REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Gender stereotypes break down as Ukrainian women step up"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>With one million Ukrainians in the military, including hundreds of thousands on the frontlines, nine million displaced and thousands of men who once eagerly enlisted now hiding from military recruiters, the war shrunk and reshaped Ukraine's labour force. Indeed, it is likely to continue transforming society and women’s place in it for decades to come. </I>\r\n<br><br>\r\nAfter years as a quality control engineer with big supermarkets and housing construction sites, Natalia Myronenko had yearned for change. Passionate about fashion, beauty, makeup and harmony, she saw her maternity leave after the birth of her second child as the perfect time to pivot. But the war intervened, thrusting her into a field she had never imagined entering: humanitarian demining. When she got the job as a quality control manager, she envisioned mostly office supervisory work. “Then I realized that war is my job, and I was shocked,” says the 40-year-old. Like in her old job, she has to check other people’s work. Only now, human lives are on the line. At stake is making the land safe again for farmers and people to live on, to survey each patch of farmland that had witnessed combat, carefully searching for and removing unexploded mines, missiles, artillery shells, bombs and other types of ordnance – all with the utmost caution. “It’s all about safety,” she says.\r\n"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p><strong>High heels and hiking boots</strong></p>\n<p> “I like stylish things, beautiful spaces, but this job is much more interesting,” Myronenko says on a recent autumn day in Peja, Kosovo, where she is attending further training at the MAT Kosovo demining school. Impeccable in the brown uniform of her employer, the six-year-old Ukrainian Deminers Assocation (UDA), she pours over an old Russian missile, learning how to defuse it. Her job is a mix of what she loves. Being in the office in Kyiv and in the field. Wearing high heels and hiking books. The bonding with girls in the office, the analytical complexity of the task: “I wouldn’t want to do anything else.” Mostly, she says, “it benefits my country.”</p>\n<p>Like Myronenko, Valentina Kastrenko never imagined herself in a “man's job – let alone thrive in it”. But after Russian troops bombed her hometown of Mariupol, destroyed her home and stole her husband’s truck – their sole source of income – she had no choice but to flee west. Like millions of displaced Ukrainians, she had struggled to reinvent her life following the full-scale invasion. In a Mariupol support group, however, she saw an advert for free truck-driving lessons.</p>\n<p>Truck driving? That had been her husband’s domain. At 57, she was close to retirement. Yet, with no home to return to and no prospects, she applied. Now a licenced driver for trucks weighing seven tonnes and more, she is making plans to partner with her husband on long truck trips, helping with the loading of goods. She knows how complicated the job is for women. “Ukraine is a traditional country; the traditional role of women is to be at home,” she says. In Ukraine drivers are often gone weeks at a time, but the course gave her a boost: “I met a lot of girls who want to make a contribution to rebuilding Ukraine.”</p>\n<p>The stories of Natalia Myronenko and Valentina Kastrenko reflect a larger societal shift underway in Ukraine. With one million Ukrainians in the military, almost nine million displaced, roughly a quarter of the population, and thousands of men who once eagerly enlisted now hiding from military recruiters, the war has not only shrunk and reshaped Ukraine's labour force; indeed, it is likely to continue transforming society and women’s place in it, for decades to come.</p>\n<p>In a series of “wartime surveys” for Gradus Research, a company created during the COVID-19 pandemic, sociologist Evgeniya Bliznyuk has taken the pulse of Ukrainian society since the first weeks of the war in 2022, documenting their different “mental stages”. She says the role of Ukrainian women is bound to become increasingly significant, “not only to fill the gaps but also as a driving force in rebuilding Ukraine as an inclusive society”.</p>\n<p>Filling in for absent men, Ukrainian women are stepping into roles once considered off-limits. They are becoming truck drivers, locksmiths, machinists, security guards and even firefighters. Underground, they work in coal mines. Above ground, they are running steel mills, factories and railways vital to the war effort. They are also joining the military in unprecedented numbers.</p>\n<p>Exhausted, three years into the war that is lasting longer than anyone expected, yet determined, Ukrainian women yearn for stability and fulfilment. For many, this means pursuing new roles and professional growth, including in sectors linked to the war effort, industries crucial to Ukraine’s future. They are the deminers clearing farmland from remnants of Russian explosives, the builders of drones helping soldiers fight, and increasingly, those healing soldiers’ wounds.</p>\n<p>As Ukraine confronts an uncertain future, women are emerging as key drivers of resilience and adaptability. Five million of them are now living abroad. Those who have stayed are helping shape the kind of society Ukraine wants to become. “Women are setting the tone for the future,” says Myronenko, the quality control specialist who switched into humanitarian demining after the invasion. For her, strength comes from embracing her femininity while tackling the demands of a challenging job with lives on the line.</p>\n<p><strong>“Feminism is total support of our country”</strong></p>\n<p>Today in Ukraine, the question of gender roles has little to do with western ideals of gender equality, and “it would be wrong to say war is a motor of emancipation,” says Anna Colin-Lebedev, a lecturer in political sociology at Paris University Nanterre, who has compared the role of women in Ukraine and Russia. In Ukraine, where the war is viewed as “everybody’s fight,\" men and women are equally involved. “The Russian invasion is seen as an existential threat, not just a political one,” she says. Ukrainian women have a track record of combining work and family. But now, “every mother views the aggressor as a danger to her children, her family and her future.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, a labour specialist in Kyiv who studies the impact of war on the economy, agrees. “For us,\" she says, “feminism is total support of our country”. Today, there are 50,000 women serving in the Ukrainian army, including 10,000 on the front lines. That is three times as many as ten years ago.</p>\n<p>For women, change came with war and long before the current conflict began. As Russian aggression escalated in the eastern regions of Donetsk and Luhansk in 2014, women decided to fight back. But the army was depleted and the state was fragile. If they wanted their country to keep its sovereignty, they would have to do their part. They went to the front, but without salary or veterans’ pensions due to a Soviet-era law banning them from access to combat positions, as well as hundreds of other professions deemed “harmful to their reproductive health.”</p>\n<p>A group of women launched an advocacy campaign to raise awareness of gender inequality in the armed forces. A key tool was a documentary on Ukrainian women’s role on the front called <em>The Invisible Battalion. </em>The film was instrumental in the government’s decision in 2016 to begin overturning a series of bans on combat jobs. The move unleashed a sea of change.  “If women can serve on the front lines – the most masculine job of all – they can do anything,” says Hanna Hrytsenko, a gender researcher for the group Invisible Battalion. In 2018 the government began the process of lifting a ban on 450 professions previously deemed “harmful” to women’s health, paving the way for women to become truck drivers, for instance. The full-scale invasion led to more openings, with women now allowed to work underground in coal mines and taking on other tasks crucial to keeping the economy running.</p>\n<p><strong>Women leading Ukraine’s demining revolution</strong></p>\n<p>As operations manager for the Ukrainian Deminers Association, a non-profit group of 400 sappers created six years ago, Iryna Kustovska is at the forefront of a sector the full-scale invasion has caused to grow fast. Once closed to women, the field now counts women as a third of its humanitarian deminers. “It’s expanding before our eyes,” says Kustovska.</p>\n<p>The need is vast. With up to one-third of Ukraine’s territory estimated to be littered with unexploded mines, cluster bombs, trip wires, booby traps and shell fragments left by Russian forces, Ukraine has become the world’s most heavily mined country. Increasingly, it is women who are stepping up to take on the dangerous task of helping to make the land safe for farming and habitation again. They do it each in their own way. There are young mothers like Natalia Myronenko, the quality control specialist who checks that the deminers’ job is done properly. But also women like Galina Burkina, 55, who ended up leading a team of 12 deminers, all men, after fleeing Russian occupation, first in Debaltseve in 2015, and then Svitlodarsk in 2022, walking away from her old life as a power station worker. “Humanitarian demining will, unfortunately, be a priority for decades,” Kustovska notes.   </p>\n<p>Not only does this work save lives, it is also essential for Ukraine’s agricultural sector. Often referred to as the “breadbasket of the world,\" Ukraine’s fertile land plays a crucial role in global food supplies.</p>\n<p>Before the war, 38-year-old Kustovska had little experience with bomb clearance. She worked in the strategic department of the Ukrainian aviation administration, focusing on drone regulation. But as the urgency of clearing explosives became apparent, she seized the opportunity. After the invasion started, a small group of Ukrainian women were sent to MAT Kosovo, an international demining school in Peja, for training. With men barred from leaving the country, Ukraine turned to its women, who began breaking new ground in the field. Kustovska applied to join a group of trainees and completed three rounds of training, graduating at the top of her class – the only woman in a course designed for military experts and weapons engineers.</p>\n<p>She went on to become the quality control engineer for Demining Solution, one of six private Ukrainian demining companies emerging in Ukraine alongside international non-profit organizations like Halo Trust and the Swiss Foundation for Mine Action (FSD).</p>\n<p>“When I started, women in demining was hot news”, Kustovska recalls. “People would say, “Women deminers? Really?” But attitudes are  shifting. “Now, people just say, ‘okay, your job is demining, as a woman.’”</p>\n<p>“For women, demining is not just a response to war; it’s also an opportunity for professional growth,” she adds. “There will be lots of jobs – not only for ordinary deminers but also for the management positions.”</p>\n<p>When she hires recruits, gender is irrelevant: all deminers must follow the same complex yet clear procedures. But women often bring a unique perspective to the field, she says, referring to an ability to think “outside the box” and manage multiple tasks simultaneously. These skills are becoming ever more valuable as the number of explosives increases and new, more insidious forms of booby traps are discovered. Alongside older unexploded ammunition, Russian forces are leaving newly produced ordnance, with more creative and dangerous traps becoming commonplace.</p>\n<p>“I wonder how many new ideas our enemy can bring to our land,” Kustovska remarks, referring to the booby traps as “cruel fantasy.\" Though the danger is real, the motivation is clear: “When we ask applicants why they want to join, nearly all of them say, ‘I want to help to make our country safe again.’”</p>\n<p><strong>Keeping Ukraine’s supply chain running</strong></p>\n<p>On a crisp autumn day, 52-year-old Natalya Kolisnichenko attentively polishes the mirrors and headlights of her white 15-tonne Renault truck. “It’s a woman’s truck,” she says with pride. The truck, with its automatic transmission and rearview cameras, feels new and a bit adventurous. That day, she is preparing to transport washing machines and sportswear in the Kyiv region as part of her job with Zammler, Ukraine’s largest logistics company. It is a dream she has harboured since her father took her on long road trips to the Carpathian Mountains and Crimea. But back then, her mother had said trucking was not a woman’s job. She became a kindergarten teacher first, then an office worker and raised two sons.</p>\n<p>It took the war to reactivate her dormant childhood dream. Reskilled into trucking by a Swedish non-profit, she testifies to a growing trend in Ukraine that is seeing women move into professions long considered harmful to them or frowned upon by remnants of Soviet ideology regarding the role of women. Driven by the necessity of keeping Ukraine’s critical infrastructure alive, it has also helped shake up traditional gender stereotypes.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, or “Shift Skills” in Swedish, was born during the COVID-19 pandemic to help flight attendants move into jobs like cashiers. Three years later, the group sought to help Ukraine recover from another crisis, and it identified and combined two urgent issues. With the ports and airports closed and logistics, a sector that everything depends on, paralyzed, trucking had become the Ukrainian economy’s vital artery. But the war had drained the sector of its drivers. Women, meanwhile, desperately needed to work. Mixing theory and hands-on experience with modern trucks in Kyiv, the programme would get women to replace men on the job. It would especially target women displaced by the war, older women, and those who had lost their income or loved ones to the conflict.</p>\n<p>It became a very successful project. Over 300 women have trained to drive Category C seven-tonne trucks since the inception of Reskilling Ukraine last autumn, with three times as many applying, says Oleksandra Panasiuk, the coordinator. Its success snowballed, inspiring a spate of new retraining initiatives. The “school of operators of construction equipment,\" for example, trains women to handle excavators. Internally, coal mines have retrained women workers to drive trolleys to carry coal around inside the mines. Businesses have tried to adapt their ways to women through higher salaries, automatization   processes and mental health programmes.</p>\n<p>It was a Facebook ad for free truck-driving courses that prompted Kolisnichenko to make a change. “I said, ok, now I’m 52, it is time to change my life, make my dream come true,” she says. The training was tough: two weeks of theory, three weeks of practice to obtain her licence to drive trucks over seven tonnes. “I met a lot of great, brave women who want to change their lives,” she says.</p>\n<p>Finding a job afterwards was easy. The reality of the job, though, proved challenging. At first, she took long trips across Ukraine in a Scania truck, navigating extended shifts, air raid sirens, and tense moments at deserted gas stations. She had to sleep at the stations, often without proper facilities, and sometimes had to ask strangers for an escort to use the restroom. “It was difficult,” she admits. “But I’m grateful for the experience.”</p>\n<p>Kolisnichenko says it is too early to speak of major changes in gender roles in Ukraine. “A lot of people don’t understand why women might want this job,” she says. Adding, “I met a lot of amazing people around the country,” and the looks of surprise in people’s eyes as she parks her truck is, to her, a sign of a slow but noticeable shift in societal perceptions.</p>\n<p>Now, transporting sports goods and clothing around the Kyiv region with Zammler, she only covers shorter distances. But she often helps unload the goods herself. “There aren’t enough men,” she says. “It’s mostly women in the warehouses and stores where I deliver, and we unload the goods together.”</p>\n<p>As a child, she had loved everything about her father’s road trips—the smell of gasoline at gas stations, the beauty of the mountains, the sense of freedom. Today, her job brings glimpses of those memories, though they are now filtered through the hardships of war. “I see how beautiful the country is with its green forests, but I also see how the Russians destroy homes and towns. I see burned cars on the roads, emergency cars with wounded soldiers.”</p>\n<p>\"It's tough; it hurts,” she says. “But I believe everything will be rebuilt if each person does their part.“ Today, driving a truck is more than a child’s dream. “I’m needed,” she adds. “I feel proud.” </p>\n<p><strong>Learning to live with war</strong></p>\n<p>In the early days of Russia’s invasion, as Ukrainians rushed to the front, women balanced a dizzying amount of challenges, kind of as they had done only years before during the pandemic. They kept their families safe, delivered aid, raised funds for soldiers, travelled thousands of miles to bring their children to safety and acted as advocates for Ukraine abroad – all while they had to take multiple jobs to stay afloat. They also went to the front. The prospect of a quick victory acted as adrenaline, keeping them going.</p>\n<p>Yet what they thought would be a sprint has turned into a marathon. Ukrainian women have stopped expecting that good news will come tomorrow. With the adrenaline fading, they are trying to limit the “share of war” in their lives, focusing on basic needs, finding fulfilment in their professional lives, families, and themselves, but also their continued contribution to the war effort.</p>\n<p>\"They need some reason to believe that life is good and that they have a lot of things to be appreciative of in spite of the war,” says Evgeniya Bliznyuk of Gradus Research. Exhausted and sometimes burnt out, they are “starting to take things more slowly, to take care of their emotions, and to communicate with other women, their family, and their children.” </p>\n<p>Women have been keeping the economy and society running in these years of war. They have also been making their marks in new sectors, often war-related sectors, clearing land, building drones, and preparing to help veterans heal and socially readjust. More than just “gap fillers,\" they are the “social connectors,” bringing resilience, empathy, and understanding to a society facing immense challenges. “Because Ukraine now is very different than before the war,” says Bliznyuk.</p>\n<p>Living in the “new reality” of adjusting to prolonged war means something different for each woman. “I leave the children with Grandma, and I go to work,” says Natalia Myronenko, the humanitarian demining quality control specialist. “That’s the “new normal”.” For Galina Burkina, it means making her land safe for her granddaughter. Natalya Kolisnichenko finds purpose in driving trucks.</p>\n<p>Yes, for many women, the war has opened in Ukraine the chance to break into fields traditionally dominated by men. But most of them say the stakes are far too high to call it an \"opportunity.\" Instead, it is a necessity. A necessity to survive, rebuild, and pave the way for a future where they and the land they love can finally be safe again.</p>\n<p><em>This story was done in parts thanks to the support from N-Ost’s Europe-Ukraine Desk grant programme. Yulia Surkova, a Ukrainian journalist covering war actions and humanitarian problems for AFP, UNICEF, and Ukrainian media and contributed to this story.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>is a journalist and reporter. Originally from France, she is based in Frankfurt and works as a correspondent for international outlets, including the <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> and<em> Alternatives Economiques.</em></p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Стереотипите за пола се разпадат, докато украинските жени поемат инициативата\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Genderové stereotypy se rozpadávají, když se ukrajinské ženy postaví do čela\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Geschlechterstereotypen brechen zusammen, während ukrainische Frauen sich engagieren\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Τα στερεότυπα φύλου καταρρέουν καθώς οι Ουκρανές γυναίκες αναλαμβάνουν δράση\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Gender stereotypes break down as Ukrainian women step up\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"Los estereotipos de género se desmoronan a medida que las mujeres ucranianas se hacen cargo\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Sukupuolistereotypiat murenevat, kun ukrainalaiset naiset astuvat esiin\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Les stéréotypes de genre s'effondrent alors que les femmes ukrainiennes prennent les devants\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Rodne stereotipe se ruše dok se ukrajinske žene ističu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"A nemi sztereotípiák lebomlanak, ahogy az ukrán nők előrelépnek\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Gli stereotipi di genere si sfaldano mentre le donne ucraine si fanno avanti\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Genderstereotypen worden doorbroken terwijl Oekraïense vrouwen zich inzetten\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Stereotypy płciowe rozpadają się, gdy ukraińskie kobiety podejmują działania\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Estereótipos de gênero se desmoronam à medida que mulheres ucranianas se destacam\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Stereotipurile de gen se destramă pe măsură ce femeile ucrainene își asumă responsabilități\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Стереотипы о гендере разрушаются, когда украинские женщины берут на себя ответственность\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Rodové stereotypy sa rozpadávajú, keď sa ukrajinské ženy postavia do popredia\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Könsstereotyper bryts ner när ukrainska kvinnor tar steget framåt\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Cinsiyet stereotipleri, Ukraynalı kadınlar öne çıktıkça yıkılıyor\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Стереотипи щодо статі руйнуються, оскільки українські жінки беруть на себе відповідальність\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>С един милион украинци в армията, включително стотици хиляди на фронтовата линия, девет милиона разселени и хиляди мъже, които някога с нетърпение се записваха, сега се крият от военни вербовчици, войната сви и преформатира работната сила на Украйна. Всъщност, вероятно ще продължи да трансформира обществото и мястото на жените в него в продължение на десетилетия напред.</i>\n\nСлед години като инженер по контрол на качеството в големи супермаркети и строителни обекти, Наталия Мироненко жадуваше за промяна. Страстна по мода, красота, грим и хармония, тя видя майчинството след раждането на второто си дете като перфектно време за преход. Но войната се намеси, вкарвайки я в област, в която никога не си е представяла да влезе: хуманитарно разминиране. Когато получи работата като мениджър по контрол на качеството, тя си представяше предимно офисна надзорна работа. “Тогава осъзнах, че войната е моята работа, и бях шокирана,” казва 40-годишната. Както и в старата си работа, тя трябва да проверява работата на другите. Само че сега човешките животи са на карта. На карта е да се направи земята отново безопасна за фермерите и хората да живеят на нея, да проучат всяко парче земеделска земя, което е било свидетел на бойни действия, внимателно търсейки и премахвайки неизбухнали мини, ракети, артилерийски снаряди, бомби и други видове боеприпаси – всичко с най-голямо внимание. “Всичко е свързано с безопасността,” казва тя.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Se milionem Ukrajinců v armádě, včetně stovek tisíc na frontě, devíti miliony vysídlených a tisíci mužů, kteří se kdysi nadšeně přihlásili, a nyní se skrývají před vojenskými náboráři, se válka zmenšila a přetvořila pracovní sílu Ukrajiny. Opravdu, je pravděpodobné, že bude i nadále transformovat společnost a místo žen v ní po desetiletí. </i>\n\nPo letech jako inženýr kvality ve velkých supermarketech a na stavbách bydlení, toužila Natalia Myronenko po změně. Vášnivá pro módu, krásu, make-up a harmonii, viděla svou mateřskou dovolenou po narození druhého dítěte jako ideální čas na změnu. Ale válka zasáhla, vrhla ji do oblasti, o které si nikdy nepředstavovala, že do ní vstoupí: humanitární odminování. Když dostala práci jako manažerka kvality, představovala si převážně kancelářskou dozorčí práci. “Pak jsem si uvědomila, že válka je moje práce, a byla jsem šokována,” říká čtyřicetiletá žena. Stejně jako v její staré práci, musí kontrolovat práci ostatních. Jenže nyní jsou na sázce lidské životy. Na stole je opětovné zajištění bezpečnosti půdy pro farmáře a lidi, aby na ní mohli žít, prozkoumat každý kousek zemědělské půdy, která byla svědkem bojů, pečlivě hledat a odstraňovat nevybuchlé miny, rakety, dělostřelecké granáty, bomby a další typy munice – to vše s maximální opatrností. “Všechno je to o bezpečnosti,” říká.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Mit einer Million Ukrainern im Militär, darunter Hunderttausende an der Front, neun Millionen Vertriebenen und Tausenden von Männern, die einst eifrig eingezogen wurden und sich jetzt vor Militärrekruten verstecken, hat der Krieg die Arbeitskräfte der Ukraine verkleinert und umgestaltet. Tatsächlich wird es wahrscheinlich weiterhin die Gesellschaft und die Rolle der Frauen darin für die kommenden Jahrzehnte transformieren.</i> \n \nNach Jahren als Qualitätskontrollingenieurin bei großen Supermärkten und im Wohnungsbau hatte Natalia Myronenko sich nach Veränderung gesehnt. Leidenschaftlich für Mode, Schönheit, Make-up und Harmonie, sah sie ihre Elternzeit nach der Geburt ihres zweiten Kindes als die perfekte Gelegenheit, einen Wechsel vorzunehmen. Doch der Krieg kam dazwischen und warf sie in ein Feld, das sie sich nie vorgestellt hatte: humanitäre Minenräumung. Als sie den Job als Qualitätskontrollmanagerin bekam, stellte sie sich hauptsächlich Büroüberwachungsarbeit vor. „Dann wurde mir klar, dass der Krieg mein Job ist, und ich war schockiert“, sagt die 40-Jährige. Wie in ihrem alten Job muss sie die Arbeit anderer Menschen überprüfen. Nur jetzt stehen Menschenleben auf dem Spiel. Es geht darum, das Land wieder sicher zu machen für Landwirte und Menschen, die darauf leben, jedes Stück Ackerland zu überprüfen, das Kämpfe erlebt hat, sorgfältig nach und das Entfernen von nicht explodierten Minen, Raketen, Artilleriegeschossen, Bomben und anderen Arten von Munition zu suchen – alles mit äußerster Vorsicht. „Es geht nur um Sicherheit“, sagt sie.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Με ένα εκατομμύριο Ουκρανούς στρατιώτες, συμπεριλαμβανομένων εκατοντάδων χιλιάδων στην πρώτη γραμμή, εννέα εκατομμύρια εκτοπισμένα άτομα και χιλιάδες άνδρες που κάποτε εντάχθηκαν με ενθουσιασμό τώρα κρύβονται από τους στρατολόγους, ο πόλεμος συρρίκνωσε και αναμόρφωσε την εργατική δύναμη της Ουκρανίας. Πράγματι, είναι πιθανό να συνεχίσει να μεταμορφώνει την κοινωνία και τη θέση των γυναικών σε αυτήν για δεκαετίες που έρχονται.</i>\n\nΜετά από χρόνια ως μηχανικός ποιοτικού ελέγχου σε μεγάλες αλυσίδες σούπερ μάρκετ και εργοτάξια οικοδομών, η Ναταλία Μυρονένκο είχε επιθυμήσει αλλαγή. Παθιασμένη με τη μόδα, την ομορφιά, το μακιγιάζ και την αρμονία, είδε την άδεια μητρότητας μετά τη γέννηση του δεύτερου παιδιού της ως την τέλεια ευκαιρία για στροφή. Αλλά ο πόλεμος παρενέβη, ρίχνοντάς την σε ένα πεδίο που ποτέ δεν είχε φανταστεί ότι θα εισέλθει: την ανθρωπιστική αποναρκοθέτηση. Όταν πήρε τη δουλειά ως διευθύντρια ποιοτικού ελέγχου, φαντάστηκε κυρίως γραφειακή εποπτική εργασία. “Τότε συνειδητοποίησα ότι ο πόλεμος είναι η δουλειά μου, και σοκαρίστηκα,” λέει η 40χρονη. Όπως και στην παλιά της δουλειά, πρέπει να ελέγχει τη δουλειά άλλων ανθρώπων. Μόνο που τώρα, οι ανθρώπινες ζωές είναι σε κίνδυνο. Σε κίνδυνο είναι η ασφάλεια της γης για τους αγρότες και τους ανθρώπους να ζουν σε αυτήν, να ελέγχουν κάθε κομμάτι γεωργικής γης που είχε γίνει μάρτυρας μάχης, ψάχνοντας προσεκτικά και αφαιρώντας μη εκραγμένα νάρκες, πυραύλους, βλήματα πυροβολικού, βόμβες και άλλους τύπους πυρομαχικών – όλα με τη μέγιστη προσοχή. “Όλα είναι θέμα ασφάλειας,” λέει.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>With one million Ukrainians in the military, including hundreds of thousands on the frontlines, nine million displaced and thousands of men who once eagerly enlisted now hiding from military recruiters, the war shrunk and reshaped Ukraine's labour force. Indeed, it is likely to continue transforming society and women’s place in it for decades to come. </i>\r\n\r\nAfter years as a quality control engineer with big supermarkets and housing construction sites, Natalia Myronenko had yearned for change. Passionate about fashion, beauty, makeup and harmony, she saw her maternity leave after the birth of her second child as the perfect time to pivot. But the war intervened, thrusting her into a field she had never imagined entering: humanitarian demining. When she got the job as a quality control manager, she envisioned mostly office supervisory work. “Then I realized that war is my job, and I was shocked,” says the 40-year-old. Like in her old job, she has to check other people’s work. Only now, human lives are on the line. At stake is making the land safe again for farmers and people to live on, to survey each patch of farmland that had witnessed combat, carefully searching for and removing unexploded mines, missiles, artillery shells, bombs and other types of ordnance – all with the utmost caution. “It’s all about safety,” she says.\r\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>Con un millón de ucranianos en el ejército, incluidos cientos de miles en las líneas del frente, nueve millones desplazados y miles de hombres que una vez se alistaron con entusiasmo ahora escondiéndose de los reclutadores militares, la guerra redujo y remodeló la fuerza laboral de Ucrania. De hecho, es probable que continúe transformando la sociedad y el lugar de las mujeres en ella durante las próximas décadas.</i> \n \nDespués de años como ingeniera de control de calidad en grandes supermercados y sitios de construcción de viviendas, Natalia Myronenko había anhelado un cambio. Apasionada por la moda, la belleza, el maquillaje y la armonía, vio su licencia de maternidad tras el nacimiento de su segundo hijo como el momento perfecto para pivotar. Pero la guerra intervino, empujándola a un campo en el que nunca había imaginado entrar: la desminado humanitario. Cuando consiguió el trabajo como gerente de control de calidad, imaginó principalmente trabajo de supervisión en oficina. “Entonces me di cuenta de que la guerra es mi trabajo, y me quedé en shock”, dice la mujer de 40 años. Al igual que en su antiguo trabajo, tiene que revisar el trabajo de otras personas. Solo que ahora, las vidas humanas están en juego. En juego está hacer que la tierra sea segura nuevamente para que los agricultores y las personas puedan vivir en ella, para inspeccionar cada parcela de tierra agrícola que había sido testigo de combates, buscando y retirando cuidadosamente minas sin explotar, misiles, proyectiles de artillería, bombas y otros tipos de municiones, todo con la máxima precaución. “Todo se trata de seguridad”, dice.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Yhdellä miljoonalla ukrainalaisella armeijassa, mukaan lukien satojatuhansia etulinjassa, yhdeksällä miljoonalla pakolaisella ja tuhansilla miehillä, jotka aikaisemmin innokkaasti liittyivät palvelukseen ja nyt piilottelevat sotilasrekrytoijilta, sota on kutistanut ja muokannut Ukrainan työvoimaa. Todellakin, on todennäköistä, että se jatkaa yhteiskunnan ja naisten aseman muuttamista vielä vuosikymmeniä eteenpäin.</i> \r\n \r\nViettyään vuosia laadunvalvontainsinöörinä suurissa supermarketeissa ja rakennustyömailla, Natalia Myronenko oli kaivannut muutosta. Muotista, kauneudesta, meikistä ja harmoniasta intohimoisesti kiinnostuneena hän näki äitiyslomansa toisen lapsensa syntymän jälkeen täydellisenä hetkenä kääntyä. Mutta sota puuttui asiaan, sysäten hänet alalle, johon hän ei ollut koskaan kuvitellut astuvansa: humanitaariseen miinanraivaukseen. Kun hän sai työn laadunvalvontapäällikkönä, hän kuvitteli pääasiassa toimistotyötä. “Sitten tajusin, että sota on työni, ja olin järkyttynyt,” sanoo 40-vuotias. Kuten vanhassa työssään, hänen on tarkistettava muiden työtä. Vain nyt ihmishenget ovat vaakalaudalla. Kyse on siitä, että maa on jälleen turvallista viljelijöille ja ihmisille elää, kartoittaa jokainen taistelun todistama peltoalue, etsiä huolellisesti ja poistaa räjähteitä, ohjuksia, tykistön ammuksia, pommeja ja muita aseita – kaikki äärimmäisellä varovaisuudella. “Kaikki on turvallisuudesta,” hän sanoo.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Avec un million d'Ukrainiens dans l'armée, y compris des centaines de milliers sur les lignes de front, neuf millions de déplacés et des milliers d'hommes qui autrefois s'étaient engagés avec enthousiasme maintenant cachés des recruteurs militaires, la guerre a rétréci et remodelé la main-d'œuvre de l'Ukraine. En effet, il est probable qu'elle continue à transformer la société et la place des femmes dans celle-ci pour des décennies à venir.</i> \r\n \r\nAprès des années en tant qu'ingénieure en contrôle qualité dans de grands supermarchés et sur des chantiers de construction de logements, Natalia Myronenko aspirait à un changement. Passionnée de mode, de beauté, de maquillage et d'harmonie, elle a vu son congé de maternité après la naissance de son deuxième enfant comme le moment parfait pour pivoter. Mais la guerre est intervenue, la propulsant dans un domaine qu'elle n'avait jamais imaginé intégrer : le déminage humanitaire. Lorsqu'elle a obtenu le poste de responsable du contrôle qualité, elle s'est imaginé principalement un travail de supervision de bureau. “Puis j'ai réalisé que la guerre est mon travail, et j'ai été choquée,” dit la quadragénaire. Comme dans son ancien emploi, elle doit vérifier le travail des autres. Seulement maintenant, des vies humaines sont en jeu. Il s'agit de rendre la terre à nouveau sûre pour les agriculteurs et les gens qui y vivent, de passer en revue chaque parcelle de terre agricole qui a été témoin de combats, en cherchant soigneusement et en retirant les mines non explosées, les missiles, les obus d'artillerie, les bombes et d'autres types de munitions – le tout avec la plus grande prudence. “Tout est une question de sécurité,” dit-elle.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Sa milijun Ukrajinaca u vojsci, uključujući stotine tisuća na prvim linijama, devet milijuna raseljenih i tisuće muškaraca koji su nekada rado pristupili vojsci, a sada se skrivaju od vojnih regrutera, rat je smanjio i preoblikovao radnu snagu Ukrajine. Doista, vjerojatno će nastaviti transformirati društvo i mjesto žena u njemu još desetljećima. </i>\n\nNakon godina rada kao inženjer kontrole kvalitete u velikim supermarketima i na gradilištima stambenih objekata, Natalia Myronenko je čeznula za promjenom. Strastvena prema modi, ljepoti, šminkanju i harmoniji, vidjela je svoj porodiljni dopust nakon rođenja drugog djeteta kao savršeno vrijeme za preokret. No, rat je umiješao prste, gurnuvši je u područje za koje nikada nije zamišljala da će ući: humanitarno razminiranje. Kada je dobila posao kao menadžer kontrole kvalitete, zamišljala je većinom uredski nadzor. “Tada sam shvatila da je rat moj posao, i bila sam šokirana,” kaže 40-godišnjakinja. Kao i u svom starom poslu, mora provjeravati rad drugih ljudi. Samo što su sada ljudski životi na kocki. U pitanju je ponovno osiguranje sigurnosti zemlje za farmere i ljude koji na njoj žive, istraživanje svake parcele obradive zemlje koja je svjedočila borbama, pažljivo traženje i uklanjanje neeksplodiranih mina, projektila, artiljerijskih granata, bombi i drugih vrsta streljiva – sve s najvećom pažnjom. “Sve se svodi na sigurnost,” kaže.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>A háborúval, amelyben egymillió ukrán katona van, köztük százezrek a frontvonalban, kilencmillióan elűzve és ezrek, akik egykor lelkesen jelentkeztek, most a katonai toborzóktól bújkálnak, a háború zsugorította és átalakította Ukrajna munkaerejét. Valóban, valószínű, hogy évtizedekig folytatni fogja a társadalom átalakítását és a nők helyét benne.</i> \n\nMiután évekig minőségellenőrzési mérnökként dolgozott nagy szupermarketeknél és lakásépítési helyszíneken, Natalia Myronenko változásra vágyott. A divat, szépség, smink és harmónia iránti szenvedélyével a második gyermeke születése utáni szülési szabadságát tökéletes időpontnak látta a váltásra. De a háború közbeszólt, és egy olyan területre kényszerítette, amelybe soha nem gondolta volna, hogy belép: humanitárius aknamentesítés. Amikor minőségellenőrzési vezetői állást kapott, főként irodai felügyeleti munkára számított. “Akkor rájöttem, hogy a háború a munkám, és sokkolt,” mondja a 40 éves nő. Mint a régi munkájában, most is mások munkáját kell ellenőriznie. Csak most emberi életek forognak kockán. A tét az, hogy a földet újra biztonságossá tegyék a gazdák és az emberek számára, felmérni minden egyes földterületet, amely harcokat látott, gondosan keresve és eltávolítva a fel nem robbant aknákat, rakétákat, tüzérségi lövedékeket, bombákat és egyéb típusú robbanószereket – mindezt a legnagyobb óvatossággal. “Minden a biztonságról szól,” mondja.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>Con un milione di ucraini nell'esercito, compresi centinaia di migliaia in prima linea, nove milioni di sfollati e migliaia di uomini che un tempo si arruolavano con entusiasmo ora nascosti dai reclutatori militari, la guerra ha ridotto e rimodellato la forza lavoro dell'Ucraina. Infatti, è probabile che continui a trasformare la società e il ruolo delle donne in essa per decenni a venire.</i> \r\n \r\nDopo anni come ingegnere di controllo qualità presso grandi supermercati e cantieri edili, Natalia Myronenko desiderava un cambiamento. Appassionata di moda, bellezza, trucco e armonia, ha visto il suo congedo di maternità dopo la nascita del suo secondo figlio come il momento perfetto per un cambiamento. Ma la guerra è intervenuta, catapultandola in un campo che non aveva mai immaginato di entrare: la bonifica umanitaria. Quando ha ottenuto il lavoro come responsabile del controllo qualità, immaginava principalmente un lavoro di supervisione in ufficio. “Poi ho realizzato che la guerra è il mio lavoro, e sono rimasta scioccata,” dice la quarantenne. Come nel suo vecchio lavoro, deve controllare il lavoro degli altri. Solo che ora, sono in gioco vite umane. In gioco c'è rendere di nuovo la terra sicura per gli agricoltori e le persone che vi abitano, esaminando ogni appezzamento di terreno che ha assistito ai combattimenti, cercando con attenzione e rimuovendo mine inesplose, missili, proiettili d'artiglieria, bombe e altri tipi di ordigni – tutto con la massima cautela. “Si tratta tutto di sicurezza,” dice.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Met een miljoen Oekraïners in het leger, waaronder honderden duizenden aan het front, negen miljoen ontheemden en duizenden mannen die ooit gretig zich aanmeldden nu zich verstoppen voor militaire rekruteerders, is de oorlog de arbeidsmarkt van Oekraïne verkleind en hervormd. Inderdaad, het is waarschijnlijk dat het de samenleving en de plaats van vrouwen daarin nog tientallen jaren zal blijven transformeren.</i>  \n  \nNa jaren als kwaliteitscontrole-engineer bij grote supermarkten en woningbouwprojecten, had Natalia Myronenko verlangd naar verandering. Gepassioneerd door mode, schoonheid, make-up en harmonie, zag ze haar zwangerschapsverlof na de geboorte van haar tweede kind als het perfecte moment om een wending te geven. Maar de oorlog kwam tussenbeide en duwde haar in een veld waar ze nooit had gedacht in te komen: humanitaire ontmijning. Toen ze de baan als kwaliteitscontrolemanager kreeg, stelde ze zich voornamelijk kantoorwerk voor. “Toen realiseerde ik me dat oorlog mijn werk is, en ik was geschokt,” zegt de 40-jarige. Net als in haar oude baan moet ze het werk van anderen controleren. Alleen nu staan er mensenlevens op het spel. Het gaat erom het land weer veilig te maken voor boeren en mensen om op te leven, om elk stuk landbouwgrond dat getuige was van gevechten te onderzoeken, zorgvuldig op zoek naar en het verwijderen van niet-ontplofte mijnen, raketten, artilleriegranaten, bommen en andere soorten munitie – alles met de grootste voorzichtigheid. “Het draait allemaal om veiligheid,” zegt ze.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Z jednym milionem Ukraińców w wojsku, w tym setkami tysięcy na froncie, dziewięcioma milionami osób przesiedlonych i tysiącami mężczyzn, którzy kiedyś chętnie się zaciągali, a teraz ukrywają się przed rekruterami wojskowymi, wojna zmniejszyła i przekształciła siłę roboczą Ukrainy. Rzeczywiście, prawdopodobnie będzie nadal przekształcać społeczeństwo i miejsce kobiet w nim przez dziesięciolecia. </i>\r\n\r\nPo latach pracy jako inżynier kontroli jakości w dużych supermarketach i na budowach mieszkań, Natalia Myronenko pragnęła zmiany. Pasjonując się modą, urodą, makijażem i harmonią, postrzegała swój urlop macierzyński po narodzinach drugiego dziecka jako idealny czas na zmianę kierunku. Ale wojna wkroczyła, wprowadzając ją w dziedzinę, o której nigdy nie myślała, że wejdzie: humanitarne rozminowanie. Kiedy dostała pracę jako menedżer kontroli jakości, wyobrażała sobie głównie pracę biurową. „Potem zrozumiałam, że wojna to moja praca, i byłam w szoku,” mówi 40-latka. Tak jak w swojej starej pracy, musi sprawdzać pracę innych ludzi. Tylko teraz stawką są ludzkie życia. Chodzi o to, aby ponownie uczynić ziemię bezpieczną dla rolników i ludzi do życia, aby zbadać każdą działkę ziemi, która była świadkiem walk, starannie szukając i usuwając niewybuchy, rakiety, pociski artyleryjskie, bomby i inne rodzaje amunicji – wszystko z najwyższą ostrożnością. „Chodzi o bezpieczeństwo,” mówi.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Com um milhão de ucranianos nas forças armadas, incluindo centenas de milhares na linha de frente, nove milhões deslocados e milhares de homens que antes se alistavam ansiosamente agora se escondendo de recrutadores militares, a guerra encolheu e remodelou a força de trabalho da Ucrânia. De fato, é provável que continue transformando a sociedade e o lugar das mulheres nela por décadas a fio.</i>  \n  \nApós anos como engenheira de controle de qualidade em grandes supermercados e canteiros de obras, Natalia Myronenko ansiava por mudança. Apaixonada por moda, beleza, maquiagem e harmonia, ela viu sua licença maternidade após o nascimento de seu segundo filho como o momento perfeito para mudar de direção. Mas a guerra interveio, lançando-a em um campo que ela nunca imaginou entrar: desminagem humanitária. Quando conseguiu o emprego como gerente de controle de qualidade, ela imaginou principalmente trabalho de supervisão de escritório. “Então percebi que a guerra é meu trabalho, e fiquei chocada”, diz a mulher de 40 anos. Assim como em seu antigo emprego, ela tem que verificar o trabalho de outras pessoas. Só que agora, vidas humanas estão em jogo. O que está em jogo é tornar a terra segura novamente para os agricultores e para as pessoas viverem, inspecionando cada pedaço de terra que testemunhou combate, procurando cuidadosamente e removendo minas não explodidas, mísseis, projéteis de artilharia, bombas e outros tipos de munição – tudo com a máxima cautela. “Tudo se resume à segurança”, diz ela.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Cu un milion de ucraineni în armată, inclusiv sute de mii pe front, nouă milioane de persoane strămutate și mii de bărbați care odată s-au înrolat cu entuziasm acum ascunzându-se de recrutorii militari, războiul a micșorat și remodelat forța de muncă a Ucrainei. Într-adevăr, este probabil să continue să transforme societatea și locul femeilor în aceasta timp de decenii de acum înainte.</i> \n\nDupă ani ca inginer de control al calității în mari supermarketuri și pe șantiere de construcții de locuințe, Natalia Myronenko a dorit o schimbare. Pasioanată de modă, frumusețe, machiaj și armonie, a văzut concediul ei de maternitate după nașterea celui de-al doilea copil ca fiind momentul perfect pentru a face o schimbare. Dar războiul a intervenit, aruncând-o într-un domeniu în care nu și-a imaginat niciodată că va intra: deminarea umanitară. Când a obținut locul de manager de control al calității, și-a imaginat în principal muncă de supraveghere în birou. “Apoi mi-am dat seama că războiul este slujba mea, și am fost șocată,” spune femeia de 40 de ani. Ca și în vechea ei slujbă, trebuie să verifice munca altora. Numai că acum, viețile umane sunt în joc. În joc este siguranța terenului pentru fermieri și oameni de a trăi pe el, de a inspecta fiecare fânaț de pământ care a fost martor la lupte, căutând cu atenție și îndepărtând minele neexplodate, rachetele, obuzele de artilerie, bombe și alte tipuri de muniție – toate cu cea mai mare precauție. “Totul se reduce la siguranță,” spune ea.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>S jedným miliónom Ukrajincov v armáde, vrátane stoviek tisícov na frontových líniách, deväť miliónov vysídlených a tisíce mužov, ktorí kedysi nadšene narukovali, teraz sa skrývajú pred vojenskými náborármi, sa vojna zmenšila a preformovala pracovnú silu Ukrajiny. Naozaj, je pravdepodobné, že bude naďalej transformovať spoločnosť a miesto žien v nej po celé desaťročia.</i>\r\n\r\nPo rokoch ako inžinierka kvality v veľkých supermarketoch a na stavbách bytov, Natalia Myronenko túžila po zmene. Vášnivá pre módu, krásu, make-up a harmóniu, videla svoj materský príspevok po narodení svojho druhého dieťaťa ako ideálny čas na zmenu. Ale vojna zasiahla, vrhla ju do oblasti, o ktorej nikdy nepredpokladala, že do nej vstúpi: humanitárne odminovanie. Keď dostala prácu ako manažérka kvality, predstavovala si predovšetkým kancelársku dozorovú prácu. “Potom som si uvedomila, že vojna je moja práca, a bola som šokovaná,” hovorí 40-ročná. Rovnako ako v jej starej práci, musí kontrolovať prácu iných ľudí. Iba teraz sú na váhe ľudské životy. Na stole je opäť zabezpečiť pôdu pre farmárov a ľudí, aby na nej mohli žiť, preskúmať každý kúsok poľnohospodárskej pôdy, ktorý bol svedkom bojov, starostlivo hľadať a odstraňovať nevybuchnuté míny, rakety, delostrelecké granáty, bomby a iné typy munície – všetko s maximálnou opatrnosťou. “Ide o bezpečnosť,” hovorí.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Med en miljon ukrainare i militären, inklusive hundratusentals vid frontlinjerna, nio miljoner på flykt och tusentals män som en gång ivrigt skrev in sig nu gömmer sig för militärrekryterare, har kriget krympt och omformat Ukrainas arbetskraft. Faktum är att det sannolikt kommer att fortsätta att transformera samhället och kvinnors plats i det i årtionden framöver.</i>  \n  \nEfter år som kvalitetskontrollingenjör med stora stormarknader och bostadsbyggarbetsplatser hade Natalia Myronenko längtat efter förändring. Passionerad av mode, skönhet, smink och harmoni, såg hon sin föräldraledighet efter födelsen av sitt andra barn som den perfekta tiden att byta bana. Men kriget kom emellan och kastade henne in i ett område hon aldrig hade föreställt sig att hon skulle gå in i: humanitär avminering. När hon fick jobbet som kvalitetskontrollchef föreställde hon sig mest kontorsövervakande arbete. “Då insåg jag att krig är mitt jobb, och jag blev chockad,” säger den 40-åriga. Liksom i sitt gamla jobb måste hon kontrollera andra människors arbete. Endast nu står människoliv på spel. Det handlar om att göra marken säker igen för bönder och människor att bo på, att undersöka varje bit åkermark som har bevittnat strid, noggrant söka efter och ta bort oexploderade minor, missiler, artillerigranater, bomber och andra typer av ammunition – allt med största försiktighet. “Det handlar om säkerhet,” säger hon.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Bir milyon Ukraynalı askerde, bunların içinde yüz binlerce kişi cephede, dokuz milyon yerinden edilmiş ve bir zamanlar hevesle askere yazılan binlerce adam şimdi askeri alımcıların gözünden kaçmaya çalışırken, savaş Ukrayna'nın iş gücünü küçülttü ve yeniden şekillendirdi. Gerçekten de, toplumun ve kadınların içindeki yerinin on yıllar boyunca dönüşmeye devam etmesi muhtemel.</i> \n \nBüyük süpermarketler ve konut inşaat alanlarında yıllarca kalite kontrol mühendisi olarak çalışan Natalia Myronenko, değişim için can atıyordu. Moda, güzellik, makyaj ve uyum konusunda tutkulu olan Myronenko, ikinci çocuğunun doğumundan sonraki doğum iznini bir dönüşüm için mükemmel bir zaman olarak gördü. Ancak savaş devreye girdi ve onu asla girmeyi hayal etmediği bir alana itti: insani mayın temizleme. Kalite kontrol yöneticisi olarak işe girdiğinde, çoğunlukla ofis denetim işlerini hayal ediyordu. “Sonra savaşın benim işim olduğunu fark ettim ve şok oldum,” diyor 40 yaşındaki kadın. Eski işinde olduğu gibi, başkalarının işini kontrol etmek zorunda. Ancak şimdi, insan hayatları tehlikede. Tehlikede olan, çiftçiler ve insanların üzerinde yaşayabileceği toprakları yeniden güvenli hale getirmek, çatışmaya tanıklık eden her bir tarım arazisini gözden geçirmek, dikkatlice patlamamış mayınları, füzeleri, top mermilerini, bombaları ve diğer mühimmat türlerini arayıp çıkarmak - hepsi en büyük dikkatle. “Her şey güvenlik ile ilgili,” diyor.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Високи токчета и туристически обувки</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Харесвам стилни неща, красиви пространства, но тази работа е много по-интересна,” казва Мироенко в един неотдавнашен есенен ден в Пея, Косово, където участва в допълнително обучение в училището за разминиране MAT Косово. Безупречна в кафявата униформа на работодателя си, шестгодишната Украинска асоциация на разминиращите (UDA), тя се навежда над стара руска ракета, учейки се как да я обезвреди. Работата ѝ е смесица от това, което обича. Да бъде в офиса в Киев и на терен. Да носи високи токчета и туристически обувки. Свързването с момичета в офиса, аналитичната сложност на задачата: “Не бих искала да правя нищо друго.” Най-вече, казва тя, “това е в полза на моята страна.”</span>\n<span class=\"para\">Както Мироенко, така и Валентина Кастренко никога не си е представяла, че ще бъде в “мъжка работа – камо ли да преуспее в нея”. Но след като руските войски бомбардираха родния ѝ град Мариупол, унищожиха дома ѝ и откраднаха камиона на съпруга ѝ – единственият им източник на доходи – тя нямаше друг избор, освен да избяга на запад. Както милиони разселени украинци, тя се бореше да преосмисли живота си след мащабната инвазия. В група за подкрепа в Мариупол обаче тя видя обява за безплатни уроци по шофиране на камиони.</span>\n<span class=\"para\">Шофиране на камион? Това беше територията на съпруга ѝ. На 57 години, тя беше близо до пенсия. Въпреки това, без дом за връщане и без перспективи, тя подаде заявление. Сега лицензирана шофьорка на камиони с тегло над седем тона, тя планира да партнира на съпруга си в дълги пътувания с камион, помагайки с товаренето на стоки. Тя знае колко сложна е работата за жените. “Украйна е традиционна страна; традиционната роля на жените е да бъдат у дома,” казва тя. В Украйна шофьорите често отсъстват седмици наред, но курсът ѝ даде тласък: “Срещнах много момичета, които искат да направят принос за възстановяването на Украйна.”</span>\n<span class=\"para\">Историите на Наталия Мироенко и Валентина Кастренко отразяват по-голямо социално изменение, което се случва в Украйна. С един милион украинци в армията, почти девет милиона разселени, приблизително четвърт от населението, и хиляди мъже, които някога с охота се записваха, сега се крият от военни вербовчици, войната не само е свила и променяла работната сила на Украйна; всъщност, вероятно ще продължи да трансформира обществото и мястото на жените в него, за десетилетия напред.</span>\n<span class=\"para\">В серия от “войнствени проучвания” за Gradus Research, компания създадена по време на пандемията COVID-19, социологът Евгения Близнюк е взела пулса на украинското общество от първите седмици на войната през 2022 г., документирайки различните им “умствени етапи”. Тя казва, че ролята на украинските жени ще стане все по-значима, “не само за запълване на пропуските, но и като движеща сила в възстановяването на Украйна като инклузивно общество”.</span>\n<span class=\"para\">Запълвайки отсъстващите мъже, украинските жени влизат в роли, които преди са били считани за недостъпни. Те стават шофьори на камиони, ключари, машинисти, охранители и дори пожарникари. Под земята работят в въглищни мини. Над земята управляват стоманодобивни заводи, фабрики и железници, жизненоважни за военните усилия. Те също така се присъединяват към армията в безпрецедентни числа.</span>\n<span class=\"para\">Изтощени, три години след войната, която продължава по-дълго от очакваното, но решителни, украинските жени жадуват за стабилност и удовлетворение. За много от тях това означава да преследват нови роли и професионален растеж, включително в сектори, свързани с военните усилия, индустрии, от съществено значение за бъдещето на Украйна. Те са разминиращите, които почистват земеделските земи от остатъци от руски експлозиви, строителите на дронове, помагащи на войниците да се борят, и все повече, тези, които лекуват раните на войниците.</span>\n<span class=\"para\">Докато Украйна се изправя пред несигурно бъдеще, жените излизат на преден план като ключови двигатели на устойчивост и адаптивност. Пет милиона от тях сега живеят в чужбина. Тези, които са останали, помагат да се оформи обществото, което Украйна иска да стане. “Жените задават тона за бъдещето,” казва Мироенко, специалистът по контрол на качеството, който премина в хуманитарно разминиране след инвазията. За нея силата идва от приемането на женствеността ѝ, докато се справя с изискванията на предизвикателната работа, при която става въпрос за животи.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Феминизмът е тотална подкрепа за нашата страна”</strong></span>\n<span class=\"para\">Днес в Украйна въпросът за половите роли има малко общо с западните идеали за равенство между половете, и “би било грешно да се каже, че войната е двигател на еманципацията,” казва Анна Колин-Лебедев, преподавател по политическа социология в Парижкия университет Нантер, която е сравнявала ролята на жените в Украйна и Русия. В Украйна, където войната се разглежда като “борба на всички,” мъжете и жените са равноправно ангажирани. “Руската инвазия се възприема като екзистенциална заплаха, а не просто политическа,” казва тя. Украинските жени имат опит в съчетаването на работа и семейство. Но сега, “всяка майка вижда агресора като опасност за децата си, семейството си и бъдещето си.”</span>\n<span class=\"para\">Тетяна Пашкина, специалист по труда в Киев, която изучава влиянието на войната върху икономиката, се съгласява. “За нас,” казва тя, “феминизмът е тотална подкрепа за нашата страна.” Днес в украинската армия служат 50 000 жени, включително 10 000 на фронтовата линия. Това е три пъти повече от десет години преди.</span>\n<span class=\"para\">За жените, промяната дойде с войната и много преди да започне текущият конфликт. Когато руската агресия ескалира в източните региони на Донецк и Луганск през 2014 г., жените решават да се борят. Но армията беше изтощена и държавата беше крехка. Ако искаха страната им да запази суверенитета си, те трябваше да направят своята част. Те отидоха на фронта, но без заплата или пенсии за ветерани поради закон от съветската епоха, забраняващ им достъпа до бойни позиции, както и стотици други професии, считани за “вредни за репродуктивното им здраве.”</span>\n<span class=\"para\">Група жени стартираха кампания за застъпничество, за да повишат осведомеността за половото неравенство в армията. Ключов инструмент беше документален филм за ролята на украинските жени на фронта, наречен <em>Невидимият батальон.</em> Филмът беше от съществено значение за решението на правителството през 2016 г. да започне да отменя серия от забрани за бойни работни места. Този ход освободи море от промени.  “Ако жените могат да служат на фронтовата линия – най-мъжката работа от всички – те могат да правят всичко,” казва Хана Гриценко, изследовател по полова проблематика за групата Невидимият батальон. През 2018 г. правителството започна процеса на отмяна на забраната за 450 професии, считани преди за “вредни” за здравето на жените, отваряйки пътя за жените да станат шофьори на камиони, например. Мащабната инвазия доведе до повече възможности, като жените сега могат да работят под земята в въглищни мини и да поемат други задачи, жизненоважни за поддържането на икономиката.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Жените водят революцията по разминиране в Украйна</strong></span>\n<span class=\"para\">Като оперативен мениджър на Украинската асоциация на разминиращите, неправителствена организация от 400 сапьори, създадена преди шест години, Ирина Кустовска е на преден план в сектор, който мащабната инвазия е накарала да расте бързо. Някога затворена за жени, областта сега включва жени, които съставляват една трета от хуманитарните разминиращи. “Тя се разширява пред очите ни,” казва Кустовска.</span>\n<span class=\"para\">Нуждата е огромна. С до една трета от територията на Украйна, оценявана като замърсена с неизбухнали мини, касетъчни бомби, тригери, капани и фрагменти от снаряди, оставени от руските сили, Украйна е станала най-силно минираната страна в света. Все повече жени поемат опасната задача да помогнат да се направи земята безопасна за земеделие и обитаване отново. Те го правят всяка по свой начин. Има млади майки като Наталия Мироенко, специалист по контрол на качеството, която проверява дали работата на разминиращите е свършена правилно. Но също така жени като Галина Буркина, на 55 години, която в крайна сметка ръководи екип от 12 разминиращи, всички мъже, след като избяга от руската окупация, първо в Дебалцево през 2015 г., а след това в Светлодарск през 2022 г., оставяйки старата си работа като работник в електрическа станция. “Хуманитарното разминиране ще бъде, за съжаление, приоритет за десетилетия,” отбелязва Кустовска.   </span>\n<span class=\"para\">Не само, че тази работа спасява животи, тя е и от съществено значение за селскостопанския сектор на Украйна. Често наричана “хлебната кошница на света,” плодородната земя на Украйна играе жизненоважна роля в глобалните хранителни доставки.</span>\n<span class=\"para\">Преди войната, 38-годишната Кустовска имаше малко опит с разминирането. Тя работеше в стратегическия отдел на украинската авиационна администрация, фокусирайки се върху регулирането на дронове. Но когато спешността на почистването на експлозиви стана очевидна, тя се възползва от възможността. След като започна инвазията, малка група украински жени беше изпратена в MAT Косово, международно училище за разминиране в Пея, за обучение. С мъжете забранени да напускат страната, Украйна се обърна към жените си, които започнаха да пробиват нови територии в областта. Кустовска подаде заявление да се присъедини към група стажанти и завърши три кръга на обучение, завършвайки на първо място в класа си – единствената жена в курс, предназначен за военни експерти и инженери по оръжия.</span>\n<span class=\"para\">Тя стана инженер по контрол на качеството за Demining Solution, една от шестте частни украински компании за разминиране, които се появиха в Украйна заедно с международни неправителствени организации като Halo Trust и Швейцарската фондация за действие срещу мини (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“Когато започнах, жените в разминирането бяха гореща новина,” спомня си Кустовска. “Хората казваха: “Жени разминиращи? Наистина?” Но нагласите се променят. “Сега хората просто казват: ‘добре, работата ти е разминиране, като жена.’”</span>\n<span class=\"para\">“За жените разминирането не е просто отговор на войната; то е и възможност за професионален растеж,” добавя тя. “Ще има много работни места – не само за обикновени разминиращи, но и за управленски позиции.”</span>\n<span class=\"para\">Когато наема нови служители, полът е без значение: всички разминиращи трябва да следват същите сложни, но ясни процедури. Но жените често внасят уникална перспектива в областта, казва тя, като се позовава на способността да мислят “извън рамките” и да управляват множество задачи едновременно. Тези умения стават все по-ценни, тъй като броят на експлозивите нараства и нови, по-подмолни форми на капани се откриват. Наред с по-старите неизбухнали боеприпаси, руските сили оставят новопроизведени оръжия, с все по-креативни и опасни капани, които стават обичайни.</span>\n<span class=\"para\">“Чудя се колко нови идеи нашият враг може да донесе на нашата земя,” отбелязва Кустовска, позовавайки се на капаните като на “жестока фантазия.” Въпреки че опасността е реална, мотивацията е ясна: “Когато питаме кандидатите защо искат да се присъединят, почти всички казват: ‘Искам да помогна да направим страната ни отново безопасна.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Поддържане на веригата за доставки на Украйна</strong></span>\n<span class=\"para\">В един хладен есенен ден, 52-годишната Наталия Колисниченко внимателно полира огледалата и фаровете на бялото си 15-тонно Renault. “Това е камион на жена,” казва тя с гордост. Камионът, с автоматична трансмисия и камери за обратно виждане, изглежда нов и малко авантюристичен. В този ден тя се подготвя да транспортира перални машини и спортни дрехи в Киевския регион като част от работата си в Замлер, най-голямата логистична компания в Украйна. Това е мечта, която е имала откакто баща ѝ я е водил на дълги пътувания до Карпатите и Крим. Но тогава майка ѝ беше казала, че шофирането на камион не е работа за жена. Първо стана учителка в детска градина, след това офис работник и отгледа двама сина.</span>\n<span class=\"para\">Войната активира мечтата ѝ от детството. Преобразувана в шофьор на камион от шведска неправителствена организация, тя свидетелства за нарастваща тенденция в Украйна, при която жените преминават в професии, които дълго време са считани за вредни за тях или неодобрявани от остатъците от съветската идеология относно ролята на жените. Подтикнати от необходимостта да поддържат критичната инфраструктура на Украйна, те също така помогнаха да се разчупят традиционните стереотипи за половете.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, или “Промяна на уменията” на шведски, беше създаден по време на пандемията COVID-19, за да помогне на стюардесите да преминат в работни места като касиери. Три години по-късно, групата се опита да помогне на Украйна да се възстанови от друга криза и идентифицира и комбинира два спешни проблема. С затворените пристанища и летища и логистиката, сектор, от който всичко зависи, парализирана, шофирането на камиони стана жизненоважна артерия на украинската икономика. Но войната изтощи сектора от шофьори. Жените, междувременно, отчаяно се нуждаеха от работа. Смесвайки теория и практически опит с модерни камиони в Киев, програмата щеше да накара жените да заменят мъжете на работа. Тя щеше да се насочи особено към жени, разселени от войната, по-възрастни жени и тези, които бяха загубили доходите или близките си заради конфликта.</span>\n<span class=\"para\">Това стана много успешен проект. Над 300 жени са обучени да шофират камиони от категория C с тегло седем тона от създаването на Преобразуване на Украйна миналата есен, с три пъти повече, подали заявления, казва Александра Панасюк, координаторът. Успехът му нарасна, вдъхновявайки нова вълна от инициативи за преквалификация. “Училището за оператори на строителна техника,” например, обучава жени да управляват багери. Вътрешно, въглищните мини са преквалифицирали женски работници да управляват колички за пренасяне на въглища в мините. Бизнесите се опитват да адаптират начините си към жените чрез по-високи заплати, автоматизация на процесите и програми за психично здраве.</span>\n<span class=\"para\">Беше реклама във Facebook за безплатни курсове по шофиране на камиони, която подтикна Колисниченко да направи промяна. “Казах, добре, сега съм на 52, време е да променя живота си, да сбъдна мечтата си,” казва тя. Обучението беше трудно: две седмици теория, три седмици практика, за да получи лиценз за шофиране на камиони над седем тона. “Срещнах много страхотни, смели жени, които искат да променят живота си,” казва тя.</span>\n<span class=\"para\">Намирането на работа след това беше лесно. Реалността на работата обаче се оказа предизвикателна. Първоначално тя правеше дълги пътувания из Украйна с камион Scania, навигирайки през удължени смени, сирени за въздушна атака и напрегнати моменти на пустеещи бензиностанции. Тя трябваше да спи на станциите, често без подходящи условия, и понякога трябваше да моли непознати за ескорт, за да използва тоалетната. “Беше трудно,” признава тя. “Но съм благодарна за опита.”</span>\n<span class=\"para\">Колисниченко казва, че е твърде рано да се говори за значителни промени в половите роли в Украйна. “Много хора не разбират защо жените биха искали тази работа,” казва тя. Добавяйки, “Срещнах много удивителни хора из страната,” а погледите на изненада в очите на хората, когато паркира камиона си, са за нея знак за бавна, но забележима промяна в обществените възприятия.</span>\n<span class=\"para\">Сега, транспортирайки спортни стоки и дрехи из Киевския регион с Замлер, тя покрива само по-кратки разстояния. Но често помага сама да разтоварва стоките. “Няма достатъчно мъже,” казва тя. “Предимно жени са в складовете и магазините, където доставям, и разтоварваме стоките заедно.”</span>\n<span class=\"para\">Като дете, тя обичаше всичко свързано с пътуванията на баща си – миризмата на бензин на бензиностанциите, красотата на планините, усещането за свобода. Днес, работата ѝ носи проблясъци от тези спомени, въпреки че сега са филтрирани през трудностите на войната. “Виждам колко красива е страната с зелените си гори, но също така виждам как руснаците разрушават домове и градове. Виждам изгорели коли по пътищата, спешни автомобили с ранени войници.”</span>\n<span class=\"para\">\"Трудно е; боли,” казва тя. “Но вярвам, че всичко ще бъде възстановено, ако всеки човек направи своята част.“ Днес, шофирането на камион е повече от детска мечта. “Нужна съм,” добавя тя. “Чувствам се горда.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Научавайки се да живеят с войната</strong></span>\n<span class=\"para\">В ранните дни на руската инвазия, докато украинците бързаха към фронта, жените балансираха с унесеното количество предизвикателства, както бяха правили само години преди това по време на пандемията. Те държаха семействата си в безопасност, доставяха помощ, събираха средства за войниците, пътуваха хиляди мили, за да доведат децата си в безопасност и действаха като застъпници за Украйна в чужбина – всичко това, докато трябваше да поемат множество работи, за да оцелеят. Те също така отидоха на фронта. Перспективата за бърза победа действаше като адреналин, който ги поддържаше в движение.</span>\n<span class=\"para\">Все пак, това, което смятаха, че ще бъде спринт, се е превърнало в маратон. Украинските жени са спрели да очакват, че добри новини ще дойдат утре. С изчезването на адреналина, те се опитват да ограничат “дяла на войната” в живота си, фокусирайки се върху основните нужди, намирайки удовлетворение в професионалния си живот, семействата и себе си, но също така и в продължаващия си принос за военните усилия.</span>\n<span class=\"para\">\"Те се нуждаят от някаква причина да вярват, че животът е добър и че имат много неща, за които да бъдат благодарни, въпреки войната,” казва Евгения Близнюк от Gradus Research. Изтощени и понякога прегорели, те “започват да вземат нещата по-бавно, да се грижат за емоциите си и да комуникират с други жени, семейството и децата си.” </span>\n<span class=\"para\">Жените поддържат икономиката и обществото в тези години на война. Те също така оставят своя отпечатък в нови сектори, често свързани с войната, разчиствайки земя, строейки дронове и подготвяйки се да помогнат на ветераните да се излекуват и социално да се адаптират. Повече от просто “запълващи пропуски,” те са “социални свързващи,” носещи устойчивост, емпатия и разбиране на общество, изправено пред огромни предизвикателства. “Защото Украйна сега е много различна от преди войната,” казва Близнюк.</span>\n<span class=\"para\">Живеенето в “новата реалност” на адаптиране към продължителната война означава нещо различно за всяка жена. “Оставям децата при баба, и отивам на работа,” казва Наталия Мироенко, специалист по контрол на качеството в хуманитарното разминиране. “Това е “новата нормалност”.” За Галина Буркина, това означава да направи земята си безопасна за внучката си. Наталия Колисниченко намира цел в шофирането на камиони.</span>\n<span class=\"para\">Да, за много жени, войната е отворила в Украйна възможността да пробият в области, традиционно доминирани от мъже. Но повечето от тях казват, че залозите са твърде високи, за да се нарече това “възможност.” Вместо това, това е необходимост. Необходимост да оцелеят, да се възстановят и да прокарат пътя за бъдеще, в което те и земята, която обичат, най-накрая могат да бъдат отново безопасни.</span>\n<span class=\"para\"><em>Тази история беше написана на части благодарение на подкрепата от програмата за грантове на Europe-Ukraine Desk на N-Ost. Юлия Суркова, украинска журналистка, отразяваща военни действия и хуманитарни проблеми за AFP, UNICEF и украински медии, допринесе за тази история.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Изабел де Поммеро</strong> е журналист и репортер. Произхождаща от Франция, тя е базирана във Франкфурт и работи като кореспондент за международни медии, включително <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> и <em>Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Vysoké podpatky a turistické boty</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Mám ráda stylové věci, krásné prostory, ale tato práce je mnohem zajímavější,” říká Myronenko v nedávný podzimní den v Peje, Kosovu, kde se účastní dalšího školení na škole pro odminování MAT Kosovo. Neporazitelná v hnědé uniformě svého zaměstnavatele, šestileté Ukrajinské asociace deminérů (UDA), se soustředí na starou ruskou raketu a učí se, jak ji zneškodnit. Její práce je směsicí toho, co miluje. Být v kanceláři v Kyjevě a v terénu. Nosí vysoké podpatky a turistické boty. Vytváření vazeb s dívkami v kanceláři, analytická složitost úkolu: “Nechtěla bych dělat nic jiného.” Většinou, říká, “to prospívá mé zemi.”</span>\n<span class=\"para\">Stejně jako Myronenko, Valentina Kastrenko si nikdy nepředstavovala, že by se ocitla v “mužské práci – natož aby v ní vzkvétala”. Ale poté, co ruské jednotky bombardovaly její rodné město Mariupol, zničily její domov a ukradly manželův náklaďák – jejich jediný zdroj příjmu – neměla na výběr a musela utéct na západ. Stejně jako miliony vysídlených Ukrajinců, i ona se snažila znovu vynalézt svůj život po plnohodnotné invazi. V podpůrné skupině v Mariupolu však viděla inzerát na bezplatné lekce řízení náklaďáků.</span>\n<span class=\"para\">Řízení náklaďáku? To byla doména jejího manžela. Ve 57 letech byla blízko důchodu. Přesto, bez domova, do kterého by se mohla vrátit, a bez vyhlídek, se přihlásila. Nyní je licencovanou řidičkou náklaďáků o hmotnosti sedm tun a více a plánuje spolupracovat se svým manželem na dlouhých cestách náklaďákem, pomáhajíc s nakládkou zboží. Ví, jak složitá je tato práce pro ženy. “Ukrajina je tradiční země; tradiční rolí žen je být doma,” říká. Na Ukrajině jsou řidiči často pryč týdny, ale kurz jí dal impuls: “Potkala jsem spoustu dívek, které chtějí přispět k obnově Ukrajiny.”</span>\n<span class=\"para\">Příběhy Natálie Myronenko a Valentiny Kastrenko odrážejí větší společenskou změnu, která probíhá na Ukrajině. S jedním milionem Ukrajinců v armádě, téměř devíti miliony vysídlených, což je přibližně čtvrtina populace, a tisíci mužů, kteří se kdysi nadšeně přihlásili, nyní se skrývají před vojenskými náboráři, válka nejen zmenšila a přetvořila pracovní sílu Ukrajiny; skutečně, pravděpodobně bude i nadále transformovat společnost a místo žen v ní po desetiletí.</span>\n<span class=\"para\">V sérii “válečných průzkumů” pro Gradus Research, společnost vytvořenou během pandemie COVID-19, socioložka Evgeniya Bliznyuk sleduje puls ukrajinské společnosti od prvních týdnů války v roce 2022, dokumentujíc jejich různé “duševní fáze”. Říká, že role ukrajinských žen se stane stále významnější, “nejen k vyplnění mezer, ale také jako hnací síla při obnově Ukrajiny jako inkluzivní společnosti”.</span>\n<span class=\"para\">Ženy na Ukrajině, které nahrazují chybějící muže, se ujímají rolí, které byly kdysi považovány za nedostupné. Stávají se řidičkami náklaďáků, zámečníky, strojníky, bezpečnostními strážemi a dokonce hasiči. V podzemí pracují v uhelných dolech. Na povrchu řídí ocelárny, továrny a železnice, které jsou životně důležité pro válečné úsilí. Také se připojují k armádě v bezprecedentních počtech.</span>\n<span class=\"para\">Vyčerpané, tři roky do války, která trvá déle, než kdokoli očekával, ale odhodlané, ukrajinské ženy touží po stabilitě a naplnění. Pro mnohé to znamená usilovat o nové role a profesní růst, včetně sektorů spojených s válečným úsilím, průmyslů klíčových pro budoucnost Ukrajiny. Jsou to demineři, kteří čistí zemědělské pozemky od zbytků ruských výbušnin, stavitelé dronů, kteří pomáhají vojákům bojovat, a stále častěji ti, kteří léčí rány vojáků.</span>\n<span class=\"para\">Jak Ukrajina čelí nejisté budoucnosti, ženy se stávají klíčovými hybateli odolnosti a adaptability. Pět milionů z nich nyní žije v zahraničí. Ty, které zůstaly, pomáhají formovat společnost, kterou chce Ukrajina být. “Ženy určují tón pro budoucnost,” říká Myronenko, specialistka na kontrolu kvality, která přešla do humanitárního odminování po invazi. Pro ni síla pramení z přijetí její ženskosti, zatímco se vyrovnává s požadavky náročné práce, kde jde o život.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Feminismus je úplná podpora naší země”</strong></span>\n<span class=\"para\">Dnes na Ukrajině má otázka genderových rolí málo společného se západními ideály genderové rovnosti, a “bylo by špatné říkat, že válka je motorem emancipace,” říká Anna Colin-Lebedev, lektorka politické sociologie na pařížské univerzitě Nanterre, která porovnávala roli žen na Ukrajině a v Rusku. Na Ukrajině, kde je válka vnímána jako “boj všech,” jsou muži a ženy zapojeni stejně. “Ruská invaze je vnímána jako existenční hrozba, nejen jako politická,” říká. Ukrajinské ženy mají zkušenosti s kombinováním práce a rodiny. Ale nyní, “každá matka vnímá agresora jako nebezpečí pro své děti, svou rodinu a svou budoucnost.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, specialistka na pracovní trh v Kyjevě, která zkoumá dopad války na ekonomiku, souhlasí. “Pro nás,” říká, “feminismus je úplná podpora naší země.” Dnes slouží v ukrajinské armádě 50 000 žen, z toho 10 000 na frontových liniích. To je třikrát více než před deseti lety.</span>\n<span class=\"para\">Pro ženy přišla změna s válkou a dlouho předtím, než začal současný konflikt. Když v roce 2014 eskalovala ruská agrese ve východních regionech Doněcku a Luhansku, ženy se rozhodly bránit. Ale armáda byla vyčerpaná a stát byl křehký. Pokud chtěly, aby jejich země udržela svou suverenitu, musely udělat svou část. Šly na frontu, ale bez platu nebo důchodů pro veterány kvůli zákonu z dob Sovětského svazu, který jim zakazoval přístup do bojových pozic, stejně jako stovkám dalších profesí považovaných za “škodlivé pro jejich reprodukční zdraví.”</span>\n<span class=\"para\">Skupina žen zahájila advokační kampaň, aby zvýšila povědomí o genderové nerovnosti v ozbrojených silách. Klíčovým nástrojem byl dokumentární film o roli ukrajinských žen na frontě s názvem <em>Neviditelný batalion.</em> Film byl zásadní pro rozhodnutí vlády v roce 2016 začít rušit řadu zákazů na bojové pozice. Tento krok uvolnil moře změn. “Pokud mohou ženy sloužit na frontě – v nejmužnější práci ze všech – mohou dělat cokoliv,” říká Hanna Hrytsenko, genderová výzkumnice pro skupinu Neviditelný batalion. V roce 2018 vláda zahájila proces zrušení zákazu 450 profesí, které byly dříve považovány za “škodlivé” pro zdraví žen, což otevřelo cestu pro ženy, aby se staly řidičkami náklaďáků, například. Plnohodnotná invaze vedla k dalším příležitostem, kdy ženy nyní mohou pracovat v podzemí v uhelných dolech a přijímat další úkoly, které jsou klíčové pro udržení ekonomiky v chodu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ženy vedoucí revoluci odminování na Ukrajině</strong></span>\n<span class=\"para\">Jako provozní manažerka Ukrajinské asociace deminérů, neziskové skupiny 400 sapérů vytvořené před šesti lety, je Iryna Kustovska v čele sektoru, který se po plnohodnotné invazi rychle rozrůstá. Dříve uzavřená ženám, nyní tvoří ženy jednu třetinu jejích humanitárních deminérů. “Roste to před našima očima,” říká Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Potřeba je obrovská. Až jedna třetina území Ukrajiny je odhadována jako zamořená nevybuchlými minami, clusterovými bombami, tripwiry, pastmi a fragmenty granátů, které zanechaly ruské síly, Ukrajina se stala nejvíce zaminovanou zemí na světě. Stále častěji to jsou ženy, které se ujímají nebezpečného úkolu pomoci učinit zemi opět bezpečnou pro zemědělství a obydlení. Dělají to každá svým vlastním způsobem. Jsou tu mladé matky jako Natálie Myronenko, specialistka na kontrolu kvality, která kontroluje, zda je práce deminérů provedena správně. Ale také ženy jako Galina Burkina, 55, která se po útěku z ruské okupace, nejprve v Debalceve v roce 2015 a poté ve Svitlodarsku v roce 2022, ujala vedení týmu 12 deminérů, všech mužů, a opustila svůj starý život jako pracovnice elektrárny. “Humanitární odminování bude, bohužel, prioritou po desetiletí,” poznamenává Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Tato práce nejen zachraňuje životy, ale je také nezbytná pro zemědělský sektor Ukrajiny. Často označovaná jako “chlebová mísa světa,” hraje úrodná půda Ukrajiny klíčovou roli v globálních dodávkách potravin.</span>\n<span class=\"para\">Před válkou měla 38letá Kustovska málo zkušeností s odstraňováním bomb. Pracovala ve strategickém oddělení ukrajinské letecké správy, zaměřujíc se na regulaci dronů. Ale jak se naléhavost odstraňování výbušnin stala zřejmou, chopila se příležitosti. Po začátku invaze byla malá skupina ukrajinských žen poslána do MAT Kosovo, mezinárodní školy pro odminování v Peje, na školení. S muži zakázanými opustit zemi se Ukrajina obrátila na své ženy, které začaly razit novou cestu v tomto oboru. Kustovska se přihlásila do skupiny trainee a absolvovala tři kola školení, přičemž absolvovala na prvním místě ve své třídě – jako jediná žena v kurzu určeném pro vojenské odborníky a inženýry zbraní.</span>\n<span class=\"para\">Stala se inženýrkou kontroly kvality pro Demining Solution, jednu ze šesti soukromých ukrajinských deminérských společností, které vznikly na Ukrajině vedle mezinárodních neziskových organizací jako Halo Trust a Švýcarská nadace pro akci proti minám (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“Když jsem začala, ženy v odminování byly horkou novinkou,” vzpomíná Kustovska. “Lidé říkali: 'Ženy deminéři? Opravdu?' Ale postoje se mění. “Nyní lidé říkají: 'dobře, vaše práce je odminování, jako ženy.'”</span>\n<span class=\"para\">“Pro ženy není odminování jen reakcí na válku; je to také příležitost pro profesní růst,” dodává. “Bude spousta pracovních míst – nejen pro obyčejné deminéry, ale také pro manažerské pozice.”</span>\n<span class=\"para\">Když najímá nové zaměstnance, pohlaví není relevantní: všichni deminéři musí dodržovat stejné složité, ale jasné postupy. Ale ženy často přinášejí do oboru jedinečnou perspektivu, říká, odkazujíc na schopnost myslet “mimo rámec” a zvládat více úkolů současně. Tyto dovednosti se stávají stále cennějšími, jak se zvyšuje počet výbušnin a objevují se nové, záludnější formy pastí. Spolu se staršími nevybuchlými municí zanechávají ruské síly nově vyrobené munice, přičemž kreativnější a nebezpečnější pasti se stávají běžnými.</span>\n<span class=\"para\">“Zajímalo by mě, kolik nových nápadů náš nepřítel může přinést na naši zem,” poznamenává Kustovska, odkazujíc na pasti jako na “krutou fantazii.” Ačkoli je nebezpečí skutečné, motivace je jasná: “Když se ptáme uchazečů, proč se chtějí připojit, téměř všichni říkají: 'Chci pomoci učinit naši zemi opět bezpečnou.'”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Udržování dodavatelského řetězce Ukrajiny v chodu</strong></span>\n<span class=\"para\">V chladném podzimním dni 52letá Natalya Kolisnichenko pečlivě leští zrcadla a světlomety svého bílého 15tunového náklaďáku Renault. “To je ženský náklaďák,” říká s hrdostí. Náklaďák, s automatickou převodovkou a zpětnými kamerami, se zdá být nový a trochu dobrodružný. Ten den se připravuje na přepravu praček a sportovního oblečení v kyjevském regionu jako součást své práce ve společnosti Zammler, největší logistické společnosti na Ukrajině. Je to sen, který nosila od té doby, co ji otec bral na dlouhé cesty do Karpat a na Krym. Ale tehdy její matka říkala, že řízení náklaďáku není ženská práce. Nejprve se stala učitelkou v mateřské škole, poté úřednicí a vychovala dva syny.</span>\n<span class=\"para\">Válka aktivovala její spící dětský sen. Překvalifikovaná do řízení náklaďáků švédskou neziskovkou, dosvědčuje rostoucí trend na Ukrajině, který vidí ženy přecházet do profesí, které byly dlouho považovány za škodlivé pro ně nebo na které se pohlíželo s despektem z pozůstatků sovětské ideologie ohledně role žen. Poháněna nutností udržet kritickou infrastrukturu Ukrajiny naživu, také pomohla otřást tradičními genderovými stereotypy.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, nebo “Shift Skills” ve švédštině, vznikl během pandemie COVID-19, aby pomohl letušky přejít do zaměstnání jako pokladní. O tři roky později se skupina snažila pomoci Ukrajině zotavit se z další krize a identifikovala a spojila dvě naléhavé otázky. S uzavřenými přístavy a letišti a paralyzovanou logistikou, sektorem, na kterém vše závisí, se řízení náklaďáků stalo životně důležitou tepnou ukrajinské ekonomiky. Ale válka vyčerpala sektor jeho řidičů. Ženy mezitím zoufale potřebovaly práci. Kombinováním teorie a praktických zkušeností s moderními náklaďáky v Kyjevě by program přivedl ženy, aby nahradily muže na práci. Zaměřil by se zejména na ženy vysídlené válkou, starší ženy a ty, které ztratily příjem nebo blízké kvůli konfliktu.</span>\n<span class=\"para\">Stal se to velmi úspěšný projekt. Od zahájení Reskilling Ukraine minulý podzim se více než 300 žen vyškolilo k řízení náklaďáků kategorie C o hmotnosti sedm tun, přičemž třikrát více se přihlásilo, říká Oleksandra Panasiuk, koordinátorka. Jeho úspěch se rozrostl, což inspirovalo řadu nových iniciativ rekvalifikace. “Škola operátorů stavebních strojů,” například, školí ženy, aby ovládly bagry. Interně, uhelné doly přeškolily ženské pracovníky, aby řídily vozíky na přepravu uhlí uvnitř dolů. Firmy se snažily přizpůsobit své způsoby ženám prostřednictvím vyšších platů, automatizace procesů a programů duševního zdraví.</span>\n<span class=\"para\">Byla to reklama na Facebooku na bezplatné kurzy řízení náklaďáků, která přiměla Kolisnichenko k tomu, aby udělala změnu. “Řekla jsem si, dobře, teď mám 52, je čas změnit svůj život, splnit svůj sen,” říká. Školení bylo náročné: dva týdny teorie, tři týdny praxe, aby získala licenci na řízení náklaďáků nad sedm tun. “Potkala jsem spoustu skvělých, odvážných žen, které chtějí změnit své životy,” říká.</span>\n<span class=\"para\">Najít práci poté bylo snadné. Realita práce se však ukázala jako náročná. Zpočátku podnikala dlouhé cesty po Ukrajině v náklaďáku Scania, navigujíc prodloužené směny, sirény leteckého poplachu a napjaté chvíle na opuštěných čerpacích stanicích. Musela spát na stanicích, často bez řádného vybavení, a někdy musela žádat cizince o doprovod, aby mohla použít toaletu. “Bylo to obtížné,” přiznává. “Ale jsem vděčná za tu zkušenost.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko říká, že je příliš brzy mluvit o velkých změnách v genderových rolích na Ukrajině. “Mnoho lidí nechápe, proč by ženy mohly chtít tuto práci,” říká. Dodává: “Potkala jsem spoustu úžasných lidí po celé zemi,” a pohledy překvapení v očích lidí, když zaparkuje svůj náklaďák, jsou pro ni znamením pomalé, ale znatelné změny ve společenských vnímáních.</span>\n<span class=\"para\">Nyní, když přepravuje sportovní zboží a oblečení po kyjevském regionu se společností Zammler, pokrývá pouze kratší vzdálenosti. Ale často pomáhá zboží vykládat sama. “Není dost mužů,” říká. “Většinou jsou to ženy ve skladech a obchodech, kde dodávám, a zboží vykládáme společně.”</span>\n<span class=\"para\">Jako dítě milovala všechno kolem otcových cest – vůni benzínu na čerpacích stanicích, krásu hor, pocit svobody. Dnes jí práce přináší záblesky těchto vzpomínek, i když jsou nyní filtrovány skrze útrapy války. “Vidím, jak je země krásná se svými zelenými lesy, ale také vidím, jak Rusové ničí domy a města. Vidím spálená auta na silnicích, záchranné vozy s raněnými vojáky.”</span>\n<span class=\"para\">\"Je to těžké; bolí to,” říká. “Ale věřím, že všechno bude znovu postaveno, pokud každý udělá svou část.“ Dnes je řízení náklaďáku víc než dětský sen. “Jsem potřebná,” dodává. “Cítím se hrdá.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Učit se žít s válkou</strong></span>\n<span class=\"para\">V prvních dnech ruské invaze, když Ukrajinci spěchali na frontu, ženy vyvažovaly ohromné množství výzev, podobně jako to dělaly před lety během pandemie. Udržovaly své rodiny v bezpečí, dodávaly pomoc, shromažďovaly prostředky pro vojáky, cestovaly tisíce mil, aby přivedly své děti do bezpečí, a jednaly jako obhájkyně Ukrajiny v zahraničí – to vše zatímco musely mít více zaměstnání, aby se udržely nad vodou. Také šly na frontu. Vyhlídka na rychlé vítězství působila jako adrenalin, který je udržoval v chodu.</span>\n<span class=\"para\">Avšak to, co si myslely, že bude sprint, se proměnilo v maraton. Ukrajinské ženy přestaly očekávat, že dobré zprávy přijdou zítra. S ubývajícím adrenalinovým nábojem se snaží omezit “podíl války” ve svých životech, zaměřují se na základní potřeby, nacházejí naplnění ve svých profesních životech, rodinách a v sobě, ale také ve svém pokračujícím přispění k válečnému úsilí.</span>\n<span class=\"para\">\"Potřebují nějaký důvod věřit, že život je dobrý a že mají spoustu věcí, za které mohou být vděčné, navzdory válce,” říká Evgeniya Bliznyuk z Gradus Research. Vyčerpané a někdy vyhořelé, “začínají brát věci pomaleji, starat se o své emoce a komunikovat s jinými ženami, svou rodinou a svými dětmi.” </span>\n<span class=\"para\">Ženy udržovaly ekonomiku a společnost v chodu v těchto letech války. Také zanechávaly svou stopu v nových sektorech, často spojených s válkou, čistíce půdu, stavějíce drony a připravujíce se pomoci veteránům uzdravit se a sociálně se přizpůsobit. Více než jen “vyplňovačky mezer,” jsou “sociálními spojkami,” přinášejícími odolnost, empatii a porozumění společnosti čelící obrovským výzvám. “Protože Ukrajina je nyní velmi odlišná než před válkou,” říká Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Žít v “nové realitě” přizpůsobení se prodloužené válce znamená pro každou ženu něco jiného. “Nechávám děti u babičky a jdu do práce,” říká Natálie Myronenko, specialistka na kontrolu kvality v humanitárním odminování. “To je to 'nové normální'.” Pro Galinu Burkinu to znamená učinit svou zem bezpečnou pro svou vnučku. Natalya Kolisnichenko nachází smysl v řízení náklaďáků.</span>\n<span class=\"para\">Ano, pro mnohé ženy otevřela válka na Ukrajině šanci proniknout do oblastí, které byly tradičně dominovány muži. Ale většina z nich říká, že sázky jsou příliš vysoké na to, aby to nazývaly “příležitostí.” Místo toho je to nutnost. Nutnost přežít, obnovit a vytyčit cestu pro budoucnost, kde mohou být ony a země, kterou milují, konečně opět v bezpečí.</span>\n<span class=\"para\"><em>Tento příběh byl napsán zčásti díky podpoře z grantového programu N-Ost’s Europe-Ukraine Desk. Yulia Surkova, ukrajinská novinářka pokrývající válečné akce a humanitární problémy pro AFP, UNICEF a ukrajinská média, se podílela na tomto příběhu.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>je novinářka a reportérka. Pochází z Francie, žije ve Frankfurtu a pracuje jako zpravodajka pro mezinárodní média, včetně <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> a<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>High Heels und Wanderschuhe</strong></span>\n<span class=\"para\"> „Ich mag stilvolle Dinge, schöne Räume, aber dieser Job ist viel interessanter“, sagt Myronenko an einem kürzlichen Herbsttag in Peja, Kosovo, wo sie an einer Weiterbildung an der MAT Kosovo Minenschule teilnimmt. Makellos in der braunen Uniform ihres Arbeitgebers, der sechs Jahre alten ukrainischen Deminervereinigung (UDA), beugt sie sich über eine alte russische Rakete und lernt, wie man sie entschärft. Ihr Job ist eine Mischung aus dem, was sie liebt. Im Büro in Kiew und im Feld. Hochhackige Schuhe und Wanderschuhe tragen. Die Bindung zu den Mädchen im Büro, die analytische Komplexität der Aufgabe: „Ich möchte nichts anderes tun.“ Meistens, sagt sie, „kommt es meinem Land zugute.“</span>\n<span class=\"para\">Wie Myronenko hat Valentina Kastrenko sich nie in einem „Männerjob – geschweige denn, darin erfolgreich zu sein“ vorgestellt. Aber nachdem russische Truppen ihre Heimatstadt Mariupol bombardiert, ihr Zuhause zerstört und den Lastwagen ihres Mannes – ihre einzige Einkommensquelle – gestohlen hatten, blieb ihr nichts anderes übrig, als nach Westen zu fliehen. Wie Millionen von vertriebenen Ukrainern hatte sie gekämpft, ihr Leben nach der umfassenden Invasion neu zu erfinden. In einer Unterstützungsgruppe in Mariupol sah sie jedoch eine Anzeige für kostenlose Lkw-Fahrkurse.</span>\n<span class=\"para\">Lkw-Fahren? Das war das Gebiet ihres Mannes. Mit 57 war sie kurz vor der Rente. Doch ohne ein Zuhause, in das sie zurückkehren konnte, und ohne Perspektiven, bewarb sie sich. Jetzt ist sie lizenzierte Fahrerin für Lkw mit einem Gewicht von sieben Tonnen und mehr und plant, mit ihrem Mann auf langen Lkw-Fahrten zusammenzuarbeiten, um beim Laden von Waren zu helfen. Sie weiß, wie kompliziert der Job für Frauen ist. „Die Ukraine ist ein traditionelles Land; die traditionelle Rolle der Frauen ist es, zu Hause zu sein“, sagt sie. In der Ukraine sind die Fahrer oft wochenlang weg, aber der Kurs gab ihr einen Schub: „Ich habe viele Mädchen getroffen, die einen Beitrag zum Wiederaufbau der Ukraine leisten wollen.“</span>\n<span class=\"para\">Die Geschichten von Natalia Myronenko und Valentina Kastrenko spiegeln einen größeren gesellschaftlichen Wandel wider, der in der Ukraine im Gange ist. Mit einer Million Ukrainern im Militär, fast neun Millionen Vertriebenen, was ungefähr einem Viertel der Bevölkerung entspricht, und Tausenden von Männern, die einst eifrig eingezogen wurden und sich jetzt vor Militärrekruten verstecken, hat der Krieg nicht nur die Arbeitskräfte der Ukraine verkleinert und umgestaltet; in der Tat wird er wahrscheinlich die Gesellschaft und den Platz der Frauen darin noch jahrzehntelang weiter transformieren.</span>\n<span class=\"para\">In einer Reihe von „Kriegsumfragen“ für Gradus Research, einem während der COVID-19-Pandemie gegründeten Unternehmen, hat die Soziologin Evgeniya Bliznyuk seit den ersten Wochen des Krieges im Jahr 2022 den Puls der ukrainischen Gesellschaft erfasst und ihre verschiedenen „mentalen Phasen“ dokumentiert. Sie sagt, die Rolle der ukrainischen Frauen werde zunehmend bedeutend werden, „nicht nur um die Lücken zu füllen, sondern auch als treibende Kraft beim Wiederaufbau der Ukraine als inklusive Gesellschaft“. </span>\n<span class=\"para\">Um die abwesenden Männer zu ersetzen, treten ukrainische Frauen in Rollen ein, die einst als tabu galten. Sie werden zu Lkw-Fahrerinnen, Schlosserinnen, Maschinenbauern, Sicherheitskräften und sogar Feuerwehrleuten. Unter Tage arbeiten sie in Kohlenminen. Über Tage leiten sie Stahlwerke, Fabriken und Eisenbahnen, die für den Kriegsanstrengungen von entscheidender Bedeutung sind. Sie treten auch in nie dagewesenen Zahlen in das Militär ein.</span>\n<span class=\"para\">Erschöpft, drei Jahre in den Krieg, der länger dauert als jeder erwartet hat, aber entschlossen, sehnen sich ukrainische Frauen nach Stabilität und Erfüllung. Für viele bedeutet das, neue Rollen und berufliches Wachstum zu verfolgen, einschließlich in Sektoren, die mit den Kriegsanstrengungen verbunden sind, Industrien, die entscheidend für die Zukunft der Ukraine sind. Sie sind die Minenräumer, die landwirtschaftliche Flächen von Überresten russischer Sprengstoffe befreien, die Baumeister von Drohnen, die Soldaten im Kampf helfen, und zunehmend diejenigen, die die Wunden der Soldaten heilen.</span>\n<span class=\"para\">Während die Ukraine einer ungewissen Zukunft gegenübersteht, treten Frauen als Schlüsselakteure für Resilienz und Anpassungsfähigkeit hervor. Fünf Millionen von ihnen leben jetzt im Ausland. Diejenigen, die geblieben sind, helfen, die Art von Gesellschaft zu gestalten, die die Ukraine werden möchte. „Frauen setzen den Ton für die Zukunft“, sagt Myronenko, die Qualitätssicherungsspezialistin, die nach der Invasion in die humanitäre Minenräumung gewechselt ist. Für sie kommt die Stärke daraus, ihre Weiblichkeit zu umarmen, während sie die Anforderungen eines herausfordernden Jobs mit Leben auf dem Spiel bewältigt.</span>\n<span class=\"para\"><strong>„Feminismus ist totale Unterstützung für unser Land“</strong></span>\n<span class=\"para\">Heute in der Ukraine hat die Frage der Geschlechterrollen wenig mit westlichen Idealen der Geschlechtergleichheit zu tun, und „es wäre falsch zu sagen, der Krieg sei ein Motor der Emanzipation“, sagt Anna Colin-Lebedev, Dozentin für politische Soziologie an der Universität Paris Nanterre, die die Rolle der Frauen in der Ukraine und Russland verglichen hat. In der Ukraine, wo der Krieg als „Kampf aller“ angesehen wird, sind Männer und Frauen gleichermaßen beteiligt. „Die russische Invasion wird als existenzielle Bedrohung und nicht nur als politische angesehen“, sagt sie. Ukrainische Frauen haben eine Erfolgsbilanz darin, Arbeit und Familie zu kombinieren. Aber jetzt sieht „jede Mutter den Aggressor als Gefahr für ihre Kinder, ihre Familie und ihre Zukunft.“</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, eine Arbeitsmarktspezialistin in Kiew, die die Auswirkungen des Krieges auf die Wirtschaft untersucht, stimmt zu. „Für uns“, sagt sie, „ist Feminismus totale Unterstützung für unser Land“. Heute dienen 50.000 Frauen in der ukrainischen Armee, darunter 10.000 an der Front. Das sind dreimal so viele wie vor zehn Jahren.</span>\n<span class=\"para\">Für Frauen kam der Wandel mit dem Krieg und lange bevor der aktuelle Konflikt begann. Als die russische Aggression in den östlichen Regionen Donetsk und Luhansk 2014 eskalierte, beschlossen Frauen, sich zu wehren. Aber die Armee war erschöpft und der Staat war fragil. Wenn sie wollten, dass ihr Land seine Souveränität behält, mussten sie ihren Teil dazu beitragen. Sie gingen an die Front, aber ohne Gehalt oder Veteranenrenten aufgrund eines sowjetischen Gesetzes, das ihnen den Zugang zu Kampfpositionen sowie Hunderte anderer Berufe, die als „schädlich für ihre reproduktive Gesundheit“ angesehen wurden, verbot.</span>\n<span class=\"para\">Eine Gruppe von Frauen startete eine Advocacy-Kampagne, um das Bewusstsein für Geschlechterungleichheit in den Streitkräften zu schärfen. Ein wichtiges Instrument war ein Dokumentarfilm über die Rolle ukrainischer Frauen an der Front mit dem Titel <em>Das unsichtbare Bataillon.</em> Der Film war entscheidend für die Entscheidung der Regierung im Jahr 2016, eine Reihe von Verboten für Kampfjobs aufzuheben. Dieser Schritt löste einen Wandel aus. „Wenn Frauen an der Front dienen können – dem männlichsten Job von allen – können sie alles tun“, sagt Hanna Hrytsenko, eine Geschlechterforscherin für die Gruppe Unsichtbares Bataillon. Im Jahr 2018 begann die Regierung mit dem Prozess, ein Verbot von 450 Berufen aufzuheben, die zuvor als „schädlich“ für die Gesundheit von Frauen angesehen wurden, und ebnete den Weg für Frauen, beispielsweise Lkw-Fahrerinnen zu werden. Die umfassende Invasion führte zu weiteren Öffnungen, wobei Frauen nun auch unter Tage in Kohlenminen arbeiten und andere Aufgaben übernehmen dürfen, die entscheidend für den Betrieb der Wirtschaft sind.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Frauen führen die Minenräumungsrevolution der Ukraine an</strong></span>\n<span class=\"para\">Als Betriebsleiterin der ukrainischen Deminervereinigung, einer gemeinnützigen Gruppe von 400 Minenräumern, die vor sechs Jahren gegründet wurde, steht Iryna Kustovska an der Spitze eines Sektors, der durch die umfassende Invasion schnell gewachsen ist. Einst für Frauen geschlossen, zählt das Feld jetzt Frauen als ein Drittel seiner humanitären Minenräumer. „Es expandiert vor unseren Augen“, sagt Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Der Bedarf ist enorm. Schätzungen zufolge ist bis zu einem Drittel des Territoriums der Ukraine mit nicht explodierten Minen, Streubomben, Stolperdrähten, Sprengfallen und Geschosssplittern, die von russischen Streitkräften hinterlassen wurden, übersät, sodass die Ukraine zum am stärksten verminten Land der Welt geworden ist. Zunehmend sind es Frauen, die bereit sind, die gefährliche Aufgabe zu übernehmen, das Land wieder sicher für die Landwirtschaft und Besiedlung zu machen. Sie tun es jede auf ihre eigene Weise. Es gibt junge Mütter wie Natalia Myronenko, die Qualitätssicherungsspezialistin, die überprüft, ob die Arbeit der Minenräumer ordnungsgemäß erledigt wird. Aber auch Frauen wie Galina Burkina, 55, die nach der Flucht vor der russischen Besatzung, zuerst in Debaltseve 2015 und dann in Svitlodarsk 2022, ein Team von 12 Minenräumern, alles Männer, leitete und ihr altes Leben als Kraftwerksarbeiterin hinter sich ließ. „Die humanitäre Minenräumung wird leider für Jahrzehnte eine Priorität sein“, merkt Kustovska an.   </span>\n<span class=\"para\">Diese Arbeit rettet nicht nur Leben, sie ist auch entscheidend für den Agrarsektor der Ukraine. Oft als „Brotkorb der Welt“ bezeichnet, spielt das fruchtbare Land der Ukraine eine entscheidende Rolle in der globalen Nahrungsmittelversorgung.</span>\n<span class=\"para\">Vor dem Krieg hatte die 38-jährige Kustovska wenig Erfahrung mit der Räumung von Bomben. Sie arbeitete in der strategischen Abteilung der ukrainischen Luftfahrtbehörde und konzentrierte sich auf die Regulierung von Drohnen. Doch als die Dringlichkeit, Sprengstoffe zu räumen, offensichtlich wurde, ergriff sie die Gelegenheit. Nachdem die Invasion begonnen hatte, wurde eine kleine Gruppe ukrainischer Frauen zur MAT Kosovo, einer internationalen Minenschule in Peja, zur Ausbildung geschickt. Da Männer das Land nicht verlassen durften, wandte sich die Ukraine an ihre Frauen, die begannen, Neuland in diesem Bereich zu betreten. Kustovska bewarb sich, um einer Gruppe von Auszubildenden beizutreten, und absolvierte drei Ausbildungsrunden, wobei sie als Beste ihrer Klasse abschloss – die einzige Frau in einem Kurs, der für Militärspezialisten und Waffentechniker konzipiert war.</span>\n<span class=\"para\">Sie wurde die Qualitätssicherungsingenieurin für Demining Solution, eines von sechs privaten ukrainischen Minenräumunternehmen, die neben internationalen gemeinnützigen Organisationen wie Halo Trust und der Schweizer Stiftung für Minenräumung (FSD) in der Ukraine entstanden sind.</span>\n<span class=\"para\">„Als ich anfing, waren Frauen im Minenräumen ein heißes Thema“, erinnert sich Kustovska. „Die Leute sagten: ‚Frauen-Minenräumer? Wirklich?‘ Aber die Einstellungen ändern sich. „Jetzt sagen die Leute einfach: ‚Okay, dein Job ist Minenräumen, als Frau.‘“</span>\n<span class=\"para\">„Für Frauen ist Minenräumen nicht nur eine Reaktion auf den Krieg; es ist auch eine Gelegenheit für berufliches Wachstum“, fügt sie hinzu. „Es wird viele Jobs geben – nicht nur für gewöhnliche Minenräumer, sondern auch für Managementpositionen.“</span>\n<span class=\"para\">Wenn sie Rekruten einstellt, ist das Geschlecht irrelevant: Alle Minenräumer müssen die gleichen komplexen, aber klaren Verfahren befolgen. Aber Frauen bringen oft eine einzigartige Perspektive in das Feld, sagt sie und verweist auf die Fähigkeit, „über den Tellerrand hinaus zu denken“ und mehrere Aufgaben gleichzeitig zu bewältigen. Diese Fähigkeiten werden immer wertvoller, da die Anzahl der Sprengstoffe zunimmt und neue, heimtückischere Formen von Sprengfallen entdeckt werden. Neben älteren, nicht explodierten Munitionen hinterlassen russische Streitkräfte neu produzierte Munition, wobei kreativere und gefährlichere Fallen alltäglich werden.</span>\n<span class=\"para\">„Ich frage mich, wie viele neue Ideen unser Feind in unser Land bringen kann“, bemerkt Kustovska und bezeichnet die Sprengfallen als „grausame Fantasie“. Obwohl die Gefahr real ist, ist die Motivation klar: „Wenn wir Bewerber fragen, warum sie beitreten wollen, sagen fast alle: ‚Ich möchte helfen, unser Land wieder sicher zu machen.‘“</span>\n<span class=\"para\"><strong>Die Lieferkette der Ukraine am Laufen halten</strong></span>\n<span class=\"para\">An einem klaren Herbsttag poliert die 52-jährige Natalya Kolisnichenko aufmerksam die Spiegel und Scheinwerfer ihres weißen 15-Tonnen-Renault-Lkw. „Es ist ein Frauen-Lkw“, sagt sie stolz. Der Lkw, mit Automatikgetriebe und Rückfahrkameras, fühlt sich neu und ein wenig abenteuerlich an. An diesem Tag bereitet sie sich darauf vor, Waschmaschinen und Sportbekleidung in der Region Kiew zu transportieren, im Rahmen ihrer Arbeit bei Zammler, dem größten Logistikunternehmen der Ukraine. Es ist ein Traum, den sie gehegt hat, seit ihr Vater sie auf langen Roadtrips in die Karpaten und nach Krim mitgenommen hat. Aber damals hatte ihre Mutter gesagt, Lkw-Fahren sei kein Frauenjob. Zuerst wurde sie Kindergartenlehrerin, dann Bürokraft und zog zwei Söhne groß.</span>\n<span class=\"para\">Es brauchte den Krieg, um ihren schlummernden Kindheitstraum wiederzubeleben. Umgeschult in den Lkw-Bereich von einer schwedischen gemeinnützigen Organisation, bezeugt sie einen wachsenden Trend in der Ukraine, der Frauen in Berufe bringt, die lange als schädlich für sie oder von Überbleibseln der sowjetischen Ideologie bezüglich der Rolle der Frauen missbilligt wurden. Getrieben von der Notwendigkeit, die kritische Infrastruktur der Ukraine am Leben zu erhalten, hat es auch geholfen, traditionelle Geschlechterstereotypen aufzubrechen.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, oder „Shift Skills“ auf Schwedisch, wurde während der COVID-19-Pandemie ins Leben gerufen, um Flugbegleitern zu helfen, in Berufe wie Kassierer zu wechseln. Drei Jahre später wollte die Gruppe der Ukraine helfen, sich von einer weiteren Krise zu erholen, und identifizierte und kombinierte zwei dringende Probleme. Mit geschlossenen Häfen und Flughäfen und einer gelähmten Logistik, von der alles abhängt, war das Lkw-Fahren zur lebenswichtigen Arterie der ukrainischen Wirtschaft geworden. Aber der Krieg hatte den Sektor seiner Fahrer beraubt. Frauen hingegen mussten dringend arbeiten. Durch die Mischung aus Theorie und praktischer Erfahrung mit modernen Lkw in Kiew sollte das Programm Frauen dazu bringen, Männer im Job zu ersetzen. Es sollte insbesondere Frauen ansprechen, die durch den Krieg vertrieben wurden, ältere Frauen und diejenigen, die ihr Einkommen oder geliebte Menschen durch den Konflikt verloren hatten.</span>\n<span class=\"para\">Es wurde ein sehr erfolgreiches Projekt. Seit der Gründung von Reskilling Ukraine im letzten Herbst haben über 300 Frauen das Fahren von Lkw der Kategorie C mit einem Gewicht von sieben Tonnen trainiert, wobei dreimal so viele sich beworben haben, sagt Oleksandra Panasiuk, die Koordinatorin. Ihr Erfolg hat sich zu einer Welle neuer Umschulungsinitiativen ausgeweitet. Die „Schule für Bediener von Baumaschinen“ beispielsweise schult Frauen im Umgang mit Baggern. Intern haben Kohlenminen Frauenarbeiterinnen umgeschult, um Waggons zu fahren, die Kohle im Inneren der Minen transportieren. Unternehmen haben versucht, ihre Arbeitsweisen an Frauen anzupassen, indem sie höhere Gehälter, Automatisierungsprozesse und Programme zur psychischen Gesundheit anbieten.</span>\n<span class=\"para\">Es war eine Facebook-Anzeige für kostenlose Lkw-Fahrkurse, die Kolisnichenko dazu brachte, eine Veränderung vorzunehmen. „Ich sagte, okay, jetzt bin ich 52, es ist Zeit, mein Leben zu ändern, meinen Traum wahr werden zu lassen“, sagt sie. Die Ausbildung war hart: zwei Wochen Theorie, drei Wochen Praxis, um ihre Lizenz zum Fahren von Lkw über sieben Tonnen zu erhalten. „Ich habe viele großartige, mutige Frauen getroffen, die ihr Leben verändern wollen“, sagt sie.</span>\n<span class=\"para\">Danach einen Job zu finden, war einfach. Die Realität des Jobs erwies sich jedoch als herausfordernd. Zunächst unternahm sie lange Fahrten durch die Ukraine in einem Scania-Lkw, navigierte durch lange Schichten, Luftangriffssirenen und angespannte Momente an verlassenen Tankstellen. Sie musste an den Tankstellen schlafen, oft ohne angemessene Einrichtungen, und manchmal musste sie Fremde um eine Eskorte bitten, um die Toilette benutzen zu können. „Es war schwierig“, gibt sie zu. „Aber ich bin dankbar für die Erfahrung.“</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko sagt, es sei zu früh, um von großen Veränderungen der Geschlechterrollen in der Ukraine zu sprechen. „Viele Menschen verstehen nicht, warum Frauen diesen Job wollen könnten“, sagt sie. Sie fügt hinzu: „Ich habe viele erstaunliche Menschen im ganzen Land getroffen“, und die überraschten Blicke in den Augen der Menschen, wenn sie ihren Lkw parkt, sind für sie ein Zeichen für einen langsamen, aber spürbaren Wandel in den gesellschaftlichen Wahrnehmungen.</span>\n<span class=\"para\">Jetzt, wo sie Sportartikel und Kleidung in der Region Kiew mit Zammler transportiert, fährt sie nur noch kürzere Strecken. Aber sie hilft oft selbst beim Entladen der Waren. „Es gibt nicht genug Männer“, sagt sie. „Es sind hauptsächlich Frauen in den Lagern und Geschäften, wo ich liefere, und wir entladen die Waren gemeinsam.“</span>\n<span class=\"para\">Als Kind hatte sie alles an den Roadtrips ihres Vaters geliebt – den Geruch von Benzin an den Tankstellen, die Schönheit der Berge, das Gefühl von Freiheit. Heute bringt ihr Job Einblicke in diese Erinnerungen, obwohl sie jetzt durch die Härten des Krieges gefiltert sind. „Ich sehe, wie schön das Land mit seinen grünen Wäldern ist, aber ich sehe auch, wie die Russen Häuser und Städte zerstören. Ich sehe verbrannte Autos auf den Straßen, Einsatzfahrzeuge mit verwundeten Soldaten.“</span>\n<span class=\"para\">„Es ist hart; es tut weh“, sagt sie. „Aber ich glaube, alles wird wieder aufgebaut, wenn jeder seinen Teil dazu beiträgt.“ Heute ist das Fahren eines Lkw mehr als ein Kindheitstraum. „Ich werde gebraucht“, fügt sie hinzu. „Ich fühle mich stolz.“ </span>\n<span class=\"para\"><strong>Lernen, mit dem Krieg zu leben</strong></span>\n<span class=\"para\">In den frühen Tagen der Invasion Russlands, als die Ukrainer an die Front eilten, balancierten Frauen eine schwindelerregende Menge an Herausforderungen, ähnlich wie sie es nur Jahre zuvor während der Pandemie getan hatten. Sie hielten ihre Familien sicher, lieferten Hilfe, sammelten Spenden für Soldaten, reisten Tausende von Meilen, um ihre Kinder in Sicherheit zu bringen, und agierten als Fürsprecherinnen für die Ukraine im Ausland – alles, während sie mehrere Jobs annehmen mussten, um über die Runden zu kommen. Sie gingen auch an die Front. Die Aussicht auf einen schnellen Sieg wirkte wie Adrenalin und hielt sie am Laufen.</span>\n<span class=\"para\">Doch was sie für einen Sprint hielten, hat sich in einen Marathon verwandelt. Ukrainische Frauen haben aufgehört zu erwarten, dass morgen gute Nachrichten kommen. Mit dem nachlassenden Adrenalin versuchen sie, den „Anteil des Krieges“ in ihrem Leben zu begrenzen, sich auf grundlegende Bedürfnisse zu konzentrieren, Erfüllung in ihrem Berufsleben, ihren Familien und sich selbst zu finden, aber auch ihren fortwährenden Beitrag zu den Kriegsanstrengungen.</span>\n<span class=\"para\">„Sie brauchen einen Grund zu glauben, dass das Leben gut ist und dass sie trotz des Krieges viele Dinge haben, für die sie dankbar sein können“, sagt Evgeniya Bliznyuk von Gradus Research. Erschöpft und manchmal ausgebrannt, beginnen sie, „die Dinge langsamer anzugehen, auf ihre Emotionen zu achten und mit anderen Frauen, ihrer Familie und ihren Kindern zu kommunizieren.“ </span>\n<span class=\"para\">Frauen haben in diesen Jahren des Krieges die Wirtschaft und die Gesellschaft am Laufen gehalten. Sie haben auch in neuen Sektoren, oft kriegsbezogenen Sektoren, ihre Spuren hinterlassen, indem sie Land räumen, Drohnen bauen und sich darauf vorbereiten, Veteranen zu helfen, zu heilen und sich sozial anzupassen. Mehr als nur „Lückenfüller“ sind sie die „sozialen Verbindungsstellen“, die Resilienz, Empathie und Verständnis in eine Gesellschaft bringen, die vor immensen Herausforderungen steht. „Denn die Ukraine ist jetzt sehr anders als vor dem Krieg“, sagt Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Im Leben in der „neuen Realität“ der Anpassung an einen prolongierten Krieg bedeutet etwas anderes für jede Frau. „Ich lasse die Kinder bei Oma und gehe zur Arbeit“, sagt Natalia Myronenko, die Qualitätssicherungsspezialistin für humanitäre Minenräumung. „Das ist die „neue Normalität“.“ Für Galina Burkina bedeutet es, ihr Land für ihre Enkelin sicher zu machen. Natalya Kolisnichenko findet Sinn im Lkw-Fahren.</span>\n<span class=\"para\">Ja, für viele Frauen hat der Krieg in der Ukraine die Chance eröffnet, in Bereiche einzudringen, die traditionell von Männern dominiert werden. Aber die meisten von ihnen sagen, die Einsätze seien viel zu hoch, um es als „Gelegenheit“ zu bezeichnen. Stattdessen ist es eine Notwendigkeit. Eine Notwendigkeit zu überleben, wieder aufzubauen und den Weg für eine Zukunft zu ebnen, in der sie und das Land, das sie lieben, endlich wieder sicher sein können.</span>\n<span class=\"para\"><em>Diese Geschichte wurde teilweise dank der Unterstützung des Stipendienprogramms des Europe-Ukraine Desk von N-Ost erstellt. Yulia Surkova, eine ukrainische Journalistin, die Kriegsaktionen und humanitäre Probleme für AFP, UNICEF und ukrainische Medien abdeckt, hat zu dieser Geschichte beigetragen.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>ist Journalistin und Reporterin. Ursprünglich aus Frankreich, lebt sie in Frankfurt und arbeitet als Korrespondentin für internationale Medien, darunter das <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> und <em>Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Ψηλοτάκουνα και μποτάκια πεζοπορίας</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Μου αρέσουν τα στιλάτα πράγματα, οι όμορφοι χώροι, αλλά αυτή η δουλειά είναι πολύ πιο ενδιαφέρουσα,” λέει η Μυρονένκο μια πρόσφατη φθινοπωρινή μέρα στην Πέγια, Κοσσυφοπέδιο, όπου παρακολουθεί περαιτέρω εκπαίδευση στη σχολή αποναρκοθέτησης MAT Kosovo. Άψογη στην καφέ στολή του εργοδότη της, της εξάχρονης Ουκρανικής Ένωσης Αποναρκοθέτησης (UDA), μελετά έναν παλιό ρωσικό πύραυλο, μαθαίνοντας πώς να τον αποσυναρμολογήσει. Η δουλειά της είναι ένα μείγμα από αυτά που αγαπά. Να είναι στο γραφείο στο Κίεβο και στο πεδίο. Φοράει ψηλοτάκουνα και μποτάκια πεζοπορίας. Η σύνδεση με τα κορίτσια στο γραφείο, η αναλυτική πολυπλοκότητα της αποστολής: “Δεν θα ήθελα να κάνω τίποτα άλλο.” Κυρίως, λέει, “ωφελεί τη χώρα μου.”</span>\n<span class=\"para\">Όπως η Μυρονένκο, η Βαλεντίνα Καστρένκο δεν φανταζόταν ποτέ τον εαυτό της σε μια “ανδρική δουλειά – πόσο μάλλον να ευδοκιμεί σε αυτή.” Αλλά μετά την επίθεση των ρωσικών στρατευμάτων στην πατρίδα της, τη Μαριούπολη, την καταστροφή του σπιτιού της και την κλοπή του φορτηγού του συζύγου της – την μοναδική πηγή εισοδήματος τους – δεν είχε άλλη επιλογή από το να φύγει προς τα δυτικά. Όπως εκατομμύρια εκτοπισμένοι Ουκρανοί, αγωνίστηκε να επαναστατήσει τη ζωή της μετά την πλήρη κλίμακα της εισβολής. Σε μια ομάδα υποστήριξης στη Μαριούπολη, ωστόσο, είδε μια διαφήμιση για δωρεάν μαθήματα οδήγησης φορτηγών.</span>\n<span class=\"para\">Οδήγηση φορτηγού; Αυτό ήταν το πεδίο του συζύγου της. Στα 57 της, ήταν κοντά στη σύνταξη. Ωστόσο, χωρίς σπίτι να επιστρέψει και χωρίς προοπτικές, υπέβαλε αίτηση. Τώρα είναι αδειούχος οδηγός φορτηγών βάρους επτά τόνων και άνω, σχεδιάζει να συνεργαστεί με τον σύζυγό της σε μακρινά ταξίδια με φορτηγά, βοηθώντας στη φόρτωση αγαθών. Γνωρίζει πόσο περίπλοκη είναι η δουλειά για τις γυναίκες. “Η Ουκρανία είναι μια παραδοσιακή χώρα; ο παραδοσιακός ρόλος των γυναικών είναι να είναι στο σπίτι,” λέει. Στην Ουκρανία, οι οδηγοί συχνά λείπουν εβδομάδες, αλλά το μάθημα της έδωσε μια ώθηση: “Συνάντησα πολλά κορίτσια που θέλουν να συμβάλλουν στην ανοικοδόμηση της Ουκρανίας.”</span>\n<span class=\"para\">Οι ιστορίες της Ναταλίας Μυρονένκο και της Βαλεντίνα Καστρένκο αντικατοπτρίζουν μια μεγαλύτερη κοινωνική αλλαγή που βρίσκεται σε εξέλιξη στην Ουκρανία. Με ένα εκατομμύριο Ουκρανούς στον στρατό, σχεδόν εννέα εκατομμύρια εκτοπισμένους, περίπου το ένα τέταρτο του πληθυσμού, και χιλιάδες άνδρες που κάποτε εντάχθηκαν με ενθουσιασμό τώρα να κρύβονται από στρατολόγους, ο πόλεμος δεν έχει μόνο συρρικνώσει και ανασχηματίσει την εργατική δύναμη της Ουκρανίας; πράγματι, είναι πιθανό να συνεχίσει να μεταμορφώνει την κοινωνία και τη θέση των γυναικών σε αυτήν, για δεκαετίες που έρχονται.</span>\n<span class=\"para\">Σε μια σειρά “πολεμικών ερευνών” για την Gradus Research, μια εταιρεία που δημιουργήθηκε κατά τη διάρκεια της πανδημίας COVID-19, η κοινωνιολόγος Ευγενία Μπλιζνιούκ έχει πάρει τον παλμό της ουκρανικής κοινωνίας από τις πρώτες εβδομάδες του πολέμου το 2022, καταγράφοντας τα διαφορετικά “ψυχικά στάδια” τους. Λέει ότι ο ρόλος των Ουκρανών γυναικών είναι βέβαιο ότι θα γίνει ολοένα και πιο σημαντικός, “όχι μόνο για να καλύψουν τα κενά αλλά και ως κινητήρια δύναμη στην ανοικοδόμηση της Ουκρανίας ως μιας συμπεριληπτικής κοινωνίας.”</span>\n<span class=\"para\">Καλύπτοντας τους απουσιάζοντες άνδρες, οι Ουκρανές γυναίκες αναλαμβάνουν ρόλους που κάποτε θεωρούνταν απαγορευμένοι. Γίνονται οδηγοί φορτηγών, κλειδαράδες, μηχανικοί, φύλακες ασφαλείας και ακόμη και πυροσβέστες. Υπογείως, εργάζονται σε ορυχεία άνθρακα. Στην επιφάνεια, διευθύνουν χαλυβουργίες, εργοστάσια και σιδηροδρόμους ζωτικής σημασίας για την πολεμική προσπάθεια. Επίσης, εντάσσονται στον στρατό σε πρωτοφανείς αριθμούς.</span>\n<span class=\"para\">Εξαντλημένες, τρία χρόνια στον πόλεμο που διαρκεί περισσότερο από ό,τι περίμενε κανείς, αλλά αποφασισμένες, οι Ουκρανές γυναίκες επιθυμούν σταθερότητα και εκπλήρωση. Για πολλές, αυτό σημαίνει την επιδίωξη νέων ρόλων και επαγγελματικής ανάπτυξης, συμπεριλαμβανομένων τομέων που σχετίζονται με την πολεμική προσπάθεια, βιομηχανίες κρίσιμες για το μέλλον της Ουκρανίας. Είναι οι αποναρκοθέτες που καθαρίζουν τη γεωργική γη από υπολείμματα ρωσικών εκρηκτικών, οι κατασκευαστές drones που βοηθούν τους στρατιώτες να πολεμούν, και ολοένα και περισσότερο, αυτοί που θεραπεύουν τις πληγές των στρατιωτών.</span>\n<span class=\"para\">Καθώς η Ουκρανία αντιμετωπίζει ένα αβέβαιο μέλλον, οι γυναίκες αναδύονται ως βασικοί κινητήριοι παράγοντες της ανθεκτικότητας και της προσαρμοστικότητας. Πέντε εκατομμύρια από αυτές ζουν τώρα στο εξωτερικό. Αυτές που έχουν μείνει βοηθούν να διαμορφωθεί η κοινωνία που θέλει να γίνει η Ουκρανία. “Οι γυναίκες καθορίζουν τον τόνο για το μέλλον,” λέει η Μυρονένκο, η ειδικός ποιοτικού ελέγχου που πέρασε στην ανθρωπιστική αποναρκοθέτηση μετά την εισβολή. Για εκείνη, η δύναμη προέρχεται από την αποδοχή της θηλυκότητάς της ενώ αντιμετωπίζει τις απαιτήσεις μιας δύσκολης δουλειάς με ζωές σε κίνδυνο.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Ο φεμινισμός είναι απόλυτη υποστήριξη της χώρας μας”</strong></span>\n<span class=\"para\">Σήμερα στην Ουκρανία, το ζήτημα των φύλων έχει λίγη σχέση με τα δυτικά ιδανικά της ισότητας των φύλων, και “θα ήταν λάθος να πούμε ότι ο πόλεμος είναι κινητήρας της απελευθέρωσης,” λέει η Άννα Κολίν-Λεμπέντεφ, λέκτορας πολιτικής κοινωνιολογίας στο Πανεπιστήμιο Παρισιού Ναντέρ, η οποία έχει συγκρίνει τον ρόλο των γυναικών στην Ουκρανία και τη Ρωσία. Στην Ουκρανία, όπου ο πόλεμος θεωρείται “μάχη όλων,” οι άνδρες και οι γυναίκες συμμετέχουν εξίσου. “Η ρωσική εισβολή θεωρείται υπαρξιακή απειλή, όχι μόνο πολιτική,” λέει. Οι Ουκρανές γυναίκες έχουν ιστορικό συνδυασμού εργασίας και οικογένειας. Αλλά τώρα, “κάθε μητέρα βλέπει τον επιτιθέμενο ως κίνδυνο για τα παιδιά της, την οικογένειά της και το μέλλον της.”</span>\n<span class=\"para\">Η Τετάνα Πασκίνα, ειδικός εργασίας στο Κίεβο που μελετά την επίδραση του πολέμου στην οικονομία, συμφωνεί. “Για εμάς,” λέει, “ο φεμινισμός είναι απόλυτη υποστήριξη της χώρας μας.” Σήμερα, υπάρχουν 50.000 γυναίκες που υπηρετούν στον ουκρανικό στρατό, συμπεριλαμβανομένων 10.000 στην πρώτη γραμμή. Αυτός είναι τρεις φορές περισσότερος από ό,τι πριν από δέκα χρόνια.</span>\n<span class=\"para\">Για τις γυναίκες, η αλλαγή ήρθε με τον πόλεμο και πολύ πριν αρχίσει η τρέχουσα σύγκρουση. Καθώς η ρωσική επιθετικότητα κλιμακώθηκε στις ανατολικές περιοχές του Ντονέτσκ και του Λουχάνσκ το 2014, οι γυναίκες αποφάσισαν να αντισταθούν. Αλλά ο στρατός ήταν εξαντλημένος και το κράτος ήταν εύθραυστο. Αν ήθελαν η χώρα τους να διατηρήσει την κυριαρχία της, θα έπρεπε να κάνουν το μερίδιο τους. Πήγαν στην πρώτη γραμμή, αλλά χωρίς μισθό ή συντάξεις βετεράνων λόγω ενός νόμου της σοβιετικής εποχής που τους απαγόρευε την πρόσβαση σε θέσεις μάχης, καθώς και σε εκατοντάδες άλλες επαγγελματικές θέσεις που θεωρούνταν “βλαβερές για την αναπαραγωγική τους υγεία.”</span>\n<span class=\"para\">Μια ομάδα γυναικών ξεκίνησε μια εκστρατεία ευαισθητοποίησης για την ανισότητα φύλων στις ένοπλες δυνάμεις. Ένα βασικό εργαλείο ήταν ένα ντοκιμαντέρ για τον ρόλο των Ουκρανών γυναικών στην πρώτη γραμμή με τίτλο <em>Η Αόρατη Ταξιαρχία.</em> Η ταινία ήταν καθοριστική στην απόφαση της κυβέρνησης το 2016 να αρχίσει να ανατρέπει μια σειρά απαγορεύσεων σε θέσεις μάχης. Η κίνηση απελευθέρωσε μια θάλασσα αλλαγής.  “Αν οι γυναίκες μπορούν να υπηρετούν στην πρώτη γραμμή – τη πιο ανδρική δουλειά από όλες – μπορούν να κάνουν οτιδήποτε,” λέει η Χάνα Χριτσένκο, ερευνήτρια φύλου για την ομάδα Αόρατη Ταξιαρχία. Το 2018, η κυβέρνηση άρχισε τη διαδικασία άρσης μιας απαγόρευσης σε 450 επαγγέλματα που προηγουμένως θεωρούνταν “βλαβερά” για την υγεία των γυναικών, ανοίγοντας το δρόμο για τις γυναίκες να γίνουν οδηγοί φορτηγών, για παράδειγμα. Η πλήρης κλίμακα της εισβολής οδήγησε σε περισσότερες ευκαιρίες, με τις γυναίκες τώρα να επιτρέπεται να εργάζονται υπογείως σε ορυχεία άνθρακα και να αναλαμβάνουν άλλες κρίσιμες εργασίες για τη διατήρηση της οικονομίας.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Γυναίκες που ηγούνται της επανάστασης αποναρκοθέτησης της Ουκρανίας</strong></span>\n<span class=\"para\">Ως διευθύντρια επιχειρήσεων της Ουκρανικής Ένωσης Αποναρκοθέτησης, μιας μη κερδοσκοπικής ομάδας 400 σκαπανέων που δημιουργήθηκε πριν από έξι χρόνια, η Ιρίνα Κουστόβσκα είναι στην πρώτη γραμμή ενός τομέα που η πλήρης κλίμακα της εισβολής έχει προκαλέσει να αναπτυχθεί γρήγορα. Μια φορά κλειστός για τις γυναίκες, ο τομέας τώρα περιλαμβάνει γυναίκες ως το ένα τρίτο των ανθρωπιστών αποναρκοθέτησης. “Επεκτείνεται μπροστά στα μάτια μας,” λέει η Κουστόβσκα.</span>\n<span class=\"para\">Η ανάγκη είναι τεράστια. Με έως και το ένα τρίτο της επικράτειας της Ουκρανίας να εκτιμάται ότι είναι γεμάτο με μη εκρηγνυόμενες νάρκες, βόμβες διασποράς, συρματόσχοινα, παγίδες και θραύσματα βλημάτων που άφησαν οι ρωσικές δυνάμεις, η Ουκρανία έχει γίνει η πιο ναρκοθετημένη χώρα στον κόσμο. Όλο και περισσότερο, είναι οι γυναίκες που αναλαμβάνουν τον επικίνδυνο ρόλο της βοήθειας για να καταστήσουν τη γη ασφαλή για γεωργία και κατοίκηση ξανά. Το κάνουν η καθεμία με τον δικό της τρόπο. Υπάρχουν νέες μητέρες όπως η Ναταλία Μυρονένκο, η ειδικός ποιοτικού ελέγχου που ελέγχει ότι η δουλειά των αποναρκοθετών γίνεται σωστά. Αλλά και γυναίκες όπως η Γκαλίνα Μπουρκίνα, 55, που κατέληξε να ηγείται μιας ομάδας 12 αποναρκοθετών, όλων ανδρών, μετά την φυγή της από την ρωσική κατοχή, πρώτα στο Ντεμπάλτσεβε το 2015, και στη συνέχεια στο Σβιτλοντάρσκ το 2022, απομακρύνοντας τη ζωή της ως εργαζόμενη σε σταθμό ηλεκτροπαραγωγής. “Η ανθρωπιστική αποναρκοθέτηση θα είναι, δυστυχώς, προτεραιότητα για δεκαετίες,” σημειώνει η Κουστόβσκα.   </span>\n<span class=\"para\">Αυτή η εργασία όχι μόνο σώζει ζωές, αλλά είναι επίσης απαραίτητη για τον γεωργικό τομέα της Ουκρανίας. Συχνά αναφέρεται ως το “ψωμί της γης,” η γόνιμη γη της Ουκρανίας παίζει κρίσιμο ρόλο στις παγκόσμιες προμήθειες τροφίμων.</span>\n<span class=\"para\">Πριν από τον πόλεμο, η 38χρονη Κουστόβσκα είχε λίγη εμπειρία στην αποναρκοθέτηση. Δούλευε στο στρατηγικό τμήμα της ουκρανικής διοίκησης αεροπορίας, εστιάζοντας στη ρύθμιση των drones. Αλλά καθώς η επείγουσα ανάγκη για καθαρισμό εκρηκτικών έγινε προφανής, εκμεταλλεύτηκε την ευκαιρία. Μετά την έναρξη της εισβολής, μια μικρή ομάδα Ουκρανών γυναικών στάλθηκε στη MAT Kosovo, μια διεθνή σχολή αποναρκοθέτησης στην Πέγια, για εκπαίδευση. Με τους άνδρες αποκλεισμένους από την έξοδο από τη χώρα, η Ουκρανία στράφηκε στις γυναίκες της, οι οποίες άρχισαν να ανοίγουν νέους δρόμους στον τομέα. Η Κουστόβσκα υπέβαλε αίτηση να συμμετάσχει σε μια ομάδα εκπαιδευομένων και ολοκλήρωσε τρεις γύρους εκπαίδευσης, αποφοιτώντας στην κορυφή της τάξης της – η μόνη γυναίκα σε ένα μάθημα σχεδιασμένο για στρατιωτικούς ειδικούς και μηχανικούς όπλων.</span>\n<span class=\"para\">Στη συνέχεια, έγινε η μηχανικός ποιοτικού ελέγχου για την Demining Solution, μία από τις έξι ιδιωτικές εταιρείες αποναρκοθέτησης που αναδύονται στην Ουκρανία παράλληλα με διεθνείς μη κερδοσκοπικούς οργανισμούς όπως η Halo Trust και το Ελβετικό Ίδρυμα για τη Δράση κατά των Ναρκοπεδίων (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“Όταν ξεκίνησα, οι γυναίκες στην αποναρκοθέτηση ήταν καυτή είδηση,” θυμάται η Κουστόβσκα. “Οι άνθρωποι έλεγαν, “Γυναίκες αποναρκοθέτες; Σοβαρά;” Αλλά οι στάσεις αλλάζουν. “Τώρα, οι άνθρωποι απλώς λένε, ‘εντάξει, η δουλειά σου είναι η αποναρκοθέτηση, ως γυναίκα.’”</span>\n<span class=\"para\">“Για τις γυναίκες, η αποναρκοθέτηση δεν είναι απλώς μια αντίδραση στον πόλεμο; είναι επίσης μια ευκαιρία για επαγγελματική ανάπτυξη,” προσθέτει. “Θα υπάρχουν πολλές θέσεις εργασίας – όχι μόνο για τους συνηθισμένους αποναρκοθέτες αλλά και για τις θέσεις διοίκησης.”</span>\n<span class=\"para\">Όταν προσλαμβάνει νέους, το φύλο είναι ασήμαντο: όλοι οι αποναρκοθέτες πρέπει να ακολουθούν τις ίδιες πολύπλοκες αλλά σαφείς διαδικασίες. Αλλά οι γυναίκες συχνά φέρνουν μια μοναδική προοπτική στον τομέα, λέει, αναφερόμενη σε μια ικανότητα να σκέφτονται “εκτός του πλαισίου” και να διαχειρίζονται πολλές εργασίες ταυτόχρονα. Αυτές οι δεξιότητες γίνονται ολοένα και πιο πολύτιμες καθώς ο αριθμός των εκρηκτικών αυξάνεται και νέες, πιο ύπουλες μορφές παγίδων ανακαλύπτονται. Μαζί με παλαιότερα μη εκρηκτικά πυρομαχικά, οι ρωσικές δυνάμεις αφήνουν νεοπαραγόμενα όπλα, με πιο δημιουργικές και επικίνδυνες παγίδες να γίνονται κοινές.</span>\n<span class=\"para\">“Αναρωτιέμαι πόσες νέες ιδέες μπορεί να φέρει ο εχθρός μας στη γη μας,” παρατηρεί η Κουστόβσκα, αναφερόμενη στις παγίδες ως “σκληρή φαντασία.” Αν και ο κίνδυνος είναι πραγματικός, η κίνητρο είναι σαφές: “Όταν ρωτάμε τους υποψηφίους γιατί θέλουν να συμμετάσχουν, σχεδόν όλοι τους λένε, ‘Θέλω να βοηθήσω να κάνω τη χώρα μας ασφαλή ξανά.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Διατηρώντας τη λειτουργία της αλυσίδας εφοδιασμού της Ουκρανίας</strong></span>\n<span class=\"para\">Σε μια δροσερή φθινοπωρινή μέρα, η 52χρονη Νατάλια Κολισνιτσένκο προσεκτικά γυαλίζει τους καθρέφτες και τα φώτα του λευκού φορτηγού της Renault 15 τόνων. “Είναι ένα γυναικείο φορτηγό,” λέει με περηφάνια. Το φορτηγό, με το αυτόματο κιβώτιο ταχυτήτων και τις κάμερες οπισθοπορείας, φαίνεται νέο και λίγο περιπετειώδες. Εκείνη την ημέρα, προετοιμάζεται να μεταφέρει πλυντήρια και αθλητικά ρούχα στην περιοχή του Κιέβου ως μέρος της δουλειάς της με την Zammler, τη μεγαλύτερη εταιρεία logistics της Ουκρανίας. Είναι ένα όνειρο που έχει καλλιεργήσει από τότε που ο πατέρας της την πήρε σε μακρινά ταξίδια στα Καρπάθια και την Κριμαία. Αλλά τότε, η μητέρα της είχε πει ότι η οδήγηση φορτηγού δεν ήταν γυναικεία δουλειά. Πρώτα έγινε δασκάλα νηπιαγωγείου, στη συνέχεια υπάλληλος γραφείου και μεγάλωσε δύο γιους.</span>\n<span class=\"para\">Χρειάστηκε ο πόλεμος για να επανενεργοποιήσει το ανενεργό παιδικό της όνειρο. Επανακαταρτισμένη στην οδήγηση φορτηγών από μια σουηδική μη κερδοσκοπική οργάνωση, καταθέτει για μια αυξανόμενη τάση στην Ουκρανία που βλέπει τις γυναίκες να μετακινούνται σε επαγγέλματα που θεωρούνταν εδώ και καιρό βλαβερά για αυτές ή που αποδοκιμάζονταν από τα υπολείμματα της σοβιετικής ιδεολογίας σχετικά με τον ρόλο των γυναικών. Οδηγούμενη από την ανάγκη να διατηρηθεί η κρίσιμη υποδομή της Ουκρανίας ζωντανή, έχει επίσης βοηθήσει να ανατραπούν τα παραδοσιακά στερεότυπα φύλου.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, ή “Shift Skills” στα σουηδικά, γεννήθηκε κατά τη διάρκεια της πανδημίας COVID-19 για να βοηθήσει τους αεροσυνοδούς να μετακινηθούν σε θέσεις εργασίας όπως ταμίες. Τρία χρόνια αργότερα, η ομάδα επιδίωξε να βοηθήσει την Ουκρανία να ανακάμψει από μια άλλη κρίση, και εντόπισε και συνδύασε δύο επείγοντα ζητήματα. Με τα λιμάνια και τα αεροδρόμια κλειστά και τη λογιστική, έναν τομέα στον οποίο εξαρτώνται όλα, παραλυμένη, η οδήγηση φορτηγών είχε γίνει η ζωτική αρτηρία της ουκρανικής οικονομίας. Αλλά ο πόλεμος είχε αποστραγγίσει τον τομέα από τους οδηγούς του. Οι γυναίκες, εν τω μεταξύ, χρειάζονταν απεγνωσμένα να εργαστούν. Συνδυάζοντας θεωρία και πρακτική εμπειρία με σύγχρονα φορτηγά στο Κίεβο, το πρόγραμμα θα έφερνε τις γυναίκες να αντικαταστήσουν τους άνδρες στη δουλειά. Θα στοχεύει ειδικά σε γυναίκες που εκτοπίστηκαν από τον πόλεμο, μεγαλύτερες γυναίκες και αυτές που είχαν χάσει το εισόδημά τους ή αγαπημένα πρόσωπα λόγω της σύγκρουσης.</span>\n<span class=\"para\">Έγινε ένα πολύ επιτυχημένο έργο. Πάνω από 300 γυναίκες έχουν εκπαιδευτεί να οδηγούν φορτηγά κατηγορίας C επτά τόνων από την έναρξη του Reskilling Ukraine το περασμένο φθινόπωρο, με τρεις φορές περισσότερες να υποβάλλουν αίτηση, λέει η Ολέξαντρα Πανασιούκ, η συντονίστρια. Η επιτυχία του χιονοστιβάδωσε, εμπνέοντας μια σειρά νέων πρωτοβουλιών επανακατάρτισης. Η “σχολή χειριστών κατασκευαστικού εξοπλισμού,” για παράδειγμα, εκπαιδεύει γυναίκες να χειρίζονται εκσκαφείς. Εσωτερικά, τα ορυχεία άνθρακα έχουν επανακαταρτίσει γυναίκες εργαζόμενες να οδηγούν καρότσες για να μεταφέρουν άνθρακα μέσα στα ορυχεία. Οι επιχειρήσεις έχουν προσπαθήσει να προσαρμόσουν τους τρόπους τους στις γυναίκες μέσω υψηλότερων μισθών, αυτοματοποίησης   διαδικασιών και προγραμμάτων ψυχικής υγείας.</span>\n<span class=\"para\">Ήταν μια διαφήμιση στο Facebook για δωρεάν μαθήματα οδήγησης φορτηγών που ώθησε την Κολισνιτσένκο να κάνει μια αλλαγή. “Είπα, εντάξει, τώρα είμαι 52, ήρθε η ώρα να αλλάξω τη ζωή μου, να κάνω το όνειρό μου πραγματικότητα,” λέει. Η εκπαίδευση ήταν σκληρή: δύο εβδομάδες θεωρίας, τρεις εβδομάδες πρακτικής για να αποκτήσει την άδεια οδήγησης φορτηγών άνω των επτά τόνων. “Συνάντησα πολλές υπέροχες, γενναίες γυναίκες που θέλουν να αλλάξουν τη ζωή τους,” λέει.</span>\n<span class=\"para\">Η εύρεση εργασίας μετά ήταν εύκολη. Η πραγματικότητα της δουλειάς, ωστόσο, αποδείχθηκε προκλητική. Στην αρχή, έκανε μακρινά ταξίδια σε όλη την Ουκρανία με ένα φορτηγό Scania, πλοηγούμενη σε παρατεταμένες βάρδιες, σειρήνες αεροπορικών επιθέσεων και τεταμένες στιγμές σε ερημωμένα πρατήρια καυσίμων. Έπρεπε να κοιμάται στα πρατήρια, συχνά χωρίς κατάλληλες εγκαταστάσεις, και μερικές φορές έπρεπε να ζητήσει από ξένους να την συνοδεύσουν για να χρησιμοποιήσει την τουαλέτα. “Ήταν δύσκολο,” παραδέχεται. “Αλλά είμαι ευγνώμονη για την εμπειρία.”</span>\n<span class=\"para\">Η Κολισνιτσένκο λέει ότι είναι πολύ νωρίς για να μιλήσει για μεγάλες αλλαγές στους ρόλους φύλου στην Ουκρανία. “Πολλοί άνθρωποι δεν καταλαβαίνουν γιατί οι γυναίκες μπορεί να θέλουν αυτή τη δουλειά,” λέει. Προσθέτοντας, “Συνάντησα πολλούς καταπληκτικούς ανθρώπους σε όλη τη χώρα,” και οι εκφράσεις έκπληξης στα μάτια των ανθρώπων καθώς παρκάρει το φορτηγό της είναι, για εκείνη, ένα σημάδι μιας αργής αλλά αισθητής αλλαγής στις κοινωνικές αντιλήψεις.</span>\n<span class=\"para\">Τώρα, μεταφέροντας αθλητικά είδη και ρούχα στην περιοχή του Κιέβου με την Zammler, καλύπτει μόνο μικρότερες αποστάσεις. Αλλά συχνά βοηθά να ξεφορτώσει τα αγαθά μόνη της. “Δεν υπάρχουν αρκετοί άνδρες,” λέει. “Είναι κυρίως γυναίκες στις αποθήκες και τα καταστήματα όπου παραδίδω, και ξεφορτώνουμε τα αγαθά μαζί.”</span>\n<span class=\"para\">Ως παιδί, αγαπούσε τα πάντα σχετικά με τα ταξίδια του πατέρα της – τη μυρωδιά της βενζίνης στα πρατήρια, την ομορφιά των βουνών, την αίσθηση της ελευθερίας. Σήμερα, η δουλειά της φέρνει αναλαμπές αυτών των αναμνήσεων, αν και τώρα φιλτράρονται μέσα από τις δυσκολίες του πολέμου. “Βλέπω πόσο όμορφη είναι η χώρα με τα πράσινα δάση της, αλλά βλέπω επίσης πώς οι Ρώσοι καταστρέφουν σπίτια και πόλεις. Βλέπω καμένα αυτοκίνητα στους δρόμους, επείγοντα αυτοκίνητα με τραυματισμένους στρατιώτες.”</span>\n<span class=\"para\">\"Είναι σκληρό; πονάει,” λέει. “Αλλά πιστεύω ότι όλα θα ξαναχτιστούν αν ο καθένας κάνει το μερίδιο του.“ Σήμερα, η οδήγηση ενός φορτηγού είναι περισσότερο από ένα παιδικό όνειρο. “Είμαι απαραίτητη,” προσθέτει. “Νιώθω περήφανη.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Μαθαίνοντας να ζουν με τον πόλεμο</strong></span>\n<span class=\"para\">Στις πρώτες μέρες της ρωσικής εισβολής, καθώς οι Ουκρανοί έσπευδαν στην πρώτη γραμμή, οι γυναίκες ισορροπούσαν μια ζαλάδα προκλήσεων, όπως είχαν κάνει μόνο χρόνια πριν κατά τη διάρκεια της πανδημίας. Διατηρούσαν τις οικογένειές τους ασφαλείς, παρέδιδαν βοήθεια, συγκέντρωναν χρήματα για στρατιώτες, ταξίδευαν χιλιάδες μίλια για να φέρουν τα παιδιά τους σε ασφάλεια και δρούσαν ως υποστηρικτές της Ουκρανίας στο εξωτερικό – όλα ενώ έπρεπε να αναλάβουν πολλαπλές δουλειές για να επιβιώσουν. Πήγαν επίσης στην πρώτη γραμμή. Η προοπτική μιας γρήγορης νίκης λειτουργούσε ως αδρεναλίνη, κρατώντας τους σε κίνηση.</span>\n<span class=\"para\">Ωστόσο, αυτό που νόμιζαν ότι θα ήταν ένα σπριντ έχει μετατραπεί σε μαραθώνιο. Οι Ουκρανές γυναίκες έχουν σταματήσει να περιμένουν ότι τα καλά νέα θα έρθουν αύριο. Με την αδρεναλίνη να φ fades, προσπαθούν να περιορίσουν το “μερίδιο του πολέμου” στη ζωή τους, εστιάζοντας στις βασικές ανάγκες, βρίσκοντας εκπλήρωση στις επαγγελματικές τους ζωές, τις οικογένειές τους και τον εαυτό τους, αλλά και τη συνεχιζόμενη συμβολή τους στην πολεμική προσπάθεια.</span>\n<span class=\"para\">\"Χρειάζονται κάποιο λόγο για να πιστέψουν ότι η ζωή είναι καλή και ότι έχουν πολλά πράγματα να εκτιμήσουν παρά τον πόλεμο,” λέει η Ευγενία Μπλιζνιούκ της Gradus Research. Εξαντλημένες και μερικές φορές καμένες, αρχίζουν “να παίρνουν τα πράγματα πιο αργά, να φροντίζουν τα συναισθήματά τους και να επικοινωνούν με άλλες γυναίκες, την οικογένειά τους και τα παιδιά τους.” </span>\n<span class=\"para\">Οι γυναίκες έχουν κρατήσει την οικονομία και την κοινωνία σε λειτουργία αυτά τα χρόνια του πολέμου. Έχουν επίσης αφήσει το στίγμα τους σε νέους τομείς, συχνά τομείς που σχετίζονται με τον πόλεμο, καθαρίζοντας τη γη, κατασκευάζοντας drones και προετοιμάζοντας να βοηθήσουν τους βετεράνους να θεραπευτούν και να επανασυνδεθούν κοινωνικά. Περισσότερο από “γεμιστές κενών,” είναι οι “κοινωνικοί συνδετικοί κρίκοι,” φέρνοντας ανθεκτικότητα, ενσυναίσθηση και κατανόηση σε μια κοινωνία που αντιμετωπίζει τεράστιες προκλήσεις. “Γιατί η Ουκρανία τώρα είναι πολύ διαφορετική από πριν τον πόλεμο,” λέει η Μπλιζνιούκ.</span>\n<span class=\"para\">Η ζωή στην “νέα πραγματικότητα” της προσαρμογής σε παρατεταμένο πόλεμο σημαίνει κάτι διαφορετικό για κάθε γυναίκα. “Αφήνω τα παιδιά με τη γιαγιά, και πηγαίνω στη δουλειά,” λέει η Ναταλία Μυρονένκο, η ειδικός ποιοτικού ελέγχου στην ανθρωπιστική αποναρκοθέτηση. “Αυτό είναι το “νέο φυσιολογικό”.” Για τη Γκαλίνα Μπουρκίνα, σημαίνει να κάνει τη γη της ασφαλή για την εγγονή της. Η Νατάλια Κολισνιτσένκο βρίσκει σκοπό στην οδήγηση φορτηγών.</span>\n<span class=\"para\">Ναι, για πολλές γυναίκες, ο πόλεμος έχει ανοίξει στην Ουκρανία την ευκαιρία να εισέλθουν σε τομείς που παραδοσιακά κυριαρχούν οι άνδρες. Αλλά οι περισσότερες από αυτές λένε ότι οι κίνδυνοι είναι πολύ υψηλοί για να το αποκαλέσουν “ευκαιρία.” Αντίθετα, είναι μια αναγκαιότητα. Μια αναγκαιότητα για επιβίωση, ανοικοδόμηση και άνοιγμα του δρόμου για ένα μέλλον όπου αυτές και η γη που αγαπούν μπορούν τελικά να είναι ασφαλείς ξανά.</span>\n<span class=\"para\"><em>Αυτή η ιστορία έγινε σε μέρη χάρη στην υποστήριξη από το πρόγραμμα επιχορηγήσεων Europe-Ukraine Desk της N-Ost. Η Γιούλια Σουρκόβα, Ουκρανή δημοσιογράφος που καλύπτει πολεμικές ενέργειες και ανθρωπιστικά προβλήματα για το AFP, το UNICEF και τα ουκρανικά μέσα ενημέρωσης, συνέβαλε σε αυτή την ιστορία.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Η Ιζαμπέλ ντε Πομερό </strong>είναι δημοσιογράφος και ρεπόρτερ. Αρχικά από τη Γαλλία, είναι με έδρα τη Φρανκφούρτη και εργάζεται ως ανταποκριτής για διεθνείς εκδόσεις, συμπεριλαμβανομένων των <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> και<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>High heels and hiking boots</strong></span>\n<span class=\"para\"> “I like stylish things, beautiful spaces, but this job is much more interesting,” Myronenko says on a recent autumn day in Peja, Kosovo, where she is attending further training at the MAT Kosovo demining school. Impeccable in the brown uniform of her employer, the six-year-old Ukrainian Deminers Assocation (UDA), she pours over an old Russian missile, learning how to defuse it. Her job is a mix of what she loves. Being in the office in Kyiv and in the field. Wearing high heels and hiking books. The bonding with girls in the office, the analytical complexity of the task: “I wouldn’t want to do anything else.” Mostly, she says, “it benefits my country.”</span>\n<span class=\"para\">Like Myronenko, Valentina Kastrenko never imagined herself in a “man's job – let alone thrive in it”. But after Russian troops bombed her hometown of Mariupol, destroyed her home and stole her husband’s truck – their sole source of income – she had no choice but to flee west. Like millions of displaced Ukrainians, she had struggled to reinvent her life following the full-scale invasion. In a Mariupol support group, however, she saw an advert for free truck-driving lessons.</span>\n<span class=\"para\">Truck driving? That had been her husband’s domain. At 57, she was close to retirement. Yet, with no home to return to and no prospects, she applied. Now a licenced driver for trucks weighing seven tonnes and more, she is making plans to partner with her husband on long truck trips, helping with the loading of goods. She knows how complicated the job is for women. “Ukraine is a traditional country; the traditional role of women is to be at home,” she says. In Ukraine drivers are often gone weeks at a time, but the course gave her a boost: “I met a lot of girls who want to make a contribution to rebuilding Ukraine.”</span>\n<span class=\"para\">The stories of Natalia Myronenko and Valentina Kastrenko reflect a larger societal shift underway in Ukraine. With one million Ukrainians in the military, almost nine million displaced, roughly a quarter of the population, and thousands of men who once eagerly enlisted now hiding from military recruiters, the war has not only shrunk and reshaped Ukraine's labour force; indeed, it is likely to continue transforming society and women’s place in it, for decades to come.</span>\n<span class=\"para\">In a series of “wartime surveys” for Gradus Research, a company created during the COVID-19 pandemic, sociologist Evgeniya Bliznyuk has taken the pulse of Ukrainian society since the first weeks of the war in 2022, documenting their different “mental stages”. She says the role of Ukrainian women is bound to become increasingly significant, “not only to fill the gaps but also as a driving force in rebuilding Ukraine as an inclusive society”.</span>\n<span class=\"para\">Filling in for absent men, Ukrainian women are stepping into roles once considered off-limits. They are becoming truck drivers, locksmiths, machinists, security guards and even firefighters. Underground, they work in coal mines. Above ground, they are running steel mills, factories and railways vital to the war effort. They are also joining the military in unprecedented numbers.</span>\n<span class=\"para\">Exhausted, three years into the war that is lasting longer than anyone expected, yet determined, Ukrainian women yearn for stability and fulfilment. For many, this means pursuing new roles and professional growth, including in sectors linked to the war effort, industries crucial to Ukraine’s future. They are the deminers clearing farmland from remnants of Russian explosives, the builders of drones helping soldiers fight, and increasingly, those healing soldiers’ wounds.</span>\n<span class=\"para\">As Ukraine confronts an uncertain future, women are emerging as key drivers of resilience and adaptability. Five million of them are now living abroad. Those who have stayed are helping shape the kind of society Ukraine wants to become. “Women are setting the tone for the future,” says Myronenko, the quality control specialist who switched into humanitarian demining after the invasion. For her, strength comes from embracing her femininity while tackling the demands of a challenging job with lives on the line.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Feminism is total support of our country”</strong></span>\n<span class=\"para\">Today in Ukraine, the question of gender roles has little to do with western ideals of gender equality, and “it would be wrong to say war is a motor of emancipation,” says Anna Colin-Lebedev, a lecturer in political sociology at Paris University Nanterre, who has compared the role of women in Ukraine and Russia. In Ukraine, where the war is viewed as “everybody’s fight,\" men and women are equally involved. “The Russian invasion is seen as an existential threat, not just a political one,” she says. Ukrainian women have a track record of combining work and family. But now, “every mother views the aggressor as a danger to her children, her family and her future.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, a labour specialist in Kyiv who studies the impact of war on the economy, agrees. “For us,\" she says, “feminism is total support of our country”. Today, there are 50,000 women serving in the Ukrainian army, including 10,000 on the front lines. That is three times as many as ten years ago.</span>\n<span class=\"para\">For women, change came with war and long before the current conflict began. As Russian aggression escalated in the eastern regions of Donetsk and Luhansk in 2014, women decided to fight back. But the army was depleted and the state was fragile. If they wanted their country to keep its sovereignty, they would have to do their part. They went to the front, but without salary or veterans’ pensions due to a Soviet-era law banning them from access to combat positions, as well as hundreds of other professions deemed “harmful to their reproductive health.”</span>\n<span class=\"para\">A group of women launched an advocacy campaign to raise awareness of gender inequality in the armed forces. A key tool was a documentary on Ukrainian women’s role on the front called <em>The Invisible Battalion. </em>The film was instrumental in the government’s decision in 2016 to begin overturning a series of bans on combat jobs. The move unleashed a sea of change.  “If women can serve on the front lines – the most masculine job of all – they can do anything,” says Hanna Hrytsenko, a gender researcher for the group Invisible Battalion. In 2018 the government began the process of lifting a ban on 450 professions previously deemed “harmful” to women’s health, paving the way for women to become truck drivers, for instance. The full-scale invasion led to more openings, with women now allowed to work underground in coal mines and taking on other tasks crucial to keeping the economy running.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Women leading Ukraine’s demining revolution</strong></span>\n<span class=\"para\">As operations manager for the Ukrainian Deminers Association, a non-profit group of 400 sappers created six years ago, Iryna Kustovska is at the forefront of a sector the full-scale invasion has caused to grow fast. Once closed to women, the field now counts women as a third of its humanitarian deminers. “It’s expanding before our eyes,” says Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">The need is vast. With up to one-third of Ukraine’s territory estimated to be littered with unexploded mines, cluster bombs, trip wires, booby traps and shell fragments left by Russian forces, Ukraine has become the world’s most heavily mined country. Increasingly, it is women who are stepping up to take on the dangerous task of helping to make the land safe for farming and habitation again. They do it each in their own way. There are young mothers like Natalia Myronenko, the quality control specialist who checks that the deminers’ job is done properly. But also women like Galina Burkina, 55, who ended up leading a team of 12 deminers, all men, after fleeing Russian occupation, first in Debaltseve in 2015, and then Svitlodarsk in 2022, walking away from her old life as a power station worker. “Humanitarian demining will, unfortunately, be a priority for decades,” Kustovska notes.   </span>\n<span class=\"para\">Not only does this work save lives, it is also essential for Ukraine’s agricultural sector. Often referred to as the “breadbasket of the world,\" Ukraine’s fertile land plays a crucial role in global food supplies.</span>\n<span class=\"para\">Before the war, 38-year-old Kustovska had little experience with bomb clearance. She worked in the strategic department of the Ukrainian aviation administration, focusing on drone regulation. But as the urgency of clearing explosives became apparent, she seized the opportunity. After the invasion started, a small group of Ukrainian women were sent to MAT Kosovo, an international demining school in Peja, for training. With men barred from leaving the country, Ukraine turned to its women, who began breaking new ground in the field. Kustovska applied to join a group of trainees and completed three rounds of training, graduating at the top of her class – the only woman in a course designed for military experts and weapons engineers.</span>\n<span class=\"para\">She went on to become the quality control engineer for Demining Solution, one of six private Ukrainian demining companies emerging in Ukraine alongside international non-profit organizations like Halo Trust and the Swiss Foundation for Mine Action (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“When I started, women in demining was hot news”, Kustovska recalls. “People would say, “Women deminers? Really?” But attitudes are  shifting. “Now, people just say, ‘okay, your job is demining, as a woman.’”</span>\n<span class=\"para\">“For women, demining is not just a response to war; it’s also an opportunity for professional growth,” she adds. “There will be lots of jobs – not only for ordinary deminers but also for the management positions.”</span>\n<span class=\"para\">When she hires recruits, gender is irrelevant: all deminers must follow the same complex yet clear procedures. But women often bring a unique perspective to the field, she says, referring to an ability to think “outside the box” and manage multiple tasks simultaneously. These skills are becoming ever more valuable as the number of explosives increases and new, more insidious forms of booby traps are discovered. Alongside older unexploded ammunition, Russian forces are leaving newly produced ordnance, with more creative and dangerous traps becoming commonplace.</span>\n<span class=\"para\">“I wonder how many new ideas our enemy can bring to our land,” Kustovska remarks, referring to the booby traps as “cruel fantasy.\" Though the danger is real, the motivation is clear: “When we ask applicants why they want to join, nearly all of them say, ‘I want to help to make our country safe again.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Keeping Ukraine’s supply chain running</strong></span>\n<span class=\"para\">On a crisp autumn day, 52-year-old Natalya Kolisnichenko attentively polishes the mirrors and headlights of her white 15-tonne Renault truck. “It’s a woman’s truck,” she says with pride. The truck, with its automatic transmission and rearview cameras, feels new and a bit adventurous. That day, she is preparing to transport washing machines and sportswear in the Kyiv region as part of her job with Zammler, Ukraine’s largest logistics company. It is a dream she has harboured since her father took her on long road trips to the Carpathian Mountains and Crimea. But back then, her mother had said trucking was not a woman’s job. She became a kindergarten teacher first, then an office worker and raised two sons.</span>\n<span class=\"para\">It took the war to reactivate her dormant childhood dream. Reskilled into trucking by a Swedish non-profit, she testifies to a growing trend in Ukraine that is seeing women move into professions long considered harmful to them or frowned upon by remnants of Soviet ideology regarding the role of women. Driven by the necessity of keeping Ukraine’s critical infrastructure alive, it has also helped shake up traditional gender stereotypes.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, or “Shift Skills” in Swedish, was born during the COVID-19 pandemic to help flight attendants move into jobs like cashiers. Three years later, the group sought to help Ukraine recover from another crisis, and it identified and combined two urgent issues. With the ports and airports closed and logistics, a sector that everything depends on, paralyzed, trucking had become the Ukrainian economy’s vital artery. But the war had drained the sector of its drivers. Women, meanwhile, desperately needed to work. Mixing theory and hands-on experience with modern trucks in Kyiv, the programme would get women to replace men on the job. It would especially target women displaced by the war, older women, and those who had lost their income or loved ones to the conflict.</span>\n<span class=\"para\">It became a very successful project. Over 300 women have trained to drive Category C seven-tonne trucks since the inception of Reskilling Ukraine last autumn, with three times as many applying, says Oleksandra Panasiuk, the coordinator. Its success snowballed, inspiring a spate of new retraining initiatives. The “school of operators of construction equipment,\" for example, trains women to handle excavators. Internally, coal mines have retrained women workers to drive trolleys to carry coal around inside the mines. Businesses have tried to adapt their ways to women through higher salaries, automatization   processes and mental health programmes.</span>\n<span class=\"para\">It was a Facebook ad for free truck-driving courses that prompted Kolisnichenko to make a change. “I said, ok, now I’m 52, it is time to change my life, make my dream come true,” she says. The training was tough: two weeks of theory, three weeks of practice to obtain her licence to drive trucks over seven tonnes. “I met a lot of great, brave women who want to change their lives,” she says.</span>\n<span class=\"para\">Finding a job afterwards was easy. The reality of the job, though, proved challenging. At first, she took long trips across Ukraine in a Scania truck, navigating extended shifts, air raid sirens, and tense moments at deserted gas stations. She had to sleep at the stations, often without proper facilities, and sometimes had to ask strangers for an escort to use the restroom. “It was difficult,” she admits. “But I’m grateful for the experience.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko says it is too early to speak of major changes in gender roles in Ukraine. “A lot of people don’t understand why women might want this job,” she says. Adding, “I met a lot of amazing people around the country,” and the looks of surprise in people’s eyes as she parks her truck is, to her, a sign of a slow but noticeable shift in societal perceptions.</span>\n<span class=\"para\">Now, transporting sports goods and clothing around the Kyiv region with Zammler, she only covers shorter distances. But she often helps unload the goods herself. “There aren’t enough men,” she says. “It’s mostly women in the warehouses and stores where I deliver, and we unload the goods together.”</span>\n<span class=\"para\">As a child, she had loved everything about her father’s road trips—the smell of gasoline at gas stations, the beauty of the mountains, the sense of freedom. Today, her job brings glimpses of those memories, though they are now filtered through the hardships of war. “I see how beautiful the country is with its green forests, but I also see how the Russians destroy homes and towns. I see burned cars on the roads, emergency cars with wounded soldiers.”</span>\n<span class=\"para\">\"It's tough; it hurts,” she says. “But I believe everything will be rebuilt if each person does their part.“ Today, driving a truck is more than a child’s dream. “I’m needed,” she adds. “I feel proud.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Learning to live with war</strong></span>\n<span class=\"para\">In the early days of Russia’s invasion, as Ukrainians rushed to the front, women balanced a dizzying amount of challenges, kind of as they had done only years before during the pandemic. They kept their families safe, delivered aid, raised funds for soldiers, travelled thousands of miles to bring their children to safety and acted as advocates for Ukraine abroad – all while they had to take multiple jobs to stay afloat. They also went to the front. The prospect of a quick victory acted as adrenaline, keeping them going.</span>\n<span class=\"para\">Yet what they thought would be a sprint has turned into a marathon. Ukrainian women have stopped expecting that good news will come tomorrow. With the adrenaline fading, they are trying to limit the “share of war” in their lives, focusing on basic needs, finding fulfilment in their professional lives, families, and themselves, but also their continued contribution to the war effort.</span>\n<span class=\"para\">\"They need some reason to believe that life is good and that they have a lot of things to be appreciative of in spite of the war,” says Evgeniya Bliznyuk of Gradus Research. Exhausted and sometimes burnt out, they are “starting to take things more slowly, to take care of their emotions, and to communicate with other women, their family, and their children.” </span>\n<span class=\"para\">Women have been keeping the economy and society running in these years of war. They have also been making their marks in new sectors, often war-related sectors, clearing land, building drones, and preparing to help veterans heal and socially readjust. More than just “gap fillers,\" they are the “social connectors,” bringing resilience, empathy, and understanding to a society facing immense challenges. “Because Ukraine now is very different than before the war,” says Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Living in the “new reality” of adjusting to prolonged war means something different for each woman. “I leave the children with Grandma, and I go to work,” says Natalia Myronenko, the humanitarian demining quality control specialist. “That’s the “new normal”.” For Galina Burkina, it means making her land safe for her granddaughter. Natalya Kolisnichenko finds purpose in driving trucks.</span>\n<span class=\"para\">Yes, for many women, the war has opened in Ukraine the chance to break into fields traditionally dominated by men. But most of them say the stakes are far too high to call it an \"opportunity.\" Instead, it is a necessity. A necessity to survive, rebuild, and pave the way for a future where they and the land they love can finally be safe again.</span>\n<span class=\"para\"><em>This story was done in parts thanks to the support from N-Ost’s Europe-Ukraine Desk grant programme. Yulia Surkova, a Ukrainian journalist covering war actions and humanitarian problems for AFP, UNICEF, and Ukrainian media and contributed to this story.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>is a journalist and reporter. Originally from France, she is based in Frankfurt and works as a correspondent for international outlets, including the <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> and<em> Alternatives Economiques.</em></span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Zapatos de tacón alto y botas de senderismo</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Me gustan las cosas elegantes, los espacios hermosos, pero este trabajo es mucho más interesante,” dice Myronenko en un reciente día de otoño en Peja, Kosovo, donde está asistiendo a un curso de formación en la escuela de desminado MAT Kosovo. Impecable en el uniforme marrón de su empleador, la Asociación de Desminadores de Ucrania (UDA), de seis años de antigüedad, se inclina sobre un viejo misil ruso, aprendiendo a desactivarlo. Su trabajo es una mezcla de lo que ama. Estar en la oficina en Kyiv y en el campo. Usar zapatos de tacón alto y botas de senderismo. La conexión con las chicas en la oficina, la complejidad analítica de la tarea: “No querría hacer nada más.” Principalmente, dice, “beneficia a mi país.”</span>\n<span class=\"para\">Al igual que Myronenko, Valentina Kastrenko nunca se imaginó en un “trabajo de hombres – y mucho menos prosperando en él”. Pero después de que las tropas rusas bombardearan su ciudad natal de Mariupol, destruyeran su hogar y robaran el camión de su esposo – su única fuente de ingresos – no tuvo más remedio que huir hacia el oeste. Al igual que millones de ucranianos desplazados, había luchado por reinventar su vida tras la invasión a gran escala. Sin embargo, en un grupo de apoyo de Mariupol, vio un anuncio de lecciones gratuitas de conducción de camiones.</span>\n<span class=\"para\">¿Conducción de camiones? Ese había sido el dominio de su esposo. A los 57 años, estaba cerca de la jubilación. Sin embargo, sin un hogar al que regresar y sin perspectivas, solicitó. Ahora, como conductora licenciada de camiones de siete toneladas o más, está haciendo planes para asociarse con su esposo en largos viajes en camión, ayudando con la carga de mercancías. Sabe lo complicado que es el trabajo para las mujeres. “Ucrania es un país tradicional; el papel tradicional de las mujeres es estar en casa,” dice. En Ucrania, los conductores a menudo están ausentes durante semanas, pero el curso le dio un impulso: “Conocí a muchas chicas que quieren contribuir a la reconstrucción de Ucrania.”</span>\n<span class=\"para\">Las historias de Natalia Myronenko y Valentina Kastrenko reflejan un cambio social más amplio que se está produciendo en Ucrania. Con un millón de ucranianos en el ejército, casi nueve millones desplazados, aproximadamente una cuarta parte de la población, y miles de hombres que una vez se alistaron con entusiasmo ahora escondiéndose de los reclutadores militares, la guerra no solo ha reducido y remodelado la fuerza laboral de Ucrania; de hecho, es probable que continúe transformando la sociedad y el lugar de las mujeres en ella, durante décadas.</span>\n<span class=\"para\">En una serie de “encuestas en tiempos de guerra” para Gradus Research, una empresa creada durante la pandemia de COVID-19, la socióloga Evgeniya Bliznyuk ha tomado el pulso de la sociedad ucraniana desde las primeras semanas de la guerra en 2022, documentando sus diferentes “etapas mentales”. Ella dice que el papel de las mujeres ucranianas está destinado a volverse cada vez más significativo, “no solo para llenar los vacíos, sino también como una fuerza impulsora en la reconstrucción de Ucrania como una sociedad inclusiva”.</span>\n<span class=\"para\">Al reemplazar a los hombres ausentes, las mujeres ucranianas están asumiendo roles que antes se consideraban prohibidos. Se están convirtiendo en conductoras de camiones, cerrajeras, maquinistas, guardias de seguridad e incluso bomberas. En las minas subterráneas, trabajan en minas de carbón. En la superficie, están dirigiendo fábricas de acero, fábricas y ferrocarriles vitales para el esfuerzo bélico. También se están uniendo al ejército en números sin precedentes.</span>\n<span class=\"para\">Agotadas, tres años en la guerra que dura más de lo que cualquiera esperaba, pero decididas, las mujeres ucranianas anhelan estabilidad y realización. Para muchas, esto significa perseguir nuevos roles y crecimiento profesional, incluidos los sectores vinculados al esfuerzo bélico, industrias cruciales para el futuro de Ucrania. Son las desminadoras que limpian tierras agrícolas de los restos de explosivos rusos, las constructoras de drones que ayudan a los soldados a luchar, y cada vez más, las que curan las heridas de los soldados.</span>\n<span class=\"para\">A medida que Ucrania enfrenta un futuro incierto, las mujeres están surgiendo como motores clave de resiliencia y adaptabilidad. Cinco millones de ellas ahora viven en el extranjero. Aquellas que se han quedado están ayudando a dar forma al tipo de sociedad que Ucrania quiere convertirse. “Las mujeres están marcando el tono para el futuro,” dice Myronenko, la especialista en control de calidad que cambió al desminado humanitario después de la invasión. Para ella, la fuerza proviene de abrazar su feminidad mientras enfrenta las demandas de un trabajo desafiante con vidas en juego.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“El feminismo es un apoyo total a nuestro país”</strong></span>\n<span class=\"para\">Hoy en Ucrania, la cuestión de los roles de género tiene poco que ver con los ideales occidentales de igualdad de género, y “sería erróneo decir que la guerra es un motor de emancipación,” dice Anna Colin-Lebedev, profesora de sociología política en la Universidad de París Nanterre, que ha comparado el papel de las mujeres en Ucrania y Rusia. En Ucrania, donde la guerra se ve como “la lucha de todos,” hombres y mujeres están igualmente involucrados. “La invasión rusa se considera una amenaza existencial, no solo política,” dice. Las mujeres ucranianas tienen un historial de combinar trabajo y familia. Pero ahora, “cada madre ve al agresor como un peligro para sus hijos, su familia y su futuro.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, especialista laboral en Kyiv que estudia el impacto de la guerra en la economía, está de acuerdo. “Para nosotras,” dice, “el feminismo es un apoyo total a nuestro país”. Hoy, hay 50,000 mujeres sirviendo en el ejército ucraniano, incluidas 10,000 en la primera línea. Eso es tres veces más que hace diez años.</span>\n<span class=\"para\">Para las mujeres, el cambio llegó con la guerra y mucho antes de que comenzara el conflicto actual. A medida que la agresión rusa se intensificó en las regiones orientales de Donetsk y Luhansk en 2014, las mujeres decidieron luchar. Pero el ejército estaba diezmado y el estado era frágil. Si querían que su país mantuviera su soberanía, tendrían que hacer su parte. Fueron al frente, pero sin salario ni pensiones de veteranos debido a una ley de la era soviética que les prohibía el acceso a posiciones de combate, así como a cientos de otras profesiones consideradas “perjudiciales para su salud reproductiva.”</span>\n<span class=\"para\">Un grupo de mujeres lanzó una campaña de defensa para crear conciencia sobre la desigualdad de género en las fuerzas armadas. Una herramienta clave fue un documental sobre el papel de las mujeres ucranianas en el frente llamado <em>El Batallón Invisible.</em> La película fue fundamental en la decisión del gobierno en 2016 de comenzar a anular una serie de prohibiciones sobre trabajos de combate. El movimiento desató un mar de cambios.  “Si las mujeres pueden servir en la primera línea – el trabajo más masculino de todos – pueden hacer cualquier cosa,” dice Hanna Hrytsenko, investigadora de género para el grupo Batallón Invisible. En 2018, el gobierno comenzó el proceso de levantar una prohibición sobre 450 profesiones previamente consideradas “perjudiciales” para la salud de las mujeres, allanando el camino para que las mujeres se convirtieran en conductoras de camiones, por ejemplo. La invasión a gran escala llevó a más aperturas, permitiendo que las mujeres trabajaran en minas de carbón y asumieran otras tareas cruciales para mantener la economía en funcionamiento.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mujeres liderando la revolución del desminado en Ucrania</strong></span>\n<span class=\"para\">Como gerente de operaciones de la Asociación de Desminadores de Ucrania, un grupo sin fines de lucro de 400 zapadores creado hace seis años, Iryna Kustovska está a la vanguardia de un sector que la invasión a gran escala ha hecho crecer rápidamente. Una vez cerrado a las mujeres, el campo ahora cuenta con mujeres como un tercio de sus desminadores humanitarios. “Está expandiéndose ante nuestros ojos,” dice Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">La necesidad es vasta. Con hasta un tercio del territorio de Ucrania estimado como cubierto de minas sin explotar, bombas de racimo, hilos trampa, trampas explosivas y fragmentos de proyectiles dejados por las fuerzas rusas, Ucrania se ha convertido en el país más minado del mundo. Cada vez más, son las mujeres las que están asumiendo la peligrosa tarea de ayudar a hacer que la tierra sea segura para la agricultura y la habitabilidad nuevamente. Lo hacen cada una a su manera. Hay madres jóvenes como Natalia Myronenko, la especialista en control de calidad que verifica que el trabajo de los desminadores se realice correctamente. Pero también hay mujeres como Galina Burkina, de 55 años, que terminó liderando un equipo de 12 desminadores, todos hombres, después de huir de la ocupación rusa, primero en Debaltseve en 2015, y luego en Svitlodarsk en 2022, dejando atrás su antigua vida como trabajadora de una central eléctrica. “El desminado humanitario será, desafortunadamente, una prioridad durante décadas,” señala Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">No solo este trabajo salva vidas, también es esencial para el sector agrícola de Ucrania. A menudo referido como el “granero del mundo,” la tierra fértil de Ucrania juega un papel crucial en el suministro de alimentos global.</span>\n<span class=\"para\">Antes de la guerra, Kustovska, de 38 años, tenía poca experiencia en la limpieza de bombas. Trabajaba en el departamento estratégico de la administración de aviación de Ucrania, centrándose en la regulación de drones. Pero a medida que la urgencia de limpiar explosivos se hizo evidente, aprovechó la oportunidad. Después de que comenzó la invasión, un pequeño grupo de mujeres ucranianas fue enviado a MAT Kosovo, una escuela internacional de desminado en Peja, para recibir capacitación. Con los hombres prohibidos de salir del país, Ucrania se volvió hacia sus mujeres, que comenzaron a abrir nuevos caminos en el campo. Kustovska solicitó unirse a un grupo de aprendices y completó tres rondas de capacitación, graduándose en la cima de su clase – la única mujer en un curso diseñado para expertos militares e ingenieros de armas.</span>\n<span class=\"para\">Pasó a convertirse en la ingeniera de control de calidad de Demining Solution, una de las seis empresas privadas de desminado ucranianas que están surgiendo en Ucrania junto a organizaciones internacionales sin fines de lucro como Halo Trust y la Fundación Suiza para la Acción contra Minas (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“Cuando comencé, las mujeres en el desminado eran una noticia candente,” recuerda Kustovska. “La gente decía, ‘¿Mujeres desminadoras? ¿De verdad?’ Pero las actitudes están cambiando. “Ahora, la gente simplemente dice, ‘está bien, tu trabajo es desminado, como mujer.’”</span>\n<span class=\"para\">“Para las mujeres, el desminado no es solo una respuesta a la guerra; también es una oportunidad para el crecimiento profesional,” añade. “Habrá muchos trabajos – no solo para desminadores ordinarios, sino también para puestos de gestión.”</span>\n<span class=\"para\">Cuando contrata reclutas, el género es irrelevante: todos los desminadores deben seguir los mismos procedimientos complejos pero claros. Pero las mujeres a menudo aportan una perspectiva única al campo, dice, refiriéndose a una capacidad para pensar “fuera de la caja” y gestionar múltiples tareas simultáneamente. Estas habilidades están volviéndose cada vez más valiosas a medida que aumenta el número de explosivos y se descubren nuevas formas más insidiosas de trampas explosivas. Junto a la munición sin explotar más antigua, las fuerzas rusas están dejando municiones recién producidas, con trampas más creativas y peligrosas volviéndose comunes.</span>\n<span class=\"para\">“Me pregunto cuántas ideas nuevas puede traer nuestro enemigo a nuestra tierra,” comenta Kustovska, refiriéndose a las trampas explosivas como “fantasía cruel.” Aunque el peligro es real, la motivación es clara: “Cuando preguntamos a los solicitantes por qué quieren unirse, casi todos dicen, ‘Quiero ayudar a hacer que nuestro país sea seguro nuevamente.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Manteniendo la cadena de suministro de Ucrania en funcionamiento</strong></span>\n<span class=\"para\">En un fresco día de otoño, Natalya Kolisnichenko, de 52 años, pule atentamente los espejos y faros de su camión Renault blanco de 15 toneladas. “Es un camión de mujer,” dice con orgullo. El camión, con su transmisión automática y cámaras de retroceso, se siente nuevo y un poco aventurero. Ese día, se está preparando para transportar lavadoras y ropa deportiva en la región de Kyiv como parte de su trabajo con Zammler, la mayor empresa de logística de Ucrania. Es un sueño que ha albergado desde que su padre la llevó en largos viajes por carretera a los Cárpatos y Crimea. Pero en ese entonces, su madre había dicho que el transporte no era un trabajo para mujeres. Primero se convirtió en maestra de jardín de infantes, luego trabajadora de oficina y crió a dos hijos.</span>\n<span class=\"para\">Fue la guerra lo que reactivó su sueño infantil dormido. Recalificada en el transporte por una organización sin fines de lucro sueca, testifica sobre una tendencia creciente en Ucrania que está viendo a las mujeres moverse hacia profesiones que durante mucho tiempo se consideraron perjudiciales para ellas o mal vistas por los restos de la ideología soviética respecto al papel de las mujeres. Impulsada por la necesidad de mantener viva la infraestructura crítica de Ucrania, también ha ayudado a sacudir los estereotipos de género tradicionales.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, o “Cambio de Habilidades” en sueco, nació durante la pandemia de COVID-19 para ayudar a las azafatas a trasladarse a trabajos como cajeras. Tres años después, el grupo buscó ayudar a Ucrania a recuperarse de otra crisis, e identificó y combinó dos problemas urgentes. Con los puertos y aeropuertos cerrados y la logística, un sector del que depende todo, paralizado, el transporte se había convertido en la arteria vital de la economía ucraniana. Pero la guerra había drenado al sector de sus conductores. Las mujeres, mientras tanto, necesitaban desesperadamente trabajar. Combinando teoría y experiencia práctica con camiones modernos en Kyiv, el programa lograría que las mujeres reemplazaran a los hombres en el trabajo. Se dirigiría especialmente a mujeres desplazadas por la guerra, mujeres mayores y aquellas que habían perdido sus ingresos o seres queridos debido al conflicto.</span>\n<span class=\"para\">Se convirtió en un proyecto muy exitoso. Más de 300 mujeres se han capacitado para conducir camiones de categoría C de siete toneladas desde el inicio de Recalificación Ucrania el otoño pasado, con tres veces más solicitando, dice Oleksandra Panasiuk, la coordinadora. Su éxito se multiplicó, inspirando una serie de nuevas iniciativas de reentrenamiento. La “escuela de operadores de equipos de construcción,” por ejemplo, capacita a mujeres para manejar excavadoras. Internamente, las minas de carbón han reentrenado a trabajadoras para conducir carritos que transportan carbón dentro de las minas. Las empresas han intentado adaptar sus formas a las mujeres a través de salarios más altos, procesos de automatización y programas de salud mental.</span>\n<span class=\"para\">Fue un anuncio de Facebook sobre cursos gratuitos de conducción de camiones lo que llevó a Kolisnichenko a hacer un cambio. “Dije, está bien, ahora tengo 52 años, es hora de cambiar mi vida, hacer realidad mi sueño,” dice. La capacitación fue dura: dos semanas de teoría, tres semanas de práctica para obtener su licencia para conducir camiones de más de siete toneladas. “Conocí a muchas mujeres geniales y valientes que quieren cambiar sus vidas,” dice.</span>\n<span class=\"para\">Encontrar un trabajo después fue fácil. La realidad del trabajo, sin embargo, resultó desafiante. Al principio, realizó largos viajes por Ucrania en un camión Scania, navegando turnos prolongados, sirenas de ataques aéreos y momentos tensos en estaciones de servicio desiertas. Tuvo que dormir en las estaciones, a menudo sin instalaciones adecuadas, y a veces tuvo que pedir a extraños que la escoltaran para usar el baño. “Fue difícil,” admite. “Pero estoy agradecida por la experiencia.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko dice que es demasiado pronto para hablar de cambios importantes en los roles de género en Ucrania. “Mucha gente no entiende por qué las mujeres podrían querer este trabajo,” dice. Agregando, “Conocí a muchas personas increíbles en todo el país,” y las miradas de sorpresa en los ojos de la gente cuando estaciona su camión son, para ella, un signo de un cambio lento pero notable en las percepciones sociales.</span>\n<span class=\"para\">Ahora, transportando productos deportivos y ropa por la región de Kyiv con Zammler, solo cubre distancias más cortas. Pero a menudo ayuda a descargar las mercancías ella misma. “No hay suficientes hombres,” dice. “Son principalmente mujeres en los almacenes y tiendas donde entrego, y descargamos las mercancías juntas.”</span>\n<span class=\"para\">De niña, le encantaba todo sobre los viajes por carretera de su padre: el olor a gasolina en las estaciones de servicio, la belleza de las montañas, la sensación de libertad. Hoy, su trabajo trae destellos de esos recuerdos, aunque ahora están filtrados a través de las dificultades de la guerra. “Veo lo hermosa que es la país con sus bosques verdes, pero también veo cómo los rusos destruyen hogares y pueblos. Veo coches quemados en las carreteras, coches de emergencia con soldados heridos.”</span>\n<span class=\"para\">\"Es duro; duele,” dice. “Pero creo que todo se reconstruirá si cada persona hace su parte.” Hoy, conducir un camión es más que un sueño de infancia. “Soy necesaria,” añade. “Me siento orgullosa.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Aprendiendo a vivir con la guerra</strong></span>\n<span class=\"para\">En los primeros días de la invasión de Rusia, mientras los ucranianos corrían hacia el frente, las mujeres equilibraban una cantidad vertiginosa de desafíos, como lo habían hecho solo años antes durante la pandemia. Mantenían a sus familias a salvo, entregaban ayuda, recaudaban fondos para los soldados, viajaban miles de millas para llevar a sus hijos a un lugar seguro y actuaban como defensoras de Ucrania en el extranjero – todo mientras tenían que asumir múltiples trabajos para mantenerse a flote. También fueron al frente. La perspectiva de una victoria rápida actuó como adrenalina, manteniéndolas en movimiento.</span>\n<span class=\"para\">Sin embargo, lo que pensaban que sería un sprint se ha convertido en un maratón. Las mujeres ucranianas han dejado de esperar que las buenas noticias lleguen mañana. Con la adrenalina desvaneciéndose, están tratando de limitar la “parte de guerra” en sus vidas, enfocándose en necesidades básicas, encontrando realización en sus vidas profesionales, familias y en sí mismas, pero también en su continua contribución al esfuerzo bélico.</span>\n<span class=\"para\">\"Necesitan alguna razón para creer que la vida es buena y que tienen muchas cosas por las que estar agradecidas a pesar de la guerra,” dice Evgeniya Bliznyuk de Gradus Research. Agotadas y a veces quemadas, están “comenzando a tomarse las cosas con más calma, a cuidar sus emociones y a comunicarse con otras mujeres, su familia y sus hijos.” </span>\n<span class=\"para\">Las mujeres han estado manteniendo la economía y la sociedad en funcionamiento en estos años de guerra. También han estado dejando su huella en nuevos sectores, a menudo sectores relacionados con la guerra, limpiando tierras, construyendo drones y preparándose para ayudar a los veteranos a sanar y readaptarse socialmente. Más que solo “rellenadoras de vacíos,” son las “conectoras sociales,” aportando resiliencia, empatía y comprensión a una sociedad que enfrenta enormes desafíos. “Porque Ucrania ahora es muy diferente a antes de la guerra,” dice Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Vivir en la “nueva realidad” de ajustarse a una guerra prolongada significa algo diferente para cada mujer. “Dejo a los niños con la abuela, y voy a trabajar,” dice Natalia Myronenko, la especialista en control de calidad de desminado humanitario. “Esa es la ‘nueva normalidad’.” Para Galina Burkina, significa hacer que su tierra sea segura para su nieta. Natalya Kolisnichenko encuentra propósito en conducir camiones.</span>\n<span class=\"para\">Sí, para muchas mujeres, la guerra ha abierto en Ucrania la oportunidad de incursionar en campos tradicionalmente dominados por hombres. Pero la mayoría de ellas dice que las apuestas son demasiado altas para llamarlo una \"oportunidad.\" En cambio, es una necesidad. Una necesidad de sobrevivir, reconstruir y allanar el camino para un futuro donde ellas y la tierra que aman puedan finalmente estar seguras nuevamente.</span>\n<span class=\"para\"><em>Esta historia se realizó en partes gracias al apoyo del programa de subvenciones de la Oficina de Europa-Ucrania de N-Ost. Yulia Surkova, una periodista ucraniana que cubre acciones bélicas y problemas humanitarios para AFP, UNICEF y medios ucranianos, contribuyó a esta historia.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>es periodista y reportera. Originaria de Francia, está radicada en Frankfurt y trabaja como corresponsal para medios internacionales, incluidos el <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> y<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Korkeakorkoiset kengät ja vaelluskengät</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Pidän tyylikkäistä asioista, kauniista tiloista, mutta tämä työ on paljon mielenkiintoisempaa,” Myronenko sanoo eräänä syksyisenä päivänä Pejassa, Kosovossa, missä hän osallistuu lisäkoulutukseen MAT Kosovon miinanraivauskoulussa. Virheettömänä työnantajansa, kuusi vuotta vanhan Ukrainan Miinanraivaajien Yhdistyksen (UDA), ruskeassa univormussa hän tutkii vanhaa venäläistä ohjusta, oppien kuinka se defusoidaan. Hänen työnsä on sekoitus sitä, mitä hän rakastaa. Oleminen toimistossa Kiovassa ja kentällä. Korkeakorkoisten kenkien ja vaelluskengän käyttäminen. Tyttöjen kanssa toimistossa luominen, tehtävän analyyttinen monimutkaisuus: “En haluaisi tehdä mitään muuta.” Enimmäkseen, hän sanoo, “se hyödyttää maani.”</span>\n<span class=\"para\">Kuten Myronenko, Valentina Kastrenko ei koskaan kuvitellut itseään “miesten työssä – saati menestyvän siinä.” Mutta sen jälkeen, kun venäläiset joukot pommittivat hänen kotikaupunkiaan Mariupolia, tuhosivat hänen kotinsa ja varastivat hänen miehensä kuorma-auton – heidän ainoan tulonlähteensä – hänellä ei ollut muuta vaihtoehtoa kuin paeta länteen. Kuten miljoonat siirtyneet ukrainalaiset, hän oli kamppaillut keksiäkseen elämänsä uudelleen täysimittaisen hyökkäyksen jälkeen. Mariupolin tukiryhmässä hän kuitenkin näki ilmoituksen ilmaisista kuorma-autonkuljettajakursseista.</span>\n<span class=\"para\">Kuorma-autonkuljetus? Se oli ollut hänen miehensä alue. 57-vuotiaana hän oli lähellä eläkeikää. Kuitenkin, kun ei ollut kotia, johon palata, eikä näkymiä, hän haki. Nyt hän on lisensoitu kuljettaja seitsemän tonnin ja sitä suuremmille kuorma-autoille, ja hän suunnittelee yhteistyötä miehensä kanssa pitkillä kuorma-automatkoilla, auttaen tavaroiden lastaamisessa. Hän tietää, kuinka monimutkainen työ on naisille. “Ukraina on perinteinen maa; naisten perinteinen rooli on olla kotona,” hän sanoo. Ukrainassa kuljettajat ovat usein poissa viikkoja kerrallaan, mutta kurssi antoi hänelle potkua: “Tapasin paljon tyttöjä, jotka haluavat osallistua Ukrainan jälleenrakentamiseen.”</span>\n<span class=\"para\">Natalia Myronenko ja Valentina Kastrenko kertovat suuremmasta yhteiskunnallisesta muutoksesta, joka on käynnissä Ukrainassa. Yksi miljoona ukrainalaista on armeijassa, lähes yhdeksän miljoonaa on siirtynyt, noin neljännes väestöstä, ja tuhannet miehet, jotka aikaisemmin liittyivät innokkaasti, piilottelevat nyt sotilasrekrytoijilta, sota ei ole vain kutistanut ja muovannut Ukrainan työvoimaa; itse asiassa se todennäköisesti jatkaa yhteiskunnan ja naisten aseman muuttamista tulevina vuosikymmeninä.</span>\n<span class=\"para\">Gradus Researchin “sotatilastotutkimuksissa”, yrityksessä, joka perustettiin COVID-19-pandemian aikana, sosiologi Evgeniya Bliznyuk on ottanut Ukrainan yhteiskunnan pulssin sodan ensimmäisistä viikoista lähtien vuonna 2022, dokumentoiden heidän erilaisia “mielentilojaan”. Hän sanoo, että ukrainalaisten naisten roolista tulee yhä merkittävämpi, “ei vain täyttämään aukkoja, vaan myös voimana Ukrainan jälleenrakentamisessa inklusiivisena yhteiskuntana.”</span>\n<span class=\"para\">Poissa olevien miesten täyttämänä ukrainalaiset naiset astuvat rooleihin, joita on aiemmin pidetty kiellettyinä. Heistä tulee kuorma-autonkuljettajia, lukkoseppiä, koneistajia, vartijoita ja jopa palomiehiä. Maaperän alla he työskentelevät hiilikaivoksissa. Pintamaalla he johtavat terästehtaita, teollisuuslaitoksia ja rautateitä, jotka ovat elintärkeitä sodan ponnisteluille. He liittyvät myös armeijaan ennennäkemättömin määrin.</span>\n<span class=\"para\">Uupuneina, kolmantena vuonna sodasta, joka kestää pidempään kuin kukaan odotti, mutta päättäväisinä, ukrainalaiset naiset kaipaavat vakautta ja toteutusta. Monille tämä tarkoittaa uusien roolien ja ammatillisen kasvun tavoittelua, mukaan lukien sodan ponnisteluihin liittyvillä aloilla, teollisuuksilla, jotka ovat ratkaisevia Ukrainan tulevaisuudelle. He ovat miinanraivaajia, jotka puhdistavat peltoja venäläisten räjähteiden jäänteistä, dronejen rakentajia, jotka auttavat sotilaita taistelemaan, ja yhä enemmän, niitä, jotka parantavat sotilaiden haavoja.</span>\n<span class=\"para\">Kun Ukraina kohtaa epävarman tulevaisuuden, naiset nousevat keskeisiksi resilienssin ja sopeutumisen ajureiksi. Viisi miljoonaa heistä elää nyt ulkomailla. Ne, jotka ovat jääneet, auttavat muokkaamaan sellaista yhteiskuntaa, joksika Ukraina haluaa tulla. “Naiset asettavat sävyn tulevaisuudelle,” sanoo Myronenko, laatuvalvontaspesialisti, joka siirtyi humanitaariseen miinanraivaukseen hyökkäyksen jälkeen. Hänelle voima tulee feminiinisyyden omaksumisesta samalla, kun hän kohtaa vaativan työn vaatimukset, joissa elämät ovat vaakalaudalla.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Feminismi on täydellinen tuki maallemme”</strong></span>\n<span class=\"para\">Tänään Ukrainassa sukupuoliroolien kysymys on vain vähän tekemistä länsimaisten sukupuolten tasa-arvon ihanteiden kanssa, ja “olisi väärin sanoa, että sota on vapautumisen moottori,” sanoo Anna Colin-Lebedev, poliittisen sosiologian lehtori Pariisin yliopistossa Nanterressa, joka on verrannut naisten roolia Ukrainassa ja Venäjällä. Ukrainassa, missä sota nähdään “kaikkien taisteluna,” miehet ja naiset ovat yhtä lailla mukana. “Venäjän hyökkäystä pidetään olemassaolon uhkana, ei vain poliittisena uhkana,” hän sanoo. Ukrainan naisilla on näyttöä työn ja perheen yhdistämisestä. Mutta nyt, “jokainen äiti näkee aggressorin vaarana hänen lapsilleen, perheelleen ja tulevaisuudelleen.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, työvoiman asiantuntija Kiovassa, joka tutkii sodan vaikutusta talouteen, on samaa mieltä. “Meille,” hän sanoo, “feminismi on täydellinen tuki maallemme.” Tänään ukrainalaisessa armeijassa palvelee 50 000 naista, mukaan lukien 10 000 etulinjassa. Se on kolme kertaa enemmän kuin kymmenen vuotta sitten.</span>\n<span class=\"para\">Naisille muutos tuli sodan myötä ja kauan ennen nykyisen konfliktin alkamista. Kun Venäjän aggressio kiihtyi Donetskin ja Luhanskin itäisillä alueilla vuonna 2014, naiset päättivät taistella takaisin. Mutta armeija oli heikentynyt ja valtio oli hauras. Jos he halusivat, että heidän maansa säilyttää itsenäisyytensä, heidän oli tehtävä osansa. He menivät etulinjaan, mutta ilman palkkaa tai veteraanien eläkkeitä neuvostoaikaisen lain vuoksi, joka kielsi heiltä pääsyn taistelutehtäviin, sekä satoja muita ammatteja, joita pidettiin “haitallisina heidän lisääntymisterveydelleen.”</span>\n<span class=\"para\">Ryhmän naisia käynnisti puolustuskampanjan sukupuolten epätasa-arvon tietoisuuden lisäämiseksi asevoimissa. Keskeinen työkalu oli dokumentti ukrainalaisten naisten roolista etulinjassa nimeltä <em>Näkymätön pataljoona.</em> Elokuva oli keskeinen hallituksen päätökselle vuonna 2016 aloittaa sarjan taistelutehtäviin liittyvien kieltojen kumoaminen. Tämä liike vapautti muutoksen meren. “Jos naiset voivat palvella etulinjassa – kaikkein maskuliinisimmassa työssä – he voivat tehdä mitä tahansa,” sanoo Hanna Hrytsenko, sukupuolitutkija ryhmässä Näkymätön pataljoona. Vuonna 2018 hallitus aloitti prosessin 450 ammatin kiellon purkamiseksi, joita aiemmin pidettiin “haitallisina” naisten terveydelle, avaten tietä naisille tulla kuorma-autonkuljettajiksi, esimerkiksi. Täysimittainen hyökkäys johti lisääntyviin mahdollisuuksiin, ja naisille sallittiin nyt työskennellä maanalaisissa hiilikaivoksissa ja ottaa vastaan muita talouden ylläpitämiseen liittyviä tehtäviä.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Naiset johtavat Ukrainan miinanraivausvallankumousta</strong></span>\n<span class=\"para\">Ukrainan Miinanraivaajien Yhdistyksen operatiivipäällikkönä, voittoa tavoittelemattomassa 400 miinanraivaajan ryhmässä, joka perustettiin kuusi vuotta sitten, Iryna Kustovska on eturintamassa alalla, joka on kasvanut nopeasti täysimittaisen hyökkäyksen myötä. Aiemmin naisilta suljettu ala laskee nyt naiset kolmanneksi humanitaarisista miinanraivaajistaan. “Se laajenee silmiemme edessä,” sanoo Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Tarve on valtava. Arvioiden mukaan jopa kolmannes Ukrainan alueesta on täynnä räjähtämättömiä miinoja, klusteripommeja, ansalankoja, ansoja ja tykistön kappaleita, jotka venäläiset joukot ovat jättäneet, Ukraina on tullut maailman eniten miinoitettu maa. Yhä useammin naiset astuvat esiin ottaakseen vaarallisen tehtävän tehdä maasta jälleen turvallinen viljelyyn ja asumiseen. He tekevät sen kukin omalla tavallaan. On nuoria äitejä kuten Natalia Myronenko, laatuvalvontaspesialisti, joka tarkistaa, että miinanraivaajien työ on tehty oikein. Mutta myös naisia kuten Galina Burkina, 55, joka päätyi johtamaan 12 miinanraivaajan tiimiä, kaikki miehiä, paettuaan venäläisestä miehityksestä, ensin Debaltsevessa vuonna 2015 ja sitten Svitlodarskissa vuonna 2022, jättäen taakseen vanhan elämänsä voimalaitoksen työntekijänä. “Humanitaarinen miinanraivaus tulee, valitettavasti, olemaan prioriteetti vuosikymmeniksi,” Kustovska huomauttaa.   </span>\n<span class=\"para\">Tämä työ ei vain pelasta elämiä, vaan se on myös elintärkeää Ukrainan maataloussektorille. Usein kutsuttu “maailman leipäkoriksi,” Ukrainan hedelmällisellä maalla on ratkaiseva rooli globaalissa ruokahuollossa.</span>\n<span class=\"para\">Sodan ennen 38-vuotias Kustovska ei ollut paljon kokemusta pommien puhdistamisesta. Hän työskenteli Ukrainan ilmailuhallinnon strategisessa osastossa, keskittyen drone-sääntelyyn. Mutta kun räjähteiden puhdistamisen kiireellisyys kävi ilmeiseksi, hän tarttui tilaisuuteen. Hyökkäyksen alettua pieni ryhmä ukrainalaisia naisia lähetettiin MAT Kosovoon, kansainväliseen miinanraivauskouluun Pejassa, koulutukseen. Kun miehet estettiin lähtemästä maasta, Ukraina kääntyi naisiinsa, jotka alkoivat raivata uutta maata alalla. Kustovska haki liittyäkseen koulutettavien ryhmään ja suoritti kolme koulutuskierrosta, valmistuen luokkansa huipulle – ainoana naisena kurssilla, joka oli suunniteltu sotilasasiantuntijoille ja aseinsinööreille.</span>\n<span class=\"para\">Hänestä tuli Demining Solutionin laatuvalvontainsinööri, yksi kuudesta yksityisestä ukrainalaisesta miinanraivausyrityksestä, jotka ovat syntyneet Ukrainassa kansainvälisten voittoa tavoittelemattomien organisaatioiden, kuten Halo Trustin ja Sveitsin Miinatoimintarahaston (FSD), rinnalla.</span>\n<span class=\"para\">“Kun aloitin, naiset miinanraivauksessa olivat kuuma uutinen,” Kustovska muistelee. “Ihmiset sanoivat, “Naiset miinanraivaajat? Todellako?” Mutta asenteet ovat muuttumassa. “Nyt ihmiset sanovat vain, ‘ok, työsi on miinanraivaus, naisena.’”</span>\n<span class=\"para\">“Naisille miinanraivaus ei ole vain vastaus sotaan; se on myös mahdollisuus ammatilliseen kasvuun,” hän lisää. “Työpaikkoja tulee olemaan paljon – ei vain tavallisille miinanraivaajille, vaan myös johtotehtäviin.”</span>\n<span class=\"para\">Kun hän palkkaa rekryyttejä, sukupuolella ei ole merkitystä: kaikkien miinanraivaajien on noudatettava samoja monimutkaisia mutta selkeitä menettelyjä. Mutta naiset tuovat usein kentälle ainutlaatuisen näkökulman, hän sanoo, viitaten kykyyn ajatella “laatikon ulkopuolella” ja hallita useita tehtäviä samanaikaisesti. Nämä taidot ovat yhä arvokkaampia räjähteiden määrän kasvaessa ja uusien, salakavalampien ansojen löydyttyä. Vanhojen räjähtämättömien ammuksien rinnalla venäläiset joukot jättävät uusia tuotettuja aseita, ja yhä luovammat ja vaarallisemmat ansat ovat yleistymässä.</span>\n<span class=\"para\">“Mietin, kuinka monta uutta ideaa vihollisemme voi tuoda maahamme,” Kustovska huomauttaa, viitaten ansoihin “julmana fantasiana.” Vaikka vaara on todellinen, motivaatio on selkeä: “Kun kysymme hakijoilta, miksi he haluavat liittyä, lähes kaikki sanovat, ‘Haluan auttaa tekemään maastamme jälleen turvallisen.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ukrainan toimitusketjun ylläpitäminen</strong></span>\n<span class=\"para\">Raikkaana syyspäivänä 52-vuotias Natalya Kolisnichenko kiillottaa tarkkaavaisesti valkoisen 15-tonnin Renault-kuorma-autonsa peilejä ja ajovalot. “Se on naisten kuorma-auto,” hän sanoo ylpeänä. Kuorma-auto, jossa on automaattivaihteisto ja peruutuskamerat, tuntuu uudelta ja hieman seikkailulliselta. Sinä päivänä hän valmistautuu kuljettamaan pesukoneita ja urheiluvaatteita Kiovan alueella osana työtään Zammlerilla, Ukrainan suurimmassa logistiikkayrityksessä. Se on unelma, jota hän on vaalinut siitä asti, kun hänen isänsä vei hänet pitkille automatkoille Karpaateille ja Krimille. Mutta silloin hänen äitinsä oli sanonut, että kuorma-autonkuljetus ei ollut naisten työtä. Hänestä tuli ensin päiväkodin opettaja, sitten toimistotyöntekijä ja kasvatti kaksi poikaa.</span>\n<span class=\"para\">Sota herätti hänen uinuvan lapsuuden unelmansa. Ruotsalaisen voittoa tavoittelemattoman organisaation kouluttamana hän todistaa kasvavasta trendistä Ukrainassa, jossa naiset siirtyvät ammatteihin, joita on pitkään pidetty heille haitallisina tai joita on paheksuttu neuvostoaikaisen ideologian jäänteiden vuoksi naisten roolista. Tarpeen vuoksi pitää Ukrainan kriittinen infrastruktuuri elossa, se on myös auttanut ravistelemaan perinteisiä sukupuolistereotypioita.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, tai “Shift Skills” ruotsiksi, syntyi COVID-19-pandemian aikana auttamaan lentoemäntiä siirtymään työpaikoille, kuten kassanhoitajiksi. Kolme vuotta myöhemmin ryhmä pyrki auttamaan Ukrainaa toipumaan toisesta kriisistä, ja se tunnisti ja yhdisti kaksi kiireellistä kysymystä. Satamien ja lentokenttien ollessa suljettuina ja logistiikan, sektorin, jolle kaikki riippuu, ollessa halvaantuneena, kuorma-autonkuljetuksesta oli tullut Ukrainan talouden elintärkeä valtasuoni. Mutta sota oli tyhjentänyt sektorin kuljettajista. Naiset puolestaan tarvitsivat epätoivoisesti työtä. Teorian ja käytännön yhdistäminen moderneilla kuorma-autoilla Kiovassa, ohjelma saisi naiset korvaamaan miehiä työssä. Se kohdistuisi erityisesti sodan vuoksi siirtyneisiin naisiin, vanhempiin naisiin ja niihin, jotka olivat menettäneet tulonsa tai rakkaansa konfliktiin.</span>\n<span class=\"para\">Siitä tuli erittäin onnistunut projekti. Yli 300 naista on koulutettu ajamaan C-luokan seitsemän tonnin kuorma-autoja Reskilling Ukrainassa -ohjelman alusta lähtien viime syksynä, ja kolme kertaa enemmän on hakenut, sanoo Oleksandra Panasiuk, koordinaattori. Sen menestys on lumipalloefekti, joka on inspiroinut uuden koulutuksen aloitteita. Esimerkiksi “rakennuskoneiden kuljettajien koulu” kouluttaa naisia käsittelemään kaivinkoneita. Sisäisesti hiilikaivoksissa on koulutettu naistyöntekijöitä ajamaan vaunuja kuljettamaan hiiltä kaivosten sisällä. Yritykset ovat yrittäneet sopeutua naisiin korkeampien palkkojen, automatisointiprosessien ja mielenterveysohjelmien avulla.</span>\n<span class=\"para\">Se oli Facebook-mainos ilmaisista kuorma-autonkuljettajakursseista, joka sai Kolisnichenkon tekemään muutoksen. “Sanoin, ok, nyt olen 52, on aika muuttaa elämääni, toteuttaa unelmani,” hän sanoo. Koulutus oli vaikeaa: kaksi viikkoa teoriaa, kolme viikkoa käytäntöä saadakseen lisenssin ajaa yli seitsemän tonnin kuorma-autoja. “Tapasin paljon upeita, rohkeita naisia, jotka haluavat muuttaa elämäänsä,” hän sanoo.</span>\n<span class=\"para\">Työn löytäminen sen jälkeen oli helppoa. Työn todellisuus kuitenkin osoittautui haastavaksi. Aluksi hän teki pitkiä matkoja ympäri Ukrainaa Scania-kuorma-autolla, navigoiden pitkiä vuoroja, ilmahyökkäyssireenejä ja jännittyneitä hetkiä autioilla huoltoasemilla. Hänen oli pakko nukkua asemilla, usein ilman asianmukaisia tiloja, ja joskus hänen oli pyydettävä tuntemattomilta saattajaa käyttää wc:tä. “Se oli vaikeaa,” hän myöntää. “Mutta olen kiitollinen kokemuksesta.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko sanoo, että on liian aikaista puhua suurista muutoksista sukupuolirooleissa Ukrainassa. “Monet ihmiset eivät ymmärrä, miksi naiset saattaisivat haluta tämän työn,” hän sanoo. Hän lisää: “Tapasin paljon upeita ihmisiä ympäri maata,” ja ihmisten yllättyneet ilmeet, kun hän pysäköi kuorma-autoaan, ovat hänelle merkki hitaasta mutta havaittavasta muutoksesta yhteiskunnallisissa käsityksissä.</span>\n<span class=\"para\">Nyt, kuljettaen urheiluvarusteita ja vaatteita Kiovan alueella Zammlerilla, hän kattaa vain lyhyempiä matkoja. Mutta hän usein auttaa purkamaan tavaroita itse. “Miehiä ei ole tarpeeksi,” hän sanoo. “Varastoissa ja kaupoissa, joihin toimitan, on enimmäkseen naisia, ja puramme tavarat yhdessä.”</span>\n<span class=\"para\">Lapsena hän rakasti kaikkea isänsä automatkoista – bensan tuoksua huoltoasemilla, vuorten kauneutta, vapauden tunnetta. Tänään hänen työnsä tuo välähdyksiä noista muistoista, vaikka ne nyt suodattuvat sodan vaikeuksien läpi. “Näen, kuinka kaunis maa on vihreine metsiineen, mutta näen myös, kuinka venäläiset tuhoavat koteja ja kaupunkeja. Näen palaneita autoja teillä, hätäautoja haavoittuneiden sotilaiden kanssa.”</span>\n<span class=\"para\">\"Se on vaikeaa; se sattuu,” hän sanoo. “Mutta uskon, että kaikki rakennetaan uudelleen, jos jokainen tekee osansa.” Tänään kuorma-auton ajaminen on enemmän kuin lapsuuden unelma. “Olen tarpeellinen,” hän lisää. “Tunnen ylpeyttä.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Oppiminen elämään sodan kanssa</strong></span>\n<span class=\"para\">Venäjän hyökkäyksen alkuvaiheissa, kun ukrainalaiset ryntäsivät etulinjaan, naiset tasapainottivat huimaavaa määrää haasteita, aivan kuten he olivat tehneet vain vuosia aiemmin pandemian aikana. He pitivät perheensä turvassa, toimittivat apua, keräsivät varoja sotilaille, matkustivat tuhansia kilometrejä tuodakseen lapsensa turvaan ja toimivat Ukrainan puolestapuhujina ulkomailla – kaikki samalla kun heidän oli otettava useita töitä selvitäkseen. He menivät myös etulinjaan. Nopean voiton mahdollisuus toimi adrenaliinina, pitäen heidät liikkeellä.</span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin se, mitä he luulivat olevan sprintti, on muuttunut maratoniksi. Ukrainan naiset ovat lopettaneet odottamasta, että hyviä uutisia tulisi huomenna. Adrenaliinin hiipuessa he yrittävät rajoittaa “sodan osuutta” elämässään, keskittyen perusasioihin, löytämällä toteutusta ammatillisessa elämässään, perheissään ja itsessään, mutta myös jatkuvassa panoksessaan sodan ponnisteluille.</span>\n<span class=\"para\">\"He tarvitsevat jonkin syyn uskoa, että elämä on hyvää ja että heillä on paljon asioita, joista olla kiitollisia sodasta huolimatta,” sanoo Evgeniya Bliznyuk Gradus Researchista. Uupuneina ja joskus loppuunpalaneina he “alkavat ottaa asioita rauhallisemmin, huolehtia tunteistaan ja kommunikoida muiden naisten, perheensä ja lastensa kanssa.” </span>\n<span class=\"para\">Naiset ovat pitäneet talouden ja yhteiskunnan toiminnassa näinä sodan vuosina. He ovat myös tehneet jälkensä uusilla aloilla, usein sodan kanssa liittyvillä aloilla, puhdistaen maata, rakentaen droneja ja valmistautuen auttamaan veteraaneja parantumaan ja sopeutumaan sosiaalisesti. Enemmän kuin vain “aukkojen täyttäjiä,” he ovat “sosiaalisia yhdistäjiä,” tuoden resilienssiä, empatiaa ja ymmärrystä yhteiskuntaan, joka kohtaa valtavia haasteita. “Koska Ukraina on nyt hyvin erilainen kuin ennen sotaa,” sanoo Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Eläminen “uudessa todellisuudessa” sopeutumisessa pitkään kestävään sotaan tarkoittaa jokaiselle naiselle jotain erilaista. “Jätän lapset mummolle, ja menen töihin,” sanoo Natalia Myronenko, humanitaarinen miinanraivauksen laatuvalvontaspesialisti. “Se on ‘uusi normaali’.” Galina Burkina tarkoittaa, että hän tekee maastaan turvallisen lapsenlapselleen. Natalya Kolisnichenko löytää tarkoituksen kuorma-auton ajamisesta.</span>\n<span class=\"para\">Kyllä, monille naisille sota on avannut Ukrainassa mahdollisuuden murtautua aloille, joita perinteisesti ovat hallinneet miehet. Mutta useimmat heistä sanovat, että panokset ovat liian korkeat kutsuakseen sitä “mahdollisuudeksi.” Sen sijaan se on välttämättömyys. Välttämättömyys selvitä, jälleenrakentaa ja raivata tietä tulevaisuudelle, jossa he ja rakastamansa maa voivat lopulta olla jälleen turvallisia.</span>\n<span class=\"para\"><em>Tämä tarina on tehty osittain N-Ostin Eurooppa-Ukraina Desk -apurahaprojektin tuella. Yulia Surkova, ukrainalainen toimittaja, joka katsoo sotatoimia ja humanitaarisia ongelmia AFP:lle, UNICEF:lle ja ukrainalaisille medioille, on osallistunut tämän tarinan tekemiseen.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>on toimittaja ja reportteri. Alun perin Ranskasta, hän asuu Frankfurtissa ja työskentelee kansainvälisille medioille, mukaan lukien <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> ja<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Talons hauts et bottes de randonnée</strong></span>\n<span class=\"para\"> “J'aime les choses élégantes, les espaces beaux, mais ce travail est beaucoup plus intéressant,” dit Myronenko lors d'une récente journée d'automne à Peja, au Kosovo, où elle suit une formation complémentaire à l'école de déminage MAT Kosovo. Impeccable dans l'uniforme marron de son employeur, l'Association des démineurs ukrainiens (UDA) qui a six ans, elle se penche sur un ancien missile russe, apprenant à le désamorcer. Son travail est un mélange de ce qu'elle aime. Être au bureau à Kyiv et sur le terrain. Porter des talons hauts et des bottes de randonnée. Le lien avec les filles au bureau, la complexité analytique de la tâche : “Je ne voudrais rien faire d'autre.” Surtout, dit-elle, “cela profite à mon pays.”</span>\n<span class=\"para\">Comme Myronenko, Valentina Kastrenko ne s'était jamais imaginé dans un “travail d'homme – encore moins y prospérer”. Mais après que les troupes russes ont bombardé sa ville natale de Marioupol, détruit sa maison et volé le camion de son mari – leur unique source de revenus – elle n'a eu d'autre choix que de fuir vers l'ouest. Comme des millions d'Ukrainiens déplacés, elle a lutté pour réinventer sa vie après l'invasion à grande échelle. Dans un groupe de soutien à Marioupol, cependant, elle a vu une annonce pour des cours de conduite de camion gratuits.</span>\n<span class=\"para\">Conduire un camion ? Cela avait été le domaine de son mari. À 57 ans, elle était proche de la retraite. Pourtant, sans maison à laquelle retourner et sans perspectives, elle a postulé. Maintenant conductrice licenciée de camions pesant sept tonnes et plus, elle prévoit de s'associer à son mari pour de longs trajets en camion, aidant au chargement des marchandises. Elle sait à quel point le travail est compliqué pour les femmes. “L'Ukraine est un pays traditionnel ; le rôle traditionnel des femmes est d'être à la maison,” dit-elle. En Ukraine, les conducteurs sont souvent absents des semaines à la fois, mais le cours lui a donné un coup de pouce : “J'ai rencontré beaucoup de filles qui veulent contribuer à la reconstruction de l'Ukraine.”</span>\n<span class=\"para\">Les histoires de Natalia Myronenko et Valentina Kastrenko reflètent un changement sociétal plus large en cours en Ukraine. Avec un million d'Ukrainiens dans l'armée, presque neuf millions déplacés, soit environ un quart de la population, et des milliers d'hommes qui autrefois s'engageaient avec empressement maintenant cachés des recruteurs militaires, la guerre a non seulement réduit et remodelé la main-d'œuvre ukrainienne ; en effet, elle est susceptible de continuer à transformer la société et la place des femmes dans celle-ci, pour des décennies à venir.</span>\n<span class=\"para\">Dans une série de “sondages en temps de guerre” pour Gradus Research, une entreprise créée pendant la pandémie de COVID-19, la sociologue Evgeniya Bliznyuk a pris le pouls de la société ukrainienne depuis les premières semaines de la guerre en 2022, documentant leurs différentes “étapes mentales”. Elle dit que le rôle des femmes ukrainiennes est appelé à devenir de plus en plus significatif, “non seulement pour combler les lacunes mais aussi comme force motrice dans la reconstruction de l'Ukraine en tant que société inclusive”.</span>\n<span class=\"para\">Remplaçant les hommes absents, les femmes ukrainiennes prennent des rôles autrefois considérés comme interdits. Elles deviennent conductrices de camions, serrurières, machinistes, gardes de sécurité et même pompières. Sous terre, elles travaillent dans des mines de charbon. En surface, elles dirigent des aciéries, des usines et des chemins de fer vitaux pour l'effort de guerre. Elles rejoignent également l'armée en nombre sans précédent.</span>\n<span class=\"para\">Épuisées, trois ans après une guerre qui dure plus longtemps que quiconque ne l'avait prévu, mais déterminées, les femmes ukrainiennes aspirent à la stabilité et à l'épanouissement. Pour beaucoup, cela signifie poursuivre de nouveaux rôles et une croissance professionnelle, y compris dans des secteurs liés à l'effort de guerre, des industries cruciales pour l'avenir de l'Ukraine. Elles sont les démineurs qui nettoient les terres agricoles des restes d'explosifs russes, les constructrices de drones aidant les soldats à combattre, et de plus en plus, celles qui soignent les blessures des soldats.</span>\n<span class=\"para\">Alors que l'Ukraine fait face à un avenir incertain, les femmes émergent comme des moteurs clés de résilience et d'adaptabilité. Cinq millions d'entre elles vivent désormais à l'étranger. Celles qui sont restées aident à façonner le type de société que l'Ukraine souhaite devenir. “Les femmes donnent le ton pour l'avenir,” dit Myronenko, la spécialiste du contrôle qualité qui est passée au déminage humanitaire après l'invasion. Pour elle, la force vient de l'acceptation de sa féminité tout en s'attaquant aux exigences d'un travail difficile avec des vies en jeu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Le féminisme est un soutien total à notre pays”</strong></span>\n<span class=\"para\">Aujourd'hui en Ukraine, la question des rôles de genre a peu à voir avec les idéaux occidentaux d'égalité des sexes, et “il serait faux de dire que la guerre est un moteur d'émancipation,” dit Anna Colin-Lebedev, maître de conférences en sociologie politique à l'Université Paris Nanterre, qui a comparé le rôle des femmes en Ukraine et en Russie. En Ukraine, où la guerre est considérée comme “le combat de tout le monde,” les hommes et les femmes sont également impliqués. “L'invasion russe est perçue comme une menace existentielle, pas seulement politique,” dit-elle. Les femmes ukrainiennes ont un historique de combinaison travail et famille. Mais maintenant, “chaque mère voit l'agresseur comme un danger pour ses enfants, sa famille et son avenir.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, spécialiste du travail à Kyiv qui étudie l'impact de la guerre sur l'économie, est d'accord. “Pour nous,” dit-elle, “le féminisme est un soutien total à notre pays.” Aujourd'hui, il y a 50 000 femmes servant dans l'armée ukrainienne, dont 10 000 sur le front. C'est trois fois plus qu'il y a dix ans.</span>\n<span class=\"para\">Pour les femmes, le changement est venu avec la guerre et bien avant le début du conflit actuel. Alors que l'agression russe s'intensifiait dans les régions orientales de Donetsk et de Louhansk en 2014, les femmes ont décidé de riposter. Mais l'armée était épuisée et l'État était fragile. Si elles voulaient que leur pays conserve sa souveraineté, elles devraient faire leur part. Elles sont allées au front, mais sans salaire ni pensions de vétérans en raison d'une loi de l'ère soviétique interdisant l'accès aux postes de combat, ainsi qu'à des centaines d'autres professions jugées “nocives pour leur santé reproductive.”</span>\n<span class=\"para\">Un groupe de femmes a lancé une campagne de plaidoyer pour sensibiliser à l'inégalité de genre dans les forces armées. Un outil clé était un documentaire sur le rôle des femmes ukrainiennes au front intitulé <em>Le Bataillon Invisible.</em> Le film a été déterminant dans la décision du gouvernement en 2016 de commencer à renverser une série d'interdictions sur les emplois de combat. Ce mouvement a déclenché une mer de changements.  “Si les femmes peuvent servir sur le front – le travail le plus masculin de tous – elles peuvent tout faire,” dit Hanna Hrytsenko, chercheuse en genre pour le groupe Bataillon Invisible. En 2018, le gouvernement a commencé le processus de levée d'une interdiction sur 450 professions auparavant jugées “nocives” pour la santé des femmes, ouvrant la voie à ce que les femmes deviennent conductrices de camions, par exemple. L'invasion à grande échelle a conduit à davantage d'ouvertures, les femmes étant désormais autorisées à travailler sous terre dans des mines de charbon et à assumer d'autres tâches cruciales pour maintenir l'économie en marche.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Les femmes à la tête de la révolution du déminage en Ukraine</strong></span>\n<span class=\"para\">En tant que responsable des opérations pour l'Association des démineurs ukrainiens, un groupe à but non lucratif de 400 sapeurs créé il y a six ans, Iryna Kustovska est à l'avant-garde d'un secteur qui a connu une croissance rapide à la suite de l'invasion à grande échelle. Autrefois fermé aux femmes, le domaine compte désormais des femmes représentant un tiers de ses démineurs humanitaires. “Cela s'étend sous nos yeux,” dit Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Le besoin est immense. Avec jusqu'à un tiers du territoire ukrainien estimé comme étant jonché de mines non explosées, de bombes à sous-munitions, de fils de déclenchement, de pièges et de fragments d'obus laissés par les forces russes, l'Ukraine est devenue le pays le plus miné au monde. De plus en plus, ce sont des femmes qui se portent volontaires pour assumer la tâche dangereuse de rendre la terre à nouveau sûre pour l'agriculture et l'habitation. Elles le font chacune à leur manière. Il y a de jeunes mères comme Natalia Myronenko, la spécialiste du contrôle qualité qui vérifie que le travail des démineurs est bien fait. Mais aussi des femmes comme Galina Burkina, 55 ans, qui a fini par diriger une équipe de 12 démineurs, tous des hommes, après avoir fui l'occupation russe, d'abord à Debaltseve en 2015, puis à Svitlodarsk en 2022, abandonnant sa vie d'ancienne travailleuse d'une centrale électrique. “Le déminage humanitaire sera, malheureusement, une priorité pendant des décennies,” note Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Non seulement ce travail sauve des vies, mais il est également essentiel pour le secteur agricole de l'Ukraine. Souvent qualifiée de “panier de pain du monde,” la terre fertile de l'Ukraine joue un rôle crucial dans les approvisionnements alimentaires mondiaux.</span>\n<span class=\"para\">Avant la guerre, Kustovska, 38 ans, avait peu d'expérience en matière de déminage. Elle travaillait dans le département stratégique de l'administration ukrainienne de l'aviation, se concentrant sur la réglementation des drones. Mais alors que l'urgence de déblayer les explosifs devenait évidente, elle a saisi l'opportunité. Après le début de l'invasion, un petit groupe de femmes ukrainiennes a été envoyé à MAT Kosovo, une école internationale de déminage à Peja, pour une formation. Avec les hommes interdits de quitter le pays, l'Ukraine s'est tournée vers ses femmes, qui ont commencé à ouvrir de nouvelles voies dans le domaine. Kustovska a postulé pour rejoindre un groupe de stagiaires et a terminé trois cycles de formation, se classant première de sa promotion – la seule femme dans un cours conçu pour des experts militaires et des ingénieurs en armement.</span>\n<span class=\"para\">Elle est devenue l'ingénieure de contrôle qualité pour Demining Solution, l'une des six entreprises privées ukrainiennes de déminage émergentes en Ukraine aux côtés d'organisations internationales à but non lucratif comme Halo Trust et la Fondation suisse pour l'action contre les mines (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“Quand j'ai commencé, les femmes dans le déminage étaient une nouvelle sensation,” se souvient Kustovska. “Les gens disaient : ‘Des femmes démineurs ? Vraiment ?’ Mais les mentalités évoluent. “Maintenant, les gens disent simplement : ‘d'accord, votre travail est le déminage, en tant que femme.’”</span>\n<span class=\"para\">“Pour les femmes, le déminage n'est pas seulement une réponse à la guerre ; c'est aussi une opportunité de croissance professionnelle,” ajoute-t-elle. “Il y aura beaucoup d'emplois – pas seulement pour les démineurs ordinaires mais aussi pour les postes de direction.”</span>\n<span class=\"para\">Lorsqu'elle recrute, le genre est sans importance : tous les démineurs doivent suivre les mêmes procédures complexes mais claires. Mais les femmes apportent souvent une perspective unique sur le terrain, dit-elle, faisant référence à une capacité à penser “en dehors des sentiers battus” et à gérer plusieurs tâches simultanément. Ces compétences deviennent de plus en plus précieuses à mesure que le nombre d'explosifs augmente et que de nouvelles formes plus insidieuses de pièges sont découvertes. Aux côtés des munitions non explosées plus anciennes, les forces russes laissent des munitions nouvellement produites, avec des pièges de plus en plus créatifs et dangereux devenant courants.</span>\n<span class=\"para\">“Je me demande combien de nouvelles idées notre ennemi peut apporter sur notre terre,” remarque Kustovska, faisant référence aux pièges comme à une “fantaisie cruelle.” Bien que le danger soit réel, la motivation est claire : “Lorsque nous demandons aux candidats pourquoi ils veulent rejoindre, presque tous disent : ‘Je veux aider à rendre notre pays à nouveau sûr.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Maintenir la chaîne d'approvisionnement de l'Ukraine en marche</strong></span>\n<span class=\"para\">Par une fraîche journée d'automne, Natalya Kolisnichenko, 52 ans, polit attentivement les miroirs et les phares de son camion Renault blanc de 15 tonnes. “C'est un camion de femme,” dit-elle avec fierté. Le camion, avec sa transmission automatique et ses caméras de recul, semble neuf et un peu aventureux. Ce jour-là, elle se prépare à transporter des machines à laver et des vêtements de sport dans la région de Kyiv dans le cadre de son travail avec Zammler, la plus grande entreprise de logistique d'Ukraine. C'est un rêve qu'elle nourrit depuis que son père l'emmenait en longs voyages en voiture dans les montagnes des Carpates et en Crimée. Mais à l'époque, sa mère avait dit que le camionnage n'était pas un travail de femme. Elle est d'abord devenue enseignante de maternelle, puis employée de bureau et a élevé deux fils.</span>\n<span class=\"para\">Il a fallu la guerre pour réactiver son rêve d'enfance dormant. Requalifiée dans le camionnage par une ONG suédoise, elle témoigne d'une tendance croissante en Ukraine qui voit les femmes entrer dans des professions longtemps considérées comme nuisibles pour elles ou mal vues par les vestiges de l'idéologie soviétique concernant le rôle des femmes. Poussée par la nécessité de maintenir l'infrastructure critique de l'Ukraine en vie, cela a également contribué à secouer les stéréotypes de genre traditionnels.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, ou “Shift Skills” en suédois, est né pendant la pandémie de COVID-19 pour aider les hôtesses de l'air à passer à des emplois comme caissières. Trois ans plus tard, le groupe a cherché à aider l'Ukraine à se remettre d'une autre crise, et il a identifié et combiné deux problèmes urgents. Avec les ports et les aéroports fermés et la logistique, un secteur dont tout dépend, paralysée, le camionnage était devenu l'artère vitale de l'économie ukrainienne. Mais la guerre avait drainé le secteur de ses conducteurs. Les femmes, quant à elles, avaient désespérément besoin de travailler. En mélangeant théorie et expérience pratique avec des camions modernes à Kyiv, le programme visait à faire remplacer les hommes par des femmes sur le terrain. Il ciblait particulièrement les femmes déplacées par la guerre, les femmes plus âgées et celles qui avaient perdu leur revenu ou leurs proches à cause du conflit.</span>\n<span class=\"para\">Ce fut un projet très réussi. Plus de 300 femmes ont été formées pour conduire des camions de catégorie C de sept tonnes depuis le lancement de Reskilling Ukraine l'automne dernier, avec trois fois plus de candidatures, dit Oleksandra Panasiuk, la coordinatrice. Son succès a entraîné une série de nouvelles initiatives de reconversion. L'“école des opérateurs d'équipements de construction,” par exemple, forme des femmes à manipuler des excavatrices. En interne, les mines de charbon ont requalifié des travailleuses pour conduire des chariots afin de transporter le charbon à l'intérieur des mines. Les entreprises ont essayé d'adapter leurs méthodes aux femmes par des salaires plus élevés, des processus d'automatisation et des programmes de santé mentale.</span>\n<span class=\"para\">C'est une annonce Facebook pour des cours de conduite de camion gratuits qui a poussé Kolisnichenko à opérer un changement. “J'ai dit, d'accord, maintenant j'ai 52 ans, il est temps de changer ma vie, de réaliser mon rêve,” dit-elle. La formation a été difficile : deux semaines de théorie, trois semaines de pratique pour obtenir son permis de conduire des camions de plus de sept tonnes. “J'ai rencontré beaucoup de femmes formidables et courageuses qui veulent changer leur vie,” dit-elle.</span>\n<span class=\"para\">Trouver un emploi par la suite a été facile. La réalité du travail, cependant, s'est révélée difficile. Au début, elle a effectué de longs trajets à travers l'Ukraine dans un camion Scania, naviguant entre des quarts prolongés, des sirènes d'alerte aérienne et des moments tendus dans des stations-service désertes. Elle a dû dormir dans les stations, souvent sans installations adéquates, et parfois elle devait demander à des inconnus de l'accompagner pour utiliser les toilettes. “C'était difficile,” admet-elle. “Mais je suis reconnaissante pour l'expérience.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko dit qu'il est trop tôt pour parler de changements majeurs dans les rôles de genre en Ukraine. “Beaucoup de gens ne comprennent pas pourquoi les femmes pourraient vouloir ce travail,” dit-elle. Ajoutant, “J'ai rencontré beaucoup de personnes incroyables à travers le pays,” et les regards de surprise dans les yeux des gens lorsqu'elle gare son camion sont, pour elle, un signe d'un changement lent mais perceptible dans les perceptions sociétales.</span>\n<span class=\"para\">Maintenant, transportant des articles de sport et des vêtements dans la région de Kyiv avec Zammler, elle ne couvre que des distances plus courtes. Mais elle aide souvent à décharger les marchandises elle-même. “Il n'y a pas assez d'hommes,” dit-elle. “C'est principalement des femmes dans les entrepôts et les magasins où je livre, et nous déchargeons les marchandises ensemble.”</span>\n<span class=\"para\">Enfant, elle aimait tout ce qui concernait les voyages de son père : l'odeur de l'essence aux stations-service, la beauté des montagnes, le sentiment de liberté. Aujourd'hui, son travail lui rappelle des bribes de ces souvenirs, bien qu'ils soient maintenant filtrés par les difficultés de la guerre. “Je vois à quel point le pays est beau avec ses forêts vertes, mais je vois aussi comment les Russes détruisent des maisons et des villes. Je vois des voitures brûlées sur les routes, des voitures d'urgence avec des soldats blessés.”</span>\n<span class=\"para\">\"C'est dur ; ça fait mal,” dit-elle. “Mais je crois que tout sera reconstruit si chaque personne fait sa part.” Aujourd'hui, conduire un camion est plus qu'un rêve d'enfant. “Je suis nécessaire,” ajoute-t-elle. “Je me sens fière.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Apprendre à vivre avec la guerre</strong></span>\n<span class=\"para\">Dans les premiers jours de l'invasion de la Russie, alors que les Ukrainiens se précipitaient au front, les femmes ont dû jongler avec une quantité vertigineuse de défis, un peu comme elles l'avaient fait quelques années auparavant pendant la pandémie. Elles ont gardé leurs familles en sécurité, livré de l'aide, levé des fonds pour les soldats, parcouru des milliers de kilomètres pour mettre leurs enfants en sécurité et ont agi en tant que défenseurs de l'Ukraine à l'étranger – tout en devant prendre plusieurs emplois pour rester à flot. Elles sont également allées au front. La perspective d'une victoire rapide agissait comme un adrénaline, les maintenant en mouvement.</span>\n<span class=\"para\">Cependant, ce qu'elles pensaient être un sprint s'est transformé en marathon. Les femmes ukrainiennes ont cessé de s'attendre à ce que de bonnes nouvelles arrivent demain. Avec l'adrénaline qui s'estompe, elles essaient de limiter la “part de guerre” dans leur vie, se concentrant sur les besoins fondamentaux, trouvant un épanouissement dans leur vie professionnelle, leurs familles et elles-mêmes, mais aussi leur contribution continue à l'effort de guerre.</span>\n<span class=\"para\">\"Elles ont besoin d'une raison de croire que la vie est bonne et qu'elles ont beaucoup de choses à apprécier malgré la guerre,” dit Evgeniya Bliznyuk de Gradus Research. Épuisées et parfois brûlées, elles commencent “à prendre les choses plus lentement, à prendre soin de leurs émotions, et à communiquer avec d'autres femmes, leur famille et leurs enfants.” </span>\n<span class=\"para\">Les femmes ont maintenu l'économie et la société en marche durant ces années de guerre. Elles ont également laissé leur empreinte dans de nouveaux secteurs, souvent liés à la guerre, déblayant des terres, construisant des drones et se préparant à aider les vétérans à guérir et à se réadapter socialement. Plus que de simples “combleuses de lacunes,” elles sont les “connectrices sociales,” apportant résilience, empathie et compréhension à une société confrontée à d'immenses défis. “Parce que l'Ukraine est maintenant très différente d'avant la guerre,” dit Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Vivre dans la “nouvelle réalité” de l'adaptation à une guerre prolongée signifie quelque chose de différent pour chaque femme. “Je laisse les enfants avec Mamie, et je vais travailler,” dit Natalia Myronenko, la spécialiste du contrôle qualité en déminage humanitaire. “C'est la ‘nouvelle normalité’.” Pour Galina Burkina, cela signifie rendre sa terre sûre pour sa petite-fille. Natalya Kolisnichenko trouve un sens à conduire des camions.</span>\n<span class=\"para\">Oui, pour de nombreuses femmes, la guerre a ouvert en Ukraine la chance de percer dans des domaines traditionnellement dominés par les hommes. Mais la plupart d'entre elles disent que les enjeux sont bien trop élevés pour l'appeler une “opportunité.” Au lieu de cela, c'est une nécessité. Une nécessité de survivre, de reconstruire et de préparer un avenir où elles et la terre qu'elles aiment pourront enfin être à nouveau en sécurité.</span>\n<span class=\"para\"><em>Cette histoire a été réalisée en partie grâce au soutien du programme de subventions Europe-Ukraine de N-Ost. Yulia Surkova, une journaliste ukrainienne couvrant les actions de guerre et les problèmes humanitaires pour l'AFP, l'UNICEF et les médias ukrainiens, a contribué à cette histoire.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>est journaliste et reporter. Originaire de France, elle est basée à Francfort et travaille comme correspondante pour des médias internationaux, y compris le <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> et<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Visoke potpetice i planinarske čizme</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Volim stylish stvari, lijepe prostore, ali ovaj posao je mnogo zanimljiviji,” kaže Myronenko jednog nedavnog jesenskog dana u Peći, na Kosovu, gdje pohađa daljnju obuku u školi za razminiranje MAT Kosovo. Besprijekorna u smeđem uniformi svog poslodavca, šestogodišnje Ukrajinske udruge deminera (UDA), proučava staru rusku raketu, učeći kako je deaktivirati. Njen posao je mješavina onoga što voli. Biti u uredu u Kijevu i na terenu. Nositi visoke potpetice i planinarske čizme. Povezivanje s djevojkama u uredu, analitička složenost zadatka: “Ne bih željela raditi ništa drugo.” Uglavnom, kaže, “to koristi mojoj zemlji.”</span>\n<span class=\"para\">Poput Myronenko, Valentina Kastrenko nikada nije zamišljala sebe u “muškom poslu – a kamoli da u njemu napreduje.” No, nakon što su ruske trupe bombardirale njen rodni grad Mariupolj, uništile njen dom i ukrale kamion njenog muža – njihov jedini izvor prihoda – nije imala izbora nego pobjeći na zapad. Kao i milijuni raseljenih Ukrajinaca, borila se da reinventira svoj život nakon potpune invazije. U grupi za podršku u Mariupolju, međutim, vidjela je oglas za besplatne tečajeve vožnje kamiona.</span>\n<span class=\"para\">Vožnja kamiona? To je bila domena njenog muža. Sa 57 godina, bila je blizu mirovine. Ipak, bez doma kojem se može vratiti i bez perspektiva, prijavila se. Sada je licencirana vozačica kamiona težih od sedam tona, planira surađivati s mužem na dugim vožnjama kamiona, pomažući pri utovaru robe. Zna koliko je posao kompliciran za žene. “Ukrajina je tradicionalna zemlja; tradicionalna uloga žena je biti kod kuće,” kaže. U Ukrajini vozači često odsustvuju tjednima, ali tečaj joj je dao poticaj: “Upoznala sam mnogo djevojaka koje žele doprinijeti obnovi Ukrajine.”</span>\n<span class=\"para\">Priče Natalije Myronenko i Valentine Kastrenko odražavaju veći društveni pomak koji se odvija u Ukrajini. S milijunom Ukrajinaca u vojsci, gotovo devet milijuna raseljenih, otprilike četvrtina populacije, i tisućama muškaraca koji su nekada rado pristupali sada se skrivaju od vojnih regrutera, rat nije samo smanjio i preoblikovao radnu snagu Ukrajine; doista, vjerojatno će nastaviti transformirati društvo i mjesto žena u njemu, desetljećima unaprijed.</span>\n<span class=\"para\">U nizu “istraživanja u vrijeme rata” za Gradus Research, tvrtku osnovanu tijekom pandemije COVID-19, sociologinja Evgeniya Bliznyuk mjeri puls ukrajinskog društva od prvih tjedana rata 2022., dokumentirajući njihove različite “mentalne faze”. Kaže da će uloga ukrajinskih žena postati sve značajnija, “ne samo da popune praznine, već i kao pokretačka snaga u obnovi Ukrajine kao inkluzivnog društva.”</span>\n<span class=\"para\">Popunjavajući praznine za odsutne muškarce, ukrajinske žene preuzimaju uloge koje su nekada smatrane nedostupnima. Postaju vozačice kamiona, bravari, strojari, zaštitari, pa čak i vatrogasci. U podzemlju rade u rudnicima ugljena. Na površini vode čeličane, tvornice i željeznice vitalne za ratne napore. Također se pridružuju vojsci u bez presedana brojevima.</span>\n<span class=\"para\">Iscrpljene, tri godine u ratu koji traje duže nego što je itko očekivao, ali odlučne, ukrajinske žene žude za stabilnošću i ispunjenjem. Za mnoge to znači traženje novih uloga i profesionalnog rasta, uključujući sektore povezane s ratnim naporima, industrije ključne za budućnost Ukrajine. One su demineri koji čiste poljoprivredno zemljište od ostataka ruskih eksploziva, graditelji dronova koji pomažu vojnicima u borbi, a sve više i one koje liječe rane vojnika.</span>\n<span class=\"para\">Dok se Ukrajina suočava s neizvjesnom budućnošću, žene se pojavljuju kao ključni pokretači otpornosti i prilagodljivosti. Pet milijuna njih sada živi u inozemstvu. One koje su ostale pomažu oblikovati vrstu društva kakva Ukrajina želi postati. “Žene postavljaju ton za budućnost,” kaže Myronenko, stručnjakinja za kontrolu kvalitete koja se prebacila na humanitarno razminiranje nakon invazije. Za nju, snaga dolazi iz prihvaćanja svoje ženstvenosti dok se suočava s zahtjevima izazovnog posla s životima na kocki.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Feminizam je potpuna podrška našoj zemlji”</strong></span>\n<span class=\"para\">Danas u Ukrajini, pitanje rodnih uloga ima malo veze s zapadnim idealima rodne ravnopravnosti, a “bilo bi pogrešno reći da je rat motor emancipacije,” kaže Anna Colin-Lebedev, predavačica političke sociologije na Sveučilištu Paris Nanterre, koja je usporedila ulogu žena u Ukrajini i Rusiji. U Ukrajini, gdje se rat doživljava kao “borba svih,” muškarci i žene su jednako uključeni. “Ruska invazija se vidi kao egzistencijalna prijetnja, ne samo politička,” kaže. Ukrajinske žene imaju povijest kombiniranja posla i obitelji. No sada, “svaka majka vidi agresora kao opasnost za svoju djecu, svoju obitelj i svoju budućnost.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, stručnjakinja za rad u Kijevu koja proučava utjecaj rata na ekonomiju, slaže se. “Za nas,” kaže, “feminizam je potpuna podrška našoj zemlji.” Danas, u ukrajinskoj vojsci služi 50.000 žena, uključujući 10.000 na prvim linijama. To je tri puta više nego prije deset godina.</span>\n<span class=\"para\">Za žene, promjena je došla s ratom i mnogo prije nego što je trenutni sukob započeo. Kako je ruska agresija eskalirala u istočnim regijama Donjecka i Luganska 2014. godine, žene su odlučile uzvratiti. No, vojska je bila iscrpljena, a država krhka. Ako su željele da njihova zemlja zadrži svoju suverenost, morale su učiniti svoj dio. Otišle su na front, ali bez plaće ili mirovina za veterane zbog zakona iz sovjetskog doba koji im je zabranjivao pristup borbenim pozicijama, kao i stotinama drugih profesija koje su smatrane “štetnima za njihovo reproduktivno zdravlje.”</span>\n<span class=\"para\">Grupa žena pokrenula je kampanju za zagovaranje kako bi podigla svijest o rodnoj nejednakosti u oružanim snagama. Ključni alat bio je dokumentarni film o ulozi ukrajinskih žena na frontu pod nazivom <em>Nevidljivi bataljon.</em> Film je bio ključan u odluci vlade 2016. godine da počne ukidati niz zabrana na borbene poslove. Taj potez pokrenuo je more promjena.  “Ako žene mogu služiti na prvim linijama – najmuškijem poslu od svih – mogu raditi bilo što,” kaže Hanna Hrytsenko, istraživačica rodne ravnopravnosti za grupu Nevidljivi bataljon. Godine 2018. vlada je započela proces ukidanja zabrane za 450 profesija koje su prethodno smatrane “štetnima” za zdravlje žena, otvarajući put ženama da postanu vozačice kamiona, na primjer. Potpuna invazija dovela je do više otvorenih pozicija, s ženama koje su sada dopuštene raditi pod zemljom u rudnicima ugljena i preuzimati druge zadatke ključne za održavanje ekonomije.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Žene koje vode ukrajinsku revoluciju razminiranja</strong></span>\n<span class=\"para\">Kao menadžerica operacija za Ukrajinsku udrugu deminera, neprofitnu grupu od 400 sapera osnovanu prije šest godina, Iryna Kustovska je na čelu sektora koji je brzim rastom uzrokovan punom invazijom. Nekada zatvoren za žene, ovaj sektor sada broji žene kao trećinu svojih humanitarnih deminera. “Širi se pred našim očima,” kaže Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Potražnja je ogromna. Procjenjuje se da je do jedne trećine teritorija Ukrajine zagađeno neeksplodiranim minama, kasetnim bombama, žicama, zamkama i fragmentima granata koje su ostavile ruske snage, a Ukrajina je postala najminiranija zemlja na svijetu. Sve više, to su žene koje preuzimaju opasan zadatak pomoći da se zemlja ponovno učini sigurnom za poljoprivredu i stanovanje. Svaka to radi na svoj način. Tu su mlade majke poput Natalije Myronenko, stručnjakinje za kontrolu kvalitete koja provjerava da li je posao deminera obavljen ispravno. No tu su i žene poput Galine Burkina, 55, koja je završila vodeći tim od 12 deminera, svih muškaraca, nakon što je pobjegla od ruske okupacije, prvo u Debaltsevu 2015. godine, a zatim u Svitlodarsk 2022. godine, napustivši svoj stari život kao radnica u elektrani. “Humanitarno razminiranje će, nažalost, biti prioritet desetljećima,” primjećuje Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Ne samo da ovaj posao spašava živote, već je i bitan za ukrajinski poljoprivredni sektor. Često nazivan “kruharnicom svijeta,” plodna zemlja Ukrajine igra ključnu ulogu u globalnim opskrbama hranom.</span>\n<span class=\"para\">Prije rata, 38-godišnja Kustovska imala je malo iskustva s čišćenjem bombi. Radila je u strateškom odjelu ukrajinske zrakoplovne uprave, fokusirajući se na regulaciju dronova. No, kako je hitnost čišćenja eksploziva postajala očita, iskoristila je priliku. Nakon što je invazija započela, mala grupa ukrajinskih žena poslana je u MAT Kosovo, međunarodnu školu za razminiranje u Peći, na obuku. S muškarcima koji su bili spriječeni napustiti zemlju, Ukrajina se okrenula svojim ženama, koje su počele probijati nove granice u tom području. Kustovska se prijavila da se pridruži grupi polaznica i završila tri kruga obuke, diplomirajući kao najbolja u svom razredu – jedina žena na tečaju namijenjenom vojnim stručnjacima i inženjerima oružja.</span>\n<span class=\"para\">Postala je inženjerka za kontrolu kvalitete za Demining Solution, jednu od šest privatnih ukrajinskih tvrtki za razminiranje koje se pojavljuju u Ukrajini uz međunarodne neprofitne organizacije poput Halo Trust i Švicarske zaklade za akciju protiv mina (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“Kada sam počela, žene u razminiranju bile su vruća tema,” prisjeća se Kustovska. “Ljudi bi govorili, ‘Žene demineri? Stvarno?’ No, stavovi se mijenjaju. “Sada, ljudi samo kažu, ‘u redu, tvoj posao je razminiranje, kao žena.’”</span>\n<span class=\"para\">“Za žene, razminiranje nije samo odgovor na rat; to je također prilika za profesionalni rast,” dodaje. “Bit će mnogo poslova – ne samo za obične demine, već i za menadžerske pozicije.”</span>\n<span class=\"para\">Kada zapošljava regrute, spol nije bitan: svi demineri moraju slijediti iste složene, ali jasne procedure. No, žene često donose jedinstvenu perspektivu u to područje, kaže, pozivajući se na sposobnost razmišljanja “izvan okvira” i upravljanja višestrukim zadacima istovremeno. Ove vještine postaju sve vrijednije kako se broj eksploziva povećava i otkrivaju se novi, podmukliji oblici zamki. Uz starije neeksplodirane municije, ruske snage ostavljaju novo proizvedeno oružje, s kreativnijim i opasnijim zamkama koje postaju uobičajene.</span>\n<span class=\"para\">“Pitamo se koliko novih ideja naš neprijatelj može donijeti na našu zemlju,” primjećuje Kustovska, nazivajući zamke “okrutnom fantazijom.” Iako je opasnost stvarna, motivacija je jasna: “Kada pitamo kandidate zašto žele pridružiti, gotovo svi kažu, ‘Želim pomoći da naša zemlja ponovno bude sigurna.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Održavanje opskrbnog lanca Ukrajine</strong></span>\n<span class=\"para\">Na svježem jesenskom danu, 52-godišnja Natalya Kolisnichenko pažljivo polira ogledala i prednja svjetla svog bijelog Renault kamiona od 15 tona. “To je ženski kamion,” kaže s ponosom. Kamion, s automatskim mjenjačem i kamerama za vožnju unatrag, djeluje novo i pomalo avanturistički. Tog dana, priprema se za transport perilica rublja i sportske odjeće u regiji Kijev kao dio svog posla u Zammleru, najvećoj logističkoj tvrtki u Ukrajini. To je san koji je gajila otkako ju je otac vodio na duga putovanja do Karpata i Krima. No tada je njena majka rekla da vožnja kamiona nije posao za žene. Prvo je postala učiteljica u vrtiću, zatim radnica u uredu i odgajala dva sina.</span>\n<span class=\"para\">Rat je bio potreban da ponovno aktivira njen uspavani dječji san. Preobučena u vozačicu kamiona od strane švedske neprofitne organizacije, svjedoči o rastućem trendu u Ukrajini koji vidi žene kako ulaze u profesije koje su dugo smatrane štetnima za njih ili na koje se gledalo s prezirom zbog ostataka sovjetske ideologije o ulozi žena. Potaknuta nužnošću održavanja kritične infrastrukture Ukrajine, također je pomogla da se uzdrmaju tradicionalne rodne stereotipe.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, ili “Shift Skills” na švedskom, rođena je tijekom pandemije COVID-19 kako bi pomogla stjuardesama da pređu u poslove poput blagajnika. Tri godine kasnije, grupa je nastojala pomoći Ukrajini da se oporavi od još jedne krize, identificirajući i kombinirajući dva hitna problema. S zatvorenim lukama i zračnim lukama i paraliziranim logističkim sektorom, na kojem sve ovisi, vožnja kamiona postala je vitalna arterija ukrajinske ekonomije. No, rat je iscrpio sektor od vozača. Žene su, u međuvremenu, hitno trebale raditi. Miješajući teoriju i praktično iskustvo s modernim kamionima u Kijevu, program bi doveo žene da zamijene muškarce na poslu. Posebno bi se ciljalo na žene raseljene ratom, starije žene i one koje su izgubile prihode ili voljene zbog sukoba.</span>\n<span class=\"para\">Postao je vrlo uspješan projekt. Više od 300 žena obučeno je za vožnju kamiona kategorije C težine sedam tona od osnivanja Reskilling Ukraine prošle jeseni, s tri puta više prijavljenih, kaže Oleksandra Panasiuk, koordinatorica. Njegov uspjeh se povećao, inspirirajući niz novih inicijativa prekvalifikacije. “Škola operatera građevinskih strojeva,” na primjer, obučava žene za upravljanje bagerima. Interno, rudnici ugljena su prekvalificirali radnice da voze kolica za nošenje ugljena unutar rudnika. Tvrtke su pokušale prilagoditi svoje načine ženama kroz više plaće, automatizaciju procesa i programe mentalnog zdravlja.</span>\n<span class=\"para\">Bio je to Facebook oglas za besplatne tečajeve vožnje kamiona koji je potaknuo Kolisnichenko da napravi promjenu. “Rekla sam, u redu, sada imam 52 godine, vrijeme je da promijenim svoj život, ostvarim svoj san,” kaže. Obuka je bila teška: dva tjedna teorije, tri tjedna prakse kako bi dobila licencu za vožnju kamiona težih od sedam tona. “Upoznala sam mnogo sjajnih, hrabrih žena koje žele promijeniti svoje živote,” kaže.</span>\n<span class=\"para\">Pronalaženje posla nakon toga bilo je lako. Stvarnost posla, međutim, pokazala se izazovnom. Isprva je putovala dugim putovanjima širom Ukrajine u Scania kamionu, navigirajući produženim smjenama, sirenama za zračne napade i napetim trenucima na napuštenim benzinskim postajama. Morala je spavati na postajama, često bez odgovarajućih sadržaja, a ponekad je morala tražiti od stranaca da je prate do WC-a. “Bilo je teško,” priznaje. “Ali sam zahvalna na iskustvu.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko kaže da je prerano govoriti o velikim promjenama u rodnim ulogama u Ukrajini. “Mnogi ljudi ne razumiju zašto bi žene mogle htjeti ovaj posao,” kaže. Dodajući, “Upoznala sam mnogo nevjerojatnih ljudi širom zemlje,” a izrazi iznenađenja u očima ljudi dok parkira svoj kamion su, za nju, znak sporog, ali primjetnog pomaka u društvenim percepcijama.</span>\n<span class=\"para\">Sada, transportirajući sportsku robu i odjeću po regiji Kijev s Zammlerom, pokriva samo kraće udaljenosti. No često sama pomaže pri istovaru robe. “Nema dovoljno muškaraca,” kaže. “U skladištima i trgovinama gdje isporučujem, većinom su žene, i zajedno istovaramo robu.”</span>\n<span class=\"para\">Kao dijete, voljela je sve u vezi s putovanjima svog oca – miris benzina na benzinskim postajama, ljepotu planina, osjećaj slobode. Danas, njen posao donosi naznake tih sjećanja, iako su sada filtrirana kroz teškoće rata. “Vidim koliko je zemlja lijepa sa svojim zelenim šumama, ali također vidim kako Rusi uništavaju domove i gradove. Vidim spaljene automobile na cestama, hitne automobile s ranjenim vojnicima.”</span>\n<span class=\"para\">\"Teško je; boli,” kaže. “Ali vjerujem da će sve biti obnovljeno ako svaka osoba učini svoj dio.“ Danas, vožnja kamiona je više od dječjeg sna. “Potrebna sam,” dodaje. “Ponosna sam.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Učenje živjeti s ratom</strong></span>\n<span class=\"para\">U ranim danima ruske invazije, dok su Ukrajinci žurili na front, žene su balansirale vrtoglav broj izazova, kao što su to činile samo nekoliko godina prije tijekom pandemije. Čuvale su svoje obitelji, isporučivale pomoć, prikupljale sredstva za vojnike, putovale tisućama milja kako bi svoju djecu dovele na sigurno i djelovale kao zagovornice Ukrajine u inozemstvu – sve dok su morale raditi više poslova kako bi preživjele. Također su odlazile na front. Perspektiva brze pobjede djelovala je kao adrenalin, držeći ih u pokretu.</span>\n<span class=\"para\">Međutim, ono što su mislile da će biti sprint pretvorilo se u maraton. Ukrajinske žene su prestale očekivati da će dobre vijesti doći sutra. Kako adrenalin opada, pokušavaju ograničiti “udjel rata” u svojim životima, fokusirajući se na osnovne potrebe, pronalazeći ispunjenje u svojim profesionalnim životima, obiteljima i sebi, ali i u svom nastavku doprinosa ratnim naporima.</span>\n<span class=\"para\">\"Treba im neki razlog da vjeruju da je život dobar i da imaju mnogo stvari na kojima mogu biti zahvalne unatoč ratu,” kaže Evgeniya Bliznyuk iz Gradus Research. Iscrpljene i ponekad izgorjele, “počele su uzimati stvari sporije, brinuti se o svojim emocijama i komunicirati s drugim ženama, svojom obitelji i svojom djecom.” </span>\n<span class=\"para\">Žene su održavale ekonomiju i društvo u ovim godinama rata. Također su ostavljale svoj trag u novim sektorima, često sektorima povezanim s ratom, čisteći zemljište, gradeći dronove i pripremajući se pomoći veteranima da se izliječe i socijalno prilagode. Više od “popunjavača praznina,” one su “društveni povezivači,” donoseći otpornost, empatiju i razumijevanje društvu koje se suočava s ogromnim izazovima. “Jer je Ukrajina sada vrlo drugačija nego prije rata,” kaže Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Živjeti u “novoj stvarnosti” prilagođavanja na produženi rat znači nešto drugačije za svaku ženu. “Ostavljam djecu s bakom, a idem na posao,” kaže Natalija Myronenko, stručnjakinja za kontrolu kvalitete humanitarnog razminiranja. “To je ‘nova norma’.” Za Galinu Burkina, to znači učiniti svoju zemlju sigurnom za svoju unuku. Natalya Kolisnichenko pronalazi svrhu u vožnji kamiona.</span>\n<span class=\"para\">Da, za mnoge žene, rat je otvorio u Ukrajini priliku da uđu u područja koja su tradicionalno dominirali muškarci. No, većina njih kaže da su ulozi previše visoki da bi to nazvale “prilikom.” Umjesto toga, to je nužnost. Nužnost za preživljavanje, obnovu i otvaranje puta za budućnost u kojoj će one i zemlja koju vole konačno biti ponovno sigurne.</span>\n<span class=\"para\"><em>Ova priča je djelomično nastala zahvaljujući podršci iz programa N-Ost Europe-Ukraine Desk grant. Yulia Surkova, ukrajinska novinarka koja pokriva ratne akcije i humanitarne probleme za AFP, UNICEF i ukrajinske medije, pridonijela je ovoj priči.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>je novinarka i reporterka. Podrijetlom iz Francuske, živi u Frankfurtu i radi kao dopisnica za međunarodne medije, uključujući <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> i<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Magas sarkú cipők és túracipők</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Szeretem a stílusos dolgokat, a gyönyörű tereket, de ez a munka sokkal érdekesebb,” mondja Myronenko egy nemrégiben, őszi napon Pejában, Koszovóban, ahol a MAT Koszovói aknamentesítő iskolában vesz részt további képzésen. Tökéletesen néz ki a munkaadója barna egyenruhájában, a hat éve működő Ukrán Aknamezők Szövetség (UDA) tagjaként, és egy régi orosz rakétán dolgozik, tanulva, hogyan lehet azt hatástalanítani. A munkája az, amit szeret. Az irodában lenni Kijevben és a terepen. Magas sarkú cipőt és túracipőt viselni. A lányokkal való összekapcsolódás az irodában, a feladat analitikai összetettsége: “Nem szeretnék mást csinálni.” Leginkább, mondja, “az az előnyös az országom számára.”</span>\n<span class=\"para\">Myronenkohoz hasonlóan Valentina Kastrenko soha nem képzelte el magát “férfiak munkájában – nemhogy virágozzon benne.” De miután az orosz csapatok bombázták Mariupol szülővárosát, elpusztították az otthonát és ellopták a férje teherautóját – az egyetlen jövedelemforrásukat – nem volt más választása, mint nyugatra menekülni. Mint sok millió belső menekült ukrán, ő is küzdött, hogy újraértelmezze az életét a teljes körű invázió után. Egy mariupoli támogató csoportban azonban látott egy hirdetést ingyenes teherautó-vezetői tanfolyamokról.</span>\n<span class=\"para\">Teherautó-vezetés? Az a férje területe volt. 57 évesen közel állt a nyugdíjhoz. Mégis, mivel nem volt hová visszatérnie és kilátásai sem voltak, jelentkezett. Most már engedéllyel rendelkező vezetője a hét tonnát és annál nehezebb teherautóknak, tervezi, hogy a férjével együtt hosszú teherautóutakat tesznek, segítve az áruk rakodásában. Tudja, mennyire bonyolult a munka a nők számára. “Ukrajna hagyományos ország; a nők hagyományos szerepe az, hogy otthon legyenek,” mondja. Ukrajnában a sofőrök gyakran hetekig távol vannak, de a tanfolyam lendületet adott neki: “Sok lányt ismertem meg, akik szeretnének hozzájárulni Ukrajna újjáépítéséhez.”</span>\n<span class=\"para\">Natalia Myronenko és Valentina Kastrenko történetei egy nagyobb társadalmi elmozdulást tükröznek, amely Ukrajnában zajlik. Egy millió ukrán katona van a hadseregben, közel kilenc millióan belső menekültek, körülbelül a lakosság negyede, és több ezer férfi, aki korábban lelkesen jelentkezett, most katonai toborzóktól rejtőzik, a háború nemcsak Ukrajna munkaerejét zsugorította és formálta át; valójában valószínű, hogy évtizedekig folytatja a társadalom és a nők helyének átalakítását.</span>\n<span class=\"para\">A Gradus Research számára végzett “háborús felmérések” sorozatában, amelyet a COVID-19 világjárvány alatt hoztak létre, Evgeniya Bliznyuk szociológus az ukrán társadalom pulzusát mérte a háború első heteitől kezdve 2022-ben, dokumentálva a különböző “mentális szakaszaikat”. Azt mondja, hogy az ukrán nők szerepe egyre jelentősebbé válik, “nemcsak a hiányosságok betöltésére, hanem mint a motorja Ukrajna újjáépítésének, mint egy befogadó társadalomnak.”</span>\n<span class=\"para\">A hiányzó férfiak helyettesítéseként az ukrán nők olyan szerepekbe lépnek, amelyeket korábban elérhetetlennek tartottak. Teherautó-sofőrökké, zárjavítókká, gépészekké, biztonsági őrökké és még tűzoltókká válnak. A föld alatt szénbányákban dolgoznak. A felszínen acélműveket, gyárakat és vasutakat üzemeltetnek, amelyek létfontosságúak a háborús erőfeszítésekhez. Emellett eddig soha nem látott számú nő csatlakozik a hadsereghez.</span>\n<span class=\"para\">Kimerülten, három évvel a háború után, amely tovább tart, mint bárki várta, de eltökélten, az ukrán nők vágyakoznak a stabilitásra és a beteljesülésre. Számukra ez új szerepek és szakmai fejlődés keresését jelenti, beleértve a háborús erőfeszítésekkel összefüggő szektorokat, amelyek kulcsfontosságúak Ukrajna jövője szempontjából. Ők a mezőgazdasági területeket orosz robbanószerek maradványaitól megtisztító aknamentesítők, a katonáknak segítő drónok építői, és egyre inkább azok, akik a katonák sebeit gyógyítják.</span>\n<span class=\"para\">Ahogy Ukrajna egy bizonytalan jövővel néz szembe, a nők a reziliencia és alkalmazkodás kulcsfontosságú hajtóerejévé válnak. Öt millióan élnek most külföldön. Akik maradtak, segítenek formálni azt a társadalmat, amely Ukrajna szeretne lenni. “A nők határozzák meg a jövő hangját,” mondja Myronenko, a minőségellenőrzési szakember, aki a humanitárius aknamentesítésre váltott az invázió után. Számára az erő abból fakad, hogy elfogadja a nőiességét, miközben egy kihívásokkal teli munka követelményeivel foglalkozik, ahol életek forognak kockán.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“A feminizmus az országunk teljes támogatása”</strong></span>\n<span class=\"para\">Ma Ukrajnában a nemi szerepek kérdése alig kapcsolódik a nyugati nemi egyenlőség eszméihez, és “rossz lenne azt mondani, hogy a háború a felszabadulás motorja,” mondja Anna Colin-Lebedev, a párizsi Nanterre Egyetem politikai szociológia oktatója, aki összehasonlította a nők szerepét Ukrajnában és Oroszországban. Ukrajnában, ahol a háborút “mindenki harcának” tekintik, a férfiak és nők egyaránt részt vesznek. “Az orosz inváziót egzisztenciális fenyegetésként, nem csupán politikai fenyegetésként látják,” mondja. Az ukrán nőknek van tapasztalatuk a munka és a család összeegyeztetésében. De most “minden anya az agresszort a gyermekeire, a családjára és a jövőjére jelentett veszélyként tekinti.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, a kijevi munkaügyi szakértő, aki a háború gazdaságra gyakorolt hatását tanulmányozza, egyetért. “Számunkra,” mondja, “a feminizmus az országunk teljes támogatása.” Ma 50 000 nő szolgál az ukrán hadseregben, köztük 10 000 a frontvonalban. Ez háromszor annyi, mint tíz évvel ezelőtt.</span>\n<span class=\"para\">A nők számára a változás a háborúval jött, és jóval a jelenlegi konfliktus kezdete előtt. Amikor az orosz agresszió 2014-ben fokozódott a Donyeck és Luhanszk keleti régióiban, a nők úgy döntöttek, hogy visszavágnak. De a hadsereg kiürült, és az állam gyenge volt. Ha azt akarták, hogy az országuk megőrizze szuverenitását, meg kellett tenniük a maguk részét. A frontra mentek, de fizetés vagy veteránnyugdíjak nélkül, a szovjet korszak törvénye miatt, amely megtiltotta számukra a harci pozíciókhoz való hozzáférést, valamint több száz más szakmát, amelyeket “károsnak” ítéltek a reproduktív egészségükre.</span>\n<span class=\"para\">Egy csoport nő advocacy kampányt indított a fegyveres erőkben tapasztalható nemi egyenlőtlenség tudatosítására. Kulcsfontosságú eszköz volt egy dokumentumfilm az ukrán nők fronton betöltött szerepéről, amelynek címe <em>A Láthatatlan Zászlóalj.</em> A film kulcsszerepet játszott a kormány 2016-os döntésében, hogy elkezdje visszavonni a harci munkákra vonatkozó tilalmak sorozatát. Ez a lépés óriási változást indított el.  “Ha a nők a frontvonalban szolgálhatnak – a legférfiasabb munka – akkor bármit megtehetnek,” mondja Hanna Hrytsenko, a Láthatatlan Zászlóalj csoport nemi kutatója. 2018-ban a kormány megkezdte a folyamatot, hogy feloldja a 450 olyan szakma tilalmát, amelyeket korábban “károsnak” ítéltek a nők egészségére, utat nyitva a nők számára, hogy például teherautó-sofőrökké váljanak. A teljes körű invázió további lehetőségeket teremtett, a nőket most már engedik, hogy föld alatt dolgozzanak a szénbányákban, és más, a gazdaság működését fenntartó feladatokat vállaljanak.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A nők vezetik Ukrajna aknamentesítési forradalmát</strong></span>\n<span class=\"para\">Az Ukrán Aknamezők Szövetsége operatív vezetőjeként, egy hat éve létrehozott, 400 aknászból álló nonprofit csoportban, Iryna Kustovska a teljes körű invázió által gyorsan növekvő szektor élvonalában áll. Az egykor a nők számára zárt terület most a humanitárius aknamentesítők harmadát női aknászok alkotják. “A szemünk előtt terjed,” mondja Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Az igény hatalmas. Ukrajna területének akár egyharmadát is becslések szerint robbanásra váró aknák, kazettás bombák, tripdrótok, csapdák és orosz erők által hátrahagyott lövedékdarabok borítják, Ukrajna a világ legnagyobb mértékben aknázott országává vált. Egyre inkább a nők lépnek elő, hogy vállalják a veszélyes feladatot, hogy újra biztonságossá tegyék a földet a mezőgazdasági termelés és a lakhatás számára. Mindenki a saját módján teszi ezt. Vannak fiatal anyák, mint Natalia Myronenko, a minőségellenőrzési szakember, aki ellenőrzi, hogy az aknászok munkáját megfelelően végezték-e. De vannak olyan nők is, mint Galina Burkina, 55 éves, aki egy 12 aknászból álló csapatot vezetett, mind férfiakat, miután elmenekült az orosz megszállás elől, először Debalcevéből 2015-ben, majd Svitlodarskból 2022-ben, otthagyva régi életét, mint egy erőmű dolgozója. “A humanitárius aknamentesítés sajnos évtizedekig prioritás lesz,” jegyzi meg Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Ez a munka nemcsak életeket ment, hanem elengedhetetlen Ukrajna mezőgazdasági szektora számára is. Gyakran “a világ kenyérkosara” néven emlegetett Ukrajna termékeny földje kulcsszerepet játszik a globális élelmiszerellátásban.</span>\n<span class=\"para\">A háború előtt a 38 éves Kustovskának alig volt tapasztalata a bombák eltávolításában. Az ukrán légiközlekedési hatóság stratégiai osztályán dolgozott, a drónszabályozásra összpontosítva. De ahogy egyre nyilvánvalóbbá vált a robbanószerek eltávolításának sürgőssége, megragadta a lehetőséget. Az invázió kezdete után egy kis csoport ukrán nőt küldtek a MAT Koszovóba, egy nemzetközi aknamentesítő iskolába Pejában, képzésre. Mivel a férfiakat megtiltották az ország elhagyása, Ukrajna a női aknászokra fordult, akik új utakat kezdtek törni a területen. Kustovska jelentkezett, hogy csatlakozzon a gyakornokok csoportjához, és három képzési fordulót végzett, a tanfolyam legjobbjának bizonyult – az egyetlen nőként egy katonai szakértők és fegyvermérnökök számára tervezett kurzuson.</span>\n<span class=\"para\">Ő lett a minőségellenőrzési mérnök a Demining Solution-nál, az egyik hat ukrán magán aknamentesítő cég közül, amelyek Ukrajnában működnek, nemzetközi nonprofit szervezetek, mint például a Halo Trust és a Svájci Alapítvány a Bányamentesítésért (FSD) mellett.</span>\n<span class=\"para\">“Amikor elkezdtem, a nők az aknamentesítésben forró téma volt,” emlékszik vissza Kustovska. “Az emberek azt mondták: “Női aknászok? Tényleg?” De a hozzáállások változnak. “Most az emberek csak annyit mondanak: ‘rendben, a munkád az aknamentesítés, mint nő.’”</span>\n<span class=\"para\">“A nők számára az aknamentesítés nemcsak a háborúra adott válasz; ez egy lehetőség a szakmai fejlődésre is,” teszi hozzá. “Sok munka lesz – nemcsak a hétköznapi aknászoknak, hanem a vezetői pozíciók számára is.”</span>\n<span class=\"para\">Amikor toboroz, a nem számít: minden aknásznak követnie kell ugyanazokat a bonyolult, de világos eljárásokat. De a nők gyakran egyedi perspektívát hoznak a területre, mondja, utalva arra a képességre, hogy “kreatívan” gondolkodjanak és egyszerre több feladatot kezeljenek. Ezek a készségek egyre értékesebbé válnak, ahogy a robbanószerek száma növekszik, és új, alattomosabb csapdák kerülnek felfedezésre. Az idősebb, robbanásra váró lőszerek mellett az orosz erők újonnan gyártott lőszereket hagynak hátra, egyre kreatívabb és veszélyesebb csapdák válva mindennapossá.</span>\n<span class=\"para\">“Kíváncsi vagyok, hány új ötletet hozhat az ellenség a földünkre,” jegyzi meg Kustovska, utalva a csapdákra, mint “kegyetlen fantázia.” Bár a veszély valós, a motiváció világos: “Amikor megkérdezzük a jelentkezőket, miért akarnak csatlakozni, szinte mind azt mondja: ‘Segíteni akarok, hogy az országunk újra biztonságos legyen.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ukrajna ellátási láncának működtetése</strong></span>\n<span class=\"para\">Egy hűvös őszi napon, a 52 éves Natalya Kolisnichenko figyelmesen polírozza fehér, 15 tonnás Renault teherautója tükrét és fényszóróit. “Ez egy női teherautó,” mondja büszkén. A teherautó, automata váltóval és hátsó kamerákkal, új és egy kicsit kalandos érzést kelt. Aznap mosógépeket és sportfelszereléseket készül szállítani a kijevi régióban, a Zammler, Ukrajna legnagyobb logisztikai cégének keretein belül. Ez egy álom, amelyet azóta dédelget, hogy az apja hosszú autós utakat tett vele a Kárpátokba és Krímbe. De akkor az anyja azt mondta, hogy a teherautó-vezetés nem női munka. Először óvónő lett, majd irodai dolgozó, és két fiút nevelt fel.</span>\n<span class=\"para\">A háború kellett ahhoz, hogy újraéleszthesse szunnyadó gyermekkori álmát. Egy svéd nonprofit szervezet átképzésével teherautó-vezetővé vált, és tanúsítja, hogy Ukrajnában egyre növekvő tendencia figyelhető meg, amelyben a nők olyan szakmákba lépnek, amelyeket régóta károsnak tartottak számukra, vagy amelyeket a szovjet ideológia maradványai elítéltek a nők szerepe miatt. Az ukrán kritikus infrastruktúra életben tartásának szükségessége vezette ezt a változást, és segített megrázni a hagyományos nemi sztereotípiákat.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, vagy svédül “Képességek Áthelyezése”, a COVID-19 világjárvány alatt született, hogy segítsen a légiutas-kísérőknek olyan munkákba lépni, mint a pénztárosok. Három évvel később a csoport arra törekedett, hogy segítsen Ukrajnának felépülni egy másik válságból, és két sürgős problémát azonosított és kombinált. Mivel a kikötők és repülőterek zárva voltak, és a logisztika, amelyre mindenki támaszkodik, megbénult, a teherautózás Ukrajna gazdaságának létfontosságú ütőerejévé vált. De a háború kiürítette a szektort a sofőrjeiből. Eközben a nők kétségbeesetten dolgozni akartak. A program elméletet és gyakorlati tapasztalatot ötvözött modern teherautókkal Kijevben, hogy a nőket férfiak helyére állítsák a munkában. Különösen a háború által elűzött nőkre, idősebb nőkre és azokra irányult, akik elvesztették jövedelmüket vagy szeretteiket a konfliktus miatt.</span>\n<span class=\"para\">Ez egy nagyon sikeres projekt lett. Azóta, hogy tavaly ősszel elindult a Képességek Áthelyezése Ukrajnában, több mint 300 nő képzett ki hét tonnás C kategóriás teherautókat vezetni, háromszor annyian jelentkeztek, mondja Oleksandra Panasiuk, a koordinátor. A siker lavinát indított el, újabb átképzési kezdeményezéseket inspirálva. Például a “építőipari gépkezelők iskolája” nőket képez ki a kotrógépek kezelésére. Belsőleg a szénbányák átképezték a női munkásokat, hogy szénszállító kocsikat vezessenek a bányákban. A vállalkozások megpróbálták alkalmazkodni a nőkhöz magasabb bérekkel, automatizálási folyamatokkal és mentális egészségügyi programokkal.</span>\n<span class=\"para\">Egy Facebook-hirdetés az ingyenes teherautó-vezetői tanfolyamokról ösztönözte Kolisnichenkót a változtatásra. “Azt mondtam, rendben, most 52 vagyok, itt az ideje, hogy megváltoztassam az életem, valóra váltsam az álmomat,” mondja. A képzés kemény volt: két hét elmélet, három hét gyakorlat, hogy megszerezze a hét tonnás teherautók vezetésére vonatkozó engedélyét. “Sok nagyszerű, bátor nőt ismertem meg, akik változtatni akarnak az életükön,” mondja.</span>\n<span class=\"para\">A munka megtalálása utána könnyű volt. A munka valósága azonban kihívást jelentett. Először hosszú utakat tett meg Ukrajnában egy Scania teherautóval, hosszú műszakokat, légiriadó szirénákat és feszültséggel teli pillanatokat navigálva elhagyatott benzinkutaknál. A kutaknál kellett aludnia, gyakran megfelelő létesítmények nélkül, és néha idegenektől kellett kérnie kíséretet, hogy használhassa a mosdót. “Nehéz volt,” ismeri el. “De hálás vagyok a tapasztalatért.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko szerint túl korai még a nemi szerepek jelentős változásáról beszélni Ukrajnában. “Sokan nem értik, miért akarnának a nők ilyen munkát,” mondja. Hozzáteszi, “Sok csodálatos emberrel találkoztam az országban,” és az emberek meglepett tekintete, amikor parkol a teherautójával, számára a társadalmi percepciók lassú, de észlelhető elmozdulásának jele.</span>\n<span class=\"para\">Most, hogy sportfelszereléseket és ruházatot szállít a kijevi régióban a Zammlerrel, csak rövidebb távolságokat tesz meg. De gyakran ő maga segít a rakomány kirakodásában. “Nincs elég férfi,” mondja. “Főleg nők vannak a raktárakban és boltokban, ahová szállítok, és együtt rakodjuk ki az árut.”</span>\n<span class=\"para\">Gyerekként mindent szeretett apja autós útjaiból – a benzin szagát a benzinkutaknál, a hegyek szépségét, a szabadság érzését. Ma a munkája felidézi ezeket az emlékeket, bár most a háború nehézségein keresztül szűrve. “Látom, milyen gyönyörű az ország a zöld erdőivel, de azt is látom, hogyan pusztítják el az oroszok az otthonokat és városokat. Látom a megégett autókat az utakon, a sebesült katonákkal teli mentőautókat.”</span>\n<span class=\"para\">\"Nehéz; fáj,” mondja. “De hiszem, hogy mindent újjáépítenek, ha mindenki megteszi a magáét.” Ma a teherautó-vezetés több mint egy gyermeki álom. “Szükség van rám,” teszi hozzá. “Büszke vagyok.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Megtanulni együtt élni a háborúval</strong></span>\n<span class=\"para\">Oroszország inváziójának korai napjaiban, amikor az ukránok rohantak a frontra, a nők szédítő mennyiségű kihívással néztek szembe, ahogyan azt csak évekkel korábban a világjárvány alatt tették. Megtartották a családjaikat biztonságban, segélyt juttattak el, pénzt gyűjtöttek a katonáknak, több ezer mérföldet utaztak, hogy biztonságba hozzák gyermekeiket, és Ukrajna képviselőiként léptek fel külföldön – mindezt úgy, hogy több munkát kellett vállalniuk, hogy talpon maradjanak. A frontra is elmentek. A gyors győzelem kilátása adrenalinként hatott, hogy továbbra is folytassák.</span>\n<span class=\"para\">Ám amit sprintnek gondoltak, az maratonná vált. Az ukrán nők abbahagyták a jó hírek holnapi érkezésének várakozását. Ahogy az adrenalin csökkent, próbálnak korlátozni a “háború részét” az életükben, a alapvető szükségletekre összpontosítva, beteljesülést keresve szakmai életükben, családjaikban és önmagukban, de folytatva hozzájárulásukat a háborús erőfeszítésekhez.</span>\n<span class=\"para\">\"Szükségük van valamilyen okra, hogy higgyenek abban, hogy az élet jó, és hogy sok dologért hálásak lehetnek a háború ellenére,” mondja Evgeniya Bliznyuk a Gradus Research-től. Kimerülten és néha kiégve, “kezdik lassabban venni a dolgokat, vigyázni az érzelmeikre, és kommunikálni más nőkkel, családjukkal és gyermekeikkel.” </span>\n<span class=\"para\">A nők az évek háborúja alatt fenntartották a gazdaságot és a társadalmat. Új szektorokban is nyomot hagytak, gyakran háborúval kapcsolatos szektorokban, földet tisztítva, drónokat építve, és felkészülve arra, hogy segítsenek a veteránok gyógyulásában és társadalmi újraalkotásában. Több mint “hiányzó helyettesítők,” ők a “társadalmi összekötők,” akik rezilienciát, empátiát és megértést hoznak egy hatalmas kihívásokkal küzdő társadalomba. “Mert Ukrajna most nagyon más, mint a háború előtt,” mondja Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">A “új valóságban” élni, amely a hosszan tartó háborúhoz való alkalmazkodást jelenti, minden nő számára mást jelent. “A gyerekeket a nagymamára bízom, és megyek dolgozni,” mondja Natalia Myronenko, a humanitárius aknamentesítési minőségellenőrzési szakember. “Ez az “új norma.”” Galina Burkina számára ez azt jelenti, hogy biztonságossá teszi a földjét az unokája számára. Natalya Kolisnichenko a teherautó-vezetésben talál célt.</span>\n<span class=\"para\">Igen, sok nő számára a háború megnyitotta Ukrajnában a lehetőséget, hogy belépjenek a férfiak által hagyományosan uralt területekre. De a legtöbben azt mondják, hogy a tét túl magas ahhoz, hogy “lehetőségnek” nevezzék. Ehelyett szükségszerűség. Szükségszerűség a túléléshez, az újjáépítéshez és ahhoz, hogy utat nyissanak egy olyan jövő felé, ahol ők és a szeretett földjük végre biztonságban lehetnek.</span>\n<span class=\"para\"><em>Ez a történet részben a N-Ost Európa-Ukrajna Iroda támogatásának köszönhetően készült. Yulia Surkova, egy ukrán újságíró, aki háborús eseményeket és humanitárius problémákat fed le az AFP, UNICEF és ukrán médiák számára, hozzájárult ehhez a történethez.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>újságíró és tudósító. Eredetileg Franciaországból származik, Frankfurtban él, és nemzetközi médiumoknak, köztük a <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> és <em>Alternatives Economiques</em> tudósítója.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Scarpe con tacco alto e scarponi da trekking</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Mi piacciono le cose eleganti, gli spazi belli, ma questo lavoro è molto più interessante,” dice Myronenko in un recente giorno d'autunno a Peja, in Kosovo, dove sta partecipando a un ulteriore corso di formazione presso la scuola di sminamento MAT Kosovo. Impeccabile nella divisa marrone del suo datore di lavoro, l'Associazione dei Deminatori Ucraini (UDA), che ha sei anni, si concentra su un vecchio missile russo, imparando a disinnescarlo. Il suo lavoro è un mix di ciò che ama. Essere in ufficio a Kyiv e sul campo. Indossare scarpe con tacco alto e scarponi da trekking. Il legame con le ragazze in ufficio, la complessità analitica del compito: “Non vorrei fare nient'altro.” Per lo più, dice, “è un beneficio per il mio paese.”</span>\n<span class=\"para\">Come Myronenko, Valentina Kastrenko non si era mai immaginata in un “lavoro da uomo – figuriamoci prosperare in esso”. Ma dopo che le truppe russe hanno bombardato la sua città natale di Mariupol, distrutto la sua casa e rubato il camion di suo marito – la loro unica fonte di reddito – non ha avuto altra scelta che fuggire verso ovest. Come milioni di ucraini sfollati, ha lottato per reinventare la sua vita dopo l'invasione su larga scala. In un gruppo di supporto a Mariupol, tuttavia, ha visto un annuncio per corsi gratuiti di guida di camion.</span>\n<span class=\"para\">Guidare camion? Quello era il dominio di suo marito. A 57 anni, era vicina alla pensione. Eppure, senza una casa a cui tornare e senza prospettive, ha fatto domanda. Ora è una guidatrice autorizzata per camion che pesano sette tonnellate e più, e sta pianificando di collaborare con suo marito in lunghi viaggi in camion, aiutando con il carico delle merci. Sa quanto sia complicato il lavoro per le donne. “L'Ucraina è un paese tradizionale; il ruolo tradizionale delle donne è stare a casa,” dice. In Ucraina, i conducenti sono spesso via per settimane, ma il corso le ha dato una spinta: “Ho incontrato molte ragazze che vogliono dare un contributo alla ricostruzione dell'Ucraina.”</span>\n<span class=\"para\">Le storie di Natalia Myronenko e Valentina Kastrenko riflettono un cambiamento sociale più ampio in corso in Ucraina. Con un milione di ucraini nelle forze armate, quasi nove milioni sfollati, circa un quarto della popolazione, e migliaia di uomini che un tempo si arruolavano con entusiasmo ora nascosti dai reclutatori militari, la guerra non ha solo ridotto e rimodellato la forza lavoro ucraina; infatti, è probabile che continui a trasformare la società e il ruolo delle donne in essa, per decenni a venire.</span>\n<span class=\"para\">In una serie di “sondaggi di guerra” per Gradus Research, una società creata durante la pandemia di COVID-19, la sociologa Evgeniya Bliznyuk ha preso il polso della società ucraina sin dalle prime settimane della guerra nel 2022, documentando i loro diversi “stadi mentali”. Dice che il ruolo delle donne ucraine è destinato a diventare sempre più significativo, “non solo per colmare le lacune ma anche come forza trainante nella ricostruzione dell'Ucraina come società inclusiva”.</span>\n<span class=\"para\">Compensando gli uomini assenti, le donne ucraine stanno assumendo ruoli un tempo considerati off-limits. Stanno diventando autiste di camion, fabbri, macchinisti, guardie di sicurezza e persino pompieri. Sottoterra, lavorano nelle miniere di carbone. Sopra terra, gestiscono acciaierie, fabbriche e ferrovie vitali per lo sforzo bellico. Si stanno anche arruolando nell'esercito in numeri senza precedenti.</span>\n<span class=\"para\">Stanche, tre anni dopo una guerra che dura più a lungo di quanto chiunque si aspettasse, eppure determinate, le donne ucraine desiderano stabilità e realizzazione. Per molte, questo significa perseguire nuovi ruoli e crescita professionale, anche in settori legati allo sforzo bellico, industrie cruciali per il futuro dell'Ucraina. Sono le deminatrici che liberano i terreni agricoli dai residui di esplosivi russi, le costruttrici di droni che aiutano i soldati a combattere, e sempre più, quelle che curano le ferite dei soldati.</span>\n<span class=\"para\">Con l'Ucraina che affronta un futuro incerto, le donne stanno emergendo come motori chiave di resilienza e adattabilità. Cinque milioni di loro vivono ora all'estero. Quelle che sono rimaste stanno contribuendo a plasmare il tipo di società che l'Ucraina vuole diventare. “Le donne stanno dando il tono per il futuro,” dice Myronenko, la specialista del controllo qualità che è passata allo sminamento umanitario dopo l'invasione. Per lei, la forza deriva dall'abbracciare la sua femminilità mentre affronta le richieste di un lavoro impegnativo con vite in gioco.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Il femminismo è un supporto totale per il nostro paese”</strong></span>\n<span class=\"para\">Oggi in Ucraina, la questione dei ruoli di genere ha poco a che fare con gli ideali occidentali di uguaglianza di genere, e “sarebbe sbagliato dire che la guerra è un motore di emancipazione,” dice Anna Colin-Lebedev, docente di sociologia politica all'Università di Parigi Nanterre, che ha confrontato il ruolo delle donne in Ucraina e in Russia. In Ucraina, dove la guerra è vista come “la lotta di tutti,” uomini e donne sono coinvolti in egual misura. “L'invasione russa è vista come una minaccia esistenziale, non solo politica,” dice. Le donne ucraine hanno una lunga storia di combinare lavoro e famiglia. Ma ora, “ogni madre vede l'aggressore come un pericolo per i suoi figli, la sua famiglia e il suo futuro.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, una specialista del lavoro a Kyiv che studia l'impatto della guerra sull'economia, è d'accordo. “Per noi,” dice, “il femminismo è un supporto totale per il nostro paese.” Oggi, ci sono 50.000 donne che servono nell'esercito ucraino, comprese 10.000 in prima linea. Sono tre volte di più rispetto a dieci anni fa.</span>\n<span class=\"para\">Per le donne, il cambiamento è arrivato con la guerra e molto prima dell'inizio del conflitto attuale. Con l'escalation dell'aggressione russa nelle regioni orientali di Donetsk e Luhansk nel 2014, le donne hanno deciso di reagire. Ma l'esercito era ridotto e lo stato era fragile. Se volevano che il loro paese mantenesse la sua sovranità, avrebbero dovuto fare la loro parte. Sono andate al fronte, ma senza stipendio o pensioni per i veterani a causa di una legge dell'era sovietica che vietava loro l'accesso a posizioni di combattimento, così come a centinaia di altre professioni considerate “dannose per la loro salute riproduttiva.”</span>\n<span class=\"para\">Un gruppo di donne ha lanciato una campagna di sensibilizzazione per far conoscere l'ineguaglianza di genere nelle forze armate. Uno strumento chiave è stato un documentario sul ruolo delle donne ucraine al fronte chiamato <em>Il Battaglione Invisibile.</em> Il film è stato determinante nella decisione del governo nel 2016 di iniziare a rovesciare una serie di divieti sui lavori di combattimento. La mossa ha scatenato un mare di cambiamenti.  “Se le donne possono servire in prima linea – il lavoro più maschile di tutti – possono fare qualsiasi cosa,” dice Hanna Hrytsenko, una ricercatrice di genere per il gruppo Battaglione Invisibile. Nel 2018, il governo ha iniziato il processo di revoca di un divieto su 450 professioni precedentemente considerate “dannose” per la salute delle donne, aprendo la strada affinché le donne potessero diventare autiste di camion, ad esempio. L'invasione su larga scala ha portato a più opportunità, con le donne ora autorizzate a lavorare sottoterra nelle miniere di carbone e ad assumere altri compiti cruciali per mantenere l'economia in funzione.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Donne che guidano la rivoluzione dello sminamento in Ucraina</strong></span>\n<span class=\"para\">Come responsabile delle operazioni per l'Associazione dei Deminatori Ucraini, un gruppo no-profit di 400 sminatori creato sei anni fa, Iryna Kustovska è in prima linea in un settore che l'invasione su larga scala ha fatto crescere rapidamente. Un tempo chiuso alle donne, il campo ora conta donne come un terzo dei suoi deminatori umanitari. “Si sta espandendo davanti ai nostri occhi,” dice Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Il bisogno è vasto. Con fino a un terzo del territorio ucraino stimato essere disseminato di mine inesplose, bombe a grappolo, fili a strappo, trappole esplosive e frammenti di proiettili lasciati dalle forze russe, l'Ucraina è diventata il paese più minato al mondo. Sempre più, sono le donne a farsi avanti per assumere il compito pericoloso di rendere di nuovo la terra sicura per l'agricoltura e l'abitazione. Lo fanno ognuna a modo suo. Ci sono giovani madri come Natalia Myronenko, la specialista del controllo qualità che verifica che il lavoro dei deminatori sia svolto correttamente. Ma anche donne come Galina Burkina, 55 anni, che è finita per guidare un team di 12 deminatori, tutti uomini, dopo essere fuggita dall'occupazione russa, prima a Debaltseve nel 2015, e poi a Svitlodarsk nel 2022, abbandonando la sua vita precedente come lavoratrice di una centrale elettrica. “Lo sminamento umanitario sarà, sfortunatamente, una priorità per decenni,” osserva Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Non solo questo lavoro salva vite, ma è anche essenziale per il settore agricolo dell'Ucraina. Spesso definita il “granaio del mondo,” la terra fertile dell'Ucraina gioca un ruolo cruciale nelle forniture alimentari globali.</span>\n<span class=\"para\">Prima della guerra, Kustovska, 38 anni, aveva poca esperienza con la bonifica delle bombe. Lavorava nel dipartimento strategico dell'amministrazione dell'aviazione ucraina, concentrandosi sulla regolamentazione dei droni. Ma man mano che l'urgenza di bonificare gli esplosivi diventava evidente, ha colto l'opportunità. Dopo l'inizio dell'invasione, un piccolo gruppo di donne ucraine è stato inviato a MAT Kosovo, una scuola internazionale di sminamento a Peja, per la formazione. Con gli uomini bloccati nel paese, l'Ucraina si è rivolta alle sue donne, che hanno iniziato a fare nuove scoperte nel campo. Kustovska ha fatto domanda per unirsi a un gruppo di tirocinanti e ha completato tre turni di formazione, laureandosi al primo posto nella sua classe – l'unica donna in un corso progettato per esperti militari e ingegneri delle armi.</span>\n<span class=\"para\">È poi diventata ingegnere di controllo qualità per Demining Solution, una delle sei aziende private ucraine di sminamento che stanno emergendo in Ucraina insieme a organizzazioni internazionali no-profit come Halo Trust e la Fondazione Svizzera per l'Azione contro le Mine (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“Quando ho iniziato, le donne nello sminamento erano una notizia sensazionale,” ricorda Kustovska. “La gente diceva, ‘Donne deminatori? Davvero?’ Ma gli atteggiamenti stanno cambiando. “Ora, la gente dice semplicemente, ‘ok, il tuo lavoro è lo sminamento, come donna.’”</span>\n<span class=\"para\">“Per le donne, lo sminamento non è solo una risposta alla guerra; è anche un'opportunità per la crescita professionale,” aggiunge. “Ci saranno molti lavori – non solo per i deminatori ordinari ma anche per le posizioni di gestione.”</span>\n<span class=\"para\">Quando assume nuovi reclute, il genere è irrilevante: tutti i deminatori devono seguire le stesse procedure complesse ma chiare. Ma le donne spesso portano una prospettiva unica nel campo, dice, riferendosi a un'abilità di pensare “fuori dagli schemi” e gestire più compiti contemporaneamente. Queste abilità stanno diventando sempre più preziose man mano che aumenta il numero di esplosivi e vengono scoperte nuove forme più insidiose di trappole esplosive. Accanto a munizioni inesplose più vecchie, le forze russe stanno lasciando ordigni di nuova produzione, con trappole più creative e pericolose che diventano comuni.</span>\n<span class=\"para\">“Mi chiedo quante nuove idee il nostro nemico possa portare sulla nostra terra,” osserva Kustovska, riferendosi alle trappole esplosive come a una “fantasia crudele.” Anche se il pericolo è reale, la motivazione è chiara: “Quando chiediamo ai candidati perché vogliono unirsi, quasi tutti dicono, ‘Voglio aiutare a rendere di nuovo sicuro il nostro paese.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mantenere in funzione la catena di approvvigionamento dell'Ucraina</strong></span>\n<span class=\"para\">In una fresca giornata d'autunno, Natalya Kolisnichenko, 52 anni, lucida attentamente gli specchietti e i fari del suo camion Renault bianco da 15 tonnellate. “È un camion da donna,” dice con orgoglio. Il camion, con il suo cambio automatico e le telecamere posteriori, sembra nuovo e un po' avventuroso. Quel giorno, si sta preparando a trasportare lavatrici e abbigliamento sportivo nella regione di Kyiv come parte del suo lavoro con Zammler, la più grande azienda di logistica dell'Ucraina. È un sogno che ha coltivato da quando suo padre la portava in lunghi viaggi in auto verso i Monti Carpazi e la Crimea. Ma all'epoca, sua madre aveva detto che il camionaggio non era un lavoro da donna. Prima è diventata insegnante di scuola materna, poi impiegata e ha cresciuto due figli.</span>\n<span class=\"para\">Ci è voluta la guerra per riattivare il suo sogno d'infanzia dormiente. Riqualificata nel camionaggio da un'organizzazione no-profit svedese, testimonia una crescente tendenza in Ucraina che vede le donne entrare in professioni a lungo considerate dannose per loro o disprezzate dai residui dell'ideologia sovietica riguardo al ruolo delle donne. Spinta dalla necessità di mantenere in vita le infrastrutture critiche dell'Ucraina, ha anche contribuito a scuotere gli stereotipi di genere tradizionali.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, o “Shift Skills” in svedese, è nato durante la pandemia di COVID-19 per aiutare le assistenti di volo a passare a lavori come cassiere. Tre anni dopo, il gruppo ha cercato di aiutare l'Ucraina a riprendersi da un'altra crisi, identificando e combinando due questioni urgenti. Con i porti e gli aeroporti chiusi e la logistica, un settore da cui dipende tutto, paralizzato, il camionaggio era diventato l'arteria vitale dell'economia ucraina. Ma la guerra aveva prosciugato il settore dei suoi conducenti. Le donne, nel frattempo, avevano disperatamente bisogno di lavorare. Mescolando teoria e esperienza pratica con camion moderni a Kyiv, il programma avrebbe fatto in modo che le donne sostituissero gli uomini nel lavoro. Si sarebbe rivolto in particolare a donne sfollate dalla guerra, donne più anziane e quelle che avevano perso il reddito o i propri cari a causa del conflitto.</span>\n<span class=\"para\">È diventato un progetto molto riuscito. Oltre 300 donne si sono formate per guidare camion di categoria C da sette tonnellate sin dall'inizio di Reskilling Ukraine lo scorso autunno, con tre volte tante che hanno fatto domanda, dice Oleksandra Panasiuk, la coordinatrice. Il suo successo ha generato un effetto a catena, ispirando una serie di nuove iniziative di riqualificazione. La “scuola di operatori di attrezzature da costruzione,” ad esempio, forma donne per manovrare escavatori. Internamente, le miniere di carbone hanno riqualificato le lavoratrici per guidare carrelli per trasportare carbone all'interno delle miniere. Le aziende hanno cercato di adattare i loro metodi alle donne attraverso salari più alti, processi di automatizzazione e programmi di salute mentale.</span>\n<span class=\"para\">È stata una pubblicità su Facebook per corsi gratuiti di guida di camion a spingere Kolisnichenko a fare un cambiamento. “Ho detto, ok, ora ho 52 anni, è tempo di cambiare la mia vita, realizzare il mio sogno,” dice. La formazione è stata dura: due settimane di teoria, tre settimane di pratica per ottenere la licenza per guidare camion oltre sette tonnellate. “Ho incontrato molte donne fantastiche e coraggiose che vogliono cambiare le loro vite,” dice.</span>\n<span class=\"para\">Trovare un lavoro dopo è stato facile. La realtà del lavoro, però, si è rivelata impegnativa. All'inizio, ha fatto lunghi viaggi attraverso l'Ucraina in un camion Scania, affrontando turni prolungati, sirene di allerta aerea e momenti tesi presso stazioni di servizio deserte. Ha dovuto dormire presso le stazioni, spesso senza strutture adeguate, e a volte ha dovuto chiedere a degli sconosciuti di farle da scorta per usare il bagno. “È stato difficile,” ammette. “Ma sono grata per l'esperienza.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko dice che è troppo presto per parlare di cambiamenti significativi nei ruoli di genere in Ucraina. “Molte persone non capiscono perché le donne possano volere questo lavoro,” dice. Aggiungendo, “Ho incontrato molte persone straordinarie in tutto il paese,” e gli sguardi di sorpresa negli occhi delle persone mentre parcheggia il suo camion sono, per lei, un segno di un cambiamento lento ma evidente nelle percezioni sociali.</span>\n<span class=\"para\">Ora, trasportando articoli sportivi e abbigliamento nella regione di Kyiv con Zammler, copre solo distanze più brevi. Ma spesso aiuta a scaricare le merci da sola. “Non ci sono abbastanza uomini,” dice. “Ci sono per lo più donne nei magazzini e nei negozi dove consegno, e scarichiamo le merci insieme.”</span>\n<span class=\"para\">Da bambina, amava tutto ciò che riguardava i viaggi in auto di suo padre: l'odore della benzina alle stazioni di servizio, la bellezza delle montagne, il senso di libertà. Oggi, il suo lavoro porta scorci di quei ricordi, anche se ora sono filtrati attraverso le difficoltà della guerra. “Vedo quanto è bella la nazione con le sue foreste verdi, ma vedo anche come i russi distruggono case e città. Vedo auto bruciate sulle strade, auto di emergenza con soldati feriti.”</span>\n<span class=\"para\">\"È dura; fa male,” dice. “Ma credo che tutto sarà ricostruito se ognuno fa la propria parte.“ Oggi, guidare un camion è più di un sogno d'infanzia. “Sono necessaria,” aggiunge. “Mi sento orgogliosa.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Imparare a vivere con la guerra</strong></span>\n<span class=\"para\">Nei primi giorni dell'invasione russa, mentre gli ucraini si precipitavano al fronte, le donne affrontavano una quantità vertiginosa di sfide, proprio come avevano fatto solo anni prima durante la pandemia. Hanno mantenuto le loro famiglie al sicuro, consegnato aiuti, raccolto fondi per i soldati, viaggiato migliaia di miglia per portare i loro figli in sicurezza e agito come sostenitrici dell'Ucraina all'estero – tutto mentre dovevano assumere più lavori per rimanere a galla. Sono andate anche al fronte. La prospettiva di una vittoria rapida ha agito come adrenalina, mantenendole in movimento.</span>\n<span class=\"para\">Eppure ciò che pensavano sarebbe stato uno sprint si è trasformato in una maratona. Le donne ucraine hanno smesso di aspettarsi che buone notizie arrivassero domani. Con l'adrenalina che svanisce, stanno cercando di limitare la “quota di guerra” nelle loro vite, concentrandosi sui bisogni di base, trovando realizzazione nelle loro vite professionali, famiglie e in se stesse, ma anche nel loro continuo contributo allo sforzo bellico.</span>\n<span class=\"para\">\"Hanno bisogno di qualche motivo per credere che la vita sia bella e che abbiano molte cose di cui essere grate nonostante la guerra,” dice Evgeniya Bliznyuk di Gradus Research. Stanche e a volte esaurite, stanno “iniziando a prendere le cose più lentamente, a prendersi cura delle loro emozioni e a comunicare con altre donne, la loro famiglia e i loro figli.” </span>\n<span class=\"para\">Le donne hanno mantenuto in funzione l'economia e la società in questi anni di guerra. Hanno anche lasciato il segno in nuovi settori, spesso settori legati alla guerra, liberando terreni, costruendo droni e preparando ad aiutare i veterani a guarire e a reintegrarsi socialmente. Più che semplici “riempitivi,” sono i “connettori sociali,” portando resilienza, empatia e comprensione a una società che affronta enormi sfide. “Perché l'Ucraina ora è molto diversa rispetto a prima della guerra,” dice Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Vivere nella “nuova realtà” di adattarsi a una guerra prolungata significa qualcosa di diverso per ogni donna. “Lascio i bambini con la nonna e vado a lavorare,” dice Natalia Myronenko, la specialista del controllo qualità nello sminamento umanitario. “Questa è la ‘nuova normalità’.” Per Galina Burkina, significa rendere la sua terra sicura per sua nipote. Natalya Kolisnichenko trova scopo nel guidare camion.</span>\n<span class=\"para\">Sì, per molte donne, la guerra ha aperto in Ucraina la possibilità di entrare in campi tradizionalmente dominati dagli uomini. Ma la maggior parte di loro dice che le poste in gioco sono troppo alte per definirla un \"opportunità.\" Invece, è una necessità. Una necessità di sopravvivere, ricostruire e aprire la strada a un futuro in cui loro e la terra che amano possano finalmente essere di nuovo al sicuro.</span>\n<span class=\"para\"><em>Questa storia è stata realizzata in parte grazie al supporto del programma di sovvenzioni Europe-Ukraine Desk di N-Ost. Yulia Surkova, una giornalista ucraina che copre azioni di guerra e problemi umanitari per AFP, UNICEF e media ucraini, ha contribuito a questa storia.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>è una giornalista e reporter. Originaria della Francia, vive a Francoforte e lavora come corrispondente per testate internazionali, tra cui il <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> e<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Hakken en wandelschoenen</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Ik hou van stijlvolle dingen, mooie ruimtes, maar deze baan is veel interessanter,” zegt Myronenko op een recente herfstdag in Peja, Kosovo, waar ze verdere training volgt aan de MAT Kosovo ontmijningsschool. Onberispelijk in het bruine uniform van haar werkgever, de zes jaar oude Oekraïense Ontmijningsvereniging (UDA), buigt ze zich over een oude Russische raket en leert ze hoe ze deze kan ontmantelen. Haar baan is een mix van wat ze leuk vindt. In het kantoor in Kyiv en in het veld. Hakken dragen en wandelschoenen. De band met meisjes op kantoor, de analytische complexiteit van de taak: “Ik zou niets anders willen doen.” Meestal, zegt ze, “voordelen het mijn land.”</span>\n<span class=\"para\">Net als Myronenko had Valentina Kastrenko zich nooit voorgesteld in een “mannenbaan – laat staan dat ze daarin zou gedijen”. Maar nadat Russische troepen haar geboorteplaats Mariupol bombardeerden, haar huis verwoestten en de vrachtwagen van haar man stalen – hun enige bron van inkomen – had ze geen keuze dan naar het westen te vluchten. Net als miljoenen ontheemde Oekraïners had ze moeite om haar leven opnieuw uit te vinden na de grootschalige invasie. In een ondersteuningsgroep in Mariupol zag ze echter een advertentie voor gratis vrachtwagenrijlessen.</span>\n<span class=\"para\">Vrachtwagenrijden? Dat was het domein van haar man. Op 57-jarige leeftijd was ze dicht bij haar pensioen. Toch, zonder huis om naar terug te keren en zonder vooruitzichten, solliciteerde ze. Nu is ze een gelicentieerde chauffeur voor vrachtwagens van zeven ton en meer, en maakt ze plannen om samen met haar man lange vrachttochten te maken, waarbij ze helpt met het laden van goederen. Ze weet hoe ingewikkeld de baan is voor vrouwen. “Oekraïne is een traditioneel land; de traditionele rol van vrouwen is om thuis te zijn,” zegt ze. In Oekraïne zijn chauffeurs vaak wekenlang weg, maar de cursus gaf haar een boost: “Ik ontmoette veel meisjes die een bijdrage willen leveren aan de wederopbouw van Oekraïne.”</span>\n<span class=\"para\">De verhalen van Natalia Myronenko en Valentina Kastrenko weerspiegelen een grotere maatschappelijke verschuiving die gaande is in Oekraïne. Met een miljoen Oekraïners in het leger, bijna negen miljoen ontheemden, ongeveer een kwart van de bevolking, en duizenden mannen die ooit gretig zich aanmeldden nu zich verstoppen voor militaire recruiters, heeft de oorlog niet alleen de Oekraïense arbeidsmarkt verkleind en hervormd; het zal waarschijnlijk de samenleving en de plaats van vrouwen daarin, decennia lang blijven transformeren.</span>\n<span class=\"para\">In een serie “oorlogs-enquêtes” voor Gradus Research, een bedrijf dat tijdens de COVID-19-pandemie is opgericht, heeft socioloog Evgeniya Bliznyuk de pols van de Oekraïense samenleving gemeten sinds de eerste weken van de oorlog in 2022, waarbij ze hun verschillende “mentale stadia” documenteert. Ze zegt dat de rol van Oekraïense vrouwen steeds significanter zal worden, “niet alleen om de gaten te vullen, maar ook als een drijvende kracht in de wederopbouw van Oekraïne als een inclusieve samenleving.”</span>\n<span class=\"para\">Vervangend voor afwezig mannen, stappen Oekraïense vrouwen in rollen die ooit als taboe werden beschouwd. Ze worden vrachtwagenchauffeurs, slotenmakers, machinisten, beveiligingsagenten en zelfs brandweermannen. Ondergronds werken ze in kolenmijnen. Boven de grond runnen ze staalfabrieken, fabrieken en spoorwegen die cruciaal zijn voor de oorlogsinspanning. Ze sluiten zich ook in ongekende aantallen aan bij het leger.</span>\n<span class=\"para\">Uitgeput, drie jaar in de oorlog die langer duurt dan iemand had verwacht, maar vastberaden, verlangen Oekraïense vrouwen naar stabiliteit en vervulling. Voor velen betekent dit het nastreven van nieuwe rollen en professionele groei, ook in sectoren die verband houden met de oorlogsinspanning, industrieën die cruciaal zijn voor de toekomst van Oekraïne. Ze zijn de ontmijners die landbouwgrond vrijmaken van resten van Russische explosieven, de bouwers van drones die soldaten helpen vechten, en steeds vaker degenen die de wonden van soldaten genezen.</span>\n<span class=\"para\">Terwijl Oekraïne wordt geconfronteerd met een onzekere toekomst, komen vrouwen naar voren als belangrijke drijfveren van veerkracht en aanpassingsvermogen. Vijf miljoen van hen wonen nu in het buitenland. Degenen die zijn gebleven helpen de soort samenleving vorm te geven die Oekraïne wil worden. “Vrouwen zetten de toon voor de toekomst,” zegt Myronenko, de kwaliteitscontrole specialist die na de invasie overstapte naar humanitaire ontmijning. Voor haar komt kracht voort uit het omarmen van haar vrouwelijkheid terwijl ze de eisen van een uitdagende baan aanpakt waarbij levens op het spel staan.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Feminisme is totale steun voor ons land”</strong></span>\n<span class=\"para\">Vandaag in Oekraïne heeft de vraag naar genderrollen weinig te maken met westerse idealen van gendergelijkheid, en “het zou verkeerd zijn te zeggen dat oorlog een motor van emancipatie is,” zegt Anna Colin-Lebedev, een docent politieke sociologie aan de Universiteit van Parijs Nanterre, die de rol van vrouwen in Oekraïne en Rusland heeft vergeleken. In Oekraïne, waar de oorlog wordt gezien als “iedereens strijd,” zijn mannen en vrouwen gelijk betrokken. “De Russische invasie wordt gezien als een existentiële bedreiging, niet alleen een politieke,” zegt ze. Oekraïense vrouwen hebben een geschiedenis van het combineren van werk en gezin. Maar nu, “ziet elke moeder de agressor als een gevaar voor haar kinderen, haar gezin en haar toekomst.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, een arbeidspecialist in Kyiv die de impact van oorlog op de economie bestudeert, is het ermee eens. “Voor ons,” zegt ze, “is feminisme totale steun voor ons land.” Vandaag zijn er 50.000 vrouwen die dienen in het Oekraïense leger, waaronder 10.000 aan het front. Dat is drie keer zoveel als tien jaar geleden.</span>\n<span class=\"para\">Voor vrouwen kwam de verandering met de oorlog en lang voordat het huidige conflict begon. Toen de Russische agressie in de oostelijke regio's Donetsk en Luhansk in 2014 escaleerde, besloten vrouwen zich te verzetten. Maar het leger was uitgeput en de staat was fragiel. Als ze wilden dat hun land zijn soevereiniteit behield, moesten ze hun steentje bijdragen. Ze gingen naar het front, maar zonder salaris of veteranenpensioenen vanwege een wet uit de Sovjetperiode die hen verbood toegang te krijgen tot gevechtsposities, evenals honderden andere beroepen die als “schadelijk voor hun reproductieve gezondheid” werden beschouwd.</span>\n<span class=\"para\">Een groep vrouwen lanceerde een campagne om bewustzijn te creëren over genderongelijkheid in de strijdkrachten. Een belangrijk hulpmiddel was een documentaire over de rol van Oekraïense vrouwen aan het front genaamd <em>The Invisible Battalion.</em> De film was instrumenteel in de beslissing van de regering in 2016 om te beginnen met het opheffen van een reeks verboden op gevechtsbanen. Deze stap leidde tot een zee van verandering.  “Als vrouwen aan het front kunnen dienen – de meest mannelijke baan van allemaal – kunnen ze alles doen,” zegt Hanna Hrytsenko, een genderonderzoeker voor de groep Invisible Battalion. In 2018 begon de regering met het proces van het opheffen van een verbod op 450 beroepen die eerder als “schadelijk” voor de gezondheid van vrouwen werden beschouwd, wat de weg vrijmaakte voor vrouwen om bijvoorbeeld vrachtwagenchauffeurs te worden. De grootschalige invasie leidde tot meer openingen, waarbij vrouwen nu ondergronds in kolenmijnen mogen werken en andere taken op zich nemen die cruciaal zijn voor het draaiende houden van de economie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vrouwen leiden de ontmijningsrevolutie van Oekraïne</strong></span>\n<span class=\"para\">Als operationeel manager voor de Oekraïense Ontmijningsvereniging, een non-profitgroep van 400 sappers die zes jaar geleden is opgericht, staat Iryna Kustovska aan de voorhoede van een sector die door de grootschalige invasie snel is gegroeid. Eens gesloten voor vrouwen, telt het veld nu vrouwen als een derde van zijn humanitaire ontmijners. “Het breidt zich voor onze ogen uit,” zegt Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">De behoefte is enorm. Met naar schatting tot een derde van het Oekraïense grondgebied bezaaid met niet-ontplofte mijnen, clusterbommen, draadjes, valstrikken en granaatscherven die door Russische troepen zijn achtergelaten, is Oekraïne het meest mijnenland ter wereld geworden. Steeds vaker zijn het vrouwen die de gevaarlijke taak op zich nemen om het land weer veilig te maken voor landbouw en bewoning. Ze doen het elk op hun eigen manier. Er zijn jonge moeders zoals Natalia Myronenko, de kwaliteitscontrole specialist die controleert of het werk van de ontmijners goed wordt gedaan. Maar ook vrouwen zoals Galina Burkina, 55, die na het vluchten voor de Russische bezetting, eerst in Debaltseve in 2015 en daarna in Svitlodarsk in 2022, een team van 12 ontmijners leidde, allemaal mannen, en haar oude leven als werknemer in een energiecentrale achter zich liet. “Humanitaire ontmijning zal, helaas, een prioriteit zijn voor decennia,” merkt Kustovska op.   </span>\n<span class=\"para\">Niet alleen redt dit werk levens, het is ook essentieel voor de landbouwsector van Oekraïne. Vaak aangeduid als de “graanschuur van de wereld,” speelt het vruchtbare land van Oekraïne een cruciale rol in de wereldwijde voedselvoorziening.</span>\n<span class=\"para\">Voor de oorlog had de 38-jarige Kustovska weinig ervaring met het opruimen van bommen. Ze werkte in de strategische afdeling van de Oekraïense luchtvaartadministratie, met de focus op drone-regelgeving. Maar toen de urgentie van het opruimen van explosieven duidelijk werd, greep ze de kans. Nadat de invasie begon, werd een kleine groep Oekraïense vrouwen naar MAT Kosovo gestuurd, een internationale ontmijningsschool in Peja, voor training. Met mannen die niet het land mochten verlaten, wendde Oekraïne zich tot zijn vrouwen, die nieuwe wegen begonnen te banen in het veld. Kustovska solliciteerde om deel uit te maken van een groep trainees en voltooide drie rondes van training, waarbij ze als beste van haar klas afstudeerde – de enige vrouw in een cursus die was ontworpen voor militaire experts en wapentechnici.</span>\n<span class=\"para\">Ze werd de kwaliteitscontrole ingenieur voor Demining Solution, een van de zes particuliere Oekraïense ontmijningsbedrijven die naast internationale non-profitorganisaties zoals Halo Trust en de Zwitserse Stichting voor Mijnactie (FSD) opkwamen in Oekraïne.</span>\n<span class=\"para\">“Toen ik begon, was het nieuws dat vrouwen in de ontmijning zaten hot,” herinnert Kustovska zich. “Mensen zeiden: ‘Vrouwenontmijners? Echt?’ Maar de houding verandert. “Nu zeggen mensen gewoon: ‘oké, jouw baan is ontmijning, als vrouw.’”</span>\n<span class=\"para\">“Voor vrouwen is ontmijning niet alleen een reactie op de oorlog; het is ook een kans voor professionele groei,” voegt ze eraan toe. “Er zullen veel banen zijn – niet alleen voor gewone ontmijners, maar ook voor managementposities.”</span>\n<span class=\"para\">Wanneer ze nieuwe medewerkers aanneemt, is geslacht irrelevant: alle ontmijners moeten dezelfde complexe maar duidelijke procedures volgen. Maar vrouwen brengen vaak een unieke kijk op het veld, zegt ze, verwijzend naar een vermogen om “out of the box” te denken en meerdere taken tegelijkertijd te beheren. Deze vaardigheden worden steeds waardevoller naarmate het aantal explosieven toeneemt en nieuwe, meer insidieuze vormen van valstrikken worden ontdekt. Naast oudere niet-ontplofte munitie laten Russische troepen nieuw geproduceerde munitie achter, met creatievere en gevaarlijkere valstrikken die alledaags worden.</span>\n<span class=\"para\">“Ik vraag me af hoeveel nieuwe ideeën onze vijand op ons land kan brengen,” merkt Kustovska op, verwijzend naar de valstrikken als “wrede fantasie.” Hoewel het gevaar reëel is, is de motivatie duidelijk: “Wanneer we aan sollicitanten vragen waarom ze willen meedoen, zegt bijna iedereen: ‘Ik wil helpen om ons land weer veilig te maken.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>De toeleveringsketen van Oekraïne draaiende houden</strong></span>\n<span class=\"para\">Op een frisse herfstdag polijst de 52-jarige Natalya Kolisnichenko aandachtig de spiegels en koplampen van haar witte 15-tonnen Renault vrachtwagen. “Het is een vrouwen vrachtwagen,” zegt ze trots. De vrachtwagen, met zijn automatische transmissie en achteruitrijcamera's, voelt nieuw en een beetje avontuurlijk aan. Die dag bereidt ze zich voor om wasmachines en sportkleding te vervoeren in de regio Kyiv als onderdeel van haar werk bij Zammler, de grootste logistieke onderneming van Oekraïne. Het is een droom die ze koestert sinds haar vader haar meenam op lange roadtrips naar de Karpaten en de Krim. Maar toen zei haar moeder dat vrachtvervoer geen vrouwenbaan was. Ze werd eerst kleuterleidster, daarna kantoormedewerker en opvoedde twee zonen.</span>\n<span class=\"para\">Het was de oorlog die haar slapende kinderdroom weer activeerde. Omgeschoold tot vrachtwagenchauffeur door een Zweedse non-profitorganisatie, getuigt ze van een groeiende trend in Oekraïne waarbij vrouwen zich in beroepen begeven die lange tijd als schadelijk voor hen werden beschouwd of door resten van de Sovjetideologie met betrekking tot de rol van vrouwen werden afgekeurd. Gedreven door de noodzaak om de kritieke infrastructuur van Oekraïne in leven te houden, heeft het ook geholpen om traditionele genderstereotypen te doorbreken.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, of “Shift Skills” in het Zweeds, werd geboren tijdens de COVID-19-pandemie om luchtvaartpersoneel te helpen overstappen naar banen zoals kassamedewerkers. Drie jaar later zocht de groep naar manieren om Oekraïne te helpen herstellen van een andere crisis, en identificeerde en combineerde twee urgente kwesties. Met de havens en luchthavens gesloten en de logistiek, een sector waar alles van afhankelijk is, verlamd, was vrachtvervoer de vitale ader van de Oekraïense economie geworden. Maar de oorlog had de sector van zijn chauffeurs beroofd. Vrouwen hadden ondertussen wanhopig behoefte om te werken. Door theorie en praktische ervaring met moderne vrachtwagens in Kyiv te combineren, zou het programma vrouwen in staat stellen om mannen op de werkplek te vervangen. Het zou zich vooral richten op vrouwen die door de oorlog ontheemd waren, oudere vrouwen en degenen die hun inkomen of geliefden door het conflict hadden verloren.</span>\n<span class=\"para\">Het werd een zeer succesvol project. Meer dan 300 vrouwen hebben sinds de oprichting van Reskilling Ukraine afgelopen herfst getraind om vrachtwagens van categorie C van zeven ton te rijden, met drie keer zoveel aanmeldingen, zegt Oleksandra Panasiuk, de coördinator. Het succes nam een vlucht, wat leidde tot een reeks nieuwe omscholingsinitiatieven. De “school voor operators van bouwmachines,” bijvoorbeeld, traint vrouwen om met graafmachines om te gaan. Intern hebben kolenmijnen vrouwenarbeiders omgeschoold om trolleys te rijden om kolen rond te vervoeren in de mijnen. Bedrijven hebben geprobeerd hun manieren aan te passen aan vrouwen door hogere salarissen, automatiseringsprocessen en programma's voor geestelijke gezondheid.</span>\n<span class=\"para\">Het was een Facebook-advertentie voor gratis vrachtwagenrijlessen die Kolisnichenko ertoe aanzette om een verandering te maken. “Ik zei, oké, nu ben ik 52, het is tijd om mijn leven te veranderen, mijn droom waar te maken,” zegt ze. De training was zwaar: twee weken theorie, drie weken praktijk om haar rijbewijs voor vrachtwagens van meer dan zeven ton te behalen. “Ik ontmoette veel geweldige, dappere vrouwen die hun leven willen veranderen,” zegt ze.</span>\n<span class=\"para\">Een baan vinden daarna was gemakkelijk. De realiteit van de baan bleek echter uitdagend. In het begin maakte ze lange ritten door Oekraïne in een Scania-vrachtwagen, terwijl ze lange diensten, luchtalarm en gespannen momenten bij verlaten tankstations navigeerde. Ze moest op de stations slapen, vaak zonder goede faciliteiten, en soms moest ze vreemden vragen om een escorte om de wc te gebruiken. “Het was moeilijk,” geeft ze toe. “Maar ik ben dankbaar voor de ervaring.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko zegt dat het te vroeg is om te spreken van grote veranderingen in genderrollen in Oekraïne. “Veel mensen begrijpen niet waarom vrouwen deze baan zouden willen,” zegt ze. Ze voegt eraan toe: “Ik ontmoette veel geweldige mensen in het hele land,” en de blikken van verbazing in de ogen van mensen als ze haar vrachtwagen parkeert, zijn voor haar een teken van een langzame maar merkbare verschuiving in de maatschappelijke percepties.</span>\n<span class=\"para\">Nu, terwijl ze sportgoederen en kleding rond de regio Kyiv vervoert met Zammler, legt ze alleen kortere afstanden af. Maar ze helpt vaak zelf met het lossen van de goederen. “Er zijn niet genoeg mannen,” zegt ze. “Het zijn meestal vrouwen in de magazijnen en winkels waar ik lever, en we lossen de goederen samen uit.”</span>\n<span class=\"para\">Als kind hield ze van alles aan de roadtrips van haar vader – de geur van benzine bij tankstations, de schoonheid van de bergen, het gevoel van vrijheid. Vandaag de dag brengt haar baan glimpsen van die herinneringen, hoewel ze nu gefilterd zijn door de ontberingen van de oorlog. “Ik zie hoe mooi het land is met zijn groene bossen, maar ik zie ook hoe de Russen huizen en steden vernietigen. Ik zie verbrande auto’s op de wegen, hulpauto’s met gewonde soldaten.”</span>\n<span class=\"para\">\"Het is zwaar; het doet pijn,” zegt ze. “Maar ik geloof dat alles weer zal worden opgebouwd als elke persoon zijn steentje bijdraagt.” Vandaag de dag is vrachtwagenrijden meer dan een kinderdroom. “Ik ben nodig,” voegt ze eraan toe. “Ik voel me trots.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Leren leven met oorlog</strong></span>\n<span class=\"para\">In de vroege dagen van de Russische invasie, terwijl Oekraïners zich naar het front haastten, balancerden vrouwen een duizelingwekkende hoeveelheid uitdagingen, zoals ze dat enkele jaren eerder ook hadden gedaan tijdens de pandemie. Ze hielden hun gezinnen veilig, leverden hulp, zamelden geld in voor soldaten, reisden duizenden kilometers om hun kinderen in veiligheid te brengen en fungeerden als pleitbezorgers voor Oekraïne in het buitenland – terwijl ze meerdere banen moesten aannemen om boven water te blijven. Ze gingen ook naar het front. Het vooruitzicht van een snelle overwinning fungeerde als adrenaline, waardoor ze doorgingen.</span>\n<span class=\"para\">Toch is wat ze dachten dat een sprint zou zijn, veranderd in een marathon. Oekraïense vrouwen zijn gestopt met het verwachten dat goed nieuws morgen zal komen. Met de adrenaline die vervaagt, proberen ze de “deel van de oorlog” in hun leven te beperken, zich te concentreren op basisbehoeften, vervulling te vinden in hun professionele leven, gezinnen en zichzelf, maar ook in hun voortdurende bijdrage aan de oorlogsinspanning.</span>\n<span class=\"para\">\"Ze hebben een reden nodig om te geloven dat het leven goed is en dat ze veel dingen hebben om dankbaar voor te zijn ondanks de oorlog,” zegt Evgeniya Bliznyuk van Gradus Research. Uitgeput en soms opgebrand, beginnen ze “de dingen langzamer aan te pakken, voor hun emoties te zorgen en te communiceren met andere vrouwen, hun familie en hun kinderen.” </span>\n<span class=\"para\">Vrouwen hebben de economie en de samenleving draaiende gehouden in deze jaren van oorlog. Ze hebben ook hun stempel gedrukt in nieuwe sectoren, vaak oorloggerelateerde sectoren, land opruimen, drones bouwen en zich voorbereiden om veteranen te helpen genezen en zich sociaal aan te passen. Meer dan alleen “gatvullers,” zijn ze de “sociale verbinders,” die veerkracht, empathie en begrip brengen naar een samenleving die voor immense uitdagingen staat. “Omdat Oekraïne nu heel anders is dan voor de oorlog,” zegt Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Leven in de “nieuwe realiteit” van het aanpassen aan een langdurige oorlog betekent iets anders voor elke vrouw. “Ik laat de kinderen bij oma, en ik ga werken,” zegt Natalia Myronenko, de kwaliteitscontrole specialist humanitaire ontmijning. “Dat is de “nieuwe normaal.” Voor Galina Burkina betekent het haar land veilig maken voor haar kleindochter. Natalya Kolisnichenko vindt doel in het rijden van vrachtwagens.</span>\n<span class=\"para\">Ja, voor veel vrouwen heeft de oorlog in Oekraïne de kans geopend om door te dringen in velden die traditioneel door mannen werden gedomineerd. Maar de meesten van hen zeggen dat de inzet veel te hoog is om het een \"kans\" te noemen. In plaats daarvan is het een noodzaak. Een noodzaak om te overleven, te herbouwen en de weg vrij te maken voor een toekomst waarin zij en het land dat ze liefhebben eindelijk weer veilig kunnen zijn.</span>\n<span class=\"para\"><em>Dit verhaal is gedeeltelijk tot stand gekomen dankzij de steun van het grantprogramma van N-Ost’s Europe-Ukraine Desk. Yulia Surkova, een Oekraïense journalist die oorlogshandelingen en humanitaire problemen voor AFP, UNICEF en Oekraïense media verslaat, heeft bijgedragen aan dit verhaal.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>is een journalist en verslaggever. Oorspronkelijk uit Frankrijk, is ze gevestigd in Frankfurt en werkt ze als correspondent voor internationale media, waaronder de <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> en<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Wysokie obcasy i buty trekkingowe</strong></span>\n<span class=\"para\"> „Lubię stylowe rzeczy, piękne przestrzenie, ale ta praca jest znacznie bardziej interesująca” – mówi Myronenko w pewien jesienny dzień w Peja, Kosowo, gdzie uczestniczy w dalszym szkoleniu w szkole demontażu min MAT Kosovo. Nienaganna w brązowym mundurze swojego pracodawcy, sześcioletniej Ukraińskiej Asocjacji Minerów (UDA), pochyla się nad starym rosyjskim pociskiem, ucząc się, jak go zneutralizować. Jej praca to mieszanka tego, co kocha. Bycie w biurze w Kijowie i w terenie. Noszenie wysokich obcasów i butów trekkingowych. Wiązanie się z dziewczynami w biurze, analityczna złożoność zadania: „Nie chciałabym robić nic innego.” Głównie, jak mówi, „to przynosi korzyści mojemu krajowi.”</span>\n<span class=\"para\">Podobnie jak Myronenko, Valentina Kastrenko nigdy nie wyobrażała sobie, że będzie w „męskiej pracy – nie mówiąc już o tym, że będzie w niej odnosić sukcesy”. Ale po tym, jak rosyjskie wojska zbombardowały jej rodzinne miasto Mariupol, zniszczyły jej dom i ukradły ciężarówkę męża – ich jedyne źródło dochodu – nie miała innego wyboru, jak uciekać na zachód. Jak miliony przesiedlonych Ukraińców, zmagała się z przekształceniem swojego życia po pełnoskalowej inwazji. W grupie wsparcia w Mariupolu zobaczyła jednak ogłoszenie o darmowych lekcjach prowadzenia ciężarówek.</span>\n<span class=\"para\">Prowadzenie ciężarówki? To była domena jej męża. W wieku 57 lat była bliska emerytury. Jednak, nie mając domu do powrotu i żadnych perspektyw, złożyła podanie. Teraz jako licencjonowany kierowca ciężarówek ważących siedem ton i więcej, planuje współpracować z mężem w długich trasach ciężarowych, pomagając w załadunku towarów. Wie, jak skomplikowana jest ta praca dla kobiet. „Ukraina to tradycyjny kraj; tradycyjna rola kobiet to być w domu” – mówi. W Ukrainie kierowcy często są nieobecni przez tygodnie, ale kurs dał jej zastrzyk energii: „Poznałam wiele dziewczyn, które chcą wnieść wkład w odbudowę Ukrainy.”</span>\n<span class=\"para\">Historie Natalii Myronenko i Walentyny Kastrenko odzwierciedlają większą zmianę społeczną, która zachodzi w Ukrainie. Z jednym milionem Ukraińców w wojsku, prawie dziewięcioma milionami przesiedlonych, co stanowi około jednej czwartej populacji, oraz tysiącami mężczyzn, którzy kiedyś chętnie się zaciągali, a teraz ukrywają się przed rekruterami wojskowymi, wojna nie tylko zmniejszyła i przekształciła siłę roboczą Ukrainy; w rzeczywistości prawdopodobnie będzie nadal przekształcać społeczeństwo i miejsce kobiet w nim przez dziesięciolecia.</span>\n<span class=\"para\">W serii „badań wojennych” dla Gradus Research, firmy stworzonej podczas pandemii COVID-19, socjolog Evgeniya Bliznyuk badała puls ukraińskiego społeczeństwa od pierwszych tygodni wojny w 2022 roku, dokumentując ich różne „etapy psychiczne”. Mówi, że rola ukraińskich kobiet ma stać się coraz bardziej znacząca, „nie tylko aby wypełnić luki, ale także jako siła napędowa w odbudowie Ukrainy jako społeczeństwa inkluzywnego”.</span>\n<span class=\"para\">Wypełniając luki po nieobecnych mężczyznach, ukraińskie kobiety wkraczają w role, które kiedyś uważano za niedostępne. Stają się kierowcami ciężarówek, ślusarzami, mechanikami, ochroniarzami, a nawet strażakami. W podziemiach pracują w kopalniach węgla. Na powierzchni prowadzą huty stali, fabryki i koleje, które są kluczowe dla wysiłku wojennego. Dołączają również do wojska w bezprecedensowych liczbach.</span>\n<span class=\"para\">Wyczerpane, trzy lata w wojnę, która trwa dłużej, niż ktokolwiek się spodziewał, a jednak zdeterminowane, ukraińskie kobiety pragną stabilizacji i spełnienia. Dla wielu oznacza to dążenie do nowych ról i rozwoju zawodowego, w tym w sektorach związanych z wysiłkiem wojennym, branżach kluczowych dla przyszłości Ukrainy. Są to minerzy oczyszczający pola uprawne z pozostałości rosyjskich materiałów wybuchowych, budowniczy dronów pomagających żołnierzom w walce, a coraz częściej także ci, którzy leczą rany żołnierzy.</span>\n<span class=\"para\">W obliczu niepewnej przyszłości Ukraina staje się kluczowym motorem odporności i elastyczności. Pięć milionów z nich mieszka teraz za granicą. Te, które zostały, pomagają kształtować rodzaj społeczeństwa, którym Ukraina chce się stać. „Kobiety nadają ton przyszłości” – mówi Myronenko, specjalistka ds. kontroli jakości, która przeszła do humanitarnego demontażu min po inwazji. Dla niej siła pochodzi z akceptacji swojej kobiecości, jednocześnie stawiając czoła wymaganiom trudnej pracy, w której stawką są ludzkie życia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>„Feminism is total support of our country”</strong></span>\n<span class=\"para\">Dziś w Ukrainie kwestia ról płci ma niewiele wspólnego z zachodnimi ideałami równości płci, a „byłoby błędem powiedzieć, że wojna jest motorem emancypacji” – mówi Anna Colin-Lebedev, wykładowczyni socjologii politycznej na Uniwersytecie Paryskim Nanterre, która porównała rolę kobiet w Ukrainie i Rosji. W Ukrainie, gdzie wojna postrzegana jest jako „walka wszystkich”, mężczyźni i kobiety są zaangażowani w równym stopniu. „Rosyjska inwazja postrzegana jest jako zagrożenie egzystencjalne, a nie tylko polityczne” – mówi. Ukraińskie kobiety mają doświadczenie w łączeniu pracy i rodziny. Ale teraz „każda matka postrzega agresora jako zagrożenie dla swoich dzieci, swojej rodziny i swojej przyszłości.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, specjalistka ds. pracy w Kijowie, która bada wpływ wojny na gospodarkę, zgadza się. „Dla nas” – mówi – „feminizm to całkowite wsparcie dla naszego kraju”. Dziś w ukraińskiej armii służy 50 000 kobiet, w tym 10 000 na pierwszej linii frontu. To trzy razy więcej niż dziesięć lat temu.</span>\n<span class=\"para\">Dla kobiet zmiany zaczęły się wraz z wojną i długo przed rozpoczęciem obecnego konfliktu. Gdy rosyjska agresja nasiliła się w wschodnich regionach Doniecka i Ługańska w 2014 roku, kobiety postanowiły się bronić. Ale armia była osłabiona, a państwo kruche. Jeśli chciały, aby ich kraj zachował swoją suwerenność, musiały zrobić swoje. Poszły na front, ale bez wynagrodzenia lub emerytur weteranów z powodu prawa z czasów ZSRR, które zabraniało im dostępu do pozycji bojowych, a także setek innych zawodów uznawanych za „szkodliwe dla ich zdrowia reprodukcyjnego”.</span>\n<span class=\"para\">Grupa kobiet rozpoczęła kampanię rzeczniczą, aby zwiększyć świadomość nierówności płci w siłach zbrojnych. Kluczowym narzędziem był dokument o roli ukraińskich kobiet na froncie zatytułowany <em>Niewidzialny batalion.</em> Film ten odegrał kluczową rolę w decyzji rządu w 2016 roku o rozpoczęciu znoszenia serii zakazów dotyczących prac bojowych. Ten ruch uwolnił morze zmian. „Jeśli kobiety mogą służyć na pierwszej linii – w najbardziej męskiej pracy ze wszystkich – mogą zrobić wszystko” – mówi Hanna Hrytsenko, badaczka płci w grupie Niewidzialny batalion. W 2018 roku rząd rozpoczął proces znoszenia zakazu 450 zawodów wcześniej uznawanych za „szkodliwe” dla zdrowia kobiet, torując drogę dla kobiet do zostania kierowcami ciężarówek, na przykład. Pełnoskalowa inwazja doprowadziła do większej liczby otwarć, a kobiety mogą teraz pracować w podziemiach w kopalniach węgla i podejmować inne zadania kluczowe dla utrzymania gospodarki w ruchu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kobiety prowadzą rewolucję demontażu min w Ukrainie</strong></span>\n<span class=\"para\">Jako menedżer operacyjny Ukraińskiej Asocjacji Minerów, non-profit grupy 400 sapperów utworzonej sześć lat temu, Iryna Kustovska jest na czołowej pozycji w sektorze, który pełnoskalowa inwazja spowodowała szybki wzrost. Kiedyś zamknięta dla kobiet, dziedzina ta teraz liczy kobiety jako jedną trzecią swoich humanitarnych minerów. „Rozwija się na naszych oczach” – mówi Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Potrzeba jest ogromna. Szacuje się, że do jednej trzeciej terytorium Ukrainy jest zaminowane niewybuchłymi minami, bombami kasetowymi, linkami, pułapkami i fragmentami pocisków pozostawionymi przez rosyjskie siły, Ukraina stała się najbardziej zaminowanym krajem na świecie. Coraz częściej to kobiety podejmują się niebezpiecznego zadania, aby pomóc uczynić ziemię znów bezpieczną do uprawy i zamieszkania. Każda z nich robi to na swój sposób. Są młode matki, takie jak Natalia Myronenko, specjalistka ds. kontroli jakości, która sprawdza, czy praca minerów została wykonana prawidłowo. Ale także kobiety takie jak Galina Burkina, 55 lat, która stanęła na czoła zespołowi 12 minerów, wszystkich mężczyzn, po ucieczce z rosyjskiej okupacji, najpierw w Debalcewe w 2015 roku, a potem w Svitłodarsku w 2022 roku, odchodząc od swojego starego życia jako pracownica elektrowni. „Humanitarny demontaż min będzie, niestety, priorytetem przez dziesięciolecia” – zauważa Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Nie tylko ta praca ratuje życie, ale jest również niezbędna dla sektora rolniczego Ukrainy. Często określane jako „spichlerz świata”, żyzne ziemie Ukrainy odgrywają kluczową rolę w globalnych dostawach żywności.</span>\n<span class=\"para\">Przed wojną 38-letnia Kustovska miała niewielkie doświadczenie w usuwaniu bomb. Pracowała w strategicznym dziale ukraińskiej administracji lotniczej, koncentrując się na regulacji dronów. Ale gdy pilność oczyszczania materiałów wybuchowych stała się oczywista, wykorzystała okazję. Po rozpoczęciu inwazji mała grupa ukraińskich kobiet została wysłana do MAT Kosovo, międzynarodowej szkoły demontażu min w Peja, na szkolenie. Z mężczyznami zabronionymi opuszczania kraju, Ukraina zwróciła się do swoich kobiet, które zaczęły zdobywać nowe tereny w tej dziedzinie. Kustovska zgłosiła się do grupy uczniów i ukończyła trzy rundy szkolenia, kończąc na szczycie swojej klasy – jako jedyna kobieta w kursie zaprojektowanym dla ekspertów wojskowych i inżynierów broni.</span>\n<span class=\"para\">Potem została inżynierem ds. kontroli jakości w Demining Solution, jednej z sześciu prywatnych ukraińskich firm zajmujących się demontażem min, które powstały w Ukrainie obok międzynarodowych organizacji non-profit, takich jak Halo Trust i Szwajcarska Fundacja na Rzecz Działań przeciwminowych (FSD).</span>\n<span class=\"para\">„Kiedy zaczynałam, kobiety w demontażu min były na czołówkach gazet” – wspomina Kustovska. „Ludzie mówili: „Kobiety minerki? Naprawdę?” Ale nastawienie się zmienia. „Teraz ludzie po prostu mówią: „ok, twoja praca to demontaż min, jako kobieta.”</span>\n<span class=\"para\">„Dla kobiet demontaż min to nie tylko odpowiedź na wojnę; to także możliwość rozwoju zawodowego” – dodaje. „Będzie wiele miejsc pracy – nie tylko dla zwykłych minerów, ale także dla stanowisk kierowniczych.”</span>\n<span class=\"para\">Kiedy zatrudnia rekrutów, płeć nie ma znaczenia: wszyscy minerzy muszą przestrzegać tych samych skomplikowanych, ale jasnych procedur. Ale kobiety często wnoszą unikalną perspektywę do tej dziedziny, mówi, odnosząc się do zdolności myślenia „poza schematami” i zarządzania wieloma zadaniami jednocześnie. Te umiejętności stają się coraz bardziej cenne, gdy liczba materiałów wybuchowych rośnie, a nowe, bardziej podstępne formy pułapek są odkrywane. Obok starszych niewybuchłych amunicji, rosyjskie siły zostawiają nowo wyprodukowane uzbrojenie, a coraz bardziej kreatywne i niebezpieczne pułapki stają się powszechne.</span>\n<span class=\"para\">„Zastanawiam się, ile nowych pomysłów nasz wróg może przynieść na naszą ziemię” – zauważa Kustovska, odnosząc się do pułapek jako „okrutnej fantazji”. Choć niebezpieczeństwo jest realne, motywacja jest jasna: „Kiedy pytamy kandydatów, dlaczego chcą dołączyć, prawie wszyscy mówią: „Chcę pomóc uczynić nasz kraj znów bezpiecznym.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Utrzymanie łańcucha dostaw Ukrainy w ruchu</strong></span>\n<span class=\"para\">W chłodny jesienny dzień 52-letnia Natalya Kolisnichenko starannie poleruje lusterka i reflektory swojej białej 15-tonowej ciężarówki Renault. „To ciężarówka kobieca” – mówi z dumą. Ciężarówka, z automatyczną skrzynią biegów i kamerami wstecznymi, wydaje się nowa i trochę przygodowa. Tego dnia przygotowuje się do transportu pralek i odzieży sportowej w regionie Kijowa w ramach swojej pracy w Zammler, największej firmie logistycznej w Ukrainie. To marzenie, które nosiła od czasu, gdy ojciec zabierał ją na długie podróże do Karpat i na Krym. Ale wtedy jej matka powiedziała, że prowadzenie ciężarówki to nie jest praca dla kobiet. Najpierw została nauczycielką w przedszkolu, potem pracownikiem biurowym i wychowała dwóch synów.</span>\n<span class=\"para\">Wojna ożywiła jej uśpione dziecięce marzenie. Przeszkolona w prowadzeniu ciężarówek przez szwedzką organizację non-profit, świadczy o rosnącym trendzie w Ukrainie, który widzi kobiety wchodzące w zawody, które od dawna uważano za szkodliwe dla nich lub na które patrzono z niechęcią przez resztki sowieckiej ideologii dotyczącej roli kobiet. Napędzane koniecznością utrzymania krytycznej infrastruktury Ukrainy, pomogło to również w zburzeniu tradycyjnych stereotypów płci.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, czyli „Zmiana umiejętności” po szwedzku, powstało podczas pandemii COVID-19, aby pomóc stewardessom przejść do pracy jako kasjerki. Trzy lata później grupa postanowiła pomóc Ukrainie w odbudowie po kolejnej kryzysie i zidentyfikowała oraz połączyła dwa pilne problemy. Z portami i lotniskami zamkniętymi, a logistyka, sektor, od którego wszystko zależy, sparaliżowana, transport stał się żylną tętnicą ukraińskiej gospodarki. Ale wojna wyczerpała sektor z kierowców. Kobiety, tymczasem, desperacko potrzebowały pracy. Łącząc teorię z praktycznym doświadczeniem w nowoczesnych ciężarówkach w Kijowie, program miał na celu zastąpienie mężczyzn w pracy. Szczególnie skierowano go do kobiet przesiedlonych przez wojnę, starszych kobiet oraz tych, które straciły dochody lub bliskich w wyniku konfliktu.</span>\n<span class=\"para\">To był bardzo udany projekt. Ponad 300 kobiet przeszkolono do prowadzenia ciężarówek kategorii C o wadze siedmiu ton od momentu powstania Reskilling Ukraine w zeszłym roku, a trzy razy więcej złożyło podania – mówi Oleksandra Panasiuk, koordynatorka. Jego sukces wywołał lawinę, inspirując szereg nowych inicjatyw przekwalifikowujących. „Szkoła operatorów sprzętu budowlanego”, na przykład, szkoli kobiety do obsługi koparek. W kopalniach węgla wewnętrznie przeszkolono kobiety do prowadzenia wózków do transportu węgla w kopalniach. Firmy próbowały dostosować swoje metody do kobiet poprzez wyższe wynagrodzenia, automatyzację procesów i programy zdrowia psychicznego.</span>\n<span class=\"para\">To była reklama na Facebooku dotycząca darmowych kursów prowadzenia ciężarówek, która skłoniła Kolisnichenko do dokonania zmiany. „Powiedziałam, ok, teraz mam 52 lata, czas zmienić swoje życie, spełnić swoje marzenie” – mówi. Szkolenie było trudne: dwa tygodnie teorii, trzy tygodnie praktyki, aby uzyskać licencję na prowadzenie ciężarówek powyżej siedmiu ton. „Poznałam wiele wspaniałych, odważnych kobiet, które chcą zmienić swoje życie” – mówi.</span>\n<span class=\"para\">Znalezienie pracy później było łatwe. Rzeczywistość pracy okazała się jednak wyzwaniem. Na początku odbywała długie trasy po Ukrainie w ciężarówce Scania, pokonując długie zmiany, syreny alarmowe i napięte chwile na opuszczonych stacjach benzynowych. Musiała spać na stacjach, często bez odpowiednich warunków, a czasami musiała prosić obcych o eskortę do toalety. „To było trudne” – przyznaje. „Ale jestem wdzięczna za to doświadczenie.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko mówi, że za wcześnie, aby mówić o dużych zmianach w rolach płci w Ukrainie. „Wielu ludzi nie rozumie, dlaczego kobiety mogą chcieć tej pracy” – mówi. Dodaje: „Poznałam wielu niesamowitych ludzi w całym kraju”, a zdziwione spojrzenia ludzi, gdy parkuje swoją ciężarówkę, są dla niej znakiem powolnej, ale zauważalnej zmiany w postrzeganiu społecznym.</span>\n<span class=\"para\">Teraz, transportując towary sportowe i odzież po regionie Kijowa z Zammler, pokonuje tylko krótsze odległości. Ale często sama pomaga rozładować towary. „Nie ma wystarczająco dużo mężczyzn” – mówi. „To głównie kobiety w magazynach i sklepach, do których dostarczam, i rozładowujemy towary razem.”</span>\n<span class=\"para\">Jako dziecko kochała wszystko związane z podróżami ojca – zapach benzyny na stacjach benzynowych, piękno gór, poczucie wolności. Dziś jej praca przynosi wspomnienia tych chwil, choć teraz są one filtrowane przez trudy wojny. „Widzę, jak piękny jest kraj z jego zielonymi lasami, ale widzę też, jak Rosjanie niszczą domy i miasta. Widzę spalone samochody na drogach, samochody ratunkowe z rannymi żołnierzami.”</span>\n<span class=\"para\">„To trudne; boli” – mówi. „Ale wierzę, że wszystko zostanie odbudowane, jeśli każda osoba zrobi swoje.” Dziś prowadzenie ciężarówki to więcej niż dziecięce marzenie. „Jestem potrzebna” – dodaje. „Czuję dumę.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Uczyć się żyć z wojną</strong></span>\n<span class=\"para\">W pierwszych dniach inwazji Rosji, gdy Ukraińcy spieszyli na front, kobiety zmagały się z oszałamiającą ilością wyzwań, tak jak robiły to tylko kilka lat wcześniej podczas pandemii. Chroniły swoje rodziny, dostarczały pomoc, zbierały fundusze dla żołnierzy, podróżowały tysiące mil, aby zapewnić bezpieczeństwo swoim dzieciom i działały jako rzeczniczki Ukrainy za granicą – wszystko to, podczas gdy musiały podejmować wiele prac, aby przetrwać. Poszły również na front. Perspektywa szybkiego zwycięstwa działała jak adrenalina, utrzymując je w ruchu.</span>\n<span class=\"para\">Jednak to, co myślały, że będzie sprintem, zamieniło się w maraton. Ukraińskie kobiety przestały oczekiwać, że dobre wieści przyjdą jutro. W miarę jak adrenalina słabnie, starają się ograniczyć „udział wojny” w swoim życiu, koncentrując się na podstawowych potrzebach, znajdując spełnienie w swoim życiu zawodowym, rodzinach i sobie, ale także w swoim dalszym wkładzie w wysiłek wojenny.</span>\n<span class=\"para\">„Potrzebują jakiegoś powodu, aby uwierzyć, że życie jest dobre i że mają wiele rzeczy, za które mogą być wdzięczne, mimo wojny” – mówi Evgeniya Bliznyuk z Gradus Research. Wyczerpane i czasami wypalone, zaczynają „brać rzeczy wolniej, dbać o swoje emocje i komunikować się z innymi kobietami, swoją rodziną i dziećmi.” </span>\n<span class=\"para\">Kobiety utrzymują gospodarkę i społeczeństwo w ruchu w tych latach wojny. Zostawiają również swój ślad w nowych sektorach, często związanych z wojną, oczyszczając ziemię, budując drony i przygotowując się do pomocy weteranom w leczeniu i społecznej adaptacji. Więcej niż tylko „wypełniacze luk”, są „społecznymi łącznikami”, przynoszącymi odporność, empatię i zrozumienie społeczeństwu, które staje w obliczu ogromnych wyzwań. „Ponieważ Ukraina teraz jest bardzo różna od tej sprzed wojny” – mówi Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Życie w „nowej rzeczywistości” dostosowywania się do przedłużającej się wojny oznacza coś innego dla każdej kobiety. „Zostawiam dzieci z babcią, a sama idę do pracy” – mówi Natalia Myronenko, specjalistka ds. kontroli jakości w humanitarnym demontażu min. „To jest „nowa norma”.” Dla Galiny Burkina oznacza to uczynienie swojej ziemi bezpieczną dla wnuczki. Natalya Kolisnichenko znajduje sens w prowadzeniu ciężarówek.</span>\n<span class=\"para\">Tak, dla wielu kobiet wojna otworzyła w Ukrainie szansę na wejście w dziedziny tradycyjnie zdominowane przez mężczyzn. Ale większość z nich mówi, że stawka jest zbyt wysoka, aby nazywać to „okazją”. Zamiast tego to konieczność. Konieczność przetrwania, odbudowy i torowania drogi dla przyszłości, w której one i ziemia, którą kochają, mogą w końcu być znów bezpieczne.</span>\n<span class=\"para\"><em>Ta historia została zrealizowana częściowo dzięki wsparciu programu grantowego Europe-Ukraine Desk N-Ost. Yulia Surkova, ukraińska dziennikarka relacjonująca działania wojenne i problemy humanitarne dla AFP, UNICEF i ukraińskich mediów, przyczyniła się do tej historii.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>jest dziennikarką i reporterem. Pochodząca z Francji, mieszka we Frankfurcie i pracuje jako korespondentka dla międzynarodowych mediów, w tym <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> i<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Saltos altos e botas de caminhada</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Eu gosto de coisas elegantes, espaços bonitos, mas este trabalho é muito mais interessante,” diz Myronenko em um recente dia de outono em Peja, Kosovo, onde ela está participando de um treinamento adicional na escola de desminagem MAT Kosovo. Impecável no uniforme marrom de seu empregador, a Associação de Desminadores da Ucrânia (UDA), com seis anos de existência, ela se debruça sobre um antigo míssil russo, aprendendo a desativá-lo. Seu trabalho é uma mistura do que ela ama. Estar no escritório em Kyiv e no campo. Usar saltos altos e botas de caminhada. O vínculo com as meninas no escritório, a complexidade analítica da tarefa: “Eu não gostaria de fazer nada diferente.” Principalmente, ela diz, “isso beneficia meu país.”</span>\n<span class=\"para\">Como Myronenko, Valentina Kastrenko nunca imaginou que estaria em um “trabalho de homem – quanto mais prosperar nele”. Mas depois que as tropas russas bombardearam sua cidade natal, Mariupol, destruíram sua casa e roubaram o caminhão de seu marido – sua única fonte de renda – ela não teve escolha a não ser fugir para o oeste. Como milhões de ucranianos deslocados, ela lutou para reinventar sua vida após a invasão em larga escala. Em um grupo de apoio em Mariupol, no entanto, ela viu um anúncio para aulas gratuitas de direção de caminhão.</span>\n<span class=\"para\">Dirigir caminhão? Esse era o domínio de seu marido. Aos 57 anos, ela estava perto da aposentadoria. No entanto, sem casa para voltar e sem perspectivas, ela se inscreveu. Agora, como motorista licenciada de caminhões com peso de sete toneladas ou mais, ela está fazendo planos para se juntar ao marido em longas viagens de caminhão, ajudando na carga de mercadorias. Ela sabe o quão complicado o trabalho é para as mulheres. “A Ucrânia é um país tradicional; o papel tradicional das mulheres é estar em casa,” diz ela. Na Ucrânia, os motoristas costumam ficar fora por semanas, mas o curso lhe deu um impulso: “Conheci muitas meninas que querem contribuir para a reconstrução da Ucrânia.”</span>\n<span class=\"para\">As histórias de Natalia Myronenko e Valentina Kastrenko refletem uma mudança social maior em andamento na Ucrânia. Com um milhão de ucranianos nas forças armadas, quase nove milhões deslocados, aproximadamente um quarto da população, e milhares de homens que antes se alistavam com entusiasmo agora se escondendo de recrutadores militares, a guerra não apenas encolheu e remodelou a força de trabalho da Ucrânia; de fato, é provável que continue transformando a sociedade e o lugar das mulheres nela, por décadas a fio.</span>\n<span class=\"para\">Em uma série de “pesquisas de guerra” para a Gradus Research, uma empresa criada durante a pandemia de COVID-19, a socióloga Evgeniya Bliznyuk tem medido o pulso da sociedade ucraniana desde as primeiras semanas da guerra em 2022, documentando seus diferentes “estágios mentais”. Ela diz que o papel das mulheres ucranianas está destinado a se tornar cada vez mais significativo, “não apenas para preencher as lacunas, mas também como uma força motriz na reconstrução da Ucrânia como uma sociedade inclusiva”.</span>\n<span class=\"para\">Preenchendo a ausência dos homens, as mulheres ucranianas estão assumindo papéis antes considerados proibidos. Elas estão se tornando motoristas de caminhão, chaveiros, maquinistas, seguranças e até bombeiras. No subsolo, elas trabalham em minas de carvão. Acima do solo, estão gerenciando usinas de aço, fábricas e ferrovias vitais para o esforço de guerra. Elas também estão se juntando às forças armadas em números sem precedentes.</span>\n<span class=\"para\">Exaustas, três anos após uma guerra que está durando mais do que qualquer um esperava, mas determinadas, as mulheres ucranianas anseiam por estabilidade e realização. Para muitas, isso significa buscar novos papéis e crescimento profissional, incluindo em setores ligados ao esforço de guerra, indústrias cruciais para o futuro da Ucrânia. Elas são as desminadoras limpando terras agrícolas de restos de explosivos russos, as construtoras de drones ajudando soldados a lutar, e cada vez mais, aquelas que curam as feridas dos soldados.</span>\n<span class=\"para\">À medida que a Ucrânia enfrenta um futuro incerto, as mulheres estão emergindo como motoras-chave de resiliência e adaptabilidade. Cinco milhões delas estão vivendo no exterior. Aqueles que ficaram estão ajudando a moldar o tipo de sociedade que a Ucrânia deseja se tornar. “As mulheres estão definindo o tom para o futuro,” diz Myronenko, a especialista em controle de qualidade que mudou para a desminagem humanitária após a invasão. Para ela, a força vem de abraçar sua feminilidade enquanto enfrenta as demandas de um trabalho desafiador com vidas em jogo.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“O feminismo é apoio total ao nosso país”</strong></span>\n<span class=\"para\">Hoje na Ucrânia, a questão dos papéis de gênero tem pouco a ver com os ideais ocidentais de igualdade de gênero, e “seria errado dizer que a guerra é um motor de emancipação,” diz Anna Colin-Lebedev, professora de sociologia política na Universidade de Paris Nanterre, que comparou o papel das mulheres na Ucrânia e na Rússia. Na Ucrânia, onde a guerra é vista como “a luta de todos,” homens e mulheres estão igualmente envolvidos. “A invasão russa é vista como uma ameaça existencial, não apenas política,” diz ela. As mulheres ucranianas têm um histórico de combinar trabalho e família. Mas agora, “toda mãe vê o agressor como um perigo para seus filhos, sua família e seu futuro.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, especialista em trabalho em Kyiv que estuda o impacto da guerra na economia, concorda. “Para nós,” diz ela, “o feminismo é apoio total ao nosso país.” Hoje, há 50.000 mulheres servindo no exército ucraniano, incluindo 10.000 na linha de frente. Isso é três vezes mais do que há dez anos.</span>\n<span class=\"para\">Para as mulheres, a mudança veio com a guerra e muito antes do atual conflito começar. À medida que a agressão russa se intensificou nas regiões orientais de Donetsk e Luhansk em 2014, as mulheres decidiram lutar. Mas o exército estava esgotado e o estado era frágil. Se quisessem que seu país mantivesse sua soberania, teriam que fazer sua parte. Elas foram para a linha de frente, mas sem salário ou pensões de veteranos devido a uma lei da era soviética que as proibia de acessar posições de combate, assim como centenas de outras profissões consideradas “prejudiciais à sua saúde reprodutiva.”</span>\n<span class=\"para\">Um grupo de mulheres lançou uma campanha de advocacy para aumentar a conscientização sobre a desigualdade de gênero nas forças armadas. Uma ferramenta chave foi um documentário sobre o papel das mulheres ucranianas na linha de frente chamado <em>O Batalhão Invisível.</em> O filme foi instrumental na decisão do governo em 2016 de começar a revogar uma série de proibições sobre empregos de combate. A medida desencadeou uma onda de mudanças. “Se as mulheres podem servir na linha de frente – o trabalho mais masculino de todos – elas podem fazer qualquer coisa,” diz Hanna Hrytsenko, pesquisadora de gênero do grupo Batalhão Invisível. Em 2018, o governo começou o processo de revogação de uma proibição sobre 450 profissões anteriormente consideradas “prejudiciais” à saúde das mulheres, abrindo caminho para que as mulheres se tornassem motoristas de caminhão, por exemplo. A invasão em larga escala levou a mais oportunidades, com mulheres agora autorizadas a trabalhar no subsolo em minas de carvão e assumindo outras tarefas cruciais para manter a economia funcionando.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mulheres liderando a revolução de desminagem da Ucrânia</strong></span>\n<span class=\"para\">Como gerente de operações da Associação de Desminadores da Ucrânia, um grupo sem fins lucrativos de 400 sapadores criado há seis anos, Iryna Kustovska está na vanguarda de um setor que a invasão em larga escala fez crescer rapidamente. Antes fechado para mulheres, o campo agora conta com mulheres como um terço de seus desminadores humanitários. “Está se expandindo diante de nossos olhos,” diz Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">A necessidade é imensa. Com até um terço do território da Ucrânia estimado como coberto por minas não explodidas, bombas de fragmentação, fios de disparo, armadilhas e fragmentos de projéteis deixados pelas forças russas, a Ucrânia se tornou o país mais minado do mundo. Cada vez mais, são as mulheres que estão se apresentando para assumir a perigosa tarefa de ajudar a tornar a terra segura para a agricultura e habitação novamente. Elas fazem isso cada uma à sua maneira. Há jovens mães como Natalia Myronenko, a especialista em controle de qualidade que verifica se o trabalho dos desminadores está sendo feito corretamente. Mas também há mulheres como Galina Burkina, 55, que acabou liderando uma equipe de 12 desminadores, todos homens, após fugir da ocupação russa, primeiro em Debaltseve em 2015, e depois em Svitlodarsk em 2022, abandonando sua antiga vida como trabalhadora de uma usina. “A desminagem humanitária será, infelizmente, uma prioridade por décadas,” observa Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Esse trabalho não apenas salva vidas, mas também é essencial para o setor agrícola da Ucrânia. Frequentemente referida como o “celeiro do mundo,” a terra fértil da Ucrânia desempenha um papel crucial no fornecimento global de alimentos.</span>\n<span class=\"para\">Antes da guerra, Kustovska, de 38 anos, tinha pouca experiência com desminagem. Ela trabalhou no departamento estratégico da administração de aviação ucraniana, focando na regulamentação de drones. Mas à medida que a urgência de limpar explosivos se tornava aparente, ela aproveitou a oportunidade. Após o início da invasão, um pequeno grupo de mulheres ucranianas foi enviado para a MAT Kosovo, uma escola internacional de desminagem em Peja, para treinamento. Com os homens proibidos de deixar o país, a Ucrânia se voltou para suas mulheres, que começaram a abrir novos caminhos no campo. Kustovska se inscreveu para se juntar a um grupo de trainees e completou três rodadas de treinamento, graduando-se no topo de sua turma – a única mulher em um curso projetado para especialistas militares e engenheiros de armas.</span>\n<span class=\"para\">Ela se tornou a engenheira de controle de qualidade da Demining Solution, uma das seis empresas privadas de desminagem ucranianas que surgiram na Ucrânia ao lado de organizações internacionais sem fins lucrativos como Halo Trust e a Fundação Suíça para Ação contra Minas (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“Quando comecei, mulheres na desminagem eram uma grande novidade,” Kustovska lembra. “As pessoas diziam: ‘Mulheres desminadoras? Sério?’ Mas as atitudes estão mudando. “Agora, as pessoas apenas dizem: ‘ok, seu trabalho é desminagem, como mulher.’”</span>\n<span class=\"para\">“Para as mulheres, a desminagem não é apenas uma resposta à guerra; é também uma oportunidade de crescimento profissional,” acrescenta ela. “Haverá muitos empregos – não apenas para desminadores comuns, mas também para posições de gestão.”</span>\n<span class=\"para\">Quando ela contrata recrutas, o gênero é irrelevante: todos os desminadores devem seguir os mesmos procedimentos complexos, mas claros. Mas as mulheres frequentemente trazem uma perspectiva única para o campo, diz ela, referindo-se à capacidade de pensar “fora da caixa” e gerenciar várias tarefas simultaneamente. Essas habilidades estão se tornando cada vez mais valiosas à medida que o número de explosivos aumenta e novas formas mais insidiosas de armadilhas são descobertas. Junto com munições não explodidas mais antigas, as forças russas estão deixando munições recém-produzidas, com armadilhas mais criativas e perigosas se tornando comuns.</span>\n<span class=\"para\">“Eu me pergunto quantas novas ideias nosso inimigo pode trazer para nossa terra,” observa Kustovska, referindo-se às armadilhas como “fantasia cruel.” Embora o perigo seja real, a motivação é clara: “Quando perguntamos aos candidatos por que querem se juntar, quase todos eles dizem: ‘Quero ajudar a tornar nosso país seguro novamente.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mantendo a cadeia de suprimentos da Ucrânia funcionando</strong></span>\n<span class=\"para\">Em um dia de outono fresco, Natalya Kolisnichenko, de 52 anos, polido atentamente os espelhos e faróis de seu caminhão Renault branco de 15 toneladas. “É um caminhão de mulher,” diz ela com orgulho. O caminhão, com sua transmissão automática e câmeras de ré, parece novo e um pouco aventureiro. Naquele dia, ela está se preparando para transportar máquinas de lavar e roupas esportivas na região de Kyiv como parte de seu trabalho com a Zammler, a maior empresa de logística da Ucrânia. É um sonho que ela alimentou desde que seu pai a levou em longas viagens de carro para as Montanhas Carpatos e a Crimeia. Mas naquela época, sua mãe disse que dirigir caminhão não era um trabalho para mulheres. Ela se tornou professora de jardim de infância primeiro, depois funcionária de escritório e criou dois filhos.</span>\n<span class=\"para\">Foi preciso a guerra para reativar seu sonho de infância adormecido. Requalificada para o transporte por uma ONG sueca, ela testemunha uma tendência crescente na Ucrânia que vê mulheres se mudando para profissões há muito consideradas prejudiciais a elas ou desaprovadas pelos resquícios da ideologia soviética sobre o papel das mulheres. Impulsionadas pela necessidade de manter a infraestrutura crítica da Ucrânia viva, isso também ajudou a abalar os estereótipos de gênero tradicionais.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, ou “Mudança de Habilidades” em sueco, nasceu durante a pandemia de COVID-19 para ajudar comissários de bordo a se mudarem para empregos como caixas. Três anos depois, o grupo buscou ajudar a Ucrânia a se recuperar de outra crise e identificou e combinou duas questões urgentes. Com os portos e aeroportos fechados e a logística, um setor do qual tudo depende, paralisada, o transporte se tornou a artéria vital da economia ucraniana. Mas a guerra drenou o setor de seus motoristas. As mulheres, por sua vez, precisavam desesperadamente trabalhar. Misturando teoria e experiência prática com caminhões modernos em Kyiv, o programa faria com que as mulheres substituíssem os homens no trabalho. Ele se concentraria especialmente em mulheres deslocadas pela guerra, mulheres mais velhas e aquelas que perderam sua renda ou entes queridos devido ao conflito.</span>\n<span class=\"para\">O projeto se tornou muito bem-sucedido. Mais de 300 mulheres foram treinadas para dirigir caminhões de sete toneladas da Categoria C desde o início da Requalificação da Ucrânia no outono passado, com três vezes mais se inscrevendo, diz Oleksandra Panasiuk, a coordenadora. Seu sucesso se multiplicou, inspirando uma série de novas iniciativas de requalificação. A “escola de operadores de equipamentos de construção,” por exemplo, treina mulheres para operar escavadeiras. Internamente, minas de carvão requalificaram trabalhadoras para dirigir carrinhos para transportar carvão dentro das minas. As empresas tentaram adaptar suas maneiras para as mulheres através de salários mais altos, processos de automatização e programas de saúde mental.</span>\n<span class=\"para\">Foi um anúncio no Facebook para cursos gratuitos de direção de caminhão que levou Kolisnichenko a fazer uma mudança. “Eu disse, ok, agora tenho 52 anos, é hora de mudar minha vida, realizar meu sonho,” diz ela. O treinamento foi difícil: duas semanas de teoria, três semanas de prática para obter sua licença para dirigir caminhões acima de sete toneladas. “Conheci muitas mulheres incríveis e corajosas que querem mudar suas vidas,” diz ela.</span>\n<span class=\"para\">Encontrar um emprego depois foi fácil. A realidade do trabalho, no entanto, provou ser desafiadora. No início, ela fez longas viagens pela Ucrânia em um caminhão Scania, navegando por turnos prolongados, sirenes de ataque aéreo e momentos tensos em postos de gasolina desertos. Ela teve que dormir nos postos, muitas vezes sem instalações adequadas, e às vezes teve que pedir a estranhos para acompanhá-la ao banheiro. “Foi difícil,” admite. “Mas sou grata pela experiência.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko diz que é muito cedo para falar de grandes mudanças nos papéis de gênero na Ucrânia. “Muitas pessoas não entendem por que as mulheres podem querer esse trabalho,” diz ela. Acrescentando, “Conheci muitas pessoas incríveis em todo o país,” e os olhares de surpresa nos olhos das pessoas enquanto ela estaciona seu caminhão são, para ela, um sinal de uma mudança lenta, mas perceptível, nas percepções sociais.</span>\n<span class=\"para\">Agora, transportando produtos esportivos e roupas pela região de Kyiv com a Zammler, ela cobre apenas distâncias mais curtas. Mas muitas vezes ajuda a descarregar as mercadorias ela mesma. “Não há homens suficientes,” diz ela. “São principalmente mulheres nos armazéns e lojas onde eu entrego, e descarregamos as mercadorias juntas.”</span>\n<span class=\"para\">Quando criança, ela adorava tudo sobre as viagens de carro de seu pai – o cheiro de gasolina nos postos de gasolina, a beleza das montanhas, a sensação de liberdade. Hoje, seu trabalho traz vislumbres dessas memórias, embora agora estejam filtradas pelas dificuldades da guerra. “Vejo como o país é bonito com suas florestas verdes, mas também vejo como os russos destroem casas e cidades. Vejo carros queimados nas estradas, carros de emergência com soldados feridos.”</span>\n<span class=\"para\">\"É difícil; dói,” diz ela. “Mas eu acredito que tudo será reconstruído se cada pessoa fizer sua parte.” Hoje, dirigir um caminhão é mais do que um sonho de criança. “Eu sou necessária,” acrescenta. “Sinto orgulho.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Aprendendo a viver com a guerra</strong></span>\n<span class=\"para\">Nos primeiros dias da invasão da Rússia, enquanto os ucranianos corriam para a linha de frente, as mulheres equilibravam uma quantidade vertiginosa de desafios, como haviam feito apenas anos antes durante a pandemia. Elas mantinham suas famílias seguras, entregavam ajuda, arrecadavam fundos para soldados, viajavam milhares de milhas para levar seus filhos para a segurança e atuavam como defensoras da Ucrânia no exterior – tudo enquanto precisavam assumir múltiplos empregos para se manter à tona. Elas também foram para a linha de frente. A perspectiva de uma vitória rápida atuou como adrenalina, mantendo-as em movimento.</span>\n<span class=\"para\">No entanto, o que pensavam que seria uma corrida rápida se transformou em uma maratona. As mulheres ucranianas pararam de esperar que boas notícias chegassem amanhã. Com a adrenalina diminuindo, elas estão tentando limitar a “parte da guerra” em suas vidas, focando nas necessidades básicas, encontrando realização em suas vidas profissionais, famílias e em si mesmas, mas também em sua contínua contribuição para o esforço de guerra.</span>\n<span class=\"para\">\"Elas precisam de alguma razão para acreditar que a vida é boa e que têm muitas coisas pelas quais serem gratas, apesar da guerra,” diz Evgeniya Bliznyuk da Gradus Research. Exaustas e às vezes esgotadas, elas estão “começando a levar as coisas mais devagar, a cuidar de suas emoções e a se comunicar com outras mulheres, suas famílias e seus filhos.” </span>\n<span class=\"para\">As mulheres têm mantido a economia e a sociedade funcionando nesses anos de guerra. Elas também têm deixado sua marca em novos setores, muitas vezes setores relacionados à guerra, limpando terras, construindo drones e se preparando para ajudar veteranos a curar e se readaptar socialmente. Mais do que apenas “preenchendo lacunas,” elas são as “conectoras sociais,” trazendo resiliência, empatia e compreensão a uma sociedade enfrentando imensos desafios. “Porque a Ucrânia agora é muito diferente do que era antes da guerra,” diz Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Viver na “nova realidade” de se ajustar a uma guerra prolongada significa algo diferente para cada mulher. “Eu deixo as crianças com a vovó e vou trabalhar,” diz Natalia Myronenko, a especialista em controle de qualidade de desminagem humanitária. “Esse é o ‘novo normal’.” Para Galina Burkina, isso significa tornar sua terra segura para sua neta. Natalya Kolisnichenko encontra propósito em dirigir caminhões.</span>\n<span class=\"para\">Sim, para muitas mulheres, a guerra abriu na Ucrânia a chance de entrar em campos tradicionalmente dominados por homens. Mas a maioria delas diz que as apostas são altas demais para chamá-lo de \"oportunidade.\" Em vez disso, é uma necessidade. Uma necessidade de sobreviver, reconstruir e pavimentar o caminho para um futuro onde elas e a terra que amam possam finalmente estar seguras novamente.</span>\n<span class=\"para\"><em>Esta história foi feita em partes graças ao apoio do programa de subsídios da N-Ost’s Europe-Ukraine Desk. Yulia Surkova, uma jornalista ucraniana que cobre ações de guerra e problemas humanitários para a AFP, UNICEF e mídias ucranianas, contribuiu para esta história.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>é jornalista e repórter. Natural da França, ela está baseada em Frankfurt e trabalha como correspondente para veículos internacionais, incluindo o <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> e<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Tocuri înalte și bocanci de drumeție</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Îmi plac lucrurile stilate, spațiile frumoase, dar acest loc de muncă este mult mai interesant,” spune Myronenko într-o zi recentă de toamnă în Peja, Kosovo, unde participă la o formare suplimentară la școala de deminare MAT Kosovo. Impecabilă în uniforma maro a angajatorului său, Asociația Ucraineană de Deminări (UDA), care are șase ani, se apleacă peste o rachetă rusească veche, învățând cum să o dezamorseze. Locul ei de muncă este un amestec al celor ce îi plac. Să fie în birou în Kyiv și pe teren. Să poarte tocuri înalte și bocanci de drumeție. Legătura cu fetele din birou, complexitatea analitică a sarcinii: “Nu aș vrea să fac altceva.” În principal, spune ea, “beneficiază țara mea.”</span>\n<span class=\"para\">La fel ca Myronenko, Valentina Kastrenko nu s-a imaginat niciodată într-un “loc de muncă al bărbaților – cu atât mai puțin să prospere în el”. Dar după ce trupele ruse au bombardat orașul ei natal, Mariupol, au distrus casa ei și i-au furat camionul soțului – singura lor sursă de venit – nu a avut de ales decât să fugă spre vest. Ca milioane de ucraineni strămutați, a avut dificultăți în a-și reinventa viața după invazia pe scară largă. Într-un grup de suport din Mariupol, totuși, a văzut un anunț pentru cursuri gratuite de conducere a camioanelor.</span>\n<span class=\"para\">Conducerea camioanelor? Asta fusese domeniul soțului ei. La 57 de ani, era aproape de pensionare. Totuși, fără o casă la care să se întoarcă și fără perspective, a aplicat. Acum, ca șofer licențiat pentru camioane de șapte tone și mai mult, își face planuri să colaboreze cu soțul ei în călătorii lungi cu camionul, ajutând la încărcarea bunurilor. Știe cât de complicat este locul de muncă pentru femei. “Ucraina este o țară tradițională; rolul tradițional al femeilor este să fie acasă,” spune ea. În Ucraina, șoferii sunt adesea plecați săptămâni întregi, dar cursul i-a dat un impuls: “Am întâlnit multe fete care vor să contribuie la reconstrucția Ucrainei.”</span>\n<span class=\"para\">Povestirile Nataliei Myronenko și Valentinei Kastrenko reflectă o schimbare socială mai mare în curs de desfășurare în Ucraina. Cu un milion de ucraineni în armată, aproape nouă milioane strămutați, aproximativ un sfert din populație, și mii de bărbați care odată s-au înrolat cu entuziasm acum ascunzându-se de recrutorii militari, războiul nu a făcut decât să micșoreze și să reconfigureze forța de muncă a Ucrainei; de fapt, este probabil să continue să transforme societatea și locul femeilor în ea, timp de decenii de acum înainte.</span>\n<span class=\"para\">Într-o serie de “sondaje de război” pentru Gradus Research, o companie creată în timpul pandemiei COVID-19, sociologul Evgeniya Bliznyuk a luat pulsul societății ucrainene încă din primele săptămâni ale războiului din 2022, documentând diferitele lor “etape mentale”. Ea spune că rolul femeilor ucrainene este destinat să devină din ce în ce mai semnificativ, “nu doar pentru a umple golurile, ci și ca o forță motrice în reconstrucția Ucrainei ca societate inclusivă”.</span>\n<span class=\"para\">Umplând locurile bărbaților absenți, femeile ucrainene intră în roluri odată considerate interzise. Ele devin șoferi de camioane, lăcătuși, mecanici, agenți de securitate și chiar pompieri. Sub pământ, lucrează în minele de cărbune. Deasupra pământului, conduc uzine de oțel, fabrici și căi ferate vitale pentru efortul de război. De asemenea, se alătură armatei în număr fără precedent.</span>\n<span class=\"para\">Exhauste, la trei ani de la războiul care durează mai mult decât se aștepta cineva, dar hotărâte, femeile ucrainene tânjesc după stabilitate și împlinire. Pentru multe, aceasta înseamnă urmărirea de noi roluri și creștere profesională, inclusiv în sectoare legate de efortul de război, industrii cruciale pentru viitorul Ucrainei. Ele sunt deminatorii care curăță terenurile agricole de resturile explozibilor ruși, constructorii de drone care ajută soldații să lupte și, din ce în ce mai mult, cele care vindecă rănile soldaților.</span>\n<span class=\"para\">Pe măsură ce Ucraina se confruntă cu un viitor incert, femeile ies în evidență ca factori cheie ai rezilienței și adaptabilității. Cinci milioane dintre ele trăiesc acum în străinătate. Cele care au rămas ajută la conturarea tipului de societate pe care Ucraina vrea să devină. “Femeile stabilesc tonul pentru viitor,” spune Myronenko, specialistul în controlul calității care a trecut la deminarea umanitară după invazie. Pentru ea, puterea vine din îmbrățișarea feminității sale în timp ce se confruntă cu cerințele unui loc de muncă provocator, cu vieți în joc.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Feminismul este sprijin total pentru țara noastră”</strong></span>\n<span class=\"para\">Azi în Ucraina, întrebarea rolurilor de gen are puțin de-a face cu idealurile occidentale ale egalității de gen, și “ar fi greșit să spunem că războiul este un motor al emancipării,” spune Anna Colin-Lebedev, lector în sociologie politică la Universitatea Paris Nanterre, care a comparat rolul femeilor în Ucraina și Rusia. În Ucraina, unde războiul este văzut ca “lupta tuturor,” bărbații și femeile sunt implicați în mod egal. “Invazia rusă este văzută ca o amenințare existențială, nu doar una politică,” spune ea. Femeile ucrainene au un istoric de a combina munca și familia. Dar acum, “fiecare mamă vede agresorul ca un pericol pentru copiii ei, familia ei și viitorul ei.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, specialist în muncă în Kyiv care studiază impactul războiului asupra economiei, este de acord. “Pentru noi,” spune ea, “feminismul este sprijin total pentru țara noastră”. Astăzi, există 50.000 de femei care servesc în armata ucraineană, inclusiv 10.000 pe front. Aceasta este de trei ori mai mult decât acum zece ani.</span>\n<span class=\"para\">Pentru femei, schimbarea a venit cu războiul și cu mult înainte ca conflictul actual să înceapă. Pe măsură ce agresiunea rusă a escaladat în regiunile estice Donetsk și Luhansk în 2014, femeile au decis să riposteze. Dar armata era epuizată și statul era fragil. Dacă voiau ca țara lor să își păstreze suveranitatea, ar fi trebuit să își facă partea. Au mers pe front, dar fără salariu sau pensii pentru veterani din cauza unei legi din era sovietică care le interzicea accesul la poziții de luptă, precum și la sute de alte profesii considerate “dăunătoare sănătății lor reproductive.”</span>\n<span class=\"para\">Un grup de femei a lansat o campanie de advocacy pentru a crește conștientizarea inegalității de gen în forțele armate. Un instrument cheie a fost un documentar despre rolul femeilor ucrainene pe front numit <em>Batalionul Invizibil.</em> Filmul a fost esențial în decizia guvernului din 2016 de a începe să anuleze o serie de interdicții asupra locurilor de muncă de luptă. Această mișcare a declanșat o mare schimbare.  “Dacă femeile pot servi pe front – cel mai masculin loc de muncă dintre toate – pot face orice,” spune Hanna Hrytsenko, cercetătoare de gen pentru grupul Batalionul Invizibil. În 2018, guvernul a început procesul de ridicare a unei interdicții asupra a 450 de profesii considerate anterior “dăunătoare” sănătății femeilor, deschizând calea pentru ca femeile să devină șoferi de camioane, de exemplu. Invazia pe scară largă a dus la mai multe oportunități, cu femeile acum permise să lucreze sub pământ în minele de cărbune și să preia alte sarcini cruciale pentru menținerea economiei în funcțiune.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Femeile conduc revoluția deminării din Ucraina</strong></span>\n<span class=\"para\">Ca manager de operațiuni pentru Asociația Ucraineană de Deminări, un grup non-profit de 400 de deminători creat acum șase ani, Iryna Kustovska se află în fruntea unui sector care a crescut rapid din cauza invaziei pe scară largă. Odată închis femeilor, domeniul numără acum femei ca o treime dintre deminătorii umanitari. “Se extinde sub ochii noștri,” spune Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Nevoia este vastă. Cu până la o treime din teritoriul Ucrainei estimat a fi plin de mine neexplodate, bombe cu dispersie, fire de declanșare, capcane și fragmente de obuze lăsate de forțele ruse, Ucraina a devenit cea mai minată țară din lume. Din ce în ce mai mult, femeile sunt cele care își asumă sarcina periculoasă de a ajuta la făcerea terenului sigur pentru agricultură și locuire din nou. Fiecare o face în felul ei. Există mame tinere ca Natalia Myronenko, specialistul în controlul calității care verifică dacă munca deminatorilor este făcută corect. Dar și femei ca Galina Burkina, de 55 de ani, care a ajuns să conducă o echipă de 12 deminători, toți bărbați, după ce a fugit de ocupația rusă, mai întâi în Debaltseve în 2015 și apoi în Svitlodarsk în 2022, părăsind viața ei veche ca lucrătoare la o centrală electrică. “Deminarea umanitară va fi, din păcate, o prioritate timp de decenii,” observă Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Nu doar că această muncă salvează vieți, ci este și esențială pentru sectorul agricol al Ucrainei. Adesea numită “grânarul lumii,” pământul fertil al Ucrainei joacă un rol crucial în aprovizionarea globală cu alimente.</span>\n<span class=\"para\">Înainte de război, Kustovska, în vârstă de 38 de ani, avea puțină experiență în curățarea bombelor. A lucrat în departamentul strategic al administrației aviatice ucrainene, concentrându-se pe reglementarea dronelor. Dar pe măsură ce urgența de a curăța explozibilele a devenit evidentă, a profitat de oportunitate. După ce a început invazia, un mic grup de femei ucrainene a fost trimis la MAT Kosovo, o școală internațională de deminare în Peja, pentru formare. Cu bărbații interziși să părăsească țara, Ucraina s-a întors către femeile sale, care au început să deschidă noi drumuri în domeniu. Kustovska a aplicat pentru a se alătura unui grup de cursanți și a finalizat trei runde de formare, absolvind cu cele mai bune rezultate din clasă – singura femeie dintr-un curs destinat experților militari și inginerilor de arme.</span>\n<span class=\"para\">A devenit inginer de control al calității pentru Demining Solution, una dintre cele șase companii private de deminare ucrainene care au apărut în Ucraina alături de organizații internaționale non-profit precum Halo Trust și Fundația Elvețiană pentru Acțiune Anti-Mine (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“Când am început, femeile în deminare erau o știre fierbinte,” își amintește Kustovska. “Oamenii spuneau, “Femei deminători? Chiar așa?” Dar atitudinile se schimbă. “Acum, oamenii spun doar, ‘ok, locul tău de muncă este deminarea, ca femeie.’”</span>\n<span class=\"para\">“Pentru femei, deminarea nu este doar un răspuns la război; este și o oportunitate pentru creștere profesională,” adaugă ea. “Vor fi multe locuri de muncă – nu doar pentru deminători obișnuiți, ci și pentru poziții de conducere.”</span>\n<span class=\"para\">Când angajează recruți, genul este irelevant: toți deminătorii trebuie să urmeze aceleași proceduri complexe, dar clare. Dar femeile aduc adesea o perspectivă unică în domeniu, spune ea, referindu-se la abilitatea de a gândi “în afara cutiei” și de a gestiona mai multe sarcini simultan. Aceste abilități devin din ce în ce mai valoroase pe măsură ce numărul explozibilor crește și noi forme mai insidioase de capcane sunt descoperite. Alături de muniția mai veche neexplodată, forțele ruse lasă muniție nou produsă, cu capcane mai creative și mai periculoase devenind obișnuite.</span>\n<span class=\"para\">“Mă întreb câte idei noi poate aduce dușmanul nostru pe pământul nostru,” observă Kustovska, referindu-se la capcanele ca “fantazie crudă.” Deși pericolul este real, motivația este clară: “Când întrebăm candidații de ce vor să se alăture, aproape toți spun, ‘Vreau să ajut să fac țara noastră din nou sigură.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Menținerea lanțului de aprovizionare al Ucrainei în funcțiune</strong></span>\n<span class=\"para\">Într-o zi răcoroasă de toamnă, Natalya Kolisnichenko, în vârstă de 52 de ani, lustruiește cu atenție oglinzile și farurile camionului său alb de 15 tone Renault. “Este un camion de femei,” spune ea cu mândrie. Camionul, cu transmisie automată și camere de vedere spate, se simte nou și puțin aventuros. În acea zi, se pregătește să transporte mașini de spălat și îmbrăcăminte sport în regiunea Kyiv ca parte a locului său de muncă cu Zammler, cea mai mare companie de logistică din Ucraina. Este un vis pe care l-a avut de când tatăl ei a dus-o în lungi călătorii pe drum către Munții Carpați și Crimeea. Dar pe atunci, mama ei spusese că transportul nu era un loc de muncă pentru femei. A devenit mai întâi învățătoare de grădiniță, apoi lucrătoare de birou și a crescut doi fii.</span>\n<span class=\"para\">A fost nevoie de război pentru a reactiva visul ei de copil. Rescalată în transporturi de către o organizație non-profit suedeză, ea mărturisește o tendință în creștere în Ucraina care vede femeile intrând în profesii considerate de mult dăunătoare pentru ele sau privite cu dispreț de rămășițele ideologiei sovietice privind rolul femeilor. Determinate de necesitatea de a menține infrastructura critică a Ucrainei în viață, aceasta a ajutat de asemenea la răsturnarea stereotipurilor de gen tradiționale.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, sau “Shift Skills” în suedeză, a fost creat în timpul pandemiei COVID-19 pentru a ajuta însoțitorii de zbor să treacă în locuri de muncă precum casieri. Trei ani mai târziu, grupul a căutat să ajute Ucraina să se recupereze dintr-o altă criză și a identificat și combinat două probleme urgente. Cu porturile și aeroporturile închise și logistica, un sector de care depinde totul, paralizată, transportul a devenit artera vitală a economiei ucrainene. Dar războiul a epuizat sectorul de șoferii săi. Femeile, între timp, aveau disperată nevoie de muncă. Amestecând teoria cu experiența practică cu camioane moderne în Kyiv, programul ar aduce femeile să înlocuiască bărbații la locul de muncă. Ar viza în special femeile strămutate de război, femeile mai în vârstă și cele care și-au pierdut venitul sau persoanele dragi din cauza conflictului.</span>\n<span class=\"para\">A devenit un proiect foarte de succes. Peste 300 de femei s-au instruit să conducă camioane de categoria C de șapte tone de la începutul programului Reskilling Ukraine în toamna trecută, cu de trei ori mai multe aplicând, spune Oleksandra Panasiuk, coordonatorul. Succesul său a generat o avalanșă de noi inițiative de recalificare. “Școala operatorilor de echipamente de construcție,” de exemplu, îi învață pe femei să manevreze excavatoare. Intern, minele de cărbune au recalificat lucrătoarele pentru a conduce vagoane pentru a transporta cărbune în interiorul minelor. Afacerile au încercat să se adapteze la femei prin salarii mai mari, procese de automatizare și programe de sănătate mintală.</span>\n<span class=\"para\">A fost un anunț pe Facebook pentru cursuri gratuite de conducere a camioanelor care a determinat-o pe Kolisnichenko să facă o schimbare. “Am spus, ok, acum am 52 de ani, este timpul să îmi schimb viața, să îmi împlinesc visul,” spune ea. Formarea a fost dificilă: două săptămâni de teorie, trei săptămâni de practică pentru a obține licența de a conduce camioane de peste șapte tone. “Am întâlnit multe femei grozave și curajoase care vor să își schimbe viețile,” spune ea.</span>\n<span class=\"para\">Găsirea unui loc de muncă după aceea a fost ușoară. Totuși, realitatea locului de muncă s-a dovedit a fi provocatoare. La început, a făcut călătorii lungi prin Ucraina într-un camion Scania, navigând prin schimburi prelungite, sirene de raid aerian și momente tensionate la benzinării pustii. A trebuit să doarmă la benzinării, adesea fără facilități adecvate, și uneori a trebuit să ceară străinilor să o escorteze pentru a folosi toaleta. “A fost dificil,” recunoaște ea. “Dar sunt recunoscătoare pentru experiență.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko spune că este prea devreme pentru a vorbi despre schimbări majore în rolurile de gen în Ucraina. “Multe persoane nu înțeleg de ce femeile ar putea dori acest loc de muncă,” spune ea. Adăugând, “Am întâlnit multe persoane uimitoare din întreaga țară,” iar privirile de surpriză din ochii oamenilor când își parchează camionul sunt, pentru ea, un semn al unei schimbări lente, dar vizibile în percepțiile sociale.</span>\n<span class=\"para\">Acum, transportând bunuri sportive și îmbrăcăminte în jurul regiunii Kyiv cu Zammler, acoperă doar distanțe mai scurte. Dar adesea ajută la descărcarea bunurilor ea însăși. “Nu sunt suficienți bărbați,” spune ea. “Sunt în principal femei în depozitele și magazinele unde livrez, iar noi descărcăm bunurile împreună.”</span>\n<span class=\"para\">Ca copil, i-a plăcut totul despre călătoriile cu tatăl ei – mirosul de benzină la benzinării, frumusețea munților, sentimentul de libertate. Astăzi, locul ei de muncă aduce o fărâmă din acele amintiri, deși acum sunt filtrate prin dificultățile războiului. “Văd cât de frumoasă este țara cu pădurile ei verzi, dar văd și cum rușii distrug case și orașe. Văd mașini arse pe drumuri, mașini de urgență cu soldați răniți.”</span>\n<span class=\"para\">\"Este greu; doare,” spune ea. “Dar cred că totul va fi reconstruit dacă fiecare persoană își face partea.” Astăzi, conducerea unui camion este mai mult decât un vis de copil. “Sunt necesară,” adaugă ea. “Mă simt mândră.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Învățând să trăiască cu războiul</strong></span>\n<span class=\"para\">În primele zile ale invaziei Rusiei, pe măsură ce ucrainenii se grăbeau spre front, femeile au echilibrat o cantitate amețitoare de provocări, așa cum făcuseră cu doar câțiva ani înainte în timpul pandemiei. Ele și-au păstrat familiile în siguranță, au livrat ajutoare, au strâns fonduri pentru soldați, au călătorit mii de mile pentru a-și aduce copiii în siguranță și au acționat ca avocați pentru Ucraina în străinătate – toate în timp ce trebuiau să aibă mai multe locuri de muncă pentru a supraviețui. Au mers și pe front. Prospectul unei victorii rapide a acționat ca un adrenalină, menținându-le în mișcare.</span>\n<span class=\"para\">Cu toate acestea, ceea ce credeau că va fi un sprint s-a transformat într-un maraton. Femeile ucrainene au încetat să mai aștepte că veștile bune vor veni mâine. Pe măsură ce adrenalina se estompează, încearcă să limiteze “partea de război” din viețile lor, concentrându-se pe nevoile de bază, găsind împlinire în viețile lor profesionale, familii și în ele însele, dar și în contribuția lor continuă la efortul de război.</span>\n<span class=\"para\">\"Au nevoie de un motiv să creadă că viața este bună și că au multe lucruri pentru care să fie recunoscătoare în ciuda războiului,” spune Evgeniya Bliznyuk de la Gradus Research. Epuizate și uneori epuizate, ele “încep să ia lucrurile mai încet, să aibă grijă de emoțiile lor și să comunice cu alte femei, familia și copiii lor.” </span>\n<span class=\"para\">Femeile au menținut economia și societatea în funcțiune în acești ani de război. De asemenea, au lăsat amprente în noi sectoare, adesea sectoare legate de război, curățând terenuri, construind drone și pregătindu-se să ajute veteranii să se vindece și să se reintegreze social. Mai mult decât “umplutori de goluri,” ele sunt “conectori sociali,” aducând reziliență, empatie și înțelegere într-o societate care se confruntă cu provocări imense. “Pentru că Ucraina acum este foarte diferită decât înainte de război,” spune Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Trăind în “noua realitate” a adaptării la un război prelungit înseamnă ceva diferit pentru fiecare femeie. “Îi las pe copii cu bunica și merg la muncă,” spune Natalia Myronenko, specialistul în controlul calității în deminare umanitară. “Asta este ‘noua normalitate’.” Pentru Galina Burkina, înseamnă să își facă terenul sigur pentru nepoata ei. Natalya Kolisnichenko găsește scop în conducerea camioanelor.</span>\n<span class=\"para\">Da, pentru multe femei, războiul a deschis în Ucraina șansa de a pătrunde în domenii tradițional dominate de bărbați. Dar majoritatea dintre ele spun că miza este mult prea mare pentru a o numi o \"oportunitate.\" În schimb, este o necesitate. O necesitate de a supraviețui, de a reconstrui și de a pregăti calea pentru un viitor în care ele și pământul pe care îl iubesc pot fi în sfârșit din nou în siguranță.</span>\n<span class=\"para\"><em>Această poveste a fost realizată în părți datorită sprijinului din programul de granturi Europe-Ukraine Desk al N-Ost. Yulia Surkova, o jurnalistă ucraineană care acoperă acțiunile de război și problemele umanității pentru AFP, UNICEF și mass-media ucraineană, a contribuit la această poveste.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>este jurnalistă și reporter. Originară din Franța, este bazată în Frankfurt și lucrează ca corespondent pentru publicații internaționale, inclusiv <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> și <em>Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Vysoké podpätky a turistické topánky</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Mám rada štýlové veci, krásne priestory, ale táto práca je oveľa zaujímavejšia,” hovorí Myronenko v nedávny jesenný deň v Peji, Kosovo, kde sa zúčastňuje ďalšieho školenia na škole na odminovanie MAT Kosovo. Bezchybne oblečená v hnedej uniforme svojho zamestnávateľa, šesťročnej Ukrajinskej asociácie odminovačov (UDA), sa sústreďuje na starú ruskú raketu a učí sa, ako ju zneškodniť. Jej práca je zmesou toho, čo miluje. Byť v kancelárii v Kyjeve a v teréne. Nosiť vysoké podpätky a turistické topánky. Spojenie s dievčatami v kancelárii, analytická zložitost úlohy: “Nechcela by som robiť nič iné.” Väčšinou, hovorí, “to prospieva mojej krajine.”</span>\n<span class=\"para\">Rovnako ako Myronenko, Valentina Kastrenko si nikdy nepredstavovala, že by sa ocitla v “mužskej práci – nieto ešte, aby v nej prosperovala.” Ale po tom, čo ruské jednotky bombardovali jej rodné mesto Mariupol, zničili jej dom a ukradli nákladný automobil jej manžela – ich jediný zdroj príjmu – nemala na výber, len ujsť na západ. Rovnako ako milióny vysídlených Ukrajincov, aj ona sa snažila znovu vymyslieť svoj život po plnohodnotnej invázii. V podpore skupiny v Mariupole však videla inzerát na bezplatné lekcie jazdy na nákladných autách.</span>\n<span class=\"para\">Jazda na nákladnom aute? To bola doména jej manžela. V 57 rokoch bola blízko dôchodku. Napriek tomu, bez domova, do ktorého by sa mohla vrátiť, a bez vyhliadok, sa prihlásila. Teraz je licencovanou vodičkou nákladných áut s hmotnosťou sedem ton a viac, plánuje spolupracovať so svojím manželom na dlhých cestách nákladným autom, pomáhať s nakladaním tovaru. Vie, aké zložité je toto zamestnanie pre ženy. “Ukrajina je tradičná krajina; tradičná úloha žien je byť doma,” hovorí. Na Ukrajine sú vodiči často preč týždne, ale kurz jej dal povzbudenie: “Stretla som veľa dievčat, ktoré chcú prispieť k obnoveniu Ukrajiny.”</span>\n<span class=\"para\">Príbehy Natálie Myronenko a Valentiny Kastrenko odrážajú väčší spoločenský posun, ktorý sa deje na Ukrajine. S jedným miliónom Ukrajincov v armáde, takmer deväť miliónov vysídlených, približne štvrtina populácie, a tisíce mužov, ktorí sa kedysi nadšene prihlásili, teraz sa skrývajú pred vojenskými náborármi, vojna nielen zmenšila a preformovala pracovnú silu Ukrajiny; v skutočnosti je pravdepodobné, že bude naďalej transformovať spoločnosť a miesto žien v nej, po celé desaťročia.</span>\n<span class=\"para\">V sérii “vojnových prieskumov” pre Gradus Research, spoločnosť vytvorenú počas pandémie COVID-19, sociologička Evgeniya Bliznyuk sleduje pulz ukrajinskej spoločnosti od prvých týždňov vojny v roku 2022, dokumentujúc ich rôzne “mentálne fázy”. Hovorí, že úloha ukrajinských žien sa určite stane čoraz významnejšou, “nielen na vyplnenie medzier, ale aj ako hnacia sila pri obnove Ukrajiny ako inkluzívnej spoločnosti.”</span>\n<span class=\"para\">Vyplňujúc prázdne miesta za neprítomných mužov, ukrajinské ženy preberajú úlohy, ktoré boli kedysi považované za nedostupné. Stávajú sa vodičkami nákladných áut, zámočníčkami, strojárkami, bezpečnostnými strážami a dokonca aj hasičkami. V podzemí pracujú v uhoľných baniach. Na povrchu vedú oceliarne, továrne a železnice, ktoré sú nevyhnutné pre vojnové úsilie. Taktiež sa pridávajú do armády v bezprecedentných počtoch.</span>\n<span class=\"para\">Vyčerpané, tri roky do vojny, ktorá trvá dlhšie, než ktokoľvek očakával, no odhodlané, ukrajinské ženy túžia po stabilite a naplnení. Pre mnohé to znamená sledovať nové úlohy a profesionálny rast, vrátane sektorov spojených s vojnovým úsilím, priemyslov, ktoré sú kľúčové pre budúcnosť Ukrajiny. Sú to odminovačky, ktoré čistia poľnohospodársku pôdu od zvyškov ruských výbušnín, stavitelia dronov, ktorí pomáhajú vojakom bojovať, a čoraz viac, tí, ktorí liečia zranenia vojakov.</span>\n<span class=\"para\">Keď Ukrajina čelí neistému budúcnosť, ženy sa stávajú kľúčovými hnacími silami odolnosti a prispôsobivosti. Päť miliónov z nich teraz žije v zahraničí. Tí, ktorí zostali, pomáhajú formovať typ spoločnosti, ktorou sa Ukrajina chce stať. “Ženy určujú tón pre budúcnosť,” hovorí Myronenko, špecialistka na kontrolu kvality, ktorá prešla do humanitárneho odminovania po invázii. Pre ňu prichádza sila z prijatia svojej ženskosti, zatiaľ čo sa vyrovnáva s požiadavkami náročnej práce, pri ktorej ide o životy.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Feminismus je úplná podpora našej krajiny”</strong></span>\n<span class=\"para\">Dnes na Ukrajine má otázka rodových rolí málo spoločného so západnými ideálmi rodovej rovnosti, a “bolo by nesprávne povedať, že vojna je motorom emancipácie,” hovorí Anna Colin-Lebedev, lektorka politickej sociológie na Parížskej univerzite Nanterre, ktorá porovnávala úlohu žien na Ukrajine a v Rusku. Na Ukrajine, kde je vojna vnímaná ako “boj všetkých,” sú muži a ženy rovnako zapojení. “Ruská invázia je vnímaná ako existenčná hrozba, nielen politická,” hovorí. Ukrajinské ženy majú históriu kombinovania práce a rodiny. Ale teraz, “každá matka vníma agresora ako nebezpečenstvo pre svoje deti, svoju rodinu a svoju budúcnosť.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, odborníčka na prácu v Kyjeve, ktorá skúma dopad vojny na ekonomiku, súhlasí. “Pre nás,” hovorí, “feminismus je úplná podpora našej krajiny.” Dnes slúži v ukrajinskej armáde 50 000 žien, vrátane 10 000 na frontových líniách. To je trikrát viac ako pred desiatimi rokmi.</span>\n<span class=\"para\">Pre ženy prišla zmena s vojnou a dlho predtým, než sa súčasný konflikt začal. Keď sa ruská agresia v roku 2014 eskalovala vo východných regiónoch Donetska a Luhanska, ženy sa rozhodli bojovať späť. Ale armáda bola oslabená a štát bol krehký. Ak chceli, aby ich krajina zachovala svoju suverenitu, museli urobiť svoju časť. Išli na front, ale bez platu alebo dôchodkov pre veteránov kvôli zákonu z éry Sovietskeho zväzu, ktorý im zakazoval prístup do bojových pozícií, ako aj do stoviek iných profesií považovaných za “škodlivé pre ich reprodukčné zdravie.”</span>\n<span class=\"para\">Skupina žien spustila advokačnú kampaň na zvýšenie povedomia o rodovej nerovnosti v ozbrojených silách. Kľúčovým nástrojom bol dokumentárny film o úlohe ukrajinských žien na fronte s názvom <em>Neviditeľný batalión.</em> Film bol rozhodujúci pri rozhodnutí vlády v roku 2016 začať zrušiť sériu zákazov na bojové zamestnania. Tento krok spustil moru zmien.  “Ak môžu ženy slúžiť na frontových líniách – v najmužskejšej práci zo všetkých – môžu robiť čokoľvek,” hovorí Hanna Hrytsenko, genderová výskumníčka pre skupinu Neviditeľný batalión. V roku 2018 vláda začala proces zrušenia zákazu 450 profesií, ktoré boli predtým považované za “škodlivé” pre zdravie žien, čím sa otvorila cesta pre ženy, aby sa stali vodičkami nákladných áut, napríklad. Plnohodnotná invázia viedla k ďalším otvoreniam, pričom ženy sú teraz povolené pracovať v podzemí v uhoľných baniach a preberať iné úlohy, ktoré sú kľúčové pre udržanie ekonomiky v chode.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ženy vedú revolúciu odminovania na Ukrajine</strong></span>\n<span class=\"para\">Ako prevádzková manažérka Ukrajinskej asociácie odminovačov, neziskovej skupiny 400 saperov vytvorenej pred šiestimi rokmi, Iryna Kustovska je v čele sektora, ktorý sa rýchlo rozrástol v dôsledku plnohodnotnej invázie. Kedysi uzavretá pre ženy, oblasť teraz počíta ženy ako tretinu svojich humanitárnych odminovačov. “Rozširuje sa pred našimi očami,” hovorí Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Potrebné je veľa. Až jedna tretina územia Ukrajiny je odhadovaná ako posiata nevybuchnutými mínami, clusterovými bombami, tripwires, pascami a fragmentmi granátov, ktoré zanechali ruské sily, Ukrajina sa stala najviac minovanou krajinou na svete. Čoraz častejšie sú to ženy, ktoré sa ujímajú nebezpečnej úlohy pomáhať zabezpečiť pôdu pre poľnohospodárstvo a obývanie znova. Robia to každá po svojom. Sú tu mladé matky ako Natália Myronenko, špecialistka na kontrolu kvality, ktorá kontroluje, či je práca odminovačov vykonaná správne. Ale aj ženy ako Galina Burkina, 55, ktorá sa stala vedúcou tímu 12 odminovačov, všetkých mužov, po tom, čo ušla z ruského okupácie, najprv v Debaltseve v roku 2015 a potom v Svitlodarsku v roku 2022, keď sa vzdala svojho starého života ako pracovníčka v elektrárni. “Humanitárne odminovanie bude, bohužiaľ, prioritou po celé desaťročia,” poznamenáva Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Nie len, že táto práca zachraňuje životy, je tiež nevyhnutná pre poľnohospodársky sektor Ukrajiny. Často označovaná ako “chlebová miska sveta,” úrodná pôda Ukrajiny zohráva kľúčovú úlohu v globálnych dodávkach potravín.</span>\n<span class=\"para\">Pred vojnou mala 38-ročná Kustovska málo skúseností s odstraňovaním bômb. Pracovala v strategickom oddelení ukrajinskej leteckej administratívy, zameriavajúc sa na reguláciu dronov. Ale keď sa naliehavosť odstraňovania výbušnín stala zrejmou, využila príležitosť. Po začiatku invázie bola malá skupina ukrajinských žien poslaná do MAT Kosovo, medzinárodnej školy na odminovanie v Peji, na školenie. Keďže muži mali zakázané opustiť krajinu, Ukrajina sa obrátila na svoje ženy, ktoré začali prelamovať nové hranice v tejto oblasti. Kustovska sa prihlásila, aby sa pripojila k skupine školencov a absolvovala tri kolá školenia, pričom skončila na vrchole svojej triedy – ako jediná žena v kurze určenom pre vojenských expertov a inžinierov zbraní.</span>\n<span class=\"para\">Stala sa inžinierkou kontroly kvality pre Demining Solution, jednu zo šiestich súkromných ukrajinských spoločností na odminovanie, ktoré sa objavili na Ukrajine spolu s medzinárodnými neziskovými organizáciami ako Halo Trust a Švajčiarska nadácia pre akciu proti mínam (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“Keď som začala, ženy v odminovaní boli horúcou témou,” spomína Kustovska. “Ľudia hovorili: “Ženy odminovačky? Naozaj?” Ale postoje sa menia. “Teraz ľudia jednoducho hovoria: ‘dobre, tvoja práca je odminovanie, ako žena.’”</span>\n<span class=\"para\">“Pre ženy nie je odminovanie len odpoveďou na vojnu; je to tiež príležitosť na profesionálny rast,” dodáva. “Bude veľa pracovných miest – nielen pre obyčajných odminovačov, ale aj pre manažérske pozície.”</span>\n<span class=\"para\">Keď najíma nových zamestnancov, pohlavie nie je relevantné: všetci odminovači musia dodržiavať rovnaké zložité, ale jasné postupy. Ale ženy často prinášajú do oblasti jedinečnú perspektívu, hovorí, odkazujúc na schopnosť myslieť “mimo rámca” a zvládať viacero úloh súčasne. Tieto zručnosti sa stávajú čoraz cennejšími, keď sa zvyšuje počet výbušnín a objavujú sa nové, zradnejšie formy pascí. Spolu so staršími nevybuchnutými muníciami zanechávajú ruské sily novšie vyrobené munície, pričom čoraz kreatívnejšie a nebezpečnejšie pasce sa stávajú bežnými.</span>\n<span class=\"para\">“Zaujíma ma, koľko nových nápadov môže náš nepriateľ priniesť na našu zem,” poznamenáva Kustovska, odkazujúc na pasce ako na “krutú fantáziu.” Hoci je nebezpečenstvo reálne, motivácia je jasná: “Keď sa pýtame uchádzačov, prečo sa chcú pripojiť, takmer všetci hovoria: ‘Chcem pomôcť, aby sa naša krajina opäť stala bezpečnou.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Udržiavanie dodávateľského reťazca Ukrajiny v chode</strong></span>\n<span class=\"para\">Na chladnom jesennom dni 52-ročná Natalya Kolisnichenko pozorne leští zrkadlá a svetlá svojho bieleho 15-tonového nákladného auta Renault. “Je to ženské auto,” hovorí s hrdosťou. Nákladné auto, s automatickou prevodovkou a zadnými kamerami, pôsobí novým a trochu dobrodružným dojmom. V ten deň sa pripravuje na prepravu práčok a športového oblečenia v kyjevskej oblasti ako súčasť svojej práce so spoločnosťou Zammler, najväčšou logistickou spoločnosťou na Ukrajine. Je to sen, ktorý mala od chvíle, keď ju otec bral na dlhé cesty do Karpát a na Krym. Ale vtedy jej matka povedala, že pre ženy nie je práca v nákladnej doprave. Najprv sa stala učiteľkou v materskej škole, potom kancelárskou pracovníčkou a vychovala dvoch synov.</span>\n<span class=\"para\">Vojna aktivovala jej spiaci detský sen. Preškolená do nákladnej dopravy švédskou neziskovou organizáciou, svedčí o rastúcom trende na Ukrajine, ktorý vidí ženy prechádzať do profesií, ktoré boli dlho považované za škodlivé pre ne alebo na ktoré sa pozeralo s pohŕdaním zvyškov sovietskej ideológie týkajúcej sa úlohy žien. Poháňané potrebou udržať kritickú infraštruktúru Ukrajiny nažive, pomohlo to tiež rozbiť tradičné rodové stereotypy.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, alebo “Zmena zručností” v švédčine, vznikol počas pandémie COVID-19, aby pomohol letuškom presunúť sa do zamestnaní ako pokladníčky. O tri roky neskôr sa skupina snažila pomôcť Ukrajine zotaviť sa z ďalšej krízy a identifikovala a spojila dve naliehavé otázky. Keďže prístavy a letiská boli uzavreté a logistika, sektor, na ktorom všetko závisí, paralyzovaná, nákladná doprava sa stala životne dôležitou tepnou ukrajinskej ekonomiky. Ale vojna vyčerpala sektor z jeho vodičov. Ženy, medzitým, naliehavo potrebovali pracovať. Kombinujúc teóriu a praktické skúsenosti s modernými nákladnými autami v Kyjeve, program by mal ženy nahradiť mužov na práci. Zameral by sa najmä na ženy vysídlené vojnou, staršie ženy a tých, ktorí prišli o príjem alebo blízkych v dôsledku konfliktu.</span>\n<span class=\"para\">Stal sa to veľmi úspešný projekt. Od vzniku preškolenia Ukrajiny minulú jeseň sa viac ako 300 žien vyškolilo na jazdu na nákladných autách kategórie C s hmotnosťou sedem ton, pričom trikrát toľko sa prihlásilo, hovorí Oleksandra Panasiuk, koordinátorka. Jeho úspech sa rozšíril, inšpirujúc množstvo nových iniciatív na preškolenie. “Škola operátorov stavebných strojov,” napríklad, školí ženy, aby ovládali rýpadlá. Interné uhoľné bane preškolili ženy pracovníčky, aby riadili vozíky na prepravu uhlia v bani. Firmy sa snažili prispôsobiť svoje spôsoby ženám prostredníctvom vyšších platov, automatizácie procesov a programov duševného zdravia.</span>\n<span class=\"para\">Bola to reklama na Facebooku na bezplatné kurzy jazdy na nákladných autách, ktorá podnietila Kolisnichenko k zmene. “Povedala som si, dobre, teraz mám 52, je čas zmeniť svoj život, splniť si svoj sen,” hovorí. Školenie bolo náročné: dva týždne teórie, tri týždne praxe na získanie licencie na jazdu na nákladných autách nad sedem ton. “Stretla som veľa skvelých, odvážnych žien, ktoré chcú zmeniť svoje životy,” hovorí.</span>\n<span class=\"para\">Nájsť prácu potom bolo jednoduché. Realita práce sa však ukázala ako náročná. Najprv podnikla dlhé cesty po Ukrajine v nákladnom aute Scania, navigujúc predĺžené smeny, sirény leteckých útokov a napäté chvíle na opustených čerpacích staniciach. Musela spať na staniciach, často bez riadnych zariadení, a niekedy musela žiadať cudzincov o eskortu, aby mohla použiť toaletu. “Bolo to ťažké,” priznáva. “Ale som vďačná za túto skúsenosť.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko hovorí, že je príliš skoro hovoriť o veľkých zmenách v rodových rolách na Ukrajine. “Mnoho ľudí nechápe, prečo by ženy mohli chcieť túto prácu,” hovorí. Dodáva, “Stretla som veľa úžasných ľudí po celej krajine,” a pohľady prekvapenia v očiach ľudí, keď zaparkuje svoje nákladné auto, sú pre ňu znakom pomalého, ale viditeľného posunu v spoločenských vnímaniach.</span>\n<span class=\"para\">Teraz, keď prepravuje športové potreby a oblečenie po kyjevskej oblasti so spoločnosťou Zammler, pokrýva len kratšie vzdialenosti. Ale často pomáha s vykladaním tovaru sama. “Nie je dosť mužov,” hovorí. “Je to väčšinou ženy v skladoch a obchodoch, kde dodávam, a tovar vykladáme spolu.”</span>\n<span class=\"para\">Keď bola dieťaťom, milovala všetko okolo otcových ciest – vôňu benzínu na čerpacích staniciach, krásu hôr, pocit slobody. Dnes jej práca prináša záblesky týchto spomienok, hoci sú teraz filtrované cez ťažkosti vojny. “Vidím, aká je krajina krásna so svojimi zelenými lesmi, ale tiež vidím, ako Rusi ničia domy a mestá. Vidím spálené autá na cestách, záchranné autá so zranenými vojakmi.”</span>\n<span class=\"para\">\"Je to ťažké; bolí to,” hovorí. “Ale verím, že všetko bude obnovené, ak každý človek urobí svoju časť.“ Dnes je jazda na nákladnom aute viac než detský sen. “Som potrebná,” dodáva. “Cítim hrdosť.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Učiť sa žiť s vojnou</strong></span>\n<span class=\"para\">V prvých dňoch ruského útoku, keď Ukrajinci bežali na front, ženy vyvažovali ohromujúce množstvo výziev, akoby to robili len pred rokmi počas pandémie. Udržovali svoje rodiny v bezpečí, dodávali pomoc, zbierali peniaze pre vojakov, cestovali tisíce míľ, aby zabezpečili bezpečnosť svojich detí a pôsobili ako obhajcovia Ukrajiny v zahraničí – všetko to, zatiaľ čo museli mať viacero zamestnaní, aby prežili. Taktiež išli na front. Vyhliadka na rýchle víťazstvo pôsobila ako adrenalín, ktorý ich udržiaval v chode.</span>\n<span class=\"para\">Avšak to, čo si mysleli, že bude šprint, sa zmenilo na maratón. Ukrajinské ženy prestali očakávať, že dobré správy prídu zajtra. S ubúdajúcim adrenalínom sa snažia obmedziť “podiel vojny” vo svojich životoch, sústrediac sa na základné potreby, nachádzajúc naplnenie vo svojich profesionálnych životoch, rodinách a sebe, ale aj vo svojom pokračujúcom príspevku k vojnovému úsiliu.</span>\n<span class=\"para\">\"Potrebujú nejaký dôvod veriť, že život je dobrý a že majú veľa vecí, za ktoré môžu byť vďačné, napriek vojne,” hovorí Evgeniya Bliznyuk z Gradus Research. Vyčerpané a niekedy vyhorené, “začínajú brať veci pomalšie, starať sa o svoje emócie a komunikovať s inými ženami, svojou rodinou a svojimi deťmi.” </span>\n<span class=\"para\">Ženy udržiavali ekonomiku a spoločnosť v chode v týchto rokoch vojny. Taktiež zanechávali svoj odtlačok v nových sektoroch, často vo vojnových sektoroch, čistiac pôdu, budujúc drony a pripravujúc sa pomôcť veteránom uzdraviť sa a sociálne sa prispôsobiť. Viac než len “vyplňovačky medzier,” sú “sociálnymi spojkami,” prinášajúcimi odolnosť, empatiu a porozumenie do spoločnosti čelí obrovským výzvam. “Pretože Ukrajina je teraz veľmi odlišná ako pred vojnou,” hovorí Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Žiť v “novej realite” prispôsobovania sa predĺženej vojne znamená niečo iné pre každú ženu. “Zanechávam deti s babičkou a idem do práce,” hovorí Natália Myronenko, špecialistka na kontrolu kvality v humanitárnom odminovaní. “To je “nová norma”.” Pre Galinu Burkinu to znamená zabezpečiť svoju pôdu pre svoju vnučku. Natalya Kolisnichenko nachádza zmysel v jazde na nákladných autách.</span>\n<span class=\"para\">Áno, pre mnohé ženy otvorila vojna na Ukrajine šancu preniknúť do oblastí, ktoré tradične dominovali muži. Ale väčšina z nich hovorí, že stávky sú príliš vysoké na to, aby to nazvali “príležitosťou.” Namiesto toho je to nevyhnutnosť. Nevyhnutnosť prežiť, obnoviť a vybudovať cestu pre budúcnosť, kde môžu byť oni a krajina, ktorú milujú, konečne opäť v bezpečí.</span>\n<span class=\"para\"><em>Tento príbeh bol vytvorený čiastočne vďaka podpore z grantového programu N-Ost’s Europe-Ukraine Desk. Yulia Surkova, ukrajinská novinárka pokrývajúca vojnové akcie a humanitárne problémy pre AFP, UNICEF a ukrajinské médiá, prispela k tomuto príbehu.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>je novinárka a reportérka. Pochádza z Francúzska, žije vo Frankfurte a pracuje ako korešpondentka pre medzinárodné médiá, vrátane <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> a<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Högklackat och vandringskängor</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Jag gillar stiliga saker, vackra utrymmen, men det här jobbet är mycket mer intressant,” säger Myronenko en nyligen höstdag i Peja, Kosovo, där hon deltar i vidareutbildning vid MAT Kosovos minskola. Felfri i den bruna uniformen från sin arbetsgivare, den sex år gamla ukrainska Deminers Assocation (UDA), studerar hon en gammal rysk missil och lär sig hur man avväpnar den. Hennes jobb är en blandning av vad hon älskar. Att vara på kontoret i Kyiv och i fältet. Att bära högklackat och vandringskängor. Sammanhållningen med tjejerna på kontoret, den analytiska komplexiteten i uppgiften: “Jag skulle inte vilja göra något annat.” Mest av allt, säger hon, “gynnar det mitt land.”</span>\n<span class=\"para\">Som Myronenko, hade Valentina Kastrenko aldrig föreställt sig att hon skulle befinna sig i ett “mansjobb – för att inte tala om att trivas i det”. Men efter att ryska trupper bombade hennes hemstad Mariupol, förstörde hennes hem och stal hennes makes lastbil – deras enda inkomstkälla – hade hon inget val än att fly west. Som miljontals fördrivna ukrainare hade hon kämpat för att återuppfinna sitt liv efter den storskaliga invasionen. I en stödgrupp i Mariupol såg hon dock en annons för gratis lastbilsutbildning.</span>\n<span class=\"para\">Lastkörning? Det hade varit hennes makes domän. Vid 57 års ålder var hon nära pension. Ändå, utan något hem att återvända till och utan utsikter, ansökte hon. Nu, som licensierad förare av lastbilar som väger sju ton och mer, planerar hon att samarbeta med sin make på långa lastbilsturer, hjälpa till med lastningen av varor. Hon vet hur komplicerat jobbet är för kvinnor. “Ukraina är ett traditionellt land; den traditionella rollen för kvinnor är att vara hemma,” säger hon. I Ukraina är förare ofta borta i veckor i taget, men kursen gav henne en skjuts: “Jag träffade många tjejer som vill bidra till att återuppbygga Ukraina.”</span>\n<span class=\"para\">Berättelserna om Natalia Myronenko och Valentina Kastrenko speglar en större samhällelig förändring som pågår i Ukraina. Med en miljon ukrainare i militären, nästan nio miljoner fördrivna, ungefär en fjärdedel av befolkningen, och tusentals män som en gång ivrigt värvades nu gömmer sig för militärrekryterare, har kriget inte bara krympt och omformat Ukrainas arbetskraft; det är faktiskt troligt att det kommer att fortsätta att transformera samhället och kvinnors plats i det, i årtionden framöver.</span>\n<span class=\"para\">I en serie “krigsundersökningar” för Gradus Research, ett företag som skapades under COVID-19-pandemin, har sociologen Evgeniya Bliznyuk tagit pulsen på det ukrainska samhället sedan de första veckorna av kriget 2022, och dokumenterat deras olika “mentala stadier”. Hon säger att rollen för ukrainska kvinnor kommer att bli alltmer betydelsefull, “inte bara för att fylla luckorna utan också som en drivkraft i återuppbyggnaden av Ukraina som ett inkluderande samhälle.”</span>\n<span class=\"para\">Genom att fylla i för frånvarande män, tar ukrainska kvinnor på sig roller som en gång ansågs vara otillgängliga. De blir lastbilsförare, låssmeder, maskinister, säkerhetsvakter och till och med brandmän. Under jorden arbetar de i kolgruvor. Ovan jord driver de stålverk, fabriker och järnvägar som är avgörande för krigsinsatsen. De går också med i militären i oöverträffade antal.</span>\n<span class=\"para\">Uttröttade, tre år in i ett krig som varar längre än någon förväntat, men ändå beslutsamma, längtar ukrainska kvinnor efter stabilitet och uppfyllelse. För många innebär detta att sträva efter nya roller och professionell tillväxt, inklusive inom sektorer kopplade till krigsinsatsen, industrier som är avgörande för Ukrainas framtid. De är deminörerna som rensar jordbruksmark från rester av ryska sprängämnen, byggarna av drönare som hjälper soldater att kämpa, och alltmer, de som läker soldaternas sår.</span>\n<span class=\"para\">När Ukraina konfronterar en osäker framtid, framträder kvinnor som nyckeldrivkrafter för motståndskraft och anpassningsförmåga. Fem miljoner av dem lever nu utomlands. De som har stannat hjälper till att forma den typ av samhälle Ukraina vill bli. “Kvinnor sätter tonen för framtiden,” säger Myronenko, kvalitetskontrollspecialisten som bytte till humanitär avminering efter invasionen. För henne kommer styrka från att omfamna sin femininitet samtidigt som hon hanterar kraven från ett utmanande jobb där liv står på spel.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Feminism är totalt stöd för vårt land”</strong></span>\n<span class=\"para\">Idag i Ukraina har frågan om könsroller lite att göra med västerländska ideal om jämställdhet, och “det skulle vara fel att säga att krig är en motor för emancipation,” säger Anna Colin-Lebedev, en föreläsare i politisk sociologi vid Paris universitet Nanterre, som har jämfört kvinnors roll i Ukraina och Ryssland. I Ukraina, där kriget ses som “allas kamp,” är män och kvinnor lika involverade. “Den ryska invasionen ses som ett existentiellt hot, inte bara ett politiskt,” säger hon. Ukrainska kvinnor har en historia av att kombinera arbete och familj. Men nu, “ser varje mamma angriparen som ett hot mot sina barn, sin familj och sin framtid.”</span>\n<span class=\"para\">Tetyana Pashkina, en arbetsmarknadsspecialist i Kyiv som studerar krigets påverkan på ekonomin, håller med. “För oss,” säger hon, “är feminism totalt stöd för vårt land.” Idag tjänstgör 50 000 kvinnor i den ukrainska armén, inklusive 10 000 vid frontlinjerna. Det är tre gånger så många som för tio år sedan.</span>\n<span class=\"para\">För kvinnor kom förändringen med kriget och långt innan den nuvarande konflikten började. När den ryska aggressionen trappades upp i de östra regionerna Donetsk och Luhansk 2014, beslutade kvinnor att slå tillbaka. Men armén var utarmad och staten var skör. Om de ville att deras land skulle behålla sin suveränitet, skulle de behöva göra sin del. De gick till fronten, men utan lön eller veteranpensioner på grund av en lag från sovjettiden som förbjöd dem att få tillgång till stridande positioner, samt hundratals andra yrken som ansågs “skadliga för deras reproduktiva hälsa.”</span>\n<span class=\"para\">En grupp kvinnor startade en kampanj för att öka medvetenheten om könsorättvisor inom de väpnade styrkorna. Ett centralt verktyg var en dokumentär om ukrainska kvinnors roll vid fronten kallad <em>The Invisible Battalion.</em> Filmen var avgörande för regeringens beslut 2016 att börja upphäva en serie förbud mot stridande jobb. Åtgärden utlöste en förändring. “Om kvinnor kan tjänstgöra vid frontlinjerna – det mest manliga jobbet av alla – kan de göra vad som helst,” säger Hanna Hrytsenko, en genusforskare för gruppen Invisible Battalion. År 2018 började regeringen processen att lyfta ett förbud mot 450 yrken som tidigare ansågs “skadliga” för kvinnors hälsa, vilket banade väg för kvinnor att bli lastbilsförare, till exempel. Den storskaliga invasionen ledde till fler öppningar, med kvinnor som nu får arbeta under jorden i kolgruvor och ta på sig andra uppgifter som är avgörande för att hålla ekonomin igång.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kvinnor leder Ukrainas avmineringrevolution</strong></span>\n<span class=\"para\">Som operationschef för den ukrainska Deminers Association, en ideell grupp av 400 minerare som skapades för sex år sedan, är Iryna Kustovska i framkant av en sektor som den storskaliga invasionen har fått att växa snabbt. En gång stängd för kvinnor, utgör kvinnor nu en tredjedel av dess humanitära deminörer. “Det expanderar framför våra ögon,” säger Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">Behovet är stort. Med upp till en tredjedel av Ukrainas territorium beräknat vara fyllt med oexploderade minor, klusterbomber, snubbeltrådar, fällor och granatsplitter som lämnats av ryska styrkor, har Ukraina blivit världens mest minerade land. Alltmer är det kvinnor som tar på sig den farliga uppgiften att hjälpa till att göra marken säker för jordbruk och boende igen. De gör det var och en på sitt sätt. Det finns unga mammor som Natalia Myronenko, kvalitetskontrollspecialisten som kontrollerar att deminörernas jobb görs ordentligt. Men också kvinnor som Galina Burkina, 55, som slutade med att leda ett team av 12 deminörer, alla män, efter att ha flytt den ryska ockupationen, först i Debaltseve 2015, och sedan Svitlodarsk 2022, och lämnade sitt gamla liv som kraftverksarbetare. “Humanitär avminering kommer, tyvärr, att vara en prioritet i årtionden,” noterar Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Detta arbete räddar inte bara liv, det är också avgörande för Ukrainas jordbrukssektor. Ofta kallad “världens brödkorg,” spelar Ukrainas bördiga mark en avgörande roll i de globala livsmedelsförsörjningarna.</span>\n<span class=\"para\">Innan kriget hade 38-åriga Kustovska lite erfarenhet av bombavräkning. Hon arbetade i den strategiska avdelningen för den ukrainska flygmyndigheten, med fokus på drönarreglering. Men när brådskan att rensa sprängämnen blev uppenbar, tog hon chansen. Efter att invasionen startade skickades en liten grupp ukrainska kvinnor till MAT Kosovo, en internationell demineringsskola i Peja, för utbildning. Med män som förbjöds att lämna landet, vände sig Ukraina till sina kvinnor, som började bryta ny mark inom området. Kustovska ansökte om att gå med i en grupp av praktikanter och genomgick tre omgångar av utbildning, och tog examen som den bästa i sin klass – den enda kvinnan i en kurs som var avsedd för militärexperter och vapenkonstruktörer.</span>\n<span class=\"para\">Hon blev sedan kvalitetskontrollingenjör för Demining Solution, ett av sex privata ukrainska demineringsföretag som växer fram i Ukraina tillsammans med internationella ideella organisationer som Halo Trust och den schweiziska stiftelsen för minåtgärder (FSD).</span>\n<span class=\"para\">“När jag började var kvinnor inom deminering het nyhet,” minns Kustovska. “Folk skulle säga, “Kvinnliga deminörer? Verkligen?” Men attityderna förändras. “Nu säger folk bara, ‘okej, ditt jobb är deminering, som kvinna.’”</span>\n<span class=\"para\">“För kvinnor är deminering inte bara ett svar på kriget; det är också en möjlighet till professionell tillväxt,” tillägger hon. “Det kommer att finnas många jobb – inte bara för vanliga deminörer utan också för ledningspositioner.”</span>\n<span class=\"para\">När hon anställer rekryter är kön irrelevant: alla deminörer måste följa samma komplexa men tydliga procedurer. Men kvinnor tillför ofta ett unikt perspektiv till fältet, säger hon, och hänvisar till en förmåga att tänka “utanför boxen” och hantera flera uppgifter samtidigt. Dessa färdigheter blir allt mer värdefulla i takt med att antalet sprängämnen ökar och nya, mer insidiga former av fällor upptäckts. Tillsammans med äldre oexploderad ammunition lämnar ryska styrkor nyproducerad ammunition, med mer kreativa och farliga fällor som blir allt vanligare.</span>\n<span class=\"para\">“Jag undrar hur många nya idéer vår fiende kan föra till vårt land,” säger Kustovska och refererar till fällorna som “grym fantasi.” Även om faran är verklig, är motivationen tydlig: “När vi frågar sökande varför de vill gå med, säger nästan alla av dem, ‘Jag vill hjälpa till att göra vårt land säkert igen.’”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Hålla Ukrainas försörjningskedja igång</strong></span>\n<span class=\"para\">På en krispig höstdag putsar 52-åriga Natalya Kolisnichenko noggrant speglarna och strålkastarna på sin vita 15-tonns Renault-lastbil. “Det är en kvinnas lastbil,” säger hon med stolthet. Lastbilen, med sin automatiska växellåda och backspeglar, känns ny och lite äventyrlig. Den dagen förbereder hon sig för att transportera tvättmaskiner och sportkläder i Kyiv-regionen som en del av sitt jobb med Zammler, Ukrainas största logistikföretag. Det är en dröm hon har burit på sedan hennes far tog med henne på långa bilresor till Karpaterna och Krim. Men då hade hennes mamma sagt att lastkörning inte var ett kvinnligt jobb. Hon blev först förskollärare, sedan kontorsarbetare och uppfostrade två söner.</span>\n<span class=\"para\">Det krävdes kriget för att återaktivera hennes dolda barndomsdröm. Omskolad till lastbilsförare av en svensk ideell organisation, vittnar hon om en växande trend i Ukraina där kvinnor går in i yrken som länge ansetts skadliga för dem eller ogillats av rester av sovjetisk ideologi angående kvinnors roll. Drivna av nödvändigheten att hålla Ukrainas kritiska infrastruktur vid liv, har det också hjälpt till att skaka om traditionella könsstereotyper.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, eller “Shift Skills” på svenska, föddes under COVID-19-pandemin för att hjälpa flygvärdinnor att gå över till jobb som kassörer. Tre år senare sökte gruppen att hjälpa Ukraina att återhämta sig från en annan kris, och den identifierade och kombinerade två brådskande frågor. Med hamnar och flygplatser stängda och logistik, en sektor som allt beror på, paralyserad, hade lastkörning blivit den ukrainska ekonomins livsnerv. Men kriget hade tömt sektorn på sina förare. Kvinnor, å sin sida, behövde desperat arbete. Genom att blanda teori och praktisk erfarenhet med moderna lastbilar i Kyiv, skulle programmet få kvinnor att ersätta männen på jobbet. Det skulle särskilt rikta sig till kvinnor som fördrivits av kriget, äldre kvinnor och de som hade förlorat sin inkomst eller sina nära och kära i konflikten.</span>\n<span class=\"para\">Det blev ett mycket framgångsrikt projekt. Över 300 kvinnor har utbildats för att köra kategori C-lastbilar på sju ton sedan starten av Reskilling Ukraine förra hösten, med tre gånger så många som ansökt, säger Oleksandra Panasiuk, koordinatorn. Dess framgång har snöbolls-effekt, vilket inspirerat en rad nya omskolningsinitiativ. “Skolan för operatörer av byggutrustning,” till exempel, utbildar kvinnor att hantera grävmaskiner. Internt har kolgruvor omskolat kvinnliga arbetare för att köra vagnar för att transportera kol runt inne i gruvorna. Företag har försökt anpassa sina sätt till kvinnor genom högre löner, automatiseringsprocesser och program för mental hälsa.</span>\n<span class=\"para\">Det var en Facebookannons för gratis lastbilsutbildningar som fick Kolisnichenko att göra en förändring. “Jag sa, okej, nu är jag 52, det är dags att förändra mitt liv, göra min dröm verklig,” säger hon. Utbildningen var tuff: två veckor teori, tre veckor praktik för att få sin licens att köra lastbilar över sju ton. “Jag träffade många fantastiska, modiga kvinnor som vill förändra sina liv,” säger hon.</span>\n<span class=\"para\">Att hitta ett jobb efteråt var enkelt. Verkligheten av jobbet visade sig dock vara utmanande. Till en början gjorde hon långa resor över Ukraina i en Scania-lastbil, navigerade genom långa skift, luftvärnssirener och spända stunder vid öde bensinstationer. Hon var tvungen att sova vid stationerna, ofta utan ordentliga faciliteter, och ibland var hon tvungen att be främlingar om eskort för att använda toaletten. “Det var svårt,” erkänner hon. “Men jag är tacksam för erfarenheten.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko säger att det är för tidigt att tala om stora förändringar i könsroller i Ukraina. “Många människor förstår inte varför kvinnor skulle vilja ha det här jobbet,” säger hon. Hon tillägger, “Jag träffade många fantastiska människor runt om i landet,” och de förvånade blickarna i människors ögon när hon parkerar sin lastbil är, för henne, ett tecken på en långsam men märkbar förändring i samhälleliga uppfattningar.</span>\n<span class=\"para\">Nu, när hon transporterar sportartiklar och kläder runt Kyiv-regionen med Zammler, täcker hon bara kortare avstånd. Men hon hjälper ofta till att lasta av varorna själv. “Det finns inte tillräckligt med män,” säger hon. “Det är mest kvinnor i lagren och butikerna där jag levererar, och vi lastar av varorna tillsammans.”</span>\n<span class=\"para\">Som barn älskade hon allt med sin fars bilresor – lukten av bensin vid bensinstationer, skönheten i bergen, känslan av frihet. Idag ger hennes jobb glimtar av dessa minnen, även om de nu filtreras genom krigets svårigheter. “Jag ser hur vackert landet är med sina gröna skogar, men jag ser också hur ryssarna förstör hem och städer. Jag ser brända bilar på vägarna, räddningsbilar med sårade soldater.”</span>\n<span class=\"para\">\"Det är tufft; det gör ont,” säger hon. “Men jag tror att allt kommer att byggas upp igen om varje person gör sin del.” Idag är det att köra lastbil mer än en barndomsdröm. “Jag behövs,” tillägger hon. “Jag känner mig stolt.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Lära sig att leva med krig</strong></span>\n<span class=\"para\">I de tidiga dagarna av Rysslands invasion, när ukrainare rusade till fronten, balanserade kvinnor en svindlande mängd utmaningar, ungefär som de hade gjort bara år tidigare under pandemin. De höll sina familjer säkra, levererade hjälp, samlade in pengar till soldater, reste tusentals mil för att föra sina barn till säkerhet och agerade som förespråkare för Ukraina utomlands – allt medan de var tvungna att ta flera jobb för att klara sig. De gick också till fronten. Utsikten till en snabb seger fungerade som adrenalin, som höll dem igång.</span>\n<span class=\"para\">Ändå har det de trodde skulle bli en sprint förvandlats till en maraton. Ukrainska kvinnor har slutat förvänta sig att goda nyheter kommer imorgon. Med adrenalinet som avtar försöker de begränsa “krigsandelen” i sina liv, fokusera på grundläggande behov, finna uppfyllelse i sina yrkesliv, familjer och sig själva, men också deras fortsatta bidrag till krigsinsatsen.</span>\n<span class=\"para\">\"De behöver någon anledning att tro att livet är bra och att de har mycket att vara tacksamma för trots kriget,” säger Evgeniya Bliznyuk från Gradus Research. Uttröttade och ibland utbrända, börjar de “ta saker mer långsamt, ta hand om sina känslor och kommunicera med andra kvinnor, sin familj och sina barn.” </span>\n<span class=\"para\">Kvinnor har hållit ekonomin och samhället igång under dessa krigår. De har också gjort sina avtryck i nya sektorer, ofta krigsrelaterade sektorer, rensat mark, byggt drönare och förberett sig för att hjälpa veteraner att läka och socialt anpassa sig. Mer än bara “luckfyllare,” är de “sociala kopplare,” som för med sig motståndskraft, empati och förståelse till ett samhälle som står inför enorma utmaningar. “För Ukraina är nu mycket annorlunda än före kriget,” säger Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">Att leva i den “nya verkligheten” av att anpassa sig till ett långvarigt krig betyder något annat för varje kvinna. “Jag lämnar barnen med mormor, och jag går till jobbet,” säger Natalia Myronenko, kvalitetskontrollspecialisten för humanitär avminering. “Det är den “nya normen”.” För Galina Burkina innebär det att göra sin mark säker för sitt barnbarn. Natalya Kolisnichenko finner syfte i att köra lastbilar.</span>\n<span class=\"para\">Ja, för många kvinnor har kriget öppnat i Ukraina chansen att bryta sig in i områden som traditionellt dominerats av män. Men de flesta av dem säger att insatserna är alldeles för höga för att kalla det en \"möjlighet.\" Istället är det en nödvändighet. En nödvändighet att överleva, återuppbygga och bana väg för en framtid där de och det land de älskar äntligen kan bli säkra igen.</span>\n<span class=\"para\"><em>Denna berättelse gjordes delvis tack vare stödet från N-Osts Europe-Ukraine Desk-stipendieprogram. Yulia Surkova, en ukrainsk journalist som täcker krigshandlingar och humanitära problem för AFP, UNICEF och ukrainska medier, bidrog till denna berättelse.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>är journalist och reporter. Ursprungligen från Frankrike, är hon baserad i Frankfurt och arbetar som korrespondent för internationella medier, inklusive <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> och<em> Alternatives Economiques.</em></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Topuklu ayakkabılar ve dağ yürüyüşü botları</strong></span>\n<span class=\"para\"> “Şık şeyleri, güzel mekanları seviyorum, ama bu iş çok daha ilginç,” Myronenko, MAT Kosova mayın temizleme okulunda ek eğitim aldığı Kosova'nın Peja kentinde, sonbahar gününde söylüyor. Altı yıllık Ukrayna Mayın Temizleme Derneği (UDA) işvereni olan kahverengi üniformasıyla kusursuz bir görünümde, eski bir Rus füzesi üzerinde çalışarak onu etkisiz hale getirmeyi öğreniyor. İşi, sevdiği şeylerin bir karışımı. Kyiv'deki ofiste ve sahada olmak. Topuklu ayakkabılar ve dağ yürüyüşü botları giymek. Ofisteki kızlarla bağ kurmak, görevin analitik karmaşıklığı: “Başka bir şey yapmak istemezdim.” Genelde, “bu ülkem için faydalı,” diyor.</span>\n<span class=\"para\">Myronenko gibi, Valentina Kastrenko da kendini “bir erkeğin işi” olarak düşündüğü bir alanda başarılı olacağını hayal etmemişti. Ancak Rus askerleri, Mariupol'deki memleketini bombaladığında, evini yok ettiğinde ve kocasının kamyonunu çaldığında – onların tek gelir kaynağı – batıya kaçmaktan başka seçeneği kalmadı. Milyonlarca yerinden edilmiş Ukraynalı gibi, tam ölçekli işgalin ardından hayatını yeniden inşa etmekte zorlandı. Ancak Mariupol destek grubunda, ücretsiz kamyon sürüş dersleri için bir ilan gördü.</span>\n<span class=\"para\">Kamyon sürmek? Bu, kocasının alanıydı. 57 yaşında, emekliliğe yaklaşmıştı. Ancak, geri dönecek evi ve hiçbir beklentisi olmadan, başvurdu. Şimdi yedi ton ve üzeri kamyonlar için lisanslı bir sürücü olarak, kocasıyla uzun kamyon yolculukları yapmayı, yüklerin yüklenmesine yardımcı olmayı planlıyor. Kadınlar için işin ne kadar karmaşık olduğunu biliyor. “Ukrayna geleneksel bir ülke; kadınların geleneksel rolü evde olmaktır,” diyor. Ukrayna'da sürücüler genellikle haftalarca kayboluyor, ancak kurs ona bir ivme kazandırdı: “Ukrayna'nın yeniden inşasına katkıda bulunmak isteyen birçok kızla tanıştım.”</span>\n<span class=\"para\">Natalia Myronenko ve Valentina Kastrenko'nun hikayeleri, Ukrayna'da devam eden daha büyük bir toplumsal değişimi yansıtıyor. Bir milyon Ukraynalı askerde, neredeyse dokuz milyon yerinden edilmiş, nüfusun yaklaşık dörtte biri ve bir zamanlar hevesle askere yazılan binlerce erkek şimdi askeri alımcılardan saklanıyor; savaş, yalnızca Ukrayna'nın iş gücünü küçültmekle kalmadı, aynı zamanda onu yeniden şekillendirdi; aslında, toplumun ve kadınların içindeki yerinin on yıllar boyunca dönüşmeye devam etmesi muhtemel.</span>\n<span class=\"para\">Gradus Research için bir dizi “savaş zamanı anketi” yapan sosyolog Evgeniya Bliznyuk, 2022'deki savaşın ilk haftalarından bu yana Ukrayna toplumunun nabzını tutuyor ve farklı “zihinsel aşamalarını” belgeliyor. Ukraynalı kadınların rolünün giderek daha önemli hale geleceğini söylüyor, “sadece boşlukları doldurmakla kalmayıp, aynı zamanda Ukrayna'yı kapsayıcı bir toplum olarak yeniden inşa etmede itici bir güç olarak.”</span>\n<span class=\"para\">Yok olan erkeklerin yerini dolduran Ukraynalı kadınlar, bir zamanlar yasaklı sayılan rollere adım atıyorlar. Kamyon sürücüsü, kilit ustası, makinist, güvenlik görevlisi ve hatta itfaiyeci oluyorlar. Yer altındaki kömür madenlerinde çalışıyorlar. Yerin üstünde, savaş çabaları için hayati öneme sahip çelik fabrikalarını, fabrikaları ve demiryollarını işletiyorlar. Ayrıca, askeriye de eşi görülmemiş sayılarda katılıyorlar.</span>\n<span class=\"para\">Yorgun, savaşın beklenenden daha uzun sürdüğü üç yılın ardından, ancak kararlı, Ukraynalı kadınlar istikrar ve tatmin arzuluyor. Birçokları için bu, savaş çabalarıyla bağlantılı yeni roller ve profesyonel büyüme peşinde koşmak anlamına geliyor, Ukrayna'nın geleceği için kritik olan sektörlerde. Onlar, Rus patlayıcılarının kalıntılarından tarım arazilerini temizleyen mayın temizleyiciler, askerlerin savaşmasına yardımcı olan dronların inşaatçıları ve giderek artan bir şekilde, askerlerin yaralarını iyileştirenlerdir.</span>\n<span class=\"para\">Ukrayna belirsiz bir gelecekle karşılaşırken, kadınlar dayanıklılık ve uyum sağlama konusunda anahtar sürücüler olarak ortaya çıkıyor. Şu anda beş milyon kadın yurtdışında yaşıyor. Kalanlar, Ukrayna'nın olmak istediği türde bir toplumu şekillendirmeye yardımcı oluyor. “Kadınlar geleceğin tonunu belirliyor,” diyor Myronenko, işgalden sonra insani mayın temizlemeye geçen kalite kontrol uzmanı. Onun için güç, zorlu bir işin talepleriyle başa çıkarken kadınlığını kucaklamaktan geliyor.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Feminizm, ülkemizin tam desteğidir”</strong></span>\n<span class=\"para\">Bugün Ukrayna'da, cinsiyet rollerinin sorunu, batılı cinsiyet eşitliği idealleriyle pek az ilgisi var ve “savaşın bir özgürleşme motoru olduğunu söylemek yanlış olur,” diyor, Ukrayna ve Rusya'daki kadınların rolünü karşılaştıran Paris Üniversitesi Nanterre'de siyasi sosyoloji öğretim üyesi Anna Colin-Lebedev. Ukrayna'da, savaş “herkesin mücadelesi” olarak görülüyor, erkekler ve kadınlar eşit şekilde yer alıyor. “Rus işgali, sadece siyasi bir tehdit değil, varoluşsal bir tehdit olarak görülüyor,” diyor. Ukraynalı kadınların iş ve aileyi bir arada yürütme geçmişi var. Ama şimdi, “her anne, saldırganı çocukları, ailesi ve geleceği için bir tehlike olarak görüyor.”</span>\n<span class=\"para\">Kyiv'de savaşın ekonomiye etkisini inceleyen işgücü uzmanı Tetyana Pashkina da katılıyor. “Bizim için,” diyor, “feminizm, ülkemizin tam desteğidir.” Bugün, Ukrayna ordusunda 50.000 kadın görev yapıyor, bunların 10.000'i cephede. Bu, on yıl önceki sayının üç katı.</span>\n<span class=\"para\">Kadınlar için değişim, savaşla birlikte ve mevcut çatışma başlamadan çok önce geldi. 2014'te Rus saldırganlığı Donetsk ve Luhansk'ın doğu bölgelerinde tırmandığında, kadınlar karşılık vermeye karar verdiler. Ancak ordu zayıflamış ve devlet kırılgandı. Ülkelerinin egemenliğini korumak istiyorlarsa, kendi paylarını yapmaları gerekiyordu. Cepheye gittiler, ancak Sovyet dönemi yasası nedeniyle savaş pozisyonlarına erişimlerinin yasaklanması ve “üreme sağlığına zararlı” olarak kabul edilen yüzlerce diğer meslek nedeniyle maaş veya gaziler için emekli maaşı olmadan.</span>\n<span class=\"para\">Bir grup kadın, silahlı kuvvetlerdeki cinsiyet eşitsizliğine dikkat çekmek için bir savunuculuk kampanyası başlattı. Anahtar araç, Ukraynalı kadınların cephedeki rolü üzerine bir belgesel olan <em>Görünmez Tabur</em> oldu. Film, 2016'da hükümetin savaş pozisyonlarındaki yasakları kaldırmaya başlaması kararında etkili oldu. Bu adım, büyük bir değişim dalgasını serbest bıraktı.  “Eğer kadınlar cephede – en erkeksi işte – görev alabiliyorsa, her şeyi yapabilirler,” diyor Görünmez Tabur grubunun cinsiyet araştırmacısı Hanna Hrytsenko. 2018'de hükümet, daha önce “zararlı” olarak kabul edilen 450 meslekteki yasakları kaldırma sürecine başladı ve bu da kadınların örneğin kamyon sürücüsü olmalarının yolunu açtı. Tam ölçekli işgal, daha fazla açılıma yol açtı; kadınlar artık kömür madenlerinde yer altında çalışabiliyor ve ekonomiyi ayakta tutmak için kritik diğer görevleri üstlenebiliyorlar.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ukrayna'nın mayın temizleme devrimini kadınlar yönetiyor</strong></span>\n<span class=\"para\">Ukrayna Mayın Temizleme Derneği'nin operasyon yöneticisi olarak, altı yıl önce kurulan 400 kişilik sivil toplum kuruluşunun ön saflarında yer alan Iryna Kustovska, tam ölçekli işgalin hızla büyüttüğü bir sektörde. Bir zamanlar kadınlara kapalı olan bu alanda, şimdi insani mayın temizleyicilerin üçte biri kadın. “Gözlerimizin önünde genişliyor,” diyor Kustovska.</span>\n<span class=\"para\">İhtiyaç büyük. Ukrayna'nın topraklarının üçte birinin patlamamış mayınlar, kümelenmiş bombalar, trip telleri, tuzaklar ve Rus güçleri tarafından bırakılan mermi parçalarıyla dolu olduğu tahmin ediliyor; Ukrayna, dünyanın en fazla mayınlı ülkesi haline geldi. Giderek daha fazla kadın, tarım ve yerleşim için arazinin güvenli hale getirilmesi tehlikeli görevini üstleniyor. Her biri kendi tarzında bunu yapıyor. Mayın temizleyicilerin işinin düzgün yapıldığını kontrol eden kalite kontrol uzmanı Natalia Myronenko gibi genç anneler var. Ama aynı zamanda, 2015'te Debaltseve'den, ardından 2022'de Svitlodarsk'tan Rus işgalinden kaçtıktan sonra 12 mayın temizleyiciden oluşan bir ekibi yöneten 55 yaşındaki Galina Burkina gibi kadınlar da var; eski bir enerji santrali işçiliğinden ayrıldı. “İnsani mayın temizleme, maalesef, on yıllar boyunca öncelik olacak,” diyor Kustovska.   </span>\n<span class=\"para\">Bu iş yalnızca hayat kurtarmakla kalmıyor, aynı zamanda Ukrayna'nın tarım sektörü için de hayati öneme sahip. Sıklıkla “dünyanın ekmek sepeti” olarak adlandırılan Ukrayna'nın verimli toprakları, küresel gıda tedarikinde kritik bir rol oynuyor.</span>\n<span class=\"para\">Savaş öncesinde, 38 yaşındaki Kustovska'nın bomba temizleme konusunda pek deneyimi yoktu. Ukrayna havacılık idaresinin stratejik departmanında çalışıyordu ve dron düzenlemeleri üzerine odaklanıyordu. Ancak patlayıcıların temizlenmesi aciliyet kazandıkça, fırsatı değerlendirdi. İşgal başladıktan sonra, bir grup Ukraynalı kadın, eğitim için MAT Kosova'ya, Peja'daki uluslararası mayın temizleme okuluna gönderildi. Erkeklerin ülkeyi terk etmesi yasaklandığı için, Ukrayna kadınlarına yöneldi ve kadınlar alanda yeni bir zemin kazanmaya başladı. Kustovska, bir eğitim grubuna katılmak için başvurdu ve üç eğitim turunu tamamlayarak sınıfının en üstünde mezun oldu – askeri uzmanlar ve silah mühendisleri için tasarlanmış bir kursun tek kadını olarak.</span>\n<span class=\"para\">Demining Solution için kalite kontrol mühendisi oldu; bu, uluslararası kar amacı gütmeyen kuruluşlar olan Halo Trust ve İsviçre Mayın Eylem Vakfı (FSD) ile birlikte Ukrayna'da ortaya çıkan altı özel mayın temizleme şirketinden biridir.</span>\n<span class=\"para\">“Başladığımda, mayın temizlemede kadınlar sıcak bir haberdi,” diyor Kustovska. “İnsanlar, ‘Kadın mayın temizleyiciler mi? Gerçekten mi?’ derlerdi. Ama tutumlar değişiyor. “Artık insanlar sadece, ‘tamam, senin işin mayın temizleme, kadın olarak,’ diyorlar.”</span>\n<span class=\"para\">“Kadınlar için mayın temizleme, sadece savaşa bir yanıt değil; aynı zamanda profesyonel büyüme fırsatıdır,” diye ekliyor. “Birçok iş olacak – sadece sıradan mayın temizleyiciler için değil, aynı zamanda yönetim pozisyonları için de.”</span>\n<span class=\"para\">İşe alım yaptığında, cinsiyet önemsizdir: tüm mayın temizleyicilerin aynı karmaşık ama net prosedürleri takip etmesi gerekir. Ancak kadınlar genellikle alana benzersiz bir bakış açısı getiriyor, “kutunun dışından” düşünme ve birden fazla görevi aynı anda yönetme yeteneklerinden bahsediyor. Bu beceriler, patlayıcıların sayısı arttıkça ve daha sinsi tuzakların yeni formları keşfedildikçe giderek daha değerli hale geliyor. Eski patlamamış mühimmatın yanı sıra, Rus güçleri yeni üretilen mühimmat bırakıyor ve daha yaratıcı ve tehlikeli tuzaklar yaygın hale geliyor.</span>\n<span class=\"para\">“Düşmanımızın topraklarımıza getirebileceği kaç yeni fikir olduğunu merak ediyorum,” diyor Kustovska, tuzakları “acımasız hayal gücü” olarak adlandırıyor. Tehlike gerçek olsa da, motivasyon net: “Başvuranlara neden katılmak istediklerini sorduğumuzda, neredeyse hepsi, ‘Ülkemizi tekrar güvenli hale getirmek için yardım etmek istiyorum,’ diyor.”</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ukrayna'nın tedarik zincirini sürdürmek</strong></span>\n<span class=\"para\">Serin bir sonbahar gününde, 52 yaşındaki Natalya Kolisnichenko, beyaz 15 tonluk Renault kamyonunun aynalarını ve farlarını dikkatlice parlatıyor. “Bu bir kadın kamyonu,” diyor gururla. Otomatik şanzıman ve geri görüş kameralarıyla donatılmış kamyon, yeni ve biraz maceralı hissediyor. O gün, Kyiv bölgesinde çamaşır makineleri ve spor giysileri taşımak için Zammler ile işinin bir parçası olarak hazırlanıyor. Bu, babasının onu Karpat Dağları ve Kırım'a uzun yolculuklara götürdüğü zamandan beri beslediği bir hayal. Ama o zamanlar annesi, kamyonculuğun kadın işi olmadığını söylemişti. Önce anaokulu öğretmeni oldu, sonra ofis çalışanı olarak iki oğlu büyüttü.</span>\n<span class=\"para\">Savaş, uykuya dalmış çocukluk hayalini yeniden canlandırmak için gerekliydi. İsveçli bir kar amacı gütmeyen kuruluş tarafından kamyonculuk eğitimi alarak, Ukrayna'da kadınların kendilerine ya da Sovyet ideolojisinin kadınların rolüyle ilgili kalıntılarına zarar veren mesleklere geçiş yaptığı büyüyen bir eğilimi doğruluyor. Ukrayna'nın kritik altyapısını ayakta tutma gerekliliği tarafından yönlendirilen bu durum, geleneksel cinsiyet stereotiplerini de sarsmaya yardımcı oldu.</span>\n<span class=\"para\"><em>Beredskapslyftet</em>, yani İsveççe “Yetenekleri Değiştir” COVID-19 pandemisi sırasında, hosteslerin kasiyer gibi işlere geçişine yardımcı olmak için doğdu. Üç yıl sonra, grup, Ukrayna'nın başka bir krizden kurtulmasına yardımcı olmayı hedefledi ve iki acil durumu belirleyip birleştirdi. Limanlar ve havaalanları kapandığında ve her şeyin bağımlı olduğu lojistik sektörü felç olduğunda, kamyonculuk, Ukrayna ekonomisinin hayati damarı haline geldi. Ancak savaş, sektörü sürücülerinden yoksun bıraktı. Kadınlar ise çaresiz bir şekilde çalışmak zorundaydılar. Teoriyi ve modern kamyonlarla pratik deneyimi birleştirerek, program kadınların işte erkeklerin yerini almasını sağladı. Özellikle savaş nedeniyle yerinden edilmiş kadınları, yaşlı kadınları ve çatışma nedeniyle gelir veya sevdiklerini kaybedenleri hedef aldı.</span>\n<span class=\"para\">Bu, çok başarılı bir proje haline geldi. Reskilling Ukraine'in geçen sonbaharda başlamasından bu yana, 300'den fazla kadın C kategorisi yedi tonluk kamyon sürmek için eğitim aldı ve üç katı kadar başvurdu, diyor koordinatör Oleksandra Panasiuk. Başarısı, yeni yeniden eğitim girişimlerini teşvik etti. Örneğin, “inşaat ekipmanları operatörleri okulu”, kadınları ekskavatör kullanmayı öğretiyor. İçeride, kömür madenleri kadın işçileri kömür taşımak için arabaları sürmeleri için yeniden eğitiyor. İşletmeler, kadınlara daha yüksek maaşlar, otomasyon süreçleri ve ruh sağlığı programları aracılığıyla uyum sağlamaya çalıştı.</span>\n<span class=\"para\">Ücretsiz kamyon sürüş kursları için bir Facebook ilanı, Kolisnichenko'yu değişiklik yapmaya teşvik etti. “Dedim ki, tamam, şimdi 52 yaşındayım, hayatımı değiştirme zamanı, hayalimi gerçekleştirme zamanı,” diyor. Eğitim zordu: iki hafta teori, yedi ton üzerindeki kamyonları sürmek için lisans almak için üç hafta pratik. “Hayatlarını değiştirmek isteyen birçok harika, cesur kadınla tanıştım,” diyor.</span>\n<span class=\"para\">Sonrasında iş bulmak kolaydı. Ancak işin gerçeği, zorlu oldu. Başlangıçta, uzun yolculuklar yaparak Scania kamyonuyla Ukrayna'nın dört bir yanını dolaşırken, uzun vardiyalarda, hava saldırısı sirenlerinde ve ıssız benzin istasyonlarındaki gergin anlarda navigasyon yapmak zorunda kaldı. İstasyonlarda uyumak zorunda kaldı, çoğu zaman uygun tesisler olmadan ve bazen tuvaleti kullanmak için yabancılardan eskort istemek zorunda kaldı. “Zordu,” diyor. “Ama deneyim için minnettarım.”</span>\n<span class=\"para\">Kolisnichenko, Ukrayna'daki cinsiyet rollerinde büyük değişikliklerden bahsetmek için henüz erken olduğunu söylüyor. “Birçok insan, kadınların bu işi neden isteyebileceğini anlamıyor,” diyor. Ekleyerek, “Ülke genelinde birçok harika insanla tanıştım,” ve kamyonunu park ettiğinde insanların gözlerindeki şaşkınlık, onun için toplumsal algılardaki yavaş ama belirgin bir değişimin işareti.</span>\n<span class=\"para\">Artık, Zammler ile Kyiv bölgesinde spor malzemeleri ve giysileri taşırken, sadece daha kısa mesafeleri kapsıyor. Ama genellikle yükleri kendisi boşaltıyor. “Yeterince erkek yok,” diyor. “Teslim ettiğim depolarda ve mağazalarda çoğunlukla kadınlar var ve birlikte yükleri boşaltıyoruz.”</span>\n<span class=\"para\">Çocukken, babasının yolculuklarıyla ilgili her şeyi sevmişti – benzin istasyonlarındaki benzin kokusu, dağların güzelliği, özgürlük hissi. Bugün, işi bu anıların izlerini getiriyor, ancak artık savaşın zorluklarıyla filtrelenmiş durumda. “Ülkenin yeşil ormanlarıyla ne kadar güzel olduğunu görüyorum, ama aynı zamanda Rusların evleri ve kasabaları nasıl yok ettiğini de görüyorum. Yolda yanmış arabaları, yaralı askerlerle acil durum araçlarını görüyorum.”</span>\n<span class=\"para\">\"Zor; acıtıyor,” diyor. “Ama her kişi kendi payını yaparsa her şeyin yeniden inşa edileceğine inanıyorum.” Bugün, bir kamyon sürmek, bir çocuğun hayalinden daha fazlası. “Gerekliyim,” diyor. “Gururluyum.” </span>\n<span class=\"para\"><strong>Savaşla yaşamayı öğrenmek</strong></span>\n<span class=\"para\">Rusya'nın işgalinin ilk günlerinde, Ukraynalılar cepheye koşarken, kadınlar, pandemide olduğu gibi, başa çıkılması gereken bir dizi zorluğu dengelediler. Ailelerini güvende tutuyor, yardım gönderiyor, askerler için fon topluyor, çocuklarını güvenli bir yere getirmek için binlerce mil yol alıyor ve yurtdışında Ukrayna'nın savunucuları olarak hareket ediyorlardı – tüm bunları yaparken geçimlerini sağlamak için birden fazla işte çalışmak zorunda kaldılar. Cepheye de gittiler. Hızlı bir zafer beklentisi, onları motive eden bir adrenalin etkisi yarattı.</span>\n<span class=\"para\">Ancak, düşündükleri gibi bir sprint, maratona dönüştü. Ukraynalı kadınlar, iyi haberlerin yarın geleceğini beklemeyi bıraktılar. Adrenalin azaldıkça, hayatlarındaki “savaş payını” sınırlamaya çalışıyorlar, temel ihtiyaçlara odaklanıyor, profesyonel yaşamlarında, ailelerinde ve kendilerinde tatmin bulmaya çalışıyorlar, ancak aynı zamanda savaş çabalarına katkılarını da sürdürüyorlar.</span>\n<span class=\"para\">\"Hayatın güzel olduğuna ve savaşın ortasında takdir edilecek birçok şey olduğuna inanmak için bir neden bulmaları gerekiyor,” diyor Gradus Research'ten Evgeniya Bliznyuk. Yorgun ve bazen tükenmiş halde, “şeyleri daha yavaş almaya, duygularına dikkat etmeye ve diğer kadınlarla, aileleriyle ve çocuklarıyla iletişim kurmaya başlıyorlar.” </span>\n<span class=\"para\">Kadınlar, bu savaş yıllarında ekonomiyi ve toplumu ayakta tutuyor. Ayrıca, yeni sektörlerde, genellikle savaşla ilgili sektörlerde, arazi temizleme, dron inşası yapma ve gazilerin iyileşmesine ve sosyal olarak yeniden uyum sağlamalarına yardımcı olma konusunda iz bırakıyorlar. Sadece “boşluk doldurucular” değil, aynı zamanda “sosyal bağlayıcılar” olarak, büyük zorluklarla karşılaşan bir topluma dayanıklılık, empati ve anlayış getiriyorlar. “Çünkü Ukrayna şimdi, savaş öncesinden çok farklı,” diyor Bliznyuk.</span>\n<span class=\"para\">“Yeni gerçeklikte” uzun süreli savaşa uyum sağlamak, her kadın için farklı bir anlam taşıyor. “Çocukları büyükanneye bırakıyorum ve işe gidiyorum,” diyor insani mayın temizleme kalite kontrol uzmanı Natalia Myronenko. “Bu, ‘yeni normal’.” Galina Burkina için, torunu için arazisini güvenli hale getirmek anlamına geliyor. Natalya Kolisnichenko, kamyon sürmekte bir amaç buluyor.</span>\n<span class=\"para\">Evet, birçok kadın için savaş, Ukrayna'da erkeklerin geleneksel olarak hakim olduğu alanlara girmeleri için bir fırsat açtı. Ancak çoğu, bunun “fırsat” olarak adlandırılacak kadar yüksek riskler taşıdığını söylüyor. Bunun yerine, bir gereklilik. Yeniden inşa etmek, hayatta kalmak ve sevdikleri toprakların bir gün yeniden güvenli olmasını sağlamak için bir gereklilik.</span>\n<span class=\"para\"><em>Bu hikaye, N-Ost'un Avrupa-Ukrayna Masası hibe programının desteği sayesinde kısmen hazırlandı. Yulia Surkova, AFP, UNICEF ve Ukrayna medyası için savaş eylemleri ve insani sorunları kapsayan bir Ukraynalı gazetecidir ve bu hikayeye katkıda bulunmuştur.</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><em> </em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Isabelle de Pommereau </strong>bir gazeteci ve muhabirdir. Aslen Fransa'dan, Frankfurt'ta ikamet etmekte ve <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> ve <em>Alternatives Economiques</em> gibi uluslararası yayınlar için muhabirlik yapmaktadır.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
    key:"pubDate": string:"2024-11-21T14:07:13",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38116",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:16:23.853",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgcvhl6wqri5vfuul3naklk",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"de pommereau 1"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-225x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-768x1024.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-1152x1536.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-600x800.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-1-300x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            },
            {
                key:"uid": string:"eayukgcvho4wqrlnpfd2k6grjkw",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"de pommereau 2"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-768x512.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-300x200.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/de-pommereau-2-600x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Gli stereotipi di genere si sfaldano mentre le donne ucraine si fanno avanti",
                key:"uid": string:"04dbbb63-b9bf-41e9-819a-9c4084727dba",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Scarpe con tacco alto e scarponi da trekking</strong></p>\n<p> “Mi piacciono le cose eleganti, gli spazi belli, ma questo lavoro è molto più interessante,” dice Myronenko in un recente giorno d'autunno a Peja, in Kosovo, dove sta partecipando a un ulteriore corso di formazione presso la scuola di sminamento MAT Kosovo. Impeccabile nella divisa marrone del suo datore di lavoro, l'Associazione dei Deminatori Ucraini (UDA), che ha sei anni, si concentra su un vecchio missile russo, imparando a disinnescarlo. Il suo lavoro è un mix di ciò che ama. Essere in ufficio a Kyiv e sul campo. Indossare scarpe con tacco alto e scarponi da trekking. Il legame con le ragazze in ufficio, la complessità analitica del compito: “Non vorrei fare nient'altro.” Per lo più, dice, “è un beneficio per il mio paese.”</p>\n<p>Come Myronenko, Valentina Kastrenko non si era mai immaginata in un “lavoro da uomo – figuriamoci prosperare in esso”. Ma dopo che le truppe russe hanno bombardato la sua città natale di Mariupol, distrutto la sua casa e rubato il camion di suo marito – la loro unica fonte di reddito – non ha avuto altra scelta che fuggire verso ovest. Come milioni di ucraini sfollati, ha lottato per reinventare la sua vita dopo l'invasione su larga scala. In un gruppo di supporto a Mariupol, tuttavia, ha visto un annuncio per corsi gratuiti di guida di camion.</p>\n<p>Guidare camion? Quello era il dominio di suo marito. A 57 anni, era vicina alla pensione. Eppure, senza una casa a cui tornare e senza prospettive, ha fatto domanda. Ora è una guidatrice autorizzata per camion che pesano sette tonnellate e più, e sta pianificando di collaborare con suo marito in lunghi viaggi in camion, aiutando con il carico delle merci. Sa quanto sia complicato il lavoro per le donne. “L'Ucraina è un paese tradizionale; il ruolo tradizionale delle donne è stare a casa,” dice. In Ucraina, i conducenti sono spesso via per settimane, ma il corso le ha dato una spinta: “Ho incontrato molte ragazze che vogliono dare un contributo alla ricostruzione dell'Ucraina.”</p>\n<p>Le storie di Natalia Myronenko e Valentina Kastrenko riflettono un cambiamento sociale più ampio in corso in Ucraina. Con un milione di ucraini nelle forze armate, quasi nove milioni sfollati, circa un quarto della popolazione, e migliaia di uomini che un tempo si arruolavano con entusiasmo ora nascosti dai reclutatori militari, la guerra non ha solo ridotto e rimodellato la forza lavoro ucraina; infatti, è probabile che continui a trasformare la società e il ruolo delle donne in essa, per decenni a venire.</p>\n<p>In una serie di “sondaggi di guerra” per Gradus Research, una società creata durante la pandemia di COVID-19, la sociologa Evgeniya Bliznyuk ha preso il polso della società ucraina sin dalle prime settimane della guerra nel 2022, documentando i loro diversi “stadi mentali”. Dice che il ruolo delle donne ucraine è destinato a diventare sempre più significativo, “non solo per colmare le lacune ma anche come forza trainante nella ricostruzione dell'Ucraina come società inclusiva”.</p>\n<p>Compensando gli uomini assenti, le donne ucraine stanno assumendo ruoli un tempo considerati off-limits. Stanno diventando autiste di camion, fabbri, macchinisti, guardie di sicurezza e persino pompieri. Sottoterra, lavorano nelle miniere di carbone. Sopra terra, gestiscono acciaierie, fabbriche e ferrovie vitali per lo sforzo bellico. Si stanno anche arruolando nell'esercito in numeri senza precedenti.</p>\n<p>Stanche, tre anni dopo una guerra che dura più a lungo di quanto chiunque si aspettasse, eppure determinate, le donne ucraine desiderano stabilità e realizzazione. Per molte, questo significa perseguire nuovi ruoli e crescita professionale, anche in settori legati allo sforzo bellico, industrie cruciali per il futuro dell'Ucraina. Sono le deminatrici che liberano i terreni agricoli dai residui di esplosivi russi, le costruttrici di droni che aiutano i soldati a combattere, e sempre più, quelle che curano le ferite dei soldati.</p>\n<p>Con l'Ucraina che affronta un futuro incerto, le donne stanno emergendo come motori chiave di resilienza e adattabilità. Cinque milioni di loro vivono ora all'estero. Quelle che sono rimaste stanno contribuendo a plasmare il tipo di società che l'Ucraina vuole diventare. “Le donne stanno dando il tono per il futuro,” dice Myronenko, la specialista del controllo qualità che è passata allo sminamento umanitario dopo l'invasione. Per lei, la forza deriva dall'abbracciare la sua femminilità mentre affronta le richieste di un lavoro impegnativo con vite in gioco.</p>\n<p><strong>“Il femminismo è un supporto totale per il nostro paese”</strong></p>\n<p>Oggi in Ucraina, la questione dei ruoli di genere ha poco a che fare con gli ideali occidentali di uguaglianza di genere, e “sarebbe sbagliato dire che la guerra è un motore di emancipazione,” dice Anna Colin-Lebedev, docente di sociologia politica all'Università di Parigi Nanterre, che ha confrontato il ruolo delle donne in Ucraina e in Russia. In Ucraina, dove la guerra è vista come “la lotta di tutti,” uomini e donne sono coinvolti in egual misura. “L'invasione russa è vista come una minaccia esistenziale, non solo politica,” dice. Le donne ucraine hanno una lunga storia di combinare lavoro e famiglia. Ma ora, “ogni madre vede l'aggressore come un pericolo per i suoi figli, la sua famiglia e il suo futuro.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, una specialista del lavoro a Kyiv che studia l'impatto della guerra sull'economia, è d'accordo. “Per noi,” dice, “il femminismo è un supporto totale per il nostro paese.” Oggi, ci sono 50.000 donne che servono nell'esercito ucraino, comprese 10.000 in prima linea. Sono tre volte di più rispetto a dieci anni fa.</p>\n<p>Per le donne, il cambiamento è arrivato con la guerra e molto prima dell'inizio del conflitto attuale. Con l'escalation dell'aggressione russa nelle regioni orientali di Donetsk e Luhansk nel 2014, le donne hanno deciso di reagire. Ma l'esercito era ridotto e lo stato era fragile. Se volevano che il loro paese mantenesse la sua sovranità, avrebbero dovuto fare la loro parte. Sono andate al fronte, ma senza stipendio o pensioni per i veterani a causa di una legge dell'era sovietica che vietava loro l'accesso a posizioni di combattimento, così come a centinaia di altre professioni considerate “dannose per la loro salute riproduttiva.”</p>\n<p>Un gruppo di donne ha lanciato una campagna di sensibilizzazione per far conoscere l'ineguaglianza di genere nelle forze armate. Uno strumento chiave è stato un documentario sul ruolo delle donne ucraine al fronte chiamato <em>Il Battaglione Invisibile.</em> Il film è stato determinante nella decisione del governo nel 2016 di iniziare a rovesciare una serie di divieti sui lavori di combattimento. La mossa ha scatenato un mare di cambiamenti.  “Se le donne possono servire in prima linea – il lavoro più maschile di tutti – possono fare qualsiasi cosa,” dice Hanna Hrytsenko, una ricercatrice di genere per il gruppo Battaglione Invisibile. Nel 2018, il governo ha iniziato il processo di revoca di un divieto su 450 professioni precedentemente considerate “dannose” per la salute delle donne, aprendo la strada affinché le donne potessero diventare autiste di camion, ad esempio. L'invasione su larga scala ha portato a più opportunità, con le donne ora autorizzate a lavorare sottoterra nelle miniere di carbone e ad assumere altri compiti cruciali per mantenere l'economia in funzione.</p>\n<p><strong>Donne che guidano la rivoluzione dello sminamento in Ucraina</strong></p>\n<p>Come responsabile delle operazioni per l'Associazione dei Deminatori Ucraini, un gruppo no-profit di 400 sminatori creato sei anni fa, Iryna Kustovska è in prima linea in un settore che l'invasione su larga scala ha fatto crescere rapidamente. Un tempo chiuso alle donne, il campo ora conta donne come un terzo dei suoi deminatori umanitari. “Si sta espandendo davanti ai nostri occhi,” dice Kustovska.</p>\n<p>Il bisogno è vasto. Con fino a un terzo del territorio ucraino stimato essere disseminato di mine inesplose, bombe a grappolo, fili a strappo, trappole esplosive e frammenti di proiettili lasciati dalle forze russe, l'Ucraina è diventata il paese più minato al mondo. Sempre più, sono le donne a farsi avanti per assumere il compito pericoloso di rendere di nuovo la terra sicura per l'agricoltura e l'abitazione. Lo fanno ognuna a modo suo. Ci sono giovani madri come Natalia Myronenko, la specialista del controllo qualità che verifica che il lavoro dei deminatori sia svolto correttamente. Ma anche donne come Galina Burkina, 55 anni, che è finita per guidare un team di 12 deminatori, tutti uomini, dopo essere fuggita dall'occupazione russa, prima a Debaltseve nel 2015, e poi a Svitlodarsk nel 2022, abbandonando la sua vita precedente come lavoratrice di una centrale elettrica. “Lo sminamento umanitario sarà, sfortunatamente, una priorità per decenni,” osserva Kustovska.   </p>\n<p>Non solo questo lavoro salva vite, ma è anche essenziale per il settore agricolo dell'Ucraina. Spesso definita il “granaio del mondo,” la terra fertile dell'Ucraina gioca un ruolo cruciale nelle forniture alimentari globali.</p>\n<p>Prima della guerra, Kustovska, 38 anni, aveva poca esperienza con la bonifica delle bombe. Lavorava nel dipartimento strategico dell'amministrazione dell'aviazione ucraina, concentrandosi sulla regolamentazione dei droni. Ma man mano che l'urgenza di bonificare gli esplosivi diventava evidente, ha colto l'opportunità. Dopo l'inizio dell'invasione, un piccolo gruppo di donne ucraine è stato inviato a MAT Kosovo, una scuola internazionale di sminamento a Peja, per la formazione. Con gli uomini bloccati nel paese, l'Ucraina si è rivolta alle sue donne, che hanno iniziato a fare nuove scoperte nel campo. Kustovska ha fatto domanda per unirsi a un gruppo di tirocinanti e ha completato tre turni di formazione, laureandosi al primo posto nella sua classe – l'unica donna in un corso progettato per esperti militari e ingegneri delle armi.</p>\n<p>È poi diventata ingegnere di controllo qualità per Demining Solution, una delle sei aziende private ucraine di sminamento che stanno emergendo in Ucraina insieme a organizzazioni internazionali no-profit come Halo Trust e la Fondazione Svizzera per l'Azione contro le Mine (FSD).</p>\n<p>“Quando ho iniziato, le donne nello sminamento erano una notizia sensazionale,” ricorda Kustovska. “La gente diceva, ‘Donne deminatori? Davvero?’ Ma gli atteggiamenti stanno cambiando. “Ora, la gente dice semplicemente, ‘ok, il tuo lavoro è lo sminamento, come donna.’”</p>\n<p>“Per le donne, lo sminamento non è solo una risposta alla guerra; è anche un'opportunità per la crescita professionale,” aggiunge. “Ci saranno molti lavori – non solo per i deminatori ordinari ma anche per le posizioni di gestione.”</p>\n<p>Quando assume nuovi reclute, il genere è irrilevante: tutti i deminatori devono seguire le stesse procedure complesse ma chiare. Ma le donne spesso portano una prospettiva unica nel campo, dice, riferendosi a un'abilità di pensare “fuori dagli schemi” e gestire più compiti contemporaneamente. Queste abilità stanno diventando sempre più preziose man mano che aumenta il numero di esplosivi e vengono scoperte nuove forme più insidiose di trappole esplosive. Accanto a munizioni inesplose più vecchie, le forze russe stanno lasciando ordigni di nuova produzione, con trappole più creative e pericolose che diventano comuni.</p>\n<p>“Mi chiedo quante nuove idee il nostro nemico possa portare sulla nostra terra,” osserva Kustovska, riferendosi alle trappole esplosive come a una “fantasia crudele.” Anche se il pericolo è reale, la motivazione è chiara: “Quando chiediamo ai candidati perché vogliono unirsi, quasi tutti dicono, ‘Voglio aiutare a rendere di nuovo sicuro il nostro paese.’”</p>\n<p><strong>Mantenere in funzione la catena di approvvigionamento dell'Ucraina</strong></p>\n<p>In una fresca giornata d'autunno, Natalya Kolisnichenko, 52 anni, lucida attentamente gli specchietti e i fari del suo camion Renault bianco da 15 tonnellate. “È un camion da donna,” dice con orgoglio. Il camion, con il suo cambio automatico e le telecamere posteriori, sembra nuovo e un po' avventuroso. Quel giorno, si sta preparando a trasportare lavatrici e abbigliamento sportivo nella regione di Kyiv come parte del suo lavoro con Zammler, la più grande azienda di logistica dell'Ucraina. È un sogno che ha coltivato da quando suo padre la portava in lunghi viaggi in auto verso i Monti Carpazi e la Crimea. Ma all'epoca, sua madre aveva detto che il camionaggio non era un lavoro da donna. Prima è diventata insegnante di scuola materna, poi impiegata e ha cresciuto due figli.</p>\n<p>Ci è voluta la guerra per riattivare il suo sogno d'infanzia dormiente. Riqualificata nel camionaggio da un'organizzazione no-profit svedese, testimonia una crescente tendenza in Ucraina che vede le donne entrare in professioni a lungo considerate dannose per loro o disprezzate dai residui dell'ideologia sovietica riguardo al ruolo delle donne. Spinta dalla necessità di mantenere in vita le infrastrutture critiche dell'Ucraina, ha anche contribuito a scuotere gli stereotipi di genere tradizionali.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, o “Shift Skills” in svedese, è nato durante la pandemia di COVID-19 per aiutare le assistenti di volo a passare a lavori come cassiere. Tre anni dopo, il gruppo ha cercato di aiutare l'Ucraina a riprendersi da un'altra crisi, identificando e combinando due questioni urgenti. Con i porti e gli aeroporti chiusi e la logistica, un settore da cui dipende tutto, paralizzato, il camionaggio era diventato l'arteria vitale dell'economia ucraina. Ma la guerra aveva prosciugato il settore dei suoi conducenti. Le donne, nel frattempo, avevano disperatamente bisogno di lavorare. Mescolando teoria e esperienza pratica con camion moderni a Kyiv, il programma avrebbe fatto in modo che le donne sostituissero gli uomini nel lavoro. Si sarebbe rivolto in particolare a donne sfollate dalla guerra, donne più anziane e quelle che avevano perso il reddito o i propri cari a causa del conflitto.</p>\n<p>È diventato un progetto molto riuscito. Oltre 300 donne si sono formate per guidare camion di categoria C da sette tonnellate sin dall'inizio di Reskilling Ukraine lo scorso autunno, con tre volte tante che hanno fatto domanda, dice Oleksandra Panasiuk, la coordinatrice. Il suo successo ha generato un effetto a catena, ispirando una serie di nuove iniziative di riqualificazione. La “scuola di operatori di attrezzature da costruzione,” ad esempio, forma donne per manovrare escavatori. Internamente, le miniere di carbone hanno riqualificato le lavoratrici per guidare carrelli per trasportare carbone all'interno delle miniere. Le aziende hanno cercato di adattare i loro metodi alle donne attraverso salari più alti, processi di automatizzazione e programmi di salute mentale.</p>\n<p>È stata una pubblicità su Facebook per corsi gratuiti di guida di camion a spingere Kolisnichenko a fare un cambiamento. “Ho detto, ok, ora ho 52 anni, è tempo di cambiare la mia vita, realizzare il mio sogno,” dice. La formazione è stata dura: due settimane di teoria, tre settimane di pratica per ottenere la licenza per guidare camion oltre sette tonnellate. “Ho incontrato molte donne fantastiche e coraggiose che vogliono cambiare le loro vite,” dice.</p>\n<p>Trovare un lavoro dopo è stato facile. La realtà del lavoro, però, si è rivelata impegnativa. All'inizio, ha fatto lunghi viaggi attraverso l'Ucraina in un camion Scania, affrontando turni prolungati, sirene di allerta aerea e momenti tesi presso stazioni di servizio deserte. Ha dovuto dormire presso le stazioni, spesso senza strutture adeguate, e a volte ha dovuto chiedere a degli sconosciuti di farle da scorta per usare il bagno. “È stato difficile,” ammette. “Ma sono grata per l'esperienza.”</p>\n<p>Kolisnichenko dice che è troppo presto per parlare di cambiamenti significativi nei ruoli di genere in Ucraina. “Molte persone non capiscono perché le donne possano volere questo lavoro,” dice. Aggiungendo, “Ho incontrato molte persone straordinarie in tutto il paese,” e gli sguardi di sorpresa negli occhi delle persone mentre parcheggia il suo camion sono, per lei, un segno di un cambiamento lento ma evidente nelle percezioni sociali.</p>\n<p>Ora, trasportando articoli sportivi e abbigliamento nella regione di Kyiv con Zammler, copre solo distanze più brevi. Ma spesso aiuta a scaricare le merci da sola. “Non ci sono abbastanza uomini,” dice. “Ci sono per lo più donne nei magazzini e nei negozi dove consegno, e scarichiamo le merci insieme.”</p>\n<p>Da bambina, amava tutto ciò che riguardava i viaggi in auto di suo padre: l'odore della benzina alle stazioni di servizio, la bellezza delle montagne, il senso di libertà. Oggi, il suo lavoro porta scorci di quei ricordi, anche se ora sono filtrati attraverso le difficoltà della guerra. “Vedo quanto è bella la nazione con le sue foreste verdi, ma vedo anche come i russi distruggono case e città. Vedo auto bruciate sulle strade, auto di emergenza con soldati feriti.”</p>\n<p>\"È dura; fa male,” dice. “Ma credo che tutto sarà ricostruito se ognuno fa la propria parte.“ Oggi, guidare un camion è più di un sogno d'infanzia. “Sono necessaria,” aggiunge. “Mi sento orgogliosa.” </p>\n<p><strong>Imparare a vivere con la guerra</strong></p>\n<p>Nei primi giorni dell'invasione russa, mentre gli ucraini si precipitavano al fronte, le donne affrontavano una quantità vertiginosa di sfide, proprio come avevano fatto solo anni prima durante la pandemia. Hanno mantenuto le loro famiglie al sicuro, consegnato aiuti, raccolto fondi per i soldati, viaggiato migliaia di miglia per portare i loro figli in sicurezza e agito come sostenitrici dell'Ucraina all'estero – tutto mentre dovevano assumere più lavori per rimanere a galla. Sono andate anche al fronte. La prospettiva di una vittoria rapida ha agito come adrenalina, mantenendole in movimento.</p>\n<p>Eppure ciò che pensavano sarebbe stato uno sprint si è trasformato in una maratona. Le donne ucraine hanno smesso di aspettarsi che buone notizie arrivassero domani. Con l'adrenalina che svanisce, stanno cercando di limitare la “quota di guerra” nelle loro vite, concentrandosi sui bisogni di base, trovando realizzazione nelle loro vite professionali, famiglie e in se stesse, ma anche nel loro continuo contributo allo sforzo bellico.</p>\n<p>\"Hanno bisogno di qualche motivo per credere che la vita sia bella e che abbiano molte cose di cui essere grate nonostante la guerra,” dice Evgeniya Bliznyuk di Gradus Research. Stanche e a volte esaurite, stanno “iniziando a prendere le cose più lentamente, a prendersi cura delle loro emozioni e a comunicare con altre donne, la loro famiglia e i loro figli.” </p>\n<p>Le donne hanno mantenuto in funzione l'economia e la società in questi anni di guerra. Hanno anche lasciato il segno in nuovi settori, spesso settori legati alla guerra, liberando terreni, costruendo droni e preparando ad aiutare i veterani a guarire e a reintegrarsi socialmente. Più che semplici “riempitivi,” sono i “connettori sociali,” portando resilienza, empatia e comprensione a una società che affronta enormi sfide. “Perché l'Ucraina ora è molto diversa rispetto a prima della guerra,” dice Bliznyuk.</p>\n<p>Vivere nella “nuova realtà” di adattarsi a una guerra prolungata significa qualcosa di diverso per ogni donna. “Lascio i bambini con la nonna e vado a lavorare,” dice Natalia Myronenko, la specialista del controllo qualità nello sminamento umanitario. “Questa è la ‘nuova normalità’.” Per Galina Burkina, significa rendere la sua terra sicura per sua nipote. Natalya Kolisnichenko trova scopo nel guidare camion.</p>\n<p>Sì, per molte donne, la guerra ha aperto in Ucraina la possibilità di entrare in campi tradizionalmente dominati dagli uomini. Ma la maggior parte di loro dice che le poste in gioco sono troppo alte per definirla un \"opportunità.\" Invece, è una necessità. Una necessità di sopravvivere, ricostruire e aprire la strada a un futuro in cui loro e la terra che amano possano finalmente essere di nuovo al sicuro.</p>\n<p><em>Questa storia è stata realizzata in parte grazie al supporto del programma di sovvenzioni Europe-Ukraine Desk di N-Ost. Yulia Surkova, una giornalista ucraina che copre azioni di guerra e problemi umanitari per AFP, UNICEF e media ucraini, ha contribuito a questa storia.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>è una giornalista e reporter. Originaria della Francia, vive a Francoforte e lavora come corrispondente per testate internazionali, tra cui il <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> e<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.686",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Con un milione di ucraini nell'esercito, compresi centinaia di migliaia in prima linea, nove milioni di sfollati e migliaia di uomini che un tempo si arruolavano con entusiasmo ora nascosti dai reclutatori militari, la guerra ha ridotto e rimodellato la forza lavoro dell'Ucraina. Infatti, è probabile che continui a trasformare la società e il ruolo delle donne in essa per decenni a venire.</I> \r\n<br><br> \r\nDopo anni come ingegnere di controllo qualità presso grandi supermercati e cantieri edili, Natalia Myronenko desiderava un cambiamento. Appassionata di moda, bellezza, trucco e armonia, ha visto il suo congedo di maternità dopo la nascita del suo secondo figlio come il momento perfetto per un cambiamento. Ma la guerra è intervenuta, catapultandola in un campo che non aveva mai immaginato di entrare: la bonifica umanitaria. Quando ha ottenuto il lavoro come responsabile del controllo qualità, immaginava principalmente un lavoro di supervisione in ufficio. “Poi ho realizzato che la guerra è il mio lavoro, e sono rimasta scioccata,” dice la quarantenne. Come nel suo vecchio lavoro, deve controllare il lavoro degli altri. Solo che ora, sono in gioco vite umane. In gioco c'è rendere di nuovo la terra sicura per gli agricoltori e le persone che vi abitano, esaminando ogni appezzamento di terreno che ha assistito ai combattimenti, cercando con attenzione e rimuovendo mine inesplose, missili, proiettili d'artiglieria, bombe e altri tipi di ordigni – tutto con la massima cautela. “Si tratta tutto di sicurezza,” dice.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.687",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Τα στερεότυπα φύλου καταρρέουν καθώς οι Ουκρανές γυναίκες αναλαμβάνουν δράση",
                key:"uid": string:"0808661f-50e1-42e3-8242-7b0de1c2d312",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Ψηλοτάκουνα και μποτάκια πεζοπορίας</strong></p>\n<p> “Μου αρέσουν τα στιλάτα πράγματα, οι όμορφοι χώροι, αλλά αυτή η δουλειά είναι πολύ πιο ενδιαφέρουσα,” λέει η Μυρονένκο μια πρόσφατη φθινοπωρινή μέρα στην Πέγια, Κοσσυφοπέδιο, όπου παρακολουθεί περαιτέρω εκπαίδευση στη σχολή αποναρκοθέτησης MAT Kosovo. Άψογη στην καφέ στολή του εργοδότη της, της εξάχρονης Ουκρανικής Ένωσης Αποναρκοθέτησης (UDA), μελετά έναν παλιό ρωσικό πύραυλο, μαθαίνοντας πώς να τον αποσυναρμολογήσει. Η δουλειά της είναι ένα μείγμα από αυτά που αγαπά. Να είναι στο γραφείο στο Κίεβο και στο πεδίο. Φοράει ψηλοτάκουνα και μποτάκια πεζοπορίας. Η σύνδεση με τα κορίτσια στο γραφείο, η αναλυτική πολυπλοκότητα της αποστολής: “Δεν θα ήθελα να κάνω τίποτα άλλο.” Κυρίως, λέει, “ωφελεί τη χώρα μου.”</p>\n<p>Όπως η Μυρονένκο, η Βαλεντίνα Καστρένκο δεν φανταζόταν ποτέ τον εαυτό της σε μια “ανδρική δουλειά – πόσο μάλλον να ευδοκιμεί σε αυτή.” Αλλά μετά την επίθεση των ρωσικών στρατευμάτων στην πατρίδα της, τη Μαριούπολη, την καταστροφή του σπιτιού της και την κλοπή του φορτηγού του συζύγου της – την μοναδική πηγή εισοδήματος τους – δεν είχε άλλη επιλογή από το να φύγει προς τα δυτικά. Όπως εκατομμύρια εκτοπισμένοι Ουκρανοί, αγωνίστηκε να επαναστατήσει τη ζωή της μετά την πλήρη κλίμακα της εισβολής. Σε μια ομάδα υποστήριξης στη Μαριούπολη, ωστόσο, είδε μια διαφήμιση για δωρεάν μαθήματα οδήγησης φορτηγών.</p>\n<p>Οδήγηση φορτηγού; Αυτό ήταν το πεδίο του συζύγου της. Στα 57 της, ήταν κοντά στη σύνταξη. Ωστόσο, χωρίς σπίτι να επιστρέψει και χωρίς προοπτικές, υπέβαλε αίτηση. Τώρα είναι αδειούχος οδηγός φορτηγών βάρους επτά τόνων και άνω, σχεδιάζει να συνεργαστεί με τον σύζυγό της σε μακρινά ταξίδια με φορτηγά, βοηθώντας στη φόρτωση αγαθών. Γνωρίζει πόσο περίπλοκη είναι η δουλειά για τις γυναίκες. “Η Ουκρανία είναι μια παραδοσιακή χώρα; ο παραδοσιακός ρόλος των γυναικών είναι να είναι στο σπίτι,” λέει. Στην Ουκρανία, οι οδηγοί συχνά λείπουν εβδομάδες, αλλά το μάθημα της έδωσε μια ώθηση: “Συνάντησα πολλά κορίτσια που θέλουν να συμβάλλουν στην ανοικοδόμηση της Ουκρανίας.”</p>\n<p>Οι ιστορίες της Ναταλίας Μυρονένκο και της Βαλεντίνα Καστρένκο αντικατοπτρίζουν μια μεγαλύτερη κοινωνική αλλαγή που βρίσκεται σε εξέλιξη στην Ουκρανία. Με ένα εκατομμύριο Ουκρανούς στον στρατό, σχεδόν εννέα εκατομμύρια εκτοπισμένους, περίπου το ένα τέταρτο του πληθυσμού, και χιλιάδες άνδρες που κάποτε εντάχθηκαν με ενθουσιασμό τώρα να κρύβονται από στρατολόγους, ο πόλεμος δεν έχει μόνο συρρικνώσει και ανασχηματίσει την εργατική δύναμη της Ουκρανίας; πράγματι, είναι πιθανό να συνεχίσει να μεταμορφώνει την κοινωνία και τη θέση των γυναικών σε αυτήν, για δεκαετίες που έρχονται.</p>\n<p>Σε μια σειρά “πολεμικών ερευνών” για την Gradus Research, μια εταιρεία που δημιουργήθηκε κατά τη διάρκεια της πανδημίας COVID-19, η κοινωνιολόγος Ευγενία Μπλιζνιούκ έχει πάρει τον παλμό της ουκρανικής κοινωνίας από τις πρώτες εβδομάδες του πολέμου το 2022, καταγράφοντας τα διαφορετικά “ψυχικά στάδια” τους. Λέει ότι ο ρόλος των Ουκρανών γυναικών είναι βέβαιο ότι θα γίνει ολοένα και πιο σημαντικός, “όχι μόνο για να καλύψουν τα κενά αλλά και ως κινητήρια δύναμη στην ανοικοδόμηση της Ουκρανίας ως μιας συμπεριληπτικής κοινωνίας.”</p>\n<p>Καλύπτοντας τους απουσιάζοντες άνδρες, οι Ουκρανές γυναίκες αναλαμβάνουν ρόλους που κάποτε θεωρούνταν απαγορευμένοι. Γίνονται οδηγοί φορτηγών, κλειδαράδες, μηχανικοί, φύλακες ασφαλείας και ακόμη και πυροσβέστες. Υπογείως, εργάζονται σε ορυχεία άνθρακα. Στην επιφάνεια, διευθύνουν χαλυβουργίες, εργοστάσια και σιδηροδρόμους ζωτικής σημασίας για την πολεμική προσπάθεια. Επίσης, εντάσσονται στον στρατό σε πρωτοφανείς αριθμούς.</p>\n<p>Εξαντλημένες, τρία χρόνια στον πόλεμο που διαρκεί περισσότερο από ό,τι περίμενε κανείς, αλλά αποφασισμένες, οι Ουκρανές γυναίκες επιθυμούν σταθερότητα και εκπλήρωση. Για πολλές, αυτό σημαίνει την επιδίωξη νέων ρόλων και επαγγελματικής ανάπτυξης, συμπεριλαμβανομένων τομέων που σχετίζονται με την πολεμική προσπάθεια, βιομηχανίες κρίσιμες για το μέλλον της Ουκρανίας. Είναι οι αποναρκοθέτες που καθαρίζουν τη γεωργική γη από υπολείμματα ρωσικών εκρηκτικών, οι κατασκευαστές drones που βοηθούν τους στρατιώτες να πολεμούν, και ολοένα και περισσότερο, αυτοί που θεραπεύουν τις πληγές των στρατιωτών.</p>\n<p>Καθώς η Ουκρανία αντιμετωπίζει ένα αβέβαιο μέλλον, οι γυναίκες αναδύονται ως βασικοί κινητήριοι παράγοντες της ανθεκτικότητας και της προσαρμοστικότητας. Πέντε εκατομμύρια από αυτές ζουν τώρα στο εξωτερικό. Αυτές που έχουν μείνει βοηθούν να διαμορφωθεί η κοινωνία που θέλει να γίνει η Ουκρανία. “Οι γυναίκες καθορίζουν τον τόνο για το μέλλον,” λέει η Μυρονένκο, η ειδικός ποιοτικού ελέγχου που πέρασε στην ανθρωπιστική αποναρκοθέτηση μετά την εισβολή. Για εκείνη, η δύναμη προέρχεται από την αποδοχή της θηλυκότητάς της ενώ αντιμετωπίζει τις απαιτήσεις μιας δύσκολης δουλειάς με ζωές σε κίνδυνο.</p>\n<p><strong>“Ο φεμινισμός είναι απόλυτη υποστήριξη της χώρας μας”</strong></p>\n<p>Σήμερα στην Ουκρανία, το ζήτημα των φύλων έχει λίγη σχέση με τα δυτικά ιδανικά της ισότητας των φύλων, και “θα ήταν λάθος να πούμε ότι ο πόλεμος είναι κινητήρας της απελευθέρωσης,” λέει η Άννα Κολίν-Λεμπέντεφ, λέκτορας πολιτικής κοινωνιολογίας στο Πανεπιστήμιο Παρισιού Ναντέρ, η οποία έχει συγκρίνει τον ρόλο των γυναικών στην Ουκρανία και τη Ρωσία. Στην Ουκρανία, όπου ο πόλεμος θεωρείται “μάχη όλων,” οι άνδρες και οι γυναίκες συμμετέχουν εξίσου. “Η ρωσική εισβολή θεωρείται υπαρξιακή απειλή, όχι μόνο πολιτική,” λέει. Οι Ουκρανές γυναίκες έχουν ιστορικό συνδυασμού εργασίας και οικογένειας. Αλλά τώρα, “κάθε μητέρα βλέπει τον επιτιθέμενο ως κίνδυνο για τα παιδιά της, την οικογένειά της και το μέλλον της.”</p>\n<p>Η Τετάνα Πασκίνα, ειδικός εργασίας στο Κίεβο που μελετά την επίδραση του πολέμου στην οικονομία, συμφωνεί. “Για εμάς,” λέει, “ο φεμινισμός είναι απόλυτη υποστήριξη της χώρας μας.” Σήμερα, υπάρχουν 50.000 γυναίκες που υπηρετούν στον ουκρανικό στρατό, συμπεριλαμβανομένων 10.000 στην πρώτη γραμμή. Αυτός είναι τρεις φορές περισσότερος από ό,τι πριν από δέκα χρόνια.</p>\n<p>Για τις γυναίκες, η αλλαγή ήρθε με τον πόλεμο και πολύ πριν αρχίσει η τρέχουσα σύγκρουση. Καθώς η ρωσική επιθετικότητα κλιμακώθηκε στις ανατολικές περιοχές του Ντονέτσκ και του Λουχάνσκ το 2014, οι γυναίκες αποφάσισαν να αντισταθούν. Αλλά ο στρατός ήταν εξαντλημένος και το κράτος ήταν εύθραυστο. Αν ήθελαν η χώρα τους να διατηρήσει την κυριαρχία της, θα έπρεπε να κάνουν το μερίδιο τους. Πήγαν στην πρώτη γραμμή, αλλά χωρίς μισθό ή συντάξεις βετεράνων λόγω ενός νόμου της σοβιετικής εποχής που τους απαγόρευε την πρόσβαση σε θέσεις μάχης, καθώς και σε εκατοντάδες άλλες επαγγελματικές θέσεις που θεωρούνταν “βλαβερές για την αναπαραγωγική τους υγεία.”</p>\n<p>Μια ομάδα γυναικών ξεκίνησε μια εκστρατεία ευαισθητοποίησης για την ανισότητα φύλων στις ένοπλες δυνάμεις. Ένα βασικό εργαλείο ήταν ένα ντοκιμαντέρ για τον ρόλο των Ουκρανών γυναικών στην πρώτη γραμμή με τίτλο <em>Η Αόρατη Ταξιαρχία.</em> Η ταινία ήταν καθοριστική στην απόφαση της κυβέρνησης το 2016 να αρχίσει να ανατρέπει μια σειρά απαγορεύσεων σε θέσεις μάχης. Η κίνηση απελευθέρωσε μια θάλασσα αλλαγής.  “Αν οι γυναίκες μπορούν να υπηρετούν στην πρώτη γραμμή – τη πιο ανδρική δουλειά από όλες – μπορούν να κάνουν οτιδήποτε,” λέει η Χάνα Χριτσένκο, ερευνήτρια φύλου για την ομάδα Αόρατη Ταξιαρχία. Το 2018, η κυβέρνηση άρχισε τη διαδικασία άρσης μιας απαγόρευσης σε 450 επαγγέλματα που προηγουμένως θεωρούνταν “βλαβερά” για την υγεία των γυναικών, ανοίγοντας το δρόμο για τις γυναίκες να γίνουν οδηγοί φορτηγών, για παράδειγμα. Η πλήρης κλίμακα της εισβολής οδήγησε σε περισσότερες ευκαιρίες, με τις γυναίκες τώρα να επιτρέπεται να εργάζονται υπογείως σε ορυχεία άνθρακα και να αναλαμβάνουν άλλες κρίσιμες εργασίες για τη διατήρηση της οικονομίας.</p>\n<p><strong>Γυναίκες που ηγούνται της επανάστασης αποναρκοθέτησης της Ουκρανίας</strong></p>\n<p>Ως διευθύντρια επιχειρήσεων της Ουκρανικής Ένωσης Αποναρκοθέτησης, μιας μη κερδοσκοπικής ομάδας 400 σκαπανέων που δημιουργήθηκε πριν από έξι χρόνια, η Ιρίνα Κουστόβσκα είναι στην πρώτη γραμμή ενός τομέα που η πλήρης κλίμακα της εισβολής έχει προκαλέσει να αναπτυχθεί γρήγορα. Μια φορά κλειστός για τις γυναίκες, ο τομέας τώρα περιλαμβάνει γυναίκες ως το ένα τρίτο των ανθρωπιστών αποναρκοθέτησης. “Επεκτείνεται μπροστά στα μάτια μας,” λέει η Κουστόβσκα.</p>\n<p>Η ανάγκη είναι τεράστια. Με έως και το ένα τρίτο της επικράτειας της Ουκρανίας να εκτιμάται ότι είναι γεμάτο με μη εκρηγνυόμενες νάρκες, βόμβες διασποράς, συρματόσχοινα, παγίδες και θραύσματα βλημάτων που άφησαν οι ρωσικές δυνάμεις, η Ουκρανία έχει γίνει η πιο ναρκοθετημένη χώρα στον κόσμο. Όλο και περισσότερο, είναι οι γυναίκες που αναλαμβάνουν τον επικίνδυνο ρόλο της βοήθειας για να καταστήσουν τη γη ασφαλή για γεωργία και κατοίκηση ξανά. Το κάνουν η καθεμία με τον δικό της τρόπο. Υπάρχουν νέες μητέρες όπως η Ναταλία Μυρονένκο, η ειδικός ποιοτικού ελέγχου που ελέγχει ότι η δουλειά των αποναρκοθετών γίνεται σωστά. Αλλά και γυναίκες όπως η Γκαλίνα Μπουρκίνα, 55, που κατέληξε να ηγείται μιας ομάδας 12 αποναρκοθετών, όλων ανδρών, μετά την φυγή της από την ρωσική κατοχή, πρώτα στο Ντεμπάλτσεβε το 2015, και στη συνέχεια στο Σβιτλοντάρσκ το 2022, απομακρύνοντας τη ζωή της ως εργαζόμενη σε σταθμό ηλεκτροπαραγωγής. “Η ανθρωπιστική αποναρκοθέτηση θα είναι, δυστυχώς, προτεραιότητα για δεκαετίες,” σημειώνει η Κουστόβσκα.   </p>\n<p>Αυτή η εργασία όχι μόνο σώζει ζωές, αλλά είναι επίσης απαραίτητη για τον γεωργικό τομέα της Ουκρανίας. Συχνά αναφέρεται ως το “ψωμί της γης,” η γόνιμη γη της Ουκρανίας παίζει κρίσιμο ρόλο στις παγκόσμιες προμήθειες τροφίμων.</p>\n<p>Πριν από τον πόλεμο, η 38χρονη Κουστόβσκα είχε λίγη εμπειρία στην αποναρκοθέτηση. Δούλευε στο στρατηγικό τμήμα της ουκρανικής διοίκησης αεροπορίας, εστιάζοντας στη ρύθμιση των drones. Αλλά καθώς η επείγουσα ανάγκη για καθαρισμό εκρηκτικών έγινε προφανής, εκμεταλλεύτηκε την ευκαιρία. Μετά την έναρξη της εισβολής, μια μικρή ομάδα Ουκρανών γυναικών στάλθηκε στη MAT Kosovo, μια διεθνή σχολή αποναρκοθέτησης στην Πέγια, για εκπαίδευση. Με τους άνδρες αποκλεισμένους από την έξοδο από τη χώρα, η Ουκρανία στράφηκε στις γυναίκες της, οι οποίες άρχισαν να ανοίγουν νέους δρόμους στον τομέα. Η Κουστόβσκα υπέβαλε αίτηση να συμμετάσχει σε μια ομάδα εκπαιδευομένων και ολοκλήρωσε τρεις γύρους εκπαίδευσης, αποφοιτώντας στην κορυφή της τάξης της – η μόνη γυναίκα σε ένα μάθημα σχεδιασμένο για στρατιωτικούς ειδικούς και μηχανικούς όπλων.</p>\n<p>Στη συνέχεια, έγινε η μηχανικός ποιοτικού ελέγχου για την Demining Solution, μία από τις έξι ιδιωτικές εταιρείες αποναρκοθέτησης που αναδύονται στην Ουκρανία παράλληλα με διεθνείς μη κερδοσκοπικούς οργανισμούς όπως η Halo Trust και το Ελβετικό Ίδρυμα για τη Δράση κατά των Ναρκοπεδίων (FSD).</p>\n<p>“Όταν ξεκίνησα, οι γυναίκες στην αποναρκοθέτηση ήταν καυτή είδηση,” θυμάται η Κουστόβσκα. “Οι άνθρωποι έλεγαν, “Γυναίκες αποναρκοθέτες; Σοβαρά;” Αλλά οι στάσεις αλλάζουν. “Τώρα, οι άνθρωποι απλώς λένε, ‘εντάξει, η δουλειά σου είναι η αποναρκοθέτηση, ως γυναίκα.’”</p>\n<p>“Για τις γυναίκες, η αποναρκοθέτηση δεν είναι απλώς μια αντίδραση στον πόλεμο; είναι επίσης μια ευκαιρία για επαγγελματική ανάπτυξη,” προσθέτει. “Θα υπάρχουν πολλές θέσεις εργασίας – όχι μόνο για τους συνηθισμένους αποναρκοθέτες αλλά και για τις θέσεις διοίκησης.”</p>\n<p>Όταν προσλαμβάνει νέους, το φύλο είναι ασήμαντο: όλοι οι αποναρκοθέτες πρέπει να ακολουθούν τις ίδιες πολύπλοκες αλλά σαφείς διαδικασίες. Αλλά οι γυναίκες συχνά φέρνουν μια μοναδική προοπτική στον τομέα, λέει, αναφερόμενη σε μια ικανότητα να σκέφτονται “εκτός του πλαισίου” και να διαχειρίζονται πολλές εργασίες ταυτόχρονα. Αυτές οι δεξιότητες γίνονται ολοένα και πιο πολύτιμες καθώς ο αριθμός των εκρηκτικών αυξάνεται και νέες, πιο ύπουλες μορφές παγίδων ανακαλύπτονται. Μαζί με παλαιότερα μη εκρηκτικά πυρομαχικά, οι ρωσικές δυνάμεις αφήνουν νεοπαραγόμενα όπλα, με πιο δημιουργικές και επικίνδυνες παγίδες να γίνονται κοινές.</p>\n<p>“Αναρωτιέμαι πόσες νέες ιδέες μπορεί να φέρει ο εχθρός μας στη γη μας,” παρατηρεί η Κουστόβσκα, αναφερόμενη στις παγίδες ως “σκληρή φαντασία.” Αν και ο κίνδυνος είναι πραγματικός, η κίνητρο είναι σαφές: “Όταν ρωτάμε τους υποψηφίους γιατί θέλουν να συμμετάσχουν, σχεδόν όλοι τους λένε, ‘Θέλω να βοηθήσω να κάνω τη χώρα μας ασφαλή ξανά.’”</p>\n<p><strong>Διατηρώντας τη λειτουργία της αλυσίδας εφοδιασμού της Ουκρανίας</strong></p>\n<p>Σε μια δροσερή φθινοπωρινή μέρα, η 52χρονη Νατάλια Κολισνιτσένκο προσεκτικά γυαλίζει τους καθρέφτες και τα φώτα του λευκού φορτηγού της Renault 15 τόνων. “Είναι ένα γυναικείο φορτηγό,” λέει με περηφάνια. Το φορτηγό, με το αυτόματο κιβώτιο ταχυτήτων και τις κάμερες οπισθοπορείας, φαίνεται νέο και λίγο περιπετειώδες. Εκείνη την ημέρα, προετοιμάζεται να μεταφέρει πλυντήρια και αθλητικά ρούχα στην περιοχή του Κιέβου ως μέρος της δουλειάς της με την Zammler, τη μεγαλύτερη εταιρεία logistics της Ουκρανίας. Είναι ένα όνειρο που έχει καλλιεργήσει από τότε που ο πατέρας της την πήρε σε μακρινά ταξίδια στα Καρπάθια και την Κριμαία. Αλλά τότε, η μητέρα της είχε πει ότι η οδήγηση φορτηγού δεν ήταν γυναικεία δουλειά. Πρώτα έγινε δασκάλα νηπιαγωγείου, στη συνέχεια υπάλληλος γραφείου και μεγάλωσε δύο γιους.</p>\n<p>Χρειάστηκε ο πόλεμος για να επανενεργοποιήσει το ανενεργό παιδικό της όνειρο. Επανακαταρτισμένη στην οδήγηση φορτηγών από μια σουηδική μη κερδοσκοπική οργάνωση, καταθέτει για μια αυξανόμενη τάση στην Ουκρανία που βλέπει τις γυναίκες να μετακινούνται σε επαγγέλματα που θεωρούνταν εδώ και καιρό βλαβερά για αυτές ή που αποδοκιμάζονταν από τα υπολείμματα της σοβιετικής ιδεολογίας σχετικά με τον ρόλο των γυναικών. Οδηγούμενη από την ανάγκη να διατηρηθεί η κρίσιμη υποδομή της Ουκρανίας ζωντανή, έχει επίσης βοηθήσει να ανατραπούν τα παραδοσιακά στερεότυπα φύλου.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, ή “Shift Skills” στα σουηδικά, γεννήθηκε κατά τη διάρκεια της πανδημίας COVID-19 για να βοηθήσει τους αεροσυνοδούς να μετακινηθούν σε θέσεις εργασίας όπως ταμίες. Τρία χρόνια αργότερα, η ομάδα επιδίωξε να βοηθήσει την Ουκρανία να ανακάμψει από μια άλλη κρίση, και εντόπισε και συνδύασε δύο επείγοντα ζητήματα. Με τα λιμάνια και τα αεροδρόμια κλειστά και τη λογιστική, έναν τομέα στον οποίο εξαρτώνται όλα, παραλυμένη, η οδήγηση φορτηγών είχε γίνει η ζωτική αρτηρία της ουκρανικής οικονομίας. Αλλά ο πόλεμος είχε αποστραγγίσει τον τομέα από τους οδηγούς του. Οι γυναίκες, εν τω μεταξύ, χρειάζονταν απεγνωσμένα να εργαστούν. Συνδυάζοντας θεωρία και πρακτική εμπειρία με σύγχρονα φορτηγά στο Κίεβο, το πρόγραμμα θα έφερνε τις γυναίκες να αντικαταστήσουν τους άνδρες στη δουλειά. Θα στοχεύει ειδικά σε γυναίκες που εκτοπίστηκαν από τον πόλεμο, μεγαλύτερες γυναίκες και αυτές που είχαν χάσει το εισόδημά τους ή αγαπημένα πρόσωπα λόγω της σύγκρουσης.</p>\n<p>Έγινε ένα πολύ επιτυχημένο έργο. Πάνω από 300 γυναίκες έχουν εκπαιδευτεί να οδηγούν φορτηγά κατηγορίας C επτά τόνων από την έναρξη του Reskilling Ukraine το περασμένο φθινόπωρο, με τρεις φορές περισσότερες να υποβάλλουν αίτηση, λέει η Ολέξαντρα Πανασιούκ, η συντονίστρια. Η επιτυχία του χιονοστιβάδωσε, εμπνέοντας μια σειρά νέων πρωτοβουλιών επανακατάρτισης. Η “σχολή χειριστών κατασκευαστικού εξοπλισμού,” για παράδειγμα, εκπαιδεύει γυναίκες να χειρίζονται εκσκαφείς. Εσωτερικά, τα ορυχεία άνθρακα έχουν επανακαταρτίσει γυναίκες εργαζόμενες να οδηγούν καρότσες για να μεταφέρουν άνθρακα μέσα στα ορυχεία. Οι επιχειρήσεις έχουν προσπαθήσει να προσαρμόσουν τους τρόπους τους στις γυναίκες μέσω υψηλότερων μισθών, αυτοματοποίησης   διαδικασιών και προγραμμάτων ψυχικής υγείας.</p>\n<p>Ήταν μια διαφήμιση στο Facebook για δωρεάν μαθήματα οδήγησης φορτηγών που ώθησε την Κολισνιτσένκο να κάνει μια αλλαγή. “Είπα, εντάξει, τώρα είμαι 52, ήρθε η ώρα να αλλάξω τη ζωή μου, να κάνω το όνειρό μου πραγματικότητα,” λέει. Η εκπαίδευση ήταν σκληρή: δύο εβδομάδες θεωρίας, τρεις εβδομάδες πρακτικής για να αποκτήσει την άδεια οδήγησης φορτηγών άνω των επτά τόνων. “Συνάντησα πολλές υπέροχες, γενναίες γυναίκες που θέλουν να αλλάξουν τη ζωή τους,” λέει.</p>\n<p>Η εύρεση εργασίας μετά ήταν εύκολη. Η πραγματικότητα της δουλειάς, ωστόσο, αποδείχθηκε προκλητική. Στην αρχή, έκανε μακρινά ταξίδια σε όλη την Ουκρανία με ένα φορτηγό Scania, πλοηγούμενη σε παρατεταμένες βάρδιες, σειρήνες αεροπορικών επιθέσεων και τεταμένες στιγμές σε ερημωμένα πρατήρια καυσίμων. Έπρεπε να κοιμάται στα πρατήρια, συχνά χωρίς κατάλληλες εγκαταστάσεις, και μερικές φορές έπρεπε να ζητήσει από ξένους να την συνοδεύσουν για να χρησιμοποιήσει την τουαλέτα. “Ήταν δύσκολο,” παραδέχεται. “Αλλά είμαι ευγνώμονη για την εμπειρία.”</p>\n<p>Η Κολισνιτσένκο λέει ότι είναι πολύ νωρίς για να μιλήσει για μεγάλες αλλαγές στους ρόλους φύλου στην Ουκρανία. “Πολλοί άνθρωποι δεν καταλαβαίνουν γιατί οι γυναίκες μπορεί να θέλουν αυτή τη δουλειά,” λέει. Προσθέτοντας, “Συνάντησα πολλούς καταπληκτικούς ανθρώπους σε όλη τη χώρα,” και οι εκφράσεις έκπληξης στα μάτια των ανθρώπων καθώς παρκάρει το φορτηγό της είναι, για εκείνη, ένα σημάδι μιας αργής αλλά αισθητής αλλαγής στις κοινωνικές αντιλήψεις.</p>\n<p>Τώρα, μεταφέροντας αθλητικά είδη και ρούχα στην περιοχή του Κιέβου με την Zammler, καλύπτει μόνο μικρότερες αποστάσεις. Αλλά συχνά βοηθά να ξεφορτώσει τα αγαθά μόνη της. “Δεν υπάρχουν αρκετοί άνδρες,” λέει. “Είναι κυρίως γυναίκες στις αποθήκες και τα καταστήματα όπου παραδίδω, και ξεφορτώνουμε τα αγαθά μαζί.”</p>\n<p>Ως παιδί, αγαπούσε τα πάντα σχετικά με τα ταξίδια του πατέρα της – τη μυρωδιά της βενζίνης στα πρατήρια, την ομορφιά των βουνών, την αίσθηση της ελευθερίας. Σήμερα, η δουλειά της φέρνει αναλαμπές αυτών των αναμνήσεων, αν και τώρα φιλτράρονται μέσα από τις δυσκολίες του πολέμου. “Βλέπω πόσο όμορφη είναι η χώρα με τα πράσινα δάση της, αλλά βλέπω επίσης πώς οι Ρώσοι καταστρέφουν σπίτια και πόλεις. Βλέπω καμένα αυτοκίνητα στους δρόμους, επείγοντα αυτοκίνητα με τραυματισμένους στρατιώτες.”</p>\n<p>\"Είναι σκληρό; πονάει,” λέει. “Αλλά πιστεύω ότι όλα θα ξαναχτιστούν αν ο καθένας κάνει το μερίδιο του.“ Σήμερα, η οδήγηση ενός φορτηγού είναι περισσότερο από ένα παιδικό όνειρο. “Είμαι απαραίτητη,” προσθέτει. “Νιώθω περήφανη.” </p>\n<p><strong>Μαθαίνοντας να ζουν με τον πόλεμο</strong></p>\n<p>Στις πρώτες μέρες της ρωσικής εισβολής, καθώς οι Ουκρανοί έσπευδαν στην πρώτη γραμμή, οι γυναίκες ισορροπούσαν μια ζαλάδα προκλήσεων, όπως είχαν κάνει μόνο χρόνια πριν κατά τη διάρκεια της πανδημίας. Διατηρούσαν τις οικογένειές τους ασφαλείς, παρέδιδαν βοήθεια, συγκέντρωναν χρήματα για στρατιώτες, ταξίδευαν χιλιάδες μίλια για να φέρουν τα παιδιά τους σε ασφάλεια και δρούσαν ως υποστηρικτές της Ουκρανίας στο εξωτερικό – όλα ενώ έπρεπε να αναλάβουν πολλαπλές δουλειές για να επιβιώσουν. Πήγαν επίσης στην πρώτη γραμμή. Η προοπτική μιας γρήγορης νίκης λειτουργούσε ως αδρεναλίνη, κρατώντας τους σε κίνηση.</p>\n<p>Ωστόσο, αυτό που νόμιζαν ότι θα ήταν ένα σπριντ έχει μετατραπεί σε μαραθώνιο. Οι Ουκρανές γυναίκες έχουν σταματήσει να περιμένουν ότι τα καλά νέα θα έρθουν αύριο. Με την αδρεναλίνη να φ fades, προσπαθούν να περιορίσουν το “μερίδιο του πολέμου” στη ζωή τους, εστιάζοντας στις βασικές ανάγκες, βρίσκοντας εκπλήρωση στις επαγγελματικές τους ζωές, τις οικογένειές τους και τον εαυτό τους, αλλά και τη συνεχιζόμενη συμβολή τους στην πολεμική προσπάθεια.</p>\n<p>\"Χρειάζονται κάποιο λόγο για να πιστέψουν ότι η ζωή είναι καλή και ότι έχουν πολλά πράγματα να εκτιμήσουν παρά τον πόλεμο,” λέει η Ευγενία Μπλιζνιούκ της Gradus Research. Εξαντλημένες και μερικές φορές καμένες, αρχίζουν “να παίρνουν τα πράγματα πιο αργά, να φροντίζουν τα συναισθήματά τους και να επικοινωνούν με άλλες γυναίκες, την οικογένειά τους και τα παιδιά τους.” </p>\n<p>Οι γυναίκες έχουν κρατήσει την οικονομία και την κοινωνία σε λειτουργία αυτά τα χρόνια του πολέμου. Έχουν επίσης αφήσει το στίγμα τους σε νέους τομείς, συχνά τομείς που σχετίζονται με τον πόλεμο, καθαρίζοντας τη γη, κατασκευάζοντας drones και προετοιμάζοντας να βοηθήσουν τους βετεράνους να θεραπευτούν και να επανασυνδεθούν κοινωνικά. Περισσότερο από “γεμιστές κενών,” είναι οι “κοινωνικοί συνδετικοί κρίκοι,” φέρνοντας ανθεκτικότητα, ενσυναίσθηση και κατανόηση σε μια κοινωνία που αντιμετωπίζει τεράστιες προκλήσεις. “Γιατί η Ουκρανία τώρα είναι πολύ διαφορετική από πριν τον πόλεμο,” λέει η Μπλιζνιούκ.</p>\n<p>Η ζωή στην “νέα πραγματικότητα” της προσαρμογής σε παρατεταμένο πόλεμο σημαίνει κάτι διαφορετικό για κάθε γυναίκα. “Αφήνω τα παιδιά με τη γιαγιά, και πηγαίνω στη δουλειά,” λέει η Ναταλία Μυρονένκο, η ειδικός ποιοτικού ελέγχου στην ανθρωπιστική αποναρκοθέτηση. “Αυτό είναι το “νέο φυσιολογικό”.” Για τη Γκαλίνα Μπουρκίνα, σημαίνει να κάνει τη γη της ασφαλή για την εγγονή της. Η Νατάλια Κολισνιτσένκο βρίσκει σκοπό στην οδήγηση φορτηγών.</p>\n<p>Ναι, για πολλές γυναίκες, ο πόλεμος έχει ανοίξει στην Ουκρανία την ευκαιρία να εισέλθουν σε τομείς που παραδοσιακά κυριαρχούν οι άνδρες. Αλλά οι περισσότερες από αυτές λένε ότι οι κίνδυνοι είναι πολύ υψηλοί για να το αποκαλέσουν “ευκαιρία.” Αντίθετα, είναι μια αναγκαιότητα. Μια αναγκαιότητα για επιβίωση, ανοικοδόμηση και άνοιγμα του δρόμου για ένα μέλλον όπου αυτές και η γη που αγαπούν μπορούν τελικά να είναι ασφαλείς ξανά.</p>\n<p><em>Αυτή η ιστορία έγινε σε μέρη χάρη στην υποστήριξη από το πρόγραμμα επιχορηγήσεων Europe-Ukraine Desk της N-Ost. Η Γιούλια Σουρκόβα, Ουκρανή δημοσιογράφος που καλύπτει πολεμικές ενέργειες και ανθρωπιστικά προβλήματα για το AFP, το UNICEF και τα ουκρανικά μέσα ενημέρωσης, συνέβαλε σε αυτή την ιστορία.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Η Ιζαμπέλ ντε Πομερό </strong>είναι δημοσιογράφος και ρεπόρτερ. Αρχικά από τη Γαλλία, είναι με έδρα τη Φρανκφούρτη και εργάζεται ως ανταποκριτής για διεθνείς εκδόσεις, συμπεριλαμβανομένων των <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> και<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.554",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Με ένα εκατομμύριο Ουκρανούς στρατιώτες, συμπεριλαμβανομένων εκατοντάδων χιλιάδων στην πρώτη γραμμή, εννέα εκατομμύρια εκτοπισμένα άτομα και χιλιάδες άνδρες που κάποτε εντάχθηκαν με ενθουσιασμό τώρα κρύβονται από τους στρατολόγους, ο πόλεμος συρρίκνωσε και αναμόρφωσε την εργατική δύναμη της Ουκρανίας. Πράγματι, είναι πιθανό να συνεχίσει να μεταμορφώνει την κοινωνία και τη θέση των γυναικών σε αυτήν για δεκαετίες που έρχονται.</I>\n<br><br>\nΜετά από χρόνια ως μηχανικός ποιοτικού ελέγχου σε μεγάλες αλυσίδες σούπερ μάρκετ και εργοτάξια οικοδομών, η Ναταλία Μυρονένκο είχε επιθυμήσει αλλαγή. Παθιασμένη με τη μόδα, την ομορφιά, το μακιγιάζ και την αρμονία, είδε την άδεια μητρότητας μετά τη γέννηση του δεύτερου παιδιού της ως την τέλεια ευκαιρία για στροφή. Αλλά ο πόλεμος παρενέβη, ρίχνοντάς την σε ένα πεδίο που ποτέ δεν είχε φανταστεί ότι θα εισέλθει: την ανθρωπιστική αποναρκοθέτηση. Όταν πήρε τη δουλειά ως διευθύντρια ποιοτικού ελέγχου, φαντάστηκε κυρίως γραφειακή εποπτική εργασία. “Τότε συνειδητοποίησα ότι ο πόλεμος είναι η δουλειά μου, και σοκαρίστηκα,” λέει η 40χρονη. Όπως και στην παλιά της δουλειά, πρέπει να ελέγχει τη δουλειά άλλων ανθρώπων. Μόνο που τώρα, οι ανθρώπινες ζωές είναι σε κίνδυνο. Σε κίνδυνο είναι η ασφάλεια της γης για τους αγρότες και τους ανθρώπους να ζουν σε αυτήν, να ελέγχουν κάθε κομμάτι γεωργικής γης που είχε γίνει μάρτυρας μάχης, ψάχνοντας προσεκτικά και αφαιρώντας μη εκραγμένα νάρκες, πυραύλους, βλήματα πυροβολικού, βόμβες και άλλους τύπους πυρομαχικών – όλα με τη μέγιστη προσοχή. “Όλα είναι θέμα ασφάλειας,” λέει.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.29",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Gender stereotypes break down as Ukrainian women step up",
                key:"uid": string:"0ac0f021-9c35-4576-aabb-23ffffdb6e6b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>High heels and hiking boots</strong></p>\n<p> “I like stylish things, beautiful spaces, but this job is much more interesting,” Myronenko says on a recent autumn day in Peja, Kosovo, where she is attending further training at the MAT Kosovo demining school. Impeccable in the brown uniform of her employer, the six-year-old Ukrainian Deminers Association (UDA), she pours over an old Russian missile, learning how to defuse it. Her job is a mix of what she loves. Being in the office in Kyiv and in the field. Wearing high heels and hiking boots. The bonding with girls in the office, the analytical complexity of the task: “I wouldn’t want to do anything else.” Mostly, she says, “it benefits my country.”</p>\n<p>Like Myronenko, Valentina Kastrenko never imagined herself in a “man's job – let alone thrive in it”. But after Russian troops bombed her hometown of Mariupol, destroyed her home and stole her husband’s truck – their sole source of income – she had no choice but to flee west. Like millions of displaced Ukrainians, she had struggled to reinvent her life following the full-scale invasion. In a Mariupol support group, however, she saw an advert for free truck-driving lessons.</p>\n<p>Truck driving? That had been her husband’s domain. At 57, she was close to retirement. Yet, with no home to return to and no prospects, she applied. Now a licensed driver for trucks weighing seven tonnes and more, she is making plans to partner with her husband on long truck trips, helping with the loading of goods. She knows how complicated the job is for women. “Ukraine is a traditional country; the traditional role of women is to be at home,” she says. In Ukraine drivers are often gone weeks at a time, but the course gave her a boost: “I met a lot of girls who want to make a contribution to rebuilding Ukraine.”</p>\n<p>The stories of Natalia Myronenko and Valentina Kastrenko reflect a larger societal shift underway in Ukraine. With one million Ukrainians in the military, almost nine million displaced, roughly a quarter of the population, and thousands of men who once eagerly enlisted now hiding from military recruiters, the war has not only shrunk and reshaped Ukraine's labour force; indeed, it is likely to continue transforming society and women’s place in it, for decades to come.</p>\n<p>In a series of “wartime surveys” for Gradus Research, a company created during the COVID-19 pandemic, sociologist Evgeniya Bliznyuk has taken the pulse of Ukrainian society since the first weeks of the war in 2022, documenting their different “mental stages”. She says the role of Ukrainian women is bound to become increasingly significant, “not only to fill the gaps but also as a driving force in rebuilding Ukraine as an inclusive society”.</p>\n<p>Filling in for absent men, Ukrainian women are stepping into roles once considered off-limits. They are becoming truck drivers, locksmiths, machinists, security guards and even firefighters. Underground, they work in coal mines. Above ground, they are running steel mills, factories and railways vital to the war effort. They are also joining the military in unprecedented numbers.</p>\n<p>Exhausted, three years into the war that is lasting longer than anyone expected, yet determined, Ukrainian women yearn for stability and fulfilment. For many, this means pursuing new roles and professional growth, including in sectors linked to the war effort, industries crucial to Ukraine’s future. They are the deminers clearing farmland from remnants of Russian explosives, the builders of drones helping soldiers fight, and increasingly, those healing soldiers’ wounds.</p>\n<p>As Ukraine confronts an uncertain future, women are emerging as key drivers of resilience and adaptability. Five million of them are now living abroad. Those who have stayed are helping shape the kind of society Ukraine wants to become. “Women are setting the tone for the future,” says Myronenko, the quality control specialist who switched into humanitarian demining after the invasion. For her, strength comes from embracing her femininity while tackling the demands of a challenging job with lives on the line.</p>\n<p><strong>“Feminism is total support of our country”</strong></p>\n<p>Today in Ukraine, the question of gender roles has little to do with western ideals of gender equality, and “it would be wrong to say war is a motor of emancipation,” says Anna Colin-Lebedev, a lecturer in political sociology at Paris University Nanterre, who has compared the role of women in Ukraine and Russia. In Ukraine, where the war is viewed as “everybody’s fight,\" men and women are equally involved. “The Russian invasion is seen as an existential threat, not just a political one,” she says. Ukrainian women have a track record of combining work and family. But now, “every mother views the aggressor as a danger to her children, her family and her future.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, a labour specialist in Kyiv who studies the impact of war on the economy, agrees. “For us,\" she says, “feminism is total support of our country”. Today, there are 50,000 women serving in the Ukrainian army, including 10,000 on the front lines. That is three times as many as ten years ago.</p>\n<p>For women, change came with war and long before the current conflict began. As Russian aggression escalated in the eastern regions of Donetsk and Luhansk in 2014, women decided to fight back. But the army was depleted and the state was fragile. If they wanted their country to keep its sovereignty, they would have to do their part. They went to the front, but without salary or veterans’ pensions due to a Soviet-era law banning them from access to combat positions, as well as hundreds of other professions deemed “harmful to their reproductive health.”</p>\n<p>A group of women launched an advocacy campaign to raise awareness of gender inequality in the armed forces. A key tool was a documentary on Ukrainian women’s role on the front called <em>The Invisible Battalion. </em>The film was instrumental in the government’s decision in 2016 to begin overturning a series of bans on combat jobs. The move unleashed a sea of change.  “If women can serve on the front lines – the most masculine job of all – they can do anything,” says Hanna Hrytsenko, a gender researcher for the group Invisible Battalion. In 2018 the government began the process of lifting a ban on 450 professions previously deemed “harmful” to women’s health, paving the way for women to become truck drivers, for instance. The full-scale invasion led to more openings, with women now allowed to work underground in coal mines and taking on other tasks crucial to keeping the economy running.</p>\n<p><strong>Women leading Ukraine’s demining revolution</strong></p>\n<p>As operations manager for the Ukrainian Deminers Association, a non-profit group of 400 sappers created six years ago, Iryna Kustovska is at the forefront of a sector the full-scale invasion has caused to grow fast. Once closed to women, the field now counts women as a third of its humanitarian deminers. “It’s expanding before our eyes,” says Kustovska.</p>\n<p>The need is vast. With up to one-third of Ukraine’s territory estimated to be littered with unexploded mines, cluster bombs, trip wires, booby traps and shell fragments left by Russian forces, Ukraine has become the world’s most heavily mined country. Increasingly, it is women who are stepping up to take on the dangerous task of helping to make the land safe for farming and habitation again. They do it each in their own way. There are young mothers like Natalia Myronenko, the quality control specialist who checks that the deminers’ job is done properly. But also women like Galina Burkina, 55, who ended up leading a team of 12 deminers, all men, after fleeing Russian occupation, first in Debaltseve in 2015, and then Svitlodarsk in 2022, walking away from her old life as a power station worker. “Humanitarian demining will, unfortunately, be a priority for decades,” Kustovska notes.   </p>\n<p>Not only does this work save lives, it is also essential for Ukraine’s agricultural sector. Often referred to as the “breadbasket of the world,\" Ukraine’s fertile land plays a crucial role in global food supplies.</p>\n<p>Before the war, 38-year-old Kustovska had little experience with bomb clearance. She worked in the strategic department of the Ukrainian aviation administration, focusing on drone regulation. But as the urgency of clearing explosives became apparent, she seized the opportunity. After the invasion started, a small group of Ukrainian women were sent to MAT Kosovo, an international demining school in Peja, for training. With men barred from leaving the country, Ukraine turned to its women, who began breaking new ground in the field. Kustovska applied to join a group of trainees and completed three rounds of training, graduating at the top of her class – the only woman in a course designed for military experts and weapons engineers.</p>\n<p>She went on to become the quality control engineer for Demining Solution, one of six private Ukrainian demining companies emerging in Ukraine alongside international non-profit organizations like Halo Trust and the Swiss Foundation for Mine Action (FSD).</p>\n<p>“When I started, women in demining was hot news”, Kustovska recalls. “People would say, “Women deminers? Really?” But attitudes are  shifting. “Now, people just say, ‘okay, your job is demining, as a woman.’”</p>\n<p>“For women, demining is not just a response to war; it’s also an opportunity for professional growth,” she adds. “There will be lots of jobs – not only for ordinary deminers but also for the management positions.”</p>\n<p>When she hires recruits, gender is irrelevant: all deminers must follow the same complex yet clear procedures. But women often bring a unique perspective to the field, she says, referring to an ability to think “outside the box” and manage multiple tasks simultaneously. These skills are becoming ever more valuable as the number of explosives increases and new, more insidious forms of booby traps are discovered. Alongside older unexploded ammunition, Russian forces are leaving newly produced ordnance, with more creative and dangerous traps becoming commonplace.</p>\n<p>“I wonder how many new ideas our enemy can bring to our land,” Kustovska remarks, referring to the booby traps as “cruel fantasy.\" Though the danger is real, the motivation is clear: “When we ask applicants why they want to join, nearly all of them say, ‘I want to help to make our country safe again.’”</p>\n<p><strong>Keeping Ukraine’s supply chain running</strong></p>\n<p>On a crisp autumn day, 52-year-old Natalya Kolisnichenko attentively polishes the mirrors and headlights of her white 15-tonne Renault truck. “It’s a woman’s truck,” she says with pride. The truck, with its automatic transmission and rearview cameras, feels new and a bit adventurous. That day, she is preparing to transport washing machines and sportswear in the Kyiv region as part of her job with Zammler, Ukraine’s largest logistics company. It is a dream she has harboured since her father took her on long road trips to the Carpathian Mountains and Crimea. But back then, her mother had said trucking was not a woman’s job. She became a kindergarten teacher first, then an office worker and raised two sons.</p>\n<p>It took the war to reactivate her dormant childhood dream. Reskilled into trucking by a Swedish non-profit, she testifies to a growing trend in Ukraine that is seeing women move into professions long considered harmful to them or frowned upon by remnants of Soviet ideology regarding the role of women. Driven by the necessity of keeping Ukraine’s critical infrastructure alive, it has also helped shake up traditional gender stereotypes.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, or “Shift Skills” in Swedish, was born during the COVID-19 pandemic to help flight attendants move into jobs like cashiers. Three years later, the group sought to help Ukraine recover from another crisis, and it identified and combined two urgent issues. With the ports and airports closed and logistics, a sector that everything depends on, paralyzed, trucking had become the Ukrainian economy’s vital artery. But the war had drained the sector of its drivers. Women, meanwhile, desperately needed to work. Mixing theory and hands-on experience with modern trucks in Kyiv, the programme would get women to replace men on the job. It would especially target women displaced by the war, older women, and those who had lost their income or loved ones to the conflict.</p>\n<p>It became a very successful project. Over 300 women have trained to drive Category C seven-tonne trucks since the inception of Reskilling Ukraine last autumn, with three times as many applying, says Oleksandra Panasiuk, the coordinator. Its success snowballed, inspiring a spate of new retraining initiatives. The “school of operators of construction equipment,\" for example, trains women to handle excavators. Internally, coal mines have retrained women workers to drive trolleys to carry coal around inside the mines. Businesses have tried to adapt their ways to women through higher salaries, automatization   processes and mental health programmes.</p>\n<p>It was a Facebook ad for free truck-driving courses that prompted Kolisnichenko to make a change. “I said, ok, now I’m 52, it is time to change my life, make my dream come true,” she says. The training was tough: two weeks of theory, three weeks of practice to obtain her licence to drive trucks over seven tonnes. “I met a lot of great, brave women who want to change their lives,” she says.</p>\n<p>Finding a job afterwards was easy. The reality of the job, though, proved challenging. At first, she took long trips across Ukraine in a Scania truck, navigating extended shifts, air raid sirens, and tense moments at deserted gas stations. She had to sleep at the stations, often without proper facilities, and sometimes had to ask strangers for an escort to use the restroom. “It was difficult,” she admits. “But I’m grateful for the experience.”</p>\n<p>Kolisnichenko says it is too early to speak of major changes in gender roles in Ukraine. “A lot of people don’t understand why women might want this job,” she says. Adding, “I met a lot of amazing people around the country,” and the looks of surprise in people’s eyes as she parks her truck is, to her, a sign of a slow but noticeable shift in societal perceptions.</p>\n<p>Now, transporting sports goods and clothing around the Kyiv region with Zammler, she only covers shorter distances. But she often helps unload the goods herself. “There aren’t enough men,” she says. “It’s mostly women in the warehouses and stores where I deliver, and we unload the goods together.”</p>\n<p>As a child, she had loved everything about her father’s road trips—the smell of gasoline at gas stations, the beauty of the mountains, the sense of freedom. Today, her job brings glimpses of those memories, though they are now filtered through the hardships of war. “I see how beautiful the country is with its green forests, but I also see how the Russians destroy homes and towns. I see burned cars on the roads, emergency cars with wounded soldiers.”</p>\n<p>\"It's tough; it hurts,” she says. “But I believe everything will be rebuilt if each person does their part.“ Today, driving a truck is more than a child’s dream. “I’m needed,” she adds. “I feel proud.” </p>\n<p><strong>Learning to live with war</strong></p>\n<p>In the early days of Russia’s invasion, as Ukrainians rushed to the front, women balanced a dizzying amount of challenges, kind of as they had done only years before during the pandemic. They kept their families safe, delivered aid, raised funds for soldiers, travelled thousands of miles to bring their children to safety and acted as advocates for Ukraine abroad – all while they had to take multiple jobs to stay afloat. They also went to the front. The prospect of a quick victory acted as adrenaline, keeping them going.</p>\n<p>Yet what they thought would be a sprint has turned into a marathon. Ukrainian women have stopped expecting that good news will come tomorrow. With the adrenaline fading, they are trying to limit the “share of war” in their lives, focusing on basic needs, finding fulfilment in their professional lives, families, and themselves, but also their continued contribution to the war effort.</p>\n<p>\"They need some reason to believe that life is good and that they have a lot of things to be appreciative of in spite of the war,” says Evgeniya Bliznyuk of Gradus Research. Exhausted and sometimes burnt out, they are “starting to take things more slowly, to take care of their emotions, and to communicate with other women, their family, and their children.” </p>\n<p>Women have been keeping the economy and society running in these years of war. They have also been making their marks in new sectors, often war-related sectors, clearing land, building drones, and preparing to help veterans heal and socially readjust. More than just “gap fillers,\" they are the “social connectors,” bringing resilience, empathy, and understanding to a society facing immense challenges. “Because Ukraine now is very different than before the war,” says Bliznyuk.</p>\n<p>Living in the “new reality” of adjusting to prolonged war means something different for each woman. “I leave the children with Grandma, and I go to work,” says Natalia Myronenko, the humanitarian demining quality control specialist. “That’s the “new normal”.” For Galina Burkina, it means making her land safe for her granddaughter. Natalya Kolisnichenko finds purpose in driving trucks.</p>\n<p>Yes, for many women, the war has opened in Ukraine the chance to break into fields traditionally dominated by men. But most of them say the stakes are far too high to call it an \"opportunity.\" Instead, it is a necessity. A necessity to survive, rebuild, and pave the way for a future where they and the land they love can finally be safe again.</p>\n<p><em>This story was done in parts thanks to the support from N-Ost’s Europe-Ukraine Desk grant programme. Yulia Surkova, a Ukrainian journalist covering war actions and humanitarian problems for AFP, UNICEF, and Ukrainian media and contributed to this story.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>is a journalist and reporter. Originally from France, she is based in Frankfurt and works as a correspondent for international outlets, including the <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> and<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:20.992",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>With one million Ukrainians in the military, including hundreds of thousands on the frontlines, nine million displaced and thousands of men who once eagerly enlisted now hiding from military recruiters, the war shrunk and reshaped Ukraine's labour force. Indeed, it is likely to continue transforming society and women’s place in it for decades to come. </I>\n<br><br>\nAfter years as a quality control engineer with big supermarkets and housing construction sites, Natalia Myronenko had yearned for change. Passionate about fashion, beauty, makeup and harmony, she saw her maternity leave after the birth of her second child as the perfect time to pivot. But the war intervened, thrusting her into a field she had never imagined entering: humanitarian demining. When she got the job as a quality control manager, she envisioned mostly office supervisory work. “Then I realized that war is my job, and I was shocked,” says the 40-year-old. Like in her old job, she has to check other people’s work. Only now, human lives are on the line. At stake is making the land safe again for farmers and people to live on, to survey each patch of farmland that had witnessed combat, carefully searching for and removing unexploded mines, missiles, artillery shells, bombs and other types of ordnance – all with the utmost caution. “It’s all about safety,” she says.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.664",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Los estereotipos de género se desmoronan a medida que las mujeres ucranianas se hacen cargo",
                key:"uid": string:"3d2c7b1f-4094-4fb3-be7f-5b417117cf09",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Zapatos de tacón alto y botas de senderismo</strong></p>\n<p> “Me gustan las cosas elegantes, los espacios hermosos, pero este trabajo es mucho más interesante,” dice Myronenko en un reciente día de otoño en Peja, Kosovo, donde está asistiendo a un curso de formación en la escuela de desminado MAT Kosovo. Impecable en el uniforme marrón de su empleador, la Asociación de Desminadores de Ucrania (UDA), de seis años de antigüedad, se inclina sobre un viejo misil ruso, aprendiendo a desactivarlo. Su trabajo es una mezcla de lo que ama. Estar en la oficina en Kyiv y en el campo. Usar zapatos de tacón alto y botas de senderismo. La conexión con las chicas en la oficina, la complejidad analítica de la tarea: “No querría hacer nada más.” Principalmente, dice, “beneficia a mi país.”</p>\n<p>Al igual que Myronenko, Valentina Kastrenko nunca se imaginó en un “trabajo de hombres – y mucho menos prosperando en él”. Pero después de que las tropas rusas bombardearan su ciudad natal de Mariupol, destruyeran su hogar y robaran el camión de su esposo – su única fuente de ingresos – no tuvo más remedio que huir hacia el oeste. Al igual que millones de ucranianos desplazados, había luchado por reinventar su vida tras la invasión a gran escala. Sin embargo, en un grupo de apoyo de Mariupol, vio un anuncio de lecciones gratuitas de conducción de camiones.</p>\n<p>¿Conducción de camiones? Ese había sido el dominio de su esposo. A los 57 años, estaba cerca de la jubilación. Sin embargo, sin un hogar al que regresar y sin perspectivas, solicitó. Ahora, como conductora licenciada de camiones de siete toneladas o más, está haciendo planes para asociarse con su esposo en largos viajes en camión, ayudando con la carga de mercancías. Sabe lo complicado que es el trabajo para las mujeres. “Ucrania es un país tradicional; el papel tradicional de las mujeres es estar en casa,” dice. En Ucrania, los conductores a menudo están ausentes durante semanas, pero el curso le dio un impulso: “Conocí a muchas chicas que quieren contribuir a la reconstrucción de Ucrania.”</p>\n<p>Las historias de Natalia Myronenko y Valentina Kastrenko reflejan un cambio social más amplio que se está produciendo en Ucrania. Con un millón de ucranianos en el ejército, casi nueve millones desplazados, aproximadamente una cuarta parte de la población, y miles de hombres que una vez se alistaron con entusiasmo ahora escondiéndose de los reclutadores militares, la guerra no solo ha reducido y remodelado la fuerza laboral de Ucrania; de hecho, es probable que continúe transformando la sociedad y el lugar de las mujeres en ella, durante décadas.</p>\n<p>En una serie de “encuestas en tiempos de guerra” para Gradus Research, una empresa creada durante la pandemia de COVID-19, la socióloga Evgeniya Bliznyuk ha tomado el pulso de la sociedad ucraniana desde las primeras semanas de la guerra en 2022, documentando sus diferentes “etapas mentales”. Ella dice que el papel de las mujeres ucranianas está destinado a volverse cada vez más significativo, “no solo para llenar los vacíos, sino también como una fuerza impulsora en la reconstrucción de Ucrania como una sociedad inclusiva”.</p>\n<p>Al reemplazar a los hombres ausentes, las mujeres ucranianas están asumiendo roles que antes se consideraban prohibidos. Se están convirtiendo en conductoras de camiones, cerrajeras, maquinistas, guardias de seguridad e incluso bomberas. En las minas subterráneas, trabajan en minas de carbón. En la superficie, están dirigiendo fábricas de acero, fábricas y ferrocarriles vitales para el esfuerzo bélico. También se están uniendo al ejército en números sin precedentes.</p>\n<p>Agotadas, tres años en la guerra que dura más de lo que cualquiera esperaba, pero decididas, las mujeres ucranianas anhelan estabilidad y realización. Para muchas, esto significa perseguir nuevos roles y crecimiento profesional, incluidos los sectores vinculados al esfuerzo bélico, industrias cruciales para el futuro de Ucrania. Son las desminadoras que limpian tierras agrícolas de los restos de explosivos rusos, las constructoras de drones que ayudan a los soldados a luchar, y cada vez más, las que curan las heridas de los soldados.</p>\n<p>A medida que Ucrania enfrenta un futuro incierto, las mujeres están surgiendo como motores clave de resiliencia y adaptabilidad. Cinco millones de ellas ahora viven en el extranjero. Aquellas que se han quedado están ayudando a dar forma al tipo de sociedad que Ucrania quiere convertirse. “Las mujeres están marcando el tono para el futuro,” dice Myronenko, la especialista en control de calidad que cambió al desminado humanitario después de la invasión. Para ella, la fuerza proviene de abrazar su feminidad mientras enfrenta las demandas de un trabajo desafiante con vidas en juego.</p>\n<p><strong>“El feminismo es un apoyo total a nuestro país”</strong></p>\n<p>Hoy en Ucrania, la cuestión de los roles de género tiene poco que ver con los ideales occidentales de igualdad de género, y “sería erróneo decir que la guerra es un motor de emancipación,” dice Anna Colin-Lebedev, profesora de sociología política en la Universidad de París Nanterre, que ha comparado el papel de las mujeres en Ucrania y Rusia. En Ucrania, donde la guerra se ve como “la lucha de todos,” hombres y mujeres están igualmente involucrados. “La invasión rusa se considera una amenaza existencial, no solo política,” dice. Las mujeres ucranianas tienen un historial de combinar trabajo y familia. Pero ahora, “cada madre ve al agresor como un peligro para sus hijos, su familia y su futuro.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, especialista laboral en Kyiv que estudia el impacto de la guerra en la economía, está de acuerdo. “Para nosotras,” dice, “el feminismo es un apoyo total a nuestro país”. Hoy, hay 50,000 mujeres sirviendo en el ejército ucraniano, incluidas 10,000 en la primera línea. Eso es tres veces más que hace diez años.</p>\n<p>Para las mujeres, el cambio llegó con la guerra y mucho antes de que comenzara el conflicto actual. A medida que la agresión rusa se intensificó en las regiones orientales de Donetsk y Luhansk en 2014, las mujeres decidieron luchar. Pero el ejército estaba diezmado y el estado era frágil. Si querían que su país mantuviera su soberanía, tendrían que hacer su parte. Fueron al frente, pero sin salario ni pensiones de veteranos debido a una ley de la era soviética que les prohibía el acceso a posiciones de combate, así como a cientos de otras profesiones consideradas “perjudiciales para su salud reproductiva.”</p>\n<p>Un grupo de mujeres lanzó una campaña de defensa para crear conciencia sobre la desigualdad de género en las fuerzas armadas. Una herramienta clave fue un documental sobre el papel de las mujeres ucranianas en el frente llamado <em>El Batallón Invisible.</em> La película fue fundamental en la decisión del gobierno en 2016 de comenzar a anular una serie de prohibiciones sobre trabajos de combate. El movimiento desató un mar de cambios.  “Si las mujeres pueden servir en la primera línea – el trabajo más masculino de todos – pueden hacer cualquier cosa,” dice Hanna Hrytsenko, investigadora de género para el grupo Batallón Invisible. En 2018, el gobierno comenzó el proceso de levantar una prohibición sobre 450 profesiones previamente consideradas “perjudiciales” para la salud de las mujeres, allanando el camino para que las mujeres se convirtieran en conductoras de camiones, por ejemplo. La invasión a gran escala llevó a más aperturas, permitiendo que las mujeres trabajaran en minas de carbón y asumieran otras tareas cruciales para mantener la economía en funcionamiento.</p>\n<p><strong>Mujeres liderando la revolución del desminado en Ucrania</strong></p>\n<p>Como gerente de operaciones de la Asociación de Desminadores de Ucrania, un grupo sin fines de lucro de 400 zapadores creado hace seis años, Iryna Kustovska está a la vanguardia de un sector que la invasión a gran escala ha hecho crecer rápidamente. Una vez cerrado a las mujeres, el campo ahora cuenta con mujeres como un tercio de sus desminadores humanitarios. “Está expandiéndose ante nuestros ojos,” dice Kustovska.</p>\n<p>La necesidad es vasta. Con hasta un tercio del territorio de Ucrania estimado como cubierto de minas sin explotar, bombas de racimo, hilos trampa, trampas explosivas y fragmentos de proyectiles dejados por las fuerzas rusas, Ucrania se ha convertido en el país más minado del mundo. Cada vez más, son las mujeres las que están asumiendo la peligrosa tarea de ayudar a hacer que la tierra sea segura para la agricultura y la habitabilidad nuevamente. Lo hacen cada una a su manera. Hay madres jóvenes como Natalia Myronenko, la especialista en control de calidad que verifica que el trabajo de los desminadores se realice correctamente. Pero también hay mujeres como Galina Burkina, de 55 años, que terminó liderando un equipo de 12 desminadores, todos hombres, después de huir de la ocupación rusa, primero en Debaltseve en 2015, y luego en Svitlodarsk en 2022, dejando atrás su antigua vida como trabajadora de una central eléctrica. “El desminado humanitario será, desafortunadamente, una prioridad durante décadas,” señala Kustovska.   </p>\n<p>No solo este trabajo salva vidas, también es esencial para el sector agrícola de Ucrania. A menudo referido como el “granero del mundo,” la tierra fértil de Ucrania juega un papel crucial en el suministro de alimentos global.</p>\n<p>Antes de la guerra, Kustovska, de 38 años, tenía poca experiencia en la limpieza de bombas. Trabajaba en el departamento estratégico de la administración de aviación de Ucrania, centrándose en la regulación de drones. Pero a medida que la urgencia de limpiar explosivos se hizo evidente, aprovechó la oportunidad. Después de que comenzó la invasión, un pequeño grupo de mujeres ucranianas fue enviado a MAT Kosovo, una escuela internacional de desminado en Peja, para recibir capacitación. Con los hombres prohibidos de salir del país, Ucrania se volvió hacia sus mujeres, que comenzaron a abrir nuevos caminos en el campo. Kustovska solicitó unirse a un grupo de aprendices y completó tres rondas de capacitación, graduándose en la cima de su clase – la única mujer en un curso diseñado para expertos militares e ingenieros de armas.</p>\n<p>Pasó a convertirse en la ingeniera de control de calidad de Demining Solution, una de las seis empresas privadas de desminado ucranianas que están surgiendo en Ucrania junto a organizaciones internacionales sin fines de lucro como Halo Trust y la Fundación Suiza para la Acción contra Minas (FSD).</p>\n<p>“Cuando comencé, las mujeres en el desminado eran una noticia candente,” recuerda Kustovska. “La gente decía, ‘¿Mujeres desminadoras? ¿De verdad?’ Pero las actitudes están cambiando. “Ahora, la gente simplemente dice, ‘está bien, tu trabajo es desminado, como mujer.’”</p>\n<p>“Para las mujeres, el desminado no es solo una respuesta a la guerra; también es una oportunidad para el crecimiento profesional,” añade. “Habrá muchos trabajos – no solo para desminadores ordinarios, sino también para puestos de gestión.”</p>\n<p>Cuando contrata reclutas, el género es irrelevante: todos los desminadores deben seguir los mismos procedimientos complejos pero claros. Pero las mujeres a menudo aportan una perspectiva única al campo, dice, refiriéndose a una capacidad para pensar “fuera de la caja” y gestionar múltiples tareas simultáneamente. Estas habilidades están volviéndose cada vez más valiosas a medida que aumenta el número de explosivos y se descubren nuevas formas más insidiosas de trampas explosivas. Junto a la munición sin explotar más antigua, las fuerzas rusas están dejando municiones recién producidas, con trampas más creativas y peligrosas volviéndose comunes.</p>\n<p>“Me pregunto cuántas ideas nuevas puede traer nuestro enemigo a nuestra tierra,” comenta Kustovska, refiriéndose a las trampas explosivas como “fantasía cruel.” Aunque el peligro es real, la motivación es clara: “Cuando preguntamos a los solicitantes por qué quieren unirse, casi todos dicen, ‘Quiero ayudar a hacer que nuestro país sea seguro nuevamente.’”</p>\n<p><strong>Manteniendo la cadena de suministro de Ucrania en funcionamiento</strong></p>\n<p>En un fresco día de otoño, Natalya Kolisnichenko, de 52 años, pule atentamente los espejos y faros de su camión Renault blanco de 15 toneladas. “Es un camión de mujer,” dice con orgullo. El camión, con su transmisión automática y cámaras de retroceso, se siente nuevo y un poco aventurero. Ese día, se está preparando para transportar lavadoras y ropa deportiva en la región de Kyiv como parte de su trabajo con Zammler, la mayor empresa de logística de Ucrania. Es un sueño que ha albergado desde que su padre la llevó en largos viajes por carretera a los Cárpatos y Crimea. Pero en ese entonces, su madre había dicho que el transporte no era un trabajo para mujeres. Primero se convirtió en maestra de jardín de infantes, luego trabajadora de oficina y crió a dos hijos.</p>\n<p>Fue la guerra lo que reactivó su sueño infantil dormido. Recalificada en el transporte por una organización sin fines de lucro sueca, testifica sobre una tendencia creciente en Ucrania que está viendo a las mujeres moverse hacia profesiones que durante mucho tiempo se consideraron perjudiciales para ellas o mal vistas por los restos de la ideología soviética respecto al papel de las mujeres. Impulsada por la necesidad de mantener viva la infraestructura crítica de Ucrania, también ha ayudado a sacudir los estereotipos de género tradicionales.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, o “Cambio de Habilidades” en sueco, nació durante la pandemia de COVID-19 para ayudar a las azafatas a trasladarse a trabajos como cajeras. Tres años después, el grupo buscó ayudar a Ucrania a recuperarse de otra crisis, e identificó y combinó dos problemas urgentes. Con los puertos y aeropuertos cerrados y la logística, un sector del que depende todo, paralizado, el transporte se había convertido en la arteria vital de la economía ucraniana. Pero la guerra había drenado al sector de sus conductores. Las mujeres, mientras tanto, necesitaban desesperadamente trabajar. Combinando teoría y experiencia práctica con camiones modernos en Kyiv, el programa lograría que las mujeres reemplazaran a los hombres en el trabajo. Se dirigiría especialmente a mujeres desplazadas por la guerra, mujeres mayores y aquellas que habían perdido sus ingresos o seres queridos debido al conflicto.</p>\n<p>Se convirtió en un proyecto muy exitoso. Más de 300 mujeres se han capacitado para conducir camiones de categoría C de siete toneladas desde el inicio de Recalificación Ucrania el otoño pasado, con tres veces más solicitando, dice Oleksandra Panasiuk, la coordinadora. Su éxito se multiplicó, inspirando una serie de nuevas iniciativas de reentrenamiento. La “escuela de operadores de equipos de construcción,” por ejemplo, capacita a mujeres para manejar excavadoras. Internamente, las minas de carbón han reentrenado a trabajadoras para conducir carritos que transportan carbón dentro de las minas. Las empresas han intentado adaptar sus formas a las mujeres a través de salarios más altos, procesos de automatización y programas de salud mental.</p>\n<p>Fue un anuncio de Facebook sobre cursos gratuitos de conducción de camiones lo que llevó a Kolisnichenko a hacer un cambio. “Dije, está bien, ahora tengo 52 años, es hora de cambiar mi vida, hacer realidad mi sueño,” dice. La capacitación fue dura: dos semanas de teoría, tres semanas de práctica para obtener su licencia para conducir camiones de más de siete toneladas. “Conocí a muchas mujeres geniales y valientes que quieren cambiar sus vidas,” dice.</p>\n<p>Encontrar un trabajo después fue fácil. La realidad del trabajo, sin embargo, resultó desafiante. Al principio, realizó largos viajes por Ucrania en un camión Scania, navegando turnos prolongados, sirenas de ataques aéreos y momentos tensos en estaciones de servicio desiertas. Tuvo que dormir en las estaciones, a menudo sin instalaciones adecuadas, y a veces tuvo que pedir a extraños que la escoltaran para usar el baño. “Fue difícil,” admite. “Pero estoy agradecida por la experiencia.”</p>\n<p>Kolisnichenko dice que es demasiado pronto para hablar de cambios importantes en los roles de género en Ucrania. “Mucha gente no entiende por qué las mujeres podrían querer este trabajo,” dice. Agregando, “Conocí a muchas personas increíbles en todo el país,” y las miradas de sorpresa en los ojos de la gente cuando estaciona su camión son, para ella, un signo de un cambio lento pero notable en las percepciones sociales.</p>\n<p>Ahora, transportando productos deportivos y ropa por la región de Kyiv con Zammler, solo cubre distancias más cortas. Pero a menudo ayuda a descargar las mercancías ella misma. “No hay suficientes hombres,” dice. “Son principalmente mujeres en los almacenes y tiendas donde entrego, y descargamos las mercancías juntas.”</p>\n<p>De niña, le encantaba todo sobre los viajes por carretera de su padre: el olor a gasolina en las estaciones de servicio, la belleza de las montañas, la sensación de libertad. Hoy, su trabajo trae destellos de esos recuerdos, aunque ahora están filtrados a través de las dificultades de la guerra. “Veo lo hermosa que es la país con sus bosques verdes, pero también veo cómo los rusos destruyen hogares y pueblos. Veo coches quemados en las carreteras, coches de emergencia con soldados heridos.”</p>\n<p>\"Es duro; duele,” dice. “Pero creo que todo se reconstruirá si cada persona hace su parte.” Hoy, conducir un camión es más que un sueño de infancia. “Soy necesaria,” añade. “Me siento orgullosa.” </p>\n<p><strong>Aprendiendo a vivir con la guerra</strong></p>\n<p>En los primeros días de la invasión de Rusia, mientras los ucranianos corrían hacia el frente, las mujeres equilibraban una cantidad vertiginosa de desafíos, como lo habían hecho solo años antes durante la pandemia. Mantenían a sus familias a salvo, entregaban ayuda, recaudaban fondos para los soldados, viajaban miles de millas para llevar a sus hijos a un lugar seguro y actuaban como defensoras de Ucrania en el extranjero – todo mientras tenían que asumir múltiples trabajos para mantenerse a flote. También fueron al frente. La perspectiva de una victoria rápida actuó como adrenalina, manteniéndolas en movimiento.</p>\n<p>Sin embargo, lo que pensaban que sería un sprint se ha convertido en un maratón. Las mujeres ucranianas han dejado de esperar que las buenas noticias lleguen mañana. Con la adrenalina desvaneciéndose, están tratando de limitar la “parte de guerra” en sus vidas, enfocándose en necesidades básicas, encontrando realización en sus vidas profesionales, familias y en sí mismas, pero también en su continua contribución al esfuerzo bélico.</p>\n<p>\"Necesitan alguna razón para creer que la vida es buena y que tienen muchas cosas por las que estar agradecidas a pesar de la guerra,” dice Evgeniya Bliznyuk de Gradus Research. Agotadas y a veces quemadas, están “comenzando a tomarse las cosas con más calma, a cuidar sus emociones y a comunicarse con otras mujeres, su familia y sus hijos.” </p>\n<p>Las mujeres han estado manteniendo la economía y la sociedad en funcionamiento en estos años de guerra. También han estado dejando su huella en nuevos sectores, a menudo sectores relacionados con la guerra, limpiando tierras, construyendo drones y preparándose para ayudar a los veteranos a sanar y readaptarse socialmente. Más que solo “rellenadoras de vacíos,” son las “conectoras sociales,” aportando resiliencia, empatía y comprensión a una sociedad que enfrenta enormes desafíos. “Porque Ucrania ahora es muy diferente a antes de la guerra,” dice Bliznyuk.</p>\n<p>Vivir en la “nueva realidad” de ajustarse a una guerra prolongada significa algo diferente para cada mujer. “Dejo a los niños con la abuela, y voy a trabajar,” dice Natalia Myronenko, la especialista en control de calidad de desminado humanitario. “Esa es la ‘nueva normalidad’.” Para Galina Burkina, significa hacer que su tierra sea segura para su nieta. Natalya Kolisnichenko encuentra propósito en conducir camiones.</p>\n<p>Sí, para muchas mujeres, la guerra ha abierto en Ucrania la oportunidad de incursionar en campos tradicionalmente dominados por hombres. Pero la mayoría de ellas dice que las apuestas son demasiado altas para llamarlo una \"oportunidad.\" En cambio, es una necesidad. Una necesidad de sobrevivir, reconstruir y allanar el camino para un futuro donde ellas y la tierra que aman puedan finalmente estar seguras nuevamente.</p>\n<p><em>Esta historia se realizó en partes gracias al apoyo del programa de subvenciones de la Oficina de Europa-Ucrania de N-Ost. Yulia Surkova, una periodista ucraniana que cubre acciones bélicas y problemas humanitarios para AFP, UNICEF y medios ucranianos, contribuyó a esta historia.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>es periodista y reportera. Originaria de Francia, está radicada en Frankfurt y trabaja como corresponsal para medios internacionales, incluidos el <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> y<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.631",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Con un millón de ucranianos en el ejército, incluidos cientos de miles en las líneas del frente, nueve millones desplazados y miles de hombres que una vez se alistaron con entusiasmo ahora escondiéndose de los reclutadores militares, la guerra redujo y remodeló la fuerza laboral de Ucrania. De hecho, es probable que continúe transformando la sociedad y el lugar de las mujeres en ella durante las próximas décadas.</I> \n<br><br> \nDespués de años como ingeniera de control de calidad en grandes supermercados y sitios de construcción de viviendas, Natalia Myronenko había anhelado un cambio. Apasionada por la moda, la belleza, el maquillaje y la armonía, vio su licencia de maternidad tras el nacimiento de su segundo hijo como el momento perfecto para pivotar. Pero la guerra intervino, empujándola a un campo en el que nunca había imaginado entrar: la desminado humanitario. Cuando consiguió el trabajo como gerente de control de calidad, imaginó principalmente trabajo de supervisión en oficina. “Entonces me di cuenta de que la guerra es mi trabajo, y me quedé en shock”, dice la mujer de 40 años. Al igual que en su antiguo trabajo, tiene que revisar el trabajo de otras personas. Solo que ahora, las vidas humanas están en juego. En juego está hacer que la tierra sea segura nuevamente para que los agricultores y las personas puedan vivir en ella, para inspeccionar cada parcela de tierra agrícola que había sido testigo de combates, buscando y retirando cuidadosamente minas sin explotar, misiles, proyectiles de artillería, bombas y otros tipos de municiones, todo con la máxima precaución. “Todo se trata de seguridad”, dice.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.634",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Стереотипите за пола се разпадат, докато украинските жени поемат инициативата",
                key:"uid": string:"41afe69a-dd3f-4f31-8b25-b713f610c9cd",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Високи токчета и туристически обувки</strong></p>\n<p> “Харесвам стилни неща, красиви пространства, но тази работа е много по-интересна,” казва Мироенко в един неотдавнашен есенен ден в Пея, Косово, където участва в допълнително обучение в училището за разминиране MAT Косово. Безупречна в кафявата униформа на работодателя си, шестгодишната Украинска асоциация на разминиращите (UDA), тя се навежда над стара руска ракета, учейки се как да я обезвреди. Работата ѝ е смесица от това, което обича. Да бъде в офиса в Киев и на терен. Да носи високи токчета и туристически обувки. Свързването с момичета в офиса, аналитичната сложност на задачата: “Не бих искала да правя нищо друго.” Най-вече, казва тя, “това е в полза на моята страна.”</p>\n<p>Както Мироенко, така и Валентина Кастренко никога не си е представяла, че ще бъде в “мъжка работа – камо ли да преуспее в нея”. Но след като руските войски бомбардираха родния ѝ град Мариупол, унищожиха дома ѝ и откраднаха камиона на съпруга ѝ – единственият им източник на доходи – тя нямаше друг избор, освен да избяга на запад. Както милиони разселени украинци, тя се бореше да преосмисли живота си след мащабната инвазия. В група за подкрепа в Мариупол обаче тя видя обява за безплатни уроци по шофиране на камиони.</p>\n<p>Шофиране на камион? Това беше територията на съпруга ѝ. На 57 години, тя беше близо до пенсия. Въпреки това, без дом за връщане и без перспективи, тя подаде заявление. Сега лицензирана шофьорка на камиони с тегло над седем тона, тя планира да партнира на съпруга си в дълги пътувания с камион, помагайки с товаренето на стоки. Тя знае колко сложна е работата за жените. “Украйна е традиционна страна; традиционната роля на жените е да бъдат у дома,” казва тя. В Украйна шофьорите често отсъстват седмици наред, но курсът ѝ даде тласък: “Срещнах много момичета, които искат да направят принос за възстановяването на Украйна.”</p>\n<p>Историите на Наталия Мироенко и Валентина Кастренко отразяват по-голямо социално изменение, което се случва в Украйна. С един милион украинци в армията, почти девет милиона разселени, приблизително четвърт от населението, и хиляди мъже, които някога с охота се записваха, сега се крият от военни вербовчици, войната не само е свила и променяла работната сила на Украйна; всъщност, вероятно ще продължи да трансформира обществото и мястото на жените в него, за десетилетия напред.</p>\n<p>В серия от “войнствени проучвания” за Gradus Research, компания създадена по време на пандемията COVID-19, социологът Евгения Близнюк е взела пулса на украинското общество от първите седмици на войната през 2022 г., документирайки различните им “умствени етапи”. Тя казва, че ролята на украинските жени ще стане все по-значима, “не само за запълване на пропуските, но и като движеща сила в възстановяването на Украйна като инклузивно общество”.</p>\n<p>Запълвайки отсъстващите мъже, украинските жени влизат в роли, които преди са били считани за недостъпни. Те стават шофьори на камиони, ключари, машинисти, охранители и дори пожарникари. Под земята работят в въглищни мини. Над земята управляват стоманодобивни заводи, фабрики и железници, жизненоважни за военните усилия. Те също така се присъединяват към армията в безпрецедентни числа.</p>\n<p>Изтощени, три години след войната, която продължава по-дълго от очакваното, но решителни, украинските жени жадуват за стабилност и удовлетворение. За много от тях това означава да преследват нови роли и професионален растеж, включително в сектори, свързани с военните усилия, индустрии, от съществено значение за бъдещето на Украйна. Те са разминиращите, които почистват земеделските земи от остатъци от руски експлозиви, строителите на дронове, помагащи на войниците да се борят, и все повече, тези, които лекуват раните на войниците.</p>\n<p>Докато Украйна се изправя пред несигурно бъдеще, жените излизат на преден план като ключови двигатели на устойчивост и адаптивност. Пет милиона от тях сега живеят в чужбина. Тези, които са останали, помагат да се оформи обществото, което Украйна иска да стане. “Жените задават тона за бъдещето,” казва Мироенко, специалистът по контрол на качеството, който премина в хуманитарно разминиране след инвазията. За нея силата идва от приемането на женствеността ѝ, докато се справя с изискванията на предизвикателната работа, при която става въпрос за животи.</p>\n<p><strong>“Феминизмът е тотална подкрепа за нашата страна”</strong></p>\n<p>Днес в Украйна въпросът за половите роли има малко общо с западните идеали за равенство между половете, и “би било грешно да се каже, че войната е двигател на еманципацията,” казва Анна Колин-Лебедев, преподавател по политическа социология в Парижкия университет Нантер, която е сравнявала ролята на жените в Украйна и Русия. В Украйна, където войната се разглежда като “борба на всички,” мъжете и жените са равноправно ангажирани. “Руската инвазия се възприема като екзистенциална заплаха, а не просто политическа,” казва тя. Украинските жени имат опит в съчетаването на работа и семейство. Но сега, “всяка майка вижда агресора като опасност за децата си, семейството си и бъдещето си.”</p>\n<p>Тетяна Пашкина, специалист по труда в Киев, която изучава влиянието на войната върху икономиката, се съгласява. “За нас,” казва тя, “феминизмът е тотална подкрепа за нашата страна.” Днес в украинската армия служат 50 000 жени, включително 10 000 на фронтовата линия. Това е три пъти повече от десет години преди.</p>\n<p>За жените, промяната дойде с войната и много преди да започне текущият конфликт. Когато руската агресия ескалира в източните региони на Донецк и Луганск през 2014 г., жените решават да се борят. Но армията беше изтощена и държавата беше крехка. Ако искаха страната им да запази суверенитета си, те трябваше да направят своята част. Те отидоха на фронта, но без заплата или пенсии за ветерани поради закон от съветската епоха, забраняващ им достъпа до бойни позиции, както и стотици други професии, считани за “вредни за репродуктивното им здраве.”</p>\n<p>Група жени стартираха кампания за застъпничество, за да повишат осведомеността за половото неравенство в армията. Ключов инструмент беше документален филм за ролята на украинските жени на фронта, наречен <em>Невидимият батальон.</em> Филмът беше от съществено значение за решението на правителството през 2016 г. да започне да отменя серия от забрани за бойни работни места. Този ход освободи море от промени.  “Ако жените могат да служат на фронтовата линия – най-мъжката работа от всички – те могат да правят всичко,” казва Хана Гриценко, изследовател по полова проблематика за групата Невидимият батальон. През 2018 г. правителството започна процеса на отмяна на забраната за 450 професии, считани преди за “вредни” за здравето на жените, отваряйки пътя за жените да станат шофьори на камиони, например. Мащабната инвазия доведе до повече възможности, като жените сега могат да работят под земята в въглищни мини и да поемат други задачи, жизненоважни за поддържането на икономиката.</p>\n<p><strong>Жените водят революцията по разминиране в Украйна</strong></p>\n<p>Като оперативен мениджър на Украинската асоциация на разминиращите, неправителствена организация от 400 сапьори, създадена преди шест години, Ирина Кустовска е на преден план в сектор, който мащабната инвазия е накарала да расте бързо. Някога затворена за жени, областта сега включва жени, които съставляват една трета от хуманитарните разминиращи. “Тя се разширява пред очите ни,” казва Кустовска.</p>\n<p>Нуждата е огромна. С до една трета от територията на Украйна, оценявана като замърсена с неизбухнали мини, касетъчни бомби, тригери, капани и фрагменти от снаряди, оставени от руските сили, Украйна е станала най-силно минираната страна в света. Все повече жени поемат опасната задача да помогнат да се направи земята безопасна за земеделие и обитаване отново. Те го правят всяка по свой начин. Има млади майки като Наталия Мироенко, специалист по контрол на качеството, която проверява дали работата на разминиращите е свършена правилно. Но също така жени като Галина Буркина, на 55 години, която в крайна сметка ръководи екип от 12 разминиращи, всички мъже, след като избяга от руската окупация, първо в Дебалцево през 2015 г., а след това в Светлодарск през 2022 г., оставяйки старата си работа като работник в електрическа станция. “Хуманитарното разминиране ще бъде, за съжаление, приоритет за десетилетия,” отбелязва Кустовска.   </p>\n<p>Не само, че тази работа спасява животи, тя е и от съществено значение за селскостопанския сектор на Украйна. Често наричана “хлебната кошница на света,” плодородната земя на Украйна играе жизненоважна роля в глобалните хранителни доставки.</p>\n<p>Преди войната, 38-годишната Кустовска имаше малко опит с разминирането. Тя работеше в стратегическия отдел на украинската авиационна администрация, фокусирайки се върху регулирането на дронове. Но когато спешността на почистването на експлозиви стана очевидна, тя се възползва от възможността. След като започна инвазията, малка група украински жени беше изпратена в MAT Косово, международно училище за разминиране в Пея, за обучение. С мъжете забранени да напускат страната, Украйна се обърна към жените си, които започнаха да пробиват нови територии в областта. Кустовска подаде заявление да се присъедини към група стажанти и завърши три кръга на обучение, завършвайки на първо място в класа си – единствената жена в курс, предназначен за военни експерти и инженери по оръжия.</p>\n<p>Тя стана инженер по контрол на качеството за Demining Solution, една от шестте частни украински компании за разминиране, които се появиха в Украйна заедно с международни неправителствени организации като Halo Trust и Швейцарската фондация за действие срещу мини (FSD).</p>\n<p>“Когато започнах, жените в разминирането бяха гореща новина,” спомня си Кустовска. “Хората казваха: “Жени разминиращи? Наистина?” Но нагласите се променят. “Сега хората просто казват: ‘добре, работата ти е разминиране, като жена.’”</p>\n<p>“За жените разминирането не е просто отговор на войната; то е и възможност за професионален растеж,” добавя тя. “Ще има много работни места – не само за обикновени разминиращи, но и за управленски позиции.”</p>\n<p>Когато наема нови служители, полът е без значение: всички разминиращи трябва да следват същите сложни, но ясни процедури. Но жените често внасят уникална перспектива в областта, казва тя, като се позовава на способността да мислят “извън рамките” и да управляват множество задачи едновременно. Тези умения стават все по-ценни, тъй като броят на експлозивите нараства и нови, по-подмолни форми на капани се откриват. Наред с по-старите неизбухнали боеприпаси, руските сили оставят новопроизведени оръжия, с все по-креативни и опасни капани, които стават обичайни.</p>\n<p>“Чудя се колко нови идеи нашият враг може да донесе на нашата земя,” отбелязва Кустовска, позовавайки се на капаните като на “жестока фантазия.” Въпреки че опасността е реална, мотивацията е ясна: “Когато питаме кандидатите защо искат да се присъединят, почти всички казват: ‘Искам да помогна да направим страната ни отново безопасна.’”</p>\n<p><strong>Поддържане на веригата за доставки на Украйна</strong></p>\n<p>В един хладен есенен ден, 52-годишната Наталия Колисниченко внимателно полира огледалата и фаровете на бялото си 15-тонно Renault. “Това е камион на жена,” казва тя с гордост. Камионът, с автоматична трансмисия и камери за обратно виждане, изглежда нов и малко авантюристичен. В този ден тя се подготвя да транспортира перални машини и спортни дрехи в Киевския регион като част от работата си в Замлер, най-голямата логистична компания в Украйна. Това е мечта, която е имала откакто баща ѝ я е водил на дълги пътувания до Карпатите и Крим. Но тогава майка ѝ беше казала, че шофирането на камион не е работа за жена. Първо стана учителка в детска градина, след това офис работник и отгледа двама сина.</p>\n<p>Войната активира мечтата ѝ от детството. Преобразувана в шофьор на камион от шведска неправителствена организация, тя свидетелства за нарастваща тенденция в Украйна, при която жените преминават в професии, които дълго време са считани за вредни за тях или неодобрявани от остатъците от съветската идеология относно ролята на жените. Подтикнати от необходимостта да поддържат критичната инфраструктура на Украйна, те също така помогнаха да се разчупят традиционните стереотипи за половете.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, или “Промяна на уменията” на шведски, беше създаден по време на пандемията COVID-19, за да помогне на стюардесите да преминат в работни места като касиери. Три години по-късно, групата се опита да помогне на Украйна да се възстанови от друга криза и идентифицира и комбинира два спешни проблема. С затворените пристанища и летища и логистиката, сектор, от който всичко зависи, парализирана, шофирането на камиони стана жизненоважна артерия на украинската икономика. Но войната изтощи сектора от шофьори. Жените, междувременно, отчаяно се нуждаеха от работа. Смесвайки теория и практически опит с модерни камиони в Киев, програмата щеше да накара жените да заменят мъжете на работа. Тя щеше да се насочи особено към жени, разселени от войната, по-възрастни жени и тези, които бяха загубили доходите или близките си заради конфликта.</p>\n<p>Това стана много успешен проект. Над 300 жени са обучени да шофират камиони от категория C с тегло седем тона от създаването на Преобразуване на Украйна миналата есен, с три пъти повече, подали заявления, казва Александра Панасюк, координаторът. Успехът му нарасна, вдъхновявайки нова вълна от инициативи за преквалификация. “Училището за оператори на строителна техника,” например, обучава жени да управляват багери. Вътрешно, въглищните мини са преквалифицирали женски работници да управляват колички за пренасяне на въглища в мините. Бизнесите се опитват да адаптират начините си към жените чрез по-високи заплати, автоматизация на процесите и програми за психично здраве.</p>\n<p>Беше реклама във Facebook за безплатни курсове по шофиране на камиони, която подтикна Колисниченко да направи промяна. “Казах, добре, сега съм на 52, време е да променя живота си, да сбъдна мечтата си,” казва тя. Обучението беше трудно: две седмици теория, три седмици практика, за да получи лиценз за шофиране на камиони над седем тона. “Срещнах много страхотни, смели жени, които искат да променят живота си,” казва тя.</p>\n<p>Намирането на работа след това беше лесно. Реалността на работата обаче се оказа предизвикателна. Първоначално тя правеше дълги пътувания из Украйна с камион Scania, навигирайки през удължени смени, сирени за въздушна атака и напрегнати моменти на пустеещи бензиностанции. Тя трябваше да спи на станциите, често без подходящи условия, и понякога трябваше да моли непознати за ескорт, за да използва тоалетната. “Беше трудно,” признава тя. “Но съм благодарна за опита.”</p>\n<p>Колисниченко казва, че е твърде рано да се говори за значителни промени в половите роли в Украйна. “Много хора не разбират защо жените биха искали тази работа,” казва тя. Добавяйки, “Срещнах много удивителни хора из страната,” а погледите на изненада в очите на хората, когато паркира камиона си, са за нея знак за бавна, но забележима промяна в обществените възприятия.</p>\n<p>Сега, транспортирайки спортни стоки и дрехи из Киевския регион с Замлер, тя покрива само по-кратки разстояния. Но често помага сама да разтоварва стоките. “Няма достатъчно мъже,” казва тя. “Предимно жени са в складовете и магазините, където доставям, и разтоварваме стоките заедно.”</p>\n<p>Като дете, тя обичаше всичко свързано с пътуванията на баща си – миризмата на бензин на бензиностанциите, красотата на планините, усещането за свобода. Днес, работата ѝ носи проблясъци от тези спомени, въпреки че сега са филтрирани през трудностите на войната. “Виждам колко красива е страната с зелените си гори, но също така виждам как руснаците разрушават домове и градове. Виждам изгорели коли по пътищата, спешни автомобили с ранени войници.”</p>\n<p>\"Трудно е; боли,” казва тя. “Но вярвам, че всичко ще бъде възстановено, ако всеки човек направи своята част.“ Днес, шофирането на камион е повече от детска мечта. “Нужна съм,” добавя тя. “Чувствам се горда.” </p>\n<p><strong>Научавайки се да живеят с войната</strong></p>\n<p>В ранните дни на руската инвазия, докато украинците бързаха към фронта, жените балансираха с унесеното количество предизвикателства, както бяха правили само години преди това по време на пандемията. Те държаха семействата си в безопасност, доставяха помощ, събираха средства за войниците, пътуваха хиляди мили, за да доведат децата си в безопасност и действаха като застъпници за Украйна в чужбина – всичко това, докато трябваше да поемат множество работи, за да оцелеят. Те също така отидоха на фронта. Перспективата за бърза победа действаше като адреналин, който ги поддържаше в движение.</p>\n<p>Все пак, това, което смятаха, че ще бъде спринт, се е превърнало в маратон. Украинските жени са спрели да очакват, че добри новини ще дойдат утре. С изчезването на адреналина, те се опитват да ограничат “дяла на войната” в живота си, фокусирайки се върху основните нужди, намирайки удовлетворение в професионалния си живот, семействата и себе си, но също така и в продължаващия си принос за военните усилия.</p>\n<p>\"Те се нуждаят от някаква причина да вярват, че животът е добър и че имат много неща, за които да бъдат благодарни, въпреки войната,” казва Евгения Близнюк от Gradus Research. Изтощени и понякога прегорели, те “започват да вземат нещата по-бавно, да се грижат за емоциите си и да комуникират с други жени, семейството и децата си.” </p>\n<p>Жените поддържат икономиката и обществото в тези години на война. Те също така оставят своя отпечатък в нови сектори, често свързани с войната, разчиствайки земя, строейки дронове и подготвяйки се да помогнат на ветераните да се излекуват и социално да се адаптират. Повече от просто “запълващи пропуски,” те са “социални свързващи,” носещи устойчивост, емпатия и разбиране на общество, изправено пред огромни предизвикателства. “Защото Украйна сега е много различна от преди войната,” казва Близнюк.</p>\n<p>Живеенето в “новата реалност” на адаптиране към продължителната война означава нещо различно за всяка жена. “Оставям децата при баба, и отивам на работа,” казва Наталия Мироенко, специалист по контрол на качеството в хуманитарното разминиране. “Това е “новата нормалност”.” За Галина Буркина, това означава да направи земята си безопасна за внучката си. Наталия Колисниченко намира цел в шофирането на камиони.</p>\n<p>Да, за много жени, войната е отворила в Украйна възможността да пробият в области, традиционно доминирани от мъже. Но повечето от тях казват, че залозите са твърде високи, за да се нарече това “възможност.” Вместо това, това е необходимост. Необходимост да оцелеят, да се възстановят и да прокарат пътя за бъдеще, в което те и земята, която обичат, най-накрая могат да бъдат отново безопасни.</p>\n<p><em>Тази история беше написана на части благодарение на подкрепата от програмата за грантове на Europe-Ukraine Desk на N-Ost. Юлия Суркова, украинска журналистка, отразяваща военни действия и хуманитарни проблеми за AFP, UNICEF и украински медии, допринесе за тази история.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Изабел де Поммеро</strong> е журналист и репортер. Произхождаща от Франция, тя е базирана във Франкфурт и работи като кореспондент за международни медии, включително <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> и <em>Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.684",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>С един милион украинци в армията, включително стотици хиляди на фронтовата линия, девет милиона разселени и хиляди мъже, които някога с нетърпение се записваха, сега се крият от военни вербовчици, войната сви и преформатира работната сила на Украйна. Всъщност, вероятно ще продължи да трансформира обществото и мястото на жените в него в продължение на десетилетия напред.</I>\n<br><br>\nСлед години като инженер по контрол на качеството в големи супермаркети и строителни обекти, Наталия Мироненко жадуваше за промяна. Страстна по мода, красота, грим и хармония, тя видя майчинството след раждането на второто си дете като перфектно време за преход. Но войната се намеси, вкарвайки я в област, в която никога не си е представяла да влезе: хуманитарно разминиране. Когато получи работата като мениджър по контрол на качеството, тя си представяше предимно офисна надзорна работа. “Тогава осъзнах, че войната е моята работа, и бях шокирана,” казва 40-годишната. Както и в старата си работа, тя трябва да проверява работата на другите. Само че сега човешките животи са на карта. На карта е да се направи земята отново безопасна за фермерите и хората да живеят на нея, да проучат всяко парче земеделска земя, което е било свидетел на бойни действия, внимателно търсейки и премахвайки неизбухнали мини, ракети, артилерийски снаряди, бомби и други видове боеприпаси – всичко с най-голямо внимание. “Всичко е свързано с безопасността,” казва тя.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.686",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Стереотипи щодо статі руйнуються, оскільки українські жінки беруть на себе відповідальність",
                key:"uid": string:"4b712c4c-e011-4233-af7a-2a36b9ce9299",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.074",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Стереотипы о гендере разрушаются, когда украинские женщины берут на себя ответственность",
                key:"uid": string:"51af93c5-03a3-4148-b21a-965fa8cab7c5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.855",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Стереотипи о половима се разбијају док украјинске жене преузимају иницијативу",
                key:"uid": string:"58e72c40-9368-42ad-8915-dda529686b77",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.468",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Cinsiyet stereotipleri, Ukraynalı kadınlar öne çıktıkça yıkılıyor",
                key:"uid": string:"5ac89356-4ee7-4987-b236-6f718fd5cd3e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Topuklu ayakkabılar ve dağ yürüyüşü botları</strong></p>\n<p> “Şık şeyleri, güzel mekanları seviyorum, ama bu iş çok daha ilginç,” Myronenko, MAT Kosova mayın temizleme okulunda ek eğitim aldığı Kosova'nın Peja kentinde, sonbahar gününde söylüyor. Altı yıllık Ukrayna Mayın Temizleme Derneği (UDA) işvereni olan kahverengi üniformasıyla kusursuz bir görünümde, eski bir Rus füzesi üzerinde çalışarak onu etkisiz hale getirmeyi öğreniyor. İşi, sevdiği şeylerin bir karışımı. Kyiv'deki ofiste ve sahada olmak. Topuklu ayakkabılar ve dağ yürüyüşü botları giymek. Ofisteki kızlarla bağ kurmak, görevin analitik karmaşıklığı: “Başka bir şey yapmak istemezdim.” Genelde, “bu ülkem için faydalı,” diyor.</p>\n<p>Myronenko gibi, Valentina Kastrenko da kendini “bir erkeğin işi” olarak düşündüğü bir alanda başarılı olacağını hayal etmemişti. Ancak Rus askerleri, Mariupol'deki memleketini bombaladığında, evini yok ettiğinde ve kocasının kamyonunu çaldığında – onların tek gelir kaynağı – batıya kaçmaktan başka seçeneği kalmadı. Milyonlarca yerinden edilmiş Ukraynalı gibi, tam ölçekli işgalin ardından hayatını yeniden inşa etmekte zorlandı. Ancak Mariupol destek grubunda, ücretsiz kamyon sürüş dersleri için bir ilan gördü.</p>\n<p>Kamyon sürmek? Bu, kocasının alanıydı. 57 yaşında, emekliliğe yaklaşmıştı. Ancak, geri dönecek evi ve hiçbir beklentisi olmadan, başvurdu. Şimdi yedi ton ve üzeri kamyonlar için lisanslı bir sürücü olarak, kocasıyla uzun kamyon yolculukları yapmayı, yüklerin yüklenmesine yardımcı olmayı planlıyor. Kadınlar için işin ne kadar karmaşık olduğunu biliyor. “Ukrayna geleneksel bir ülke; kadınların geleneksel rolü evde olmaktır,” diyor. Ukrayna'da sürücüler genellikle haftalarca kayboluyor, ancak kurs ona bir ivme kazandırdı: “Ukrayna'nın yeniden inşasına katkıda bulunmak isteyen birçok kızla tanıştım.”</p>\n<p>Natalia Myronenko ve Valentina Kastrenko'nun hikayeleri, Ukrayna'da devam eden daha büyük bir toplumsal değişimi yansıtıyor. Bir milyon Ukraynalı askerde, neredeyse dokuz milyon yerinden edilmiş, nüfusun yaklaşık dörtte biri ve bir zamanlar hevesle askere yazılan binlerce erkek şimdi askeri alımcılardan saklanıyor; savaş, yalnızca Ukrayna'nın iş gücünü küçültmekle kalmadı, aynı zamanda onu yeniden şekillendirdi; aslında, toplumun ve kadınların içindeki yerinin on yıllar boyunca dönüşmeye devam etmesi muhtemel.</p>\n<p>Gradus Research için bir dizi “savaş zamanı anketi” yapan sosyolog Evgeniya Bliznyuk, 2022'deki savaşın ilk haftalarından bu yana Ukrayna toplumunun nabzını tutuyor ve farklı “zihinsel aşamalarını” belgeliyor. Ukraynalı kadınların rolünün giderek daha önemli hale geleceğini söylüyor, “sadece boşlukları doldurmakla kalmayıp, aynı zamanda Ukrayna'yı kapsayıcı bir toplum olarak yeniden inşa etmede itici bir güç olarak.”</p>\n<p>Yok olan erkeklerin yerini dolduran Ukraynalı kadınlar, bir zamanlar yasaklı sayılan rollere adım atıyorlar. Kamyon sürücüsü, kilit ustası, makinist, güvenlik görevlisi ve hatta itfaiyeci oluyorlar. Yer altındaki kömür madenlerinde çalışıyorlar. Yerin üstünde, savaş çabaları için hayati öneme sahip çelik fabrikalarını, fabrikaları ve demiryollarını işletiyorlar. Ayrıca, askeriye de eşi görülmemiş sayılarda katılıyorlar.</p>\n<p>Yorgun, savaşın beklenenden daha uzun sürdüğü üç yılın ardından, ancak kararlı, Ukraynalı kadınlar istikrar ve tatmin arzuluyor. Birçokları için bu, savaş çabalarıyla bağlantılı yeni roller ve profesyonel büyüme peşinde koşmak anlamına geliyor, Ukrayna'nın geleceği için kritik olan sektörlerde. Onlar, Rus patlayıcılarının kalıntılarından tarım arazilerini temizleyen mayın temizleyiciler, askerlerin savaşmasına yardımcı olan dronların inşaatçıları ve giderek artan bir şekilde, askerlerin yaralarını iyileştirenlerdir.</p>\n<p>Ukrayna belirsiz bir gelecekle karşılaşırken, kadınlar dayanıklılık ve uyum sağlama konusunda anahtar sürücüler olarak ortaya çıkıyor. Şu anda beş milyon kadın yurtdışında yaşıyor. Kalanlar, Ukrayna'nın olmak istediği türde bir toplumu şekillendirmeye yardımcı oluyor. “Kadınlar geleceğin tonunu belirliyor,” diyor Myronenko, işgalden sonra insani mayın temizlemeye geçen kalite kontrol uzmanı. Onun için güç, zorlu bir işin talepleriyle başa çıkarken kadınlığını kucaklamaktan geliyor.</p>\n<p><strong>“Feminizm, ülkemizin tam desteğidir”</strong></p>\n<p>Bugün Ukrayna'da, cinsiyet rollerinin sorunu, batılı cinsiyet eşitliği idealleriyle pek az ilgisi var ve “savaşın bir özgürleşme motoru olduğunu söylemek yanlış olur,” diyor, Ukrayna ve Rusya'daki kadınların rolünü karşılaştıran Paris Üniversitesi Nanterre'de siyasi sosyoloji öğretim üyesi Anna Colin-Lebedev. Ukrayna'da, savaş “herkesin mücadelesi” olarak görülüyor, erkekler ve kadınlar eşit şekilde yer alıyor. “Rus işgali, sadece siyasi bir tehdit değil, varoluşsal bir tehdit olarak görülüyor,” diyor. Ukraynalı kadınların iş ve aileyi bir arada yürütme geçmişi var. Ama şimdi, “her anne, saldırganı çocukları, ailesi ve geleceği için bir tehlike olarak görüyor.”</p>\n<p>Kyiv'de savaşın ekonomiye etkisini inceleyen işgücü uzmanı Tetyana Pashkina da katılıyor. “Bizim için,” diyor, “feminizm, ülkemizin tam desteğidir.” Bugün, Ukrayna ordusunda 50.000 kadın görev yapıyor, bunların 10.000'i cephede. Bu, on yıl önceki sayının üç katı.</p>\n<p>Kadınlar için değişim, savaşla birlikte ve mevcut çatışma başlamadan çok önce geldi. 2014'te Rus saldırganlığı Donetsk ve Luhansk'ın doğu bölgelerinde tırmandığında, kadınlar karşılık vermeye karar verdiler. Ancak ordu zayıflamış ve devlet kırılgandı. Ülkelerinin egemenliğini korumak istiyorlarsa, kendi paylarını yapmaları gerekiyordu. Cepheye gittiler, ancak Sovyet dönemi yasası nedeniyle savaş pozisyonlarına erişimlerinin yasaklanması ve “üreme sağlığına zararlı” olarak kabul edilen yüzlerce diğer meslek nedeniyle maaş veya gaziler için emekli maaşı olmadan.</p>\n<p>Bir grup kadın, silahlı kuvvetlerdeki cinsiyet eşitsizliğine dikkat çekmek için bir savunuculuk kampanyası başlattı. Anahtar araç, Ukraynalı kadınların cephedeki rolü üzerine bir belgesel olan <em>Görünmez Tabur</em> oldu. Film, 2016'da hükümetin savaş pozisyonlarındaki yasakları kaldırmaya başlaması kararında etkili oldu. Bu adım, büyük bir değişim dalgasını serbest bıraktı.  “Eğer kadınlar cephede – en erkeksi işte – görev alabiliyorsa, her şeyi yapabilirler,” diyor Görünmez Tabur grubunun cinsiyet araştırmacısı Hanna Hrytsenko. 2018'de hükümet, daha önce “zararlı” olarak kabul edilen 450 meslekteki yasakları kaldırma sürecine başladı ve bu da kadınların örneğin kamyon sürücüsü olmalarının yolunu açtı. Tam ölçekli işgal, daha fazla açılıma yol açtı; kadınlar artık kömür madenlerinde yer altında çalışabiliyor ve ekonomiyi ayakta tutmak için kritik diğer görevleri üstlenebiliyorlar.</p>\n<p><strong>Ukrayna'nın mayın temizleme devrimini kadınlar yönetiyor</strong></p>\n<p>Ukrayna Mayın Temizleme Derneği'nin operasyon yöneticisi olarak, altı yıl önce kurulan 400 kişilik sivil toplum kuruluşunun ön saflarında yer alan Iryna Kustovska, tam ölçekli işgalin hızla büyüttüğü bir sektörde. Bir zamanlar kadınlara kapalı olan bu alanda, şimdi insani mayın temizleyicilerin üçte biri kadın. “Gözlerimizin önünde genişliyor,” diyor Kustovska.</p>\n<p>İhtiyaç büyük. Ukrayna'nın topraklarının üçte birinin patlamamış mayınlar, kümelenmiş bombalar, trip telleri, tuzaklar ve Rus güçleri tarafından bırakılan mermi parçalarıyla dolu olduğu tahmin ediliyor; Ukrayna, dünyanın en fazla mayınlı ülkesi haline geldi. Giderek daha fazla kadın, tarım ve yerleşim için arazinin güvenli hale getirilmesi tehlikeli görevini üstleniyor. Her biri kendi tarzında bunu yapıyor. Mayın temizleyicilerin işinin düzgün yapıldığını kontrol eden kalite kontrol uzmanı Natalia Myronenko gibi genç anneler var. Ama aynı zamanda, 2015'te Debaltseve'den, ardından 2022'de Svitlodarsk'tan Rus işgalinden kaçtıktan sonra 12 mayın temizleyiciden oluşan bir ekibi yöneten 55 yaşındaki Galina Burkina gibi kadınlar da var; eski bir enerji santrali işçiliğinden ayrıldı. “İnsani mayın temizleme, maalesef, on yıllar boyunca öncelik olacak,” diyor Kustovska.   </p>\n<p>Bu iş yalnızca hayat kurtarmakla kalmıyor, aynı zamanda Ukrayna'nın tarım sektörü için de hayati öneme sahip. Sıklıkla “dünyanın ekmek sepeti” olarak adlandırılan Ukrayna'nın verimli toprakları, küresel gıda tedarikinde kritik bir rol oynuyor.</p>\n<p>Savaş öncesinde, 38 yaşındaki Kustovska'nın bomba temizleme konusunda pek deneyimi yoktu. Ukrayna havacılık idaresinin stratejik departmanında çalışıyordu ve dron düzenlemeleri üzerine odaklanıyordu. Ancak patlayıcıların temizlenmesi aciliyet kazandıkça, fırsatı değerlendirdi. İşgal başladıktan sonra, bir grup Ukraynalı kadın, eğitim için MAT Kosova'ya, Peja'daki uluslararası mayın temizleme okuluna gönderildi. Erkeklerin ülkeyi terk etmesi yasaklandığı için, Ukrayna kadınlarına yöneldi ve kadınlar alanda yeni bir zemin kazanmaya başladı. Kustovska, bir eğitim grubuna katılmak için başvurdu ve üç eğitim turunu tamamlayarak sınıfının en üstünde mezun oldu – askeri uzmanlar ve silah mühendisleri için tasarlanmış bir kursun tek kadını olarak.</p>\n<p>Demining Solution için kalite kontrol mühendisi oldu; bu, uluslararası kar amacı gütmeyen kuruluşlar olan Halo Trust ve İsviçre Mayın Eylem Vakfı (FSD) ile birlikte Ukrayna'da ortaya çıkan altı özel mayın temizleme şirketinden biridir.</p>\n<p>“Başladığımda, mayın temizlemede kadınlar sıcak bir haberdi,” diyor Kustovska. “İnsanlar, ‘Kadın mayın temizleyiciler mi? Gerçekten mi?’ derlerdi. Ama tutumlar değişiyor. “Artık insanlar sadece, ‘tamam, senin işin mayın temizleme, kadın olarak,’ diyorlar.”</p>\n<p>“Kadınlar için mayın temizleme, sadece savaşa bir yanıt değil; aynı zamanda profesyonel büyüme fırsatıdır,” diye ekliyor. “Birçok iş olacak – sadece sıradan mayın temizleyiciler için değil, aynı zamanda yönetim pozisyonları için de.”</p>\n<p>İşe alım yaptığında, cinsiyet önemsizdir: tüm mayın temizleyicilerin aynı karmaşık ama net prosedürleri takip etmesi gerekir. Ancak kadınlar genellikle alana benzersiz bir bakış açısı getiriyor, “kutunun dışından” düşünme ve birden fazla görevi aynı anda yönetme yeteneklerinden bahsediyor. Bu beceriler, patlayıcıların sayısı arttıkça ve daha sinsi tuzakların yeni formları keşfedildikçe giderek daha değerli hale geliyor. Eski patlamamış mühimmatın yanı sıra, Rus güçleri yeni üretilen mühimmat bırakıyor ve daha yaratıcı ve tehlikeli tuzaklar yaygın hale geliyor.</p>\n<p>“Düşmanımızın topraklarımıza getirebileceği kaç yeni fikir olduğunu merak ediyorum,” diyor Kustovska, tuzakları “acımasız hayal gücü” olarak adlandırıyor. Tehlike gerçek olsa da, motivasyon net: “Başvuranlara neden katılmak istediklerini sorduğumuzda, neredeyse hepsi, ‘Ülkemizi tekrar güvenli hale getirmek için yardım etmek istiyorum,’ diyor.”</p>\n<p><strong>Ukrayna'nın tedarik zincirini sürdürmek</strong></p>\n<p>Serin bir sonbahar gününde, 52 yaşındaki Natalya Kolisnichenko, beyaz 15 tonluk Renault kamyonunun aynalarını ve farlarını dikkatlice parlatıyor. “Bu bir kadın kamyonu,” diyor gururla. Otomatik şanzıman ve geri görüş kameralarıyla donatılmış kamyon, yeni ve biraz maceralı hissediyor. O gün, Kyiv bölgesinde çamaşır makineleri ve spor giysileri taşımak için Zammler ile işinin bir parçası olarak hazırlanıyor. Bu, babasının onu Karpat Dağları ve Kırım'a uzun yolculuklara götürdüğü zamandan beri beslediği bir hayal. Ama o zamanlar annesi, kamyonculuğun kadın işi olmadığını söylemişti. Önce anaokulu öğretmeni oldu, sonra ofis çalışanı olarak iki oğlu büyüttü.</p>\n<p>Savaş, uykuya dalmış çocukluk hayalini yeniden canlandırmak için gerekliydi. İsveçli bir kar amacı gütmeyen kuruluş tarafından kamyonculuk eğitimi alarak, Ukrayna'da kadınların kendilerine ya da Sovyet ideolojisinin kadınların rolüyle ilgili kalıntılarına zarar veren mesleklere geçiş yaptığı büyüyen bir eğilimi doğruluyor. Ukrayna'nın kritik altyapısını ayakta tutma gerekliliği tarafından yönlendirilen bu durum, geleneksel cinsiyet stereotiplerini de sarsmaya yardımcı oldu.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, yani İsveççe “Yetenekleri Değiştir” COVID-19 pandemisi sırasında, hosteslerin kasiyer gibi işlere geçişine yardımcı olmak için doğdu. Üç yıl sonra, grup, Ukrayna'nın başka bir krizden kurtulmasına yardımcı olmayı hedefledi ve iki acil durumu belirleyip birleştirdi. Limanlar ve havaalanları kapandığında ve her şeyin bağımlı olduğu lojistik sektörü felç olduğunda, kamyonculuk, Ukrayna ekonomisinin hayati damarı haline geldi. Ancak savaş, sektörü sürücülerinden yoksun bıraktı. Kadınlar ise çaresiz bir şekilde çalışmak zorundaydılar. Teoriyi ve modern kamyonlarla pratik deneyimi birleştirerek, program kadınların işte erkeklerin yerini almasını sağladı. Özellikle savaş nedeniyle yerinden edilmiş kadınları, yaşlı kadınları ve çatışma nedeniyle gelir veya sevdiklerini kaybedenleri hedef aldı.</p>\n<p>Bu, çok başarılı bir proje haline geldi. Reskilling Ukraine'in geçen sonbaharda başlamasından bu yana, 300'den fazla kadın C kategorisi yedi tonluk kamyon sürmek için eğitim aldı ve üç katı kadar başvurdu, diyor koordinatör Oleksandra Panasiuk. Başarısı, yeni yeniden eğitim girişimlerini teşvik etti. Örneğin, “inşaat ekipmanları operatörleri okulu”, kadınları ekskavatör kullanmayı öğretiyor. İçeride, kömür madenleri kadın işçileri kömür taşımak için arabaları sürmeleri için yeniden eğitiyor. İşletmeler, kadınlara daha yüksek maaşlar, otomasyon süreçleri ve ruh sağlığı programları aracılığıyla uyum sağlamaya çalıştı.</p>\n<p>Ücretsiz kamyon sürüş kursları için bir Facebook ilanı, Kolisnichenko'yu değişiklik yapmaya teşvik etti. “Dedim ki, tamam, şimdi 52 yaşındayım, hayatımı değiştirme zamanı, hayalimi gerçekleştirme zamanı,” diyor. Eğitim zordu: iki hafta teori, yedi ton üzerindeki kamyonları sürmek için lisans almak için üç hafta pratik. “Hayatlarını değiştirmek isteyen birçok harika, cesur kadınla tanıştım,” diyor.</p>\n<p>Sonrasında iş bulmak kolaydı. Ancak işin gerçeği, zorlu oldu. Başlangıçta, uzun yolculuklar yaparak Scania kamyonuyla Ukrayna'nın dört bir yanını dolaşırken, uzun vardiyalarda, hava saldırısı sirenlerinde ve ıssız benzin istasyonlarındaki gergin anlarda navigasyon yapmak zorunda kaldı. İstasyonlarda uyumak zorunda kaldı, çoğu zaman uygun tesisler olmadan ve bazen tuvaleti kullanmak için yabancılardan eskort istemek zorunda kaldı. “Zordu,” diyor. “Ama deneyim için minnettarım.”</p>\n<p>Kolisnichenko, Ukrayna'daki cinsiyet rollerinde büyük değişikliklerden bahsetmek için henüz erken olduğunu söylüyor. “Birçok insan, kadınların bu işi neden isteyebileceğini anlamıyor,” diyor. Ekleyerek, “Ülke genelinde birçok harika insanla tanıştım,” ve kamyonunu park ettiğinde insanların gözlerindeki şaşkınlık, onun için toplumsal algılardaki yavaş ama belirgin bir değişimin işareti.</p>\n<p>Artık, Zammler ile Kyiv bölgesinde spor malzemeleri ve giysileri taşırken, sadece daha kısa mesafeleri kapsıyor. Ama genellikle yükleri kendisi boşaltıyor. “Yeterince erkek yok,” diyor. “Teslim ettiğim depolarda ve mağazalarda çoğunlukla kadınlar var ve birlikte yükleri boşaltıyoruz.”</p>\n<p>Çocukken, babasının yolculuklarıyla ilgili her şeyi sevmişti – benzin istasyonlarındaki benzin kokusu, dağların güzelliği, özgürlük hissi. Bugün, işi bu anıların izlerini getiriyor, ancak artık savaşın zorluklarıyla filtrelenmiş durumda. “Ülkenin yeşil ormanlarıyla ne kadar güzel olduğunu görüyorum, ama aynı zamanda Rusların evleri ve kasabaları nasıl yok ettiğini de görüyorum. Yolda yanmış arabaları, yaralı askerlerle acil durum araçlarını görüyorum.”</p>\n<p>\"Zor; acıtıyor,” diyor. “Ama her kişi kendi payını yaparsa her şeyin yeniden inşa edileceğine inanıyorum.” Bugün, bir kamyon sürmek, bir çocuğun hayalinden daha fazlası. “Gerekliyim,” diyor. “Gururluyum.” </p>\n<p><strong>Savaşla yaşamayı öğrenmek</strong></p>\n<p>Rusya'nın işgalinin ilk günlerinde, Ukraynalılar cepheye koşarken, kadınlar, pandemide olduğu gibi, başa çıkılması gereken bir dizi zorluğu dengelediler. Ailelerini güvende tutuyor, yardım gönderiyor, askerler için fon topluyor, çocuklarını güvenli bir yere getirmek için binlerce mil yol alıyor ve yurtdışında Ukrayna'nın savunucuları olarak hareket ediyorlardı – tüm bunları yaparken geçimlerini sağlamak için birden fazla işte çalışmak zorunda kaldılar. Cepheye de gittiler. Hızlı bir zafer beklentisi, onları motive eden bir adrenalin etkisi yarattı.</p>\n<p>Ancak, düşündükleri gibi bir sprint, maratona dönüştü. Ukraynalı kadınlar, iyi haberlerin yarın geleceğini beklemeyi bıraktılar. Adrenalin azaldıkça, hayatlarındaki “savaş payını” sınırlamaya çalışıyorlar, temel ihtiyaçlara odaklanıyor, profesyonel yaşamlarında, ailelerinde ve kendilerinde tatmin bulmaya çalışıyorlar, ancak aynı zamanda savaş çabalarına katkılarını da sürdürüyorlar.</p>\n<p>\"Hayatın güzel olduğuna ve savaşın ortasında takdir edilecek birçok şey olduğuna inanmak için bir neden bulmaları gerekiyor,” diyor Gradus Research'ten Evgeniya Bliznyuk. Yorgun ve bazen tükenmiş halde, “şeyleri daha yavaş almaya, duygularına dikkat etmeye ve diğer kadınlarla, aileleriyle ve çocuklarıyla iletişim kurmaya başlıyorlar.” </p>\n<p>Kadınlar, bu savaş yıllarında ekonomiyi ve toplumu ayakta tutuyor. Ayrıca, yeni sektörlerde, genellikle savaşla ilgili sektörlerde, arazi temizleme, dron inşası yapma ve gazilerin iyileşmesine ve sosyal olarak yeniden uyum sağlamalarına yardımcı olma konusunda iz bırakıyorlar. Sadece “boşluk doldurucular” değil, aynı zamanda “sosyal bağlayıcılar” olarak, büyük zorluklarla karşılaşan bir topluma dayanıklılık, empati ve anlayış getiriyorlar. “Çünkü Ukrayna şimdi, savaş öncesinden çok farklı,” diyor Bliznyuk.</p>\n<p>“Yeni gerçeklikte” uzun süreli savaşa uyum sağlamak, her kadın için farklı bir anlam taşıyor. “Çocukları büyükanneye bırakıyorum ve işe gidiyorum,” diyor insani mayın temizleme kalite kontrol uzmanı Natalia Myronenko. “Bu, ‘yeni normal’.” Galina Burkina için, torunu için arazisini güvenli hale getirmek anlamına geliyor. Natalya Kolisnichenko, kamyon sürmekte bir amaç buluyor.</p>\n<p>Evet, birçok kadın için savaş, Ukrayna'da erkeklerin geleneksel olarak hakim olduğu alanlara girmeleri için bir fırsat açtı. Ancak çoğu, bunun “fırsat” olarak adlandırılacak kadar yüksek riskler taşıdığını söylüyor. Bunun yerine, bir gereklilik. Yeniden inşa etmek, hayatta kalmak ve sevdikleri toprakların bir gün yeniden güvenli olmasını sağlamak için bir gereklilik.</p>\n<p><em>Bu hikaye, N-Ost'un Avrupa-Ukrayna Masası hibe programının desteği sayesinde kısmen hazırlandı. Yulia Surkova, AFP, UNICEF ve Ukrayna medyası için savaş eylemleri ve insani sorunları kapsayan bir Ukraynalı gazetecidir ve bu hikayeye katkıda bulunmuştur.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>bir gazeteci ve muhabirdir. Aslen Fransa'dan, Frankfurt'ta ikamet etmekte ve <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> ve <em>Alternatives Economiques</em> gibi uluslararası yayınlar için muhabirlik yapmaktadır.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.347",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Bir milyon Ukraynalı askerde, bunların içinde yüz binlerce kişi cephede, dokuz milyon yerinden edilmiş ve bir zamanlar hevesle askere yazılan binlerce adam şimdi askeri alımcıların gözünden kaçmaya çalışırken, savaş Ukrayna'nın iş gücünü küçülttü ve yeniden şekillendirdi. Gerçekten de, toplumun ve kadınların içindeki yerinin on yıllar boyunca dönüşmeye devam etmesi muhtemel.</I> \n<br><br> \nBüyük süpermarketler ve konut inşaat alanlarında yıllarca kalite kontrol mühendisi olarak çalışan Natalia Myronenko, değişim için can atıyordu. Moda, güzellik, makyaj ve uyum konusunda tutkulu olan Myronenko, ikinci çocuğunun doğumundan sonraki doğum iznini bir dönüşüm için mükemmel bir zaman olarak gördü. Ancak savaş devreye girdi ve onu asla girmeyi hayal etmediği bir alana itti: insani mayın temizleme. Kalite kontrol yöneticisi olarak işe girdiğinde, çoğunlukla ofis denetim işlerini hayal ediyordu. “Sonra savaşın benim işim olduğunu fark ettim ve şok oldum,” diyor 40 yaşındaki kadın. Eski işinde olduğu gibi, başkalarının işini kontrol etmek zorunda. Ancak şimdi, insan hayatları tehlikede. Tehlikede olan, çiftçiler ve insanların üzerinde yaşayabileceği toprakları yeniden güvenli hale getirmek, çatışmaya tanıklık eden her bir tarım arazisini gözden geçirmek, dikkatlice patlamamış mayınları, füzeleri, top mermilerini, bombaları ve diğer mühimmat türlerini arayıp çıkarmak - hepsi en büyük dikkatle. “Her şey güvenlik ile ilgili,” diyor.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.349",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Sukupuolistereotypiat murenevat, kun ukrainalaiset naiset astuvat esiin",
                key:"uid": string:"625226bb-fc62-4a22-adef-f00392d182e9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Korkeakorkoiset kengät ja vaelluskengät</strong></p>\n<p> “Pidän tyylikkäistä asioista, kauniista tiloista, mutta tämä työ on paljon mielenkiintoisempaa,” Myronenko sanoo eräänä syksyisenä päivänä Pejassa, Kosovossa, missä hän osallistuu lisäkoulutukseen MAT Kosovon miinanraivauskoulussa. Virheettömänä työnantajansa, kuusi vuotta vanhan Ukrainan Miinanraivaajien Yhdistyksen (UDA), ruskeassa univormussa hän tutkii vanhaa venäläistä ohjusta, oppien kuinka se defusoidaan. Hänen työnsä on sekoitus sitä, mitä hän rakastaa. Oleminen toimistossa Kiovassa ja kentällä. Korkeakorkoisten kenkien ja vaelluskengän käyttäminen. Tyttöjen kanssa toimistossa luominen, tehtävän analyyttinen monimutkaisuus: “En haluaisi tehdä mitään muuta.” Enimmäkseen, hän sanoo, “se hyödyttää maani.”</p>\n<p>Kuten Myronenko, Valentina Kastrenko ei koskaan kuvitellut itseään “miesten työssä – saati menestyvän siinä.” Mutta sen jälkeen, kun venäläiset joukot pommittivat hänen kotikaupunkiaan Mariupolia, tuhosivat hänen kotinsa ja varastivat hänen miehensä kuorma-auton – heidän ainoan tulonlähteensä – hänellä ei ollut muuta vaihtoehtoa kuin paeta länteen. Kuten miljoonat siirtyneet ukrainalaiset, hän oli kamppaillut keksiäkseen elämänsä uudelleen täysimittaisen hyökkäyksen jälkeen. Mariupolin tukiryhmässä hän kuitenkin näki ilmoituksen ilmaisista kuorma-autonkuljettajakursseista.</p>\n<p>Kuorma-autonkuljetus? Se oli ollut hänen miehensä alue. 57-vuotiaana hän oli lähellä eläkeikää. Kuitenkin, kun ei ollut kotia, johon palata, eikä näkymiä, hän haki. Nyt hän on lisensoitu kuljettaja seitsemän tonnin ja sitä suuremmille kuorma-autoille, ja hän suunnittelee yhteistyötä miehensä kanssa pitkillä kuorma-automatkoilla, auttaen tavaroiden lastaamisessa. Hän tietää, kuinka monimutkainen työ on naisille. “Ukraina on perinteinen maa; naisten perinteinen rooli on olla kotona,” hän sanoo. Ukrainassa kuljettajat ovat usein poissa viikkoja kerrallaan, mutta kurssi antoi hänelle potkua: “Tapasin paljon tyttöjä, jotka haluavat osallistua Ukrainan jälleenrakentamiseen.”</p>\n<p>Natalia Myronenko ja Valentina Kastrenko kertovat suuremmasta yhteiskunnallisesta muutoksesta, joka on käynnissä Ukrainassa. Yksi miljoona ukrainalaista on armeijassa, lähes yhdeksän miljoonaa on siirtynyt, noin neljännes väestöstä, ja tuhannet miehet, jotka aikaisemmin liittyivät innokkaasti, piilottelevat nyt sotilasrekrytoijilta, sota ei ole vain kutistanut ja muovannut Ukrainan työvoimaa; itse asiassa se todennäköisesti jatkaa yhteiskunnan ja naisten aseman muuttamista tulevina vuosikymmeninä.</p>\n<p>Gradus Researchin “sotatilastotutkimuksissa”, yrityksessä, joka perustettiin COVID-19-pandemian aikana, sosiologi Evgeniya Bliznyuk on ottanut Ukrainan yhteiskunnan pulssin sodan ensimmäisistä viikoista lähtien vuonna 2022, dokumentoiden heidän erilaisia “mielentilojaan”. Hän sanoo, että ukrainalaisten naisten roolista tulee yhä merkittävämpi, “ei vain täyttämään aukkoja, vaan myös voimana Ukrainan jälleenrakentamisessa inklusiivisena yhteiskuntana.”</p>\n<p>Poissa olevien miesten täyttämänä ukrainalaiset naiset astuvat rooleihin, joita on aiemmin pidetty kiellettyinä. Heistä tulee kuorma-autonkuljettajia, lukkoseppiä, koneistajia, vartijoita ja jopa palomiehiä. Maaperän alla he työskentelevät hiilikaivoksissa. Pintamaalla he johtavat terästehtaita, teollisuuslaitoksia ja rautateitä, jotka ovat elintärkeitä sodan ponnisteluille. He liittyvät myös armeijaan ennennäkemättömin määrin.</p>\n<p>Uupuneina, kolmantena vuonna sodasta, joka kestää pidempään kuin kukaan odotti, mutta päättäväisinä, ukrainalaiset naiset kaipaavat vakautta ja toteutusta. Monille tämä tarkoittaa uusien roolien ja ammatillisen kasvun tavoittelua, mukaan lukien sodan ponnisteluihin liittyvillä aloilla, teollisuuksilla, jotka ovat ratkaisevia Ukrainan tulevaisuudelle. He ovat miinanraivaajia, jotka puhdistavat peltoja venäläisten räjähteiden jäänteistä, dronejen rakentajia, jotka auttavat sotilaita taistelemaan, ja yhä enemmän, niitä, jotka parantavat sotilaiden haavoja.</p>\n<p>Kun Ukraina kohtaa epävarman tulevaisuuden, naiset nousevat keskeisiksi resilienssin ja sopeutumisen ajureiksi. Viisi miljoonaa heistä elää nyt ulkomailla. Ne, jotka ovat jääneet, auttavat muokkaamaan sellaista yhteiskuntaa, joksika Ukraina haluaa tulla. “Naiset asettavat sävyn tulevaisuudelle,” sanoo Myronenko, laatuvalvontaspesialisti, joka siirtyi humanitaariseen miinanraivaukseen hyökkäyksen jälkeen. Hänelle voima tulee feminiinisyyden omaksumisesta samalla, kun hän kohtaa vaativan työn vaatimukset, joissa elämät ovat vaakalaudalla.</p>\n<p><strong>“Feminismi on täydellinen tuki maallemme”</strong></p>\n<p>Tänään Ukrainassa sukupuoliroolien kysymys on vain vähän tekemistä länsimaisten sukupuolten tasa-arvon ihanteiden kanssa, ja “olisi väärin sanoa, että sota on vapautumisen moottori,” sanoo Anna Colin-Lebedev, poliittisen sosiologian lehtori Pariisin yliopistossa Nanterressa, joka on verrannut naisten roolia Ukrainassa ja Venäjällä. Ukrainassa, missä sota nähdään “kaikkien taisteluna,” miehet ja naiset ovat yhtä lailla mukana. “Venäjän hyökkäystä pidetään olemassaolon uhkana, ei vain poliittisena uhkana,” hän sanoo. Ukrainan naisilla on näyttöä työn ja perheen yhdistämisestä. Mutta nyt, “jokainen äiti näkee aggressorin vaarana hänen lapsilleen, perheelleen ja tulevaisuudelleen.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, työvoiman asiantuntija Kiovassa, joka tutkii sodan vaikutusta talouteen, on samaa mieltä. “Meille,” hän sanoo, “feminismi on täydellinen tuki maallemme.” Tänään ukrainalaisessa armeijassa palvelee 50 000 naista, mukaan lukien 10 000 etulinjassa. Se on kolme kertaa enemmän kuin kymmenen vuotta sitten.</p>\n<p>Naisille muutos tuli sodan myötä ja kauan ennen nykyisen konfliktin alkamista. Kun Venäjän aggressio kiihtyi Donetskin ja Luhanskin itäisillä alueilla vuonna 2014, naiset päättivät taistella takaisin. Mutta armeija oli heikentynyt ja valtio oli hauras. Jos he halusivat, että heidän maansa säilyttää itsenäisyytensä, heidän oli tehtävä osansa. He menivät etulinjaan, mutta ilman palkkaa tai veteraanien eläkkeitä neuvostoaikaisen lain vuoksi, joka kielsi heiltä pääsyn taistelutehtäviin, sekä satoja muita ammatteja, joita pidettiin “haitallisina heidän lisääntymisterveydelleen.”</p>\n<p>Ryhmän naisia käynnisti puolustuskampanjan sukupuolten epätasa-arvon tietoisuuden lisäämiseksi asevoimissa. Keskeinen työkalu oli dokumentti ukrainalaisten naisten roolista etulinjassa nimeltä <em>Näkymätön pataljoona.</em> Elokuva oli keskeinen hallituksen päätökselle vuonna 2016 aloittaa sarjan taistelutehtäviin liittyvien kieltojen kumoaminen. Tämä liike vapautti muutoksen meren. “Jos naiset voivat palvella etulinjassa – kaikkein maskuliinisimmassa työssä – he voivat tehdä mitä tahansa,” sanoo Hanna Hrytsenko, sukupuolitutkija ryhmässä Näkymätön pataljoona. Vuonna 2018 hallitus aloitti prosessin 450 ammatin kiellon purkamiseksi, joita aiemmin pidettiin “haitallisina” naisten terveydelle, avaten tietä naisille tulla kuorma-autonkuljettajiksi, esimerkiksi. Täysimittainen hyökkäys johti lisääntyviin mahdollisuuksiin, ja naisille sallittiin nyt työskennellä maanalaisissa hiilikaivoksissa ja ottaa vastaan muita talouden ylläpitämiseen liittyviä tehtäviä.</p>\n<p><strong>Naiset johtavat Ukrainan miinanraivausvallankumousta</strong></p>\n<p>Ukrainan Miinanraivaajien Yhdistyksen operatiivipäällikkönä, voittoa tavoittelemattomassa 400 miinanraivaajan ryhmässä, joka perustettiin kuusi vuotta sitten, Iryna Kustovska on eturintamassa alalla, joka on kasvanut nopeasti täysimittaisen hyökkäyksen myötä. Aiemmin naisilta suljettu ala laskee nyt naiset kolmanneksi humanitaarisista miinanraivaajistaan. “Se laajenee silmiemme edessä,” sanoo Kustovska.</p>\n<p>Tarve on valtava. Arvioiden mukaan jopa kolmannes Ukrainan alueesta on täynnä räjähtämättömiä miinoja, klusteripommeja, ansalankoja, ansoja ja tykistön kappaleita, jotka venäläiset joukot ovat jättäneet, Ukraina on tullut maailman eniten miinoitettu maa. Yhä useammin naiset astuvat esiin ottaakseen vaarallisen tehtävän tehdä maasta jälleen turvallinen viljelyyn ja asumiseen. He tekevät sen kukin omalla tavallaan. On nuoria äitejä kuten Natalia Myronenko, laatuvalvontaspesialisti, joka tarkistaa, että miinanraivaajien työ on tehty oikein. Mutta myös naisia kuten Galina Burkina, 55, joka päätyi johtamaan 12 miinanraivaajan tiimiä, kaikki miehiä, paettuaan venäläisestä miehityksestä, ensin Debaltsevessa vuonna 2015 ja sitten Svitlodarskissa vuonna 2022, jättäen taakseen vanhan elämänsä voimalaitoksen työntekijänä. “Humanitaarinen miinanraivaus tulee, valitettavasti, olemaan prioriteetti vuosikymmeniksi,” Kustovska huomauttaa.   </p>\n<p>Tämä työ ei vain pelasta elämiä, vaan se on myös elintärkeää Ukrainan maataloussektorille. Usein kutsuttu “maailman leipäkoriksi,” Ukrainan hedelmällisellä maalla on ratkaiseva rooli globaalissa ruokahuollossa.</p>\n<p>Sodan ennen 38-vuotias Kustovska ei ollut paljon kokemusta pommien puhdistamisesta. Hän työskenteli Ukrainan ilmailuhallinnon strategisessa osastossa, keskittyen drone-sääntelyyn. Mutta kun räjähteiden puhdistamisen kiireellisyys kävi ilmeiseksi, hän tarttui tilaisuuteen. Hyökkäyksen alettua pieni ryhmä ukrainalaisia naisia lähetettiin MAT Kosovoon, kansainväliseen miinanraivauskouluun Pejassa, koulutukseen. Kun miehet estettiin lähtemästä maasta, Ukraina kääntyi naisiinsa, jotka alkoivat raivata uutta maata alalla. Kustovska haki liittyäkseen koulutettavien ryhmään ja suoritti kolme koulutuskierrosta, valmistuen luokkansa huipulle – ainoana naisena kurssilla, joka oli suunniteltu sotilasasiantuntijoille ja aseinsinööreille.</p>\n<p>Hänestä tuli Demining Solutionin laatuvalvontainsinööri, yksi kuudesta yksityisestä ukrainalaisesta miinanraivausyrityksestä, jotka ovat syntyneet Ukrainassa kansainvälisten voittoa tavoittelemattomien organisaatioiden, kuten Halo Trustin ja Sveitsin Miinatoimintarahaston (FSD), rinnalla.</p>\n<p>“Kun aloitin, naiset miinanraivauksessa olivat kuuma uutinen,” Kustovska muistelee. “Ihmiset sanoivat, “Naiset miinanraivaajat? Todellako?” Mutta asenteet ovat muuttumassa. “Nyt ihmiset sanovat vain, ‘ok, työsi on miinanraivaus, naisena.’”</p>\n<p>“Naisille miinanraivaus ei ole vain vastaus sotaan; se on myös mahdollisuus ammatilliseen kasvuun,” hän lisää. “Työpaikkoja tulee olemaan paljon – ei vain tavallisille miinanraivaajille, vaan myös johtotehtäviin.”</p>\n<p>Kun hän palkkaa rekryyttejä, sukupuolella ei ole merkitystä: kaikkien miinanraivaajien on noudatettava samoja monimutkaisia mutta selkeitä menettelyjä. Mutta naiset tuovat usein kentälle ainutlaatuisen näkökulman, hän sanoo, viitaten kykyyn ajatella “laatikon ulkopuolella” ja hallita useita tehtäviä samanaikaisesti. Nämä taidot ovat yhä arvokkaampia räjähteiden määrän kasvaessa ja uusien, salakavalampien ansojen löydyttyä. Vanhojen räjähtämättömien ammuksien rinnalla venäläiset joukot jättävät uusia tuotettuja aseita, ja yhä luovammat ja vaarallisemmat ansat ovat yleistymässä.</p>\n<p>“Mietin, kuinka monta uutta ideaa vihollisemme voi tuoda maahamme,” Kustovska huomauttaa, viitaten ansoihin “julmana fantasiana.” Vaikka vaara on todellinen, motivaatio on selkeä: “Kun kysymme hakijoilta, miksi he haluavat liittyä, lähes kaikki sanovat, ‘Haluan auttaa tekemään maastamme jälleen turvallisen.’”</p>\n<p><strong>Ukrainan toimitusketjun ylläpitäminen</strong></p>\n<p>Raikkaana syyspäivänä 52-vuotias Natalya Kolisnichenko kiillottaa tarkkaavaisesti valkoisen 15-tonnin Renault-kuorma-autonsa peilejä ja ajovalot. “Se on naisten kuorma-auto,” hän sanoo ylpeänä. Kuorma-auto, jossa on automaattivaihteisto ja peruutuskamerat, tuntuu uudelta ja hieman seikkailulliselta. Sinä päivänä hän valmistautuu kuljettamaan pesukoneita ja urheiluvaatteita Kiovan alueella osana työtään Zammlerilla, Ukrainan suurimmassa logistiikkayrityksessä. Se on unelma, jota hän on vaalinut siitä asti, kun hänen isänsä vei hänet pitkille automatkoille Karpaateille ja Krimille. Mutta silloin hänen äitinsä oli sanonut, että kuorma-autonkuljetus ei ollut naisten työtä. Hänestä tuli ensin päiväkodin opettaja, sitten toimistotyöntekijä ja kasvatti kaksi poikaa.</p>\n<p>Sota herätti hänen uinuvan lapsuuden unelmansa. Ruotsalaisen voittoa tavoittelemattoman organisaation kouluttamana hän todistaa kasvavasta trendistä Ukrainassa, jossa naiset siirtyvät ammatteihin, joita on pitkään pidetty heille haitallisina tai joita on paheksuttu neuvostoaikaisen ideologian jäänteiden vuoksi naisten roolista. Tarpeen vuoksi pitää Ukrainan kriittinen infrastruktuuri elossa, se on myös auttanut ravistelemaan perinteisiä sukupuolistereotypioita.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, tai “Shift Skills” ruotsiksi, syntyi COVID-19-pandemian aikana auttamaan lentoemäntiä siirtymään työpaikoille, kuten kassanhoitajiksi. Kolme vuotta myöhemmin ryhmä pyrki auttamaan Ukrainaa toipumaan toisesta kriisistä, ja se tunnisti ja yhdisti kaksi kiireellistä kysymystä. Satamien ja lentokenttien ollessa suljettuina ja logistiikan, sektorin, jolle kaikki riippuu, ollessa halvaantuneena, kuorma-autonkuljetuksesta oli tullut Ukrainan talouden elintärkeä valtasuoni. Mutta sota oli tyhjentänyt sektorin kuljettajista. Naiset puolestaan tarvitsivat epätoivoisesti työtä. Teorian ja käytännön yhdistäminen moderneilla kuorma-autoilla Kiovassa, ohjelma saisi naiset korvaamaan miehiä työssä. Se kohdistuisi erityisesti sodan vuoksi siirtyneisiin naisiin, vanhempiin naisiin ja niihin, jotka olivat menettäneet tulonsa tai rakkaansa konfliktiin.</p>\n<p>Siitä tuli erittäin onnistunut projekti. Yli 300 naista on koulutettu ajamaan C-luokan seitsemän tonnin kuorma-autoja Reskilling Ukrainassa -ohjelman alusta lähtien viime syksynä, ja kolme kertaa enemmän on hakenut, sanoo Oleksandra Panasiuk, koordinaattori. Sen menestys on lumipalloefekti, joka on inspiroinut uuden koulutuksen aloitteita. Esimerkiksi “rakennuskoneiden kuljettajien koulu” kouluttaa naisia käsittelemään kaivinkoneita. Sisäisesti hiilikaivoksissa on koulutettu naistyöntekijöitä ajamaan vaunuja kuljettamaan hiiltä kaivosten sisällä. Yritykset ovat yrittäneet sopeutua naisiin korkeampien palkkojen, automatisointiprosessien ja mielenterveysohjelmien avulla.</p>\n<p>Se oli Facebook-mainos ilmaisista kuorma-autonkuljettajakursseista, joka sai Kolisnichenkon tekemään muutoksen. “Sanoin, ok, nyt olen 52, on aika muuttaa elämääni, toteuttaa unelmani,” hän sanoo. Koulutus oli vaikeaa: kaksi viikkoa teoriaa, kolme viikkoa käytäntöä saadakseen lisenssin ajaa yli seitsemän tonnin kuorma-autoja. “Tapasin paljon upeita, rohkeita naisia, jotka haluavat muuttaa elämäänsä,” hän sanoo.</p>\n<p>Työn löytäminen sen jälkeen oli helppoa. Työn todellisuus kuitenkin osoittautui haastavaksi. Aluksi hän teki pitkiä matkoja ympäri Ukrainaa Scania-kuorma-autolla, navigoiden pitkiä vuoroja, ilmahyökkäyssireenejä ja jännittyneitä hetkiä autioilla huoltoasemilla. Hänen oli pakko nukkua asemilla, usein ilman asianmukaisia tiloja, ja joskus hänen oli pyydettävä tuntemattomilta saattajaa käyttää wc:tä. “Se oli vaikeaa,” hän myöntää. “Mutta olen kiitollinen kokemuksesta.”</p>\n<p>Kolisnichenko sanoo, että on liian aikaista puhua suurista muutoksista sukupuolirooleissa Ukrainassa. “Monet ihmiset eivät ymmärrä, miksi naiset saattaisivat haluta tämän työn,” hän sanoo. Hän lisää: “Tapasin paljon upeita ihmisiä ympäri maata,” ja ihmisten yllättyneet ilmeet, kun hän pysäköi kuorma-autoaan, ovat hänelle merkki hitaasta mutta havaittavasta muutoksesta yhteiskunnallisissa käsityksissä.</p>\n<p>Nyt, kuljettaen urheiluvarusteita ja vaatteita Kiovan alueella Zammlerilla, hän kattaa vain lyhyempiä matkoja. Mutta hän usein auttaa purkamaan tavaroita itse. “Miehiä ei ole tarpeeksi,” hän sanoo. “Varastoissa ja kaupoissa, joihin toimitan, on enimmäkseen naisia, ja puramme tavarat yhdessä.”</p>\n<p>Lapsena hän rakasti kaikkea isänsä automatkoista – bensan tuoksua huoltoasemilla, vuorten kauneutta, vapauden tunnetta. Tänään hänen työnsä tuo välähdyksiä noista muistoista, vaikka ne nyt suodattuvat sodan vaikeuksien läpi. “Näen, kuinka kaunis maa on vihreine metsiineen, mutta näen myös, kuinka venäläiset tuhoavat koteja ja kaupunkeja. Näen palaneita autoja teillä, hätäautoja haavoittuneiden sotilaiden kanssa.”</p>\n<p>\"Se on vaikeaa; se sattuu,” hän sanoo. “Mutta uskon, että kaikki rakennetaan uudelleen, jos jokainen tekee osansa.” Tänään kuorma-auton ajaminen on enemmän kuin lapsuuden unelma. “Olen tarpeellinen,” hän lisää. “Tunnen ylpeyttä.” </p>\n<p><strong>Oppiminen elämään sodan kanssa</strong></p>\n<p>Venäjän hyökkäyksen alkuvaiheissa, kun ukrainalaiset ryntäsivät etulinjaan, naiset tasapainottivat huimaavaa määrää haasteita, aivan kuten he olivat tehneet vain vuosia aiemmin pandemian aikana. He pitivät perheensä turvassa, toimittivat apua, keräsivät varoja sotilaille, matkustivat tuhansia kilometrejä tuodakseen lapsensa turvaan ja toimivat Ukrainan puolestapuhujina ulkomailla – kaikki samalla kun heidän oli otettava useita töitä selvitäkseen. He menivät myös etulinjaan. Nopean voiton mahdollisuus toimi adrenaliinina, pitäen heidät liikkeellä.</p>\n<p>Kuitenkin se, mitä he luulivat olevan sprintti, on muuttunut maratoniksi. Ukrainan naiset ovat lopettaneet odottamasta, että hyviä uutisia tulisi huomenna. Adrenaliinin hiipuessa he yrittävät rajoittaa “sodan osuutta” elämässään, keskittyen perusasioihin, löytämällä toteutusta ammatillisessa elämässään, perheissään ja itsessään, mutta myös jatkuvassa panoksessaan sodan ponnisteluille.</p>\n<p>\"He tarvitsevat jonkin syyn uskoa, että elämä on hyvää ja että heillä on paljon asioita, joista olla kiitollisia sodasta huolimatta,” sanoo Evgeniya Bliznyuk Gradus Researchista. Uupuneina ja joskus loppuunpalaneina he “alkavat ottaa asioita rauhallisemmin, huolehtia tunteistaan ja kommunikoida muiden naisten, perheensä ja lastensa kanssa.” </p>\n<p>Naiset ovat pitäneet talouden ja yhteiskunnan toiminnassa näinä sodan vuosina. He ovat myös tehneet jälkensä uusilla aloilla, usein sodan kanssa liittyvillä aloilla, puhdistaen maata, rakentaen droneja ja valmistautuen auttamaan veteraaneja parantumaan ja sopeutumaan sosiaalisesti. Enemmän kuin vain “aukkojen täyttäjiä,” he ovat “sosiaalisia yhdistäjiä,” tuoden resilienssiä, empatiaa ja ymmärrystä yhteiskuntaan, joka kohtaa valtavia haasteita. “Koska Ukraina on nyt hyvin erilainen kuin ennen sotaa,” sanoo Bliznyuk.</p>\n<p>Eläminen “uudessa todellisuudessa” sopeutumisessa pitkään kestävään sotaan tarkoittaa jokaiselle naiselle jotain erilaista. “Jätän lapset mummolle, ja menen töihin,” sanoo Natalia Myronenko, humanitaarinen miinanraivauksen laatuvalvontaspesialisti. “Se on ‘uusi normaali’.” Galina Burkina tarkoittaa, että hän tekee maastaan turvallisen lapsenlapselleen. Natalya Kolisnichenko löytää tarkoituksen kuorma-auton ajamisesta.</p>\n<p>Kyllä, monille naisille sota on avannut Ukrainassa mahdollisuuden murtautua aloille, joita perinteisesti ovat hallinneet miehet. Mutta useimmat heistä sanovat, että panokset ovat liian korkeat kutsuakseen sitä “mahdollisuudeksi.” Sen sijaan se on välttämättömyys. Välttämättömyys selvitä, jälleenrakentaa ja raivata tietä tulevaisuudelle, jossa he ja rakastamansa maa voivat lopulta olla jälleen turvallisia.</p>\n<p><em>Tämä tarina on tehty osittain N-Ostin Eurooppa-Ukraina Desk -apurahaprojektin tuella. Yulia Surkova, ukrainalainen toimittaja, joka katsoo sotatoimia ja humanitaarisia ongelmia AFP:lle, UNICEF:lle ja ukrainalaisille medioille, on osallistunut tämän tarinan tekemiseen.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>on toimittaja ja reportteri. Alun perin Ranskasta, hän asuu Frankfurtissa ja työskentelee kansainvälisille medioille, mukaan lukien <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> ja<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.639",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Yhdellä miljoonalla ukrainalaisella armeijassa, mukaan lukien satojatuhansia etulinjassa, yhdeksällä miljoonalla pakolaisella ja tuhansilla miehillä, jotka aikaisemmin innokkaasti liittyivät palvelukseen ja nyt piilottelevat sotilasrekrytoijilta, sota on kutistanut ja muokannut Ukrainan työvoimaa. Todellakin, on todennäköistä, että se jatkaa yhteiskunnan ja naisten aseman muuttamista vielä vuosikymmeniä eteenpäin.</I> \r\n<br><br> \r\nViettyään vuosia laadunvalvontainsinöörinä suurissa supermarketeissa ja rakennustyömailla, Natalia Myronenko oli kaivannut muutosta. Muotista, kauneudesta, meikistä ja harmoniasta intohimoisesti kiinnostuneena hän näki äitiyslomansa toisen lapsensa syntymän jälkeen täydellisenä hetkenä kääntyä. Mutta sota puuttui asiaan, sysäten hänet alalle, johon hän ei ollut koskaan kuvitellut astuvansa: humanitaariseen miinanraivaukseen. Kun hän sai työn laadunvalvontapäällikkönä, hän kuvitteli pääasiassa toimistotyötä. “Sitten tajusin, että sota on työni, ja olin järkyttynyt,” sanoo 40-vuotias. Kuten vanhassa työssään, hänen on tarkistettava muiden työtä. Vain nyt ihmishenget ovat vaakalaudalla. Kyse on siitä, että maa on jälleen turvallista viljelijöille ja ihmisille elää, kartoittaa jokainen taistelun todistama peltoalue, etsiä huolellisesti ja poistaa räjähteitä, ohjuksia, tykistön ammuksia, pommeja ja muita aseita – kaikki äärimmäisellä varovaisuudella. “Kaikki on turvallisuudesta,” hän sanoo.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.412",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Geschlechterstereotypen brechen zusammen, während ukrainische Frauen sich engagieren",
                key:"uid": string:"63a663af-fce1-430f-b0ea-ef1eb3a2e810",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>High Heels und Wanderschuhe</strong></p>\n<p> „Ich mag stilvolle Dinge, schöne Räume, aber dieser Job ist viel interessanter“, sagt Myronenko an einem kürzlichen Herbsttag in Peja, Kosovo, wo sie an einer Weiterbildung an der MAT Kosovo Minenschule teilnimmt. Makellos in der braunen Uniform ihres Arbeitgebers, der sechs Jahre alten ukrainischen Deminervereinigung (UDA), beugt sie sich über eine alte russische Rakete und lernt, wie man sie entschärft. Ihr Job ist eine Mischung aus dem, was sie liebt. Im Büro in Kiew und im Feld. Hochhackige Schuhe und Wanderschuhe tragen. Die Bindung zu den Mädchen im Büro, die analytische Komplexität der Aufgabe: „Ich möchte nichts anderes tun.“ Meistens, sagt sie, „kommt es meinem Land zugute.“</p>\n<p>Wie Myronenko hat Valentina Kastrenko sich nie in einem „Männerjob – geschweige denn, darin erfolgreich zu sein“ vorgestellt. Aber nachdem russische Truppen ihre Heimatstadt Mariupol bombardiert, ihr Zuhause zerstört und den Lastwagen ihres Mannes – ihre einzige Einkommensquelle – gestohlen hatten, blieb ihr nichts anderes übrig, als nach Westen zu fliehen. Wie Millionen von vertriebenen Ukrainern hatte sie gekämpft, ihr Leben nach der umfassenden Invasion neu zu erfinden. In einer Unterstützungsgruppe in Mariupol sah sie jedoch eine Anzeige für kostenlose Lkw-Fahrkurse.</p>\n<p>Lkw-Fahren? Das war das Gebiet ihres Mannes. Mit 57 war sie kurz vor der Rente. Doch ohne ein Zuhause, in das sie zurückkehren konnte, und ohne Perspektiven, bewarb sie sich. Jetzt ist sie lizenzierte Fahrerin für Lkw mit einem Gewicht von sieben Tonnen und mehr und plant, mit ihrem Mann auf langen Lkw-Fahrten zusammenzuarbeiten, um beim Laden von Waren zu helfen. Sie weiß, wie kompliziert der Job für Frauen ist. „Die Ukraine ist ein traditionelles Land; die traditionelle Rolle der Frauen ist es, zu Hause zu sein“, sagt sie. In der Ukraine sind die Fahrer oft wochenlang weg, aber der Kurs gab ihr einen Schub: „Ich habe viele Mädchen getroffen, die einen Beitrag zum Wiederaufbau der Ukraine leisten wollen.“</p>\n<p>Die Geschichten von Natalia Myronenko und Valentina Kastrenko spiegeln einen größeren gesellschaftlichen Wandel wider, der in der Ukraine im Gange ist. Mit einer Million Ukrainern im Militär, fast neun Millionen Vertriebenen, was ungefähr einem Viertel der Bevölkerung entspricht, und Tausenden von Männern, die einst eifrig eingezogen wurden und sich jetzt vor Militärrekruten verstecken, hat der Krieg nicht nur die Arbeitskräfte der Ukraine verkleinert und umgestaltet; in der Tat wird er wahrscheinlich die Gesellschaft und den Platz der Frauen darin noch jahrzehntelang weiter transformieren.</p>\n<p>In einer Reihe von „Kriegsumfragen“ für Gradus Research, einem während der COVID-19-Pandemie gegründeten Unternehmen, hat die Soziologin Evgeniya Bliznyuk seit den ersten Wochen des Krieges im Jahr 2022 den Puls der ukrainischen Gesellschaft erfasst und ihre verschiedenen „mentalen Phasen“ dokumentiert. Sie sagt, die Rolle der ukrainischen Frauen werde zunehmend bedeutend werden, „nicht nur um die Lücken zu füllen, sondern auch als treibende Kraft beim Wiederaufbau der Ukraine als inklusive Gesellschaft“. </p>\n<p>Um die abwesenden Männer zu ersetzen, treten ukrainische Frauen in Rollen ein, die einst als tabu galten. Sie werden zu Lkw-Fahrerinnen, Schlosserinnen, Maschinenbauern, Sicherheitskräften und sogar Feuerwehrleuten. Unter Tage arbeiten sie in Kohlenminen. Über Tage leiten sie Stahlwerke, Fabriken und Eisenbahnen, die für den Kriegsanstrengungen von entscheidender Bedeutung sind. Sie treten auch in nie dagewesenen Zahlen in das Militär ein.</p>\n<p>Erschöpft, drei Jahre in den Krieg, der länger dauert als jeder erwartet hat, aber entschlossen, sehnen sich ukrainische Frauen nach Stabilität und Erfüllung. Für viele bedeutet das, neue Rollen und berufliches Wachstum zu verfolgen, einschließlich in Sektoren, die mit den Kriegsanstrengungen verbunden sind, Industrien, die entscheidend für die Zukunft der Ukraine sind. Sie sind die Minenräumer, die landwirtschaftliche Flächen von Überresten russischer Sprengstoffe befreien, die Baumeister von Drohnen, die Soldaten im Kampf helfen, und zunehmend diejenigen, die die Wunden der Soldaten heilen.</p>\n<p>Während die Ukraine einer ungewissen Zukunft gegenübersteht, treten Frauen als Schlüsselakteure für Resilienz und Anpassungsfähigkeit hervor. Fünf Millionen von ihnen leben jetzt im Ausland. Diejenigen, die geblieben sind, helfen, die Art von Gesellschaft zu gestalten, die die Ukraine werden möchte. „Frauen setzen den Ton für die Zukunft“, sagt Myronenko, die Qualitätssicherungsspezialistin, die nach der Invasion in die humanitäre Minenräumung gewechselt ist. Für sie kommt die Stärke daraus, ihre Weiblichkeit zu umarmen, während sie die Anforderungen eines herausfordernden Jobs mit Leben auf dem Spiel bewältigt.</p>\n<p><strong>„Feminismus ist totale Unterstützung für unser Land“</strong></p>\n<p>Heute in der Ukraine hat die Frage der Geschlechterrollen wenig mit westlichen Idealen der Geschlechtergleichheit zu tun, und „es wäre falsch zu sagen, der Krieg sei ein Motor der Emanzipation“, sagt Anna Colin-Lebedev, Dozentin für politische Soziologie an der Universität Paris Nanterre, die die Rolle der Frauen in der Ukraine und Russland verglichen hat. In der Ukraine, wo der Krieg als „Kampf aller“ angesehen wird, sind Männer und Frauen gleichermaßen beteiligt. „Die russische Invasion wird als existenzielle Bedrohung und nicht nur als politische angesehen“, sagt sie. Ukrainische Frauen haben eine Erfolgsbilanz darin, Arbeit und Familie zu kombinieren. Aber jetzt sieht „jede Mutter den Aggressor als Gefahr für ihre Kinder, ihre Familie und ihre Zukunft.“</p>\n<p>Tetyana Pashkina, eine Arbeitsmarktspezialistin in Kiew, die die Auswirkungen des Krieges auf die Wirtschaft untersucht, stimmt zu. „Für uns“, sagt sie, „ist Feminismus totale Unterstützung für unser Land“. Heute dienen 50.000 Frauen in der ukrainischen Armee, darunter 10.000 an der Front. Das sind dreimal so viele wie vor zehn Jahren.</p>\n<p>Für Frauen kam der Wandel mit dem Krieg und lange bevor der aktuelle Konflikt begann. Als die russische Aggression in den östlichen Regionen Donetsk und Luhansk 2014 eskalierte, beschlossen Frauen, sich zu wehren. Aber die Armee war erschöpft und der Staat war fragil. Wenn sie wollten, dass ihr Land seine Souveränität behält, mussten sie ihren Teil dazu beitragen. Sie gingen an die Front, aber ohne Gehalt oder Veteranenrenten aufgrund eines sowjetischen Gesetzes, das ihnen den Zugang zu Kampfpositionen sowie Hunderte anderer Berufe, die als „schädlich für ihre reproduktive Gesundheit“ angesehen wurden, verbot.</p>\n<p>Eine Gruppe von Frauen startete eine Advocacy-Kampagne, um das Bewusstsein für Geschlechterungleichheit in den Streitkräften zu schärfen. Ein wichtiges Instrument war ein Dokumentarfilm über die Rolle ukrainischer Frauen an der Front mit dem Titel <em>Das unsichtbare Bataillon.</em> Der Film war entscheidend für die Entscheidung der Regierung im Jahr 2016, eine Reihe von Verboten für Kampfjobs aufzuheben. Dieser Schritt löste einen Wandel aus. „Wenn Frauen an der Front dienen können – dem männlichsten Job von allen – können sie alles tun“, sagt Hanna Hrytsenko, eine Geschlechterforscherin für die Gruppe Unsichtbares Bataillon. Im Jahr 2018 begann die Regierung mit dem Prozess, ein Verbot von 450 Berufen aufzuheben, die zuvor als „schädlich“ für die Gesundheit von Frauen angesehen wurden, und ebnete den Weg für Frauen, beispielsweise Lkw-Fahrerinnen zu werden. Die umfassende Invasion führte zu weiteren Öffnungen, wobei Frauen nun auch unter Tage in Kohlenminen arbeiten und andere Aufgaben übernehmen dürfen, die entscheidend für den Betrieb der Wirtschaft sind.</p>\n<p><strong>Frauen führen die Minenräumungsrevolution der Ukraine an</strong></p>\n<p>Als Betriebsleiterin der ukrainischen Deminervereinigung, einer gemeinnützigen Gruppe von 400 Minenräumern, die vor sechs Jahren gegründet wurde, steht Iryna Kustovska an der Spitze eines Sektors, der durch die umfassende Invasion schnell gewachsen ist. Einst für Frauen geschlossen, zählt das Feld jetzt Frauen als ein Drittel seiner humanitären Minenräumer. „Es expandiert vor unseren Augen“, sagt Kustovska.</p>\n<p>Der Bedarf ist enorm. Schätzungen zufolge ist bis zu einem Drittel des Territoriums der Ukraine mit nicht explodierten Minen, Streubomben, Stolperdrähten, Sprengfallen und Geschosssplittern, die von russischen Streitkräften hinterlassen wurden, übersät, sodass die Ukraine zum am stärksten verminten Land der Welt geworden ist. Zunehmend sind es Frauen, die bereit sind, die gefährliche Aufgabe zu übernehmen, das Land wieder sicher für die Landwirtschaft und Besiedlung zu machen. Sie tun es jede auf ihre eigene Weise. Es gibt junge Mütter wie Natalia Myronenko, die Qualitätssicherungsspezialistin, die überprüft, ob die Arbeit der Minenräumer ordnungsgemäß erledigt wird. Aber auch Frauen wie Galina Burkina, 55, die nach der Flucht vor der russischen Besatzung, zuerst in Debaltseve 2015 und dann in Svitlodarsk 2022, ein Team von 12 Minenräumern, alles Männer, leitete und ihr altes Leben als Kraftwerksarbeiterin hinter sich ließ. „Die humanitäre Minenräumung wird leider für Jahrzehnte eine Priorität sein“, merkt Kustovska an.   </p>\n<p>Diese Arbeit rettet nicht nur Leben, sie ist auch entscheidend für den Agrarsektor der Ukraine. Oft als „Brotkorb der Welt“ bezeichnet, spielt das fruchtbare Land der Ukraine eine entscheidende Rolle in der globalen Nahrungsmittelversorgung.</p>\n<p>Vor dem Krieg hatte die 38-jährige Kustovska wenig Erfahrung mit der Räumung von Bomben. Sie arbeitete in der strategischen Abteilung der ukrainischen Luftfahrtbehörde und konzentrierte sich auf die Regulierung von Drohnen. Doch als die Dringlichkeit, Sprengstoffe zu räumen, offensichtlich wurde, ergriff sie die Gelegenheit. Nachdem die Invasion begonnen hatte, wurde eine kleine Gruppe ukrainischer Frauen zur MAT Kosovo, einer internationalen Minenschule in Peja, zur Ausbildung geschickt. Da Männer das Land nicht verlassen durften, wandte sich die Ukraine an ihre Frauen, die begannen, Neuland in diesem Bereich zu betreten. Kustovska bewarb sich, um einer Gruppe von Auszubildenden beizutreten, und absolvierte drei Ausbildungsrunden, wobei sie als Beste ihrer Klasse abschloss – die einzige Frau in einem Kurs, der für Militärspezialisten und Waffentechniker konzipiert war.</p>\n<p>Sie wurde die Qualitätssicherungsingenieurin für Demining Solution, eines von sechs privaten ukrainischen Minenräumunternehmen, die neben internationalen gemeinnützigen Organisationen wie Halo Trust und der Schweizer Stiftung für Minenräumung (FSD) in der Ukraine entstanden sind.</p>\n<p>„Als ich anfing, waren Frauen im Minenräumen ein heißes Thema“, erinnert sich Kustovska. „Die Leute sagten: ‚Frauen-Minenräumer? Wirklich?‘ Aber die Einstellungen ändern sich. „Jetzt sagen die Leute einfach: ‚Okay, dein Job ist Minenräumen, als Frau.‘“</p>\n<p>„Für Frauen ist Minenräumen nicht nur eine Reaktion auf den Krieg; es ist auch eine Gelegenheit für berufliches Wachstum“, fügt sie hinzu. „Es wird viele Jobs geben – nicht nur für gewöhnliche Minenräumer, sondern auch für Managementpositionen.“</p>\n<p>Wenn sie Rekruten einstellt, ist das Geschlecht irrelevant: Alle Minenräumer müssen die gleichen komplexen, aber klaren Verfahren befolgen. Aber Frauen bringen oft eine einzigartige Perspektive in das Feld, sagt sie und verweist auf die Fähigkeit, „über den Tellerrand hinaus zu denken“ und mehrere Aufgaben gleichzeitig zu bewältigen. Diese Fähigkeiten werden immer wertvoller, da die Anzahl der Sprengstoffe zunimmt und neue, heimtückischere Formen von Sprengfallen entdeckt werden. Neben älteren, nicht explodierten Munitionen hinterlassen russische Streitkräfte neu produzierte Munition, wobei kreativere und gefährlichere Fallen alltäglich werden.</p>\n<p>„Ich frage mich, wie viele neue Ideen unser Feind in unser Land bringen kann“, bemerkt Kustovska und bezeichnet die Sprengfallen als „grausame Fantasie“. Obwohl die Gefahr real ist, ist die Motivation klar: „Wenn wir Bewerber fragen, warum sie beitreten wollen, sagen fast alle: ‚Ich möchte helfen, unser Land wieder sicher zu machen.‘“</p>\n<p><strong>Die Lieferkette der Ukraine am Laufen halten</strong></p>\n<p>An einem klaren Herbsttag poliert die 52-jährige Natalya Kolisnichenko aufmerksam die Spiegel und Scheinwerfer ihres weißen 15-Tonnen-Renault-Lkw. „Es ist ein Frauen-Lkw“, sagt sie stolz. Der Lkw, mit Automatikgetriebe und Rückfahrkameras, fühlt sich neu und ein wenig abenteuerlich an. An diesem Tag bereitet sie sich darauf vor, Waschmaschinen und Sportbekleidung in der Region Kiew zu transportieren, im Rahmen ihrer Arbeit bei Zammler, dem größten Logistikunternehmen der Ukraine. Es ist ein Traum, den sie gehegt hat, seit ihr Vater sie auf langen Roadtrips in die Karpaten und nach Krim mitgenommen hat. Aber damals hatte ihre Mutter gesagt, Lkw-Fahren sei kein Frauenjob. Zuerst wurde sie Kindergartenlehrerin, dann Bürokraft und zog zwei Söhne groß.</p>\n<p>Es brauchte den Krieg, um ihren schlummernden Kindheitstraum wiederzubeleben. Umgeschult in den Lkw-Bereich von einer schwedischen gemeinnützigen Organisation, bezeugt sie einen wachsenden Trend in der Ukraine, der Frauen in Berufe bringt, die lange als schädlich für sie oder von Überbleibseln der sowjetischen Ideologie bezüglich der Rolle der Frauen missbilligt wurden. Getrieben von der Notwendigkeit, die kritische Infrastruktur der Ukraine am Leben zu erhalten, hat es auch geholfen, traditionelle Geschlechterstereotypen aufzubrechen.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, oder „Shift Skills“ auf Schwedisch, wurde während der COVID-19-Pandemie ins Leben gerufen, um Flugbegleitern zu helfen, in Berufe wie Kassierer zu wechseln. Drei Jahre später wollte die Gruppe der Ukraine helfen, sich von einer weiteren Krise zu erholen, und identifizierte und kombinierte zwei dringende Probleme. Mit geschlossenen Häfen und Flughäfen und einer gelähmten Logistik, von der alles abhängt, war das Lkw-Fahren zur lebenswichtigen Arterie der ukrainischen Wirtschaft geworden. Aber der Krieg hatte den Sektor seiner Fahrer beraubt. Frauen hingegen mussten dringend arbeiten. Durch die Mischung aus Theorie und praktischer Erfahrung mit modernen Lkw in Kiew sollte das Programm Frauen dazu bringen, Männer im Job zu ersetzen. Es sollte insbesondere Frauen ansprechen, die durch den Krieg vertrieben wurden, ältere Frauen und diejenigen, die ihr Einkommen oder geliebte Menschen durch den Konflikt verloren hatten.</p>\n<p>Es wurde ein sehr erfolgreiches Projekt. Seit der Gründung von Reskilling Ukraine im letzten Herbst haben über 300 Frauen das Fahren von Lkw der Kategorie C mit einem Gewicht von sieben Tonnen trainiert, wobei dreimal so viele sich beworben haben, sagt Oleksandra Panasiuk, die Koordinatorin. Ihr Erfolg hat sich zu einer Welle neuer Umschulungsinitiativen ausgeweitet. Die „Schule für Bediener von Baumaschinen“ beispielsweise schult Frauen im Umgang mit Baggern. Intern haben Kohlenminen Frauenarbeiterinnen umgeschult, um Waggons zu fahren, die Kohle im Inneren der Minen transportieren. Unternehmen haben versucht, ihre Arbeitsweisen an Frauen anzupassen, indem sie höhere Gehälter, Automatisierungsprozesse und Programme zur psychischen Gesundheit anbieten.</p>\n<p>Es war eine Facebook-Anzeige für kostenlose Lkw-Fahrkurse, die Kolisnichenko dazu brachte, eine Veränderung vorzunehmen. „Ich sagte, okay, jetzt bin ich 52, es ist Zeit, mein Leben zu ändern, meinen Traum wahr werden zu lassen“, sagt sie. Die Ausbildung war hart: zwei Wochen Theorie, drei Wochen Praxis, um ihre Lizenz zum Fahren von Lkw über sieben Tonnen zu erhalten. „Ich habe viele großartige, mutige Frauen getroffen, die ihr Leben verändern wollen“, sagt sie.</p>\n<p>Danach einen Job zu finden, war einfach. Die Realität des Jobs erwies sich jedoch als herausfordernd. Zunächst unternahm sie lange Fahrten durch die Ukraine in einem Scania-Lkw, navigierte durch lange Schichten, Luftangriffssirenen und angespannte Momente an verlassenen Tankstellen. Sie musste an den Tankstellen schlafen, oft ohne angemessene Einrichtungen, und manchmal musste sie Fremde um eine Eskorte bitten, um die Toilette benutzen zu können. „Es war schwierig“, gibt sie zu. „Aber ich bin dankbar für die Erfahrung.“</p>\n<p>Kolisnichenko sagt, es sei zu früh, um von großen Veränderungen der Geschlechterrollen in der Ukraine zu sprechen. „Viele Menschen verstehen nicht, warum Frauen diesen Job wollen könnten“, sagt sie. Sie fügt hinzu: „Ich habe viele erstaunliche Menschen im ganzen Land getroffen“, und die überraschten Blicke in den Augen der Menschen, wenn sie ihren Lkw parkt, sind für sie ein Zeichen für einen langsamen, aber spürbaren Wandel in den gesellschaftlichen Wahrnehmungen.</p>\n<p>Jetzt, wo sie Sportartikel und Kleidung in der Region Kiew mit Zammler transportiert, fährt sie nur noch kürzere Strecken. Aber sie hilft oft selbst beim Entladen der Waren. „Es gibt nicht genug Männer“, sagt sie. „Es sind hauptsächlich Frauen in den Lagern und Geschäften, wo ich liefere, und wir entladen die Waren gemeinsam.“</p>\n<p>Als Kind hatte sie alles an den Roadtrips ihres Vaters geliebt – den Geruch von Benzin an den Tankstellen, die Schönheit der Berge, das Gefühl von Freiheit. Heute bringt ihr Job Einblicke in diese Erinnerungen, obwohl sie jetzt durch die Härten des Krieges gefiltert sind. „Ich sehe, wie schön das Land mit seinen grünen Wäldern ist, aber ich sehe auch, wie die Russen Häuser und Städte zerstören. Ich sehe verbrannte Autos auf den Straßen, Einsatzfahrzeuge mit verwundeten Soldaten.“</p>\n<p>„Es ist hart; es tut weh“, sagt sie. „Aber ich glaube, alles wird wieder aufgebaut, wenn jeder seinen Teil dazu beiträgt.“ Heute ist das Fahren eines Lkw mehr als ein Kindheitstraum. „Ich werde gebraucht“, fügt sie hinzu. „Ich fühle mich stolz.“ </p>\n<p><strong>Lernen, mit dem Krieg zu leben</strong></p>\n<p>In den frühen Tagen der Invasion Russlands, als die Ukrainer an die Front eilten, balancierten Frauen eine schwindelerregende Menge an Herausforderungen, ähnlich wie sie es nur Jahre zuvor während der Pandemie getan hatten. Sie hielten ihre Familien sicher, lieferten Hilfe, sammelten Spenden für Soldaten, reisten Tausende von Meilen, um ihre Kinder in Sicherheit zu bringen, und agierten als Fürsprecherinnen für die Ukraine im Ausland – alles, während sie mehrere Jobs annehmen mussten, um über die Runden zu kommen. Sie gingen auch an die Front. Die Aussicht auf einen schnellen Sieg wirkte wie Adrenalin und hielt sie am Laufen.</p>\n<p>Doch was sie für einen Sprint hielten, hat sich in einen Marathon verwandelt. Ukrainische Frauen haben aufgehört zu erwarten, dass morgen gute Nachrichten kommen. Mit dem nachlassenden Adrenalin versuchen sie, den „Anteil des Krieges“ in ihrem Leben zu begrenzen, sich auf grundlegende Bedürfnisse zu konzentrieren, Erfüllung in ihrem Berufsleben, ihren Familien und sich selbst zu finden, aber auch ihren fortwährenden Beitrag zu den Kriegsanstrengungen.</p>\n<p>„Sie brauchen einen Grund zu glauben, dass das Leben gut ist und dass sie trotz des Krieges viele Dinge haben, für die sie dankbar sein können“, sagt Evgeniya Bliznyuk von Gradus Research. Erschöpft und manchmal ausgebrannt, beginnen sie, „die Dinge langsamer anzugehen, auf ihre Emotionen zu achten und mit anderen Frauen, ihrer Familie und ihren Kindern zu kommunizieren.“ </p>\n<p>Frauen haben in diesen Jahren des Krieges die Wirtschaft und die Gesellschaft am Laufen gehalten. Sie haben auch in neuen Sektoren, oft kriegsbezogenen Sektoren, ihre Spuren hinterlassen, indem sie Land räumen, Drohnen bauen und sich darauf vorbereiten, Veteranen zu helfen, zu heilen und sich sozial anzupassen. Mehr als nur „Lückenfüller“ sind sie die „sozialen Verbindungsstellen“, die Resilienz, Empathie und Verständnis in eine Gesellschaft bringen, die vor immensen Herausforderungen steht. „Denn die Ukraine ist jetzt sehr anders als vor dem Krieg“, sagt Bliznyuk.</p>\n<p>Im Leben in der „neuen Realität“ der Anpassung an einen prolongierten Krieg bedeutet etwas anderes für jede Frau. „Ich lasse die Kinder bei Oma und gehe zur Arbeit“, sagt Natalia Myronenko, die Qualitätssicherungsspezialistin für humanitäre Minenräumung. „Das ist die „neue Normalität“.“ Für Galina Burkina bedeutet es, ihr Land für ihre Enkelin sicher zu machen. Natalya Kolisnichenko findet Sinn im Lkw-Fahren.</p>\n<p>Ja, für viele Frauen hat der Krieg in der Ukraine die Chance eröffnet, in Bereiche einzudringen, die traditionell von Männern dominiert werden. Aber die meisten von ihnen sagen, die Einsätze seien viel zu hoch, um es als „Gelegenheit“ zu bezeichnen. Stattdessen ist es eine Notwendigkeit. Eine Notwendigkeit zu überleben, wieder aufzubauen und den Weg für eine Zukunft zu ebnen, in der sie und das Land, das sie lieben, endlich wieder sicher sein können.</p>\n<p><em>Diese Geschichte wurde teilweise dank der Unterstützung des Stipendienprogramms des Europe-Ukraine Desk von N-Ost erstellt. Yulia Surkova, eine ukrainische Journalistin, die Kriegsaktionen und humanitäre Probleme für AFP, UNICEF und ukrainische Medien abdeckt, hat zu dieser Geschichte beigetragen.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>ist Journalistin und Reporterin. Ursprünglich aus Frankreich, lebt sie in Frankfurt und arbeitet als Korrespondentin für internationale Medien, darunter das <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> und <em>Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.156",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Mit einer Million Ukrainern im Militär, darunter Hunderttausende an der Front, neun Millionen Vertriebenen und Tausenden von Männern, die einst eifrig eingezogen wurden und sich jetzt vor Militärrekruten verstecken, hat der Krieg die Arbeitskräfte der Ukraine verkleinert und umgestaltet. Tatsächlich wird es wahrscheinlich weiterhin die Gesellschaft und die Rolle der Frauen darin für die kommenden Jahrzehnte transformieren.</I> \n<br><br> \nNach Jahren als Qualitätskontrollingenieurin bei großen Supermärkten und im Wohnungsbau hatte Natalia Myronenko sich nach Veränderung gesehnt. Leidenschaftlich für Mode, Schönheit, Make-up und Harmonie, sah sie ihre Elternzeit nach der Geburt ihres zweiten Kindes als die perfekte Gelegenheit, einen Wechsel vorzunehmen. Doch der Krieg kam dazwischen und warf sie in ein Feld, das sie sich nie vorgestellt hatte: humanitäre Minenräumung. Als sie den Job als Qualitätskontrollmanagerin bekam, stellte sie sich hauptsächlich Büroüberwachungsarbeit vor. „Dann wurde mir klar, dass der Krieg mein Job ist, und ich war schockiert“, sagt die 40-Jährige. Wie in ihrem alten Job muss sie die Arbeit anderer Menschen überprüfen. Nur jetzt stehen Menschenleben auf dem Spiel. Es geht darum, das Land wieder sicher zu machen für Landwirte und Menschen, die darauf leben, jedes Stück Ackerland zu überprüfen, das Kämpfe erlebt hat, sorgfältig nach und das Entfernen von nicht explodierten Minen, Raketen, Artilleriegeschossen, Bomben und anderen Arten von Munition zu suchen – alles mit äußerster Vorsicht. „Es geht nur um Sicherheit“, sagt sie.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.061",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Stereotypy płciowe rozpadają się, gdy ukraińskie kobiety podejmują działania",
                key:"uid": string:"68541f35-ccc4-48d2-b105-588d21e189c9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Wysokie obcasy i buty trekkingowe</strong></p>\n<p> „Lubię stylowe rzeczy, piękne przestrzenie, ale ta praca jest znacznie bardziej interesująca” – mówi Myronenko w pewien jesienny dzień w Peja, Kosowo, gdzie uczestniczy w dalszym szkoleniu w szkole demontażu min MAT Kosovo. Nienaganna w brązowym mundurze swojego pracodawcy, sześcioletniej Ukraińskiej Asocjacji Minerów (UDA), pochyla się nad starym rosyjskim pociskiem, ucząc się, jak go zneutralizować. Jej praca to mieszanka tego, co kocha. Bycie w biurze w Kijowie i w terenie. Noszenie wysokich obcasów i butów trekkingowych. Wiązanie się z dziewczynami w biurze, analityczna złożoność zadania: „Nie chciałabym robić nic innego.” Głównie, jak mówi, „to przynosi korzyści mojemu krajowi.”</p>\n<p>Podobnie jak Myronenko, Valentina Kastrenko nigdy nie wyobrażała sobie, że będzie w „męskiej pracy – nie mówiąc już o tym, że będzie w niej odnosić sukcesy”. Ale po tym, jak rosyjskie wojska zbombardowały jej rodzinne miasto Mariupol, zniszczyły jej dom i ukradły ciężarówkę męża – ich jedyne źródło dochodu – nie miała innego wyboru, jak uciekać na zachód. Jak miliony przesiedlonych Ukraińców, zmagała się z przekształceniem swojego życia po pełnoskalowej inwazji. W grupie wsparcia w Mariupolu zobaczyła jednak ogłoszenie o darmowych lekcjach prowadzenia ciężarówek.</p>\n<p>Prowadzenie ciężarówki? To była domena jej męża. W wieku 57 lat była bliska emerytury. Jednak, nie mając domu do powrotu i żadnych perspektyw, złożyła podanie. Teraz jako licencjonowany kierowca ciężarówek ważących siedem ton i więcej, planuje współpracować z mężem w długich trasach ciężarowych, pomagając w załadunku towarów. Wie, jak skomplikowana jest ta praca dla kobiet. „Ukraina to tradycyjny kraj; tradycyjna rola kobiet to być w domu” – mówi. W Ukrainie kierowcy często są nieobecni przez tygodnie, ale kurs dał jej zastrzyk energii: „Poznałam wiele dziewczyn, które chcą wnieść wkład w odbudowę Ukrainy.”</p>\n<p>Historie Natalii Myronenko i Walentyny Kastrenko odzwierciedlają większą zmianę społeczną, która zachodzi w Ukrainie. Z jednym milionem Ukraińców w wojsku, prawie dziewięcioma milionami przesiedlonych, co stanowi około jednej czwartej populacji, oraz tysiącami mężczyzn, którzy kiedyś chętnie się zaciągali, a teraz ukrywają się przed rekruterami wojskowymi, wojna nie tylko zmniejszyła i przekształciła siłę roboczą Ukrainy; w rzeczywistości prawdopodobnie będzie nadal przekształcać społeczeństwo i miejsce kobiet w nim przez dziesięciolecia.</p>\n<p>W serii „badań wojennych” dla Gradus Research, firmy stworzonej podczas pandemii COVID-19, socjolog Evgeniya Bliznyuk badała puls ukraińskiego społeczeństwa od pierwszych tygodni wojny w 2022 roku, dokumentując ich różne „etapy psychiczne”. Mówi, że rola ukraińskich kobiet ma stać się coraz bardziej znacząca, „nie tylko aby wypełnić luki, ale także jako siła napędowa w odbudowie Ukrainy jako społeczeństwa inkluzywnego”.</p>\n<p>Wypełniając luki po nieobecnych mężczyznach, ukraińskie kobiety wkraczają w role, które kiedyś uważano za niedostępne. Stają się kierowcami ciężarówek, ślusarzami, mechanikami, ochroniarzami, a nawet strażakami. W podziemiach pracują w kopalniach węgla. Na powierzchni prowadzą huty stali, fabryki i koleje, które są kluczowe dla wysiłku wojennego. Dołączają również do wojska w bezprecedensowych liczbach.</p>\n<p>Wyczerpane, trzy lata w wojnę, która trwa dłużej, niż ktokolwiek się spodziewał, a jednak zdeterminowane, ukraińskie kobiety pragną stabilizacji i spełnienia. Dla wielu oznacza to dążenie do nowych ról i rozwoju zawodowego, w tym w sektorach związanych z wysiłkiem wojennym, branżach kluczowych dla przyszłości Ukrainy. Są to minerzy oczyszczający pola uprawne z pozostałości rosyjskich materiałów wybuchowych, budowniczy dronów pomagających żołnierzom w walce, a coraz częściej także ci, którzy leczą rany żołnierzy.</p>\n<p>W obliczu niepewnej przyszłości Ukraina staje się kluczowym motorem odporności i elastyczności. Pięć milionów z nich mieszka teraz za granicą. Te, które zostały, pomagają kształtować rodzaj społeczeństwa, którym Ukraina chce się stać. „Kobiety nadają ton przyszłości” – mówi Myronenko, specjalistka ds. kontroli jakości, która przeszła do humanitarnego demontażu min po inwazji. Dla niej siła pochodzi z akceptacji swojej kobiecości, jednocześnie stawiając czoła wymaganiom trudnej pracy, w której stawką są ludzkie życia.</p>\n<p><strong>„Feminism is total support of our country”</strong></p>\n<p>Dziś w Ukrainie kwestia ról płci ma niewiele wspólnego z zachodnimi ideałami równości płci, a „byłoby błędem powiedzieć, że wojna jest motorem emancypacji” – mówi Anna Colin-Lebedev, wykładowczyni socjologii politycznej na Uniwersytecie Paryskim Nanterre, która porównała rolę kobiet w Ukrainie i Rosji. W Ukrainie, gdzie wojna postrzegana jest jako „walka wszystkich”, mężczyźni i kobiety są zaangażowani w równym stopniu. „Rosyjska inwazja postrzegana jest jako zagrożenie egzystencjalne, a nie tylko polityczne” – mówi. Ukraińskie kobiety mają doświadczenie w łączeniu pracy i rodziny. Ale teraz „każda matka postrzega agresora jako zagrożenie dla swoich dzieci, swojej rodziny i swojej przyszłości.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, specjalistka ds. pracy w Kijowie, która bada wpływ wojny na gospodarkę, zgadza się. „Dla nas” – mówi – „feminizm to całkowite wsparcie dla naszego kraju”. Dziś w ukraińskiej armii służy 50 000 kobiet, w tym 10 000 na pierwszej linii frontu. To trzy razy więcej niż dziesięć lat temu.</p>\n<p>Dla kobiet zmiany zaczęły się wraz z wojną i długo przed rozpoczęciem obecnego konfliktu. Gdy rosyjska agresja nasiliła się w wschodnich regionach Doniecka i Ługańska w 2014 roku, kobiety postanowiły się bronić. Ale armia była osłabiona, a państwo kruche. Jeśli chciały, aby ich kraj zachował swoją suwerenność, musiały zrobić swoje. Poszły na front, ale bez wynagrodzenia lub emerytur weteranów z powodu prawa z czasów ZSRR, które zabraniało im dostępu do pozycji bojowych, a także setek innych zawodów uznawanych za „szkodliwe dla ich zdrowia reprodukcyjnego”.</p>\n<p>Grupa kobiet rozpoczęła kampanię rzeczniczą, aby zwiększyć świadomość nierówności płci w siłach zbrojnych. Kluczowym narzędziem był dokument o roli ukraińskich kobiet na froncie zatytułowany <em>Niewidzialny batalion.</em> Film ten odegrał kluczową rolę w decyzji rządu w 2016 roku o rozpoczęciu znoszenia serii zakazów dotyczących prac bojowych. Ten ruch uwolnił morze zmian. „Jeśli kobiety mogą służyć na pierwszej linii – w najbardziej męskiej pracy ze wszystkich – mogą zrobić wszystko” – mówi Hanna Hrytsenko, badaczka płci w grupie Niewidzialny batalion. W 2018 roku rząd rozpoczął proces znoszenia zakazu 450 zawodów wcześniej uznawanych za „szkodliwe” dla zdrowia kobiet, torując drogę dla kobiet do zostania kierowcami ciężarówek, na przykład. Pełnoskalowa inwazja doprowadziła do większej liczby otwarć, a kobiety mogą teraz pracować w podziemiach w kopalniach węgla i podejmować inne zadania kluczowe dla utrzymania gospodarki w ruchu.</p>\n<p><strong>Kobiety prowadzą rewolucję demontażu min w Ukrainie</strong></p>\n<p>Jako menedżer operacyjny Ukraińskiej Asocjacji Minerów, non-profit grupy 400 sapperów utworzonej sześć lat temu, Iryna Kustovska jest na czołowej pozycji w sektorze, który pełnoskalowa inwazja spowodowała szybki wzrost. Kiedyś zamknięta dla kobiet, dziedzina ta teraz liczy kobiety jako jedną trzecią swoich humanitarnych minerów. „Rozwija się na naszych oczach” – mówi Kustovska.</p>\n<p>Potrzeba jest ogromna. Szacuje się, że do jednej trzeciej terytorium Ukrainy jest zaminowane niewybuchłymi minami, bombami kasetowymi, linkami, pułapkami i fragmentami pocisków pozostawionymi przez rosyjskie siły, Ukraina stała się najbardziej zaminowanym krajem na świecie. Coraz częściej to kobiety podejmują się niebezpiecznego zadania, aby pomóc uczynić ziemię znów bezpieczną do uprawy i zamieszkania. Każda z nich robi to na swój sposób. Są młode matki, takie jak Natalia Myronenko, specjalistka ds. kontroli jakości, która sprawdza, czy praca minerów została wykonana prawidłowo. Ale także kobiety takie jak Galina Burkina, 55 lat, która stanęła na czoła zespołowi 12 minerów, wszystkich mężczyzn, po ucieczce z rosyjskiej okupacji, najpierw w Debalcewe w 2015 roku, a potem w Svitłodarsku w 2022 roku, odchodząc od swojego starego życia jako pracownica elektrowni. „Humanitarny demontaż min będzie, niestety, priorytetem przez dziesięciolecia” – zauważa Kustovska.   </p>\n<p>Nie tylko ta praca ratuje życie, ale jest również niezbędna dla sektora rolniczego Ukrainy. Często określane jako „spichlerz świata”, żyzne ziemie Ukrainy odgrywają kluczową rolę w globalnych dostawach żywności.</p>\n<p>Przed wojną 38-letnia Kustovska miała niewielkie doświadczenie w usuwaniu bomb. Pracowała w strategicznym dziale ukraińskiej administracji lotniczej, koncentrując się na regulacji dronów. Ale gdy pilność oczyszczania materiałów wybuchowych stała się oczywista, wykorzystała okazję. Po rozpoczęciu inwazji mała grupa ukraińskich kobiet została wysłana do MAT Kosovo, międzynarodowej szkoły demontażu min w Peja, na szkolenie. Z mężczyznami zabronionymi opuszczania kraju, Ukraina zwróciła się do swoich kobiet, które zaczęły zdobywać nowe tereny w tej dziedzinie. Kustovska zgłosiła się do grupy uczniów i ukończyła trzy rundy szkolenia, kończąc na szczycie swojej klasy – jako jedyna kobieta w kursie zaprojektowanym dla ekspertów wojskowych i inżynierów broni.</p>\n<p>Potem została inżynierem ds. kontroli jakości w Demining Solution, jednej z sześciu prywatnych ukraińskich firm zajmujących się demontażem min, które powstały w Ukrainie obok międzynarodowych organizacji non-profit, takich jak Halo Trust i Szwajcarska Fundacja na Rzecz Działań przeciwminowych (FSD).</p>\n<p>„Kiedy zaczynałam, kobiety w demontażu min były na czołówkach gazet” – wspomina Kustovska. „Ludzie mówili: „Kobiety minerki? Naprawdę?” Ale nastawienie się zmienia. „Teraz ludzie po prostu mówią: „ok, twoja praca to demontaż min, jako kobieta.”</p>\n<p>„Dla kobiet demontaż min to nie tylko odpowiedź na wojnę; to także możliwość rozwoju zawodowego” – dodaje. „Będzie wiele miejsc pracy – nie tylko dla zwykłych minerów, ale także dla stanowisk kierowniczych.”</p>\n<p>Kiedy zatrudnia rekrutów, płeć nie ma znaczenia: wszyscy minerzy muszą przestrzegać tych samych skomplikowanych, ale jasnych procedur. Ale kobiety często wnoszą unikalną perspektywę do tej dziedziny, mówi, odnosząc się do zdolności myślenia „poza schematami” i zarządzania wieloma zadaniami jednocześnie. Te umiejętności stają się coraz bardziej cenne, gdy liczba materiałów wybuchowych rośnie, a nowe, bardziej podstępne formy pułapek są odkrywane. Obok starszych niewybuchłych amunicji, rosyjskie siły zostawiają nowo wyprodukowane uzbrojenie, a coraz bardziej kreatywne i niebezpieczne pułapki stają się powszechne.</p>\n<p>„Zastanawiam się, ile nowych pomysłów nasz wróg może przynieść na naszą ziemię” – zauważa Kustovska, odnosząc się do pułapek jako „okrutnej fantazji”. Choć niebezpieczeństwo jest realne, motywacja jest jasna: „Kiedy pytamy kandydatów, dlaczego chcą dołączyć, prawie wszyscy mówią: „Chcę pomóc uczynić nasz kraj znów bezpiecznym.”</p>\n<p><strong>Utrzymanie łańcucha dostaw Ukrainy w ruchu</strong></p>\n<p>W chłodny jesienny dzień 52-letnia Natalya Kolisnichenko starannie poleruje lusterka i reflektory swojej białej 15-tonowej ciężarówki Renault. „To ciężarówka kobieca” – mówi z dumą. Ciężarówka, z automatyczną skrzynią biegów i kamerami wstecznymi, wydaje się nowa i trochę przygodowa. Tego dnia przygotowuje się do transportu pralek i odzieży sportowej w regionie Kijowa w ramach swojej pracy w Zammler, największej firmie logistycznej w Ukrainie. To marzenie, które nosiła od czasu, gdy ojciec zabierał ją na długie podróże do Karpat i na Krym. Ale wtedy jej matka powiedziała, że prowadzenie ciężarówki to nie jest praca dla kobiet. Najpierw została nauczycielką w przedszkolu, potem pracownikiem biurowym i wychowała dwóch synów.</p>\n<p>Wojna ożywiła jej uśpione dziecięce marzenie. Przeszkolona w prowadzeniu ciężarówek przez szwedzką organizację non-profit, świadczy o rosnącym trendzie w Ukrainie, który widzi kobiety wchodzące w zawody, które od dawna uważano za szkodliwe dla nich lub na które patrzono z niechęcią przez resztki sowieckiej ideologii dotyczącej roli kobiet. Napędzane koniecznością utrzymania krytycznej infrastruktury Ukrainy, pomogło to również w zburzeniu tradycyjnych stereotypów płci.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, czyli „Zmiana umiejętności” po szwedzku, powstało podczas pandemii COVID-19, aby pomóc stewardessom przejść do pracy jako kasjerki. Trzy lata później grupa postanowiła pomóc Ukrainie w odbudowie po kolejnej kryzysie i zidentyfikowała oraz połączyła dwa pilne problemy. Z portami i lotniskami zamkniętymi, a logistyka, sektor, od którego wszystko zależy, sparaliżowana, transport stał się żylną tętnicą ukraińskiej gospodarki. Ale wojna wyczerpała sektor z kierowców. Kobiety, tymczasem, desperacko potrzebowały pracy. Łącząc teorię z praktycznym doświadczeniem w nowoczesnych ciężarówkach w Kijowie, program miał na celu zastąpienie mężczyzn w pracy. Szczególnie skierowano go do kobiet przesiedlonych przez wojnę, starszych kobiet oraz tych, które straciły dochody lub bliskich w wyniku konfliktu.</p>\n<p>To był bardzo udany projekt. Ponad 300 kobiet przeszkolono do prowadzenia ciężarówek kategorii C o wadze siedmiu ton od momentu powstania Reskilling Ukraine w zeszłym roku, a trzy razy więcej złożyło podania – mówi Oleksandra Panasiuk, koordynatorka. Jego sukces wywołał lawinę, inspirując szereg nowych inicjatyw przekwalifikowujących. „Szkoła operatorów sprzętu budowlanego”, na przykład, szkoli kobiety do obsługi koparek. W kopalniach węgla wewnętrznie przeszkolono kobiety do prowadzenia wózków do transportu węgla w kopalniach. Firmy próbowały dostosować swoje metody do kobiet poprzez wyższe wynagrodzenia, automatyzację procesów i programy zdrowia psychicznego.</p>\n<p>To była reklama na Facebooku dotycząca darmowych kursów prowadzenia ciężarówek, która skłoniła Kolisnichenko do dokonania zmiany. „Powiedziałam, ok, teraz mam 52 lata, czas zmienić swoje życie, spełnić swoje marzenie” – mówi. Szkolenie było trudne: dwa tygodnie teorii, trzy tygodnie praktyki, aby uzyskać licencję na prowadzenie ciężarówek powyżej siedmiu ton. „Poznałam wiele wspaniałych, odważnych kobiet, które chcą zmienić swoje życie” – mówi.</p>\n<p>Znalezienie pracy później było łatwe. Rzeczywistość pracy okazała się jednak wyzwaniem. Na początku odbywała długie trasy po Ukrainie w ciężarówce Scania, pokonując długie zmiany, syreny alarmowe i napięte chwile na opuszczonych stacjach benzynowych. Musiała spać na stacjach, często bez odpowiednich warunków, a czasami musiała prosić obcych o eskortę do toalety. „To było trudne” – przyznaje. „Ale jestem wdzięczna za to doświadczenie.”</p>\n<p>Kolisnichenko mówi, że za wcześnie, aby mówić o dużych zmianach w rolach płci w Ukrainie. „Wielu ludzi nie rozumie, dlaczego kobiety mogą chcieć tej pracy” – mówi. Dodaje: „Poznałam wielu niesamowitych ludzi w całym kraju”, a zdziwione spojrzenia ludzi, gdy parkuje swoją ciężarówkę, są dla niej znakiem powolnej, ale zauważalnej zmiany w postrzeganiu społecznym.</p>\n<p>Teraz, transportując towary sportowe i odzież po regionie Kijowa z Zammler, pokonuje tylko krótsze odległości. Ale często sama pomaga rozładować towary. „Nie ma wystarczająco dużo mężczyzn” – mówi. „To głównie kobiety w magazynach i sklepach, do których dostarczam, i rozładowujemy towary razem.”</p>\n<p>Jako dziecko kochała wszystko związane z podróżami ojca – zapach benzyny na stacjach benzynowych, piękno gór, poczucie wolności. Dziś jej praca przynosi wspomnienia tych chwil, choć teraz są one filtrowane przez trudy wojny. „Widzę, jak piękny jest kraj z jego zielonymi lasami, ale widzę też, jak Rosjanie niszczą domy i miasta. Widzę spalone samochody na drogach, samochody ratunkowe z rannymi żołnierzami.”</p>\n<p>„To trudne; boli” – mówi. „Ale wierzę, że wszystko zostanie odbudowane, jeśli każda osoba zrobi swoje.” Dziś prowadzenie ciężarówki to więcej niż dziecięce marzenie. „Jestem potrzebna” – dodaje. „Czuję dumę.” </p>\n<p><strong>Uczyć się żyć z wojną</strong></p>\n<p>W pierwszych dniach inwazji Rosji, gdy Ukraińcy spieszyli na front, kobiety zmagały się z oszałamiającą ilością wyzwań, tak jak robiły to tylko kilka lat wcześniej podczas pandemii. Chroniły swoje rodziny, dostarczały pomoc, zbierały fundusze dla żołnierzy, podróżowały tysiące mil, aby zapewnić bezpieczeństwo swoim dzieciom i działały jako rzeczniczki Ukrainy za granicą – wszystko to, podczas gdy musiały podejmować wiele prac, aby przetrwać. Poszły również na front. Perspektywa szybkiego zwycięstwa działała jak adrenalina, utrzymując je w ruchu.</p>\n<p>Jednak to, co myślały, że będzie sprintem, zamieniło się w maraton. Ukraińskie kobiety przestały oczekiwać, że dobre wieści przyjdą jutro. W miarę jak adrenalina słabnie, starają się ograniczyć „udział wojny” w swoim życiu, koncentrując się na podstawowych potrzebach, znajdując spełnienie w swoim życiu zawodowym, rodzinach i sobie, ale także w swoim dalszym wkładzie w wysiłek wojenny.</p>\n<p>„Potrzebują jakiegoś powodu, aby uwierzyć, że życie jest dobre i że mają wiele rzeczy, za które mogą być wdzięczne, mimo wojny” – mówi Evgeniya Bliznyuk z Gradus Research. Wyczerpane i czasami wypalone, zaczynają „brać rzeczy wolniej, dbać o swoje emocje i komunikować się z innymi kobietami, swoją rodziną i dziećmi.” </p>\n<p>Kobiety utrzymują gospodarkę i społeczeństwo w ruchu w tych latach wojny. Zostawiają również swój ślad w nowych sektorach, często związanych z wojną, oczyszczając ziemię, budując drony i przygotowując się do pomocy weteranom w leczeniu i społecznej adaptacji. Więcej niż tylko „wypełniacze luk”, są „społecznymi łącznikami”, przynoszącymi odporność, empatię i zrozumienie społeczeństwu, które staje w obliczu ogromnych wyzwań. „Ponieważ Ukraina teraz jest bardzo różna od tej sprzed wojny” – mówi Bliznyuk.</p>\n<p>Życie w „nowej rzeczywistości” dostosowywania się do przedłużającej się wojny oznacza coś innego dla każdej kobiety. „Zostawiam dzieci z babcią, a sama idę do pracy” – mówi Natalia Myronenko, specjalistka ds. kontroli jakości w humanitarnym demontażu min. „To jest „nowa norma”.” Dla Galiny Burkina oznacza to uczynienie swojej ziemi bezpieczną dla wnuczki. Natalya Kolisnichenko znajduje sens w prowadzeniu ciężarówek.</p>\n<p>Tak, dla wielu kobiet wojna otworzyła w Ukrainie szansę na wejście w dziedziny tradycyjnie zdominowane przez mężczyzn. Ale większość z nich mówi, że stawka jest zbyt wysoka, aby nazywać to „okazją”. Zamiast tego to konieczność. Konieczność przetrwania, odbudowy i torowania drogi dla przyszłości, w której one i ziemia, którą kochają, mogą w końcu być znów bezpieczne.</p>\n<p><em>Ta historia została zrealizowana częściowo dzięki wsparciu programu grantowego Europe-Ukraine Desk N-Ost. Yulia Surkova, ukraińska dziennikarka relacjonująca działania wojenne i problemy humanitarne dla AFP, UNICEF i ukraińskich mediów, przyczyniła się do tej historii.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>jest dziennikarką i reporterem. Pochodząca z Francji, mieszka we Frankfurcie i pracuje jako korespondentka dla międzynarodowych mediów, w tym <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> i<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.038",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Z jednym milionem Ukraińców w wojsku, w tym setkami tysięcy na froncie, dziewięcioma milionami osób przesiedlonych i tysiącami mężczyzn, którzy kiedyś chętnie się zaciągali, a teraz ukrywają się przed rekruterami wojskowymi, wojna zmniejszyła i przekształciła siłę roboczą Ukrainy. Rzeczywiście, prawdopodobnie będzie nadal przekształcać społeczeństwo i miejsce kobiet w nim przez dziesięciolecia. </I>\r\n<br><br>\r\nPo latach pracy jako inżynier kontroli jakości w dużych supermarketach i na budowach mieszkań, Natalia Myronenko pragnęła zmiany. Pasjonując się modą, urodą, makijażem i harmonią, postrzegała swój urlop macierzyński po narodzinach drugiego dziecka jako idealny czas na zmianę kierunku. Ale wojna wkroczyła, wprowadzając ją w dziedzinę, o której nigdy nie myślała, że wejdzie: humanitarne rozminowanie. Kiedy dostała pracę jako menedżer kontroli jakości, wyobrażała sobie głównie pracę biurową. „Potem zrozumiałam, że wojna to moja praca, i byłam w szoku,” mówi 40-latka. Tak jak w swojej starej pracy, musi sprawdzać pracę innych ludzi. Tylko teraz stawką są ludzkie życia. Chodzi o to, aby ponownie uczynić ziemię bezpieczną dla rolników i ludzi do życia, aby zbadać każdą działkę ziemi, która była świadkiem walk, starannie szukając i usuwając niewybuchy, rakiety, pociski artyleryjskie, bomby i inne rodzaje amunicji – wszystko z najwyższą ostrożnością. „Chodzi o bezpieczeństwo,” mówi.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.814",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Estereótipos de gênero se desmoronam à medida que mulheres ucranianas se destacam",
                key:"uid": string:"6fca383e-bb31-4846-a97c-36579190feaf",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Saltos altos e botas de caminhada</strong></p>\n<p> “Eu gosto de coisas elegantes, espaços bonitos, mas este trabalho é muito mais interessante,” diz Myronenko em um recente dia de outono em Peja, Kosovo, onde ela está participando de um treinamento adicional na escola de desminagem MAT Kosovo. Impecável no uniforme marrom de seu empregador, a Associação de Desminadores da Ucrânia (UDA), com seis anos de existência, ela se debruça sobre um antigo míssil russo, aprendendo a desativá-lo. Seu trabalho é uma mistura do que ela ama. Estar no escritório em Kyiv e no campo. Usar saltos altos e botas de caminhada. O vínculo com as meninas no escritório, a complexidade analítica da tarefa: “Eu não gostaria de fazer nada diferente.” Principalmente, ela diz, “isso beneficia meu país.”</p>\n<p>Como Myronenko, Valentina Kastrenko nunca imaginou que estaria em um “trabalho de homem – quanto mais prosperar nele”. Mas depois que as tropas russas bombardearam sua cidade natal, Mariupol, destruíram sua casa e roubaram o caminhão de seu marido – sua única fonte de renda – ela não teve escolha a não ser fugir para o oeste. Como milhões de ucranianos deslocados, ela lutou para reinventar sua vida após a invasão em larga escala. Em um grupo de apoio em Mariupol, no entanto, ela viu um anúncio para aulas gratuitas de direção de caminhão.</p>\n<p>Dirigir caminhão? Esse era o domínio de seu marido. Aos 57 anos, ela estava perto da aposentadoria. No entanto, sem casa para voltar e sem perspectivas, ela se inscreveu. Agora, como motorista licenciada de caminhões com peso de sete toneladas ou mais, ela está fazendo planos para se juntar ao marido em longas viagens de caminhão, ajudando na carga de mercadorias. Ela sabe o quão complicado o trabalho é para as mulheres. “A Ucrânia é um país tradicional; o papel tradicional das mulheres é estar em casa,” diz ela. Na Ucrânia, os motoristas costumam ficar fora por semanas, mas o curso lhe deu um impulso: “Conheci muitas meninas que querem contribuir para a reconstrução da Ucrânia.”</p>\n<p>As histórias de Natalia Myronenko e Valentina Kastrenko refletem uma mudança social maior em andamento na Ucrânia. Com um milhão de ucranianos nas forças armadas, quase nove milhões deslocados, aproximadamente um quarto da população, e milhares de homens que antes se alistavam com entusiasmo agora se escondendo de recrutadores militares, a guerra não apenas encolheu e remodelou a força de trabalho da Ucrânia; de fato, é provável que continue transformando a sociedade e o lugar das mulheres nela, por décadas a fio.</p>\n<p>Em uma série de “pesquisas de guerra” para a Gradus Research, uma empresa criada durante a pandemia de COVID-19, a socióloga Evgeniya Bliznyuk tem medido o pulso da sociedade ucraniana desde as primeiras semanas da guerra em 2022, documentando seus diferentes “estágios mentais”. Ela diz que o papel das mulheres ucranianas está destinado a se tornar cada vez mais significativo, “não apenas para preencher as lacunas, mas também como uma força motriz na reconstrução da Ucrânia como uma sociedade inclusiva”.</p>\n<p>Preenchendo a ausência dos homens, as mulheres ucranianas estão assumindo papéis antes considerados proibidos. Elas estão se tornando motoristas de caminhão, chaveiros, maquinistas, seguranças e até bombeiras. No subsolo, elas trabalham em minas de carvão. Acima do solo, estão gerenciando usinas de aço, fábricas e ferrovias vitais para o esforço de guerra. Elas também estão se juntando às forças armadas em números sem precedentes.</p>\n<p>Exaustas, três anos após uma guerra que está durando mais do que qualquer um esperava, mas determinadas, as mulheres ucranianas anseiam por estabilidade e realização. Para muitas, isso significa buscar novos papéis e crescimento profissional, incluindo em setores ligados ao esforço de guerra, indústrias cruciais para o futuro da Ucrânia. Elas são as desminadoras limpando terras agrícolas de restos de explosivos russos, as construtoras de drones ajudando soldados a lutar, e cada vez mais, aquelas que curam as feridas dos soldados.</p>\n<p>À medida que a Ucrânia enfrenta um futuro incerto, as mulheres estão emergindo como motoras-chave de resiliência e adaptabilidade. Cinco milhões delas estão vivendo no exterior. Aqueles que ficaram estão ajudando a moldar o tipo de sociedade que a Ucrânia deseja se tornar. “As mulheres estão definindo o tom para o futuro,” diz Myronenko, a especialista em controle de qualidade que mudou para a desminagem humanitária após a invasão. Para ela, a força vem de abraçar sua feminilidade enquanto enfrenta as demandas de um trabalho desafiador com vidas em jogo.</p>\n<p><strong>“O feminismo é apoio total ao nosso país”</strong></p>\n<p>Hoje na Ucrânia, a questão dos papéis de gênero tem pouco a ver com os ideais ocidentais de igualdade de gênero, e “seria errado dizer que a guerra é um motor de emancipação,” diz Anna Colin-Lebedev, professora de sociologia política na Universidade de Paris Nanterre, que comparou o papel das mulheres na Ucrânia e na Rússia. Na Ucrânia, onde a guerra é vista como “a luta de todos,” homens e mulheres estão igualmente envolvidos. “A invasão russa é vista como uma ameaça existencial, não apenas política,” diz ela. As mulheres ucranianas têm um histórico de combinar trabalho e família. Mas agora, “toda mãe vê o agressor como um perigo para seus filhos, sua família e seu futuro.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, especialista em trabalho em Kyiv que estuda o impacto da guerra na economia, concorda. “Para nós,” diz ela, “o feminismo é apoio total ao nosso país.” Hoje, há 50.000 mulheres servindo no exército ucraniano, incluindo 10.000 na linha de frente. Isso é três vezes mais do que há dez anos.</p>\n<p>Para as mulheres, a mudança veio com a guerra e muito antes do atual conflito começar. À medida que a agressão russa se intensificou nas regiões orientais de Donetsk e Luhansk em 2014, as mulheres decidiram lutar. Mas o exército estava esgotado e o estado era frágil. Se quisessem que seu país mantivesse sua soberania, teriam que fazer sua parte. Elas foram para a linha de frente, mas sem salário ou pensões de veteranos devido a uma lei da era soviética que as proibia de acessar posições de combate, assim como centenas de outras profissões consideradas “prejudiciais à sua saúde reprodutiva.”</p>\n<p>Um grupo de mulheres lançou uma campanha de advocacy para aumentar a conscientização sobre a desigualdade de gênero nas forças armadas. Uma ferramenta chave foi um documentário sobre o papel das mulheres ucranianas na linha de frente chamado <em>O Batalhão Invisível.</em> O filme foi instrumental na decisão do governo em 2016 de começar a revogar uma série de proibições sobre empregos de combate. A medida desencadeou uma onda de mudanças. “Se as mulheres podem servir na linha de frente – o trabalho mais masculino de todos – elas podem fazer qualquer coisa,” diz Hanna Hrytsenko, pesquisadora de gênero do grupo Batalhão Invisível. Em 2018, o governo começou o processo de revogação de uma proibição sobre 450 profissões anteriormente consideradas “prejudiciais” à saúde das mulheres, abrindo caminho para que as mulheres se tornassem motoristas de caminhão, por exemplo. A invasão em larga escala levou a mais oportunidades, com mulheres agora autorizadas a trabalhar no subsolo em minas de carvão e assumindo outras tarefas cruciais para manter a economia funcionando.</p>\n<p><strong>Mulheres liderando a revolução de desminagem da Ucrânia</strong></p>\n<p>Como gerente de operações da Associação de Desminadores da Ucrânia, um grupo sem fins lucrativos de 400 sapadores criado há seis anos, Iryna Kustovska está na vanguarda de um setor que a invasão em larga escala fez crescer rapidamente. Antes fechado para mulheres, o campo agora conta com mulheres como um terço de seus desminadores humanitários. “Está se expandindo diante de nossos olhos,” diz Kustovska.</p>\n<p>A necessidade é imensa. Com até um terço do território da Ucrânia estimado como coberto por minas não explodidas, bombas de fragmentação, fios de disparo, armadilhas e fragmentos de projéteis deixados pelas forças russas, a Ucrânia se tornou o país mais minado do mundo. Cada vez mais, são as mulheres que estão se apresentando para assumir a perigosa tarefa de ajudar a tornar a terra segura para a agricultura e habitação novamente. Elas fazem isso cada uma à sua maneira. Há jovens mães como Natalia Myronenko, a especialista em controle de qualidade que verifica se o trabalho dos desminadores está sendo feito corretamente. Mas também há mulheres como Galina Burkina, 55, que acabou liderando uma equipe de 12 desminadores, todos homens, após fugir da ocupação russa, primeiro em Debaltseve em 2015, e depois em Svitlodarsk em 2022, abandonando sua antiga vida como trabalhadora de uma usina. “A desminagem humanitária será, infelizmente, uma prioridade por décadas,” observa Kustovska.   </p>\n<p>Esse trabalho não apenas salva vidas, mas também é essencial para o setor agrícola da Ucrânia. Frequentemente referida como o “celeiro do mundo,” a terra fértil da Ucrânia desempenha um papel crucial no fornecimento global de alimentos.</p>\n<p>Antes da guerra, Kustovska, de 38 anos, tinha pouca experiência com desminagem. Ela trabalhou no departamento estratégico da administração de aviação ucraniana, focando na regulamentação de drones. Mas à medida que a urgência de limpar explosivos se tornava aparente, ela aproveitou a oportunidade. Após o início da invasão, um pequeno grupo de mulheres ucranianas foi enviado para a MAT Kosovo, uma escola internacional de desminagem em Peja, para treinamento. Com os homens proibidos de deixar o país, a Ucrânia se voltou para suas mulheres, que começaram a abrir novos caminhos no campo. Kustovska se inscreveu para se juntar a um grupo de trainees e completou três rodadas de treinamento, graduando-se no topo de sua turma – a única mulher em um curso projetado para especialistas militares e engenheiros de armas.</p>\n<p>Ela se tornou a engenheira de controle de qualidade da Demining Solution, uma das seis empresas privadas de desminagem ucranianas que surgiram na Ucrânia ao lado de organizações internacionais sem fins lucrativos como Halo Trust e a Fundação Suíça para Ação contra Minas (FSD).</p>\n<p>“Quando comecei, mulheres na desminagem eram uma grande novidade,” Kustovska lembra. “As pessoas diziam: ‘Mulheres desminadoras? Sério?’ Mas as atitudes estão mudando. “Agora, as pessoas apenas dizem: ‘ok, seu trabalho é desminagem, como mulher.’”</p>\n<p>“Para as mulheres, a desminagem não é apenas uma resposta à guerra; é também uma oportunidade de crescimento profissional,” acrescenta ela. “Haverá muitos empregos – não apenas para desminadores comuns, mas também para posições de gestão.”</p>\n<p>Quando ela contrata recrutas, o gênero é irrelevante: todos os desminadores devem seguir os mesmos procedimentos complexos, mas claros. Mas as mulheres frequentemente trazem uma perspectiva única para o campo, diz ela, referindo-se à capacidade de pensar “fora da caixa” e gerenciar várias tarefas simultaneamente. Essas habilidades estão se tornando cada vez mais valiosas à medida que o número de explosivos aumenta e novas formas mais insidiosas de armadilhas são descobertas. Junto com munições não explodidas mais antigas, as forças russas estão deixando munições recém-produzidas, com armadilhas mais criativas e perigosas se tornando comuns.</p>\n<p>“Eu me pergunto quantas novas ideias nosso inimigo pode trazer para nossa terra,” observa Kustovska, referindo-se às armadilhas como “fantasia cruel.” Embora o perigo seja real, a motivação é clara: “Quando perguntamos aos candidatos por que querem se juntar, quase todos eles dizem: ‘Quero ajudar a tornar nosso país seguro novamente.’”</p>\n<p><strong>Mantendo a cadeia de suprimentos da Ucrânia funcionando</strong></p>\n<p>Em um dia de outono fresco, Natalya Kolisnichenko, de 52 anos, polido atentamente os espelhos e faróis de seu caminhão Renault branco de 15 toneladas. “É um caminhão de mulher,” diz ela com orgulho. O caminhão, com sua transmissão automática e câmeras de ré, parece novo e um pouco aventureiro. Naquele dia, ela está se preparando para transportar máquinas de lavar e roupas esportivas na região de Kyiv como parte de seu trabalho com a Zammler, a maior empresa de logística da Ucrânia. É um sonho que ela alimentou desde que seu pai a levou em longas viagens de carro para as Montanhas Carpatos e a Crimeia. Mas naquela época, sua mãe disse que dirigir caminhão não era um trabalho para mulheres. Ela se tornou professora de jardim de infância primeiro, depois funcionária de escritório e criou dois filhos.</p>\n<p>Foi preciso a guerra para reativar seu sonho de infância adormecido. Requalificada para o transporte por uma ONG sueca, ela testemunha uma tendência crescente na Ucrânia que vê mulheres se mudando para profissões há muito consideradas prejudiciais a elas ou desaprovadas pelos resquícios da ideologia soviética sobre o papel das mulheres. Impulsionadas pela necessidade de manter a infraestrutura crítica da Ucrânia viva, isso também ajudou a abalar os estereótipos de gênero tradicionais.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, ou “Mudança de Habilidades” em sueco, nasceu durante a pandemia de COVID-19 para ajudar comissários de bordo a se mudarem para empregos como caixas. Três anos depois, o grupo buscou ajudar a Ucrânia a se recuperar de outra crise e identificou e combinou duas questões urgentes. Com os portos e aeroportos fechados e a logística, um setor do qual tudo depende, paralisada, o transporte se tornou a artéria vital da economia ucraniana. Mas a guerra drenou o setor de seus motoristas. As mulheres, por sua vez, precisavam desesperadamente trabalhar. Misturando teoria e experiência prática com caminhões modernos em Kyiv, o programa faria com que as mulheres substituíssem os homens no trabalho. Ele se concentraria especialmente em mulheres deslocadas pela guerra, mulheres mais velhas e aquelas que perderam sua renda ou entes queridos devido ao conflito.</p>\n<p>O projeto se tornou muito bem-sucedido. Mais de 300 mulheres foram treinadas para dirigir caminhões de sete toneladas da Categoria C desde o início da Requalificação da Ucrânia no outono passado, com três vezes mais se inscrevendo, diz Oleksandra Panasiuk, a coordenadora. Seu sucesso se multiplicou, inspirando uma série de novas iniciativas de requalificação. A “escola de operadores de equipamentos de construção,” por exemplo, treina mulheres para operar escavadeiras. Internamente, minas de carvão requalificaram trabalhadoras para dirigir carrinhos para transportar carvão dentro das minas. As empresas tentaram adaptar suas maneiras para as mulheres através de salários mais altos, processos de automatização e programas de saúde mental.</p>\n<p>Foi um anúncio no Facebook para cursos gratuitos de direção de caminhão que levou Kolisnichenko a fazer uma mudança. “Eu disse, ok, agora tenho 52 anos, é hora de mudar minha vida, realizar meu sonho,” diz ela. O treinamento foi difícil: duas semanas de teoria, três semanas de prática para obter sua licença para dirigir caminhões acima de sete toneladas. “Conheci muitas mulheres incríveis e corajosas que querem mudar suas vidas,” diz ela.</p>\n<p>Encontrar um emprego depois foi fácil. A realidade do trabalho, no entanto, provou ser desafiadora. No início, ela fez longas viagens pela Ucrânia em um caminhão Scania, navegando por turnos prolongados, sirenes de ataque aéreo e momentos tensos em postos de gasolina desertos. Ela teve que dormir nos postos, muitas vezes sem instalações adequadas, e às vezes teve que pedir a estranhos para acompanhá-la ao banheiro. “Foi difícil,” admite. “Mas sou grata pela experiência.”</p>\n<p>Kolisnichenko diz que é muito cedo para falar de grandes mudanças nos papéis de gênero na Ucrânia. “Muitas pessoas não entendem por que as mulheres podem querer esse trabalho,” diz ela. Acrescentando, “Conheci muitas pessoas incríveis em todo o país,” e os olhares de surpresa nos olhos das pessoas enquanto ela estaciona seu caminhão são, para ela, um sinal de uma mudança lenta, mas perceptível, nas percepções sociais.</p>\n<p>Agora, transportando produtos esportivos e roupas pela região de Kyiv com a Zammler, ela cobre apenas distâncias mais curtas. Mas muitas vezes ajuda a descarregar as mercadorias ela mesma. “Não há homens suficientes,” diz ela. “São principalmente mulheres nos armazéns e lojas onde eu entrego, e descarregamos as mercadorias juntas.”</p>\n<p>Quando criança, ela adorava tudo sobre as viagens de carro de seu pai – o cheiro de gasolina nos postos de gasolina, a beleza das montanhas, a sensação de liberdade. Hoje, seu trabalho traz vislumbres dessas memórias, embora agora estejam filtradas pelas dificuldades da guerra. “Vejo como o país é bonito com suas florestas verdes, mas também vejo como os russos destroem casas e cidades. Vejo carros queimados nas estradas, carros de emergência com soldados feridos.”</p>\n<p>\"É difícil; dói,” diz ela. “Mas eu acredito que tudo será reconstruído se cada pessoa fizer sua parte.” Hoje, dirigir um caminhão é mais do que um sonho de criança. “Eu sou necessária,” acrescenta. “Sinto orgulho.” </p>\n<p><strong>Aprendendo a viver com a guerra</strong></p>\n<p>Nos primeiros dias da invasão da Rússia, enquanto os ucranianos corriam para a linha de frente, as mulheres equilibravam uma quantidade vertiginosa de desafios, como haviam feito apenas anos antes durante a pandemia. Elas mantinham suas famílias seguras, entregavam ajuda, arrecadavam fundos para soldados, viajavam milhares de milhas para levar seus filhos para a segurança e atuavam como defensoras da Ucrânia no exterior – tudo enquanto precisavam assumir múltiplos empregos para se manter à tona. Elas também foram para a linha de frente. A perspectiva de uma vitória rápida atuou como adrenalina, mantendo-as em movimento.</p>\n<p>No entanto, o que pensavam que seria uma corrida rápida se transformou em uma maratona. As mulheres ucranianas pararam de esperar que boas notícias chegassem amanhã. Com a adrenalina diminuindo, elas estão tentando limitar a “parte da guerra” em suas vidas, focando nas necessidades básicas, encontrando realização em suas vidas profissionais, famílias e em si mesmas, mas também em sua contínua contribuição para o esforço de guerra.</p>\n<p>\"Elas precisam de alguma razão para acreditar que a vida é boa e que têm muitas coisas pelas quais serem gratas, apesar da guerra,” diz Evgeniya Bliznyuk da Gradus Research. Exaustas e às vezes esgotadas, elas estão “começando a levar as coisas mais devagar, a cuidar de suas emoções e a se comunicar com outras mulheres, suas famílias e seus filhos.” </p>\n<p>As mulheres têm mantido a economia e a sociedade funcionando nesses anos de guerra. Elas também têm deixado sua marca em novos setores, muitas vezes setores relacionados à guerra, limpando terras, construindo drones e se preparando para ajudar veteranos a curar e se readaptar socialmente. Mais do que apenas “preenchendo lacunas,” elas são as “conectoras sociais,” trazendo resiliência, empatia e compreensão a uma sociedade enfrentando imensos desafios. “Porque a Ucrânia agora é muito diferente do que era antes da guerra,” diz Bliznyuk.</p>\n<p>Viver na “nova realidade” de se ajustar a uma guerra prolongada significa algo diferente para cada mulher. “Eu deixo as crianças com a vovó e vou trabalhar,” diz Natalia Myronenko, a especialista em controle de qualidade de desminagem humanitária. “Esse é o ‘novo normal’.” Para Galina Burkina, isso significa tornar sua terra segura para sua neta. Natalya Kolisnichenko encontra propósito em dirigir caminhões.</p>\n<p>Sim, para muitas mulheres, a guerra abriu na Ucrânia a chance de entrar em campos tradicionalmente dominados por homens. Mas a maioria delas diz que as apostas são altas demais para chamá-lo de \"oportunidade.\" Em vez disso, é uma necessidade. Uma necessidade de sobreviver, reconstruir e pavimentar o caminho para um futuro onde elas e a terra que amam possam finalmente estar seguras novamente.</p>\n<p><em>Esta história foi feita em partes graças ao apoio do programa de subsídios da N-Ost’s Europe-Ukraine Desk. Yulia Surkova, uma jornalista ucraniana que cobre ações de guerra e problemas humanitários para a AFP, UNICEF e mídias ucranianas, contribuiu para esta história.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>é jornalista e repórter. Natural da França, ela está baseada em Frankfurt e trabalha como correspondente para veículos internacionais, incluindo o <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> e<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.344",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Com um milhão de ucranianos nas forças armadas, incluindo centenas de milhares na linha de frente, nove milhões deslocados e milhares de homens que antes se alistavam ansiosamente agora se escondendo de recrutadores militares, a guerra encolheu e remodelou a força de trabalho da Ucrânia. De fato, é provável que continue transformando a sociedade e o lugar das mulheres nela por décadas a fio.</I>  \n<br><br>  \nApós anos como engenheira de controle de qualidade em grandes supermercados e canteiros de obras, Natalia Myronenko ansiava por mudança. Apaixonada por moda, beleza, maquiagem e harmonia, ela viu sua licença maternidade após o nascimento de seu segundo filho como o momento perfeito para mudar de direção. Mas a guerra interveio, lançando-a em um campo que ela nunca imaginou entrar: desminagem humanitária. Quando conseguiu o emprego como gerente de controle de qualidade, ela imaginou principalmente trabalho de supervisão de escritório. “Então percebi que a guerra é meu trabalho, e fiquei chocada”, diz a mulher de 40 anos. Assim como em seu antigo emprego, ela tem que verificar o trabalho de outras pessoas. Só que agora, vidas humanas estão em jogo. O que está em jogo é tornar a terra segura novamente para os agricultores e para as pessoas viverem, inspecionando cada pedaço de terra que testemunhou combate, procurando cuidadosamente e removendo minas não explodidas, mísseis, projéteis de artilharia, bombas e outros tipos de munição – tudo com a máxima cautela. “Tudo se resume à segurança”, diz ela.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.345",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Les stéréotypes de genre s'effondrent alors que les femmes ukrainiennes prennent les devants",
                key:"uid": string:"71128717-2c41-4c19-a290-49432bd95f27",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Talons hauts et bottes de randonnée</strong></p>\n<p> “J'aime les choses élégantes, les espaces beaux, mais ce travail est beaucoup plus intéressant,” dit Myronenko lors d'une récente journée d'automne à Peja, au Kosovo, où elle suit une formation complémentaire à l'école de déminage MAT Kosovo. Impeccable dans l'uniforme marron de son employeur, l'Association des démineurs ukrainiens (UDA) qui a six ans, elle se penche sur un ancien missile russe, apprenant à le désamorcer. Son travail est un mélange de ce qu'elle aime. Être au bureau à Kyiv et sur le terrain. Porter des talons hauts et des bottes de randonnée. Le lien avec les filles au bureau, la complexité analytique de la tâche : “Je ne voudrais rien faire d'autre.” Surtout, dit-elle, “cela profite à mon pays.”</p>\n<p>Comme Myronenko, Valentina Kastrenko ne s'était jamais imaginé dans un “travail d'homme – encore moins y prospérer”. Mais après que les troupes russes ont bombardé sa ville natale de Marioupol, détruit sa maison et volé le camion de son mari – leur unique source de revenus – elle n'a eu d'autre choix que de fuir vers l'ouest. Comme des millions d'Ukrainiens déplacés, elle a lutté pour réinventer sa vie après l'invasion à grande échelle. Dans un groupe de soutien à Marioupol, cependant, elle a vu une annonce pour des cours de conduite de camion gratuits.</p>\n<p>Conduire un camion ? Cela avait été le domaine de son mari. À 57 ans, elle était proche de la retraite. Pourtant, sans maison à laquelle retourner et sans perspectives, elle a postulé. Maintenant conductrice licenciée de camions pesant sept tonnes et plus, elle prévoit de s'associer à son mari pour de longs trajets en camion, aidant au chargement des marchandises. Elle sait à quel point le travail est compliqué pour les femmes. “L'Ukraine est un pays traditionnel ; le rôle traditionnel des femmes est d'être à la maison,” dit-elle. En Ukraine, les conducteurs sont souvent absents des semaines à la fois, mais le cours lui a donné un coup de pouce : “J'ai rencontré beaucoup de filles qui veulent contribuer à la reconstruction de l'Ukraine.”</p>\n<p>Les histoires de Natalia Myronenko et Valentina Kastrenko reflètent un changement sociétal plus large en cours en Ukraine. Avec un million d'Ukrainiens dans l'armée, presque neuf millions déplacés, soit environ un quart de la population, et des milliers d'hommes qui autrefois s'engageaient avec empressement maintenant cachés des recruteurs militaires, la guerre a non seulement réduit et remodelé la main-d'œuvre ukrainienne ; en effet, elle est susceptible de continuer à transformer la société et la place des femmes dans celle-ci, pour des décennies à venir.</p>\n<p>Dans une série de “sondages en temps de guerre” pour Gradus Research, une entreprise créée pendant la pandémie de COVID-19, la sociologue Evgeniya Bliznyuk a pris le pouls de la société ukrainienne depuis les premières semaines de la guerre en 2022, documentant leurs différentes “étapes mentales”. Elle dit que le rôle des femmes ukrainiennes est appelé à devenir de plus en plus significatif, “non seulement pour combler les lacunes mais aussi comme force motrice dans la reconstruction de l'Ukraine en tant que société inclusive”.</p>\n<p>Remplaçant les hommes absents, les femmes ukrainiennes prennent des rôles autrefois considérés comme interdits. Elles deviennent conductrices de camions, serrurières, machinistes, gardes de sécurité et même pompières. Sous terre, elles travaillent dans des mines de charbon. En surface, elles dirigent des aciéries, des usines et des chemins de fer vitaux pour l'effort de guerre. Elles rejoignent également l'armée en nombre sans précédent.</p>\n<p>Épuisées, trois ans après une guerre qui dure plus longtemps que quiconque ne l'avait prévu, mais déterminées, les femmes ukrainiennes aspirent à la stabilité et à l'épanouissement. Pour beaucoup, cela signifie poursuivre de nouveaux rôles et une croissance professionnelle, y compris dans des secteurs liés à l'effort de guerre, des industries cruciales pour l'avenir de l'Ukraine. Elles sont les démineurs qui nettoient les terres agricoles des restes d'explosifs russes, les constructrices de drones aidant les soldats à combattre, et de plus en plus, celles qui soignent les blessures des soldats.</p>\n<p>Alors que l'Ukraine fait face à un avenir incertain, les femmes émergent comme des moteurs clés de résilience et d'adaptabilité. Cinq millions d'entre elles vivent désormais à l'étranger. Celles qui sont restées aident à façonner le type de société que l'Ukraine souhaite devenir. “Les femmes donnent le ton pour l'avenir,” dit Myronenko, la spécialiste du contrôle qualité qui est passée au déminage humanitaire après l'invasion. Pour elle, la force vient de l'acceptation de sa féminité tout en s'attaquant aux exigences d'un travail difficile avec des vies en jeu.</p>\n<p><strong>“Le féminisme est un soutien total à notre pays”</strong></p>\n<p>Aujourd'hui en Ukraine, la question des rôles de genre a peu à voir avec les idéaux occidentaux d'égalité des sexes, et “il serait faux de dire que la guerre est un moteur d'émancipation,” dit Anna Colin-Lebedev, maître de conférences en sociologie politique à l'Université Paris Nanterre, qui a comparé le rôle des femmes en Ukraine et en Russie. En Ukraine, où la guerre est considérée comme “le combat de tout le monde,” les hommes et les femmes sont également impliqués. “L'invasion russe est perçue comme une menace existentielle, pas seulement politique,” dit-elle. Les femmes ukrainiennes ont un historique de combinaison travail et famille. Mais maintenant, “chaque mère voit l'agresseur comme un danger pour ses enfants, sa famille et son avenir.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, spécialiste du travail à Kyiv qui étudie l'impact de la guerre sur l'économie, est d'accord. “Pour nous,” dit-elle, “le féminisme est un soutien total à notre pays.” Aujourd'hui, il y a 50 000 femmes servant dans l'armée ukrainienne, dont 10 000 sur le front. C'est trois fois plus qu'il y a dix ans.</p>\n<p>Pour les femmes, le changement est venu avec la guerre et bien avant le début du conflit actuel. Alors que l'agression russe s'intensifiait dans les régions orientales de Donetsk et de Louhansk en 2014, les femmes ont décidé de riposter. Mais l'armée était épuisée et l'État était fragile. Si elles voulaient que leur pays conserve sa souveraineté, elles devraient faire leur part. Elles sont allées au front, mais sans salaire ni pensions de vétérans en raison d'une loi de l'ère soviétique interdisant l'accès aux postes de combat, ainsi qu'à des centaines d'autres professions jugées “nocives pour leur santé reproductive.”</p>\n<p>Un groupe de femmes a lancé une campagne de plaidoyer pour sensibiliser à l'inégalité de genre dans les forces armées. Un outil clé était un documentaire sur le rôle des femmes ukrainiennes au front intitulé <em>Le Bataillon Invisible.</em> Le film a été déterminant dans la décision du gouvernement en 2016 de commencer à renverser une série d'interdictions sur les emplois de combat. Ce mouvement a déclenché une mer de changements.  “Si les femmes peuvent servir sur le front – le travail le plus masculin de tous – elles peuvent tout faire,” dit Hanna Hrytsenko, chercheuse en genre pour le groupe Bataillon Invisible. En 2018, le gouvernement a commencé le processus de levée d'une interdiction sur 450 professions auparavant jugées “nocives” pour la santé des femmes, ouvrant la voie à ce que les femmes deviennent conductrices de camions, par exemple. L'invasion à grande échelle a conduit à davantage d'ouvertures, les femmes étant désormais autorisées à travailler sous terre dans des mines de charbon et à assumer d'autres tâches cruciales pour maintenir l'économie en marche.</p>\n<p><strong>Les femmes à la tête de la révolution du déminage en Ukraine</strong></p>\n<p>En tant que responsable des opérations pour l'Association des démineurs ukrainiens, un groupe à but non lucratif de 400 sapeurs créé il y a six ans, Iryna Kustovska est à l'avant-garde d'un secteur qui a connu une croissance rapide à la suite de l'invasion à grande échelle. Autrefois fermé aux femmes, le domaine compte désormais des femmes représentant un tiers de ses démineurs humanitaires. “Cela s'étend sous nos yeux,” dit Kustovska.</p>\n<p>Le besoin est immense. Avec jusqu'à un tiers du territoire ukrainien estimé comme étant jonché de mines non explosées, de bombes à sous-munitions, de fils de déclenchement, de pièges et de fragments d'obus laissés par les forces russes, l'Ukraine est devenue le pays le plus miné au monde. De plus en plus, ce sont des femmes qui se portent volontaires pour assumer la tâche dangereuse de rendre la terre à nouveau sûre pour l'agriculture et l'habitation. Elles le font chacune à leur manière. Il y a de jeunes mères comme Natalia Myronenko, la spécialiste du contrôle qualité qui vérifie que le travail des démineurs est bien fait. Mais aussi des femmes comme Galina Burkina, 55 ans, qui a fini par diriger une équipe de 12 démineurs, tous des hommes, après avoir fui l'occupation russe, d'abord à Debaltseve en 2015, puis à Svitlodarsk en 2022, abandonnant sa vie d'ancienne travailleuse d'une centrale électrique. “Le déminage humanitaire sera, malheureusement, une priorité pendant des décennies,” note Kustovska.   </p>\n<p>Non seulement ce travail sauve des vies, mais il est également essentiel pour le secteur agricole de l'Ukraine. Souvent qualifiée de “panier de pain du monde,” la terre fertile de l'Ukraine joue un rôle crucial dans les approvisionnements alimentaires mondiaux.</p>\n<p>Avant la guerre, Kustovska, 38 ans, avait peu d'expérience en matière de déminage. Elle travaillait dans le département stratégique de l'administration ukrainienne de l'aviation, se concentrant sur la réglementation des drones. Mais alors que l'urgence de déblayer les explosifs devenait évidente, elle a saisi l'opportunité. Après le début de l'invasion, un petit groupe de femmes ukrainiennes a été envoyé à MAT Kosovo, une école internationale de déminage à Peja, pour une formation. Avec les hommes interdits de quitter le pays, l'Ukraine s'est tournée vers ses femmes, qui ont commencé à ouvrir de nouvelles voies dans le domaine. Kustovska a postulé pour rejoindre un groupe de stagiaires et a terminé trois cycles de formation, se classant première de sa promotion – la seule femme dans un cours conçu pour des experts militaires et des ingénieurs en armement.</p>\n<p>Elle est devenue l'ingénieure de contrôle qualité pour Demining Solution, l'une des six entreprises privées ukrainiennes de déminage émergentes en Ukraine aux côtés d'organisations internationales à but non lucratif comme Halo Trust et la Fondation suisse pour l'action contre les mines (FSD).</p>\n<p>“Quand j'ai commencé, les femmes dans le déminage étaient une nouvelle sensation,” se souvient Kustovska. “Les gens disaient : ‘Des femmes démineurs ? Vraiment ?’ Mais les mentalités évoluent. “Maintenant, les gens disent simplement : ‘d'accord, votre travail est le déminage, en tant que femme.’”</p>\n<p>“Pour les femmes, le déminage n'est pas seulement une réponse à la guerre ; c'est aussi une opportunité de croissance professionnelle,” ajoute-t-elle. “Il y aura beaucoup d'emplois – pas seulement pour les démineurs ordinaires mais aussi pour les postes de direction.”</p>\n<p>Lorsqu'elle recrute, le genre est sans importance : tous les démineurs doivent suivre les mêmes procédures complexes mais claires. Mais les femmes apportent souvent une perspective unique sur le terrain, dit-elle, faisant référence à une capacité à penser “en dehors des sentiers battus” et à gérer plusieurs tâches simultanément. Ces compétences deviennent de plus en plus précieuses à mesure que le nombre d'explosifs augmente et que de nouvelles formes plus insidieuses de pièges sont découvertes. Aux côtés des munitions non explosées plus anciennes, les forces russes laissent des munitions nouvellement produites, avec des pièges de plus en plus créatifs et dangereux devenant courants.</p>\n<p>“Je me demande combien de nouvelles idées notre ennemi peut apporter sur notre terre,” remarque Kustovska, faisant référence aux pièges comme à une “fantaisie cruelle.” Bien que le danger soit réel, la motivation est claire : “Lorsque nous demandons aux candidats pourquoi ils veulent rejoindre, presque tous disent : ‘Je veux aider à rendre notre pays à nouveau sûr.’”</p>\n<p><strong>Maintenir la chaîne d'approvisionnement de l'Ukraine en marche</strong></p>\n<p>Par une fraîche journée d'automne, Natalya Kolisnichenko, 52 ans, polit attentivement les miroirs et les phares de son camion Renault blanc de 15 tonnes. “C'est un camion de femme,” dit-elle avec fierté. Le camion, avec sa transmission automatique et ses caméras de recul, semble neuf et un peu aventureux. Ce jour-là, elle se prépare à transporter des machines à laver et des vêtements de sport dans la région de Kyiv dans le cadre de son travail avec Zammler, la plus grande entreprise de logistique d'Ukraine. C'est un rêve qu'elle nourrit depuis que son père l'emmenait en longs voyages en voiture dans les montagnes des Carpates et en Crimée. Mais à l'époque, sa mère avait dit que le camionnage n'était pas un travail de femme. Elle est d'abord devenue enseignante de maternelle, puis employée de bureau et a élevé deux fils.</p>\n<p>Il a fallu la guerre pour réactiver son rêve d'enfance dormant. Requalifiée dans le camionnage par une ONG suédoise, elle témoigne d'une tendance croissante en Ukraine qui voit les femmes entrer dans des professions longtemps considérées comme nuisibles pour elles ou mal vues par les vestiges de l'idéologie soviétique concernant le rôle des femmes. Poussée par la nécessité de maintenir l'infrastructure critique de l'Ukraine en vie, cela a également contribué à secouer les stéréotypes de genre traditionnels.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, ou “Shift Skills” en suédois, est né pendant la pandémie de COVID-19 pour aider les hôtesses de l'air à passer à des emplois comme caissières. Trois ans plus tard, le groupe a cherché à aider l'Ukraine à se remettre d'une autre crise, et il a identifié et combiné deux problèmes urgents. Avec les ports et les aéroports fermés et la logistique, un secteur dont tout dépend, paralysée, le camionnage était devenu l'artère vitale de l'économie ukrainienne. Mais la guerre avait drainé le secteur de ses conducteurs. Les femmes, quant à elles, avaient désespérément besoin de travailler. En mélangeant théorie et expérience pratique avec des camions modernes à Kyiv, le programme visait à faire remplacer les hommes par des femmes sur le terrain. Il ciblait particulièrement les femmes déplacées par la guerre, les femmes plus âgées et celles qui avaient perdu leur revenu ou leurs proches à cause du conflit.</p>\n<p>Ce fut un projet très réussi. Plus de 300 femmes ont été formées pour conduire des camions de catégorie C de sept tonnes depuis le lancement de Reskilling Ukraine l'automne dernier, avec trois fois plus de candidatures, dit Oleksandra Panasiuk, la coordinatrice. Son succès a entraîné une série de nouvelles initiatives de reconversion. L'“école des opérateurs d'équipements de construction,” par exemple, forme des femmes à manipuler des excavatrices. En interne, les mines de charbon ont requalifié des travailleuses pour conduire des chariots afin de transporter le charbon à l'intérieur des mines. Les entreprises ont essayé d'adapter leurs méthodes aux femmes par des salaires plus élevés, des processus d'automatisation et des programmes de santé mentale.</p>\n<p>C'est une annonce Facebook pour des cours de conduite de camion gratuits qui a poussé Kolisnichenko à opérer un changement. “J'ai dit, d'accord, maintenant j'ai 52 ans, il est temps de changer ma vie, de réaliser mon rêve,” dit-elle. La formation a été difficile : deux semaines de théorie, trois semaines de pratique pour obtenir son permis de conduire des camions de plus de sept tonnes. “J'ai rencontré beaucoup de femmes formidables et courageuses qui veulent changer leur vie,” dit-elle.</p>\n<p>Trouver un emploi par la suite a été facile. La réalité du travail, cependant, s'est révélée difficile. Au début, elle a effectué de longs trajets à travers l'Ukraine dans un camion Scania, naviguant entre des quarts prolongés, des sirènes d'alerte aérienne et des moments tendus dans des stations-service désertes. Elle a dû dormir dans les stations, souvent sans installations adéquates, et parfois elle devait demander à des inconnus de l'accompagner pour utiliser les toilettes. “C'était difficile,” admet-elle. “Mais je suis reconnaissante pour l'expérience.”</p>\n<p>Kolisnichenko dit qu'il est trop tôt pour parler de changements majeurs dans les rôles de genre en Ukraine. “Beaucoup de gens ne comprennent pas pourquoi les femmes pourraient vouloir ce travail,” dit-elle. Ajoutant, “J'ai rencontré beaucoup de personnes incroyables à travers le pays,” et les regards de surprise dans les yeux des gens lorsqu'elle gare son camion sont, pour elle, un signe d'un changement lent mais perceptible dans les perceptions sociétales.</p>\n<p>Maintenant, transportant des articles de sport et des vêtements dans la région de Kyiv avec Zammler, elle ne couvre que des distances plus courtes. Mais elle aide souvent à décharger les marchandises elle-même. “Il n'y a pas assez d'hommes,” dit-elle. “C'est principalement des femmes dans les entrepôts et les magasins où je livre, et nous déchargeons les marchandises ensemble.”</p>\n<p>Enfant, elle aimait tout ce qui concernait les voyages de son père : l'odeur de l'essence aux stations-service, la beauté des montagnes, le sentiment de liberté. Aujourd'hui, son travail lui rappelle des bribes de ces souvenirs, bien qu'ils soient maintenant filtrés par les difficultés de la guerre. “Je vois à quel point le pays est beau avec ses forêts vertes, mais je vois aussi comment les Russes détruisent des maisons et des villes. Je vois des voitures brûlées sur les routes, des voitures d'urgence avec des soldats blessés.”</p>\n<p>\"C'est dur ; ça fait mal,” dit-elle. “Mais je crois que tout sera reconstruit si chaque personne fait sa part.” Aujourd'hui, conduire un camion est plus qu'un rêve d'enfant. “Je suis nécessaire,” ajoute-t-elle. “Je me sens fière.” </p>\n<p><strong>Apprendre à vivre avec la guerre</strong></p>\n<p>Dans les premiers jours de l'invasion de la Russie, alors que les Ukrainiens se précipitaient au front, les femmes ont dû jongler avec une quantité vertigineuse de défis, un peu comme elles l'avaient fait quelques années auparavant pendant la pandémie. Elles ont gardé leurs familles en sécurité, livré de l'aide, levé des fonds pour les soldats, parcouru des milliers de kilomètres pour mettre leurs enfants en sécurité et ont agi en tant que défenseurs de l'Ukraine à l'étranger – tout en devant prendre plusieurs emplois pour rester à flot. Elles sont également allées au front. La perspective d'une victoire rapide agissait comme un adrénaline, les maintenant en mouvement.</p>\n<p>Cependant, ce qu'elles pensaient être un sprint s'est transformé en marathon. Les femmes ukrainiennes ont cessé de s'attendre à ce que de bonnes nouvelles arrivent demain. Avec l'adrénaline qui s'estompe, elles essaient de limiter la “part de guerre” dans leur vie, se concentrant sur les besoins fondamentaux, trouvant un épanouissement dans leur vie professionnelle, leurs familles et elles-mêmes, mais aussi leur contribution continue à l'effort de guerre.</p>\n<p>\"Elles ont besoin d'une raison de croire que la vie est bonne et qu'elles ont beaucoup de choses à apprécier malgré la guerre,” dit Evgeniya Bliznyuk de Gradus Research. Épuisées et parfois brûlées, elles commencent “à prendre les choses plus lentement, à prendre soin de leurs émotions, et à communiquer avec d'autres femmes, leur famille et leurs enfants.” </p>\n<p>Les femmes ont maintenu l'économie et la société en marche durant ces années de guerre. Elles ont également laissé leur empreinte dans de nouveaux secteurs, souvent liés à la guerre, déblayant des terres, construisant des drones et se préparant à aider les vétérans à guérir et à se réadapter socialement. Plus que de simples “combleuses de lacunes,” elles sont les “connectrices sociales,” apportant résilience, empathie et compréhension à une société confrontée à d'immenses défis. “Parce que l'Ukraine est maintenant très différente d'avant la guerre,” dit Bliznyuk.</p>\n<p>Vivre dans la “nouvelle réalité” de l'adaptation à une guerre prolongée signifie quelque chose de différent pour chaque femme. “Je laisse les enfants avec Mamie, et je vais travailler,” dit Natalia Myronenko, la spécialiste du contrôle qualité en déminage humanitaire. “C'est la ‘nouvelle normalité’.” Pour Galina Burkina, cela signifie rendre sa terre sûre pour sa petite-fille. Natalya Kolisnichenko trouve un sens à conduire des camions.</p>\n<p>Oui, pour de nombreuses femmes, la guerre a ouvert en Ukraine la chance de percer dans des domaines traditionnellement dominés par les hommes. Mais la plupart d'entre elles disent que les enjeux sont bien trop élevés pour l'appeler une “opportunité.” Au lieu de cela, c'est une nécessité. Une nécessité de survivre, de reconstruire et de préparer un avenir où elles et la terre qu'elles aiment pourront enfin être à nouveau en sécurité.</p>\n<p><em>Cette histoire a été réalisée en partie grâce au soutien du programme de subventions Europe-Ukraine de N-Ost. Yulia Surkova, une journaliste ukrainienne couvrant les actions de guerre et les problèmes humanitaires pour l'AFP, l'UNICEF et les médias ukrainiens, a contribué à cette histoire.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>est journaliste et reporter. Originaire de France, elle est basée à Francfort et travaille comme correspondante pour des médias internationaux, y compris le <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> et<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.553",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Avec un million d'Ukrainiens dans l'armée, y compris des centaines de milliers sur les lignes de front, neuf millions de déplacés et des milliers d'hommes qui autrefois s'étaient engagés avec enthousiasme maintenant cachés des recruteurs militaires, la guerre a rétréci et remodelé la main-d'œuvre de l'Ukraine. En effet, il est probable qu'elle continue à transformer la société et la place des femmes dans celle-ci pour des décennies à venir.</I> \r\n<br><br> \r\nAprès des années en tant qu'ingénieure en contrôle qualité dans de grands supermarchés et sur des chantiers de construction de logements, Natalia Myronenko aspirait à un changement. Passionnée de mode, de beauté, de maquillage et d'harmonie, elle a vu son congé de maternité après la naissance de son deuxième enfant comme le moment parfait pour pivoter. Mais la guerre est intervenue, la propulsant dans un domaine qu'elle n'avait jamais imaginé intégrer : le déminage humanitaire. Lorsqu'elle a obtenu le poste de responsable du contrôle qualité, elle s'est imaginé principalement un travail de supervision de bureau. “Puis j'ai réalisé que la guerre est mon travail, et j'ai été choquée,” dit la quadragénaire. Comme dans son ancien emploi, elle doit vérifier le travail des autres. Seulement maintenant, des vies humaines sont en jeu. Il s'agit de rendre la terre à nouveau sûre pour les agriculteurs et les gens qui y vivent, de passer en revue chaque parcelle de terre agricole qui a été témoin de combats, en cherchant soigneusement et en retirant les mines non explosées, les missiles, les obus d'artillerie, les bombes et d'autres types de munitions – le tout avec la plus grande prudence. “Tout est une question de sécurité,” dit-elle.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.555",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Könsstereotyper bryts ner när ukrainska kvinnor tar steget framåt",
                key:"uid": string:"97cd0c76-dce1-4e61-ba55-206669bc1985",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Högklackat och vandringskängor</strong></p>\n<p> “Jag gillar stiliga saker, vackra utrymmen, men det här jobbet är mycket mer intressant,” säger Myronenko en nyligen höstdag i Peja, Kosovo, där hon deltar i vidareutbildning vid MAT Kosovos minskola. Felfri i den bruna uniformen från sin arbetsgivare, den sex år gamla ukrainska Deminers Assocation (UDA), studerar hon en gammal rysk missil och lär sig hur man avväpnar den. Hennes jobb är en blandning av vad hon älskar. Att vara på kontoret i Kyiv och i fältet. Att bära högklackat och vandringskängor. Sammanhållningen med tjejerna på kontoret, den analytiska komplexiteten i uppgiften: “Jag skulle inte vilja göra något annat.” Mest av allt, säger hon, “gynnar det mitt land.”</p>\n<p>Som Myronenko, hade Valentina Kastrenko aldrig föreställt sig att hon skulle befinna sig i ett “mansjobb – för att inte tala om att trivas i det”. Men efter att ryska trupper bombade hennes hemstad Mariupol, förstörde hennes hem och stal hennes makes lastbil – deras enda inkomstkälla – hade hon inget val än att fly west. Som miljontals fördrivna ukrainare hade hon kämpat för att återuppfinna sitt liv efter den storskaliga invasionen. I en stödgrupp i Mariupol såg hon dock en annons för gratis lastbilsutbildning.</p>\n<p>Lastkörning? Det hade varit hennes makes domän. Vid 57 års ålder var hon nära pension. Ändå, utan något hem att återvända till och utan utsikter, ansökte hon. Nu, som licensierad förare av lastbilar som väger sju ton och mer, planerar hon att samarbeta med sin make på långa lastbilsturer, hjälpa till med lastningen av varor. Hon vet hur komplicerat jobbet är för kvinnor. “Ukraina är ett traditionellt land; den traditionella rollen för kvinnor är att vara hemma,” säger hon. I Ukraina är förare ofta borta i veckor i taget, men kursen gav henne en skjuts: “Jag träffade många tjejer som vill bidra till att återuppbygga Ukraina.”</p>\n<p>Berättelserna om Natalia Myronenko och Valentina Kastrenko speglar en större samhällelig förändring som pågår i Ukraina. Med en miljon ukrainare i militären, nästan nio miljoner fördrivna, ungefär en fjärdedel av befolkningen, och tusentals män som en gång ivrigt värvades nu gömmer sig för militärrekryterare, har kriget inte bara krympt och omformat Ukrainas arbetskraft; det är faktiskt troligt att det kommer att fortsätta att transformera samhället och kvinnors plats i det, i årtionden framöver.</p>\n<p>I en serie “krigsundersökningar” för Gradus Research, ett företag som skapades under COVID-19-pandemin, har sociologen Evgeniya Bliznyuk tagit pulsen på det ukrainska samhället sedan de första veckorna av kriget 2022, och dokumenterat deras olika “mentala stadier”. Hon säger att rollen för ukrainska kvinnor kommer att bli alltmer betydelsefull, “inte bara för att fylla luckorna utan också som en drivkraft i återuppbyggnaden av Ukraina som ett inkluderande samhälle.”</p>\n<p>Genom att fylla i för frånvarande män, tar ukrainska kvinnor på sig roller som en gång ansågs vara otillgängliga. De blir lastbilsförare, låssmeder, maskinister, säkerhetsvakter och till och med brandmän. Under jorden arbetar de i kolgruvor. Ovan jord driver de stålverk, fabriker och järnvägar som är avgörande för krigsinsatsen. De går också med i militären i oöverträffade antal.</p>\n<p>Uttröttade, tre år in i ett krig som varar längre än någon förväntat, men ändå beslutsamma, längtar ukrainska kvinnor efter stabilitet och uppfyllelse. För många innebär detta att sträva efter nya roller och professionell tillväxt, inklusive inom sektorer kopplade till krigsinsatsen, industrier som är avgörande för Ukrainas framtid. De är deminörerna som rensar jordbruksmark från rester av ryska sprängämnen, byggarna av drönare som hjälper soldater att kämpa, och alltmer, de som läker soldaternas sår.</p>\n<p>När Ukraina konfronterar en osäker framtid, framträder kvinnor som nyckeldrivkrafter för motståndskraft och anpassningsförmåga. Fem miljoner av dem lever nu utomlands. De som har stannat hjälper till att forma den typ av samhälle Ukraina vill bli. “Kvinnor sätter tonen för framtiden,” säger Myronenko, kvalitetskontrollspecialisten som bytte till humanitär avminering efter invasionen. För henne kommer styrka från att omfamna sin femininitet samtidigt som hon hanterar kraven från ett utmanande jobb där liv står på spel.</p>\n<p><strong>“Feminism är totalt stöd för vårt land”</strong></p>\n<p>Idag i Ukraina har frågan om könsroller lite att göra med västerländska ideal om jämställdhet, och “det skulle vara fel att säga att krig är en motor för emancipation,” säger Anna Colin-Lebedev, en föreläsare i politisk sociologi vid Paris universitet Nanterre, som har jämfört kvinnors roll i Ukraina och Ryssland. I Ukraina, där kriget ses som “allas kamp,” är män och kvinnor lika involverade. “Den ryska invasionen ses som ett existentiellt hot, inte bara ett politiskt,” säger hon. Ukrainska kvinnor har en historia av att kombinera arbete och familj. Men nu, “ser varje mamma angriparen som ett hot mot sina barn, sin familj och sin framtid.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, en arbetsmarknadsspecialist i Kyiv som studerar krigets påverkan på ekonomin, håller med. “För oss,” säger hon, “är feminism totalt stöd för vårt land.” Idag tjänstgör 50 000 kvinnor i den ukrainska armén, inklusive 10 000 vid frontlinjerna. Det är tre gånger så många som för tio år sedan.</p>\n<p>För kvinnor kom förändringen med kriget och långt innan den nuvarande konflikten började. När den ryska aggressionen trappades upp i de östra regionerna Donetsk och Luhansk 2014, beslutade kvinnor att slå tillbaka. Men armén var utarmad och staten var skör. Om de ville att deras land skulle behålla sin suveränitet, skulle de behöva göra sin del. De gick till fronten, men utan lön eller veteranpensioner på grund av en lag från sovjettiden som förbjöd dem att få tillgång till stridande positioner, samt hundratals andra yrken som ansågs “skadliga för deras reproduktiva hälsa.”</p>\n<p>En grupp kvinnor startade en kampanj för att öka medvetenheten om könsorättvisor inom de väpnade styrkorna. Ett centralt verktyg var en dokumentär om ukrainska kvinnors roll vid fronten kallad <em>The Invisible Battalion.</em> Filmen var avgörande för regeringens beslut 2016 att börja upphäva en serie förbud mot stridande jobb. Åtgärden utlöste en förändring. “Om kvinnor kan tjänstgöra vid frontlinjerna – det mest manliga jobbet av alla – kan de göra vad som helst,” säger Hanna Hrytsenko, en genusforskare för gruppen Invisible Battalion. År 2018 började regeringen processen att lyfta ett förbud mot 450 yrken som tidigare ansågs “skadliga” för kvinnors hälsa, vilket banade väg för kvinnor att bli lastbilsförare, till exempel. Den storskaliga invasionen ledde till fler öppningar, med kvinnor som nu får arbeta under jorden i kolgruvor och ta på sig andra uppgifter som är avgörande för att hålla ekonomin igång.</p>\n<p><strong>Kvinnor leder Ukrainas avmineringrevolution</strong></p>\n<p>Som operationschef för den ukrainska Deminers Association, en ideell grupp av 400 minerare som skapades för sex år sedan, är Iryna Kustovska i framkant av en sektor som den storskaliga invasionen har fått att växa snabbt. En gång stängd för kvinnor, utgör kvinnor nu en tredjedel av dess humanitära deminörer. “Det expanderar framför våra ögon,” säger Kustovska.</p>\n<p>Behovet är stort. Med upp till en tredjedel av Ukrainas territorium beräknat vara fyllt med oexploderade minor, klusterbomber, snubbeltrådar, fällor och granatsplitter som lämnats av ryska styrkor, har Ukraina blivit världens mest minerade land. Alltmer är det kvinnor som tar på sig den farliga uppgiften att hjälpa till att göra marken säker för jordbruk och boende igen. De gör det var och en på sitt sätt. Det finns unga mammor som Natalia Myronenko, kvalitetskontrollspecialisten som kontrollerar att deminörernas jobb görs ordentligt. Men också kvinnor som Galina Burkina, 55, som slutade med att leda ett team av 12 deminörer, alla män, efter att ha flytt den ryska ockupationen, först i Debaltseve 2015, och sedan Svitlodarsk 2022, och lämnade sitt gamla liv som kraftverksarbetare. “Humanitär avminering kommer, tyvärr, att vara en prioritet i årtionden,” noterar Kustovska.   </p>\n<p>Detta arbete räddar inte bara liv, det är också avgörande för Ukrainas jordbrukssektor. Ofta kallad “världens brödkorg,” spelar Ukrainas bördiga mark en avgörande roll i de globala livsmedelsförsörjningarna.</p>\n<p>Innan kriget hade 38-åriga Kustovska lite erfarenhet av bombavräkning. Hon arbetade i den strategiska avdelningen för den ukrainska flygmyndigheten, med fokus på drönarreglering. Men när brådskan att rensa sprängämnen blev uppenbar, tog hon chansen. Efter att invasionen startade skickades en liten grupp ukrainska kvinnor till MAT Kosovo, en internationell demineringsskola i Peja, för utbildning. Med män som förbjöds att lämna landet, vände sig Ukraina till sina kvinnor, som började bryta ny mark inom området. Kustovska ansökte om att gå med i en grupp av praktikanter och genomgick tre omgångar av utbildning, och tog examen som den bästa i sin klass – den enda kvinnan i en kurs som var avsedd för militärexperter och vapenkonstruktörer.</p>\n<p>Hon blev sedan kvalitetskontrollingenjör för Demining Solution, ett av sex privata ukrainska demineringsföretag som växer fram i Ukraina tillsammans med internationella ideella organisationer som Halo Trust och den schweiziska stiftelsen för minåtgärder (FSD).</p>\n<p>“När jag började var kvinnor inom deminering het nyhet,” minns Kustovska. “Folk skulle säga, “Kvinnliga deminörer? Verkligen?” Men attityderna förändras. “Nu säger folk bara, ‘okej, ditt jobb är deminering, som kvinna.’”</p>\n<p>“För kvinnor är deminering inte bara ett svar på kriget; det är också en möjlighet till professionell tillväxt,” tillägger hon. “Det kommer att finnas många jobb – inte bara för vanliga deminörer utan också för ledningspositioner.”</p>\n<p>När hon anställer rekryter är kön irrelevant: alla deminörer måste följa samma komplexa men tydliga procedurer. Men kvinnor tillför ofta ett unikt perspektiv till fältet, säger hon, och hänvisar till en förmåga att tänka “utanför boxen” och hantera flera uppgifter samtidigt. Dessa färdigheter blir allt mer värdefulla i takt med att antalet sprängämnen ökar och nya, mer insidiga former av fällor upptäckts. Tillsammans med äldre oexploderad ammunition lämnar ryska styrkor nyproducerad ammunition, med mer kreativa och farliga fällor som blir allt vanligare.</p>\n<p>“Jag undrar hur många nya idéer vår fiende kan föra till vårt land,” säger Kustovska och refererar till fällorna som “grym fantasi.” Även om faran är verklig, är motivationen tydlig: “När vi frågar sökande varför de vill gå med, säger nästan alla av dem, ‘Jag vill hjälpa till att göra vårt land säkert igen.’”</p>\n<p><strong>Hålla Ukrainas försörjningskedja igång</strong></p>\n<p>På en krispig höstdag putsar 52-åriga Natalya Kolisnichenko noggrant speglarna och strålkastarna på sin vita 15-tonns Renault-lastbil. “Det är en kvinnas lastbil,” säger hon med stolthet. Lastbilen, med sin automatiska växellåda och backspeglar, känns ny och lite äventyrlig. Den dagen förbereder hon sig för att transportera tvättmaskiner och sportkläder i Kyiv-regionen som en del av sitt jobb med Zammler, Ukrainas största logistikföretag. Det är en dröm hon har burit på sedan hennes far tog med henne på långa bilresor till Karpaterna och Krim. Men då hade hennes mamma sagt att lastkörning inte var ett kvinnligt jobb. Hon blev först förskollärare, sedan kontorsarbetare och uppfostrade två söner.</p>\n<p>Det krävdes kriget för att återaktivera hennes dolda barndomsdröm. Omskolad till lastbilsförare av en svensk ideell organisation, vittnar hon om en växande trend i Ukraina där kvinnor går in i yrken som länge ansetts skadliga för dem eller ogillats av rester av sovjetisk ideologi angående kvinnors roll. Drivna av nödvändigheten att hålla Ukrainas kritiska infrastruktur vid liv, har det också hjälpt till att skaka om traditionella könsstereotyper.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, eller “Shift Skills” på svenska, föddes under COVID-19-pandemin för att hjälpa flygvärdinnor att gå över till jobb som kassörer. Tre år senare sökte gruppen att hjälpa Ukraina att återhämta sig från en annan kris, och den identifierade och kombinerade två brådskande frågor. Med hamnar och flygplatser stängda och logistik, en sektor som allt beror på, paralyserad, hade lastkörning blivit den ukrainska ekonomins livsnerv. Men kriget hade tömt sektorn på sina förare. Kvinnor, å sin sida, behövde desperat arbete. Genom att blanda teori och praktisk erfarenhet med moderna lastbilar i Kyiv, skulle programmet få kvinnor att ersätta männen på jobbet. Det skulle särskilt rikta sig till kvinnor som fördrivits av kriget, äldre kvinnor och de som hade förlorat sin inkomst eller sina nära och kära i konflikten.</p>\n<p>Det blev ett mycket framgångsrikt projekt. Över 300 kvinnor har utbildats för att köra kategori C-lastbilar på sju ton sedan starten av Reskilling Ukraine förra hösten, med tre gånger så många som ansökt, säger Oleksandra Panasiuk, koordinatorn. Dess framgång har snöbolls-effekt, vilket inspirerat en rad nya omskolningsinitiativ. “Skolan för operatörer av byggutrustning,” till exempel, utbildar kvinnor att hantera grävmaskiner. Internt har kolgruvor omskolat kvinnliga arbetare för att köra vagnar för att transportera kol runt inne i gruvorna. Företag har försökt anpassa sina sätt till kvinnor genom högre löner, automatiseringsprocesser och program för mental hälsa.</p>\n<p>Det var en Facebookannons för gratis lastbilsutbildningar som fick Kolisnichenko att göra en förändring. “Jag sa, okej, nu är jag 52, det är dags att förändra mitt liv, göra min dröm verklig,” säger hon. Utbildningen var tuff: två veckor teori, tre veckor praktik för att få sin licens att köra lastbilar över sju ton. “Jag träffade många fantastiska, modiga kvinnor som vill förändra sina liv,” säger hon.</p>\n<p>Att hitta ett jobb efteråt var enkelt. Verkligheten av jobbet visade sig dock vara utmanande. Till en början gjorde hon långa resor över Ukraina i en Scania-lastbil, navigerade genom långa skift, luftvärnssirener och spända stunder vid öde bensinstationer. Hon var tvungen att sova vid stationerna, ofta utan ordentliga faciliteter, och ibland var hon tvungen att be främlingar om eskort för att använda toaletten. “Det var svårt,” erkänner hon. “Men jag är tacksam för erfarenheten.”</p>\n<p>Kolisnichenko säger att det är för tidigt att tala om stora förändringar i könsroller i Ukraina. “Många människor förstår inte varför kvinnor skulle vilja ha det här jobbet,” säger hon. Hon tillägger, “Jag träffade många fantastiska människor runt om i landet,” och de förvånade blickarna i människors ögon när hon parkerar sin lastbil är, för henne, ett tecken på en långsam men märkbar förändring i samhälleliga uppfattningar.</p>\n<p>Nu, när hon transporterar sportartiklar och kläder runt Kyiv-regionen med Zammler, täcker hon bara kortare avstånd. Men hon hjälper ofta till att lasta av varorna själv. “Det finns inte tillräckligt med män,” säger hon. “Det är mest kvinnor i lagren och butikerna där jag levererar, och vi lastar av varorna tillsammans.”</p>\n<p>Som barn älskade hon allt med sin fars bilresor – lukten av bensin vid bensinstationer, skönheten i bergen, känslan av frihet. Idag ger hennes jobb glimtar av dessa minnen, även om de nu filtreras genom krigets svårigheter. “Jag ser hur vackert landet är med sina gröna skogar, men jag ser också hur ryssarna förstör hem och städer. Jag ser brända bilar på vägarna, räddningsbilar med sårade soldater.”</p>\n<p>\"Det är tufft; det gör ont,” säger hon. “Men jag tror att allt kommer att byggas upp igen om varje person gör sin del.” Idag är det att köra lastbil mer än en barndomsdröm. “Jag behövs,” tillägger hon. “Jag känner mig stolt.” </p>\n<p><strong>Lära sig att leva med krig</strong></p>\n<p>I de tidiga dagarna av Rysslands invasion, när ukrainare rusade till fronten, balanserade kvinnor en svindlande mängd utmaningar, ungefär som de hade gjort bara år tidigare under pandemin. De höll sina familjer säkra, levererade hjälp, samlade in pengar till soldater, reste tusentals mil för att föra sina barn till säkerhet och agerade som förespråkare för Ukraina utomlands – allt medan de var tvungna att ta flera jobb för att klara sig. De gick också till fronten. Utsikten till en snabb seger fungerade som adrenalin, som höll dem igång.</p>\n<p>Ändå har det de trodde skulle bli en sprint förvandlats till en maraton. Ukrainska kvinnor har slutat förvänta sig att goda nyheter kommer imorgon. Med adrenalinet som avtar försöker de begränsa “krigsandelen” i sina liv, fokusera på grundläggande behov, finna uppfyllelse i sina yrkesliv, familjer och sig själva, men också deras fortsatta bidrag till krigsinsatsen.</p>\n<p>\"De behöver någon anledning att tro att livet är bra och att de har mycket att vara tacksamma för trots kriget,” säger Evgeniya Bliznyuk från Gradus Research. Uttröttade och ibland utbrända, börjar de “ta saker mer långsamt, ta hand om sina känslor och kommunicera med andra kvinnor, sin familj och sina barn.” </p>\n<p>Kvinnor har hållit ekonomin och samhället igång under dessa krigår. De har också gjort sina avtryck i nya sektorer, ofta krigsrelaterade sektorer, rensat mark, byggt drönare och förberett sig för att hjälpa veteraner att läka och socialt anpassa sig. Mer än bara “luckfyllare,” är de “sociala kopplare,” som för med sig motståndskraft, empati och förståelse till ett samhälle som står inför enorma utmaningar. “För Ukraina är nu mycket annorlunda än före kriget,” säger Bliznyuk.</p>\n<p>Att leva i den “nya verkligheten” av att anpassa sig till ett långvarigt krig betyder något annat för varje kvinna. “Jag lämnar barnen med mormor, och jag går till jobbet,” säger Natalia Myronenko, kvalitetskontrollspecialisten för humanitär avminering. “Det är den “nya normen”.” För Galina Burkina innebär det att göra sin mark säker för sitt barnbarn. Natalya Kolisnichenko finner syfte i att köra lastbilar.</p>\n<p>Ja, för många kvinnor har kriget öppnat i Ukraina chansen att bryta sig in i områden som traditionellt dominerats av män. Men de flesta av dem säger att insatserna är alldeles för höga för att kalla det en \"möjlighet.\" Istället är det en nödvändighet. En nödvändighet att överleva, återuppbygga och bana väg för en framtid där de och det land de älskar äntligen kan bli säkra igen.</p>\n<p><em>Denna berättelse gjordes delvis tack vare stödet från N-Osts Europe-Ukraine Desk-stipendieprogram. Yulia Surkova, en ukrainsk journalist som täcker krigshandlingar och humanitära problem för AFP, UNICEF och ukrainska medier, bidrog till denna berättelse.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>är journalist och reporter. Ursprungligen från Frankrike, är hon baserad i Frankfurt och arbetar som korrespondent för internationella medier, inklusive <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> och<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.091",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Med en miljon ukrainare i militären, inklusive hundratusentals vid frontlinjerna, nio miljoner på flykt och tusentals män som en gång ivrigt skrev in sig nu gömmer sig för militärrekryterare, har kriget krympt och omformat Ukrainas arbetskraft. Faktum är att det sannolikt kommer att fortsätta att transformera samhället och kvinnors plats i det i årtionden framöver.</I>  \n<br><br>  \nEfter år som kvalitetskontrollingenjör med stora stormarknader och bostadsbyggarbetsplatser hade Natalia Myronenko längtat efter förändring. Passionerad av mode, skönhet, smink och harmoni, såg hon sin föräldraledighet efter födelsen av sitt andra barn som den perfekta tiden att byta bana. Men kriget kom emellan och kastade henne in i ett område hon aldrig hade föreställt sig att hon skulle gå in i: humanitär avminering. När hon fick jobbet som kvalitetskontrollchef föreställde hon sig mest kontorsövervakande arbete. “Då insåg jag att krig är mitt jobb, och jag blev chockad,” säger den 40-åriga. Liksom i sitt gamla jobb måste hon kontrollera andra människors arbete. Endast nu står människoliv på spel. Det handlar om att göra marken säker igen för bönder och människor att bo på, att undersöka varje bit åkermark som har bevittnat strid, noggrant söka efter och ta bort oexploderade minor, missiler, artillerigranater, bomber och andra typer av ammunition – allt med största försiktighet. “Det handlar om säkerhet,” säger hon.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.092",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"A nemi sztereotípiák lebomlanak, ahogy az ukrán nők előrelépnek",
                key:"uid": string:"9998c99d-8d7e-4208-a9a1-04d57a099b69",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Magas sarkú cipők és túracipők</strong></p>\n<p> “Szeretem a stílusos dolgokat, a gyönyörű tereket, de ez a munka sokkal érdekesebb,” mondja Myronenko egy nemrégiben, őszi napon Pejában, Koszovóban, ahol a MAT Koszovói aknamentesítő iskolában vesz részt további képzésen. Tökéletesen néz ki a munkaadója barna egyenruhájában, a hat éve működő Ukrán Aknamezők Szövetség (UDA) tagjaként, és egy régi orosz rakétán dolgozik, tanulva, hogyan lehet azt hatástalanítani. A munkája az, amit szeret. Az irodában lenni Kijevben és a terepen. Magas sarkú cipőt és túracipőt viselni. A lányokkal való összekapcsolódás az irodában, a feladat analitikai összetettsége: “Nem szeretnék mást csinálni.” Leginkább, mondja, “az az előnyös az országom számára.”</p>\n<p>Myronenkohoz hasonlóan Valentina Kastrenko soha nem képzelte el magát “férfiak munkájában – nemhogy virágozzon benne.” De miután az orosz csapatok bombázták Mariupol szülővárosát, elpusztították az otthonát és ellopták a férje teherautóját – az egyetlen jövedelemforrásukat – nem volt más választása, mint nyugatra menekülni. Mint sok millió belső menekült ukrán, ő is küzdött, hogy újraértelmezze az életét a teljes körű invázió után. Egy mariupoli támogató csoportban azonban látott egy hirdetést ingyenes teherautó-vezetői tanfolyamokról.</p>\n<p>Teherautó-vezetés? Az a férje területe volt. 57 évesen közel állt a nyugdíjhoz. Mégis, mivel nem volt hová visszatérnie és kilátásai sem voltak, jelentkezett. Most már engedéllyel rendelkező vezetője a hét tonnát és annál nehezebb teherautóknak, tervezi, hogy a férjével együtt hosszú teherautóutakat tesznek, segítve az áruk rakodásában. Tudja, mennyire bonyolult a munka a nők számára. “Ukrajna hagyományos ország; a nők hagyományos szerepe az, hogy otthon legyenek,” mondja. Ukrajnában a sofőrök gyakran hetekig távol vannak, de a tanfolyam lendületet adott neki: “Sok lányt ismertem meg, akik szeretnének hozzájárulni Ukrajna újjáépítéséhez.”</p>\n<p>Natalia Myronenko és Valentina Kastrenko történetei egy nagyobb társadalmi elmozdulást tükröznek, amely Ukrajnában zajlik. Egy millió ukrán katona van a hadseregben, közel kilenc millióan belső menekültek, körülbelül a lakosság negyede, és több ezer férfi, aki korábban lelkesen jelentkezett, most katonai toborzóktól rejtőzik, a háború nemcsak Ukrajna munkaerejét zsugorította és formálta át; valójában valószínű, hogy évtizedekig folytatja a társadalom és a nők helyének átalakítását.</p>\n<p>A Gradus Research számára végzett “háborús felmérések” sorozatában, amelyet a COVID-19 világjárvány alatt hoztak létre, Evgeniya Bliznyuk szociológus az ukrán társadalom pulzusát mérte a háború első heteitől kezdve 2022-ben, dokumentálva a különböző “mentális szakaszaikat”. Azt mondja, hogy az ukrán nők szerepe egyre jelentősebbé válik, “nemcsak a hiányosságok betöltésére, hanem mint a motorja Ukrajna újjáépítésének, mint egy befogadó társadalomnak.”</p>\n<p>A hiányzó férfiak helyettesítéseként az ukrán nők olyan szerepekbe lépnek, amelyeket korábban elérhetetlennek tartottak. Teherautó-sofőrökké, zárjavítókká, gépészekké, biztonsági őrökké és még tűzoltókká válnak. A föld alatt szénbányákban dolgoznak. A felszínen acélműveket, gyárakat és vasutakat üzemeltetnek, amelyek létfontosságúak a háborús erőfeszítésekhez. Emellett eddig soha nem látott számú nő csatlakozik a hadsereghez.</p>\n<p>Kimerülten, három évvel a háború után, amely tovább tart, mint bárki várta, de eltökélten, az ukrán nők vágyakoznak a stabilitásra és a beteljesülésre. Számukra ez új szerepek és szakmai fejlődés keresését jelenti, beleértve a háborús erőfeszítésekkel összefüggő szektorokat, amelyek kulcsfontosságúak Ukrajna jövője szempontjából. Ők a mezőgazdasági területeket orosz robbanószerek maradványaitól megtisztító aknamentesítők, a katonáknak segítő drónok építői, és egyre inkább azok, akik a katonák sebeit gyógyítják.</p>\n<p>Ahogy Ukrajna egy bizonytalan jövővel néz szembe, a nők a reziliencia és alkalmazkodás kulcsfontosságú hajtóerejévé válnak. Öt millióan élnek most külföldön. Akik maradtak, segítenek formálni azt a társadalmat, amely Ukrajna szeretne lenni. “A nők határozzák meg a jövő hangját,” mondja Myronenko, a minőségellenőrzési szakember, aki a humanitárius aknamentesítésre váltott az invázió után. Számára az erő abból fakad, hogy elfogadja a nőiességét, miközben egy kihívásokkal teli munka követelményeivel foglalkozik, ahol életek forognak kockán.</p>\n<p><strong>“A feminizmus az országunk teljes támogatása”</strong></p>\n<p>Ma Ukrajnában a nemi szerepek kérdése alig kapcsolódik a nyugati nemi egyenlőség eszméihez, és “rossz lenne azt mondani, hogy a háború a felszabadulás motorja,” mondja Anna Colin-Lebedev, a párizsi Nanterre Egyetem politikai szociológia oktatója, aki összehasonlította a nők szerepét Ukrajnában és Oroszországban. Ukrajnában, ahol a háborút “mindenki harcának” tekintik, a férfiak és nők egyaránt részt vesznek. “Az orosz inváziót egzisztenciális fenyegetésként, nem csupán politikai fenyegetésként látják,” mondja. Az ukrán nőknek van tapasztalatuk a munka és a család összeegyeztetésében. De most “minden anya az agresszort a gyermekeire, a családjára és a jövőjére jelentett veszélyként tekinti.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, a kijevi munkaügyi szakértő, aki a háború gazdaságra gyakorolt hatását tanulmányozza, egyetért. “Számunkra,” mondja, “a feminizmus az országunk teljes támogatása.” Ma 50 000 nő szolgál az ukrán hadseregben, köztük 10 000 a frontvonalban. Ez háromszor annyi, mint tíz évvel ezelőtt.</p>\n<p>A nők számára a változás a háborúval jött, és jóval a jelenlegi konfliktus kezdete előtt. Amikor az orosz agresszió 2014-ben fokozódott a Donyeck és Luhanszk keleti régióiban, a nők úgy döntöttek, hogy visszavágnak. De a hadsereg kiürült, és az állam gyenge volt. Ha azt akarták, hogy az országuk megőrizze szuverenitását, meg kellett tenniük a maguk részét. A frontra mentek, de fizetés vagy veteránnyugdíjak nélkül, a szovjet korszak törvénye miatt, amely megtiltotta számukra a harci pozíciókhoz való hozzáférést, valamint több száz más szakmát, amelyeket “károsnak” ítéltek a reproduktív egészségükre.</p>\n<p>Egy csoport nő advocacy kampányt indított a fegyveres erőkben tapasztalható nemi egyenlőtlenség tudatosítására. Kulcsfontosságú eszköz volt egy dokumentumfilm az ukrán nők fronton betöltött szerepéről, amelynek címe <em>A Láthatatlan Zászlóalj.</em> A film kulcsszerepet játszott a kormány 2016-os döntésében, hogy elkezdje visszavonni a harci munkákra vonatkozó tilalmak sorozatát. Ez a lépés óriási változást indított el.  “Ha a nők a frontvonalban szolgálhatnak – a legférfiasabb munka – akkor bármit megtehetnek,” mondja Hanna Hrytsenko, a Láthatatlan Zászlóalj csoport nemi kutatója. 2018-ban a kormány megkezdte a folyamatot, hogy feloldja a 450 olyan szakma tilalmát, amelyeket korábban “károsnak” ítéltek a nők egészségére, utat nyitva a nők számára, hogy például teherautó-sofőrökké váljanak. A teljes körű invázió további lehetőségeket teremtett, a nőket most már engedik, hogy föld alatt dolgozzanak a szénbányákban, és más, a gazdaság működését fenntartó feladatokat vállaljanak.</p>\n<p><strong>A nők vezetik Ukrajna aknamentesítési forradalmát</strong></p>\n<p>Az Ukrán Aknamezők Szövetsége operatív vezetőjeként, egy hat éve létrehozott, 400 aknászból álló nonprofit csoportban, Iryna Kustovska a teljes körű invázió által gyorsan növekvő szektor élvonalában áll. Az egykor a nők számára zárt terület most a humanitárius aknamentesítők harmadát női aknászok alkotják. “A szemünk előtt terjed,” mondja Kustovska.</p>\n<p>Az igény hatalmas. Ukrajna területének akár egyharmadát is becslések szerint robbanásra váró aknák, kazettás bombák, tripdrótok, csapdák és orosz erők által hátrahagyott lövedékdarabok borítják, Ukrajna a világ legnagyobb mértékben aknázott országává vált. Egyre inkább a nők lépnek elő, hogy vállalják a veszélyes feladatot, hogy újra biztonságossá tegyék a földet a mezőgazdasági termelés és a lakhatás számára. Mindenki a saját módján teszi ezt. Vannak fiatal anyák, mint Natalia Myronenko, a minőségellenőrzési szakember, aki ellenőrzi, hogy az aknászok munkáját megfelelően végezték-e. De vannak olyan nők is, mint Galina Burkina, 55 éves, aki egy 12 aknászból álló csapatot vezetett, mind férfiakat, miután elmenekült az orosz megszállás elől, először Debalcevéből 2015-ben, majd Svitlodarskból 2022-ben, otthagyva régi életét, mint egy erőmű dolgozója. “A humanitárius aknamentesítés sajnos évtizedekig prioritás lesz,” jegyzi meg Kustovska.   </p>\n<p>Ez a munka nemcsak életeket ment, hanem elengedhetetlen Ukrajna mezőgazdasági szektora számára is. Gyakran “a világ kenyérkosara” néven emlegetett Ukrajna termékeny földje kulcsszerepet játszik a globális élelmiszerellátásban.</p>\n<p>A háború előtt a 38 éves Kustovskának alig volt tapasztalata a bombák eltávolításában. Az ukrán légiközlekedési hatóság stratégiai osztályán dolgozott, a drónszabályozásra összpontosítva. De ahogy egyre nyilvánvalóbbá vált a robbanószerek eltávolításának sürgőssége, megragadta a lehetőséget. Az invázió kezdete után egy kis csoport ukrán nőt küldtek a MAT Koszovóba, egy nemzetközi aknamentesítő iskolába Pejában, képzésre. Mivel a férfiakat megtiltották az ország elhagyása, Ukrajna a női aknászokra fordult, akik új utakat kezdtek törni a területen. Kustovska jelentkezett, hogy csatlakozzon a gyakornokok csoportjához, és három képzési fordulót végzett, a tanfolyam legjobbjának bizonyult – az egyetlen nőként egy katonai szakértők és fegyvermérnökök számára tervezett kurzuson.</p>\n<p>Ő lett a minőségellenőrzési mérnök a Demining Solution-nál, az egyik hat ukrán magán aknamentesítő cég közül, amelyek Ukrajnában működnek, nemzetközi nonprofit szervezetek, mint például a Halo Trust és a Svájci Alapítvány a Bányamentesítésért (FSD) mellett.</p>\n<p>“Amikor elkezdtem, a nők az aknamentesítésben forró téma volt,” emlékszik vissza Kustovska. “Az emberek azt mondták: “Női aknászok? Tényleg?” De a hozzáállások változnak. “Most az emberek csak annyit mondanak: ‘rendben, a munkád az aknamentesítés, mint nő.’”</p>\n<p>“A nők számára az aknamentesítés nemcsak a háborúra adott válasz; ez egy lehetőség a szakmai fejlődésre is,” teszi hozzá. “Sok munka lesz – nemcsak a hétköznapi aknászoknak, hanem a vezetői pozíciók számára is.”</p>\n<p>Amikor toboroz, a nem számít: minden aknásznak követnie kell ugyanazokat a bonyolult, de világos eljárásokat. De a nők gyakran egyedi perspektívát hoznak a területre, mondja, utalva arra a képességre, hogy “kreatívan” gondolkodjanak és egyszerre több feladatot kezeljenek. Ezek a készségek egyre értékesebbé válnak, ahogy a robbanószerek száma növekszik, és új, alattomosabb csapdák kerülnek felfedezésre. Az idősebb, robbanásra váró lőszerek mellett az orosz erők újonnan gyártott lőszereket hagynak hátra, egyre kreatívabb és veszélyesebb csapdák válva mindennapossá.</p>\n<p>“Kíváncsi vagyok, hány új ötletet hozhat az ellenség a földünkre,” jegyzi meg Kustovska, utalva a csapdákra, mint “kegyetlen fantázia.” Bár a veszély valós, a motiváció világos: “Amikor megkérdezzük a jelentkezőket, miért akarnak csatlakozni, szinte mind azt mondja: ‘Segíteni akarok, hogy az országunk újra biztonságos legyen.’”</p>\n<p><strong>Ukrajna ellátási láncának működtetése</strong></p>\n<p>Egy hűvös őszi napon, a 52 éves Natalya Kolisnichenko figyelmesen polírozza fehér, 15 tonnás Renault teherautója tükrét és fényszóróit. “Ez egy női teherautó,” mondja büszkén. A teherautó, automata váltóval és hátsó kamerákkal, új és egy kicsit kalandos érzést kelt. Aznap mosógépeket és sportfelszereléseket készül szállítani a kijevi régióban, a Zammler, Ukrajna legnagyobb logisztikai cégének keretein belül. Ez egy álom, amelyet azóta dédelget, hogy az apja hosszú autós utakat tett vele a Kárpátokba és Krímbe. De akkor az anyja azt mondta, hogy a teherautó-vezetés nem női munka. Először óvónő lett, majd irodai dolgozó, és két fiút nevelt fel.</p>\n<p>A háború kellett ahhoz, hogy újraéleszthesse szunnyadó gyermekkori álmát. Egy svéd nonprofit szervezet átképzésével teherautó-vezetővé vált, és tanúsítja, hogy Ukrajnában egyre növekvő tendencia figyelhető meg, amelyben a nők olyan szakmákba lépnek, amelyeket régóta károsnak tartottak számukra, vagy amelyeket a szovjet ideológia maradványai elítéltek a nők szerepe miatt. Az ukrán kritikus infrastruktúra életben tartásának szükségessége vezette ezt a változást, és segített megrázni a hagyományos nemi sztereotípiákat.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, vagy svédül “Képességek Áthelyezése”, a COVID-19 világjárvány alatt született, hogy segítsen a légiutas-kísérőknek olyan munkákba lépni, mint a pénztárosok. Három évvel később a csoport arra törekedett, hogy segítsen Ukrajnának felépülni egy másik válságból, és két sürgős problémát azonosított és kombinált. Mivel a kikötők és repülőterek zárva voltak, és a logisztika, amelyre mindenki támaszkodik, megbénult, a teherautózás Ukrajna gazdaságának létfontosságú ütőerejévé vált. De a háború kiürítette a szektort a sofőrjeiből. Eközben a nők kétségbeesetten dolgozni akartak. A program elméletet és gyakorlati tapasztalatot ötvözött modern teherautókkal Kijevben, hogy a nőket férfiak helyére állítsák a munkában. Különösen a háború által elűzött nőkre, idősebb nőkre és azokra irányult, akik elvesztették jövedelmüket vagy szeretteiket a konfliktus miatt.</p>\n<p>Ez egy nagyon sikeres projekt lett. Azóta, hogy tavaly ősszel elindult a Képességek Áthelyezése Ukrajnában, több mint 300 nő képzett ki hét tonnás C kategóriás teherautókat vezetni, háromszor annyian jelentkeztek, mondja Oleksandra Panasiuk, a koordinátor. A siker lavinát indított el, újabb átképzési kezdeményezéseket inspirálva. Például a “építőipari gépkezelők iskolája” nőket képez ki a kotrógépek kezelésére. Belsőleg a szénbányák átképezték a női munkásokat, hogy szénszállító kocsikat vezessenek a bányákban. A vállalkozások megpróbálták alkalmazkodni a nőkhöz magasabb bérekkel, automatizálási folyamatokkal és mentális egészségügyi programokkal.</p>\n<p>Egy Facebook-hirdetés az ingyenes teherautó-vezetői tanfolyamokról ösztönözte Kolisnichenkót a változtatásra. “Azt mondtam, rendben, most 52 vagyok, itt az ideje, hogy megváltoztassam az életem, valóra váltsam az álmomat,” mondja. A képzés kemény volt: két hét elmélet, három hét gyakorlat, hogy megszerezze a hét tonnás teherautók vezetésére vonatkozó engedélyét. “Sok nagyszerű, bátor nőt ismertem meg, akik változtatni akarnak az életükön,” mondja.</p>\n<p>A munka megtalálása utána könnyű volt. A munka valósága azonban kihívást jelentett. Először hosszú utakat tett meg Ukrajnában egy Scania teherautóval, hosszú műszakokat, légiriadó szirénákat és feszültséggel teli pillanatokat navigálva elhagyatott benzinkutaknál. A kutaknál kellett aludnia, gyakran megfelelő létesítmények nélkül, és néha idegenektől kellett kérnie kíséretet, hogy használhassa a mosdót. “Nehéz volt,” ismeri el. “De hálás vagyok a tapasztalatért.”</p>\n<p>Kolisnichenko szerint túl korai még a nemi szerepek jelentős változásáról beszélni Ukrajnában. “Sokan nem értik, miért akarnának a nők ilyen munkát,” mondja. Hozzáteszi, “Sok csodálatos emberrel találkoztam az országban,” és az emberek meglepett tekintete, amikor parkol a teherautójával, számára a társadalmi percepciók lassú, de észlelhető elmozdulásának jele.</p>\n<p>Most, hogy sportfelszereléseket és ruházatot szállít a kijevi régióban a Zammlerrel, csak rövidebb távolságokat tesz meg. De gyakran ő maga segít a rakomány kirakodásában. “Nincs elég férfi,” mondja. “Főleg nők vannak a raktárakban és boltokban, ahová szállítok, és együtt rakodjuk ki az árut.”</p>\n<p>Gyerekként mindent szeretett apja autós útjaiból – a benzin szagát a benzinkutaknál, a hegyek szépségét, a szabadság érzését. Ma a munkája felidézi ezeket az emlékeket, bár most a háború nehézségein keresztül szűrve. “Látom, milyen gyönyörű az ország a zöld erdőivel, de azt is látom, hogyan pusztítják el az oroszok az otthonokat és városokat. Látom a megégett autókat az utakon, a sebesült katonákkal teli mentőautókat.”</p>\n<p>\"Nehéz; fáj,” mondja. “De hiszem, hogy mindent újjáépítenek, ha mindenki megteszi a magáét.” Ma a teherautó-vezetés több mint egy gyermeki álom. “Szükség van rám,” teszi hozzá. “Büszke vagyok.” </p>\n<p><strong>Megtanulni együtt élni a háborúval</strong></p>\n<p>Oroszország inváziójának korai napjaiban, amikor az ukránok rohantak a frontra, a nők szédítő mennyiségű kihívással néztek szembe, ahogyan azt csak évekkel korábban a világjárvány alatt tették. Megtartották a családjaikat biztonságban, segélyt juttattak el, pénzt gyűjtöttek a katonáknak, több ezer mérföldet utaztak, hogy biztonságba hozzák gyermekeiket, és Ukrajna képviselőiként léptek fel külföldön – mindezt úgy, hogy több munkát kellett vállalniuk, hogy talpon maradjanak. A frontra is elmentek. A gyors győzelem kilátása adrenalinként hatott, hogy továbbra is folytassák.</p>\n<p>Ám amit sprintnek gondoltak, az maratonná vált. Az ukrán nők abbahagyták a jó hírek holnapi érkezésének várakozását. Ahogy az adrenalin csökkent, próbálnak korlátozni a “háború részét” az életükben, a alapvető szükségletekre összpontosítva, beteljesülést keresve szakmai életükben, családjaikban és önmagukban, de folytatva hozzájárulásukat a háborús erőfeszítésekhez.</p>\n<p>\"Szükségük van valamilyen okra, hogy higgyenek abban, hogy az élet jó, és hogy sok dologért hálásak lehetnek a háború ellenére,” mondja Evgeniya Bliznyuk a Gradus Research-től. Kimerülten és néha kiégve, “kezdik lassabban venni a dolgokat, vigyázni az érzelmeikre, és kommunikálni más nőkkel, családjukkal és gyermekeikkel.” </p>\n<p>A nők az évek háborúja alatt fenntartották a gazdaságot és a társadalmat. Új szektorokban is nyomot hagytak, gyakran háborúval kapcsolatos szektorokban, földet tisztítva, drónokat építve, és felkészülve arra, hogy segítsenek a veteránok gyógyulásában és társadalmi újraalkotásában. Több mint “hiányzó helyettesítők,” ők a “társadalmi összekötők,” akik rezilienciát, empátiát és megértést hoznak egy hatalmas kihívásokkal küzdő társadalomba. “Mert Ukrajna most nagyon más, mint a háború előtt,” mondja Bliznyuk.</p>\n<p>A “új valóságban” élni, amely a hosszan tartó háborúhoz való alkalmazkodást jelenti, minden nő számára mást jelent. “A gyerekeket a nagymamára bízom, és megyek dolgozni,” mondja Natalia Myronenko, a humanitárius aknamentesítési minőségellenőrzési szakember. “Ez az “új norma.”” Galina Burkina számára ez azt jelenti, hogy biztonságossá teszi a földjét az unokája számára. Natalya Kolisnichenko a teherautó-vezetésben talál célt.</p>\n<p>Igen, sok nő számára a háború megnyitotta Ukrajnában a lehetőséget, hogy belépjenek a férfiak által hagyományosan uralt területekre. De a legtöbben azt mondják, hogy a tét túl magas ahhoz, hogy “lehetőségnek” nevezzék. Ehelyett szükségszerűség. Szükségszerűség a túléléshez, az újjáépítéshez és ahhoz, hogy utat nyissanak egy olyan jövő felé, ahol ők és a szeretett földjük végre biztonságban lehetnek.</p>\n<p><em>Ez a történet részben a N-Ost Európa-Ukrajna Iroda támogatásának köszönhetően készült. Yulia Surkova, egy ukrán újságíró, aki háborús eseményeket és humanitárius problémákat fed le az AFP, UNICEF és ukrán médiák számára, hozzájárult ehhez a történethez.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>újságíró és tudósító. Eredetileg Franciaországból származik, Frankfurtban él, és nemzetközi médiumoknak, köztük a <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> és <em>Alternatives Economiques</em> tudósítója.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.12",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A háborúval, amelyben egymillió ukrán katona van, köztük százezrek a frontvonalban, kilencmillióan elűzve és ezrek, akik egykor lelkesen jelentkeztek, most a katonai toborzóktól bújkálnak, a háború zsugorította és átalakította Ukrajna munkaerejét. Valóban, valószínű, hogy évtizedekig folytatni fogja a társadalom átalakítását és a nők helyét benne.</I> \n<br><br>\nMiután évekig minőségellenőrzési mérnökként dolgozott nagy szupermarketeknél és lakásépítési helyszíneken, Natalia Myronenko változásra vágyott. A divat, szépség, smink és harmónia iránti szenvedélyével a második gyermeke születése utáni szülési szabadságát tökéletes időpontnak látta a váltásra. De a háború közbeszólt, és egy olyan területre kényszerítette, amelybe soha nem gondolta volna, hogy belép: humanitárius aknamentesítés. Amikor minőségellenőrzési vezetői állást kapott, főként irodai felügyeleti munkára számított. “Akkor rájöttem, hogy a háború a munkám, és sokkolt,” mondja a 40 éves nő. Mint a régi munkájában, most is mások munkáját kell ellenőriznie. Csak most emberi életek forognak kockán. A tét az, hogy a földet újra biztonságossá tegyék a gazdák és az emberek számára, felmérni minden egyes földterületet, amely harcokat látott, gondosan keresve és eltávolítva a fel nem robbant aknákat, rakétákat, tüzérségi lövedékeket, bombákat és egyéb típusú robbanószereket – mindezt a legnagyobb óvatossággal. “Minden a biztonságról szól,” mondja.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.123",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Stereotipurile de gen se destramă pe măsură ce femeile ucrainene își asumă responsabilități",
                key:"uid": string:"a035e41a-b1bb-45e1-9369-68dbbbbe5583",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Tocuri înalte și bocanci de drumeție</strong></p>\n<p> “Îmi plac lucrurile stilate, spațiile frumoase, dar acest loc de muncă este mult mai interesant,” spune Myronenko într-o zi recentă de toamnă în Peja, Kosovo, unde participă la o formare suplimentară la școala de deminare MAT Kosovo. Impecabilă în uniforma maro a angajatorului său, Asociația Ucraineană de Deminări (UDA), care are șase ani, se apleacă peste o rachetă rusească veche, învățând cum să o dezamorseze. Locul ei de muncă este un amestec al celor ce îi plac. Să fie în birou în Kyiv și pe teren. Să poarte tocuri înalte și bocanci de drumeție. Legătura cu fetele din birou, complexitatea analitică a sarcinii: “Nu aș vrea să fac altceva.” În principal, spune ea, “beneficiază țara mea.”</p>\n<p>La fel ca Myronenko, Valentina Kastrenko nu s-a imaginat niciodată într-un “loc de muncă al bărbaților – cu atât mai puțin să prospere în el”. Dar după ce trupele ruse au bombardat orașul ei natal, Mariupol, au distrus casa ei și i-au furat camionul soțului – singura lor sursă de venit – nu a avut de ales decât să fugă spre vest. Ca milioane de ucraineni strămutați, a avut dificultăți în a-și reinventa viața după invazia pe scară largă. Într-un grup de suport din Mariupol, totuși, a văzut un anunț pentru cursuri gratuite de conducere a camioanelor.</p>\n<p>Conducerea camioanelor? Asta fusese domeniul soțului ei. La 57 de ani, era aproape de pensionare. Totuși, fără o casă la care să se întoarcă și fără perspective, a aplicat. Acum, ca șofer licențiat pentru camioane de șapte tone și mai mult, își face planuri să colaboreze cu soțul ei în călătorii lungi cu camionul, ajutând la încărcarea bunurilor. Știe cât de complicat este locul de muncă pentru femei. “Ucraina este o țară tradițională; rolul tradițional al femeilor este să fie acasă,” spune ea. În Ucraina, șoferii sunt adesea plecați săptămâni întregi, dar cursul i-a dat un impuls: “Am întâlnit multe fete care vor să contribuie la reconstrucția Ucrainei.”</p>\n<p>Povestirile Nataliei Myronenko și Valentinei Kastrenko reflectă o schimbare socială mai mare în curs de desfășurare în Ucraina. Cu un milion de ucraineni în armată, aproape nouă milioane strămutați, aproximativ un sfert din populație, și mii de bărbați care odată s-au înrolat cu entuziasm acum ascunzându-se de recrutorii militari, războiul nu a făcut decât să micșoreze și să reconfigureze forța de muncă a Ucrainei; de fapt, este probabil să continue să transforme societatea și locul femeilor în ea, timp de decenii de acum înainte.</p>\n<p>Într-o serie de “sondaje de război” pentru Gradus Research, o companie creată în timpul pandemiei COVID-19, sociologul Evgeniya Bliznyuk a luat pulsul societății ucrainene încă din primele săptămâni ale războiului din 2022, documentând diferitele lor “etape mentale”. Ea spune că rolul femeilor ucrainene este destinat să devină din ce în ce mai semnificativ, “nu doar pentru a umple golurile, ci și ca o forță motrice în reconstrucția Ucrainei ca societate inclusivă”.</p>\n<p>Umplând locurile bărbaților absenți, femeile ucrainene intră în roluri odată considerate interzise. Ele devin șoferi de camioane, lăcătuși, mecanici, agenți de securitate și chiar pompieri. Sub pământ, lucrează în minele de cărbune. Deasupra pământului, conduc uzine de oțel, fabrici și căi ferate vitale pentru efortul de război. De asemenea, se alătură armatei în număr fără precedent.</p>\n<p>Exhauste, la trei ani de la războiul care durează mai mult decât se aștepta cineva, dar hotărâte, femeile ucrainene tânjesc după stabilitate și împlinire. Pentru multe, aceasta înseamnă urmărirea de noi roluri și creștere profesională, inclusiv în sectoare legate de efortul de război, industrii cruciale pentru viitorul Ucrainei. Ele sunt deminatorii care curăță terenurile agricole de resturile explozibilor ruși, constructorii de drone care ajută soldații să lupte și, din ce în ce mai mult, cele care vindecă rănile soldaților.</p>\n<p>Pe măsură ce Ucraina se confruntă cu un viitor incert, femeile ies în evidență ca factori cheie ai rezilienței și adaptabilității. Cinci milioane dintre ele trăiesc acum în străinătate. Cele care au rămas ajută la conturarea tipului de societate pe care Ucraina vrea să devină. “Femeile stabilesc tonul pentru viitor,” spune Myronenko, specialistul în controlul calității care a trecut la deminarea umanitară după invazie. Pentru ea, puterea vine din îmbrățișarea feminității sale în timp ce se confruntă cu cerințele unui loc de muncă provocator, cu vieți în joc.</p>\n<p><strong>“Feminismul este sprijin total pentru țara noastră”</strong></p>\n<p>Azi în Ucraina, întrebarea rolurilor de gen are puțin de-a face cu idealurile occidentale ale egalității de gen, și “ar fi greșit să spunem că războiul este un motor al emancipării,” spune Anna Colin-Lebedev, lector în sociologie politică la Universitatea Paris Nanterre, care a comparat rolul femeilor în Ucraina și Rusia. În Ucraina, unde războiul este văzut ca “lupta tuturor,” bărbații și femeile sunt implicați în mod egal. “Invazia rusă este văzută ca o amenințare existențială, nu doar una politică,” spune ea. Femeile ucrainene au un istoric de a combina munca și familia. Dar acum, “fiecare mamă vede agresorul ca un pericol pentru copiii ei, familia ei și viitorul ei.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, specialist în muncă în Kyiv care studiază impactul războiului asupra economiei, este de acord. “Pentru noi,” spune ea, “feminismul este sprijin total pentru țara noastră”. Astăzi, există 50.000 de femei care servesc în armata ucraineană, inclusiv 10.000 pe front. Aceasta este de trei ori mai mult decât acum zece ani.</p>\n<p>Pentru femei, schimbarea a venit cu războiul și cu mult înainte ca conflictul actual să înceapă. Pe măsură ce agresiunea rusă a escaladat în regiunile estice Donetsk și Luhansk în 2014, femeile au decis să riposteze. Dar armata era epuizată și statul era fragil. Dacă voiau ca țara lor să își păstreze suveranitatea, ar fi trebuit să își facă partea. Au mers pe front, dar fără salariu sau pensii pentru veterani din cauza unei legi din era sovietică care le interzicea accesul la poziții de luptă, precum și la sute de alte profesii considerate “dăunătoare sănătății lor reproductive.”</p>\n<p>Un grup de femei a lansat o campanie de advocacy pentru a crește conștientizarea inegalității de gen în forțele armate. Un instrument cheie a fost un documentar despre rolul femeilor ucrainene pe front numit <em>Batalionul Invizibil.</em> Filmul a fost esențial în decizia guvernului din 2016 de a începe să anuleze o serie de interdicții asupra locurilor de muncă de luptă. Această mișcare a declanșat o mare schimbare.  “Dacă femeile pot servi pe front – cel mai masculin loc de muncă dintre toate – pot face orice,” spune Hanna Hrytsenko, cercetătoare de gen pentru grupul Batalionul Invizibil. În 2018, guvernul a început procesul de ridicare a unei interdicții asupra a 450 de profesii considerate anterior “dăunătoare” sănătății femeilor, deschizând calea pentru ca femeile să devină șoferi de camioane, de exemplu. Invazia pe scară largă a dus la mai multe oportunități, cu femeile acum permise să lucreze sub pământ în minele de cărbune și să preia alte sarcini cruciale pentru menținerea economiei în funcțiune.</p>\n<p><strong>Femeile conduc revoluția deminării din Ucraina</strong></p>\n<p>Ca manager de operațiuni pentru Asociația Ucraineană de Deminări, un grup non-profit de 400 de deminători creat acum șase ani, Iryna Kustovska se află în fruntea unui sector care a crescut rapid din cauza invaziei pe scară largă. Odată închis femeilor, domeniul numără acum femei ca o treime dintre deminătorii umanitari. “Se extinde sub ochii noștri,” spune Kustovska.</p>\n<p>Nevoia este vastă. Cu până la o treime din teritoriul Ucrainei estimat a fi plin de mine neexplodate, bombe cu dispersie, fire de declanșare, capcane și fragmente de obuze lăsate de forțele ruse, Ucraina a devenit cea mai minată țară din lume. Din ce în ce mai mult, femeile sunt cele care își asumă sarcina periculoasă de a ajuta la făcerea terenului sigur pentru agricultură și locuire din nou. Fiecare o face în felul ei. Există mame tinere ca Natalia Myronenko, specialistul în controlul calității care verifică dacă munca deminatorilor este făcută corect. Dar și femei ca Galina Burkina, de 55 de ani, care a ajuns să conducă o echipă de 12 deminători, toți bărbați, după ce a fugit de ocupația rusă, mai întâi în Debaltseve în 2015 și apoi în Svitlodarsk în 2022, părăsind viața ei veche ca lucrătoare la o centrală electrică. “Deminarea umanitară va fi, din păcate, o prioritate timp de decenii,” observă Kustovska.   </p>\n<p>Nu doar că această muncă salvează vieți, ci este și esențială pentru sectorul agricol al Ucrainei. Adesea numită “grânarul lumii,” pământul fertil al Ucrainei joacă un rol crucial în aprovizionarea globală cu alimente.</p>\n<p>Înainte de război, Kustovska, în vârstă de 38 de ani, avea puțină experiență în curățarea bombelor. A lucrat în departamentul strategic al administrației aviatice ucrainene, concentrându-se pe reglementarea dronelor. Dar pe măsură ce urgența de a curăța explozibilele a devenit evidentă, a profitat de oportunitate. După ce a început invazia, un mic grup de femei ucrainene a fost trimis la MAT Kosovo, o școală internațională de deminare în Peja, pentru formare. Cu bărbații interziși să părăsească țara, Ucraina s-a întors către femeile sale, care au început să deschidă noi drumuri în domeniu. Kustovska a aplicat pentru a se alătura unui grup de cursanți și a finalizat trei runde de formare, absolvind cu cele mai bune rezultate din clasă – singura femeie dintr-un curs destinat experților militari și inginerilor de arme.</p>\n<p>A devenit inginer de control al calității pentru Demining Solution, una dintre cele șase companii private de deminare ucrainene care au apărut în Ucraina alături de organizații internaționale non-profit precum Halo Trust și Fundația Elvețiană pentru Acțiune Anti-Mine (FSD).</p>\n<p>“Când am început, femeile în deminare erau o știre fierbinte,” își amintește Kustovska. “Oamenii spuneau, “Femei deminători? Chiar așa?” Dar atitudinile se schimbă. “Acum, oamenii spun doar, ‘ok, locul tău de muncă este deminarea, ca femeie.’”</p>\n<p>“Pentru femei, deminarea nu este doar un răspuns la război; este și o oportunitate pentru creștere profesională,” adaugă ea. “Vor fi multe locuri de muncă – nu doar pentru deminători obișnuiți, ci și pentru poziții de conducere.”</p>\n<p>Când angajează recruți, genul este irelevant: toți deminătorii trebuie să urmeze aceleași proceduri complexe, dar clare. Dar femeile aduc adesea o perspectivă unică în domeniu, spune ea, referindu-se la abilitatea de a gândi “în afara cutiei” și de a gestiona mai multe sarcini simultan. Aceste abilități devin din ce în ce mai valoroase pe măsură ce numărul explozibilor crește și noi forme mai insidioase de capcane sunt descoperite. Alături de muniția mai veche neexplodată, forțele ruse lasă muniție nou produsă, cu capcane mai creative și mai periculoase devenind obișnuite.</p>\n<p>“Mă întreb câte idei noi poate aduce dușmanul nostru pe pământul nostru,” observă Kustovska, referindu-se la capcanele ca “fantazie crudă.” Deși pericolul este real, motivația este clară: “Când întrebăm candidații de ce vor să se alăture, aproape toți spun, ‘Vreau să ajut să fac țara noastră din nou sigură.’”</p>\n<p><strong>Menținerea lanțului de aprovizionare al Ucrainei în funcțiune</strong></p>\n<p>Într-o zi răcoroasă de toamnă, Natalya Kolisnichenko, în vârstă de 52 de ani, lustruiește cu atenție oglinzile și farurile camionului său alb de 15 tone Renault. “Este un camion de femei,” spune ea cu mândrie. Camionul, cu transmisie automată și camere de vedere spate, se simte nou și puțin aventuros. În acea zi, se pregătește să transporte mașini de spălat și îmbrăcăminte sport în regiunea Kyiv ca parte a locului său de muncă cu Zammler, cea mai mare companie de logistică din Ucraina. Este un vis pe care l-a avut de când tatăl ei a dus-o în lungi călătorii pe drum către Munții Carpați și Crimeea. Dar pe atunci, mama ei spusese că transportul nu era un loc de muncă pentru femei. A devenit mai întâi învățătoare de grădiniță, apoi lucrătoare de birou și a crescut doi fii.</p>\n<p>A fost nevoie de război pentru a reactiva visul ei de copil. Rescalată în transporturi de către o organizație non-profit suedeză, ea mărturisește o tendință în creștere în Ucraina care vede femeile intrând în profesii considerate de mult dăunătoare pentru ele sau privite cu dispreț de rămășițele ideologiei sovietice privind rolul femeilor. Determinate de necesitatea de a menține infrastructura critică a Ucrainei în viață, aceasta a ajutat de asemenea la răsturnarea stereotipurilor de gen tradiționale.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, sau “Shift Skills” în suedeză, a fost creat în timpul pandemiei COVID-19 pentru a ajuta însoțitorii de zbor să treacă în locuri de muncă precum casieri. Trei ani mai târziu, grupul a căutat să ajute Ucraina să se recupereze dintr-o altă criză și a identificat și combinat două probleme urgente. Cu porturile și aeroporturile închise și logistica, un sector de care depinde totul, paralizată, transportul a devenit artera vitală a economiei ucrainene. Dar războiul a epuizat sectorul de șoferii săi. Femeile, între timp, aveau disperată nevoie de muncă. Amestecând teoria cu experiența practică cu camioane moderne în Kyiv, programul ar aduce femeile să înlocuiască bărbații la locul de muncă. Ar viza în special femeile strămutate de război, femeile mai în vârstă și cele care și-au pierdut venitul sau persoanele dragi din cauza conflictului.</p>\n<p>A devenit un proiect foarte de succes. Peste 300 de femei s-au instruit să conducă camioane de categoria C de șapte tone de la începutul programului Reskilling Ukraine în toamna trecută, cu de trei ori mai multe aplicând, spune Oleksandra Panasiuk, coordonatorul. Succesul său a generat o avalanșă de noi inițiative de recalificare. “Școala operatorilor de echipamente de construcție,” de exemplu, îi învață pe femei să manevreze excavatoare. Intern, minele de cărbune au recalificat lucrătoarele pentru a conduce vagoane pentru a transporta cărbune în interiorul minelor. Afacerile au încercat să se adapteze la femei prin salarii mai mari, procese de automatizare și programe de sănătate mintală.</p>\n<p>A fost un anunț pe Facebook pentru cursuri gratuite de conducere a camioanelor care a determinat-o pe Kolisnichenko să facă o schimbare. “Am spus, ok, acum am 52 de ani, este timpul să îmi schimb viața, să îmi împlinesc visul,” spune ea. Formarea a fost dificilă: două săptămâni de teorie, trei săptămâni de practică pentru a obține licența de a conduce camioane de peste șapte tone. “Am întâlnit multe femei grozave și curajoase care vor să își schimbe viețile,” spune ea.</p>\n<p>Găsirea unui loc de muncă după aceea a fost ușoară. Totuși, realitatea locului de muncă s-a dovedit a fi provocatoare. La început, a făcut călătorii lungi prin Ucraina într-un camion Scania, navigând prin schimburi prelungite, sirene de raid aerian și momente tensionate la benzinării pustii. A trebuit să doarmă la benzinării, adesea fără facilități adecvate, și uneori a trebuit să ceară străinilor să o escorteze pentru a folosi toaleta. “A fost dificil,” recunoaște ea. “Dar sunt recunoscătoare pentru experiență.”</p>\n<p>Kolisnichenko spune că este prea devreme pentru a vorbi despre schimbări majore în rolurile de gen în Ucraina. “Multe persoane nu înțeleg de ce femeile ar putea dori acest loc de muncă,” spune ea. Adăugând, “Am întâlnit multe persoane uimitoare din întreaga țară,” iar privirile de surpriză din ochii oamenilor când își parchează camionul sunt, pentru ea, un semn al unei schimbări lente, dar vizibile în percepțiile sociale.</p>\n<p>Acum, transportând bunuri sportive și îmbrăcăminte în jurul regiunii Kyiv cu Zammler, acoperă doar distanțe mai scurte. Dar adesea ajută la descărcarea bunurilor ea însăși. “Nu sunt suficienți bărbați,” spune ea. “Sunt în principal femei în depozitele și magazinele unde livrez, iar noi descărcăm bunurile împreună.”</p>\n<p>Ca copil, i-a plăcut totul despre călătoriile cu tatăl ei – mirosul de benzină la benzinării, frumusețea munților, sentimentul de libertate. Astăzi, locul ei de muncă aduce o fărâmă din acele amintiri, deși acum sunt filtrate prin dificultățile războiului. “Văd cât de frumoasă este țara cu pădurile ei verzi, dar văd și cum rușii distrug case și orașe. Văd mașini arse pe drumuri, mașini de urgență cu soldați răniți.”</p>\n<p>\"Este greu; doare,” spune ea. “Dar cred că totul va fi reconstruit dacă fiecare persoană își face partea.” Astăzi, conducerea unui camion este mai mult decât un vis de copil. “Sunt necesară,” adaugă ea. “Mă simt mândră.” </p>\n<p><strong>Învățând să trăiască cu războiul</strong></p>\n<p>În primele zile ale invaziei Rusiei, pe măsură ce ucrainenii se grăbeau spre front, femeile au echilibrat o cantitate amețitoare de provocări, așa cum făcuseră cu doar câțiva ani înainte în timpul pandemiei. Ele și-au păstrat familiile în siguranță, au livrat ajutoare, au strâns fonduri pentru soldați, au călătorit mii de mile pentru a-și aduce copiii în siguranță și au acționat ca avocați pentru Ucraina în străinătate – toate în timp ce trebuiau să aibă mai multe locuri de muncă pentru a supraviețui. Au mers și pe front. Prospectul unei victorii rapide a acționat ca un adrenalină, menținându-le în mișcare.</p>\n<p>Cu toate acestea, ceea ce credeau că va fi un sprint s-a transformat într-un maraton. Femeile ucrainene au încetat să mai aștepte că veștile bune vor veni mâine. Pe măsură ce adrenalina se estompează, încearcă să limiteze “partea de război” din viețile lor, concentrându-se pe nevoile de bază, găsind împlinire în viețile lor profesionale, familii și în ele însele, dar și în contribuția lor continuă la efortul de război.</p>\n<p>\"Au nevoie de un motiv să creadă că viața este bună și că au multe lucruri pentru care să fie recunoscătoare în ciuda războiului,” spune Evgeniya Bliznyuk de la Gradus Research. Epuizate și uneori epuizate, ele “încep să ia lucrurile mai încet, să aibă grijă de emoțiile lor și să comunice cu alte femei, familia și copiii lor.” </p>\n<p>Femeile au menținut economia și societatea în funcțiune în acești ani de război. De asemenea, au lăsat amprente în noi sectoare, adesea sectoare legate de război, curățând terenuri, construind drone și pregătindu-se să ajute veteranii să se vindece și să se reintegreze social. Mai mult decât “umplutori de goluri,” ele sunt “conectori sociali,” aducând reziliență, empatie și înțelegere într-o societate care se confruntă cu provocări imense. “Pentru că Ucraina acum este foarte diferită decât înainte de război,” spune Bliznyuk.</p>\n<p>Trăind în “noua realitate” a adaptării la un război prelungit înseamnă ceva diferit pentru fiecare femeie. “Îi las pe copii cu bunica și merg la muncă,” spune Natalia Myronenko, specialistul în controlul calității în deminare umanitară. “Asta este ‘noua normalitate’.” Pentru Galina Burkina, înseamnă să își facă terenul sigur pentru nepoata ei. Natalya Kolisnichenko găsește scop în conducerea camioanelor.</p>\n<p>Da, pentru multe femei, războiul a deschis în Ucraina șansa de a pătrunde în domenii tradițional dominate de bărbați. Dar majoritatea dintre ele spun că miza este mult prea mare pentru a o numi o \"oportunitate.\" În schimb, este o necesitate. O necesitate de a supraviețui, de a reconstrui și de a pregăti calea pentru un viitor în care ele și pământul pe care îl iubesc pot fi în sfârșit din nou în siguranță.</p>\n<p><em>Această poveste a fost realizată în părți datorită sprijinului din programul de granturi Europe-Ukraine Desk al N-Ost. Yulia Surkova, o jurnalistă ucraineană care acoperă acțiunile de război și problemele umanității pentru AFP, UNICEF și mass-media ucraineană, a contribuit la această poveste.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>este jurnalistă și reporter. Originară din Franța, este bazată în Frankfurt și lucrează ca corespondent pentru publicații internaționale, inclusiv <em>Christian Science Monitor, Deutsche Welle</em> și <em>Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.255",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Cu un milion de ucraineni în armată, inclusiv sute de mii pe front, nouă milioane de persoane strămutate și mii de bărbați care odată s-au înrolat cu entuziasm acum ascunzându-se de recrutorii militari, războiul a micșorat și remodelat forța de muncă a Ucrainei. Într-adevăr, este probabil să continue să transforme societatea și locul femeilor în aceasta timp de decenii de acum înainte.</I> \n<br><br>\nDupă ani ca inginer de control al calității în mari supermarketuri și pe șantiere de construcții de locuințe, Natalia Myronenko a dorit o schimbare. Pasioanată de modă, frumusețe, machiaj și armonie, a văzut concediul ei de maternitate după nașterea celui de-al doilea copil ca fiind momentul perfect pentru a face o schimbare. Dar războiul a intervenit, aruncând-o într-un domeniu în care nu și-a imaginat niciodată că va intra: deminarea umanitară. Când a obținut locul de manager de control al calității, și-a imaginat în principal muncă de supraveghere în birou. “Apoi mi-am dat seama că războiul este slujba mea, și am fost șocată,” spune femeia de 40 de ani. Ca și în vechea ei slujbă, trebuie să verifice munca altora. Numai că acum, viețile umane sunt în joc. În joc este siguranța terenului pentru fermieri și oameni de a trăi pe el, de a inspecta fiecare fânaț de pământ care a fost martor la lupte, căutând cu atenție și îndepărtând minele neexplodate, rachetele, obuzele de artilerie, bombe și alte tipuri de muniție – toate cu cea mai mare precauție. “Totul se reduce la siguranță,” spune ea.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.756",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Genderové stereotypy se rozpadávají, když se ukrajinské ženy postaví do čela",
                key:"uid": string:"a142b515-56ac-4ef3-a60a-0a2d3d98087c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Vysoké podpatky a turistické boty</strong></p>\n<p> “Mám ráda stylové věci, krásné prostory, ale tato práce je mnohem zajímavější,” říká Myronenko v nedávný podzimní den v Peje, Kosovu, kde se účastní dalšího školení na škole pro odminování MAT Kosovo. Neporazitelná v hnědé uniformě svého zaměstnavatele, šestileté Ukrajinské asociace deminérů (UDA), se soustředí na starou ruskou raketu a učí se, jak ji zneškodnit. Její práce je směsicí toho, co miluje. Být v kanceláři v Kyjevě a v terénu. Nosí vysoké podpatky a turistické boty. Vytváření vazeb s dívkami v kanceláři, analytická složitost úkolu: “Nechtěla bych dělat nic jiného.” Většinou, říká, “to prospívá mé zemi.”</p>\n<p>Stejně jako Myronenko, Valentina Kastrenko si nikdy nepředstavovala, že by se ocitla v “mužské práci – natož aby v ní vzkvétala”. Ale poté, co ruské jednotky bombardovaly její rodné město Mariupol, zničily její domov a ukradly manželův náklaďák – jejich jediný zdroj příjmu – neměla na výběr a musela utéct na západ. Stejně jako miliony vysídlených Ukrajinců, i ona se snažila znovu vynalézt svůj život po plnohodnotné invazi. V podpůrné skupině v Mariupolu však viděla inzerát na bezplatné lekce řízení náklaďáků.</p>\n<p>Řízení náklaďáku? To byla doména jejího manžela. Ve 57 letech byla blízko důchodu. Přesto, bez domova, do kterého by se mohla vrátit, a bez vyhlídek, se přihlásila. Nyní je licencovanou řidičkou náklaďáků o hmotnosti sedm tun a více a plánuje spolupracovat se svým manželem na dlouhých cestách náklaďákem, pomáhajíc s nakládkou zboží. Ví, jak složitá je tato práce pro ženy. “Ukrajina je tradiční země; tradiční rolí žen je být doma,” říká. Na Ukrajině jsou řidiči často pryč týdny, ale kurz jí dal impuls: “Potkala jsem spoustu dívek, které chtějí přispět k obnově Ukrajiny.”</p>\n<p>Příběhy Natálie Myronenko a Valentiny Kastrenko odrážejí větší společenskou změnu, která probíhá na Ukrajině. S jedním milionem Ukrajinců v armádě, téměř devíti miliony vysídlených, což je přibližně čtvrtina populace, a tisíci mužů, kteří se kdysi nadšeně přihlásili, nyní se skrývají před vojenskými náboráři, válka nejen zmenšila a přetvořila pracovní sílu Ukrajiny; skutečně, pravděpodobně bude i nadále transformovat společnost a místo žen v ní po desetiletí.</p>\n<p>V sérii “válečných průzkumů” pro Gradus Research, společnost vytvořenou během pandemie COVID-19, socioložka Evgeniya Bliznyuk sleduje puls ukrajinské společnosti od prvních týdnů války v roce 2022, dokumentujíc jejich různé “duševní fáze”. Říká, že role ukrajinských žen se stane stále významnější, “nejen k vyplnění mezer, ale také jako hnací síla při obnově Ukrajiny jako inkluzivní společnosti”.</p>\n<p>Ženy na Ukrajině, které nahrazují chybějící muže, se ujímají rolí, které byly kdysi považovány za nedostupné. Stávají se řidičkami náklaďáků, zámečníky, strojníky, bezpečnostními strážemi a dokonce hasiči. V podzemí pracují v uhelných dolech. Na povrchu řídí ocelárny, továrny a železnice, které jsou životně důležité pro válečné úsilí. Také se připojují k armádě v bezprecedentních počtech.</p>\n<p>Vyčerpané, tři roky do války, která trvá déle, než kdokoli očekával, ale odhodlané, ukrajinské ženy touží po stabilitě a naplnění. Pro mnohé to znamená usilovat o nové role a profesní růst, včetně sektorů spojených s válečným úsilím, průmyslů klíčových pro budoucnost Ukrajiny. Jsou to demineři, kteří čistí zemědělské pozemky od zbytků ruských výbušnin, stavitelé dronů, kteří pomáhají vojákům bojovat, a stále častěji ti, kteří léčí rány vojáků.</p>\n<p>Jak Ukrajina čelí nejisté budoucnosti, ženy se stávají klíčovými hybateli odolnosti a adaptability. Pět milionů z nich nyní žije v zahraničí. Ty, které zůstaly, pomáhají formovat společnost, kterou chce Ukrajina být. “Ženy určují tón pro budoucnost,” říká Myronenko, specialistka na kontrolu kvality, která přešla do humanitárního odminování po invazi. Pro ni síla pramení z přijetí její ženskosti, zatímco se vyrovnává s požadavky náročné práce, kde jde o život.</p>\n<p><strong>“Feminismus je úplná podpora naší země”</strong></p>\n<p>Dnes na Ukrajině má otázka genderových rolí málo společného se západními ideály genderové rovnosti, a “bylo by špatné říkat, že válka je motorem emancipace,” říká Anna Colin-Lebedev, lektorka politické sociologie na pařížské univerzitě Nanterre, která porovnávala roli žen na Ukrajině a v Rusku. Na Ukrajině, kde je válka vnímána jako “boj všech,” jsou muži a ženy zapojeni stejně. “Ruská invaze je vnímána jako existenční hrozba, nejen jako politická,” říká. Ukrajinské ženy mají zkušenosti s kombinováním práce a rodiny. Ale nyní, “každá matka vnímá agresora jako nebezpečí pro své děti, svou rodinu a svou budoucnost.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, specialistka na pracovní trh v Kyjevě, která zkoumá dopad války na ekonomiku, souhlasí. “Pro nás,” říká, “feminismus je úplná podpora naší země.” Dnes slouží v ukrajinské armádě 50 000 žen, z toho 10 000 na frontových liniích. To je třikrát více než před deseti lety.</p>\n<p>Pro ženy přišla změna s válkou a dlouho předtím, než začal současný konflikt. Když v roce 2014 eskalovala ruská agrese ve východních regionech Doněcku a Luhansku, ženy se rozhodly bránit. Ale armáda byla vyčerpaná a stát byl křehký. Pokud chtěly, aby jejich země udržela svou suverenitu, musely udělat svou část. Šly na frontu, ale bez platu nebo důchodů pro veterány kvůli zákonu z dob Sovětského svazu, který jim zakazoval přístup do bojových pozic, stejně jako stovkám dalších profesí považovaných za “škodlivé pro jejich reprodukční zdraví.”</p>\n<p>Skupina žen zahájila advokační kampaň, aby zvýšila povědomí o genderové nerovnosti v ozbrojených silách. Klíčovým nástrojem byl dokumentární film o roli ukrajinských žen na frontě s názvem <em>Neviditelný batalion.</em> Film byl zásadní pro rozhodnutí vlády v roce 2016 začít rušit řadu zákazů na bojové pozice. Tento krok uvolnil moře změn. “Pokud mohou ženy sloužit na frontě – v nejmužnější práci ze všech – mohou dělat cokoliv,” říká Hanna Hrytsenko, genderová výzkumnice pro skupinu Neviditelný batalion. V roce 2018 vláda zahájila proces zrušení zákazu 450 profesí, které byly dříve považovány za “škodlivé” pro zdraví žen, což otevřelo cestu pro ženy, aby se staly řidičkami náklaďáků, například. Plnohodnotná invaze vedla k dalším příležitostem, kdy ženy nyní mohou pracovat v podzemí v uhelných dolech a přijímat další úkoly, které jsou klíčové pro udržení ekonomiky v chodu.</p>\n<p><strong>Ženy vedoucí revoluci odminování na Ukrajině</strong></p>\n<p>Jako provozní manažerka Ukrajinské asociace deminérů, neziskové skupiny 400 sapérů vytvořené před šesti lety, je Iryna Kustovska v čele sektoru, který se po plnohodnotné invazi rychle rozrůstá. Dříve uzavřená ženám, nyní tvoří ženy jednu třetinu jejích humanitárních deminérů. “Roste to před našima očima,” říká Kustovska.</p>\n<p>Potřeba je obrovská. Až jedna třetina území Ukrajiny je odhadována jako zamořená nevybuchlými minami, clusterovými bombami, tripwiry, pastmi a fragmenty granátů, které zanechaly ruské síly, Ukrajina se stala nejvíce zaminovanou zemí na světě. Stále častěji to jsou ženy, které se ujímají nebezpečného úkolu pomoci učinit zemi opět bezpečnou pro zemědělství a obydlení. Dělají to každá svým vlastním způsobem. Jsou tu mladé matky jako Natálie Myronenko, specialistka na kontrolu kvality, která kontroluje, zda je práce deminérů provedena správně. Ale také ženy jako Galina Burkina, 55, která se po útěku z ruské okupace, nejprve v Debalceve v roce 2015 a poté ve Svitlodarsku v roce 2022, ujala vedení týmu 12 deminérů, všech mužů, a opustila svůj starý život jako pracovnice elektrárny. “Humanitární odminování bude, bohužel, prioritou po desetiletí,” poznamenává Kustovska.   </p>\n<p>Tato práce nejen zachraňuje životy, ale je také nezbytná pro zemědělský sektor Ukrajiny. Často označovaná jako “chlebová mísa světa,” hraje úrodná půda Ukrajiny klíčovou roli v globálních dodávkách potravin.</p>\n<p>Před válkou měla 38letá Kustovska málo zkušeností s odstraňováním bomb. Pracovala ve strategickém oddělení ukrajinské letecké správy, zaměřujíc se na regulaci dronů. Ale jak se naléhavost odstraňování výbušnin stala zřejmou, chopila se příležitosti. Po začátku invaze byla malá skupina ukrajinských žen poslána do MAT Kosovo, mezinárodní školy pro odminování v Peje, na školení. S muži zakázanými opustit zemi se Ukrajina obrátila na své ženy, které začaly razit novou cestu v tomto oboru. Kustovska se přihlásila do skupiny trainee a absolvovala tři kola školení, přičemž absolvovala na prvním místě ve své třídě – jako jediná žena v kurzu určeném pro vojenské odborníky a inženýry zbraní.</p>\n<p>Stala se inženýrkou kontroly kvality pro Demining Solution, jednu ze šesti soukromých ukrajinských deminérských společností, které vznikly na Ukrajině vedle mezinárodních neziskových organizací jako Halo Trust a Švýcarská nadace pro akci proti minám (FSD).</p>\n<p>“Když jsem začala, ženy v odminování byly horkou novinkou,” vzpomíná Kustovska. “Lidé říkali: 'Ženy deminéři? Opravdu?' Ale postoje se mění. “Nyní lidé říkají: 'dobře, vaše práce je odminování, jako ženy.'”</p>\n<p>“Pro ženy není odminování jen reakcí na válku; je to také příležitost pro profesní růst,” dodává. “Bude spousta pracovních míst – nejen pro obyčejné deminéry, ale také pro manažerské pozice.”</p>\n<p>Když najímá nové zaměstnance, pohlaví není relevantní: všichni deminéři musí dodržovat stejné složité, ale jasné postupy. Ale ženy často přinášejí do oboru jedinečnou perspektivu, říká, odkazujíc na schopnost myslet “mimo rámec” a zvládat více úkolů současně. Tyto dovednosti se stávají stále cennějšími, jak se zvyšuje počet výbušnin a objevují se nové, záludnější formy pastí. Spolu se staršími nevybuchlými municí zanechávají ruské síly nově vyrobené munice, přičemž kreativnější a nebezpečnější pasti se stávají běžnými.</p>\n<p>“Zajímalo by mě, kolik nových nápadů náš nepřítel může přinést na naši zem,” poznamenává Kustovska, odkazujíc na pasti jako na “krutou fantazii.” Ačkoli je nebezpečí skutečné, motivace je jasná: “Když se ptáme uchazečů, proč se chtějí připojit, téměř všichni říkají: 'Chci pomoci učinit naši zemi opět bezpečnou.'”</p>\n<p><strong>Udržování dodavatelského řetězce Ukrajiny v chodu</strong></p>\n<p>V chladném podzimním dni 52letá Natalya Kolisnichenko pečlivě leští zrcadla a světlomety svého bílého 15tunového náklaďáku Renault. “To je ženský náklaďák,” říká s hrdostí. Náklaďák, s automatickou převodovkou a zpětnými kamerami, se zdá být nový a trochu dobrodružný. Ten den se připravuje na přepravu praček a sportovního oblečení v kyjevském regionu jako součást své práce ve společnosti Zammler, největší logistické společnosti na Ukrajině. Je to sen, který nosila od té doby, co ji otec bral na dlouhé cesty do Karpat a na Krym. Ale tehdy její matka říkala, že řízení náklaďáku není ženská práce. Nejprve se stala učitelkou v mateřské škole, poté úřednicí a vychovala dva syny.</p>\n<p>Válka aktivovala její spící dětský sen. Překvalifikovaná do řízení náklaďáků švédskou neziskovkou, dosvědčuje rostoucí trend na Ukrajině, který vidí ženy přecházet do profesí, které byly dlouho považovány za škodlivé pro ně nebo na které se pohlíželo s despektem z pozůstatků sovětské ideologie ohledně role žen. Poháněna nutností udržet kritickou infrastrukturu Ukrajiny naživu, také pomohla otřást tradičními genderovými stereotypy.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, nebo “Shift Skills” ve švédštině, vznikl během pandemie COVID-19, aby pomohl letušky přejít do zaměstnání jako pokladní. O tři roky později se skupina snažila pomoci Ukrajině zotavit se z další krize a identifikovala a spojila dvě naléhavé otázky. S uzavřenými přístavy a letišti a paralyzovanou logistikou, sektorem, na kterém vše závisí, se řízení náklaďáků stalo životně důležitou tepnou ukrajinské ekonomiky. Ale válka vyčerpala sektor jeho řidičů. Ženy mezitím zoufale potřebovaly práci. Kombinováním teorie a praktických zkušeností s moderními náklaďáky v Kyjevě by program přivedl ženy, aby nahradily muže na práci. Zaměřil by se zejména na ženy vysídlené válkou, starší ženy a ty, které ztratily příjem nebo blízké kvůli konfliktu.</p>\n<p>Stal se to velmi úspěšný projekt. Od zahájení Reskilling Ukraine minulý podzim se více než 300 žen vyškolilo k řízení náklaďáků kategorie C o hmotnosti sedm tun, přičemž třikrát více se přihlásilo, říká Oleksandra Panasiuk, koordinátorka. Jeho úspěch se rozrostl, což inspirovalo řadu nových iniciativ rekvalifikace. “Škola operátorů stavebních strojů,” například, školí ženy, aby ovládly bagry. Interně, uhelné doly přeškolily ženské pracovníky, aby řídily vozíky na přepravu uhlí uvnitř dolů. Firmy se snažily přizpůsobit své způsoby ženám prostřednictvím vyšších platů, automatizace procesů a programů duševního zdraví.</p>\n<p>Byla to reklama na Facebooku na bezplatné kurzy řízení náklaďáků, která přiměla Kolisnichenko k tomu, aby udělala změnu. “Řekla jsem si, dobře, teď mám 52, je čas změnit svůj život, splnit svůj sen,” říká. Školení bylo náročné: dva týdny teorie, tři týdny praxe, aby získala licenci na řízení náklaďáků nad sedm tun. “Potkala jsem spoustu skvělých, odvážných žen, které chtějí změnit své životy,” říká.</p>\n<p>Najít práci poté bylo snadné. Realita práce se však ukázala jako náročná. Zpočátku podnikala dlouhé cesty po Ukrajině v náklaďáku Scania, navigujíc prodloužené směny, sirény leteckého poplachu a napjaté chvíle na opuštěných čerpacích stanicích. Musela spát na stanicích, často bez řádného vybavení, a někdy musela žádat cizince o doprovod, aby mohla použít toaletu. “Bylo to obtížné,” přiznává. “Ale jsem vděčná za tu zkušenost.”</p>\n<p>Kolisnichenko říká, že je příliš brzy mluvit o velkých změnách v genderových rolích na Ukrajině. “Mnoho lidí nechápe, proč by ženy mohly chtít tuto práci,” říká. Dodává: “Potkala jsem spoustu úžasných lidí po celé zemi,” a pohledy překvapení v očích lidí, když zaparkuje svůj náklaďák, jsou pro ni znamením pomalé, ale znatelné změny ve společenských vnímáních.</p>\n<p>Nyní, když přepravuje sportovní zboží a oblečení po kyjevském regionu se společností Zammler, pokrývá pouze kratší vzdálenosti. Ale často pomáhá zboží vykládat sama. “Není dost mužů,” říká. “Většinou jsou to ženy ve skladech a obchodech, kde dodávám, a zboží vykládáme společně.”</p>\n<p>Jako dítě milovala všechno kolem otcových cest – vůni benzínu na čerpacích stanicích, krásu hor, pocit svobody. Dnes jí práce přináší záblesky těchto vzpomínek, i když jsou nyní filtrovány skrze útrapy války. “Vidím, jak je země krásná se svými zelenými lesy, ale také vidím, jak Rusové ničí domy a města. Vidím spálená auta na silnicích, záchranné vozy s raněnými vojáky.”</p>\n<p>\"Je to těžké; bolí to,” říká. “Ale věřím, že všechno bude znovu postaveno, pokud každý udělá svou část.“ Dnes je řízení náklaďáku víc než dětský sen. “Jsem potřebná,” dodává. “Cítím se hrdá.” </p>\n<p><strong>Učit se žít s válkou</strong></p>\n<p>V prvních dnech ruské invaze, když Ukrajinci spěchali na frontu, ženy vyvažovaly ohromné množství výzev, podobně jako to dělaly před lety během pandemie. Udržovaly své rodiny v bezpečí, dodávaly pomoc, shromažďovaly prostředky pro vojáky, cestovaly tisíce mil, aby přivedly své děti do bezpečí, a jednaly jako obhájkyně Ukrajiny v zahraničí – to vše zatímco musely mít více zaměstnání, aby se udržely nad vodou. Také šly na frontu. Vyhlídka na rychlé vítězství působila jako adrenalin, který je udržoval v chodu.</p>\n<p>Avšak to, co si myslely, že bude sprint, se proměnilo v maraton. Ukrajinské ženy přestaly očekávat, že dobré zprávy přijdou zítra. S ubývajícím adrenalinovým nábojem se snaží omezit “podíl války” ve svých životech, zaměřují se na základní potřeby, nacházejí naplnění ve svých profesních životech, rodinách a v sobě, ale také ve svém pokračujícím přispění k válečnému úsilí.</p>\n<p>\"Potřebují nějaký důvod věřit, že život je dobrý a že mají spoustu věcí, za které mohou být vděčné, navzdory válce,” říká Evgeniya Bliznyuk z Gradus Research. Vyčerpané a někdy vyhořelé, “začínají brát věci pomaleji, starat se o své emoce a komunikovat s jinými ženami, svou rodinou a svými dětmi.” </p>\n<p>Ženy udržovaly ekonomiku a společnost v chodu v těchto letech války. Také zanechávaly svou stopu v nových sektorech, často spojených s válkou, čistíce půdu, stavějíce drony a připravujíce se pomoci veteránům uzdravit se a sociálně se přizpůsobit. Více než jen “vyplňovačky mezer,” jsou “sociálními spojkami,” přinášejícími odolnost, empatii a porozumění společnosti čelící obrovským výzvám. “Protože Ukrajina je nyní velmi odlišná než před válkou,” říká Bliznyuk.</p>\n<p>Žít v “nové realitě” přizpůsobení se prodloužené válce znamená pro každou ženu něco jiného. “Nechávám děti u babičky a jdu do práce,” říká Natálie Myronenko, specialistka na kontrolu kvality v humanitárním odminování. “To je to 'nové normální'.” Pro Galinu Burkinu to znamená učinit svou zem bezpečnou pro svou vnučku. Natalya Kolisnichenko nachází smysl v řízení náklaďáků.</p>\n<p>Ano, pro mnohé ženy otevřela válka na Ukrajině šanci proniknout do oblastí, které byly tradičně dominovány muži. Ale většina z nich říká, že sázky jsou příliš vysoké na to, aby to nazývaly “příležitostí.” Místo toho je to nutnost. Nutnost přežít, obnovit a vytyčit cestu pro budoucnost, kde mohou být ony a země, kterou milují, konečně opět v bezpečí.</p>\n<p><em>Tento příběh byl napsán zčásti díky podpoře z grantového programu N-Ost’s Europe-Ukraine Desk. Yulia Surkova, ukrajinská novinářka pokrývající válečné akce a humanitární problémy pro AFP, UNICEF a ukrajinská média, se podílela na tomto příběhu.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>je novinářka a reportérka. Pochází z Francie, žije ve Frankfurtu a pracuje jako zpravodajka pro mezinárodní média, včetně <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> a<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.014",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Se milionem Ukrajinců v armádě, včetně stovek tisíc na frontě, devíti miliony vysídlených a tisíci mužů, kteří se kdysi nadšeně přihlásili, a nyní se skrývají před vojenskými náboráři, se válka zmenšila a přetvořila pracovní sílu Ukrajiny. Opravdu, je pravděpodobné, že bude i nadále transformovat společnost a místo žen v ní po desetiletí. </I>\n<br><br>\nPo letech jako inženýr kvality ve velkých supermarketech a na stavbách bydlení, toužila Natalia Myronenko po změně. Vášnivá pro módu, krásu, make-up a harmonii, viděla svou mateřskou dovolenou po narození druhého dítěte jako ideální čas na změnu. Ale válka zasáhla, vrhla ji do oblasti, o které si nikdy nepředstavovala, že do ní vstoupí: humanitární odminování. Když dostala práci jako manažerka kvality, představovala si převážně kancelářskou dozorčí práci. “Pak jsem si uvědomila, že válka je moje práce, a byla jsem šokována,” říká čtyřicetiletá žena. Stejně jako v její staré práci, musí kontrolovat práci ostatních. Jenže nyní jsou na sázce lidské životy. Na stole je opětovné zajištění bezpečnosti půdy pro farmáře a lidi, aby na ní mohli žít, prozkoumat každý kousek zemědělské půdy, která byla svědkem bojů, pečlivě hledat a odstraňovat nevybuchlé miny, rakety, dělostřelecké granáty, bomby a další typy munice – to vše s maximální opatrností. “Všechno je to o bezpečnosti,” říká.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.15",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Genderstereotypen worden doorbroken terwijl Oekraïense vrouwen zich inzetten",
                key:"uid": string:"b48dc66c-1007-41f4-aa38-bc0445250dd1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Hakken en wandelschoenen</strong></p>\n<p> “Ik hou van stijlvolle dingen, mooie ruimtes, maar deze baan is veel interessanter,” zegt Myronenko op een recente herfstdag in Peja, Kosovo, waar ze verdere training volgt aan de MAT Kosovo ontmijningsschool. Onberispelijk in het bruine uniform van haar werkgever, de zes jaar oude Oekraïense Ontmijningsvereniging (UDA), buigt ze zich over een oude Russische raket en leert ze hoe ze deze kan ontmantelen. Haar baan is een mix van wat ze leuk vindt. In het kantoor in Kyiv en in het veld. Hakken dragen en wandelschoenen. De band met meisjes op kantoor, de analytische complexiteit van de taak: “Ik zou niets anders willen doen.” Meestal, zegt ze, “voordelen het mijn land.”</p>\n<p>Net als Myronenko had Valentina Kastrenko zich nooit voorgesteld in een “mannenbaan – laat staan dat ze daarin zou gedijen”. Maar nadat Russische troepen haar geboorteplaats Mariupol bombardeerden, haar huis verwoestten en de vrachtwagen van haar man stalen – hun enige bron van inkomen – had ze geen keuze dan naar het westen te vluchten. Net als miljoenen ontheemde Oekraïners had ze moeite om haar leven opnieuw uit te vinden na de grootschalige invasie. In een ondersteuningsgroep in Mariupol zag ze echter een advertentie voor gratis vrachtwagenrijlessen.</p>\n<p>Vrachtwagenrijden? Dat was het domein van haar man. Op 57-jarige leeftijd was ze dicht bij haar pensioen. Toch, zonder huis om naar terug te keren en zonder vooruitzichten, solliciteerde ze. Nu is ze een gelicentieerde chauffeur voor vrachtwagens van zeven ton en meer, en maakt ze plannen om samen met haar man lange vrachttochten te maken, waarbij ze helpt met het laden van goederen. Ze weet hoe ingewikkeld de baan is voor vrouwen. “Oekraïne is een traditioneel land; de traditionele rol van vrouwen is om thuis te zijn,” zegt ze. In Oekraïne zijn chauffeurs vaak wekenlang weg, maar de cursus gaf haar een boost: “Ik ontmoette veel meisjes die een bijdrage willen leveren aan de wederopbouw van Oekraïne.”</p>\n<p>De verhalen van Natalia Myronenko en Valentina Kastrenko weerspiegelen een grotere maatschappelijke verschuiving die gaande is in Oekraïne. Met een miljoen Oekraïners in het leger, bijna negen miljoen ontheemden, ongeveer een kwart van de bevolking, en duizenden mannen die ooit gretig zich aanmeldden nu zich verstoppen voor militaire recruiters, heeft de oorlog niet alleen de Oekraïense arbeidsmarkt verkleind en hervormd; het zal waarschijnlijk de samenleving en de plaats van vrouwen daarin, decennia lang blijven transformeren.</p>\n<p>In een serie “oorlogs-enquêtes” voor Gradus Research, een bedrijf dat tijdens de COVID-19-pandemie is opgericht, heeft socioloog Evgeniya Bliznyuk de pols van de Oekraïense samenleving gemeten sinds de eerste weken van de oorlog in 2022, waarbij ze hun verschillende “mentale stadia” documenteert. Ze zegt dat de rol van Oekraïense vrouwen steeds significanter zal worden, “niet alleen om de gaten te vullen, maar ook als een drijvende kracht in de wederopbouw van Oekraïne als een inclusieve samenleving.”</p>\n<p>Vervangend voor afwezig mannen, stappen Oekraïense vrouwen in rollen die ooit als taboe werden beschouwd. Ze worden vrachtwagenchauffeurs, slotenmakers, machinisten, beveiligingsagenten en zelfs brandweermannen. Ondergronds werken ze in kolenmijnen. Boven de grond runnen ze staalfabrieken, fabrieken en spoorwegen die cruciaal zijn voor de oorlogsinspanning. Ze sluiten zich ook in ongekende aantallen aan bij het leger.</p>\n<p>Uitgeput, drie jaar in de oorlog die langer duurt dan iemand had verwacht, maar vastberaden, verlangen Oekraïense vrouwen naar stabiliteit en vervulling. Voor velen betekent dit het nastreven van nieuwe rollen en professionele groei, ook in sectoren die verband houden met de oorlogsinspanning, industrieën die cruciaal zijn voor de toekomst van Oekraïne. Ze zijn de ontmijners die landbouwgrond vrijmaken van resten van Russische explosieven, de bouwers van drones die soldaten helpen vechten, en steeds vaker degenen die de wonden van soldaten genezen.</p>\n<p>Terwijl Oekraïne wordt geconfronteerd met een onzekere toekomst, komen vrouwen naar voren als belangrijke drijfveren van veerkracht en aanpassingsvermogen. Vijf miljoen van hen wonen nu in het buitenland. Degenen die zijn gebleven helpen de soort samenleving vorm te geven die Oekraïne wil worden. “Vrouwen zetten de toon voor de toekomst,” zegt Myronenko, de kwaliteitscontrole specialist die na de invasie overstapte naar humanitaire ontmijning. Voor haar komt kracht voort uit het omarmen van haar vrouwelijkheid terwijl ze de eisen van een uitdagende baan aanpakt waarbij levens op het spel staan.</p>\n<p><strong>“Feminisme is totale steun voor ons land”</strong></p>\n<p>Vandaag in Oekraïne heeft de vraag naar genderrollen weinig te maken met westerse idealen van gendergelijkheid, en “het zou verkeerd zijn te zeggen dat oorlog een motor van emancipatie is,” zegt Anna Colin-Lebedev, een docent politieke sociologie aan de Universiteit van Parijs Nanterre, die de rol van vrouwen in Oekraïne en Rusland heeft vergeleken. In Oekraïne, waar de oorlog wordt gezien als “iedereens strijd,” zijn mannen en vrouwen gelijk betrokken. “De Russische invasie wordt gezien als een existentiële bedreiging, niet alleen een politieke,” zegt ze. Oekraïense vrouwen hebben een geschiedenis van het combineren van werk en gezin. Maar nu, “ziet elke moeder de agressor als een gevaar voor haar kinderen, haar gezin en haar toekomst.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, een arbeidspecialist in Kyiv die de impact van oorlog op de economie bestudeert, is het ermee eens. “Voor ons,” zegt ze, “is feminisme totale steun voor ons land.” Vandaag zijn er 50.000 vrouwen die dienen in het Oekraïense leger, waaronder 10.000 aan het front. Dat is drie keer zoveel als tien jaar geleden.</p>\n<p>Voor vrouwen kwam de verandering met de oorlog en lang voordat het huidige conflict begon. Toen de Russische agressie in de oostelijke regio's Donetsk en Luhansk in 2014 escaleerde, besloten vrouwen zich te verzetten. Maar het leger was uitgeput en de staat was fragiel. Als ze wilden dat hun land zijn soevereiniteit behield, moesten ze hun steentje bijdragen. Ze gingen naar het front, maar zonder salaris of veteranenpensioenen vanwege een wet uit de Sovjetperiode die hen verbood toegang te krijgen tot gevechtsposities, evenals honderden andere beroepen die als “schadelijk voor hun reproductieve gezondheid” werden beschouwd.</p>\n<p>Een groep vrouwen lanceerde een campagne om bewustzijn te creëren over genderongelijkheid in de strijdkrachten. Een belangrijk hulpmiddel was een documentaire over de rol van Oekraïense vrouwen aan het front genaamd <em>The Invisible Battalion.</em> De film was instrumenteel in de beslissing van de regering in 2016 om te beginnen met het opheffen van een reeks verboden op gevechtsbanen. Deze stap leidde tot een zee van verandering.  “Als vrouwen aan het front kunnen dienen – de meest mannelijke baan van allemaal – kunnen ze alles doen,” zegt Hanna Hrytsenko, een genderonderzoeker voor de groep Invisible Battalion. In 2018 begon de regering met het proces van het opheffen van een verbod op 450 beroepen die eerder als “schadelijk” voor de gezondheid van vrouwen werden beschouwd, wat de weg vrijmaakte voor vrouwen om bijvoorbeeld vrachtwagenchauffeurs te worden. De grootschalige invasie leidde tot meer openingen, waarbij vrouwen nu ondergronds in kolenmijnen mogen werken en andere taken op zich nemen die cruciaal zijn voor het draaiende houden van de economie.</p>\n<p><strong>Vrouwen leiden de ontmijningsrevolutie van Oekraïne</strong></p>\n<p>Als operationeel manager voor de Oekraïense Ontmijningsvereniging, een non-profitgroep van 400 sappers die zes jaar geleden is opgericht, staat Iryna Kustovska aan de voorhoede van een sector die door de grootschalige invasie snel is gegroeid. Eens gesloten voor vrouwen, telt het veld nu vrouwen als een derde van zijn humanitaire ontmijners. “Het breidt zich voor onze ogen uit,” zegt Kustovska.</p>\n<p>De behoefte is enorm. Met naar schatting tot een derde van het Oekraïense grondgebied bezaaid met niet-ontplofte mijnen, clusterbommen, draadjes, valstrikken en granaatscherven die door Russische troepen zijn achtergelaten, is Oekraïne het meest mijnenland ter wereld geworden. Steeds vaker zijn het vrouwen die de gevaarlijke taak op zich nemen om het land weer veilig te maken voor landbouw en bewoning. Ze doen het elk op hun eigen manier. Er zijn jonge moeders zoals Natalia Myronenko, de kwaliteitscontrole specialist die controleert of het werk van de ontmijners goed wordt gedaan. Maar ook vrouwen zoals Galina Burkina, 55, die na het vluchten voor de Russische bezetting, eerst in Debaltseve in 2015 en daarna in Svitlodarsk in 2022, een team van 12 ontmijners leidde, allemaal mannen, en haar oude leven als werknemer in een energiecentrale achter zich liet. “Humanitaire ontmijning zal, helaas, een prioriteit zijn voor decennia,” merkt Kustovska op.   </p>\n<p>Niet alleen redt dit werk levens, het is ook essentieel voor de landbouwsector van Oekraïne. Vaak aangeduid als de “graanschuur van de wereld,” speelt het vruchtbare land van Oekraïne een cruciale rol in de wereldwijde voedselvoorziening.</p>\n<p>Voor de oorlog had de 38-jarige Kustovska weinig ervaring met het opruimen van bommen. Ze werkte in de strategische afdeling van de Oekraïense luchtvaartadministratie, met de focus op drone-regelgeving. Maar toen de urgentie van het opruimen van explosieven duidelijk werd, greep ze de kans. Nadat de invasie begon, werd een kleine groep Oekraïense vrouwen naar MAT Kosovo gestuurd, een internationale ontmijningsschool in Peja, voor training. Met mannen die niet het land mochten verlaten, wendde Oekraïne zich tot zijn vrouwen, die nieuwe wegen begonnen te banen in het veld. Kustovska solliciteerde om deel uit te maken van een groep trainees en voltooide drie rondes van training, waarbij ze als beste van haar klas afstudeerde – de enige vrouw in een cursus die was ontworpen voor militaire experts en wapentechnici.</p>\n<p>Ze werd de kwaliteitscontrole ingenieur voor Demining Solution, een van de zes particuliere Oekraïense ontmijningsbedrijven die naast internationale non-profitorganisaties zoals Halo Trust en de Zwitserse Stichting voor Mijnactie (FSD) opkwamen in Oekraïne.</p>\n<p>“Toen ik begon, was het nieuws dat vrouwen in de ontmijning zaten hot,” herinnert Kustovska zich. “Mensen zeiden: ‘Vrouwenontmijners? Echt?’ Maar de houding verandert. “Nu zeggen mensen gewoon: ‘oké, jouw baan is ontmijning, als vrouw.’”</p>\n<p>“Voor vrouwen is ontmijning niet alleen een reactie op de oorlog; het is ook een kans voor professionele groei,” voegt ze eraan toe. “Er zullen veel banen zijn – niet alleen voor gewone ontmijners, maar ook voor managementposities.”</p>\n<p>Wanneer ze nieuwe medewerkers aanneemt, is geslacht irrelevant: alle ontmijners moeten dezelfde complexe maar duidelijke procedures volgen. Maar vrouwen brengen vaak een unieke kijk op het veld, zegt ze, verwijzend naar een vermogen om “out of the box” te denken en meerdere taken tegelijkertijd te beheren. Deze vaardigheden worden steeds waardevoller naarmate het aantal explosieven toeneemt en nieuwe, meer insidieuze vormen van valstrikken worden ontdekt. Naast oudere niet-ontplofte munitie laten Russische troepen nieuw geproduceerde munitie achter, met creatievere en gevaarlijkere valstrikken die alledaags worden.</p>\n<p>“Ik vraag me af hoeveel nieuwe ideeën onze vijand op ons land kan brengen,” merkt Kustovska op, verwijzend naar de valstrikken als “wrede fantasie.” Hoewel het gevaar reëel is, is de motivatie duidelijk: “Wanneer we aan sollicitanten vragen waarom ze willen meedoen, zegt bijna iedereen: ‘Ik wil helpen om ons land weer veilig te maken.’”</p>\n<p><strong>De toeleveringsketen van Oekraïne draaiende houden</strong></p>\n<p>Op een frisse herfstdag polijst de 52-jarige Natalya Kolisnichenko aandachtig de spiegels en koplampen van haar witte 15-tonnen Renault vrachtwagen. “Het is een vrouwen vrachtwagen,” zegt ze trots. De vrachtwagen, met zijn automatische transmissie en achteruitrijcamera's, voelt nieuw en een beetje avontuurlijk aan. Die dag bereidt ze zich voor om wasmachines en sportkleding te vervoeren in de regio Kyiv als onderdeel van haar werk bij Zammler, de grootste logistieke onderneming van Oekraïne. Het is een droom die ze koestert sinds haar vader haar meenam op lange roadtrips naar de Karpaten en de Krim. Maar toen zei haar moeder dat vrachtvervoer geen vrouwenbaan was. Ze werd eerst kleuterleidster, daarna kantoormedewerker en opvoedde twee zonen.</p>\n<p>Het was de oorlog die haar slapende kinderdroom weer activeerde. Omgeschoold tot vrachtwagenchauffeur door een Zweedse non-profitorganisatie, getuigt ze van een groeiende trend in Oekraïne waarbij vrouwen zich in beroepen begeven die lange tijd als schadelijk voor hen werden beschouwd of door resten van de Sovjetideologie met betrekking tot de rol van vrouwen werden afgekeurd. Gedreven door de noodzaak om de kritieke infrastructuur van Oekraïne in leven te houden, heeft het ook geholpen om traditionele genderstereotypen te doorbreken.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, of “Shift Skills” in het Zweeds, werd geboren tijdens de COVID-19-pandemie om luchtvaartpersoneel te helpen overstappen naar banen zoals kassamedewerkers. Drie jaar later zocht de groep naar manieren om Oekraïne te helpen herstellen van een andere crisis, en identificeerde en combineerde twee urgente kwesties. Met de havens en luchthavens gesloten en de logistiek, een sector waar alles van afhankelijk is, verlamd, was vrachtvervoer de vitale ader van de Oekraïense economie geworden. Maar de oorlog had de sector van zijn chauffeurs beroofd. Vrouwen hadden ondertussen wanhopig behoefte om te werken. Door theorie en praktische ervaring met moderne vrachtwagens in Kyiv te combineren, zou het programma vrouwen in staat stellen om mannen op de werkplek te vervangen. Het zou zich vooral richten op vrouwen die door de oorlog ontheemd waren, oudere vrouwen en degenen die hun inkomen of geliefden door het conflict hadden verloren.</p>\n<p>Het werd een zeer succesvol project. Meer dan 300 vrouwen hebben sinds de oprichting van Reskilling Ukraine afgelopen herfst getraind om vrachtwagens van categorie C van zeven ton te rijden, met drie keer zoveel aanmeldingen, zegt Oleksandra Panasiuk, de coördinator. Het succes nam een vlucht, wat leidde tot een reeks nieuwe omscholingsinitiatieven. De “school voor operators van bouwmachines,” bijvoorbeeld, traint vrouwen om met graafmachines om te gaan. Intern hebben kolenmijnen vrouwenarbeiders omgeschoold om trolleys te rijden om kolen rond te vervoeren in de mijnen. Bedrijven hebben geprobeerd hun manieren aan te passen aan vrouwen door hogere salarissen, automatiseringsprocessen en programma's voor geestelijke gezondheid.</p>\n<p>Het was een Facebook-advertentie voor gratis vrachtwagenrijlessen die Kolisnichenko ertoe aanzette om een verandering te maken. “Ik zei, oké, nu ben ik 52, het is tijd om mijn leven te veranderen, mijn droom waar te maken,” zegt ze. De training was zwaar: twee weken theorie, drie weken praktijk om haar rijbewijs voor vrachtwagens van meer dan zeven ton te behalen. “Ik ontmoette veel geweldige, dappere vrouwen die hun leven willen veranderen,” zegt ze.</p>\n<p>Een baan vinden daarna was gemakkelijk. De realiteit van de baan bleek echter uitdagend. In het begin maakte ze lange ritten door Oekraïne in een Scania-vrachtwagen, terwijl ze lange diensten, luchtalarm en gespannen momenten bij verlaten tankstations navigeerde. Ze moest op de stations slapen, vaak zonder goede faciliteiten, en soms moest ze vreemden vragen om een escorte om de wc te gebruiken. “Het was moeilijk,” geeft ze toe. “Maar ik ben dankbaar voor de ervaring.”</p>\n<p>Kolisnichenko zegt dat het te vroeg is om te spreken van grote veranderingen in genderrollen in Oekraïne. “Veel mensen begrijpen niet waarom vrouwen deze baan zouden willen,” zegt ze. Ze voegt eraan toe: “Ik ontmoette veel geweldige mensen in het hele land,” en de blikken van verbazing in de ogen van mensen als ze haar vrachtwagen parkeert, zijn voor haar een teken van een langzame maar merkbare verschuiving in de maatschappelijke percepties.</p>\n<p>Nu, terwijl ze sportgoederen en kleding rond de regio Kyiv vervoert met Zammler, legt ze alleen kortere afstanden af. Maar ze helpt vaak zelf met het lossen van de goederen. “Er zijn niet genoeg mannen,” zegt ze. “Het zijn meestal vrouwen in de magazijnen en winkels waar ik lever, en we lossen de goederen samen uit.”</p>\n<p>Als kind hield ze van alles aan de roadtrips van haar vader – de geur van benzine bij tankstations, de schoonheid van de bergen, het gevoel van vrijheid. Vandaag de dag brengt haar baan glimpsen van die herinneringen, hoewel ze nu gefilterd zijn door de ontberingen van de oorlog. “Ik zie hoe mooi het land is met zijn groene bossen, maar ik zie ook hoe de Russen huizen en steden vernietigen. Ik zie verbrande auto’s op de wegen, hulpauto’s met gewonde soldaten.”</p>\n<p>\"Het is zwaar; het doet pijn,” zegt ze. “Maar ik geloof dat alles weer zal worden opgebouwd als elke persoon zijn steentje bijdraagt.” Vandaag de dag is vrachtwagenrijden meer dan een kinderdroom. “Ik ben nodig,” voegt ze eraan toe. “Ik voel me trots.” </p>\n<p><strong>Leren leven met oorlog</strong></p>\n<p>In de vroege dagen van de Russische invasie, terwijl Oekraïners zich naar het front haastten, balancerden vrouwen een duizelingwekkende hoeveelheid uitdagingen, zoals ze dat enkele jaren eerder ook hadden gedaan tijdens de pandemie. Ze hielden hun gezinnen veilig, leverden hulp, zamelden geld in voor soldaten, reisden duizenden kilometers om hun kinderen in veiligheid te brengen en fungeerden als pleitbezorgers voor Oekraïne in het buitenland – terwijl ze meerdere banen moesten aannemen om boven water te blijven. Ze gingen ook naar het front. Het vooruitzicht van een snelle overwinning fungeerde als adrenaline, waardoor ze doorgingen.</p>\n<p>Toch is wat ze dachten dat een sprint zou zijn, veranderd in een marathon. Oekraïense vrouwen zijn gestopt met het verwachten dat goed nieuws morgen zal komen. Met de adrenaline die vervaagt, proberen ze de “deel van de oorlog” in hun leven te beperken, zich te concentreren op basisbehoeften, vervulling te vinden in hun professionele leven, gezinnen en zichzelf, maar ook in hun voortdurende bijdrage aan de oorlogsinspanning.</p>\n<p>\"Ze hebben een reden nodig om te geloven dat het leven goed is en dat ze veel dingen hebben om dankbaar voor te zijn ondanks de oorlog,” zegt Evgeniya Bliznyuk van Gradus Research. Uitgeput en soms opgebrand, beginnen ze “de dingen langzamer aan te pakken, voor hun emoties te zorgen en te communiceren met andere vrouwen, hun familie en hun kinderen.” </p>\n<p>Vrouwen hebben de economie en de samenleving draaiende gehouden in deze jaren van oorlog. Ze hebben ook hun stempel gedrukt in nieuwe sectoren, vaak oorloggerelateerde sectoren, land opruimen, drones bouwen en zich voorbereiden om veteranen te helpen genezen en zich sociaal aan te passen. Meer dan alleen “gatvullers,” zijn ze de “sociale verbinders,” die veerkracht, empathie en begrip brengen naar een samenleving die voor immense uitdagingen staat. “Omdat Oekraïne nu heel anders is dan voor de oorlog,” zegt Bliznyuk.</p>\n<p>Leven in de “nieuwe realiteit” van het aanpassen aan een langdurige oorlog betekent iets anders voor elke vrouw. “Ik laat de kinderen bij oma, en ik ga werken,” zegt Natalia Myronenko, de kwaliteitscontrole specialist humanitaire ontmijning. “Dat is de “nieuwe normaal.” Voor Galina Burkina betekent het haar land veilig maken voor haar kleindochter. Natalya Kolisnichenko vindt doel in het rijden van vrachtwagens.</p>\n<p>Ja, voor veel vrouwen heeft de oorlog in Oekraïne de kans geopend om door te dringen in velden die traditioneel door mannen werden gedomineerd. Maar de meesten van hen zeggen dat de inzet veel te hoog is om het een \"kans\" te noemen. In plaats daarvan is het een noodzaak. Een noodzaak om te overleven, te herbouwen en de weg vrij te maken voor een toekomst waarin zij en het land dat ze liefhebben eindelijk weer veilig kunnen zijn.</p>\n<p><em>Dit verhaal is gedeeltelijk tot stand gekomen dankzij de steun van het grantprogramma van N-Ost’s Europe-Ukraine Desk. Yulia Surkova, een Oekraïense journalist die oorlogshandelingen en humanitaire problemen voor AFP, UNICEF en Oekraïense media verslaat, heeft bijgedragen aan dit verhaal.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>is een journalist en verslaggever. Oorspronkelijk uit Frankrijk, is ze gevestigd in Frankfurt en werkt ze als correspondent voor internationale media, waaronder de <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> en<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.601",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Met een miljoen Oekraïners in het leger, waaronder honderden duizenden aan het front, negen miljoen ontheemden en duizenden mannen die ooit gretig zich aanmeldden nu zich verstoppen voor militaire rekruteerders, is de oorlog de arbeidsmarkt van Oekraïne verkleind en hervormd. Inderdaad, het is waarschijnlijk dat het de samenleving en de plaats van vrouwen daarin nog tientallen jaren zal blijven transformeren.</I>  \n<br><br>  \nNa jaren als kwaliteitscontrole-engineer bij grote supermarkten en woningbouwprojecten, had Natalia Myronenko verlangd naar verandering. Gepassioneerd door mode, schoonheid, make-up en harmonie, zag ze haar zwangerschapsverlof na de geboorte van haar tweede kind als het perfecte moment om een wending te geven. Maar de oorlog kwam tussenbeide en duwde haar in een veld waar ze nooit had gedacht in te komen: humanitaire ontmijning. Toen ze de baan als kwaliteitscontrolemanager kreeg, stelde ze zich voornamelijk kantoorwerk voor. “Toen realiseerde ik me dat oorlog mijn werk is, en ik was geschokt,” zegt de 40-jarige. Net als in haar oude baan moet ze het werk van anderen controleren. Alleen nu staan er mensenlevens op het spel. Het gaat erom het land weer veilig te maken voor boeren en mensen om op te leven, om elk stuk landbouwgrond dat getuige was van gevechten te onderzoeken, zorgvuldig op zoek naar en het verwijderen van niet-ontplofte mijnen, raketten, artilleriegranaten, bommen en andere soorten munitie – alles met de grootste voorzichtigheid. “Het draait allemaal om veiligheid,” zegt ze.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.603",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Rodové stereotypy sa rozpadávajú, keď sa ukrajinské ženy postavia do popredia",
                key:"uid": string:"e678b2bd-f02b-4129-8791-5405c5f99405",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Vysoké podpätky a turistické topánky</strong></p>\n<p> “Mám rada štýlové veci, krásne priestory, ale táto práca je oveľa zaujímavejšia,” hovorí Myronenko v nedávny jesenný deň v Peji, Kosovo, kde sa zúčastňuje ďalšieho školenia na škole na odminovanie MAT Kosovo. Bezchybne oblečená v hnedej uniforme svojho zamestnávateľa, šesťročnej Ukrajinskej asociácie odminovačov (UDA), sa sústreďuje na starú ruskú raketu a učí sa, ako ju zneškodniť. Jej práca je zmesou toho, čo miluje. Byť v kancelárii v Kyjeve a v teréne. Nosiť vysoké podpätky a turistické topánky. Spojenie s dievčatami v kancelárii, analytická zložitost úlohy: “Nechcela by som robiť nič iné.” Väčšinou, hovorí, “to prospieva mojej krajine.”</p>\n<p>Rovnako ako Myronenko, Valentina Kastrenko si nikdy nepredstavovala, že by sa ocitla v “mužskej práci – nieto ešte, aby v nej prosperovala.” Ale po tom, čo ruské jednotky bombardovali jej rodné mesto Mariupol, zničili jej dom a ukradli nákladný automobil jej manžela – ich jediný zdroj príjmu – nemala na výber, len ujsť na západ. Rovnako ako milióny vysídlených Ukrajincov, aj ona sa snažila znovu vymyslieť svoj život po plnohodnotnej invázii. V podpore skupiny v Mariupole však videla inzerát na bezplatné lekcie jazdy na nákladných autách.</p>\n<p>Jazda na nákladnom aute? To bola doména jej manžela. V 57 rokoch bola blízko dôchodku. Napriek tomu, bez domova, do ktorého by sa mohla vrátiť, a bez vyhliadok, sa prihlásila. Teraz je licencovanou vodičkou nákladných áut s hmotnosťou sedem ton a viac, plánuje spolupracovať so svojím manželom na dlhých cestách nákladným autom, pomáhať s nakladaním tovaru. Vie, aké zložité je toto zamestnanie pre ženy. “Ukrajina je tradičná krajina; tradičná úloha žien je byť doma,” hovorí. Na Ukrajine sú vodiči často preč týždne, ale kurz jej dal povzbudenie: “Stretla som veľa dievčat, ktoré chcú prispieť k obnoveniu Ukrajiny.”</p>\n<p>Príbehy Natálie Myronenko a Valentiny Kastrenko odrážajú väčší spoločenský posun, ktorý sa deje na Ukrajine. S jedným miliónom Ukrajincov v armáde, takmer deväť miliónov vysídlených, približne štvrtina populácie, a tisíce mužov, ktorí sa kedysi nadšene prihlásili, teraz sa skrývajú pred vojenskými náborármi, vojna nielen zmenšila a preformovala pracovnú silu Ukrajiny; v skutočnosti je pravdepodobné, že bude naďalej transformovať spoločnosť a miesto žien v nej, po celé desaťročia.</p>\n<p>V sérii “vojnových prieskumov” pre Gradus Research, spoločnosť vytvorenú počas pandémie COVID-19, sociologička Evgeniya Bliznyuk sleduje pulz ukrajinskej spoločnosti od prvých týždňov vojny v roku 2022, dokumentujúc ich rôzne “mentálne fázy”. Hovorí, že úloha ukrajinských žien sa určite stane čoraz významnejšou, “nielen na vyplnenie medzier, ale aj ako hnacia sila pri obnove Ukrajiny ako inkluzívnej spoločnosti.”</p>\n<p>Vyplňujúc prázdne miesta za neprítomných mužov, ukrajinské ženy preberajú úlohy, ktoré boli kedysi považované za nedostupné. Stávajú sa vodičkami nákladných áut, zámočníčkami, strojárkami, bezpečnostnými strážami a dokonca aj hasičkami. V podzemí pracujú v uhoľných baniach. Na povrchu vedú oceliarne, továrne a železnice, ktoré sú nevyhnutné pre vojnové úsilie. Taktiež sa pridávajú do armády v bezprecedentných počtoch.</p>\n<p>Vyčerpané, tri roky do vojny, ktorá trvá dlhšie, než ktokoľvek očakával, no odhodlané, ukrajinské ženy túžia po stabilite a naplnení. Pre mnohé to znamená sledovať nové úlohy a profesionálny rast, vrátane sektorov spojených s vojnovým úsilím, priemyslov, ktoré sú kľúčové pre budúcnosť Ukrajiny. Sú to odminovačky, ktoré čistia poľnohospodársku pôdu od zvyškov ruských výbušnín, stavitelia dronov, ktorí pomáhajú vojakom bojovať, a čoraz viac, tí, ktorí liečia zranenia vojakov.</p>\n<p>Keď Ukrajina čelí neistému budúcnosť, ženy sa stávajú kľúčovými hnacími silami odolnosti a prispôsobivosti. Päť miliónov z nich teraz žije v zahraničí. Tí, ktorí zostali, pomáhajú formovať typ spoločnosti, ktorou sa Ukrajina chce stať. “Ženy určujú tón pre budúcnosť,” hovorí Myronenko, špecialistka na kontrolu kvality, ktorá prešla do humanitárneho odminovania po invázii. Pre ňu prichádza sila z prijatia svojej ženskosti, zatiaľ čo sa vyrovnáva s požiadavkami náročnej práce, pri ktorej ide o životy.</p>\n<p><strong>“Feminismus je úplná podpora našej krajiny”</strong></p>\n<p>Dnes na Ukrajine má otázka rodových rolí málo spoločného so západnými ideálmi rodovej rovnosti, a “bolo by nesprávne povedať, že vojna je motorom emancipácie,” hovorí Anna Colin-Lebedev, lektorka politickej sociológie na Parížskej univerzite Nanterre, ktorá porovnávala úlohu žien na Ukrajine a v Rusku. Na Ukrajine, kde je vojna vnímaná ako “boj všetkých,” sú muži a ženy rovnako zapojení. “Ruská invázia je vnímaná ako existenčná hrozba, nielen politická,” hovorí. Ukrajinské ženy majú históriu kombinovania práce a rodiny. Ale teraz, “každá matka vníma agresora ako nebezpečenstvo pre svoje deti, svoju rodinu a svoju budúcnosť.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, odborníčka na prácu v Kyjeve, ktorá skúma dopad vojny na ekonomiku, súhlasí. “Pre nás,” hovorí, “feminismus je úplná podpora našej krajiny.” Dnes slúži v ukrajinskej armáde 50 000 žien, vrátane 10 000 na frontových líniách. To je trikrát viac ako pred desiatimi rokmi.</p>\n<p>Pre ženy prišla zmena s vojnou a dlho predtým, než sa súčasný konflikt začal. Keď sa ruská agresia v roku 2014 eskalovala vo východných regiónoch Donetska a Luhanska, ženy sa rozhodli bojovať späť. Ale armáda bola oslabená a štát bol krehký. Ak chceli, aby ich krajina zachovala svoju suverenitu, museli urobiť svoju časť. Išli na front, ale bez platu alebo dôchodkov pre veteránov kvôli zákonu z éry Sovietskeho zväzu, ktorý im zakazoval prístup do bojových pozícií, ako aj do stoviek iných profesií považovaných za “škodlivé pre ich reprodukčné zdravie.”</p>\n<p>Skupina žien spustila advokačnú kampaň na zvýšenie povedomia o rodovej nerovnosti v ozbrojených silách. Kľúčovým nástrojom bol dokumentárny film o úlohe ukrajinských žien na fronte s názvom <em>Neviditeľný batalión.</em> Film bol rozhodujúci pri rozhodnutí vlády v roku 2016 začať zrušiť sériu zákazov na bojové zamestnania. Tento krok spustil moru zmien.  “Ak môžu ženy slúžiť na frontových líniách – v najmužskejšej práci zo všetkých – môžu robiť čokoľvek,” hovorí Hanna Hrytsenko, genderová výskumníčka pre skupinu Neviditeľný batalión. V roku 2018 vláda začala proces zrušenia zákazu 450 profesií, ktoré boli predtým považované za “škodlivé” pre zdravie žien, čím sa otvorila cesta pre ženy, aby sa stali vodičkami nákladných áut, napríklad. Plnohodnotná invázia viedla k ďalším otvoreniam, pričom ženy sú teraz povolené pracovať v podzemí v uhoľných baniach a preberať iné úlohy, ktoré sú kľúčové pre udržanie ekonomiky v chode.</p>\n<p><strong>Ženy vedú revolúciu odminovania na Ukrajine</strong></p>\n<p>Ako prevádzková manažérka Ukrajinskej asociácie odminovačov, neziskovej skupiny 400 saperov vytvorenej pred šiestimi rokmi, Iryna Kustovska je v čele sektora, ktorý sa rýchlo rozrástol v dôsledku plnohodnotnej invázie. Kedysi uzavretá pre ženy, oblasť teraz počíta ženy ako tretinu svojich humanitárnych odminovačov. “Rozširuje sa pred našimi očami,” hovorí Kustovska.</p>\n<p>Potrebné je veľa. Až jedna tretina územia Ukrajiny je odhadovaná ako posiata nevybuchnutými mínami, clusterovými bombami, tripwires, pascami a fragmentmi granátov, ktoré zanechali ruské sily, Ukrajina sa stala najviac minovanou krajinou na svete. Čoraz častejšie sú to ženy, ktoré sa ujímajú nebezpečnej úlohy pomáhať zabezpečiť pôdu pre poľnohospodárstvo a obývanie znova. Robia to každá po svojom. Sú tu mladé matky ako Natália Myronenko, špecialistka na kontrolu kvality, ktorá kontroluje, či je práca odminovačov vykonaná správne. Ale aj ženy ako Galina Burkina, 55, ktorá sa stala vedúcou tímu 12 odminovačov, všetkých mužov, po tom, čo ušla z ruského okupácie, najprv v Debaltseve v roku 2015 a potom v Svitlodarsku v roku 2022, keď sa vzdala svojho starého života ako pracovníčka v elektrárni. “Humanitárne odminovanie bude, bohužiaľ, prioritou po celé desaťročia,” poznamenáva Kustovska.   </p>\n<p>Nie len, že táto práca zachraňuje životy, je tiež nevyhnutná pre poľnohospodársky sektor Ukrajiny. Často označovaná ako “chlebová miska sveta,” úrodná pôda Ukrajiny zohráva kľúčovú úlohu v globálnych dodávkach potravín.</p>\n<p>Pred vojnou mala 38-ročná Kustovska málo skúseností s odstraňovaním bômb. Pracovala v strategickom oddelení ukrajinskej leteckej administratívy, zameriavajúc sa na reguláciu dronov. Ale keď sa naliehavosť odstraňovania výbušnín stala zrejmou, využila príležitosť. Po začiatku invázie bola malá skupina ukrajinských žien poslaná do MAT Kosovo, medzinárodnej školy na odminovanie v Peji, na školenie. Keďže muži mali zakázané opustiť krajinu, Ukrajina sa obrátila na svoje ženy, ktoré začali prelamovať nové hranice v tejto oblasti. Kustovska sa prihlásila, aby sa pripojila k skupine školencov a absolvovala tri kolá školenia, pričom skončila na vrchole svojej triedy – ako jediná žena v kurze určenom pre vojenských expertov a inžinierov zbraní.</p>\n<p>Stala sa inžinierkou kontroly kvality pre Demining Solution, jednu zo šiestich súkromných ukrajinských spoločností na odminovanie, ktoré sa objavili na Ukrajine spolu s medzinárodnými neziskovými organizáciami ako Halo Trust a Švajčiarska nadácia pre akciu proti mínam (FSD).</p>\n<p>“Keď som začala, ženy v odminovaní boli horúcou témou,” spomína Kustovska. “Ľudia hovorili: “Ženy odminovačky? Naozaj?” Ale postoje sa menia. “Teraz ľudia jednoducho hovoria: ‘dobre, tvoja práca je odminovanie, ako žena.’”</p>\n<p>“Pre ženy nie je odminovanie len odpoveďou na vojnu; je to tiež príležitosť na profesionálny rast,” dodáva. “Bude veľa pracovných miest – nielen pre obyčajných odminovačov, ale aj pre manažérske pozície.”</p>\n<p>Keď najíma nových zamestnancov, pohlavie nie je relevantné: všetci odminovači musia dodržiavať rovnaké zložité, ale jasné postupy. Ale ženy často prinášajú do oblasti jedinečnú perspektívu, hovorí, odkazujúc na schopnosť myslieť “mimo rámca” a zvládať viacero úloh súčasne. Tieto zručnosti sa stávajú čoraz cennejšími, keď sa zvyšuje počet výbušnín a objavujú sa nové, zradnejšie formy pascí. Spolu so staršími nevybuchnutými muníciami zanechávajú ruské sily novšie vyrobené munície, pričom čoraz kreatívnejšie a nebezpečnejšie pasce sa stávajú bežnými.</p>\n<p>“Zaujíma ma, koľko nových nápadov môže náš nepriateľ priniesť na našu zem,” poznamenáva Kustovska, odkazujúc na pasce ako na “krutú fantáziu.” Hoci je nebezpečenstvo reálne, motivácia je jasná: “Keď sa pýtame uchádzačov, prečo sa chcú pripojiť, takmer všetci hovoria: ‘Chcem pomôcť, aby sa naša krajina opäť stala bezpečnou.’”</p>\n<p><strong>Udržiavanie dodávateľského reťazca Ukrajiny v chode</strong></p>\n<p>Na chladnom jesennom dni 52-ročná Natalya Kolisnichenko pozorne leští zrkadlá a svetlá svojho bieleho 15-tonového nákladného auta Renault. “Je to ženské auto,” hovorí s hrdosťou. Nákladné auto, s automatickou prevodovkou a zadnými kamerami, pôsobí novým a trochu dobrodružným dojmom. V ten deň sa pripravuje na prepravu práčok a športového oblečenia v kyjevskej oblasti ako súčasť svojej práce so spoločnosťou Zammler, najväčšou logistickou spoločnosťou na Ukrajine. Je to sen, ktorý mala od chvíle, keď ju otec bral na dlhé cesty do Karpát a na Krym. Ale vtedy jej matka povedala, že pre ženy nie je práca v nákladnej doprave. Najprv sa stala učiteľkou v materskej škole, potom kancelárskou pracovníčkou a vychovala dvoch synov.</p>\n<p>Vojna aktivovala jej spiaci detský sen. Preškolená do nákladnej dopravy švédskou neziskovou organizáciou, svedčí o rastúcom trende na Ukrajine, ktorý vidí ženy prechádzať do profesií, ktoré boli dlho považované za škodlivé pre ne alebo na ktoré sa pozeralo s pohŕdaním zvyškov sovietskej ideológie týkajúcej sa úlohy žien. Poháňané potrebou udržať kritickú infraštruktúru Ukrajiny nažive, pomohlo to tiež rozbiť tradičné rodové stereotypy.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, alebo “Zmena zručností” v švédčine, vznikol počas pandémie COVID-19, aby pomohol letuškom presunúť sa do zamestnaní ako pokladníčky. O tri roky neskôr sa skupina snažila pomôcť Ukrajine zotaviť sa z ďalšej krízy a identifikovala a spojila dve naliehavé otázky. Keďže prístavy a letiská boli uzavreté a logistika, sektor, na ktorom všetko závisí, paralyzovaná, nákladná doprava sa stala životne dôležitou tepnou ukrajinskej ekonomiky. Ale vojna vyčerpala sektor z jeho vodičov. Ženy, medzitým, naliehavo potrebovali pracovať. Kombinujúc teóriu a praktické skúsenosti s modernými nákladnými autami v Kyjeve, program by mal ženy nahradiť mužov na práci. Zameral by sa najmä na ženy vysídlené vojnou, staršie ženy a tých, ktorí prišli o príjem alebo blízkych v dôsledku konfliktu.</p>\n<p>Stal sa to veľmi úspešný projekt. Od vzniku preškolenia Ukrajiny minulú jeseň sa viac ako 300 žien vyškolilo na jazdu na nákladných autách kategórie C s hmotnosťou sedem ton, pričom trikrát toľko sa prihlásilo, hovorí Oleksandra Panasiuk, koordinátorka. Jeho úspech sa rozšíril, inšpirujúc množstvo nových iniciatív na preškolenie. “Škola operátorov stavebných strojov,” napríklad, školí ženy, aby ovládali rýpadlá. Interné uhoľné bane preškolili ženy pracovníčky, aby riadili vozíky na prepravu uhlia v bani. Firmy sa snažili prispôsobiť svoje spôsoby ženám prostredníctvom vyšších platov, automatizácie procesov a programov duševného zdravia.</p>\n<p>Bola to reklama na Facebooku na bezplatné kurzy jazdy na nákladných autách, ktorá podnietila Kolisnichenko k zmene. “Povedala som si, dobre, teraz mám 52, je čas zmeniť svoj život, splniť si svoj sen,” hovorí. Školenie bolo náročné: dva týždne teórie, tri týždne praxe na získanie licencie na jazdu na nákladných autách nad sedem ton. “Stretla som veľa skvelých, odvážnych žien, ktoré chcú zmeniť svoje životy,” hovorí.</p>\n<p>Nájsť prácu potom bolo jednoduché. Realita práce sa však ukázala ako náročná. Najprv podnikla dlhé cesty po Ukrajine v nákladnom aute Scania, navigujúc predĺžené smeny, sirény leteckých útokov a napäté chvíle na opustených čerpacích staniciach. Musela spať na staniciach, často bez riadnych zariadení, a niekedy musela žiadať cudzincov o eskortu, aby mohla použiť toaletu. “Bolo to ťažké,” priznáva. “Ale som vďačná za túto skúsenosť.”</p>\n<p>Kolisnichenko hovorí, že je príliš skoro hovoriť o veľkých zmenách v rodových rolách na Ukrajine. “Mnoho ľudí nechápe, prečo by ženy mohli chcieť túto prácu,” hovorí. Dodáva, “Stretla som veľa úžasných ľudí po celej krajine,” a pohľady prekvapenia v očiach ľudí, keď zaparkuje svoje nákladné auto, sú pre ňu znakom pomalého, ale viditeľného posunu v spoločenských vnímaniach.</p>\n<p>Teraz, keď prepravuje športové potreby a oblečenie po kyjevskej oblasti so spoločnosťou Zammler, pokrýva len kratšie vzdialenosti. Ale často pomáha s vykladaním tovaru sama. “Nie je dosť mužov,” hovorí. “Je to väčšinou ženy v skladoch a obchodoch, kde dodávam, a tovar vykladáme spolu.”</p>\n<p>Keď bola dieťaťom, milovala všetko okolo otcových ciest – vôňu benzínu na čerpacích staniciach, krásu hôr, pocit slobody. Dnes jej práca prináša záblesky týchto spomienok, hoci sú teraz filtrované cez ťažkosti vojny. “Vidím, aká je krajina krásna so svojimi zelenými lesmi, ale tiež vidím, ako Rusi ničia domy a mestá. Vidím spálené autá na cestách, záchranné autá so zranenými vojakmi.”</p>\n<p>\"Je to ťažké; bolí to,” hovorí. “Ale verím, že všetko bude obnovené, ak každý človek urobí svoju časť.“ Dnes je jazda na nákladnom aute viac než detský sen. “Som potrebná,” dodáva. “Cítim hrdosť.” </p>\n<p><strong>Učiť sa žiť s vojnou</strong></p>\n<p>V prvých dňoch ruského útoku, keď Ukrajinci bežali na front, ženy vyvažovali ohromujúce množstvo výziev, akoby to robili len pred rokmi počas pandémie. Udržovali svoje rodiny v bezpečí, dodávali pomoc, zbierali peniaze pre vojakov, cestovali tisíce míľ, aby zabezpečili bezpečnosť svojich detí a pôsobili ako obhajcovia Ukrajiny v zahraničí – všetko to, zatiaľ čo museli mať viacero zamestnaní, aby prežili. Taktiež išli na front. Vyhliadka na rýchle víťazstvo pôsobila ako adrenalín, ktorý ich udržiaval v chode.</p>\n<p>Avšak to, čo si mysleli, že bude šprint, sa zmenilo na maratón. Ukrajinské ženy prestali očakávať, že dobré správy prídu zajtra. S ubúdajúcim adrenalínom sa snažia obmedziť “podiel vojny” vo svojich životoch, sústrediac sa na základné potreby, nachádzajúc naplnenie vo svojich profesionálnych životoch, rodinách a sebe, ale aj vo svojom pokračujúcom príspevku k vojnovému úsiliu.</p>\n<p>\"Potrebujú nejaký dôvod veriť, že život je dobrý a že majú veľa vecí, za ktoré môžu byť vďačné, napriek vojne,” hovorí Evgeniya Bliznyuk z Gradus Research. Vyčerpané a niekedy vyhorené, “začínajú brať veci pomalšie, starať sa o svoje emócie a komunikovať s inými ženami, svojou rodinou a svojimi deťmi.” </p>\n<p>Ženy udržiavali ekonomiku a spoločnosť v chode v týchto rokoch vojny. Taktiež zanechávali svoj odtlačok v nových sektoroch, často vo vojnových sektoroch, čistiac pôdu, budujúc drony a pripravujúc sa pomôcť veteránom uzdraviť sa a sociálne sa prispôsobiť. Viac než len “vyplňovačky medzier,” sú “sociálnymi spojkami,” prinášajúcimi odolnosť, empatiu a porozumenie do spoločnosti čelí obrovským výzvam. “Pretože Ukrajina je teraz veľmi odlišná ako pred vojnou,” hovorí Bliznyuk.</p>\n<p>Žiť v “novej realite” prispôsobovania sa predĺženej vojne znamená niečo iné pre každú ženu. “Zanechávam deti s babičkou a idem do práce,” hovorí Natália Myronenko, špecialistka na kontrolu kvality v humanitárnom odminovaní. “To je “nová norma”.” Pre Galinu Burkinu to znamená zabezpečiť svoju pôdu pre svoju vnučku. Natalya Kolisnichenko nachádza zmysel v jazde na nákladných autách.</p>\n<p>Áno, pre mnohé ženy otvorila vojna na Ukrajine šancu preniknúť do oblastí, ktoré tradične dominovali muži. Ale väčšina z nich hovorí, že stávky sú príliš vysoké na to, aby to nazvali “príležitosťou.” Namiesto toho je to nevyhnutnosť. Nevyhnutnosť prežiť, obnoviť a vybudovať cestu pre budúcnosť, kde môžu byť oni a krajina, ktorú milujú, konečne opäť v bezpečí.</p>\n<p><em>Tento príbeh bol vytvorený čiastočne vďaka podpore z grantového programu N-Ost’s Europe-Ukraine Desk. Yulia Surkova, ukrajinská novinárka pokrývajúca vojnové akcie a humanitárne problémy pre AFP, UNICEF a ukrajinské médiá, prispela k tomuto príbehu.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>je novinárka a reportérka. Pochádza z Francúzska, žije vo Frankfurte a pracuje ako korešpondentka pre medzinárodné médiá, vrátane <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> a<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:47.977",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>S jedným miliónom Ukrajincov v armáde, vrátane stoviek tisícov na frontových líniách, deväť miliónov vysídlených a tisíce mužov, ktorí kedysi nadšene narukovali, teraz sa skrývajú pred vojenskými náborármi, sa vojna zmenšila a preformovala pracovnú silu Ukrajiny. Naozaj, je pravdepodobné, že bude naďalej transformovať spoločnosť a miesto žien v nej po celé desaťročia.</I>\r\n<br><br>\r\nPo rokoch ako inžinierka kvality v veľkých supermarketoch a na stavbách bytov, Natalia Myronenko túžila po zmene. Vášnivá pre módu, krásu, make-up a harmóniu, videla svoj materský príspevok po narodení svojho druhého dieťaťa ako ideálny čas na zmenu. Ale vojna zasiahla, vrhla ju do oblasti, o ktorej nikdy nepredpokladala, že do nej vstúpi: humanitárne odminovanie. Keď dostala prácu ako manažérka kvality, predstavovala si predovšetkým kancelársku dozorovú prácu. “Potom som si uvedomila, že vojna je moja práca, a bola som šokovaná,” hovorí 40-ročná. Rovnako ako v jej starej práci, musí kontrolovať prácu iných ľudí. Iba teraz sú na váhe ľudské životy. Na stole je opäť zabezpečiť pôdu pre farmárov a ľudí, aby na nej mohli žiť, preskúmať každý kúsok poľnohospodárskej pôdy, ktorý bol svedkom bojov, starostlivo hľadať a odstraňovať nevybuchnuté míny, rakety, delostrelecké granáty, bomby a iné typy munície – všetko s maximálnou opatrnosťou. “Ide o bezpečnosť,” hovorí.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:47.978",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Rodne stereotipe se ruše dok se ukrajinske žene ističu",
                key:"uid": string:"ee75f445-1dc5-4043-b89e-ba682352c529",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Visoke potpetice i planinarske čizme</strong></p>\n<p> “Volim stylish stvari, lijepe prostore, ali ovaj posao je mnogo zanimljiviji,” kaže Myronenko jednog nedavnog jesenskog dana u Peći, na Kosovu, gdje pohađa daljnju obuku u školi za razminiranje MAT Kosovo. Besprijekorna u smeđem uniformi svog poslodavca, šestogodišnje Ukrajinske udruge deminera (UDA), proučava staru rusku raketu, učeći kako je deaktivirati. Njen posao je mješavina onoga što voli. Biti u uredu u Kijevu i na terenu. Nositi visoke potpetice i planinarske čizme. Povezivanje s djevojkama u uredu, analitička složenost zadatka: “Ne bih željela raditi ništa drugo.” Uglavnom, kaže, “to koristi mojoj zemlji.”</p>\n<p>Poput Myronenko, Valentina Kastrenko nikada nije zamišljala sebe u “muškom poslu – a kamoli da u njemu napreduje.” No, nakon što su ruske trupe bombardirale njen rodni grad Mariupolj, uništile njen dom i ukrale kamion njenog muža – njihov jedini izvor prihoda – nije imala izbora nego pobjeći na zapad. Kao i milijuni raseljenih Ukrajinaca, borila se da reinventira svoj život nakon potpune invazije. U grupi za podršku u Mariupolju, međutim, vidjela je oglas za besplatne tečajeve vožnje kamiona.</p>\n<p>Vožnja kamiona? To je bila domena njenog muža. Sa 57 godina, bila je blizu mirovine. Ipak, bez doma kojem se može vratiti i bez perspektiva, prijavila se. Sada je licencirana vozačica kamiona težih od sedam tona, planira surađivati s mužem na dugim vožnjama kamiona, pomažući pri utovaru robe. Zna koliko je posao kompliciran za žene. “Ukrajina je tradicionalna zemlja; tradicionalna uloga žena je biti kod kuće,” kaže. U Ukrajini vozači često odsustvuju tjednima, ali tečaj joj je dao poticaj: “Upoznala sam mnogo djevojaka koje žele doprinijeti obnovi Ukrajine.”</p>\n<p>Priče Natalije Myronenko i Valentine Kastrenko odražavaju veći društveni pomak koji se odvija u Ukrajini. S milijunom Ukrajinaca u vojsci, gotovo devet milijuna raseljenih, otprilike četvrtina populacije, i tisućama muškaraca koji su nekada rado pristupali sada se skrivaju od vojnih regrutera, rat nije samo smanjio i preoblikovao radnu snagu Ukrajine; doista, vjerojatno će nastaviti transformirati društvo i mjesto žena u njemu, desetljećima unaprijed.</p>\n<p>U nizu “istraživanja u vrijeme rata” za Gradus Research, tvrtku osnovanu tijekom pandemije COVID-19, sociologinja Evgeniya Bliznyuk mjeri puls ukrajinskog društva od prvih tjedana rata 2022., dokumentirajući njihove različite “mentalne faze”. Kaže da će uloga ukrajinskih žena postati sve značajnija, “ne samo da popune praznine, već i kao pokretačka snaga u obnovi Ukrajine kao inkluzivnog društva.”</p>\n<p>Popunjavajući praznine za odsutne muškarce, ukrajinske žene preuzimaju uloge koje su nekada smatrane nedostupnima. Postaju vozačice kamiona, bravari, strojari, zaštitari, pa čak i vatrogasci. U podzemlju rade u rudnicima ugljena. Na površini vode čeličane, tvornice i željeznice vitalne za ratne napore. Također se pridružuju vojsci u bez presedana brojevima.</p>\n<p>Iscrpljene, tri godine u ratu koji traje duže nego što je itko očekivao, ali odlučne, ukrajinske žene žude za stabilnošću i ispunjenjem. Za mnoge to znači traženje novih uloga i profesionalnog rasta, uključujući sektore povezane s ratnim naporima, industrije ključne za budućnost Ukrajine. One su demineri koji čiste poljoprivredno zemljište od ostataka ruskih eksploziva, graditelji dronova koji pomažu vojnicima u borbi, a sve više i one koje liječe rane vojnika.</p>\n<p>Dok se Ukrajina suočava s neizvjesnom budućnošću, žene se pojavljuju kao ključni pokretači otpornosti i prilagodljivosti. Pet milijuna njih sada živi u inozemstvu. One koje su ostale pomažu oblikovati vrstu društva kakva Ukrajina želi postati. “Žene postavljaju ton za budućnost,” kaže Myronenko, stručnjakinja za kontrolu kvalitete koja se prebacila na humanitarno razminiranje nakon invazije. Za nju, snaga dolazi iz prihvaćanja svoje ženstvenosti dok se suočava s zahtjevima izazovnog posla s životima na kocki.</p>\n<p><strong>“Feminizam je potpuna podrška našoj zemlji”</strong></p>\n<p>Danas u Ukrajini, pitanje rodnih uloga ima malo veze s zapadnim idealima rodne ravnopravnosti, a “bilo bi pogrešno reći da je rat motor emancipacije,” kaže Anna Colin-Lebedev, predavačica političke sociologije na Sveučilištu Paris Nanterre, koja je usporedila ulogu žena u Ukrajini i Rusiji. U Ukrajini, gdje se rat doživljava kao “borba svih,” muškarci i žene su jednako uključeni. “Ruska invazija se vidi kao egzistencijalna prijetnja, ne samo politička,” kaže. Ukrajinske žene imaju povijest kombiniranja posla i obitelji. No sada, “svaka majka vidi agresora kao opasnost za svoju djecu, svoju obitelj i svoju budućnost.”</p>\n<p>Tetyana Pashkina, stručnjakinja za rad u Kijevu koja proučava utjecaj rata na ekonomiju, slaže se. “Za nas,” kaže, “feminizam je potpuna podrška našoj zemlji.” Danas, u ukrajinskoj vojsci služi 50.000 žena, uključujući 10.000 na prvim linijama. To je tri puta više nego prije deset godina.</p>\n<p>Za žene, promjena je došla s ratom i mnogo prije nego što je trenutni sukob započeo. Kako je ruska agresija eskalirala u istočnim regijama Donjecka i Luganska 2014. godine, žene su odlučile uzvratiti. No, vojska je bila iscrpljena, a država krhka. Ako su željele da njihova zemlja zadrži svoju suverenost, morale su učiniti svoj dio. Otišle su na front, ali bez plaće ili mirovina za veterane zbog zakona iz sovjetskog doba koji im je zabranjivao pristup borbenim pozicijama, kao i stotinama drugih profesija koje su smatrane “štetnima za njihovo reproduktivno zdravlje.”</p>\n<p>Grupa žena pokrenula je kampanju za zagovaranje kako bi podigla svijest o rodnoj nejednakosti u oružanim snagama. Ključni alat bio je dokumentarni film o ulozi ukrajinskih žena na frontu pod nazivom <em>Nevidljivi bataljon.</em> Film je bio ključan u odluci vlade 2016. godine da počne ukidati niz zabrana na borbene poslove. Taj potez pokrenuo je more promjena.  “Ako žene mogu služiti na prvim linijama – najmuškijem poslu od svih – mogu raditi bilo što,” kaže Hanna Hrytsenko, istraživačica rodne ravnopravnosti za grupu Nevidljivi bataljon. Godine 2018. vlada je započela proces ukidanja zabrane za 450 profesija koje su prethodno smatrane “štetnima” za zdravlje žena, otvarajući put ženama da postanu vozačice kamiona, na primjer. Potpuna invazija dovela je do više otvorenih pozicija, s ženama koje su sada dopuštene raditi pod zemljom u rudnicima ugljena i preuzimati druge zadatke ključne za održavanje ekonomije.</p>\n<p><strong>Žene koje vode ukrajinsku revoluciju razminiranja</strong></p>\n<p>Kao menadžerica operacija za Ukrajinsku udrugu deminera, neprofitnu grupu od 400 sapera osnovanu prije šest godina, Iryna Kustovska je na čelu sektora koji je brzim rastom uzrokovan punom invazijom. Nekada zatvoren za žene, ovaj sektor sada broji žene kao trećinu svojih humanitarnih deminera. “Širi se pred našim očima,” kaže Kustovska.</p>\n<p>Potražnja je ogromna. Procjenjuje se da je do jedne trećine teritorija Ukrajine zagađeno neeksplodiranim minama, kasetnim bombama, žicama, zamkama i fragmentima granata koje su ostavile ruske snage, a Ukrajina je postala najminiranija zemlja na svijetu. Sve više, to su žene koje preuzimaju opasan zadatak pomoći da se zemlja ponovno učini sigurnom za poljoprivredu i stanovanje. Svaka to radi na svoj način. Tu su mlade majke poput Natalije Myronenko, stručnjakinje za kontrolu kvalitete koja provjerava da li je posao deminera obavljen ispravno. No tu su i žene poput Galine Burkina, 55, koja je završila vodeći tim od 12 deminera, svih muškaraca, nakon što je pobjegla od ruske okupacije, prvo u Debaltsevu 2015. godine, a zatim u Svitlodarsk 2022. godine, napustivši svoj stari život kao radnica u elektrani. “Humanitarno razminiranje će, nažalost, biti prioritet desetljećima,” primjećuje Kustovska.   </p>\n<p>Ne samo da ovaj posao spašava živote, već je i bitan za ukrajinski poljoprivredni sektor. Često nazivan “kruharnicom svijeta,” plodna zemlja Ukrajine igra ključnu ulogu u globalnim opskrbama hranom.</p>\n<p>Prije rata, 38-godišnja Kustovska imala je malo iskustva s čišćenjem bombi. Radila je u strateškom odjelu ukrajinske zrakoplovne uprave, fokusirajući se na regulaciju dronova. No, kako je hitnost čišćenja eksploziva postajala očita, iskoristila je priliku. Nakon što je invazija započela, mala grupa ukrajinskih žena poslana je u MAT Kosovo, međunarodnu školu za razminiranje u Peći, na obuku. S muškarcima koji su bili spriječeni napustiti zemlju, Ukrajina se okrenula svojim ženama, koje su počele probijati nove granice u tom području. Kustovska se prijavila da se pridruži grupi polaznica i završila tri kruga obuke, diplomirajući kao najbolja u svom razredu – jedina žena na tečaju namijenjenom vojnim stručnjacima i inženjerima oružja.</p>\n<p>Postala je inženjerka za kontrolu kvalitete za Demining Solution, jednu od šest privatnih ukrajinskih tvrtki za razminiranje koje se pojavljuju u Ukrajini uz međunarodne neprofitne organizacije poput Halo Trust i Švicarske zaklade za akciju protiv mina (FSD).</p>\n<p>“Kada sam počela, žene u razminiranju bile su vruća tema,” prisjeća se Kustovska. “Ljudi bi govorili, ‘Žene demineri? Stvarno?’ No, stavovi se mijenjaju. “Sada, ljudi samo kažu, ‘u redu, tvoj posao je razminiranje, kao žena.’”</p>\n<p>“Za žene, razminiranje nije samo odgovor na rat; to je također prilika za profesionalni rast,” dodaje. “Bit će mnogo poslova – ne samo za obične demine, već i za menadžerske pozicije.”</p>\n<p>Kada zapošljava regrute, spol nije bitan: svi demineri moraju slijediti iste složene, ali jasne procedure. No, žene često donose jedinstvenu perspektivu u to područje, kaže, pozivajući se na sposobnost razmišljanja “izvan okvira” i upravljanja višestrukim zadacima istovremeno. Ove vještine postaju sve vrijednije kako se broj eksploziva povećava i otkrivaju se novi, podmukliji oblici zamki. Uz starije neeksplodirane municije, ruske snage ostavljaju novo proizvedeno oružje, s kreativnijim i opasnijim zamkama koje postaju uobičajene.</p>\n<p>“Pitamo se koliko novih ideja naš neprijatelj može donijeti na našu zemlju,” primjećuje Kustovska, nazivajući zamke “okrutnom fantazijom.” Iako je opasnost stvarna, motivacija je jasna: “Kada pitamo kandidate zašto žele pridružiti, gotovo svi kažu, ‘Želim pomoći da naša zemlja ponovno bude sigurna.’”</p>\n<p><strong>Održavanje opskrbnog lanca Ukrajine</strong></p>\n<p>Na svježem jesenskom danu, 52-godišnja Natalya Kolisnichenko pažljivo polira ogledala i prednja svjetla svog bijelog Renault kamiona od 15 tona. “To je ženski kamion,” kaže s ponosom. Kamion, s automatskim mjenjačem i kamerama za vožnju unatrag, djeluje novo i pomalo avanturistički. Tog dana, priprema se za transport perilica rublja i sportske odjeće u regiji Kijev kao dio svog posla u Zammleru, najvećoj logističkoj tvrtki u Ukrajini. To je san koji je gajila otkako ju je otac vodio na duga putovanja do Karpata i Krima. No tada je njena majka rekla da vožnja kamiona nije posao za žene. Prvo je postala učiteljica u vrtiću, zatim radnica u uredu i odgajala dva sina.</p>\n<p>Rat je bio potreban da ponovno aktivira njen uspavani dječji san. Preobučena u vozačicu kamiona od strane švedske neprofitne organizacije, svjedoči o rastućem trendu u Ukrajini koji vidi žene kako ulaze u profesije koje su dugo smatrane štetnima za njih ili na koje se gledalo s prezirom zbog ostataka sovjetske ideologije o ulozi žena. Potaknuta nužnošću održavanja kritične infrastrukture Ukrajine, također je pomogla da se uzdrmaju tradicionalne rodne stereotipe.</p>\n<p><em>Beredskapslyftet</em>, ili “Shift Skills” na švedskom, rođena je tijekom pandemije COVID-19 kako bi pomogla stjuardesama da pređu u poslove poput blagajnika. Tri godine kasnije, grupa je nastojala pomoći Ukrajini da se oporavi od još jedne krize, identificirajući i kombinirajući dva hitna problema. S zatvorenim lukama i zračnim lukama i paraliziranim logističkim sektorom, na kojem sve ovisi, vožnja kamiona postala je vitalna arterija ukrajinske ekonomije. No, rat je iscrpio sektor od vozača. Žene su, u međuvremenu, hitno trebale raditi. Miješajući teoriju i praktično iskustvo s modernim kamionima u Kijevu, program bi doveo žene da zamijene muškarce na poslu. Posebno bi se ciljalo na žene raseljene ratom, starije žene i one koje su izgubile prihode ili voljene zbog sukoba.</p>\n<p>Postao je vrlo uspješan projekt. Više od 300 žena obučeno je za vožnju kamiona kategorije C težine sedam tona od osnivanja Reskilling Ukraine prošle jeseni, s tri puta više prijavljenih, kaže Oleksandra Panasiuk, koordinatorica. Njegov uspjeh se povećao, inspirirajući niz novih inicijativa prekvalifikacije. “Škola operatera građevinskih strojeva,” na primjer, obučava žene za upravljanje bagerima. Interno, rudnici ugljena su prekvalificirali radnice da voze kolica za nošenje ugljena unutar rudnika. Tvrtke su pokušale prilagoditi svoje načine ženama kroz više plaće, automatizaciju procesa i programe mentalnog zdravlja.</p>\n<p>Bio je to Facebook oglas za besplatne tečajeve vožnje kamiona koji je potaknuo Kolisnichenko da napravi promjenu. “Rekla sam, u redu, sada imam 52 godine, vrijeme je da promijenim svoj život, ostvarim svoj san,” kaže. Obuka je bila teška: dva tjedna teorije, tri tjedna prakse kako bi dobila licencu za vožnju kamiona težih od sedam tona. “Upoznala sam mnogo sjajnih, hrabrih žena koje žele promijeniti svoje živote,” kaže.</p>\n<p>Pronalaženje posla nakon toga bilo je lako. Stvarnost posla, međutim, pokazala se izazovnom. Isprva je putovala dugim putovanjima širom Ukrajine u Scania kamionu, navigirajući produženim smjenama, sirenama za zračne napade i napetim trenucima na napuštenim benzinskim postajama. Morala je spavati na postajama, često bez odgovarajućih sadržaja, a ponekad je morala tražiti od stranaca da je prate do WC-a. “Bilo je teško,” priznaje. “Ali sam zahvalna na iskustvu.”</p>\n<p>Kolisnichenko kaže da je prerano govoriti o velikim promjenama u rodnim ulogama u Ukrajini. “Mnogi ljudi ne razumiju zašto bi žene mogle htjeti ovaj posao,” kaže. Dodajući, “Upoznala sam mnogo nevjerojatnih ljudi širom zemlje,” a izrazi iznenađenja u očima ljudi dok parkira svoj kamion su, za nju, znak sporog, ali primjetnog pomaka u društvenim percepcijama.</p>\n<p>Sada, transportirajući sportsku robu i odjeću po regiji Kijev s Zammlerom, pokriva samo kraće udaljenosti. No često sama pomaže pri istovaru robe. “Nema dovoljno muškaraca,” kaže. “U skladištima i trgovinama gdje isporučujem, većinom su žene, i zajedno istovaramo robu.”</p>\n<p>Kao dijete, voljela je sve u vezi s putovanjima svog oca – miris benzina na benzinskim postajama, ljepotu planina, osjećaj slobode. Danas, njen posao donosi naznake tih sjećanja, iako su sada filtrirana kroz teškoće rata. “Vidim koliko je zemlja lijepa sa svojim zelenim šumama, ali također vidim kako Rusi uništavaju domove i gradove. Vidim spaljene automobile na cestama, hitne automobile s ranjenim vojnicima.”</p>\n<p>\"Teško je; boli,” kaže. “Ali vjerujem da će sve biti obnovljeno ako svaka osoba učini svoj dio.“ Danas, vožnja kamiona je više od dječjeg sna. “Potrebna sam,” dodaje. “Ponosna sam.” </p>\n<p><strong>Učenje živjeti s ratom</strong></p>\n<p>U ranim danima ruske invazije, dok su Ukrajinci žurili na front, žene su balansirale vrtoglav broj izazova, kao što su to činile samo nekoliko godina prije tijekom pandemije. Čuvale su svoje obitelji, isporučivale pomoć, prikupljale sredstva za vojnike, putovale tisućama milja kako bi svoju djecu dovele na sigurno i djelovale kao zagovornice Ukrajine u inozemstvu – sve dok su morale raditi više poslova kako bi preživjele. Također su odlazile na front. Perspektiva brze pobjede djelovala je kao adrenalin, držeći ih u pokretu.</p>\n<p>Međutim, ono što su mislile da će biti sprint pretvorilo se u maraton. Ukrajinske žene su prestale očekivati da će dobre vijesti doći sutra. Kako adrenalin opada, pokušavaju ograničiti “udjel rata” u svojim životima, fokusirajući se na osnovne potrebe, pronalazeći ispunjenje u svojim profesionalnim životima, obiteljima i sebi, ali i u svom nastavku doprinosa ratnim naporima.</p>\n<p>\"Treba im neki razlog da vjeruju da je život dobar i da imaju mnogo stvari na kojima mogu biti zahvalne unatoč ratu,” kaže Evgeniya Bliznyuk iz Gradus Research. Iscrpljene i ponekad izgorjele, “počele su uzimati stvari sporije, brinuti se o svojim emocijama i komunicirati s drugim ženama, svojom obitelji i svojom djecom.” </p>\n<p>Žene su održavale ekonomiju i društvo u ovim godinama rata. Također su ostavljale svoj trag u novim sektorima, često sektorima povezanim s ratom, čisteći zemljište, gradeći dronove i pripremajući se pomoći veteranima da se izliječe i socijalno prilagode. Više od “popunjavača praznina,” one su “društveni povezivači,” donoseći otpornost, empatiju i razumijevanje društvu koje se suočava s ogromnim izazovima. “Jer je Ukrajina sada vrlo drugačija nego prije rata,” kaže Bliznyuk.</p>\n<p>Živjeti u “novoj stvarnosti” prilagođavanja na produženi rat znači nešto drugačije za svaku ženu. “Ostavljam djecu s bakom, a idem na posao,” kaže Natalija Myronenko, stručnjakinja za kontrolu kvalitete humanitarnog razminiranja. “To je ‘nova norma’.” Za Galinu Burkina, to znači učiniti svoju zemlju sigurnom za svoju unuku. Natalya Kolisnichenko pronalazi svrhu u vožnji kamiona.</p>\n<p>Da, za mnoge žene, rat je otvorio u Ukrajini priliku da uđu u područja koja su tradicionalno dominirali muškarci. No, većina njih kaže da su ulozi previše visoki da bi to nazvale “prilikom.” Umjesto toga, to je nužnost. Nužnost za preživljavanje, obnovu i otvaranje puta za budućnost u kojoj će one i zemlja koju vole konačno biti ponovno sigurne.</p>\n<p><em>Ova priča je djelomično nastala zahvaljujući podršci iz programa N-Ost Europe-Ukraine Desk grant. Yulia Surkova, ukrajinska novinarka koja pokriva ratne akcije i humanitarne probleme za AFP, UNICEF i ukrajinske medije, pridonijela je ovoj priči.</em></p>\n<p> </p>\n<p><em> </em></p>\n<p><strong>Isabelle de Pommereau </strong>je novinarka i reporterka. Podrijetlom iz Francuske, živi u Frankfurtu i radi kao dopisnica za međunarodne medije, uključujući <em>Christian Science Monitor, De</em><em>utsche Welle</em> i<em> Alternatives Economiques.</em></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvho4xary2fuc4t3g3kbk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.576",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcvuwjhqr7scsjjtrupyrm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Sa milijun Ukrajinaca u vojsci, uključujući stotine tisuća na prvim linijama, devet milijuna raseljenih i tisuće muškaraca koji su nekada rado pristupili vojsci, a sada se skrivaju od vojnih regrutera, rat je smanjio i preoblikovao radnu snagu Ukrajine. Doista, vjerojatno će nastaviti transformirati društvo i mjesto žena u njemu još desetljećima. </I>\n<br><br>\nNakon godina rada kao inženjer kontrole kvalitete u velikim supermarketima i na gradilištima stambenih objekata, Natalia Myronenko je čeznula za promjenom. Strastvena prema modi, ljepoti, šminkanju i harmoniji, vidjela je svoj porodiljni dopust nakon rođenja drugog djeteta kao savršeno vrijeme za preokret. No, rat je umiješao prste, gurnuvši je u područje za koje nikada nije zamišljala da će ući: humanitarno razminiranje. Kada je dobila posao kao menadžer kontrole kvalitete, zamišljala je većinom uredski nadzor. “Tada sam shvatila da je rat moj posao, i bila sam šokirana,” kaže 40-godišnjakinja. Kao i u svom starom poslu, mora provjeravati rad drugih ljudi. Samo što su sada ljudski životi na kocki. U pitanju je ponovno osiguranje sigurnosti zemlje za farmere i ljude koji na njoj žive, istraživanje svake parcele obradive zemlje koja je svjedočila borbama, pažljivo traženje i uklanjanje neeksplodiranih mina, projektila, artiljerijskih granata, bombi i drugih vrsta streljiva – sve s najvećom pažnjom. “Sve se svodi na sigurnost,” kaže.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.577",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}