wsi, dzielnic lub rodzin dołączało do tych tymczasowych misji, z których niektóre przekształciły się w znacznie dłuższe pobyty.</p>\n<p><strong>Osiedlić się czy nie osiedlić</strong></p>\n<p>„Byłem zaskoczony,” przyznaje ojciec Alexandre. Swoje przygotowanie duchowne odbył we Francji i został lokalnym księdzem w Gramat w 2016 roku. Po kilku latach w północnej Francji, Marius Barbat przybył do miasteczka w 2012 roku, gdy znalazł wymarzoną pracę inżyniera w francuskiej firmie. Po przybyciu podzielił to samo uczucie. Stawiając stopę na <em>Causse</em>, obaj nie mieli pojęcia o rumuńskiej społeczności ani o tym, ile osób się tutaj osiedliło.</p>\n<p>Po miesiącach lub latach, „wielu Rumunów ostatecznie odchodzi,” wyjaśnia Donca, czy to wracając do domu, czy szukając nowych możliwości gdzie indziej, kierując się poczuciem spełnienia, nowymi perspektywami lub osobistymi powodami. „Kiedy widzisz swoich rodziców tylko raz w roku, zauważasz, że się starzeją,” mówi, „i zaczynasz się zastanawiać, co robić”. Starzejący się rodzice lub chorzy członkowie rodziny to powszechne powody powrotu do domu, często towarzyszy im poczucie nostalgii.</p>\n<p>W tym kontekście lokalny rumuński sklep spożywczy służył jako mała remedium na tęsknotę za domem. „Myślałem, że to świetny pomysł,” wspomina Hervé Destrel, który jako menedżer widział na własne oczy emocjonalny ciężar życia daleko od domu. Marilena Placinta, właścicielka sklepu, rozumie jego wpływ, oferując znajome smaki Rumunom, którzy mogą odwiedzać swoją ojczyznę tylko co kilka lat, gdy osiedlają się w regionie.</p>\n<p>Podczas gdy niektórzy przechodzą dalej, inni zostają znacznie dłużej, niż się spodziewano. „Myślałem, że będę tutaj przez rok, dwa lub trzy, ale wciąż tu jestem,” mówi Cristea, wspominając swoje 15 lat w okolicy. Wyraźnym znakiem długoterminowego osiedlenia się jest rosnąca liczba Rumunów kupujących domy, często od starszych lokalnych mieszkańców sprzedających swoje nieruchomości. „Rumuni czują się dobrze, gdy mają dom,” zauważa Barbat, co jest odczuwane przez innych. Wiele z nich to młode pary w wieku 30 lat z dziećmi, które uczęszczają do lokalnych szkół, co stanowi znaczący demograficzny napływ związany z wiekiem w obszarze, gdzie część francuskiej młodzieży udaje się do centrów miejskich.</p>\n<p>Jednak dłuższy pobyt nie zawsze oznacza porzucenie idei tymczasowego zamieszkania, szczególnie dla tych, którzy nie zainwestowali w nieruchomości. Odbijając „mobilny fenomen” migracji Europy Wschodniej, jak to opisuje Anghel, Butucaru i Donca, mimo długich pobytów, nadal postrzegają swój czas w regionie jako tymczasowy i planują w końcu się przenieść. Każda osoba decyduje, czy postrzegać długoterminowe zamieszkanie jako tymczasowe, czy w pełni je zaakceptować jako dom.</p>\n<p>„Dobrze zintegrowałem się w społeczności Gramat,” mówi Teodor. Jako sposób na oddanie, ma nadzieję zorganizować <em>marché gourmand</em> z rumuńskimi potrawami na lokalnych targach – sposób na uczczenie obecności Europy Wschodniej, która stała się częścią tkanki tego obszaru.</p>\n<p>Poza rumuńską i wschodnioeuropejską społecznością, sklep Marileny Placinty przyciąga również turystów, w tym Niemców, Anglików i Holendrów, którzy odwiedzają popularne atrakcje regionu, takie jak Rocamadour i Abyss Padirac. Zobaczenie rumuńskiego sklepu spożywczego w tej wiejskiej scenerii często ich zaskakuje. Placinta humorystycznie naśladuje ich reakcje: \"Wow, rumuński sklep … tutaj!\"</p>\n<p>Ta scena odzwierciedla szersze znaczenie nowej rumuńskiej obecności: kwestionowanie typowego podziału między kosmopolitycznymi miastami a rzekomo homogenicznymi obszarami wiejskimi. „Ludzie zakładają, że odległe miejsca nie mają obcokrajowców,” zauważa Barbat, „ale jeśli jest firma, która ma trudności z zatrudnieniem, są wolne miejsca, które trzeba zapełnić.” W kontekście wspólnej przestrzeni europejskiej Rumuni przybyli na <em>Causse</em> w Gramat z różnych powodów, od poczucia przygody po brak możliwości zatrudnienia w niektórych częściach Rumunii, pomagając w utrzymaniu lokalnej gospodarki. Rekrutacja rumuńskich pracowników, wyjaśnia Hervé Destrel, początkowo dotyczyła „utrzymania narzędzi, które wspierają produkcję jagniąt w hrabstwie”, linia życia, która z czasem nabrała większego znaczenia.</p>\n<p>Czy to we Francji, czy gdzie indziej, ta lokalna historia łamie stereotypy dotyczące obszarów wiejskich, szczególnie w tym, co geografowie nazywają francuską <em>diagonal du vide</em> (pustą diagonalą). Choć charakteryzuje się niską gęstością zaludnienia i mniejszą liczbą aktywności, ten region jest daleki od pozbawienia globalnych połączeń i europejskiej energii.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>jest francuskim dziennikarzem freelancerem z siedzibą w Berlinie, relacjonującym lokalne skutki międzynarodowych wydarzeń. Do zeszłego roku studiował historię, stosunki międzynarodowe i nauki społeczne w Tuluzie, Glasgow, Paryżu, Dublinie, a w końcu w Berlinie.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.034",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Migracja na zachód w Europie często kojarzona jest z osiedlaniem się w obszarach miejskich. Mimo to wielu pracowników z tego regionu znalazło zatrudnienie w małych społecznościach wiejskich. Francuskie miasteczko Gramat i jego okolice, na przykład, były świadkiem przybycia kilku setek Rumunów w ciągu ostatniej dekady.</I>\n<br><br>\nOd lat 2010-tych, Causse de Gramat w południowo-zachodniej Francji (część grupy tętniących życiem, lśniących płaskowyżów wapiennych) była świadkiem pojawienia się znacznej populacji rumuńskiej. Na początku nowi przybysze przybyli w odpowiedzi na rekrutację do pracy w rzeźniach. Następnie możliwości się zróżnicowały, dołączyli krewni, a społeczność rosła. Początkowo uważano to za ruch tymczasowy, jednak stałe osiedlenie się było tuż za rogiem dla wielu. Dziś Rumuni stanowią jedną z największych społeczności imigranckich (jeśli nie największą) w tym rejonie, wnosząc wschodnioeuropejski aspekt, a tym samym różnorodność do tej francuskiej wsi.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.81",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"A comunidade romena estabelece raízes na França rural",
                key:"uid": string:"a42737bb-1787-46e2-8823-f328799a7b73",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Novas chegadas</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (salsichas sem pele feitas de diferentes carnes), <em>Sarmale</em> (repolhos recheados), pimentões <em>Gogoșari</em>, e muitos outros produtos da Romênia enchem as prateleiras do Romanasul – a mercearia romena em Gramat. “Eu tive essa ideia há muito tempo,” explica Marilena Placinta, a proprietária da loja, originária da cidade do delta do Danúbio, Tulcea. O pensamento se tornou palpável em fevereiro de 2019, assim como a demografia em mudança da área através deste novo comércio.</p>\n<p>Fornecer um número preciso sobre essa população romena é complicado. Alguns falam de 200 a 300 pessoas. Outros elevam a estimativa para 500. No entanto, todos convergem para dizer que “algumas centenas” agora vivem na cidade de cerca de 3.400 habitantes e seus arredores.</p>\n<p>Vindo da região do Banat na Romênia, por fascinação pessoal e uma atitude pró-europeia, o padre da cidade, Padre Alexandre, pensa que a Romênia é “muito francófila”. No entanto, em números, a França não é, de longe, uma escolha óbvia para os romenos, explica Remus Gabriel Anghel, professor da Universidade Nacional de Estudos Políticos e Administração Pública (SNSPA) em Bucareste e pesquisador do Instituto Romeno de Pesquisa sobre Minorias Nacionais em Cluj-Napoca.</p>\n<p>Com cerca de 130.000 membros, de acordo com estatísticas oficiais, a diáspora romena na França é muito menor do que a da Itália (estimada em mais de um milhão) ou da Espanha (estimada em mais de 500.000). Assim, a mercearia de Placinta denota vividamente uma população romena local incomumente extensa para uma cidade francesa tão pequena – uma surpresa para muitos quando ocorre em, como alguns chamariam, o “meio do nada”. </p>\n<p>Como observa a proprietária da loja Romanasul, embora de forma um tanto exagerada, já que nem todos os romenos chegaram pelos mesmos motivos, o influxo de trabalhadores romenos nesta área remota depende em grande parte das oportunidades de trabalho que muitas vezes são rejeitadas localmente, mas bem-vindas internacionalmente. Em dezembro de 2009, enquanto Hervé e Florence Quentin se preparavam para vender seu pequeno negócio de <em>Tabac</em> (loja de cigarros), eles se lembram vividamente do súbito aumento na demanda por cartões telefônicos pré-pagos de romenos recém-chegados – marcando o início de uma dinâmica que continuou por quase 15 anos. Teodor Cristea orgulhosamente reivindica o título de ser o primeiro romeno a se estabelecer em Gramat, chegando na virada da década de 2010 – ao lado de outros quatro para trabalhar no matadouro local de cordeiros.</p>\n<p>“Tudo isso vem de um problema socioeconômico,” explica Hervé Destrel, um ex-executivo do matadouro. Em 1984, ele e seu irmão assumiram o negócio da família. No início da década de 2010, a pedra angular econômica local enfrentou uma “situação crítica”. O trabalho estava lá, mas trabalhadores eram difíceis de encontrar. Após um chamado de recrutamento para cerca de 200 pessoas, aproximadamente 30 responderam. Muito poucos vieram e zero assinaram um contrato. A falta generalizada de interesse parecia óbvia. O frio, os cheiros e a tarefa final de matar animais não é “realmente sexy”, admite Martin Ostermeyer, o atual chefe do matadouro. Ele se queixa de que recrutar “locais é extremamente difícil”. Havia, e ainda há, uma lacuna (não um vazio, para sublinhar cautelosamente o fato de que muitos franceses também fazem esse trabalho duro).</p>\n<p>Seguindo o exemplo da indústria de carne da Bretanha, os irmãos Destrel contataram agências de emprego romenas que, embora não estivessem baseadas no sudoeste da França, estavam dispostas a operar em Gramat. Essas agências forneceram uma configuração perfeita para trabalhadores romenos, oferecendo oportunidades de moradia compartilhada e suporte administrativo. Isso facilitou para os trabalhadores embarcarem em missões no exterior, enquanto garantiu que as agências de emprego pudessem rapidamente colocar suas operações de trabalho em funcionamento. Após a metade da década de 2010, as empresas baseadas na Romênia foram banidas de operar na França ou obrigadas a seguir um novo status legal francês. Dada essa situação e devido a preocupações em um \"nível humano\", Hervé Destrel e seu associado mudaram de oferecer contratos renováveis de três a seis meses para fornecer contratos de trabalho permanentes para trabalhadores romenos.</p>\n<p>“Uma verdadeira relação de confiança” deveria ser construída para convencer seus melhores trabalhadores a assinar, como explica Destrel. Ao longo desse processo, funcionários como Laurentiu Donca e Mihai Butucaru, recrutados respectivamente em 2011 e 2016, permaneceram na área. Eles continuam felizes com seus empregos até hoje. “Eles viram potencial em nós,” aponta Donca. Desde então, os romenos têm representado cerca de 30 por cento dos funcionários da empresa.</p>\n<p>O caso Destrel não é isolado, especialmente em relação aos matadouros locais. Ainda em Gramat, o renomado produtor de pato <em>foie gras</em>, La Quercynoise, também recrutou mão de obra romena desde a década de 2010. Entre os recrutados estava Marilena Placinta, agora a proprietária da mercearia. Não restrito à indústria da carne, a lista de empregadores agora se estende além dos setores e limites da cidade: restaurantes, hotéis, o <em>SYDED</em> (centro de reciclagem), a indústria madeireira e outras fábricas como Andros, a bandeira industrial do departamento, internacionalmente conhecida por marcas como Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Um fenômeno migratório de duas vias</strong></p>\n<p>O renomado historiador Gérard Noiriel, em seu trabalho sobre as intensas mudanças demográficas na França durante os séculos 19 e 20, introduziu o conceito de <em>Creuset français</em> (caldeirão francês), que ele argumentou ter sido há muito negligenciado. Este conceito reflete as ondas históricas de migração, incluindo aquelas impulsionadas pelo trabalho, frequentemente atraídas pelas indústrias exigentes da França em necessidade de trabalhadores. Por exemplo, em áreas onde a mineração de carvão uma vez formou a espinha dorsal industrial, as empresas sucessivamente recrutaram europeus do sul, europeus orientais e norte-africanos ao longo do século 20 para trabalhar ao lado de mineiros franceses.</p>\n<p>Embora o carvão não fosse um fator, um fenômeno migratório de trabalho semelhante ocorreu em Gramat e precisamente em seu matadouro local de cordeiros. O proprietário original, Destrel senior, recrutou trabalhadores da Península Ibérica. Mais tarde, sob a gestão de seus dois filhos, a força de trabalho de origem estrangeira tornou-se predominantemente marroquina e argelina. Hoje, a empresa forjou um relacionamento duradouro com trabalhadores romenos, um vínculo que permaneceu forte apesar das mudanças na liderança e continua a ser reproduzido localmente.</p>\n<p>Do outro lado da Europa, a Romênia passou por um fenômeno histórico de emigração. Começando após o fim da Segunda Guerra Mundial, como indica Anghel, com relocação da população germano-romena, a saída de judeus após o Holocausto, e até mesmo romenos se mudando pelo Bloco Oriental, uma dinâmica estava se formando. Isso continuou ainda mais após 1989, após as revoluções que puseram fim ao regime comunista e com a queda da Cortina de Ferro.</p>\n<p>“A porta se abriu de repente,” explica Marius Barbat, um engenheiro romeno que vive em Gramat com sua família desde 2012. Isso marcou um ponto de virada, já que a dura transição para o capitalismo teve um custo nas sociedades acostumadas ao sistema socialista, resultando em sofrimento generalizado e declínio social. “Havia tanta pobreza,” Barbat se lembra da Romênia na década de 1990. No final daquela década, a migração de trabalho havia aumentado, particularmente para a Espanha e a Itália. Essa tendência acelerou após o acordo de 2002 que concedeu aos cidadãos romenos acesso livre à União Europeia, o que levou a “um grande fluxo de migrantes”, diz o sociólogo Anghel, com os movimentos se deslocando em direção ao norte da Europa no século 21. “Na Romênia, todo mundo conhece alguém que saiu,” diz Barbat, que nasceu em Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>Em resposta aos movimentos demográficos da Europa Oriental, os acadêmicos desenvolveram a noção de “migração líquida”, observa o professor da SNSPA. Essas populações frequentemente pareciam “não ficar em um só lugar, mas tentar diferentes mercados de trabalho”, ao contrário do padrão clássico. Para numerosos romenos em Gramat, o pitoresco campo francês não é a primeira parada. Após alguns anos na região basca da Espanha trabalhando na indústria de <em>foie gras</em>, Marilena veio trabalhar no mesmo setor na Quercynoise de Gramat. Enquanto isso, Donca passou brevemente pela Áustria antes de se juntar às linhas de produção de Destrel. Da mesma forma, seu acólito Butucaru trabalhou em um matadouro belga antes de se encontrarem na França e compartilharem a acomodação alocada pela agência de emprego. Cristea teve uma jornada mais longa até Gramat. Começando no final da década de 1990, ele trabalhou em empregos de açougue em toda a Alemanha (Dortmund e Stuttgart), Bélgica e Espanha.</p>\n<p><strong>Um destino, motivações diversas</strong></p>\n<p>Durante a década de 1990 e o início dos anos 2000, muitos romenos emigraram “principalmente devido a fortes razões econômicas”, diz Anghel, citando a pobreza do país e o colapso das indústrias da era comunista. Nesse contexto, Teodor Cristea foi para a Alemanha. “Para sustentar a família,” ele explica, “você é forçado a procurar trabalho onde quer que possa, mesmo através de agências de emprego que oferecem contratos no exterior.”</p>\n<p>No entanto, para as gerações mais jovens a partir da década de 2010, as razões para a emigração tornaram-se mais complexas. Anghel enfatiza que simplificar a questão como apenas uma fuga da pobreza agora é enganoso, já que a emigração na Romênia não é mais uma estratégia amplamente compartilhada para atender às necessidades básicas como costumava ser. Em vez disso, as motivações por trás da mobilidade tornaram-se cada vez mais diversas.</p>\n<p>Embora a disparidade de riqueza entre a Europa Oriental e Ocidental fosse marcante há 25 anos, essas desigualdades diminuíram significativamente. Os padrões de vida na Romênia melhoraram, com salários médios começando a se aproximar dos da Europa Ocidental. Além disso, os salários da Europa Ocidental são compensados por custos de vida mais altos, tornando os benefícios econômicos da emigração menos atraentes.</p>\n<p>Isso levanta questões sobre se essa redução da disparidade irá desacelerar o fluxo de trabalhadores romenos para lugares como Gramat. “Vamos ver,” diz Marilena Placinta, cautelosamente. Por enquanto, no entanto, o fluxo continua, sem mudanças no horizonte, de acordo com o chefe do matadouro de cordeiros, que recentemente recrutou mais romenos. Ostermeyer, que trabalhou no exterior por 20 anos e tem ampla experiência em gerenciar trabalhadores internacionais, permanece cético: “A ideia de que, à medida que os padrões de vida se igualam, haverá menos pessoas [emigrando] – eu não acredito.”</p>\n<p>“Todo mundo é diferente,” enfatiza Laurentiu Donca, apontando que as motivações para deixar a Romênia são variadas e muitas vezes pessoais. Donca, ele mesmo, inicialmente foi para o exterior com um contrato de seis meses para comprar um carro, mas admite que a “curiosidade” também desempenhou um papel. Com apenas 20 anos, ele queria explorar o espaço europeu recém-aberto, não apenas correr atrás de salários mais altos.</p>\n<p>“Todo mundo tem suas razões,” acrescenta. Alguns buscam experiência, outros precisam de dinheiro e alguns estão simplesmente em busca de mudança. Depois, há aqueles de regiões desfavorecidas, onde os empregos são escassos, assim como em certas áreas da França. Em vez de se mudar para as cidades maiores e economicamente dinâmicas da Romênia, essas pessoas muitas vezes ouvem sobre oportunidades no exterior, especialmente através de parentes ou amigos que já se estabeleceram na área. Essa rede de comunicação tem sido fundamental para a crescente comunidade romena em Gramat. Tanto Mihai Butucaru quanto Laurentiu Donca acabaram nesta área remota porque amigos que já estavam lá os informaram sobre vagas de emprego. Os recrutadores frequentemente dependem desse processo de boca a boca quando precisam de mais funcionários. Com o tempo, mais pessoas das mesmas aldeias, bairros ou famílias se juntaram a essas missões temporárias, algumas das quais se transformaram em estadias muito mais longas.</p>\n<p><strong>Estabelecer-se ou não estabelecer-se</strong></p>\n<p>“Fiquei surpreso,” admite o Padre Alexandre. Ele fez sua formação clerical na França e se tornou o padre local de Gramat em 2016. Após já alguns anos no norte da França, Marius Barbat chegou à cidade em 2012, pois encontrou o emprego de engenharia desejado em uma empresa francesa. Ao chegar, ele compartilhou a mesma sensação. Ao pisar no <em>Causse</em>, ambos não tinham ideia sobre a comunidade romena nem quantos haviam se estabelecido aqui.</p>\n<p>Após meses ou anos, “muitos romenos eventualmente vão embora,” explica Donca, seja para voltar para casa ou buscar novas oportunidades em outro lugar, movidos por um senso de realização, novas perspectivas ou razões pessoais. “Quando você vê seus pais apenas uma vez por ano, você percebe que eles estão envelhecendo,” ele diz, “e você começa a se perguntar o que fazer”. Pais envelhecendo ou membros da família doentes são razões comuns para voltar para casa, muitas vezes acompanhadas por um sentimento de nostalgia.</p>\n<p>Nesse contexto, a mercearia local romena serviu como um pequeno remédio para a saudade de casa. “Eu achei que era uma ótima ideia,” recorda Hervé Destrel, que, como gerente, viu em primeira mão o custo emocional de viver longe de casa. Marilena Placinta, a proprietária da loja, entende seu impacto, oferecendo sabores familiares para romenos que podem visitar sua terra natal apenas a cada poucos anos enquanto se estabelecem na região.</p>\n<p>Enquanto alguns seguem em frente, outros ficam muito mais tempo do que o esperado. “Eu pensei que estaria aqui por um, dois ou três anos, mas ainda estou aqui,” diz Cristea, refletindo sobre seus 15 anos na área. Um sinal claro de assentamento a longo prazo é o número crescente de romenos comprando casas, muitas vezes de locais idosos que estão vendendo suas propriedades. “Os romenos se sentem bem quando possuem uma casa,” observa Barbat, um sentimento ecoado por outros. Muitos são casais jovens na casa dos 30 anos com filhos que frequentam escolas locais, representando um influxo demográfico significativo relacionado à idade em uma área onde parte da juventude francesa se dirige para centros urbanos.</p>\n<p>No entanto, ficar mais tempo não significa sempre abandonar a ideia de residência temporária, especialmente para aqueles que não investiram em propriedades. Refletindo o “fenômeno móvel” da migração da Europa Oriental, como Anghel descreve, Butucaru e Donca, apesar de suas longas estadias, ainda veem seu tempo na região como temporário e planejam seguir em frente eventualmente. Cada indivíduo decide se vê uma residência a longo prazo como temporária ou se a abraça completamente como lar.</p>\n<p>“Eu fui bem integrado na comunidade de Gramat,” diz Teodor. Como uma forma de retribuir, ele espera organizar um <em>marché gourmand</em> apresentando pratos romenos na feira local – uma forma de celebrar a presença da Europa Oriental que se tornou parte do tecido da área.</p>\n<p>Além das comunidades romena e da Europa Oriental, a loja de Marilena Placinta também atrai turistas, incluindo alemães, ingleses e holandeses, que visitam as atrações populares da região, como Rocamadour e o Abismo Padirac. Ver uma mercearia romena neste cenário rural muitas vezes os surpreende. Placinta imita humoristicamente suas reações: \"Uau, uma loja romena … aqui!\"</p>\n<p>Essa cena reflete a importância mais ampla da nova presença romena: desafiando a divisão típica entre cidades cosmopolitas e supostamente homogêneas áreas rurais. “As pessoas presumem que lugares remotos não têm estrangeiros,” aponta Barbat, “mas se há uma empresa que está lutando para contratar, há vagas que precisam ser preenchidas.” No contexto de um espaço europeu compartilhado, os romenos vieram para o <em>Causse</em> de Gramat por uma variedade de razões, desde um senso de aventura até a falta de oportunidades de trabalho em certas partes da Romênia, ajudando a sustentar a economia local. Recrutar trabalhadores romenos, explica Hervé Destrel, foi inicialmente sobre “manter as ferramentas que sustentam a produção de cordeiros do condado funcionando”, uma tábua de salvação que adquiriu maior significado ao longo do tempo.</p>\n<p>Seja na França ou além, esta história local quebra estereótipos sobre áreas rurais, particularmente no que os geógrafos chamam de <em>diagonal du vide</em> (diagonal vazia) da França. Embora marcada por baixa densidade populacional e menos atividades, esta região está longe de estar desprovida de conexões globais e energia europeia.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>é um jornalista freelancer francês baseado em Berlim, reportando sobre os impactos locais de desenvolvimentos internacionais. Até o ano passado, ele estudou História, Relações Internacionais e Ciências Sociais em Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin e finalmente Berlim.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.341",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A migração para o oeste na Europa é frequentemente associada ao assentamento em áreas urbanas. Apesar disso, muitos trabalhadores da região encontraram emprego em pequenas comunidades rurais. A cidade francesa de Gramat e seus arredores, por exemplo, viram a chegada de algumas centenas de romenos na última década.</I>\n<br><br>\nDesde a década de 2010, o Causse de Gramat, no sudoeste da França (parte de um grupo de vibrantes e cintilantes planaltos de calcário), testemunhou o surgimento de uma substancial população romena. A princípio, os recém-chegados vieram em resposta a recrutamentos para vagas de trabalho em matadouros. Depois, as oportunidades se diversificaram, parentes se juntaram e a comunidade cresceu. Inicialmente acreditava-se que era um movimento temporário, mas o assentamento permanente estava logo ali para muitos. Hoje, os romenos representam uma das maiores comunidades imigrantes (se não a maior) na área, trazendo uma faceta da Europa Oriental e, assim, diversidade para este campo francês.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.343",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Η ρουμανική κοινότητα εδραιώνει ρίζες στην αγροτική Γαλλία",
                key:"uid": string:"a7ce5dba-a3ec-402a-98c0-848d582c2785",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Νέες αφίξεις</strong></p>\n<p><em>Μίτσι</em> (λουκάνικα χωρίς δέρμα φτιαγμένα από διάφορα κρέατα), <em>Σαρμάλε</em> (γεμιστά λάχανα), <em>Γκογκοσάρι</em> πιπεριές και πολλά άλλα προϊόντα της Ρουμανίας γεμίζουν τα ράφια του Romanasul – του ρουμανικού παντοπωλείου στο Γκραμάτ. “Είχα αυτή την ιδέα εδώ και πολύ καιρό,” εξηγεί η Μαριλένα Πλατσίτα, η ιδιοκτήτρια του καταστήματος, που κατάγεται από την πόλη του Δέλτα του Δούναβη, την Τούλτσεα. Η σκέψη έγινε απτή τον Φεβρουάριο του 2019, όσο και η αλλαγή της δημογραφίας της περιοχής μέσω αυτού του νέου εμπορίου.</p>\n<p>Η παροχή ενός ακριβούς αριθμού για τον ρουμανικό πληθυσμό είναι περίπλοκη. Κάποιοι μιλούν για 200 έως 300 άτομα. Άλλοι ανεβάζουν την εκτίμηση σε 500. Ωστόσο, όλοι συγκλίνουν να πουν ότι “μερικές εκατοντάδες” ζουν τώρα στην πόλη με περίπου 3.400 κατοίκους και τα περίχωρά της.</p>\n<p>Ερχόμενος από την περιοχή Μπανάτ της Ρουμανίας, από προσωπική γοητεία και φιλοευρωπαϊκή στάση, ο ιερέας της πόλης, πατέρας Αλεξάντρ, πιστεύει ότι η Ρουμανία είναι “πολύ γαλλόφιλη”. Παρ' όλα αυτά, αριθμητικά, η Γαλλία δεν είναι, από όλους τους σημαντικούς προορισμούς, προφανής επιλογή για τους Ρουμάνους, εξηγεί ο Ρέμους Γκαμπριέλ Άγκελ, καθηγητής στο Εθνικό Πανεπιστήμιο Πολιτικών Σπουδών και Δημόσιας Διοίκησης (SNSPA) στο Βουκουρέστι και ερευνητής στο Ρουμανικό Ινστιτούτο Έρευνας για τις Εθνικές Μειονότητες στην Κλουζ-Ναπόκα.</p>\n<p>Με περίπου 130.000 μέλη, σύμφωνα με επίσηστα στατιστικά, η γαλλική ρουμανική διασπορά είναι πολύ μικρότερη από αυτή της Ιταλίας (εκτιμάται πάνω από ένα εκατομμύριο) ή της Ισπανίας (εκτιμάται πάνω από 500.000). Έτσι, το παντοπωλείο της Πλατσίτα δηλώνει έντονα έναν ασυνήθιστα εκτενή τοπικό ρουμανικό πληθυσμό για μια τόσο μικρή γαλλική πόλη – μια έκπληξη για πολλούς όταν συμβαίνει σε, όπως θα χαρακτήριζαν κάποιοι, το “μέσο του πουθενά”. </p>\n<p>Όπως σημειώνει η ιδιοκτήτρια του καταστήματος Romanasul, αν και κάπως υπερβολικά καθώς δεν ήρθαν όλοι οι Ρουμάνοι για τους ίδιους λόγους, η ροή Ρουμάνων εργατών σε αυτή την απομακρυσμένη περιοχή εξαρτάται σε μεγάλο βαθμό από τις ευκαιρίες εργασίας που συχνά απορρίπτονται τοπικά αλλά γίνονται δεκτές διεθνώς. Τον Δεκέμβριο του 2009, καθώς ο Ερβέ και η Φλωρεντία Κεντίν ετοίμαζαν να πουλήσουν την μικρή τους επιχείρηση <em>Ταμπάκ</em> (κατάστημα τσιγάρων), θυμούνται έντονα την ξαφνική αύξηση της ζήτησης για προπληρωμένες κάρτες τηλεφώνου από τους νεοαφιχθέντες Ρουμάνους – σηματοδοτώντας την αρχή μιας δυναμικής που συνεχίζεται για σχεδόν 15 χρόνια. Ο Θεόδωρος Κριστέα διεκδικεί περήφανα τον τίτλο του πρώτου Ρουμάνου που εγκαταστάθηκε στο Γκραμάτ, φτάνοντας στην αλλαγή της δεκαετίας του 2010 – μαζί με τέσσερις άλλους για να εργαστούν στο τοπικό σφαγείο αρνιών.</p>\n<p>“Όλα αυτά προέρχονται από ένα κοινωνικοοικονομικό πρόβλημα,” εξηγεί ο Ερβέ Ντεστρέλ, πρώην στέλεχος του σφαγείου. Το 1984 αυτός και ο αδελφός του ανέλαβαν την οικογενειακή επιχείρηση. Στην αρχή της δεκαετίας του 2010, το τοπικό οικονομικό θεμέλιο αντιμετώπισε μια “κρίσιμη κατάσταση”. Η εργασία υπήρχε αλλά οι εργάτες ήταν δύσκολο να βρεθούν. Μετά από μια πρόσκληση πρόσληψης για περίπου 200 άτομα, περίπου 30 απάντησαν. Πολύ λίγοι ήρθαν και κανένας δεν υπέγραψε συμβόλαιο. Η ευρεία έλλειψη ενδιαφέροντος φαινόταν προφανής. Το κρύο, οι μυρωδιές και η τελική εργασία του σφαγιασμού ζώων είναι “όχι και τόσο σέξι”, παραδέχεται ο Μάρτιν Όστερμαγιερ, ο τρέχων επικεφαλής του σφαγείου. Διαμαρτύρεται ότι η πρόσληψη “τοπικών είναι εξαιρετικά δύσκολη”. Υπήρχε, και εξακολουθεί να υπάρχει, ένα κενό (όχι ένα κενό, για να υπογραμμίσει προσεκτικά το γεγονός ότι πολλοί Γάλλοι κάνουν επίσης αυτή τη σκληρή δουλειά).</p>\n<p>Ακολουθώντας το παράδειγμα της βιομηχανίας κρέατος της Βρετάνης, οι αδελφοί Ντεστρέλ επικοινώνησαν με ρουμανικές εταιρείες προσωρινής απασχόλησης που, αν και δεν είναι εγκατεστημένες στη νοτιοδυτική Γαλλία, ήταν πρόθυμες να λειτουργήσουν στο Γκραμάτ. Αυτές οι εταιρείες παρείχαν μια απρόσκοπτη ρύθμιση για τους Ρουμάνους εργάτες, προσφέροντας ευκαιρίες κοινής στέγασης και διοικητική υποστήριξη. Αυτό διευκόλυνε τους εργάτες να ξεκινήσουν ξένες αποστολές ενώ διασφάλιζε ότι οι εταιρείες προσωρινής απασχόλησης μπορούσαν γρήγορα να θέσουν σε λειτουργία τις εργασιακές τους δραστηριότητες. Μετά τα μέσα της δεκαετίας του 2010, οι ρουμανικές εταιρείες είτε απαγορεύτηκαν να λειτουργούν στη Γαλλία είτε υποχρεώθηκαν να ακολουθήσουν μια νέα γαλλική νομική κατάσταση. Δεδομένης της κατάστασης αυτής και λόγω ανησυχιών σε “ανθρώπινο επίπεδο”, ο Ερβέ Ντεστρέλ και ο συνεργάτης του μετατόπισαν την προσφορά από συμβάσεις τριών έως έξι μηνών ανανεώσιμες σε μόνιμες συμβάσεις εργασίας για τους Ρουμάνους εργάτες.</p>\n<p>“Μια αληθινή σχέση εμπιστοσύνης” έπρεπε να οικοδομηθεί για να πεισθούν οι καλύτεροι εργάτες τους να υπογράψουν, όπως εξηγεί ο Ντεστρέλ. Στη διάρκεια αυτής της διαδικασίας, υπάλληλοι όπως ο Λαουρέντιου Ντόνκα και ο Μιχάι Μπουτουκάρου, που προσλήφθηκαν αντίστοιχα το 2011 και το 2016, παρέμειναν στην περιοχή. Είναι ακόμα ευχαριστημένοι με τις δουλειές τους μέχρι σήμερα. “Είδαν δυναμική σε εμάς,” επισημαίνει ο Ντόνκα. Από τότε, οι Ρουμάνοι αντιπροσωπεύουν περίπου το 30 τοις εκατό των υπαλλήλων της εταιρείας.</p>\n<p>Η περίπτωση Ντεστρέλ δεν είναι απομονωμένη, ειδικά όσον αφορά τα τοπικά σφαγεία. Ακόμα στο Γκραμάτ, ο εμβληματικός παραγωγός πάπιας <em>φοά γκρα</em>, La Quercynoise, έχει επίσης προσλάβει ρουμανική εργασία από τη δεκαετία του 2010. Μεταξύ των προσληφθέντων ήταν η Μαριλένα Πλατσίτα, τώρα ιδιοκτήτρια του παντοπωλείου. Όχι περιορισμένη στη βιομηχανία κρέατος, η λίστα των εργοδοτών επεκτείνεται τώρα πέρα από τους τομείς και τα όρια της πόλης: εστιατόρια, ξενοδοχεία, το <em>SYDED</em> (κέντρο ανακύκλωσης), η βιομηχανία ξύλου και άλλα εργοστάσια όπως η Andros, η βιομηχανική ναυαρχίδα του τμήματος, διεθνώς γνωστή για μάρκες όπως η Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Ένα διπλό φαινόμενο μετανάστευσης</strong></p>\n<p>Ο διάσημος ιστορικός Ζεράρ Νοριέλ, στο έργο του για τις έντονες δημογραφικές αλλαγές στη Γαλλία κατά τον 19ο και 20ό αιώνα, εισήγαγε την έννοια του <em>Creuset français</em> (γαλλικό χυτήριο), την οποία υποστήριξε ότι είχε παραβλεφθεί για πολύ καιρό. Αυτή η έννοια αντικατοπτρίζει τις ιστορικές ροές μετανάστευσης, συμπεριλαμβανομένων εκείνων που καθοδηγούνται από την εργασία, συχνά προσελκύοντας εργαζόμενους στις απαιτητικές βιομηχανίες της Γαλλίας. Για παράδειγμα, σε περιοχές όπου η εξόρυξη άνθρακα κάποτε αποτελούσε τη βιομηχανική ραχοκοκαλιά, οι εταιρείες προσλάμβαναν διαδοχικά Νότιους Ευρωπαίους, Ανατολικούς Ευρωπαίους και Βόρειους Αφρικανούς κατά τη διάρκεια του 20ού αιώνα για να εργαστούν δίπλα στους Γάλλους ανθρακωρύχους.</p>\n<p>Αν και ο άνθρακας δεν ήταν παράγοντας, ένα παρόμοιο φαινόμενο μετανάστευσης εργασίας συνέβη στο Γκραμάτ και συγκεκριμένα στο τοπικό σφαγείο αρνιών του. Ο αρχικός ιδιοκτήτης, Ντεστρέλ πρεσβύτερος, προσέλαβε εργάτες από την Ιβηρική Χερσόνησο. Αργότερα, υπό τη διεύθυνση των δύο γιων του, το εργατικό δυναμικό ξένης προέλευσης έγινε κυρίως μαροκινό και αλγερινό. Σήμερα, η εταιρεία έχει δημιουργήσει μια μακροχρόνια σχέση με τους Ρουμάνους εργάτες, μια σχέση που παραμένει ισχυρή παρά τις αλλαγές στη διοίκηση και συνεχίζει να αναπαράγεται τοπικά.</p>\n<p>Από την άλλη πλευρά της Ευρώπης, η Ρουμανία έχει υποστεί σημαντικά ένα ιστορικό φαινόμενο μετανάστευσης. Ξεκινώντας μετά το τέλος του Δευτέρου Παγκοσμίου Πολέμου, όπως υποδεικνύει ο Άγκελ, με τις μετακινήσεις γερμανορουμάνων πληθυσμών, την αναχώρηση των Εβραίων μετά το Ολοκαύτωμα και ακόμη και Ρουμάνων που μετακινούνταν σε όλη την Ανατολική Ευρώπη, μια δυναμική άρχισε να διαμορφώνεται. Συνεχίστηκε ακόμη περισσότερο μετά το 1989, μετά τις επαναστάσεις που έληξαν την κομμουνιστική διακυβέρνηση και με την πτώση του Σιδηρού Παραπετάσματος.</p>\n<p>“Η πόρτα άνοιξε ξαφνικά,” εξηγεί ο Μάριους Μπαρμπάτ, ένας Ρουμάνος μηχανικός που ζει στο Γκραμάτ με την οικογένειά του από το 2012. Αυτό σηματοδότησε μια καμπή, καθώς η σκληρή μετάβαση στον καπιταλισμό είχε επιπτώσεις σε κοινωνίες που ήταν συνηθισμένες στο σοσιαλιστικό σύστημα, με αποτέλεσμα ευρεία δυστυχία και κοινωνική παρακμή. “Υπήρχε τόση φτώχεια,” θυμάται ο Μπαρμπάτ για τη Ρουμανία τη δεκαετία του 1990. Μέχρι το τέλος της δεκαετίας εκείνης, η μετανάστευση εργασίας είχε αυξηθεί, ιδιαίτερα προς την Ισπανία και την Ιταλία. Αυτή η τάση επιταχύνθηκε μετά τη συμφωνία του 2002 που παραχώρησε στους Ρουμάνους πολίτες ελεύθερη πρόσβαση στην Ευρωπαϊκή Ένωση, η οποία οδήγησε σε “μια μεγάλη εκροή μεταναστών”, λέει ο κοινωνιολόγος Άγκελ, με τις κινήσεις να μετατοπίζονται προς τη Βόρεια Ευρώπη τον 21ο αιώνα. “Στη Ρουμανία, όλοι γνωρίζουν κάποιον που έφυγε,” λέει ο Μπαρμπάτ, που γεννήθηκε στη Ραμνίκου-Βάλτσεα.</p>\n<p>Αντιδρώντας στις δημογραφικές κινήσεις της Ανατολικής Ευρώπης, οι μελετητές ανέπτυξαν την έννοια της “υγρής μετανάστευσης”, σημειώνει ο καθηγητής SNSPA. Αυτές οι πληθυσμιακές ομάδες συχνά φαίνονταν “να μην μένουν σε ένα μέρος, αλλά να δοκιμάζουν διαφορετικές αγορές εργασίας”, σε αντίθεση με το κλασικό πρότυπο. Για πολλούς Ρουμάνους στο Γκραμάτ, η γραφική γαλλική ύπαιθρος δεν είναι ο πρώτος προορισμός. Μετά από μερικά χρόνια στην αυτόνομη χώρα της Ισπανίας, εργαζόμενοι στη βιομηχανία <em>φοά γκρα</em>, η Μαριλένα ήρθε να εργαστεί στον ίδιο τομέα στο Quercynoise του Γκραμάτ. Εν τω μεταξύ, ο Ντόνκα πέρασε σύντομα από την Αυστρία πριν ενταχθεί στις γραμμές παραγωγής του Ντεστρέλ. Ομοίως, ο συνεργάτης του Μπουτουκάρου εργάστηκε σε ένα σφαγείο στο Βέλγιο πριν συναντηθούν στη Γαλλία και μοιραστούν τη στέγαση που είχε παραχωρηθεί από την εταιρεία προσωρινής απασχόλησης. Ο Κριστέα βίωσε ένα μεγαλύτερο ταξίδι προς το Γκραμάτ. Ξεκινώντας στα τέλη της δεκαετίας του 1990, εργάστηκε σε σφαγεία σε όλη τη Γερμανία (Ντόρτμουντ και Στουτγάρδη), το Βέλγιο και την Ισπανία.</p>\n<p><strong>Ένας προορισμός, ποικιλία κινήτρων</strong></p>\n<p>Κατά τη διάρκεια της δεκαετίας του 1990 και των αρχών της δεκαετίας του 2000, πολλοί Ρουμάνοι μετανάστευσαν “κυρίως λόγω ισχυρών οικονομικών λόγων”, λέει ο Άγκελ, αναφέροντας τη φτώχεια της χώρας και την κατάρρευση των βιομηχανιών της κομμουνιστικής εποχής. Σε αυτό το πλαίσιο, ο Θεόδωρος Κριστέα πήγε στη Γερμανία. “Για να υποστηρίξω την οικογένεια,” εξηγεί, “είσαι υποχρεωμένος να ψάχνεις δουλειά όπου μπορείς, ακόμη και μέσω εταιρειών προσωρινής απασχόλησης που προσφέρουν συμβάσεις στο εξωτερικό.”</p>\n<p>Ωστόσο, για τις νεότερες γενιές που ξεκινούν από τη δεκαετία του 2010, οι λόγοι για τη μετανάστευση έγιναν πιο περίπλοκοι. Ο Άγκελ τονίζει ότι η υπεραπλούστευση του ζητήματος ως απλώς μια διαφυγή από τη φτώχεια είναι τώρα παραπλανητική, καθώς η μετανάστευση στη Ρουμανία δεν είναι πια μια ευρέως μοιρασμένη στρατηγική για την κάλυψη βασικών αναγκών όπως ήταν παλαιότερα. Αντίθετα, τα κίνητρα πίσω από την κινητικότητα έχουν γίνει ολοένα και πιο ποικιλόμορφα.</p>\n<p>Ενώ το χάσμα πλούτου μεταξύ Ανατολικής και Δυτικής Ευρώπης ήταν εντυπωσιακό πριν από 25 χρόνια, αυτές οι ανισότητες έχουν σημαντικά περιοριστεί. Τα επίπεδα διαβίωσης στη Ρουμανία έχουν βελτιωθεί, με τους μέσους μισθούς να αρχίζουν να πλησιάζουν εκείνους της Δυτικής Ευρώπης. Επιπλέον, οι μισθοί της Δυτικής Ευρώπης αντισταθμίζονται από υψηλότερο κόστος ζωής, καθιστώντας τα οικονομικά οφέλη της μετανάστευσης λιγότερο ελκυστικά.</p>\n<p>Αυτό εγείρει ερωτήματα σχετικά με το αν αυτή η συρρίκνωση του χάσματος θα επιβραδύνει τη ροή Ρουμάνων εργατών σε μέρη όπως το Γκραμάτ. “Θα δούμε,” λέει η Μαριλένα Πλατσίτα, προσεκτικά. Για τώρα, πάντως, η ροή συνεχίζεται, χωρίς αλλαγές στον ορίζοντα, σύμφωνα με τον επικεφαλής του σφαγείου αρνιών, ο οποίος πρόσφατα προσέλαβε περισσότερους Ρουμάνους. Ο Όστερμαγιερ, που εργάζεται στο εξωτερικό εδώ και 20 χρόνια και έχει εκτενή εμπειρία στη διαχείριση διεθνών εργατών, παραμένει σκεπτικός: “Η ιδέα ότι καθώς τα επίπεδα διαβίωσης πλησιάζουν θα υπάρχουν λιγότεροι άνθρωποι [που θα μετανάστευαν] – δεν το πιστεύω.”</p>\n<p>“Όλοι είναι διαφορετικοί,” τονίζει ο Λαουρέντιου Ντόνκα, επισημαίνοντας ότι τα κίνητρα για να φύγουν από τη Ρουμανία είναι ποικίλα και συχνά προσωπικά. Ο Ντόνκα ο ίδιος αρχικά πήγε στο εξωτερικό με μια εξάμηνη σύμβαση για να αγοράσει ένα αυτοκίνητο, αλλά παραδέχεται ότι “η περιέργεια” έπαιξε επίσης ρόλο. Μόλις 20 ετών, ήθελε να εξερευνήσει τον νέο ανοιχτό ευρωπαϊκό χώρο, όχι μόνο να κυνηγήσει υψηλότερους μισθούς.</p>\n<p>“Ο καθένας έχει τους λόγους του,” προσθέτει. Κάποιοι αναζητούν εμπειρία, άλλοι χρειάζονται χρήματα και κάποιοι απλώς αναζητούν αλλαγή. Υπάρχουν επίσης αυτοί από μειονεκτούσες περιοχές, όπου οι δουλειές είναι σπάνιες, όπως σε ορισμένες περιοχές της Γαλλίας. Αντί να μετακομίσουν στις μεγαλύτερες και οικονομικά δυναμικές πόλεις της Ρουμανίας, αυτοί οι άνθρωποι συχνά ακούν για ευκαιρίες στο εξωτερικό, ειδικά μέσω συγγενών ή φίλων που έχουν ήδη εγκατασταθεί στην περιοχή. Αυτό το δίκτυο επικοινωνίας έχει αποδειχθεί καθοριστικό για την αυξανόμενη ρουμανική κοινότητα στο Γκραμάτ. Και οι δύο Μιχάι Μπουτουκάρου και Λαουρέντιου Ντόνκα κατέληξαν σε αυτή την απομακρυσμένη περιοχή επειδή φίλοι που ήταν ήδη εκεί τους ενημέρωσαν για θέσεις εργασίας. Οι προσλήπτες συχνά βασίζονται σε αυτή τη διαδικασία προφορικής επικοινωνίας όταν χρειάζονται περισσότερους υπαλλήλους. Με την πάροδο του χρόνου, περισσότεροι άνθρωποι από τα ίδια χωριά, γειτονιές ή οικογένειες συμμετείχαν σε αυτές τις προσωρινές αποστολές, μερικές από τις οποίες μετατράπηκαν σε πολύ μεγαλύτερες παραμονές.</p>\n<p><strong>Να εγκατασταθεί ή να μην εγκατασταθεί</strong></p>\n<p>“Εκπλήσσομαι,” παραδέχεται ο πατέρας Αλεξάντρ. Έκανε την κληρική του εκπαίδευση στη Γαλλία και έγινε ο τοπικός ιερέας του Γκραμάτ το 2016. Μετά από ήδη μερικά χρόνια στη βόρεια Γαλλία, ο Μάριους Μπαρμπάτ ήρθε στην πόλη το 2012 καθώς βρήκε τη δουλειά μηχανικού που επιθυμούσε σε μια γαλλική εταιρεία. Με την άφιξή του, μοιράστηκε το ίδιο συναίσθημα. Πατώντας το πόδι του στο <em>Causse</em>, και οι δύο δεν είχαν ιδέα για την ρουμανική κοινότητα ούτε πόσοι είχαν εγκατασταθεί εδώ.</p>\n<p>Μετά από μήνες ή χρόνια, “πολλοί Ρουμάνοι τελικά φεύγουν,” εξηγεί ο Ντόνκα, είτε για να επιστρέψουν στην πατρίδα είτε για να αναζητήσουν νέες ευκαιρίες αλλού, καθοδηγούμενοι από μια αίσθηση επιτυχίας, νέες προοπτικές ή προσωπικούς λόγους. “Όταν βλέπεις τους γονείς σου μόνο μία φορά το χρόνο, παρατηρείς ότι γερνούν,” λέει, “και αρχίζεις να αναρωτιέσαι τι να κάνεις”. Οι γηρασμένοι γονείς ή οι άρρωστοι συγγενείς είναι συνηθισμένοι λόγοι για να επιστρέψουν στην πατρίδα, συχνά συνοδευόμενοι από μια αίσθηση νοσταλγίας.</p>\n<p>Σε αυτό το πλαίσιο, το τοπικό ρουμανικό παντοπωλείο έχει λειτουργήσει ως μια μικρή θεραπεία για τη νοσταλγία. “Νόμιζα ότι ήταν μια υπέροχη ιδέα,” θυμάται ο Ερβέ Ντεστρέλ, ο οποίος, ως διευθυντής, είδε από πρώτο χέρι το συναισθηματικό κόστος της ζωής μακριά από το σπίτι. Η Μαριλένα Πλατσίτα, η ιδιοκτήτρια του καταστήματος, κατανοεί την επίδρασή του, προσφέροντας οικείες γεύσεις στους Ρουμάνους που μπορεί να επισκέπτονται την πατρίδα τους μόνο κάθε λίγα χρόνια καθώς εγκαθίστανται στην περιοχή.</p>\n<p>Ενώ κάποιοι προχωρούν, άλλοι παραμένουν πολύ περισσότερο από ότι αναμενόταν. “Νόμιζα ότι θα ήμουν εδώ για ένα, δύο ή τρία χρόνια, αλλά είμαι ακόμα εδώ,” λέει ο Κριστέα, αναλογιζόμενος τα 15 χρόνια του στην περιοχή. Ένα σαφές σημάδι μακροχρόνιας εγκατάστασης είναι ο αυξανόμενος αριθμός Ρουμάνων που αγοράζουν σπίτια, συχνά από ηλικιωμένους ντόπιους που πωλούν τις περιουσίες τους. “Οι Ρουμάνοι αισθάνονται καλά όταν κατέχουν ένα σπίτι,” σημειώνει ο Μπαρμπάτ, μια αίσθηση που επαναλαμβάνεται από άλλους. Πολλοί είναι νέοι ζευγάρια στα 30 τους με παιδιά που πηγαίνουν σε τοπικά σχολεία, εκπροσωπώντας μια σημαντική ηλικιακή δημογραφική εισροή σε μια περιοχή όπου ένα μέρος της γαλλικής νεολαίας κατευθύνεται προς τα αστικά κέντρα.</p>\n<p>Ωστόσο, η παραμονή για μεγαλύτερο χρονικό διάστημα δεν σημαίνει πάντα την εγκατάλειψη της ιδέας της προσωρινής διαμονής, ειδικά για εκείνους που δεν έχουν επενδύσει σε ακίνητα. Αντικατοπτρίζοντας το “κινητό φαινόμενο” της μετανάστευσης της Ανατολικής Ευρώπης, όπως το περιγράφει ο Άγκελ, οι Μπουτουκάρου και Ντόνκα, παρά τις μακροχρόνιες παραμονές τους, εξακολουθούν να βλέπουν τον χρόνο τους στην περιοχή ως προσωρινό και σχεδιάζουν να προχωρήσουν τελικά. Κάθε άτομο αποφασίζει αν θα δει μια μακροχρόνια διαμονή ως προσωρινή ή αν θα την αποδεχτεί πλήρως ως σπίτι.</p>\n<p>“Έχω ενσωματωθεί καλά στην κοινότητα του Γκραμάτ,” λέει ο Θεόδωρος. Ως τρόπος να επιστρέψει, ελπίζει να οργανώσει μια <em>marché gourmand</em> με ρουμανικά πιάτα στους τοπικούς εκθεσιακούς χώρους – ένας τρόπος να γιορτάσει την παρουσία των Ανατολικών Ευρωπαίων που έχει γίνει μέρος του ιστού της περιοχής.</p>\n<p>Πέρα από τις ρουμανικές και ανατολικές ευρωπαϊκές κοινότητες, το κατάστημα της Μαριλένας Πλατσίτα προσελκύει επίσης τουρίστες, συμπεριλαμβανομένων Γερμανών, Άγγλων και Ολλανδών, που επισκέπτονται τα δημοφιλή αξιοθέατα της περιοχής, όπως το Ροκαματούρ και το Άβυσσο Παντιράκ. Η θέα ενός ρουμανικού παντοπωλείου σε αυτό το αγροτικό περιβάλλον τους εκπλήσσει συχνά. Η Πλατσίτα μιμείται χιουμοριστικά τις αντιδράσεις τους: \"Ουάου, ένα ρουμανικό κατάστημα … εδώ!\"</p>\n<p>Αυτή η σκηνή αντικατοπτρίζει τη μεγαλύτερη σημασία της νέας ρουμανικής παρουσίας: αμφισβητώντας τη συνήθη διαίρεση μεταξύ κοσμοπολίτικων πόλεων και υποτίθεται ομοιογενών αγροτικών περιοχών. “Οι άνθρωποι υποθέτουν ότι οι απομακρυσμένες περιοχές δεν έχουν ξένους,” επισημαίνει ο Μπαρμπάτ, “αλλά αν υπάρχει μια εταιρεία που δυσκολεύεται να προσλάβει, υπάρχουν θέσεις που χρειάζονται να καλυφθούν.” Στο πλαίσιο ενός κοινόχρηστου ευρωπαϊκού χώρου, οι Ρουμάνοι έχουν έρθει στο <em>Causse</em> του Γκραμάτ για ποικιλία λόγων, από μια αίσθηση περιπέτειας μέχρι την έλλειψη ευκαιριών εργασίας σε ορισμένα μέρη της Ρουμανίας, βοηθώντας να διατηρηθεί η τοπική οικονομία. Η πρόσληψη Ρουμάνων εργατών, εξηγεί ο Ερβέ Ντεστρέλ, ήταν αρχικά θέμα “να διατηρηθούν τα εργαλεία που υποστηρίζουν την παραγωγή αρνιών της κομητείας σε λειτουργία”, μια σωτηρία που πήρε μεγαλύτερη σημασία με την πάροδο του χρόνου.</p>\n<p>Είτε στη Γαλλία είτε πέρα από αυτήν, αυτή η τοπική ιστορία σπάει τα στερεότυπα για τις αγροτικές περιοχές, ιδιαίτερα σε αυτό που οι γεωγράφοι αποκαλούν <em>diagonal du vide</em> (κενή διαγώνιος) της Γαλλίας. Αν και χαρακτηρίζεται από χαμηλή πυκνότητα πληθυσμού και λιγότερες δραστηριότητες, αυτή η περιοχή απέχει πολύ από το να είναι άδεια από παγκόσμιες συνδέσεις και ευρωπαϊκή ενέργεια.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Πολ Μάζετ </strong> είναι Γάλλος ελεύθερος δημοσιογράφος με έδρα το Βερολίνο που αναφέρει τις τοπικές επιπτώσεις διεθνών εξελίξεων. Μέχρι πέρυσι, σπούδασε Ιστορία, Διεθνείς Σχέσεις και Κοινωνικές Επιστήμες στην Τουλούζη, το Γλασκώβη, το Παρίσι, το Δουβλίνο και τελικά το Βερολίνο.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.551",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Η δυτική μετανάστευση στην Ευρώπη συχνά συνδέεται με τον εποικισμό σε αστικές περιοχές. Παρά τούτο, πολλοί εργάτες από την περιοχή έχουν βρει εργασία σε μικρές αγροτικές κοινότητες. Η γαλλική πόλη Γκραμάτ και τα περίχωρά της, για παράδειγμα, έχουν δει την άφιξη μερικών εκατοντάδων Ρουμάνων την τελευταία δεκαετία.</I>\n<br><br>\nΑπό τη δεκαετία του 2010, το Κάουσε της Γκραμάτ στη νοτιοδυτική Γαλλία (μέρος μιας ομάδας ζωντανών, λαμπερών ασβεστολιθικών οροπεδίων) έχει γίνει μάρτυρας της εμφάνισης μιας σημαντικής ρουμανικής πληθυσμιακής ομάδας. Στην αρχή, οι νεοφερμένοι ήρθαν ως απάντηση σε προσλήψεις για θέσεις εργασίας σε σφαγεία. Στη συνέχεια, οι ευκαιρίες διαφοροποιήθηκαν, συγγενείς εντάχθηκαν και η κοινότητα μεγάλωσε. Αρχικά πιστεύονταν ότι ήταν μια προσωρινή κίνηση, η μόνιμη εγκατάσταση ήταν προ των πυλών για πολλούς. Σήμερα, οι Ρουμάνοι αντιπροσωπεύουν μία από τις μεγαλύτερες μεταναστευτικές κοινότητες (αν όχι τη μεγαλύτερη) στην περιοχή, φέρνοντας μια ανατολικοευρωπαϊκή διάσταση και έτσι ποικιλία σε αυτή την γαλλική ύπαιθρο.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.287",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Romanialainen yhteisö perustaa juuriaan maaseudulle Ranskassa",
                key:"uid": string:"bcab91cd-dbdc-4535-91b3-19c76c3d6efc",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Uudet saapujat</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (nahattomat makkarat, jotka on valmistettu eri lihoista), <em>Sarmale</em> (täytetyt kaalit), <em>Gogoșari</em> -paprikat ja monet muut Romanian tuotteet täyttävät Romanasul - Romanian ruokakaupan hyllyt Gramatissa. “Minulla oli tämä idea pitkään,” selittää Marilena Placinta, kaupan omistaja, joka on kotoisin Tulcean Donau-deltan kaupungista. Ajatus konkretisoitui helmikuussa 2019, aivan kuten alueen muuttuva väestörakenne tapahtui tämän uuden kaupankäynnin myötä.</p>\n<p>Tarkan luvun antaminen tästä Romanian väestöstä on monimutkaista. Jotkut puhuvat 200–300 ihmisestä. Toiset nostavat arvion 500:aan. Kuitenkin kaikki yhtyvät sanomaan, että “muutama sata” asuu nyt noin 3 400 asukkaan kaupungissa ja sen ympäristössä.</p>\n<p>Ranskassa Romanian Banatin alueelta henkilökohtaisen viehätyksen ja pro-eurooppalaisen asenteen vuoksi kaupungin pappi, isä Alexandre, uskoo, että Romania on “erittäin ranskafriikki”. Siitä huolimatta, numeroissa Ranska ei ole kaikista tärkeistä kohteista selvä valinta romaneille, selittää Remus Gabriel Anghel, professori Bukarestin kansallisessa poliittisten tutkimusten ja julkisen hallinnon yliopistossa (SNSPA) ja tutkija Romanian kansallisten vähemmistöjen tutkimuslaitoksessa Cluj-Napocassa.</p>\n<p>Virallisten tilastojen mukaan ranskalais-romania diaspora on noin 130 000 jäsentä, mikä on paljon pienempi kuin Italian (arvioitu yli miljoonaksi) tai Espanjan (arvioitu yli 500 000). Tämän vuoksi Placintan ruokakauppa kuvaa elävästi epätavallisen laajaa paikallista romanialaista väestöä niin pienessä ranskalaisessa kaupungissa – yllätys monille, kun se tapahtuu, kuten jotkut sanoisivat, “keskellä ei mitään”. </p>\n<p>Kuten Romanasul-kaupan omistaja huomauttaa, vaikkakin hieman liioitellen, sillä kaikki romanialaiset eivät saapuneet samoista syistä, romanialaisten työntekijöiden tulva tähän syrjäiseen alueeseen riippuu suurelta osin työmahdollisuuksista, joita usein hylätään paikallisesti mutta toivotetaan tervetulleiksi kansainvälisesti. Joulukuussa 2009, kun Hervé ja Florence Quentin valmistautuivat myymään pientä <em>Tabac</em> (savukekauppa) liiketoimintaansa, he muistavat elävästi äkillisen kysynnän nousun ennakkoon maksetuille puhelinkorteille tuoreilta romaneilta – merkitsemällä dynaamisen alun, joka on jatkunut lähes 15 vuotta. Teodor Cristea väittää ylpeänä olevansa ensimmäinen romani, joka asettui Gramatin, saapuen 2010-luvun vaihteessa – yhdessä neljän muun kanssa työskennelläkseen paikallisessa lampaan teurastamossa.</p>\n<p>“Kaikki tämä johtuu sosioekonomisesta ongelmasta,” selittää Hervé Destrel, entinen teurastamon johtaja. Vuonna 1984 hän ja hänen veljensä ottivat perheyrityksen haltuunsa. 2010-luvun alussa paikallinen taloudellinen kulmakivi kohtasi “kriittisen tilanteen”. Työtä oli, mutta työntekijöitä oli vaikea löytää. Noin 200 ihmistä koskevan rekrytointikutsun jälkeen vain noin 30 vastasi. Erittäin harvat tulivat ja nolla allekirjoitti sopimuksen. Laaja kiinnostuksen puute näytti ilmeiseltä. Kylmyys, hajut ja lopullinen tehtävä tappaa eläimiä ei ole “todella seksikästä”, myöntää Martin Ostermeyer, nykyinen teurastamon johtaja. Hän valittaa, että rekrytointi “paikallisista on äärimmäisen vaikeaa”. Oli, ja on edelleen, aukko (ei tyhjyyttä, varovasti korostaakseen sitä, että monet ranskalaiset tekevät myös tätä kovaa työtä).</p>\n<p>Seuraamalla Bretagnen lihateollisuuden esimerkkiä, Destrelin veljekset ottivat yhteyttä romanialaisiin vuokratyövoimatoimistoihin, jotka, vaikka eivät olleet etelä-länsi Ranskassa, olivat valmiita toimimaan Gramatissa. Nämä toimistot tarjosivat saumattoman järjestelyn romanialaisille työntekijöille, tarjoten yhteismajoitusmahdollisuuksia ja hallinnollista tukea. Tämä helpotti työntekijöiden lähtemistä ulkomaisiin tehtäviin samalla kun varmistettiin, että vuokratyövoimatoimistot pystyivät nopeasti käynnistämään työvoimatoimintansa. 2010-luvun puolivälin jälkeen Romaniaan perustetut yritykset joko kiellettiin toimimasta Ranskassa tai niiden oli noudatettava uutta ranskalaista oikeudellista asemaa. Tämän tilanteen vuoksi ja “inhimillisen tason” huolien vuoksi Hervé Destrel ja hänen kumppaninsa siirtyivät tarjoamaan kolmen kuukauden tai kuuden kuukauden uusittavia sopimuksia pysyviin työsopimuksiin romanialaisille työntekijöille.</p>\n<p>“Todellinen luottamussuhde” oli rakennettava, jotta heidän parhaat työntekijänsä saataisiin allekirjoittamaan, kuten Destrel selittää. Tämän prosessin aikana työntekijät, kuten Laurentiu Donca ja Mihai Butucaru, jotka rekrytoitiin vuonna 2011 ja 2016, pysyivät alueella. He ovat edelleen tyytyväisiä työhönsä tähän päivään asti. “He näkivät meissä potentiaalia,” Donca huomauttaa. Siitä lähtien romanialaiset ovat edustaneet noin 30 prosenttia yrityksen työntekijöistä.</p>\n<p>Destrelin tapaus ei ole eristyksissä, erityisesti paikallisten teurastamoiden osalta. Vielä Gramatissa, tunnettu ankka <em>foie gras</em> -tuottaja, La Quercynoise, on myös rekrytoinut romanialaista työvoimaa 2010-luvulta lähtien. Rekrytoitujen joukossa oli Marilena Placinta, nykyinen ruokakaupan omistaja. Ei rajoittuen vain lihateollisuuteen, työnantajien lista ulottuu nyt yli sektoreiden ja kaupungin rajojen: ravintolat, hotellit, <em>SYDED</em> (kierrätyskeskus), puuteollisuus ja muut tehtaat, kuten Andros, osaston teollinen lippulaiva, kansainvälisesti tunnettu brändeistä kuten Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Kaksisuuntainen muuttoliikkeitä ilmiö</strong></p>\n<p>Tunnettu historioitsija Gérard Noiriel, teoksessaan Ranskan intensiivisistä väestömuutoksista 19. ja 20. vuosisadalla, esitteli käsitteen <em>Creuset français</em> (ranskalainen sulatusuuni), jota hän väitti pitkään olevan huomiotta jätetty. Tämä käsite heijastaa historiallisia muuttoliikkeitä, mukaan lukien työvoimavetoisia, jotka usein houkuttelevat Ranskan vaativiin teollisuuksiin, jotka tarvitsevat työntekijöitä. Esimerkiksi alueilla, joissa hiilikaivostoiminta kerran muodosti teollisen selkärangan, yritykset rekrytoivat peräkkäin eteläeurooppalaisia, itäeurooppalaisia ja pohjoisafrikkalaisia 20. vuosisadan aikana työskentelemään ranskalaisten kaivostyöläisten rinnalla.</p>\n<p>Vaikka hiili ei ollut tekijä, samanlainen työvoimamuuttoliikkeitä ilmiö tapahtui Gramatissa ja tarkalleen sen paikallisessa lampaan teurastamossa. Alkuperäinen omistaja, Destrel vanhempi, rekrytoi työntekijöitä Iberian niemimaalta. Myöhemmin, hänen kahden poikansa johdolla, ulkomaalaistaustainen työvoima muuttui pääasiassa marokkolaiseksi ja algerialaiseksi. Nykyään yrityksellä on pitkäaikainen suhde romanialaisiin työntekijöihin, side, joka on pysynyt vahvana johtajuuden muutoksista huolimatta ja jatkuu paikallisesti.</p>\n<p>Euroopan toisella puolella Romania on merkittävästi kokenut historiallista muuttoliikkeitä ilmiötä. Toisen maailmansodan päättymisen jälkeen, kuten Anghel toteaa, saksalais-romanialaisten väestönsiirtojen, juutalaisten lähtemisen holokaustin jälkeen ja jopa romanialaisten siirtymisen itäblokin yli, dynaaminen muotoutui. Se jatkui vielä enemmän vuoden 1989 jälkeen, kommunistisen hallinnan päättymisen ja rautaesiripun romahtamisen jälkeen.</p>\n<p>“Ovi avautui äkkiä,” selittää Marius Barbat, romanialainen insinööri, joka on asunut Gramatissa perheensä kanssa vuodesta 2012. Tämä merkitsi käännekohtaa, kun ankara siirtyminen kapitalismiin vaikutti sosiaalisiin rakenteisiin, jotka olivat tottuneet sosialistiseen järjestelmään, mikä johti laajaan kärsimykseen ja sosiaaliseen taantumiseen. “Siellä oli niin paljon köyhyyttä,” Barbat muistelee Romaniaa 1990-luvulla. Vuoden 1990 lopussa työvoimamuutto oli lisääntynyt, erityisesti Espanjaan ja Italiaan. Tämä suuntaus kiihtyi vuoden 2002 sopimuksen jälkeen, joka myönsi romanialaisille kansalaisille vapaan pääsyn Euroopan unioniin, mikä johti “suureen maastamuuttoon”, sanoo sosiologi Anghel, liikkeiden siirtyessä kohti Pohjois-Eurooppaa 21. vuosisadalla. “Romaniaassa kaikki tuntevat jonkun, joka lähti,” sanoo Barbat, joka syntyi Râmnicu-Vâlceassa.</p>\n<p>Itä-Euroopan väestöliikkeiden myötä tutkijat kehittivät käsitteen “nestemäinen muuttoliike”, huomauttaa SNSPA:n professori. Nämä väestöt näyttivät usein “eivät jäävän yhteen paikkaan, vaan kokeilevan erilaisia työmarkkinoita”, toisin kuin klassinen malli. Monille romanialaisille Gramatissa viehättävä ranskalainen maaseutu ei ole ensimmäinen pysähdyspaikka. Muutaman vuoden jälkeen Espanjan Baskimaassa työskennellessään <em>foie gras</em> -teollisuudessa, Marilena tuli työskentelemään samassa sektorissa Gramatin Quercynoisessa. Samaan aikaan Donca kävi lyhyesti Itävallassa ennen liittymistään Destrelin tuotantolinjoihin. Samoin hänen kumppaninsa Butucaru työskenteli belgialaisessa teurastamossa ennen kuin he tapasivat Ranskassa ja jakoivat vuokratyövoimatoimiston tarjoaman majoituksen. Cristealla oli pidempi matka Gramatin. 1990-luvun lopulta alkaen hän otti teurastustöitä ympäri Saksaa (Dortmund ja Stuttgart), Belgiassa ja Espanjassa.</p>\n<p><strong>Yksi kohde, moninaiset motiivit</strong></p>\n<p>1990-luvulla ja 2000-luvun alussa monet romanialaiset muuttivat “pääasiassa voimakkaiden taloudellisten syiden vuoksi”, sanoo Anghel, viitaten maan köyhyyteen ja kommunistisen aikakauden teollisuuden romahdukseen. Tässä kontekstissa Teodor Cristea meni Saksaan. “Tukeakseni perhettä,” hän selittää, “olet pakotettu etsimään työtä mistä tahansa, jopa vuokratyövoimatoimistojen kautta, jotka tarjoavat ulkomaisia sopimuksia.”</p>\n<p>Kuitenkin nuoremmille sukupolville 2010-luvulta alkaen muuttamisen syyt ovat tulleet monimutkaisemmiksi. Anghel korostaa, että kysymyksen yksinkertaistaminen vain pakoon köyhyydestä on nyt harhaanjohtavaa, sillä muuttaminen Romaniasta ei enää ole laajasti jaettu strategia perus tarpeiden täyttämiseksi kuten ennen. Sen sijaan liikkuvuuden taustalla olevat motiivit ovat tulleet yhä moninaisemmiksi.</p>\n<p>Vaikka varallisuusero Itä- ja Länsi-Euroopan välillä oli 25 vuotta sitten silmiinpistävä, nämä epätasa-arvot ovat merkittävästi kaventuneet. Elinolosuhteet Romaniassa ovat parantuneet, ja keskimääräiset palkat alkavat lähestyä Länsi-Euroopan tasoa. Lisäksi Länsi-Euroopan palkat kompensoidaan korkeammilla elinkustannuksilla, mikä tekee muuttamisen taloudellisista eduista vähemmän houkuttelevia.</p>\n<p>Tämä herättää kysymyksiä siitä, hidastaako tämä kaventuva kuilu romanialaisten työntekijöiden virtaa paikkoihin kuten Gramat. “Näemme,” sanoo Marilena Placinta varovaisesti. Tällä hetkellä kuitenkin virta jatkuu, eikä horisontissa ole muutoksia, kertoo lampaan teurastamon johtaja, joka on äskettäin rekrytoinut lisää romaneita. Ostermeyer, joka on työskennellyt ulkomailla 20 vuotta ja jolla on laaja kokemus kansainvälisten työntekijöiden hallinnasta, on skeptinen: “Ajatus siitä, että elinolosuhteiden parantuessa ihmisten määrä [muuttamassa] vähenee – en usko siihen.”</p>\n<p>“Kaikki ovat erilaisia,” korostaa Laurentiu Donca, huomauttaen, että syyt Romanian jättämiseen ovat moninaiset ja usein henkilökohtaisia. Donca itse meni alun perin ulkomaille kuuden kuukauden sopimuksella ostaakseen auton, mutta myöntää, että “uteliaisuus” vaikutti myös. Vain 20-vuotiaana hän halusi tutkia juuri avautunutta eurooppalaista tilaa, ei vain jahdata korkeampia palkkoja.</p>\n<p>“Kaikilla on omat syynsä,” hän lisää. Jotkut etsivät kokemusta, toiset tarvitsevat rahaa ja jotkut etsivät vain muutosta. Sitten on niitä, jotka tulevat huonoista alueista, joissa työt ovat niukkoja, aivan kuten tietyillä alueilla Ranskassa. Sen sijaan, että he siirtyisivät Romanian suurempiin ja taloudellisesti dynaamisiin kaupunkeihin, nämä ihmiset kuulevat usein mahdollisuuksista ulkomailla, erityisesti sukulaisten tai ystävien kautta, jotka ovat jo asettuneet alueelle. Tämä viestintäverkosto on ollut avain kasvavalle romanialaiselle yhteisölle Gramatissa. Sekä Mihai Butucaru että Laurentiu Donca päätyivät tälle syrjäiselle alueelle, koska siellä jo olevat ystävät kertoivat heille työpaikoista. Rekrytoijat luottavat usein tähän suusanalliseen prosessiin, kun he tarvitsevat lisää henkilökuntaa. Ajan myötä yhä useammat ihmiset samoista kylistä, naapurustoista tai perheistä liittyivät näille tilapäisille tehtäville, joista osa muuttui paljon pidemmiksi oleskeluiksi.</p>\n<p><strong>Asettua vai ei asettua</strong></p>\n<p>“Olin yllättynyt,” myöntää isä Alexandre. Hän suoritti papin koulutuksensa Ranskassa ja tuli Gramatin paikalliseksi papiksi vuonna 2016. Jo muutaman vuoden jälkeen Pohjois-Ranskassa Marius Barbat saapui kaupunkiin vuonna 2012, kun hän löysi haluamansa insinöörityön ranskalaiselta yritykseltä. Saapuessaan hänellä oli sama tunne. Astuessaan <em>Causse</em> -alueelle heillä ei ollut aavistustakaan romanialaisesta yhteisöstä tai siitä, kuinka monta oli asettunut tänne.</p>\n<p>Kuukausien tai vuosien jälkeen “monet romanialaiset lopulta lähtevät,” Donca selittää, joko palatakseen kotiin tai etsiäkseen uusia mahdollisuuksia muualla, saavutuksen, uusien näkymien tai henkilökohtaisten syiden ajamana. “Kun näet vanhempasi vain kerran vuodessa, huomaat, että he vanhenevat,” hän sanoo, “ja alat miettiä, mitä tehdä”. Ikääntyvät vanhemmat tai sairaat perheenjäsenet ovat yleisiä syitä palata kotiin, usein nostalgiaa seuraten.</p>\n<p>Tässä kontekstissa paikallinen romanialainen ruokakauppa on toiminut pienenä lääkkeenä koti-ikävälle. “Ajattelin, että se oli loistava idea,” muistelee Hervé Destrel, joka, johtajana, näki ensikäden etäisyyden elämisen emotionaalisen rasituksen. Marilena Placinta, kaupan omistaja, ymmärtää sen vaikutuksen, tarjoten tuttuja makuja romaneille, jotka saattavat vierailla kotimaassaan vain muutaman vuoden välein asettuessaan alueelle.</p>\n<p>Vaikka jotkut siirtyvät eteenpäin, toiset jäävät paljon pidemmäksi aikaa kuin odotettiin. “Ajattelin, että olisin täällä yhden, kaksi tai kolme vuotta, mutta olen edelleen täällä,” sanoo Cristea, miettien 15 vuottaan alueella. Selvä merkki pitkäaikaisesta asettumisesta on romanialaisten ostamien asuntojen lisääntyvä määrä, usein vanhoilta paikallisilta, jotka myyvät omaisuuttaan. “Romanialaiset tuntevat olonsa hyväksi, kun he omistavat kodin,” Barbat huomauttaa, ja tämä tunne on muidenkin toistama. Monet ovat nuoria pareja, jotka ovat 30-vuotiaita ja joilla on lapsia, jotka käyvät paikallisissa kouluissa, mikä edustaa merkittävää ikään liittyvää väestöryhmän kasvua alueella, jossa osa ranskalaisesta nuorisosta suuntaa kaupunkikeskuksiin.</p>\n<p>Kuitenkin pidempään oleskelu ei aina tarkoita tilapäisen asumisen ideasta luopumista, erityisesti niille, jotka eivät ole investoineet omaisuuteen. Heijastaen “liikkuvaa ilmiötä” Itä-Euroopan muuttoliikkeessä, kuten Anghel kuvailee, Butucaru ja Donca, huolimatta pitkistä oleskeluistaan, näkevät silti aikansa alueella tilapäisenä ja suunnittelevat siirtymistä eteenpäin. Jokainen yksilö päättää, näkeekö pitkäaikaisen asumisen tilapäisenä vai omaksuuko sen täysin kodiksi.</p>\n<p>“Olen hyvin integroitunut Gramatin yhteisöön,” sanoo Teodor. Tapoja antaa takaisin hän toivoo järjestävänsä <em>marché gourmand</em> -tapahtuman, jossa on romanialaisia ruokia paikallisilla messualueilla – tapa juhlistaa Itä-Euroopan läsnäoloa, joka on tullut osaksi alueen kudosta.</p>\n<p>Romanialaisten ja Itä-Euroopan yhteisöjen lisäksi Marilena Placintan kauppa houkuttelee myös turisteja, mukaan lukien saksalaisia, englantilaisia ja hollantilaisia, jotka vierailevat alueen suosituissa nähtävyyksissä, kuten Rocamadourissa ja Padirac-abyssissa. Romanialaisen ruokakaupan näkeminen tässä maaseudun ympäristössä yllättää usein heidät. Placinta matkii humoristisesti heidän reaktioitaan: \"Vau, romanialainen kauppa ... täällä!\"</p>\n<p>Tämä kohtaus heijastaa uuden romanialaisen läsnäolon laajempaa merkitystä: haastaen tyypillisen jakautumisen kosmopoliittisten kaupunkien ja oletettavasti homogeenisten maaseutualueiden välillä. “Ihmiset olettavat, että syrjäisillä paikoilla ei ole ulkomaalaisia,” Barbat huomauttaa, “mutta jos on yritys, joka kamppailee rekrytoinnissa, on paikkoja, jotka tarvitsevat täyttämistä.” Yhteisessä eurooppalaisessa tilassa romanialaiset ovat tulleet Gramatin <em>Causse</em> -alueelle monista syistä, seikkailunhalusta työttömyyden puutteeseen tietyillä alueilla Romaniassa, auttaen paikallisen talouden ylläpitämisessä. Romanialaisten työntekijöiden rekrytointi, Hervé Destrel selittää, oli alun perin “työkalujen pitämistä, jotka tukevat maakunnan lampaan tuotantoa”, elämänlanka, joka sai suuremman merkityksen ajan myötä.</p>\n<p>Olipa Ranskassa tai muualla, tämä paikallinen tarina rikkoo stereotypioita maaseutualueista, erityisesti siitä, mitä maantieteilijät kutsuvat Ranskan <em>diagonal du vide</em> (tyhjät diagonaalit). Vaikka se on merkitty alhaisella väestötiheydellä ja vähäisillä aktiviteeteilla, tämä alue on kaukana globaaleista yhteyksistä ja eurooppalaisesta energiasta.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>on ranskalainen freelance-toimittaja, joka asuu Berliinissä ja raportoi kansainvälisten kehitysten paikallisista vaikutuksista. Viime vuoteen asti hän opiskeli historiaa, kansainvälisiä suhteita ja sosiaalitieteitä Toulousessa, Glasgow'ssa, Pariisissa, Dublinissa ja lopulta Berliinissä.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.636",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Lännen suuntautunut muuttoliike Euroopassa yhdistetään usein kaupunkialueiden asuttamiseen. Tästä huolimatta monet alueen työntekijät ovat löytäneet työtä pienistä maaseutuyhteisöistä. Esimerkiksi Ranskan Gramatin kaupunki ja sen ympäristö ovat nähneet muutaman sadan romanialaisen saapuvan viimeisen vuosikymmenen aikana.</I>\n<br><br>\nVuodesta 2010 lähtien Gramatin Causse etelä-länsi-Ranskassa (osa elinvoimaista, kimaltavaa kalkkikivitasankoa) on todistanut merkittävän romanialaisen väestön ilmestymistä. Aluksi uudet tulijat saapuivat vastauksena teurastamoiden työpaikkojen rekrytointiin. Sitten mahdollisuudet monipuolistuivat, sukulaiset liittyivät mukaan ja yhteisö kasvoi. Aluksi uskottiin, että kyseessä oli tilapäinen liike, mutta pysyvä asettuminen oli monille aivan nurkan takana. Nykyään romanialaiset edustavat yhtä suurimmista maahanmuuttajayhteisöistä (ellei suurinta) alueella, tuoden itäeurooppalaisen ulottuvuuden ja siten monimuotoisuutta tähän ranskalaiseen maaseutuun.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.41",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Romanian community establishes roots in rural France",
                key:"uid": string:"cb037647-63f2-475b-bf03-3fff6082940a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>New arrivals</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (skinless sausages made from different meats), <em>Sarmale </em>(stuffed cabbages), <em>Gogoșari</em> peppers, and many more of Romania’s products fill the shelves of Romanasul – the Romanian grocery store in Gramat. “I had this idea for a long time,” explains Marilena Placinta, the store owner, originating from the Danube delta city of Tulcea. The thought became palpable in February 2019, just as much as the area’s changing demography did through this new commerce.</p>\n<p>Providing a precise figure about this Romanian population is complicated. Some speak of 200 to 300 people. Others raise the estimation to 500. Yet, all converge to say a “few hundred” now live in the town of about 3,400 inhabitants and its surroundings.</p>\n<p>Coming to France from Romania’s Banat region, out of personal fascination and pro-European attitude, the town’s priest, Father Alexandre, thinks that Romania is “very Francophile”. Notwithstanding, in numbers, France is, out of all the important destinations, by far not an obvious choice for Romanians, explains Remus Gabriel Anghel, a professor at the National University of Political Studies and Public Administration (SNSPA) in Bucharest and a researcher with the Romanian Institute for Research on National Minorities in Cluj-Napoca.</p>\n<p>With about 130,000 members, according to official statistics, the French Romanian diaspora is much smaller than Italy’s (estimated above a million) or Spain’s (estimated above 500,000). Thereby, Placinta’s grocery store vividly denotes an uncommonly extensive local Romanian population for such a small French town – a surprise to many when occurring in, as some would label, the “middle of nowhere”. </p>\n<p>As the owner of the Romanasul store notes, albeit somewhat exaggeratedly since not all Romanians arrived for the same reasons, the influx of Romanian workers in this remote area largely depends on job opportunities that are often rejected locally but welcomed internationally. In December 2009, as Hervé and Florence Quentin prepared to sell their small <em>Tabac</em> (cigarette shop) business, they vividly recall the sudden surge in demand for pre-paid phone cards from newly arrived Romanians – marking the beginning of a dynamic that has continued for nearly 15 years. Teodor Cristea proudly claims the title of being the first Romanian to settle in Gramat, arriving at the turn of the 2010s – alongside four others to work at the local lamb slaughterhouse.</p>\n<p>“All of this comes from a socio-economic problem,” explains Hervé Destrel, a former executive at the slaughterhouse. In 1984 he and his brother took over the family business. At the beginning of the 2010s, the local economic cornerstone faced a “critical situation”. Work was there but workers were hard to find. Following a recruitment call for about 200 people, roughly 30 responded. Very few came and zero signed a contract. The widespread lack of interest appeared obvious. The cold, the smells and the ultimate task of killing animals is “not really sexy”, admits Martin Ostermeyer, the current head of the slaughterhouse. He complains that recruiting “locals is extremely difficult”. There was, and still is, a gap (not a void, to cautiously underline the fact that numerous French people also do this hard work).</p>\n<p>Following the example set by Brittany's meat industry, the Destrel brothers contacted Romanian temp agencies that, although not based in south-western France, were willing to operate in Gramat. These agencies provided a seamless setup for Romanian workers, offering shared housing opportunities and administrative support. This made it easy for workers to embark on foreign assignments while ensuring the temp agencies could quickly get their labour operations up and running. After the mid-2010s, Romania-based companies were either banned from operating in France or required to follow a new French legal status. Given that situation and due to concerns at a \"human level\", Hervé Destrel and his associate shifted from offering three- to six-month renewable contracts to providing permanent employment contracts for Romanian workers.</p>\n<p>“A true relationship of trust” was to be built to convince their best workers to sign, as Destrel explains. Along this process, employees such as Laurentiu Donca and Mihai Butucaru, respectively recruited in 2011 and 2016, stayed in the area. They remain happy with their jobs to this day. “They saw potential in us,” Donca points out. Since then, Romanians have represented around 30 per cent of the firm employees.</p>\n<p>The Destrel case is not isolated, especially regarding local slaughterhouses. Still in Gramat, the landmark duck <em>foie gras </em>producer, La Quercynoise, has also recruited Romanian labour since the 2010s. Among the recruits was Marilena Placinta, now the grocery shop owner. Not restricted to the meat industry, the list of employers extends now beyond the sectors and town’s limits: restaurants, hotels, the <em>SYDED</em> (recycling centre), the wood industry and other factories such as Andros, the department’s industrial flagship, internationally known for brands such as Bonne Maman.</p>\n<p><strong>A double-ended migration phenomenon</strong></p>\n<p>The renowned historian Gérard Noiriel, in his work on the intense demographic shifts across France during the 19th and 20th centuries, introduced the concept of the <em>Creuset français</em> (French melting pot), which he argued had long been overlooked. This concept reflects the historical waves of migration, including those labour-driven often drawn to France’s demanding industries in need of workers. For instance, in areas where coal mining once formed the industrial backbone, companies successively recruited Southern Europeans, Eastern Europeans and North Africans throughout the 20th century to work alongside French miners.</p>\n<p>Though coal was not a factor, a similar labour migration phenomenon took place in Gramat and precisely its local lamb slaughterhouse. The original owner, Destrel senior, recruited workers from the Iberian Peninsula. Later, under the management of his two sons, the foreign-originated workforce became predominantly Moroccan and Algerian. Today, the company has forged a long-standing relationship with Romanian workers, a bond that has remained strong despite changes in leadership and continues to be reproduced locally.</p>\n<p>On the other side of Europe, Romania has significantly undergone a historical emigration phenomenon. Starting after the end of the Second World War, as Anghel indicates, with German-Romanian population relocations, the departure of Jews following the Holocaust, and even Romanians moving across the Eastern Bloc, a dynamic was taking shape. It continued even more so following 1989, after the revolutions that ended communist rule and with the fall of the Iron Curtain.</p>\n<p>\"The door suddenly opened,\" explains Marius Barbat, a Romanian engineer who has lived in Gramat with his family since 2012. This marked a turning point, as the harsh transition to capitalism took a toll on societies accustomed to the socialist system, resulting in widespread suffering and social decline. \"There was so much poverty,\" Barbat recalls of Romania in the 1990s. By the end of that decade, labour migration had increased, particularly to Spain and Italy. This trend accelerated after the 2002 agreement granting Romanian citizens free access to the European Union, which led to \"a large outflow of migrants\", says sociologist Anghel, with movements shifting toward Northern Europe in the 21st century. \"In Romania, everyone knows someone who left,\" says Barbat, who was born in Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>In response to the Eastern European demographic movements, scholars developed the notion of “liquid migration”, notes the SNSPA professor. These populations often appeared “not to stay in one place, but try different labour markets”, unlike the classic pattern. For numerous Romanians in Gramat, the picturesque French countryside is not the first stop. After a few years in Spain’s Basque Country working in the <em>foie gras </em>industry, Marilena came to work in the same sector at Gramat’s Quercynoise. Meanwhile, Donca went shortly through Austria before joining Destrel’s production lines. Similarly, his acolyte Butucaru worked in a Belgian slaughterhouse before they met in France and shared accommodation allocated by the temp agency. Cristea experienced a longer journey to Gramat. Starting in the late 1990s, he took butchery jobs across Germany (Dortmund and Stuttgart), Belgium and Spain.</p>\n<p><strong>One destination, diverse motivations</strong></p>\n<p>During the 1990s and early 2000s, many Romanians emigrated “mainly due to strong economic reasons”, says Anghel, citing the country’s poverty and the collapse of communist-era industries. In this context, Teodor Cristea went to Germany. “To support the family,” he explains, “you're forced to look for work wherever you can, even through temp agencies offering overseas contracts.”</p>\n<p>However, for younger generations starting in the 2010s, the reasons for emigration became more complex. Anghel stresses that oversimplifying the issue as just an escape from poverty is now misleading, as emigration in Romania is no longer a widely shared strategy to meet basic needs as it used to be. Instead, the motivations behind mobility have become increasingly diverse.</p>\n<p>While the wealth gap between Eastern and Western Europe was striking 25 years ago, these inequalities have significantly narrowed. Living standards in Romania have improved, with average salaries beginning to approach those in Western Europe. Moreover, Western European wages are offset by higher costs of living, making the economic benefits of emigrating less compelling.</p>\n<p>This raises questions about whether this narrowing gap will slow the flow of Romanian workers to places like Gramat. “We'll see,” says Marilena Placinta, cautiously. For now, though, the flow continues, with no changes on the horizon, according to the head of the lamb slaughterhouse, who recently recruited more Romanians. Ostermeyer, who has worked abroad for 20 years and has extensive experience managing international workers, remains sceptical: “The idea that as living standards catch up there will be fewer people [emigrating] – I don’t believe it.”</p>\n<p>“Everyone is different,” emphasizes Laurentiu Donca, pointing out that motivations for leaving Romania are varied and often personal. Donca himself initially went abroad on a six-month contract to buy a car but admits that “curiosity” also played a role. At just 20 years old, he wanted to explore the newly opened European space, not just chase higher wages.</p>\n<p>“Everyone has their reasons,” he adds. Some seek experience, others need money and some are simply looking for change. Then there are those from disadvantaged regions, where jobs are scarce, much like certain areas in France. Instead of moving to Romania’s larger and economically dynamic cities, these people often hear about opportunities abroad, especially through relatives or friends already settled in the area. This network of communication has been key to the growing Romanian community in Gramat. Both Mihai Butucaru and Laurentiu Donca ended up in this remote area because friends already there informed them about job openings. Recruiters often rely on this word-of-mouth process when they need more staff. Over time, more people from the same villages, neighbourhoods, or families joined these temporary missions, some of which turned into much longer stays.</p>\n<p><strong>To settle or not to settle </strong></p>\n<p>“I was surprised,” admits Father Alexandre. He did his clerical formation in France and became the local priest of Gramat in 2016. After already a few years in northern France, Marius Barbat came to the town in 2012 as he found his desired engineering job with a French firm. Upon his arrival, he shared the same feeling. By setting foot on the <em>Causse</em>, both had no clue about the Romanian community nor how many had settled here.</p>\n<p>After months or years, “many Romanians eventually leave,” Donca explains, whether to return home or pursue new opportunities elsewhere, driven by a sense of accomplishment, new prospects or personal reasons. “When you see your parents just once a year, you notice they’re getting older,” he says, “and you start to wonder what to do”. Aging parents or ill family members are common reasons for returning home, often accompanied by a sense of nostalgia.</p>\n<p>In this context, the local Romanian grocery store has served as a small remedy for homesickness. “I thought it was a great idea,” recalls Hervé Destrel, who, as a manager, saw first-hand the emotional toll of living far from home. Marilena Placinta, the shop owner, understands its impact, offering familiar tastes to Romanians who may only visit their homeland every few years as they settle in the region.</p>\n<p>While some move on, others stay much longer than anticipated. “I thought I’d be here for one, two, or three years, but I’m still here,” says Cristea, reflecting on his 15 years in the area. A clear sign of longer-term settlement is the increasing number of Romanians buying homes, often from elderly locals selling off their properties. “Romanians feel good when they own a home,” Barbat notes, a sentiment echoed by others. Many are young couples in their 30s with children who attend local schools, representing a significant age-related demographic influx in an area where a part of the French youth heads to urban centres.</p>\n<p>However, staying longer does not always mean abandoning the idea of temporary residence, especially for those who have not invested in property. Reflecting the “mobile phenomenon” of Eastern European migration, as Anghel describes it, Butucaru and Donca, despite their long stays, still view their time in the region as temporary and plan to move on eventually. Each individual decides whether to see a long-term residence as temporary or to fully embrace it as home.</p>\n<p>“I’ve been well integrated into the Gramat community,” says Teodor. As a way of giving back, he hopes to organize a <em>marché gourmand</em> featuring Romanian dishes at the local fairgrounds – a way to celebrate the Eastern European presence that has become part of the area’s fabric.</p>\n<p>Beyond the Romanian and Eastern European communities, Marilena Placinta’s store also draws tourists, including Germans, English and Dutch, who visit the region’s popular attractions, such as Rocamadour and the Padirac Abyss. Seeing a Romanian grocery store in this rural setting often surprises them. Placinta humorously mimics their reactions: \"Wow, a Romanian store … here!\"</p>\n<p>This scene reflects the broader significance of the new Romanian presence: challenging the typical divide between cosmopolitan cities and supposedly homogenous rural areas. “People assume that remote places don’t have foreigners,” Barbat points out, “but if there’s a company that’s struggling to hire, there are openings that need to be filled.” In the context of a shared European space, Romanians have come to the <em>Causse</em> of Gramat for a variety of reasons, from a sense of adventure to a lack of job opportunities in certain parts of Romania, helping to sustain the local economy. Recruiting Romanian workers, Hervé Destrel explains, was initially about “keeping the tools that support the county’s lamb production running”, a lifeline that took on greater significance over time.</p>\n<p>Whether in France or beyond, this local story breaks stereotypes about rural areas, particularly in what geographers call France’s <em>diagonal du vide</em> (empty diagonal). Though marked by low population density and fewer activities, this region is far from devoid of global connections and European energy.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>is a French freelance journalist based in Berlin reporting on the local impacts of international developments. Until last year, he studied History, International Relations, and Social Sciences in Toulouse, Glasgow, Paris, Dublin, and finally Berlin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:20.99",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Westward migration in Europe is often associated with settlement in urban areas. Despite this, many workers from the region have found employment in small rural communities. The French town of Gramat and its surroundings, for example, have seen the arrival of a few hundred Romanians over the past decade.</I>\n<br><br>\nSince the 2010s, the Causse of Gramat in south-western France (part of a group of vibrant, shimmering limestone plateaus) has witnessed the appearance of a substantial Romanian population. At first, the newcomers came in response to recruitment for work positions in slaughterhouses. Then, opportunities diversified, relatives joined and the community grew. First believed to be a temporary movement, permanent settlement was just around the corner for many. Today, Romanians represent one of the largest immigrant communities (if not the largest) in the area, bringing an Eastern European facet and thus diversity to this French countryside.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.662",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"La comunità romena stabilisce radici nella Francia rurale",
                key:"uid": string:"d4dc601a-ca52-4976-909a-bc75ef369bd1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Nuovi arrivi</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (salsicce senza pelle fatte con diversi tipi di carne), <em>Sarmale</em> (cavoli ripieni), peperoni <em>Gogoșari</em>, e molti altri prodotti della Romania riempiono gli scaffali di Romanasul – il negozio di alimentari romeno a Gramat. “Avevo questa idea da molto tempo,” spiega Marilena Placinta, la proprietaria del negozio, originaria della città del delta del Danubio di Tulcea. Il pensiero è diventato palpabile nel febbraio 2019, tanto quanto la demografia in cambiamento della zona ha fatto attraverso questo nuovo commercio.</p>\n<p>Fornire una cifra precisa su questa popolazione romena è complicato. Alcuni parlano di 200 a 300 persone. Altri alzano la stima a 500. Tuttavia, tutti convergono nel dire che “alcune centinaia” ora vivono nella città di circa 3.400 abitanti e nei suoi dintorni.</p>\n<p>Arrivato in Francia dalla regione del Banat in Romania, per fascinazione personale e un atteggiamento pro-europeo, il sacerdote della città, Padre Alexandre, pensa che la Romania sia “molto francofila”. Tuttavia, in numeri, la Francia è, tra tutte le destinazioni importanti, di gran lunga non una scelta ovvia per i romeni, spiega Remus Gabriel Anghel, professore presso l'Università Nazionale di Studi Politici e Amministrazione Pubblica (SNSPA) di Bucarest e ricercatore presso l'Istituto Romeno per la Ricerca sulle Minoranze Nazionali di Cluj-Napoca.</p>\n<p>Con circa 130.000 membri, secondo le statistiche ufficiali, la diaspora romena in Francia è molto più piccola di quella italiana (stimata sopra un milione) o spagnola (stimata sopra 500.000). Pertanto, il negozio di alimentari di Placinta denota vividamente una popolazione romena locale insolitamente estesa per una così piccola città francese – una sorpresa per molti quando si verifica in, come alcuni etichettano, il “mezzo del nulla”. </p>\n<p>Come nota la proprietaria del negozio Romanasul, sebbene in modo un po' esagerato poiché non tutti i romeni sono arrivati per le stesse ragioni, l'afflusso di lavoratori romeni in questa zona remota dipende in gran parte dalle opportunità di lavoro che spesso vengono rifiutate localmente ma accolte a livello internazionale. Nel dicembre 2009, mentre Hervé e Florence Quentin si preparavano a vendere la loro piccola attività di <em>Tabac</em> (negozio di sigarette), ricordano vividamente l'improvviso aumento della domanda di schede telefoniche prepagate da parte dei romeni appena arrivati – segnando l'inizio di una dinamica che è continuata per quasi 15 anni. Teodor Cristea rivendica con orgoglio il titolo di essere il primo romeno a stabilirsi a Gramat, arrivando all'inizio degli anni 2010 – insieme ad altri quattro per lavorare presso il macello di agnelli locale.</p>\n<p>“Tutto ciò deriva da un problema socio-economico,” spiega Hervé Destrel, un ex dirigente del macello. Nel 1984 lui e suo fratello hanno preso in mano l'attività di famiglia. All'inizio degli anni 2010, il pilastro economico locale si trovava di fronte a una “situazione critica”. Il lavoro c'era, ma i lavoratori erano difficili da trovare. A seguito di una chiamata per il reclutamento di circa 200 persone, circa 30 hanno risposto. Molto pochi sono venuti e zero hanno firmato un contratto. La diffusa mancanza di interesse sembrava ovvia. Il freddo, gli odori e l'ultima attività di uccidere animali non è “davvero sexy”, ammette Martin Ostermeyer, l'attuale responsabile del macello. Si lamenta che reclutare “locali è estremamente difficile”. C'era, e c'è ancora, un divario (non un vuoto, per sottolineare cautamente il fatto che numerosi francesi fanno anche questo lavoro duro).</p>\n<p>Seguendo l'esempio dell'industria della carne della Bretagna, i fratelli Destrel hanno contattato agenzie di lavoro temporaneo romene che, sebbene non basate nel sud-ovest della Francia, erano disposte a operare a Gramat. Queste agenzie hanno fornito un allestimento senza soluzione di continuità per i lavoratori romeni, offrendo opportunità di alloggio condiviso e supporto amministrativo. Questo ha reso facile per i lavoratori intraprendere incarichi all'estero garantendo che le agenzie di lavoro temporaneo potessero rapidamente avviare le loro operazioni lavorative. Dopo la metà degli anni 2010, le aziende con sede in Romania sono state o bandite dall'operare in Francia o costrette a seguire un nuovo status legale francese. Data questa situazione e a causa di preoccupazioni a “livello umano”, Hervé Destrel e il suo associato hanno cambiato l'offerta da contratti rinnovabili di tre a sei mesi a contratti di lavoro permanenti per i lavoratori romeni.</p>\n<p>“Una vera relazione di fiducia” doveva essere costruita per convincere i loro migliori lavoratori a firmare, come spiega Destrel. Lungo questo processo, dipendenti come Laurentiu Donca e Mihai Butucaru, rispettivamente reclutati nel 2011 e nel 2016, sono rimasti nella zona. Rimangono soddisfatti del loro lavoro fino ad oggi. “Hanno visto potenziale in noi,” sottolinea Donca. Da allora, i romeni hanno rappresentato circa il 30 per cento dei dipendenti dell'azienda.</p>\n<p>Il caso Destrel non è isolato, specialmente riguardo ai macelli locali. Sempre a Gramat, il produttore di anatra <em>foie gras</em> di riferimento, La Quercynoise, ha anche reclutato manodopera romena sin dagli anni 2010. Tra i reclutati c'era Marilena Placinta, ora proprietaria del negozio di alimentari. Non limitato all'industria della carne, l'elenco dei datori di lavoro si estende ora oltre i settori e i confini della città: ristoranti, hotel, il <em>SYDED</em> (centro di riciclaggio), l'industria del legno e altre fabbriche come Andros, il fiore all'occhiello industriale del dipartimento, conosciuto a livello internazionale per marchi come Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Un fenomeno migratorio a doppio senso</strong></p>\n<p>Il rinomato storico Gérard Noiriel, nel suo lavoro sui cambiamenti demografici intensi in Francia durante il XIX e XX secolo, ha introdotto il concetto di <em>Creuset français</em> (melting pot francese), che ha sostenuto fosse stato a lungo trascurato. Questo concetto riflette le onde storiche di migrazione, comprese quelle guidate dal lavoro spesso attratte dalle industrie esigenti della Francia in cerca di lavoratori. Ad esempio, in aree dove l'estrazione del carbone una volta costituiva il pilastro industriale, le aziende hanno successivamente reclutato europei meridionali, europei orientali e nordafricani nel corso del XX secolo per lavorare accanto ai minatori francesi.</p>\n<p>Sebbene il carbone non fosse un fattore, un fenomeno migratorio simile si è verificato a Gramat e precisamente nel suo macello di agnelli locale. Il proprietario originale, Destrel senior, reclutava lavoratori dalla Penisola Iberica. Successivamente, sotto la gestione dei suoi due figli, la forza lavoro di origine straniera è diventata prevalentemente marocchina e algerina. Oggi, l'azienda ha forgiato una relazione di lunga data con i lavoratori romeni, un legame che è rimasto forte nonostante i cambiamenti nella leadership e continua a riprodursi localmente.</p>\n<p>Dall'altra parte dell'Europa, la Romania ha subito un fenomeno storico di emigrazione. Iniziando dopo la fine della Seconda Guerra Mondiale, come indica Anghel, con i trasferimenti di popolazione tedesco-romeni, la partenza degli ebrei dopo l'Olocausto e persino i romeni che si spostavano attraverso il Blocco Orientale, si stava formando una dinamica. È continuata ancora di più dopo il 1989, dopo le rivoluzioni che hanno posto fine al regime comunista e con la caduta della Cortina di Ferro.</p>\n<p>“La porta si è aperta all'improvviso,” spiega Marius Barbat, un ingegnere romeno che vive a Gramat con la sua famiglia dal 2012. Questo ha segnato un punto di svolta, poiché la dura transizione al capitalismo ha avuto un impatto sulle società abituate al sistema socialista, portando a sofferenze diffuse e declino sociale. “C'era così tanta povertà,” ricorda Barbat della Romania negli anni '90. Entro la fine di quel decennio, la migrazione lavorativa era aumentata, in particolare verso Spagna e Italia. Questa tendenza è accelerata dopo l'accordo del 2002 che concedeva ai cittadini romeni libero accesso all'Unione Europea, il che ha portato a “un grande flusso di migranti”, afferma il sociologo Anghel, con movimenti che si spostano verso il Nord Europa nel XXI secolo. “In Romania, tutti conoscono qualcuno che è partito,” dice Barbat, nato a Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>In risposta ai movimenti demografici dell'Europa orientale, gli studiosi hanno sviluppato la nozione di “migrazione liquida”, nota il professore della SNSPA. Queste popolazioni spesso apparivano “non per restare in un posto, ma per provare diversi mercati del lavoro”, a differenza del modello classico. Per numerosi romeni a Gramat, la pittoresca campagna francese non è la prima tappa. Dopo alcuni anni nel Paese Basco spagnolo lavorando nell'industria del <em>foie gras</em>, Marilena è venuta a lavorare nello stesso settore presso la Quercynoise di Gramat. Nel frattempo, Donca è passato brevemente attraverso l'Austria prima di unirsi alle linee di produzione di Destrel. Allo stesso modo, il suo compagno Butucaru ha lavorato in un macello belga prima di incontrarsi in Francia e condividere l'alloggio assegnato dall'agenzia di lavoro temporaneo. Cristea ha vissuto un viaggio più lungo per arrivare a Gramat. Iniziando alla fine degli anni '90, ha svolto lavori di macelleria in tutta la Germania (Dortmund e Stoccarda), Belgio e Spagna.</p>\n<p><strong>Una destinazione, motivazioni diverse</strong></p>\n<p>Negli anni '90 e nei primi anni 2000, molti romeni emigrarono “principalmente per forti motivi economici”, afferma Anghel, citando la povertà del paese e il crollo delle industrie dell'era comunista. In questo contesto, Teodor Cristea è andato in Germania. “Per sostenere la famiglia,” spiega, “sei costretto a cercare lavoro ovunque tu possa, anche attraverso agenzie di lavoro temporaneo che offrono contratti all'estero.”</p>\n<p>Tuttavia, per le generazioni più giovani a partire dagli anni 2010, le ragioni per l'emigrazione sono diventate più complesse. Anghel sottolinea che semplificare la questione come una semplice fuga dalla povertà è ora fuorviante, poiché l'emigrazione in Romania non è più una strategia ampiamente condivisa per soddisfare i bisogni di base come lo era in passato. Invece, le motivazioni dietro la mobilità sono diventate sempre più diverse.</p>\n<p>Sebbene il divario di ricchezza tra l'Europa orientale e quella occidentale fosse notevole 25 anni fa, queste disuguaglianze si sono notevolmente ridotte. Gli standard di vita in Romania sono migliorati, con salari medi che iniziano ad avvicinarsi a quelli dell'Europa occidentale. Inoltre, i salari dell'Europa occidentale sono compensati da costi di vita più elevati, rendendo i benefici economici dell'emigrazione meno convincenti.</p>\n<p>Questo solleva interrogativi su se questo divario in riduzione rallenterà il flusso di lavoratori romeni verso luoghi come Gramat. “Vedremo,” dice Marilena Placinta, con cautela. Per ora, però, il flusso continua, senza cambiamenti all'orizzonte, secondo il responsabile del macello di agnelli, che ha recentemente reclutato più romeni. Ostermeyer, che ha lavorato all'estero per 20 anni e ha una vasta esperienza nella gestione di lavoratori internazionali, rimane scettico: “L'idea che man mano che gli standard di vita si avvicinano ci saranno meno persone [emigrando] – non ci credo.”</p>\n<p>“Ognuno è diverso,” sottolinea Laurentiu Donca, evidenziando che le motivazioni per lasciare la Romania sono varie e spesso personali. Donca stesso è andato inizialmente all'estero con un contratto di sei mesi per comprare un'auto, ma ammette che “la curiosità” ha giocato un ruolo. A soli 20 anni, voleva esplorare il nuovo spazio europeo aperto, non solo inseguire salari più alti.</p>\n<p>“Ognuno ha le proprie ragioni,” aggiunge. Alcuni cercano esperienza, altri hanno bisogno di soldi e alcuni stanno semplicemente cercando un cambiamento. Poi ci sono quelli provenienti da regioni svantaggiate, dove i posti di lavoro sono scarsi, proprio come in alcune aree della Francia. Invece di trasferirsi nelle città più grandi e dinamiche economicamente della Romania, queste persone sentono spesso parlare di opportunità all'estero, specialmente attraverso parenti o amici già stabiliti nella zona. Questa rete di comunicazione è stata fondamentale per la crescente comunità romena a Gramat. Sia Mihai Butucaru che Laurentiu Donca sono finiti in questa zona remota perché amici già lì li hanno informati sulle aperture di lavoro. I reclutatori si affidano spesso a questo processo di passaparola quando hanno bisogno di più personale. Nel tempo, più persone provenienti dagli stessi villaggi, quartieri o famiglie si sono unite a queste missioni temporanee, alcune delle quali si sono trasformate in soggiorni molto più lunghi.</p>\n<p><strong>Stabilire o non stabilire</strong></p>\n<p>“Sono rimasto sorpreso,” ammette Padre Alexandre. Ha fatto la sua formazione clericale in Francia ed è diventato il sacerdote locale di Gramat nel 2016. Dopo già alcuni anni nel nord della Francia, Marius Barbat è arrivato in città nel 2012 poiché ha trovato il lavoro di ingegnere desiderato con un'azienda francese. Al suo arrivo, condivideva la stessa sensazione. Mettendo piede sul <em>Causse</em>, entrambi non avevano idea della comunità romena né di quanti si fossero stabiliti qui.</p>\n<p>Dopo mesi o anni, “molti romeni alla fine se ne vanno,” spiega Donca, sia per tornare a casa che per perseguire nuove opportunità altrove, spinti da un senso di realizzazione, nuove prospettive o motivi personali. “Quando vedi i tuoi genitori solo una volta all'anno, noti che invecchiano,” dice, “e inizi a chiederti cosa fare”. Genitori anziani o familiari malati sono motivi comuni per tornare a casa, spesso accompagnati da un senso di nostalgia.</p>\n<p>In questo contesto, il negozio di alimentari romeno locale ha servito come un piccolo rimedio per la nostalgia di casa. “Pensavo fosse una grande idea,” ricorda Hervé Destrel, che, in qualità di manager, ha visto in prima persona il costo emotivo di vivere lontano da casa. Marilena Placinta, la proprietaria del negozio, comprende il suo impatto, offrendo sapori familiari ai romeni che possono visitare la loro patria solo ogni pochi anni mentre si stabiliscono nella regione.</p>\n<p>Se alcuni vanno avanti, altri rimangono molto più a lungo del previsto. “Pensavo di essere qui per uno, due o tre anni, ma sono ancora qui,” dice Cristea, riflettendo sui suoi 15 anni nella zona. Un chiaro segno di un insediamento a lungo termine è l'aumento del numero di romeni che comprano case, spesso da anziani locali che vendono le loro proprietà. “I romeni si sentono bene quando possiedono una casa,” nota Barbat, un sentimento condiviso da altri. Molti sono giovani coppie nei loro 30 anni con bambini che frequentano le scuole locali, rappresentando un significativo afflusso demografico legato all'età in un'area dove una parte della gioventù francese si dirige verso i centri urbani.</p>\n<p>Tuttavia, rimanere più a lungo non significa sempre abbandonare l'idea della residenza temporanea, specialmente per coloro che non hanno investito in proprietà. Riflettendo il “fenomeno mobile” della migrazione dell'Europa orientale, come lo descrive Anghel, Butucaru e Donca, nonostante i loro lunghi soggiorni, vedono ancora il loro tempo nella regione come temporaneo e pianificano di andare avanti eventualmente. Ogni individuo decide se vedere una residenza a lungo termine come temporanea o abbracciarla completamente come casa.</p>\n<p>“Sono stato ben integrato nella comunità di Gramat,” dice Teodor. Come modo per restituire, spera di organizzare un <em>marché gourmand</em> con piatti romeni presso i terreni della fiera locale – un modo per celebrare la presenza dell'Europa orientale che è diventata parte del tessuto dell'area.</p>\n<p>Oltre alle comunità romene e dell'Europa orientale, il negozio di Marilena Placinta attira anche turisti, tra cui tedeschi, inglesi e olandesi, che visitano le attrazioni popolari della regione, come Rocamadour e l'Abisso di Padirac. Vedere un negozio di alimentari romeno in questo contesto rurale spesso li sorprende. Placinta imita umoristicamente le loro reazioni: \"Wow, un negozio romeno … qui!\"</p>\n<p>Questa scena riflette il significato più ampio della nuova presenza romena: sfidare il tipico divario tra città cosmopolite e aree rurali supposte omogenee. “La gente presume che i luoghi remoti non abbiano stranieri,” sottolinea Barbat, “ma se c'è un'azienda che fatica a assumere, ci sono posti che devono essere riempiti.” Nel contesto di uno spazio europeo condiviso, i romeni sono venuti al <em>Causse</em> di Gramat per una varietà di motivi, da un senso di avventura a una mancanza di opportunità di lavoro in alcune parti della Romania, contribuendo a sostenere l'economia locale. Reclutare lavoratori romeni, spiega Hervé Destrel, riguardava inizialmente “mantenere gli strumenti che supportano la produzione di agnelli del dipartimento in funzione”, un'ancora di salvezza che ha assunto maggiore significato nel tempo.</p>\n<p>Che sia in Francia o altrove, questa storia locale rompe gli stereotipi sulle aree rurali, in particolare in ciò che i geografi chiamano la <em>diagonale du vide</em> (diagonale vuota) della Francia. Sebbene caratterizzata da bassa densità di popolazione e meno attività, questa regione è tutt'altro che priva di connessioni globali ed energia europea.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>è un giornalista freelance francese con sede a Berlino che riporta sugli impatti locali degli sviluppi internazionali. Fino all'anno scorso, ha studiato Storia, Relazioni Internazionali e Scienze Sociali a Tolosa, Glasgow, Parigi, Dublino e infine Berlino.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.684",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La migrazione verso ovest in Europa è spesso associata all'insediamento in aree urbane. Nonostante ciò, molti lavoratori della regione hanno trovato impiego in piccole comunità rurali. La città francese di Gramat e i suoi dintorni, ad esempio, hanno visto l'arrivo di alcune centinaia di romeni nell'ultimo decennio.</I>\n<br><br>\nDai anni 2010, il Causse di Gramat nel sud-ovest della Francia (parte di un gruppo di vivaci e scintillanti altipiani di calcare) ha assistito all'apparizione di una sostanziale popolazione romena. Inizialmente, i nuovi arrivati sono giunti in risposta a reclutamenti per posti di lavoro nei macelli. Poi, le opportunità si sono diversificate, i parenti si sono uniti e la comunità è cresciuta. Inizialmente ritenuto un movimento temporaneo, l'insediamento permanente era dietro l'angolo per molti. Oggi, i romeni rappresentano una delle più grandi comunità di immigrati (se non la più grande) nella zona, portando una faccia dell'Europa orientale e quindi diversità a questa campagna francese.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.685",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Rumunská komunita zakládá kořeny v venkovské Francii",
                key:"uid": string:"e7cdbd37-7c46-4db2-835a-8e1b2bcb1e88",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Nové přírůstky</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (klobásy bez kůže vyrobené z různých druhů masa), <em>Sarmale </em>(plněné zelí), papriky <em>Gogoșari</em> a mnoho dalších produktů z Rumunska zaplňují regály Romanasul – rumunského obchodu s potravinami v Gramat. „Měla jsem tuto myšlenku už dlouho,“ vysvětluje Marilena Placinta, majitelka obchodu, pocházející z města Tulcea v deltě Dunaje. Myšlenka se stala hmatatelnou v únoru 2019, stejně jako se měnila demografie oblasti prostřednictvím tohoto nového obchodu.</p>\n<p>Poskytnout přesné číslo o této rumunské populaci je komplikované. Někteří hovoří o 200 až 300 lidech. Jiní odhadují na 500. Přesto se všichni shodují, že „několik set“ nyní žije ve městě s přibližně 3 400 obyvateli a jeho okolí.</p>\n<p>Přicházející do Francie z rumunského regionu Banát, z osobní fascinace a proevropského postoje, si místní kněz, otec Alexandre, myslí, že Rumunsko je „velmi frankofilní“. Nicméně, co se čísel týče, Francie není zdaleka zřejmou volbou pro Rumuny, vysvětluje Remus Gabriel Anghel, profesor na Národní univerzitě politických studií a veřejné správy (SNSPA) v Bukurešti a výzkumník Rumunského institutu pro výzkum národních menšin v Cluj-Napoca.</p>\n<p>Podle oficiálních statistik má francouzská rumunská diaspora přibližně 130 000 členů, což je mnohem menší než v Itálii (odhadovaná nad milion) nebo ve Španělsku (odhadovaná nad 500 000). Tímto způsobem obchod Placinta živě označuje neobvykle rozsáhlou místní rumunskou populaci pro tak malé francouzské město – překvapení pro mnohé, když se to děje v, jak by někteří označili, „prostředí nikde“. </p>\n<p>Jak poznamenává majitelka obchodu Romanasul, i když poněkud přehnaně, protože ne všichni Rumuni přišli ze stejných důvodů, příliv rumunských pracovníků do této odlehlé oblasti do značné míry závisí na pracovních příležitostech, které jsou často místně odmítány, ale mezinárodně vítány. V prosinci 2009, když Hervé a Florence Quentin připravovali prodej svého malého <em>Tabac</em> (obchodu s cigaretami), si živě pamatují náhlý nárůst poptávky po předplacených telefonních kartách od nově příchozích Rumunů – což znamenalo začátek dynamiky, která trvá téměř 15 let. Teodor Cristea hrdě prohlašuje, že je prvním Rumunem, který se usadil v Gramat, když přišel na přelomu 2010. let – spolu s dalšími čtyřmi, aby pracovali v místním jatkách na jehněčí.</p>\n<p>„To vše vychází z socioekonomického problému,“ vysvětluje Hervé Destrel, bývalý výkonný pracovník v jatkách. V roce 1984 převzali se svým bratrem rodinný podnik. Na začátku 2010. let čelil místní ekonomický pilíř „kritické situaci“. Práce byla, ale pracovníky bylo těžké najít. Po výzvě k náboru přibližně 200 lidí reagovalo zhruba 30. Velmi málo jich přišlo a nikdo nepodepsal smlouvu. Rozšířený nedostatek zájmu se zdál být zřejmý. Zima, zápachy a konečný úkol zabíjení zvířat „nejsou opravdu sexy“, přiznává Martin Ostermeyer, současný vedoucí jatek. Stěžuje si, že nábor „místních je extrémně obtížný“. Existovala, a stále existuje, mezera (ne prázdnota, abychom opatrně zdůraznili, že mnoho Francouzů také dělá tuto těžkou práci).</p>\n<p>Podle příkladu masného průmyslu v Bretani kontaktovali bratři Destrel rumunské agentury práce, které, ačkoliv neměly sídlo v jihozápadní Francii, byly ochotny působit v Gramat. Tyto agentury poskytly bezproblémové zázemí pro rumunské pracovníky, nabízející sdílené možnosti bydlení a administrativní podporu. To usnadnilo pracovníkům zahájit zahraniční úkoly, zatímco agentury mohly rychle rozjet své pracovní operace. Po polovině 2010. let byly rumunské společnosti buď zakázány působit ve Francii, nebo musely dodržovat nový francouzský právní status. Vzhledem k této situaci a obavám na „lidské úrovni“ se Hervé Destrel a jeho společník přeorientovali z nabízení tří až šestiměsíčních obnovitelných smluv na poskytování trvalých pracovních smluv pro rumunské pracovníky.</p>\n<p>„Skutečný vztah důvěry“ měl být vybudován, aby přesvědčili své nejlepší pracovníky k podpisu, jak vysvětluje Destrel. V tomto procesu zůstali zaměstnanci jako Laurentiu Donca a Mihai Butucaru, kteří byli rekrutováni v roce 2011 a 2016, v oblasti. Dodnes jsou se svou prací spokojeni. „Viděli v nás potenciál,“ poukazuje Donca. Od té doby Rumuni představují přibližně 30 procent zaměstnanců firmy.</p>\n<p>Případ Destrel není izolovaný, zejména pokud jde o místní jatka. Stále v Gramat, známý producent kachního <em>foie gras</em>, La Quercynoise, také od 2010. let najímá rumunskou pracovní sílu. Mezi rekrutovanými byla Marilena Placinta, nyní majitelka obchodu s potravinami. Neomezeno na masný průmysl, seznam zaměstnavatelů se nyní rozšiřuje i za sektory a hranice města: restaurace, hotely, <em>SYDED</em> (recyklační centrum), dřevařský průmysl a další továrny jako Andros, průmyslový vlajkový loď departmentu, mezinárodně známý pro značky jako Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Fenomen dvojí migrace</strong></p>\n<p>Renomovaný historik Gérard Noiriel ve své práci o intenzivních demografických změnách ve Francii během 19. a 20. století představil koncept <em>Creuset français</em> (francouzský tavící kotel), který podle něj byl dlouho přehlížen. Tento koncept odráží historické vlny migrace, včetně těch pracovních, které byly často přitahovány do náročných průmyslů ve Francii, které potřebovaly pracovníky. Například v oblastech, kde kdysi těžba uhlí tvořila průmyslový základ, společnosti postupně najímaly jižní Evropany, východní Evropany a severoafričany po celé 20. století, aby pracovaly po boku francouzských horníků.</p>\n<p>Ačkoliv uhlí nebylo faktorem, podobný fenomén pracovní migrace se odehrál v Gramat a přesně v jeho místních jatkách na jehněčí. Původní majitel, Destrel starší, najímal pracovníky z Iberského poloostrova. Později, pod vedením jeho dvou synů, se pracovní síla z cizího původu stala převážně marockou a alžírskou. Dnes má společnost dlouhodobý vztah s rumunskými pracovníky, vazbu, která zůstala silná navzdory změnám v vedení a pokračuje v reprodukci místně.</p>\n<p>Na druhé straně Evropy Rumunsko významně prošlo historickým fenoménem emigrace. Po skončení druhé světové války, jak uvádí Anghel, s přesuny německo-rumunské populace, odchodem Židů po holocaustu a dokonce i Rumuny, kteří se stěhovali napříč východním blokem, se formovala dynamika. Pokračovala ještě více po roce 1989, po revolucích, které ukončily komunistickou vládu a s pádem železné opony.</p>\n<p>„Dveře se náhle otevřely,“ vysvětluje Marius Barbat, rumunský inženýr, který žije v Gramat se svou rodinou od roku 2012. To znamenalo zlomový okamžik, protože tvrdý přechod na kapitalismus měl dopad na společnosti zvyklé na socialistický systém, což vedlo k rozsáhlému utrpení a sociálnímu úpadku. „Bylo tam tolik chudoby,“ vzpomíná Barbat na Rumunsko v 90. letech. Na konci tohoto desetiletí se pracovní migrace zvýšila, zejména do Španělska a Itálie. Tento trend se zrychlil po dohodě z roku 2002, která poskytla rumunským občanům volný přístup do Evropské unie, což vedlo k „velkému odlivu migrantů“, říká sociolog Anghel, přičemž pohyby se v 21. století přesunuly směrem na severní Evropu. „V Rumunsku každý zná někoho, kdo odešel,“ říká Barbat, který se narodil v Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>V reakci na demografické pohyby ve východní Evropě vyvinuli vědci pojem „kapalná migrace“, poznamenává profesor SNSPA. Tyto populace se často zdály „nezůstávat na jednom místě, ale zkoušet různé pracovní trhy“, na rozdíl od klasického vzoru. Pro mnohé Rumuny v Gramat není malebná francouzská krajina prvním zastavením. Po několika letech v baskické oblasti Španělska, kde pracovala v průmyslu <em>foie gras</em>, přišla Marilena pracovat ve stejném sektoru do Quercynoise v Gramat. Mezitím Donca krátce prošel Rakouskem, než se připojil k výrobním linkám Destrela. Podobně jeho společník Butucaru pracoval v belgických jatkách, než se setkali ve Francii a sdíleli ubytování přidělené agenturou práce. Cristea zažil delší cestu do Gramat. Od konce 90. let bral práci v řeznictví po celém Německu (Dortmund a Stuttgart), Belgii a Španělsku.</p>\n<p><strong>Jedna destinace, různé motivace</strong></p>\n<p>Během 90. let a na začátku 2000. let emigrovalo mnoho Rumunů „hlavně z důvodu silných ekonomických důvodů“, říká Anghel, citujíc chudobu země a kolaps průmyslu z doby komunismu. V tomto kontextu odešel Teodor Cristea do Německa. „Abych podpořil rodinu,“ vysvětluje, „jste nuceni hledat práci, kdekoliv můžete, i prostřednictvím agentur práce nabízejících zahraniční smlouvy.“</p>\n<p>Nicméně pro mladší generace, které začaly v 2010. letech, se důvody emigrace staly složitějšími. Anghel zdůrazňuje, že zjednodušení problému jako pouhého útěku před chudobou je nyní zavádějící, protože emigrace v Rumunsku již není široce sdílenou strategií k uspokojení základních potřeb, jak tomu bývalo. Místo toho se motivace za mobilitou staly stále rozmanitějšími.</p>\n<p>Zatímco rozdíl v bohatství mezi východní a západní Evropou byl před 25 lety výrazný, tyto nerovnosti se výrazně zúžily. Životní úroveň v Rumunsku se zlepšila, průměrné platy začaly přibližovat těm v západní Evropě. Navíc jsou západoevropské mzdy vyváženy vyššími náklady na život, což činí ekonomické výhody emigrace méně přesvědčivými.</p>\n<p>To vyvolává otázky, zda se tento zúžený rozdíl zpomalí tok rumunských pracovníků na místa jako Gramat. „Uvidíme,“ říká Marilena Placinta opatrně. Prozatím však tok pokračuje, bez změn na obzoru, podle vedoucího jatek na jehněčí, který nedávno najal více Rumunů. Ostermeyer, který pracoval v zahraničí 20 let a má rozsáhlé zkušenosti s řízením mezinárodních pracovníků, zůstává skeptický: „Myšlenka, že jak se životní úroveň vyrovnává, bude méně lidí [emigrovat] – tomu nevěřím.“</p>\n<p>„Každý je jiný,“ zdůrazňuje Laurentiu Donca, poukazujíc na to, že motivace k odchodu z Rumunska jsou rozmanité a často osobní. Donca sám původně odešel do zahraničí na šestiměsíční smlouvu, aby si koupil auto, ale přiznává, že „zvědavost“ také hrála roli. Ve svých 20 letech chtěl prozkoumat nově otevřený evropský prostor, nejen honit vyšší mzdy.</p>\n<p>„Každý má své důvody,“ dodává. Někteří hledají zkušenosti, jiní potřebují peníze a někteří prostě hledají změnu. Pak jsou tu ti z nevýhodných regionů, kde jsou pracovní místa vzácná, podobně jako v některých oblastech ve Francii. Místo aby se stěhovali do větších a ekonomicky dynamických měst v Rumunsku, tito lidé často slyší o příležitostech v zahraničí, zejména prostřednictvím příbuzných nebo přátel, kteří se již v oblasti usadili. Tato komunikační síť byla klíčová pro rostoucí rumunskou komunitu v Gramat. Jak Mihai Butucaru, tak Laurentiu Donca se ocitli v této odlehlé oblasti, protože je o pracovních příležitostech informovali přátelé, kteří tam již byli. Náboráři často spoléhají na tento proces ústního podání, když potřebují více zaměstnanců. V průběhu času se více lidí z těchto stejných vesnic, čtvrtí nebo rodin připojilo k těmto dočasným misím, z nichž některé se proměnily v mnohem delší pobyty.</p>\n<p><strong>Usadit se nebo se neusadit</strong></p>\n<p>„Byl jsem překvapen,“ přiznává otec Alexandre. Svou kněžskou formaci absolvoval ve Francii a stal se místním knězem v Gramat v roce 2016. Po několika letech na severu Francie přišel Marius Barbat do města v roce 2012, když našel požadovanou inženýrskou práci u francouzské firmy. Po svém příjezdu měl stejný pocit. Když vkročili na <em>Causse</em>, ani jeden z nich neměl tušení o rumunské komunitě ani o tom, kolik jich zde žije.</p>\n<p>Po měsících nebo letech „mnoho Rumunů nakonec odchází,“ vysvětluje Donca, ať už se vrátí domů, nebo hledají nové příležitosti jinde, poháněni pocitem úspěchu, novými perspektivami nebo osobními důvody. „Když vidíte své rodiče jen jednou za rok, všimnete si, že stárnou,“ říká, „a začnete se ptát, co dělat“. Stárnoucí rodiče nebo nemocní členové rodiny jsou běžné důvody pro návrat domů, často doprovázené pocitem nostalgie.</p>\n<p>V tomto kontextu sloužil místní rumunský obchod s potravinami jako malá náprava pro stesk po domově. „Myslel jsem, že je to skvělý nápad,“ vzpomíná Hervé Destrel, který jako manažer viděl na vlastní oči emocionální dopad života daleko od domova. Marilena Placinta, majitelka obchodu, chápe jeho dopad, nabízí známé chutě Rumunům, kteří mohou navštívit svou vlast jen jednou za několik let, když se usazují v regionu.</p>\n<p>Zatímco někteří pokračují dál, jiní zůstávají mnohem déle, než se očekávalo. „Myslel jsem, že tu budu jeden, dva nebo tři roky, ale stále jsem tu,“ říká Cristea, když vzpomíná na svých 15 let v oblasti. Jasným znakem dlouhodobého usazení je rostoucí počet Rumunů, kteří si kupují domy, často od starších místních obyvatel, kteří prodávají své nemovitosti. „Rumuni se cítí dobře, když vlastní dům,“ poznamenává Barbat, což je pocit, který sdílejí i ostatní. Mnozí jsou mladé páry ve svých 30 letech s dětmi, které navštěvují místní školy, což představuje významný věkový demografický přírůstek v oblasti, kde část francouzské mládeže směřuje do městských center.</p>\n<p>Nicméně, zůstávání déle neznamená vždy opustit myšlenku dočasného pobytu, zejména pro ty, kteří neinvestovali do nemovitosti. Odráží „mobilní fenomén“ východoevropské migrace, jak to popisuje Anghel, Butucaru a Donca, navzdory svým dlouhým pobytům, stále považují svůj čas v regionu za dočasný a plánují se nakonec posunout dál. Každý jednotlivý rozhoduje, zda vidí dlouhodobý pobyt jako dočasný, nebo jej plně přijme jako domov.</p>\n<p>„Jsem dobře integrován do komunity v Gramat,“ říká Teodor. Jako způsob, jak vrátit, doufá, že uspořádá <em>marché gourmand</em> s rumunskými pokrmy na místním výstavišti – způsob, jak oslavit východoevropskou přítomnost, která se stala součástí struktury oblasti.</p>\n<p>Vedle rumunských a východoevropských komunit přitahuje obchod Marileny Placinty také turisty, včetně Němců, Angličanů a Nizozemců, kteří navštěvují populární atrakce v regionu, jako jsou Rocamadour a Padirac Abyss. Vidět rumunský obchod s potravinami v tomto venkovském prostředí je často překvapuje. Placinta humorně napodobuje jejich reakce: \"Wow, rumunský obchod … tady!\"</p>\n<p>Tato scéna odráží širší význam nové rumunské přítomnosti: zpochybňuje typické rozdělení mezi kosmopolitními městy a údajně homogenními venkovskými oblastmi. „Lidé předpokládají, že odlehlá místa nemají cizince,“ poukazuje Barbat, „ale pokud je tu firma, která má potíže s náborem, jsou tu volná místa, která je třeba obsadit.“ V kontextu sdíleného evropského prostoru přišli Rumuni na <em>Causse</em> v Gramat z různých důvodů, od pocitu dobrodružství po nedostatek pracovních příležitostí v určitých částech Rumunska, což pomáhá udržovat místní ekonomiku. Nábor rumunských pracovníků, vysvětluje Hervé Destrel, byl původně o „udržení nástrojů, které podporují produkci jehněčího masa v kraji“, záchranné lince, která v průběhu času nabyla většího významu.</p>\n<p>Ať už ve Francii nebo jinde, tento místní příběh bourá stereotypy o venkovských oblastech, zejména v tom, co geografové nazývají francouzskou <em>diagonale du vide</em> (prázdná diagonála). Ačkoliv je tato oblast charakterizována nízkou hustotou obyvatelstva a menším počtem aktivit, rozhodně není zbavena globálních spojení a evropské energie.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>je francouzský nezávislý novinář se sídlem v Berlíně, který informuje o místních dopadech mezinárodních událostí. Až do loňského roku studoval historii, mezinárodní vztahy a sociální vědy v Toulouse, Glasgow, Paříži, Dublinu a nakonec v Berlíně.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.011",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Západní migrace v Evropě je často spojována s osídlením ve městských oblastech. I přesto však mnozí pracovníci z regionu našli zaměstnání v malých venkovských komunitách. Francouzské město Gramat a jeho okolí například za poslední desetiletí zažilo příjezd několika set Rumunů.</I>\n<br><br>\nOd 10. let 21. století Causse de Gramat na jihozápadě Francie (část skupiny živých, třpytivých vápencových plošin) svědčil o vzniku značné rumunské populace. Zpočátku noví příchozí přišli v reakci na nábor na pracovní pozice ve jatkách. Poté se příležitosti diverzifikovaly, připojili se příbuzní a komunita rostla. Zpočátku považováno za dočasný pohyb, trvalé osídlení bylo pro mnohé na dosah. Dnes Rumuni představují jednu z největších imigrantských komunit (pokud ne největší) v oblasti, přinášející východoevropský prvek a tím pádem rozmanitost do této francouzské krajiny.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.148",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Rumunska zajednica uspostavlja korene u ruralnoj Francuskoj",
                key:"uid": string:"f37d3b7a-4f21-4fa0-aa23-d5fce1ea66e3",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.468",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Rómska komunita zakladá korene na vidieku vo Francúzsku",
                key:"uid": string:"fd5042fb-36d4-42a5-b174-2c9cbb4f2fb5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Nové prírastky</strong></p>\n<p><em>Mici</em> (klobásy bez kože vyrobené z rôznych druhov mäsa), <em>Sarmale </em>(plnené kapusty), <em>Gogoșari</em> papriky a mnohé ďalšie produkty z Rumunska zapĺňajú regály Romanasul – rumunskej potravinovej predajne v Gramat. “Túto myšlienku som mala už dlho,” vysvetľuje Marilena Placinta, majiteľka obchodu, pochádzajúca z mesta Tulcea v delte Dunaja. Myšlienka sa stala hmatateľnou vo februári 2019, rovnako ako sa menila demografia oblasti prostredníctvom tohto nového obchodu.</p>\n<p>Poskytnúť presné číslo o tejto rumunskej populácii je komplikované. Niektorí hovoria o 200 až 300 ľuďoch. Iní zvyšujú odhad na 500. Napriek tomu všetci sa zhodujú, že “niekoľko sto” teraz žije v meste s približne 3 400 obyvateľmi a jeho okolí.</p>\n<p>Prichádzajúc do Francúzska z rumunskej oblasti Banát, z osobného fascinácie a proeurópskej orientácie, miestny kňaz, otec Alexandre, si myslí, že Rumunsko je “veľmi frankofilné”. Napriek tomu, v číslach, Francúzsko nie je, z všetkých dôležitých destinácií, zďaleka očividnou voľbou pre Rumunov, vysvetľuje Remus Gabriel Anghel, profesor na Národnej univerzite politických štúdií a verejnej správy (SNSPA) v Bukurešti a výskumník Rumunského inštitútu pre výskum národnostných menšín v Cluj-Napoca.</p>\n<p>So zhruba 130 000 členmi, podľa oficiálnych štatistík, je francúzska rumunská diaspora oveľa menšia ako tá talianska (odhadovaná nad milión) alebo španielska (odhadovaná nad 500 000). Týmto spôsobom, Placintin obchod jasne označuje neobvykle rozsiahlu miestnu rumunskú populáciu pre také malé francúzske mesto – pre mnohých prekvapenie, keď sa to deje v, ako by niektorí označili, “prostredí nikde”. </p>\n<p>Ako poznamenáva majiteľka obchodu Romanasul, hoci trochu prehnane, keďže nie všetci Rumuni prišli z rovnakých dôvodov, prítok rumunských pracovníkov do tejto odľahlej oblasti do veľkej miery závisí od pracovných príležitostí, ktoré sú často miestne odmietané, ale medzinárodne vítané. V decembri 2009, keď sa Hervé a Florence Quentin pripravovali na predaj svojho malého <em>Tabac</em> (cigaretového obchodu), jasne si pamätajú náhly nárast dopytu po predplatených telefónnych kartách od novopríchodných Rumunov – čo znamenalo začiatok dynamiky, ktorá pokračuje už takmer 15 rokov. Teodor Cristea hrdlohlásne tvrdí, že je prvým Rumunom, ktorý sa usadil v Gramat, prichádzajúc na prelome 2010-tych rokov – spolu s ďalšími štyrmi, aby pracovali v miestnom jatočnom závode na jahňacinu.</p>\n<p>“Všetko toto pramení z socio-ekonomického problému,” vysvetľuje Hervé Destrel, bývalý výkonný pracovník v jatočnom závode. V roku 1984 prevzal so svojím bratom rodinný podnik. Na začiatku 2010-tych rokov čelil miestny ekonomický základ “kritickej situácii”. Práca bola, ale pracovníkov bolo&nbspťažké nájsť. Po výzve na nábor pre približne 200 ľudí, zhruba 30 odpovedalo. Veľmi málo prišlo a nikto nepodpísal zmluvu. Rozšírený nedostatok záujmu sa zdalo byť očividným. Zima, zápachy a konečný úkon zabíjania zvierat nie sú “naozaj sexy”, priznáva Martin Ostermeyer, súčasný vedúci jatočného závodu. Sťažuje sa, že nábor “miestnych je mimoriadne ťažký”. Existoval, a stále existuje, rozdiel (nie prázdnota, aby sa opatrne zdôraznilo, že mnohí Francúzi tiež vykonávajú túto ťažkú prácu).</p>\n<p>Nasledujúc príklad mäsového priemyslu v Bretónsku, bratia Destrel kontaktovali rumunské agentúry dočasných zamestnancov, ktoré, hoci nie sú založené v juhozápadnej Francúzsku, boli ochotné pôsobiť v Gramat. Tieto agentúry poskytli bezproblémové nastavenie pre rumunských pracovníkov, ponúkajúc zdieľané možnosti bývania a administratívnu podporu. To uľahčilo pracovníkom začať zahraničné úlohy, pričom zabezpečilo, že agentúry dočasných zamestnancov mohli rýchlo spustiť svoje pracovné operácie. Po polovici 2010-tych rokov boli rumunské spoločnosti buď zakázané pôsobiť vo Francúzsku, alebo museli dodržiavať nový francúzsky právny status. Vzhľadom na túto situáciu a z dôvodov na \"ľudskej úrovni\", Hervé Destrel a jeho spoločník prešli od ponúkania troj- až šesťmesačných obnoviteľných zmlúv k poskytovaniu trvalých pracovných zmlúv pre rumunských pracovníkov.</p>\n<p>“Skutočný vzťah dôvery” mal byť vybudovaný, aby presvedčili svojich najlepších pracovníkov, aby podpísali, ako vysvetľuje Destrel. Počas tohto procesu zamestnanci ako Laurentiu Donca a Mihai Butucaru, ktorí boli prijatí v rokoch 2011 a 2016, zostali v oblasti. Dnes sú so svojimi prácami spokojní. “Videli v nás potenciál,” poukazuje Donca. Odvtedy Rumuni predstavujú približne 30 percent zamestnancov firmy.</p>\n<p>Prípad Destrel nie je izolovaný, najmä pokiaľ ide o miestne jatočné závody. Stále v Gramat, významný producent kačacieho <em>foie gras </em>, La Quercynoise, tiež zamestnáva rumunskú pracovnú silu od 2010-tych rokov. Medzi prijatými bol Marilena Placinta, teraz majiteľka potravinového obchodu. Nie je obmedzený na mäsiarsky priemysel, zoznam zamestnávateľov sa teraz rozširuje nad rámec sektorov a hraníc mesta: reštaurácie, hotely, <em>SYDED</em> (recyklačné centrum), drevársky priemysel a iné továrne ako Andros, priemyselný vlajkový produkt departementu, medzinárodne známy pre značky ako Bonne Maman.</p>\n<p><strong>Fenomén migrácie s dvoma koncami</strong></p>\n<p>Renomovaný historik Gérard Noiriel vo svojej práci o intenzívnych demografických zmenách vo Francúzsku počas 19. a 20. storočia predstavil koncept <em>Creuset français</em> (francúzsky roztok), ktorý podľa neho bol dlhodobo prehliadaný. Tento koncept odráža historické vlny migrácie, vrátane tých, ktoré sú poháňané prácou, často priťahovanými do náročných priemyslov vo Francúzsku, ktoré potrebujú pracovníkov. Napríklad v oblastiach, kde ťažba uhlia kedysi tvorila priemyselný základ, spoločnosti postupne najímali južných Európanov, východných Európanov a severoafričanov počas 20. storočia, aby pracovali po boku francúzskych baníkov.</p>\n<p>Aj keď uhlie nebolo faktorom, podobný fenomén migrácie pracovnej sily sa odohral v Gramat a presne v jeho miestnom jatočnom závode na jahňacinu. Pôvodný majiteľ, Destrel starší, najímal pracovníkov z Pyrenejského polostrova. Neskôr, pod vedením jeho dvoch synov, sa zahraničná pracovná sila stala prevažne marockou a alžírskou. Dnes spoločnosť vytvorila dlhodobý vzťah s rumunskými pracovníkmi, väzba, ktorá zostala silná napriek zmenám vo vedení a naďalej sa reprodukuje lokálne.</p>\n<p>Na druhej strane Európy, Rumunsko významne prešlo historickým fenoménom emigrácie. Začínajúc po skončení druhej svetovej vojny, ako uvádza Anghel, s presunmi nemecko-rumunskej populácie, odchodom Židov po holokauste a dokonca aj Rumunov, ktorí sa presúvali cez východný blok, sa formovala dynamika. Pokračovala ešte viac po roku 1989, po revolúciách, ktoré ukončili komunistickú vládu a s pádom železnej opony.</p>\n<p>\"Dvere sa náhle otvorili,\" vysvetľuje Marius Barbat, rumunský inžinier, ktorý žije v Gramat so svojou rodinou od roku 2012. To znamenalo zlomový bod, keďže tvrdý prechod na kapitalizmus mal dopad na spoločnosti zvyknuté na socialistický systém, čo viedlo k rozsiahlemu utrpeniu a sociálnemu úpadku. \"Bola tam taká chudoba,\" spomína Barbat na Rumunsko v 90-tych rokoch. Na konci tohto desaťročia sa migrácia pracovnej sily zvýšila, najmä do Španielska a Talianska. Tento trend sa zrýchlil po dohode z roku 2002, ktorá poskytla rumunským občanom voľný prístup do Európskej únie, čo viedlo k \"veľkému odlivu migrantov\", hovorí sociológ Anghel, pričom pohyby sa presunuli smerom na severnú Európu v 21. storočí. \"V Rumunsku každý pozná niekoho, kto odišiel,\" hovorí Barbat, ktorý sa narodil v Râmnicu-Vâlcea.</p>\n<p>V reakcii na demografické pohyby vo východnej Európe vyvinuli vedci pojem “tekutá migrácia”, poznamenáva profesor SNSPA. Tieto populácie sa často zdali “neostávať na jednom mieste, ale skúšať rôzne pracovné trhy”, na rozdiel od klasického vzoru. Pre mnohých Rumunov v Gramat nie je malebná francúzska krajina prvou zastávkou. Po niekoľkých rokoch v baskickej oblasti Španielska, kde pracovala v priemysle <em>foie gras</em>, Marilena prišla pracovať v rovnakom sektore v Gramatovej Quercynoise. Medzitým Donca prešiel krátko cez Rakúsko predtým, ako sa pridal k výrobným linkám Destrel. Podobne jeho spoločník Butucaru pracoval v belgickom jatočnom závode predtým, ako sa stretli vo Francúzsku a zdieľali ubytovanie pridelené agentúrou dočasných zamestnancov. Cristea prežil dlhšiu cestu do Gramat. Začínajúc na konci 90-tych rokov, mal zamestnania v mäsiarstve po celom Nemecku (Dortmund a Stuttgart), Belgicku a Španielsku.</p>\n<p><strong>Jedna destinácia, rôzne motivácie</strong></p>\n<p>Počas 90-tych a začiatku 2000-tych rokov emigrovalo mnoho Rumunov “hlavne z dôvodu silných ekonomických dôvodov”, hovorí Anghel, citujúc chudobu krajiny a kolaps priemyslu z komunistickej éry. V tomto kontexte išiel Teodor Cristea do Nemecka. “Aby som podporil rodinu,” vysvetľuje, “sú nútení hľadať prácu kdekoľvek môžu, aj prostredníctvom agentúr dočasných zamestnancov, ktoré ponúkajú zahraničné zmluvy.”</p>\n<p>Avšak pre mladšie generácie, ktoré začínajú v 2010-tych rokoch, sa dôvody emigrácie stali zložitejšími. Anghel zdôrazňuje, že zjednodušiť problém len na únik z chudoby je teraz zavádzajúce, pretože emigrácia v Rumunsku už nie je široko zdieľanou stratégiou na uspokojenie základných potrieb, ako tomu bolo predtým. Namiesto toho sa motivácie za mobilitou stali čoraz rozmanitejšími.</p>\n<p>Aj keď rozdiel v bohatstve medzi východnou a západnou Európou bol pred 25 rokmi výrazný, tieto nerovnosti sa významne zúžili. Životné štandardy v Rumunsku sa zlepšili, priemerné mzdy sa začali približovať tým v západnej Európe. Navyše, mzdy v západnej Európe sú vyvážené vyššími nákladmi na život, čo robí ekonomické výhody emigrácie menej presvedčivými.</p>\n<p>To vyvoláva otázky o tom, či sa tento zúžený rozdiel spomalí tok rumunských pracovníkov na miesta ako Gramat. “Uvidíme,” hovorí Marilena Placinta opatrne. Zatiaľ však tok pokračuje, bez zmien na obzore, podľa vedúceho jatočného závodu na jahňacinu, ktorý nedávno prijal viac Rumunov. Ostermeyer, ktorý pracoval v zahraničí 20 rokov a má rozsiahle skúsenosti s riadením medzinárodných pracovníkov, zostáva skeptický: “Myšlienka, že keď sa životné štandardy priblížia, bude menej ľudí [emigrujúcich] – tomu neverím.”</p>\n<p>“Každý je iný,” zdôrazňuje Laurentiu Donca, poukazujúc na to, že motivácie na opustenie Rumunska sú rôzne a často osobné. Donca sám pôvodne odišiel do zahraničia na šesťmesačnú zmluvu, aby si kúpil auto, ale priznáva, že “zvedavosť” tiež zohrala úlohu. V iba 20 rokoch chcel preskúmať novo otvorený európsky priestor, nielen prenasledovať vyššie mzdy.</p>\n<p>“Každý má svoje dôvody,” dodáva. Niektorí hľadajú skúsenosti, iní potrebujú peniaze a niektorí jednoducho hľadajú zmenu. Potom sú tu tí z nevýhodnených regiónov, kde sú pracovné miesta vzácne, podobne ako v niektorých oblastiach vo Francúzsku. Namiesto presunu do väčších a ekonomicky dynamických miest Rumunska, títo ľudia často počujú o príležitostiach v zahraničí, najmä prostredníctvom príbuzných alebo priateľov, ktorí už sú v oblasti usadení. Táto komunikačná sieť bola kľúčová pre rastúcu rumunskú komunitu v Gramat. Ako Mihai Butucaru, tak aj Laurentiu Donca sa ocitli v tejto odľahlej oblasti, pretože ich priatelia, ktorí tam už boli, ich informovali o voľných pracovných miestach. Náborári sa často spoliehajú na tento proces ústneho podania, keď potrebujú viac zamestnancov. S časom sa viac ľudí z rovnakých dedín, štvrtí alebo rodín pripojilo k týmto dočasným misiám, z ktorých niektoré sa premenili na oveľa dlhšie pobyty.</p>\n<p><strong>Usadiť sa alebo sa neusadiť </strong></p>\n<p>“Bol som prekvapený,” priznáva otec Alexandre. Svoju kňazskú formáciu absolvoval vo Francúzsku a stal sa miestnym kňazom v Gramat v roku 2016. Po niekoľkých rokoch na severe Francúzska prišiel Marius Barbat do mesta v roku 2012, keď našiel svoju vysnívanú inžiniersku prácu vo francúzskej firme. Po príchode mal rovnaký pocit. Keď vstúpili na <em>Causse</em>, obaja nemali tušenie o rumunskej komunite ani o tom, koľko sa tu usadilo.</p>\n<p>Po mesiacoch alebo rokoch, “mnohí Rumuni nakoniec odchádzajú,” vysvetľuje Donca, či už sa vracajú domov alebo hľadajú nové príležitosti inde, poháňaní pocitom úspechu, novými perspektívami alebo osobnými dôvodmi. “Keď vidíte svojich rodičov len raz za rok, všimnete si, že starnú,” hovorí, “a začnete sa zamýšľať, čo robiť”. Starnúci rodičia alebo chorí rodinní príslušníci sú bežné dôvody na návrat domov, často sprevádzané pocitom nostalgie.</p>\n<p>V tomto kontexte slúžil miestny rumunský potravinový obchod ako malá náprava na domáce smútenie. “Myslel som, že to bola skvelá myšlienka,” spomína Hervé Destrel, ktorý ako manažér videl na vlastné oči emocionálny dopad života ďaleko od domova. Marilena Placinta, majiteľka obchodu, chápe jeho dopad, ponúkajúc známe chute Rumunom, ktorí môžu navštíviť svoju vlasť len raz za niekoľko rokov, keď sa usadzujú v regióne.</p>\n<p>Aj keď niektorí pokračujú, iní zostávajú oveľa dlhšie, ako sa očakávalo. “Myslel som, že tu budem jeden, dva alebo tri roky, ale stále som tu,” hovorí Cristea, keď sa zamýšľa nad svojimi 15 rokmi v oblasti. Jasným znakom dlhodobej usadlosti je rastúci počet Rumunov, ktorí kupujú domy, často od starších miestnych obyvateľov, ktorí predávajú svoje nehnuteľnosti. “Rumuni sa cítia dobre, keď vlastnia dom,” poznamenáva Barbat, čo je pocit, ktorý zdieľajú aj iní. Mnohí sú mladé páry vo svojich 30-tych rokoch s deťmi, ktoré navštevujú miestne školy, čo predstavuje významný vekovo súvisiaci demografický prírastok v oblasti, kde časť francúzskej mládeže smeruje do mestských centier.</p>\n<p>Avšak dlhšie pobyty neznamenajú vždy opustenie myšlienky dočasného pobytu, najmä pre tých, ktorí neinvestovali do nehnuteľností. Odraz “mobilného fenoménu” východoeurópskej migrácie, ako to opisuje Anghel, Butucaru a Donca, napriek svojim dlhým pobytom, stále považujú svoj čas v regióne za dočasný a plánujú sa nakoniec presunúť. Každý jednotlivý človek sa rozhoduje, či vidí dlhodobé bývanie ako dočasné, alebo ho plne prijme ako domov.</p>\n<p>“Dobre som sa integroval do komunity v Gramat,” hovorí Teodor. Ako spôsob, ako sa odmeniť, dúfa, že zorganizuje <em>marché gourmand</em> s rumunskými jedlami na miestnych jarmokoch – spôsob, ako osláviť prítomnosť východnej Európy, ktorá sa stala súčasťou tkaniva oblasti.</p>\n<p>Okrem rumunskej a východoeurópskej komunity, obchod Marileny Placinty priťahuje aj turistov, vrátane Nemcov, Angličanov a Holanďanov, ktorí navštevujú populárne atrakcie regiónu, ako sú Rocamadour a Padirac Abyss. Vidieť rumunský potravinový obchod v tomto vidieckom prostredí ich často prekvapuje. Placinta humorne napodobňuje ich reakcie: \"Wow, rumunský obchod … tu!\"</p>\n<p>Táto scéna odráža širší význam novej rumunskej prítomnosti: vyzýva typické rozdelenie medzi kozmopolitnými mestami a údajne homogénnymi vidieckymi oblasťami. “Ľudia predpokladajú, že odľahlé miesta nemajú cudzincov,” poukazuje Barbat, “ale ak je tu spoločnosť, ktorá má problémy s náborom, sú tu voľné miesta, ktoré treba obsadiť.” V kontexte zdieľaného európskeho priestoru prišli Rumuni do <em>Causse</em> v Gramat z rôznych dôvodov, od pocitu dobrodružstva po nedostatok pracovných príležitostí v určitých častiach Rumunska, čím pomáhajú udržiavať miestnu ekonomiku. Nábor rumunských pracovníkov, vysvetľuje Hervé Destrel, bol pôvodne o “udržaní nástrojov, ktoré podporujú produkciu jahňaciny v okrese”, záchranná línia, ktorá nadobudla väčší význam v priebehu času.</p>\n<p>Či už vo Francúzsku alebo inde, tento miestny príbeh prelamuje stereotypy o vidieckych oblastiach, najmä v tom, čo geografovia nazývajú francúzskou <em>diagonale du vide</em> (prázdna diagonála). Hoci je charakterizovaná nízkou hustotou obyvateľstva a menším počtom aktivít, táto oblasť je ďaleko od toho, aby bola bez globálnych spojení a európskej energie.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Paul Mazet </strong>je francúzsky nezávislý novinár so sídlom v Berlíne, ktorý informuje o miestnych dopadoch medzinárodných udalostí. Až do minulého roka študoval históriu, medzinárodné vzťahy a sociálne vedy v Toulouse, Glasgowe, Paríži, Dubline a nakoniec v Berlíne.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgbromw6arh3yqll2cpcaj6",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:47.975",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgbsxdasqrgrnecjyaggsa6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Západná migrácia v Európe je často spojená s osídlením v mestských oblastiach. Napriek tomu mnohí pracovníci z regiónu našli zamestnanie v malých vidieckych komunitách. Francúzske mesto Gramat a jeho okolie, napríklad, zaznamenali príchod niekoľkých stoviek Rumunov za posledné desaťročie.</I>\n<br><br>\nOd 2010-tych rokov Causse v Gramat v juhozápadnom Francúzsku (časť skupiny živých, trblietavých vápencových plošín) bol svedkom objavenia sa značnej rumunskej populácie. Na začiatku noví prichádzajúci reagovali na nábor na pracovné pozície v bitúnkoch. Potom sa príležitosti diverzifikovali, príbuzní sa pripojili a komunita rástla. Najprv sa predpokladalo, že ide o dočasný pohyb, ale trvalé osídlenie bolo pre mnohých na dosah. Dnes Rumuni predstavujú jednu z najväčších imigrantských komunít (ak nie najväčšiu) v oblasti, prinášajúc východoeurópsky aspekt a tým aj rozmanitosť do tejto francúzskej vidieckej krajiny.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:47.976",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}