REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"How Russia's full-scale invasion has accelerated the flooding of Donbas coal mines"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>Russia’s war in eastern Ukraine has dramatically impacted the areas that used to make up the coal mining industry. Since 2014 most of the mines on the territories of Donbas not controlled by Ukraine have been closed down and many of them subsequently began to flood. If the coal region remains in a state of uncontrolled flooding over the next five to twelve years, then two-thirds of the territory of Donbas will become uninhabitable for normal life.</I>\r\n<br><br>\r\nDespite Russia's full-scale invasion, the Ukrainian government remains committed to its pledge to phase out coal after 2035, the former deputy energy minister, Yaroslav Demchenkov, said in the summer of 2023. By 2021, Ukraine, as well as the country's largest energy company, DTEK, had already joined the Powering Past Coal Alliance (PPCA), an initiative aimed at a phased transition to carbon-free energetics. In addition, during the COP28 climate summit, German Galushchenko, the energy minister, also announced plans to create a “de-carbonized mix of Ukraine's energy system” from renewable energy and nuclear power."
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>However, this was not always the case. Back in 2012, the government of the now fugitive former President Viktor Yanukovych declared in its ten-year energy strategy plans to increase coal production in order to reduce dependence on “imported energy carriers” – in particular Russian gas. The fate of those plans changed dramatically in 2014 with Russia's hybrid aggression in Donbas, the largest coal region in Europe and key to Ukraine's energy sector at the time. Most of the region's coal mines fell into the hands of Russian-controlled forces from the self-declared “Donetsk and Luhansk People's Republics” – triggering a crisis in Ukraine's coal-dependent energy industry. For the first time since independence, the state found itself dependent on imports of all types of energy resources.</p>\n<p>However, in spite of the permanent crisis situation in the energy sector, since 2014 there have been other important issues such as the uncontrolled flooding of mines. This has caused local “earthquakes”, gas releases to the surface, and the polluting of the water sources in Donbas. In 2022 the situation became even more dramatic, when the heads of the Russian-controlled quasi-republics asked Vladimir Putin to close most of the mines in the occupied part of Donbas, jeopardizing the global importance of the region into the future. One of the world's largest former industrial regions, war-torn for 11 years, is now at serious risk of becoming “two-thirds uninhabitable” due to uncontrolled massive mine flooding according to a recent report<em>.</em></p>\n<p><strong>Echoes of the past</strong></p>\n<p>During the Second World War, Donbas was under Nazi occupation between 1941 and 1943. This period was enough for all the coal deposits of the region to be flooded. For the Soviet Union, coal was the “bread of industry” in a state of war, and rebuilding the region's mines became a key goal for Moscow after its liberation. Some 50,000 people were sent to work on draining the mines. The first successes were seen in only two years, when the first 69 mines were restored. At the same time, 80 per cent of all mine tunnels underwent re-inspection and reinforcement.</p>\n<p>However, the working conditions for people in the mines were unbearably harsh, says Viktor Yermakov, a doctor of technical sciences and an expert on the mines of Donbas. “The mines of the central region of Donbas had no right to life even immediately after the region was rebuilt after the Second World War. In 1943 they began to be pumped out and coal was extracted there, but these were unbearable, unthinkable labour conditions. These mines simply should not have existed,” Yermakov says.</p>\n<p>Nevertheless, despite the harsh conditions of miners' manual labour, the coal industry in Donbas was actively developing until the collapse of the Soviet Union. In the early 1990s, in the region where coal had been mined since the 18th century, the problem of the unprofitability of some coal mines began to grow acutely. There were several reasons for this: the low level of modernization in the mines, the ageing of the mine stock, and the depletion of coal seams. At the beginning of the “coal depression” Donbas tripled in size when compared to before the war. However, the amount of water that was pumped out of the mines in a year was almost equal to that needed by the Soviet Union to drain the mines after the war.</p>\n<p>Even in these conditions, many unprofitable mines continued to be subsidized following Ukrainian independence, because coal played an important role in the country’s economy – it fed thermal power plants and also provided raw materials for metallurgy. At the same time, the coal industry provided jobs for hundreds of thousands of Ukrainians, many of whom lived in cities tied to the coal mines.</p>\n<p>In 2012, two years before the war in Donbas, the government of Yanukovych aimed to increase coal production in the country, promising to invest about ten billion US dollars in the “exhausted” industry. The conflict initiated by Russia in eastern Ukraine dramatically changed the situation – the region became separated from the main part of the country by a front line. This problem did not bypass the coal industry of the region and since 2014 most of the mines have remained in the territories of Donbas not controlled by Ukraine. Many of them subsequently began to be flooded.</p>\n<p><strong>What is happening now</strong></p>\n<p>The water passing through the mines becomes saturated with the impurities of metals, sulphates, mercury and other dangerous chemical compounds. When it enters water sources such as rivers, lakes and wells, it renders them unfit for normal use and drinking. If such water reaches the ground, it salinizes it, causing soil degradation.</p>\n<p>Yevhen Yakovlev, a hydrogeologist from the National Academy of Sciences of Ukraine, speaks regularly about the scale of the flooding of mines in the occupied territories of central Donbas. According to him, from 2014 to 2022, uncontrolled flooding took place in about 30 to 40 mines, most of them adjacent to the front line. Yet before and after Russia's full-scale invasion, there was no water pumping in the occupied mines near the front line. In the case of Donbas, where many digs are connected by passages, this provoked, among other things, the flooding of adjacent mines on the Ukrainian side, which have been pumping out mine water.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, an energy expert from the Ecodia Center, tells me about waterlogging that occurred near the Zolote mine in the Luhansk region in 2018: “In the Zolote mine, the water literally broke through but they still managed to pump out this water. The local authorities were engaged in setting up this process. Of course, the full-scale invasion began and these processes stopped. The water obviously broke through and we know from representatives of the military administration that the mine became flooded.”            The situation has taken a darker turn since 2022, when the Russian leadership decided to close the 101 out of 115 mines in the occupied territories of Donbas. Yakovlev emphasizes that “The number of mines that have gone into uncontrolled flooding mode has increased by about one and a half times. If before it was 30 to 40 mines, now we are talking about 60 mines. We can only talk about this approximately, because there is no normal monitoring.”</p>\n<p>In addition to the contamination of water and soils, the rise of mine water is also dangerous because the water coming to the surface pushes explosive gas out of coal seams. This, in turn, is also dangerous because it can trigger localized earthquakes.</p>\n<p>“Earthquakes are appearing in areas of active flooding. Previously, these earthquake symptoms were more active around Donetsk, and since 2021 they have moved eastward – to the area of Debaltsevo,” Yakovlev says.</p>\n<p>According to Yakovlev's estimates, since 2022 gas has been actively escaping in places of lowered relief, and this may pose additional threats to settlements that are located above the mining fields. In Donbas, this could affect as many as 60 places. “We observed such processes live near Selidovo (Donetsk region) in November 2021 during an expedition. In the area close to the flooded Korotchenko mine, we found gas outlets on the surface, as well as wells with literally carbonated water,” he said.</p>\n<p>The immediate threat of spontaneous methane releases to the surface threatens the now occupied area of Donetsk, Yakovlev argues. He also bases his arguments on old maps of the Donetsk coal basin that he was able to find in the archives. With the help of these maps, experts will be able to approximate and model where the risk of gas escaping to the surface in the region is highest. Nevertheless, Yakovlev and Yermakov note that data on the situation with mine flooding in the occupied territories is insufficient due to the lack of monitoring. The experts noted that unofficial contacts between scientists from Ukraine and the occupied territories still take place.</p>\n<p>Prior to Russia's full-scale invasion of Donbas, Ukrainian scientists, together with the OSCE, the Center for Humanitarian Dialogue and the Red Cross, managed to monitor mines near the front line. However, after Russia seized most of the Luhansk region, Vuhledar, Avdiivka and Mariinka, the flood zone expanded, taking away the opportunity to monitor the situation in areas close to the front line. In addition, in early 2022, Russia vetoed the work of the OSCE, taking away the organization's ability to monitor the mines.</p>\n<p>“To have some data you need to have access to these territories. As long as there is no access, no monitoring, we cannot assess what the degree of pollution is there. There are data from projects that were conducted before the full-scale invasion. There were projects that tried to assess the level of contamination. But it's incomplete information. As long as we don't have access to those territories, we don't know exactly what is there and what we can do about it,” Bushovska notes. Ukraine's environment ministry also stated that it has no data on the situation in the occupied part of Donbas.</p>\n<p><strong>Post-mining</strong></p>\n<p>The history of the German Ruhr coal basin is in many ways similar to the history of Ukraine’s Donbas. In the 19th century the Ruhr region provided industrial and military power for the German Empire, just as Donbas did for the Russian Empire. Later, after the Second World War, coal mining in the Ruhr Basin also contributed to the revival of the economy and industry of West Germany after what amounted to total destruction. In 2018, the country's last coal mine, Prosper-Haniel, was closed. This was preceded by a nearly 30-year process of transforming the coal industry through what is called “post-mining”. This is based on several principles: phasing out coal mining, creating new jobs for former coal workers, and creating environmentally safe areas on the site of former mines and mine fields. A similar transformation has taken place in England, France, Belgium and other countries.</p>\n<p>“The state took away the mines, coal companies and other things at first. And then they handed them over to a specially created post-mining enterprise. And then they disposed of these assets, including the land. They received certain benefits for it. And for this money they conducted post-mining activities. Step by step, each mine was closed,” says Victor Yermakov, describing the process.</p>\n<p>Yermakov, who has studied the experience of post-mining for years, notes that he does not see the Ukrainian government's interest in the idea. He says the energy ministry's attention is now more focused on the energy security of the country, which has suffered significant attacks from the Russian army.</p>\n<p>“We gathered many Ukrainian scientists in Germany to show them what post-mining is. We published a special brochure, a monograph about post-mining in Ukraine. We did this work, but after coming back from Germany, I don't see any interest in post-mining. Maybe they will realize it after some time. Everyone dismisses it, everyone thinks it is an unnecessary waste of money. I don't think it's unnecessary to invest in the future of your children, in the health of future generations,” he says.</p>\n<p>Yakovlev, an active supporter of the idea of post-mining as well, nevertheless believes that the classic experience of pumping out water used in Germany's Ruhr is no longer possible in Ukraine. Although the regions are similar in both number of mines and area, the difference is that the situation in Donbas is more complicated. This is due to spontaneous and uncontrolled flooding, which is now in its 11th year.</p>\n<p>“In places, the surface will sink below the depth at which groundwater levels were at one time. And the territory of Donbas will be fragmented in this case. It will not be helpful for the landscape. It will be a mass of saline streams, hollows, swamps and so on. And if we take into account that 90 per cent of the population of Donbas live in cities, and there are 60 settlements above the mines, the living conditions will simply be at the level of survival,” Yakovlev says.</p>\n<p>He concludes that if the coal region remains in a state of uncontrolled flooding in the next five to twelve years, then two-thirds of the territory of Donbas will become uninhabitable for normal life. “It will be usable in limited areas. It can be something like forestry, reclamation or agrarian areas. But this already now needs to be worked out and modelled in different ways. Or, if we consider the pessimistic option, in which we do not have time to do anything – this is the simplest option and its consequences are already visible now,” the expert says.</p>\n<p>Experts and scientists interviewed are unanimous in their opinion that the key issues now are the lack of monitoring of the flooding of mines as well as a lack of any vision or plan from the Ukrainian government about what will happen to the coal region after de-occupation. “Unfortunately, there is no vision of what will happen to the region after de-occupation, and what to do about it. I would hope that these territories will be de-occupied and then they can be transformed,” Bushovska said.</p>\n<p>According to the former head of the trade union of workers at the now destroyed Yuzhnodonbaska-3 mine, Hryhoriy Dotsenko, the Ukrainian energy ministry also has no information about whether their enterprise will be restored after the war: “We talked to the deputy minister about what will happen after the war and what our perspective will be. He says “I don't know anything, I won't say anything, that's it.” At the moment it is still a closed topic, no one is discussing it, no one is thinking what will happen next. The focus is all on how to win the war,” Dotsenko said.</p>\n<p>The Ukrainian energy ministry declined to comment on the state of the coal industry and its perspectives for this article, citing the need not to disclose information that can be used by Russia to continue its attacks on energy facilities.</p>\n<p><strong>“Russia controlled everything”</strong></p>\n<p>The Yuzhnodonbaska-3 mine, one of the youngest coal mines in Donbas, has been under Russian occupation since September 2024 and currently is in the rear of Russian troops in the Donetsk Oblast. It is now completely destroyed. According to Dotsenko, the enterprise was extremely promising and could have continued coal mining operations for at least another 50 years. “There were plans to build another mine in our area. The strata of coal deposits reached Pavlograd (in the Dnipro region). We would still have enough to work, in a normal mode for 50 years. Plus, we had very good quality coal, coal gas with low sulphur content. And our coal was used for power engineering and metallurgy,” Dotsenko says.</p>\n<p>A miner reported that in March 2022, during an offensive in the neighbouring town of Vuhledar – Volnovakha – the Russian army destroyed the power substations that were supplying energy to the Yuzhnodonbaska-3 mine and other mines around it. As a result, the level of mine water in the area began to rise rapidly, flooding once promising digs and carrying aforementioned environmental risks. He noted that specifically this is true regarding the risk of methane escaping to the surface.</p>\n<p>Dotsenko is convinced that the Russian army carried out these strikes deliberately. Their goal, he believes, was to dehumanize Vuhledar. “The strikes were most likely to disable Vuhledar. Well, plus the mine that provided work. In general, little by little they knocked people out of the city,” he notes.</p>\n<p>Yermakov, who used to be the head of the Ukrainian delegation to the environmental negotiating group with Russia, summarizes that the aggressor state had been obstructing any solution to the problem of mine flooding even before the full-scale invasion. According to him, representatives of the Russian Federation “did not even want to hear” that the process of flooding the region's mines was uncontrolled, claiming that they had done the job of closing the mines “properly”.</p>\n<p>“We asked them questions and asked them to provide information about environmental safety measures regarding those mines they were closing. It was precisely about design decisions, and it was Russia that was responsible for their development. Russia refused to provide this data, and therefore, in the end, this negotiating group ceased to exist, and we did not communicate in this regard anymore,” the scientist emphasizes.</p>\n<p>According to him, Russia controlled “every movement and word” of its representatives of the negotiating subgroup, including from the side of the quasi-republics, which it introduced into the negotiations without agreement.</p>\n<p>“Russia controlled everything, and even when only specialists with experts remained at the talks, I saw that side being all in one room. If our experts were online, each at their own workplace, they were “taken” by the so-called “ministry of state security of the Donetsk People’s Republic” into one room that controlled their every movement, and not only the conversation. The mood was unfriendly, negative and even among the experts from the Russian side were most of my acquaintances with whom I had worked back in Donetsk when the mines were closed before the war started in 2013. Nevertheless, they were forbidden from having any professional conversations, to provide any professional information – it was all checked and it was all guided by Russia,” the scientist summarizes.</p>\n<p>Maryna Turenok, an expert at the “Right to Defence” Foundation, which studies the topic of mine flooding in Donbas, emphasizes that the problem of mine flooding is transnational and directly threatens two regions of Russia and the Sea of Azov.</p>\n<p>“The hydrographic peculiarity of eastern Ukraine is that virtually all untreated mine water, getting into open areas, gullies, reservoirs and rivers of the Siversky Donets Basin, then flows directly into the Siversky Donets itself, the main river artery of the region. Then the polluted water flows through the south of the Belgorod and Rostov regions of the Russian Federation into the Don river, and from there into the Sea of Azov. The pollution has a “transboundary” character,” she says.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> is a Ukrainian journalist and producer. He worked as a news editor for Liga.net and Ukraine's public broadcaster Suspilne. He also cooperated as a fixer with <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> and the Danish Broadcasting Corporation.</p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Как пълномащабната инвазия на Русия ускори наводняването на въглищните мини в Донбас\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Jak plnohodnotná invaze Ruska urychlila zaplavení uhelných dolů v Donbasu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Wie die umfassende Invasion Russlands die Überschwemmung der Kohlenminen im Donbass beschleunigt hat\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Πώς η πλήρης κλίμακα εισβολής της Ρωσίας έχει επιταχύνει την πλημμύρα των ανθρακωρυχείων του Ντονμπάς\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"How Russia's full-scale invasion has accelerated the flooding of Donbas coal mines\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"Cómo la invasión a gran escala de Rusia ha acelerado la inundación de las minas de carbón de Donbas\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Kuinka Venäjän täysimittainen hyökkäys on kiihdyttänyt Donbasin hiilikaivosten tulvimista\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Comment l'invasion à grande échelle de la Russie a accéléré l'inondation des mines de charbon du Donbass\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Kako je ruska invazija u punom opsegu ubrzala poplavu rudnika ugljena u Donbasu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Hogyan gyorsította fel Oroszország teljes körű inváziója a Donbászi szénbányák elárasztását\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Come l'invasione su larga scala della Russia ha accelerato l'allagamento delle miniere di carbone del Donbas\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Hoe de grootschalige invasie van Rusland de overstroming van de Donbas-kolenmijnen heeft versneld\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Jak pełnoskalowa inwazja Rosji przyspieszyła zalewanie kopalń węgla w Donbasie\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Como a invasão em grande escala da Rússia acelerou a inundação das minas de carvão de Donbas\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Cum invazia pe scară largă a Rusiei a accelerat inundarea minelor de cărbune din Donbas\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Как полномасштабное вторжение России ускорило затопление угольных шахт Донбасса\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Ako plnohodnotná invázia Ruska urýchlila zaplavenie uhoľných baní v Donbase\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Hur Rysslands fullskaliga invasion har accelererat översvämningen av kolgruvor i Donbas\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Rusya'nın tam ölçekli işgalinin Donbas kömür madenlerinin su basmasını nasıl hızlandırdığı\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Як повномасштабне вторгнення Росії прискорило затоплення вугільних шахт Донбасу\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Войната на Русия в източна Украйна драматично е повлияла на районите, които преди това съставляваха въгледобивната индустрия. От 2014 г. повечето от мините на териториите на Донбас, които не са под контрол на Украйна, са затворени и много от тях впоследствие започнаха да се наводняват. Ако въглищният регион остане в състояние на неконтролирано наводнение през следващите пет до дванадесет години, тогава две трети от територията на Донбас ще стане необитаема за нормален живот.</i>\n\nВъпреки мащабната инвазия на Русия, украинското правителство остава ангажирано с обещанието си да премахне въглищата след 2035 г., каза бившият заместник-министър на енергетиката Ярослав Демченков през лятото на 2023 г. До 2021 г. Украйна, както и най-голямата енергийна компания в страната DTEK, вече бяха се присъединили към Алианса за преход от въглища (PPCA), инициатива, насочена към поетапен преход към безвъглеродна енергетика. Освен това, по време на климатичната конференция COP28, германецът Галушченко, министър на енергетиката, също обяви планове за създаване на “декарбонизирана смес на енергийната система на Украйна” от възобновяеми източници и ядрена енергия.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Válka Ruska na východní Ukrajině dramaticky ovlivnila oblasti, které dříve tvořily průmysl těžby uhlí. Od roku 2014 bylo většina dolů na území Donbasu, které není pod kontrolou Ukrajiny, uzavřeno a mnohé z nich následně začaly zaplavovat. Pokud region uhlí zůstane v stavu nekontrolovaného zaplavení v průběhu příštích pěti až dvanácti let, pak dvě třetiny území Donbasu se stanou neobyvatelnými pro normální život.</i>\n\nNavzdory plnohodnotné invazi Ruska zůstává ukrajinská vláda odhodlána splnit svůj slib postupně ukončit těžbu uhlí po roce 2035, řekl v létě 2023 bývalý náměstek ministra energetiky Yaroslav Demchenkov. Do roku 2021 se Ukrajina, stejně jako největší energetická společnost v zemi DTEK, již připojila k Alianci Powering Past Coal (PPCA), iniciativě zaměřené na postupný přechod na energetiku bez uhlíku. Kromě toho během klimatického summitu COP28 také německý Galushchenko, ministr energetiky, oznámil plány na vytvoření „dekarbonizované směsi energetického systému Ukrajiny“ z obnovitelné energie a jaderné energie.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Der Krieg Russlands im Osten der Ukraine hat die Gebiete, die früher zur Kohlenbergwerksindustrie gehörten, dramatisch beeinflusst. Seit 2014 sind die meisten der Minen in den von der Ukraine nicht kontrollierten Gebieten des Donbass geschlossen worden, und viele von ihnen begannen anschließend zu überfluten. Wenn die Kohlenregion in den nächsten fünf bis zwölf Jahren in einem Zustand unkontrollierter Überschwemmung bleibt, wird zwei Drittel des Gebiets Donbass unbewohnbar für ein normales Leben werden.</i>\n\nTrotz der umfassenden Invasion Russlands bleibt die ukrainische Regierung ihrem Versprechen verpflichtet, die Kohlenutzung nach 2035 schrittweise abzubauen, sagte der ehemalige stellvertretende Energieminister Yaroslav Demchenkov im Sommer 2023. Bis 2021 hatten die Ukraine sowie das größte Energieunternehmen des Landes, DTEK, bereits der Powering Past Coal Alliance (PPCA) beigetreten, einer Initiative, die auf einen schrittweisen Übergang zu kohlenstofffreier Energie abzielt. Darüber hinaus kündigte während des COP28-Klimagipfels auch der Energieminister German Galushchenko Pläne an, einen „dekarbonisierten Mix des Energiesystems der Ukraine“ aus erneuerbaren Energien und Kernkraft zu schaffen.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Ο πόλεμος της Ρωσίας στην ανατολική Ουκρανία έχει επηρεάσει δραματικά τις περιοχές που αποτελούσαν τη βιομηχανία εξόρυξης άνθρακα. Από το 2014, οι περισσότερες από τις ορυχείο στις περιοχές του Ντονμπάς που δεν ελέγχονται από την Ουκρανία έχουν κλείσει και πολλά από αυτά άρχισαν στη συνέχεια να πλημμυρίζουν. Εάν η περιοχή του άνθρακα παραμείνει σε κατάσταση ανεξέλεγκτης πλημμύρας τα επόμενα πέντε έως δώδεκα χρόνια, τότε τα δύο τρίτα της επικράτειας του Ντονμπάς θα γίνουν ακατοίκητα για κανονική ζωή.</i>\n\nΠαρά την πλήρη κλίμακα της ρωσικής εισβολής, η ουκρανική κυβέρνηση παραμένει προσηλωμένη στην υπόσχεσή της να σταματήσει τη χρήση άνθρακα μετά το 2035, δήλωσε το καλοκαίρι του 2023 ο πρώην αναπληρωτής υπουργός ενέργειας, Γιάροσλαβ Ντεμτσένκοβ. Μέχρι το 2021, η Ουκρανία, καθώς και η μεγαλύτερη ενεργειακή εταιρεία της χώρας, η DTEK, είχαν ήδη ενταχθεί στην Συμμαχία Powering Past Coal (PPCA), μια πρωτοβουλία που στοχεύει σε μια σταδιακή μετάβαση σε ενεργειακές πηγές χωρίς άνθρακα. Επιπλέον, κατά τη διάρκεια της κλιματικής συνόδου COP28, ο Γερμανός Γκαλουσένκο, υπουργός ενέργειας, ανακοίνωσε επίσης σχέδια για τη δημιουργία ενός “απο-ανθρακούχου μείγματος του ενεργειακού συστήματος της Ουκρανίας” από ανανεώσιμες πηγές ενέργειας και πυρηνική ενέργεια.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>Russia’s war in eastern Ukraine has dramatically impacted the areas that used to make up the coal mining industry. Since 2014 most of the mines on the territories of Donbas not controlled by Ukraine have been closed down and many of them subsequently began to flood. If the coal region remains in a state of uncontrolled flooding over the next five to twelve years, then two-thirds of the territory of Donbas will become uninhabitable for normal life.</i>\r\n\r\nDespite Russia's full-scale invasion, the Ukrainian government remains committed to its pledge to phase out coal after 2035, the former deputy energy minister, Yaroslav Demchenkov, said in the summer of 2023. By 2021, Ukraine, as well as the country's largest energy company, DTEK, had already joined the Powering Past Coal Alliance (PPCA), an initiative aimed at a phased transition to carbon-free energetics. In addition, during the COP28 climate summit, German Galushchenko, the energy minister, also announced plans to create a “de-carbonized mix of Ukraine's energy system” from renewable energy and nuclear power.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>La guerra de Rusia en el este de Ucrania ha impactado drásticamente las áreas que solían formar parte de la industria minera del carbón. Desde 2014, la mayoría de las minas en los territorios de Donbás no controlados por Ucrania han sido cerradas y muchas de ellas comenzaron a inundarse posteriormente. Si la región carbonífera permanece en un estado de inundación incontrolada durante los próximos cinco a doce años, entonces dos tercios del territorio de Donbás se volverán inhabitable para la vida normal.</i>\n\nA pesar de la invasión a gran escala de Rusia, el gobierno ucraniano sigue comprometido con su promesa de eliminar el carbón después de 2035, dijo en el verano de 2023 el exviceministro de energía, Yaroslav Demchenkov. Para 2021, Ucrania, así como la mayor empresa energética del país, DTEK, ya se habían unido a la Alianza Powering Past Coal (PPCA), una iniciativa destinada a una transición gradual hacia una energía libre de carbono. Además, durante la cumbre climática COP28, German Galushchenko, el ministro de energía, también anunció planes para crear una “mezcla descarbonizada del sistema energético de Ucrania” a partir de energía renovable y energía nuclear.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Venäjän sota Itä-Ukrainassa on vaikuttanut dramaattisesti alueisiin, jotka ennen kuuluivat hiilikaivosteollisuuteen. Vuodesta 2014 lähtien suurin osa Donbassin alueilla, joita Ukraina ei hallitse, sijaitsevista kaivoksista on suljettu, ja monet niistä ovat sen jälkeen alkaneet tulvia. Jos hiilialue pysyy hallitsemattomassa tulvassa seuraavien viiden ja kahdentoista vuoden aikana, niin kaksi kolmasosaa Donbassin alueesta tulee olemaan asuinkelvoton normaalia elämää varten.</i>\n\nHuolimatta Venäjän täysimittaisesta hyökkäyksestä, Ukrainan hallitus pysyy sitoutuneena lupaukseensa vähentää hiilen käyttöä vuoden 2035 jälkeen, sanoi entinen energia-alan varaministeri Yaroslav Demchenkov kesällä 2023. Vuoteen 2021 mennessä Ukraina sekä maan suurin energiayhtiö DTEK olivat jo liittyneet Powering Past Coal Allianceen (PPCA), aloitteeseen, joka tähtää vaiheittaiseen siirtymiseen hiilivapaaseen energiaan. Lisäksi COP28-ilmastokokouksessa energia-ministeri German Galushchenko ilmoitti myös suunnitelmista luoda \"dekarbonisoitu sekoitus Ukrainan energiajärjestelmästä\" uusiutuvasta energiasta ja ydinvoimasta.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>La guerre de la Russie dans l'est de l'Ukraine a eu un impact dramatique sur les zones qui constituaient autrefois l'industrie minière du charbon. Depuis 2014, la plupart des mines sur les territoires du Donbass non contrôlés par l'Ukraine ont été fermées et beaucoup d'entre elles ont ensuite commencé à être inondées. Si la région charbonnière reste dans un état d'inondation incontrôlée au cours des cinq à douze prochaines années, alors deux tiers du territoire du Donbass deviendront inhabitables pour une vie normale.</i>\n\nMalgré l'invasion à grande échelle de la Russie, le gouvernement ukrainien reste engagé à respecter sa promesse de sortir du charbon après 2035, a déclaré l'ancien vice-ministre de l'énergie, Yaroslav Demchenkov, à l'été 2023. D'ici 2021, l'Ukraine, ainsi que la plus grande entreprise énergétique du pays, DTEK, avaient déjà rejoint l'Alliance Powering Past Coal (PPCA), une initiative visant à une transition progressive vers une énergie sans carbone. De plus, lors du sommet climatique COP28, German Galushchenko, le ministre de l'énergie, a également annoncé des plans pour créer un « mix décarboné du système énergétique de l'Ukraine » à partir d'énergies renouvelables et d'énergie nucléaire.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Ruska rat u istočnoj Ukrajini dramatično je utjecao na područja koja su nekada činila industriju ugljena. Od 2014. većina rudnika na teritorijima Donbasa koji nisu pod kontrolom Ukrajine je zatvorena, a mnogi od njih su kasnije počeli poplaviti. Ako regija ugljena ostane u stanju nekontroliranog poplavljivanja tijekom sljedećih pet do dvanaest godina, tada će dvije trećine teritorija Donbasa postati nenastanjive za normalan život.</i>\n\nUnatoč punoj invaziji Rusije, ukrajinska vlada ostaje predana svom obećanju da će postupno ukinuti ugljen nakon 2035. godine, rekao je bivši zamjenik ministra energetike, Yaroslav Demchenkov, u ljeto 2023. Do 2021. godine, Ukrajina, kao i najveća energetska kompanija u zemlji, DTEK, već su se pridružili Savezu za prelazak s ugljena (PPCA), inicijativi usmjerenoj na postupni prijelaz na energetiku bez ugljika. Osim toga, tijekom klimatskog summita COP28, njemački Galushchenko, ministar energetike, također je najavio planove za stvaranje “dekarboniziranog miksa ukrajinskog energetskog sustava” iz obnovljivih izvora energije i nuklearne energije.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>Oroszország háborúja Kelet-Ukrajnában drámaian hatással volt a szénbányászati ipar egykori területeire. 2014 óta a Donbász Ukrajna által nem ellenőrzött területein található bányák többsége bezárásra került, és sokuk ezután elkezdett elárasztódni. Ha a szénvidék a következő öt-tizenkét évben ellenőrizetlen elárasztás állapotában marad, akkor a Donbász területének kétharmada lakhatatlanná válik a normális élet számára.</i>\n\nOroszország teljes körű inváziója ellenére az ukrán kormány elkötelezett amellett, hogy 2035 után fokozatosan megszünteti a szenet - mondta 2023 nyarán Yaroslav Demchenkov, a korábbi energiaügyi miniszterhelyettes. 2021-re Ukrajna, valamint az ország legnagyobb energiaipari vállalata, a DTEK, már csatlakozott a Powering Past Coal Alliance (PPCA) kezdeményezéshez, amely a szénmentes energetikára való fokozatos átállásra irányul. Ezenkívül a COP28 klímacsúcson German Galushchenko, az energiaügyi miniszter is bejelentette, hogy terveik között szerepel egy “dekarbonizált energia-mix létrehozása Ukrajna energiarendszerében” megújuló energiaforrásokból és nukleáris energiából.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>La guerra della Russia nell'Ucraina orientale ha avuto un impatto drammatico sulle aree che un tempo costituivano l'industria mineraria del carbone. Dal 2014, la maggior parte delle miniere nei territori del Donbas non controllati dall'Ucraina sono state chiuse e molte di esse hanno successivamente iniziato a allagarsi. Se la regione carbonifera rimane in uno stato di allagamento incontrollato nei prossimi cinque-dodici anni, allora due terzi del territorio del Donbas diventeranno inabitabili per la vita normale.</i>\n\nNonostante l'invasione su larga scala della Russia, il governo ucraino rimane impegnato nel suo impegno di eliminare il carbone dopo il 2035, ha dichiarato nell'estate del 2023 l'ex vice ministro dell'energia, Yaroslav Demchenkov. Entro il 2021, l'Ucraina, così come la più grande compagnia energetica del paese, DTEK, si era già unita all'alleanza Powering Past Coal (PPCA), un'iniziativa mirata a una transizione graduale verso un'energia priva di carbonio. Inoltre, durante il vertice sul clima COP28, il ministro dell'energia, German Galushchenko, ha annunciato anche piani per creare un “mix de-carbonizzato del sistema energetico dell'Ucraina” da fonti di energia rinnovabile e nucleare.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>De oorlog van Rusland in het oosten van Oekraïne heeft een dramatische impact gehad op de gebieden die vroeger deel uitmaakten van de kolenmijnindustrie. Sinds 2014 zijn de meeste mijnen op de door Oekraïne niet gecontroleerde gebieden van Donbas gesloten en veel van hen zijn vervolgens begonnen te overstromen. Als de kolenregio de komende vijf tot twaalf jaar in een staat van ongecontroleerde overstroming blijft, zal twee derde van het grondgebied van Donbas onbewoonbaar worden voor normaal leven.</i>\n\nOndanks de grootschalige invasie door Rusland blijft de Oekraïense regering zich inzetten voor haar belofte om na 2035 de kolenafbouw te realiseren, zei de voormalige plaatsvervangende minister van Energie, Yaroslav Demchenkov, in de zomer van 2023. In 2021 had Oekraïne, evenals het grootste energiebedrijf van het land, DTEK, zich al aangesloten bij de Powering Past Coal Alliance (PPCA), een initiatief gericht op een gefaseerde overgang naar koolstofvrije energie. Bovendien kondigde tijdens de COP28-klimaattop de minister van Energie, German Galushchenko, ook plannen aan om een “gedecarboniseerd mengsel van het energiesysteem van Oekraïne” te creëren uit hernieuwbare energie en nucleaire energie.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Wojna Rosji na wschodniej Ukrainie dramatycznie wpłynęła na obszary, które kiedyś stanowiły przemysł węglowy. Od 2014 roku większość kopalń na terytoriach Donbasu, które nie są kontrolowane przez Ukrainę, została zamknięta, a wiele z nich zaczęło następnie zalewać. Jeśli region węglowy pozostanie w stanie niekontrolowanego zalewania przez następne pięć do dwunastu lat, to dwie trzecie terytorium Donbasu stanie się niezamieszkałe dla normalnego życia.</i>\n\nPomimo pełnoskalowej inwazji Rosji, rząd ukraiński pozostaje zobowiązany do realizacji obietnicy stopniowego wycofywania się z węgla po 2035 roku, powiedział latem 2023 roku były wiceminister energii, Jarosław Demczenkow. Do 2021 roku Ukraina, a także największa firma energetyczna w kraju, DTEK, już przystąpiły do Sojuszu Powering Past Coal (PPCA), inicjatywy mającej na celu stopniowe przejście na energetykę wolną od węgla. Ponadto, podczas szczytu klimatycznego COP28, niemiecki Galuszczenko, minister energii, ogłosił również plany stworzenia „dekarbonizowanej mieszanki systemu energetycznego Ukrainy” z energii odnawialnej i energii jądrowej.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>A guerra da Rússia no leste da Ucrânia impactou dramaticamente as áreas que costumavam compor a indústria de mineração de carvão. Desde 2014, a maioria das minas nos territórios de Donbas não controlados pela Ucrânia foram fechadas e muitas delas começaram a inundar. Se a região carbonífera permanecer em um estado de inundação descontrolada nos próximos cinco a doze anos, então dois terços do território de Donbas se tornarão inabitáveis para a vida normal.</i>\n\nApesar da invasão em grande escala da Rússia, o governo ucraniano continua comprometido com sua promessa de eliminar o carvão após 2035, disse o ex-vice-ministro da energia, Yaroslav Demchenkov, no verão de 2023. Até 2021, a Ucrânia, assim como a maior empresa de energia do país, a DTEK, já havia se juntado à Powering Past Coal Alliance (PPCA), uma iniciativa voltada para uma transição gradual para uma energia livre de carbono. Além disso, durante a cúpula climática COP28, German Galushchenko, o ministro da energia, também anunciou planos para criar uma “mistura descarbonizada do sistema energético da Ucrânia” a partir de energia renovável e energia nuclear.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Războiul Rusiei în estul Ucrainei a avut un impact dramatic asupra zonelor care făceau parte din industria minieră de cărbune. Din 2014, majoritatea minelor de pe teritoriile Donbasului necontrolate de Ucraina au fost închise, iar multe dintre ele au început ulterior să se inunde. Dacă regiunea cărbunelui rămâne într-o stare de inundație necontrolată în următorii cinci până la doisprezece ani, atunci două treimi din teritoriul Donbasului vor deveni nelocuibile pentru viața normală.</i>\n\nÎn ciuda invaziei pe scară largă a Rusiei, guvernul ucrainean rămâne angajat față de promisiunea sa de a elimina cărbunele după 2035, a declarat fostul vice-ministru al energiei, Yaroslav Demchenkov, în vara anului 2023. Până în 2021, Ucraina, precum și cea mai mare companie energetică a țării, DTEK, se alăturase deja Alianței Powering Past Coal (PPCA), o inițiativă destinată unei tranziții treptate către energetica fără carbon. În plus, în timpul summit-ului climatic COP28, German Galushchenko, ministrul energiei, a anunțat, de asemenea, planuri de a crea un “mix de energie decarbonizat al sistemului energetic al Ucrainei” din energie regenerabilă și energie nucleară.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Ruská vojna na východnej Ukrajine dramaticky ovplyvnila oblasti, ktoré kedysi tvorili priemysel ťažby uhlia. Od roku 2014 bolo väčšina baní na územiach Donbasu, ktoré nie sú pod kontrolou Ukrajiny, uzavretých a mnohé z nich následne začali zaplavovať. Ak zostane uhoľný región v stave nekontrolovanej povodne počas nasledujúcich piatich až dvanástich rokov, potom dve tretiny územia Donbasu sa stanú neobyvateľnými pre normálny život.</i>\n\nNapriek plnohodnotnej invázii Ruska, ukrajinská vláda zostáva odhodlaná dodržať svoj záväzok postupne ukončiť ťažbu uhlia po roku 2035, povedal bývalý námestník ministra energetiky, Yaroslav Demchenkov, v lete 2023. Do roku 2021 sa Ukrajina, ako aj najväčšia energetická spoločnosť v krajine, DTEK, už pripojili k Aliancii Powering Past Coal (PPCA), iniciatíve zameranej na postupný prechod na energetiku bez uhlíka. Okrem toho, počas klimatického summitu COP28, nemecký Galushchenko, minister energetiky, tiež oznámil plány na vytvorenie „dekarbonizovanej zmesi energetického systému Ukrajiny“ z obnoviteľnej energie a jadrovej energie.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Rysslands krig i östra Ukraina har dramatiskt påverkat de områden som tidigare utgjorde kolgruvindustrin. Sedan 2014 har de flesta av gruvorna på de territorier i Donbas som inte kontrolleras av Ukraina stängts ner och många av dem började därefter att översvämmas. Om kolregionen förblir i ett tillstånd av okontrollerad översvämning under de kommande fem till tolv åren, kommer två tredjedelar av territoriet i Donbas att bli obeboeligt för normalt liv.</i>\n\nTrots Rysslands storskaliga invasion förblir den ukrainska regeringen engagerad i sitt löfte att fasa ut kol efter 2035, sade den tidigare biträdande energiministern, Yaroslav Demchenkov, under sommaren 2023. År 2021 hade Ukraina, liksom landets största energibolag, DTEK, redan anslutit sig till Powering Past Coal Alliance (PPCA), en initiativ som syftar till en gradvis övergång till koldioxidfri energi. Dessutom tillkännagav den tyska energiministern, German Galushchenko, också planer på att skapa en “de-koldioxidiserad mix av Ukrainas energisystem” från förnybar energi och kärnkraft under COP28-klimatkonferensen.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Rusya'nın doğu Ukrayna'daki savaşı, kömür madenciliği endüstrisini oluşturan bölgeleri dramatik bir şekilde etkilemiştir. 2014'ten bu yana, Ukrayna'nın kontrolü dışındaki Donbas topraklarındaki madenlerin çoğu kapatılmış ve bunların birçoğu sonrasında su basmaya başlamıştır. Eğer kömür bölgesi önümüzdeki beş ila on iki yıl boyunca kontrolsüz bir su baskını durumunda kalırsa, Donbas'ın topraklarının üçte ikisi normal yaşam için yaşanmaz hale gelecektir.</i>\n\nRusya'nın tam ölçekli işgaline rağmen, Ukrayna hükümeti 2035'ten sonra kömürü aşamalı olarak terk etme taahhüdüne bağlı kalmaya devam ediyor, eski enerji bakan yardımcısı Yaroslav Demchenkov, 2023 yazında söyledi. 2021 itibarıyla, Ukrayna ve ülkenin en büyük enerji şirketi DTEK, aşamalı bir geçişi hedefleyen Powering Past Coal Alliance (PPCA) girişimine katılmıştı. Ayrıca, COP28 iklim zirvesi sırasında, enerji bakanı German Galushchenko, yenilenebilir enerji ve nükleer enerji ile “Ukrayna'nın enerji sisteminin dekarbonize edilmiş karışımını” oluşturma planlarını da açıkladı.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Въпреки това, това не винаги е било така. През 2012 г. правителството на сега бягащия бивш президент Виктор Янукович обяви в своята десетгодишна енергийна стратегия планове за увеличаване на производството на въглища с цел намаляване на зависимостта от “внесени енергийни носители” – по-специално руски газ. Судбата на тези планове се промени драстично през 2014 г. с хибридната агресия на Русия в Донбас, най-голямата въглищна област в Европа и ключова за енергийния сектор на Украйна по това време. Повечето от въглищните мини в региона попаднаха в ръцете на руски контролирани сили от самообявилите се “Донецка и Луганска народни републики” – което предизвика криза в енергийната индустрия на Украйна, зависима от въглища. За първи път след независимостта, държавата се оказа зависима от вноса на всички видове енергийни ресурси.</span>\n<span class=\"para\">Въпреки това, въпреки постоянната кризисна ситуация в енергийния сектор, от 2014 г. насам имаше и други важни проблеми, като неконтролираното наводняване на мини. Това предизвика местни “земетресения”, освобождаване на газ на повърхността и замърсяване на водоизточниците в Донбас. През 2022 г. ситуацията стана още по-драматична, когато ръководителите на руски контролирани квази-републики помолиха Владимир Путин да затвори повечето от мините в окупираната част на Донбас, застрашавайки глобалното значение на региона в бъдеще. Един от най-големите бивши индустриални региони в света, разкъсан от война в продължение на 11 години, сега е в сериозен риск да стане “две трети необитаем” поради неконтролирано масивно наводняване на мини, според наскоро публикуван доклад<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Отзвуци от миналото</strong></span>\n<span class=\"para\">По време на Втората световна война, Донбас беше под нацистка окупация между 1941 и 1943 г. Този период беше достатъчен, за да бъдат наводнени всички въглищни находища в региона. За Съветския съюз, въглищата бяха “хлябът на индустрията” в условия на война, а възстановяването на мините в региона стана ключова цел за Москва след освобождението му. Около 50 000 души бяха изпратени да работят по отводняването на мините. Първите успехи бяха видими само след две години, когато първите 69 мини бяха възстановени. В същото време 80 процента от всички минни тунели преминаха през повторна инспекция и укрепване.</span>\n<span class=\"para\">Въпреки това, условията на труд за хората в мините бяха непоносимо сурови, казва Виктор Ермаков, доктор на техническите науки и експерт по мините на Донбас. “Мините в централния регион на Донбас нямат право на живот дори веднага след възстановяването на региона след Втората световна война. През 1943 г. те започнаха да бъдат отводнявани и там се извличаха въглища, но условията на труд бяха непоносими, немислими. Тези мини просто не трябваше да съществуват,” казва Ермаков.</span>\n<span class=\"para\">Въпреки това, въпреки суровите условия на ръчен труд на миньорите, въглищната индустрия в Донбас активно се развиваше до разпадането на Съветския съюз. В началото на 90-те години, в региона, където въглища се добиваха от 18-ти век, проблемът с непечелившите мини започна да нараства остро. Имаше няколко причини за това: ниското ниво на модернизация в мините, остаряването на минния фонд и изчерпването на въглищните пластове. В началото на “въглищната депресия” Донбас се утрои по размер в сравнение с преди войната. Въпреки това, количеството вода, което беше отводнявано от мините за една година, почти беше равно на това, необходимо на Съветския съюз, за да отводни мините след войната.</span>\n<span class=\"para\">Дори и при тези условия, много непечеливши мини продължаваха да бъдат субсидирани след независимостта на Украйна, защото въглищата играеха важна роля в икономиката на страната – те захранваха топлоелектрически станции и също така предоставяха суровини за металургията. В същото време, въглищната индустрия осигуряваше работа на стотици хиляди украинци, много от които живееха в градове, свързани с въглищните мини.</span>\n<span class=\"para\">През 2012 г., две години преди войната в Донбас, правителството на Янукович имаше за цел да увеличи производството на въглища в страната, обещавайки да инвестира около десет милиарда долара в “изчерпаната” индустрия. Конфликтът, иницииран от Русия в източна Украйна, драстично промени ситуацията – регионът стана отделен от основната част на страната от фронтова линия. Този проблем не подмина и въглищната индустрия на региона и от 2014 г. насам повечето от мините останаха в териториите на Донбас, неконтролирани от Украйна. Много от тях впоследствие започнаха да бъдат наводнявани.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Какво се случва сега</strong></span>\n<span class=\"para\">Водата, преминаваща през мините, става наситена с примеси от метали, сулфати, живак и други опасни химически съединения. Когато влезе в водоизточници като реки, езера и кладенци, я прави неподходяща за нормална употреба и пиене. Ако такава вода достигне земята, тя я солинизира, причинявайки деградация на почвата.</span>\n<span class=\"para\">Евген Яковлев, хидрогеолог от Националната академия на науките на Украйна, редовно говори за мащабите на наводняването на мините в окупираните територии на централния Донбас. Според него, от 2014 до 2022 г. неконтролирано наводняване е настъпило в около 30 до 40 мини, повечето от които са в близост до фронтовата линия. Въпреки това, преди и след пълномащабната инвазия на Русия, не е имало отводняване на водата в окупираните мини близо до фронтовата линия. В случая на Донбас, където много изкопи са свързани с проходи, това предизвика, наред с другото, наводняването на съседни мини от украинската страна, които са отводнявали минната вода.</span>\n<span class=\"para\">Анастасия Бушовска, енергиен експерт от Центъра “Екодия”, ми разказва за наводняването, което се е случило близо до мината Золоте в Луганска област през 2018 г.: “В мината Золоте, водата буквално проби, но все пак успяха да отводнят тази вода. Местните власти се занимаваха с организирането на този процес. Разбира се, започна пълномащабната инвазия и тези процеси спряха. Водата очевидно проби и знаем от представители на военната администрация, че мината стана наводнена.”            Ситуацията стана по-тъмна след 2022 г., когато руското ръководство реши да затвори 101 от 115 мините в окупираните територии на Донбас. Яковлев подчертава, че “Броят на мините, които са преминали в режим на неконтролирано наводняване, е нараснал с около една и половина пъти. Ако преди това ставаше въпрос за 30 до 40 мини, сега говорим за 60 мини. Можем да говорим само приблизително за това, защото няма нормален мониторинг.”</span>\n<span class=\"para\">В допълнение към замърсяването на водата и почвите, покачването на минната вода също е опасно, защото водата, идваща на повърхността, изтласква експлозивен газ от въглищните пластове. Това, от своя страна, също е опасно, защото може да предизвика локализирани земетресения.</span>\n<span class=\"para\">“Земетресения се появяват в области на активно наводняване. Преди това симптомите на земетресения бяха по-активни около Донецк, а от 2021 г. те се преместиха на изток – в района на Дебалцево,” казва Яковлев.</span>\n<span class=\"para\">Според оценките на Яковлев, от 2022 г. газът активно избягва в места с понижено облекчение, и това може да представлява допълнителни заплахи за населени места, които се намират над минните полета. В Донбас това може да засегне до 60 места. “Наблюдавахме такива процеси на живо близо до Селидово (Донецка област) през ноември 2021 г. по време на експедиция. В района близо до наводнената мина Коротченко, намерихме изходи на газ на повърхността, както и кладенци с буквално газирана вода,” каза той.</span>\n<span class=\"para\">Непосредствената заплаха от спонтанни освобождавания на метан на повърхността заплашва сега окупираната част на Донецк, твърди Яковлев. Той също така основава аргументите си на стари карти на Донецкия въглищен басейн, които е успял да намери в архивите. С помощта на тези карти експертите ще могат да приближат и моделират къде рискът от избягване на газ на повърхността в региона е най-висок. Въпреки това, Яковлев и Ермаков отбелязват, че данните за ситуацията с наводняването на мините в окупираните територии са недостатъчни поради липсата на мониторинг. Експертите отбелязаха, че неофициални контакти между учени от Украйна и окупираните територии все още се осъществяват.</span>\n<span class=\"para\">Преди пълномащабната инвазия на Русия в Донбас, украинските учени, заедно с ОССЕ, Центъра за хуманитарен диалог и Червения кръст, успяха да наблюдават мините близо до фронтовата линия. Въпреки това, след като Русия завзе повечето от Луганска област, Въгледар, Авдиевка и Маринка, зоната на наводнение се разшири, отнемайки възможността за наблюдение на ситуацията в райони близо до фронтовата линия. Освен това, в началото на 2022 г. Русия наложи вето на работата на ОССЕ, отнемайки на организацията възможността да наблюдава мините.</span>\n<span class=\"para\">“За да имаме някакви данни, трябва да имаме достъп до тези територии. Докато няма достъп, няма мониторинг, не можем да оценим каква е степента на замърсяване там. Има данни от проекти, които бяха проведени преди пълномащабната инвазия. Имаше проекти, които се опитваха да оценят нивото на замърсяване. Но това е непълна информация. Докато нямаме достъп до тези територии, не знаем точно какво има там и какво можем да направим по въпроса,” отбелязва Бушовска. Министерството на околната среда на Украйна също заяви, че няма данни за ситуацията в окупираната част на Донбас.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Следминно</strong></span>\n<span class=\"para\">Историята на германския въглищен басейн Рур е по много начини подобна на историята на Донбас в Украйна. През 19-ти век регионът Рур осигурява индустриална и военна мощ за Германската империя, точно както Донбас за Руския империя. По-късно, след Втората световна война, добивът на въглища в басейна Рур също допринася за възстановяването на икономиката и индустрията на Западна Германия след това, което представляваше тотално разрушение. През 2018 г. последната въглищна мина на страната, Проспер-Ханил, беше затворена. Това беше предшествано от почти 30-годишен процес на трансформация на въглищната индустрия чрез това, което се нарича “следминно”. Това се основава на няколко принципа: постепенно прекратяване на добива на въглища, създаване на нови работни места за бивши работници в мините и създаване на екологично безопасни зони на мястото на бивши мини и минни полета. Подобна трансформация се е състояла в Англия, Франция, Белгия и други страни.</span>\n<span class=\"para\">“Държавата първоначално отне мините, въглищните компании и други неща. А след това ги предаде на специално създадена следминна компания. И след това разпореди тези активи, включително земята. Те получиха определени ползи за това. И с тези пари проведоха следминни дейности. Стъпка по стъпка, всяка мина беше затворена,” казва Виктор Ермаков, описвайки процеса.</span>\n<span class=\"para\">Ермаков, който години наред изучава опита на следминното, отбелязва, че не вижда интерес от страна на украинското правителство към идеята. Той казва, че вниманието на енергийното министерство сега е повече насочено към енергийната сигурност на страната, която е понесла значителни атаки от руската армия.</span>\n<span class=\"para\">“Събрахме много украински учени в Германия, за да им покажем какво е следминно. Публикувахме специална брошура, монография за следминното в Украйна. Направихме тази работа, но след завръщането си от Германия, не виждам интерес към следминното. Може би ще го осъзнаят след известно време. Всеки го отхвърля, всеки мисли, че е ненужно разходване на пари. Не мисля, че е ненужно да се инвестира в бъдещето на децата си, в здравето на бъдещите поколения,” казва той.</span>\n<span class=\"para\">Яковлев, активен поддръжник на идеята за следминно, все пак вярва, че класическият опит за отводняване, използван в Рур в Германия, вече не е възможен в Украйна. Въпреки че регионите са подобни по брой на мини и площ, разликата е, че ситуацията в Донбас е по-сложна. Това се дължи на спонтанно и неконтролирано наводняване, което сега е в своята 11-та година.</span>\n<span class=\"para\">“На места повърхността ще потъне под дълбочината, на която нивата на подпочвените води са били в един момент. И територията на Донбас ще бъде фрагментирана в този случай. Това няма да е полезно за ландшафта. Ще бъде маса от солени потоци, вдлъбнатини, блатисти местности и т.н. И ако вземем предвид, че 90 процента от населението на Донбас живее в градове, а има 60 населени места над мините, условията на живот просто ще бъдат на ниво оцеляване,” казва Яковлев.</span>\n<span class=\"para\">Той заключава, че ако въглищният регион остане в състояние на неконтролирано наводняване през следващите пет до дванадесет години, тогава две трети от територията на Донбас ще станат необитаеми за нормален живот. “Тя ще бъде използваема в ограничени области. Може да бъде нещо като горски стопанства, рекултивация или аграрни области. Но това вече сега трябва да бъде разработено и моделирано по различни начини. Или, ако разгледаме песимистичния вариант, в който нямаме време да направим нищо – това е най-простият вариант и последствията му вече са видими сега,” казва експертът.</span>\n<span class=\"para\">Експертите и учените, с които бяха проведени интервюта, са единодушни в мнението си, че ключовите въпроси сега са липсата на мониторинг на наводняването на мините, както и липсата на каквато и да е визия или план от страна на украинското правителство относно това, какво ще се случи с въглищния регион след деокупацията. “За съжаление, няма визия за това какво ще се случи с региона след деокупацията и какво да се прави по въпроса. Надявам се, че тези територии ще бъдат деокупирани и след това могат да бъдат трансформирани,” каза Бушовска.</span>\n<span class=\"para\">Според бившия председател на синдиката на работниците в сега разрушената мина Южнодонбаска-3, Григорий Доценко, украинското енергийно министерство също няма информация относно това дали тяхното предприятие ще бъде възстановено след войната: “Говорихме с заместник-министъра за това какво ще се случи след войната и каква ще бъде нашата перспектива. Той казва “Не знам нищо, няма да кажа нищо, това е всичко.” В момента все още е затворена тема, никой не я обсъжда, никой не мисли какво ще се случи след това. Фокусът е изцяло върху това как да спечелим войната,” каза Доценко.</span>\n<span class=\"para\">Украинското енергийно министерство отказа да коментира състоянието на въглищната индустрия и нейните перспективи за тази статия, позовавайки се на необходимостта да не разкрива информация, която може да бъде използвана от Русия за продължаване на атаките срещу енергийните съоръжения.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Русия контролираше всичко”</strong></span>\n<span class=\"para\">Мина Южнодонбаска-3, една от най-младите въглищни мини в Донбас, е под руска окупация от септември 2024 г. и в момента се намира в тила на руските войски в Донецка област. Сега е напълно разрушена. Според Доценко, предприятието беше изключително обещаващо и можеше да продължи добивните операции поне още 50 години. “Имаше планове за изграждане на друга мина в нашия район. Пластовете на въглищните находища достигнаха Павлоград (в Днепровска област). Все още щяхме да имаме достатъчно работа, в нормален режим за 50 години. Плюс това, имахме много добро качество на въглища, въглищен газ с ниско съдържание на сяра. И нашите въглища се използваха за енергетика и металургия,” казва Доценко.</span>\n<span class=\"para\">Миньор съобщи, че през март 2022 г., по време на офанзива в съседния град Въгледар – Волноваха – руската армия унищожила електрическите подстанции, които захранвали енергия на мината Южнодонбаска-3 и на другите мини около нея. В резултат на това, нивото на минната вода в района започнало да нараства бързо, наводнявайки веднъж обещаващи изкопи и носейки споменатите екологични рискове. Той отбеляза, че конкретно това е вярно относно риска от метан, който избягва на повърхността.</span>\n<span class=\"para\">Доценко е убеден, че руската армия е извършила тези удари умишлено. Целта им, вярва той, е била да дехуманизират Въгледар. “Ударите най-вероятно са били с цел да парализират Въгледар. Е, плюс мината, която осигуряваше работа. Всъщност, малко по малко те изтласкваха хората от града,” отбелязва той.</span>\n<span class=\"para\">Ермаков, който някога е бил ръководител на украинската делегация в групата за преговори по околната среда с Русия, обобщава, че агресорската държава е пречила на всяко решение на проблема с наводняването на мините дори преди пълномащабната инвазия. Според него, представителите на Руската федерация “дори не искаха да чуят”, че процесът на наводняване на мините в региона е неконтролируем, твърдейки, че са свършили работата по затварянето на мините “правилно”.</span>\n<span class=\"para\">“Задавахме им въпроси и ги молехме да предоставят информация за мерките за екологична безопасност относно тези мини, които затваряха. Ставаше въпрос именно за проектни решения, и Русия беше отговорна за тяхното разработване. Русия отказа да предостави тези данни, и затова, в крайна сметка, тази преговорна група престана да съществува, и ние не комуникирахме по този въпрос повече,” подчертава ученът.</span>\n<span class=\"para\">Според него, Русия контролирала “всяко движение и дума” на своите представители на преговорната подгрупа, включително от страна на квази-републиките, които е въвела в преговорите без съгласие.</span>\n<span class=\"para\">“Русия контролираше всичко, и дори когато останаха само специалисти с експерти на преговорите, видях, че страната им е в една стая. Ако нашите експерти бяха онлайн, всеки на своето работно място, те бяха “взети” от т.нар. “министерство на държавната сигурност на Донецката народна република” в една стая, която контролираше всяко тяхно движение, и не само разговора. Настроението беше недружелюбно, негативно и дори сред експертите от руската страна бяха повечето от моите познати, с които бях работил в Донецк, когато мините бяха затворени преди началото на войната през 2013 г. Въпреки това, им беше забранено да водят каквито и да било професионални разговори, да предоставят каквато и да било професионална информация – всичко беше проверявано и всичко беше ръководено от Русия,” обобщава ученът.</span>\n<span class=\"para\">Марина Туренок, експерт в фондацията “Право на защита”, която изучава темата за наводняването на мините в Донбас, подчертава, че проблемът с наводняването на мините е транснационален и директно заплашва две области на Русия и Азовско море.</span>\n<span class=\"para\">“Хидрографската особеност на източна Украйна е, че практически всяка необработена минна вода, попадаща в открити площи, дерета, резервоари и реки на басейна на Сиверски Донец, след това тече директно в самия Сиверски Донец, основната речна артерия на региона. След това замърсената вода тече през южната част на Белгород и Ростовските области на Руската федерация в река Дон, а оттам в Азовско море. Замърсяването има “трансграничен” характер,” казва тя.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Станислав Стороженко</strong> е украински журналист и продуцент. Работил е като новинарски редактор за Liga.net и обществената телевизия на Украйна Суспилне. Също така е сътрудничил като фиксер с <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> и Датската радиовизия.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Nicméně, to nebylo vždy tak. V roce 2012 vláda nyní uprchlého bývalého prezidenta Viktora Janukovyče vyhlásila ve svých desetiletých energetických strategiích plány na zvýšení těžby uhlí s cílem snížit závislost na „dovezených energetických nosičích“ – zejména na ruském plynu. Osud těchto plánů se dramaticky změnil v roce 2014 s hybridní agresí Ruska v Donbasu, největší uhelné oblasti v Evropě a klíčové pro energetický sektor Ukrajiny v té době. Většina uhelných dolů v regionu se dostala do rukou ruskem kontrolovaných sil z proklamovaných „Doněcké a Luhanské lidové republiky“ – což vyvolalo krizi v ukrajinském energetickém průmyslu závislém na uhlí. Poprvé od nezávislosti se stát ocitl závislý na dovozu všech typů energetických zdrojů.</span>\n<span class=\"para\">Nicméně, navzdory trvalé krizi v energetickém sektoru, od roku 2014 se objevily i další důležité problémy, jako je nekontrolované zaplavování dolů. To způsobilo místní „zemětřesení“, úniky plynu na povrch a znečištění vodních zdrojů v Donbasu. V roce 2022 se situace stala ještě dramatickější, když vedoucí ruskem kontrolovaných kvazi-republik požádali Vladimira Putina, aby uzavřel většinu dolů v okupované části Donbasu, což ohrozilo globální význam regionu do budoucna. Jedna z největších bývalých průmyslových oblastí světa, zničená válkou po dobu 11 let, je nyní v vážném riziku stát se „dvěma třetinami neobyvatelnou“ kvůli nekontrolovanému masivnímu zaplavování dolů podle nedávné zprávy<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Ozvěny minulosti</strong></span>\n<span class=\"para\">Během druhé světové války byl Donbas mezi lety 1941 a 1943 pod nacistickou okupací. Toto období bylo dostatečné k tomu, aby byly všechny uhelné zásoby v regionu zaplaveny. Pro Sovětský svaz bylo uhlí „chlebem průmyslu“ ve stavu války a obnova dolů v regionu se stala klíčovým cílem pro Moskvu po jeho osvobození. Přibližně 50 000 lidí bylo posláno pracovat na odčerpávání dolů. První úspěchy byly vidět již za dva roky, kdy bylo obnoveno prvních 69 dolů. Současně 80 procent všech dolových tunelů prošlo opětovnou inspekcí a zpevněním.</span>\n<span class=\"para\">Nicméně, pracovní podmínky pro lidi v dolech byly nesnesitelně tvrdé, říká Viktor Jermakov, doktor technických věd a expert na doly v Donbasu. „Doly centrálního regionu Donbasu neměly právo na život ani okamžitě po obnově regionu po druhé světové válce. V roce 1943 začali být odčerpávány a uhlí se tam těžilo, ale to byly nesnesitelné, nepředstavitelné pracovní podmínky. Tyto doly prostě neměly existovat,“ říká Jermakov.</span>\n<span class=\"para\">Nicméně, navzdory tvrdým podmínkám manuální práce horníků se uhelný průmysl v Donbasu aktivně rozvíjel až do kolapsu Sovětského svazu. Na počátku 90. let, v regionu, kde se uhlí těžilo od 18. století, začal akutně narůstat problém neprofitability některých uhelných dolů. Bylo několik důvodů pro to: nízká úroveň modernizace v dolech, stárnutí dolového majetku a vyčerpání uhelných vrstev. Na začátku „uhlířské deprese“ se Donbas zvětšil na trojnásobek velikosti ve srovnání s obdobím před válkou. Nicméně množství vody, které bylo z dolů odčerpáno za rok, bylo téměř rovno tomu, co potřeboval Sovětský svaz k odčerpání dolů po válce.</span>\n<span class=\"para\">I v těchto podmínkách pokračovalo mnoho neprofitabilních dolů v dotacích po ukrajinské nezávislosti, protože uhlí hrálo důležitou roli v ekonomice země – živilo tepelné elektrárny a také poskytovalo suroviny pro metalurgii. Současně uhelný průmysl poskytoval pracovní místa pro stovky tisíc Ukrajinců, z nichž mnozí žili ve městech spojených s uhelnými doly.</span>\n<span class=\"para\">V roce 2012, dva roky před válkou v Donbasu, vláda Janukovyče usilovala o zvýšení těžby uhlí v zemi, slibujíc investovat přibližně deset miliard amerických dolarů do „vyčerpaného“ průmyslu. Konflikt iniciovaný Ruskem na východní Ukrajině dramaticky změnil situaci – region se oddělil od hlavní části země frontovou linií. Tento problém se nedotkl uhelného průmyslu regionu a od roku 2014 většina dolů zůstala na území Donbasu, které není kontrolováno Ukrajinou. Mnoho z nich následně začalo být zaplavováno.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Co se děje nyní</strong></span>\n<span class=\"para\">Voda procházející doly se nasycuje nečistotami kovů, sulfátů, rtuti a dalších nebezpečných chemických sloučenin. Když se dostane do vodních zdrojů, jako jsou řeky, jezera a studny, činí je nevhodnými pro normální použití a pití. Pokud taková voda dosáhne země, salinizuje ji, což způsobuje degradaci půdy.</span>\n<span class=\"para\">Jevhen Jakovlev, hydrogeolog z Národní akademie věd Ukrajiny, pravidelně hovoří o rozsahu zaplavování dolů v okupovaných územích centrálního Donbasu. Podle něj došlo od roku 2014 do roku 2022 k nekontrolovanému zaplavování v přibližně 30 až 40 dolech, většina z nich sousedila s frontovou linií. Přesto před a po plnohodnotné invazi Ruska nebylo v okupovaných dolech poblíž frontové linie žádné odčerpávání vody. V případě Donbasu, kde jsou mnohé doly spojeny chodbami, to vyvolalo mimo jiné zaplavování sousedních dolů na ukrajinské straně, které odčerpávaly dolní vodu.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bušovská, energetická expertka z centra Ecodia, mi vypráví o zaplavování, které se vyskytlo poblíž dolu Zolote v Luhanské oblasti v roce 2018: „V dolech Zolote voda doslova prorazila, ale přesto se jim podařilo tuto vodu odčerpat. Místní úřady se zabývaly zajištěním tohoto procesu. Samozřejmě, že začala plnohodnotná invaze a tyto procesy se zastavily. Voda zjevně prorazila a víme od zástupců vojenské správy, že důl byl zaplaven.“            Situace se od roku 2022 zhoršila, když ruské vedení rozhodlo uzavřít 101 z 115 dolů v okupovaných územích Donbasu. Jakovlev zdůrazňuje, že „Počet dolů, které přešly do režimu nekontrolovaného zaplavování, se zvýšil přibližně o polovinu. Pokud to bylo dříve 30 až 40 dolů, nyní mluvíme o 60 dolech. Můžeme o tom mluvit pouze přibližně, protože neexistuje normální monitoring.“</span>\n<span class=\"para\">Kromě znečištění vody a půdy je vzestup dolní vody také nebezpečný, protože voda přicházející na povrch vytlačuje výbušný plyn z uhelných vrstev. To je zase nebezpečné, protože může vyvolat lokalizovaná zemětřesení.</span>\n<span class=\"para\">„Zemětřesení se objevují v oblastech aktivního zaplavování. Dříve byly tyto příznaky zemětřesení aktivnější kolem Doněcka, a od roku 2021 se přesunuly na východ – do oblasti Debalceve,“ říká Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Podle Jakovlevových odhadů od roku 2022 aktivně uniká plyn na místech s nižším reliéfem, což může představovat další hrozby pro osídlení, které se nachází nad těžebními poli. V Donbasu by to mohlo ovlivnit až 60 míst. „Takové procesy jsme pozorovali naživo poblíž Selidova (Doněcký region) v listopadu 2021 během expedice. V oblasti blízko zaplaveného dolu Korotčenko jsme našli vývody plynu na povrchu, stejně jako studny s doslova perlivou vodou,“ řekl.</span>\n<span class=\"para\">Bezprostřední hrozba spontánních úniků metanu na povrch ohrožuje nyní okupovanou oblast Doněcka, tvrdí Jakovlev. Své argumenty zakládá také na starých mapách doněcké uhelné pánve, které se mu podařilo najít v archivech. S pomocí těchto map budou odborníci schopni přibližně odhadnout a modelovat, kde je riziko úniku plynu na povrch v regionu nejvyšší. Nicméně Jakovlev a Jermakov poznamenávají, že údaje o situaci s zaplavováním dolů v okupovaných územích jsou nedostatečné kvůli nedostatku monitoringu. Odborníci poznamenali, že neoficiální kontakty mezi vědci z Ukrajiny a okupovaných území stále probíhají.</span>\n<span class=\"para\">Před plnohodnotnou invazí Ruska do Donbasu dokázali ukrajinští vědci spolu s OBSE, Centrem pro humanitární dialog a Červeným křížem monitorovat doly poblíž frontové linie. Nicméně po tom, co Rusko obsadilo většinu Luhanské oblasti, Vuhledar, Avdiivku a Mariinku, se zátopová zóna rozšířila, což vzalo příležitost monitorovat situaci v oblastech blízko frontové linie. Kromě toho na začátku roku 2022 Rusko vetovalo práci OBSE, čímž vzalo organizaci schopnost monitorovat doly.</span>\n<span class=\"para\">„Abychom měli nějaká data, potřebujeme mít přístup k těmto územím. Dokud není přístup, žádný monitoring, nemůžeme posoudit, jaká je tam míra znečištění. Existují data z projektů, které byly provedeny před plnohodnotnou invazí. Byly projekty, které se snažily posoudit úroveň znečištění. Ale jsou to neúplné informace. Dokud nemáme přístup k těmto územím, nevíme přesně, co tam je a co s tím můžeme udělat,“ poznamenává Bušovská. Ukrajinské ministerstvo životního prostředí také uvedlo, že nemá žádná data o situaci v okupované části Donbasu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-těžba</strong></span>\n<span class=\"para\">Historie německé uhelné pánve Ruhr je v mnoha ohledech podobná historii ukrajinského Donbasu. V 19. století poskytoval region Ruhr průmyslovou a vojenskou sílu pro Německou říši, stejně jako Donbas pro Ruskou říši. Později, po druhé světové válce, těžba uhlí v uhelné pánvi Ruhr také přispěla k oživení ekonomiky a průmyslu Západního Německa po tom, co se rovnalo totální destrukci. V roce 2018 byl uzavřen poslední uhelný důl v zemi, Prosper-Haniel. Tomu předcházel téměř 30letý proces transformace uhelného průmyslu prostřednictvím toho, co se nazývá „post-těžba“. To je založeno na několika principech: postupné ukončení těžby uhlí, vytváření nových pracovních míst pro bývalé pracovníky dolů a vytváření ekologicky bezpečných oblastí na místě bývalých dolů a dolových polí. Podobná transformace proběhla v Anglii, Francii, Belgii a dalších zemích.</span>\n<span class=\"para\">„Stát nejprve vzal doly, uhelné společnosti a další věci. A pak je předal speciálně vytvořenému podniku pro post-těžbu. A pak s těmito aktivy naložili, včetně pozemků. Za to dostali určité výhody. A za tyto peníze prováděli post-těžební činnosti. Krok za krokem byl každý důl uzavřen,“ říká Viktor Jermakov, popisující proces.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, který studoval zkušenosti s post-těžbou po léta, poznamenává, že nevidí zájem ukrajinské vlády o tuto myšlenku. Říká, že pozornost ministerstva energetiky je nyní více zaměřena na energetickou bezpečnost země, která utrpěla významné útoky od ruské armády.</span>\n<span class=\"para\">„Shromáždili jsme mnoho ukrajinských vědců v Německu, abychom jim ukázali, co je post-těžba. Publikovali jsme speciální brožuru, monografii o post-těžbě na Ukrajině. Tuto práci jsme udělali, ale po návratu z Německa nevidím žádný zájem o post-těžbu. Možná si to uvědomí po nějakém čase. Všichni to odmítají, všichni si myslí, že je to zbytečné plýtvání penězi. Nemyslím si, že je zbytečné investovat do budoucnosti svých dětí, do zdraví budoucích generací,“ říká.</span>\n<span class=\"para\">Jakovlev, aktivní podporovatel myšlenky post-těžby, přesto věří, že klasická zkušenost s odčerpáváním vody používaná v německém Ruhru již není možná na Ukrajině. Ačkoli jsou regiony podobné jak počtem dolů, tak plochou, rozdíl je v tom, že situace v Donbasu je složitější. To je způsobeno spontánním a nekontrolovaným zaplavováním, které nyní trvá již 11 let.</span>\n<span class=\"para\">„Na některých místech se povrch propadne pod hloubku, na které byly hladiny podzemní vody v určitém okamžiku. A území Donbasu bude v tomto případě fragmentováno. Nebude to pro krajinu prospěšné. Bude to masa slaných toků, prohlubní, bažin a tak dále. A pokud vezmeme v úvahu, že 90 procent populace Donbasu žije ve městech, a nad doly je 60 osídlených míst, životní podmínky budou prostě na úrovni přežití,“ říká Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Uzavírá, že pokud uhelný region zůstane v stavu nekontrolovaného zaplavování v příštích pěti až dvanácti letech, pak dvě třetiny území Donbasu se stanou neobyvatelnými pro normální život. „Bude použitelný v omezených oblastech. Může to být něco jako lesnictví, rekultivace nebo zemědělské oblasti. Ale to už nyní potřebuje být vypracováno a modelováno různými způsoby. Nebo, pokud zvážíme pesimistickou variantu, ve které nemáme čas nic udělat – to je nejjednodušší varianta a její důsledky jsou již nyní viditelné,“ říká expert.</span>\n<span class=\"para\">Odborníci a vědci, kteří byli dotazováni, se shodují na názoru, že klíčovými otázkami nyní jsou nedostatek monitoringu zaplavování dolů a také nedostatek jakéhokoli vize nebo plánu ze strany ukrajinské vlády o tom, co se stane s uhelným regionem po deokupaci. „Bohužel, neexistuje vize toho, co se stane s regionem po deokupaci, a co s tím dělat. Doufal bych, že tyto území budou deokupovány a pak mohou být transformovány,“ řekla Bušovská.</span>\n<span class=\"para\">Podle bývalého předsedy odborů pracovníků nyní zničeného dolu Yuzhnodonbaska-3, Hryhorije Dotsenka, ukrajinské ministerstvo energetiky také nemá informace o tom, zda jejich podnik bude po válce obnoven: „Mluvili jsme s náměstkem ministra o tom, co se stane po válce a jaká bude naše perspektiva. Říká: „Nevím nic, neřeknu nic, to je vše.“ V tuto chvíli je to stále uzavřené téma, nikdo o tom nediskutuje, nikdo nepřemýšlí, co se stane dál. Všechno se soustředí na to, jak vyhrát válku,“ řekl Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Ukrajinské ministerstvo energetiky odmítlo komentovat stav uhelného průmyslu a jeho perspektivy pro tento článek, s odkazem na potřebu nezveřejňovat informace, které by mohly být použity Ruskem k pokračování útoků na energetická zařízení.</span>\n<span class=\"para\"><strong>„Rusko kontrolovalo všechno“</strong></span>\n<span class=\"para\">Důl Yuzhnodonbaska-3, jeden z nejmladších uhelných dolů v Donbasu, je od září 2024 pod ruskou okupací a v současnosti se nachází v týlu ruských jednotek v Doněcké oblasti. Nyní je zcela zničen. Podle Dotsenka byl podnik extrémně perspektivní a mohl pokračovat v těžbě uhlí ještě minimálně dalších 50 let. „Byly plány na výstavbu dalšího dolu v naší oblasti. Vrstvy uhelných zásob dosahovaly Pavlogradu (v Dněpropetrovské oblasti). Měli bychom stále dostatek práce, v normálním režimu na 50 let. Navíc jsme měli velmi kvalitní uhlí, uhelný plyn s nízkým obsahem síry. A naše uhlí bylo používáno pro energetiku a metalurgii,“ říká Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Horník uvedl, že v březnu 2022, během ofenzívy v sousedním městě Vuhledar – Volnovakha – ruská armáda zničila transformátory, které dodávaly energii do dolu Yuzhnodonbaska-3 a dalších dolů kolem něj. V důsledku toho začala hladina dolní vody v oblasti rychle stoupat, zaplavující kdysi perspektivní doly a nesoucí výše zmíněná ekologická rizika. Uvedl, že konkrétně to platí ohledně rizika úniku metanu na povrch.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko je přesvědčen, že ruská armáda tyto údery provedla záměrně. Jejich cílem, jak věří, bylo dehumanizovat Vuhledar. „Údery měly pravděpodobně za cíl vyřadit Vuhledar. No, plus důl, který poskytoval práci. Obecně, kousek po kousku vyhnali lidi z města,“ poznamenává.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, který byl dříve vedoucím ukrajinské delegace v ekologické vyjednávací skupině s Ruskem, shrnuje, že agresor stát bránil jakémukoli řešení problému zaplavování dolů i před plnohodnotnou invazí. Podle něj zástupci Ruské federace „ani nechtěli slyšet“, že proces zaplavování dolů v regionu je nekontrolovaný, a tvrdili, že svou práci na uzavření dolů „provedli správně“.</span>\n<span class=\"para\">„Pokládali jsme jim otázky a žádali je, aby poskytli informace o opatřeních ekologické bezpečnosti týkajících se těch dolů, které uzavírali. Bylo to přesně o projektových rozhodnutích, a to Rusko bylo odpovědné za jejich vývoj. Rusko odmítlo poskytnout tato data, a proto nakonec tato vyjednávací skupina přestala existovat a my jsme v této věci již nekomunikovali,“ zdůrazňuje vědec.</span>\n<span class=\"para\">Podle něj Rusko kontrolovalo „každý pohyb a slovo“ svých zástupců vyjednávací podskupiny, včetně zástupců kvazi-republik, které do vyjednávání zavedlo bez souhlasu.</span>\n<span class=\"para\">„Rusko kontrolovalo všechno, a i když na jednání zůstali pouze specialisté s experty, viděl jsem, že ta strana byla celá v jedné místnosti. Pokud byli naši experti online, každý na svém pracovním místě, byli „vzati“ takzvaným „ministerstvem státní bezpečnosti Doněcké lidové republiky“ do jedné místnosti, která kontrolovala každý jejich pohyb, a nejen konverzaci. Atmosféra byla nepřátelská, negativní a dokonce mezi experty z ruské strany byli většinou moji známí, se kterými jsem pracoval ještě v Doněcku, když byly doly uzavřeny před začátkem války v roce 2013. Přesto jim bylo zakázáno mít jakékoli profesionální rozhovory, poskytovat jakékoli profesionální informace – všechno bylo kontrolováno a všechno bylo řízeno Ruskem,“ shrnuje vědec.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, expertka nadace „Právo na obranu“, která zkoumá téma zaplavování dolů v Donbasu, zdůrazňuje, že problém zaplavování dolů je transnacionální a přímo ohrožuje dvě oblasti Ruska a Azovské moře.</span>\n<span class=\"para\">„Hydrografická zvláštnost východní Ukrajiny je taková, že prakticky všechna neodčerpávaná dolní voda, dostávající se do otevřených oblastí, strží, nádrží a řek pánve Siversky Donets, pak přímo teče do Siversky Donets samotného, hlavní řeky regionu. Poté znečištěná voda teče přes jih Belgorodské a Rostovské oblasti Ruské federace do řeky Don, a odtud do Azovského moře. Znečištění má „přeshraniční“ charakter,“ říká.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> je ukrajinský novinář a producent. Pracoval jako redaktor zpráv pro Liga.net a ukrajinskou veřejnoprávní televizi Suspilne. Také spolupracoval jako fixér s <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> a Dánskou rozhlasovou společností.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Allerdings war das nicht immer der Fall. Im Jahr 2012 erklärte die Regierung des nun flüchtigen ehemaligen Präsidenten Viktor Janukowitsch in ihren zehnjährigen Energiestrategieplänen, die Kohlenproduktion zu erhöhen, um die Abhängigkeit von „importierten Energieträgern“ – insbesondere russischem Gas – zu verringern. Das Schicksal dieser Pläne änderte sich dramatisch im Jahr 2014 mit Russlands hybrider Aggression im Donbass, dem größten Kohlenrevier Europas und zu diesem Zeitpunkt entscheidend für den Energiesektor der Ukraine. Die meisten der Kohlenminen der Region fielen in die Hände von russisch kontrollierten Kräften der selbsternannten „Volksrepubliken Donezk und Luhansk“ – was eine Krise in der kohlenabhängigen Energieindustrie der Ukraine auslöste. Zum ersten Mal seit der Unabhängigkeit fand sich der Staat in einer Abhängigkeit von Importen aller Arten von Energiequellen wieder.</span>\n<span class=\"para\">Dennoch gab es trotz der permanenten Krisensituation im Energiesektor seit 2014 andere wichtige Probleme, wie die unkontrollierte Überschwemmung von Minen. Dies führte zu lokalen „Erdbeben“, Gasfreisetzungen an die Oberfläche und zur Verschmutzung der Wasserquellen im Donbass. Im Jahr 2022 wurde die Situation noch dramatischer, als die Chefs der russisch kontrollierten Quasi-Republiken Vladimir Putin baten, die meisten der Minen im besetzten Teil des Donbass zu schließen, was die globale Bedeutung der Region für die Zukunft gefährdete. Eine der größten ehemaligen Industrieregionen der Welt, seit 11 Jahren vom Krieg betroffen, ist nun ernsthaft gefährdet, „zwei Drittel unbewohnbar“ zu werden, aufgrund unkontrollierter massiver Mineüberschwemmungen, so ein aktueller Bericht<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Echos der Vergangenheit</strong></span>\n<span class=\"para\">Während des Zweiten Weltkriegs war der Donbass zwischen 1941 und 1943 unter Nazi-Besatzung. Dieser Zeitraum reichte aus, damit alle Kohlevorkommen der Region überflutet wurden. Für die Sowjetunion war Kohle das „Brot der Industrie“ in einem Kriegszustand, und der Wiederaufbau der Minen der Region wurde nach ihrer Befreiung zu einem Schlüsselziel für Moskau. Etwa 50.000 Menschen wurden zum Entwässern der Minen eingesetzt. Die ersten Erfolge waren bereits nach zwei Jahren zu verzeichnen, als die ersten 69 Minen wiederhergestellt wurden. Gleichzeitig wurden 80 Prozent aller Minenschächte einer erneuten Inspektion und Verstärkung unterzogen.</span>\n<span class=\"para\">Die Arbeitsbedingungen für die Menschen in den Minen waren jedoch unerträglich hart, sagt Viktor Jermakow, Doktor der technischen Wissenschaften und Experte für die Minen des Donbass. „Die Minen der zentralen Region Donbass hatten nicht einmal unmittelbar nach dem Wiederaufbau der Region nach dem Zweiten Weltkrieg das Recht zu existieren. 1943 begannen sie, abgepumpt zu werden, und es wurde dort Kohle abgebaut, aber das waren unerträgliche, unvorstellbare Arbeitsbedingungen. Diese Minen hätten einfach nicht existieren dürfen“, sagt Jermakow.</span>\n<span class=\"para\">Dennoch entwickelte sich die Kohlenindustrie im Donbass bis zum Zusammenbruch der Sowjetunion aktiv weiter, trotz der harten Bedingungen der manuellen Arbeit der Bergleute. In den frühen 1990er Jahren, in der Region, in der seit dem 18. Jahrhundert Kohle abgebaut wurde, begann das Problem der Unrentabilität einiger Kohlenminen akut zu werden. Es gab mehrere Gründe dafür: das niedrige Modernisierungsniveau in den Minen, das Altern des Minenbestands und die Erschöpfung der Kohlenflöze. Zu Beginn der „Kohlenkrise“ vergrößerte sich der Donbass im Vergleich zur Zeit vor dem Krieg um das Dreifache. Dennoch war die Menge an Wasser, die in einem Jahr aus den Minen gepumpt wurde, fast gleich der Menge, die die Sowjetunion benötigte, um die Minen nach dem Krieg zu entwässern.</span>\n<span class=\"para\">Selbst unter diesen Bedingungen wurden viele unrentable Minen nach der Unabhängigkeit der Ukraine weiterhin subventioniert, da Kohle eine wichtige Rolle in der Wirtschaft des Landes spielte – sie versorgte die thermischen Kraftwerke und lieferte Rohstoffe für die Metallurgie. Gleichzeitig bot die Kohlenindustrie Hunderttausenden von Ukrainern Arbeitsplätze, von denen viele in Städten lebten, die mit den Kohlenminen verbunden waren.</span>\n<span class=\"para\">Im Jahr 2012, zwei Jahre vor dem Krieg im Donbass, hatte die Regierung Janukowitschs das Ziel, die Kohlenproduktion im Land zu erhöhen, und versprach, etwa zehn Milliarden US-Dollar in die „erschöpfte“ Industrie zu investieren. Der von Russland im Osten der Ukraine initiierte Konflikt veränderte die Situation dramatisch – die Region wurde durch eine Frontlinie vom Hauptteil des Landes getrennt. Dieses Problem machte auch vor der Kohlenindustrie der Region nicht halt, und seit 2014 sind die meisten der Minen in den von der Ukraine nicht kontrollierten Gebieten des Donbass geblieben. Viele von ihnen begannen anschließend, überflutet zu werden.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Was passiert jetzt</strong></span>\n<span class=\"para\">Das Wasser, das durch die Minen fließt, wird mit Verunreinigungen von Metallen, Sulfaten, Quecksilber und anderen gefährlichen chemischen Verbindungen gesättigt. Wenn es in Wasserquellen wie Flüsse, Seen und Brunnen gelangt, macht es diese unbrauchbar für den normalen Gebrauch und das Trinken. Wenn solches Wasser den Boden erreicht, salinisiert es ihn und verursacht eine Degradation des Bodens.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Jakovlev, ein Hydrogeologe der Nationalen Akademie der Wissenschaften der Ukraine, spricht regelmäßig über das Ausmaß der Überschwemmung von Minen in den besetzten Gebieten des zentralen Donbass. Seinen Angaben zufolge fand von 2014 bis 2022 in etwa 30 bis 40 Minen eine unkontrollierte Überschwemmung statt, die meisten davon in der Nähe der Frontlinie. Doch vor und nach Russlands umfassender Invasion gab es in den besetzten Minen in der Nähe der Frontlinie kein Wasserpumpen. Im Fall des Donbass, wo viele Gruben durch Gänge verbunden sind, führte dies unter anderem zur Überschwemmung benachbarter Minen auf der ukrainischen Seite, die das Grubenwasser abpumpen.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bushovska, eine Energieexpertin vom Ecodia-Zentrum, erzählt mir von der Wasseransammlung, die 2018 in der Nähe der Zolote-Mine in der Region Luhansk auftrat: „In der Zolote-Mine brach das Wasser buchstäblich durch, aber sie schafften es trotzdem, dieses Wasser abzupumpen. Die lokalen Behörden waren mit der Einrichtung dieses Prozesses beschäftigt. Natürlich begann die umfassende Invasion und diese Prozesse stoppten. Das Wasser brach offensichtlich durch und wir wissen von Vertretern der Militärverwaltung, dass die Mine überflutet wurde.“            Die Situation hat sich seit 2022 verschlechtert, als die russische Führung beschloss, 101 der 115 Minen in den besetzten Gebieten des Donbass zu schließen. Jakovlev betont, dass „die Anzahl der Minen, die in den unkontrollierten Überschwemmungsmodus übergegangen sind, um etwa das Eineinhalbfache gestiegen ist. Wenn es zuvor 30 bis 40 Minen waren, sprechen wir jetzt von 60 Minen. Wir können nur ungefähr darüber sprechen, da es keine normale Überwachung gibt.“</span>\n<span class=\"para\">Zusätzlich zur Verschmutzung von Wasser und Böden ist der Anstieg des Grubenwassers auch gefährlich, da das Wasser, das an die Oberfläche kommt, explosives Gas aus den Kohlenflözen herausdrückt. Dies ist wiederum auch gefährlich, da es lokal begrenzte Erdbeben auslösen kann.</span>\n<span class=\"para\">„Erdbeben treten in Gebieten aktiver Überschwemmungen auf. Früher waren diese Erdbeben-Symptome aktiver rund um Donezk, und seit 2021 haben sie sich nach Osten – in die Gegend von Debalzewe – verlagert“, sagt Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Nach Jakovlevs Schätzungen entweicht seit 2022 Gas an Stellen mit abgesenktem Relief, was zusätzliche Bedrohungen für Siedlungen darstellen könnte, die sich über den Bergbaugebieten befinden. Im Donbass könnte dies bis zu 60 Orte betreffen. „Wir haben solche Prozesse live in der Nähe von Selidovo (Region Donezk) im November 2021 während einer Expedition beobachtet. In der Nähe der überfluteten Korotchenko-Mine fanden wir Gasquellen an der Oberfläche sowie Brunnen mit buchstäblich kohlensäurehaltigem Wasser“, sagte er.</span>\n<span class=\"para\">Die unmittelbare Bedrohung durch spontane Methanfreisetzungen an die Oberfläche betrifft das nun besetzte Gebiet von Donezk, argumentiert Jakovlev. Er stützt seine Argumente auch auf alte Karten des Donetsker Kohlebeckens, die er in den Archiven finden konnte. Mit Hilfe dieser Karten werden Experten in der Lage sein, ungefähr zu schätzen und zu modellieren, wo das Risiko des Gasaustritts an die Oberfläche in der Region am höchsten ist. Dennoch weisen Jakovlev und Jermakow darauf hin, dass die Daten zur Situation mit der Überschwemmung von Minen in den besetzten Gebieten aufgrund des Mangels an Überwachung unzureichend sind. Die Experten stellten fest, dass inoffizielle Kontakte zwischen Wissenschaftlern aus der Ukraine und den besetzten Gebieten weiterhin stattfinden.</span>\n<span class=\"para\">Vor Russlands umfassender Invasion des Donbass konnten ukrainische Wissenschaftler zusammen mit der OSZE, dem Zentrum für humanitären Dialog und dem Roten Kreuz die Minen in der Nähe der Frontlinie überwachen. Nachdem Russland jedoch den Großteil der Region Luhansk, Wuhledar, Avdiivka und Mariinka erobert hatte, erweiterte sich die Überschwemmungszone, wodurch die Möglichkeit entfiel, die Situation in den Gebieten nahe der Frontlinie zu überwachen. Darüber hinaus legte Russland Anfang 2022 ein Veto gegen die Arbeit der OSZE ein, wodurch der Organisation die Möglichkeit genommen wurde, die Minen zu überwachen.</span>\n<span class=\"para\">„Um einige Daten zu haben, muss man Zugang zu diesen Gebieten haben. Solange es keinen Zugang und keine Überwachung gibt, können wir nicht bewerten, wie hoch der Verschmutzungsgrad dort ist. Es gibt Daten aus Projekten, die vor der umfassenden Invasion durchgeführt wurden. Es gab Projekte, die versuchten, den Verschmutzungsgrad zu bewerten. Aber es sind unvollständige Informationen. Solange wir keinen Zugang zu diesen Gebieten haben, wissen wir nicht genau, was dort ist und was wir dagegen tun können“, merkt Bushovska an. Auch das Umweltministerium der Ukraine erklärte, dass es keine Daten zur Situation im besetzten Teil des Donbass habe.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Nachbergbau</strong></span>\n<span class=\"para\">Die Geschichte des deutschen Ruhrkohlenbeckens ähnelt in vielerlei Hinsicht der Geschichte des Donbass in der Ukraine. Im 19. Jahrhundert lieferte die Ruhrregion industrielle und militärische Macht für das Deutsche Kaiserreich, ebenso wie der Donbass für das Russische Kaiserreich. Später, nach dem Zweiten Weltkrieg, trug der Kohleabbau im Ruhrgebiet auch zur Wiederbelebung der Wirtschaft und Industrie Westdeutschlands nach dem, was einer totalen Zerstörung gleichkam, bei. Im Jahr 2018 wurde die letzte Kohlenmine des Landes, Prosper-Haniel, geschlossen. Dies ging einer fast 30-jährigen Transformation der Kohlenindustrie durch das, was als „Nachbergbau“ bezeichnet wird, voraus. Dies basiert auf mehreren Prinzipien: dem schrittweisen Ausstieg aus dem Kohleabbau, der Schaffung neuer Arbeitsplätze für ehemalige Kohlenarbeiter und der Schaffung umweltfreundlicher Flächen auf dem Gelände ehemaliger Minen und Bergbaugebiete. Eine ähnliche Transformation fand in England, Frankreich, Belgien und anderen Ländern statt.</span>\n<span class=\"para\">„Der Staat nahm zuerst die Minen, die Kohleunternehmen und andere Dinge weg. Und dann übergaben sie sie einem speziell gegründeten Nachbergbauunternehmen. Und dann entsorgten sie diese Vermögenswerte, einschließlich des Landes. Sie erhielten dafür bestimmte Vorteile. Und mit diesem Geld führten sie Nachbergbauaktivitäten durch. Schritt für Schritt wurde jede Mine geschlossen“, sagt Victor Jermakow und beschreibt den Prozess.</span>\n<span class=\"para\">Jermakow, der die Erfahrungen des Nachbergbaus seit Jahren studiert, merkt an, dass er kein Interesse der ukrainischen Regierung an dieser Idee sieht. Er sagt, die Aufmerksamkeit des Energieministeriums konzentriere sich jetzt mehr auf die Energiesicherheit des Landes, das erheblichen Angriffen der russischen Armee ausgesetzt war.</span>\n<span class=\"para\">„Wir haben viele ukrainische Wissenschaftler nach Deutschland eingeladen, um ihnen zu zeigen, was Nachbergbau ist. Wir haben eine spezielle Broschüre, eine Monografie über Nachbergbau in der Ukraine veröffentlicht. Wir haben diese Arbeit gemacht, aber nach der Rückkehr aus Deutschland sehe ich kein Interesse am Nachbergbau. Vielleicht werden sie es nach einiger Zeit erkennen. Jeder weist es zurück, jeder denkt, es sei eine unnötige Geldverschwendung. Ich denke nicht, dass es unnötig ist, in die Zukunft Ihrer Kinder, in die Gesundheit zukünftiger Generationen zu investieren“, sagt er.</span>\n<span class=\"para\">Jakovlev, der ebenfalls ein aktiver Unterstützer der Idee des Nachbergbaus ist, glaubt jedoch, dass die klassische Erfahrung des Abpumpens von Wasser, wie sie im Ruhrgebiet in Deutschland verwendet wurde, in der Ukraine nicht mehr möglich ist. Obwohl die Regionen sowohl in der Anzahl der Minen als auch in der Fläche ähnlich sind, besteht der Unterschied darin, dass die Situation im Donbass komplizierter ist. Dies liegt an der spontanen und unkontrollierten Überschwemmung, die nun im elften Jahr ist.</span>\n<span class=\"para\">„An manchen Stellen wird die Oberfläche unter die Tiefe sinken, auf der der Grundwasserspiegel einst lag. Und das Gebiet des Donbass wird in diesem Fall fragmentiert sein. Es wird für die Landschaft nicht hilfreich sein. Es wird eine Masse von salzhaltigen Strömen, Senken, Sümpfen und so weiter sein. Und wenn wir berücksichtigen, dass 90 Prozent der Bevölkerung des Donbass in Städten leben und es 60 Siedlungen über den Minen gibt, werden die Lebensbedingungen einfach auf das Niveau des Überlebens sinken“, sagt Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Er schlussfolgert, dass, wenn die Kohlenregion in den nächsten fünf bis zwölf Jahren in einem Zustand unkontrollierter Überschwemmung bleibt, dann wird zwei Drittel des Territoriums des Donbass unbewohnbar für normales Leben werden. „Es wird in begrenzten Bereichen nutzbar sein. Es kann etwas wie Forstwirtschaft, Rekultivierung oder agrarische Flächen sein. Aber das muss jetzt bereits auf verschiedene Weise ausgearbeitet und modelliert werden. Oder, wenn wir die pessimistische Option in Betracht ziehen, in der wir keine Zeit haben, um irgendetwas zu tun – das ist die einfachste Option und ihre Folgen sind jetzt bereits sichtbar“, sagt der Experte.</span>\n<span class=\"para\">Die befragten Experten und Wissenschaftler sind sich einig in ihrer Meinung, dass die Schlüsselprobleme jetzt der Mangel an Überwachung der Überschwemmung von Minen sowie das Fehlen einer Vision oder eines Plans der ukrainischen Regierung sind, was mit der Kohlenregion nach der Deokkupation geschehen wird. „Leider gibt es keine Vision, was mit der Region nach der Deokkupation geschehen wird und was man dagegen tun kann. Ich hoffe, dass diese Gebiete deokkupiert werden und dann transformiert werden können“, sagte Bushovska.</span>\n<span class=\"para\">Nach Angaben des ehemaligen Leiters der Gewerkschaft der Arbeiter der nun zerstörten Mine Juzhnodonbaska-3, Hryhoriy Dotsenko, hat das ukrainische Energieministerium auch keine Informationen darüber, ob ihr Unternehmen nach dem Krieg wiederhergestellt wird: „Wir haben mit dem stellvertretenden Minister darüber gesprochen, was nach dem Krieg passieren wird und was unsere Perspektive sein wird. Er sagt: „Ich weiß nichts, ich werde nichts sagen, das war's.“ Im Moment ist es immer noch ein geschlossenes Thema, niemand diskutiert darüber, niemand denkt darüber nach, was als Nächstes passieren wird. Der Fokus liegt ganz darauf, wie man den Krieg gewinnt“, sagte Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Das ukrainische Energieministerium lehnte es ab, zu dem Zustand der Kohlenindustrie und ihren Perspektiven für diesen Artikel Stellung zu nehmen, und verwies auf die Notwendigkeit, Informationen nicht offenzulegen, die von Russland genutzt werden könnten, um seine Angriffe auf Energieanlagen fortzusetzen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>„Russland kontrollierte alles“</strong></span>\n<span class=\"para\">Die Mine Juzhnodonbaska-3, eine der jüngsten Kohlenminen im Donbass, steht seit September 2024 unter russischer Besatzung und befindet sich derzeit im Hinterland der russischen Truppen in der Oblast Donezk. Sie ist jetzt vollständig zerstört. Laut Dotsenko war das Unternehmen äußerst vielversprechend und hätte die Kohlenabbaubetriebe mindestens weitere 50 Jahre fortsetzen können. „Es gab Pläne, eine weitere Mine in unserer Gegend zu bauen. Die Schichten der Kohlevorkommen reichten bis Pavlograd (in der Region Dnipro). Wir hätten immer noch genug zu arbeiten, in einem normalen Modus für 50 Jahre. Außerdem hatten wir sehr gute Kohlequalität, Kohlegas mit niedrigem Schwefelgehalt. Und unsere Kohle wurde für die Energieerzeugung und Metallurgie verwendet“, sagt Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Ein Bergmann berichtete, dass die russische Armee im März 2022 während eines Angriffs in der benachbarten Stadt Wuhledar – Volnowakha – die Transformatorenstationen zerstörte, die Energie für die Mine Juzhnodonbaska-3 und andere Minen in der Umgebung lieferten. Infolgedessen begann der Wasserspiegel in der Mine in der Umgebung schnell zu steigen, was einst vielversprechende Gruben überflutete und die oben genannten Umweltgefahren mit sich brachte. Er stellte fest, dass dies insbesondere das Risiko des Austritts von Methan an die Oberfläche betrifft.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko ist überzeugt, dass die russische Armee diese Angriffe absichtlich durchführte. Ihr Ziel, glaubt er, war es, Wuhledar zu entmenschlichen. „Die Angriffe sollten höchstwahrscheinlich Wuhledar lahmlegen. Nun, plus die Mine, die Arbeit bot. Insgesamt haben sie die Menschen nach und nach aus der Stadt gedrängt“, merkt er an.</span>\n<span class=\"para\">Jermakow, der früher der Leiter der ukrainischen Delegation in der Umweltverhandlungsgruppe mit Russland war, fasst zusammen, dass der Aggressorstaat bereits vor der umfassenden Invasion jede Lösung des Problems der Überschwemmung von Minen behindert hatte. Seinen Angaben zufolge „wollten die Vertreter der Russischen Föderation nicht einmal hören“, dass der Prozess der Überschwemmung der Minen der Region unkontrolliert war, und behaupteten, sie hätten die Minen „ordnungsgemäß“ geschlossen.</span>\n<span class=\"para\">„Wir stellten ihnen Fragen und baten sie, Informationen über Umwelt-Sicherheitsmaßnahmen bezüglich der Minen, die sie schlossen, bereitzustellen. Es ging konkret um Entwurfsentscheidungen, und Russland war für deren Entwicklung verantwortlich. Russland weigerte sich, diese Daten bereitzustellen, und daher hörte diese Verhandlungsgruppe schließlich auf zu existieren, und wir kommunizierten in dieser Hinsicht nicht mehr“, betont der Wissenschaftler.</span>\n<span class=\"para\">Seinen Angaben zufolge kontrollierte Russland „jede Bewegung und jedes Wort“ seiner Vertreter der Verhandlungsuntergruppe, einschließlich vonseiten der Quasi-Republiken, die es ohne Zustimmung in die Verhandlungen einführte.</span>\n<span class=\"para\">„Russland kontrollierte alles, und selbst als nur noch Spezialisten mit Experten bei den Gesprächen waren, sah ich, dass diese Seite alle in einem Raum waren. Wenn unsere Experten online waren, jeder an seinem eigenen Arbeitsplatz, wurden sie von dem sogenannten „Ministerium für Staatssicherheit der Donezker Volksrepublik“ in einen Raum „genommen“, der jede ihrer Bewegungen kontrollierte, und nicht nur das Gespräch. Die Stimmung war unfreundlich, negativ, und selbst unter den Experten von russischer Seite waren die meisten meiner Bekannten, mit denen ich in Donezk gearbeitet hatte, als die Minen vor dem Krieg 2013 geschlossen wurden. Dennoch war es ihnen verboten, irgendwelche professionellen Gespräche zu führen, irgendwelche professionellen Informationen bereitzustellen – alles wurde überprüft und alles wurde von Russland geleitet“, fasst der Wissenschaftler zusammen.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, eine Expertin der Stiftung „Recht auf Verteidigung“, die das Thema der Überschwemmung von Minen im Donbass untersucht, betont, dass das Problem der Überschwemmung von Minen transnational ist und direkt zwei Regionen Russlands und das Asowsche Meer bedroht.</span>\n<span class=\"para\">„Die hydrographische Besonderheit der Ostukraine ist, dass praktisch alle unbehandelten Grubenwässer, die in offene Bereiche, Schluchten, Stauseen und Flüsse des Siversky Donets Beckens gelangen, dann direkt in den Siversky Donets selbst, die Hauptflussader der Region, fließen. Dann fließt das verschmutzte Wasser durch den Süden der Regionen Belgorod und Rostow der Russischen Föderation in den Donfluss und von dort ins Asowsche Meer. Die Verschmutzung hat einen „grenzüberschreitenden“ Charakter“, sagt sie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> ist ein ukrainischer Journalist und Produzent. Er arbeitete als Nachrichtenredakteur für Liga.net und den öffentlichen Rundfunk der Ukraine, Suspilne. Er arbeitete auch als Fixer mit <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> und dem dänischen Rundfunk.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Ωστόσο, αυτό δεν ήταν πάντα η περίπτωση. Πίσω το 2012, η κυβέρνηση του τώρα φυγά πρώην προεδρου Βίκτορ Γιανουκόβιτς δήλωσε στα σχέδια της δεκαετούς ενεργειακής στρατηγικής της να αυξήσει την παραγωγή άνθρακα προκειμένου να μειώσει την εξάρτηση από τους “εισαγόμενους ενεργειακούς φορείς” – ιδίως το ρωσικό αέριο. Η μοίρα αυτών των σχεδίων άλλαξε δραματικά το 2014 με την υβριδική επιθετικότητα της Ρωσίας στο Ντονμπάς, τη μεγαλύτερη περιοχή άνθρακα στην Ευρώπη και κλειδί για τον ενεργειακό τομέα της Ουκρανίας εκείνη την εποχή. Οι περισσότερες από τις ανθρακωρυχείες της περιοχής πέρασαν στα χέρια δυνάμεων που ελέγχονται από τη Ρωσία από τις αυτοανακηρυχθείσες “Λαϊκές Δημοκρατίες του Ντονέτσκ και του Λουχάνσκ” – προκαλώντας μια κρίση στη βιομηχανία ενέργειας της Ουκρανίας που εξαρτάται από τον άνθρακα. Για πρώτη φορά από την ανεξαρτησία, το κράτος βρέθηκε εξαρτημένο από εισαγωγές όλων των τύπων ενεργειακών πόρων.</span>\n<span class=\"para\">Ωστόσο, παρά την μόνιμη κρίση στην ενεργειακή αγορά, από το 2014 υπήρξαν και άλλα σημαντικά ζητήματα όπως η ανεξέλεγκτη πλημμύρα των ορυχείων. Αυτό έχει προκαλέσει τοπικούς “σεισμούς”, εκπομπές αερίου στην επιφάνεια και ρύπανση των υδάτινων πηγών στο Ντονμπάς. Το 2022 η κατάσταση έγινε ακόμη πιο δραματική, όταν οι επικεφαλής των ρωσικά ελεγχόμενων ψευδοδημοκρατιών ζήτησαν από τον Βλαντίμιρ Πούτιν να κλείσει τα περισσότερα από τα ορυχεία στην κατεχόμενη περιοχή του Ντονμπάς, θέτοντας σε κίνδυνο τη παγκόσμια σημασία της περιοχής στο μέλλον. Μία από τις μεγαλύτερες πρώην βιομηχανικές περιοχές του κόσμου, που έχει υποστεί πολέμους για 11 χρόνια, είναι τώρα σε σοβαρό κίνδυνο να γίνει “δύο τρίτα μη κατοικήσιμη” λόγω ανεξέλεγκτης μαζικής πλημμύρας ορυχείων σύμφωνα με πρόσφατη αναφορά<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Αντηχήσεις του παρελθόντος</strong></span>\n<span class=\"para\">Κατά τη διάρκεια του Δευτέρου Παγκοσμίου Πολέμου, το Ντονμπάς ήταν υπό ναζιστική κατοχή μεταξύ 1941 και 1943. Αυτή η περίοδος ήταν αρκετή για να πλημμυρίσουν όλα τα κοιτάσματα άνθρακα της περιοχής. Για τη Σοβιετική Ένωση, ο άνθρακας ήταν το “ψωμί της βιομηχανίας” σε κατάσταση πολέμου, και η αποκατάσταση των ορυχείων της περιοχής έγινε βασικός στόχος για τη Μόσχα μετά την απελευθέρωσή της. Περίπου 50.000 άνθρωποι στάλθηκαν να εργαστούν στην άντληση των ορυχείων. Οι πρώτες επιτυχίες παρατηρήθηκαν σε μόλις δύο χρόνια, όταν αποκαταστάθηκαν τα πρώτα 69 ορυχεία. Ταυτόχρονα, το 80 τοις εκατό όλων των σηράγγων των ορυχείων υποβλήθηκαν σε επανεξέταση και ενίσχυση.</span>\n<span class=\"para\">Ωστόσο, οι συνθήκες εργασίας για τους ανθρώπους στα ορυχεία ήταν αφόρητα σκληρές, λέει ο Βίκτορ Γερμάκοβ, διδάκτορας τεχνικών επιστημών και ειδικός στα ορυχεία του Ντονμπάς. “Τα ορυχεία της κεντρικής περιοχής του Ντονμπάς δεν είχαν δικαίωμα στη ζωή ακόμη και αμέσως μετά την αποκατάσταση της περιοχής μετά τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο. Το 1943 άρχισαν να αντλούνται και ο άνθρακας εξάγονταν εκεί, αλλά αυτές ήταν αφόρητες, αδιανόητες συνθήκες εργασίας. Αυτά τα ορυχεία απλά δεν έπρεπε να υπάρχουν,” λέει ο Γερμάκοβ.</span>\n<span class=\"para\">Παρά τις σκληρές συνθήκες της χειρωνακτικής εργασίας των ανθρακωρύχων, η βιομηχανία άνθρακα στο Ντονμπάς αναπτυσσόταν ενεργά μέχρι την κατάρρευση της Σοβιετικής Ένωσης. Στις αρχές της δεκαετίας του 1990, στην περιοχή όπου εξορύσσεται άνθρακας από τον 18ο αιώνα, το πρόβλημα της μη κερδοφορίας ορισμένων ορυχείων άρχισε να οξύνεται. Υπήρχαν αρκετοί λόγοι γι' αυτό: το χαμηλό επίπεδο εκσυγχρονισμού στα ορυχεία, η γήρανση του ορυχείου και η εξάντληση των στρωμάτων άνθρακα. Στην αρχή της “κρίσης του άνθρακα” το Ντονμπάς τριπλασιάστηκε σε μέγεθος σε σύγκριση με πριν τον πόλεμο. Ωστόσο, η ποσότητα του νερού που αντλήθηκε από τα ορυχεία σε ένα χρόνο ήταν σχεδόν ίση με αυτή που χρειαζόταν η Σοβιετική Ένωση για να αντλήσει τα ορυχεία μετά τον πόλεμο.</span>\n<span class=\"para\">Ακόμη και σε αυτές τις συνθήκες, πολλά μη κερδοφόρα ορυχεία συνέχισαν να επιδοτούνται μετά την ανεξαρτησία της Ουκρανίας, επειδή ο άνθρακας έπαιξε σημαντικό ρόλο στην οικονομία της χώρας – τροφοδοτούσε θερμικούς σταθμούς παραγωγής ενέργειας και παρείχε πρώτες ύλες για τη μεταλλουργία. Ταυτόχρονα, η βιομηχανία άνθρακα παρείχε θέσεις εργασίας για εκατοντάδες χιλιάδες Ουκρανούς, πολλοί από τους οποίους ζούσαν σε πόλεις που συνδέονταν με τα ορυχεία άνθρακα.</span>\n<span class=\"para\">Το 2012, δύο χρόνια πριν από τον πόλεμο στο Ντονμπάς, η κυβέρνηση του Γιανουκόβιτς στόχευε να αυξήσει την παραγωγή άνθρακα στη χώρα, υποσχόμενη να επενδύσει περίπου δέκα δισεκατομμύρια δολάρια ΗΠΑ στη “εξαντλημένη” βιομηχανία. Η σύγκρουση που προκλήθηκε από τη Ρωσία στην ανατολική Ουκρανία άλλαξε δραματικά την κατάσταση – η περιοχή αποκόπηκε από το κύριο μέρος της χώρας από μια γραμμή μετώπου. Αυτό το πρόβλημα δεν παρέκαμψε τη βιομηχανία άνθρακα της περιοχής και από το 2014 τα περισσότερα από τα ορυχεία παρέμειναν στις περιοχές του Ντονμπάς που δεν ελέγχονται από την Ουκρανία. Πολλά από αυτά στη συνέχεια άρχισαν να πλημμυρίζουν.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Τι συμβαίνει τώρα</strong></span>\n<span class=\"para\">Το νερό που περνά μέσα από τα ορυχεία κορεσμένο με τις ακαθαρσίες μετάλλων, θειικών, υδραργύρου και άλλων επικίνδυνων χημικών ενώσεων. Όταν εισέρχεται σε υδάτινες πηγές όπως ποτάμια, λίμνες και πηγάδια, τις καθιστά ακατάλληλες για κανονική χρήση και πόση. Εάν τέτοιο νερό φτάσει στο έδαφος, το αλατίζει, προκαλώντας υποβάθμιση του εδάφους.</span>\n<span class=\"para\">Ο Γιεβχέν Γιακόβλεφ, υδρογεωλόγος από την Εθνική Ακαδημία Επιστημών της Ουκρανίας, μιλάει τακτικά για την κλίμακα της πλημμύρας των ορυχείων στις κατεχόμενες περιοχές του κεντρικού Ντονμπάς. Σύμφωνα με αυτόν, από το 2014 έως το 2022, συνέβη ανεξέλεγκτη πλημμύρα σε περίπου 30 έως 40 ορυχεία, τα περισσότερα από τα οποία βρίσκονται κοντά στη γραμμή μετώπου. Ωστόσο, πριν και μετά την πλήρη κλίμακα της ρωσικής εισβολής, δεν υπήρξε αντλία νερού στα κατεχόμενα ορυχεία κοντά στη γραμμή μετώπου. Στην περίπτωση του Ντονμπάς, όπου πολλές εκσκαφές συνδέονται με περάσματα, αυτό προκάλεσε, μεταξύ άλλων, την πλημμύρα γειτονικών ορυχείων στην ουκρανική πλευρά, τα οποία αντλούσαν νερό από τα ορυχεία.</span>\n<span class=\"para\">Η Αναστασία Μπουσόβσκα, ειδικός ενέργειας από το Κέντρο Εκοδία, μου μιλάει για την πλημμύρα που συνέβη κοντά στο ορυχείο Ζολότε στην περιοχή Λουχάνσκ το 2018: “Στο ορυχείο Ζολότε, το νερό κυριολεκτικά έσπασε αλλά κατάφεραν να αντλήσουν αυτό το νερό. Οι τοπικές αρχές ασχολήθηκαν με την οργάνωση αυτής της διαδικασίας. Φυσικά, άρχισε η πλήρης κλίμακα της εισβολής και αυτές οι διαδικασίες σταμάτησαν. Το νερό προφανώς έσπασε και ξέρουμε από εκπροσώπους της στρατιωτικής διοίκησης ότι το ορυχείο πλημμύρισε.”            Η κατάσταση έχει πάρει μια πιο σκοτεινή τροπή από το 2022, όταν η ρωσική ηγεσία αποφάσισε να κλείσει τα 101 από τα 115 ορυχεία στις κατεχόμενες περιοχές του Ντονμπάς. Ο Γιακόβλεφ τονίζει ότι “Ο αριθμός των ορυχείων που έχουν περάσει σε ανεξέλεγκτη κατάσταση πλημμύρας έχει αυξηθεί περίπου μιάμιση φορά. Εάν πριν ήταν 30 έως 40 ορυχεία, τώρα μιλάμε για 60 ορυχεία. Μπορούμε να μιλήσουμε γι' αυτό μόνο περίπου, γιατί δεν υπάρχει κανονική παρακολούθηση.”</span>\n<span class=\"para\">Εκτός από τη ρύπανση του νερού και των εδαφών, η άνοδος του νερού των ορυχείων είναι επίσης επικίνδυνη γιατί το νερό που έρχεται στην επιφάνεια σπρώχνει εκρηκτικό αέριο από τα στρώματα άνθρακα. Αυτό, με τη σειρά του, είναι επίσης επικίνδυνο γιατί μπορεί να προκαλέσει τοπικούς σεισμούς.</span>\n<span class=\"para\">“Σεισμοί εμφανίζονται σε περιοχές ενεργής πλημμύρας. ΠρώPreviously, these earthquake symptoms were more active around Donetsk, and since 2021 they have moved eastward – to the area of Debaltsevo,” λέει ο Γιακόβλεφ.</span>\n<span class=\"para\">Σύμφωνα με τις εκτιμήσεις του Γιακόβλεφ, από το 2022 το αέριο έχει διαφύγει ενεργά σε μέρη με χαμηλό ανάγλυφο, και αυτό μπορεί να θέσει επιπλέον απειλές για τους οικισμούς που βρίσκονται πάνω από τα πεδία εξόρυξης. Στο Ντονμπάς, αυτό θα μπορούσε να επηρεάσει έως και 60 μέρη. “Παρατηρήσαμε τέτοιες διαδικασίες ζωντανά κοντά στο Σελίδοβο (περιοχή Ντονέτσκ) τον Νοέμβριο του 2021 κατά τη διάρκεια μιας αποστολής. Στην περιοχή κοντά στο πλημμυρισμένο ορυχείο Κοροτσένκο, βρήκαμε εκροές αερίου στην επιφάνεια, καθώς και πηγάδια με κυριολεκτικά ανθρακούχο νερό,” είπε.</span>\n<span class=\"para\">Η άμεση απειλή αυθόρμητων εκπομπών μεθανίου στην επιφάνεια απειλεί την τώρα κατεχόμενη περιοχή του Ντονέτσκ, υποστηρίζει ο Γιακόβλεφ. Βασίζει επίσης τα επιχειρήματά του σε παλιές χάρτες της λεκάνης άνθρακα του Ντονέτσκ που κατάφερε να βρει στα αρχεία. Με τη βοήθεια αυτών των χαρτών, οι ειδικοί θα είναι σε θέση να προσεγγίσουν και να μοντελοποιήσουν πού είναι ο κίνδυνος διαφυγής αερίου στην επιφάνεια στην περιοχή είναι υψηλότερος. Παρ' όλα αυτά, ο Γιακόβλεφ και ο Γερμάκοβ σημειώνουν ότι τα δεδομένα σχετικά με την κατάσταση με την πλημμύρα των ορυχείων στις κατεχόμενες περιοχές είναι ανεπαρκή λόγω της έλλειψης παρακολούθησης. Οι ειδικοί σημείωσαν ότι οι ανεπίσημες επαφές μεταξύ επιστημόνων από την Ουκρανία και τις κατεχόμενες περιοχές εξακολουθούν να συμβαδίζουν.</span>\n<span class=\"para\">Πριν από την πλήρη κλίμακα της ρωσικής εισβολής στο Ντονμπάς, οι Ουκρανοί επιστήμονες, μαζί με τον ΟΑΣΕ, το Κέντρο Ανθρωπιστικού Διαλόγου και τον Ερυθρό Σταυρό, κατάφεραν να παρακολουθήσουν τα ορυχεία κοντά στη γραμμή μετώπου. Ωστόσο, μετά την κατάληψη της πλειονότητας της περιοχής Λουχάνσκ από τη Ρωσία, το ζώνη πλημμύρας επεκτάθηκε, αφαιρώντας την ευκαιρία να παρακολουθήσουν την κατάσταση σε περιοχές κοντά στη γραμμή μετώπου. Επιπλέον, στις αρχές του 2022, η Ρωσία έθεσε βέτο στην εργασία του ΟΑΣΕ, αφαιρώντας την ικανότητα της οργάνωσης να παρακολουθεί τα ορυχεία.</span>\n<span class=\"para\">“Για να έχουμε κάποια δεδομένα, χρειάζεται να έχουμε πρόσβαση σε αυτές τις περιοχές. Όσο δεν υπάρχει πρόσβαση, καμία παρακολούθηση, δεν μπορούμε να εκτιμήσουμε ποιο είναι το επίπεδο ρύπανσης εκεί. Υπάρχουν δεδομένα από έργα που πραγματοποιήθηκαν πριν από την πλήρη κλίμακα της εισβολής. Υπήρχαν έργα που προσπαθούσαν να εκτιμήσουν το επίπεδο ρύπανσης. Αλλά είναι ελλιπή πληροφορίες. Όσο δεν έχουμε πρόσβαση σε αυτές τις περιοχές, δεν ξέρουμε ακριβώς τι υπάρχει εκεί και τι μπορούμε να κάνουμε γι' αυτό,” σημειώνει η Μπουσόβσκα. Το υπουργείο περιβάλλοντος της Ουκρανίας δήλωσε επίσης ότι δεν έχει δεδομένα σχετικά με την κατάσταση στην κατεχόμενη περιοχή του Ντονμπάς.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Μετα-εξόρυξη</strong></span>\n<span class=\"para\">Η ιστορία της γερμανικής λεκάνης άνθρακα Ρουρ είναι σε πολλές πτυχές παρόμοια με την ιστορία του Ντονμπάς της Ουκρανίας. Στον 19ο αιώνα, η περιοχή Ρουρ παρείχε βιομηχανική και στρατιωτική δύναμη για τη Γερμανική Αυτοκρατορία, όπως έκανε το Ντονμπάς για τη Ρωσική Αυτοκρατορία. Αργότερα, μετά τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο, η εξόρυξη άνθρακα στη λεκάνη Ρουρ συνέβαλε επίσης στην αναβίωση της οικονομίας και της βιομηχανίας της Δυτικής Γερμανίας μετά από αυτό που ισοδυναμούσε με συνολική καταστροφή. Το 2018, το τελευταίο ορυχείο άνθρακα της χώρας, το Prosper-Haniel, έκλεισε. Αυτό προηγήθηκε από μια διαδικασία σχεδόν 30 ετών μετασχηματισμού της βιομηχανίας άνθρακα μέσω αυτού που ονομάζεται “μετα-εξόρυξη”. Αυτό βασίζεται σε αρκετές αρχές: σταδιακή κατάργηση της εξόρυξης άνθρακα, δημιουργία νέων θέσεων εργασίας για πρώην εργαζόμενους στα ορυχεία άνθρακα και δημιουργία περιβαλλοντικά ασφαλών περιοχών στον χώρο των πρώην ορυχείων και πεδίων εξόρυξης. Ένας παρόμοιος μετασχηματισμός έχει πραγματοποιηθεί στην Αγγλία, τη Γαλλία, το Βέλγιο και άλλες χώρες.</span>\n<span class=\"para\">“Το κράτος πήρε τα ορυχεία, τις εταιρείες άνθρακα και άλλα πράγματα στην αρχή. Και στη συνέχεια τα παρέδωσαν σε μια ειδικά δημιουργημένη επιχείρηση μετα-εξόρυξης. Και στη συνέχεια διέθεσαν αυτά τα περιουσιακά στοιχεία, συμπεριλαμβανομένης της γης. Έλαβαν ορισμένα οφέλη γι' αυτό. Και με αυτά τα χρήματα πραγματοποίησαν δραστηριότητες μετα-εξόρυξης. Βήμα προς βήμα, κάθε ορυχείο έκλεισε,” λέει ο Βίκτορ Γερμάκοβ, περιγράφοντας τη διαδικασία.</span>\n<span class=\"para\">Ο Γερμάκοβ, ο οποίος έχει μελετήσει την εμπειρία της μετα-εξόρυξης για χρόνια, σημειώνει ότι δεν βλέπει το ενδιαφέρον της ουκρανικής κυβέρνησης για την ιδέα. Λέει ότι η προσοχή του υπουργείου ενέργειας είναι τώρα πιο επικεντρωμένη στην ενεργειακή ασφάλεια της χώρας, η οποία έχει υποστεί σημαντικές επιθέσεις από τον ρωσικό στρατό.</span>\n<span class=\"para\">“Συγκεντρώσαμε πολλούς Ουκρανούς επιστήμονες στη Γερμανία για να τους δείξουμε τι είναι η μετα-εξόρυξη. Δημοσιεύσαμε ένα ειδικό φυλλάδιο, μια μονογραφία για τη μετα-εξόρυξη στην Ουκρανία. Κάναμε αυτή τη δουλειά, αλλά μετά την επιστροφή μας από τη Γερμανία, δεν βλέπω κανένα ενδιαφέρον για τη μετα-εξόρυξη. Ίσως θα το συνειδητοποιήσουν μετά από κάποιο καιρό. Όλοι το απορρίπτουν, όλοι νομίζουν ότι είναι μια περιττή σπατάλη χρημάτων. Δεν νομίζω ότι είναι περιττό να επενδύσεις στο μέλλον των παιδιών σου, στην υγεία των μελλοντικών γενεών,” λέει.</span>\n<span class=\"para\">Ο Γιακόβλεφ, ενεργός υποστηρικτής της ιδέας της μετα-εξόρυξης, πιστεύει ωστόσο ότι η κλασική εμπειρία άντλησης νερού που χρησιμοποιήθηκε στη Ρουρ της Γερμανίας δεν είναι πλέον δυνατή στην Ουκρανία. Αν και οι περιοχές είναι παρόμοιες τόσο σε αριθμό ορυχείων όσο και σε έκταση, η διαφορά είναι ότι η κατάσταση στο Ντονμπάς είναι πιο περίπλοκη. Αυτό οφείλεται σε αυθόρμητη και ανεξέλεγκτη πλημμύρα, η οποία είναι τώρα στο 11ο έτος της.</span>\n<span class=\"para\">“Σε μέρη, η επιφάνεια θα βυθιστεί κάτω από το βάθος στο οποίο ήταν κάποτε τα επίπεδα των υπόγειων υδάτων. Και η περιοχή του Ντονμπάς θα είναι κατακερματισμένη σε αυτή την περίπτωση. Δεν θα είναι χρήσιμη για το τοπίο. Θα είναι μια μάζα αλκαλικών ρευμάτων, κοιλώματα, βάλτοι και ούτω καθεξής. Και αν λάβουμε υπόψη ότι το 90 τοις εκατό του πληθυσμού του Ντονμπάς ζει σε πόλεις, και υπάρχουν 60 οικισμοί πάνω από τα ορυχεία, οι συνθήκες διαβίωσης θα είναι απλά στο επίπεδο της επιβίωσης,” λέει ο Γιακόβλεφ.</span>\n<span class=\"para\">Καταλήγει ότι αν η περιοχή άνθρακα παραμείνει σε κατάσταση ανεξέλεγκτης πλημμύρας τα επόμενα πέντε έως δώδεκα χρόνια, τότε τα δύο τρίτα της περιοχής του Ντονμπάς θα γίνουν μη κατοικήσιμα για κανονική ζωή. “Θα είναι χρήσιμα σε περιορισμένες περιοχές. Μπορεί να είναι κάτι σαν δασοκομία, αποκατάσταση ή αγροτικές περιοχές. Αλλά αυτό ήδη τώρα χρειάζεται να επεξεργαστεί και να μοντελοποιηθεί με διάφορους τρόπους. Ή, αν εξετάσουμε την απαισιόδοξη επιλογή, στην οποία δεν έχουμε χρόνο να κάνουμε τίποτα – αυτή είναι η πιο απλή επιλογή και οι συνέπειές της είναι ήδη ορατές τώρα,” λέει ο ειδικός.</span>\n<span class=\"para\">Οι ειδικοί και οι επιστήμονες που έχουν συνεντευξιαστεί είναι ομόφωνοι στην άποψή τους ότι τα κύρια ζητήματα τώρα είναι η έλλειψη παρακολούθησης της πλημμύρας των ορυχείων καθώς και η έλλειψη οποιασδήποτε ορατότητας ή σχεδίου από την ουκρανική κυβέρνηση σχετικά με το τι θα συμβεί στην περιοχή άνθρακα μετά την αποκατάσταση. “Δυστυχώς, δεν υπάρχει ορατότητα για το τι θα συμβεί στην περιοχή μετά την αποκατάσταση, και τι να κάνουμε γι' αυτό. Θα ήλπιζα ότι αυτές οι περιοχές θα αποκατασταθούν και στη συνέχεια θα μπορούν να μετασχηματιστούν,” είπε η Μπουσόβσκα.</span>\n<span class=\"para\">Σύμφωνα με τον πρώην επικεφαλής του συνδικάτου των εργαζομένων στο τώρα κατεστραμμένο ορυχείο Γιουζντονμπάσκα-3, Γρηγόριος Ντοτσένκο, το υπουργείο ενέργειας της Ουκρανίας δεν έχει επίσης πληροφορίες σχετικά με το αν η επιχείρησή τους θα αποκατασταθεί μετά τον πόλεμο: “Μιλήσαμε με τον αναπληρωτή υπουργό για το τι θα συμβεί μετά τον πόλεμο και ποια θα είναι η προοπτική μας. Λέει “Δεν ξέρω τίποτα, δεν θα πω τίποτα, αυτό είναι.” Αυτή τη στιγμή είναι ακόμα ένα κλειστό θέμα, κανείς δεν το συζητά, κανείς δεν σκέφτεται τι θα συμβεί στη συνέχεια. Η προσοχή είναι όλη στο πώς να κερδίσουμε τον πόλεμο,” είπε ο Ντοτσένκο.</span>\n<span class=\"para\">Το υπουργείο ενέργειας της Ουκρανίας αρνήθηκε να σχολιάσει την κατάσταση της βιομηχανίας άνθρακα και τις προοπτικές της για αυτό το άρθρο, επικαλούμενο την ανάγκη να μην αποκαλύψει πληροφορίες που μπορεί να χρησιμοποιηθούν από τη Ρωσία για να συνεχίσει τις επιθέσεις της σε ενεργειακές εγκαταστάσεις.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Η Ρωσία ελέγχει τα πάντα”</strong></span>\n<span class=\"para\">Το ορυχείο Γιουζντονμπάσκα-3, ένα από τα νεότερα ορυχεία άνθρακα στο Ντονμπάς, είναι υπό ρωσική κατοχή από τον Σεπτέμβριο του 2024 και αυτή τη στιγμή βρίσκεται πίσω από τις ρωσικές δυνάμεις στην περιοχή του Ντονέτσκ. Είναι τώρα εντελώς κατεστραμμένο. Σύμφωνα με τον Ντοτσένκο, η επιχείρηση ήταν εξαιρετικά υποσχόμενη και θα μπορούσε να συνεχίσει τις δραστηριότητες εξόρυξης άνθρακα για τουλάχιστον άλλα 50 χρόνια. “Υπήρχαν σχέδια να κατασκευαστεί ένα άλλο ορυχείο στην περιοχή μας. Τα στρώματα των κοιτασμάτων άνθρακα έφταναν μέχρι το Παυλογκράντ (στην περιοχή Ντνίπρο). Θα είχαμε ακόμα αρκετό για να δουλέψουμε, σε κανονικό ρυθμό για 50 χρόνια. Επιπλέον, είχαμε πολύ καλής ποιότητας άνθρακα, αέριο άνθρακα με χαμηλή περιεκτικότητα σε θείο. Και ο άνθρακας μας χρησιμοποιούνταν για την παραγωγή ενέργειας και τη μεταλλουργία,” λέει ο Ντοτσένκο.</span>\n<span class=\"para\">Ένας ανθρακωρύχος ανέφερε ότι τον Μάρτιο του 2022, κατά τη διάρκεια μιας επίθεσης στην γειτονική πόλη Βουχλένταρ – Βολνοβάχα – ο ρωσικός στρατός κατέστρεψε τους υποσταθμούς ηλεκτρικής ενέργειας που προμήθευαν ενέργεια στο ορυχείο Γιουζντονμπάσκα-3 και σε άλλα ορυχεία γύρω του. Ως αποτέλεσμα, το επίπεδο του νερού των ορυχείων στην περιοχή άρχισε να αυξάνεται γρήγορα, πλημμυρίζοντας κάποτε υποσχόμενες εκσκαφές και μεταφέροντας τους προαναφερθέντες περιβαλλοντικούς κινδύνους. Σημείωσε ότι συγκεκριμένα αυτό ισχύει όσον αφορά τον κίνδυνο διαφυγής μεθανίου στην επιφάνεια.</span>\n<span class=\"para\">Ο Ντοτσένκο είναι πεπεισμένος ότι ο ρωσικός στρατός πραγματοποίησε αυτές τις επιθέσεις σκόπιμα. Ο στόχος τους, πιστεύει, ήταν να αποανθρωπίσουν το Βουχλένταρ. “Οι επιθέσεις ήταν πιο πιθανό να αχρηστεύσουν το Βουχλένταρ. Λοιπόν, επιπλέον το ορυχείο που παρείχε εργασία. Γενικά, σιγά σιγά τους έβγαζαν από την πόλη,” σημειώνει.</span>\n<span class=\"para\">Ο Γερμάκοβ, ο οποίος ήταν επικεφαλής της ουκρανικής αντιπροσωπείας στην ομάδα διαπραγμάτευσης για το περιβάλλον με τη Ρωσία, συνοψίζει ότι το επιθετικό κράτος εμπόδιζε οποιαδήποτε λύση στο πρόβλημα της πλημμύρας των ορυχείων ακόμη και πριν από την πλήρη κλίμακα της εισβολής. Σύμφωνα με αυτόν, οι εκπρόσωποι της Ρωσικής Ομοσπονδίας “δεν ήθελαν καν να ακούσουν” ότι η διαδικασία πλημμύρας των ορυχείων της περιοχής ήταν ανεξέλεγκτη, ισχυριζόμενοι ότι είχαν κάνει τη δουλειά του κλεισίματος των ορυχείων “σωστά”. </span>\n<span class=\"para\">“Τους ρωτήσαμε ερωτήσεις και τους ζητήσαμε να παρέχουν πληροφορίες σχετικά με τα μέτρα περιβαλλοντικής ασφάλειας για τα ορυχεία που έκλειναν. Ήταν ακριβώς για σχεδιαστικές αποφάσεις, και η Ρωσία ήταν υπεύθυνη για την ανάπτυξή τους. Η Ρωσία αρνήθηκε να παρέχει αυτά τα δεδομένα, και έτσι, τελικά, αυτή η ομάδα διαπραγμάτευσης έπαψε να υπάρχει, και δεν επικοινωνήσαμε πλέον σχετικά με αυτό,” τονίζει ο επιστήμονας.</span>\n<span class=\"para\">Σύμφωνα με αυτόν, η Ρωσία ελέγχει “κάθε κίνηση και λέξη” των εκπροσώπων της διαπραγματευτικής υποομάδας της, συμπεριλαμβανομένων από την πλευρά των ψευδοδημοκρατιών, τις οποίες εισήγαγε στις διαπραγματεύσεις χωρίς συμφωνία.</span>\n<span class=\"para\">“Η Ρωσία ελέγχει τα πάντα, και ακόμη και όταν μόνο ειδικοί με εμπειρογνώμονες παρέμειναν στις συνομιλίες, είδα ότι αυτή η πλευρά ήταν όλοι σε ένα δωμάτιο. Εάν οι ειδικοί μας ήταν online, ο καθένας στον δικό του χώρο εργασίας, τους “πήραν” από το λεγόμενο “υπουργείο κρατικής ασφάλειας της Λαϊκής Δημοκρατίας του Ντονέτσκ” σε ένα δωμάτιο που ελέγχει κάθε τους κίνηση, και όχι μόνο τη συνομιλία. Η διάθεση ήταν εχθρική, αρνητική και ακόμη και μεταξύ των ειδικών από τη ρωσική πλευρά ήταν οι περισσότεροι από τους γνωστούς μου με τους οποίους είχα δουλέψει πίσω στο Ντονέτσκ όταν τα ορυχεία έκλεισαν πριν από την έναρξη του πολέμου το 2013. Παρ' όλα αυτά, τους απαγορεύτηκε να έχουν οποιεσδήποτε επαγγελματικές συνομιλίες, να παρέχουν οποιαδήποτε επαγγελματική πληροφορία – όλα ελέγχονταν και καθοδηγούνταν από τη Ρωσία,” συνοψίζει ο επιστήμονας.</span>\n<span class=\"para\">Η Μαρίνα Τουρένκο, ειδικός στο Ίδρυμα “Δικαίωμα στην Άμυνα”, το οποίο μελετά το θέμα της πλημμύρας των ορυχείων στο Ντονμπάς, τονίζει ότι το πρόβλημα της πλημμύρας των ορυχείων είναι διασυνοριακό και απειλεί άμεσα δύο περιοχές της Ρωσίας και τη Θάλασσα του Αζόφ.</span>\n<span class=\"para\">“Η υδρογραφική ιδιαιτερότητα της ανατολικής Ουκρανίας είναι ότι σχεδόν όλα τα μη επεξεργασμένα νερά των ορυχείων, που εισέρχονται σε ανοιχτές περιοχές, ρέματα, ταμιευτήρες και ποτάμια της λεκάνης του Σίβερσκι Ντονέτς, στη συνέχεια ρέουν απευθείας στον Σίβερσκι Ντονέτς, την κύρια ποτάμια αρτηρία της περιοχής. Στη συνέχεια, το ρυπασμένο νερό ρέει μέσω του νότου των περιοχών Μπέλγκοροντ και Ροστόφ της Ρωσικής Ομοσπονδίας στον ποταμό Ντον, και από εκεί στη Θάλασσα του Αζόφ. Η ρύπανση έχει “διασυνοριακό” χαρακτήρα,” λέει.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Στανισλάβ Στορόζενκο</strong> είναι Ουκρανός δημοσιογράφος και παραγωγός. Δούλεψε ως αρχισυντάκτης ειδήσεων για το Liga.net και την δημόσια ραδιοτηλεόραση της Ουκρανίας Suspilne. Συνεργάστηκε επίσης ως fixer με <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> και την Δανέζικη Ραδιοτηλεόραση.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">However, this was not always the case. Back in 2012, the government of the now fugitive former President Viktor Yanukovych declared in its ten-year energy strategy plans to increase coal production in order to reduce dependence on “imported energy carriers” – in particular Russian gas. The fate of those plans changed dramatically in 2014 with Russia's hybrid aggression in Donbas, the largest coal region in Europe and key to Ukraine's energy sector at the time. Most of the region's coal mines fell into the hands of Russian-controlled forces from the self-declared “Donetsk and Luhansk People's Republics” – triggering a crisis in Ukraine's coal-dependent energy industry. For the first time since independence, the state found itself dependent on imports of all types of energy resources.</span>\n<span class=\"para\">However, in spite of the permanent crisis situation in the energy sector, since 2014 there have been other important issues such as the uncontrolled flooding of mines. This has caused local “earthquakes”, gas releases to the surface, and the polluting of the water sources in Donbas. In 2022 the situation became even more dramatic, when the heads of the Russian-controlled quasi-republics asked Vladimir Putin to close most of the mines in the occupied part of Donbas, jeopardizing the global importance of the region into the future. One of the world's largest former industrial regions, war-torn for 11 years, is now at serious risk of becoming “two-thirds uninhabitable” due to uncontrolled massive mine flooding according to a recent report<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Echoes of the past</strong></span>\n<span class=\"para\">During the Second World War, Donbas was under Nazi occupation between 1941 and 1943. This period was enough for all the coal deposits of the region to be flooded. For the Soviet Union, coal was the “bread of industry” in a state of war, and rebuilding the region's mines became a key goal for Moscow after its liberation. Some 50,000 people were sent to work on draining the mines. The first successes were seen in only two years, when the first 69 mines were restored. At the same time, 80 per cent of all mine tunnels underwent re-inspection and reinforcement.</span>\n<span class=\"para\">However, the working conditions for people in the mines were unbearably harsh, says Viktor Yermakov, a doctor of technical sciences and an expert on the mines of Donbas. “The mines of the central region of Donbas had no right to life even immediately after the region was rebuilt after the Second World War. In 1943 they began to be pumped out and coal was extracted there, but these were unbearable, unthinkable labour conditions. These mines simply should not have existed,” Yermakov says.</span>\n<span class=\"para\">Nevertheless, despite the harsh conditions of miners' manual labour, the coal industry in Donbas was actively developing until the collapse of the Soviet Union. In the early 1990s, in the region where coal had been mined since the 18th century, the problem of the unprofitability of some coal mines began to grow acutely. There were several reasons for this: the low level of modernization in the mines, the ageing of the mine stock, and the depletion of coal seams. At the beginning of the “coal depression” Donbas tripled in size when compared to before the war. However, the amount of water that was pumped out of the mines in a year was almost equal to that needed by the Soviet Union to drain the mines after the war.</span>\n<span class=\"para\">Even in these conditions, many unprofitable mines continued to be subsidized following Ukrainian independence, because coal played an important role in the country’s economy – it fed thermal power plants and also provided raw materials for metallurgy. At the same time, the coal industry provided jobs for hundreds of thousands of Ukrainians, many of whom lived in cities tied to the coal mines.</span>\n<span class=\"para\">In 2012, two years before the war in Donbas, the government of Yanukovych aimed to increase coal production in the country, promising to invest about ten billion US dollars in the “exhausted” industry. The conflict initiated by Russia in eastern Ukraine dramatically changed the situation – the region became separated from the main part of the country by a front line. This problem did not bypass the coal industry of the region and since 2014 most of the mines have remained in the territories of Donbas not controlled by Ukraine. Many of them subsequently began to be flooded.</span>\n<span class=\"para\"><strong>What is happening now</strong></span>\n<span class=\"para\">The water passing through the mines becomes saturated with the impurities of metals, sulphates, mercury and other dangerous chemical compounds. When it enters water sources such as rivers, lakes and wells, it renders them unfit for normal use and drinking. If such water reaches the ground, it salinizes it, causing soil degradation.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Yakovlev, a hydrogeologist from the National Academy of Sciences of Ukraine, speaks regularly about the scale of the flooding of mines in the occupied territories of central Donbas. According to him, from 2014 to 2022, uncontrolled flooding took place in about 30 to 40 mines, most of them adjacent to the front line. Yet before and after Russia's full-scale invasion, there was no water pumping in the occupied mines near the front line. In the case of Donbas, where many digs are connected by passages, this provoked, among other things, the flooding of adjacent mines on the Ukrainian side, which have been pumping out mine water.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bushovska, an energy expert from the Ecodia Center, tells me about waterlogging that occurred near the Zolote mine in the Luhansk region in 2018: “In the Zolote mine, the water literally broke through but they still managed to pump out this water. The local authorities were engaged in setting up this process. Of course, the full-scale invasion began and these processes stopped. The water obviously broke through and we know from representatives of the military administration that the mine became flooded.”            The situation has taken a darker turn since 2022, when the Russian leadership decided to close the 101 out of 115 mines in the occupied territories of Donbas. Yakovlev emphasizes that “The number of mines that have gone into uncontrolled flooding mode has increased by about one and a half times. If before it was 30 to 40 mines, now we are talking about 60 mines. We can only talk about this approximately, because there is no normal monitoring.”</span>\n<span class=\"para\">In addition to the contamination of water and soils, the rise of mine water is also dangerous because the water coming to the surface pushes explosive gas out of coal seams. This, in turn, is also dangerous because it can trigger localized earthquakes.</span>\n<span class=\"para\">“Earthquakes are appearing in areas of active flooding. Previously, these earthquake symptoms were more active around Donetsk, and since 2021 they have moved eastward – to the area of Debaltsevo,” Yakovlev says.</span>\n<span class=\"para\">According to Yakovlev's estimates, since 2022 gas has been actively escaping in places of lowered relief, and this may pose additional threats to settlements that are located above the mining fields. In Donbas, this could affect as many as 60 places. “We observed such processes live near Selidovo (Donetsk region) in November 2021 during an expedition. In the area close to the flooded Korotchenko mine, we found gas outlets on the surface, as well as wells with literally carbonated water,” he said.</span>\n<span class=\"para\">The immediate threat of spontaneous methane releases to the surface threatens the now occupied area of Donetsk, Yakovlev argues. He also bases his arguments on old maps of the Donetsk coal basin that he was able to find in the archives. With the help of these maps, experts will be able to approximate and model where the risk of gas escaping to the surface in the region is highest. Nevertheless, Yakovlev and Yermakov note that data on the situation with mine flooding in the occupied territories is insufficient due to the lack of monitoring. The experts noted that unofficial contacts between scientists from Ukraine and the occupied territories still take place.</span>\n<span class=\"para\">Prior to Russia's full-scale invasion of Donbas, Ukrainian scientists, together with the OSCE, the Center for Humanitarian Dialogue and the Red Cross, managed to monitor mines near the front line. However, after Russia seized most of the Luhansk region, Vuhledar, Avdiivka and Mariinka, the flood zone expanded, taking away the opportunity to monitor the situation in areas close to the front line. In addition, in early 2022, Russia vetoed the work of the OSCE, taking away the organization's ability to monitor the mines.</span>\n<span class=\"para\">“To have some data you need to have access to these territories. As long as there is no access, no monitoring, we cannot assess what the degree of pollution is there. There are data from projects that were conducted before the full-scale invasion. There were projects that tried to assess the level of contamination. But it's incomplete information. As long as we don't have access to those territories, we don't know exactly what is there and what we can do about it,” Bushovska notes. Ukraine's environment ministry also stated that it has no data on the situation in the occupied part of Donbas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-mining</strong></span>\n<span class=\"para\">The history of the German Ruhr coal basin is in many ways similar to the history of Ukraine’s Donbas. In the 19th century the Ruhr region provided industrial and military power for the German Empire, just as Donbas did for the Russian Empire. Later, after the Second World War, coal mining in the Ruhr Basin also contributed to the revival of the economy and industry of West Germany after what amounted to total destruction. In 2018, the country's last coal mine, Prosper-Haniel, was closed. This was preceded by a nearly 30-year process of transforming the coal industry through what is called “post-mining”. This is based on several principles: phasing out coal mining, creating new jobs for former coal workers, and creating environmentally safe areas on the site of former mines and mine fields. A similar transformation has taken place in England, France, Belgium and other countries.</span>\n<span class=\"para\">“The state took away the mines, coal companies and other things at first. And then they handed them over to a specially created post-mining enterprise. And then they disposed of these assets, including the land. They received certain benefits for it. And for this money they conducted post-mining activities. Step by step, each mine was closed,” says Victor Yermakov, describing the process.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, who has studied the experience of post-mining for years, notes that he does not see the Ukrainian government's interest in the idea. He says the energy ministry's attention is now more focused on the energy security of the country, which has suffered significant attacks from the Russian army.</span>\n<span class=\"para\">“We gathered many Ukrainian scientists in Germany to show them what post-mining is. We published a special brochure, a monograph about post-mining in Ukraine. We did this work, but after coming back from Germany, I don't see any interest in post-mining. Maybe they will realize it after some time. Everyone dismisses it, everyone thinks it is an unnecessary waste of money. I don't think it's unnecessary to invest in the future of your children, in the health of future generations,” he says.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlev, an active supporter of the idea of post-mining as well, nevertheless believes that the classic experience of pumping out water used in Germany's Ruhr is no longer possible in Ukraine. Although the regions are similar in both number of mines and area, the difference is that the situation in Donbas is more complicated. This is due to spontaneous and uncontrolled flooding, which is now in its 11th year.</span>\n<span class=\"para\">“In places, the surface will sink below the depth at which groundwater levels were at one time. And the territory of Donbas will be fragmented in this case. It will not be helpful for the landscape. It will be a mass of saline streams, hollows, swamps and so on. And if we take into account that 90 per cent of the population of Donbas live in cities, and there are 60 settlements above the mines, the living conditions will simply be at the level of survival,” Yakovlev says.</span>\n<span class=\"para\">He concludes that if the coal region remains in a state of uncontrolled flooding in the next five to twelve years, then two-thirds of the territory of Donbas will become uninhabitable for normal life. “It will be usable in limited areas. It can be something like forestry, reclamation or agrarian areas. But this already now needs to be worked out and modelled in different ways. Or, if we consider the pessimistic option, in which we do not have time to do anything – this is the simplest option and its consequences are already visible now,” the expert says.</span>\n<span class=\"para\">Experts and scientists interviewed are unanimous in their opinion that the key issues now are the lack of monitoring of the flooding of mines as well as a lack of any vision or plan from the Ukrainian government about what will happen to the coal region after de-occupation. “Unfortunately, there is no vision of what will happen to the region after de-occupation, and what to do about it. I would hope that these territories will be de-occupied and then they can be transformed,” Bushovska said.</span>\n<span class=\"para\">According to the former head of the trade union of workers at the now destroyed Yuzhnodonbaska-3 mine, Hryhoriy Dotsenko, the Ukrainian energy ministry also has no information about whether their enterprise will be restored after the war: “We talked to the deputy minister about what will happen after the war and what our perspective will be. He says “I don't know anything, I won't say anything, that's it.” At the moment it is still a closed topic, no one is discussing it, no one is thinking what will happen next. The focus is all on how to win the war,” Dotsenko said.</span>\n<span class=\"para\">The Ukrainian energy ministry declined to comment on the state of the coal industry and its perspectives for this article, citing the need not to disclose information that can be used by Russia to continue its attacks on energy facilities.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Russia controlled everything”</strong></span>\n<span class=\"para\">The Yuzhnodonbaska-3 mine, one of the youngest coal mines in Donbas, has been under Russian occupation since September 2024 and currently is in the rear of Russian troops in the Donetsk Oblast. It is now completely destroyed. According to Dotsenko, the enterprise was extremely promising and could have continued coal mining operations for at least another 50 years. “There were plans to build another mine in our area. The strata of coal deposits reached Pavlograd (in the Dnipro region). We would still have enough to work, in a normal mode for 50 years. Plus, we had very good quality coal, coal gas with low sulphur content. And our coal was used for power engineering and metallurgy,” Dotsenko says.</span>\n<span class=\"para\">A miner reported that in March 2022, during an offensive in the neighbouring town of Vuhledar – Volnovakha – the Russian army destroyed the power substations that were supplying energy to the Yuzhnodonbaska-3 mine and other mines around it. As a result, the level of mine water in the area began to rise rapidly, flooding once promising digs and carrying aforementioned environmental risks. He noted that specifically this is true regarding the risk of methane escaping to the surface.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko is convinced that the Russian army carried out these strikes deliberately. Their goal, he believes, was to dehumanize Vuhledar. “The strikes were most likely to disable Vuhledar. Well, plus the mine that provided work. In general, little by little they knocked people out of the city,” he notes.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, who used to be the head of the Ukrainian delegation to the environmental negotiating group with Russia, summarizes that the aggressor state had been obstructing any solution to the problem of mine flooding even before the full-scale invasion. According to him, representatives of the Russian Federation “did not even want to hear” that the process of flooding the region's mines was uncontrolled, claiming that they had done the job of closing the mines “properly”.</span>\n<span class=\"para\">“We asked them questions and asked them to provide information about environmental safety measures regarding those mines they were closing. It was precisely about design decisions, and it was Russia that was responsible for their development. Russia refused to provide this data, and therefore, in the end, this negotiating group ceased to exist, and we did not communicate in this regard anymore,” the scientist emphasizes.</span>\n<span class=\"para\">According to him, Russia controlled “every movement and word” of its representatives of the negotiating subgroup, including from the side of the quasi-republics, which it introduced into the negotiations without agreement.</span>\n<span class=\"para\">“Russia controlled everything, and even when only specialists with experts remained at the talks, I saw that side being all in one room. If our experts were online, each at their own workplace, they were “taken” by the so-called “ministry of state security of the Donetsk People’s Republic” into one room that controlled their every movement, and not only the conversation. The mood was unfriendly, negative and even among the experts from the Russian side were most of my acquaintances with whom I had worked back in Donetsk when the mines were closed before the war started in 2013. Nevertheless, they were forbidden from having any professional conversations, to provide any professional information – it was all checked and it was all guided by Russia,” the scientist summarizes.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, an expert at the “Right to Defence” Foundation, which studies the topic of mine flooding in Donbas, emphasizes that the problem of mine flooding is transnational and directly threatens two regions of Russia and the Sea of Azov.</span>\n<span class=\"para\">“The hydrographic peculiarity of eastern Ukraine is that virtually all untreated mine water, getting into open areas, gullies, reservoirs and rivers of the Siversky Donets Basin, then flows directly into the Siversky Donets itself, the main river artery of the region. Then the polluted water flows through the south of the Belgorod and Rostov regions of the Russian Federation into the Don river, and from there into the Sea of Azov. The pollution has a “transboundary” character,” she says.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> is a Ukrainian journalist and producer. He worked as a news editor for Liga.net and Ukraine's public broadcaster Suspilne. He also cooperated as a fixer with <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> and the Danish Broadcasting Corporation.</span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Sin embargo, este no siempre fue el caso. En 2012, el gobierno del ahora fugitivo ex presidente Viktor Yanukovych declaró en sus planes de estrategia energética a diez años aumentar la producción de carbón para reducir la dependencia de “transportadores de energía importados” – en particular del gas ruso. El destino de esos planes cambió drásticamente en 2014 con la agresión híbrida de Rusia en Donbás, la mayor región carbonífera de Europa y clave para el sector energético de Ucrania en ese momento. La mayoría de las minas de carbón de la región cayeron en manos de fuerzas controladas por Rusia de las autoproclamadas “Repúblicas Populares de Donetsk y Luhansk” – desencadenando una crisis en la industria energética dependiente del carbón de Ucrania. Por primera vez desde la independencia, el estado se encontró dependiente de las importaciones de todo tipo de recursos energéticos.</span>\n<span class=\"para\">Sin embargo, a pesar de la situación de crisis permanente en el sector energético, desde 2014 han surgido otros problemas importantes como la inundación incontrolada de minas. Esto ha causado “terremotos” locales, liberaciones de gas a la superficie y la contaminación de las fuentes de agua en Donbás. En 2022, la situación se volvió aún más dramática, cuando los jefes de las quasi-repúblicas controladas por Rusia pidieron a Vladimir Putin que cerrara la mayoría de las minas en la parte ocupada de Donbás, poniendo en peligro la importancia global de la región en el futuro. Una de las regiones industriales más grandes del mundo, devastada por la guerra durante 11 años, ahora corre el grave riesgo de volverse “dos tercios inhabitable” debido a la inundación masiva incontrolada de minas, según un informe reciente<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Eco del pasado</strong></span>\n<span class=\"para\">Durante la Segunda Guerra Mundial, Donbás estuvo bajo ocupación nazi entre 1941 y 1943. Este período fue suficiente para que todos los depósitos de carbón de la región se inundaran. Para la Unión Soviética, el carbón era el “pan de la industria” en un estado de guerra, y reconstruir las minas de la región se convirtió en un objetivo clave para Moscú tras su liberación. Aproximadamente 50,000 personas fueron enviadas a trabajar en el drenaje de las minas. Los primeros éxitos se vieron en solo dos años, cuando se restauraron las primeras 69 minas. Al mismo tiempo, el 80 por ciento de todos los túneles de las minas fueron sometidos a reinspección y refuerzo.</span>\n<span class=\"para\">Sin embargo, las condiciones de trabajo para las personas en las minas eran insoportablemente duras, dice Viktor Yermakov, doctor en ciencias técnicas y experto en las minas de Donbás. “Las minas de la región central de Donbás no tenían derecho a existir incluso inmediatamente después de que la región fue reconstruida tras la Segunda Guerra Mundial. En 1943 comenzaron a ser drenadas y se extrajo carbón allí, pero estas eran condiciones laborales insoportables, impensables. Estas minas simplemente no deberían haber existido”, dice Yermakov.</span>\n<span class=\"para\">No obstante, a pesar de las duras condiciones del trabajo manual de los mineros, la industria del carbón en Donbás se desarrolló activamente hasta el colapso de la Unión Soviética. A principios de la década de 1990, en la región donde se había extraído carbón desde el siglo XVIII, el problema de la falta de rentabilidad de algunas minas de carbón comenzó a crecer agudamente. Hubo varias razones para esto: el bajo nivel de modernización en las minas, el envejecimiento del parque minero y el agotamiento de las capas de carbón. Al comienzo de la “depresión del carbón”, Donbás triplicó su tamaño en comparación con antes de la guerra. Sin embargo, la cantidad de agua que se bombeaba de las minas en un año era casi igual a la que necesitaba la Unión Soviética para drenar las minas después de la guerra.</span>\n<span class=\"para\">Aún en estas condiciones, muchas minas no rentables continuaron siendo subsidiadas tras la independencia de Ucrania, porque el carbón desempeñaba un papel importante en la economía del país – alimentaba las centrales térmicas y también proporcionaba materias primas para la metalurgia. Al mismo tiempo, la industria del carbón proporcionaba empleo a cientos de miles de ucranianos, muchos de los cuales vivían en ciudades vinculadas a las minas de carbón.</span>\n<span class=\"para\">En 2012, dos años antes de la guerra en Donbás, el gobierno de Yanukovych tenía como objetivo aumentar la producción de carbón en el país, prometiendo invertir alrededor de diez mil millones de dólares en la industria “agotada”. El conflicto iniciado por Rusia en el este de Ucrania cambió drásticamente la situación – la región se separó de la parte principal del país por una línea del frente. Este problema no pasó por alto a la industria del carbón de la región y desde 2014 la mayoría de las minas han permanecido en los territorios de Donbás no controlados por Ucrania. Muchas de ellas comenzaron a inundarse posteriormente.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Qué está sucediendo ahora</strong></span>\n<span class=\"para\">El agua que pasa a través de las minas se satura con impurezas de metales, sulfatos, mercurio y otros compuestos químicos peligrosos. Cuando entra en fuentes de agua como ríos, lagos y pozos, las vuelve no aptas para el uso normal y la bebida. Si tal agua llega al suelo, lo saliniza, causando degradación del suelo.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Yakovlev, hidrogeólogo de la Academia Nacional de Ciencias de Ucrania, habla regularmente sobre la magnitud de la inundación de minas en los territorios ocupados del centro de Donbás. Según él, desde 2014 hasta 2022, se produjeron inundaciones incontroladas en aproximadamente 30 a 40 minas, la mayoría de ellas adyacentes a la línea del frente. Sin embargo, antes y después de la invasión a gran escala de Rusia, no hubo bombeo de agua en las minas ocupadas cerca de la línea del frente. En el caso de Donbás, donde muchas excavaciones están conectadas por pasajes, esto provocó, entre otras cosas, la inundación de minas adyacentes en el lado ucraniano, que han estado bombeando agua de mina.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bushovska, experta en energía del Centro Ecodia, me habla sobre el encharcamiento que ocurrió cerca de la mina Zolote en la región de Luhansk en 2018: “En la mina Zolote, el agua literalmente rompió, pero aún así lograron bombear esta agua. Las autoridades locales se encargaron de establecer este proceso. Por supuesto, comenzó la invasión a gran escala y estos procesos se detuvieron. El agua obviamente rompió y sabemos por representantes de la administración militar que la mina se inundó.”            La situación ha tomado un giro más oscuro desde 2022, cuando el liderazgo ruso decidió cerrar 101 de las 115 minas en los territorios ocupados de Donbás. Yakovlev enfatiza que “El número de minas que han entrado en modo de inundación incontrolada ha aumentado aproximadamente una vez y media. Si antes eran 30 a 40 minas, ahora estamos hablando de 60 minas. Solo podemos hablar de esto aproximadamente, porque no hay un monitoreo normal.”</span>\n<span class=\"para\">Además de la contaminación del agua y los suelos, el aumento del agua de mina también es peligroso porque el agua que llega a la superficie empuja gas explosivo fuera de las capas de carbón. Esto, a su vez, también es peligroso porque puede desencadenar terremotos localizados.</span>\n<span class=\"para\">“Están apareciendo terremotos en áreas de inundación activa. Anteriormente, estos síntomas de terremoto eran más activos alrededor de Donetsk, y desde 2021 se han trasladado hacia el este – al área de Debaltsevo,” dice Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Según las estimaciones de Yakovlev, desde 2022 el gas ha estado escapando activamente en lugares de relieve bajo, y esto puede representar amenazas adicionales para los asentamientos que se encuentran sobre los campos mineros. En Donbás, esto podría afectar hasta 60 lugares. “Observamos tales procesos en vivo cerca de Selidovo (región de Donetsk) en noviembre de 2021 durante una expedición. En el área cercana a la mina Korotchenko inundada, encontramos salidas de gas en la superficie, así como pozos con agua literalmente carbonatada,” dijo.</span>\n<span class=\"para\">La amenaza inmediata de liberaciones espontáneas de metano a la superficie amenaza el ahora ocupado área de Donetsk, argumenta Yakovlev. También basa sus argumentos en mapas antiguos de la cuenca carbonífera de Donetsk que pudo encontrar en los archivos. Con la ayuda de estos mapas, los expertos podrán aproximar y modelar dónde es mayor el riesgo de escape de gas a la superficie en la región. No obstante, Yakovlev y Yermakov señalan que los datos sobre la situación de la inundación de minas en los territorios ocupados son insuficientes debido a la falta de monitoreo. Los expertos señalaron que los contactos no oficiales entre científicos de Ucrania y los territorios ocupados aún tienen lugar.</span>\n<span class=\"para\">Antes de la invasión a gran escala de Rusia en Donbás, los científicos ucranianos, junto con la OSCE, el Centro para el Diálogo Humanitario y la Cruz Roja, lograron monitorear las minas cerca de la línea del frente. Sin embargo, después de que Rusia se apoderó de la mayor parte de la región de Luhansk, Vuhledar, Avdiivka y Mariinka, la zona de inundación se expandió, llevándose la oportunidad de monitorear la situación en áreas cercanas a la línea del frente. Además, a principios de 2022, Rusia vetó el trabajo de la OSCE, quitando a la organización la capacidad de monitorear las minas.</span>\n<span class=\"para\">“Para tener algunos datos, necesitas tener acceso a estos territorios. Mientras no haya acceso, no habrá monitoreo, no podemos evaluar cuál es el grado de contaminación allí. Hay datos de proyectos que se llevaron a cabo antes de la invasión a gran escala. Hubo proyectos que intentaron evaluar el nivel de contaminación. Pero es información incompleta. Mientras no tengamos acceso a esos territorios, no sabemos exactamente qué hay allí y qué podemos hacer al respecto,” señala Bushovska. El ministerio de medio ambiente de Ucrania también declaró que no tiene datos sobre la situación en la parte ocupada de Donbás.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-minería</strong></span>\n<span class=\"para\">La historia de la cuenca carbonífera del Ruhr alemán es en muchos aspectos similar a la historia de Donbás en Ucrania. En el siglo XIX, la región del Ruhr proporcionó poder industrial y militar para el Imperio Alemán, así como Donbás lo hizo para el Imperio Ruso. Más tarde, después de la Segunda Guerra Mundial, la minería de carbón en la cuenca del Ruhr también contribuyó a la recuperación de la economía y la industria de Alemania Occidental después de lo que fue una destrucción total. En 2018, la última mina de carbón del país, Prosper-Haniel, fue cerrada. Esto fue precedido por un proceso de casi 30 años de transformación de la industria del carbón a través de lo que se llama “post-minería”. Esto se basa en varios principios: la eliminación gradual de la minería de carbón, la creación de nuevos empleos para los antiguos trabajadores del carbón y la creación de áreas ambientalmente seguras en el sitio de antiguas minas y campos mineros. Una transformación similar ha tenido lugar en Inglaterra, Francia, Bélgica y otros países.</span>\n<span class=\"para\">“El estado se llevó las minas, las empresas de carbón y otras cosas al principio. Y luego las entregaron a una empresa de post-minería creada especialmente. Y luego se deshicieron de estos activos, incluida la tierra. Recibieron ciertos beneficios por ello. Y con este dinero llevaron a cabo actividades de post-minería. Paso a paso, cada mina fue cerrada,” dice Victor Yermakov, describiendo el proceso.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, quien ha estudiado la experiencia de la post-minería durante años, señala que no ve el interés del gobierno ucraniano en la idea. Dice que la atención del ministerio de energía ahora está más centrada en la seguridad energética del país, que ha sufrido ataques significativos por parte del ejército ruso.</span>\n<span class=\"para\">“Reunimos a muchos científicos ucranianos en Alemania para mostrarles qué es la post-minería. Publicamos un folleto especial, una monografía sobre la post-minería en Ucrania. Hicimos este trabajo, pero después de regresar de Alemania, no veo ningún interés en la post-minería. Tal vez lo realizarán después de algún tiempo. Todos lo desestiman, todos piensan que es un gasto innecesario de dinero. No creo que sea innecesario invertir en el futuro de tus hijos, en la salud de las futuras generaciones,” dice.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlev, un activo defensor de la idea de la post-minería también, sin embargo, cree que la experiencia clásica de bombear agua utilizada en el Ruhr de Alemania ya no es posible en Ucrania. Aunque las regiones son similares tanto en número de minas como en área, la diferencia es que la situación en Donbás es más complicada. Esto se debe a la inundación espontánea e incontrolada, que ahora está en su undécimo año.</span>\n<span class=\"para\">“En algunos lugares, la superficie se hundirá por debajo de la profundidad a la que estaban en su momento los niveles de agua subterránea. Y el territorio de Donbás se fragmentará en este caso. No será útil para el paisaje. Será una masa de corrientes salinas, huecos, pantanos y así sucesivamente. Y si tenemos en cuenta que el 90 por ciento de la población de Donbás vive en ciudades, y hay 60 asentamientos sobre las minas, las condiciones de vida simplemente estarán al nivel de la supervivencia,” dice Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Concluye que si la región carbonífera permanece en un estado de inundación incontrolada en los próximos cinco a doce años, entonces dos tercios del territorio de Donbás se volverán inhabitables para la vida normal. “Será utilizable en áreas limitadas. Puede ser algo como áreas forestales, de recuperación o agrarias. Pero esto ya necesita ser trabajado y modelado de diferentes maneras. O, si consideramos la opción pesimista, en la que no tenemos tiempo para hacer nada – esta es la opción más simple y sus consecuencias ya son visibles ahora,” dice el experto.</span>\n<span class=\"para\">Los expertos y científicos entrevistados son unánimes en su opinión de que los problemas clave ahora son la falta de monitoreo de la inundación de minas, así como la falta de cualquier visión o plan por parte del gobierno ucraniano sobre lo que sucederá con la región carbonífera después de la desocupación. “Desafortunadamente, no hay una visión de lo que sucederá con la región después de la desocupación, y qué hacer al respecto. Esperaría que estos territorios sean desocupados y luego puedan ser transformados,” dijo Bushovska.</span>\n<span class=\"para\">Según el ex jefe del sindicato de trabajadores de la ahora destruida mina Yuzhnodonbaska-3, Hryhoriy Dotsenko, el ministerio de energía de Ucrania también no tiene información sobre si su empresa será restaurada después de la guerra: “Hablamos con el viceministro sobre lo que sucederá después de la guerra y cuál será nuestra perspectiva. Él dice “No sé nada, no diré nada, eso es todo.” En este momento sigue siendo un tema cerrado, nadie lo está discutiendo, nadie está pensando en lo que sucederá después. El enfoque está todo en cómo ganar la guerra,” dijo Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">El ministerio de energía de Ucrania se negó a comentar sobre el estado de la industria del carbón y sus perspectivas para este artículo, citando la necesidad de no divulgar información que pueda ser utilizada por Rusia para continuar sus ataques a las instalaciones energéticas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Rusia controlaba todo”</strong></span>\n<span class=\"para\">La mina Yuzhnodonbaska-3, una de las minas de carbón más jóvenes de Donbás, ha estado bajo ocupación rusa desde septiembre de 2024 y actualmente se encuentra en la retaguardia de las tropas rusas en la región de Donetsk. Ahora está completamente destruida. Según Dotsenko, la empresa era extremadamente prometedora y podría haber continuado las operaciones de extracción de carbón durante al menos otros 50 años. “Había planes para construir otra mina en nuestra área. Las capas de depósitos de carbón alcanzaban Pavlograd (en la región de Dnipro). Aún tendríamos suficiente para trabajar, en un modo normal durante 50 años. Además, teníamos carbón de muy buena calidad, gas de carbón con bajo contenido de azufre. Y nuestro carbón se utilizaba para la ingeniería energética y la metalurgia,” dice Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Un minero informó que en marzo de 2022, durante una ofensiva en la ciudad vecina de Vuhledar – Volnovakha – el ejército ruso destruyó las subestaciones eléctricas que suministraban energía a la mina Yuzhnodonbaska-3 y otras minas a su alrededor. Como resultado, el nivel de agua de mina en el área comenzó a aumentar rápidamente, inundando excavaciones una vez prometedoras y llevando los riesgos ambientales mencionados anteriormente. Señaló que específicamente esto es cierto respecto al riesgo de metano escapando a la superficie.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko está convencido de que el ejército ruso llevó a cabo estos ataques deliberadamente. Su objetivo, cree, era deshumanizar Vuhledar. “Los ataques fueron probablemente para deshabilitar Vuhledar. Bueno, además de la mina que proporcionaba trabajo. En general, poco a poco sacaron a la gente de la ciudad,” señala.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, quien solía ser el jefe de la delegación ucraniana en el grupo de negociación ambiental con Rusia, resume que el estado agresor había estado obstruyendo cualquier solución al problema de la inundación de minas incluso antes de la invasión a gran escala. Según él, los representantes de la Federación Rusa “ni siquiera querían escuchar” que el proceso de inundación de las minas de la región era incontrolado, afirmando que habían hecho el trabajo de cerrar las minas “correctamente”.</span>\n<span class=\"para\">“Les hicimos preguntas y les pedimos que proporcionaran información sobre las medidas de seguridad ambiental respecto a esas minas que estaban cerrando. Se trataba precisamente de decisiones de diseño, y era Rusia la responsable de su desarrollo. Rusia se negó a proporcionar estos datos, y por lo tanto, al final, este grupo de negociación dejó de existir, y no nos comunicamos al respecto más,” enfatiza el científico.</span>\n<span class=\"para\">Según él, Rusia controlaba “cada movimiento y palabra” de sus representantes del subgrupo de negociación, incluidos los de las quasi-repúblicas, que introdujo en las negociaciones sin acuerdo.</span>\n<span class=\"para\">“Rusia controlaba todo, y incluso cuando solo quedaban especialistas con expertos en las conversaciones, vi que ese lado estaba todo en una habitación. Si nuestros expertos estaban en línea, cada uno en su propio lugar de trabajo, eran “llevados” por el llamado “ministerio de seguridad del estado de la República Popular de Donetsk” a una habitación que controlaba cada uno de sus movimientos, y no solo la conversación. El ambiente era hostil, negativo e incluso entre los expertos del lado ruso estaban la mayoría de mis conocidos con los que había trabajado en Donetsk cuando las minas fueron cerradas antes de que comenzara la guerra en 2013. Sin embargo, se les prohibió tener conversaciones profesionales, proporcionar información profesional – todo fue revisado y todo fue guiado por Rusia,” resume el científico.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, experta en la Fundación “Derecho a la Defensa”, que estudia el tema de la inundación de minas en Donbás, enfatiza que el problema de la inundación de minas es transnacional y amenaza directamente a dos regiones de Rusia y al Mar de Azov.</span>\n<span class=\"para\">“La peculiaridad hidrográfica del este de Ucrania es que prácticamente toda el agua de mina no tratada, al entrar en áreas abiertas, barrancos, embalses y ríos de la cuenca del Siversky Donets, luego fluye directamente hacia el Siversky Donets mismo, la principal arteria fluvial de la región. Luego, el agua contaminada fluye a través del sur de las regiones de Belgorod y Rostov de la Federación Rusa hacia el río Don, y de allí al Mar de Azov. La contaminación tiene un carácter “transfronterizo,” dice.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> es un periodista y productor ucraniano. Trabajó como editor de noticias para Liga.net y la emisora pública de Ucrania Suspilne. También cooperó como fixer con <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> y la Corporación Danesa de Radiodifusión.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Kuitenkin näin ei aina ollut. Takaisin vuonna 2012, nyt pakoon päässyt entinen presidentti Viktor Janukovytš julisti kymmenen vuoden energiastrategiassaan suunnitelmia hiilituotannon lisäämiseksi vähentääkseen riippuvuutta \"tuontienergiankantajista\" – erityisesti Venäjän kaasusta. Näiden suunnitelmien kohtalo muuttui dramaattisesti vuonna 2014 Venäjän hybridisodan myötä Donbassissa, Euroopan suurimmassa hiilialueessa ja avainasemassa Ukrainan energiateollisuudessa tuolloin. Suurin osa alueen hiilikaivoksista päätyi itsejulistettujen \"Donetskin ja Luhanskin kansantasavaltojen\" Venäjän hallitsemien joukkojen käsiin – mikä laukaisi kriisin Ukrainan hiiliriippuvaisessa energiateollisuudessa. Ensimmäistä kertaa itsenäisyyden jälkeen valtio huomasi olevansa riippuvainen kaikentyyppisten energialähteiden tuonnista.</span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin, huolimatta pysyvästä kriisitilanteesta energiateollisuudessa, vuodesta 2014 lähtien on ollut muitakin tärkeitä kysymyksiä, kuten kaivosten hallitsematon tulviminen. Tämä on aiheuttanut paikallisia \"maanjäristyksiä\", kaasupurkauksia pinnalle ja vedenlähteiden saastumista Donbassissa. Vuonna 2022 tilanne muuttui vielä dramaattisemmaksi, kun Venäjän hallitsemien kvasi-republikoiden johtajat pyysivät Vladimir Putinia sulkemaan suurimman osan kaivoksista Donbasin miehitetyllä alueella, vaarantaen alueen globaalin merkityksen tulevaisuudessa. Yksi maailman suurimmista entisistä teollisuusalueista, joka on ollut sodan repimä 11 vuotta, on nyt vakavassa vaarassa muuttua \"kaksi kolmasosaa asuinkelvottomaksi\" hallitsemattoman massiivisen kaivostulvimisen vuoksi, kertoo tuore raportti<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Menneisyyden kaikuja</strong></span>\n<span class=\"para\">Toisen maailmansodan aikana Donbass oli natsi-valtauksen alla vuosina 1941–1943. Tämä aika riitti siihen, että koko alueen hiilivarannot tulvivat. Neuvostoliitolle hiili oli \"teollisuuden leipä\" sodan aikana, ja alueen kaivosten jälleenrakentamisesta tuli Moskovalle keskeinen tavoite sen vapautumisen jälkeen. Noin 50 000 ihmistä lähetettiin työskentelemään kaivosten tyhjentämiseksi. Ensimmäiset onnistumiset nähtiin vain kahdessa vuodessa, kun ensimmäiset 69 kaivosta palautettiin. Samalla 80 prosenttia kaikista kaivostunneleista kävi läpi uudelleentarkastuksen ja vahvistamisen.</span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin kaivoksissa työskentelevien ihmisten työolot olivat sietämättömän ankarat, sanoo Viktor Jermakov, teknisten tieteiden tohtori ja Donbasin kaivosten asiantuntija. \"Donbasin keskialueen kaivoksilla ei ollut oikeutta elämään edes heti sen jälkeen, kun alue oli jälleenrakennettu toisen maailmansodan jälkeen. Vuonna 1943 niitä alettiin pumpata tyhjiksi ja hiiltä alettiin kaivaa, mutta nämä olivat sietämättömiä, käsittämättömiä työoloja. Näiden kaivosten ei olisi pitänyt edes olla olemassa,\" Jermakov sanoo.</span>\n<span class=\"para\">Siitä huolimatta, huolimatta kaivostyöläisten käsityövoiman ankarista olosuhteista, Donbasin hiiliteollisuus kehittyi aktiivisesti Neuvostoliiton romahdukseen asti. 1990-luvun alussa, alueella, jossa hiiltä oli kaivettu 1700-luvulta lähtien, joidenkin hiilikaivosten kannattamattomuus alkoi kasvaa akuutisti. Tähän oli useita syitä: kaivosten alhainen modernisointitaso, kaivostarvikkeiden vanheneminen ja hiilikerrosten ehtyminen. \"Hiilidepression\" alussa Donbasin koko kolminkertaistui verrattuna sodan edeltävään aikaan. Kuitenkin kaivoksista pumpattu vesimäärä vuodessa oli lähes yhtä suuri kuin Neuvostoliiton tarvitsi pumpata kaivoksia tyhjiksi sodan jälkeen.</span>\n<span class=\"para\">Even näissä olosuhteissa monet kannattamattomat kaivokset saivat edelleen tukea Ukrainan itsenäisyyden jälkeen, koska hiilellä oli tärkeä rooli maan taloudessa – se ruokki lämpövoimaloita ja tarjosi myös raaka-aineita metallurgialle. Samalla hiiliteollisuus tarjosi työpaikkoja sadoille tuhansille ukrainalaisille, joista monet asuivat hiilikaivoksiin sidotuissa kaupungeissa.</span>\n<span class=\"para\">Vuonna 2012, kaksi vuotta ennen Donbasin sotaa, Janukovytšin hallitus pyrki lisäämään hiilituotantoa maassa, lupaten investoida noin kymmenen miljardia Yhdysvaltain dollaria \"uupuneeseen\" teollisuuteen. Venäjän aloittama konflikti Itä-Ukrainassa muutti tilannetta dramaattisesti – alue eristyi maan pääosasta rintamalinjan myötä. Tämä ongelma ei ohittanut alueen hiiliteollisuutta, ja vuodesta 2014 suurin osa kaivoksista on jäänyt Ukrainan hallitsemattomille Donbasin alueille. Monet niistä alkoivat myöhemmin tulvia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mitä nyt tapahtuu</strong></span>\n<span class=\"para\">Kaivosten läpi kulkeva vesi kyllästyy metallien, sulfaattien, elohopean ja muiden vaarallisten kemiallisten yhdisteiden epäpuhtauksilla. Kun se pääsee vesilähteisiin, kuten jokiin, järviin ja kaivoihin, se tekee niistä käyttökelvottomia normaaliin käyttöön ja juomiseen. Jos tällainen vesi pääsee maahan, se suolaa sitä, aiheuttaen maaperän rapautumista.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Yakovlev, hydrogeologi Ukrainan kansallisen tiedeakatemian, puhuu säännöllisesti kaivosten tulvimisen laajuudesta Donbasin miehitetyillä alueilla. Hänen mukaansa vuosina 2014–2022 hallitsematonta tulvimista tapahtui noin 30–40 kaivoksessa, joista suurin osa sijaitsi rintamalinjan läheisyydessä. Kuitenkin ennen ja jälkeen Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen ei kaivoksissa rintamalinjan lähellä pumpattu vettä. Donbasissa, jossa monet kaivokset ovat yhteydessä käytäviin, tämä provosoi muun muassa viereisten kaivosten tulvimista Ukrainan puolella, jotka ovat pumppanneet kaivovesiä.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bushovska, energiateollisuuden asiantuntija Ecodia-keskuksesta, kertoo minulle Zolote-kaivoksen lähellä Luhanskin alueella vuonna 2018 tapahtuneesta vesitulvasta: \"Zolote-kaivoksessa vesi kirjaimellisesti murtautui läpi, mutta he onnistuivat silti pumppaamaan tämän veden pois. Paikalliset viranomaiset olivat mukana tämän prosessin järjestämisessä. Tietenkin täysimittainen hyökkäys alkoi ja nämä prosessit pysähtyivät. Vesi murtautui ilmeisesti läpi ja tiedämme sotilasadministration edustajilta, että kaivos tulvi.\"            Tilanne on muuttunut synkemmäksi vuodesta 2022, kun Venäjän johto päätti sulkea 101 115:stä kaivoksesta Donbasin miehitetyillä alueilla. Yakovlev korostaa, että \"Kaivosten määrä, jotka ovat menneet hallitsemattomaan tulvimistilaan, on kasvanut noin puolitoista kertaa. Jos ennen se oli 30–40 kaivosta, nyt puhumme 60 kaivoksesta. Voimme puhua tästä vain suunnilleen, koska normaalia seurantaa ei ole.\" </span>\n<span class=\"para\">Veden ja maaperän saastumisen lisäksi kaivovesien nousu on myös vaarallista, koska pinnalle tuleva vesi työntää räjähdyskaasuja hiilikerroksista. Tämä on puolestaan myös vaarallista, koska se voi laukaista paikallisia maanjäristyksiä.</span>\n<span class=\"para\">\"Maanjäristyksiä esiintyy aktiivisen tulvimisen alueilla. Aiemmin nämä maanjäristysilmiöt olivat aktiivisempia Donetskin ympäristössä, ja vuodesta 2021 ne ovat siirtyneet itään – Debaltsevon alueelle,\" Yakovlev sanoo.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlevin arvioiden mukaan vuodesta 2022 lähtien kaasu on aktiivisesti päässyt paineen alaisiin kohtiin, ja tämä voi aiheuttaa lisäuhkia asutukselle, joka sijaitsee kaivostoiminta-alueiden yläpuolella. Donbasissa tämä voisi vaikuttaa jopa 60 paikkaan. \"Havaitsimme tällaisia prosesseja livenä Selidovon (Donetskin alue) lähellä marraskuussa 2021 tutkimusmatkalla. Tulvineen Korotchenko-kaivoksen läheisyydessä löysimme kaasupurkauksia pinnalla sekä kaivoja, joissa oli kirjaimellisesti hiilihappovettä,\" hän sanoi.</span>\n<span class=\"para\">Välitön uhka spontaanista metaanipurkauksista pinnalle uhkaa nyt miehitettyä Donetskin aluetta, väittää Yakovlev. Hän perustaa argumenttinsa vanhoihin Donetskin hiilialueen karttoihin, joita hän pystyi löytämään arkistoista. Näiden karttojen avulla asiantuntijat pystyvät arvioimaan ja mallintamaan, missä riskit kaasun pääsemisestä pinnalle alueella ovat suurimmat. Siitä huolimatta Yakovlev ja Jermakov huomauttavat, että tiedot kaivosten tulvimistilanteesta miehitetyillä alueilla ovat riittämättömiä seurannan puutteen vuoksi. Asiantuntijat totesivat, että epävirallisia kontakteja Ukrainan ja miehitetyiltä alueilta tulevien tutkijoiden välillä tapahtuu edelleen.</span>\n<span class=\"para\">Ennen Venäjän täysimittaista hyökkäystä Donbasiin, ukrainalaiset tutkijat yhdessä Etyjin, humanitaarisen vuoropuhelun keskuksen ja Punaisen Ristin kanssa onnistuivat seuraamaan kaivoksia rintamalinjan lähellä. Kuitenkin sen jälkeen, kun Venäjä valtasi suurimman osan Luhanskin alueesta, Vuhledarista, Avdiivkasta ja Mariinkasta, tulvavyöhyke laajeni, mikä vei mahdollisuuden seurata tilannetta rintamalinjan läheisyydessä. Lisäksi vuoden 2022 alussa Venäjä käytti veto-oikeuttaan Etyjin toimintaan, mikä vei organisaation kyvyn seurata kaivoksia.</span>\n<span class=\"para\">\"Jotta olisi joitain tietoja, sinun on päästävä näille alueille. Niin kauan kuin pääsyä ei ole, ei seurantaa, emme voi arvioida, mikä saastumisen aste siellä on. On tietoja projekteista, jotka toteutettiin ennen täysimittaista hyökkäystä. Oli projekteja, jotka yrittivät arvioida saastumisen tasoa. Mutta se on puutteellista tietoa. Niin kauan kuin meillä ei ole pääsyä näille alueille, emme tiedä tarkalleen, mitä siellä on ja mitä voimme tehdä sen eteen,\" Bushovska huomauttaa. Ukrainan ympäristöministeriö ilmoitti myös, että sillä ei ole tietoja miehitetyltä Donbasin alueelta.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kaivostoiminnan jälkeinen aika</strong></span>\n<span class=\"para\">Saksalaisen Ruhrin hiilialueen historia on monella tapaa samanlainen kuin Ukrainan Donbasin historia. 1800-luvulla Ruhrin alue tarjosi teollista ja sotilaallista voimaa Saksan imperiumille, aivan kuten Donbas Venäjän imperiumille. Myöhemmin, toisen maailmansodan jälkeen, hiilikaivostoiminta Ruhrin altaassa myötävaikutti myös Länsi-Saksan talouden ja teollisuuden elpymiseen sen jälkeen, kun se oli käytännössä täysin tuhoutunut. Vuonna 2018 maan viimeinen hiilikaivos, Prosper-Haniel, suljettiin. Tätä edelsi lähes 30 vuoden prosessi hiiliteollisuuden muuttamiseksi niin kutsutun \"kaivostoiminnan jälkeisen\" kautta. Tämä perustuu useisiin periaatteisiin: hiilikaivostoiminnan vähentäminen, uusien työpaikkojen luominen entisille hiilityöntekijöille ja ympäristöystävällisten alueiden luominen entisten kaivosten ja kaivoskenttien paikalle. Vastaava muutos on tapahtunut Englannissa, Ranskassa, Belgiassa ja muissa maissa.</span>\n<span class=\"para\">\"Valtio otti ensin kaivokset, hiiliyhtiöt ja muut asiat pois. Ja sitten ne luovutettiin erityisesti perustetulle kaivostoiminnan jälkeiselle yritykselle. Ja sitten he hävittivät nämä varat, mukaan lukien maan. He saivat siitä tiettyjä etuja. Ja näillä rahoilla he toteuttivat kaivostoiminnan jälkeisiä toimintoja. Askel askeleelta, jokainen kaivos suljettiin,\" sanoo Viktor Jermakov, kuvaillen prosessia.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, joka on tutkinut kaivostoiminnan jälkeistä kokemusta vuosia, huomauttaa, ettei hän näe Ukrainan hallituksen kiinnostusta ideaan. Hän sanoo, että energiaministeriön huomio on nyt enemmän keskittynyt maan energiaturvallisuuteen, joka on kärsinyt merkittävistä hyökkäyksistä Venäjän armeijalta.</span>\n<span class=\"para\">\"Kutsumme monia ukrainalaisia tutkijoita Saksaan näyttääksemme heille, mitä kaivostoiminnan jälkeinen on. Julkaisimme erityisen esitteet, monografian kaivostoiminnasta Ukrainassa. Teimme tätä työtä, mutta palattuani Saksasta, en näe mitään kiinnostusta kaivostoiminnan jälkeiseen. Ehkä he tajuavat sen jonkin ajan kuluttua. Kaikki hylkäävät sen, kaikki ajattelevat, että se on turhaa rahan tuhlausta. En usko, että on turhaa investoida lastesi tulevaisuuteen, tulevien sukupolvien terveyteen,\" hän sanoo.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlev, joka on myös aktiivinen kaivostoiminnan jälkeisen idean kannattaja, uskoo kuitenkin, että Saksassa Ruhrissa käytetty klassinen veden pumppaamiskokemus ei ole enää mahdollista Ukrainassa. Vaikka alueet ovat samankaltaisia sekä kaivosten määrässä että pinta-alassa, ero on siinä, että Donbasin tilanne on monimutkaisempaa. Tämä johtuu hallitsemattomasta ja spontaanista tulvimisesta, joka on nyt kestänyt 11 vuotta.</span>\n<span class=\"para\">\"Paikoissa pinta laskee alle syvyyden, jossa pohjaveden tasot olivat aikanaan. Ja Donbasin alue fragmentoitunee tässä tapauksessa. Se ei ole hyödyllistä maisemalle. Siitä tulee suolapitoisten purojen, kuoppien, soiden ja niin edelleen massa. Ja jos otamme huomioon, että 90 prosenttia Donbasin väestöstä asuu kaupungeissa, ja kaivosten yläpuolella on 60 asutusta, elinolosuhteet ovat yksinkertaisesti selviytymisen tasolla,\" Yakovlev sanoo.</span>\n<span class=\"para\">Hän päättää, että jos hiilialue pysyy hallitsemattomassa tulvimistilassa seuraavien viiden kahdentoista vuoden aikana, niin kaksi kolmasosaa Donbasin alueesta tulee olemaan asuinkelvotonta normaaliin elämään. \"Se tulee olemaan käyttökelpoista rajoitetuilla alueilla. Se voi olla jotain metsätaloutta, kunnostusta tai maatalousalueita. Mutta tätä on jo nyt työstettävä ja mallinnettava eri tavoin. Tai, jos otamme pessimistisen vaihtoehdon, jossa meillä ei ole aikaa tehdä mitään – tämä on yksinkertaisin vaihtoehto ja sen seuraukset ovat jo näkyvissä nyt,\" asiantuntija sanoo.</span>\n<span class=\"para\">Haastatellut asiantuntijat ja tutkijat ovat yksimielisiä mielipiteessään, että keskeiset kysymykset nyt ovat kaivosten tulvimisen seurannan puute sekä Ukrainan hallituksen näkemysten tai suunnitelmien puute siitä, mitä tapahtuu hiilialueelle vapauttamisen jälkeen. \"Valitettavasti ei ole visiota siitä, mitä tapahtuu alueelle vapauttamisen jälkeen, ja mitä tehdä sen eteen. Toivon, että nämä alueet vapautetaan ja sitten niitä voidaan muuttaa,\" Bushovska sanoi.</span>\n<span class=\"para\">Aiemman Yuzhnodonbaska-3 -kaivoksen työntekijöiden ammattiliiton puheenjohtajan Hryhoriy Dotsenko mukaan Ukrainan energiaministeriöllä ei myöskään ole tietoa siitä, palautetaanko heidän yrityksensä sodan jälkeen: \"Puhuimme varaministerin kanssa siitä, mitä tapahtuu sodan jälkeen ja mikä meidän näkymämme on. Hän sanoo: \"En tiedä mitään, en sano mitään, siinä se.\" Tällä hetkellä se on edelleen suljettu aihe, kukaan ei keskustele siitä, kukaan ei mieti, mitä tapahtuu seuraavaksi. Keskitytään vain siihen, miten voittaa sota,\" Dotsenko sanoi.</span>\n<span class=\"para\">Ukrainan energiaministeriö kieltäytyi kommentoimasta hiiliteollisuuden tilaa ja sen näkymiä tätä artikkelia varten, vedoten tarpeeseen olla paljastamatta tietoja, joita Venäjä voisi käyttää jatkaakseen hyökkäyksiään energialaitoksia vastaan.</span>\n<span class=\"para\"><strong>\"Venäjä hallitsi kaikkea\"</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuzhnodonbaska-3 -kaivos, yksi nuorimmista hiilikaivoksista Donbassissa, on ollut Venäjän miehityksen alla syyskuusta 2024 lähtien ja on tällä hetkellä Venäjän joukkojen takana Donetskin alueella. Se on nyt täysin tuhoutunut. Dotsenko mukaan yritys oli äärimmäisen lupaava ja olisi voinut jatkaa hiilikaivostoimintaa vielä ainakin 50 vuotta. \"Meillä oli suunnitelmia rakentaa toinen kaivos alueellemme. Hiilikerrosten ulottuvuus ulottui Pavlogradiin (Dnipro-alueella). Meillä olisi silti ollut tarpeeksi työtä normaalissa tilassa 50 vuodeksi. Lisäksi meillä oli erittäin hyvää laatua olevaa hiiltä, hiilikaasua, jossa oli alhainen rikkipitoisuus. Ja hiiltämme käytettiin energiateollisuudessa ja metallurgiassa,\" Dotsenko sanoo.</span>\n<span class=\"para\">Kaivostyöläinen raportoi, että maaliskuussa 2022, hyökkäyksen aikana naapurikaupungissa Vuhledarissa – Volnovakhassa – Venäjän armeija tuhosi sähköasemat, jotka toimittivat energiaa Yuzhnodonbaska-3 -kaivokselle ja muille sen ympärillä oleville kaivoksille. Tämän seurauksena kaivovesien taso alueella alkoi nousta nopeasti, tulvittaen kerran lupaavia kaivoksia ja tuoden mukanaan edellä mainittuja ympäristöriskejä. Hän huomautti, että erityisesti tämä on totta metaanin pääsyn riskin osalta pinnalle.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko on vakuuttunut siitä, että Venäjän armeija suoritti nämä iskut tahallaan. Hänen mielestään niiden tavoite oli dehumanisoida Vuhledar. \"Iskujen tarkoitus oli todennäköisesti lamauttaa Vuhledar. No, plus kaivos, joka tarjosi työtä. Yhteensä, vähitellen he saivat ihmiset lähtemään kaupungista,\" hän huomauttaa.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, joka oli aiemmin Ukrainan delegaation johtaja ympäristöneuvotteluryhmässä Venäjän kanssa, tiivistää, että aggressorivaltio oli estänyt minkään ratkaisun löytämistä kaivosten tulvimisongelmaan jo ennen täysimittaista hyökkäystä. Hänen mukaansa Venäjän federaation edustajat \"eivät edes halunneet kuulla\", että alueen kaivosten tulvimisprosessi oli hallitsematon, väittäen, että he olivat hoitaneet kaivosten sulkemisen \"oikein\".</span>\n<span class=\"para\">\"Kysyimme heiltä kysymyksiä ja pyysimme heitä antamaan tietoja ympäristöturvallisuustoimenpiteistä niiden kaivosten osalta, joita he sulkivat. Kyse oli nimenomaan suunnitteluratkaisuista, ja Venäjä oli vastuussa niiden kehittämisestä. Venäjä kieltäytyi antamasta näitä tietoja, ja siksi lopulta tämä neuvotteluryhmä lakkasi olemasta, emmekä enää kommunikoineet tämän suhteen,\" tutkija korostaa.</span>\n<span class=\"para\">Hänen mukaansa Venäjä hallitsi \"jokaisen liikkeen ja sanan\" neuvottelualaryhmän edustajilta, mukaan lukien kvasi-republikoiden puolelta, joita se esitteli neuvotteluissa ilman sopimusta.</span>\n<span class=\"para\">\"Venäjä hallitsi kaikkea, ja jopa silloin, kun neuvotteluissa oli vain asiantuntijoita, näin sen puolen olevan yhdessä huoneessa. Jos asiantuntijamme olivat verkossa, kukin omalla työpaikallaan, heidät \"otettiin\" niin kutsutun \"Donetskin kansantasavallan valtion turvallisuusministeriön\" toimesta yhteen huoneeseen, joka hallitsi heidän jokaista liikettään, eikä vain keskustelua. Tunnelma oli epäystävällinen, negatiivinen, ja jopa Venäjän puolen asiantuntijoista suurin osa oli tuttujani, joiden kanssa olin työskennellyt Donetskissa, kun kaivokset suljettiin ennen sodan alkamista vuonna 2013. Siitä huolimatta heiltä kiellettiin ammatillisten keskustelujen käymistä, ammatillisten tietojen antamista – kaikki tarkistettiin ja kaiken ohjasi Venäjä,\" tutkija tiivistää.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, \"Oikeus puolustukseen\" -säätiön asiantuntija, joka tutkii kaivosten tulvimisen aihetta Donbassissa, korostaa, että kaivosten tulvimisongelma on transnationaalinen ja uhkaa suoraan kahta Venäjän aluetta ja Azovin merta.</span>\n<span class=\"para\">\"Itä-Ukrainan hydrogeografinen erityispiirre on se, että käytännössä kaikki käsittelemättömät kaivovedet, päätyessään avoimiin alueisiin, uomiin, säiliöihin ja Siversky Donets -joen altaan jokiin, virtaavat sitten suoraan Siversky Donets -jokeen, alueen pääasialliseen jokiväylään. Sitten saastunut vesi virtaa Belgorodin ja Rostovin alueiden eteläosien kautta Venäjän federaatiossa Don-joelle, ja sieltä Azovin mereen. Saastuminen on \"rajat ylittävää,\" hän sanoo.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> on ukrainalainen toimittaja ja tuottaja. Hän työskenteli uutistoimittajana Liga.netissä ja Ukrainan julkisessa yleisradioyhtiössä Suspilne. Hän myös toimi fixerina <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> ja Tanskan yleisradioyhtiön kanssa.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Cependant, ce n'était pas toujours le cas. En 2012, le gouvernement de l'ancien président fugitif Viktor Yanukovych a déclaré dans ses plans de stratégie énergétique décennale d'augmenter la production de charbon afin de réduire la dépendance aux « transporteurs d'énergie importés » – en particulier le gaz russe. Le sort de ces plans a changé de manière dramatique en 2014 avec l'agression hybride de la Russie dans le Donbass, la plus grande région charbonnière d'Europe et clé du secteur énergétique de l'Ukraine à l'époque. La plupart des mines de charbon de la région sont tombées entre les mains des forces contrôlées par la Russie des « Républiques populaires de Donetsk et de Louhansk » autoproclamées – déclenchant une crise dans l'industrie énergétique dépendante du charbon de l'Ukraine. Pour la première fois depuis l'indépendance, l'État s'est retrouvé dépendant des importations de tous types de ressources énergétiques.</span>\n<span class=\"para\">Cependant, malgré la situation de crise permanente dans le secteur énergétique, depuis 2014, d'autres problèmes importants tels que l'inondation incontrôlée des mines ont émergé. Cela a causé des « tremblements de terre » locaux, des libérations de gaz à la surface, et la pollution des sources d'eau dans le Donbass. En 2022, la situation est devenue encore plus dramatique, lorsque les chefs des quasi-républiques contrôlées par la Russie ont demandé à Vladimir Poutine de fermer la plupart des mines dans la partie occupée du Donbass, mettant en péril l'importance mondiale de la région à l'avenir. L'une des plus grandes régions industrielles anciennes du monde, dévastée par la guerre pendant 11 ans, est maintenant à grave risque de devenir « deux tiers inhabitable » en raison d'une inondation massive incontrôlée des mines selon un rapport récent<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Échos du passé</strong></span>\n<span class=\"para\">Durant la Seconde Guerre mondiale, le Donbass était sous occupation nazie entre 1941 et 1943. Cette période a suffi pour que tous les gisements de charbon de la région soient inondés. Pour l'Union soviétique, le charbon était le « pain de l'industrie » en temps de guerre, et la reconstruction des mines de la région est devenue un objectif clé pour Moscou après sa libération. Environ 50 000 personnes ont été envoyées pour travailler à l'assèchement des mines. Les premiers succès ont été observés en seulement deux ans, lorsque les 69 premières mines ont été restaurées. En même temps, 80 % de tous les tunnels de mines ont été réinspectés et renforcés.</span>\n<span class=\"para\">Cependant, les conditions de travail des personnes dans les mines étaient insupportablement dures, dit Viktor Yermakov, docteur en sciences techniques et expert sur les mines du Donbass. « Les mines de la région centrale du Donbass n'avaient pas le droit de vivre même immédiatement après que la région ait été reconstruite après la Seconde Guerre mondiale. En 1943, elles ont commencé à être pompées et le charbon y était extrait, mais ces conditions de travail étaient insupportables, impensables. Ces mines n'auraient tout simplement pas dû exister », dit Yermakov.</span>\n<span class=\"para\">Néanmoins, malgré les conditions difficiles du travail manuel des mineurs, l'industrie du charbon dans le Donbass s'est développée activement jusqu'à l'effondrement de l'Union soviétique. Au début des années 1990, dans la région où le charbon était extrait depuis le XVIIIe siècle, le problème de la non-rentabilité de certaines mines de charbon a commencé à se poser de manière aiguë. Plusieurs raisons expliquent cela : le faible niveau de modernisation des mines, le vieillissement du parc minier et l'épuisement des veines de charbon. Au début de la « dépression charbonnière », le Donbass a triplé de taille par rapport à avant la guerre. Cependant, la quantité d'eau pompée des mines en un an était presque égale à celle nécessaire à l'Union soviétique pour assécher les mines après la guerre.</span>\n<span class=\"para\">Même dans ces conditions, de nombreuses mines non rentables ont continué à être subventionnées après l'indépendance ukrainienne, car le charbon jouait un rôle important dans l'économie du pays – il alimentait les centrales thermiques et fournissait également des matières premières pour la métallurgie. En même temps, l'industrie du charbon offrait des emplois à des centaines de milliers d'Ukrainiens, dont beaucoup vivaient dans des villes liées aux mines de charbon.</span>\n<span class=\"para\">En 2012, deux ans avant la guerre dans le Donbass, le gouvernement de Yanukovych visait à augmenter la production de charbon dans le pays, promettant d'investir environ dix milliards de dollars américains dans l'industrie « épuisée ». Le conflit initié par la Russie dans l'est de l'Ukraine a radicalement changé la situation – la région est devenue séparée de la partie principale du pays par une ligne de front. Ce problème n'a pas contourné l'industrie du charbon de la région et depuis 2014, la plupart des mines sont restées dans les territoires du Donbass non contrôlés par l'Ukraine. Beaucoup d'entre elles ont ensuite commencé à être inondées.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Que se passe-t-il maintenant</strong></span>\n<span class=\"para\">L'eau passant à travers les mines devient saturée d'impuretés de métaux, de sulfates, de mercure et d'autres composés chimiques dangereux. Lorsqu'elle atteint des sources d'eau telles que des rivières, des lacs et des puits, elle les rend impropres à un usage normal et à la consommation. Si une telle eau atteint le sol, elle le salinise, provoquant une dégradation des sols.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Yakovlev, hydrogéologue de l'Académie nationale des sciences d'Ukraine, parle régulièrement de l'ampleur de l'inondation des mines dans les territoires occupés du Donbass. Selon lui, de 2014 à 2022, une inondation incontrôlée a eu lieu dans environ 30 à 40 mines, la plupart d'entre elles adjacentes à la ligne de front. Pourtant, avant et après l'invasion à grande échelle de la Russie, il n'y avait pas de pompage d'eau dans les mines occupées près de la ligne de front. Dans le cas du Donbass, où de nombreuses excavations sont reliées par des passages, cela a provoqué, entre autres, l'inondation des mines adjacentes du côté ukrainien, qui pompaient l'eau des mines.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bushovska, experte en énergie du Centre Ecodia, me parle de l'engorgement d'eau qui s'est produit près de la mine de Zolote dans la région de Louhansk en 2018 : « Dans la mine de Zolote, l'eau a littéralement percé mais ils ont quand même réussi à pomper cette eau. Les autorités locales étaient engagées dans la mise en place de ce processus. Bien sûr, l'invasion à grande échelle a commencé et ces processus se sont arrêtés. L'eau a évidemment percé et nous savons par des représentants de l'administration militaire que la mine est devenue inondée. »            La situation a pris un tournant plus sombre depuis 2022, lorsque la direction russe a décidé de fermer 101 des 115 mines dans les territoires occupés du Donbass. Yakovlev souligne que « Le nombre de mines qui sont passées en mode d'inondation incontrôlée a augmenté d'environ une fois et demie. Si auparavant il s'agissait de 30 à 40 mines, maintenant nous parlons de 60 mines. Nous ne pouvons en parler qu'approximativement, car il n'y a pas de surveillance normale. »</span>\n<span class=\"para\">En plus de la contamination de l'eau et des sols, la montée de l'eau des mines est également dangereuse car l'eau qui remonte à la surface pousse le gaz explosif hors des veines de charbon. Cela, à son tour, est également dangereux car cela peut déclencher des tremblements de terre localisés.</span>\n<span class=\"para\">« Des tremblements de terre apparaissent dans des zones d'inondation active. Auparavant, ces symptômes de tremblement de terre étaient plus actifs autour de Donetsk, et depuis 2021, ils se sont déplacés vers l'est – vers la zone de Debaltsevo », dit Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Selon les estimations de Yakovlev, depuis 2022, le gaz s'échappe activement dans des endroits de relief abaissé, et cela pourrait poser des menaces supplémentaires pour les localités situées au-dessus des champs miniers. Dans le Donbass, cela pourrait affecter jusqu'à 60 endroits. « Nous avons observé de tels processus en direct près de Selidovo (région de Donetsk) en novembre 2021 lors d'une expédition. Dans la zone proche de la mine inondée de Korotchenko, nous avons trouvé des sorties de gaz à la surface, ainsi que des puits avec de l'eau littéralement carbonatée », a-t-il déclaré.</span>\n<span class=\"para\">La menace immédiate de libérations spontanées de méthane à la surface menace désormais la zone occupée de Donetsk, soutient Yakovlev. Il base également ses arguments sur de vieilles cartes du bassin charbonnier de Donetsk qu'il a pu trouver dans les archives. Grâce à ces cartes, les experts pourront approximer et modéliser où le risque d'évasion de gaz à la surface dans la région est le plus élevé. Néanmoins, Yakovlev et Yermakov notent que les données sur la situation d'inondation des mines dans les territoires occupés sont insuffisantes en raison du manque de surveillance. Les experts ont noté que des contacts non officiels entre des scientifiques d'Ukraine et des territoires occupés ont encore lieu.</span>\n<span class=\"para\">Avant l'invasion à grande échelle de la Russie dans le Donbass, des scientifiques ukrainiens, avec l'OSCE, le Centre pour le dialogue humanitaire et la Croix-Rouge, ont réussi à surveiller les mines près de la ligne de front. Cependant, après que la Russie a saisi la plupart de la région de Louhansk, Vuhledar, Avdiivka et Mariinka, la zone d'inondation s'est élargie, emportant la possibilité de surveiller la situation dans les zones proches de la ligne de front. De plus, début 2022, la Russie a mis son veto au travail de l'OSCE, retirant à l'organisation la capacité de surveiller les mines.</span>\n<span class=\"para\">« Pour avoir des données, vous devez avoir accès à ces territoires. Tant qu'il n'y a pas d'accès, pas de surveillance, nous ne pouvons pas évaluer quel est le degré de pollution là-bas. Il existe des données provenant de projets qui ont été réalisés avant l'invasion à grande échelle. Il y avait des projets qui tentaient d'évaluer le niveau de contamination. Mais ce sont des informations incomplètes. Tant que nous n'avons pas accès à ces territoires, nous ne savons pas exactement ce qu'il y a et ce que nous pouvons y faire », note Bushovska. Le ministère de l'environnement de l'Ukraine a également déclaré qu'il n'avait pas de données sur la situation dans la partie occupée du Donbass.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-mines</strong></span>\n<span class=\"para\">L'histoire du bassin charbonnier allemand de la Ruhr est en de nombreux points similaire à l'histoire du Donbass ukrainien. Au XIXe siècle, la région de la Ruhr fournissait la puissance industrielle et militaire pour l'Empire allemand, tout comme le Donbass l'a fait pour l'Empire russe. Plus tard, après la Seconde Guerre mondiale, l'extraction du charbon dans le bassin de la Ruhr a également contribué à la renaissance de l'économie et de l'industrie de l'Allemagne de l'Ouest après ce qui équivalait à une destruction totale. En 2018, la dernière mine de charbon du pays, Prosper-Haniel, a été fermée. Cela a été précédé par un processus de près de 30 ans de transformation de l'industrie charbonnière à travers ce que l'on appelle le « post-minage ». Cela repose sur plusieurs principes : l'abandon de l'extraction du charbon, la création de nouveaux emplois pour les anciens travailleurs du charbon, et la création de zones écologiquement sûres sur le site des anciennes mines et des champs miniers. Une transformation similaire a eu lieu en Angleterre, en France, en Belgique et dans d'autres pays.</span>\n<span class=\"para\">« L'État a d'abord pris les mines, les entreprises de charbon et d'autres choses. Et ensuite, ils les ont confiées à une entreprise post-minière spécialement créée. Et ensuite, ils ont disposé de ces actifs, y compris des terres. Ils ont reçu certains avantages pour cela. Et avec cet argent, ils ont mené des activités post-minières. Pas à pas, chaque mine a été fermée », dit Victor Yermakov, décrivant le processus.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, qui a étudié l'expérience du post-minage pendant des années, note qu'il ne voit pas l'intérêt du gouvernement ukrainien pour cette idée. Il dit que l'attention du ministère de l'énergie est maintenant davantage axée sur la sécurité énergétique du pays, qui a subi des attaques significatives de l'armée russe.</span>\n<span class=\"para\">« Nous avons rassemblé de nombreux scientifiques ukrainiens en Allemagne pour leur montrer ce qu'est le post-minage. Nous avons publié une brochure spéciale, une monographie sur le post-minage en Ukraine. Nous avons fait ce travail, mais après être revenus d'Allemagne, je ne vois aucun intérêt pour le post-minage. Peut-être qu'ils s'en rendront compte après un certain temps. Tout le monde le rejette, tout le monde pense que c'est un gaspillage d'argent inutile. Je ne pense pas qu'il soit inutile d'investir dans l'avenir de vos enfants, dans la santé des générations futures », dit-il.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlev, un fervent partisan de l'idée du post-minage également, croit néanmoins que l'expérience classique de pompage de l'eau utilisée dans la Ruhr en Allemagne n'est plus possible en Ukraine. Bien que les régions soient similaires tant en nombre de mines qu'en superficie, la différence est que la situation dans le Donbass est plus compliquée. Cela est dû à l'inondation spontanée et incontrôlée, qui est maintenant dans sa 11e année.</span>\n<span class=\"para\">« À certains endroits, la surface va s'enfoncer en dessous de la profondeur à laquelle les niveaux d'eau souterraine étaient autrefois. Et le territoire du Donbass sera fragmenté dans ce cas. Cela ne sera pas bénéfique pour le paysage. Ce sera une masse de ruisseaux salins, de dépressions, de marais, etc. Et si l'on prend en compte que 90 % de la population du Donbass vit dans des villes, et qu'il y a 60 localités au-dessus des mines, les conditions de vie seront simplement au niveau de la survie », dit Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Il conclut que si la région charbonnière reste dans un état d'inondation incontrôlée dans les cinq à douze prochaines années, alors deux tiers du territoire du Donbass deviendront inhabitables pour une vie normale. « Ce sera utilisable dans des zones limitées. Cela peut être quelque chose comme des zones forestières, de réhabilitation ou agricoles. Mais cela doit déjà maintenant être élaboré et modélisé de différentes manières. Ou, si nous considérons l'option pessimiste, dans laquelle nous n'avons pas le temps de faire quoi que ce soit – c'est l'option la plus simple et ses conséquences sont déjà visibles maintenant », dit l'expert.</span>\n<span class=\"para\">Les experts et scientifiques interrogés sont unanimes dans leur opinion que les questions clés sont maintenant le manque de surveillance de l'inondation des mines ainsi qu'un manque de vision ou de plan de la part du gouvernement ukrainien sur ce qui se passera dans la région charbonnière après la dé-occupation. « Malheureusement, il n'y a pas de vision de ce qui se passera dans la région après la dé-occupation, et que faire à ce sujet. J'espère que ces territoires seront dé-occupés et qu'ensuite ils pourront être transformés », a déclaré Bushovska.</span>\n<span class=\"para\">Selon l'ancien chef du syndicat des travailleurs de la mine Yuzhnodonbaska-3 désormais détruite, Hryhoriy Dotsenko, le ministère de l'énergie ukrainien n'a également aucune information sur la question de savoir si leur entreprise sera restaurée après la guerre : « Nous avons parlé avec le ministre adjoint de ce qui se passera après la guerre et quelle sera notre perspective. Il dit « Je ne sais rien, je ne dirai rien, c'est tout. » Pour le moment, c'est encore un sujet clos, personne n'en discute, personne ne pense à ce qui se passera ensuite. L'accent est mis sur la façon de gagner la guerre », a déclaré Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Le ministère de l'énergie ukrainien a refusé de commenter l'état de l'industrie du charbon et ses perspectives pour cet article, invoquant la nécessité de ne pas divulguer d'informations qui pourraient être utilisées par la Russie pour continuer ses attaques sur les infrastructures énergétiques.</span>\n<span class=\"para\"><strong>« La Russie contrôlait tout »</strong></span>\n<span class=\"para\">La mine Yuzhnodonbaska-3, l'une des plus jeunes mines de charbon du Donbass, est sous occupation russe depuis septembre 2024 et se trouve actuellement à l'arrière des troupes russes dans l'oblast de Donetsk. Elle est maintenant complètement détruite. Selon Dotsenko, l'entreprise était extrêmement prometteuse et aurait pu continuer ses opérations d'extraction de charbon pendant au moins 50 ans de plus. « Il y avait des projets de construction d'une autre mine dans notre région. Les strates de gisements de charbon atteignaient Pavlograd (dans la région de Dnipro). Nous aurions encore eu suffisamment de travail, dans un mode normal pendant 50 ans. De plus, nous avions du charbon de très bonne qualité, du gaz de charbon avec une faible teneur en soufre. Et notre charbon était utilisé pour l'ingénierie énergétique et la métallurgie », dit Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Un mineur a rapporté qu'en mars 2022, lors d'une offensive dans la ville voisine de Vuhledar – Volnovakha – l'armée russe a détruit les sous-stations électriques qui fournissaient de l'énergie à la mine Yuzhnodonbaska-3 et aux autres mines autour. En conséquence, le niveau de l'eau des mines dans la région a commencé à augmenter rapidement, inondant des excavations autrefois prometteuses et entraînant les risques environnementaux mentionnés. Il a noté que cela est particulièrement vrai concernant le risque de méthane s'échappant à la surface.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko est convaincu que l'armée russe a mené ces frappes délibérément. Leur objectif, croit-il, était de déshumaniser Vuhledar. « Les frappes visaient probablement à désactiver Vuhledar. Eh bien, plus la mine qui fournissait du travail. En général, petit à petit, ils ont chassé les gens de la ville », note-t-il.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, qui était auparavant le chef de la délégation ukrainienne au groupe de négociation environnementale avec la Russie, résume que l'État agresseur avait entravé toute solution au problème de l'inondation des mines même avant l'invasion à grande échelle. Selon lui, les représentants de la Fédération de Russie « ne voulaient même pas entendre » que le processus d'inondation des mines de la région était incontrôlé, affirmant qu'ils avaient fait le travail de fermeture des mines « correctement ». </span>\n<span class=\"para\">« Nous leur avons posé des questions et leur avons demandé de fournir des informations sur les mesures de sécurité environnementale concernant ces mines qu'ils fermaient. Il s'agissait précisément de décisions de conception, et c'était la Russie qui était responsable de leur développement. La Russie a refusé de fournir ces données, et donc, en fin de compte, ce groupe de négociation a cessé d'exister, et nous n'avons plus communiqué à cet égard », souligne le scientifique.</span>\n<span class=\"para\">Selon lui, la Russie contrôlait « chaque mouvement et chaque mot » de ses représentants du sous-groupe de négociation, y compris du côté des quasi-républiques, qu'elle a introduites dans les négociations sans accord.</span>\n<span class=\"para\">« La Russie contrôlait tout, et même lorsque seuls des spécialistes et des experts restaient aux pourparlers, j'ai vu ce côté être tous dans une seule pièce. Si nos experts étaient en ligne, chacun à son propre poste de travail, ils étaient « pris » par le soi-disant « ministère de la sécurité d'État de la République populaire de Donetsk » dans une pièce qui contrôlait chacun de leurs mouvements, et pas seulement la conversation. L'ambiance était hostile, négative et même parmi les experts du côté russe se trouvaient la plupart de mes connaissances avec qui j'avais travaillé à Donetsk lorsque les mines ont été fermées avant le début de la guerre en 2013. Néanmoins, il leur était interdit d'avoir des conversations professionnelles, de fournir des informations professionnelles – tout était vérifié et tout était guidé par la Russie », résume le scientifique.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, experte à la Fondation « Droit à la Défense », qui étudie le sujet de l'inondation des mines dans le Donbass, souligne que le problème de l'inondation des mines est transnational et menace directement deux régions de Russie et la mer d'Azov.</span>\n<span class=\"para\">« La particularité hydrographique de l'est de l'Ukraine est que pratiquement toutes les eaux de mine non traitées, entrant dans des zones ouvertes, des ravins, des réservoirs et des rivières du bassin de la Siversky Donets, s'écoulent ensuite directement dans le Siversky Donets lui-même, la principale artère fluviale de la région. Ensuite, l'eau polluée s'écoule à travers le sud des régions de Belgorod et de Rostov de la Fédération de Russie dans le fleuve Don, et de là dans la mer d'Azov. La pollution a un caractère « transfrontalier » », dit-elle.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> est un journaliste et producteur ukrainien. Il a travaillé comme rédacteur en chef des nouvelles pour Liga.net et le diffuseur public ukrainien Suspilne. Il a également coopéré en tant que fixeur avec <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> et la Radio danoise.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Međutim, to nije uvijek bio slučaj. U 2012. godini, vlada sadašnjeg bjegunca bivšeg predsjednika Viktora Janukoviča proglasila je u svom desetogodišnjem energetskom strategijskom planu povećanje proizvodnje ugljena kako bi se smanjila ovisnost o “uvoznim energetskim nositeljima” – posebno ruskom plinu. Sudbina tih planova dramatično se promijenila 2014. godine s hibridnom agresijom Rusije u Donbasu, najvećem ugljenom području u Europi i ključnom za energetski sektor Ukrajine u to vrijeme. Većina rudnika ugljena u regiji pala je u ruke ruskim snagama pod kontrolom samoproklamiranih “Narodnih republika Donjeck i Lugansk” – što je izazvalo krizu u ukrajinskoj energetskoj industriji ovisnoj o ugljenu. Po prvi put od neovisnosti, država se našla ovisna o uvozu svih vrsta energetskih resursa.</span>\n<span class=\"para\">Međutim, unatoč stalnoj kriznoj situaciji u energetskom sektoru, od 2014. godine pojavili su se i drugi važni problemi poput nekontroliranog poplavljivanja rudnika. To je uzrokovalo lokalne “potrese”, ispuštanje plina na površinu i zagađenje izvora vode u Donbasu. U 2022. godini situacija je postala još dramatičnija, kada su čelnici ruskim kontroliranim kvazi-republikama zatražili od Vladimira Putina da zatvori većinu rudnika u okupiranom dijelu Donbasa, ugrožavajući globalnu važnost regije u budućnosti. Jedna od najvećih bivših industrijskih regija svijeta, razrušena ratom već 11 godina, sada je u ozbiljnoj opasnosti da postane “dvije trećine nenastanjiva” zbog nekontroliranog masivnog poplavljivanja rudnika prema nedavnom izvještaju<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Odjeci prošlosti</strong></span>\n<span class=\"para\">Tijekom Drugog svjetskog rata, Donbas je bio pod nacističkom okupacijom između 1941. i 1943. godine. Ovaj period bio je dovoljan da se svi ugljeni nalazi u regiji poplave. Za Sovjetski Savez, ugljen je bio “kruh industrije” u stanju rata, a obnova rudnika u regiji postala je ključni cilj za Moskvu nakon oslobođenja. Oko 50.000 ljudi poslano je na rad na ispumpavanju rudnika. Prvi uspjesi zabilježeni su tek nakon dvije godine, kada je obnovljeno prvih 69 rudnika. U isto vrijeme, 80 posto svih rudarskih tunela podvrgnuto je ponovnoj inspekciji i ojačanju.</span>\n<span class=\"para\">Međutim, radni uvjeti za ljude u rudnicima bili su nepodnošljivo teški, kaže Viktor Jermakov, doktor tehničkih znanosti i stručnjak za rudnike Donbasa. “Rudnici središnjeg dijela Donbasa nisu imali pravo na život čak ni odmah nakon što je regija obnovljena nakon Drugog svjetskog rata. Godine 1943. počeli su se ispumpavati i tamo se eksploatirao ugljen, ali to su bili nepodnošljivi, nezamislivi radni uvjeti. Ti rudnici jednostavno nisu trebali postojati,” kaže Jermakov.</span>\n<span class=\"para\">Ipak, unatoč teškim uvjetima ručnog rada rudara, industrija ugljena u Donbasu aktivno se razvijala sve do kolapsa Sovjetskog Saveza. Početkom 1990-ih, u regiji gdje se ugljen eksploatirao od 18. stoljeća, problem neisplativosti nekih rudnika počeo je akutno rasti. Bilo je nekoliko razloga za to: nizak nivo modernizacije u rudnicima, starenje rudarskog fonda i iscrpljivanje slojeva ugljena. Na početku “ugljene depresije” Donbas se utrostručio u veličini u usporedbi s prije rata. Međutim, količina vode koja se ispumpavala iz rudnika u jednoj godini bila je gotovo jednaka onoj koja je bila potrebna Sovjetskom Savezu za ispumpavanje rudnika nakon rata.</span>\n<span class=\"para\">Čak i u tim uvjetima, mnogi neisplativi rudnici nastavili su se subvencionirati nakon ukrajinske neovisnosti, jer je ugljen igrao važnu ulogu u ekonomiji zemlje – opskrbljivao je termoelektrane i također pružao sirovine za metalurgiju. U isto vrijeme, industrija ugljena pružala je poslove stotinama tisuća Ukrajinaca, od kojih su mnogi živjeli u gradovima vezanim uz rudnike ugljena.</span>\n<span class=\"para\">U 2012. godini, dvije godine prije rata u Donbasu, vlada Janukoviča imala je cilj povećati proizvodnju ugljena u zemlji, obećavajući uložiti oko deset milijardi američkih dolara u “iscrpljenu” industriju. Sukob koji je pokrenula Rusija u istočnoj Ukrajini dramatično je promijenio situaciju – regija se odvojila od glavnog dijela zemlje linijom fronta. Ovaj problem nije zaobišao industriju ugljena regije i od 2014. godine većina rudnika ostala je na teritorijima Donbasa koji nisu pod kontrolom Ukrajine. Mnogi od njih su kasnije počeli biti poplavljeni.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Što se sada događa</strong></span>\n<span class=\"para\">Voda koja prolazi kroz rudnike zasićena je nečistoćama metala, sulfata, žive i drugih opasnih kemijskih spojeva. Kada uđe u izvore vode poput rijeka, jezera i bunara, čini ih neprikladnima za normalnu upotrebu i piće. Ako takva voda dođe do tla, salinizira ga, uzrokujući degradaciju tla.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Jakovlev, hidrogeolog iz Nacionalne akademije znanosti Ukrajine, redovito govori o razmjerima poplavljivanja rudnika u okupiranim teritorijima središnjeg Donbasa. Prema njegovim riječima, od 2014. do 2022. godine, nekontrolirano poplavljanje dogodilo se u oko 30 do 40 rudnika, većina njih uz liniju fronta. Ipak, prije i nakon punog invazije Rusije, nije bilo ispumpavanja vode u okupiranim rudnicima blizu linije fronta. U slučaju Donbasa, gdje su mnogi iskopi povezani prolazima, to je izazvalo, između ostalog, poplavljivanje susjednih rudnika na ukrajinskoj strani, koji su ispumpavali rudarsku vodu.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bušovska, stručnjakinja za energiju iz Ecodia centra, govori mi o zasićenju vodom koje se dogodilo blizu rudnika Zolote u Luganskoj regiji 2018. godine: “U rudniku Zolote, voda je doslovno probila, ali su ipak uspjeli ispumpati tu vodu. Lokalne vlasti bile su angažirane u postavljanju ovog procesa. Naravno, započela je punom snagom invazija i ti su procesi stali. Voda je očito probila i znamo od predstavnika vojne uprave da je rudnik postao poplavljen.”            Situacija je postala mračnija od 2022. godine, kada je rusko vodstvo odlučilo zatvoriti 101 od 115 rudnika u okupiranim teritorijima Donbasa. Jakovlev naglašava da “Broj rudnika koji su prešli u režim nekontroliranog poplavljivanja povećao se za otprilike jedan i pol puta. Ako je prije bilo 30 do 40 rudnika, sada govorimo o 60 rudnika. O tome možemo govoriti samo približno, jer nema normalnog praćenja.”</span>\n<span class=\"para\">Osim zagađenja vode i tla, porast rudarske vode također je opasan jer voda koja dolazi na površinu gura eksplozivni plin iz slojeva ugljena. To, zauzvrat, također je opasno jer može izazvati lokalizirane potrese.</span>\n<span class=\"para\">“Potresi se pojavljuju u područjima aktivnog poplavljivanja. Prije su ti simptomi potresa bili aktivniji oko Donjecka, a od 2021. godine premjestili su se prema istoku – u područje Debaljceva,” kaže Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Prema Jakovlevovim procjenama, od 2022. godine plin se aktivno ispušta na mjestima snižene reljefa, a to može predstavljati dodatne prijetnje naseljima koja se nalaze iznad rudarskih polja. U Donbasu bi to moglo utjecati na čak 60 mjesta. “Takve procese smo uživo promatrali blizu Selidova (Donječka regija) u studenom 2021. tijekom ekspedicije. U području blizu poplavljenog rudnika Korotčenko, pronašli smo ispušne plinove na površini, kao i bunare s doslovno gaziranom vodom,” rekao je.</span>\n<span class=\"para\">Neposredna prijetnja spontanih ispuštanja metana na površinu prijeti sada okupiranom području Donjecka, tvrdi Jakovlev. Također se oslanja na stare karte donjeckog ugljenog bazena koje je uspio pronaći u arhivima. Uz pomoć tih karata, stručnjaci će moći približno odrediti i modelirati gdje je rizik od ispuštanja plina na površinu u regiji najveći. Ipak, Jakovlev i Jermakov napominju da su podaci o situaciji s poplavljivanjem rudnika u okupiranim teritorijima nedovoljni zbog nedostatka praćenja. Stručnjaci su napomenuli da neformalni kontakti između znanstvenika iz Ukrajine i okupiranih teritorija i dalje postoje.</span>\n<span class=\"para\">Prije punog invazije Rusije na Donbas, ukrajinski znanstvenici, zajedno s OSCE-om, Centrom za humanitarni dijalog i Crvenim križem, uspjeli su pratiti rudnike blizu linije fronta. Međutim, nakon što je Rusija zauzela većinu Luganske regije, Vuhledar, Avdiivka i Marijinka, zona poplave se proširila, oduzimajući mogućnost praćenja situacije u područjima blizu linije fronta. Osim toga, početkom 2022. godine, Rusija je stavila veto na rad OSCE-a, oduzimajući organizaciji mogućnost praćenja rudnika.</span>\n<span class=\"para\">“Da bismo imali neke podatke, trebamo imati pristup tim teritorijima. Dokle god nema pristupa, nema praćenja, ne možemo procijeniti koliki je stupanj zagađenja. Ima podataka iz projekata koji su provedeni prije punog invazije. Bilo je projekata koji su pokušali procijeniti razinu zagađenja. Ali to su nepotpuni podaci. Dokle god nemamo pristup tim teritorijima, ne znamo točno što je tamo i što možemo učiniti povodom toga,” napominje Bušovska. Ukrajinsko ministarstvo zaštite okoliša također je izjavilo da nema podataka o situaciji u okupiranom dijelu Donbasa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-rudarstvo</strong></span>\n<span class=\"para\">Povijest njemačkog ugljenog bazena Ruhr u mnogim je aspektima slična povijesti ukrajinskog Donbasa. U 19. stoljeću, regija Ruhr pružala je industrijsku i vojnu moć Njemačkom Carstvu, baš kao što je Donbas pružao Ruskom Carstvu. Kasnije, nakon Drugog svjetskog rata, eksploatacija ugljena u Ruhrskom bazenu također je doprinijela oživljavanju ekonomije i industrije Zapadne Njemačke nakon što je doživjela totalnu destrukciju. Godine 2018. zatvoren je posljednji rudnik ugljena u zemlji, Prosper-Haniel. To je prethodilo gotovo 30-godišnjem procesu transformacije industrije ugljena kroz ono što se naziva “post-rudarstvo”. To se temelji na nekoliko načela: postupno ukidanje eksploatacije ugljena, stvaranje novih radnih mjesta za bivše radnike u ugljenu i stvaranje ekološki sigurnih područja na mjestu bivših rudnika i rudarskih polja. Slična transformacija dogodila se u Engleskoj, Francuskoj, Belgiji i drugim zemljama.</span>\n<span class=\"para\">“Država je prvo oduzela rudnike, ugljenske kompanije i druge stvari. A onda su ih predali posebno stvorenoj post-rudarskoj tvrtki. A zatim su se riješili tih sredstava, uključujući zemlju. Dobivali su određene koristi za to. I za taj novac provodili su post-rudarske aktivnosti. Korak po korak, svaki rudnik je zatvoren,” kaže Viktor Jermakov, opisujući proces.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, koji je godinama proučavao iskustvo post-rudarstva, napominje da ne vidi interes ukrajinske vlade u toj ideji. Kaže da je pažnja ministarstva energetike sada više usmjerena na energetsku sigurnost zemlje, koja je pretrpjela značajne napade od strane ruske vojske.</span>\n<span class=\"para\">“Okupili smo mnoge ukrajinske znanstvenike u Njemačkoj kako bismo im pokazali što je post-rudarstvo. Objavili smo posebnu brošuru, monografiju o post-rudarstvu u Ukrajini. Radili smo taj posao, ali nakon povratka iz Njemačke, ne vidim nikakav interes za post-rudarstvo. Možda će to shvatiti nakon nekog vremena. Svi to odbacuju, svi misle da je to nepotrebno trošenje novca. Ne mislim da je nepotrebno ulagati u budućnost svoje djece, u zdravlje budućih generacija,” kaže.</span>\n<span class=\"para\">Jakovlev, također aktivni pobornik ideje post-rudarstva, ipak vjeruje da klasično iskustvo ispumpavanja vode korišteno u njemačkom Ruhru više nije moguće u Ukrajini. Iako su regije slične po broju rudnika i površini, razlika je u tome što je situacija u Donbasu složenija. To je zbog spontanog i nekontroliranog poplavljivanja, koje sada traje 11 godina.</span>\n<span class=\"para\">“Na nekim mjestima, površina će potonuti ispod dubine na kojoj su razine podzemnih voda nekada bile. I teritorij Donbasa će u tom slučaju biti fragmentiran. To neće biti korisno za krajolik. Bit će to masa slanih potoka, udubina, močvara i slično. A ako uzmemo u obzir da 90 posto stanovništva Donbasa živi u gradovima, a iznad rudnika ima 60 naselja, životni uvjeti će jednostavno biti na razini preživljavanja,” kaže Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Zaključuje da ako ugljena regija ostane u stanju nekontroliranog poplavljivanja u sljedećih pet do dvanaest godina, tada će dvije trećine teritorija Donbasa postati nenastanjive za normalan život. “Bit će upotrebljivo u ograničenim područjima. To može biti nešto poput šumarstva, rekultivacije ili agrarnih područja. Ali to se već sada treba razraditi i modelirati na različite načine. Ili, ako uzmemo u obzir pesimističku opciju, u kojoj nemamo vremena učiniti išta – to je najjednostavnija opcija i njezini su učinci već sada vidljivi,” kaže stručnjak.</span>\n<span class=\"para\">Stručnjaci i znanstvenici koji su intervjuirani su jednoglasni u svom mišljenju da su ključna pitanja sada nedostatak praćenja poplavljivanja rudnika, kao i nedostatak bilo kakve vizije ili plana od strane ukrajinske vlade o tome što će se dogoditi s ugljenom regijom nakon deokupacije. “Nažalost, nema vizije o tome što će se dogoditi s regijom nakon deokupacije i što učiniti povodom toga. Nadala bih se da će ti teritoriji biti deokupirani i da će se tada moći transformirati,” rekla je Bušovska.</span>\n<span class=\"para\">Prema bivšem čelniku sindikata radnika sada uništenog rudnika Yuzhnodonbaska-3, Hryhoriju Dotsenku, ukrajinsko ministarstvo energetike također nema informacija o tome hoće li njihovo poduzeće biti obnovljeno nakon rata: “Razgovarali smo s zamjenikom ministra o tome što će se dogoditi nakon rata i koja će biti naša perspektiva. On kaže “Ne znam ništa, neću ništa reći, to je to.” U ovom trenutku to je još uvijek zatvorena tema, nitko o tome ne raspravlja, nitko ne razmišlja što će se dogoditi sljedeće. Fokus je isključivo na tome kako pobijediti u ratu,” rekao je Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Ukrajinsko ministarstvo energetike odbilo je komentirati stanje industrije ugljena i njezine perspektive za ovaj članak, pozivajući se na potrebu da ne otkriva informacije koje bi Rusija mogla iskoristiti za nastavak svojih napada na energetske objekte.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Rusija je kontrolirala sve”</strong></span>\n<span class=\"para\">Rudnik Yuzhnodonbaska-3, jedan od najmlađih rudnika ugljena u Donbasu, pod ruskom je okupacijom od rujna 2024. godine i trenutno se nalazi u pozadini ruskih trupa u Donjeckoj oblasti. Sada je potpuno uništen. Prema Dotsenku, poduzeće je bilo izuzetno perspektivno i moglo je nastaviti s eksploatacijom ugljena još najmanje 50 godina. “Postojali su planovi za izgradnju još jednog rudnika u našem području. Slojevi ugljenskih nalazišta dosezali su Pavlograd (u regiji Dnipro). I dalje bismo imali dovoljno posla, u normalnom režimu još 50 godina. Osim toga, imali smo vrlo kvalitetan ugljen, plin s niskim sadržajem sumpora. A naš se ugljen koristio za energetiku i metalurgiju,” kaže Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Rudar je izvijestio da je u ožujku 2022. godine, tijekom ofenzive u susjednom gradu Vuhledaru – Volnovakhi – ruska vojska uništila energetske transformatore koji su opskrbljivali energijom rudnik Yuzhnodonbaska-3 i druge rudnike oko njega. Kao rezultat toga, razina rudarske vode u tom području počela je brzo rasti, poplavljujući nekada perspektivne iskope i noseći prethodno spomenute ekološke rizike. Napomenuo je da se to posebno odnosi na rizik od ispuštanja metana na površinu.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko je uvjeren da je ruska vojska namjerno izvela te napade. Njihov cilj, vjeruje, bio je dehumanizirati Vuhledar. “Napadi su najvjerojatnije bili usmjereni na onesposobljavanje Vuhledara. Pa, plus rudnik koji je pružao posao. Općenito, malo po malo su izbacivali ljude iz grada,” napominje.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, koji je bio vođa ukrajinske delegacije u ekološkoj pregovaračkoj grupi s Rusijom, sažima da je agresorska država ometala bilo kakvo rješenje problema poplavljivanja rudnika čak i prije punog invazije. Prema njegovim riječima, predstavnici Ruske Federacije “nisu čak ni htjeli čuti” da je proces poplavljivanja rudnika u regiji nekontroliran, tvrdeći da su posao zatvaranja rudnika obavili “ispravno”.</span>\n<span class=\"para\">“Postavljali smo im pitanja i tražili da pruže informacije o mjerama ekološke sigurnosti u vezi s tim rudnicima koje su zatvarali. Radilo se upravo o projektantskim rješenjima, a Rusija je bila odgovorna za njihov razvoj. Rusija je odbila pružiti te podatke, i stoga je na kraju ova pregovaračka grupa prestala postojati, a više se nismo komunicirali u tom pogledu,” naglašava znanstvenik.</span>\n<span class=\"para\">Prema njegovim riječima, Rusija je kontrolirala “svaki pokret i riječ” svojih predstavnika pregovaračke podgrupe, uključujući i s strane kvazi-republika, koje je uvela u pregovore bez dogovora.</span>\n<span class=\"para\">“Rusija je kontrolirala sve, a čak i kada su na pregovorima ostali samo stručnjaci, vidio sam da su svi s te strane bili u jednoj sobi. Ako su naši stručnjaci bili online, svaki na svom radnom mjestu, oni su bili “odvedeni” od takozvanog “ministarstva državne sigurnosti Narodne Republike Donjeck” u jednu sobu koja je kontrolirala svaki njihov pokret, a ne samo razgovor. Atmosfera je bila neprijateljska, negativna, a čak su među stručnjacima s ruske strane bili većina mojih poznanika s kojima sam radio još u Donjecku kada su rudnici zatvoreni prije nego što je rat započeo 2013. godine. Ipak, zabranjeno im je bilo imati bilo kakve profesionalne razgovore, pružati bilo kakve profesionalne informacije – sve je to provjeravano i sve je to bilo vođeno od strane Rusije,” sažima znanstvenik.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, stručnjakinja iz Zaklade “Pravo na obranu”, koja proučava temu poplavljivanja rudnika u Donbasu, naglašava da je problem poplavljivanja rudnika transnacionalan i izravno prijeti dvjema regijama Rusije i Azovskom moru.</span>\n<span class=\"para\">“Hidrografska osobina istočne Ukrajine je ta da praktički sva neobrađena rudarska voda, ulazeći u otvorena područja, jaruge, rezervoare i rijeke sliva Siversky Donets, zatim izravno teče u sam Siversky Donets, glavnu rijeku arteriju regije. Zatim zagađena voda teče kroz jug Belgorodske i Rostovske regije Ruske Federacije u rijeku Don, a odatle u Azovsko more. Zagađenje ima “transgranični” karakter,” kaže.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> je ukrajinski novinar i producent. Radio je kao urednik vijesti za Liga.net i ukrajinsku javnu televiziju Suspilne. Također je surađivao kao posrednik s <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> i danskom radiotelevizijom.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Azonban ez nem mindig volt így. 2012-ben a most menekülő volt elnök, Viktor Janukovics kormánya a tízéves energiastratégiájában bejelentette, hogy növelni kívánja a széntermelést, hogy csökkentse a „behozott energiaforrások” – különösen az orosz gáz – iránti függőséget. E tervek sorsa drámaian megváltozott 2014-ben, amikor Oroszország hibrid agressziót indított a Donbászban, amely Európa legnagyobb széntermelő régiója volt, és kulcsszerepet játszott Ukrajna energiaszektorában abban az időben. A régió szénbányáinak többsége orosz ellenőrzés alatt álló erők kezébe került az önkényesen kikiáltott „Donyecki és Luhanszki Népköztársaságok” részéről – válságot okozva Ukrajna szénfüggő energiapolitikájában. Függetlensége óta először az állam mindenféle energiaforrás importjától függött.</span>\n<span class=\"para\">Azonban a tartós válsághelyzet ellenére az energiaszektorban 2014 óta más fontos problémák is felmerültek, mint például a bányák ellenőrizetlen elárasztása. Ez helyi „földrengéseket”, gázkiáramlásokat a felszínre, és a vízforrások szennyeződését okozta Donbászban. 2022-re a helyzet még drámaibbá vált, amikor az orosz ellenőrzés alatt álló kvázi köztársaságok vezetői arra kérték Vlagyimir Putyint, hogy zárja be a bányák többségét a Donbász megszállt részén, veszélyeztetve a régió globális jelentőségét a jövőben. A világ egyik legnagyobb egykori ipari régiója, amely 11 éve háború sújtotta, most komoly kockázatnak van kitéve, hogy „két-harmada lakhatatlanná” válik az ellenőrizetlen hatalmas bányai elárasztás miatt egy friss jelentés szerint<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>A múlt visszhangjai</strong></span>\n<span class=\"para\">A második világháború alatt Donbász náci megszállás alatt állt 1941 és 1943 között. Ez az időszak elegendő volt ahhoz, hogy a régió összes szénlelőhelyét elárasszák. A Szovjetunió számára a szén volt a „háború ipara”, és a régió bányáinak újjáépítése kulcsfontosságú cél lett Moszkva számára a felszabadulás után. Körülbelül 50 000 embert küldtek a bányák lecsapolására. Az első sikerek mindössze két év alatt jelentkeztek, amikor az első 69 bányát helyreállították. Ugyanakkor a bányák alagútjainak 80%-át újraellenőrizték és megerősítették.</span>\n<span class=\"para\">Azonban a bányákban dolgozó emberek munkakörülményei elviselhetetlenül kemények voltak, mondja Viktor Jermakov, a műszaki tudományok doktora és a Donbász bányáival foglalkozó szakértő. „A Donbász középső régiójának bányái nem voltak életjogosultsággal bírnak még közvetlenül a második világháború utáni újjáépítés után sem. 1943-ban elkezdték őket lecsapolni, és ott szenet bányásztak, de ezek elviselhetetlen, elképzelhetetlen munkakörülmények voltak. Ezeknek a bányáknak egyszerűen nem szabadott volna létezniük,” mondja Jermakov.</span>\n<span class=\"para\">Ennek ellenére, a bányászok kézi munkájának kemény körülményei ellenére a Donbászi szénipar aktívan fejlődött a Szovjetunió összeomlásáig. Az 1990-es évek elején, abban a régióban, ahol a szenet a 18. századtól bányászták, a néhány szénbánya nyereségességének problémája élesedni kezdett. Ennek több oka volt: a bányák alacsony modernizáltsági szintje, a bányakészlet elöregedése és a szénrétegek kimerülése. A „szén depresszió” kezdetén Donbász mérete a háború előttihez képest megháromszorozódott. Azonban a bányákból egy év alatt kiemelt víz mennyisége majdnem egyenlő volt azzal, amire a Szovjetuniónak szüksége volt a háború utáni bányák lecsapolásához.</span>\n<span class=\"para\">Még ezekben a körülmények között is sok nem nyereséges bányát továbbra is támogattak Ukrajna függetlensége után, mert a szén fontos szerepet játszott az ország gazdaságában – táplálta a hőerőműveket, és nyersanyagot biztosított a fémipar számára. Ugyanakkor a szénipar munkalehetőségeket biztosított számos ukrán számára, akik közül sokan a szénbányákhoz kötődő városokban éltek.</span>\n<span class=\"para\">2012-ben, két évvel a donbászi háború előtt, Janukovics kormánya a széntermelés növelésére törekedett az országban, ígérve, hogy körülbelül tízmilliárd amerikai dollárt fektet be az „kimerült” iparba. Az Oroszország által Kelet-Ukrajnában kezdeményezett konfliktus drámaian megváltoztatta a helyzetet – a régió elválasztódott az ország fő részétől egy frontvonal által. Ez a probléma nem kerülte el a régió széniparát, és 2014 óta a bányák többsége Ukrajna által nem ellenőrzött Donbász területein maradt. Sokuk ezután elárasztásra került.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mi történik most</strong></span>\n<span class=\"para\">A bányákon áthaladó víz telítődik fémek, szulfátok, higany és más veszélyes vegyi anyagok szennyeződéseivel. Amikor olyan vízforrásokba, mint folyók, tavak és kutak, kerül, alkalmatlanná teszi őket a normál használatra és ivásra. Ha ilyen víz a földre jut, sótalanítja azt, ami talajromlást okoz.</span>\n<span class=\"para\">Jevhen Jakovlev, a Ukrajna Nemzeti Tudományos Akadémiájának hidrogeológusa rendszeresen beszél a középső Donbász megszállt területein a bányák elárasztásának mértékéről. Szerinte 2014 és 2022 között körülbelül 30-40 bányában történt ellenőrizetlen elárasztás, a legtöbbjük a frontvonal közelében található. Azonban Oroszország teljes körű inváziója előtt és után a frontvonal közelében lévő megszállt bányákban nem volt vízszivattyúzás. Donbász esetében, ahol sok ásatás összekapcsolódik átjárókkal, ez mások mellett a szomszédos bányák elárasztását is provokálta az ukrán oldalon, amelyek kiemelték a bányavizet.</span>\n<span class=\"para\">Anasztázia Busovszka, az Ecodia Központ energia szakértője mesél nekem a Zolote bányánál 2018-ban történt vízelárasztásról: „A Zolote bányában a víz szó szerint áttört, de mégis sikerült kiemelni ezt a vizet. A helyi hatóságok foglalkoztak ennek a folyamatnak a beállításával. Természetesen elkezdődött a teljes körű invázió, és ezek a folyamatok leálltak. A víz nyilvánvalóan áttört, és tudjuk a katonai adminisztráció képviselőitől, hogy a bánya elárasztódott.”            A helyzet sötétebb fordulatot vett 2022 óta, amikor az orosz vezetés úgy döntött, hogy a Donbász megszállt területein 115 bányából 101-et bezár. Jakovlev hangsúlyozza, hogy „A bányák száma, amelyek ellenőrizetlen elárasztási üzemmódba kerültek, körülbelül másfél szorosára nőtt. Ha korábban 30-40 bányáról volt szó, most 60 bányáról beszélünk. Csak körülbelül tudunk erről beszélni, mert nincs normális monitoring.”</span>\n<span class=\"para\">A víz és a talaj szennyeződése mellett a bányavíz emelkedése is veszélyes, mert a felszínre érkező víz robbanásveszélyes gázt nyom ki a szénrétegekből. Ez viszont szintén veszélyes, mert helyi földrengéseket okozhat.</span>\n<span class=\"para\">„Földrengések jelennek meg az aktív elárasztás területein. Korábban ezek a földrengés tünetei aktívabbak voltak Donyeck környékén, és 2021 óta kelet felé költöztek – Debalcevo környékére,” mondja Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Jakovlev becslése szerint 2022 óta a gáz aktívan szivárog a lejtős területeken, és ez további fenyegetéseket jelenthet a bányaterületek felett elhelyezkedő települések számára. Donbászban ez akár 60 helyet is érinthet. „Ilyen folyamatokat élőben figyeltünk meg Selidovo (Donyeck régió) közelében 2021 novemberében egy expedíció során. A víz elárasztott Korotcsenko bánya közelében gázkiáramlásokat találtunk a felszínen, valamint kutakat, amelyek szó szerint szénsavas vízzel voltak tele,” mondta.</span>\n<span class=\"para\">A spontán metánkiáramlás közvetlen fenyegetése a most megszállt Donyeck területét fenyegeti, érvel Jakovlev. Érvei alapját régi térképek képezik a Donyecki szénmedencéről, amelyeket az archívumokban talált. Ezeknek a térképeknek a segítségével a szakértők képesek lesznek megközelíteni és modellezni, hol a legmagasabb a gáz felszínre jutásának kockázata a régióban. Ennek ellenére Jakovlev és Jermakov megjegyzik, hogy a megszállt területeken a bányák elárasztásának helyzetéről szóló adatok hiányosak a monitoring hiánya miatt. A szakértők megjegyezték, hogy a tudósok közötti nem hivatalos kapcsolatok Ukrajna és a megszállt területek között továbbra is léteznek.</span>\n<span class=\"para\">Oroszország teljes körű inváziója előtt a ukrán tudósok, az EBESZ, a Humanitárius Párbeszéd Központ és a Vöröskereszt segítségével képesek voltak figyelemmel kísérni a frontvonal közelében lévő bányákat. Azonban miután Oroszország megszerezte a Luhanszki régió többségét, Vuhledar, Avdiivka és Mariinka, az elárasztási zóna kibővült, elvéve a lehetőséget a frontvonalhoz közeli területek helyzetének figyelemmel kísérésére. Ezen kívül 2022 elején Oroszország megvétózta az EBESZ munkáját, elvéve a szervezet lehetőségét a bányák figyelemmel kísérésére.</span>\n<span class=\"para\">„Ahhoz, hogy legyenek adatok, hozzáférés szükséges ezekhez a területekhez. Amíg nincs hozzáférés, nincs monitoring, nem tudjuk felmérni, hogy milyen mértékű a szennyezés ott. Vannak adatok olyan projektekről, amelyeket a teljes körű invázió előtt végeztek. Voltak projektek, amelyek megpróbálták felmérni a szennyezés szintjét. De ez hiányos információ. Amíg nincs hozzáférésünk ezekhez a területekhez, nem tudjuk pontosan, mi van ott, és mit tehetünk ezzel kapcsolatban,” jegyzi meg Busovszka. Ukrajna környezetvédelmi minisztériuma is kijelentette, hogy nincs adatuk a Donbász megszállt részén lévő helyzetről.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Bányászat utáni állapot</strong></span>\n<span class=\"para\">A német Ruhr szénmedence története sok szempontból hasonló Ukrajna Donbászának történetéhez. A 19. században a Ruhr régió ipari és katonai hatalmat biztosított a Német Birodalom számára, ahogyan Donbász tette azt az Orosz Birodalom számára. Később, a második világháború után a Ruhr-medence szénbányászata szintén hozzájárult Nyugat-Németország gazdaságának és iparának újjáéledéséhez, miután az gyakorlatilag teljes pusztuláson ment keresztül. 2018-ban az ország utolsó szénbányáját, a Prosper-Hanielt, bezárták. Ezt megelőzte egy közel 30 éves folyamat, amely a szénipar átalakításáról szólt, amit „bányászat utáni” néven ismernek. Ez több elven alapul: a szénbányászat fokozatos leállítása, új munkahelyek létrehozása a volt szénmunkások számára, és környezetbarát területek kialakítása a volt bányák és bányaterületek helyén. Hasonló átalakulás zajlott Angliában, Franciaországban, Belgiumban és más országokban.</span>\n<span class=\"para\">„Az állam először elvette a bányákat, a szénvállalatokat és más dolgokat. Aztán átadták őket egy különösen létrehozott bányászat utáni vállalatnak. Aztán ezeket az eszközöket, beleértve a földet, értékesítették. Bizonyos előnyöket kaptak érte. És ebből a pénzből bányászat utáni tevékenységeket folytattak. Lépésről lépésre, minden bányát bezártak,” mondja Viktor Jermakov, leírva a folyamatot.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, aki évek óta tanulmányozza a bányászat utáni tapasztalatokat, megjegyzi, hogy nem látja az ukrán kormány érdeklődését az ötlet iránt. Azt mondja, hogy az energiaminisztérium figyelme most inkább az ország energiai biztonságára összpontosít, amely jelentős támadásoknak volt kitéve az orosz hadsereg részéről.</span>\n<span class=\"para\">„Sok ukrán tudóst összegyűjtöttünk Németországban, hogy megmutassuk nekik, mi az a bányászat utáni. Külön brosúrát, monográfiát adtunk ki a bányászat utáni Ukrajnában. Ezt a munkát elvégeztük, de miután visszatértünk Németországból, nem látom az érdeklődést a bányászat utáni iránt. Talán egy idő után rájönnek. Mindenki elutasítja, mindenki azt gondolja, hogy ez egy felesleges pénzkidobás. Nem gondolom, hogy felesleges a jövőbe fektetni a gyermekeidért, a jövő generációk egészségéért,” mondja.</span>\n<span class=\"para\">Jakovlev, aki szintén aktívan támogatja a bányászat utáni ötletet, azonban úgy véli, hogy a klasszikus vízszivattyúzási tapasztalat, amelyet a Ruhrban használtak, már nem lehetséges Ukrajnában. Bár a régiók hasonlóak a bányák számában és területükben, a különbség az, hogy a Donbász helyzete bonyolultabb. Ez a spontán és ellenőrizetlen elárasztás miatt van, amely most a 11. évében van.</span>\n<span class=\"para\">„Helyenként a felszín a talajvíz szintje alá süllyed, ahol egykor volt. És ebben az esetben a Donbász területe fragmentálódni fog. Ez nem lesz hasznos a táj számára. Sóval telített patakok, mélyedések, mocsarak és így tovább lesznek. És ha figyelembe vesszük, hogy a Donbász lakosságának 90%-a városokban él, és 60 település van a bányák felett, a lakhatási körülmények egyszerűen a túlélés szintjén lesznek,” mondja Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Összegzi, hogy ha a szén régiója a következő öt-tizenkét évben ellenőrizetlen elárasztás állapotában marad, akkor a Donbász területének két-harmada lakhatatlanná válik a normális élethez. „Csak korlátozott területeken lesz használható. Lehet, hogy valami erdőgazdálkodás, rekultiváció vagy mezőgazdasági területek. De ezt már most ki kell dolgozni és különböző módokon modellezni. Vagy, ha a pesszimista lehetőséget vesszük figyelembe, amelyben nincs időnk semmire – ez a legegyszerűbb lehetőség, és következményei már most is láthatók,” mondja a szakértő.</span>\n<span class=\"para\">A megkérdezett szakértők és tudósok egyetértenek abban, hogy a kulcsfontosságú kérdések most a bányák elárasztásának monitoringjának hiánya, valamint az ukrán kormány részéről a szén régió jövőjével kapcsolatos bármilyen vízió vagy terv hiánya. „Sajnos nincs vízió arról, mi fog történni a régióval a deokupáció után, és mit kellene tenni ezzel kapcsolatban. Remélem, hogy ezek a területek deokupálódnak, és akkor átalakíthatók lesznek,” mondta Busovszka.</span>\n<span class=\"para\">A most elpusztult Yuzhnodonbaska-3 bánya volt szakszervezeti vezetője, Hryhorij Dotsenko szerint az ukrán energiaminisztériumnak sincs információja arról, hogy az ő vállalatuk helyreállításra kerül-e a háború után: „Beszéltünk a helyettes miniszterrel arról, mi fog történni a háború után, és mi lesz a perspektívánk. Azt mondja: „Nem tudok semmit, nem mondok semmit, ennyi.” Jelenleg ez még mindig zárt téma, senki sem tárgyalja, senki sem gondolkodik azon, mi fog történni ezután. A fókusz mind azon van, hogyan nyerjük meg a háborút,” mondta Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Az ukrán energiaminisztérium megtagadta a nyilatkozatot a szénipar állapotáról és perspektíváiról ebben a cikkben, hivatkozva arra, hogy nem szabad nyilvánosságra hozni olyan információkat, amelyeket Oroszország felhasználhat az energia létesítmények elleni támadások folytatására.</span>\n<span class=\"para\"><strong>„Oroszország mindent ellenőrzött”</strong></span>\n<span class=\"para\">A Yuzhnodonbaska-3 bánya, a Donbász egyik legfiatalabb szénbányája, 2024 szeptemberétől orosz megszállás alatt áll, és jelenleg az orosz csapatok hátsó vonalában található a Donyecki megyében. Most teljesen elpusztult. Dotsenko szerint a vállalat rendkívül ígéretes volt, és legalább még 50 évig folytathatta volna a szénbányászatot. „Tervezték, hogy egy másik bányát építenek a mi területünkön. A szénlelőhelyek Pavlogradig (a Dnyipró régióban) terjedtek. Még mindig lett volna elég munkánk, normális üzemmódban 50 évig. Ráadásul nagyon jó minőségű szenünk volt, alacsony kén tartalmú széngáz. A szenünket az energiatermelésben és a fémiparban használták,” mondja Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\"> Egy bányász arról számolt be, hogy 2022 márciusában, a szomszédos Vuhledar – Volnovakha városában zajló offenzíva során az orosz hadsereg elpusztította azokat az áramellátó alállomásokat, amelyek energiát biztosítottak a Yuzhnodonbaska-3 bányának és a környező bányáknak. Ennek következtében a bányavíz szintje a területen gyorsan emelkedni kezdett, elárasztva egykor ígéretes ásatásokat, és hordozva a fent említett környezeti kockázatokat. Megjegyezte, hogy ez különösen igaz a metán felszínre jutásának kockázatára.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko meg van győződve arról, hogy az orosz hadsereg szándékosan hajtotta végre ezeket a támadásokat. Céljuk, véli, az volt, hogy dehumanizálják Vuhledart. „A támadások valószínűleg Vuhledar megbénítására irányultak. Nos, plusz a bánya, amely munkát biztosított. Általában, apránként kiüldözték az embereket a városból,” jegyzi meg.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, aki korábban az ukrán delegáció vezetője volt az Oroszországgal folytatott környezetvédelmi tárgyalási csoportban, összegzi, hogy az agresszor állam már a teljes körű invázió előtt is akadályozta a bányák elárasztásának problémájára vonatkozó bármilyen megoldást. Szerinte az Orosz Föderáció képviselői „még csak hallani sem akarták”, hogy a régió bányáinak elárasztása ellenőrizetlen, azt állítva, hogy a bányák bezárásának munkáját „megfelelően” végezték el.</span>\n<span class=\"para\">„Kérdéseket tettünk fel nekik, és kértük, hogy nyújtsanak információt a környezetvédelmi biztonsági intézkedésekről a bezárt bányákkal kapcsolatban. Pontosan a tervezési döntésekről volt szó, és Oroszország volt felelős azok kidolgozásáért. Oroszország megtagadta az adatok megadását, és ezért végül ez a tárgyalási csoport megszűnt, és többé nem kommunikáltunk e tekintetben,” hangsúlyozza a tudós.</span>\n<span class=\"para\">Szerinte Oroszország „minden mozgást és szót” ellenőrzött a tárgyalási csoport képviselői, beleértve a kvázi köztársaságok oldaláról érkezőket is, akiket egyetértés nélkül vezettek be a tárgyalásokba.</span>\n<span class=\"para\">„Oroszország mindent ellenőrzött, és még akkor is, amikor csak szakértők maradtak a tárgyalásokon, láttam, hogy az oldal mind egy szobában van. Ha a szakértőink online voltak, mindegyik a saját munkahelyén, a „Donyecki Népköztársaság” úgynevezett „állambiztonsági minisztériuma” egy szobába „vitte” őket, amely ellenőrizte minden mozgásukat, és nemcsak a beszélgetést. A hangulat barátságtalan, negatív volt, és még az orosz oldal szakértői között is a legtöbb ismerősöm volt, akikkel Donyeckben dolgoztam, amikor a bányákat bezárták a háború kezdete előtt 2013-ban. Ennek ellenére megtiltották számukra, hogy bármilyen szakmai beszélgetést folytassanak, bármilyen szakmai információt nyújtsanak – mindent ellenőriztek, és mindent Oroszország irányított,” summázza a tudós.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, a „Védelmi Jog” Alapítvány szakértője, amely a Donbász bányák elárasztásának témáját tanulmányozza, hangsúlyozza, hogy a bányák elárasztásának problémája transznacionális, és közvetlenül fenyeget két orosz régiót és az Azovi-tengert.</span>\n<span class=\"para\">„Kelet-Ukrajna hidrográfiai sajátossága, hogy gyakorlatilag minden kezeltlen bányavíz, amely nyílt területekre, árokba, tározókba és a Siversky Donets medencéjének folyóiba jut, közvetlenül a Siversky Donetsbe, a régió fő folyami artériájába folyik. Ezután a szennyezett víz a Belgorodi és Rostovi régiók déli részén keresztül az Orosz Föderáció Don folyójába, onnan pedig az Azovi-tengerbe jut. A szennyezés „határokon átnyúló” jellegű,” mondja.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> ukrán újságíró és producer. A Liga.net hírportál hírszerkesztőjeként és Ukrajna közszolgálati műsorszolgáltatójánál, a Suspilnénél dolgozott. Továbbá együttműködött a <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> és a dán közszolgálati műsorszolgáltatóval.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tuttavia, questo non è stato sempre il caso. Nel 2012, il governo dell'ex presidente fuggitivo Viktor Yanukovych dichiarò nei suoi piani strategici energetici decennali di aumentare la produzione di carbone per ridurre la dipendenza da \"portatori di energia importati\" - in particolare dal gas russo. Il destino di quei piani cambiò drammaticamente nel 2014 con l'aggressione ibrida della Russia nel Donbas, la più grande regione carbonifera d'Europa e chiave per il settore energetico dell'Ucraina all'epoca. La maggior parte delle miniere di carbone della regione cadde nelle mani delle forze controllate dalla Russia delle autoproclamate \"Repubbliche Popolari di Donetsk e Luhansk\" - innescando una crisi nell'industria energetica ucraina dipendente dal carbone. Per la prima volta dalla indipendenza, lo stato si trovò dipendente dalle importazioni di tutti i tipi di risorse energetiche.</span>\n<span class=\"para\">Tuttavia, nonostante la situazione di crisi permanente nel settore energetico, dal 2014 ci sono stati altri problemi importanti come l'allagamento incontrollato delle miniere. Questo ha causato \"terremoti\" locali, rilasci di gas in superficie e l'inquinamento delle fonti d'acqua nel Donbas. Nel 2022 la situazione divenne ancora più drammatica, quando i capi delle quasi-repubbliche controllate dalla Russia chiesero a Vladimir Putin di chiudere la maggior parte delle miniere nella parte occupata del Donbas, mettendo a rischio l'importanza globale della regione per il futuro. Una delle più grandi regioni industriali del mondo, distrutta dalla guerra per 11 anni, è ora a serio rischio di diventare \"due terzi inabitabile\" a causa dell'allagamento massiccio incontrollato delle miniere secondo un rapporto recente<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Eco del passato</strong></span>\n<span class=\"para\">Durante la Seconda Guerra Mondiale, il Donbas fu sotto occupazione nazista tra il 1941 e il 1943. Questo periodo fu sufficiente affinché tutti i giacimenti di carbone della regione venissero allagati. Per l'Unione Sovietica, il carbone era il \"pane dell'industria\" in uno stato di guerra, e ricostruire le miniere della regione divenne un obiettivo chiave per Mosca dopo la sua liberazione. Circa 50.000 persone furono inviate a lavorare per drenare le miniere. I primi successi si videro solo due anni dopo, quando le prime 69 miniere furono ripristinate. Allo stesso tempo, l'80% di tutti i tunnel minerari subì una nuova ispezione e rinforzo.</span>\n<span class=\"para\">Tuttavia, le condizioni di lavoro per le persone nelle miniere erano insopportabilmente dure, afferma Viktor Yermakov, dottore in scienze tecniche ed esperto delle miniere del Donbas. \"Le miniere della regione centrale del Donbas non avevano diritto di esistere nemmeno subito dopo che la regione fu ricostruita dopo la Seconda Guerra Mondiale. Nel 1943 iniziarono a essere drenate e lì si estraeva carbone, ma queste erano condizioni di lavoro insopportabili, impensabili. Queste miniere semplicemente non avrebbero dovuto esistere,\" dice Yermakov.</span>\n<span class=\"para\">Tuttavia, nonostante le dure condizioni del lavoro manuale dei minatori, l'industria del carbone nel Donbas si sviluppò attivamente fino al crollo dell'Unione Sovietica. Nei primi anni '90, nella regione dove il carbone era stato estratto fin dal XVIII secolo, il problema dell'improduttività di alcune miniere iniziò a crescere in modo acuto. Ci furono diverse ragioni per questo: il basso livello di modernizzazione nelle miniere, l'invecchiamento del parco minerario e l'esaurimento dei giacimenti di carbone. All'inizio della \"depressione del carbone\" il Donbas triplicò in dimensioni rispetto a prima della guerra. Tuttavia, la quantità di acqua che veniva pompata fuori dalle miniere in un anno era quasi pari a quella necessaria all'Unione Sovietica per drenare le miniere dopo la guerra.</span>\n<span class=\"para\">Anche in queste condizioni, molte miniere non redditizie continuarono a essere sovvenzionate dopo l'indipendenza ucraina, perché il carbone giocava un ruolo importante nell'economia del paese - alimentava le centrali termiche e forniva anche materie prime per la metallurgia. Allo stesso tempo, l'industria del carbone forniva posti di lavoro a centinaia di migliaia di ucraini, molti dei quali vivevano in città legate alle miniere di carbone.</span>\n<span class=\"para\">Nel 2012, due anni prima della guerra nel Donbas, il governo di Yanukovych mirava ad aumentare la produzione di carbone nel paese, promettendo di investire circa dieci miliardi di dollari nell'industria \"esausta\". Il conflitto iniziato dalla Russia nell'Ucraina orientale cambiò drammaticamente la situazione - la regione divenne separata dalla parte principale del paese da una linea del fronte. Questo problema non risparmiò l'industria del carbone della regione e dal 2014 la maggior parte delle miniere è rimasta nei territori del Donbas non controllati dall'Ucraina. Molte di esse iniziarono successivamente a essere allagate.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cosa sta succedendo ora</strong></span>\n<span class=\"para\">L'acqua che passa attraverso le miniere si satura di impurità di metalli, solfati, mercurio e altri composti chimici pericolosi. Quando entra in fonti d'acqua come fiumi, laghi e pozzi, le rende inadatte per l'uso normale e per bere. Se tale acqua raggiunge il suolo, lo salinizza, causando la degradazione del terreno.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Yakovlev, un idrogeologo dell'Accademia Nazionale delle Scienze dell'Ucraina, parla regolarmente della portata dell'allagamento delle miniere nei territori occupati del Donbas centrale. Secondo lui, dal 2014 al 2022, si sono verificati allagamenti incontrollati in circa 30-40 miniere, la maggior parte delle quali adiacenti alla linea del fronte. Eppure, prima e dopo l'invasione su larga scala della Russia, non ci sono stati pompaggi d'acqua nelle miniere occupate vicino alla linea del fronte. Nel caso del Donbas, dove molte miniere sono collegate da passaggi, questo ha provocato, tra le altre cose, l'allagamento delle miniere adiacenti sul lato ucraino, che hanno pompato fuori l'acqua mineraria.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bushovska, un'esperta energetica del Centro Ecodia, mi parla dell'allagamento che si è verificato vicino alla miniera di Zolote nella regione di Luhansk nel 2018: \"Nella miniera di Zolote, l'acqua è letteralmente esplosa, ma sono comunque riusciti a pompare fuori quest'acqua. Le autorità locali si sono occupate di impostare questo processo. Ovviamente, è iniziata l'invasione su larga scala e questi processi si sono fermati. L'acqua è ovviamente esplosa e sappiamo dai rappresentanti dell'amministrazione militare che la miniera è diventata allagata.\"            La situazione è peggiorata dal 2022, quando la leadership russa decise di chiudere 101 delle 115 miniere nei territori occupati del Donbas. Yakovlev sottolinea che \"Il numero di miniere che sono passate in modalità di allagamento incontrollato è aumentato di circa una volta e mezza. Se prima erano 30-40 miniere, ora parliamo di 60 miniere. Possiamo parlare di questo solo approssimativamente, perché non c'è un monitoraggio normale.\"</span>\n<span class=\"para\">Oltre alla contaminazione dell'acqua e dei suoli, l'innalzamento delle acque minerarie è anche pericoloso perché l'acqua che arriva in superficie spinge il gas esplosivo fuori dai giacimenti di carbone. Questo, a sua volta, è anche pericoloso perché può innescare terremoti localizzati.</span>\n<span class=\"para\">\"I terremoti stanno apparendo nelle aree di allagamento attivo. In precedenza, questi sintomi sismici erano più attivi attorno a Donetsk, e dal 2021 si sono spostati verso est - nell'area di Debaltsevo,\" dice Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Secondo le stime di Yakovlev, dal 2022 il gas è stato attivamente rilasciato in luoghi di rilievo abbassato, e questo potrebbe rappresentare minacce aggiuntive per gli insediamenti che si trovano sopra i campi minerari. Nel Donbas, questo potrebbe influenzare fino a 60 luoghi. \"Abbiamo osservato tali processi dal vivo vicino a Selidovo (regione di Donetsk) nel novembre 2021 durante un'espedizione. Nell'area vicina alla miniera allagata di Korotchenko, abbiamo trovato uscite di gas in superficie, così come pozzi con acqua letteralmente carbonata,\" ha detto.</span>\n<span class=\"para\">La minaccia immediata di rilasci spontanei di metano in superficie minaccia ora l'area occupata di Donetsk, sostiene Yakovlev. Basa anche le sue argomentazioni su vecchie mappe del bacino carbonifero di Donetsk che è riuscito a trovare negli archivi. Con l'aiuto di queste mappe, gli esperti saranno in grado di approssimare e modellare dove il rischio di fuga di gas in superficie nella regione è più alto. Tuttavia, Yakovlev e Yermakov notano che i dati sulla situazione con l'allagamento delle miniere nei territori occupati sono insufficienti a causa della mancanza di monitoraggio. Gli esperti hanno notato che i contatti non ufficiali tra scienziati dell'Ucraina e dei territori occupati avvengono ancora.</span>\n<span class=\"para\">Prima dell'invasione su larga scala della Russia nel Donbas, gli scienziati ucraini, insieme all'OSCE, al Centro per il Dialogo Umanitario e alla Croce Rossa, erano riusciti a monitorare le miniere vicino alla linea del fronte. Tuttavia, dopo che la Russia ha sequestrato la maggior parte della regione di Luhansk, Vuhledar, Avdiivka e Mariinka, la zona di allagamento si è espansa, portando via l'opportunità di monitorare la situazione nelle aree vicine alla linea del fronte. Inoltre, all'inizio del 2022, la Russia ha posto il veto al lavoro dell'OSCE, privando l'organizzazione della capacità di monitorare le miniere.</span>\n<span class=\"para\">\"Per avere alcuni dati è necessario avere accesso a questi territori. Finché non c'è accesso, nessun monitoraggio, non possiamo valutare quale sia il grado di inquinamento lì. Ci sono dati da progetti che sono stati condotti prima dell'invasione su larga scala. Ci sono stati progetti che hanno cercato di valutare il livello di contaminazione. Ma sono informazioni incomplete. Finché non abbiamo accesso a quei territori, non sappiamo esattamente cosa c'è e cosa possiamo fare al riguardo,\" osserva Bushovska. Anche il ministero dell'ambiente ucraino ha dichiarato di non avere dati sulla situazione nella parte occupata del Donbas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-miniera</strong></span>\n<span class=\"para\">La storia del bacino carbonifero tedesco della Ruhr è in molti modi simile alla storia del Donbas ucraino. Nel XIX secolo, la regione della Ruhr forniva potere industriale e militare per l'Impero tedesco, proprio come il Donbas faceva per l'Impero russo. Successivamente, dopo la Seconda Guerra Mondiale, l'estrazione del carbone nel Bacino della Ruhr contribuì anche alla rinascita dell'economia e dell'industria della Germania Ovest dopo quella che equivaleva a una distruzione totale. Nel 2018, l'ultima miniera di carbone del paese, Prosper-Haniel, fu chiusa. Questo fu preceduto da un processo di quasi 30 anni di trasformazione dell'industria del carbone attraverso quello che viene chiamato \"post-miniera\". Questo si basa su diversi principi: eliminazione dell'estrazione del carbone, creazione di nuovi posti di lavoro per i lavoratori del carbone, e creazione di aree ecologicamente sicure sul sito di ex miniere e campi minerari. Una trasformazione simile è avvenuta in Inghilterra, Francia, Belgio e altri paesi.</span>\n<span class=\"para\">\"Lo stato ha preso le miniere, le aziende carbonifere e altre cose all'inizio. E poi le ha trasferite a un'impresa post-miniera appositamente creata. E poi hanno smaltito questi beni, comprese le terre. Hanno ricevuto determinati benefici per questo. E con questi soldi hanno condotto attività post-miniere. Passo dopo passo, ogni miniera è stata chiusa,\" dice Victor Yermakov, descrivendo il processo.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, che ha studiato l'esperienza del post-miniera per anni, nota che non vede l'interesse del governo ucraino nell'idea. Dice che l'attenzione del ministero dell'energia è ora più focalizzata sulla sicurezza energetica del paese, che ha subito attacchi significativi da parte dell'esercito russo.</span>\n<span class=\"para\">\"Abbiamo riunito molti scienziati ucraini in Germania per mostrare loro cos'è il post-miniera. Abbiamo pubblicato un opuscolo speciale, una monografia sul post-miniera in Ucraina. Abbiamo fatto questo lavoro, ma dopo essere tornato dalla Germania, non vedo alcun interesse nel post-miniera. Forse se ne renderanno conto dopo un po'. Tutti lo respingono, tutti pensano che sia uno spreco di denaro inutile. Non penso sia inutile investire nel futuro dei propri figli, nella salute delle generazioni future,\" dice.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlev, anche lui un sostenitore attivo dell'idea del post-miniera, crede tuttavia che l'esperienza classica di pompaggio dell'acqua utilizzata nella Ruhr tedesca non sia più possibile in Ucraina. Anche se le regioni sono simili sia nel numero di miniere che nell'area, la differenza è che la situazione nel Donbas è più complicata. Questo è dovuto all'allagamento spontaneo e incontrollato, che è ora nel suo undicesimo anno.</span>\n<span class=\"para\">\"In alcuni luoghi, la superficie affonderà sotto la profondità a cui i livelli delle acque sotterranee erano un tempo. E il territorio del Donbas sarà frammentato in questo caso. Non sarà utile per il paesaggio. Sarà una massa di corsi d'acqua salini, avvallamenti, paludi e così via. E se consideriamo che il 90% della popolazione del Donbas vive in città, e ci sono 60 insediamenti sopra le miniere, le condizioni di vita saranno semplicemente a livello di sopravvivenza,\" dice Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Conclude che se la regione carbonifera rimane in uno stato di allagamento incontrollato nei prossimi cinque-dodici anni, allora due terzi del territorio del Donbas diventeranno inabitabili per una vita normale. \"Sarà utilizzabile in aree limitate. Potrebbe essere qualcosa come foreste, bonifiche o aree agrarie. Ma questo già ora deve essere elaborato e modellato in modi diversi. Oppure, se consideriamo l'opzione pessimistica, in cui non abbiamo tempo per fare nulla - questa è l'opzione più semplice e le sue conseguenze sono già visibili ora,\" afferma l'esperto.</span>\n<span class=\"para\">Gli esperti e gli scienziati intervistati sono unanimi nella loro opinione che le questioni chiave ora sono la mancanza di monitoraggio dell'allagamento delle miniere e la mancanza di qualsiasi visione o piano da parte del governo ucraino su cosa accadrà alla regione carbonifera dopo la de-occupazione. \"Sfortunatamente, non c'è visione su cosa accadrà alla regione dopo la de-occupazione, e cosa fare al riguardo. Spero che questi territori vengano de-occupati e poi possano essere trasformati,\" ha detto Bushovska.</span>\n<span class=\"para\">Secondo l'ex capo del sindacato dei lavoratori della miniera ora distrutta Yuzhnodonbaska-3, Hryhoriy Dotsenko, il ministero dell'energia ucraino non ha nemmeno informazioni su se la loro impresa sarà ripristinata dopo la guerra: \"Abbiamo parlato con il vice ministro su cosa accadrà dopo la guerra e quale sarà la nostra prospettiva. Lui dice \"Non so nulla, non dirò nulla, è così.\" Al momento è ancora un argomento chiuso, nessuno ne discute, nessuno sta pensando a cosa accadrà dopo. L'attenzione è tutta su come vincere la guerra,\" ha detto Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Il ministero dell'energia ucraino ha rifiutato di commentare lo stato dell'industria del carbone e le sue prospettive per questo articolo, citando la necessità di non divulgare informazioni che potrebbero essere utilizzate dalla Russia per continuare i suoi attacchi alle strutture energetiche.</span>\n<span class=\"para\"><strong>\"La Russia controllava tutto\"</strong></span>\n<span class=\"para\">La miniera Yuzhnodonbaska-3, una delle miniere di carbone più giovani del Donbas, è stata sotto occupazione russa da settembre 2024 e attualmente si trova nel retro delle truppe russe nell'Oblast di Donetsk. È ora completamente distrutta. Secondo Dotsenko, l'impresa era estremamente promettente e avrebbe potuto continuare le operazioni di estrazione del carbone per almeno altri 50 anni. \"C'erano piani per costruire un'altra miniera nella nostra area. Gli strati di giacimenti di carbone raggiungevano Pavlograd (nella regione di Dnipro). Avremmo avuto ancora abbastanza lavoro, in un normale regime per 50 anni. Inoltre, avevamo carbone di ottima qualità, gas di carbone con basso contenuto di zolfo. E il nostro carbone veniva utilizzato per l'ingegneria energetica e la metallurgia,\" dice Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Un minatore ha riferito che a marzo 2022, durante un'offensiva nella città vicina di Vuhledar - Volnovakha - l'esercito russo distrusse le sottostazioni elettriche che fornivano energia alla miniera Yuzhnodonbaska-3 e ad altre miniere intorno ad essa. Di conseguenza, il livello dell'acqua mineraria nell'area iniziò a salire rapidamente, allagando scavi un tempo promettenti e portando i rischi ambientali sopra menzionati. Ha notato che specificamente questo è vero riguardo al rischio di fuga di metano in superficie.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko è convinto che l'esercito russo abbia effettuato questi attacchi deliberatamente. Il loro obiettivo, crede, era disumanizzare Vuhledar. \"Gli attacchi erano molto probabilmente per disabilitare Vuhledar. Bene, più la miniera che forniva lavoro. In generale, poco a poco hanno cacciato le persone dalla città,\" osserva.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, che era il capo della delegazione ucraina nel gruppo di negoziazione ambientale con la Russia, riassume che lo stato aggressore aveva ostacolato qualsiasi soluzione al problema dell'allagamento delle miniere anche prima dell'invasione su larga scala. Secondo lui, i rappresentanti della Federazione Russa \"non volevano nemmeno sentire\" che il processo di allagamento delle miniere della regione era incontrollato, sostenendo di aver fatto il lavoro di chiusura delle miniere \"correttamente\".</span>\n<span class=\"para\">\"Abbiamo posto loro domande e chiesto di fornire informazioni sulle misure di sicurezza ambientale riguardanti quelle miniere che stavano chiudendo. Si trattava precisamente di decisioni progettuali, ed era la Russia a essere responsabile per il loro sviluppo. La Russia si è rifiutata di fornire questi dati, e quindi, alla fine, questo gruppo di negoziazione ha cessato di esistere, e non abbiamo più comunicato in questo senso,\" sottolinea lo scienziato.</span>\n<span class=\"para\">Secondo lui, la Russia controllava \"ogni movimento e parola\" dei suoi rappresentanti del sottogruppo di negoziazione, compresi quelli delle quasi-repubbliche, che ha introdotto nei negoziati senza accordo.</span>\n<span class=\"para\">\"La Russia controllava tutto, e anche quando rimanevano solo specialisti con esperti ai colloqui, ho visto che quel lato era tutto in una stanza. Se i nostri esperti erano online, ciascuno al proprio posto di lavoro, venivano \"presi\" dal cosiddetto \"ministero della sicurezza statale della Repubblica Popolare di Donetsk\" in una stanza che controllava ogni loro movimento, e non solo la conversazione. L'atmosfera era ostile, negativa e anche tra gli esperti dalla parte russa c'erano la maggior parte dei miei conoscenti con cui avevo lavorato a Donetsk quando le miniere furono chiuse prima che iniziasse la guerra nel 2013. Tuttavia, era loro vietato avere conversazioni professionali, fornire informazioni professionali - tutto veniva controllato ed era tutto guidato dalla Russia,\" riassume lo scienziato.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, un'esperta della Fondazione \"Diritto alla Difesa\", che studia il tema dell'allagamento delle miniere nel Donbas, sottolinea che il problema dell'allagamento delle miniere è transnazionale e minaccia direttamente due regioni della Russia e il Mar d'Azov.</span>\n<span class=\"para\">\"La peculiarità idrografica dell'Ucraina orientale è che praticamente tutta l'acqua mineraria non trattata, entrando in aree aperte, canaloni, bacini e fiumi del Bacino del Siversky Donets, scorre poi direttamente nel Siversky Donets stesso, la principale arteria fluviale della regione. Poi l'acqua inquinata scorre attraverso il sud delle regioni di Belgorod e Rostov della Federazione Russa nel fiume Don, e da lì nel Mar d'Azov. L'inquinamento ha un carattere \"transfrontaliero\",\" dice.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> è un giornalista e produttore ucraino. Ha lavorato come redattore di notizie per Liga.net e per l'emittente pubblica ucraina Suspilne. Ha anche collaborato come fixer con <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> e la Danmarks Radio.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Maar dit was niet altijd het geval. Terug in 2012 verklaarde de regering van de nu voortvluchtige voormalige president Viktor Yanukovych in zijn tienjarige energie strategie plannen om de kolenproductie te verhogen om de afhankelijkheid van “geïmporteerde energiebronnen” – in het bijzonder Russisch gas – te verminderen. Het lot van die plannen veranderde dramatisch in 2014 met de hybride agressie van Rusland in Donbas, de grootste kolenregio in Europa en destijds cruciaal voor de Oekraïense energiesector. De meeste kolenmijnen in de regio vielen in handen van door Rusland gecontroleerde strijdkrachten van de zelfverklaarde “Volksrepublieken Donetsk en Luhansk” – wat een crisis in de op kolen gebaseerde energie-industrie van Oekraïne veroorzaakte. Voor het eerst sinds de onafhankelijkheid bevond de staat zich afhankelijk van de import van alle soorten energiebronnen.</span>\n<span class=\"para\">Toch, ondanks de permanente crisis in de energiesector, zijn er sinds 2014 andere belangrijke kwesties ontstaan, zoals de ongecontroleerde overstromingen van mijnen. Dit heeft geleid tot lokale “aardbevingen”, gasontsnappingen naar de oppervlakte en de vervuiling van de waterbronnen in Donbas. In 2022 werd de situatie nog dramatischer, toen de leiders van de door Rusland gecontroleerde quasi-republieken Vladimir Poetin vroegen om de meeste mijnen in het bezette deel van Donbas te sluiten, wat de wereldwijde betekenis van de regio in de toekomst in gevaar bracht. Een van de grootste voormalige industriële regio's ter wereld, al 11 jaar door oorlog verwoest, loopt nu een ernstig risico om “twee derde onbewoonbaar” te worden door ongecontroleerde massale mijnoverstromingen volgens een recent rapport<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Echo's uit het verleden</strong></span>\n<span class=\"para\">Tijdens de Tweede Wereldoorlog was Donbas tussen 1941 en 1943 onder Nazi-bezetting. Deze periode was voldoende voor alle kolenvoorraden van de regio om te worden overstroomd. Voor de Sovjetunie was kolen het “brood van de industrie” in een staat van oorlog, en het herbouwen van de mijnen in de regio werd een belangrijk doel voor Moskou na de bevrijding. Ongeveer 50.000 mensen werden gestuurd om de mijnen te ontwateren. De eerste successen werden al na twee jaar gezien, toen de eerste 69 mijnen werden hersteld. Tegelijkertijd onderging 80 procent van alle mijnen tunnels een herinspectie en versterking.</span>\n<span class=\"para\">Toch waren de arbeidsomstandigheden voor mensen in de mijnen onverdraaglijk zwaar, zegt Viktor Yermakov, een doctor in de technische wetenschappen en een expert op het gebied van de mijnen van Donbas. “De mijnen van de centrale regio van Donbas hadden geen recht op leven, zelfs niet onmiddellijk nadat de regio was herbouwd na de Tweede Wereldoorlog. In 1943 begonnen ze te worden leeggepompt en werd daar kolen gewonnen, maar dit waren onverdraaglijke, ondenkbare arbeidsomstandigheden. Deze mijnen hadden gewoon niet moeten bestaan,” zegt Yermakov.</span>\n<span class=\"para\">Desondanks, ondanks de zware omstandigheden van het handmatige werk van mijnwerkers, ontwikkelde de kolenindustrie in Donbas zich actief tot de ineenstorting van de Sovjetunie. In de vroege jaren '90, in de regio waar sinds de 18e eeuw kolen werden gewonnen, begon het probleem van de onrendabiliteit van sommige kolenmijnen acuut te groeien. Er waren verschillende redenen voor: het lage niveau van modernisering in de mijnen, de veroudering van het mijnenbestand en de uitputting van de kolenlagen. Aan het begin van de “kolencrisis” verdrievoudigde Donbas in omvang vergeleken met voor de oorlog. De hoeveelheid water die in een jaar uit de mijnen werd gepompt, was echter bijna gelijk aan wat de Sovjetunie nodig had om de mijnen na de oorlog te ontwateren.</span>\n<span class=\"para\">Zelfs onder deze omstandigheden bleven veel onrendabele mijnen na de Oekraïense onafhankelijkheid gesubsidieerd, omdat kolen een belangrijke rol speelden in de economie van het land – het voedde thermische energiecentrales en zorgde ook voor grondstoffen voor de metallurgie. Tegelijkertijd bood de kolenindustrie werk aan honderden duizenden Oekraïners, van wie velen in steden woonden die verbonden waren met de kolenmijnen.</span>\n<span class=\"para\">In 2012, twee jaar voor de oorlog in Donbas, had de regering van Yanukovych als doel de kolenproductie in het land te verhogen, met de belofte ongeveer tien miljard Amerikaanse dollars in de “uitgeputte” industrie te investeren. Het door Rusland geïnitieerde conflict in het oosten van Oekraïne veranderde de situatie dramatisch – de regio werd gescheiden van het hoofddeel van het land door een frontlinie. Dit probleem ging ook niet aan de kolenindustrie van de regio voorbij en sinds 2014 zijn de meeste mijnen in de gebieden van Donbas die niet door Oekraïne worden gecontroleerd gebleven. Velen van hen begonnen vervolgens te overstromen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Wat er nu gebeurt</strong></span>\n<span class=\"para\">Het water dat door de mijnen stroomt, verzadigt zich met onzuiverheden van metalen, sulfaten, kwik en andere gevaarlijke chemische verbindingen. Wanneer het in waterbronnen zoals rivieren, meren en putten komt, maakt het deze ongeschikt voor normaal gebruik en drinkwater. Als dergelijk water de grond bereikt, verzeilt het deze, wat leidt tot bodemdegradatie.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Yakovlev, een hydrogeoloog van de Nationale Academie van Wetenschappen van Oekraïne, spreekt regelmatig over de omvang van de overstromingen van mijnen in de bezette gebieden van centraal Donbas. Volgens hem vond er van 2014 tot 2022 ongecontroleerde overstroming plaats in ongeveer 30 tot 40 mijnen, de meeste daarvan grenzend aan de frontlinie. Toch was er voor en na de grootschalige invasie van Rusland geen waterpompen in de bezette mijnen nabij de frontlinie. In het geval van Donbas, waar veel mijnen met elkaar verbonden zijn door doorgangen, heeft dit onder andere geleid tot de overstroming van aangrenzende mijnen aan de Oekraïense kant, die mijnwater hebben gepompt.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bushovska, een energie-expert van het Ecodia Center, vertelt me over de wateroverlast die in 2018 nabij de Zolote-mijn in de regio Luhansk plaatsvond: “In de Zolote-mijn brak het water letterlijk door, maar ze slaagden er nog steeds in om dit water weg te pompen. De lokale autoriteiten waren bezig met het opzetten van dit proces. Natuurlijk begon de grootschalige invasie en stopten deze processen. Het water brak duidelijk door en we weten van vertegenwoordigers van de militaire administratie dat de mijn overstroomd raakte.”            De situatie is sinds 2022 ernstiger geworden, toen de Russische leiding besloot om 101 van de 115 mijnen in de bezette gebieden van Donbas te sluiten. Yakovlev benadrukt dat “het aantal mijnen dat in een ongecontroleerde overstromingsmodus is gegaan, met ongeveer anderhalf keer is toegenomen. Als het voorheen 30 tot 40 mijnen waren, dan hebben we het nu over 60 mijnen. We kunnen hier alleen ongeveer over spreken, omdat er geen normale monitoring is.”</span>\n<span class=\"para\">Naast de vervuiling van water en bodems is de stijging van het mijnwater ook gevaarlijk omdat het water dat naar de oppervlakte komt, explosief gas uit de kolenlagen duwt. Dit is op zijn beurt ook gevaarlijk omdat het lokale aardbevingen kan veroorzaken.</span>\n<span class=\"para\">“Aardbevingen verschijnen in gebieden van actieve overstromingen. Voorheen waren deze aardbevingssymptomen actiever rond Donetsk, en sinds 2021 zijn ze naar het oosten verhuisd – naar het gebied van Debaltsevo,” zegt Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Volgens de schattingen van Yakovlev ontsnapt sinds 2022 gas actief in plaatsen met verlaagd reliëf, en dit kan extra bedreigingen vormen voor nederzettingen die zich boven de mijnvelden bevinden. In Donbas kan dit tot 60 plaatsen beïnvloeden. “We observeerden dergelijke processen live nabij Selidovo (regio Donetsk) in november 2021 tijdens een expeditie. In het gebied dicht bij de overstroomde Korotchenko-mijn vonden we gasuitlaten op de oppervlakte, evenals putten met letterlijk koolzuurhoudend water,” zei hij.</span>\n<span class=\"para\">De directe dreiging van spontane methaanontsnappingen naar de oppervlakte bedreigt het nu bezette gebied van Donetsk, betoogt Yakovlev. Hij baseert zijn argumenten ook op oude kaarten van het Donetsk-kolenbekken die hij in de archieven heeft kunnen vinden. Met behulp van deze kaarten kunnen experts schatten en modelleren waar het risico van gasontsnapping naar de oppervlakte in de regio het hoogst is. Desondanks merken Yakovlev en Yermakov op dat gegevens over de situatie met mijnoverstromingen in de bezette gebieden onvoldoende zijn vanwege het gebrek aan monitoring. De experts merkten op dat er nog steeds informele contacten zijn tussen wetenschappers uit Oekraïne en de bezette gebieden.</span>\n<span class=\"para\">Voor de grootschalige invasie van Rusland in Donbas, slaagden Oekraïense wetenschappers, samen met de OVSE, het Centrum voor Humanitaire Dialoog en het Rode Kruis, erin om mijnen nabij de frontlinie te monitoren. Echter, nadat Rusland het grootste deel van de regio Luhansk, Vuhledar, Avdiivka en Mariinka in beslag nam, breidde de overstromingszone zich uit, waardoor de mogelijkheid om de situatie in gebieden dicht bij de frontlinie te monitoren verloren ging. Bovendien heeft Rusland begin 2022 het werk van de OVSE vetorecht gegeven, waardoor de organisatie de mogelijkheid om de mijnen te monitoren werd ontnomen.</span>\n<span class=\"para\">“Om enige gegevens te hebben, moet je toegang hebben tot deze gebieden. Zolang er geen toegang is, geen monitoring, kunnen we niet beoordelen wat de mate van vervuiling daar is. Er zijn gegevens van projecten die vóór de grootschalige invasie zijn uitgevoerd. Er waren projecten die probeerden het niveau van vervuiling te beoordelen. Maar het is onvolledige informatie. Zolang we geen toegang hebben tot die gebieden, weten we niet precies wat daar is en wat we eraan kunnen doen,” merkt Bushovska op. Het Oekraïense ministerie van Milieu verklaarde ook dat het geen gegevens heeft over de situatie in het bezette deel van Donbas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Na de mijnbouw</strong></span>\n<span class=\"para\">De geschiedenis van het Duitse Ruhr-kolenbekken is in veel opzichten vergelijkbaar met de geschiedenis van het Donbas in Oekraïne. In de 19e eeuw zorgde de Ruhr-regio voor industriële en militaire kracht voor het Duitse Rijk, net zoals Donbas dat deed voor het Russische Rijk. Later, na de Tweede Wereldoorlog, droeg de kolenwinning in het Ruhrgebied ook bij aan de heropleving van de economie en industrie van West-Duitsland na wat in feite totale vernietiging was. In 2018 werd de laatste kolenmijn van het land, Prosper-Haniel, gesloten. Hieraan ging een proces van bijna 30 jaar vooraf van de transformatie van de kolenindustrie door wat “na-mijnbouw” wordt genoemd. Dit is gebaseerd op verschillende principes: het afbouwen van de kolenwinning, het creëren van nieuwe banen voor voormalige kolenarbeiders en het creëren van milieuvriendelijke gebieden op de plaats van voormalige mijnen en mijnvelden. Een soortgelijke transformatie heeft plaatsgevonden in Engeland, Frankrijk, België en andere landen.</span>\n<span class=\"para\">“De staat nam eerst de mijnen, kolenbedrijven en andere zaken weg. En daarna gaven ze ze over aan een speciaal opgericht na-mijnbouwbedrijf. En toen disposeerden ze deze activa, inclusief de grond. Ze ontvingen bepaalde voordelen hiervoor. En voor dit geld voerden ze na-mijnbouwactiviteiten uit. Stap voor stap werd elke mijn gesloten,” zegt Victor Yermakov, die het proces beschrijft.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, die jarenlang de ervaring van na-mijnbouw heeft bestudeerd, merkt op dat hij de interesse van de Oekraïense regering in het idee niet ziet. Hij zegt dat de aandacht van het ministerie van Energie nu meer gericht is op de energiezekerheid van het land, dat aanzienlijke aanvallen van het Russische leger heeft ondergaan.</span>\n<span class=\"para\">“We hebben veel Oekraïense wetenschappers in Duitsland verzameld om ze te laten zien wat na-mijnbouw is. We hebben een speciale brochure, een monografie over na-mijnbouw in Oekraïne gepubliceerd. We hebben dit werk gedaan, maar na terugkomst uit Duitsland zie ik geen interesse in na-mijnbouw. Misschien realiseren ze het zich na enige tijd. Iedereen wijst het af, iedereen denkt dat het een onnodige verspilling van geld is. Ik denk niet dat het onnodig is om in de toekomst van je kinderen te investeren, in de gezondheid van toekomstige generaties,” zegt hij.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlev, ook een actieve voorstander van het idee van na-mijnbouw, gelooft echter dat de klassieke ervaring van het leegpompen van water die in het Ruhrgebied van Duitsland werd gebruikt, niet langer mogelijk is in Oekraïne. Hoewel de regio's vergelijkbaar zijn in zowel het aantal mijnen als het gebied, is het verschil dat de situatie in Donbas gecompliceerder is. Dit is te wijten aan spontane en ongecontroleerde overstromingen, die nu al 11 jaar aan de gang zijn.</span>\n<span class=\"para\">“Op sommige plaatsen zal het oppervlak onder de diepte zinken waar de grondwaterstanden ooit waren. En het grondgebied van Donbas zal in dit geval gefragmenteerd zijn. Het zal niet nuttig zijn voor het landschap. Het zal een massa van zoute stromen, holtes, moerassen enzovoort zijn. En als we in aanmerking nemen dat 90 procent van de bevolking van Donbas in steden woont, en er 60 nederzettingen boven de mijnen zijn, zullen de leefomstandigheden simpelweg op het niveau van overleven zijn,” zegt Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Hij concludeert dat als de kolenregio in de komende vijf tot twaalf jaar in een staat van ongecontroleerde overstromingen blijft, twee derde van het grondgebied van Donbas onbewoonbaar zal worden voor normaal leven. “Het zal bruikbaar zijn in beperkte gebieden. Het kan iets zijn als bosbouw, sanering of agrarische gebieden. Maar dit moet nu al op verschillende manieren worden uitgewerkt en gemodelleerd. Of, als we de pessimistische optie overwegen, waarin we geen tijd hebben om iets te doen – dit is de eenvoudigste optie en de gevolgen zijn nu al zichtbaar,” zegt de expert.</span>\n<span class=\"para\">Experts en wetenschappers die zijn geïnterviewd zijn unaniem van mening dat de belangrijkste kwesties nu het gebrek aan monitoring van de overstromingen van mijnen zijn, evenals een gebrek aan enig zicht of plan van de Oekraïense regering over wat er met de kolenregio zal gebeuren na de de-occupatie. “Helaas is er geen visie over wat er met de regio zal gebeuren na de de-occupatie, en wat we eraan kunnen doen. Ik hoop dat deze gebieden zullen worden gede-occupeerd en dat ze dan kunnen worden getransformeerd,” zei Bushovska.</span>\n<span class=\"para\">Volgens de voormalige hoofd van de vakbond van werknemers van de nu verwoeste Yuzhnodonbaska-3 mijn, Hryhoriy Dotsenko, heeft het Oekraïense ministerie van Energie ook geen informatie over of hun onderneming na de oorlog zal worden hersteld: “We hebben met de plaatsvervangend minister gesproken over wat er na de oorlog zal gebeuren en wat onze perspectieven zullen zijn. Hij zegt “Ik weet niets, ik zal niets zeggen, dat is het.” Op dit moment is het nog steeds een gesloten onderwerp, niemand bespreekt het, niemand denkt na over wat er daarna zal gebeuren. De focus ligt volledig op hoe we de oorlog kunnen winnen,” zei Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Het Oekraïense ministerie van Energie weigerde commentaar te geven op de staat van de kolenindustrie en de perspectieven ervan voor dit artikel, met als reden de noodzaak om geen informatie vrij te geven die door Rusland kan worden gebruikt om zijn aanvallen op energievoorzieningen voort te zetten.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Rusland controleerde alles”</strong></span>\n<span class=\"para\">De Yuzhnodonbaska-3 mijn, een van de jongste kolenmijnen in Donbas, is sinds september 2024 onder Russische bezetting en bevindt zich momenteel in de achterhoede van Russische troepen in de oblast Donetsk. Het is nu volledig verwoest. Volgens Dotsenko was de onderneming uiterst veelbelovend en had het de kolenwinning minstens nog 50 jaar kunnen voortzetten. “Er waren plannen om een andere mijn in onze regio te bouwen. De lagen van kolenvoorraden reikten tot Pavlograd (in de regio Dnipro). We zouden nog steeds genoeg werk hebben, in een normaal tempo voor 50 jaar. Bovendien hadden we zeer goede kwaliteit kolen, kolengas met een laag zwavelgehalte. En onze kolen werden gebruikt voor energievoorziening en metallurgie,” zegt Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Een mijnwerker meldde dat in maart 2022, tijdens een offensief in de naburige stad Vuhledar – Volnovakha – het Russische leger de transformatorstations vernietigde die energie aan de Yuzhnodonbaska-3 mijn en andere mijnen eromheen leverden. Als gevolg hiervan begon het niveau van het mijnwater in het gebied snel te stijgen, waardoor eens veelbelovende mijnen overstroomden en de eerder genoemde milieurisico's met zich meebrachten. Hij merkte op dat dit specifiek geldt voor het risico van methaan dat naar de oppervlakte ontsnapt.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko is ervan overtuigd dat het Russische leger deze aanvallen opzettelijk heeft uitgevoerd. Hun doel, gelooft hij, was om Vuhledar te dehumaniseren. “De aanvallen waren hoogstwaarschijnlijk gericht op het uitschakelen van Vuhledar. Nou, plus de mijn die werk bood. In het algemeen hebben ze beetje bij beetje mensen uit de stad verdreven,” merkt hij op.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, die vroeger de hoofd van de Oekraïense delegatie was in de milieunegotiatiegroep met Rusland, vat samen dat de agressorstaat al vóór de grootschalige invasie elke oplossing voor het probleem van mijnoverstromingen blokkeerde. Volgens hem “wilden vertegenwoordigers van de Russische Federatie niet eens horen” dat het proces van de overstroming van de mijnen in de regio ongecontroleerd was, en beweerden ze dat ze de mijnen “op de juiste manier” hadden gesloten.</span>\n<span class=\"para\">“We stelden hen vragen en vroegen hen om informatie te verstrekken over milieubeveiligingsmaatregelen met betrekking tot die mijnen die ze sloten. Het ging specifiek om ontwerpbeschikkingen, en Rusland was verantwoordelijk voor hun ontwikkeling. Rusland weigerde deze gegevens te verstrekken, en daarom hield deze onderhandelingsgroep uiteindelijk op te bestaan, en we communiceerden niet meer in dit opzicht,” benadrukt de wetenschapper.</span>\n<span class=\"para\">Volgens hem controleerde Rusland “elke beweging en elk woord” van zijn vertegenwoordigers van de onderhandelingssubgroep, inclusief van de kant van de quasi-republieken, die het zonder overeenstemming in de onderhandelingen introduceerde.</span>\n<span class=\"para\">“Rusland controleerde alles, en zelfs toen er alleen nog specialisten met experts overbleven bij de gesprekken, zag ik die kant allemaal in één kamer. Als onze experts online waren, elk op hun eigen werkplek, werden ze “genomen” door het zogenaamde “ministerie van staatsveiligheid van de Donetsk Volksrepubliek” in één kamer die hun elke beweging controleerde, en niet alleen het gesprek. De sfeer was onvriendelijk, negatief en zelfs onder de experts van de Russische kant waren de meeste van mijn kennissen met wie ik had samengewerkt in Donetsk toen de mijnen vóór de oorlog in 2013 werden gesloten. Desondanks was het hen verboden om enige professionele gesprekken te voeren, om enige professionele informatie te verstrekken – alles werd gecontroleerd en alles werd geleid door Rusland,” vat de wetenschapper samen.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, een expert van de “Recht op Verdediging” Stichting, die het onderwerp van mijnoverstromingen in Donbas bestudeert, benadrukt dat het probleem van mijnoverstromingen transnationaal is en rechtstreeks twee regio's van Rusland en de Zee van Azov bedreigt.</span>\n<span class=\"para\">“De hydrographische eigenaardigheid van Oost-Oekraïne is dat vrijwel al het onbehandelde mijnwater, dat in open gebieden, ravijnen, reservoirs en rivieren van het Siversky Donets-bekken komt, vervolgens rechtstreeks in de Siversky Donets zelf stroomt, de belangrijkste rivierader van de regio. Vervolgens stroomt het vervuilde water door het zuiden van de Belgorod en Rostov-regio's van de Russische Federatie in de Don-rivier, en van daaruit in de Zee van Azov. De vervuiling heeft een “transboundary” karakter,” zegt ze.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> is een Oekraïense journalist en producent. Hij werkte als nieuwsredacteur voor Liga.net en de Oekraïense publieke omroep Suspilne. Hij werkte ook samen als fixer met <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> en de Deense Omroep.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Jednak nie zawsze tak było. W 2012 roku rząd obecnie zbiegłego byłego prezydenta Wiktora Janukowycza ogłosił w swojej dziesięcioletniej strategii energetycznej plany zwiększenia produkcji węgla w celu zmniejszenia zależności od „importowanych nośników energii” – w szczególności rosyjskiego gazu. Los tych planów zmienił się dramatycznie w 2014 roku wraz z hybrydową agresją Rosji w Donbasie, największym regionie węglowym w Europie i kluczowym dla sektora energetycznego Ukrainy w tamtym czasie. Większość kopalń węgla w regionie wpadła w ręce kontrolowanych przez Rosję sił z samoproklamowanych „Donieckiej i Ługańskiej Ludowych Republik” – co wywołało kryzys w ukraińskim przemyśle energetycznym uzależnionym od węgla. Po raz pierwszy od uzyskania niepodległości państwo znalazło się w sytuacji zależności od importu wszystkich rodzajów zasobów energetycznych.</span>\n<span class=\"para\">Jednak pomimo permanentnej sytuacji kryzysowej w sektorze energetycznym, od 2014 roku pojawiły się inne ważne problemy, takie jak niekontrolowane zalewanie kopalń. Spowodowało to lokalne „trzęsienia ziemi”, uwolnienia gazu na powierzchnię oraz zanieczyszczenie źródeł wody w Donbasie. W 2022 roku sytuacja stała się jeszcze bardziej dramatyczna, gdy szefowie kontrolowanych przez Rosję quasi-republik poprosili Władimira Putina o zamknięcie większości kopalń w zajętej części Donbasu, zagrażając globalnemu znaczeniu regionu w przyszłości. Jeden z największych na świecie byłych regionów przemysłowych, zniszczony przez wojnę przez 11 lat, jest teraz poważnie zagrożony staniem się „dwiema trzeciami niezamieszkałymi” z powodu niekontrolowanego masowego zalewania kopalń, według niedawnego raportu<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Echa przeszłości</strong></span>\n<span class=\"para\">Podczas II wojny światowej Donbas był pod okupacją nazistowską w latach 1941-1943. Ten okres wystarczył, aby wszystkie złoża węgla w regionie zostały zalane. Dla Związku Radzieckiego węgiel był „chlebem przemysłu” w stanie wojny, a odbudowa kopalń w regionie stała się kluczowym celem Moskwy po jego wyzwoleniu. Około 50 000 ludzi wysłano do pracy przy osuszaniu kopalń. Pierwsze sukcesy zauważono dopiero po dwóch latach, gdy przywrócono pierwsze 69 kopalń. W tym samym czasie 80 procent wszystkich tuneli kopalnianych przeszło ponowną inspekcję i wzmocnienie.</span>\n<span class=\"para\">Jednak warunki pracy dla ludzi w kopalniach były nie do zniesienia, mówi Wiktor Jermakow, doktor nauk technicznych i ekspert w dziedzinie kopalń Donbasu. „Kopalnie centralnego regionu Donbasu nie miały prawa do życia nawet bezpośrednio po odbudowie regionu po II wojnie światowej. W 1943 roku zaczęto je osuszać i wydobywać węgiel, ale były to nie do zniesienia, nie do pomyślenia warunki pracy. Te kopalnie po prostu nie powinny były istnieć,” mówi Jermakow.</span>\n<span class=\"para\">Niemniej jednak, pomimo surowych warunków ręcznej pracy górników, przemysł węglowy w Donbasie aktywnie się rozwijał aż do upadku Związku Radzieckiego. Na początku lat 90. w regionie, gdzie węgiel wydobywano od XVIII wieku, problem nieopłacalności niektórych kopalń zaczął się zaostrzać. Było kilka powodów tego stanu: niski poziom modernizacji w kopalniach, starzejący się majątek kopalniany oraz wyczerpywanie pokładów węgla. Na początku „depresji węglowej” Donbas potroił się w porównaniu do stanu przed wojną. Jednak ilość wody, która była wypompowywana z kopalń w ciągu roku, była prawie równa tej, która była potrzebna Związkowi Radzieckiemu do osuszenia kopalń po wojnie.</span>\n<span class=\"para\">Nawet w tych warunkach wiele nieopłacalnych kopalń nadal było subsydiowanych po uzyskaniu niepodległości przez Ukrainę, ponieważ węgiel odgrywał ważną rolę w gospodarce kraju – zasilał elektrownie cieplne i dostarczał surowce dla przemysłu metalurgicznego. W tym samym czasie przemysł węglowy zapewniał miejsca pracy dla setek tysięcy Ukraińców, z których wielu mieszkało w miastach związanych z kopalniami węgla.</span>\n<span class=\"para\">W 2012 roku, dwa lata przed wojną w Donbasie, rząd Janukowycza dążył do zwiększenia produkcji węgla w kraju, obiecując zainwestować około dziesięciu miliardów dolarów amerykańskich w „wyczerpaną” branżę. Konflikt zainicjowany przez Rosję na wschodniej Ukrainie dramatycznie zmienił sytuację – region stał się oddzielony od głównej części kraju przez linię frontu. Problem ten nie ominął przemysłu węglowego regionu, a od 2014 roku większość kopalń pozostała na terytoriach Donbasu niekontrolowanych przez Ukrainę. Wiele z nich zaczęło następnie być zalewanych.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Co się dzieje teraz</strong></span>\n<span class=\"para\">Woda przepływająca przez kopalnie nasyca się zanieczyszczeniami metali, siarczanami, rtęcią i innymi niebezpiecznymi związkami chemicznymi. Gdy dostaje się do źródeł wody, takich jak rzeki, jeziora i studnie, czyni je niezdatnymi do normalnego użytku i picia. Jeśli taka woda dotrze do gleby, zasala ją, powodując degradację gleby.</span>\n<span class=\"para\">Jewhen Jakowlew, hydrogeolog z Narodowej Akademii Nauk Ukrainy, regularnie mówi o skali zalewania kopalń w okupowanych terytoriach centralnego Donbasu. Według niego, od 2014 do 2022 roku, niekontrolowane zalewanie miało miejsce w około 30 do 40 kopalniach, z których większość sąsiadowała z linią frontu. Jednak przed i po pełnoskalowej inwazji Rosji nie było wypompowywania wody w okupowanych kopalniach w pobliżu linii frontu. W przypadku Donbasu, gdzie wiele wykopów jest połączonych przejściami, spowodowało to, między innymi, zalewanie sąsiednich kopalń po stronie ukraińskiej, które wypompowywały wodę kopalnianą.</span>\n<span class=\"para\">Anastazja Buszowska, ekspertka ds. energii z Centrum Ekodii, opowiada mi o zalewaniu, które miało miejsce w pobliżu kopalni Złote w obwodzie Ługańskim w 2018 roku: „W kopalni Złote woda dosłownie przebiła się, ale udało im się wypompować tę wodę. Lokalne władze zajmowały się organizowaniem tego procesu. Oczywiście, rozpoczęła się pełnoskalowa inwazja i te procesy zatrzymały się. Woda oczywiście przebiła się i wiemy od przedstawicieli administracji wojskowej, że kopalnia została zalana.”            Sytuacja przybrała ciemniejszy obrót od 2022 roku, kiedy rosyjskie kierownictwo postanowiło zamknąć 101 z 115 kopalń w okupowanych terytoriach Donbasu. Jakowlew podkreśla, że „Liczba kopalń, które przeszły w tryb niekontrolowanego zalewania, wzrosła o około półtora razy. Jeśli wcześniej było to 30 do 40 kopalń, teraz mówimy o 60 kopalniach. Możemy o tym mówić tylko w przybliżeniu, ponieważ nie ma normalnego monitorowania.”</span>\n<span class=\"para\">Oprócz zanieczyszczenia wody i gleb, wzrost wody kopalnianej jest również niebezpieczny, ponieważ woda docierająca na powierzchnię wypycha gaz wybuchowy z pokładów węgla. To z kolei jest również niebezpieczne, ponieważ może wywołać lokalne trzęsienia ziemi.</span>\n<span class=\"para\">„Trzęsienia ziemi pojawiają się w obszarach aktywnego zalewania. Wcześniej te objawy trzęsień ziemi były bardziej aktywne wokół Doniecka, a od 2021 roku przeniosły się na wschód – w rejon Debalcewa,” mówi Jakowlew.</span>\n<span class=\"para\">Według szacunków Jakowlewa, od 2022 roku gaz aktywnie ucieka w miejscach obniżonego terenu, co może stanowić dodatkowe zagrożenie dla osiedli położonych nad polami górniczymi. W Donbasie może to dotyczyć nawet 60 miejsc. „Obserwowaliśmy takie procesy na żywo w pobliżu Selidowa (obwód doniecki) w listopadzie 2021 roku podczas ekspedycji. W rejonie bliskim zalanej kopalni Korotczenko znaleźliśmy ujścia gazu na powierzchni, a także studnie z dosłownie gazowaną wodą,” powiedział.</span>\n<span class=\"para\">Bezpośrednie zagrożenie spontanicznymi uwolnieniami metanu na powierzchnię zagraża obecnie okupowanej części Doniecka, argumentuje Jakowlew. Swoje argumenty opiera również na starych mapach basenu węglowego Doniecka, które udało mu się znaleźć w archiwach. Dzięki tym mapom eksperci będą mogli przybliżyć i modelować, gdzie ryzyko ucieczki gazu na powierzchnię w regionie jest najwyższe. Niemniej jednak Jakowlew i Jermakow zauważają, że dane na temat sytuacji z zalewaniem kopalń w okupowanych terytoriach są niewystarczające z powodu braku monitorowania. Eksperci zauważyli, że nieformalne kontakty między naukowcami z Ukrainy a okupowanymi terytoriami nadal mają miejsce.</span>\n<span class=\"para\">Przed pełnoskalową inwazją Rosji na Donbas, ukraińscy naukowcy, wspólnie z OBWE, Centrum Dialogu Humanitarnego i Czerwonym Krzyżem, zdołali monitorować kopalnie w pobliżu linii frontu. Jednak po tym, jak Rosja zajęła większość obwodu Ługańskiego, Wuhledar, Awdijwka i Mariinka, strefa zalewowa rozszerzyła się, odbierając możliwość monitorowania sytuacji w obszarach bliskich linii frontu. Ponadto, na początku 2022 roku, Rosja zawetowała pracę OBWE, odbierając organizacji możliwość monitorowania kopalń.</span>\n<span class=\"para\">„Aby mieć jakieś dane, trzeba mieć dostęp do tych terytoriów. Dopóki nie ma dostępu, nie ma monitorowania, nie możemy ocenić, jaki jest stopień zanieczyszczenia. Są dane z projektów, które były prowadzone przed pełnoskalową inwazją. Były projekty, które próbowały ocenić poziom zanieczyszczenia. Ale to niepełne informacje. Dopóki nie mamy dostępu do tych terytoriów, nie wiemy dokładnie, co tam jest i co możemy z tym zrobić,” zauważa Buszowska. Ministerstwo ochrony środowiska Ukrainy również stwierdziło, że nie ma danych na temat sytuacji w okupowanej części Donbasu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Po górnictwie</strong></span>\n<span class=\"para\">Historia niemieckiego basenu węglowego Ruhry jest pod wieloma względami podobna do historii Donbasu na Ukrainie. W XIX wieku region Ruhry dostarczał przemysłowej i militarnej potęgi dla Cesarstwa Niemieckiego, tak jak Donbas dla Cesarstwa Rosyjskiego. Później, po II wojnie światowej, wydobycie węgla w basenie Ruhry również przyczyniło się do ożywienia gospodarki i przemysłu zachodnich Niemiec po tym, co można było nazwać całkowitym zniszczeniem. W 2018 roku zamknięto ostatnią kopalnię węgla w kraju, Prosper-Haniel. To było poprzedzone niemal 30-letnim procesem transformacji przemysłu węglowego poprzez to, co nazywa się „po górnictwie”. Opiera się to na kilku zasadach: stopniowe wycofywanie wydobycia węgla, tworzenie nowych miejsc pracy dla byłych pracowników kopalń oraz tworzenie ekologicznie bezpiecznych obszarów na miejscu byłych kopalń i pól górniczych. Podobna transformacja miała miejsce w Anglii, Francji, Belgii i innych krajach.</span>\n<span class=\"para\">„Państwo najpierw odebrało kopalnie, firmy węglowe i inne rzeczy. A potem przekazało je specjalnie utworzonemu przedsiębiorstwu po górnictwie. A następnie zlikwidowali te aktywa, w tym ziemię. Otrzymali za to pewne korzyści. A za te pieniądze przeprowadzili działania po górnictwie. Krok po kroku, każda kopalnia była zamykana,” mówi Wiktor Jermakow, opisując ten proces.</span>\n<span class=\"para\">Jermakow, który przez lata badał doświadczenie po górnictwie, zauważa, że nie widzi zainteresowania rządu ukraińskiego tym pomysłem. Mówi, że uwaga ministerstwa energii jest teraz bardziej skoncentrowana na bezpieczeństwie energetycznym kraju, które doznało znacznych ataków ze strony armii rosyjskiej.</span>\n<span class=\"para\">„Zebraliśmy wielu ukraińskich naukowców w Niemczech, aby pokazać im, czym jest po górnictwie. Opublikowaliśmy specjalną broszurę, monografię na temat po górnictwa w Ukrainie. Zrobiliśmy tę pracę, ale po powrocie z Niemiec, nie widzę żadnego zainteresowania po górnictwie. Może zrozumieją to po pewnym czasie. Wszyscy to odrzucają, wszyscy myślą, że to niepotrzebna strata pieniędzy. Nie sądzę, że inwestowanie w przyszłość swoich dzieci, w zdrowie przyszłych pokoleń, jest niepotrzebne,” mówi.</span>\n<span class=\"para\">Jakowlew, również aktywny zwolennik idei po górnictwie, jednak uważa, że klasyczne doświadczenie wypompowywania wody stosowane w Ruhry w Niemczech nie jest już możliwe w Ukrainie. Chociaż regiony są podobne zarówno pod względem liczby kopalń, jak i powierzchni, różnica polega na tym, że sytuacja w Donbasie jest bardziej skomplikowana. Wynika to z spontanicznego i niekontrolowanego zalewania, które trwa już 11 lat.</span>\n<span class=\"para\">„W miejscach powierzchnia zapadnie się poniżej głębokości, na której poziomy wód gruntowych były kiedyś. A terytorium Donbasu w takim przypadku będzie fragmentowane. Nie będzie to korzystne dla krajobrazu. Będzie to masa słonych strumieni, dołów, bagien i tak dalej. A jeśli weźmiemy pod uwagę, że 90 procent populacji Donbasu mieszka w miastach, a nad kopalniami znajduje się 60 osiedli, warunki życia będą po prostu na poziomie przetrwania,” mówi Jakowlew.</span>\n<span class=\"para\">Podsumowuje, że jeśli region węglowy pozostanie w stanie niekontrolowanego zalewania w ciągu następnych pięciu do dwunastu lat, to dwie trzecie terytorium Donbasu stanie się niezamieszkałe dla normalnego życia. „Będzie użyteczne w ograniczonych obszarach. Może to być coś w rodzaju leśnictwa, rekultywacji lub obszarów rolniczych. Ale to już teraz musi być opracowane i modelowane na różne sposoby. Lub, jeśli rozważymy pesymistyczną opcję, w której nie mamy czasu na zrobienie czegokolwiek – to najprostsza opcja, a jej konsekwencje są już widoczne teraz,” mówi ekspert.</span>\n<span class=\"para\">Eksperci i naukowcy, z którymi przeprowadzono wywiady, są jednomyślni w swojej opinii, że kluczowymi kwestiami są teraz brak monitorowania zalewania kopalń oraz brak jakiejkolwiek wizji lub planu ze strony rządu ukraińskiego dotyczącego tego, co stanie się z regionem węglowym po deokupacji. „Niestety, nie ma wizji tego, co stanie się z regionem po deokupacji i co z tym zrobić. Miałbym nadzieję, że te terytoria zostaną deokupowane, a następnie można je przekształcić,” powiedziała Buszowska.</span>\n<span class=\"para\">Według byłego przewodniczącego związku zawodowego pracowników teraz zniszczonej kopalni Yuzhnodonbaska-3, Hryhorija Dotsenki, ukraińskie ministerstwo energii również nie ma informacji na temat tego, czy ich przedsiębiorstwo zostanie odbudowane po wojnie: „Rozmawialiśmy z wiceministrem o tym, co się stanie po wojnie i jaka będzie nasza perspektywa. On mówi: „Nie wiem nic, nie powiem nic, to wszystko.” Na chwilę obecną to wciąż zamknięty temat, nikt o tym nie dyskutuje, nikt nie myśli, co się stanie dalej. Cała uwaga skupiona jest na tym, jak wygrać wojnę,” powiedział Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Ukraińskie ministerstwo energii odmówiło komentarza na temat stanu przemysłu węglowego i jego perspektyw w tym artykule, powołując się na potrzebę nieujawniania informacji, które mogą być wykorzystane przez Rosję do kontynuowania ataków na obiekty energetyczne.</span>\n<span class=\"para\"><strong>„Rosja kontrolowała wszystko”</strong></span>\n<span class=\"para\">Kopalnia Yuzhnodonbaska-3, jedna z najmłodszych kopalń węgla w Donbasie, jest pod rosyjską okupacją od września 2024 roku i obecnie znajduje się w tyłach rosyjskich wojsk w obwodzie donieckim. Jest teraz całkowicie zniszczona. Według Dotsenki, przedsiębiorstwo było niezwykle obiecujące i mogłoby kontynuować wydobycie węgla przez co najmniej kolejne 50 lat. „Były plany budowy kolejnej kopalni w naszym rejonie. Pokłady węgla sięgały Pavlogradu (w obwodzie dnieprowsko). Mielibyśmy jeszcze wystarczająco dużo do pracy, w normalnym trybie przez 50 lat. Poza tym mieliśmy bardzo dobry węgiel, gaz węglowy o niskiej zawartości siarki. A nasz węgiel był wykorzystywany w energetyce i metalurgii,” mówi Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Górnik zgłosił, że w marcu 2022 roku, podczas ofensywy w sąsiednim mieście Wuhledar – Wołnowacha – armia rosyjska zniszczyła stacje transformatorowe, które dostarczały energię do kopalni Yuzhnodonbaska-3 i innych kopalń wokół niej. W rezultacie poziom wody kopalnianej w okolicy zaczął szybko rosnąć, zalewając kiedyś obiecujące wykopy i niosąc wcześniej wspomniane ryzyka środowiskowe. Zauważył, że szczególnie dotyczy to ryzyka ucieczki metanu na powierzchnię.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko jest przekonany, że armia rosyjska przeprowadziła te ataki celowo. Uważa, że ich celem było zdehumanizowanie Wuhledaru. „Ataki miały na celu najprawdopodobniej unieszkodliwienie Wuhledaru. Cóż, plus kopalnia, która zapewniała pracę. Ogólnie rzecz biorąc, stopniowo wypychali ludzi z miasta,” zauważa.</span>\n<span class=\"para\">Jermakow, który był kiedyś przewodniczącym ukraińskiej delegacji w grupie negocjacyjnej ds. ochrony środowiska z Rosją, podsumowuje, że państwo agresor przeszkadzało w jakimkolwiek rozwiązaniu problemu zalewania kopalń nawet przed pełnoskalową inwazją. Według niego przedstawiciele Federacji Rosyjskiej „nawet nie chcieli słyszeć”, że proces zalewania kopalń w regionie jest niekontrolowany, twierdząc, że wykonali pracę zamykania kopalń „prawidłowo”.</span>\n<span class=\"para\">„Zadawaliśmy im pytania i prosiliśmy o informacje na temat środków bezpieczeństwa środowiskowego dotyczących tych kopalń, które zamykali. Chodziło dokładnie o decyzje projektowe, a to Rosja była odpowiedzialna za ich opracowanie. Rosja odmówiła dostarczenia tych danych, a w końcu ta grupa negocjacyjna przestała istnieć i nie komunikowaliśmy się w tej kwestii więcej,” podkreśla naukowiec.</span>\n<span class=\"para\">Według niego Rosja kontrolowała „każdy ruch i słowo” swoich przedstawicieli grupy negocjacyjnej, w tym ze strony quasi-republik, które wprowadziła do negocjacji bez zgody.</span>\n<span class=\"para\">„Rosja kontrolowała wszystko, a nawet gdy pozostali tylko specjaliści z ekspertami na rozmowach, widziałem, że ta strona była w jednym pomieszczeniu. Jeśli nasi eksperci byli online, każdy w swoim miejscu pracy, byli „brani” przez tzw. „ministerstwo bezpieczeństwa państwowego Donieckiej Ludowej Republiki” do jednego pomieszczenia, które kontrolowało każdy ich ruch, a nie tylko rozmowę. Nastrój był nieprzyjazny, negatywny, a nawet wśród ekspertów z rosyjskiej strony było wielu moich znajomych, z którymi pracowałem jeszcze w Doniecku, gdy kopalnie były zamykane przed rozpoczęciem wojny w 2013 roku. Niemniej jednak zabroniono im prowadzenia jakichkolwiek rozmów zawodowych, udzielania jakichkolwiek informacji zawodowych – wszystko było kontrolowane i kierowane przez Rosję,” podsumowuje naukowiec.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, ekspertka Fundacji „Prawo do Obrony”, która bada temat zalewania kopalń w Donbasie, podkreśla, że problem zalewania kopalń ma charakter transnarodowy i bezpośrednio zagraża dwóm regionom Rosji oraz Morzu Azowskiego.</span>\n<span class=\"para\">„Hydrograficzna specyfika wschodniej Ukrainy polega na tym, że praktycznie cała nieoczyszczona woda kopalniana, dostając się na otwarte tereny, wąwozy, zbiorniki i rzeki basenu Siewierskiego Donca, następnie wpływa bezpośrednio do samego Siewierskiego Donca, głównej rzeki regionu. Następnie zanieczyszczona woda przepływa przez południową część obwodów biełgorodzkiego i rostowskiego Federacji Rosyjskiej do rzeki Don, a stamtąd do Morza Azowskiego. Zanieczyszczenie ma charakter „transgraniczny,” mówi.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> jest ukraińskim dziennikarzem i producentem. Pracował jako redaktor wiadomości dla Liga.net i ukraińskiego nadawcy publicznego Suspilne. Współpracował również jako fixer z <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> i Duńską Telewizją Publiczną.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">No entanto, nem sempre foi assim. Em 2012, o governo do agora fugitivo ex-presidente Viktor Yanukovych declarou em seus planos de estratégia energética de dez anos aumentar a produção de carvão para reduzir a dependência de “transportadores de energia importados” – em particular, gás russo. O destino desses planos mudou dramaticamente em 2014 com a agressão híbrida da Rússia em Donbas, a maior região de carvão da Europa e chave para o setor energético da Ucrânia na época. A maioria das minas de carvão da região caiu nas mãos de forças controladas pela Rússia das autodeclaradas “Repúblicas Populares de Donetsk e Luhansk” – desencadeando uma crise na indústria energética dependente de carvão da Ucrânia. Pela primeira vez desde a independência, o estado se viu dependente de importações de todos os tipos de recursos energéticos.</span>\n<span class=\"para\">No entanto, apesar da situação de crise permanente no setor energético, desde 2014 surgiram outras questões importantes, como a inundação descontrolada de minas. Isso causou “terremotos” locais, liberações de gás na superfície e a poluição das fontes de água em Donbas. Em 2022, a situação se tornou ainda mais dramática, quando os chefes das quasi-repúblicas controladas pela Rússia pediram a Vladimir Putin para fechar a maioria das minas na parte ocupada de Donbas, colocando em risco a importância global da região no futuro. Uma das maiores regiões industriais do mundo, devastada pela guerra por 11 anos, agora corre sério risco de se tornar “dois terços inabitável” devido à inundação maciça descontrolada das minas, de acordo com um relatório recente<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Eco do passado</strong></span>\n<span class=\"para\">Durante a Segunda Guerra Mundial, Donbas esteve sob ocupação nazista entre 1941 e 1943. Esse período foi suficiente para que todos os depósitos de carvão da região fossem inundados. Para a União Soviética, o carvão era o “pão da indústria” em um estado de guerra, e reconstruir as minas da região se tornou um objetivo chave para Moscou após sua libertação. Cerca de 50.000 pessoas foram enviadas para trabalhar na drenagem das minas. Os primeiros sucessos foram vistos em apenas dois anos, quando as primeiras 69 minas foram restauradas. Ao mesmo tempo, 80 por cento de todos os túneis de minas passaram por reinspeção e reforço.</span>\n<span class=\"para\">No entanto, as condições de trabalho para as pessoas nas minas eram insuportavelmente duras, diz Viktor Yermakov, doutor em ciências técnicas e especialista nas minas de Donbas. “As minas da região central de Donbas não tinham direito à vida nem mesmo imediatamente após a região ser reconstruída após a Segunda Guerra Mundial. Em 1943, elas começaram a ser drenadas e o carvão foi extraído lá, mas essas eram condições de trabalho insuportáveis, impensáveis. Essas minas simplesmente não deveriam ter existido”, diz Yermakov.</span>\n<span class=\"para\">No entanto, apesar das duras condições do trabalho manual dos mineiros, a indústria do carvão em Donbas estava se desenvolvendo ativamente até o colapso da União Soviética. No início da década de 1990, na região onde o carvão era extraído desde o século 18, o problema da falta de lucratividade de algumas minas de carvão começou a crescer de forma aguda. Havia várias razões para isso: o baixo nível de modernização nas minas, o envelhecimento do estoque de minas e a exaustão das camadas de carvão. No início da “depressão do carvão”, Donbas triplicou de tamanho em comparação com antes da guerra. No entanto, a quantidade de água que foi bombeada das minas em um ano era quase igual à necessária pela União Soviética para drenar as minas após a guerra.</span>\n<span class=\"para\">Mesmo nessas condições, muitas minas não lucrativas continuaram a ser subsidiadas após a independência da Ucrânia, porque o carvão desempenhava um papel importante na economia do país – alimentava usinas termelétricas e também fornecia matérias-primas para a metalurgia. Ao mesmo tempo, a indústria do carvão fornecia empregos para centenas de milhares de ucranianos, muitos dos quais viviam em cidades ligadas às minas de carvão.</span>\n<span class=\"para\">Em 2012, dois anos antes da guerra em Donbas, o governo de Yanukovych tinha como objetivo aumentar a produção de carvão no país, prometendo investir cerca de dez bilhões de dólares na “indústria esgotada”. O conflito iniciado pela Rússia no leste da Ucrânia mudou dramaticamente a situação – a região se separou da parte principal do país por uma linha de frente. Esse problema não passou pela indústria do carvão da região e, desde 2014, a maioria das minas permaneceu nos territórios de Donbas não controlados pela Ucrânia. Muitas delas começaram a ser inundadas posteriormente.</span>\n<span class=\"para\"><strong>O que está acontecendo agora</strong></span>\n<span class=\"para\">A água que passa pelas minas se torna saturada com impurezas de metais, sulfatos, mercúrio e outros compostos químicos perigosos. Quando entra em fontes de água, como rios, lagos e poços, torna-as impróprias para uso normal e para beber. Se essa água atinge o solo, ele se saliniza, causando degradação do solo.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Yakovlev, um hidrogeólogo da Academia Nacional de Ciências da Ucrânia, fala regularmente sobre a escala da inundação de minas nos territórios ocupados do centro de Donbas. Segundo ele, de 2014 a 2022, a inundação descontrolada ocorreu em cerca de 30 a 40 minas, a maioria delas adjacentes à linha de frente. No entanto, antes e depois da invasão em grande escala da Rússia, não houve bombeamento de água nas minas ocupadas perto da linha de frente. No caso de Donbas, onde muitas escavações estão conectadas por passagens, isso provocou, entre outras coisas, a inundação de minas adjacentes do lado ucraniano, que têm bombeado água das minas.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bushovska, uma especialista em energia do Centro Ecodia, me conta sobre a inundação que ocorreu perto da mina Zolote na região de Luhansk em 2018: “Na mina Zolote, a água literalmente rompeu, mas ainda conseguiram bombear essa água. As autoridades locais estavam envolvidas na organização desse processo. Claro, a invasão em grande escala começou e esses processos pararam. A água obviamente rompeu e sabemos por representantes da administração militar que a mina ficou inundada.”            A situação tomou um rumo mais sombrio desde 2022, quando a liderança russa decidiu fechar 101 das 115 minas nos territórios ocupados de Donbas. Yakovlev enfatiza que “O número de minas que entraram em modo de inundação descontrolada aumentou em cerca de uma vez e meia. Se antes eram 30 a 40 minas, agora estamos falando de 60 minas. Só podemos falar sobre isso aproximadamente, porque não há monitoramento normal.”</span>\n<span class=\"para\">Além da contaminação da água e dos solos, a elevação da água das minas também é perigosa porque a água que chega à superfície empurra o gás explosivo para fora das camadas de carvão. Isso, por sua vez, também é perigoso porque pode desencadear terremotos localizados.</span>\n<span class=\"para\">“Estão aparecendo terremotos em áreas de inundação ativa. Anteriormente, esses sintomas de terremoto eram mais ativos ao redor de Donetsk, e desde 2021 se mudaram para o leste – para a área de Debaltsevo,” diz Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">De acordo com as estimativas de Yakovlev, desde 2022 o gás tem escapado ativamente em locais de relevo rebaixado, e isso pode representar ameaças adicionais para os assentamentos que estão localizados acima dos campos de mineração. Em Donbas, isso poderia afetar até 60 lugares. “Observamos tais processos ao vivo perto de Selidovo (região de Donetsk) em novembro de 2021 durante uma expedição. Na área próxima à mina Korotchenko inundada, encontramos saídas de gás na superfície, bem como poços com água literalmente carbonatada,” disse ele.</span>\n<span class=\"para\">A ameaça imediata de liberações espontâneas de metano para a superfície ameaça a agora área ocupada de Donetsk, argumenta Yakovlev. Ele também baseia seus argumentos em mapas antigos da bacia de carvão de Donetsk que conseguiu encontrar nos arquivos. Com a ajuda desses mapas, os especialistas poderão aproximar e modelar onde o risco de escape de gás para a superfície na região é mais alto. No entanto, Yakovlev e Yermakov observam que os dados sobre a situação da inundação das minas nos territórios ocupados são insuficientes devido à falta de monitoramento. Os especialistas notaram que contatos não oficiais entre cientistas da Ucrânia e dos territórios ocupados ainda ocorrem.</span>\n<span class=\"para\">Antes da invasão em grande escala da Rússia em Donbas, cientistas ucranianos, juntamente com a OSCE, o Centro de Diálogo Humanitário e a Cruz Vermelha, conseguiram monitorar minas perto da linha de frente. No entanto, após a Rússia tomar a maior parte da região de Luhansk, Vuhledar, Avdiivka e Mariinka, a zona de inundação se expandiu, levando embora a oportunidade de monitorar a situação em áreas próximas à linha de frente. Além disso, no início de 2022, a Rússia vetou o trabalho da OSCE, retirando da organização a capacidade de monitorar as minas.</span>\n<span class=\"para\">“Para ter alguns dados, você precisa ter acesso a esses territórios. Enquanto não houver acesso, sem monitoramento, não podemos avaliar qual é o grau de poluição lá. Existem dados de projetos que foram realizados antes da invasão em grande escala. Havia projetos que tentaram avaliar o nível de contaminação. Mas é uma informação incompleta. Enquanto não tivermos acesso a esses territórios, não sabemos exatamente o que há lá e o que podemos fazer a respeito,” observa Bushovska. O ministério do meio ambiente da Ucrânia também afirmou que não possui dados sobre a situação na parte ocupada de Donbas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Pós-mineração</strong></span>\n<span class=\"para\">A história da bacia de carvão do Ruhr, na Alemanha, é em muitos aspectos semelhante à história do Donbas da Ucrânia. No século 19, a região do Ruhr forneceu poder industrial e militar para o Império Alemão, assim como Donbas fez para o Império Russo. Mais tarde, após a Segunda Guerra Mundial, a mineração de carvão na Bacia do Ruhr também contribuiu para a recuperação da economia e da indústria da Alemanha Ocidental após o que equivaleu a uma destruição total. Em 2018, a última mina de carvão do país, Prosper-Haniel, foi fechada. Isso foi precedido por um processo de quase 30 anos de transformação da indústria do carvão através do que é chamado de “pós-mineração”. Isso se baseia em vários princípios: a eliminação da mineração de carvão, a criação de novos empregos para ex-trabalhadores do carvão e a criação de áreas ambientalmente seguras no local de antigas minas e campos de minas. Uma transformação semelhante ocorreu na Inglaterra, França, Bélgica e outros países.</span>\n<span class=\"para\">“O estado tomou as minas, as empresas de carvão e outras coisas a princípio. E então as entregou a uma empresa de pós-mineração especialmente criada. E então eles descartaram esses ativos, incluindo a terra. Eles receberam certos benefícios por isso. E com esse dinheiro, realizaram atividades de pós-mineração. Passo a passo, cada mina foi fechada,” diz Victor Yermakov, descrevendo o processo.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, que estudou a experiência de pós-mineração por anos, observa que não vê o interesse do governo ucraniano na ideia. Ele diz que a atenção do ministério da energia agora está mais focada na segurança energética do país, que sofreu ataques significativos do exército russo.</span>\n<span class=\"para\">“Reunimos muitos cientistas ucranianos na Alemanha para mostrar a eles o que é a pós-mineração. Publicamos um folheto especial, uma monografia sobre a pós-mineração na Ucrânia. Fizemos esse trabalho, mas depois de voltar da Alemanha, não vejo interesse na pós-mineração. Talvez eles percebam isso depois de algum tempo. Todos descartam, todos acham que é um desperdício desnecessário de dinheiro. Eu não acho que seja desnecessário investir no futuro de seus filhos, na saúde das futuras gerações,” diz ele.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlev, um ativo defensor da ideia de pós-mineração também, acredita, no entanto, que a experiência clássica de bombeamento de água usada na Ruhr da Alemanha não é mais possível na Ucrânia. Embora as regiões sejam semelhantes tanto em número de minas quanto em área, a diferença é que a situação em Donbas é mais complicada. Isso se deve à inundação espontânea e descontrolada, que agora está em seu 11º ano.</span>\n<span class=\"para\">“Em alguns lugares, a superfície vai afundar abaixo da profundidade em que os níveis de água subterrânea estavam em um momento. E o território de Donbas será fragmentado nesse caso. Isso não será útil para a paisagem. Será uma massa de riachos salinos, depressões, pântanos e assim por diante. E se considerarmos que 90 por cento da população de Donbas vive em cidades, e há 60 assentamentos acima das minas, as condições de vida simplesmente estarão no nível de sobrevivência,” diz Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Ele conclui que, se a região de carvão permanecer em um estado de inundação descontrolada nos próximos cinco a doze anos, então dois terços do território de Donbas se tornarão inabitáveis para a vida normal. “Será utilizável em áreas limitadas. Pode ser algo como reflorestamento, recuperação ou áreas agrárias. Mas isso já precisa ser trabalhado e modelado de diferentes maneiras. Ou, se considerarmos a opção pessimista, na qual não temos tempo para fazer nada – essa é a opção mais simples e suas consequências já são visíveis agora,” diz o especialista.</span>\n<span class=\"para\">Especialistas e cientistas entrevistados são unânimes em sua opinião de que as questões-chave agora são a falta de monitoramento da inundação das minas, bem como a falta de qualquer visão ou plano do governo ucraniano sobre o que acontecerá com a região de carvão após a desocupação. “Infelizmente, não há visão do que acontecerá com a região após a desocupação, e o que fazer a respeito. Eu esperaria que esses territórios fossem desocupados e então poderiam ser transformados,” disse Bushovska.</span>\n<span class=\"para\">De acordo com o ex-chefe do sindicato dos trabalhadores da agora destruída mina Yuzhnodonbaska-3, Hryhoriy Dotsenko, o ministério da energia da Ucrânia também não tem informações sobre se sua empresa será restaurada após a guerra: “Conversamos com o vice-ministro sobre o que acontecerá após a guerra e qual será nossa perspectiva. Ele diz “Eu não sei de nada, não vou dizer nada, é isso.” No momento, ainda é um tópico fechado, ninguém está discutindo, ninguém está pensando no que acontecerá a seguir. O foco está todo em como vencer a guerra,” disse Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">O ministério da energia da Ucrânia se recusou a comentar sobre o estado da indústria do carvão e suas perspectivas para este artigo, citando a necessidade de não divulgar informações que possam ser usadas pela Rússia para continuar seus ataques às instalações energéticas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“A Rússia controlava tudo”</strong></span>\n<span class=\"para\">A mina Yuzhnodonbaska-3, uma das minas de carvão mais jovens de Donbas, está sob ocupação russa desde setembro de 2024 e atualmente está nas retaguardas das tropas russas na Oblast de Donetsk. Agora está completamente destruída. Segundo Dotsenko, a empresa era extremamente promissora e poderia ter continuado as operações de mineração de carvão por pelo menos mais 50 anos. “Havia planos para construir outra mina em nossa área. As camadas de depósitos de carvão chegavam a Pavlograd (na região de Dnipro). Ainda teríamos carvão suficiente para trabalhar, em um modo normal por 50 anos. Além disso, tínhamos carvão de muito boa qualidade, gás de carvão com baixo teor de enxofre. E nosso carvão era usado para engenharia elétrica e metalurgia,” diz Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Um minerador relatou que em março de 2022, durante uma ofensiva na cidade vizinha de Vuhledar – Volnovakha – o exército russo destruiu as subestações de energia que forneciam energia para a mina Yuzhnodonbaska-3 e outras minas ao redor. Como resultado, o nível da água das minas na área começou a subir rapidamente, inundando escavações uma vez promissoras e carregando os riscos ambientais mencionados. Ele observou que especificamente isso é verdade em relação ao risco de metano escapando para a superfície.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko está convencido de que o exército russo realizou esses ataques deliberadamente. Seu objetivo, acredita ele, era desumanizar Vuhledar. “Os ataques foram mais provavelmente para incapacitar Vuhledar. Bem, além da mina que fornecia trabalho. No geral, pouco a pouco eles foram expulsando as pessoas da cidade,” observa ele.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, que costumava ser o chefe da delegação ucraniana no grupo de negociação ambiental com a Rússia, resume que o estado agressor vinha obstruindo qualquer solução para o problema da inundação das minas mesmo antes da invasão em grande escala. Segundo ele, representantes da Federação Russa “não queriam nem ouvir” que o processo de inundação das minas da região era descontrolado, afirmando que haviam feito o trabalho de fechamento das minas “adequadamente”.</span>\n<span class=\"para\">“Fizemos perguntas e pedimos que fornecessem informações sobre as medidas de segurança ambiental em relação às minas que estavam fechando. Era precisamente sobre decisões de projeto, e era a Rússia que era responsável pelo seu desenvolvimento. A Rússia se recusou a fornecer esses dados e, portanto, no final, esse grupo de negociação deixou de existir, e não nos comunicamos mais a esse respeito,” enfatiza o cientista.</span>\n<span class=\"para\">Segundo ele, a Rússia controlava “cada movimento e palavra” de seus representantes do subgrupo de negociação, incluindo do lado das quasi-repúblicas, que introduziu nas negociações sem acordo.</span>\n<span class=\"para\">“A Rússia controlava tudo, e mesmo quando apenas especialistas com peritos permaneceram nas conversas, eu vi aquele lado todo em uma sala. Se nossos especialistas estavam online, cada um em seu próprio local de trabalho, eles eram “levados” pelo chamado “ministério da segurança do estado da República Popular de Donetsk” para uma sala que controlava cada movimento deles, e não apenas a conversa. O clima era hostil, negativo e até entre os especialistas do lado russo estavam a maioria dos meus conhecidos com quem trabalhei em Donetsk quando as minas foram fechadas antes do início da guerra em 2013. No entanto, foi-lhes proibido ter qualquer conversa profissional, fornecer qualquer informação profissional – tudo era verificado e tudo era guiado pela Rússia,” resume o cientista.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, uma especialista da Fundação “Direito à Defesa”, que estuda o tema da inundação de minas em Donbas, enfatiza que o problema da inundação de minas é transnacional e ameaça diretamente duas regiões da Rússia e o Mar de Azov.</span>\n<span class=\"para\">“A peculiaridade hidrografica do leste da Ucrânia é que praticamente toda a água de mina não tratada, ao entrar em áreas abertas, ravinas, reservatórios e rios da Bacia do Siversky Donets, flui diretamente para o Siversky Donets, a principal artéria fluvial da região. Então, a água poluída flui pelo sul das regiões de Belgorod e Rostov da Federação Russa para o rio Don, e de lá para o Mar de Azov. A poluição tem um caráter “transfronteiriço,” diz ela.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> é um jornalista e produtor ucraniano. Ele trabalhou como editor de notícias para Liga.net e a emissora pública da Ucrânia, Suspilne. Ele também cooperou como fixador com <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> e a Danish Broadcasting Corporation.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Cu toate acestea, aceasta nu a fost întotdeauna situația. Înapoi în 2012, guvernul fostului președinte fugitiv Viktor Yanukovych a declarat în planurile sale de strategie energetică pe zece ani că intenționează să crească producția de cărbune pentru a reduce dependența de „transportatorii de energie importați” – în special gazul rusesc. Soarta acestor planuri s-a schimbat dramatic în 2014, odată cu agresiunea hibridă a Rusiei în Donbas, cea mai mare regiune minieră de cărbune din Europa și cheia sectorului energetic al Ucrainei la acea vreme. Cele mai multe dintre minele de cărbune din regiune au căzut în mâinile forțelor controlate de Rusia din auto-declaratele „Republici Populare Donețk și Luhansk” – declanșând o criză în industria energetică a Ucrainei, dependentă de cărbune. Pentru prima dată de la independență, statul s-a aflat în situația de a depinde de importurile de toate tipurile de resurse energetice.</span>\n<span class=\"para\">Cu toate acestea, în ciuda situației de criză permanente din sectorul energetic, din 2014 au existat și alte probleme importante, cum ar fi inundațiile necontrolate ale minelor. Acest lucru a cauzat „cutremure” locale, eliberări de gaz la suprafață și poluarea surselor de apă din Donbas. În 2022, situația a devenit și mai dramatică, când liderii republicilor quasi-controlate de Rusia au cerut lui Vladimir Putin să închidă majoritatea minelor din partea ocupată a Donbasului, punând în pericol importanța globală a regiunii în viitor. Una dintre cele mai mari foste regiuni industriale ale lumii, devastată de război timp de 11 ani, se află acum în pericol serios de a deveni „două treimi nelocuibilă” din cauza inundațiilor masive necontrolate ale minelor, conform unui raport recent<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Ecouri ale trecutului</strong></span>\n<span class=\"para\">În timpul celui de-al Doilea Război Mondial, Donbasul a fost sub ocupație nazistă între 1941 și 1943. Această perioadă a fost suficientă pentru ca toate zăcămintele de cărbune din regiune să fie inundate. Pentru Uniunea Sovietică, cărbunele era „pâinea industriei” într-o stare de război, iar reconstrucția minelor din regiune a devenit un obiectiv cheie pentru Moscova după eliberarea sa. Aproximativ 50.000 de oameni au fost trimiși să lucreze la drenarea minelor. Primele succese au fost observate în doar doi ani, când primele 69 de mine au fost restaurate. În același timp, 80% din toate tunelurile miniere au fost supuse reinspecției și întăririi.</span>\n<span class=\"para\">Cu toate acestea, condițiile de muncă pentru oamenii din mine erau insuportabil de dure, spune Viktor Yermakov, doctor în științe tehnice și expert în minele din Donbas. „Minele din regiunea centrală a Donbasului nu aveau dreptul la viață nici măcar imediat după ce regiunea a fost reconstruită după cel de-al Doilea Război Mondial. În 1943 au început să fie pompite și cărbunele a fost extras acolo, dar acestea erau condiții de muncă insuportabile, de neimaginat. Aceste mine pur și simplu nu ar fi trebuit să existe,” spune Yermakov.</span>\n<span class=\"para\">Cu toate acestea, în ciuda condițiilor dure ale muncii manuale a minerilor, industria cărbunelui din Donbas s-a dezvoltat activ până la prăbușirea Uniunii Sovietice. La începutul anilor 1990, în regiunea unde cărbunele fusese extras încă din secolul al XVIII-lea, problema neprofitabilității unor mine de cărbune a început să crească acut. Au existat mai multe motive pentru aceasta: nivelul scăzut de modernizare în mine, îmbătrânirea stocului de mine și epuizarea stratelor de cărbune. La începutul „depresiei cărbunelui”, Donbasul s-a triplat ca dimensiune comparativ cu perioada de dinainte de război. Cu toate acestea, cantitatea de apă care a fost pompată din mine într-un an era aproape egală cu cea necesară Uniunii Sovietice pentru a drena minele după război.</span>\n<span class=\"para\">Chiar și în aceste condiții, multe mine neprofitabile au continuat să fie subvenționate după independența Ucrainei, deoarece cărbunele a jucat un rol important în economia țării – alimenta centralele electrice termice și, de asemenea, furniza materii prime pentru metalurgie. În același timp, industria cărbunelui oferea locuri de muncă pentru sute de mii de ucraineni, mulți dintre ei trăind în orașe legate de minele de cărbune.</span>\n<span class=\"para\">În 2012, cu doi ani înainte de războiul din Donbas, guvernul lui Yanukovych a avut ca obiectiv creșterea producției de cărbune în țară, promițând să investească aproximativ zece miliarde de dolari în industria „epuizată”. Conflictul inițiat de Rusia în estul Ucrainei a schimbat dramatic situația – regiunea a fost separată de partea principală a țării printr-o linie de front. Această problemă nu a ocolit industria cărbunelui din regiune și, din 2014, majoritatea minelor au rămas în teritoriile Donbasului necontrolate de Ucraina. Multe dintre ele au început ulterior să fie inundate.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ce se întâmplă acum</strong></span>\n<span class=\"para\">Apa care trece prin mine devine saturată cu impuritățile metalelor, sulfatelor, mercurului și altor compuși chimici periculoși. Când ajunge în surse de apă, cum ar fi râuri, lacuri și fântâni, le face improprii pentru utilizare normală și pentru băut. Dacă o astfel de apă ajunge pe sol, îl salinizează, provocând degradarea solului.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Yakovlev, un hidrogeolog de la Academia Națională de Științe a Ucrainei, vorbește regulat despre amploarea inundațiilor minelor în teritoriile ocupate din centrul Donbasului. Potrivit lui, între 2014 și 2022, inundațiile necontrolate au avut loc în aproximativ 30 până la 40 de mine, majoritatea dintre ele adiacente liniei de front. Cu toate acestea, înainte și după invazia pe scară largă a Rusiei, nu a existat pompare de apă în minele ocupate din apropierea liniei de front. În cazul Donbasului, unde multe săpături sunt conectate prin pasaje, acest lucru a provocat, printre altele, inundația minelor adiacente de pe partea ucraineană, care au pompat apă din mine.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bushovska, expert în energie de la Centrul Ecodia, îmi povestește despre inundațiile care au avut loc lângă mina Zolote din regiunea Luhansk în 2018: „În mina Zolote, apa a spart literalmente, dar au reușit totuși să pompeze această apă. Autoritățile locale s-au ocupat de organizarea acestui proces. Desigur, a început invazia pe scară largă și aceste procese s-au oprit. Apa a spart evident și știm de la reprezentanții administrației militare că mina a devenit inundată.”            Situația a luat o turnură mai întunecată din 2022, când conducerea rusă a decis să închidă 101 din cele 115 mine din teritoriile ocupate ale Donbasului. Yakovlev subliniază că „Numărul minelor care au intrat în modul de inundație necontrolată a crescut cu aproximativ o dată și jumătate. Dacă înainte erau 30 până la 40 de mine, acum vorbim despre 60 de mine. Putem vorbi doar aproximativ despre acest lucru, deoarece nu există monitorizare normală.”</span>\n<span class=\"para\">În plus față de contaminarea apei și solurilor, creșterea apei din mine este, de asemenea, periculoasă deoarece apa care ajunge la suprafață împinge gazul exploziv din stratele de cărbune. Acest lucru, la rândul său, este, de asemenea, periculos deoarece poate declanșa cutremure localizate.</span>\n<span class=\"para\">„Cutremurele apar în zonele de inundație activă. Anterior, aceste simptome de cutremur erau mai active în jurul Donețkului, iar din 2021 s-au mutat spre est – în zona Debaltsevo,” spune Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Potrivit estimărilor lui Yakovlev, din 2022 gazul a început să scape activ în locuri cu relief scăzut, iar acest lucru poate prezenta amenințări suplimentare pentru așezările situate deasupra câmpurilor miniere. În Donbas, acest lucru ar putea afecta până la 60 de locuri. „Am observat astfel de procese în direct lângă Selidovo (regiunea Donețk) în noiembrie 2021, în timpul unei expediții. În zona apropiată de mina inundată Korotchenko, am găsit ieșiri de gaz la suprafață, precum și fântâni cu apă literalmente carbonatată,” a spus el.</span>\n<span class=\"para\">Amenințarea imediată a eliberărilor spontane de metan la suprafață amenință acum zona ocupată a Donețkului, susține Yakovlev. De asemenea, el își bazează argumentele pe hărți vechi ale bazinului minier Donețk pe care a reușit să le găsească în arhive. Cu ajutorul acestor hărți, experții vor putea aproxima și modela unde riscul de scăpare a gazului la suprafață în regiune este cel mai mare. Cu toate acestea, Yakovlev și Yermakov notează că datele despre situația inundațiilor minelor în teritoriile ocupate sunt insuficiente din cauza lipsei de monitorizare. Experții au remarcat că contactele neoficiale între oamenii de știință din Ucraina și teritoriile ocupate au loc încă.</span>\n<span class=\"para\">Înainte de invazia pe scară largă a Rusiei în Donbas, oamenii de știință ucraineni, împreună cu OSCE, Centrul pentru Dialog Umanitar și Crucea Roșie, au reușit să monitorizeze minele din apropierea liniei de front. Cu toate acestea, după ce Rusia a confiscat cea mai mare parte a regiunii Luhansk, Vuhledar, Avdiivka și Mariinka, zona de inundație s-a extins, luându-le oportunitatea de a monitoriza situația în zonele apropiate de linia de front. În plus, la începutul anului 2022, Rusia a pus veto activității OSCE, luându-i organizației capacitatea de a monitoriza minele.</span>\n<span class=\"para\">„Pentru a avea unele date, trebuie să ai acces la aceste teritorii. Atâta timp cât nu există acces, nu există monitorizare, nu putem evalua care este gradul de poluare acolo. Există date din proiecte care au fost realizate înainte de invazia pe scară largă. Au existat proiecte care au încercat să evalueze nivelul de contaminare. Dar este informație incompletă. Atâta timp cât nu avem acces la acele teritorii, nu știm exact ce este acolo și ce putem face în legătură cu asta,” notează Bushovska. Ministerul mediului din Ucraina a declarat, de asemenea, că nu are date despre situația din partea ocupată a Donbasului.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-minare</strong></span>\n<span class=\"para\">Istoria bazinului minier de cărbune Ruhr din Germania este în multe feluri similară cu istoria Donbasului din Ucraina. În secolul al XIX-lea, regiunea Ruhr a furnizat putere industrială și militară pentru Imperiul German, la fel cum Donbasul a făcut pentru Imperiul Rus. Mai târziu, după cel de-al Doilea Război Mondial, extracția cărbunelui din Bazinul Ruhr a contribuit, de asemenea, la revigorarea economiei și industriei din Germania de Vest după ceea ce a fost o distrugere totală. În 2018, ultima mină de cărbune a țării, Prosper-Haniel, a fost închisă. Acest lucru a fost precedat de un proces de aproape 30 de ani de transformare a industriei cărbunelui prin ceea ce se numește „post-minare”. Acest lucru se bazează pe mai multe principii: renunțarea la extracția cărbunelui, crearea de locuri de muncă noi pentru foștii muncitori din mine și crearea de zone ecologice sigure pe locul fostelor mine și câmpuri miniere. O transformare similară a avut loc în Anglia, Franța, Belgia și alte țări.</span>\n<span class=\"para\">„Statul a luat mai întâi minele, companiile de cărbune și alte lucruri. Și apoi le-a predat unei întreprinderi post-minare special create. Și apoi au dispus de aceste active, inclusiv de teren. Au primit anumite beneficii pentru asta. Și cu acești bani au desfășurat activități post-minare. Pas cu pas, fiecare mină a fost închisă,” spune Victor Yermakov, descriind procesul.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, care a studiat experiența post-minării timp de ani de zile, notează că nu vede interesul guvernului ucrainean în idee. El spune că atenția ministerului energiei este acum mai concentrată pe securitatea energetică a țării, care a suferit atacuri semnificative din partea armatei ruse.</span>\n<span class=\"para\">„Am adunat mulți oameni de știință ucraineni în Germania pentru a le arăta ce este post-minarea. Am publicat o broșură specială, o monografie despre post-minare în Ucraina. Am făcut această muncă, dar după ce m-am întors din Germania, nu văd niciun interes în post-minare. Poate că își vor da seama după un timp. Toată lumea o respinge, toată lumea crede că este o risipă inutilă de bani. Nu cred că este inutil să investești în viitorul copiilor tăi, în sănătatea generațiilor viitoare,” spune el.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlev, un susținător activ al ideii de post-minare, crede totuși că experiența clasică de pompare a apei utilizată în Ruhrul Germaniei nu mai este posibilă în Ucraina. Deși regiunile sunt similare atât în numărul de mine, cât și în suprafață, diferența este că situația din Donbas este mai complicată. Acest lucru se datorează inundațiilor spontane și necontrolate, care sunt acum în al 11-lea an.</span>\n<span class=\"para\">„În unele locuri, suprafața se va scufunda sub adâncimea la care nivelurile apelor subterane erau cândva. Și teritoriul Donbasului va fi fragmentat în acest caz. Nu va fi de ajutor pentru peisaj. Va fi o masă de cursuri de apă saline, gropi, mlaștini și așa mai departe. Și dacă luăm în considerare că 90% din populația Donbasului trăiește în orașe, iar 60 de așezări se află deasupra minelor, condițiile de trai vor fi pur și simplu la nivelul supraviețuirii,” spune Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">El concluzionează că, dacă regiunea minieră rămâne într-o stare de inundație necontrolată în următorii cinci până la douăsprezece ani, atunci două treimi din teritoriul Donbasului vor deveni nelocuibile pentru viața normală. „Va fi utilizabil în zone limitate. Poate fi ceva de genul pădurilor, reabilitării sau zonelor agricole. Dar acest lucru trebuie deja acum să fie elaborat și modelat în diferite moduri. Sau, dacă luăm în considerare opțiunea pesimistă, în care nu avem timp să facem nimic – aceasta este cea mai simplă opțiune și consecințele sale sunt deja vizibile acum,” spune expertul.</span>\n<span class=\"para\">Experții și oamenii de știință intervievați sunt unanimi în opinia lor că problemele cheie acum sunt lipsa monitorizării inundațiilor minelor, precum și lipsa unei viziuni sau plan din partea guvernului ucrainean despre ce se va întâmpla cu regiunea cărbunelui după de-ocupare. „Din păcate, nu există o viziune despre ce se va întâmpla cu regiunea după de-ocupare și ce să facem în legătură cu aceasta. Aș spera că aceste teritorii vor fi de-ocupate și apoi pot fi transformate,” a spus Bushovska.</span>\n<span class=\"para\">Potrivit fostului șef al sindicatului muncitorilor de la mina Yuzhnodonbaska-3, acum distrusă, Hryhoriy Dotsenko, ministerul energiei din Ucraina nu are informații despre dacă întreprinderea lor va fi restaurată după război: „Am vorbit cu vice-ministrul despre ce se va întâmpla după război și care va fi perspectiva noastră. El spune „Nu știu nimic, nu voi spune nimic, asta e.” În acest moment este încă un subiect închis, nimeni nu discută despre el, nimeni nu se gândește ce se va întâmpla mai departe. Toată atenția este concentrată pe cum să câștigăm războiul,” a spus Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Ministerul energiei din Ucraina a refuzat să comenteze despre starea industriei cărbunelui și perspectivele sale pentru acest articol, invocând necesitatea de a nu dezvălui informații care pot fi folosite de Rusia pentru a continua atacurile asupra facilităților energetice.</span>\n<span class=\"para\"><strong>„Rusia controla totul”</strong></span>\n<span class=\"para\">Mina Yuzhnodonbaska-3, una dintre cele mai tinere mine de cărbune din Donbas, este sub ocupație rusă din septembrie 2024 și se află acum în spatele trupelor ruse din regiunea Donețk. Acum este complet distrusă. Potrivit lui Dotsenko, întreprinderea era extrem de promițătoare și ar fi putut continua operațiunile de extracție a cărbunelui timp de cel puțin încă 50 de ani. „Existau planuri de a construi o altă mină în zona noastră. Straturile de zăcăminte de cărbune ajungeau până la Pavlograd (în regiunea Dnipro). Ne-ar fi fost suficient să lucrăm, într-un mod normal, timp de 50 de ani. În plus, aveam cărbune de foarte bună calitate, gaz de cărbune cu un conținut scăzut de sulf. Și cărbunele nostru era folosit pentru inginerie energetică și metalurgie,” spune Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Un miner a raportat că în martie 2022, în timpul unei ofensive în orașul vecin Vuhledar – Volnovakha – armata rusă a distrus substațiile electrice care furnizau energie minei Yuzhnodonbaska-3 și altor mine din jur. Ca urmare, nivelul apei din mine în zonă a început să crească rapid, inundând săpăturile odată promițătoare și purtând riscurile de mediu menționate anterior. El a subliniat că în mod special acest lucru este adevărat în ceea ce privește riscul de scăpare a metanului la suprafață.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko este convins că armata rusă a efectuat aceste atacuri deliberat. Scopul lor, crede el, a fost de a dehumaniza Vuhledar. „Atacurile au fost cel mai probabil pentru a dezactiva Vuhledar. Ei bine, plus mina care oferea locuri de muncă. În general, puțin câte puțin, i-au scos pe oameni din oraș,” observă el.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, care a fost șeful delegației ucrainene la grupul de negociere pentru mediu cu Rusia, rezumă că statul agresor a obstrucționat orice soluție la problema inundațiilor minelor chiar și înainte de invazia pe scară largă. Potrivit lui, reprezentanții Federației Ruse „nu au vrut nici măcar să audă” că procesul de inundație a minelor din regiune era necontrolat, susținând că au făcut treaba de închidere a minelor „corect”.</span>\n<span class=\"para\">„Le-am pus întrebări și le-am cerut să ne ofere informații despre măsurile de siguranță ecologică referitoare la acele mine pe care le închideau. Era vorba exact despre deciziile de proiectare, iar Rusia era responsabilă pentru dezvoltarea lor. Rusia a refuzat să ofere aceste date și, prin urmare, în cele din urmă, acest grup de negociere a încetat să existe, iar noi nu am mai comunicat în această privință,” subliniază omul de știință.</span>\n<span class=\"para\">Potrivit lui, Rusia controla „fiecare mișcare și cuvânt” al reprezentanților săi din subgrupul de negociere, inclusiv din partea quasi-republicilor, pe care le-a introdus în negocieri fără acord.</span>\n<span class=\"para\">„Rusia controla totul, și chiar și atunci când doar specialiștii cu experți au rămas la discuții, am văzut că acea parte era toată într-o singură cameră. Dacă experții noștri erau online, fiecare la locul său de muncă, erau „luați” de așa-numitul „minister al securității de stat al Republicii Populare Donețk” într-o singură cameră care controla fiecare mișcare a lor, și nu doar conversația. Starea de spirit era neprietenoasă, negativă și chiar printre experții din partea rusă erau cei mai mulți dintre cunoscuții mei cu care lucrasem în Donețk când minele fuseseră închise înainte de începerea războiului în 2013. Cu toate acestea, le-a fost interzis să aibă orice conversații profesionale, să ofere orice informații profesionale – totul era verificat și totul era ghidat de Rusia,” rezumă omul de știință.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, expertă la Fundația „Dreptul la Apărare”, care studiază subiectul inundațiilor minelor din Donbas, subliniază că problema inundațiilor minelor este transnațională și amenință direct două regiuni din Rusia și Marea Azov.</span>\n<span class=\"para\">„Particularitatea hidrografică a Ucrainei de est este că practic toată apa minieră netratată, ajungând în zone deschise, văi, rezervoare și râuri din Bazinul Siversky Donets, curge apoi direct în Siversky Donets însuși, principala arteră fluvială a regiunii. Apoi, apa poluată curge prin sudul regiunilor Belgorod și Rostov ale Federației Ruse în râul Don, și de acolo în Marea Azov. Poluarea are un caracter „transfrontalier,” spune ea.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> este un jurnalist și producător ucrainean. A lucrat ca editor de știri pentru Liga.net și pentru radiodifuzorul public ucrainean Suspilne. De asemenea, a colaborat ca fixer cu <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> și cu Corporația Daneză de Radiodifuziune.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Avšak, to nebolo vždy tak. V roku 2012 vláda teraz na úteku bývalého prezidenta Viktora Janukovyča vyhlásila vo svojich desiatichročných energetických strategických plánoch zvýšiť ťažbu uhlia s cieľom znížiť závislosť na „importovaných energetických nosičoch“ – najmä na ruskom plyne. Osud týchto plánov sa dramaticky zmenil v roku 2014 s hybridnou agresiou Ruska v Donbase, najväčšej uhoľnej oblasti v Európe a kľúčovej pre energetický sektor Ukrajiny v tom čase. Väčšina uhoľných baní v regióne sa dostala do rúk ruských kontrolovaných síl z jednostranne vyhlásených „Donetskej a Luhanskej ľudovej republík“ – čo vyvolalo krízu v ukrajinskom energetickom priemysle závislom na uhlí. Po prvýkrát od nezávislosti sa štát ocitol závislý na dovoze všetkých typov energetických zdrojov.</span>\n<span class=\"para\">Avšak, napriek trvalej krízovej situácii v energetickom sektore, od roku 2014 sa objavili aj iné dôležité problémy, ako je nekontrolované zaplavovanie baní. To spôsobilo miestne „zemetrasenia“, úniky plynu na povrch a znečistenie vodných zdrojov v Donbase. V roku 2022 sa situácia stala ešte dramatickejšou, keď vedúci ruských kontrolovaných kvázi-republík požiadali Vladimira Putina, aby uzavrel väčšinu baní v okupovanej časti Donbasu, čo ohrozilo globálny význam regiónu do budúcnosti. Jedna z najväčších bývalých priemyselných oblastí sveta, roztrhnutá vojnou už 11 rokov, je teraz v vážnom riziku stať sa „dvoch tretín neobývateľnou“ kvôli nekontrolovanému masívnemu zaplavovaniu baní podľa nedávnej správy<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Ozveny minulosti</strong></span>\n<span class=\"para\">Počas druhej svetovej vojny bol Donbas pod nacistickou okupáciou medzi rokmi 1941 a 1943. Toto obdobie bolo dostatočné na to, aby sa všetky uhoľné ložiská v regióne zaplavili. Pre Sovietsky zväz bolo uhlie „chlebom priemyslu“ v stave vojny a obnova baní v regióne sa stala kľúčovým cieľom pre Moskvu po jeho oslobodení. Približne 50 000 ľudí bolo poslaných na prácu na odvodnení baní. Prvé úspechy sa dostavili len po dvoch rokoch, keď bolo obnovených prvých 69 baní. Zároveň 80 percent všetkých baníckych tunelov prešlo opätovnou kontrolou a posilnením.</span>\n<span class=\"para\">Avšak, pracovné podmienky pre ľudí v baniach boli neznesiteľne tvrdé, hovorí Viktor Jermakov, doktor technických vied a expert na bane Donbasu. „Bane centrálneho regiónu Donbasu nemali právo na život ani okamžite po obnove regiónu po druhej svetovej vojne. V roku 1943 začali byť odčerpávané a uhlie sa tam ťažilo, ale to boli neznesiteľné, nepredstaviteľné pracovné podmienky. Tieto bane jednoducho nemali existovať,“ hovorí Jermakov.</span>\n<span class=\"para\">Napriek tomu, že podmienky manuálnej práce baníkov boli tvrdé, uhoľný priemysel v Donbase sa aktívne rozvíjal až do kolapsu Sovietskeho zväzu. Na začiatku 90. rokov, v regióne, kde sa uhlie ťažilo od 18. storočia, sa problém neprofitabilnosti niektorých baní začal ostro zhoršovať. Na to bolo niekoľko dôvodov: nízka úroveň modernizácie v baniach, starnutie baníckej techniky a vyčerpanie uhoľných vrstiev. Na začiatku „uhlíkového depresie“ sa Donbas v porovnaní s predvojnovým obdobím strojnásobil. Avšak množstvo vody, ktoré sa z baní odčerpalo za rok, bolo takmer rovné tomu, čo potreboval Sovietsky zväz na odvodnenie baní po vojne.</span>\n<span class=\"para\">Aj v týchto podmienkach mnohé neprofitabilné bane pokračovali v dotovaní po ukrajinskej nezávislosti, pretože uhlie zohrávalo dôležitú úlohu v hospodárstve krajiny – zásobovalo tepelné elektrárne a poskytovalo suroviny pre metalurgiu. Zároveň uhoľný priemysel poskytoval zamestnanie pre stovky tisíc Ukrajincov, z ktorých mnohí žili v mestách spojených s uhoľnými baňami.</span>\n<span class=\"para\">V roku 2012, dva roky pred vojnou v Donbase, vláda Janukovyča plánovala zvýšiť ťažbu uhlia v krajine, sľubujúc investovať približne desať miliárd dolárov do „vyčerpaného“ priemyslu. Konflikt iniciovaný Ruskom na východnej Ukrajine dramaticky zmenil situáciu – región sa oddelil od hlavnej časti krajiny frontovou líniou. Tento problém sa nedotkol uhoľného priemyslu regiónu a od roku 2014 väčšina baní zostala na územiach Donbasu, ktoré nie sú pod kontrolou Ukrajiny. Mnohé z nich následne začali byť zaplavované.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Čo sa deje teraz</strong></span>\n<span class=\"para\">Voda prechádzajúca cez bane sa nasýti nečistotami kovov, síranmi, ortuťou a inými nebezpečnými chemickými zlúčeninami. Keď sa dostane do vodných zdrojov, ako sú rieky, jazerá a studne, robí ich nevhodnými na normálne použitie a pitie. Ak taká voda dosiahne pôdu, zasolí ju, čo spôsobuje degradáciu pôdy.</span>\n<span class=\"para\">Jevhen Jakovlev, hydrogeológ z Národnej akadémie vied Ukrajiny, pravidelne hovorí o rozsahu zaplavovania baní v okupovaných územiach centrálneho Donbasu. Podľa neho, od roku 2014 do 2022, došlo k nekontrolovanému zaplavovaniu v približne 30 až 40 baniach, z ktorých väčšina sa nachádzala blízko frontovej línie. Avšak pred a po plnej invázii Ruska neprebiehalo odčerpávanie vody v okupovaných baniach blízko frontovej línie. V prípade Donbasu, kde sú mnohé bane prepojené chodbami, to vyvolalo, okrem iného, zaplavovanie susedných baní na ukrajinskej strane, ktoré odčerpávali banícku vodu.</span>\n<span class=\"para\">Anastasia Bušovská, energetická expertka z centra Ecodia, mi hovorí o zaplavovaní, ktoré sa vyskytlo pri bani Zolote v Luhanskej oblasti v roku 2018: „V bani Zolote voda doslova prerazila, ale stále sa im podarilo túto vodu odčerpať. Miestne úrady sa zaoberali zriadením tohto procesu. Samozrejme, začala plná invázia a tieto procesy sa zastavili. Voda zjavne prerazila a vieme od zástupcov vojenskej správy, že baňa sa zaplavila.”            Situácia sa od roku 2022 zhoršila, keď ruské vedenie rozhodlo uzavrieť 101 z 115 baní v okupovaných územiach Donbasu. Jakovlev zdôrazňuje, že „Počet baní, ktoré prešli do režimu nekontrolovaného zaplavovania, sa zvýšil približne o polovicu. Ak predtým to bolo 30 až 40 baní, teraz hovoríme o 60 baniach. Môžeme o tom hovoriť len približne, pretože neexistuje normálne monitorovanie.”</span>\n<span class=\"para\">Okrem znečistenia vody a pôdy je vzostup baníckej vody tiež nebezpečný, pretože voda prichádzajúca na povrch vytláča výbušný plyn z uhoľných vrstiev. To je zase nebezpečné, pretože môže vyvolať lokalizované zemetrasenia.</span>\n<span class=\"para\">„Zemetrasenia sa objavujú v oblastiach aktívneho zaplavovania. Predtým boli tieto symptómy zemetrasení aktívnejšie okolo Donecka, a od roku 2021 sa presunuli na východ – do oblasti Debalceva,“ hovorí Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Podľa Jakovlevových odhadov, od roku 2022 aktívne uniká plyn na miestach so zníženým reliéfom, čo môže predstavovať ďalšie hrozby pre osídlenia, ktoré sa nachádzajú nad baníckymi poľami. V Donbase by to mohlo ovplyvniť až 60 miest. „Takéto procesy sme pozorovali naživo pri Selidove (Donecká oblasť) v novembri 2021 počas expedície. V oblasti blízko zaplavenej bane Korotčenko sme našli vývody plynu na povrchu, ako aj studne s doslova sýtenou vodou,“ povedal.</span>\n<span class=\"para\">Bezprostredná hrozba spontánnych únikov metánu na povrch ohrozuje teraz okupovanú oblasť Donecka, tvrdí Jakovlev. Svoje argumenty zakladá aj na starých mapách doneckej uhoľnej panvy, ktoré sa mu podarilo nájsť v archívoch. S pomocou týchto máp budú odborníci schopní približne určiť a modelovať, kde je riziko úniku plynu na povrch v regióne najvyššie. Napriek tomu Jakovlev a Jermakov poznamenávajú, že údaje o situácii so zaplavovaním baní v okupovaných územiach sú nedostatočné kvôli nedostatku monitorovania. Odborníci poznamenali, že neoficiálne kontakty medzi vedcami z Ukrajiny a okupovaných území sa stále uskutočňujú.</span>\n<span class=\"para\">Pred plnou inváziou Ruska do Donbasu ukrajinskí vedci spolu s OBSE, Centrom humanitárneho dialógu a Červeným krížom dokázali monitorovať bane blízko frontovej línie. Avšak po tom, čo Rusko obsadilo väčšinu Luhanskej oblasti, Vuhledar, Avdiivka a Mariinka, sa zóna zaplavovania rozšírila, čo odobrilo možnosť monitorovať situáciu v oblastiach blízko frontovej línie. Okrem toho, na začiatku roku 2022 Rusko vetovalo prácu OBSE, čím odobrilo organizácii schopnosť monitorovať bane.</span>\n<span class=\"para\">„Aby sme mali nejaké údaje, potrebujeme mať prístup k týmto územiam. Pokiaľ nie je prístup, žiadne monitorovanie, nemôžeme posúdiť, aká je tam úroveň znečistenia. Existujú údaje z projektov, ktoré sa uskutočnili pred plnou inváziou. Boli projekty, ktoré sa snažili posúdiť úroveň znečistenia. Ale sú to neúplné informácie. Pokiaľ nemáme prístup k týmto územiam, nevieme presne, čo tam je a čo s tým môžeme robiť,“ poznamenáva Bušovská. Ukrajinské ministerstvo životného prostredia tiež uviedlo, že nemá údaje o situácii v okupovanej časti Donbasu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-bane</strong></span>\n<span class=\"para\">História nemeckej uhoľnej panvy Ruhr je v mnohých ohľadoch podobná histórii ukrajinského Donbasu. V 19. storočí región Ruhr poskytoval priemyselnú a vojenskú moc pre Nemeckú ríšu, rovnako ako Donbas pre Ruskú ríšu. Neskôr, po druhej svetovej vojne, ťažba uhlia v panve Ruhr tiež prispela k oživeniu hospodárstva a priemyslu Západného Nemecka po tom, čo došlo k totálnemu zničeniu. V roku 2018 bola uzavretá posledná uhoľná baňa v krajine, Prosper-Haniel. Tomu predchádzal takmer 30-ročný proces transformácie uhoľného priemyslu prostredníctvom toho, čo sa nazýva „post-bane“. To je založené na niekoľkých princípoch: postupné ukončenie ťažby uhlia, vytváranie nových pracovných miest pre bývalých baníkov a vytváranie ekologicky bezpečných oblastí na mieste bývalých baní a baníckych polí. Podobná transformácia sa uskutočnila v Anglicku, Francúzsku, Belgicku a iných krajinách.</span>\n<span class=\"para\">„Štát najprv vzal bane, uhoľné spoločnosti a ďalšie veci. A potom ich odovzdal špeciálne vytvorenému podniku post-bane. A potom sa týchto aktív zbavili, vrátane pôdy. Získali za to určité výhody. A za tieto peniaze vykonali post-bane aktivity. Krok za krokom bola každá baňa uzavretá,“ hovorí Viktor Jermakov, opisujúc proces.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, ktorý roky študoval skúsenosti post-bane, poznamenáva, že nevidí záujem ukrajinskej vlády o túto myšlienku. Hovorí, že pozornosť ministerstva energetiky je teraz viac zameraná na energetickú bezpečnosť krajiny, ktorá utrpela významné útoky od ruskej armády.</span>\n<span class=\"para\">„Zozbierali sme mnohých ukrajinských vedcov v Nemecku, aby sme im ukázali, čo je post-bane. Publikovali sme špeciálny brožúru, monografiu o post-bane na Ukrajine. Urobili sme túto prácu, ale po návrate z Nemecka nevidím žiadny záujem o post-bane. Možno si to uvedomia po nejakom čase. Všetci to odmietajú, všetci si myslia, že je to zbytočné plytvanie peniazmi. Nemyslím si, že je zbytočné investovať do budúcnosti svojich detí, do zdravia budúcich generácií,“ hovorí.</span>\n<span class=\"para\">Jakovlev, aktívny podporovateľ myšlienky post-bane, však verí, že klasická skúsenosť odčerpávania vody používaná v nemeckej Rure už nie je možná na Ukrajine. Hoci sú regióny podobné v počte baní a ploche, rozdiel je v tom, že situácia v Donbase je zložitejšia. To je spôsobené spontánnym a nekontrolovaným zaplavovaním, ktoré teraz trvá už 11 rokov.</span>\n<span class=\"para\">„Na niektorých miestach sa povrch prepadne pod hĺbku, na ktorej boli hladiny podzemnej vody kedysi. A územie Donbasu bude v tomto prípade fragmentované. Nebude to prospešné pre krajinu. Bude to masa slaných prúdov, dolín, močiarov a tak ďalej. A ak zohľadníme, že 90 percent populácie Donbasu žije v mestách, a nad baňami je 60 osídlení, životné podmienky budú jednoducho na úrovni prežitia,“ hovorí Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Uzatvára, že ak uhoľný región zostane v stave nekontrolovaného zaplavovania v nasledujúcich piatich až dvanástich rokoch, potom dve tretiny územia Donbasu sa stanú neobývateľnými pre normálny život. „Bude použiteľné v obmedzených oblastiach. Môže to byť niečo ako lesníctvo, rekultivácia alebo agrárne oblasti. Ale to už teraz potrebuje byť spracované a modelované rôznymi spôsobmi. Alebo, ak zvážime pesimistickú možnosť, v ktorej nemáme čas nič urobiť – to je najjednoduchšia možnosť a jej následky sú už teraz viditeľné,“ hovorí expert.</span>\n<span class=\"para\">Odborníci a vedci, ktorí boli interviewovaní, sú jednomyseľní vo svojom názore, že kľúčovými otázkami sú teraz nedostatok monitorovania zaplavovania baní, ako aj nedostatok akejkoľvek vízie alebo plánu zo strany ukrajinskej vlády o tom, čo sa stane s uhoľným regiónom po deokupácii. „Bohužiaľ, neexistuje vízia toho, čo sa stane s regiónom po deokupácii, a čo s tým robiť. Dúfam, že tieto územia budú deokupované a potom ich bude možné transformovať,“ povedala Bušovská.</span>\n<span class=\"para\">Podľa bývalého predsedu odborov pracovníkov v teraz zničené bani Juzhnodonbaska-3, Hryhorija Dotsenka, ukrajinské ministerstvo energetiky tiež nemá informácie o tom, či ich podnik bude obnovený po vojne: „Hovorili sme s námestníkom ministra o tom, čo sa stane po vojne a aká bude naša perspektíva. Hovorí: „Neviem nič, nepoviem nič, to je všetko.“ V súčasnosti je to stále uzavreté téma, nikto o tom nediskutuje, nikto neuvažuje, čo sa stane ďalej. Zameranie je len na to, ako vyhrať vojnu,“ povedal Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Ukrajinské ministerstvo energetiky odmietlo komentovať stav uhoľného priemyslu a jeho perspektívy pre tento článok, pričom uviedlo potrebu nezverejňovať informácie, ktoré by mohli byť použité Ruskom na pokračovanie jeho útokov na energetické zariadenia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>„Rusko kontrolovalo všetko“</strong></span>\n<span class=\"para\">Baňa Juzhnodonbaska-3, jedna z najmladších uhoľných baní v Donbase, je pod ruskou okupáciou od septembra 2024 a v súčasnosti sa nachádza v zadnej časti ruských vojsk v Doneckej oblasti. Je teraz úplne zničená. Podľa Dotsenka bol podnik mimoriadne sľubný a mohol pokračovať v ťažbe uhlia ešte minimálne ďalších 50 rokov. „Boli plány postaviť ďalšiu baňu v našej oblasti. Vrstvy uhoľných ložísk dosahovali Pavlograd (v Dneprovskej oblasti). Ešte by sme mali dosť na prácu, v normálnom režime na 50 rokov. Plus, mali sme veľmi kvalitné uhlie, uhoľný plyn s nízkym obsahom síry. A naše uhlie sa používalo na energetiku a metalurgiu,“ hovorí Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Baník uviedol, že v marci 2022, počas ofenzívy v susednom meste Vuhledar – Volnovakha – ruská armáda zničila elektrické transformátory, ktoré zásobovali energiu bani Juzhnodonbaska-3 a iným baňam okolo nej. V dôsledku toho sa hladina baníckej vody v oblasti začala rýchlo zvyšovať, zaplavujúc kedysi sľubné bane a nesúc vyššie uvedené environmentálne riziká. Upozornil, že konkrétne to platí pre riziko úniku metánu na povrch.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko je presvedčený, že ruská armáda tieto údery vykonala zámerne. Ich cieľom, ako verí, bolo dehumanizovať Vuhledar. „Údery pravdepodobne mali za cieľ znefunkčniť Vuhledar. No, plus baňu, ktorá poskytovala prácu. Všeobecne, pomaly vyhnali ľudí z mesta,“ poznamenáva.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, ktorý bol kedysi vedúcim ukrajinskej delegácie v skupine pre rokovania o životnom prostredí s Ruskom, zhrňuje, že agresor štát bránil akémukoľvek riešeniu problému zaplavovania baní ešte pred plnou inváziou. Podľa neho zástupcovia Ruskej federácie „ani nechceli počuť“, že proces zaplavovania baní v regióne je nekontrolovaný, tvrdili, že svoju prácu na uzatváraní baní vykonali „správne“.</span>\n<span class=\"para\">„Pýtali sme sa ich na otázky a žiadali sme ich, aby poskytli informácie o opatreniach na ochranu životného prostredia týkajúcich sa tých baní, ktoré uzatvárali. Išlo presne o projektové rozhodnutia, a Rusko bolo zodpovedné za ich vývoj. Rusko odmietlo poskytnúť tieto údaje, a preto nakoniec táto rokovacia skupina prestala existovať a už sme sa v tejto veci viac nekomunikovali,“ zdôrazňuje vedec.</span>\n<span class=\"para\">Podľa neho Rusko kontrolovalo „každý pohyb a slovo“ svojich zástupcov rokovacej podskupiny, vrátane zástupcov kvázi-republík, ktoré do rokovaní zaviedlo bez dohody.</span>\n<span class=\"para\">„Rusko kontrolovalo všetko, a aj keď zostali na rokovaniach len odborníci, videl som, že tá strana bola všetci v jednej miestnosti. Ak naši odborníci boli online, každý na svojom pracovisku, boli „zoberaní“ takzvaným „ministerstvom štátnej bezpečnosti Doneckej ľudovej republiky“ do jednej miestnosti, ktorá kontrolovala každý ich pohyb, a nielen rozhovor. Atmosféra bola nepriateľská, negatívna a dokonca medzi odborníkmi z ruskej strany boli väčšinou moji známi, s ktorými som pracoval ešte v Donecku, keď sa bane uzatvárali pred začiatkom vojny v roku 2013. Napriek tomu im bolo zakázané mať akékoľvek profesionálne rozhovory, poskytovať akékoľvek profesionálne informácie – všetko to bolo kontrolované a všetko to riadilo Rusko,“ zhrňuje vedec.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, expertka nadácie „Právo na obranu“, ktorá skúma tému zaplavovania baní v Donbase, zdôrazňuje, že problém zaplavovania baní je transnárodný a priamo ohrozuje dve oblasti Ruska a Azovské more.</span>\n<span class=\"para\">„Hydrografická zvláštnosť východnej Ukrajiny je taká, že prakticky všetká neupravená banícka voda, dostávajúca sa do otvorených oblastí, roklín, nádrží a riek povodia Siversky Donets, potom priamo tečie do Siversky Donets samotného, hlavnej riečnej tepny regiónu. Potom znečistená voda tečie cez juh Belgorodskej a Rostovskej oblasti Ruskej federácie do rieky Don a odtiaľ do Azovského mora. Znečistenie má „transhraničný“ charakter,“ hovorí.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> je ukrajinský novinár a producent. Pracoval ako redaktor správ pre Liga.net a ukrajinského verejného vysielateľa Suspilne. Taktiež spolupracoval ako fixér s <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> a Dánskou rozhlasovou spoločnosťou.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Men detta var inte alltid fallet. Tillbaka 2012 deklarerade regeringen under den nu flyktige före detta presidenten Viktor Janukovytj i sin tioåriga energistrategi planer på att öka kolproduktionen för att minska beroendet av \"importerade energibärare\" – särskilt ryskt gas. Ödet för dessa planer förändrades dramatiskt 2014 med Rysslands hybridaggression i Donbas, den största kolregionen i Europa och nyckeln till Ukrainas energisektor vid den tiden. De flesta av regionens kolgruvor hamnade i händerna på rysk-kontrollerade styrkor från de självutnämnda \"Donetsk och Luhansk folkrepublikerna\" – vilket utlöste en kris i Ukrainas kolberoende energibransch. För första gången sedan självständigheten befann sig staten beroende av import av alla typer av energiresurser.</span>\n<span class=\"para\">Men trots den permanenta krissituationen i energisektorn har det sedan 2014 funnits andra viktiga frågor, såsom den okontrollerade översvämningen av gruvor. Detta har orsakat lokala \"jordbävningar\", gasutsläpp till ytan och förorening av vattenkällorna i Donbas. År 2022 blev situationen ännu mer dramatisk, när ledarna för de rysk-kontrollerade kvasi-republikerna bad Vladimir Putin att stänga de flesta av gruvorna i den ockuperade delen av Donbas, vilket äventyrade regionens globala betydelse i framtiden. En av världens största tidigare industriella regioner, krigshärjad i 11 år, är nu i allvarlig risk att bli \"två tredjedelar obeboelig\" på grund av okontrollerad massiv gruvöversvämning enligt en nyligen rapport<em>.</em></span>\n<span class=\"para\"><strong>Eko av det förflutna</strong></span>\n<span class=\"para\">Under andra världskriget var Donbas under nazistisk ockupation mellan 1941 och 1943. Denna period var tillräcklig för att alla kolavlagringar i regionen skulle översvämmas. För Sovjetunionen var kol \"industriens bröd\" i krigstillstånd, och att återuppbygga regionens gruvor blev ett centralt mål för Moskva efter befrielsen. Cirka 50 000 människor skickades för att arbeta med att pumpa ut gruvorna. De första framgångarna sågs redan efter två år, när de första 69 gruvorna återställdes. Samtidigt genomgick 80 procent av alla gruvtunnlar en ny inspektion och förstärkning.</span>\n<span class=\"para\">Men arbetsvillkoren för människor i gruvorna var outhärdligt hårda, säger Viktor Jermakov, doktor i tekniska vetenskaper och expert på Donbas gruvor. \"Gruvorna i den centrala regionen av Donbas hade ingen rätt att existera ens omedelbart efter att regionen återuppbyggdes efter andra världskriget. År 1943 började de pumpas ut och kol utvanns där, men dessa var outhärdliga, otänkbara arbetsvillkor. Dessa gruvor borde helt enkelt inte ha existerat,\" säger Jermakov.</span>\n<span class=\"para\">Ändå, trots de hårda villkoren för gruvarbetarnas manuella arbete, utvecklades kolindustrin i Donbas aktivt fram till Sovjetunionens kollaps. I början av 1990-talet, i den region där kol hade brutits sedan 1700-talet, började problemet med olönsamheten hos vissa kolgruvor att växa akut. Det fanns flera orsaker till detta: den låga nivån av modernisering i gruvorna, åldrandet av gruvbeståndet och uttömningen av kolådrorna. I början av \"koldepressionen\" tredubblades Donbas i storlek jämfört med före kriget. Men mängden vatten som pumpades ut ur gruvorna på ett år var nästan lika med den som Sovjetunionen behövde för att pumpa ut gruvorna efter kriget.</span>\n<span class=\"para\">Även under dessa förhållanden fortsatte många olönsamma gruvor att subventioneras efter Ukrainas självständighet, eftersom kol spelade en viktig roll i landets ekonomi – det matade värmekraftverk och tillhandahöll även råvaror för metallurgi. Samtidigt gav kolindustrin jobb åt hundratusentals ukrainare, många av dem bodde i städer kopplade till kolgruvorna.</span>\n<span class=\"para\">År 2012, två år före kriget i Donbas, syftade Janukovytjs regering till att öka kolproduktionen i landet och lovade att investera cirka tio miljarder US-dollar i den \"utslitna\" industrin. Konflikten som initierades av Ryssland i östra Ukraina förändrade dramatiskt situationen – regionen blev avskild från den huvudsakliga delen av landet av en frontlinje. Detta problem gick inte förbi kolindustrin i regionen och sedan 2014 har de flesta av gruvorna förblivit i de områden av Donbas som inte kontrolleras av Ukraina. Många av dem började senare att översvämmas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vad som händer nu</strong></span>\n<span class=\"para\">Vattnet som passerar genom gruvorna blir mättat med föroreningar av metaller, sulfater, kvicksilver och andra farliga kemiska föreningar. När det når vattenkällor som floder, sjöar och brunnar gör det dem olämpliga för normalt bruk och drickande. Om sådant vatten når marken, saliniserar det den och orsakar jorderosion.</span>\n<span class=\"para\">Yevhen Jakovlev, en hydrogeolog från Ukrainas nationella vetenskapsakademi, talar regelbundet om omfattningen av översvämningen av gruvor i de ockuperade territorierna i centrala Donbas. Enligt honom, från 2014 till 2022, skedde okontrollerad översvämning i cirka 30 till 40 gruvor, de flesta av dem intill frontlinjen. Ändå fanns det varken vattenpumpning i de ockuperade gruvorna nära frontlinjen före eller efter Rysslands fullskaliga invasion. I fallet med Donbas, där många gruvor är kopplade genom passager, provocerade detta bland annat översvämningen av angränsande gruvor på den ukrainska sidan, som har pumpat ut gruvvatten.</span>\n<span class=\"para\">Anastasiia Bushovska, en energiexpert från Ecodia Center, berättar för mig om vattenloggning som inträffade nära Zolote-gruvan i Luhansk-regionen 2018: \"I Zolote-gruvan bröt vattnet bokstavligen igenom men de lyckades fortfarande pumpa ut detta vatten. De lokala myndigheterna var engagerade i att sätta upp denna process. Självklart började den fullskaliga invasionen och dessa processer stoppades. Vattnet bröt uppenbarligen igenom och vi vet från representanter för den militära administrationen att gruvan blev översvämmad.\"            Situationen har tagit en mörkare vändning sedan 2022, när den ryska ledningen beslutade att stänga 101 av 115 gruvor i de ockuperade territorierna i Donbas. Jakovlev betonar att \"Antalet gruvor som har gått in i okontrollerat översvämningsläge har ökat med cirka en och en halv gång. Om det tidigare var 30 till 40 gruvor, handlar det nu om 60 gruvor. Vi kan bara prata om detta ungefär, eftersom det inte finns någon normal övervakning.\"</span>\n<span class=\"para\">Förutom föroreningen av vatten och jordar är även höjningen av gruvvattnet farlig eftersom vattnet som kommer till ytan trycker ut explosiv gas från kolådrorna. Detta är i sin tur också farligt eftersom det kan utlösa lokala jordbävningar.</span>\n<span class=\"para\">\"Jordbävningar uppträder i områden med aktiv översvämning. Tidigare var dessa jordbävningssymptom mer aktiva runt Donetsk, och sedan 2021 har de flyttat österut – till området kring Debaltsevo,\" säger Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Enligt Jakovlevs uppskattningar har gas aktivt läckt ut på platser med sänkt relief sedan 2022, och detta kan utgöra ytterligare hot mot bosättningar som ligger ovanför gruvfälten. I Donbas kan detta påverka så många som 60 platser. \"Vi observerade sådana processer live nära Selidovo (Donetsk-regionen) i november 2021 under en expedition. I området nära den översvämmade Korotchenko-gruvan fann vi gasutsläpp på ytan, samt brunnar med bokstavligen kolsyrat vatten,\" sa han.</span>\n<span class=\"para\">Det omedelbara hotet om spontana metanutsläpp till ytan hotar det nu ockuperade området av Donetsk, hävdar Jakovlev. Han baserar också sina argument på gamla kartor över Donetsks kolbassäng som han lyckades hitta i arkiven. Med hjälp av dessa kartor kommer experter att kunna approximera och modellera var risken för gasutsläpp till ytan i regionen är högst. Ändå noterar Jakovlev och Jermakov att data om situationen med gruvöversvämning i de ockuperade territorierna är otillräckliga på grund av bristen på övervakning. Experterna noterade att inofficiella kontakter mellan forskare från Ukraina och de ockuperade territorierna fortfarande äger rum.</span>\n<span class=\"para\">Innan Rysslands fullskaliga invasion av Donbas lyckades ukrainska forskare, tillsammans med OSSE, Centrum för humanitär dialog och Röda korset, övervaka gruvor nära frontlinjen. Men efter att Ryssland tog kontroll över de flesta av Luhansk-regionen, Vuhledar, Avdiivka och Mariinka, expanderade översvämningszonen, vilket tog bort möjligheten att övervaka situationen i områden nära frontlinjen. Dessutom, i början av 2022, lade Ryssland veto mot OSSE:s arbete, vilket tog bort organisationens möjlighet att övervaka gruvorna.</span>\n<span class=\"para\">\"För att ha någon data behöver man ha tillgång till dessa territorier. Så länge det inte finns någon tillgång, ingen övervakning, kan vi inte bedöma vad graden av förorening är där. Det finns data från projekt som genomfördes före den fullskaliga invasionen. Det fanns projekt som försökte bedöma föroreningsnivån. Men det är ofullständig information. Så länge vi inte har tillgång till dessa territorier vet vi inte exakt vad som finns där och vad vi kan göra åt det,\" noterar Bushovska. Ukrainas miljöministerium har också uppgett att de inte har några data om situationen i den ockuperade delen av Donbas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Efter gruvdrift</strong></span>\n<span class=\"para\">Historien om den tyska Ruhrokolbassängen liknar på många sätt historien om Ukrainas Donbas. Under 1800-talet gav Ruhrregionen industriell och militär makt åt det tyska imperiet, precis som Donbas gjorde för det ryska imperiet. Senare, efter andra världskriget, bidrog kolbrytningen i Ruhrbassängen också till återuppvaknandet av ekonomin och industrin i Västtyskland efter vad som motsvarade total förstörelse. År 2018 stängdes landets sista kolgruva, Prosper-Haniel. Detta föregicks av en nästan 30-årig process av omvandling av kolindustrin genom det som kallas \"efter-gruvdrift\". Detta baseras på flera principer: avveckling av kolbrytning, skapande av nya jobb för tidigare kolarbetare och skapande av miljösäkra områden på platsen för tidigare gruvor och gruvfält. En liknande omvandling har ägt rum i England, Frankrike, Belgien och andra länder.</span>\n<span class=\"para\">\"Staten tog först bort gruvorna, kolföretagen och andra saker. Och sedan överlämnade de dem till ett särskilt skapat efter-gruvdriftsföretag. Och sedan avyttrade de dessa tillgångar, inklusive marken. De fick vissa fördelar för det. Och för dessa pengar genomförde de efter-gruvdriftsaktiviteter. Steg för steg stängdes varje gruva,\" säger Victor Jermakov och beskriver processen.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, som har studerat erfarenheten av efter-gruvdrift i flera år, noterar att han inte ser den ukrainska regeringens intresse för idén. Han säger att energiministeriets uppmärksamhet nu mer fokuseras på landets energisäkerhet, som har lidit betydande angrepp från den ryska armén.</span>\n<span class=\"para\">\"Vi samlade många ukrainska forskare i Tyskland för att visa dem vad efter-gruvdrift är. Vi publicerade en särskild broschyr, en monografi om efter-gruvdrift i Ukraina. Vi gjorde detta arbete, men efter att ha kommit tillbaka från Tyskland ser jag inget intresse för efter-gruvdrift. Kanske kommer de att inse det efter en tid. Alla avfärdar det, alla tycker att det är en onödig slöseri med pengar. Jag tycker inte att det är onödigt att investera i framtiden för dina barn, i hälsan för kommande generationer,\" säger han.</span>\n<span class=\"para\">Jakovlev, en aktiv stödjare av idén om efter-gruvdrift, tror ändå att den klassiska erfarenheten av att pumpa ut vatten som användes i Tysklands Ruhr inte längre är möjlig i Ukraina. Även om regionerna liknar varandra både i antal gruvor och yta, är skillnaden att situationen i Donbas är mer komplicerad. Detta beror på spontan och okontrollerad översvämning, som nu har pågått i sitt elfte år.</span>\n<span class=\"para\">\"På vissa ställen kommer ytan att sjunka under den djup där grundvattennivåerna en gång var. Och territoriet i Donbas kommer i så fall att bli fragmenterat. Det kommer inte att vara till hjälp för landskapet. Det kommer att bli en massa salta strömmar, sänkor, träsk och så vidare. Och om vi tar hänsyn till att 90 procent av befolkningen i Donbas bor i städer, och det finns 60 bosättningar ovanför gruvorna, kommer levnadsförhållandena helt enkelt att vara på överlevnadsnivå,\" säger Jakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Han drar slutsatsen att om kolregionen förblir i ett tillstånd av okontrollerad översvämning under de kommande fem till tolv åren, kommer två tredjedelar av territoriet i Donbas att bli obeboeligt för normalt liv. \"Det kommer att vara användbart i begränsade områden. Det kan vara något som skogsbruk, rekreation eller agrara områden. Men detta behöver redan nu arbetas ut och modelleras på olika sätt. Eller, om vi överväger det pessimistiska alternativet, där vi inte har tid att göra något – detta är det enklaste alternativet och dess konsekvenser är redan synliga nu,\" säger experten.</span>\n<span class=\"para\">Experter och forskare som intervjuats är eniga i sin åsikt att de centrala frågorna nu är bristen på övervakning av översvämningen av gruvor samt bristen på någon vision eller plan från den ukrainska regeringen om vad som kommer att hända med kolregionen efter avockupationen. \"Tyvärr finns det ingen vision om vad som kommer att hända med regionen efter avockupationen, och vad man ska göra åt det. Jag skulle hoppas att dessa territorier kommer att avockuperas och sedan kan de omvandlas,\" sa Bushovska.</span>\n<span class=\"para\">Enligt den tidigare chefen för fackföreningen för arbetare vid den nu förstörda Yuzhnodonbaska-3-gruvan, Hryhoriy Dotsenko, har det ukrainska energiministeriet inte heller någon information om huruvida deras företag kommer att återställas efter kriget: \"Vi pratade med vice ministern om vad som kommer att hända efter kriget och vad vår perspektiv kommer att vara. Han säger \"Jag vet ingenting, jag kommer inte att säga något, det är det.\" För tillfället är det fortfarande ett stängt ämne, ingen diskuterar det, ingen tänker på vad som kommer att hända härnäst. Fokus ligger helt på hur man ska vinna kriget,\" sa Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Det ukrainska energiministeriet avböjde att kommentera tillståndet för kolindustrin och dess perspektiv för denna artikel, med hänvisning till behovet av att inte avslöja information som kan användas av Ryssland för att fortsätta sina angrepp på energianläggningar.</span>\n<span class=\"para\"><strong>\"Ryssland kontrollerade allt\"</strong></span>\n<span class=\"para\">Yuzhnodonbaska-3-gruvan, en av de yngsta kolgruvorna i Donbas, har varit under rysk ockupation sedan september 2024 och ligger för närvarande i ryggen på ryska trupper i Donetsk oblast. Den är nu helt förstörd. Enligt Dotsenko var företaget extremt lovande och kunde ha fortsatt kolbrytning i minst ytterligare 50 år. \"Det fanns planer på att bygga en annan gruva i vårt område. Kolavlagringarna sträckte sig till Pavlograd (i Dnipro-regionen). Vi skulle fortfarande ha tillräckligt att arbeta, i ett normalt läge i 50 år. Dessutom hade vi mycket bra kvalitet på kol, kolgas med låg svavelhalt. Och vårt kol användes för kraftteknik och metallurgi,\" säger Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">En gruvarbetare rapporterade att i mars 2022, under en offensiv i den angränsande staden Vuhledar – Volnovakha – förstörde den ryska armén kraftstationerna som försåg energi till Yuzhnodonbaska-3-gruvan och andra gruvor runt den. Som ett resultat började nivån av gruvvatten i området stiga snabbt, översvämmande en gång lovande gruvor och medförde de nämnda miljöriskerna. Han noterade att detta specifikt gäller risken för metan som läcker ut till ytan.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko är övertygad om att den ryska armén genomförde dessa attacker avsiktligt. Deras mål, tror han, var att avhumanisera Vuhledar. \"Attackerna var troligen avsedda att förlama Vuhledar. Nåväl, plus gruvan som gav arbete. Generellt sett slog de ut människor från staden lite i taget,\" noterar han.</span>\n<span class=\"para\">Jermakov, som tidigare var chef för den ukrainska delegationen till den miljöförhandlingsgrupp som förhandlade med Ryssland, sammanfattar att den aggressiva staten hade hindrat varje lösning på problemet med gruvöversvämning även före den fullskaliga invasionen. Enligt honom \"ville representanter för Ryska federationen inte ens höra\" att processen med översvämning av regionens gruvor var okontrollerad, och hävdade att de hade gjort jobbet med att stänga gruvorna \"ordentligt\".</span>\n<span class=\"para\">\"Vi ställde frågor till dem och bad dem att ge information om miljösäkerhetsåtgärder angående de gruvor de stängde. Det handlade precis om designbeslut, och det var Ryssland som var ansvarigt för deras utveckling. Ryssland vägrade att tillhandahålla dessa data, och därför upphörde denna förhandlingsgrupp att existera, och vi kommunicerade inte längre i detta avseende,\" betonar forskaren.</span>\n<span class=\"para\">Enligt honom kontrollerade Ryssland \"varje rörelse och ord\" av sina representanter i förhandlingsundergruppen, inklusive från sidan av kvasi-republikerna, som det införde i förhandlingarna utan överenskommelse.</span>\n<span class=\"para\">\"Ryssland kontrollerade allt, och även när endast specialister med experter återstod vid förhandlingarna, såg jag att den sidan var i ett rum. Om våra experter var online, var och en på sin egen arbetsplats, blev de \"tagna\" av den så kallade \"ministeriet för statlig säkerhet i Donetsk folkrepublik\" in i ett rum som kontrollerade deras varje rörelse, och inte bara samtalet. Stämningen var fientlig, negativ och även bland experterna från den ryska sidan var de flesta av mina bekanta som jag hade arbetat med tillbaka i Donetsk när gruvorna stängdes innan kriget började 2013. Ändå var de förbjudna att ha några professionella samtal, att ge någon professionell information – allt kontrollerades och allt styrdes av Ryssland,\" sammanfattar forskaren.</span>\n<span class=\"para\">Maryna Turenok, en expert vid \"Rätt till försvar\"-fonden, som studerar ämnet gruvöversvämning i Donbas, betonar att problemet med gruvöversvämning är transnationellt och direkt hotar två regioner i Ryssland och Azovhavet.</span>\n<span class=\"para\">\"Den hydrografiska särdraget i östra Ukraina är att praktiskt taget allt obehandlat gruvvatten, som kommer in i öppna områden, raviner, reservoarer och floder i Siversky Donets bassäng, sedan rinner direkt in i Siversky Donets själv, den huvudsakliga flodartären i regionen. Sedan rinner det förorenade vattnet genom södra Belgorod och Rostov-regionerna i Ryska federationen in i Don-floden, och därifrån in i Azovhavet. Föroreningen har en \"gränsöverskridande\" karaktär,\" säger hon.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> är en ukrainsk journalist och producent. Han arbetade som nyhetsredaktör för Liga.net och Ukrainas offentliga sändare Suspilne. Han samarbetade också som fixer med <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> och Danmarks Radio.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Ancak, bu her zaman böyle değildi. 2012'de, şimdi firari olan eski Başkan Viktor Yanukoviç'in hükümeti, “ithal enerji taşıyıcılarına” – özellikle de Rus gazına olan bağımlılığı azaltmak amacıyla kömür üretimini artırmayı hedefleyen on yıllık enerji stratejisi planlarını açıkladı. Bu planların kaderi, 2014'te Rusya'nın Donbas'taki hibrit saldırganlığı ile dramatik bir şekilde değişti; bu bölge, Avrupa'nın en büyük kömür bölgesi ve o dönemde Ukrayna'nın enerji sektörü için anahtar konumdaydı. Bölgedeki kömür madenlerinin çoğu, kendini ilan eden “Donetsk ve Luhansk Halk Cumhuriyetleri”nden Rusya'nın kontrolündeki güçlerin eline geçti – bu da Ukrayna'nın kömüre bağımlı enerji endüstrisinde bir krizi tetikledi. Bağımsızlıktan bu yana ilk kez, devlet tüm enerji kaynakları türlerinin ithalatına bağımlı hale geldi.</span>\n<span class=\"para\">Ancak, enerji sektöründeki kalıcı kriz durumuna rağmen, 2014'ten bu yana kontrolsüz maden su baskınları gibi başka önemli sorunlar da ortaya çıktı. Bu, yerel “deprem” olaylarına, gazın yüzeye çıkmasına ve Donbas'taki su kaynaklarının kirlenmesine neden oldu. 2022'de durum daha da dramatik hale geldi; Rusya'nın kontrolündeki yarı bağımsız cumhuriyetlerin liderleri, Donbas'ın işgal altındaki kısmındaki çoğu madeni kapatmasını Vladimir Putin'den talep etti ve bu durum bölgenin gelecekteki küresel önemini tehlikeye attı. Dünyanın en büyük eski sanayi bölgelerinden biri, 11 yıl süren savaşın ardından, kontrolsüz büyük maden su baskınları nedeniyle “üçte ikisi yaşanamaz hale gelme” riskiyle karşı karşıya.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Geçmişin yankıları</strong></span>\n<span class=\"para\">İkinci Dünya Savaşı sırasında, Donbas 1941 ile 1943 arasında Nazi işgali altındaydı. Bu dönem, bölgedeki tüm kömür yataklarının su basması için yeterliydi. Sovyetler Birliği için kömür, savaş halindeki bir sanayinin “ekmeği”ydi ve bölgedeki madenlerin yeniden inşası, Moskova'nın kurtuluşundan sonra ana hedef haline geldi. Yaklaşık 50.000 kişi, madenleri boşaltmak için çalışmaya gönderildi. İlk başarılar, ilk 69 madenin restore edildiği sadece iki yıl içinde görüldü. Aynı zamanda, tüm maden tünellerinin yüzde 80'i yeniden denetim ve güçlendirme işlemine tabi tutuldu.</span>\n<span class=\"para\">Ancak, madenlerdeki insanların çalışma koşulları dayanılmaz derecede sertti, diyor Viktor Yermakov, teknik bilimler doktoru ve Donbas madenleri uzmanı. “Donbas'ın merkezi bölgesindeki madenlerin, İkinci Dünya Savaşı'ndan sonra bölge yeniden inşa edilse bile yaşam hakkı yoktu. 1943'te boşaltılmaya başlandı ve burada kömür çıkarıldı, ancak bu dayanılmaz, akıl almaz çalışma koşullarıydı. Bu madenlerin var olmaması gerekiyordu,” diyor Yermakov.</span>\n<span class=\"para\">Yine de, madencilerin manuel iş gücünün sert koşullarına rağmen, Donbas'taki kömür endüstrisi Sovyetler Birliği'nin çöküşüne kadar aktif olarak gelişiyordu. 1990'ların başında, 18. yüzyıldan beri kömür çıkarılan bölgede, bazı kömür madenlerinin kârsızlığı sorunu keskin bir şekilde büyümeye başladı. Bunun birkaç nedeni vardı: madenlerdeki düşük modernizasyon seviyesi, maden stoklarının yaşlanması ve kömür damarlarının tükenmesi. “Kömür depresyonu”nun başlangıcında, Donbas, savaş öncesi döneme kıyasla üç kat büyüdü. Ancak, bir yılda madenlerden boşaltılan su miktarı, Sovyetler Birliği'nin savaş sonrası madenleri boşaltmak için ihtiyaç duyduğu miktara neredeyse eşitti.</span>\n<span class=\"para\">Bu koşullarda bile, birçok kârsız maden, Ukrayna'nın bağımsızlığından sonra sübvanse edilmeye devam etti, çünkü kömür ülkenin ekonomisinde önemli bir rol oynuyordu – termal santralleri besliyor ve ayrıca metalurji için hammadde sağlıyordu. Aynı zamanda, kömür endüstrisi, kömür madenlerine bağlı şehirlerde yaşayan yüz binlerce Ukraynalıya iş sağlıyordu.</span>\n<span class=\"para\">2012'de, Donbas'taki savaşın iki yıl öncesinde, Yanukoviç hükümeti, ülkedeki kömür üretimini artırmayı hedefledi ve “tükenmiş” endüstriye yaklaşık on milyar ABD doları yatırım yapma sözü verdi. Rusya'nın doğu Ukrayna'daki başlattığı çatışma durumu dramatik bir şekilde değiştirdi – bölge, ülkenin ana kısmından bir cephe hattı ile ayrıldı. Bu sorun, bölgenin kömür endüstrisini de etkilemedi ve 2014'ten bu yana madenlerin çoğu, Ukrayna'nın kontrolü dışındaki Donbas topraklarında kaldı. Bunların birçoğu daha sonra su basmaya başladı.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Şu anda ne oluyor</strong></span>\n<span class=\"para\">Madenlerden geçen su, metal, sülfat, cıva ve diğer tehlikeli kimyasal bileşiklerin safsızlıkları ile doymuş hale geliyor. Nehirler, göller ve kuyular gibi su kaynaklarına girdiğinde, bunları normal kullanım ve içme için uygun hale getirmiyor. Eğer böyle bir su yere ulaşırsa, toprağı tuzlu hale getirir ve toprak bozulmasına neden olur.</span>\n<span class=\"para\">Ukrayna Ulusal Bilimler Akademisi'nden hidrojeolog Yevhen Yakovlev, merkezi Donbas'ın işgal altındaki bölgelerindeki maden su baskınlarının ölçeği hakkında düzenli olarak konuşuyor. Ona göre, 2014'ten 2022'ye kadar, yaklaşık 30 ila 40 maden kontrolsüz bir şekilde su baskınına uğradı, bunların çoğu cephe hattına bitişik. Ancak, Rusya'nın tam ölçekli işgali öncesinde ve sonrasında, cephe hattındaki işgal altındaki madenlerde su boşaltma işlemi yapılmadı. Donbas'ta, birçok kazının geçitlerle bağlı olduğu durumlarda, bu, diğer şeylerin yanı sıra, Ukrayna tarafındaki komşu madenlerin su basmasına neden oldu; bu madenler maden suyunu boşaltıyordu.</span>\n<span class=\"para\">Enerji uzmanı Anastasiia Bushovska, 2018'de Luhansk bölgesindeki Zolote madeninin yakınında meydana gelen su baskınları hakkında bana şunları söylüyor: “Zolote madeninde su kelimenin tam anlamıyla patladı ama yine de bu suyu boşaltmayı başardılar. Yerel otoriteler bu süreci kurmakla meşguldü. Elbette, tam ölçekli işgal başladı ve bu süreçler durdu. Su açıkça patladı ve askeri yönetim temsilcilerinden madenin su bastığını biliyoruz.”            2022'den bu yana durum daha karanlık bir hal aldı; Rus liderliği, Donbas'ın işgal altındaki bölgelerindeki 115 madenin 101'ini kapatma kararı aldı. Yakovlev, “Kontrolsüz su baskını moduna geçen maden sayısı yaklaşık bir buçuk kat arttı. Önceden 30 ila 40 maden varken, şimdi 60 maden hakkında konuşuyoruz. Bunu yalnızca yaklaşık olarak söyleyebiliriz, çünkü normal bir izleme yok,” diyor.</span>\n<span class=\"para\">Su ve toprakların kirlenmesinin yanı sıra, maden suyunun yükselmesi de tehlikelidir çünkü yüzeye çıkan su, kömür damarlarından patlayıcı gazı dışarı atar. Bu da, yerel depremleri tetikleyebileceği için tehlikelidir.</span>\n<span class=\"para\">“Depremler, aktif su baskını olan bölgelerde ortaya çıkıyor. Daha önce, bu deprem belirtileri Donetsk çevresinde daha aktiftir, 2021'den bu yana doğuya – Debaltsevo bölgesine doğru kaydı,” diyor Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlev'in tahminlerine göre, 2022'den bu yana gaz, alçalan arazilerde aktif olarak kaçıyor ve bu, maden alanlarının üzerinde bulunan yerleşim yerleri için ek tehditler oluşturabilir. Donbas'ta, bu durum 60 yerleşimi etkileyebilir. “Kasım 2021'de bir keşif sırasında Selidovo (Donetsk bölgesi) yakınında bu tür süreçleri canlı olarak gözlemledik. Su basmış Korotchenko madeninin yakınında, yüzeyde gaz çıkışları ve kelimenin tam anlamıyla karbonatlı su bulunan kuyular bulduk,” dedi.</span>\n<span class=\"para\">Yüzeye spontan metan salınımı tehdidi, şimdi işgal altındaki Donetsk bölgesini tehdit ediyor, diyor Yakovlev. Ayrıca, arşivlerde bulabildiği Donetsk kömür havzasının eski haritalarına dayandırarak argümanlarını destekliyor. Bu haritaların yardımıyla, uzmanlar, bölgede gazın yüzeye çıkma riskinin en yüksek olduğu yerleri tahmin edebilir ve modelleyebilir. Yine de, Yakovlev ve Yermakov, işgal altındaki bölgelerdeki maden su baskınlarıyla ilgili verilerin izleme eksikliği nedeniyle yetersiz olduğunu belirtiyor. Uzmanlar, Ukrayna ve işgal altındaki bölgelerden bilim insanları arasında gayri resmi temasların hala gerçekleştiğini kaydetti.</span>\n<span class=\"para\">Rusya'nın Donbas'a tam ölçekli işgali öncesinde, Ukraynalı bilim insanları, AGİT, İnsani Diyalog Merkezi ve Kızıl Haç ile birlikte, cephe hattındaki madenleri izlemeyi başardılar. Ancak, Rusya, Luhansk bölgesinin çoğunu, Vuhledar, Avdiivka ve Mariinka'yı ele geçirdikten sonra, su baskını bölgesi genişledi ve cephe hattına yakın bölgelerdeki durumu izleme fırsatını ortadan kaldırdı. Ayrıca, 2022'nin başlarında, Rusya AGİT'in çalışmalarını veto ederek, organizasyonun madenleri izleme yeteneğini elinden aldı.</span>\n<span class=\"para\">“Biraz veri elde etmek için bu bölgelere erişim sağlamak gerekiyor. Erişim olmadığı sürece, izleme yok, oradaki kirlilik derecesini değerlendiremeyiz. Tam ölçekli işgalden önce gerçekleştirilen projelerden veriler var. Kirlilik seviyesini değerlendirmeye çalışan projeler vardı. Ancak bu eksik bilgi. O bölgelere erişimimiz olmadığı sürece, orada ne olduğunu ve bununla ne yapabileceğimizi tam olarak bilemeyiz,” diyor Bushovska. Ukrayna çevre bakanlığı da, işgal altındaki Donbas'ın durumuyla ilgili herhangi bir veriye sahip olmadığını belirtti.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Madencilik sonrası</strong></span>\n<span class=\"para\">Alman Ruhr kömür havzasının tarihi, birçok açıdan Ukrayna'nın Donbas'ının tarihiyle benzerdir. 19. yüzyılda Ruhr bölgesi, Alman İmparatorluğu için sanayi ve askeri güç sağlarken, Donbas da Rus İmparatorluğu için aynı rolü üstlenmiştir. Daha sonra, İkinci Dünya Savaşı'ndan sonra, Ruhr Havzası'ndaki kömür madenciliği, toplam yok oluşun ardından Batı Almanya'nın ekonomisinin ve sanayisinin yeniden canlanmasına katkıda bulundu. 2018'de, ülkenin son kömür madeni olan Prosper-Haniel kapatıldı. Bu, “madencilik sonrası” olarak adlandırılan kömür endüstrisinin dönüştürülmesi sürecinin neredeyse 30 yıl süren bir aşamasından sonra gerçekleşti. Bu, birkaç ilkeye dayanmaktadır: kömür madenciliğinin aşamalı olarak sona erdirilmesi, eski kömür işçileri için yeni işlerin yaratılması ve eski madenlerin ve maden alanlarının çevre dostu alanlar haline getirilmesi. Benzer bir dönüşüm, İngiltere, Fransa, Belçika ve diğer ülkelerde de gerçekleşmiştir.</span>\n<span class=\"para\">“Devlet, önce madenleri, kömür şirketlerini ve diğer şeyleri aldı. Sonra bunları özel olarak oluşturulmuş bir madencilik sonrası işletmeye devrettiler. Ve sonra bu varlıkları, arazi de dahil olmak üzere, tasfiye ettiler. Bunun için belirli avantajlar elde ettiler. Ve bu parayla madencilik sonrası faaliyetler gerçekleştirdiler. Adım adım, her maden kapatıldı,” diyor Victor Yermakov, süreci tanımlarken.</span>\n<span class=\"para\">Yermakov, yıllardır madencilik sonrası deneyimi inceleyen biri olarak, Ukrayna hükümetinin bu fikre ilgi görmediğini belirtiyor. Enerji bakanlığının dikkatinin şu anda, Rus ordusundan önemli saldırılar alan ülkenin enerji güvenliğine daha fazla odaklandığını söylüyor.</span>\n<span class=\"para\">“Almanya'da birçok Ukraynalı bilim insanını topladık ve onlara madencilik sonrası nedir göstermek için. Ukrayna'daki madencilik sonrası hakkında özel bir broşür, bir monografi yayınladık. Bu çalışmayı yaptık, ama Almanya'dan döndükten sonra madencilik sonrası konusunda herhangi bir ilgi görmüyorum. Belki bir süre sonra bunu fark edeceklerdir. Herkes bunu göz ardı ediyor, herkes bunun gereksiz bir para israfı olduğunu düşünüyor. Ben, çocuklarınızın geleceğine, gelecek nesillerin sağlığına yatırım yapmanın gereksiz olduğunu düşünmüyorum,” diyor.</span>\n<span class=\"para\">Yakovlev, madencilik sonrası fikrinin aktif bir destekçisi olarak, Almanya'nın Ruhr bölgesinde kullanılan su boşaltma işleminin artık Ukrayna'da mümkün olmadığını düşünüyor. Bölgeler, hem maden sayısı hem de alan açısından benzer olsa da, Donbas'taki durumun daha karmaşık olduğunu belirtiyor. Bunun nedeni, şu anda 11. yılına giren spontan ve kontrolsüz su baskınlarıdır.</span>\n<span class=\"para\">“Bazı yerlerde, yüzey, yeraltı su seviyelerinin bir zamanlar bulunduğu derinliğin altına inecek. Bu durumda Donbas'ın toprakları parçalanmış olacak. Bu, manzara için faydalı olmayacak. Tuzlu akıntılar, çukurlar, bataklıklar ve benzeri bir kütle olacak. Ve eğer Donbas'ın nüfusunun yüzde 90'ının şehirlerde yaşadığını ve madenlerin üzerinde 60 yerleşim yeri olduğunu hesaba katarsak, yaşam koşulları basitçe hayatta kalma seviyesinde olacak,” diyor Yakovlev.</span>\n<span class=\"para\">Sonuç olarak, eğer kömür bölgesi önümüzdeki beş ila on iki yıl boyunca kontrolsüz su baskını durumunda kalırsa, Donbas'ın topraklarının üçte ikisinin normal yaşam için yaşanamaz hale geleceğini belirtiyor. “Sınırlı alanlarda kullanılabilir hale gelecek. Ormanlık alanlar, ıslah veya tarım alanları gibi bir şey olabilir. Ama bu, şimdi farklı şekillerde çalışılması ve modellenmesi gereken bir şey. Ya da, eğer hiçbir şey yapacak zamanımız yoksa, bu en basit seçenek ve sonuçları şimdi bile görünür,” diyor uzman.</span>\n<span class=\"para\">Görüşülen uzmanlar ve bilim insanları, şu anda anahtar sorunların maden su baskınlarının izlenmesindeki eksiklik ve Ukrayna hükümetinin işgal sonrası kömür bölgesiyle ilgili herhangi bir vizyon veya planının olmaması olduğunu belirtiyor. “Ne yazık ki, işgal sonrası bölgeyle ilgili ne olacağına dair bir vizyon yok ve bununla ne yapılacağına dair bir plan yok. Bu bölgelerin işgalden kurtarılmasını ve sonra dönüştürülebileceğini umuyorum,” diyor Bushovska.</span>\n<span class=\"para\">Artık yok olan Yuzhnodonbaska-3 madeninin işçileri sendikasının eski başkanı Hryhoriy Dotsenko'ya göre, Ukrayna enerji bakanlığının savaş sonrası işletmelerinin yeniden inşa edilip edilmeyeceği hakkında da bilgisi yok: “Savaş sonrası ne olacağı ve perspektifimizin ne olacağı hakkında yardımcısıyla konuştuk. O, “Hiçbir şey bilmiyorum, hiçbir şey söylemeyeceğim, bu kadar,” diyor. Şu anda bu hala kapalı bir konu, kimse bunu tartışmıyor, kimse ne olacağını düşünmüyor. Tüm odak, savaşı kazanmak üzerine,” diyor Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Ukrayna enerji bakanlığı, bu makale için kömür endüstrisinin durumu ve perspektifleri hakkında yorum yapmayı reddetti ve Rusya'nın enerji tesislerine yönelik saldırılarını sürdürmek için kullanılabilecek bilgileri açıklamama gereğini belirtti.</span>\n<span class=\"para\"><strong>“Rusya her şeyi kontrol ediyordu”</strong></span>\n<span class=\"para\">Donbas'taki en genç kömür madenlerinden biri olan Yuzhnodonbaska-3, Eylül 2024'ten beri Rus işgali altındadır ve şu anda Donetsk Oblastı'ndaki Rus birliklerinin arka tarafındadır. Şu anda tamamen yok olmuştur. Dotsenko'ya göre, işletme son derece umut vericiydi ve en az 50 yıl daha kömür madenciliği faaliyetlerine devam edebilirdi. “Bölgedeki başka bir maden inşa etme planları vardı. Kömür yataklarının katmanları Pavlograd'a (Dnipro bölgesinde) ulaşıyordu. Normal bir şekilde 50 yıl boyunca çalışacak kadar kömürümüz olacaktı. Ayrıca, çok iyi kalitede kömürümüz vardı, düşük sülfür içeren kömür gazı. Ve kömürümüz enerji mühendisliği ve metalurji için kullanılıyordu,” diyor Dotsenko.</span>\n<span class=\"para\">Bir madenci, Mart 2022'de, komşu Vuhledar – Volnovakha kasabasında bir saldırı sırasında, Rus ordusunun Yuzhnodonbaska-3 madenine ve çevresindeki diğer madenlere enerji sağlayan elektrik santrallerini yok ettiğini bildirdi. Sonuç olarak, bölgedeki maden suyu seviyesi hızla yükselmeye başladı, bir zamanlar umut verici olan kazıları su basarak daha önce bahsedilen çevresel riskleri taşıdı. Özellikle, bu durumun yüzeye metan kaçışı riski ile ilgili olduğunu belirtti.</span>\n<span class=\"para\">Dotsenko, Rus ordusunun bu saldırıları kasıtlı olarak gerçekleştirdiğine inanıyor. Onların hedefinin, Vuhledar'ı insanlıktan çıkarmak olduğunu düşünüyor. “Saldırılar muhtemelen Vuhledar'ı etkisiz hale getirmek içindi. Ayrıca, iş sağlayan madeni de etkisiz hale getirmek içindi. Genel olarak, yavaş yavaş insanları şehirden çıkardılar,” diyor.</span>\n<span class=\"para\">Ukrayna'nın Rusya ile çevresel müzakere grubundaki delegasyonunun başkanı olan Yermakov, agresör devletin, tam ölçekli işgalden önce maden su baskınları sorununa herhangi bir çözüm bulmayı engellediğini özetliyor. Ona göre, Rusya Federasyonu temsilcileri, “bölgedeki madenlerin su baskını sürecinin kontrolsüz olduğunu” duymak istemediler ve madenleri “doğru bir şekilde” kapattıklarını iddia ettiler.</span>\n<span class=\"para\">“Onlara sorular sorduk ve kapattıkları madenlerle ilgili çevresel güvenlik önlemleri hakkında bilgi vermelerini istedik. Bu, tasarım kararlarıyla ilgiliydi ve bu kararların geliştirilmesinden Rusya sorumluydu. Rusya, bu verileri sağlamayı reddetti ve bu nedenle, sonunda bu müzakere grubu varlığını yitirdi ve bu konuda artık iletişim kurmadık,” diyor bilim insanı.</span>\n<span class=\"para\">Ona göre, Rusya, müzakere alt grubunun temsilcilerinin “her hareketini ve sözünü” kontrol ediyordu; bu, kendisinin müzakerelere dahil ettiği yarı bağımsız cumhuriyetler tarafından da geçerliydi.</span>\n<span class=\"para\">“Rusya her şeyi kontrol ediyordu ve sadece uzmanlar ve uzmanlar kaldığında, o tarafın hepsinin aynı odada olduğunu gördüm. Eğer uzmanlarımız çevrimiçi ise, her biri kendi iş yerinde, “Donetsk Halk Cumhuriyeti”nin sözde “devlet güvenliği bakanlığı” tarafından kontrol edilen bir odaya “alınıyorlardı” ve sadece konuşma değil, her hareketleri kontrol ediliyordu. Hava dostça değildi, olumsuzdu ve Rus tarafındaki uzmanlar arasında, 2013'te savaş başlamadan önce madenler kapatıldığında Donetsk'te birlikte çalıştığım birçok tanıdığım vardı. Yine de, profesyonel konuşmalar yapmaları, herhangi bir profesyonel bilgi vermeleri yasaktı – her şey kontrol ediliyordu ve hepsi Rusya tarafından yönlendiriliyordu,” diyor bilim insanı.</span>\n<span class=\"para\">Donbas'taki maden su baskınları konusunu inceleyen “Savunma Hakkı” Vakfı'ndan uzman Maryna Turenok, maden su baskını sorununu uluslararası bir sorun olarak vurguluyor ve bunun Rusya'nın iki bölgesini ve Azov Denizi'ni doğrudan tehdit ettiğini belirtiyor.</span>\n<span class=\"para\">“Doğu Ukrayna'nın hidroğrafik özelliği, neredeyse tüm işlenmemiş maden suyunun, açık alanlara, derelere, rezervuarlara ve Siversky Donets Havzası'nın nehirlerine girmesi ve ardından doğrudan Siversky Donets'e, bölgenin ana nehir arterine akmasıdır. Sonra kirli su, Rusya Federasyonu'nun Belgorod ve Rostov bölgelerinin güneyinden Don nehrine, oradan da Azov Denizi'ne akıyor. Kirliliğin “sınır ötesi” bir niteliği var,” diyor.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Stanislav Storozhenko</strong> bir Ukraynalı gazeteci ve yapımcıdır. Liga.net için haber editörü olarak çalıştı ve Ukrayna'nın kamu yayıncısı Suspilne'de görev aldı. Ayrıca <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> ve Danimarka Yayın Kurumu ile birlikte çalıştı.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
    key:"pubDate": string:"2024-11-21T16:45:09",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38139",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:17:34.217",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgdwzjllarwdbcf7g4nty72",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Coal,Mining,In,The,Ukrainian,Dondas"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-768x432.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-300x169.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-600x338.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/storozhenko-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Kako je ruska invazija u punom opsegu ubrzala poplavu rudnika ugljena u Donbasu",
                key:"uid": string:"083494b8-7c2b-42b2-809b-2ff052284dd9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Međutim, to nije uvijek bio slučaj. U 2012. godini, vlada sadašnjeg bjegunca bivšeg predsjednika Viktora Janukoviča proglasila je u svom desetogodišnjem energetskom strategijskom planu povećanje proizvodnje ugljena kako bi se smanjila ovisnost o “uvoznim energetskim nositeljima” – posebno ruskom plinu. Sudbina tih planova dramatično se promijenila 2014. godine s hibridnom agresijom Rusije u Donbasu, najvećem ugljenom području u Europi i ključnom za energetski sektor Ukrajine u to vrijeme. Većina rudnika ugljena u regiji pala je u ruke ruskim snagama pod kontrolom samoproklamiranih “Narodnih republika Donjeck i Lugansk” – što je izazvalo krizu u ukrajinskoj energetskoj industriji ovisnoj o ugljenu. Po prvi put od neovisnosti, država se našla ovisna o uvozu svih vrsta energetskih resursa.</p>\n<p>Međutim, unatoč stalnoj kriznoj situaciji u energetskom sektoru, od 2014. godine pojavili su se i drugi važni problemi poput nekontroliranog poplavljivanja rudnika. To je uzrokovalo lokalne “potrese”, ispuštanje plina na površinu i zagađenje izvora vode u Donbasu. U 2022. godini situacija je postala još dramatičnija, kada su čelnici ruskim kontroliranim kvazi-republikama zatražili od Vladimira Putina da zatvori većinu rudnika u okupiranom dijelu Donbasa, ugrožavajući globalnu važnost regije u budućnosti. Jedna od najvećih bivših industrijskih regija svijeta, razrušena ratom već 11 godina, sada je u ozbiljnoj opasnosti da postane “dvije trećine nenastanjiva” zbog nekontroliranog masivnog poplavljivanja rudnika prema nedavnom izvještaju<em>.</em></p>\n<p><strong>Odjeci prošlosti</strong></p>\n<p>Tijekom Drugog svjetskog rata, Donbas je bio pod nacističkom okupacijom između 1941. i 1943. godine. Ovaj period bio je dovoljan da se svi ugljeni nalazi u regiji poplave. Za Sovjetski Savez, ugljen je bio “kruh industrije” u stanju rata, a obnova rudnika u regiji postala je ključni cilj za Moskvu nakon oslobođenja. Oko 50.000 ljudi poslano je na rad na ispumpavanju rudnika. Prvi uspjesi zabilježeni su tek nakon dvije godine, kada je obnovljeno prvih 69 rudnika. U isto vrijeme, 80 posto svih rudarskih tunela podvrgnuto je ponovnoj inspekciji i ojačanju.</p>\n<p>Međutim, radni uvjeti za ljude u rudnicima bili su nepodnošljivo teški, kaže Viktor Jermakov, doktor tehničkih znanosti i stručnjak za rudnike Donbasa. “Rudnici središnjeg dijela Donbasa nisu imali pravo na život čak ni odmah nakon što je regija obnovljena nakon Drugog svjetskog rata. Godine 1943. počeli su se ispumpavati i tamo se eksploatirao ugljen, ali to su bili nepodnošljivi, nezamislivi radni uvjeti. Ti rudnici jednostavno nisu trebali postojati,” kaže Jermakov.</p>\n<p>Ipak, unatoč teškim uvjetima ručnog rada rudara, industrija ugljena u Donbasu aktivno se razvijala sve do kolapsa Sovjetskog Saveza. Početkom 1990-ih, u regiji gdje se ugljen eksploatirao od 18. stoljeća, problem neisplativosti nekih rudnika počeo je akutno rasti. Bilo je nekoliko razloga za to: nizak nivo modernizacije u rudnicima, starenje rudarskog fonda i iscrpljivanje slojeva ugljena. Na početku “ugljene depresije” Donbas se utrostručio u veličini u usporedbi s prije rata. Međutim, količina vode koja se ispumpavala iz rudnika u jednoj godini bila je gotovo jednaka onoj koja je bila potrebna Sovjetskom Savezu za ispumpavanje rudnika nakon rata.</p>\n<p>Čak i u tim uvjetima, mnogi neisplativi rudnici nastavili su se subvencionirati nakon ukrajinske neovisnosti, jer je ugljen igrao važnu ulogu u ekonomiji zemlje – opskrbljivao je termoelektrane i također pružao sirovine za metalurgiju. U isto vrijeme, industrija ugljena pružala je poslove stotinama tisuća Ukrajinaca, od kojih su mnogi živjeli u gradovima vezanim uz rudnike ugljena.</p>\n<p>U 2012. godini, dvije godine prije rata u Donbasu, vlada Janukoviča imala je cilj povećati proizvodnju ugljena u zemlji, obećavajući uložiti oko deset milijardi američkih dolara u “iscrpljenu” industriju. Sukob koji je pokrenula Rusija u istočnoj Ukrajini dramatično je promijenio situaciju – regija se odvojila od glavnog dijela zemlje linijom fronta. Ovaj problem nije zaobišao industriju ugljena regije i od 2014. godine većina rudnika ostala je na teritorijima Donbasa koji nisu pod kontrolom Ukrajine. Mnogi od njih su kasnije počeli biti poplavljeni.</p>\n<p><strong>Što se sada događa</strong></p>\n<p>Voda koja prolazi kroz rudnike zasićena je nečistoćama metala, sulfata, žive i drugih opasnih kemijskih spojeva. Kada uđe u izvore vode poput rijeka, jezera i bunara, čini ih neprikladnima za normalnu upotrebu i piće. Ako takva voda dođe do tla, salinizira ga, uzrokujući degradaciju tla.</p>\n<p>Yevhen Jakovlev, hidrogeolog iz Nacionalne akademije znanosti Ukrajine, redovito govori o razmjerima poplavljivanja rudnika u okupiranim teritorijima središnjeg Donbasa. Prema njegovim riječima, od 2014. do 2022. godine, nekontrolirano poplavljanje dogodilo se u oko 30 do 40 rudnika, većina njih uz liniju fronta. Ipak, prije i nakon punog invazije Rusije, nije bilo ispumpavanja vode u okupiranim rudnicima blizu linije fronta. U slučaju Donbasa, gdje su mnogi iskopi povezani prolazima, to je izazvalo, između ostalog, poplavljivanje susjednih rudnika na ukrajinskoj strani, koji su ispumpavali rudarsku vodu.</p>\n<p>Anastasiia Bušovska, stručnjakinja za energiju iz Ecodia centra, govori mi o zasićenju vodom koje se dogodilo blizu rudnika Zolote u Luganskoj regiji 2018. godine: “U rudniku Zolote, voda je doslovno probila, ali su ipak uspjeli ispumpati tu vodu. Lokalne vlasti bile su angažirane u postavljanju ovog procesa. Naravno, započela je punom snagom invazija i ti su procesi stali. Voda je očito probila i znamo od predstavnika vojne uprave da je rudnik postao poplavljen.”            Situacija je postala mračnija od 2022. godine, kada je rusko vodstvo odlučilo zatvoriti 101 od 115 rudnika u okupiranim teritorijima Donbasa. Jakovlev naglašava da “Broj rudnika koji su prešli u režim nekontroliranog poplavljivanja povećao se za otprilike jedan i pol puta. Ako je prije bilo 30 do 40 rudnika, sada govorimo o 60 rudnika. O tome možemo govoriti samo približno, jer nema normalnog praćenja.”</p>\n<p>Osim zagađenja vode i tla, porast rudarske vode također je opasan jer voda koja dolazi na površinu gura eksplozivni plin iz slojeva ugljena. To, zauzvrat, također je opasno jer može izazvati lokalizirane potrese.</p>\n<p>“Potresi se pojavljuju u područjima aktivnog poplavljivanja. Prije su ti simptomi potresa bili aktivniji oko Donjecka, a od 2021. godine premjestili su se prema istoku – u područje Debaljceva,” kaže Jakovlev.</p>\n<p>Prema Jakovlevovim procjenama, od 2022. godine plin se aktivno ispušta na mjestima snižene reljefa, a to može predstavljati dodatne prijetnje naseljima koja se nalaze iznad rudarskih polja. U Donbasu bi to moglo utjecati na čak 60 mjesta. “Takve procese smo uživo promatrali blizu Selidova (Donječka regija) u studenom 2021. tijekom ekspedicije. U području blizu poplavljenog rudnika Korotčenko, pronašli smo ispušne plinove na površini, kao i bunare s doslovno gaziranom vodom,” rekao je.</p>\n<p>Neposredna prijetnja spontanih ispuštanja metana na površinu prijeti sada okupiranom području Donjecka, tvrdi Jakovlev. Također se oslanja na stare karte donjeckog ugljenog bazena koje je uspio pronaći u arhivima. Uz pomoć tih karata, stručnjaci će moći približno odrediti i modelirati gdje je rizik od ispuštanja plina na površinu u regiji najveći. Ipak, Jakovlev i Jermakov napominju da su podaci o situaciji s poplavljivanjem rudnika u okupiranim teritorijima nedovoljni zbog nedostatka praćenja. Stručnjaci su napomenuli da neformalni kontakti između znanstvenika iz Ukrajine i okupiranih teritorija i dalje postoje.</p>\n<p>Prije punog invazije Rusije na Donbas, ukrajinski znanstvenici, zajedno s OSCE-om, Centrom za humanitarni dijalog i Crvenim križem, uspjeli su pratiti rudnike blizu linije fronta. Međutim, nakon što je Rusija zauzela većinu Luganske regije, Vuhledar, Avdiivka i Marijinka, zona poplave se proširila, oduzimajući mogućnost praćenja situacije u područjima blizu linije fronta. Osim toga, početkom 2022. godine, Rusija je stavila veto na rad OSCE-a, oduzimajući organizaciji mogućnost praćenja rudnika.</p>\n<p>“Da bismo imali neke podatke, trebamo imati pristup tim teritorijima. Dokle god nema pristupa, nema praćenja, ne možemo procijeniti koliki je stupanj zagađenja. Ima podataka iz projekata koji su provedeni prije punog invazije. Bilo je projekata koji su pokušali procijeniti razinu zagađenja. Ali to su nepotpuni podaci. Dokle god nemamo pristup tim teritorijima, ne znamo točno što je tamo i što možemo učiniti povodom toga,” napominje Bušovska. Ukrajinsko ministarstvo zaštite okoliša također je izjavilo da nema podataka o situaciji u okupiranom dijelu Donbasa.</p>\n<p><strong>Post-rudarstvo</strong></p>\n<p>Povijest njemačkog ugljenog bazena Ruhr u mnogim je aspektima slična povijesti ukrajinskog Donbasa. U 19. stoljeću, regija Ruhr pružala je industrijsku i vojnu moć Njemačkom Carstvu, baš kao što je Donbas pružao Ruskom Carstvu. Kasnije, nakon Drugog svjetskog rata, eksploatacija ugljena u Ruhrskom bazenu također je doprinijela oživljavanju ekonomije i industrije Zapadne Njemačke nakon što je doživjela totalnu destrukciju. Godine 2018. zatvoren je posljednji rudnik ugljena u zemlji, Prosper-Haniel. To je prethodilo gotovo 30-godišnjem procesu transformacije industrije ugljena kroz ono što se naziva “post-rudarstvo”. To se temelji na nekoliko načela: postupno ukidanje eksploatacije ugljena, stvaranje novih radnih mjesta za bivše radnike u ugljenu i stvaranje ekološki sigurnih područja na mjestu bivših rudnika i rudarskih polja. Slična transformacija dogodila se u Engleskoj, Francuskoj, Belgiji i drugim zemljama.</p>\n<p>“Država je prvo oduzela rudnike, ugljenske kompanije i druge stvari. A onda su ih predali posebno stvorenoj post-rudarskoj tvrtki. A zatim su se riješili tih sredstava, uključujući zemlju. Dobivali su određene koristi za to. I za taj novac provodili su post-rudarske aktivnosti. Korak po korak, svaki rudnik je zatvoren,” kaže Viktor Jermakov, opisujući proces.</p>\n<p>Jermakov, koji je godinama proučavao iskustvo post-rudarstva, napominje da ne vidi interes ukrajinske vlade u toj ideji. Kaže da je pažnja ministarstva energetike sada više usmjerena na energetsku sigurnost zemlje, koja je pretrpjela značajne napade od strane ruske vojske.</p>\n<p>“Okupili smo mnoge ukrajinske znanstvenike u Njemačkoj kako bismo im pokazali što je post-rudarstvo. Objavili smo posebnu brošuru, monografiju o post-rudarstvu u Ukrajini. Radili smo taj posao, ali nakon povratka iz Njemačke, ne vidim nikakav interes za post-rudarstvo. Možda će to shvatiti nakon nekog vremena. Svi to odbacuju, svi misle da je to nepotrebno trošenje novca. Ne mislim da je nepotrebno ulagati u budućnost svoje djece, u zdravlje budućih generacija,” kaže.</p>\n<p>Jakovlev, također aktivni pobornik ideje post-rudarstva, ipak vjeruje da klasično iskustvo ispumpavanja vode korišteno u njemačkom Ruhru više nije moguće u Ukrajini. Iako su regije slične po broju rudnika i površini, razlika je u tome što je situacija u Donbasu složenija. To je zbog spontanog i nekontroliranog poplavljivanja, koje sada traje 11 godina.</p>\n<p>“Na nekim mjestima, površina će potonuti ispod dubine na kojoj su razine podzemnih voda nekada bile. I teritorij Donbasa će u tom slučaju biti fragmentiran. To neće biti korisno za krajolik. Bit će to masa slanih potoka, udubina, močvara i slično. A ako uzmemo u obzir da 90 posto stanovništva Donbasa živi u gradovima, a iznad rudnika ima 60 naselja, životni uvjeti će jednostavno biti na razini preživljavanja,” kaže Jakovlev.</p>\n<p>Zaključuje da ako ugljena regija ostane u stanju nekontroliranog poplavljivanja u sljedećih pet do dvanaest godina, tada će dvije trećine teritorija Donbasa postati nenastanjive za normalan život. “Bit će upotrebljivo u ograničenim područjima. To može biti nešto poput šumarstva, rekultivacije ili agrarnih područja. Ali to se već sada treba razraditi i modelirati na različite načine. Ili, ako uzmemo u obzir pesimističku opciju, u kojoj nemamo vremena učiniti išta – to je najjednostavnija opcija i njezini su učinci već sada vidljivi,” kaže stručnjak.</p>\n<p>Stručnjaci i znanstvenici koji su intervjuirani su jednoglasni u svom mišljenju da su ključna pitanja sada nedostatak praćenja poplavljivanja rudnika, kao i nedostatak bilo kakve vizije ili plana od strane ukrajinske vlade o tome što će se dogoditi s ugljenom regijom nakon deokupacije. “Nažalost, nema vizije o tome što će se dogoditi s regijom nakon deokupacije i što učiniti povodom toga. Nadala bih se da će ti teritoriji biti deokupirani i da će se tada moći transformirati,” rekla je Bušovska.</p>\n<p>Prema bivšem čelniku sindikata radnika sada uništenog rudnika Yuzhnodonbaska-3, Hryhoriju Dotsenku, ukrajinsko ministarstvo energetike također nema informacija o tome hoće li njihovo poduzeće biti obnovljeno nakon rata: “Razgovarali smo s zamjenikom ministra o tome što će se dogoditi nakon rata i koja će biti naša perspektiva. On kaže “Ne znam ništa, neću ništa reći, to je to.” U ovom trenutku to je još uvijek zatvorena tema, nitko o tome ne raspravlja, nitko ne razmišlja što će se dogoditi sljedeće. Fokus je isključivo na tome kako pobijediti u ratu,” rekao je Dotsenko.</p>\n<p>Ukrajinsko ministarstvo energetike odbilo je komentirati stanje industrije ugljena i njezine perspektive za ovaj članak, pozivajući se na potrebu da ne otkriva informacije koje bi Rusija mogla iskoristiti za nastavak svojih napada na energetske objekte.</p>\n<p><strong>“Rusija je kontrolirala sve”</strong></p>\n<p>Rudnik Yuzhnodonbaska-3, jedan od najmlađih rudnika ugljena u Donbasu, pod ruskom je okupacijom od rujna 2024. godine i trenutno se nalazi u pozadini ruskih trupa u Donjeckoj oblasti. Sada je potpuno uništen. Prema Dotsenku, poduzeće je bilo izuzetno perspektivno i moglo je nastaviti s eksploatacijom ugljena još najmanje 50 godina. “Postojali su planovi za izgradnju još jednog rudnika u našem području. Slojevi ugljenskih nalazišta dosezali su Pavlograd (u regiji Dnipro). I dalje bismo imali dovoljno posla, u normalnom režimu još 50 godina. Osim toga, imali smo vrlo kvalitetan ugljen, plin s niskim sadržajem sumpora. A naš se ugljen koristio za energetiku i metalurgiju,” kaže Dotsenko.</p>\n<p>Rudar je izvijestio da je u ožujku 2022. godine, tijekom ofenzive u susjednom gradu Vuhledaru – Volnovakhi – ruska vojska uništila energetske transformatore koji su opskrbljivali energijom rudnik Yuzhnodonbaska-3 i druge rudnike oko njega. Kao rezultat toga, razina rudarske vode u tom području počela je brzo rasti, poplavljujući nekada perspektivne iskope i noseći prethodno spomenute ekološke rizike. Napomenuo je da se to posebno odnosi na rizik od ispuštanja metana na površinu.</p>\n<p>Dotsenko je uvjeren da je ruska vojska namjerno izvela te napade. Njihov cilj, vjeruje, bio je dehumanizirati Vuhledar. “Napadi su najvjerojatnije bili usmjereni na onesposobljavanje Vuhledara. Pa, plus rudnik koji je pružao posao. Općenito, malo po malo su izbacivali ljude iz grada,” napominje.</p>\n<p>Jermakov, koji je bio vođa ukrajinske delegacije u ekološkoj pregovaračkoj grupi s Rusijom, sažima da je agresorska država ometala bilo kakvo rješenje problema poplavljivanja rudnika čak i prije punog invazije. Prema njegovim riječima, predstavnici Ruske Federacije “nisu čak ni htjeli čuti” da je proces poplavljivanja rudnika u regiji nekontroliran, tvrdeći da su posao zatvaranja rudnika obavili “ispravno”.</p>\n<p>“Postavljali smo im pitanja i tražili da pruže informacije o mjerama ekološke sigurnosti u vezi s tim rudnicima koje su zatvarali. Radilo se upravo o projektantskim rješenjima, a Rusija je bila odgovorna za njihov razvoj. Rusija je odbila pružiti te podatke, i stoga je na kraju ova pregovaračka grupa prestala postojati, a više se nismo komunicirali u tom pogledu,” naglašava znanstvenik.</p>\n<p>Prema njegovim riječima, Rusija je kontrolirala “svaki pokret i riječ” svojih predstavnika pregovaračke podgrupe, uključujući i s strane kvazi-republika, koje je uvela u pregovore bez dogovora.</p>\n<p>“Rusija je kontrolirala sve, a čak i kada su na pregovorima ostali samo stručnjaci, vidio sam da su svi s te strane bili u jednoj sobi. Ako su naši stručnjaci bili online, svaki na svom radnom mjestu, oni su bili “odvedeni” od takozvanog “ministarstva državne sigurnosti Narodne Republike Donjeck” u jednu sobu koja je kontrolirala svaki njihov pokret, a ne samo razgovor. Atmosfera je bila neprijateljska, negativna, a čak su među stručnjacima s ruske strane bili većina mojih poznanika s kojima sam radio još u Donjecku kada su rudnici zatvoreni prije nego što je rat započeo 2013. godine. Ipak, zabranjeno im je bilo imati bilo kakve profesionalne razgovore, pružati bilo kakve profesionalne informacije – sve je to provjeravano i sve je to bilo vođeno od strane Rusije,” sažima znanstvenik.</p>\n<p>Maryna Turenok, stručnjakinja iz Zaklade “Pravo na obranu”, koja proučava temu poplavljivanja rudnika u Donbasu, naglašava da je problem poplavljivanja rudnika transnacionalan i izravno prijeti dvjema regijama Rusije i Azovskom moru.</p>\n<p>“Hidrografska osobina istočne Ukrajine je ta da praktički sva neobrađena rudarska voda, ulazeći u otvorena područja, jaruge, rezervoare i rijeke sliva Siversky Donets, zatim izravno teče u sam Siversky Donets, glavnu rijeku arteriju regije. Zatim zagađena voda teče kroz jug Belgorodske i Rostovske regije Ruske Federacije u rijeku Don, a odatle u Azovsko more. Zagađenje ima “transgranični” karakter,” kaže.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> je ukrajinski novinar i producent. Radio je kao urednik vijesti za Liga.net i ukrajinsku javnu televiziju Suspilne. Također je surađivao kao posrednik s <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> i danskom radiotelevizijom.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.587",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ruska rat u istočnoj Ukrajini dramatično je utjecao na područja koja su nekada činila industriju ugljena. Od 2014. većina rudnika na teritorijima Donbasa koji nisu pod kontrolom Ukrajine je zatvorena, a mnogi od njih su kasnije počeli poplaviti. Ako regija ugljena ostane u stanju nekontroliranog poplavljivanja tijekom sljedećih pet do dvanaest godina, tada će dvije trećine teritorija Donbasa postati nenastanjive za normalan život.</I>\n<br><br>\nUnatoč punoj invaziji Rusije, ukrajinska vlada ostaje predana svom obećanju da će postupno ukinuti ugljen nakon 2035. godine, rekao je bivši zamjenik ministra energetike, Yaroslav Demchenkov, u ljeto 2023. Do 2021. godine, Ukrajina, kao i najveća energetska kompanija u zemlji, DTEK, već su se pridružili Savezu za prelazak s ugljena (PPCA), inicijativi usmjerenoj na postupni prijelaz na energetiku bez ugljika. Osim toga, tijekom klimatskog summita COP28, njemački Galushchenko, ministar energetike, također je najavio planove za stvaranje “dekarboniziranog miksa ukrajinskog energetskog sustava” iz obnovljivih izvora energije i nuklearne energije.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.588",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Jak plnohodnotná invaze Ruska urychlila zaplavení uhelných dolů v Donbasu",
                key:"uid": string:"10151fe4-65fe-40e9-a102-6c9767a83a1b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Nicméně, to nebylo vždy tak. V roce 2012 vláda nyní uprchlého bývalého prezidenta Viktora Janukovyče vyhlásila ve svých desetiletých energetických strategiích plány na zvýšení těžby uhlí s cílem snížit závislost na „dovezených energetických nosičích“ – zejména na ruském plynu. Osud těchto plánů se dramaticky změnil v roce 2014 s hybridní agresí Ruska v Donbasu, největší uhelné oblasti v Evropě a klíčové pro energetický sektor Ukrajiny v té době. Většina uhelných dolů v regionu se dostala do rukou ruskem kontrolovaných sil z proklamovaných „Doněcké a Luhanské lidové republiky“ – což vyvolalo krizi v ukrajinském energetickém průmyslu závislém na uhlí. Poprvé od nezávislosti se stát ocitl závislý na dovozu všech typů energetických zdrojů.</p>\n<p>Nicméně, navzdory trvalé krizi v energetickém sektoru, od roku 2014 se objevily i další důležité problémy, jako je nekontrolované zaplavování dolů. To způsobilo místní „zemětřesení“, úniky plynu na povrch a znečištění vodních zdrojů v Donbasu. V roce 2022 se situace stala ještě dramatickější, když vedoucí ruskem kontrolovaných kvazi-republik požádali Vladimira Putina, aby uzavřel většinu dolů v okupované části Donbasu, což ohrozilo globální význam regionu do budoucna. Jedna z největších bývalých průmyslových oblastí světa, zničená válkou po dobu 11 let, je nyní v vážném riziku stát se „dvěma třetinami neobyvatelnou“ kvůli nekontrolovanému masivnímu zaplavování dolů podle nedávné zprávy<em>.</em></p>\n<p><strong>Ozvěny minulosti</strong></p>\n<p>Během druhé světové války byl Donbas mezi lety 1941 a 1943 pod nacistickou okupací. Toto období bylo dostatečné k tomu, aby byly všechny uhelné zásoby v regionu zaplaveny. Pro Sovětský svaz bylo uhlí „chlebem průmyslu“ ve stavu války a obnova dolů v regionu se stala klíčovým cílem pro Moskvu po jeho osvobození. Přibližně 50 000 lidí bylo posláno pracovat na odčerpávání dolů. První úspěchy byly vidět již za dva roky, kdy bylo obnoveno prvních 69 dolů. Současně 80 procent všech dolových tunelů prošlo opětovnou inspekcí a zpevněním.</p>\n<p>Nicméně, pracovní podmínky pro lidi v dolech byly nesnesitelně tvrdé, říká Viktor Jermakov, doktor technických věd a expert na doly v Donbasu. „Doly centrálního regionu Donbasu neměly právo na život ani okamžitě po obnově regionu po druhé světové válce. V roce 1943 začali být odčerpávány a uhlí se tam těžilo, ale to byly nesnesitelné, nepředstavitelné pracovní podmínky. Tyto doly prostě neměly existovat,“ říká Jermakov.</p>\n<p>Nicméně, navzdory tvrdým podmínkám manuální práce horníků se uhelný průmysl v Donbasu aktivně rozvíjel až do kolapsu Sovětského svazu. Na počátku 90. let, v regionu, kde se uhlí těžilo od 18. století, začal akutně narůstat problém neprofitability některých uhelných dolů. Bylo několik důvodů pro to: nízká úroveň modernizace v dolech, stárnutí dolového majetku a vyčerpání uhelných vrstev. Na začátku „uhlířské deprese“ se Donbas zvětšil na trojnásobek velikosti ve srovnání s obdobím před válkou. Nicméně množství vody, které bylo z dolů odčerpáno za rok, bylo téměř rovno tomu, co potřeboval Sovětský svaz k odčerpání dolů po válce.</p>\n<p>I v těchto podmínkách pokračovalo mnoho neprofitabilních dolů v dotacích po ukrajinské nezávislosti, protože uhlí hrálo důležitou roli v ekonomice země – živilo tepelné elektrárny a také poskytovalo suroviny pro metalurgii. Současně uhelný průmysl poskytoval pracovní místa pro stovky tisíc Ukrajinců, z nichž mnozí žili ve městech spojených s uhelnými doly.</p>\n<p>V roce 2012, dva roky před válkou v Donbasu, vláda Janukovyče usilovala o zvýšení těžby uhlí v zemi, slibujíc investovat přibližně deset miliard amerických dolarů do „vyčerpaného“ průmyslu. Konflikt iniciovaný Ruskem na východní Ukrajině dramaticky změnil situaci – region se oddělil od hlavní části země frontovou linií. Tento problém se nedotkl uhelného průmyslu regionu a od roku 2014 většina dolů zůstala na území Donbasu, které není kontrolováno Ukrajinou. Mnoho z nich následně začalo být zaplavováno.</p>\n<p><strong>Co se děje nyní</strong></p>\n<p>Voda procházející doly se nasycuje nečistotami kovů, sulfátů, rtuti a dalších nebezpečných chemických sloučenin. Když se dostane do vodních zdrojů, jako jsou řeky, jezera a studny, činí je nevhodnými pro normální použití a pití. Pokud taková voda dosáhne země, salinizuje ji, což způsobuje degradaci půdy.</p>\n<p>Jevhen Jakovlev, hydrogeolog z Národní akademie věd Ukrajiny, pravidelně hovoří o rozsahu zaplavování dolů v okupovaných územích centrálního Donbasu. Podle něj došlo od roku 2014 do roku 2022 k nekontrolovanému zaplavování v přibližně 30 až 40 dolech, většina z nich sousedila s frontovou linií. Přesto před a po plnohodnotné invazi Ruska nebylo v okupovaných dolech poblíž frontové linie žádné odčerpávání vody. V případě Donbasu, kde jsou mnohé doly spojeny chodbami, to vyvolalo mimo jiné zaplavování sousedních dolů na ukrajinské straně, které odčerpávaly dolní vodu.</p>\n<p>Anastasiia Bušovská, energetická expertka z centra Ecodia, mi vypráví o zaplavování, které se vyskytlo poblíž dolu Zolote v Luhanské oblasti v roce 2018: „V dolech Zolote voda doslova prorazila, ale přesto se jim podařilo tuto vodu odčerpat. Místní úřady se zabývaly zajištěním tohoto procesu. Samozřejmě, že začala plnohodnotná invaze a tyto procesy se zastavily. Voda zjevně prorazila a víme od zástupců vojenské správy, že důl byl zaplaven.“            Situace se od roku 2022 zhoršila, když ruské vedení rozhodlo uzavřít 101 z 115 dolů v okupovaných územích Donbasu. Jakovlev zdůrazňuje, že „Počet dolů, které přešly do režimu nekontrolovaného zaplavování, se zvýšil přibližně o polovinu. Pokud to bylo dříve 30 až 40 dolů, nyní mluvíme o 60 dolech. Můžeme o tom mluvit pouze přibližně, protože neexistuje normální monitoring.“</p>\n<p>Kromě znečištění vody a půdy je vzestup dolní vody také nebezpečný, protože voda přicházející na povrch vytlačuje výbušný plyn z uhelných vrstev. To je zase nebezpečné, protože může vyvolat lokalizovaná zemětřesení.</p>\n<p>„Zemětřesení se objevují v oblastech aktivního zaplavování. Dříve byly tyto příznaky zemětřesení aktivnější kolem Doněcka, a od roku 2021 se přesunuly na východ – do oblasti Debalceve,“ říká Jakovlev.</p>\n<p>Podle Jakovlevových odhadů od roku 2022 aktivně uniká plyn na místech s nižším reliéfem, což může představovat další hrozby pro osídlení, které se nachází nad těžebními poli. V Donbasu by to mohlo ovlivnit až 60 míst. „Takové procesy jsme pozorovali naživo poblíž Selidova (Doněcký region) v listopadu 2021 během expedice. V oblasti blízko zaplaveného dolu Korotčenko jsme našli vývody plynu na povrchu, stejně jako studny s doslova perlivou vodou,“ řekl.</p>\n<p>Bezprostřední hrozba spontánních úniků metanu na povrch ohrožuje nyní okupovanou oblast Doněcka, tvrdí Jakovlev. Své argumenty zakládá také na starých mapách doněcké uhelné pánve, které se mu podařilo najít v archivech. S pomocí těchto map budou odborníci schopni přibližně odhadnout a modelovat, kde je riziko úniku plynu na povrch v regionu nejvyšší. Nicméně Jakovlev a Jermakov poznamenávají, že údaje o situaci s zaplavováním dolů v okupovaných územích jsou nedostatečné kvůli nedostatku monitoringu. Odborníci poznamenali, že neoficiální kontakty mezi vědci z Ukrajiny a okupovaných území stále probíhají.</p>\n<p>Před plnohodnotnou invazí Ruska do Donbasu dokázali ukrajinští vědci spolu s OBSE, Centrem pro humanitární dialog a Červeným křížem monitorovat doly poblíž frontové linie. Nicméně po tom, co Rusko obsadilo většinu Luhanské oblasti, Vuhledar, Avdiivku a Mariinku, se zátopová zóna rozšířila, což vzalo příležitost monitorovat situaci v oblastech blízko frontové linie. Kromě toho na začátku roku 2022 Rusko vetovalo práci OBSE, čímž vzalo organizaci schopnost monitorovat doly.</p>\n<p>„Abychom měli nějaká data, potřebujeme mít přístup k těmto územím. Dokud není přístup, žádný monitoring, nemůžeme posoudit, jaká je tam míra znečištění. Existují data z projektů, které byly provedeny před plnohodnotnou invazí. Byly projekty, které se snažily posoudit úroveň znečištění. Ale jsou to neúplné informace. Dokud nemáme přístup k těmto územím, nevíme přesně, co tam je a co s tím můžeme udělat,“ poznamenává Bušovská. Ukrajinské ministerstvo životního prostředí také uvedlo, že nemá žádná data o situaci v okupované části Donbasu.</p>\n<p><strong>Post-těžba</strong></p>\n<p>Historie německé uhelné pánve Ruhr je v mnoha ohledech podobná historii ukrajinského Donbasu. V 19. století poskytoval region Ruhr průmyslovou a vojenskou sílu pro Německou říši, stejně jako Donbas pro Ruskou říši. Později, po druhé světové válce, těžba uhlí v uhelné pánvi Ruhr také přispěla k oživení ekonomiky a průmyslu Západního Německa po tom, co se rovnalo totální destrukci. V roce 2018 byl uzavřen poslední uhelný důl v zemi, Prosper-Haniel. Tomu předcházel téměř 30letý proces transformace uhelného průmyslu prostřednictvím toho, co se nazývá „post-těžba“. To je založeno na několika principech: postupné ukončení těžby uhlí, vytváření nových pracovních míst pro bývalé pracovníky dolů a vytváření ekologicky bezpečných oblastí na místě bývalých dolů a dolových polí. Podobná transformace proběhla v Anglii, Francii, Belgii a dalších zemích.</p>\n<p>„Stát nejprve vzal doly, uhelné společnosti a další věci. A pak je předal speciálně vytvořenému podniku pro post-těžbu. A pak s těmito aktivy naložili, včetně pozemků. Za to dostali určité výhody. A za tyto peníze prováděli post-těžební činnosti. Krok za krokem byl každý důl uzavřen,“ říká Viktor Jermakov, popisující proces.</p>\n<p>Jermakov, který studoval zkušenosti s post-těžbou po léta, poznamenává, že nevidí zájem ukrajinské vlády o tuto myšlenku. Říká, že pozornost ministerstva energetiky je nyní více zaměřena na energetickou bezpečnost země, která utrpěla významné útoky od ruské armády.</p>\n<p>„Shromáždili jsme mnoho ukrajinských vědců v Německu, abychom jim ukázali, co je post-těžba. Publikovali jsme speciální brožuru, monografii o post-těžbě na Ukrajině. Tuto práci jsme udělali, ale po návratu z Německa nevidím žádný zájem o post-těžbu. Možná si to uvědomí po nějakém čase. Všichni to odmítají, všichni si myslí, že je to zbytečné plýtvání penězi. Nemyslím si, že je zbytečné investovat do budoucnosti svých dětí, do zdraví budoucích generací,“ říká.</p>\n<p>Jakovlev, aktivní podporovatel myšlenky post-těžby, přesto věří, že klasická zkušenost s odčerpáváním vody používaná v německém Ruhru již není možná na Ukrajině. Ačkoli jsou regiony podobné jak počtem dolů, tak plochou, rozdíl je v tom, že situace v Donbasu je složitější. To je způsobeno spontánním a nekontrolovaným zaplavováním, které nyní trvá již 11 let.</p>\n<p>„Na některých místech se povrch propadne pod hloubku, na které byly hladiny podzemní vody v určitém okamžiku. A území Donbasu bude v tomto případě fragmentováno. Nebude to pro krajinu prospěšné. Bude to masa slaných toků, prohlubní, bažin a tak dále. A pokud vezmeme v úvahu, že 90 procent populace Donbasu žije ve městech, a nad doly je 60 osídlených míst, životní podmínky budou prostě na úrovni přežití,“ říká Jakovlev.</p>\n<p>Uzavírá, že pokud uhelný region zůstane v stavu nekontrolovaného zaplavování v příštích pěti až dvanácti letech, pak dvě třetiny území Donbasu se stanou neobyvatelnými pro normální život. „Bude použitelný v omezených oblastech. Může to být něco jako lesnictví, rekultivace nebo zemědělské oblasti. Ale to už nyní potřebuje být vypracováno a modelováno různými způsoby. Nebo, pokud zvážíme pesimistickou variantu, ve které nemáme čas nic udělat – to je nejjednodušší varianta a její důsledky jsou již nyní viditelné,“ říká expert.</p>\n<p>Odborníci a vědci, kteří byli dotazováni, se shodují na názoru, že klíčovými otázkami nyní jsou nedostatek monitoringu zaplavování dolů a také nedostatek jakéhokoli vize nebo plánu ze strany ukrajinské vlády o tom, co se stane s uhelným regionem po deokupaci. „Bohužel, neexistuje vize toho, co se stane s regionem po deokupaci, a co s tím dělat. Doufal bych, že tyto území budou deokupovány a pak mohou být transformovány,“ řekla Bušovská.</p>\n<p>Podle bývalého předsedy odborů pracovníků nyní zničeného dolu Yuzhnodonbaska-3, Hryhorije Dotsenka, ukrajinské ministerstvo energetiky také nemá informace o tom, zda jejich podnik bude po válce obnoven: „Mluvili jsme s náměstkem ministra o tom, co se stane po válce a jaká bude naše perspektiva. Říká: „Nevím nic, neřeknu nic, to je vše.“ V tuto chvíli je to stále uzavřené téma, nikdo o tom nediskutuje, nikdo nepřemýšlí, co se stane dál. Všechno se soustředí na to, jak vyhrát válku,“ řekl Dotsenko.</p>\n<p>Ukrajinské ministerstvo energetiky odmítlo komentovat stav uhelného průmyslu a jeho perspektivy pro tento článek, s odkazem na potřebu nezveřejňovat informace, které by mohly být použity Ruskem k pokračování útoků na energetická zařízení.</p>\n<p><strong>„Rusko kontrolovalo všechno“</strong></p>\n<p>Důl Yuzhnodonbaska-3, jeden z nejmladších uhelných dolů v Donbasu, je od září 2024 pod ruskou okupací a v současnosti se nachází v týlu ruských jednotek v Doněcké oblasti. Nyní je zcela zničen. Podle Dotsenka byl podnik extrémně perspektivní a mohl pokračovat v těžbě uhlí ještě minimálně dalších 50 let. „Byly plány na výstavbu dalšího dolu v naší oblasti. Vrstvy uhelných zásob dosahovaly Pavlogradu (v Dněpropetrovské oblasti). Měli bychom stále dostatek práce, v normálním režimu na 50 let. Navíc jsme měli velmi kvalitní uhlí, uhelný plyn s nízkým obsahem síry. A naše uhlí bylo používáno pro energetiku a metalurgii,“ říká Dotsenko.</p>\n<p>Horník uvedl, že v březnu 2022, během ofenzívy v sousedním městě Vuhledar – Volnovakha – ruská armáda zničila transformátory, které dodávaly energii do dolu Yuzhnodonbaska-3 a dalších dolů kolem něj. V důsledku toho začala hladina dolní vody v oblasti rychle stoupat, zaplavující kdysi perspektivní doly a nesoucí výše zmíněná ekologická rizika. Uvedl, že konkrétně to platí ohledně rizika úniku metanu na povrch.</p>\n<p>Dotsenko je přesvědčen, že ruská armáda tyto údery provedla záměrně. Jejich cílem, jak věří, bylo dehumanizovat Vuhledar. „Údery měly pravděpodobně za cíl vyřadit Vuhledar. No, plus důl, který poskytoval práci. Obecně, kousek po kousku vyhnali lidi z města,“ poznamenává.</p>\n<p>Jermakov, který byl dříve vedoucím ukrajinské delegace v ekologické vyjednávací skupině s Ruskem, shrnuje, že agresor stát bránil jakémukoli řešení problému zaplavování dolů i před plnohodnotnou invazí. Podle něj zástupci Ruské federace „ani nechtěli slyšet“, že proces zaplavování dolů v regionu je nekontrolovaný, a tvrdili, že svou práci na uzavření dolů „provedli správně“.</p>\n<p>„Pokládali jsme jim otázky a žádali je, aby poskytli informace o opatřeních ekologické bezpečnosti týkajících se těch dolů, které uzavírali. Bylo to přesně o projektových rozhodnutích, a to Rusko bylo odpovědné za jejich vývoj. Rusko odmítlo poskytnout tato data, a proto nakonec tato vyjednávací skupina přestala existovat a my jsme v této věci již nekomunikovali,“ zdůrazňuje vědec.</p>\n<p>Podle něj Rusko kontrolovalo „každý pohyb a slovo“ svých zástupců vyjednávací podskupiny, včetně zástupců kvazi-republik, které do vyjednávání zavedlo bez souhlasu.</p>\n<p>„Rusko kontrolovalo všechno, a i když na jednání zůstali pouze specialisté s experty, viděl jsem, že ta strana byla celá v jedné místnosti. Pokud byli naši experti online, každý na svém pracovním místě, byli „vzati“ takzvaným „ministerstvem státní bezpečnosti Doněcké lidové republiky“ do jedné místnosti, která kontrolovala každý jejich pohyb, a nejen konverzaci. Atmosféra byla nepřátelská, negativní a dokonce mezi experty z ruské strany byli většinou moji známí, se kterými jsem pracoval ještě v Doněcku, když byly doly uzavřeny před začátkem války v roce 2013. Přesto jim bylo zakázáno mít jakékoli profesionální rozhovory, poskytovat jakékoli profesionální informace – všechno bylo kontrolováno a všechno bylo řízeno Ruskem,“ shrnuje vědec.</p>\n<p>Maryna Turenok, expertka nadace „Právo na obranu“, která zkoumá téma zaplavování dolů v Donbasu, zdůrazňuje, že problém zaplavování dolů je transnacionální a přímo ohrožuje dvě oblasti Ruska a Azovské moře.</p>\n<p>„Hydrografická zvláštnost východní Ukrajiny je taková, že prakticky všechna neodčerpávaná dolní voda, dostávající se do otevřených oblastí, strží, nádrží a řek pánve Siversky Donets, pak přímo teče do Siversky Donets samotného, hlavní řeky regionu. Poté znečištěná voda teče přes jih Belgorodské a Rostovské oblasti Ruské federace do řeky Don, a odtud do Azovského moře. Znečištění má „přeshraniční“ charakter,“ říká.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> je ukrajinský novinář a producent. Pracoval jako redaktor zpráv pro Liga.net a ukrajinskou veřejnoprávní televizi Suspilne. Také spolupracoval jako fixér s <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> a Dánskou rozhlasovou společností.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.028",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Válka Ruska na východní Ukrajině dramaticky ovlivnila oblasti, které dříve tvořily průmysl těžby uhlí. Od roku 2014 bylo většina dolů na území Donbasu, které není pod kontrolou Ukrajiny, uzavřeno a mnohé z nich následně začaly zaplavovat. Pokud region uhlí zůstane v stavu nekontrolovaného zaplavení v průběhu příštích pěti až dvanácti let, pak dvě třetiny území Donbasu se stanou neobyvatelnými pro normální život.</I>\n<br><br>\nNavzdory plnohodnotné invazi Ruska zůstává ukrajinská vláda odhodlána splnit svůj slib postupně ukončit těžbu uhlí po roce 2035, řekl v létě 2023 bývalý náměstek ministra energetiky Yaroslav Demchenkov. Do roku 2021 se Ukrajina, stejně jako největší energetická společnost v zemi DTEK, již připojila k Alianci Powering Past Coal (PPCA), iniciativě zaměřené na postupný přechod na energetiku bez uhlíku. Kromě toho během klimatického summitu COP28 také německý Galushchenko, ministr energetiky, oznámil plány na vytvoření „dekarbonizované směsi energetického systému Ukrajiny“ z obnovitelné energie a jaderné energie.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.166",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kako je ruska invazija u punom obimu ubrzala poplavu rudnika uglja u Donbasu",
                key:"uid": string:"146040c8-535c-429c-abcd-8f075dd1302c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.472",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"How Russia's full-scale invasion has accelerated the flooding of Donbas coal mines",
                key:"uid": string:"1e418598-6f92-49c8-ac10-3641e239f068",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>However, this was not always the case. Back in 2012, the government of the now fugitive former President Viktor Yanukovych declared in its ten-year energy strategy plans to increase coal production in order to reduce dependence on “imported energy carriers” – in particular Russian gas. The fate of those plans changed dramatically in 2014 with Russia's hybrid aggression in Donbas, the largest coal region in Europe and key to Ukraine's energy sector at the time. Most of the region's coal mines fell into the hands of Russian-controlled forces from the self-declared “Donetsk and Luhansk People's Republics” – triggering a crisis in Ukraine's coal-dependent energy industry. For the first time since independence, the state found itself dependent on imports of all types of energy resources.</p>\n<p>However, in spite of the permanent crisis situation in the energy sector, since 2014 there have been other important issues such as the uncontrolled flooding of mines. This has caused local “earthquakes”, gas releases to the surface, and the polluting of the water sources in Donbas. In 2022 the situation became even more dramatic, when the heads of the Russian-controlled quasi-republics asked Vladimir Putin to close most of the mines in the occupied part of Donbas, jeopardizing the global importance of the region into the future. One of the world's largest former industrial regions, war-torn for 11 years, is now at serious risk of becoming “two-thirds uninhabitable” due to uncontrolled massive mine flooding according to a recent report<em>.</em></p>\n<p><strong>Echoes of the past</strong></p>\n<p>During the Second World War, Donbas was under Nazi occupation between 1941 and 1943. This period was enough for all the coal deposits of the region to be flooded. For the Soviet Union, coal was the “bread of industry” in a state of war, and rebuilding the region's mines became a key goal for Moscow after its liberation. Some 50,000 people were sent to work on draining the mines. The first successes were seen in only two years, when the first 69 mines were restored. At the same time, 80 per cent of all mine tunnels underwent re-inspection and reinforcement.</p>\n<p>However, the working conditions for people in the mines were unbearably harsh, says Viktor Yermakov, a doctor of technical sciences and an expert on the mines of Donbas. “The mines of the central region of Donbas had no right to life even immediately after the region was rebuilt after the Second World War. In 1943 they began to be pumped out and coal was extracted there, but these were unbearable, unthinkable labour conditions. These mines simply should not have existed,” Yermakov says.</p>\n<p>Nevertheless, despite the harsh conditions of miners' manual labour, the coal industry in Donbas was actively developing until the collapse of the Soviet Union. In the early 1990s, in the region where coal had been mined since the 18th century, the problem of the unprofitability of some coal mines began to grow acutely. There were several reasons for this: the low level of modernization in the mines, the ageing of the mine stock, and the depletion of coal seams. At the beginning of the “coal depression” Donbas tripled in size when compared to before the war. However, the amount of water that was pumped out of the mines in a year was almost equal to that needed by the Soviet Union to drain the mines after the war.</p>\n<p>Even in these conditions, many unprofitable mines continued to be subsidized following Ukrainian independence, because coal played an important role in the country’s economy – it fed thermal power plants and also provided raw materials for metallurgy. At the same time, the coal industry provided jobs for hundreds of thousands of Ukrainians, many of whom lived in cities tied to the coal mines.</p>\n<p>In 2012, two years before the war in Donbas, the government of Yanukovych aimed to increase coal production in the country, promising to invest about ten billion US dollars in the “exhausted” industry. The conflict initiated by Russia in eastern Ukraine dramatically changed the situation – the region became separated from the main part of the country by a front line. This problem did not bypass the coal industry of the region and since 2014 most of the mines have remained in the territories of Donbas not controlled by Ukraine. Many of them subsequently began to be flooded.</p>\n<p><strong>What is happening now</strong></p>\n<p>The water passing through the mines becomes saturated with the impurities of metals, sulphates, mercury and other dangerous chemical compounds. When it enters water sources such as rivers, lakes and wells, it renders them unfit for normal use and drinking. If such water reaches the ground, it salinizes it, causing soil degradation.</p>\n<p>Yevhen Yakovlev, a hydrogeologist from the National Academy of Sciences of Ukraine, speaks regularly about the scale of the flooding of mines in the occupied territories of central Donbas. According to him, from 2014 to 2022, uncontrolled flooding took place in about 30 to 40 mines, most of them adjacent to the front line. Yet before and after Russia's full-scale invasion, there was no water pumping in the occupied mines near the front line. In the case of Donbas, where many digs are connected by passages, this provoked, among other things, the flooding of adjacent mines on the Ukrainian side, which have been pumping out mine water.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, an energy expert from the Ecodia Center, tells me about waterlogging that occurred near the Zolote mine in the Luhansk region in 2018: “In the Zolote mine, the water literally broke through but they still managed to pump out this water. The local authorities were engaged in setting up this process. Of course, the full-scale invasion began and these processes stopped. The water obviously broke through and we know from representatives of the military administration that the mine became flooded.”            The situation has taken a darker turn since 2022, when the Russian leadership decided to close the 101 out of 115 mines in the occupied territories of Donbas. Yakovlev emphasizes that “The number of mines that have gone into uncontrolled flooding mode has increased by about one and a half times. If before it was 30 to 40 mines, now we are talking about 60 mines. We can only talk about this approximately, because there is no normal monitoring.”</p>\n<p>In addition to the contamination of water and soils, the rise of mine water is also dangerous because the water coming to the surface pushes explosive gas out of coal seams. This, in turn, is also dangerous because it can trigger localized earthquakes.</p>\n<p>“Earthquakes are appearing in areas of active flooding. Previously, these earthquake symptoms were more active around Donetsk, and since 2021 they have moved eastward – to the area of Debaltsevo,” Yakovlev says.</p>\n<p>According to Yakovlev's estimates, since 2022 gas has been actively escaping in places of lowered relief, and this may pose additional threats to settlements that are located above the mining fields. In Donbas, this could affect as many as 60 places. “We observed such processes live near Selidovo (Donetsk region) in November 2021 during an expedition. In the area close to the flooded Korotchenko mine, we found gas outlets on the surface, as well as wells with literally carbonated water,” he said.</p>\n<p>The immediate threat of spontaneous methane releases to the surface threatens the now occupied area of Donetsk, Yakovlev argues. He also bases his arguments on old maps of the Donetsk coal basin that he was able to find in the archives. With the help of these maps, experts will be able to approximate and model where the risk of gas escaping to the surface in the region is highest. Nevertheless, Yakovlev and Yermakov note that data on the situation with mine flooding in the occupied territories is insufficient due to the lack of monitoring. The experts noted that unofficial contacts between scientists from Ukraine and the occupied territories still take place.</p>\n<p>Prior to Russia's full-scale invasion of Donbas, Ukrainian scientists, together with the OSCE, the Center for Humanitarian Dialogue and the Red Cross, managed to monitor mines near the front line. However, after Russia seized most of the Luhansk region, Vuhledar, Avdiivka and Mariinka, the flood zone expanded, taking away the opportunity to monitor the situation in areas close to the front line. In addition, in early 2022, Russia vetoed the work of the OSCE, taking away the organization's ability to monitor the mines.</p>\n<p>“To have some data you need to have access to these territories. As long as there is no access, no monitoring, we cannot assess what the degree of pollution is there. There are data from projects that were conducted before the full-scale invasion. There were projects that tried to assess the level of contamination. But it's incomplete information. As long as we don't have access to those territories, we don't know exactly what is there and what we can do about it,” Bushovska notes. Ukraine's environment ministry also stated that it has no data on the situation in the occupied part of Donbas.</p>\n<p><strong>Post-mining</strong></p>\n<p>The history of the German Ruhr coal basin is in many ways similar to the history of Ukraine’s Donbas. In the 19th century the Ruhr region provided industrial and military power for the German Empire, just as Donbas did for the Russian Empire. Later, after the Second World War, coal mining in the Ruhr Basin also contributed to the revival of the economy and industry of West Germany after what amounted to total destruction. In 2018, the country's last coal mine, Prosper-Haniel, was closed. This was preceded by a nearly 30-year process of transforming the coal industry through what is called “post-mining”. This is based on several principles: phasing out coal mining, creating new jobs for former coal workers, and creating environmentally safe areas on the site of former mines and mine fields. A similar transformation has taken place in England, France, Belgium and other countries.</p>\n<p>“The state took away the mines, coal companies and other things at first. And then they handed them over to a specially created post-mining enterprise. And then they disposed of these assets, including the land. They received certain benefits for it. And for this money they conducted post-mining activities. Step by step, each mine was closed,” says Victor Yermakov, describing the process.</p>\n<p>Yermakov, who has studied the experience of post-mining for years, notes that he does not see the Ukrainian government's interest in the idea. He says the energy ministry's attention is now more focused on the energy security of the country, which has suffered significant attacks from the Russian army.</p>\n<p>“We gathered many Ukrainian scientists in Germany to show them what post-mining is. We published a special brochure, a monograph about post-mining in Ukraine. We did this work, but after coming back from Germany, I don't see any interest in post-mining. Maybe they will realize it after some time. Everyone dismisses it, everyone thinks it is an unnecessary waste of money. I don't think it's unnecessary to invest in the future of your children, in the health of future generations,” he says.</p>\n<p>Yakovlev, an active supporter of the idea of post-mining as well, nevertheless believes that the classic experience of pumping out water used in Germany's Ruhr is no longer possible in Ukraine. Although the regions are similar in both number of mines and area, the difference is that the situation in Donbas is more complicated. This is due to spontaneous and uncontrolled flooding, which is now in its 11th year.</p>\n<p>“In places, the surface will sink below the depth at which groundwater levels were at one time. And the territory of Donbas will be fragmented in this case. It will not be helpful for the landscape. It will be a mass of saline streams, hollows, swamps and so on. And if we take into account that 90 per cent of the population of Donbas live in cities, and there are 60 settlements above the mines, the living conditions will simply be at the level of survival,” Yakovlev says.</p>\n<p>He concludes that if the coal region remains in a state of uncontrolled flooding in the next five to twelve years, then two-thirds of the territory of Donbas will become uninhabitable for normal life. “It will be usable in limited areas. It can be something like forestry, reclamation or agrarian areas. But this already now needs to be worked out and modelled in different ways. Or, if we consider the pessimistic option, in which we do not have time to do anything – this is the simplest option and its consequences are already visible now,” the expert says.</p>\n<p>Experts and scientists interviewed are unanimous in their opinion that the key issues now are the lack of monitoring of the flooding of mines as well as a lack of any vision or plan from the Ukrainian government about what will happen to the coal region after de-occupation. “Unfortunately, there is no vision of what will happen to the region after de-occupation, and what to do about it. I would hope that these territories will be de-occupied and then they can be transformed,” Bushovska said.</p>\n<p>According to the former head of the trade union of workers at the now destroyed Yuzhnodonbaska-3 mine, Hryhoriy Dotsenko, the Ukrainian energy ministry also has no information about whether their enterprise will be restored after the war: “We talked to the deputy minister about what will happen after the war and what our perspective will be. He says “I don't know anything, I won't say anything, that's it.” At the moment it is still a closed topic, no one is discussing it, no one is thinking what will happen next. The focus is all on how to win the war,” Dotsenko said.</p>\n<p>The Ukrainian energy ministry declined to comment on the state of the coal industry and its perspectives for this article, citing the need not to disclose information that can be used by Russia to continue its attacks on energy facilities.</p>\n<p><strong>“Russia controlled everything”</strong></p>\n<p>The Yuzhnodonbaska-3 mine, one of the youngest coal mines in Donbas, has been under Russian occupation since September 2024 and currently is in the rear of Russian troops in the Donetsk Oblast. It is now completely destroyed. According to Dotsenko, the enterprise was extremely promising and could have continued coal mining operations for at least another 50 years. “There were plans to build another mine in our area. The strata of coal deposits reached Pavlograd (in the Dnipro region). We would still have enough to work, in a normal mode for 50 years. Plus, we had very good quality coal, coal gas with low sulphur content. And our coal was used for power engineering and metallurgy,” Dotsenko says.</p>\n<p>A miner reported that in March 2022, during an offensive in the neighbouring town of Vuhledar – Volnovakha – the Russian army destroyed the power substations that were supplying energy to the Yuzhnodonbaska-3 mine and other mines around it. As a result, the level of mine water in the area began to rise rapidly, flooding once promising digs and carrying aforementioned environmental risks. He noted that specifically this is true regarding the risk of methane escaping to the surface.</p>\n<p>Dotsenko is convinced that the Russian army carried out these strikes deliberately. Their goal, he believes, was to dehumanize Vuhledar. “The strikes were most likely to disable Vuhledar. Well, plus the mine that provided work. In general, little by little they knocked people out of the city,” he notes.</p>\n<p>Yermakov, who used to be the head of the Ukrainian delegation to the environmental negotiating group with Russia, summarizes that the aggressor state had been obstructing any solution to the problem of mine flooding even before the full-scale invasion. According to him, representatives of the Russian Federation “did not even want to hear” that the process of flooding the region's mines was uncontrolled, claiming that they had done the job of closing the mines “properly”.</p>\n<p>“We asked them questions and asked them to provide information about environmental safety measures regarding those mines they were closing. It was precisely about design decisions, and it was Russia that was responsible for their development. Russia refused to provide this data, and therefore, in the end, this negotiating group ceased to exist, and we did not communicate in this regard anymore,” the scientist emphasizes.</p>\n<p>According to him, Russia controlled “every movement and word” of its representatives of the negotiating subgroup, including from the side of the quasi-republics, which it introduced into the negotiations without agreement.</p>\n<p>“Russia controlled everything, and even when only specialists with experts remained at the talks, I saw that side being all in one room. If our experts were online, each at their own workplace, they were “taken” by the so-called “ministry of state security of the Donetsk People’s Republic” into one room that controlled their every movement, and not only the conversation. The mood was unfriendly, negative and even among the experts from the Russian side were most of my acquaintances with whom I had worked back in Donetsk when the mines were closed before the war started in 2013. Nevertheless, they were forbidden from having any professional conversations, to provide any professional information – it was all checked and it was all guided by Russia,” the scientist summarizes.</p>\n<p>Maryna Turenok, an expert at the “Right to Defence” Foundation, which studies the topic of mine flooding in Donbas, emphasizes that the problem of mine flooding is transnational and directly threatens two regions of Russia and the Sea of Azov.</p>\n<p>“The hydrographic peculiarity of eastern Ukraine is that virtually all untreated mine water, getting into open areas, gullies, reservoirs and rivers of the Siversky Donets Basin, then flows directly into the Siversky Donets itself, the main river artery of the region. Then the polluted water flows through the south of the Belgorod and Rostov regions of the Russian Federation into the Don river, and from there into the Sea of Azov. The pollution has a “transboundary” character,” she says.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> is a Ukrainian journalist and producer. He worked as a news editor for Liga.net and Ukraine's public broadcaster Suspilne. He also cooperated as a fixer with <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> and the Danish Broadcasting Corporation.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.004",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Russia’s war in eastern Ukraine has dramatically impacted the areas that used to make up the coal mining industry. Since 2014 most of the mines on the territories of Donbas not controlled by Ukraine have been closed down and many of them subsequently began to flood. If the coal region remains in a state of uncontrolled flooding over the next five to twelve years, then two-thirds of the territory of Donbas will become uninhabitable for normal life.</I>\n<br><br>\nDespite Russia's full-scale invasion, the Ukrainian government remains committed to its pledge to phase out coal after 2035, the former deputy energy minister, Yaroslav Demchenkov, said in the summer of 2023. By 2021, Ukraine, as well as the country's largest energy company, DTEK, had already joined the Powering Past Coal Alliance (PPCA), an initiative aimed at a phased transition to carbon-free energetics. In addition, during the COP28 climate summit, German Galushchenko, the energy minister, also announced plans to create a “de-carbonized mix of Ukraine's energy system” from renewable energy and nuclear power.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.675",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kuinka Venäjän täysimittainen hyökkäys on kiihdyttänyt Donbasin hiilikaivosten tulvimista",
                key:"uid": string:"26d0caa2-a855-4efc-a157-9fe659702286",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Kuitenkin näin ei aina ollut. Takaisin vuonna 2012, nyt pakoon päässyt entinen presidentti Viktor Janukovytš julisti kymmenen vuoden energiastrategiassaan suunnitelmia hiilituotannon lisäämiseksi vähentääkseen riippuvuutta \"tuontienergiankantajista\" – erityisesti Venäjän kaasusta. Näiden suunnitelmien kohtalo muuttui dramaattisesti vuonna 2014 Venäjän hybridisodan myötä Donbassissa, Euroopan suurimmassa hiilialueessa ja avainasemassa Ukrainan energiateollisuudessa tuolloin. Suurin osa alueen hiilikaivoksista päätyi itsejulistettujen \"Donetskin ja Luhanskin kansantasavaltojen\" Venäjän hallitsemien joukkojen käsiin – mikä laukaisi kriisin Ukrainan hiiliriippuvaisessa energiateollisuudessa. Ensimmäistä kertaa itsenäisyyden jälkeen valtio huomasi olevansa riippuvainen kaikentyyppisten energialähteiden tuonnista.</p>\n<p>Kuitenkin, huolimatta pysyvästä kriisitilanteesta energiateollisuudessa, vuodesta 2014 lähtien on ollut muitakin tärkeitä kysymyksiä, kuten kaivosten hallitsematon tulviminen. Tämä on aiheuttanut paikallisia \"maanjäristyksiä\", kaasupurkauksia pinnalle ja vedenlähteiden saastumista Donbassissa. Vuonna 2022 tilanne muuttui vielä dramaattisemmaksi, kun Venäjän hallitsemien kvasi-republikoiden johtajat pyysivät Vladimir Putinia sulkemaan suurimman osan kaivoksista Donbasin miehitetyllä alueella, vaarantaen alueen globaalin merkityksen tulevaisuudessa. Yksi maailman suurimmista entisistä teollisuusalueista, joka on ollut sodan repimä 11 vuotta, on nyt vakavassa vaarassa muuttua \"kaksi kolmasosaa asuinkelvottomaksi\" hallitsemattoman massiivisen kaivostulvimisen vuoksi, kertoo tuore raportti<em>.</em></p>\n<p><strong>Menneisyyden kaikuja</strong></p>\n<p>Toisen maailmansodan aikana Donbass oli natsi-valtauksen alla vuosina 1941–1943. Tämä aika riitti siihen, että koko alueen hiilivarannot tulvivat. Neuvostoliitolle hiili oli \"teollisuuden leipä\" sodan aikana, ja alueen kaivosten jälleenrakentamisesta tuli Moskovalle keskeinen tavoite sen vapautumisen jälkeen. Noin 50 000 ihmistä lähetettiin työskentelemään kaivosten tyhjentämiseksi. Ensimmäiset onnistumiset nähtiin vain kahdessa vuodessa, kun ensimmäiset 69 kaivosta palautettiin. Samalla 80 prosenttia kaikista kaivostunneleista kävi läpi uudelleentarkastuksen ja vahvistamisen.</p>\n<p>Kuitenkin kaivoksissa työskentelevien ihmisten työolot olivat sietämättömän ankarat, sanoo Viktor Jermakov, teknisten tieteiden tohtori ja Donbasin kaivosten asiantuntija. \"Donbasin keskialueen kaivoksilla ei ollut oikeutta elämään edes heti sen jälkeen, kun alue oli jälleenrakennettu toisen maailmansodan jälkeen. Vuonna 1943 niitä alettiin pumpata tyhjiksi ja hiiltä alettiin kaivaa, mutta nämä olivat sietämättömiä, käsittämättömiä työoloja. Näiden kaivosten ei olisi pitänyt edes olla olemassa,\" Jermakov sanoo.</p>\n<p>Siitä huolimatta, huolimatta kaivostyöläisten käsityövoiman ankarista olosuhteista, Donbasin hiiliteollisuus kehittyi aktiivisesti Neuvostoliiton romahdukseen asti. 1990-luvun alussa, alueella, jossa hiiltä oli kaivettu 1700-luvulta lähtien, joidenkin hiilikaivosten kannattamattomuus alkoi kasvaa akuutisti. Tähän oli useita syitä: kaivosten alhainen modernisointitaso, kaivostarvikkeiden vanheneminen ja hiilikerrosten ehtyminen. \"Hiilidepression\" alussa Donbasin koko kolminkertaistui verrattuna sodan edeltävään aikaan. Kuitenkin kaivoksista pumpattu vesimäärä vuodessa oli lähes yhtä suuri kuin Neuvostoliiton tarvitsi pumpata kaivoksia tyhjiksi sodan jälkeen.</p>\n<p>Even näissä olosuhteissa monet kannattamattomat kaivokset saivat edelleen tukea Ukrainan itsenäisyyden jälkeen, koska hiilellä oli tärkeä rooli maan taloudessa – se ruokki lämpövoimaloita ja tarjosi myös raaka-aineita metallurgialle. Samalla hiiliteollisuus tarjosi työpaikkoja sadoille tuhansille ukrainalaisille, joista monet asuivat hiilikaivoksiin sidotuissa kaupungeissa.</p>\n<p>Vuonna 2012, kaksi vuotta ennen Donbasin sotaa, Janukovytšin hallitus pyrki lisäämään hiilituotantoa maassa, lupaten investoida noin kymmenen miljardia Yhdysvaltain dollaria \"uupuneeseen\" teollisuuteen. Venäjän aloittama konflikti Itä-Ukrainassa muutti tilannetta dramaattisesti – alue eristyi maan pääosasta rintamalinjan myötä. Tämä ongelma ei ohittanut alueen hiiliteollisuutta, ja vuodesta 2014 suurin osa kaivoksista on jäänyt Ukrainan hallitsemattomille Donbasin alueille. Monet niistä alkoivat myöhemmin tulvia.</p>\n<p><strong>Mitä nyt tapahtuu</strong></p>\n<p>Kaivosten läpi kulkeva vesi kyllästyy metallien, sulfaattien, elohopean ja muiden vaarallisten kemiallisten yhdisteiden epäpuhtauksilla. Kun se pääsee vesilähteisiin, kuten jokiin, järviin ja kaivoihin, se tekee niistä käyttökelvottomia normaaliin käyttöön ja juomiseen. Jos tällainen vesi pääsee maahan, se suolaa sitä, aiheuttaen maaperän rapautumista.</p>\n<p>Yevhen Yakovlev, hydrogeologi Ukrainan kansallisen tiedeakatemian, puhuu säännöllisesti kaivosten tulvimisen laajuudesta Donbasin miehitetyillä alueilla. Hänen mukaansa vuosina 2014–2022 hallitsematonta tulvimista tapahtui noin 30–40 kaivoksessa, joista suurin osa sijaitsi rintamalinjan läheisyydessä. Kuitenkin ennen ja jälkeen Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen ei kaivoksissa rintamalinjan lähellä pumpattu vettä. Donbasissa, jossa monet kaivokset ovat yhteydessä käytäviin, tämä provosoi muun muassa viereisten kaivosten tulvimista Ukrainan puolella, jotka ovat pumppanneet kaivovesiä.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, energiateollisuuden asiantuntija Ecodia-keskuksesta, kertoo minulle Zolote-kaivoksen lähellä Luhanskin alueella vuonna 2018 tapahtuneesta vesitulvasta: \"Zolote-kaivoksessa vesi kirjaimellisesti murtautui läpi, mutta he onnistuivat silti pumppaamaan tämän veden pois. Paikalliset viranomaiset olivat mukana tämän prosessin järjestämisessä. Tietenkin täysimittainen hyökkäys alkoi ja nämä prosessit pysähtyivät. Vesi murtautui ilmeisesti läpi ja tiedämme sotilasadministration edustajilta, että kaivos tulvi.\"            Tilanne on muuttunut synkemmäksi vuodesta 2022, kun Venäjän johto päätti sulkea 101 115:stä kaivoksesta Donbasin miehitetyillä alueilla. Yakovlev korostaa, että \"Kaivosten määrä, jotka ovat menneet hallitsemattomaan tulvimistilaan, on kasvanut noin puolitoista kertaa. Jos ennen se oli 30–40 kaivosta, nyt puhumme 60 kaivoksesta. Voimme puhua tästä vain suunnilleen, koska normaalia seurantaa ei ole.\" </p>\n<p>Veden ja maaperän saastumisen lisäksi kaivovesien nousu on myös vaarallista, koska pinnalle tuleva vesi työntää räjähdyskaasuja hiilikerroksista. Tämä on puolestaan myös vaarallista, koska se voi laukaista paikallisia maanjäristyksiä.</p>\n<p>\"Maanjäristyksiä esiintyy aktiivisen tulvimisen alueilla. Aiemmin nämä maanjäristysilmiöt olivat aktiivisempia Donetskin ympäristössä, ja vuodesta 2021 ne ovat siirtyneet itään – Debaltsevon alueelle,\" Yakovlev sanoo.</p>\n<p>Yakovlevin arvioiden mukaan vuodesta 2022 lähtien kaasu on aktiivisesti päässyt paineen alaisiin kohtiin, ja tämä voi aiheuttaa lisäuhkia asutukselle, joka sijaitsee kaivostoiminta-alueiden yläpuolella. Donbasissa tämä voisi vaikuttaa jopa 60 paikkaan. \"Havaitsimme tällaisia prosesseja livenä Selidovon (Donetskin alue) lähellä marraskuussa 2021 tutkimusmatkalla. Tulvineen Korotchenko-kaivoksen läheisyydessä löysimme kaasupurkauksia pinnalla sekä kaivoja, joissa oli kirjaimellisesti hiilihappovettä,\" hän sanoi.</p>\n<p>Välitön uhka spontaanista metaanipurkauksista pinnalle uhkaa nyt miehitettyä Donetskin aluetta, väittää Yakovlev. Hän perustaa argumenttinsa vanhoihin Donetskin hiilialueen karttoihin, joita hän pystyi löytämään arkistoista. Näiden karttojen avulla asiantuntijat pystyvät arvioimaan ja mallintamaan, missä riskit kaasun pääsemisestä pinnalle alueella ovat suurimmat. Siitä huolimatta Yakovlev ja Jermakov huomauttavat, että tiedot kaivosten tulvimistilanteesta miehitetyillä alueilla ovat riittämättömiä seurannan puutteen vuoksi. Asiantuntijat totesivat, että epävirallisia kontakteja Ukrainan ja miehitetyiltä alueilta tulevien tutkijoiden välillä tapahtuu edelleen.</p>\n<p>Ennen Venäjän täysimittaista hyökkäystä Donbasiin, ukrainalaiset tutkijat yhdessä Etyjin, humanitaarisen vuoropuhelun keskuksen ja Punaisen Ristin kanssa onnistuivat seuraamaan kaivoksia rintamalinjan lähellä. Kuitenkin sen jälkeen, kun Venäjä valtasi suurimman osan Luhanskin alueesta, Vuhledarista, Avdiivkasta ja Mariinkasta, tulvavyöhyke laajeni, mikä vei mahdollisuuden seurata tilannetta rintamalinjan läheisyydessä. Lisäksi vuoden 2022 alussa Venäjä käytti veto-oikeuttaan Etyjin toimintaan, mikä vei organisaation kyvyn seurata kaivoksia.</p>\n<p>\"Jotta olisi joitain tietoja, sinun on päästävä näille alueille. Niin kauan kuin pääsyä ei ole, ei seurantaa, emme voi arvioida, mikä saastumisen aste siellä on. On tietoja projekteista, jotka toteutettiin ennen täysimittaista hyökkäystä. Oli projekteja, jotka yrittivät arvioida saastumisen tasoa. Mutta se on puutteellista tietoa. Niin kauan kuin meillä ei ole pääsyä näille alueille, emme tiedä tarkalleen, mitä siellä on ja mitä voimme tehdä sen eteen,\" Bushovska huomauttaa. Ukrainan ympäristöministeriö ilmoitti myös, että sillä ei ole tietoja miehitetyltä Donbasin alueelta.</p>\n<p><strong>Kaivostoiminnan jälkeinen aika</strong></p>\n<p>Saksalaisen Ruhrin hiilialueen historia on monella tapaa samanlainen kuin Ukrainan Donbasin historia. 1800-luvulla Ruhrin alue tarjosi teollista ja sotilaallista voimaa Saksan imperiumille, aivan kuten Donbas Venäjän imperiumille. Myöhemmin, toisen maailmansodan jälkeen, hiilikaivostoiminta Ruhrin altaassa myötävaikutti myös Länsi-Saksan talouden ja teollisuuden elpymiseen sen jälkeen, kun se oli käytännössä täysin tuhoutunut. Vuonna 2018 maan viimeinen hiilikaivos, Prosper-Haniel, suljettiin. Tätä edelsi lähes 30 vuoden prosessi hiiliteollisuuden muuttamiseksi niin kutsutun \"kaivostoiminnan jälkeisen\" kautta. Tämä perustuu useisiin periaatteisiin: hiilikaivostoiminnan vähentäminen, uusien työpaikkojen luominen entisille hiilityöntekijöille ja ympäristöystävällisten alueiden luominen entisten kaivosten ja kaivoskenttien paikalle. Vastaava muutos on tapahtunut Englannissa, Ranskassa, Belgiassa ja muissa maissa.</p>\n<p>\"Valtio otti ensin kaivokset, hiiliyhtiöt ja muut asiat pois. Ja sitten ne luovutettiin erityisesti perustetulle kaivostoiminnan jälkeiselle yritykselle. Ja sitten he hävittivät nämä varat, mukaan lukien maan. He saivat siitä tiettyjä etuja. Ja näillä rahoilla he toteuttivat kaivostoiminnan jälkeisiä toimintoja. Askel askeleelta, jokainen kaivos suljettiin,\" sanoo Viktor Jermakov, kuvaillen prosessia.</p>\n<p>Jermakov, joka on tutkinut kaivostoiminnan jälkeistä kokemusta vuosia, huomauttaa, ettei hän näe Ukrainan hallituksen kiinnostusta ideaan. Hän sanoo, että energiaministeriön huomio on nyt enemmän keskittynyt maan energiaturvallisuuteen, joka on kärsinyt merkittävistä hyökkäyksistä Venäjän armeijalta.</p>\n<p>\"Kutsumme monia ukrainalaisia tutkijoita Saksaan näyttääksemme heille, mitä kaivostoiminnan jälkeinen on. Julkaisimme erityisen esitteet, monografian kaivostoiminnasta Ukrainassa. Teimme tätä työtä, mutta palattuani Saksasta, en näe mitään kiinnostusta kaivostoiminnan jälkeiseen. Ehkä he tajuavat sen jonkin ajan kuluttua. Kaikki hylkäävät sen, kaikki ajattelevat, että se on turhaa rahan tuhlausta. En usko, että on turhaa investoida lastesi tulevaisuuteen, tulevien sukupolvien terveyteen,\" hän sanoo.</p>\n<p>Yakovlev, joka on myös aktiivinen kaivostoiminnan jälkeisen idean kannattaja, uskoo kuitenkin, että Saksassa Ruhrissa käytetty klassinen veden pumppaamiskokemus ei ole enää mahdollista Ukrainassa. Vaikka alueet ovat samankaltaisia sekä kaivosten määrässä että pinta-alassa, ero on siinä, että Donbasin tilanne on monimutkaisempaa. Tämä johtuu hallitsemattomasta ja spontaanista tulvimisesta, joka on nyt kestänyt 11 vuotta.</p>\n<p>\"Paikoissa pinta laskee alle syvyyden, jossa pohjaveden tasot olivat aikanaan. Ja Donbasin alue fragmentoitunee tässä tapauksessa. Se ei ole hyödyllistä maisemalle. Siitä tulee suolapitoisten purojen, kuoppien, soiden ja niin edelleen massa. Ja jos otamme huomioon, että 90 prosenttia Donbasin väestöstä asuu kaupungeissa, ja kaivosten yläpuolella on 60 asutusta, elinolosuhteet ovat yksinkertaisesti selviytymisen tasolla,\" Yakovlev sanoo.</p>\n<p>Hän päättää, että jos hiilialue pysyy hallitsemattomassa tulvimistilassa seuraavien viiden kahdentoista vuoden aikana, niin kaksi kolmasosaa Donbasin alueesta tulee olemaan asuinkelvotonta normaaliin elämään. \"Se tulee olemaan käyttökelpoista rajoitetuilla alueilla. Se voi olla jotain metsätaloutta, kunnostusta tai maatalousalueita. Mutta tätä on jo nyt työstettävä ja mallinnettava eri tavoin. Tai, jos otamme pessimistisen vaihtoehdon, jossa meillä ei ole aikaa tehdä mitään – tämä on yksinkertaisin vaihtoehto ja sen seuraukset ovat jo näkyvissä nyt,\" asiantuntija sanoo.</p>\n<p>Haastatellut asiantuntijat ja tutkijat ovat yksimielisiä mielipiteessään, että keskeiset kysymykset nyt ovat kaivosten tulvimisen seurannan puute sekä Ukrainan hallituksen näkemysten tai suunnitelmien puute siitä, mitä tapahtuu hiilialueelle vapauttamisen jälkeen. \"Valitettavasti ei ole visiota siitä, mitä tapahtuu alueelle vapauttamisen jälkeen, ja mitä tehdä sen eteen. Toivon, että nämä alueet vapautetaan ja sitten niitä voidaan muuttaa,\" Bushovska sanoi.</p>\n<p>Aiemman Yuzhnodonbaska-3 -kaivoksen työntekijöiden ammattiliiton puheenjohtajan Hryhoriy Dotsenko mukaan Ukrainan energiaministeriöllä ei myöskään ole tietoa siitä, palautetaanko heidän yrityksensä sodan jälkeen: \"Puhuimme varaministerin kanssa siitä, mitä tapahtuu sodan jälkeen ja mikä meidän näkymämme on. Hän sanoo: \"En tiedä mitään, en sano mitään, siinä se.\" Tällä hetkellä se on edelleen suljettu aihe, kukaan ei keskustele siitä, kukaan ei mieti, mitä tapahtuu seuraavaksi. Keskitytään vain siihen, miten voittaa sota,\" Dotsenko sanoi.</p>\n<p>Ukrainan energiaministeriö kieltäytyi kommentoimasta hiiliteollisuuden tilaa ja sen näkymiä tätä artikkelia varten, vedoten tarpeeseen olla paljastamatta tietoja, joita Venäjä voisi käyttää jatkaakseen hyökkäyksiään energialaitoksia vastaan.</p>\n<p><strong>\"Venäjä hallitsi kaikkea\"</strong></p>\n<p>Yuzhnodonbaska-3 -kaivos, yksi nuorimmista hiilikaivoksista Donbassissa, on ollut Venäjän miehityksen alla syyskuusta 2024 lähtien ja on tällä hetkellä Venäjän joukkojen takana Donetskin alueella. Se on nyt täysin tuhoutunut. Dotsenko mukaan yritys oli äärimmäisen lupaava ja olisi voinut jatkaa hiilikaivostoimintaa vielä ainakin 50 vuotta. \"Meillä oli suunnitelmia rakentaa toinen kaivos alueellemme. Hiilikerrosten ulottuvuus ulottui Pavlogradiin (Dnipro-alueella). Meillä olisi silti ollut tarpeeksi työtä normaalissa tilassa 50 vuodeksi. Lisäksi meillä oli erittäin hyvää laatua olevaa hiiltä, hiilikaasua, jossa oli alhainen rikkipitoisuus. Ja hiiltämme käytettiin energiateollisuudessa ja metallurgiassa,\" Dotsenko sanoo.</p>\n<p>Kaivostyöläinen raportoi, että maaliskuussa 2022, hyökkäyksen aikana naapurikaupungissa Vuhledarissa – Volnovakhassa – Venäjän armeija tuhosi sähköasemat, jotka toimittivat energiaa Yuzhnodonbaska-3 -kaivokselle ja muille sen ympärillä oleville kaivoksille. Tämän seurauksena kaivovesien taso alueella alkoi nousta nopeasti, tulvittaen kerran lupaavia kaivoksia ja tuoden mukanaan edellä mainittuja ympäristöriskejä. Hän huomautti, että erityisesti tämä on totta metaanin pääsyn riskin osalta pinnalle.</p>\n<p>Dotsenko on vakuuttunut siitä, että Venäjän armeija suoritti nämä iskut tahallaan. Hänen mielestään niiden tavoite oli dehumanisoida Vuhledar. \"Iskujen tarkoitus oli todennäköisesti lamauttaa Vuhledar. No, plus kaivos, joka tarjosi työtä. Yhteensä, vähitellen he saivat ihmiset lähtemään kaupungista,\" hän huomauttaa.</p>\n<p>Jermakov, joka oli aiemmin Ukrainan delegaation johtaja ympäristöneuvotteluryhmässä Venäjän kanssa, tiivistää, että aggressorivaltio oli estänyt minkään ratkaisun löytämistä kaivosten tulvimisongelmaan jo ennen täysimittaista hyökkäystä. Hänen mukaansa Venäjän federaation edustajat \"eivät edes halunneet kuulla\", että alueen kaivosten tulvimisprosessi oli hallitsematon, väittäen, että he olivat hoitaneet kaivosten sulkemisen \"oikein\".</p>\n<p>\"Kysyimme heiltä kysymyksiä ja pyysimme heitä antamaan tietoja ympäristöturvallisuustoimenpiteistä niiden kaivosten osalta, joita he sulkivat. Kyse oli nimenomaan suunnitteluratkaisuista, ja Venäjä oli vastuussa niiden kehittämisestä. Venäjä kieltäytyi antamasta näitä tietoja, ja siksi lopulta tämä neuvotteluryhmä lakkasi olemasta, emmekä enää kommunikoineet tämän suhteen,\" tutkija korostaa.</p>\n<p>Hänen mukaansa Venäjä hallitsi \"jokaisen liikkeen ja sanan\" neuvottelualaryhmän edustajilta, mukaan lukien kvasi-republikoiden puolelta, joita se esitteli neuvotteluissa ilman sopimusta.</p>\n<p>\"Venäjä hallitsi kaikkea, ja jopa silloin, kun neuvotteluissa oli vain asiantuntijoita, näin sen puolen olevan yhdessä huoneessa. Jos asiantuntijamme olivat verkossa, kukin omalla työpaikallaan, heidät \"otettiin\" niin kutsutun \"Donetskin kansantasavallan valtion turvallisuusministeriön\" toimesta yhteen huoneeseen, joka hallitsi heidän jokaista liikettään, eikä vain keskustelua. Tunnelma oli epäystävällinen, negatiivinen, ja jopa Venäjän puolen asiantuntijoista suurin osa oli tuttujani, joiden kanssa olin työskennellyt Donetskissa, kun kaivokset suljettiin ennen sodan alkamista vuonna 2013. Siitä huolimatta heiltä kiellettiin ammatillisten keskustelujen käymistä, ammatillisten tietojen antamista – kaikki tarkistettiin ja kaiken ohjasi Venäjä,\" tutkija tiivistää.</p>\n<p>Maryna Turenok, \"Oikeus puolustukseen\" -säätiön asiantuntija, joka tutkii kaivosten tulvimisen aihetta Donbassissa, korostaa, että kaivosten tulvimisongelma on transnationaalinen ja uhkaa suoraan kahta Venäjän aluetta ja Azovin merta.</p>\n<p>\"Itä-Ukrainan hydrogeografinen erityispiirre on se, että käytännössä kaikki käsittelemättömät kaivovedet, päätyessään avoimiin alueisiin, uomiin, säiliöihin ja Siversky Donets -joen altaan jokiin, virtaavat sitten suoraan Siversky Donets -jokeen, alueen pääasialliseen jokiväylään. Sitten saastunut vesi virtaa Belgorodin ja Rostovin alueiden eteläosien kautta Venäjän federaatiossa Don-joelle, ja sieltä Azovin mereen. Saastuminen on \"rajat ylittävää,\" hän sanoo.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> on ukrainalainen toimittaja ja tuottaja. Hän työskenteli uutistoimittajana Liga.netissä ja Ukrainan julkisessa yleisradioyhtiössä Suspilne. Hän myös toimi fixerina <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> ja Tanskan yleisradioyhtiön kanssa.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.652",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Venäjän sota Itä-Ukrainassa on vaikuttanut dramaattisesti alueisiin, jotka ennen kuuluivat hiilikaivosteollisuuteen. Vuodesta 2014 lähtien suurin osa Donbassin alueilla, joita Ukraina ei hallitse, sijaitsevista kaivoksista on suljettu, ja monet niistä ovat sen jälkeen alkaneet tulvia. Jos hiilialue pysyy hallitsemattomassa tulvassa seuraavien viiden ja kahdentoista vuoden aikana, niin kaksi kolmasosaa Donbassin alueesta tulee olemaan asuinkelvoton normaalia elämää varten.</I>\n<br><br>\nHuolimatta Venäjän täysimittaisesta hyökkäyksestä, Ukrainan hallitus pysyy sitoutuneena lupaukseensa vähentää hiilen käyttöä vuoden 2035 jälkeen, sanoi entinen energia-alan varaministeri Yaroslav Demchenkov kesällä 2023. Vuoteen 2021 mennessä Ukraina sekä maan suurin energiayhtiö DTEK olivat jo liittyneet Powering Past Coal Allianceen (PPCA), aloitteeseen, joka tähtää vaiheittaiseen siirtymiseen hiilivapaaseen energiaan. Lisäksi COP28-ilmastokokouksessa energia-ministeri German Galushchenko ilmoitti myös suunnitelmista luoda \"dekarbonisoitu sekoitus Ukrainan energiajärjestelmästä\" uusiutuvasta energiasta ja ydinvoimasta.</br>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.424",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Rusya'nın tam ölçekli işgalinin Donbas kömür madenlerinin su basmasını nasıl hızlandırdığı",
                key:"uid": string:"41252e41-0783-4581-89c7-7ab3cb0bbe58",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ancak, bu her zaman böyle değildi. 2012'de, şimdi firari olan eski Başkan Viktor Yanukoviç'in hükümeti, “ithal enerji taşıyıcılarına” – özellikle de Rus gazına olan bağımlılığı azaltmak amacıyla kömür üretimini artırmayı hedefleyen on yıllık enerji stratejisi planlarını açıkladı. Bu planların kaderi, 2014'te Rusya'nın Donbas'taki hibrit saldırganlığı ile dramatik bir şekilde değişti; bu bölge, Avrupa'nın en büyük kömür bölgesi ve o dönemde Ukrayna'nın enerji sektörü için anahtar konumdaydı. Bölgedeki kömür madenlerinin çoğu, kendini ilan eden “Donetsk ve Luhansk Halk Cumhuriyetleri”nden Rusya'nın kontrolündeki güçlerin eline geçti – bu da Ukrayna'nın kömüre bağımlı enerji endüstrisinde bir krizi tetikledi. Bağımsızlıktan bu yana ilk kez, devlet tüm enerji kaynakları türlerinin ithalatına bağımlı hale geldi.</p>\n<p>Ancak, enerji sektöründeki kalıcı kriz durumuna rağmen, 2014'ten bu yana kontrolsüz maden su baskınları gibi başka önemli sorunlar da ortaya çıktı. Bu, yerel “deprem” olaylarına, gazın yüzeye çıkmasına ve Donbas'taki su kaynaklarının kirlenmesine neden oldu. 2022'de durum daha da dramatik hale geldi; Rusya'nın kontrolündeki yarı bağımsız cumhuriyetlerin liderleri, Donbas'ın işgal altındaki kısmındaki çoğu madeni kapatmasını Vladimir Putin'den talep etti ve bu durum bölgenin gelecekteki küresel önemini tehlikeye attı. Dünyanın en büyük eski sanayi bölgelerinden biri, 11 yıl süren savaşın ardından, kontrolsüz büyük maden su baskınları nedeniyle “üçte ikisi yaşanamaz hale gelme” riskiyle karşı karşıya.</p>\n<p><strong>Geçmişin yankıları</strong></p>\n<p>İkinci Dünya Savaşı sırasında, Donbas 1941 ile 1943 arasında Nazi işgali altındaydı. Bu dönem, bölgedeki tüm kömür yataklarının su basması için yeterliydi. Sovyetler Birliği için kömür, savaş halindeki bir sanayinin “ekmeği”ydi ve bölgedeki madenlerin yeniden inşası, Moskova'nın kurtuluşundan sonra ana hedef haline geldi. Yaklaşık 50.000 kişi, madenleri boşaltmak için çalışmaya gönderildi. İlk başarılar, ilk 69 madenin restore edildiği sadece iki yıl içinde görüldü. Aynı zamanda, tüm maden tünellerinin yüzde 80'i yeniden denetim ve güçlendirme işlemine tabi tutuldu.</p>\n<p>Ancak, madenlerdeki insanların çalışma koşulları dayanılmaz derecede sertti, diyor Viktor Yermakov, teknik bilimler doktoru ve Donbas madenleri uzmanı. “Donbas'ın merkezi bölgesindeki madenlerin, İkinci Dünya Savaşı'ndan sonra bölge yeniden inşa edilse bile yaşam hakkı yoktu. 1943'te boşaltılmaya başlandı ve burada kömür çıkarıldı, ancak bu dayanılmaz, akıl almaz çalışma koşullarıydı. Bu madenlerin var olmaması gerekiyordu,” diyor Yermakov.</p>\n<p>Yine de, madencilerin manuel iş gücünün sert koşullarına rağmen, Donbas'taki kömür endüstrisi Sovyetler Birliği'nin çöküşüne kadar aktif olarak gelişiyordu. 1990'ların başında, 18. yüzyıldan beri kömür çıkarılan bölgede, bazı kömür madenlerinin kârsızlığı sorunu keskin bir şekilde büyümeye başladı. Bunun birkaç nedeni vardı: madenlerdeki düşük modernizasyon seviyesi, maden stoklarının yaşlanması ve kömür damarlarının tükenmesi. “Kömür depresyonu”nun başlangıcında, Donbas, savaş öncesi döneme kıyasla üç kat büyüdü. Ancak, bir yılda madenlerden boşaltılan su miktarı, Sovyetler Birliği'nin savaş sonrası madenleri boşaltmak için ihtiyaç duyduğu miktara neredeyse eşitti.</p>\n<p>Bu koşullarda bile, birçok kârsız maden, Ukrayna'nın bağımsızlığından sonra sübvanse edilmeye devam etti, çünkü kömür ülkenin ekonomisinde önemli bir rol oynuyordu – termal santralleri besliyor ve ayrıca metalurji için hammadde sağlıyordu. Aynı zamanda, kömür endüstrisi, kömür madenlerine bağlı şehirlerde yaşayan yüz binlerce Ukraynalıya iş sağlıyordu.</p>\n<p>2012'de, Donbas'taki savaşın iki yıl öncesinde, Yanukoviç hükümeti, ülkedeki kömür üretimini artırmayı hedefledi ve “tükenmiş” endüstriye yaklaşık on milyar ABD doları yatırım yapma sözü verdi. Rusya'nın doğu Ukrayna'daki başlattığı çatışma durumu dramatik bir şekilde değiştirdi – bölge, ülkenin ana kısmından bir cephe hattı ile ayrıldı. Bu sorun, bölgenin kömür endüstrisini de etkilemedi ve 2014'ten bu yana madenlerin çoğu, Ukrayna'nın kontrolü dışındaki Donbas topraklarında kaldı. Bunların birçoğu daha sonra su basmaya başladı.</p>\n<p><strong>Şu anda ne oluyor</strong></p>\n<p>Madenlerden geçen su, metal, sülfat, cıva ve diğer tehlikeli kimyasal bileşiklerin safsızlıkları ile doymuş hale geliyor. Nehirler, göller ve kuyular gibi su kaynaklarına girdiğinde, bunları normal kullanım ve içme için uygun hale getirmiyor. Eğer böyle bir su yere ulaşırsa, toprağı tuzlu hale getirir ve toprak bozulmasına neden olur.</p>\n<p>Ukrayna Ulusal Bilimler Akademisi'nden hidrojeolog Yevhen Yakovlev, merkezi Donbas'ın işgal altındaki bölgelerindeki maden su baskınlarının ölçeği hakkında düzenli olarak konuşuyor. Ona göre, 2014'ten 2022'ye kadar, yaklaşık 30 ila 40 maden kontrolsüz bir şekilde su baskınına uğradı, bunların çoğu cephe hattına bitişik. Ancak, Rusya'nın tam ölçekli işgali öncesinde ve sonrasında, cephe hattındaki işgal altındaki madenlerde su boşaltma işlemi yapılmadı. Donbas'ta, birçok kazının geçitlerle bağlı olduğu durumlarda, bu, diğer şeylerin yanı sıra, Ukrayna tarafındaki komşu madenlerin su basmasına neden oldu; bu madenler maden suyunu boşaltıyordu.</p>\n<p>Enerji uzmanı Anastasiia Bushovska, 2018'de Luhansk bölgesindeki Zolote madeninin yakınında meydana gelen su baskınları hakkında bana şunları söylüyor: “Zolote madeninde su kelimenin tam anlamıyla patladı ama yine de bu suyu boşaltmayı başardılar. Yerel otoriteler bu süreci kurmakla meşguldü. Elbette, tam ölçekli işgal başladı ve bu süreçler durdu. Su açıkça patladı ve askeri yönetim temsilcilerinden madenin su bastığını biliyoruz.”            2022'den bu yana durum daha karanlık bir hal aldı; Rus liderliği, Donbas'ın işgal altındaki bölgelerindeki 115 madenin 101'ini kapatma kararı aldı. Yakovlev, “Kontrolsüz su baskını moduna geçen maden sayısı yaklaşık bir buçuk kat arttı. Önceden 30 ila 40 maden varken, şimdi 60 maden hakkında konuşuyoruz. Bunu yalnızca yaklaşık olarak söyleyebiliriz, çünkü normal bir izleme yok,” diyor.</p>\n<p>Su ve toprakların kirlenmesinin yanı sıra, maden suyunun yükselmesi de tehlikelidir çünkü yüzeye çıkan su, kömür damarlarından patlayıcı gazı dışarı atar. Bu da, yerel depremleri tetikleyebileceği için tehlikelidir.</p>\n<p>“Depremler, aktif su baskını olan bölgelerde ortaya çıkıyor. Daha önce, bu deprem belirtileri Donetsk çevresinde daha aktiftir, 2021'den bu yana doğuya – Debaltsevo bölgesine doğru kaydı,” diyor Yakovlev.</p>\n<p>Yakovlev'in tahminlerine göre, 2022'den bu yana gaz, alçalan arazilerde aktif olarak kaçıyor ve bu, maden alanlarının üzerinde bulunan yerleşim yerleri için ek tehditler oluşturabilir. Donbas'ta, bu durum 60 yerleşimi etkileyebilir. “Kasım 2021'de bir keşif sırasında Selidovo (Donetsk bölgesi) yakınında bu tür süreçleri canlı olarak gözlemledik. Su basmış Korotchenko madeninin yakınında, yüzeyde gaz çıkışları ve kelimenin tam anlamıyla karbonatlı su bulunan kuyular bulduk,” dedi.</p>\n<p>Yüzeye spontan metan salınımı tehdidi, şimdi işgal altındaki Donetsk bölgesini tehdit ediyor, diyor Yakovlev. Ayrıca, arşivlerde bulabildiği Donetsk kömür havzasının eski haritalarına dayandırarak argümanlarını destekliyor. Bu haritaların yardımıyla, uzmanlar, bölgede gazın yüzeye çıkma riskinin en yüksek olduğu yerleri tahmin edebilir ve modelleyebilir. Yine de, Yakovlev ve Yermakov, işgal altındaki bölgelerdeki maden su baskınlarıyla ilgili verilerin izleme eksikliği nedeniyle yetersiz olduğunu belirtiyor. Uzmanlar, Ukrayna ve işgal altındaki bölgelerden bilim insanları arasında gayri resmi temasların hala gerçekleştiğini kaydetti.</p>\n<p>Rusya'nın Donbas'a tam ölçekli işgali öncesinde, Ukraynalı bilim insanları, AGİT, İnsani Diyalog Merkezi ve Kızıl Haç ile birlikte, cephe hattındaki madenleri izlemeyi başardılar. Ancak, Rusya, Luhansk bölgesinin çoğunu, Vuhledar, Avdiivka ve Mariinka'yı ele geçirdikten sonra, su baskını bölgesi genişledi ve cephe hattına yakın bölgelerdeki durumu izleme fırsatını ortadan kaldırdı. Ayrıca, 2022'nin başlarında, Rusya AGİT'in çalışmalarını veto ederek, organizasyonun madenleri izleme yeteneğini elinden aldı.</p>\n<p>“Biraz veri elde etmek için bu bölgelere erişim sağlamak gerekiyor. Erişim olmadığı sürece, izleme yok, oradaki kirlilik derecesini değerlendiremeyiz. Tam ölçekli işgalden önce gerçekleştirilen projelerden veriler var. Kirlilik seviyesini değerlendirmeye çalışan projeler vardı. Ancak bu eksik bilgi. O bölgelere erişimimiz olmadığı sürece, orada ne olduğunu ve bununla ne yapabileceğimizi tam olarak bilemeyiz,” diyor Bushovska. Ukrayna çevre bakanlığı da, işgal altındaki Donbas'ın durumuyla ilgili herhangi bir veriye sahip olmadığını belirtti.</p>\n<p><strong>Madencilik sonrası</strong></p>\n<p>Alman Ruhr kömür havzasının tarihi, birçok açıdan Ukrayna'nın Donbas'ının tarihiyle benzerdir. 19. yüzyılda Ruhr bölgesi, Alman İmparatorluğu için sanayi ve askeri güç sağlarken, Donbas da Rus İmparatorluğu için aynı rolü üstlenmiştir. Daha sonra, İkinci Dünya Savaşı'ndan sonra, Ruhr Havzası'ndaki kömür madenciliği, toplam yok oluşun ardından Batı Almanya'nın ekonomisinin ve sanayisinin yeniden canlanmasına katkıda bulundu. 2018'de, ülkenin son kömür madeni olan Prosper-Haniel kapatıldı. Bu, “madencilik sonrası” olarak adlandırılan kömür endüstrisinin dönüştürülmesi sürecinin neredeyse 30 yıl süren bir aşamasından sonra gerçekleşti. Bu, birkaç ilkeye dayanmaktadır: kömür madenciliğinin aşamalı olarak sona erdirilmesi, eski kömür işçileri için yeni işlerin yaratılması ve eski madenlerin ve maden alanlarının çevre dostu alanlar haline getirilmesi. Benzer bir dönüşüm, İngiltere, Fransa, Belçika ve diğer ülkelerde de gerçekleşmiştir.</p>\n<p>“Devlet, önce madenleri, kömür şirketlerini ve diğer şeyleri aldı. Sonra bunları özel olarak oluşturulmuş bir madencilik sonrası işletmeye devrettiler. Ve sonra bu varlıkları, arazi de dahil olmak üzere, tasfiye ettiler. Bunun için belirli avantajlar elde ettiler. Ve bu parayla madencilik sonrası faaliyetler gerçekleştirdiler. Adım adım, her maden kapatıldı,” diyor Victor Yermakov, süreci tanımlarken.</p>\n<p>Yermakov, yıllardır madencilik sonrası deneyimi inceleyen biri olarak, Ukrayna hükümetinin bu fikre ilgi görmediğini belirtiyor. Enerji bakanlığının dikkatinin şu anda, Rus ordusundan önemli saldırılar alan ülkenin enerji güvenliğine daha fazla odaklandığını söylüyor.</p>\n<p>“Almanya'da birçok Ukraynalı bilim insanını topladık ve onlara madencilik sonrası nedir göstermek için. Ukrayna'daki madencilik sonrası hakkında özel bir broşür, bir monografi yayınladık. Bu çalışmayı yaptık, ama Almanya'dan döndükten sonra madencilik sonrası konusunda herhangi bir ilgi görmüyorum. Belki bir süre sonra bunu fark edeceklerdir. Herkes bunu göz ardı ediyor, herkes bunun gereksiz bir para israfı olduğunu düşünüyor. Ben, çocuklarınızın geleceğine, gelecek nesillerin sağlığına yatırım yapmanın gereksiz olduğunu düşünmüyorum,” diyor.</p>\n<p>Yakovlev, madencilik sonrası fikrinin aktif bir destekçisi olarak, Almanya'nın Ruhr bölgesinde kullanılan su boşaltma işleminin artık Ukrayna'da mümkün olmadığını düşünüyor. Bölgeler, hem maden sayısı hem de alan açısından benzer olsa da, Donbas'taki durumun daha karmaşık olduğunu belirtiyor. Bunun nedeni, şu anda 11. yılına giren spontan ve kontrolsüz su baskınlarıdır.</p>\n<p>“Bazı yerlerde, yüzey, yeraltı su seviyelerinin bir zamanlar bulunduğu derinliğin altına inecek. Bu durumda Donbas'ın toprakları parçalanmış olacak. Bu, manzara için faydalı olmayacak. Tuzlu akıntılar, çukurlar, bataklıklar ve benzeri bir kütle olacak. Ve eğer Donbas'ın nüfusunun yüzde 90'ının şehirlerde yaşadığını ve madenlerin üzerinde 60 yerleşim yeri olduğunu hesaba katarsak, yaşam koşulları basitçe hayatta kalma seviyesinde olacak,” diyor Yakovlev.</p>\n<p>Sonuç olarak, eğer kömür bölgesi önümüzdeki beş ila on iki yıl boyunca kontrolsüz su baskını durumunda kalırsa, Donbas'ın topraklarının üçte ikisinin normal yaşam için yaşanamaz hale geleceğini belirtiyor. “Sınırlı alanlarda kullanılabilir hale gelecek. Ormanlık alanlar, ıslah veya tarım alanları gibi bir şey olabilir. Ama bu, şimdi farklı şekillerde çalışılması ve modellenmesi gereken bir şey. Ya da, eğer hiçbir şey yapacak zamanımız yoksa, bu en basit seçenek ve sonuçları şimdi bile görünür,” diyor uzman.</p>\n<p>Görüşülen uzmanlar ve bilim insanları, şu anda anahtar sorunların maden su baskınlarının izlenmesindeki eksiklik ve Ukrayna hükümetinin işgal sonrası kömür bölgesiyle ilgili herhangi bir vizyon veya planının olmaması olduğunu belirtiyor. “Ne yazık ki, işgal sonrası bölgeyle ilgili ne olacağına dair bir vizyon yok ve bununla ne yapılacağına dair bir plan yok. Bu bölgelerin işgalden kurtarılmasını ve sonra dönüştürülebileceğini umuyorum,” diyor Bushovska.</p>\n<p>Artık yok olan Yuzhnodonbaska-3 madeninin işçileri sendikasının eski başkanı Hryhoriy Dotsenko'ya göre, Ukrayna enerji bakanlığının savaş sonrası işletmelerinin yeniden inşa edilip edilmeyeceği hakkında da bilgisi yok: “Savaş sonrası ne olacağı ve perspektifimizin ne olacağı hakkında yardımcısıyla konuştuk. O, “Hiçbir şey bilmiyorum, hiçbir şey söylemeyeceğim, bu kadar,” diyor. Şu anda bu hala kapalı bir konu, kimse bunu tartışmıyor, kimse ne olacağını düşünmüyor. Tüm odak, savaşı kazanmak üzerine,” diyor Dotsenko.</p>\n<p>Ukrayna enerji bakanlığı, bu makale için kömür endüstrisinin durumu ve perspektifleri hakkında yorum yapmayı reddetti ve Rusya'nın enerji tesislerine yönelik saldırılarını sürdürmek için kullanılabilecek bilgileri açıklamama gereğini belirtti.</p>\n<p><strong>“Rusya her şeyi kontrol ediyordu”</strong></p>\n<p>Donbas'taki en genç kömür madenlerinden biri olan Yuzhnodonbaska-3, Eylül 2024'ten beri Rus işgali altındadır ve şu anda Donetsk Oblastı'ndaki Rus birliklerinin arka tarafındadır. Şu anda tamamen yok olmuştur. Dotsenko'ya göre, işletme son derece umut vericiydi ve en az 50 yıl daha kömür madenciliği faaliyetlerine devam edebilirdi. “Bölgedeki başka bir maden inşa etme planları vardı. Kömür yataklarının katmanları Pavlograd'a (Dnipro bölgesinde) ulaşıyordu. Normal bir şekilde 50 yıl boyunca çalışacak kadar kömürümüz olacaktı. Ayrıca, çok iyi kalitede kömürümüz vardı, düşük sülfür içeren kömür gazı. Ve kömürümüz enerji mühendisliği ve metalurji için kullanılıyordu,” diyor Dotsenko.</p>\n<p>Bir madenci, Mart 2022'de, komşu Vuhledar – Volnovakha kasabasında bir saldırı sırasında, Rus ordusunun Yuzhnodonbaska-3 madenine ve çevresindeki diğer madenlere enerji sağlayan elektrik santrallerini yok ettiğini bildirdi. Sonuç olarak, bölgedeki maden suyu seviyesi hızla yükselmeye başladı, bir zamanlar umut verici olan kazıları su basarak daha önce bahsedilen çevresel riskleri taşıdı. Özellikle, bu durumun yüzeye metan kaçışı riski ile ilgili olduğunu belirtti.</p>\n<p>Dotsenko, Rus ordusunun bu saldırıları kasıtlı olarak gerçekleştirdiğine inanıyor. Onların hedefinin, Vuhledar'ı insanlıktan çıkarmak olduğunu düşünüyor. “Saldırılar muhtemelen Vuhledar'ı etkisiz hale getirmek içindi. Ayrıca, iş sağlayan madeni de etkisiz hale getirmek içindi. Genel olarak, yavaş yavaş insanları şehirden çıkardılar,” diyor.</p>\n<p>Ukrayna'nın Rusya ile çevresel müzakere grubundaki delegasyonunun başkanı olan Yermakov, agresör devletin, tam ölçekli işgalden önce maden su baskınları sorununa herhangi bir çözüm bulmayı engellediğini özetliyor. Ona göre, Rusya Federasyonu temsilcileri, “bölgedeki madenlerin su baskını sürecinin kontrolsüz olduğunu” duymak istemediler ve madenleri “doğru bir şekilde” kapattıklarını iddia ettiler.</p>\n<p>“Onlara sorular sorduk ve kapattıkları madenlerle ilgili çevresel güvenlik önlemleri hakkında bilgi vermelerini istedik. Bu, tasarım kararlarıyla ilgiliydi ve bu kararların geliştirilmesinden Rusya sorumluydu. Rusya, bu verileri sağlamayı reddetti ve bu nedenle, sonunda bu müzakere grubu varlığını yitirdi ve bu konuda artık iletişim kurmadık,” diyor bilim insanı.</p>\n<p>Ona göre, Rusya, müzakere alt grubunun temsilcilerinin “her hareketini ve sözünü” kontrol ediyordu; bu, kendisinin müzakerelere dahil ettiği yarı bağımsız cumhuriyetler tarafından da geçerliydi.</p>\n<p>“Rusya her şeyi kontrol ediyordu ve sadece uzmanlar ve uzmanlar kaldığında, o tarafın hepsinin aynı odada olduğunu gördüm. Eğer uzmanlarımız çevrimiçi ise, her biri kendi iş yerinde, “Donetsk Halk Cumhuriyeti”nin sözde “devlet güvenliği bakanlığı” tarafından kontrol edilen bir odaya “alınıyorlardı” ve sadece konuşma değil, her hareketleri kontrol ediliyordu. Hava dostça değildi, olumsuzdu ve Rus tarafındaki uzmanlar arasında, 2013'te savaş başlamadan önce madenler kapatıldığında Donetsk'te birlikte çalıştığım birçok tanıdığım vardı. Yine de, profesyonel konuşmalar yapmaları, herhangi bir profesyonel bilgi vermeleri yasaktı – her şey kontrol ediliyordu ve hepsi Rusya tarafından yönlendiriliyordu,” diyor bilim insanı.</p>\n<p>Donbas'taki maden su baskınları konusunu inceleyen “Savunma Hakkı” Vakfı'ndan uzman Maryna Turenok, maden su baskını sorununu uluslararası bir sorun olarak vurguluyor ve bunun Rusya'nın iki bölgesini ve Azov Denizi'ni doğrudan tehdit ettiğini belirtiyor.</p>\n<p>“Doğu Ukrayna'nın hidroğrafik özelliği, neredeyse tüm işlenmemiş maden suyunun, açık alanlara, derelere, rezervuarlara ve Siversky Donets Havzası'nın nehirlerine girmesi ve ardından doğrudan Siversky Donets'e, bölgenin ana nehir arterine akmasıdır. Sonra kirli su, Rusya Federasyonu'nun Belgorod ve Rostov bölgelerinin güneyinden Don nehrine, oradan da Azov Denizi'ne akıyor. Kirliliğin “sınır ötesi” bir niteliği var,” diyor.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> bir Ukraynalı gazeteci ve yapımcıdır. Liga.net için haber editörü olarak çalıştı ve Ukrayna'nın kamu yayıncısı Suspilne'de görev aldı. Ayrıca <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> ve Danimarka Yayın Kurumu ile birlikte çalıştı.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.364",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Rusya'nın doğu Ukrayna'daki savaşı, kömür madenciliği endüstrisini oluşturan bölgeleri dramatik bir şekilde etkilemiştir. 2014'ten bu yana, Ukrayna'nın kontrolü dışındaki Donbas topraklarındaki madenlerin çoğu kapatılmış ve bunların birçoğu sonrasında su basmaya başlamıştır. Eğer kömür bölgesi önümüzdeki beş ila on iki yıl boyunca kontrolsüz bir su baskını durumunda kalırsa, Donbas'ın topraklarının üçte ikisi normal yaşam için yaşanmaz hale gelecektir.</I>\n<br><br>\nRusya'nın tam ölçekli işgaline rağmen, Ukrayna hükümeti 2035'ten sonra kömürü aşamalı olarak terk etme taahhüdüne bağlı kalmaya devam ediyor, eski enerji bakan yardımcısı Yaroslav Demchenkov, 2023 yazında söyledi. 2021 itibarıyla, Ukrayna ve ülkenin en büyük enerji şirketi DTEK, aşamalı bir geçişi hedefleyen Powering Past Coal Alliance (PPCA) girişimine katılmıştı. Ayrıca, COP28 iklim zirvesi sırasında, enerji bakanı German Galushchenko, yenilenebilir enerji ve nükleer enerji ile “Ukrayna'nın enerji sisteminin dekarbonize edilmiş karışımını” oluşturma planlarını da açıkladı.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.366",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Как полномасштабное вторжение России ускорило затопление угольных шахт Донбасса",
                key:"uid": string:"4e38a7b2-91cb-4861-845e-0a84c49189e8",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.859",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Come l'invasione su larga scala della Russia ha accelerato l'allagamento delle miniere di carbone del Donbas",
                key:"uid": string:"6c148a0a-1e65-4770-a3f2-21d3fd949c68",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tuttavia, questo non è stato sempre il caso. Nel 2012, il governo dell'ex presidente fuggitivo Viktor Yanukovych dichiarò nei suoi piani strategici energetici decennali di aumentare la produzione di carbone per ridurre la dipendenza da \"portatori di energia importati\" - in particolare dal gas russo. Il destino di quei piani cambiò drammaticamente nel 2014 con l'aggressione ibrida della Russia nel Donbas, la più grande regione carbonifera d'Europa e chiave per il settore energetico dell'Ucraina all'epoca. La maggior parte delle miniere di carbone della regione cadde nelle mani delle forze controllate dalla Russia delle autoproclamate \"Repubbliche Popolari di Donetsk e Luhansk\" - innescando una crisi nell'industria energetica ucraina dipendente dal carbone. Per la prima volta dalla indipendenza, lo stato si trovò dipendente dalle importazioni di tutti i tipi di risorse energetiche.</p>\n<p>Tuttavia, nonostante la situazione di crisi permanente nel settore energetico, dal 2014 ci sono stati altri problemi importanti come l'allagamento incontrollato delle miniere. Questo ha causato \"terremoti\" locali, rilasci di gas in superficie e l'inquinamento delle fonti d'acqua nel Donbas. Nel 2022 la situazione divenne ancora più drammatica, quando i capi delle quasi-repubbliche controllate dalla Russia chiesero a Vladimir Putin di chiudere la maggior parte delle miniere nella parte occupata del Donbas, mettendo a rischio l'importanza globale della regione per il futuro. Una delle più grandi regioni industriali del mondo, distrutta dalla guerra per 11 anni, è ora a serio rischio di diventare \"due terzi inabitabile\" a causa dell'allagamento massiccio incontrollato delle miniere secondo un rapporto recente<em>.</em></p>\n<p><strong>Eco del passato</strong></p>\n<p>Durante la Seconda Guerra Mondiale, il Donbas fu sotto occupazione nazista tra il 1941 e il 1943. Questo periodo fu sufficiente affinché tutti i giacimenti di carbone della regione venissero allagati. Per l'Unione Sovietica, il carbone era il \"pane dell'industria\" in uno stato di guerra, e ricostruire le miniere della regione divenne un obiettivo chiave per Mosca dopo la sua liberazione. Circa 50.000 persone furono inviate a lavorare per drenare le miniere. I primi successi si videro solo due anni dopo, quando le prime 69 miniere furono ripristinate. Allo stesso tempo, l'80% di tutti i tunnel minerari subì una nuova ispezione e rinforzo.</p>\n<p>Tuttavia, le condizioni di lavoro per le persone nelle miniere erano insopportabilmente dure, afferma Viktor Yermakov, dottore in scienze tecniche ed esperto delle miniere del Donbas. \"Le miniere della regione centrale del Donbas non avevano diritto di esistere nemmeno subito dopo che la regione fu ricostruita dopo la Seconda Guerra Mondiale. Nel 1943 iniziarono a essere drenate e lì si estraeva carbone, ma queste erano condizioni di lavoro insopportabili, impensabili. Queste miniere semplicemente non avrebbero dovuto esistere,\" dice Yermakov.</p>\n<p>Tuttavia, nonostante le dure condizioni del lavoro manuale dei minatori, l'industria del carbone nel Donbas si sviluppò attivamente fino al crollo dell'Unione Sovietica. Nei primi anni '90, nella regione dove il carbone era stato estratto fin dal XVIII secolo, il problema dell'improduttività di alcune miniere iniziò a crescere in modo acuto. Ci furono diverse ragioni per questo: il basso livello di modernizzazione nelle miniere, l'invecchiamento del parco minerario e l'esaurimento dei giacimenti di carbone. All'inizio della \"depressione del carbone\" il Donbas triplicò in dimensioni rispetto a prima della guerra. Tuttavia, la quantità di acqua che veniva pompata fuori dalle miniere in un anno era quasi pari a quella necessaria all'Unione Sovietica per drenare le miniere dopo la guerra.</p>\n<p>Anche in queste condizioni, molte miniere non redditizie continuarono a essere sovvenzionate dopo l'indipendenza ucraina, perché il carbone giocava un ruolo importante nell'economia del paese - alimentava le centrali termiche e forniva anche materie prime per la metallurgia. Allo stesso tempo, l'industria del carbone forniva posti di lavoro a centinaia di migliaia di ucraini, molti dei quali vivevano in città legate alle miniere di carbone.</p>\n<p>Nel 2012, due anni prima della guerra nel Donbas, il governo di Yanukovych mirava ad aumentare la produzione di carbone nel paese, promettendo di investire circa dieci miliardi di dollari nell'industria \"esausta\". Il conflitto iniziato dalla Russia nell'Ucraina orientale cambiò drammaticamente la situazione - la regione divenne separata dalla parte principale del paese da una linea del fronte. Questo problema non risparmiò l'industria del carbone della regione e dal 2014 la maggior parte delle miniere è rimasta nei territori del Donbas non controllati dall'Ucraina. Molte di esse iniziarono successivamente a essere allagate.</p>\n<p><strong>Cosa sta succedendo ora</strong></p>\n<p>L'acqua che passa attraverso le miniere si satura di impurità di metalli, solfati, mercurio e altri composti chimici pericolosi. Quando entra in fonti d'acqua come fiumi, laghi e pozzi, le rende inadatte per l'uso normale e per bere. Se tale acqua raggiunge il suolo, lo salinizza, causando la degradazione del terreno.</p>\n<p>Yevhen Yakovlev, un idrogeologo dell'Accademia Nazionale delle Scienze dell'Ucraina, parla regolarmente della portata dell'allagamento delle miniere nei territori occupati del Donbas centrale. Secondo lui, dal 2014 al 2022, si sono verificati allagamenti incontrollati in circa 30-40 miniere, la maggior parte delle quali adiacenti alla linea del fronte. Eppure, prima e dopo l'invasione su larga scala della Russia, non ci sono stati pompaggi d'acqua nelle miniere occupate vicino alla linea del fronte. Nel caso del Donbas, dove molte miniere sono collegate da passaggi, questo ha provocato, tra le altre cose, l'allagamento delle miniere adiacenti sul lato ucraino, che hanno pompato fuori l'acqua mineraria.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, un'esperta energetica del Centro Ecodia, mi parla dell'allagamento che si è verificato vicino alla miniera di Zolote nella regione di Luhansk nel 2018: \"Nella miniera di Zolote, l'acqua è letteralmente esplosa, ma sono comunque riusciti a pompare fuori quest'acqua. Le autorità locali si sono occupate di impostare questo processo. Ovviamente, è iniziata l'invasione su larga scala e questi processi si sono fermati. L'acqua è ovviamente esplosa e sappiamo dai rappresentanti dell'amministrazione militare che la miniera è diventata allagata.\"            La situazione è peggiorata dal 2022, quando la leadership russa decise di chiudere 101 delle 115 miniere nei territori occupati del Donbas. Yakovlev sottolinea che \"Il numero di miniere che sono passate in modalità di allagamento incontrollato è aumentato di circa una volta e mezza. Se prima erano 30-40 miniere, ora parliamo di 60 miniere. Possiamo parlare di questo solo approssimativamente, perché non c'è un monitoraggio normale.\"</p>\n<p>Oltre alla contaminazione dell'acqua e dei suoli, l'innalzamento delle acque minerarie è anche pericoloso perché l'acqua che arriva in superficie spinge il gas esplosivo fuori dai giacimenti di carbone. Questo, a sua volta, è anche pericoloso perché può innescare terremoti localizzati.</p>\n<p>\"I terremoti stanno apparendo nelle aree di allagamento attivo. In precedenza, questi sintomi sismici erano più attivi attorno a Donetsk, e dal 2021 si sono spostati verso est - nell'area di Debaltsevo,\" dice Yakovlev.</p>\n<p>Secondo le stime di Yakovlev, dal 2022 il gas è stato attivamente rilasciato in luoghi di rilievo abbassato, e questo potrebbe rappresentare minacce aggiuntive per gli insediamenti che si trovano sopra i campi minerari. Nel Donbas, questo potrebbe influenzare fino a 60 luoghi. \"Abbiamo osservato tali processi dal vivo vicino a Selidovo (regione di Donetsk) nel novembre 2021 durante un'espedizione. Nell'area vicina alla miniera allagata di Korotchenko, abbiamo trovato uscite di gas in superficie, così come pozzi con acqua letteralmente carbonata,\" ha detto.</p>\n<p>La minaccia immediata di rilasci spontanei di metano in superficie minaccia ora l'area occupata di Donetsk, sostiene Yakovlev. Basa anche le sue argomentazioni su vecchie mappe del bacino carbonifero di Donetsk che è riuscito a trovare negli archivi. Con l'aiuto di queste mappe, gli esperti saranno in grado di approssimare e modellare dove il rischio di fuga di gas in superficie nella regione è più alto. Tuttavia, Yakovlev e Yermakov notano che i dati sulla situazione con l'allagamento delle miniere nei territori occupati sono insufficienti a causa della mancanza di monitoraggio. Gli esperti hanno notato che i contatti non ufficiali tra scienziati dell'Ucraina e dei territori occupati avvengono ancora.</p>\n<p>Prima dell'invasione su larga scala della Russia nel Donbas, gli scienziati ucraini, insieme all'OSCE, al Centro per il Dialogo Umanitario e alla Croce Rossa, erano riusciti a monitorare le miniere vicino alla linea del fronte. Tuttavia, dopo che la Russia ha sequestrato la maggior parte della regione di Luhansk, Vuhledar, Avdiivka e Mariinka, la zona di allagamento si è espansa, portando via l'opportunità di monitorare la situazione nelle aree vicine alla linea del fronte. Inoltre, all'inizio del 2022, la Russia ha posto il veto al lavoro dell'OSCE, privando l'organizzazione della capacità di monitorare le miniere.</p>\n<p>\"Per avere alcuni dati è necessario avere accesso a questi territori. Finché non c'è accesso, nessun monitoraggio, non possiamo valutare quale sia il grado di inquinamento lì. Ci sono dati da progetti che sono stati condotti prima dell'invasione su larga scala. Ci sono stati progetti che hanno cercato di valutare il livello di contaminazione. Ma sono informazioni incomplete. Finché non abbiamo accesso a quei territori, non sappiamo esattamente cosa c'è e cosa possiamo fare al riguardo,\" osserva Bushovska. Anche il ministero dell'ambiente ucraino ha dichiarato di non avere dati sulla situazione nella parte occupata del Donbas.</p>\n<p><strong>Post-miniera</strong></p>\n<p>La storia del bacino carbonifero tedesco della Ruhr è in molti modi simile alla storia del Donbas ucraino. Nel XIX secolo, la regione della Ruhr forniva potere industriale e militare per l'Impero tedesco, proprio come il Donbas faceva per l'Impero russo. Successivamente, dopo la Seconda Guerra Mondiale, l'estrazione del carbone nel Bacino della Ruhr contribuì anche alla rinascita dell'economia e dell'industria della Germania Ovest dopo quella che equivaleva a una distruzione totale. Nel 2018, l'ultima miniera di carbone del paese, Prosper-Haniel, fu chiusa. Questo fu preceduto da un processo di quasi 30 anni di trasformazione dell'industria del carbone attraverso quello che viene chiamato \"post-miniera\". Questo si basa su diversi principi: eliminazione dell'estrazione del carbone, creazione di nuovi posti di lavoro per i lavoratori del carbone, e creazione di aree ecologicamente sicure sul sito di ex miniere e campi minerari. Una trasformazione simile è avvenuta in Inghilterra, Francia, Belgio e altri paesi.</p>\n<p>\"Lo stato ha preso le miniere, le aziende carbonifere e altre cose all'inizio. E poi le ha trasferite a un'impresa post-miniera appositamente creata. E poi hanno smaltito questi beni, comprese le terre. Hanno ricevuto determinati benefici per questo. E con questi soldi hanno condotto attività post-miniere. Passo dopo passo, ogni miniera è stata chiusa,\" dice Victor Yermakov, descrivendo il processo.</p>\n<p>Yermakov, che ha studiato l'esperienza del post-miniera per anni, nota che non vede l'interesse del governo ucraino nell'idea. Dice che l'attenzione del ministero dell'energia è ora più focalizzata sulla sicurezza energetica del paese, che ha subito attacchi significativi da parte dell'esercito russo.</p>\n<p>\"Abbiamo riunito molti scienziati ucraini in Germania per mostrare loro cos'è il post-miniera. Abbiamo pubblicato un opuscolo speciale, una monografia sul post-miniera in Ucraina. Abbiamo fatto questo lavoro, ma dopo essere tornato dalla Germania, non vedo alcun interesse nel post-miniera. Forse se ne renderanno conto dopo un po'. Tutti lo respingono, tutti pensano che sia uno spreco di denaro inutile. Non penso sia inutile investire nel futuro dei propri figli, nella salute delle generazioni future,\" dice.</p>\n<p>Yakovlev, anche lui un sostenitore attivo dell'idea del post-miniera, crede tuttavia che l'esperienza classica di pompaggio dell'acqua utilizzata nella Ruhr tedesca non sia più possibile in Ucraina. Anche se le regioni sono simili sia nel numero di miniere che nell'area, la differenza è che la situazione nel Donbas è più complicata. Questo è dovuto all'allagamento spontaneo e incontrollato, che è ora nel suo undicesimo anno.</p>\n<p>\"In alcuni luoghi, la superficie affonderà sotto la profondità a cui i livelli delle acque sotterranee erano un tempo. E il territorio del Donbas sarà frammentato in questo caso. Non sarà utile per il paesaggio. Sarà una massa di corsi d'acqua salini, avvallamenti, paludi e così via. E se consideriamo che il 90% della popolazione del Donbas vive in città, e ci sono 60 insediamenti sopra le miniere, le condizioni di vita saranno semplicemente a livello di sopravvivenza,\" dice Yakovlev.</p>\n<p>Conclude che se la regione carbonifera rimane in uno stato di allagamento incontrollato nei prossimi cinque-dodici anni, allora due terzi del territorio del Donbas diventeranno inabitabili per una vita normale. \"Sarà utilizzabile in aree limitate. Potrebbe essere qualcosa come foreste, bonifiche o aree agrarie. Ma questo già ora deve essere elaborato e modellato in modi diversi. Oppure, se consideriamo l'opzione pessimistica, in cui non abbiamo tempo per fare nulla - questa è l'opzione più semplice e le sue conseguenze sono già visibili ora,\" afferma l'esperto.</p>\n<p>Gli esperti e gli scienziati intervistati sono unanimi nella loro opinione che le questioni chiave ora sono la mancanza di monitoraggio dell'allagamento delle miniere e la mancanza di qualsiasi visione o piano da parte del governo ucraino su cosa accadrà alla regione carbonifera dopo la de-occupazione. \"Sfortunatamente, non c'è visione su cosa accadrà alla regione dopo la de-occupazione, e cosa fare al riguardo. Spero che questi territori vengano de-occupati e poi possano essere trasformati,\" ha detto Bushovska.</p>\n<p>Secondo l'ex capo del sindacato dei lavoratori della miniera ora distrutta Yuzhnodonbaska-3, Hryhoriy Dotsenko, il ministero dell'energia ucraino non ha nemmeno informazioni su se la loro impresa sarà ripristinata dopo la guerra: \"Abbiamo parlato con il vice ministro su cosa accadrà dopo la guerra e quale sarà la nostra prospettiva. Lui dice \"Non so nulla, non dirò nulla, è così.\" Al momento è ancora un argomento chiuso, nessuno ne discute, nessuno sta pensando a cosa accadrà dopo. L'attenzione è tutta su come vincere la guerra,\" ha detto Dotsenko.</p>\n<p>Il ministero dell'energia ucraino ha rifiutato di commentare lo stato dell'industria del carbone e le sue prospettive per questo articolo, citando la necessità di non divulgare informazioni che potrebbero essere utilizzate dalla Russia per continuare i suoi attacchi alle strutture energetiche.</p>\n<p><strong>\"La Russia controllava tutto\"</strong></p>\n<p>La miniera Yuzhnodonbaska-3, una delle miniere di carbone più giovani del Donbas, è stata sotto occupazione russa da settembre 2024 e attualmente si trova nel retro delle truppe russe nell'Oblast di Donetsk. È ora completamente distrutta. Secondo Dotsenko, l'impresa era estremamente promettente e avrebbe potuto continuare le operazioni di estrazione del carbone per almeno altri 50 anni. \"C'erano piani per costruire un'altra miniera nella nostra area. Gli strati di giacimenti di carbone raggiungevano Pavlograd (nella regione di Dnipro). Avremmo avuto ancora abbastanza lavoro, in un normale regime per 50 anni. Inoltre, avevamo carbone di ottima qualità, gas di carbone con basso contenuto di zolfo. E il nostro carbone veniva utilizzato per l'ingegneria energetica e la metallurgia,\" dice Dotsenko.</p>\n<p>Un minatore ha riferito che a marzo 2022, durante un'offensiva nella città vicina di Vuhledar - Volnovakha - l'esercito russo distrusse le sottostazioni elettriche che fornivano energia alla miniera Yuzhnodonbaska-3 e ad altre miniere intorno ad essa. Di conseguenza, il livello dell'acqua mineraria nell'area iniziò a salire rapidamente, allagando scavi un tempo promettenti e portando i rischi ambientali sopra menzionati. Ha notato che specificamente questo è vero riguardo al rischio di fuga di metano in superficie.</p>\n<p>Dotsenko è convinto che l'esercito russo abbia effettuato questi attacchi deliberatamente. Il loro obiettivo, crede, era disumanizzare Vuhledar. \"Gli attacchi erano molto probabilmente per disabilitare Vuhledar. Bene, più la miniera che forniva lavoro. In generale, poco a poco hanno cacciato le persone dalla città,\" osserva.</p>\n<p>Yermakov, che era il capo della delegazione ucraina nel gruppo di negoziazione ambientale con la Russia, riassume che lo stato aggressore aveva ostacolato qualsiasi soluzione al problema dell'allagamento delle miniere anche prima dell'invasione su larga scala. Secondo lui, i rappresentanti della Federazione Russa \"non volevano nemmeno sentire\" che il processo di allagamento delle miniere della regione era incontrollato, sostenendo di aver fatto il lavoro di chiusura delle miniere \"correttamente\".</p>\n<p>\"Abbiamo posto loro domande e chiesto di fornire informazioni sulle misure di sicurezza ambientale riguardanti quelle miniere che stavano chiudendo. Si trattava precisamente di decisioni progettuali, ed era la Russia a essere responsabile per il loro sviluppo. La Russia si è rifiutata di fornire questi dati, e quindi, alla fine, questo gruppo di negoziazione ha cessato di esistere, e non abbiamo più comunicato in questo senso,\" sottolinea lo scienziato.</p>\n<p>Secondo lui, la Russia controllava \"ogni movimento e parola\" dei suoi rappresentanti del sottogruppo di negoziazione, compresi quelli delle quasi-repubbliche, che ha introdotto nei negoziati senza accordo.</p>\n<p>\"La Russia controllava tutto, e anche quando rimanevano solo specialisti con esperti ai colloqui, ho visto che quel lato era tutto in una stanza. Se i nostri esperti erano online, ciascuno al proprio posto di lavoro, venivano \"presi\" dal cosiddetto \"ministero della sicurezza statale della Repubblica Popolare di Donetsk\" in una stanza che controllava ogni loro movimento, e non solo la conversazione. L'atmosfera era ostile, negativa e anche tra gli esperti dalla parte russa c'erano la maggior parte dei miei conoscenti con cui avevo lavorato a Donetsk quando le miniere furono chiuse prima che iniziasse la guerra nel 2013. Tuttavia, era loro vietato avere conversazioni professionali, fornire informazioni professionali - tutto veniva controllato ed era tutto guidato dalla Russia,\" riassume lo scienziato.</p>\n<p>Maryna Turenok, un'esperta della Fondazione \"Diritto alla Difesa\", che studia il tema dell'allagamento delle miniere nel Donbas, sottolinea che il problema dell'allagamento delle miniere è transnazionale e minaccia direttamente due regioni della Russia e il Mar d'Azov.</p>\n<p>\"La peculiarità idrografica dell'Ucraina orientale è che praticamente tutta l'acqua mineraria non trattata, entrando in aree aperte, canaloni, bacini e fiumi del Bacino del Siversky Donets, scorre poi direttamente nel Siversky Donets stesso, la principale arteria fluviale della regione. Poi l'acqua inquinata scorre attraverso il sud delle regioni di Belgorod e Rostov della Federazione Russa nel fiume Don, e da lì nel Mar d'Azov. L'inquinamento ha un carattere \"transfrontaliero\",\" dice.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> è un giornalista e produttore ucraino. Ha lavorato come redattore di notizie per Liga.net e per l'emittente pubblica ucraina Suspilne. Ha anche collaborato come fixer con <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> e la Danmarks Radio.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.699",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La guerra della Russia nell'Ucraina orientale ha avuto un impatto drammatico sulle aree che un tempo costituivano l'industria mineraria del carbone. Dal 2014, la maggior parte delle miniere nei territori del Donbas non controllati dall'Ucraina sono state chiuse e molte di esse hanno successivamente iniziato a allagarsi. Se la regione carbonifera rimane in uno stato di allagamento incontrollato nei prossimi cinque-dodici anni, allora due terzi del territorio del Donbas diventeranno inabitabili per la vita normale.</I>\n<br><br>\nNonostante l'invasione su larga scala della Russia, il governo ucraino rimane impegnato nel suo impegno di eliminare il carbone dopo il 2035, ha dichiarato nell'estate del 2023 l'ex vice ministro dell'energia, Yaroslav Demchenkov. Entro il 2021, l'Ucraina, così come la più grande compagnia energetica del paese, DTEK, si era già unita all'alleanza Powering Past Coal (PPCA), un'iniziativa mirata a una transizione graduale verso un'energia priva di carbonio. Inoltre, durante il vertice sul clima COP28, il ministro dell'energia, German Galushchenko, ha annunciato anche piani per creare un “mix de-carbonizzato del sistema energetico dell'Ucraina” da fonti di energia rinnovabile e nucleare.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.701",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Como a invasão em grande escala da Rússia acelerou a inundação das minas de carvão de Donbas",
                key:"uid": string:"71d35f50-adde-4137-a478-4373b070a075",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>No entanto, nem sempre foi assim. Em 2012, o governo do agora fugitivo ex-presidente Viktor Yanukovych declarou em seus planos de estratégia energética de dez anos aumentar a produção de carvão para reduzir a dependência de “transportadores de energia importados” – em particular, gás russo. O destino desses planos mudou dramaticamente em 2014 com a agressão híbrida da Rússia em Donbas, a maior região de carvão da Europa e chave para o setor energético da Ucrânia na época. A maioria das minas de carvão da região caiu nas mãos de forças controladas pela Rússia das autodeclaradas “Repúblicas Populares de Donetsk e Luhansk” – desencadeando uma crise na indústria energética dependente de carvão da Ucrânia. Pela primeira vez desde a independência, o estado se viu dependente de importações de todos os tipos de recursos energéticos.</p>\n<p>No entanto, apesar da situação de crise permanente no setor energético, desde 2014 surgiram outras questões importantes, como a inundação descontrolada de minas. Isso causou “terremotos” locais, liberações de gás na superfície e a poluição das fontes de água em Donbas. Em 2022, a situação se tornou ainda mais dramática, quando os chefes das quasi-repúblicas controladas pela Rússia pediram a Vladimir Putin para fechar a maioria das minas na parte ocupada de Donbas, colocando em risco a importância global da região no futuro. Uma das maiores regiões industriais do mundo, devastada pela guerra por 11 anos, agora corre sério risco de se tornar “dois terços inabitável” devido à inundação maciça descontrolada das minas, de acordo com um relatório recente<em>.</em></p>\n<p><strong>Eco do passado</strong></p>\n<p>Durante a Segunda Guerra Mundial, Donbas esteve sob ocupação nazista entre 1941 e 1943. Esse período foi suficiente para que todos os depósitos de carvão da região fossem inundados. Para a União Soviética, o carvão era o “pão da indústria” em um estado de guerra, e reconstruir as minas da região se tornou um objetivo chave para Moscou após sua libertação. Cerca de 50.000 pessoas foram enviadas para trabalhar na drenagem das minas. Os primeiros sucessos foram vistos em apenas dois anos, quando as primeiras 69 minas foram restauradas. Ao mesmo tempo, 80 por cento de todos os túneis de minas passaram por reinspeção e reforço.</p>\n<p>No entanto, as condições de trabalho para as pessoas nas minas eram insuportavelmente duras, diz Viktor Yermakov, doutor em ciências técnicas e especialista nas minas de Donbas. “As minas da região central de Donbas não tinham direito à vida nem mesmo imediatamente após a região ser reconstruída após a Segunda Guerra Mundial. Em 1943, elas começaram a ser drenadas e o carvão foi extraído lá, mas essas eram condições de trabalho insuportáveis, impensáveis. Essas minas simplesmente não deveriam ter existido”, diz Yermakov.</p>\n<p>No entanto, apesar das duras condições do trabalho manual dos mineiros, a indústria do carvão em Donbas estava se desenvolvendo ativamente até o colapso da União Soviética. No início da década de 1990, na região onde o carvão era extraído desde o século 18, o problema da falta de lucratividade de algumas minas de carvão começou a crescer de forma aguda. Havia várias razões para isso: o baixo nível de modernização nas minas, o envelhecimento do estoque de minas e a exaustão das camadas de carvão. No início da “depressão do carvão”, Donbas triplicou de tamanho em comparação com antes da guerra. No entanto, a quantidade de água que foi bombeada das minas em um ano era quase igual à necessária pela União Soviética para drenar as minas após a guerra.</p>\n<p>Mesmo nessas condições, muitas minas não lucrativas continuaram a ser subsidiadas após a independência da Ucrânia, porque o carvão desempenhava um papel importante na economia do país – alimentava usinas termelétricas e também fornecia matérias-primas para a metalurgia. Ao mesmo tempo, a indústria do carvão fornecia empregos para centenas de milhares de ucranianos, muitos dos quais viviam em cidades ligadas às minas de carvão.</p>\n<p>Em 2012, dois anos antes da guerra em Donbas, o governo de Yanukovych tinha como objetivo aumentar a produção de carvão no país, prometendo investir cerca de dez bilhões de dólares na “indústria esgotada”. O conflito iniciado pela Rússia no leste da Ucrânia mudou dramaticamente a situação – a região se separou da parte principal do país por uma linha de frente. Esse problema não passou pela indústria do carvão da região e, desde 2014, a maioria das minas permaneceu nos territórios de Donbas não controlados pela Ucrânia. Muitas delas começaram a ser inundadas posteriormente.</p>\n<p><strong>O que está acontecendo agora</strong></p>\n<p>A água que passa pelas minas se torna saturada com impurezas de metais, sulfatos, mercúrio e outros compostos químicos perigosos. Quando entra em fontes de água, como rios, lagos e poços, torna-as impróprias para uso normal e para beber. Se essa água atinge o solo, ele se saliniza, causando degradação do solo.</p>\n<p>Yevhen Yakovlev, um hidrogeólogo da Academia Nacional de Ciências da Ucrânia, fala regularmente sobre a escala da inundação de minas nos territórios ocupados do centro de Donbas. Segundo ele, de 2014 a 2022, a inundação descontrolada ocorreu em cerca de 30 a 40 minas, a maioria delas adjacentes à linha de frente. No entanto, antes e depois da invasão em grande escala da Rússia, não houve bombeamento de água nas minas ocupadas perto da linha de frente. No caso de Donbas, onde muitas escavações estão conectadas por passagens, isso provocou, entre outras coisas, a inundação de minas adjacentes do lado ucraniano, que têm bombeado água das minas.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, uma especialista em energia do Centro Ecodia, me conta sobre a inundação que ocorreu perto da mina Zolote na região de Luhansk em 2018: “Na mina Zolote, a água literalmente rompeu, mas ainda conseguiram bombear essa água. As autoridades locais estavam envolvidas na organização desse processo. Claro, a invasão em grande escala começou e esses processos pararam. A água obviamente rompeu e sabemos por representantes da administração militar que a mina ficou inundada.”            A situação tomou um rumo mais sombrio desde 2022, quando a liderança russa decidiu fechar 101 das 115 minas nos territórios ocupados de Donbas. Yakovlev enfatiza que “O número de minas que entraram em modo de inundação descontrolada aumentou em cerca de uma vez e meia. Se antes eram 30 a 40 minas, agora estamos falando de 60 minas. Só podemos falar sobre isso aproximadamente, porque não há monitoramento normal.”</p>\n<p>Além da contaminação da água e dos solos, a elevação da água das minas também é perigosa porque a água que chega à superfície empurra o gás explosivo para fora das camadas de carvão. Isso, por sua vez, também é perigoso porque pode desencadear terremotos localizados.</p>\n<p>“Estão aparecendo terremotos em áreas de inundação ativa. Anteriormente, esses sintomas de terremoto eram mais ativos ao redor de Donetsk, e desde 2021 se mudaram para o leste – para a área de Debaltsevo,” diz Yakovlev.</p>\n<p>De acordo com as estimativas de Yakovlev, desde 2022 o gás tem escapado ativamente em locais de relevo rebaixado, e isso pode representar ameaças adicionais para os assentamentos que estão localizados acima dos campos de mineração. Em Donbas, isso poderia afetar até 60 lugares. “Observamos tais processos ao vivo perto de Selidovo (região de Donetsk) em novembro de 2021 durante uma expedição. Na área próxima à mina Korotchenko inundada, encontramos saídas de gás na superfície, bem como poços com água literalmente carbonatada,” disse ele.</p>\n<p>A ameaça imediata de liberações espontâneas de metano para a superfície ameaça a agora área ocupada de Donetsk, argumenta Yakovlev. Ele também baseia seus argumentos em mapas antigos da bacia de carvão de Donetsk que conseguiu encontrar nos arquivos. Com a ajuda desses mapas, os especialistas poderão aproximar e modelar onde o risco de escape de gás para a superfície na região é mais alto. No entanto, Yakovlev e Yermakov observam que os dados sobre a situação da inundação das minas nos territórios ocupados são insuficientes devido à falta de monitoramento. Os especialistas notaram que contatos não oficiais entre cientistas da Ucrânia e dos territórios ocupados ainda ocorrem.</p>\n<p>Antes da invasão em grande escala da Rússia em Donbas, cientistas ucranianos, juntamente com a OSCE, o Centro de Diálogo Humanitário e a Cruz Vermelha, conseguiram monitorar minas perto da linha de frente. No entanto, após a Rússia tomar a maior parte da região de Luhansk, Vuhledar, Avdiivka e Mariinka, a zona de inundação se expandiu, levando embora a oportunidade de monitorar a situação em áreas próximas à linha de frente. Além disso, no início de 2022, a Rússia vetou o trabalho da OSCE, retirando da organização a capacidade de monitorar as minas.</p>\n<p>“Para ter alguns dados, você precisa ter acesso a esses territórios. Enquanto não houver acesso, sem monitoramento, não podemos avaliar qual é o grau de poluição lá. Existem dados de projetos que foram realizados antes da invasão em grande escala. Havia projetos que tentaram avaliar o nível de contaminação. Mas é uma informação incompleta. Enquanto não tivermos acesso a esses territórios, não sabemos exatamente o que há lá e o que podemos fazer a respeito,” observa Bushovska. O ministério do meio ambiente da Ucrânia também afirmou que não possui dados sobre a situação na parte ocupada de Donbas.</p>\n<p><strong>Pós-mineração</strong></p>\n<p>A história da bacia de carvão do Ruhr, na Alemanha, é em muitos aspectos semelhante à história do Donbas da Ucrânia. No século 19, a região do Ruhr forneceu poder industrial e militar para o Império Alemão, assim como Donbas fez para o Império Russo. Mais tarde, após a Segunda Guerra Mundial, a mineração de carvão na Bacia do Ruhr também contribuiu para a recuperação da economia e da indústria da Alemanha Ocidental após o que equivaleu a uma destruição total. Em 2018, a última mina de carvão do país, Prosper-Haniel, foi fechada. Isso foi precedido por um processo de quase 30 anos de transformação da indústria do carvão através do que é chamado de “pós-mineração”. Isso se baseia em vários princípios: a eliminação da mineração de carvão, a criação de novos empregos para ex-trabalhadores do carvão e a criação de áreas ambientalmente seguras no local de antigas minas e campos de minas. Uma transformação semelhante ocorreu na Inglaterra, França, Bélgica e outros países.</p>\n<p>“O estado tomou as minas, as empresas de carvão e outras coisas a princípio. E então as entregou a uma empresa de pós-mineração especialmente criada. E então eles descartaram esses ativos, incluindo a terra. Eles receberam certos benefícios por isso. E com esse dinheiro, realizaram atividades de pós-mineração. Passo a passo, cada mina foi fechada,” diz Victor Yermakov, descrevendo o processo.</p>\n<p>Yermakov, que estudou a experiência de pós-mineração por anos, observa que não vê o interesse do governo ucraniano na ideia. Ele diz que a atenção do ministério da energia agora está mais focada na segurança energética do país, que sofreu ataques significativos do exército russo.</p>\n<p>“Reunimos muitos cientistas ucranianos na Alemanha para mostrar a eles o que é a pós-mineração. Publicamos um folheto especial, uma monografia sobre a pós-mineração na Ucrânia. Fizemos esse trabalho, mas depois de voltar da Alemanha, não vejo interesse na pós-mineração. Talvez eles percebam isso depois de algum tempo. Todos descartam, todos acham que é um desperdício desnecessário de dinheiro. Eu não acho que seja desnecessário investir no futuro de seus filhos, na saúde das futuras gerações,” diz ele.</p>\n<p>Yakovlev, um ativo defensor da ideia de pós-mineração também, acredita, no entanto, que a experiência clássica de bombeamento de água usada na Ruhr da Alemanha não é mais possível na Ucrânia. Embora as regiões sejam semelhantes tanto em número de minas quanto em área, a diferença é que a situação em Donbas é mais complicada. Isso se deve à inundação espontânea e descontrolada, que agora está em seu 11º ano.</p>\n<p>“Em alguns lugares, a superfície vai afundar abaixo da profundidade em que os níveis de água subterrânea estavam em um momento. E o território de Donbas será fragmentado nesse caso. Isso não será útil para a paisagem. Será uma massa de riachos salinos, depressões, pântanos e assim por diante. E se considerarmos que 90 por cento da população de Donbas vive em cidades, e há 60 assentamentos acima das minas, as condições de vida simplesmente estarão no nível de sobrevivência,” diz Yakovlev.</p>\n<p>Ele conclui que, se a região de carvão permanecer em um estado de inundação descontrolada nos próximos cinco a doze anos, então dois terços do território de Donbas se tornarão inabitáveis para a vida normal. “Será utilizável em áreas limitadas. Pode ser algo como reflorestamento, recuperação ou áreas agrárias. Mas isso já precisa ser trabalhado e modelado de diferentes maneiras. Ou, se considerarmos a opção pessimista, na qual não temos tempo para fazer nada – essa é a opção mais simples e suas consequências já são visíveis agora,” diz o especialista.</p>\n<p>Especialistas e cientistas entrevistados são unânimes em sua opinião de que as questões-chave agora são a falta de monitoramento da inundação das minas, bem como a falta de qualquer visão ou plano do governo ucraniano sobre o que acontecerá com a região de carvão após a desocupação. “Infelizmente, não há visão do que acontecerá com a região após a desocupação, e o que fazer a respeito. Eu esperaria que esses territórios fossem desocupados e então poderiam ser transformados,” disse Bushovska.</p>\n<p>De acordo com o ex-chefe do sindicato dos trabalhadores da agora destruída mina Yuzhnodonbaska-3, Hryhoriy Dotsenko, o ministério da energia da Ucrânia também não tem informações sobre se sua empresa será restaurada após a guerra: “Conversamos com o vice-ministro sobre o que acontecerá após a guerra e qual será nossa perspectiva. Ele diz “Eu não sei de nada, não vou dizer nada, é isso.” No momento, ainda é um tópico fechado, ninguém está discutindo, ninguém está pensando no que acontecerá a seguir. O foco está todo em como vencer a guerra,” disse Dotsenko.</p>\n<p>O ministério da energia da Ucrânia se recusou a comentar sobre o estado da indústria do carvão e suas perspectivas para este artigo, citando a necessidade de não divulgar informações que possam ser usadas pela Rússia para continuar seus ataques às instalações energéticas.</p>\n<p><strong>“A Rússia controlava tudo”</strong></p>\n<p>A mina Yuzhnodonbaska-3, uma das minas de carvão mais jovens de Donbas, está sob ocupação russa desde setembro de 2024 e atualmente está nas retaguardas das tropas russas na Oblast de Donetsk. Agora está completamente destruída. Segundo Dotsenko, a empresa era extremamente promissora e poderia ter continuado as operações de mineração de carvão por pelo menos mais 50 anos. “Havia planos para construir outra mina em nossa área. As camadas de depósitos de carvão chegavam a Pavlograd (na região de Dnipro). Ainda teríamos carvão suficiente para trabalhar, em um modo normal por 50 anos. Além disso, tínhamos carvão de muito boa qualidade, gás de carvão com baixo teor de enxofre. E nosso carvão era usado para engenharia elétrica e metalurgia,” diz Dotsenko.</p>\n<p>Um minerador relatou que em março de 2022, durante uma ofensiva na cidade vizinha de Vuhledar – Volnovakha – o exército russo destruiu as subestações de energia que forneciam energia para a mina Yuzhnodonbaska-3 e outras minas ao redor. Como resultado, o nível da água das minas na área começou a subir rapidamente, inundando escavações uma vez promissoras e carregando os riscos ambientais mencionados. Ele observou que especificamente isso é verdade em relação ao risco de metano escapando para a superfície.</p>\n<p>Dotsenko está convencido de que o exército russo realizou esses ataques deliberadamente. Seu objetivo, acredita ele, era desumanizar Vuhledar. “Os ataques foram mais provavelmente para incapacitar Vuhledar. Bem, além da mina que fornecia trabalho. No geral, pouco a pouco eles foram expulsando as pessoas da cidade,” observa ele.</p>\n<p>Yermakov, que costumava ser o chefe da delegação ucraniana no grupo de negociação ambiental com a Rússia, resume que o estado agressor vinha obstruindo qualquer solução para o problema da inundação das minas mesmo antes da invasão em grande escala. Segundo ele, representantes da Federação Russa “não queriam nem ouvir” que o processo de inundação das minas da região era descontrolado, afirmando que haviam feito o trabalho de fechamento das minas “adequadamente”.</p>\n<p>“Fizemos perguntas e pedimos que fornecessem informações sobre as medidas de segurança ambiental em relação às minas que estavam fechando. Era precisamente sobre decisões de projeto, e era a Rússia que era responsável pelo seu desenvolvimento. A Rússia se recusou a fornecer esses dados e, portanto, no final, esse grupo de negociação deixou de existir, e não nos comunicamos mais a esse respeito,” enfatiza o cientista.</p>\n<p>Segundo ele, a Rússia controlava “cada movimento e palavra” de seus representantes do subgrupo de negociação, incluindo do lado das quasi-repúblicas, que introduziu nas negociações sem acordo.</p>\n<p>“A Rússia controlava tudo, e mesmo quando apenas especialistas com peritos permaneceram nas conversas, eu vi aquele lado todo em uma sala. Se nossos especialistas estavam online, cada um em seu próprio local de trabalho, eles eram “levados” pelo chamado “ministério da segurança do estado da República Popular de Donetsk” para uma sala que controlava cada movimento deles, e não apenas a conversa. O clima era hostil, negativo e até entre os especialistas do lado russo estavam a maioria dos meus conhecidos com quem trabalhei em Donetsk quando as minas foram fechadas antes do início da guerra em 2013. No entanto, foi-lhes proibido ter qualquer conversa profissional, fornecer qualquer informação profissional – tudo era verificado e tudo era guiado pela Rússia,” resume o cientista.</p>\n<p>Maryna Turenok, uma especialista da Fundação “Direito à Defesa”, que estuda o tema da inundação de minas em Donbas, enfatiza que o problema da inundação de minas é transnacional e ameaça diretamente duas regiões da Rússia e o Mar de Azov.</p>\n<p>“A peculiaridade hidrografica do leste da Ucrânia é que praticamente toda a água de mina não tratada, ao entrar em áreas abertas, ravinas, reservatórios e rios da Bacia do Siversky Donets, flui diretamente para o Siversky Donets, a principal artéria fluvial da região. Então, a água poluída flui pelo sul das regiões de Belgorod e Rostov da Federação Russa para o rio Don, e de lá para o Mar de Azov. A poluição tem um caráter “transfronteiriço,” diz ela.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> é um jornalista e produtor ucraniano. Ele trabalhou como editor de notícias para Liga.net e a emissora pública da Ucrânia, Suspilne. Ele também cooperou como fixador com <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> e a Danish Broadcasting Corporation.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.357",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A guerra da Rússia no leste da Ucrânia impactou dramaticamente as áreas que costumavam compor a indústria de mineração de carvão. Desde 2014, a maioria das minas nos territórios de Donbas não controlados pela Ucrânia foram fechadas e muitas delas começaram a inundar. Se a região carbonífera permanecer em um estado de inundação descontrolada nos próximos cinco a doze anos, então dois terços do território de Donbas se tornarão inabitáveis para a vida normal.</I>\n<br><br>\nApesar da invasão em grande escala da Rússia, o governo ucraniano continua comprometido com sua promessa de eliminar o carvão após 2035, disse o ex-vice-ministro da energia, Yaroslav Demchenkov, no verão de 2023. Até 2021, a Ucrânia, assim como a maior empresa de energia do país, a DTEK, já havia se juntado à Powering Past Coal Alliance (PPCA), uma iniciativa voltada para uma transição gradual para uma energia livre de carbono. Além disso, durante a cúpula climática COP28, German Galushchenko, o ministro da energia, também anunciou planos para criar uma “mistura descarbonizada do sistema energético da Ucrânia” a partir de energia renovável e energia nuclear.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.358",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Как пълномащабната инвазия на Русия ускори наводняването на въглищните мини в Донбас",
                key:"uid": string:"8f054fd1-3080-4e99-9f26-192cdb438cf3",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Въпреки това, това не винаги е било така. През 2012 г. правителството на сега бягащия бивш президент Виктор Янукович обяви в своята десетгодишна енергийна стратегия планове за увеличаване на производството на въглища с цел намаляване на зависимостта от “внесени енергийни носители” – по-специално руски газ. Судбата на тези планове се промени драстично през 2014 г. с хибридната агресия на Русия в Донбас, най-голямата въглищна област в Европа и ключова за енергийния сектор на Украйна по това време. Повечето от въглищните мини в региона попаднаха в ръцете на руски контролирани сили от самообявилите се “Донецка и Луганска народни републики” – което предизвика криза в енергийната индустрия на Украйна, зависима от въглища. За първи път след независимостта, държавата се оказа зависима от вноса на всички видове енергийни ресурси.</p>\n<p>Въпреки това, въпреки постоянната кризисна ситуация в енергийния сектор, от 2014 г. насам имаше и други важни проблеми, като неконтролираното наводняване на мини. Това предизвика местни “земетресения”, освобождаване на газ на повърхността и замърсяване на водоизточниците в Донбас. През 2022 г. ситуацията стана още по-драматична, когато ръководителите на руски контролирани квази-републики помолиха Владимир Путин да затвори повечето от мините в окупираната част на Донбас, застрашавайки глобалното значение на региона в бъдеще. Един от най-големите бивши индустриални региони в света, разкъсан от война в продължение на 11 години, сега е в сериозен риск да стане “две трети необитаем” поради неконтролирано масивно наводняване на мини, според наскоро публикуван доклад<em>.</em></p>\n<p><strong>Отзвуци от миналото</strong></p>\n<p>По време на Втората световна война, Донбас беше под нацистка окупация между 1941 и 1943 г. Този период беше достатъчен, за да бъдат наводнени всички въглищни находища в региона. За Съветския съюз, въглищата бяха “хлябът на индустрията” в условия на война, а възстановяването на мините в региона стана ключова цел за Москва след освобождението му. Около 50 000 души бяха изпратени да работят по отводняването на мините. Първите успехи бяха видими само след две години, когато първите 69 мини бяха възстановени. В същото време 80 процента от всички минни тунели преминаха през повторна инспекция и укрепване.</p>\n<p>Въпреки това, условията на труд за хората в мините бяха непоносимо сурови, казва Виктор Ермаков, доктор на техническите науки и експерт по мините на Донбас. “Мините в централния регион на Донбас нямат право на живот дори веднага след възстановяването на региона след Втората световна война. През 1943 г. те започнаха да бъдат отводнявани и там се извличаха въглища, но условията на труд бяха непоносими, немислими. Тези мини просто не трябваше да съществуват,” казва Ермаков.</p>\n<p>Въпреки това, въпреки суровите условия на ръчен труд на миньорите, въглищната индустрия в Донбас активно се развиваше до разпадането на Съветския съюз. В началото на 90-те години, в региона, където въглища се добиваха от 18-ти век, проблемът с непечелившите мини започна да нараства остро. Имаше няколко причини за това: ниското ниво на модернизация в мините, остаряването на минния фонд и изчерпването на въглищните пластове. В началото на “въглищната депресия” Донбас се утрои по размер в сравнение с преди войната. Въпреки това, количеството вода, което беше отводнявано от мините за една година, почти беше равно на това, необходимо на Съветския съюз, за да отводни мините след войната.</p>\n<p>Дори и при тези условия, много непечеливши мини продължаваха да бъдат субсидирани след независимостта на Украйна, защото въглищата играеха важна роля в икономиката на страната – те захранваха топлоелектрически станции и също така предоставяха суровини за металургията. В същото време, въглищната индустрия осигуряваше работа на стотици хиляди украинци, много от които живееха в градове, свързани с въглищните мини.</p>\n<p>През 2012 г., две години преди войната в Донбас, правителството на Янукович имаше за цел да увеличи производството на въглища в страната, обещавайки да инвестира около десет милиарда долара в “изчерпаната” индустрия. Конфликтът, иницииран от Русия в източна Украйна, драстично промени ситуацията – регионът стана отделен от основната част на страната от фронтова линия. Този проблем не подмина и въглищната индустрия на региона и от 2014 г. насам повечето от мините останаха в териториите на Донбас, неконтролирани от Украйна. Много от тях впоследствие започнаха да бъдат наводнявани.</p>\n<p><strong>Какво се случва сега</strong></p>\n<p>Водата, преминаваща през мините, става наситена с примеси от метали, сулфати, живак и други опасни химически съединения. Когато влезе в водоизточници като реки, езера и кладенци, я прави неподходяща за нормална употреба и пиене. Ако такава вода достигне земята, тя я солинизира, причинявайки деградация на почвата.</p>\n<p>Евген Яковлев, хидрогеолог от Националната академия на науките на Украйна, редовно говори за мащабите на наводняването на мините в окупираните територии на централния Донбас. Според него, от 2014 до 2022 г. неконтролирано наводняване е настъпило в около 30 до 40 мини, повечето от които са в близост до фронтовата линия. Въпреки това, преди и след пълномащабната инвазия на Русия, не е имало отводняване на водата в окупираните мини близо до фронтовата линия. В случая на Донбас, където много изкопи са свързани с проходи, това предизвика, наред с другото, наводняването на съседни мини от украинската страна, които са отводнявали минната вода.</p>\n<p>Анастасия Бушовска, енергиен експерт от Центъра “Екодия”, ми разказва за наводняването, което се е случило близо до мината Золоте в Луганска област през 2018 г.: “В мината Золоте, водата буквално проби, но все пак успяха да отводнят тази вода. Местните власти се занимаваха с организирането на този процес. Разбира се, започна пълномащабната инвазия и тези процеси спряха. Водата очевидно проби и знаем от представители на военната администрация, че мината стана наводнена.”            Ситуацията стана по-тъмна след 2022 г., когато руското ръководство реши да затвори 101 от 115 мините в окупираните територии на Донбас. Яковлев подчертава, че “Броят на мините, които са преминали в режим на неконтролирано наводняване, е нараснал с около една и половина пъти. Ако преди това ставаше въпрос за 30 до 40 мини, сега говорим за 60 мини. Можем да говорим само приблизително за това, защото няма нормален мониторинг.”</p>\n<p>В допълнение към замърсяването на водата и почвите, покачването на минната вода също е опасно, защото водата, идваща на повърхността, изтласква експлозивен газ от въглищните пластове. Това, от своя страна, също е опасно, защото може да предизвика локализирани земетресения.</p>\n<p>“Земетресения се появяват в области на активно наводняване. Преди това симптомите на земетресения бяха по-активни около Донецк, а от 2021 г. те се преместиха на изток – в района на Дебалцево,” казва Яковлев.</p>\n<p>Според оценките на Яковлев, от 2022 г. газът активно избягва в места с понижено облекчение, и това може да представлява допълнителни заплахи за населени места, които се намират над минните полета. В Донбас това може да засегне до 60 места. “Наблюдавахме такива процеси на живо близо до Селидово (Донецка област) през ноември 2021 г. по време на експедиция. В района близо до наводнената мина Коротченко, намерихме изходи на газ на повърхността, както и кладенци с буквално газирана вода,” каза той.</p>\n<p>Непосредствената заплаха от спонтанни освобождавания на метан на повърхността заплашва сега окупираната част на Донецк, твърди Яковлев. Той също така основава аргументите си на стари карти на Донецкия въглищен басейн, които е успял да намери в архивите. С помощта на тези карти експертите ще могат да приближат и моделират къде рискът от избягване на газ на повърхността в региона е най-висок. Въпреки това, Яковлев и Ермаков отбелязват, че данните за ситуацията с наводняването на мините в окупираните територии са недостатъчни поради липсата на мониторинг. Експертите отбелязаха, че неофициални контакти между учени от Украйна и окупираните територии все още се осъществяват.</p>\n<p>Преди пълномащабната инвазия на Русия в Донбас, украинските учени, заедно с ОССЕ, Центъра за хуманитарен диалог и Червения кръст, успяха да наблюдават мините близо до фронтовата линия. Въпреки това, след като Русия завзе повечето от Луганска област, Въгледар, Авдиевка и Маринка, зоната на наводнение се разшири, отнемайки възможността за наблюдение на ситуацията в райони близо до фронтовата линия. Освен това, в началото на 2022 г. Русия наложи вето на работата на ОССЕ, отнемайки на организацията възможността да наблюдава мините.</p>\n<p>“За да имаме някакви данни, трябва да имаме достъп до тези територии. Докато няма достъп, няма мониторинг, не можем да оценим каква е степента на замърсяване там. Има данни от проекти, които бяха проведени преди пълномащабната инвазия. Имаше проекти, които се опитваха да оценят нивото на замърсяване. Но това е непълна информация. Докато нямаме достъп до тези територии, не знаем точно какво има там и какво можем да направим по въпроса,” отбелязва Бушовска. Министерството на околната среда на Украйна също заяви, че няма данни за ситуацията в окупираната част на Донбас.</p>\n<p><strong>Следминно</strong></p>\n<p>Историята на германския въглищен басейн Рур е по много начини подобна на историята на Донбас в Украйна. През 19-ти век регионът Рур осигурява индустриална и военна мощ за Германската империя, точно както Донбас за Руския империя. По-късно, след Втората световна война, добивът на въглища в басейна Рур също допринася за възстановяването на икономиката и индустрията на Западна Германия след това, което представляваше тотално разрушение. През 2018 г. последната въглищна мина на страната, Проспер-Ханил, беше затворена. Това беше предшествано от почти 30-годишен процес на трансформация на въглищната индустрия чрез това, което се нарича “следминно”. Това се основава на няколко принципа: постепенно прекратяване на добива на въглища, създаване на нови работни места за бивши работници в мините и създаване на екологично безопасни зони на мястото на бивши мини и минни полета. Подобна трансформация се е състояла в Англия, Франция, Белгия и други страни.</p>\n<p>“Държавата първоначално отне мините, въглищните компании и други неща. А след това ги предаде на специално създадена следминна компания. И след това разпореди тези активи, включително земята. Те получиха определени ползи за това. И с тези пари проведоха следминни дейности. Стъпка по стъпка, всяка мина беше затворена,” казва Виктор Ермаков, описвайки процеса.</p>\n<p>Ермаков, който години наред изучава опита на следминното, отбелязва, че не вижда интерес от страна на украинското правителство към идеята. Той казва, че вниманието на енергийното министерство сега е повече насочено към енергийната сигурност на страната, която е понесла значителни атаки от руската армия.</p>\n<p>“Събрахме много украински учени в Германия, за да им покажем какво е следминно. Публикувахме специална брошура, монография за следминното в Украйна. Направихме тази работа, но след завръщането си от Германия, не виждам интерес към следминното. Може би ще го осъзнаят след известно време. Всеки го отхвърля, всеки мисли, че е ненужно разходване на пари. Не мисля, че е ненужно да се инвестира в бъдещето на децата си, в здравето на бъдещите поколения,” казва той.</p>\n<p>Яковлев, активен поддръжник на идеята за следминно, все пак вярва, че класическият опит за отводняване, използван в Рур в Германия, вече не е възможен в Украйна. Въпреки че регионите са подобни по брой на мини и площ, разликата е, че ситуацията в Донбас е по-сложна. Това се дължи на спонтанно и неконтролирано наводняване, което сега е в своята 11-та година.</p>\n<p>“На места повърхността ще потъне под дълбочината, на която нивата на подпочвените води са били в един момент. И територията на Донбас ще бъде фрагментирана в този случай. Това няма да е полезно за ландшафта. Ще бъде маса от солени потоци, вдлъбнатини, блатисти местности и т.н. И ако вземем предвид, че 90 процента от населението на Донбас живее в градове, а има 60 населени места над мините, условията на живот просто ще бъдат на ниво оцеляване,” казва Яковлев.</p>\n<p>Той заключава, че ако въглищният регион остане в състояние на неконтролирано наводняване през следващите пет до дванадесет години, тогава две трети от територията на Донбас ще станат необитаеми за нормален живот. “Тя ще бъде използваема в ограничени области. Може да бъде нещо като горски стопанства, рекултивация или аграрни области. Но това вече сега трябва да бъде разработено и моделирано по различни начини. Или, ако разгледаме песимистичния вариант, в който нямаме време да направим нищо – това е най-простият вариант и последствията му вече са видими сега,” казва експертът.</p>\n<p>Експертите и учените, с които бяха проведени интервюта, са единодушни в мнението си, че ключовите въпроси сега са липсата на мониторинг на наводняването на мините, както и липсата на каквато и да е визия или план от страна на украинското правителство относно това, какво ще се случи с въглищния регион след деокупацията. “За съжаление, няма визия за това какво ще се случи с региона след деокупацията и какво да се прави по въпроса. Надявам се, че тези територии ще бъдат деокупирани и след това могат да бъдат трансформирани,” каза Бушовска.</p>\n<p>Според бившия председател на синдиката на работниците в сега разрушената мина Южнодонбаска-3, Григорий Доценко, украинското енергийно министерство също няма информация относно това дали тяхното предприятие ще бъде възстановено след войната: “Говорихме с заместник-министъра за това какво ще се случи след войната и каква ще бъде нашата перспектива. Той казва “Не знам нищо, няма да кажа нищо, това е всичко.” В момента все още е затворена тема, никой не я обсъжда, никой не мисли какво ще се случи след това. Фокусът е изцяло върху това как да спечелим войната,” каза Доценко.</p>\n<p>Украинското енергийно министерство отказа да коментира състоянието на въглищната индустрия и нейните перспективи за тази статия, позовавайки се на необходимостта да не разкрива информация, която може да бъде използвана от Русия за продължаване на атаките срещу енергийните съоръжения.</p>\n<p><strong>“Русия контролираше всичко”</strong></p>\n<p>Мина Южнодонбаска-3, една от най-младите въглищни мини в Донбас, е под руска окупация от септември 2024 г. и в момента се намира в тила на руските войски в Донецка област. Сега е напълно разрушена. Според Доценко, предприятието беше изключително обещаващо и можеше да продължи добивните операции поне още 50 години. “Имаше планове за изграждане на друга мина в нашия район. Пластовете на въглищните находища достигнаха Павлоград (в Днепровска област). Все още щяхме да имаме достатъчно работа, в нормален режим за 50 години. Плюс това, имахме много добро качество на въглища, въглищен газ с ниско съдържание на сяра. И нашите въглища се използваха за енергетика и металургия,” казва Доценко.</p>\n<p>Миньор съобщи, че през март 2022 г., по време на офанзива в съседния град Въгледар – Волноваха – руската армия унищожила електрическите подстанции, които захранвали енергия на мината Южнодонбаска-3 и на другите мини около нея. В резултат на това, нивото на минната вода в района започнало да нараства бързо, наводнявайки веднъж обещаващи изкопи и носейки споменатите екологични рискове. Той отбеляза, че конкретно това е вярно относно риска от метан, който избягва на повърхността.</p>\n<p>Доценко е убеден, че руската армия е извършила тези удари умишлено. Целта им, вярва той, е била да дехуманизират Въгледар. “Ударите най-вероятно са били с цел да парализират Въгледар. Е, плюс мината, която осигуряваше работа. Всъщност, малко по малко те изтласкваха хората от града,” отбелязва той.</p>\n<p>Ермаков, който някога е бил ръководител на украинската делегация в групата за преговори по околната среда с Русия, обобщава, че агресорската държава е пречила на всяко решение на проблема с наводняването на мините дори преди пълномащабната инвазия. Според него, представителите на Руската федерация “дори не искаха да чуят”, че процесът на наводняване на мините в региона е неконтролируем, твърдейки, че са свършили работата по затварянето на мините “правилно”.</p>\n<p>“Задавахме им въпроси и ги молехме да предоставят информация за мерките за екологична безопасност относно тези мини, които затваряха. Ставаше въпрос именно за проектни решения, и Русия беше отговорна за тяхното разработване. Русия отказа да предостави тези данни, и затова, в крайна сметка, тази преговорна група престана да съществува, и ние не комуникирахме по този въпрос повече,” подчертава ученът.</p>\n<p>Според него, Русия контролирала “всяко движение и дума” на своите представители на преговорната подгрупа, включително от страна на квази-републиките, които е въвела в преговорите без съгласие.</p>\n<p>“Русия контролираше всичко, и дори когато останаха само специалисти с експерти на преговорите, видях, че страната им е в една стая. Ако нашите експерти бяха онлайн, всеки на своето работно място, те бяха “взети” от т.нар. “министерство на държавната сигурност на Донецката народна република” в една стая, която контролираше всяко тяхно движение, и не само разговора. Настроението беше недружелюбно, негативно и дори сред експертите от руската страна бяха повечето от моите познати, с които бях работил в Донецк, когато мините бяха затворени преди началото на войната през 2013 г. Въпреки това, им беше забранено да водят каквито и да било професионални разговори, да предоставят каквато и да било професионална информация – всичко беше проверявано и всичко беше ръководено от Русия,” обобщава ученът.</p>\n<p>Марина Туренок, експерт в фондацията “Право на защита”, която изучава темата за наводняването на мините в Донбас, подчертава, че проблемът с наводняването на мините е транснационален и директно заплашва две области на Русия и Азовско море.</p>\n<p>“Хидрографската особеност на източна Украйна е, че практически всяка необработена минна вода, попадаща в открити площи, дерета, резервоари и реки на басейна на Сиверски Донец, след това тече директно в самия Сиверски Донец, основната речна артерия на региона. След това замърсената вода тече през южната част на Белгород и Ростовските области на Руската федерация в река Дон, а оттам в Азовско море. Замърсяването има “трансграничен” характер,” казва тя.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Станислав Стороженко</strong> е украински журналист и продуцент. Работил е като новинарски редактор за Liga.net и обществената телевизия на Украйна Суспилне. Също така е сътрудничил като фиксер с <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> и Датската радиовизия.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.703",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Войната на Русия в източна Украйна драматично е повлияла на районите, които преди това съставляваха въгледобивната индустрия. От 2014 г. повечето от мините на териториите на Донбас, които не са под контрол на Украйна, са затворени и много от тях впоследствие започнаха да се наводняват. Ако въглищният регион остане в състояние на неконтролирано наводнение през следващите пет до дванадесет години, тогава две трети от територията на Донбас ще стане необитаема за нормален живот.</I>\n<br><br>\nВъпреки мащабната инвазия на Русия, украинското правителство остава ангажирано с обещанието си да премахне въглищата след 2035 г., каза бившият заместник-министър на енергетиката Ярослав Демченков през лятото на 2023 г. До 2021 г. Украйна, както и най-голямата енергийна компания в страната DTEK, вече бяха се присъединили към Алианса за преход от въглища (PPCA), инициатива, насочена към поетапен преход към безвъглеродна енергетика. Освен това, по време на климатичната конференция COP28, германецът Галушченко, министър на енергетиката, също обяви планове за създаване на “декарбонизирана смес на енергийната система на Украйна” от възобновяеми източници и ядрена енергия.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.705",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Wie die umfassende Invasion Russlands die Überschwemmung der Kohlenminen im Donbass beschleunigt hat",
                key:"uid": string:"8f14898a-6360-4dd9-8bb0-af0b54c7c36f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Allerdings war das nicht immer der Fall. Im Jahr 2012 erklärte die Regierung des nun flüchtigen ehemaligen Präsidenten Viktor Janukowitsch in ihren zehnjährigen Energiestrategieplänen, die Kohlenproduktion zu erhöhen, um die Abhängigkeit von „importierten Energieträgern“ – insbesondere russischem Gas – zu verringern. Das Schicksal dieser Pläne änderte sich dramatisch im Jahr 2014 mit Russlands hybrider Aggression im Donbass, dem größten Kohlenrevier Europas und zu diesem Zeitpunkt entscheidend für den Energiesektor der Ukraine. Die meisten der Kohlenminen der Region fielen in die Hände von russisch kontrollierten Kräften der selbsternannten „Volksrepubliken Donezk und Luhansk“ – was eine Krise in der kohlenabhängigen Energieindustrie der Ukraine auslöste. Zum ersten Mal seit der Unabhängigkeit fand sich der Staat in einer Abhängigkeit von Importen aller Arten von Energiequellen wieder.</p>\n<p>Dennoch gab es trotz der permanenten Krisensituation im Energiesektor seit 2014 andere wichtige Probleme, wie die unkontrollierte Überschwemmung von Minen. Dies führte zu lokalen „Erdbeben“, Gasfreisetzungen an die Oberfläche und zur Verschmutzung der Wasserquellen im Donbass. Im Jahr 2022 wurde die Situation noch dramatischer, als die Chefs der russisch kontrollierten Quasi-Republiken Vladimir Putin baten, die meisten der Minen im besetzten Teil des Donbass zu schließen, was die globale Bedeutung der Region für die Zukunft gefährdete. Eine der größten ehemaligen Industrieregionen der Welt, seit 11 Jahren vom Krieg betroffen, ist nun ernsthaft gefährdet, „zwei Drittel unbewohnbar“ zu werden, aufgrund unkontrollierter massiver Mineüberschwemmungen, so ein aktueller Bericht<em>.</em></p>\n<p><strong>Echos der Vergangenheit</strong></p>\n<p>Während des Zweiten Weltkriegs war der Donbass zwischen 1941 und 1943 unter Nazi-Besatzung. Dieser Zeitraum reichte aus, damit alle Kohlevorkommen der Region überflutet wurden. Für die Sowjetunion war Kohle das „Brot der Industrie“ in einem Kriegszustand, und der Wiederaufbau der Minen der Region wurde nach ihrer Befreiung zu einem Schlüsselziel für Moskau. Etwa 50.000 Menschen wurden zum Entwässern der Minen eingesetzt. Die ersten Erfolge waren bereits nach zwei Jahren zu verzeichnen, als die ersten 69 Minen wiederhergestellt wurden. Gleichzeitig wurden 80 Prozent aller Minenschächte einer erneuten Inspektion und Verstärkung unterzogen.</p>\n<p>Die Arbeitsbedingungen für die Menschen in den Minen waren jedoch unerträglich hart, sagt Viktor Jermakow, Doktor der technischen Wissenschaften und Experte für die Minen des Donbass. „Die Minen der zentralen Region Donbass hatten nicht einmal unmittelbar nach dem Wiederaufbau der Region nach dem Zweiten Weltkrieg das Recht zu existieren. 1943 begannen sie, abgepumpt zu werden, und es wurde dort Kohle abgebaut, aber das waren unerträgliche, unvorstellbare Arbeitsbedingungen. Diese Minen hätten einfach nicht existieren dürfen“, sagt Jermakow.</p>\n<p>Dennoch entwickelte sich die Kohlenindustrie im Donbass bis zum Zusammenbruch der Sowjetunion aktiv weiter, trotz der harten Bedingungen der manuellen Arbeit der Bergleute. In den frühen 1990er Jahren, in der Region, in der seit dem 18. Jahrhundert Kohle abgebaut wurde, begann das Problem der Unrentabilität einiger Kohlenminen akut zu werden. Es gab mehrere Gründe dafür: das niedrige Modernisierungsniveau in den Minen, das Altern des Minenbestands und die Erschöpfung der Kohlenflöze. Zu Beginn der „Kohlenkrise“ vergrößerte sich der Donbass im Vergleich zur Zeit vor dem Krieg um das Dreifache. Dennoch war die Menge an Wasser, die in einem Jahr aus den Minen gepumpt wurde, fast gleich der Menge, die die Sowjetunion benötigte, um die Minen nach dem Krieg zu entwässern.</p>\n<p>Selbst unter diesen Bedingungen wurden viele unrentable Minen nach der Unabhängigkeit der Ukraine weiterhin subventioniert, da Kohle eine wichtige Rolle in der Wirtschaft des Landes spielte – sie versorgte die thermischen Kraftwerke und lieferte Rohstoffe für die Metallurgie. Gleichzeitig bot die Kohlenindustrie Hunderttausenden von Ukrainern Arbeitsplätze, von denen viele in Städten lebten, die mit den Kohlenminen verbunden waren.</p>\n<p>Im Jahr 2012, zwei Jahre vor dem Krieg im Donbass, hatte die Regierung Janukowitschs das Ziel, die Kohlenproduktion im Land zu erhöhen, und versprach, etwa zehn Milliarden US-Dollar in die „erschöpfte“ Industrie zu investieren. Der von Russland im Osten der Ukraine initiierte Konflikt veränderte die Situation dramatisch – die Region wurde durch eine Frontlinie vom Hauptteil des Landes getrennt. Dieses Problem machte auch vor der Kohlenindustrie der Region nicht halt, und seit 2014 sind die meisten der Minen in den von der Ukraine nicht kontrollierten Gebieten des Donbass geblieben. Viele von ihnen begannen anschließend, überflutet zu werden.</p>\n<p><strong>Was passiert jetzt</strong></p>\n<p>Das Wasser, das durch die Minen fließt, wird mit Verunreinigungen von Metallen, Sulfaten, Quecksilber und anderen gefährlichen chemischen Verbindungen gesättigt. Wenn es in Wasserquellen wie Flüsse, Seen und Brunnen gelangt, macht es diese unbrauchbar für den normalen Gebrauch und das Trinken. Wenn solches Wasser den Boden erreicht, salinisiert es ihn und verursacht eine Degradation des Bodens.</p>\n<p>Yevhen Jakovlev, ein Hydrogeologe der Nationalen Akademie der Wissenschaften der Ukraine, spricht regelmäßig über das Ausmaß der Überschwemmung von Minen in den besetzten Gebieten des zentralen Donbass. Seinen Angaben zufolge fand von 2014 bis 2022 in etwa 30 bis 40 Minen eine unkontrollierte Überschwemmung statt, die meisten davon in der Nähe der Frontlinie. Doch vor und nach Russlands umfassender Invasion gab es in den besetzten Minen in der Nähe der Frontlinie kein Wasserpumpen. Im Fall des Donbass, wo viele Gruben durch Gänge verbunden sind, führte dies unter anderem zur Überschwemmung benachbarter Minen auf der ukrainischen Seite, die das Grubenwasser abpumpen.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, eine Energieexpertin vom Ecodia-Zentrum, erzählt mir von der Wasseransammlung, die 2018 in der Nähe der Zolote-Mine in der Region Luhansk auftrat: „In der Zolote-Mine brach das Wasser buchstäblich durch, aber sie schafften es trotzdem, dieses Wasser abzupumpen. Die lokalen Behörden waren mit der Einrichtung dieses Prozesses beschäftigt. Natürlich begann die umfassende Invasion und diese Prozesse stoppten. Das Wasser brach offensichtlich durch und wir wissen von Vertretern der Militärverwaltung, dass die Mine überflutet wurde.“            Die Situation hat sich seit 2022 verschlechtert, als die russische Führung beschloss, 101 der 115 Minen in den besetzten Gebieten des Donbass zu schließen. Jakovlev betont, dass „die Anzahl der Minen, die in den unkontrollierten Überschwemmungsmodus übergegangen sind, um etwa das Eineinhalbfache gestiegen ist. Wenn es zuvor 30 bis 40 Minen waren, sprechen wir jetzt von 60 Minen. Wir können nur ungefähr darüber sprechen, da es keine normale Überwachung gibt.“</p>\n<p>Zusätzlich zur Verschmutzung von Wasser und Böden ist der Anstieg des Grubenwassers auch gefährlich, da das Wasser, das an die Oberfläche kommt, explosives Gas aus den Kohlenflözen herausdrückt. Dies ist wiederum auch gefährlich, da es lokal begrenzte Erdbeben auslösen kann.</p>\n<p>„Erdbeben treten in Gebieten aktiver Überschwemmungen auf. Früher waren diese Erdbeben-Symptome aktiver rund um Donezk, und seit 2021 haben sie sich nach Osten – in die Gegend von Debalzewe – verlagert“, sagt Jakovlev.</p>\n<p>Nach Jakovlevs Schätzungen entweicht seit 2022 Gas an Stellen mit abgesenktem Relief, was zusätzliche Bedrohungen für Siedlungen darstellen könnte, die sich über den Bergbaugebieten befinden. Im Donbass könnte dies bis zu 60 Orte betreffen. „Wir haben solche Prozesse live in der Nähe von Selidovo (Region Donezk) im November 2021 während einer Expedition beobachtet. In der Nähe der überfluteten Korotchenko-Mine fanden wir Gasquellen an der Oberfläche sowie Brunnen mit buchstäblich kohlensäurehaltigem Wasser“, sagte er.</p>\n<p>Die unmittelbare Bedrohung durch spontane Methanfreisetzungen an die Oberfläche betrifft das nun besetzte Gebiet von Donezk, argumentiert Jakovlev. Er stützt seine Argumente auch auf alte Karten des Donetsker Kohlebeckens, die er in den Archiven finden konnte. Mit Hilfe dieser Karten werden Experten in der Lage sein, ungefähr zu schätzen und zu modellieren, wo das Risiko des Gasaustritts an die Oberfläche in der Region am höchsten ist. Dennoch weisen Jakovlev und Jermakow darauf hin, dass die Daten zur Situation mit der Überschwemmung von Minen in den besetzten Gebieten aufgrund des Mangels an Überwachung unzureichend sind. Die Experten stellten fest, dass inoffizielle Kontakte zwischen Wissenschaftlern aus der Ukraine und den besetzten Gebieten weiterhin stattfinden.</p>\n<p>Vor Russlands umfassender Invasion des Donbass konnten ukrainische Wissenschaftler zusammen mit der OSZE, dem Zentrum für humanitären Dialog und dem Roten Kreuz die Minen in der Nähe der Frontlinie überwachen. Nachdem Russland jedoch den Großteil der Region Luhansk, Wuhledar, Avdiivka und Mariinka erobert hatte, erweiterte sich die Überschwemmungszone, wodurch die Möglichkeit entfiel, die Situation in den Gebieten nahe der Frontlinie zu überwachen. Darüber hinaus legte Russland Anfang 2022 ein Veto gegen die Arbeit der OSZE ein, wodurch der Organisation die Möglichkeit genommen wurde, die Minen zu überwachen.</p>\n<p>„Um einige Daten zu haben, muss man Zugang zu diesen Gebieten haben. Solange es keinen Zugang und keine Überwachung gibt, können wir nicht bewerten, wie hoch der Verschmutzungsgrad dort ist. Es gibt Daten aus Projekten, die vor der umfassenden Invasion durchgeführt wurden. Es gab Projekte, die versuchten, den Verschmutzungsgrad zu bewerten. Aber es sind unvollständige Informationen. Solange wir keinen Zugang zu diesen Gebieten haben, wissen wir nicht genau, was dort ist und was wir dagegen tun können“, merkt Bushovska an. Auch das Umweltministerium der Ukraine erklärte, dass es keine Daten zur Situation im besetzten Teil des Donbass habe.</p>\n<p><strong>Nachbergbau</strong></p>\n<p>Die Geschichte des deutschen Ruhrkohlenbeckens ähnelt in vielerlei Hinsicht der Geschichte des Donbass in der Ukraine. Im 19. Jahrhundert lieferte die Ruhrregion industrielle und militärische Macht für das Deutsche Kaiserreich, ebenso wie der Donbass für das Russische Kaiserreich. Später, nach dem Zweiten Weltkrieg, trug der Kohleabbau im Ruhrgebiet auch zur Wiederbelebung der Wirtschaft und Industrie Westdeutschlands nach dem, was einer totalen Zerstörung gleichkam, bei. Im Jahr 2018 wurde die letzte Kohlenmine des Landes, Prosper-Haniel, geschlossen. Dies ging einer fast 30-jährigen Transformation der Kohlenindustrie durch das, was als „Nachbergbau“ bezeichnet wird, voraus. Dies basiert auf mehreren Prinzipien: dem schrittweisen Ausstieg aus dem Kohleabbau, der Schaffung neuer Arbeitsplätze für ehemalige Kohlenarbeiter und der Schaffung umweltfreundlicher Flächen auf dem Gelände ehemaliger Minen und Bergbaugebiete. Eine ähnliche Transformation fand in England, Frankreich, Belgien und anderen Ländern statt.</p>\n<p>„Der Staat nahm zuerst die Minen, die Kohleunternehmen und andere Dinge weg. Und dann übergaben sie sie einem speziell gegründeten Nachbergbauunternehmen. Und dann entsorgten sie diese Vermögenswerte, einschließlich des Landes. Sie erhielten dafür bestimmte Vorteile. Und mit diesem Geld führten sie Nachbergbauaktivitäten durch. Schritt für Schritt wurde jede Mine geschlossen“, sagt Victor Jermakow und beschreibt den Prozess.</p>\n<p>Jermakow, der die Erfahrungen des Nachbergbaus seit Jahren studiert, merkt an, dass er kein Interesse der ukrainischen Regierung an dieser Idee sieht. Er sagt, die Aufmerksamkeit des Energieministeriums konzentriere sich jetzt mehr auf die Energiesicherheit des Landes, das erheblichen Angriffen der russischen Armee ausgesetzt war.</p>\n<p>„Wir haben viele ukrainische Wissenschaftler nach Deutschland eingeladen, um ihnen zu zeigen, was Nachbergbau ist. Wir haben eine spezielle Broschüre, eine Monografie über Nachbergbau in der Ukraine veröffentlicht. Wir haben diese Arbeit gemacht, aber nach der Rückkehr aus Deutschland sehe ich kein Interesse am Nachbergbau. Vielleicht werden sie es nach einiger Zeit erkennen. Jeder weist es zurück, jeder denkt, es sei eine unnötige Geldverschwendung. Ich denke nicht, dass es unnötig ist, in die Zukunft Ihrer Kinder, in die Gesundheit zukünftiger Generationen zu investieren“, sagt er.</p>\n<p>Jakovlev, der ebenfalls ein aktiver Unterstützer der Idee des Nachbergbaus ist, glaubt jedoch, dass die klassische Erfahrung des Abpumpens von Wasser, wie sie im Ruhrgebiet in Deutschland verwendet wurde, in der Ukraine nicht mehr möglich ist. Obwohl die Regionen sowohl in der Anzahl der Minen als auch in der Fläche ähnlich sind, besteht der Unterschied darin, dass die Situation im Donbass komplizierter ist. Dies liegt an der spontanen und unkontrollierten Überschwemmung, die nun im elften Jahr ist.</p>\n<p>„An manchen Stellen wird die Oberfläche unter die Tiefe sinken, auf der der Grundwasserspiegel einst lag. Und das Gebiet des Donbass wird in diesem Fall fragmentiert sein. Es wird für die Landschaft nicht hilfreich sein. Es wird eine Masse von salzhaltigen Strömen, Senken, Sümpfen und so weiter sein. Und wenn wir berücksichtigen, dass 90 Prozent der Bevölkerung des Donbass in Städten leben und es 60 Siedlungen über den Minen gibt, werden die Lebensbedingungen einfach auf das Niveau des Überlebens sinken“, sagt Jakovlev.</p>\n<p>Er schlussfolgert, dass, wenn die Kohlenregion in den nächsten fünf bis zwölf Jahren in einem Zustand unkontrollierter Überschwemmung bleibt, dann wird zwei Drittel des Territoriums des Donbass unbewohnbar für normales Leben werden. „Es wird in begrenzten Bereichen nutzbar sein. Es kann etwas wie Forstwirtschaft, Rekultivierung oder agrarische Flächen sein. Aber das muss jetzt bereits auf verschiedene Weise ausgearbeitet und modelliert werden. Oder, wenn wir die pessimistische Option in Betracht ziehen, in der wir keine Zeit haben, um irgendetwas zu tun – das ist die einfachste Option und ihre Folgen sind jetzt bereits sichtbar“, sagt der Experte.</p>\n<p>Die befragten Experten und Wissenschaftler sind sich einig in ihrer Meinung, dass die Schlüsselprobleme jetzt der Mangel an Überwachung der Überschwemmung von Minen sowie das Fehlen einer Vision oder eines Plans der ukrainischen Regierung sind, was mit der Kohlenregion nach der Deokkupation geschehen wird. „Leider gibt es keine Vision, was mit der Region nach der Deokkupation geschehen wird und was man dagegen tun kann. Ich hoffe, dass diese Gebiete deokkupiert werden und dann transformiert werden können“, sagte Bushovska.</p>\n<p>Nach Angaben des ehemaligen Leiters der Gewerkschaft der Arbeiter der nun zerstörten Mine Juzhnodonbaska-3, Hryhoriy Dotsenko, hat das ukrainische Energieministerium auch keine Informationen darüber, ob ihr Unternehmen nach dem Krieg wiederhergestellt wird: „Wir haben mit dem stellvertretenden Minister darüber gesprochen, was nach dem Krieg passieren wird und was unsere Perspektive sein wird. Er sagt: „Ich weiß nichts, ich werde nichts sagen, das war's.“ Im Moment ist es immer noch ein geschlossenes Thema, niemand diskutiert darüber, niemand denkt darüber nach, was als Nächstes passieren wird. Der Fokus liegt ganz darauf, wie man den Krieg gewinnt“, sagte Dotsenko.</p>\n<p>Das ukrainische Energieministerium lehnte es ab, zu dem Zustand der Kohlenindustrie und ihren Perspektiven für diesen Artikel Stellung zu nehmen, und verwies auf die Notwendigkeit, Informationen nicht offenzulegen, die von Russland genutzt werden könnten, um seine Angriffe auf Energieanlagen fortzusetzen.</p>\n<p><strong>„Russland kontrollierte alles“</strong></p>\n<p>Die Mine Juzhnodonbaska-3, eine der jüngsten Kohlenminen im Donbass, steht seit September 2024 unter russischer Besatzung und befindet sich derzeit im Hinterland der russischen Truppen in der Oblast Donezk. Sie ist jetzt vollständig zerstört. Laut Dotsenko war das Unternehmen äußerst vielversprechend und hätte die Kohlenabbaubetriebe mindestens weitere 50 Jahre fortsetzen können. „Es gab Pläne, eine weitere Mine in unserer Gegend zu bauen. Die Schichten der Kohlevorkommen reichten bis Pavlograd (in der Region Dnipro). Wir hätten immer noch genug zu arbeiten, in einem normalen Modus für 50 Jahre. Außerdem hatten wir sehr gute Kohlequalität, Kohlegas mit niedrigem Schwefelgehalt. Und unsere Kohle wurde für die Energieerzeugung und Metallurgie verwendet“, sagt Dotsenko.</p>\n<p>Ein Bergmann berichtete, dass die russische Armee im März 2022 während eines Angriffs in der benachbarten Stadt Wuhledar – Volnowakha – die Transformatorenstationen zerstörte, die Energie für die Mine Juzhnodonbaska-3 und andere Minen in der Umgebung lieferten. Infolgedessen begann der Wasserspiegel in der Mine in der Umgebung schnell zu steigen, was einst vielversprechende Gruben überflutete und die oben genannten Umweltgefahren mit sich brachte. Er stellte fest, dass dies insbesondere das Risiko des Austritts von Methan an die Oberfläche betrifft.</p>\n<p>Dotsenko ist überzeugt, dass die russische Armee diese Angriffe absichtlich durchführte. Ihr Ziel, glaubt er, war es, Wuhledar zu entmenschlichen. „Die Angriffe sollten höchstwahrscheinlich Wuhledar lahmlegen. Nun, plus die Mine, die Arbeit bot. Insgesamt haben sie die Menschen nach und nach aus der Stadt gedrängt“, merkt er an.</p>\n<p>Jermakow, der früher der Leiter der ukrainischen Delegation in der Umweltverhandlungsgruppe mit Russland war, fasst zusammen, dass der Aggressorstaat bereits vor der umfassenden Invasion jede Lösung des Problems der Überschwemmung von Minen behindert hatte. Seinen Angaben zufolge „wollten die Vertreter der Russischen Föderation nicht einmal hören“, dass der Prozess der Überschwemmung der Minen der Region unkontrolliert war, und behaupteten, sie hätten die Minen „ordnungsgemäß“ geschlossen.</p>\n<p>„Wir stellten ihnen Fragen und baten sie, Informationen über Umwelt-Sicherheitsmaßnahmen bezüglich der Minen, die sie schlossen, bereitzustellen. Es ging konkret um Entwurfsentscheidungen, und Russland war für deren Entwicklung verantwortlich. Russland weigerte sich, diese Daten bereitzustellen, und daher hörte diese Verhandlungsgruppe schließlich auf zu existieren, und wir kommunizierten in dieser Hinsicht nicht mehr“, betont der Wissenschaftler.</p>\n<p>Seinen Angaben zufolge kontrollierte Russland „jede Bewegung und jedes Wort“ seiner Vertreter der Verhandlungsuntergruppe, einschließlich vonseiten der Quasi-Republiken, die es ohne Zustimmung in die Verhandlungen einführte.</p>\n<p>„Russland kontrollierte alles, und selbst als nur noch Spezialisten mit Experten bei den Gesprächen waren, sah ich, dass diese Seite alle in einem Raum waren. Wenn unsere Experten online waren, jeder an seinem eigenen Arbeitsplatz, wurden sie von dem sogenannten „Ministerium für Staatssicherheit der Donezker Volksrepublik“ in einen Raum „genommen“, der jede ihrer Bewegungen kontrollierte, und nicht nur das Gespräch. Die Stimmung war unfreundlich, negativ, und selbst unter den Experten von russischer Seite waren die meisten meiner Bekannten, mit denen ich in Donezk gearbeitet hatte, als die Minen vor dem Krieg 2013 geschlossen wurden. Dennoch war es ihnen verboten, irgendwelche professionellen Gespräche zu führen, irgendwelche professionellen Informationen bereitzustellen – alles wurde überprüft und alles wurde von Russland geleitet“, fasst der Wissenschaftler zusammen.</p>\n<p>Maryna Turenok, eine Expertin der Stiftung „Recht auf Verteidigung“, die das Thema der Überschwemmung von Minen im Donbass untersucht, betont, dass das Problem der Überschwemmung von Minen transnational ist und direkt zwei Regionen Russlands und das Asowsche Meer bedroht.</p>\n<p>„Die hydrographische Besonderheit der Ostukraine ist, dass praktisch alle unbehandelten Grubenwässer, die in offene Bereiche, Schluchten, Stauseen und Flüsse des Siversky Donets Beckens gelangen, dann direkt in den Siversky Donets selbst, die Hauptflussader der Region, fließen. Dann fließt das verschmutzte Wasser durch den Süden der Regionen Belgorod und Rostow der Russischen Föderation in den Donfluss und von dort ins Asowsche Meer. Die Verschmutzung hat einen „grenzüberschreitenden“ Charakter“, sagt sie.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> ist ein ukrainischer Journalist und Produzent. Er arbeitete als Nachrichtenredakteur für Liga.net und den öffentlichen Rundfunk der Ukraine, Suspilne. Er arbeitete auch als Fixer mit <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> und dem dänischen Rundfunk.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.171",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Der Krieg Russlands im Osten der Ukraine hat die Gebiete, die früher zur Kohlenbergwerksindustrie gehörten, dramatisch beeinflusst. Seit 2014 sind die meisten der Minen in den von der Ukraine nicht kontrollierten Gebieten des Donbass geschlossen worden, und viele von ihnen begannen anschließend zu überfluten. Wenn die Kohlenregion in den nächsten fünf bis zwölf Jahren in einem Zustand unkontrollierter Überschwemmung bleibt, wird zwei Drittel des Gebiets Donbass unbewohnbar für ein normales Leben werden.</I>\n<br><br>\nTrotz der umfassenden Invasion Russlands bleibt die ukrainische Regierung ihrem Versprechen verpflichtet, die Kohlenutzung nach 2035 schrittweise abzubauen, sagte der ehemalige stellvertretende Energieminister Yaroslav Demchenkov im Sommer 2023. Bis 2021 hatten die Ukraine sowie das größte Energieunternehmen des Landes, DTEK, bereits der Powering Past Coal Alliance (PPCA) beigetreten, einer Initiative, die auf einen schrittweisen Übergang zu kohlenstofffreier Energie abzielt. Darüber hinaus kündigte während des COP28-Klimagipfels auch der Energieminister German Galushchenko Pläne an, einen „dekarbonisierten Mix des Energiesystems der Ukraine“ aus erneuerbaren Energien und Kernkraft zu schaffen.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.076",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Πώς η πλήρης κλίμακα εισβολής της Ρωσίας έχει επιταχύνει την πλημμύρα των ανθρακωρυχείων του Ντονμπάς",
                key:"uid": string:"95a4a1ca-7cd4-465f-9792-ada9190b6718",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ωστόσο, αυτό δεν ήταν πάντα η περίπτωση. Πίσω το 2012, η κυβέρνηση του τώρα φυγά πρώην προεδρου Βίκτορ Γιανουκόβιτς δήλωσε στα σχέδια της δεκαετούς ενεργειακής στρατηγικής της να αυξήσει την παραγωγή άνθρακα προκειμένου να μειώσει την εξάρτηση από τους “εισαγόμενους ενεργειακούς φορείς” – ιδίως το ρωσικό αέριο. Η μοίρα αυτών των σχεδίων άλλαξε δραματικά το 2014 με την υβριδική επιθετικότητα της Ρωσίας στο Ντονμπάς, τη μεγαλύτερη περιοχή άνθρακα στην Ευρώπη και κλειδί για τον ενεργειακό τομέα της Ουκρανίας εκείνη την εποχή. Οι περισσότερες από τις ανθρακωρυχείες της περιοχής πέρασαν στα χέρια δυνάμεων που ελέγχονται από τη Ρωσία από τις αυτοανακηρυχθείσες “Λαϊκές Δημοκρατίες του Ντονέτσκ και του Λουχάνσκ” – προκαλώντας μια κρίση στη βιομηχανία ενέργειας της Ουκρανίας που εξαρτάται από τον άνθρακα. Για πρώτη φορά από την ανεξαρτησία, το κράτος βρέθηκε εξαρτημένο από εισαγωγές όλων των τύπων ενεργειακών πόρων.</p>\n<p>Ωστόσο, παρά την μόνιμη κρίση στην ενεργειακή αγορά, από το 2014 υπήρξαν και άλλα σημαντικά ζητήματα όπως η ανεξέλεγκτη πλημμύρα των ορυχείων. Αυτό έχει προκαλέσει τοπικούς “σεισμούς”, εκπομπές αερίου στην επιφάνεια και ρύπανση των υδάτινων πηγών στο Ντονμπάς. Το 2022 η κατάσταση έγινε ακόμη πιο δραματική, όταν οι επικεφαλής των ρωσικά ελεγχόμενων ψευδοδημοκρατιών ζήτησαν από τον Βλαντίμιρ Πούτιν να κλείσει τα περισσότερα από τα ορυχεία στην κατεχόμενη περιοχή του Ντονμπάς, θέτοντας σε κίνδυνο τη παγκόσμια σημασία της περιοχής στο μέλλον. Μία από τις μεγαλύτερες πρώην βιομηχανικές περιοχές του κόσμου, που έχει υποστεί πολέμους για 11 χρόνια, είναι τώρα σε σοβαρό κίνδυνο να γίνει “δύο τρίτα μη κατοικήσιμη” λόγω ανεξέλεγκτης μαζικής πλημμύρας ορυχείων σύμφωνα με πρόσφατη αναφορά<em>.</em></p>\n<p><strong>Αντηχήσεις του παρελθόντος</strong></p>\n<p>Κατά τη διάρκεια του Δευτέρου Παγκοσμίου Πολέμου, το Ντονμπάς ήταν υπό ναζιστική κατοχή μεταξύ 1941 και 1943. Αυτή η περίοδος ήταν αρκετή για να πλημμυρίσουν όλα τα κοιτάσματα άνθρακα της περιοχής. Για τη Σοβιετική Ένωση, ο άνθρακας ήταν το “ψωμί της βιομηχανίας” σε κατάσταση πολέμου, και η αποκατάσταση των ορυχείων της περιοχής έγινε βασικός στόχος για τη Μόσχα μετά την απελευθέρωσή της. Περίπου 50.000 άνθρωποι στάλθηκαν να εργαστούν στην άντληση των ορυχείων. Οι πρώτες επιτυχίες παρατηρήθηκαν σε μόλις δύο χρόνια, όταν αποκαταστάθηκαν τα πρώτα 69 ορυχεία. Ταυτόχρονα, το 80 τοις εκατό όλων των σηράγγων των ορυχείων υποβλήθηκαν σε επανεξέταση και ενίσχυση.</p>\n<p>Ωστόσο, οι συνθήκες εργασίας για τους ανθρώπους στα ορυχεία ήταν αφόρητα σκληρές, λέει ο Βίκτορ Γερμάκοβ, διδάκτορας τεχνικών επιστημών και ειδικός στα ορυχεία του Ντονμπάς. “Τα ορυχεία της κεντρικής περιοχής του Ντονμπάς δεν είχαν δικαίωμα στη ζωή ακόμη και αμέσως μετά την αποκατάσταση της περιοχής μετά τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο. Το 1943 άρχισαν να αντλούνται και ο άνθρακας εξάγονταν εκεί, αλλά αυτές ήταν αφόρητες, αδιανόητες συνθήκες εργασίας. Αυτά τα ορυχεία απλά δεν έπρεπε να υπάρχουν,” λέει ο Γερμάκοβ.</p>\n<p>Παρά τις σκληρές συνθήκες της χειρωνακτικής εργασίας των ανθρακωρύχων, η βιομηχανία άνθρακα στο Ντονμπάς αναπτυσσόταν ενεργά μέχρι την κατάρρευση της Σοβιετικής Ένωσης. Στις αρχές της δεκαετίας του 1990, στην περιοχή όπου εξορύσσεται άνθρακας από τον 18ο αιώνα, το πρόβλημα της μη κερδοφορίας ορισμένων ορυχείων άρχισε να οξύνεται. Υπήρχαν αρκετοί λόγοι γι' αυτό: το χαμηλό επίπεδο εκσυγχρονισμού στα ορυχεία, η γήρανση του ορυχείου και η εξάντληση των στρωμάτων άνθρακα. Στην αρχή της “κρίσης του άνθρακα” το Ντονμπάς τριπλασιάστηκε σε μέγεθος σε σύγκριση με πριν τον πόλεμο. Ωστόσο, η ποσότητα του νερού που αντλήθηκε από τα ορυχεία σε ένα χρόνο ήταν σχεδόν ίση με αυτή που χρειαζόταν η Σοβιετική Ένωση για να αντλήσει τα ορυχεία μετά τον πόλεμο.</p>\n<p>Ακόμη και σε αυτές τις συνθήκες, πολλά μη κερδοφόρα ορυχεία συνέχισαν να επιδοτούνται μετά την ανεξαρτησία της Ουκρανίας, επειδή ο άνθρακας έπαιξε σημαντικό ρόλο στην οικονομία της χώρας – τροφοδοτούσε θερμικούς σταθμούς παραγωγής ενέργειας και παρείχε πρώτες ύλες για τη μεταλλουργία. Ταυτόχρονα, η βιομηχανία άνθρακα παρείχε θέσεις εργασίας για εκατοντάδες χιλιάδες Ουκρανούς, πολλοί από τους οποίους ζούσαν σε πόλεις που συνδέονταν με τα ορυχεία άνθρακα.</p>\n<p>Το 2012, δύο χρόνια πριν από τον πόλεμο στο Ντονμπάς, η κυβέρνηση του Γιανουκόβιτς στόχευε να αυξήσει την παραγωγή άνθρακα στη χώρα, υποσχόμενη να επενδύσει περίπου δέκα δισεκατομμύρια δολάρια ΗΠΑ στη “εξαντλημένη” βιομηχανία. Η σύγκρουση που προκλήθηκε από τη Ρωσία στην ανατολική Ουκρανία άλλαξε δραματικά την κατάσταση – η περιοχή αποκόπηκε από το κύριο μέρος της χώρας από μια γραμμή μετώπου. Αυτό το πρόβλημα δεν παρέκαμψε τη βιομηχανία άνθρακα της περιοχής και από το 2014 τα περισσότερα από τα ορυχεία παρέμειναν στις περιοχές του Ντονμπάς που δεν ελέγχονται από την Ουκρανία. Πολλά από αυτά στη συνέχεια άρχισαν να πλημμυρίζουν.</p>\n<p><strong>Τι συμβαίνει τώρα</strong></p>\n<p>Το νερό που περνά μέσα από τα ορυχεία κορεσμένο με τις ακαθαρσίες μετάλλων, θειικών, υδραργύρου και άλλων επικίνδυνων χημικών ενώσεων. Όταν εισέρχεται σε υδάτινες πηγές όπως ποτάμια, λίμνες και πηγάδια, τις καθιστά ακατάλληλες για κανονική χρήση και πόση. Εάν τέτοιο νερό φτάσει στο έδαφος, το αλατίζει, προκαλώντας υποβάθμιση του εδάφους.</p>\n<p>Ο Γιεβχέν Γιακόβλεφ, υδρογεωλόγος από την Εθνική Ακαδημία Επιστημών της Ουκρανίας, μιλάει τακτικά για την κλίμακα της πλημμύρας των ορυχείων στις κατεχόμενες περιοχές του κεντρικού Ντονμπάς. Σύμφωνα με αυτόν, από το 2014 έως το 2022, συνέβη ανεξέλεγκτη πλημμύρα σε περίπου 30 έως 40 ορυχεία, τα περισσότερα από τα οποία βρίσκονται κοντά στη γραμμή μετώπου. Ωστόσο, πριν και μετά την πλήρη κλίμακα της ρωσικής εισβολής, δεν υπήρξε αντλία νερού στα κατεχόμενα ορυχεία κοντά στη γραμμή μετώπου. Στην περίπτωση του Ντονμπάς, όπου πολλές εκσκαφές συνδέονται με περάσματα, αυτό προκάλεσε, μεταξύ άλλων, την πλημμύρα γειτονικών ορυχείων στην ουκρανική πλευρά, τα οποία αντλούσαν νερό από τα ορυχεία.</p>\n<p>Η Αναστασία Μπουσόβσκα, ειδικός ενέργειας από το Κέντρο Εκοδία, μου μιλάει για την πλημμύρα που συνέβη κοντά στο ορυχείο Ζολότε στην περιοχή Λουχάνσκ το 2018: “Στο ορυχείο Ζολότε, το νερό κυριολεκτικά έσπασε αλλά κατάφεραν να αντλήσουν αυτό το νερό. Οι τοπικές αρχές ασχολήθηκαν με την οργάνωση αυτής της διαδικασίας. Φυσικά, άρχισε η πλήρης κλίμακα της εισβολής και αυτές οι διαδικασίες σταμάτησαν. Το νερό προφανώς έσπασε και ξέρουμε από εκπροσώπους της στρατιωτικής διοίκησης ότι το ορυχείο πλημμύρισε.”            Η κατάσταση έχει πάρει μια πιο σκοτεινή τροπή από το 2022, όταν η ρωσική ηγεσία αποφάσισε να κλείσει τα 101 από τα 115 ορυχεία στις κατεχόμενες περιοχές του Ντονμπάς. Ο Γιακόβλεφ τονίζει ότι “Ο αριθμός των ορυχείων που έχουν περάσει σε ανεξέλεγκτη κατάσταση πλημμύρας έχει αυξηθεί περίπου μιάμιση φορά. Εάν πριν ήταν 30 έως 40 ορυχεία, τώρα μιλάμε για 60 ορυχεία. Μπορούμε να μιλήσουμε γι' αυτό μόνο περίπου, γιατί δεν υπάρχει κανονική παρακολούθηση.”</p>\n<p>Εκτός από τη ρύπανση του νερού και των εδαφών, η άνοδος του νερού των ορυχείων είναι επίσης επικίνδυνη γιατί το νερό που έρχεται στην επιφάνεια σπρώχνει εκρηκτικό αέριο από τα στρώματα άνθρακα. Αυτό, με τη σειρά του, είναι επίσης επικίνδυνο γιατί μπορεί να προκαλέσει τοπικούς σεισμούς.</p>\n<p>“Σεισμοί εμφανίζονται σε περιοχές ενεργής πλημμύρας. ΠρώPreviously, these earthquake symptoms were more active around Donetsk, and since 2021 they have moved eastward – to the area of Debaltsevo,” λέει ο Γιακόβλεφ.</p>\n<p>Σύμφωνα με τις εκτιμήσεις του Γιακόβλεφ, από το 2022 το αέριο έχει διαφύγει ενεργά σε μέρη με χαμηλό ανάγλυφο, και αυτό μπορεί να θέσει επιπλέον απειλές για τους οικισμούς που βρίσκονται πάνω από τα πεδία εξόρυξης. Στο Ντονμπάς, αυτό θα μπορούσε να επηρεάσει έως και 60 μέρη. “Παρατηρήσαμε τέτοιες διαδικασίες ζωντανά κοντά στο Σελίδοβο (περιοχή Ντονέτσκ) τον Νοέμβριο του 2021 κατά τη διάρκεια μιας αποστολής. Στην περιοχή κοντά στο πλημμυρισμένο ορυχείο Κοροτσένκο, βρήκαμε εκροές αερίου στην επιφάνεια, καθώς και πηγάδια με κυριολεκτικά ανθρακούχο νερό,” είπε.</p>\n<p>Η άμεση απειλή αυθόρμητων εκπομπών μεθανίου στην επιφάνεια απειλεί την τώρα κατεχόμενη περιοχή του Ντονέτσκ, υποστηρίζει ο Γιακόβλεφ. Βασίζει επίσης τα επιχειρήματά του σε παλιές χάρτες της λεκάνης άνθρακα του Ντονέτσκ που κατάφερε να βρει στα αρχεία. Με τη βοήθεια αυτών των χαρτών, οι ειδικοί θα είναι σε θέση να προσεγγίσουν και να μοντελοποιήσουν πού είναι ο κίνδυνος διαφυγής αερίου στην επιφάνεια στην περιοχή είναι υψηλότερος. Παρ' όλα αυτά, ο Γιακόβλεφ και ο Γερμάκοβ σημειώνουν ότι τα δεδομένα σχετικά με την κατάσταση με την πλημμύρα των ορυχείων στις κατεχόμενες περιοχές είναι ανεπαρκή λόγω της έλλειψης παρακολούθησης. Οι ειδικοί σημείωσαν ότι οι ανεπίσημες επαφές μεταξύ επιστημόνων από την Ουκρανία και τις κατεχόμενες περιοχές εξακολουθούν να συμβαδίζουν.</p>\n<p>Πριν από την πλήρη κλίμακα της ρωσικής εισβολής στο Ντονμπάς, οι Ουκρανοί επιστήμονες, μαζί με τον ΟΑΣΕ, το Κέντρο Ανθρωπιστικού Διαλόγου και τον Ερυθρό Σταυρό, κατάφεραν να παρακολουθήσουν τα ορυχεία κοντά στη γραμμή μετώπου. Ωστόσο, μετά την κατάληψη της πλειονότητας της περιοχής Λουχάνσκ από τη Ρωσία, το ζώνη πλημμύρας επεκτάθηκε, αφαιρώντας την ευκαιρία να παρακολουθήσουν την κατάσταση σε περιοχές κοντά στη γραμμή μετώπου. Επιπλέον, στις αρχές του 2022, η Ρωσία έθεσε βέτο στην εργασία του ΟΑΣΕ, αφαιρώντας την ικανότητα της οργάνωσης να παρακολουθεί τα ορυχεία.</p>\n<p>“Για να έχουμε κάποια δεδομένα, χρειάζεται να έχουμε πρόσβαση σε αυτές τις περιοχές. Όσο δεν υπάρχει πρόσβαση, καμία παρακολούθηση, δεν μπορούμε να εκτιμήσουμε ποιο είναι το επίπεδο ρύπανσης εκεί. Υπάρχουν δεδομένα από έργα που πραγματοποιήθηκαν πριν από την πλήρη κλίμακα της εισβολής. Υπήρχαν έργα που προσπαθούσαν να εκτιμήσουν το επίπεδο ρύπανσης. Αλλά είναι ελλιπή πληροφορίες. Όσο δεν έχουμε πρόσβαση σε αυτές τις περιοχές, δεν ξέρουμε ακριβώς τι υπάρχει εκεί και τι μπορούμε να κάνουμε γι' αυτό,” σημειώνει η Μπουσόβσκα. Το υπουργείο περιβάλλοντος της Ουκρανίας δήλωσε επίσης ότι δεν έχει δεδομένα σχετικά με την κατάσταση στην κατεχόμενη περιοχή του Ντονμπάς.</p>\n<p><strong>Μετα-εξόρυξη</strong></p>\n<p>Η ιστορία της γερμανικής λεκάνης άνθρακα Ρουρ είναι σε πολλές πτυχές παρόμοια με την ιστορία του Ντονμπάς της Ουκρανίας. Στον 19ο αιώνα, η περιοχή Ρουρ παρείχε βιομηχανική και στρατιωτική δύναμη για τη Γερμανική Αυτοκρατορία, όπως έκανε το Ντονμπάς για τη Ρωσική Αυτοκρατορία. Αργότερα, μετά τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο, η εξόρυξη άνθρακα στη λεκάνη Ρουρ συνέβαλε επίσης στην αναβίωση της οικονομίας και της βιομηχανίας της Δυτικής Γερμανίας μετά από αυτό που ισοδυναμούσε με συνολική καταστροφή. Το 2018, το τελευταίο ορυχείο άνθρακα της χώρας, το Prosper-Haniel, έκλεισε. Αυτό προηγήθηκε από μια διαδικασία σχεδόν 30 ετών μετασχηματισμού της βιομηχανίας άνθρακα μέσω αυτού που ονομάζεται “μετα-εξόρυξη”. Αυτό βασίζεται σε αρκετές αρχές: σταδιακή κατάργηση της εξόρυξης άνθρακα, δημιουργία νέων θέσεων εργασίας για πρώην εργαζόμενους στα ορυχεία άνθρακα και δημιουργία περιβαλλοντικά ασφαλών περιοχών στον χώρο των πρώην ορυχείων και πεδίων εξόρυξης. Ένας παρόμοιος μετασχηματισμός έχει πραγματοποιηθεί στην Αγγλία, τη Γαλλία, το Βέλγιο και άλλες χώρες.</p>\n<p>“Το κράτος πήρε τα ορυχεία, τις εταιρείες άνθρακα και άλλα πράγματα στην αρχή. Και στη συνέχεια τα παρέδωσαν σε μια ειδικά δημιουργημένη επιχείρηση μετα-εξόρυξης. Και στη συνέχεια διέθεσαν αυτά τα περιουσιακά στοιχεία, συμπεριλαμβανομένης της γης. Έλαβαν ορισμένα οφέλη γι' αυτό. Και με αυτά τα χρήματα πραγματοποίησαν δραστηριότητες μετα-εξόρυξης. Βήμα προς βήμα, κάθε ορυχείο έκλεισε,” λέει ο Βίκτορ Γερμάκοβ, περιγράφοντας τη διαδικασία.</p>\n<p>Ο Γερμάκοβ, ο οποίος έχει μελετήσει την εμπειρία της μετα-εξόρυξης για χρόνια, σημειώνει ότι δεν βλέπει το ενδιαφέρον της ουκρανικής κυβέρνησης για την ιδέα. Λέει ότι η προσοχή του υπουργείου ενέργειας είναι τώρα πιο επικεντρωμένη στην ενεργειακή ασφάλεια της χώρας, η οποία έχει υποστεί σημαντικές επιθέσεις από τον ρωσικό στρατό.</p>\n<p>“Συγκεντρώσαμε πολλούς Ουκρανούς επιστήμονες στη Γερμανία για να τους δείξουμε τι είναι η μετα-εξόρυξη. Δημοσιεύσαμε ένα ειδικό φυλλάδιο, μια μονογραφία για τη μετα-εξόρυξη στην Ουκρανία. Κάναμε αυτή τη δουλειά, αλλά μετά την επιστροφή μας από τη Γερμανία, δεν βλέπω κανένα ενδιαφέρον για τη μετα-εξόρυξη. Ίσως θα το συνειδητοποιήσουν μετά από κάποιο καιρό. Όλοι το απορρίπτουν, όλοι νομίζουν ότι είναι μια περιττή σπατάλη χρημάτων. Δεν νομίζω ότι είναι περιττό να επενδύσεις στο μέλλον των παιδιών σου, στην υγεία των μελλοντικών γενεών,” λέει.</p>\n<p>Ο Γιακόβλεφ, ενεργός υποστηρικτής της ιδέας της μετα-εξόρυξης, πιστεύει ωστόσο ότι η κλασική εμπειρία άντλησης νερού που χρησιμοποιήθηκε στη Ρουρ της Γερμανίας δεν είναι πλέον δυνατή στην Ουκρανία. Αν και οι περιοχές είναι παρόμοιες τόσο σε αριθμό ορυχείων όσο και σε έκταση, η διαφορά είναι ότι η κατάσταση στο Ντονμπάς είναι πιο περίπλοκη. Αυτό οφείλεται σε αυθόρμητη και ανεξέλεγκτη πλημμύρα, η οποία είναι τώρα στο 11ο έτος της.</p>\n<p>“Σε μέρη, η επιφάνεια θα βυθιστεί κάτω από το βάθος στο οποίο ήταν κάποτε τα επίπεδα των υπόγειων υδάτων. Και η περιοχή του Ντονμπάς θα είναι κατακερματισμένη σε αυτή την περίπτωση. Δεν θα είναι χρήσιμη για το τοπίο. Θα είναι μια μάζα αλκαλικών ρευμάτων, κοιλώματα, βάλτοι και ούτω καθεξής. Και αν λάβουμε υπόψη ότι το 90 τοις εκατό του πληθυσμού του Ντονμπάς ζει σε πόλεις, και υπάρχουν 60 οικισμοί πάνω από τα ορυχεία, οι συνθήκες διαβίωσης θα είναι απλά στο επίπεδο της επιβίωσης,” λέει ο Γιακόβλεφ.</p>\n<p>Καταλήγει ότι αν η περιοχή άνθρακα παραμείνει σε κατάσταση ανεξέλεγκτης πλημμύρας τα επόμενα πέντε έως δώδεκα χρόνια, τότε τα δύο τρίτα της περιοχής του Ντονμπάς θα γίνουν μη κατοικήσιμα για κανονική ζωή. “Θα είναι χρήσιμα σε περιορισμένες περιοχές. Μπορεί να είναι κάτι σαν δασοκομία, αποκατάσταση ή αγροτικές περιοχές. Αλλά αυτό ήδη τώρα χρειάζεται να επεξεργαστεί και να μοντελοποιηθεί με διάφορους τρόπους. Ή, αν εξετάσουμε την απαισιόδοξη επιλογή, στην οποία δεν έχουμε χρόνο να κάνουμε τίποτα – αυτή είναι η πιο απλή επιλογή και οι συνέπειές της είναι ήδη ορατές τώρα,” λέει ο ειδικός.</p>\n<p>Οι ειδικοί και οι επιστήμονες που έχουν συνεντευξιαστεί είναι ομόφωνοι στην άποψή τους ότι τα κύρια ζητήματα τώρα είναι η έλλειψη παρακολούθησης της πλημμύρας των ορυχείων καθώς και η έλλειψη οποιασδήποτε ορατότητας ή σχεδίου από την ουκρανική κυβέρνηση σχετικά με το τι θα συμβεί στην περιοχή άνθρακα μετά την αποκατάσταση. “Δυστυχώς, δεν υπάρχει ορατότητα για το τι θα συμβεί στην περιοχή μετά την αποκατάσταση, και τι να κάνουμε γι' αυτό. Θα ήλπιζα ότι αυτές οι περιοχές θα αποκατασταθούν και στη συνέχεια θα μπορούν να μετασχηματιστούν,” είπε η Μπουσόβσκα.</p>\n<p>Σύμφωνα με τον πρώην επικεφαλής του συνδικάτου των εργαζομένων στο τώρα κατεστραμμένο ορυχείο Γιουζντονμπάσκα-3, Γρηγόριος Ντοτσένκο, το υπουργείο ενέργειας της Ουκρανίας δεν έχει επίσης πληροφορίες σχετικά με το αν η επιχείρησή τους θα αποκατασταθεί μετά τον πόλεμο: “Μιλήσαμε με τον αναπληρωτή υπουργό για το τι θα συμβεί μετά τον πόλεμο και ποια θα είναι η προοπτική μας. Λέει “Δεν ξέρω τίποτα, δεν θα πω τίποτα, αυτό είναι.” Αυτή τη στιγμή είναι ακόμα ένα κλειστό θέμα, κανείς δεν το συζητά, κανείς δεν σκέφτεται τι θα συμβεί στη συνέχεια. Η προσοχή είναι όλη στο πώς να κερδίσουμε τον πόλεμο,” είπε ο Ντοτσένκο.</p>\n<p>Το υπουργείο ενέργειας της Ουκρανίας αρνήθηκε να σχολιάσει την κατάσταση της βιομηχανίας άνθρακα και τις προοπτικές της για αυτό το άρθρο, επικαλούμενο την ανάγκη να μην αποκαλύψει πληροφορίες που μπορεί να χρησιμοποιηθούν από τη Ρωσία για να συνεχίσει τις επιθέσεις της σε ενεργειακές εγκαταστάσεις.</p>\n<p><strong>“Η Ρωσία ελέγχει τα πάντα”</strong></p>\n<p>Το ορυχείο Γιουζντονμπάσκα-3, ένα από τα νεότερα ορυχεία άνθρακα στο Ντονμπάς, είναι υπό ρωσική κατοχή από τον Σεπτέμβριο του 2024 και αυτή τη στιγμή βρίσκεται πίσω από τις ρωσικές δυνάμεις στην περιοχή του Ντονέτσκ. Είναι τώρα εντελώς κατεστραμμένο. Σύμφωνα με τον Ντοτσένκο, η επιχείρηση ήταν εξαιρετικά υποσχόμενη και θα μπορούσε να συνεχίσει τις δραστηριότητες εξόρυξης άνθρακα για τουλάχιστον άλλα 50 χρόνια. “Υπήρχαν σχέδια να κατασκευαστεί ένα άλλο ορυχείο στην περιοχή μας. Τα στρώματα των κοιτασμάτων άνθρακα έφταναν μέχρι το Παυλογκράντ (στην περιοχή Ντνίπρο). Θα είχαμε ακόμα αρκετό για να δουλέψουμε, σε κανονικό ρυθμό για 50 χρόνια. Επιπλέον, είχαμε πολύ καλής ποιότητας άνθρακα, αέριο άνθρακα με χαμηλή περιεκτικότητα σε θείο. Και ο άνθρακας μας χρησιμοποιούνταν για την παραγωγή ενέργειας και τη μεταλλουργία,” λέει ο Ντοτσένκο.</p>\n<p>Ένας ανθρακωρύχος ανέφερε ότι τον Μάρτιο του 2022, κατά τη διάρκεια μιας επίθεσης στην γειτονική πόλη Βουχλένταρ – Βολνοβάχα – ο ρωσικός στρατός κατέστρεψε τους υποσταθμούς ηλεκτρικής ενέργειας που προμήθευαν ενέργεια στο ορυχείο Γιουζντονμπάσκα-3 και σε άλλα ορυχεία γύρω του. Ως αποτέλεσμα, το επίπεδο του νερού των ορυχείων στην περιοχή άρχισε να αυξάνεται γρήγορα, πλημμυρίζοντας κάποτε υποσχόμενες εκσκαφές και μεταφέροντας τους προαναφερθέντες περιβαλλοντικούς κινδύνους. Σημείωσε ότι συγκεκριμένα αυτό ισχύει όσον αφορά τον κίνδυνο διαφυγής μεθανίου στην επιφάνεια.</p>\n<p>Ο Ντοτσένκο είναι πεπεισμένος ότι ο ρωσικός στρατός πραγματοποίησε αυτές τις επιθέσεις σκόπιμα. Ο στόχος τους, πιστεύει, ήταν να αποανθρωπίσουν το Βουχλένταρ. “Οι επιθέσεις ήταν πιο πιθανό να αχρηστεύσουν το Βουχλένταρ. Λοιπόν, επιπλέον το ορυχείο που παρείχε εργασία. Γενικά, σιγά σιγά τους έβγαζαν από την πόλη,” σημειώνει.</p>\n<p>Ο Γερμάκοβ, ο οποίος ήταν επικεφαλής της ουκρανικής αντιπροσωπείας στην ομάδα διαπραγμάτευσης για το περιβάλλον με τη Ρωσία, συνοψίζει ότι το επιθετικό κράτος εμπόδιζε οποιαδήποτε λύση στο πρόβλημα της πλημμύρας των ορυχείων ακόμη και πριν από την πλήρη κλίμακα της εισβολής. Σύμφωνα με αυτόν, οι εκπρόσωποι της Ρωσικής Ομοσπονδίας “δεν ήθελαν καν να ακούσουν” ότι η διαδικασία πλημμύρας των ορυχείων της περιοχής ήταν ανεξέλεγκτη, ισχυριζόμενοι ότι είχαν κάνει τη δουλειά του κλεισίματος των ορυχείων “σωστά”. </p>\n<p>“Τους ρωτήσαμε ερωτήσεις και τους ζητήσαμε να παρέχουν πληροφορίες σχετικά με τα μέτρα περιβαλλοντικής ασφάλειας για τα ορυχεία που έκλειναν. Ήταν ακριβώς για σχεδιαστικές αποφάσεις, και η Ρωσία ήταν υπεύθυνη για την ανάπτυξή τους. Η Ρωσία αρνήθηκε να παρέχει αυτά τα δεδομένα, και έτσι, τελικά, αυτή η ομάδα διαπραγμάτευσης έπαψε να υπάρχει, και δεν επικοινωνήσαμε πλέον σχετικά με αυτό,” τονίζει ο επιστήμονας.</p>\n<p>Σύμφωνα με αυτόν, η Ρωσία ελέγχει “κάθε κίνηση και λέξη” των εκπροσώπων της διαπραγματευτικής υποομάδας της, συμπεριλαμβανομένων από την πλευρά των ψευδοδημοκρατιών, τις οποίες εισήγαγε στις διαπραγματεύσεις χωρίς συμφωνία.</p>\n<p>“Η Ρωσία ελέγχει τα πάντα, και ακόμη και όταν μόνο ειδικοί με εμπειρογνώμονες παρέμειναν στις συνομιλίες, είδα ότι αυτή η πλευρά ήταν όλοι σε ένα δωμάτιο. Εάν οι ειδικοί μας ήταν online, ο καθένας στον δικό του χώρο εργασίας, τους “πήραν” από το λεγόμενο “υπουργείο κρατικής ασφάλειας της Λαϊκής Δημοκρατίας του Ντονέτσκ” σε ένα δωμάτιο που ελέγχει κάθε τους κίνηση, και όχι μόνο τη συνομιλία. Η διάθεση ήταν εχθρική, αρνητική και ακόμη και μεταξύ των ειδικών από τη ρωσική πλευρά ήταν οι περισσότεροι από τους γνωστούς μου με τους οποίους είχα δουλέψει πίσω στο Ντονέτσκ όταν τα ορυχεία έκλεισαν πριν από την έναρξη του πολέμου το 2013. Παρ' όλα αυτά, τους απαγορεύτηκε να έχουν οποιεσδήποτε επαγγελματικές συνομιλίες, να παρέχουν οποιαδήποτε επαγγελματική πληροφορία – όλα ελέγχονταν και καθοδηγούνταν από τη Ρωσία,” συνοψίζει ο επιστήμονας.</p>\n<p>Η Μαρίνα Τουρένκο, ειδικός στο Ίδρυμα “Δικαίωμα στην Άμυνα”, το οποίο μελετά το θέμα της πλημμύρας των ορυχείων στο Ντονμπάς, τονίζει ότι το πρόβλημα της πλημμύρας των ορυχείων είναι διασυνοριακό και απειλεί άμεσα δύο περιοχές της Ρωσίας και τη Θάλασσα του Αζόφ.</p>\n<p>“Η υδρογραφική ιδιαιτερότητα της ανατολικής Ουκρανίας είναι ότι σχεδόν όλα τα μη επεξεργασμένα νερά των ορυχείων, που εισέρχονται σε ανοιχτές περιοχές, ρέματα, ταμιευτήρες και ποτάμια της λεκάνης του Σίβερσκι Ντονέτς, στη συνέχεια ρέουν απευθείας στον Σίβερσκι Ντονέτς, την κύρια ποτάμια αρτηρία της περιοχής. Στη συνέχεια, το ρυπασμένο νερό ρέει μέσω του νότου των περιοχών Μπέλγκοροντ και Ροστόφ της Ρωσικής Ομοσπονδίας στον ποταμό Ντον, και από εκεί στη Θάλασσα του Αζόφ. Η ρύπανση έχει “διασυνοριακό” χαρακτήρα,” λέει.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Στανισλάβ Στορόζενκο</strong> είναι Ουκρανός δημοσιογράφος και παραγωγός. Δούλεψε ως αρχισυντάκτης ειδήσεων για το Liga.net και την δημόσια ραδιοτηλεόραση της Ουκρανίας Suspilne. Συνεργάστηκε επίσης ως fixer με <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> και την Δανέζικη Ραδιοτηλεόραση.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.573",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ο πόλεμος της Ρωσίας στην ανατολική Ουκρανία έχει επηρεάσει δραματικά τις περιοχές που αποτελούσαν τη βιομηχανία εξόρυξης άνθρακα. Από το 2014, οι περισσότερες από τις ορυχείο στις περιοχές του Ντονμπάς που δεν ελέγχονται από την Ουκρανία έχουν κλείσει και πολλά από αυτά άρχισαν στη συνέχεια να πλημμυρίζουν. Εάν η περιοχή του άνθρακα παραμείνει σε κατάσταση ανεξέλεγκτης πλημμύρας τα επόμενα πέντε έως δώδεκα χρόνια, τότε τα δύο τρίτα της επικράτειας του Ντονμπάς θα γίνουν ακατοίκητα για κανονική ζωή.</I>\n<br><br>\nΠαρά την πλήρη κλίμακα της ρωσικής εισβολής, η ουκρανική κυβέρνηση παραμένει προσηλωμένη στην υπόσχεσή της να σταματήσει τη χρήση άνθρακα μετά το 2035, δήλωσε το καλοκαίρι του 2023 ο πρώην αναπληρωτής υπουργός ενέργειας, Γιάροσλαβ Ντεμτσένκοβ. Μέχρι το 2021, η Ουκρανία, καθώς και η μεγαλύτερη ενεργειακή εταιρεία της χώρας, η DTEK, είχαν ήδη ενταχθεί στην Συμμαχία Powering Past Coal (PPCA), μια πρωτοβουλία που στοχεύει σε μια σταδιακή μετάβαση σε ενεργειακές πηγές χωρίς άνθρακα. Επιπλέον, κατά τη διάρκεια της κλιματικής συνόδου COP28, ο Γερμανός Γκαλουσένκο, υπουργός ενέργειας, ανακοίνωσε επίσης σχέδια για τη δημιουργία ενός “απο-ανθρακούχου μείγματος του ενεργειακού συστήματος της Ουκρανίας” από ανανεώσιμες πηγές ενέργειας και πυρηνική ενέργεια.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.309",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Cómo la invasión a gran escala de Rusia ha acelerado la inundación de las minas de carbón de Donbas",
                key:"uid": string:"95ede35b-2bd0-437a-8565-4750cc128fe4",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Sin embargo, este no siempre fue el caso. En 2012, el gobierno del ahora fugitivo ex presidente Viktor Yanukovych declaró en sus planes de estrategia energética a diez años aumentar la producción de carbón para reducir la dependencia de “transportadores de energía importados” – en particular del gas ruso. El destino de esos planes cambió drásticamente en 2014 con la agresión híbrida de Rusia en Donbás, la mayor región carbonífera de Europa y clave para el sector energético de Ucrania en ese momento. La mayoría de las minas de carbón de la región cayeron en manos de fuerzas controladas por Rusia de las autoproclamadas “Repúblicas Populares de Donetsk y Luhansk” – desencadenando una crisis en la industria energética dependiente del carbón de Ucrania. Por primera vez desde la independencia, el estado se encontró dependiente de las importaciones de todo tipo de recursos energéticos.</p>\n<p>Sin embargo, a pesar de la situación de crisis permanente en el sector energético, desde 2014 han surgido otros problemas importantes como la inundación incontrolada de minas. Esto ha causado “terremotos” locales, liberaciones de gas a la superficie y la contaminación de las fuentes de agua en Donbás. En 2022, la situación se volvió aún más dramática, cuando los jefes de las quasi-repúblicas controladas por Rusia pidieron a Vladimir Putin que cerrara la mayoría de las minas en la parte ocupada de Donbás, poniendo en peligro la importancia global de la región en el futuro. Una de las regiones industriales más grandes del mundo, devastada por la guerra durante 11 años, ahora corre el grave riesgo de volverse “dos tercios inhabitable” debido a la inundación masiva incontrolada de minas, según un informe reciente<em>.</em></p>\n<p><strong>Eco del pasado</strong></p>\n<p>Durante la Segunda Guerra Mundial, Donbás estuvo bajo ocupación nazi entre 1941 y 1943. Este período fue suficiente para que todos los depósitos de carbón de la región se inundaran. Para la Unión Soviética, el carbón era el “pan de la industria” en un estado de guerra, y reconstruir las minas de la región se convirtió en un objetivo clave para Moscú tras su liberación. Aproximadamente 50,000 personas fueron enviadas a trabajar en el drenaje de las minas. Los primeros éxitos se vieron en solo dos años, cuando se restauraron las primeras 69 minas. Al mismo tiempo, el 80 por ciento de todos los túneles de las minas fueron sometidos a reinspección y refuerzo.</p>\n<p>Sin embargo, las condiciones de trabajo para las personas en las minas eran insoportablemente duras, dice Viktor Yermakov, doctor en ciencias técnicas y experto en las minas de Donbás. “Las minas de la región central de Donbás no tenían derecho a existir incluso inmediatamente después de que la región fue reconstruida tras la Segunda Guerra Mundial. En 1943 comenzaron a ser drenadas y se extrajo carbón allí, pero estas eran condiciones laborales insoportables, impensables. Estas minas simplemente no deberían haber existido”, dice Yermakov.</p>\n<p>No obstante, a pesar de las duras condiciones del trabajo manual de los mineros, la industria del carbón en Donbás se desarrolló activamente hasta el colapso de la Unión Soviética. A principios de la década de 1990, en la región donde se había extraído carbón desde el siglo XVIII, el problema de la falta de rentabilidad de algunas minas de carbón comenzó a crecer agudamente. Hubo varias razones para esto: el bajo nivel de modernización en las minas, el envejecimiento del parque minero y el agotamiento de las capas de carbón. Al comienzo de la “depresión del carbón”, Donbás triplicó su tamaño en comparación con antes de la guerra. Sin embargo, la cantidad de agua que se bombeaba de las minas en un año era casi igual a la que necesitaba la Unión Soviética para drenar las minas después de la guerra.</p>\n<p>Aún en estas condiciones, muchas minas no rentables continuaron siendo subsidiadas tras la independencia de Ucrania, porque el carbón desempeñaba un papel importante en la economía del país – alimentaba las centrales térmicas y también proporcionaba materias primas para la metalurgia. Al mismo tiempo, la industria del carbón proporcionaba empleo a cientos de miles de ucranianos, muchos de los cuales vivían en ciudades vinculadas a las minas de carbón.</p>\n<p>En 2012, dos años antes de la guerra en Donbás, el gobierno de Yanukovych tenía como objetivo aumentar la producción de carbón en el país, prometiendo invertir alrededor de diez mil millones de dólares en la industria “agotada”. El conflicto iniciado por Rusia en el este de Ucrania cambió drásticamente la situación – la región se separó de la parte principal del país por una línea del frente. Este problema no pasó por alto a la industria del carbón de la región y desde 2014 la mayoría de las minas han permanecido en los territorios de Donbás no controlados por Ucrania. Muchas de ellas comenzaron a inundarse posteriormente.</p>\n<p><strong>Qué está sucediendo ahora</strong></p>\n<p>El agua que pasa a través de las minas se satura con impurezas de metales, sulfatos, mercurio y otros compuestos químicos peligrosos. Cuando entra en fuentes de agua como ríos, lagos y pozos, las vuelve no aptas para el uso normal y la bebida. Si tal agua llega al suelo, lo saliniza, causando degradación del suelo.</p>\n<p>Yevhen Yakovlev, hidrogeólogo de la Academia Nacional de Ciencias de Ucrania, habla regularmente sobre la magnitud de la inundación de minas en los territorios ocupados del centro de Donbás. Según él, desde 2014 hasta 2022, se produjeron inundaciones incontroladas en aproximadamente 30 a 40 minas, la mayoría de ellas adyacentes a la línea del frente. Sin embargo, antes y después de la invasión a gran escala de Rusia, no hubo bombeo de agua en las minas ocupadas cerca de la línea del frente. En el caso de Donbás, donde muchas excavaciones están conectadas por pasajes, esto provocó, entre otras cosas, la inundación de minas adyacentes en el lado ucraniano, que han estado bombeando agua de mina.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, experta en energía del Centro Ecodia, me habla sobre el encharcamiento que ocurrió cerca de la mina Zolote en la región de Luhansk en 2018: “En la mina Zolote, el agua literalmente rompió, pero aún así lograron bombear esta agua. Las autoridades locales se encargaron de establecer este proceso. Por supuesto, comenzó la invasión a gran escala y estos procesos se detuvieron. El agua obviamente rompió y sabemos por representantes de la administración militar que la mina se inundó.”            La situación ha tomado un giro más oscuro desde 2022, cuando el liderazgo ruso decidió cerrar 101 de las 115 minas en los territorios ocupados de Donbás. Yakovlev enfatiza que “El número de minas que han entrado en modo de inundación incontrolada ha aumentado aproximadamente una vez y media. Si antes eran 30 a 40 minas, ahora estamos hablando de 60 minas. Solo podemos hablar de esto aproximadamente, porque no hay un monitoreo normal.”</p>\n<p>Además de la contaminación del agua y los suelos, el aumento del agua de mina también es peligroso porque el agua que llega a la superficie empuja gas explosivo fuera de las capas de carbón. Esto, a su vez, también es peligroso porque puede desencadenar terremotos localizados.</p>\n<p>“Están apareciendo terremotos en áreas de inundación activa. Anteriormente, estos síntomas de terremoto eran más activos alrededor de Donetsk, y desde 2021 se han trasladado hacia el este – al área de Debaltsevo,” dice Yakovlev.</p>\n<p>Según las estimaciones de Yakovlev, desde 2022 el gas ha estado escapando activamente en lugares de relieve bajo, y esto puede representar amenazas adicionales para los asentamientos que se encuentran sobre los campos mineros. En Donbás, esto podría afectar hasta 60 lugares. “Observamos tales procesos en vivo cerca de Selidovo (región de Donetsk) en noviembre de 2021 durante una expedición. En el área cercana a la mina Korotchenko inundada, encontramos salidas de gas en la superficie, así como pozos con agua literalmente carbonatada,” dijo.</p>\n<p>La amenaza inmediata de liberaciones espontáneas de metano a la superficie amenaza el ahora ocupado área de Donetsk, argumenta Yakovlev. También basa sus argumentos en mapas antiguos de la cuenca carbonífera de Donetsk que pudo encontrar en los archivos. Con la ayuda de estos mapas, los expertos podrán aproximar y modelar dónde es mayor el riesgo de escape de gas a la superficie en la región. No obstante, Yakovlev y Yermakov señalan que los datos sobre la situación de la inundación de minas en los territorios ocupados son insuficientes debido a la falta de monitoreo. Los expertos señalaron que los contactos no oficiales entre científicos de Ucrania y los territorios ocupados aún tienen lugar.</p>\n<p>Antes de la invasión a gran escala de Rusia en Donbás, los científicos ucranianos, junto con la OSCE, el Centro para el Diálogo Humanitario y la Cruz Roja, lograron monitorear las minas cerca de la línea del frente. Sin embargo, después de que Rusia se apoderó de la mayor parte de la región de Luhansk, Vuhledar, Avdiivka y Mariinka, la zona de inundación se expandió, llevándose la oportunidad de monitorear la situación en áreas cercanas a la línea del frente. Además, a principios de 2022, Rusia vetó el trabajo de la OSCE, quitando a la organización la capacidad de monitorear las minas.</p>\n<p>“Para tener algunos datos, necesitas tener acceso a estos territorios. Mientras no haya acceso, no habrá monitoreo, no podemos evaluar cuál es el grado de contaminación allí. Hay datos de proyectos que se llevaron a cabo antes de la invasión a gran escala. Hubo proyectos que intentaron evaluar el nivel de contaminación. Pero es información incompleta. Mientras no tengamos acceso a esos territorios, no sabemos exactamente qué hay allí y qué podemos hacer al respecto,” señala Bushovska. El ministerio de medio ambiente de Ucrania también declaró que no tiene datos sobre la situación en la parte ocupada de Donbás.</p>\n<p><strong>Post-minería</strong></p>\n<p>La historia de la cuenca carbonífera del Ruhr alemán es en muchos aspectos similar a la historia de Donbás en Ucrania. En el siglo XIX, la región del Ruhr proporcionó poder industrial y militar para el Imperio Alemán, así como Donbás lo hizo para el Imperio Ruso. Más tarde, después de la Segunda Guerra Mundial, la minería de carbón en la cuenca del Ruhr también contribuyó a la recuperación de la economía y la industria de Alemania Occidental después de lo que fue una destrucción total. En 2018, la última mina de carbón del país, Prosper-Haniel, fue cerrada. Esto fue precedido por un proceso de casi 30 años de transformación de la industria del carbón a través de lo que se llama “post-minería”. Esto se basa en varios principios: la eliminación gradual de la minería de carbón, la creación de nuevos empleos para los antiguos trabajadores del carbón y la creación de áreas ambientalmente seguras en el sitio de antiguas minas y campos mineros. Una transformación similar ha tenido lugar en Inglaterra, Francia, Bélgica y otros países.</p>\n<p>“El estado se llevó las minas, las empresas de carbón y otras cosas al principio. Y luego las entregaron a una empresa de post-minería creada especialmente. Y luego se deshicieron de estos activos, incluida la tierra. Recibieron ciertos beneficios por ello. Y con este dinero llevaron a cabo actividades de post-minería. Paso a paso, cada mina fue cerrada,” dice Victor Yermakov, describiendo el proceso.</p>\n<p>Yermakov, quien ha estudiado la experiencia de la post-minería durante años, señala que no ve el interés del gobierno ucraniano en la idea. Dice que la atención del ministerio de energía ahora está más centrada en la seguridad energética del país, que ha sufrido ataques significativos por parte del ejército ruso.</p>\n<p>“Reunimos a muchos científicos ucranianos en Alemania para mostrarles qué es la post-minería. Publicamos un folleto especial, una monografía sobre la post-minería en Ucrania. Hicimos este trabajo, pero después de regresar de Alemania, no veo ningún interés en la post-minería. Tal vez lo realizarán después de algún tiempo. Todos lo desestiman, todos piensan que es un gasto innecesario de dinero. No creo que sea innecesario invertir en el futuro de tus hijos, en la salud de las futuras generaciones,” dice.</p>\n<p>Yakovlev, un activo defensor de la idea de la post-minería también, sin embargo, cree que la experiencia clásica de bombear agua utilizada en el Ruhr de Alemania ya no es posible en Ucrania. Aunque las regiones son similares tanto en número de minas como en área, la diferencia es que la situación en Donbás es más complicada. Esto se debe a la inundación espontánea e incontrolada, que ahora está en su undécimo año.</p>\n<p>“En algunos lugares, la superficie se hundirá por debajo de la profundidad a la que estaban en su momento los niveles de agua subterránea. Y el territorio de Donbás se fragmentará en este caso. No será útil para el paisaje. Será una masa de corrientes salinas, huecos, pantanos y así sucesivamente. Y si tenemos en cuenta que el 90 por ciento de la población de Donbás vive en ciudades, y hay 60 asentamientos sobre las minas, las condiciones de vida simplemente estarán al nivel de la supervivencia,” dice Yakovlev.</p>\n<p>Concluye que si la región carbonífera permanece en un estado de inundación incontrolada en los próximos cinco a doce años, entonces dos tercios del territorio de Donbás se volverán inhabitables para la vida normal. “Será utilizable en áreas limitadas. Puede ser algo como áreas forestales, de recuperación o agrarias. Pero esto ya necesita ser trabajado y modelado de diferentes maneras. O, si consideramos la opción pesimista, en la que no tenemos tiempo para hacer nada – esta es la opción más simple y sus consecuencias ya son visibles ahora,” dice el experto.</p>\n<p>Los expertos y científicos entrevistados son unánimes en su opinión de que los problemas clave ahora son la falta de monitoreo de la inundación de minas, así como la falta de cualquier visión o plan por parte del gobierno ucraniano sobre lo que sucederá con la región carbonífera después de la desocupación. “Desafortunadamente, no hay una visión de lo que sucederá con la región después de la desocupación, y qué hacer al respecto. Esperaría que estos territorios sean desocupados y luego puedan ser transformados,” dijo Bushovska.</p>\n<p>Según el ex jefe del sindicato de trabajadores de la ahora destruida mina Yuzhnodonbaska-3, Hryhoriy Dotsenko, el ministerio de energía de Ucrania también no tiene información sobre si su empresa será restaurada después de la guerra: “Hablamos con el viceministro sobre lo que sucederá después de la guerra y cuál será nuestra perspectiva. Él dice “No sé nada, no diré nada, eso es todo.” En este momento sigue siendo un tema cerrado, nadie lo está discutiendo, nadie está pensando en lo que sucederá después. El enfoque está todo en cómo ganar la guerra,” dijo Dotsenko.</p>\n<p>El ministerio de energía de Ucrania se negó a comentar sobre el estado de la industria del carbón y sus perspectivas para este artículo, citando la necesidad de no divulgar información que pueda ser utilizada por Rusia para continuar sus ataques a las instalaciones energéticas.</p>\n<p><strong>“Rusia controlaba todo”</strong></p>\n<p>La mina Yuzhnodonbaska-3, una de las minas de carbón más jóvenes de Donbás, ha estado bajo ocupación rusa desde septiembre de 2024 y actualmente se encuentra en la retaguardia de las tropas rusas en la región de Donetsk. Ahora está completamente destruida. Según Dotsenko, la empresa era extremadamente prometedora y podría haber continuado las operaciones de extracción de carbón durante al menos otros 50 años. “Había planes para construir otra mina en nuestra área. Las capas de depósitos de carbón alcanzaban Pavlograd (en la región de Dnipro). Aún tendríamos suficiente para trabajar, en un modo normal durante 50 años. Además, teníamos carbón de muy buena calidad, gas de carbón con bajo contenido de azufre. Y nuestro carbón se utilizaba para la ingeniería energética y la metalurgia,” dice Dotsenko.</p>\n<p>Un minero informó que en marzo de 2022, durante una ofensiva en la ciudad vecina de Vuhledar – Volnovakha – el ejército ruso destruyó las subestaciones eléctricas que suministraban energía a la mina Yuzhnodonbaska-3 y otras minas a su alrededor. Como resultado, el nivel de agua de mina en el área comenzó a aumentar rápidamente, inundando excavaciones una vez prometedoras y llevando los riesgos ambientales mencionados anteriormente. Señaló que específicamente esto es cierto respecto al riesgo de metano escapando a la superficie.</p>\n<p>Dotsenko está convencido de que el ejército ruso llevó a cabo estos ataques deliberadamente. Su objetivo, cree, era deshumanizar Vuhledar. “Los ataques fueron probablemente para deshabilitar Vuhledar. Bueno, además de la mina que proporcionaba trabajo. En general, poco a poco sacaron a la gente de la ciudad,” señala.</p>\n<p>Yermakov, quien solía ser el jefe de la delegación ucraniana en el grupo de negociación ambiental con Rusia, resume que el estado agresor había estado obstruyendo cualquier solución al problema de la inundación de minas incluso antes de la invasión a gran escala. Según él, los representantes de la Federación Rusa “ni siquiera querían escuchar” que el proceso de inundación de las minas de la región era incontrolado, afirmando que habían hecho el trabajo de cerrar las minas “correctamente”.</p>\n<p>“Les hicimos preguntas y les pedimos que proporcionaran información sobre las medidas de seguridad ambiental respecto a esas minas que estaban cerrando. Se trataba precisamente de decisiones de diseño, y era Rusia la responsable de su desarrollo. Rusia se negó a proporcionar estos datos, y por lo tanto, al final, este grupo de negociación dejó de existir, y no nos comunicamos al respecto más,” enfatiza el científico.</p>\n<p>Según él, Rusia controlaba “cada movimiento y palabra” de sus representantes del subgrupo de negociación, incluidos los de las quasi-repúblicas, que introdujo en las negociaciones sin acuerdo.</p>\n<p>“Rusia controlaba todo, y incluso cuando solo quedaban especialistas con expertos en las conversaciones, vi que ese lado estaba todo en una habitación. Si nuestros expertos estaban en línea, cada uno en su propio lugar de trabajo, eran “llevados” por el llamado “ministerio de seguridad del estado de la República Popular de Donetsk” a una habitación que controlaba cada uno de sus movimientos, y no solo la conversación. El ambiente era hostil, negativo e incluso entre los expertos del lado ruso estaban la mayoría de mis conocidos con los que había trabajado en Donetsk cuando las minas fueron cerradas antes de que comenzara la guerra en 2013. Sin embargo, se les prohibió tener conversaciones profesionales, proporcionar información profesional – todo fue revisado y todo fue guiado por Rusia,” resume el científico.</p>\n<p>Maryna Turenok, experta en la Fundación “Derecho a la Defensa”, que estudia el tema de la inundación de minas en Donbás, enfatiza que el problema de la inundación de minas es transnacional y amenaza directamente a dos regiones de Rusia y al Mar de Azov.</p>\n<p>“La peculiaridad hidrográfica del este de Ucrania es que prácticamente toda el agua de mina no tratada, al entrar en áreas abiertas, barrancos, embalses y ríos de la cuenca del Siversky Donets, luego fluye directamente hacia el Siversky Donets mismo, la principal arteria fluvial de la región. Luego, el agua contaminada fluye a través del sur de las regiones de Belgorod y Rostov de la Federación Rusa hacia el río Don, y de allí al Mar de Azov. La contaminación tiene un carácter “transfronterizo,” dice.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> es un periodista y productor ucraniano. Trabajó como editor de noticias para Liga.net y la emisora pública de Ucrania Suspilne. También cooperó como fixer con <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> y la Corporación Danesa de Radiodifusión.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.652",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La guerra de Rusia en el este de Ucrania ha impactado drásticamente las áreas que solían formar parte de la industria minera del carbón. Desde 2014, la mayoría de las minas en los territorios de Donbás no controlados por Ucrania han sido cerradas y muchas de ellas comenzaron a inundarse posteriormente. Si la región carbonífera permanece en un estado de inundación incontrolada durante los próximos cinco a doce años, entonces dos tercios del territorio de Donbás se volverán inhabitable para la vida normal.</I>\n<br><br>\nA pesar de la invasión a gran escala de Rusia, el gobierno ucraniano sigue comprometido con su promesa de eliminar el carbón después de 2035, dijo en el verano de 2023 el exviceministro de energía, Yaroslav Demchenkov. Para 2021, Ucrania, así como la mayor empresa energética del país, DTEK, ya se habían unido a la Alianza Powering Past Coal (PPCA), una iniciativa destinada a una transición gradual hacia una energía libre de carbono. Además, durante la cumbre climática COP28, German Galushchenko, el ministro de energía, también anunció planes para crear una “mezcla descarbonizada del sistema energético de Ucrania” a partir de energía renovable y energía nuclear.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.654",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Jak pełnoskalowa inwazja Rosji przyspieszyła zalewanie kopalń węgla w Donbasie",
                key:"uid": string:"a1238e89-021e-4880-8dbd-46665e689f3b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Jednak nie zawsze tak było. W 2012 roku rząd obecnie zbiegłego byłego prezydenta Wiktora Janukowycza ogłosił w swojej dziesięcioletniej strategii energetycznej plany zwiększenia produkcji węgla w celu zmniejszenia zależności od „importowanych nośników energii” – w szczególności rosyjskiego gazu. Los tych planów zmienił się dramatycznie w 2014 roku wraz z hybrydową agresją Rosji w Donbasie, największym regionie węglowym w Europie i kluczowym dla sektora energetycznego Ukrainy w tamtym czasie. Większość kopalń węgla w regionie wpadła w ręce kontrolowanych przez Rosję sił z samoproklamowanych „Donieckiej i Ługańskiej Ludowych Republik” – co wywołało kryzys w ukraińskim przemyśle energetycznym uzależnionym od węgla. Po raz pierwszy od uzyskania niepodległości państwo znalazło się w sytuacji zależności od importu wszystkich rodzajów zasobów energetycznych.</p>\n<p>Jednak pomimo permanentnej sytuacji kryzysowej w sektorze energetycznym, od 2014 roku pojawiły się inne ważne problemy, takie jak niekontrolowane zalewanie kopalń. Spowodowało to lokalne „trzęsienia ziemi”, uwolnienia gazu na powierzchnię oraz zanieczyszczenie źródeł wody w Donbasie. W 2022 roku sytuacja stała się jeszcze bardziej dramatyczna, gdy szefowie kontrolowanych przez Rosję quasi-republik poprosili Władimira Putina o zamknięcie większości kopalń w zajętej części Donbasu, zagrażając globalnemu znaczeniu regionu w przyszłości. Jeden z największych na świecie byłych regionów przemysłowych, zniszczony przez wojnę przez 11 lat, jest teraz poważnie zagrożony staniem się „dwiema trzeciami niezamieszkałymi” z powodu niekontrolowanego masowego zalewania kopalń, według niedawnego raportu<em>.</em></p>\n<p><strong>Echa przeszłości</strong></p>\n<p>Podczas II wojny światowej Donbas był pod okupacją nazistowską w latach 1941-1943. Ten okres wystarczył, aby wszystkie złoża węgla w regionie zostały zalane. Dla Związku Radzieckiego węgiel był „chlebem przemysłu” w stanie wojny, a odbudowa kopalń w regionie stała się kluczowym celem Moskwy po jego wyzwoleniu. Około 50 000 ludzi wysłano do pracy przy osuszaniu kopalń. Pierwsze sukcesy zauważono dopiero po dwóch latach, gdy przywrócono pierwsze 69 kopalń. W tym samym czasie 80 procent wszystkich tuneli kopalnianych przeszło ponowną inspekcję i wzmocnienie.</p>\n<p>Jednak warunki pracy dla ludzi w kopalniach były nie do zniesienia, mówi Wiktor Jermakow, doktor nauk technicznych i ekspert w dziedzinie kopalń Donbasu. „Kopalnie centralnego regionu Donbasu nie miały prawa do życia nawet bezpośrednio po odbudowie regionu po II wojnie światowej. W 1943 roku zaczęto je osuszać i wydobywać węgiel, ale były to nie do zniesienia, nie do pomyślenia warunki pracy. Te kopalnie po prostu nie powinny były istnieć,” mówi Jermakow.</p>\n<p>Niemniej jednak, pomimo surowych warunków ręcznej pracy górników, przemysł węglowy w Donbasie aktywnie się rozwijał aż do upadku Związku Radzieckiego. Na początku lat 90. w regionie, gdzie węgiel wydobywano od XVIII wieku, problem nieopłacalności niektórych kopalń zaczął się zaostrzać. Było kilka powodów tego stanu: niski poziom modernizacji w kopalniach, starzejący się majątek kopalniany oraz wyczerpywanie pokładów węgla. Na początku „depresji węglowej” Donbas potroił się w porównaniu do stanu przed wojną. Jednak ilość wody, która była wypompowywana z kopalń w ciągu roku, była prawie równa tej, która była potrzebna Związkowi Radzieckiemu do osuszenia kopalń po wojnie.</p>\n<p>Nawet w tych warunkach wiele nieopłacalnych kopalń nadal było subsydiowanych po uzyskaniu niepodległości przez Ukrainę, ponieważ węgiel odgrywał ważną rolę w gospodarce kraju – zasilał elektrownie cieplne i dostarczał surowce dla przemysłu metalurgicznego. W tym samym czasie przemysł węglowy zapewniał miejsca pracy dla setek tysięcy Ukraińców, z których wielu mieszkało w miastach związanych z kopalniami węgla.</p>\n<p>W 2012 roku, dwa lata przed wojną w Donbasie, rząd Janukowycza dążył do zwiększenia produkcji węgla w kraju, obiecując zainwestować około dziesięciu miliardów dolarów amerykańskich w „wyczerpaną” branżę. Konflikt zainicjowany przez Rosję na wschodniej Ukrainie dramatycznie zmienił sytuację – region stał się oddzielony od głównej części kraju przez linię frontu. Problem ten nie ominął przemysłu węglowego regionu, a od 2014 roku większość kopalń pozostała na terytoriach Donbasu niekontrolowanych przez Ukrainę. Wiele z nich zaczęło następnie być zalewanych.</p>\n<p><strong>Co się dzieje teraz</strong></p>\n<p>Woda przepływająca przez kopalnie nasyca się zanieczyszczeniami metali, siarczanami, rtęcią i innymi niebezpiecznymi związkami chemicznymi. Gdy dostaje się do źródeł wody, takich jak rzeki, jeziora i studnie, czyni je niezdatnymi do normalnego użytku i picia. Jeśli taka woda dotrze do gleby, zasala ją, powodując degradację gleby.</p>\n<p>Jewhen Jakowlew, hydrogeolog z Narodowej Akademii Nauk Ukrainy, regularnie mówi o skali zalewania kopalń w okupowanych terytoriach centralnego Donbasu. Według niego, od 2014 do 2022 roku, niekontrolowane zalewanie miało miejsce w około 30 do 40 kopalniach, z których większość sąsiadowała z linią frontu. Jednak przed i po pełnoskalowej inwazji Rosji nie było wypompowywania wody w okupowanych kopalniach w pobliżu linii frontu. W przypadku Donbasu, gdzie wiele wykopów jest połączonych przejściami, spowodowało to, między innymi, zalewanie sąsiednich kopalń po stronie ukraińskiej, które wypompowywały wodę kopalnianą.</p>\n<p>Anastazja Buszowska, ekspertka ds. energii z Centrum Ekodii, opowiada mi o zalewaniu, które miało miejsce w pobliżu kopalni Złote w obwodzie Ługańskim w 2018 roku: „W kopalni Złote woda dosłownie przebiła się, ale udało im się wypompować tę wodę. Lokalne władze zajmowały się organizowaniem tego procesu. Oczywiście, rozpoczęła się pełnoskalowa inwazja i te procesy zatrzymały się. Woda oczywiście przebiła się i wiemy od przedstawicieli administracji wojskowej, że kopalnia została zalana.”            Sytuacja przybrała ciemniejszy obrót od 2022 roku, kiedy rosyjskie kierownictwo postanowiło zamknąć 101 z 115 kopalń w okupowanych terytoriach Donbasu. Jakowlew podkreśla, że „Liczba kopalń, które przeszły w tryb niekontrolowanego zalewania, wzrosła o około półtora razy. Jeśli wcześniej było to 30 do 40 kopalń, teraz mówimy o 60 kopalniach. Możemy o tym mówić tylko w przybliżeniu, ponieważ nie ma normalnego monitorowania.”</p>\n<p>Oprócz zanieczyszczenia wody i gleb, wzrost wody kopalnianej jest również niebezpieczny, ponieważ woda docierająca na powierzchnię wypycha gaz wybuchowy z pokładów węgla. To z kolei jest również niebezpieczne, ponieważ może wywołać lokalne trzęsienia ziemi.</p>\n<p>„Trzęsienia ziemi pojawiają się w obszarach aktywnego zalewania. Wcześniej te objawy trzęsień ziemi były bardziej aktywne wokół Doniecka, a od 2021 roku przeniosły się na wschód – w rejon Debalcewa,” mówi Jakowlew.</p>\n<p>Według szacunków Jakowlewa, od 2022 roku gaz aktywnie ucieka w miejscach obniżonego terenu, co może stanowić dodatkowe zagrożenie dla osiedli położonych nad polami górniczymi. W Donbasie może to dotyczyć nawet 60 miejsc. „Obserwowaliśmy takie procesy na żywo w pobliżu Selidowa (obwód doniecki) w listopadzie 2021 roku podczas ekspedycji. W rejonie bliskim zalanej kopalni Korotczenko znaleźliśmy ujścia gazu na powierzchni, a także studnie z dosłownie gazowaną wodą,” powiedział.</p>\n<p>Bezpośrednie zagrożenie spontanicznymi uwolnieniami metanu na powierzchnię zagraża obecnie okupowanej części Doniecka, argumentuje Jakowlew. Swoje argumenty opiera również na starych mapach basenu węglowego Doniecka, które udało mu się znaleźć w archiwach. Dzięki tym mapom eksperci będą mogli przybliżyć i modelować, gdzie ryzyko ucieczki gazu na powierzchnię w regionie jest najwyższe. Niemniej jednak Jakowlew i Jermakow zauważają, że dane na temat sytuacji z zalewaniem kopalń w okupowanych terytoriach są niewystarczające z powodu braku monitorowania. Eksperci zauważyli, że nieformalne kontakty między naukowcami z Ukrainy a okupowanymi terytoriami nadal mają miejsce.</p>\n<p>Przed pełnoskalową inwazją Rosji na Donbas, ukraińscy naukowcy, wspólnie z OBWE, Centrum Dialogu Humanitarnego i Czerwonym Krzyżem, zdołali monitorować kopalnie w pobliżu linii frontu. Jednak po tym, jak Rosja zajęła większość obwodu Ługańskiego, Wuhledar, Awdijwka i Mariinka, strefa zalewowa rozszerzyła się, odbierając możliwość monitorowania sytuacji w obszarach bliskich linii frontu. Ponadto, na początku 2022 roku, Rosja zawetowała pracę OBWE, odbierając organizacji możliwość monitorowania kopalń.</p>\n<p>„Aby mieć jakieś dane, trzeba mieć dostęp do tych terytoriów. Dopóki nie ma dostępu, nie ma monitorowania, nie możemy ocenić, jaki jest stopień zanieczyszczenia. Są dane z projektów, które były prowadzone przed pełnoskalową inwazją. Były projekty, które próbowały ocenić poziom zanieczyszczenia. Ale to niepełne informacje. Dopóki nie mamy dostępu do tych terytoriów, nie wiemy dokładnie, co tam jest i co możemy z tym zrobić,” zauważa Buszowska. Ministerstwo ochrony środowiska Ukrainy również stwierdziło, że nie ma danych na temat sytuacji w okupowanej części Donbasu.</p>\n<p><strong>Po górnictwie</strong></p>\n<p>Historia niemieckiego basenu węglowego Ruhry jest pod wieloma względami podobna do historii Donbasu na Ukrainie. W XIX wieku region Ruhry dostarczał przemysłowej i militarnej potęgi dla Cesarstwa Niemieckiego, tak jak Donbas dla Cesarstwa Rosyjskiego. Później, po II wojnie światowej, wydobycie węgla w basenie Ruhry również przyczyniło się do ożywienia gospodarki i przemysłu zachodnich Niemiec po tym, co można było nazwać całkowitym zniszczeniem. W 2018 roku zamknięto ostatnią kopalnię węgla w kraju, Prosper-Haniel. To było poprzedzone niemal 30-letnim procesem transformacji przemysłu węglowego poprzez to, co nazywa się „po górnictwie”. Opiera się to na kilku zasadach: stopniowe wycofywanie wydobycia węgla, tworzenie nowych miejsc pracy dla byłych pracowników kopalń oraz tworzenie ekologicznie bezpiecznych obszarów na miejscu byłych kopalń i pól górniczych. Podobna transformacja miała miejsce w Anglii, Francji, Belgii i innych krajach.</p>\n<p>„Państwo najpierw odebrało kopalnie, firmy węglowe i inne rzeczy. A potem przekazało je specjalnie utworzonemu przedsiębiorstwu po górnictwie. A następnie zlikwidowali te aktywa, w tym ziemię. Otrzymali za to pewne korzyści. A za te pieniądze przeprowadzili działania po górnictwie. Krok po kroku, każda kopalnia była zamykana,” mówi Wiktor Jermakow, opisując ten proces.</p>\n<p>Jermakow, który przez lata badał doświadczenie po górnictwie, zauważa, że nie widzi zainteresowania rządu ukraińskiego tym pomysłem. Mówi, że uwaga ministerstwa energii jest teraz bardziej skoncentrowana na bezpieczeństwie energetycznym kraju, które doznało znacznych ataków ze strony armii rosyjskiej.</p>\n<p>„Zebraliśmy wielu ukraińskich naukowców w Niemczech, aby pokazać im, czym jest po górnictwie. Opublikowaliśmy specjalną broszurę, monografię na temat po górnictwa w Ukrainie. Zrobiliśmy tę pracę, ale po powrocie z Niemiec, nie widzę żadnego zainteresowania po górnictwie. Może zrozumieją to po pewnym czasie. Wszyscy to odrzucają, wszyscy myślą, że to niepotrzebna strata pieniędzy. Nie sądzę, że inwestowanie w przyszłość swoich dzieci, w zdrowie przyszłych pokoleń, jest niepotrzebne,” mówi.</p>\n<p>Jakowlew, również aktywny zwolennik idei po górnictwie, jednak uważa, że klasyczne doświadczenie wypompowywania wody stosowane w Ruhry w Niemczech nie jest już możliwe w Ukrainie. Chociaż regiony są podobne zarówno pod względem liczby kopalń, jak i powierzchni, różnica polega na tym, że sytuacja w Donbasie jest bardziej skomplikowana. Wynika to z spontanicznego i niekontrolowanego zalewania, które trwa już 11 lat.</p>\n<p>„W miejscach powierzchnia zapadnie się poniżej głębokości, na której poziomy wód gruntowych były kiedyś. A terytorium Donbasu w takim przypadku będzie fragmentowane. Nie będzie to korzystne dla krajobrazu. Będzie to masa słonych strumieni, dołów, bagien i tak dalej. A jeśli weźmiemy pod uwagę, że 90 procent populacji Donbasu mieszka w miastach, a nad kopalniami znajduje się 60 osiedli, warunki życia będą po prostu na poziomie przetrwania,” mówi Jakowlew.</p>\n<p>Podsumowuje, że jeśli region węglowy pozostanie w stanie niekontrolowanego zalewania w ciągu następnych pięciu do dwunastu lat, to dwie trzecie terytorium Donbasu stanie się niezamieszkałe dla normalnego życia. „Będzie użyteczne w ograniczonych obszarach. Może to być coś w rodzaju leśnictwa, rekultywacji lub obszarów rolniczych. Ale to już teraz musi być opracowane i modelowane na różne sposoby. Lub, jeśli rozważymy pesymistyczną opcję, w której nie mamy czasu na zrobienie czegokolwiek – to najprostsza opcja, a jej konsekwencje są już widoczne teraz,” mówi ekspert.</p>\n<p>Eksperci i naukowcy, z którymi przeprowadzono wywiady, są jednomyślni w swojej opinii, że kluczowymi kwestiami są teraz brak monitorowania zalewania kopalń oraz brak jakiejkolwiek wizji lub planu ze strony rządu ukraińskiego dotyczącego tego, co stanie się z regionem węglowym po deokupacji. „Niestety, nie ma wizji tego, co stanie się z regionem po deokupacji i co z tym zrobić. Miałbym nadzieję, że te terytoria zostaną deokupowane, a następnie można je przekształcić,” powiedziała Buszowska.</p>\n<p>Według byłego przewodniczącego związku zawodowego pracowników teraz zniszczonej kopalni Yuzhnodonbaska-3, Hryhorija Dotsenki, ukraińskie ministerstwo energii również nie ma informacji na temat tego, czy ich przedsiębiorstwo zostanie odbudowane po wojnie: „Rozmawialiśmy z wiceministrem o tym, co się stanie po wojnie i jaka będzie nasza perspektywa. On mówi: „Nie wiem nic, nie powiem nic, to wszystko.” Na chwilę obecną to wciąż zamknięty temat, nikt o tym nie dyskutuje, nikt nie myśli, co się stanie dalej. Cała uwaga skupiona jest na tym, jak wygrać wojnę,” powiedział Dotsenko.</p>\n<p>Ukraińskie ministerstwo energii odmówiło komentarza na temat stanu przemysłu węglowego i jego perspektyw w tym artykule, powołując się na potrzebę nieujawniania informacji, które mogą być wykorzystane przez Rosję do kontynuowania ataków na obiekty energetyczne.</p>\n<p><strong>„Rosja kontrolowała wszystko”</strong></p>\n<p>Kopalnia Yuzhnodonbaska-3, jedna z najmłodszych kopalń węgla w Donbasie, jest pod rosyjską okupacją od września 2024 roku i obecnie znajduje się w tyłach rosyjskich wojsk w obwodzie donieckim. Jest teraz całkowicie zniszczona. Według Dotsenki, przedsiębiorstwo było niezwykle obiecujące i mogłoby kontynuować wydobycie węgla przez co najmniej kolejne 50 lat. „Były plany budowy kolejnej kopalni w naszym rejonie. Pokłady węgla sięgały Pavlogradu (w obwodzie dnieprowsko). Mielibyśmy jeszcze wystarczająco dużo do pracy, w normalnym trybie przez 50 lat. Poza tym mieliśmy bardzo dobry węgiel, gaz węglowy o niskiej zawartości siarki. A nasz węgiel był wykorzystywany w energetyce i metalurgii,” mówi Dotsenko.</p>\n<p>Górnik zgłosił, że w marcu 2022 roku, podczas ofensywy w sąsiednim mieście Wuhledar – Wołnowacha – armia rosyjska zniszczyła stacje transformatorowe, które dostarczały energię do kopalni Yuzhnodonbaska-3 i innych kopalń wokół niej. W rezultacie poziom wody kopalnianej w okolicy zaczął szybko rosnąć, zalewając kiedyś obiecujące wykopy i niosąc wcześniej wspomniane ryzyka środowiskowe. Zauważył, że szczególnie dotyczy to ryzyka ucieczki metanu na powierzchnię.</p>\n<p>Dotsenko jest przekonany, że armia rosyjska przeprowadziła te ataki celowo. Uważa, że ich celem było zdehumanizowanie Wuhledaru. „Ataki miały na celu najprawdopodobniej unieszkodliwienie Wuhledaru. Cóż, plus kopalnia, która zapewniała pracę. Ogólnie rzecz biorąc, stopniowo wypychali ludzi z miasta,” zauważa.</p>\n<p>Jermakow, który był kiedyś przewodniczącym ukraińskiej delegacji w grupie negocjacyjnej ds. ochrony środowiska z Rosją, podsumowuje, że państwo agresor przeszkadzało w jakimkolwiek rozwiązaniu problemu zalewania kopalń nawet przed pełnoskalową inwazją. Według niego przedstawiciele Federacji Rosyjskiej „nawet nie chcieli słyszeć”, że proces zalewania kopalń w regionie jest niekontrolowany, twierdząc, że wykonali pracę zamykania kopalń „prawidłowo”.</p>\n<p>„Zadawaliśmy im pytania i prosiliśmy o informacje na temat środków bezpieczeństwa środowiskowego dotyczących tych kopalń, które zamykali. Chodziło dokładnie o decyzje projektowe, a to Rosja była odpowiedzialna za ich opracowanie. Rosja odmówiła dostarczenia tych danych, a w końcu ta grupa negocjacyjna przestała istnieć i nie komunikowaliśmy się w tej kwestii więcej,” podkreśla naukowiec.</p>\n<p>Według niego Rosja kontrolowała „każdy ruch i słowo” swoich przedstawicieli grupy negocjacyjnej, w tym ze strony quasi-republik, które wprowadziła do negocjacji bez zgody.</p>\n<p>„Rosja kontrolowała wszystko, a nawet gdy pozostali tylko specjaliści z ekspertami na rozmowach, widziałem, że ta strona była w jednym pomieszczeniu. Jeśli nasi eksperci byli online, każdy w swoim miejscu pracy, byli „brani” przez tzw. „ministerstwo bezpieczeństwa państwowego Donieckiej Ludowej Republiki” do jednego pomieszczenia, które kontrolowało każdy ich ruch, a nie tylko rozmowę. Nastrój był nieprzyjazny, negatywny, a nawet wśród ekspertów z rosyjskiej strony było wielu moich znajomych, z którymi pracowałem jeszcze w Doniecku, gdy kopalnie były zamykane przed rozpoczęciem wojny w 2013 roku. Niemniej jednak zabroniono im prowadzenia jakichkolwiek rozmów zawodowych, udzielania jakichkolwiek informacji zawodowych – wszystko było kontrolowane i kierowane przez Rosję,” podsumowuje naukowiec.</p>\n<p>Maryna Turenok, ekspertka Fundacji „Prawo do Obrony”, która bada temat zalewania kopalń w Donbasie, podkreśla, że problem zalewania kopalń ma charakter transnarodowy i bezpośrednio zagraża dwóm regionom Rosji oraz Morzu Azowskiego.</p>\n<p>„Hydrograficzna specyfika wschodniej Ukrainy polega na tym, że praktycznie cała nieoczyszczona woda kopalniana, dostając się na otwarte tereny, wąwozy, zbiorniki i rzeki basenu Siewierskiego Donca, następnie wpływa bezpośrednio do samego Siewierskiego Donca, głównej rzeki regionu. Następnie zanieczyszczona woda przepływa przez południową część obwodów biełgorodzkiego i rostowskiego Federacji Rosyjskiej do rzeki Don, a stamtąd do Morza Azowskiego. Zanieczyszczenie ma charakter „transgraniczny,” mówi.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> jest ukraińskim dziennikarzem i producentem. Pracował jako redaktor wiadomości dla Liga.net i ukraińskiego nadawcy publicznego Suspilne. Współpracował również jako fixer z <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> i Duńską Telewizją Publiczną.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.062",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Wojna Rosji na wschodniej Ukrainie dramatycznie wpłynęła na obszary, które kiedyś stanowiły przemysł węglowy. Od 2014 roku większość kopalń na terytoriach Donbasu, które nie są kontrolowane przez Ukrainę, została zamknięta, a wiele z nich zaczęło następnie zalewać. Jeśli region węglowy pozostanie w stanie niekontrolowanego zalewania przez następne pięć do dwunastu lat, to dwie trzecie terytorium Donbasu stanie się niezamieszkałe dla normalnego życia.</I>\n<br><br>\nPomimo pełnoskalowej inwazji Rosji, rząd ukraiński pozostaje zobowiązany do realizacji obietnicy stopniowego wycofywania się z węgla po 2035 roku, powiedział latem 2023 roku były wiceminister energii, Jarosław Demczenkow. Do 2021 roku Ukraina, a także największa firma energetyczna w kraju, DTEK, już przystąpiły do Sojuszu Powering Past Coal (PPCA), inicjatywy mającej na celu stopniowe przejście na energetykę wolną od węgla. Ponadto, podczas szczytu klimatycznego COP28, niemiecki Galuszczenko, minister energii, ogłosił również plany stworzenia „dekarbonizowanej mieszanki systemu energetycznego Ukrainy” z energii odnawialnej i energii jądrowej.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.842",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Hogyan gyorsította fel Oroszország teljes körű inváziója a Donbászi szénbányák elárasztását",
                key:"uid": string:"a73b03d9-b2a8-402e-9f93-593c2cb69c77",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Azonban ez nem mindig volt így. 2012-ben a most menekülő volt elnök, Viktor Janukovics kormánya a tízéves energiastratégiájában bejelentette, hogy növelni kívánja a széntermelést, hogy csökkentse a „behozott energiaforrások” – különösen az orosz gáz – iránti függőséget. E tervek sorsa drámaian megváltozott 2014-ben, amikor Oroszország hibrid agressziót indított a Donbászban, amely Európa legnagyobb széntermelő régiója volt, és kulcsszerepet játszott Ukrajna energiaszektorában abban az időben. A régió szénbányáinak többsége orosz ellenőrzés alatt álló erők kezébe került az önkényesen kikiáltott „Donyecki és Luhanszki Népköztársaságok” részéről – válságot okozva Ukrajna szénfüggő energiapolitikájában. Függetlensége óta először az állam mindenféle energiaforrás importjától függött.</p>\n<p>Azonban a tartós válsághelyzet ellenére az energiaszektorban 2014 óta más fontos problémák is felmerültek, mint például a bányák ellenőrizetlen elárasztása. Ez helyi „földrengéseket”, gázkiáramlásokat a felszínre, és a vízforrások szennyeződését okozta Donbászban. 2022-re a helyzet még drámaibbá vált, amikor az orosz ellenőrzés alatt álló kvázi köztársaságok vezetői arra kérték Vlagyimir Putyint, hogy zárja be a bányák többségét a Donbász megszállt részén, veszélyeztetve a régió globális jelentőségét a jövőben. A világ egyik legnagyobb egykori ipari régiója, amely 11 éve háború sújtotta, most komoly kockázatnak van kitéve, hogy „két-harmada lakhatatlanná” válik az ellenőrizetlen hatalmas bányai elárasztás miatt egy friss jelentés szerint<em>.</em></p>\n<p><strong>A múlt visszhangjai</strong></p>\n<p>A második világháború alatt Donbász náci megszállás alatt állt 1941 és 1943 között. Ez az időszak elegendő volt ahhoz, hogy a régió összes szénlelőhelyét elárasszák. A Szovjetunió számára a szén volt a „háború ipara”, és a régió bányáinak újjáépítése kulcsfontosságú cél lett Moszkva számára a felszabadulás után. Körülbelül 50 000 embert küldtek a bányák lecsapolására. Az első sikerek mindössze két év alatt jelentkeztek, amikor az első 69 bányát helyreállították. Ugyanakkor a bányák alagútjainak 80%-át újraellenőrizték és megerősítették.</p>\n<p>Azonban a bányákban dolgozó emberek munkakörülményei elviselhetetlenül kemények voltak, mondja Viktor Jermakov, a műszaki tudományok doktora és a Donbász bányáival foglalkozó szakértő. „A Donbász középső régiójának bányái nem voltak életjogosultsággal bírnak még közvetlenül a második világháború utáni újjáépítés után sem. 1943-ban elkezdték őket lecsapolni, és ott szenet bányásztak, de ezek elviselhetetlen, elképzelhetetlen munkakörülmények voltak. Ezeknek a bányáknak egyszerűen nem szabadott volna létezniük,” mondja Jermakov.</p>\n<p>Ennek ellenére, a bányászok kézi munkájának kemény körülményei ellenére a Donbászi szénipar aktívan fejlődött a Szovjetunió összeomlásáig. Az 1990-es évek elején, abban a régióban, ahol a szenet a 18. századtól bányászták, a néhány szénbánya nyereségességének problémája élesedni kezdett. Ennek több oka volt: a bányák alacsony modernizáltsági szintje, a bányakészlet elöregedése és a szénrétegek kimerülése. A „szén depresszió” kezdetén Donbász mérete a háború előttihez képest megháromszorozódott. Azonban a bányákból egy év alatt kiemelt víz mennyisége majdnem egyenlő volt azzal, amire a Szovjetuniónak szüksége volt a háború utáni bányák lecsapolásához.</p>\n<p>Még ezekben a körülmények között is sok nem nyereséges bányát továbbra is támogattak Ukrajna függetlensége után, mert a szén fontos szerepet játszott az ország gazdaságában – táplálta a hőerőműveket, és nyersanyagot biztosított a fémipar számára. Ugyanakkor a szénipar munkalehetőségeket biztosított számos ukrán számára, akik közül sokan a szénbányákhoz kötődő városokban éltek.</p>\n<p>2012-ben, két évvel a donbászi háború előtt, Janukovics kormánya a széntermelés növelésére törekedett az országban, ígérve, hogy körülbelül tízmilliárd amerikai dollárt fektet be az „kimerült” iparba. Az Oroszország által Kelet-Ukrajnában kezdeményezett konfliktus drámaian megváltoztatta a helyzetet – a régió elválasztódott az ország fő részétől egy frontvonal által. Ez a probléma nem kerülte el a régió széniparát, és 2014 óta a bányák többsége Ukrajna által nem ellenőrzött Donbász területein maradt. Sokuk ezután elárasztásra került.</p>\n<p><strong>Mi történik most</strong></p>\n<p>A bányákon áthaladó víz telítődik fémek, szulfátok, higany és más veszélyes vegyi anyagok szennyeződéseivel. Amikor olyan vízforrásokba, mint folyók, tavak és kutak, kerül, alkalmatlanná teszi őket a normál használatra és ivásra. Ha ilyen víz a földre jut, sótalanítja azt, ami talajromlást okoz.</p>\n<p>Jevhen Jakovlev, a Ukrajna Nemzeti Tudományos Akadémiájának hidrogeológusa rendszeresen beszél a középső Donbász megszállt területein a bányák elárasztásának mértékéről. Szerinte 2014 és 2022 között körülbelül 30-40 bányában történt ellenőrizetlen elárasztás, a legtöbbjük a frontvonal közelében található. Azonban Oroszország teljes körű inváziója előtt és után a frontvonal közelében lévő megszállt bányákban nem volt vízszivattyúzás. Donbász esetében, ahol sok ásatás összekapcsolódik átjárókkal, ez mások mellett a szomszédos bányák elárasztását is provokálta az ukrán oldalon, amelyek kiemelték a bányavizet.</p>\n<p>Anasztázia Busovszka, az Ecodia Központ energia szakértője mesél nekem a Zolote bányánál 2018-ban történt vízelárasztásról: „A Zolote bányában a víz szó szerint áttört, de mégis sikerült kiemelni ezt a vizet. A helyi hatóságok foglalkoztak ennek a folyamatnak a beállításával. Természetesen elkezdődött a teljes körű invázió, és ezek a folyamatok leálltak. A víz nyilvánvalóan áttört, és tudjuk a katonai adminisztráció képviselőitől, hogy a bánya elárasztódott.”            A helyzet sötétebb fordulatot vett 2022 óta, amikor az orosz vezetés úgy döntött, hogy a Donbász megszállt területein 115 bányából 101-et bezár. Jakovlev hangsúlyozza, hogy „A bányák száma, amelyek ellenőrizetlen elárasztási üzemmódba kerültek, körülbelül másfél szorosára nőtt. Ha korábban 30-40 bányáról volt szó, most 60 bányáról beszélünk. Csak körülbelül tudunk erről beszélni, mert nincs normális monitoring.”</p>\n<p>A víz és a talaj szennyeződése mellett a bányavíz emelkedése is veszélyes, mert a felszínre érkező víz robbanásveszélyes gázt nyom ki a szénrétegekből. Ez viszont szintén veszélyes, mert helyi földrengéseket okozhat.</p>\n<p>„Földrengések jelennek meg az aktív elárasztás területein. Korábban ezek a földrengés tünetei aktívabbak voltak Donyeck környékén, és 2021 óta kelet felé költöztek – Debalcevo környékére,” mondja Jakovlev.</p>\n<p>Jakovlev becslése szerint 2022 óta a gáz aktívan szivárog a lejtős területeken, és ez további fenyegetéseket jelenthet a bányaterületek felett elhelyezkedő települések számára. Donbászban ez akár 60 helyet is érinthet. „Ilyen folyamatokat élőben figyeltünk meg Selidovo (Donyeck régió) közelében 2021 novemberében egy expedíció során. A víz elárasztott Korotcsenko bánya közelében gázkiáramlásokat találtunk a felszínen, valamint kutakat, amelyek szó szerint szénsavas vízzel voltak tele,” mondta.</p>\n<p>A spontán metánkiáramlás közvetlen fenyegetése a most megszállt Donyeck területét fenyegeti, érvel Jakovlev. Érvei alapját régi térképek képezik a Donyecki szénmedencéről, amelyeket az archívumokban talált. Ezeknek a térképeknek a segítségével a szakértők képesek lesznek megközelíteni és modellezni, hol a legmagasabb a gáz felszínre jutásának kockázata a régióban. Ennek ellenére Jakovlev és Jermakov megjegyzik, hogy a megszállt területeken a bányák elárasztásának helyzetéről szóló adatok hiányosak a monitoring hiánya miatt. A szakértők megjegyezték, hogy a tudósok közötti nem hivatalos kapcsolatok Ukrajna és a megszállt területek között továbbra is léteznek.</p>\n<p>Oroszország teljes körű inváziója előtt a ukrán tudósok, az EBESZ, a Humanitárius Párbeszéd Központ és a Vöröskereszt segítségével képesek voltak figyelemmel kísérni a frontvonal közelében lévő bányákat. Azonban miután Oroszország megszerezte a Luhanszki régió többségét, Vuhledar, Avdiivka és Mariinka, az elárasztási zóna kibővült, elvéve a lehetőséget a frontvonalhoz közeli területek helyzetének figyelemmel kísérésére. Ezen kívül 2022 elején Oroszország megvétózta az EBESZ munkáját, elvéve a szervezet lehetőségét a bányák figyelemmel kísérésére.</p>\n<p>„Ahhoz, hogy legyenek adatok, hozzáférés szükséges ezekhez a területekhez. Amíg nincs hozzáférés, nincs monitoring, nem tudjuk felmérni, hogy milyen mértékű a szennyezés ott. Vannak adatok olyan projektekről, amelyeket a teljes körű invázió előtt végeztek. Voltak projektek, amelyek megpróbálták felmérni a szennyezés szintjét. De ez hiányos információ. Amíg nincs hozzáférésünk ezekhez a területekhez, nem tudjuk pontosan, mi van ott, és mit tehetünk ezzel kapcsolatban,” jegyzi meg Busovszka. Ukrajna környezetvédelmi minisztériuma is kijelentette, hogy nincs adatuk a Donbász megszállt részén lévő helyzetről.</p>\n<p><strong>Bányászat utáni állapot</strong></p>\n<p>A német Ruhr szénmedence története sok szempontból hasonló Ukrajna Donbászának történetéhez. A 19. században a Ruhr régió ipari és katonai hatalmat biztosított a Német Birodalom számára, ahogyan Donbász tette azt az Orosz Birodalom számára. Később, a második világháború után a Ruhr-medence szénbányászata szintén hozzájárult Nyugat-Németország gazdaságának és iparának újjáéledéséhez, miután az gyakorlatilag teljes pusztuláson ment keresztül. 2018-ban az ország utolsó szénbányáját, a Prosper-Hanielt, bezárták. Ezt megelőzte egy közel 30 éves folyamat, amely a szénipar átalakításáról szólt, amit „bányászat utáni” néven ismernek. Ez több elven alapul: a szénbányászat fokozatos leállítása, új munkahelyek létrehozása a volt szénmunkások számára, és környezetbarát területek kialakítása a volt bányák és bányaterületek helyén. Hasonló átalakulás zajlott Angliában, Franciaországban, Belgiumban és más országokban.</p>\n<p>„Az állam először elvette a bányákat, a szénvállalatokat és más dolgokat. Aztán átadták őket egy különösen létrehozott bányászat utáni vállalatnak. Aztán ezeket az eszközöket, beleértve a földet, értékesítették. Bizonyos előnyöket kaptak érte. És ebből a pénzből bányászat utáni tevékenységeket folytattak. Lépésről lépésre, minden bányát bezártak,” mondja Viktor Jermakov, leírva a folyamatot.</p>\n<p>Jermakov, aki évek óta tanulmányozza a bányászat utáni tapasztalatokat, megjegyzi, hogy nem látja az ukrán kormány érdeklődését az ötlet iránt. Azt mondja, hogy az energiaminisztérium figyelme most inkább az ország energiai biztonságára összpontosít, amely jelentős támadásoknak volt kitéve az orosz hadsereg részéről.</p>\n<p>„Sok ukrán tudóst összegyűjtöttünk Németországban, hogy megmutassuk nekik, mi az a bányászat utáni. Külön brosúrát, monográfiát adtunk ki a bányászat utáni Ukrajnában. Ezt a munkát elvégeztük, de miután visszatértünk Németországból, nem látom az érdeklődést a bányászat utáni iránt. Talán egy idő után rájönnek. Mindenki elutasítja, mindenki azt gondolja, hogy ez egy felesleges pénzkidobás. Nem gondolom, hogy felesleges a jövőbe fektetni a gyermekeidért, a jövő generációk egészségéért,” mondja.</p>\n<p>Jakovlev, aki szintén aktívan támogatja a bányászat utáni ötletet, azonban úgy véli, hogy a klasszikus vízszivattyúzási tapasztalat, amelyet a Ruhrban használtak, már nem lehetséges Ukrajnában. Bár a régiók hasonlóak a bányák számában és területükben, a különbség az, hogy a Donbász helyzete bonyolultabb. Ez a spontán és ellenőrizetlen elárasztás miatt van, amely most a 11. évében van.</p>\n<p>„Helyenként a felszín a talajvíz szintje alá süllyed, ahol egykor volt. És ebben az esetben a Donbász területe fragmentálódni fog. Ez nem lesz hasznos a táj számára. Sóval telített patakok, mélyedések, mocsarak és így tovább lesznek. És ha figyelembe vesszük, hogy a Donbász lakosságának 90%-a városokban él, és 60 település van a bányák felett, a lakhatási körülmények egyszerűen a túlélés szintjén lesznek,” mondja Jakovlev.</p>\n<p>Összegzi, hogy ha a szén régiója a következő öt-tizenkét évben ellenőrizetlen elárasztás állapotában marad, akkor a Donbász területének két-harmada lakhatatlanná válik a normális élethez. „Csak korlátozott területeken lesz használható. Lehet, hogy valami erdőgazdálkodás, rekultiváció vagy mezőgazdasági területek. De ezt már most ki kell dolgozni és különböző módokon modellezni. Vagy, ha a pesszimista lehetőséget vesszük figyelembe, amelyben nincs időnk semmire – ez a legegyszerűbb lehetőség, és következményei már most is láthatók,” mondja a szakértő.</p>\n<p>A megkérdezett szakértők és tudósok egyetértenek abban, hogy a kulcsfontosságú kérdések most a bányák elárasztásának monitoringjának hiánya, valamint az ukrán kormány részéről a szén régió jövőjével kapcsolatos bármilyen vízió vagy terv hiánya. „Sajnos nincs vízió arról, mi fog történni a régióval a deokupáció után, és mit kellene tenni ezzel kapcsolatban. Remélem, hogy ezek a területek deokupálódnak, és akkor átalakíthatók lesznek,” mondta Busovszka.</p>\n<p>A most elpusztult Yuzhnodonbaska-3 bánya volt szakszervezeti vezetője, Hryhorij Dotsenko szerint az ukrán energiaminisztériumnak sincs információja arról, hogy az ő vállalatuk helyreállításra kerül-e a háború után: „Beszéltünk a helyettes miniszterrel arról, mi fog történni a háború után, és mi lesz a perspektívánk. Azt mondja: „Nem tudok semmit, nem mondok semmit, ennyi.” Jelenleg ez még mindig zárt téma, senki sem tárgyalja, senki sem gondolkodik azon, mi fog történni ezután. A fókusz mind azon van, hogyan nyerjük meg a háborút,” mondta Dotsenko.</p>\n<p>Az ukrán energiaminisztérium megtagadta a nyilatkozatot a szénipar állapotáról és perspektíváiról ebben a cikkben, hivatkozva arra, hogy nem szabad nyilvánosságra hozni olyan információkat, amelyeket Oroszország felhasználhat az energia létesítmények elleni támadások folytatására.</p>\n<p><strong>„Oroszország mindent ellenőrzött”</strong></p>\n<p>A Yuzhnodonbaska-3 bánya, a Donbász egyik legfiatalabb szénbányája, 2024 szeptemberétől orosz megszállás alatt áll, és jelenleg az orosz csapatok hátsó vonalában található a Donyecki megyében. Most teljesen elpusztult. Dotsenko szerint a vállalat rendkívül ígéretes volt, és legalább még 50 évig folytathatta volna a szénbányászatot. „Tervezték, hogy egy másik bányát építenek a mi területünkön. A szénlelőhelyek Pavlogradig (a Dnyipró régióban) terjedtek. Még mindig lett volna elég munkánk, normális üzemmódban 50 évig. Ráadásul nagyon jó minőségű szenünk volt, alacsony kén tartalmú széngáz. A szenünket az energiatermelésben és a fémiparban használták,” mondja Dotsenko.</p>\n<p> Egy bányász arról számolt be, hogy 2022 márciusában, a szomszédos Vuhledar – Volnovakha városában zajló offenzíva során az orosz hadsereg elpusztította azokat az áramellátó alállomásokat, amelyek energiát biztosítottak a Yuzhnodonbaska-3 bányának és a környező bányáknak. Ennek következtében a bányavíz szintje a területen gyorsan emelkedni kezdett, elárasztva egykor ígéretes ásatásokat, és hordozva a fent említett környezeti kockázatokat. Megjegyezte, hogy ez különösen igaz a metán felszínre jutásának kockázatára.</p>\n<p>Dotsenko meg van győződve arról, hogy az orosz hadsereg szándékosan hajtotta végre ezeket a támadásokat. Céljuk, véli, az volt, hogy dehumanizálják Vuhledart. „A támadások valószínűleg Vuhledar megbénítására irányultak. Nos, plusz a bánya, amely munkát biztosított. Általában, apránként kiüldözték az embereket a városból,” jegyzi meg.</p>\n<p>Jermakov, aki korábban az ukrán delegáció vezetője volt az Oroszországgal folytatott környezetvédelmi tárgyalási csoportban, összegzi, hogy az agresszor állam már a teljes körű invázió előtt is akadályozta a bányák elárasztásának problémájára vonatkozó bármilyen megoldást. Szerinte az Orosz Föderáció képviselői „még csak hallani sem akarták”, hogy a régió bányáinak elárasztása ellenőrizetlen, azt állítva, hogy a bányák bezárásának munkáját „megfelelően” végezték el.</p>\n<p>„Kérdéseket tettünk fel nekik, és kértük, hogy nyújtsanak információt a környezetvédelmi biztonsági intézkedésekről a bezárt bányákkal kapcsolatban. Pontosan a tervezési döntésekről volt szó, és Oroszország volt felelős azok kidolgozásáért. Oroszország megtagadta az adatok megadását, és ezért végül ez a tárgyalási csoport megszűnt, és többé nem kommunikáltunk e tekintetben,” hangsúlyozza a tudós.</p>\n<p>Szerinte Oroszország „minden mozgást és szót” ellenőrzött a tárgyalási csoport képviselői, beleértve a kvázi köztársaságok oldaláról érkezőket is, akiket egyetértés nélkül vezettek be a tárgyalásokba.</p>\n<p>„Oroszország mindent ellenőrzött, és még akkor is, amikor csak szakértők maradtak a tárgyalásokon, láttam, hogy az oldal mind egy szobában van. Ha a szakértőink online voltak, mindegyik a saját munkahelyén, a „Donyecki Népköztársaság” úgynevezett „állambiztonsági minisztériuma” egy szobába „vitte” őket, amely ellenőrizte minden mozgásukat, és nemcsak a beszélgetést. A hangulat barátságtalan, negatív volt, és még az orosz oldal szakértői között is a legtöbb ismerősöm volt, akikkel Donyeckben dolgoztam, amikor a bányákat bezárták a háború kezdete előtt 2013-ban. Ennek ellenére megtiltották számukra, hogy bármilyen szakmai beszélgetést folytassanak, bármilyen szakmai információt nyújtsanak – mindent ellenőriztek, és mindent Oroszország irányított,” summázza a tudós.</p>\n<p>Maryna Turenok, a „Védelmi Jog” Alapítvány szakértője, amely a Donbász bányák elárasztásának témáját tanulmányozza, hangsúlyozza, hogy a bányák elárasztásának problémája transznacionális, és közvetlenül fenyeget két orosz régiót és az Azovi-tengert.</p>\n<p>„Kelet-Ukrajna hidrográfiai sajátossága, hogy gyakorlatilag minden kezeltlen bányavíz, amely nyílt területekre, árokba, tározókba és a Siversky Donets medencéjének folyóiba jut, közvetlenül a Siversky Donetsbe, a régió fő folyami artériájába folyik. Ezután a szennyezett víz a Belgorodi és Rostovi régiók déli részén keresztül az Orosz Föderáció Don folyójába, onnan pedig az Azovi-tengerbe jut. A szennyezés „határokon átnyúló” jellegű,” mondja.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> ukrán újságíró és producer. A Liga.net hírportál hírszerkesztőjeként és Ukrajna közszolgálati műsorszolgáltatójánál, a Suspilnénél dolgozott. Továbbá együttműködött a <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> és a dán közszolgálati műsorszolgáltatóval.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.143",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Oroszország háborúja Kelet-Ukrajnában drámaian hatással volt a szénbányászati ipar egykori területeire. 2014 óta a Donbász Ukrajna által nem ellenőrzött területein található bányák többsége bezárásra került, és sokuk ezután elkezdett elárasztódni. Ha a szénvidék a következő öt-tizenkét évben ellenőrizetlen elárasztás állapotában marad, akkor a Donbász területének kétharmada lakhatatlanná válik a normális élet számára.</I>\n<br><br>\nOroszország teljes körű inváziója ellenére az ukrán kormány elkötelezett amellett, hogy 2035 után fokozatosan megszünteti a szenet - mondta 2023 nyarán Yaroslav Demchenkov, a korábbi energiaügyi miniszterhelyettes. 2021-re Ukrajna, valamint az ország legnagyobb energiaipari vállalata, a DTEK, már csatlakozott a Powering Past Coal Alliance (PPCA) kezdeményezéshez, amely a szénmentes energetikára való fokozatos átállásra irányul. Ezenkívül a COP28 klímacsúcson German Galushchenko, az energiaügyi miniszter is bejelentette, hogy terveik között szerepel egy “dekarbonizált energia-mix létrehozása Ukrajna energiarendszerében” megújuló energiaforrásokból és nukleáris energiából.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.145",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Як повномасштабне вторгнення Росії прискорило затоплення вугільних шахт Донбасу",
                key:"uid": string:"aa36d59a-a9a4-4174-bf18-ddca3eace49b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.078",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Hur Rysslands fullskaliga invasion har accelererat översvämningen av kolgruvor i Donbas",
                key:"uid": string:"af7324f8-bdbf-42f8-a530-a5477a815f84",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Men detta var inte alltid fallet. Tillbaka 2012 deklarerade regeringen under den nu flyktige före detta presidenten Viktor Janukovytj i sin tioåriga energistrategi planer på att öka kolproduktionen för att minska beroendet av \"importerade energibärare\" – särskilt ryskt gas. Ödet för dessa planer förändrades dramatiskt 2014 med Rysslands hybridaggression i Donbas, den största kolregionen i Europa och nyckeln till Ukrainas energisektor vid den tiden. De flesta av regionens kolgruvor hamnade i händerna på rysk-kontrollerade styrkor från de självutnämnda \"Donetsk och Luhansk folkrepublikerna\" – vilket utlöste en kris i Ukrainas kolberoende energibransch. För första gången sedan självständigheten befann sig staten beroende av import av alla typer av energiresurser.</p>\n<p>Men trots den permanenta krissituationen i energisektorn har det sedan 2014 funnits andra viktiga frågor, såsom den okontrollerade översvämningen av gruvor. Detta har orsakat lokala \"jordbävningar\", gasutsläpp till ytan och förorening av vattenkällorna i Donbas. År 2022 blev situationen ännu mer dramatisk, när ledarna för de rysk-kontrollerade kvasi-republikerna bad Vladimir Putin att stänga de flesta av gruvorna i den ockuperade delen av Donbas, vilket äventyrade regionens globala betydelse i framtiden. En av världens största tidigare industriella regioner, krigshärjad i 11 år, är nu i allvarlig risk att bli \"två tredjedelar obeboelig\" på grund av okontrollerad massiv gruvöversvämning enligt en nyligen rapport<em>.</em></p>\n<p><strong>Eko av det förflutna</strong></p>\n<p>Under andra världskriget var Donbas under nazistisk ockupation mellan 1941 och 1943. Denna period var tillräcklig för att alla kolavlagringar i regionen skulle översvämmas. För Sovjetunionen var kol \"industriens bröd\" i krigstillstånd, och att återuppbygga regionens gruvor blev ett centralt mål för Moskva efter befrielsen. Cirka 50 000 människor skickades för att arbeta med att pumpa ut gruvorna. De första framgångarna sågs redan efter två år, när de första 69 gruvorna återställdes. Samtidigt genomgick 80 procent av alla gruvtunnlar en ny inspektion och förstärkning.</p>\n<p>Men arbetsvillkoren för människor i gruvorna var outhärdligt hårda, säger Viktor Jermakov, doktor i tekniska vetenskaper och expert på Donbas gruvor. \"Gruvorna i den centrala regionen av Donbas hade ingen rätt att existera ens omedelbart efter att regionen återuppbyggdes efter andra världskriget. År 1943 började de pumpas ut och kol utvanns där, men dessa var outhärdliga, otänkbara arbetsvillkor. Dessa gruvor borde helt enkelt inte ha existerat,\" säger Jermakov.</p>\n<p>Ändå, trots de hårda villkoren för gruvarbetarnas manuella arbete, utvecklades kolindustrin i Donbas aktivt fram till Sovjetunionens kollaps. I början av 1990-talet, i den region där kol hade brutits sedan 1700-talet, började problemet med olönsamheten hos vissa kolgruvor att växa akut. Det fanns flera orsaker till detta: den låga nivån av modernisering i gruvorna, åldrandet av gruvbeståndet och uttömningen av kolådrorna. I början av \"koldepressionen\" tredubblades Donbas i storlek jämfört med före kriget. Men mängden vatten som pumpades ut ur gruvorna på ett år var nästan lika med den som Sovjetunionen behövde för att pumpa ut gruvorna efter kriget.</p>\n<p>Även under dessa förhållanden fortsatte många olönsamma gruvor att subventioneras efter Ukrainas självständighet, eftersom kol spelade en viktig roll i landets ekonomi – det matade värmekraftverk och tillhandahöll även råvaror för metallurgi. Samtidigt gav kolindustrin jobb åt hundratusentals ukrainare, många av dem bodde i städer kopplade till kolgruvorna.</p>\n<p>År 2012, två år före kriget i Donbas, syftade Janukovytjs regering till att öka kolproduktionen i landet och lovade att investera cirka tio miljarder US-dollar i den \"utslitna\" industrin. Konflikten som initierades av Ryssland i östra Ukraina förändrade dramatiskt situationen – regionen blev avskild från den huvudsakliga delen av landet av en frontlinje. Detta problem gick inte förbi kolindustrin i regionen och sedan 2014 har de flesta av gruvorna förblivit i de områden av Donbas som inte kontrolleras av Ukraina. Många av dem började senare att översvämmas.</p>\n<p><strong>Vad som händer nu</strong></p>\n<p>Vattnet som passerar genom gruvorna blir mättat med föroreningar av metaller, sulfater, kvicksilver och andra farliga kemiska föreningar. När det når vattenkällor som floder, sjöar och brunnar gör det dem olämpliga för normalt bruk och drickande. Om sådant vatten når marken, saliniserar det den och orsakar jorderosion.</p>\n<p>Yevhen Jakovlev, en hydrogeolog från Ukrainas nationella vetenskapsakademi, talar regelbundet om omfattningen av översvämningen av gruvor i de ockuperade territorierna i centrala Donbas. Enligt honom, från 2014 till 2022, skedde okontrollerad översvämning i cirka 30 till 40 gruvor, de flesta av dem intill frontlinjen. Ändå fanns det varken vattenpumpning i de ockuperade gruvorna nära frontlinjen före eller efter Rysslands fullskaliga invasion. I fallet med Donbas, där många gruvor är kopplade genom passager, provocerade detta bland annat översvämningen av angränsande gruvor på den ukrainska sidan, som har pumpat ut gruvvatten.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, en energiexpert från Ecodia Center, berättar för mig om vattenloggning som inträffade nära Zolote-gruvan i Luhansk-regionen 2018: \"I Zolote-gruvan bröt vattnet bokstavligen igenom men de lyckades fortfarande pumpa ut detta vatten. De lokala myndigheterna var engagerade i att sätta upp denna process. Självklart började den fullskaliga invasionen och dessa processer stoppades. Vattnet bröt uppenbarligen igenom och vi vet från representanter för den militära administrationen att gruvan blev översvämmad.\"            Situationen har tagit en mörkare vändning sedan 2022, när den ryska ledningen beslutade att stänga 101 av 115 gruvor i de ockuperade territorierna i Donbas. Jakovlev betonar att \"Antalet gruvor som har gått in i okontrollerat översvämningsläge har ökat med cirka en och en halv gång. Om det tidigare var 30 till 40 gruvor, handlar det nu om 60 gruvor. Vi kan bara prata om detta ungefär, eftersom det inte finns någon normal övervakning.\"</p>\n<p>Förutom föroreningen av vatten och jordar är även höjningen av gruvvattnet farlig eftersom vattnet som kommer till ytan trycker ut explosiv gas från kolådrorna. Detta är i sin tur också farligt eftersom det kan utlösa lokala jordbävningar.</p>\n<p>\"Jordbävningar uppträder i områden med aktiv översvämning. Tidigare var dessa jordbävningssymptom mer aktiva runt Donetsk, och sedan 2021 har de flyttat österut – till området kring Debaltsevo,\" säger Jakovlev.</p>\n<p>Enligt Jakovlevs uppskattningar har gas aktivt läckt ut på platser med sänkt relief sedan 2022, och detta kan utgöra ytterligare hot mot bosättningar som ligger ovanför gruvfälten. I Donbas kan detta påverka så många som 60 platser. \"Vi observerade sådana processer live nära Selidovo (Donetsk-regionen) i november 2021 under en expedition. I området nära den översvämmade Korotchenko-gruvan fann vi gasutsläpp på ytan, samt brunnar med bokstavligen kolsyrat vatten,\" sa han.</p>\n<p>Det omedelbara hotet om spontana metanutsläpp till ytan hotar det nu ockuperade området av Donetsk, hävdar Jakovlev. Han baserar också sina argument på gamla kartor över Donetsks kolbassäng som han lyckades hitta i arkiven. Med hjälp av dessa kartor kommer experter att kunna approximera och modellera var risken för gasutsläpp till ytan i regionen är högst. Ändå noterar Jakovlev och Jermakov att data om situationen med gruvöversvämning i de ockuperade territorierna är otillräckliga på grund av bristen på övervakning. Experterna noterade att inofficiella kontakter mellan forskare från Ukraina och de ockuperade territorierna fortfarande äger rum.</p>\n<p>Innan Rysslands fullskaliga invasion av Donbas lyckades ukrainska forskare, tillsammans med OSSE, Centrum för humanitär dialog och Röda korset, övervaka gruvor nära frontlinjen. Men efter att Ryssland tog kontroll över de flesta av Luhansk-regionen, Vuhledar, Avdiivka och Mariinka, expanderade översvämningszonen, vilket tog bort möjligheten att övervaka situationen i områden nära frontlinjen. Dessutom, i början av 2022, lade Ryssland veto mot OSSE:s arbete, vilket tog bort organisationens möjlighet att övervaka gruvorna.</p>\n<p>\"För att ha någon data behöver man ha tillgång till dessa territorier. Så länge det inte finns någon tillgång, ingen övervakning, kan vi inte bedöma vad graden av förorening är där. Det finns data från projekt som genomfördes före den fullskaliga invasionen. Det fanns projekt som försökte bedöma föroreningsnivån. Men det är ofullständig information. Så länge vi inte har tillgång till dessa territorier vet vi inte exakt vad som finns där och vad vi kan göra åt det,\" noterar Bushovska. Ukrainas miljöministerium har också uppgett att de inte har några data om situationen i den ockuperade delen av Donbas.</p>\n<p><strong>Efter gruvdrift</strong></p>\n<p>Historien om den tyska Ruhrokolbassängen liknar på många sätt historien om Ukrainas Donbas. Under 1800-talet gav Ruhrregionen industriell och militär makt åt det tyska imperiet, precis som Donbas gjorde för det ryska imperiet. Senare, efter andra världskriget, bidrog kolbrytningen i Ruhrbassängen också till återuppvaknandet av ekonomin och industrin i Västtyskland efter vad som motsvarade total förstörelse. År 2018 stängdes landets sista kolgruva, Prosper-Haniel. Detta föregicks av en nästan 30-årig process av omvandling av kolindustrin genom det som kallas \"efter-gruvdrift\". Detta baseras på flera principer: avveckling av kolbrytning, skapande av nya jobb för tidigare kolarbetare och skapande av miljösäkra områden på platsen för tidigare gruvor och gruvfält. En liknande omvandling har ägt rum i England, Frankrike, Belgien och andra länder.</p>\n<p>\"Staten tog först bort gruvorna, kolföretagen och andra saker. Och sedan överlämnade de dem till ett särskilt skapat efter-gruvdriftsföretag. Och sedan avyttrade de dessa tillgångar, inklusive marken. De fick vissa fördelar för det. Och för dessa pengar genomförde de efter-gruvdriftsaktiviteter. Steg för steg stängdes varje gruva,\" säger Victor Jermakov och beskriver processen.</p>\n<p>Jermakov, som har studerat erfarenheten av efter-gruvdrift i flera år, noterar att han inte ser den ukrainska regeringens intresse för idén. Han säger att energiministeriets uppmärksamhet nu mer fokuseras på landets energisäkerhet, som har lidit betydande angrepp från den ryska armén.</p>\n<p>\"Vi samlade många ukrainska forskare i Tyskland för att visa dem vad efter-gruvdrift är. Vi publicerade en särskild broschyr, en monografi om efter-gruvdrift i Ukraina. Vi gjorde detta arbete, men efter att ha kommit tillbaka från Tyskland ser jag inget intresse för efter-gruvdrift. Kanske kommer de att inse det efter en tid. Alla avfärdar det, alla tycker att det är en onödig slöseri med pengar. Jag tycker inte att det är onödigt att investera i framtiden för dina barn, i hälsan för kommande generationer,\" säger han.</p>\n<p>Jakovlev, en aktiv stödjare av idén om efter-gruvdrift, tror ändå att den klassiska erfarenheten av att pumpa ut vatten som användes i Tysklands Ruhr inte längre är möjlig i Ukraina. Även om regionerna liknar varandra både i antal gruvor och yta, är skillnaden att situationen i Donbas är mer komplicerad. Detta beror på spontan och okontrollerad översvämning, som nu har pågått i sitt elfte år.</p>\n<p>\"På vissa ställen kommer ytan att sjunka under den djup där grundvattennivåerna en gång var. Och territoriet i Donbas kommer i så fall att bli fragmenterat. Det kommer inte att vara till hjälp för landskapet. Det kommer att bli en massa salta strömmar, sänkor, träsk och så vidare. Och om vi tar hänsyn till att 90 procent av befolkningen i Donbas bor i städer, och det finns 60 bosättningar ovanför gruvorna, kommer levnadsförhållandena helt enkelt att vara på överlevnadsnivå,\" säger Jakovlev.</p>\n<p>Han drar slutsatsen att om kolregionen förblir i ett tillstånd av okontrollerad översvämning under de kommande fem till tolv åren, kommer två tredjedelar av territoriet i Donbas att bli obeboeligt för normalt liv. \"Det kommer att vara användbart i begränsade områden. Det kan vara något som skogsbruk, rekreation eller agrara områden. Men detta behöver redan nu arbetas ut och modelleras på olika sätt. Eller, om vi överväger det pessimistiska alternativet, där vi inte har tid att göra något – detta är det enklaste alternativet och dess konsekvenser är redan synliga nu,\" säger experten.</p>\n<p>Experter och forskare som intervjuats är eniga i sin åsikt att de centrala frågorna nu är bristen på övervakning av översvämningen av gruvor samt bristen på någon vision eller plan från den ukrainska regeringen om vad som kommer att hända med kolregionen efter avockupationen. \"Tyvärr finns det ingen vision om vad som kommer att hända med regionen efter avockupationen, och vad man ska göra åt det. Jag skulle hoppas att dessa territorier kommer att avockuperas och sedan kan de omvandlas,\" sa Bushovska.</p>\n<p>Enligt den tidigare chefen för fackföreningen för arbetare vid den nu förstörda Yuzhnodonbaska-3-gruvan, Hryhoriy Dotsenko, har det ukrainska energiministeriet inte heller någon information om huruvida deras företag kommer att återställas efter kriget: \"Vi pratade med vice ministern om vad som kommer att hända efter kriget och vad vår perspektiv kommer att vara. Han säger \"Jag vet ingenting, jag kommer inte att säga något, det är det.\" För tillfället är det fortfarande ett stängt ämne, ingen diskuterar det, ingen tänker på vad som kommer att hända härnäst. Fokus ligger helt på hur man ska vinna kriget,\" sa Dotsenko.</p>\n<p>Det ukrainska energiministeriet avböjde att kommentera tillståndet för kolindustrin och dess perspektiv för denna artikel, med hänvisning till behovet av att inte avslöja information som kan användas av Ryssland för att fortsätta sina angrepp på energianläggningar.</p>\n<p><strong>\"Ryssland kontrollerade allt\"</strong></p>\n<p>Yuzhnodonbaska-3-gruvan, en av de yngsta kolgruvorna i Donbas, har varit under rysk ockupation sedan september 2024 och ligger för närvarande i ryggen på ryska trupper i Donetsk oblast. Den är nu helt förstörd. Enligt Dotsenko var företaget extremt lovande och kunde ha fortsatt kolbrytning i minst ytterligare 50 år. \"Det fanns planer på att bygga en annan gruva i vårt område. Kolavlagringarna sträckte sig till Pavlograd (i Dnipro-regionen). Vi skulle fortfarande ha tillräckligt att arbeta, i ett normalt läge i 50 år. Dessutom hade vi mycket bra kvalitet på kol, kolgas med låg svavelhalt. Och vårt kol användes för kraftteknik och metallurgi,\" säger Dotsenko.</p>\n<p>En gruvarbetare rapporterade att i mars 2022, under en offensiv i den angränsande staden Vuhledar – Volnovakha – förstörde den ryska armén kraftstationerna som försåg energi till Yuzhnodonbaska-3-gruvan och andra gruvor runt den. Som ett resultat började nivån av gruvvatten i området stiga snabbt, översvämmande en gång lovande gruvor och medförde de nämnda miljöriskerna. Han noterade att detta specifikt gäller risken för metan som läcker ut till ytan.</p>\n<p>Dotsenko är övertygad om att den ryska armén genomförde dessa attacker avsiktligt. Deras mål, tror han, var att avhumanisera Vuhledar. \"Attackerna var troligen avsedda att förlama Vuhledar. Nåväl, plus gruvan som gav arbete. Generellt sett slog de ut människor från staden lite i taget,\" noterar han.</p>\n<p>Jermakov, som tidigare var chef för den ukrainska delegationen till den miljöförhandlingsgrupp som förhandlade med Ryssland, sammanfattar att den aggressiva staten hade hindrat varje lösning på problemet med gruvöversvämning även före den fullskaliga invasionen. Enligt honom \"ville representanter för Ryska federationen inte ens höra\" att processen med översvämning av regionens gruvor var okontrollerad, och hävdade att de hade gjort jobbet med att stänga gruvorna \"ordentligt\".</p>\n<p>\"Vi ställde frågor till dem och bad dem att ge information om miljösäkerhetsåtgärder angående de gruvor de stängde. Det handlade precis om designbeslut, och det var Ryssland som var ansvarigt för deras utveckling. Ryssland vägrade att tillhandahålla dessa data, och därför upphörde denna förhandlingsgrupp att existera, och vi kommunicerade inte längre i detta avseende,\" betonar forskaren.</p>\n<p>Enligt honom kontrollerade Ryssland \"varje rörelse och ord\" av sina representanter i förhandlingsundergruppen, inklusive från sidan av kvasi-republikerna, som det införde i förhandlingarna utan överenskommelse.</p>\n<p>\"Ryssland kontrollerade allt, och även när endast specialister med experter återstod vid förhandlingarna, såg jag att den sidan var i ett rum. Om våra experter var online, var och en på sin egen arbetsplats, blev de \"tagna\" av den så kallade \"ministeriet för statlig säkerhet i Donetsk folkrepublik\" in i ett rum som kontrollerade deras varje rörelse, och inte bara samtalet. Stämningen var fientlig, negativ och även bland experterna från den ryska sidan var de flesta av mina bekanta som jag hade arbetat med tillbaka i Donetsk när gruvorna stängdes innan kriget började 2013. Ändå var de förbjudna att ha några professionella samtal, att ge någon professionell information – allt kontrollerades och allt styrdes av Ryssland,\" sammanfattar forskaren.</p>\n<p>Maryna Turenok, en expert vid \"Rätt till försvar\"-fonden, som studerar ämnet gruvöversvämning i Donbas, betonar att problemet med gruvöversvämning är transnationellt och direkt hotar två regioner i Ryssland och Azovhavet.</p>\n<p>\"Den hydrografiska särdraget i östra Ukraina är att praktiskt taget allt obehandlat gruvvatten, som kommer in i öppna områden, raviner, reservoarer och floder i Siversky Donets bassäng, sedan rinner direkt in i Siversky Donets själv, den huvudsakliga flodartären i regionen. Sedan rinner det förorenade vattnet genom södra Belgorod och Rostov-regionerna i Ryska federationen in i Don-floden, och därifrån in i Azovhavet. Föroreningen har en \"gränsöverskridande\" karaktär,\" säger hon.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> är en ukrainsk journalist och producent. Han arbetade som nyhetsredaktör för Liga.net och Ukrainas offentliga sändare Suspilne. Han samarbetade också som fixer med <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> och Danmarks Radio.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.104",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Rysslands krig i östra Ukraina har dramatiskt påverkat de områden som tidigare utgjorde kolgruvindustrin. Sedan 2014 har de flesta av gruvorna på de territorier i Donbas som inte kontrolleras av Ukraina stängts ner och många av dem började därefter att översvämmas. Om kolregionen förblir i ett tillstånd av okontrollerad översvämning under de kommande fem till tolv åren, kommer två tredjedelar av territoriet i Donbas att bli obeboeligt för normalt liv.</I>\n<br><br>\nTrots Rysslands storskaliga invasion förblir den ukrainska regeringen engagerad i sitt löfte att fasa ut kol efter 2035, sade den tidigare biträdande energiministern, Yaroslav Demchenkov, under sommaren 2023. År 2021 hade Ukraina, liksom landets största energibolag, DTEK, redan anslutit sig till Powering Past Coal Alliance (PPCA), en initiativ som syftar till en gradvis övergång till koldioxidfri energi. Dessutom tillkännagav den tyska energiministern, German Galushchenko, också planer på att skapa en “de-koldioxidiserad mix av Ukrainas energisystem” från förnybar energi och kärnkraft under COP28-klimatkonferensen.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.105",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Hoe de grootschalige invasie van Rusland de overstroming van de Donbas-kolenmijnen heeft versneld",
                key:"uid": string:"bb496ae6-fca3-4557-b7cf-7b90ccd5f4a9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Maar dit was niet altijd het geval. Terug in 2012 verklaarde de regering van de nu voortvluchtige voormalige president Viktor Yanukovych in zijn tienjarige energie strategie plannen om de kolenproductie te verhogen om de afhankelijkheid van “geïmporteerde energiebronnen” – in het bijzonder Russisch gas – te verminderen. Het lot van die plannen veranderde dramatisch in 2014 met de hybride agressie van Rusland in Donbas, de grootste kolenregio in Europa en destijds cruciaal voor de Oekraïense energiesector. De meeste kolenmijnen in de regio vielen in handen van door Rusland gecontroleerde strijdkrachten van de zelfverklaarde “Volksrepublieken Donetsk en Luhansk” – wat een crisis in de op kolen gebaseerde energie-industrie van Oekraïne veroorzaakte. Voor het eerst sinds de onafhankelijkheid bevond de staat zich afhankelijk van de import van alle soorten energiebronnen.</p>\n<p>Toch, ondanks de permanente crisis in de energiesector, zijn er sinds 2014 andere belangrijke kwesties ontstaan, zoals de ongecontroleerde overstromingen van mijnen. Dit heeft geleid tot lokale “aardbevingen”, gasontsnappingen naar de oppervlakte en de vervuiling van de waterbronnen in Donbas. In 2022 werd de situatie nog dramatischer, toen de leiders van de door Rusland gecontroleerde quasi-republieken Vladimir Poetin vroegen om de meeste mijnen in het bezette deel van Donbas te sluiten, wat de wereldwijde betekenis van de regio in de toekomst in gevaar bracht. Een van de grootste voormalige industriële regio's ter wereld, al 11 jaar door oorlog verwoest, loopt nu een ernstig risico om “twee derde onbewoonbaar” te worden door ongecontroleerde massale mijnoverstromingen volgens een recent rapport<em>.</em></p>\n<p><strong>Echo's uit het verleden</strong></p>\n<p>Tijdens de Tweede Wereldoorlog was Donbas tussen 1941 en 1943 onder Nazi-bezetting. Deze periode was voldoende voor alle kolenvoorraden van de regio om te worden overstroomd. Voor de Sovjetunie was kolen het “brood van de industrie” in een staat van oorlog, en het herbouwen van de mijnen in de regio werd een belangrijk doel voor Moskou na de bevrijding. Ongeveer 50.000 mensen werden gestuurd om de mijnen te ontwateren. De eerste successen werden al na twee jaar gezien, toen de eerste 69 mijnen werden hersteld. Tegelijkertijd onderging 80 procent van alle mijnen tunnels een herinspectie en versterking.</p>\n<p>Toch waren de arbeidsomstandigheden voor mensen in de mijnen onverdraaglijk zwaar, zegt Viktor Yermakov, een doctor in de technische wetenschappen en een expert op het gebied van de mijnen van Donbas. “De mijnen van de centrale regio van Donbas hadden geen recht op leven, zelfs niet onmiddellijk nadat de regio was herbouwd na de Tweede Wereldoorlog. In 1943 begonnen ze te worden leeggepompt en werd daar kolen gewonnen, maar dit waren onverdraaglijke, ondenkbare arbeidsomstandigheden. Deze mijnen hadden gewoon niet moeten bestaan,” zegt Yermakov.</p>\n<p>Desondanks, ondanks de zware omstandigheden van het handmatige werk van mijnwerkers, ontwikkelde de kolenindustrie in Donbas zich actief tot de ineenstorting van de Sovjetunie. In de vroege jaren '90, in de regio waar sinds de 18e eeuw kolen werden gewonnen, begon het probleem van de onrendabiliteit van sommige kolenmijnen acuut te groeien. Er waren verschillende redenen voor: het lage niveau van modernisering in de mijnen, de veroudering van het mijnenbestand en de uitputting van de kolenlagen. Aan het begin van de “kolencrisis” verdrievoudigde Donbas in omvang vergeleken met voor de oorlog. De hoeveelheid water die in een jaar uit de mijnen werd gepompt, was echter bijna gelijk aan wat de Sovjetunie nodig had om de mijnen na de oorlog te ontwateren.</p>\n<p>Zelfs onder deze omstandigheden bleven veel onrendabele mijnen na de Oekraïense onafhankelijkheid gesubsidieerd, omdat kolen een belangrijke rol speelden in de economie van het land – het voedde thermische energiecentrales en zorgde ook voor grondstoffen voor de metallurgie. Tegelijkertijd bood de kolenindustrie werk aan honderden duizenden Oekraïners, van wie velen in steden woonden die verbonden waren met de kolenmijnen.</p>\n<p>In 2012, twee jaar voor de oorlog in Donbas, had de regering van Yanukovych als doel de kolenproductie in het land te verhogen, met de belofte ongeveer tien miljard Amerikaanse dollars in de “uitgeputte” industrie te investeren. Het door Rusland geïnitieerde conflict in het oosten van Oekraïne veranderde de situatie dramatisch – de regio werd gescheiden van het hoofddeel van het land door een frontlinie. Dit probleem ging ook niet aan de kolenindustrie van de regio voorbij en sinds 2014 zijn de meeste mijnen in de gebieden van Donbas die niet door Oekraïne worden gecontroleerd gebleven. Velen van hen begonnen vervolgens te overstromen.</p>\n<p><strong>Wat er nu gebeurt</strong></p>\n<p>Het water dat door de mijnen stroomt, verzadigt zich met onzuiverheden van metalen, sulfaten, kwik en andere gevaarlijke chemische verbindingen. Wanneer het in waterbronnen zoals rivieren, meren en putten komt, maakt het deze ongeschikt voor normaal gebruik en drinkwater. Als dergelijk water de grond bereikt, verzeilt het deze, wat leidt tot bodemdegradatie.</p>\n<p>Yevhen Yakovlev, een hydrogeoloog van de Nationale Academie van Wetenschappen van Oekraïne, spreekt regelmatig over de omvang van de overstromingen van mijnen in de bezette gebieden van centraal Donbas. Volgens hem vond er van 2014 tot 2022 ongecontroleerde overstroming plaats in ongeveer 30 tot 40 mijnen, de meeste daarvan grenzend aan de frontlinie. Toch was er voor en na de grootschalige invasie van Rusland geen waterpompen in de bezette mijnen nabij de frontlinie. In het geval van Donbas, waar veel mijnen met elkaar verbonden zijn door doorgangen, heeft dit onder andere geleid tot de overstroming van aangrenzende mijnen aan de Oekraïense kant, die mijnwater hebben gepompt.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, een energie-expert van het Ecodia Center, vertelt me over de wateroverlast die in 2018 nabij de Zolote-mijn in de regio Luhansk plaatsvond: “In de Zolote-mijn brak het water letterlijk door, maar ze slaagden er nog steeds in om dit water weg te pompen. De lokale autoriteiten waren bezig met het opzetten van dit proces. Natuurlijk begon de grootschalige invasie en stopten deze processen. Het water brak duidelijk door en we weten van vertegenwoordigers van de militaire administratie dat de mijn overstroomd raakte.”            De situatie is sinds 2022 ernstiger geworden, toen de Russische leiding besloot om 101 van de 115 mijnen in de bezette gebieden van Donbas te sluiten. Yakovlev benadrukt dat “het aantal mijnen dat in een ongecontroleerde overstromingsmodus is gegaan, met ongeveer anderhalf keer is toegenomen. Als het voorheen 30 tot 40 mijnen waren, dan hebben we het nu over 60 mijnen. We kunnen hier alleen ongeveer over spreken, omdat er geen normale monitoring is.”</p>\n<p>Naast de vervuiling van water en bodems is de stijging van het mijnwater ook gevaarlijk omdat het water dat naar de oppervlakte komt, explosief gas uit de kolenlagen duwt. Dit is op zijn beurt ook gevaarlijk omdat het lokale aardbevingen kan veroorzaken.</p>\n<p>“Aardbevingen verschijnen in gebieden van actieve overstromingen. Voorheen waren deze aardbevingssymptomen actiever rond Donetsk, en sinds 2021 zijn ze naar het oosten verhuisd – naar het gebied van Debaltsevo,” zegt Yakovlev.</p>\n<p>Volgens de schattingen van Yakovlev ontsnapt sinds 2022 gas actief in plaatsen met verlaagd reliëf, en dit kan extra bedreigingen vormen voor nederzettingen die zich boven de mijnvelden bevinden. In Donbas kan dit tot 60 plaatsen beïnvloeden. “We observeerden dergelijke processen live nabij Selidovo (regio Donetsk) in november 2021 tijdens een expeditie. In het gebied dicht bij de overstroomde Korotchenko-mijn vonden we gasuitlaten op de oppervlakte, evenals putten met letterlijk koolzuurhoudend water,” zei hij.</p>\n<p>De directe dreiging van spontane methaanontsnappingen naar de oppervlakte bedreigt het nu bezette gebied van Donetsk, betoogt Yakovlev. Hij baseert zijn argumenten ook op oude kaarten van het Donetsk-kolenbekken die hij in de archieven heeft kunnen vinden. Met behulp van deze kaarten kunnen experts schatten en modelleren waar het risico van gasontsnapping naar de oppervlakte in de regio het hoogst is. Desondanks merken Yakovlev en Yermakov op dat gegevens over de situatie met mijnoverstromingen in de bezette gebieden onvoldoende zijn vanwege het gebrek aan monitoring. De experts merkten op dat er nog steeds informele contacten zijn tussen wetenschappers uit Oekraïne en de bezette gebieden.</p>\n<p>Voor de grootschalige invasie van Rusland in Donbas, slaagden Oekraïense wetenschappers, samen met de OVSE, het Centrum voor Humanitaire Dialoog en het Rode Kruis, erin om mijnen nabij de frontlinie te monitoren. Echter, nadat Rusland het grootste deel van de regio Luhansk, Vuhledar, Avdiivka en Mariinka in beslag nam, breidde de overstromingszone zich uit, waardoor de mogelijkheid om de situatie in gebieden dicht bij de frontlinie te monitoren verloren ging. Bovendien heeft Rusland begin 2022 het werk van de OVSE vetorecht gegeven, waardoor de organisatie de mogelijkheid om de mijnen te monitoren werd ontnomen.</p>\n<p>“Om enige gegevens te hebben, moet je toegang hebben tot deze gebieden. Zolang er geen toegang is, geen monitoring, kunnen we niet beoordelen wat de mate van vervuiling daar is. Er zijn gegevens van projecten die vóór de grootschalige invasie zijn uitgevoerd. Er waren projecten die probeerden het niveau van vervuiling te beoordelen. Maar het is onvolledige informatie. Zolang we geen toegang hebben tot die gebieden, weten we niet precies wat daar is en wat we eraan kunnen doen,” merkt Bushovska op. Het Oekraïense ministerie van Milieu verklaarde ook dat het geen gegevens heeft over de situatie in het bezette deel van Donbas.</p>\n<p><strong>Na de mijnbouw</strong></p>\n<p>De geschiedenis van het Duitse Ruhr-kolenbekken is in veel opzichten vergelijkbaar met de geschiedenis van het Donbas in Oekraïne. In de 19e eeuw zorgde de Ruhr-regio voor industriële en militaire kracht voor het Duitse Rijk, net zoals Donbas dat deed voor het Russische Rijk. Later, na de Tweede Wereldoorlog, droeg de kolenwinning in het Ruhrgebied ook bij aan de heropleving van de economie en industrie van West-Duitsland na wat in feite totale vernietiging was. In 2018 werd de laatste kolenmijn van het land, Prosper-Haniel, gesloten. Hieraan ging een proces van bijna 30 jaar vooraf van de transformatie van de kolenindustrie door wat “na-mijnbouw” wordt genoemd. Dit is gebaseerd op verschillende principes: het afbouwen van de kolenwinning, het creëren van nieuwe banen voor voormalige kolenarbeiders en het creëren van milieuvriendelijke gebieden op de plaats van voormalige mijnen en mijnvelden. Een soortgelijke transformatie heeft plaatsgevonden in Engeland, Frankrijk, België en andere landen.</p>\n<p>“De staat nam eerst de mijnen, kolenbedrijven en andere zaken weg. En daarna gaven ze ze over aan een speciaal opgericht na-mijnbouwbedrijf. En toen disposeerden ze deze activa, inclusief de grond. Ze ontvingen bepaalde voordelen hiervoor. En voor dit geld voerden ze na-mijnbouwactiviteiten uit. Stap voor stap werd elke mijn gesloten,” zegt Victor Yermakov, die het proces beschrijft.</p>\n<p>Yermakov, die jarenlang de ervaring van na-mijnbouw heeft bestudeerd, merkt op dat hij de interesse van de Oekraïense regering in het idee niet ziet. Hij zegt dat de aandacht van het ministerie van Energie nu meer gericht is op de energiezekerheid van het land, dat aanzienlijke aanvallen van het Russische leger heeft ondergaan.</p>\n<p>“We hebben veel Oekraïense wetenschappers in Duitsland verzameld om ze te laten zien wat na-mijnbouw is. We hebben een speciale brochure, een monografie over na-mijnbouw in Oekraïne gepubliceerd. We hebben dit werk gedaan, maar na terugkomst uit Duitsland zie ik geen interesse in na-mijnbouw. Misschien realiseren ze het zich na enige tijd. Iedereen wijst het af, iedereen denkt dat het een onnodige verspilling van geld is. Ik denk niet dat het onnodig is om in de toekomst van je kinderen te investeren, in de gezondheid van toekomstige generaties,” zegt hij.</p>\n<p>Yakovlev, ook een actieve voorstander van het idee van na-mijnbouw, gelooft echter dat de klassieke ervaring van het leegpompen van water die in het Ruhrgebied van Duitsland werd gebruikt, niet langer mogelijk is in Oekraïne. Hoewel de regio's vergelijkbaar zijn in zowel het aantal mijnen als het gebied, is het verschil dat de situatie in Donbas gecompliceerder is. Dit is te wijten aan spontane en ongecontroleerde overstromingen, die nu al 11 jaar aan de gang zijn.</p>\n<p>“Op sommige plaatsen zal het oppervlak onder de diepte zinken waar de grondwaterstanden ooit waren. En het grondgebied van Donbas zal in dit geval gefragmenteerd zijn. Het zal niet nuttig zijn voor het landschap. Het zal een massa van zoute stromen, holtes, moerassen enzovoort zijn. En als we in aanmerking nemen dat 90 procent van de bevolking van Donbas in steden woont, en er 60 nederzettingen boven de mijnen zijn, zullen de leefomstandigheden simpelweg op het niveau van overleven zijn,” zegt Yakovlev.</p>\n<p>Hij concludeert dat als de kolenregio in de komende vijf tot twaalf jaar in een staat van ongecontroleerde overstromingen blijft, twee derde van het grondgebied van Donbas onbewoonbaar zal worden voor normaal leven. “Het zal bruikbaar zijn in beperkte gebieden. Het kan iets zijn als bosbouw, sanering of agrarische gebieden. Maar dit moet nu al op verschillende manieren worden uitgewerkt en gemodelleerd. Of, als we de pessimistische optie overwegen, waarin we geen tijd hebben om iets te doen – dit is de eenvoudigste optie en de gevolgen zijn nu al zichtbaar,” zegt de expert.</p>\n<p>Experts en wetenschappers die zijn geïnterviewd zijn unaniem van mening dat de belangrijkste kwesties nu het gebrek aan monitoring van de overstromingen van mijnen zijn, evenals een gebrek aan enig zicht of plan van de Oekraïense regering over wat er met de kolenregio zal gebeuren na de de-occupatie. “Helaas is er geen visie over wat er met de regio zal gebeuren na de de-occupatie, en wat we eraan kunnen doen. Ik hoop dat deze gebieden zullen worden gede-occupeerd en dat ze dan kunnen worden getransformeerd,” zei Bushovska.</p>\n<p>Volgens de voormalige hoofd van de vakbond van werknemers van de nu verwoeste Yuzhnodonbaska-3 mijn, Hryhoriy Dotsenko, heeft het Oekraïense ministerie van Energie ook geen informatie over of hun onderneming na de oorlog zal worden hersteld: “We hebben met de plaatsvervangend minister gesproken over wat er na de oorlog zal gebeuren en wat onze perspectieven zullen zijn. Hij zegt “Ik weet niets, ik zal niets zeggen, dat is het.” Op dit moment is het nog steeds een gesloten onderwerp, niemand bespreekt het, niemand denkt na over wat er daarna zal gebeuren. De focus ligt volledig op hoe we de oorlog kunnen winnen,” zei Dotsenko.</p>\n<p>Het Oekraïense ministerie van Energie weigerde commentaar te geven op de staat van de kolenindustrie en de perspectieven ervan voor dit artikel, met als reden de noodzaak om geen informatie vrij te geven die door Rusland kan worden gebruikt om zijn aanvallen op energievoorzieningen voort te zetten.</p>\n<p><strong>“Rusland controleerde alles”</strong></p>\n<p>De Yuzhnodonbaska-3 mijn, een van de jongste kolenmijnen in Donbas, is sinds september 2024 onder Russische bezetting en bevindt zich momenteel in de achterhoede van Russische troepen in de oblast Donetsk. Het is nu volledig verwoest. Volgens Dotsenko was de onderneming uiterst veelbelovend en had het de kolenwinning minstens nog 50 jaar kunnen voortzetten. “Er waren plannen om een andere mijn in onze regio te bouwen. De lagen van kolenvoorraden reikten tot Pavlograd (in de regio Dnipro). We zouden nog steeds genoeg werk hebben, in een normaal tempo voor 50 jaar. Bovendien hadden we zeer goede kwaliteit kolen, kolengas met een laag zwavelgehalte. En onze kolen werden gebruikt voor energievoorziening en metallurgie,” zegt Dotsenko.</p>\n<p>Een mijnwerker meldde dat in maart 2022, tijdens een offensief in de naburige stad Vuhledar – Volnovakha – het Russische leger de transformatorstations vernietigde die energie aan de Yuzhnodonbaska-3 mijn en andere mijnen eromheen leverden. Als gevolg hiervan begon het niveau van het mijnwater in het gebied snel te stijgen, waardoor eens veelbelovende mijnen overstroomden en de eerder genoemde milieurisico's met zich meebrachten. Hij merkte op dat dit specifiek geldt voor het risico van methaan dat naar de oppervlakte ontsnapt.</p>\n<p>Dotsenko is ervan overtuigd dat het Russische leger deze aanvallen opzettelijk heeft uitgevoerd. Hun doel, gelooft hij, was om Vuhledar te dehumaniseren. “De aanvallen waren hoogstwaarschijnlijk gericht op het uitschakelen van Vuhledar. Nou, plus de mijn die werk bood. In het algemeen hebben ze beetje bij beetje mensen uit de stad verdreven,” merkt hij op.</p>\n<p>Yermakov, die vroeger de hoofd van de Oekraïense delegatie was in de milieunegotiatiegroep met Rusland, vat samen dat de agressorstaat al vóór de grootschalige invasie elke oplossing voor het probleem van mijnoverstromingen blokkeerde. Volgens hem “wilden vertegenwoordigers van de Russische Federatie niet eens horen” dat het proces van de overstroming van de mijnen in de regio ongecontroleerd was, en beweerden ze dat ze de mijnen “op de juiste manier” hadden gesloten.</p>\n<p>“We stelden hen vragen en vroegen hen om informatie te verstrekken over milieubeveiligingsmaatregelen met betrekking tot die mijnen die ze sloten. Het ging specifiek om ontwerpbeschikkingen, en Rusland was verantwoordelijk voor hun ontwikkeling. Rusland weigerde deze gegevens te verstrekken, en daarom hield deze onderhandelingsgroep uiteindelijk op te bestaan, en we communiceerden niet meer in dit opzicht,” benadrukt de wetenschapper.</p>\n<p>Volgens hem controleerde Rusland “elke beweging en elk woord” van zijn vertegenwoordigers van de onderhandelingssubgroep, inclusief van de kant van de quasi-republieken, die het zonder overeenstemming in de onderhandelingen introduceerde.</p>\n<p>“Rusland controleerde alles, en zelfs toen er alleen nog specialisten met experts overbleven bij de gesprekken, zag ik die kant allemaal in één kamer. Als onze experts online waren, elk op hun eigen werkplek, werden ze “genomen” door het zogenaamde “ministerie van staatsveiligheid van de Donetsk Volksrepubliek” in één kamer die hun elke beweging controleerde, en niet alleen het gesprek. De sfeer was onvriendelijk, negatief en zelfs onder de experts van de Russische kant waren de meeste van mijn kennissen met wie ik had samengewerkt in Donetsk toen de mijnen vóór de oorlog in 2013 werden gesloten. Desondanks was het hen verboden om enige professionele gesprekken te voeren, om enige professionele informatie te verstrekken – alles werd gecontroleerd en alles werd geleid door Rusland,” vat de wetenschapper samen.</p>\n<p>Maryna Turenok, een expert van de “Recht op Verdediging” Stichting, die het onderwerp van mijnoverstromingen in Donbas bestudeert, benadrukt dat het probleem van mijnoverstromingen transnationaal is en rechtstreeks twee regio's van Rusland en de Zee van Azov bedreigt.</p>\n<p>“De hydrographische eigenaardigheid van Oost-Oekraïne is dat vrijwel al het onbehandelde mijnwater, dat in open gebieden, ravijnen, reservoirs en rivieren van het Siversky Donets-bekken komt, vervolgens rechtstreeks in de Siversky Donets zelf stroomt, de belangrijkste rivierader van de regio. Vervolgens stroomt het vervuilde water door het zuiden van de Belgorod en Rostov-regio's van de Russische Federatie in de Don-rivier, en van daaruit in de Zee van Azov. De vervuiling heeft een “transboundary” karakter,” zegt ze.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> is een Oekraïense journalist en producent. Hij werkte als nieuwsredacteur voor Liga.net en de Oekraïense publieke omroep Suspilne. Hij werkte ook samen als fixer met <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> en de Deense Omroep.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.618",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>De oorlog van Rusland in het oosten van Oekraïne heeft een dramatische impact gehad op de gebieden die vroeger deel uitmaakten van de kolenmijnindustrie. Sinds 2014 zijn de meeste mijnen op de door Oekraïne niet gecontroleerde gebieden van Donbas gesloten en veel van hen zijn vervolgens begonnen te overstromen. Als de kolenregio de komende vijf tot twaalf jaar in een staat van ongecontroleerde overstroming blijft, zal twee derde van het grondgebied van Donbas onbewoonbaar worden voor normaal leven.</I>\n<br><br>\nOndanks de grootschalige invasie door Rusland blijft de Oekraïense regering zich inzetten voor haar belofte om na 2035 de kolenafbouw te realiseren, zei de voormalige plaatsvervangende minister van Energie, Yaroslav Demchenkov, in de zomer van 2023. In 2021 had Oekraïne, evenals het grootste energiebedrijf van het land, DTEK, zich al aangesloten bij de Powering Past Coal Alliance (PPCA), een initiatief gericht op een gefaseerde overgang naar koolstofvrije energie. Bovendien kondigde tijdens de COP28-klimaattop de minister van Energie, German Galushchenko, ook plannen aan om een “gedecarboniseerd mengsel van het energiesysteem van Oekraïne” te creëren uit hernieuwbare energie en nucleaire energie.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.62",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Cum invazia pe scară largă a Rusiei a accelerat inundarea minelor de cărbune din Donbas",
                key:"uid": string:"c5dee4b0-74ef-4ea1-b6fd-d642a940304f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Cu toate acestea, aceasta nu a fost întotdeauna situația. Înapoi în 2012, guvernul fostului președinte fugitiv Viktor Yanukovych a declarat în planurile sale de strategie energetică pe zece ani că intenționează să crească producția de cărbune pentru a reduce dependența de „transportatorii de energie importați” – în special gazul rusesc. Soarta acestor planuri s-a schimbat dramatic în 2014, odată cu agresiunea hibridă a Rusiei în Donbas, cea mai mare regiune minieră de cărbune din Europa și cheia sectorului energetic al Ucrainei la acea vreme. Cele mai multe dintre minele de cărbune din regiune au căzut în mâinile forțelor controlate de Rusia din auto-declaratele „Republici Populare Donețk și Luhansk” – declanșând o criză în industria energetică a Ucrainei, dependentă de cărbune. Pentru prima dată de la independență, statul s-a aflat în situația de a depinde de importurile de toate tipurile de resurse energetice.</p>\n<p>Cu toate acestea, în ciuda situației de criză permanente din sectorul energetic, din 2014 au existat și alte probleme importante, cum ar fi inundațiile necontrolate ale minelor. Acest lucru a cauzat „cutremure” locale, eliberări de gaz la suprafață și poluarea surselor de apă din Donbas. În 2022, situația a devenit și mai dramatică, când liderii republicilor quasi-controlate de Rusia au cerut lui Vladimir Putin să închidă majoritatea minelor din partea ocupată a Donbasului, punând în pericol importanța globală a regiunii în viitor. Una dintre cele mai mari foste regiuni industriale ale lumii, devastată de război timp de 11 ani, se află acum în pericol serios de a deveni „două treimi nelocuibilă” din cauza inundațiilor masive necontrolate ale minelor, conform unui raport recent<em>.</em></p>\n<p><strong>Ecouri ale trecutului</strong></p>\n<p>În timpul celui de-al Doilea Război Mondial, Donbasul a fost sub ocupație nazistă între 1941 și 1943. Această perioadă a fost suficientă pentru ca toate zăcămintele de cărbune din regiune să fie inundate. Pentru Uniunea Sovietică, cărbunele era „pâinea industriei” într-o stare de război, iar reconstrucția minelor din regiune a devenit un obiectiv cheie pentru Moscova după eliberarea sa. Aproximativ 50.000 de oameni au fost trimiși să lucreze la drenarea minelor. Primele succese au fost observate în doar doi ani, când primele 69 de mine au fost restaurate. În același timp, 80% din toate tunelurile miniere au fost supuse reinspecției și întăririi.</p>\n<p>Cu toate acestea, condițiile de muncă pentru oamenii din mine erau insuportabil de dure, spune Viktor Yermakov, doctor în științe tehnice și expert în minele din Donbas. „Minele din regiunea centrală a Donbasului nu aveau dreptul la viață nici măcar imediat după ce regiunea a fost reconstruită după cel de-al Doilea Război Mondial. În 1943 au început să fie pompite și cărbunele a fost extras acolo, dar acestea erau condiții de muncă insuportabile, de neimaginat. Aceste mine pur și simplu nu ar fi trebuit să existe,” spune Yermakov.</p>\n<p>Cu toate acestea, în ciuda condițiilor dure ale muncii manuale a minerilor, industria cărbunelui din Donbas s-a dezvoltat activ până la prăbușirea Uniunii Sovietice. La începutul anilor 1990, în regiunea unde cărbunele fusese extras încă din secolul al XVIII-lea, problema neprofitabilității unor mine de cărbune a început să crească acut. Au existat mai multe motive pentru aceasta: nivelul scăzut de modernizare în mine, îmbătrânirea stocului de mine și epuizarea stratelor de cărbune. La începutul „depresiei cărbunelui”, Donbasul s-a triplat ca dimensiune comparativ cu perioada de dinainte de război. Cu toate acestea, cantitatea de apă care a fost pompată din mine într-un an era aproape egală cu cea necesară Uniunii Sovietice pentru a drena minele după război.</p>\n<p>Chiar și în aceste condiții, multe mine neprofitabile au continuat să fie subvenționate după independența Ucrainei, deoarece cărbunele a jucat un rol important în economia țării – alimenta centralele electrice termice și, de asemenea, furniza materii prime pentru metalurgie. În același timp, industria cărbunelui oferea locuri de muncă pentru sute de mii de ucraineni, mulți dintre ei trăind în orașe legate de minele de cărbune.</p>\n<p>În 2012, cu doi ani înainte de războiul din Donbas, guvernul lui Yanukovych a avut ca obiectiv creșterea producției de cărbune în țară, promițând să investească aproximativ zece miliarde de dolari în industria „epuizată”. Conflictul inițiat de Rusia în estul Ucrainei a schimbat dramatic situația – regiunea a fost separată de partea principală a țării printr-o linie de front. Această problemă nu a ocolit industria cărbunelui din regiune și, din 2014, majoritatea minelor au rămas în teritoriile Donbasului necontrolate de Ucraina. Multe dintre ele au început ulterior să fie inundate.</p>\n<p><strong>Ce se întâmplă acum</strong></p>\n<p>Apa care trece prin mine devine saturată cu impuritățile metalelor, sulfatelor, mercurului și altor compuși chimici periculoși. Când ajunge în surse de apă, cum ar fi râuri, lacuri și fântâni, le face improprii pentru utilizare normală și pentru băut. Dacă o astfel de apă ajunge pe sol, îl salinizează, provocând degradarea solului.</p>\n<p>Yevhen Yakovlev, un hidrogeolog de la Academia Națională de Științe a Ucrainei, vorbește regulat despre amploarea inundațiilor minelor în teritoriile ocupate din centrul Donbasului. Potrivit lui, între 2014 și 2022, inundațiile necontrolate au avut loc în aproximativ 30 până la 40 de mine, majoritatea dintre ele adiacente liniei de front. Cu toate acestea, înainte și după invazia pe scară largă a Rusiei, nu a existat pompare de apă în minele ocupate din apropierea liniei de front. În cazul Donbasului, unde multe săpături sunt conectate prin pasaje, acest lucru a provocat, printre altele, inundația minelor adiacente de pe partea ucraineană, care au pompat apă din mine.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, expert în energie de la Centrul Ecodia, îmi povestește despre inundațiile care au avut loc lângă mina Zolote din regiunea Luhansk în 2018: „În mina Zolote, apa a spart literalmente, dar au reușit totuși să pompeze această apă. Autoritățile locale s-au ocupat de organizarea acestui proces. Desigur, a început invazia pe scară largă și aceste procese s-au oprit. Apa a spart evident și știm de la reprezentanții administrației militare că mina a devenit inundată.”            Situația a luat o turnură mai întunecată din 2022, când conducerea rusă a decis să închidă 101 din cele 115 mine din teritoriile ocupate ale Donbasului. Yakovlev subliniază că „Numărul minelor care au intrat în modul de inundație necontrolată a crescut cu aproximativ o dată și jumătate. Dacă înainte erau 30 până la 40 de mine, acum vorbim despre 60 de mine. Putem vorbi doar aproximativ despre acest lucru, deoarece nu există monitorizare normală.”</p>\n<p>În plus față de contaminarea apei și solurilor, creșterea apei din mine este, de asemenea, periculoasă deoarece apa care ajunge la suprafață împinge gazul exploziv din stratele de cărbune. Acest lucru, la rândul său, este, de asemenea, periculos deoarece poate declanșa cutremure localizate.</p>\n<p>„Cutremurele apar în zonele de inundație activă. Anterior, aceste simptome de cutremur erau mai active în jurul Donețkului, iar din 2021 s-au mutat spre est – în zona Debaltsevo,” spune Yakovlev.</p>\n<p>Potrivit estimărilor lui Yakovlev, din 2022 gazul a început să scape activ în locuri cu relief scăzut, iar acest lucru poate prezenta amenințări suplimentare pentru așezările situate deasupra câmpurilor miniere. În Donbas, acest lucru ar putea afecta până la 60 de locuri. „Am observat astfel de procese în direct lângă Selidovo (regiunea Donețk) în noiembrie 2021, în timpul unei expediții. În zona apropiată de mina inundată Korotchenko, am găsit ieșiri de gaz la suprafață, precum și fântâni cu apă literalmente carbonatată,” a spus el.</p>\n<p>Amenințarea imediată a eliberărilor spontane de metan la suprafață amenință acum zona ocupată a Donețkului, susține Yakovlev. De asemenea, el își bazează argumentele pe hărți vechi ale bazinului minier Donețk pe care a reușit să le găsească în arhive. Cu ajutorul acestor hărți, experții vor putea aproxima și modela unde riscul de scăpare a gazului la suprafață în regiune este cel mai mare. Cu toate acestea, Yakovlev și Yermakov notează că datele despre situația inundațiilor minelor în teritoriile ocupate sunt insuficiente din cauza lipsei de monitorizare. Experții au remarcat că contactele neoficiale între oamenii de știință din Ucraina și teritoriile ocupate au loc încă.</p>\n<p>Înainte de invazia pe scară largă a Rusiei în Donbas, oamenii de știință ucraineni, împreună cu OSCE, Centrul pentru Dialog Umanitar și Crucea Roșie, au reușit să monitorizeze minele din apropierea liniei de front. Cu toate acestea, după ce Rusia a confiscat cea mai mare parte a regiunii Luhansk, Vuhledar, Avdiivka și Mariinka, zona de inundație s-a extins, luându-le oportunitatea de a monitoriza situația în zonele apropiate de linia de front. În plus, la începutul anului 2022, Rusia a pus veto activității OSCE, luându-i organizației capacitatea de a monitoriza minele.</p>\n<p>„Pentru a avea unele date, trebuie să ai acces la aceste teritorii. Atâta timp cât nu există acces, nu există monitorizare, nu putem evalua care este gradul de poluare acolo. Există date din proiecte care au fost realizate înainte de invazia pe scară largă. Au existat proiecte care au încercat să evalueze nivelul de contaminare. Dar este informație incompletă. Atâta timp cât nu avem acces la acele teritorii, nu știm exact ce este acolo și ce putem face în legătură cu asta,” notează Bushovska. Ministerul mediului din Ucraina a declarat, de asemenea, că nu are date despre situația din partea ocupată a Donbasului.</p>\n<p><strong>Post-minare</strong></p>\n<p>Istoria bazinului minier de cărbune Ruhr din Germania este în multe feluri similară cu istoria Donbasului din Ucraina. În secolul al XIX-lea, regiunea Ruhr a furnizat putere industrială și militară pentru Imperiul German, la fel cum Donbasul a făcut pentru Imperiul Rus. Mai târziu, după cel de-al Doilea Război Mondial, extracția cărbunelui din Bazinul Ruhr a contribuit, de asemenea, la revigorarea economiei și industriei din Germania de Vest după ceea ce a fost o distrugere totală. În 2018, ultima mină de cărbune a țării, Prosper-Haniel, a fost închisă. Acest lucru a fost precedat de un proces de aproape 30 de ani de transformare a industriei cărbunelui prin ceea ce se numește „post-minare”. Acest lucru se bazează pe mai multe principii: renunțarea la extracția cărbunelui, crearea de locuri de muncă noi pentru foștii muncitori din mine și crearea de zone ecologice sigure pe locul fostelor mine și câmpuri miniere. O transformare similară a avut loc în Anglia, Franța, Belgia și alte țări.</p>\n<p>„Statul a luat mai întâi minele, companiile de cărbune și alte lucruri. Și apoi le-a predat unei întreprinderi post-minare special create. Și apoi au dispus de aceste active, inclusiv de teren. Au primit anumite beneficii pentru asta. Și cu acești bani au desfășurat activități post-minare. Pas cu pas, fiecare mină a fost închisă,” spune Victor Yermakov, descriind procesul.</p>\n<p>Yermakov, care a studiat experiența post-minării timp de ani de zile, notează că nu vede interesul guvernului ucrainean în idee. El spune că atenția ministerului energiei este acum mai concentrată pe securitatea energetică a țării, care a suferit atacuri semnificative din partea armatei ruse.</p>\n<p>„Am adunat mulți oameni de știință ucraineni în Germania pentru a le arăta ce este post-minarea. Am publicat o broșură specială, o monografie despre post-minare în Ucraina. Am făcut această muncă, dar după ce m-am întors din Germania, nu văd niciun interes în post-minare. Poate că își vor da seama după un timp. Toată lumea o respinge, toată lumea crede că este o risipă inutilă de bani. Nu cred că este inutil să investești în viitorul copiilor tăi, în sănătatea generațiilor viitoare,” spune el.</p>\n<p>Yakovlev, un susținător activ al ideii de post-minare, crede totuși că experiența clasică de pompare a apei utilizată în Ruhrul Germaniei nu mai este posibilă în Ucraina. Deși regiunile sunt similare atât în numărul de mine, cât și în suprafață, diferența este că situația din Donbas este mai complicată. Acest lucru se datorează inundațiilor spontane și necontrolate, care sunt acum în al 11-lea an.</p>\n<p>„În unele locuri, suprafața se va scufunda sub adâncimea la care nivelurile apelor subterane erau cândva. Și teritoriul Donbasului va fi fragmentat în acest caz. Nu va fi de ajutor pentru peisaj. Va fi o masă de cursuri de apă saline, gropi, mlaștini și așa mai departe. Și dacă luăm în considerare că 90% din populația Donbasului trăiește în orașe, iar 60 de așezări se află deasupra minelor, condițiile de trai vor fi pur și simplu la nivelul supraviețuirii,” spune Yakovlev.</p>\n<p>El concluzionează că, dacă regiunea minieră rămâne într-o stare de inundație necontrolată în următorii cinci până la douăsprezece ani, atunci două treimi din teritoriul Donbasului vor deveni nelocuibile pentru viața normală. „Va fi utilizabil în zone limitate. Poate fi ceva de genul pădurilor, reabilitării sau zonelor agricole. Dar acest lucru trebuie deja acum să fie elaborat și modelat în diferite moduri. Sau, dacă luăm în considerare opțiunea pesimistă, în care nu avem timp să facem nimic – aceasta este cea mai simplă opțiune și consecințele sale sunt deja vizibile acum,” spune expertul.</p>\n<p>Experții și oamenii de știință intervievați sunt unanimi în opinia lor că problemele cheie acum sunt lipsa monitorizării inundațiilor minelor, precum și lipsa unei viziuni sau plan din partea guvernului ucrainean despre ce se va întâmpla cu regiunea cărbunelui după de-ocupare. „Din păcate, nu există o viziune despre ce se va întâmpla cu regiunea după de-ocupare și ce să facem în legătură cu aceasta. Aș spera că aceste teritorii vor fi de-ocupate și apoi pot fi transformate,” a spus Bushovska.</p>\n<p>Potrivit fostului șef al sindicatului muncitorilor de la mina Yuzhnodonbaska-3, acum distrusă, Hryhoriy Dotsenko, ministerul energiei din Ucraina nu are informații despre dacă întreprinderea lor va fi restaurată după război: „Am vorbit cu vice-ministrul despre ce se va întâmpla după război și care va fi perspectiva noastră. El spune „Nu știu nimic, nu voi spune nimic, asta e.” În acest moment este încă un subiect închis, nimeni nu discută despre el, nimeni nu se gândește ce se va întâmpla mai departe. Toată atenția este concentrată pe cum să câștigăm războiul,” a spus Dotsenko.</p>\n<p>Ministerul energiei din Ucraina a refuzat să comenteze despre starea industriei cărbunelui și perspectivele sale pentru acest articol, invocând necesitatea de a nu dezvălui informații care pot fi folosite de Rusia pentru a continua atacurile asupra facilităților energetice.</p>\n<p><strong>„Rusia controla totul”</strong></p>\n<p>Mina Yuzhnodonbaska-3, una dintre cele mai tinere mine de cărbune din Donbas, este sub ocupație rusă din septembrie 2024 și se află acum în spatele trupelor ruse din regiunea Donețk. Acum este complet distrusă. Potrivit lui Dotsenko, întreprinderea era extrem de promițătoare și ar fi putut continua operațiunile de extracție a cărbunelui timp de cel puțin încă 50 de ani. „Existau planuri de a construi o altă mină în zona noastră. Straturile de zăcăminte de cărbune ajungeau până la Pavlograd (în regiunea Dnipro). Ne-ar fi fost suficient să lucrăm, într-un mod normal, timp de 50 de ani. În plus, aveam cărbune de foarte bună calitate, gaz de cărbune cu un conținut scăzut de sulf. Și cărbunele nostru era folosit pentru inginerie energetică și metalurgie,” spune Dotsenko.</p>\n<p>Un miner a raportat că în martie 2022, în timpul unei ofensive în orașul vecin Vuhledar – Volnovakha – armata rusă a distrus substațiile electrice care furnizau energie minei Yuzhnodonbaska-3 și altor mine din jur. Ca urmare, nivelul apei din mine în zonă a început să crească rapid, inundând săpăturile odată promițătoare și purtând riscurile de mediu menționate anterior. El a subliniat că în mod special acest lucru este adevărat în ceea ce privește riscul de scăpare a metanului la suprafață.</p>\n<p>Dotsenko este convins că armata rusă a efectuat aceste atacuri deliberat. Scopul lor, crede el, a fost de a dehumaniza Vuhledar. „Atacurile au fost cel mai probabil pentru a dezactiva Vuhledar. Ei bine, plus mina care oferea locuri de muncă. În general, puțin câte puțin, i-au scos pe oameni din oraș,” observă el.</p>\n<p>Yermakov, care a fost șeful delegației ucrainene la grupul de negociere pentru mediu cu Rusia, rezumă că statul agresor a obstrucționat orice soluție la problema inundațiilor minelor chiar și înainte de invazia pe scară largă. Potrivit lui, reprezentanții Federației Ruse „nu au vrut nici măcar să audă” că procesul de inundație a minelor din regiune era necontrolat, susținând că au făcut treaba de închidere a minelor „corect”.</p>\n<p>„Le-am pus întrebări și le-am cerut să ne ofere informații despre măsurile de siguranță ecologică referitoare la acele mine pe care le închideau. Era vorba exact despre deciziile de proiectare, iar Rusia era responsabilă pentru dezvoltarea lor. Rusia a refuzat să ofere aceste date și, prin urmare, în cele din urmă, acest grup de negociere a încetat să existe, iar noi nu am mai comunicat în această privință,” subliniază omul de știință.</p>\n<p>Potrivit lui, Rusia controla „fiecare mișcare și cuvânt” al reprezentanților săi din subgrupul de negociere, inclusiv din partea quasi-republicilor, pe care le-a introdus în negocieri fără acord.</p>\n<p>„Rusia controla totul, și chiar și atunci când doar specialiștii cu experți au rămas la discuții, am văzut că acea parte era toată într-o singură cameră. Dacă experții noștri erau online, fiecare la locul său de muncă, erau „luați” de așa-numitul „minister al securității de stat al Republicii Populare Donețk” într-o singură cameră care controla fiecare mișcare a lor, și nu doar conversația. Starea de spirit era neprietenoasă, negativă și chiar printre experții din partea rusă erau cei mai mulți dintre cunoscuții mei cu care lucrasem în Donețk când minele fuseseră închise înainte de începerea războiului în 2013. Cu toate acestea, le-a fost interzis să aibă orice conversații profesionale, să ofere orice informații profesionale – totul era verificat și totul era ghidat de Rusia,” rezumă omul de știință.</p>\n<p>Maryna Turenok, expertă la Fundația „Dreptul la Apărare”, care studiază subiectul inundațiilor minelor din Donbas, subliniază că problema inundațiilor minelor este transnațională și amenință direct două regiuni din Rusia și Marea Azov.</p>\n<p>„Particularitatea hidrografică a Ucrainei de est este că practic toată apa minieră netratată, ajungând în zone deschise, văi, rezervoare și râuri din Bazinul Siversky Donets, curge apoi direct în Siversky Donets însuși, principala arteră fluvială a regiunii. Apoi, apa poluată curge prin sudul regiunilor Belgorod și Rostov ale Federației Ruse în râul Don, și de acolo în Marea Azov. Poluarea are un caracter „transfrontalier,” spune ea.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> este un jurnalist și producător ucrainean. A lucrat ca editor de știri pentru Liga.net și pentru radiodifuzorul public ucrainean Suspilne. De asemenea, a colaborat ca fixer cu <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> și cu Corporația Daneză de Radiodifuziune.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.27",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Războiul Rusiei în estul Ucrainei a avut un impact dramatic asupra zonelor care făceau parte din industria minieră de cărbune. Din 2014, majoritatea minelor de pe teritoriile Donbasului necontrolate de Ucraina au fost închise, iar multe dintre ele au început ulterior să se inunde. Dacă regiunea cărbunelui rămâne într-o stare de inundație necontrolată în următorii cinci până la doisprezece ani, atunci două treimi din teritoriul Donbasului vor deveni nelocuibile pentru viața normală.</I>\n<br><br>\nÎn ciuda invaziei pe scară largă a Rusiei, guvernul ucrainean rămâne angajat față de promisiunea sa de a elimina cărbunele după 2035, a declarat fostul vice-ministru al energiei, Yaroslav Demchenkov, în vara anului 2023. Până în 2021, Ucraina, precum și cea mai mare companie energetică a țării, DTEK, se alăturase deja Alianței Powering Past Coal (PPCA), o inițiativă destinată unei tranziții treptate către energetica fără carbon. În plus, în timpul summit-ului climatic COP28, German Galushchenko, ministrul energiei, a anunțat, de asemenea, planuri de a crea un “mix de energie decarbonizat al sistemului energetic al Ucrainei” din energie regenerabilă și energie nucleară.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.769",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ako plnohodnotná invázia Ruska urýchlila zaplavenie uhoľných baní v Donbase",
                key:"uid": string:"e206dfd5-9ee9-4bde-bfbc-d8ec24bc0035",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Avšak, to nebolo vždy tak. V roku 2012 vláda teraz na úteku bývalého prezidenta Viktora Janukovyča vyhlásila vo svojich desiatichročných energetických strategických plánoch zvýšiť ťažbu uhlia s cieľom znížiť závislosť na „importovaných energetických nosičoch“ – najmä na ruskom plyne. Osud týchto plánov sa dramaticky zmenil v roku 2014 s hybridnou agresiou Ruska v Donbase, najväčšej uhoľnej oblasti v Európe a kľúčovej pre energetický sektor Ukrajiny v tom čase. Väčšina uhoľných baní v regióne sa dostala do rúk ruských kontrolovaných síl z jednostranne vyhlásených „Donetskej a Luhanskej ľudovej republík“ – čo vyvolalo krízu v ukrajinskom energetickom priemysle závislom na uhlí. Po prvýkrát od nezávislosti sa štát ocitol závislý na dovoze všetkých typov energetických zdrojov.</p>\n<p>Avšak, napriek trvalej krízovej situácii v energetickom sektore, od roku 2014 sa objavili aj iné dôležité problémy, ako je nekontrolované zaplavovanie baní. To spôsobilo miestne „zemetrasenia“, úniky plynu na povrch a znečistenie vodných zdrojov v Donbase. V roku 2022 sa situácia stala ešte dramatickejšou, keď vedúci ruských kontrolovaných kvázi-republík požiadali Vladimira Putina, aby uzavrel väčšinu baní v okupovanej časti Donbasu, čo ohrozilo globálny význam regiónu do budúcnosti. Jedna z najväčších bývalých priemyselných oblastí sveta, roztrhnutá vojnou už 11 rokov, je teraz v vážnom riziku stať sa „dvoch tretín neobývateľnou“ kvôli nekontrolovanému masívnemu zaplavovaniu baní podľa nedávnej správy<em>.</em></p>\n<p><strong>Ozveny minulosti</strong></p>\n<p>Počas druhej svetovej vojny bol Donbas pod nacistickou okupáciou medzi rokmi 1941 a 1943. Toto obdobie bolo dostatočné na to, aby sa všetky uhoľné ložiská v regióne zaplavili. Pre Sovietsky zväz bolo uhlie „chlebom priemyslu“ v stave vojny a obnova baní v regióne sa stala kľúčovým cieľom pre Moskvu po jeho oslobodení. Približne 50 000 ľudí bolo poslaných na prácu na odvodnení baní. Prvé úspechy sa dostavili len po dvoch rokoch, keď bolo obnovených prvých 69 baní. Zároveň 80 percent všetkých baníckych tunelov prešlo opätovnou kontrolou a posilnením.</p>\n<p>Avšak, pracovné podmienky pre ľudí v baniach boli neznesiteľne tvrdé, hovorí Viktor Jermakov, doktor technických vied a expert na bane Donbasu. „Bane centrálneho regiónu Donbasu nemali právo na život ani okamžite po obnove regiónu po druhej svetovej vojne. V roku 1943 začali byť odčerpávané a uhlie sa tam ťažilo, ale to boli neznesiteľné, nepredstaviteľné pracovné podmienky. Tieto bane jednoducho nemali existovať,“ hovorí Jermakov.</p>\n<p>Napriek tomu, že podmienky manuálnej práce baníkov boli tvrdé, uhoľný priemysel v Donbase sa aktívne rozvíjal až do kolapsu Sovietskeho zväzu. Na začiatku 90. rokov, v regióne, kde sa uhlie ťažilo od 18. storočia, sa problém neprofitabilnosti niektorých baní začal ostro zhoršovať. Na to bolo niekoľko dôvodov: nízka úroveň modernizácie v baniach, starnutie baníckej techniky a vyčerpanie uhoľných vrstiev. Na začiatku „uhlíkového depresie“ sa Donbas v porovnaní s predvojnovým obdobím strojnásobil. Avšak množstvo vody, ktoré sa z baní odčerpalo za rok, bolo takmer rovné tomu, čo potreboval Sovietsky zväz na odvodnenie baní po vojne.</p>\n<p>Aj v týchto podmienkach mnohé neprofitabilné bane pokračovali v dotovaní po ukrajinskej nezávislosti, pretože uhlie zohrávalo dôležitú úlohu v hospodárstve krajiny – zásobovalo tepelné elektrárne a poskytovalo suroviny pre metalurgiu. Zároveň uhoľný priemysel poskytoval zamestnanie pre stovky tisíc Ukrajincov, z ktorých mnohí žili v mestách spojených s uhoľnými baňami.</p>\n<p>V roku 2012, dva roky pred vojnou v Donbase, vláda Janukovyča plánovala zvýšiť ťažbu uhlia v krajine, sľubujúc investovať približne desať miliárd dolárov do „vyčerpaného“ priemyslu. Konflikt iniciovaný Ruskom na východnej Ukrajine dramaticky zmenil situáciu – región sa oddelil od hlavnej časti krajiny frontovou líniou. Tento problém sa nedotkol uhoľného priemyslu regiónu a od roku 2014 väčšina baní zostala na územiach Donbasu, ktoré nie sú pod kontrolou Ukrajiny. Mnohé z nich následne začali byť zaplavované.</p>\n<p><strong>Čo sa deje teraz</strong></p>\n<p>Voda prechádzajúca cez bane sa nasýti nečistotami kovov, síranmi, ortuťou a inými nebezpečnými chemickými zlúčeninami. Keď sa dostane do vodných zdrojov, ako sú rieky, jazerá a studne, robí ich nevhodnými na normálne použitie a pitie. Ak taká voda dosiahne pôdu, zasolí ju, čo spôsobuje degradáciu pôdy.</p>\n<p>Jevhen Jakovlev, hydrogeológ z Národnej akadémie vied Ukrajiny, pravidelne hovorí o rozsahu zaplavovania baní v okupovaných územiach centrálneho Donbasu. Podľa neho, od roku 2014 do 2022, došlo k nekontrolovanému zaplavovaniu v približne 30 až 40 baniach, z ktorých väčšina sa nachádzala blízko frontovej línie. Avšak pred a po plnej invázii Ruska neprebiehalo odčerpávanie vody v okupovaných baniach blízko frontovej línie. V prípade Donbasu, kde sú mnohé bane prepojené chodbami, to vyvolalo, okrem iného, zaplavovanie susedných baní na ukrajinskej strane, ktoré odčerpávali banícku vodu.</p>\n<p>Anastasia Bušovská, energetická expertka z centra Ecodia, mi hovorí o zaplavovaní, ktoré sa vyskytlo pri bani Zolote v Luhanskej oblasti v roku 2018: „V bani Zolote voda doslova prerazila, ale stále sa im podarilo túto vodu odčerpať. Miestne úrady sa zaoberali zriadením tohto procesu. Samozrejme, začala plná invázia a tieto procesy sa zastavili. Voda zjavne prerazila a vieme od zástupcov vojenskej správy, že baňa sa zaplavila.”            Situácia sa od roku 2022 zhoršila, keď ruské vedenie rozhodlo uzavrieť 101 z 115 baní v okupovaných územiach Donbasu. Jakovlev zdôrazňuje, že „Počet baní, ktoré prešli do režimu nekontrolovaného zaplavovania, sa zvýšil približne o polovicu. Ak predtým to bolo 30 až 40 baní, teraz hovoríme o 60 baniach. Môžeme o tom hovoriť len približne, pretože neexistuje normálne monitorovanie.”</p>\n<p>Okrem znečistenia vody a pôdy je vzostup baníckej vody tiež nebezpečný, pretože voda prichádzajúca na povrch vytláča výbušný plyn z uhoľných vrstiev. To je zase nebezpečné, pretože môže vyvolať lokalizované zemetrasenia.</p>\n<p>„Zemetrasenia sa objavujú v oblastiach aktívneho zaplavovania. Predtým boli tieto symptómy zemetrasení aktívnejšie okolo Donecka, a od roku 2021 sa presunuli na východ – do oblasti Debalceva,“ hovorí Jakovlev.</p>\n<p>Podľa Jakovlevových odhadov, od roku 2022 aktívne uniká plyn na miestach so zníženým reliéfom, čo môže predstavovať ďalšie hrozby pre osídlenia, ktoré sa nachádzajú nad baníckymi poľami. V Donbase by to mohlo ovplyvniť až 60 miest. „Takéto procesy sme pozorovali naživo pri Selidove (Donecká oblasť) v novembri 2021 počas expedície. V oblasti blízko zaplavenej bane Korotčenko sme našli vývody plynu na povrchu, ako aj studne s doslova sýtenou vodou,“ povedal.</p>\n<p>Bezprostredná hrozba spontánnych únikov metánu na povrch ohrozuje teraz okupovanú oblasť Donecka, tvrdí Jakovlev. Svoje argumenty zakladá aj na starých mapách doneckej uhoľnej panvy, ktoré sa mu podarilo nájsť v archívoch. S pomocou týchto máp budú odborníci schopní približne určiť a modelovať, kde je riziko úniku plynu na povrch v regióne najvyššie. Napriek tomu Jakovlev a Jermakov poznamenávajú, že údaje o situácii so zaplavovaním baní v okupovaných územiach sú nedostatočné kvôli nedostatku monitorovania. Odborníci poznamenali, že neoficiálne kontakty medzi vedcami z Ukrajiny a okupovaných území sa stále uskutočňujú.</p>\n<p>Pred plnou inváziou Ruska do Donbasu ukrajinskí vedci spolu s OBSE, Centrom humanitárneho dialógu a Červeným krížom dokázali monitorovať bane blízko frontovej línie. Avšak po tom, čo Rusko obsadilo väčšinu Luhanskej oblasti, Vuhledar, Avdiivka a Mariinka, sa zóna zaplavovania rozšírila, čo odobrilo možnosť monitorovať situáciu v oblastiach blízko frontovej línie. Okrem toho, na začiatku roku 2022 Rusko vetovalo prácu OBSE, čím odobrilo organizácii schopnosť monitorovať bane.</p>\n<p>„Aby sme mali nejaké údaje, potrebujeme mať prístup k týmto územiam. Pokiaľ nie je prístup, žiadne monitorovanie, nemôžeme posúdiť, aká je tam úroveň znečistenia. Existujú údaje z projektov, ktoré sa uskutočnili pred plnou inváziou. Boli projekty, ktoré sa snažili posúdiť úroveň znečistenia. Ale sú to neúplné informácie. Pokiaľ nemáme prístup k týmto územiam, nevieme presne, čo tam je a čo s tým môžeme robiť,“ poznamenáva Bušovská. Ukrajinské ministerstvo životného prostredia tiež uviedlo, že nemá údaje o situácii v okupovanej časti Donbasu.</p>\n<p><strong>Post-bane</strong></p>\n<p>História nemeckej uhoľnej panvy Ruhr je v mnohých ohľadoch podobná histórii ukrajinského Donbasu. V 19. storočí región Ruhr poskytoval priemyselnú a vojenskú moc pre Nemeckú ríšu, rovnako ako Donbas pre Ruskú ríšu. Neskôr, po druhej svetovej vojne, ťažba uhlia v panve Ruhr tiež prispela k oživeniu hospodárstva a priemyslu Západného Nemecka po tom, čo došlo k totálnemu zničeniu. V roku 2018 bola uzavretá posledná uhoľná baňa v krajine, Prosper-Haniel. Tomu predchádzal takmer 30-ročný proces transformácie uhoľného priemyslu prostredníctvom toho, čo sa nazýva „post-bane“. To je založené na niekoľkých princípoch: postupné ukončenie ťažby uhlia, vytváranie nových pracovných miest pre bývalých baníkov a vytváranie ekologicky bezpečných oblastí na mieste bývalých baní a baníckych polí. Podobná transformácia sa uskutočnila v Anglicku, Francúzsku, Belgicku a iných krajinách.</p>\n<p>„Štát najprv vzal bane, uhoľné spoločnosti a ďalšie veci. A potom ich odovzdal špeciálne vytvorenému podniku post-bane. A potom sa týchto aktív zbavili, vrátane pôdy. Získali za to určité výhody. A za tieto peniaze vykonali post-bane aktivity. Krok za krokom bola každá baňa uzavretá,“ hovorí Viktor Jermakov, opisujúc proces.</p>\n<p>Jermakov, ktorý roky študoval skúsenosti post-bane, poznamenáva, že nevidí záujem ukrajinskej vlády o túto myšlienku. Hovorí, že pozornosť ministerstva energetiky je teraz viac zameraná na energetickú bezpečnosť krajiny, ktorá utrpela významné útoky od ruskej armády.</p>\n<p>„Zozbierali sme mnohých ukrajinských vedcov v Nemecku, aby sme im ukázali, čo je post-bane. Publikovali sme špeciálny brožúru, monografiu o post-bane na Ukrajine. Urobili sme túto prácu, ale po návrate z Nemecka nevidím žiadny záujem o post-bane. Možno si to uvedomia po nejakom čase. Všetci to odmietajú, všetci si myslia, že je to zbytočné plytvanie peniazmi. Nemyslím si, že je zbytočné investovať do budúcnosti svojich detí, do zdravia budúcich generácií,“ hovorí.</p>\n<p>Jakovlev, aktívny podporovateľ myšlienky post-bane, však verí, že klasická skúsenosť odčerpávania vody používaná v nemeckej Rure už nie je možná na Ukrajine. Hoci sú regióny podobné v počte baní a ploche, rozdiel je v tom, že situácia v Donbase je zložitejšia. To je spôsobené spontánnym a nekontrolovaným zaplavovaním, ktoré teraz trvá už 11 rokov.</p>\n<p>„Na niektorých miestach sa povrch prepadne pod hĺbku, na ktorej boli hladiny podzemnej vody kedysi. A územie Donbasu bude v tomto prípade fragmentované. Nebude to prospešné pre krajinu. Bude to masa slaných prúdov, dolín, močiarov a tak ďalej. A ak zohľadníme, že 90 percent populácie Donbasu žije v mestách, a nad baňami je 60 osídlení, životné podmienky budú jednoducho na úrovni prežitia,“ hovorí Jakovlev.</p>\n<p>Uzatvára, že ak uhoľný región zostane v stave nekontrolovaného zaplavovania v nasledujúcich piatich až dvanástich rokoch, potom dve tretiny územia Donbasu sa stanú neobývateľnými pre normálny život. „Bude použiteľné v obmedzených oblastiach. Môže to byť niečo ako lesníctvo, rekultivácia alebo agrárne oblasti. Ale to už teraz potrebuje byť spracované a modelované rôznymi spôsobmi. Alebo, ak zvážime pesimistickú možnosť, v ktorej nemáme čas nič urobiť – to je najjednoduchšia možnosť a jej následky sú už teraz viditeľné,“ hovorí expert.</p>\n<p>Odborníci a vedci, ktorí boli interviewovaní, sú jednomyseľní vo svojom názore, že kľúčovými otázkami sú teraz nedostatok monitorovania zaplavovania baní, ako aj nedostatok akejkoľvek vízie alebo plánu zo strany ukrajinskej vlády o tom, čo sa stane s uhoľným regiónom po deokupácii. „Bohužiaľ, neexistuje vízia toho, čo sa stane s regiónom po deokupácii, a čo s tým robiť. Dúfam, že tieto územia budú deokupované a potom ich bude možné transformovať,“ povedala Bušovská.</p>\n<p>Podľa bývalého predsedu odborov pracovníkov v teraz zničené bani Juzhnodonbaska-3, Hryhorija Dotsenka, ukrajinské ministerstvo energetiky tiež nemá informácie o tom, či ich podnik bude obnovený po vojne: „Hovorili sme s námestníkom ministra o tom, čo sa stane po vojne a aká bude naša perspektíva. Hovorí: „Neviem nič, nepoviem nič, to je všetko.“ V súčasnosti je to stále uzavreté téma, nikto o tom nediskutuje, nikto neuvažuje, čo sa stane ďalej. Zameranie je len na to, ako vyhrať vojnu,“ povedal Dotsenko.</p>\n<p>Ukrajinské ministerstvo energetiky odmietlo komentovať stav uhoľného priemyslu a jeho perspektívy pre tento článok, pričom uviedlo potrebu nezverejňovať informácie, ktoré by mohli byť použité Ruskom na pokračovanie jeho útokov na energetické zariadenia.</p>\n<p><strong>„Rusko kontrolovalo všetko“</strong></p>\n<p>Baňa Juzhnodonbaska-3, jedna z najmladších uhoľných baní v Donbase, je pod ruskou okupáciou od septembra 2024 a v súčasnosti sa nachádza v zadnej časti ruských vojsk v Doneckej oblasti. Je teraz úplne zničená. Podľa Dotsenka bol podnik mimoriadne sľubný a mohol pokračovať v ťažbe uhlia ešte minimálne ďalších 50 rokov. „Boli plány postaviť ďalšiu baňu v našej oblasti. Vrstvy uhoľných ložísk dosahovali Pavlograd (v Dneprovskej oblasti). Ešte by sme mali dosť na prácu, v normálnom režime na 50 rokov. Plus, mali sme veľmi kvalitné uhlie, uhoľný plyn s nízkym obsahom síry. A naše uhlie sa používalo na energetiku a metalurgiu,“ hovorí Dotsenko.</p>\n<p>Baník uviedol, že v marci 2022, počas ofenzívy v susednom meste Vuhledar – Volnovakha – ruská armáda zničila elektrické transformátory, ktoré zásobovali energiu bani Juzhnodonbaska-3 a iným baňam okolo nej. V dôsledku toho sa hladina baníckej vody v oblasti začala rýchlo zvyšovať, zaplavujúc kedysi sľubné bane a nesúc vyššie uvedené environmentálne riziká. Upozornil, že konkrétne to platí pre riziko úniku metánu na povrch.</p>\n<p>Dotsenko je presvedčený, že ruská armáda tieto údery vykonala zámerne. Ich cieľom, ako verí, bolo dehumanizovať Vuhledar. „Údery pravdepodobne mali za cieľ znefunkčniť Vuhledar. No, plus baňu, ktorá poskytovala prácu. Všeobecne, pomaly vyhnali ľudí z mesta,“ poznamenáva.</p>\n<p>Jermakov, ktorý bol kedysi vedúcim ukrajinskej delegácie v skupine pre rokovania o životnom prostredí s Ruskom, zhrňuje, že agresor štát bránil akémukoľvek riešeniu problému zaplavovania baní ešte pred plnou inváziou. Podľa neho zástupcovia Ruskej federácie „ani nechceli počuť“, že proces zaplavovania baní v regióne je nekontrolovaný, tvrdili, že svoju prácu na uzatváraní baní vykonali „správne“.</p>\n<p>„Pýtali sme sa ich na otázky a žiadali sme ich, aby poskytli informácie o opatreniach na ochranu životného prostredia týkajúcich sa tých baní, ktoré uzatvárali. Išlo presne o projektové rozhodnutia, a Rusko bolo zodpovedné za ich vývoj. Rusko odmietlo poskytnúť tieto údaje, a preto nakoniec táto rokovacia skupina prestala existovať a už sme sa v tejto veci viac nekomunikovali,“ zdôrazňuje vedec.</p>\n<p>Podľa neho Rusko kontrolovalo „každý pohyb a slovo“ svojich zástupcov rokovacej podskupiny, vrátane zástupcov kvázi-republík, ktoré do rokovaní zaviedlo bez dohody.</p>\n<p>„Rusko kontrolovalo všetko, a aj keď zostali na rokovaniach len odborníci, videl som, že tá strana bola všetci v jednej miestnosti. Ak naši odborníci boli online, každý na svojom pracovisku, boli „zoberaní“ takzvaným „ministerstvom štátnej bezpečnosti Doneckej ľudovej republiky“ do jednej miestnosti, ktorá kontrolovala každý ich pohyb, a nielen rozhovor. Atmosféra bola nepriateľská, negatívna a dokonca medzi odborníkmi z ruskej strany boli väčšinou moji známi, s ktorými som pracoval ešte v Donecku, keď sa bane uzatvárali pred začiatkom vojny v roku 2013. Napriek tomu im bolo zakázané mať akékoľvek profesionálne rozhovory, poskytovať akékoľvek profesionálne informácie – všetko to bolo kontrolované a všetko to riadilo Rusko,“ zhrňuje vedec.</p>\n<p>Maryna Turenok, expertka nadácie „Právo na obranu“, ktorá skúma tému zaplavovania baní v Donbase, zdôrazňuje, že problém zaplavovania baní je transnárodný a priamo ohrozuje dve oblasti Ruska a Azovské more.</p>\n<p>„Hydrografická zvláštnosť východnej Ukrajiny je taká, že prakticky všetká neupravená banícka voda, dostávajúca sa do otvorených oblastí, roklín, nádrží a riek povodia Siversky Donets, potom priamo tečie do Siversky Donets samotného, hlavnej riečnej tepny regiónu. Potom znečistená voda tečie cez juh Belgorodskej a Rostovskej oblasti Ruskej federácie do rieky Don a odtiaľ do Azovského mora. Znečistenie má „transhraničný“ charakter,“ hovorí.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> je ukrajinský novinár a producent. Pracoval ako redaktor správ pre Liga.net a ukrajinského verejného vysielateľa Suspilne. Taktiež spolupracoval ako fixér s <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> a Dánskou rozhlasovou spoločnosťou.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:47.987",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ruská vojna na východnej Ukrajine dramaticky ovplyvnila oblasti, ktoré kedysi tvorili priemysel ťažby uhlia. Od roku 2014 bolo väčšina baní na územiach Donbasu, ktoré nie sú pod kontrolou Ukrajiny, uzavretých a mnohé z nich následne začali zaplavovať. Ak zostane uhoľný región v stave nekontrolovanej povodne počas nasledujúcich piatich až dvanástich rokov, potom dve tretiny územia Donbasu sa stanú neobyvateľnými pre normálny život.</I>\n<br><br>\nNapriek plnohodnotnej invázii Ruska, ukrajinská vláda zostáva odhodlaná dodržať svoj záväzok postupne ukončiť ťažbu uhlia po roku 2035, povedal bývalý námestník ministra energetiky, Yaroslav Demchenkov, v lete 2023. Do roku 2021 sa Ukrajina, ako aj najväčšia energetická spoločnosť v krajine, DTEK, už pripojili k Aliancii Powering Past Coal (PPCA), iniciatíve zameranej na postupný prechod na energetiku bez uhlíka. Okrem toho, počas klimatického summitu COP28, nemecký Galushchenko, minister energetiky, tiež oznámil plány na vytvorenie „dekarbonizovanej zmesi energetického systému Ukrajiny“ z obnoviteľnej energie a jadrovej energie.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:47.988",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Comment l'invasion à grande échelle de la Russie a accéléré l'inondation des mines de charbon du Donbass",
                key:"uid": string:"e537ba42-2c50-4bab-8962-47fe5f85d336",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Cependant, ce n'était pas toujours le cas. En 2012, le gouvernement de l'ancien président fugitif Viktor Yanukovych a déclaré dans ses plans de stratégie énergétique décennale d'augmenter la production de charbon afin de réduire la dépendance aux « transporteurs d'énergie importés » – en particulier le gaz russe. Le sort de ces plans a changé de manière dramatique en 2014 avec l'agression hybride de la Russie dans le Donbass, la plus grande région charbonnière d'Europe et clé du secteur énergétique de l'Ukraine à l'époque. La plupart des mines de charbon de la région sont tombées entre les mains des forces contrôlées par la Russie des « Républiques populaires de Donetsk et de Louhansk » autoproclamées – déclenchant une crise dans l'industrie énergétique dépendante du charbon de l'Ukraine. Pour la première fois depuis l'indépendance, l'État s'est retrouvé dépendant des importations de tous types de ressources énergétiques.</p>\n<p>Cependant, malgré la situation de crise permanente dans le secteur énergétique, depuis 2014, d'autres problèmes importants tels que l'inondation incontrôlée des mines ont émergé. Cela a causé des « tremblements de terre » locaux, des libérations de gaz à la surface, et la pollution des sources d'eau dans le Donbass. En 2022, la situation est devenue encore plus dramatique, lorsque les chefs des quasi-républiques contrôlées par la Russie ont demandé à Vladimir Poutine de fermer la plupart des mines dans la partie occupée du Donbass, mettant en péril l'importance mondiale de la région à l'avenir. L'une des plus grandes régions industrielles anciennes du monde, dévastée par la guerre pendant 11 ans, est maintenant à grave risque de devenir « deux tiers inhabitable » en raison d'une inondation massive incontrôlée des mines selon un rapport récent<em>.</em></p>\n<p><strong>Échos du passé</strong></p>\n<p>Durant la Seconde Guerre mondiale, le Donbass était sous occupation nazie entre 1941 et 1943. Cette période a suffi pour que tous les gisements de charbon de la région soient inondés. Pour l'Union soviétique, le charbon était le « pain de l'industrie » en temps de guerre, et la reconstruction des mines de la région est devenue un objectif clé pour Moscou après sa libération. Environ 50 000 personnes ont été envoyées pour travailler à l'assèchement des mines. Les premiers succès ont été observés en seulement deux ans, lorsque les 69 premières mines ont été restaurées. En même temps, 80 % de tous les tunnels de mines ont été réinspectés et renforcés.</p>\n<p>Cependant, les conditions de travail des personnes dans les mines étaient insupportablement dures, dit Viktor Yermakov, docteur en sciences techniques et expert sur les mines du Donbass. « Les mines de la région centrale du Donbass n'avaient pas le droit de vivre même immédiatement après que la région ait été reconstruite après la Seconde Guerre mondiale. En 1943, elles ont commencé à être pompées et le charbon y était extrait, mais ces conditions de travail étaient insupportables, impensables. Ces mines n'auraient tout simplement pas dû exister », dit Yermakov.</p>\n<p>Néanmoins, malgré les conditions difficiles du travail manuel des mineurs, l'industrie du charbon dans le Donbass s'est développée activement jusqu'à l'effondrement de l'Union soviétique. Au début des années 1990, dans la région où le charbon était extrait depuis le XVIIIe siècle, le problème de la non-rentabilité de certaines mines de charbon a commencé à se poser de manière aiguë. Plusieurs raisons expliquent cela : le faible niveau de modernisation des mines, le vieillissement du parc minier et l'épuisement des veines de charbon. Au début de la « dépression charbonnière », le Donbass a triplé de taille par rapport à avant la guerre. Cependant, la quantité d'eau pompée des mines en un an était presque égale à celle nécessaire à l'Union soviétique pour assécher les mines après la guerre.</p>\n<p>Même dans ces conditions, de nombreuses mines non rentables ont continué à être subventionnées après l'indépendance ukrainienne, car le charbon jouait un rôle important dans l'économie du pays – il alimentait les centrales thermiques et fournissait également des matières premières pour la métallurgie. En même temps, l'industrie du charbon offrait des emplois à des centaines de milliers d'Ukrainiens, dont beaucoup vivaient dans des villes liées aux mines de charbon.</p>\n<p>En 2012, deux ans avant la guerre dans le Donbass, le gouvernement de Yanukovych visait à augmenter la production de charbon dans le pays, promettant d'investir environ dix milliards de dollars américains dans l'industrie « épuisée ». Le conflit initié par la Russie dans l'est de l'Ukraine a radicalement changé la situation – la région est devenue séparée de la partie principale du pays par une ligne de front. Ce problème n'a pas contourné l'industrie du charbon de la région et depuis 2014, la plupart des mines sont restées dans les territoires du Donbass non contrôlés par l'Ukraine. Beaucoup d'entre elles ont ensuite commencé à être inondées.</p>\n<p><strong>Que se passe-t-il maintenant</strong></p>\n<p>L'eau passant à travers les mines devient saturée d'impuretés de métaux, de sulfates, de mercure et d'autres composés chimiques dangereux. Lorsqu'elle atteint des sources d'eau telles que des rivières, des lacs et des puits, elle les rend impropres à un usage normal et à la consommation. Si une telle eau atteint le sol, elle le salinise, provoquant une dégradation des sols.</p>\n<p>Yevhen Yakovlev, hydrogéologue de l'Académie nationale des sciences d'Ukraine, parle régulièrement de l'ampleur de l'inondation des mines dans les territoires occupés du Donbass. Selon lui, de 2014 à 2022, une inondation incontrôlée a eu lieu dans environ 30 à 40 mines, la plupart d'entre elles adjacentes à la ligne de front. Pourtant, avant et après l'invasion à grande échelle de la Russie, il n'y avait pas de pompage d'eau dans les mines occupées près de la ligne de front. Dans le cas du Donbass, où de nombreuses excavations sont reliées par des passages, cela a provoqué, entre autres, l'inondation des mines adjacentes du côté ukrainien, qui pompaient l'eau des mines.</p>\n<p>Anastasiia Bushovska, experte en énergie du Centre Ecodia, me parle de l'engorgement d'eau qui s'est produit près de la mine de Zolote dans la région de Louhansk en 2018 : « Dans la mine de Zolote, l'eau a littéralement percé mais ils ont quand même réussi à pomper cette eau. Les autorités locales étaient engagées dans la mise en place de ce processus. Bien sûr, l'invasion à grande échelle a commencé et ces processus se sont arrêtés. L'eau a évidemment percé et nous savons par des représentants de l'administration militaire que la mine est devenue inondée. »            La situation a pris un tournant plus sombre depuis 2022, lorsque la direction russe a décidé de fermer 101 des 115 mines dans les territoires occupés du Donbass. Yakovlev souligne que « Le nombre de mines qui sont passées en mode d'inondation incontrôlée a augmenté d'environ une fois et demie. Si auparavant il s'agissait de 30 à 40 mines, maintenant nous parlons de 60 mines. Nous ne pouvons en parler qu'approximativement, car il n'y a pas de surveillance normale. »</p>\n<p>En plus de la contamination de l'eau et des sols, la montée de l'eau des mines est également dangereuse car l'eau qui remonte à la surface pousse le gaz explosif hors des veines de charbon. Cela, à son tour, est également dangereux car cela peut déclencher des tremblements de terre localisés.</p>\n<p>« Des tremblements de terre apparaissent dans des zones d'inondation active. Auparavant, ces symptômes de tremblement de terre étaient plus actifs autour de Donetsk, et depuis 2021, ils se sont déplacés vers l'est – vers la zone de Debaltsevo », dit Yakovlev.</p>\n<p>Selon les estimations de Yakovlev, depuis 2022, le gaz s'échappe activement dans des endroits de relief abaissé, et cela pourrait poser des menaces supplémentaires pour les localités situées au-dessus des champs miniers. Dans le Donbass, cela pourrait affecter jusqu'à 60 endroits. « Nous avons observé de tels processus en direct près de Selidovo (région de Donetsk) en novembre 2021 lors d'une expédition. Dans la zone proche de la mine inondée de Korotchenko, nous avons trouvé des sorties de gaz à la surface, ainsi que des puits avec de l'eau littéralement carbonatée », a-t-il déclaré.</p>\n<p>La menace immédiate de libérations spontanées de méthane à la surface menace désormais la zone occupée de Donetsk, soutient Yakovlev. Il base également ses arguments sur de vieilles cartes du bassin charbonnier de Donetsk qu'il a pu trouver dans les archives. Grâce à ces cartes, les experts pourront approximer et modéliser où le risque d'évasion de gaz à la surface dans la région est le plus élevé. Néanmoins, Yakovlev et Yermakov notent que les données sur la situation d'inondation des mines dans les territoires occupés sont insuffisantes en raison du manque de surveillance. Les experts ont noté que des contacts non officiels entre des scientifiques d'Ukraine et des territoires occupés ont encore lieu.</p>\n<p>Avant l'invasion à grande échelle de la Russie dans le Donbass, des scientifiques ukrainiens, avec l'OSCE, le Centre pour le dialogue humanitaire et la Croix-Rouge, ont réussi à surveiller les mines près de la ligne de front. Cependant, après que la Russie a saisi la plupart de la région de Louhansk, Vuhledar, Avdiivka et Mariinka, la zone d'inondation s'est élargie, emportant la possibilité de surveiller la situation dans les zones proches de la ligne de front. De plus, début 2022, la Russie a mis son veto au travail de l'OSCE, retirant à l'organisation la capacité de surveiller les mines.</p>\n<p>« Pour avoir des données, vous devez avoir accès à ces territoires. Tant qu'il n'y a pas d'accès, pas de surveillance, nous ne pouvons pas évaluer quel est le degré de pollution là-bas. Il existe des données provenant de projets qui ont été réalisés avant l'invasion à grande échelle. Il y avait des projets qui tentaient d'évaluer le niveau de contamination. Mais ce sont des informations incomplètes. Tant que nous n'avons pas accès à ces territoires, nous ne savons pas exactement ce qu'il y a et ce que nous pouvons y faire », note Bushovska. Le ministère de l'environnement de l'Ukraine a également déclaré qu'il n'avait pas de données sur la situation dans la partie occupée du Donbass.</p>\n<p><strong>Post-mines</strong></p>\n<p>L'histoire du bassin charbonnier allemand de la Ruhr est en de nombreux points similaire à l'histoire du Donbass ukrainien. Au XIXe siècle, la région de la Ruhr fournissait la puissance industrielle et militaire pour l'Empire allemand, tout comme le Donbass l'a fait pour l'Empire russe. Plus tard, après la Seconde Guerre mondiale, l'extraction du charbon dans le bassin de la Ruhr a également contribué à la renaissance de l'économie et de l'industrie de l'Allemagne de l'Ouest après ce qui équivalait à une destruction totale. En 2018, la dernière mine de charbon du pays, Prosper-Haniel, a été fermée. Cela a été précédé par un processus de près de 30 ans de transformation de l'industrie charbonnière à travers ce que l'on appelle le « post-minage ». Cela repose sur plusieurs principes : l'abandon de l'extraction du charbon, la création de nouveaux emplois pour les anciens travailleurs du charbon, et la création de zones écologiquement sûres sur le site des anciennes mines et des champs miniers. Une transformation similaire a eu lieu en Angleterre, en France, en Belgique et dans d'autres pays.</p>\n<p>« L'État a d'abord pris les mines, les entreprises de charbon et d'autres choses. Et ensuite, ils les ont confiées à une entreprise post-minière spécialement créée. Et ensuite, ils ont disposé de ces actifs, y compris des terres. Ils ont reçu certains avantages pour cela. Et avec cet argent, ils ont mené des activités post-minières. Pas à pas, chaque mine a été fermée », dit Victor Yermakov, décrivant le processus.</p>\n<p>Yermakov, qui a étudié l'expérience du post-minage pendant des années, note qu'il ne voit pas l'intérêt du gouvernement ukrainien pour cette idée. Il dit que l'attention du ministère de l'énergie est maintenant davantage axée sur la sécurité énergétique du pays, qui a subi des attaques significatives de l'armée russe.</p>\n<p>« Nous avons rassemblé de nombreux scientifiques ukrainiens en Allemagne pour leur montrer ce qu'est le post-minage. Nous avons publié une brochure spéciale, une monographie sur le post-minage en Ukraine. Nous avons fait ce travail, mais après être revenus d'Allemagne, je ne vois aucun intérêt pour le post-minage. Peut-être qu'ils s'en rendront compte après un certain temps. Tout le monde le rejette, tout le monde pense que c'est un gaspillage d'argent inutile. Je ne pense pas qu'il soit inutile d'investir dans l'avenir de vos enfants, dans la santé des générations futures », dit-il.</p>\n<p>Yakovlev, un fervent partisan de l'idée du post-minage également, croit néanmoins que l'expérience classique de pompage de l'eau utilisée dans la Ruhr en Allemagne n'est plus possible en Ukraine. Bien que les régions soient similaires tant en nombre de mines qu'en superficie, la différence est que la situation dans le Donbass est plus compliquée. Cela est dû à l'inondation spontanée et incontrôlée, qui est maintenant dans sa 11e année.</p>\n<p>« À certains endroits, la surface va s'enfoncer en dessous de la profondeur à laquelle les niveaux d'eau souterraine étaient autrefois. Et le territoire du Donbass sera fragmenté dans ce cas. Cela ne sera pas bénéfique pour le paysage. Ce sera une masse de ruisseaux salins, de dépressions, de marais, etc. Et si l'on prend en compte que 90 % de la population du Donbass vit dans des villes, et qu'il y a 60 localités au-dessus des mines, les conditions de vie seront simplement au niveau de la survie », dit Yakovlev.</p>\n<p>Il conclut que si la région charbonnière reste dans un état d'inondation incontrôlée dans les cinq à douze prochaines années, alors deux tiers du territoire du Donbass deviendront inhabitables pour une vie normale. « Ce sera utilisable dans des zones limitées. Cela peut être quelque chose comme des zones forestières, de réhabilitation ou agricoles. Mais cela doit déjà maintenant être élaboré et modélisé de différentes manières. Ou, si nous considérons l'option pessimiste, dans laquelle nous n'avons pas le temps de faire quoi que ce soit – c'est l'option la plus simple et ses conséquences sont déjà visibles maintenant », dit l'expert.</p>\n<p>Les experts et scientifiques interrogés sont unanimes dans leur opinion que les questions clés sont maintenant le manque de surveillance de l'inondation des mines ainsi qu'un manque de vision ou de plan de la part du gouvernement ukrainien sur ce qui se passera dans la région charbonnière après la dé-occupation. « Malheureusement, il n'y a pas de vision de ce qui se passera dans la région après la dé-occupation, et que faire à ce sujet. J'espère que ces territoires seront dé-occupés et qu'ensuite ils pourront être transformés », a déclaré Bushovska.</p>\n<p>Selon l'ancien chef du syndicat des travailleurs de la mine Yuzhnodonbaska-3 désormais détruite, Hryhoriy Dotsenko, le ministère de l'énergie ukrainien n'a également aucune information sur la question de savoir si leur entreprise sera restaurée après la guerre : « Nous avons parlé avec le ministre adjoint de ce qui se passera après la guerre et quelle sera notre perspective. Il dit « Je ne sais rien, je ne dirai rien, c'est tout. » Pour le moment, c'est encore un sujet clos, personne n'en discute, personne ne pense à ce qui se passera ensuite. L'accent est mis sur la façon de gagner la guerre », a déclaré Dotsenko.</p>\n<p>Le ministère de l'énergie ukrainien a refusé de commenter l'état de l'industrie du charbon et ses perspectives pour cet article, invoquant la nécessité de ne pas divulguer d'informations qui pourraient être utilisées par la Russie pour continuer ses attaques sur les infrastructures énergétiques.</p>\n<p><strong>« La Russie contrôlait tout »</strong></p>\n<p>La mine Yuzhnodonbaska-3, l'une des plus jeunes mines de charbon du Donbass, est sous occupation russe depuis septembre 2024 et se trouve actuellement à l'arrière des troupes russes dans l'oblast de Donetsk. Elle est maintenant complètement détruite. Selon Dotsenko, l'entreprise était extrêmement prometteuse et aurait pu continuer ses opérations d'extraction de charbon pendant au moins 50 ans de plus. « Il y avait des projets de construction d'une autre mine dans notre région. Les strates de gisements de charbon atteignaient Pavlograd (dans la région de Dnipro). Nous aurions encore eu suffisamment de travail, dans un mode normal pendant 50 ans. De plus, nous avions du charbon de très bonne qualité, du gaz de charbon avec une faible teneur en soufre. Et notre charbon était utilisé pour l'ingénierie énergétique et la métallurgie », dit Dotsenko.</p>\n<p>Un mineur a rapporté qu'en mars 2022, lors d'une offensive dans la ville voisine de Vuhledar – Volnovakha – l'armée russe a détruit les sous-stations électriques qui fournissaient de l'énergie à la mine Yuzhnodonbaska-3 et aux autres mines autour. En conséquence, le niveau de l'eau des mines dans la région a commencé à augmenter rapidement, inondant des excavations autrefois prometteuses et entraînant les risques environnementaux mentionnés. Il a noté que cela est particulièrement vrai concernant le risque de méthane s'échappant à la surface.</p>\n<p>Dotsenko est convaincu que l'armée russe a mené ces frappes délibérément. Leur objectif, croit-il, était de déshumaniser Vuhledar. « Les frappes visaient probablement à désactiver Vuhledar. Eh bien, plus la mine qui fournissait du travail. En général, petit à petit, ils ont chassé les gens de la ville », note-t-il.</p>\n<p>Yermakov, qui était auparavant le chef de la délégation ukrainienne au groupe de négociation environnementale avec la Russie, résume que l'État agresseur avait entravé toute solution au problème de l'inondation des mines même avant l'invasion à grande échelle. Selon lui, les représentants de la Fédération de Russie « ne voulaient même pas entendre » que le processus d'inondation des mines de la région était incontrôlé, affirmant qu'ils avaient fait le travail de fermeture des mines « correctement ». </p>\n<p>« Nous leur avons posé des questions et leur avons demandé de fournir des informations sur les mesures de sécurité environnementale concernant ces mines qu'ils fermaient. Il s'agissait précisément de décisions de conception, et c'était la Russie qui était responsable de leur développement. La Russie a refusé de fournir ces données, et donc, en fin de compte, ce groupe de négociation a cessé d'exister, et nous n'avons plus communiqué à cet égard », souligne le scientifique.</p>\n<p>Selon lui, la Russie contrôlait « chaque mouvement et chaque mot » de ses représentants du sous-groupe de négociation, y compris du côté des quasi-républiques, qu'elle a introduites dans les négociations sans accord.</p>\n<p>« La Russie contrôlait tout, et même lorsque seuls des spécialistes et des experts restaient aux pourparlers, j'ai vu ce côté être tous dans une seule pièce. Si nos experts étaient en ligne, chacun à son propre poste de travail, ils étaient « pris » par le soi-disant « ministère de la sécurité d'État de la République populaire de Donetsk » dans une pièce qui contrôlait chacun de leurs mouvements, et pas seulement la conversation. L'ambiance était hostile, négative et même parmi les experts du côté russe se trouvaient la plupart de mes connaissances avec qui j'avais travaillé à Donetsk lorsque les mines ont été fermées avant le début de la guerre en 2013. Néanmoins, il leur était interdit d'avoir des conversations professionnelles, de fournir des informations professionnelles – tout était vérifié et tout était guidé par la Russie », résume le scientifique.</p>\n<p>Maryna Turenok, experte à la Fondation « Droit à la Défense », qui étudie le sujet de l'inondation des mines dans le Donbass, souligne que le problème de l'inondation des mines est transnational et menace directement deux régions de Russie et la mer d'Azov.</p>\n<p>« La particularité hydrographique de l'est de l'Ukraine est que pratiquement toutes les eaux de mine non traitées, entrant dans des zones ouvertes, des ravins, des réservoirs et des rivières du bassin de la Siversky Donets, s'écoulent ensuite directement dans le Siversky Donets lui-même, la principale artère fluviale de la région. Ensuite, l'eau polluée s'écoule à travers le sud des régions de Belgorod et de Rostov de la Fédération de Russie dans le fleuve Don, et de là dans la mer d'Azov. La pollution a un caractère « transfrontalier » », dit-elle.</p>\n<p> </p>\n<p><strong>Stanislav Storozhenko</strong> est un journaliste et producteur ukrainien. Il a travaillé comme rédacteur en chef des nouvelles pour Liga.net et le diffuseur public ukrainien Suspilne. Il a également coopéré en tant que fixeur avec <em>The Telegraph</em>, <em>New York Times</em>, <em>Al Jazeera</em> et la Radio danoise.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgdwzj27qrwwnkypwht5mlk",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.575",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgdyeqhpar7zu545ugtz3xm",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La guerre de la Russie dans l'est de l'Ukraine a eu un impact dramatique sur les zones qui constituaient autrefois l'industrie minière du charbon. Depuis 2014, la plupart des mines sur les territoires du Donbass non contrôlés par l'Ukraine ont été fermées et beaucoup d'entre elles ont ensuite commencé à être inondées. Si la région charbonnière reste dans un état d'inondation incontrôlée au cours des cinq à douze prochaines années, alors deux tiers du territoire du Donbass deviendront inhabitables pour une vie normale.</I>\n<br><br>\nMalgré l'invasion à grande échelle de la Russie, le gouvernement ukrainien reste engagé à respecter sa promesse de sortir du charbon après 2035, a déclaré l'ancien vice-ministre de l'énergie, Yaroslav Demchenkov, à l'été 2023. D'ici 2021, l'Ukraine, ainsi que la plus grande entreprise énergétique du pays, DTEK, avaient déjà rejoint l'Alliance Powering Past Coal (PPCA), une initiative visant à une transition progressive vers une énergie sans carbone. De plus, lors du sommet climatique COP28, German Galushchenko, le ministre de l'énergie, a également annoncé des plans pour créer un « mix décarboné du système énergétique de l'Ukraine » à partir d'énergies renouvelables et d'énergie nucléaire.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.577",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}