REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Life on the front: living and surviving in Russia’s war in eastern Ukraine"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>Scenes of conflict from Ukraine continue to dominate reports concerning the ongoing Russian invasion. Despite this, the war moves at a rather slow pace at the front. This reflects the local population’s adaptation to the conflict, with people stealing small moments of normalcy throughout their day-to-day lives.</I>\r\n<br><br>\r\nOn a cool, bluish-green river just minutes from the eastern Ukrainian city of Sloviansk, Ukrainian soldiers from a mortar brigade seek to relax. The dark green military 4x4 that brought them from the front now sits idle as they cast fishing lines into the water. The fishing is poor, yielding little more than ripples, but the catch does not matter. For these soldiers, the chance to grill meat, share drinks, and laugh in the open air is worth more than any fish they might pull out. Here, far from the war, time slows, and the simple act of being together in nature becomes a fleeting treasure.\r\n"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>For many, whether in the West or in the heart of Kyiv, the war remains a distant abstraction – a semi-reality, witnessed only through screens or heard in the brief phone calls from brothers, sons and husbands stationed far away. The true texture of life at the front line, the raw experience of those in the east of the country, feels remote, even unreal. In cities like Sloviansk, the people live with the war every day, its presence heavy and inescapable, yet in other parts of Ukraine, even within the same country, there is a divide. Many will never fully understand the weight of the conflict carried by those to the east.</p>\n<p>Media coverage, driven by statistics and analysis, often reduces the war to numbers: billions in aid, frozen Russian assets, tanks delivered, hundreds of thousands dead or wounded. The headlines count the toll of civilian lives – 22 killed in Kharkiv yesterday, tens of thousands lost in Mariupol – but these figures, as vital as they are for comprehending the scale of devastation, fail to capture the human dimension. They gloss over the individual stories, the faces and fates of the people who live with the war day by day, those who defend Ukraine, and the civilians who endure the horror thrust upon them.</p>\n<p><strong>Life in and around Donbas </strong></p>\n<p>It may surprise many to learn that the pace of Russia’s war of aggression in the Donbas is quite slow. The military presence, however, is inescapable, weaving itself into the fabric of daily life. Soldiers linger on every corner – leaning against lampposts, smoking by the roadside, filling up their tanks at the local WOG petrol station, or stealing moments with their wives and girlfriends. Yet, for all their presence, actual combat is a rare sight. Among the hundreds of thousands of Ukrainian soldiers braving the trenches to defend their homeland, only a fraction engage in battle at any given time. The rest, caught in the rhythm of war’s rotation, retreat behind the front lines to rest, recalibrate and repair their gear. There, they form part of the everyday landscape, a constant yet quiet symbol of the region’s unrelenting struggle.</p>\n<p>In the near-front cities of Kramatorsk and Sloviansk, which have withstood the weight of Russian aggression since 2014, life clings fiercely to the notion of \"business as usual\". Despite the near constant barrage of artillery and ballistic strikes – claiming the lives of civilians and soldiers alike – these cities refuse to halt. Cafés hum with quiet resilience, serving soldiers, volunteers, journalists and locals. Sunlit terraces along the streets offer cheap cappuccinos, a simple but steadfast comfort. Under the morning light, caffeine becomes a lifeline, restoring energy after sleepless nights of relentless bombardment, sharpening the minds of Ukraine's defenders as the war grinds on toward its third year. And somehow, miraculously, the streets remain full – young and old, men and women, soldiers and civilians – moving through the ruins of war with a quiet determination that refuses to bend.</p>\n<p>The nights in Donbas are a symphony of distant destruction – the deep thud of artillery; the sharp crack of outgoing shells; and the low, menacing rumble of Grad rockets exploding just 20 kilometres away. With alcohol banned and the streets locked down by a curfew that starts at nine o’clock, the cities fall into an eerie silence, broken only by the dull roar of war at the edges of consciousness. Russian attacks, relentless and indiscriminate, strike more often now, tearing into civilian homes, military depots and apartment blocks. Those lucky enough to snatch a few hours of sleep are often jolted awake by the tremor of another explosion.</p>\n<p>Morning creeps in with a strange kind of rhythm. The streets, emptied and still under the veil of night, begin to stir as pensioners march to the markets, bags of homegrown vegetables in hand, and soldiers crank the engines of old European trucks, heading off toward the perilous “zero line”. Yet the city never moves with urgency – there is no rush here. Donbas, like the war itself, crawls at a sluggish pace, as if time has thickened, its flow heavy with destruction. The war inches closer, its path littered with the remnants of a world the locals spent decades building, threatening to swallow the last standing cities with its slow, insidious creep.</p>\n<p><strong>Free time </strong></p>\n<p>For nearly three years now, though in some regions more than a decade, life in Ukraine has revolved around the relentless shadow of war, with Russia’s brutal invasion casting its weight over everything. Yet for those who live with the war’s presence every day, it is the rare moments of respite that offer true solace. In these fleeting pauses between battles and the grind of daily hardship, civilians and soldiers alike cling to the quiet spaces that exist beyond the front lines. They dream not of grand trips abroad, but rather of the simple in-betweens: a brief hour outdoors, the warmth of a family gathering, a swim in a nearby river, or an afternoon tending to the garden.</p>\n<p>In Sloviansk, from the first warmth of spring until the crisp days of late autumn, the saltwater lakes become a gathering place for the city’s residents and the soldiers stationed nearby. The lakes, shimmering under the wide Ukrainian sky, are dotted with people bobbing gently in the water, their movements slow and languid. Children race past on their bicycles, weaving through the crowds, while the more athletic soldiers swim steady laps across the lake, cutting through the water with purpose. Elderly men and women float on their backs, arms outstretched, savouring the rare sensation of weightlessness, their faces tilted toward the sun.</p>\n<p>Along the shore, local entrepreneurs weave through the clusters of sunbathers, offering sodas and trays of homemade pastries, the smell of fresh-baked dough mingling with the salty scent of the lake. Conversations hum softly in the air, punctuated by the occasional laugh, as though the war beyond the city’s edges was a distant dream. But it is not. The distant rumble of artillery, the sharp crack of explosions, and the occasional roar of a fighter jet remind everyone that the front is not far away. Yet here, in these stolen moments of peace, the people of Sloviansk, hardened by years of conflict, allow themselves to relax, to breathe.</p>\n<p>Just a few kilometres from the city, along a quiet river that winds its way into Sloviansk, a group of soldiers gather around a small fire. The coals crackle gently as they sip Coca-Cola and Fanta, while the scent of grilling shashlik fills the air. Laughter rises between them, easy and unguarded, as they share stories from the front — tales of close calls, daily challenges, and the unshakable bond they have forged in the crucible of war. Dmytro, a 25-year-old soldier from central Ukraine, sits with a rod in hand, casting his line into the slow-moving river. As he shows pictures of his children, pride flickers in his eyes, though a quiet sadness lingers just beneath. \"I haven’t seen them in years,\" he confesses, his voice softened by the distance that separates him from his family.</p>\n<p>But here, by the river’s edge, with the sun casting its golden light over the water, there is little room for sorrow. Dmytro teaches us how to fly fish, demonstrating with patience. \"It’s easier here, in these shallow waters,\" he explains. Though the dangers of the “zero line” loom in their near future, the mood is surprisingly light. Dmytro and his comrades bask in the warmth of the summer sun, joking and trading stories as if the war were worlds away. For a moment, the beauty of the Donbas countryside holds them in a brief reprieve, offering a taste of normalcy amidst the chaos only kilometres away. Here, surrounded by trees and water, they are simply men enjoying the simple pleasures of life: a fire, a meal, and the quiet company of friends. Stories like these abound across Donbas and much of Ukraine's war-torn regions, woven into the daily fabric of life amidst the conflict.</p>\n<p><strong>Dreaming of the future</strong></p>\n<p>Despite the many horrors, joy still blooms in Donbas. Families continue to plant gardens, rebuild their homes, and dream of a future beyond the war. In the ruins of a small town 40 kilometres north of Sloviansk, just over the Kharkiv-Donetsk regional border, a family works tirelessly to restore what is left of their home and life. Kam’yanka, twice consumed by the front line of Russia's invasion in 2022, was reduced to rubble. Of its 1,200 residents, fewer than 20 have returned. Yet those who have, like Viktor and Larissa, harbour big dreams. They began by clearing their land of mines, usually without the help of professionals, and are now slowly rebuilding their home with no power or running water.</p>\n<p>Viktor and Larissa, after fleeing in the early weeks of war, returned at the end of 2022 to find their village destroyed. Two years later, they have almost finished rebuilding their house, once shattered by Russian artillery. They have repaired their looted bathroom, put a new roof over their heads, and started to feel at home again. “We were born here, our parents and children were born here. We see ourselves nowhere but on this land,” Larissa says. This summer, despite Viktor’s fall from the roof and subsequent surgery, they have tended to their garden, harvesting pumpkins, corn  and tomatoes. Larissa, with pride, serves homemade cabbage-filled buns to visitors. Amidst the hardships, they cherish the simple pleasures of life – being with their dogs, sharing stories with passing journalists, and embracing the hope that everything will be fine. “We will not give the Russians the satisfaction of driving us away from our land,” Larissa tells <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>In many ways, Larissa and Viktor are fortunate. Their town was liberated in the war's first year. But for hundreds of thousands in Donbas, the future remains a distant dream. Russia continues to advance toward Pokrovsk, Kramatorsk and countless other towns and villages, forcing civilians to flee by train and car. Many remain, caught in the path of the approaching Russian army, their hopes suspended in uncertainty. These are the people for whom Ukraine’s defenders fight, for whom the West sends billions in aid, and for whom the world must not forget. In the end, this war is not about tanks, jets or shells. It is about people – their freedoms, their yearning for democracy, and their unwavering resolve to reclaim their destinies.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> is an independent researcher, founder of the boutique analytic firm Reaktion Group, an analyst at the political analysis project R.Politik, and an editor at RANE. He holds degrees from the University of British Columbia in Canada, Heidelberg University in Germany and St Petersburg State University, Russia.</p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Живот на фронта: живот и оцеляване в руската война в източна Украйна\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Život na frontě: žít a přežít ve válce Ruska na východní Ukrajině\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Leben an der Front: Leben und Überleben im russischen Krieg in der Ostukraine\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Η ζωή στο μέτωπο: ζώντας και επιβιώνοντας στον πόλεμο της Ρωσίας στην ανατολική Ουκρανία\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Life on the front: living and surviving in Russia’s war in eastern Ukraine\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"La vida en el frente: viviendo y sobreviviendo en la guerra de Rusia en el este de Ucrania\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Elämä eturintamassa: elämistä ja selviytymistä Venäjän sodassa Itä-Ukrainassa\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"La vie sur le front : vivre et survivre dans la guerre de la Russie en Ukraine orientale\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Život na frontu: življenje i preživljavanje u ruskom ratu u istočnoj Ukrajini\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Az élet a frontra: élni és túlélni Oroszország háborújában Kelet-Ukrajnában\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Vita al fronte: vivere e sopravvivere nella guerra della Russia nell'Ucraina orientale\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Leven aan het front: leven en overleven in Rusland's oorlog in het oosten van Oekraïne\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Życie na froncie: życie i przetrwanie w wojnie Rosji w wschodniej Ukrainie\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Vida na linha de frente: vivendo e sobrevivendo na guerra da Rússia no leste da Ucrânia\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Viața pe front: a trăi și a supraviețui în războiul Rusiei din estul Ucrainei\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Жизнь на фронте: жизнь и выживание в российской войне на востоке Украины\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Život na fronte: žitie a prežitie vo vojne Ruska na východnej Ukrajine\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Livet på fronten: att leva och överleva i Rysslands krig i östra Ukraina\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Savaşın ön cephesinde: Doğu Ukrayna'daki Rusya'nın savaşında yaşamak ve hayatta kalmak\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Життя на фронті: життя та виживання у війні Росії на сході України\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Сцени на конфликт от Украйна продължават да доминират в репортажите относно текущата руска инвазия. Въпреки това, войната се движи с доста бавен темп на фронта. Това отразява адаптацията на местното население към конфликта, като хората крадат малки моменти на нормалност в ежедневието си.</i>\n\nНа хладна, синьо-зелена река само на минути от източния украински град Словянск, украински войници от мортирна бригада се опитват да се отпуснат. Тъмнозеленото военно 4x4, което ги е довело от фронта, сега седи бездейно, докато те хвърлят рибарски въдици във водата. Риболовът е слаб, даващ малко повече от вълни, но уловът не е важен. За тези войници, възможността да сготвят месо, да споделят напитки и да се смеят на открито струва повече от всяка риба, която биха могли да извадят. Тук, далеч от войната, времето се забавя, а простият акт на събиране в природата става мимолетно съкровище.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Scény konfliktu z Ukrajiny nadále dominují zprávám o probíhající ruské invazi. I přes to se válka na frontě posouvá poměrně pomalu. To odráží adaptaci místního obyvatelstva na konflikt, kdy lidé kradou malé okamžiky normality během svých každodenních životů.</i>\r\n\r\nNa chladné, modro-zelené řece jen pár minut od východoukrajinského města Sloviansk se ukrajinští vojáci z minometné brigády snaží odpočívat. Tmavě zelené vojenské 4x4, které je přivezlo z fronty, nyní nečinně stojí, zatímco hází rybářské pruty do vody. Rybářský úlovek je slabý, přináší jen málo víc než vlnky, ale úlovek není důležitý. Pro tyto vojáky je šance grilovat maso, sdílet nápoje a smát se na čerstvém vzduchu cennější než jakákoli ryba, kterou by mohli vytáhnout. Zde, daleko od války, čas zpomaluje a jednoduchý akt být spolu v přírodě se stává pomíjivým pokladem.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Szene von Konflikten aus der Ukraine dominieren weiterhin die Berichte über die laufende russische Invasion. Trotz dessen bewegt sich der Krieg an der Front in einem eher langsamen Tempo. Dies spiegelt die Anpassung der lokalen Bevölkerung an den Konflikt wider, wobei die Menschen kleine Momente der Normalität in ihrem Alltag stehlen.</i>\n\nAn einem kühlen, bläulich-grünen Fluss, nur wenige Minuten von der östlichen ukrainischen Stadt Sloviansk entfernt, versuchen ukrainische Soldaten aus einer Mörserbrigade, sich zu entspannen. Der dunkelgrüne Militär-4x4, der sie von der Front gebracht hat, steht jetzt untätig da, während sie Angelruten ins Wasser werfen. Der Fischfang ist schlecht und bringt kaum mehr als Wellen, aber der Fang spielt keine Rolle. Für diese Soldaten ist die Gelegenheit, Fleisch zu grillen, Getränke zu teilen und im Freien zu lachen, mehr wert als jeder Fisch, den sie herausziehen könnten. Hier, weit weg vom Krieg, verlangsamt sich die Zeit, und der einfache Akt, in der Natur zusammen zu sein, wird zu einem flüchtigen Schatz.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Σκηνές σύγκρουσης από την Ουκρανία συνεχίζουν να κυριαρχούν στις αναφορές σχετικά με την τρέχουσα ρωσική εισβολή. Παρά αυτό, ο πόλεμος κινείται με μάλλον αργό ρυθμό στο μέτωπο. Αυτό αντικατοπτρίζει την προσαρμογή του τοπικού πληθυσμού στη σύγκρουση, με τους ανθρώπους να κλέβουν μικρές στιγμές κανονικότητας κατά τη διάρκεια της καθημερινής τους ζωής.</i>\r\n\r\nΣε έναν δροσερό, γαλαζωπό-πράσινο ποταμό μόλις λίγα λεπτά από την ανατολική Ουκρανική πόλη Σλοβιάνσκ, Ουκρανοί στρατιώτες από μια ταξιαρχία όλμων προσπαθούν να χαλαρώσουν. Το σκούρο πράσινο στρατιωτικό 4x4 που τους έφερε από το μέτωπο τώρα κάθεται ανενεργό καθώς ρίχνουν τις γραμμές ψαρέματος στο νερό. Το ψάρεμα είναι φτωχό, αποδίδοντας λίγο περισσότερο από κυματισμούς, αλλά η ψαριά δεν έχει σημασία. Για αυτούς τους στρατιώτες, η ευκαιρία να ψήσουν κρέας, να μοιραστούν ποτά και να γελάσουν στον αέρα είναι πιο πολύτιμη από οποιοδήποτε ψάρι θα μπορούσαν να βγάλουν. Εδώ, μακριά από τον πόλεμο, ο χρόνος επιβραδύνεται, και η απλή πράξη του να είμαστε μαζί στη φύση γίνεται ένας φευγαλέος θησαυρός.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>Scenes of conflict from Ukraine continue to dominate reports concerning the ongoing Russian invasion. Despite this, the war moves at a rather slow pace at the front. This reflects the local population’s adaptation to the conflict, with people stealing small moments of normalcy throughout their day-to-day lives.</i>\r\n\r\nOn a cool, bluish-green river just minutes from the eastern Ukrainian city of Sloviansk, Ukrainian soldiers from a mortar brigade seek to relax. The dark green military 4x4 that brought them from the front now sits idle as they cast fishing lines into the water. The fishing is poor, yielding little more than ripples, but the catch does not matter. For these soldiers, the chance to grill meat, share drinks, and laugh in the open air is worth more than any fish they might pull out. Here, far from the war, time slows, and the simple act of being together in nature becomes a fleeting treasure.\r\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>Las escenas de conflicto de Ucrania continúan dominando los informes sobre la invasión rusa en curso. A pesar de esto, la guerra avanza a un ritmo bastante lento en el frente. Esto refleja la adaptación de la población local al conflicto, con personas robando pequeños momentos de normalidad a lo largo de sus vidas diarias.</i>\n\nEn un río fresco de color verde azulado, a solo minutos de la ciudad ucraniana de Sloviansk, soldados ucranianos de una brigada de morteros buscan relajarse. El 4x4 militar de color verde oscuro que los trajo del frente ahora está inactivo mientras lanzan líneas de pesca al agua. La pesca es escasa, produciendo poco más que ondas, pero la captura no importa. Para estos soldados, la oportunidad de asar carne, compartir bebidas y reír al aire libre vale más que cualquier pez que puedan sacar. Aquí, lejos de la guerra, el tiempo se ralentiza, y el simple acto de estar juntos en la naturaleza se convierte en un tesoro efímero.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Ukrainan konfliktin kohtaukset jatkuvat raporttien hallitsemista Venäjän jatkuvasta hyökkäyksestä. Tästä huolimatta sota etenee melko hitaasti rintamalla. Tämä heijastaa paikallisen väestön sopeutumista konfliktiin, kun ihmiset varastavat pieniä hetkiä normaalista arjesta päivittäisessä elämässään.</i>\n\nViileällä, sinivihreällä joella vain muutaman minuutin päässä itäukrainalaisesta Slovianskista ukrainalaiset sotilaat kranaatinheitinjoukkueesta yrittävät rentoutua. Tumma vihreä sotilas 4x4, joka toi heidät rintamalta, seisoo nyt tyhjillään, kun he heittävät onkivapoja veteen. Kalastus on huonoa, saaden aikaan vain pieniä aaltoja, mutta saaliilla ei ole väliä. Näille sotilaille mahdollisuus grillata lihaa, jakaa juomia ja nauraa ulkoilmassa on arvokkaampaa kuin mikään kala, jonka he saattaisivat saada. Täällä, kaukana sodasta, aika hidastuu, ja yksinkertainen yhdessäolo luonnossa muuttuu ohikiitäväksi aarteeksi.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Les scènes de conflit en Ukraine continuent de dominer les rapports concernant l'invasion russe en cours. Malgré cela, la guerre avance à un rythme plutôt lent sur le front. Cela reflète l'adaptation de la population locale au conflit, avec des gens volant de petits moments de normalité tout au long de leur vie quotidienne.</i>\n\nSur une rivière fraîche, d'un vert bleuté, à quelques minutes de la ville ukrainienne de Sloviansk, des soldats ukrainiens d'une brigade de mortiers cherchent à se détendre. Le 4x4 militaire vert foncé qui les a amenés du front est maintenant à l'arrêt alors qu'ils jettent des lignes à pêche dans l'eau. La pêche est mauvaise, ne donnant guère plus que des ondulations, mais la prise n'a pas d'importance. Pour ces soldats, la chance de griller de la viande, de partager des boissons et de rire en plein air vaut plus que n'importe quel poisson qu'ils pourraient attraper. Ici, loin de la guerre, le temps ralentit, et le simple acte d'être ensemble dans la nature devient un trésor fugace.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Scene sukoba iz Ukrajine i dalje dominiraju izvještajima o tekućoj ruskoj invaziji. Unatoč tome, rat se odvija prilično sporim tempom na frontu. To odražava prilagodbu lokalnog stanovništva sukobu, s ljudima koji kradu male trenutke normalnosti tijekom svojih svakodnevnih života.</i>\r\n\r\nNa hladnoj, plavkastozelenoj rijeci samo nekoliko minuta od istočnog ukrajinskog grada Slovjanska, ukrajinski vojnici iz minobacačke brigade pokušavaju se opustiti. Tamnozeleni vojni 4x4 koji ih je dovezao s fronta sada miruje dok bacaju ribarske udice u vodu. Ribolov je slab, donosi malo više od valova, ali ulov nije bitan. Za ove vojnike, prilika da peku meso, dijele pića i smiju se na otvorenom vrijedi više od bilo koje ribe koju bi mogli uloviti. Ovdje, daleko od rata, vrijeme usporava, a jednostavni čin zajedništva u prirodi postaje prolazno blago.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>A konfliktus jelenetei Ukrajnából továbbra is dominálják a folyamatban lévő orosz invázióval kapcsolatos jelentéseket. Ennek ellenére a háború meglehetősen lassú ütemben halad a fronton. Ez tükrözi a helyi lakosság alkalmazkodását a konfliktushoz, mivel az emberek apró pillanatokat lopnak el a normális életből a mindennapi életük során.</i>\r\n\r\nEgy hűvös, kékeszöld folyón, néhány percre a kelet-ukrajnai Szlovjanszk városától, ukrán katonák egy aknavető brigádból próbálnak pihenni. A sötétzöld katonai 4x4-es, amely a frontról hozta őket, most tétlenül áll, miközben horgászbotokat dobnak a vízbe. A horgászat gyenge, alig hoz többet, mint hullámokat, de a fogás nem számít. Ezeknek a katonáknak a lehetőség, hogy húst grillezzenek, italokat osszanak meg, és nevetgéljenek a szabadban, többet ér, mint bármelyik hal, amit kifoghatnak. Itt, messze a háborútól, az idő lelassul, és az együttlét egyszerű aktusa a természetben múló kincssé válik.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>Le scene di conflitto dall'Ucraina continuano a dominare i rapporti riguardanti l'invasione russa in corso. Nonostante ciò, la guerra si muove a un ritmo piuttosto lento al fronte. Questo riflette l'adattamento della popolazione locale al conflitto, con le persone che rubano piccoli momenti di normalità nella loro vita quotidiana.</i>\n\nSu un fiume fresco, di un verde bluastro, a pochi minuti dalla città ucraina di Sloviansk, i soldati ucraini di una brigata mortai cercano di rilassarsi. Il 4x4 militare verde scuro che li ha portati dal fronte ora è fermo mentre lanciano le canne da pesca nell'acqua. La pesca è scarsa, producendo poco più che increspature, ma il pescato non importa. Per questi soldati, la possibilità di grigliare carne, condividere bevande e ridere all'aria aperta vale più di qualsiasi pesce possano tirare su. Qui, lontano dalla guerra, il tempo rallenta e il semplice atto di stare insieme nella natura diventa un tesoro fugace.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Scènes van conflict uit Oekraïne blijven de rapporten over de aanhoudende Russische invasie domineren. Desondanks verloopt de oorlog aan het front in een vrij traag tempo. Dit weerspiegelt de aanpassing van de lokale bevolking aan het conflict, waarbij mensen kleine momenten van normaliteit stelen in hun dagelijkse leven.</i>\n\nAan een koele, blauwgroene rivier, op slechts enkele minuten van de oostelijke Oekraïense stad Sloviansk, proberen Oekraïense soldaten van een mortierbrigade te ontspannen. De donkergroene militaire 4x4 die hen van het front heeft gebracht, staat nu stil terwijl ze vislijnen in het water werpen. De visvangst is slecht, met weinig meer dan rimpelingen, maar de vangst doet er niet toe. Voor deze soldaten is de kans om vlees te grillen, drankjes te delen en te lachen in de open lucht meer waard dan welke vis ze ook maar zouden kunnen vangen. Hier, ver weg van de oorlog, vertraagt de tijd, en de eenvoudige daad van samen zijn in de natuur wordt een vluchtige schat.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Sceny konfliktu z Ukrainy nadal dominują w raportach dotyczących trwającej rosyjskiej inwazji. Mimo to wojna toczy się w dość wolnym tempie na froncie. Odzwierciedla to adaptację lokalnej ludności do konfliktu, z ludźmi kradnącymi małe chwile normalności w ciągu swojego codziennego życia.</i>\n\nNad chłodną, niebiesko-zieloną rzeką, zaledwie kilka minut od wschodnioukraińskiego miasta Słowiańsk, ukraińscy żołnierze z brygady moździerzy starają się zrelaksować. Ciemnozielony wojskowy samochód 4x4, który przywiózł ich z frontu, teraz stoi bezczynnie, podczas gdy zarzucają wędki do wody. Połów jest słaby, przynosząc niewiele więcej niż fale, ale złowione ryby nie mają znaczenia. Dla tych żołnierzy szansa na grillowanie mięsa, dzielenie się napojami i śmiech na świeżym powietrzu jest warta więcej niż jakakolwiek ryba, którą mogliby złowić. Tutaj, daleko od wojny, czas zwalnia, a prosta czynność bycia razem w naturze staje się ulotnym skarbem.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Cenas de conflito da Ucrânia continuam a dominar os relatos sobre a invasão russa em andamento. Apesar disso, a guerra avança a um ritmo bastante lento na frente. Isso reflete a adaptação da população local ao conflito, com pessoas roubando pequenos momentos de normalidade ao longo de suas vidas diárias.</i>\n\nEm um rio fresco, de um verde azulado, a poucos minutos da cidade ucraniana de Sloviansk, soldados ucranianos de uma brigada de morteiros buscam relaxar. O 4x4 militar verde escuro que os trouxe da frente agora está parado enquanto eles lançam linhas de pesca na água. A pesca é fraca, rendendo pouco mais do que ondulações, mas a captura não importa. Para esses soldados, a chance de grelhar carne, compartilhar bebidas e rir ao ar livre vale mais do que qualquer peixe que possam pegar. Aqui, longe da guerra, o tempo desacelera, e o simples ato de estar juntos na natureza se torna um tesouro efêmero.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Scenele de conflict din Ucraina continuă să domine rapoartele referitoare la invazia rusă în curs. Cu toate acestea, războiul se desfășoară într-un ritm destul de lent pe front. Acest lucru reflectă adaptarea populației locale la conflict, cu oameni care fură momente mici de normalitate în viața lor de zi cu zi.</i>\n\nPe un râu rece, de un verde-albăstrui, la doar câteva minute de orașul ucrainean Sloviansk, soldații ucraineni dintr-o brigadă de mortiere caută să se relaxeze. SUV-ul militar verde închis 4x4 care i-a adus de pe front stă acum în repaus în timp ce aruncă linii de pescuit în apă. Pescuitul este slab, oferind puțin mai mult decât valuri, dar captura nu contează. Pentru acești soldați, ocazia de a frige carne, de a împărtăși băuturi și de a râde în aer liber valorează mai mult decât orice pește pe care l-ar putea prinde. Aici, departe de război, timpul încetinește, iar actul simplu de a fi împreună în natură devine o comoară efemeră.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Scény konfliktu z Ukrajiny naďalej dominujú správam o prebiehajúcej ruskej invázii. Napriek tomu sa vojna na fronte pohybuje pomerne pomaly. To odráža prispôsobenie sa miestneho obyvateľstva konfliktu, pričom ľudia kradnú malé okamihy normálnosti počas svojich každodenných životov.</i>\r\n\r\nNa chladnej, modro-zelenej rieke len pár minút od východoukrajinského mesta Sloviansk sa ukrajinskí vojaci z mínometnej brigády snažia relaxovať. Tmavozelené vojenské 4x4, ktoré ich priviedlo z frontu, teraz nečinne stojí, zatiaľ čo hádžu rybárske prúty do vody. Rybárčenie je slabé, prináša len málo viac ako vlnky, ale úlovok nie je dôležitý. Pre týchto vojakov je šanca grilovať mäso, zdieľať nápoje a smiať sa na čerstvom vzduchu cennejšia ako akákoľvek ryba, ktorú by mohli vytiahnuť. Tu, ďaleko od vojny, čas spomaľuje a jednoduchý akt byť spolu v prírode sa stáva prchavým pokladom.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Scener av konflikt från Ukraina fortsätter att dominera rapporter om den pågående ryska invasionen. Trots detta rör sig kriget i en ganska långsam takt vid fronten. Detta återspeglar den lokala befolkningens anpassning till konflikten, med människor som stjäl små stunder av normalitet i sina vardagsliv.</i>\n\nVid en sval, blågrön flod bara minuter från den östra ukrainska staden Sloviansk, söker ukrainska soldater från en mortarbataljon att koppla av. Den mörkgröna militära 4x4:an som tog dem från fronten står nu stilla medan de kastar fiskelinor i vattnet. Fisket är dåligt, och ger inte mer än krusningar, men fångsten spelar ingen roll. För dessa soldater är chansen att grilla kött, dela drycker och skratta i det fria mer värt än någon fisk de kan fånga. Här, långt från kriget, saktar tiden ner, och den enkla handlingen att vara tillsammans i naturen blir en flyktig skatt.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Ukrayna'daki çatışma sahneleri, devam eden Rus işgaliyle ilgili raporları hâlâ domine ediyor. Buna rağmen, savaş cephede oldukça yavaş bir tempoda ilerliyor. Bu, yerel nüfusun çatışmaya uyum sağlamasını yansıtıyor; insanlar günlük yaşamları boyunca normal anlar çalmaya çalışıyorlar.</i>\n\nDoğu Ukrayna'nın Sloviansk şehrinden sadece birkaç dakika uzaklıkta, serin, mavi-yeşil bir nehirde, bir havan topu tugayından Ukraynalı askerler dinlenmeye çalışıyor. Onları cepheden getiren koyu yeşil askeri 4x4 şimdi hareketsiz duruyor, onlar da suya olta atıyorlar. Balık tutma durumu kötü, sadece dalgalar çıkıyor, ama avın önemi yok. Bu askerler için, et pişirme, içki paylaşma ve açık havada gülme fırsatı, yakalayabilecekleri herhangi bir balıktan daha değerli. Burada, savaşın uzağında, zaman yavaşlıyor ve doğada birlikte olmanın basit eylemi geçici bir hazine haline geliyor.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">За много хора, независимо дали на Запад или в сърцето на Киев, войната остава далечна абстракция – полуреалност, свидетелствана само през екрани или чуто в кратките телефонни разговори с братя, синове и съпрузи, разположени далеч. Истинската текстура на живота на фронтовата линия, суровият опит на тези в източната част на страната, изглежда далечен, дори нереален. В градове като Славянск хората живеят с войната всеки ден, нейното присъствие е тежко и неизбежно, но в други части на Украйна, дори в рамките на същата страна, има разделение. Много от тях никога няма да разберат напълно тежестта на конфликта, носен от тези на изток.</span>\n<span class=\"para\">Медийната отразяване, движено от статистики и анализи, често редуцира войната до числа: милиарди в помощ, замразени руски активи, доставени танкове, стотици хиляди мъртви или ранени. Заглавията броят жертвите на цивилни – 22 убити в Харков вчера, десетки хиляди загубени в Мариупол – но тези цифри, колкото и важни да са за разбирането на мащаба на опустошението, не успяват да уловят човешкия аспект. Те пренебрегват индивидуалните истории, лицата и съдбите на хората, които живеят с войната ден след ден, тези, които защитават Украйна, и цивилните, които понасят ужасите, наложени им.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Животът в и около Донбас </strong></span>\n<span class=\"para\">Много хора може да се изненадат, когато научат, че темпото на руската агресия в Донбас е доста бавно. Въпреки това, военното присъствие е неизбежно, вплитайки се в тъканта на ежедневието. Солдатите се задържат на всеки ъгъл – опрени на улични лампи, пушещи край пътя, зареждащи танковете си на местната бензиностанция WOG или крадейки моменти с жените и приятелките си. Въпреки всичкото си присъствие, действителните боеве са рядко явление. Сред стотиците хиляди украински войници, които се осмеляват в окопите, за да защитят родината си, само малка част участват в битка в даден момент. Останалите, уловени в ритъма на войната, отстъпват зад фронтовите линии, за да почиват, пренастройват и ремонтират оборудването си. Там те образуват част от ежедневния пейзаж, постоянен, но тих символ на неумолимата борба на региона.</span>\n<span class=\"para\">В близките до фронта градове Краматорск и Славянск, които устояват на тежестта на руската агресия от 2014 г., животът се държи здраво за понятието \"бизнес както обикновено\". Въпреки почти постоянния обстрел от артилерия и балистични удари – отнемащи живота на цивилни и войници – тези градове отказват да спрат. Кафенета бучат с тихо упорство, обслужвайки войници, доброволци, журналисти и местни жители. Слънчевите тераси по улиците предлагат евтини капучино, прост, но устойчив комфорт. Под утринната светлина, кофеинът става спасителна линия, възстановявайки енергията след безсънни нощи на безмилостен обстрел, остривайки умовете на защитниците на Украйна, докато войната се приближава към третата си година. И по някакъв начин, чудодейно, улиците остават пълни – млади и стари, мъже и жени, войници и цивилни – преминаващи през руините на войната с тихо решителност, която отказва да се огъне.</span>\n<span class=\"para\">Нощите в Донбас са симфония от далечно разрушение – дълбокият удар на артилерията; остър трясък на изстрелващи снаряди; и ниският, заплашителен тътен на ракети Град, експлодиращи само на 20 километра разстояние. С алкохол забранен и улиците заключени от вечерен час, който започва в девет часа, градовете потъват в зловеща тишина, нарушавана само от тъпането на войната на ръба на съзнанието. Руски атаки, безмилостни и произволни, удрят все по-често, разкъсвайки цивилни домове, военни складове и жилищни блокове. Тези, които имат късмета да хванат няколко часа сън, често биват събуждани от треперенето на нова експлозия.</span>\n<span class=\"para\">Утринта се прокрадва с странен ритъм. Улиците, опустошени и все още под покривалото на нощта, започват да се събуждат, докато пенсионерите маршируваха към пазарите, носейки чанти с домашно отгледани зеленчуци, а войниците стартират двигателите на стари европейски камиони, тръгвайки към опасната \"нула линия\". Но градът никога не се движи с спешност – тук няма бързане. Донбас, като самата война, пълзи с бавна скорост, сякаш времето е сгъстено, течението му е тежко от разрушение. Войната се приближава, пътят й е осеян с остатъците от свят, който местните жители са изграждали десетилетия, заплашвайки да погълне последните останали градове с бавната си, подмолна стъпка.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Свободно време </strong></span>\n<span class=\"para\">Вече почти три години, макар в някои региони повече от десетилетие, животът в Украйна се върти около неумолимата сянка на войната, с бруталната инвазия на Русия, която хвърля тежестта си върху всичко. Но за тези, които живеят с присъствието на войната всеки ден, рядките моменти на отдих предлагат истинско утешение. В тези мимолетни паузи между битките и ежедневните трудности, цивилни и войници се хващат за тихите пространства, които съществуват извън фронтовите линии. Те не мечтаят за грандиозни пътувания в чужбина, а по-скоро за простите междинни моменти: кратък час навън, топлината на семейно събиране, плуване в близката река или следобед, прекаран в градината.</span>\n<span class=\"para\">В Славянск, от първото топло време на пролетта до хладните дни на късната есен, соленоводните езера стават място за събиране на жителите на града и войниците, разположени наблизо. Езерцата, блестящи под широкото украинско небе, са осеяни с хора, които плават нежно във водата, движенията им бавни и лениви. Децата минават покрай тях на велосипедите си, плетейки се през тълпите, докато по-атлетичните войници плуват стабилни обиколки през езерото, прорязвайки водата с цел. Възрастни мъже и жени плуват по гръб, с разтегнати ръце, наслаждавайки се на рядкото усещане за безтегловност, лицата им обърнати към слънцето.</span>\n<span class=\"para\">По брега местни предприемачи се движат между групите на слънчевите бани, предлагайки сода и подноси с домашно приготвени сладкиши, миризмата на прясно изпечено тесто се смесва със соления аромат на езерото. Разговорите тихо бучат във въздуха, прекъсвани от случайни смехове, сякаш войната извън града е далечен сън. Но не е. Далечният тътен на артилерията, остър трясък на експлозии и случайният рев на изтребител напомнят на всички, че фронтът не е далеч. Но тук, в тези откраднати моменти на мир, хората от Славянск, закалени от години на конфликт, позволяват на себе си да се отпуснат, да дишат.</span>\n<span class=\"para\">Само на няколко километра от града, по тихата река, която се вие към Славянск, група войници се събира около малък огън. Въглените тихо пука, докато пият Кока-Кола и Фанта, а миризмата на скара с шашлик запълва въздуха. Смехът се издига между тях, лесен и незащитен, докато споделят истории от фронта – разкази за близки срещи, ежедневни предизвикателства и непоклатимата връзка, която са изградили в огъня на войната. Дмитро, 25-годишен войник от централна Украйна, седи с въдица в ръка, хвърляйки линията си в бавно движещата се река. Докато показва снимки на децата си, гордост проблясва в очите му, въпреки че тихата тъга остава точно под повърхността. \"Не съм ги виждал от години,\" признава той, гласът му е омекотен от разстоянието, което го разделя от семейството му.</span>\n<span class=\"para\">Но тук, на ръба на реката, със слънцето, което хвърля златната си светлина върху водата, има малко място за тъга. Дмитро ни учи как да ловим риба с муха, демонстрирайки с търпение. \"Тук е по-лесно, в тези плитки води,\" обяснява той. Въпреки че опасностите на \"нула линия\" надвисват в близкото им бъдеще, настроението е изненадващо леко. Дмитро и другарите му се наслаждават на топлината на летните слънце, шегувайки се и разменяйки истории, сякаш войната е на светове разстояние. За момент, красотата на Донбаския пейзаж ги държи в кратка пауза, предлагайки вкус на нормалност сред хаоса само на километри разстояние. Тук, заобиколени от дървета и вода, те са просто мъже, наслаждаващи се на простите удоволствия на живота: огън, храна и тихата компания на приятели. Истории като тези изобилстват из Донбас и много от войнствените региони на Украйна, вплетени в ежедневната тъкан на живота сред конфликта.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Мечтаейки за бъдещето</strong></span>\n<span class=\"para\">Въпреки многото ужаси, радостта все още цъфти в Донбас. Семействата продължават да засаждат градини, да възстановяват домовете си и да мечтаят за бъдеще извън войната. В руините на малко село на 40 километра на север от Славянск, точно над регионалната граница Харков-Донецк, едно семейство работи неуморно, за да възстанови това, което е останало от дома и живота им. Кам’янка, два пъти погълната от фронтовата линия на руската инвазия през 2022 г., беше превърната в руини. От 1,200-те си жители, по-малко от 20 са се върнали. Но тези, които са, като Виктор и Лариса, имат големи мечти. Започнали са с разчистването на земята си от мини, обикновено без помощта на професионалисти, и сега бавно възстановяват дома си без електричество или течаща вода.</span>\n<span class=\"para\">Виктор и Лариса, след като избягаха в ранните седмици на войната, се върнаха в края на 2022 г., за да намерят селото си разрушено. Две години по-късно, те почти са завършили възстановяването на къщата си, веднъж разбита от руската артилерия. Те са ремонтирали ограбената си баня, поставили нов покрив над главите си и започнали отново да се чувстват у дома. “Родени сме тук, нашите родители и деца са родени тук. Не се виждаме никъде освен на тази земя,” казва Лариса. Това лято, въпреки падането на Виктор от покрива и последващата операция, те се грижат за градината си, събирайки тикви, царевица и домати. Лариса, с гордост, сервира домашно приготвени питки с зеле на посетителите. Сред трудностите те ценят простите удоволствия на живота – да бъдат с кучетата си, да споделят истории с минаващи журналисти и да прегръщат надеждата, че всичко ще бъде наред. “Няма да дадем на руснаците удоволствието да ни прогонят от земята ни,” казва Лариса на <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">По много начини, Лариса и Виктор са късметлии. Неговото село беше освободено в първата година на войната. Но за стотици хиляди в Донбас, бъдещето остава далечна мечта. Русия продължава да напредва към Покровск, Краматорск и безброй други градове и села, принуждавайки цивилните да бягат с влак и кола. Много остават, уловени в пътя на приближаващата руска армия, надеждите им висят в несигурност. Това са хората, за които защитниците на Украйна се борят, за които Западът изпраща милиарди в помощ и за които светът не трябва да забравя. В крайна сметка, тази война не е за танкове, изтребители или снаряди. Тя е за хора – техните свободи, тяхното желание за демокрация и тяхната непоклатима решимост да възвърнат съдбите си.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Джошуа Р. Кроекер</strong> е независим изследовател, основател на бутиковата аналитична фирма Reaktion Group, анализатор на политическия анализаторски проект R.Politik и редактор в RANE. Той има дипломи от Университета на Британска Колумбия в Канада, Университета в Хайделберг в Германия и Държавния университет в Санкт Петербург, Русия.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Pro mnohé, ať už na Západě nebo v srdci Kyjeva, zůstává válka vzdálenou abstrakcí – polorealitou, svědčenou pouze skrze obrazovky nebo slyšenou v krátkých telefonních hovorech od bratrů, synů a manželů, kteří jsou umístěni daleko. Skutečná textura života na frontové linii, surová zkušenost těch na východě země, se zdá být vzdálená, dokonce neskutečná. V městech jako Slovjanské žijí lidé s válkou každý den, její přítomnost je těžká a nevyhnutelná, přesto v jiných částech Ukrajiny, dokonce v rámci téže země, existuje rozdělení. Mnozí nikdy plně nepochopí tíhu konfliktu, kterou nesou ti na východě.</span>\n<span class=\"para\">Pokrytí médií, poháněné statistikami a analýzami, často redukuje válku na čísla: miliardy v pomoci, zmrazené ruské majetky, dodané tanky, stovky tisíc mrtvých nebo zraněných. Titulky počítají ztráty na civilních životech – 22 zabitých v Charkově včera, desítky tisíc ztracených v Mariupolu – ale tato čísla, jakkoli jsou důležitá pro pochopení rozsahu devastace, nedokážou zachytit lidský rozměr. Přehazují jednotlivé příběhy, tváře a osudy lidí, kteří žijí s válkou den za dnem, těch, kteří brání Ukrajinu, a civilistů, kteří snášejí hrůzu, která na ně byla vržena.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Život v Donbasu a jeho okolí</strong></span>\n<span class=\"para\">Možná mnohé překvapí, že tempo ruské války agresi v Donbasu je docela pomalé. Vojenská přítomnost je však nevyhnutelná, proplétající se do tkaniny každodenního života. Vojáci se zdržují na každém rohu – opírají se o lampy, kouří u silnice, tankují na místní čerpací stanici WOG nebo kradou chvíle se svými manželkami a přítelkyněmi. Přesto, navzdory jejich přítomnosti, je skutečný boj vzácným pohledem. Mezi stovkami tisíc ukrajinských vojáků, kteří se odvážně vrhají do zákopů, se jen malá část zapojuje do boje v jakémkoli daném okamžiku. Ostatní, chyceni v rytmu válečné rotace, se stahují za frontové linie, aby si odpočinuli, přenastavili a opravili své vybavení. Tam tvoří součást každodenní krajiny, stálý, ale tichý symbol neúprosného boje regionu.</span>\n<span class=\"para\">Ve městech blízko fronty, jako jsou Kramatorsk a Slovjanské, která odolávají váze ruské agrese od roku 2014, se život silně drží na představě \"běžného provozu\". Navzdory téměř neustálému bombardování dělostřelectva a balistickým útokům – které si berou životy civilistů i vojáků – tato města odmítají zastavit. Kavárny hučí tichou odolností, obsluhující vojáky, dobrovolníky, novináře a místní obyvatele. Slunečné terasy podél ulic nabízejí levné cappuccina, jednoduché, ale vytrvalé útěchy. Pod ranním světlem se kofein stává záchranným lanem, obnovujícím energii po bezesných nocích neúprosného bombardování, ostřícími mysli ukrajinských obránců, jak se válka blíží ke svému třetímu roku. A somehow, zázračně, ulice zůstávají plné – mladí i staří, muži a ženy, vojáci a civilisté – pohybující se skrze trosky války s tichou odhodlaností, která se odmítá ohnout.</span>\n<span class=\"para\">Noci v Donbasu jsou symfonií vzdálené destrukce – hluboký úder dělostřelectva; ostrý praskot vycházejících granátů; a nízké, hrozivé dunění raket Grad, které explodují jen 20 kilometrů daleko. S alkoholem zakázaným a ulicemi uzamčenými zákazem vycházení, který začíná v devět hodin, města upadají do podivné ticha, které přerušuje pouze tupý hukot války na okrajích vědomí. Ruské útoky, neúprosné a bezohledné, nyní útočí častěji, trhající do civilních domů, vojenských skladů a bytových bloků. Ti, kteří mají štěstí, že si ukradnou pár hodin spánku, jsou často probuzeni otřesem další exploze.</span>\n<span class=\"para\">Ráno se vkrádá s podivným rytmem. Ulice, vyprázdněné a stále pod závojem noci, začínají ožívat, když důchodci kráčejí na trhy, tašky s domácími zeleninami v rukou, a vojáci startují motory starých evropských nákladních aut, mířících k nebezpečné \"nule\". Přesto město nikdy nepůsobí naléhavě – zde není spěch. Donbas, jako sama válka, se plazí pomalým tempem, jako by se čas zhoustl, jeho tok je těžký s destrukcí. Válka se blíží, její cesta je poseta pozůstatky světa, který místní lidé budovali desetiletí, hrozící pohlcením posledních stojících měst svým pomalým, záludným plazením.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Volný čas</strong></span>\n<span class=\"para\">Už téměř tři roky, i když v některých regionech více než deset let, se život na Ukrajině točí kolem neúprosného stínu války, přičemž brutální invaze Ruska vrhá svou váhu na všechno. Přesto pro ty, kteří žijí s přítomností války každý den, jsou to vzácné chvíle oddechu, které nabízejí skutečné útěchy. V těchto prchavých pauzách mezi bitvami a drtivými každodenními obtížemi se civilisté i vojáci drží tichých prostor, které existují za frontovými liniemi. Nesní o velkých cestách do zahraničí, ale spíše o jednoduchých mezích: krátké hodiny venku, teplo rodinného setkání, plavání v nedaleké řece nebo odpoledne strávené péčí o zahradu.</span>\n<span class=\"para\">Ve Slovjansku, od prvního tepla jara až po chladné dny pozdního podzimu, se slané jezera stávají shromaždištěm pro obyvatele města a vojáky umístěné poblíž. Jezera, třpytící se pod širokým ukrajinským nebem, jsou poseta lidmi, kteří se jemně pohupují ve vodě, jejich pohyby jsou pomalé a lenivé. Děti projíždějí na svých kolech, proplétající se mezi davy, zatímco sportovnější vojáci plavou stabilní kola přes jezero, prořezávající vodu s cílem. Starší muži a ženy plavou na zádech, s nataženýma rukama, vychutnávající si vzácný pocit beztíže, jejich tváře nakloněné k slunci.</span>\n<span class=\"para\">Podél břehu místní podnikatelé procházejí shluky opalovačů, nabízející limonády a tácy domácích pečiv, vůně čerstvě upečeného těsta se mísí se slanou vůní jezera. Rozhovory tiše hučí ve vzduchu, přerušované občasným smíchem, jako by válka za hranicemi města byla vzdáleným snem. Ale není. Vzdálené dunění dělostřelectva, ostrý praskot explozí a občasný hukot stíhačky připomínají všem, že fronta není daleko. Přesto zde, v těchto ukradených chvílích míru, si lidé ve Slovjansku, ztvrdlí lety konfliktu, dovolují relaxovat, dýchat.</span>\n<span class=\"para\">Pouhé pár kilometrů od města, podél klidné řeky, která se vine do Slovjansku, se skupina vojáků shromažďuje kolem malého ohně. Žhavé uhlíky tiše praskají, zatímco si vychutnávají Coca-Colu a Fantu, zatímco vůně grilovaného šašliku naplňuje vzduch. Smích stoupá mezi nimi, snadno a bez zábran, když sdílejí příběhy z fronty – příběhy o blízkých setkáních, každodenních výzvách a neochvějné vazbě, kterou vytvořili v ohni války. Dmytro, 25letý voják z centrální Ukrajiny, sedí s prutem v ruce, hází svou linku do pomalu tekoucí řeky. Když ukazuje obrázky svých dětí, v jeho očích se zableskne hrdost, i když pod tím se skrývá tichý smutek. \"Neviděl jsem je roky,\" přiznává, jeho hlas je zjemněn vzdáleností, která ho odděluje od jeho rodiny.</span>\n<span class=\"para\">Ale zde, na břehu řeky, s sluncem vrhajícím své zlaté světlo na vodu, je málo místa pro zármutek. Dmytro nás učí, jak chytat ryby na mušku, trpělivě předvádějící. \"Je to tady snazší, v těchto mělkých vodách,\" vysvětluje. Ačkoli nebezpečí \"nuly\" se rýsuje v jejich blízké budoucnosti, nálada je překvapivě lehká. Dmytro a jeho soudruzi se vyhřívají v teple letního slunce, žertují a vyměňují si příběhy, jako by válka byla daleko. Na chvíli je krása donbaské krajiny drží v krátkém oddechu, nabízející chuť normality uprostřed chaosu jen pár kilometrů daleko. Zde, obklopeni stromy a vodou, jsou prostě muži, kteří si užívají jednoduché radosti života: oheň, jídlo a tichou společnost přátel. Příběhy jako tyto se vyskytují po celém Donbasu a v mnoha válečných regionech Ukrajiny, propletené do každodenní tkaniny života uprostřed konfliktu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Snít o budoucnosti</strong></span>\n<span class=\"para\">Navzdory mnoha hrůzám stále v Donbasu kvete radost. Rodiny pokračují v sázení zahrad, obnovování svých domovů a snění o budoucnosti za válkou. V troskách malého města 40 kilometrů na sever od Slovjansku, těsně za regionální hranicí Charkov-Doněck, rodina neúnavně pracuje na obnově toho, co zbylo z jejich domova a života. Kam’yanka, dvakrát pohlcena frontou ruské invaze v roce 2022, byla snížena na trosky. Z jejích 1 200 obyvatel se vrátilo méně než 20. Přesto ti, kteří se vrátili, jako Viktor a Larissa, mají velké sny. Začali tím, že vyčistili svou půdu od min, obvykle bez pomoci profesionálů, a nyní pomalu obnovují svůj domov bez elektřiny nebo tekoucí vody.</span>\n<span class=\"para\">Viktor a Larissa, poté co utekli v prvních týdnech války, se vrátili na konci roku 2022, aby našli svou vesnici zničenou. O dva roky později téměř dokončili obnovu svého domu, kdysi roztrženého ruským dělostřelectvem. Opravená jejich vykradená koupelna, dali novou střechu nad hlavou a začali se opět cítit jako doma. “Narodili jsme se zde, naši rodiče a děti se narodili zde. Nevidíme se nikde jinde než na této zemi,” říká Larissa. Toto léto, navzdory Viktorovu pádu ze střechy a následné operaci, se starali o svou zahradu, sklízeli dýně, kukuřici a rajčata. Larissa, s hrdostí, servíruje domácí knedlíky plněné zelím návštěvníkům. Uprostřed obtíží si cení jednoduchých radostí života – být se svými psy, sdílet příběhy s kolemjdoucími novináři a objímat naději, že všechno bude v pořádku. “Nedáme Rusům uspokojení, že nás vyženou z naší země,” říká Larissa <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">V mnoha ohledech jsou Larissa a Viktor šťastní. Jejich město bylo osvobozeno v prvním roce války. Ale pro stovky tisíc v Donbasu zůstává budoucnost vzdáleným snem. Rusko pokračuje v postupu směrem k Pokrovsku, Kramatorsku a nesčetným dalším městům a vesnicím, nutí civilisty utíkat vlakem a autem. Mnozí zůstávají, chyceni na cestě blížící se ruské armády, jejich naděje visí v nejistotě. To jsou lidé, za které bojují ukrajinští obránci, pro které Západ posílá miliardy v pomoci, a na které svět nesmí zapomenout. Nakonec, tato válka není o tancích, stíhačkách nebo granátech. Je to o lidech – jejich svobodách, jejich touze po demokracii a jejich neochvějné odhodlání znovu získat své osudy.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je nezávislý výzkumník, zakladatel boutique analytické firmy Reaktion Group, analytik v politickém analytickém projektu R.Politik a redaktor v RANE. Má tituly z University of British Columbia v Kanadě, Heidelberské univerzity v Německu a Státní univerzity v Petrohradu, Rusko.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Für viele, ob im Westen oder im Herzen von Kiew, bleibt der Krieg eine entfernte Abstraktion – eine Halbrealität, die nur durch Bildschirme oder in den kurzen Telefonanrufen von Brüdern, Söhnen und Ehemännern, die weit weg stationiert sind, wahrgenommen wird. Die wahre Beschaffenheit des Lebens an der Front, die rohe Erfahrung derjenigen im Osten des Landes, fühlt sich fern, sogar unrealistisch an. In Städten wie Sloviansk leben die Menschen jeden Tag mit dem Krieg, seine Präsenz schwer und unausweichlich, doch in anderen Teilen der Ukraine, selbst innerhalb desselben Landes, gibt es eine Kluft. Viele werden niemals vollständig das Gewicht des Konflikts verstehen, das von denjenigen im Osten getragen wird.</span>\n<span class=\"para\">Die Medienberichterstattung, die von Statistiken und Analysen getrieben wird, reduziert den Krieg oft auf Zahlen: Milliarden an Hilfe, eingefrorene russische Vermögenswerte, gelieferte Panzer, Hunderttausende Tote oder Verwundete. Die Schlagzeilen zählen die Verluste an Zivilisten – 22 Tote in Charkiw gestern, Zehntausende in Mariupol verloren – aber diese Zahlen, so wichtig sie auch sind, um das Ausmaß der Zerstörung zu begreifen, erfassen nicht die menschliche Dimension. Sie blenden die individuellen Geschichten, die Gesichter und Schicksale der Menschen aus, die Tag für Tag mit dem Krieg leben, die die Ukraine verteidigen und die Zivilisten, die den Schrecken ertragen, der über sie hereingebrochen ist.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Das Leben in und um den Donbas </strong></span>\n<span class=\"para\">Es mag viele überraschen zu erfahren, dass das Tempo von Russlands Aggressionskrieg im Donbas ziemlich langsam ist. Die militärische Präsenz ist jedoch unausweichlich und verwebt sich in das Gewebe des täglichen Lebens. Soldaten verweilen an jeder Ecke – lehnen an Laternenpfählen, rauchen am Straßenrand, tanken ihre Fahrzeuge an der örtlichen WOG-Tankstelle oder stehlen sich Momente mit ihren Frauen und Freundinnen. Doch trotz ihrer Präsenz ist tatsächlicher Kampf ein seltener Anblick. Unter den Hunderttausenden ukrainischen Soldaten, die sich in den Schützengräben dem Schutz ihrer Heimat widmen, engagiert sich nur ein Bruchteil zu einem bestimmten Zeitpunkt im Kampf. Der Rest, gefangen im Rhythmus der Kriegsrotation, zieht sich hinter die Frontlinien zurück, um sich auszuruhen, neu zu kalibrieren und ihre Ausrüstung zu reparieren. Dort sind sie Teil der alltäglichen Landschaft, ein ständiges, aber stilles Symbol des unermüdlichen Kampfes der Region.</span>\n<span class=\"para\">In den nahen Frontstädten Kramatorsk und Sloviansk, die seit 2014 dem Gewicht der russischen Aggression standhalten, klammert sich das Leben heftig an den Gedanken von \"Geschäft as usual\". Trotz des nahezu konstanten Beschusses durch Artillerie und ballistische Angriffe – die das Leben von Zivilisten und Soldaten gleichermaßen fordern – weigern sich diese Städte, zum Stillstand zu kommen. Cafés summen vor leiser Resilienz und bedienen Soldaten, Freiwillige, Journalisten und Einheimische. Sonnendurchflutete Terrassen entlang der Straßen bieten günstige Cappuccinos, ein einfacher, aber beständiger Trost. Im Morgenlicht wird Koffein zu einem Lebensretter, der Energie nach schlaflosen Nächten unaufhörlicher Bombardierungen wiederherstellt und die Köpfe der Verteidiger der Ukraine schärft, während der Krieg auf sein drittes Jahr zusteuert. Und irgendwie, auf wundersame Weise, bleiben die Straßen voll – Jung und Alt, Männer und Frauen, Soldaten und Zivilisten – bewegen sich durch die Ruinen des Krieges mit einer stillen Entschlossenheit, die sich weigert, zu beugen.</span>\n<span class=\"para\">Die Nächte im Donbas sind eine Symphonie der fernen Zerstörung – das tiefe Dröhnen der Artillerie; der scharfe Knall ausgehender Granaten; und das tiefe, bedrohliche Grollen von Grad-Raketen, die nur 20 Kilometer entfernt explodieren. Mit Alkoholverbot und den Straßen, die durch eine Ausgangssperre, die um neun Uhr beginnt, gesperrt sind, fallen die Städte in eine unheimliche Stille, die nur durch das dumpfe Grollen des Krieges am Rand des Bewusstseins unterbrochen wird. Russische Angriffe, unerbittlich und willkürlich, treffen jetzt häufiger, reißen in zivile Häuser, Militärdepots und Wohnblocks. Diejenigen, die das Glück haben, ein paar Stunden Schlaf zu ergattern, werden oft durch das Beben einer weiteren Explosion geweckt.</span>\n<span class=\"para\">Der Morgen schleicht sich mit einer seltsamen Art von Rhythmus ein. Die Straßen, geleert und noch unter dem Schleier der Nacht, beginnen sich zu rühren, während Rentner zu den Märkten marschieren, Taschen mit selbst angebautem Gemüse in der Hand, und Soldaten die Motoren alter europäischer Lastwagen anwerfen, die sich in Richtung der gefährlichen \"Null-Linie\" aufmachen. Doch die Stadt bewegt sich nie mit Dringlichkeit – hier gibt es keinen Eile. Der Donbas, wie der Krieg selbst, kriecht in einem langsamen Tempo, als ob die Zeit sich verdickt hätte, ihr Fluss schwer von Zerstörung. Der Krieg rückt näher, sein Weg ist übersät mit den Überresten einer Welt, die die Einheimischen jahrzehntelang aufgebaut haben, und droht, die letzten stehenden Städte mit seinem langsamen, heimtückischen Kriechen zu verschlingen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Freizeit </strong></span>\n<span class=\"para\">Seit fast drei Jahren, in einigen Regionen sogar mehr als ein Jahrzehnt, dreht sich das Leben in der Ukraine um den unerbittlichen Schatten des Krieges, wobei Russlands brutale Invasion ihr Gewicht über alles wirft. Doch für diejenigen, die jeden Tag mit der Präsenz des Krieges leben, sind es die seltenen Momente der Ruhe, die echten Trost bieten. In diesen flüchtigen Pausen zwischen Kämpfen und dem Mahlen der täglichen Härten klammern sich Zivilisten und Soldaten gleichermaßen an die stillen Räume, die jenseits der Frontlinien existieren. Sie träumen nicht von großen Reisen ins Ausland, sondern von den einfachen Zwischendurch: einer kurzen Stunde im Freien, der Wärme eines Familientreffens, einem Bad in einem nahegelegenen Fluss oder einem Nachmittag im Garten.</span>\n<span class=\"para\">In Sloviansk, vom ersten Wärme des Frühlings bis zu den kühlen Tagen des späten Herbstes, werden die Salzwasserseen zu einem Treffpunkt für die Bewohner der Stadt und die dort stationierten Soldaten. Die Seen, die unter dem weiten ukrainischen Himmel schimmern, sind übersät mit Menschen, die sanft im Wasser treiben, ihre Bewegungen langsam und träge. Kinder rasen auf ihren Fahrrädern vorbei, schlängeln sich durch die Menschenmenge, während die sportlicheren Soldaten gleichmäßige Bahnen über den See schwimmen und mit Zielstrebigkeit durch das Wasser schneiden. Ältere Männer und Frauen treiben auf dem Rücken, die Arme ausgestreckt, und genießen das seltene Gefühl der Schwerelosigkeit, ihre Gesichter der Sonne zugewandt.</span>\n<span class=\"para\">Am Ufer schlängeln sich lokale Unternehmer durch die Gruppen von Sonnenanbetern und bieten Limonade und Tabletts mit hausgemachten Gebäck an, der Geruch von frisch gebackenem Teig vermischt sich mit dem salzigen Duft des Sees. Gespräche summen leise in der Luft, unterbrochen von gelegentlichem Lachen, als ob der Krieg jenseits der Stadtgrenzen ein ferner Traum wäre. Aber das ist er nicht. Das entfernte Grollen der Artillerie, der scharfe Knall von Explosionen und das gelegentliche Dröhnen eines Kampfjets erinnern alle daran, dass die Front nicht weit entfernt ist. Doch hier, in diesen gestohlenen Momenten des Friedens, erlauben sich die Menschen von Sloviansk, sich zu entspannen, zu atmen.</span>\n<span class=\"para\">Nur wenige Kilometer von der Stadt entfernt, entlang eines ruhigen Flusses, der sich nach Sloviansk schlängelt, versammelt sich eine Gruppe von Soldaten um ein kleines Feuer. Die Kohlen knistern sanft, während sie Coca-Cola und Fanta schlürfen, während der Duft von gegrilltem Schaschlik die Luft erfüllt. Lachen steigt zwischen ihnen auf, leicht und unbefangen, während sie Geschichten von der Front teilen – Geschichten von knappen Begegnungen, täglichen Herausforderungen und dem unerschütterlichen Band, das sie im Schmelztiegel des Krieges geschmiedet haben. Dmytro, ein 25-jähriger Soldat aus der zentralen Ukraine, sitzt mit einer Angelrute in der Hand und wirft seine Leine in den langsam fließenden Fluss. Während er Bilder seiner Kinder zeigt, flackert Stolz in seinen Augen, obwohl eine stille Traurigkeit nur knapp darunter verweilt. \"Ich habe sie seit Jahren nicht gesehen\", gesteht er, seine Stimme durch die Distanz, die ihn von seiner Familie trennt, gedämpft.</span>\n<span class=\"para\">Doch hier, am Ufer des Flusses, während die Sonne ihr goldenes Licht über das Wasser wirft, gibt es wenig Raum für Trauer. Dmytro bringt uns das Fliegenfischen bei und demonstriert mit Geduld. \"Es ist hier einfacher, in diesen flachen Gewässern\", erklärt er. Obwohl die Gefahren der \"Null-Linie\" in ihrer nahen Zukunft lauern, ist die Stimmung überraschend leicht. Dmytro und seine Kameraden genießen die Wärme der Sommersonne, scherzen und tauschen Geschichten aus, als wäre der Krieg Welten entfernt. Für einen Moment hält die Schönheit der Donbas-Landschaft sie in einer kurzen Atempause fest und bietet einen Hauch von Normalität inmitten des Chaos, das nur Kilometer entfernt ist. Hier, umgeben von Bäumen und Wasser, sind sie einfach Männer, die die einfachen Freuden des Lebens genießen: ein Feuer, eine Mahlzeit und die ruhige Gesellschaft von Freunden. Solche Geschichten gibt es im gesamten Donbas und in vielen der kriegsgeplagten Regionen der Ukraine, verwoben in das tägliche Gewebe des Lebens inmitten des Konflikts.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Von der Zukunft träumen</strong></span>\n<span class=\"para\">Trotz der vielen Schrecken blüht die Freude im Donbas weiterhin. Familien pflanzen weiterhin Gärten, bauen ihre Häuser wieder auf und träumen von einer Zukunft jenseits des Krieges. In den Ruinen eines kleinen Dorfes 40 Kilometer nördlich von Sloviansk, direkt über die regionale Grenze von Charkiw-Donetsk, arbeitet eine Familie unermüdlich daran, das, was von ihrem Zuhause und Leben übrig geblieben ist, wiederherzustellen. Kam’yanka, zweimal von der Frontlinie der russischen Invasion im Jahr 2022 eingenommen, wurde zu Schutt reduziert. Von seinen 1.200 Einwohnern sind weniger als 20 zurückgekehrt. Doch diejenigen, die es getan haben, wie Viktor und Larissa, hegen große Träume. Sie begannen damit, ihr Land von Minen zu befreien, normalerweise ohne die Hilfe von Fachleuten, und bauen jetzt langsam ihr Zuhause ohne Strom oder fließendes Wasser wieder auf.</span>\n<span class=\"para\">Viktor und Larissa, die in den ersten Wochen des Krieges geflohen sind, kehrten Ende 2022 zurück, um ihr zerstörtes Dorf zu finden. Zwei Jahre später haben sie fast mit dem Wiederaufbau ihres Hauses, das einst von russischer Artillerie zertrümmert wurde, abgeschlossen. Sie haben ihr geplündertes Badezimmer repariert, ein neues Dach über ihren Köpfen errichtet und beginnen, sich wieder wie zu Hause zu fühlen. \"Wir wurden hier geboren, unsere Eltern und Kinder wurden hier geboren. Wir sehen uns nirgendwo anders als auf diesem Land\", sagt Larissa. In diesem Sommer, trotz Viktors Sturz vom Dach und der anschließenden Operation, haben sie sich um ihren Garten gekümmert und Kürbisse, Mais und Tomaten geerntet. Larissa serviert stolz hausgemachte mit Kohl gefüllte Brötchen an Besucher. Trotz der Schwierigkeiten schätzen sie die einfachen Freuden des Lebens – mit ihren Hunden zusammen zu sein, Geschichten mit vorbeikommenden Journalisten zu teilen und die Hoffnung zu umarmen, dass alles gut wird. \"Wir werden den Russen nicht die Genugtuung geben, uns von unserem Land zu vertreiben\", sagt Larissa zu <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">In vielerlei Hinsicht sind Larissa und Viktor glücklich. Ihre Stadt wurde im ersten Jahr des Krieges befreit. Doch für Hunderttausende im Donbas bleibt die Zukunft ein ferner Traum. Russland setzt seinen Vormarsch in Richtung Pokrovsk, Kramatorsk und unzählige andere Städte und Dörfer fort und zwingt Zivilisten, mit dem Zug und dem Auto zu fliehen. Viele bleiben zurück, gefangen im Weg der heranrückenden russischen Armee, ihre Hoffnungen in Unsicherheit suspendiert. Dies sind die Menschen, für die die Verteidiger der Ukraine kämpfen, für die der Westen Milliarden an Hilfe sendet und die die Welt nicht vergessen darf. Am Ende geht es in diesem Krieg nicht um Panzer, Jets oder Granaten. Es geht um Menschen – ihre Freiheiten, ihr Verlangen nach Demokratie und ihren unerschütterlichen Willen, ihr Schicksal zurückzuerobern.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> ist ein unabhängiger Forscher, Gründer der Boutique-Analysefirma Reaktion Group, Analyst des politischen Analyseprojekts R.Politik und Redakteur bei RANE. Er hat Abschlüsse von der University of British Columbia in Kanada, der Universität Heidelberg in Deutschland und der Staatlichen Universität St. Petersburg, Russland.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Για πολλούς, είτε στη Δύση είτε στην καρδιά του Κιέβου, ο πόλεμος παραμένει μια μακρινή αφαίρεση – μια ημι-πραγματικότητα, που παρατηρείται μόνο μέσω οθονών ή ακούγεται στις σύντομες τηλεφωνικές κλήσεις από αδέλφια, γιους και συζύγους που είναι σταθμευμένοι μακριά. Η αληθινή υφή της ζωής στην πρώτη γραμμή, η ωμή εμπειρία εκείνων που βρίσκονται στα ανατολικά της χώρας, φαίνεται απομακρυσμένη, ακόμη και μη ρεαλιστική. Σε πόλεις όπως η Σλοβιάνσκ, οι άνθρωποι ζουν με τον πόλεμο κάθε μέρα, η παρουσία του βαριά και αναπόφευκτη, ωστόσο σε άλλες περιοχές της Ουκρανίας, ακόμη και μέσα στην ίδια τη χώρα, υπάρχει ένα χάσμα. Πολλοί δεν θα κατανοήσουν ποτέ πλήρως το βάρος της σύγκρουσης που φέρουν εκείνοι στα ανατολικά.</span>\n<span class=\"para\">Η κάλυψη των ΜΜΕ, που καθοδηγείται από στατιστικά και αναλύσεις, συχνά μειώνει τον πόλεμο σε αριθμούς: δισεκατομμύρια σε βοήθεια, παγωμένα ρωσικά περιουσιακά στοιχεία, παραδιδόμενα τανκς, εκατοντάδες χιλιάδες νεκροί ή τραυματίες. Οι τίτλοι μετρούν τον απολογισμό των πολιτικών ζωών – 22 νεκροί στο Χάρκοβο χθες, δεκάδες χιλιάδες χαμένοι στη Μαριούπολη – αλλά αυτά τα νούμερα, όσο ζωτικής σημασίας κι αν είναι για την κατανόηση της κλίμακας της καταστροφής, αποτυγχάνουν να αποτυπώσουν τη ανθρώπινη διάσταση. Αγνοούν τις ατομικές ιστορίες, τα πρόσωπα και τις μοίρες των ανθρώπων που ζουν με τον πόλεμο μέρα με τη μέρα, εκείνων που υπερασπίζονται την Ουκρανία, και των πολιτών που υπομένουν τον τρόμο που τους επιβάλλεται.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Η ζωή στο Ντονμπάς </strong></span>\n<span class=\"para\">Μπορεί να εκπλήξει πολλούς να μάθουν ότι ο ρυθμός του ρωσικού πολέμου επιθετικότητας στο Ντονμπάς είναι αρκετά αργός. Η στρατιωτική παρουσία, ωστόσο, είναι αναπόφευκτη, υφαίνοντας τον εαυτό της στον ιστό της καθημερινής ζωής. Οι στρατιώτες παραμονεύουν σε κάθε γωνία – στηρίζονται σε φανούς, καπνίζουν δίπλα στο δρόμο, γεμίζουν τα τανκς τους στον τοπικό σταθμό καυσίμων WOG, ή κλέβουν στιγμές με τις συζύγους και τις φίλες τους. Ωστόσο, παρά την παρουσία τους, η πραγματική μάχη είναι σπάνια θέα. Μεταξύ των εκατοντάδων χιλιάδων Ουκρανών στρατιωτών που ρισκάρουν στις τάφρους για να υπερασπιστούν την πατρίδα τους, μόνο ένα κλάσμα συμμετέχει σε μάχες ανά πάσα στιγμή. Οι υπόλοιποι, πιασμένοι στον ρυθμό της περιστροφής του πολέμου, υποχωρούν πίσω από τις γραμμές του μετώπου για να ξεκουραστούν, να επαναρυθμίσουν και να επισκευάσουν τον εξοπλισμό τους. Εκεί, αποτελούν μέρος του καθημερινού τοπίου, ένα σταθερό αλλά ήσυχο σύμβολο της αδιάκοπης πάλης της περιοχής.</span>\n<span class=\"para\">Στις πόλεις κοντά στο μέτωπο, όπως η Κραματόρσκ και η Σλοβιάνσκ, που έχουν αντέξει το βάρος της ρωσικής επιθετικότητας από το 2014, η ζωή κρατιέται σφιχτά στην έννοια του \"καθημερινού\". Παρά την σχεδόν συνεχόμενη βροχή πυροβολικού και βαλλιστικών επιθέσεων – που απαιτούν τις ζωές πολιτών και στρατιωτών εξίσου – αυτές οι πόλεις αρνούνται να σταματήσουν. Τα καφέ βουίζουν με ήσυχη αντοχή, εξυπηρετώντας στρατιώτες, εθελοντές, δημοσιογράφους και ντόπιους. Οι ηλιόλουστες ταράτσες κατά μήκος των δρόμων προσφέρουν φθηνούς καπουτσίνο, μια απλή αλλά σταθερή παρηγοριά. Κάτω από το πρωινό φως, η καφεΐνη γίνεται μια σωτηρία, αποκαθιστώντας την ενέργεια μετά από αϋπνίες νύχτες αδιάκοπης βομβαρδισμού, οξύνει τις σκέψεις των υπερασπιστών της Ουκρανίας καθώς ο πόλεμος προχωρά προς το τρίτο έτος του. Και κάπως, θαυματουργά, οι δρόμοι παραμένουν γεμάτοι – νέοι και γέροι, άνδρες και γυναίκες, στρατιώτες και πολίτες – κινούνται μέσα από τα ερείπια του πολέμου με μια ήσυχη αποφασιστικότητα που αρνείται να υποχωρήσει.</span>\n<span class=\"para\">Οι νύχτες στο Ντονμπάς είναι μια συμφωνία από μακρινή καταστροφή – ο βαθύς θρόισμα του πυροβολικού; η κοφτερή κρότη του εξωτερικού πυροβολισμού; και ο χαμηλός, απειλητικός βρυχηθμός των ρουκετών Grad που εκρήγνυνται μόλις 20 χιλιόμετρα μακριά. Με το αλκοόλ απαγορευμένο και τους δρόμους κλειδωμένους από μια απαγόρευση κυκλοφορίας που ξεκινά στις εννέα, οι πόλεις πέφτουν σε μια παράξενη σιωπή, που διακόπτεται μόνο από τον θαμπό θόρυβο του πολέμου στα άκρα της συνείδησης. Οι ρωσικές επιθέσεις, αδιάκοπες και αδιάκριτες, χτυπούν πιο συχνά τώρα, σκίζοντας τα σπίτια των πολιτών, στρατιωτικές αποθήκες και πολυκατοικίες. Αυτοί που είναι αρκετά τυχεροί για να κλέψουν μερικές ώρες ύπνου συχνά ξυπνούν από τον κλονισμό μιας άλλης έκρηξης.</span>\n<span class=\"para\">Το πρωί εισβάλλει με έναν παράξενο ρυθμό. Οι δρόμοι, άδειοι και ακόμα κάτω από το πέπλο της νύχτας, αρχίζουν να κινούνται καθώς οι συνταξιούχοι βαδίζουν προς τις αγορές, με τσάντες από σπιτικά λαχανικά στο χέρι, και οι στρατιώτες βάζουν μπροστά τους τους κινητήρες παλιών ευρωπαϊκών φορτηγών, κατευθυνόμενοι προς τη επικίνδυνη \"γραμμή μηδέν\". Ωστόσο, η πόλη ποτέ δεν κινείται με επείγουσα ανάγκη – δεν υπάρχει βιασύνη εδώ. Το Ντονμπάς, όπως και ο πόλεμος, σέρνεται με αργό ρυθμό, σαν ο χρόνος να έχει παχύνει, η ροή του βαριά με καταστροφή. Ο πόλεμος πλησιάζει, η πορεία του γεμάτη με τα υπολείμματα ενός κόσμου που οι ντόπιοι πέρασαν δεκαετίες χτίζοντας, απειλώντας να καταπιεί τις τελευταίες πόλεις που στέκονται με την αργή, ύπουλη κίνησή του.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ελεύθερος χρόνος </strong></span>\n<span class=\"para\">Για σχεδόν τρία χρόνια τώρα, αν και σε ορισμένες περιοχές περισσότερο από μια δεκαετία, η ζωή στην Ουκρανία περιστρέφεται γύρω από τη relentless σκιά του πολέμου, με την βίαιη εισβολή της Ρωσίας να ρίχνει το βάρος της σε όλα. Ωστόσο, για εκείνους που ζουν με την παρουσία του πολέμου κάθε μέρα, είναι οι σπάνιες στιγμές ανακούφισης που προσφέρουν αληθινή παρηγοριά. Σε αυτές τις φευγαλέες παύσεις μεταξύ των μαχών και της καθημερινής σκληρότητας, οι πολίτες και οι στρατιώτες κρατούν σφιχτά τους ήσυχους χώρους που υπάρχουν πέρα από τις γραμμές του μετώπου. Ονειρεύονται όχι μεγάλες ταξιδιωτικές περιπέτειες στο εξωτερικό, αλλά μάλλον τις απλές ενδιάμεσες στιγμές: μια σύντομη ώρα έξω, τη ζεστασιά μιας οικογενειακής συγκέντρωσης, μια βουτιά σε ένα κοντινό ποτάμι, ή ένα απόγευμα φροντίζοντας τον κήπο.</span>\n<span class=\"para\">Στη Σλοβιάνσκ, από την πρώτη ζεστασιά της άνοιξης μέχρι τις δροσερές μέρες του φθινοπώρου, οι αλμυρές λίμνες γίνονται τόπος συγκέντρωσης για τους κατοίκους της πόλης και τους στρατιώτες που είναι σταθμευμένοι κοντά. Οι λίμνες, που αστράφτουν κάτω από τον ευρύ ουκρανικό ουρανό, είναι γεμάτες με ανθρώπους που επιπλέουν απαλά στο νερό, οι κινήσεις τους αργές και νωθρές. Τα παιδιά τρέχουν με τα ποδήλατά τους, πλέκοντας μέσα από τα πλήθη, ενώ οι πιο αθλητικοί στρατιώτες κολυμπούν σταθερές διαδρομές στη λίμνη, κόβοντας το νερό με σκοπό. Οι ηλικιωμένοι άνδρες και γυναίκες επιπλέουν ανάσκελα, με τα χέρια τους απλωμένα, απολαμβάνοντας την σπάνια αίσθηση της έλλειψης βάρους, τα πρόσωπά τους στραμμένα προς τον ήλιο.</span>\n<span class=\"para\">Κατά μήκος της ακτής, οι τοπικοί επιχειρηματίες πλέκονται μέσα από τις ομάδες των λουόμενων, προσφέροντας αναψυκτικά και δίσκους σπιτικών γλυκών, η μυρωδιά της φρέσκιας ζύμης αναμειγνύεται με την αλμυρή μυρωδιά της λίμνης. Οι συνομιλίες βουίζουν απαλά στον αέρα, διακοπτόμενες από το περιστασιακό γέλιο, σαν ο πόλεμος πέρα από τα όρια της πόλης να ήταν ένα μακρινό όνειρο. Αλλά δεν είναι. Ο μακρινός βρυχηθμός του πυροβολικού, η κοφτερή κρότη των εκρήξεων, και ο περιστασιακός θόρυβος ενός μαχητικού αεροσκάφους υπενθυμίζουν σε όλους ότι το μέτωπο δεν είναι μακριά. Ωστόσο εδώ, σε αυτές τις κλεμμένες στιγμές ειρήνης, οι άνθρωποι της Σλοβιάνσκ, σκληραγωγημένοι από χρόνια σύγκρουσης, επιτρέπουν στον εαυτό τους να χαλαρώσουν, να αναπνεύσουν.</span>\n<span class=\"para\">Μόλις λίγα χιλιόμετρα από την πόλη, κατά μήκος ενός ήσυχου ποταμού που διασχίζει τη Σλοβιάνσκ, μια ομάδα στρατιωτών συγκεντρώνεται γύρω από μια μικρή φωτιά. Οι κάρβουνοι τρίζουν απαλά καθώς πίνουν Coca-Cola και Fanta, ενώ η μυρωδιά του ψητού σασλίκ γεμίζει τον αέρα. Το γέλιο ανεβαίνει ανάμεσά τους, εύκολο και απροστάτευτο, καθώς μοιράζονται ιστορίες από το μέτωπο – διηγήσεις κοντινών κλήσεων, καθημερινών προκλήσεων, και του αδιάσπαστου δεσμού που έχουν δημιουργήσει στη φωτιά του πολέμου. Ο Ντμίτρο, ένας 25χρονος στρατιώτης από την κεντρική Ουκρανία, κάθεται με ένα καλάμι στο χέρι, ρίχνοντας τη γραμμή του στον αργά κινούμενο ποταμό. Καθώς δείχνει φωτογραφίες των παιδιών του, η περηφάνια αναβλύζει στα μάτια του, αν και μια ήσυχη θλίψη παραμένει ακριβώς από κάτω. \"Δεν τους έχω δει εδώ και χρόνια,\" παραδέχεται, η φωνή του μαλακώνει από την απόσταση που τον χωρίζει από την οικογένειά του.</span>\n<span class=\"para\">Αλλά εδώ, στην άκρη του ποταμού, με τον ήλιο να ρίχνει το χρυσό φως του πάνω στο νερό, υπάρχει λίγος χώρος για θλίψη. Ο Ντμίτρο μας διδάσκει πώς να ψαρεύουμε με μύγα, δείχνοντας με υπομονή. \"Είναι πιο εύκολο εδώ, σε αυτά τα ρηχά νερά,\" εξηγεί. Αν και οι κίνδυνοι της \"γραμμής μηδέν\" παραμονεύουν στο κοντινό τους μέλλον, η διάθεση είναι εκπληκτικά ελαφριά. Ο Ντμίτρο και οι σύντροφοί του απολαμβάνουν τη ζεστασιά του καλοκαιρινού ήλιου, αστειεύονται και ανταλλάσσουν ιστορίες σαν ο πόλεμος να ήταν κόσμους μακριά. Για μια στιγμή, η ομορφιά της υπαίθρου του Ντονμπάς τους κρατά σε μια σύντομη ανακούφιση, προσφέροντας μια γεύση κανονικότητας μέσα στο χάος που είναι μόλις λίγα χιλιόμετρα μακριά. Εδώ, περιτριγυρισμένοι από δέντρα και νερό, είναι απλώς άνδρες που απολαμβάνουν τις απλές χαρές της ζωής: μια φωτιά, ένα γεύμα, και την ήσυχη παρέα φίλων. Ιστορίες όπως αυτές αφθονούν σε όλο το Ντονμπάς και σε πολλές από τις κατεστραμμένες περιοχές της Ουκρανίας, υφασμένες στον καθημερινό ιστό της ζωής εν μέσω της σύγκρουσης.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ονειρεύοντας το μέλλον</strong></span>\n<span class=\"para\">Παρά τους πολλούς τρόμους, η χαρά εξακολουθεί να ανθίζει στο Ντονμπάς. Οι οικογένειες συνεχίζουν να φυτεύουν κήπους, να ξαναχτίζουν τα σπίτια τους και να ονειρεύονται ένα μέλλον πέρα από τον πόλεμο. Στα ερείπια ενός μικρού χωριού 40 χιλιόμετρα βόρεια της Σλοβιάνσκ, ακριβώς πέρα από τα σύνορα των περιοχών Χάρκοβο-Ντονέτσκ, μια οικογένεια εργάζεται ακούραστα για να αποκαταστήσει ό,τι έχει απομείνει από το σπίτι και τη ζωή τους. Η Καμ’γιακα, που καταναλώθηκε δύο φορές από την πρώτη γραμμή της ρωσικής εισβολής το 2022, έχει μειωθεί σε ερείπια. Από τους 1.200 κατοίκους της, λιγότεροι από 20 έχουν επιστρέψει. Ωστόσο, αυτοί που έχουν επιστρέψει, όπως ο Βίκτορ και η Λαρίσα, έχουν μεγάλες φιλοδοξίες. Άρχισαν καθαρίζοντας τη γη τους από νάρκες, συνήθως χωρίς τη βοήθεια επαγγελματιών, και τώρα ξαναχτίζουν αργά το σπίτι τους χωρίς ρεύμα ή τρεχούμενο νερό.</span>\n<span class=\"para\">Ο Βίκτορ και η Λαρίσα, αφού διέφυγαν τις πρώτες εβδομάδες του πολέμου, επέστρεψαν στα τέλη του 2022 για να βρουν το χωριό τους κατεστραμμένο. Δύο χρόνια αργότερα, έχουν σχεδόν ολοκληρώσει την αποκατάσταση του σπιτιού τους, που είχε καταστραφεί από το ρωσικό πυροβολικό. Έχουν επισκευάσει το λεηλατημένο μπάνιο τους, έχουν βάλει μια νέα στέγη πάνω από τα κεφάλια τους, και έχουν αρχίσει να νιώθουν ξανά σαν στο σπίτι τους. “Εδώ γεννηθήκαμε, οι γονείς μας και τα παιδιά μας γεννήθηκαν εδώ. Δεν βλέπουμε τον εαυτό μας πουθενά αλλού παρά σε αυτή τη γη,” λέει η Λαρίσα. Αυτό το καλοκαίρι, παρά την πτώση του Βίκτορ από τη στέγη και την επακόλουθη χειρουργική επέμβαση, φρόντισαν τον κήπο τους, συγκομίζοντας κολοκύθες, καλαμπόκι και ντομάτες. Η Λαρίσα, με περηφάνια, σερβίρει σπιτικά ψωμάκια γεμιστά με λάχανο στους επισκέπτες. Μέσα στις δυσκολίες, εκτιμούν τις απλές χαρές της ζωής – να είναι με τους σκύλους τους, να μοιράζονται ιστορίες με περαστικούς δημοσιογράφους, και να αγκαλιάζουν την ελπίδα ότι όλα θα πάνε καλά. “Δεν θα δώσουμε στους Ρώσους την ικανοποίηση να μας διώξουν από τη γη μας,” λέει η Λαρίσα στο <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">Με πολλούς τρόπους, η Λαρίσα και ο Βίκτορ είναι τυχεροί. Το χωριό τους απελευθερώθηκε στον πρώτο χρόνο του πολέμου. Αλλά για εκατοντάδες χιλιάδες στο Ντονμπάς, το μέλλον παραμένει ένα μακρινό όνειρο. Η Ρωσία συνεχίζει να προχωρά προς το Ποκρόβσκ, την Κραματόρσκ και αμέτρητες άλλες πόλεις και χωριά, αναγκάζοντας τους πολίτες να φύγουν με τρένο και αυτοκίνητο. Πολλοί παραμένουν, πιασμένοι στην πορεία του προσεγγίζοντος ρωσικού στρατού, οι ελπίδες τους ανασταλμένες στην αβεβαιότητα. Αυτοί είναι οι άνθρωποι για τους οποίους οι υπερασπιστές της Ουκρανίας μάχονται, για τους οποίους η Δύση στέλνει δισεκατομμύρια σε βοήθεια, και για τους οποίους ο κόσμος δεν πρέπει να ξεχάσει. Στο τέλος, αυτός ο πόλεμος δεν αφορά τανκς, μαχητικά ή βλήματα. Αφορά τους ανθρώπους – τις ελευθερίες τους, την επιθυμία τους για δημοκρατία, και την αδιάκοπη αποφασιστικότητα τους να ανακτήσουν τις μοίρες τους.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ο Τζόσουα Ρ. Κρόκερ</strong> είναι ανεξάρτητος ερευνητής, ιδρυτής της boutique αναλυτικής εταιρείας Reaktion Group, αναλυτής στο πολιτικό αναλυτικό έργο R.Politik, και συντάκτης στο RANE. Κατέχει πτυχία από το Πανεπιστήμιο της Βρετανικής Κολομβίας στον Καναδά, το Πανεπιστήμιο του Χαϊδελβέργης στη Γερμανία και το Πανεπιστήμιο της Αγίας Πετρούπολης, Ρωσία.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">For many, whether in the West or in the heart of Kyiv, the war remains a distant abstraction – a semi-reality, witnessed only through screens or heard in the brief phone calls from brothers, sons and husbands stationed far away. The true texture of life at the front line, the raw experience of those in the east of the country, feels remote, even unreal. In cities like Sloviansk, the people live with the war every day, its presence heavy and inescapable, yet in other parts of Ukraine, even within the same country, there is a divide. Many will never fully understand the weight of the conflict carried by those to the east.</span>\n<span class=\"para\">Media coverage, driven by statistics and analysis, often reduces the war to numbers: billions in aid, frozen Russian assets, tanks delivered, hundreds of thousands dead or wounded. The headlines count the toll of civilian lives – 22 killed in Kharkiv yesterday, tens of thousands lost in Mariupol – but these figures, as vital as they are for comprehending the scale of devastation, fail to capture the human dimension. They gloss over the individual stories, the faces and fates of the people who live with the war day by day, those who defend Ukraine, and the civilians who endure the horror thrust upon them.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Life in and around Donbas </strong></span>\n<span class=\"para\">It may surprise many to learn that the pace of Russia’s war of aggression in the Donbas is quite slow. The military presence, however, is inescapable, weaving itself into the fabric of daily life. Soldiers linger on every corner – leaning against lampposts, smoking by the roadside, filling up their tanks at the local WOG petrol station, or stealing moments with their wives and girlfriends. Yet, for all their presence, actual combat is a rare sight. Among the hundreds of thousands of Ukrainian soldiers braving the trenches to defend their homeland, only a fraction engage in battle at any given time. The rest, caught in the rhythm of war’s rotation, retreat behind the front lines to rest, recalibrate and repair their gear. There, they form part of the everyday landscape, a constant yet quiet symbol of the region’s unrelenting struggle.</span>\n<span class=\"para\">In the near-front cities of Kramatorsk and Sloviansk, which have withstood the weight of Russian aggression since 2014, life clings fiercely to the notion of \"business as usual\". Despite the near constant barrage of artillery and ballistic strikes – claiming the lives of civilians and soldiers alike – these cities refuse to halt. Cafés hum with quiet resilience, serving soldiers, volunteers, journalists and locals. Sunlit terraces along the streets offer cheap cappuccinos, a simple but steadfast comfort. Under the morning light, caffeine becomes a lifeline, restoring energy after sleepless nights of relentless bombardment, sharpening the minds of Ukraine's defenders as the war grinds on toward its third year. And somehow, miraculously, the streets remain full – young and old, men and women, soldiers and civilians – moving through the ruins of war with a quiet determination that refuses to bend.</span>\n<span class=\"para\">The nights in Donbas are a symphony of distant destruction – the deep thud of artillery; the sharp crack of outgoing shells; and the low, menacing rumble of Grad rockets exploding just 20 kilometres away. With alcohol banned and the streets locked down by a curfew that starts at nine o’clock, the cities fall into an eerie silence, broken only by the dull roar of war at the edges of consciousness. Russian attacks, relentless and indiscriminate, strike more often now, tearing into civilian homes, military depots and apartment blocks. Those lucky enough to snatch a few hours of sleep are often jolted awake by the tremor of another explosion.</span>\n<span class=\"para\">Morning creeps in with a strange kind of rhythm. The streets, emptied and still under the veil of night, begin to stir as pensioners march to the markets, bags of homegrown vegetables in hand, and soldiers crank the engines of old European trucks, heading off toward the perilous “zero line”. Yet the city never moves with urgency – there is no rush here. Donbas, like the war itself, crawls at a sluggish pace, as if time has thickened, its flow heavy with destruction. The war inches closer, its path littered with the remnants of a world the locals spent decades building, threatening to swallow the last standing cities with its slow, insidious creep.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Free time </strong></span>\n<span class=\"para\">For nearly three years now, though in some regions more than a decade, life in Ukraine has revolved around the relentless shadow of war, with Russia’s brutal invasion casting its weight over everything. Yet for those who live with the war’s presence every day, it is the rare moments of respite that offer true solace. In these fleeting pauses between battles and the grind of daily hardship, civilians and soldiers alike cling to the quiet spaces that exist beyond the front lines. They dream not of grand trips abroad, but rather of the simple in-betweens: a brief hour outdoors, the warmth of a family gathering, a swim in a nearby river, or an afternoon tending to the garden.</span>\n<span class=\"para\">In Sloviansk, from the first warmth of spring until the crisp days of late autumn, the saltwater lakes become a gathering place for the city’s residents and the soldiers stationed nearby. The lakes, shimmering under the wide Ukrainian sky, are dotted with people bobbing gently in the water, their movements slow and languid. Children race past on their bicycles, weaving through the crowds, while the more athletic soldiers swim steady laps across the lake, cutting through the water with purpose. Elderly men and women float on their backs, arms outstretched, savouring the rare sensation of weightlessness, their faces tilted toward the sun.</span>\n<span class=\"para\">Along the shore, local entrepreneurs weave through the clusters of sunbathers, offering sodas and trays of homemade pastries, the smell of fresh-baked dough mingling with the salty scent of the lake. Conversations hum softly in the air, punctuated by the occasional laugh, as though the war beyond the city’s edges was a distant dream. But it is not. The distant rumble of artillery, the sharp crack of explosions, and the occasional roar of a fighter jet remind everyone that the front is not far away. Yet here, in these stolen moments of peace, the people of Sloviansk, hardened by years of conflict, allow themselves to relax, to breathe.</span>\n<span class=\"para\">Just a few kilometres from the city, along a quiet river that winds its way into Sloviansk, a group of soldiers gather around a small fire. The coals crackle gently as they sip Coca-Cola and Fanta, while the scent of grilling shashlik fills the air. Laughter rises between them, easy and unguarded, as they share stories from the front — tales of close calls, daily challenges, and the unshakable bond they have forged in the crucible of war. Dmytro, a 25-year-old soldier from central Ukraine, sits with a rod in hand, casting his line into the slow-moving river. As he shows pictures of his children, pride flickers in his eyes, though a quiet sadness lingers just beneath. \"I haven’t seen them in years,\" he confesses, his voice softened by the distance that separates him from his family.</span>\n<span class=\"para\">But here, by the river’s edge, with the sun casting its golden light over the water, there is little room for sorrow. Dmytro teaches us how to fly fish, demonstrating with patience. \"It’s easier here, in these shallow waters,\" he explains. Though the dangers of the “zero line” loom in their near future, the mood is surprisingly light. Dmytro and his comrades bask in the warmth of the summer sun, joking and trading stories as if the war were worlds away. For a moment, the beauty of the Donbas countryside holds them in a brief reprieve, offering a taste of normalcy amidst the chaos only kilometres away. Here, surrounded by trees and water, they are simply men enjoying the simple pleasures of life: a fire, a meal, and the quiet company of friends. Stories like these abound across Donbas and much of Ukraine's war-torn regions, woven into the daily fabric of life amidst the conflict.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dreaming of the future</strong></span>\n<span class=\"para\">Despite the many horrors, joy still blooms in Donbas. Families continue to plant gardens, rebuild their homes, and dream of a future beyond the war. In the ruins of a small town 40 kilometres north of Sloviansk, just over the Kharkiv-Donetsk regional border, a family works tirelessly to restore what is left of their home and life. Kam’yanka, twice consumed by the front line of Russia's invasion in 2022, was reduced to rubble. Of its 1,200 residents, fewer than 20 have returned. Yet those who have, like Viktor and Larissa, harbour big dreams. They began by clearing their land of mines, usually without the help of professionals, and are now slowly rebuilding their home with no power or running water.</span>\n<span class=\"para\">Viktor and Larissa, after fleeing in the early weeks of war, returned at the end of 2022 to find their village destroyed. Two years later, they have almost finished rebuilding their house, once shattered by Russian artillery. They have repaired their looted bathroom, put a new roof over their heads, and started to feel at home again. “We were born here, our parents and children were born here. We see ourselves nowhere but on this land,” Larissa says. This summer, despite Viktor’s fall from the roof and subsequent surgery, they have tended to their garden, harvesting pumpkins, corn  and tomatoes. Larissa, with pride, serves homemade cabbage-filled buns to visitors. Amidst the hardships, they cherish the simple pleasures of life – being with their dogs, sharing stories with passing journalists, and embracing the hope that everything will be fine. “We will not give the Russians the satisfaction of driving us away from our land,” Larissa tells <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">In many ways, Larissa and Viktor are fortunate. Their town was liberated in the war's first year. But for hundreds of thousands in Donbas, the future remains a distant dream. Russia continues to advance toward Pokrovsk, Kramatorsk and countless other towns and villages, forcing civilians to flee by train and car. Many remain, caught in the path of the approaching Russian army, their hopes suspended in uncertainty. These are the people for whom Ukraine’s defenders fight, for whom the West sends billions in aid, and for whom the world must not forget. In the end, this war is not about tanks, jets or shells. It is about people – their freedoms, their yearning for democracy, and their unwavering resolve to reclaim their destinies.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> is an independent researcher, founder of the boutique analytic firm Reaktion Group, an analyst at the political analysis project R.Politik, and an editor at RANE. He holds degrees from the University of British Columbia in Canada, Heidelberg University in Germany and St Petersburg State University, Russia.</span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Para muchos, ya sea en Occidente o en el corazón de Kyiv, la guerra sigue siendo una abstracción distante: una semi-realidad, presenciada solo a través de pantallas o escuchada en las breves llamadas telefónicas de hermanos, hijos y esposos estacionados lejos. La verdadera textura de la vida en la línea del frente, la experiencia cruda de aquellos en el este del país, se siente remota, incluso irreal. En ciudades como Sloviansk, la gente vive con la guerra todos los días, su presencia pesada e ineludible, sin embargo, en otras partes de Ucrania, incluso dentro del mismo país, hay una división. Muchos nunca entenderán completamente el peso del conflicto que llevan aquellos en el este.</span>\n<span class=\"para\">La cobertura mediática, impulsada por estadísticas y análisis, a menudo reduce la guerra a números: miles de millones en ayuda, activos rusos congelados, tanques entregados, cientos de miles muertos o heridos. Los titulares cuentan el costo de las vidas civiles: 22 muertos en Járkov ayer, decenas de miles perdidos en Mariupol, pero estas cifras, tan vitales como son para comprender la magnitud de la devastación, no logran capturar la dimensión humana. Pasan por alto las historias individuales, los rostros y destinos de las personas que viven con la guerra día a día, aquellos que defienden Ucrania y los civiles que soportan el horror que se les impone.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La vida en y alrededor de Donbas</strong></span>\n<span class=\"para\">Puede sorprender a muchos saber que el ritmo de la guerra de agresión de Rusia en Donbas es bastante lento. La presencia militar, sin embargo, es ineludible, tejiéndose en el tejido de la vida diaria. Los soldados permanecen en cada esquina: apoyados contra farolas, fumando al borde de la carretera, llenando sus tanques en la estación de servicio WOG local, o robando momentos con sus esposas y novias. Sin embargo, a pesar de su presencia, el combate real es una vista rara. Entre los cientos de miles de soldados ucranianos que desafían las trincheras para defender su patria, solo una fracción participa en combate en un momento dado. El resto, atrapados en el ritmo de la rotación de la guerra, se retiran detrás de las líneas del frente para descansar, recalibrar y reparar su equipo. Allí, forman parte del paisaje cotidiano, un símbolo constante pero silencioso de la lucha implacable de la región.</span>\n<span class=\"para\">En las ciudades cercanas al frente de Kramatorsk y Sloviansk, que han soportado el peso de la agresión rusa desde 2014, la vida se aferra ferozmente a la noción de \"negocios como siempre\". A pesar del casi constante bombardeo de artillería y ataques balísticos, que reclaman las vidas de civiles y soldados por igual, estas ciudades se niegan a detenerse. Los cafés zumban con una tranquila resiliencia, sirviendo a soldados, voluntarios, periodistas y lugareños. Las terrazas soleadas a lo largo de las calles ofrecen capuchinos baratos, un consuelo simple pero firme. Bajo la luz de la mañana, la cafeína se convierte en un salvavidas, restaurando energía después de noches sin dormir de bombardeos implacables, agudizando las mentes de los defensores de Ucrania mientras la guerra avanza hacia su tercer año. Y de alguna manera, milagrosamente, las calles permanecen llenas: jóvenes y ancianos, hombres y mujeres, soldados y civiles, moviéndose a través de las ruinas de la guerra con una determinación silenciosa que se niega a ceder.</span>\n<span class=\"para\">Las noches en Donbas son una sinfonía de destrucción distante: el profundo golpe de la artillería; el agudo estallido de los proyectiles salientes; y el bajo y amenazante retumbar de los cohetes Grad explotando a solo 20 kilómetros de distancia. Con el alcohol prohibido y las calles cerradas por un toque de queda que comienza a las nueve, las ciudades caen en un silencio inquietante, roto solo por el sordo rugido de la guerra en los bordes de la conciencia. Los ataques rusos, implacables e indiscriminados, golpean más a menudo ahora, desgarrando hogares civiles, depósitos militares y bloques de apartamentos. Aquellos lo suficientemente afortunados como para robar unas horas de sueño a menudo son despertados por el temblor de otra explosión.</span>\n<span class=\"para\">La mañana se desliza con un extraño tipo de ritmo. Las calles, vacías y aún bajo el velo de la noche, comienzan a agitarse a medida que los pensionistas marchan hacia los mercados, con bolsas de verduras cultivadas en casa en la mano, y los soldados encienden los motores de viejos camiones europeos, dirigiéndose hacia la peligrosa \"línea cero\". Sin embargo, la ciudad nunca se mueve con urgencia: no hay prisa aquí. Donbas, como la guerra misma, avanza a un ritmo lento, como si el tiempo se hubiera espeso, su flujo pesado con destrucción. La guerra se acerca, su camino cubierto de los restos de un mundo que los lugareños pasaron décadas construyendo, amenazando con tragarse las últimas ciudades en pie con su lento y insidioso avance.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tiempo libre</strong></span>\n<span class=\"para\">Durante casi tres años, aunque en algunas regiones más de una década, la vida en Ucrania ha girado en torno a la sombra implacable de la guerra, con la brutal invasión de Rusia proyectando su peso sobre todo. Sin embargo, para aquellos que viven con la presencia de la guerra todos los días, son los raros momentos de respiro los que ofrecen verdadero consuelo. En estas pausas fugaces entre batallas y la rutina diaria de dificultades, civiles y soldados por igual se aferran a los espacios tranquilos que existen más allá de las líneas del frente. No sueñan con grandes viajes al extranjero, sino más bien con los simples intermedios: una breve hora al aire libre, el calor de una reunión familiar, un baño en un río cercano, o una tarde cuidando el jardín.</span>\n<span class=\"para\">En Sloviansk, desde el primer calor de la primavera hasta los días frescos de finales de otoño, los lagos de agua salada se convierten en un lugar de encuentro para los residentes de la ciudad y los soldados estacionados cerca. Los lagos, brillando bajo el amplio cielo ucraniano, están salpicados de personas flotando suavemente en el agua, sus movimientos lentos y lánguidos. Los niños pasan corriendo en sus bicicletas, tejiendo entre las multitudes, mientras que los soldados más atléticos nadan vueltas constantes a través del lago, cortando el agua con propósito. Hombres y mujeres ancianos flotan de espaldas, con los brazos extendidos, saboreando la rara sensación de ingravidez, sus rostros inclinados hacia el sol.</span>\n<span class=\"para\">A lo largo de la orilla, los emprendedores locales se mueven entre los grupos de bañistas, ofreciendo refrescos y bandejas de pasteles caseros, el olor de la masa recién horneada mezclándose con el aroma salado del lago. Las conversaciones zumban suavemente en el aire, interrumpidas por risas ocasionales, como si la guerra más allá de los bordes de la ciudad fuera un sueño distante. Pero no lo es. El retumbar distante de la artillería, el agudo estallido de explosiones y el ocasional rugido de un caza recuerdan a todos que el frente no está lejos. Sin embargo, aquí, en estos momentos robados de paz, la gente de Sloviansk, endurecida por años de conflicto, se permite relajarse, respirar.</span>\n<span class=\"para\">A solo unos kilómetros de la ciudad, a lo largo de un río tranquilo que se serpentea hacia Sloviansk, un grupo de soldados se reúne alrededor de una pequeña fogata. Las brasas crepitan suavemente mientras beben Coca-Cola y Fanta, mientras el aroma del shashlik a la parrilla llena el aire. La risa se eleva entre ellos, fácil y desinhibida, mientras comparten historias del frente: relatos de encuentros cercanos, desafíos diarios y el vínculo inquebrantable que han forjado en el crisol de la guerra. Dmytro, un soldado de 25 años del centro de Ucrania, se sienta con una caña en la mano, lanzando su línea al río de lento movimiento. Mientras muestra fotos de sus hijos, el orgullo brilla en sus ojos, aunque una tristeza silenciosa persiste justo debajo. \"No los he visto en años\", confiesa, su voz suavizada por la distancia que lo separa de su familia.</span>\n<span class=\"para\">Pero aquí, a la orilla del río, con el sol proyectando su luz dorada sobre el agua, hay poco espacio para la tristeza. Dmytro nos enseña a pescar con mosca, demostrando con paciencia. \"Es más fácil aquí, en estas aguas poco profundas\", explica. Aunque los peligros de la \"línea cero\" se ciernen en su futuro cercano, el ambiente es sorprendentemente ligero. Dmytro y sus camaradas disfrutan del calor del sol de verano, bromeando e intercambiando historias como si la guerra estuviera a mundos de distancia. Por un momento, la belleza del campo de Donbas los sostiene en un breve respiro, ofreciendo un sabor de normalidad en medio del caos a solo kilómetros de distancia. Aquí, rodeados de árboles y agua, son simplemente hombres disfrutando de los placeres simples de la vida: un fuego, una comida y la tranquila compañía de amigos. Historias como estas abundan en todo Donbas y en gran parte de las regiones devastadas por la guerra de Ucrania, entrelazadas en el tejido diario de la vida en medio del conflicto.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Soñando con el futuro</strong></span>\n<span class=\"para\">A pesar de los muchos horrores, la alegría aún florece en Donbas. Las familias continúan plantando jardines, reconstruyendo sus hogares y soñando con un futuro más allá de la guerra. En las ruinas de un pequeño pueblo a 40 kilómetros al norte de Sloviansk, justo sobre la frontera regional de Járkov-Donetsk, una familia trabaja incansablemente para restaurar lo que queda de su hogar y su vida. Kam’yanka, consumida dos veces por la línea del frente de la invasión rusa en 2022, fue reducida a escombros. De sus 1,200 residentes, menos de 20 han regresado. Sin embargo, aquellos que lo han hecho, como Viktor y Larissa, albergan grandes sueños. Comenzaron despejando su terreno de minas, generalmente sin la ayuda de profesionales, y ahora están reconstruyendo lentamente su hogar sin electricidad ni agua corriente.</span>\n<span class=\"para\">Viktor y Larissa, después de huir en las primeras semanas de la guerra, regresaron a finales de 2022 para encontrar su aldea destruida. Dos años después, casi han terminado de reconstruir su casa, una vez destrozada por la artillería rusa. Han reparado su baño saqueado, puesto un nuevo techo sobre sus cabezas y han comenzado a sentirse en casa nuevamente. “Nacimos aquí, nuestros padres y nuestros hijos nacieron aquí. No nos vemos en ningún otro lugar que no sea en esta tierra”, dice Larissa. Este verano, a pesar de la caída de Viktor desde el techo y la posterior cirugía, han cuidado su jardín, cosechando calabazas, maíz y tomates. Larissa, con orgullo, sirve bollos caseros rellenos de repollo a los visitantes. En medio de las dificultades, atesoran los placeres simples de la vida: estar con sus perros, compartir historias con periodistas que pasan y abrazar la esperanza de que todo estará bien. “No le daremos a los rusos la satisfacción de alejarnos de nuestra tierra”, le dice Larissa a <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">En muchos sentidos, Larissa y Viktor son afortunados. Su pueblo fue liberado en el primer año de la guerra. Pero para cientos de miles en Donbas, el futuro sigue siendo un sueño distante. Rusia continúa avanzando hacia Pokrovsk, Kramatorsk y innumerables otras ciudades y pueblos, obligando a los civiles a huir en tren y coche. Muchos permanecen, atrapados en el camino del ejército ruso que se aproxima, sus esperanzas suspendidas en la incertidumbre. Estas son las personas por las que luchan los defensores de Ucrania, por quienes Occidente envía miles de millones en ayuda, y por quienes el mundo no debe olvidar. Al final, esta guerra no se trata de tanques, aviones o proyectiles. Se trata de personas: sus libertades, su anhelo de democracia y su inquebrantable determinación de reclamar sus destinos.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> es un investigador independiente, fundador de la firma analítica boutique Reaktion Group, analista en el proyecto de análisis político R.Politik y editor en RANE. Tiene títulos de la Universidad de Columbia Británica en Canadá, la Universidad de Heidelberg en Alemania y la Universidad Estatal de San Petersburgo, Rusia.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Monille, olipa kyseessä länsi tai Kiovan sydän, sota pysyy etäisenä abstraktiona – puolirealiteettina, jota todistetaan vain näyttöjen kautta tai kuullaan lyhyissä puheluissa kaukana olevilta veljiltä, ​​pojilta ja aviomiehiltä. Elämän todellinen rakenne etulinjassa, raaka kokemus maan itäosissa, tuntuu etäiseltä, jopa epätodelliselta. Kaupungeissa kuten Sloviansk, ihmiset elävät sodan kanssa joka päivä, sen läsnäolo raskas ja väistämätön, mutta Ukrainan muissa osissa, jopa saman maan sisällä, on jakautumista. Monet eivät koskaan täysin ymmärrä konfliktin painoa, jota itäpuolella kantavat.</span>\n<span class=\"para\">Median kattavuus, jota ohjaavat tilastot ja analyysit, vähentää usein sodan numeroiksi: miljardeja avustuksia, jäädytettyjä venäläisiä varoja, toimitettuja tankeja, satoja tuhansia kuolleita tai haavoittuneita. Otsikot laskevat siviilien elämän menetyksiä – 22 kuollutta Harkovassa eilen, kymmeniä tuhansia kadonneita Mariupolissa – mutta nämä luvut, niin elintärkeitä kuin ne ovatkin tuhojen mittakaavan ymmärtämiseksi, eivät onnistu vangitsemaan inhimillistä ulottuvuutta. Ne ohittavat yksittäiset tarinat, ihmisten kasvot ja kohtalot, jotka elävät sodan kanssa päivä päivältä, ne, jotka puolustavat Ukrainaa, ja siviilit, jotka kestävät heidän päälleen sysättyä kauhua.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Elämä Donbasissa ja sen ympärillä</strong></span>\n<span class=\"para\">Monia saattaa yllättää, että Venäjän aggressiosodan tahti Donbasissa on melko hidasta. Sotilaallinen läsnäolo on kuitenkin väistämätöntä, kietoutuen päivittäisen elämän kudokseen. Sotilaat viipyvät joka kulmassa – nojaten lyhtypylväisiin, tupakoiden tien varrella, tankkaamassa paikallisella WOG-huoltoasemalla tai varastamassa hetkiä vaimojensa ja tyttöystävien kanssa. Kuitenkin, huolimatta heidän läsnäolostaan, todellinen taistelu on harvinainen näky. Satojen tuhansien ukrainalaisten sotilaiden joukossa, jotka rohkeasti puolustavat kotimaataan, vain pieni osa osallistuu taisteluun milloin tahansa. Loput, sodan rytmissä kiinni, vetäytyvät etulinjan taakse levätä, kalibroida uudelleen ja korjata varusteitaan. Siellä he muodostavat osan jokapäiväisestä maisemasta, jatkuva mutta hiljainen symboli alueen armottomasta taistelusta.</span>\n<span class=\"para\">Lähes etulinjan kaupungeissa Kramatorskissa ja Slovianskissa, jotka ovat kestäneet Venäjän aggressiota vuodesta 2014, elämä pitää tiukasti kiinni \"normaalista liiketoiminnasta\". Huolimatta lähes jatkuvasta tykistötulesta ja ballistisista iskuista – jotka vaativat siviilien ja sotilaiden elämiä – nämä kaupungit kieltäytyvät pysähtymästä. Kahvilat humisevat hiljaista sitkeyttä, palvellen sotilaita, vapaaehtoisia, toimittajia ja paikallisia. Auringonvalossa olevat terassit kaduilla tarjoavat halpoja cappuccinoja, yksinkertaista mutta vankkaa lohtua. Aamun valossa kofeiini muuttuu elämänlangaksi, palauttaen energiaa unettomien öiden jälkeen, terävöittäen Ukrainan puolustajien mieltä sodan jatkaessa kolmatta vuottaan. Ja jotenkin, ihmeellisesti, kadut pysyvät täynnä – nuoria ja vanhoja, miehiä ja naisia, sotilaita ja siviilejä – liikkuen sodan raunioiden läpi hiljaisella päättäväisyydellä, joka kieltäytyy taipumasta.</span>\n<span class=\"para\">Yöt Donbasissa ovat kaukaisen tuhon sinfonia – syvä jyskytys tykistön; terävä räsähdys lähtevistä kranaateista; ja matala, uhkaava jyrinä Grad-rakettien räjähtäessä vain 20 kilometrin päässä. Kun alkoholi on kielletty ja kadut suljettu ulkonaliikkumiskielolla, joka alkaa kello yhdeksältä, kaupungit vaipuvat outoon hiljaisuuteen, jota rikkoo vain sodan tylsä jylinä tietoisuuden reunoilla. Venäläiset hyökkäykset, armottomat ja mielivaltaiset, iskevät nyt useammin, repien siviilien koteja, sotilasvarastoja ja kerrostaloja. Ne, jotka ovat onnekkaita saamaan muutaman tunnin unta, heräävät usein toisen räjähdyksen tärinään.</span>\n<span class=\"para\">Aamu hiipii sisään outoa rytmiä mukaillen. Kadut, tyhjät ja yhä yön verhon alla, alkavat herätä, kun eläkeläiset marssivat markkinoille, käsissään kotona kasvatettuja vihanneksia, ja sotilaat käynnistävät vanhojen eurooppalaisten kuorma-autojen moottoreita, suuntautuen kohti vaarallista \"nollalinjaa\". Kuitenkin kaupunki ei koskaan liiku kiireellä – täällä ei ole kiirettä. Donbas, kuten sota itse, ryömii hitaasti, ikään kuin aika olisi paksuuntunut, sen virtaus raskas tuhon kanssa. Sota lähestyy, sen polku on täynnä paikallisten vuosikymmeniä rakentaman maailman jäänteitä, uhaten nielaista viimeiset seisovat kaupungit hitaalla, insidiosalla ryömiä.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vapaa-aika</strong></span>\n<span class=\"para\">Melkein kolmen vuoden ajan, vaikka joillakin alueilla yli vuosikymmenen, elämä Ukrainassa on pyörinyt sodan armottoman varjon ympärillä, Venäjän brutaalin hyökkäyksen heittäessä painonsa kaiken ylle. Kuitenkin niille, jotka elävät sodan läsnäolon kanssa joka päivä, harvinaiset lepohetket tarjoavat todellista lohtua. Näissä ohikiitävissä tauoissa taisteluiden ja päivittäisten vaikeuksien välillä siviilit ja sotilaat kiinnittyvät hiljaisiin tiloihin, jotka sijaitsevat etulinjojen ulkopuolella. He eivät haaveile suurista matkoista ulkomaille, vaan pikemminkin yksinkertaisista välihetkistä: lyhyestä tunnista ulkona, perheentapaamisen lämmöstä, uimisesta läheisessä joessa tai iltapäivästä puutarhan hoidossa.</span>\n<span class=\"para\">Slovianskissa, kevään ensimmäisestä lämmöstä myöhäiseen syksyyn, suolavesijärvet muuttuvat kokoontumispaikaksi kaupungin asukkaille ja lähellä oleville sotilaille. Järvet, kimallellen laajan ukrainalaisen taivaan alla, ovat täynnä ihmisiä, jotka kelluvat lempeästi vedessä, heidän liikkeensä hitaita ja laiskoja. Lapset ajavat ohi pyörillään, pujotellen väkijoukon läpi, kun taas urheilullisemmat sotilaat uivat tasaisia kierroksia järven yli, leikkaamalla vettä päättäväisesti. Vanhemmat miehet ja naiset kelluvat selällään, kädet ojennettuina, nauttien harvinaisesta painottomuuden tunteesta, heidän kasvonsa käännettyinä aurinkoon.</span>\n<span class=\"para\">Rannalla paikalliset yrittäjät kulkevat auringonottajien joukossa, tarjoten limsoja ja tarjottimia kotitekoisia leivonnaisia, tuoreen taikinan tuoksu sekoittuen järven suolaiseen tuoksuun. Keskustelut humisevat pehmeästi ilmassa, satunnaisten naurahdusten keskeyttäminä, ikään kuin sodan kaupungin reunoilla olisi kaukainen unelma. Mutta se ei ole. Kaukaisen tykistön jyrinä, räjähdysten terävä räsähdys ja satunnaisen hävittäjälentokoneen jylinä muistuttavat kaikkia siitä, että etulinja ei ole kaukana. Kuitenkin täällä, näissä varastetuissa rauhan hetkissä, Slovianskin ihmiset, vuosien konfliktista kovettuneina, antavat itselleen luvan rentoutua, hengittää.</span>\n<span class=\"para\">Vain muutaman kilometrin päässä kaupungista, rauhallisen joen varrella, joka kiemurtelee Slovianskiin, joukko sotilaita kokoontuu pienen tulen ympärille. Hiilet rätisevät lempeästi, kun he nauttivat Coca-Colaa ja Fantaa, samalla kun grillatun shashlikin tuoksu täyttää ilman. Nauraen he jakavat tarinoita etulinjasta – kertomuksia läheltä piti -tilanteista, päivittäisistä haasteista ja järkkymättömästä siteestä, jonka he ovat luoneet sodan tulessa. Dmytro, 25-vuotias sotilas Keski-Ukrainasta, istuu vapaana käsi rodin kanssa, heittäen siimaansa hitaasti virtaavaan jokeen. Kun hän näyttää kuvia lapsistaan, ylpeys välähtää hänen silmissään, vaikka hiljainen surumielisyys leijuu juuri pinnan alla. \"En ole nähnyt heitä vuosiin,\" hän tunnustaa, hänen äänensä pehmennettynä etäisyydestä, joka erottaa hänet perheestään.</span>\n<span class=\"para\">Mutta täällä, joen rannalla, auringon valon heijastuessa veden pinnalla, surulle on vain vähän tilaa. Dmytro opettaa meille, kuinka kalastaa perholla, demonstroiden kärsivällisesti. \"Täällä on helpompaa, näissä matalissa vesissä,\" hän selittää. Vaikka \"nollalinjan\" vaarat häämöttävät heidän lähellään, tunnelma on yllättävän kevyt. Dmytro ja hänen toverinsa nauttivat kesäauringon lämmöstä, vitsaillen ja vaihtaen tarinoita ikään kuin sota olisi kaukana. Hetkeksi Donbasin maaseudun kauneus pitää heidät lyhyessä rauhoittumisessa, tarjoten maistiaisen normaalista kaaoksen keskellä vain kilometrien päässä. Täällä, puiden ja veden ympäröimänä, he ovat yksinkertaisesti miehiä, jotka nauttivat elämän yksinkertaisista iloista: tulesta, ateriasta ja ystävien hiljaisesta seurasta. Tällaisia tarinoita on runsaasti Donbasissa ja monilla Ukrainan sodan runtelemilla alueilla, kudottuna elämän päivittäiseen kudokseen konfliktin keskellä.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Unelmia tulevaisuudesta</strong></span>\n<span class=\"para\">Huolimatta monista kauhuista, ilo kukoistaa yhä Donbasissa. Perheet jatkavat puutarhojen istuttamista, kotien jälleenrakentamista ja unelmointia sodan jälkeisestä tulevaisuudesta. Pienen kaupungin raunioissa 40 kilometriä Slovianskin pohjoispuolella, juuri Harkovasta Donetskin alueelle, perhe työskentelee väsymättömästi palauttaakseen sen, mitä on jäljellä heidän kodistaan ja elämästään. Kam’yanka, joka kahdesti joutui Venäjän hyökkäyksen etulinjaan vuonna 2022, on muuttunut raunioiksi. Sen 1 200 asukkaasta alle 20 on palannut. Kuitenkin ne, jotka ovat palanneet, kuten Viktor ja Larissa, kantavat suuria unelmia. He alkoivat puhdistaa maataan miinoista, yleensä ilman ammattilaisten apua, ja nyt he ovat hitaasti jälleenrakentamassa kotiaan ilman sähköä tai juoksevaa vettä.</span>\n<span class=\"para\">Viktor ja Larissa, paettuaan sodan ensimmäisinä viikkoina, palasivat vuoden 2022 lopussa löytääkseen kylänsä tuhoutuneena. Kaksi vuotta myöhemmin he ovat lähes valmiita jälleenrakentamaan talonsa, joka kerran oli Venäjän tykistön tuhoama. He ovat korjanneet ryöstetyn kylpyhuoneensa, laittaneet uuden katon päälleen ja alkaneet tuntea itsensä jälleen kotoisaksi. “Me synnyimme täällä, vanhempamme ja lapsemme syntyivät täällä. Emme näe itseämme missään muualla kuin tällä maalla,” Larissa sanoo. Tänä kesänä, huolimatta Viktorin putoamisesta katolta ja siitä seuranneesta leikkauksesta, he ovat hoitaneet puutarhaansa, korjaten kurpitsaa, maissia ja tomaatteja. Larissa, ylpeänä, tarjoilee kotitekoisia kaalikääryleitä vieraille. Vaikeuksista huolimatta he arvostavat elämän yksinkertaisia iloja – olla koiriensa kanssa, jakaa tarinoita ohikulkevien toimittajien kanssa ja omaksua toivoa siitä, että kaikki tulee olemaan hyvin. “Emme anna venäläisten saada tyydytystä siitä, että ajavat meidät pois maastamme,” Larissa kertoo <em>New Eastern Europe</em>:lle.</span>\n<span class=\"para\">Monella tapaa Larissa ja Viktor ovat onnekkaita. Heidän kaupunkinsa vapautettiin sodan ensimmäisenä vuonna. Mutta sadoille tuhansille Donbasissa tulevaisuus pysyy etäisenä unelmana. Venäjä jatkaa etenemistään kohti Pokrovskia, Kramatorskia ja lukemattomia muita kaupunkeja ja kyliä, pakottaen siviilit pakenemaan junilla ja autoilla. Monet jäävät, jääden lähestyvän venäläisen armeijan tielle, heidän toiveensa riippuen epävarmuudessa. Nämä ovat ihmisiä, joiden puolesta Ukrainan puolustajat taistelevat, joiden puolesta länsi lähettää miljardeja avustuksia, ja joiden puolesta maailman ei tule unohtaa. Lopulta tämä sota ei ole tankeista, hävittäjistä tai kranaateista. Se on ihmisistä – heidän vapaudestaan, heidän kaipuustaan demokratiaan ja heidän järkkymättömästä päättäväisyydestään palauttaa kohtalonsa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> on itsenäinen tutkija, boutique-analyyttisen yrityksen Reaktion Groupin perustaja, poliittisen analyysiprojektin R.Politik analyytikko ja RANE:n toimittaja. Hänellä on tutkintoja British Columbian yliopistosta Kanadassa, Heidelbergin yliopistosta Saksassa ja Pietarin valtionyliopistosta Venäjällä.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Pour beaucoup, que ce soit à l'Ouest ou au cœur de Kyiv, la guerre reste une abstraction lointaine – une semi-réalité, vécue uniquement à travers des écrans ou entendue dans les brefs appels téléphoniques de frères, fils et maris stationnés loin. La véritable texture de la vie sur le front, l'expérience brute de ceux de l'est du pays, semble éloignée, même irréelle. Dans des villes comme Sloviansk, les gens vivent avec la guerre chaque jour, sa présence lourde et inéluctable, pourtant dans d'autres parties de l'Ukraine, même au sein du même pays, il y a une division. Beaucoup ne comprendront jamais pleinement le poids du conflit porté par ceux de l'est.</span>\n<span class=\"para\">La couverture médiatique, guidée par des statistiques et des analyses, réduit souvent la guerre à des chiffres : des milliards en aide, des actifs russes gelés, des chars livrés, des centaines de milliers de morts ou de blessés. Les gros titres comptent le nombre de vies civiles perdues – 22 tués à Kharkiv hier, des dizaines de milliers perdus à Marioupol – mais ces chiffres, aussi vitaux soient-ils pour comprendre l'ampleur de la dévastation, échouent à capturer la dimension humaine. Ils passent sous silence les histoires individuelles, les visages et les destins des personnes qui vivent avec la guerre jour après jour, ceux qui défendent l'Ukraine, et les civils qui endurent l'horreur qui leur est imposée.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La vie dans et autour du Donbass </strong></span>\n<span class=\"para\">Il peut surprendre beaucoup d'apprendre que le rythme de la guerre d'agression de la Russie dans le Donbass est assez lent. La présence militaire, cependant, est inéluctable, s'entrelacent dans le tissu de la vie quotidienne. Les soldats traînent à chaque coin de rue – s'appuyant contre des lampadaires, fumant au bord de la route, remplissant leurs réservoirs à la station-service WOG locale, ou volant des moments avec leurs épouses et petites amies. Pourtant, malgré leur présence, le combat réel est une vue rare. Parmi les centaines de milliers de soldats ukrainiens bravant les tranchées pour défendre leur patrie, seule une fraction s'engage dans la bataille à tout moment. Le reste, pris dans le rythme de la rotation de la guerre, se retire derrière les lignes de front pour se reposer, recalibrer et réparer leur équipement. Là, ils font partie du paysage quotidien, un symbole constant mais silencieux de la lutte implacable de la région.</span>\n<span class=\"para\">Dans les villes proches du front de Kramatorsk et Sloviansk, qui ont supporté le poids de l'agression russe depuis 2014, la vie s'accroche farouchement à la notion de \"business as usual\". Malgré le barrage presque constant d'artillerie et de frappes balistiques – revendiquant la vie de civils et de soldats – ces villes refusent de s'arrêter. Les cafés bourdonnent d'une résilience tranquille, servant des soldats, des bénévoles, des journalistes et des habitants. Les terrasses ensoleillées le long des rues offrent des cappuccinos bon marché, un réconfort simple mais inébranlable. Sous la lumière du matin, la caféine devient une bouée de sauvetage, restaurant l'énergie après des nuits sans sommeil de bombardements incessants, aiguisant les esprits des défenseurs de l'Ukraine alors que la guerre s'enlise dans sa troisième année. Et d'une manière ou d'une autre, miraculeusement, les rues restent pleines – jeunes et vieux, hommes et femmes, soldats et civils – se déplaçant à travers les ruines de la guerre avec une détermination tranquille qui refuse de plier.</span>\n<span class=\"para\">Les nuits dans le Donbass sont une symphonie de destruction lointaine – le profond bruit sourd de l'artillerie ; le craquement aigu des obus sortants ; et le grondement bas et menaçant des roquettes Grad explosant à seulement 20 kilomètres. Avec l'alcool interdit et les rues verrouillées par un couvre-feu qui commence à neuf heures, les villes tombent dans un silence étrange, brisé seulement par le rugissement sourd de la guerre aux confins de la conscience. Les attaques russes, implacables et indiscriminées, frappent plus souvent maintenant, déchirant les maisons civiles, les dépôts militaires et les immeubles d'appartements. Ceux qui ont la chance de saisir quelques heures de sommeil sont souvent réveillés par le tremblement d'une autre explosion.</span>\n<span class=\"para\">Le matin s'insinue avec une étrange sorte de rythme. Les rues, vidées et encore sous le voile de la nuit, commencent à s'agiter alors que les retraités marchent vers les marchés, des sacs de légumes cultivés à la main, et que les soldats démarrent les moteurs de vieux camions européens, se dirigeant vers la périlleuse \"ligne zéro\". Pourtant, la ville ne bouge jamais avec urgence – il n'y a pas de précipitation ici. Le Donbass, comme la guerre elle-même, rampe à un rythme lent, comme si le temps s'était épaissi, son flux lourd de destruction. La guerre s'approche, son chemin jonché des restes d'un monde que les habitants ont passé des décennies à construire, menaçant d'engloutir les dernières villes debout avec son avancée lente et insidieuse.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Temps libre </strong></span>\n<span class=\"para\">Depuis près de trois ans maintenant, bien que dans certaines régions plus d'une décennie, la vie en Ukraine a tourné autour de l'ombre implacable de la guerre, l'invasion brutale de la Russie pesant sur tout. Pourtant, pour ceux qui vivent avec la présence de la guerre chaque jour, ce sont les rares moments de répit qui offrent un véritable réconfort. Dans ces pauses fugaces entre les batailles et le dur labeur quotidien, civils et soldats s'accrochent aux espaces tranquilles qui existent au-delà des lignes de front. Ils ne rêvent pas de grands voyages à l'étranger, mais plutôt des simples intermèdes : une brève heure à l'extérieur, la chaleur d'un rassemblement familial, une baignade dans une rivière voisine, ou un après-midi à s'occuper du jardin.</span>\n<span class=\"para\">À Sloviansk, de la première chaleur du printemps jusqu'aux jours frais de la fin de l'automne, les lacs d'eau salée deviennent un lieu de rassemblement pour les habitants de la ville et les soldats stationnés à proximité. Les lacs, scintillant sous le vaste ciel ukrainien, sont parsemés de personnes flottant doucement dans l'eau, leurs mouvements lents et langoureux. Des enfants passent en courant sur leurs bicyclettes, se faufilant à travers les foules, tandis que les soldats plus athlétiques nagent des longueurs régulières à travers le lac, coupant l'eau avec détermination. Des hommes et des femmes âgés flottent sur le dos, les bras étendus, savourant la rare sensation d'apesanteur, leurs visages inclinés vers le soleil.</span>\n<span class=\"para\">Le long de la rive, des entrepreneurs locaux se faufilent à travers les groupes de baigneurs, offrant des sodas et des plateaux de pâtisseries maison, l'odeur de la pâte fraîchement cuite se mêlant à l'odeur salée du lac. Les conversations bourdonnent doucement dans l'air, ponctuées par le rire occasionnel, comme si la guerre au-delà des frontières de la ville n'était qu'un rêve lointain. Mais ce n'est pas le cas. Le grondement lointain de l'artillerie, le craquement aigu des explosions, et le rugissement occasionnel d'un chasseur rappellent à tous que le front n'est pas loin. Pourtant ici, dans ces moments volés de paix, les habitants de Sloviansk, endurcis par des années de conflit, se permettent de se détendre, de respirer.</span>\n<span class=\"para\">À quelques kilomètres de la ville, le long d'une rivière tranquille qui serpente vers Sloviansk, un groupe de soldats se rassemble autour d'un petit feu. Les braises crépitent doucement alors qu'ils sirotent du Coca-Cola et de la Fanta, tandis que l'odeur de shashlik grillé emplit l'air. Les rires s'élèvent entre eux, faciles et sans réserve, alors qu'ils partagent des histoires du front – des récits de frôlements, de défis quotidiens, et du lien indéfectible qu'ils ont forgé dans le creuset de la guerre. Dmytro, un soldat de 25 ans du centre de l'Ukraine, est assis avec une canne à la main, lançant sa ligne dans la rivière à courant lent. Alors qu'il montre des photos de ses enfants, la fierté brille dans ses yeux, bien qu'une tristesse silencieuse demeure juste en dessous. \"Je ne les ai pas vus depuis des années,\" confesse-t-il, sa voix adoucie par la distance qui le sépare de sa famille.</span>\n<span class=\"para\">Mais ici, au bord de la rivière, avec le soleil projetant sa lumière dorée sur l'eau, il y a peu de place pour la tristesse. Dmytro nous apprend à pêcher à la mouche, démontrant avec patience. \"C'est plus facile ici, dans ces eaux peu profondes,\" explique-t-il. Bien que les dangers de la \"ligne zéro\" planent dans leur proche avenir, l'ambiance est étonnamment légère. Dmytro et ses camarades se prélassent sous la chaleur du soleil d'été, plaisantant et échangeant des histoires comme si la guerre était à des mondes de distance. Pendant un moment, la beauté de la campagne du Donbass les tient dans un bref répit, offrant un goût de normalité au milieu du chaos à seulement quelques kilomètres. Ici, entourés d'arbres et d'eau, ils sont simplement des hommes profitant des plaisirs simples de la vie : un feu, un repas, et la compagnie tranquille d'amis. Des histoires comme celles-ci abondent à travers le Donbass et dans de nombreuses régions dévastées par la guerre en Ukraine, tissées dans le tissu quotidien de la vie au milieu du conflit.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Rêver de l'avenir</strong></span>\n<span class=\"para\">Malgré les nombreux horreurs, la joie fleurit encore dans le Donbass. Les familles continuent de planter des jardins, de reconstruire leurs maisons, et de rêver d'un avenir au-delà de la guerre. Dans les ruines d'une petite ville à 40 kilomètres au nord de Sloviansk, juste au-delà de la frontière régionale de Kharkiv-Donetsk, une famille travaille sans relâche pour restaurer ce qui reste de leur maison et de leur vie. Kam’yanka, deux fois consumée par la ligne de front de l'invasion russe en 2022, a été réduite en décombres. Sur ses 1 200 habitants, moins de 20 sont revenus. Pourtant, ceux qui sont revenus, comme Viktor et Larissa, nourrissent de grands rêves. Ils ont commencé par déminer leur terrain, généralement sans l'aide de professionnels, et reconstruisent maintenant lentement leur maison sans électricité ni eau courante.</span>\n<span class=\"para\">Viktor et Larissa, après avoir fui dans les premières semaines de la guerre, sont revenus à la fin de 2022 pour trouver leur village détruit. Deux ans plus tard, ils ont presque terminé de reconstruire leur maison, autrefois brisée par l'artillerie russe. Ils ont réparé leur salle de bain pillée, mis un nouveau toit au-dessus de leur tête, et ont commencé à se sentir chez eux à nouveau. “Nous sommes nés ici, nos parents et nos enfants sont nés ici. Nous ne nous voyons nulle part ailleurs que sur cette terre,” dit Larissa. Cet été, malgré la chute de Viktor du toit et la chirurgie qui a suivi, ils ont entretenu leur jardin, récoltant des citrouilles, du maïs et des tomates. Larissa, avec fierté, sert des petits pains farcis au chou faits maison aux visiteurs. Au milieu des difficultés, ils chérissent les plaisirs simples de la vie – être avec leurs chiens, partager des histoires avec des journalistes de passage, et embrasser l'espoir que tout ira bien. “Nous ne donnerons pas aux Russes la satisfaction de nous chasser de notre terre,” dit Larissa à <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">À bien des égards, Larissa et Viktor ont de la chance. Leur ville a été libérée dans la première année de la guerre. Mais pour des centaines de milliers de personnes dans le Donbass, l'avenir reste un rêve lointain. La Russie continue d'avancer vers Pokrovsk, Kramatorsk et d'innombrables autres villes et villages, forçant les civils à fuir par train et par voiture. Beaucoup restent, pris dans le chemin de l'armée russe qui approche, leurs espoirs suspendus dans l'incertitude. Ce sont les personnes pour qui les défenseurs de l'Ukraine se battent, pour qui l'Occident envoie des milliards en aide, et pour qui le monde ne doit pas oublier. En fin de compte, cette guerre n'est pas une question de chars, de jets ou d'obus. Il s'agit de personnes – de leurs libertés, de leur désir de démocratie, et de leur détermination inébranlable à reprendre leur destin.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> est un chercheur indépendant, fondateur de la société d'analyse boutique Reaktion Group, analyste au projet d'analyse politique R.Politik, et éditeur à RANE. Il détient des diplômes de l'Université de la Colombie-Britannique au Canada, de l'Université de Heidelberg en Allemagne et de l'Université d'État de Saint-Pétersbourg, en Russie.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Za mnoge, bilo u Zapadu ili u srcu Kijeva, rat ostaje daleka apstrakcija – polu-reality, svjedočena samo kroz ekrane ili čujna u kratkim telefonskim pozivima od braće, sinova i muževa koji su stacionirani daleko. Prava tekstura života na prvoj liniji, sirovo iskustvo onih na istoku zemlje, čini se udaljenim, čak i nerealnim. U gradovima poput Slovjanska, ljudi žive s ratom svaki dan, njegova prisutnost teška i neizbježna, no u drugim dijelovima Ukrajine, čak i unutar iste zemlje, postoji podjela. Mnogi nikada neće potpuno razumjeti težinu sukoba koju nose oni na istoku.</span>\n<span class=\"para\">Medijska pokrivenost, vođena statistikama i analizama, često svodi rat na brojeve: milijarde u pomoći, zamrznuta ruska imovina, isporučeni tenkovi, stotine tisuća mrtvih ili ranjenih. Naslovi broje žrtve civilnog stanovništva – 22 ubijena u Harkovu jučer, desetine tisuća izgubljenih u Mariupolju – ali ti brojevi, koliko god bili vitalni za razumijevanje razmjera razaranja, ne uspijevaju uhvatiti ljudsku dimenziju. Previđaju pojedinačne priče, lica i sudbine ljudi koji žive s ratom iz dana u dan, onih koji brane Ukrajinu, i civila koji podnose užas koji im je nametnut.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Život u i oko Donbasa </strong></span>\n<span class=\"para\">Može iznenaditi mnoge da saznaju da je tempo ruske agresije u Donbasu prilično spor. Vojna prisutnost, međutim, je neizbježna, ispreplićući se u tkivo svakodnevnog života. Vojnici se zadržavaju na svakom kutu – oslanjajući se na ulične svjetiljke, pušeći uz cestu, punivši svoje tenkove na lokalnoj WOG benzinskoj postaji, ili kradući trenutke sa svojim suprugama i djevojkama. Ipak, unatoč njihovoj prisutnosti, stvarna borba je rijetka pojava. Među stotinama tisuća ukrajinskih vojnika koji se bore u rovovima za obranu svoje domovine, samo mali postotak sudjeluje u borbi u bilo kojem trenutku. Ostali, uhvaćeni u ritmu ratne rotacije, povlače se iza bojišnice kako bi se odmorili, recalibrirali i popravili svoju opremu. Tamo čine dio svakodnevnog krajolika, stalni, ali tihi simbol nepopustljive borbe regije.</span>\n<span class=\"para\">U gradovima blizu bojišnice, Kramatorsku i Slovjansku, koji su izdržali težinu ruske agresije od 2014. godine, život se čvrsto drži pojma \"posao kao i obično\". Unatoč gotovo konstantnoj paljbi artiljerije i balističkim udarima – koji uzimaju živote civila i vojnika – ovi gradovi odbijaju stati. Kafići šušte s tihom otpornošću, opskrbljujući vojnike, volontere, novinare i lokalne stanovnike. Sunčane terase uz ulice nude jeftine kapučine, jednostavnu ali postojanu utjehu. Pod jutarnjim svjetlom, kofein postaje životna linija, obnavljajući energiju nakon neprospavanih noći neprekidnog bombardiranja, oštreći umove ukrajinskih branitelja dok rat nastavlja prema svojoj trećoj godini. I nekako, čudesno, ulice ostaju pune – mladi i stari, muškarci i žene, vojnici i civili – krećući se kroz ruševine rata s tihom odlučnošću koja odbija pokleknuti.</span>\n<span class=\"para\">Noći u Donbasu su simfonija dalekog uništenja – duboki udar artiljerije; oštar pucanj ispaljenih granata; i tihi, prijeteći tutanj Grad raketa koje eksplodiraju samo 20 kilometara dalje. S alkoholom zabranjenim i ulicama zatvorenim policijskim satom koji počinje u devet sati, gradovi padaju u sablasnu tišinu, koju prekida samo tupi huk rata na rubovima svijesti. Ruski napadi, neumoljivi i bezobzirni, sada češće udaraju, razarajući civilne domove, vojne skladišta i stambene zgrade. Oni koji su imali sreće da uhvate nekoliko sati sna često se bude od potresa još jedne eksplozije.</span>\n<span class=\"para\">Jutro se prikrada s čudnim ritmom. Ulice, ispraznjene i još uvijek pod plaštem noći, počinju se kretati dok umirovljenici marširaju prema tržnicama, s vrećama domaćih povrća u rukama, a vojnici pokreću motore starih europskih kamiona, krećući se prema opasnoj \"nulti liniji\". Ipak, grad nikada ne djeluje hitno – ovdje nema žurbe. Donbas, poput samog rata, puže sporim tempom, kao da je vrijeme zgusnuto, njegov tok težak od razaranja. Rat se polako približava, njegov put prepun ostataka svijeta koji su lokalni stanovnici gradili desetljećima, prijeteći da proguta posljednje preostale gradove svojim sporim, podmuklim napredovanjem.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Slobodno vrijeme </strong></span>\n<span class=\"para\">Već gotovo tri godine, iako u nekim regijama više od desetljeća, život u Ukrajini vrti se oko neumoljive sjene rata, s brutalnom invazijom Rusije koja baca svoju težinu na sve. Ipak, za one koji žive s prisutnošću rata svaki dan, to su rijetki trenuci predaha koji nude pravu utjehu. U tim prolaznim pauzama između bitaka i svakodnevnih teškoća, civili i vojnici se drže tihih prostora koji postoje izvan bojišnice. Ne sanjaju o velikim putovanjima u inozemstvo, već o jednostavnim međufazama: kratkom satu na otvorenom, toplini obiteljskog okupljanja, plivanju u obližnjoj rijeci, ili poslijepodnevu provedenom u vrtu.</span>\n<span class=\"para\">U Slovjansku, od prvih toplih dana proljeća do svježih dana kasne jeseni, slane jezera postaju mjesto okupljanja za stanovnike grada i vojnike stacionirane u blizini. Jezera, koja se sjaje pod širokim ukrajinskim nebom, ispunjena su ljudima koji se nježno ljuljaju u vodi, njihovi pokreti spori i opušteni. Djeca prolaze na svojim biciklima, provlačeći se kroz gužvu, dok se atletski vojnici plivaju stabilnim krugovima po jezeru, probijajući se kroz vodu s namjerom. Stariji muškarci i žene leže na leđima, ruke ispružene, uživajući u rijetkom osjećaju bez težine, njihova lica okrenuta prema suncu.</span>\n<span class=\"para\">Uz obalu, lokalni poduzetnici se provlače kroz skupine sunčanja, nudeći sokove i pladnjeve domaćih kolača, miris svježe pečenog tijesta miješa se s slanim mirisom jezera. Razgovori tiho šušte zrakom, povremeno prekidani smijehom, kao da je rat izvan rubova grada daleki san. No, nije. Daleki tutanj artiljerije, oštar pucanj eksplozija, i povremeni huk borbenog aviona podsjećaju sve da fronta nije daleko. Ipak, ovdje, u tim ukradenim trenucima mira, ljudi Slovjanska, očvrsnuli godinama sukoba, dopuštaju sebi da se opuste, da dišu.</span>\n<span class=\"para\">Samo nekoliko kilometara od grada, uz mirnu rijeku koja se uvija prema Slovjansku, grupa vojnika okuplja se oko malog vatre. Žarovi tiho puckaju dok piju Coca-Colu i Fantu, dok miris pečenog šašlika ispunjava zrak. Smijeh se diže među njima, lako i neskriveno, dok dijele priče s bojišnice – priče o bliskim pozivima, svakodnevnim izazovima i nepokolebljivoj vezi koju su sklopili u kuhinji rata. Dmytro, 25-godišnji vojnik iz središnje Ukrajine, sjedi s štapom u ruci, bacajući svoju udicu u sporoj rijeci. Dok pokazuje slike svoje djece, ponos blista u njegovim očima, iako tiha tuga ostaje tik ispod. \"Nisam ih vidio godinama,\" priznaje, njegov glas omekšan udaljenošću koja ga odvaja od obitelji.</span>\n<span class=\"para\">Ali ovdje, uz rub rijeke, dok sunce baca svoje zlatno svjetlo na vodu, malo je prostora za tugu. Dmytro nas uči kako pecati muhe, strpljivo demonstrirajući. \"Ovdje je lakše, u ovim plitkim vodama,\" objašnjava. Iako opasnosti \"nulte linije\" vrebaju u njihovoj bliskoj budućnosti, raspoloženje je iznenađujuće lagano. Dmytro i njegovi suborci uživaju u toplini ljetnog sunca, šaleći se i razmjenjujući priče kao da je rat daleko. Na trenutak, ljepota donbaskog krajolika drži ih u kratkom predahu, nudeći okus normalnosti usred kaosa samo nekoliko kilometara dalje. Ovdje, okruženi drvećem i vodom, oni su jednostavno ljudi koji uživaju u jednostavnim zadovoljstvima života: vatra, obrok i tiha druženja s prijateljima. Priče poput ovih obilježavaju Donbas i veći dio ratom pogođenih regija Ukrajine, utkane u svakodnevno tkivo života usred sukoba.</span>\n<span class=\"para\"><strong>San o budućnosti</strong></span>\n<span class=\"para\">Unatoč mnogim užasima, radost još uvijek cvjeta u Donbasu. Obitelji nastavljaju saditi vrtove, obnavljati svoje domove i sanjati o budućnosti izvan rata. U ruševinama malog grada 40 kilometara sjeverno od Slovjanska, neposredno preko regionalne granice Harkiv-Donjeck, obitelj neumorno radi na obnovi onoga što je ostalo od njihovog doma i života. Kam’yanka, dvaput pogođena prvim linijama ruske invazije 2022. godine, svedena je na ruševine. Od svojih 1.200 stanovnika, manje od 20 se vratilo. Ipak, oni koji su se vratili, poput Viktora i Larisse, imaju velike snove. Počeli su čišćenjem svog zemljišta od mina, obično bez pomoći profesionalaca, i sada polako obnavljaju svoj dom bez struje ili tekuće vode.</span>\n<span class=\"para\">Viktor i Larissa, nakon što su pobjegli u ranim tjednima rata, vratili su se krajem 2022. godine kako bi pronašli svoje selo uništeno. Dvije godine kasnije, gotovo su završili obnovu svoje kuće, koja je nekada bila razbijena ruskom artiljerijom. Popravili su svoju opljačkanu kupaonicu, stavili novi krov nad glavama i počeli se ponovo osjećati kao kod kuće. “Rođeni smo ovdje, naši roditelji i djeca su rođeni ovdje. Ne vidimo se nigdje osim na ovoj zemlji,” kaže Larissa. Ovog ljeta, unatoč Viktorovom padu s krova i kasnijoj operaciji, brinuli su se o svom vrtu, berbi bundeva, kukuruza i rajčica. Larissa, s ponosom, poslužuje domaće buhtle punjene kupusom posjetiteljima. Usred teškoća, cijene jednostavne užitke života – biti sa svojim psima, dijeliti priče s prolaznim novinarima i prihvaćati nadu da će sve biti u redu. “Nećemo dati Rusima zadovoljstvo da nas otjeraju s naše zemlje,” kaže Larissa <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">Na mnogo načina, Larissa i Viktor su sretni. Njihov grad je oslobođen u prvoj godini rata. No za stotine tisuća u Donbasu, budućnost ostaje daleki san. Rusija nastavlja napredovati prema Pokrovsku, Kramatorsku i bezbrojnim drugim gradovima i selima, prisiljavajući civile da bježe vlakom i automobilom. Mnogi ostaju, uhvaćeni na putu nadolazeće ruske vojske, njihove nade suspendirane u neizvjesnosti. To su ljudi za koje se ukrajinski branitelji bore, za koje Zapad šalje milijarde u pomoć, i koje svijet ne smije zaboraviti. Na kraju, ovaj rat nije o tenkovima, avionima ili granatama. Radi se o ljudima – njihovim slobodama, njihovoj težnji za demokracijom i njihovoj nepokolebljivoj odlučnosti da povrate svoje sudbine.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je neovisni istraživač, osnivač analitičke tvrtke Reaktion Group, analitičar na projektu političke analize R.Politik i urednik u RANE-u. Ima diplome sa Sveučilišta British Columbia u Kanadi, Sveučilišta u Heidelbergu u Njemačkoj i Državnog sveučilišta u Sankt Peterburgu, Rusija.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Sokak számára, akár Nyugaton, akár Kijev szívében, a háború távoli absztrakciónak tűnik – egy félig valóság, amelyet csak képernyőkön keresztül látnak, vagy a távolban állomásozó testvérektől, fiúktól és férjaktól kapott rövid telefonhívásokból hallanak. Az élet valódi textúrája a frontvonalon, a keleti országban élők nyers tapasztalata távoli, sőt, valószerűtlen. Olyan városokban, mint Szlovjanszk, az emberek minden nap együtt élnek a háborúval, amelynek jelenléte nehéz és elkerülhetetlen, mégis Ukrajna más részein, még ugyanabban az országban is, megosztottság van. Sokan soha nem fogják teljesen megérteni a konfliktus súlyát, amelyet a keleti területeken élők cipelnek.</span>\n<span class=\"para\">A média tudósítása, amelyet statisztikák és elemzések hajtanak, gyakran számokká redukálja a háborút: milliárdok segélyben, befagyasztott orosz eszközök, szállított tankok, számos halott vagy sebesült. A címek számolják a civil életek árát – 22 halott Harkivban tegnap, tízezrek elvesztek Mariupolban – de ezek a számok, bármennyire is létfontosságúak a pusztítás mértékének megértéséhez, nem képesek megragadni az emberi dimenziót. Figyelmen kívül hagyják az egyéni történeteket, azokat az arcokat és sorsokat, akik nap mint nap együtt élnek a háborúval, akik védik Ukrajnát, és a civileket, akik elviselik a rájuk kényszerített borzalmakat.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Élet Donbaszban és környékén</strong></span>\n<span class=\"para\">Sokan meglepődnek, amikor megtudják, hogy Oroszország agressziójának üteme Donbaszban meglehetősen lassú. A katonai jelenlét azonban elkerülhetetlen, belefonódik a mindennapi élet szövetébe. Katonák állnak minden sarkon – lámpaoszlopoknak dőlve, az út szélén dohányozva, helyi WOG benzinkútnál tankolva, vagy pillanatokra feleségeikkel és barátnőikkel. Mégis, jelenlétük ellenére a tényleges harc ritka látvány. A számos ukrán katona közül, akik a lövészárkokban küzdenek hazájuk védelméért, csak egy töredék vesz részt a harcban bármely adott időpontban. A többiek, akik a háború ritmusában ragadtak, visszavonulnak a frontvonalak mögé, hogy pihenjenek, újra kalibráljanak és javítsák felszerelésüket. Ott a mindennapi táj részévé válnak, állandó, de csendes szimbólumai a régió megállíthatatlan küzdelmének.</span>\n<span class=\"para\">A Kramatorsk és Szlovjanszk közeli városokban, amelyek 2014 óta elviselik az orosz agresszió súlyát, az élet hevesen ragaszkodik a \"szokásos üzletmenet\" fogalmához. A szinte folyamatos tüzérségi és ballisztikus csapások ellenére – amelyek civilek és katonák életét követelik – ezek a városok nem hajlandók megállni. A kávézók csendes ellenállással zúgnak, katonákat, önkénteseket, újságírókat és helyieket szolgálnak ki. A napfényes teraszok az utcák mentén olcsó cappuccinókat kínálnak, egyszerű, de szilárd vigaszt. A reggeli fényben a koffein életmentővé válik, helyreállítva az energiát az álmatlan éjszakák után, amelyekben a folyamatos bombázás zajlott, élesítve Ukrajna védelmezőinek elméjét, ahogy a háború a harmadik évéhez közeledik. És valahogy, csodával határos módon, az utcák tele maradnak – fiatalok és idősek, férfiak és nők, katonák és civilek – csendes eltökéltséggel haladnak a háború romjai között, amely nem hajlandó meghajolni.</span>\n<span class=\"para\">A donbászi éjszakák a távoli pusztítás szimfóniája – a tüzérség mély dörrenése; a kilövő gránátok éles roppanása; és a Grad rakéták alacsony, fenyegető morajlása, amelyek mindössze 20 kilométerre robbannak. Mivel az alkoholt betiltották, és az utcákon éjfélkor kijárási tilalom van, a városok baljós csendbe burkolóznak, amelyet csak a háború tompa zúgása tör meg a tudat határain. Az orosz támadások, amelyek könyörtelenek és megkülönböztethetetlenek, most gyakrabban csapnak le, rombolva a civil otthonokat, katonai raktárakat és lakóépületeket. Akiknek sikerül néhány órát aludniuk, gyakran egy újabb robbanás remegésére ébrednek.</span>\n<span class=\"para\">A reggel furcsa ritmusban közelít. Az utcák, amelyek kiürültek és még mindig az éjszaka fátyla alatt állnak, elkezdenek mozogni, ahogy a nyugdíjasok a piacok felé vonulnak, kezükben házi zöldségekkel, és a katonák beindítják a régi európai teherautók motorját, hogy elinduljanak a veszélyes \"nulla vonal\" felé. Mégis, a város soha nem mozog sürgősen – itt nincs sietség. Donbasz, akárcsak a háború maga, lassú ütemben mászik, mintha az idő megvastagodott volna, áramlása nehéz a pusztítással. A háború egyre közelebb kerül, útja tele van a helyiek által évtizedek alatt felépített világ maradványaival, fenyegetve, hogy elnyeli az utolsó álló városokat lassú, insidens módon.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Szabadidő</strong></span>\n<span class=\"para\">Most már közel három éve, bár egyes régiókban több mint egy évtizede, Ukrajnában az élet a háború könyörtelen árnyéka körül forog, Oroszország brutális inváziója mindent súlyával terhel. Mégis, azok számára, akik nap mint nap együtt élnek a háború jelenlétével, a ritka pihenő pillanatok nyújtanak igazi vigaszt. Ezekben a röpke szünetekben a csaták és a mindennapi nehézségek között a civilek és a katonák egyaránt ragaszkodnak a frontvonalakon túli csendes helyekhez. Nem nagy utazásokról álmodnak, hanem inkább az egyszerű köztes pillanatokról: egy rövid óra a szabadban, a családi összejövetel melege, egy úszás a közeli folyóban, vagy egy délután a kert gondozásával.</span>\n<span class=\"para\">Szlovjanszkban, a tavasz első melegétől a késő őszi hűvös napokig, a sós vízű tavak a város lakóinak és a közeli állomásozó katonáknak gyülekezőhelyévé válnak. A tavak, amelyek a széles ukrán ég alatt csillognak, emberekkel vannak tele, akik lassan ringatóznak a vízben, mozgásuk lassú és lanyha. Gyerekek száguldanak el kerékpáron, átszökkenve a tömegen, míg a sportosabb katonák egyenletes tempóban úsznak a tavon, céltudatosan átvágva a vízen. Idős férfiak és nők lebegnek a hátukon, karjaik kinyújtva, élvezve a súlytalanság ritka érzését, arcuk a nap felé fordulva.</span>\n<span class=\"para\">A part mentén helyi vállalkozók szövik át a napozók csoportjait, üdítőket és házi süteményeket kínálva, a frissen sült tészta illata keveredik a tó sós szagával. Beszélgetések zümmögnek a levegőben, amelyet néha nevetés szakít meg, mintha a város határain túl zajló háború távoli álom lenne. De nem az. A távoli tüzérség morajlása, a robbanások éles roppanása és a harci repülőgépek alkalmankénti zúgása emlékezteti mindenkit arra, hogy a front nem messze van. Mégis itt, ezekben a lopott békepillanatokban, Szlovjanszk emberei, akiket évek óta tartó konfliktus edzett meg, megengedik maguknak, hogy ellazuljanak, lélegezzenek.</span>\n<span class=\"para\">Csak néhány kilométerre a várostól, egy csendes folyó mentén, amely Szlovjanszkba kanyarog, egy csoport katona gyűlik össze egy kis tűz körül. A parázs halkan pattog, miközben Coca-Colát és Fantát isznak, a grillezett sashlik illata tölti be a levegőt. A nevetés közöttük könnyed és őszinte, ahogy megosztják a frontról szóló történeteiket – közeli találkozások, napi kihívások és a háború tüzében kovácsolt megbonthatatlan kötelékek meséit. Dmytro, egy 25 éves katona Közép-Ukrajnából, bottal a kezében ül, és a lassan mozgó folyóba dobja a horgát. Amikor a gyermekeiről készült képeket mutatja, büszkeség csillan a szemében, bár egy csendes szomorúság is ott lappang. \"Évek óta nem láttam őket,\" vallja be, hangja elcsuklik a családjától való távolság miatt.</span>\n<span class=\"para\">De itt, a folyó partján, ahol a nap aranyfényét vetíti a vízre, alig van hely a bánatra. Dmytro megtanít minket horgászni, türelemmel bemutatva. \"Itt könnyebb, ezekben a sekély vizekben,\" magyarázza. Bár a \"nulla vonal\" veszélyei a közeljövőben fenyegetnek, a hangulat meglepően könnyed. Dmytro és társai a nyári nap melegében fürdenek, viccelődnek és mesélnek, mintha a háború távol lenne. Egy pillanatra a Donbasz vidéki szépsége rövid pihenőt ad nekik, ízelítőt nyújtva a normális életből a káosz közepette, amely csak kilométerekre van. Itt, fák és víz között, egyszerűen csak férfiak, akik élvezik az élet egyszerű örömeit: egy tűz, egy étkezés és a barátok csendes társasága. Az ilyen történetek bőségesen megtalálhatók Donbaszban és Ukrajna háború sújtotta területein, a konfliktus közepette a mindennapi élet szövetébe szőve.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A jövőről álmodva</strong></span>\n<span class=\"para\">A sok borzalom ellenére a boldogság még mindig virágzik Donbaszban. A családok továbbra is kerteket ültetnek, újjáépítik otthonaikat, és a háborún túli jövőről álmodnak. Egy kis város romjai között, 40 kilométerre Szlovjanszktól, közvetlenül a Harkiv-Donyeck megyei határon, egy család fáradhatatlanul dolgozik azon, hogy helyreállítsa, ami megmaradt az otthonukból és életükből. Kam’yanka, amelyet kétszer is elnyelt Oroszország inváziójának frontvonala 2022-ben, romokká vált. Az 1200 lakosából kevesebb mint 20 tért vissza. Mégis, akik visszatértek, mint Viktor és Larissa, nagy álmokat dédelgetnek. Azzal kezdték, hogy kitisztították a földjüket a aknáktól, általában szakemberek segítsége nélkül, és most lassan újjáépítik otthonukat áram és folyóvíz nélkül.</span>\n<span class=\"para\">Viktor és Larissa, miután a háború első heteiben elmenekültek, 2022 végén tértek vissza, hogy megtalálják falujukat elpusztítva. Két évvel később majdnem befejezték a házuk újjáépítését, amelyet egyszer már romba döntött az orosz tüzérség. Megjavították a kifosztott fürdőszobájukat, új tetőt húztak a fejük fölé, és kezdik újra otthon érezni magukat. “Itt születtünk, a szüleink és gyermekeink is itt születtek. Sehol máshol nem látjuk magunkat, csak ezen a földön,” mondja Larissa. Ezen a nyáron, Viktor tetőről való leesése és az azt követő műtét ellenére, gondozzák a kertjüket, tököt, kukoricát és paradicsomot szüretelnek. Larissa büszkén szolgálja fel a látogatóknak a házi káposztás fánkokat. A nehézségek közepette értékelik az élet egyszerű örömeit – kutyáikkal lenni, történeteket megosztani az arra járó újságírókkal, és ölelni a reményt, hogy minden rendben lesz. “Nem adjuk meg az oroszoknak azt az elégedettséget, hogy elűzzenek minket a földünkről,” mondja Larissa a <em>New Eastern Europe</em>-nak.</span>\n<span class=\"para\">Sok szempontból Larissa és Viktor szerencsések. A városukat a háború első évében felszabadították. De Donbaszban számos ember számára a jövő továbbra is távoli álom. Oroszország továbbra is előrehalad Pokrovsk, Kramatorsk és számtalan más város és falu felé, civileket kényszerítve vonatra és autóra. Sokan maradnak, a közelgő orosz hadsereg útjában, reményeik bizonytalanságba merülve. Ők azok, akikért Ukrajna védelmezői harcolnak, akikért a Nyugat milliárdokat küld segélyként, és akiket a világnak nem szabad elfelejtenie. Végső soron ez a háború nem a tankokról, repülőgépekről vagy gránátokról szól. Az emberekről szól – a szabadságukról, a demokráciáért való vágyukról, és az elhatározásukról, hogy visszaszerezzék a sorsukat.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> független kutató, a Reaktion Group boutique elemző cég alapítója, a R.Politik politikai elemző projekt elemzője, és a RANE szerkesztője. A British Columbia Egyetemen, a Heidelbergi Egyetemen és a Szentpétervári Állami Egyetemen szerzett diplomát.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Per molti, sia in Occidente che nel cuore di Kyiv, la guerra rimane un'astrazione distante – una semi-realtà, testimoniata solo attraverso schermi o udita nelle brevi telefonate da fratelli, figli e mariti di stanza lontano. La vera consistenza della vita al fronte, l'esperienza cruda di coloro che si trovano a est del paese, sembra remota, persino irreale. In città come Sloviansk, le persone vivono con la guerra ogni giorno, la sua presenza pesante e ineluttabile, eppure in altre parti dell'Ucraina, anche all'interno della stessa nazione, c'è un divario. Molti non comprenderanno mai appieno il peso del conflitto portato da coloro che si trovano a est.</span>\n<span class=\"para\">La copertura mediatica, guidata da statistiche e analisi, riduce spesso la guerra a numeri: miliardi in aiuti, beni russi congelati, carri armati consegnati, centinaia di migliaia di morti o feriti. I titoli contano il bilancio delle vite civili – 22 uccisi a Kharkiv ieri, decine di migliaia persi a Mariupol – ma queste cifre, per quanto vitali per comprendere l'entità della devastazione, non riescono a catturare la dimensione umana. Tralasciano le storie individuali, i volti e i destini delle persone che vivono con la guerra giorno dopo giorno, coloro che difendono l'Ucraina e i civili che sopportano l'orrore che viene loro inflitto.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La vita in e intorno al Donbas </strong></span>\n<span class=\"para\">Potrebbe sorprendere molti scoprire che il ritmo della guerra di aggressione della Russia nel Donbas è piuttosto lento. La presenza militare, tuttavia, è ineluttabile, tessendosi nel tessuto della vita quotidiana. I soldati sostano ad ogni angolo – appoggiati ai lampioni, fumando lungo la strada, riempiendo i loro serbatoi presso la stazione di servizio WOG locale, o rubando momenti con le loro mogli e fidanzate. Eppure, per tutta la loro presenza, il combattimento effettivo è una vista rara. Tra le centinaia di migliaia di soldati ucraini che affrontano le trincee per difendere la loro patria, solo una frazione partecipa a battaglie in un dato momento. Il resto, catturato nel ritmo della rotazione della guerra, si ritira dietro le linee del fronte per riposare, ricalibrare e riparare il proprio equipaggiamento. Lì, fanno parte del paesaggio quotidiano, un simbolo costante ma silenzioso della lotta incessante della regione.</span>\n<span class=\"para\">Nei centri urbani vicini al fronte di Kramatorsk e Sloviansk, che hanno sopportato il peso dell'aggressione russa dal 2014, la vita si aggrappa con forza all'idea di \"affari come al solito\". Nonostante il bombardamento quasi costante di colpi di artiglieria e attacchi balistici – che reclamano le vite di civili e soldati – queste città rifiutano di fermarsi. I caffè ronzano di resilienza silenziosa, servendo soldati, volontari, giornalisti e locali. Le terrazze illuminate dal sole lungo le strade offrono cappuccini economici, un conforto semplice ma costante. Sotto la luce del mattino, la caffeina diventa una linea di vita, ripristinando energia dopo notti insonni di bombardamenti incessanti, affilando le menti dei difensori dell'Ucraina mentre la guerra avanza verso il suo terzo anno. E in qualche modo, miracolosamente, le strade rimangono piene – giovani e anziani, uomini e donne, soldati e civili – che si muovono tra le rovine della guerra con una determinazione silenziosa che rifiuta di piegarsi.</span>\n<span class=\"para\">Le notti nel Donbas sono una sinfonia di distruzione lontana – il profondo tonfo dell'artiglieria; il crack secco dei proiettili in partenza; e il basso, minaccioso rombo dei razzi Grad che esplodono a soli 20 chilometri di distanza. Con l'alcol vietato e le strade bloccate da un coprifuoco che inizia alle nove, le città cadono in un silenzio inquietante, interrotto solo dal rombo sordo della guerra ai confini della coscienza. Gli attacchi russi, incessanti e indiscriminati, colpiscono più spesso ora, strappando case civili, depositi militari e palazzi. Coloro che sono abbastanza fortunati da strappare alcune ore di sonno vengono spesso svegliati di soprassalto dal tremore di un'altra esplosione.</span>\n<span class=\"para\">Il mattino si insinua con un ritmo strano. Le strade, svuotate e ancora sotto il velo della notte, iniziano a muoversi mentre i pensionati marciamo verso i mercati, sacchetti di verdure coltivate in casa in mano, e i soldati avviano i motori di vecchi camion europei, dirigendosi verso la pericolosa \"linea zero\". Eppure la città non si muove mai con urgenza – qui non c'è fretta. Il Donbas, come la guerra stessa, striscia a un ritmo lento, come se il tempo si fosse addensato, il suo flusso pesante di distruzione. La guerra si avvicina, il suo cammino disseminato dei resti di un mondo che i locali hanno trascorso decenni a costruire, minacciando di inghiottire le ultime città rimaste in piedi con il suo lento e insidioso avanzare.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tempo libero </strong></span>\n<span class=\"para\">Per quasi tre anni ormai, anche se in alcune regioni da più di un decennio, la vita in Ucraina si è concentrata attorno all'ombra incessante della guerra, con la brutale invasione della Russia che getta il suo peso su tutto. Eppure per coloro che vivono con la presenza della guerra ogni giorno, sono i rari momenti di tregua a offrire vero conforto. In queste fugaci pause tra battaglie e il logorio delle difficoltà quotidiane, civili e soldati si aggrappano agli spazi tranquilli che esistono oltre le linee del fronte. Non sognano viaggi grandiosi all'estero, ma piuttosto i semplici intermezzi: un'ora all'aperto, il calore di un incontro familiare, un bagno in un fiume vicino, o un pomeriggio dedicato al giardino.</span>\n<span class=\"para\">A Sloviansk, dal primo calore della primavera fino ai giorni freschi dell'autunno inoltrato, i laghi salati diventano un luogo di ritrovo per i residenti della città e i soldati di stanza nelle vicinanze. I laghi, che brillano sotto il vasto cielo ucraino, sono punteggiati da persone che galleggiano dolcemente nell'acqua, i loro movimenti lenti e languidi. I bambini sfrecciano sulle loro biciclette, intrecciandosi tra la folla, mentre i soldati più atletici nuotano in lunghe vasche attraverso il lago, tagliando l'acqua con determinazione. Uomini e donne anziani galleggiano sulla schiena, braccia distese, assaporando la rara sensazione di assenza di peso, i loro volti inclinati verso il sole.</span>\n<span class=\"para\">Lungo la riva, imprenditori locali si muovono tra i gruppi di bagnanti, offrendo bibite e vassoi di dolci fatti in casa, il profumo della pasta appena sfornata che si mescola con l'odore salato del lago. Le conversazioni ronzano dolcemente nell'aria, punteggiate da occasionali risate, come se la guerra oltre i confini della città fosse un sogno lontano. Ma non lo è. Il rombo lontano dell'artiglieria, il crack secco delle esplosioni e il ruggito occasionale di un aereo da caccia ricordano a tutti che il fronte non è lontano. Eppure qui, in questi momenti rubati di pace, la gente di Sloviansk, indurita da anni di conflitto, si permette di rilassarsi, di respirare.</span>\n<span class=\"para\">Appena pochi chilometri dalla città, lungo un fiume tranquillo che si snoda verso Sloviansk, un gruppo di soldati si raduna attorno a un piccolo fuoco. Le braci crepitano dolcemente mentre sorseggiano Coca-Cola e Fanta, mentre il profumo dello shashlik alla griglia riempie l'aria. Le risate si alzano tra di loro, facili e disinibite, mentre condividono storie dal fronte – racconti di incontri ravvicinati, sfide quotidiane e il legame indissolubile che hanno forgiato nel crogiolo della guerra. Dmytro, un soldato di 25 anni dell'Ucraina centrale, siede con una canna in mano, lanciando la sua lenza nel fiume a lento scorrimento. Mentre mostra le foto dei suoi figli, l'orgoglio brilla nei suoi occhi, anche se una tristezza silenziosa persiste appena sotto. \"Non li vedo da anni,\" confessa, la sua voce addolcita dalla distanza che lo separa dalla sua famiglia.</span>\n<span class=\"para\">Ma qui, lungo il bordo del fiume, con il sole che proietta la sua luce dorata sull'acqua, c'è poco spazio per il dolore. Dmytro ci insegna a pescare a mosca, dimostrando con pazienza. \"È più facile qui, in queste acque poco profonde,\" spiega. Anche se i pericoli della \"linea zero\" incombono nel loro prossimo futuro, l'atmosfera è sorprendentemente leggera. Dmytro e i suoi compagni si godono il calore del sole estivo, scherzando e scambiando storie come se la guerra fosse a mondi di distanza. Per un momento, la bellezza della campagna del Donbas li tiene in una breve tregua, offrendo un assaggio di normalità in mezzo al caos a solo pochi chilometri di distanza. Qui, circondati da alberi e acqua, sono semplicemente uomini che godono dei semplici piaceri della vita: un fuoco, un pasto e la quieta compagnia di amici. Storie come queste abbondano in tutto il Donbas e in gran parte delle regioni devastate dalla guerra dell'Ucraina, intrecciate nel tessuto quotidiano della vita in mezzo al conflitto.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sognare il futuro</strong></span>\n<span class=\"para\">Nonostante gli orrori, la gioia continua a fiorire nel Donbas. Le famiglie continuano a piantare giardini, ricostruire le loro case e sognare un futuro oltre la guerra. Nelle rovine di un piccolo paese a 40 chilometri a nord di Sloviansk, appena oltre il confine regionale di Kharkiv-Donetsk, una famiglia lavora instancabilmente per ripristinare ciò che resta della propria casa e vita. Kam’yanka, consumata due volte dalla linea del fronte dell'invasione russa nel 2022, è stata ridotta in macerie. Dei suoi 1.200 residenti, meno di 20 sono tornati. Eppure coloro che lo hanno fatto, come Viktor e Larissa, nutrono grandi sogni. Hanno iniziato liberando la loro terra dalle mine, di solito senza l'aiuto di professionisti, e ora stanno lentamente ricostruendo la loro casa senza elettricità o acqua corrente.</span>\n<span class=\"para\">Viktor e Larissa, dopo essere fuggiti nelle prime settimane di guerra, sono tornati alla fine del 2022 per trovare il loro villaggio distrutto. Due anni dopo, hanno quasi finito di ricostruire la loro casa, un tempo distrutta dall'artiglieria russa. Hanno riparato il loro bagno depredato, messo un nuovo tetto sopra le loro teste e hanno iniziato a sentirsi di nuovo a casa. “Siamo nati qui, i nostri genitori e i nostri figli sono nati qui. Non ci vediamo da nessun'altra parte se non su questa terra,” dice Larissa. Quest'estate, nonostante la caduta di Viktor dal tetto e la successiva operazione, si sono presi cura del loro giardino, raccogliendo zucche, mais e pomodori. Larissa, con orgoglio, serve panini ripieni di cavolo fatti in casa ai visitatori. In mezzo alle difficoltà, apprezzano i semplici piaceri della vita – stare con i loro cani, condividere storie con giornalisti di passaggio e abbracciare la speranza che tutto andrà bene. “Non daremo ai russi la soddisfazione di allontanarci dalla nostra terra,” dice Larissa a <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">In molti modi, Larissa e Viktor sono fortunati. Il loro paese è stato liberato nel primo anno di guerra. Ma per centinaia di migliaia nel Donbas, il futuro rimane un sogno lontano. La Russia continua ad avanzare verso Pokrovsk, Kramatorsk e innumerevoli altre città e villaggi, costringendo i civili a fuggire in treno e in auto. Molti rimangono, catturati nel cammino dell'esercito russo in avvicinamento, le loro speranze sospese nell'incertezza. Queste sono le persone per cui i difensori dell'Ucraina combattono, per cui l'Occidente invia miliardi in aiuti, e per cui il mondo non deve dimenticare. Alla fine, questa guerra non riguarda carri armati, aerei o proiettili. Riguarda le persone – le loro libertà, il loro desiderio di democrazia e la loro risolutezza incrollabile di riprendere in mano il proprio destino.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> è un ricercatore indipendente, fondatore della boutique analitica Reaktion Group, analista del progetto di analisi politica R.Politik e redattore di RANE. Ha conseguito lauree presso l'Università della Columbia Britannica in Canada, l'Università di Heidelberg in Germania e l'Università Statale di San Pietroburgo, Russia.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Voor velen, of ze nu in het Westen zijn of in het hart van Kyiv, blijft de oorlog een verre abstractie – een semi-realiteit, alleen getuige door schermen of gehoord in de korte telefoongesprekken van broers, zonen en echtgenoten die ver weg zijn gestationeerd. De ware textuur van het leven aan de frontlinie, de rauwe ervaring van degenen in het oosten van het land, voelt ver weg, zelfs onwerkelijk. In steden als Sloviansk leven de mensen elke dag met de oorlog, de aanwezigheid zwaar en onontkoombaar, maar in andere delen van Oekraïne, zelfs binnen hetzelfde land, is er een kloof. Velen zullen nooit volledig begrijpen welk gewicht het conflict met zich meebrengt voor degenen in het oosten.</span>\n<span class=\"para\">Media-aandacht, gedreven door statistieken en analyses, reduceert de oorlog vaak tot cijfers: miljarden aan hulp, bevroren Russische activa, geleverde tanks, honderden duizenden doden of gewonden. De krantenkoppen tellen de tol van burgerlevens – 22 doden in Charkov gisteren, tienduizenden verloren in Mariupol – maar deze cijfers, hoe essentieel ze ook zijn om de schaal van de verwoesting te begrijpen, vangen de menselijke dimensie niet. Ze negeren de individuele verhalen, de gezichten en het lot van de mensen die dag in dag uit met de oorlog leven, degenen die Oekraïne verdedigen, en de burgers die de verschrikkingen ondergaan die hen zijn aangedaan.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Leven in en rond Donbas </strong></span>\n<span class=\"para\">Het zal velen verbazen te leren dat het tempo van de Russische oorlog van agressie in de Donbas vrij langzaam is. De militaire aanwezigheid is echter onontkoombaar, verweven in de stof van het dagelijks leven. Soldaten hangen op elke hoek – leunend tegen lantaarnpalen, rokend langs de weg, hun tanks vol tankend bij het lokale WOG-tankstation, of stelen momenten met hun vrouwen en vriendinnen. Toch, ondanks hun aanwezigheid, is daadwerkelijke strijd een zeldzaam gezicht. Van de honderden duizenden Oekraïense soldaten die de loopgraven trotseren om hun vaderland te verdedigen, neemt slechts een fractie op elk gegeven moment deel aan gevechten. De rest, gevangen in het ritme van de rotatie van de oorlog, trekt zich terug achter de frontlinies om te rusten, te hercalibreren en hun uitrusting te repareren. Daar maken ze deel uit van het alledaagse landschap, een constant maar stil symbool van de onverbiddelijke strijd van de regio.</span>\n<span class=\"para\">In de nabij-frontsteden Kramatorsk en Sloviansk, die sinds 2014 de druk van de Russische agressie hebben doorstaan, houdt het leven zich stevig vast aan het idee van \"business as usual\". Ondanks de bijna constante barrage van artillerie en ballistische aanvallen – die zowel burgers als soldaten het leven kosten – weigeren deze steden te stoppen. Cafés zoemen van stille veerkracht, waar soldaten, vrijwilligers, journalisten en lokale bewoners worden bediend. Zonovergoten terrassen langs de straten bieden goedkope cappuccino's, een eenvoudige maar standvastige troost. Onder het ochtendlicht wordt cafeïne een levenslijn, die energie herstelt na slapeloze nachten van onophoudelijke bombardementen, de geesten van Oekraïne's verdedigers scherpend terwijl de oorlog voortkruipt naar zijn derde jaar. En op de een of andere manier, miraculously, blijven de straten vol – jong en oud, mannen en vrouwen, soldaten en burgers – die door de ruïnes van de oorlog bewegen met een stille vastberadenheid die weigert te buigen.</span>\n<span class=\"para\">De nachten in Donbas zijn een symfonie van verre vernietiging – de diepe dreun van artillerie; de scherpe knal van uitgaande granaten; en het lage, dreigende gerommel van Grad-raketten die op slechts 20 kilometer afstand exploderen. Met alcohol verboden en de straten afgesloten door een avondklok die om negen uur begint, vallen de steden in een griezelige stilte, alleen doorbroken door het doffe gebrul van de oorlog aan de randen van het bewustzijn. Russische aanvallen, meedogenloos en willekeurig, slaan nu vaker toe, doordringend in burgerhuizen, militaire depots en appartementen. Degenen die het geluk hebben om een paar uur slaap te kunnen snappen, worden vaak wakker geschud door de schok van een andere explosie.</span>\n<span class=\"para\">De ochtend sluipt binnen met een vreemde soort ritme. De straten, leeg en nog steeds onder de sluier van de nacht, beginnen te bewegen als gepensioneerden naar de markten marcheren, tassen met zelfgekweekte groenten in de hand, en soldaten de motoren van oude Europese vrachtwagens starten, op weg naar de gevaarlijke “nul-lijn”. Toch beweegt de stad nooit met urgentie – er is hier geen haast. Donbas, net als de oorlog zelf, kruipt in een traag tempo, alsof de tijd is verdikt, de stroom zwaar van verwoesting. De oorlog komt dichterbij, zijn pad bezaaid met de resten van een wereld die de lokale bevolking decennia heeft opgebouwd, dreigend de laatste overgebleven steden te verslinden met zijn langzame, insidieuze kruip.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vrije tijd </strong></span>\n<span class=\"para\">Bijna drie jaar lang, hoewel in sommige regio's meer dan een decennium, draait het leven in Oekraïne om de meedogenloze schaduw van de oorlog, met de brute invasie van Rusland die zijn gewicht over alles werpt. Toch zijn het voor degenen die elke dag met de aanwezigheid van de oorlog leven, de zeldzame momenten van rust die echte troost bieden. In deze vluchtige pauzes tussen de gevechten en de slijtage van de dagelijkse ontberingen, klampen burgers en soldaten zich vast aan de stille ruimtes die bestaan buiten de frontlinies. Ze dromen niet van grote reizen naar het buitenland, maar eerder van de eenvoudige tussenmomenten: een kort uur buiten, de warmte van een familiebijeenkomst, een zwempartij in een nabijgelegen rivier, of een middag in de tuin werken.</span>\n<span class=\"para\">In Sloviansk, van de eerste warmte van de lente tot de frisse dagen van de late herfst, worden de zoutwatermeren een verzamelplaats voor de inwoners van de stad en de soldaten die in de buurt zijn gestationeerd. De meren, glinsterend onder de brede Oekraïense lucht, zijn bezaaid met mensen die zachtjes in het water bobberen, hun bewegingen traag en loom. Kinderen racen voorbij op hun fietsen, slalommend door de menigte, terwijl de meer atletische soldaten steady rondjes zwemmen over het meer, doelgericht door het water snijdend. Oudere mannen en vrouwen drijven op hun rug, met uitgestrekte armen, genietend van het zeldzame gevoel van gewichtloosheid, hun gezichten naar de zon gekeerd.</span>\n<span class=\"para\">Langs de oever bewegen lokale ondernemers zich door de clusters van zonaanbidders, die frisdranken en schalen met zelfgebakken gebak aanbieden, de geur van versgebakken deeg vermengd met de zoute geur van het meer. Gesprekken zoemen zachtjes in de lucht, onderbroken door af en toe een lach, alsof de oorlog aan de randen van de stad een verre droom was. Maar dat is het niet. Het verre gerommel van artillerie, de scherpe knal van explosies, en het af en toe gebrul van een gevechtsvliegtuig herinneren iedereen eraan dat het front niet ver weg is. Toch, hier, in deze gestolen momenten van vrede, laten de mensen van Sloviansk, gehard door jaren van conflict, zichzelf ontspannen, ademhalen.</span>\n<span class=\"para\">Enkele kilometers van de stad, langs een rustige rivier die zijn weg naar Sloviansk kronkelt, verzamelt een groep soldaten zich rond een klein vuur. De kolen knisperen zachtjes terwijl ze Coca-Cola en Fanta drinken, terwijl de geur van gegrilde shashlik de lucht vul. Gelach stijgt tussen hen op, gemakkelijk en ongedwongen, terwijl ze verhalen delen van het front – verhalen van nabijbijna, dagelijkse uitdagingen, en de onwankelbare band die ze hebben gesmeed in de smeltkroes van de oorlog. Dmytro, een 25-jarige soldaat uit centraal Oekraïne, zit met een hengel in de hand, zijn lijn in de langzaam stromende rivier werpend. Terwijl hij foto's van zijn kinderen laat zien, flikkert trots in zijn ogen, hoewel er een stille droefheid net onder de oppervlakte blijft. \"Ik heb ze al jaren niet gezien,\" bekent hij, zijn stem verzacht door de afstand die hem van zijn familie scheidt.</span>\n<span class=\"para\">Maar hier, aan de oever van de rivier, met de zon die zijn gouden licht over het water werpt, is er weinig ruimte voor verdriet. Dmytro leert ons hoe we vliegvissen, geduldig demonstreert. \"Het is hier gemakkelijker, in deze ondiepe wateren,\" legt hij uit. Hoewel de gevaren van de “nul-lijn” in hun nabije toekomst dreigen, is de sfeer verrassend licht. Dmytro en zijn kameraden genieten van de warmte van de zomerse zon, grappen makend en verhalen uitwisselend alsof de oorlog werelden ver weg was. Voor een moment houdt de schoonheid van het Donbas-landschap hen in een korte pauze, biedt een glimp van normaliteit te midden van de chaos die slechts kilometers verderop is. Hier, omringd door bomen en water, zijn ze gewoon mannen die genieten van de eenvoudige geneugten van het leven: een vuur, een maaltijd, en het stille gezelschap van vrienden. Verhalen zoals deze zijn overal in Donbas en in veel van Oekraïne's door oorlog verscheurde regio's te vinden, verweven in de dagelijkse stof van het leven te midden van het conflict.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dromen van de toekomst</strong></span>\n<span class=\"para\">Ondanks de vele verschrikkingen bloeit de vreugde nog steeds in Donbas. Gezinnen blijven tuinen aanleggen, hun huizen herbouwen en dromen van een toekomst voorbij de oorlog. In de ruïnes van een klein stadje 40 kilometer ten noorden van Sloviansk, net over de regionale grens van Charkov-Donetsk, werkt een gezin onvermoeibaar om te herstellen wat er nog over is van hun huis en leven. Kam’yanka, twee keer verwoest door de frontlinie van de Russische invasie in 2022, is gereduceerd tot puin. Van de 1.200 inwoners zijn er minder dan 20 teruggekeerd. Toch koesteren degenen die dat wel hebben gedaan, zoals Viktor en Larissa, grote dromen. Ze zijn begonnen met het opruimen van hun land van mijnen, meestal zonder de hulp van professionals, en zijn nu langzaam hun huis aan het herbouwen zonder stroom of stromend water.</span>\n<span class=\"para\">Viktor en Larissa, na te zijn gevlucht in de eerste weken van de oorlog, keerden eind 2022 terug om hun verwoeste dorp te vinden. Twee jaar later hebben ze bijna hun huis herbouwd, dat ooit door Russische artillerie was verwoest. Ze hebben hun geplunderde badkamer gerepareerd, een nieuw dak boven hun hoofd geplaatst, en beginnen zich weer thuis te voelen. “We zijn hier geboren, onze ouders en kinderen zijn hier geboren. We zien onszelf nergens anders dan op dit land,” zegt Larissa. Deze zomer, ondanks Viktor’s val van het dak en de daaropvolgende operatie, hebben ze voor hun tuin gezorgd, pompoenen, maïs en tomaten geoogst. Larissa serveert met trots zelfgemaakte met kool gevulde broodjes aan bezoekers. Temidden van de ontberingen koesteren ze de eenvoudige geneugten van het leven – samen zijn met hun honden, verhalen delen met passerende journalisten, en de hoop omarmen dat alles goed zal komen. “We zullen de Russen niet de voldoening geven ons van ons land te verdrijven,” vertelt Larissa aan <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">In veel opzichten zijn Larissa en Viktor gelukkig. Hun stad werd bevrijd in het eerste jaar van de oorlog. Maar voor honderden duizenden in Donbas blijft de toekomst een verre droom. Rusland blijft oprukken naar Pokrovsk, Kramatorsk en talloze andere steden en dorpen, waardoor burgers gedwongen worden te vluchten per trein en auto. Velen blijven, gevangen in het pad van het oprukkende Russische leger, hun hoop in onzekerheid gesuspendeerd. Dit zijn de mensen voor wie de verdedigers van Oekraïne vechten, voor wie het Westen miljarden aan hulp stuurt, en voor wie de wereld niet mag vergeten. Uiteindelijk gaat deze oorlog niet over tanks, vliegtuigen of granaten. Het gaat om mensen – hun vrijheden, hun verlangen naar democratie, en hun onwrikbare vastberadenheid om hun lot terug te eisen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> is een onafhankelijke onderzoeker, oprichter van het boutique-analytische bedrijf Reaktion Group, analist bij het politieke analyseproject R.Politik, en redacteur bij RANE. Hij heeft diploma's van de University of British Columbia in Canada, de Universiteit van Heidelberg in Duitsland en de Staatsuniversiteit van St. Petersburg, Rusland.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Dla wielu, niezależnie od tego, czy na Zachodzie, czy w sercu Kijowa, wojna pozostaje odległą abstrakcją – półrzeczywistością, świadczoną jedynie przez ekrany lub słyszaną w krótkich telefonach od braci, synów i mężów stacjonujących daleko. Prawdziwa struktura życia na linii frontu, surowe doświadczenie tych na wschodzie kraju, wydaje się odległe, nawet nierealne. W miastach takich jak Słowiańsk, ludzie żyją z wojną każdego dnia, jej obecność jest ciężka i nieunikniona, jednak w innych częściach Ukrainy, nawet w tym samym kraju, istnieje podział. Wiele osób nigdy w pełni nie zrozumie ciężaru konfliktu noszonego przez tych na wschodzie.</span>\n<span class=\"para\">Relacje medialne, napędzane statystykami i analizami, często redukują wojnę do liczb: miliardy w pomocy, zamrożone rosyjskie aktywa, dostarczone czołgi, setki tysięcy zabitych lub rannych. Nagłówki liczą straty wśród cywilów – 22 zabitych w Charkowie wczoraj, dziesiątki tysięcy straconych w Mariupolu – ale te liczby, choć tak istotne dla zrozumienia skali zniszczeń, nie oddają ludzkiego wymiaru. Pomijają indywidualne historie, twarze i losy ludzi, którzy żyją z wojną dzień po dniu, tych, którzy bronią Ukrainy, oraz cywilów, którzy znoszą horror, który na nich spadł.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Życie w Donbasie i wokół niego</strong></span>\n<span class=\"para\">Może wielu zaskoczyć, że tempo rosyjskiej wojny agresji w Donbasie jest dość wolne. Obecność wojskowa jest jednak nieunikniona, wplatając się w tkankę codziennego życia. Żołnierze przesiadują na każdym rogu – opierając się o latarnie, paląc papierosy przy drodze, tankując swoje pojazdy na lokalnej stacji benzynowej WOG, lub kradnąc chwile z żonami i dziewczynami. Jednak mimo ich obecności, rzeczywista walka jest rzadkim widokiem. Wśród setek tysięcy ukraińskich żołnierzy stawiających czoła okopom, tylko niewielka część angażuje się w walkę w danym momencie. Reszta, złapana w rytm rotacji wojny, wycofuje się za linie frontu, aby odpocząć, zregenerować siły i naprawić swój sprzęt. Tam stają się częścią codziennego krajobrazu, stałym, choć cichym symbolem nieustępliwej walki regionu.</span>\n<span class=\"para\">W miastach bliskofrontowych Kramatorsk i Słowiańsk, które znoszą ciężar rosyjskiej agresji od 2014 roku, życie kurczowo trzyma się pojęcia \"normalności\". Pomimo niemal stałego ostrzału artyleryjskiego i balistycznego – zabijającego cywilów i żołnierzy – te miasta odmawiają zatrzymania. Kawiarnie tętnią cichą odpornością, obsługując żołnierzy, wolontariuszy, dziennikarzy i lokalnych mieszkańców. Nasłonecznione tarasy wzdłuż ulic oferują tanie cappuccino, prostą, ale stałą pociechę. Pod porannym światłem, kofeina staje się liną ratunkową, przywracając energię po bezsennych nocach nieustannego bombardowania, ostrząc umysły obrońców Ukrainy, gdy wojna zbliża się do trzeciego roku. I w jakiś sposób, cudownie, ulice pozostają pełne – młodzi i starzy, mężczyźni i kobiety, żołnierze i cywile – poruszają się przez ruiny wojny z cichą determinacją, która odmawia ugięcia.</span>\n<span class=\"para\">Noce w Donbasie to symfonia odległego zniszczenia – głęboki huk artylerii; ostry trzask wystrzeliwanych pocisków; i niski, groźny pomruk rakiet Grad eksplodujących zaledwie 20 kilometrów dalej. Z alkoholem zakazanym i ulicami zamkniętymi przez godzinę policyjną, która zaczyna się o dziewiątej, miasta wpadają w dziwną ciszę, przerywaną jedynie stłumionym hałasem wojny na krawędzi świadomości. Rosyjskie ataki, nieustępliwe i bezwzględne, uderzają teraz częściej, rozrywając cywilne domy, magazyny wojskowe i bloki mieszkalne. Ci, którzy mają szczęście, aby złapać kilka godzin snu, często budzą się z wstrząsem kolejnej eksplozji.</span>\n<span class=\"para\">Poranek wkrada się w dziwnym rytmie. Ulice, opróżnione i wciąż pod zasłoną nocy, zaczynają się poruszać, gdy emeryci maszerują na rynki, trzymając torby z warzywami z własnych upraw, a żołnierze uruchamiają silniki starych europejskich ciężarówek, kierując się w stronę niebezpiecznej \"zerowej linii\". Jednak miasto nigdy nie porusza się z pośpiechem – nie ma tu pośpiechu. Donbas, jak sama wojna, pełza w wolnym tempie, jakby czas zgęstniał, jego przepływ ciężki od zniszczenia. Wojna zbliża się, jej ścieżka usiana resztkami świata, który miejscowi budowali przez dziesięciolecia, grożąc pochłonięciem ostatnich stojących miast swoim powolnym, podstępnym postępem.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Wolny czas</strong></span>\n<span class=\"para\">Od niemal trzech lat, choć w niektórych regionach dłużej niż dekadę, życie na Ukrainie kręci się wokół nieustannego cienia wojny, a brutalna inwazja Rosji rzuca cień na wszystko. Jednak dla tych, którzy żyją z obecnością wojny każdego dnia, to rzadkie chwile wytchnienia oferują prawdziwą pociechę. W tych ulotnych przerwach między bitwami a codziennymi trudnościami, cywile i żołnierze trzymają się cichych przestrzeni, które istnieją poza liniami frontu. Nie marzą o wielkich podróżach za granicę, ale raczej o prostych chwilach: krótkiej godzinie na świeżym powietrzu, ciepłej rodzinnej zbiórce, kąpieli w pobliskiej rzece, czy popołudniu spędzonym na pielęgnacji ogrodu.</span>\n<span class=\"para\">W Słowiańsku, od pierwszych ciepłych dni wiosny do rześkich dni późnej jesieni, słone jeziora stają się miejscem spotkań mieszkańców miasta i żołnierzy stacjonujących w pobliżu. Jeziora, lśniące pod szerokim ukraińskim niebem, są usiane ludźmi delikatnie kołyszącymi się w wodzie, ich ruchy są powolne i leniwe. Dzieci przejeżdżają na rowerach, przeciskając się przez tłumy, podczas gdy bardziej wysportowani żołnierze pływają w stałych okrążeniach po jeziorze, przecinając wodę z determinacją. Starsi mężczyźni i kobiety unoszą się na plecach, z wyciągniętymi ramionami, delektując się rzadkim uczuciem nieważkości, ich twarze zwrócone ku słońcu.</span>\n<span class=\"para\">Wzdłuż brzegu lokalni przedsiębiorcy przeplatają się przez grupy opalających się, oferując napoje gazowane i tace domowych wypieków, zapach świeżo pieczonego ciasta mieszając się z słonym zapachem jeziora. Rozmowy cicho brzęczą w powietrzu, przerywane od czasu do czasu śmiechem, jakby wojna poza krawędziami miasta była odległym snem. Ale tak nie jest. Odległy pomruk artylerii, ostry trzask eksplozji i okazjonalny ryk myśliwca przypominają wszystkim, że front nie jest daleko. Jednak tutaj, w tych skradzionych chwilach pokoju, mieszkańcy Słowiańska, zahartowani przez lata konfliktu, pozwalają sobie na relaks, na oddech.</span>\n<span class=\"para\">Zaledwie kilka kilometrów od miasta, wzdłuż cichej rzeki, która wije się w stronę Słowiańska, grupa żołnierzy gromadzi się wokół małego ogniska. Węgiel delikatnie trzaska, gdy piją Coca-Colę i Fantę, a zapach grillowanego szaszłyka wypełnia powietrze. Śmiech unosi się między nimi, swobodny i bezpretensjonalny, gdy dzielą się historiami z frontu – opowieściami o bliskich wezwaniach, codziennych wyzwaniach i niezłomnej więzi, którą zbudowali w piecu wojny. Dmytro, 25-letni żołnierz z centralnej Ukrainy, siedzi z wędką w ręku, zarzucając swoją żyłkę do wolno płynącej rzeki. Gdy pokazuje zdjęcia swoich dzieci, w jego oczach miga duma, choć cicha smutek czai się tuż pod powierzchnią. \"Nie widziałem ich od lat,\" przyznaje, jego głos łagodnieje z powodu odległości, która dzieli go od rodziny.</span>\n<span class=\"para\">Jednak tutaj, nad brzegiem rzeki, przy słońcu rzucającym złote światło na wodę, jest niewiele miejsca na smutek. Dmytro uczy nas, jak łowić ryby na muchy, cierpliwie demonstrując. \"Tutaj jest łatwiej, w tych płytkich wodach,\" wyjaśnia. Choć niebezpieczeństwa \"zerowej linii\" zbliżają się w ich bliskiej przyszłości, nastrój jest zaskakująco lekki. Dmytro i jego towarzysze cieszą się ciepłem letniego słońca, żartując i wymieniając się historiami, jakby wojna była daleko. Na chwilę piękno wiejskiego Donbasu trzyma ich w krótkim wytchnieniu, oferując smak normalności wśród chaosu zaledwie kilka kilometrów dalej. Tutaj, otoczeni drzewami i wodą, są po prostu mężczyznami cieszącymi się prostymi przyjemnościami życia: ogniskiem, posiłkiem i cichą obecnością przyjaciół. Takie historie są powszechne w całym Donbasie i w wielu zniszczonych przez wojnę regionach Ukrainy, wplecione w codzienną tkankę życia wśród konfliktu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Marzenia o przyszłości</strong></span>\n<span class=\"para\">Pomimo wielu okropności, radość wciąż kwitnie w Donbasie. Rodziny nadal sadzą ogrody, odbudowują swoje domy i marzą o przyszłości poza wojną. W ruinach małego miasteczka 40 kilometrów na północ od Słowiańska, tuż za regionalną granicą Charków-Donieck, rodzina pracuje niestrudzenie, aby przywrócić to, co pozostało z ich domu i życia. Kam’yanka, dwukrotnie pochłonięta przez linię frontu rosyjskiej inwazji w 2022 roku, została zredukowana do gruzów. Z 1,200 mieszkańców, mniej niż 20 wróciło. Jednak ci, którzy wrócili, jak Wiktor i Larissa, mają wielkie marzenia. Zaczęli od oczyszczania swojej ziemi z min, zazwyczaj bez pomocy profesjonalistów, a teraz powoli odbudowują swój dom bez prądu i bieżącej wody.</span>\n<span class=\"para\">Wiktor i Larissa, po ucieczce w pierwszych tygodniach wojny, wrócili pod koniec 2022 roku, aby znaleźć swoją wioskę zniszczoną. Dwa lata później prawie skończyli odbudowę swojego domu, który kiedyś został zniszczony przez rosyjską artylerię. Naprawili swoją ograbioną łazienkę, postawili nowy dach nad głowami i zaczęli znów czuć się jak w domu. \"Urodziliśmy się tutaj, nasi rodzice i dzieci urodzili się tutaj. Nie widzimy siebie nigdzie indziej, tylko na tej ziemi,\" mówi Larissa. Tegorocznego lata, pomimo upadku Wiktora z dachu i subsequentnej operacji, dbali o swój ogród, zbierając dynie, kukurydzę i pomidory. Larissa, z dumą, serwuje domowe bułeczki z kapustą odwiedzającym. Wśród trudności cenią sobie proste przyjemności życia – bycie z psami, dzielenie się historiami z przejeżdżającymi dziennikarzami i przyjmowanie nadziei, że wszystko będzie dobrze. \"Nie damy Rosjanom satysfakcji, że wypchną nas z naszej ziemi,\" mówi Larissa <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">W wielu aspektach, Larissa i Wiktor mają szczęście. Ich miasteczko zostało wyzwolone w pierwszym roku wojny. Ale dla setek tysięcy w Donbasie przyszłość pozostaje odległym marzeniem. Rosja nadal posuwa się w kierunku Pokrowska, Kramatorska i niezliczonych innych miast i wsi, zmuszając cywilów do ucieczki pociągiem i samochodem. Wiele osób pozostaje, złapanych na drodze zbliżającej się rosyjskiej armii, ich nadzieje zawieszone w niepewności. To są ludzie, za których walczą obrońcy Ukrainy, dla których Zachód wysyła miliardy w pomocy i których świat nie może zapomnieć. W końcu ta wojna nie dotyczy czołgów, myśliwców czy pocisków. Chodzi o ludzi – ich wolności, ich pragnienie demokracji i ich niezłomną determinację, aby odzyskać swoje przeznaczenie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> jest niezależnym badaczem, założycielem butikowej firmy analitycznej Reaktion Group, analitykiem w projekcie analizy politycznej R.Politik oraz redaktorem w RANE. Posiada dyplomy z Uniwersytetu Kolumbii Brytyjskiej w Kanadzie, Uniwersytetu w Heidelbergu w Niemczech oraz Uniwersytetu Państwowego w Petersburgu w Rosji.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Para muitos, seja no Ocidente ou no coração de Kyiv, a guerra permanece uma abstração distante – uma semi-realidade, testemunhada apenas através de telas ou ouvida nas breves ligações telefônicas de irmãos, filhos e maridos estacionados longe. A verdadeira textura da vida na linha de frente, a experiência crua daqueles no leste do país, parece remota, até mesmo irreal. Em cidades como Sloviansk, as pessoas vivem com a guerra todos os dias, sua presença pesada e inescapável, mas em outras partes da Ucrânia, mesmo dentro do mesmo país, há uma divisão. Muitos nunca entenderão completamente o peso do conflito carregado por aqueles a leste.</span>\n<span class=\"para\">A cobertura da mídia, impulsionada por estatísticas e análises, muitas vezes reduz a guerra a números: bilhões em ajuda, ativos russos congelados, tanques entregues, centenas de milhares mortos ou feridos. As manchetes contam o custo de vidas civis – 22 mortos em Kharkiv ontem, dezenas de milhares perdidos em Mariupol – mas esses números, tão vitais quanto são para compreender a escala da devastação, falham em capturar a dimensão humana. Eles ignoram as histórias individuais, os rostos e destinos das pessoas que vivem com a guerra dia após dia, aqueles que defendem a Ucrânia e os civis que suportam o horror imposto a eles.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vida em e ao redor de Donbas </strong></span>\n<span class=\"para\">Pode surpreender muitos saber que o ritmo da guerra de agressão da Rússia em Donbas é bastante lento. A presença militar, no entanto, é inescapável, entrelaçando-se no tecido da vida cotidiana. Soldados pairam em cada esquina – encostados em postes de luz, fumando à beira da estrada, enchendo seus tanques na estação de gasolina WOG local, ou roubando momentos com suas esposas e namoradas. No entanto, apesar de toda a sua presença, o combate real é uma visão rara. Entre os centenas de milhares de soldados ucranianos que enfrentam as trincheiras para defender sua pátria, apenas uma fração se engaja em batalha a qualquer momento. O resto, preso no ritmo da rotação da guerra, recua atrás das linhas de frente para descansar, recalibrar e reparar seu equipamento. Lá, eles fazem parte da paisagem cotidiana, um símbolo constante, mas silencioso, da luta implacável da região.</span>\n<span class=\"para\">Nas cidades próximas à frente de Kramatorsk e Sloviansk, que suportaram o peso da agressão russa desde 2014, a vida se agarra ferozmente à noção de \"negócios como sempre\". Apesar do quase constante bombardeio de artilharia e ataques balísticos – que ceifam vidas de civis e soldados – essas cidades se recusam a parar. Cafés vibram com uma resiliência silenciosa, servindo soldados, voluntários, jornalistas e locais. Terraços ensolarados ao longo das ruas oferecem cappuccinos baratos, um conforto simples, mas firme. Sob a luz da manhã, a cafeína se torna uma tábua de salvação, restaurando energia após noites sem sono de bombardeios incessantes, aguçando as mentes dos defensores da Ucrânia enquanto a guerra avança para seu terceiro ano. E de alguma forma, milagrosamente, as ruas permanecem cheias – jovens e idosos, homens e mulheres, soldados e civis – movendo-se através das ruínas da guerra com uma determinação silenciosa que se recusa a ceder.</span>\n<span class=\"para\">As noites em Donbas são uma sinfonia de destruição distante – o profundo estrondo da artilharia; o estalo agudo de projéteis saindo; e o baixo e ameaçador rugido de foguetes Grad explodindo a apenas 20 quilômetros de distância. Com o álcool banido e as ruas trancadas por um toque de recolher que começa às nove horas, as cidades caem em um silêncio inquietante, quebrado apenas pelo rugido surdo da guerra nas bordas da consciência. Os ataques russos, implacáveis e indiscriminados, ocorrem com mais frequência agora, atingindo casas civis, depósitos militares e blocos de apartamentos. Aqueles que têm a sorte de conseguir algumas horas de sono são frequentemente despertados pelo tremor de outra explosão.</span>\n<span class=\"para\">A manhã se aproxima com um estranho tipo de ritmo. As ruas, esvaziadas e ainda sob o véu da noite, começam a se agitar enquanto os pensionistas marcham para os mercados, sacolas de vegetais cultivados em casa nas mãos, e os soldados ligam os motores de velhos caminhões europeus, partindo em direção à perigosa \"linha zero\". No entanto, a cidade nunca se move com urgência – não há pressa aqui. Donbas, como a própria guerra, rasteja em um ritmo lento, como se o tempo tivesse engrossado, seu fluxo pesado com destruição. A guerra se aproxima, seu caminho coberto pelos restos de um mundo que os locais passaram décadas construindo, ameaçando engolir as últimas cidades de pé com seu lento e insidioso avanço.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tempo livre </strong></span>\n<span class=\"para\">Há quase três anos, embora em algumas regiões há mais de uma década, a vida na Ucrânia tem girado em torno da sombra implacável da guerra, com a brutal invasão da Rússia lançando seu peso sobre tudo. No entanto, para aqueles que vivem com a presença da guerra todos os dias, são os raros momentos de alívio que oferecem verdadeiro consolo. Nesses breves intervalos entre batalhas e a rotina diária de dificuldades, civis e soldados se agarram aos espaços tranquilos que existem além das linhas de frente. Eles sonham não com grandes viagens ao exterior, mas sim com os simples entremeios: uma breve hora ao ar livre, o calor de um encontro familiar, um mergulho em um rio próximo, ou uma tarde cuidando do jardim.</span>\n<span class=\"para\">Em Sloviansk, desde o primeiro calor da primavera até os dias frescos do final do outono, os lagos de água salgada se tornam um ponto de encontro para os residentes da cidade e os soldados estacionados nas proximidades. Os lagos, brilhando sob o amplo céu ucraniano, estão salpicados de pessoas flutuando suavemente na água, seus movimentos lentos e lânguidos. Crianças passam correndo em suas bicicletas, serpenteando pelas multidões, enquanto os soldados mais atléticos nadam voltas constantes pelo lago, cortando a água com propósito. Homens e mulheres idosos flutuam de costas, braços estendidos, saboreando a rara sensação de ausência de peso, seus rostos inclinados em direção ao sol.</span>\n<span class=\"para\">Ao longo da costa, empreendedores locais se movem entre os grupos de banhistas, oferecendo refrigerantes e bandejas de doces caseiros, o cheiro de massa recém-assada se misturando com o aroma salgado do lago. Conversas murmuram suavemente no ar, pontuadas por risadas ocasionais, como se a guerra além das bordas da cidade fosse um sonho distante. Mas não é. O rugido distante da artilharia, o estalo agudo das explosões e o ocasional rugido de um caça lembram a todos que a frente não está longe. No entanto, aqui, nesses momentos roubados de paz, o povo de Sloviansk, endurecido por anos de conflito, permite-se relaxar, respirar.</span>\n<span class=\"para\">Apenas a poucos quilômetros da cidade, ao longo de um rio tranquilo que serpenteia em direção a Sloviansk, um grupo de soldados se reúne em torno de uma pequena fogueira. As brasas crepitam suavemente enquanto eles tomam Coca-Cola e Fanta, enquanto o cheiro de shashlik grelhando preenche o ar. Risadas surgem entre eles, fáceis e desprotegidas, enquanto compartilham histórias da frente – contos de escapadas, desafios diários e o vínculo inquebrantável que forjaram no crisol da guerra. Dmytro, um soldado de 25 anos do centro da Ucrânia, senta-se com uma vara na mão, lançando sua linha no rio de fluxo lento. Enquanto ele mostra fotos de seus filhos, o orgulho brilha em seus olhos, embora uma tristeza silenciosa persista logo abaixo. \"Não os vejo há anos\", confessa, sua voz suavizada pela distância que o separa de sua família.</span>\n<span class=\"para\">Mas aqui, à beira do rio, com o sol lançando sua luz dourada sobre a água, há pouco espaço para a tristeza. Dmytro nos ensina a pescar com mosca, demonstrando com paciência. \"É mais fácil aqui, nessas águas rasas\", explica. Embora os perigos da \"linha zero\" pairam em seu futuro próximo, o clima é surpreendentemente leve. Dmytro e seus camaradas desfrutam do calor do sol de verão, brincando e trocando histórias como se a guerra estivesse a mundos de distância. Por um momento, a beleza da paisagem rural de Donbas os mantém em um breve alívio, oferecendo um gosto de normalidade em meio ao caos a apenas quilômetros de distância. Aqui, cercados por árvores e água, eles são simplesmente homens desfrutando dos prazeres simples da vida: uma fogueira, uma refeição e a companhia tranquila de amigos. Histórias como essas abundam por todo Donbas e em grande parte das regiões devastadas pela guerra da Ucrânia, entrelaçadas no tecido diário da vida em meio ao conflito.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sonhando com o futuro</strong></span>\n<span class=\"para\">Apesar dos muitos horrores, a alegria ainda floresce em Donbas. Famílias continuam a plantar jardins, reconstruir suas casas e sonhar com um futuro além da guerra. Nas ruínas de uma pequena cidade a 40 quilômetros ao norte de Sloviansk, logo além da fronteira regional de Kharkiv-Donetsk, uma família trabalha incansavelmente para restaurar o que resta de seu lar e vida. Kam’yanka, consumida duas vezes pela linha de frente da invasão russa em 2022, foi reduzida a escombros. De seus 1.200 residentes, menos de 20 retornaram. No entanto, aqueles que voltaram, como Viktor e Larissa, abrigam grandes sonhos. Eles começaram limpando suas terras de minas, geralmente sem a ajuda de profissionais, e agora estão lentamente reconstruindo sua casa sem eletricidade ou água corrente.</span>\n<span class=\"para\">Viktor e Larissa, após fugirem nas primeiras semanas da guerra, retornaram no final de 2022 para encontrar sua vila destruída. Dois anos depois, eles quase terminaram de reconstruir sua casa, uma vez destruída pela artilharia russa. Eles consertaram seu banheiro saqueado, colocaram um novo telhado sobre suas cabeças e começaram a se sentir em casa novamente. “Nascemos aqui, nossos pais e filhos nasceram aqui. Não nos vemos em nenhum outro lugar além desta terra”, diz Larissa. Neste verão, apesar da queda de Viktor do telhado e da cirurgia subsequente, eles cuidaram de seu jardim, colhendo abóboras, milho e tomates. Larissa, com orgulho, serve pãezinhos recheados com repolho para os visitantes. Em meio às dificuldades, eles valorizam os prazeres simples da vida – estar com seus cães, compartilhar histórias com jornalistas que passam e abraçar a esperança de que tudo ficará bem. “Não daremos aos russos a satisfação de nos expulsar de nossa terra”, diz Larissa à <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">De muitas maneiras, Larissa e Viktor são afortunados. Sua cidade foi libertada no primeiro ano da guerra. Mas para centenas de milhares em Donbas, o futuro permanece um sonho distante. A Rússia continua a avançar em direção a Pokrovsk, Kramatorsk e inúmeras outras cidades e vilarejos, forçando civis a fugir de trem e carro. Muitos permanecem, presos no caminho do exército russo que se aproxima, suas esperanças suspensas na incerteza. Essas são as pessoas por quem os defensores da Ucrânia lutam, por quem o Ocidente envia bilhões em ajuda e por quem o mundo não deve esquecer. No final, esta guerra não é sobre tanques, jatos ou projéteis. É sobre pessoas – suas liberdades, seu anseio por democracia e sua determinação inabalável de recuperar seus destinos.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> é um pesquisador independente, fundador da boutique analítica Reaktion Group, analista do projeto de análise política R.Politik e editor da RANE. Ele possui diplomas da Universidade da Colúmbia Britânica no Canadá, da Universidade de Heidelberg na Alemanha e da Universidade Estatal de São Petersburgo, na Rússia.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Pentru mulți, fie în Vest, fie în inima Kievului, războiul rămâne o abstracție îndepărtată – o semi-realiate, martoră doar prin ecrane sau auzită în apelurile telefonice scurte de la frați, fii și soți staționați departe. Adevărata textură a vieții de la linia frontului, experiența brută a celor din estul țării, pare îndepărtată, chiar nereală. În orașe precum Sloviansk, oamenii trăiesc cu războiul în fiecare zi, prezența sa grea și inescapabilă, totuși în alte părți ale Ucrainei, chiar și în aceeași țară, există o divizare. Mulți nu vor înțelege niciodată pe deplin greutatea conflictului purtat de cei din est.</span>\n<span class=\"para\">Acoperirea mediatică, condusă de statistici și analize, reduce adesea războiul la cifre: miliarde în ajutoare, active rusești înghețate, tancuri livrate, sute de mii de morți sau răniți. Titlurile numără costul vieților civile – 22 de morți în Harkov ieri, zeci de mii pierduți în Mariupol – dar aceste cifre, la fel de vitale cum sunt pentru a înțelege amploarea devastării, nu reușesc să capteze dimensiunea umană. Ele trec cu vederea poveștile individuale, fețele și soarta oamenilor care trăiesc cu războiul zi de zi, cei care apără Ucraina și civilii care suportă ororile impuse asupra lor.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Viața în și în jurul Donbasului </strong></span>\n<span class=\"para\">Poate surprinde pe mulți să afle că ritmul războiului de agresiune al Rusiei în Donbas este destul de lent. Prezența militară, totuși, este inescapabilă, țesându-se în țesătura vieții de zi cu zi. Soldații stau pe fiecare colț – sprijiniți de stâlpi, fumând pe marginea drumului, umplându-și rezervoarele la stația de benzină locală WOG sau furând momente cu soțiile și iubitele lor. Totuși, în ciuda prezenței lor, combaterea efectivă este o vedere rară. Printre sutele de mii de soldați ucraineni care își riscă viața în tranșee pentru a-și apăra patria, doar o fracțiune se angajează în luptă în orice moment dat. Restul, prinși în ritmul rotației războiului, se retrag în spatele liniilor frontului pentru a se odihni, recalibra și repara echipamentul lor. Acolo, ei fac parte din peisajul cotidian, un simbol constant dar tăcut al luptei necruțătoare a regiunii.</span>\n<span class=\"para\">În orașele aproape de front Kramatorsk și Sloviansk, care au rezistat greutății agresiunii ruse din 2014, viața se agață cu fervoare de noțiunea de \"afaceri ca de obicei\". În ciuda bombardamentelor aproape constante de artilerie și atacurilor balistice – care iau viețile civililor și soldaților deopotrivă – aceste orașe refuză să se oprească. Cafenelele vibrează cu o reziliență tăcută, servind soldați, voluntari, jurnaliști și localnici. Terasele însorite de-a lungul străzilor oferă cappuccino-uri ieftine, o confortare simplă dar fermă. Sub lumina dimineții, cafeaua devine o linie de salvare, restabilind energia după nopți nedormite de bombardamente necruțătoare, ascuțind mințile apărătorilor Ucrainei pe măsură ce războiul se îndreaptă spre al treilea an. Și cumva, miraculos, străzile rămân pline – tineri și bătrâni, bărbați și femei, soldați și civili – mișcându-se prin ruinele războiului cu o determinare tăcută care refuză să se plece.</span>\n<span class=\"para\">Nopțile în Donbas sunt o simfonie a distrugerii îndepărtate – zgomotul profund al artileriei; pocnetul ascuțit al obuzelor care pleacă; și rumble-ul joasă, amenințător al rachetelor Grad care explodează la doar 20 de kilometri distanță. Cu alcoolul interzis și străzile închise de un decret de noapte care începe la nouă, orașele cad într-o tăcere stranie, ruptă doar de zgomotul surd al războiului la marginea conștiinței. Atacurile rusești, necruțătoare și indiscriminate, lovesc mai des acum, sfâșiind casele civile, depozitele militare și blocurile de apartamente. Cei norocoși care reușesc să prindă câteva ore de somn sunt adesea treziți brusc de tremurul unei alte explozii.</span>\n<span class=\"para\">Dimineața se strecoară cu un ritm ciudat. Străzile, goale și încă sub vălul nopții, încep să se agite pe măsură ce pensionarii marchiază spre piețe, cu sacoșe de legume cultivate acasă în mână, iar soldații pornesc motoarele camioanelor europene vechi, îndreptându-se spre periculoasa \"linie zero\". Totuși, orașul nu se mișcă niciodată cu urgență – nu există grabă aici. Donbasul, ca și războiul în sine, se târăște cu un ritm lent, ca și cum timpul s-ar fi îngroșat, curgerea sa fiind grea de distrugere. Războiul se apropie, calea sa fiind presărată cu rămășițele unei lumi pe care localnicii au petrecut decenii construind-o, amenințând să înghită ultimele orașe rămase în picioare cu târâșul său lent și insidios.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Timp liber </strong></span>\n<span class=\"para\">Pentru aproape trei ani acum, deși în unele regiuni mai mult de un deceniu, viața în Ucraina s-a învârtit în jurul umbrei necruțătoare a războiului, cu invazia brutală a Rusiei aruncându-și greutatea asupra tuturor. Totuși, pentru cei care trăiesc cu prezența războiului în fiecare zi, momentele rare de răgaz oferă adevărată consolare. În aceste pauze efemere între bătălii și trudă zilnică, civilii și soldații deopotrivă se agață de spațiile tăcute care există dincolo de liniile frontului. Ei nu visează la călătorii grandioase în străinătate, ci mai degrabă la simplele momente intermediare: o oră scurtă în aer liber, căldura unei reuniuni de familie, o baie într-un râu din apropiere sau o după-amiază petrecută îngrijind grădina.</span>\n<span class=\"para\">În Sloviansk, de la prima căldură a primăverii până la zilele răcoroase de toamnă târzie, lacurile cu apă sărată devin un loc de întâlnire pentru locuitorii orașului și soldații staționați în apropiere. Lacurile, strălucind sub cerul vast ucrainean, sunt presărate cu oameni care se leagănă ușor în apă, mișcările lor fiind lente și leneșe. Copiii trec pe biciclete, țesându-se printre mulțimi, în timp ce soldații mai atletici înoată ture constante peste lac, tăind apa cu scop. Bărbații și femeile în vârstă plutesc pe spate, cu brațele întinse, savurând senzația rară de levitație, fețele lor înclinate spre soare.</span>\n<span class=\"para\">Pe mal, antreprenorii locali se strecoară printre grupurile de băi de soare, oferind sucuri și tăvi de prăjituri de casă, mirosul aluatului proaspăt copt amestecându-se cu aroma sărată a lacului. Conversațiile vibrează ușor în aer, punctate de câte un râs ocazional, de parcă războiul dincolo de marginile orașului ar fi un vis îndepărtat. Dar nu este. Zgomotul îndepărtat al artileriei, pocnetul ascuțit al exploziilor și zgomotul ocazional al unui avion de vânătoare le reamintește tuturor că frontul nu este departe. Totuși, aici, în aceste momente furate de pace, oamenii din Sloviansk, întăriți de ani de conflict, își permit să se relaxeze, să respire.</span>\n<span class=\"para\">La doar câțiva kilometri de oraș, de-a lungul unui râu liniștit care se strecoară spre Sloviansk, un grup de soldați se adună în jurul unui mic foc. Cărbunii pocnesc ușor în timp ce ei sorb Coca-Cola și Fanta, în timp ce mirosul de shashlik la grătar umple aerul. Râsetele se ridică între ei, ușoare și neîngrădite, în timp ce împărtășesc povești de pe front – povești de aproape, provocări zilnice și legătura indestructibilă pe care au forjat-o în cuptorul războiului. Dmytro, un soldat de 25 de ani din centrul Ucrainei, stă cu o undiță în mână, aruncându-și firul în râu. Pe măsură ce arată poze cu copiii săi, mândria strălucește în ochii săi, deși o tristețe tăcută persistă chiar sub suprafață. \"Nu i-am văzut de ani,\" mărturisește el, vocea sa fiind îmblânzită de distanța care îl separă de familia sa.</span>\n<span class=\"para\">Dar aici, pe marginea râului, cu soarele aruncându-și lumina aurie peste apă, există puțin loc pentru tristețe. Dmytro ne învață cum să pescuim la muscă, demonstrând cu răbdare. \"E mai ușor aici, în aceste ape puțin adânci,\" explică el. Deși pericolele \"liniei zero\" se profilează în viitorul lor apropiat, atmosfera este surprinzător de ușoară. Dmytro și camarazii săi se bucură de căldura soarelui de vară, glumind și schimbând povești de parcă războiul ar fi la ani-lumină distanță. Pentru un moment, frumusețea peisajului din Donbas îi ține într-o scurtă repriză, oferindu-le o gustare de normalitate în mijlocul haosului aflat la doar câțiva kilometri distanță. Aici, înconjurați de copaci și apă, sunt pur și simplu bărbați care se bucură de plăcerile simple ale vieții: un foc, o masă și compania liniștită a prietenilor. Povești ca acestea abundă în întreaga Donbas și în multe dintre regiunile devastate de război ale Ucrainei, țesute în țesătura zilnică a vieții în mijlocul conflictului.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Visând la viitor</strong></span>\n<span class=\"para\">În ciuda multor orori, bucuria încă înflorește în Donbas. Familiile continuă să planteze grădini, să-și reconstruiască casele și să viseze la un viitor dincolo de război. În ruinele unui mic oraș situat la 40 de kilometri nord de Sloviansk, chiar peste granița regională Harkov-Donetsk, o familie lucrează neobosit pentru a restaura ceea ce a mai rămas din casa și viața lor. Kam’yanka, consumată de două ori de linia frontului invaziei Rusiei în 2022, a fost redusă la dărâmături. Dintre cei 1.200 de locuitori, mai puțin de 20 s-au întors. Totuși, cei care au revenit, precum Viktor și Larissa, au vise mari. Au început prin a curăța terenul de mine, de obicei fără ajutorul profesioniștilor, și acum își reconstruiesc încet casa fără electricitate sau apă curentă.</span>\n<span class=\"para\">Viktor și Larissa, după ce au fugit în primele săptămâni de război, s-au întors la sfârșitul anului 2022 pentru a găsi satul distrus. Două ani mai târziu, aproape au terminat de reconstruit casa, odată distrusă de artileria rusă. Au reparat baia jefuită, au pus un acoperiș nou deasupra capului și au început să se simtă din nou acasă. “Ne-am născut aici, părinții și copiii noștri s-au născut aici. Nu ne vedem nicăieri altundeva decât pe acest pământ,” spune Larissa. În această vară, în ciuda căderii lui Viktor de pe acoperiș și a intervenției chirurgicale ulterioare, au avut grijă de grădina lor, recoltat dovleci, porumb și roșii. Larissa, cu mândrie, servește chifle umplute cu varză vizitatorilor. În mijlocul dificultăților, ei prețuiesc plăcerile simple ale vieții – fiind cu câinii lor, împărtășind povești cu jurnaliștii care trec pe lângă ei și îmbrățișând speranța că totul va fi bine. “Nu vom da rușilor satisfacția de a ne alunga de pe pământul nostru,” îi spune Larissa lui <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">În multe privințe, Larissa și Viktor sunt norocoși. Orașul lor a fost eliberat în primul an al războiului. Dar pentru sute de mii în Donbas, viitorul rămâne un vis îndepărtat. Rusia continuă să avanseze spre Pokrovsk, Kramatorsk și nenumărate alte orașe și sate, forțând civilii să fugă cu trenul și cu mașina. Mulți rămân, prinși în calea armatei ruse care se apropie, speranțele lor suspendate în incertitudine. Aceștia sunt oamenii pentru care apărătorii Ucrainei luptă, pentru care Vestul trimite miliarde în ajutoare și pentru care lumea nu trebuie să uite. În cele din urmă, acest război nu este despre tancuri, avioane sau obuze. Este despre oameni – libertățile lor, dorința lor de democrație și hotărârea lor neclintită de a-și recâștiga destinele.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> este un cercetător independent, fondator al firmei analitice de tip boutique Reaktion Group, analist la proiectul de analiză politică R.Politik și editor la RANE. Deține diplome de la Universitatea British Columbia din Canada, Universitatea Heidelberg din Germania și Universitatea de Stat din Sankt Petersburg, Rusia.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Pre mnohých, či už na Západe alebo v srdci Kyjeva, zostáva vojna vzdialenou abstrakciou – polorealitou, svedčenou len cez obrazovky alebo počutou v krátkych telefonátoch od bratov, synov a manželov, ktorí sú umiestnení ďaleko. Skutočná textúra života na frontovej línii, surová skúsenosť tých na východe krajiny, sa zdá byť vzdialená, dokonca neskutočná. V mestách ako Sloviansk žijú ľudia s vojnou každý deň, jej prítomnosť je ťažká a nevyhnutná, no v iných častiach Ukrajiny, dokonca v rámci tej istej krajiny, existuje rozdelenie. Mnohí nikdy plne nepochopia váhu konfliktu, ktorú nesú tí na východe.</span>\n<span class=\"para\">Spravodajstvo, poháňané štatistikami a analýzami, často redukuje vojnu na čísla: miliardy v pomoci, zmrazené ruské aktíva, dodané tanky, stovky tisíc mŕtvych alebo zranených. Hlavné titulky počítajú straty civilných životov – 22 zabitých v Charkove včera, desiatky tisíc stratených v Mariupole – ale tieto čísla, hoci sú nevyhnutné na pochopenie rozsahu devastácie, nedokážu zachytiť ľudský rozmer. Prehliadajú individuálne príbehy, tváre a osudy ľudí, ktorí žijú s vojnou deň za dňom, tých, ktorí bránia Ukrajinu, a civilistov, ktorí znášajú hrôzu, ktorá sa na nich vrhla.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Život v a okolo Donbasu </strong></span>\n<span class=\"para\">Môže pre mnohých prekvapiť, že tempo ruskej vojny agresie v Donbase je celkom pomalé. Vojenská prítomnosť je však nevyhnutná, prepletá sa do tkaniva každodenného života. Vojaci sa zdržujú na každom rohu – opierajú sa o lampy, fajčia pri ceste, tankujú na miestnej čerpacej stanici WOG alebo kradnú chvíle so svojimi manželkami a priateľkami. Napriek ich prítomnosti je skutočný boj zriedkavým pohľadom. Medzi stovkami tisíc ukrajinských vojakov, ktorí sa odvážne vrhajú do zákopov, aby bránili svoju vlasť, len malá časť sa zapája do boja v akomkoľvek danom čase. Ostatní, zachytení v rytme vojnového cyklu, ustupujú za frontové línie, aby si oddýchli, prekalibrovali a opravili svoje vybavenie. Tam tvoria súčasť každodenného krajinného obrazu, neustály, ale tichý symbol neúprosného boja regiónu.</span>\n<span class=\"para\">V blízkych mestách Kramatorsk a Sloviansk, ktoré odolávajú váhe ruskej agresie od roku 2014, sa život silne drží na predstave \"bežného podnikania\". Napriek takmer nepretržitému bombardovaniu delostrelectvom a balistickými útokmi – ktoré si vyžiadali životy civilistov aj vojakov – tieto mestá odmietajú zastaviť. Kaviarne humoria tichou odolnosťou, obsluhujú vojakov, dobrovoľníkov, novinárov a miestnych obyvateľov. Slnečné terasy pozdĺž ulíc ponúkajú lacné cappuccina, jednoduché, ale pevné pohodlie. Pod ranným svetlom sa kofeín stáva záchrannou lanovkou, obnovujúcou energiu po bezsenných nociach neúprosného bombardovania, ostro zostrujúcou mysle ukrajinských obrancov, keď sa vojna blíži k svojmu tretímu roku. A nejako, zázračne, ulice zostávajú plné – mladí a starí, muži a ženy, vojaci a civilisti – pohybujú sa cez ruiny vojny s tichou odhodlanosťou, ktorá sa odmieta ohnúť.</span>\n<span class=\"para\">Noci v Donbase sú symfóniou vzdialenej deštrukcie – hlboký úder delostrelectva; ostrý praskot vychádzajúcich granátov; a nízke, hrozivé burácanie rakiet Grad, ktoré explodujú len 20 kilometrov ďaleko. S alkoholom zakázaným a ulicami uzamknutými zákazom vychádzania, ktorý začína o deviatej hodine, mestá upadajú do desivého ticha, ktoré prerušuje len tupý hukot vojny na okrajoch vedomia. Ruské útoky, neúprosné a bezohľadné, teraz zasahujú častejšie, roztrhávajúc civilné domy, vojenské sklady a bytové bloky. Tí, ktorí majú šťastie, aby si ukradli niekoľko hodín spánku, sú často prebudení otrasom ďalšej explózie.</span>\n<span class=\"para\">Ráno sa vkráda s podivným rytmom. Ulice, vyprázdnené a stále pod závojom noci, začínajú ožívať, keď dôchodcovia kráčajú na trhy, s taškami domácich zelenín v rukách, a vojaci naštartujú motory starých európskych nákladných áut, smerujúcich k nebezpečnej \"nule\". Napriek tomu mesto nikdy nepôsobí naliehavo – tu nie je žiadny zhon. Donbas, ako samotná vojna, sa plazí pomalým tempom, akoby sa čas zahustil, jeho tok ťažký s deštrukciou. Vojna sa blíži bližšie, jej cesta je posiata zvyškami sveta, ktorý miestni obyvatelia budovali desaťročia, hrozí, že pohlcuje posledné stojace mestá svojím pomalým, zradným plazením.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Voľný čas </strong></span>\n<span class=\"para\">Už takmer tri roky, hoci v niektorých regiónoch viac ako desať rokov, sa život na Ukrajine točí okolo neúprosného tieňa vojny, pričom brutálna invázia Ruska vrhá svoju váhu na všetko. Napriek tomu, že tí, ktorí žijú s prítomnosťou vojny každý deň, sú to zriedkavé chvíle odpočinku, ktoré ponúkajú skutočné útočisko. V týchto prchavých pauzách medzi bitkami a každodennými ťažkosťami sa civilisti a vojaci držia tichých priestorov, ktoré existujú za frontovými líniami. Nesnívajú o veľkých výletoch do zahraničia, ale skôr o jednoduchých medzičase: krátkej hodine vonku, teple rodinnej oslavy, plávaní v blízkej rieke alebo popoludní strávenom starostlivosťou o záhradu.</span>\n<span class=\"para\">V Sloviansku, od prvej teploty jari až po chladné dni neskorej jesene, sa soľné jazerá stávajú miestom stretnutia pre obyvateľov mesta a vojakov umiestnených v blízkosti. Jazerá, trblietajúce sa pod širokým ukrajinským nebom, sú posiate ľuďmi, ktorí sa jemne vznášajú vo vode, ich pohyby sú pomalé a lenivé. Deti prechádzajú na svojich bicykloch, prepletajú sa cez davy, zatiaľ čo atletickejší vojaci plávajú stabilné okruhy cez jazero, presekávajúc vodu s cieľom. Starší muži a ženy sa vznášajú na chrbtoch, s vystretými rukami, vychutnávajúc si zriedkavý pocit bezváhy, ich tváre sú naklonené k slnku.</span>\n<span class=\"para\">Pozdĺž brehu miestni podnikatelia prechádzajú medzi skupinami opaľujúcich sa, ponúkajúce sódy a tácky domácich koláčov, vôňa čerstvo upečeného cesta sa mieša so slanou vôňou jazera. Rozhovory jemne hučia vo vzduchu, prerušované občasným smiechom, akoby vojna za hranicami mesta bola vzdialeným snom. Ale nie je. Vzdialené burácanie delostrelectva, ostrý praskot explózií a občasný rev stíhačky pripomínajú všetkým, že front nie je ďaleko. Napriek tomu tu, v týchto ukradnutých chvíľach pokoja, si obyvatelia Slovianska, zocelení rokmi konfliktu, dovoľujú relaxovať, dýchať.</span>\n<span class=\"para\">Len niekoľko kilometrov od mesta, pozdĺž tichej rieky, ktorá sa vinie do Slovianska, sa skupina vojakov zhromažďuje okolo malého ohňa. Žeravé uhlíky jemne praskajú, keď pijú Coca-Colu a Fantu, zatiaľ čo vôňa grilovaného šašlíka napĺňa vzduch. Smiech stúpa medzi nimi, ľahký a nechráněný, keď zdieľajú príbehy z frontu – rozprávky o blízkych volaniach, každodenných výzvach a neotrasiteľnom putu, ktoré vytvorili v krucible vojny. Dmytro, 25-ročný vojak z centrálnej Ukrajiny, sedí s prútom v ruke, hádže svoju linku do pomaly tečúcej rieky. Keď ukazuje fotografie svojich detí, v jeho očiach sa zablysne hrdosť, hoci tichá smútenie sa skrýva tesne pod povrchom. \"Nevidel som ich roky,\" priznáva, jeho hlas je zjemnený vzdialenosťou, ktorá ho delí od jeho rodiny.</span>\n<span class=\"para\">Ale tu, pri brehu rieky, so slnkom, ktoré vrhá svoje zlaté svetlo na vodu, je málo miesta na smútenie. Dmytro nás učí, ako loviť na mušku, trpezlivo demonštrujúc. \"Je to tu jednoduchšie, v týchto plytkých vodách,\" vysvetľuje. Hoci nebezpečenstvá \"nuly\" sa v ich blízkej budúcnosti vznášajú, nálada je prekvapivo ľahká. Dmytro a jeho druhovia sa vyhrievajú v teple letného slnka, žartujú a vymieňajú si príbehy, akoby bola vojna vzdialená. Na chvíľu ich krása donbaského vidieka drží v krátkom odpočinku, ponúkajúc chuť normálnosti uprostred chaosu len niekoľko kilometrov ďaleko. Tu, obklopení stromami a vodou, sú jednoducho mužmi, ktorí si užívajú jednoduché radosti života: oheň, jedlo a tichú spoločnosť priateľov. Príbehy ako tieto sú rozšírené po celom Donbase a v mnohých vojnou zničených regiónoch Ukrajiny, prepletené do každodenného tkaniva života uprostred konfliktu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Snívanie o budúcnosti</strong></span>\n<span class=\"para\">Nap despite mnohých hrôz, radosť stále kvitne v Donbase. Rodiny naďalej sádzajú záhrady, obnovujú svoje domovy a snívajú o budúcnosti za vojnou. V troskách malého mesta 40 kilometrov na sever od Slovianska, len cez regionálnu hranicu Charkov-Donetsk, rodina neúnavne pracuje na obnove toho, čo zostalo z ich domova a života. Kam’yanka, dvakrát pohltená frontovou líniou ruskej invázie v roku 2022, bola zredukovaná na trosky. Z jej 1 200 obyvateľov sa vrátilo menej ako 20. Napriek tomu tí, ktorí sa vrátili, ako Viktor a Larissa, majú veľké sny. Začali tým, že vyčistili svoju pôdu od mín, zvyčajne bez pomoci profesionálov, a teraz pomaly obnovujú svoj dom bez elektriny alebo tečúcej vody.</span>\n<span class=\"para\">Viktor a Larissa, po úteku v prvých týždňoch vojny, sa vrátili na konci roku 2022, aby našli svoju dedinu zničenú. O dva roky neskôr takmer dokončili obnovu svojho domu, kedysi roztrhnutého ruským delostrelectvom. Opravené majú svoje vykradnuté kúpeľne, nad hlavami majú novú strechu a začínajú sa opäť cítiť ako doma. “Narodili sme sa tu, naši rodičia a deti sa narodili tu. Nevidíme sa nikde inde, len na tejto zemi,” hovorí Larissa. Toto leto, napriek Viktorovmu pádu zo strechy a následnej operácii, sa starali o svoju záhradu, zbierajúc tekvice, kukuricu a paradajky. Larissa, s hrdosťou, podáva domácu kapustovú plnenú buchtu návštevníkom. Napriek ťažkostiam si vážia jednoduché radosti života – byť so svojimi psami, zdieľať príbehy s prechádzajúcimi novinármi a objímať nádej, že všetko bude v poriadku. “Nedáme Rusom uspokojenie, že nás vyženú z našej zeme,” hovorí Larissa <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">V mnohých ohľadoch sú Larissa a Viktor šťastní. Ich mesto bolo oslobodené v prvom roku vojny. Ale pre stovky tisíc v Donbase zostáva budúcnosť vzdialeným snom. Rusko pokračuje v postupe smerom k Pokrovsku, Kramatorsku a nespočetným ďalším mestám a dedinám, nútiac civilistov ujsť vlakom a autom. Mnohí zostávajú, zachytení na ceste blížiacej sa ruskej armády, ich nádeje visia v neistote. Títo sú ľudia, za ktorých ukrajinskí obrancovia bojujú, za ktorých Západ posiela miliardy v pomoci, a na ktorých svet nesmie zabudnúť. Na konci, táto vojna nie je o tankoch, stíhačkách alebo granátoch. Je to o ľuďoch – ich slobodách, ich túžbe po demokracii a ich neochvejnom odhodlaní získať späť svoje osudy.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je nezávislý výskumník, zakladateľ analytickej firmy Reaktion Group, analytik v projekte politickej analýzy R.Politik a redaktor v RANE. Má tituly z University of British Columbia v Kanade, Heidelberg University v Nemecku a St Petersburg State University v Rusku.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">För många, oavsett om de är i väst eller i hjärtat av Kyiv, förblir kriget en avlägsen abstraktion – en semi-verklighet, bevittnad endast genom skärmar eller hörd i de korta telefonsamtalen från bröder, söner och makar som är stationerade långt borta. Den sanna texturen av livet vid frontlinjen, den råa upplevelsen av dem i östra delen av landet, känns avlägsen, till och med orealistisk. I städer som Sloviansk lever folket med kriget varje dag, dess närvaro tung och oundviklig, men i andra delar av Ukraina, även inom samma land, finns det en klyfta. Många kommer aldrig helt att förstå vikten av konflikten som bärs av dem i öst.</span>\n<span class=\"para\">Mediebevakning, driven av statistik och analys, reducerar ofta kriget till siffror: miljarder i bistånd, frysta ryska tillgångar, levererade tankar, hundratusentals döda eller sårade. Rubrikerna räknar kostnaden i civila liv – 22 döda i Kharkiv igår, tiotusentals förlorade i Mariupol – men dessa siffror, så viktiga som de är för att förstå omfattningen av förödelsen, misslyckas med att fånga den mänskliga dimensionen. De överser de individuella berättelserna, ansiktena och ödena för de människor som lever med kriget dag för dag, de som försvarar Ukraina, och de civila som uthärdar det skräck som åläggs dem.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Livet i och runt Donbas </strong></span>\n<span class=\"para\">Det kan överraska många att lära sig att takten i Rysslands aggressionskrig i Donbas är ganska långsam. Den militära närvaron, däremot, är oundviklig, vävande sig in i vardagslivets väv. Soldater dröjer vid varje hörn – lutande mot lyktstolpar, rökande vid vägkanten, fyllande sina tankar vid den lokala WOG-bensinstationen, eller stjäla stunder med sina fruar och flickvänner. Ändå, för all deras närvaro, är faktisk strid en sällsynt syn. Bland de hundratusentals ukrainska soldater som vågar sig ner i skyttegravarna för att försvara sitt hemland, deltar endast en bråkdel i strid vid något givet tillfälle. Resten, fångade i krigets rotationsrytm, drar sig tillbaka bakom frontlinjerna för att vila, omkalibrera och reparera sin utrustning. Där utgör de en del av det vardagliga landskapet, en konstant men tyst symbol för regionens obevekliga kamp.</span>\n<span class=\"para\">I de närliggande städerna Kramatorsk och Sloviansk, som har stått emot vikten av rysk aggression sedan 2014, klamrar sig livet fast vid begreppet \"business as usual\". Trots den nästan ständiga bombardemanget av artilleri och ballistiska attacker – som tar livet av både civila och soldater – vägrar dessa städer att stanna. Caféer surrar med tyst motståndskraft, som serverar soldater, volontärer, journalister och lokalbefolkning. Solbelysta terrasser längs gatorna erbjuder billiga cappuccinos, en enkel men stadig tröst. Under morgonljuset blir koffein en livlina, som återställer energi efter sömnlösa nätter av obeveklig bombardering, som skärper sinnena hos Ukrainas försvarare när kriget maler sig mot sitt tredje år. Och på något sätt, mirakulöst, förblir gatorna fulla – unga och gamla, män och kvinnor, soldater och civila – som rör sig genom krigets ruiner med en tyst beslutsamhet som vägrar att böja sig.</span>\n<span class=\"para\">Nätterna i Donbas är en symfoni av avlägsen förstörelse – det djupa dunsandet av artilleri; det skarpa knaket av utgående granater; och det låga, hotfulla mullret av Grad-raketer som exploderar bara 20 kilometer bort. Med alkohol förbjudet och gatorna låsta av en utegångsförbud som börjar klockan nio, faller städerna in i en kuslig tystnad, som endast bryts av det dova dånet av krigets kanter av medvetandet. Ryska attacker, obevekliga och godtyckliga, slår oftare nu, sliter in i civila hem, militära depåer och lägenhetsblock. De som har tur att snappa upp några timmars sömn blir ofta väckta av skakningen från en annan explosion.</span>\n<span class=\"para\">Morgonen smyger sig in med en konstig typ av rytm. Gatorna, tömda och fortfarande under nattens slöja, börjar röra på sig när pensionärer marscherar till marknaderna, med påsar av hemodlade grönsaker i handen, och soldaterna startar motorerna på gamla europeiska lastbilar, på väg mot den farliga \"noll-linjen\". Ändå rör sig staden aldrig med brådska – det finns ingen hast här. Donbas, som kriget självt, kryper i en trög takt, som om tiden har tjocknat, dess flöde tungt av förstörelse. Kriget närmar sig, dess väg är full av resterna av en värld som lokalbefolkningen har byggt under årtionden, hotande att svälja de sista stående städerna med sin långsamma, insidiga krypning.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fritid </strong></span>\n<span class=\"para\">I nästan tre år nu, även om det i vissa regioner har varit mer än ett decennium, har livet i Ukraina kretsat kring den obevekliga skuggan av krig, med Rysslands brutala invasion som kastar sin vikt över allt. Ändå för dem som lever med krigets närvaro varje dag, är det de sällsynta stunderna av vila som erbjuder verklig tröst. I dessa flyktiga pauser mellan strider och den dagliga kampen, klamrar sig civila och soldater fast vid de tysta utrymmen som finns bortom frontlinjerna. De drömmer inte om stora resor utomlands, utan snarare om de enkla mellanrummen: en kort timme utomhus, värmen från en familjesammankomst, ett dopp i en närliggande flod, eller en eftermiddag med att ta hand om trädgården.</span>\n<span class=\"para\">I Sloviansk, från den första värmen av våren till de krispiga dagarna i sen höst, blir saltvattensjöarna en samlingsplats för stadens invånare och soldaterna som är stationerade i närheten. Sjöarna, som glittrar under den vida ukrainska himlen, är prickade med människor som guppar försiktigt i vattnet, deras rörelser långsamma och slöa. Barn cyklar förbi, vävande genom folkmassorna, medan de mer atletiska soldaterna simmar stadiga varv över sjön, skärande genom vattnet med syfte. Gamla män och kvinnor flyter på ryggarna, med armarna utsträckta, njutande av den sällsynta känslan av tyngdlöshet, deras ansikten lutade mot solen.</span>\n<span class=\"para\">Längs stranden väver lokala entreprenörer sig genom klungorna av solbadare, och erbjuder läsk och brickor med hembakade bakverk, doften av nybakat deg blandas med den salta doften av sjön. Samtal surrar mjukt i luften, punctuerade av det occasional laugh, som om kriget bortom stadens kanter var en avlägsen dröm. Men det är det inte. Det avlägsna mullret av artilleri, det skarpa knaket av explosioner, och det occasional roar av ett stridsflygplan påminner alla om att fronten inte är långt borta. Ändå här, i dessa stulna stunder av fred, tillåter sig folket i Sloviansk, härdat av år av konflikt, att slappna av, att andas.</span>\n<span class=\"para\">Bara några kilometer från staden, längs en tyst flod som slingrar sig in i Sloviansk, samlas en grupp soldater runt en liten eld. Kolen knastrar försiktigt medan de sippar på Coca-Cola och Fanta, medan doften av grillad shashlik fyller luften. Skratt stiger mellan dem, lätt och oförsiktigt, när de delar historier från fronten – berättelser om nära samtal, dagliga utmaningar, och det oföränderliga band de har smitt i krigets smältdegel. Dmytro, en 25-årig soldat från centrala Ukraina, sitter med en spö i handen, kastande sin lina i den långsamt strömmande floden. När han visar bilder på sina barn, fladdrar stoltheten i hans ögon, även om en tyst sorg lurar precis under ytan. \"Jag har inte sett dem på år,\" erkänner han, hans röst mjukad av avståndet som skiljer honom från sin familj.</span>\n<span class=\"para\">Men här, vid flodens kant, med solen som kastar sitt gyllene ljus över vattnet, finns det lite utrymme för sorg. Dmytro lär oss hur man flugfiskar, demonstrerande med tålamod. \"Det är lättare här, i dessa grunda vatten,\" förklarar han. Även om farorna med \"noll-linjen\" lurar i deras nära framtid, är stämningen förvånansvärt lätt. Dmytro och hans kamrater njuter av sommarens värme, skämtar och byter historier som om kriget var världar bort. För ett ögonblick håller Donbas landskap dem i en kort paus, erbjuder en smak av normalitet mitt i kaoset bara kilometer bort. Här, omgiven av träd och vatten, är de helt enkelt män som njuter av livets enkla nöjen: en eld, en måltid, och det tysta sällskapet av vänner. Berättelser som dessa finns i överflöd över Donbas och mycket av Ukrainas krigshärjade regioner, vävda in i det dagliga livet mitt i konflikten.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Drömma om framtiden</strong></span>\n<span class=\"para\">Trots de många fasorna blomstrar glädje fortfarande i Donbas. Familjer fortsätter att plantera trädgårdar, återuppbygga sina hem, och drömma om en framtid bortom kriget. I ruinerna av en liten stad 40 kilometer norr om Sloviansk, precis över Kharkiv-Donetsk regionala gräns, arbetar en familj outtröttligt för att återställa vad som är kvar av deras hem och liv. Kam’yanka, som två gånger konsumerades av frontlinjen av Rysslands invasion 2022, reducerades till ruiner. Av dess 1 200 invånare har färre än 20 återvänt. Ändå har de som har, som Viktor och Larissa, stora drömmar. De började med att rensa sin mark från minor, vanligtvis utan hjälp av yrkesverksamma, och bygger nu långsamt upp sitt hem utan el eller rinnande vatten.</span>\n<span class=\"para\">Viktor och Larissa, efter att ha flytt i de tidiga veckorna av kriget, återvände i slutet av 2022 för att finna sin by förstörd. Två år senare har de nästan avslutat återuppbyggnaden av sitt hus, som en gång krossades av ryskt artilleri. De har reparerat sitt plundrade badrum, lagt ett nytt tak över sina huvuden, och börjat känna sig hemma igen. “Vi föddes här, våra föräldrar och barn föddes här. Vi ser oss själva ingenstans annat än på denna mark,” säger Larissa. Denna sommar, trots Viktors fall från taket och efterföljande operation, har de tagit hand om sin trädgård, skördat pumpor, majs och tomater. Larissa, med stolthet, serverar hembakade kålfyllda bullar till besökare. Mitt i svårigheterna värdesätter de livets enkla nöjen – att vara med sina hundar, dela historier med passerande journalister, och omfamna hoppet om att allt kommer att bli bra. “Vi kommer inte att ge ryssarna tillfredsställelsen av att driva oss bort från vår mark,” säger Larissa till <em>New Eastern Europe</em>.</span>\n<span class=\"para\">På många sätt är Larissa och Viktor lyckliga. Deras stad befriades under krigets första år. Men för hundratusentals i Donbas förblir framtiden en avlägsen dröm. Ryssland fortsätter att avancera mot Pokrovsk, Kramatorsk och otaliga andra städer och byar, vilket tvingar civila att fly med tåg och bil. Många förblir, fångade i vägen för den framryckande ryska armén, deras hopp hängande i osäkerhet. Dessa är de människor som Ukrainas försvarare kämpar för, för vilka väst skickar miljarder i bistånd, och för vilka världen inte får glömma. I slutändan handlar detta krig inte om tankar, jetplan eller granater. Det handlar om människor – deras friheter, deras längtan efter demokrati, och deras orubbliga beslutsamhet att återta sina öden.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong> är en oberoende forskare, grundare av den analytiska firman Reaktion Group, analytiker vid det politiska analysprojektet R.Politik, och redaktör vid RANE. Han har examina från University of British Columbia i Kanada, Heidelberg University i Tyskland och St Petersburg State University, Ryssland.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Birçok kişi için, ister Batı'da ister Kyiv'in kalbinde olsun, savaş uzak bir soyutlama olarak kalıyor - yalnızca ekranlar aracılığıyla tanık olunan, ya da uzakta konuşlanmış kardeşlerden, oğullardan ve kocalardan gelen kısa telefon görüşmelerinde duyulan yarı gerçeklik. Cephedeki yaşamın gerçek dokusu, ülkenin doğusundaki insanların ham deneyimi, uzak, hatta gerçek dışı hissediliyor. Sloviansk gibi şehirlerde, insanlar her gün savaşla yaşıyor, varlığı ağır ve kaçınılmaz, ancak Ukrayna'nın diğer bölgelerinde, aynı ülke içinde bile, bir ayrım var. Birçok kişi, doğudaki insanların taşıdığı çatışmanın ağırlığını asla tam olarak anlayamayacak.</span>\n<span class=\"para\">İstatistikler ve analizlerle yönlendirilen medya kapsamı, genellikle savaşı sayılara indirger: milyarlarca yardım, dondurulmuş Rus varlıkları, teslim edilen tanklar, yüz binlerce ölü veya yaralı. Başlıklar sivil hayatın kaybını sayıyor - dün Harkov'da 22 kişi öldü, Mariupol'da on binlerce kayıp - ancak bu rakamlar, yıkımın ölçeğini anlamak için ne kadar hayati olsalar da, insani boyutu yakalayamıyor. Bireysel hikayeleri, savaşla her gün yaşayan insanların yüzlerini ve kaderlerini göz ardı ediyor, Ukrayna'yı savunanları ve üzerlerine zorla dayatılan dehşeti katlanan sivilleri.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Donbas'ta yaşam </strong></span>\n<span class=\"para\">Birçok kişiyi, Rusya'nın Donbas'taki saldırganlık savaşının temposunun oldukça yavaş olduğunu öğrenmek şaşırtabilir. Ancak askeri varlık, günlük yaşamın dokusuna kaçınılmaz bir şekilde sarmalanmış durumda. Askerler her köşede bekliyor - lambaların yanında yaslanmış, yol kenarında sigara içiyor, yerel WOG benzin istasyonunda tanklarını dolduruyor veya eşleri ve kız arkadaşlarıyla anlar çalıyor. Ancak, tüm varlıklarına rağmen, gerçek çatışma nadir bir manzara. Vatanlarını savunmak için siperlere cesaretle giren yüz binlerce Ukraynalı asker arasında, yalnızca bir kısmı herhangi bir anda savaşta yer alıyor. Geri kalanlar, savaşın döngüsünün ritmine kapılmış olarak, dinlenmek, yeniden ayarlamak ve ekipmanlarını onarmak için cephe hatlarının arkasına çekiliyor. Orada, günlük manzaranın bir parçasını oluşturuyorlar, bölgenin amansız mücadelesinin sürekli ama sessiz bir sembolü.</span>\n<span class=\"para\">Kramatorsk ve Sloviansk gibi cepheye yakın şehirlerde, 2014'ten beri Rus saldırganlığının ağırlığına dayanmış olan yaşam, \"alışverişe devam\" kavramına sıkı sıkıya tutunuyor. Neredeyse sürekli topçu ve balistik saldırı bombardımanına rağmen - hem sivillerin hem de askerlerin hayatını alan - bu şehirler durmayı reddediyor. Kafeler, askerler, gönüllüler, gazeteciler ve yerel halkı ağırlayarak sessiz bir dirençle vızıldıyor. Sokaklardaki güneşli teraslar, ucuz cappuccino sunuyor, basit ama kararlı bir rahatlık. Sabah ışığında, kafein bir can simidi haline geliyor, uykusuz bombardıman gecelerinin ardından enerji geri kazandırıyor, Ukrayna'nın savunucularının zihinlerini keskinleştiriyor, savaş üçüncü yılına doğru ilerlerken. Ve bir şekilde, mucizevi bir şekilde, sokaklar dolu kalıyor - genç ve yaşlı, erkek ve kadın, askerler ve siviller - savaşın kalıntıları arasında bükülmeyi reddeden sessiz bir kararlılıkla hareket ediyorlar.</span>\n<span class=\"para\">Donbas'taki geceler, uzak yıkımın bir senfonisi - topçu ateşinin derin gürültüsü; çıkan mermilerin keskin çatlaması; ve sadece 20 kilometre uzakta patlayan Grad roketlerinin düşük, tehditkar gürültüsü. Alkol yasaklandığı ve sokaklar dokuzda başlayan bir sokağa çıkma yasağı ile kapatıldığı için, şehirler garip bir sessizliğe bürünüyor, yalnızca savaşın bilinç sınırlarının kenarındaki boğuk gürültüyle kesiliyor. Rus saldırıları, amansız ve ayrım gözetmeyen, artık daha sık vuruyor, sivil evlere, askeri depolara ve apartman bloklarına saldırıyor. Birkaç saat uyku yakalayabilenler, genellikle başka bir patlamanın sarsıntısıyla uyanıyorlar.</span>\n<span class=\"para\">Sabah, garip bir ritimle sızıyor. Sokaklar, boş ve hala gece örtüsünün altında, emekli insanların pazar yerlerine doğru yürümeye başlamasıyla hareketleniyor, ev yapımı sebze torbaları ellerinde, ve askerler eski Avrupa kamyonlarının motorlarını çalıştırarak tehlikeli \"sıfır hattı\"na doğru yola çıkıyor. Ancak şehir asla acele etmiyor - burada bir telaş yok. Donbas, savaşın kendisi gibi, yavaş bir tempoda sürünüyor, sanki zaman kalınlaşmış, akışı yıkımla ağırlaşmış. Savaş, yavaş, sinsice yaklaşırken, yolu, yerel halkın on yıllar boyunca inşa ettiği bir dünyanın kalıntılarıyla dolu, son kalan şehirleri yutma tehdidi taşıyor.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Boş zaman </strong></span>\n<span class=\"para\">Neredeyse üç yıldır, bazı bölgelerde on yıldan fazla bir süredir, Ukrayna'daki yaşam, savaşın amansız gölgesi etrafında dönüyor, Rusya'nın acımasız işgali her şeyin üzerine ağırlığını koyuyor. Ancak savaşın varlığıyla her gün yaşayanlar için, gerçek teselli sunan nadir dinlenme anlarıdır. Bu savaşlar ve günlük zorluklar arasındaki geçici duraklamalarda, siviller ve askerler, cephe hatlarının ötesinde var olan sessiz alanlara tutunuyorlar. Büyük yurtdışı seyahatleri hayal etmiyorlar, aksine basit ara anları hayal ediyorlar: dışarıda kısa bir saat, aile toplantısının sıcaklığı, yakındaki bir nehirde yüzme veya bir öğleden sonra bahçeye bakma.</span>\n<span class=\"para\">Sloviansk'ta, ilkbaharın ilk sıcaklığından sonbaharın serin günlerine kadar, tuzlu su gölleri, şehrin sakinleri ve yakınlarda konuşlanmış askerler için bir toplanma yeri haline geliyor. Geniş Ukrayna gökyüzünün altında parlayan göller, suda nazikçe bobinleyen insanlarla dolup taşıyor, hareketleri yavaş ve ağır. Çocuklar bisikletleriyle kalabalıkların arasından geçerken, daha atletik askerler gölde kararlı bir şekilde yüzüyor, suyu amaçla kesiyorlar. Yaşlı adamlar ve kadınlar sırt üstü yüzerek, kollarını açmış, nadir bir ağırlıksızlık hissinin tadını çıkarıyor, yüzleri güneşe dönük.</span>\n<span class=\"para\">Kıyıda, yerel girişimciler güneşlenenlerin arasında dolaşarak, sodalar ve ev yapımı hamur işleri tepsileri sunuyor, taze pişirilmiş hamurun kokusu gölün tuzlu kokusuyla karışıyor. Konuşmalar havada yumuşak bir şekilde vızıldıyor, ara sıra bir kahkaha ile kesiliyor, sanki şehrin kenarındaki savaş uzak bir rüya gibi. Ama değil. Uzak topçu gürültüsü, patlamaların keskin çatlaması ve ara sıra bir savaş uçağının gürültüsü, herkesin cephe hattının uzak olmadığını hatırlatıyor. Ancak burada, bu çalınmış huzur anlarında, Sloviansk halkı, yıllarca süren çatışmanın sertleştirdiği, kendilerine rahatlama ve nefes alma izni veriyor.</span>\n<span class=\"para\">Şehirden sadece birkaç kilometre uzakta, Sloviansk'a doğru kıvrılan sakin bir nehir boyunca, bir grup asker küçük bir ateşin etrafında toplanıyor. Kömürler hafifçe çıtırdıyor, Coca-Cola ve Fanta yudumlarken, ızgarada şiş kebap kokusu havayı dolduruyor. Aralarında gülüşmeler yükseliyor, kolay ve savunmasız, cepheden hikayeler paylaşıyorlar - yakın tehlikeler, günlük zorluklar ve savaşın ateşinde kurdukları sarsılmaz bağlar. Orta Ukrayna'dan 25 yaşındaki bir asker olan Dmytro, elinde bir olta ile oturuyor, yavaş akan nehre oltasını atıyor. Çocuklarının resimlerini gösterirken, gözlerinde bir gurur parlıyor, ancak altında sessiz bir hüzün var. \"Onları yıllardır görmedim,\" diyor, sesi ailesinden uzaklığın yumuşaklığıyla dolu.</span>\n<span class=\"para\">Ancak burada, nehrin kenarında, güneş suyun üzerine altın ışığını düşürürken, hüzün için pek az yer var. Dmytro, bize olta balıkçılığını nasıl yapacağımızı öğretiyor, sabırla gösteriyor. \"Burada, bu sığ sularda daha kolay,\" diyor. \"Sıfır hattı\"nın tehlikeleri yakın gelecekte belirsizliğini korurken, ruh hali şaşırtıcı bir şekilde hafif. Dmytro ve arkadaşları, yaz güneşinin sıcaklığında keyif alıyor, şaka yapıyor ve hikayeler paylaşıyorlar, sanki savaş çok uzakta. Bir an için, Donbas kırsalının güzelliği, onları kısa bir süreliğine rahatlatıyor, sadece birkaç kilometre uzaktaki kaosun ortasında normal bir yaşam tadı sunuyor. Burada, ağaçlar ve suyla çevrili, sadece ateşin, yemeğin ve arkadaşların sessiz arkadaşlığının tadını çıkaran insanlar olarak kalıyorlar. Bu tür hikayeler, Donbas ve Ukrayna'nın savaşla harabe olmuş bölgelerinde, çatışma ortasında günlük yaşamın dokusuna işlenmiş olarak bolca bulunuyor.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Geleceği hayal etmek</strong></span>\n<span class=\"para\">Birçok korkuya rağmen, Donbas'ta hala sevinç açıyor. Aileler bahçeler ekmeye, evlerini yeniden inşa etmeye ve savaşın ötesinde bir gelecek hayal etmeye devam ediyor. Sloviansk'ın 40 kilometre kuzeyinde, Harkov-Donetsk bölgesel sınırının hemen ötesinde, bir aile, evlerinin ve yaşamlarının geriye kalanını restore etmek için yorulmadan çalışıyor. 2022'de Rusya'nın işgali sırasında iki kez cephe hattına maruz kalan Kam’yanka, moloz haline geldi. 1,200 sakininin 20'sinden daha azı geri döndü. Ancak dönenler, Viktor ve Larissa gibi, büyük hayaller taşıyor. Genellikle profesyonellerin yardımı olmadan, arazilerini mayınlardan temizlemeye başladılar ve şimdi yavaş yavaş elektriksiz ve suyu olmayan evlerini yeniden inşa ediyorlar.</span>\n<span class=\"para\">Viktor ve Larissa, savaşın ilk haftalarında kaçtıktan sonra, 2022'nin sonunda köylerinin yok olduğunu bulmak için geri döndüler. İki yıl sonra, Rus topçusunun bir zamanlar parçaladığı evlerini neredeyse yeniden inşa ettiler. Yağmalanan banyolarını onardılar, başlarının üstüne yeni bir çatı koydular ve tekrar evde hissetmeye başladılar. “Burada doğduk, ebeveynlerimiz ve çocuklarımız burada doğdu. Kendimizi başka bir yerde göremiyoruz, sadece bu topraklarda,” diyor Larissa. Bu yaz, Viktor'un çatıdan düşmesi ve ardından geçirdiği ameliyata rağmen, bahçelerine bakmaya devam ettiler, kabak, mısır ve domates hasat ettiler. Larissa, gururla ev yapımı lahana dolması börekleri misafirlere sunuyor. Zorlukların ortasında, yaşamın basit zevklerini - köpekleriyle birlikte olmayı, geçen gazetecilerle hikayeler paylaşmayı ve her şeyin yoluna gireceği umudunu kucaklıyorlar. “Ruslara, topraklarımızdan bizi sürme tatmini vermeyeceğiz,” diyor Larissa <em>New Eastern Europe</em>'ye.</span>\n<span class=\"para\">Birçok açıdan, Larissa ve Viktor şanslı. Kasabaları savaşın ilk yılında kurtarıldı. Ancak Donbas'taki yüz binlerce insan için gelecek hala uzak bir hayal. Rusya, Pokrovsk, Kramatorsk ve sayısız diğer kasaba ve köye doğru ilerlemeye devam ediyor, sivilleri tren ve araba ile kaçmaya zorluyor. Birçok kişi, yaklaşan Rus ordusunun yolunda kalmış durumda, umutları belirsizlik içinde askıya alınmış. İşte bu insanlar için Ukrayna'nın savunucuları savaşıyor, Batı milyarlarca yardım gönderiyor ve dünya unutmamalı. Sonuçta, bu savaş tanklar, jetler veya mermilerle ilgili değil. İnsanlarla ilgili - özgürlükleri, demokrasiye özlemleri ve kaderlerini geri alma konusundaki sarsılmaz kararlılıklarıyla ilgili.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Joshua R. Kroeker</strong>, bağımsız bir araştırmacı, butik analitik firma Reaktion Group'un kurucusu, siyasi analiz projesi R.Politik'te analist ve RANE'de editördür. Kanada'daki British Columbia Üniversitesi, Almanya'daki Heidelberg Üniversitesi ve Rusya'daki St. Petersburg Devlet Üniversitesi'nden diplomalara sahiptir.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
    key:"pubDate": string:"2024-11-21T14:10:29",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38120",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:16:23.853",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgcvhrldarz4tru6ewwayvg",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Kroeker"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-150x150.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-1024x683.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-1024x492.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-rotated.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-225x300.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-768x1024.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-300x300.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-600x600.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-300x400.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-1024x660.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-1024x900.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-180x180.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-600x800.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Kroeker-100x100.jpeg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Elämä eturintamassa: elämistä ja selviytymistä Venäjän sodassa Itä-Ukrainassa",
                key:"uid": string:"03aeb3a6-7f32-414d-b6a6-a0a7bd480f1f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Monille, olipa kyseessä länsi tai Kiovan sydän, sota pysyy etäisenä abstraktiona – puolirealiteettina, jota todistetaan vain näyttöjen kautta tai kuullaan lyhyissä puheluissa kaukana olevilta veljiltä, ​​pojilta ja aviomiehiltä. Elämän todellinen rakenne etulinjassa, raaka kokemus maan itäosissa, tuntuu etäiseltä, jopa epätodelliselta. Kaupungeissa kuten Sloviansk, ihmiset elävät sodan kanssa joka päivä, sen läsnäolo raskas ja väistämätön, mutta Ukrainan muissa osissa, jopa saman maan sisällä, on jakautumista. Monet eivät koskaan täysin ymmärrä konfliktin painoa, jota itäpuolella kantavat.</p>\n<p>Median kattavuus, jota ohjaavat tilastot ja analyysit, vähentää usein sodan numeroiksi: miljardeja avustuksia, jäädytettyjä venäläisiä varoja, toimitettuja tankeja, satoja tuhansia kuolleita tai haavoittuneita. Otsikot laskevat siviilien elämän menetyksiä – 22 kuollutta Harkovassa eilen, kymmeniä tuhansia kadonneita Mariupolissa – mutta nämä luvut, niin elintärkeitä kuin ne ovatkin tuhojen mittakaavan ymmärtämiseksi, eivät onnistu vangitsemaan inhimillistä ulottuvuutta. Ne ohittavat yksittäiset tarinat, ihmisten kasvot ja kohtalot, jotka elävät sodan kanssa päivä päivältä, ne, jotka puolustavat Ukrainaa, ja siviilit, jotka kestävät heidän päälleen sysättyä kauhua.</p>\n<p><strong>Elämä Donbasissa ja sen ympärillä</strong></p>\n<p>Monia saattaa yllättää, että Venäjän aggressiosodan tahti Donbasissa on melko hidasta. Sotilaallinen läsnäolo on kuitenkin väistämätöntä, kietoutuen päivittäisen elämän kudokseen. Sotilaat viipyvät joka kulmassa – nojaten lyhtypylväisiin, tupakoiden tien varrella, tankkaamassa paikallisella WOG-huoltoasemalla tai varastamassa hetkiä vaimojensa ja tyttöystävien kanssa. Kuitenkin, huolimatta heidän läsnäolostaan, todellinen taistelu on harvinainen näky. Satojen tuhansien ukrainalaisten sotilaiden joukossa, jotka rohkeasti puolustavat kotimaataan, vain pieni osa osallistuu taisteluun milloin tahansa. Loput, sodan rytmissä kiinni, vetäytyvät etulinjan taakse levätä, kalibroida uudelleen ja korjata varusteitaan. Siellä he muodostavat osan jokapäiväisestä maisemasta, jatkuva mutta hiljainen symboli alueen armottomasta taistelusta.</p>\n<p>Lähes etulinjan kaupungeissa Kramatorskissa ja Slovianskissa, jotka ovat kestäneet Venäjän aggressiota vuodesta 2014, elämä pitää tiukasti kiinni \"normaalista liiketoiminnasta\". Huolimatta lähes jatkuvasta tykistötulesta ja ballistisista iskuista – jotka vaativat siviilien ja sotilaiden elämiä – nämä kaupungit kieltäytyvät pysähtymästä. Kahvilat humisevat hiljaista sitkeyttä, palvellen sotilaita, vapaaehtoisia, toimittajia ja paikallisia. Auringonvalossa olevat terassit kaduilla tarjoavat halpoja cappuccinoja, yksinkertaista mutta vankkaa lohtua. Aamun valossa kofeiini muuttuu elämänlangaksi, palauttaen energiaa unettomien öiden jälkeen, terävöittäen Ukrainan puolustajien mieltä sodan jatkaessa kolmatta vuottaan. Ja jotenkin, ihmeellisesti, kadut pysyvät täynnä – nuoria ja vanhoja, miehiä ja naisia, sotilaita ja siviilejä – liikkuen sodan raunioiden läpi hiljaisella päättäväisyydellä, joka kieltäytyy taipumasta.</p>\n<p>Yöt Donbasissa ovat kaukaisen tuhon sinfonia – syvä jyskytys tykistön; terävä räsähdys lähtevistä kranaateista; ja matala, uhkaava jyrinä Grad-rakettien räjähtäessä vain 20 kilometrin päässä. Kun alkoholi on kielletty ja kadut suljettu ulkonaliikkumiskielolla, joka alkaa kello yhdeksältä, kaupungit vaipuvat outoon hiljaisuuteen, jota rikkoo vain sodan tylsä jylinä tietoisuuden reunoilla. Venäläiset hyökkäykset, armottomat ja mielivaltaiset, iskevät nyt useammin, repien siviilien koteja, sotilasvarastoja ja kerrostaloja. Ne, jotka ovat onnekkaita saamaan muutaman tunnin unta, heräävät usein toisen räjähdyksen tärinään.</p>\n<p>Aamu hiipii sisään outoa rytmiä mukaillen. Kadut, tyhjät ja yhä yön verhon alla, alkavat herätä, kun eläkeläiset marssivat markkinoille, käsissään kotona kasvatettuja vihanneksia, ja sotilaat käynnistävät vanhojen eurooppalaisten kuorma-autojen moottoreita, suuntautuen kohti vaarallista \"nollalinjaa\". Kuitenkin kaupunki ei koskaan liiku kiireellä – täällä ei ole kiirettä. Donbas, kuten sota itse, ryömii hitaasti, ikään kuin aika olisi paksuuntunut, sen virtaus raskas tuhon kanssa. Sota lähestyy, sen polku on täynnä paikallisten vuosikymmeniä rakentaman maailman jäänteitä, uhaten nielaista viimeiset seisovat kaupungit hitaalla, insidiosalla ryömiä.</p>\n<p><strong>Vapaa-aika</strong></p>\n<p>Melkein kolmen vuoden ajan, vaikka joillakin alueilla yli vuosikymmenen, elämä Ukrainassa on pyörinyt sodan armottoman varjon ympärillä, Venäjän brutaalin hyökkäyksen heittäessä painonsa kaiken ylle. Kuitenkin niille, jotka elävät sodan läsnäolon kanssa joka päivä, harvinaiset lepohetket tarjoavat todellista lohtua. Näissä ohikiitävissä tauoissa taisteluiden ja päivittäisten vaikeuksien välillä siviilit ja sotilaat kiinnittyvät hiljaisiin tiloihin, jotka sijaitsevat etulinjojen ulkopuolella. He eivät haaveile suurista matkoista ulkomaille, vaan pikemminkin yksinkertaisista välihetkistä: lyhyestä tunnista ulkona, perheentapaamisen lämmöstä, uimisesta läheisessä joessa tai iltapäivästä puutarhan hoidossa.</p>\n<p>Slovianskissa, kevään ensimmäisestä lämmöstä myöhäiseen syksyyn, suolavesijärvet muuttuvat kokoontumispaikaksi kaupungin asukkaille ja lähellä oleville sotilaille. Järvet, kimallellen laajan ukrainalaisen taivaan alla, ovat täynnä ihmisiä, jotka kelluvat lempeästi vedessä, heidän liikkeensä hitaita ja laiskoja. Lapset ajavat ohi pyörillään, pujotellen väkijoukon läpi, kun taas urheilullisemmat sotilaat uivat tasaisia kierroksia järven yli, leikkaamalla vettä päättäväisesti. Vanhemmat miehet ja naiset kelluvat selällään, kädet ojennettuina, nauttien harvinaisesta painottomuuden tunteesta, heidän kasvonsa käännettyinä aurinkoon.</p>\n<p>Rannalla paikalliset yrittäjät kulkevat auringonottajien joukossa, tarjoten limsoja ja tarjottimia kotitekoisia leivonnaisia, tuoreen taikinan tuoksu sekoittuen järven suolaiseen tuoksuun. Keskustelut humisevat pehmeästi ilmassa, satunnaisten naurahdusten keskeyttäminä, ikään kuin sodan kaupungin reunoilla olisi kaukainen unelma. Mutta se ei ole. Kaukaisen tykistön jyrinä, räjähdysten terävä räsähdys ja satunnaisen hävittäjälentokoneen jylinä muistuttavat kaikkia siitä, että etulinja ei ole kaukana. Kuitenkin täällä, näissä varastetuissa rauhan hetkissä, Slovianskin ihmiset, vuosien konfliktista kovettuneina, antavat itselleen luvan rentoutua, hengittää.</p>\n<p>Vain muutaman kilometrin päässä kaupungista, rauhallisen joen varrella, joka kiemurtelee Slovianskiin, joukko sotilaita kokoontuu pienen tulen ympärille. Hiilet rätisevät lempeästi, kun he nauttivat Coca-Colaa ja Fantaa, samalla kun grillatun shashlikin tuoksu täyttää ilman. Nauraen he jakavat tarinoita etulinjasta – kertomuksia läheltä piti -tilanteista, päivittäisistä haasteista ja järkkymättömästä siteestä, jonka he ovat luoneet sodan tulessa. Dmytro, 25-vuotias sotilas Keski-Ukrainasta, istuu vapaana käsi rodin kanssa, heittäen siimaansa hitaasti virtaavaan jokeen. Kun hän näyttää kuvia lapsistaan, ylpeys välähtää hänen silmissään, vaikka hiljainen surumielisyys leijuu juuri pinnan alla. \"En ole nähnyt heitä vuosiin,\" hän tunnustaa, hänen äänensä pehmennettynä etäisyydestä, joka erottaa hänet perheestään.</p>\n<p>Mutta täällä, joen rannalla, auringon valon heijastuessa veden pinnalla, surulle on vain vähän tilaa. Dmytro opettaa meille, kuinka kalastaa perholla, demonstroiden kärsivällisesti. \"Täällä on helpompaa, näissä matalissa vesissä,\" hän selittää. Vaikka \"nollalinjan\" vaarat häämöttävät heidän lähellään, tunnelma on yllättävän kevyt. Dmytro ja hänen toverinsa nauttivat kesäauringon lämmöstä, vitsaillen ja vaihtaen tarinoita ikään kuin sota olisi kaukana. Hetkeksi Donbasin maaseudun kauneus pitää heidät lyhyessä rauhoittumisessa, tarjoten maistiaisen normaalista kaaoksen keskellä vain kilometrien päässä. Täällä, puiden ja veden ympäröimänä, he ovat yksinkertaisesti miehiä, jotka nauttivat elämän yksinkertaisista iloista: tulesta, ateriasta ja ystävien hiljaisesta seurasta. Tällaisia tarinoita on runsaasti Donbasissa ja monilla Ukrainan sodan runtelemilla alueilla, kudottuna elämän päivittäiseen kudokseen konfliktin keskellä.</p>\n<p><strong>Unelmia tulevaisuudesta</strong></p>\n<p>Huolimatta monista kauhuista, ilo kukoistaa yhä Donbasissa. Perheet jatkavat puutarhojen istuttamista, kotien jälleenrakentamista ja unelmointia sodan jälkeisestä tulevaisuudesta. Pienen kaupungin raunioissa 40 kilometriä Slovianskin pohjoispuolella, juuri Harkovasta Donetskin alueelle, perhe työskentelee väsymättömästi palauttaakseen sen, mitä on jäljellä heidän kodistaan ja elämästään. Kam’yanka, joka kahdesti joutui Venäjän hyökkäyksen etulinjaan vuonna 2022, on muuttunut raunioiksi. Sen 1 200 asukkaasta alle 20 on palannut. Kuitenkin ne, jotka ovat palanneet, kuten Viktor ja Larissa, kantavat suuria unelmia. He alkoivat puhdistaa maataan miinoista, yleensä ilman ammattilaisten apua, ja nyt he ovat hitaasti jälleenrakentamassa kotiaan ilman sähköä tai juoksevaa vettä.</p>\n<p>Viktor ja Larissa, paettuaan sodan ensimmäisinä viikkoina, palasivat vuoden 2022 lopussa löytääkseen kylänsä tuhoutuneena. Kaksi vuotta myöhemmin he ovat lähes valmiita jälleenrakentamaan talonsa, joka kerran oli Venäjän tykistön tuhoama. He ovat korjanneet ryöstetyn kylpyhuoneensa, laittaneet uuden katon päälleen ja alkaneet tuntea itsensä jälleen kotoisaksi. “Me synnyimme täällä, vanhempamme ja lapsemme syntyivät täällä. Emme näe itseämme missään muualla kuin tällä maalla,” Larissa sanoo. Tänä kesänä, huolimatta Viktorin putoamisesta katolta ja siitä seuranneesta leikkauksesta, he ovat hoitaneet puutarhaansa, korjaten kurpitsaa, maissia ja tomaatteja. Larissa, ylpeänä, tarjoilee kotitekoisia kaalikääryleitä vieraille. Vaikeuksista huolimatta he arvostavat elämän yksinkertaisia iloja – olla koiriensa kanssa, jakaa tarinoita ohikulkevien toimittajien kanssa ja omaksua toivoa siitä, että kaikki tulee olemaan hyvin. “Emme anna venäläisten saada tyydytystä siitä, että ajavat meidät pois maastamme,” Larissa kertoo <em>New Eastern Europe</em>:lle.</p>\n<p>Monella tapaa Larissa ja Viktor ovat onnekkaita. Heidän kaupunkinsa vapautettiin sodan ensimmäisenä vuonna. Mutta sadoille tuhansille Donbasissa tulevaisuus pysyy etäisenä unelmana. Venäjä jatkaa etenemistään kohti Pokrovskia, Kramatorskia ja lukemattomia muita kaupunkeja ja kyliä, pakottaen siviilit pakenemaan junilla ja autoilla. Monet jäävät, jääden lähestyvän venäläisen armeijan tielle, heidän toiveensa riippuen epävarmuudessa. Nämä ovat ihmisiä, joiden puolesta Ukrainan puolustajat taistelevat, joiden puolesta länsi lähettää miljardeja avustuksia, ja joiden puolesta maailman ei tule unohtaa. Lopulta tämä sota ei ole tankeista, hävittäjistä tai kranaateista. Se on ihmisistä – heidän vapaudestaan, heidän kaipuustaan demokratiaan ja heidän järkkymättömästä päättäväisyydestään palauttaa kohtalonsa.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> on itsenäinen tutkija, boutique-analyyttisen yrityksen Reaktion Groupin perustaja, poliittisen analyysiprojektin R.Politik analyytikko ja RANE:n toimittaja. Hänellä on tutkintoja British Columbian yliopistosta Kanadassa, Heidelbergin yliopistosta Saksassa ja Pietarin valtionyliopistosta Venäjällä.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.641",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ukrainan konfliktin kohtaukset jatkuvat raporttien hallitsemista Venäjän jatkuvasta hyökkäyksestä. Tästä huolimatta sota etenee melko hitaasti rintamalla. Tämä heijastaa paikallisen väestön sopeutumista konfliktiin, kun ihmiset varastavat pieniä hetkiä normaalista arjesta päivittäisessä elämässään.</I>\n<br><br>\nViileällä, sinivihreällä joella vain muutaman minuutin päässä itäukrainalaisesta Slovianskista ukrainalaiset sotilaat kranaatinheitinjoukkueesta yrittävät rentoutua. Tumma vihreä sotilas 4x4, joka toi heidät rintamalta, seisoo nyt tyhjillään, kun he heittävät onkivapoja veteen. Kalastus on huonoa, saaden aikaan vain pieniä aaltoja, mutta saaliilla ei ole väliä. Näille sotilaille mahdollisuus grillata lihaa, jakaa juomia ja nauraa ulkoilmassa on arvokkaampaa kuin mikään kala, jonka he saattaisivat saada. Täällä, kaukana sodasta, aika hidastuu, ja yksinkertainen yhdessäolo luonnossa muuttuu ohikiitäväksi aarteeksi.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.414",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Життя на фронті: життя та виживання у війні Росії на сході України",
                key:"uid": string:"0646db5c-5f07-4080-9505-b2a917ff5604",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.075",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Leben an der Front: Leben und Überleben im russischen Krieg in der Ostukraine",
                key:"uid": string:"0b0a4ce8-cae7-46d1-89d1-7075660603bb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Für viele, ob im Westen oder im Herzen von Kiew, bleibt der Krieg eine entfernte Abstraktion – eine Halbrealität, die nur durch Bildschirme oder in den kurzen Telefonanrufen von Brüdern, Söhnen und Ehemännern, die weit weg stationiert sind, wahrgenommen wird. Die wahre Beschaffenheit des Lebens an der Front, die rohe Erfahrung derjenigen im Osten des Landes, fühlt sich fern, sogar unrealistisch an. In Städten wie Sloviansk leben die Menschen jeden Tag mit dem Krieg, seine Präsenz schwer und unausweichlich, doch in anderen Teilen der Ukraine, selbst innerhalb desselben Landes, gibt es eine Kluft. Viele werden niemals vollständig das Gewicht des Konflikts verstehen, das von denjenigen im Osten getragen wird.</p>\n<p>Die Medienberichterstattung, die von Statistiken und Analysen getrieben wird, reduziert den Krieg oft auf Zahlen: Milliarden an Hilfe, eingefrorene russische Vermögenswerte, gelieferte Panzer, Hunderttausende Tote oder Verwundete. Die Schlagzeilen zählen die Verluste an Zivilisten – 22 Tote in Charkiw gestern, Zehntausende in Mariupol verloren – aber diese Zahlen, so wichtig sie auch sind, um das Ausmaß der Zerstörung zu begreifen, erfassen nicht die menschliche Dimension. Sie blenden die individuellen Geschichten, die Gesichter und Schicksale der Menschen aus, die Tag für Tag mit dem Krieg leben, die die Ukraine verteidigen und die Zivilisten, die den Schrecken ertragen, der über sie hereingebrochen ist.</p>\n<p><strong>Das Leben in und um den Donbas </strong></p>\n<p>Es mag viele überraschen zu erfahren, dass das Tempo von Russlands Aggressionskrieg im Donbas ziemlich langsam ist. Die militärische Präsenz ist jedoch unausweichlich und verwebt sich in das Gewebe des täglichen Lebens. Soldaten verweilen an jeder Ecke – lehnen an Laternenpfählen, rauchen am Straßenrand, tanken ihre Fahrzeuge an der örtlichen WOG-Tankstelle oder stehlen sich Momente mit ihren Frauen und Freundinnen. Doch trotz ihrer Präsenz ist tatsächlicher Kampf ein seltener Anblick. Unter den Hunderttausenden ukrainischen Soldaten, die sich in den Schützengräben dem Schutz ihrer Heimat widmen, engagiert sich nur ein Bruchteil zu einem bestimmten Zeitpunkt im Kampf. Der Rest, gefangen im Rhythmus der Kriegsrotation, zieht sich hinter die Frontlinien zurück, um sich auszuruhen, neu zu kalibrieren und ihre Ausrüstung zu reparieren. Dort sind sie Teil der alltäglichen Landschaft, ein ständiges, aber stilles Symbol des unermüdlichen Kampfes der Region.</p>\n<p>In den nahen Frontstädten Kramatorsk und Sloviansk, die seit 2014 dem Gewicht der russischen Aggression standhalten, klammert sich das Leben heftig an den Gedanken von \"Geschäft as usual\". Trotz des nahezu konstanten Beschusses durch Artillerie und ballistische Angriffe – die das Leben von Zivilisten und Soldaten gleichermaßen fordern – weigern sich diese Städte, zum Stillstand zu kommen. Cafés summen vor leiser Resilienz und bedienen Soldaten, Freiwillige, Journalisten und Einheimische. Sonnendurchflutete Terrassen entlang der Straßen bieten günstige Cappuccinos, ein einfacher, aber beständiger Trost. Im Morgenlicht wird Koffein zu einem Lebensretter, der Energie nach schlaflosen Nächten unaufhörlicher Bombardierungen wiederherstellt und die Köpfe der Verteidiger der Ukraine schärft, während der Krieg auf sein drittes Jahr zusteuert. Und irgendwie, auf wundersame Weise, bleiben die Straßen voll – Jung und Alt, Männer und Frauen, Soldaten und Zivilisten – bewegen sich durch die Ruinen des Krieges mit einer stillen Entschlossenheit, die sich weigert, zu beugen.</p>\n<p>Die Nächte im Donbas sind eine Symphonie der fernen Zerstörung – das tiefe Dröhnen der Artillerie; der scharfe Knall ausgehender Granaten; und das tiefe, bedrohliche Grollen von Grad-Raketen, die nur 20 Kilometer entfernt explodieren. Mit Alkoholverbot und den Straßen, die durch eine Ausgangssperre, die um neun Uhr beginnt, gesperrt sind, fallen die Städte in eine unheimliche Stille, die nur durch das dumpfe Grollen des Krieges am Rand des Bewusstseins unterbrochen wird. Russische Angriffe, unerbittlich und willkürlich, treffen jetzt häufiger, reißen in zivile Häuser, Militärdepots und Wohnblocks. Diejenigen, die das Glück haben, ein paar Stunden Schlaf zu ergattern, werden oft durch das Beben einer weiteren Explosion geweckt.</p>\n<p>Der Morgen schleicht sich mit einer seltsamen Art von Rhythmus ein. Die Straßen, geleert und noch unter dem Schleier der Nacht, beginnen sich zu rühren, während Rentner zu den Märkten marschieren, Taschen mit selbst angebautem Gemüse in der Hand, und Soldaten die Motoren alter europäischer Lastwagen anwerfen, die sich in Richtung der gefährlichen \"Null-Linie\" aufmachen. Doch die Stadt bewegt sich nie mit Dringlichkeit – hier gibt es keinen Eile. Der Donbas, wie der Krieg selbst, kriecht in einem langsamen Tempo, als ob die Zeit sich verdickt hätte, ihr Fluss schwer von Zerstörung. Der Krieg rückt näher, sein Weg ist übersät mit den Überresten einer Welt, die die Einheimischen jahrzehntelang aufgebaut haben, und droht, die letzten stehenden Städte mit seinem langsamen, heimtückischen Kriechen zu verschlingen.</p>\n<p><strong>Freizeit </strong></p>\n<p>Seit fast drei Jahren, in einigen Regionen sogar mehr als ein Jahrzehnt, dreht sich das Leben in der Ukraine um den unerbittlichen Schatten des Krieges, wobei Russlands brutale Invasion ihr Gewicht über alles wirft. Doch für diejenigen, die jeden Tag mit der Präsenz des Krieges leben, sind es die seltenen Momente der Ruhe, die echten Trost bieten. In diesen flüchtigen Pausen zwischen Kämpfen und dem Mahlen der täglichen Härten klammern sich Zivilisten und Soldaten gleichermaßen an die stillen Räume, die jenseits der Frontlinien existieren. Sie träumen nicht von großen Reisen ins Ausland, sondern von den einfachen Zwischendurch: einer kurzen Stunde im Freien, der Wärme eines Familientreffens, einem Bad in einem nahegelegenen Fluss oder einem Nachmittag im Garten.</p>\n<p>In Sloviansk, vom ersten Wärme des Frühlings bis zu den kühlen Tagen des späten Herbstes, werden die Salzwasserseen zu einem Treffpunkt für die Bewohner der Stadt und die dort stationierten Soldaten. Die Seen, die unter dem weiten ukrainischen Himmel schimmern, sind übersät mit Menschen, die sanft im Wasser treiben, ihre Bewegungen langsam und träge. Kinder rasen auf ihren Fahrrädern vorbei, schlängeln sich durch die Menschenmenge, während die sportlicheren Soldaten gleichmäßige Bahnen über den See schwimmen und mit Zielstrebigkeit durch das Wasser schneiden. Ältere Männer und Frauen treiben auf dem Rücken, die Arme ausgestreckt, und genießen das seltene Gefühl der Schwerelosigkeit, ihre Gesichter der Sonne zugewandt.</p>\n<p>Am Ufer schlängeln sich lokale Unternehmer durch die Gruppen von Sonnenanbetern und bieten Limonade und Tabletts mit hausgemachten Gebäck an, der Geruch von frisch gebackenem Teig vermischt sich mit dem salzigen Duft des Sees. Gespräche summen leise in der Luft, unterbrochen von gelegentlichem Lachen, als ob der Krieg jenseits der Stadtgrenzen ein ferner Traum wäre. Aber das ist er nicht. Das entfernte Grollen der Artillerie, der scharfe Knall von Explosionen und das gelegentliche Dröhnen eines Kampfjets erinnern alle daran, dass die Front nicht weit entfernt ist. Doch hier, in diesen gestohlenen Momenten des Friedens, erlauben sich die Menschen von Sloviansk, sich zu entspannen, zu atmen.</p>\n<p>Nur wenige Kilometer von der Stadt entfernt, entlang eines ruhigen Flusses, der sich nach Sloviansk schlängelt, versammelt sich eine Gruppe von Soldaten um ein kleines Feuer. Die Kohlen knistern sanft, während sie Coca-Cola und Fanta schlürfen, während der Duft von gegrilltem Schaschlik die Luft erfüllt. Lachen steigt zwischen ihnen auf, leicht und unbefangen, während sie Geschichten von der Front teilen – Geschichten von knappen Begegnungen, täglichen Herausforderungen und dem unerschütterlichen Band, das sie im Schmelztiegel des Krieges geschmiedet haben. Dmytro, ein 25-jähriger Soldat aus der zentralen Ukraine, sitzt mit einer Angelrute in der Hand und wirft seine Leine in den langsam fließenden Fluss. Während er Bilder seiner Kinder zeigt, flackert Stolz in seinen Augen, obwohl eine stille Traurigkeit nur knapp darunter verweilt. \"Ich habe sie seit Jahren nicht gesehen\", gesteht er, seine Stimme durch die Distanz, die ihn von seiner Familie trennt, gedämpft.</p>\n<p>Doch hier, am Ufer des Flusses, während die Sonne ihr goldenes Licht über das Wasser wirft, gibt es wenig Raum für Trauer. Dmytro bringt uns das Fliegenfischen bei und demonstriert mit Geduld. \"Es ist hier einfacher, in diesen flachen Gewässern\", erklärt er. Obwohl die Gefahren der \"Null-Linie\" in ihrer nahen Zukunft lauern, ist die Stimmung überraschend leicht. Dmytro und seine Kameraden genießen die Wärme der Sommersonne, scherzen und tauschen Geschichten aus, als wäre der Krieg Welten entfernt. Für einen Moment hält die Schönheit der Donbas-Landschaft sie in einer kurzen Atempause fest und bietet einen Hauch von Normalität inmitten des Chaos, das nur Kilometer entfernt ist. Hier, umgeben von Bäumen und Wasser, sind sie einfach Männer, die die einfachen Freuden des Lebens genießen: ein Feuer, eine Mahlzeit und die ruhige Gesellschaft von Freunden. Solche Geschichten gibt es im gesamten Donbas und in vielen der kriegsgeplagten Regionen der Ukraine, verwoben in das tägliche Gewebe des Lebens inmitten des Konflikts.</p>\n<p><strong>Von der Zukunft träumen</strong></p>\n<p>Trotz der vielen Schrecken blüht die Freude im Donbas weiterhin. Familien pflanzen weiterhin Gärten, bauen ihre Häuser wieder auf und träumen von einer Zukunft jenseits des Krieges. In den Ruinen eines kleinen Dorfes 40 Kilometer nördlich von Sloviansk, direkt über die regionale Grenze von Charkiw-Donetsk, arbeitet eine Familie unermüdlich daran, das, was von ihrem Zuhause und Leben übrig geblieben ist, wiederherzustellen. Kam’yanka, zweimal von der Frontlinie der russischen Invasion im Jahr 2022 eingenommen, wurde zu Schutt reduziert. Von seinen 1.200 Einwohnern sind weniger als 20 zurückgekehrt. Doch diejenigen, die es getan haben, wie Viktor und Larissa, hegen große Träume. Sie begannen damit, ihr Land von Minen zu befreien, normalerweise ohne die Hilfe von Fachleuten, und bauen jetzt langsam ihr Zuhause ohne Strom oder fließendes Wasser wieder auf.</p>\n<p>Viktor und Larissa, die in den ersten Wochen des Krieges geflohen sind, kehrten Ende 2022 zurück, um ihr zerstörtes Dorf zu finden. Zwei Jahre später haben sie fast mit dem Wiederaufbau ihres Hauses, das einst von russischer Artillerie zertrümmert wurde, abgeschlossen. Sie haben ihr geplündertes Badezimmer repariert, ein neues Dach über ihren Köpfen errichtet und beginnen, sich wieder wie zu Hause zu fühlen. \"Wir wurden hier geboren, unsere Eltern und Kinder wurden hier geboren. Wir sehen uns nirgendwo anders als auf diesem Land\", sagt Larissa. In diesem Sommer, trotz Viktors Sturz vom Dach und der anschließenden Operation, haben sie sich um ihren Garten gekümmert und Kürbisse, Mais und Tomaten geerntet. Larissa serviert stolz hausgemachte mit Kohl gefüllte Brötchen an Besucher. Trotz der Schwierigkeiten schätzen sie die einfachen Freuden des Lebens – mit ihren Hunden zusammen zu sein, Geschichten mit vorbeikommenden Journalisten zu teilen und die Hoffnung zu umarmen, dass alles gut wird. \"Wir werden den Russen nicht die Genugtuung geben, uns von unserem Land zu vertreiben\", sagt Larissa zu <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>In vielerlei Hinsicht sind Larissa und Viktor glücklich. Ihre Stadt wurde im ersten Jahr des Krieges befreit. Doch für Hunderttausende im Donbas bleibt die Zukunft ein ferner Traum. Russland setzt seinen Vormarsch in Richtung Pokrovsk, Kramatorsk und unzählige andere Städte und Dörfer fort und zwingt Zivilisten, mit dem Zug und dem Auto zu fliehen. Viele bleiben zurück, gefangen im Weg der heranrückenden russischen Armee, ihre Hoffnungen in Unsicherheit suspendiert. Dies sind die Menschen, für die die Verteidiger der Ukraine kämpfen, für die der Westen Milliarden an Hilfe sendet und die die Welt nicht vergessen darf. Am Ende geht es in diesem Krieg nicht um Panzer, Jets oder Granaten. Es geht um Menschen – ihre Freiheiten, ihr Verlangen nach Demokratie und ihren unerschütterlichen Willen, ihr Schicksal zurückzuerobern.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> ist ein unabhängiger Forscher, Gründer der Boutique-Analysefirma Reaktion Group, Analyst des politischen Analyseprojekts R.Politik und Redakteur bei RANE. Er hat Abschlüsse von der University of British Columbia in Kanada, der Universität Heidelberg in Deutschland und der Staatlichen Universität St. Petersburg, Russland.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.159",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Szene von Konflikten aus der Ukraine dominieren weiterhin die Berichte über die laufende russische Invasion. Trotz dessen bewegt sich der Krieg an der Front in einem eher langsamen Tempo. Dies spiegelt die Anpassung der lokalen Bevölkerung an den Konflikt wider, wobei die Menschen kleine Momente der Normalität in ihrem Alltag stehlen.</I>\n<br><br>\nAn einem kühlen, bläulich-grünen Fluss, nur wenige Minuten von der östlichen ukrainischen Stadt Sloviansk entfernt, versuchen ukrainische Soldaten aus einer Mörserbrigade, sich zu entspannen. Der dunkelgrüne Militär-4x4, der sie von der Front gebracht hat, steht jetzt untätig da, während sie Angelruten ins Wasser werfen. Der Fischfang ist schlecht und bringt kaum mehr als Wellen, aber der Fang spielt keine Rolle. Für diese Soldaten ist die Gelegenheit, Fleisch zu grillen, Getränke zu teilen und im Freien zu lachen, mehr wert als jeder Fisch, den sie herausziehen könnten. Hier, weit weg vom Krieg, verlangsamt sich die Zeit, und der einfache Akt, in der Natur zusammen zu sein, wird zu einem flüchtigen Schatz.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.063",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Az élet a frontra: élni és túlélni Oroszország háborújában Kelet-Ukrajnában",
                key:"uid": string:"2ca0748b-60f7-4a83-af94-0d629670a773",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Sokak számára, akár Nyugaton, akár Kijev szívében, a háború távoli absztrakciónak tűnik – egy félig valóság, amelyet csak képernyőkön keresztül látnak, vagy a távolban állomásozó testvérektől, fiúktól és férjaktól kapott rövid telefonhívásokból hallanak. Az élet valódi textúrája a frontvonalon, a keleti országban élők nyers tapasztalata távoli, sőt, valószerűtlen. Olyan városokban, mint Szlovjanszk, az emberek minden nap együtt élnek a háborúval, amelynek jelenléte nehéz és elkerülhetetlen, mégis Ukrajna más részein, még ugyanabban az országban is, megosztottság van. Sokan soha nem fogják teljesen megérteni a konfliktus súlyát, amelyet a keleti területeken élők cipelnek.</p>\n<p>A média tudósítása, amelyet statisztikák és elemzések hajtanak, gyakran számokká redukálja a háborút: milliárdok segélyben, befagyasztott orosz eszközök, szállított tankok, számos halott vagy sebesült. A címek számolják a civil életek árát – 22 halott Harkivban tegnap, tízezrek elvesztek Mariupolban – de ezek a számok, bármennyire is létfontosságúak a pusztítás mértékének megértéséhez, nem képesek megragadni az emberi dimenziót. Figyelmen kívül hagyják az egyéni történeteket, azokat az arcokat és sorsokat, akik nap mint nap együtt élnek a háborúval, akik védik Ukrajnát, és a civileket, akik elviselik a rájuk kényszerített borzalmakat.</p>\n<p><strong>Élet Donbaszban és környékén</strong></p>\n<p>Sokan meglepődnek, amikor megtudják, hogy Oroszország agressziójának üteme Donbaszban meglehetősen lassú. A katonai jelenlét azonban elkerülhetetlen, belefonódik a mindennapi élet szövetébe. Katonák állnak minden sarkon – lámpaoszlopoknak dőlve, az út szélén dohányozva, helyi WOG benzinkútnál tankolva, vagy pillanatokra feleségeikkel és barátnőikkel. Mégis, jelenlétük ellenére a tényleges harc ritka látvány. A számos ukrán katona közül, akik a lövészárkokban küzdenek hazájuk védelméért, csak egy töredék vesz részt a harcban bármely adott időpontban. A többiek, akik a háború ritmusában ragadtak, visszavonulnak a frontvonalak mögé, hogy pihenjenek, újra kalibráljanak és javítsák felszerelésüket. Ott a mindennapi táj részévé válnak, állandó, de csendes szimbólumai a régió megállíthatatlan küzdelmének.</p>\n<p>A Kramatorsk és Szlovjanszk közeli városokban, amelyek 2014 óta elviselik az orosz agresszió súlyát, az élet hevesen ragaszkodik a \"szokásos üzletmenet\" fogalmához. A szinte folyamatos tüzérségi és ballisztikus csapások ellenére – amelyek civilek és katonák életét követelik – ezek a városok nem hajlandók megállni. A kávézók csendes ellenállással zúgnak, katonákat, önkénteseket, újságírókat és helyieket szolgálnak ki. A napfényes teraszok az utcák mentén olcsó cappuccinókat kínálnak, egyszerű, de szilárd vigaszt. A reggeli fényben a koffein életmentővé válik, helyreállítva az energiát az álmatlan éjszakák után, amelyekben a folyamatos bombázás zajlott, élesítve Ukrajna védelmezőinek elméjét, ahogy a háború a harmadik évéhez közeledik. És valahogy, csodával határos módon, az utcák tele maradnak – fiatalok és idősek, férfiak és nők, katonák és civilek – csendes eltökéltséggel haladnak a háború romjai között, amely nem hajlandó meghajolni.</p>\n<p>A donbászi éjszakák a távoli pusztítás szimfóniája – a tüzérség mély dörrenése; a kilövő gránátok éles roppanása; és a Grad rakéták alacsony, fenyegető morajlása, amelyek mindössze 20 kilométerre robbannak. Mivel az alkoholt betiltották, és az utcákon éjfélkor kijárási tilalom van, a városok baljós csendbe burkolóznak, amelyet csak a háború tompa zúgása tör meg a tudat határain. Az orosz támadások, amelyek könyörtelenek és megkülönböztethetetlenek, most gyakrabban csapnak le, rombolva a civil otthonokat, katonai raktárakat és lakóépületeket. Akiknek sikerül néhány órát aludniuk, gyakran egy újabb robbanás remegésére ébrednek.</p>\n<p>A reggel furcsa ritmusban közelít. Az utcák, amelyek kiürültek és még mindig az éjszaka fátyla alatt állnak, elkezdenek mozogni, ahogy a nyugdíjasok a piacok felé vonulnak, kezükben házi zöldségekkel, és a katonák beindítják a régi európai teherautók motorját, hogy elinduljanak a veszélyes \"nulla vonal\" felé. Mégis, a város soha nem mozog sürgősen – itt nincs sietség. Donbasz, akárcsak a háború maga, lassú ütemben mászik, mintha az idő megvastagodott volna, áramlása nehéz a pusztítással. A háború egyre közelebb kerül, útja tele van a helyiek által évtizedek alatt felépített világ maradványaival, fenyegetve, hogy elnyeli az utolsó álló városokat lassú, insidens módon.</p>\n<p><strong>Szabadidő</strong></p>\n<p>Most már közel három éve, bár egyes régiókban több mint egy évtizede, Ukrajnában az élet a háború könyörtelen árnyéka körül forog, Oroszország brutális inváziója mindent súlyával terhel. Mégis, azok számára, akik nap mint nap együtt élnek a háború jelenlétével, a ritka pihenő pillanatok nyújtanak igazi vigaszt. Ezekben a röpke szünetekben a csaták és a mindennapi nehézségek között a civilek és a katonák egyaránt ragaszkodnak a frontvonalakon túli csendes helyekhez. Nem nagy utazásokról álmodnak, hanem inkább az egyszerű köztes pillanatokról: egy rövid óra a szabadban, a családi összejövetel melege, egy úszás a közeli folyóban, vagy egy délután a kert gondozásával.</p>\n<p>Szlovjanszkban, a tavasz első melegétől a késő őszi hűvös napokig, a sós vízű tavak a város lakóinak és a közeli állomásozó katonáknak gyülekezőhelyévé válnak. A tavak, amelyek a széles ukrán ég alatt csillognak, emberekkel vannak tele, akik lassan ringatóznak a vízben, mozgásuk lassú és lanyha. Gyerekek száguldanak el kerékpáron, átszökkenve a tömegen, míg a sportosabb katonák egyenletes tempóban úsznak a tavon, céltudatosan átvágva a vízen. Idős férfiak és nők lebegnek a hátukon, karjaik kinyújtva, élvezve a súlytalanság ritka érzését, arcuk a nap felé fordulva.</p>\n<p>A part mentén helyi vállalkozók szövik át a napozók csoportjait, üdítőket és házi süteményeket kínálva, a frissen sült tészta illata keveredik a tó sós szagával. Beszélgetések zümmögnek a levegőben, amelyet néha nevetés szakít meg, mintha a város határain túl zajló háború távoli álom lenne. De nem az. A távoli tüzérség morajlása, a robbanások éles roppanása és a harci repülőgépek alkalmankénti zúgása emlékezteti mindenkit arra, hogy a front nem messze van. Mégis itt, ezekben a lopott békepillanatokban, Szlovjanszk emberei, akiket évek óta tartó konfliktus edzett meg, megengedik maguknak, hogy ellazuljanak, lélegezzenek.</p>\n<p>Csak néhány kilométerre a várostól, egy csendes folyó mentén, amely Szlovjanszkba kanyarog, egy csoport katona gyűlik össze egy kis tűz körül. A parázs halkan pattog, miközben Coca-Colát és Fantát isznak, a grillezett sashlik illata tölti be a levegőt. A nevetés közöttük könnyed és őszinte, ahogy megosztják a frontról szóló történeteiket – közeli találkozások, napi kihívások és a háború tüzében kovácsolt megbonthatatlan kötelékek meséit. Dmytro, egy 25 éves katona Közép-Ukrajnából, bottal a kezében ül, és a lassan mozgó folyóba dobja a horgát. Amikor a gyermekeiről készült képeket mutatja, büszkeség csillan a szemében, bár egy csendes szomorúság is ott lappang. \"Évek óta nem láttam őket,\" vallja be, hangja elcsuklik a családjától való távolság miatt.</p>\n<p>De itt, a folyó partján, ahol a nap aranyfényét vetíti a vízre, alig van hely a bánatra. Dmytro megtanít minket horgászni, türelemmel bemutatva. \"Itt könnyebb, ezekben a sekély vizekben,\" magyarázza. Bár a \"nulla vonal\" veszélyei a közeljövőben fenyegetnek, a hangulat meglepően könnyed. Dmytro és társai a nyári nap melegében fürdenek, viccelődnek és mesélnek, mintha a háború távol lenne. Egy pillanatra a Donbasz vidéki szépsége rövid pihenőt ad nekik, ízelítőt nyújtva a normális életből a káosz közepette, amely csak kilométerekre van. Itt, fák és víz között, egyszerűen csak férfiak, akik élvezik az élet egyszerű örömeit: egy tűz, egy étkezés és a barátok csendes társasága. Az ilyen történetek bőségesen megtalálhatók Donbaszban és Ukrajna háború sújtotta területein, a konfliktus közepette a mindennapi élet szövetébe szőve.</p>\n<p><strong>A jövőről álmodva</strong></p>\n<p>A sok borzalom ellenére a boldogság még mindig virágzik Donbaszban. A családok továbbra is kerteket ültetnek, újjáépítik otthonaikat, és a háborún túli jövőről álmodnak. Egy kis város romjai között, 40 kilométerre Szlovjanszktól, közvetlenül a Harkiv-Donyeck megyei határon, egy család fáradhatatlanul dolgozik azon, hogy helyreállítsa, ami megmaradt az otthonukból és életükből. Kam’yanka, amelyet kétszer is elnyelt Oroszország inváziójának frontvonala 2022-ben, romokká vált. Az 1200 lakosából kevesebb mint 20 tért vissza. Mégis, akik visszatértek, mint Viktor és Larissa, nagy álmokat dédelgetnek. Azzal kezdték, hogy kitisztították a földjüket a aknáktól, általában szakemberek segítsége nélkül, és most lassan újjáépítik otthonukat áram és folyóvíz nélkül.</p>\n<p>Viktor és Larissa, miután a háború első heteiben elmenekültek, 2022 végén tértek vissza, hogy megtalálják falujukat elpusztítva. Két évvel később majdnem befejezték a házuk újjáépítését, amelyet egyszer már romba döntött az orosz tüzérség. Megjavították a kifosztott fürdőszobájukat, új tetőt húztak a fejük fölé, és kezdik újra otthon érezni magukat. “Itt születtünk, a szüleink és gyermekeink is itt születtek. Sehol máshol nem látjuk magunkat, csak ezen a földön,” mondja Larissa. Ezen a nyáron, Viktor tetőről való leesése és az azt követő műtét ellenére, gondozzák a kertjüket, tököt, kukoricát és paradicsomot szüretelnek. Larissa büszkén szolgálja fel a látogatóknak a házi káposztás fánkokat. A nehézségek közepette értékelik az élet egyszerű örömeit – kutyáikkal lenni, történeteket megosztani az arra járó újságírókkal, és ölelni a reményt, hogy minden rendben lesz. “Nem adjuk meg az oroszoknak azt az elégedettséget, hogy elűzzenek minket a földünkről,” mondja Larissa a <em>New Eastern Europe</em>-nak.</p>\n<p>Sok szempontból Larissa és Viktor szerencsések. A városukat a háború első évében felszabadították. De Donbaszban számos ember számára a jövő továbbra is távoli álom. Oroszország továbbra is előrehalad Pokrovsk, Kramatorsk és számtalan más város és falu felé, civileket kényszerítve vonatra és autóra. Sokan maradnak, a közelgő orosz hadsereg útjában, reményeik bizonytalanságba merülve. Ők azok, akikért Ukrajna védelmezői harcolnak, akikért a Nyugat milliárdokat küld segélyként, és akiket a világnak nem szabad elfelejtenie. Végső soron ez a háború nem a tankokról, repülőgépekről vagy gránátokról szól. Az emberekről szól – a szabadságukról, a demokráciáért való vágyukról, és az elhatározásukról, hogy visszaszerezzék a sorsukat.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> független kutató, a Reaktion Group boutique elemző cég alapítója, a R.Politik politikai elemző projekt elemzője, és a RANE szerkesztője. A British Columbia Egyetemen, a Heidelbergi Egyetemen és a Szentpétervári Állami Egyetemen szerzett diplomát.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.124",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A konfliktus jelenetei Ukrajnából továbbra is dominálják a folyamatban lévő orosz invázióval kapcsolatos jelentéseket. Ennek ellenére a háború meglehetősen lassú ütemben halad a fronton. Ez tükrözi a helyi lakosság alkalmazkodását a konfliktushoz, mivel az emberek apró pillanatokat lopnak el a normális életből a mindennapi életük során.</I>\r\n<br><br>\r\nEgy hűvös, kékeszöld folyón, néhány percre a kelet-ukrajnai Szlovjanszk városától, ukrán katonák egy aknavető brigádból próbálnak pihenni. A sötétzöld katonai 4x4-es, amely a frontról hozta őket, most tétlenül áll, miközben horgászbotokat dobnak a vízbe. A horgászat gyenge, alig hoz többet, mint hullámokat, de a fogás nem számít. Ezeknek a katonáknak a lehetőség, hogy húst grillezzenek, italokat osszanak meg, és nevetgéljenek a szabadban, többet ér, mint bármelyik hal, amit kifoghatnak. Itt, messze a háborútól, az idő lelassul, és az együttlét egyszerű aktusa a természetben múló kincssé válik.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.126",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"La vida en el frente: viviendo y sobreviviendo en la guerra de Rusia en el este de Ucrania",
                key:"uid": string:"2dbb8812-9ea0-4af7-ae5c-bb2265cf0ff7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Para muchos, ya sea en Occidente o en el corazón de Kyiv, la guerra sigue siendo una abstracción distante: una semi-realidad, presenciada solo a través de pantallas o escuchada en las breves llamadas telefónicas de hermanos, hijos y esposos estacionados lejos. La verdadera textura de la vida en la línea del frente, la experiencia cruda de aquellos en el este del país, se siente remota, incluso irreal. En ciudades como Sloviansk, la gente vive con la guerra todos los días, su presencia pesada e ineludible, sin embargo, en otras partes de Ucrania, incluso dentro del mismo país, hay una división. Muchos nunca entenderán completamente el peso del conflicto que llevan aquellos en el este.</p>\n<p>La cobertura mediática, impulsada por estadísticas y análisis, a menudo reduce la guerra a números: miles de millones en ayuda, activos rusos congelados, tanques entregados, cientos de miles muertos o heridos. Los titulares cuentan el costo de las vidas civiles: 22 muertos en Járkov ayer, decenas de miles perdidos en Mariupol, pero estas cifras, tan vitales como son para comprender la magnitud de la devastación, no logran capturar la dimensión humana. Pasan por alto las historias individuales, los rostros y destinos de las personas que viven con la guerra día a día, aquellos que defienden Ucrania y los civiles que soportan el horror que se les impone.</p>\n<p><strong>La vida en y alrededor de Donbas</strong></p>\n<p>Puede sorprender a muchos saber que el ritmo de la guerra de agresión de Rusia en Donbas es bastante lento. La presencia militar, sin embargo, es ineludible, tejiéndose en el tejido de la vida diaria. Los soldados permanecen en cada esquina: apoyados contra farolas, fumando al borde de la carretera, llenando sus tanques en la estación de servicio WOG local, o robando momentos con sus esposas y novias. Sin embargo, a pesar de su presencia, el combate real es una vista rara. Entre los cientos de miles de soldados ucranianos que desafían las trincheras para defender su patria, solo una fracción participa en combate en un momento dado. El resto, atrapados en el ritmo de la rotación de la guerra, se retiran detrás de las líneas del frente para descansar, recalibrar y reparar su equipo. Allí, forman parte del paisaje cotidiano, un símbolo constante pero silencioso de la lucha implacable de la región.</p>\n<p>En las ciudades cercanas al frente de Kramatorsk y Sloviansk, que han soportado el peso de la agresión rusa desde 2014, la vida se aferra ferozmente a la noción de \"negocios como siempre\". A pesar del casi constante bombardeo de artillería y ataques balísticos, que reclaman las vidas de civiles y soldados por igual, estas ciudades se niegan a detenerse. Los cafés zumban con una tranquila resiliencia, sirviendo a soldados, voluntarios, periodistas y lugareños. Las terrazas soleadas a lo largo de las calles ofrecen capuchinos baratos, un consuelo simple pero firme. Bajo la luz de la mañana, la cafeína se convierte en un salvavidas, restaurando energía después de noches sin dormir de bombardeos implacables, agudizando las mentes de los defensores de Ucrania mientras la guerra avanza hacia su tercer año. Y de alguna manera, milagrosamente, las calles permanecen llenas: jóvenes y ancianos, hombres y mujeres, soldados y civiles, moviéndose a través de las ruinas de la guerra con una determinación silenciosa que se niega a ceder.</p>\n<p>Las noches en Donbas son una sinfonía de destrucción distante: el profundo golpe de la artillería; el agudo estallido de los proyectiles salientes; y el bajo y amenazante retumbar de los cohetes Grad explotando a solo 20 kilómetros de distancia. Con el alcohol prohibido y las calles cerradas por un toque de queda que comienza a las nueve, las ciudades caen en un silencio inquietante, roto solo por el sordo rugido de la guerra en los bordes de la conciencia. Los ataques rusos, implacables e indiscriminados, golpean más a menudo ahora, desgarrando hogares civiles, depósitos militares y bloques de apartamentos. Aquellos lo suficientemente afortunados como para robar unas horas de sueño a menudo son despertados por el temblor de otra explosión.</p>\n<p>La mañana se desliza con un extraño tipo de ritmo. Las calles, vacías y aún bajo el velo de la noche, comienzan a agitarse a medida que los pensionistas marchan hacia los mercados, con bolsas de verduras cultivadas en casa en la mano, y los soldados encienden los motores de viejos camiones europeos, dirigiéndose hacia la peligrosa \"línea cero\". Sin embargo, la ciudad nunca se mueve con urgencia: no hay prisa aquí. Donbas, como la guerra misma, avanza a un ritmo lento, como si el tiempo se hubiera espeso, su flujo pesado con destrucción. La guerra se acerca, su camino cubierto de los restos de un mundo que los lugareños pasaron décadas construyendo, amenazando con tragarse las últimas ciudades en pie con su lento y insidioso avance.</p>\n<p><strong>Tiempo libre</strong></p>\n<p>Durante casi tres años, aunque en algunas regiones más de una década, la vida en Ucrania ha girado en torno a la sombra implacable de la guerra, con la brutal invasión de Rusia proyectando su peso sobre todo. Sin embargo, para aquellos que viven con la presencia de la guerra todos los días, son los raros momentos de respiro los que ofrecen verdadero consuelo. En estas pausas fugaces entre batallas y la rutina diaria de dificultades, civiles y soldados por igual se aferran a los espacios tranquilos que existen más allá de las líneas del frente. No sueñan con grandes viajes al extranjero, sino más bien con los simples intermedios: una breve hora al aire libre, el calor de una reunión familiar, un baño en un río cercano, o una tarde cuidando el jardín.</p>\n<p>En Sloviansk, desde el primer calor de la primavera hasta los días frescos de finales de otoño, los lagos de agua salada se convierten en un lugar de encuentro para los residentes de la ciudad y los soldados estacionados cerca. Los lagos, brillando bajo el amplio cielo ucraniano, están salpicados de personas flotando suavemente en el agua, sus movimientos lentos y lánguidos. Los niños pasan corriendo en sus bicicletas, tejiendo entre las multitudes, mientras que los soldados más atléticos nadan vueltas constantes a través del lago, cortando el agua con propósito. Hombres y mujeres ancianos flotan de espaldas, con los brazos extendidos, saboreando la rara sensación de ingravidez, sus rostros inclinados hacia el sol.</p>\n<p>A lo largo de la orilla, los emprendedores locales se mueven entre los grupos de bañistas, ofreciendo refrescos y bandejas de pasteles caseros, el olor de la masa recién horneada mezclándose con el aroma salado del lago. Las conversaciones zumban suavemente en el aire, interrumpidas por risas ocasionales, como si la guerra más allá de los bordes de la ciudad fuera un sueño distante. Pero no lo es. El retumbar distante de la artillería, el agudo estallido de explosiones y el ocasional rugido de un caza recuerdan a todos que el frente no está lejos. Sin embargo, aquí, en estos momentos robados de paz, la gente de Sloviansk, endurecida por años de conflicto, se permite relajarse, respirar.</p>\n<p>A solo unos kilómetros de la ciudad, a lo largo de un río tranquilo que se serpentea hacia Sloviansk, un grupo de soldados se reúne alrededor de una pequeña fogata. Las brasas crepitan suavemente mientras beben Coca-Cola y Fanta, mientras el aroma del shashlik a la parrilla llena el aire. La risa se eleva entre ellos, fácil y desinhibida, mientras comparten historias del frente: relatos de encuentros cercanos, desafíos diarios y el vínculo inquebrantable que han forjado en el crisol de la guerra. Dmytro, un soldado de 25 años del centro de Ucrania, se sienta con una caña en la mano, lanzando su línea al río de lento movimiento. Mientras muestra fotos de sus hijos, el orgullo brilla en sus ojos, aunque una tristeza silenciosa persiste justo debajo. \"No los he visto en años\", confiesa, su voz suavizada por la distancia que lo separa de su familia.</p>\n<p>Pero aquí, a la orilla del río, con el sol proyectando su luz dorada sobre el agua, hay poco espacio para la tristeza. Dmytro nos enseña a pescar con mosca, demostrando con paciencia. \"Es más fácil aquí, en estas aguas poco profundas\", explica. Aunque los peligros de la \"línea cero\" se ciernen en su futuro cercano, el ambiente es sorprendentemente ligero. Dmytro y sus camaradas disfrutan del calor del sol de verano, bromeando e intercambiando historias como si la guerra estuviera a mundos de distancia. Por un momento, la belleza del campo de Donbas los sostiene en un breve respiro, ofreciendo un sabor de normalidad en medio del caos a solo kilómetros de distancia. Aquí, rodeados de árboles y agua, son simplemente hombres disfrutando de los placeres simples de la vida: un fuego, una comida y la tranquila compañía de amigos. Historias como estas abundan en todo Donbas y en gran parte de las regiones devastadas por la guerra de Ucrania, entrelazadas en el tejido diario de la vida en medio del conflicto.</p>\n<p><strong>Soñando con el futuro</strong></p>\n<p>A pesar de los muchos horrores, la alegría aún florece en Donbas. Las familias continúan plantando jardines, reconstruyendo sus hogares y soñando con un futuro más allá de la guerra. En las ruinas de un pequeño pueblo a 40 kilómetros al norte de Sloviansk, justo sobre la frontera regional de Járkov-Donetsk, una familia trabaja incansablemente para restaurar lo que queda de su hogar y su vida. Kam’yanka, consumida dos veces por la línea del frente de la invasión rusa en 2022, fue reducida a escombros. De sus 1,200 residentes, menos de 20 han regresado. Sin embargo, aquellos que lo han hecho, como Viktor y Larissa, albergan grandes sueños. Comenzaron despejando su terreno de minas, generalmente sin la ayuda de profesionales, y ahora están reconstruyendo lentamente su hogar sin electricidad ni agua corriente.</p>\n<p>Viktor y Larissa, después de huir en las primeras semanas de la guerra, regresaron a finales de 2022 para encontrar su aldea destruida. Dos años después, casi han terminado de reconstruir su casa, una vez destrozada por la artillería rusa. Han reparado su baño saqueado, puesto un nuevo techo sobre sus cabezas y han comenzado a sentirse en casa nuevamente. “Nacimos aquí, nuestros padres y nuestros hijos nacieron aquí. No nos vemos en ningún otro lugar que no sea en esta tierra”, dice Larissa. Este verano, a pesar de la caída de Viktor desde el techo y la posterior cirugía, han cuidado su jardín, cosechando calabazas, maíz y tomates. Larissa, con orgullo, sirve bollos caseros rellenos de repollo a los visitantes. En medio de las dificultades, atesoran los placeres simples de la vida: estar con sus perros, compartir historias con periodistas que pasan y abrazar la esperanza de que todo estará bien. “No le daremos a los rusos la satisfacción de alejarnos de nuestra tierra”, le dice Larissa a <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>En muchos sentidos, Larissa y Viktor son afortunados. Su pueblo fue liberado en el primer año de la guerra. Pero para cientos de miles en Donbas, el futuro sigue siendo un sueño distante. Rusia continúa avanzando hacia Pokrovsk, Kramatorsk y innumerables otras ciudades y pueblos, obligando a los civiles a huir en tren y coche. Muchos permanecen, atrapados en el camino del ejército ruso que se aproxima, sus esperanzas suspendidas en la incertidumbre. Estas son las personas por las que luchan los defensores de Ucrania, por quienes Occidente envía miles de millones en ayuda, y por quienes el mundo no debe olvidar. Al final, esta guerra no se trata de tanques, aviones o proyectiles. Se trata de personas: sus libertades, su anhelo de democracia y su inquebrantable determinación de reclamar sus destinos.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> es un investigador independiente, fundador de la firma analítica boutique Reaktion Group, analista en el proyecto de análisis político R.Politik y editor en RANE. Tiene títulos de la Universidad de Columbia Británica en Canadá, la Universidad de Heidelberg en Alemania y la Universidad Estatal de San Petersburgo, Rusia.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.635",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Las escenas de conflicto de Ucrania continúan dominando los informes sobre la invasión rusa en curso. A pesar de esto, la guerra avanza a un ritmo bastante lento en el frente. Esto refleja la adaptación de la población local al conflicto, con personas robando pequeños momentos de normalidad a lo largo de sus vidas diarias.</I>\n<br><br>\nEn un río fresco de color verde azulado, a solo minutos de la ciudad ucraniana de Sloviansk, soldados ucranianos de una brigada de morteros buscan relajarse. El 4x4 militar de color verde oscuro que los trajo del frente ahora está inactivo mientras lanzan líneas de pesca al agua. La pesca es escasa, produciendo poco más que ondas, pero la captura no importa. Para estos soldados, la oportunidad de asar carne, compartir bebidas y reír al aire libre vale más que cualquier pez que puedan sacar. Aquí, lejos de la guerra, el tiempo se ralentiza, y el simple acto de estar juntos en la naturaleza se convierte en un tesoro efímero.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.636",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Życie na froncie: życie i przetrwanie w wojnie Rosji w wschodniej Ukrainie",
                key:"uid": string:"371307d7-a0ce-4340-a650-725bbbfacc22",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Dla wielu, niezależnie od tego, czy na Zachodzie, czy w sercu Kijowa, wojna pozostaje odległą abstrakcją – półrzeczywistością, świadczoną jedynie przez ekrany lub słyszaną w krótkich telefonach od braci, synów i mężów stacjonujących daleko. Prawdziwa struktura życia na linii frontu, surowe doświadczenie tych na wschodzie kraju, wydaje się odległe, nawet nierealne. W miastach takich jak Słowiańsk, ludzie żyją z wojną każdego dnia, jej obecność jest ciężka i nieunikniona, jednak w innych częściach Ukrainy, nawet w tym samym kraju, istnieje podział. Wiele osób nigdy w pełni nie zrozumie ciężaru konfliktu noszonego przez tych na wschodzie.</p>\n<p>Relacje medialne, napędzane statystykami i analizami, często redukują wojnę do liczb: miliardy w pomocy, zamrożone rosyjskie aktywa, dostarczone czołgi, setki tysięcy zabitych lub rannych. Nagłówki liczą straty wśród cywilów – 22 zabitych w Charkowie wczoraj, dziesiątki tysięcy straconych w Mariupolu – ale te liczby, choć tak istotne dla zrozumienia skali zniszczeń, nie oddają ludzkiego wymiaru. Pomijają indywidualne historie, twarze i losy ludzi, którzy żyją z wojną dzień po dniu, tych, którzy bronią Ukrainy, oraz cywilów, którzy znoszą horror, który na nich spadł.</p>\n<p><strong>Życie w Donbasie i wokół niego</strong></p>\n<p>Może wielu zaskoczyć, że tempo rosyjskiej wojny agresji w Donbasie jest dość wolne. Obecność wojskowa jest jednak nieunikniona, wplatając się w tkankę codziennego życia. Żołnierze przesiadują na każdym rogu – opierając się o latarnie, paląc papierosy przy drodze, tankując swoje pojazdy na lokalnej stacji benzynowej WOG, lub kradnąc chwile z żonami i dziewczynami. Jednak mimo ich obecności, rzeczywista walka jest rzadkim widokiem. Wśród setek tysięcy ukraińskich żołnierzy stawiających czoła okopom, tylko niewielka część angażuje się w walkę w danym momencie. Reszta, złapana w rytm rotacji wojny, wycofuje się za linie frontu, aby odpocząć, zregenerować siły i naprawić swój sprzęt. Tam stają się częścią codziennego krajobrazu, stałym, choć cichym symbolem nieustępliwej walki regionu.</p>\n<p>W miastach bliskofrontowych Kramatorsk i Słowiańsk, które znoszą ciężar rosyjskiej agresji od 2014 roku, życie kurczowo trzyma się pojęcia \"normalności\". Pomimo niemal stałego ostrzału artyleryjskiego i balistycznego – zabijającego cywilów i żołnierzy – te miasta odmawiają zatrzymania. Kawiarnie tętnią cichą odpornością, obsługując żołnierzy, wolontariuszy, dziennikarzy i lokalnych mieszkańców. Nasłonecznione tarasy wzdłuż ulic oferują tanie cappuccino, prostą, ale stałą pociechę. Pod porannym światłem, kofeina staje się liną ratunkową, przywracając energię po bezsennych nocach nieustannego bombardowania, ostrząc umysły obrońców Ukrainy, gdy wojna zbliża się do trzeciego roku. I w jakiś sposób, cudownie, ulice pozostają pełne – młodzi i starzy, mężczyźni i kobiety, żołnierze i cywile – poruszają się przez ruiny wojny z cichą determinacją, która odmawia ugięcia.</p>\n<p>Noce w Donbasie to symfonia odległego zniszczenia – głęboki huk artylerii; ostry trzask wystrzeliwanych pocisków; i niski, groźny pomruk rakiet Grad eksplodujących zaledwie 20 kilometrów dalej. Z alkoholem zakazanym i ulicami zamkniętymi przez godzinę policyjną, która zaczyna się o dziewiątej, miasta wpadają w dziwną ciszę, przerywaną jedynie stłumionym hałasem wojny na krawędzi świadomości. Rosyjskie ataki, nieustępliwe i bezwzględne, uderzają teraz częściej, rozrywając cywilne domy, magazyny wojskowe i bloki mieszkalne. Ci, którzy mają szczęście, aby złapać kilka godzin snu, często budzą się z wstrząsem kolejnej eksplozji.</p>\n<p>Poranek wkrada się w dziwnym rytmie. Ulice, opróżnione i wciąż pod zasłoną nocy, zaczynają się poruszać, gdy emeryci maszerują na rynki, trzymając torby z warzywami z własnych upraw, a żołnierze uruchamiają silniki starych europejskich ciężarówek, kierując się w stronę niebezpiecznej \"zerowej linii\". Jednak miasto nigdy nie porusza się z pośpiechem – nie ma tu pośpiechu. Donbas, jak sama wojna, pełza w wolnym tempie, jakby czas zgęstniał, jego przepływ ciężki od zniszczenia. Wojna zbliża się, jej ścieżka usiana resztkami świata, który miejscowi budowali przez dziesięciolecia, grożąc pochłonięciem ostatnich stojących miast swoim powolnym, podstępnym postępem.</p>\n<p><strong>Wolny czas</strong></p>\n<p>Od niemal trzech lat, choć w niektórych regionach dłużej niż dekadę, życie na Ukrainie kręci się wokół nieustannego cienia wojny, a brutalna inwazja Rosji rzuca cień na wszystko. Jednak dla tych, którzy żyją z obecnością wojny każdego dnia, to rzadkie chwile wytchnienia oferują prawdziwą pociechę. W tych ulotnych przerwach między bitwami a codziennymi trudnościami, cywile i żołnierze trzymają się cichych przestrzeni, które istnieją poza liniami frontu. Nie marzą o wielkich podróżach za granicę, ale raczej o prostych chwilach: krótkiej godzinie na świeżym powietrzu, ciepłej rodzinnej zbiórce, kąpieli w pobliskiej rzece, czy popołudniu spędzonym na pielęgnacji ogrodu.</p>\n<p>W Słowiańsku, od pierwszych ciepłych dni wiosny do rześkich dni późnej jesieni, słone jeziora stają się miejscem spotkań mieszkańców miasta i żołnierzy stacjonujących w pobliżu. Jeziora, lśniące pod szerokim ukraińskim niebem, są usiane ludźmi delikatnie kołyszącymi się w wodzie, ich ruchy są powolne i leniwe. Dzieci przejeżdżają na rowerach, przeciskając się przez tłumy, podczas gdy bardziej wysportowani żołnierze pływają w stałych okrążeniach po jeziorze, przecinając wodę z determinacją. Starsi mężczyźni i kobiety unoszą się na plecach, z wyciągniętymi ramionami, delektując się rzadkim uczuciem nieważkości, ich twarze zwrócone ku słońcu.</p>\n<p>Wzdłuż brzegu lokalni przedsiębiorcy przeplatają się przez grupy opalających się, oferując napoje gazowane i tace domowych wypieków, zapach świeżo pieczonego ciasta mieszając się z słonym zapachem jeziora. Rozmowy cicho brzęczą w powietrzu, przerywane od czasu do czasu śmiechem, jakby wojna poza krawędziami miasta była odległym snem. Ale tak nie jest. Odległy pomruk artylerii, ostry trzask eksplozji i okazjonalny ryk myśliwca przypominają wszystkim, że front nie jest daleko. Jednak tutaj, w tych skradzionych chwilach pokoju, mieszkańcy Słowiańska, zahartowani przez lata konfliktu, pozwalają sobie na relaks, na oddech.</p>\n<p>Zaledwie kilka kilometrów od miasta, wzdłuż cichej rzeki, która wije się w stronę Słowiańska, grupa żołnierzy gromadzi się wokół małego ogniska. Węgiel delikatnie trzaska, gdy piją Coca-Colę i Fantę, a zapach grillowanego szaszłyka wypełnia powietrze. Śmiech unosi się między nimi, swobodny i bezpretensjonalny, gdy dzielą się historiami z frontu – opowieściami o bliskich wezwaniach, codziennych wyzwaniach i niezłomnej więzi, którą zbudowali w piecu wojny. Dmytro, 25-letni żołnierz z centralnej Ukrainy, siedzi z wędką w ręku, zarzucając swoją żyłkę do wolno płynącej rzeki. Gdy pokazuje zdjęcia swoich dzieci, w jego oczach miga duma, choć cicha smutek czai się tuż pod powierzchnią. \"Nie widziałem ich od lat,\" przyznaje, jego głos łagodnieje z powodu odległości, która dzieli go od rodziny.</p>\n<p>Jednak tutaj, nad brzegiem rzeki, przy słońcu rzucającym złote światło na wodę, jest niewiele miejsca na smutek. Dmytro uczy nas, jak łowić ryby na muchy, cierpliwie demonstrując. \"Tutaj jest łatwiej, w tych płytkich wodach,\" wyjaśnia. Choć niebezpieczeństwa \"zerowej linii\" zbliżają się w ich bliskiej przyszłości, nastrój jest zaskakująco lekki. Dmytro i jego towarzysze cieszą się ciepłem letniego słońca, żartując i wymieniając się historiami, jakby wojna była daleko. Na chwilę piękno wiejskiego Donbasu trzyma ich w krótkim wytchnieniu, oferując smak normalności wśród chaosu zaledwie kilka kilometrów dalej. Tutaj, otoczeni drzewami i wodą, są po prostu mężczyznami cieszącymi się prostymi przyjemnościami życia: ogniskiem, posiłkiem i cichą obecnością przyjaciół. Takie historie są powszechne w całym Donbasie i w wielu zniszczonych przez wojnę regionach Ukrainy, wplecione w codzienną tkankę życia wśród konfliktu.</p>\n<p><strong>Marzenia o przyszłości</strong></p>\n<p>Pomimo wielu okropności, radość wciąż kwitnie w Donbasie. Rodziny nadal sadzą ogrody, odbudowują swoje domy i marzą o przyszłości poza wojną. W ruinach małego miasteczka 40 kilometrów na północ od Słowiańska, tuż za regionalną granicą Charków-Donieck, rodzina pracuje niestrudzenie, aby przywrócić to, co pozostało z ich domu i życia. Kam’yanka, dwukrotnie pochłonięta przez linię frontu rosyjskiej inwazji w 2022 roku, została zredukowana do gruzów. Z 1,200 mieszkańców, mniej niż 20 wróciło. Jednak ci, którzy wrócili, jak Wiktor i Larissa, mają wielkie marzenia. Zaczęli od oczyszczania swojej ziemi z min, zazwyczaj bez pomocy profesjonalistów, a teraz powoli odbudowują swój dom bez prądu i bieżącej wody.</p>\n<p>Wiktor i Larissa, po ucieczce w pierwszych tygodniach wojny, wrócili pod koniec 2022 roku, aby znaleźć swoją wioskę zniszczoną. Dwa lata później prawie skończyli odbudowę swojego domu, który kiedyś został zniszczony przez rosyjską artylerię. Naprawili swoją ograbioną łazienkę, postawili nowy dach nad głowami i zaczęli znów czuć się jak w domu. \"Urodziliśmy się tutaj, nasi rodzice i dzieci urodzili się tutaj. Nie widzimy siebie nigdzie indziej, tylko na tej ziemi,\" mówi Larissa. Tegorocznego lata, pomimo upadku Wiktora z dachu i subsequentnej operacji, dbali o swój ogród, zbierając dynie, kukurydzę i pomidory. Larissa, z dumą, serwuje domowe bułeczki z kapustą odwiedzającym. Wśród trudności cenią sobie proste przyjemności życia – bycie z psami, dzielenie się historiami z przejeżdżającymi dziennikarzami i przyjmowanie nadziei, że wszystko będzie dobrze. \"Nie damy Rosjanom satysfakcji, że wypchną nas z naszej ziemi,\" mówi Larissa <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>W wielu aspektach, Larissa i Wiktor mają szczęście. Ich miasteczko zostało wyzwolone w pierwszym roku wojny. Ale dla setek tysięcy w Donbasie przyszłość pozostaje odległym marzeniem. Rosja nadal posuwa się w kierunku Pokrowska, Kramatorska i niezliczonych innych miast i wsi, zmuszając cywilów do ucieczki pociągiem i samochodem. Wiele osób pozostaje, złapanych na drodze zbliżającej się rosyjskiej armii, ich nadzieje zawieszone w niepewności. To są ludzie, za których walczą obrońcy Ukrainy, dla których Zachód wysyła miliardy w pomocy i których świat nie może zapomnieć. W końcu ta wojna nie dotyczy czołgów, myśliwców czy pocisków. Chodzi o ludzi – ich wolności, ich pragnienie demokracji i ich niezłomną determinację, aby odzyskać swoje przeznaczenie.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> jest niezależnym badaczem, założycielem butikowej firmy analitycznej Reaktion Group, analitykiem w projekcie analizy politycznej R.Politik oraz redaktorem w RANE. Posiada dyplomy z Uniwersytetu Kolumbii Brytyjskiej w Kanadzie, Uniwersytetu w Heidelbergu w Niemczech oraz Uniwersytetu Państwowego w Petersburgu w Rosji.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.042",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Sceny konfliktu z Ukrainy nadal dominują w raportach dotyczących trwającej rosyjskiej inwazji. Mimo to wojna toczy się w dość wolnym tempie na froncie. Odzwierciedla to adaptację lokalnej ludności do konfliktu, z ludźmi kradnącymi małe chwile normalności w ciągu swojego codziennego życia.</I>\n<br><br>\nNad chłodną, niebiesko-zieloną rzeką, zaledwie kilka minut od wschodnioukraińskiego miasta Słowiańsk, ukraińscy żołnierze z brygady moździerzy starają się zrelaksować. Ciemnozielony wojskowy samochód 4x4, który przywiózł ich z frontu, teraz stoi bezczynnie, podczas gdy zarzucają wędki do wody. Połów jest słaby, przynosząc niewiele więcej niż fale, ale złowione ryby nie mają znaczenia. Dla tych żołnierzy szansa na grillowanie mięsa, dzielenie się napojami i śmiech na świeżym powietrzu jest warta więcej niż jakakolwiek ryba, którą mogliby złowić. Tutaj, daleko od wojny, czas zwalnia, a prosta czynność bycia razem w naturze staje się ulotnym skarbem.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.818",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"La vie sur le front : vivre et survivre dans la guerre de la Russie en Ukraine orientale",
                key:"uid": string:"3a83f5df-c432-481a-919e-ca33c9d3aafa",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Pour beaucoup, que ce soit à l'Ouest ou au cœur de Kyiv, la guerre reste une abstraction lointaine – une semi-réalité, vécue uniquement à travers des écrans ou entendue dans les brefs appels téléphoniques de frères, fils et maris stationnés loin. La véritable texture de la vie sur le front, l'expérience brute de ceux de l'est du pays, semble éloignée, même irréelle. Dans des villes comme Sloviansk, les gens vivent avec la guerre chaque jour, sa présence lourde et inéluctable, pourtant dans d'autres parties de l'Ukraine, même au sein du même pays, il y a une division. Beaucoup ne comprendront jamais pleinement le poids du conflit porté par ceux de l'est.</p>\n<p>La couverture médiatique, guidée par des statistiques et des analyses, réduit souvent la guerre à des chiffres : des milliards en aide, des actifs russes gelés, des chars livrés, des centaines de milliers de morts ou de blessés. Les gros titres comptent le nombre de vies civiles perdues – 22 tués à Kharkiv hier, des dizaines de milliers perdus à Marioupol – mais ces chiffres, aussi vitaux soient-ils pour comprendre l'ampleur de la dévastation, échouent à capturer la dimension humaine. Ils passent sous silence les histoires individuelles, les visages et les destins des personnes qui vivent avec la guerre jour après jour, ceux qui défendent l'Ukraine, et les civils qui endurent l'horreur qui leur est imposée.</p>\n<p><strong>La vie dans et autour du Donbass </strong></p>\n<p>Il peut surprendre beaucoup d'apprendre que le rythme de la guerre d'agression de la Russie dans le Donbass est assez lent. La présence militaire, cependant, est inéluctable, s'entrelacent dans le tissu de la vie quotidienne. Les soldats traînent à chaque coin de rue – s'appuyant contre des lampadaires, fumant au bord de la route, remplissant leurs réservoirs à la station-service WOG locale, ou volant des moments avec leurs épouses et petites amies. Pourtant, malgré leur présence, le combat réel est une vue rare. Parmi les centaines de milliers de soldats ukrainiens bravant les tranchées pour défendre leur patrie, seule une fraction s'engage dans la bataille à tout moment. Le reste, pris dans le rythme de la rotation de la guerre, se retire derrière les lignes de front pour se reposer, recalibrer et réparer leur équipement. Là, ils font partie du paysage quotidien, un symbole constant mais silencieux de la lutte implacable de la région.</p>\n<p>Dans les villes proches du front de Kramatorsk et Sloviansk, qui ont supporté le poids de l'agression russe depuis 2014, la vie s'accroche farouchement à la notion de \"business as usual\". Malgré le barrage presque constant d'artillerie et de frappes balistiques – revendiquant la vie de civils et de soldats – ces villes refusent de s'arrêter. Les cafés bourdonnent d'une résilience tranquille, servant des soldats, des bénévoles, des journalistes et des habitants. Les terrasses ensoleillées le long des rues offrent des cappuccinos bon marché, un réconfort simple mais inébranlable. Sous la lumière du matin, la caféine devient une bouée de sauvetage, restaurant l'énergie après des nuits sans sommeil de bombardements incessants, aiguisant les esprits des défenseurs de l'Ukraine alors que la guerre s'enlise dans sa troisième année. Et d'une manière ou d'une autre, miraculeusement, les rues restent pleines – jeunes et vieux, hommes et femmes, soldats et civils – se déplaçant à travers les ruines de la guerre avec une détermination tranquille qui refuse de plier.</p>\n<p>Les nuits dans le Donbass sont une symphonie de destruction lointaine – le profond bruit sourd de l'artillerie ; le craquement aigu des obus sortants ; et le grondement bas et menaçant des roquettes Grad explosant à seulement 20 kilomètres. Avec l'alcool interdit et les rues verrouillées par un couvre-feu qui commence à neuf heures, les villes tombent dans un silence étrange, brisé seulement par le rugissement sourd de la guerre aux confins de la conscience. Les attaques russes, implacables et indiscriminées, frappent plus souvent maintenant, déchirant les maisons civiles, les dépôts militaires et les immeubles d'appartements. Ceux qui ont la chance de saisir quelques heures de sommeil sont souvent réveillés par le tremblement d'une autre explosion.</p>\n<p>Le matin s'insinue avec une étrange sorte de rythme. Les rues, vidées et encore sous le voile de la nuit, commencent à s'agiter alors que les retraités marchent vers les marchés, des sacs de légumes cultivés à la main, et que les soldats démarrent les moteurs de vieux camions européens, se dirigeant vers la périlleuse \"ligne zéro\". Pourtant, la ville ne bouge jamais avec urgence – il n'y a pas de précipitation ici. Le Donbass, comme la guerre elle-même, rampe à un rythme lent, comme si le temps s'était épaissi, son flux lourd de destruction. La guerre s'approche, son chemin jonché des restes d'un monde que les habitants ont passé des décennies à construire, menaçant d'engloutir les dernières villes debout avec son avancée lente et insidieuse.</p>\n<p><strong>Temps libre </strong></p>\n<p>Depuis près de trois ans maintenant, bien que dans certaines régions plus d'une décennie, la vie en Ukraine a tourné autour de l'ombre implacable de la guerre, l'invasion brutale de la Russie pesant sur tout. Pourtant, pour ceux qui vivent avec la présence de la guerre chaque jour, ce sont les rares moments de répit qui offrent un véritable réconfort. Dans ces pauses fugaces entre les batailles et le dur labeur quotidien, civils et soldats s'accrochent aux espaces tranquilles qui existent au-delà des lignes de front. Ils ne rêvent pas de grands voyages à l'étranger, mais plutôt des simples intermèdes : une brève heure à l'extérieur, la chaleur d'un rassemblement familial, une baignade dans une rivière voisine, ou un après-midi à s'occuper du jardin.</p>\n<p>À Sloviansk, de la première chaleur du printemps jusqu'aux jours frais de la fin de l'automne, les lacs d'eau salée deviennent un lieu de rassemblement pour les habitants de la ville et les soldats stationnés à proximité. Les lacs, scintillant sous le vaste ciel ukrainien, sont parsemés de personnes flottant doucement dans l'eau, leurs mouvements lents et langoureux. Des enfants passent en courant sur leurs bicyclettes, se faufilant à travers les foules, tandis que les soldats plus athlétiques nagent des longueurs régulières à travers le lac, coupant l'eau avec détermination. Des hommes et des femmes âgés flottent sur le dos, les bras étendus, savourant la rare sensation d'apesanteur, leurs visages inclinés vers le soleil.</p>\n<p>Le long de la rive, des entrepreneurs locaux se faufilent à travers les groupes de baigneurs, offrant des sodas et des plateaux de pâtisseries maison, l'odeur de la pâte fraîchement cuite se mêlant à l'odeur salée du lac. Les conversations bourdonnent doucement dans l'air, ponctuées par le rire occasionnel, comme si la guerre au-delà des frontières de la ville n'était qu'un rêve lointain. Mais ce n'est pas le cas. Le grondement lointain de l'artillerie, le craquement aigu des explosions, et le rugissement occasionnel d'un chasseur rappellent à tous que le front n'est pas loin. Pourtant ici, dans ces moments volés de paix, les habitants de Sloviansk, endurcis par des années de conflit, se permettent de se détendre, de respirer.</p>\n<p>À quelques kilomètres de la ville, le long d'une rivière tranquille qui serpente vers Sloviansk, un groupe de soldats se rassemble autour d'un petit feu. Les braises crépitent doucement alors qu'ils sirotent du Coca-Cola et de la Fanta, tandis que l'odeur de shashlik grillé emplit l'air. Les rires s'élèvent entre eux, faciles et sans réserve, alors qu'ils partagent des histoires du front – des récits de frôlements, de défis quotidiens, et du lien indéfectible qu'ils ont forgé dans le creuset de la guerre. Dmytro, un soldat de 25 ans du centre de l'Ukraine, est assis avec une canne à la main, lançant sa ligne dans la rivière à courant lent. Alors qu'il montre des photos de ses enfants, la fierté brille dans ses yeux, bien qu'une tristesse silencieuse demeure juste en dessous. \"Je ne les ai pas vus depuis des années,\" confesse-t-il, sa voix adoucie par la distance qui le sépare de sa famille.</p>\n<p>Mais ici, au bord de la rivière, avec le soleil projetant sa lumière dorée sur l'eau, il y a peu de place pour la tristesse. Dmytro nous apprend à pêcher à la mouche, démontrant avec patience. \"C'est plus facile ici, dans ces eaux peu profondes,\" explique-t-il. Bien que les dangers de la \"ligne zéro\" planent dans leur proche avenir, l'ambiance est étonnamment légère. Dmytro et ses camarades se prélassent sous la chaleur du soleil d'été, plaisantant et échangeant des histoires comme si la guerre était à des mondes de distance. Pendant un moment, la beauté de la campagne du Donbass les tient dans un bref répit, offrant un goût de normalité au milieu du chaos à seulement quelques kilomètres. Ici, entourés d'arbres et d'eau, ils sont simplement des hommes profitant des plaisirs simples de la vie : un feu, un repas, et la compagnie tranquille d'amis. Des histoires comme celles-ci abondent à travers le Donbass et dans de nombreuses régions dévastées par la guerre en Ukraine, tissées dans le tissu quotidien de la vie au milieu du conflit.</p>\n<p><strong>Rêver de l'avenir</strong></p>\n<p>Malgré les nombreux horreurs, la joie fleurit encore dans le Donbass. Les familles continuent de planter des jardins, de reconstruire leurs maisons, et de rêver d'un avenir au-delà de la guerre. Dans les ruines d'une petite ville à 40 kilomètres au nord de Sloviansk, juste au-delà de la frontière régionale de Kharkiv-Donetsk, une famille travaille sans relâche pour restaurer ce qui reste de leur maison et de leur vie. Kam’yanka, deux fois consumée par la ligne de front de l'invasion russe en 2022, a été réduite en décombres. Sur ses 1 200 habitants, moins de 20 sont revenus. Pourtant, ceux qui sont revenus, comme Viktor et Larissa, nourrissent de grands rêves. Ils ont commencé par déminer leur terrain, généralement sans l'aide de professionnels, et reconstruisent maintenant lentement leur maison sans électricité ni eau courante.</p>\n<p>Viktor et Larissa, après avoir fui dans les premières semaines de la guerre, sont revenus à la fin de 2022 pour trouver leur village détruit. Deux ans plus tard, ils ont presque terminé de reconstruire leur maison, autrefois brisée par l'artillerie russe. Ils ont réparé leur salle de bain pillée, mis un nouveau toit au-dessus de leur tête, et ont commencé à se sentir chez eux à nouveau. “Nous sommes nés ici, nos parents et nos enfants sont nés ici. Nous ne nous voyons nulle part ailleurs que sur cette terre,” dit Larissa. Cet été, malgré la chute de Viktor du toit et la chirurgie qui a suivi, ils ont entretenu leur jardin, récoltant des citrouilles, du maïs et des tomates. Larissa, avec fierté, sert des petits pains farcis au chou faits maison aux visiteurs. Au milieu des difficultés, ils chérissent les plaisirs simples de la vie – être avec leurs chiens, partager des histoires avec des journalistes de passage, et embrasser l'espoir que tout ira bien. “Nous ne donnerons pas aux Russes la satisfaction de nous chasser de notre terre,” dit Larissa à <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>À bien des égards, Larissa et Viktor ont de la chance. Leur ville a été libérée dans la première année de la guerre. Mais pour des centaines de milliers de personnes dans le Donbass, l'avenir reste un rêve lointain. La Russie continue d'avancer vers Pokrovsk, Kramatorsk et d'innombrables autres villes et villages, forçant les civils à fuir par train et par voiture. Beaucoup restent, pris dans le chemin de l'armée russe qui approche, leurs espoirs suspendus dans l'incertitude. Ce sont les personnes pour qui les défenseurs de l'Ukraine se battent, pour qui l'Occident envoie des milliards en aide, et pour qui le monde ne doit pas oublier. En fin de compte, cette guerre n'est pas une question de chars, de jets ou d'obus. Il s'agit de personnes – de leurs libertés, de leur désir de démocratie, et de leur détermination inébranlable à reprendre leur destin.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> est un chercheur indépendant, fondateur de la société d'analyse boutique Reaktion Group, analyste au projet d'analyse politique R.Politik, et éditeur à RANE. Il détient des diplômes de l'Université de la Colombie-Britannique au Canada, de l'Université de Heidelberg en Allemagne et de l'Université d'État de Saint-Pétersbourg, en Russie.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.556",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Les scènes de conflit en Ukraine continuent de dominer les rapports concernant l'invasion russe en cours. Malgré cela, la guerre avance à un rythme plutôt lent sur le front. Cela reflète l'adaptation de la population locale au conflit, avec des gens volant de petits moments de normalité tout au long de leur vie quotidienne.</I>\n<br><br>\nSur une rivière fraîche, d'un vert bleuté, à quelques minutes de la ville ukrainienne de Sloviansk, des soldats ukrainiens d'une brigade de mortiers cherchent à se détendre. Le 4x4 militaire vert foncé qui les a amenés du front est maintenant à l'arrêt alors qu'ils jettent des lignes à pêche dans l'eau. La pêche est mauvaise, ne donnant guère plus que des ondulations, mais la prise n'a pas d'importance. Pour ces soldats, la chance de griller de la viande, de partager des boissons et de rire en plein air vaut plus que n'importe quel poisson qu'ils pourraient attraper. Ici, loin de la guerre, le temps ralentit, et le simple acte d'être ensemble dans la nature devient un trésor fugace.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.558",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Leven aan het front: leven en overleven in Rusland's oorlog in het oosten van Oekraïne",
                key:"uid": string:"439afe31-6d6b-498d-91a0-cf0d51150172",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Voor velen, of ze nu in het Westen zijn of in het hart van Kyiv, blijft de oorlog een verre abstractie – een semi-realiteit, alleen getuige door schermen of gehoord in de korte telefoongesprekken van broers, zonen en echtgenoten die ver weg zijn gestationeerd. De ware textuur van het leven aan de frontlinie, de rauwe ervaring van degenen in het oosten van het land, voelt ver weg, zelfs onwerkelijk. In steden als Sloviansk leven de mensen elke dag met de oorlog, de aanwezigheid zwaar en onontkoombaar, maar in andere delen van Oekraïne, zelfs binnen hetzelfde land, is er een kloof. Velen zullen nooit volledig begrijpen welk gewicht het conflict met zich meebrengt voor degenen in het oosten.</p>\n<p>Media-aandacht, gedreven door statistieken en analyses, reduceert de oorlog vaak tot cijfers: miljarden aan hulp, bevroren Russische activa, geleverde tanks, honderden duizenden doden of gewonden. De krantenkoppen tellen de tol van burgerlevens – 22 doden in Charkov gisteren, tienduizenden verloren in Mariupol – maar deze cijfers, hoe essentieel ze ook zijn om de schaal van de verwoesting te begrijpen, vangen de menselijke dimensie niet. Ze negeren de individuele verhalen, de gezichten en het lot van de mensen die dag in dag uit met de oorlog leven, degenen die Oekraïne verdedigen, en de burgers die de verschrikkingen ondergaan die hen zijn aangedaan.</p>\n<p><strong>Leven in en rond Donbas </strong></p>\n<p>Het zal velen verbazen te leren dat het tempo van de Russische oorlog van agressie in de Donbas vrij langzaam is. De militaire aanwezigheid is echter onontkoombaar, verweven in de stof van het dagelijks leven. Soldaten hangen op elke hoek – leunend tegen lantaarnpalen, rokend langs de weg, hun tanks vol tankend bij het lokale WOG-tankstation, of stelen momenten met hun vrouwen en vriendinnen. Toch, ondanks hun aanwezigheid, is daadwerkelijke strijd een zeldzaam gezicht. Van de honderden duizenden Oekraïense soldaten die de loopgraven trotseren om hun vaderland te verdedigen, neemt slechts een fractie op elk gegeven moment deel aan gevechten. De rest, gevangen in het ritme van de rotatie van de oorlog, trekt zich terug achter de frontlinies om te rusten, te hercalibreren en hun uitrusting te repareren. Daar maken ze deel uit van het alledaagse landschap, een constant maar stil symbool van de onverbiddelijke strijd van de regio.</p>\n<p>In de nabij-frontsteden Kramatorsk en Sloviansk, die sinds 2014 de druk van de Russische agressie hebben doorstaan, houdt het leven zich stevig vast aan het idee van \"business as usual\". Ondanks de bijna constante barrage van artillerie en ballistische aanvallen – die zowel burgers als soldaten het leven kosten – weigeren deze steden te stoppen. Cafés zoemen van stille veerkracht, waar soldaten, vrijwilligers, journalisten en lokale bewoners worden bediend. Zonovergoten terrassen langs de straten bieden goedkope cappuccino's, een eenvoudige maar standvastige troost. Onder het ochtendlicht wordt cafeïne een levenslijn, die energie herstelt na slapeloze nachten van onophoudelijke bombardementen, de geesten van Oekraïne's verdedigers scherpend terwijl de oorlog voortkruipt naar zijn derde jaar. En op de een of andere manier, miraculously, blijven de straten vol – jong en oud, mannen en vrouwen, soldaten en burgers – die door de ruïnes van de oorlog bewegen met een stille vastberadenheid die weigert te buigen.</p>\n<p>De nachten in Donbas zijn een symfonie van verre vernietiging – de diepe dreun van artillerie; de scherpe knal van uitgaande granaten; en het lage, dreigende gerommel van Grad-raketten die op slechts 20 kilometer afstand exploderen. Met alcohol verboden en de straten afgesloten door een avondklok die om negen uur begint, vallen de steden in een griezelige stilte, alleen doorbroken door het doffe gebrul van de oorlog aan de randen van het bewustzijn. Russische aanvallen, meedogenloos en willekeurig, slaan nu vaker toe, doordringend in burgerhuizen, militaire depots en appartementen. Degenen die het geluk hebben om een paar uur slaap te kunnen snappen, worden vaak wakker geschud door de schok van een andere explosie.</p>\n<p>De ochtend sluipt binnen met een vreemde soort ritme. De straten, leeg en nog steeds onder de sluier van de nacht, beginnen te bewegen als gepensioneerden naar de markten marcheren, tassen met zelfgekweekte groenten in de hand, en soldaten de motoren van oude Europese vrachtwagens starten, op weg naar de gevaarlijke “nul-lijn”. Toch beweegt de stad nooit met urgentie – er is hier geen haast. Donbas, net als de oorlog zelf, kruipt in een traag tempo, alsof de tijd is verdikt, de stroom zwaar van verwoesting. De oorlog komt dichterbij, zijn pad bezaaid met de resten van een wereld die de lokale bevolking decennia heeft opgebouwd, dreigend de laatste overgebleven steden te verslinden met zijn langzame, insidieuze kruip.</p>\n<p><strong>Vrije tijd </strong></p>\n<p>Bijna drie jaar lang, hoewel in sommige regio's meer dan een decennium, draait het leven in Oekraïne om de meedogenloze schaduw van de oorlog, met de brute invasie van Rusland die zijn gewicht over alles werpt. Toch zijn het voor degenen die elke dag met de aanwezigheid van de oorlog leven, de zeldzame momenten van rust die echte troost bieden. In deze vluchtige pauzes tussen de gevechten en de slijtage van de dagelijkse ontberingen, klampen burgers en soldaten zich vast aan de stille ruimtes die bestaan buiten de frontlinies. Ze dromen niet van grote reizen naar het buitenland, maar eerder van de eenvoudige tussenmomenten: een kort uur buiten, de warmte van een familiebijeenkomst, een zwempartij in een nabijgelegen rivier, of een middag in de tuin werken.</p>\n<p>In Sloviansk, van de eerste warmte van de lente tot de frisse dagen van de late herfst, worden de zoutwatermeren een verzamelplaats voor de inwoners van de stad en de soldaten die in de buurt zijn gestationeerd. De meren, glinsterend onder de brede Oekraïense lucht, zijn bezaaid met mensen die zachtjes in het water bobberen, hun bewegingen traag en loom. Kinderen racen voorbij op hun fietsen, slalommend door de menigte, terwijl de meer atletische soldaten steady rondjes zwemmen over het meer, doelgericht door het water snijdend. Oudere mannen en vrouwen drijven op hun rug, met uitgestrekte armen, genietend van het zeldzame gevoel van gewichtloosheid, hun gezichten naar de zon gekeerd.</p>\n<p>Langs de oever bewegen lokale ondernemers zich door de clusters van zonaanbidders, die frisdranken en schalen met zelfgebakken gebak aanbieden, de geur van versgebakken deeg vermengd met de zoute geur van het meer. Gesprekken zoemen zachtjes in de lucht, onderbroken door af en toe een lach, alsof de oorlog aan de randen van de stad een verre droom was. Maar dat is het niet. Het verre gerommel van artillerie, de scherpe knal van explosies, en het af en toe gebrul van een gevechtsvliegtuig herinneren iedereen eraan dat het front niet ver weg is. Toch, hier, in deze gestolen momenten van vrede, laten de mensen van Sloviansk, gehard door jaren van conflict, zichzelf ontspannen, ademhalen.</p>\n<p>Enkele kilometers van de stad, langs een rustige rivier die zijn weg naar Sloviansk kronkelt, verzamelt een groep soldaten zich rond een klein vuur. De kolen knisperen zachtjes terwijl ze Coca-Cola en Fanta drinken, terwijl de geur van gegrilde shashlik de lucht vul. Gelach stijgt tussen hen op, gemakkelijk en ongedwongen, terwijl ze verhalen delen van het front – verhalen van nabijbijna, dagelijkse uitdagingen, en de onwankelbare band die ze hebben gesmeed in de smeltkroes van de oorlog. Dmytro, een 25-jarige soldaat uit centraal Oekraïne, zit met een hengel in de hand, zijn lijn in de langzaam stromende rivier werpend. Terwijl hij foto's van zijn kinderen laat zien, flikkert trots in zijn ogen, hoewel er een stille droefheid net onder de oppervlakte blijft. \"Ik heb ze al jaren niet gezien,\" bekent hij, zijn stem verzacht door de afstand die hem van zijn familie scheidt.</p>\n<p>Maar hier, aan de oever van de rivier, met de zon die zijn gouden licht over het water werpt, is er weinig ruimte voor verdriet. Dmytro leert ons hoe we vliegvissen, geduldig demonstreert. \"Het is hier gemakkelijker, in deze ondiepe wateren,\" legt hij uit. Hoewel de gevaren van de “nul-lijn” in hun nabije toekomst dreigen, is de sfeer verrassend licht. Dmytro en zijn kameraden genieten van de warmte van de zomerse zon, grappen makend en verhalen uitwisselend alsof de oorlog werelden ver weg was. Voor een moment houdt de schoonheid van het Donbas-landschap hen in een korte pauze, biedt een glimp van normaliteit te midden van de chaos die slechts kilometers verderop is. Hier, omringd door bomen en water, zijn ze gewoon mannen die genieten van de eenvoudige geneugten van het leven: een vuur, een maaltijd, en het stille gezelschap van vrienden. Verhalen zoals deze zijn overal in Donbas en in veel van Oekraïne's door oorlog verscheurde regio's te vinden, verweven in de dagelijkse stof van het leven te midden van het conflict.</p>\n<p><strong>Dromen van de toekomst</strong></p>\n<p>Ondanks de vele verschrikkingen bloeit de vreugde nog steeds in Donbas. Gezinnen blijven tuinen aanleggen, hun huizen herbouwen en dromen van een toekomst voorbij de oorlog. In de ruïnes van een klein stadje 40 kilometer ten noorden van Sloviansk, net over de regionale grens van Charkov-Donetsk, werkt een gezin onvermoeibaar om te herstellen wat er nog over is van hun huis en leven. Kam’yanka, twee keer verwoest door de frontlinie van de Russische invasie in 2022, is gereduceerd tot puin. Van de 1.200 inwoners zijn er minder dan 20 teruggekeerd. Toch koesteren degenen die dat wel hebben gedaan, zoals Viktor en Larissa, grote dromen. Ze zijn begonnen met het opruimen van hun land van mijnen, meestal zonder de hulp van professionals, en zijn nu langzaam hun huis aan het herbouwen zonder stroom of stromend water.</p>\n<p>Viktor en Larissa, na te zijn gevlucht in de eerste weken van de oorlog, keerden eind 2022 terug om hun verwoeste dorp te vinden. Twee jaar later hebben ze bijna hun huis herbouwd, dat ooit door Russische artillerie was verwoest. Ze hebben hun geplunderde badkamer gerepareerd, een nieuw dak boven hun hoofd geplaatst, en beginnen zich weer thuis te voelen. “We zijn hier geboren, onze ouders en kinderen zijn hier geboren. We zien onszelf nergens anders dan op dit land,” zegt Larissa. Deze zomer, ondanks Viktor’s val van het dak en de daaropvolgende operatie, hebben ze voor hun tuin gezorgd, pompoenen, maïs en tomaten geoogst. Larissa serveert met trots zelfgemaakte met kool gevulde broodjes aan bezoekers. Temidden van de ontberingen koesteren ze de eenvoudige geneugten van het leven – samen zijn met hun honden, verhalen delen met passerende journalisten, en de hoop omarmen dat alles goed zal komen. “We zullen de Russen niet de voldoening geven ons van ons land te verdrijven,” vertelt Larissa aan <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>In veel opzichten zijn Larissa en Viktor gelukkig. Hun stad werd bevrijd in het eerste jaar van de oorlog. Maar voor honderden duizenden in Donbas blijft de toekomst een verre droom. Rusland blijft oprukken naar Pokrovsk, Kramatorsk en talloze andere steden en dorpen, waardoor burgers gedwongen worden te vluchten per trein en auto. Velen blijven, gevangen in het pad van het oprukkende Russische leger, hun hoop in onzekerheid gesuspendeerd. Dit zijn de mensen voor wie de verdedigers van Oekraïne vechten, voor wie het Westen miljarden aan hulp stuurt, en voor wie de wereld niet mag vergeten. Uiteindelijk gaat deze oorlog niet over tanks, vliegtuigen of granaten. Het gaat om mensen – hun vrijheden, hun verlangen naar democratie, en hun onwrikbare vastberadenheid om hun lot terug te eisen.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> is een onafhankelijke onderzoeker, oprichter van het boutique-analytische bedrijf Reaktion Group, analist bij het politieke analyseproject R.Politik, en redacteur bij RANE. Hij heeft diploma's van de University of British Columbia in Canada, de Universiteit van Heidelberg in Duitsland en de Staatsuniversiteit van St. Petersburg, Rusland.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.604",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Scènes van conflict uit Oekraïne blijven de rapporten over de aanhoudende Russische invasie domineren. Desondanks verloopt de oorlog aan het front in een vrij traag tempo. Dit weerspiegelt de aanpassing van de lokale bevolking aan het conflict, waarbij mensen kleine momenten van normaliteit stelen in hun dagelijkse leven.</I>\n<br><br>\nAan een koele, blauwgroene rivier, op slechts enkele minuten van de oostelijke Oekraïense stad Sloviansk, proberen Oekraïense soldaten van een mortierbrigade te ontspannen. De donkergroene militaire 4x4 die hen van het front heeft gebracht, staat nu stil terwijl ze vislijnen in het water werpen. De visvangst is slecht, met weinig meer dan rimpelingen, maar de vangst doet er niet toe. Voor deze soldaten is de kans om vlees te grillen, drankjes te delen en te lachen in de open lucht meer waard dan welke vis ze ook maar zouden kunnen vangen. Hier, ver weg van de oorlog, vertraagt de tijd, en de eenvoudige daad van samen zijn in de natuur wordt een vluchtige schat.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.605",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Живот на фронта: живот и оцеляване в руската война в източна Украйна",
                key:"uid": string:"4bdd4231-2173-4b1f-9f7f-5f1d13074be1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>За много хора, независимо дали на Запад или в сърцето на Киев, войната остава далечна абстракция – полуреалност, свидетелствана само през екрани или чуто в кратките телефонни разговори с братя, синове и съпрузи, разположени далеч. Истинската текстура на живота на фронтовата линия, суровият опит на тези в източната част на страната, изглежда далечен, дори нереален. В градове като Славянск хората живеят с войната всеки ден, нейното присъствие е тежко и неизбежно, но в други части на Украйна, дори в рамките на същата страна, има разделение. Много от тях никога няма да разберат напълно тежестта на конфликта, носен от тези на изток.</p>\n<p>Медийната отразяване, движено от статистики и анализи, често редуцира войната до числа: милиарди в помощ, замразени руски активи, доставени танкове, стотици хиляди мъртви или ранени. Заглавията броят жертвите на цивилни – 22 убити в Харков вчера, десетки хиляди загубени в Мариупол – но тези цифри, колкото и важни да са за разбирането на мащаба на опустошението, не успяват да уловят човешкия аспект. Те пренебрегват индивидуалните истории, лицата и съдбите на хората, които живеят с войната ден след ден, тези, които защитават Украйна, и цивилните, които понасят ужасите, наложени им.</p>\n<p><strong>Животът в и около Донбас </strong></p>\n<p>Много хора може да се изненадат, когато научат, че темпото на руската агресия в Донбас е доста бавно. Въпреки това, военното присъствие е неизбежно, вплитайки се в тъканта на ежедневието. Солдатите се задържат на всеки ъгъл – опрени на улични лампи, пушещи край пътя, зареждащи танковете си на местната бензиностанция WOG или крадейки моменти с жените и приятелките си. Въпреки всичкото си присъствие, действителните боеве са рядко явление. Сред стотиците хиляди украински войници, които се осмеляват в окопите, за да защитят родината си, само малка част участват в битка в даден момент. Останалите, уловени в ритъма на войната, отстъпват зад фронтовите линии, за да почиват, пренастройват и ремонтират оборудването си. Там те образуват част от ежедневния пейзаж, постоянен, но тих символ на неумолимата борба на региона.</p>\n<p>В близките до фронта градове Краматорск и Славянск, които устояват на тежестта на руската агресия от 2014 г., животът се държи здраво за понятието \"бизнес както обикновено\". Въпреки почти постоянния обстрел от артилерия и балистични удари – отнемащи живота на цивилни и войници – тези градове отказват да спрат. Кафенета бучат с тихо упорство, обслужвайки войници, доброволци, журналисти и местни жители. Слънчевите тераси по улиците предлагат евтини капучино, прост, но устойчив комфорт. Под утринната светлина, кофеинът става спасителна линия, възстановявайки енергията след безсънни нощи на безмилостен обстрел, остривайки умовете на защитниците на Украйна, докато войната се приближава към третата си година. И по някакъв начин, чудодейно, улиците остават пълни – млади и стари, мъже и жени, войници и цивилни – преминаващи през руините на войната с тихо решителност, която отказва да се огъне.</p>\n<p>Нощите в Донбас са симфония от далечно разрушение – дълбокият удар на артилерията; остър трясък на изстрелващи снаряди; и ниският, заплашителен тътен на ракети Град, експлодиращи само на 20 километра разстояние. С алкохол забранен и улиците заключени от вечерен час, който започва в девет часа, градовете потъват в зловеща тишина, нарушавана само от тъпането на войната на ръба на съзнанието. Руски атаки, безмилостни и произволни, удрят все по-често, разкъсвайки цивилни домове, военни складове и жилищни блокове. Тези, които имат късмета да хванат няколко часа сън, често биват събуждани от треперенето на нова експлозия.</p>\n<p>Утринта се прокрадва с странен ритъм. Улиците, опустошени и все още под покривалото на нощта, започват да се събуждат, докато пенсионерите маршируваха към пазарите, носейки чанти с домашно отгледани зеленчуци, а войниците стартират двигателите на стари европейски камиони, тръгвайки към опасната \"нула линия\". Но градът никога не се движи с спешност – тук няма бързане. Донбас, като самата война, пълзи с бавна скорост, сякаш времето е сгъстено, течението му е тежко от разрушение. Войната се приближава, пътят й е осеян с остатъците от свят, който местните жители са изграждали десетилетия, заплашвайки да погълне последните останали градове с бавната си, подмолна стъпка.</p>\n<p><strong>Свободно време </strong></p>\n<p>Вече почти три години, макар в някои региони повече от десетилетие, животът в Украйна се върти около неумолимата сянка на войната, с бруталната инвазия на Русия, която хвърля тежестта си върху всичко. Но за тези, които живеят с присъствието на войната всеки ден, рядките моменти на отдих предлагат истинско утешение. В тези мимолетни паузи между битките и ежедневните трудности, цивилни и войници се хващат за тихите пространства, които съществуват извън фронтовите линии. Те не мечтаят за грандиозни пътувания в чужбина, а по-скоро за простите междинни моменти: кратък час навън, топлината на семейно събиране, плуване в близката река или следобед, прекаран в градината.</p>\n<p>В Славянск, от първото топло време на пролетта до хладните дни на късната есен, соленоводните езера стават място за събиране на жителите на града и войниците, разположени наблизо. Езерцата, блестящи под широкото украинско небе, са осеяни с хора, които плават нежно във водата, движенията им бавни и лениви. Децата минават покрай тях на велосипедите си, плетейки се през тълпите, докато по-атлетичните войници плуват стабилни обиколки през езерото, прорязвайки водата с цел. Възрастни мъже и жени плуват по гръб, с разтегнати ръце, наслаждавайки се на рядкото усещане за безтегловност, лицата им обърнати към слънцето.</p>\n<p>По брега местни предприемачи се движат между групите на слънчевите бани, предлагайки сода и подноси с домашно приготвени сладкиши, миризмата на прясно изпечено тесто се смесва със соления аромат на езерото. Разговорите тихо бучат във въздуха, прекъсвани от случайни смехове, сякаш войната извън града е далечен сън. Но не е. Далечният тътен на артилерията, остър трясък на експлозии и случайният рев на изтребител напомнят на всички, че фронтът не е далеч. Но тук, в тези откраднати моменти на мир, хората от Славянск, закалени от години на конфликт, позволяват на себе си да се отпуснат, да дишат.</p>\n<p>Само на няколко километра от града, по тихата река, която се вие към Славянск, група войници се събира около малък огън. Въглените тихо пука, докато пият Кока-Кола и Фанта, а миризмата на скара с шашлик запълва въздуха. Смехът се издига между тях, лесен и незащитен, докато споделят истории от фронта – разкази за близки срещи, ежедневни предизвикателства и непоклатимата връзка, която са изградили в огъня на войната. Дмитро, 25-годишен войник от централна Украйна, седи с въдица в ръка, хвърляйки линията си в бавно движещата се река. Докато показва снимки на децата си, гордост проблясва в очите му, въпреки че тихата тъга остава точно под повърхността. \"Не съм ги виждал от години,\" признава той, гласът му е омекотен от разстоянието, което го разделя от семейството му.</p>\n<p>Но тук, на ръба на реката, със слънцето, което хвърля златната си светлина върху водата, има малко място за тъга. Дмитро ни учи как да ловим риба с муха, демонстрирайки с търпение. \"Тук е по-лесно, в тези плитки води,\" обяснява той. Въпреки че опасностите на \"нула линия\" надвисват в близкото им бъдеще, настроението е изненадващо леко. Дмитро и другарите му се наслаждават на топлината на летните слънце, шегувайки се и разменяйки истории, сякаш войната е на светове разстояние. За момент, красотата на Донбаския пейзаж ги държи в кратка пауза, предлагайки вкус на нормалност сред хаоса само на километри разстояние. Тук, заобиколени от дървета и вода, те са просто мъже, наслаждаващи се на простите удоволствия на живота: огън, храна и тихата компания на приятели. Истории като тези изобилстват из Донбас и много от войнствените региони на Украйна, вплетени в ежедневната тъкан на живота сред конфликта.</p>\n<p><strong>Мечтаейки за бъдещето</strong></p>\n<p>Въпреки многото ужаси, радостта все още цъфти в Донбас. Семействата продължават да засаждат градини, да възстановяват домовете си и да мечтаят за бъдеще извън войната. В руините на малко село на 40 километра на север от Славянск, точно над регионалната граница Харков-Донецк, едно семейство работи неуморно, за да възстанови това, което е останало от дома и живота им. Кам’янка, два пъти погълната от фронтовата линия на руската инвазия през 2022 г., беше превърната в руини. От 1,200-те си жители, по-малко от 20 са се върнали. Но тези, които са, като Виктор и Лариса, имат големи мечти. Започнали са с разчистването на земята си от мини, обикновено без помощта на професионалисти, и сега бавно възстановяват дома си без електричество или течаща вода.</p>\n<p>Виктор и Лариса, след като избягаха в ранните седмици на войната, се върнаха в края на 2022 г., за да намерят селото си разрушено. Две години по-късно, те почти са завършили възстановяването на къщата си, веднъж разбита от руската артилерия. Те са ремонтирали ограбената си баня, поставили нов покрив над главите си и започнали отново да се чувстват у дома. “Родени сме тук, нашите родители и деца са родени тук. Не се виждаме никъде освен на тази земя,” казва Лариса. Това лято, въпреки падането на Виктор от покрива и последващата операция, те се грижат за градината си, събирайки тикви, царевица и домати. Лариса, с гордост, сервира домашно приготвени питки с зеле на посетителите. Сред трудностите те ценят простите удоволствия на живота – да бъдат с кучетата си, да споделят истории с минаващи журналисти и да прегръщат надеждата, че всичко ще бъде наред. “Няма да дадем на руснаците удоволствието да ни прогонят от земята ни,” казва Лариса на <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>По много начини, Лариса и Виктор са късметлии. Неговото село беше освободено в първата година на войната. Но за стотици хиляди в Донбас, бъдещето остава далечна мечта. Русия продължава да напредва към Покровск, Краматорск и безброй други градове и села, принуждавайки цивилните да бягат с влак и кола. Много остават, уловени в пътя на приближаващата руска армия, надеждите им висят в несигурност. Това са хората, за които защитниците на Украйна се борят, за които Западът изпраща милиарди в помощ и за които светът не трябва да забравя. В крайна сметка, тази война не е за танкове, изтребители или снаряди. Тя е за хора – техните свободи, тяхното желание за демокрация и тяхната непоклатима решимост да възвърнат съдбите си.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Джошуа Р. Кроекер</strong> е независим изследовател, основател на бутиковата аналитична фирма Reaktion Group, анализатор на политическия анализаторски проект R.Politik и редактор в RANE. Той има дипломи от Университета на Британска Колумбия в Канада, Университета в Хайделберг в Германия и Държавния университет в Санкт Петербург, Русия.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.688",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Сцени на конфликт от Украйна продължават да доминират в репортажите относно текущата руска инвазия. Въпреки това, войната се движи с доста бавен темп на фронта. Това отразява адаптацията на местното население към конфликта, като хората крадат малки моменти на нормалност в ежедневието си.</I>\n<br><br>\nНа хладна, синьо-зелена река само на минути от източния украински град Словянск, украински войници от мортирна бригада се опитват да се отпуснат. Тъмнозеленото военно 4x4, което ги е довело от фронта, сега седи бездейно, докато те хвърлят рибарски въдици във водата. Риболовът е слаб, даващ малко повече от вълни, но уловът не е важен. За тези войници, възможността да сготвят месо, да споделят напитки и да се смеят на открито струва повече от всяка риба, която биха могли да извадят. Тук, далеч от войната, времето се забавя, а простият акт на събиране в природата става мимолетно съкровище.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.689",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Život na frontu: život i preživljavanje u ratu Rusije u istočnoj Ukrajini",
                key:"uid": string:"535fe1ed-3aea-4b45-8846-4fc9fe0f524c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.469",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Η ζωή στο μέτωπο: ζώντας και επιβιώνοντας στον πόλεμο της Ρωσίας στην ανατολική Ουκρανία",
                key:"uid": string:"6ebe5b52-e14d-4925-96d8-de6d22177197",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Για πολλούς, είτε στη Δύση είτε στην καρδιά του Κιέβου, ο πόλεμος παραμένει μια μακρινή αφαίρεση – μια ημι-πραγματικότητα, που παρατηρείται μόνο μέσω οθονών ή ακούγεται στις σύντομες τηλεφωνικές κλήσεις από αδέλφια, γιους και συζύγους που είναι σταθμευμένοι μακριά. Η αληθινή υφή της ζωής στην πρώτη γραμμή, η ωμή εμπειρία εκείνων που βρίσκονται στα ανατολικά της χώρας, φαίνεται απομακρυσμένη, ακόμη και μη ρεαλιστική. Σε πόλεις όπως η Σλοβιάνσκ, οι άνθρωποι ζουν με τον πόλεμο κάθε μέρα, η παρουσία του βαριά και αναπόφευκτη, ωστόσο σε άλλες περιοχές της Ουκρανίας, ακόμη και μέσα στην ίδια τη χώρα, υπάρχει ένα χάσμα. Πολλοί δεν θα κατανοήσουν ποτέ πλήρως το βάρος της σύγκρουσης που φέρουν εκείνοι στα ανατολικά.</p>\n<p>Η κάλυψη των ΜΜΕ, που καθοδηγείται από στατιστικά και αναλύσεις, συχνά μειώνει τον πόλεμο σε αριθμούς: δισεκατομμύρια σε βοήθεια, παγωμένα ρωσικά περιουσιακά στοιχεία, παραδιδόμενα τανκς, εκατοντάδες χιλιάδες νεκροί ή τραυματίες. Οι τίτλοι μετρούν τον απολογισμό των πολιτικών ζωών – 22 νεκροί στο Χάρκοβο χθες, δεκάδες χιλιάδες χαμένοι στη Μαριούπολη – αλλά αυτά τα νούμερα, όσο ζωτικής σημασίας κι αν είναι για την κατανόηση της κλίμακας της καταστροφής, αποτυγχάνουν να αποτυπώσουν τη ανθρώπινη διάσταση. Αγνοούν τις ατομικές ιστορίες, τα πρόσωπα και τις μοίρες των ανθρώπων που ζουν με τον πόλεμο μέρα με τη μέρα, εκείνων που υπερασπίζονται την Ουκρανία, και των πολιτών που υπομένουν τον τρόμο που τους επιβάλλεται.</p>\n<p><strong>Η ζωή στο Ντονμπάς </strong></p>\n<p>Μπορεί να εκπλήξει πολλούς να μάθουν ότι ο ρυθμός του ρωσικού πολέμου επιθετικότητας στο Ντονμπάς είναι αρκετά αργός. Η στρατιωτική παρουσία, ωστόσο, είναι αναπόφευκτη, υφαίνοντας τον εαυτό της στον ιστό της καθημερινής ζωής. Οι στρατιώτες παραμονεύουν σε κάθε γωνία – στηρίζονται σε φανούς, καπνίζουν δίπλα στο δρόμο, γεμίζουν τα τανκς τους στον τοπικό σταθμό καυσίμων WOG, ή κλέβουν στιγμές με τις συζύγους και τις φίλες τους. Ωστόσο, παρά την παρουσία τους, η πραγματική μάχη είναι σπάνια θέα. Μεταξύ των εκατοντάδων χιλιάδων Ουκρανών στρατιωτών που ρισκάρουν στις τάφρους για να υπερασπιστούν την πατρίδα τους, μόνο ένα κλάσμα συμμετέχει σε μάχες ανά πάσα στιγμή. Οι υπόλοιποι, πιασμένοι στον ρυθμό της περιστροφής του πολέμου, υποχωρούν πίσω από τις γραμμές του μετώπου για να ξεκουραστούν, να επαναρυθμίσουν και να επισκευάσουν τον εξοπλισμό τους. Εκεί, αποτελούν μέρος του καθημερινού τοπίου, ένα σταθερό αλλά ήσυχο σύμβολο της αδιάκοπης πάλης της περιοχής.</p>\n<p>Στις πόλεις κοντά στο μέτωπο, όπως η Κραματόρσκ και η Σλοβιάνσκ, που έχουν αντέξει το βάρος της ρωσικής επιθετικότητας από το 2014, η ζωή κρατιέται σφιχτά στην έννοια του \"καθημερινού\". Παρά την σχεδόν συνεχόμενη βροχή πυροβολικού και βαλλιστικών επιθέσεων – που απαιτούν τις ζωές πολιτών και στρατιωτών εξίσου – αυτές οι πόλεις αρνούνται να σταματήσουν. Τα καφέ βουίζουν με ήσυχη αντοχή, εξυπηρετώντας στρατιώτες, εθελοντές, δημοσιογράφους και ντόπιους. Οι ηλιόλουστες ταράτσες κατά μήκος των δρόμων προσφέρουν φθηνούς καπουτσίνο, μια απλή αλλά σταθερή παρηγοριά. Κάτω από το πρωινό φως, η καφεΐνη γίνεται μια σωτηρία, αποκαθιστώντας την ενέργεια μετά από αϋπνίες νύχτες αδιάκοπης βομβαρδισμού, οξύνει τις σκέψεις των υπερασπιστών της Ουκρανίας καθώς ο πόλεμος προχωρά προς το τρίτο έτος του. Και κάπως, θαυματουργά, οι δρόμοι παραμένουν γεμάτοι – νέοι και γέροι, άνδρες και γυναίκες, στρατιώτες και πολίτες – κινούνται μέσα από τα ερείπια του πολέμου με μια ήσυχη αποφασιστικότητα που αρνείται να υποχωρήσει.</p>\n<p>Οι νύχτες στο Ντονμπάς είναι μια συμφωνία από μακρινή καταστροφή – ο βαθύς θρόισμα του πυροβολικού; η κοφτερή κρότη του εξωτερικού πυροβολισμού; και ο χαμηλός, απειλητικός βρυχηθμός των ρουκετών Grad που εκρήγνυνται μόλις 20 χιλιόμετρα μακριά. Με το αλκοόλ απαγορευμένο και τους δρόμους κλειδωμένους από μια απαγόρευση κυκλοφορίας που ξεκινά στις εννέα, οι πόλεις πέφτουν σε μια παράξενη σιωπή, που διακόπτεται μόνο από τον θαμπό θόρυβο του πολέμου στα άκρα της συνείδησης. Οι ρωσικές επιθέσεις, αδιάκοπες και αδιάκριτες, χτυπούν πιο συχνά τώρα, σκίζοντας τα σπίτια των πολιτών, στρατιωτικές αποθήκες και πολυκατοικίες. Αυτοί που είναι αρκετά τυχεροί για να κλέψουν μερικές ώρες ύπνου συχνά ξυπνούν από τον κλονισμό μιας άλλης έκρηξης.</p>\n<p>Το πρωί εισβάλλει με έναν παράξενο ρυθμό. Οι δρόμοι, άδειοι και ακόμα κάτω από το πέπλο της νύχτας, αρχίζουν να κινούνται καθώς οι συνταξιούχοι βαδίζουν προς τις αγορές, με τσάντες από σπιτικά λαχανικά στο χέρι, και οι στρατιώτες βάζουν μπροστά τους τους κινητήρες παλιών ευρωπαϊκών φορτηγών, κατευθυνόμενοι προς τη επικίνδυνη \"γραμμή μηδέν\". Ωστόσο, η πόλη ποτέ δεν κινείται με επείγουσα ανάγκη – δεν υπάρχει βιασύνη εδώ. Το Ντονμπάς, όπως και ο πόλεμος, σέρνεται με αργό ρυθμό, σαν ο χρόνος να έχει παχύνει, η ροή του βαριά με καταστροφή. Ο πόλεμος πλησιάζει, η πορεία του γεμάτη με τα υπολείμματα ενός κόσμου που οι ντόπιοι πέρασαν δεκαετίες χτίζοντας, απειλώντας να καταπιεί τις τελευταίες πόλεις που στέκονται με την αργή, ύπουλη κίνησή του.</p>\n<p><strong>Ελεύθερος χρόνος </strong></p>\n<p>Για σχεδόν τρία χρόνια τώρα, αν και σε ορισμένες περιοχές περισσότερο από μια δεκαετία, η ζωή στην Ουκρανία περιστρέφεται γύρω από τη relentless σκιά του πολέμου, με την βίαιη εισβολή της Ρωσίας να ρίχνει το βάρος της σε όλα. Ωστόσο, για εκείνους που ζουν με την παρουσία του πολέμου κάθε μέρα, είναι οι σπάνιες στιγμές ανακούφισης που προσφέρουν αληθινή παρηγοριά. Σε αυτές τις φευγαλέες παύσεις μεταξύ των μαχών και της καθημερινής σκληρότητας, οι πολίτες και οι στρατιώτες κρατούν σφιχτά τους ήσυχους χώρους που υπάρχουν πέρα από τις γραμμές του μετώπου. Ονειρεύονται όχι μεγάλες ταξιδιωτικές περιπέτειες στο εξωτερικό, αλλά μάλλον τις απλές ενδιάμεσες στιγμές: μια σύντομη ώρα έξω, τη ζεστασιά μιας οικογενειακής συγκέντρωσης, μια βουτιά σε ένα κοντινό ποτάμι, ή ένα απόγευμα φροντίζοντας τον κήπο.</p>\n<p>Στη Σλοβιάνσκ, από την πρώτη ζεστασιά της άνοιξης μέχρι τις δροσερές μέρες του φθινοπώρου, οι αλμυρές λίμνες γίνονται τόπος συγκέντρωσης για τους κατοίκους της πόλης και τους στρατιώτες που είναι σταθμευμένοι κοντά. Οι λίμνες, που αστράφτουν κάτω από τον ευρύ ουκρανικό ουρανό, είναι γεμάτες με ανθρώπους που επιπλέουν απαλά στο νερό, οι κινήσεις τους αργές και νωθρές. Τα παιδιά τρέχουν με τα ποδήλατά τους, πλέκοντας μέσα από τα πλήθη, ενώ οι πιο αθλητικοί στρατιώτες κολυμπούν σταθερές διαδρομές στη λίμνη, κόβοντας το νερό με σκοπό. Οι ηλικιωμένοι άνδρες και γυναίκες επιπλέουν ανάσκελα, με τα χέρια τους απλωμένα, απολαμβάνοντας την σπάνια αίσθηση της έλλειψης βάρους, τα πρόσωπά τους στραμμένα προς τον ήλιο.</p>\n<p>Κατά μήκος της ακτής, οι τοπικοί επιχειρηματίες πλέκονται μέσα από τις ομάδες των λουόμενων, προσφέροντας αναψυκτικά και δίσκους σπιτικών γλυκών, η μυρωδιά της φρέσκιας ζύμης αναμειγνύεται με την αλμυρή μυρωδιά της λίμνης. Οι συνομιλίες βουίζουν απαλά στον αέρα, διακοπτόμενες από το περιστασιακό γέλιο, σαν ο πόλεμος πέρα από τα όρια της πόλης να ήταν ένα μακρινό όνειρο. Αλλά δεν είναι. Ο μακρινός βρυχηθμός του πυροβολικού, η κοφτερή κρότη των εκρήξεων, και ο περιστασιακός θόρυβος ενός μαχητικού αεροσκάφους υπενθυμίζουν σε όλους ότι το μέτωπο δεν είναι μακριά. Ωστόσο εδώ, σε αυτές τις κλεμμένες στιγμές ειρήνης, οι άνθρωποι της Σλοβιάνσκ, σκληραγωγημένοι από χρόνια σύγκρουσης, επιτρέπουν στον εαυτό τους να χαλαρώσουν, να αναπνεύσουν.</p>\n<p>Μόλις λίγα χιλιόμετρα από την πόλη, κατά μήκος ενός ήσυχου ποταμού που διασχίζει τη Σλοβιάνσκ, μια ομάδα στρατιωτών συγκεντρώνεται γύρω από μια μικρή φωτιά. Οι κάρβουνοι τρίζουν απαλά καθώς πίνουν Coca-Cola και Fanta, ενώ η μυρωδιά του ψητού σασλίκ γεμίζει τον αέρα. Το γέλιο ανεβαίνει ανάμεσά τους, εύκολο και απροστάτευτο, καθώς μοιράζονται ιστορίες από το μέτωπο – διηγήσεις κοντινών κλήσεων, καθημερινών προκλήσεων, και του αδιάσπαστου δεσμού που έχουν δημιουργήσει στη φωτιά του πολέμου. Ο Ντμίτρο, ένας 25χρονος στρατιώτης από την κεντρική Ουκρανία, κάθεται με ένα καλάμι στο χέρι, ρίχνοντας τη γραμμή του στον αργά κινούμενο ποταμό. Καθώς δείχνει φωτογραφίες των παιδιών του, η περηφάνια αναβλύζει στα μάτια του, αν και μια ήσυχη θλίψη παραμένει ακριβώς από κάτω. \"Δεν τους έχω δει εδώ και χρόνια,\" παραδέχεται, η φωνή του μαλακώνει από την απόσταση που τον χωρίζει από την οικογένειά του.</p>\n<p>Αλλά εδώ, στην άκρη του ποταμού, με τον ήλιο να ρίχνει το χρυσό φως του πάνω στο νερό, υπάρχει λίγος χώρος για θλίψη. Ο Ντμίτρο μας διδάσκει πώς να ψαρεύουμε με μύγα, δείχνοντας με υπομονή. \"Είναι πιο εύκολο εδώ, σε αυτά τα ρηχά νερά,\" εξηγεί. Αν και οι κίνδυνοι της \"γραμμής μηδέν\" παραμονεύουν στο κοντινό τους μέλλον, η διάθεση είναι εκπληκτικά ελαφριά. Ο Ντμίτρο και οι σύντροφοί του απολαμβάνουν τη ζεστασιά του καλοκαιρινού ήλιου, αστειεύονται και ανταλλάσσουν ιστορίες σαν ο πόλεμος να ήταν κόσμους μακριά. Για μια στιγμή, η ομορφιά της υπαίθρου του Ντονμπάς τους κρατά σε μια σύντομη ανακούφιση, προσφέροντας μια γεύση κανονικότητας μέσα στο χάος που είναι μόλις λίγα χιλιόμετρα μακριά. Εδώ, περιτριγυρισμένοι από δέντρα και νερό, είναι απλώς άνδρες που απολαμβάνουν τις απλές χαρές της ζωής: μια φωτιά, ένα γεύμα, και την ήσυχη παρέα φίλων. Ιστορίες όπως αυτές αφθονούν σε όλο το Ντονμπάς και σε πολλές από τις κατεστραμμένες περιοχές της Ουκρανίας, υφασμένες στον καθημερινό ιστό της ζωής εν μέσω της σύγκρουσης.</p>\n<p><strong>Ονειρεύοντας το μέλλον</strong></p>\n<p>Παρά τους πολλούς τρόμους, η χαρά εξακολουθεί να ανθίζει στο Ντονμπάς. Οι οικογένειες συνεχίζουν να φυτεύουν κήπους, να ξαναχτίζουν τα σπίτια τους και να ονειρεύονται ένα μέλλον πέρα από τον πόλεμο. Στα ερείπια ενός μικρού χωριού 40 χιλιόμετρα βόρεια της Σλοβιάνσκ, ακριβώς πέρα από τα σύνορα των περιοχών Χάρκοβο-Ντονέτσκ, μια οικογένεια εργάζεται ακούραστα για να αποκαταστήσει ό,τι έχει απομείνει από το σπίτι και τη ζωή τους. Η Καμ’γιακα, που καταναλώθηκε δύο φορές από την πρώτη γραμμή της ρωσικής εισβολής το 2022, έχει μειωθεί σε ερείπια. Από τους 1.200 κατοίκους της, λιγότεροι από 20 έχουν επιστρέψει. Ωστόσο, αυτοί που έχουν επιστρέψει, όπως ο Βίκτορ και η Λαρίσα, έχουν μεγάλες φιλοδοξίες. Άρχισαν καθαρίζοντας τη γη τους από νάρκες, συνήθως χωρίς τη βοήθεια επαγγελματιών, και τώρα ξαναχτίζουν αργά το σπίτι τους χωρίς ρεύμα ή τρεχούμενο νερό.</p>\n<p>Ο Βίκτορ και η Λαρίσα, αφού διέφυγαν τις πρώτες εβδομάδες του πολέμου, επέστρεψαν στα τέλη του 2022 για να βρουν το χωριό τους κατεστραμμένο. Δύο χρόνια αργότερα, έχουν σχεδόν ολοκληρώσει την αποκατάσταση του σπιτιού τους, που είχε καταστραφεί από το ρωσικό πυροβολικό. Έχουν επισκευάσει το λεηλατημένο μπάνιο τους, έχουν βάλει μια νέα στέγη πάνω από τα κεφάλια τους, και έχουν αρχίσει να νιώθουν ξανά σαν στο σπίτι τους. “Εδώ γεννηθήκαμε, οι γονείς μας και τα παιδιά μας γεννήθηκαν εδώ. Δεν βλέπουμε τον εαυτό μας πουθενά αλλού παρά σε αυτή τη γη,” λέει η Λαρίσα. Αυτό το καλοκαίρι, παρά την πτώση του Βίκτορ από τη στέγη και την επακόλουθη χειρουργική επέμβαση, φρόντισαν τον κήπο τους, συγκομίζοντας κολοκύθες, καλαμπόκι και ντομάτες. Η Λαρίσα, με περηφάνια, σερβίρει σπιτικά ψωμάκια γεμιστά με λάχανο στους επισκέπτες. Μέσα στις δυσκολίες, εκτιμούν τις απλές χαρές της ζωής – να είναι με τους σκύλους τους, να μοιράζονται ιστορίες με περαστικούς δημοσιογράφους, και να αγκαλιάζουν την ελπίδα ότι όλα θα πάνε καλά. “Δεν θα δώσουμε στους Ρώσους την ικανοποίηση να μας διώξουν από τη γη μας,” λέει η Λαρίσα στο <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>Με πολλούς τρόπους, η Λαρίσα και ο Βίκτορ είναι τυχεροί. Το χωριό τους απελευθερώθηκε στον πρώτο χρόνο του πολέμου. Αλλά για εκατοντάδες χιλιάδες στο Ντονμπάς, το μέλλον παραμένει ένα μακρινό όνειρο. Η Ρωσία συνεχίζει να προχωρά προς το Ποκρόβσκ, την Κραματόρσκ και αμέτρητες άλλες πόλεις και χωριά, αναγκάζοντας τους πολίτες να φύγουν με τρένο και αυτοκίνητο. Πολλοί παραμένουν, πιασμένοι στην πορεία του προσεγγίζοντος ρωσικού στρατού, οι ελπίδες τους ανασταλμένες στην αβεβαιότητα. Αυτοί είναι οι άνθρωποι για τους οποίους οι υπερασπιστές της Ουκρανίας μάχονται, για τους οποίους η Δύση στέλνει δισεκατομμύρια σε βοήθεια, και για τους οποίους ο κόσμος δεν πρέπει να ξεχάσει. Στο τέλος, αυτός ο πόλεμος δεν αφορά τανκς, μαχητικά ή βλήματα. Αφορά τους ανθρώπους – τις ελευθερίες τους, την επιθυμία τους για δημοκρατία, και την αδιάκοπη αποφασιστικότητα τους να ανακτήσουν τις μοίρες τους.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ο Τζόσουα Ρ. Κρόκερ</strong> είναι ανεξάρτητος ερευνητής, ιδρυτής της boutique αναλυτικής εταιρείας Reaktion Group, αναλυτής στο πολιτικό αναλυτικό έργο R.Politik, και συντάκτης στο RANE. Κατέχει πτυχία από το Πανεπιστήμιο της Βρετανικής Κολομβίας στον Καναδά, το Πανεπιστήμιο του Χαϊδελβέργης στη Γερμανία και το Πανεπιστήμιο της Αγίας Πετρούπολης, Ρωσία.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.557",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Σκηνές σύγκρουσης από την Ουκρανία συνεχίζουν να κυριαρχούν στις αναφορές σχετικά με την τρέχουσα ρωσική εισβολή. Παρά αυτό, ο πόλεμος κινείται με μάλλον αργό ρυθμό στο μέτωπο. Αυτό αντικατοπτρίζει την προσαρμογή του τοπικού πληθυσμού στη σύγκρουση, με τους ανθρώπους να κλέβουν μικρές στιγμές κανονικότητας κατά τη διάρκεια της καθημερινής τους ζωής.</I>\r\n<br><br>\r\nΣε έναν δροσερό, γαλαζωπό-πράσινο ποταμό μόλις λίγα λεπτά από την ανατολική Ουκρανική πόλη Σλοβιάνσκ, Ουκρανοί στρατιώτες από μια ταξιαρχία όλμων προσπαθούν να χαλαρώσουν. Το σκούρο πράσινο στρατιωτικό 4x4 που τους έφερε από το μέτωπο τώρα κάθεται ανενεργό καθώς ρίχνουν τις γραμμές ψαρέματος στο νερό. Το ψάρεμα είναι φτωχό, αποδίδοντας λίγο περισσότερο από κυματισμούς, αλλά η ψαριά δεν έχει σημασία. Για αυτούς τους στρατιώτες, η ευκαιρία να ψήσουν κρέας, να μοιραστούν ποτά και να γελάσουν στον αέρα είναι πιο πολύτιμη από οποιοδήποτε ψάρι θα μπορούσαν να βγάλουν. Εδώ, μακριά από τον πόλεμο, ο χρόνος επιβραδύνεται, και η απλή πράξη του να είμαστε μαζί στη φύση γίνεται ένας φευγαλέος θησαυρός.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.293",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Savaşın ön cephesinde: Doğu Ukrayna'daki Rusya'nın savaşında yaşamak ve hayatta kalmak",
                key:"uid": string:"7b4795ed-9778-4b91-bfc0-a9bc141911f9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Birçok kişi için, ister Batı'da ister Kyiv'in kalbinde olsun, savaş uzak bir soyutlama olarak kalıyor - yalnızca ekranlar aracılığıyla tanık olunan, ya da uzakta konuşlanmış kardeşlerden, oğullardan ve kocalardan gelen kısa telefon görüşmelerinde duyulan yarı gerçeklik. Cephedeki yaşamın gerçek dokusu, ülkenin doğusundaki insanların ham deneyimi, uzak, hatta gerçek dışı hissediliyor. Sloviansk gibi şehirlerde, insanlar her gün savaşla yaşıyor, varlığı ağır ve kaçınılmaz, ancak Ukrayna'nın diğer bölgelerinde, aynı ülke içinde bile, bir ayrım var. Birçok kişi, doğudaki insanların taşıdığı çatışmanın ağırlığını asla tam olarak anlayamayacak.</p>\n<p>İstatistikler ve analizlerle yönlendirilen medya kapsamı, genellikle savaşı sayılara indirger: milyarlarca yardım, dondurulmuş Rus varlıkları, teslim edilen tanklar, yüz binlerce ölü veya yaralı. Başlıklar sivil hayatın kaybını sayıyor - dün Harkov'da 22 kişi öldü, Mariupol'da on binlerce kayıp - ancak bu rakamlar, yıkımın ölçeğini anlamak için ne kadar hayati olsalar da, insani boyutu yakalayamıyor. Bireysel hikayeleri, savaşla her gün yaşayan insanların yüzlerini ve kaderlerini göz ardı ediyor, Ukrayna'yı savunanları ve üzerlerine zorla dayatılan dehşeti katlanan sivilleri.</p>\n<p><strong>Donbas'ta yaşam </strong></p>\n<p>Birçok kişiyi, Rusya'nın Donbas'taki saldırganlık savaşının temposunun oldukça yavaş olduğunu öğrenmek şaşırtabilir. Ancak askeri varlık, günlük yaşamın dokusuna kaçınılmaz bir şekilde sarmalanmış durumda. Askerler her köşede bekliyor - lambaların yanında yaslanmış, yol kenarında sigara içiyor, yerel WOG benzin istasyonunda tanklarını dolduruyor veya eşleri ve kız arkadaşlarıyla anlar çalıyor. Ancak, tüm varlıklarına rağmen, gerçek çatışma nadir bir manzara. Vatanlarını savunmak için siperlere cesaretle giren yüz binlerce Ukraynalı asker arasında, yalnızca bir kısmı herhangi bir anda savaşta yer alıyor. Geri kalanlar, savaşın döngüsünün ritmine kapılmış olarak, dinlenmek, yeniden ayarlamak ve ekipmanlarını onarmak için cephe hatlarının arkasına çekiliyor. Orada, günlük manzaranın bir parçasını oluşturuyorlar, bölgenin amansız mücadelesinin sürekli ama sessiz bir sembolü.</p>\n<p>Kramatorsk ve Sloviansk gibi cepheye yakın şehirlerde, 2014'ten beri Rus saldırganlığının ağırlığına dayanmış olan yaşam, \"alışverişe devam\" kavramına sıkı sıkıya tutunuyor. Neredeyse sürekli topçu ve balistik saldırı bombardımanına rağmen - hem sivillerin hem de askerlerin hayatını alan - bu şehirler durmayı reddediyor. Kafeler, askerler, gönüllüler, gazeteciler ve yerel halkı ağırlayarak sessiz bir dirençle vızıldıyor. Sokaklardaki güneşli teraslar, ucuz cappuccino sunuyor, basit ama kararlı bir rahatlık. Sabah ışığında, kafein bir can simidi haline geliyor, uykusuz bombardıman gecelerinin ardından enerji geri kazandırıyor, Ukrayna'nın savunucularının zihinlerini keskinleştiriyor, savaş üçüncü yılına doğru ilerlerken. Ve bir şekilde, mucizevi bir şekilde, sokaklar dolu kalıyor - genç ve yaşlı, erkek ve kadın, askerler ve siviller - savaşın kalıntıları arasında bükülmeyi reddeden sessiz bir kararlılıkla hareket ediyorlar.</p>\n<p>Donbas'taki geceler, uzak yıkımın bir senfonisi - topçu ateşinin derin gürültüsü; çıkan mermilerin keskin çatlaması; ve sadece 20 kilometre uzakta patlayan Grad roketlerinin düşük, tehditkar gürültüsü. Alkol yasaklandığı ve sokaklar dokuzda başlayan bir sokağa çıkma yasağı ile kapatıldığı için, şehirler garip bir sessizliğe bürünüyor, yalnızca savaşın bilinç sınırlarının kenarındaki boğuk gürültüyle kesiliyor. Rus saldırıları, amansız ve ayrım gözetmeyen, artık daha sık vuruyor, sivil evlere, askeri depolara ve apartman bloklarına saldırıyor. Birkaç saat uyku yakalayabilenler, genellikle başka bir patlamanın sarsıntısıyla uyanıyorlar.</p>\n<p>Sabah, garip bir ritimle sızıyor. Sokaklar, boş ve hala gece örtüsünün altında, emekli insanların pazar yerlerine doğru yürümeye başlamasıyla hareketleniyor, ev yapımı sebze torbaları ellerinde, ve askerler eski Avrupa kamyonlarının motorlarını çalıştırarak tehlikeli \"sıfır hattı\"na doğru yola çıkıyor. Ancak şehir asla acele etmiyor - burada bir telaş yok. Donbas, savaşın kendisi gibi, yavaş bir tempoda sürünüyor, sanki zaman kalınlaşmış, akışı yıkımla ağırlaşmış. Savaş, yavaş, sinsice yaklaşırken, yolu, yerel halkın on yıllar boyunca inşa ettiği bir dünyanın kalıntılarıyla dolu, son kalan şehirleri yutma tehdidi taşıyor.</p>\n<p><strong>Boş zaman </strong></p>\n<p>Neredeyse üç yıldır, bazı bölgelerde on yıldan fazla bir süredir, Ukrayna'daki yaşam, savaşın amansız gölgesi etrafında dönüyor, Rusya'nın acımasız işgali her şeyin üzerine ağırlığını koyuyor. Ancak savaşın varlığıyla her gün yaşayanlar için, gerçek teselli sunan nadir dinlenme anlarıdır. Bu savaşlar ve günlük zorluklar arasındaki geçici duraklamalarda, siviller ve askerler, cephe hatlarının ötesinde var olan sessiz alanlara tutunuyorlar. Büyük yurtdışı seyahatleri hayal etmiyorlar, aksine basit ara anları hayal ediyorlar: dışarıda kısa bir saat, aile toplantısının sıcaklığı, yakındaki bir nehirde yüzme veya bir öğleden sonra bahçeye bakma.</p>\n<p>Sloviansk'ta, ilkbaharın ilk sıcaklığından sonbaharın serin günlerine kadar, tuzlu su gölleri, şehrin sakinleri ve yakınlarda konuşlanmış askerler için bir toplanma yeri haline geliyor. Geniş Ukrayna gökyüzünün altında parlayan göller, suda nazikçe bobinleyen insanlarla dolup taşıyor, hareketleri yavaş ve ağır. Çocuklar bisikletleriyle kalabalıkların arasından geçerken, daha atletik askerler gölde kararlı bir şekilde yüzüyor, suyu amaçla kesiyorlar. Yaşlı adamlar ve kadınlar sırt üstü yüzerek, kollarını açmış, nadir bir ağırlıksızlık hissinin tadını çıkarıyor, yüzleri güneşe dönük.</p>\n<p>Kıyıda, yerel girişimciler güneşlenenlerin arasında dolaşarak, sodalar ve ev yapımı hamur işleri tepsileri sunuyor, taze pişirilmiş hamurun kokusu gölün tuzlu kokusuyla karışıyor. Konuşmalar havada yumuşak bir şekilde vızıldıyor, ara sıra bir kahkaha ile kesiliyor, sanki şehrin kenarındaki savaş uzak bir rüya gibi. Ama değil. Uzak topçu gürültüsü, patlamaların keskin çatlaması ve ara sıra bir savaş uçağının gürültüsü, herkesin cephe hattının uzak olmadığını hatırlatıyor. Ancak burada, bu çalınmış huzur anlarında, Sloviansk halkı, yıllarca süren çatışmanın sertleştirdiği, kendilerine rahatlama ve nefes alma izni veriyor.</p>\n<p>Şehirden sadece birkaç kilometre uzakta, Sloviansk'a doğru kıvrılan sakin bir nehir boyunca, bir grup asker küçük bir ateşin etrafında toplanıyor. Kömürler hafifçe çıtırdıyor, Coca-Cola ve Fanta yudumlarken, ızgarada şiş kebap kokusu havayı dolduruyor. Aralarında gülüşmeler yükseliyor, kolay ve savunmasız, cepheden hikayeler paylaşıyorlar - yakın tehlikeler, günlük zorluklar ve savaşın ateşinde kurdukları sarsılmaz bağlar. Orta Ukrayna'dan 25 yaşındaki bir asker olan Dmytro, elinde bir olta ile oturuyor, yavaş akan nehre oltasını atıyor. Çocuklarının resimlerini gösterirken, gözlerinde bir gurur parlıyor, ancak altında sessiz bir hüzün var. \"Onları yıllardır görmedim,\" diyor, sesi ailesinden uzaklığın yumuşaklığıyla dolu.</p>\n<p>Ancak burada, nehrin kenarında, güneş suyun üzerine altın ışığını düşürürken, hüzün için pek az yer var. Dmytro, bize olta balıkçılığını nasıl yapacağımızı öğretiyor, sabırla gösteriyor. \"Burada, bu sığ sularda daha kolay,\" diyor. \"Sıfır hattı\"nın tehlikeleri yakın gelecekte belirsizliğini korurken, ruh hali şaşırtıcı bir şekilde hafif. Dmytro ve arkadaşları, yaz güneşinin sıcaklığında keyif alıyor, şaka yapıyor ve hikayeler paylaşıyorlar, sanki savaş çok uzakta. Bir an için, Donbas kırsalının güzelliği, onları kısa bir süreliğine rahatlatıyor, sadece birkaç kilometre uzaktaki kaosun ortasında normal bir yaşam tadı sunuyor. Burada, ağaçlar ve suyla çevrili, sadece ateşin, yemeğin ve arkadaşların sessiz arkadaşlığının tadını çıkaran insanlar olarak kalıyorlar. Bu tür hikayeler, Donbas ve Ukrayna'nın savaşla harabe olmuş bölgelerinde, çatışma ortasında günlük yaşamın dokusuna işlenmiş olarak bolca bulunuyor.</p>\n<p><strong>Geleceği hayal etmek</strong></p>\n<p>Birçok korkuya rağmen, Donbas'ta hala sevinç açıyor. Aileler bahçeler ekmeye, evlerini yeniden inşa etmeye ve savaşın ötesinde bir gelecek hayal etmeye devam ediyor. Sloviansk'ın 40 kilometre kuzeyinde, Harkov-Donetsk bölgesel sınırının hemen ötesinde, bir aile, evlerinin ve yaşamlarının geriye kalanını restore etmek için yorulmadan çalışıyor. 2022'de Rusya'nın işgali sırasında iki kez cephe hattına maruz kalan Kam’yanka, moloz haline geldi. 1,200 sakininin 20'sinden daha azı geri döndü. Ancak dönenler, Viktor ve Larissa gibi, büyük hayaller taşıyor. Genellikle profesyonellerin yardımı olmadan, arazilerini mayınlardan temizlemeye başladılar ve şimdi yavaş yavaş elektriksiz ve suyu olmayan evlerini yeniden inşa ediyorlar.</p>\n<p>Viktor ve Larissa, savaşın ilk haftalarında kaçtıktan sonra, 2022'nin sonunda köylerinin yok olduğunu bulmak için geri döndüler. İki yıl sonra, Rus topçusunun bir zamanlar parçaladığı evlerini neredeyse yeniden inşa ettiler. Yağmalanan banyolarını onardılar, başlarının üstüne yeni bir çatı koydular ve tekrar evde hissetmeye başladılar. “Burada doğduk, ebeveynlerimiz ve çocuklarımız burada doğdu. Kendimizi başka bir yerde göremiyoruz, sadece bu topraklarda,” diyor Larissa. Bu yaz, Viktor'un çatıdan düşmesi ve ardından geçirdiği ameliyata rağmen, bahçelerine bakmaya devam ettiler, kabak, mısır ve domates hasat ettiler. Larissa, gururla ev yapımı lahana dolması börekleri misafirlere sunuyor. Zorlukların ortasında, yaşamın basit zevklerini - köpekleriyle birlikte olmayı, geçen gazetecilerle hikayeler paylaşmayı ve her şeyin yoluna gireceği umudunu kucaklıyorlar. “Ruslara, topraklarımızdan bizi sürme tatmini vermeyeceğiz,” diyor Larissa <em>New Eastern Europe</em>'ye.</p>\n<p>Birçok açıdan, Larissa ve Viktor şanslı. Kasabaları savaşın ilk yılında kurtarıldı. Ancak Donbas'taki yüz binlerce insan için gelecek hala uzak bir hayal. Rusya, Pokrovsk, Kramatorsk ve sayısız diğer kasaba ve köye doğru ilerlemeye devam ediyor, sivilleri tren ve araba ile kaçmaya zorluyor. Birçok kişi, yaklaşan Rus ordusunun yolunda kalmış durumda, umutları belirsizlik içinde askıya alınmış. İşte bu insanlar için Ukrayna'nın savunucuları savaşıyor, Batı milyarlarca yardım gönderiyor ve dünya unutmamalı. Sonuçta, bu savaş tanklar, jetler veya mermilerle ilgili değil. İnsanlarla ilgili - özgürlükleri, demokrasiye özlemleri ve kaderlerini geri alma konusundaki sarsılmaz kararlılıklarıyla ilgili.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong>, bağımsız bir araştırmacı, butik analitik firma Reaktion Group'un kurucusu, siyasi analiz projesi R.Politik'te analist ve RANE'de editördür. Kanada'daki British Columbia Üniversitesi, Almanya'daki Heidelberg Üniversitesi ve Rusya'daki St. Petersburg Devlet Üniversitesi'nden diplomalara sahiptir.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.35",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ukrayna'daki çatışma sahneleri, devam eden Rus işgaliyle ilgili raporları hâlâ domine ediyor. Buna rağmen, savaş cephede oldukça yavaş bir tempoda ilerliyor. Bu, yerel nüfusun çatışmaya uyum sağlamasını yansıtıyor; insanlar günlük yaşamları boyunca normal anlar çalmaya çalışıyorlar.</I>\n<br><br>\nDoğu Ukrayna'nın Sloviansk şehrinden sadece birkaç dakika uzaklıkta, serin, mavi-yeşil bir nehirde, bir havan topu tugayından Ukraynalı askerler dinlenmeye çalışıyor. Onları cepheden getiren koyu yeşil askeri 4x4 şimdi hareketsiz duruyor, onlar da suya olta atıyorlar. Balık tutma durumu kötü, sadece dalgalar çıkıyor, ama avın önemi yok. Bu askerler için, et pişirme, içki paylaşma ve açık havada gülme fırsatı, yakalayabilecekleri herhangi bir balıktan daha değerli. Burada, savaşın uzağında, zaman yavaşlıyor ve doğada birlikte olmanın basit eylemi geçici bir hazine haline geliyor.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.351",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Жизнь на фронте: жизнь и выживание в российской войне на востоке Украины",
                key:"uid": string:"8274f673-b2bc-4c04-a894-1a34926ea2b2",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.856",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Livet på fronten: att leva och överleva i Rysslands krig i östra Ukraina",
                key:"uid": string:"91eb8a9e-478d-422b-bd31-80fdf309292b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>För många, oavsett om de är i väst eller i hjärtat av Kyiv, förblir kriget en avlägsen abstraktion – en semi-verklighet, bevittnad endast genom skärmar eller hörd i de korta telefonsamtalen från bröder, söner och makar som är stationerade långt borta. Den sanna texturen av livet vid frontlinjen, den råa upplevelsen av dem i östra delen av landet, känns avlägsen, till och med orealistisk. I städer som Sloviansk lever folket med kriget varje dag, dess närvaro tung och oundviklig, men i andra delar av Ukraina, även inom samma land, finns det en klyfta. Många kommer aldrig helt att förstå vikten av konflikten som bärs av dem i öst.</p>\n<p>Mediebevakning, driven av statistik och analys, reducerar ofta kriget till siffror: miljarder i bistånd, frysta ryska tillgångar, levererade tankar, hundratusentals döda eller sårade. Rubrikerna räknar kostnaden i civila liv – 22 döda i Kharkiv igår, tiotusentals förlorade i Mariupol – men dessa siffror, så viktiga som de är för att förstå omfattningen av förödelsen, misslyckas med att fånga den mänskliga dimensionen. De överser de individuella berättelserna, ansiktena och ödena för de människor som lever med kriget dag för dag, de som försvarar Ukraina, och de civila som uthärdar det skräck som åläggs dem.</p>\n<p><strong>Livet i och runt Donbas </strong></p>\n<p>Det kan överraska många att lära sig att takten i Rysslands aggressionskrig i Donbas är ganska långsam. Den militära närvaron, däremot, är oundviklig, vävande sig in i vardagslivets väv. Soldater dröjer vid varje hörn – lutande mot lyktstolpar, rökande vid vägkanten, fyllande sina tankar vid den lokala WOG-bensinstationen, eller stjäla stunder med sina fruar och flickvänner. Ändå, för all deras närvaro, är faktisk strid en sällsynt syn. Bland de hundratusentals ukrainska soldater som vågar sig ner i skyttegravarna för att försvara sitt hemland, deltar endast en bråkdel i strid vid något givet tillfälle. Resten, fångade i krigets rotationsrytm, drar sig tillbaka bakom frontlinjerna för att vila, omkalibrera och reparera sin utrustning. Där utgör de en del av det vardagliga landskapet, en konstant men tyst symbol för regionens obevekliga kamp.</p>\n<p>I de närliggande städerna Kramatorsk och Sloviansk, som har stått emot vikten av rysk aggression sedan 2014, klamrar sig livet fast vid begreppet \"business as usual\". Trots den nästan ständiga bombardemanget av artilleri och ballistiska attacker – som tar livet av både civila och soldater – vägrar dessa städer att stanna. Caféer surrar med tyst motståndskraft, som serverar soldater, volontärer, journalister och lokalbefolkning. Solbelysta terrasser längs gatorna erbjuder billiga cappuccinos, en enkel men stadig tröst. Under morgonljuset blir koffein en livlina, som återställer energi efter sömnlösa nätter av obeveklig bombardering, som skärper sinnena hos Ukrainas försvarare när kriget maler sig mot sitt tredje år. Och på något sätt, mirakulöst, förblir gatorna fulla – unga och gamla, män och kvinnor, soldater och civila – som rör sig genom krigets ruiner med en tyst beslutsamhet som vägrar att böja sig.</p>\n<p>Nätterna i Donbas är en symfoni av avlägsen förstörelse – det djupa dunsandet av artilleri; det skarpa knaket av utgående granater; och det låga, hotfulla mullret av Grad-raketer som exploderar bara 20 kilometer bort. Med alkohol förbjudet och gatorna låsta av en utegångsförbud som börjar klockan nio, faller städerna in i en kuslig tystnad, som endast bryts av det dova dånet av krigets kanter av medvetandet. Ryska attacker, obevekliga och godtyckliga, slår oftare nu, sliter in i civila hem, militära depåer och lägenhetsblock. De som har tur att snappa upp några timmars sömn blir ofta väckta av skakningen från en annan explosion.</p>\n<p>Morgonen smyger sig in med en konstig typ av rytm. Gatorna, tömda och fortfarande under nattens slöja, börjar röra på sig när pensionärer marscherar till marknaderna, med påsar av hemodlade grönsaker i handen, och soldaterna startar motorerna på gamla europeiska lastbilar, på väg mot den farliga \"noll-linjen\". Ändå rör sig staden aldrig med brådska – det finns ingen hast här. Donbas, som kriget självt, kryper i en trög takt, som om tiden har tjocknat, dess flöde tungt av förstörelse. Kriget närmar sig, dess väg är full av resterna av en värld som lokalbefolkningen har byggt under årtionden, hotande att svälja de sista stående städerna med sin långsamma, insidiga krypning.</p>\n<p><strong>Fritid </strong></p>\n<p>I nästan tre år nu, även om det i vissa regioner har varit mer än ett decennium, har livet i Ukraina kretsat kring den obevekliga skuggan av krig, med Rysslands brutala invasion som kastar sin vikt över allt. Ändå för dem som lever med krigets närvaro varje dag, är det de sällsynta stunderna av vila som erbjuder verklig tröst. I dessa flyktiga pauser mellan strider och den dagliga kampen, klamrar sig civila och soldater fast vid de tysta utrymmen som finns bortom frontlinjerna. De drömmer inte om stora resor utomlands, utan snarare om de enkla mellanrummen: en kort timme utomhus, värmen från en familjesammankomst, ett dopp i en närliggande flod, eller en eftermiddag med att ta hand om trädgården.</p>\n<p>I Sloviansk, från den första värmen av våren till de krispiga dagarna i sen höst, blir saltvattensjöarna en samlingsplats för stadens invånare och soldaterna som är stationerade i närheten. Sjöarna, som glittrar under den vida ukrainska himlen, är prickade med människor som guppar försiktigt i vattnet, deras rörelser långsamma och slöa. Barn cyklar förbi, vävande genom folkmassorna, medan de mer atletiska soldaterna simmar stadiga varv över sjön, skärande genom vattnet med syfte. Gamla män och kvinnor flyter på ryggarna, med armarna utsträckta, njutande av den sällsynta känslan av tyngdlöshet, deras ansikten lutade mot solen.</p>\n<p>Längs stranden väver lokala entreprenörer sig genom klungorna av solbadare, och erbjuder läsk och brickor med hembakade bakverk, doften av nybakat deg blandas med den salta doften av sjön. Samtal surrar mjukt i luften, punctuerade av det occasional laugh, som om kriget bortom stadens kanter var en avlägsen dröm. Men det är det inte. Det avlägsna mullret av artilleri, det skarpa knaket av explosioner, och det occasional roar av ett stridsflygplan påminner alla om att fronten inte är långt borta. Ändå här, i dessa stulna stunder av fred, tillåter sig folket i Sloviansk, härdat av år av konflikt, att slappna av, att andas.</p>\n<p>Bara några kilometer från staden, längs en tyst flod som slingrar sig in i Sloviansk, samlas en grupp soldater runt en liten eld. Kolen knastrar försiktigt medan de sippar på Coca-Cola och Fanta, medan doften av grillad shashlik fyller luften. Skratt stiger mellan dem, lätt och oförsiktigt, när de delar historier från fronten – berättelser om nära samtal, dagliga utmaningar, och det oföränderliga band de har smitt i krigets smältdegel. Dmytro, en 25-årig soldat från centrala Ukraina, sitter med en spö i handen, kastande sin lina i den långsamt strömmande floden. När han visar bilder på sina barn, fladdrar stoltheten i hans ögon, även om en tyst sorg lurar precis under ytan. \"Jag har inte sett dem på år,\" erkänner han, hans röst mjukad av avståndet som skiljer honom från sin familj.</p>\n<p>Men här, vid flodens kant, med solen som kastar sitt gyllene ljus över vattnet, finns det lite utrymme för sorg. Dmytro lär oss hur man flugfiskar, demonstrerande med tålamod. \"Det är lättare här, i dessa grunda vatten,\" förklarar han. Även om farorna med \"noll-linjen\" lurar i deras nära framtid, är stämningen förvånansvärt lätt. Dmytro och hans kamrater njuter av sommarens värme, skämtar och byter historier som om kriget var världar bort. För ett ögonblick håller Donbas landskap dem i en kort paus, erbjuder en smak av normalitet mitt i kaoset bara kilometer bort. Här, omgiven av träd och vatten, är de helt enkelt män som njuter av livets enkla nöjen: en eld, en måltid, och det tysta sällskapet av vänner. Berättelser som dessa finns i överflöd över Donbas och mycket av Ukrainas krigshärjade regioner, vävda in i det dagliga livet mitt i konflikten.</p>\n<p><strong>Drömma om framtiden</strong></p>\n<p>Trots de många fasorna blomstrar glädje fortfarande i Donbas. Familjer fortsätter att plantera trädgårdar, återuppbygga sina hem, och drömma om en framtid bortom kriget. I ruinerna av en liten stad 40 kilometer norr om Sloviansk, precis över Kharkiv-Donetsk regionala gräns, arbetar en familj outtröttligt för att återställa vad som är kvar av deras hem och liv. Kam’yanka, som två gånger konsumerades av frontlinjen av Rysslands invasion 2022, reducerades till ruiner. Av dess 1 200 invånare har färre än 20 återvänt. Ändå har de som har, som Viktor och Larissa, stora drömmar. De började med att rensa sin mark från minor, vanligtvis utan hjälp av yrkesverksamma, och bygger nu långsamt upp sitt hem utan el eller rinnande vatten.</p>\n<p>Viktor och Larissa, efter att ha flytt i de tidiga veckorna av kriget, återvände i slutet av 2022 för att finna sin by förstörd. Två år senare har de nästan avslutat återuppbyggnaden av sitt hus, som en gång krossades av ryskt artilleri. De har reparerat sitt plundrade badrum, lagt ett nytt tak över sina huvuden, och börjat känna sig hemma igen. “Vi föddes här, våra föräldrar och barn föddes här. Vi ser oss själva ingenstans annat än på denna mark,” säger Larissa. Denna sommar, trots Viktors fall från taket och efterföljande operation, har de tagit hand om sin trädgård, skördat pumpor, majs och tomater. Larissa, med stolthet, serverar hembakade kålfyllda bullar till besökare. Mitt i svårigheterna värdesätter de livets enkla nöjen – att vara med sina hundar, dela historier med passerande journalister, och omfamna hoppet om att allt kommer att bli bra. “Vi kommer inte att ge ryssarna tillfredsställelsen av att driva oss bort från vår mark,” säger Larissa till <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>På många sätt är Larissa och Viktor lyckliga. Deras stad befriades under krigets första år. Men för hundratusentals i Donbas förblir framtiden en avlägsen dröm. Ryssland fortsätter att avancera mot Pokrovsk, Kramatorsk och otaliga andra städer och byar, vilket tvingar civila att fly med tåg och bil. Många förblir, fångade i vägen för den framryckande ryska armén, deras hopp hängande i osäkerhet. Dessa är de människor som Ukrainas försvarare kämpar för, för vilka väst skickar miljarder i bistånd, och för vilka världen inte får glömma. I slutändan handlar detta krig inte om tankar, jetplan eller granater. Det handlar om människor – deras friheter, deras längtan efter demokrati, och deras orubbliga beslutsamhet att återta sina öden.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> är en oberoende forskare, grundare av den analytiska firman Reaktion Group, analytiker vid det politiska analysprojektet R.Politik, och redaktör vid RANE. Han har examina från University of British Columbia i Kanada, Heidelberg University i Tyskland och St Petersburg State University, Ryssland.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.093",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Scener av konflikt från Ukraina fortsätter att dominera rapporter om den pågående ryska invasionen. Trots detta rör sig kriget i en ganska långsam takt vid fronten. Detta återspeglar den lokala befolkningens anpassning till konflikten, med människor som stjäl små stunder av normalitet i sina vardagsliv.</I>\n<br><br>\nVid en sval, blågrön flod bara minuter från den östra ukrainska staden Sloviansk, söker ukrainska soldater från en mortarbataljon att koppla av. Den mörkgröna militära 4x4:an som tog dem från fronten står nu stilla medan de kastar fiskelinor i vattnet. Fisket är dåligt, och ger inte mer än krusningar, men fångsten spelar ingen roll. För dessa soldater är chansen att grilla kött, dela drycker och skratta i det fria mer värt än någon fisk de kan fånga. Här, långt från kriget, saktar tiden ner, och den enkla handlingen att vara tillsammans i naturen blir en flyktig skatt.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.094",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Život na fronte: žitie a prežitie vo vojne Ruska na východnej Ukrajine",
                key:"uid": string:"a6303217-7d37-40b2-b4bf-70e5204062f9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Pre mnohých, či už na Západe alebo v srdci Kyjeva, zostáva vojna vzdialenou abstrakciou – polorealitou, svedčenou len cez obrazovky alebo počutou v krátkych telefonátoch od bratov, synov a manželov, ktorí sú umiestnení ďaleko. Skutočná textúra života na frontovej línii, surová skúsenosť tých na východe krajiny, sa zdá byť vzdialená, dokonca neskutočná. V mestách ako Sloviansk žijú ľudia s vojnou každý deň, jej prítomnosť je ťažká a nevyhnutná, no v iných častiach Ukrajiny, dokonca v rámci tej istej krajiny, existuje rozdelenie. Mnohí nikdy plne nepochopia váhu konfliktu, ktorú nesú tí na východe.</p>\n<p>Spravodajstvo, poháňané štatistikami a analýzami, často redukuje vojnu na čísla: miliardy v pomoci, zmrazené ruské aktíva, dodané tanky, stovky tisíc mŕtvych alebo zranených. Hlavné titulky počítajú straty civilných životov – 22 zabitých v Charkove včera, desiatky tisíc stratených v Mariupole – ale tieto čísla, hoci sú nevyhnutné na pochopenie rozsahu devastácie, nedokážu zachytiť ľudský rozmer. Prehliadajú individuálne príbehy, tváre a osudy ľudí, ktorí žijú s vojnou deň za dňom, tých, ktorí bránia Ukrajinu, a civilistov, ktorí znášajú hrôzu, ktorá sa na nich vrhla.</p>\n<p><strong>Život v a okolo Donbasu </strong></p>\n<p>Môže pre mnohých prekvapiť, že tempo ruskej vojny agresie v Donbase je celkom pomalé. Vojenská prítomnosť je však nevyhnutná, prepletá sa do tkaniva každodenného života. Vojaci sa zdržujú na každom rohu – opierajú sa o lampy, fajčia pri ceste, tankujú na miestnej čerpacej stanici WOG alebo kradnú chvíle so svojimi manželkami a priateľkami. Napriek ich prítomnosti je skutočný boj zriedkavým pohľadom. Medzi stovkami tisíc ukrajinských vojakov, ktorí sa odvážne vrhajú do zákopov, aby bránili svoju vlasť, len malá časť sa zapája do boja v akomkoľvek danom čase. Ostatní, zachytení v rytme vojnového cyklu, ustupujú za frontové línie, aby si oddýchli, prekalibrovali a opravili svoje vybavenie. Tam tvoria súčasť každodenného krajinného obrazu, neustály, ale tichý symbol neúprosného boja regiónu.</p>\n<p>V blízkych mestách Kramatorsk a Sloviansk, ktoré odolávajú váhe ruskej agresie od roku 2014, sa život silne drží na predstave \"bežného podnikania\". Napriek takmer nepretržitému bombardovaniu delostrelectvom a balistickými útokmi – ktoré si vyžiadali životy civilistov aj vojakov – tieto mestá odmietajú zastaviť. Kaviarne humoria tichou odolnosťou, obsluhujú vojakov, dobrovoľníkov, novinárov a miestnych obyvateľov. Slnečné terasy pozdĺž ulíc ponúkajú lacné cappuccina, jednoduché, ale pevné pohodlie. Pod ranným svetlom sa kofeín stáva záchrannou lanovkou, obnovujúcou energiu po bezsenných nociach neúprosného bombardovania, ostro zostrujúcou mysle ukrajinských obrancov, keď sa vojna blíži k svojmu tretímu roku. A nejako, zázračne, ulice zostávajú plné – mladí a starí, muži a ženy, vojaci a civilisti – pohybujú sa cez ruiny vojny s tichou odhodlanosťou, ktorá sa odmieta ohnúť.</p>\n<p>Noci v Donbase sú symfóniou vzdialenej deštrukcie – hlboký úder delostrelectva; ostrý praskot vychádzajúcich granátov; a nízke, hrozivé burácanie rakiet Grad, ktoré explodujú len 20 kilometrov ďaleko. S alkoholom zakázaným a ulicami uzamknutými zákazom vychádzania, ktorý začína o deviatej hodine, mestá upadajú do desivého ticha, ktoré prerušuje len tupý hukot vojny na okrajoch vedomia. Ruské útoky, neúprosné a bezohľadné, teraz zasahujú častejšie, roztrhávajúc civilné domy, vojenské sklady a bytové bloky. Tí, ktorí majú šťastie, aby si ukradli niekoľko hodín spánku, sú často prebudení otrasom ďalšej explózie.</p>\n<p>Ráno sa vkráda s podivným rytmom. Ulice, vyprázdnené a stále pod závojom noci, začínajú ožívať, keď dôchodcovia kráčajú na trhy, s taškami domácich zelenín v rukách, a vojaci naštartujú motory starých európskych nákladných áut, smerujúcich k nebezpečnej \"nule\". Napriek tomu mesto nikdy nepôsobí naliehavo – tu nie je žiadny zhon. Donbas, ako samotná vojna, sa plazí pomalým tempom, akoby sa čas zahustil, jeho tok ťažký s deštrukciou. Vojna sa blíži bližšie, jej cesta je posiata zvyškami sveta, ktorý miestni obyvatelia budovali desaťročia, hrozí, že pohlcuje posledné stojace mestá svojím pomalým, zradným plazením.</p>\n<p><strong>Voľný čas </strong></p>\n<p>Už takmer tri roky, hoci v niektorých regiónoch viac ako desať rokov, sa život na Ukrajine točí okolo neúprosného tieňa vojny, pričom brutálna invázia Ruska vrhá svoju váhu na všetko. Napriek tomu, že tí, ktorí žijú s prítomnosťou vojny každý deň, sú to zriedkavé chvíle odpočinku, ktoré ponúkajú skutočné útočisko. V týchto prchavých pauzách medzi bitkami a každodennými ťažkosťami sa civilisti a vojaci držia tichých priestorov, ktoré existujú za frontovými líniami. Nesnívajú o veľkých výletoch do zahraničia, ale skôr o jednoduchých medzičase: krátkej hodine vonku, teple rodinnej oslavy, plávaní v blízkej rieke alebo popoludní strávenom starostlivosťou o záhradu.</p>\n<p>V Sloviansku, od prvej teploty jari až po chladné dni neskorej jesene, sa soľné jazerá stávajú miestom stretnutia pre obyvateľov mesta a vojakov umiestnených v blízkosti. Jazerá, trblietajúce sa pod širokým ukrajinským nebom, sú posiate ľuďmi, ktorí sa jemne vznášajú vo vode, ich pohyby sú pomalé a lenivé. Deti prechádzajú na svojich bicykloch, prepletajú sa cez davy, zatiaľ čo atletickejší vojaci plávajú stabilné okruhy cez jazero, presekávajúc vodu s cieľom. Starší muži a ženy sa vznášajú na chrbtoch, s vystretými rukami, vychutnávajúc si zriedkavý pocit bezváhy, ich tváre sú naklonené k slnku.</p>\n<p>Pozdĺž brehu miestni podnikatelia prechádzajú medzi skupinami opaľujúcich sa, ponúkajúce sódy a tácky domácich koláčov, vôňa čerstvo upečeného cesta sa mieša so slanou vôňou jazera. Rozhovory jemne hučia vo vzduchu, prerušované občasným smiechom, akoby vojna za hranicami mesta bola vzdialeným snom. Ale nie je. Vzdialené burácanie delostrelectva, ostrý praskot explózií a občasný rev stíhačky pripomínajú všetkým, že front nie je ďaleko. Napriek tomu tu, v týchto ukradnutých chvíľach pokoja, si obyvatelia Slovianska, zocelení rokmi konfliktu, dovoľujú relaxovať, dýchať.</p>\n<p>Len niekoľko kilometrov od mesta, pozdĺž tichej rieky, ktorá sa vinie do Slovianska, sa skupina vojakov zhromažďuje okolo malého ohňa. Žeravé uhlíky jemne praskajú, keď pijú Coca-Colu a Fantu, zatiaľ čo vôňa grilovaného šašlíka napĺňa vzduch. Smiech stúpa medzi nimi, ľahký a nechráněný, keď zdieľajú príbehy z frontu – rozprávky o blízkych volaniach, každodenných výzvach a neotrasiteľnom putu, ktoré vytvorili v krucible vojny. Dmytro, 25-ročný vojak z centrálnej Ukrajiny, sedí s prútom v ruke, hádže svoju linku do pomaly tečúcej rieky. Keď ukazuje fotografie svojich detí, v jeho očiach sa zablysne hrdosť, hoci tichá smútenie sa skrýva tesne pod povrchom. \"Nevidel som ich roky,\" priznáva, jeho hlas je zjemnený vzdialenosťou, ktorá ho delí od jeho rodiny.</p>\n<p>Ale tu, pri brehu rieky, so slnkom, ktoré vrhá svoje zlaté svetlo na vodu, je málo miesta na smútenie. Dmytro nás učí, ako loviť na mušku, trpezlivo demonštrujúc. \"Je to tu jednoduchšie, v týchto plytkých vodách,\" vysvetľuje. Hoci nebezpečenstvá \"nuly\" sa v ich blízkej budúcnosti vznášajú, nálada je prekvapivo ľahká. Dmytro a jeho druhovia sa vyhrievajú v teple letného slnka, žartujú a vymieňajú si príbehy, akoby bola vojna vzdialená. Na chvíľu ich krása donbaského vidieka drží v krátkom odpočinku, ponúkajúc chuť normálnosti uprostred chaosu len niekoľko kilometrov ďaleko. Tu, obklopení stromami a vodou, sú jednoducho mužmi, ktorí si užívajú jednoduché radosti života: oheň, jedlo a tichú spoločnosť priateľov. Príbehy ako tieto sú rozšírené po celom Donbase a v mnohých vojnou zničených regiónoch Ukrajiny, prepletené do každodenného tkaniva života uprostred konfliktu.</p>\n<p><strong>Snívanie o budúcnosti</strong></p>\n<p>Nap despite mnohých hrôz, radosť stále kvitne v Donbase. Rodiny naďalej sádzajú záhrady, obnovujú svoje domovy a snívajú o budúcnosti za vojnou. V troskách malého mesta 40 kilometrov na sever od Slovianska, len cez regionálnu hranicu Charkov-Donetsk, rodina neúnavne pracuje na obnove toho, čo zostalo z ich domova a života. Kam’yanka, dvakrát pohltená frontovou líniou ruskej invázie v roku 2022, bola zredukovaná na trosky. Z jej 1 200 obyvateľov sa vrátilo menej ako 20. Napriek tomu tí, ktorí sa vrátili, ako Viktor a Larissa, majú veľké sny. Začali tým, že vyčistili svoju pôdu od mín, zvyčajne bez pomoci profesionálov, a teraz pomaly obnovujú svoj dom bez elektriny alebo tečúcej vody.</p>\n<p>Viktor a Larissa, po úteku v prvých týždňoch vojny, sa vrátili na konci roku 2022, aby našli svoju dedinu zničenú. O dva roky neskôr takmer dokončili obnovu svojho domu, kedysi roztrhnutého ruským delostrelectvom. Opravené majú svoje vykradnuté kúpeľne, nad hlavami majú novú strechu a začínajú sa opäť cítiť ako doma. “Narodili sme sa tu, naši rodičia a deti sa narodili tu. Nevidíme sa nikde inde, len na tejto zemi,” hovorí Larissa. Toto leto, napriek Viktorovmu pádu zo strechy a následnej operácii, sa starali o svoju záhradu, zbierajúc tekvice, kukuricu a paradajky. Larissa, s hrdosťou, podáva domácu kapustovú plnenú buchtu návštevníkom. Napriek ťažkostiam si vážia jednoduché radosti života – byť so svojimi psami, zdieľať príbehy s prechádzajúcimi novinármi a objímať nádej, že všetko bude v poriadku. “Nedáme Rusom uspokojenie, že nás vyženú z našej zeme,” hovorí Larissa <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>V mnohých ohľadoch sú Larissa a Viktor šťastní. Ich mesto bolo oslobodené v prvom roku vojny. Ale pre stovky tisíc v Donbase zostáva budúcnosť vzdialeným snom. Rusko pokračuje v postupe smerom k Pokrovsku, Kramatorsku a nespočetným ďalším mestám a dedinám, nútiac civilistov ujsť vlakom a autom. Mnohí zostávajú, zachytení na ceste blížiacej sa ruskej armády, ich nádeje visia v neistote. Títo sú ľudia, za ktorých ukrajinskí obrancovia bojujú, za ktorých Západ posiela miliardy v pomoci, a na ktorých svet nesmie zabudnúť. Na konci, táto vojna nie je o tankoch, stíhačkách alebo granátoch. Je to o ľuďoch – ich slobodách, ich túžbe po demokracii a ich neochvejnom odhodlaní získať späť svoje osudy.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je nezávislý výskumník, zakladateľ analytickej firmy Reaktion Group, analytik v projekte politickej analýzy R.Politik a redaktor v RANE. Má tituly z University of British Columbia v Kanade, Heidelberg University v Nemecku a St Petersburg State University v Rusku.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:47.979",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Scény konfliktu z Ukrajiny naďalej dominujú správam o prebiehajúcej ruskej invázii. Napriek tomu sa vojna na fronte pohybuje pomerne pomaly. To odráža prispôsobenie sa miestneho obyvateľstva konfliktu, pričom ľudia kradnú malé okamihy normálnosti počas svojich každodenných životov.</I>\r\n<br><br>\r\nNa chladnej, modro-zelenej rieke len pár minút od východoukrajinského mesta Sloviansk sa ukrajinskí vojaci z mínometnej brigády snažia relaxovať. Tmavozelené vojenské 4x4, ktoré ich priviedlo z frontu, teraz nečinne stojí, zatiaľ čo hádžu rybárske prúty do vody. Rybárčenie je slabé, prináša len málo viac ako vlnky, ale úlovok nie je dôležitý. Pre týchto vojakov je šanca grilovať mäso, zdieľať nápoje a smiať sa na čerstvom vzduchu cennejšia ako akákoľvek ryba, ktorú by mohli vytiahnuť. Tu, ďaleko od vojny, čas spomaľuje a jednoduchý akt byť spolu v prírode sa stáva prchavým pokladom.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:47.98",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Vida na linha de frente: vivendo e sobrevivendo na guerra da Rússia no leste da Ucrânia",
                key:"uid": string:"bea0ef75-1666-435b-b76c-2a3055963124",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Para muitos, seja no Ocidente ou no coração de Kyiv, a guerra permanece uma abstração distante – uma semi-realidade, testemunhada apenas através de telas ou ouvida nas breves ligações telefônicas de irmãos, filhos e maridos estacionados longe. A verdadeira textura da vida na linha de frente, a experiência crua daqueles no leste do país, parece remota, até mesmo irreal. Em cidades como Sloviansk, as pessoas vivem com a guerra todos os dias, sua presença pesada e inescapável, mas em outras partes da Ucrânia, mesmo dentro do mesmo país, há uma divisão. Muitos nunca entenderão completamente o peso do conflito carregado por aqueles a leste.</p>\n<p>A cobertura da mídia, impulsionada por estatísticas e análises, muitas vezes reduz a guerra a números: bilhões em ajuda, ativos russos congelados, tanques entregues, centenas de milhares mortos ou feridos. As manchetes contam o custo de vidas civis – 22 mortos em Kharkiv ontem, dezenas de milhares perdidos em Mariupol – mas esses números, tão vitais quanto são para compreender a escala da devastação, falham em capturar a dimensão humana. Eles ignoram as histórias individuais, os rostos e destinos das pessoas que vivem com a guerra dia após dia, aqueles que defendem a Ucrânia e os civis que suportam o horror imposto a eles.</p>\n<p><strong>Vida em e ao redor de Donbas </strong></p>\n<p>Pode surpreender muitos saber que o ritmo da guerra de agressão da Rússia em Donbas é bastante lento. A presença militar, no entanto, é inescapável, entrelaçando-se no tecido da vida cotidiana. Soldados pairam em cada esquina – encostados em postes de luz, fumando à beira da estrada, enchendo seus tanques na estação de gasolina WOG local, ou roubando momentos com suas esposas e namoradas. No entanto, apesar de toda a sua presença, o combate real é uma visão rara. Entre os centenas de milhares de soldados ucranianos que enfrentam as trincheiras para defender sua pátria, apenas uma fração se engaja em batalha a qualquer momento. O resto, preso no ritmo da rotação da guerra, recua atrás das linhas de frente para descansar, recalibrar e reparar seu equipamento. Lá, eles fazem parte da paisagem cotidiana, um símbolo constante, mas silencioso, da luta implacável da região.</p>\n<p>Nas cidades próximas à frente de Kramatorsk e Sloviansk, que suportaram o peso da agressão russa desde 2014, a vida se agarra ferozmente à noção de \"negócios como sempre\". Apesar do quase constante bombardeio de artilharia e ataques balísticos – que ceifam vidas de civis e soldados – essas cidades se recusam a parar. Cafés vibram com uma resiliência silenciosa, servindo soldados, voluntários, jornalistas e locais. Terraços ensolarados ao longo das ruas oferecem cappuccinos baratos, um conforto simples, mas firme. Sob a luz da manhã, a cafeína se torna uma tábua de salvação, restaurando energia após noites sem sono de bombardeios incessantes, aguçando as mentes dos defensores da Ucrânia enquanto a guerra avança para seu terceiro ano. E de alguma forma, milagrosamente, as ruas permanecem cheias – jovens e idosos, homens e mulheres, soldados e civis – movendo-se através das ruínas da guerra com uma determinação silenciosa que se recusa a ceder.</p>\n<p>As noites em Donbas são uma sinfonia de destruição distante – o profundo estrondo da artilharia; o estalo agudo de projéteis saindo; e o baixo e ameaçador rugido de foguetes Grad explodindo a apenas 20 quilômetros de distância. Com o álcool banido e as ruas trancadas por um toque de recolher que começa às nove horas, as cidades caem em um silêncio inquietante, quebrado apenas pelo rugido surdo da guerra nas bordas da consciência. Os ataques russos, implacáveis e indiscriminados, ocorrem com mais frequência agora, atingindo casas civis, depósitos militares e blocos de apartamentos. Aqueles que têm a sorte de conseguir algumas horas de sono são frequentemente despertados pelo tremor de outra explosão.</p>\n<p>A manhã se aproxima com um estranho tipo de ritmo. As ruas, esvaziadas e ainda sob o véu da noite, começam a se agitar enquanto os pensionistas marcham para os mercados, sacolas de vegetais cultivados em casa nas mãos, e os soldados ligam os motores de velhos caminhões europeus, partindo em direção à perigosa \"linha zero\". No entanto, a cidade nunca se move com urgência – não há pressa aqui. Donbas, como a própria guerra, rasteja em um ritmo lento, como se o tempo tivesse engrossado, seu fluxo pesado com destruição. A guerra se aproxima, seu caminho coberto pelos restos de um mundo que os locais passaram décadas construindo, ameaçando engolir as últimas cidades de pé com seu lento e insidioso avanço.</p>\n<p><strong>Tempo livre </strong></p>\n<p>Há quase três anos, embora em algumas regiões há mais de uma década, a vida na Ucrânia tem girado em torno da sombra implacável da guerra, com a brutal invasão da Rússia lançando seu peso sobre tudo. No entanto, para aqueles que vivem com a presença da guerra todos os dias, são os raros momentos de alívio que oferecem verdadeiro consolo. Nesses breves intervalos entre batalhas e a rotina diária de dificuldades, civis e soldados se agarram aos espaços tranquilos que existem além das linhas de frente. Eles sonham não com grandes viagens ao exterior, mas sim com os simples entremeios: uma breve hora ao ar livre, o calor de um encontro familiar, um mergulho em um rio próximo, ou uma tarde cuidando do jardim.</p>\n<p>Em Sloviansk, desde o primeiro calor da primavera até os dias frescos do final do outono, os lagos de água salgada se tornam um ponto de encontro para os residentes da cidade e os soldados estacionados nas proximidades. Os lagos, brilhando sob o amplo céu ucraniano, estão salpicados de pessoas flutuando suavemente na água, seus movimentos lentos e lânguidos. Crianças passam correndo em suas bicicletas, serpenteando pelas multidões, enquanto os soldados mais atléticos nadam voltas constantes pelo lago, cortando a água com propósito. Homens e mulheres idosos flutuam de costas, braços estendidos, saboreando a rara sensação de ausência de peso, seus rostos inclinados em direção ao sol.</p>\n<p>Ao longo da costa, empreendedores locais se movem entre os grupos de banhistas, oferecendo refrigerantes e bandejas de doces caseiros, o cheiro de massa recém-assada se misturando com o aroma salgado do lago. Conversas murmuram suavemente no ar, pontuadas por risadas ocasionais, como se a guerra além das bordas da cidade fosse um sonho distante. Mas não é. O rugido distante da artilharia, o estalo agudo das explosões e o ocasional rugido de um caça lembram a todos que a frente não está longe. No entanto, aqui, nesses momentos roubados de paz, o povo de Sloviansk, endurecido por anos de conflito, permite-se relaxar, respirar.</p>\n<p>Apenas a poucos quilômetros da cidade, ao longo de um rio tranquilo que serpenteia em direção a Sloviansk, um grupo de soldados se reúne em torno de uma pequena fogueira. As brasas crepitam suavemente enquanto eles tomam Coca-Cola e Fanta, enquanto o cheiro de shashlik grelhando preenche o ar. Risadas surgem entre eles, fáceis e desprotegidas, enquanto compartilham histórias da frente – contos de escapadas, desafios diários e o vínculo inquebrantável que forjaram no crisol da guerra. Dmytro, um soldado de 25 anos do centro da Ucrânia, senta-se com uma vara na mão, lançando sua linha no rio de fluxo lento. Enquanto ele mostra fotos de seus filhos, o orgulho brilha em seus olhos, embora uma tristeza silenciosa persista logo abaixo. \"Não os vejo há anos\", confessa, sua voz suavizada pela distância que o separa de sua família.</p>\n<p>Mas aqui, à beira do rio, com o sol lançando sua luz dourada sobre a água, há pouco espaço para a tristeza. Dmytro nos ensina a pescar com mosca, demonstrando com paciência. \"É mais fácil aqui, nessas águas rasas\", explica. Embora os perigos da \"linha zero\" pairam em seu futuro próximo, o clima é surpreendentemente leve. Dmytro e seus camaradas desfrutam do calor do sol de verão, brincando e trocando histórias como se a guerra estivesse a mundos de distância. Por um momento, a beleza da paisagem rural de Donbas os mantém em um breve alívio, oferecendo um gosto de normalidade em meio ao caos a apenas quilômetros de distância. Aqui, cercados por árvores e água, eles são simplesmente homens desfrutando dos prazeres simples da vida: uma fogueira, uma refeição e a companhia tranquila de amigos. Histórias como essas abundam por todo Donbas e em grande parte das regiões devastadas pela guerra da Ucrânia, entrelaçadas no tecido diário da vida em meio ao conflito.</p>\n<p><strong>Sonhando com o futuro</strong></p>\n<p>Apesar dos muitos horrores, a alegria ainda floresce em Donbas. Famílias continuam a plantar jardins, reconstruir suas casas e sonhar com um futuro além da guerra. Nas ruínas de uma pequena cidade a 40 quilômetros ao norte de Sloviansk, logo além da fronteira regional de Kharkiv-Donetsk, uma família trabalha incansavelmente para restaurar o que resta de seu lar e vida. Kam’yanka, consumida duas vezes pela linha de frente da invasão russa em 2022, foi reduzida a escombros. De seus 1.200 residentes, menos de 20 retornaram. No entanto, aqueles que voltaram, como Viktor e Larissa, abrigam grandes sonhos. Eles começaram limpando suas terras de minas, geralmente sem a ajuda de profissionais, e agora estão lentamente reconstruindo sua casa sem eletricidade ou água corrente.</p>\n<p>Viktor e Larissa, após fugirem nas primeiras semanas da guerra, retornaram no final de 2022 para encontrar sua vila destruída. Dois anos depois, eles quase terminaram de reconstruir sua casa, uma vez destruída pela artilharia russa. Eles consertaram seu banheiro saqueado, colocaram um novo telhado sobre suas cabeças e começaram a se sentir em casa novamente. “Nascemos aqui, nossos pais e filhos nasceram aqui. Não nos vemos em nenhum outro lugar além desta terra”, diz Larissa. Neste verão, apesar da queda de Viktor do telhado e da cirurgia subsequente, eles cuidaram de seu jardim, colhendo abóboras, milho e tomates. Larissa, com orgulho, serve pãezinhos recheados com repolho para os visitantes. Em meio às dificuldades, eles valorizam os prazeres simples da vida – estar com seus cães, compartilhar histórias com jornalistas que passam e abraçar a esperança de que tudo ficará bem. “Não daremos aos russos a satisfação de nos expulsar de nossa terra”, diz Larissa à <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>De muitas maneiras, Larissa e Viktor são afortunados. Sua cidade foi libertada no primeiro ano da guerra. Mas para centenas de milhares em Donbas, o futuro permanece um sonho distante. A Rússia continua a avançar em direção a Pokrovsk, Kramatorsk e inúmeras outras cidades e vilarejos, forçando civis a fugir de trem e carro. Muitos permanecem, presos no caminho do exército russo que se aproxima, suas esperanças suspensas na incerteza. Essas são as pessoas por quem os defensores da Ucrânia lutam, por quem o Ocidente envia bilhões em ajuda e por quem o mundo não deve esquecer. No final, esta guerra não é sobre tanques, jatos ou projéteis. É sobre pessoas – suas liberdades, seu anseio por democracia e sua determinação inabalável de recuperar seus destinos.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> é um pesquisador independente, fundador da boutique analítica Reaktion Group, analista do projeto de análise política R.Politik e editor da RANE. Ele possui diplomas da Universidade da Colúmbia Britânica no Canadá, da Universidade de Heidelberg na Alemanha e da Universidade Estatal de São Petersburgo, na Rússia.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.346",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Cenas de conflito da Ucrânia continuam a dominar os relatos sobre a invasão russa em andamento. Apesar disso, a guerra avança a um ritmo bastante lento na frente. Isso reflete a adaptação da população local ao conflito, com pessoas roubando pequenos momentos de normalidade ao longo de suas vidas diárias.</I>\n<br><br>\nEm um rio fresco, de um verde azulado, a poucos minutos da cidade ucraniana de Sloviansk, soldados ucranianos de uma brigada de morteiros buscam relaxar. O 4x4 militar verde escuro que os trouxe da frente agora está parado enquanto eles lançam linhas de pesca na água. A pesca é fraca, rendendo pouco mais do que ondulações, mas a captura não importa. Para esses soldados, a chance de grelhar carne, compartilhar bebidas e rir ao ar livre vale mais do que qualquer peixe que possam pegar. Aqui, longe da guerra, o tempo desacelera, e o simples ato de estar juntos na natureza se torna um tesouro efêmero.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.347",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Life on the front: living and surviving in Russia’s war in eastern Ukraine",
                key:"uid": string:"c6501ca8-8f16-4cf3-a8a1-7849b21cebad",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>For many, whether in the West or in the heart of Kyiv, the war remains a distant abstraction – a semi-reality, witnessed only through screens or heard in the brief phone calls from brothers, sons and husbands stationed far away. The true texture of life at the front line, the raw experience of those in the east of the country, feels remote, even unreal. In cities like Sloviansk, the people live with the war every day, its presence heavy and inescapable, yet in other parts of Ukraine, even within the same country, there is a divide. Many will never fully understand the weight of the conflict carried by those to the east.</p>\n<p>Media coverage, driven by statistics and analysis, often reduces the war to numbers: billions in aid, frozen Russian assets, tanks delivered, hundreds of thousands dead or wounded. The headlines count the toll of civilian lives – 22 killed in Kharkiv yesterday, tens of thousands lost in Mariupol – but these figures, as vital as they are for comprehending the scale of devastation, fail to capture the human dimension. They gloss over the individual stories, the faces and fates of the people who live with the war day by day, those who defend Ukraine, and the civilians who endure the horror thrust upon them.</p>\n<p><strong>Life in and around Donbas </strong></p>\n<p>It may surprise many to learn that the pace of Russia’s war of aggression in the Donbas is quite slow. The military presence, however, is inescapable, weaving itself into the fabric of daily life. Soldiers linger on every corner – leaning against lampposts, smoking by the roadside, filling up their tanks at the local WOG petrol station, or stealing moments with their wives and girlfriends. Yet, for all their presence, actual combat is a rare sight. Among the hundreds of thousands of Ukrainian soldiers braving the trenches to defend their homeland, only a fraction engage in battle at any given time. The rest, caught in the rhythm of war’s rotation, retreat behind the front lines to rest, recalibrate and repair their gear. There, they form part of the everyday landscape, a constant yet quiet symbol of the region’s unrelenting struggle.</p>\n<p>In the near-front cities of Kramatorsk and Sloviansk, which have withstood the weight of Russian aggression since 2014, life clings fiercely to the notion of \"business as usual\". Despite the near constant barrage of artillery and ballistic strikes – claiming the lives of civilians and soldiers alike – these cities refuse to halt. Cafés hum with quiet resilience, serving soldiers, volunteers, journalists and locals. Sunlit terraces along the streets offer cheap cappuccinos, a simple but steadfast comfort. Under the morning light, caffeine becomes a lifeline, restoring energy after sleepless nights of relentless bombardment, sharpening the minds of Ukraine's defenders as the war grinds on toward its third year. And somehow, miraculously, the streets remain full – young and old, men and women, soldiers and civilians – moving through the ruins of war with a quiet determination that refuses to bend.</p>\n<p>The nights in Donbas are a symphony of distant destruction – the deep thud of artillery; the sharp crack of outgoing shells; and the low, menacing rumble of Grad rockets exploding just 20 kilometres away. With alcohol banned and the streets locked down by a curfew that starts at nine o’clock, the cities fall into an eerie silence, broken only by the dull roar of war at the edges of consciousness. Russian attacks, relentless and indiscriminate, strike more often now, tearing into civilian homes, military depots and apartment blocks. Those lucky enough to snatch a few hours of sleep are often jolted awake by the tremor of another explosion.</p>\n<p>Morning creeps in with a strange kind of rhythm. The streets, emptied and still under the veil of night, begin to stir as pensioners march to the markets, bags of homegrown vegetables in hand, and soldiers crank the engines of old European trucks, heading off toward the perilous “zero line”. Yet the city never moves with urgency – there is no rush here. Donbas, like the war itself, crawls at a sluggish pace, as if time has thickened, its flow heavy with destruction. The war inches closer, its path littered with the remnants of a world the locals spent decades building, threatening to swallow the last standing cities with its slow, insidious creep.</p>\n<p><strong>Free time </strong></p>\n<p>For nearly three years now, though in some regions more than a decade, life in Ukraine has revolved around the relentless shadow of war, with Russia’s brutal invasion casting its weight over everything. Yet for those who live with the war’s presence every day, it is the rare moments of respite that offer true solace. In these fleeting pauses between battles and the grind of daily hardship, civilians and soldiers alike cling to the quiet spaces that exist beyond the front lines. They dream not of grand trips abroad, but rather of the simple in-betweens: a brief hour outdoors, the warmth of a family gathering, a swim in a nearby river, or an afternoon tending to the garden.</p>\n<p>In Sloviansk, from the first warmth of spring until the crisp days of late autumn, the saltwater lakes become a gathering place for the city’s residents and the soldiers stationed nearby. The lakes, shimmering under the wide Ukrainian sky, are dotted with people bobbing gently in the water, their movements slow and languid. Children race past on their bicycles, weaving through the crowds, while the more athletic soldiers swim steady laps across the lake, cutting through the water with purpose. Elderly men and women float on their backs, arms outstretched, savouring the rare sensation of weightlessness, their faces tilted toward the sun.</p>\n<p>Along the shore, local entrepreneurs weave through the clusters of sunbathers, offering sodas and trays of homemade pastries, the smell of fresh-baked dough mingling with the salty scent of the lake. Conversations hum softly in the air, punctuated by the occasional laugh, as though the war beyond the city’s edges was a distant dream. But it is not. The distant rumble of artillery, the sharp crack of explosions, and the occasional roar of a fighter jet remind everyone that the front is not far away. Yet here, in these stolen moments of peace, the people of Sloviansk, hardened by years of conflict, allow themselves to relax, to breathe.</p>\n<p>Just a few kilometres from the city, along a quiet river that winds its way into Sloviansk, a group of soldiers gather around a small fire. The coals crackle gently as they sip Coca-Cola and Fanta, while the scent of grilling shashlik fills the air. Laughter rises between them, easy and unguarded, as they share stories from the front — tales of close calls, daily challenges, and the unshakable bond they have forged in the crucible of war. Dmytro, a 25-year-old soldier from central Ukraine, sits with a rod in hand, casting his line into the slow-moving river. As he shows pictures of his children, pride flickers in his eyes, though a quiet sadness lingers just beneath. \"I haven’t seen them in years,\" he confesses, his voice softened by the distance that separates him from his family.</p>\n<p>But here, by the river’s edge, with the sun casting its golden light over the water, there is little room for sorrow. Dmytro teaches us how to fly fish, demonstrating with patience. \"It’s easier here, in these shallow waters,\" he explains. Though the dangers of the “zero line” loom in their near future, the mood is surprisingly light. Dmytro and his comrades bask in the warmth of the summer sun, joking and trading stories as if the war were worlds away. For a moment, the beauty of the Donbas countryside holds them in a brief reprieve, offering a taste of normalcy amidst the chaos only kilometres away. Here, surrounded by trees and water, they are simply men enjoying the simple pleasures of life: a fire, a meal, and the quiet company of friends. Stories like these abound across Donbas and much of Ukraine's war-torn regions, woven into the daily fabric of life amidst the conflict.</p>\n<p><strong>Dreaming of the future</strong></p>\n<p>Despite the many horrors, joy still blooms in Donbas. Families continue to plant gardens, rebuild their homes, and dream of a future beyond the war. In the ruins of a small town 40 kilometres north of Sloviansk, just over the Kharkiv-Donetsk regional border, a family works tirelessly to restore what is left of their home and life. Kam’yanka, twice consumed by the front line of Russia's invasion in 2022, was reduced to rubble. Of its 1,200 residents, fewer than 20 have returned. Yet those who have, like Viktor and Larissa, harbour big dreams. They began by clearing their land of mines, usually without the help of professionals, and are now slowly rebuilding their home with no power or running water.</p>\n<p>Viktor and Larissa, after fleeing in the early weeks of war, returned at the end of 2022 to find their village destroyed. Two years later, they have almost finished rebuilding their house, once shattered by Russian artillery. They have repaired their looted bathroom, put a new roof over their heads, and started to feel at home again. “We were born here, our parents and children were born here. We see ourselves nowhere but on this land,” Larissa says. This summer, despite Viktor’s fall from the roof and subsequent surgery, they have tended to their garden, harvesting pumpkins, corn  and tomatoes. Larissa, with pride, serves homemade cabbage-filled buns to visitors. Amidst the hardships, they cherish the simple pleasures of life – being with their dogs, sharing stories with passing journalists, and embracing the hope that everything will be fine. “We will not give the Russians the satisfaction of driving us away from our land,” Larissa tells <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>In many ways, Larissa and Viktor are fortunate. Their town was liberated in the war's first year. But for hundreds of thousands in Donbas, the future remains a distant dream. Russia continues to advance toward Pokrovsk, Kramatorsk and countless other towns and villages, forcing civilians to flee by train and car. Many remain, caught in the path of the approaching Russian army, their hopes suspended in uncertainty. These are the people for whom Ukraine’s defenders fight, for whom the West sends billions in aid, and for whom the world must not forget. In the end, this war is not about tanks, jets or shells. It is about people – their freedoms, their yearning for democracy, and their unwavering resolve to reclaim their destinies.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> is an independent researcher, founder of the boutique analytic firm Reaktion Group, an analyst at the political analysis project R.Politik, and an editor at RANE. He holds degrees from the University of British Columbia in Canada, Heidelberg University in Germany and St Petersburg State University, Russia.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:20.994",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Scenes of conflict from Ukraine continue to dominate reports concerning the ongoing Russian invasion. Despite this, the war moves at a rather slow pace at the front. This reflects the local population’s adaptation to the conflict, with people stealing small moments of normalcy throughout their day-to-day lives.</I>\n<br><br>\nOn a cool, bluish-green river just minutes from the eastern Ukrainian city of Sloviansk, Ukrainian soldiers from a mortar brigade seek to relax. The dark green military 4x4 that brought them from the front now sits idle as they cast fishing lines into the water. The fishing is poor, yielding little more than ripples, but the catch does not matter. For these soldiers, the chance to grill meat, share drinks, and laugh in the open air is worth more than any fish they might pull out. Here, far from the war, time slows, and the simple act of being together in nature becomes a fleeting treasure.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.666",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Viața pe front: a trăi și a supraviețui în războiul Rusiei din estul Ucrainei",
                key:"uid": string:"dc252091-9428-4490-9f2e-de137a257870",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Pentru mulți, fie în Vest, fie în inima Kievului, războiul rămâne o abstracție îndepărtată – o semi-realiate, martoră doar prin ecrane sau auzită în apelurile telefonice scurte de la frați, fii și soți staționați departe. Adevărata textură a vieții de la linia frontului, experiența brută a celor din estul țării, pare îndepărtată, chiar nereală. În orașe precum Sloviansk, oamenii trăiesc cu războiul în fiecare zi, prezența sa grea și inescapabilă, totuși în alte părți ale Ucrainei, chiar și în aceeași țară, există o divizare. Mulți nu vor înțelege niciodată pe deplin greutatea conflictului purtat de cei din est.</p>\n<p>Acoperirea mediatică, condusă de statistici și analize, reduce adesea războiul la cifre: miliarde în ajutoare, active rusești înghețate, tancuri livrate, sute de mii de morți sau răniți. Titlurile numără costul vieților civile – 22 de morți în Harkov ieri, zeci de mii pierduți în Mariupol – dar aceste cifre, la fel de vitale cum sunt pentru a înțelege amploarea devastării, nu reușesc să capteze dimensiunea umană. Ele trec cu vederea poveștile individuale, fețele și soarta oamenilor care trăiesc cu războiul zi de zi, cei care apără Ucraina și civilii care suportă ororile impuse asupra lor.</p>\n<p><strong>Viața în și în jurul Donbasului </strong></p>\n<p>Poate surprinde pe mulți să afle că ritmul războiului de agresiune al Rusiei în Donbas este destul de lent. Prezența militară, totuși, este inescapabilă, țesându-se în țesătura vieții de zi cu zi. Soldații stau pe fiecare colț – sprijiniți de stâlpi, fumând pe marginea drumului, umplându-și rezervoarele la stația de benzină locală WOG sau furând momente cu soțiile și iubitele lor. Totuși, în ciuda prezenței lor, combaterea efectivă este o vedere rară. Printre sutele de mii de soldați ucraineni care își riscă viața în tranșee pentru a-și apăra patria, doar o fracțiune se angajează în luptă în orice moment dat. Restul, prinși în ritmul rotației războiului, se retrag în spatele liniilor frontului pentru a se odihni, recalibra și repara echipamentul lor. Acolo, ei fac parte din peisajul cotidian, un simbol constant dar tăcut al luptei necruțătoare a regiunii.</p>\n<p>În orașele aproape de front Kramatorsk și Sloviansk, care au rezistat greutății agresiunii ruse din 2014, viața se agață cu fervoare de noțiunea de \"afaceri ca de obicei\". În ciuda bombardamentelor aproape constante de artilerie și atacurilor balistice – care iau viețile civililor și soldaților deopotrivă – aceste orașe refuză să se oprească. Cafenelele vibrează cu o reziliență tăcută, servind soldați, voluntari, jurnaliști și localnici. Terasele însorite de-a lungul străzilor oferă cappuccino-uri ieftine, o confortare simplă dar fermă. Sub lumina dimineții, cafeaua devine o linie de salvare, restabilind energia după nopți nedormite de bombardamente necruțătoare, ascuțind mințile apărătorilor Ucrainei pe măsură ce războiul se îndreaptă spre al treilea an. Și cumva, miraculos, străzile rămân pline – tineri și bătrâni, bărbați și femei, soldați și civili – mișcându-se prin ruinele războiului cu o determinare tăcută care refuză să se plece.</p>\n<p>Nopțile în Donbas sunt o simfonie a distrugerii îndepărtate – zgomotul profund al artileriei; pocnetul ascuțit al obuzelor care pleacă; și rumble-ul joasă, amenințător al rachetelor Grad care explodează la doar 20 de kilometri distanță. Cu alcoolul interzis și străzile închise de un decret de noapte care începe la nouă, orașele cad într-o tăcere stranie, ruptă doar de zgomotul surd al războiului la marginea conștiinței. Atacurile rusești, necruțătoare și indiscriminate, lovesc mai des acum, sfâșiind casele civile, depozitele militare și blocurile de apartamente. Cei norocoși care reușesc să prindă câteva ore de somn sunt adesea treziți brusc de tremurul unei alte explozii.</p>\n<p>Dimineața se strecoară cu un ritm ciudat. Străzile, goale și încă sub vălul nopții, încep să se agite pe măsură ce pensionarii marchiază spre piețe, cu sacoșe de legume cultivate acasă în mână, iar soldații pornesc motoarele camioanelor europene vechi, îndreptându-se spre periculoasa \"linie zero\". Totuși, orașul nu se mișcă niciodată cu urgență – nu există grabă aici. Donbasul, ca și războiul în sine, se târăște cu un ritm lent, ca și cum timpul s-ar fi îngroșat, curgerea sa fiind grea de distrugere. Războiul se apropie, calea sa fiind presărată cu rămășițele unei lumi pe care localnicii au petrecut decenii construind-o, amenințând să înghită ultimele orașe rămase în picioare cu târâșul său lent și insidios.</p>\n<p><strong>Timp liber </strong></p>\n<p>Pentru aproape trei ani acum, deși în unele regiuni mai mult de un deceniu, viața în Ucraina s-a învârtit în jurul umbrei necruțătoare a războiului, cu invazia brutală a Rusiei aruncându-și greutatea asupra tuturor. Totuși, pentru cei care trăiesc cu prezența războiului în fiecare zi, momentele rare de răgaz oferă adevărată consolare. În aceste pauze efemere între bătălii și trudă zilnică, civilii și soldații deopotrivă se agață de spațiile tăcute care există dincolo de liniile frontului. Ei nu visează la călătorii grandioase în străinătate, ci mai degrabă la simplele momente intermediare: o oră scurtă în aer liber, căldura unei reuniuni de familie, o baie într-un râu din apropiere sau o după-amiază petrecută îngrijind grădina.</p>\n<p>În Sloviansk, de la prima căldură a primăverii până la zilele răcoroase de toamnă târzie, lacurile cu apă sărată devin un loc de întâlnire pentru locuitorii orașului și soldații staționați în apropiere. Lacurile, strălucind sub cerul vast ucrainean, sunt presărate cu oameni care se leagănă ușor în apă, mișcările lor fiind lente și leneșe. Copiii trec pe biciclete, țesându-se printre mulțimi, în timp ce soldații mai atletici înoată ture constante peste lac, tăind apa cu scop. Bărbații și femeile în vârstă plutesc pe spate, cu brațele întinse, savurând senzația rară de levitație, fețele lor înclinate spre soare.</p>\n<p>Pe mal, antreprenorii locali se strecoară printre grupurile de băi de soare, oferind sucuri și tăvi de prăjituri de casă, mirosul aluatului proaspăt copt amestecându-se cu aroma sărată a lacului. Conversațiile vibrează ușor în aer, punctate de câte un râs ocazional, de parcă războiul dincolo de marginile orașului ar fi un vis îndepărtat. Dar nu este. Zgomotul îndepărtat al artileriei, pocnetul ascuțit al exploziilor și zgomotul ocazional al unui avion de vânătoare le reamintește tuturor că frontul nu este departe. Totuși, aici, în aceste momente furate de pace, oamenii din Sloviansk, întăriți de ani de conflict, își permit să se relaxeze, să respire.</p>\n<p>La doar câțiva kilometri de oraș, de-a lungul unui râu liniștit care se strecoară spre Sloviansk, un grup de soldați se adună în jurul unui mic foc. Cărbunii pocnesc ușor în timp ce ei sorb Coca-Cola și Fanta, în timp ce mirosul de shashlik la grătar umple aerul. Râsetele se ridică între ei, ușoare și neîngrădite, în timp ce împărtășesc povești de pe front – povești de aproape, provocări zilnice și legătura indestructibilă pe care au forjat-o în cuptorul războiului. Dmytro, un soldat de 25 de ani din centrul Ucrainei, stă cu o undiță în mână, aruncându-și firul în râu. Pe măsură ce arată poze cu copiii săi, mândria strălucește în ochii săi, deși o tristețe tăcută persistă chiar sub suprafață. \"Nu i-am văzut de ani,\" mărturisește el, vocea sa fiind îmblânzită de distanța care îl separă de familia sa.</p>\n<p>Dar aici, pe marginea râului, cu soarele aruncându-și lumina aurie peste apă, există puțin loc pentru tristețe. Dmytro ne învață cum să pescuim la muscă, demonstrând cu răbdare. \"E mai ușor aici, în aceste ape puțin adânci,\" explică el. Deși pericolele \"liniei zero\" se profilează în viitorul lor apropiat, atmosfera este surprinzător de ușoară. Dmytro și camarazii săi se bucură de căldura soarelui de vară, glumind și schimbând povești de parcă războiul ar fi la ani-lumină distanță. Pentru un moment, frumusețea peisajului din Donbas îi ține într-o scurtă repriză, oferindu-le o gustare de normalitate în mijlocul haosului aflat la doar câțiva kilometri distanță. Aici, înconjurați de copaci și apă, sunt pur și simplu bărbați care se bucură de plăcerile simple ale vieții: un foc, o masă și compania liniștită a prietenilor. Povești ca acestea abundă în întreaga Donbas și în multe dintre regiunile devastate de război ale Ucrainei, țesute în țesătura zilnică a vieții în mijlocul conflictului.</p>\n<p><strong>Visând la viitor</strong></p>\n<p>În ciuda multor orori, bucuria încă înflorește în Donbas. Familiile continuă să planteze grădini, să-și reconstruiască casele și să viseze la un viitor dincolo de război. În ruinele unui mic oraș situat la 40 de kilometri nord de Sloviansk, chiar peste granița regională Harkov-Donetsk, o familie lucrează neobosit pentru a restaura ceea ce a mai rămas din casa și viața lor. Kam’yanka, consumată de două ori de linia frontului invaziei Rusiei în 2022, a fost redusă la dărâmături. Dintre cei 1.200 de locuitori, mai puțin de 20 s-au întors. Totuși, cei care au revenit, precum Viktor și Larissa, au vise mari. Au început prin a curăța terenul de mine, de obicei fără ajutorul profesioniștilor, și acum își reconstruiesc încet casa fără electricitate sau apă curentă.</p>\n<p>Viktor și Larissa, după ce au fugit în primele săptămâni de război, s-au întors la sfârșitul anului 2022 pentru a găsi satul distrus. Două ani mai târziu, aproape au terminat de reconstruit casa, odată distrusă de artileria rusă. Au reparat baia jefuită, au pus un acoperiș nou deasupra capului și au început să se simtă din nou acasă. “Ne-am născut aici, părinții și copiii noștri s-au născut aici. Nu ne vedem nicăieri altundeva decât pe acest pământ,” spune Larissa. În această vară, în ciuda căderii lui Viktor de pe acoperiș și a intervenției chirurgicale ulterioare, au avut grijă de grădina lor, recoltat dovleci, porumb și roșii. Larissa, cu mândrie, servește chifle umplute cu varză vizitatorilor. În mijlocul dificultăților, ei prețuiesc plăcerile simple ale vieții – fiind cu câinii lor, împărtășind povești cu jurnaliștii care trec pe lângă ei și îmbrățișând speranța că totul va fi bine. “Nu vom da rușilor satisfacția de a ne alunga de pe pământul nostru,” îi spune Larissa lui <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>În multe privințe, Larissa și Viktor sunt norocoși. Orașul lor a fost eliberat în primul an al războiului. Dar pentru sute de mii în Donbas, viitorul rămâne un vis îndepărtat. Rusia continuă să avanseze spre Pokrovsk, Kramatorsk și nenumărate alte orașe și sate, forțând civilii să fugă cu trenul și cu mașina. Mulți rămân, prinși în calea armatei ruse care se apropie, speranțele lor suspendate în incertitudine. Aceștia sunt oamenii pentru care apărătorii Ucrainei luptă, pentru care Vestul trimite miliarde în ajutoare și pentru care lumea nu trebuie să uite. În cele din urmă, acest război nu este despre tancuri, avioane sau obuze. Este despre oameni – libertățile lor, dorința lor de democrație și hotărârea lor neclintită de a-și recâștiga destinele.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> este un cercetător independent, fondator al firmei analitice de tip boutique Reaktion Group, analist la proiectul de analiză politică R.Politik și editor la RANE. Deține diplome de la Universitatea British Columbia din Canada, Universitatea Heidelberg din Germania și Universitatea de Stat din Sankt Petersburg, Rusia.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.258",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Scenele de conflict din Ucraina continuă să domine rapoartele referitoare la invazia rusă în curs. Cu toate acestea, războiul se desfășoară într-un ritm destul de lent pe front. Acest lucru reflectă adaptarea populației locale la conflict, cu oameni care fură momente mici de normalitate în viața lor de zi cu zi.</I>\n<br><br>\nPe un râu rece, de un verde-albăstrui, la doar câteva minute de orașul ucrainean Sloviansk, soldații ucraineni dintr-o brigadă de mortiere caută să se relaxeze. SUV-ul militar verde închis 4x4 care i-a adus de pe front stă acum în repaus în timp ce aruncă linii de pescuit în apă. Pescuitul este slab, oferind puțin mai mult decât valuri, dar captura nu contează. Pentru acești soldați, ocazia de a frige carne, de a împărtăși băuturi și de a râde în aer liber valorează mai mult decât orice pește pe care l-ar putea prinde. Aici, departe de război, timpul încetinește, iar actul simplu de a fi împreună în natură devine o comoară efemeră.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.758",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Život na frontu: življenje i preživljavanje u ruskom ratu u istočnoj Ukrajini",
                key:"uid": string:"f0671cf8-4ec9-4397-818a-7d40375a1718",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Za mnoge, bilo u Zapadu ili u srcu Kijeva, rat ostaje daleka apstrakcija – polu-reality, svjedočena samo kroz ekrane ili čujna u kratkim telefonskim pozivima od braće, sinova i muževa koji su stacionirani daleko. Prava tekstura života na prvoj liniji, sirovo iskustvo onih na istoku zemlje, čini se udaljenim, čak i nerealnim. U gradovima poput Slovjanska, ljudi žive s ratom svaki dan, njegova prisutnost teška i neizbježna, no u drugim dijelovima Ukrajine, čak i unutar iste zemlje, postoji podjela. Mnogi nikada neće potpuno razumjeti težinu sukoba koju nose oni na istoku.</p>\n<p>Medijska pokrivenost, vođena statistikama i analizama, često svodi rat na brojeve: milijarde u pomoći, zamrznuta ruska imovina, isporučeni tenkovi, stotine tisuća mrtvih ili ranjenih. Naslovi broje žrtve civilnog stanovništva – 22 ubijena u Harkovu jučer, desetine tisuća izgubljenih u Mariupolju – ali ti brojevi, koliko god bili vitalni za razumijevanje razmjera razaranja, ne uspijevaju uhvatiti ljudsku dimenziju. Previđaju pojedinačne priče, lica i sudbine ljudi koji žive s ratom iz dana u dan, onih koji brane Ukrajinu, i civila koji podnose užas koji im je nametnut.</p>\n<p><strong>Život u i oko Donbasa </strong></p>\n<p>Može iznenaditi mnoge da saznaju da je tempo ruske agresije u Donbasu prilično spor. Vojna prisutnost, međutim, je neizbježna, ispreplićući se u tkivo svakodnevnog života. Vojnici se zadržavaju na svakom kutu – oslanjajući se na ulične svjetiljke, pušeći uz cestu, punivši svoje tenkove na lokalnoj WOG benzinskoj postaji, ili kradući trenutke sa svojim suprugama i djevojkama. Ipak, unatoč njihovoj prisutnosti, stvarna borba je rijetka pojava. Među stotinama tisuća ukrajinskih vojnika koji se bore u rovovima za obranu svoje domovine, samo mali postotak sudjeluje u borbi u bilo kojem trenutku. Ostali, uhvaćeni u ritmu ratne rotacije, povlače se iza bojišnice kako bi se odmorili, recalibrirali i popravili svoju opremu. Tamo čine dio svakodnevnog krajolika, stalni, ali tihi simbol nepopustljive borbe regije.</p>\n<p>U gradovima blizu bojišnice, Kramatorsku i Slovjansku, koji su izdržali težinu ruske agresije od 2014. godine, život se čvrsto drži pojma \"posao kao i obično\". Unatoč gotovo konstantnoj paljbi artiljerije i balističkim udarima – koji uzimaju živote civila i vojnika – ovi gradovi odbijaju stati. Kafići šušte s tihom otpornošću, opskrbljujući vojnike, volontere, novinare i lokalne stanovnike. Sunčane terase uz ulice nude jeftine kapučine, jednostavnu ali postojanu utjehu. Pod jutarnjim svjetlom, kofein postaje životna linija, obnavljajući energiju nakon neprospavanih noći neprekidnog bombardiranja, oštreći umove ukrajinskih branitelja dok rat nastavlja prema svojoj trećoj godini. I nekako, čudesno, ulice ostaju pune – mladi i stari, muškarci i žene, vojnici i civili – krećući se kroz ruševine rata s tihom odlučnošću koja odbija pokleknuti.</p>\n<p>Noći u Donbasu su simfonija dalekog uništenja – duboki udar artiljerije; oštar pucanj ispaljenih granata; i tihi, prijeteći tutanj Grad raketa koje eksplodiraju samo 20 kilometara dalje. S alkoholom zabranjenim i ulicama zatvorenim policijskim satom koji počinje u devet sati, gradovi padaju u sablasnu tišinu, koju prekida samo tupi huk rata na rubovima svijesti. Ruski napadi, neumoljivi i bezobzirni, sada češće udaraju, razarajući civilne domove, vojne skladišta i stambene zgrade. Oni koji su imali sreće da uhvate nekoliko sati sna često se bude od potresa još jedne eksplozije.</p>\n<p>Jutro se prikrada s čudnim ritmom. Ulice, ispraznjene i još uvijek pod plaštem noći, počinju se kretati dok umirovljenici marširaju prema tržnicama, s vrećama domaćih povrća u rukama, a vojnici pokreću motore starih europskih kamiona, krećući se prema opasnoj \"nulti liniji\". Ipak, grad nikada ne djeluje hitno – ovdje nema žurbe. Donbas, poput samog rata, puže sporim tempom, kao da je vrijeme zgusnuto, njegov tok težak od razaranja. Rat se polako približava, njegov put prepun ostataka svijeta koji su lokalni stanovnici gradili desetljećima, prijeteći da proguta posljednje preostale gradove svojim sporim, podmuklim napredovanjem.</p>\n<p><strong>Slobodno vrijeme </strong></p>\n<p>Već gotovo tri godine, iako u nekim regijama više od desetljeća, život u Ukrajini vrti se oko neumoljive sjene rata, s brutalnom invazijom Rusije koja baca svoju težinu na sve. Ipak, za one koji žive s prisutnošću rata svaki dan, to su rijetki trenuci predaha koji nude pravu utjehu. U tim prolaznim pauzama između bitaka i svakodnevnih teškoća, civili i vojnici se drže tihih prostora koji postoje izvan bojišnice. Ne sanjaju o velikim putovanjima u inozemstvo, već o jednostavnim međufazama: kratkom satu na otvorenom, toplini obiteljskog okupljanja, plivanju u obližnjoj rijeci, ili poslijepodnevu provedenom u vrtu.</p>\n<p>U Slovjansku, od prvih toplih dana proljeća do svježih dana kasne jeseni, slane jezera postaju mjesto okupljanja za stanovnike grada i vojnike stacionirane u blizini. Jezera, koja se sjaje pod širokim ukrajinskim nebom, ispunjena su ljudima koji se nježno ljuljaju u vodi, njihovi pokreti spori i opušteni. Djeca prolaze na svojim biciklima, provlačeći se kroz gužvu, dok se atletski vojnici plivaju stabilnim krugovima po jezeru, probijajući se kroz vodu s namjerom. Stariji muškarci i žene leže na leđima, ruke ispružene, uživajući u rijetkom osjećaju bez težine, njihova lica okrenuta prema suncu.</p>\n<p>Uz obalu, lokalni poduzetnici se provlače kroz skupine sunčanja, nudeći sokove i pladnjeve domaćih kolača, miris svježe pečenog tijesta miješa se s slanim mirisom jezera. Razgovori tiho šušte zrakom, povremeno prekidani smijehom, kao da je rat izvan rubova grada daleki san. No, nije. Daleki tutanj artiljerije, oštar pucanj eksplozija, i povremeni huk borbenog aviona podsjećaju sve da fronta nije daleko. Ipak, ovdje, u tim ukradenim trenucima mira, ljudi Slovjanska, očvrsnuli godinama sukoba, dopuštaju sebi da se opuste, da dišu.</p>\n<p>Samo nekoliko kilometara od grada, uz mirnu rijeku koja se uvija prema Slovjansku, grupa vojnika okuplja se oko malog vatre. Žarovi tiho puckaju dok piju Coca-Colu i Fantu, dok miris pečenog šašlika ispunjava zrak. Smijeh se diže među njima, lako i neskriveno, dok dijele priče s bojišnice – priče o bliskim pozivima, svakodnevnim izazovima i nepokolebljivoj vezi koju su sklopili u kuhinji rata. Dmytro, 25-godišnji vojnik iz središnje Ukrajine, sjedi s štapom u ruci, bacajući svoju udicu u sporoj rijeci. Dok pokazuje slike svoje djece, ponos blista u njegovim očima, iako tiha tuga ostaje tik ispod. \"Nisam ih vidio godinama,\" priznaje, njegov glas omekšan udaljenošću koja ga odvaja od obitelji.</p>\n<p>Ali ovdje, uz rub rijeke, dok sunce baca svoje zlatno svjetlo na vodu, malo je prostora za tugu. Dmytro nas uči kako pecati muhe, strpljivo demonstrirajući. \"Ovdje je lakše, u ovim plitkim vodama,\" objašnjava. Iako opasnosti \"nulte linije\" vrebaju u njihovoj bliskoj budućnosti, raspoloženje je iznenađujuće lagano. Dmytro i njegovi suborci uživaju u toplini ljetnog sunca, šaleći se i razmjenjujući priče kao da je rat daleko. Na trenutak, ljepota donbaskog krajolika drži ih u kratkom predahu, nudeći okus normalnosti usred kaosa samo nekoliko kilometara dalje. Ovdje, okruženi drvećem i vodom, oni su jednostavno ljudi koji uživaju u jednostavnim zadovoljstvima života: vatra, obrok i tiha druženja s prijateljima. Priče poput ovih obilježavaju Donbas i veći dio ratom pogođenih regija Ukrajine, utkane u svakodnevno tkivo života usred sukoba.</p>\n<p><strong>San o budućnosti</strong></p>\n<p>Unatoč mnogim užasima, radost još uvijek cvjeta u Donbasu. Obitelji nastavljaju saditi vrtove, obnavljati svoje domove i sanjati o budućnosti izvan rata. U ruševinama malog grada 40 kilometara sjeverno od Slovjanska, neposredno preko regionalne granice Harkiv-Donjeck, obitelj neumorno radi na obnovi onoga što je ostalo od njihovog doma i života. Kam’yanka, dvaput pogođena prvim linijama ruske invazije 2022. godine, svedena je na ruševine. Od svojih 1.200 stanovnika, manje od 20 se vratilo. Ipak, oni koji su se vratili, poput Viktora i Larisse, imaju velike snove. Počeli su čišćenjem svog zemljišta od mina, obično bez pomoći profesionalaca, i sada polako obnavljaju svoj dom bez struje ili tekuće vode.</p>\n<p>Viktor i Larissa, nakon što su pobjegli u ranim tjednima rata, vratili su se krajem 2022. godine kako bi pronašli svoje selo uništeno. Dvije godine kasnije, gotovo su završili obnovu svoje kuće, koja je nekada bila razbijena ruskom artiljerijom. Popravili su svoju opljačkanu kupaonicu, stavili novi krov nad glavama i počeli se ponovo osjećati kao kod kuće. “Rođeni smo ovdje, naši roditelji i djeca su rođeni ovdje. Ne vidimo se nigdje osim na ovoj zemlji,” kaže Larissa. Ovog ljeta, unatoč Viktorovom padu s krova i kasnijoj operaciji, brinuli su se o svom vrtu, berbi bundeva, kukuruza i rajčica. Larissa, s ponosom, poslužuje domaće buhtle punjene kupusom posjetiteljima. Usred teškoća, cijene jednostavne užitke života – biti sa svojim psima, dijeliti priče s prolaznim novinarima i prihvaćati nadu da će sve biti u redu. “Nećemo dati Rusima zadovoljstvo da nas otjeraju s naše zemlje,” kaže Larissa <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>Na mnogo načina, Larissa i Viktor su sretni. Njihov grad je oslobođen u prvoj godini rata. No za stotine tisuća u Donbasu, budućnost ostaje daleki san. Rusija nastavlja napredovati prema Pokrovsku, Kramatorsku i bezbrojnim drugim gradovima i selima, prisiljavajući civile da bježe vlakom i automobilom. Mnogi ostaju, uhvaćeni na putu nadolazeće ruske vojske, njihove nade suspendirane u neizvjesnosti. To su ljudi za koje se ukrajinski branitelji bore, za koje Zapad šalje milijarde u pomoć, i koje svijet ne smije zaboraviti. Na kraju, ovaj rat nije o tenkovima, avionima ili granatama. Radi se o ljudima – njihovim slobodama, njihovoj težnji za demokracijom i njihovoj nepokolebljivoj odlučnosti da povrate svoje sudbine.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je neovisni istraživač, osnivač analitičke tvrtke Reaktion Group, analitičar na projektu političke analize R.Politik i urednik u RANE-u. Ima diplome sa Sveučilišta British Columbia u Kanadi, Sveučilišta u Heidelbergu u Njemačkoj i Državnog sveučilišta u Sankt Peterburgu, Rusija.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.578",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Scene sukoba iz Ukrajine i dalje dominiraju izvještajima o tekućoj ruskoj invaziji. Unatoč tome, rat se odvija prilično sporim tempom na frontu. To odražava prilagodbu lokalnog stanovništva sukobu, s ljudima koji kradu male trenutke normalnosti tijekom svojih svakodnevnih života.</I>\r\n<br><br>\r\nNa hladnoj, plavkastozelenoj rijeci samo nekoliko minuta od istočnog ukrajinskog grada Slovjanska, ukrajinski vojnici iz minobacačke brigade pokušavaju se opustiti. Tamnozeleni vojni 4x4 koji ih je dovezao s fronta sada miruje dok bacaju ribarske udice u vodu. Ribolov je slab, donosi malo više od valova, ali ulov nije bitan. Za ove vojnike, prilika da peku meso, dijele pića i smiju se na otvorenom vrijedi više od bilo koje ribe koju bi mogli uloviti. Ovdje, daleko od rata, vrijeme usporava, a jednostavni čin zajedništva u prirodi postaje prolazno blago.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.579",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Vita al fronte: vivere e sopravvivere nella guerra della Russia nell'Ucraina orientale",
                key:"uid": string:"fb6c5053-e493-4b4a-a158-7d93447119a7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Per molti, sia in Occidente che nel cuore di Kyiv, la guerra rimane un'astrazione distante – una semi-realtà, testimoniata solo attraverso schermi o udita nelle brevi telefonate da fratelli, figli e mariti di stanza lontano. La vera consistenza della vita al fronte, l'esperienza cruda di coloro che si trovano a est del paese, sembra remota, persino irreale. In città come Sloviansk, le persone vivono con la guerra ogni giorno, la sua presenza pesante e ineluttabile, eppure in altre parti dell'Ucraina, anche all'interno della stessa nazione, c'è un divario. Molti non comprenderanno mai appieno il peso del conflitto portato da coloro che si trovano a est.</p>\n<p>La copertura mediatica, guidata da statistiche e analisi, riduce spesso la guerra a numeri: miliardi in aiuti, beni russi congelati, carri armati consegnati, centinaia di migliaia di morti o feriti. I titoli contano il bilancio delle vite civili – 22 uccisi a Kharkiv ieri, decine di migliaia persi a Mariupol – ma queste cifre, per quanto vitali per comprendere l'entità della devastazione, non riescono a catturare la dimensione umana. Tralasciano le storie individuali, i volti e i destini delle persone che vivono con la guerra giorno dopo giorno, coloro che difendono l'Ucraina e i civili che sopportano l'orrore che viene loro inflitto.</p>\n<p><strong>La vita in e intorno al Donbas </strong></p>\n<p>Potrebbe sorprendere molti scoprire che il ritmo della guerra di aggressione della Russia nel Donbas è piuttosto lento. La presenza militare, tuttavia, è ineluttabile, tessendosi nel tessuto della vita quotidiana. I soldati sostano ad ogni angolo – appoggiati ai lampioni, fumando lungo la strada, riempiendo i loro serbatoi presso la stazione di servizio WOG locale, o rubando momenti con le loro mogli e fidanzate. Eppure, per tutta la loro presenza, il combattimento effettivo è una vista rara. Tra le centinaia di migliaia di soldati ucraini che affrontano le trincee per difendere la loro patria, solo una frazione partecipa a battaglie in un dato momento. Il resto, catturato nel ritmo della rotazione della guerra, si ritira dietro le linee del fronte per riposare, ricalibrare e riparare il proprio equipaggiamento. Lì, fanno parte del paesaggio quotidiano, un simbolo costante ma silenzioso della lotta incessante della regione.</p>\n<p>Nei centri urbani vicini al fronte di Kramatorsk e Sloviansk, che hanno sopportato il peso dell'aggressione russa dal 2014, la vita si aggrappa con forza all'idea di \"affari come al solito\". Nonostante il bombardamento quasi costante di colpi di artiglieria e attacchi balistici – che reclamano le vite di civili e soldati – queste città rifiutano di fermarsi. I caffè ronzano di resilienza silenziosa, servendo soldati, volontari, giornalisti e locali. Le terrazze illuminate dal sole lungo le strade offrono cappuccini economici, un conforto semplice ma costante. Sotto la luce del mattino, la caffeina diventa una linea di vita, ripristinando energia dopo notti insonni di bombardamenti incessanti, affilando le menti dei difensori dell'Ucraina mentre la guerra avanza verso il suo terzo anno. E in qualche modo, miracolosamente, le strade rimangono piene – giovani e anziani, uomini e donne, soldati e civili – che si muovono tra le rovine della guerra con una determinazione silenziosa che rifiuta di piegarsi.</p>\n<p>Le notti nel Donbas sono una sinfonia di distruzione lontana – il profondo tonfo dell'artiglieria; il crack secco dei proiettili in partenza; e il basso, minaccioso rombo dei razzi Grad che esplodono a soli 20 chilometri di distanza. Con l'alcol vietato e le strade bloccate da un coprifuoco che inizia alle nove, le città cadono in un silenzio inquietante, interrotto solo dal rombo sordo della guerra ai confini della coscienza. Gli attacchi russi, incessanti e indiscriminati, colpiscono più spesso ora, strappando case civili, depositi militari e palazzi. Coloro che sono abbastanza fortunati da strappare alcune ore di sonno vengono spesso svegliati di soprassalto dal tremore di un'altra esplosione.</p>\n<p>Il mattino si insinua con un ritmo strano. Le strade, svuotate e ancora sotto il velo della notte, iniziano a muoversi mentre i pensionati marciamo verso i mercati, sacchetti di verdure coltivate in casa in mano, e i soldati avviano i motori di vecchi camion europei, dirigendosi verso la pericolosa \"linea zero\". Eppure la città non si muove mai con urgenza – qui non c'è fretta. Il Donbas, come la guerra stessa, striscia a un ritmo lento, come se il tempo si fosse addensato, il suo flusso pesante di distruzione. La guerra si avvicina, il suo cammino disseminato dei resti di un mondo che i locali hanno trascorso decenni a costruire, minacciando di inghiottire le ultime città rimaste in piedi con il suo lento e insidioso avanzare.</p>\n<p><strong>Tempo libero </strong></p>\n<p>Per quasi tre anni ormai, anche se in alcune regioni da più di un decennio, la vita in Ucraina si è concentrata attorno all'ombra incessante della guerra, con la brutale invasione della Russia che getta il suo peso su tutto. Eppure per coloro che vivono con la presenza della guerra ogni giorno, sono i rari momenti di tregua a offrire vero conforto. In queste fugaci pause tra battaglie e il logorio delle difficoltà quotidiane, civili e soldati si aggrappano agli spazi tranquilli che esistono oltre le linee del fronte. Non sognano viaggi grandiosi all'estero, ma piuttosto i semplici intermezzi: un'ora all'aperto, il calore di un incontro familiare, un bagno in un fiume vicino, o un pomeriggio dedicato al giardino.</p>\n<p>A Sloviansk, dal primo calore della primavera fino ai giorni freschi dell'autunno inoltrato, i laghi salati diventano un luogo di ritrovo per i residenti della città e i soldati di stanza nelle vicinanze. I laghi, che brillano sotto il vasto cielo ucraino, sono punteggiati da persone che galleggiano dolcemente nell'acqua, i loro movimenti lenti e languidi. I bambini sfrecciano sulle loro biciclette, intrecciandosi tra la folla, mentre i soldati più atletici nuotano in lunghe vasche attraverso il lago, tagliando l'acqua con determinazione. Uomini e donne anziani galleggiano sulla schiena, braccia distese, assaporando la rara sensazione di assenza di peso, i loro volti inclinati verso il sole.</p>\n<p>Lungo la riva, imprenditori locali si muovono tra i gruppi di bagnanti, offrendo bibite e vassoi di dolci fatti in casa, il profumo della pasta appena sfornata che si mescola con l'odore salato del lago. Le conversazioni ronzano dolcemente nell'aria, punteggiate da occasionali risate, come se la guerra oltre i confini della città fosse un sogno lontano. Ma non lo è. Il rombo lontano dell'artiglieria, il crack secco delle esplosioni e il ruggito occasionale di un aereo da caccia ricordano a tutti che il fronte non è lontano. Eppure qui, in questi momenti rubati di pace, la gente di Sloviansk, indurita da anni di conflitto, si permette di rilassarsi, di respirare.</p>\n<p>Appena pochi chilometri dalla città, lungo un fiume tranquillo che si snoda verso Sloviansk, un gruppo di soldati si raduna attorno a un piccolo fuoco. Le braci crepitano dolcemente mentre sorseggiano Coca-Cola e Fanta, mentre il profumo dello shashlik alla griglia riempie l'aria. Le risate si alzano tra di loro, facili e disinibite, mentre condividono storie dal fronte – racconti di incontri ravvicinati, sfide quotidiane e il legame indissolubile che hanno forgiato nel crogiolo della guerra. Dmytro, un soldato di 25 anni dell'Ucraina centrale, siede con una canna in mano, lanciando la sua lenza nel fiume a lento scorrimento. Mentre mostra le foto dei suoi figli, l'orgoglio brilla nei suoi occhi, anche se una tristezza silenziosa persiste appena sotto. \"Non li vedo da anni,\" confessa, la sua voce addolcita dalla distanza che lo separa dalla sua famiglia.</p>\n<p>Ma qui, lungo il bordo del fiume, con il sole che proietta la sua luce dorata sull'acqua, c'è poco spazio per il dolore. Dmytro ci insegna a pescare a mosca, dimostrando con pazienza. \"È più facile qui, in queste acque poco profonde,\" spiega. Anche se i pericoli della \"linea zero\" incombono nel loro prossimo futuro, l'atmosfera è sorprendentemente leggera. Dmytro e i suoi compagni si godono il calore del sole estivo, scherzando e scambiando storie come se la guerra fosse a mondi di distanza. Per un momento, la bellezza della campagna del Donbas li tiene in una breve tregua, offrendo un assaggio di normalità in mezzo al caos a solo pochi chilometri di distanza. Qui, circondati da alberi e acqua, sono semplicemente uomini che godono dei semplici piaceri della vita: un fuoco, un pasto e la quieta compagnia di amici. Storie come queste abbondano in tutto il Donbas e in gran parte delle regioni devastate dalla guerra dell'Ucraina, intrecciate nel tessuto quotidiano della vita in mezzo al conflitto.</p>\n<p><strong>Sognare il futuro</strong></p>\n<p>Nonostante gli orrori, la gioia continua a fiorire nel Donbas. Le famiglie continuano a piantare giardini, ricostruire le loro case e sognare un futuro oltre la guerra. Nelle rovine di un piccolo paese a 40 chilometri a nord di Sloviansk, appena oltre il confine regionale di Kharkiv-Donetsk, una famiglia lavora instancabilmente per ripristinare ciò che resta della propria casa e vita. Kam’yanka, consumata due volte dalla linea del fronte dell'invasione russa nel 2022, è stata ridotta in macerie. Dei suoi 1.200 residenti, meno di 20 sono tornati. Eppure coloro che lo hanno fatto, come Viktor e Larissa, nutrono grandi sogni. Hanno iniziato liberando la loro terra dalle mine, di solito senza l'aiuto di professionisti, e ora stanno lentamente ricostruendo la loro casa senza elettricità o acqua corrente.</p>\n<p>Viktor e Larissa, dopo essere fuggiti nelle prime settimane di guerra, sono tornati alla fine del 2022 per trovare il loro villaggio distrutto. Due anni dopo, hanno quasi finito di ricostruire la loro casa, un tempo distrutta dall'artiglieria russa. Hanno riparato il loro bagno depredato, messo un nuovo tetto sopra le loro teste e hanno iniziato a sentirsi di nuovo a casa. “Siamo nati qui, i nostri genitori e i nostri figli sono nati qui. Non ci vediamo da nessun'altra parte se non su questa terra,” dice Larissa. Quest'estate, nonostante la caduta di Viktor dal tetto e la successiva operazione, si sono presi cura del loro giardino, raccogliendo zucche, mais e pomodori. Larissa, con orgoglio, serve panini ripieni di cavolo fatti in casa ai visitatori. In mezzo alle difficoltà, apprezzano i semplici piaceri della vita – stare con i loro cani, condividere storie con giornalisti di passaggio e abbracciare la speranza che tutto andrà bene. “Non daremo ai russi la soddisfazione di allontanarci dalla nostra terra,” dice Larissa a <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>In molti modi, Larissa e Viktor sono fortunati. Il loro paese è stato liberato nel primo anno di guerra. Ma per centinaia di migliaia nel Donbas, il futuro rimane un sogno lontano. La Russia continua ad avanzare verso Pokrovsk, Kramatorsk e innumerevoli altre città e villaggi, costringendo i civili a fuggire in treno e in auto. Molti rimangono, catturati nel cammino dell'esercito russo in avvicinamento, le loro speranze sospese nell'incertezza. Queste sono le persone per cui i difensori dell'Ucraina combattono, per cui l'Occidente invia miliardi in aiuti, e per cui il mondo non deve dimenticare. Alla fine, questa guerra non riguarda carri armati, aerei o proiettili. Riguarda le persone – le loro libertà, il loro desiderio di democrazia e la loro risolutezza incrollabile di riprendere in mano il proprio destino.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> è un ricercatore indipendente, fondatore della boutique analitica Reaktion Group, analista del progetto di analisi politica R.Politik e redattore di RANE. Ha conseguito lauree presso l'Università della Columbia Britannica in Canada, l'Università di Heidelberg in Germania e l'Università Statale di San Pietroburgo, Russia.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.688",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Le scene di conflitto dall'Ucraina continuano a dominare i rapporti riguardanti l'invasione russa in corso. Nonostante ciò, la guerra si muove a un ritmo piuttosto lento al fronte. Questo riflette l'adattamento della popolazione locale al conflitto, con le persone che rubano piccoli momenti di normalità nella loro vita quotidiana.</I>\n<br><br>\nSu un fiume fresco, di un verde bluastro, a pochi minuti dalla città ucraina di Sloviansk, i soldati ucraini di una brigata mortai cercano di rilassarsi. Il 4x4 militare verde scuro che li ha portati dal fronte ora è fermo mentre lanciano le canne da pesca nell'acqua. La pesca è scarsa, producendo poco più che increspature, ma il pescato non importa. Per questi soldati, la possibilità di grigliare carne, condividere bevande e ridere all'aria aperta vale più di qualsiasi pesce possano tirare su. Qui, lontano dalla guerra, il tempo rallenta e il semplice atto di stare insieme nella natura diventa un tesoro fugace.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.689",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Život na frontě: žít a přežít ve válce Ruska na východní Ukrajině",
                key:"uid": string:"ff6010b8-4803-4eb3-8325-9e978b9d2873",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Pro mnohé, ať už na Západě nebo v srdci Kyjeva, zůstává válka vzdálenou abstrakcí – polorealitou, svědčenou pouze skrze obrazovky nebo slyšenou v krátkých telefonních hovorech od bratrů, synů a manželů, kteří jsou umístěni daleko. Skutečná textura života na frontové linii, surová zkušenost těch na východě země, se zdá být vzdálená, dokonce neskutečná. V městech jako Slovjanské žijí lidé s válkou každý den, její přítomnost je těžká a nevyhnutelná, přesto v jiných částech Ukrajiny, dokonce v rámci téže země, existuje rozdělení. Mnozí nikdy plně nepochopí tíhu konfliktu, kterou nesou ti na východě.</p>\n<p>Pokrytí médií, poháněné statistikami a analýzami, často redukuje válku na čísla: miliardy v pomoci, zmrazené ruské majetky, dodané tanky, stovky tisíc mrtvých nebo zraněných. Titulky počítají ztráty na civilních životech – 22 zabitých v Charkově včera, desítky tisíc ztracených v Mariupolu – ale tato čísla, jakkoli jsou důležitá pro pochopení rozsahu devastace, nedokážou zachytit lidský rozměr. Přehazují jednotlivé příběhy, tváře a osudy lidí, kteří žijí s válkou den za dnem, těch, kteří brání Ukrajinu, a civilistů, kteří snášejí hrůzu, která na ně byla vržena.</p>\n<p><strong>Život v Donbasu a jeho okolí</strong></p>\n<p>Možná mnohé překvapí, že tempo ruské války agresi v Donbasu je docela pomalé. Vojenská přítomnost je však nevyhnutelná, proplétající se do tkaniny každodenního života. Vojáci se zdržují na každém rohu – opírají se o lampy, kouří u silnice, tankují na místní čerpací stanici WOG nebo kradou chvíle se svými manželkami a přítelkyněmi. Přesto, navzdory jejich přítomnosti, je skutečný boj vzácným pohledem. Mezi stovkami tisíc ukrajinských vojáků, kteří se odvážně vrhají do zákopů, se jen malá část zapojuje do boje v jakémkoli daném okamžiku. Ostatní, chyceni v rytmu válečné rotace, se stahují za frontové linie, aby si odpočinuli, přenastavili a opravili své vybavení. Tam tvoří součást každodenní krajiny, stálý, ale tichý symbol neúprosného boje regionu.</p>\n<p>Ve městech blízko fronty, jako jsou Kramatorsk a Slovjanské, která odolávají váze ruské agrese od roku 2014, se život silně drží na představě \"běžného provozu\". Navzdory téměř neustálému bombardování dělostřelectva a balistickým útokům – které si berou životy civilistů i vojáků – tato města odmítají zastavit. Kavárny hučí tichou odolností, obsluhující vojáky, dobrovolníky, novináře a místní obyvatele. Slunečné terasy podél ulic nabízejí levné cappuccina, jednoduché, ale vytrvalé útěchy. Pod ranním světlem se kofein stává záchranným lanem, obnovujícím energii po bezesných nocích neúprosného bombardování, ostřícími mysli ukrajinských obránců, jak se válka blíží ke svému třetímu roku. A somehow, zázračně, ulice zůstávají plné – mladí i staří, muži a ženy, vojáci a civilisté – pohybující se skrze trosky války s tichou odhodlaností, která se odmítá ohnout.</p>\n<p>Noci v Donbasu jsou symfonií vzdálené destrukce – hluboký úder dělostřelectva; ostrý praskot vycházejících granátů; a nízké, hrozivé dunění raket Grad, které explodují jen 20 kilometrů daleko. S alkoholem zakázaným a ulicemi uzamčenými zákazem vycházení, který začíná v devět hodin, města upadají do podivné ticha, které přerušuje pouze tupý hukot války na okrajích vědomí. Ruské útoky, neúprosné a bezohledné, nyní útočí častěji, trhající do civilních domů, vojenských skladů a bytových bloků. Ti, kteří mají štěstí, že si ukradnou pár hodin spánku, jsou často probuzeni otřesem další exploze.</p>\n<p>Ráno se vkrádá s podivným rytmem. Ulice, vyprázdněné a stále pod závojem noci, začínají ožívat, když důchodci kráčejí na trhy, tašky s domácími zeleninami v rukou, a vojáci startují motory starých evropských nákladních aut, mířících k nebezpečné \"nule\". Přesto město nikdy nepůsobí naléhavě – zde není spěch. Donbas, jako sama válka, se plazí pomalým tempem, jako by se čas zhoustl, jeho tok je těžký s destrukcí. Válka se blíží, její cesta je poseta pozůstatky světa, který místní lidé budovali desetiletí, hrozící pohlcením posledních stojících měst svým pomalým, záludným plazením.</p>\n<p><strong>Volný čas</strong></p>\n<p>Už téměř tři roky, i když v některých regionech více než deset let, se život na Ukrajině točí kolem neúprosného stínu války, přičemž brutální invaze Ruska vrhá svou váhu na všechno. Přesto pro ty, kteří žijí s přítomností války každý den, jsou to vzácné chvíle oddechu, které nabízejí skutečné útěchy. V těchto prchavých pauzách mezi bitvami a drtivými každodenními obtížemi se civilisté i vojáci drží tichých prostor, které existují za frontovými liniemi. Nesní o velkých cestách do zahraničí, ale spíše o jednoduchých mezích: krátké hodiny venku, teplo rodinného setkání, plavání v nedaleké řece nebo odpoledne strávené péčí o zahradu.</p>\n<p>Ve Slovjansku, od prvního tepla jara až po chladné dny pozdního podzimu, se slané jezera stávají shromaždištěm pro obyvatele města a vojáky umístěné poblíž. Jezera, třpytící se pod širokým ukrajinským nebem, jsou poseta lidmi, kteří se jemně pohupují ve vodě, jejich pohyby jsou pomalé a lenivé. Děti projíždějí na svých kolech, proplétající se mezi davy, zatímco sportovnější vojáci plavou stabilní kola přes jezero, prořezávající vodu s cílem. Starší muži a ženy plavou na zádech, s nataženýma rukama, vychutnávající si vzácný pocit beztíže, jejich tváře nakloněné k slunci.</p>\n<p>Podél břehu místní podnikatelé procházejí shluky opalovačů, nabízející limonády a tácy domácích pečiv, vůně čerstvě upečeného těsta se mísí se slanou vůní jezera. Rozhovory tiše hučí ve vzduchu, přerušované občasným smíchem, jako by válka za hranicemi města byla vzdáleným snem. Ale není. Vzdálené dunění dělostřelectva, ostrý praskot explozí a občasný hukot stíhačky připomínají všem, že fronta není daleko. Přesto zde, v těchto ukradených chvílích míru, si lidé ve Slovjansku, ztvrdlí lety konfliktu, dovolují relaxovat, dýchat.</p>\n<p>Pouhé pár kilometrů od města, podél klidné řeky, která se vine do Slovjansku, se skupina vojáků shromažďuje kolem malého ohně. Žhavé uhlíky tiše praskají, zatímco si vychutnávají Coca-Colu a Fantu, zatímco vůně grilovaného šašliku naplňuje vzduch. Smích stoupá mezi nimi, snadno a bez zábran, když sdílejí příběhy z fronty – příběhy o blízkých setkáních, každodenních výzvách a neochvějné vazbě, kterou vytvořili v ohni války. Dmytro, 25letý voják z centrální Ukrajiny, sedí s prutem v ruce, hází svou linku do pomalu tekoucí řeky. Když ukazuje obrázky svých dětí, v jeho očích se zableskne hrdost, i když pod tím se skrývá tichý smutek. \"Neviděl jsem je roky,\" přiznává, jeho hlas je zjemněn vzdáleností, která ho odděluje od jeho rodiny.</p>\n<p>Ale zde, na břehu řeky, s sluncem vrhajícím své zlaté světlo na vodu, je málo místa pro zármutek. Dmytro nás učí, jak chytat ryby na mušku, trpělivě předvádějící. \"Je to tady snazší, v těchto mělkých vodách,\" vysvětluje. Ačkoli nebezpečí \"nuly\" se rýsuje v jejich blízké budoucnosti, nálada je překvapivě lehká. Dmytro a jeho soudruzi se vyhřívají v teple letního slunce, žertují a vyměňují si příběhy, jako by válka byla daleko. Na chvíli je krása donbaské krajiny drží v krátkém oddechu, nabízející chuť normality uprostřed chaosu jen pár kilometrů daleko. Zde, obklopeni stromy a vodou, jsou prostě muži, kteří si užívají jednoduché radosti života: oheň, jídlo a tichou společnost přátel. Příběhy jako tyto se vyskytují po celém Donbasu a v mnoha válečných regionech Ukrajiny, propletené do každodenní tkaniny života uprostřed konfliktu.</p>\n<p><strong>Snít o budoucnosti</strong></p>\n<p>Navzdory mnoha hrůzám stále v Donbasu kvete radost. Rodiny pokračují v sázení zahrad, obnovování svých domovů a snění o budoucnosti za válkou. V troskách malého města 40 kilometrů na sever od Slovjansku, těsně za regionální hranicí Charkov-Doněck, rodina neúnavně pracuje na obnově toho, co zbylo z jejich domova a života. Kam’yanka, dvakrát pohlcena frontou ruské invaze v roce 2022, byla snížena na trosky. Z jejích 1 200 obyvatel se vrátilo méně než 20. Přesto ti, kteří se vrátili, jako Viktor a Larissa, mají velké sny. Začali tím, že vyčistili svou půdu od min, obvykle bez pomoci profesionálů, a nyní pomalu obnovují svůj domov bez elektřiny nebo tekoucí vody.</p>\n<p>Viktor a Larissa, poté co utekli v prvních týdnech války, se vrátili na konci roku 2022, aby našli svou vesnici zničenou. O dva roky později téměř dokončili obnovu svého domu, kdysi roztrženého ruským dělostřelectvem. Opravená jejich vykradená koupelna, dali novou střechu nad hlavou a začali se opět cítit jako doma. “Narodili jsme se zde, naši rodiče a děti se narodili zde. Nevidíme se nikde jinde než na této zemi,” říká Larissa. Toto léto, navzdory Viktorovu pádu ze střechy a následné operaci, se starali o svou zahradu, sklízeli dýně, kukuřici a rajčata. Larissa, s hrdostí, servíruje domácí knedlíky plněné zelím návštěvníkům. Uprostřed obtíží si cení jednoduchých radostí života – být se svými psy, sdílet příběhy s kolemjdoucími novináři a objímat naději, že všechno bude v pořádku. “Nedáme Rusům uspokojení, že nás vyženou z naší země,” říká Larissa <em>New Eastern Europe</em>.</p>\n<p>V mnoha ohledech jsou Larissa a Viktor šťastní. Jejich město bylo osvobozeno v prvním roce války. Ale pro stovky tisíc v Donbasu zůstává budoucnost vzdáleným snem. Rusko pokračuje v postupu směrem k Pokrovsku, Kramatorsku a nesčetným dalším městům a vesnicím, nutí civilisty utíkat vlakem a autem. Mnozí zůstávají, chyceni na cestě blížící se ruské armády, jejich naděje visí v nejistotě. To jsou lidé, za které bojují ukrajinští obránci, pro které Západ posílá miliardy v pomoci, a na které svět nesmí zapomenout. Nakonec, tato válka není o tancích, stíhačkách nebo granátech. Je to o lidech – jejich svobodách, jejich touze po demokracii a jejich neochvějné odhodlání znovu získat své osudy.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Joshua R. Kroeker</strong> je nezávislý výzkumník, zakladatel boutique analytické firmy Reaktion Group, analytik v politickém analytickém projektu R.Politik a redaktor v RANE. Má tituly z University of British Columbia v Kanadě, Heidelberské univerzity v Německu a Státní univerzity v Petrohradu, Rusko.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgcvhr2xqr4cm5xkqfgo7lc",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.016",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgcv4fcdqrpfgzrd6ftjle2",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Scény konfliktu z Ukrajiny nadále dominují zprávám o probíhající ruské invazi. I přes to se válka na frontě posouvá poměrně pomalu. To odráží adaptaci místního obyvatelstva na konflikt, kdy lidé kradou malé okamžiky normality během svých každodenních životů.</I>\r\n<br><br>\r\nNa chladné, modro-zelené řece jen pár minut od východoukrajinského města Sloviansk se ukrajinští vojáci z minometné brigády snaží odpočívat. Tmavě zelené vojenské 4x4, které je přivezlo z fronty, nyní nečinně stojí, zatímco hází rybářské pruty do vody. Rybářský úlovek je slabý, přináší jen málo víc než vlnky, ale úlovek není důležitý. Pro tyto vojáky je šance grilovat maso, sdílet nápoje a smát se na čerstvém vzduchu cennější než jakákoli ryba, kterou by mohli vytáhnout. Zde, daleko od války, čas zpomaluje a jednoduchý akt být spolu v přírodě se stává pomíjivým pokladem.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.152",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}