REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"North Macedonia’s EU membership drifts further away"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>For the third consecutive decade, North Macedonia finds itself at a critical crossroads. The newly elected government is grappling with a myriad of challenges related to EU integration and its relations with neighbouring countries. The situation has only gotten worse since the EU decided to decouple North Macedonia’s membership bid from Albania.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Anticipated but painful\" – this sentiment captures the reaction of many Macedonians upon hearing the news that the European Union has decoupled the country from Albania on the road to EU membership. For years, both nations had advanced together and the announcement came as a disappointment to many. It is clear that North Macedonia was once seen as a frontrunner in EU integration. However, due to unresolved bilateral disputes with neighbours and missteps by its political leadership throughout the years, the country now finds itself lagging behind in a region that is steadily moving forward."
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p><strong>EU integration or an Austro-Hungarian revival?</strong></p>\n<p>The EU's decision was revealed, perhaps coincidentally, on the very day Hungarian Prime Minister Viktor Orbán visited North Macedonia. The newly formed Macedonian government, eager to maintain strong ties with Hungary, welcomed Orbán with full honours as government ministers lined up at the airport in Ohrid to greet him. Meanwhile, just a few kilometres away in Albania, celebrations were underway as the country marked its progress on the EU path. The contrast could not have been starker: while one nation rejoiced, the other grappled with a bitter setback.</p>\n<p>Even though it was a friendly visit, the EU decision loomed over the joint press conference between Macedonian Prime Minister Hristijan Mickoski and Orbán, with the Hungarian offering to mediate with Bulgaria to help the country continue on its European path, an offer which was expressly declined by the officials in Sofia. Still, he did not give an answer to the journalists why the Hungarian ambassador at the recent EU meeting voted for the decoupling of North Macedonia and Albania. Orbán’s visit reflects a growing trend within the new Macedonian government, which is steering the country toward “alternative” alliances. Recently, North Macedonia secured a loan valued at 500 million euros from Hungary, raising suspicions that the funding may actually originate from China, despite Orbán’s denials. The government even announced the arrival of a third mobile operator from Hungary, and even appointed a former diplomat as a special envoy to the Hungarian presidency with the EU. But, most notably, Hungary is also home to former Macedonian Prime Minister Nikola Gruevski, a fugitive from justice who escaped to Hungary with Orbán’s assistance. He is also the former leader of the political party that is currently in power in North Macedonia. Engaging with a prime minister of an EU and NATO country who began his EU presidency with a visit to Moscow may not be the wisest choice, especially given North Macedonia’s strong support for Ukraine in the ongoing war. To put it plainly, many people are wondering: is North Macedonia moving toward Brussels or Budapest?</p>\n<p>The government in power claims that even though the EU is the desired destination, Hungary is a real ally, not just when it comes to words but also deeds. All of this comes as the EU presents its growth plan for the Western Balkans and is increasing financial support for the whole region. It was at the meetings in Brussels regarding the plan that Prime Minister Mickoski revealed that he had presented his idea to the President of the European Commission Ursula von der Leyen about constitutional amendments with a postponed effect. The idea behind it is that the Macedonian parliament will vote on amending the constitution but the amendments will be valid after the country becomes an EU member state. So far, there has been no official reply from the EU about his proposal. Bulgaria however has expressly rejected it.</p>\n<p>Prior to the trip to Brussels, Mickoski emphasized his intention to express the deep disappointment and frustration felt by Macedonian citizens over the decades-long struggle for EU integration. “My stance is unequivocal: it’s time to end the defeats and abandon policies and diplomacy marked by subservience and compromise,” he stated before his departure. This message resonates strongly with Macedonian citizens, who have made countless sacrifices over the past two decades in hopes of joining the European family. The only problem is that since accepting the negotiating framework, North Macedonia is no longer negotiating with Bulgaria but with the EU, and the government in power is fully aware of that. Thus, to solve the issue, they claim to be waiting for the elections in Bulgaria and the forming of a new government in that country. This will allow them to negotiate a better deal and any eventual delayed effect of any constitutional amendments. Unfortunately, Bulgarian politicians have voted in their parliament on a new declaration concerning North Macedonia. They claim that no matter who comes to power, their stance towards North Macedonia will not change.</p>\n<p><strong>What is next for North Macedonia after the decoupling?</strong></p>\n<p>The prolonged status quo regarding North Macedonia's EU integration not only exposes the country to malign influences from foreign actors but also holds the potential to create instability and ethnic tensions. With over half a million ethnic Albanians in North Macedonia, many are disheartened as they witness Albania progressing on its EU path while their own country lags behind. This disparity is already being exploited by opposition parties within both the Macedonian and Albanian ethnic blocs.</p>\n<p>The largest opposition party, SDSM, suffered electoral losses mostly due to its handling of relations with Bulgaria, particularly its acceptance of the friendship agreement which many believe lies at the heart of the current challenges. Additionally, the party’s acceptance of the so-called “French proposal” has fuelled further discontent. The proposal incorporated the bilateral issues between Bulgaria and North Macedonia into the EU negotiation framework, despite warnings from both domestic and foreign experts, as well as the opposition, that this could create additional challenges for North Macedonia’s EU accession process. The key demand in the \"French proposal\" was the constitutional amendment to include the Bulgarian people, along with provisions regarding the Macedonian language, history, and culture. Although the proposal was controversial from the start, the government led by SDSM promised to hold consultations with the public. However, these consultations lasted only a few days before the proposal was put into parliamentary procedure and later voted on. This led to North Macedonia beginning the EU screening process, with its further progress tied to the constitutional amendment—a requirement the government at that time knew it lacked the majority to fulfil, yet chose to proceed regardless. Now, two years later, North Macedonia has not amended its constitution as expected and the result is the decoupling from Albania in the EU accession process. In response to the EU decision, SDSM now in opposition, is calling for a special parliamentary session to assess North Macedonia's European future. Ironically, this is the same party that, despite public protests and widespread opposition to the French proposal, voted in favour of it. Former Prime Minister Dimitar Kovačevski was not only confident of winning the elections but also believed the country would continue its European trajectory. Instead, he faced a historic defeat, leaving his party in a state of disarray. However, this setback has not deterred them from seizing the current opportunity for political leverage.</p>\n<p>The Albanian political parties, particularly the largest party, DUI, which has been in power for 22 years and is now in opposition, are planning protests and demanding that North Macedonia continue its path toward Europe rather than, as they claim, pivoting towards Russia. Until recently, the government had claimed – albeit without substantiation – that there were potential destabilization threats facing the country. The government’s coalition partners from the Albanian bloc “Vredi” have repeatedly stated that while they understand the complexities, they expect the constitutional amendments to pass. One of their key electoral promises was to see these amendments voted on by the end of the year. Should Mickoski choose to put the constitutional changes to a vote, he could garner support from across the aisle and put the country back on its EU path.</p>\n<p>However, the ruling party, VMRO-DPMNE, campaigned on the notion that sufficient compromises had already been made for the country’s EU future, a stance that significantly contributed to their historic electoral victory. As time progresses, pressure from both opposition parties and the Albanian political factions will inevitably increase. However, the challenge remains that even if the constitution was amended tomorrow, there are no guarantees that Bulgaria will not impose further demands. This is the crux of the issue: how to take a leap of faith and demonstrate goodwill towards a neighbour that has previously exercised its veto power and made unreasonable demands regarding the Macedonian language, culture and history. Currently, Bulgaria is in a pre-election period and North Macedonia is frequently used as a political tool by all parties. Even if a party secures enough votes to form a government, it is unlikely that their stance toward North Macedonia will change.</p>\n<p><strong>A European future held hostage by Bulgarian politics </strong></p>\n<p>For several years now, Bulgaria has struggled with political instability, and discussions surrounding its relationship with North Macedonia have become a tool for various political parties. Tensions, which had been simmering for some time, escalated again following an unofficial visit by newly elected Macedonian President Gordana Siljanovska Davkova to Sofia to meet with her Bulgarian counterpart, Rumen Radev. Initially, the meeting seemed amicable. However, controversy erupted when photos were released that notably lacked the presence of the Macedonian flag. This omission triggered a storm of backlash in North Macedonia. Bulgarian officials justified the absence of flags by stating that the meeting was unofficial, likening it to a casual coffee gathering. In response to the diplomatic faux pas, the Bulgarian ambassador was summoned to the foreign ministry in Skopje where he declined to accept a formal note of protest, asserting that Bulgaria’s actions were justified.</p>\n<p>The situation only worsened when Macedonian Deputy Prime Minister Aleksandar Nikoloski described the Bulgarians as “uncivilized” during an interview, prompting demands from Sofia for his apology and resignation. Adding fuel to the fire, some Bulgarian politicians referred to North Macedonia as merely a territory, disparaging its people as “confused Bulgarians” and insulting the Macedonian flag and president, who was described by one as “some kind of an ambassador”.</p>\n<p>Bulgaria’s political landscape is highly polarized, much like the rest of the Balkans. However, there is unanimous agreement among all political parties, both in power and in opposition, regarding their stance towards North Macedonia. No party appears willing to engage in negotiations or seek a diplomatic resolution. The ongoing debate surrounding the rights of Macedonians living in Bulgaria and Bulgarians residing in North Macedonia has become a regular topic at international meetings and within discussions between politicians from both nations. Most recently, Macedonian Foreign Minister Timco Mucunski raised this issue during a speech at the Parliamentary Assembly of the Council of Europe. These developments have reignited tensions in an already fraught relationship between Skopje and Sofia, with a viable resolution remaining elusive.</p>\n<p><strong>Stumbling back on the EU path?</strong></p>\n<p>For the third consecutive decade, North Macedonia finds itself at a critical crossroads. The newly elected government is grappling with a myriad of challenges related to EU integration and its relations with neighbouring countries – issues that include the persistent debate over the country’s name. During her swearing-in ceremony, President Gordana Siljanovska Davkova notably refrained from using the country’s constitutional name, provoking ire from Greece. In response, Mickoski has stated his respect for the Prespa Agreement but insists on using the name “Macedonia” for internal purposes, framing it as a matter of personal rights. This has reignited tensions between North Macedonia and Greece, with Athens even threatening to block Skopje's EU accession.</p>\n<p>The challenges with Greece, however, are overshadowed by the even more pressing issue with Bulgaria, exacerbated by the recent decision by the EU to decouple North Macedonia from Albania in the accession process. There is growing concern that if Albania reaches the EU before North Macedonia, then Skopje could face further complications or blackmail from another one of its neighbours, potentially jeopardizing its path to EU membership altogether. The decision made by the EU also coincides with the first 100 days of the Mickoski government, signalling perhaps that the grace period has come to an end and that expectations must now be met.</p>\n<p>The choice and the manner of communication used by the partners in the EU suggests that their feelings toward Mickoski’s administration remain one of mild irritation. However, there is a noticeable trend indicating that this sentiment is likely to intensify in the coming months. This evolution will largely depend on Mickoski’s approach, as well as the response from the opposition. One thing is clear: amending the constitution is an obligation that North Macedonia has willingly undertaken, regardless of differing opinions on the matter. The path towards EU integration now, as in the past, rests firmly in the hands of Macedonian politicians and their ability to reach a compromise. This will hopefully lead to a viable path towards the EU.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> is a journalist based in North Macedonia and an editor with the Kanal 5 television station.</p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Членството на Северна Македония в ЕС се отдалечава все повече.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Členství Severní Makedonie v EU se vzdaluje.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Die EU-Mitgliedschaft Nordmazedoniens rückt weiter in die Ferne.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Η ένταξη της Βόρειας Μακεδονίας στην ΕΕ απομακρύνεται ακόμη περισσότερο\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"North Macedonia’s EU membership drifts further away\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"La membresía de Macedonia del Norte en la UE se aleja cada vez más.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Pohjois-Makedonian EU-jäsenyys etääntyy entisestään\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"L'adhésion de la Macédoine du Nord à l'UE s'éloigne de plus en plus.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Članstvo Sjeverne Makedonije u EU udaljava se.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Észak-Macedónia EU-tagsága egyre távolabb kerül\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"L'adesione della Macedonia del Nord all'UE si allontana ulteriormente\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"De EU-lidmaatschap van Noord-Macedonië drijft verder weg\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Członkostwo Macedonii Północnej w UE oddala się coraz bardziej\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"A adesão da Macedônia do Norte à UE se afasta cada vez mais\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Aderarea Macedoniei de Nord la UE se îndepărtează și mai mult\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Членство Северной Македонии в ЕС уходит все дальше.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Členstvo Severného Makedónie v EÚ sa vzďaľuje.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Nordmakedoniens EU-medlemskap glider längre bort\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Kuzey Makedonya'nın AB üyeliği daha da uzaklaşıyor\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Членство Північної Македонії в ЄС віддаляється ще більше\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>За трета поредна декада Северна Македония се намира на критичен кръстопът. Новоизбраното правителство се бори с множество предизвикателства, свързани с интеграцията в ЕС и отношенията с съседните страни. Ситуацията само се влоши, след като ЕС реши да отдели кандидатурата на Северна Македония за членство от тази на Албания.</i>\r\n\r\n\"Очаквано, но болезнено\" – това чувство улавя реакцията на много македонци, след като чуха новината, че Европейският съюз е отделил страната от Албания по пътя към членството в ЕС. В продължение на години двете нации напредваха заедно и обявлението дойде като разочарование за много хора. Ясно е, че Северна Македония някога е била смятана за лидер в интеграцията в ЕС. Въпреки това, поради нерешени двустранни спорове със съседите и грешки от страна на политическото ръководство през годините, страната сега се оказва изостанала в регион, който стабилно напредва.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Za třetí po sobě jdoucí dekádu se Severní Makedonie nachází na kritickém rozcestí. Nově zvolená vláda se potýká s řadou výzev souvisejících s integrací do EU a jejími vztahy se sousedními zeměmi. Situace se od té doby, co EU rozhodla oddělit žádost Severní Makedonie o členství od Albánie, pouze zhoršila.</i>\r\n\r\n\"Očekávané, ale bolestné\" – tento pocit vystihuje reakci mnoha Makedonců, když se dozvěděli zprávu, že Evropská unie oddělila zemi od Albánie na cestě k členství v EU. Po mnoho let obě národy postupovaly společně a oznámení bylo pro mnohé zklamáním. Je jasné, že Severní Makedonie byla kdysi považována za lídra v integraci do EU. Nicméně, kvůli nevyřešeným bilaterálním sporům se sousedy a chybám jejího politického vedení v průběhu let, se nyní země nachází pozadu v regionu, který se neustále posouvá vpřed.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>In der dritten aufeinanderfolgenden Dekade befindet sich Nordmazedonien an einem kritischen Scheideweg. Die neu gewählte Regierung hat mit einer Vielzahl von Herausforderungen im Zusammenhang mit der EU-Integration und ihren Beziehungen zu den Nachbarländern zu kämpfen. Die Situation hat sich nur verschlechtert, seit die EU beschlossen hat, den Beitrittsantrag Nordmazedoniens von Albanien zu entkoppeln.</i>\r\n\r\n\"Erwartet, aber schmerzhaft\" – dieses Gefühl beschreibt die Reaktion vieler Mazedonier, als sie die Nachricht hörten, dass die Europäische Union das Land auf dem Weg zur EU-Mitgliedschaft von Albanien entkoppelt hat. Jahrelang hatten beide Nationen gemeinsam Fortschritte gemacht, und die Ankündigung kam für viele als Enttäuschung. Es ist klar, dass Nordmazedonien einst als Vorreiter in der EU-Integration angesehen wurde. Aufgrund ungelöster bilateraler Streitigkeiten mit Nachbarn und Fehltritten seiner politischen Führung im Laufe der Jahre findet sich das Land nun in einer Region wieder, die stetig vorankommt.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Για τρίτη συνεχόμενη δεκαετία, η Βόρεια Μακεδονία βρίσκεται σε ένα κρίσιμο σταυροδρόμι. Η νεοεκλεγμένη κυβέρνηση αντιμετωπίζει μια πληθώρα προκλήσεων που σχετίζονται με την ένταξη στην ΕΕ και τις σχέσεις της με τις γειτονικές χώρες. Η κατάσταση έχει επιδεινωθεί από τότε που η ΕΕ αποφάσισε να αποσυνδέσει την υποψηφιότητα της Βόρειας Μακεδονίας από την Αλβανία.</i>\r\n\r\n\"Αναμενόμενο αλλά επώδυνο\" – αυτό το συναίσθημα αποτυπώνει την αντίδραση πολλών Μακεδόνων όταν άκουσαν τα νέα ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση έχει αποσυνδέσει τη χώρα από την Αλβανία στην πορεία προς την ένταξη στην ΕΕ. Για χρόνια, και οι δύο χώρες προχωρούσαν μαζί και η ανακοίνωση ήρθε ως απογοήτευση για πολλούς. Είναι σαφές ότι η Βόρεια Μακεδονία κάποτε θεωρούνταν πρωτοπόρος στην ένταξη στην ΕΕ. Ωστόσο, λόγω των ανεπίλυτων διμερών διαφορών με τους γείτονες και των λαθών της πολιτικής ηγεσίας της όλα αυτά τα χρόνια, η χώρα τώρα βρίσκεται πίσω σε μια περιοχή που προχωρά σταθερά μπροστά.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>For the third consecutive decade, North Macedonia finds itself at a critical crossroads. The newly elected government is grappling with a myriad of challenges related to EU integration and its relations with neighbouring countries. The situation has only gotten worse since the EU decided to decouple North Macedonia’s membership bid from Albania.</i>\r\n\r\n\"Anticipated but painful\" – this sentiment captures the reaction of many Macedonians upon hearing the news that the European Union has decoupled the country from Albania on the road to EU membership. For years, both nations had advanced together and the announcement came as a disappointment to many. It is clear that North Macedonia was once seen as a frontrunner in EU integration. However, due to unresolved bilateral disputes with neighbours and missteps by its political leadership throughout the years, the country now finds itself lagging behind in a region that is steadily moving forward.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>Por tercera década consecutiva, Macedonia del Norte se encuentra en una encrucijada crítica. El nuevo gobierno electo está lidiando con una multitud de desafíos relacionados con la integración en la UE y sus relaciones con los países vecinos. La situación solo ha empeorado desde que la UE decidió desacoplar la candidatura de membresía de Macedonia del Norte de la de Albania.</i>\r\n\r\n\"Anticipado pero doloroso\" – este sentimiento captura la reacción de muchos macedonios al escuchar la noticia de que la Unión Europea ha desacoplado al país de Albania en el camino hacia la membresía en la UE. Durante años, ambas naciones habían avanzado juntas y el anuncio fue una decepción para muchos. Está claro que Macedonia del Norte alguna vez fue vista como un líder en la integración en la UE. Sin embargo, debido a disputas bilaterales no resueltas con los vecinos y errores de su liderazgo político a lo largo de los años, el país ahora se encuentra rezagado en una región que avanza constantemente.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Kolmannen peräkkäisen vuosikymmenen ajan Pohjois-Makedonia on kriittisessä risteyksessä. Vastavalittu hallitus kamppailee lukuisten haasteiden kanssa, jotka liittyvät EU-integraatioon ja suhteisiin naapurimaiden kanssa. Tilanne on vain pahentunut sen jälkeen, kun EU päätti irrottaa Pohjois-Makedonian jäsenyyshakemuksen Albaniasta.</i>\r\n\r\n\"Odottamaton mutta kivulias\" – tämä tunne kuvaa monien makedonialaisten reaktiota kuullessaan uutiset siitä, että Euroopan unioni on irrottanut maan Albaniasta matkalla kohti EU-jäsenyyttä. Vuosien ajan molemmat kansakunnat olivat edenneet yhdessä, ja ilmoitus tuli monille pettymyksenä. On selvää, että Pohjois-Makedoniaa pidettiin aikaisemmin EU-integraation edelläkävijänä. Kuitenkin ratkaisemattomien kahdenvälisten riitojen naapurimaiden kanssa ja poliittisen johdon virheiden vuoksi vuosien varrella maa on nyt jäänyt jälkeen alueella, joka etenee tasaisesti eteenpäin.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Pour la troisième décennie consécutive, la Macédoine du Nord se trouve à un carrefour critique. Le nouveau gouvernement élu est confronté à une myriade de défis liés à l'intégration dans l'UE et à ses relations avec les pays voisins. La situation n'a fait que s'aggraver depuis que l'UE a décidé de découpler la candidature à l'adhésion de la Macédoine du Nord de celle de l'Albanie.</i>\n\n\"Anticipé mais douloureux\" – ce sentiment résume la réaction de nombreux Macédoniens en entendant la nouvelle que l'Union européenne a découplé le pays de l'Albanie sur la voie de l'adhésion à l'UE. Pendant des années, les deux nations avaient avancé ensemble et l'annonce a été une déception pour beaucoup. Il est clair que la Macédoine du Nord était autrefois considérée comme un leader dans l'intégration européenne. Cependant, en raison de différends bilatéraux non résolus avec ses voisins et des erreurs de sa direction politique au fil des ans, le pays se retrouve maintenant à la traîne dans une région qui avance régulièrement.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Za treću uzastopnu dekadu, Sjeverna Makedonija se nalazi na kritičnom raskrižju. Novoizabrana vlada se suočava s mnoštvom izazova vezanih uz integraciju u EU i odnose s susjednim zemljama. Situacija je postala još gora otkako je EU odlučila odvojiti zahtjev Sjeverne Makedonije za članstvo od Albanije.</i>\r\n\r\n\"Očekivano, ali bolno\" – ovaj osjećaj oslikava reakciju mnogih Makedonaca kada su čuli vijest da je Europska unija odvojila zemlju od Albanije na putu prema članstvu u EU. Godinama su obje nacije napredovale zajedno, a najava je mnogima došla kao razočaranje. Jasno je da je Sjeverna Makedonija nekada viđena kao predvodnica u integraciji u EU. Međutim, zbog neriješenih bilateralnih sporova s susjedima i pogrešaka političkog vodstva tijekom godina, zemlja se sada nalazi u zaostatku u regiji koja stalno napreduje.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>A harmadik egymást követő évtizedben Észak-Macedónia kritikus kereszteződésben találja magát. Az újonnan megválasztott kormány számos kihívással küzd az EU-integrációval és a szomszédos országokkal való kapcsolataival kapcsolatban. A helyzet csak romlott, mióta az EU úgy döntött, hogy leválasztja Észak-Macedónia tagsági kérelmét Albániáról.</i>\r\n\r\n\"Várt, de fájdalmas\" – ez az érzés tükrözi sok macedón reakcióját, amikor értesültek arról, hogy az Európai Unió leválasztotta az országot Albániáról az EU-tagság felé vezető úton. Évek óta mindkét nemzet együtt haladt előre, és a bejelentés sokak számára csalódást okozott. Világos, hogy Észak-Macedónia egykor az EU-integráció éllovasa volt. Azonban a szomszédokkal fennálló megoldatlan kétoldalú viták és a politikai vezetés évek során elkövetett hibái miatt az ország most lemaradva találja magát egy olyan régióban, amely folyamatosan előrehalad.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>Per il terzo decennio consecutivo, la Macedonia del Nord si trova a un bivio critico. Il nuovo governo eletto sta affrontando una miriade di sfide legate all'integrazione nell'UE e alle sue relazioni con i paesi vicini. La situazione è solo peggiorata da quando l'UE ha deciso di scollegare la candidatura della Macedonia del Nord da quella dell'Albania.</i>\r\n\r\n\"Atteso ma doloroso\" – questo sentimento cattura la reazione di molti macedoni nel sentire la notizia che l'Unione Europea ha scollegato il paese dall'Albania nel cammino verso l'adesione all'UE. Per anni, entrambe le nazioni avevano progredito insieme e l'annuncio è stato una delusione per molti. È chiaro che la Macedonia del Nord era una volta vista come un pioniere nell'integrazione nell'UE. Tuttavia, a causa di dispute bilaterali irrisolte con i vicini e passi falsi della sua leadership politica nel corso degli anni, il paese si trova ora in ritardo in una regione che sta avanzando costantemente.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Voor het derde opeenvolgende decennium bevindt Noord-Macedonië zich op een kritisch kruispunt. De nieuw gekozen regering worstelt met een scala aan uitdagingen met betrekking tot EU-integratie en de relaties met buurlanden. De situatie is alleen maar verslechterd sinds de EU besloot de lidmaatschapsaanvraag van Noord-Macedonië los te koppelen van Albanië.</i>\n\n\"Verwacht maar pijnlijk\" – dit gevoel vangt de reactie van veel Macedoniërs bij het horen van het nieuws dat de Europese Unie het land heeft losgekoppeld van Albanië op de weg naar EU-lidmaatschap. Jarenlang hadden beide landen samen vooruitgang geboekt en de aankondiging kwam voor velen als een teleurstelling. Het is duidelijk dat Noord-Macedonië ooit werd gezien als een koploper in EU-integratie. Echter, door onopgeloste bilaterale geschillen met buren en misstappen van de politieke leiding door de jaren heen, bevindt het land zich nu achterop in een regio die gestaag vooruitgaat.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Po raz trzeci z rzędu Macedonia Północna znajduje się na krytycznym rozdrożu. Nowo wybrany rząd zmaga się z wieloma wyzwaniami związanymi z integracją z UE i relacjami z sąsiednimi krajami. Sytuacja tylko się pogorszyła, odkąd UE postanowiła oddzielić wniosek o członkostwo Macedonii Północnej od Albanii.</i>\r\n\r\n\"Oczekiwane, ale bolesne\" – to uczucie oddaje reakcję wielu Macedończyków na wieść, że Unia Europejska oddzieliła kraj od Albanii na drodze do członkostwa w UE. Przez lata obie nacje posuwały się naprzód razem, a ogłoszenie to było rozczarowaniem dla wielu. Jasne jest, że Macedonia Północna była kiedyś postrzegana jako lider w integracji z UE. Jednak z powodu nierozwiązanych sporów bilateralnych z sąsiadami i błędów popełnionych przez jej przywództwo polityczne na przestrzeni lat, kraj ten teraz znajduje się w tyle w regionie, który nieustannie posuwa się naprzód.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Por terceira década consecutiva, a Macedônia do Norte se encontra em uma encruzilhada crítica. O novo governo eleito está lidando com uma infinidade de desafios relacionados à integração da UE e suas relações com os países vizinhos. A situação só piorou desde que a UE decidiu desvincular o pedido de adesão da Macedônia do Norte da Albânia.</i>\n\n\"Antecipado, mas doloroso\" – esse sentimento captura a reação de muitos macedônios ao ouvir a notícia de que a União Europeia desvinculou o país da Albânia no caminho para a adesão à UE. Por anos, ambas as nações avançaram juntas e o anúncio foi uma decepção para muitos. É claro que a Macedônia do Norte já foi vista como uma líder na integração da UE. No entanto, devido a disputas bilaterais não resolvidas com os vizinhos e erros de sua liderança política ao longo dos anos, o país agora se encontra atrasado em uma região que está avançando constantemente.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Pentru a treia decadă consecutivă, Macedonia de Nord se află la o răscruce critică. Guvernul nou ales se confruntă cu o multitudine de provocări legate de integrarea în UE și relațiile cu țările vecine. Situația s-a înrăutățit doar de când UE a decis să decupleze cererea de aderare a Macedoniei de Nord de cea a Albaniei.</i>\r\n\r\n\"Anticipat, dar dureros\" – acest sentiment surprinde reacția multor macedoneni la auzul veștii că Uniunea Europeană a decuplat țara de Albania pe drumul către aderarea la UE. Timp de ani de zile, ambele națiuni au avansat împreună, iar anunțul a venit ca o dezamăgire pentru mulți. Este clar că Macedonia de Nord a fost odată văzută ca un lider în integrarea în UE. Cu toate acestea, din cauza disputelor bilaterale nerezolvate cu vecinii și a greșelilor comise de conducerea sa politică de-a lungul anilor, țara se află acum în urmă într-o regiune care avansează constant.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Po tretíkrát za sebou sa Severné Makedónia nachádza na kritickom križovatke. Novozvolená vláda sa potýka s množstvom výziev súvisiacich s integráciou do EÚ a jej vzťahmi so susednými krajinami. Situácia sa len zhoršila od chvíle, keď sa EÚ rozhodla oddeliť žiadosť Severného Makedónie o členstvo od Albánie.</i>\r\n\r\n\"Očakávané, ale bolestivé\" – tento pocit vystihuje reakciu mnohých Makedóncov, keď sa dozvedeli správu, že Európska únia oddelila krajinu od Albánie na ceste k členstvu v EÚ. Po celé roky obidve národy napredovali spoločne a oznámenie prišlo ako sklamanie pre mnohých. Je jasné, že Severné Makedónia bola kedysi považovaná za lídra v integrácii do EÚ. Avšak, kvôli nevyriešeným bilaterálnym sporom so susedmi a chybám politického vedenia v priebehu rokov, sa krajina teraz nachádza pozadu v regióne, ktorý sa neustále posúva vpred.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>För tredje på varandra följande decennium befinner sig Nordmakedonien vid ett kritiskt vägskäl. Den nyvalda regeringen kämpar med en mängd utmaningar relaterade till EU-integration och sina relationer med grannländerna. Situationen har bara blivit värre sedan EU beslutade att koppla bort Nordmakedoniens medlemskapsansökan från Albanien.</i>\n\n\"Förväntad men smärtsam\" – denna känsla fångar reaktionen hos många makedonier när de hörde nyheten att Europeiska unionen har kopplat bort landet från Albanien på vägen mot EU-medlemskap. I flera år hade båda nationerna avancerat tillsammans och tillkännagivandet kom som en besvikelse för många. Det är tydligt att Nordmakedonien en gång sågs som en föregångare inom EU-integration. Men på grund av olösta bilaterala tvister med grannländer och misstag av dess politiska ledarskap genom åren, befinner sig landet nu på efterkälken i en region som stadigt går framåt.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Üçüncü ardışık on yıldır, Kuzey Makedonya kritik bir kavşakta bulunuyor. Yeni seçilen hükümet, AB entegrasyonu ve komşu ülkelerle ilişkileriyle ilgili birçok zorlukla başa çıkmaya çalışıyor. AB'nin Kuzey Makedonya'nın üyelik başvurusunu Arnavutluk'tan ayırma kararı almasının ardından durum sadece daha da kötüleşti.</i>\n\n\"Beklenen ama acı\" – bu duygu, Avrupa Birliği'nin ülkeyi AB üyeliği yolunda Arnavutluk'tan ayırdığı haberini duyan birçok Makedonyalı'nın tepkisini özetliyor. Yıllarca, her iki ülke birlikte ilerlemişti ve bu duyuru birçok kişi için hayal kırıklığı oldu. Kuzey Makedonya'nın bir zamanlar AB entegrasyonunda öncü olarak görüldüğü açıktır. Ancak, komşularla çözülmemiş ikili anlaşmazlıklar ve yıllar boyunca siyasi liderliğin yaptığı hatalar nedeniyle, ülke şimdi sürekli ilerleyen bir bölgede geride kalmış durumda.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>ЕС интеграция или австро-унгарско възраждане?</strong></span>\n<span class=\"para\">Решението на ЕС беше обявено, може би случайно, в деня, в който унгарският премиер Виктор Орбан посети Северна Македония. Новосформираното македонско правителство, желаещо да поддържа силни връзки с Унгария, посрещна Орбан с пълни почести, докато правителствени министри се наредиха на летището в Охрид, за да го greet. Междувременно, само на няколко километра в Албания, празненствата бяха в разгара си, тъй като страната отбелязваше напредъка си по пътя към ЕС. Контрастът не можеше да бъде по-ярък: докато една нация се радваше, другата се бореше с горчиво поражение.</span>\n<span class=\"para\">Въпреки че беше приятелска визита, решението на ЕС надвисна над съвместната пресконференция между македонския премиер Христијан Мицкоски и Орбан, като унгарецът предложи да посредничи с България, за да помогне на страната да продължи по европейския си път, предложение, което беше изрично отказано от официалните лица в София. Въпреки това, той не даде отговор на журналистите защо унгарският посланик на последната среща на ЕС гласува за отделянето на Северна Македония и Албания. Визитата на Орбан отразява нарастваща тенденция в новото македонско правителство, което насочва страната към \"алтернативни\" съюзи. Наскоро Северна Македония осигури заем на стойност 500 милиона евро от Унгария, повдигайки подозрения, че финансирането всъщност може да произлиза от Китай, въпреки отричанията на Орбан. Правителството дори обяви пристигането на трети мобилен оператор от Унгария и дори назначи бивш дипломат за специален пратеник на унгарското председателство с ЕС. Но, най-вече, Унгария е също дом на бившия македонски премиер Никола Груевски, бежанец от правосъдието, който избяга в Унгария с помощта на Орбан. Той е също така бившият лидер на политическата партия, която в момента е на власт в Северна Македония. Взаимодействието с премиер на страна от ЕС и НАТО, който започна председателството си в ЕС с посещение в Москва, може да не е най-мъдрата избор, особено предвид силната подкрепа на Северна Македония за Украйна в текущата война. Да го кажем направо, много хора се питат: движи ли се Северна Македония към Брюксел или Будапеща?</span>\n<span class=\"para\">Правителството на власт твърди, че въпреки че ЕС е желаната дестинация, Унгария е истински съюзник, не само що се отнася до думи, но и до дела. Всичко това идва, докато ЕС представя своя план за растеж за Западните Балкани и увеличава финансовата подкрепа за целия регион. На срещите в Брюксел относно плана премиерът Мицкоски разкри, че е представил идеята си на председателя на Европейската комисия Урсула фон дер Лайен за конституционни изменения с отложен ефект. Идеята зад него е, че македонският парламент ще гласува за изменение на конституцията, но измененията ще бъдат валидни след като страната стане член на ЕС. Досега няма официален отговор от ЕС относно неговото предложение. България обаче изрично го отхвърли.</span>\n<span class=\"para\">Преди пътуването до Брюксел, Мицкоски подчерта намерението си да изрази дълбокото разочарование и фрустрация, изпитвани от македонските граждани по отношение на десетилетната борба за интеграция в ЕС. \"Моята позиция е недвусмислена: време е да сложим край на пораженията и да се откажем от политики и дипломация, белязани от подчинение и компромис,\" заяви той преди заминаването си. Това послание резонира силно с македонските граждани, които са направили безброй жертви през последните две десетилетия в надежда да се присъединят към европейското семейство. Единственият проблем е, че след приемането на преговорната рамка, Северна Македония вече не преговаря с България, а с ЕС, и правителството на власт е напълно наясно с това. Така, за да решат проблема, те твърдят, че чакат изборите в България и формирането на ново правителство в тази страна. Това ще им позволи да преговарят за по-добра сделка и всякакъв евентуален отложен ефект на конституционните изменения. За съжаление, българските политици гласуваха в парламента си за нова декларация относно Северна Македония. Те твърдят, че независимо кой дойде на власт, тяхната позиция спрямо Северна Македония няма да се промени.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Какво следва за Северна Македония след отделянето?</strong></span>\n<span class=\"para\">Пролонгираният статус кво относно интеграцията на Северна Македония в ЕС не само излага страната на зли влияния от чужди актьори, но също така има потенциал да създаде нестабилност и етнически напрежения. С над половин милион етнически албанци в Северна Македония, много от тях са разочаровани, тъй като наблюдават как Албания напредва по пътя си към ЕС, докато собствената им страна изостава. Това неравенство вече се експлоатира от опозиционните партии в рамките на македонския и албанския етнически блок.</span>\n<span class=\"para\">Най-голямата опозиционна партия, СДСМ, понесе изборни загуби, главно заради начина, по който се справя с отношенията с България, особено приемането на споразумението за приятелство, което много хора смятат, че е в основата на текущите предизвикателства. Освен това, приемането на т.нар. \"френско предложение\" от партията е подхранило допълнително недоволството. Предложението включваше двустранните въпроси между България и Северна Македония в рамките на преговорната рамка на ЕС, въпреки предупрежденията от вътрешни и чуждестранни експерти, както и от опозицията, че това може да създаде допълнителни предизвикателства за процеса на присъединяване на Северна Македония към ЕС. Ключовото изискване в \"френското предложение\" беше конституционното изменение, за да се включи българският народ, заедно с разпоредби относно македонския език, история и култура. Въпреки че предложението беше противоречиво от самото начало, правителството, ръководено от СДСМ, обеща да проведе консултации с обществеността. Въпреки това, тези консултации продължиха само няколко дни, преди предложението да бъде поставено в парламентарна процедура и по-късно гласувано. Това доведе до започването на процеса на скрининг на ЕС за Северна Македония, като по-нататъшният напредък беше свързан с конституционното изменение - изискване, за което правителството по това време знаеше, че няма мнозинство, за да го изпълни, но все пак реши да продължи. Сега, две години по-късно, Северна Македония не е изменила конституцията, както се очакваше, и резултатът е отделянето от Албания в процеса на присъединяване към ЕС. В отговор на решението на ЕС, СДСМ сега в опозиция, призовава за специална парламентарна сесия, за да оцени европейското бъдеще на Северна Македония. Иронично, това е същата партия, която, въпреки публичните протести и широко разпространената опозиция на френското предложение, гласува в негова полза. Бившият премиер Димитър Ковачевски не само беше уверен в победата на изборите, но и вярваше, че страната ще продължи своята европейска траектория. Вместо това, той понесе историческо поражение, оставяйки партията си в състояние на разпад. Въпреки това, това поражение не ги е отказало от възможността да се възползват от текущата ситуация за политическо влияние.</span>\n<span class=\"para\">Албанските политически партии, особено най-голямата партия, ДУИ, която е на власт от 22 години и сега е в опозиция, планират протести и искат Северна Македония да продължи пътя си към Европа, вместо, както твърдят, да се насочва към Русия. До неотдавна правителството твърдеше - макар и без доказателства - че страната е изправена пред потенциални заплахи за дестабилизация. Коалиционните партньори на правителството от албанския блок \"Вреди\" многократно заявиха, че, въпреки че разбират сложността, очакват конституционните изменения да преминат. Едно от техните ключови изборни обещания беше да видят тези изменения гласувани до края на годината. Ако Мицкоски реши да постави конституционните промени на гласуване, той би могъл да получи подкрепа от опозицията и да върне страната на пътя към ЕС.</span>\n<span class=\"para\">Въпреки това, управляващата партия, ВМРО-ДПМНЕ, водеше кампания с идеята, че достатъчни компромиси вече са направени за бъдещето на страната в ЕС, позиция, която значително допринесе за тяхната историческа изборна победа. С напредването на времето, натискът от опозиционните партии и албанските политически фракции неизбежно ще нараства. Въпреки това, предизвикателството остава, че дори ако утре конституцията бъде изменена, няма гаранции, че България няма да наложи допълнителни изисквания. Това е същността на проблема: как да направим скок на вярата и да демонстрираме добра воля към съсед, който преди е упражнявал правото си на вето и е поставял неразумни изисквания относно македонския език, култура и история. В момента България е в предизборен период и Северна Македония често се използва като политически инструмент от всички партии. Дори ако партия успее да осигури достатъчно гласове за формиране на правителство, е малко вероятно тяхната позиция спрямо Северна Македония да се промени.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Европейско бъдеще, държано като заложник от българската политика</strong></span>\n<span class=\"para\">Вече няколко години България се бори с политическа нестабилност, а дискусиите относно отношенията й със Северна Македония са се превърнали в инструмент за различни политически партии. Напрежението, което от известно време е на повърхността, отново е ескалирало след неофициално посещение на новоизбрания македонски президент Гордана Силяновска Давкова в София, за да се срещне с българския си колега Румен Радев. Първоначално срещата изглеждаше приятелска. Въпреки това, контроверзия избухна, когато бяха публикувани снимки, на които забележимо липсваше присъствието на македонския флаг. Тази пропуск предизвика буря от реакции в Северна Македония. Българските официални лица оправдаха отсъствието на флаговете, като заявиха, че срещата е неофициална, сравнявайки я с неформално кафе. В отговор на дипломатическата грешка, българският посланик беше призован в министерството на външните работи в Скопие, където отказа да приеме официална нота на протест, заявявайки, че действията на България са оправдани.</span>\n<span class=\"para\">Ситуацията само се влоши, когато македонският заместник-премиер Александър Николовски описа българите като \"некултурни\" по време на интервю, което предизвика искания от София за неговото извинение и оставка. За да добавят масло в огъня, някои български политици нарекоха Северна Македония просто територия, унизявайки народа й като \"объркани българи\" и обиждайки македонския флаг и президента, който беше описан от един от тях като \"някакъв вид посланик\".</span>\n<span class=\"para\">Политическият ландшафт в България е силно поляризиран, подобно на останалата част от Балканите. Въпреки това, има единодушно съгласие сред всички политически партии, както на власт, така и в опозиция, относно тяхната позиция спрямо Северна Македония. Няма партия, която да изглежда готова да се ангажира в преговори или да търси дипломатическо решение. Продължаващата дискусия относно правата на македонците, живеещи в България, и българите, живеещи в Северна Македония, е станала редовна тема на международни срещи и в дискусии между политици от двете нации. Най-скоро, македонският министър на външните работи Тимко Мучунски повдигна този въпрос по време на реч в Парламентарната асамблея на Съвета на Европа. Тези събития отново разпалиха напрежението в вече обтегнатите отношения между Скопие и София, като жизнеспособно решение остава неуловимо.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Скърцайки обратно по пътя към ЕС?</strong></span>\n<span class=\"para\">За трети пореден десетилетие Северна Македония се намира на критичен кръстопът. Новоизбраното правителство се бори с множество предизвикателства, свързани с интеграцията в ЕС и отношенията с съседните страни - въпроси, които включват постоянната дискусия относно името на страната. По време на церемонията по полагане на клетва, президентът Гордана Силяновска Давкова забележимо се въздържа от използването на конституционното име на страната, предизвиквайки гнева на Гърция. В отговор, Мицкоски заяви, че уважава Преспанското споразумение, но настоява да използва името \"Македония\" за вътрешни цели, представяйки го като въпрос на лични права. Това отново разпали напрежението между Северна Македония и Гърция, като Атина дори заплаши да блокира присъединяването на Скопие към ЕС.</span>\n<span class=\"para\">Предизвикателствата с Гърция обаче са засенчени от още по-належащия проблем с България, усложнен от последното решение на ЕС да отдели Северна Македония от Албания в процеса на присъединяване. Нараства загрижеността, че ако Албания достигне ЕС преди Северна Македония, Скопие може да се изправи пред допълнителни усложнения или изнудване от друг съсед, което потенциално да застраши пътя му към членство в ЕС. Решението на ЕС също съвпада с първите 100 дни на правителството на Мицкоски, сигнализирайки, че може би периодът на благодат е приключил и че сега трябва да се изпълнят очакванията.</span>\n<span class=\"para\">Изборът и начинът на комуникация, използвани от партньорите в ЕС, предполага, че чувствата им към администрацията на Мицкоски остават едно от леко раздразнение. Въпреки това, има забележима тенденция, която показва, че това чувство вероятно ще се засили в следващите месеци. Тази еволюция ще зависи до голяма степен от подхода на Мицкоски, както и от реакцията на опозицията. Едно е ясно: изменението на конституцията е задължение, което Северна Македония е поела доброволно, независимо от различията в мненията по въпроса. Пътят към интеграцията в ЕС сега, както и в миналото, остава твърдо в ръцете на македонските политици и тяхната способност да постигнат компромис. Надяваме се, че това ще доведе до жизнеспособен път към ЕС.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Йован Гьорговски</strong> е журналист, базиран в Северна Македония, и редактор в телевизионната станция Канал 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Integrace do EU nebo rakousko-uherská obnova?</strong></span>\n<span class=\"para\">Rozhodnutí EU bylo odhaleno, možná náhodou, právě v den, kdy navštívil severní Makedonii maďarský premiér Viktor Orbán. Nově vytvořená makedonská vláda, toužící po udržení silných vazeb s Maďarskem, přivítala Orbána s plnými poctami, když se ministři vlády seřadili na letišti v Ohridu, aby ho přivítali. Mezitím, jen pár kilometrů dál v Albánii, probíhaly oslavy, když země oslavovala svůj pokrok na cestě k EU. Kontrast nemohl být výraznější: zatímco jeden národ se radoval, druhý se potýkal s hořkým neúspěchem.</span>\n<span class=\"para\">I když to byla přátelská návštěva, rozhodnutí EU viselo nad společnou tiskovou konferencí mezi makedonským premiérem Hristijanem Mickoskim a Orbánem, přičemž Maďar nabídl zprostředkování s Bulharskem, aby pomohl zemi pokračovat na její evropské cestě, což bylo úředníky v Sofii výslovně odmítnuto. Přesto novinářům neodpověděl, proč maďarský velvyslanec na nedávném zasedání EU hlasoval pro oddělení severní Makedonie a Albánie. Orbánova návštěva odráží rostoucí trend v nové makedonské vládě, která směřuje zemi k „alternativním“ aliancím. Nedávno severní Makedonie zajistila půjčku v hodnotě 500 milionů eur od Maďarska, což vyvolalo podezření, že financování může ve skutečnosti pocházet z Číny, navzdory Orbánovým popřením. Vláda dokonce oznámila příchod třetího mobilního operátora z Maďarska a dokonce jmenovala bývalého diplomata zvláštním vyslancem pro maďarské předsednictví v EU. Ale, co je nejvýznamnější, Maďarsko je také domovem bývalého makedonského premiéra Nikoly Gruevského, uprchlíka před spravedlností, který uprchl do Maďarska s Orbánovou pomocí. Je také bývalým vůdcem politické strany, která je v současnosti u moci v severní Makedonii. Angažovat se s premiérem země EU a NATO, který zahájil své předsednictví v EU návštěvou Moskvy, nemusí být nejmoudřejší volba, zejména vzhledem k silné podpoře severní Makedonie pro Ukrajinu v probíhající válce. Abych to řekl jednoduše, mnoho lidí se ptá: směřuje severní Makedonie k Bruselu nebo Budapešti?</span>\n<span class=\"para\">Vláda u moci tvrdí, že i když je EU žádoucím cílem, Maďarsko je skutečným spojencem, nejen co se týče slov, ale také činů. To vše přichází, když EU představuje svůj plán růstu pro Západní Balkán a zvyšuje finanční podporu pro celý region. Na schůzkách v Bruselu ohledně plánu premiér Mickoski odhalil, že předložil svou myšlenku prezidentce Evropské komise Ursule von der Leyenové ohledně ústavních změn s odloženým účinkem. Myšlenka za tímto návrhem je, že makedonský parlament bude hlasovat o změně ústavy, ale změny budou platné až poté, co se země stane členským státem EU. Dosud nebyla od EU oficiální odpověď na jeho návrh. Bulharsko to však výslovně odmítlo.</span>\n<span class=\"para\">Před cestou do Bruselu Mickoski zdůraznil svůj záměr vyjádřit hluboké zklamání a frustraci, kterou cítí makedonští občané ohledně desetiletého boje za integraci do EU. „Můj postoj je jednoznačný: je čas ukončit porážky a opustit politiky a diplomacii poznamenané podřízeností a kompromisem,“ prohlásil před odjezdem. Tato zpráva silně rezonuje s makedonskými občany, kteří v uplynulých dvaceti letech učinili nespočet obětí v naději na připojení k evropské rodině. Jediným problémem je, že od přijetí vyjednávacího rámce severní Makedonie již nevyjednává s Bulharskem, ale s EU, a vláda u moci si toho je plně vědoma. Aby tedy vyřešili problém, tvrdí, že čekají na volby v Bulharsku a na vytvoření nové vlády v této zemi. To jim umožní vyjednat lepší dohodu a jakýkoli případný odložený účinek jakýchkoli ústavních změn. Bohužel bulharští politici hlasovali ve svém parlamentu o nové deklaraci týkající se severní Makedonie. Tvrdí, že bez ohledu na to, kdo se dostane k moci, jejich postoj vůči severní Makedonii se nezmění.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Co čeká severní Makedonii po oddělení?</strong></span>\n<span class=\"para\">Prodloužený status quo ohledně integrace severní Makedonie do EU nejen vystavuje zemi škodlivým vlivům ze strany zahraničních aktérů, ale také má potenciál vytvářet nestabilitu a etnické napětí. S více než půl milionem etnických Albánců v severní Makedonii jsou mnozí zklamáni, když vidí, jak Albánie postupuje na své cestě k EU, zatímco jejich vlastní země zaostává. Tento rozdíl již využívají opoziční strany v rámci makedonského i albánského etnického bloku.</span>\n<span class=\"para\">Největší opoziční strana, SDSM, utrpěla volební ztráty převážně kvůli svému zacházení s vztahy s Bulharskem, zejména kvůli přijetí přátelské dohody, která podle mnohých leží v srdci současných výzev. Kromě toho přijetí takzvaného „francouzského návrhu“ strany podnítilo další nespokojenost. Návrh zahrnoval bilaterální otázky mezi Bulharskem a severní Makedonií do vyjednávacího rámce EU, navzdory varováním jak domácích, tak zahraničních expertů, stejně jako opozice, že by to mohlo vytvořit další výzvy pro proces přístupu severní Makedonie do EU. Klíčovým požadavkem v „francouzském návrhu“ byla ústavní změna, která by zahrnovala bulharský národ, spolu s ustanoveními týkajícími se makedonského jazyka, historie a kultury. Ačkoli byl návrh od začátku kontroverzní, vláda vedená SDSM slíbila, že se bude konzultovat s veřejností. Tyto konzultace však trvaly pouze několik dní, než byl návrh uveden do parlamentního řízení a později o něm bylo hlasováno. To vedlo k tomu, že severní Makedonie zahájila proces screening EU, přičemž její další pokrok byl vázán na ústavní změnu – požadavek, o kterém si vláda v té době byla vědoma, že nemá většinu na jeho splnění, přesto se rozhodla pokračovat. Nyní, o dva roky později, severní Makedonie neprovedla očekávané změny ústavy a výsledkem je oddělení od Albánie v procesu přístupu do EU. V reakci na rozhodnutí EU nyní SDSM v opozici vyzývá k mimořádné parlamentní schůzi, aby posoudila evropskou budoucnost severní Makedonie. Ironií je, že to je stejná strana, která, navzdory veřejným protestům a široké opozici vůči francouzskému návrhu, hlasovala pro něj. Bývalý premiér Dimitar Kovačevski byl nejen přesvědčen o vítězství ve volbách, ale také věřil, že země bude pokračovat ve své evropské trajektorii. Místo toho čelil historické porážce, která zanechala jeho stranu v chaosu. Tato porážka je však neodradila od využití současné příležitosti k politickému vlivu.</span>\n<span class=\"para\">Albánské politické strany, zejména největší strana DUI, která je u moci již 22 let a nyní je v opozici, plánují protesty a požadují, aby severní Makedonie pokračovala na své cestě k Evropě, místo aby, jak tvrdí, směřovala k Rusku. Až donedávna vláda tvrdila – i když bez důkazů – že zemi hrozí potenciální destabilizační hrozby. Koaliční partneři vlády z albánského bloku „Vredi“ opakovaně prohlásili, že i když chápou složitosti, očekávají, že ústavní změny projdou. Jedním z jejich klíčových volebních slibů bylo, že tyto změny budou hlasovány do konce roku. Pokud by se Mickoski rozhodl předložit ústavní změny k hlasování, mohl by získat podporu napříč politickým spektrem a vrátit zemi na její cestu k EU.</span>\n<span class=\"para\">Nicméně vládnoucí strana VMRO-DPMNE vedla kampaň na základě názoru, že pro budoucnost země v EU již byly učiněny dostatečné kompromisy, což výrazně přispělo k jejich historickému volebnímu vítězství. Jak čas plyne, tlak ze strany opozičních stran a albánských politických frakcí nevyhnutelně poroste. Výzvou však zůstává, že i kdyby byla ústava zítra změněna, neexistují žádné záruky, že Bulharsko nebude klást další požadavky. To je jádro problému: jak udělat skok víry a prokázat dobrou vůli vůči sousedovi, který dříve uplatnil své právo veta a činil nepřiměřené požadavky týkající se makedonského jazyka, kultury a historie. V současnosti je Bulharsko v předvolebním období a severní Makedonie je často používána jako politický nástroj všemi stranami. I kdyby nějaká strana zajistila dostatek hlasů k vytvoření vlády, je nepravděpodobné, že by se jejich postoj vůči severní Makedonii změnil.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Evropská budoucnost držená jako rukojmí bulharskou politikou</strong></span>\n<span class=\"para\">Už několik let se Bulharsko potýká s politickou nestabilitou a diskuse o jeho vztahu se severní Makedonií se staly nástrojem pro různé politické strany. Napětí, které se již nějakou dobu vařilo, opět vzrostlo po neoficiální návštěvě nově zvolené makedonské prezidentky Gordany Siljanovské Davkové v Sofii, kde se setkala se svým bulharským protějškem Rumenem Radevem. Zpočátku se schůzka zdála být přátelská. Nicméně kontroverze vypukla, když byly zveřejněny fotografie, na kterých výrazně chyběla přítomnost makedonské vlajky. Tato opomenutí vyvolala bouři reakcí v severní Makedonii. Bulharští úředníci ospravedlnili absenci vlajek tím, že schůzka byla neoficiální, přirovnávajíc ji k neformálnímu setkání u kávy. V reakci na diplomatický faux pas byl bulharský velvyslanec předvolán na ministerstvo zahraničí v Skopje, kde odmítl přijmout formální protestní nótu, prohlašujíc, že jednání Bulharska byla oprávněná.</span>\n<span class=\"para\">Situace se jen zhoršila, když makedonský místopředseda vlády Aleksandar Nikoloski během rozhovoru popsal Bulhary jako „necivilizované“, což vyvolalo požadavky z Sofie na jeho omluvu a rezignaci. Když do ohně přilili olej, někteří bulharští politici označili severní Makedonii pouze za území, urážejíc její obyvatele jako „zmatené Bulhary“ a urážejíc makedonskou vlajku a prezidenta, který byl jedním z nich popsán jako „nějaký druh velvyslance“.</span>\n<span class=\"para\">Politická krajina Bulharska je vysoce polarizovaná, podobně jako zbytek Balkánu. Nicméně mezi všemi politickými stranami, jak u moci, tak v opozici, panuje jednomyslný souhlas ohledně jejich postoje vůči severní Makedonii. Žádná strana se nezdá být ochotná zapojit se do vyjednávání nebo hledat diplomatické řešení. Probíhající debata o právech Makedonců žijících v Bulharsku a Bulharů žijících v severní Makedonii se stala pravidelným tématem na mezinárodních setkáních a v diskusích mezi politiky obou národů. Nedávno se makedonský ministr zahraničí Timco Mucunski touto otázkou zabýval během projevu na Parlamentním shromáždění Rady Evropy. Tyto události znovu vyvolaly napětí v již tak napjatém vztahu mezi Skopje a Sofií, přičemž životaschopné řešení zůstává nedosažitelné.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vrátí se na cestu k EU?</strong></span>\n<span class=\"para\">Severní Makedonie se již třetí desetiletí nachází na kritickém rozcestí. Nově zvolená vláda se potýká s řadou výzev souvisejících s integrací do EU a jejími vztahy se sousedními zeměmi – otázkami, které zahrnují přetrvávající debatu o názvu země. Během jejího slavnostního uvedení do úřadu se prezidentka Gordana Siljanovská Davková výslovně zdržela používání ústavního názvu země, což vyvolalo hněv Řecka. V reakci na to Mickoski prohlásil, že respektuje Prespanskou dohodu, ale trvá na používání názvu „Makedonie“ pro vnitřní účely, což rámcuje jako otázku osobních práv. To znovu vyvolalo napětí mezi severní Makedonií a Řeckem, přičemž Atény dokonce pohrozily blokováním přístupu Skopje do EU.</span>\n<span class=\"para\">Výzvy s Řeckem však přehlušují ještě naléhavější problém s Bulharskem, který je zhoršen nedávným rozhodnutím EU oddělit severní Makedonii od Albánie v procesu přístupu. Roste obava, že pokud Albánie dosáhne EU před severní Makedonií, pak by Skopje mohlo čelit dalším komplikacím nebo vydírání od dalšího ze svých sousedů, což by mohlo ohrozit jeho cestu k členství v EU. Rozhodnutí učiněné EU také koresponduje s prvním 100 dny vlády Mickoskiho, což možná naznačuje, že doba milosti skončila a že očekávání musí být nyní splněna.</span>\n<span class=\"para\">Volba a způsob komunikace, který používají partneři v EU, naznačuje, že jejich pocity vůči Mickoskiho administrativě zůstávají mírně podrážděné. Nicméně je patrný trend, který naznačuje, že tento pocit se pravděpodobně v nadcházejících měsících zesílí. Tato evoluce bude do značné míry záviset na přístupu Mickoskiho, stejně jako na reakci opozice. Jedna věc je jasná: změna ústavy je povinnost, kterou se severní Makedonie ochotně zavázala, bez ohledu na rozdílné názory na tuto záležitost. Cesta k integraci do EU nyní, stejně jako v minulosti, spočívá pevně v rukou makedonských politiků a jejich schopnosti dosáhnout kompromisu. To by mělo doufejme vést k životaschopné cestě k EU.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> je novinář z severní Makedonie a redaktor televizní stanice Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>EU-Integration oder eine österreichisch-ungarische Wiederbelebung?</strong></span>\n<span class=\"para\">Die Entscheidung der EU wurde vielleicht zufällig am selben Tag bekannt gegeben, an dem der ungarische Ministerpräsident Viktor Orbán Nordmazedonien besuchte. Die neu gebildete mazedonische Regierung, die bestrebt ist, enge Beziehungen zu Ungarn aufrechtzuerhalten, empfing Orbán mit vollem Ehren, während die Regierungsminister am Flughafen in Ohrid auf ihn warteten. In der Zwischenzeit fanden nur wenige Kilometer entfernt in Albanien Feierlichkeiten statt, da das Land seinen Fortschritt auf dem EU-Weg feierte. Der Kontrast hätte nicht größer sein können: Während eine Nation jubelte, kämpfte die andere mit einem bitteren Rückschlag.</span>\n<span class=\"para\">Obwohl es ein freundlicher Besuch war, schwebte die EU-Entscheidung über der gemeinsamen Pressekonferenz zwischen dem mazedonischen Ministerpräsidenten Hristijan Mickoski und Orbán, wobei der Ungar anbot, mit Bulgarien zu vermitteln, um dem Land zu helfen, seinen europäischen Weg fortzusetzen, ein Angebot, das von den Beamten in Sofia ausdrücklich abgelehnt wurde. Dennoch gab er den Journalisten keine Antwort darauf, warum der ungarische Botschafter bei der jüngsten EU-Sitzung für die Entkopplung Nordmazedoniens und Albaniens gestimmt hatte. Orbáns Besuch spiegelt einen wachsenden Trend innerhalb der neuen mazedonischen Regierung wider, die das Land in Richtung „alternativer“ Allianzen steuert. Kürzlich sicherte sich Nordmazedonien ein Darlehen in Höhe von 500 Millionen Euro von Ungarn, was den Verdacht aufwarf, dass die Finanzierung tatsächlich aus China stammen könnte, trotz Orbáns Dementis. Die Regierung kündigte sogar die Ankunft eines dritten Mobilfunkanbieters aus Ungarn an und ernannte einen ehemaligen Diplomaten zum Sondergesandten der ungarischen Präsidentschaft bei der EU. Aber am bemerkenswertesten ist, dass Ungarn auch die Heimat des ehemaligen mazedonischen Ministerpräsidenten Nikola Gruevski ist, eines Flüchtigen, der mit Orbáns Hilfe nach Ungarn geflohen ist. Er ist auch der ehemalige Führer der politischen Partei, die derzeit in Nordmazedonien an der Macht ist. Mit einem Ministerpräsidenten eines EU- und NATO-Landes, der seine EU-Präsidentschaft mit einem Besuch in Moskau begann, zu interagieren, mag nicht die weiseste Wahl sein, insbesondere angesichts der starken Unterstützung Nordmazedoniens für die Ukraine im laufenden Krieg. Um es klar zu sagen, viele Menschen fragen sich: Bewegt sich Nordmazedonien in Richtung Brüssel oder Budapest?</span>\n<span class=\"para\">Die regierende Regierung behauptet, dass, obwohl die EU das gewünschte Ziel ist, Ungarn ein echter Verbündeter sei, nicht nur in Worten, sondern auch in Taten. All dies geschieht, während die EU ihren Wachstumsplan für den Westbalkan präsentiert und die finanzielle Unterstützung für die gesamte Region erhöht. Bei den Treffen in Brüssel bezüglich des Plans enthüllte Ministerpräsident Mickoski, dass er der Präsidentin der Europäischen Kommission, Ursula von der Leyen, seine Idee über verfassungsrechtliche Änderungen mit aufgeschobener Wirkung vorgestellt habe. Die Idee dahinter ist, dass das mazedonische Parlament über die Änderung der Verfassung abstimmen wird, die Änderungen jedoch erst gültig sind, nachdem das Land EU-Mitglied geworden ist. Bisher gab es keine offizielle Antwort der EU auf seinen Vorschlag. Bulgarien hat ihn jedoch ausdrücklich abgelehnt.</span>\n<span class=\"para\">Vor der Reise nach Brüssel betonte Mickoski seine Absicht, die tiefe Enttäuschung und Frustration der mazedonischen Bürger über den jahrzehntelangen Kampf um die EU-Integration auszudrücken. „Meine Haltung ist eindeutig: Es ist Zeit, die Niederlagen zu beenden und Politiken und Diplomatie, die von Unterwürfigkeit und Kompromiss geprägt sind, aufzugeben“, erklärte er vor seiner Abreise. Diese Botschaft kommt bei den mazedonischen Bürgern stark an, die in den letzten zwei Jahrzehnten unzählige Opfer gebracht haben, in der Hoffnung, der europäischen Familie beizutreten. Das einzige Problem ist, dass Nordmazedonien seit der Annahme des Verhandlungsrahmens nicht mehr mit Bulgarien, sondern mit der EU verhandelt, und die regierende Regierung ist sich dessen voll bewusst. Um das Problem zu lösen, behaupten sie, auf die Wahlen in Bulgarien und die Bildung einer neuen Regierung in diesem Land zu warten. Dies wird es ihnen ermöglichen, ein besseres Angebot auszuhandeln und eine eventuelle aufgeschobene Wirkung von verfassungsrechtlichen Änderungen zu erzielen. Leider haben bulgarische Politiker in ihrem Parlament über eine neue Erklärung zu Nordmazedonien abgestimmt. Sie behaupten, dass sich ihre Haltung gegenüber Nordmazedonien unabhängig davon, wer an die Macht kommt, nicht ändern wird.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Was kommt als Nächstes für Nordmazedonien nach der Entkopplung?</strong></span>\n<span class=\"para\">Der langanhaltende Status quo bezüglich der EU-Integration Nordmazedoniens setzt das Land nicht nur schädlichen Einflüssen ausländischer Akteure aus, sondern birgt auch das Potenzial, Instabilität und ethnische Spannungen zu schaffen. Mit über einer halben Million ethnischer Albaner in Nordmazedonien sind viele enttäuscht, da sie beobachten, wie Albanien auf seinem EU-Weg vorankommt, während ihr eigenes Land zurückbleibt. Diese Ungleichheit wird bereits von Oppositionsparteien innerhalb sowohl des mazedonischen als auch des albanischen ethnischen Blocks ausgenutzt.</span>\n<span class=\"para\">Die größte Oppositionspartei, SDSM, erlitt Wahlverluste, hauptsächlich aufgrund ihres Umgangs mit den Beziehungen zu Bulgarien, insbesondere ihrer Akzeptanz des Freundschaftsabkommens, das viele für das Herz der aktuellen Herausforderungen halten. Darüber hinaus hat die Akzeptanz des sogenannten „französischen Vorschlags“ durch die Partei weitere Unzufriedenheit geschürt. Der Vorschlag integrierte die bilateralen Fragen zwischen Bulgarien und Nordmazedonien in den EU-Verhandlungsrahmen, trotz Warnungen sowohl von inländischen als auch von ausländischen Experten sowie der Opposition, dass dies zusätzliche Herausforderungen für den EU-Beitrittsprozess Nordmazedoniens schaffen könnte. Die zentrale Forderung im „französischen Vorschlag“ war die verfassungsrechtliche Änderung, um das bulgarische Volk einzubeziehen, zusammen mit Bestimmungen zur mazedonischen Sprache, Geschichte und Kultur. Obwohl der Vorschlag von Anfang an umstritten war, versprach die von SDSM geführte Regierung, Konsultationen mit der Öffentlichkeit durchzuführen. Diese Konsultationen dauerten jedoch nur wenige Tage, bevor der Vorschlag in das parlamentarische Verfahren eingebracht und später abgestimmt wurde. Dies führte dazu, dass Nordmazedonien den EU-Screening-Prozess begann, dessen weiterer Fortschritt an die verfassungsrechtliche Änderung gebunden war – eine Anforderung, von der die Regierung zu diesem Zeitpunkt wusste, dass sie nicht über die Mehrheit verfügte, um sie zu erfüllen, sich jedoch dennoch entschied, fortzufahren. Jetzt, zwei Jahre später, hat Nordmazedonien seine Verfassung nicht wie erwartet geändert, und das Ergebnis ist die Entkopplung von Albanien im EU-Beitrittsprozess. Als Reaktion auf die EU-Entscheidung fordert die SDSM, die jetzt in der Opposition ist, eine spezielle parlamentarische Sitzung zur Bewertung der europäischen Zukunft Nordmazedoniens. Ironischerweise ist dies dieselbe Partei, die trotz öffentlicher Proteste und weit verbreiteter Opposition gegen den französischen Vorschlag dafür gestimmt hat. Der ehemalige Ministerpräsident Dimitar Kovačevski war nicht nur zuversichtlich, die Wahlen zu gewinnen, sondern glaubte auch, dass das Land seinen europäischen Kurs fortsetzen würde. Stattdessen erlitt er eine historische Niederlage, die seine Partei in einen Zustand der Verwirrung versetzte. Dieser Rückschlag hat sie jedoch nicht davon abgehalten, die aktuelle Gelegenheit für politischen Einfluss zu nutzen.</span>\n<span class=\"para\">Die albanischen politischen Parteien, insbesondere die größte Partei, DUI, die seit 22 Jahren an der Macht ist und jetzt in der Opposition ist, planen Proteste und fordern, dass Nordmazedonien seinen Weg nach Europa fortsetzt, anstatt, wie sie behaupten, sich Russland zuzuwenden. Bis vor kurzem hatte die Regierung behauptet – wenn auch ohne Beweise – dass es potenzielle Destabilisierungsbedrohungen für das Land gebe. Die Koalitionspartner der Regierung aus dem albanischen Block „Vredi“ haben wiederholt erklärt, dass sie zwar die Komplexität verstehen, aber erwarten, dass die verfassungsrechtlichen Änderungen verabschiedet werden. Eines ihrer zentralen Wahlversprechen war, dass diese Änderungen bis Ende des Jahres zur Abstimmung kommen. Sollte Mickoski sich entscheiden, die verfassungsrechtlichen Änderungen zur Abstimmung zu bringen, könnte er Unterstützung von der anderen Seite des Parlaments gewinnen und das Land zurück auf seinen EU-Weg bringen.</span>\n<span class=\"para\">Die regierende Partei, VMRO-DPMNE, trat mit der Vorstellung an, dass bereits ausreichende Kompromisse für die EU-Zukunft des Landes gemacht worden seien, eine Haltung, die erheblich zu ihrem historischen Wahlsieg beigetragen hat. Mit der Zeit wird der Druck sowohl von den Oppositionsparteien als auch von den albanischen politischen Fraktionen unvermeidlich zunehmen. Die Herausforderung bleibt jedoch, dass selbst wenn die Verfassung morgen geändert würde, es keine Garantien gibt, dass Bulgarien keine weiteren Forderungen stellen wird. Das ist der Kern des Problems: Wie kann man einen Sprung des Vertrauens wagen und Wohlwollen gegenüber einem Nachbarn zeigen, der zuvor sein Vetorecht ausgeübt und unvernünftige Forderungen bezüglich der mazedonischen Sprache, Kultur und Geschichte gestellt hat? Derzeit befindet sich Bulgarien in einer Wahlperiode, und Nordmazedonien wird von allen Parteien häufig als politisches Werkzeug genutzt. Selbst wenn eine Partei genügend Stimmen erhält, um eine Regierung zu bilden, ist es unwahrscheinlich, dass sich ihre Haltung gegenüber Nordmazedonien ändern wird.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Eine europäische Zukunft, die von der bulgarischen Politik als Geisel gehalten wird</strong></span>\n<span class=\"para\">Seit mehreren Jahren kämpft Bulgarien mit politischer Instabilität, und die Diskussionen über seine Beziehung zu Nordmazedonien sind zu einem Werkzeug für verschiedene politische Parteien geworden. Spannungen, die schon eine Weile brodelten, eskalierten erneut nach einem inoffiziellen Besuch der neu gewählten mazedonischen Präsidentin Gordana Siljanovska Davkova in Sofia, um sich mit ihrem bulgarischen Amtskollegen Rumen Radev zu treffen. Zunächst schien das Treffen freundlich. Doch als Fotos veröffentlicht wurden, auf denen die mazedonische Flagge auffällig fehlte, brach eine Kontroverse aus. Diese Auslassung löste einen Sturm der Empörung in Nordmazedonien aus. Bulgarische Beamte rechtfertigten das Fehlen der Flaggen mit der Aussage, dass das Treffen inoffiziell sei, und verglichen es mit einem lockeren Kaffeetreffen. Als Reaktion auf das diplomatische Fehlverhalten wurde der bulgarische Botschafter ins Außenministerium in Skopje einbestellt, wo er sich weigerte, eine formelle Protestnote anzunehmen und behauptete, dass Bulgariens Handlungen gerechtfertigt seien.</span>\n<span class=\"para\">Die Situation verschlechterte sich nur, als der mazedonische Vizepremier Aleksandar Nikoloski die Bulgaren während eines Interviews als „unzivilisiert“ bezeichnete, was von Sofia Forderungen nach seiner Entschuldigung und seinem Rücktritt nach sich zog. Um das Feuer weiter zu schüren, bezeichneten einige bulgarische Politiker Nordmazedonien lediglich als ein Territorium und schmähten dessen Bevölkerung als „verwirrte Bulgaren“ und beleidigten die mazedonische Flagge und den Präsidenten, der von einem als „eine Art Botschafter“ beschrieben wurde.</span>\n<span class=\"para\">Die politische Landschaft Bulgariens ist stark polarisiert, ähnlich wie der Rest des Balkans. Es gibt jedoch einen einhelligen Konsens unter allen politischen Parteien, sowohl in der Regierung als auch in der Opposition, bezüglich ihrer Haltung gegenüber Nordmazedonien. Keine Partei scheint bereit zu sein, Verhandlungen zu führen oder eine diplomatische Lösung zu suchen. Die laufende Debatte über die Rechte der in Bulgarien lebenden Mazedonier und der in Nordmazedonien lebenden Bulgaren ist zu einem regelmäßigen Thema bei internationalen Treffen und in Diskussionen zwischen Politikern beider Nationen geworden. Zuletzt brachte der mazedonische Außenminister Timco Mucunski dieses Thema während einer Rede bei der Parlamentarischen Versammlung des Europarats zur Sprache. Diese Entwicklungen haben die Spannungen in einer bereits angespannten Beziehung zwischen Skopje und Sofia neu entfacht, wobei eine tragfähige Lösung weiterhin unerreichbar bleibt.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stolpern zurück auf den EU-Weg?</strong></span>\n<span class=\"para\">Im dritten aufeinanderfolgenden Jahrzehnt befindet sich Nordmazedonien an einem kritischen Scheideweg. Die neu gewählte Regierung kämpft mit einer Vielzahl von Herausforderungen im Zusammenhang mit der EU-Integration und ihren Beziehungen zu den Nachbarländern – Themen, die die anhaltende Debatte über den Namen des Landes umfassen. Während ihrer Amtseinführung verzichtete Präsidentin Gordana Siljanovska Davkova bemerkenswert darauf, den verfassungsmäßigen Namen des Landes zu verwenden, was den Zorn Griechenlands hervorrief. Als Reaktion darauf erklärte Mickoski, er respektiere das Prespa-Abkommen, bestehe jedoch darauf, den Namen „Mazedonien“ für interne Zwecke zu verwenden, und stellte dies als eine Frage der persönlichen Rechte dar. Dies hat die Spannungen zwischen Nordmazedonien und Griechenland neu entfacht, wobei Athen sogar drohte, Skopjes EU-Beitritt zu blockieren.</span>\n<span class=\"para\">Die Herausforderungen mit Griechenland werden jedoch von dem noch drängenderen Problem mit Bulgarien überschattet, das durch die jüngste Entscheidung der EU, Nordmazedonien im Beitrittsprozess von Albanien zu entkoppeln, verschärft wird. Es gibt wachsende Bedenken, dass, wenn Albanien vor Nordmazedonien in die EU eintritt, Skopje weiteren Komplikationen oder Erpressungen durch einen seiner Nachbarn ausgesetzt sein könnte, was den Weg zur EU-Mitgliedschaft insgesamt gefährden könnte. Die Entscheidung der EU fiel auch mit den ersten 100 Tagen der Regierung Mickoski zusammen, was vielleicht signalisiert, dass die Schonfrist zu Ende ist und die Erwartungen nun erfüllt werden müssen.</span>\n<span class=\"para\">Die Wahl und die Art der Kommunikation, die von den Partnern in der EU verwendet werden, deuten darauf hin, dass ihre Gefühle gegenüber Mickoskis Verwaltung milden Unmut bleiben. Es gibt jedoch einen bemerkenswerten Trend, der darauf hindeutet, dass dieses Gefühl in den kommenden Monaten wahrscheinlich zunehmen wird. Diese Entwicklung wird weitgehend von Mickoskis Ansatz sowie der Reaktion der Opposition abhängen. Eines ist klar: Die Änderung der Verfassung ist eine Verpflichtung, die Nordmazedonien freiwillig übernommen hat, unabhängig von unterschiedlichen Meinungen zu diesem Thema. Der Weg zur EU-Integration liegt jetzt, wie in der Vergangenheit, fest in den Händen der mazedonischen Politiker und ihrer Fähigkeit, einen Kompromiss zu erreichen. Dies wird hoffentlich zu einem tragfähigen Weg zur EU führen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> ist ein Journalist mit Sitz in Nordmazedonien und Redakteur beim Fernsehsender Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Ευρωπαϊκή ολοκλήρωση ή αναβίωση της Αυστρο-Ουγγαρίας;</strong></span>\n<span class=\"para\">Η απόφαση της ΕΕ αποκαλύφθηκε, ίσως τυχαία, την ημέρα που ο Ούγγρος Πρωθυπουργός Βίκτορ Όρμπαν επισκέφθηκε τη Βόρεια Μακεδονία. Η νεοσχηματισμένη κυβέρνηση της Βόρειας Μακεδονίας, πρόθυμη να διατηρήσει ισχυρούς δεσμούς με την Ουγγαρία, υποδέχθηκε τον Όρμπαν με πλήρη τιμές καθώς οι υπουργοί της κυβέρνησης σχημάτισαν ουρά στο αεροδρόμιο της Οχρίδας για να τον χαιρετήσουν. Εν τω μεταξύ, μόλις λίγα χιλιόμετρα μακριά στην Αλβανία, γιορτές ήταν σε εξέλιξη καθώς η χώρα γιόρταζε την πρόοδό της στον ευρωπαϊκό δρόμο. Η αντίθεση δεν θα μπορούσε να είναι πιο έντονη: ενώ ένα έθνος χαιρόταν, το άλλο πάλευε με μια πικρή αποτυχία.</span>\n<span class=\"para\">Ακόμη και αν ήταν μια φιλική επίσκεψη, η απόφαση της ΕΕ πλανιόταν πάνω από τη κοινή συνέντευξη τύπου μεταξύ του Πρωθυπουργού της Βόρειας Μακεδονίας Χριστιάν Μίκοςκι και του Όρμπαν, με τον Ούγγρο να προσφέρει να μεσολαβήσει με τη Βουλγαρία για να βοηθήσει τη χώρα να συνεχίσει τον ευρωπαϊκό της δρόμο, μια προσφορά που απορρίφθηκε ρητά από τους αξιωματούχους στη Σόφια. Ωστόσο, δεν έδωσε απάντηση στους δημοσιογράφους γιατί ο Ούγγρος πρέσβης στην πρόσφατη συνάντηση της ΕΕ ψήφισε υπέρ της αποσύνδεσης της Βόρειας Μακεδονίας και της Αλβανίας. Η επίσκεψη του Όρμπαν αντικατοπτρίζει μια αυξανόμενη τάση μέσα στη νέα κυβέρνηση της Βόρειας Μακεδονίας, η οποία κατευθύνει τη χώρα προς \"εναλλακτικές\" συμμαχίες. Πρόσφατα, η Βόρεια Μακεδονία εξασφάλισε δάνειο αξίας 500 εκατομμυρίων ευρώ από την Ουγγαρία, εγείροντας υποψίες ότι η χρηματοδότηση μπορεί στην πραγματικότητα να προέρχεται από την Κίνα, παρά τις διαψεύσεις του Όρμπαν. Η κυβέρνηση ανακοίνωσε ακόμη και την άφιξη ενός τρίτου κινητού παρόχου από την Ουγγαρία, και μάλιστα διόρισε έναν πρώην διπλωμάτη ως ειδικό απεσταλμένο στην Ουγγρική προεδρία με την ΕΕ. Αλλά, το πιο σημαντικό, η Ουγγαρία είναι επίσης η πατρίδα του πρώην Πρωθυπουργού της Βόρειας Μακεδονίας Νίκολα Γκρουέφσκι, ενός φυγόδικου που διέφυγε στην Ουγγαρία με τη βοήθεια του Όρμπαν. Είναι επίσης ο πρώην ηγέτης του πολιτικού κόμματος που είναι αυτή τη στιγμή στην εξουσία στη Βόρεια Μακεδονία. Η εμπλοκή με έναν Πρωθυπουργό μιας χώρας της ΕΕ και του ΝΑΤΟ που ξεκίνησε την προεδρία της ΕΕ με μια επίσκεψη στη Μόσχα μπορεί να μην είναι η πιο σοφή επιλογή, ειδικά δεδομένης της ισχυρής υποστήριξης της Βόρειας Μακεδονίας για την Ουκρανία στον συνεχιζόμενο πόλεμο. Για να το θέσουμε απλά, πολλοί άνθρωποι αναρωτιούνται: κινείται η Βόρεια Μακεδονία προς τις Βρυξέλλες ή προς τη Βουδαπέστη;</span>\n<span class=\"para\">Η κυβέρνηση που είναι στην εξουσία ισχυρίζεται ότι αν και η ΕΕ είναι ο επιθυμητός προορισμός, η Ουγγαρία είναι ένας πραγματικός σύμμαχος, όχι μόνο στα λόγια αλλά και στις πράξεις. Όλα αυτά έρχονται καθώς η ΕΕ παρουσιάζει το σχέδιο ανάπτυξής της για τα Δυτικά Βαλκάνια και αυξάνει την οικονομική στήριξη για ολόκληρη την περιοχή. Ήταν στις συναντήσεις στις Βρυξέλλες σχετικά με το σχέδιο που ο Πρωθυπουργός Μίκοςκι αποκάλυψε ότι είχε παρουσιάσει την ιδέα του στην Πρόεδρο της Ευρωπαϊκής Επιτροπής Ούρσουλα φον ντερ Λάιεν σχετικά με συνταγματικές τροποποιήσεις με αναβλητική ισχύ. Η ιδέα πίσω από αυτό είναι ότι το κοινοβούλιο της Βόρειας Μακεδονίας θα ψηφίσει για την τροποποίηση του συντάγματος αλλά οι τροποποιήσεις θα είναι έγκυρες μετά την ένταξη της χώρας στην ΕΕ. Μέχρι στιγμής, δεν έχει υπάρξει επίσημη απάντηση από την ΕΕ σχετικά με την πρότασή του. Η Βουλγαρία ωστόσο την έχει απορρίψει ρητά.</span>\n<span class=\"para\">Πριν από το ταξίδι στις Βρυξέλλες, ο Μίκοςκι τόνισε την πρόθεσή του να εκφράσει την βαθιά απογοήτευση και απογοήτευση που αισθάνονται οι πολίτες της Βόρειας Μακεδονίας για τον δεκαετίες αγώνα για την ευρωπαϊκή ολοκλήρωση. “Η θέση μου είναι κατηγορηματική: ήρθε η ώρα να τελειώσουν οι ήττες και να εγκαταλειφθούν οι πολιτικές και η διπλωματία που χαρακτηρίζονται από υποταγή και συμβιβασμό,” δήλωσε πριν την αναχώρησή του. Αυτό το μήνυμα αντηχεί έντονα στους πολίτες της Βόρειας Μακεδονίας, οι οποίοι έχουν κάνει αμέτρητες θυσίες τα τελευταία είκοσι χρόνια με την ελπίδα να ενταχθούν στην ευρωπαϊκή οικογένεια. Το μόνο πρόβλημα είναι ότι από τη στιγμή που αποδέχθηκαν το διαπραγματευτικό πλαίσιο, η Βόρεια Μακεδονία δεν διαπραγματεύεται πλέον με τη Βουλγαρία αλλά με την ΕΕ, και η κυβέρνηση που είναι στην εξουσία είναι πλήρως ενήμερη γι' αυτό. Έτσι, για να λύσουν το ζήτημα, ισχυρίζονται ότι περιμένουν τις εκλογές στη Βουλγαρία και τον σχηματισμό μιας νέας κυβέρνησης σε αυτή τη χώρα. Αυτό θα τους επιτρέψει να διαπραγματευτούν μια καλύτερη συμφωνία και οποιαδήποτε ενδεχόμενη αναβλητική ισχύ οποιωνδήποτε συνταγματικών τροποποιήσεων. Δυστυχώς, οι Βούλγαροι πολιτικοί έχουν ψηφίσει στο κοινοβούλιό τους για μια νέα δήλωση σχετικά με τη Βόρεια Μακεδονία. Ισχυρίζονται ότι ανεξάρτητα από το ποιος έρχεται στην εξουσία, η στάση τους απέναντι στη Βόρεια Μακεδονία δεν θα αλλάξει.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Τι έπεται για τη Βόρεια Μακεδονία μετά την αποσύνδεση;</strong></span>\n<span class=\"para\">Η παρατεταμένη στασιμότητα σχετικά με την ευρωπαϊκή ολοκλήρωση της Βόρειας Μακεδονίας όχι μόνο εκθέτει τη χώρα σε κακόβουλες επιρροές από ξένους παράγοντες αλλά και έχει τη δυνατότητα να δημιουργήσει αστάθεια και εθνοτικές εντάσεις. Με πάνω από μισό εκατομμύριο εθνοτικούς Αλβανούς στη Βόρεια Μακεδονία, πολλοί είναι απογοητευμένοι καθώς παρακολουθούν την Αλβανία να προοδεύει στον ευρωπαϊκό της δρόμο ενώ η δική τους χώρα μένει πίσω. Αυτή η ανισότητα εκμεταλλεύεται ήδη από τα κόμματα της αντιπολίτευσης εντός των εθνοτικών μπλοκ της Βόρειας Μακεδονίας και της Αλβανίας.</span>\n<span class=\"para\">Το μεγαλύτερο κόμμα της αντιπολίτευσης, το SDSM, υπέστη εκλογικές απώλειες κυρίως λόγω της διαχείρισης των σχέσεων με τη Βουλγαρία, ιδιαίτερα της αποδοχής της συμφωνίας φιλίας που πολλοί πιστεύουν ότι βρίσκεται στην καρδιά των τρεχουσών προκλήσεων. Επιπλέον, η αποδοχή της λεγόμενης “γαλλικής πρότασης” από το κόμμα έχει τροφοδοτήσει περαιτέρω δυσαρέσκεια. Η πρόταση ενσωμάτωσε τα διμερή ζητήματα μεταξύ Βουλγαρίας και Βόρειας Μακεδονίας στο πλαίσιο διαπραγμάτευσης της ΕΕ, παρά τις προειδοποιήσεις από εγχώριους και ξένους ειδικούς, καθώς και από την αντιπολίτευση, ότι αυτό θα μπορούσε να δημιουργήσει επιπλέον προκλήσεις για τη διαδικασία ένταξης της Βόρειας Μακεδονίας στην ΕΕ. Η κύρια απαίτηση στην \"γαλλική πρόταση\" ήταν η συνταγματική τροποποίηση για να συμπεριληφθεί ο βουλγαρικός λαός, μαζί με διατάξεις σχετικά με τη μακεδονική γλώσσα, ιστορία και πολιτισμό. Αν και η πρόταση ήταν αμφιλεγόμενη από την αρχή, η κυβέρνηση υπό την ηγεσία του SDSM υποσχέθηκε να διεξάγει διαβουλεύσεις με το κοινό. Ωστόσο, αυτές οι διαβουλεύσεις διήρκεσαν μόνο λίγες ημέρες πριν η πρόταση τεθεί σε κοινοβουλευτική διαδικασία και αργότερα ψηφιστεί. Αυτό οδήγησε τη Βόρεια Μακεδονία να ξεκινήσει τη διαδικασία ελέγχου της ΕΕ, με την περαιτέρω πρόοδό της να συνδέεται με την συνταγματική τροποποίηση—μια απαίτηση που η κυβέρνηση εκείνη την εποχή γνώριζε ότι δεν είχε την πλειοψηφία για να εκπληρώσει, ωστόσο επέλεξε να προχωρήσει ούτως ή άλλως. Τώρα, δύο χρόνια αργότερα, η Βόρεια Μακεδονία δεν έχει τροποποιήσει το σύνταγμά της όπως αναμενόταν και το αποτέλεσμα είναι η αποσύνδεση από την Αλβανία στη διαδικασία ένταξης στην ΕΕ. Σε απάντηση στην απόφαση της ΕΕ, το SDSM τώρα στην αντιπολίτευση, καλεί σε ειδική κοινοβουλευτική συνεδρία για να αξιολογήσει το ευρωπαϊκό μέλλον της Βόρειας Μακεδονίας. Σαρκαστικά, αυτό είναι το ίδιο κόμμα που, παρά τις δημόσιες διαμαρτυρίες και τη γενικευμένη αντίθεση στην γαλλική πρόταση, ψήφισε υπέρ της. Ο πρώην Πρωθυπουργός Ντίμιταρ Κοβαčevski δεν ήταν μόνο σίγουρος για τη νίκη στις εκλογές αλλά πίστευε επίσης ότι η χώρα θα συνέχιζε την ευρωπαϊκή της πορεία. Αντίθετα, αντιμετώπισε μια ιστορική ήττα, αφήνοντας το κόμμα του σε κατάσταση αναταραχής. Ωστόσο, αυτή η αποτυχία δεν τους έχει αποθαρρύνει από το να εκμεταλλευτούν την τρέχουσα ευκαιρία για πολιτική επιρροή.</span>\n<span class=\"para\">Τα αλβανικά πολιτικά κόμματα, ιδιαίτερα το μεγαλύτερο κόμμα, DUI, το οποίο είναι στην εξουσία εδώ και 22 χρόνια και τώρα είναι στην αντιπολίτευση, σχεδιάζουν διαμαρτυρίες και απαιτούν από τη Βόρεια Μακεδονία να συνεχίσει τον δρόμο της προς την Ευρώπη αντί να, όπως ισχυρίζονται, στραφεί προς τη Ρωσία. Μέχρι πρόσφατα, η κυβέρνηση είχε ισχυριστεί – αν και χωρίς αποδείξεις – ότι υπήρχαν πιθανές απειλές αποσταθεροποίησης που αντιμετώπιζε η χώρα. Οι κυβερνητικοί εταίροι της συμμαχίας από το αλβανικό μπλοκ “Vredi” έχουν επανειλημμένα δηλώσει ότι ενώ κατανοούν τις πολυπλοκότητες, αναμένουν ότι οι συνταγματικές τροποποιήσεις θα περάσουν. Μία από τις κύριες εκλογικές τους υποσχέσεις ήταν να δουν αυτές τις τροποποιήσεις να ψηφίζονται μέχρι το τέλος του έτους. Εάν ο Μίκοςκι επιλέξει να θέσει τις συνταγματικές αλλαγές σε ψηφοφορία, θα μπορούσε να συγκεντρώσει υποστήριξη από την άλλη πλευρά και να επαναφέρει τη χώρα στον ευρωπαϊκό της δρόμο.</span>\n<span class=\"para\">Ωστόσο, το κυβερνών κόμμα, VMRO-DPMNE, έκανε προεκλογική εκστρατεία με την έννοια ότι έχουν ήδη γίνει επαρκείς συμβιβασμοί για το μέλλον της χώρας στην ΕΕ, μια στάση που συνέβαλε σημαντικά στη ιστορική εκλογική τους νίκη. Καθώς ο χρόνος προχωρά, η πίεση από τα κόμματα της αντιπολίτευσης και τις αλβανικές πολιτικές φατρίες θα αυξάνεται αναπόφευκτα. Ωστόσο, η πρόκληση παραμένει ότι ακόμη και αν το σύνταγμα τροποποιηθεί αύριο, δεν υπάρχουν εγγυήσεις ότι η Βουλγαρία δεν θα επιβάλει περαιτέρω απαιτήσεις. Αυτό είναι το κλειδί του ζητήματος: πώς να κάνεις ένα άλμα πίστης και να δείξεις καλή θέληση προς έναν γείτονα που έχει ασκήσει προηγουμένως τη δύναμη του βέτο και έχει κάνει παράλογες απαιτήσεις σχετικά με τη μακεδονική γλώσσα, πολιτισμό και ιστορία. Αυτή τη στιγμή, η Βουλγαρία βρίσκεται σε προεκλογική περίοδο και η Βόρεια Μακεδονία χρησιμοποιείται συχνά ως πολιτικό εργαλείο από όλα τα κόμματα. Ακόμη και αν ένα κόμμα εξασφαλίσει αρκετές ψήφους για να σχηματίσει κυβέρνηση, είναι απίθανο η στάση τους απέναντι στη Βόρεια Μακεδονία να αλλάξει.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ένα ευρωπαϊκό μέλλον κρατούμενο από την πολιτική της Βουλγαρίας</strong></span>\n<span class=\"para\">Για αρκετά χρόνια τώρα, η Βουλγαρία έχει αγωνιστεί με πολιτική αστάθεια, και οι συζητήσεις γύρω από τη σχέση της με τη Βόρεια Μακεδονία έχουν γίνει εργαλείο για διάφορα πολιτικά κόμματα. Οι εντάσεις, οι οποίες είχαν σιγοβράσει για κάποιο καιρό, κλιμακώθηκαν ξανά μετά από μια ανεπίσημη επίσκεψη της νεοεκλεγμένης Προεδρίνας της Βόρειας Μακεδονίας Γκόρντανα Σιλιανόβσκα Ντάβκοβα στη Σόφια για να συναντήσει τον Βούλγαρο ομόλογό της, Ρούμεν Ράντεφ. Αρχικά, η συνάντηση φαινόταν φιλική. Ωστόσο, ξέσπασε αντιπαράθεση όταν κυκλοφόρησαν φωτογραφίες που έλειπαν σημαντικά την παρουσία της μακεδονικής σημαίας. Αυτή η παράλειψη προκάλεσε μια καταιγίδα αντιδράσεων στη Βόρεια Μακεδονία. Οι Βούλγαροι αξιωματούχοι δικαιολόγησαν την απουσία των σημαιών δηλώνοντας ότι η συνάντηση ήταν ανεπίσημη, συγκρίνοντάς την με μια χαλαρή συνάντηση για καφέ. Σε απάντηση στο διπλωματικό faux pas, ο Βούλγαρος πρέσβης κλήθηκε στο υπουργείο Εξωτερικών στα Σκόπια όπου αρνήθηκε να αποδεχθεί μια επίσημη σημείωση διαμαρτυρίας, υποστηρίζοντας ότι οι ενέργειες της Βουλγαρίας ήταν δικαιολογημένες.</span>\n<span class=\"para\">Η κατάσταση χειροτέρευσε όταν ο Υπουργός Εξωτερικών της Βόρειας Μακεδονίας Αλεξάνταρ Νικολόσκι περιέγραψε τους Βούλγαρους ως “απολίτιστους” κατά τη διάρκεια μιας συνέντευξης, προκαλώντας απαιτήσεις από τη Σόφια για συγγνώμη και παραίτηση του. Προσθέτοντας καύσιμη ύλη στη φωτιά, ορισμένοι Βούλγαροι πολιτικοί αναφέρθηκαν στη Βόρεια Μακεδονία απλώς ως μια περιοχή, υποτιμώντας τον λαό της ως “μπερδεμένους Βούλγαρους” και προσβάλλοντας τη μακεδονική σημαία και τον πρόεδρο, ο οποίος περιγράφηκε από έναν ως “κάποιο είδος πρέσβη”.</span>\n<span class=\"para\">Το πολιτικό τοπίο της Βουλγαρίας είναι εξαιρετικά πολωμένο, όπως και το υπόλοιπο των Βαλκανίων. Ωστόσο, υπάρχει ομόφωνη συμφωνία μεταξύ όλων των πολιτικών κομμάτων, τόσο στην εξουσία όσο και στην αντιπολίτευση, σχετικά με τη στάση τους απέναντι στη Βόρεια Μακεδονία. Κανένα κόμμα δεν φαίνεται πρόθυμο να εμπλακεί σε διαπραγματεύσεις ή να αναζητήσει μια διπλωματική λύση. Η συνεχιζόμενη συζήτηση γύρω από τα δικαιώματα των Μακεδόνων που ζουν στη Βουλγαρία και των Βουλγάρων που διαμένουν στη Βόρεια Μακεδονία έχει γίνει τακτικό θέμα σε διεθνείς συναντήσεις και στις συζητήσεις μεταξύ πολιτικών και από τις δύο χώρες. Πρόσφατα, ο Υπουργός Εξωτερικών της Βόρειας Μακεδονίας Τίμκο Μουτσούσκι έθεσε αυτό το ζήτημα κατά τη διάρκεια μιας ομιλίας στην Κοινοβουλευτική Συνέλευση του Συμβουλίου της Ευρώπης. Αυτές οι εξελίξεις έχουν αναζωπυρώσει τις εντάσεις σε μια ήδη τεταμένη σχέση μεταξύ Σκοπίων και Σόφιας, με μια βιώσιμη λύση να παραμένει απρόσιτη.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Επιστρέφοντας στον ευρωπαϊκό δρόμο;</strong></span>\n<span class=\"para\">Για τρίτη συνεχόμενη δεκαετία, η Βόρεια Μακεδονία βρίσκεται σε ένα κρίσιμο σταυροδρόμι. Η νεοεκλεγμένη κυβέρνηση αντιμετωπίζει μια σειρά προκλήσεων που σχετίζονται με την ευρωπαϊκή ολοκλήρωση και τις σχέσεις της με τις γειτονικές χώρες – ζητήματα που περιλαμβάνουν τη συνεχιζόμενη συζήτηση γύρω από το όνομα της χώρας. Κατά την τελετή ορκωμοσίας της, η Πρόεδρος Γκόρντανα Σιλιανόβσκα Ντάβκοβα απέφυγε να χρησιμοποιήσει το συνταγματικό όνομα της χώρας, προκαλώντας την οργή της Ελλάδας. Σε απάντηση, ο Μίκοςκι δήλωσε τον σεβασμό του στη Συμφωνία των Πρεσπών αλλά επιμένει να χρησιμοποιεί το όνομα “Μακεδονία” για εσωτερικούς σκοπούς, πλαισιώνοντάς το ως ζήτημα προσωπικών δικαιωμάτων. Αυτό έχει αναζωπυρώσει τις εντάσεις μεταξύ Βόρειας Μακεδονίας και Ελλάδας, με την Αθήνα να απειλεί ακόμη και να μπλοκάρει την ένταξη των Σκοπίων στην ΕΕ.</span>\n<span class=\"para\">Οι προκλήσεις με την Ελλάδα, ωστόσο, επισκιάζονται από το ακόμη πιο πιεστικό ζήτημα με τη Βουλγαρία, που επιδεινώνεται από την πρόσφατη απόφαση της ΕΕ να αποσυνδέσει τη Βόρεια Μακεδονία από την Αλβανία στη διαδικασία ένταξης. Υπάρχει αυξανόμενη ανησυχία ότι αν η Αλβανία φτάσει στην ΕΕ πριν από τη Βόρεια Μακεδονία, τότε τα Σκόπια θα μπορούσαν να αντιμετωπίσουν περαιτέρω επιπλοκές ή εκβιασμό από έναν άλλο γείτονα, θέτοντας ενδεχομένως σε κίνδυνο τον δρόμο τους προς την ένταξη στην ΕΕ. Η απόφαση που ελήφθη από την ΕΕ συμπίπτει επίσης με τις πρώτες 100 ημέρες της κυβέρνησης Μίκοςκι, υποδεικνύοντας ίσως ότι η περίοδος χάριτος έχει τελειώσει και ότι οι προσδοκίες πρέπει τώρα να εκπληρωθούν.</span>\n<span class=\"para\">Η επιλογή και ο τρόπος επικοινωνίας που χρησιμοποιούν οι εταίροι στην ΕΕ υποδηλώνει ότι τα συναισθήματά τους απέναντι στη διοίκηση του Μίκοςκι παραμένουν ήπια ενοχλητικά. Ωστόσο, υπάρχει μια αξιοσημείωτη τάση που υποδηλώνει ότι αυτό το συναίσθημα πιθανότατα θα ενταθεί τους επόμενους μήνες. Αυτή η εξέλιξη θα εξαρτηθεί σε μεγάλο βαθμό από την προσέγγιση του Μίκοςκι, καθώς και από την αντίδραση της αντιπολίτευσης. Ένα πράγμα είναι σαφές: η τροποποίηση του συντάγματος είναι μια υποχρέωση που η Βόρεια Μακεδονία έχει αναλάβει εθελοντικά, ανεξάρτητα από τις διαφορετικές απόψεις σχετικά με το θέμα. Ο δρόμος προς την ευρωπαϊκή ολοκλήρωση τώρα, όπως και στο παρελθόν, rests firmly in the hands of Macedonian politicians and their ability to reach a compromise. This will hopefully lead to a viable path towards the EU.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Γιόβαν Γκιόργκιβσκι</strong> είναι δημοσιογράφος με έδρα τη Βόρεια Μακεδονία και συντάκτης του τηλεοπτικού σταθμού Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>EU integration or an Austro-Hungarian revival?</strong></span>\n<span class=\"para\">The EU's decision was revealed, perhaps coincidentally, on the very day Hungarian Prime Minister Viktor Orbán visited North Macedonia. The newly formed Macedonian government, eager to maintain strong ties with Hungary, welcomed Orbán with full honours as government ministers lined up at the airport in Ohrid to greet him. Meanwhile, just a few kilometres away in Albania, celebrations were underway as the country marked its progress on the EU path. The contrast could not have been starker: while one nation rejoiced, the other grappled with a bitter setback.</span>\n<span class=\"para\">Even though it was a friendly visit, the EU decision loomed over the joint press conference between Macedonian Prime Minister Hristijan Mickoski and Orbán, with the Hungarian offering to mediate with Bulgaria to help the country continue on its European path, an offer which was expressly declined by the officials in Sofia. Still, he did not give an answer to the journalists why the Hungarian ambassador at the recent EU meeting voted for the decoupling of North Macedonia and Albania. Orbán’s visit reflects a growing trend within the new Macedonian government, which is steering the country toward “alternative” alliances. Recently, North Macedonia secured a loan valued at 500 million euros from Hungary, raising suspicions that the funding may actually originate from China, despite Orbán’s denials. The government even announced the arrival of a third mobile operator from Hungary, and even appointed a former diplomat as a special envoy to the Hungarian presidency with the EU. But, most notably, Hungary is also home to former Macedonian Prime Minister Nikola Gruevski, a fugitive from justice who escaped to Hungary with Orbán’s assistance. He is also the former leader of the political party that is currently in power in North Macedonia. Engaging with a prime minister of an EU and NATO country who began his EU presidency with a visit to Moscow may not be the wisest choice, especially given North Macedonia’s strong support for Ukraine in the ongoing war. To put it plainly, many people are wondering: is North Macedonia moving toward Brussels or Budapest?</span>\n<span class=\"para\">The government in power claims that even though the EU is the desired destination, Hungary is a real ally, not just when it comes to words but also deeds. All of this comes as the EU presents its growth plan for the Western Balkans and is increasing financial support for the whole region. It was at the meetings in Brussels regarding the plan that Prime Minister Mickoski revealed that he had presented his idea to the President of the European Commission Ursula von der Leyen about constitutional amendments with a postponed effect. The idea behind it is that the Macedonian parliament will vote on amending the constitution but the amendments will be valid after the country becomes an EU member state. So far, there has been no official reply from the EU about his proposal. Bulgaria however has expressly rejected it.</span>\n<span class=\"para\">Prior to the trip to Brussels, Mickoski emphasized his intention to express the deep disappointment and frustration felt by Macedonian citizens over the decades-long struggle for EU integration. “My stance is unequivocal: it’s time to end the defeats and abandon policies and diplomacy marked by subservience and compromise,” he stated before his departure. This message resonates strongly with Macedonian citizens, who have made countless sacrifices over the past two decades in hopes of joining the European family. The only problem is that since accepting the negotiating framework, North Macedonia is no longer negotiating with Bulgaria but with the EU, and the government in power is fully aware of that. Thus, to solve the issue, they claim to be waiting for the elections in Bulgaria and the forming of a new government in that country. This will allow them to negotiate a better deal and any eventual delayed effect of any constitutional amendments. Unfortunately, Bulgarian politicians have voted in their parliament on a new declaration concerning North Macedonia. They claim that no matter who comes to power, their stance towards North Macedonia will not change.</span>\n<span class=\"para\"><strong>What is next for North Macedonia after the decoupling?</strong></span>\n<span class=\"para\">The prolonged status quo regarding North Macedonia's EU integration not only exposes the country to malign influences from foreign actors but also holds the potential to create instability and ethnic tensions. With over half a million ethnic Albanians in North Macedonia, many are disheartened as they witness Albania progressing on its EU path while their own country lags behind. This disparity is already being exploited by opposition parties within both the Macedonian and Albanian ethnic blocs.</span>\n<span class=\"para\">The largest opposition party, SDSM, suffered electoral losses mostly due to its handling of relations with Bulgaria, particularly its acceptance of the friendship agreement which many believe lies at the heart of the current challenges. Additionally, the party’s acceptance of the so-called “French proposal” has fuelled further discontent. The proposal incorporated the bilateral issues between Bulgaria and North Macedonia into the EU negotiation framework, despite warnings from both domestic and foreign experts, as well as the opposition, that this could create additional challenges for North Macedonia’s EU accession process. The key demand in the \"French proposal\" was the constitutional amendment to include the Bulgarian people, along with provisions regarding the Macedonian language, history, and culture. Although the proposal was controversial from the start, the government led by SDSM promised to hold consultations with the public. However, these consultations lasted only a few days before the proposal was put into parliamentary procedure and later voted on. This led to North Macedonia beginning the EU screening process, with its further progress tied to the constitutional amendment—a requirement the government at that time knew it lacked the majority to fulfil, yet chose to proceed regardless. Now, two years later, North Macedonia has not amended its constitution as expected and the result is the decoupling from Albania in the EU accession process. In response to the EU decision, SDSM now in opposition, is calling for a special parliamentary session to assess North Macedonia's European future. Ironically, this is the same party that, despite public protests and widespread opposition to the French proposal, voted in favour of it. Former Prime Minister Dimitar Kovačevski was not only confident of winning the elections but also believed the country would continue its European trajectory. Instead, he faced a historic defeat, leaving his party in a state of disarray. However, this setback has not deterred them from seizing the current opportunity for political leverage.</span>\n<span class=\"para\">The Albanian political parties, particularly the largest party, DUI, which has been in power for 22 years and is now in opposition, are planning protests and demanding that North Macedonia continue its path toward Europe rather than, as they claim, pivoting towards Russia. Until recently, the government had claimed – albeit without substantiation – that there were potential destabilization threats facing the country. The government’s coalition partners from the Albanian bloc “Vredi” have repeatedly stated that while they understand the complexities, they expect the constitutional amendments to pass. One of their key electoral promises was to see these amendments voted on by the end of the year. Should Mickoski choose to put the constitutional changes to a vote, he could garner support from across the aisle and put the country back on its EU path.</span>\n<span class=\"para\">However, the ruling party, VMRO-DPMNE, campaigned on the notion that sufficient compromises had already been made for the country’s EU future, a stance that significantly contributed to their historic electoral victory. As time progresses, pressure from both opposition parties and the Albanian political factions will inevitably increase. However, the challenge remains that even if the constitution was amended tomorrow, there are no guarantees that Bulgaria will not impose further demands. This is the crux of the issue: how to take a leap of faith and demonstrate goodwill towards a neighbour that has previously exercised its veto power and made unreasonable demands regarding the Macedonian language, culture and history. Currently, Bulgaria is in a pre-election period and North Macedonia is frequently used as a political tool by all parties. Even if a party secures enough votes to form a government, it is unlikely that their stance toward North Macedonia will change.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A European future held hostage by Bulgarian politics </strong></span>\n<span class=\"para\">For several years now, Bulgaria has struggled with political instability, and discussions surrounding its relationship with North Macedonia have become a tool for various political parties. Tensions, which had been simmering for some time, escalated again following an unofficial visit by newly elected Macedonian President Gordana Siljanovska Davkova to Sofia to meet with her Bulgarian counterpart, Rumen Radev. Initially, the meeting seemed amicable. However, controversy erupted when photos were released that notably lacked the presence of the Macedonian flag. This omission triggered a storm of backlash in North Macedonia. Bulgarian officials justified the absence of flags by stating that the meeting was unofficial, likening it to a casual coffee gathering. In response to the diplomatic faux pas, the Bulgarian ambassador was summoned to the foreign ministry in Skopje where he declined to accept a formal note of protest, asserting that Bulgaria’s actions were justified.</span>\n<span class=\"para\">The situation only worsened when Macedonian Deputy Prime Minister Aleksandar Nikoloski described the Bulgarians as “uncivilized” during an interview, prompting demands from Sofia for his apology and resignation. Adding fuel to the fire, some Bulgarian politicians referred to North Macedonia as merely a territory, disparaging its people as “confused Bulgarians” and insulting the Macedonian flag and president, who was described by one as “some kind of an ambassador”.</span>\n<span class=\"para\">Bulgaria’s political landscape is highly polarized, much like the rest of the Balkans. However, there is unanimous agreement among all political parties, both in power and in opposition, regarding their stance towards North Macedonia. No party appears willing to engage in negotiations or seek a diplomatic resolution. The ongoing debate surrounding the rights of Macedonians living in Bulgaria and Bulgarians residing in North Macedonia has become a regular topic at international meetings and within discussions between politicians from both nations. Most recently, Macedonian Foreign Minister Timco Mucunski raised this issue during a speech at the Parliamentary Assembly of the Council of Europe. These developments have reignited tensions in an already fraught relationship between Skopje and Sofia, with a viable resolution remaining elusive.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stumbling back on the EU path?</strong></span>\n<span class=\"para\">For the third consecutive decade, North Macedonia finds itself at a critical crossroads. The newly elected government is grappling with a myriad of challenges related to EU integration and its relations with neighbouring countries – issues that include the persistent debate over the country’s name. During her swearing-in ceremony, President Gordana Siljanovska Davkova notably refrained from using the country’s constitutional name, provoking ire from Greece. In response, Mickoski has stated his respect for the Prespa Agreement but insists on using the name “Macedonia” for internal purposes, framing it as a matter of personal rights. This has reignited tensions between North Macedonia and Greece, with Athens even threatening to block Skopje's EU accession.</span>\n<span class=\"para\">The challenges with Greece, however, are overshadowed by the even more pressing issue with Bulgaria, exacerbated by the recent decision by the EU to decouple North Macedonia from Albania in the accession process. There is growing concern that if Albania reaches the EU before North Macedonia, then Skopje could face further complications or blackmail from another one of its neighbours, potentially jeopardizing its path to EU membership altogether. The decision made by the EU also coincides with the first 100 days of the Mickoski government, signalling perhaps that the grace period has come to an end and that expectations must now be met.</span>\n<span class=\"para\">The choice and the manner of communication used by the partners in the EU suggests that their feelings toward Mickoski’s administration remain one of mild irritation. However, there is a noticeable trend indicating that this sentiment is likely to intensify in the coming months. This evolution will largely depend on Mickoski’s approach, as well as the response from the opposition. One thing is clear: amending the constitution is an obligation that North Macedonia has willingly undertaken, regardless of differing opinions on the matter. The path towards EU integration now, as in the past, rests firmly in the hands of Macedonian politicians and their ability to reach a compromise. This will hopefully lead to a viable path towards the EU.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> is a journalist based in North Macedonia and an editor with the Kanal 5 television station.</span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>¿Integración en la UE o un renacimiento austro-húngaro?</strong></span>\n<span class=\"para\">La decisión de la UE se reveló, quizás por casualidad, el mismo día en que el Primer Ministro húngaro Viktor Orbán visitó Macedonia del Norte. El nuevo gobierno macedonio, ansioso por mantener fuertes lazos con Hungría, recibió a Orbán con todos los honores mientras los ministros del gobierno se alineaban en el aeropuerto de Ohrid para saludarlo. Mientras tanto, a solo unos kilómetros de distancia en Albania, se llevaban a cabo celebraciones mientras el país marcaba su progreso en el camino hacia la UE. El contraste no podría haber sido más marcado: mientras una nación se regocijaba, la otra lidiaba con un amargo revés.</span>\n<span class=\"para\">A pesar de que fue una visita amistosa, la decisión de la UE pesaba sobre la conferencia de prensa conjunta entre el Primer Ministro macedonio Hristijan Mickoski y Orbán, con el húngaro ofreciendo mediar con Bulgaria para ayudar al país a continuar en su camino europeo, una oferta que fue expresamente rechazada por los funcionarios en Sofía. Aún así, no dio respuesta a los periodistas sobre por qué el embajador húngaro en la reciente reunión de la UE votó a favor del desacoplamiento de Macedonia del Norte y Albania. La visita de Orbán refleja una tendencia creciente dentro del nuevo gobierno macedonio, que está dirigiendo al país hacia alianzas “alternativas”. Recientemente, Macedonia del Norte aseguró un préstamo valorado en 500 millones de euros de Hungría, lo que suscitó sospechas de que la financiación podría originarse en realidad de China, a pesar de las negaciones de Orbán. El gobierno incluso anunció la llegada de un tercer operador móvil de Hungría, e incluso nombró a un exdiplomático como enviado especial a la presidencia húngara con la UE. Pero, lo más notable, es que Hungría también alberga al ex Primer Ministro macedonio Nikola Gruevski, un fugitivo de la justicia que escapó a Hungría con la ayuda de Orbán. También es el exlíder del partido político que actualmente está en el poder en Macedonia del Norte. Involucrarse con un primer ministro de un país de la UE y la OTAN que comenzó su presidencia de la UE con una visita a Moscú puede no ser la elección más sabia, especialmente dado el fuerte apoyo de Macedonia del Norte a Ucrania en la guerra en curso. Para ser claros, muchas personas se preguntan: ¿está Macedonia del Norte avanzando hacia Bruselas o Budapest?</span>\n<span class=\"para\">El gobierno en el poder afirma que, aunque la UE es el destino deseado, Hungría es un verdadero aliado, no solo en palabras sino también en hechos. Todo esto ocurre mientras la UE presenta su plan de crecimiento para los Balcanes Occidentales y está aumentando el apoyo financiero para toda la región. Fue en las reuniones en Bruselas sobre el plan que el Primer Ministro Mickoski reveló que había presentado su idea a la Presidenta de la Comisión Europea Ursula von der Leyen sobre enmiendas constitucionales con efecto pospuesto. La idea detrás de esto es que el parlamento macedonio votará sobre la enmienda de la constitución, pero las enmiendas serán válidas después de que el país se convierta en un estado miembro de la UE. Hasta ahora, no ha habido respuesta oficial de la UE sobre su propuesta. Sin embargo, Bulgaria la ha rechazado expresamente.</span>\n<span class=\"para\">Antes del viaje a Bruselas, Mickoski enfatizó su intención de expresar la profunda decepción y frustración que sienten los ciudadanos macedonios por la lucha de décadas por la integración en la UE. “Mi postura es inequívoca: es hora de poner fin a las derrotas y abandonar políticas y diplomacia marcadas por la servidumbre y el compromiso”, declaró antes de su partida. Este mensaje resuena fuertemente entre los ciudadanos macedonios, que han hecho innumerables sacrificios en las últimas dos décadas con la esperanza de unirse a la familia europea. El único problema es que, desde que aceptó el marco de negociación, Macedonia del Norte ya no está negociando con Bulgaria, sino con la UE, y el gobierno en el poder es plenamente consciente de eso. Así, para resolver el problema, afirman estar esperando las elecciones en Bulgaria y la formación de un nuevo gobierno en ese país. Esto les permitirá negociar un mejor acuerdo y cualquier eventual efecto retrasado de cualquier enmienda constitucional. Desafortunadamente, los políticos búlgaros han votado en su parlamento una nueva declaración sobre Macedonia del Norte. Afirman que, sin importar quién llegue al poder, su postura hacia Macedonia del Norte no cambiará.</span>\n<span class=\"para\"><strong>¿Qué sigue para Macedonia del Norte después del desacoplamiento?</strong></span>\n<span class=\"para\">El prolongado statu quo respecto a la integración de Macedonia del Norte en la UE no solo expone al país a influencias malignas de actores extranjeros, sino que también tiene el potencial de crear inestabilidad y tensiones étnicas. Con más de medio millón de albaneses étnicos en Macedonia del Norte, muchos se sienten desanimados al ver a Albania avanzar en su camino hacia la UE mientras su propio país se queda atrás. Esta disparidad ya está siendo explotada por partidos de oposición dentro de ambos bloques étnicos, macedonio y albanés.</span>\n<span class=\"para\">El mayor partido de oposición, SDSM, sufrió pérdidas electorales principalmente debido a su manejo de las relaciones con Bulgaria, particularmente su aceptación del acuerdo de amistad que muchos creen que está en el corazón de los desafíos actuales. Además, la aceptación del partido de la llamada “propuesta francesa” ha alimentado aún más el descontento. La propuesta incorporó los problemas bilaterales entre Bulgaria y Macedonia del Norte en el marco de negociación de la UE, a pesar de las advertencias de expertos tanto nacionales como extranjeros, así como de la oposición, de que esto podría crear desafíos adicionales para el proceso de adhesión de Macedonia del Norte a la UE. La demanda clave en la \"propuesta francesa\" era la enmienda constitucional para incluir al pueblo búlgaro, junto con disposiciones sobre el idioma, la historia y la cultura macedonios. Aunque la propuesta fue controvertida desde el principio, el gobierno liderado por SDSM prometió realizar consultas con el público. Sin embargo, estas consultas duraron solo unos días antes de que la propuesta se pusiera en procedimiento parlamentario y luego se votara. Esto llevó a que Macedonia del Norte comenzara el proceso de evaluación de la UE, con su progreso posterior vinculado a la enmienda constitucional, un requisito que el gobierno en ese momento sabía que carecía de la mayoría para cumplir, pero eligió proceder de todos modos. Ahora, dos años después, Macedonia del Norte no ha enmendado su constitución como se esperaba y el resultado es el desacoplamiento de Albania en el proceso de adhesión a la UE. En respuesta a la decisión de la UE, SDSM, ahora en la oposición, está pidiendo una sesión parlamentaria especial para evaluar el futuro europeo de Macedonia del Norte. Irónicamente, este es el mismo partido que, a pesar de las protestas públicas y la amplia oposición a la propuesta francesa, votó a favor de ella. El ex Primer Ministro Dimitar Kovačevski no solo estaba seguro de ganar las elecciones, sino que también creía que el país continuaría su trayectoria europea. En cambio, enfrentó una derrota histórica, dejando a su partido en un estado de desorden. Sin embargo, este revés no les ha disuadido de aprovechar la oportunidad actual para obtener ventaja política.</span>\n<span class=\"para\">Los partidos políticos albaneses, particularmente el mayor partido, DUI, que ha estado en el poder durante 22 años y ahora está en la oposición, están planeando protestas y exigiendo que Macedonia del Norte continúe su camino hacia Europa en lugar de, como afirman, girar hacia Rusia. Hasta hace poco, el gobierno había afirmado – aunque sin justificación – que había amenazas potenciales de desestabilización que enfrentaba el país. Los socios de la coalición del gobierno del bloque albanés “Vredi” han declarado repetidamente que, si bien entienden las complejidades, esperan que las enmiendas constitucionales sean aprobadas. Una de sus promesas electorales clave fue ver estas enmiendas votadas antes de fin de año. Si Mickoski decide someter los cambios constitucionales a votación, podría obtener apoyo de ambos lados y poner al país de nuevo en su camino hacia la UE.</span>\n<span class=\"para\">Sin embargo, el partido gobernante, VMRO-DPMNE, hizo campaña con la noción de que ya se habían hecho suficientes compromisos para el futuro de la UE del país, una postura que contribuyó significativamente a su victoria electoral histórica. A medida que avanza el tiempo, la presión de los partidos de oposición y las facciones políticas albanesas inevitablemente aumentará. Sin embargo, el desafío sigue siendo que, incluso si la constitución se enmendara mañana, no hay garantías de que Bulgaria no imponga más demandas. Este es el meollo del asunto: cómo dar un salto de fe y demostrar buena voluntad hacia un vecino que anteriormente ha ejercido su poder de veto y ha hecho demandas irrazonables sobre el idioma, la cultura y la historia macedonios. Actualmente, Bulgaria se encuentra en un período preelectoral y Macedonia del Norte es utilizada frecuentemente como una herramienta política por todos los partidos. Incluso si un partido asegura suficientes votos para formar un gobierno, es poco probable que su postura hacia Macedonia del Norte cambie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Un futuro europeo secuestrado por la política búlgara</strong></span>\n<span class=\"para\">Desde hace varios años, Bulgaria ha luchado con la inestabilidad política, y las discusiones sobre su relación con Macedonia del Norte se han convertido en una herramienta para varios partidos políticos. Las tensiones, que habían estado hirviendo durante algún tiempo, se intensificaron nuevamente tras una visita no oficial de la recién elegida Presidenta macedonia Gordana Siljanovska Davkova a Sofía para reunirse con su homólogo búlgaro, Rumen Radev. Inicialmente, la reunión parecía amistosa. Sin embargo, estalló la controversia cuando se publicaron fotos que notoriamente carecían de la presencia de la bandera macedonia. Esta omisión provocó una tormenta de reacciones en Macedonia del Norte. Los funcionarios búlgaros justificaron la ausencia de banderas afirmando que la reunión era no oficial, comparándola con una reunión casual para tomar café. En respuesta al error diplomático, el embajador búlgaro fue convocado al ministerio de relaciones exteriores en Skopje, donde se negó a aceptar una nota formal de protesta, afirmando que las acciones de Bulgaria eran justificadas.</span>\n<span class=\"para\">La situación solo empeoró cuando el Viceprimer Ministro macedonio Aleksandar Nikoloski describió a los búlgaros como “incivilizados” durante una entrevista, lo que provocó demandas de Sofía de su disculpa y renuncia. Para agravar la situación, algunos políticos búlgaros se refirieron a Macedonia del Norte simplemente como un territorio, despreciando a su gente como “búlgaros confundidos” e insultando a la bandera y al presidente macedonio, quien fue descrito por uno como “una especie de embajador”.</span>\n<span class=\"para\">El panorama político de Bulgaria está altamente polarizado, al igual que el resto de los Balcanes. Sin embargo, hay un acuerdo unánime entre todos los partidos políticos, tanto en el poder como en la oposición, respecto a su postura hacia Macedonia del Norte. Ningún partido parece dispuesto a participar en negociaciones o buscar una resolución diplomática. El debate en curso sobre los derechos de los macedonios que viven en Bulgaria y los búlgaros que residen en Macedonia del Norte se ha convertido en un tema regular en reuniones internacionales y en discusiones entre políticos de ambas naciones. Más recientemente, el Ministro de Relaciones Exteriores macedonio Timco Mucunski planteó este tema durante un discurso en la Asamblea Parlamentaria del Consejo de Europa. Estos desarrollos han reavivado tensiones en una relación ya tensa entre Skopje y Sofía, con una resolución viable que sigue siendo esquiva.</span>\n<span class=\"para\"><strong>¿Tropezando de nuevo en el camino hacia la UE?</strong></span>\n<span class=\"para\">Por tercera década consecutiva, Macedonia del Norte se encuentra en una encrucijada crítica. El nuevo gobierno electo está lidiando con una miríada de desafíos relacionados con la integración en la UE y sus relaciones con los países vecinos, cuestiones que incluyen el persistente debate sobre el nombre del país. Durante su ceremonia de toma de posesión, la Presidenta Gordana Siljanovska Davkova se abstuvo notablemente de usar el nombre constitucional del país, provocando la ira de Grecia. En respuesta, Mickoski ha declarado su respeto por el Acuerdo de Prespa, pero insiste en usar el nombre “Macedonia” para fines internos, enmarcándolo como un asunto de derechos personales. Esto ha reavivado tensiones entre Macedonia del Norte y Grecia, con Atenas incluso amenazando con bloquear la adhesión de Skopje a la UE.</span>\n<span class=\"para\">Los desafíos con Grecia, sin embargo, están ensombrecidos por el problema aún más apremiante con Bulgaria, exacerbado por la reciente decisión de la UE de desacoplar a Macedonia del Norte de Albania en el proceso de adhesión. Hay una creciente preocupación de que si Albania llega a la UE antes que Macedonia del Norte, entonces Skopje podría enfrentar más complicaciones o chantajes por parte de otro de sus vecinos, poniendo en peligro su camino hacia la membresía en la UE por completo. La decisión tomada por la UE también coincide con los primeros 100 días del gobierno de Mickoski, señalando quizás que el período de gracia ha llegado a su fin y que ahora deben cumplirse las expectativas.</span>\n<span class=\"para\">La elección y la forma de comunicación utilizada por los socios en la UE sugieren que sus sentimientos hacia la administración de Mickoski siguen siendo de leve irritación. Sin embargo, hay una tendencia notable que indica que este sentimiento probablemente se intensificará en los próximos meses. Esta evolución dependerá en gran medida del enfoque de Mickoski, así como de la respuesta de la oposición. Una cosa es clara: enmendar la constitución es una obligación que Macedonia del Norte ha asumido voluntariamente, independientemente de las opiniones divergentes sobre el asunto. El camino hacia la integración en la UE ahora, como en el pasado, reposa firmemente en manos de los políticos macedonios y su capacidad para alcanzar un compromiso. Esto, con suerte, conducirá a un camino viable hacia la UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> es un periodista con sede en Macedonia del Norte y editor de la estación de televisión Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>EU-integraatio vai Itävalta-Unkarin elvyttäminen?</strong></span>\n<span class=\"para\">EU:n päätös paljastettiin, ehkä sattumalta, juuri sinä päivänä, kun Unkarin pääministeri Viktor Orbán vieraili Pohjois-Makedoniassa. Uuden Makedonian hallituksen, joka on halukas ylläpitämään vahvoja suhteita Unkariin, vastaanotto Orbánille oli täynnä kunnianosoituksia, kun hallituksen ministerit jonottivat Ohridin lentokentällä tervehtiäkseen häntä. Samaan aikaan vain muutaman kilometrin päässä Albaniassa juhlittiin, kun maa merkitsi edistymistään EU-polulla. Ero ei olisi voinut olla suurempi: kun yksi kansa iloitsi, toinen kamppaili katkeran takaiskun kanssa.</span>\n<span class=\"para\">Vaikka kyseessä oli ystävällinen vierailu, EU:n päätös leijui Makedonian pääministeri Hristijan Mickoskin ja Orbánin yhteisen lehdistötilaisuuden yllä, jossa unkarilainen tarjosi välimiespalveluja Bulgarian kanssa auttaakseen maata jatkamaan eurooppalaista polkuaan, tarjous, jonka Sofian viranomaiset nimenomaan hylkäsivät. Silti hän ei antanut toimittajille vastausta siihen, miksi Unkarin suurlähettiläs äskeisessä EU-kokouksessa äänesti Pohjois-Makedonian ja Albanian irrottamisen puolesta. Orbánin vierailu heijastaa kasvavaa suuntausta uuden Makedonian hallituksen sisällä, joka ohjaa maata \"vaihtoehtoisiin\" liittoutumiin. Äskettäin Pohjois-Makedonia sai 500 miljoonan euron lainan Unkarista, mikä herätti epäilyksiä siitä, että rahoitus saattaisi todellisuudessa olla peräisin Kiinasta, huolimatta Orbánin kiistämisestä. Hallitus ilmoitti jopa kolmannen mobiilioperaattorin saapumisesta Unkarista ja nimitti entisen diplomaattinsa erityislähettilääksi Unkarin puheenjohtajuudelle EU:ssa. Mutta, mikä tärkeintä, Unkari on myös entisen Makedonian pääministerin Nikola Gruevskin koti, joka on oikeuden pakolainen ja joka pakeni Unkariin Orbánin avustuksella. Hän on myös entisen poliittisen puolueen johtaja, joka on tällä hetkellä vallassa Pohjois-Makedoniassa. Yhteistyö EU- ja NATO-maan pääministerin kanssa, joka aloitti EU-puheenjohtajuutensa vierailulla Moskovassa, ei ehkä ole viisain valinta, varsinkin kun Pohjois-Makedonia tukee vahvasti Ukrainaa käynnissä olevassa sodassa. Suoraan sanottuna monet ihmiset miettivät: liikkuuko Pohjois-Makedonia kohti Brysseliä vai Budapestia?</span>\n<span class=\"para\">Vallassa oleva hallitus väittää, että vaikka EU on toivottu kohde, Unkari on todellinen liittolainen, ei vain sanoissa vaan myös teoissa. Kaikki tämä tapahtuu, kun EU esittelee kasvusuunnitelmaansa Länsi-Balkaneille ja lisää taloudellista tukea koko alueelle. Brysselissä pidetyissä kokouksissa, jotka koskivat suunnitelmaa, pääministeri Mickoski paljasti, että hän oli esittänyt ideansa Euroopan komission puheenjohtajalle Ursula von der Leyenille perustuslain muutoksista, joilla on viivästetty vaikutus. Sen taustalla on ajatus, että Makedonian parlamentti äänestää perustuslain muuttamisesta, mutta muutokset tulevat voimaan vasta sen jälkeen, kun maa on EU:n jäsenvaltio. Toistaiseksi EU:lta ei ole tullut virallista vastausta hänen ehdotukseensa. Bulgaria on kuitenkin nimenomaan hylännyt sen.</span>\n<span class=\"para\">Ennen matkaa Brysseliin Mickoski korosti aikomustaan ilmaista syvää pettymystä ja turhautumista, jota Makedonian kansalaiset ovat tunteneet vuosikymmeniä kestäneen EU-integraation kamppailun vuoksi. \"Kannanottoni on yksiselitteinen: on aika lopettaa tappiot ja hylätä alistavat ja kompromisseja korostavat politiikat ja diplomatia,\" hän totesi ennen lähtöään. Tämä viesti resonoi voimakkaasti Makedonian kansalaisten keskuudessa, jotka ovat tehneet lukemattomia uhrauksia viimeisten kahden vuosikymmenen aikana toivoen liittyvänsä eurooppalaiseen perheeseen. Ainoa ongelma on, että neuvottelukehyksen hyväksymisen jälkeen Pohjois-Makedonia ei enää neuvottele Bulgarian kanssa, vaan EU:n kanssa, ja vallassa oleva hallitus on täysin tietoinen siitä. Näin ollen ongelman ratkaisemiseksi he väittävät odottavansa vaaleja Bulgariassa ja uuden hallituksen muodostamista siellä. Tämä mahdollistaa heille paremman sopimuksen neuvottelun ja mahdollisten perustuslain muutosten viivästyneen vaikutuksen. Valitettavasti bulgarialaiset poliitikot ovat äänestäneet parlamentissaan uuden julistuksen Pohjois-Makedoniasta. He väittävät, että riippumatta siitä, kuka tulee valtaan, heidän kantansa Pohjois-Makedoniaa kohtaan ei muutu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Entä sitten Pohjois-Makedonia irrottamisen jälkeen?</strong></span>\n<span class=\"para\">Pitkäaikainen status quo Pohjois-Makedonian EU-integraation suhteen ei vain altista maata ulkomaisten toimijoiden haitallisille vaikutuksille, vaan sillä on myös potentiaalia luoda epävakautta ja etnisiä jännitteitä. Yli puoli miljoonaa etnistä albanialaista Pohjois-Makedoniassa on monia, jotka ovat masentuneita, kun he näkevät Albanian edistyvän EU-polullaan, kun heidän oma maansa jää jälkeen. Tätä eroa hyödyntävät jo oppositiopuolueet sekä Makedonian että Albanian etnisten blokkien sisällä.</span>\n<span class=\"para\">Suurin oppositiopuolue, SDSM, kärsi vaalitappioista pääasiassa sen vuoksi, miten se hoiti suhteitaan Bulgariaan, erityisesti sen hyväksynnän vuoksi ystävyys-sopimukselle, jonka monet uskovat olevan nykyisten haasteiden ytimessä. Lisäksi puolueen hyväksyntä niin sanotulle \"ranskalaiselle ehdotukselle\" on lisännyt tyytymättömyyttä. Ehdotus sisälsi kahdenväliset kysymykset Bulgarian ja Pohjois-Makedonian välillä EU:n neuvottelukehykseen, huolimatta varoituksista sekä kotimaisilta että ulkomaisilta asiantuntijoilta, samoin kuin oppositiolta, että tämä voisi luoda lisähaasteita Pohjois-Makedonian EU-jäsenyysprosessille. \"Ranskalaisen ehdotuksen\" keskeinen vaatimus oli perustuslain muutos, joka sisältäisi bulgarialaiset, yhdessä määräysten kanssa, jotka koskevat makedonian kieltä, historiaa ja kulttuuria. Vaikka ehdotus oli kiistanalainen alusta alkaen, SDSM:n johtama hallitus lupasi pitää konsultaatioita kansan kanssa. Kuitenkin nämä konsultaatioita kesti vain muutaman päivän ennen kuin ehdotus laitettiin parlamentaariseen käsittelyyn ja myöhemmin äänestettiin. Tämä johti Pohjois-Makedonian aloittamaan EU:n seulontaprosessin, jonka edistyminen oli sidottu perustuslain muutokseen—vaatimukseen, jonka hallitus tuolloin tiesi, ettei sillä ollut enemmistöä täyttääkseen, mutta päätti edetä siitä huolimatta. Nyt, kaksi vuotta myöhemmin, Pohjois-Makedonia ei ole muuttanut perustuslakiaan odotetusti ja tuloksena on irrottaminen Albaniasta EU-jäsenyysprosessissa. Vastauksena EU:n päätökseen SDSM, nyt oppositiossa, vaatii erityistä parlamentaarista istuntoa arvioidakseen Pohjois-Makedonian eurooppalaista tulevaisuutta. Ironista kyllä, tämä on sama puolue, joka, huolimatta julkisista protesteista ja laajasta vastustuksesta ranskalaista ehdotusta kohtaan, äänesti sen puolesta. Entinen pääministeri Dimitar Kovačevski oli paitsi varma vaalien voittamisesta, myös uskoi, että maa jatkaisi eurooppalaista polkuaan. Sen sijaan hän kohtasi historiallisen tappion, jättäen puolueensa sekasortoon. Kuitenkin tämä takaisku ei ole estänyt heitä tarttumasta nykyiseen tilaisuuteen poliittisen vaikutusvallan saavuttamiseksi.</span>\n<span class=\"para\">Albanialaiset poliittiset puolueet, erityisesti suurin puolue, DUI, joka on ollut vallassa 22 vuotta ja on nyt oppositiossa, suunnittelevat protesteja ja vaativat, että Pohjois-Makedonia jatkaa polkuaan kohti Eurooppaa sen sijaan, että, kuten he väittävät, kääntyisi kohti Venäjää. Vielä äskettäin hallitus oli väittänyt – tosin ilman perusteluja – että maata kohtasi mahdollisia vakauttamishaasteita. Hallituksen koalitio kumppanit albanialaisessa blokkissa \"Vredi\" ovat toistuvasti todenneet, että vaikka he ymmärtävät monimutkaisuudet, he odottavat perustuslain muutosten hyväksymistä. Yksi heidän keskeisistä vaalilupauksistaan oli nähdä nämä muutokset äänestettävän vuoden loppuun mennessä. Jos Mickoski päättää laittaa perustuslain muutokset äänestettäväksi, hän voisi saada tukea yli puoluerajojen ja palauttaa maan EU-polulle.</span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin hallitseva puolue, VMRO-DPMNE, kampanjoi ajatuksella, että riittävät kompromissit on jo tehty maan EU-tulevaisuuden hyväksi, kanta, joka merkittävästi myötävaikutti heidän historialliseen vaalivoittoonsa. Ajan myötä paine sekä oppositiopuolueilta että albanialaisilta poliittisilta ryhmiltä tulee väistämättä kasvamaan. Haasteena on kuitenkin se, että vaikka perustuslaki muutettaisiin huomenna, ei ole takeita siitä, että Bulgaria ei asettaisi lisävaatimuksia. Tämä on ongelman ydin: miten ottaa uskon hyppy ja osoittaa hyvä tahto naapurille, joka on aikaisemmin käyttänyt veto-oikeuttaan ja esittänyt kohtuuttomia vaatimuksia makedonian kieleen, kulttuuriin ja historiaan liittyen. Tällä hetkellä Bulgaria on vaalikauden ennakkoajassa ja Pohjois-Makedoniaa käytetään usein poliittisena työkaluna kaikissa puolueissa. Vaikka jokin puolue saisi tarpeeksi ääniä hallituksen muodostamiseksi, on epätodennäköistä, että heidän kantansa Pohjois-Makedoniaa kohtaan muuttuisi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Eurooppalainen tulevaisuus Bulgarian politiikan panttivankina</strong></span>\n<span class=\"para\">Useiden vuosien ajan Bulgaria on kamppaillut poliittisen epävakauden kanssa, ja keskustelut sen suhteesta Pohjois-Makedoniaan ovat muuttuneet eri poliittisten puolueiden työkaluksi. Jännitteet, jotka olivat kyteneet jonkin aikaa, kärjistyivät jälleen sen jälkeen, kun tuore valittu Makedonian presidentti Gordana Siljanovska Davkova vieraili Sofiassa tapaamassa bulgarialaista kollegaansa Rumen Radevia. Aluksi tapaaminen näytti ystävälliseltä. Kuitenkin kiista puhkesi, kun julkaistiin valokuvia, joista puuttui merkittävästi Makedonian lippu. Tämä puute laukaisi myrskyn vastareaktioita Pohjois-Makedoniassa. Bulgarian viranomaiset puolustivat lippujen puuttumista väittämällä, että tapaaminen oli epävirallinen, verraten sitä rentoon kahvitilaisuuteen. Vastauksena diplomaattiselle kömmähdykselle Bulgarian suurlähettiläs kutsuttiin ulkoministeriöön Skopjessa, jossa hän kieltäytyi hyväksymästä virallista protestimuistutusta, väittäen, että Bulgarian toimet olivat oikeutettuja.</span>\n<span class=\"para\">Tilanne vain paheni, kun Makedonian varapääministeri Aleksandar Nikoloski kuvaili bulgarialaisia \"sivistymättömiksi\" haastattelussa, mikä johti Sofiasta vaatimuksiin hänen anteeksipyynnöstään ja erostaan. Lisää öljyä liekkeihin heitti se, että jotkut bulgarialaiset poliitikot viittasivat Pohjois-Makedoniaan pelkkänä alueena, halveksuen sen kansaa \"sekasortoisiin bulgarialaisiksi\" ja loukaten makedonian lippua ja presidenttiä, jota yksi kuvaili \"joksikin lähettilääksi\".</span>\n<span class=\"para\">Bulgariaan poliittinen maisema on erittäin polarisoitunut, kuten muuallakin Balkaneilla. Kuitenkin kaikkien poliittisten puolueiden, sekä vallassa olevien että oppositiossa olevien, keskuudessa on yksimielinen näkemys heidän suhteestaan Pohjois-Makedoniaan. Mikään puolue ei näytä olevan halukas osallistumaan neuvotteluihin tai etsimään diplomaattista ratkaisua. Jatkuva keskustelu makedonialaisten oikeuksista Bulgariassa ja bulgarialaisten oikeuksista Pohjois-Makedoniassa on tullut säännölliseksi aiheeksi kansainvälisissä kokouksissa ja poliitikkojen keskusteluissa molemmista maista. Äskettäin Makedonian ulkoministeri Timco Mucunski nosti tämän kysymyksen puheessaan Euroopan neuvoston parlamentaarisessa yleiskokouksessa. Nämä tapahtumat ovat herättäneet jännitteitä jo ennestään kireässä suhteessa Skopjen ja Sofian välillä, ja toimiva ratkaisu on edelleen saavuttamatta.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kompuroidaanko takaisin EU-polulle?</strong></span>\n<span class=\"para\">Kolmatta peräkkäistä vuosikymmentä Pohjois-Makedonia on kriittisessä risteyksessä. Vastavalittu hallitus kamppailee lukuisten haasteiden kanssa, jotka liittyvät EU-integraatioon ja suhteisiin naapurimaiden kanssa – kysymyksiin, jotka sisältävät jatkuvan keskustelun maan nimestä. Valaistustilaisuudessaan presidentti Gordana Siljanovska Davkova pidättäytyi käyttämästä maan perustuslain mukaista nimeä, mikä herätti Kreikan vihaa. Vastauksena Mickoski on ilmoittanut kunnioittavansa Prespan sopimusta, mutta vaatii \"Makedonia\"-nimen käyttöä sisäisiin tarkoituksiin, esittäen sen henkilökohtaisten oikeuksien kysymyksenä. Tämä on herättänyt jännitteitä Pohjois-Makedonian ja Kreikan välillä, ja Ateena on jopa uhannut estää Skopjen EU-jäsenyyden.</span>\n<span class=\"para\">Kuitenkin Kreikan haasteet jäävät varjoon vieläkin painavampien ongelmien vuoksi Bulgarian kanssa, joita on pahentanut EU:n äskettäinen päätös irrottaa Pohjois-Makedonia Albaniasta jäsenyysprosessissa. Kasvava huoli on, että jos Albania saavuttaa EU:n ennen Pohjois-Makedoniaa, Skopje voisi kohdata lisähaasteita tai kiristystä toiselta naapuriltaan, mikä voisi vaarantaa sen polun EU-jäsenyyteen kokonaan. EU:n tekemä päätös osuu myös Mickoskin hallituksen ensimmäisiin 100 päivään, mikä saattaa viestiä siitä, että armonaika on päättynyt ja että odotukset on nyt täytettävä.</span>\n<span class=\"para\">Valinta ja viestintätapa, jota EU:n kumppanit käyttävät, viittaa siihen, että heidän tunteensa Mickoskin hallitusta kohtaan ovat edelleen lievää ärsytystä. Kuitenkin on havaittavissa suuntaus, joka viittaa siihen, että tämä tunne todennäköisesti voimistuu tulevina kuukausina. Tämä kehitys riippuu suurelta osin Mickoskin lähestymistavasta sekä opposition reaktiosta. Yksi asia on selvä: perustuslain muuttaminen on velvollisuus, jonka Pohjois-Makedonia on vapaaehtoisesti ottanut, riippumatta asiasta esitettyjen erilaisten mielipiteiden määrästä. Polku EU-integraatioon nyt, kuten menneisyydessä, lepää tiukasti Makedonian poliitikkojen käsissä ja heidän kyvyssään saavuttaa kompromissi. Toivottavasti tämä johtaa toimivaan polkuun kohti EU:ta.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> on Pohjois-Makedoniassa toimiva toimittaja ja Kanal 5 -televisiokanavan toimittaja.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Intégration européenne ou renaissance austro-hongroise ?</strong></span>\n<span class=\"para\">La décision de l'UE a été révélée, peut-être par coïncidence, le jour même où le Premier ministre hongrois Viktor Orbán a visité la Macédoine du Nord. Le nouveau gouvernement macédonien, désireux de maintenir des liens étroits avec la Hongrie, a accueilli Orbán avec tous les honneurs alors que des ministres du gouvernement s'étaient alignés à l'aéroport d'Ohrid pour le saluer. Pendant ce temps, à quelques kilomètres de là, en Albanie, des célébrations avaient lieu alors que le pays marquait ses progrès sur le chemin de l'UE. Le contraste ne pouvait pas être plus frappant : tandis qu'une nation se réjouissait, l'autre luttait contre un revers amer.</span>\n<span class=\"para\">Bien que ce fût une visite amicale, la décision de l'UE planait sur la conférence de presse conjointe entre le Premier ministre macédonien Hristijan Mickoski et Orbán, ce dernier offrant de servir d'intermédiaire avec la Bulgarie pour aider le pays à poursuivre son chemin européen, une offre qui a été expressément refusée par les responsables à Sofia. Pourtant, il n'a pas donné de réponse aux journalistes sur la raison pour laquelle l'ambassadeur hongrois a voté lors de la récente réunion de l'UE pour le découplage de la Macédoine du Nord et de l'Albanie. La visite d'Orbán reflète une tendance croissante au sein du nouveau gouvernement macédonien, qui oriente le pays vers des alliances « alternatives ». Récemment, la Macédoine du Nord a obtenu un prêt d'une valeur de 500 millions d'euros de la Hongrie, soulevant des soupçons que le financement pourrait en réalité provenir de la Chine, malgré les dénégations d'Orbán. Le gouvernement a même annoncé l'arrivée d'un troisième opérateur mobile en provenance de Hongrie, et a même nommé un ancien diplomate comme envoyé spécial auprès de la présidence hongroise de l'UE. Mais, surtout, la Hongrie abrite également l'ancien Premier ministre macédonien Nikola Gruevski, un fugitif de la justice qui s'est échappé en Hongrie avec l'aide d'Orbán. Il est également l'ancien leader du parti politique actuellement au pouvoir en Macédoine du Nord. S'engager avec un Premier ministre d'un pays de l'UE et de l'OTAN qui a commencé sa présidence de l'UE par une visite à Moscou n'est peut-être pas le choix le plus judicieux, surtout compte tenu du fort soutien de la Macédoine du Nord à l'Ukraine dans la guerre en cours. Pour le dire simplement, beaucoup de gens se demandent : la Macédoine du Nord se dirige-t-elle vers Bruxelles ou Budapest ?</span>\n<span class=\"para\">Le gouvernement en place affirme que même si l'UE est la destination souhaitée, la Hongrie est un véritable allié, non seulement en paroles mais aussi en actes. Tout cela se produit alors que l'UE présente son plan de croissance pour les Balkans occidentaux et augmente son soutien financier pour l'ensemble de la région. C'est lors des réunions à Bruxelles concernant le plan que le Premier ministre Mickoski a révélé qu'il avait présenté son idée à la présidente de la Commission européenne Ursula von der Leyen concernant des amendements constitutionnels avec un effet différé. L'idée derrière cela est que le parlement macédonien votera sur l'amendement de la constitution mais que les amendements ne seront valables qu'après que le pays soit devenu un État membre de l'UE. Jusqu'à présent, il n'y a pas eu de réponse officielle de l'UE concernant sa proposition. La Bulgarie, cependant, l'a expressément rejetée.</span>\n<span class=\"para\">Avant le voyage à Bruxelles, Mickoski a souligné son intention d'exprimer la profonde déception et la frustration ressenties par les citoyens macédoniens face à la lutte de plusieurs décennies pour l'intégration européenne. « Ma position est sans équivoque : il est temps de mettre fin aux défaites et d'abandonner des politiques et une diplomatie marquées par la servilité et le compromis », a-t-il déclaré avant son départ. Ce message résonne fortement auprès des citoyens macédoniens, qui ont fait d'innombrables sacrifices au cours des deux dernières décennies dans l'espoir de rejoindre la famille européenne. Le seul problème est que depuis l'acceptation du cadre de négociation, la Macédoine du Nord ne négocie plus avec la Bulgarie mais avec l'UE, et le gouvernement en place en est pleinement conscient. Ainsi, pour résoudre le problème, ils affirment attendre les élections en Bulgarie et la formation d'un nouveau gouvernement dans ce pays. Cela leur permettra de négocier un meilleur accord et tout éventuel effet différé de tout amendement constitutionnel. Malheureusement, les politiciens bulgares ont voté dans leur parlement une nouvelle déclaration concernant la Macédoine du Nord. Ils affirment que peu importe qui accède au pouvoir, leur position envers la Macédoine du Nord ne changera pas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Quel avenir pour la Macédoine du Nord après le découplage ?</strong></span>\n<span class=\"para\">Le statu quo prolongé concernant l'intégration de la Macédoine du Nord dans l'UE expose non seulement le pays à des influences malveillantes d'acteurs étrangers, mais a également le potentiel de créer de l'instabilité et des tensions ethniques. Avec plus d'un demi-million d'Albanais ethniques en Macédoine du Nord, beaucoup sont découragés en voyant l'Albanie progresser sur son chemin vers l'UE tandis que leur propre pays reste à la traîne. Cette disparité est déjà exploitée par les partis d'opposition au sein des blocs ethniques macédonien et albanais.</span>\n<span class=\"para\">Le plus grand parti d'opposition, le SDSM, a subi des pertes électorales principalement en raison de sa gestion des relations avec la Bulgarie, en particulier son acceptation de l'accord d'amitié qui, selon beaucoup, est au cœur des défis actuels. De plus, l'acceptation par le parti du soi-disant « proposition française » a alimenté un mécontentement supplémentaire. La proposition a intégré les questions bilatérales entre la Bulgarie et la Macédoine du Nord dans le cadre de négociation de l'UE, malgré les avertissements d'experts nationaux et étrangers, ainsi que de l'opposition, que cela pourrait créer des défis supplémentaires pour le processus d'adhésion de la Macédoine du Nord à l'UE. La demande clé dans la « proposition française » était l'amendement constitutionnel pour inclure le peuple bulgare, ainsi que des dispositions concernant la langue, l'histoire et la culture macédoniennes. Bien que la proposition ait été controversée dès le départ, le gouvernement dirigé par le SDSM a promis de tenir des consultations avec le public. Cependant, ces consultations n'ont duré que quelques jours avant que la proposition ne soit mise en procédure parlementaire et ensuite votée. Cela a conduit la Macédoine du Nord à commencer le processus de filtrage de l'UE, avec son avancement ultérieur lié à l'amendement constitutionnel - une exigence que le gouvernement à l'époque savait qu'il n'avait pas la majorité pour remplir, mais a choisi de procéder néanmoins. Maintenant, deux ans plus tard, la Macédoine du Nord n'a pas amendé sa constitution comme prévu et le résultat est le découplage de l'Albanie dans le processus d'adhésion à l'UE. En réponse à la décision de l'UE, le SDSM, maintenant dans l'opposition, appelle à une session parlementaire spéciale pour évaluer l'avenir européen de la Macédoine du Nord. Ironiquement, c'est le même parti qui, malgré des manifestations publiques et une opposition généralisée à la proposition française, a voté en sa faveur. L'ancien Premier ministre Dimitar Kovačevski était non seulement convaincu de gagner les élections, mais croyait également que le pays continuerait sa trajectoire européenne. Au lieu de cela, il a subi une défaite historique, laissant son parti dans un état de désarroi. Cependant, ce revers ne les a pas empêchés de saisir l'opportunité actuelle pour un levier politique.</span>\n<span class=\"para\">Les partis politiques albanais, en particulier le plus grand parti, le DUI, qui est au pouvoir depuis 22 ans et est maintenant dans l'opposition, prévoient des manifestations et exigent que la Macédoine du Nord poursuive son chemin vers l'Europe plutôt que, comme ils le prétendent, de se tourner vers la Russie. Jusqu'à récemment, le gouvernement avait affirmé - bien que sans justification - qu'il y avait des menaces potentielles de déstabilisation pesant sur le pays. Les partenaires de coalition du gouvernement issus du bloc albanais « Vredi » ont déclaré à plusieurs reprises que, bien qu'ils comprennent les complexités, ils s'attendent à ce que les amendements constitutionnels soient adoptés. L'une de leurs promesses électorales clés était de voir ces amendements votés d'ici la fin de l'année. Si Mickoski choisit de soumettre les changements constitutionnels à un vote, il pourrait obtenir le soutien de l'autre côté et remettre le pays sur son chemin vers l'UE.</span>\n<span class=\"para\">Cependant, le parti au pouvoir, le VMRO-DPMNE, a fait campagne sur la notion que des compromis suffisants avaient déjà été faits pour l'avenir européen du pays, une position qui a contribué de manière significative à leur victoire électorale historique. Au fur et à mesure que le temps passe, la pression des partis d'opposition et des factions politiques albanaises augmentera inévitablement. Cependant, le défi reste que même si la constitution était amendée demain, il n'y a aucune garantie que la Bulgarie n'imposera pas d'autres exigences. C'est le cœur du problème : comment faire un saut de foi et démontrer une bonne volonté envers un voisin qui a précédemment exercé son droit de veto et fait des demandes déraisonnables concernant la langue, la culture et l'histoire macédoniennes. Actuellement, la Bulgarie est dans une période préélectorale et la Macédoine du Nord est fréquemment utilisée comme un outil politique par tous les partis. Même si un parti obtient suffisamment de voix pour former un gouvernement, il est peu probable que sa position envers la Macédoine du Nord change.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Un avenir européen pris en otage par la politique bulgare</strong></span>\n<span class=\"para\">Depuis plusieurs années maintenant, la Bulgarie lutte contre l'instabilité politique, et les discussions entourant sa relation avec la Macédoine du Nord sont devenues un outil pour divers partis politiques. Les tensions, qui couvaient depuis un certain temps, ont de nouveau escaladé suite à une visite non officielle de la nouvelle présidente macédonienne Gordana Siljanovska Davkova à Sofia pour rencontrer son homologue bulgare, Rumen Radev. Au départ, la réunion semblait amicale. Cependant, la controverse a éclaté lorsque des photos ont été publiées, qui manquaient notablement de la présence du drapeau macédonien. Cette omission a déclenché une tempête de réactions en Macédoine du Nord. Les responsables bulgares ont justifié l'absence de drapeaux en déclarant que la réunion était non officielle, la comparant à un rassemblement informel autour d'un café. En réponse à ce faux pas diplomatique, l'ambassadeur bulgare a été convoqué au ministère des affaires étrangères à Skopje où il a refusé d'accepter une note de protestation formelle, affirmant que les actions de la Bulgarie étaient justifiées.</span>\n<span class=\"para\">La situation ne s'est qu'aggravée lorsque le vice-Premier ministre macédonien Aleksandar Nikoloski a décrit les Bulgares comme « incivilisés » lors d'une interview, suscitant des demandes de Sofia pour ses excuses et sa démission. Pour ajouter de l'huile sur le feu, certains politiciens bulgares ont qualifié la Macédoine du Nord de simple territoire, dénigrant son peuple en tant que « Bulgares confus » et insultant le drapeau et le président macédoniens, qui a été décrit par l'un d'eux comme « une sorte d'ambassadeur ».</span>\n<span class=\"para\">Le paysage politique bulgare est hautement polarisé, tout comme le reste des Balkans. Cependant, il y a un accord unanime parmi tous les partis politiques, tant au pouvoir qu'en opposition, concernant leur position envers la Macédoine du Nord. Aucun parti ne semble disposé à s'engager dans des négociations ou à rechercher une résolution diplomatique. Le débat en cours concernant les droits des Macédoniens vivant en Bulgarie et des Bulgares résidant en Macédoine du Nord est devenu un sujet régulier lors des réunions internationales et des discussions entre les politiciens des deux nations. Plus récemment, le ministre macédonien des affaires étrangères Timco Mucunski a soulevé cette question lors d'un discours à l'Assemblée parlementaire du Conseil de l'Europe. Ces développements ont ravivé les tensions dans une relation déjà tendue entre Skopje et Sofia, avec une résolution viable restant insaisissable.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Un retour hésitant sur le chemin de l'UE ?</strong></span>\n<span class=\"para\">Pour la troisième décennie consécutive, la Macédoine du Nord se trouve à un carrefour critique. Le nouveau gouvernement élu est confronté à une myriade de défis liés à l'intégration dans l'UE et à ses relations avec les pays voisins - des questions qui incluent le débat persistant sur le nom du pays. Lors de sa cérémonie d'investiture, la présidente Gordana Siljanovska Davkova s'est notablement abstenue d'utiliser le nom constitutionnel du pays, provoquant la colère de la Grèce. En réponse, Mickoski a déclaré respecter l'accord de Prespa mais insiste pour utiliser le nom « Macédoine » à des fins internes, le présentant comme une question de droits personnels. Cela a ravivé les tensions entre la Macédoine du Nord et la Grèce, Athènes menaçant même de bloquer l'adhésion de Skopje à l'UE.</span>\n<span class=\"para\">Cependant, les défis avec la Grèce sont éclipsés par le problème encore plus pressant avec la Bulgarie, exacerbé par la récente décision de l'UE de découpler la Macédoine du Nord de l'Albanie dans le processus d'adhésion. Il y a une inquiétude croissante que si l'Albanie atteint l'UE avant la Macédoine du Nord, alors Skopje pourrait faire face à d'autres complications ou chantages de la part d'un autre de ses voisins, mettant potentiellement en péril son chemin vers l'adhésion à l'UE. La décision prise par l'UE coïncide également avec les 100 premiers jours du gouvernement Mickoski, signalant peut-être que la période de grâce est terminée et que les attentes doivent maintenant être satisfaites.</span>\n<span class=\"para\">Le choix et la manière de communiquer utilisés par les partenaires de l'UE suggèrent que leurs sentiments envers l'administration de Mickoski restent d'une légère irritation. Cependant, il y a une tendance notable indiquant que ce sentiment est susceptible de s'intensifier dans les mois à venir. Cette évolution dépendra en grande partie de l'approche de Mickoski, ainsi que de la réponse de l'opposition. Une chose est claire : amender la constitution est une obligation que la Macédoine du Nord a volontairement entreprise, quelles que soient les opinions divergentes sur la question. Le chemin vers l'intégration dans l'UE maintenant, comme par le passé, repose fermement entre les mains des politiciens macédoniens et de leur capacité à parvenir à un compromis. Cela conduira, espérons-le, à un chemin viable vers l'UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> est un journaliste basé en Macédoine du Nord et un éditeur à la station de télévision Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>EU integracija ili austrijsko-mađarska obnova?</strong></span>\n<span class=\"para\">Odluka EU-a objavljena je, možda slučajno, na sam dan kada je mađarski premijer Viktor Orbán posjetio Sjevernu Makedoniju. Novoformirana makedonska vlada, željna održavanja snažnih veza s Mađarskom, dočekala je Orbána s punim počastima dok su se vladini ministri postavili na aerodromu u Ohridu kako bi ga pozdravili. U međuvremenu, samo nekoliko kilometara dalje u Albaniji, slavilo se dok je zemlja obilježavala svoj napredak na putu prema EU. Kontrast nije mogao biti jasniji: dok se jedna nacija radovala, druga se suočavala s gorkim neuspjehom.</span>\n<span class=\"para\">Unatoč tome što je to bila prijateljska posjeta, odluka EU-a nadvijala se nad zajedničkom press konferencijom između makedonskog premijera Hristijana Mickoskoga i Orbána, pri čemu je Mađar ponudio posredovanje s Bugarskom kako bi pomogao zemlji da nastavi svoj europski put, ponuda koju su službenici u Sofiji izričito odbili. Ipak, nije dao odgovor novinarima zašto je mađarski ambasador na nedavnom sastanku EU-a glasovao za odvajanje Sjeverne Makedonije i Albanije. Orbánova posjeta odražava rastući trend unutar nove makedonske vlade, koja usmjerava zemlju prema \"alternativnim\" savezima. Nedavno je Sjeverna Makedonija osigurala zajam vrijedan 500 milijuna eura od Mađarske, što je podiglo sumnje da financiranje zapravo može poticati iz Kine, unatoč Orbánovim negacijama. Vlada je čak najavila dolazak trećeg mobilnog operatera iz Mađarske, a čak je imenovala bivšeg diplomata kao posebnog izaslanika za mađarsko predsjedništvo s EU-om. No, što je najvažnije, Mađarska je također dom bivšem makedonskom premijeru Nikoli Gruevskom, bjeguncu od pravde koji je pobjegao u Mađarsku uz Orbánovu pomoć. On je također bivši vođa političke stranke koja je trenutno na vlasti u Sjevernoj Makedoniji. Angažiranje s premijerom zemlje članice EU i NATO-a koji je svoju EU predsjedništvo započeo posjetom Moskvi možda nije najmudriji izbor, posebno s obzirom na snažnu podršku Sjeverne Makedonije Ukrajini u tekućem ratu. Da budemo jasni, mnogi se pitaju: kreće li Sjeverna Makedonija prema Bruxellesu ili Budimpešti?</span>\n<span class=\"para\">Vlada na vlasti tvrdi da, iako je EU željena destinacija, Mađarska je pravi saveznik, ne samo kada su u pitanju riječi, već i djela. Sve to dolazi dok EU predstavlja svoj plan rasta za Zapadni Balkan i povećava financijsku podršku za cijelu regiju. Na sastancima u Bruxellesu vezanim uz plan, premijer Mickoski otkrio je da je predstavio svoju ideju predsjednici Europske komisije Ursuli von der Leyen o ustavnim izmjenama s odgođenim učinkom. Ideja iza toga je da će makedonski parlament glasovati o izmjeni ustava, ali će izmjene biti važeće nakon što zemlja postane članica EU. Do sada nije bilo službenog odgovora iz EU-a o njegovom prijedlogu. Bugarska ga je međutim izričito odbila.</span>\n<span class=\"para\">Prije putovanja u Bruxelles, Mickoski je naglasio svoju namjeru da izrazi duboko razočaranje i frustraciju koju osjećaju makedonski građani zbog desetljećima dugog borbe za EU integraciju. “Moj stav je nedvosmislen: vrijeme je da se okončaju porazi i napuste politike i diplomacija obilježene pokoravanjem i kompromisom,” izjavio je prije svog odlaska. Ova poruka snažno odjekuje među makedonskim građanima, koji su tijekom proteklih dvadeset godina podnijeli brojne žrtve u nadi da će se pridružiti europskoj obitelji. Jedini problem je što, od prihvaćanja pregovaračkog okvira, Sjeverna Makedonija više ne pregovara s Bugarskom, već s EU-om, a vlada na vlasti je potpuno svjesna toga. Tako, kako bi riješili problem, tvrde da čekaju izbore u Bugarskoj i formiranje nove vlade u toj zemlji. To će im omogućiti da pregovaraju o boljem dogovoru i eventualnom odgođenom učinku bilo kakvih ustavnih izmjena. Nažalost, bugarski političari su glasovali u svom parlamentu o novoj deklaraciji koja se tiče Sjeverne Makedonije. Tvrde da, bez obzira tko dođe na vlast, njihov stav prema Sjevernoj Makedoniji se neće promijeniti.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Što slijedi za Sjevernu Makedoniju nakon odvajanja?</strong></span>\n<span class=\"para\">Produženi status quo u vezi s EU integracijom Sjeverne Makedonije ne samo da izlaže zemlju zlonamjernim utjecajima stranih aktera, već također nosi potencijal za stvaranje nestabilnosti i etničkih napetosti. S više od pola milijuna etničkih Albanaca u Sjevernoj Makedoniji, mnogi su obeshrabreni dok svjedoče kako Albanija napreduje na svom putu prema EU dok njihova vlastita zemlja zaostaje. Ova razlika već se koristi od strane oporbenih stranaka unutar makedonskog i albanskog etničkog bloka.</span>\n<span class=\"para\">Najveća oporbena stranka, SDSM, pretrpjela je izborne gubitke uglavnom zbog svog upravljanja odnosima s Bugarskom, posebno zbog prihvaćanja prijateljskog sporazuma za koji mnogi vjeruju da leži u srcu trenutnih izazova. Osim toga, prihvaćanje takozvanog “francuskog prijedloga” dodatno je potaknulo nezadovoljstvo. Prijedlog je uključivao bilateralna pitanja između Bugarske i Sjeverne Makedonije u okvir pregovora EU, unatoč upozorenjima domaćih i stranih stručnjaka, kao i oporbe, da bi to moglo stvoriti dodatne izazove za proces pristupanja Sjeverne Makedonije EU. Ključni zahtjev u \"francuskom prijedlogu\" bila je ustavna izmjena koja bi uključila bugarski narod, zajedno s odredbama o makedonskom jeziku, povijesti i kulturi. Iako je prijedlog bio kontroverzan od samog početka, vlada predvođena SDSM-om obećala je održati konzultacije s javnošću. Međutim, te su konzultacije trajale samo nekoliko dana prije nego što je prijedlog stavljen u parlamentarnu proceduru i kasnije glasovan. To je dovelo do toga da je Sjeverna Makedonija započela proces EU screening-a, a njen daljnji napredak bio je vezan uz ustavnu izmjenu—zahtjev za koji je vlada u to vrijeme znala da nema većinu za ispuniti, ali je unatoč tome odlučila nastaviti. Sada, dvije godine kasnije, Sjeverna Makedonija nije izmijenila svoj ustav kao što se očekivalo i rezultat je odvajanje od Albanije u procesu pristupanja EU. Kao odgovor na odluku EU-a, SDSM sada u oporbi, poziva na posebnu parlamentarnu sjednicu kako bi procijenila europsku budućnost Sjeverne Makedonije. Ironično, to je ista stranka koja je, unatoč javnim prosvjedima i široko rasprostranjenoj oporbi prema francuskom prijedlogu, glasovala za njega. Bivši premijer Dimitar Kovačevski nije bio samo uvjeren u pobjedu na izborima, već je također vjerovao da će zemlja nastaviti svoj europski put. Umjesto toga, suočio se s povijesnim porazom, ostavljajući svoju stranku u stanju rasula. Međutim, ovaj neuspjeh ih nije odvratio od iskorištavanja trenutne prilike za političku prednost.</span>\n<span class=\"para\">Albanijske političke stranke, posebno najveća stranka, DUI, koja je na vlasti 22 godine i sada je u oporbi, planiraju prosvjede i zahtijevaju da Sjeverna Makedonija nastavi svoj put prema Europi umjesto, kako tvrde, da se okreće prema Rusiji. Do nedavno je vlada tvrdila – iako bez dokaza – da postoje potencijalne prijetnje destabilizacije koje prijete zemlji. Koalicijski partneri vlade iz albanskog bloka “Vredi” ponavljali su da, iako razumiju složenosti, očekuju da će ustavne izmjene proći. Jedno od njihovih ključnih izbornih obećanja bilo je da će se te izmjene glasovati do kraja godine. Ako se Mickoski odluči staviti ustavne promjene na glasanje, mogao bi dobiti podršku s druge strane i vratiti zemlju na njen put prema EU.</span>\n<span class=\"para\">Međutim, vladajuća stranka, VMRO-DPMNE, vodila je kampanju s idejom da su već napravljeni dovoljni kompromisi za budućnost zemlje u EU, stav koji je značajno doprinio njihovoj povijesnoj izbornoj pobjedi. Kako vrijeme prolazi, pritisak i oporbenih stranaka i albanskih političkih frakcija neizbježno će rasti. Međutim, izazov ostaje da, čak i ako bi ustav bio izmijenjen sutra, nema jamstava da Bugarska neće postaviti dodatne zahtjeve. Ovo je srž problema: kako napraviti skok vjere i pokazati dobru volju prema susjedu koji je prethodno koristio svoje pravo veta i postavljao nerazumne zahtjeve u vezi s makedonskim jezikom, kulturom i poviješću. Trenutno je Bugarska u predizbornom razdoblju, a Sjeverna Makedonija se često koristi kao politički alat od strane svih stranaka. Čak i ako neka stranka osigura dovoljno glasova za formiranje vlade, malo je vjerojatno da će se njihov stav prema Sjevernoj Makedoniji promijeniti.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Europska budućnost kao ta hostage bugarskoj politici </strong></span>\n<span class=\"para\">Već nekoliko godina, Bugarska se bori s političkom nestabilnošću, a rasprave o njenom odnosu sa Sjevernom Makedonijom postale su alat za razne političke stranke. Napetosti, koje su se već neko vrijeme kuhale, ponovno su eskalirale nakon neslužbene posjete novoizabrane makedonske predsjednice Gordane Siljanovske Davkove Sofiji kako bi se sastala sa svojim bugarskim kolegom, Rumenom Radevom. U početku se činilo da je sastanak prijateljski. Međutim, kontroverza je izbila kada su objavljene fotografije na kojima je nedostajala prisutnost makedonske zastave. Ova izostanak izazvao je buru reakcija u Sjevernoj Makedoniji. Bugarski dužnosnici opravdali su odsutnost zastava izjavivši da je sastanak bio neslužben, uspoređujući ga s opuštenim okupljanjem uz kavu. Kao odgovor na diplomatski gaf, bugarski ambasador je pozvan u ministarstvo vanjskih poslova u Skoplju gdje je odbio prihvatiti formalnu notu protesta, tvrdeći da su postupci Bugarske bili opravdani.</span>\n<span class=\"para\">Situacija se samo pogoršala kada je makedonski potpredsjednik Aleksandar Nikoloski tijekom intervjua opisao Bugare kao “necivilizirane”, što je izazvalo zahtjeve iz Sofije za njegovim izvinjenjem i ostavkom. Dodajući ulje na vatru, neki bugarski političari nazvali su Sjevernu Makedoniju samo teritorijem, omalovažavajući njezin narod kao “zbunjene Bugare” i vrijeđajući makedonsku zastavu i predsjednika, kojeg je jedan od njih opisao kao “neku vrstu ambasadora”.</span>\n<span class=\"para\">Politički pejzaž Bugarske je izrazito polariziran, slično kao i ostatak Balkana. Međutim, postoji jednoglasni dogovor među svim političkim strankama, kako onima na vlasti, tako i u oporbi, u vezi s njihovim stavom prema Sjevernoj Makedoniji. Niti jedna stranka ne izgleda spremna angažirati se u pregovorima ili tražiti diplomatsko rješenje. Kontinuirana rasprava o pravima Makedonaca koji žive u Bugarskoj i Bugara koji žive u Sjevernoj Makedoniji postala je redovna tema na međunarodnim sastancima i unutar rasprava između političara iz obje nacije. Nedavno je makedonski ministar vanjskih poslova Timco Mucunski pokrenuo ovo pitanje tijekom govora na Parlamentarnoj skupštini Vijeća Europe. Ovi događaji ponovno su zapalili napetosti u već napetim odnosima između Skoplja i Sofije, a održivo rješenje ostaje nedostižno.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Spoticanje natrag na putu prema EU?</strong></span>\n<span class=\"para\">Već treću uzastopnu dekadu, Sjeverna Makedonija se nalazi na kritičnom raskrižju. Novoizabrana vlada suočava se s mnoštvom izazova vezanih uz EU integraciju i odnose s susjednim zemljama – pitanja koja uključuju stalnu raspravu o imenu zemlje. Tijekom ceremonije polaganja zakletve, predsjednica Gordana Siljanovska Davkova posebno se suzdržala od korištenja ustavnog imena zemlje, izazivajući bijes Grčke. Kao odgovor, Mickoski je izjavio da poštuje Prespanski sporazum, ali inzistira na korištenju imena “Makedonija” u unutarnjim poslovima, predstavljajući to kao pitanje osobnih prava. To je ponovno izazvalo napetosti između Sjeverne Makedonije i Grčke, pri čemu je Atena čak zaprijetila blokadom pristupanja Skoplja EU-u.</span>\n<span class=\"para\">Međutim, izazovi s Grčkom zasjenjuju još hitniji problem s Bugarskom, pogoršan nedavnom odlukom EU-a da odvoji Sjevernu Makedoniju od Albanije u procesu pristupanja. Raste zabrinutost da, ako Albanija dosegne EU prije Sjeverne Makedonije, tada bi Skoplje moglo naići na daljnje komplikacije ili ucjene od strane jednog od svojih susjeda, što bi moglo ugroziti njen put prema članstvu u EU-u. Odluka koju je donio EU također se poklapa s prvim 100 dana vlade Mickoskoga, što možda signalizira da je razdoblje milosti došlo do kraja i da se očekivanja sada moraju ispuniti.</span>\n<span class=\"para\">Izbor i način komunikacije koji koriste partneri u EU sugeriraju da njihova osjećanja prema Mickoskom ostaju blaga iritacija. Međutim, postoji primjetan trend koji ukazuje na to da će se ovaj osjećaj vjerojatno pojačati u narednim mjesecima. Ova evolucija će u velikoj mjeri ovisiti o Mickoskovom pristupu, kao i o odgovoru oporbe. Jedna stvar je jasna: izmjena ustava je obaveza koju je Sjeverna Makedonija dobrovoljno preuzela, bez obzira na različita mišljenja o tom pitanju. Put prema EU integraciji sada, kao i u prošlosti, čvrsto leži u rukama makedonskih političara i njihove sposobnosti da postignu kompromis. To će se nadamo dovesti do održivog puta prema EU.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> je novinar sa sjedištem u Sjevernoj Makedoniji i urednik na televizijskoj postaji Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>EU integráció vagy osztrák-magyar újjáéledés?</strong></span>\n<span class=\"para\">Az EU döntése, talán véletlenül, éppen azon a napon derült ki, amikor Orbán Viktor magyar miniszterelnök Észak-Macedóniába látogatott. Az újonnan megalakult macedón kormány, amely szoros kapcsolatokat kíván fenntartani Magyarországgal, teljes tiszteletadással fogadta Orbánt, miközben a kormányminiszterek sorakoztak fel az ohriidi repülőtéren, hogy üdvözöljék őt. Eközben néhány kilométerre Albániában ünnepségek zajlottak, mivel az ország az EU-hoz vezető útján elért előrehaladását ünnepelte. A kontraszt éles volt: míg az egyik nemzet örvendezett, a másik keserű visszaeséssel küzdött.</span>\n<span class=\"para\">Bár baráti látogatás volt, az EU döntése árnyékot vetett a közös sajtótájékoztatóra Hristijan Mickoski macedón miniszterelnök és Orbán között, ahol a magyar felajánlotta, hogy közvetít Bulgáriával, hogy segítsen az országnak folytatni európai útját, amit a szófiai tisztviselők kifejezetten elutasítottak. Mégis, nem adott választ az újságíróknak arra, hogy miért szavazott a közelmúltban az EU ülésén a magyar nagykövet Észak-Macedónia és Albánia leválasztására. Orbán látogatása tükrözi az új macedón kormányon belüli növekvő tendenciát, amely az országot „alternatív” szövetségek felé irányítja. Nemrég Észak-Macedónia 500 millió eurós kölcsönt biztosított Magyarországtól, ami gyanúkat keltett, hogy a finanszírozás valójában Kínából származik, Orbán tagadása ellenére. A kormány bejelentette egy harmadik mobil szolgáltató érkezését Magyarországról, és még egy volt diplomatát is kinevezett különmegbízottként a magyar EU-elnökséghez. De ami a legfontosabb, hogy Magyarországon él Nikola Gruevski, a volt macedón miniszterelnök, aki igazságszolgáltatás elől menekült Orbán segítségével. Ő a politikai párt volt vezetője is, amely jelenleg hatalmon van Észak-Macedóniában. Egy EU- és NATO-tagország miniszterelnökével való kapcsolattartás, aki EU-elnökségét Moszkvába tett látogatással kezdte, talán nem a legbölcsebb választás, különösen figyelembe véve Észak-Macedónia erős támogatását Ukrajna iránt a folyamatban lévő háborúban. Egyszerűen fogalmazva, sokan kérdezik: Észak-Macedónia Brüsszel felé vagy Budapest felé halad?</span>\n<span class=\"para\">A hatalmon lévő kormány azt állítja, hogy bár az EU a kívánt cél, Magyarország valódi szövetséges, nemcsak szavakban, hanem tettekben is. Mindez akkor történik, amikor az EU bemutatja növekedési tervét a Nyugat-Balkán számára, és növeli a pénzügyi támogatást az egész régió számára. Brüsszelben a tervvel kapcsolatos találkozókon Mickoski miniszterelnök felfedte, hogy bemutatta ötletét Ursula von der Leyen, az Európai Bizottság elnöke számára a halasztott hatályú alkotmánymódosításokról. Az ötlet lényege, hogy a macedón parlament szavazni fog az alkotmány módosításáról, de a módosítások érvényesek lesznek, miután az ország EU-tagállammá válik. Eddig az EU-tól nem érkezett hivatalos válasz az ajánlatára. Bulgária azonban kifejezetten elutasította azt.</span>\n<span class=\"para\">Az brüsszeli út előtt Mickoski hangsúlyozta szándékát, hogy kifejezze a macedón állampolgárok mély csalódottságát és frusztrációját az EU-integráció évtizedes küzdelme miatt. „Az álláspontom egyértelmű: itt az ideje véget vetni a vereségeknek, és elhagyni a szolgai és kompromisszumban megjelölt politikákat és diplomáciát” – mondta távozása előtt. Ez az üzenet erősen rezonál a macedón állampolgárok körében, akik az elmúlt két évtizedben számtalan áldozatot hoztak az európai családhoz való csatlakozás reményében. Az egyetlen probléma az, hogy mivel elfogadták a tárgyalási keretet, Észak-Macedónia már nem Bulgáriával tárgyal, hanem az EU-val, és a hatalmon lévő kormány teljesen tisztában van ezzel. Így a probléma megoldásához azt állítják, hogy várják a bolgár választásokat és az új kormány megalakulását abban az országban. Ez lehetővé teszi számukra, hogy jobb megállapodást tárgyaljanak, és bármilyen esetleges alkotmánymódosítás késlekedését. Sajnos a bolgár politikai pártok a parlamentjükben szavaztak egy új nyilatkozatról Észak-Macedóniával kapcsolatban. Azt állítják, hogy függetlenül attól, ki kerül hatalomra, a hozzáállásuk Észak-Macedóniához nem fog változni.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mi következik Észak-Macedónia számára a leválasztás után?</strong></span>\n<span class=\"para\">A hosszú távú status quo Észak-Macedónia EU-integrációjával kapcsolatban nemcsak a külföldi szereplők ártalmas befolyásainak teszi ki az országot, hanem potenciálisan instabilitást és etnikai feszültségeket is teremt. Több mint félmillió etnikai albán él Észak-Macedóniában, sokan csalódottak, ahogy látják, hogy Albánia előrehalad az EU-hoz vezető útján, míg saját országuk lemarad. Ezt a különbséget már kihasználják az ellenzéki pártok mind a macedón, mind az albán etnikai blokkban.</span>\n<span class=\"para\">A legnagyobb ellenzéki párt, az SDSM, választási veszteségeket szenvedett el, főként a Bulgáriával való kapcsolatok kezelése miatt, különösen a barátsági megállapodás elfogadása miatt, amely sokak szerint a jelenlegi kihívások szívében áll. Ezenkívül a párt elfogadása a úgynevezett „francia javaslatnak” további elégedetlenséget szült. A javaslat a bilaterális kérdéseket Bulgária és Észak-Macedónia között beépítette az EU-tárgyalási keretbe, annak ellenére, hogy mind a hazai, mind a külföldi szakértők, valamint az ellenzék figyelmeztettek, hogy ez további kihívásokat okozhat Észak-Macedónia EU-csatlakozási folyamatában. A „francia javaslat” kulcsfontosságú követelése az volt, hogy az alkotmánymódosítás tartalmazza a bolgár népet, valamint rendelkezéseket a macedón nyelvről, történelemről és kultúráról. Bár a javaslat már a kezdetektől vitatott volt, az SDSM által vezetett kormány megígérte, hogy konzultációkat tart a nyilvánossággal. Ezek a konzultációk azonban csak néhány napig tartottak, mielőtt a javaslat parlamenti eljárásba került és később szavaztak róla. Ez vezetett ahhoz, hogy Észak-Macedónia megkezdte az EU-szűrési folyamatot, további előrehaladása pedig az alkotmánymódosításhoz volt kötve – egy követelmény, amelyről a kormány akkor tudta, hogy nincs meg a többsége a teljesítéséhez, mégis úgy döntöttek, hogy folytatják. Most, két évvel később, Észak-Macedónia nem módosította az alkotmányát a várakozásoknak megfelelően, és az eredmény a leválasztás Albániától az EU-csatlakozási folyamatban. Az EU döntésére válaszul az SDSM, amely most ellenzékben van, külön parlamenti ülést követel Észak-Macedónia európai jövőjének értékelésére. Ironikus módon ez ugyanaz a párt, amely, a nyilvános tiltakozások és a francia javaslattal szembeni széleskörű ellenállás ellenére, a javaslat mellett szavazott. Dimitar Kovačevski volt miniszterelnök nemcsak abban volt biztos, hogy megnyeri a választásokat, hanem abban is, hogy az ország folytatja európai pályáját. Ehelyett történelmi vereséggel nézett szembe, pártját pedig zűrzavaros állapotban hagyta. Ez a visszaesés azonban nem tántorította el őket attól, hogy kihasználják a jelenlegi politikai lehetőséget.</span>\n<span class=\"para\">Az albán politikai pártok, különösen a legnagyobb párt, a DUI, amely 22 éve hatalmon van és most ellenzékben van, tüntetéseket tervez, és követeli, hogy Észak-Macedónia folytassa az európai útját, ahelyett, hogy, ahogy állítják, Oroszország felé fordulna. A kormány nemrégiben azt állította – bár bizonyíték nélkül –, hogy potenciális destabilizáló fenyegetések állnak az ország előtt. A kormány albán blokkban lévő koalíciós partnerei, a „Vredi” többször is kijelentették, hogy bár megértik a bonyolultságokat, elvárják, hogy az alkotmánymódosítások átmenjenek. Az egyik kulcsfontosságú választási ígéretük az volt, hogy ezeket a módosításokat az év végéig megszavazzák. Ha Mickoski úgy dönt, hogy szavazásra bocsátja az alkotmányos változtatásokat, támogatást nyerhet a másik oldalon, és visszaveheti az országot az EU-hoz vezető útra.</span>\n<span class=\"para\">Azonban a kormányzó párt, a VMRO-DPMNE, azon az elképzelésen kampányolt, hogy elegendő kompromisszumot már megkötöttek az ország EU-jövője érdekében, ami jelentősen hozzájárult történelmi választási győzelmükhöz. Ahogy telik az idő, a nyomás mind az ellenzéki pártok, mind az albán politikai frakciók részéről elkerülhetetlenül növekedni fog. A kihívás azonban az, hogy még ha az alkotmányt holnap módosítják is, nincs garancia arra, hogy Bulgária nem támaszt további követeléseket. Ez a probléma lényege: hogyan lehet egy ugrást tenni a hit irányába, és jóakaratot mutatni egy szomszéd felé, amely korábban gyakorolta vétójogát, és ésszerűtlen követeléseket támasztott a macedón nyelvvel, kultúrával és történelemmel kapcsolatban. Jelenleg Bulgária előválasztási időszakban van, és Észak-Macedóniát gyakran politikai eszközként használják minden párt által. Még ha egy párt elegendő szavazatot is szerez a kormány megalakításához, valószínűtlen, hogy a hozzáállásuk Észak-Macedóniához változni fog.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Egy európai jövő, amely bolgár politikai túszként van fogva</strong></span>\n<span class=\"para\">Évek óta Bulgária politikai instabilitással küzd, és a Észak-Macedóniával kapcsolatos viták különböző politikai pártok eszközévé váltak. A feszültségek, amelyek már egy ideje forrtak, újra eszkalálódtak, miután a frissen megválasztott macedón elnök, Gordana Siljanovska Davkova, informális látogatást tett Szófiában, hogy találkozzon bolgár kollégájával, Rumen Radevvál. Kezdetben a találkozó barátságosnak tűnt. Azonban botrány tört ki, amikor olyan fényképek kerültek nyilvánosságra, amelyeken nyilvánvalóan hiányzott a macedón zászló. Ez a hiányosság viharos visszhangot váltott ki Észak-Macedóniában. A bolgár tisztviselők azzal indokolták a zászlók hiányát, hogy a találkozó informális volt, hasonlítva azt egy baráti kávézásra. A diplomáciai bakira válaszul a bolgár nagykövetet behívták a szkopjei külügyminisztériumba, ahol elutasította a hivatalos tiltakozó jegyzéket, kijelentve, hogy Bulgária cselekedetei indokoltak voltak.</span>\n<span class=\"para\">A helyzet csak súlyosbodott, amikor Aleksandar Nikoloski macedón miniszterelnök-helyettes „civilizálatlanoknak” nevezte a bolgárokat egy interjú során, ami Szófiából követeléseket váltott ki a bocsánatkérésére és lemondására. Tüzelve a tűzre, néhány bolgár politikus Észak-Macedóniát csupán területként emlegette, embereit „zavarodott bolgároknak” nevezve, és sértve a macedón zászlót és elnököt, akit az egyikük „valamiféle nagykövetként” írt le.</span>\n<span class=\"para\">Bulgária politikai tája rendkívül polarizált, akárcsak a Balkán többi része. Azonban minden politikai párt, hatalmon és ellenzékben egyaránt, egyetértenek Észak-Macedóniához való hozzáállásukban. Egyik párt sem tűnik hajlandónak arra, hogy tárgyalásokba bocsátkozzon vagy diplomáciai megoldást keressen. A macedónok Bulgáriában élő jogainak és a bolgárok Észak-Macedóniában élő jogainak vitája rendszeres téma lett a nemzetközi találkozókon és a két ország politikusai közötti megbeszélések során. Legutóbb Timco Mucunski macedón külügyminiszter emelte fel ezt a kérdést a Parlamentáris Közgyűlés Európa Tanácsában. Ezek a fejlemények újraélesztették a feszültségeket a már amúgy is feszített kapcsolatban Szkopje és Szófia között, a megvalósítható megoldás pedig továbbra is elérhetetlen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Visszaesés az EU útjára?</strong></span>\n<span class=\"para\">Harmadik egymást követő évtizede Észak-Macedónia kritikus kereszteződésben találja magát. Az újonnan megválasztott kormány számos kihívással küzd az EU-integrációval és a szomszédos országokkal való kapcsolataival kapcsolatban – ezek közé tartozik az ország nevével kapcsolatos tartós vita is. Beiktatási ceremóniáján Gordana Siljanovska Davkova elnök kifejezetten tartózkodott az ország alkotmányos nevének használatától, ami Görögország haragját váltotta ki. Erre Mickoski kijelentette, hogy tiszteletben tartja a Prespa Megállapodást, de ragaszkodik ahhoz, hogy a „Macedónia” nevet használja belső célokra, ezt személyes jogok kérdésének állítva. Ez újraélesztette a feszültségeket Észak-Macedónia és Görögország között, Athén pedig még azzal fenyegetőzött, hogy megakadályozza Szkopje EU-csatlakozását.</span>\n<span class=\"para\">A Görögországgal kapcsolatos kihívások azonban háttérbe szorítják a Bulgáriával kapcsolatos még sürgetőbb problémát, amelyet az EU legutóbbi döntése súlyosbított, amely Észak-Macedónia leválasztását jelentette Albániáról a csatlakozási folyamatban. Növekvő aggodalomra ad okot, hogy ha Albánia előbb éri el az EU-t, mint Észak-Macedónia, akkor Szkopje további bonyodalmakat vagy zsarolást tapasztalhat egy másik szomszédjától, ami potenciálisan veszélyeztetheti az EU-tagságra vezető útját. Az EU által hozott döntés egybeesik Mickoski kormányának első 100 napjával, jelezve talán, hogy a kegyelmi időszak véget ért, és most már teljesíteni kell az elvárásokat.</span>\n<span class=\"para\">A választás és a kommunikáció módja, amelyet az EU partnerei használnak, azt sugallja, hogy érzéseik Mickoski adminisztrációja iránt enyhe irritációt tükröznek. Azonban észlelhető tendencia mutatkozik arra, hogy ez az érzés a következő hónapokban valószínűleg fokozódni fog. Ez a fejlődés nagymértékben függ Mickoski megközelítésétől, valamint az ellenzék reakciójától. Egy dolog világos: az alkotmány módosítása egy kötelezettség, amelyet Észak-Macedónia önként vállalt, függetlenül a kérdésről eltérő véleményektől. Az EU-integrációhoz vezető út most, akárcsak a múltban, határozottan a macedón politikusok kezében van, és azon képességükön múlik, hogy kompromisszumra jussanak. Ez remélhetőleg egy életképes utat vezet az EU felé.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> egy Észak-Macedóniában élő újságíró és a Kanal 5 televízió szerkesztője.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Integrazione nell'UE o un revival austro-ungarico?</strong></span>\n<span class=\"para\">La decisione dell'UE è stata rivelata, forse per coincidenza, proprio nel giorno in cui il Primo Ministro ungherese Viktor Orbán ha visitato la Macedonia del Nord. Il nuovo governo macedone, desideroso di mantenere forti legami con l'Ungheria, ha accolto Orbán con tutti gli onori mentre i ministri del governo si allineavano all'aeroporto di Ohrid per salutarlo. Nel frattempo, a pochi chilometri di distanza in Albania, erano in corso celebrazioni mentre il paese segnava i suoi progressi sul cammino verso l'UE. Il contrasto non avrebbe potuto essere più netto: mentre una nazione gioiva, l'altra si confrontava con un amaro passo indietro.</span>\n<span class=\"para\">Anche se si trattava di una visita amichevole, la decisione dell'UE aleggiava sulla conferenza stampa congiunta tra il Primo Ministro macedone Hristijan Mickoski e Orbán, con l'ungherese che si offriva di mediare con la Bulgaria per aiutare il paese a continuare il suo cammino europeo, un'offerta che è stata espressamente rifiutata dai funzionari di Sofia. Tuttavia, non ha fornito una risposta ai giornalisti sul perché l'ambasciatore ungherese alla recente riunione dell'UE avesse votato per il disaccoppiamento della Macedonia del Nord e dell'Albania. La visita di Orbán riflette una crescente tendenza all'interno del nuovo governo macedone, che sta guidando il paese verso alleanze \"alternative\". Recentemente, la Macedonia del Nord ha ottenuto un prestito del valore di 500 milioni di euro dall'Ungheria, sollevando sospetti che il finanziamento possa effettivamente provenire dalla Cina, nonostante le smentite di Orbán. Il governo ha persino annunciato l'arrivo di un terzo operatore mobile dall'Ungheria e ha nominato un ex diplomatico come inviato speciale per la presidenza ungherese con l'UE. Ma, cosa più notevole, l'Ungheria è anche la patria dell'ex Primo Ministro macedone Nikola Gruevski, un fuggitivo dalla giustizia che è scappato in Ungheria con l'assistenza di Orbán. È anche l'ex leader del partito politico attualmente al potere in Macedonia del Nord. Impegnarsi con un primo ministro di un paese dell'UE e della NATO che ha iniziato la sua presidenza dell'UE con una visita a Mosca potrebbe non essere la scelta più saggia, soprattutto considerando il forte sostegno della Macedonia del Nord per l'Ucraina nella guerra in corso. Per dirla in modo chiaro, molte persone si stanno chiedendo: la Macedonia del Nord si sta muovendo verso Bruxelles o Budapest?</span>\n<span class=\"para\">Il governo in carica afferma che anche se l'UE è la meta desiderata, l'Ungheria è un vero alleato, non solo quando si tratta di parole ma anche di azioni. Tutto ciò avviene mentre l'UE presenta il suo piano di crescita per i Balcani occidentali e sta aumentando il supporto finanziario per l'intera regione. È stato durante le riunioni a Bruxelles riguardanti il piano che il Primo Ministro Mickoski ha rivelato di aver presentato la sua idea alla Presidente della Commissione Europea Ursula von der Leyen riguardo a emendamenti costituzionali con effetto posticipato. L'idea alla base è che il parlamento macedone voterà per modificare la costituzione, ma gli emendamenti saranno validi dopo che il paese diventerà uno stato membro dell'UE. Finora, non c'è stata alcuna risposta ufficiale dall'UE riguardo alla sua proposta. La Bulgaria, tuttavia, l'ha espressamente rifiutata.</span>\n<span class=\"para\">Prima del viaggio a Bruxelles, Mickoski ha sottolineato la sua intenzione di esprimere la profonda delusione e frustrazione provate dai cittadini macedoni per la lotta decennale per l'integrazione nell'UE. “La mia posizione è inequivocabile: è tempo di porre fine alle sconfitte e abbandonare politiche e diplomazia segnate da servilismo e compromesso,” ha dichiarato prima della sua partenza. Questo messaggio risuona fortemente con i cittadini macedoni, che hanno fatto innumerevoli sacrifici negli ultimi due decenni nella speranza di unirsi alla famiglia europea. L'unico problema è che, da quando è stato accettato il quadro negoziale, la Macedonia del Nord non sta più negoziando con la Bulgaria ma con l'UE, e il governo in carica ne è pienamente consapevole. Così, per risolvere la questione, affermano di attendere le elezioni in Bulgaria e la formazione di un nuovo governo in quel paese. Questo permetterà loro di negoziare un accordo migliore e qualsiasi eventuale effetto ritardato di eventuali emendamenti costituzionali. Sfortunatamente, i politici bulgari hanno votato nel loro parlamento su una nuova dichiarazione riguardante la Macedonia del Nord. Affermano che, indipendentemente da chi arriva al potere, la loro posizione nei confronti della Macedonia del Nord non cambierà.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cosa c'è in serbo per la Macedonia del Nord dopo il disaccoppiamento?</strong></span>\n<span class=\"para\">Il prolungato status quo riguardante l'integrazione della Macedonia del Nord nell'UE non solo espone il paese a influenze maligne da attori esterni, ma ha anche il potenziale di creare instabilità e tensioni etniche. Con oltre mezzo milione di albanesi etnici in Macedonia del Nord, molti sono scoraggiati nel vedere l'Albania progredire nel suo cammino verso l'UE mentre il loro paese rimane indietro. Questa disparità è già sfruttata dai partiti di opposizione all'interno dei blocchi etnici macedoni e albanesi.</span>\n<span class=\"para\">Il più grande partito di opposizione, SDSM, ha subito perdite elettorali principalmente a causa della sua gestione delle relazioni con la Bulgaria, in particolare per la sua accettazione dell'accordo di amicizia che molti credono sia al centro delle attuali sfide. Inoltre, l'accettazione da parte del partito della cosiddetta \"proposta francese\" ha alimentato ulteriori malcontenti. La proposta ha incorporato le questioni bilaterali tra Bulgaria e Macedonia del Nord nel quadro negoziale dell'UE, nonostante gli avvertimenti di esperti sia nazionali che stranieri, così come dell'opposizione, che questo potrebbe creare ulteriori sfide per il processo di adesione della Macedonia del Nord all'UE. La richiesta chiave nella \"proposta francese\" era l'emendamento costituzionale per includere il popolo bulgaro, insieme a disposizioni riguardanti la lingua, la storia e la cultura macedoni. Sebbene la proposta fosse controversa fin dall'inizio, il governo guidato da SDSM ha promesso di tenere consultazioni con il pubblico. Tuttavia, queste consultazioni sono durate solo pochi giorni prima che la proposta fosse messa in procedura parlamentare e successivamente votata. Questo ha portato la Macedonia del Nord a iniziare il processo di screening dell'UE, con il suo ulteriore progresso legato all'emendamento costituzionale—un requisito di cui il governo di quel tempo sapeva di non avere la maggioranza per soddisfare, eppure ha scelto di procedere comunque. Ora, due anni dopo, la Macedonia del Nord non ha emendato la sua costituzione come previsto e il risultato è il disaccoppiamento dall'Albania nel processo di adesione all'UE. In risposta alla decisione dell'UE, SDSM ora all'opposizione, sta chiedendo una sessione parlamentare speciale per valutare il futuro europeo della Macedonia del Nord. Ironia della sorte, questo è lo stesso partito che, nonostante le proteste pubbliche e l'opposizione diffusa alla proposta francese, ha votato a favore. L'ex Primo Ministro Dimitar Kovačevski era non solo sicuro di vincere le elezioni, ma credeva anche che il paese avrebbe continuato il suo percorso europeo. Invece, ha affrontato una sconfitta storica, lasciando il suo partito in uno stato di confusione. Tuttavia, questo passo indietro non li ha dissuasi dal cogliere l'attuale opportunità di leva politica.</span>\n<span class=\"para\">I partiti politici albanesi, in particolare il partito più grande, DUI, che è al potere da 22 anni e ora è all'opposizione, stanno pianificando proteste e chiedendo che la Macedonia del Nord continui il suo cammino verso l'Europa piuttosto che, come affermano, orientarsi verso la Russia. Fino a poco tempo fa, il governo aveva affermato – sebbene senza giustificazione – che ci fossero potenziali minacce di destabilizzazione che affrontavano il paese. I partner di coalizione del governo del blocco albanese \"Vredi\" hanno ripetutamente dichiarato che, pur comprendendo le complessità, si aspettano che gli emendamenti costituzionali vengano approvati. Una delle loro principali promesse elettorali era quella di vedere questi emendamenti votati entro la fine dell'anno. Se Mickoski decidesse di mettere in votazione le modifiche costituzionali, potrebbe ottenere supporto da entrambi i lati e riportare il paese sul suo cammino verso l'UE.</span>\n<span class=\"para\">Tuttavia, il partito al governo, VMRO-DPMNE, ha fatto campagna sull'idea che compromessi sufficienti fossero già stati fatti per il futuro europeo del paese, una posizione che ha contribuito in modo significativo alla loro storica vittoria elettorale. Con il passare del tempo, la pressione da parte dei partiti di opposizione e delle fazioni politiche albanesi aumenterà inevitabilmente. Tuttavia, la sfida rimane che anche se la costituzione venisse emendata domani, non ci sono garanzie che la Bulgaria non imponga ulteriori richieste. Questo è il nocciolo della questione: come fare un salto di fede e dimostrare buona volontà verso un vicino che in precedenza ha esercitato il suo potere di veto e ha fatto richieste irragionevoli riguardo alla lingua, cultura e storia macedoni. Attualmente, la Bulgaria è in un periodo pre-elettorale e la Macedonia del Nord è frequentemente utilizzata come strumento politico da tutti i partiti. Anche se un partito ottiene abbastanza voti per formare un governo, è improbabile che la loro posizione nei confronti della Macedonia del Nord cambi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Un futuro europeo preso in ostaggio dalla politica bulgara </strong></span>\n<span class=\"para\">Da diversi anni, la Bulgaria sta lottando con l'instabilità politica, e le discussioni riguardanti la sua relazione con la Macedonia del Nord sono diventate uno strumento per vari partiti politici. Le tensioni, che erano state latenti per un certo periodo, sono nuovamente aumentate dopo una visita non ufficiale della neoeletta Presidente macedone Gordana Siljanovska Davkova a Sofia per incontrare il suo omologo bulgaro, Rumen Radev. Inizialmente, l'incontro sembrava amichevole. Tuttavia, è scoppiata una controversia quando sono state rilasciate foto che mancavano notevolmente della presenza della bandiera macedone. Questa omissione ha scatenato una tempesta di reazioni in Macedonia del Nord. I funzionari bulgari hanno giustificato l'assenza delle bandiere affermando che l'incontro era non ufficiale, paragonandolo a un incontro informale per un caffè. In risposta al faux pas diplomatico, l'ambasciatore bulgaro è stato convocato al ministero degli esteri a Skopje dove ha rifiutato di accettare una nota formale di protesta, affermando che le azioni della Bulgaria erano giustificate.</span>\n<span class=\"para\">La situazione è solo peggiorata quando il Vice Primo Ministro macedone Aleksandar Nikoloski ha descritto i bulgari come \"incivili\" durante un'intervista, suscitando richieste da Sofia per le sue scuse e dimissioni. Aggiungendo benzina sul fuoco, alcuni politici bulgari hanno definito la Macedonia del Nord semplicemente un territorio, disprezzando il suo popolo come \"bulgari confusi\" e insultando la bandiera e il presidente macedoni, che è stato descritto da uno come \"una sorta di ambasciatore\".</span>\n<span class=\"para\">Il panorama politico bulgaro è altamente polarizzato, proprio come il resto dei Balcani. Tuttavia, c'è un accordo unanime tra tutti i partiti politici, sia al potere che all'opposizione, riguardo alla loro posizione nei confronti della Macedonia del Nord. Nessun partito sembra disposto a impegnarsi in negoziati o cercare una risoluzione diplomatica. Il dibattito in corso riguardante i diritti dei macedoni che vivono in Bulgaria e dei bulgari residenti in Macedonia del Nord è diventato un argomento regolare negli incontri internazionali e nelle discussioni tra politici di entrambe le nazioni. Recentemente, il Ministro degli Esteri macedone Timco Mucunski ha sollevato questa questione durante un discorso all'Assemblea Parlamentare del Consiglio d'Europa. Questi sviluppi hanno riacceso le tensioni in una relazione già tesa tra Skopje e Sofia, con una risoluzione praticabile che rimane elusiva.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ritornare sul cammino dell'UE?</strong></span>\n<span class=\"para\">Per il terzo decennio consecutivo, la Macedonia del Nord si trova a un bivio critico. Il nuovo governo eletto sta affrontando una miriade di sfide legate all'integrazione nell'UE e alle sue relazioni con i paesi vicini – questioni che includono il dibattito persistente sul nome del paese. Durante la sua cerimonia di giuramento, la Presidente Gordana Siljanovska Davkova ha notoriamente evitato di usare il nome costituzionale del paese, provocando l'ira della Grecia. In risposta, Mickoski ha dichiarato il suo rispetto per l'Accordo di Prespa ma insiste sull'uso del nome \"Macedonia\" per scopi interni, inquadrandolo come una questione di diritti personali. Questo ha riacceso le tensioni tra la Macedonia del Nord e la Grecia, con Atene che minaccia persino di bloccare l'adesione di Skopje all'UE.</span>\n<span class=\"para\">Tuttavia, le sfide con la Grecia sono oscurate dalla questione ancora più pressante con la Bulgaria, aggravata dalla recente decisione dell'UE di disaccoppiare la Macedonia del Nord dall'Albania nel processo di adesione. Cresce la preoccupazione che se l'Albania raggiunge l'UE prima della Macedonia del Nord, allora Skopje potrebbe affrontare ulteriori complicazioni o ricatti da parte di un altro dei suoi vicini, potenzialmente compromettendo il suo cammino verso l'adesione all'UE. La decisione presa dall'UE coincide anche con i primi 100 giorni del governo di Mickoski, segnalando forse che il periodo di grazia è giunto al termine e che ora le aspettative devono essere soddisfatte.</span>\n<span class=\"para\">La scelta e il modo di comunicazione utilizzati dai partner nell'UE suggeriscono che i loro sentimenti nei confronti dell'amministrazione di Mickoski rimangono di lieve irritazione. Tuttavia, c'è una tendenza evidente che indica che questo sentimento è probabile che si intensifichi nei prossimi mesi. Questa evoluzione dipenderà in gran parte dall'approccio di Mickoski, così come dalla risposta dell'opposizione. Una cosa è chiara: emendare la costituzione è un obbligo che la Macedonia del Nord ha intrapreso volontariamente, indipendentemente dalle opinioni divergenti in merito. Il cammino verso l'integrazione nell'UE ora, come in passato, riposa saldamente nelle mani dei politici macedoni e nella loro capacità di raggiungere un compromesso. Questo porterà sperabilmente a un cammino praticabile verso l'UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> è un giornalista con sede in Macedonia del Nord e un editor della stazione televisiva Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>EU-integratie of een Oostenrijks-Hongaarse revival?</strong></span>\n<span class=\"para\">De beslissing van de EU werd onthuld, misschien toevallig, op de dag dat de Hongaarse premier Viktor Orbán Noord-Macedonië bezocht. De nieuw gevormde Macedonische regering, die ernaar streeft sterke banden met Hongarije te onderhouden, verwelkomde Orbán met volle eerbetoon terwijl de regeringsministers zich op de luchthaven in Ohrid opstelden om hem te begroeten. Ondertussen, slechts enkele kilometers verderop in Albanië, waren er vieringen aan de gang terwijl het land zijn vooruitgang op het EU-pad markeerde. Het contrast kon niet groter zijn: terwijl de ene natie zich verheugde, worstelde de andere met een bittere tegenslag.</span>\n<span class=\"para\">Hoewel het een vriendschappelijk bezoek was, hing de EU-beslissing als een zwaard van Damocles boven de gezamenlijke persconferentie tussen de Macedonische premier Hristijan Mickoski en Orbán, waarbij de Hongaarse premier aanbood te bemiddelen met Bulgarije om het land te helpen zijn Europese pad voort te zetten, een aanbod dat door de functionarissen in Sofia uitdrukkelijk werd afgewezen. Toch gaf hij geen antwoord aan de journalisten waarom de Hongaarse ambassadeur tijdens de recente EU-vergadering voor de ontkoppeling van Noord-Macedonië en Albanië had gestemd. Orbáns bezoek weerspiegelt een groeiende trend binnen de nieuwe Macedonische regering, die het land naar “alternatieve” allianties stuurt. Onlangs heeft Noord-Macedonië een lening van 500 miljoen euro van Hongarije veiliggesteld, wat de verdenking oproept dat de financiering eigenlijk uit China afkomstig kan zijn, ondanks Orbáns ontkenningen. De regering kondigde zelfs de komst aan van een derde mobiele operator uit Hongarije en benoemde een voormalige diplomaat als speciale gezant voor het Hongaarse voorzitterschap van de EU. Maar, het meest opmerkelijke is dat Hongarije ook de thuisbasis is van de voormalige Macedonische premier Nikola Gruevski, een voortvluchtige die met Orbáns hulp naar Hongarije is gevlucht. Hij is ook de voormalige leider van de politieke partij die momenteel aan de macht is in Noord-Macedonië. Betrokkenheid bij een premier van een EU- en NAVO-land die zijn EU-voorzitterschap begon met een bezoek aan Moskou, is misschien niet de verstandigste keuze, vooral gezien de sterke steun van Noord-Macedonië voor Oekraïne in de aanhoudende oorlog. Om het simpel te zeggen, veel mensen vragen zich af: beweegt Noord-Macedonië naar Brussel of Boedapest?</span>\n<span class=\"para\">De regerende partij beweert dat hoewel de EU de gewenste bestemming is, Hongarije een echte bondgenoot is, niet alleen als het gaat om woorden maar ook om daden. Dit alles komt terwijl de EU haar groeiplan voor de Westelijke Balkan presenteert en de financiële steun voor de hele regio verhoogt. Het was tijdens de vergaderingen in Brussel over het plan dat premier Mickoski onthulde dat hij zijn idee over grondwetswijzigingen met uitgestelde werking aan de voorzitter van de Europese Commissie Ursula von der Leyen had gepresenteerd. Het idee erachter is dat het Macedonische parlement zal stemmen over het wijzigen van de grondwet, maar de wijzigingen pas geldig zullen zijn nadat het land EU-lidstaat is geworden. Tot nu toe is er geen officiële reactie van de EU op zijn voorstel geweest. Bulgarije heeft het echter uitdrukkelijk afgewezen.</span>\n<span class=\"para\">Voorafgaand aan de reis naar Brussel benadrukte Mickoski zijn voornemen om de diepe teleurstelling en frustratie van de Macedonische burgers over de decennialange strijd voor EU-integratie te uiten. “Mijn standpunt is ondubbelzinnig: het is tijd om de nederlagen te beëindigen en beleid en diplomatie die gekenmerkt worden door onderdanigheid en compromis te verlaten,” verklaarde hij voor zijn vertrek. Deze boodschap resoneert sterk bij de Macedonische burgers, die de afgelopen twee decennia talloze offers hebben gebracht in de hoop zich bij de Europese familie aan te sluiten. Het enige probleem is dat sinds de acceptatie van het onderhandelingskader, Noord-Macedonië niet langer met Bulgarije onderhandelt, maar met de EU, en de regerende partij is zich daar volledig van bewust. Om het probleem op te lossen, beweren ze te wachten op de verkiezingen in Bulgarije en de vorming van een nieuwe regering in dat land. Dit zal hen in staat stellen om een betere deal te onderhandelen en eventuele uitgestelde effecten van grondwetswijzigingen. Helaas hebben Bulgaarse politici in hun parlement gestemd over een nieuwe verklaring met betrekking tot Noord-Macedonië. Ze beweren dat, ongeacht wie aan de macht komt, hun standpunt ten opzichte van Noord-Macedonië niet zal veranderen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Wat staat Noord-Macedonië te wachten na de ontkoppeling?</strong></span>\n<span class=\"para\">De langdurige status quo met betrekking tot de EU-integratie van Noord-Macedonië stelt het land niet alleen bloot aan kwade invloeden van buitenlandse actoren, maar houdt ook het potentieel in om instabiliteit en etnische spanningen te creëren. Met meer dan een half miljoen etnische Albanezen in Noord-Macedonië zijn velen ontmoedigd terwijl ze Albanië op zijn EU-pad zien vorderen terwijl hun eigen land achterblijft. Dit verschil wordt al uitgebuit door oppositiepartijen binnen zowel de Macedonische als de Albanese etnische blokken.</span>\n<span class=\"para\">De grootste oppositiepartij, SDSM, leed electorale verliezen, voornamelijk vanwege de manier waarop ze de relaties met Bulgarije heeft behandeld, met name de acceptatie van de vriendschapsovereenkomst waarvan velen geloven dat deze ten grondslag ligt aan de huidige uitdagingen. Bovendien heeft de acceptatie van het zogenaamde “Franse voorstel” door de partij verdere onvrede aangewakkerd. Het voorstel omvatte de bilaterale kwesties tussen Bulgarije en Noord-Macedonië in het EU-onderhandelingskader, ondanks waarschuwingen van zowel binnenlandse als buitenlandse experts, evenals de oppositie, dat dit extra uitdagingen voor het EU-toetredingsproces van Noord-Macedonië zou kunnen creëren. De belangrijkste eis in het \"Franse voorstel\" was de grondwetswijziging om het Bulgaarse volk op te nemen, samen met bepalingen met betrekking tot de Macedonische taal, geschiedenis en cultuur. Hoewel het voorstel vanaf het begin controversieel was, beloofde de door SDSM geleide regering om consultaties met het publiek te houden. Deze consultaties duurden echter slechts een paar dagen voordat het voorstel in de parlementaire procedure werd gebracht en later werd gestemd. Dit leidde ertoe dat Noord-Macedonië begon met het EU-screeningproces, waarbij de verdere voortgang afhankelijk was van de grondwetswijziging—een vereiste waarvan de regering op dat moment wist dat ze niet de meerderheid had om deze te vervullen, maar desondanks besloot door te gaan. Nu, twee jaar later, heeft Noord-Macedonië zijn grondwet niet gewijzigd zoals verwacht en het resultaat is de ontkoppeling van Albanië in het EU-toetredingsproces. In reactie op de EU-beslissing roept SDSM, nu in de oppositie, op tot een speciale parlementaire zitting om de Europese toekomst van Noord-Macedonië te beoordelen. Ironisch genoeg is dit dezelfde partij die, ondanks publieke protesten en wijdverspreide oppositie tegen het Franse voorstel, ervoor stemde. Voormalig premier Dimitar Kovačevski was niet alleen overtuigd van het winnen van de verkiezingen, maar geloofde ook dat het land zijn Europese traject zou voortzetten. In plaats daarvan kreeg hij te maken met een historische nederlaag, waardoor zijn partij in een staat van chaos achterbleef. Deze tegenslag heeft hen echter niet weerhouden om de huidige kans voor politieke invloed te grijpen.</span>\n<span class=\"para\">De Albanese politieke partijen, met name de grootste partij, DUI, die al 22 jaar aan de macht is en nu in de oppositie zit, plannen protesten en eisen dat Noord-Macedonië zijn pad naar Europa voortzet in plaats van, zoals zij beweren, naar Rusland te draaien. Tot voor kort had de regering beweerd – zij het zonder onderbouwing – dat er potentiële destabilisatiebedreigingen voor het land waren. De coalitiepartners van de regering uit het Albanese blok “Vredi” hebben herhaaldelijk verklaard dat, hoewel ze de complexiteit begrijpen, ze verwachten dat de grondwetswijzigingen zullen worden aangenomen. Een van hun belangrijkste verkiezingsbelangen was om deze wijzigingen voor het einde van het jaar te laten stemmen. Mocht Mickoski ervoor kiezen om de grondwetswijzigingen ter stemming voor te leggen, dan zou hij steun kunnen krijgen van de andere kant van de zaal en het land weer op zijn EU-pad kunnen zetten.</span>\n<span class=\"para\">Echter, de regerende partij, VMRO-DPMNE, voerde campagne met de stelling dat er al voldoende compromissen waren gesloten voor de EU-toekomst van het land, een standpunt dat aanzienlijk heeft bijgedragen aan hun historische electorale overwinning. Naarmate de tijd verstrijkt, zal de druk van zowel de oppositiepartijen als de Albanese politieke fracties onvermijdelijk toenemen. De uitdaging blijft echter dat, zelfs als de grondwet morgen zou worden gewijzigd, er geen garanties zijn dat Bulgarije geen verdere eisen zal stellen. Dit is de kern van het probleem: hoe een sprongetje van vertrouwen te nemen en goede wil te tonen naar een buur die eerder zijn vetorecht heeft uitgeoefend en onredelijke eisen heeft gesteld met betrekking tot de Macedonische taal, cultuur en geschiedenis. Momenteel bevindt Bulgarije zich in een pre-electorale periode en wordt Noord-Macedonië vaak gebruikt als een politiek instrument door alle partijen. Zelfs als een partij voldoende stemmen verwerft om een regering te vormen, is het onwaarschijnlijk dat hun standpunt ten opzichte van Noord-Macedonië zal veranderen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Een Europese toekomst gegijzeld door Bulgaarse politiek </strong></span>\n<span class=\"para\">Al enkele jaren worstelt Bulgarije met politieke instabiliteit, en discussies over de relatie met Noord-Macedonië zijn een instrument geworden voor verschillende politieke partijen. Spanningen, die al enige tijd aan het sudderen waren, escaleerden opnieuw na een ongeofficialiseerde bezoek van de nieuw gekozen Macedonische president Gordana Siljanovska Davkova aan Sofia om haar Bulgaarse tegenhanger, Rumen Radev, te ontmoeten. Aanvankelijk leek de ontmoeting vriendschappelijk. Echter, de controverse ontstond toen foto's werden vrijgegeven waarop de Macedonische vlag opvallend ontbrak. Deze omissie veroorzaakte een storm van verzet in Noord-Macedonië. Bulgaarse functionarissen rechtvaardigden de afwezigheid van vlaggen door te stellen dat de ontmoeting ongeofficialiseerd was, en vergeleken het met een informele koffiebijeenkomst. In reactie op de diplomatieke blunder werd de Bulgaarse ambassadeur opgeroepen naar het ministerie van Buitenlandse Zaken in Skopje, waar hij weigerde een formele protestnota te aanvaarden, stellende dat de acties van Bulgarije gerechtvaardigd waren.</span>\n<span class=\"para\">De situatie verslechterde alleen maar toen de Macedonische vicepremier Aleksandar Nikoloski de Bulgaren tijdens een interview als “onbeschaafd” beschreef, wat leidde tot eisen vanuit Sofia voor zijn excuses en ontslag. Om de vlam te voeden, verwezen sommige Bulgaarse politici naar Noord-Macedonië als slechts een gebied, en beschimpte de mensen als “verwarde Bulgaren” en beledigde de Macedonische vlag en president, die door een van hen werd beschreven als “een soort ambassadeur”.</span>\n<span class=\"para\">Het politieke landschap in Bulgarije is sterk gepolariseerd, net als de rest van de Balkan. Er is echter unanieme overeenstemming onder alle politieke partijen, zowel aan de macht als in de oppositie, over hun standpunt ten opzichte van Noord-Macedonië. Geen enkele partij lijkt bereid om onderhandelingen aan te gaan of een diplomatieke oplossing te zoeken. Het voortdurende debat over de rechten van Macedoniërs die in Bulgarije wonen en Bulgaren die in Noord-Macedonië wonen, is een regelmatig onderwerp geworden op internationale bijeenkomsten en binnen discussies tussen politici van beide landen. Onlangs bracht de Macedonische minister van Buitenlandse Zaken Timco Mucunski deze kwestie ter sprake tijdens een toespraak op de Parlementaire Assemblee van de Raad van Europa. Deze ontwikkelingen hebben de spanningen in een al beladen relatie tussen Skopje en Sofia opnieuw aangewakkerd, waarbij een levensvatbare oplossing ongrijpbaar blijft.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Terugvallen op het EU-pad?</strong></span>\n<span class=\"para\">Voor het derde achtereenvolgende decennium bevindt Noord-Macedonië zich op een kritiek kruispunt. De nieuw gekozen regering worstelt met een veelheid aan uitdagingen met betrekking tot EU-integratie en haar relaties met buurlanden – kwesties die de aanhoudende discussie over de naam van het land omvatten. Tijdens haar beëdiging onthield president Gordana Siljanovska Davkova zich van het gebruik van de constitutionele naam van het land, wat de woede van Griekenland opriep. In reactie daarop heeft Mickoski zijn respect voor de Prespa-overeenkomst verklaard, maar hij staat erop de naam “Macedonië” voor interne doeleinden te gebruiken, en presenteert het als een kwestie van persoonlijke rechten. Dit heeft de spanningen tussen Noord-Macedonië en Griekenland opnieuw aangewakkerd, waarbij Athene zelfs dreigde Skopje's EU-toetreding te blokkeren.</span>\n<span class=\"para\">De uitdagingen met Griekenland worden echter overschaduwd door het nog dringender probleem met Bulgarije, verergerd door de recente beslissing van de EU om Noord-Macedonië van Albanië te ontkoppelen in het toetredingsproces. Er is groeiende bezorgdheid dat als Albanië de EU bereikt voordat Noord-Macedonië, Skopje verdere complicaties of chantage van een andere buur kan ondervinden, wat de weg naar EU-lidmaatschap volledig in gevaar kan brengen. De beslissing van de EU viel ook samen met de eerste 100 dagen van de Mickoski-regering, wat misschien aangeeft dat de graceperiode ten einde is gekomen en dat verwachtingen nu moeten worden ingelost.</span>\n<span class=\"para\">De keuze en de manier van communicatie die door de partners in de EU worden gebruikt, suggereren dat hun gevoelens ten opzichte van Mickoski's administratie er een van milde irritatie blijft. Er is echter een merkbare trend die aangeeft dat dit sentiment waarschijnlijk in de komende maanden zal toenemen. Deze evolutie zal grotendeels afhangen van Mickoski's aanpak, evenals de reactie van de oppositie. Eén ding is duidelijk: het wijzigen van de grondwet is een verplichting die Noord-Macedonië vrijwillig heeft aanvaard, ongeacht de verschillende meningen over de kwestie. De weg naar EU-integratie ligt nu, zoals in het verleden, stevig in handen van Macedonische politici en hun vermogen om een compromis te bereiken. Dit zal hopelijk leiden tot een levensvatbaar pad naar de EU.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> is een journalist gevestigd in Noord-Macedonië en een redacteur bij de televisiezender Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Integracja z UE czy odrodzenie Austro-Węgier?</strong></span>\n<span class=\"para\">Decyzja UE została ujawniona, być może przypadkowo, w dniu wizyty premiera Węgier Viktora Orbána w Macedonii Północnej. Nowo utworzony rząd macedoński, pragnący utrzymać silne więzi z Węgrami, powitał Orbána z pełnymi honorami, gdy ministrowie rządowi ustawił się na lotnisku w Ochrydzie, aby go przywitać. Tymczasem zaledwie kilka kilometrów dalej w Albanii trwały obchody, gdy kraj świętował swoje postępy na drodze do UE. Kontrast nie mógł być bardziej wyraźny: podczas gdy jeden naród radował się, drugi zmagał się z gorzkim niepowodzeniem.</span>\n<span class=\"para\">Chociaż była to przyjazna wizyta, decyzja UE wisiała nad wspólną konferencją prasową między premierem Macedonii Hristijanem Mickoskim a Orbánem, który zaoferował mediację z Bułgarią, aby pomóc krajowi kontynuować swoją europejską drogę, oferta ta została wyraźnie odrzucona przez urzędników w Sofii. Mimo to, nie udzielił odpowiedzi dziennikarzom, dlaczego węgierski ambasador na niedawnym spotkaniu UE głosował za oddzieleniem Macedonii Północnej od Albanii. Wizyta Orbána odzwierciedla rosnący trend w nowym rządzie macedońskim, który kieruje kraj w stronę „alternatywnych” sojuszy. Niedawno Macedonia Północna zabezpieczyła pożyczkę o wartości 500 milionów euro z Węgier, co budzi podejrzenia, że finansowanie może w rzeczywistości pochodzić z Chin, mimo zaprzeczeń Orbána. Rząd ogłosił nawet przybycie trzeciego operatora mobilnego z Węgier, a także powołał byłego dyplomatę na specjalnego wysłannika do węgierskiej prezydencji w UE. Ale, co najważniejsze, Węgry są również domem dla byłego premiera Macedonii Nikola Gruevskiego, zbiegłego przed wymiarem sprawiedliwości, który uciekł do Węgier z pomocą Orbána. Jest on również byłym liderem partii politycznej, która obecnie sprawuje władzę w Macedonii Północnej. Nawiązywanie kontaktów z premierem kraju UE i NATO, który rozpoczął swoją prezydencję w UE od wizyty w Moskwie, może nie być najmądrzejszym wyborem, zwłaszcza biorąc pod uwagę silne wsparcie Macedonii Północnej dla Ukrainy w trwającej wojnie. Mówiąc wprost, wiele osób zastanawia się: czy Macedonia Północna zmierza w stronę Brukseli czy Budapesztu?</span>\n<span class=\"para\">Rząd sprawujący władzę twierdzi, że chociaż UE jest pożądanym celem, Węgry są prawdziwym sojusznikiem, nie tylko w słowach, ale także w czynach. Wszystko to dzieje się w momencie, gdy UE przedstawia swój plan wzrostu dla Zachodnich Bałkanów i zwiększa wsparcie finansowe dla całego regionu. To na spotkaniach w Brukseli dotyczących planu premier Mickoski ujawnił, że przedstawił swoją ideę prezydent Komisji Europejskiej Ursuli von der Leyen dotyczącą poprawek konstytucyjnych z odroczonym skutkiem. Idea za tym polega na tym, że macedoński parlament zagłosuje nad zmianą konstytucji, ale poprawki będą ważne dopiero po tym, jak kraj stanie się państwem członkowskim UE. Jak dotąd nie było oficjalnej odpowiedzi ze strony UE na jego propozycję. Bułgaria jednak wyraźnie ją odrzuciła.</span>\n<span class=\"para\">Przed podróżą do Brukseli Mickoski podkreślił swoją intencję wyrażenia głębokiego rozczarowania i frustracji odczuwanych przez obywateli Macedonii z powodu wieloletniej walki o integrację z UE. „Moje stanowisko jest jednoznaczne: czas zakończyć porażki i porzucić politykę oraz dyplomację naznaczoną uległością i kompromisem,” stwierdził przed swoim wyjazdem. Ta wiadomość silnie rezonuje z obywatelami Macedonii, którzy przez ostatnie dwie dekady ponieśli liczne ofiary w nadziei na dołączenie do europejskiej rodziny. Jedynym problemem jest to, że od momentu przyjęcia ram negocjacyjnych Macedonia Północna nie negocjuje już z Bułgarią, ale z UE, a rząd sprawujący władzę jest tego w pełni świadomy. W związku z tym, aby rozwiązać problem, twierdzą, że czekają na wybory w Bułgarii i utworzenie nowego rządu w tym kraju. To pozwoli im negocjować lepszą umowę i ewentualne opóźnione skutki jakichkolwiek poprawek konstytucyjnych. Niestety, bułgarscy politycy głosowali w swoim parlamencie nad nową deklaracją dotyczącą Macedonii Północnej. Twierdzą, że niezależnie od tego, kto dojdzie do władzy, ich stanowisko wobec Macedonii Północnej się nie zmieni.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Co dalej dla Macedonii Północnej po oddzieleniu?</strong></span>\n<span class=\"para\">Przedłużający się status quo dotyczący integracji Macedonii Północnej z UE naraża kraj nie tylko na szkodliwe wpływy ze strony zagranicznych aktorów, ale także ma potencjał do stworzenia niestabilności i napięć etnicznych. Z ponad pół miliona etnicznych Albańczyków w Macedonii Północnej, wielu jest zniechęconych, gdy widzą, jak Albania postępuje na swojej drodze do UE, podczas gdy ich własny kraj pozostaje w tyle. Ta dysproporcja jest już wykorzystywana przez partie opozycyjne zarówno w macedońskim, jak i albańskim bloku etnicznym.</span>\n<span class=\"para\">Największa partia opozycyjna, SDSM, poniosła straty wyborcze głównie z powodu swojego zarządzania relacjami z Bułgarią, szczególnie akceptacji umowy przyjaźni, która, jak wielu uważa, leży u podstaw obecnych wyzwań. Dodatkowo, akceptacja przez partię tzw. „francuskiej propozycji” wzbudziła dalsze niezadowolenie. Propozycja ta włączyła bilateralne kwestie między Bułgarią a Macedonią Północną do ram negocjacyjnych UE, mimo ostrzeżeń zarówno krajowych, jak i zagranicznych ekspertów, a także opozycji, że może to stworzyć dodatkowe wyzwania dla procesu akcesji Macedonii Północnej do UE. Kluczowym żądaniem w „francuskiej propozycji” była poprawka konstytucyjna, aby uwzględnić naród bułgarski, wraz z zapisami dotyczącymi języka, historii i kultury macedońskiej. Chociaż propozycja była kontrowersyjna od samego początku, rząd kierowany przez SDSM obiecał przeprowadzenie konsultacji z opinią publiczną. Jednak te konsultacje trwały tylko kilka dni, zanim propozycja została wprowadzona do procedury parlamentarnej i później poddana głosowaniu. To doprowadziło do rozpoczęcia przez Macedonię Północną procesu screeningowego w UE, a jej dalszy postęp był związany z poprawką konstytucyjną — wymogiem, o którym rząd w tamtym czasie wiedział, że nie ma większości, aby go spełnić, a mimo to zdecydował się kontynuować. Teraz, dwa lata później, Macedonia Północna nie zmieniła swojej konstytucji, jak oczekiwano, a wynikiem jest oddzielenie od Albanii w procesie akcesji do UE. W odpowiedzi na decyzję UE, SDSM, teraz w opozycji, wzywa do specjalnej sesji parlamentarnej w celu oceny europejskiej przyszłości Macedonii Północnej. Ironią jest, że to ta sama partia, która, mimo publicznych protestów i powszechnej opozycji wobec francuskiej propozycji, głosowała za nią. Były premier Dimitar Kovačevski był nie tylko pewny wygranej w wyborach, ale także wierzył, że kraj będzie kontynuował swoją europejską trajektorię. Zamiast tego poniósł historyczną porażkę, pozostawiając swoją partię w stanie chaosu. Jednak ta porażka nie powstrzymała ich przed wykorzystaniem obecnej okazji do zdobycia przewagi politycznej.</span>\n<span class=\"para\">Partie polityczne albańskie, szczególnie największa partia, DUI, która jest u władzy od 22 lat, a teraz jest w opozycji, planują protesty i domagają się, aby Macedonia Północna kontynuowała swoją drogę do Europy, a nie, jak twierdzą, zwracała się ku Rosji. Do niedawna rząd twierdził – choć bez uzasadnienia – że krajowi grożą potencjalne zagrożenia destabilizacyjne. Koalicjanci rządu z albańskiego bloku „Vredi” wielokrotnie stwierdzali, że chociaż rozumieją złożoności, oczekują, że poprawki konstytucyjne przejdą. Jedną z ich kluczowych obietnic wyborczych było doprowadzenie do głosowania tych poprawek do końca roku. Jeśli Mickoski zdecyduje się poddać zmiany konstytucyjne pod głosowanie, mógłby zdobyć poparcie z różnych stron i przywrócić kraj na drogę do UE.</span>\n<span class=\"para\">Jednak rządząca partia, VMRO-DPMNE, prowadziła kampanię na zasadzie, że wystarczające kompromisy zostały już dokonane dla przyszłości kraju w UE, co znacząco przyczyniło się do ich historycznego zwycięstwa wyborczego. W miarę upływu czasu presja ze strony zarówno partii opozycyjnych, jak i albańskich frakcji politycznych niewątpliwie wzrośnie. Jednak wyzwaniem pozostaje to, że nawet jeśli konstytucja zostałaby zmieniona jutro, nie ma gwarancji, że Bułgaria nie nałoży dalszych żądań. To jest sedno problemu: jak wykonać skok wiary i wykazać dobrą wolę wobec sąsiada, który wcześniej korzystał ze swojego prawa weta i stawiał nieracjonalne żądania dotyczące języka, kultury i historii macedońskiej. Obecnie Bułgaria znajduje się w okresie przedwyborczym, a Macedonia Północna jest często wykorzystywana jako narzędzie polityczne przez wszystkie partie. Nawet jeśli jakaś partia zdobędzie wystarczającą liczbę głosów, aby utworzyć rząd, mało prawdopodobne jest, że ich stanowisko wobec Macedonii Północnej się zmieni.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Europejska przyszłość wzięta jako zakładnik przez bułgarską politykę</strong></span>\n<span class=\"para\">Od kilku lat Bułgaria zmaga się z niestabilnością polityczną, a dyskusje dotyczące jej relacji z Macedonią Północną stały się narzędziem dla różnych partii politycznych. Napięcia, które przez jakiś czas były w ukryciu, ponownie wzrosły po nieoficjalnej wizycie nowo wybranej prezydent Macedonii Gordany Siljanovskiej Davkovej w Sofii, aby spotkać się z jej bułgarskim odpowiednikiem, Rumenem Radevem. Początkowo spotkanie wydawało się przyjazne. Jednak kontrowersje wybuchły, gdy opublikowano zdjęcia, na których wyraźnie brakowało flagi macedońskiej. To pominięcie wywołało burzę reakcji w Macedonii Północnej. Bułgarscy urzędnicy uzasadnili brak flag stwierdzeniem, że spotkanie było nieoficjalne, porównując je do zwykłego spotkania przy kawie. W odpowiedzi na dyplomatyczną wpadkę, bułgarski ambasador został wezwany do ministerstwa spraw zagranicznych w Skopje, gdzie odmówił przyjęcia formalnej noty protestacyjnej, twierdząc, że działania Bułgarii były uzasadnione.</span>\n<span class=\"para\">Sytuacja tylko się pogorszyła, gdy macedoński wicepremier Aleksandar Nikoloski opisał Bułgarów jako „niecywilizowanych” podczas wywiadu, co skłoniło Sofię do żądania jego przeprosin i rezygnacji. Dodatkowo, niektórzy bułgarscy politycy określili Macedonię Północną jedynie jako terytorium, lekceważąc jej mieszkańców jako „zdezorientowanych Bułgarów” i obrażając flagę oraz prezydenta Macedonii, którego jeden z nich opisał jako „jakiegoś rodzaju ambasadora”.</span>\n<span class=\"para\">Bułgarska scena polityczna jest silnie spolaryzowana, podobnie jak reszta Bałkanów. Jednak istnieje jednomyślna zgoda wśród wszystkich partii politycznych, zarówno u władzy, jak i w opozycji, co do ich stanowiska wobec Macedonii Północnej. Żadna partia nie wydaje się chętna do podjęcia negocjacji lub poszukiwania dyplomatycznego rozwiązania. Trwająca debata dotycząca praw Macedończyków żyjących w Bułgarii i Bułgarów zamieszkujących Macedonię Północną stała się regularnym tematem na międzynarodowych spotkaniach i w dyskusjach między politykami obu narodów. Ostatnio macedoński minister spraw zagranicznych Timco Mucunski poruszył tę kwestię podczas przemówienia na Zgromadzeniu Parlamentarnym Rady Europy. Te wydarzenia na nowo wzbudziły napięcia w już napiętych relacjach między Skopje a Sofią, a realne rozwiązanie pozostaje nieuchwytne.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Potknięcie na drodze do UE?</strong></span>\n<span class=\"para\">Od trzech kolejnych dekad Macedonia Północna znajduje się na krytycznym rozdrożu. Nowo wybrany rząd zmaga się z wieloma wyzwaniami związanymi z integracją z UE i relacjami z krajami sąsiednimi – kwestiami, które obejmują uporczywą debatę na temat nazwy kraju. Podczas ceremonii zaprzysiężenia prezydent Gordana Siljanovska Davkova wyraźnie powstrzymała się od używania konstytucyjnej nazwy kraju, co wywołało gniew Grecji. W odpowiedzi Mickoski zadeklarował swój szacunek dla Umowy Prespa, ale nalega na używanie nazwy „Macedonia” do celów wewnętrznych, przedstawiając to jako kwestię praw osobistych. To na nowo wzbudziło napięcia między Macedonią Północną a Grecją, a Ateny nawet zagroziły zablokowaniem akcesji Skopje do UE.</span>\n<span class=\"para\">Wyzwania związane z Grecją są jednak przyćmione przez jeszcze bardziej palący problem z Bułgarią, zaostrzony przez niedawną decyzję UE o oddzieleniu Macedonii Północnej od Albanii w procesie akcesji. Rośnie obawa, że jeśli Albania osiągnie UE przed Macedonią Północną, Skopje może stanąć w obliczu dalszych komplikacji lub szantażu ze strony innego sąsiada, co potencjalnie zagrozi jego drodze do członkostwa w UE. Decyzja podjęta przez UE zbiegła się również z pierwszymi 100 dniami rządu Mickoskiego, co może sygnalizować, że okres łaski dobiegł końca i że oczekiwania muszą teraz zostać spełnione.</span>\n<span class=\"para\">Wybór i sposób komunikacji użyty przez partnerów w UE sugeruje, że ich uczucia wobec administracji Mickoskiego pozostają jednym z łagodnych irytacji. Jednak zauważalny jest trend wskazujący, że to uczucie prawdopodobnie się nasili w nadchodzących miesiącach. Ta ewolucja będzie w dużej mierze zależała od podejścia Mickoskiego, a także od reakcji opozycji. Jedno jest pewne: zmiana konstytucji jest zobowiązaniem, które Macedonia Północna dobrowolnie podjęła, niezależnie od różnych opinii na ten temat. Droga do integracji z UE teraz, jak i w przeszłości, spoczywa w rękach macedońskich polityków i ich zdolności do osiągnięcia kompromisu. To, miejmy nadzieję, doprowadzi do realnej drogi do UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> jest dziennikarzem z siedzibą w Macedonii Północnej i redaktorem w stacji telewizyjnej Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Integração da UE ou um renascimento austro-húngaro?</strong></span>\n<span class=\"para\">A decisão da UE foi revelada, talvez coincidentemente, no mesmo dia em que o Primeiro-Ministro húngaro Viktor Orbán visitou a Macedônia do Norte. O recém-formado governo macedônio, ansioso para manter laços fortes com a Hungria, recebeu Orbán com todas as honras, enquanto ministros do governo se alinhavam no aeroporto de Ohrid para saudá-lo. Enquanto isso, a apenas alguns quilômetros de distância, na Albânia, celebrações estavam em andamento enquanto o país comemorava seu progresso no caminho da UE. O contraste não poderia ser mais nítido: enquanto uma nação se alegrava, a outra lutava com um revés amargo.</span>\n<span class=\"para\">Embora tenha sido uma visita amigável, a decisão da UE pairava sobre a coletiva de imprensa conjunta entre o Primeiro-Ministro macedônio Hristijan Mickoski e Orbán, com o húngaro oferecendo-se para mediar com a Bulgária para ajudar o país a continuar em seu caminho europeu, uma oferta que foi expressamente recusada pelos oficiais em Sofia. No entanto, ele não deu uma resposta aos jornalistas sobre por que o embaixador húngaro na recente reunião da UE votou a favor do desacoplamento da Macedônia do Norte e da Albânia. A visita de Orbán reflete uma tendência crescente dentro do novo governo macedônio, que está direcionando o país para alianças “alternativas”. Recentemente, a Macedônia do Norte garantiu um empréstimo no valor de 500 milhões de euros da Hungria, levantando suspeitas de que o financiamento pode realmente ter origem na China, apesar das negações de Orbán. O governo até anunciou a chegada de um terceiro operador móvel da Hungria e até nomeou um ex-diplomata como enviado especial para a presidência húngara na UE. Mas, mais notavelmente, a Hungria também abriga o ex-Primeiro-Ministro macedônio Nikola Gruevski, um fugitivo da justiça que escapou para a Hungria com a assistência de Orbán. Ele também é o ex-líder do partido político que atualmente está no poder na Macedônia do Norte. Engajar-se com um primeiro-ministro de um país da UE e da OTAN que começou sua presidência da UE com uma visita a Moscovo pode não ser a escolha mais sábia, especialmente dado o forte apoio da Macedônia do Norte à Ucrânia na guerra em curso. Para ser claro, muitas pessoas estão se perguntando: a Macedônia do Norte está se movendo em direção a Bruxelas ou Budapeste?</span>\n<span class=\"para\">O governo no poder afirma que, embora a UE seja o destino desejado, a Hungria é um verdadeiro aliado, não apenas em palavras, mas também em ações. Tudo isso ocorre enquanto a UE apresenta seu plano de crescimento para os Bálcãs Ocidentais e está aumentando o apoio financeiro para toda a região. Foi nas reuniões em Bruxelas sobre o plano que o Primeiro-Ministro Mickoski revelou que havia apresentado sua ideia à Presidente da Comissão Europeia Ursula von der Leyen sobre emendas constitucionais com efeito postergado. A ideia por trás disso é que o parlamento macedônio vote sobre a emenda da constituição, mas as emendas serão válidas após o país se tornar um estado membro da UE. Até agora, não houve resposta oficial da UE sobre sua proposta. A Bulgária, no entanto, a rejeitou expressamente.</span>\n<span class=\"para\">Antes da viagem a Bruxelas, Mickoski enfatizou sua intenção de expressar a profunda decepção e frustração sentidas pelos cidadãos macedônios ao longo da luta de décadas pela integração na UE. “Minha posição é inequívoca: é hora de acabar com as derrotas e abandonar políticas e diplomacia marcadas pela servidão e compromisso”, afirmou antes de sua partida. Essa mensagem ressoa fortemente com os cidadãos macedônios, que fizeram inúmeros sacrifícios nas últimas duas décadas na esperança de se juntar à família europeia. O único problema é que, desde que aceitou o quadro de negociação, a Macedônia do Norte não está mais negociando com a Bulgária, mas com a UE, e o governo no poder está plenamente ciente disso. Assim, para resolver a questão, eles afirmam estar esperando pelas eleições na Bulgária e pela formação de um novo governo naquele país. Isso lhes permitirá negociar um acordo melhor e qualquer eventual efeito retardado de quaisquer emendas constitucionais. Infelizmente, políticos búlgaros votaram em seu parlamento uma nova declaração sobre a Macedônia do Norte. Eles afirmam que, não importa quem chegue ao poder, sua posição em relação à Macedônia do Norte não mudará.</span>\n<span class=\"para\"><strong>O que vem a seguir para a Macedônia do Norte após o desacoplamento?</strong></span>\n<span class=\"para\">O prolongado status quo em relação à integração da Macedônia do Norte na UE não apenas expõe o país a influências malignas de atores estrangeiros, mas também tem o potencial de criar instabilidade e tensões étnicas. Com mais de meio milhão de albaneses étnicos na Macedônia do Norte, muitos estão desanimados ao testemunhar a Albânia progredindo em seu caminho para a UE enquanto seu próprio país fica para trás. Essa disparidade já está sendo explorada por partidos de oposição dentro dos blocos étnicos macedônio e albanês.</span>\n<span class=\"para\">O maior partido de oposição, o SDSM, sofreu perdas eleitorais principalmente devido ao seu manejo das relações com a Bulgária, particularmente sua aceitação do acordo de amizade que muitos acreditam estar no cerne dos desafios atuais. Além disso, a aceitação do partido à chamada “proposta francesa” alimentou ainda mais o descontentamento. A proposta incorporou as questões bilaterais entre a Bulgária e a Macedônia do Norte no quadro de negociação da UE, apesar dos avisos de especialistas nacionais e estrangeiros, bem como da oposição, de que isso poderia criar desafios adicionais para o processo de adesão da Macedônia do Norte à UE. A principal demanda na \"proposta francesa\" era a emenda constitucional para incluir o povo búlgaro, juntamente com disposições sobre a língua, história e cultura macedônicas. Embora a proposta tenha sido controversa desde o início, o governo liderado pelo SDSM prometeu realizar consultas com o público. No entanto, essas consultas duraram apenas alguns dias antes que a proposta fosse colocada em procedimento parlamentar e posteriormente votada. Isso levou a Macedônia do Norte a iniciar o processo de triagem da UE, com seu progresso futuro atrelado à emenda constitucional—um requisito que o governo na época sabia que não tinha a maioria para cumprir, mas decidiu prosseguir mesmo assim. Agora, dois anos depois, a Macedônia do Norte não emendou sua constituição como esperado e o resultado é o desacoplamento da Albânia no processo de adesão à UE. Em resposta à decisão da UE, o SDSM, agora na oposição, está pedindo uma sessão parlamentar especial para avaliar o futuro europeu da Macedônia do Norte. Ironicamente, este é o mesmo partido que, apesar dos protestos públicos e da ampla oposição à proposta francesa, votou a favor dela. O ex-Prêmio Ministro Dimitar Kovačevski não apenas estava confiante em vencer as eleições, mas também acreditava que o país continuaria sua trajetória europeia. Em vez disso, ele enfrentou uma derrota histórica, deixando seu partido em um estado de desordem. No entanto, esse revés não os impediu de aproveitar a oportunidade atual para alavancagem política.</span>\n<span class=\"para\">Os partidos políticos albaneses, particularmente o maior partido, DUI, que está no poder há 22 anos e agora está na oposição, estão planejando protestos e exigindo que a Macedônia do Norte continue seu caminho em direção à Europa em vez de, como afirmam, se voltar para a Rússia. Até recentemente, o governo havia afirmado – embora sem fundamentação – que havia potenciais ameaças de desestabilização enfrentando o país. Os parceiros de coalizão do governo do bloco albanês “Vredi” afirmaram repetidamente que, embora compreendam as complexidades, esperam que as emendas constitucionais sejam aprovadas. Uma de suas principais promessas eleitorais era ver essas emendas votadas até o final do ano. Se Mickoski optar por colocar as mudanças constitucionais em votação, ele poderá obter apoio de ambos os lados e colocar o país de volta em seu caminho para a UE.</span>\n<span class=\"para\">No entanto, o partido no poder, VMRO-DPMNE, fez campanha com a noção de que compromissos suficientes já haviam sido feitos para o futuro da UE do país, uma posição que contribuiu significativamente para sua vitória eleitoral histórica. À medida que o tempo avança, a pressão tanto dos partidos de oposição quanto das facções políticas albanesas inevitavelmente aumentará. No entanto, o desafio permanece que, mesmo que a constituição fosse emendada amanhã, não há garantias de que a Bulgária não imponha novas demandas. Este é o cerne da questão: como dar um salto de fé e demonstrar boa vontade em relação a um vizinho que anteriormente exerceu seu poder de veto e fez exigências irrazoáveis sobre a língua, cultura e história macedônicas. Atualmente, a Bulgária está em um período pré-eleitoral e a Macedônia do Norte é frequentemente usada como uma ferramenta política por todos os partidos. Mesmo que um partido consiga votos suficientes para formar um governo, é improvável que sua posição em relação à Macedônia do Norte mude.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Um futuro europeu refém da política búlgara </strong></span>\n<span class=\"para\">Há vários anos, a Bulgária tem lutado com a instabilidade política, e as discussões em torno de sua relação com a Macedônia do Norte tornaram-se uma ferramenta para vários partidos políticos. Tensões, que estavam fervendo há algum tempo, escalaram novamente após uma visita não oficial da recém-eleita Presidente macedônia Gordana Siljanovska Davkova a Sofia para se encontrar com seu homólogo búlgaro, Rumen Radev. Inicialmente, a reunião parecia amigável. No entanto, a controvérsia eclodiu quando fotos foram divulgadas que notavelmente careciam da presença da bandeira macedônia. Essa omissão desencadeou uma tempestade de reações na Macedônia do Norte. Oficiais búlgaros justificaram a ausência de bandeiras afirmando que a reunião era não oficial, comparando-a a um encontro casual para café. Em resposta ao faux pas diplomático, o embaixador búlgaro foi convocado ao ministério das relações exteriores em Skopje, onde se recusou a aceitar uma nota formal de protesto, afirmando que as ações da Bulgária eram justificadas.</span>\n<span class=\"para\">A situação só piorou quando o Vice-Prêmio Ministro macedônio Aleksandar Nikoloski descreveu os búlgaros como “incivilizados” durante uma entrevista, levando a demandas de Sofia por seu pedido de desculpas e renúncia. Para agravar a situação, alguns políticos búlgaros se referiram à Macedônia do Norte como meramente um território, menosprezando seu povo como “búlgaros confusos” e insultando a bandeira e o presidente macedônio, que foi descrito por um como “uma espécie de embaixador”.</span>\n<span class=\"para\">O cenário político da Bulgária é altamente polarizado, assim como o resto dos Bálcãs. No entanto, há um consenso unânime entre todos os partidos políticos, tanto no poder quanto na oposição, em relação à sua posição em relação à Macedônia do Norte. Nenhum partido parece disposto a se envolver em negociações ou buscar uma resolução diplomática. O debate em curso sobre os direitos dos macedônios que vivem na Bulgária e dos búlgaros que residem na Macedônia do Norte tornou-se um tópico regular em reuniões internacionais e nas discussões entre políticos de ambas as nações. Mais recentemente, o Ministro das Relações Exteriores macedônio Timco Mucunski levantou essa questão durante um discurso na Assembleia Parlamentar do Conselho da Europa. Esses desenvolvimentos reacenderam tensões em uma relação já tensa entre Skopje e Sofia, com uma resolução viável permanecendo elusiva.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Voltando a tropeçar no caminho da UE?</strong></span>\n<span class=\"para\">Por três décadas consecutivas, a Macedônia do Norte se encontra em uma encruzilhada crítica. O novo governo eleito está lidando com uma infinidade de desafios relacionados à integração da UE e suas relações com os países vizinhos – questões que incluem o persistente debate sobre o nome do país. Durante sua cerimônia de posse, a Presidente Gordana Siljanovska Davkova notavelmente se absteve de usar o nome constitucional do país, provocando a ira da Grécia. Em resposta, Mickoski declarou seu respeito pelo Acordo de Prespa, mas insiste em usar o nome “Macedônia” para fins internos, enquadrando isso como uma questão de direitos pessoais. Isso reacendeu tensões entre a Macedônia do Norte e a Grécia, com Atenas até ameaçando bloquear a adesão da Skopje à UE.</span>\n<span class=\"para\">Os desafios com a Grécia, no entanto, são ofuscados pela questão ainda mais premente com a Bulgária, exacerbada pela recente decisão da UE de desacoplar a Macedônia do Norte da Albânia no processo de adesão. Há uma crescente preocupação de que, se a Albânia alcançar a UE antes da Macedônia do Norte, então Skopje poderá enfrentar mais complicações ou chantagens de outro um de seus vizinhos, potencialmente colocando em risco seu caminho para a adesão à UE. A decisão tomada pela UE também coincide com os primeiros 100 dias do governo Mickoski, sinalizando talvez que o período de graça chegou ao fim e que as expectativas agora devem ser atendidas.</span>\n<span class=\"para\">A escolha e a forma de comunicação usadas pelos parceiros na UE sugerem que seus sentimentos em relação à administração de Mickoski permanecem de leve irritação. No entanto, há uma tendência notável indicando que esse sentimento provavelmente se intensificará nos próximos meses. Essa evolução dependerá em grande parte da abordagem de Mickoski, bem como da resposta da oposição. Uma coisa é clara: emendar a constituição é uma obrigação que a Macedônia do Norte assumiu voluntariamente, independentemente das opiniões divergentes sobre o assunto. O caminho para a integração na UE agora, como no passado, repousa firmemente nas mãos dos políticos macedônios e em sua capacidade de alcançar um compromisso. Isso, esperançosamente, levará a um caminho viável em direção à UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> é um jornalista baseado na Macedônia do Norte e editor da estação de televisão Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Integrarea în UE sau o renaștere austro-ungară?</strong></span>\n<span class=\"para\">Decizia UE a fost dezvăluită, poate întâmplător, chiar în ziua în care prim-ministrul ungar Viktor Orbán a vizitat Macedonia de Nord. Noul guvern macedonean, dornic să mențină legături strânse cu Ungaria, l-a întâmpinat pe Orbán cu onoruri depline, în timp ce miniștrii guvernului s-au aliniat la aeroportul din Ohrid pentru a-l saluta. Între timp, la doar câțiva kilometri distanță, în Albania, sărbătorile erau în plină desfășurare, deoarece țara marca progresele sale pe calea UE. Contrastul nu ar fi putut fi mai izbitor: în timp ce o națiune se bucura, cealaltă se confrunta cu un regres amar.</span>\n<span class=\"para\">Chiar dacă a fost o vizită prietenoasă, decizia UE plana asupra conferinței de presă comune dintre prim-ministrul macedonean Hristijan Mickoski și Orbán, cu acesta din urmă oferindu-se să medieze cu Bulgaria pentru a ajuta țara să continue pe calea europeană, o ofertă care a fost expres refuzată de oficialii din Sofia. Totuși, el nu a dat un răspuns jurnaliștilor de ce ambasadorul ungar la recentul meeting al UE a votat pentru decuplarea Macedoniei de Nord de Albania. Vizita lui Orbán reflectă o tendință în creștere în cadrul noului guvern macedonean, care îndreaptă țara spre alianțe „alternative”. Recent, Macedonia de Nord a obținut un împrumut în valoare de 500 de milioane de euro din Ungaria, ridicând suspiciuni că finanțarea ar putea proveni de fapt din China, în ciuda negărilor lui Orbán. Guvernul a anunțat chiar și sosirea unui al treilea operator mobil din Ungaria și a numit un fost diplomat ca trimis special la președinția ungară cu UE. Dar, cel mai notabil, Ungaria este de asemenea casa fostului prim-ministru macedonean Nikola Gruevski, un fugar din justiție care a fugit în Ungaria cu ajutorul lui Orbán. El este de asemenea fostul lider al partidului politic care este în prezent la putere în Macedonia de Nord. Implicarea cu un prim-ministru al unei țări din UE și NATO care și-a început președinția UE cu o vizită la Moscova poate să nu fie cea mai înțeleaptă alegere, mai ales având în vedere sprijinul puternic al Macedoniei de Nord pentru Ucraina în războiul în curs. Pe scurt, mulți oameni se întreabă: se îndreaptă Macedonia de Nord spre Bruxelles sau Budapesta?</span>\n<span class=\"para\">Guvernul aflat la putere susține că, deși UE este destinația dorită, Ungaria este un aliat real, nu doar când vine vorba de vorbe, ci și de fapte. Toate acestea vin în contextul în care UE își prezintă planul de creștere pentru Balcanii de Vest și își crește sprijinul financiar pentru întreaga regiune. La întâlnirile de la Bruxelles referitoare la plan, prim-ministrul Mickoski a dezvăluit că a prezentat ideea sa președintelui Comisiei Europene Ursula von der Leyen despre amendamente constituționale cu efect amânat. Ideea din spatele acesteia este că parlamentul macedonean va vota pentru modificarea constituției, dar amendamentele vor fi valabile după ce țara devine stat membru al UE. Până acum, nu a existat un răspuns oficial din partea UE cu privire la propunerea sa. Bulgaria, însă, a respins-o expres.</span>\n<span class=\"para\">Înainte de călătoria la Bruxelles, Mickoski a subliniat intenția sa de a exprima profunda dezamăgire și frustrare resimțite de cetățenii macedoneni în urma luptei de decenii pentru integrarea în UE. „Poziția mea este clară: este timpul să punem capăt înfrângerilor și să abandonăm politicile și diplomația marcate de subordonare și compromis”, a declarat el înainte de plecare. Acest mesaj rezonează puternic cu cetățenii macedoneni, care au făcut nenumărate sacrificii în ultimele două decenii în speranța de a se alătura familiei europene. Singura problemă este că, de la acceptarea cadrului de negociere, Macedonia de Nord nu mai negociază cu Bulgaria, ci cu UE, iar guvernul aflat la putere este pe deplin conștient de acest lucru. Astfel, pentru a rezolva problema, ei susțin că așteaptă alegerile din Bulgaria și formarea unui nou guvern în acea țară. Acest lucru le va permite să negocieze un acord mai bun și orice eventual efect amânat al oricăror amendamente constituționale. Din păcate, politicienii bulgari au votat în parlamentul lor o nouă declarație referitoare la Macedonia de Nord. Ei susțin că, indiferent cine vine la putere, poziția lor față de Macedonia de Nord nu se va schimba.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ce urmează pentru Macedonia de Nord după decuplare?</strong></span>\n<span class=\"para\">Status quo-ul prelungit privind integrarea Macedoniei de Nord în UE nu doar că expune țara la influențe maligne din partea actorilor străini, dar are și potențialul de a crea instabilitate și tensiuni etnice. Cu peste o jumătate de milion de etnici albanezi în Macedonia de Nord, mulți sunt descurajați pe măsură ce observă Albania progresând pe calea sa europeană, în timp ce propria lor țară rămâne în urmă. Această disparitate este deja exploatată de partidele de opoziție din ambele blocuri etnice, macedonean și albanez.</span>\n<span class=\"para\">Cea mai mare partid de opoziție, SDSM, a suferit pierderi electorale în mare parte din cauza gestionării relațiilor cu Bulgaria, în special a acceptării acordului de prietenie, care mulți cred că stă la baza provocărilor actuale. În plus, acceptarea de către partid a așa-numitei „propuneri franceze” a alimentat și mai mult nemulțumirea. Propunerea a încorporat problemele bilaterale dintre Bulgaria și Macedonia de Nord în cadrul de negociere al UE, în ciuda avertismentelor din partea experților interni și externi, precum și a opoziției, că acest lucru ar putea crea provocări suplimentare pentru procesul de aderare al Macedoniei de Nord la UE. Cererea cheie din „propunerea franceză” a fost amendamentul constituțional pentru a include poporul bulgar, împreună cu prevederi referitoare la limba, istoria și cultura macedoneană. Deși propunerea a fost controversată de la început, guvernul condus de SDSM a promis să organizeze consultări cu publicul. Cu toate acestea, aceste consultări au durat doar câteva zile înainte ca propunerea să fie introdusă în procedura parlamentară și ulterior votată. Acest lucru a dus la începerea procesului de screening al UE pentru Macedonia de Nord, cu progresele sale ulterioare legate de amendamentul constituțional—o cerință pe care guvernul de atunci știa că nu o poate îndeplini, dar a ales să continue oricum. Acum, la doi ani distanță, Macedonia de Nord nu a amendat constituția așa cum era de așteptat, iar rezultatul este decuplarea de Albania în procesul de aderare la UE. Ca răspuns la decizia UE, SDSM, acum în opoziție, solicită o sesiune parlamentară specială pentru a evalua viitorul european al Macedoniei de Nord. Ironia face că acesta este același partid care, în ciuda protestelor publice și a opoziției răspândite față de propunerea franceză, a votat în favoarea acesteia. Fostul prim-ministru Dimitar Kovačevski nu a fost doar încrezător că va câștiga alegerile, ci a crezut și că țara va continua traiectoria sa europeană. În schimb, s-a confruntat cu o înfrângere istorică, lăsând partidul său într-o stare de dezordine. Cu toate acestea, acest regres nu i-a descurajat să profite de oportunitatea actuală pentru a obține un avantaj politic.</span>\n<span class=\"para\">Partidele politice albaneze, în special cea mai mare partid, DUI, care a fost la putere timp de 22 de ani și acum este în opoziție, plănuiesc proteste și cer ca Macedonia de Nord să continue calea sa spre Europa, mai degrabă decât, așa cum susțin ei, să se îndrepte spre Rusia. Până de curând, guvernul a susținut – deși fără dovezi – că există amenințări potențiale de destabilizare care afectează țara. Partenerii de coaliție ai guvernului din blocul albanez „Vredi” au declarat în repetate rânduri că, deși înțeleg complexitățile, se așteaptă ca amendamentele constituționale să fie adoptate. Una dintre promisiunile lor electorale cheie a fost ca aceste amendamente să fie votate până la sfârșitul anului. Dacă Mickoski alege să supună la vot modificările constituționale, ar putea obține sprijin din partea opoziției și să readucă țara pe calea sa europeană.</span>\n<span class=\"para\">Cu toate acestea, partidul de guvernământ, VMRO-DPMNE, a făcut campanie pe ideea că suficiente compromisuri au fost deja făcute pentru viitorul european al țării, o poziție care a contribuit semnificativ la victoria lor electorală istorică. Pe măsură ce timpul trece, presiunea din partea partidelor de opoziție și a facțiunilor politice albaneze va crește inevitabil. Cu toate acestea, provocarea rămâne că, chiar dacă constituția ar fi amendată mâine, nu există garanții că Bulgaria nu va impune cereri suplimentare. Aceasta este esența problemei: cum să faci un salt de credință și să demonstrezi bunăvoință față de un vecin care a exercitat anterior puterea sa de veto și a făcut cereri nerezonabile cu privire la limba, cultura și istoria macedoneană. În prezent, Bulgaria se află într-o perioadă preelectorală, iar Macedonia de Nord este folosită frecvent ca un instrument politic de toate partidele. Chiar dacă un partid obține suficiente voturi pentru a forma un guvern, este puțin probabil ca poziția lor față de Macedonia de Nord să se schimbe.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Un viitor european ținut ostatic de politica bulgară </strong></span>\n<span class=\"para\">De câțiva ani, Bulgaria se confruntă cu instabilitate politică, iar discuțiile privind relația sa cu Macedonia de Nord au devenit un instrument pentru diverse partide politice. Tensiunile, care fuseseră în creștere de ceva timp, au escaladat din nou după o vizită neoficială a noului președinte macedonean Gordana Siljanovska Davkova la Sofia pentru a se întâlni cu omologul său bulgar, Rumen Radev. Inițial, întâlnirea părea amiabilă. Cu toate acestea, controversa a izbucnit când au fost publicate fotografii care lipseau în mod notabil de prezența steagului macedonean. Această omisiune a declanșat o furtună de reacții în Macedonia de Nord. Oficialii bulgari au justificat absența steagurilor afirmând că întâlnirea a fost neoficială, comparând-o cu o întâlnire casuală la cafea. Ca răspuns la faux pas-ul diplomatic, ambasadorul bulgar a fost convocat la ministerul de externe din Skopje, unde a refuzat să accepte o notă formală de protest, afirmând că acțiunile Bulgariei erau justificate.</span>\n<span class=\"para\">Situația s-a agravat doar când viceprim-ministrul macedonean Aleksandar Nikoloski i-a descris pe bulgari ca fiind „necivilizați” în timpul unui interviu, provocând cereri din partea Sofiei pentru scuzele și demisia sa. Adăugând combustibil la foc, unii politicieni bulgari s-au referit la Macedonia de Nord ca fiind doar un teritoriu, disprețuind poporul său ca fiind „bulgari confuzi” și insultând steagul și președintele macedonean, care a fost descris de unul ca „o formă de ambasador”.</span>\n<span class=\"para\">Peisajul politic din Bulgaria este extrem de polarizat, la fel ca restul Balcanilor. Cu toate acestea, există un acord unanim între toate partidele politice, atât la putere, cât și în opoziție, cu privire la poziția lor față de Macedonia de Nord. Niciun partid nu pare dispus să se angajeze în negocieri sau să caute o soluție diplomatică. Dezbaterea în curs privind drepturile macedonenilor care trăiesc în Bulgaria și bulgarilor care locuiesc în Macedonia de Nord a devenit un subiect obișnuit la întâlnirile internaționale și în discuțiile dintre politicienii din cele două națiuni. Recent, ministrul de externe macedonean Timco Mucunski a ridicat această problemă în timpul unui discurs la Adunarea Parlamentară a Consiliului Europei. Aceste dezvoltări au reaprins tensiunile într-o relație deja tensionată între Skopje și Sofia, cu o soluție viabilă rămânând evazivă.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Întoarcerea pe calea UE?</strong></span>\n<span class=\"para\">Pentru a treia decadă consecutivă, Macedonia de Nord se află la o răscruce critică. Noul guvern ales se confruntă cu o multitudine de provocări legate de integrarea în UE și relațiile sale cu țările vecine – probleme care includ dezbaterea persistentă asupra numelui țării. În timpul ceremoniei sale de învestire, președintele Gordana Siljanovska Davkova s-a abținut notabil de la utilizarea numelui constituțional al țării, provocând furia Greciei. Ca răspuns, Mickoski a declarat că respectă Acordul de la Prespa, dar insistă asupra utilizării numelui „Macedonia” în scopuri interne, încadrarea acestuia ca o chestiune de drepturi personale. Aceasta a reaprins tensiunile între Macedonia de Nord și Grecia, Atena amenințând chiar să blocheze aderarea Skopje-ului la UE.</span>\n<span class=\"para\">Provocările cu Grecia, totuși, sunt umbrite de problema și mai presantă cu Bulgaria, agravată de decizia recentă a UE de a decupla Macedonia de Nord de Albania în procesul de aderare. Există o îngrijorare tot mai mare că, dacă Albania ajunge la UE înaintea Macedoniei de Nord, atunci Skopje ar putea face față unor complicații suplimentare sau șantaj din partea unui alt vecin, punând în pericol calea sa către aderarea la UE. Decizia luată de UE coincide de asemenea cu primele 100 de zile ale guvernului Mickoski, semnalizând poate că perioada de grație a ajuns la sfârșit și că așteptările trebuie acum să fie îndeplinite.</span>\n<span class=\"para\">Alegerea și modul de comunicare utilizat de partenerii din UE sugerează că sentimentele lor față de administrația lui Mickoski rămân una de ușoară iritare. Cu toate acestea, există o tendință notabilă care indică faptul că acest sentiment este probabil să se intensifice în lunile următoare. Această evoluție va depinde în mare măsură de abordarea lui Mickoski, precum și de răspunsul din partea opoziției. Un lucru este clar: amendarea constituției este o obligație pe care Macedonia de Nord și-a asumat-o de bunăvoie, indiferent de opiniile diferite asupra subiectului. Calea către integrarea în UE acum, ca și în trecut, se află ferm în mâinile politicienilor macedoneni și capacitatea lor de a ajunge la un compromis. Sperăm că acest lucru va conduce la o cale viabilă către UE.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> este un jurnalist cu sediul în Macedonia de Nord și un editor la postul de televiziune Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>Integrácia do EÚ alebo rakúsko-uhorská obnova?</strong></span>\n<span class=\"para\">Rozhodnutie EÚ bolo odhalené, možno náhodou, práve v deň, keď navštívil maďarský premiér Viktor Orbán Severné Macedónia. Novovzniknutá macedónska vláda, ktorá sa snaží udržať silné väzby s Maďarskom, privítala Orbána s plnými poctami, keď sa ministri vlády postavili na letisku v Ohride, aby ho privítali. Medzitým, len pár kilometrov ďalej v Albánsku, prebiehali oslavy, keď krajina oslavovala svoj pokrok na ceste do EÚ. Kontrast nemohol byť výraznejší: kým jeden národ sa radoval, druhý sa potýkal s horkým neúspechom.</span>\n<span class=\"para\">Aj keď to bola priateľská návšteva, rozhodnutie EÚ viselo nad spoločnou tlačovou konferenciou medzi macedónskym premiérom Hristijanom Mickoskim a Orbánom, pričom Maďar ponúkol, že bude zprostredkovávať s Bulharskom, aby pomohol krajine pokračovať na jej európskej ceste, čo bolo úradníkmi v Sofii výslovne odmietnuté. Napriek tomu novinárom nedal odpoveď, prečo maďarský veľvyslanec na nedávnom stretnutí EÚ hlasoval za oddelenie Severného Makedónia a Albánska. Orbánova návšteva odráža rastúci trend v novej macedónskej vláde, ktorá nasmerováva krajinu k „alternatívnym“ alianciám. Nedávno Severné Makedónia zabezpečilo pôžičku vo výške 500 miliónov eur z Maďarska, čo vyvolalo podozrenia, že financovanie môže v skutočnosti pochádzať z Číny, napriek Orbánovým popretiam. Vláda dokonca oznámila príchod tretieho mobilného operátora z Maďarska a dokonca vymenovala bývalého diplomata za osobitného vyslanca maďarského predsedníctva v EÚ. Ale, najvýraznejšie, Maďarsko je tiež domovom bývalého macedónskeho premiéra Nikolu Gruevského, utečenca pred spravodlivosťou, ktorý ušiel do Maďarska s Orbánovou pomocou. Je tiež bývalým lídrom politickej strany, ktorá je momentálne pri moci v Severnom Makedónia. Zapojiť sa do diskusie s premiérom krajiny EÚ a NATO, ktorý začal svoje predsedníctvo v EÚ návštevou Moskvy, nemusí byť najrozumnejšou voľbou, najmä vzhľadom na silnú podporu Severného Makedónia pre Ukrajinu v prebiehajúcej vojne. Aby sme to povedali jasne, mnohí sa pýtajú: posúva sa Severné Makedónia smerom k Bruselu alebo Budapešti?</span>\n<span class=\"para\">Vláda pri moci tvrdí, že aj keď EÚ je želanou destináciou, Maďarsko je skutočným spojencem, nielen pokiaľ ide o slová, ale aj činy. To všetko prichádza, keď EÚ predstavuje svoj plán rastu pre Západný Balkán a zvyšuje finančnú podporu pre celý región. Na stretnutiach v Bruseli týkajúcich sa plánu premiér Mickoski odhalil, že predstavil svoju myšlienku predsedníčke Európskej komisie Ursule von der Leyen o ústavných zmenách s odloženým účinkom. Myšlienka za týmto je, že macedónsky parlament bude hlasovať o zmene ústavy, ale zmeny budú platné až po tom, čo sa krajina stane členským štátom EÚ. Doteraz neprišla žiadna oficiálna odpoveď od EÚ na jeho návrh. Bulharsko ho však výslovne odmietlo.</span>\n<span class=\"para\">Pred cestou do Bruselu Mickoski zdôraznil svoj úmysel vyjadriť hlboké sklamanie a frustráciu, ktorú cítia macedónski občania nad desaťročným bojom za integráciu do EÚ. „Môj postoj je jednoznačný: je čas ukončiť porážky a opustiť politiky a diplomaciu poznačené podriadenosťou a kompromisom,“ uviedol pred svojím odchodom. Táto správa silno rezonuje s macedónskymi občanmi, ktorí v uplynulých dvoch desaťročiach podstúpili nespočetné obete v nádeji, že sa pripoja k európskej rodine. Jediným problémom je, že od prijatia vyjednávacieho rámca, Severné Makedónia už nevyjednáva s Bulharskom, ale s EÚ, a vláda pri moci si toho je plne vedomá. Takže, aby vyriešili problém, tvrdia, že čakajú na voľby v Bulharsku a na vytvorenie novej vlády v tejto krajine. To im umožní vyjednávať o lepšej dohode a akomkoľvek prípadnom odloženom účinku akýchkoľvek ústavných zmien. Bohužiaľ, bulharskí politici hlasovali vo svojom parlamente o novej deklarácii týkajúcej sa Severného Makedónia. Tvrdia, že bez ohľadu na to, kto sa dostane k moci, ich postoj voči Severného Makedónia sa nezmení.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Čo je ďalej pre Severné Makedónia po oddelení?</strong></span>\n<span class=\"para\">Predĺžený status quo týkajúci sa integrácie Severného Makedónia do EÚ nielen vystavuje krajinu zlým vplyvom zo strany zahraničných aktérov, ale tiež má potenciál vytvoriť nestabilitu a etnické napätia. S viac ako pol miliónom etnických Albáncov v Severnom Makedónia, mnohí sú sklamaní, keď vidia, ako Albánsko napreduje na svojej ceste do EÚ, zatiaľ čo ich vlastná krajina zaostáva. Tento rozdiel už využívajú opozičné strany v rámci macedónskeho a albánskeho etnického bloku.</span>\n<span class=\"para\">Najväčšia opozičná strana, SDSM, utrpela vo voľbách straty najmä kvôli svojmu zaobchádzaniu s vzťahmi s Bulharskom, najmä kvôli prijatiu priateľskej dohody, ktorá podľa mnohých leží v srdci súčasných výziev. Okrem toho prijatie strany takzvanej „francúzskej ponuky“ vyvolalo ďalšie nespokojnosti. Ponuka zahrnula bilaterálne otázky medzi Bulharskom a Severným Makedónia do rámca vyjednávania EÚ, napriek varovaniam od domácich a zahraničných expertov, ako aj opozície, že to môže vytvoriť ďalšie výzvy pre proces pristúpenia Severného Makedónia do EÚ. Kľúčovým požiadavkom v „francúzskej ponuke“ bola ústavná zmena, ktorá by zahrnula bulharský národ, spolu s ustanoveniami týkajúcimi sa macedónskeho jazyka, histórie a kultúry. Hoci bola ponuka od začiatku kontroverzná, vláda vedená SDSM sľúbila, že uskutoční konzultácie s verejnosťou. Tieto konzultácie však trvali len niekoľko dní, kým bola ponuka predložená do parlamentného konania a neskôr o nej hlasovali. To viedlo k tomu, že Severné Makedónia začalo proces screening EÚ, pričom jeho ďalší pokrok bol viazaný na ústavnú zmenu - požiadavku, o ktorej vláda v tom čase vedela, že nemá väčšinu na jej splnenie, ale aj tak sa rozhodla pokračovať. Teraz, o dva roky neskôr, Severné Makedónia nezmenilo svoju ústavu, ako sa očakávalo, a výsledkom je oddelenie od Albánska v procese pristúpenia do EÚ. V reakcii na rozhodnutie EÚ, SDSM, teraz v opozícii, volá po mimoriadnej parlamentnej schôdzi na posúdenie európskej budúcnosti Severného Makedónia. Ironicky, toto je tá istá strana, ktorá, napriek verejným protestom a širokej opozícii voči francúzskej ponuke, hlasovala za ňu. Bývalý premiér Dimitar Kovačevski bol nielen presvedčený o víťazstve vo voľbách, ale aj veril, že krajina bude pokračovať vo svojej európskej trajektórii. Namiesto toho čelil historickej porážke, ktorá zanechala jeho stranu v stave chaosu. Avšak, tento neúspech ich neodradil od využitia súčasnej príležitosti na politickú moc.</span>\n<span class=\"para\">Albánske politické strany, najmä najväčšia strana, DUI, ktorá je pri moci už 22 rokov a teraz je v opozícii, plánujú protesty a požadujú, aby Severné Makedónia pokračovalo na svojej ceste k Európe, namiesto toho, ako tvrdia, aby sa otočilo smerom k Rusku. Až donedávna vláda tvrdila - aj keď bez podloženia - že krajine hrozia potenciálne destabilizačné hrozby. Koaliční partneri vlády z albánskeho bloku „Vredi“ opakovane uviedli, že aj keď chápu zložitosti, očakávajú, že ústavné zmeny prejdú. Jedným z ich kľúčových volebných sľubov bolo, aby tieto zmeny boli hlasované do konca roka. Ak by sa Mickoski rozhodol predložiť ústavné zmeny na hlasovanie, mohol by získať podporu naprieč politickým spektrom a vrátiť krajinu späť na jej cestu do EÚ.</span>\n<span class=\"para\">Avšak vládnuca strana, VMRO-DPMNE, sa zasadzovala za to, že dostatočné kompromisy už boli urobené pre budúcnosť krajiny v EÚ, postoj, ktorý významne prispel k ich historickému volebného víťazstvu. Ako čas plynie, tlak zo strany opozičných strán a albánskych politických frakcií nevyhnutne narastie. Avšak výzvou zostáva, že aj keby bola ústava zajtra zmenená, nie sú záruky, že Bulharsko nebude klásť ďalšie požiadavky. To je podstata problému: ako urobiť skok viery a preukázať dobrú vôľu voči susedovi, ktorý predtým uplatnil svoje právo veta a kládol neprimerané požiadavky týkajúce sa macedónskeho jazyka, kultúry a histórie. V súčasnosti je Bulharsko v predvolebnom období a Severné Makedónia je často používané ako politický nástroj všetkými stranami. Aj keby strana získala dostatok hlasov na vytvorenie vlády, je nepravdepodobné, že ich postoj voči Severnému Makedónia sa zmení.</span>\n<span class=\"para\"><strong>EURÓPSKA BUDÚCNOSŤ DRŽANÁ V ZÁSTAVE BULHARSKOU POLITIKOU</strong></span>\n<span class=\"para\">Už niekoľko rokov sa Bulharsko potýka s politickou nestabilitou a diskusie o jeho vzťahu so Severným Makedónia sa stali nástrojom pre rôzne politické strany. Napätie, ktoré sa už nejaký čas varilo, opäť vzrástlo po neoficiálnej návšteve novo zvoleného macedónskeho prezidenta Gordany Siljanovskej Davkovej v Sofii, kde sa stretla so svojím bulharským náprotivkom Rumenom Radevom. Spočiatku sa stretnutie zdalo priateľské. Avšak kontroverzia vypukla, keď boli zverejnené fotografie, ktoré významne postrádali prítomnosť macedónskej vlajky. Tento opomenutie vyvolalo búrku reakcií v Severnom Makedónia. Bulharskí úradníci ospravedlnili absenciu vlajok tým, že stretnutie bolo neoficiálne, prirovnávajúc ho k neformálnemu stretnutiu pri káve. V reakcii na diplomatický faux pas bol bulharský veľvyslanec predvolaný na ministerstvo zahraničných vecí v Skopje, kde odmietol prijať formálnu nótu protestu, pričom tvrdil, že konanie Bulharska bolo odôvodnené.</span>\n<span class=\"para\">Situácia sa len zhoršila, keď macedónsky podpredseda vlády Aleksandar Nikoloski opísal Bulharov ako „necivilizovaných“ počas rozhovoru, čo vyvolalo požiadavky z Sofie na jeho ospravedlnenie a rezignáciu. K tomu, aby sa oheň ešte viac rozhorčil, niektorí bulharskí politici označili Severné Makedónia len za územie, znevažujúc jeho obyvateľov ako „zmätených Bulharov“ a urážajúc macedónsku vlajku a prezidenta, ktorého jeden z nich opísal ako „akýsi veľvyslanec“.</span>\n<span class=\"para\">Politická krajina Bulharska je veľmi polarizovaná, podobne ako zvyšok Balkánu. Avšak medzi všetkými politickými stranami, či už pri moci alebo v opozícii, panuje jednomyseľný súhlas ohľadom ich postoja voči Severnému Makedónia. Žiadna strana sa nezdá byť ochotná zapojiť sa do vyjednávania alebo hľadať diplomatické riešenie. Prebiehajúca debata o právach Macedóncov žijúcich v Bulharsku a Bulharov žijúcich v Severnom Makedónia sa stala pravidelnou témou na medzinárodných stretnutiach a v diskusiách medzi politikmi z oboch národov. Naposledy túto otázku zdvihol macedónsky minister zahraničných vecí Timco Mucunski počas prejavu na Parlamentnom zhromaždení Rady Európy. Tieto udalosti opäť vyvolali napätie v už tak napätej vzťahu medzi Skopje a Sofiou, pričom životaschopné riešenie zostáva nedosiahnuteľné.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vraciame sa na cestu EÚ?</strong></span>\n<span class=\"para\">Už tretie desaťročie sa Severné Makedónia nachádza na kritickom rozcestí. Novo zvolená vláda sa potýka s množstvom výziev týkajúcich sa integrácie do EÚ a jej vzťahov so susednými krajinami - otázkami, ktoré zahŕňajú pretrvávajúcu debatu o názve krajiny. Počas jej inauguračného ceremoniálu prezidentka Gordana Siljanovska Davkova sa výslovne zdržala používania ústavného názvu krajiny, čo vyvolalo hnev Grécka. V reakcii na to Mickoski uviedol, že rešpektuje Prespanskú dohodu, ale trvá na používaní názvu „Macedónia“ na vnútorné účely, pričom to rámcuje ako otázku osobných práv. To opäť vyvolalo napätie medzi Severným Makedónia a Gréckom, pričom Atény dokonca pohrozili, že zablokujú prístup Skopje do EÚ.</span>\n<span class=\"para\">Problémy s Gréckom sú však zatienené ešte naliehavejšou otázkou s Bulharskom, ktorú zhoršila nedávna rozhodnutie EÚ oddeliť Severné Makedónia od Albánska v procese pristúpenia. Narastá obava, že ak Albánsko dosiahne EÚ pred Severným Makedónia, Skopje by mohlo čeliť ďalším komplikáciám alebo vydieraniu od ďalšieho zo svojich susedov, čo by mohlo ohroziť jeho cestu k členstvu v EÚ úplne. Rozhodnutie EÚ tiež súvisí s prvými 100 dňami vlády Mickoskiho, čo naznačuje, že obdobie milosti sa skončilo a očakávania musia byť teraz splnené.</span>\n<span class=\"para\">Voľba a spôsob komunikácie, ktorý používajú partneri v EÚ, naznačuje, že ich pocity voči administratíve Mickoskiho zostávajú jedným z mierneho podráždenia. Avšak je tu viditeľný trend naznačujúci, že tento pocit sa pravdepodobne v nasledujúcich mesiacoch zosilní. Tento vývoj bude do veľkej miery závisieť od prístupu Mickoskiho, ako aj od reakcie opozície. Jedna vec je jasná: zmena ústavy je povinnosť, ktorú sa Severné Makedónia ochotne zaviazalo, bez ohľadu na odlišné názory na túto záležitosť. Cesta k integrácii do EÚ teraz, ako aj v minulosti, spočíva pevne v rukách macedónskych politikov a ich schopnosti dosiahnuť kompromis. Dúfajme, že to povedie k životaschopnej ceste k EÚ.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> je novinár so sídlom v Severnom Makedónia a redaktor televíznej stanice Kanal 5.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>EU-integration eller en österrikisk-ungersk återuppvaknande?</strong></span>\n<span class=\"para\">EU:s beslut avslöjades, kanske av en tillfällighet, på just den dag som den ungerska premiärministern Viktor Orbán besökte Nordmakedonien. Den nybildade makedonska regeringen, ivrig att upprätthålla starka band med Ungern, välkomnade Orbán med fulla hedersbetygelser när regeringsministrar ställde sig på rad vid flygplatsen i Ohrid för att ta emot honom. Under tiden, bara några kilometer bort i Albanien, pågick firande när landet markerade sina framsteg på EU-vägen. Kontrasten kunde inte ha varit tydligare: medan en nation jublade, kämpade den andra med ett bittert bakslag.</span>\n<span class=\"para\">Även om det var ett vänskapligt besök, hängde EU-beslutet över den gemensamma presskonferensen mellan den makedonska premiärministern Hristijan Mickoski och Orbán, där den ungerska premiärministern erbjöd sig att medla med Bulgarien för att hjälpa landet att fortsätta på sin europeiska väg, ett erbjudande som uttryckligen avböjdes av tjänstemännen i Sofia. Ändå gav han inte något svar till journalisterna om varför den ungerska ambassadören vid det senaste EU-mötet röstade för avkopplingen av Nordmakedonien och Albanien. Orbáns besök speglar en växande trend inom den nya makedonska regeringen, som styr landet mot \"alternativa\" allianser. Nyligen säkrade Nordmakedonien ett lån värt 500 miljoner euro från Ungern, vilket väckte misstankar om att finansieringen faktiskt kan komma från Kina, trots Orbáns förnekanden. Regeringen meddelade till och med ankomsten av en tredje mobiloperatör från Ungern och utsåg en tidigare diplomat som särskild sändebud till det ungerska ordförandeskapet med EU. Men, mest anmärkningsvärt, är att Ungern också är hem för den tidigare makedonska premiärministern Nikola Gruevski, en flykting från rättvisan som flydde till Ungern med Orbáns hjälp. Han är också den tidigare ledaren för det politiska parti som för närvarande är vid makten i Nordmakedonien. Att engagera sig med en premiärminister från ett EU- och NATO-land som inledde sitt EU-ordförandeskap med ett besök i Moskva kanske inte är det klokaste valet, särskilt med tanke på Nordmakedoniens starka stöd för Ukraina i det pågående kriget. För att uttrycka det enkelt, undrar många människor: rör sig Nordmakedonien mot Bryssel eller Budapest?</span>\n<span class=\"para\">Regeringen som är vid makten hävdar att även om EU är den önskade destinationen, är Ungern en verklig allierad, inte bara när det gäller ord utan också handlingar. Allt detta kommer när EU presenterar sin tillväxtplan för Västra Balkan och ökar det ekonomiska stödet för hela regionen. Det var vid mötena i Bryssel angående planen som premiärminister Mickoski avslöjade att han hade presenterat sin idé för Europeiska kommissionens ordförande Ursula von der Leyen om konstitutionella ändringar med uppskjuten effekt. Idén bakom detta är att det makedonska parlamentet kommer att rösta om att ändra konstitutionen men att ändringarna kommer att gälla först efter att landet blivit ett EU-medlemsland. Hittills har det inte kommit något officiellt svar från EU angående hans förslag. Bulgarien har dock uttryckligen avvisat det.</span>\n<span class=\"para\">Innan resan till Bryssel betonade Mickoski sin avsikt att uttrycka den djupa besvikelse och frustration som makedonska medborgare känner över den decennielånga kampen för EU-integration. “Min ståndpunkt är entydig: det är dags att avsluta nederlagen och överge politik och diplomati präglad av underkastelse och kompromiss,” sade han före sin avresa. Detta budskap resonerar starkt med makedonska medborgare, som har gjort otaliga uppoffringar under de senaste två decennierna i hopp om att gå med i den europeiska familjen. Det enda problemet är att sedan man accepterade förhandlingsramen, förhandlar Nordmakedonien inte längre med Bulgarien utan med EU, och regeringen som är vid makten är fullt medveten om det. Således, för att lösa frågan, påstår de att de väntar på valet i Bulgarien och bildandet av en ny regering i det landet. Detta kommer att ge dem möjlighet att förhandla fram ett bättre avtal och eventuell uppskjuten effekt av eventuella konstitutionella ändringar. Tyvärr har bulgariska politiker röstat i sitt parlament om en ny deklaration angående Nordmakedonien. De hävdar att oavsett vem som kommer till makten, kommer deras ståndpunkt gentemot Nordmakedonien inte att förändras.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vad är nästa steg för Nordmakedonien efter avkopplingen?</strong></span>\n<span class=\"para\">Den långvariga status quo angående Nordmakedoniens EU-integration utsätter inte bara landet för skadliga influenser från utländska aktörer utan har också potential att skapa instabilitet och etniska spänningar. Med över en halv miljon etniska albaner i Nordmakedonien, är många nedslagna när de ser Albanien göra framsteg på sin EU-väg medan deras eget land halkar efter. Denna ojämlikhet utnyttjas redan av oppositionspartier inom både de makedonska och albanska etniska blocken.</span>\n<span class=\"para\">Det största oppositionspartiet, SDSM, led av valförluster främst på grund av sin hantering av relationerna med Bulgarien, särskilt dess acceptans av vänskapsavtalet som många anser ligger till grund för de nuvarande utmaningarna. Dessutom har partiets acceptans av det så kallade \"franska förslaget\" eldat på ytterligare missnöje. Förslaget inkorporerade de bilaterala frågorna mellan Bulgarien och Nordmakedonien i EU:s förhandlingsram, trots varningar från både inhemska och utländska experter, samt oppositionen, att detta skulle kunna skapa ytterligare utmaningar för Nordmakedoniens EU-anslutningsprocess. Det centrala kravet i det \"franska förslaget\" var den konstitutionella ändringen för att inkludera det bulgariska folket, tillsammans med bestämmelser angående det makedonska språket, historien och kulturen. Även om förslaget var kontroversiellt från början, lovade regeringen ledd av SDSM att hålla samråd med allmänheten. Men dessa samråd varade bara några dagar innan förslaget lades in i den parlamentariska proceduren och senare röstades om. Detta ledde till att Nordmakedonien inledde EU:s granskningprocess, med dess vidare framsteg kopplade till den konstitutionella ändringen—ett krav som regeringen vid den tidpunkten visste att den saknade majoritet för att uppfylla, men valde att gå vidare oavsett. Nu, två år senare, har Nordmakedonien inte ändrat sin konstitution som förväntat och resultatet är avkopplingen från Albanien i EU-anslutningsprocessen. Som svar på EU-beslutet, kräver SDSM nu i opposition en särskild parlamentarisk session för att bedöma Nordmakedoniens europeiska framtid. Ironiskt nog är detta samma parti som, trots offentliga protester och utbrett motstånd mot det franska förslaget, röstade för det. Den tidigare premiärministern Dimitar Kovačevski var inte bara säker på att vinna valet utan trodde också att landet skulle fortsätta sin europeiska bana. Istället mötte han en historisk förlust, vilket lämnade hans parti i ett tillstånd av oordning. Men detta bakslag har inte avskräckt dem från att utnyttja den nuvarande möjligheten för politiskt inflytande.</span>\n<span class=\"para\">De albanska politiska partierna, särskilt det största partiet, DUI, som har varit vid makten i 22 år och nu är i opposition, planerar protester och kräver att Nordmakedonien fortsätter sin väg mot Europa istället för, som de påstår, att svänga mot Ryssland. Fram till nyligen hade regeringen hävdat – om än utan substans – att det fanns potentiella destabiliseringshot mot landet. Regeringens koalitionspartner från den albanska blocket “Vredi” har upprepade gånger uttalat att även om de förstår komplexiteten, förväntar de sig att de konstitutionella ändringarna ska gå igenom. Ett av deras centrala vallöften var att se dessa ändringar röstas om innan årets slut. Om Mickoski väljer att lägga de konstitutionella förändringarna på röstning, skulle han kunna få stöd från andra sidan och sätta landet tillbaka på sin EU-väg.</span>\n<span class=\"para\">Men det styrande partiet, VMRO-DPMNE, gick till val på att tillräckliga kompromisser redan hade gjorts för landets EU-framtid, en ståndpunkt som bidrog betydligt till deras historiska valseger. Allteftersom tiden går, kommer trycket från både oppositionspartier och de albanska politiska fraktionerna oundvikligen att öka. Utmaningen kvarstår dock att även om konstitutionen ändrades imorgon, finns det inga garantier för att Bulgarien inte kommer att ställa ytterligare krav. Detta är kärnan i frågan: hur man tar ett språng av tro och visar välvilja mot en granne som tidigare har utövat sitt veto och ställt orimliga krav angående det makedonska språket, kulturen och historien. För närvarande är Bulgarien i en valperiod och Nordmakedonien används ofta som ett politiskt verktyg av alla partier. Även om ett parti säkrar tillräckligt med röster för att bilda en regering, är det osannolikt att deras ståndpunkt gentemot Nordmakedonien kommer att förändras.</span>\n<span class=\"para\"><strong>En europeisk framtid tillfångatagen av bulgarisk politik </strong></span>\n<span class=\"para\">Under flera år har Bulgarien kämpat med politisk instabilitet, och diskussionerna kring dess relation med Nordmakedonien har blivit ett verktyg för olika politiska partier. Spänningar, som har kokat under en tid, eskalerade återigen efter ett informellt besök av den nyvalda makedonska presidenten Gordana Siljanovska Davkova i Sofia för att träffa sin bulgariska motsvarighet, Rumen Radev. Inledningsvis verkade mötet vänskapligt. Men kontroversen bröt ut när bilder släpptes som påtagligt saknade närvaron av den makedonska flaggan. Denna utelämning utlöste en storm av motreaktioner i Nordmakedonien. Bulgariens tjänstemän rättfärdigade avsaknaden av flaggor med att mötet var informellt, och liknade det vid en avslappnad kaffeträff. Som svar på den diplomatiska fadäsen kallades den bulgariska ambassadören till utrikesministeriet i Skopje där han avböjde att ta emot en formell protestnot, och hävdade att Bulgariens agerande var berättigat.</span>\n<span class=\"para\">Situationen förvärrades bara när den makedonska vice premiärministern Aleksandar Nikoloski beskrev bulgarerna som \"okultiverade\" under en intervju, vilket ledde till krav från Sofia på hans ursäkt och avgång. För att elda på elden, refererade vissa bulgariska politiker till Nordmakedonien som enbart ett territorium, nedlåtande mot dess folk som \"förvirrade bulgarer\" och förolämpade den makedonska flaggan och presidenten, som en av dem beskrev som \"någon slags ambassadör\".</span>\n<span class=\"para\">Bulgariens politiska landskap är starkt polariserat, precis som resten av Balkan. Men det finns en enighet bland alla politiska partier, både vid makten och i opposition, angående deras ståndpunkt gentemot Nordmakedonien. Inget parti verkar villigt att delta i förhandlingar eller söka en diplomatisk lösning. Den pågående debatten kring rättigheterna för makedonier som bor i Bulgarien och bulgarer som bor i Nordmakedonien har blivit ett regelbundet ämne vid internationella möten och inom diskussioner mellan politiker från båda nationerna. Nyligen tog den makedonska utrikesministern Timco Mucunski upp denna fråga under ett tal vid den parlamentariska församlingen i Europarådet. Dessa utvecklingar har återuppväckt spänningarna i en redan ansträngd relation mellan Skopje och Sofia, med en livskraftig lösning som förblir svårfångad.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Snubblar tillbaka på EU-vägen?</strong></span>\n<span class=\"para\">För tredje på varandra följande decennium befinner sig Nordmakedonien vid ett kritiskt vägskäl. Den nyvalda regeringen kämpar med en mängd utmaningar relaterade till EU-integration och sina relationer med grannländerna – frågor som inkluderar den ihållande debatten om landets namn. Under sin installationsceremoni avstod president Gordana Siljanovska Davkova från att använda landets konstitutionella namn, vilket väckte vrede från Grekland. Som svar har Mickoski uttalat sin respekt för Prespa-avtalet men insisterar på att använda namnet \"Makedonien\" för interna syften, och framhäver det som en fråga om personliga rättigheter. Detta har återuppväckt spänningarna mellan Nordmakedonien och Grekland, där Aten till och med hotat med att blockera Skopjes EU-anslutning.</span>\n<span class=\"para\">Utmaningarna med Grekland överskuggas dock av det ännu mer pressande problemet med Bulgarien, förvärrat av det senaste beslutet från EU att avkoppla Nordmakedonien från Albanien i anslutningsprocessen. Det finns en växande oro för att om Albanien når EU innan Nordmakedonien, kan Skopje stå inför ytterligare komplikationer eller utpressning från en annan av sina grannar, vilket potentiellt kan äventyra dess väg till EU-medlemskap helt och hållet. Det beslut som EU fattade sammanfaller också med de första 100 dagarna av Mickoski-regeringen, vilket kanske signalerar att nådperioden har kommit till ett slut och att förväntningarna nu måste uppfyllas.</span>\n<span class=\"para\">Valet och sättet för kommunikationen som används av partnerna i EU tyder på att deras känslor gentemot Mickoskis administration förblir en mild irritation. Men det finns en märkbar trend som indikerar att denna känsla sannolikt kommer att intensifieras under de kommande månaderna. Denna utveckling kommer i stor utsträckning att bero på Mickoskis tillvägagångssätt, liksom oppositionens respons. En sak är klar: att ändra konstitutionen är en skyldighet som Nordmakedonien frivilligt har åtagit sig, oavsett olika åsikter i frågan. Vägen mot EU-integration vilar nu, precis som tidigare, fast i händerna på makedonska politiker och deras förmåga att nå en kompromiss. Detta kommer förhoppningsvis att leda till en livskraftig väg mot EU.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong> är journalist baserad i Nordmakedonien och redaktör på Kanal 5:s tv-station.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><strong>AB entegrasyonu mu yoksa Avusturya-Macaristan yeniden canlanması mı?</strong></span>\n<span class=\"para\">AB'nin kararı, belki de tesadüfen, Macaristan Başbakanı Viktor Orbán'ın Kuzey Makedonya'yı ziyaret ettiği gün açıklandı. Macaristan ile güçlü bağlar sürdürmek isteyen yeni kurulan Makedon hükümeti, Orbán'ı tam onurla karşıladı; hükümet bakanları, Ohrid'deki havaalanında onu selamlamak için sıraya girdi. Bu arada, sadece birkaç kilometre uzakta, Arnavutluk'ta, ülkenin AB yolundaki ilerlemesini kutlamak için kutlamalar yapılıyordu. Karşıtlık daha belirgin olamazdı: bir ulus sevinç içindeyken, diğeri acı bir gerileme ile boğuşuyordu.</span>\n<span class=\"para\">Arkadaşça bir ziyaret olmasına rağmen, AB kararı, Makedon Başbakanı Hristijan Mickoski ve Orbán arasındaki ortak basın toplantısının üzerinde bir gölge gibi duruyordu; Macar, ülkenin Avrupa yoluna devam etmesine yardımcı olmak için Bulgaristan ile arabuluculuk yapmayı teklif etti, ancak bu teklif Sofya'daki yetkililer tarafından açıkça reddedildi. Yine de, gazetecilere, son AB toplantısında Macar büyükelçisinin Kuzey Makedonya ve Arnavutluk'un ayrılmasını desteklemesinin nedenini açıklamadı. Orbán'ın ziyareti, ülkeyi \"alternatif\" ittifaklara yönlendiren yeni Makedon hükümetindeki artan bir eğilimi yansıtıyor. Son zamanlarda, Kuzey Makedonya, Macaristan'dan 500 milyon euro değerinde bir kredi aldı ve bu finansmanın aslında Çin'den geldiği şüphelerini artırdı, Orbán'ın yalanlamalarına rağmen. Hükümet, Macaristan'dan üçüncü bir mobil operatörün geleceğini de duyurdu ve hatta AB ile Macar başkanlığına özel elçi olarak eski bir diplomatı atadı. Ancak en önemlisi, Macaristan, adaletin kaçaklarından biri olan eski Makedon Başbakanı Nikola Gruevski'ye de ev sahipliği yapıyor; Orbán'ın yardımıyla Macaristan'a kaçtı. Aynı zamanda, şu anda Kuzey Makedonya'da iktidarda olan siyasi partinin eski lideridir. Moskova'ya yaptığı bir ziyaretle AB başkanlığına başlayan bir AB ve NATO ülkesinin başbakanıyla ilişki kurmak, özellikle Kuzey Makedonya'nın devam eden savaşta Ukrayna'ya güçlü desteği göz önüne alındığında, en akıllıca seçim olmayabilir. Açıkça söylemek gerekirse, birçok insan merak ediyor: Kuzey Makedonya Brüksel'e mi yoksa Budapeşte'ye mi yöneliyor?</span>\n<span class=\"para\">İktidardaki hükümet, AB'nin istenen hedef olduğunu, ancak Macaristan'ın sadece sözlerde değil, eylemlerde de gerçek bir müttefik olduğunu iddia ediyor. Tüm bunlar, AB'nin Batı Balkanlar için büyüme planını sunduğu ve tüm bölgeye mali desteği artırdığı bir dönemde ortaya çıkıyor. Brüksel'deki planla ilgili toplantılarda, Başbakan Mickoski, Avrupa Komisyonu Başkanı Ursula von der Leyen'e ertelenmiş etkili anayasa değişiklikleri hakkında fikrini sunduğunu açıkladı. Bunun arkasındaki fikir, Makedon parlamentosunun anayasayı değiştirmek için oy kullanacağı, ancak değişikliklerin ülkenin AB üyesi olmasından sonra geçerli olacağıdır. Şu ana kadar, AB'den önerisine resmi bir yanıt gelmedi. Ancak Bulgaristan bunu açıkça reddetti.</span>\n<span class=\"para\">Brüksel'e gitmeden önce, Mickoski, Makedon vatandaşlarının AB entegrasyonu için on yıllardır süren mücadeleleri nedeniyle hissettikleri derin hayal kırıklığını ve hayal kırıklığını ifade etme niyetini vurguladı. \"Tutumum kesin: yenilgileri sona erdirme ve bağımlılık ve uzlaşma ile işaretlenmiş politikaları terk etme zamanı geldi,\" dedi ayrılmadan önce. Bu mesaj, son yirmi yılda Avrupa ailesine katılma umuduyla sayısız fedakarlık yapan Makedon vatandaşlarıyla güçlü bir şekilde yankılanıyor. Tek sorun, müzakere çerçevesini kabul ettikten sonra, Kuzey Makedonya'nın artık Bulgaristan ile değil, AB ile müzakere etmesidir ve iktidardaki hükümet bunun tamamen farkındadır. Bu nedenle, sorunu çözmek için, Bulgaristan'daki seçimleri ve o ülkede yeni bir hükümetin kurulmasını beklediklerini iddia ediyorlar. Bu, onlara daha iyi bir anlaşma müzakere etme ve herhangi bir anayasa değişikliğinin olası gecikmiş etkisini sağlama fırsatı verecektir. Ne yazık ki, Bulgar politikacılar, parlamentolarında Kuzey Makedonya ile ilgili yeni bir deklarasyon oyladı. Hangi partinin iktidara gelirse gelsin, Kuzey Makedonya'ya karşı tutumlarının değişmeyeceğini iddia ediyorlar.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ayrılmadan sonra Kuzey Makedonya'nın geleceği ne olacak?</strong></span>\n<span class=\"para\">Kuzey Makedonya'nın AB entegrasyonu ile ilgili uzun süredir devam eden statüko, sadece ülkeyi yabancı aktörlerin kötü niyetli etkilerine maruz bırakmakla kalmıyor, aynı zamanda istikrarsızlık ve etnik gerilim yaratma potansiyeline de sahip. Kuzey Makedonya'da yarım milyondan fazla etnik Arnavut bulunuyor; birçok kişi, Arnavutluk'un AB yolunda ilerlemesini izlerken kendi ülkelerinin geride kaldığını gördükçe hayal kırıklığına uğruyor. Bu farklılık, hem Makedon hem de Arnavut etnik bloklar içindeki muhalefet partileri tarafından zaten istismar ediliyor.</span>\n<span class=\"para\">En büyük muhalefet partisi SDSM, çoğunlukla Bulgaristan ile ilişkilerini yönetim şekli nedeniyle seçim kayıpları yaşadı; özellikle birçok kişinin mevcut zorlukların merkezinde yatan dostluk anlaşmasını kabul etmesi nedeniyle. Ayrıca, partinin \"Fransız önerisi\"ni kabul etmesi daha fazla hoşnutsuzluğu körükledi. Bu öneri, Bulgaristan ile Kuzey Makedonya arasındaki ikili meseleleri AB müzakere çerçevesine dahil etti; bu durum, hem yerel hem de yabancı uzmanlar ile muhalefetten gelen, bunun Kuzey Makedonya'nın AB üyelik süreci için ek zorluklar yaratabileceği uyarılarına rağmen gerçekleşti. \"Fransız önerisi\"ndeki ana talep, Bulgar halkını içerecek şekilde anayasa değişikliği yapılmasıydı; Makedon dili, tarihi ve kültürü ile ilgili hükümler de dahil edildi. Öneri baştan itibaren tartışmalıydı, ancak SDSM liderliğindeki hükümet, kamu ile istişareler yapma sözü verdi. Ancak, bu istişareler sadece birkaç gün sürdü ve ardından öneri parlamenter prosedüre konuldu ve daha sonra oylamaya sunuldu. Bu, Kuzey Makedonya'nın AB tarama sürecine başlamasına yol açtı; ilerlemesi, anayasa değişikliğine bağlıydı - o dönemde hükümetin yerine getirmek için yeterli çoğunluğa sahip olmadığını bildiği bir gereklilikti, ancak yine de ilerlemeye karar verdi. Şimdi, iki yıl sonra, Kuzey Makedonya beklenildiği gibi anayasasını değiştirmedi ve sonuç, AB üyelik sürecinde Arnavutluk'tan ayrılma oldu. AB kararına yanıt olarak, şu anda muhalefette olan SDSM, Kuzey Makedonya'nın Avrupa geleceğini değerlendirmek için özel bir parlamento oturumu talep ediyor. Ironik bir şekilde, bu, kamu protestoları ve Fransız önerisine karşı geniş çaplı muhalefet olmasına rağmen, ona oy veren aynı partidir. Eski Başbakan Dimitar Kovačevski, sadece seçimleri kazanacağına güvenmekle kalmadı, aynı zamanda ülkenin Avrupa rotasına devam edeceğine inanıyordu. Bunun yerine, tarihi bir yenilgiyle karşılaştı ve partisinin dağılma durumuna düşmesine neden oldu. Ancak, bu gerileme, mevcut siyasi avantajı elde etme fırsatını değerlendirmekten alıkoymadı.</span>\n<span class=\"para\">Arnavut siyasi partileri, özellikle 22 yıldır iktidarda olan ve şimdi muhalefette bulunan en büyük parti DUI, Kuzey Makedonya'nın Avrupa'ya doğru ilerlemesini talep ediyor ve bunun yerine, iddialarına göre, Rusya'ya yönelmesini istemiyorlar. Geçtiğimiz günlerde, hükümet, -gerçi kanıt olmaksızın- ülkenin karşı karşıya olduğu potansiyel istikrarsızlık tehditleri olduğunu iddia etti. Hükümetin Arnavut bloktaki koalisyon ortakları \"Vredi\", karmaşıklıkları anladıklarını ancak anayasa değişikliklerinin geçmesini beklediklerini defalarca ifade ettiler. Ana seçim vaatlerinden biri, bu değişikliklerin yıl sonuna kadar oylanmasını sağlamaktı. Mickoski, anayasa değişikliklerini oylamaya sunmayı seçerse, karşı taraftan destek alabilir ve ülkeyi yeniden AB yoluna koyabilir.</span>\n<span class=\"para\">Ancak, iktidardaki parti VMRO-DPMNE, ülkenin AB geleceği için yeterli uzlaşmaların zaten yapıldığı fikri üzerine kampanya yürüttü; bu tutum, tarihi seçim zaferlerine önemli ölçüde katkıda bulundu. Zaman geçtikçe, hem muhalefet partilerinden hem de Arnavut siyasi fraksiyonlardan gelen baskı kaçınılmaz olarak artacaktır. Ancak, sorun şu ki, yarın anayasa değişikliği yapılsa bile, Bulgaristan'ın daha fazla talep dayatmayacağına dair hiçbir garanti yok. Sorunun özü burada yatıyor: daha önce vetosunu kullanmış ve Makedon dili, kültürü ve tarihi ile ilgili makul olmayan taleplerde bulunmuş bir komşuya karşı nasıl iyi niyet gösterebiliriz? Şu anda, Bulgaristan bir seçim öncesi dönemde ve Kuzey Makedonya, tüm partiler tarafından sık sık bir siyasi araç olarak kullanılmaktadır. Bir parti hükümet kurmak için yeterli oy alırsa, Kuzey Makedonya'ya karşı tutumlarının değişmesi pek olası değildir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Bulgar siyaseti tarafından rehin alınmış bir Avrupa geleceği</strong></span>\n<span class=\"para\">Birkaç yıldır, Bulgaristan siyasi istikrarsızlıkla mücadele ediyor ve Kuzey Makedonya ile olan ilişkisi etrafındaki tartışmalar çeşitli siyasi partiler için bir araç haline geldi. Bir süredir kaynayan gerilimler, yeni seçilen Makedon Cumhurbaşkanı Gordana Siljanovska Davkova'nın Bulgar mevkidaşı Rumen Radev ile görüşmek üzere Sofya'ya yaptığı resmi olmayan ziyaretin ardından yeniden tırmandı. Başlangıçta, toplantı dostça görünüyordu. Ancak, Makedon bayrağının yokluğunun dikkat çektiği fotoğrafların yayınlanmasıyla tartışma patlak verdi. Bu eksiklik, Kuzey Makedonya'da büyük bir tepki dalgası başlattı. Bulgar yetkililer, bayrakların yokluğunu, toplantının resmi olmadığını belirterek, sıradan bir kahve buluşmasına benzeterek savundular. Diplomatik bir hata olarak değerlendirilen bu durumun ardından, Bulgar büyükelçi, Skopje'deki dışişleri bakanlığına çağrıldı ve resmi bir protesto notası kabul etmeyi reddetti; Bulgaristan'ın eylemlerinin haklı olduğunu savundu.</span>\n<span class=\"para\">Durum, Makedon Başbakan Yardımcısı Aleksandar Nikoloski'nin bir röportajda Bulgarları \"medeni olmayan\" olarak tanımlamasıyla daha da kötüleşti ve bu, Sofya'dan özür dilemesi ve istifasını talep eden baskılara yol açtı. Ateşi körükleyen bir diğer durum ise, bazı Bulgar politikacıların Kuzey Makedonya'yı sadece bir toprak parçası olarak nitelendirmesi, halkını \"kafası karışık Bulgarlar\" olarak küçümsemesi ve Makedon bayrağı ile cumhurbaşkanını, birinin \"bir tür elçi\" olarak tanımlamasıydı.</span>\n<span class=\"para\">Bulgaristan'ın siyasi manzarası, Balkanların geri kalanıyla benzer şekilde oldukça kutuplaşmış durumda. Ancak, iktidardaki ve muhalefetteki tüm siyasi partiler, Kuzey Makedonya'ya karşı tutumları konusunda hemfikir. Hiçbir parti müzakerelere girmeye veya diplomatik bir çözüm aramaya istekli görünmüyor. Bulgaristan'da yaşayan Makedonların hakları ve Kuzey Makedonya'da yaşayan Bulgarların hakları etrafındaki tartışmalar, uluslararası toplantılarda ve her iki ülkenin politikacıları arasındaki görüşmelerde düzenli bir konu haline geldi. En son, Makedon Dışişleri Bakanı Timco Mucunski, Avrupa Konseyi Parlamenter Meclisi'nde yaptığı bir konuşmada bu konuyu gündeme getirdi. Bu gelişmeler, Skopje ile Sofya arasındaki zaten gergin ilişkilere yeni bir gerilim getirdi ve geçerli bir çözüm hala belirsizliğini koruyor.</span>\n<span class=\"para\"><strong>AB yolunda tökezlemek mi?</strong></span>\n<span class=\"para\">Kuzey Makedonya, üçüncü ardışık on yıldır kritik bir kavşakta bulunuyor. Yeni seçilen hükümet, AB entegrasyonu ve komşu ülkelerle ilişkileri ile ilgili çok sayıda zorlukla başa çıkmaya çalışıyor - bu sorunlar arasında ülkenin adı üzerindeki sürekli tartışma da var. Yemin töreninde, Cumhurbaşkanı Gordana Siljanovska Davkova, ülkenin anayasal adını kullanmaktan özellikle kaçındı ve bu durum Yunanistan'ın öfkesini tetikledi. Mickoski, Prespa Anlaşması'na saygı duyduğunu belirtirken, iç amaçlar için \"Makedonya\" adını kullanma ısrarında bulunuyor ve bunu kişisel haklar meselesi olarak çerçeveliyor. Bu, Kuzey Makedonya ile Yunanistan arasındaki gerilimleri yeniden alevlendirdi; Atina, Skopje'nin AB üyeliğini engelleme tehdidinde bile bulundu.</span>\n<span class=\"para\">Ancak, Yunanistan ile yaşanan zorluklar, Bulgaristan ile yaşanan daha acil bir sorun tarafından gölgeleniyor; bu durum, AB'nin Kuzey Makedonya'yı Arnavutluk'tan ayırma kararının ardından daha da kötüleşti. Eğer Arnavutluk, Kuzey Makedonya'dan önce AB'ye ulaşırsa, Skopje'nin başka bir komşusundan daha fazla komplikasyon veya şantajla karşılaşabileceğinden endişeler artıyor; bu durum, AB üyeliği yolunu tamamen tehlikeye atabilir. AB tarafından alınan karar, aynı zamanda Mickoski hükümetinin ilk 100 günüyle de çakışıyor; bu, belki de hoş geldin süresinin sona erdiğini ve artık beklentilerin karşılanması gerektiğini gösteriyor.</span>\n<span class=\"para\">AB'deki ortakların seçimi ve iletişim biçimi, Mickoski yönetimine karşı hislerinin hafif bir rahatsızlık olduğunu gösteriyor. Ancak, bu duygunun önümüzdeki aylarda yoğunlaşacağına dair belirgin bir eğilim var. Bu evrim, büyük ölçüde Mickoski'nin yaklaşımına ve muhalefetten gelen yanıta bağlı olacaktır. Bir şey açıktır: anayasayı değiştirmek, Kuzey Makedonya'nın isteyerek üstlendiği bir yükümlülüktür; bu konuda farklı görüşler olsa bile. AB entegrasyonuna giden yol, geçmişte olduğu gibi, şimdi de Makedon politikacıların ve uzlaşma sağlama yeteneklerinin ellerindedir. Bu, umarım AB'ye giden geçerli bir yol açar.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Jovan Gjorgovski</strong>, Kuzey Makedonya merkezli bir gazeteci ve Kanal 5 televizyon istasyonunda editördür.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
    key:"pubDate": string:"2024-11-21T17:33:07",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38156",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:29:53.808",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgoxpf6sqrthsiyz4gw32si",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"European,Union,Flag,And,Flag,Of,North,Macedonia,In,The"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-600x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-300x200.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-768x512.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/Joban-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"De EU-lidmaatschap van Noord-Macedonië drijft verder weg",
                key:"uid": string:"0647e691-a7d7-4f24-b62c-272992d116f7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>EU-integratie of een Oostenrijks-Hongaarse revival?</strong></p>\n<p>De beslissing van de EU werd onthuld, misschien toevallig, op de dag dat de Hongaarse premier Viktor Orbán Noord-Macedonië bezocht. De nieuw gevormde Macedonische regering, die ernaar streeft sterke banden met Hongarije te onderhouden, verwelkomde Orbán met volle eerbetoon terwijl de regeringsministers zich op de luchthaven in Ohrid opstelden om hem te begroeten. Ondertussen, slechts enkele kilometers verderop in Albanië, waren er vieringen aan de gang terwijl het land zijn vooruitgang op het EU-pad markeerde. Het contrast kon niet groter zijn: terwijl de ene natie zich verheugde, worstelde de andere met een bittere tegenslag.</p>\n<p>Hoewel het een vriendschappelijk bezoek was, hing de EU-beslissing als een zwaard van Damocles boven de gezamenlijke persconferentie tussen de Macedonische premier Hristijan Mickoski en Orbán, waarbij de Hongaarse premier aanbood te bemiddelen met Bulgarije om het land te helpen zijn Europese pad voort te zetten, een aanbod dat door de functionarissen in Sofia uitdrukkelijk werd afgewezen. Toch gaf hij geen antwoord aan de journalisten waarom de Hongaarse ambassadeur tijdens de recente EU-vergadering voor de ontkoppeling van Noord-Macedonië en Albanië had gestemd. Orbáns bezoek weerspiegelt een groeiende trend binnen de nieuwe Macedonische regering, die het land naar “alternatieve” allianties stuurt. Onlangs heeft Noord-Macedonië een lening van 500 miljoen euro van Hongarije veiliggesteld, wat de verdenking oproept dat de financiering eigenlijk uit China afkomstig kan zijn, ondanks Orbáns ontkenningen. De regering kondigde zelfs de komst aan van een derde mobiele operator uit Hongarije en benoemde een voormalige diplomaat als speciale gezant voor het Hongaarse voorzitterschap van de EU. Maar, het meest opmerkelijke is dat Hongarije ook de thuisbasis is van de voormalige Macedonische premier Nikola Gruevski, een voortvluchtige die met Orbáns hulp naar Hongarije is gevlucht. Hij is ook de voormalige leider van de politieke partij die momenteel aan de macht is in Noord-Macedonië. Betrokkenheid bij een premier van een EU- en NAVO-land die zijn EU-voorzitterschap begon met een bezoek aan Moskou, is misschien niet de verstandigste keuze, vooral gezien de sterke steun van Noord-Macedonië voor Oekraïne in de aanhoudende oorlog. Om het simpel te zeggen, veel mensen vragen zich af: beweegt Noord-Macedonië naar Brussel of Boedapest?</p>\n<p>De regerende partij beweert dat hoewel de EU de gewenste bestemming is, Hongarije een echte bondgenoot is, niet alleen als het gaat om woorden maar ook om daden. Dit alles komt terwijl de EU haar groeiplan voor de Westelijke Balkan presenteert en de financiële steun voor de hele regio verhoogt. Het was tijdens de vergaderingen in Brussel over het plan dat premier Mickoski onthulde dat hij zijn idee over grondwetswijzigingen met uitgestelde werking aan de voorzitter van de Europese Commissie Ursula von der Leyen had gepresenteerd. Het idee erachter is dat het Macedonische parlement zal stemmen over het wijzigen van de grondwet, maar de wijzigingen pas geldig zullen zijn nadat het land EU-lidstaat is geworden. Tot nu toe is er geen officiële reactie van de EU op zijn voorstel geweest. Bulgarije heeft het echter uitdrukkelijk afgewezen.</p>\n<p>Voorafgaand aan de reis naar Brussel benadrukte Mickoski zijn voornemen om de diepe teleurstelling en frustratie van de Macedonische burgers over de decennialange strijd voor EU-integratie te uiten. “Mijn standpunt is ondubbelzinnig: het is tijd om de nederlagen te beëindigen en beleid en diplomatie die gekenmerkt worden door onderdanigheid en compromis te verlaten,” verklaarde hij voor zijn vertrek. Deze boodschap resoneert sterk bij de Macedonische burgers, die de afgelopen twee decennia talloze offers hebben gebracht in de hoop zich bij de Europese familie aan te sluiten. Het enige probleem is dat sinds de acceptatie van het onderhandelingskader, Noord-Macedonië niet langer met Bulgarije onderhandelt, maar met de EU, en de regerende partij is zich daar volledig van bewust. Om het probleem op te lossen, beweren ze te wachten op de verkiezingen in Bulgarije en de vorming van een nieuwe regering in dat land. Dit zal hen in staat stellen om een betere deal te onderhandelen en eventuele uitgestelde effecten van grondwetswijzigingen. Helaas hebben Bulgaarse politici in hun parlement gestemd over een nieuwe verklaring met betrekking tot Noord-Macedonië. Ze beweren dat, ongeacht wie aan de macht komt, hun standpunt ten opzichte van Noord-Macedonië niet zal veranderen.</p>\n<p><strong>Wat staat Noord-Macedonië te wachten na de ontkoppeling?</strong></p>\n<p>De langdurige status quo met betrekking tot de EU-integratie van Noord-Macedonië stelt het land niet alleen bloot aan kwade invloeden van buitenlandse actoren, maar houdt ook het potentieel in om instabiliteit en etnische spanningen te creëren. Met meer dan een half miljoen etnische Albanezen in Noord-Macedonië zijn velen ontmoedigd terwijl ze Albanië op zijn EU-pad zien vorderen terwijl hun eigen land achterblijft. Dit verschil wordt al uitgebuit door oppositiepartijen binnen zowel de Macedonische als de Albanese etnische blokken.</p>\n<p>De grootste oppositiepartij, SDSM, leed electorale verliezen, voornamelijk vanwege de manier waarop ze de relaties met Bulgarije heeft behandeld, met name de acceptatie van de vriendschapsovereenkomst waarvan velen geloven dat deze ten grondslag ligt aan de huidige uitdagingen. Bovendien heeft de acceptatie van het zogenaamde “Franse voorstel” door de partij verdere onvrede aangewakkerd. Het voorstel omvatte de bilaterale kwesties tussen Bulgarije en Noord-Macedonië in het EU-onderhandelingskader, ondanks waarschuwingen van zowel binnenlandse als buitenlandse experts, evenals de oppositie, dat dit extra uitdagingen voor het EU-toetredingsproces van Noord-Macedonië zou kunnen creëren. De belangrijkste eis in het \"Franse voorstel\" was de grondwetswijziging om het Bulgaarse volk op te nemen, samen met bepalingen met betrekking tot de Macedonische taal, geschiedenis en cultuur. Hoewel het voorstel vanaf het begin controversieel was, beloofde de door SDSM geleide regering om consultaties met het publiek te houden. Deze consultaties duurden echter slechts een paar dagen voordat het voorstel in de parlementaire procedure werd gebracht en later werd gestemd. Dit leidde ertoe dat Noord-Macedonië begon met het EU-screeningproces, waarbij de verdere voortgang afhankelijk was van de grondwetswijziging—een vereiste waarvan de regering op dat moment wist dat ze niet de meerderheid had om deze te vervullen, maar desondanks besloot door te gaan. Nu, twee jaar later, heeft Noord-Macedonië zijn grondwet niet gewijzigd zoals verwacht en het resultaat is de ontkoppeling van Albanië in het EU-toetredingsproces. In reactie op de EU-beslissing roept SDSM, nu in de oppositie, op tot een speciale parlementaire zitting om de Europese toekomst van Noord-Macedonië te beoordelen. Ironisch genoeg is dit dezelfde partij die, ondanks publieke protesten en wijdverspreide oppositie tegen het Franse voorstel, ervoor stemde. Voormalig premier Dimitar Kovačevski was niet alleen overtuigd van het winnen van de verkiezingen, maar geloofde ook dat het land zijn Europese traject zou voortzetten. In plaats daarvan kreeg hij te maken met een historische nederlaag, waardoor zijn partij in een staat van chaos achterbleef. Deze tegenslag heeft hen echter niet weerhouden om de huidige kans voor politieke invloed te grijpen.</p>\n<p>De Albanese politieke partijen, met name de grootste partij, DUI, die al 22 jaar aan de macht is en nu in de oppositie zit, plannen protesten en eisen dat Noord-Macedonië zijn pad naar Europa voortzet in plaats van, zoals zij beweren, naar Rusland te draaien. Tot voor kort had de regering beweerd – zij het zonder onderbouwing – dat er potentiële destabilisatiebedreigingen voor het land waren. De coalitiepartners van de regering uit het Albanese blok “Vredi” hebben herhaaldelijk verklaard dat, hoewel ze de complexiteit begrijpen, ze verwachten dat de grondwetswijzigingen zullen worden aangenomen. Een van hun belangrijkste verkiezingsbelangen was om deze wijzigingen voor het einde van het jaar te laten stemmen. Mocht Mickoski ervoor kiezen om de grondwetswijzigingen ter stemming voor te leggen, dan zou hij steun kunnen krijgen van de andere kant van de zaal en het land weer op zijn EU-pad kunnen zetten.</p>\n<p>Echter, de regerende partij, VMRO-DPMNE, voerde campagne met de stelling dat er al voldoende compromissen waren gesloten voor de EU-toekomst van het land, een standpunt dat aanzienlijk heeft bijgedragen aan hun historische electorale overwinning. Naarmate de tijd verstrijkt, zal de druk van zowel de oppositiepartijen als de Albanese politieke fracties onvermijdelijk toenemen. De uitdaging blijft echter dat, zelfs als de grondwet morgen zou worden gewijzigd, er geen garanties zijn dat Bulgarije geen verdere eisen zal stellen. Dit is de kern van het probleem: hoe een sprongetje van vertrouwen te nemen en goede wil te tonen naar een buur die eerder zijn vetorecht heeft uitgeoefend en onredelijke eisen heeft gesteld met betrekking tot de Macedonische taal, cultuur en geschiedenis. Momenteel bevindt Bulgarije zich in een pre-electorale periode en wordt Noord-Macedonië vaak gebruikt als een politiek instrument door alle partijen. Zelfs als een partij voldoende stemmen verwerft om een regering te vormen, is het onwaarschijnlijk dat hun standpunt ten opzichte van Noord-Macedonië zal veranderen.</p>\n<p><strong>Een Europese toekomst gegijzeld door Bulgaarse politiek </strong></p>\n<p>Al enkele jaren worstelt Bulgarije met politieke instabiliteit, en discussies over de relatie met Noord-Macedonië zijn een instrument geworden voor verschillende politieke partijen. Spanningen, die al enige tijd aan het sudderen waren, escaleerden opnieuw na een ongeofficialiseerde bezoek van de nieuw gekozen Macedonische president Gordana Siljanovska Davkova aan Sofia om haar Bulgaarse tegenhanger, Rumen Radev, te ontmoeten. Aanvankelijk leek de ontmoeting vriendschappelijk. Echter, de controverse ontstond toen foto's werden vrijgegeven waarop de Macedonische vlag opvallend ontbrak. Deze omissie veroorzaakte een storm van verzet in Noord-Macedonië. Bulgaarse functionarissen rechtvaardigden de afwezigheid van vlaggen door te stellen dat de ontmoeting ongeofficialiseerd was, en vergeleken het met een informele koffiebijeenkomst. In reactie op de diplomatieke blunder werd de Bulgaarse ambassadeur opgeroepen naar het ministerie van Buitenlandse Zaken in Skopje, waar hij weigerde een formele protestnota te aanvaarden, stellende dat de acties van Bulgarije gerechtvaardigd waren.</p>\n<p>De situatie verslechterde alleen maar toen de Macedonische vicepremier Aleksandar Nikoloski de Bulgaren tijdens een interview als “onbeschaafd” beschreef, wat leidde tot eisen vanuit Sofia voor zijn excuses en ontslag. Om de vlam te voeden, verwezen sommige Bulgaarse politici naar Noord-Macedonië als slechts een gebied, en beschimpte de mensen als “verwarde Bulgaren” en beledigde de Macedonische vlag en president, die door een van hen werd beschreven als “een soort ambassadeur”.</p>\n<p>Het politieke landschap in Bulgarije is sterk gepolariseerd, net als de rest van de Balkan. Er is echter unanieme overeenstemming onder alle politieke partijen, zowel aan de macht als in de oppositie, over hun standpunt ten opzichte van Noord-Macedonië. Geen enkele partij lijkt bereid om onderhandelingen aan te gaan of een diplomatieke oplossing te zoeken. Het voortdurende debat over de rechten van Macedoniërs die in Bulgarije wonen en Bulgaren die in Noord-Macedonië wonen, is een regelmatig onderwerp geworden op internationale bijeenkomsten en binnen discussies tussen politici van beide landen. Onlangs bracht de Macedonische minister van Buitenlandse Zaken Timco Mucunski deze kwestie ter sprake tijdens een toespraak op de Parlementaire Assemblee van de Raad van Europa. Deze ontwikkelingen hebben de spanningen in een al beladen relatie tussen Skopje en Sofia opnieuw aangewakkerd, waarbij een levensvatbare oplossing ongrijpbaar blijft.</p>\n<p><strong>Terugvallen op het EU-pad?</strong></p>\n<p>Voor het derde achtereenvolgende decennium bevindt Noord-Macedonië zich op een kritiek kruispunt. De nieuw gekozen regering worstelt met een veelheid aan uitdagingen met betrekking tot EU-integratie en haar relaties met buurlanden – kwesties die de aanhoudende discussie over de naam van het land omvatten. Tijdens haar beëdiging onthield president Gordana Siljanovska Davkova zich van het gebruik van de constitutionele naam van het land, wat de woede van Griekenland opriep. In reactie daarop heeft Mickoski zijn respect voor de Prespa-overeenkomst verklaard, maar hij staat erop de naam “Macedonië” voor interne doeleinden te gebruiken, en presenteert het als een kwestie van persoonlijke rechten. Dit heeft de spanningen tussen Noord-Macedonië en Griekenland opnieuw aangewakkerd, waarbij Athene zelfs dreigde Skopje's EU-toetreding te blokkeren.</p>\n<p>De uitdagingen met Griekenland worden echter overschaduwd door het nog dringender probleem met Bulgarije, verergerd door de recente beslissing van de EU om Noord-Macedonië van Albanië te ontkoppelen in het toetredingsproces. Er is groeiende bezorgdheid dat als Albanië de EU bereikt voordat Noord-Macedonië, Skopje verdere complicaties of chantage van een andere buur kan ondervinden, wat de weg naar EU-lidmaatschap volledig in gevaar kan brengen. De beslissing van de EU viel ook samen met de eerste 100 dagen van de Mickoski-regering, wat misschien aangeeft dat de graceperiode ten einde is gekomen en dat verwachtingen nu moeten worden ingelost.</p>\n<p>De keuze en de manier van communicatie die door de partners in de EU worden gebruikt, suggereren dat hun gevoelens ten opzichte van Mickoski's administratie er een van milde irritatie blijft. Er is echter een merkbare trend die aangeeft dat dit sentiment waarschijnlijk in de komende maanden zal toenemen. Deze evolutie zal grotendeels afhangen van Mickoski's aanpak, evenals de reactie van de oppositie. Eén ding is duidelijk: het wijzigen van de grondwet is een verplichting die Noord-Macedonië vrijwillig heeft aanvaard, ongeacht de verschillende meningen over de kwestie. De weg naar EU-integratie ligt nu, zoals in het verleden, stevig in handen van Macedonische politici en hun vermogen om een compromis te bereiken. Dit zal hopelijk leiden tot een levensvatbaar pad naar de EU.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> is een journalist gevestigd in Noord-Macedonië en een redacteur bij de televisiezender Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.63",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Voor het derde opeenvolgende decennium bevindt Noord-Macedonië zich op een kritisch kruispunt. De nieuw gekozen regering worstelt met een scala aan uitdagingen met betrekking tot EU-integratie en de relaties met buurlanden. De situatie is alleen maar verslechterd sinds de EU besloot de lidmaatschapsaanvraag van Noord-Macedonië los te koppelen van Albanië.</I>\n<br><br>\n\"Verwacht maar pijnlijk\" – dit gevoel vangt de reactie van veel Macedoniërs bij het horen van het nieuws dat de Europese Unie het land heeft losgekoppeld van Albanië op de weg naar EU-lidmaatschap. Jarenlang hadden beide landen samen vooruitgang geboekt en de aankondiging kwam voor velen als een teleurstelling. Het is duidelijk dat Noord-Macedonië ooit werd gezien als een koploper in EU-integratie. Echter, door onopgeloste bilaterale geschillen met buren en misstappen van de politieke leiding door de jaren heen, bevindt het land zich nu achterop in een regio die gestaag vooruitgaat.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.632",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Členstvo Severného Makedónie v EÚ sa vzďaľuje.",
                key:"uid": string:"09d33a64-0cbb-4c57-aabd-a0e1319a340a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Integrácia do EÚ alebo rakúsko-uhorská obnova?</strong></p>\n<p>Rozhodnutie EÚ bolo odhalené, možno náhodou, práve v deň, keď navštívil maďarský premiér Viktor Orbán Severné Macedónia. Novovzniknutá macedónska vláda, ktorá sa snaží udržať silné väzby s Maďarskom, privítala Orbána s plnými poctami, keď sa ministri vlády postavili na letisku v Ohride, aby ho privítali. Medzitým, len pár kilometrov ďalej v Albánsku, prebiehali oslavy, keď krajina oslavovala svoj pokrok na ceste do EÚ. Kontrast nemohol byť výraznejší: kým jeden národ sa radoval, druhý sa potýkal s horkým neúspechom.</p>\n<p>Aj keď to bola priateľská návšteva, rozhodnutie EÚ viselo nad spoločnou tlačovou konferenciou medzi macedónskym premiérom Hristijanom Mickoskim a Orbánom, pričom Maďar ponúkol, že bude zprostredkovávať s Bulharskom, aby pomohol krajine pokračovať na jej európskej ceste, čo bolo úradníkmi v Sofii výslovne odmietnuté. Napriek tomu novinárom nedal odpoveď, prečo maďarský veľvyslanec na nedávnom stretnutí EÚ hlasoval za oddelenie Severného Makedónia a Albánska. Orbánova návšteva odráža rastúci trend v novej macedónskej vláde, ktorá nasmerováva krajinu k „alternatívnym“ alianciám. Nedávno Severné Makedónia zabezpečilo pôžičku vo výške 500 miliónov eur z Maďarska, čo vyvolalo podozrenia, že financovanie môže v skutočnosti pochádzať z Číny, napriek Orbánovým popretiam. Vláda dokonca oznámila príchod tretieho mobilného operátora z Maďarska a dokonca vymenovala bývalého diplomata za osobitného vyslanca maďarského predsedníctva v EÚ. Ale, najvýraznejšie, Maďarsko je tiež domovom bývalého macedónskeho premiéra Nikolu Gruevského, utečenca pred spravodlivosťou, ktorý ušiel do Maďarska s Orbánovou pomocou. Je tiež bývalým lídrom politickej strany, ktorá je momentálne pri moci v Severnom Makedónia. Zapojiť sa do diskusie s premiérom krajiny EÚ a NATO, ktorý začal svoje predsedníctvo v EÚ návštevou Moskvy, nemusí byť najrozumnejšou voľbou, najmä vzhľadom na silnú podporu Severného Makedónia pre Ukrajinu v prebiehajúcej vojne. Aby sme to povedali jasne, mnohí sa pýtajú: posúva sa Severné Makedónia smerom k Bruselu alebo Budapešti?</p>\n<p>Vláda pri moci tvrdí, že aj keď EÚ je želanou destináciou, Maďarsko je skutočným spojencem, nielen pokiaľ ide o slová, ale aj činy. To všetko prichádza, keď EÚ predstavuje svoj plán rastu pre Západný Balkán a zvyšuje finančnú podporu pre celý región. Na stretnutiach v Bruseli týkajúcich sa plánu premiér Mickoski odhalil, že predstavil svoju myšlienku predsedníčke Európskej komisie Ursule von der Leyen o ústavných zmenách s odloženým účinkom. Myšlienka za týmto je, že macedónsky parlament bude hlasovať o zmene ústavy, ale zmeny budú platné až po tom, čo sa krajina stane členským štátom EÚ. Doteraz neprišla žiadna oficiálna odpoveď od EÚ na jeho návrh. Bulharsko ho však výslovne odmietlo.</p>\n<p>Pred cestou do Bruselu Mickoski zdôraznil svoj úmysel vyjadriť hlboké sklamanie a frustráciu, ktorú cítia macedónski občania nad desaťročným bojom za integráciu do EÚ. „Môj postoj je jednoznačný: je čas ukončiť porážky a opustiť politiky a diplomaciu poznačené podriadenosťou a kompromisom,“ uviedol pred svojím odchodom. Táto správa silno rezonuje s macedónskymi občanmi, ktorí v uplynulých dvoch desaťročiach podstúpili nespočetné obete v nádeji, že sa pripoja k európskej rodine. Jediným problémom je, že od prijatia vyjednávacieho rámca, Severné Makedónia už nevyjednáva s Bulharskom, ale s EÚ, a vláda pri moci si toho je plne vedomá. Takže, aby vyriešili problém, tvrdia, že čakajú na voľby v Bulharsku a na vytvorenie novej vlády v tejto krajine. To im umožní vyjednávať o lepšej dohode a akomkoľvek prípadnom odloženom účinku akýchkoľvek ústavných zmien. Bohužiaľ, bulharskí politici hlasovali vo svojom parlamente o novej deklarácii týkajúcej sa Severného Makedónia. Tvrdia, že bez ohľadu na to, kto sa dostane k moci, ich postoj voči Severného Makedónia sa nezmení.</p>\n<p><strong>Čo je ďalej pre Severné Makedónia po oddelení?</strong></p>\n<p>Predĺžený status quo týkajúci sa integrácie Severného Makedónia do EÚ nielen vystavuje krajinu zlým vplyvom zo strany zahraničných aktérov, ale tiež má potenciál vytvoriť nestabilitu a etnické napätia. S viac ako pol miliónom etnických Albáncov v Severnom Makedónia, mnohí sú sklamaní, keď vidia, ako Albánsko napreduje na svojej ceste do EÚ, zatiaľ čo ich vlastná krajina zaostáva. Tento rozdiel už využívajú opozičné strany v rámci macedónskeho a albánskeho etnického bloku.</p>\n<p>Najväčšia opozičná strana, SDSM, utrpela vo voľbách straty najmä kvôli svojmu zaobchádzaniu s vzťahmi s Bulharskom, najmä kvôli prijatiu priateľskej dohody, ktorá podľa mnohých leží v srdci súčasných výziev. Okrem toho prijatie strany takzvanej „francúzskej ponuky“ vyvolalo ďalšie nespokojnosti. Ponuka zahrnula bilaterálne otázky medzi Bulharskom a Severným Makedónia do rámca vyjednávania EÚ, napriek varovaniam od domácich a zahraničných expertov, ako aj opozície, že to môže vytvoriť ďalšie výzvy pre proces pristúpenia Severného Makedónia do EÚ. Kľúčovým požiadavkom v „francúzskej ponuke“ bola ústavná zmena, ktorá by zahrnula bulharský národ, spolu s ustanoveniami týkajúcimi sa macedónskeho jazyka, histórie a kultúry. Hoci bola ponuka od začiatku kontroverzná, vláda vedená SDSM sľúbila, že uskutoční konzultácie s verejnosťou. Tieto konzultácie však trvali len niekoľko dní, kým bola ponuka predložená do parlamentného konania a neskôr o nej hlasovali. To viedlo k tomu, že Severné Makedónia začalo proces screening EÚ, pričom jeho ďalší pokrok bol viazaný na ústavnú zmenu - požiadavku, o ktorej vláda v tom čase vedela, že nemá väčšinu na jej splnenie, ale aj tak sa rozhodla pokračovať. Teraz, o dva roky neskôr, Severné Makedónia nezmenilo svoju ústavu, ako sa očakávalo, a výsledkom je oddelenie od Albánska v procese pristúpenia do EÚ. V reakcii na rozhodnutie EÚ, SDSM, teraz v opozícii, volá po mimoriadnej parlamentnej schôdzi na posúdenie európskej budúcnosti Severného Makedónia. Ironicky, toto je tá istá strana, ktorá, napriek verejným protestom a širokej opozícii voči francúzskej ponuke, hlasovala za ňu. Bývalý premiér Dimitar Kovačevski bol nielen presvedčený o víťazstve vo voľbách, ale aj veril, že krajina bude pokračovať vo svojej európskej trajektórii. Namiesto toho čelil historickej porážke, ktorá zanechala jeho stranu v stave chaosu. Avšak, tento neúspech ich neodradil od využitia súčasnej príležitosti na politickú moc.</p>\n<p>Albánske politické strany, najmä najväčšia strana, DUI, ktorá je pri moci už 22 rokov a teraz je v opozícii, plánujú protesty a požadujú, aby Severné Makedónia pokračovalo na svojej ceste k Európe, namiesto toho, ako tvrdia, aby sa otočilo smerom k Rusku. Až donedávna vláda tvrdila - aj keď bez podloženia - že krajine hrozia potenciálne destabilizačné hrozby. Koaliční partneri vlády z albánskeho bloku „Vredi“ opakovane uviedli, že aj keď chápu zložitosti, očakávajú, že ústavné zmeny prejdú. Jedným z ich kľúčových volebných sľubov bolo, aby tieto zmeny boli hlasované do konca roka. Ak by sa Mickoski rozhodol predložiť ústavné zmeny na hlasovanie, mohol by získať podporu naprieč politickým spektrom a vrátiť krajinu späť na jej cestu do EÚ.</p>\n<p>Avšak vládnuca strana, VMRO-DPMNE, sa zasadzovala za to, že dostatočné kompromisy už boli urobené pre budúcnosť krajiny v EÚ, postoj, ktorý významne prispel k ich historickému volebného víťazstvu. Ako čas plynie, tlak zo strany opozičných strán a albánskych politických frakcií nevyhnutne narastie. Avšak výzvou zostáva, že aj keby bola ústava zajtra zmenená, nie sú záruky, že Bulharsko nebude klásť ďalšie požiadavky. To je podstata problému: ako urobiť skok viery a preukázať dobrú vôľu voči susedovi, ktorý predtým uplatnil svoje právo veta a kládol neprimerané požiadavky týkajúce sa macedónskeho jazyka, kultúry a histórie. V súčasnosti je Bulharsko v predvolebnom období a Severné Makedónia je často používané ako politický nástroj všetkými stranami. Aj keby strana získala dostatok hlasov na vytvorenie vlády, je nepravdepodobné, že ich postoj voči Severnému Makedónia sa zmení.</p>\n<p><strong>EURÓPSKA BUDÚCNOSŤ DRŽANÁ V ZÁSTAVE BULHARSKOU POLITIKOU</strong></p>\n<p>Už niekoľko rokov sa Bulharsko potýka s politickou nestabilitou a diskusie o jeho vzťahu so Severným Makedónia sa stali nástrojom pre rôzne politické strany. Napätie, ktoré sa už nejaký čas varilo, opäť vzrástlo po neoficiálnej návšteve novo zvoleného macedónskeho prezidenta Gordany Siljanovskej Davkovej v Sofii, kde sa stretla so svojím bulharským náprotivkom Rumenom Radevom. Spočiatku sa stretnutie zdalo priateľské. Avšak kontroverzia vypukla, keď boli zverejnené fotografie, ktoré významne postrádali prítomnosť macedónskej vlajky. Tento opomenutie vyvolalo búrku reakcií v Severnom Makedónia. Bulharskí úradníci ospravedlnili absenciu vlajok tým, že stretnutie bolo neoficiálne, prirovnávajúc ho k neformálnemu stretnutiu pri káve. V reakcii na diplomatický faux pas bol bulharský veľvyslanec predvolaný na ministerstvo zahraničných vecí v Skopje, kde odmietol prijať formálnu nótu protestu, pričom tvrdil, že konanie Bulharska bolo odôvodnené.</p>\n<p>Situácia sa len zhoršila, keď macedónsky podpredseda vlády Aleksandar Nikoloski opísal Bulharov ako „necivilizovaných“ počas rozhovoru, čo vyvolalo požiadavky z Sofie na jeho ospravedlnenie a rezignáciu. K tomu, aby sa oheň ešte viac rozhorčil, niektorí bulharskí politici označili Severné Makedónia len za územie, znevažujúc jeho obyvateľov ako „zmätených Bulharov“ a urážajúc macedónsku vlajku a prezidenta, ktorého jeden z nich opísal ako „akýsi veľvyslanec“.</p>\n<p>Politická krajina Bulharska je veľmi polarizovaná, podobne ako zvyšok Balkánu. Avšak medzi všetkými politickými stranami, či už pri moci alebo v opozícii, panuje jednomyseľný súhlas ohľadom ich postoja voči Severnému Makedónia. Žiadna strana sa nezdá byť ochotná zapojiť sa do vyjednávania alebo hľadať diplomatické riešenie. Prebiehajúca debata o právach Macedóncov žijúcich v Bulharsku a Bulharov žijúcich v Severnom Makedónia sa stala pravidelnou témou na medzinárodných stretnutiach a v diskusiách medzi politikmi z oboch národov. Naposledy túto otázku zdvihol macedónsky minister zahraničných vecí Timco Mucunski počas prejavu na Parlamentnom zhromaždení Rady Európy. Tieto udalosti opäť vyvolali napätie v už tak napätej vzťahu medzi Skopje a Sofiou, pričom životaschopné riešenie zostáva nedosiahnuteľné.</p>\n<p><strong>Vraciame sa na cestu EÚ?</strong></p>\n<p>Už tretie desaťročie sa Severné Makedónia nachádza na kritickom rozcestí. Novo zvolená vláda sa potýka s množstvom výziev týkajúcich sa integrácie do EÚ a jej vzťahov so susednými krajinami - otázkami, ktoré zahŕňajú pretrvávajúcu debatu o názve krajiny. Počas jej inauguračného ceremoniálu prezidentka Gordana Siljanovska Davkova sa výslovne zdržala používania ústavného názvu krajiny, čo vyvolalo hnev Grécka. V reakcii na to Mickoski uviedol, že rešpektuje Prespanskú dohodu, ale trvá na používaní názvu „Macedónia“ na vnútorné účely, pričom to rámcuje ako otázku osobných práv. To opäť vyvolalo napätie medzi Severným Makedónia a Gréckom, pričom Atény dokonca pohrozili, že zablokujú prístup Skopje do EÚ.</p>\n<p>Problémy s Gréckom sú však zatienené ešte naliehavejšou otázkou s Bulharskom, ktorú zhoršila nedávna rozhodnutie EÚ oddeliť Severné Makedónia od Albánska v procese pristúpenia. Narastá obava, že ak Albánsko dosiahne EÚ pred Severným Makedónia, Skopje by mohlo čeliť ďalším komplikáciám alebo vydieraniu od ďalšieho zo svojich susedov, čo by mohlo ohroziť jeho cestu k členstvu v EÚ úplne. Rozhodnutie EÚ tiež súvisí s prvými 100 dňami vlády Mickoskiho, čo naznačuje, že obdobie milosti sa skončilo a očakávania musia byť teraz splnené.</p>\n<p>Voľba a spôsob komunikácie, ktorý používajú partneri v EÚ, naznačuje, že ich pocity voči administratíve Mickoskiho zostávajú jedným z mierneho podráždenia. Avšak je tu viditeľný trend naznačujúci, že tento pocit sa pravdepodobne v nasledujúcich mesiacoch zosilní. Tento vývoj bude do veľkej miery závisieť od prístupu Mickoskiho, ako aj od reakcie opozície. Jedna vec je jasná: zmena ústavy je povinnosť, ktorú sa Severné Makedónia ochotne zaviazalo, bez ohľadu na odlišné názory na túto záležitosť. Cesta k integrácii do EÚ teraz, ako aj v minulosti, spočíva pevne v rukách macedónskych politikov a ich schopnosti dosiahnuť kompromis. Dúfajme, že to povedie k životaschopnej ceste k EÚ.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> je novinár so sídlom v Severnom Makedónia a redaktor televíznej stanice Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:47.994",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Po tretíkrát za sebou sa Severné Makedónia nachádza na kritickom križovatke. Novozvolená vláda sa potýka s množstvom výziev súvisiacich s integráciou do EÚ a jej vzťahmi so susednými krajinami. Situácia sa len zhoršila od chvíle, keď sa EÚ rozhodla oddeliť žiadosť Severného Makedónie o členstvo od Albánie.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Očakávané, ale bolestivé\" – tento pocit vystihuje reakciu mnohých Makedóncov, keď sa dozvedeli správu, že Európska únia oddelila krajinu od Albánie na ceste k členstvu v EÚ. Po celé roky obidve národy napredovali spoločne a oznámenie prišlo ako sklamanie pre mnohých. Je jasné, že Severné Makedónia bola kedysi považovaná za lídra v integrácii do EÚ. Avšak, kvôli nevyriešeným bilaterálnym sporom so susedmi a chybám politického vedenia v priebehu rokov, sa krajina teraz nachádza pozadu v regióne, ktorý sa neustále posúva vpred.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:47.995",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Η ένταξη της Βόρειας Μακεδονίας στην ΕΕ απομακρύνεται ακόμη περισσότερο",
                key:"uid": string:"20f5ef7f-cbcc-41e2-a5df-a2d897f728aa",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Ευρωπαϊκή ολοκλήρωση ή αναβίωση της Αυστρο-Ουγγαρίας;</strong></p>\n<p>Η απόφαση της ΕΕ αποκαλύφθηκε, ίσως τυχαία, την ημέρα που ο Ούγγρος Πρωθυπουργός Βίκτορ Όρμπαν επισκέφθηκε τη Βόρεια Μακεδονία. Η νεοσχηματισμένη κυβέρνηση της Βόρειας Μακεδονίας, πρόθυμη να διατηρήσει ισχυρούς δεσμούς με την Ουγγαρία, υποδέχθηκε τον Όρμπαν με πλήρη τιμές καθώς οι υπουργοί της κυβέρνησης σχημάτισαν ουρά στο αεροδρόμιο της Οχρίδας για να τον χαιρετήσουν. Εν τω μεταξύ, μόλις λίγα χιλιόμετρα μακριά στην Αλβανία, γιορτές ήταν σε εξέλιξη καθώς η χώρα γιόρταζε την πρόοδό της στον ευρωπαϊκό δρόμο. Η αντίθεση δεν θα μπορούσε να είναι πιο έντονη: ενώ ένα έθνος χαιρόταν, το άλλο πάλευε με μια πικρή αποτυχία.</p>\n<p>Ακόμη και αν ήταν μια φιλική επίσκεψη, η απόφαση της ΕΕ πλανιόταν πάνω από τη κοινή συνέντευξη τύπου μεταξύ του Πρωθυπουργού της Βόρειας Μακεδονίας Χριστιάν Μίκοςκι και του Όρμπαν, με τον Ούγγρο να προσφέρει να μεσολαβήσει με τη Βουλγαρία για να βοηθήσει τη χώρα να συνεχίσει τον ευρωπαϊκό της δρόμο, μια προσφορά που απορρίφθηκε ρητά από τους αξιωματούχους στη Σόφια. Ωστόσο, δεν έδωσε απάντηση στους δημοσιογράφους γιατί ο Ούγγρος πρέσβης στην πρόσφατη συνάντηση της ΕΕ ψήφισε υπέρ της αποσύνδεσης της Βόρειας Μακεδονίας και της Αλβανίας. Η επίσκεψη του Όρμπαν αντικατοπτρίζει μια αυξανόμενη τάση μέσα στη νέα κυβέρνηση της Βόρειας Μακεδονίας, η οποία κατευθύνει τη χώρα προς \"εναλλακτικές\" συμμαχίες. Πρόσφατα, η Βόρεια Μακεδονία εξασφάλισε δάνειο αξίας 500 εκατομμυρίων ευρώ από την Ουγγαρία, εγείροντας υποψίες ότι η χρηματοδότηση μπορεί στην πραγματικότητα να προέρχεται από την Κίνα, παρά τις διαψεύσεις του Όρμπαν. Η κυβέρνηση ανακοίνωσε ακόμη και την άφιξη ενός τρίτου κινητού παρόχου από την Ουγγαρία, και μάλιστα διόρισε έναν πρώην διπλωμάτη ως ειδικό απεσταλμένο στην Ουγγρική προεδρία με την ΕΕ. Αλλά, το πιο σημαντικό, η Ουγγαρία είναι επίσης η πατρίδα του πρώην Πρωθυπουργού της Βόρειας Μακεδονίας Νίκολα Γκρουέφσκι, ενός φυγόδικου που διέφυγε στην Ουγγαρία με τη βοήθεια του Όρμπαν. Είναι επίσης ο πρώην ηγέτης του πολιτικού κόμματος που είναι αυτή τη στιγμή στην εξουσία στη Βόρεια Μακεδονία. Η εμπλοκή με έναν Πρωθυπουργό μιας χώρας της ΕΕ και του ΝΑΤΟ που ξεκίνησε την προεδρία της ΕΕ με μια επίσκεψη στη Μόσχα μπορεί να μην είναι η πιο σοφή επιλογή, ειδικά δεδομένης της ισχυρής υποστήριξης της Βόρειας Μακεδονίας για την Ουκρανία στον συνεχιζόμενο πόλεμο. Για να το θέσουμε απλά, πολλοί άνθρωποι αναρωτιούνται: κινείται η Βόρεια Μακεδονία προς τις Βρυξέλλες ή προς τη Βουδαπέστη;</p>\n<p>Η κυβέρνηση που είναι στην εξουσία ισχυρίζεται ότι αν και η ΕΕ είναι ο επιθυμητός προορισμός, η Ουγγαρία είναι ένας πραγματικός σύμμαχος, όχι μόνο στα λόγια αλλά και στις πράξεις. Όλα αυτά έρχονται καθώς η ΕΕ παρουσιάζει το σχέδιο ανάπτυξής της για τα Δυτικά Βαλκάνια και αυξάνει την οικονομική στήριξη για ολόκληρη την περιοχή. Ήταν στις συναντήσεις στις Βρυξέλλες σχετικά με το σχέδιο που ο Πρωθυπουργός Μίκοςκι αποκάλυψε ότι είχε παρουσιάσει την ιδέα του στην Πρόεδρο της Ευρωπαϊκής Επιτροπής Ούρσουλα φον ντερ Λάιεν σχετικά με συνταγματικές τροποποιήσεις με αναβλητική ισχύ. Η ιδέα πίσω από αυτό είναι ότι το κοινοβούλιο της Βόρειας Μακεδονίας θα ψηφίσει για την τροποποίηση του συντάγματος αλλά οι τροποποιήσεις θα είναι έγκυρες μετά την ένταξη της χώρας στην ΕΕ. Μέχρι στιγμής, δεν έχει υπάρξει επίσημη απάντηση από την ΕΕ σχετικά με την πρότασή του. Η Βουλγαρία ωστόσο την έχει απορρίψει ρητά.</p>\n<p>Πριν από το ταξίδι στις Βρυξέλλες, ο Μίκοςκι τόνισε την πρόθεσή του να εκφράσει την βαθιά απογοήτευση και απογοήτευση που αισθάνονται οι πολίτες της Βόρειας Μακεδονίας για τον δεκαετίες αγώνα για την ευρωπαϊκή ολοκλήρωση. “Η θέση μου είναι κατηγορηματική: ήρθε η ώρα να τελειώσουν οι ήττες και να εγκαταλειφθούν οι πολιτικές και η διπλωματία που χαρακτηρίζονται από υποταγή και συμβιβασμό,” δήλωσε πριν την αναχώρησή του. Αυτό το μήνυμα αντηχεί έντονα στους πολίτες της Βόρειας Μακεδονίας, οι οποίοι έχουν κάνει αμέτρητες θυσίες τα τελευταία είκοσι χρόνια με την ελπίδα να ενταχθούν στην ευρωπαϊκή οικογένεια. Το μόνο πρόβλημα είναι ότι από τη στιγμή που αποδέχθηκαν το διαπραγματευτικό πλαίσιο, η Βόρεια Μακεδονία δεν διαπραγματεύεται πλέον με τη Βουλγαρία αλλά με την ΕΕ, και η κυβέρνηση που είναι στην εξουσία είναι πλήρως ενήμερη γι' αυτό. Έτσι, για να λύσουν το ζήτημα, ισχυρίζονται ότι περιμένουν τις εκλογές στη Βουλγαρία και τον σχηματισμό μιας νέας κυβέρνησης σε αυτή τη χώρα. Αυτό θα τους επιτρέψει να διαπραγματευτούν μια καλύτερη συμφωνία και οποιαδήποτε ενδεχόμενη αναβλητική ισχύ οποιωνδήποτε συνταγματικών τροποποιήσεων. Δυστυχώς, οι Βούλγαροι πολιτικοί έχουν ψηφίσει στο κοινοβούλιό τους για μια νέα δήλωση σχετικά με τη Βόρεια Μακεδονία. Ισχυρίζονται ότι ανεξάρτητα από το ποιος έρχεται στην εξουσία, η στάση τους απέναντι στη Βόρεια Μακεδονία δεν θα αλλάξει.</p>\n<p><strong>Τι έπεται για τη Βόρεια Μακεδονία μετά την αποσύνδεση;</strong></p>\n<p>Η παρατεταμένη στασιμότητα σχετικά με την ευρωπαϊκή ολοκλήρωση της Βόρειας Μακεδονίας όχι μόνο εκθέτει τη χώρα σε κακόβουλες επιρροές από ξένους παράγοντες αλλά και έχει τη δυνατότητα να δημιουργήσει αστάθεια και εθνοτικές εντάσεις. Με πάνω από μισό εκατομμύριο εθνοτικούς Αλβανούς στη Βόρεια Μακεδονία, πολλοί είναι απογοητευμένοι καθώς παρακολουθούν την Αλβανία να προοδεύει στον ευρωπαϊκό της δρόμο ενώ η δική τους χώρα μένει πίσω. Αυτή η ανισότητα εκμεταλλεύεται ήδη από τα κόμματα της αντιπολίτευσης εντός των εθνοτικών μπλοκ της Βόρειας Μακεδονίας και της Αλβανίας.</p>\n<p>Το μεγαλύτερο κόμμα της αντιπολίτευσης, το SDSM, υπέστη εκλογικές απώλειες κυρίως λόγω της διαχείρισης των σχέσεων με τη Βουλγαρία, ιδιαίτερα της αποδοχής της συμφωνίας φιλίας που πολλοί πιστεύουν ότι βρίσκεται στην καρδιά των τρεχουσών προκλήσεων. Επιπλέον, η αποδοχή της λεγόμενης “γαλλικής πρότασης” από το κόμμα έχει τροφοδοτήσει περαιτέρω δυσαρέσκεια. Η πρόταση ενσωμάτωσε τα διμερή ζητήματα μεταξύ Βουλγαρίας και Βόρειας Μακεδονίας στο πλαίσιο διαπραγμάτευσης της ΕΕ, παρά τις προειδοποιήσεις από εγχώριους και ξένους ειδικούς, καθώς και από την αντιπολίτευση, ότι αυτό θα μπορούσε να δημιουργήσει επιπλέον προκλήσεις για τη διαδικασία ένταξης της Βόρειας Μακεδονίας στην ΕΕ. Η κύρια απαίτηση στην \"γαλλική πρόταση\" ήταν η συνταγματική τροποποίηση για να συμπεριληφθεί ο βουλγαρικός λαός, μαζί με διατάξεις σχετικά με τη μακεδονική γλώσσα, ιστορία και πολιτισμό. Αν και η πρόταση ήταν αμφιλεγόμενη από την αρχή, η κυβέρνηση υπό την ηγεσία του SDSM υποσχέθηκε να διεξάγει διαβουλεύσεις με το κοινό. Ωστόσο, αυτές οι διαβουλεύσεις διήρκεσαν μόνο λίγες ημέρες πριν η πρόταση τεθεί σε κοινοβουλευτική διαδικασία και αργότερα ψηφιστεί. Αυτό οδήγησε τη Βόρεια Μακεδονία να ξεκινήσει τη διαδικασία ελέγχου της ΕΕ, με την περαιτέρω πρόοδό της να συνδέεται με την συνταγματική τροποποίηση—μια απαίτηση που η κυβέρνηση εκείνη την εποχή γνώριζε ότι δεν είχε την πλειοψηφία για να εκπληρώσει, ωστόσο επέλεξε να προχωρήσει ούτως ή άλλως. Τώρα, δύο χρόνια αργότερα, η Βόρεια Μακεδονία δεν έχει τροποποιήσει το σύνταγμά της όπως αναμενόταν και το αποτέλεσμα είναι η αποσύνδεση από την Αλβανία στη διαδικασία ένταξης στην ΕΕ. Σε απάντηση στην απόφαση της ΕΕ, το SDSM τώρα στην αντιπολίτευση, καλεί σε ειδική κοινοβουλευτική συνεδρία για να αξιολογήσει το ευρωπαϊκό μέλλον της Βόρειας Μακεδονίας. Σαρκαστικά, αυτό είναι το ίδιο κόμμα που, παρά τις δημόσιες διαμαρτυρίες και τη γενικευμένη αντίθεση στην γαλλική πρόταση, ψήφισε υπέρ της. Ο πρώην Πρωθυπουργός Ντίμιταρ Κοβαčevski δεν ήταν μόνο σίγουρος για τη νίκη στις εκλογές αλλά πίστευε επίσης ότι η χώρα θα συνέχιζε την ευρωπαϊκή της πορεία. Αντίθετα, αντιμετώπισε μια ιστορική ήττα, αφήνοντας το κόμμα του σε κατάσταση αναταραχής. Ωστόσο, αυτή η αποτυχία δεν τους έχει αποθαρρύνει από το να εκμεταλλευτούν την τρέχουσα ευκαιρία για πολιτική επιρροή.</p>\n<p>Τα αλβανικά πολιτικά κόμματα, ιδιαίτερα το μεγαλύτερο κόμμα, DUI, το οποίο είναι στην εξουσία εδώ και 22 χρόνια και τώρα είναι στην αντιπολίτευση, σχεδιάζουν διαμαρτυρίες και απαιτούν από τη Βόρεια Μακεδονία να συνεχίσει τον δρόμο της προς την Ευρώπη αντί να, όπως ισχυρίζονται, στραφεί προς τη Ρωσία. Μέχρι πρόσφατα, η κυβέρνηση είχε ισχυριστεί – αν και χωρίς αποδείξεις – ότι υπήρχαν πιθανές απειλές αποσταθεροποίησης που αντιμετώπιζε η χώρα. Οι κυβερνητικοί εταίροι της συμμαχίας από το αλβανικό μπλοκ “Vredi” έχουν επανειλημμένα δηλώσει ότι ενώ κατανοούν τις πολυπλοκότητες, αναμένουν ότι οι συνταγματικές τροποποιήσεις θα περάσουν. Μία από τις κύριες εκλογικές τους υποσχέσεις ήταν να δουν αυτές τις τροποποιήσεις να ψηφίζονται μέχρι το τέλος του έτους. Εάν ο Μίκοςκι επιλέξει να θέσει τις συνταγματικές αλλαγές σε ψηφοφορία, θα μπορούσε να συγκεντρώσει υποστήριξη από την άλλη πλευρά και να επαναφέρει τη χώρα στον ευρωπαϊκό της δρόμο.</p>\n<p>Ωστόσο, το κυβερνών κόμμα, VMRO-DPMNE, έκανε προεκλογική εκστρατεία με την έννοια ότι έχουν ήδη γίνει επαρκείς συμβιβασμοί για το μέλλον της χώρας στην ΕΕ, μια στάση που συνέβαλε σημαντικά στη ιστορική εκλογική τους νίκη. Καθώς ο χρόνος προχωρά, η πίεση από τα κόμματα της αντιπολίτευσης και τις αλβανικές πολιτικές φατρίες θα αυξάνεται αναπόφευκτα. Ωστόσο, η πρόκληση παραμένει ότι ακόμη και αν το σύνταγμα τροποποιηθεί αύριο, δεν υπάρχουν εγγυήσεις ότι η Βουλγαρία δεν θα επιβάλει περαιτέρω απαιτήσεις. Αυτό είναι το κλειδί του ζητήματος: πώς να κάνεις ένα άλμα πίστης και να δείξεις καλή θέληση προς έναν γείτονα που έχει ασκήσει προηγουμένως τη δύναμη του βέτο και έχει κάνει παράλογες απαιτήσεις σχετικά με τη μακεδονική γλώσσα, πολιτισμό και ιστορία. Αυτή τη στιγμή, η Βουλγαρία βρίσκεται σε προεκλογική περίοδο και η Βόρεια Μακεδονία χρησιμοποιείται συχνά ως πολιτικό εργαλείο από όλα τα κόμματα. Ακόμη και αν ένα κόμμα εξασφαλίσει αρκετές ψήφους για να σχηματίσει κυβέρνηση, είναι απίθανο η στάση τους απέναντι στη Βόρεια Μακεδονία να αλλάξει.</p>\n<p><strong>Ένα ευρωπαϊκό μέλλον κρατούμενο από την πολιτική της Βουλγαρίας</strong></p>\n<p>Για αρκετά χρόνια τώρα, η Βουλγαρία έχει αγωνιστεί με πολιτική αστάθεια, και οι συζητήσεις γύρω από τη σχέση της με τη Βόρεια Μακεδονία έχουν γίνει εργαλείο για διάφορα πολιτικά κόμματα. Οι εντάσεις, οι οποίες είχαν σιγοβράσει για κάποιο καιρό, κλιμακώθηκαν ξανά μετά από μια ανεπίσημη επίσκεψη της νεοεκλεγμένης Προεδρίνας της Βόρειας Μακεδονίας Γκόρντανα Σιλιανόβσκα Ντάβκοβα στη Σόφια για να συναντήσει τον Βούλγαρο ομόλογό της, Ρούμεν Ράντεφ. Αρχικά, η συνάντηση φαινόταν φιλική. Ωστόσο, ξέσπασε αντιπαράθεση όταν κυκλοφόρησαν φωτογραφίες που έλειπαν σημαντικά την παρουσία της μακεδονικής σημαίας. Αυτή η παράλειψη προκάλεσε μια καταιγίδα αντιδράσεων στη Βόρεια Μακεδονία. Οι Βούλγαροι αξιωματούχοι δικαιολόγησαν την απουσία των σημαιών δηλώνοντας ότι η συνάντηση ήταν ανεπίσημη, συγκρίνοντάς την με μια χαλαρή συνάντηση για καφέ. Σε απάντηση στο διπλωματικό faux pas, ο Βούλγαρος πρέσβης κλήθηκε στο υπουργείο Εξωτερικών στα Σκόπια όπου αρνήθηκε να αποδεχθεί μια επίσημη σημείωση διαμαρτυρίας, υποστηρίζοντας ότι οι ενέργειες της Βουλγαρίας ήταν δικαιολογημένες.</p>\n<p>Η κατάσταση χειροτέρευσε όταν ο Υπουργός Εξωτερικών της Βόρειας Μακεδονίας Αλεξάνταρ Νικολόσκι περιέγραψε τους Βούλγαρους ως “απολίτιστους” κατά τη διάρκεια μιας συνέντευξης, προκαλώντας απαιτήσεις από τη Σόφια για συγγνώμη και παραίτηση του. Προσθέτοντας καύσιμη ύλη στη φωτιά, ορισμένοι Βούλγαροι πολιτικοί αναφέρθηκαν στη Βόρεια Μακεδονία απλώς ως μια περιοχή, υποτιμώντας τον λαό της ως “μπερδεμένους Βούλγαρους” και προσβάλλοντας τη μακεδονική σημαία και τον πρόεδρο, ο οποίος περιγράφηκε από έναν ως “κάποιο είδος πρέσβη”.</p>\n<p>Το πολιτικό τοπίο της Βουλγαρίας είναι εξαιρετικά πολωμένο, όπως και το υπόλοιπο των Βαλκανίων. Ωστόσο, υπάρχει ομόφωνη συμφωνία μεταξύ όλων των πολιτικών κομμάτων, τόσο στην εξουσία όσο και στην αντιπολίτευση, σχετικά με τη στάση τους απέναντι στη Βόρεια Μακεδονία. Κανένα κόμμα δεν φαίνεται πρόθυμο να εμπλακεί σε διαπραγματεύσεις ή να αναζητήσει μια διπλωματική λύση. Η συνεχιζόμενη συζήτηση γύρω από τα δικαιώματα των Μακεδόνων που ζουν στη Βουλγαρία και των Βουλγάρων που διαμένουν στη Βόρεια Μακεδονία έχει γίνει τακτικό θέμα σε διεθνείς συναντήσεις και στις συζητήσεις μεταξύ πολιτικών και από τις δύο χώρες. Πρόσφατα, ο Υπουργός Εξωτερικών της Βόρειας Μακεδονίας Τίμκο Μουτσούσκι έθεσε αυτό το ζήτημα κατά τη διάρκεια μιας ομιλίας στην Κοινοβουλευτική Συνέλευση του Συμβουλίου της Ευρώπης. Αυτές οι εξελίξεις έχουν αναζωπυρώσει τις εντάσεις σε μια ήδη τεταμένη σχέση μεταξύ Σκοπίων και Σόφιας, με μια βιώσιμη λύση να παραμένει απρόσιτη.</p>\n<p><strong>Επιστρέφοντας στον ευρωπαϊκό δρόμο;</strong></p>\n<p>Για τρίτη συνεχόμενη δεκαετία, η Βόρεια Μακεδονία βρίσκεται σε ένα κρίσιμο σταυροδρόμι. Η νεοεκλεγμένη κυβέρνηση αντιμετωπίζει μια σειρά προκλήσεων που σχετίζονται με την ευρωπαϊκή ολοκλήρωση και τις σχέσεις της με τις γειτονικές χώρες – ζητήματα που περιλαμβάνουν τη συνεχιζόμενη συζήτηση γύρω από το όνομα της χώρας. Κατά την τελετή ορκωμοσίας της, η Πρόεδρος Γκόρντανα Σιλιανόβσκα Ντάβκοβα απέφυγε να χρησιμοποιήσει το συνταγματικό όνομα της χώρας, προκαλώντας την οργή της Ελλάδας. Σε απάντηση, ο Μίκοςκι δήλωσε τον σεβασμό του στη Συμφωνία των Πρεσπών αλλά επιμένει να χρησιμοποιεί το όνομα “Μακεδονία” για εσωτερικούς σκοπούς, πλαισιώνοντάς το ως ζήτημα προσωπικών δικαιωμάτων. Αυτό έχει αναζωπυρώσει τις εντάσεις μεταξύ Βόρειας Μακεδονίας και Ελλάδας, με την Αθήνα να απειλεί ακόμη και να μπλοκάρει την ένταξη των Σκοπίων στην ΕΕ.</p>\n<p>Οι προκλήσεις με την Ελλάδα, ωστόσο, επισκιάζονται από το ακόμη πιο πιεστικό ζήτημα με τη Βουλγαρία, που επιδεινώνεται από την πρόσφατη απόφαση της ΕΕ να αποσυνδέσει τη Βόρεια Μακεδονία από την Αλβανία στη διαδικασία ένταξης. Υπάρχει αυξανόμενη ανησυχία ότι αν η Αλβανία φτάσει στην ΕΕ πριν από τη Βόρεια Μακεδονία, τότε τα Σκόπια θα μπορούσαν να αντιμετωπίσουν περαιτέρω επιπλοκές ή εκβιασμό από έναν άλλο γείτονα, θέτοντας ενδεχομένως σε κίνδυνο τον δρόμο τους προς την ένταξη στην ΕΕ. Η απόφαση που ελήφθη από την ΕΕ συμπίπτει επίσης με τις πρώτες 100 ημέρες της κυβέρνησης Μίκοςκι, υποδεικνύοντας ίσως ότι η περίοδος χάριτος έχει τελειώσει και ότι οι προσδοκίες πρέπει τώρα να εκπληρωθούν.</p>\n<p>Η επιλογή και ο τρόπος επικοινωνίας που χρησιμοποιούν οι εταίροι στην ΕΕ υποδηλώνει ότι τα συναισθήματά τους απέναντι στη διοίκηση του Μίκοςκι παραμένουν ήπια ενοχλητικά. Ωστόσο, υπάρχει μια αξιοσημείωτη τάση που υποδηλώνει ότι αυτό το συναίσθημα πιθανότατα θα ενταθεί τους επόμενους μήνες. Αυτή η εξέλιξη θα εξαρτηθεί σε μεγάλο βαθμό από την προσέγγιση του Μίκοςκι, καθώς και από την αντίδραση της αντιπολίτευσης. Ένα πράγμα είναι σαφές: η τροποποίηση του συντάγματος είναι μια υποχρέωση που η Βόρεια Μακεδονία έχει αναλάβει εθελοντικά, ανεξάρτητα από τις διαφορετικές απόψεις σχετικά με το θέμα. Ο δρόμος προς την ευρωπαϊκή ολοκλήρωση τώρα, όπως και στο παρελθόν, rests firmly in the hands of Macedonian politicians and their ability to reach a compromise. This will hopefully lead to a viable path towards the EU.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Γιόβαν Γκιόργκιβσκι</strong> είναι δημοσιογράφος με έδρα τη Βόρεια Μακεδονία και συντάκτης του τηλεοπτικού σταθμού Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.586",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Για τρίτη συνεχόμενη δεκαετία, η Βόρεια Μακεδονία βρίσκεται σε ένα κρίσιμο σταυροδρόμι. Η νεοεκλεγμένη κυβέρνηση αντιμετωπίζει μια πληθώρα προκλήσεων που σχετίζονται με την ένταξη στην ΕΕ και τις σχέσεις της με τις γειτονικές χώρες. Η κατάσταση έχει επιδεινωθεί από τότε που η ΕΕ αποφάσισε να αποσυνδέσει την υποψηφιότητα της Βόρειας Μακεδονίας από την Αλβανία.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Αναμενόμενο αλλά επώδυνο\" – αυτό το συναίσθημα αποτυπώνει την αντίδραση πολλών Μακεδόνων όταν άκουσαν τα νέα ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση έχει αποσυνδέσει τη χώρα από την Αλβανία στην πορεία προς την ένταξη στην ΕΕ. Για χρόνια, και οι δύο χώρες προχωρούσαν μαζί και η ανακοίνωση ήρθε ως απογοήτευση για πολλούς. Είναι σαφές ότι η Βόρεια Μακεδονία κάποτε θεωρούνταν πρωτοπόρος στην ένταξη στην ΕΕ. Ωστόσο, λόγω των ανεπίλυτων διμερών διαφορών με τους γείτονες και των λαθών της πολιτικής ηγεσίας της όλα αυτά τα χρόνια, η χώρα τώρα βρίσκεται πίσω σε μια περιοχή που προχωρά σταθερά μπροστά.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.321",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kuzey Makedonya'nın AB üyeliği daha da uzaklaşıyor",
                key:"uid": string:"27d63414-55df-4756-b375-a40c3302bd49",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>AB entegrasyonu mu yoksa Avusturya-Macaristan yeniden canlanması mı?</strong></p>\n<p>AB'nin kararı, belki de tesadüfen, Macaristan Başbakanı Viktor Orbán'ın Kuzey Makedonya'yı ziyaret ettiği gün açıklandı. Macaristan ile güçlü bağlar sürdürmek isteyen yeni kurulan Makedon hükümeti, Orbán'ı tam onurla karşıladı; hükümet bakanları, Ohrid'deki havaalanında onu selamlamak için sıraya girdi. Bu arada, sadece birkaç kilometre uzakta, Arnavutluk'ta, ülkenin AB yolundaki ilerlemesini kutlamak için kutlamalar yapılıyordu. Karşıtlık daha belirgin olamazdı: bir ulus sevinç içindeyken, diğeri acı bir gerileme ile boğuşuyordu.</p>\n<p>Arkadaşça bir ziyaret olmasına rağmen, AB kararı, Makedon Başbakanı Hristijan Mickoski ve Orbán arasındaki ortak basın toplantısının üzerinde bir gölge gibi duruyordu; Macar, ülkenin Avrupa yoluna devam etmesine yardımcı olmak için Bulgaristan ile arabuluculuk yapmayı teklif etti, ancak bu teklif Sofya'daki yetkililer tarafından açıkça reddedildi. Yine de, gazetecilere, son AB toplantısında Macar büyükelçisinin Kuzey Makedonya ve Arnavutluk'un ayrılmasını desteklemesinin nedenini açıklamadı. Orbán'ın ziyareti, ülkeyi \"alternatif\" ittifaklara yönlendiren yeni Makedon hükümetindeki artan bir eğilimi yansıtıyor. Son zamanlarda, Kuzey Makedonya, Macaristan'dan 500 milyon euro değerinde bir kredi aldı ve bu finansmanın aslında Çin'den geldiği şüphelerini artırdı, Orbán'ın yalanlamalarına rağmen. Hükümet, Macaristan'dan üçüncü bir mobil operatörün geleceğini de duyurdu ve hatta AB ile Macar başkanlığına özel elçi olarak eski bir diplomatı atadı. Ancak en önemlisi, Macaristan, adaletin kaçaklarından biri olan eski Makedon Başbakanı Nikola Gruevski'ye de ev sahipliği yapıyor; Orbán'ın yardımıyla Macaristan'a kaçtı. Aynı zamanda, şu anda Kuzey Makedonya'da iktidarda olan siyasi partinin eski lideridir. Moskova'ya yaptığı bir ziyaretle AB başkanlığına başlayan bir AB ve NATO ülkesinin başbakanıyla ilişki kurmak, özellikle Kuzey Makedonya'nın devam eden savaşta Ukrayna'ya güçlü desteği göz önüne alındığında, en akıllıca seçim olmayabilir. Açıkça söylemek gerekirse, birçok insan merak ediyor: Kuzey Makedonya Brüksel'e mi yoksa Budapeşte'ye mi yöneliyor?</p>\n<p>İktidardaki hükümet, AB'nin istenen hedef olduğunu, ancak Macaristan'ın sadece sözlerde değil, eylemlerde de gerçek bir müttefik olduğunu iddia ediyor. Tüm bunlar, AB'nin Batı Balkanlar için büyüme planını sunduğu ve tüm bölgeye mali desteği artırdığı bir dönemde ortaya çıkıyor. Brüksel'deki planla ilgili toplantılarda, Başbakan Mickoski, Avrupa Komisyonu Başkanı Ursula von der Leyen'e ertelenmiş etkili anayasa değişiklikleri hakkında fikrini sunduğunu açıkladı. Bunun arkasındaki fikir, Makedon parlamentosunun anayasayı değiştirmek için oy kullanacağı, ancak değişikliklerin ülkenin AB üyesi olmasından sonra geçerli olacağıdır. Şu ana kadar, AB'den önerisine resmi bir yanıt gelmedi. Ancak Bulgaristan bunu açıkça reddetti.</p>\n<p>Brüksel'e gitmeden önce, Mickoski, Makedon vatandaşlarının AB entegrasyonu için on yıllardır süren mücadeleleri nedeniyle hissettikleri derin hayal kırıklığını ve hayal kırıklığını ifade etme niyetini vurguladı. \"Tutumum kesin: yenilgileri sona erdirme ve bağımlılık ve uzlaşma ile işaretlenmiş politikaları terk etme zamanı geldi,\" dedi ayrılmadan önce. Bu mesaj, son yirmi yılda Avrupa ailesine katılma umuduyla sayısız fedakarlık yapan Makedon vatandaşlarıyla güçlü bir şekilde yankılanıyor. Tek sorun, müzakere çerçevesini kabul ettikten sonra, Kuzey Makedonya'nın artık Bulgaristan ile değil, AB ile müzakere etmesidir ve iktidardaki hükümet bunun tamamen farkındadır. Bu nedenle, sorunu çözmek için, Bulgaristan'daki seçimleri ve o ülkede yeni bir hükümetin kurulmasını beklediklerini iddia ediyorlar. Bu, onlara daha iyi bir anlaşma müzakere etme ve herhangi bir anayasa değişikliğinin olası gecikmiş etkisini sağlama fırsatı verecektir. Ne yazık ki, Bulgar politikacılar, parlamentolarında Kuzey Makedonya ile ilgili yeni bir deklarasyon oyladı. Hangi partinin iktidara gelirse gelsin, Kuzey Makedonya'ya karşı tutumlarının değişmeyeceğini iddia ediyorlar.</p>\n<p><strong>Ayrılmadan sonra Kuzey Makedonya'nın geleceği ne olacak?</strong></p>\n<p>Kuzey Makedonya'nın AB entegrasyonu ile ilgili uzun süredir devam eden statüko, sadece ülkeyi yabancı aktörlerin kötü niyetli etkilerine maruz bırakmakla kalmıyor, aynı zamanda istikrarsızlık ve etnik gerilim yaratma potansiyeline de sahip. Kuzey Makedonya'da yarım milyondan fazla etnik Arnavut bulunuyor; birçok kişi, Arnavutluk'un AB yolunda ilerlemesini izlerken kendi ülkelerinin geride kaldığını gördükçe hayal kırıklığına uğruyor. Bu farklılık, hem Makedon hem de Arnavut etnik bloklar içindeki muhalefet partileri tarafından zaten istismar ediliyor.</p>\n<p>En büyük muhalefet partisi SDSM, çoğunlukla Bulgaristan ile ilişkilerini yönetim şekli nedeniyle seçim kayıpları yaşadı; özellikle birçok kişinin mevcut zorlukların merkezinde yatan dostluk anlaşmasını kabul etmesi nedeniyle. Ayrıca, partinin \"Fransız önerisi\"ni kabul etmesi daha fazla hoşnutsuzluğu körükledi. Bu öneri, Bulgaristan ile Kuzey Makedonya arasındaki ikili meseleleri AB müzakere çerçevesine dahil etti; bu durum, hem yerel hem de yabancı uzmanlar ile muhalefetten gelen, bunun Kuzey Makedonya'nın AB üyelik süreci için ek zorluklar yaratabileceği uyarılarına rağmen gerçekleşti. \"Fransız önerisi\"ndeki ana talep, Bulgar halkını içerecek şekilde anayasa değişikliği yapılmasıydı; Makedon dili, tarihi ve kültürü ile ilgili hükümler de dahil edildi. Öneri baştan itibaren tartışmalıydı, ancak SDSM liderliğindeki hükümet, kamu ile istişareler yapma sözü verdi. Ancak, bu istişareler sadece birkaç gün sürdü ve ardından öneri parlamenter prosedüre konuldu ve daha sonra oylamaya sunuldu. Bu, Kuzey Makedonya'nın AB tarama sürecine başlamasına yol açtı; ilerlemesi, anayasa değişikliğine bağlıydı - o dönemde hükümetin yerine getirmek için yeterli çoğunluğa sahip olmadığını bildiği bir gereklilikti, ancak yine de ilerlemeye karar verdi. Şimdi, iki yıl sonra, Kuzey Makedonya beklenildiği gibi anayasasını değiştirmedi ve sonuç, AB üyelik sürecinde Arnavutluk'tan ayrılma oldu. AB kararına yanıt olarak, şu anda muhalefette olan SDSM, Kuzey Makedonya'nın Avrupa geleceğini değerlendirmek için özel bir parlamento oturumu talep ediyor. Ironik bir şekilde, bu, kamu protestoları ve Fransız önerisine karşı geniş çaplı muhalefet olmasına rağmen, ona oy veren aynı partidir. Eski Başbakan Dimitar Kovačevski, sadece seçimleri kazanacağına güvenmekle kalmadı, aynı zamanda ülkenin Avrupa rotasına devam edeceğine inanıyordu. Bunun yerine, tarihi bir yenilgiyle karşılaştı ve partisinin dağılma durumuna düşmesine neden oldu. Ancak, bu gerileme, mevcut siyasi avantajı elde etme fırsatını değerlendirmekten alıkoymadı.</p>\n<p>Arnavut siyasi partileri, özellikle 22 yıldır iktidarda olan ve şimdi muhalefette bulunan en büyük parti DUI, Kuzey Makedonya'nın Avrupa'ya doğru ilerlemesini talep ediyor ve bunun yerine, iddialarına göre, Rusya'ya yönelmesini istemiyorlar. Geçtiğimiz günlerde, hükümet, -gerçi kanıt olmaksızın- ülkenin karşı karşıya olduğu potansiyel istikrarsızlık tehditleri olduğunu iddia etti. Hükümetin Arnavut bloktaki koalisyon ortakları \"Vredi\", karmaşıklıkları anladıklarını ancak anayasa değişikliklerinin geçmesini beklediklerini defalarca ifade ettiler. Ana seçim vaatlerinden biri, bu değişikliklerin yıl sonuna kadar oylanmasını sağlamaktı. Mickoski, anayasa değişikliklerini oylamaya sunmayı seçerse, karşı taraftan destek alabilir ve ülkeyi yeniden AB yoluna koyabilir.</p>\n<p>Ancak, iktidardaki parti VMRO-DPMNE, ülkenin AB geleceği için yeterli uzlaşmaların zaten yapıldığı fikri üzerine kampanya yürüttü; bu tutum, tarihi seçim zaferlerine önemli ölçüde katkıda bulundu. Zaman geçtikçe, hem muhalefet partilerinden hem de Arnavut siyasi fraksiyonlardan gelen baskı kaçınılmaz olarak artacaktır. Ancak, sorun şu ki, yarın anayasa değişikliği yapılsa bile, Bulgaristan'ın daha fazla talep dayatmayacağına dair hiçbir garanti yok. Sorunun özü burada yatıyor: daha önce vetosunu kullanmış ve Makedon dili, kültürü ve tarihi ile ilgili makul olmayan taleplerde bulunmuş bir komşuya karşı nasıl iyi niyet gösterebiliriz? Şu anda, Bulgaristan bir seçim öncesi dönemde ve Kuzey Makedonya, tüm partiler tarafından sık sık bir siyasi araç olarak kullanılmaktadır. Bir parti hükümet kurmak için yeterli oy alırsa, Kuzey Makedonya'ya karşı tutumlarının değişmesi pek olası değildir.</p>\n<p><strong>Bulgar siyaseti tarafından rehin alınmış bir Avrupa geleceği</strong></p>\n<p>Birkaç yıldır, Bulgaristan siyasi istikrarsızlıkla mücadele ediyor ve Kuzey Makedonya ile olan ilişkisi etrafındaki tartışmalar çeşitli siyasi partiler için bir araç haline geldi. Bir süredir kaynayan gerilimler, yeni seçilen Makedon Cumhurbaşkanı Gordana Siljanovska Davkova'nın Bulgar mevkidaşı Rumen Radev ile görüşmek üzere Sofya'ya yaptığı resmi olmayan ziyaretin ardından yeniden tırmandı. Başlangıçta, toplantı dostça görünüyordu. Ancak, Makedon bayrağının yokluğunun dikkat çektiği fotoğrafların yayınlanmasıyla tartışma patlak verdi. Bu eksiklik, Kuzey Makedonya'da büyük bir tepki dalgası başlattı. Bulgar yetkililer, bayrakların yokluğunu, toplantının resmi olmadığını belirterek, sıradan bir kahve buluşmasına benzeterek savundular. Diplomatik bir hata olarak değerlendirilen bu durumun ardından, Bulgar büyükelçi, Skopje'deki dışişleri bakanlığına çağrıldı ve resmi bir protesto notası kabul etmeyi reddetti; Bulgaristan'ın eylemlerinin haklı olduğunu savundu.</p>\n<p>Durum, Makedon Başbakan Yardımcısı Aleksandar Nikoloski'nin bir röportajda Bulgarları \"medeni olmayan\" olarak tanımlamasıyla daha da kötüleşti ve bu, Sofya'dan özür dilemesi ve istifasını talep eden baskılara yol açtı. Ateşi körükleyen bir diğer durum ise, bazı Bulgar politikacıların Kuzey Makedonya'yı sadece bir toprak parçası olarak nitelendirmesi, halkını \"kafası karışık Bulgarlar\" olarak küçümsemesi ve Makedon bayrağı ile cumhurbaşkanını, birinin \"bir tür elçi\" olarak tanımlamasıydı.</p>\n<p>Bulgaristan'ın siyasi manzarası, Balkanların geri kalanıyla benzer şekilde oldukça kutuplaşmış durumda. Ancak, iktidardaki ve muhalefetteki tüm siyasi partiler, Kuzey Makedonya'ya karşı tutumları konusunda hemfikir. Hiçbir parti müzakerelere girmeye veya diplomatik bir çözüm aramaya istekli görünmüyor. Bulgaristan'da yaşayan Makedonların hakları ve Kuzey Makedonya'da yaşayan Bulgarların hakları etrafındaki tartışmalar, uluslararası toplantılarda ve her iki ülkenin politikacıları arasındaki görüşmelerde düzenli bir konu haline geldi. En son, Makedon Dışişleri Bakanı Timco Mucunski, Avrupa Konseyi Parlamenter Meclisi'nde yaptığı bir konuşmada bu konuyu gündeme getirdi. Bu gelişmeler, Skopje ile Sofya arasındaki zaten gergin ilişkilere yeni bir gerilim getirdi ve geçerli bir çözüm hala belirsizliğini koruyor.</p>\n<p><strong>AB yolunda tökezlemek mi?</strong></p>\n<p>Kuzey Makedonya, üçüncü ardışık on yıldır kritik bir kavşakta bulunuyor. Yeni seçilen hükümet, AB entegrasyonu ve komşu ülkelerle ilişkileri ile ilgili çok sayıda zorlukla başa çıkmaya çalışıyor - bu sorunlar arasında ülkenin adı üzerindeki sürekli tartışma da var. Yemin töreninde, Cumhurbaşkanı Gordana Siljanovska Davkova, ülkenin anayasal adını kullanmaktan özellikle kaçındı ve bu durum Yunanistan'ın öfkesini tetikledi. Mickoski, Prespa Anlaşması'na saygı duyduğunu belirtirken, iç amaçlar için \"Makedonya\" adını kullanma ısrarında bulunuyor ve bunu kişisel haklar meselesi olarak çerçeveliyor. Bu, Kuzey Makedonya ile Yunanistan arasındaki gerilimleri yeniden alevlendirdi; Atina, Skopje'nin AB üyeliğini engelleme tehdidinde bile bulundu.</p>\n<p>Ancak, Yunanistan ile yaşanan zorluklar, Bulgaristan ile yaşanan daha acil bir sorun tarafından gölgeleniyor; bu durum, AB'nin Kuzey Makedonya'yı Arnavutluk'tan ayırma kararının ardından daha da kötüleşti. Eğer Arnavutluk, Kuzey Makedonya'dan önce AB'ye ulaşırsa, Skopje'nin başka bir komşusundan daha fazla komplikasyon veya şantajla karşılaşabileceğinden endişeler artıyor; bu durum, AB üyeliği yolunu tamamen tehlikeye atabilir. AB tarafından alınan karar, aynı zamanda Mickoski hükümetinin ilk 100 günüyle de çakışıyor; bu, belki de hoş geldin süresinin sona erdiğini ve artık beklentilerin karşılanması gerektiğini gösteriyor.</p>\n<p>AB'deki ortakların seçimi ve iletişim biçimi, Mickoski yönetimine karşı hislerinin hafif bir rahatsızlık olduğunu gösteriyor. Ancak, bu duygunun önümüzdeki aylarda yoğunlaşacağına dair belirgin bir eğilim var. Bu evrim, büyük ölçüde Mickoski'nin yaklaşımına ve muhalefetten gelen yanıta bağlı olacaktır. Bir şey açıktır: anayasayı değiştirmek, Kuzey Makedonya'nın isteyerek üstlendiği bir yükümlülüktür; bu konuda farklı görüşler olsa bile. AB entegrasyonuna giden yol, geçmişte olduğu gibi, şimdi de Makedon politikacıların ve uzlaşma sağlama yeteneklerinin ellerindedir. Bu, umarım AB'ye giden geçerli bir yol açar.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong>, Kuzey Makedonya merkezli bir gazeteci ve Kanal 5 televizyon istasyonunda editördür.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.375",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Üçüncü ardışık on yıldır, Kuzey Makedonya kritik bir kavşakta bulunuyor. Yeni seçilen hükümet, AB entegrasyonu ve komşu ülkelerle ilişkileriyle ilgili birçok zorlukla başa çıkmaya çalışıyor. AB'nin Kuzey Makedonya'nın üyelik başvurusunu Arnavutluk'tan ayırma kararı almasının ardından durum sadece daha da kötüleşti.</I>\n<br><br>\n\"Beklenen ama acı\" – bu duygu, Avrupa Birliği'nin ülkeyi AB üyeliği yolunda Arnavutluk'tan ayırdığı haberini duyan birçok Makedonyalı'nın tepkisini özetliyor. Yıllarca, her iki ülke birlikte ilerlemişti ve bu duyuru birçok kişi için hayal kırıklığı oldu. Kuzey Makedonya'nın bir zamanlar AB entegrasyonunda öncü olarak görüldüğü açıktır. Ancak, komşularla çözülmemiş ikili anlaşmazlıklar ve yıllar boyunca siyasi liderliğin yaptığı hatalar nedeniyle, ülke şimdi sürekli ilerleyen bir bölgede geride kalmış durumda.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.377",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Членство Північної Македонії в ЄС віддаляється ще більше",
                key:"uid": string:"2f5102ef-dc89-4ae0-8208-d5b1e3fe92da",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.08",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"L'adesione della Macedonia del Nord all'UE si allontana ulteriormente",
                key:"uid": string:"38955dbc-5784-41e5-8046-3fc64fd244d8",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Integrazione nell'UE o un revival austro-ungarico?</strong></p>\n<p>La decisione dell'UE è stata rivelata, forse per coincidenza, proprio nel giorno in cui il Primo Ministro ungherese Viktor Orbán ha visitato la Macedonia del Nord. Il nuovo governo macedone, desideroso di mantenere forti legami con l'Ungheria, ha accolto Orbán con tutti gli onori mentre i ministri del governo si allineavano all'aeroporto di Ohrid per salutarlo. Nel frattempo, a pochi chilometri di distanza in Albania, erano in corso celebrazioni mentre il paese segnava i suoi progressi sul cammino verso l'UE. Il contrasto non avrebbe potuto essere più netto: mentre una nazione gioiva, l'altra si confrontava con un amaro passo indietro.</p>\n<p>Anche se si trattava di una visita amichevole, la decisione dell'UE aleggiava sulla conferenza stampa congiunta tra il Primo Ministro macedone Hristijan Mickoski e Orbán, con l'ungherese che si offriva di mediare con la Bulgaria per aiutare il paese a continuare il suo cammino europeo, un'offerta che è stata espressamente rifiutata dai funzionari di Sofia. Tuttavia, non ha fornito una risposta ai giornalisti sul perché l'ambasciatore ungherese alla recente riunione dell'UE avesse votato per il disaccoppiamento della Macedonia del Nord e dell'Albania. La visita di Orbán riflette una crescente tendenza all'interno del nuovo governo macedone, che sta guidando il paese verso alleanze \"alternative\". Recentemente, la Macedonia del Nord ha ottenuto un prestito del valore di 500 milioni di euro dall'Ungheria, sollevando sospetti che il finanziamento possa effettivamente provenire dalla Cina, nonostante le smentite di Orbán. Il governo ha persino annunciato l'arrivo di un terzo operatore mobile dall'Ungheria e ha nominato un ex diplomatico come inviato speciale per la presidenza ungherese con l'UE. Ma, cosa più notevole, l'Ungheria è anche la patria dell'ex Primo Ministro macedone Nikola Gruevski, un fuggitivo dalla giustizia che è scappato in Ungheria con l'assistenza di Orbán. È anche l'ex leader del partito politico attualmente al potere in Macedonia del Nord. Impegnarsi con un primo ministro di un paese dell'UE e della NATO che ha iniziato la sua presidenza dell'UE con una visita a Mosca potrebbe non essere la scelta più saggia, soprattutto considerando il forte sostegno della Macedonia del Nord per l'Ucraina nella guerra in corso. Per dirla in modo chiaro, molte persone si stanno chiedendo: la Macedonia del Nord si sta muovendo verso Bruxelles o Budapest?</p>\n<p>Il governo in carica afferma che anche se l'UE è la meta desiderata, l'Ungheria è un vero alleato, non solo quando si tratta di parole ma anche di azioni. Tutto ciò avviene mentre l'UE presenta il suo piano di crescita per i Balcani occidentali e sta aumentando il supporto finanziario per l'intera regione. È stato durante le riunioni a Bruxelles riguardanti il piano che il Primo Ministro Mickoski ha rivelato di aver presentato la sua idea alla Presidente della Commissione Europea Ursula von der Leyen riguardo a emendamenti costituzionali con effetto posticipato. L'idea alla base è che il parlamento macedone voterà per modificare la costituzione, ma gli emendamenti saranno validi dopo che il paese diventerà uno stato membro dell'UE. Finora, non c'è stata alcuna risposta ufficiale dall'UE riguardo alla sua proposta. La Bulgaria, tuttavia, l'ha espressamente rifiutata.</p>\n<p>Prima del viaggio a Bruxelles, Mickoski ha sottolineato la sua intenzione di esprimere la profonda delusione e frustrazione provate dai cittadini macedoni per la lotta decennale per l'integrazione nell'UE. “La mia posizione è inequivocabile: è tempo di porre fine alle sconfitte e abbandonare politiche e diplomazia segnate da servilismo e compromesso,” ha dichiarato prima della sua partenza. Questo messaggio risuona fortemente con i cittadini macedoni, che hanno fatto innumerevoli sacrifici negli ultimi due decenni nella speranza di unirsi alla famiglia europea. L'unico problema è che, da quando è stato accettato il quadro negoziale, la Macedonia del Nord non sta più negoziando con la Bulgaria ma con l'UE, e il governo in carica ne è pienamente consapevole. Così, per risolvere la questione, affermano di attendere le elezioni in Bulgaria e la formazione di un nuovo governo in quel paese. Questo permetterà loro di negoziare un accordo migliore e qualsiasi eventuale effetto ritardato di eventuali emendamenti costituzionali. Sfortunatamente, i politici bulgari hanno votato nel loro parlamento su una nuova dichiarazione riguardante la Macedonia del Nord. Affermano che, indipendentemente da chi arriva al potere, la loro posizione nei confronti della Macedonia del Nord non cambierà.</p>\n<p><strong>Cosa c'è in serbo per la Macedonia del Nord dopo il disaccoppiamento?</strong></p>\n<p>Il prolungato status quo riguardante l'integrazione della Macedonia del Nord nell'UE non solo espone il paese a influenze maligne da attori esterni, ma ha anche il potenziale di creare instabilità e tensioni etniche. Con oltre mezzo milione di albanesi etnici in Macedonia del Nord, molti sono scoraggiati nel vedere l'Albania progredire nel suo cammino verso l'UE mentre il loro paese rimane indietro. Questa disparità è già sfruttata dai partiti di opposizione all'interno dei blocchi etnici macedoni e albanesi.</p>\n<p>Il più grande partito di opposizione, SDSM, ha subito perdite elettorali principalmente a causa della sua gestione delle relazioni con la Bulgaria, in particolare per la sua accettazione dell'accordo di amicizia che molti credono sia al centro delle attuali sfide. Inoltre, l'accettazione da parte del partito della cosiddetta \"proposta francese\" ha alimentato ulteriori malcontenti. La proposta ha incorporato le questioni bilaterali tra Bulgaria e Macedonia del Nord nel quadro negoziale dell'UE, nonostante gli avvertimenti di esperti sia nazionali che stranieri, così come dell'opposizione, che questo potrebbe creare ulteriori sfide per il processo di adesione della Macedonia del Nord all'UE. La richiesta chiave nella \"proposta francese\" era l'emendamento costituzionale per includere il popolo bulgaro, insieme a disposizioni riguardanti la lingua, la storia e la cultura macedoni. Sebbene la proposta fosse controversa fin dall'inizio, il governo guidato da SDSM ha promesso di tenere consultazioni con il pubblico. Tuttavia, queste consultazioni sono durate solo pochi giorni prima che la proposta fosse messa in procedura parlamentare e successivamente votata. Questo ha portato la Macedonia del Nord a iniziare il processo di screening dell'UE, con il suo ulteriore progresso legato all'emendamento costituzionale—un requisito di cui il governo di quel tempo sapeva di non avere la maggioranza per soddisfare, eppure ha scelto di procedere comunque. Ora, due anni dopo, la Macedonia del Nord non ha emendato la sua costituzione come previsto e il risultato è il disaccoppiamento dall'Albania nel processo di adesione all'UE. In risposta alla decisione dell'UE, SDSM ora all'opposizione, sta chiedendo una sessione parlamentare speciale per valutare il futuro europeo della Macedonia del Nord. Ironia della sorte, questo è lo stesso partito che, nonostante le proteste pubbliche e l'opposizione diffusa alla proposta francese, ha votato a favore. L'ex Primo Ministro Dimitar Kovačevski era non solo sicuro di vincere le elezioni, ma credeva anche che il paese avrebbe continuato il suo percorso europeo. Invece, ha affrontato una sconfitta storica, lasciando il suo partito in uno stato di confusione. Tuttavia, questo passo indietro non li ha dissuasi dal cogliere l'attuale opportunità di leva politica.</p>\n<p>I partiti politici albanesi, in particolare il partito più grande, DUI, che è al potere da 22 anni e ora è all'opposizione, stanno pianificando proteste e chiedendo che la Macedonia del Nord continui il suo cammino verso l'Europa piuttosto che, come affermano, orientarsi verso la Russia. Fino a poco tempo fa, il governo aveva affermato – sebbene senza giustificazione – che ci fossero potenziali minacce di destabilizzazione che affrontavano il paese. I partner di coalizione del governo del blocco albanese \"Vredi\" hanno ripetutamente dichiarato che, pur comprendendo le complessità, si aspettano che gli emendamenti costituzionali vengano approvati. Una delle loro principali promesse elettorali era quella di vedere questi emendamenti votati entro la fine dell'anno. Se Mickoski decidesse di mettere in votazione le modifiche costituzionali, potrebbe ottenere supporto da entrambi i lati e riportare il paese sul suo cammino verso l'UE.</p>\n<p>Tuttavia, il partito al governo, VMRO-DPMNE, ha fatto campagna sull'idea che compromessi sufficienti fossero già stati fatti per il futuro europeo del paese, una posizione che ha contribuito in modo significativo alla loro storica vittoria elettorale. Con il passare del tempo, la pressione da parte dei partiti di opposizione e delle fazioni politiche albanesi aumenterà inevitabilmente. Tuttavia, la sfida rimane che anche se la costituzione venisse emendata domani, non ci sono garanzie che la Bulgaria non imponga ulteriori richieste. Questo è il nocciolo della questione: come fare un salto di fede e dimostrare buona volontà verso un vicino che in precedenza ha esercitato il suo potere di veto e ha fatto richieste irragionevoli riguardo alla lingua, cultura e storia macedoni. Attualmente, la Bulgaria è in un periodo pre-elettorale e la Macedonia del Nord è frequentemente utilizzata come strumento politico da tutti i partiti. Anche se un partito ottiene abbastanza voti per formare un governo, è improbabile che la loro posizione nei confronti della Macedonia del Nord cambi.</p>\n<p><strong>Un futuro europeo preso in ostaggio dalla politica bulgara </strong></p>\n<p>Da diversi anni, la Bulgaria sta lottando con l'instabilità politica, e le discussioni riguardanti la sua relazione con la Macedonia del Nord sono diventate uno strumento per vari partiti politici. Le tensioni, che erano state latenti per un certo periodo, sono nuovamente aumentate dopo una visita non ufficiale della neoeletta Presidente macedone Gordana Siljanovska Davkova a Sofia per incontrare il suo omologo bulgaro, Rumen Radev. Inizialmente, l'incontro sembrava amichevole. Tuttavia, è scoppiata una controversia quando sono state rilasciate foto che mancavano notevolmente della presenza della bandiera macedone. Questa omissione ha scatenato una tempesta di reazioni in Macedonia del Nord. I funzionari bulgari hanno giustificato l'assenza delle bandiere affermando che l'incontro era non ufficiale, paragonandolo a un incontro informale per un caffè. In risposta al faux pas diplomatico, l'ambasciatore bulgaro è stato convocato al ministero degli esteri a Skopje dove ha rifiutato di accettare una nota formale di protesta, affermando che le azioni della Bulgaria erano giustificate.</p>\n<p>La situazione è solo peggiorata quando il Vice Primo Ministro macedone Aleksandar Nikoloski ha descritto i bulgari come \"incivili\" durante un'intervista, suscitando richieste da Sofia per le sue scuse e dimissioni. Aggiungendo benzina sul fuoco, alcuni politici bulgari hanno definito la Macedonia del Nord semplicemente un territorio, disprezzando il suo popolo come \"bulgari confusi\" e insultando la bandiera e il presidente macedoni, che è stato descritto da uno come \"una sorta di ambasciatore\".</p>\n<p>Il panorama politico bulgaro è altamente polarizzato, proprio come il resto dei Balcani. Tuttavia, c'è un accordo unanime tra tutti i partiti politici, sia al potere che all'opposizione, riguardo alla loro posizione nei confronti della Macedonia del Nord. Nessun partito sembra disposto a impegnarsi in negoziati o cercare una risoluzione diplomatica. Il dibattito in corso riguardante i diritti dei macedoni che vivono in Bulgaria e dei bulgari residenti in Macedonia del Nord è diventato un argomento regolare negli incontri internazionali e nelle discussioni tra politici di entrambe le nazioni. Recentemente, il Ministro degli Esteri macedone Timco Mucunski ha sollevato questa questione durante un discorso all'Assemblea Parlamentare del Consiglio d'Europa. Questi sviluppi hanno riacceso le tensioni in una relazione già tesa tra Skopje e Sofia, con una risoluzione praticabile che rimane elusiva.</p>\n<p><strong>Ritornare sul cammino dell'UE?</strong></p>\n<p>Per il terzo decennio consecutivo, la Macedonia del Nord si trova a un bivio critico. Il nuovo governo eletto sta affrontando una miriade di sfide legate all'integrazione nell'UE e alle sue relazioni con i paesi vicini – questioni che includono il dibattito persistente sul nome del paese. Durante la sua cerimonia di giuramento, la Presidente Gordana Siljanovska Davkova ha notoriamente evitato di usare il nome costituzionale del paese, provocando l'ira della Grecia. In risposta, Mickoski ha dichiarato il suo rispetto per l'Accordo di Prespa ma insiste sull'uso del nome \"Macedonia\" per scopi interni, inquadrandolo come una questione di diritti personali. Questo ha riacceso le tensioni tra la Macedonia del Nord e la Grecia, con Atene che minaccia persino di bloccare l'adesione di Skopje all'UE.</p>\n<p>Tuttavia, le sfide con la Grecia sono oscurate dalla questione ancora più pressante con la Bulgaria, aggravata dalla recente decisione dell'UE di disaccoppiare la Macedonia del Nord dall'Albania nel processo di adesione. Cresce la preoccupazione che se l'Albania raggiunge l'UE prima della Macedonia del Nord, allora Skopje potrebbe affrontare ulteriori complicazioni o ricatti da parte di un altro dei suoi vicini, potenzialmente compromettendo il suo cammino verso l'adesione all'UE. La decisione presa dall'UE coincide anche con i primi 100 giorni del governo di Mickoski, segnalando forse che il periodo di grazia è giunto al termine e che ora le aspettative devono essere soddisfatte.</p>\n<p>La scelta e il modo di comunicazione utilizzati dai partner nell'UE suggeriscono che i loro sentimenti nei confronti dell'amministrazione di Mickoski rimangono di lieve irritazione. Tuttavia, c'è una tendenza evidente che indica che questo sentimento è probabile che si intensifichi nei prossimi mesi. Questa evoluzione dipenderà in gran parte dall'approccio di Mickoski, così come dalla risposta dell'opposizione. Una cosa è chiara: emendare la costituzione è un obbligo che la Macedonia del Nord ha intrapreso volontariamente, indipendentemente dalle opinioni divergenti in merito. Il cammino verso l'integrazione nell'UE ora, come in passato, riposa saldamente nelle mani dei politici macedoni e nella loro capacità di raggiungere un compromesso. Questo porterà sperabilmente a un cammino praticabile verso l'UE.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> è un giornalista con sede in Macedonia del Nord e un editor della stazione televisiva Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.708",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Per il terzo decennio consecutivo, la Macedonia del Nord si trova a un bivio critico. Il nuovo governo eletto sta affrontando una miriade di sfide legate all'integrazione nell'UE e alle sue relazioni con i paesi vicini. La situazione è solo peggiorata da quando l'UE ha deciso di scollegare la candidatura della Macedonia del Nord da quella dell'Albania.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Atteso ma doloroso\" – questo sentimento cattura la reazione di molti macedoni nel sentire la notizia che l'Unione Europea ha scollegato il paese dall'Albania nel cammino verso l'adesione all'UE. Per anni, entrambe le nazioni avevano progredito insieme e l'annuncio è stato una delusione per molti. È chiaro che la Macedonia del Nord era una volta vista come un pioniere nell'integrazione nell'UE. Tuttavia, a causa di dispute bilaterali irrisolte con i vicini e passi falsi della sua leadership politica nel corso degli anni, il paese si trova ora in ritardo in una regione che sta avanzando costantemente.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.709",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Članstvo Sjeverne Makedonije u EU udaljava se.",
                key:"uid": string:"5e096b93-5a2f-4981-98c8-17a389e2248b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>EU integracija ili austrijsko-mađarska obnova?</strong></p>\n<p>Odluka EU-a objavljena je, možda slučajno, na sam dan kada je mađarski premijer Viktor Orbán posjetio Sjevernu Makedoniju. Novoformirana makedonska vlada, željna održavanja snažnih veza s Mađarskom, dočekala je Orbána s punim počastima dok su se vladini ministri postavili na aerodromu u Ohridu kako bi ga pozdravili. U međuvremenu, samo nekoliko kilometara dalje u Albaniji, slavilo se dok je zemlja obilježavala svoj napredak na putu prema EU. Kontrast nije mogao biti jasniji: dok se jedna nacija radovala, druga se suočavala s gorkim neuspjehom.</p>\n<p>Unatoč tome što je to bila prijateljska posjeta, odluka EU-a nadvijala se nad zajedničkom press konferencijom između makedonskog premijera Hristijana Mickoskoga i Orbána, pri čemu je Mađar ponudio posredovanje s Bugarskom kako bi pomogao zemlji da nastavi svoj europski put, ponuda koju su službenici u Sofiji izričito odbili. Ipak, nije dao odgovor novinarima zašto je mađarski ambasador na nedavnom sastanku EU-a glasovao za odvajanje Sjeverne Makedonije i Albanije. Orbánova posjeta odražava rastući trend unutar nove makedonske vlade, koja usmjerava zemlju prema \"alternativnim\" savezima. Nedavno je Sjeverna Makedonija osigurala zajam vrijedan 500 milijuna eura od Mađarske, što je podiglo sumnje da financiranje zapravo može poticati iz Kine, unatoč Orbánovim negacijama. Vlada je čak najavila dolazak trećeg mobilnog operatera iz Mađarske, a čak je imenovala bivšeg diplomata kao posebnog izaslanika za mađarsko predsjedništvo s EU-om. No, što je najvažnije, Mađarska je također dom bivšem makedonskom premijeru Nikoli Gruevskom, bjeguncu od pravde koji je pobjegao u Mađarsku uz Orbánovu pomoć. On je također bivši vođa političke stranke koja je trenutno na vlasti u Sjevernoj Makedoniji. Angažiranje s premijerom zemlje članice EU i NATO-a koji je svoju EU predsjedništvo započeo posjetom Moskvi možda nije najmudriji izbor, posebno s obzirom na snažnu podršku Sjeverne Makedonije Ukrajini u tekućem ratu. Da budemo jasni, mnogi se pitaju: kreće li Sjeverna Makedonija prema Bruxellesu ili Budimpešti?</p>\n<p>Vlada na vlasti tvrdi da, iako je EU željena destinacija, Mađarska je pravi saveznik, ne samo kada su u pitanju riječi, već i djela. Sve to dolazi dok EU predstavlja svoj plan rasta za Zapadni Balkan i povećava financijsku podršku za cijelu regiju. Na sastancima u Bruxellesu vezanim uz plan, premijer Mickoski otkrio je da je predstavio svoju ideju predsjednici Europske komisije Ursuli von der Leyen o ustavnim izmjenama s odgođenim učinkom. Ideja iza toga je da će makedonski parlament glasovati o izmjeni ustava, ali će izmjene biti važeće nakon što zemlja postane članica EU. Do sada nije bilo službenog odgovora iz EU-a o njegovom prijedlogu. Bugarska ga je međutim izričito odbila.</p>\n<p>Prije putovanja u Bruxelles, Mickoski je naglasio svoju namjeru da izrazi duboko razočaranje i frustraciju koju osjećaju makedonski građani zbog desetljećima dugog borbe za EU integraciju. “Moj stav je nedvosmislen: vrijeme je da se okončaju porazi i napuste politike i diplomacija obilježene pokoravanjem i kompromisom,” izjavio je prije svog odlaska. Ova poruka snažno odjekuje među makedonskim građanima, koji su tijekom proteklih dvadeset godina podnijeli brojne žrtve u nadi da će se pridružiti europskoj obitelji. Jedini problem je što, od prihvaćanja pregovaračkog okvira, Sjeverna Makedonija više ne pregovara s Bugarskom, već s EU-om, a vlada na vlasti je potpuno svjesna toga. Tako, kako bi riješili problem, tvrde da čekaju izbore u Bugarskoj i formiranje nove vlade u toj zemlji. To će im omogućiti da pregovaraju o boljem dogovoru i eventualnom odgođenom učinku bilo kakvih ustavnih izmjena. Nažalost, bugarski političari su glasovali u svom parlamentu o novoj deklaraciji koja se tiče Sjeverne Makedonije. Tvrde da, bez obzira tko dođe na vlast, njihov stav prema Sjevernoj Makedoniji se neće promijeniti.</p>\n<p><strong>Što slijedi za Sjevernu Makedoniju nakon odvajanja?</strong></p>\n<p>Produženi status quo u vezi s EU integracijom Sjeverne Makedonije ne samo da izlaže zemlju zlonamjernim utjecajima stranih aktera, već također nosi potencijal za stvaranje nestabilnosti i etničkih napetosti. S više od pola milijuna etničkih Albanaca u Sjevernoj Makedoniji, mnogi su obeshrabreni dok svjedoče kako Albanija napreduje na svom putu prema EU dok njihova vlastita zemlja zaostaje. Ova razlika već se koristi od strane oporbenih stranaka unutar makedonskog i albanskog etničkog bloka.</p>\n<p>Najveća oporbena stranka, SDSM, pretrpjela je izborne gubitke uglavnom zbog svog upravljanja odnosima s Bugarskom, posebno zbog prihvaćanja prijateljskog sporazuma za koji mnogi vjeruju da leži u srcu trenutnih izazova. Osim toga, prihvaćanje takozvanog “francuskog prijedloga” dodatno je potaknulo nezadovoljstvo. Prijedlog je uključivao bilateralna pitanja između Bugarske i Sjeverne Makedonije u okvir pregovora EU, unatoč upozorenjima domaćih i stranih stručnjaka, kao i oporbe, da bi to moglo stvoriti dodatne izazove za proces pristupanja Sjeverne Makedonije EU. Ključni zahtjev u \"francuskom prijedlogu\" bila je ustavna izmjena koja bi uključila bugarski narod, zajedno s odredbama o makedonskom jeziku, povijesti i kulturi. Iako je prijedlog bio kontroverzan od samog početka, vlada predvođena SDSM-om obećala je održati konzultacije s javnošću. Međutim, te su konzultacije trajale samo nekoliko dana prije nego što je prijedlog stavljen u parlamentarnu proceduru i kasnije glasovan. To je dovelo do toga da je Sjeverna Makedonija započela proces EU screening-a, a njen daljnji napredak bio je vezan uz ustavnu izmjenu—zahtjev za koji je vlada u to vrijeme znala da nema većinu za ispuniti, ali je unatoč tome odlučila nastaviti. Sada, dvije godine kasnije, Sjeverna Makedonija nije izmijenila svoj ustav kao što se očekivalo i rezultat je odvajanje od Albanije u procesu pristupanja EU. Kao odgovor na odluku EU-a, SDSM sada u oporbi, poziva na posebnu parlamentarnu sjednicu kako bi procijenila europsku budućnost Sjeverne Makedonije. Ironično, to je ista stranka koja je, unatoč javnim prosvjedima i široko rasprostranjenoj oporbi prema francuskom prijedlogu, glasovala za njega. Bivši premijer Dimitar Kovačevski nije bio samo uvjeren u pobjedu na izborima, već je također vjerovao da će zemlja nastaviti svoj europski put. Umjesto toga, suočio se s povijesnim porazom, ostavljajući svoju stranku u stanju rasula. Međutim, ovaj neuspjeh ih nije odvratio od iskorištavanja trenutne prilike za političku prednost.</p>\n<p>Albanijske političke stranke, posebno najveća stranka, DUI, koja je na vlasti 22 godine i sada je u oporbi, planiraju prosvjede i zahtijevaju da Sjeverna Makedonija nastavi svoj put prema Europi umjesto, kako tvrde, da se okreće prema Rusiji. Do nedavno je vlada tvrdila – iako bez dokaza – da postoje potencijalne prijetnje destabilizacije koje prijete zemlji. Koalicijski partneri vlade iz albanskog bloka “Vredi” ponavljali su da, iako razumiju složenosti, očekuju da će ustavne izmjene proći. Jedno od njihovih ključnih izbornih obećanja bilo je da će se te izmjene glasovati do kraja godine. Ako se Mickoski odluči staviti ustavne promjene na glasanje, mogao bi dobiti podršku s druge strane i vratiti zemlju na njen put prema EU.</p>\n<p>Međutim, vladajuća stranka, VMRO-DPMNE, vodila je kampanju s idejom da su već napravljeni dovoljni kompromisi za budućnost zemlje u EU, stav koji je značajno doprinio njihovoj povijesnoj izbornoj pobjedi. Kako vrijeme prolazi, pritisak i oporbenih stranaka i albanskih političkih frakcija neizbježno će rasti. Međutim, izazov ostaje da, čak i ako bi ustav bio izmijenjen sutra, nema jamstava da Bugarska neće postaviti dodatne zahtjeve. Ovo je srž problema: kako napraviti skok vjere i pokazati dobru volju prema susjedu koji je prethodno koristio svoje pravo veta i postavljao nerazumne zahtjeve u vezi s makedonskim jezikom, kulturom i poviješću. Trenutno je Bugarska u predizbornom razdoblju, a Sjeverna Makedonija se često koristi kao politički alat od strane svih stranaka. Čak i ako neka stranka osigura dovoljno glasova za formiranje vlade, malo je vjerojatno da će se njihov stav prema Sjevernoj Makedoniji promijeniti.</p>\n<p><strong>Europska budućnost kao ta hostage bugarskoj politici </strong></p>\n<p>Već nekoliko godina, Bugarska se bori s političkom nestabilnošću, a rasprave o njenom odnosu sa Sjevernom Makedonijom postale su alat za razne političke stranke. Napetosti, koje su se već neko vrijeme kuhale, ponovno su eskalirale nakon neslužbene posjete novoizabrane makedonske predsjednice Gordane Siljanovske Davkove Sofiji kako bi se sastala sa svojim bugarskim kolegom, Rumenom Radevom. U početku se činilo da je sastanak prijateljski. Međutim, kontroverza je izbila kada su objavljene fotografije na kojima je nedostajala prisutnost makedonske zastave. Ova izostanak izazvao je buru reakcija u Sjevernoj Makedoniji. Bugarski dužnosnici opravdali su odsutnost zastava izjavivši da je sastanak bio neslužben, uspoređujući ga s opuštenim okupljanjem uz kavu. Kao odgovor na diplomatski gaf, bugarski ambasador je pozvan u ministarstvo vanjskih poslova u Skoplju gdje je odbio prihvatiti formalnu notu protesta, tvrdeći da su postupci Bugarske bili opravdani.</p>\n<p>Situacija se samo pogoršala kada je makedonski potpredsjednik Aleksandar Nikoloski tijekom intervjua opisao Bugare kao “necivilizirane”, što je izazvalo zahtjeve iz Sofije za njegovim izvinjenjem i ostavkom. Dodajući ulje na vatru, neki bugarski političari nazvali su Sjevernu Makedoniju samo teritorijem, omalovažavajući njezin narod kao “zbunjene Bugare” i vrijeđajući makedonsku zastavu i predsjednika, kojeg je jedan od njih opisao kao “neku vrstu ambasadora”.</p>\n<p>Politički pejzaž Bugarske je izrazito polariziran, slično kao i ostatak Balkana. Međutim, postoji jednoglasni dogovor među svim političkim strankama, kako onima na vlasti, tako i u oporbi, u vezi s njihovim stavom prema Sjevernoj Makedoniji. Niti jedna stranka ne izgleda spremna angažirati se u pregovorima ili tražiti diplomatsko rješenje. Kontinuirana rasprava o pravima Makedonaca koji žive u Bugarskoj i Bugara koji žive u Sjevernoj Makedoniji postala je redovna tema na međunarodnim sastancima i unutar rasprava između političara iz obje nacije. Nedavno je makedonski ministar vanjskih poslova Timco Mucunski pokrenuo ovo pitanje tijekom govora na Parlamentarnoj skupštini Vijeća Europe. Ovi događaji ponovno su zapalili napetosti u već napetim odnosima između Skoplja i Sofije, a održivo rješenje ostaje nedostižno.</p>\n<p><strong>Spoticanje natrag na putu prema EU?</strong></p>\n<p>Već treću uzastopnu dekadu, Sjeverna Makedonija se nalazi na kritičnom raskrižju. Novoizabrana vlada suočava se s mnoštvom izazova vezanih uz EU integraciju i odnose s susjednim zemljama – pitanja koja uključuju stalnu raspravu o imenu zemlje. Tijekom ceremonije polaganja zakletve, predsjednica Gordana Siljanovska Davkova posebno se suzdržala od korištenja ustavnog imena zemlje, izazivajući bijes Grčke. Kao odgovor, Mickoski je izjavio da poštuje Prespanski sporazum, ali inzistira na korištenju imena “Makedonija” u unutarnjim poslovima, predstavljajući to kao pitanje osobnih prava. To je ponovno izazvalo napetosti između Sjeverne Makedonije i Grčke, pri čemu je Atena čak zaprijetila blokadom pristupanja Skoplja EU-u.</p>\n<p>Međutim, izazovi s Grčkom zasjenjuju još hitniji problem s Bugarskom, pogoršan nedavnom odlukom EU-a da odvoji Sjevernu Makedoniju od Albanije u procesu pristupanja. Raste zabrinutost da, ako Albanija dosegne EU prije Sjeverne Makedonije, tada bi Skoplje moglo naići na daljnje komplikacije ili ucjene od strane jednog od svojih susjeda, što bi moglo ugroziti njen put prema članstvu u EU-u. Odluka koju je donio EU također se poklapa s prvim 100 dana vlade Mickoskoga, što možda signalizira da je razdoblje milosti došlo do kraja i da se očekivanja sada moraju ispuniti.</p>\n<p>Izbor i način komunikacije koji koriste partneri u EU sugeriraju da njihova osjećanja prema Mickoskom ostaju blaga iritacija. Međutim, postoji primjetan trend koji ukazuje na to da će se ovaj osjećaj vjerojatno pojačati u narednim mjesecima. Ova evolucija će u velikoj mjeri ovisiti o Mickoskovom pristupu, kao i o odgovoru oporbe. Jedna stvar je jasna: izmjena ustava je obaveza koju je Sjeverna Makedonija dobrovoljno preuzela, bez obzira na različita mišljenja o tom pitanju. Put prema EU integraciji sada, kao i u prošlosti, čvrsto leži u rukama makedonskih političara i njihove sposobnosti da postignu kompromis. To će se nadamo dovesti do održivog puta prema EU.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> je novinar sa sjedištem u Sjevernoj Makedoniji i urednik na televizijskoj postaji Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.593",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Za treću uzastopnu dekadu, Sjeverna Makedonija se nalazi na kritičnom raskrižju. Novoizabrana vlada se suočava s mnoštvom izazova vezanih uz integraciju u EU i odnose s susjednim zemljama. Situacija je postala još gora otkako je EU odlučila odvojiti zahtjev Sjeverne Makedonije za članstvo od Albanije.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Očekivano, ali bolno\" – ovaj osjećaj oslikava reakciju mnogih Makedonaca kada su čuli vijest da je Europska unija odvojila zemlju od Albanije na putu prema članstvu u EU. Godinama su obje nacije napredovale zajedno, a najava je mnogima došla kao razočaranje. Jasno je da je Sjeverna Makedonija nekada viđena kao predvodnica u integraciji u EU. Međutim, zbog neriješenih bilateralnih sporova s susjedima i pogrešaka političkog vodstva tijekom godina, zemlja se sada nalazi u zaostatku u regiji koja stalno napreduje.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.594",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Észak-Macedónia EU-tagsága egyre távolabb kerül",
                key:"uid": string:"7550220f-9a1a-4932-a866-7b0c54589297",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>EU integráció vagy osztrák-magyar újjáéledés?</strong></p>\n<p>Az EU döntése, talán véletlenül, éppen azon a napon derült ki, amikor Orbán Viktor magyar miniszterelnök Észak-Macedóniába látogatott. Az újonnan megalakult macedón kormány, amely szoros kapcsolatokat kíván fenntartani Magyarországgal, teljes tiszteletadással fogadta Orbánt, miközben a kormányminiszterek sorakoztak fel az ohriidi repülőtéren, hogy üdvözöljék őt. Eközben néhány kilométerre Albániában ünnepségek zajlottak, mivel az ország az EU-hoz vezető útján elért előrehaladását ünnepelte. A kontraszt éles volt: míg az egyik nemzet örvendezett, a másik keserű visszaeséssel küzdött.</p>\n<p>Bár baráti látogatás volt, az EU döntése árnyékot vetett a közös sajtótájékoztatóra Hristijan Mickoski macedón miniszterelnök és Orbán között, ahol a magyar felajánlotta, hogy közvetít Bulgáriával, hogy segítsen az országnak folytatni európai útját, amit a szófiai tisztviselők kifejezetten elutasítottak. Mégis, nem adott választ az újságíróknak arra, hogy miért szavazott a közelmúltban az EU ülésén a magyar nagykövet Észak-Macedónia és Albánia leválasztására. Orbán látogatása tükrözi az új macedón kormányon belüli növekvő tendenciát, amely az országot „alternatív” szövetségek felé irányítja. Nemrég Észak-Macedónia 500 millió eurós kölcsönt biztosított Magyarországtól, ami gyanúkat keltett, hogy a finanszírozás valójában Kínából származik, Orbán tagadása ellenére. A kormány bejelentette egy harmadik mobil szolgáltató érkezését Magyarországról, és még egy volt diplomatát is kinevezett különmegbízottként a magyar EU-elnökséghez. De ami a legfontosabb, hogy Magyarországon él Nikola Gruevski, a volt macedón miniszterelnök, aki igazságszolgáltatás elől menekült Orbán segítségével. Ő a politikai párt volt vezetője is, amely jelenleg hatalmon van Észak-Macedóniában. Egy EU- és NATO-tagország miniszterelnökével való kapcsolattartás, aki EU-elnökségét Moszkvába tett látogatással kezdte, talán nem a legbölcsebb választás, különösen figyelembe véve Észak-Macedónia erős támogatását Ukrajna iránt a folyamatban lévő háborúban. Egyszerűen fogalmazva, sokan kérdezik: Észak-Macedónia Brüsszel felé vagy Budapest felé halad?</p>\n<p>A hatalmon lévő kormány azt állítja, hogy bár az EU a kívánt cél, Magyarország valódi szövetséges, nemcsak szavakban, hanem tettekben is. Mindez akkor történik, amikor az EU bemutatja növekedési tervét a Nyugat-Balkán számára, és növeli a pénzügyi támogatást az egész régió számára. Brüsszelben a tervvel kapcsolatos találkozókon Mickoski miniszterelnök felfedte, hogy bemutatta ötletét Ursula von der Leyen, az Európai Bizottság elnöke számára a halasztott hatályú alkotmánymódosításokról. Az ötlet lényege, hogy a macedón parlament szavazni fog az alkotmány módosításáról, de a módosítások érvényesek lesznek, miután az ország EU-tagállammá válik. Eddig az EU-tól nem érkezett hivatalos válasz az ajánlatára. Bulgária azonban kifejezetten elutasította azt.</p>\n<p>Az brüsszeli út előtt Mickoski hangsúlyozta szándékát, hogy kifejezze a macedón állampolgárok mély csalódottságát és frusztrációját az EU-integráció évtizedes küzdelme miatt. „Az álláspontom egyértelmű: itt az ideje véget vetni a vereségeknek, és elhagyni a szolgai és kompromisszumban megjelölt politikákat és diplomáciát” – mondta távozása előtt. Ez az üzenet erősen rezonál a macedón állampolgárok körében, akik az elmúlt két évtizedben számtalan áldozatot hoztak az európai családhoz való csatlakozás reményében. Az egyetlen probléma az, hogy mivel elfogadták a tárgyalási keretet, Észak-Macedónia már nem Bulgáriával tárgyal, hanem az EU-val, és a hatalmon lévő kormány teljesen tisztában van ezzel. Így a probléma megoldásához azt állítják, hogy várják a bolgár választásokat és az új kormány megalakulását abban az országban. Ez lehetővé teszi számukra, hogy jobb megállapodást tárgyaljanak, és bármilyen esetleges alkotmánymódosítás késlekedését. Sajnos a bolgár politikai pártok a parlamentjükben szavaztak egy új nyilatkozatról Észak-Macedóniával kapcsolatban. Azt állítják, hogy függetlenül attól, ki kerül hatalomra, a hozzáállásuk Észak-Macedóniához nem fog változni.</p>\n<p><strong>Mi következik Észak-Macedónia számára a leválasztás után?</strong></p>\n<p>A hosszú távú status quo Észak-Macedónia EU-integrációjával kapcsolatban nemcsak a külföldi szereplők ártalmas befolyásainak teszi ki az országot, hanem potenciálisan instabilitást és etnikai feszültségeket is teremt. Több mint félmillió etnikai albán él Észak-Macedóniában, sokan csalódottak, ahogy látják, hogy Albánia előrehalad az EU-hoz vezető útján, míg saját országuk lemarad. Ezt a különbséget már kihasználják az ellenzéki pártok mind a macedón, mind az albán etnikai blokkban.</p>\n<p>A legnagyobb ellenzéki párt, az SDSM, választási veszteségeket szenvedett el, főként a Bulgáriával való kapcsolatok kezelése miatt, különösen a barátsági megállapodás elfogadása miatt, amely sokak szerint a jelenlegi kihívások szívében áll. Ezenkívül a párt elfogadása a úgynevezett „francia javaslatnak” további elégedetlenséget szült. A javaslat a bilaterális kérdéseket Bulgária és Észak-Macedónia között beépítette az EU-tárgyalási keretbe, annak ellenére, hogy mind a hazai, mind a külföldi szakértők, valamint az ellenzék figyelmeztettek, hogy ez további kihívásokat okozhat Észak-Macedónia EU-csatlakozási folyamatában. A „francia javaslat” kulcsfontosságú követelése az volt, hogy az alkotmánymódosítás tartalmazza a bolgár népet, valamint rendelkezéseket a macedón nyelvről, történelemről és kultúráról. Bár a javaslat már a kezdetektől vitatott volt, az SDSM által vezetett kormány megígérte, hogy konzultációkat tart a nyilvánossággal. Ezek a konzultációk azonban csak néhány napig tartottak, mielőtt a javaslat parlamenti eljárásba került és később szavaztak róla. Ez vezetett ahhoz, hogy Észak-Macedónia megkezdte az EU-szűrési folyamatot, további előrehaladása pedig az alkotmánymódosításhoz volt kötve – egy követelmény, amelyről a kormány akkor tudta, hogy nincs meg a többsége a teljesítéséhez, mégis úgy döntöttek, hogy folytatják. Most, két évvel később, Észak-Macedónia nem módosította az alkotmányát a várakozásoknak megfelelően, és az eredmény a leválasztás Albániától az EU-csatlakozási folyamatban. Az EU döntésére válaszul az SDSM, amely most ellenzékben van, külön parlamenti ülést követel Észak-Macedónia európai jövőjének értékelésére. Ironikus módon ez ugyanaz a párt, amely, a nyilvános tiltakozások és a francia javaslattal szembeni széleskörű ellenállás ellenére, a javaslat mellett szavazott. Dimitar Kovačevski volt miniszterelnök nemcsak abban volt biztos, hogy megnyeri a választásokat, hanem abban is, hogy az ország folytatja európai pályáját. Ehelyett történelmi vereséggel nézett szembe, pártját pedig zűrzavaros állapotban hagyta. Ez a visszaesés azonban nem tántorította el őket attól, hogy kihasználják a jelenlegi politikai lehetőséget.</p>\n<p>Az albán politikai pártok, különösen a legnagyobb párt, a DUI, amely 22 éve hatalmon van és most ellenzékben van, tüntetéseket tervez, és követeli, hogy Észak-Macedónia folytassa az európai útját, ahelyett, hogy, ahogy állítják, Oroszország felé fordulna. A kormány nemrégiben azt állította – bár bizonyíték nélkül –, hogy potenciális destabilizáló fenyegetések állnak az ország előtt. A kormány albán blokkban lévő koalíciós partnerei, a „Vredi” többször is kijelentették, hogy bár megértik a bonyolultságokat, elvárják, hogy az alkotmánymódosítások átmenjenek. Az egyik kulcsfontosságú választási ígéretük az volt, hogy ezeket a módosításokat az év végéig megszavazzák. Ha Mickoski úgy dönt, hogy szavazásra bocsátja az alkotmányos változtatásokat, támogatást nyerhet a másik oldalon, és visszaveheti az országot az EU-hoz vezető útra.</p>\n<p>Azonban a kormányzó párt, a VMRO-DPMNE, azon az elképzelésen kampányolt, hogy elegendő kompromisszumot már megkötöttek az ország EU-jövője érdekében, ami jelentősen hozzájárult történelmi választási győzelmükhöz. Ahogy telik az idő, a nyomás mind az ellenzéki pártok, mind az albán politikai frakciók részéről elkerülhetetlenül növekedni fog. A kihívás azonban az, hogy még ha az alkotmányt holnap módosítják is, nincs garancia arra, hogy Bulgária nem támaszt további követeléseket. Ez a probléma lényege: hogyan lehet egy ugrást tenni a hit irányába, és jóakaratot mutatni egy szomszéd felé, amely korábban gyakorolta vétójogát, és ésszerűtlen követeléseket támasztott a macedón nyelvvel, kultúrával és történelemmel kapcsolatban. Jelenleg Bulgária előválasztási időszakban van, és Észak-Macedóniát gyakran politikai eszközként használják minden párt által. Még ha egy párt elegendő szavazatot is szerez a kormány megalakításához, valószínűtlen, hogy a hozzáállásuk Észak-Macedóniához változni fog.</p>\n<p><strong>Egy európai jövő, amely bolgár politikai túszként van fogva</strong></p>\n<p>Évek óta Bulgária politikai instabilitással küzd, és a Észak-Macedóniával kapcsolatos viták különböző politikai pártok eszközévé váltak. A feszültségek, amelyek már egy ideje forrtak, újra eszkalálódtak, miután a frissen megválasztott macedón elnök, Gordana Siljanovska Davkova, informális látogatást tett Szófiában, hogy találkozzon bolgár kollégájával, Rumen Radevvál. Kezdetben a találkozó barátságosnak tűnt. Azonban botrány tört ki, amikor olyan fényképek kerültek nyilvánosságra, amelyeken nyilvánvalóan hiányzott a macedón zászló. Ez a hiányosság viharos visszhangot váltott ki Észak-Macedóniában. A bolgár tisztviselők azzal indokolták a zászlók hiányát, hogy a találkozó informális volt, hasonlítva azt egy baráti kávézásra. A diplomáciai bakira válaszul a bolgár nagykövetet behívták a szkopjei külügyminisztériumba, ahol elutasította a hivatalos tiltakozó jegyzéket, kijelentve, hogy Bulgária cselekedetei indokoltak voltak.</p>\n<p>A helyzet csak súlyosbodott, amikor Aleksandar Nikoloski macedón miniszterelnök-helyettes „civilizálatlanoknak” nevezte a bolgárokat egy interjú során, ami Szófiából követeléseket váltott ki a bocsánatkérésére és lemondására. Tüzelve a tűzre, néhány bolgár politikus Észak-Macedóniát csupán területként emlegette, embereit „zavarodott bolgároknak” nevezve, és sértve a macedón zászlót és elnököt, akit az egyikük „valamiféle nagykövetként” írt le.</p>\n<p>Bulgária politikai tája rendkívül polarizált, akárcsak a Balkán többi része. Azonban minden politikai párt, hatalmon és ellenzékben egyaránt, egyetértenek Észak-Macedóniához való hozzáállásukban. Egyik párt sem tűnik hajlandónak arra, hogy tárgyalásokba bocsátkozzon vagy diplomáciai megoldást keressen. A macedónok Bulgáriában élő jogainak és a bolgárok Észak-Macedóniában élő jogainak vitája rendszeres téma lett a nemzetközi találkozókon és a két ország politikusai közötti megbeszélések során. Legutóbb Timco Mucunski macedón külügyminiszter emelte fel ezt a kérdést a Parlamentáris Közgyűlés Európa Tanácsában. Ezek a fejlemények újraélesztették a feszültségeket a már amúgy is feszített kapcsolatban Szkopje és Szófia között, a megvalósítható megoldás pedig továbbra is elérhetetlen.</p>\n<p><strong>Visszaesés az EU útjára?</strong></p>\n<p>Harmadik egymást követő évtizede Észak-Macedónia kritikus kereszteződésben találja magát. Az újonnan megválasztott kormány számos kihívással küzd az EU-integrációval és a szomszédos országokkal való kapcsolataival kapcsolatban – ezek közé tartozik az ország nevével kapcsolatos tartós vita is. Beiktatási ceremóniáján Gordana Siljanovska Davkova elnök kifejezetten tartózkodott az ország alkotmányos nevének használatától, ami Görögország haragját váltotta ki. Erre Mickoski kijelentette, hogy tiszteletben tartja a Prespa Megállapodást, de ragaszkodik ahhoz, hogy a „Macedónia” nevet használja belső célokra, ezt személyes jogok kérdésének állítva. Ez újraélesztette a feszültségeket Észak-Macedónia és Görögország között, Athén pedig még azzal fenyegetőzött, hogy megakadályozza Szkopje EU-csatlakozását.</p>\n<p>A Görögországgal kapcsolatos kihívások azonban háttérbe szorítják a Bulgáriával kapcsolatos még sürgetőbb problémát, amelyet az EU legutóbbi döntése súlyosbított, amely Észak-Macedónia leválasztását jelentette Albániáról a csatlakozási folyamatban. Növekvő aggodalomra ad okot, hogy ha Albánia előbb éri el az EU-t, mint Észak-Macedónia, akkor Szkopje további bonyodalmakat vagy zsarolást tapasztalhat egy másik szomszédjától, ami potenciálisan veszélyeztetheti az EU-tagságra vezető útját. Az EU által hozott döntés egybeesik Mickoski kormányának első 100 napjával, jelezve talán, hogy a kegyelmi időszak véget ért, és most már teljesíteni kell az elvárásokat.</p>\n<p>A választás és a kommunikáció módja, amelyet az EU partnerei használnak, azt sugallja, hogy érzéseik Mickoski adminisztrációja iránt enyhe irritációt tükröznek. Azonban észlelhető tendencia mutatkozik arra, hogy ez az érzés a következő hónapokban valószínűleg fokozódni fog. Ez a fejlődés nagymértékben függ Mickoski megközelítésétől, valamint az ellenzék reakciójától. Egy dolog világos: az alkotmány módosítása egy kötelezettség, amelyet Észak-Macedónia önként vállalt, függetlenül a kérdésről eltérő véleményektől. Az EU-integrációhoz vezető út most, akárcsak a múltban, határozottan a macedón politikusok kezében van, és azon képességükön múlik, hogy kompromisszumra jussanak. Ez remélhetőleg egy életképes utat vezet az EU felé.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> egy Észak-Macedóniában élő újságíró és a Kanal 5 televízió szerkesztője.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.158",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A harmadik egymást követő évtizedben Észak-Macedónia kritikus kereszteződésben találja magát. Az újonnan megválasztott kormány számos kihívással küzd az EU-integrációval és a szomszédos országokkal való kapcsolataival kapcsolatban. A helyzet csak romlott, mióta az EU úgy döntött, hogy leválasztja Észak-Macedónia tagsági kérelmét Albániáról.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Várt, de fájdalmas\" – ez az érzés tükrözi sok macedón reakcióját, amikor értesültek arról, hogy az Európai Unió leválasztotta az országot Albániáról az EU-tagság felé vezető úton. Évek óta mindkét nemzet együtt haladt előre, és a bejelentés sokak számára csalódást okozott. Világos, hogy Észak-Macedónia egykor az EU-integráció éllovasa volt. Azonban a szomszédokkal fennálló megoldatlan kétoldalú viták és a politikai vezetés évek során elkövetett hibái miatt az ország most lemaradva találja magát egy olyan régióban, amely folyamatosan előrehalad.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.16",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"A adesão da Macedônia do Norte à UE se afasta cada vez mais",
                key:"uid": string:"7bdc7541-df24-4c70-a76c-000d4831edbe",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Integração da UE ou um renascimento austro-húngaro?</strong></p>\n<p>A decisão da UE foi revelada, talvez coincidentemente, no mesmo dia em que o Primeiro-Ministro húngaro Viktor Orbán visitou a Macedônia do Norte. O recém-formado governo macedônio, ansioso para manter laços fortes com a Hungria, recebeu Orbán com todas as honras, enquanto ministros do governo se alinhavam no aeroporto de Ohrid para saudá-lo. Enquanto isso, a apenas alguns quilômetros de distância, na Albânia, celebrações estavam em andamento enquanto o país comemorava seu progresso no caminho da UE. O contraste não poderia ser mais nítido: enquanto uma nação se alegrava, a outra lutava com um revés amargo.</p>\n<p>Embora tenha sido uma visita amigável, a decisão da UE pairava sobre a coletiva de imprensa conjunta entre o Primeiro-Ministro macedônio Hristijan Mickoski e Orbán, com o húngaro oferecendo-se para mediar com a Bulgária para ajudar o país a continuar em seu caminho europeu, uma oferta que foi expressamente recusada pelos oficiais em Sofia. No entanto, ele não deu uma resposta aos jornalistas sobre por que o embaixador húngaro na recente reunião da UE votou a favor do desacoplamento da Macedônia do Norte e da Albânia. A visita de Orbán reflete uma tendência crescente dentro do novo governo macedônio, que está direcionando o país para alianças “alternativas”. Recentemente, a Macedônia do Norte garantiu um empréstimo no valor de 500 milhões de euros da Hungria, levantando suspeitas de que o financiamento pode realmente ter origem na China, apesar das negações de Orbán. O governo até anunciou a chegada de um terceiro operador móvel da Hungria e até nomeou um ex-diplomata como enviado especial para a presidência húngara na UE. Mas, mais notavelmente, a Hungria também abriga o ex-Primeiro-Ministro macedônio Nikola Gruevski, um fugitivo da justiça que escapou para a Hungria com a assistência de Orbán. Ele também é o ex-líder do partido político que atualmente está no poder na Macedônia do Norte. Engajar-se com um primeiro-ministro de um país da UE e da OTAN que começou sua presidência da UE com uma visita a Moscovo pode não ser a escolha mais sábia, especialmente dado o forte apoio da Macedônia do Norte à Ucrânia na guerra em curso. Para ser claro, muitas pessoas estão se perguntando: a Macedônia do Norte está se movendo em direção a Bruxelas ou Budapeste?</p>\n<p>O governo no poder afirma que, embora a UE seja o destino desejado, a Hungria é um verdadeiro aliado, não apenas em palavras, mas também em ações. Tudo isso ocorre enquanto a UE apresenta seu plano de crescimento para os Bálcãs Ocidentais e está aumentando o apoio financeiro para toda a região. Foi nas reuniões em Bruxelas sobre o plano que o Primeiro-Ministro Mickoski revelou que havia apresentado sua ideia à Presidente da Comissão Europeia Ursula von der Leyen sobre emendas constitucionais com efeito postergado. A ideia por trás disso é que o parlamento macedônio vote sobre a emenda da constituição, mas as emendas serão válidas após o país se tornar um estado membro da UE. Até agora, não houve resposta oficial da UE sobre sua proposta. A Bulgária, no entanto, a rejeitou expressamente.</p>\n<p>Antes da viagem a Bruxelas, Mickoski enfatizou sua intenção de expressar a profunda decepção e frustração sentidas pelos cidadãos macedônios ao longo da luta de décadas pela integração na UE. “Minha posição é inequívoca: é hora de acabar com as derrotas e abandonar políticas e diplomacia marcadas pela servidão e compromisso”, afirmou antes de sua partida. Essa mensagem ressoa fortemente com os cidadãos macedônios, que fizeram inúmeros sacrifícios nas últimas duas décadas na esperança de se juntar à família europeia. O único problema é que, desde que aceitou o quadro de negociação, a Macedônia do Norte não está mais negociando com a Bulgária, mas com a UE, e o governo no poder está plenamente ciente disso. Assim, para resolver a questão, eles afirmam estar esperando pelas eleições na Bulgária e pela formação de um novo governo naquele país. Isso lhes permitirá negociar um acordo melhor e qualquer eventual efeito retardado de quaisquer emendas constitucionais. Infelizmente, políticos búlgaros votaram em seu parlamento uma nova declaração sobre a Macedônia do Norte. Eles afirmam que, não importa quem chegue ao poder, sua posição em relação à Macedônia do Norte não mudará.</p>\n<p><strong>O que vem a seguir para a Macedônia do Norte após o desacoplamento?</strong></p>\n<p>O prolongado status quo em relação à integração da Macedônia do Norte na UE não apenas expõe o país a influências malignas de atores estrangeiros, mas também tem o potencial de criar instabilidade e tensões étnicas. Com mais de meio milhão de albaneses étnicos na Macedônia do Norte, muitos estão desanimados ao testemunhar a Albânia progredindo em seu caminho para a UE enquanto seu próprio país fica para trás. Essa disparidade já está sendo explorada por partidos de oposição dentro dos blocos étnicos macedônio e albanês.</p>\n<p>O maior partido de oposição, o SDSM, sofreu perdas eleitorais principalmente devido ao seu manejo das relações com a Bulgária, particularmente sua aceitação do acordo de amizade que muitos acreditam estar no cerne dos desafios atuais. Além disso, a aceitação do partido à chamada “proposta francesa” alimentou ainda mais o descontentamento. A proposta incorporou as questões bilaterais entre a Bulgária e a Macedônia do Norte no quadro de negociação da UE, apesar dos avisos de especialistas nacionais e estrangeiros, bem como da oposição, de que isso poderia criar desafios adicionais para o processo de adesão da Macedônia do Norte à UE. A principal demanda na \"proposta francesa\" era a emenda constitucional para incluir o povo búlgaro, juntamente com disposições sobre a língua, história e cultura macedônicas. Embora a proposta tenha sido controversa desde o início, o governo liderado pelo SDSM prometeu realizar consultas com o público. No entanto, essas consultas duraram apenas alguns dias antes que a proposta fosse colocada em procedimento parlamentar e posteriormente votada. Isso levou a Macedônia do Norte a iniciar o processo de triagem da UE, com seu progresso futuro atrelado à emenda constitucional—um requisito que o governo na época sabia que não tinha a maioria para cumprir, mas decidiu prosseguir mesmo assim. Agora, dois anos depois, a Macedônia do Norte não emendou sua constituição como esperado e o resultado é o desacoplamento da Albânia no processo de adesão à UE. Em resposta à decisão da UE, o SDSM, agora na oposição, está pedindo uma sessão parlamentar especial para avaliar o futuro europeu da Macedônia do Norte. Ironicamente, este é o mesmo partido que, apesar dos protestos públicos e da ampla oposição à proposta francesa, votou a favor dela. O ex-Prêmio Ministro Dimitar Kovačevski não apenas estava confiante em vencer as eleições, mas também acreditava que o país continuaria sua trajetória europeia. Em vez disso, ele enfrentou uma derrota histórica, deixando seu partido em um estado de desordem. No entanto, esse revés não os impediu de aproveitar a oportunidade atual para alavancagem política.</p>\n<p>Os partidos políticos albaneses, particularmente o maior partido, DUI, que está no poder há 22 anos e agora está na oposição, estão planejando protestos e exigindo que a Macedônia do Norte continue seu caminho em direção à Europa em vez de, como afirmam, se voltar para a Rússia. Até recentemente, o governo havia afirmado – embora sem fundamentação – que havia potenciais ameaças de desestabilização enfrentando o país. Os parceiros de coalizão do governo do bloco albanês “Vredi” afirmaram repetidamente que, embora compreendam as complexidades, esperam que as emendas constitucionais sejam aprovadas. Uma de suas principais promessas eleitorais era ver essas emendas votadas até o final do ano. Se Mickoski optar por colocar as mudanças constitucionais em votação, ele poderá obter apoio de ambos os lados e colocar o país de volta em seu caminho para a UE.</p>\n<p>No entanto, o partido no poder, VMRO-DPMNE, fez campanha com a noção de que compromissos suficientes já haviam sido feitos para o futuro da UE do país, uma posição que contribuiu significativamente para sua vitória eleitoral histórica. À medida que o tempo avança, a pressão tanto dos partidos de oposição quanto das facções políticas albanesas inevitavelmente aumentará. No entanto, o desafio permanece que, mesmo que a constituição fosse emendada amanhã, não há garantias de que a Bulgária não imponha novas demandas. Este é o cerne da questão: como dar um salto de fé e demonstrar boa vontade em relação a um vizinho que anteriormente exerceu seu poder de veto e fez exigências irrazoáveis sobre a língua, cultura e história macedônicas. Atualmente, a Bulgária está em um período pré-eleitoral e a Macedônia do Norte é frequentemente usada como uma ferramenta política por todos os partidos. Mesmo que um partido consiga votos suficientes para formar um governo, é improvável que sua posição em relação à Macedônia do Norte mude.</p>\n<p><strong>Um futuro europeu refém da política búlgara </strong></p>\n<p>Há vários anos, a Bulgária tem lutado com a instabilidade política, e as discussões em torno de sua relação com a Macedônia do Norte tornaram-se uma ferramenta para vários partidos políticos. Tensões, que estavam fervendo há algum tempo, escalaram novamente após uma visita não oficial da recém-eleita Presidente macedônia Gordana Siljanovska Davkova a Sofia para se encontrar com seu homólogo búlgaro, Rumen Radev. Inicialmente, a reunião parecia amigável. No entanto, a controvérsia eclodiu quando fotos foram divulgadas que notavelmente careciam da presença da bandeira macedônia. Essa omissão desencadeou uma tempestade de reações na Macedônia do Norte. Oficiais búlgaros justificaram a ausência de bandeiras afirmando que a reunião era não oficial, comparando-a a um encontro casual para café. Em resposta ao faux pas diplomático, o embaixador búlgaro foi convocado ao ministério das relações exteriores em Skopje, onde se recusou a aceitar uma nota formal de protesto, afirmando que as ações da Bulgária eram justificadas.</p>\n<p>A situação só piorou quando o Vice-Prêmio Ministro macedônio Aleksandar Nikoloski descreveu os búlgaros como “incivilizados” durante uma entrevista, levando a demandas de Sofia por seu pedido de desculpas e renúncia. Para agravar a situação, alguns políticos búlgaros se referiram à Macedônia do Norte como meramente um território, menosprezando seu povo como “búlgaros confusos” e insultando a bandeira e o presidente macedônio, que foi descrito por um como “uma espécie de embaixador”.</p>\n<p>O cenário político da Bulgária é altamente polarizado, assim como o resto dos Bálcãs. No entanto, há um consenso unânime entre todos os partidos políticos, tanto no poder quanto na oposição, em relação à sua posição em relação à Macedônia do Norte. Nenhum partido parece disposto a se envolver em negociações ou buscar uma resolução diplomática. O debate em curso sobre os direitos dos macedônios que vivem na Bulgária e dos búlgaros que residem na Macedônia do Norte tornou-se um tópico regular em reuniões internacionais e nas discussões entre políticos de ambas as nações. Mais recentemente, o Ministro das Relações Exteriores macedônio Timco Mucunski levantou essa questão durante um discurso na Assembleia Parlamentar do Conselho da Europa. Esses desenvolvimentos reacenderam tensões em uma relação já tensa entre Skopje e Sofia, com uma resolução viável permanecendo elusiva.</p>\n<p><strong>Voltando a tropeçar no caminho da UE?</strong></p>\n<p>Por três décadas consecutivas, a Macedônia do Norte se encontra em uma encruzilhada crítica. O novo governo eleito está lidando com uma infinidade de desafios relacionados à integração da UE e suas relações com os países vizinhos – questões que incluem o persistente debate sobre o nome do país. Durante sua cerimônia de posse, a Presidente Gordana Siljanovska Davkova notavelmente se absteve de usar o nome constitucional do país, provocando a ira da Grécia. Em resposta, Mickoski declarou seu respeito pelo Acordo de Prespa, mas insiste em usar o nome “Macedônia” para fins internos, enquadrando isso como uma questão de direitos pessoais. Isso reacendeu tensões entre a Macedônia do Norte e a Grécia, com Atenas até ameaçando bloquear a adesão da Skopje à UE.</p>\n<p>Os desafios com a Grécia, no entanto, são ofuscados pela questão ainda mais premente com a Bulgária, exacerbada pela recente decisão da UE de desacoplar a Macedônia do Norte da Albânia no processo de adesão. Há uma crescente preocupação de que, se a Albânia alcançar a UE antes da Macedônia do Norte, então Skopje poderá enfrentar mais complicações ou chantagens de outro um de seus vizinhos, potencialmente colocando em risco seu caminho para a adesão à UE. A decisão tomada pela UE também coincide com os primeiros 100 dias do governo Mickoski, sinalizando talvez que o período de graça chegou ao fim e que as expectativas agora devem ser atendidas.</p>\n<p>A escolha e a forma de comunicação usadas pelos parceiros na UE sugerem que seus sentimentos em relação à administração de Mickoski permanecem de leve irritação. No entanto, há uma tendência notável indicando que esse sentimento provavelmente se intensificará nos próximos meses. Essa evolução dependerá em grande parte da abordagem de Mickoski, bem como da resposta da oposição. Uma coisa é clara: emendar a constituição é uma obrigação que a Macedônia do Norte assumiu voluntariamente, independentemente das opiniões divergentes sobre o assunto. O caminho para a integração na UE agora, como no passado, repousa firmemente nas mãos dos políticos macedônios e em sua capacidade de alcançar um compromisso. Isso, esperançosamente, levará a um caminho viável em direção à UE.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> é um jornalista baseado na Macedônia do Norte e editor da estação de televisão Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.364",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Por terceira década consecutiva, a Macedônia do Norte se encontra em uma encruzilhada crítica. O novo governo eleito está lidando com uma infinidade de desafios relacionados à integração da UE e suas relações com os países vizinhos. A situação só piorou desde que a UE decidiu desvincular o pedido de adesão da Macedônia do Norte da Albânia.</I>\n<br><br>\n\"Antecipado, mas doloroso\" – esse sentimento captura a reação de muitos macedônios ao ouvir a notícia de que a União Europeia desvinculou o país da Albânia no caminho para a adesão à UE. Por anos, ambas as nações avançaram juntas e o anúncio foi uma decepção para muitos. É claro que a Macedônia do Norte já foi vista como uma líder na integração da UE. No entanto, devido a disputas bilaterais não resolvidas com os vizinhos e erros de sua liderança política ao longo dos anos, o país agora se encontra atrasado em uma região que está avançando constantemente.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.365",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"La membresía de Macedonia del Norte en la UE se aleja cada vez más.",
                key:"uid": string:"7cbf838c-78c2-4c0a-ac3e-55bc7c8e3353",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>¿Integración en la UE o un renacimiento austro-húngaro?</strong></p>\n<p>La decisión de la UE se reveló, quizás por casualidad, el mismo día en que el Primer Ministro húngaro Viktor Orbán visitó Macedonia del Norte. El nuevo gobierno macedonio, ansioso por mantener fuertes lazos con Hungría, recibió a Orbán con todos los honores mientras los ministros del gobierno se alineaban en el aeropuerto de Ohrid para saludarlo. Mientras tanto, a solo unos kilómetros de distancia en Albania, se llevaban a cabo celebraciones mientras el país marcaba su progreso en el camino hacia la UE. El contraste no podría haber sido más marcado: mientras una nación se regocijaba, la otra lidiaba con un amargo revés.</p>\n<p>A pesar de que fue una visita amistosa, la decisión de la UE pesaba sobre la conferencia de prensa conjunta entre el Primer Ministro macedonio Hristijan Mickoski y Orbán, con el húngaro ofreciendo mediar con Bulgaria para ayudar al país a continuar en su camino europeo, una oferta que fue expresamente rechazada por los funcionarios en Sofía. Aún así, no dio respuesta a los periodistas sobre por qué el embajador húngaro en la reciente reunión de la UE votó a favor del desacoplamiento de Macedonia del Norte y Albania. La visita de Orbán refleja una tendencia creciente dentro del nuevo gobierno macedonio, que está dirigiendo al país hacia alianzas “alternativas”. Recientemente, Macedonia del Norte aseguró un préstamo valorado en 500 millones de euros de Hungría, lo que suscitó sospechas de que la financiación podría originarse en realidad de China, a pesar de las negaciones de Orbán. El gobierno incluso anunció la llegada de un tercer operador móvil de Hungría, e incluso nombró a un exdiplomático como enviado especial a la presidencia húngara con la UE. Pero, lo más notable, es que Hungría también alberga al ex Primer Ministro macedonio Nikola Gruevski, un fugitivo de la justicia que escapó a Hungría con la ayuda de Orbán. También es el exlíder del partido político que actualmente está en el poder en Macedonia del Norte. Involucrarse con un primer ministro de un país de la UE y la OTAN que comenzó su presidencia de la UE con una visita a Moscú puede no ser la elección más sabia, especialmente dado el fuerte apoyo de Macedonia del Norte a Ucrania en la guerra en curso. Para ser claros, muchas personas se preguntan: ¿está Macedonia del Norte avanzando hacia Bruselas o Budapest?</p>\n<p>El gobierno en el poder afirma que, aunque la UE es el destino deseado, Hungría es un verdadero aliado, no solo en palabras sino también en hechos. Todo esto ocurre mientras la UE presenta su plan de crecimiento para los Balcanes Occidentales y está aumentando el apoyo financiero para toda la región. Fue en las reuniones en Bruselas sobre el plan que el Primer Ministro Mickoski reveló que había presentado su idea a la Presidenta de la Comisión Europea Ursula von der Leyen sobre enmiendas constitucionales con efecto pospuesto. La idea detrás de esto es que el parlamento macedonio votará sobre la enmienda de la constitución, pero las enmiendas serán válidas después de que el país se convierta en un estado miembro de la UE. Hasta ahora, no ha habido respuesta oficial de la UE sobre su propuesta. Sin embargo, Bulgaria la ha rechazado expresamente.</p>\n<p>Antes del viaje a Bruselas, Mickoski enfatizó su intención de expresar la profunda decepción y frustración que sienten los ciudadanos macedonios por la lucha de décadas por la integración en la UE. “Mi postura es inequívoca: es hora de poner fin a las derrotas y abandonar políticas y diplomacia marcadas por la servidumbre y el compromiso”, declaró antes de su partida. Este mensaje resuena fuertemente entre los ciudadanos macedonios, que han hecho innumerables sacrificios en las últimas dos décadas con la esperanza de unirse a la familia europea. El único problema es que, desde que aceptó el marco de negociación, Macedonia del Norte ya no está negociando con Bulgaria, sino con la UE, y el gobierno en el poder es plenamente consciente de eso. Así, para resolver el problema, afirman estar esperando las elecciones en Bulgaria y la formación de un nuevo gobierno en ese país. Esto les permitirá negociar un mejor acuerdo y cualquier eventual efecto retrasado de cualquier enmienda constitucional. Desafortunadamente, los políticos búlgaros han votado en su parlamento una nueva declaración sobre Macedonia del Norte. Afirman que, sin importar quién llegue al poder, su postura hacia Macedonia del Norte no cambiará.</p>\n<p><strong>¿Qué sigue para Macedonia del Norte después del desacoplamiento?</strong></p>\n<p>El prolongado statu quo respecto a la integración de Macedonia del Norte en la UE no solo expone al país a influencias malignas de actores extranjeros, sino que también tiene el potencial de crear inestabilidad y tensiones étnicas. Con más de medio millón de albaneses étnicos en Macedonia del Norte, muchos se sienten desanimados al ver a Albania avanzar en su camino hacia la UE mientras su propio país se queda atrás. Esta disparidad ya está siendo explotada por partidos de oposición dentro de ambos bloques étnicos, macedonio y albanés.</p>\n<p>El mayor partido de oposición, SDSM, sufrió pérdidas electorales principalmente debido a su manejo de las relaciones con Bulgaria, particularmente su aceptación del acuerdo de amistad que muchos creen que está en el corazón de los desafíos actuales. Además, la aceptación del partido de la llamada “propuesta francesa” ha alimentado aún más el descontento. La propuesta incorporó los problemas bilaterales entre Bulgaria y Macedonia del Norte en el marco de negociación de la UE, a pesar de las advertencias de expertos tanto nacionales como extranjeros, así como de la oposición, de que esto podría crear desafíos adicionales para el proceso de adhesión de Macedonia del Norte a la UE. La demanda clave en la \"propuesta francesa\" era la enmienda constitucional para incluir al pueblo búlgaro, junto con disposiciones sobre el idioma, la historia y la cultura macedonios. Aunque la propuesta fue controvertida desde el principio, el gobierno liderado por SDSM prometió realizar consultas con el público. Sin embargo, estas consultas duraron solo unos días antes de que la propuesta se pusiera en procedimiento parlamentario y luego se votara. Esto llevó a que Macedonia del Norte comenzara el proceso de evaluación de la UE, con su progreso posterior vinculado a la enmienda constitucional, un requisito que el gobierno en ese momento sabía que carecía de la mayoría para cumplir, pero eligió proceder de todos modos. Ahora, dos años después, Macedonia del Norte no ha enmendado su constitución como se esperaba y el resultado es el desacoplamiento de Albania en el proceso de adhesión a la UE. En respuesta a la decisión de la UE, SDSM, ahora en la oposición, está pidiendo una sesión parlamentaria especial para evaluar el futuro europeo de Macedonia del Norte. Irónicamente, este es el mismo partido que, a pesar de las protestas públicas y la amplia oposición a la propuesta francesa, votó a favor de ella. El ex Primer Ministro Dimitar Kovačevski no solo estaba seguro de ganar las elecciones, sino que también creía que el país continuaría su trayectoria europea. En cambio, enfrentó una derrota histórica, dejando a su partido en un estado de desorden. Sin embargo, este revés no les ha disuadido de aprovechar la oportunidad actual para obtener ventaja política.</p>\n<p>Los partidos políticos albaneses, particularmente el mayor partido, DUI, que ha estado en el poder durante 22 años y ahora está en la oposición, están planeando protestas y exigiendo que Macedonia del Norte continúe su camino hacia Europa en lugar de, como afirman, girar hacia Rusia. Hasta hace poco, el gobierno había afirmado – aunque sin justificación – que había amenazas potenciales de desestabilización que enfrentaba el país. Los socios de la coalición del gobierno del bloque albanés “Vredi” han declarado repetidamente que, si bien entienden las complejidades, esperan que las enmiendas constitucionales sean aprobadas. Una de sus promesas electorales clave fue ver estas enmiendas votadas antes de fin de año. Si Mickoski decide someter los cambios constitucionales a votación, podría obtener apoyo de ambos lados y poner al país de nuevo en su camino hacia la UE.</p>\n<p>Sin embargo, el partido gobernante, VMRO-DPMNE, hizo campaña con la noción de que ya se habían hecho suficientes compromisos para el futuro de la UE del país, una postura que contribuyó significativamente a su victoria electoral histórica. A medida que avanza el tiempo, la presión de los partidos de oposición y las facciones políticas albanesas inevitablemente aumentará. Sin embargo, el desafío sigue siendo que, incluso si la constitución se enmendara mañana, no hay garantías de que Bulgaria no imponga más demandas. Este es el meollo del asunto: cómo dar un salto de fe y demostrar buena voluntad hacia un vecino que anteriormente ha ejercido su poder de veto y ha hecho demandas irrazonables sobre el idioma, la cultura y la historia macedonios. Actualmente, Bulgaria se encuentra en un período preelectoral y Macedonia del Norte es utilizada frecuentemente como una herramienta política por todos los partidos. Incluso si un partido asegura suficientes votos para formar un gobierno, es poco probable que su postura hacia Macedonia del Norte cambie.</p>\n<p><strong>Un futuro europeo secuestrado por la política búlgara</strong></p>\n<p>Desde hace varios años, Bulgaria ha luchado con la inestabilidad política, y las discusiones sobre su relación con Macedonia del Norte se han convertido en una herramienta para varios partidos políticos. Las tensiones, que habían estado hirviendo durante algún tiempo, se intensificaron nuevamente tras una visita no oficial de la recién elegida Presidenta macedonia Gordana Siljanovska Davkova a Sofía para reunirse con su homólogo búlgaro, Rumen Radev. Inicialmente, la reunión parecía amistosa. Sin embargo, estalló la controversia cuando se publicaron fotos que notoriamente carecían de la presencia de la bandera macedonia. Esta omisión provocó una tormenta de reacciones en Macedonia del Norte. Los funcionarios búlgaros justificaron la ausencia de banderas afirmando que la reunión era no oficial, comparándola con una reunión casual para tomar café. En respuesta al error diplomático, el embajador búlgaro fue convocado al ministerio de relaciones exteriores en Skopje, donde se negó a aceptar una nota formal de protesta, afirmando que las acciones de Bulgaria eran justificadas.</p>\n<p>La situación solo empeoró cuando el Viceprimer Ministro macedonio Aleksandar Nikoloski describió a los búlgaros como “incivilizados” durante una entrevista, lo que provocó demandas de Sofía de su disculpa y renuncia. Para agravar la situación, algunos políticos búlgaros se refirieron a Macedonia del Norte simplemente como un territorio, despreciando a su gente como “búlgaros confundidos” e insultando a la bandera y al presidente macedonio, quien fue descrito por uno como “una especie de embajador”.</p>\n<p>El panorama político de Bulgaria está altamente polarizado, al igual que el resto de los Balcanes. Sin embargo, hay un acuerdo unánime entre todos los partidos políticos, tanto en el poder como en la oposición, respecto a su postura hacia Macedonia del Norte. Ningún partido parece dispuesto a participar en negociaciones o buscar una resolución diplomática. El debate en curso sobre los derechos de los macedonios que viven en Bulgaria y los búlgaros que residen en Macedonia del Norte se ha convertido en un tema regular en reuniones internacionales y en discusiones entre políticos de ambas naciones. Más recientemente, el Ministro de Relaciones Exteriores macedonio Timco Mucunski planteó este tema durante un discurso en la Asamblea Parlamentaria del Consejo de Europa. Estos desarrollos han reavivado tensiones en una relación ya tensa entre Skopje y Sofía, con una resolución viable que sigue siendo esquiva.</p>\n<p><strong>¿Tropezando de nuevo en el camino hacia la UE?</strong></p>\n<p>Por tercera década consecutiva, Macedonia del Norte se encuentra en una encrucijada crítica. El nuevo gobierno electo está lidiando con una miríada de desafíos relacionados con la integración en la UE y sus relaciones con los países vecinos, cuestiones que incluyen el persistente debate sobre el nombre del país. Durante su ceremonia de toma de posesión, la Presidenta Gordana Siljanovska Davkova se abstuvo notablemente de usar el nombre constitucional del país, provocando la ira de Grecia. En respuesta, Mickoski ha declarado su respeto por el Acuerdo de Prespa, pero insiste en usar el nombre “Macedonia” para fines internos, enmarcándolo como un asunto de derechos personales. Esto ha reavivado tensiones entre Macedonia del Norte y Grecia, con Atenas incluso amenazando con bloquear la adhesión de Skopje a la UE.</p>\n<p>Los desafíos con Grecia, sin embargo, están ensombrecidos por el problema aún más apremiante con Bulgaria, exacerbado por la reciente decisión de la UE de desacoplar a Macedonia del Norte de Albania en el proceso de adhesión. Hay una creciente preocupación de que si Albania llega a la UE antes que Macedonia del Norte, entonces Skopje podría enfrentar más complicaciones o chantajes por parte de otro de sus vecinos, poniendo en peligro su camino hacia la membresía en la UE por completo. La decisión tomada por la UE también coincide con los primeros 100 días del gobierno de Mickoski, señalando quizás que el período de gracia ha llegado a su fin y que ahora deben cumplirse las expectativas.</p>\n<p>La elección y la forma de comunicación utilizada por los socios en la UE sugieren que sus sentimientos hacia la administración de Mickoski siguen siendo de leve irritación. Sin embargo, hay una tendencia notable que indica que este sentimiento probablemente se intensificará en los próximos meses. Esta evolución dependerá en gran medida del enfoque de Mickoski, así como de la respuesta de la oposición. Una cosa es clara: enmendar la constitución es una obligación que Macedonia del Norte ha asumido voluntariamente, independientemente de las opiniones divergentes sobre el asunto. El camino hacia la integración en la UE ahora, como en el pasado, reposa firmemente en manos de los políticos macedonios y su capacidad para alcanzar un compromiso. Esto, con suerte, conducirá a un camino viable hacia la UE.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> es un periodista con sede en Macedonia del Norte y editor de la estación de televisión Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.667",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Por tercera década consecutiva, Macedonia del Norte se encuentra en una encrucijada crítica. El nuevo gobierno electo está lidiando con una multitud de desafíos relacionados con la integración en la UE y sus relaciones con los países vecinos. La situación solo ha empeorado desde que la UE decidió desacoplar la candidatura de membresía de Macedonia del Norte de la de Albania.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Anticipado pero doloroso\" – este sentimiento captura la reacción de muchos macedonios al escuchar la noticia de que la Unión Europea ha desacoplado al país de Albania en el camino hacia la membresía en la UE. Durante años, ambas naciones habían avanzado juntas y el anuncio fue una decepción para muchos. Está claro que Macedonia del Norte alguna vez fue vista como un líder en la integración en la UE. Sin embargo, debido a disputas bilaterales no resueltas con los vecinos y errores de su liderazgo político a lo largo de los años, el país ahora se encuentra rezagado en una región que avanza constantemente.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.669",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Nordmakedoniens EU-medlemskap glider längre bort",
                key:"uid": string:"7cc4589a-ed91-401e-a859-9aa23d4e74f2",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>EU-integration eller en österrikisk-ungersk återuppvaknande?</strong></p>\n<p>EU:s beslut avslöjades, kanske av en tillfällighet, på just den dag som den ungerska premiärministern Viktor Orbán besökte Nordmakedonien. Den nybildade makedonska regeringen, ivrig att upprätthålla starka band med Ungern, välkomnade Orbán med fulla hedersbetygelser när regeringsministrar ställde sig på rad vid flygplatsen i Ohrid för att ta emot honom. Under tiden, bara några kilometer bort i Albanien, pågick firande när landet markerade sina framsteg på EU-vägen. Kontrasten kunde inte ha varit tydligare: medan en nation jublade, kämpade den andra med ett bittert bakslag.</p>\n<p>Även om det var ett vänskapligt besök, hängde EU-beslutet över den gemensamma presskonferensen mellan den makedonska premiärministern Hristijan Mickoski och Orbán, där den ungerska premiärministern erbjöd sig att medla med Bulgarien för att hjälpa landet att fortsätta på sin europeiska väg, ett erbjudande som uttryckligen avböjdes av tjänstemännen i Sofia. Ändå gav han inte något svar till journalisterna om varför den ungerska ambassadören vid det senaste EU-mötet röstade för avkopplingen av Nordmakedonien och Albanien. Orbáns besök speglar en växande trend inom den nya makedonska regeringen, som styr landet mot \"alternativa\" allianser. Nyligen säkrade Nordmakedonien ett lån värt 500 miljoner euro från Ungern, vilket väckte misstankar om att finansieringen faktiskt kan komma från Kina, trots Orbáns förnekanden. Regeringen meddelade till och med ankomsten av en tredje mobiloperatör från Ungern och utsåg en tidigare diplomat som särskild sändebud till det ungerska ordförandeskapet med EU. Men, mest anmärkningsvärt, är att Ungern också är hem för den tidigare makedonska premiärministern Nikola Gruevski, en flykting från rättvisan som flydde till Ungern med Orbáns hjälp. Han är också den tidigare ledaren för det politiska parti som för närvarande är vid makten i Nordmakedonien. Att engagera sig med en premiärminister från ett EU- och NATO-land som inledde sitt EU-ordförandeskap med ett besök i Moskva kanske inte är det klokaste valet, särskilt med tanke på Nordmakedoniens starka stöd för Ukraina i det pågående kriget. För att uttrycka det enkelt, undrar många människor: rör sig Nordmakedonien mot Bryssel eller Budapest?</p>\n<p>Regeringen som är vid makten hävdar att även om EU är den önskade destinationen, är Ungern en verklig allierad, inte bara när det gäller ord utan också handlingar. Allt detta kommer när EU presenterar sin tillväxtplan för Västra Balkan och ökar det ekonomiska stödet för hela regionen. Det var vid mötena i Bryssel angående planen som premiärminister Mickoski avslöjade att han hade presenterat sin idé för Europeiska kommissionens ordförande Ursula von der Leyen om konstitutionella ändringar med uppskjuten effekt. Idén bakom detta är att det makedonska parlamentet kommer att rösta om att ändra konstitutionen men att ändringarna kommer att gälla först efter att landet blivit ett EU-medlemsland. Hittills har det inte kommit något officiellt svar från EU angående hans förslag. Bulgarien har dock uttryckligen avvisat det.</p>\n<p>Innan resan till Bryssel betonade Mickoski sin avsikt att uttrycka den djupa besvikelse och frustration som makedonska medborgare känner över den decennielånga kampen för EU-integration. “Min ståndpunkt är entydig: det är dags att avsluta nederlagen och överge politik och diplomati präglad av underkastelse och kompromiss,” sade han före sin avresa. Detta budskap resonerar starkt med makedonska medborgare, som har gjort otaliga uppoffringar under de senaste två decennierna i hopp om att gå med i den europeiska familjen. Det enda problemet är att sedan man accepterade förhandlingsramen, förhandlar Nordmakedonien inte längre med Bulgarien utan med EU, och regeringen som är vid makten är fullt medveten om det. Således, för att lösa frågan, påstår de att de väntar på valet i Bulgarien och bildandet av en ny regering i det landet. Detta kommer att ge dem möjlighet att förhandla fram ett bättre avtal och eventuell uppskjuten effekt av eventuella konstitutionella ändringar. Tyvärr har bulgariska politiker röstat i sitt parlament om en ny deklaration angående Nordmakedonien. De hävdar att oavsett vem som kommer till makten, kommer deras ståndpunkt gentemot Nordmakedonien inte att förändras.</p>\n<p><strong>Vad är nästa steg för Nordmakedonien efter avkopplingen?</strong></p>\n<p>Den långvariga status quo angående Nordmakedoniens EU-integration utsätter inte bara landet för skadliga influenser från utländska aktörer utan har också potential att skapa instabilitet och etniska spänningar. Med över en halv miljon etniska albaner i Nordmakedonien, är många nedslagna när de ser Albanien göra framsteg på sin EU-väg medan deras eget land halkar efter. Denna ojämlikhet utnyttjas redan av oppositionspartier inom både de makedonska och albanska etniska blocken.</p>\n<p>Det största oppositionspartiet, SDSM, led av valförluster främst på grund av sin hantering av relationerna med Bulgarien, särskilt dess acceptans av vänskapsavtalet som många anser ligger till grund för de nuvarande utmaningarna. Dessutom har partiets acceptans av det så kallade \"franska förslaget\" eldat på ytterligare missnöje. Förslaget inkorporerade de bilaterala frågorna mellan Bulgarien och Nordmakedonien i EU:s förhandlingsram, trots varningar från både inhemska och utländska experter, samt oppositionen, att detta skulle kunna skapa ytterligare utmaningar för Nordmakedoniens EU-anslutningsprocess. Det centrala kravet i det \"franska förslaget\" var den konstitutionella ändringen för att inkludera det bulgariska folket, tillsammans med bestämmelser angående det makedonska språket, historien och kulturen. Även om förslaget var kontroversiellt från början, lovade regeringen ledd av SDSM att hålla samråd med allmänheten. Men dessa samråd varade bara några dagar innan förslaget lades in i den parlamentariska proceduren och senare röstades om. Detta ledde till att Nordmakedonien inledde EU:s granskningprocess, med dess vidare framsteg kopplade till den konstitutionella ändringen—ett krav som regeringen vid den tidpunkten visste att den saknade majoritet för att uppfylla, men valde att gå vidare oavsett. Nu, två år senare, har Nordmakedonien inte ändrat sin konstitution som förväntat och resultatet är avkopplingen från Albanien i EU-anslutningsprocessen. Som svar på EU-beslutet, kräver SDSM nu i opposition en särskild parlamentarisk session för att bedöma Nordmakedoniens europeiska framtid. Ironiskt nog är detta samma parti som, trots offentliga protester och utbrett motstånd mot det franska förslaget, röstade för det. Den tidigare premiärministern Dimitar Kovačevski var inte bara säker på att vinna valet utan trodde också att landet skulle fortsätta sin europeiska bana. Istället mötte han en historisk förlust, vilket lämnade hans parti i ett tillstånd av oordning. Men detta bakslag har inte avskräckt dem från att utnyttja den nuvarande möjligheten för politiskt inflytande.</p>\n<p>De albanska politiska partierna, särskilt det största partiet, DUI, som har varit vid makten i 22 år och nu är i opposition, planerar protester och kräver att Nordmakedonien fortsätter sin väg mot Europa istället för, som de påstår, att svänga mot Ryssland. Fram till nyligen hade regeringen hävdat – om än utan substans – att det fanns potentiella destabiliseringshot mot landet. Regeringens koalitionspartner från den albanska blocket “Vredi” har upprepade gånger uttalat att även om de förstår komplexiteten, förväntar de sig att de konstitutionella ändringarna ska gå igenom. Ett av deras centrala vallöften var att se dessa ändringar röstas om innan årets slut. Om Mickoski väljer att lägga de konstitutionella förändringarna på röstning, skulle han kunna få stöd från andra sidan och sätta landet tillbaka på sin EU-väg.</p>\n<p>Men det styrande partiet, VMRO-DPMNE, gick till val på att tillräckliga kompromisser redan hade gjorts för landets EU-framtid, en ståndpunkt som bidrog betydligt till deras historiska valseger. Allteftersom tiden går, kommer trycket från både oppositionspartier och de albanska politiska fraktionerna oundvikligen att öka. Utmaningen kvarstår dock att även om konstitutionen ändrades imorgon, finns det inga garantier för att Bulgarien inte kommer att ställa ytterligare krav. Detta är kärnan i frågan: hur man tar ett språng av tro och visar välvilja mot en granne som tidigare har utövat sitt veto och ställt orimliga krav angående det makedonska språket, kulturen och historien. För närvarande är Bulgarien i en valperiod och Nordmakedonien används ofta som ett politiskt verktyg av alla partier. Även om ett parti säkrar tillräckligt med röster för att bilda en regering, är det osannolikt att deras ståndpunkt gentemot Nordmakedonien kommer att förändras.</p>\n<p><strong>En europeisk framtid tillfångatagen av bulgarisk politik </strong></p>\n<p>Under flera år har Bulgarien kämpat med politisk instabilitet, och diskussionerna kring dess relation med Nordmakedonien har blivit ett verktyg för olika politiska partier. Spänningar, som har kokat under en tid, eskalerade återigen efter ett informellt besök av den nyvalda makedonska presidenten Gordana Siljanovska Davkova i Sofia för att träffa sin bulgariska motsvarighet, Rumen Radev. Inledningsvis verkade mötet vänskapligt. Men kontroversen bröt ut när bilder släpptes som påtagligt saknade närvaron av den makedonska flaggan. Denna utelämning utlöste en storm av motreaktioner i Nordmakedonien. Bulgariens tjänstemän rättfärdigade avsaknaden av flaggor med att mötet var informellt, och liknade det vid en avslappnad kaffeträff. Som svar på den diplomatiska fadäsen kallades den bulgariska ambassadören till utrikesministeriet i Skopje där han avböjde att ta emot en formell protestnot, och hävdade att Bulgariens agerande var berättigat.</p>\n<p>Situationen förvärrades bara när den makedonska vice premiärministern Aleksandar Nikoloski beskrev bulgarerna som \"okultiverade\" under en intervju, vilket ledde till krav från Sofia på hans ursäkt och avgång. För att elda på elden, refererade vissa bulgariska politiker till Nordmakedonien som enbart ett territorium, nedlåtande mot dess folk som \"förvirrade bulgarer\" och förolämpade den makedonska flaggan och presidenten, som en av dem beskrev som \"någon slags ambassadör\".</p>\n<p>Bulgariens politiska landskap är starkt polariserat, precis som resten av Balkan. Men det finns en enighet bland alla politiska partier, både vid makten och i opposition, angående deras ståndpunkt gentemot Nordmakedonien. Inget parti verkar villigt att delta i förhandlingar eller söka en diplomatisk lösning. Den pågående debatten kring rättigheterna för makedonier som bor i Bulgarien och bulgarer som bor i Nordmakedonien har blivit ett regelbundet ämne vid internationella möten och inom diskussioner mellan politiker från båda nationerna. Nyligen tog den makedonska utrikesministern Timco Mucunski upp denna fråga under ett tal vid den parlamentariska församlingen i Europarådet. Dessa utvecklingar har återuppväckt spänningarna i en redan ansträngd relation mellan Skopje och Sofia, med en livskraftig lösning som förblir svårfångad.</p>\n<p><strong>Snubblar tillbaka på EU-vägen?</strong></p>\n<p>För tredje på varandra följande decennium befinner sig Nordmakedonien vid ett kritiskt vägskäl. Den nyvalda regeringen kämpar med en mängd utmaningar relaterade till EU-integration och sina relationer med grannländerna – frågor som inkluderar den ihållande debatten om landets namn. Under sin installationsceremoni avstod president Gordana Siljanovska Davkova från att använda landets konstitutionella namn, vilket väckte vrede från Grekland. Som svar har Mickoski uttalat sin respekt för Prespa-avtalet men insisterar på att använda namnet \"Makedonien\" för interna syften, och framhäver det som en fråga om personliga rättigheter. Detta har återuppväckt spänningarna mellan Nordmakedonien och Grekland, där Aten till och med hotat med att blockera Skopjes EU-anslutning.</p>\n<p>Utmaningarna med Grekland överskuggas dock av det ännu mer pressande problemet med Bulgarien, förvärrat av det senaste beslutet från EU att avkoppla Nordmakedonien från Albanien i anslutningsprocessen. Det finns en växande oro för att om Albanien når EU innan Nordmakedonien, kan Skopje stå inför ytterligare komplikationer eller utpressning från en annan av sina grannar, vilket potentiellt kan äventyra dess väg till EU-medlemskap helt och hållet. Det beslut som EU fattade sammanfaller också med de första 100 dagarna av Mickoski-regeringen, vilket kanske signalerar att nådperioden har kommit till ett slut och att förväntningarna nu måste uppfyllas.</p>\n<p>Valet och sättet för kommunikationen som används av partnerna i EU tyder på att deras känslor gentemot Mickoskis administration förblir en mild irritation. Men det finns en märkbar trend som indikerar att denna känsla sannolikt kommer att intensifieras under de kommande månaderna. Denna utveckling kommer i stor utsträckning att bero på Mickoskis tillvägagångssätt, liksom oppositionens respons. En sak är klar: att ändra konstitutionen är en skyldighet som Nordmakedonien frivilligt har åtagit sig, oavsett olika åsikter i frågan. Vägen mot EU-integration vilar nu, precis som tidigare, fast i händerna på makedonska politiker och deras förmåga att nå en kompromiss. Detta kommer förhoppningsvis att leda till en livskraftig väg mot EU.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> är journalist baserad i Nordmakedonien och redaktör på Kanal 5:s tv-station.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.146",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>För tredje på varandra följande decennium befinner sig Nordmakedonien vid ett kritiskt vägskäl. Den nyvalda regeringen kämpar med en mängd utmaningar relaterade till EU-integration och sina relationer med grannländerna. Situationen har bara blivit värre sedan EU beslutade att koppla bort Nordmakedoniens medlemskapsansökan från Albanien.</I>\n<br><br>\n\"Förväntad men smärtsam\" – denna känsla fångar reaktionen hos många makedonier när de hörde nyheten att Europeiska unionen har kopplat bort landet från Albanien på vägen mot EU-medlemskap. I flera år hade båda nationerna avancerat tillsammans och tillkännagivandet kom som en besvikelse för många. Det är tydligt att Nordmakedonien en gång sågs som en föregångare inom EU-integration. Men på grund av olösta bilaterala tvister med grannländer och misstag av dess politiska ledarskap genom åren, befinner sig landet nu på efterkälken i en region som stadigt går framåt.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.148",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Pohjois-Makedonian EU-jäsenyys etääntyy entisestään",
                key:"uid": string:"93371f0f-427c-4189-a650-5ad3036cd0ff",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>EU-integraatio vai Itävalta-Unkarin elvyttäminen?</strong></p>\n<p>EU:n päätös paljastettiin, ehkä sattumalta, juuri sinä päivänä, kun Unkarin pääministeri Viktor Orbán vieraili Pohjois-Makedoniassa. Uuden Makedonian hallituksen, joka on halukas ylläpitämään vahvoja suhteita Unkariin, vastaanotto Orbánille oli täynnä kunnianosoituksia, kun hallituksen ministerit jonottivat Ohridin lentokentällä tervehtiäkseen häntä. Samaan aikaan vain muutaman kilometrin päässä Albaniassa juhlittiin, kun maa merkitsi edistymistään EU-polulla. Ero ei olisi voinut olla suurempi: kun yksi kansa iloitsi, toinen kamppaili katkeran takaiskun kanssa.</p>\n<p>Vaikka kyseessä oli ystävällinen vierailu, EU:n päätös leijui Makedonian pääministeri Hristijan Mickoskin ja Orbánin yhteisen lehdistötilaisuuden yllä, jossa unkarilainen tarjosi välimiespalveluja Bulgarian kanssa auttaakseen maata jatkamaan eurooppalaista polkuaan, tarjous, jonka Sofian viranomaiset nimenomaan hylkäsivät. Silti hän ei antanut toimittajille vastausta siihen, miksi Unkarin suurlähettiläs äskeisessä EU-kokouksessa äänesti Pohjois-Makedonian ja Albanian irrottamisen puolesta. Orbánin vierailu heijastaa kasvavaa suuntausta uuden Makedonian hallituksen sisällä, joka ohjaa maata \"vaihtoehtoisiin\" liittoutumiin. Äskettäin Pohjois-Makedonia sai 500 miljoonan euron lainan Unkarista, mikä herätti epäilyksiä siitä, että rahoitus saattaisi todellisuudessa olla peräisin Kiinasta, huolimatta Orbánin kiistämisestä. Hallitus ilmoitti jopa kolmannen mobiilioperaattorin saapumisesta Unkarista ja nimitti entisen diplomaattinsa erityislähettilääksi Unkarin puheenjohtajuudelle EU:ssa. Mutta, mikä tärkeintä, Unkari on myös entisen Makedonian pääministerin Nikola Gruevskin koti, joka on oikeuden pakolainen ja joka pakeni Unkariin Orbánin avustuksella. Hän on myös entisen poliittisen puolueen johtaja, joka on tällä hetkellä vallassa Pohjois-Makedoniassa. Yhteistyö EU- ja NATO-maan pääministerin kanssa, joka aloitti EU-puheenjohtajuutensa vierailulla Moskovassa, ei ehkä ole viisain valinta, varsinkin kun Pohjois-Makedonia tukee vahvasti Ukrainaa käynnissä olevassa sodassa. Suoraan sanottuna monet ihmiset miettivät: liikkuuko Pohjois-Makedonia kohti Brysseliä vai Budapestia?</p>\n<p>Vallassa oleva hallitus väittää, että vaikka EU on toivottu kohde, Unkari on todellinen liittolainen, ei vain sanoissa vaan myös teoissa. Kaikki tämä tapahtuu, kun EU esittelee kasvusuunnitelmaansa Länsi-Balkaneille ja lisää taloudellista tukea koko alueelle. Brysselissä pidetyissä kokouksissa, jotka koskivat suunnitelmaa, pääministeri Mickoski paljasti, että hän oli esittänyt ideansa Euroopan komission puheenjohtajalle Ursula von der Leyenille perustuslain muutoksista, joilla on viivästetty vaikutus. Sen taustalla on ajatus, että Makedonian parlamentti äänestää perustuslain muuttamisesta, mutta muutokset tulevat voimaan vasta sen jälkeen, kun maa on EU:n jäsenvaltio. Toistaiseksi EU:lta ei ole tullut virallista vastausta hänen ehdotukseensa. Bulgaria on kuitenkin nimenomaan hylännyt sen.</p>\n<p>Ennen matkaa Brysseliin Mickoski korosti aikomustaan ilmaista syvää pettymystä ja turhautumista, jota Makedonian kansalaiset ovat tunteneet vuosikymmeniä kestäneen EU-integraation kamppailun vuoksi. \"Kannanottoni on yksiselitteinen: on aika lopettaa tappiot ja hylätä alistavat ja kompromisseja korostavat politiikat ja diplomatia,\" hän totesi ennen lähtöään. Tämä viesti resonoi voimakkaasti Makedonian kansalaisten keskuudessa, jotka ovat tehneet lukemattomia uhrauksia viimeisten kahden vuosikymmenen aikana toivoen liittyvänsä eurooppalaiseen perheeseen. Ainoa ongelma on, että neuvottelukehyksen hyväksymisen jälkeen Pohjois-Makedonia ei enää neuvottele Bulgarian kanssa, vaan EU:n kanssa, ja vallassa oleva hallitus on täysin tietoinen siitä. Näin ollen ongelman ratkaisemiseksi he väittävät odottavansa vaaleja Bulgariassa ja uuden hallituksen muodostamista siellä. Tämä mahdollistaa heille paremman sopimuksen neuvottelun ja mahdollisten perustuslain muutosten viivästyneen vaikutuksen. Valitettavasti bulgarialaiset poliitikot ovat äänestäneet parlamentissaan uuden julistuksen Pohjois-Makedoniasta. He väittävät, että riippumatta siitä, kuka tulee valtaan, heidän kantansa Pohjois-Makedoniaa kohtaan ei muutu.</p>\n<p><strong>Entä sitten Pohjois-Makedonia irrottamisen jälkeen?</strong></p>\n<p>Pitkäaikainen status quo Pohjois-Makedonian EU-integraation suhteen ei vain altista maata ulkomaisten toimijoiden haitallisille vaikutuksille, vaan sillä on myös potentiaalia luoda epävakautta ja etnisiä jännitteitä. Yli puoli miljoonaa etnistä albanialaista Pohjois-Makedoniassa on monia, jotka ovat masentuneita, kun he näkevät Albanian edistyvän EU-polullaan, kun heidän oma maansa jää jälkeen. Tätä eroa hyödyntävät jo oppositiopuolueet sekä Makedonian että Albanian etnisten blokkien sisällä.</p>\n<p>Suurin oppositiopuolue, SDSM, kärsi vaalitappioista pääasiassa sen vuoksi, miten se hoiti suhteitaan Bulgariaan, erityisesti sen hyväksynnän vuoksi ystävyys-sopimukselle, jonka monet uskovat olevan nykyisten haasteiden ytimessä. Lisäksi puolueen hyväksyntä niin sanotulle \"ranskalaiselle ehdotukselle\" on lisännyt tyytymättömyyttä. Ehdotus sisälsi kahdenväliset kysymykset Bulgarian ja Pohjois-Makedonian välillä EU:n neuvottelukehykseen, huolimatta varoituksista sekä kotimaisilta että ulkomaisilta asiantuntijoilta, samoin kuin oppositiolta, että tämä voisi luoda lisähaasteita Pohjois-Makedonian EU-jäsenyysprosessille. \"Ranskalaisen ehdotuksen\" keskeinen vaatimus oli perustuslain muutos, joka sisältäisi bulgarialaiset, yhdessä määräysten kanssa, jotka koskevat makedonian kieltä, historiaa ja kulttuuria. Vaikka ehdotus oli kiistanalainen alusta alkaen, SDSM:n johtama hallitus lupasi pitää konsultaatioita kansan kanssa. Kuitenkin nämä konsultaatioita kesti vain muutaman päivän ennen kuin ehdotus laitettiin parlamentaariseen käsittelyyn ja myöhemmin äänestettiin. Tämä johti Pohjois-Makedonian aloittamaan EU:n seulontaprosessin, jonka edistyminen oli sidottu perustuslain muutokseen—vaatimukseen, jonka hallitus tuolloin tiesi, ettei sillä ollut enemmistöä täyttääkseen, mutta päätti edetä siitä huolimatta. Nyt, kaksi vuotta myöhemmin, Pohjois-Makedonia ei ole muuttanut perustuslakiaan odotetusti ja tuloksena on irrottaminen Albaniasta EU-jäsenyysprosessissa. Vastauksena EU:n päätökseen SDSM, nyt oppositiossa, vaatii erityistä parlamentaarista istuntoa arvioidakseen Pohjois-Makedonian eurooppalaista tulevaisuutta. Ironista kyllä, tämä on sama puolue, joka, huolimatta julkisista protesteista ja laajasta vastustuksesta ranskalaista ehdotusta kohtaan, äänesti sen puolesta. Entinen pääministeri Dimitar Kovačevski oli paitsi varma vaalien voittamisesta, myös uskoi, että maa jatkaisi eurooppalaista polkuaan. Sen sijaan hän kohtasi historiallisen tappion, jättäen puolueensa sekasortoon. Kuitenkin tämä takaisku ei ole estänyt heitä tarttumasta nykyiseen tilaisuuteen poliittisen vaikutusvallan saavuttamiseksi.</p>\n<p>Albanialaiset poliittiset puolueet, erityisesti suurin puolue, DUI, joka on ollut vallassa 22 vuotta ja on nyt oppositiossa, suunnittelevat protesteja ja vaativat, että Pohjois-Makedonia jatkaa polkuaan kohti Eurooppaa sen sijaan, että, kuten he väittävät, kääntyisi kohti Venäjää. Vielä äskettäin hallitus oli väittänyt – tosin ilman perusteluja – että maata kohtasi mahdollisia vakauttamishaasteita. Hallituksen koalitio kumppanit albanialaisessa blokkissa \"Vredi\" ovat toistuvasti todenneet, että vaikka he ymmärtävät monimutkaisuudet, he odottavat perustuslain muutosten hyväksymistä. Yksi heidän keskeisistä vaalilupauksistaan oli nähdä nämä muutokset äänestettävän vuoden loppuun mennessä. Jos Mickoski päättää laittaa perustuslain muutokset äänestettäväksi, hän voisi saada tukea yli puoluerajojen ja palauttaa maan EU-polulle.</p>\n<p>Kuitenkin hallitseva puolue, VMRO-DPMNE, kampanjoi ajatuksella, että riittävät kompromissit on jo tehty maan EU-tulevaisuuden hyväksi, kanta, joka merkittävästi myötävaikutti heidän historialliseen vaalivoittoonsa. Ajan myötä paine sekä oppositiopuolueilta että albanialaisilta poliittisilta ryhmiltä tulee väistämättä kasvamaan. Haasteena on kuitenkin se, että vaikka perustuslaki muutettaisiin huomenna, ei ole takeita siitä, että Bulgaria ei asettaisi lisävaatimuksia. Tämä on ongelman ydin: miten ottaa uskon hyppy ja osoittaa hyvä tahto naapurille, joka on aikaisemmin käyttänyt veto-oikeuttaan ja esittänyt kohtuuttomia vaatimuksia makedonian kieleen, kulttuuriin ja historiaan liittyen. Tällä hetkellä Bulgaria on vaalikauden ennakkoajassa ja Pohjois-Makedoniaa käytetään usein poliittisena työkaluna kaikissa puolueissa. Vaikka jokin puolue saisi tarpeeksi ääniä hallituksen muodostamiseksi, on epätodennäköistä, että heidän kantansa Pohjois-Makedoniaa kohtaan muuttuisi.</p>\n<p><strong>Eurooppalainen tulevaisuus Bulgarian politiikan panttivankina</strong></p>\n<p>Useiden vuosien ajan Bulgaria on kamppaillut poliittisen epävakauden kanssa, ja keskustelut sen suhteesta Pohjois-Makedoniaan ovat muuttuneet eri poliittisten puolueiden työkaluksi. Jännitteet, jotka olivat kyteneet jonkin aikaa, kärjistyivät jälleen sen jälkeen, kun tuore valittu Makedonian presidentti Gordana Siljanovska Davkova vieraili Sofiassa tapaamassa bulgarialaista kollegaansa Rumen Radevia. Aluksi tapaaminen näytti ystävälliseltä. Kuitenkin kiista puhkesi, kun julkaistiin valokuvia, joista puuttui merkittävästi Makedonian lippu. Tämä puute laukaisi myrskyn vastareaktioita Pohjois-Makedoniassa. Bulgarian viranomaiset puolustivat lippujen puuttumista väittämällä, että tapaaminen oli epävirallinen, verraten sitä rentoon kahvitilaisuuteen. Vastauksena diplomaattiselle kömmähdykselle Bulgarian suurlähettiläs kutsuttiin ulkoministeriöön Skopjessa, jossa hän kieltäytyi hyväksymästä virallista protestimuistutusta, väittäen, että Bulgarian toimet olivat oikeutettuja.</p>\n<p>Tilanne vain paheni, kun Makedonian varapääministeri Aleksandar Nikoloski kuvaili bulgarialaisia \"sivistymättömiksi\" haastattelussa, mikä johti Sofiasta vaatimuksiin hänen anteeksipyynnöstään ja erostaan. Lisää öljyä liekkeihin heitti se, että jotkut bulgarialaiset poliitikot viittasivat Pohjois-Makedoniaan pelkkänä alueena, halveksuen sen kansaa \"sekasortoisiin bulgarialaisiksi\" ja loukaten makedonian lippua ja presidenttiä, jota yksi kuvaili \"joksikin lähettilääksi\".</p>\n<p>Bulgariaan poliittinen maisema on erittäin polarisoitunut, kuten muuallakin Balkaneilla. Kuitenkin kaikkien poliittisten puolueiden, sekä vallassa olevien että oppositiossa olevien, keskuudessa on yksimielinen näkemys heidän suhteestaan Pohjois-Makedoniaan. Mikään puolue ei näytä olevan halukas osallistumaan neuvotteluihin tai etsimään diplomaattista ratkaisua. Jatkuva keskustelu makedonialaisten oikeuksista Bulgariassa ja bulgarialaisten oikeuksista Pohjois-Makedoniassa on tullut säännölliseksi aiheeksi kansainvälisissä kokouksissa ja poliitikkojen keskusteluissa molemmista maista. Äskettäin Makedonian ulkoministeri Timco Mucunski nosti tämän kysymyksen puheessaan Euroopan neuvoston parlamentaarisessa yleiskokouksessa. Nämä tapahtumat ovat herättäneet jännitteitä jo ennestään kireässä suhteessa Skopjen ja Sofian välillä, ja toimiva ratkaisu on edelleen saavuttamatta.</p>\n<p><strong>Kompuroidaanko takaisin EU-polulle?</strong></p>\n<p>Kolmatta peräkkäistä vuosikymmentä Pohjois-Makedonia on kriittisessä risteyksessä. Vastavalittu hallitus kamppailee lukuisten haasteiden kanssa, jotka liittyvät EU-integraatioon ja suhteisiin naapurimaiden kanssa – kysymyksiin, jotka sisältävät jatkuvan keskustelun maan nimestä. Valaistustilaisuudessaan presidentti Gordana Siljanovska Davkova pidättäytyi käyttämästä maan perustuslain mukaista nimeä, mikä herätti Kreikan vihaa. Vastauksena Mickoski on ilmoittanut kunnioittavansa Prespan sopimusta, mutta vaatii \"Makedonia\"-nimen käyttöä sisäisiin tarkoituksiin, esittäen sen henkilökohtaisten oikeuksien kysymyksenä. Tämä on herättänyt jännitteitä Pohjois-Makedonian ja Kreikan välillä, ja Ateena on jopa uhannut estää Skopjen EU-jäsenyyden.</p>\n<p>Kuitenkin Kreikan haasteet jäävät varjoon vieläkin painavampien ongelmien vuoksi Bulgarian kanssa, joita on pahentanut EU:n äskettäinen päätös irrottaa Pohjois-Makedonia Albaniasta jäsenyysprosessissa. Kasvava huoli on, että jos Albania saavuttaa EU:n ennen Pohjois-Makedoniaa, Skopje voisi kohdata lisähaasteita tai kiristystä toiselta naapuriltaan, mikä voisi vaarantaa sen polun EU-jäsenyyteen kokonaan. EU:n tekemä päätös osuu myös Mickoskin hallituksen ensimmäisiin 100 päivään, mikä saattaa viestiä siitä, että armonaika on päättynyt ja että odotukset on nyt täytettävä.</p>\n<p>Valinta ja viestintätapa, jota EU:n kumppanit käyttävät, viittaa siihen, että heidän tunteensa Mickoskin hallitusta kohtaan ovat edelleen lievää ärsytystä. Kuitenkin on havaittavissa suuntaus, joka viittaa siihen, että tämä tunne todennäköisesti voimistuu tulevina kuukausina. Tämä kehitys riippuu suurelta osin Mickoskin lähestymistavasta sekä opposition reaktiosta. Yksi asia on selvä: perustuslain muuttaminen on velvollisuus, jonka Pohjois-Makedonia on vapaaehtoisesti ottanut, riippumatta asiasta esitettyjen erilaisten mielipiteiden määrästä. Polku EU-integraatioon nyt, kuten menneisyydessä, lepää tiukasti Makedonian poliitikkojen käsissä ja heidän kyvyssään saavuttaa kompromissi. Toivottavasti tämä johtaa toimivaan polkuun kohti EU:ta.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> on Pohjois-Makedoniassa toimiva toimittaja ja Kanal 5 -televisiokanavan toimittaja.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.66",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Kolmannen peräkkäisen vuosikymmenen ajan Pohjois-Makedonia on kriittisessä risteyksessä. Vastavalittu hallitus kamppailee lukuisten haasteiden kanssa, jotka liittyvät EU-integraatioon ja suhteisiin naapurimaiden kanssa. Tilanne on vain pahentunut sen jälkeen, kun EU päätti irrottaa Pohjois-Makedonian jäsenyyshakemuksen Albaniasta.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Odottamaton mutta kivulias\" – tämä tunne kuvaa monien makedonialaisten reaktiota kuullessaan uutiset siitä, että Euroopan unioni on irrottanut maan Albaniasta matkalla kohti EU-jäsenyyttä. Vuosien ajan molemmat kansakunnat olivat edenneet yhdessä, ja ilmoitus tuli monille pettymyksenä. On selvää, että Pohjois-Makedoniaa pidettiin aikaisemmin EU-integraation edelläkävijänä. Kuitenkin ratkaisemattomien kahdenvälisten riitojen naapurimaiden kanssa ja poliittisen johdon virheiden vuoksi vuosien varrella maa on nyt jäänyt jälkeen alueella, joka etenee tasaisesti eteenpäin.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.432",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Членство Северной Македонии в ЕС уходит все дальше.",
                key:"uid": string:"9504a6f6-a750-456e-a0d4-e1e1f042f7c1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.861",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Aderarea Macedoniei de Nord la UE se îndepărtează și mai mult",
                key:"uid": string:"992e50da-2bcf-483b-8ec6-5f21f77f5dc3",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Integrarea în UE sau o renaștere austro-ungară?</strong></p>\n<p>Decizia UE a fost dezvăluită, poate întâmplător, chiar în ziua în care prim-ministrul ungar Viktor Orbán a vizitat Macedonia de Nord. Noul guvern macedonean, dornic să mențină legături strânse cu Ungaria, l-a întâmpinat pe Orbán cu onoruri depline, în timp ce miniștrii guvernului s-au aliniat la aeroportul din Ohrid pentru a-l saluta. Între timp, la doar câțiva kilometri distanță, în Albania, sărbătorile erau în plină desfășurare, deoarece țara marca progresele sale pe calea UE. Contrastul nu ar fi putut fi mai izbitor: în timp ce o națiune se bucura, cealaltă se confrunta cu un regres amar.</p>\n<p>Chiar dacă a fost o vizită prietenoasă, decizia UE plana asupra conferinței de presă comune dintre prim-ministrul macedonean Hristijan Mickoski și Orbán, cu acesta din urmă oferindu-se să medieze cu Bulgaria pentru a ajuta țara să continue pe calea europeană, o ofertă care a fost expres refuzată de oficialii din Sofia. Totuși, el nu a dat un răspuns jurnaliștilor de ce ambasadorul ungar la recentul meeting al UE a votat pentru decuplarea Macedoniei de Nord de Albania. Vizita lui Orbán reflectă o tendință în creștere în cadrul noului guvern macedonean, care îndreaptă țara spre alianțe „alternative”. Recent, Macedonia de Nord a obținut un împrumut în valoare de 500 de milioane de euro din Ungaria, ridicând suspiciuni că finanțarea ar putea proveni de fapt din China, în ciuda negărilor lui Orbán. Guvernul a anunțat chiar și sosirea unui al treilea operator mobil din Ungaria și a numit un fost diplomat ca trimis special la președinția ungară cu UE. Dar, cel mai notabil, Ungaria este de asemenea casa fostului prim-ministru macedonean Nikola Gruevski, un fugar din justiție care a fugit în Ungaria cu ajutorul lui Orbán. El este de asemenea fostul lider al partidului politic care este în prezent la putere în Macedonia de Nord. Implicarea cu un prim-ministru al unei țări din UE și NATO care și-a început președinția UE cu o vizită la Moscova poate să nu fie cea mai înțeleaptă alegere, mai ales având în vedere sprijinul puternic al Macedoniei de Nord pentru Ucraina în războiul în curs. Pe scurt, mulți oameni se întreabă: se îndreaptă Macedonia de Nord spre Bruxelles sau Budapesta?</p>\n<p>Guvernul aflat la putere susține că, deși UE este destinația dorită, Ungaria este un aliat real, nu doar când vine vorba de vorbe, ci și de fapte. Toate acestea vin în contextul în care UE își prezintă planul de creștere pentru Balcanii de Vest și își crește sprijinul financiar pentru întreaga regiune. La întâlnirile de la Bruxelles referitoare la plan, prim-ministrul Mickoski a dezvăluit că a prezentat ideea sa președintelui Comisiei Europene Ursula von der Leyen despre amendamente constituționale cu efect amânat. Ideea din spatele acesteia este că parlamentul macedonean va vota pentru modificarea constituției, dar amendamentele vor fi valabile după ce țara devine stat membru al UE. Până acum, nu a existat un răspuns oficial din partea UE cu privire la propunerea sa. Bulgaria, însă, a respins-o expres.</p>\n<p>Înainte de călătoria la Bruxelles, Mickoski a subliniat intenția sa de a exprima profunda dezamăgire și frustrare resimțite de cetățenii macedoneni în urma luptei de decenii pentru integrarea în UE. „Poziția mea este clară: este timpul să punem capăt înfrângerilor și să abandonăm politicile și diplomația marcate de subordonare și compromis”, a declarat el înainte de plecare. Acest mesaj rezonează puternic cu cetățenii macedoneni, care au făcut nenumărate sacrificii în ultimele două decenii în speranța de a se alătura familiei europene. Singura problemă este că, de la acceptarea cadrului de negociere, Macedonia de Nord nu mai negociază cu Bulgaria, ci cu UE, iar guvernul aflat la putere este pe deplin conștient de acest lucru. Astfel, pentru a rezolva problema, ei susțin că așteaptă alegerile din Bulgaria și formarea unui nou guvern în acea țară. Acest lucru le va permite să negocieze un acord mai bun și orice eventual efect amânat al oricăror amendamente constituționale. Din păcate, politicienii bulgari au votat în parlamentul lor o nouă declarație referitoare la Macedonia de Nord. Ei susțin că, indiferent cine vine la putere, poziția lor față de Macedonia de Nord nu se va schimba.</p>\n<p><strong>Ce urmează pentru Macedonia de Nord după decuplare?</strong></p>\n<p>Status quo-ul prelungit privind integrarea Macedoniei de Nord în UE nu doar că expune țara la influențe maligne din partea actorilor străini, dar are și potențialul de a crea instabilitate și tensiuni etnice. Cu peste o jumătate de milion de etnici albanezi în Macedonia de Nord, mulți sunt descurajați pe măsură ce observă Albania progresând pe calea sa europeană, în timp ce propria lor țară rămâne în urmă. Această disparitate este deja exploatată de partidele de opoziție din ambele blocuri etnice, macedonean și albanez.</p>\n<p>Cea mai mare partid de opoziție, SDSM, a suferit pierderi electorale în mare parte din cauza gestionării relațiilor cu Bulgaria, în special a acceptării acordului de prietenie, care mulți cred că stă la baza provocărilor actuale. În plus, acceptarea de către partid a așa-numitei „propuneri franceze” a alimentat și mai mult nemulțumirea. Propunerea a încorporat problemele bilaterale dintre Bulgaria și Macedonia de Nord în cadrul de negociere al UE, în ciuda avertismentelor din partea experților interni și externi, precum și a opoziției, că acest lucru ar putea crea provocări suplimentare pentru procesul de aderare al Macedoniei de Nord la UE. Cererea cheie din „propunerea franceză” a fost amendamentul constituțional pentru a include poporul bulgar, împreună cu prevederi referitoare la limba, istoria și cultura macedoneană. Deși propunerea a fost controversată de la început, guvernul condus de SDSM a promis să organizeze consultări cu publicul. Cu toate acestea, aceste consultări au durat doar câteva zile înainte ca propunerea să fie introdusă în procedura parlamentară și ulterior votată. Acest lucru a dus la începerea procesului de screening al UE pentru Macedonia de Nord, cu progresele sale ulterioare legate de amendamentul constituțional—o cerință pe care guvernul de atunci știa că nu o poate îndeplini, dar a ales să continue oricum. Acum, la doi ani distanță, Macedonia de Nord nu a amendat constituția așa cum era de așteptat, iar rezultatul este decuplarea de Albania în procesul de aderare la UE. Ca răspuns la decizia UE, SDSM, acum în opoziție, solicită o sesiune parlamentară specială pentru a evalua viitorul european al Macedoniei de Nord. Ironia face că acesta este același partid care, în ciuda protestelor publice și a opoziției răspândite față de propunerea franceză, a votat în favoarea acesteia. Fostul prim-ministru Dimitar Kovačevski nu a fost doar încrezător că va câștiga alegerile, ci a crezut și că țara va continua traiectoria sa europeană. În schimb, s-a confruntat cu o înfrângere istorică, lăsând partidul său într-o stare de dezordine. Cu toate acestea, acest regres nu i-a descurajat să profite de oportunitatea actuală pentru a obține un avantaj politic.</p>\n<p>Partidele politice albaneze, în special cea mai mare partid, DUI, care a fost la putere timp de 22 de ani și acum este în opoziție, plănuiesc proteste și cer ca Macedonia de Nord să continue calea sa spre Europa, mai degrabă decât, așa cum susțin ei, să se îndrepte spre Rusia. Până de curând, guvernul a susținut – deși fără dovezi – că există amenințări potențiale de destabilizare care afectează țara. Partenerii de coaliție ai guvernului din blocul albanez „Vredi” au declarat în repetate rânduri că, deși înțeleg complexitățile, se așteaptă ca amendamentele constituționale să fie adoptate. Una dintre promisiunile lor electorale cheie a fost ca aceste amendamente să fie votate până la sfârșitul anului. Dacă Mickoski alege să supună la vot modificările constituționale, ar putea obține sprijin din partea opoziției și să readucă țara pe calea sa europeană.</p>\n<p>Cu toate acestea, partidul de guvernământ, VMRO-DPMNE, a făcut campanie pe ideea că suficiente compromisuri au fost deja făcute pentru viitorul european al țării, o poziție care a contribuit semnificativ la victoria lor electorală istorică. Pe măsură ce timpul trece, presiunea din partea partidelor de opoziție și a facțiunilor politice albaneze va crește inevitabil. Cu toate acestea, provocarea rămâne că, chiar dacă constituția ar fi amendată mâine, nu există garanții că Bulgaria nu va impune cereri suplimentare. Aceasta este esența problemei: cum să faci un salt de credință și să demonstrezi bunăvoință față de un vecin care a exercitat anterior puterea sa de veto și a făcut cereri nerezonabile cu privire la limba, cultura și istoria macedoneană. În prezent, Bulgaria se află într-o perioadă preelectorală, iar Macedonia de Nord este folosită frecvent ca un instrument politic de toate partidele. Chiar dacă un partid obține suficiente voturi pentru a forma un guvern, este puțin probabil ca poziția lor față de Macedonia de Nord să se schimbe.</p>\n<p><strong>Un viitor european ținut ostatic de politica bulgară </strong></p>\n<p>De câțiva ani, Bulgaria se confruntă cu instabilitate politică, iar discuțiile privind relația sa cu Macedonia de Nord au devenit un instrument pentru diverse partide politice. Tensiunile, care fuseseră în creștere de ceva timp, au escaladat din nou după o vizită neoficială a noului președinte macedonean Gordana Siljanovska Davkova la Sofia pentru a se întâlni cu omologul său bulgar, Rumen Radev. Inițial, întâlnirea părea amiabilă. Cu toate acestea, controversa a izbucnit când au fost publicate fotografii care lipseau în mod notabil de prezența steagului macedonean. Această omisiune a declanșat o furtună de reacții în Macedonia de Nord. Oficialii bulgari au justificat absența steagurilor afirmând că întâlnirea a fost neoficială, comparând-o cu o întâlnire casuală la cafea. Ca răspuns la faux pas-ul diplomatic, ambasadorul bulgar a fost convocat la ministerul de externe din Skopje, unde a refuzat să accepte o notă formală de protest, afirmând că acțiunile Bulgariei erau justificate.</p>\n<p>Situația s-a agravat doar când viceprim-ministrul macedonean Aleksandar Nikoloski i-a descris pe bulgari ca fiind „necivilizați” în timpul unui interviu, provocând cereri din partea Sofiei pentru scuzele și demisia sa. Adăugând combustibil la foc, unii politicieni bulgari s-au referit la Macedonia de Nord ca fiind doar un teritoriu, disprețuind poporul său ca fiind „bulgari confuzi” și insultând steagul și președintele macedonean, care a fost descris de unul ca „o formă de ambasador”.</p>\n<p>Peisajul politic din Bulgaria este extrem de polarizat, la fel ca restul Balcanilor. Cu toate acestea, există un acord unanim între toate partidele politice, atât la putere, cât și în opoziție, cu privire la poziția lor față de Macedonia de Nord. Niciun partid nu pare dispus să se angajeze în negocieri sau să caute o soluție diplomatică. Dezbaterea în curs privind drepturile macedonenilor care trăiesc în Bulgaria și bulgarilor care locuiesc în Macedonia de Nord a devenit un subiect obișnuit la întâlnirile internaționale și în discuțiile dintre politicienii din cele două națiuni. Recent, ministrul de externe macedonean Timco Mucunski a ridicat această problemă în timpul unui discurs la Adunarea Parlamentară a Consiliului Europei. Aceste dezvoltări au reaprins tensiunile într-o relație deja tensionată între Skopje și Sofia, cu o soluție viabilă rămânând evazivă.</p>\n<p><strong>Întoarcerea pe calea UE?</strong></p>\n<p>Pentru a treia decadă consecutivă, Macedonia de Nord se află la o răscruce critică. Noul guvern ales se confruntă cu o multitudine de provocări legate de integrarea în UE și relațiile sale cu țările vecine – probleme care includ dezbaterea persistentă asupra numelui țării. În timpul ceremoniei sale de învestire, președintele Gordana Siljanovska Davkova s-a abținut notabil de la utilizarea numelui constituțional al țării, provocând furia Greciei. Ca răspuns, Mickoski a declarat că respectă Acordul de la Prespa, dar insistă asupra utilizării numelui „Macedonia” în scopuri interne, încadrarea acestuia ca o chestiune de drepturi personale. Aceasta a reaprins tensiunile între Macedonia de Nord și Grecia, Atena amenințând chiar să blocheze aderarea Skopje-ului la UE.</p>\n<p>Provocările cu Grecia, totuși, sunt umbrite de problema și mai presantă cu Bulgaria, agravată de decizia recentă a UE de a decupla Macedonia de Nord de Albania în procesul de aderare. Există o îngrijorare tot mai mare că, dacă Albania ajunge la UE înaintea Macedoniei de Nord, atunci Skopje ar putea face față unor complicații suplimentare sau șantaj din partea unui alt vecin, punând în pericol calea sa către aderarea la UE. Decizia luată de UE coincide de asemenea cu primele 100 de zile ale guvernului Mickoski, semnalizând poate că perioada de grație a ajuns la sfârșit și că așteptările trebuie acum să fie îndeplinite.</p>\n<p>Alegerea și modul de comunicare utilizat de partenerii din UE sugerează că sentimentele lor față de administrația lui Mickoski rămân una de ușoară iritare. Cu toate acestea, există o tendință notabilă care indică faptul că acest sentiment este probabil să se intensifice în lunile următoare. Această evoluție va depinde în mare măsură de abordarea lui Mickoski, precum și de răspunsul din partea opoziției. Un lucru este clar: amendarea constituției este o obligație pe care Macedonia de Nord și-a asumat-o de bunăvoie, indiferent de opiniile diferite asupra subiectului. Calea către integrarea în UE acum, ca și în trecut, se află ferm în mâinile politicienilor macedoneni și capacitatea lor de a ajunge la un compromis. Sperăm că acest lucru va conduce la o cale viabilă către UE.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> este un jurnalist cu sediul în Macedonia de Nord și un editor la postul de televiziune Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.279",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Pentru a treia decadă consecutivă, Macedonia de Nord se află la o răscruce critică. Guvernul nou ales se confruntă cu o multitudine de provocări legate de integrarea în UE și relațiile cu țările vecine. Situația s-a înrăutățit doar de când UE a decis să decupleze cererea de aderare a Macedoniei de Nord de cea a Albaniei.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Anticipat, dar dureros\" – acest sentiment surprinde reacția multor macedoneni la auzul veștii că Uniunea Europeană a decuplat țara de Albania pe drumul către aderarea la UE. Timp de ani de zile, ambele națiuni au avansat împreună, iar anunțul a venit ca o dezamăgire pentru mulți. Este clar că Macedonia de Nord a fost odată văzută ca un lider în integrarea în UE. Cu toate acestea, din cauza disputelor bilaterale nerezolvate cu vecinii și a greșelilor comise de conducerea sa politică de-a lungul anilor, țara se află acum în urmă într-o regiune care avansează constant.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.778",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Członkostwo Macedonii Północnej w UE oddala się coraz bardziej",
                key:"uid": string:"a12c8c01-ea83-41e4-af40-0797609556ee",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Integracja z UE czy odrodzenie Austro-Węgier?</strong></p>\n<p>Decyzja UE została ujawniona, być może przypadkowo, w dniu wizyty premiera Węgier Viktora Orbána w Macedonii Północnej. Nowo utworzony rząd macedoński, pragnący utrzymać silne więzi z Węgrami, powitał Orbána z pełnymi honorami, gdy ministrowie rządowi ustawił się na lotnisku w Ochrydzie, aby go przywitać. Tymczasem zaledwie kilka kilometrów dalej w Albanii trwały obchody, gdy kraj świętował swoje postępy na drodze do UE. Kontrast nie mógł być bardziej wyraźny: podczas gdy jeden naród radował się, drugi zmagał się z gorzkim niepowodzeniem.</p>\n<p>Chociaż była to przyjazna wizyta, decyzja UE wisiała nad wspólną konferencją prasową między premierem Macedonii Hristijanem Mickoskim a Orbánem, który zaoferował mediację z Bułgarią, aby pomóc krajowi kontynuować swoją europejską drogę, oferta ta została wyraźnie odrzucona przez urzędników w Sofii. Mimo to, nie udzielił odpowiedzi dziennikarzom, dlaczego węgierski ambasador na niedawnym spotkaniu UE głosował za oddzieleniem Macedonii Północnej od Albanii. Wizyta Orbána odzwierciedla rosnący trend w nowym rządzie macedońskim, który kieruje kraj w stronę „alternatywnych” sojuszy. Niedawno Macedonia Północna zabezpieczyła pożyczkę o wartości 500 milionów euro z Węgier, co budzi podejrzenia, że finansowanie może w rzeczywistości pochodzić z Chin, mimo zaprzeczeń Orbána. Rząd ogłosił nawet przybycie trzeciego operatora mobilnego z Węgier, a także powołał byłego dyplomatę na specjalnego wysłannika do węgierskiej prezydencji w UE. Ale, co najważniejsze, Węgry są również domem dla byłego premiera Macedonii Nikola Gruevskiego, zbiegłego przed wymiarem sprawiedliwości, który uciekł do Węgier z pomocą Orbána. Jest on również byłym liderem partii politycznej, która obecnie sprawuje władzę w Macedonii Północnej. Nawiązywanie kontaktów z premierem kraju UE i NATO, który rozpoczął swoją prezydencję w UE od wizyty w Moskwie, może nie być najmądrzejszym wyborem, zwłaszcza biorąc pod uwagę silne wsparcie Macedonii Północnej dla Ukrainy w trwającej wojnie. Mówiąc wprost, wiele osób zastanawia się: czy Macedonia Północna zmierza w stronę Brukseli czy Budapesztu?</p>\n<p>Rząd sprawujący władzę twierdzi, że chociaż UE jest pożądanym celem, Węgry są prawdziwym sojusznikiem, nie tylko w słowach, ale także w czynach. Wszystko to dzieje się w momencie, gdy UE przedstawia swój plan wzrostu dla Zachodnich Bałkanów i zwiększa wsparcie finansowe dla całego regionu. To na spotkaniach w Brukseli dotyczących planu premier Mickoski ujawnił, że przedstawił swoją ideę prezydent Komisji Europejskiej Ursuli von der Leyen dotyczącą poprawek konstytucyjnych z odroczonym skutkiem. Idea za tym polega na tym, że macedoński parlament zagłosuje nad zmianą konstytucji, ale poprawki będą ważne dopiero po tym, jak kraj stanie się państwem członkowskim UE. Jak dotąd nie było oficjalnej odpowiedzi ze strony UE na jego propozycję. Bułgaria jednak wyraźnie ją odrzuciła.</p>\n<p>Przed podróżą do Brukseli Mickoski podkreślił swoją intencję wyrażenia głębokiego rozczarowania i frustracji odczuwanych przez obywateli Macedonii z powodu wieloletniej walki o integrację z UE. „Moje stanowisko jest jednoznaczne: czas zakończyć porażki i porzucić politykę oraz dyplomację naznaczoną uległością i kompromisem,” stwierdził przed swoim wyjazdem. Ta wiadomość silnie rezonuje z obywatelami Macedonii, którzy przez ostatnie dwie dekady ponieśli liczne ofiary w nadziei na dołączenie do europejskiej rodziny. Jedynym problemem jest to, że od momentu przyjęcia ram negocjacyjnych Macedonia Północna nie negocjuje już z Bułgarią, ale z UE, a rząd sprawujący władzę jest tego w pełni świadomy. W związku z tym, aby rozwiązać problem, twierdzą, że czekają na wybory w Bułgarii i utworzenie nowego rządu w tym kraju. To pozwoli im negocjować lepszą umowę i ewentualne opóźnione skutki jakichkolwiek poprawek konstytucyjnych. Niestety, bułgarscy politycy głosowali w swoim parlamencie nad nową deklaracją dotyczącą Macedonii Północnej. Twierdzą, że niezależnie od tego, kto dojdzie do władzy, ich stanowisko wobec Macedonii Północnej się nie zmieni.</p>\n<p><strong>Co dalej dla Macedonii Północnej po oddzieleniu?</strong></p>\n<p>Przedłużający się status quo dotyczący integracji Macedonii Północnej z UE naraża kraj nie tylko na szkodliwe wpływy ze strony zagranicznych aktorów, ale także ma potencjał do stworzenia niestabilności i napięć etnicznych. Z ponad pół miliona etnicznych Albańczyków w Macedonii Północnej, wielu jest zniechęconych, gdy widzą, jak Albania postępuje na swojej drodze do UE, podczas gdy ich własny kraj pozostaje w tyle. Ta dysproporcja jest już wykorzystywana przez partie opozycyjne zarówno w macedońskim, jak i albańskim bloku etnicznym.</p>\n<p>Największa partia opozycyjna, SDSM, poniosła straty wyborcze głównie z powodu swojego zarządzania relacjami z Bułgarią, szczególnie akceptacji umowy przyjaźni, która, jak wielu uważa, leży u podstaw obecnych wyzwań. Dodatkowo, akceptacja przez partię tzw. „francuskiej propozycji” wzbudziła dalsze niezadowolenie. Propozycja ta włączyła bilateralne kwestie między Bułgarią a Macedonią Północną do ram negocjacyjnych UE, mimo ostrzeżeń zarówno krajowych, jak i zagranicznych ekspertów, a także opozycji, że może to stworzyć dodatkowe wyzwania dla procesu akcesji Macedonii Północnej do UE. Kluczowym żądaniem w „francuskiej propozycji” była poprawka konstytucyjna, aby uwzględnić naród bułgarski, wraz z zapisami dotyczącymi języka, historii i kultury macedońskiej. Chociaż propozycja była kontrowersyjna od samego początku, rząd kierowany przez SDSM obiecał przeprowadzenie konsultacji z opinią publiczną. Jednak te konsultacje trwały tylko kilka dni, zanim propozycja została wprowadzona do procedury parlamentarnej i później poddana głosowaniu. To doprowadziło do rozpoczęcia przez Macedonię Północną procesu screeningowego w UE, a jej dalszy postęp był związany z poprawką konstytucyjną — wymogiem, o którym rząd w tamtym czasie wiedział, że nie ma większości, aby go spełnić, a mimo to zdecydował się kontynuować. Teraz, dwa lata później, Macedonia Północna nie zmieniła swojej konstytucji, jak oczekiwano, a wynikiem jest oddzielenie od Albanii w procesie akcesji do UE. W odpowiedzi na decyzję UE, SDSM, teraz w opozycji, wzywa do specjalnej sesji parlamentarnej w celu oceny europejskiej przyszłości Macedonii Północnej. Ironią jest, że to ta sama partia, która, mimo publicznych protestów i powszechnej opozycji wobec francuskiej propozycji, głosowała za nią. Były premier Dimitar Kovačevski był nie tylko pewny wygranej w wyborach, ale także wierzył, że kraj będzie kontynuował swoją europejską trajektorię. Zamiast tego poniósł historyczną porażkę, pozostawiając swoją partię w stanie chaosu. Jednak ta porażka nie powstrzymała ich przed wykorzystaniem obecnej okazji do zdobycia przewagi politycznej.</p>\n<p>Partie polityczne albańskie, szczególnie największa partia, DUI, która jest u władzy od 22 lat, a teraz jest w opozycji, planują protesty i domagają się, aby Macedonia Północna kontynuowała swoją drogę do Europy, a nie, jak twierdzą, zwracała się ku Rosji. Do niedawna rząd twierdził – choć bez uzasadnienia – że krajowi grożą potencjalne zagrożenia destabilizacyjne. Koalicjanci rządu z albańskiego bloku „Vredi” wielokrotnie stwierdzali, że chociaż rozumieją złożoności, oczekują, że poprawki konstytucyjne przejdą. Jedną z ich kluczowych obietnic wyborczych było doprowadzenie do głosowania tych poprawek do końca roku. Jeśli Mickoski zdecyduje się poddać zmiany konstytucyjne pod głosowanie, mógłby zdobyć poparcie z różnych stron i przywrócić kraj na drogę do UE.</p>\n<p>Jednak rządząca partia, VMRO-DPMNE, prowadziła kampanię na zasadzie, że wystarczające kompromisy zostały już dokonane dla przyszłości kraju w UE, co znacząco przyczyniło się do ich historycznego zwycięstwa wyborczego. W miarę upływu czasu presja ze strony zarówno partii opozycyjnych, jak i albańskich frakcji politycznych niewątpliwie wzrośnie. Jednak wyzwaniem pozostaje to, że nawet jeśli konstytucja zostałaby zmieniona jutro, nie ma gwarancji, że Bułgaria nie nałoży dalszych żądań. To jest sedno problemu: jak wykonać skok wiary i wykazać dobrą wolę wobec sąsiada, który wcześniej korzystał ze swojego prawa weta i stawiał nieracjonalne żądania dotyczące języka, kultury i historii macedońskiej. Obecnie Bułgaria znajduje się w okresie przedwyborczym, a Macedonia Północna jest często wykorzystywana jako narzędzie polityczne przez wszystkie partie. Nawet jeśli jakaś partia zdobędzie wystarczającą liczbę głosów, aby utworzyć rząd, mało prawdopodobne jest, że ich stanowisko wobec Macedonii Północnej się zmieni.</p>\n<p><strong>Europejska przyszłość wzięta jako zakładnik przez bułgarską politykę</strong></p>\n<p>Od kilku lat Bułgaria zmaga się z niestabilnością polityczną, a dyskusje dotyczące jej relacji z Macedonią Północną stały się narzędziem dla różnych partii politycznych. Napięcia, które przez jakiś czas były w ukryciu, ponownie wzrosły po nieoficjalnej wizycie nowo wybranej prezydent Macedonii Gordany Siljanovskiej Davkovej w Sofii, aby spotkać się z jej bułgarskim odpowiednikiem, Rumenem Radevem. Początkowo spotkanie wydawało się przyjazne. Jednak kontrowersje wybuchły, gdy opublikowano zdjęcia, na których wyraźnie brakowało flagi macedońskiej. To pominięcie wywołało burzę reakcji w Macedonii Północnej. Bułgarscy urzędnicy uzasadnili brak flag stwierdzeniem, że spotkanie było nieoficjalne, porównując je do zwykłego spotkania przy kawie. W odpowiedzi na dyplomatyczną wpadkę, bułgarski ambasador został wezwany do ministerstwa spraw zagranicznych w Skopje, gdzie odmówił przyjęcia formalnej noty protestacyjnej, twierdząc, że działania Bułgarii były uzasadnione.</p>\n<p>Sytuacja tylko się pogorszyła, gdy macedoński wicepremier Aleksandar Nikoloski opisał Bułgarów jako „niecywilizowanych” podczas wywiadu, co skłoniło Sofię do żądania jego przeprosin i rezygnacji. Dodatkowo, niektórzy bułgarscy politycy określili Macedonię Północną jedynie jako terytorium, lekceważąc jej mieszkańców jako „zdezorientowanych Bułgarów” i obrażając flagę oraz prezydenta Macedonii, którego jeden z nich opisał jako „jakiegoś rodzaju ambasadora”.</p>\n<p>Bułgarska scena polityczna jest silnie spolaryzowana, podobnie jak reszta Bałkanów. Jednak istnieje jednomyślna zgoda wśród wszystkich partii politycznych, zarówno u władzy, jak i w opozycji, co do ich stanowiska wobec Macedonii Północnej. Żadna partia nie wydaje się chętna do podjęcia negocjacji lub poszukiwania dyplomatycznego rozwiązania. Trwająca debata dotycząca praw Macedończyków żyjących w Bułgarii i Bułgarów zamieszkujących Macedonię Północną stała się regularnym tematem na międzynarodowych spotkaniach i w dyskusjach między politykami obu narodów. Ostatnio macedoński minister spraw zagranicznych Timco Mucunski poruszył tę kwestię podczas przemówienia na Zgromadzeniu Parlamentarnym Rady Europy. Te wydarzenia na nowo wzbudziły napięcia w już napiętych relacjach między Skopje a Sofią, a realne rozwiązanie pozostaje nieuchwytne.</p>\n<p><strong>Potknięcie na drodze do UE?</strong></p>\n<p>Od trzech kolejnych dekad Macedonia Północna znajduje się na krytycznym rozdrożu. Nowo wybrany rząd zmaga się z wieloma wyzwaniami związanymi z integracją z UE i relacjami z krajami sąsiednimi – kwestiami, które obejmują uporczywą debatę na temat nazwy kraju. Podczas ceremonii zaprzysiężenia prezydent Gordana Siljanovska Davkova wyraźnie powstrzymała się od używania konstytucyjnej nazwy kraju, co wywołało gniew Grecji. W odpowiedzi Mickoski zadeklarował swój szacunek dla Umowy Prespa, ale nalega na używanie nazwy „Macedonia” do celów wewnętrznych, przedstawiając to jako kwestię praw osobistych. To na nowo wzbudziło napięcia między Macedonią Północną a Grecją, a Ateny nawet zagroziły zablokowaniem akcesji Skopje do UE.</p>\n<p>Wyzwania związane z Grecją są jednak przyćmione przez jeszcze bardziej palący problem z Bułgarią, zaostrzony przez niedawną decyzję UE o oddzieleniu Macedonii Północnej od Albanii w procesie akcesji. Rośnie obawa, że jeśli Albania osiągnie UE przed Macedonią Północną, Skopje może stanąć w obliczu dalszych komplikacji lub szantażu ze strony innego sąsiada, co potencjalnie zagrozi jego drodze do członkostwa w UE. Decyzja podjęta przez UE zbiegła się również z pierwszymi 100 dniami rządu Mickoskiego, co może sygnalizować, że okres łaski dobiegł końca i że oczekiwania muszą teraz zostać spełnione.</p>\n<p>Wybór i sposób komunikacji użyty przez partnerów w UE sugeruje, że ich uczucia wobec administracji Mickoskiego pozostają jednym z łagodnych irytacji. Jednak zauważalny jest trend wskazujący, że to uczucie prawdopodobnie się nasili w nadchodzących miesiącach. Ta ewolucja będzie w dużej mierze zależała od podejścia Mickoskiego, a także od reakcji opozycji. Jedno jest pewne: zmiana konstytucji jest zobowiązaniem, które Macedonia Północna dobrowolnie podjęła, niezależnie od różnych opinii na ten temat. Droga do integracji z UE teraz, jak i w przeszłości, spoczywa w rękach macedońskich polityków i ich zdolności do osiągnięcia kompromisu. To, miejmy nadzieję, doprowadzi do realnej drogi do UE.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> jest dziennikarzem z siedzibą w Macedonii Północnej i redaktorem w stacji telewizyjnej Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.073",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Po raz trzeci z rzędu Macedonia Północna znajduje się na krytycznym rozdrożu. Nowo wybrany rząd zmaga się z wieloma wyzwaniami związanymi z integracją z UE i relacjami z sąsiednimi krajami. Sytuacja tylko się pogorszyła, odkąd UE postanowiła oddzielić wniosek o członkostwo Macedonii Północnej od Albanii.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Oczekiwane, ale bolesne\" – to uczucie oddaje reakcję wielu Macedończyków na wieść, że Unia Europejska oddzieliła kraj od Albanii na drodze do członkostwa w UE. Przez lata obie nacje posuwały się naprzód razem, a ogłoszenie to było rozczarowaniem dla wielu. Jasne jest, że Macedonia Północna była kiedyś postrzegana jako lider w integracji z UE. Jednak z powodu nierozwiązanych sporów bilateralnych z sąsiadami i błędów popełnionych przez jej przywództwo polityczne na przestrzeni lat, kraj ten teraz znajduje się w tyle w regionie, który nieustannie posuwa się naprzód.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.858",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Članstvo Severne Makedonije u EU se sve više udaljava",
                key:"uid": string:"a3411697-e30f-4438-a509-1b621fad8999",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.474",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Die EU-Mitgliedschaft Nordmazedoniens rückt weiter in die Ferne.",
                key:"uid": string:"b4b12574-42b4-442e-b0ae-173e888a4617",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>EU-Integration oder eine österreichisch-ungarische Wiederbelebung?</strong></p>\n<p>Die Entscheidung der EU wurde vielleicht zufällig am selben Tag bekannt gegeben, an dem der ungarische Ministerpräsident Viktor Orbán Nordmazedonien besuchte. Die neu gebildete mazedonische Regierung, die bestrebt ist, enge Beziehungen zu Ungarn aufrechtzuerhalten, empfing Orbán mit vollem Ehren, während die Regierungsminister am Flughafen in Ohrid auf ihn warteten. In der Zwischenzeit fanden nur wenige Kilometer entfernt in Albanien Feierlichkeiten statt, da das Land seinen Fortschritt auf dem EU-Weg feierte. Der Kontrast hätte nicht größer sein können: Während eine Nation jubelte, kämpfte die andere mit einem bitteren Rückschlag.</p>\n<p>Obwohl es ein freundlicher Besuch war, schwebte die EU-Entscheidung über der gemeinsamen Pressekonferenz zwischen dem mazedonischen Ministerpräsidenten Hristijan Mickoski und Orbán, wobei der Ungar anbot, mit Bulgarien zu vermitteln, um dem Land zu helfen, seinen europäischen Weg fortzusetzen, ein Angebot, das von den Beamten in Sofia ausdrücklich abgelehnt wurde. Dennoch gab er den Journalisten keine Antwort darauf, warum der ungarische Botschafter bei der jüngsten EU-Sitzung für die Entkopplung Nordmazedoniens und Albaniens gestimmt hatte. Orbáns Besuch spiegelt einen wachsenden Trend innerhalb der neuen mazedonischen Regierung wider, die das Land in Richtung „alternativer“ Allianzen steuert. Kürzlich sicherte sich Nordmazedonien ein Darlehen in Höhe von 500 Millionen Euro von Ungarn, was den Verdacht aufwarf, dass die Finanzierung tatsächlich aus China stammen könnte, trotz Orbáns Dementis. Die Regierung kündigte sogar die Ankunft eines dritten Mobilfunkanbieters aus Ungarn an und ernannte einen ehemaligen Diplomaten zum Sondergesandten der ungarischen Präsidentschaft bei der EU. Aber am bemerkenswertesten ist, dass Ungarn auch die Heimat des ehemaligen mazedonischen Ministerpräsidenten Nikola Gruevski ist, eines Flüchtigen, der mit Orbáns Hilfe nach Ungarn geflohen ist. Er ist auch der ehemalige Führer der politischen Partei, die derzeit in Nordmazedonien an der Macht ist. Mit einem Ministerpräsidenten eines EU- und NATO-Landes, der seine EU-Präsidentschaft mit einem Besuch in Moskau begann, zu interagieren, mag nicht die weiseste Wahl sein, insbesondere angesichts der starken Unterstützung Nordmazedoniens für die Ukraine im laufenden Krieg. Um es klar zu sagen, viele Menschen fragen sich: Bewegt sich Nordmazedonien in Richtung Brüssel oder Budapest?</p>\n<p>Die regierende Regierung behauptet, dass, obwohl die EU das gewünschte Ziel ist, Ungarn ein echter Verbündeter sei, nicht nur in Worten, sondern auch in Taten. All dies geschieht, während die EU ihren Wachstumsplan für den Westbalkan präsentiert und die finanzielle Unterstützung für die gesamte Region erhöht. Bei den Treffen in Brüssel bezüglich des Plans enthüllte Ministerpräsident Mickoski, dass er der Präsidentin der Europäischen Kommission, Ursula von der Leyen, seine Idee über verfassungsrechtliche Änderungen mit aufgeschobener Wirkung vorgestellt habe. Die Idee dahinter ist, dass das mazedonische Parlament über die Änderung der Verfassung abstimmen wird, die Änderungen jedoch erst gültig sind, nachdem das Land EU-Mitglied geworden ist. Bisher gab es keine offizielle Antwort der EU auf seinen Vorschlag. Bulgarien hat ihn jedoch ausdrücklich abgelehnt.</p>\n<p>Vor der Reise nach Brüssel betonte Mickoski seine Absicht, die tiefe Enttäuschung und Frustration der mazedonischen Bürger über den jahrzehntelangen Kampf um die EU-Integration auszudrücken. „Meine Haltung ist eindeutig: Es ist Zeit, die Niederlagen zu beenden und Politiken und Diplomatie, die von Unterwürfigkeit und Kompromiss geprägt sind, aufzugeben“, erklärte er vor seiner Abreise. Diese Botschaft kommt bei den mazedonischen Bürgern stark an, die in den letzten zwei Jahrzehnten unzählige Opfer gebracht haben, in der Hoffnung, der europäischen Familie beizutreten. Das einzige Problem ist, dass Nordmazedonien seit der Annahme des Verhandlungsrahmens nicht mehr mit Bulgarien, sondern mit der EU verhandelt, und die regierende Regierung ist sich dessen voll bewusst. Um das Problem zu lösen, behaupten sie, auf die Wahlen in Bulgarien und die Bildung einer neuen Regierung in diesem Land zu warten. Dies wird es ihnen ermöglichen, ein besseres Angebot auszuhandeln und eine eventuelle aufgeschobene Wirkung von verfassungsrechtlichen Änderungen zu erzielen. Leider haben bulgarische Politiker in ihrem Parlament über eine neue Erklärung zu Nordmazedonien abgestimmt. Sie behaupten, dass sich ihre Haltung gegenüber Nordmazedonien unabhängig davon, wer an die Macht kommt, nicht ändern wird.</p>\n<p><strong>Was kommt als Nächstes für Nordmazedonien nach der Entkopplung?</strong></p>\n<p>Der langanhaltende Status quo bezüglich der EU-Integration Nordmazedoniens setzt das Land nicht nur schädlichen Einflüssen ausländischer Akteure aus, sondern birgt auch das Potenzial, Instabilität und ethnische Spannungen zu schaffen. Mit über einer halben Million ethnischer Albaner in Nordmazedonien sind viele enttäuscht, da sie beobachten, wie Albanien auf seinem EU-Weg vorankommt, während ihr eigenes Land zurückbleibt. Diese Ungleichheit wird bereits von Oppositionsparteien innerhalb sowohl des mazedonischen als auch des albanischen ethnischen Blocks ausgenutzt.</p>\n<p>Die größte Oppositionspartei, SDSM, erlitt Wahlverluste, hauptsächlich aufgrund ihres Umgangs mit den Beziehungen zu Bulgarien, insbesondere ihrer Akzeptanz des Freundschaftsabkommens, das viele für das Herz der aktuellen Herausforderungen halten. Darüber hinaus hat die Akzeptanz des sogenannten „französischen Vorschlags“ durch die Partei weitere Unzufriedenheit geschürt. Der Vorschlag integrierte die bilateralen Fragen zwischen Bulgarien und Nordmazedonien in den EU-Verhandlungsrahmen, trotz Warnungen sowohl von inländischen als auch von ausländischen Experten sowie der Opposition, dass dies zusätzliche Herausforderungen für den EU-Beitrittsprozess Nordmazedoniens schaffen könnte. Die zentrale Forderung im „französischen Vorschlag“ war die verfassungsrechtliche Änderung, um das bulgarische Volk einzubeziehen, zusammen mit Bestimmungen zur mazedonischen Sprache, Geschichte und Kultur. Obwohl der Vorschlag von Anfang an umstritten war, versprach die von SDSM geführte Regierung, Konsultationen mit der Öffentlichkeit durchzuführen. Diese Konsultationen dauerten jedoch nur wenige Tage, bevor der Vorschlag in das parlamentarische Verfahren eingebracht und später abgestimmt wurde. Dies führte dazu, dass Nordmazedonien den EU-Screening-Prozess begann, dessen weiterer Fortschritt an die verfassungsrechtliche Änderung gebunden war – eine Anforderung, von der die Regierung zu diesem Zeitpunkt wusste, dass sie nicht über die Mehrheit verfügte, um sie zu erfüllen, sich jedoch dennoch entschied, fortzufahren. Jetzt, zwei Jahre später, hat Nordmazedonien seine Verfassung nicht wie erwartet geändert, und das Ergebnis ist die Entkopplung von Albanien im EU-Beitrittsprozess. Als Reaktion auf die EU-Entscheidung fordert die SDSM, die jetzt in der Opposition ist, eine spezielle parlamentarische Sitzung zur Bewertung der europäischen Zukunft Nordmazedoniens. Ironischerweise ist dies dieselbe Partei, die trotz öffentlicher Proteste und weit verbreiteter Opposition gegen den französischen Vorschlag dafür gestimmt hat. Der ehemalige Ministerpräsident Dimitar Kovačevski war nicht nur zuversichtlich, die Wahlen zu gewinnen, sondern glaubte auch, dass das Land seinen europäischen Kurs fortsetzen würde. Stattdessen erlitt er eine historische Niederlage, die seine Partei in einen Zustand der Verwirrung versetzte. Dieser Rückschlag hat sie jedoch nicht davon abgehalten, die aktuelle Gelegenheit für politischen Einfluss zu nutzen.</p>\n<p>Die albanischen politischen Parteien, insbesondere die größte Partei, DUI, die seit 22 Jahren an der Macht ist und jetzt in der Opposition ist, planen Proteste und fordern, dass Nordmazedonien seinen Weg nach Europa fortsetzt, anstatt, wie sie behaupten, sich Russland zuzuwenden. Bis vor kurzem hatte die Regierung behauptet – wenn auch ohne Beweise – dass es potenzielle Destabilisierungsbedrohungen für das Land gebe. Die Koalitionspartner der Regierung aus dem albanischen Block „Vredi“ haben wiederholt erklärt, dass sie zwar die Komplexität verstehen, aber erwarten, dass die verfassungsrechtlichen Änderungen verabschiedet werden. Eines ihrer zentralen Wahlversprechen war, dass diese Änderungen bis Ende des Jahres zur Abstimmung kommen. Sollte Mickoski sich entscheiden, die verfassungsrechtlichen Änderungen zur Abstimmung zu bringen, könnte er Unterstützung von der anderen Seite des Parlaments gewinnen und das Land zurück auf seinen EU-Weg bringen.</p>\n<p>Die regierende Partei, VMRO-DPMNE, trat mit der Vorstellung an, dass bereits ausreichende Kompromisse für die EU-Zukunft des Landes gemacht worden seien, eine Haltung, die erheblich zu ihrem historischen Wahlsieg beigetragen hat. Mit der Zeit wird der Druck sowohl von den Oppositionsparteien als auch von den albanischen politischen Fraktionen unvermeidlich zunehmen. Die Herausforderung bleibt jedoch, dass selbst wenn die Verfassung morgen geändert würde, es keine Garantien gibt, dass Bulgarien keine weiteren Forderungen stellen wird. Das ist der Kern des Problems: Wie kann man einen Sprung des Vertrauens wagen und Wohlwollen gegenüber einem Nachbarn zeigen, der zuvor sein Vetorecht ausgeübt und unvernünftige Forderungen bezüglich der mazedonischen Sprache, Kultur und Geschichte gestellt hat? Derzeit befindet sich Bulgarien in einer Wahlperiode, und Nordmazedonien wird von allen Parteien häufig als politisches Werkzeug genutzt. Selbst wenn eine Partei genügend Stimmen erhält, um eine Regierung zu bilden, ist es unwahrscheinlich, dass sich ihre Haltung gegenüber Nordmazedonien ändern wird.</p>\n<p><strong>Eine europäische Zukunft, die von der bulgarischen Politik als Geisel gehalten wird</strong></p>\n<p>Seit mehreren Jahren kämpft Bulgarien mit politischer Instabilität, und die Diskussionen über seine Beziehung zu Nordmazedonien sind zu einem Werkzeug für verschiedene politische Parteien geworden. Spannungen, die schon eine Weile brodelten, eskalierten erneut nach einem inoffiziellen Besuch der neu gewählten mazedonischen Präsidentin Gordana Siljanovska Davkova in Sofia, um sich mit ihrem bulgarischen Amtskollegen Rumen Radev zu treffen. Zunächst schien das Treffen freundlich. Doch als Fotos veröffentlicht wurden, auf denen die mazedonische Flagge auffällig fehlte, brach eine Kontroverse aus. Diese Auslassung löste einen Sturm der Empörung in Nordmazedonien aus. Bulgarische Beamte rechtfertigten das Fehlen der Flaggen mit der Aussage, dass das Treffen inoffiziell sei, und verglichen es mit einem lockeren Kaffeetreffen. Als Reaktion auf das diplomatische Fehlverhalten wurde der bulgarische Botschafter ins Außenministerium in Skopje einbestellt, wo er sich weigerte, eine formelle Protestnote anzunehmen und behauptete, dass Bulgariens Handlungen gerechtfertigt seien.</p>\n<p>Die Situation verschlechterte sich nur, als der mazedonische Vizepremier Aleksandar Nikoloski die Bulgaren während eines Interviews als „unzivilisiert“ bezeichnete, was von Sofia Forderungen nach seiner Entschuldigung und seinem Rücktritt nach sich zog. Um das Feuer weiter zu schüren, bezeichneten einige bulgarische Politiker Nordmazedonien lediglich als ein Territorium und schmähten dessen Bevölkerung als „verwirrte Bulgaren“ und beleidigten die mazedonische Flagge und den Präsidenten, der von einem als „eine Art Botschafter“ beschrieben wurde.</p>\n<p>Die politische Landschaft Bulgariens ist stark polarisiert, ähnlich wie der Rest des Balkans. Es gibt jedoch einen einhelligen Konsens unter allen politischen Parteien, sowohl in der Regierung als auch in der Opposition, bezüglich ihrer Haltung gegenüber Nordmazedonien. Keine Partei scheint bereit zu sein, Verhandlungen zu führen oder eine diplomatische Lösung zu suchen. Die laufende Debatte über die Rechte der in Bulgarien lebenden Mazedonier und der in Nordmazedonien lebenden Bulgaren ist zu einem regelmäßigen Thema bei internationalen Treffen und in Diskussionen zwischen Politikern beider Nationen geworden. Zuletzt brachte der mazedonische Außenminister Timco Mucunski dieses Thema während einer Rede bei der Parlamentarischen Versammlung des Europarats zur Sprache. Diese Entwicklungen haben die Spannungen in einer bereits angespannten Beziehung zwischen Skopje und Sofia neu entfacht, wobei eine tragfähige Lösung weiterhin unerreichbar bleibt.</p>\n<p><strong>Stolpern zurück auf den EU-Weg?</strong></p>\n<p>Im dritten aufeinanderfolgenden Jahrzehnt befindet sich Nordmazedonien an einem kritischen Scheideweg. Die neu gewählte Regierung kämpft mit einer Vielzahl von Herausforderungen im Zusammenhang mit der EU-Integration und ihren Beziehungen zu den Nachbarländern – Themen, die die anhaltende Debatte über den Namen des Landes umfassen. Während ihrer Amtseinführung verzichtete Präsidentin Gordana Siljanovska Davkova bemerkenswert darauf, den verfassungsmäßigen Namen des Landes zu verwenden, was den Zorn Griechenlands hervorrief. Als Reaktion darauf erklärte Mickoski, er respektiere das Prespa-Abkommen, bestehe jedoch darauf, den Namen „Mazedonien“ für interne Zwecke zu verwenden, und stellte dies als eine Frage der persönlichen Rechte dar. Dies hat die Spannungen zwischen Nordmazedonien und Griechenland neu entfacht, wobei Athen sogar drohte, Skopjes EU-Beitritt zu blockieren.</p>\n<p>Die Herausforderungen mit Griechenland werden jedoch von dem noch drängenderen Problem mit Bulgarien überschattet, das durch die jüngste Entscheidung der EU, Nordmazedonien im Beitrittsprozess von Albanien zu entkoppeln, verschärft wird. Es gibt wachsende Bedenken, dass, wenn Albanien vor Nordmazedonien in die EU eintritt, Skopje weiteren Komplikationen oder Erpressungen durch einen seiner Nachbarn ausgesetzt sein könnte, was den Weg zur EU-Mitgliedschaft insgesamt gefährden könnte. Die Entscheidung der EU fiel auch mit den ersten 100 Tagen der Regierung Mickoski zusammen, was vielleicht signalisiert, dass die Schonfrist zu Ende ist und die Erwartungen nun erfüllt werden müssen.</p>\n<p>Die Wahl und die Art der Kommunikation, die von den Partnern in der EU verwendet werden, deuten darauf hin, dass ihre Gefühle gegenüber Mickoskis Verwaltung milden Unmut bleiben. Es gibt jedoch einen bemerkenswerten Trend, der darauf hindeutet, dass dieses Gefühl in den kommenden Monaten wahrscheinlich zunehmen wird. Diese Entwicklung wird weitgehend von Mickoskis Ansatz sowie der Reaktion der Opposition abhängen. Eines ist klar: Die Änderung der Verfassung ist eine Verpflichtung, die Nordmazedonien freiwillig übernommen hat, unabhängig von unterschiedlichen Meinungen zu diesem Thema. Der Weg zur EU-Integration liegt jetzt, wie in der Vergangenheit, fest in den Händen der mazedonischen Politiker und ihrer Fähigkeit, einen Kompromiss zu erreichen. Dies wird hoffentlich zu einem tragfähigen Weg zur EU führen.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> ist ein Journalist mit Sitz in Nordmazedonien und Redakteur beim Fernsehsender Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.181",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>In der dritten aufeinanderfolgenden Dekade befindet sich Nordmazedonien an einem kritischen Scheideweg. Die neu gewählte Regierung hat mit einer Vielzahl von Herausforderungen im Zusammenhang mit der EU-Integration und ihren Beziehungen zu den Nachbarländern zu kämpfen. Die Situation hat sich nur verschlechtert, seit die EU beschlossen hat, den Beitrittsantrag Nordmazedoniens von Albanien zu entkoppeln.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Erwartet, aber schmerzhaft\" – dieses Gefühl beschreibt die Reaktion vieler Mazedonier, als sie die Nachricht hörten, dass die Europäische Union das Land auf dem Weg zur EU-Mitgliedschaft von Albanien entkoppelt hat. Jahrelang hatten beide Nationen gemeinsam Fortschritte gemacht, und die Ankündigung kam für viele als Enttäuschung. Es ist klar, dass Nordmazedonien einst als Vorreiter in der EU-Integration angesehen wurde. Aufgrund ungelöster bilateraler Streitigkeiten mit Nachbarn und Fehltritten seiner politischen Führung im Laufe der Jahre findet sich das Land nun in einer Region wieder, die stetig vorankommt.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.084",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Členství Severní Makedonie v EU se vzdaluje.",
                key:"uid": string:"d8db2590-fabd-4e50-878c-bfa69f8a55c2",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Integrace do EU nebo rakousko-uherská obnova?</strong></p>\n<p>Rozhodnutí EU bylo odhaleno, možná náhodou, právě v den, kdy navštívil severní Makedonii maďarský premiér Viktor Orbán. Nově vytvořená makedonská vláda, toužící po udržení silných vazeb s Maďarskem, přivítala Orbána s plnými poctami, když se ministři vlády seřadili na letišti v Ohridu, aby ho přivítali. Mezitím, jen pár kilometrů dál v Albánii, probíhaly oslavy, když země oslavovala svůj pokrok na cestě k EU. Kontrast nemohl být výraznější: zatímco jeden národ se radoval, druhý se potýkal s hořkým neúspěchem.</p>\n<p>I když to byla přátelská návštěva, rozhodnutí EU viselo nad společnou tiskovou konferencí mezi makedonským premiérem Hristijanem Mickoskim a Orbánem, přičemž Maďar nabídl zprostředkování s Bulharskem, aby pomohl zemi pokračovat na její evropské cestě, což bylo úředníky v Sofii výslovně odmítnuto. Přesto novinářům neodpověděl, proč maďarský velvyslanec na nedávném zasedání EU hlasoval pro oddělení severní Makedonie a Albánie. Orbánova návštěva odráží rostoucí trend v nové makedonské vládě, která směřuje zemi k „alternativním“ aliancím. Nedávno severní Makedonie zajistila půjčku v hodnotě 500 milionů eur od Maďarska, což vyvolalo podezření, že financování může ve skutečnosti pocházet z Číny, navzdory Orbánovým popřením. Vláda dokonce oznámila příchod třetího mobilního operátora z Maďarska a dokonce jmenovala bývalého diplomata zvláštním vyslancem pro maďarské předsednictví v EU. Ale, co je nejvýznamnější, Maďarsko je také domovem bývalého makedonského premiéra Nikoly Gruevského, uprchlíka před spravedlností, který uprchl do Maďarska s Orbánovou pomocí. Je také bývalým vůdcem politické strany, která je v současnosti u moci v severní Makedonii. Angažovat se s premiérem země EU a NATO, který zahájil své předsednictví v EU návštěvou Moskvy, nemusí být nejmoudřejší volba, zejména vzhledem k silné podpoře severní Makedonie pro Ukrajinu v probíhající válce. Abych to řekl jednoduše, mnoho lidí se ptá: směřuje severní Makedonie k Bruselu nebo Budapešti?</p>\n<p>Vláda u moci tvrdí, že i když je EU žádoucím cílem, Maďarsko je skutečným spojencem, nejen co se týče slov, ale také činů. To vše přichází, když EU představuje svůj plán růstu pro Západní Balkán a zvyšuje finanční podporu pro celý region. Na schůzkách v Bruselu ohledně plánu premiér Mickoski odhalil, že předložil svou myšlenku prezidentce Evropské komise Ursule von der Leyenové ohledně ústavních změn s odloženým účinkem. Myšlenka za tímto návrhem je, že makedonský parlament bude hlasovat o změně ústavy, ale změny budou platné až poté, co se země stane členským státem EU. Dosud nebyla od EU oficiální odpověď na jeho návrh. Bulharsko to však výslovně odmítlo.</p>\n<p>Před cestou do Bruselu Mickoski zdůraznil svůj záměr vyjádřit hluboké zklamání a frustraci, kterou cítí makedonští občané ohledně desetiletého boje za integraci do EU. „Můj postoj je jednoznačný: je čas ukončit porážky a opustit politiky a diplomacii poznamenané podřízeností a kompromisem,“ prohlásil před odjezdem. Tato zpráva silně rezonuje s makedonskými občany, kteří v uplynulých dvaceti letech učinili nespočet obětí v naději na připojení k evropské rodině. Jediným problémem je, že od přijetí vyjednávacího rámce severní Makedonie již nevyjednává s Bulharskem, ale s EU, a vláda u moci si toho je plně vědoma. Aby tedy vyřešili problém, tvrdí, že čekají na volby v Bulharsku a na vytvoření nové vlády v této zemi. To jim umožní vyjednat lepší dohodu a jakýkoli případný odložený účinek jakýchkoli ústavních změn. Bohužel bulharští politici hlasovali ve svém parlamentu o nové deklaraci týkající se severní Makedonie. Tvrdí, že bez ohledu na to, kdo se dostane k moci, jejich postoj vůči severní Makedonii se nezmění.</p>\n<p><strong>Co čeká severní Makedonii po oddělení?</strong></p>\n<p>Prodloužený status quo ohledně integrace severní Makedonie do EU nejen vystavuje zemi škodlivým vlivům ze strany zahraničních aktérů, ale také má potenciál vytvářet nestabilitu a etnické napětí. S více než půl milionem etnických Albánců v severní Makedonii jsou mnozí zklamáni, když vidí, jak Albánie postupuje na své cestě k EU, zatímco jejich vlastní země zaostává. Tento rozdíl již využívají opoziční strany v rámci makedonského i albánského etnického bloku.</p>\n<p>Největší opoziční strana, SDSM, utrpěla volební ztráty převážně kvůli svému zacházení s vztahy s Bulharskem, zejména kvůli přijetí přátelské dohody, která podle mnohých leží v srdci současných výzev. Kromě toho přijetí takzvaného „francouzského návrhu“ strany podnítilo další nespokojenost. Návrh zahrnoval bilaterální otázky mezi Bulharskem a severní Makedonií do vyjednávacího rámce EU, navzdory varováním jak domácích, tak zahraničních expertů, stejně jako opozice, že by to mohlo vytvořit další výzvy pro proces přístupu severní Makedonie do EU. Klíčovým požadavkem v „francouzském návrhu“ byla ústavní změna, která by zahrnovala bulharský národ, spolu s ustanoveními týkajícími se makedonského jazyka, historie a kultury. Ačkoli byl návrh od začátku kontroverzní, vláda vedená SDSM slíbila, že se bude konzultovat s veřejností. Tyto konzultace však trvaly pouze několik dní, než byl návrh uveden do parlamentního řízení a později o něm bylo hlasováno. To vedlo k tomu, že severní Makedonie zahájila proces screening EU, přičemž její další pokrok byl vázán na ústavní změnu – požadavek, o kterém si vláda v té době byla vědoma, že nemá většinu na jeho splnění, přesto se rozhodla pokračovat. Nyní, o dva roky později, severní Makedonie neprovedla očekávané změny ústavy a výsledkem je oddělení od Albánie v procesu přístupu do EU. V reakci na rozhodnutí EU nyní SDSM v opozici vyzývá k mimořádné parlamentní schůzi, aby posoudila evropskou budoucnost severní Makedonie. Ironií je, že to je stejná strana, která, navzdory veřejným protestům a široké opozici vůči francouzskému návrhu, hlasovala pro něj. Bývalý premiér Dimitar Kovačevski byl nejen přesvědčen o vítězství ve volbách, ale také věřil, že země bude pokračovat ve své evropské trajektorii. Místo toho čelil historické porážce, která zanechala jeho stranu v chaosu. Tato porážka je však neodradila od využití současné příležitosti k politickému vlivu.</p>\n<p>Albánské politické strany, zejména největší strana DUI, která je u moci již 22 let a nyní je v opozici, plánují protesty a požadují, aby severní Makedonie pokračovala na své cestě k Evropě, místo aby, jak tvrdí, směřovala k Rusku. Až donedávna vláda tvrdila – i když bez důkazů – že zemi hrozí potenciální destabilizační hrozby. Koaliční partneři vlády z albánského bloku „Vredi“ opakovaně prohlásili, že i když chápou složitosti, očekávají, že ústavní změny projdou. Jedním z jejich klíčových volebních slibů bylo, že tyto změny budou hlasovány do konce roku. Pokud by se Mickoski rozhodl předložit ústavní změny k hlasování, mohl by získat podporu napříč politickým spektrem a vrátit zemi na její cestu k EU.</p>\n<p>Nicméně vládnoucí strana VMRO-DPMNE vedla kampaň na základě názoru, že pro budoucnost země v EU již byly učiněny dostatečné kompromisy, což výrazně přispělo k jejich historickému volebnímu vítězství. Jak čas plyne, tlak ze strany opozičních stran a albánských politických frakcí nevyhnutelně poroste. Výzvou však zůstává, že i kdyby byla ústava zítra změněna, neexistují žádné záruky, že Bulharsko nebude klást další požadavky. To je jádro problému: jak udělat skok víry a prokázat dobrou vůli vůči sousedovi, který dříve uplatnil své právo veta a činil nepřiměřené požadavky týkající se makedonského jazyka, kultury a historie. V současnosti je Bulharsko v předvolebním období a severní Makedonie je často používána jako politický nástroj všemi stranami. I kdyby nějaká strana zajistila dostatek hlasů k vytvoření vlády, je nepravděpodobné, že by se jejich postoj vůči severní Makedonii změnil.</p>\n<p><strong>Evropská budoucnost držená jako rukojmí bulharskou politikou</strong></p>\n<p>Už několik let se Bulharsko potýká s politickou nestabilitou a diskuse o jeho vztahu se severní Makedonií se staly nástrojem pro různé politické strany. Napětí, které se již nějakou dobu vařilo, opět vzrostlo po neoficiální návštěvě nově zvolené makedonské prezidentky Gordany Siljanovské Davkové v Sofii, kde se setkala se svým bulharským protějškem Rumenem Radevem. Zpočátku se schůzka zdála být přátelská. Nicméně kontroverze vypukla, když byly zveřejněny fotografie, na kterých výrazně chyběla přítomnost makedonské vlajky. Tato opomenutí vyvolala bouři reakcí v severní Makedonii. Bulharští úředníci ospravedlnili absenci vlajek tím, že schůzka byla neoficiální, přirovnávajíc ji k neformálnímu setkání u kávy. V reakci na diplomatický faux pas byl bulharský velvyslanec předvolán na ministerstvo zahraničí v Skopje, kde odmítl přijmout formální protestní nótu, prohlašujíc, že jednání Bulharska byla oprávněná.</p>\n<p>Situace se jen zhoršila, když makedonský místopředseda vlády Aleksandar Nikoloski během rozhovoru popsal Bulhary jako „necivilizované“, což vyvolalo požadavky z Sofie na jeho omluvu a rezignaci. Když do ohně přilili olej, někteří bulharští politici označili severní Makedonii pouze za území, urážejíc její obyvatele jako „zmatené Bulhary“ a urážejíc makedonskou vlajku a prezidenta, který byl jedním z nich popsán jako „nějaký druh velvyslance“.</p>\n<p>Politická krajina Bulharska je vysoce polarizovaná, podobně jako zbytek Balkánu. Nicméně mezi všemi politickými stranami, jak u moci, tak v opozici, panuje jednomyslný souhlas ohledně jejich postoje vůči severní Makedonii. Žádná strana se nezdá být ochotná zapojit se do vyjednávání nebo hledat diplomatické řešení. Probíhající debata o právech Makedonců žijících v Bulharsku a Bulharů žijících v severní Makedonii se stala pravidelným tématem na mezinárodních setkáních a v diskusích mezi politiky obou národů. Nedávno se makedonský ministr zahraničí Timco Mucunski touto otázkou zabýval během projevu na Parlamentním shromáždění Rady Evropy. Tyto události znovu vyvolaly napětí v již tak napjatém vztahu mezi Skopje a Sofií, přičemž životaschopné řešení zůstává nedosažitelné.</p>\n<p><strong>Vrátí se na cestu k EU?</strong></p>\n<p>Severní Makedonie se již třetí desetiletí nachází na kritickém rozcestí. Nově zvolená vláda se potýká s řadou výzev souvisejících s integrací do EU a jejími vztahy se sousedními zeměmi – otázkami, které zahrnují přetrvávající debatu o názvu země. Během jejího slavnostního uvedení do úřadu se prezidentka Gordana Siljanovská Davková výslovně zdržela používání ústavního názvu země, což vyvolalo hněv Řecka. V reakci na to Mickoski prohlásil, že respektuje Prespanskou dohodu, ale trvá na používání názvu „Makedonie“ pro vnitřní účely, což rámcuje jako otázku osobních práv. To znovu vyvolalo napětí mezi severní Makedonií a Řeckem, přičemž Atény dokonce pohrozily blokováním přístupu Skopje do EU.</p>\n<p>Výzvy s Řeckem však přehlušují ještě naléhavější problém s Bulharskem, který je zhoršen nedávným rozhodnutím EU oddělit severní Makedonii od Albánie v procesu přístupu. Roste obava, že pokud Albánie dosáhne EU před severní Makedonií, pak by Skopje mohlo čelit dalším komplikacím nebo vydírání od dalšího ze svých sousedů, což by mohlo ohrozit jeho cestu k členství v EU. Rozhodnutí učiněné EU také koresponduje s prvním 100 dny vlády Mickoskiho, což možná naznačuje, že doba milosti skončila a že očekávání musí být nyní splněna.</p>\n<p>Volba a způsob komunikace, který používají partneři v EU, naznačuje, že jejich pocity vůči Mickoskiho administrativě zůstávají mírně podrážděné. Nicméně je patrný trend, který naznačuje, že tento pocit se pravděpodobně v nadcházejících měsících zesílí. Tato evoluce bude do značné míry záviset na přístupu Mickoskiho, stejně jako na reakci opozice. Jedna věc je jasná: změna ústavy je povinnost, kterou se severní Makedonie ochotně zavázala, bez ohledu na rozdílné názory na tuto záležitost. Cesta k integraci do EU nyní, stejně jako v minulosti, spočívá pevně v rukou makedonských politiků a jejich schopnosti dosáhnout kompromisu. To by mělo doufejme vést k životaschopné cestě k EU.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> je novinář z severní Makedonie a redaktor televizní stanice Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.036",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Za třetí po sobě jdoucí dekádu se Severní Makedonie nachází na kritickém rozcestí. Nově zvolená vláda se potýká s řadou výzev souvisejících s integrací do EU a jejími vztahy se sousedními zeměmi. Situace se od té doby, co EU rozhodla oddělit žádost Severní Makedonie o členství od Albánie, pouze zhoršila.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Očekávané, ale bolestné\" – tento pocit vystihuje reakci mnoha Makedonců, když se dozvěděli zprávu, že Evropská unie oddělila zemi od Albánie na cestě k členství v EU. Po mnoho let obě národy postupovaly společně a oznámení bylo pro mnohé zklamáním. Je jasné, že Severní Makedonie byla kdysi považována za lídra v integraci do EU. Nicméně, kvůli nevyřešeným bilaterálním sporům se sousedy a chybám jejího politického vedení v průběhu let, se nyní země nachází pozadu v regionu, který se neustále posouvá vpřed.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.177",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"North Macedonia’s EU membership drifts further away",
                key:"uid": string:"e53d4468-68f4-4a4b-afd1-d77f7c2126bf",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>EU integration or an Austro-Hungarian revival?</strong></p>\n<p>The EU's decision was revealed, perhaps coincidentally, on the very day Hungarian Prime Minister Viktor Orbán visited North Macedonia. The newly formed Macedonian government, eager to maintain strong ties with Hungary, welcomed Orbán with full honours as government ministers lined up at the airport in Ohrid to greet him. Meanwhile, just a few kilometres away in Albania, celebrations were underway as the country marked its progress on the EU path. The contrast could not have been starker: while one nation rejoiced, the other grappled with a bitter setback.</p>\n<p>Even though it was a friendly visit, the EU decision loomed over the joint press conference between Macedonian Prime Minister Hristijan Mickoski and Orbán, with the Hungarian offering to mediate with Bulgaria to help the country continue on its European path, an offer which was expressly declined by the officials in Sofia. Still, he did not give an answer to the journalists why the Hungarian ambassador at the recent EU meeting voted for the decoupling of North Macedonia and Albania. Orbán’s visit reflects a growing trend within the new Macedonian government, which is steering the country toward “alternative” alliances. Recently, North Macedonia secured a loan valued at 500 million euros from Hungary, raising suspicions that the funding may actually originate from China, despite Orbán’s denials. The government even announced the arrival of a third mobile operator from Hungary, and even appointed a former diplomat as a special envoy to the Hungarian presidency with the EU. But, most notably, Hungary is also home to former Macedonian Prime Minister Nikola Gruevski, a fugitive from justice who escaped to Hungary with Orbán’s assistance. He is also the former leader of the political party that is currently in power in North Macedonia. Engaging with a prime minister of an EU and NATO country who began his EU presidency with a visit to Moscow may not be the wisest choice, especially given North Macedonia’s strong support for Ukraine in the ongoing war. To put it plainly, many people are wondering: is North Macedonia moving toward Brussels or Budapest?</p>\n<p>The government in power claims that even though the EU is the desired destination, Hungary is a real ally, not just when it comes to words but also deeds. All of this comes as the EU presents its growth plan for the Western Balkans and is increasing financial support for the whole region. It was at the meetings in Brussels regarding the plan that Prime Minister Mickoski revealed that he had presented his idea to the President of the European Commission Ursula von der Leyen about constitutional amendments with a postponed effect. The idea behind it is that the Macedonian parliament will vote on amending the constitution but the amendments will be valid after the country becomes an EU member state. So far, there has been no official reply from the EU about his proposal. Bulgaria however has expressly rejected it.</p>\n<p>Prior to the trip to Brussels, Mickoski emphasized his intention to express the deep disappointment and frustration felt by Macedonian citizens over the decades-long struggle for EU integration. “My stance is unequivocal: it’s time to end the defeats and abandon policies and diplomacy marked by subservience and compromise,” he stated before his departure. This message resonates strongly with Macedonian citizens, who have made countless sacrifices over the past two decades in hopes of joining the European family. The only problem is that since accepting the negotiating framework, North Macedonia is no longer negotiating with Bulgaria but with the EU, and the government in power is fully aware of that. Thus, to solve the issue, they claim to be waiting for the elections in Bulgaria and the forming of a new government in that country. This will allow them to negotiate a better deal and any eventual delayed effect of any constitutional amendments. Unfortunately, Bulgarian politicians have voted in their parliament on a new declaration concerning North Macedonia. They claim that no matter who comes to power, their stance towards North Macedonia will not change.</p>\n<p><strong>What is next for North Macedonia after the decoupling?</strong></p>\n<p>The prolonged status quo regarding North Macedonia's EU integration not only exposes the country to malign influences from foreign actors but also holds the potential to create instability and ethnic tensions. With over half a million ethnic Albanians in North Macedonia, many are disheartened as they witness Albania progressing on its EU path while their own country lags behind. This disparity is already being exploited by opposition parties within both the Macedonian and Albanian ethnic blocs.</p>\n<p>The largest opposition party, SDSM, suffered electoral losses mostly due to its handling of relations with Bulgaria, particularly its acceptance of the friendship agreement which many believe lies at the heart of the current challenges. Additionally, the party’s acceptance of the so-called “French proposal” has fuelled further discontent. The proposal incorporated the bilateral issues between Bulgaria and North Macedonia into the EU negotiation framework, despite warnings from both domestic and foreign experts, as well as the opposition, that this could create additional challenges for North Macedonia’s EU accession process. The key demand in the \"French proposal\" was the constitutional amendment to include the Bulgarian people, along with provisions regarding the Macedonian language, history, and culture. Although the proposal was controversial from the start, the government led by SDSM promised to hold consultations with the public. However, these consultations lasted only a few days before the proposal was put into parliamentary procedure and later voted on. This led to North Macedonia beginning the EU screening process, with its further progress tied to the constitutional amendment—a requirement the government at that time knew it lacked the majority to fulfil, yet chose to proceed regardless. Now, two years later, North Macedonia has not amended its constitution as expected and the result is the decoupling from Albania in the EU accession process. In response to the EU decision, SDSM now in opposition, is calling for a special parliamentary session to assess North Macedonia's European future. Ironically, this is the same party that, despite public protests and widespread opposition to the French proposal, voted in favour of it. Former Prime Minister Dimitar Kovačevski was not only confident of winning the elections but also believed the country would continue its European trajectory. Instead, he faced a historic defeat, leaving his party in a state of disarray. However, this setback has not deterred them from seizing the current opportunity for political leverage.</p>\n<p>The Albanian political parties, particularly the largest party, DUI, which has been in power for 22 years and is now in opposition, are planning protests and demanding that North Macedonia continue its path toward Europe rather than, as they claim, pivoting towards Russia. Until recently, the government had claimed – albeit without substantiation – that there were potential destabilization threats facing the country. The government’s coalition partners from the Albanian bloc “Vredi” have repeatedly stated that while they understand the complexities, they expect the constitutional amendments to pass. One of their key electoral promises was to see these amendments voted on by the end of the year. Should Mickoski choose to put the constitutional changes to a vote, he could garner support from across the aisle and put the country back on its EU path.</p>\n<p>However, the ruling party, VMRO-DPMNE, campaigned on the notion that sufficient compromises had already been made for the country’s EU future, a stance that significantly contributed to their historic electoral victory. As time progresses, pressure from both opposition parties and the Albanian political factions will inevitably increase. However, the challenge remains that even if the constitution was amended tomorrow, there are no guarantees that Bulgaria will not impose further demands. This is the crux of the issue: how to take a leap of faith and demonstrate goodwill towards a neighbour that has previously exercised its veto power and made unreasonable demands regarding the Macedonian language, culture and history. Currently, Bulgaria is in a pre-election period and North Macedonia is frequently used as a political tool by all parties. Even if a party secures enough votes to form a government, it is unlikely that their stance toward North Macedonia will change.</p>\n<p><strong>A European future held hostage by Bulgarian politics </strong></p>\n<p>For several years now, Bulgaria has struggled with political instability, and discussions surrounding its relationship with North Macedonia have become a tool for various political parties. Tensions, which had been simmering for some time, escalated again following an unofficial visit by newly elected Macedonian President Gordana Siljanovska Davkova to Sofia to meet with her Bulgarian counterpart, Rumen Radev. Initially, the meeting seemed amicable. However, controversy erupted when photos were released that notably lacked the presence of the Macedonian flag. This omission triggered a storm of backlash in North Macedonia. Bulgarian officials justified the absence of flags by stating that the meeting was unofficial, likening it to a casual coffee gathering. In response to the diplomatic faux pas, the Bulgarian ambassador was summoned to the foreign ministry in Skopje where he declined to accept a formal note of protest, asserting that Bulgaria’s actions were justified.</p>\n<p>The situation only worsened when Macedonian Deputy Prime Minister Aleksandar Nikoloski described the Bulgarians as “uncivilized” during an interview, prompting demands from Sofia for his apology and resignation. Adding fuel to the fire, some Bulgarian politicians referred to North Macedonia as merely a territory, disparaging its people as “confused Bulgarians” and insulting the Macedonian flag and president, who was described by one as “some kind of an ambassador”.</p>\n<p>Bulgaria’s political landscape is highly polarized, much like the rest of the Balkans. However, there is unanimous agreement among all political parties, both in power and in opposition, regarding their stance towards North Macedonia. No party appears willing to engage in negotiations or seek a diplomatic resolution. The ongoing debate surrounding the rights of Macedonians living in Bulgaria and Bulgarians residing in North Macedonia has become a regular topic at international meetings and within discussions between politicians from both nations. Most recently, Macedonian Foreign Minister Timco Mucunski raised this issue during a speech at the Parliamentary Assembly of the Council of Europe. These developments have reignited tensions in an already fraught relationship between Skopje and Sofia, with a viable resolution remaining elusive.</p>\n<p><strong>Stumbling back on the EU path?</strong></p>\n<p>For the third consecutive decade, North Macedonia finds itself at a critical crossroads. The newly elected government is grappling with a myriad of challenges related to EU integration and its relations with neighbouring countries – issues that include the persistent debate over the country’s name. During her swearing-in ceremony, President Gordana Siljanovska Davkova notably refrained from using the country’s constitutional name, provoking ire from Greece. In response, Mickoski has stated his respect for the Prespa Agreement but insists on using the name “Macedonia” for internal purposes, framing it as a matter of personal rights. This has reignited tensions between North Macedonia and Greece, with Athens even threatening to block Skopje's EU accession.</p>\n<p>The challenges with Greece, however, are overshadowed by the even more pressing issue with Bulgaria, exacerbated by the recent decision by the EU to decouple North Macedonia from Albania in the accession process. There is growing concern that if Albania reaches the EU before North Macedonia, then Skopje could face further complications or blackmail from another one of its neighbours, potentially jeopardizing its path to EU membership altogether. The decision made by the EU also coincides with the first 100 days of the Mickoski government, signalling perhaps that the grace period has come to an end and that expectations must now be met.</p>\n<p>The choice and the manner of communication used by the partners in the EU suggests that their feelings toward Mickoski’s administration remain one of mild irritation. However, there is a noticeable trend indicating that this sentiment is likely to intensify in the coming months. This evolution will largely depend on Mickoski’s approach, as well as the response from the opposition. One thing is clear: amending the constitution is an obligation that North Macedonia has willingly undertaken, regardless of differing opinions on the matter. The path towards EU integration now, as in the past, rests firmly in the hands of Macedonian politicians and their ability to reach a compromise. This will hopefully lead to a viable path towards the EU.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> is a journalist based in North Macedonia and an editor with the Kanal 5 television station.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.012",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>For the third consecutive decade, North Macedonia finds itself at a critical crossroads. The newly elected government is grappling with a myriad of challenges related to EU integration and its relations with neighbouring countries. The situation has only gotten worse since the EU decided to decouple North Macedonia’s membership bid from Albania.</I>\n<br><br>\n\"Anticipated but painful\" – this sentiment captures the reaction of many Macedonians upon hearing the news that the European Union has decoupled the country from Albania on the road to EU membership. For years, both nations had advanced together and the announcement came as a disappointment to many. It is clear that North Macedonia was once seen as a frontrunner in EU integration. However, due to unresolved bilateral disputes with neighbours and missteps by its political leadership throughout the years, the country now finds itself lagging behind in a region that is steadily moving forward.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.682",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"L'adhésion de la Macédoine du Nord à l'UE s'éloigne de plus en plus.",
                key:"uid": string:"ed01ac73-2fd5-49bb-a447-5978551cc5dd",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>Intégration européenne ou renaissance austro-hongroise ?</strong></p>\n<p>La décision de l'UE a été révélée, peut-être par coïncidence, le jour même où le Premier ministre hongrois Viktor Orbán a visité la Macédoine du Nord. Le nouveau gouvernement macédonien, désireux de maintenir des liens étroits avec la Hongrie, a accueilli Orbán avec tous les honneurs alors que des ministres du gouvernement s'étaient alignés à l'aéroport d'Ohrid pour le saluer. Pendant ce temps, à quelques kilomètres de là, en Albanie, des célébrations avaient lieu alors que le pays marquait ses progrès sur le chemin de l'UE. Le contraste ne pouvait pas être plus frappant : tandis qu'une nation se réjouissait, l'autre luttait contre un revers amer.</p>\n<p>Bien que ce fût une visite amicale, la décision de l'UE planait sur la conférence de presse conjointe entre le Premier ministre macédonien Hristijan Mickoski et Orbán, ce dernier offrant de servir d'intermédiaire avec la Bulgarie pour aider le pays à poursuivre son chemin européen, une offre qui a été expressément refusée par les responsables à Sofia. Pourtant, il n'a pas donné de réponse aux journalistes sur la raison pour laquelle l'ambassadeur hongrois a voté lors de la récente réunion de l'UE pour le découplage de la Macédoine du Nord et de l'Albanie. La visite d'Orbán reflète une tendance croissante au sein du nouveau gouvernement macédonien, qui oriente le pays vers des alliances « alternatives ». Récemment, la Macédoine du Nord a obtenu un prêt d'une valeur de 500 millions d'euros de la Hongrie, soulevant des soupçons que le financement pourrait en réalité provenir de la Chine, malgré les dénégations d'Orbán. Le gouvernement a même annoncé l'arrivée d'un troisième opérateur mobile en provenance de Hongrie, et a même nommé un ancien diplomate comme envoyé spécial auprès de la présidence hongroise de l'UE. Mais, surtout, la Hongrie abrite également l'ancien Premier ministre macédonien Nikola Gruevski, un fugitif de la justice qui s'est échappé en Hongrie avec l'aide d'Orbán. Il est également l'ancien leader du parti politique actuellement au pouvoir en Macédoine du Nord. S'engager avec un Premier ministre d'un pays de l'UE et de l'OTAN qui a commencé sa présidence de l'UE par une visite à Moscou n'est peut-être pas le choix le plus judicieux, surtout compte tenu du fort soutien de la Macédoine du Nord à l'Ukraine dans la guerre en cours. Pour le dire simplement, beaucoup de gens se demandent : la Macédoine du Nord se dirige-t-elle vers Bruxelles ou Budapest ?</p>\n<p>Le gouvernement en place affirme que même si l'UE est la destination souhaitée, la Hongrie est un véritable allié, non seulement en paroles mais aussi en actes. Tout cela se produit alors que l'UE présente son plan de croissance pour les Balkans occidentaux et augmente son soutien financier pour l'ensemble de la région. C'est lors des réunions à Bruxelles concernant le plan que le Premier ministre Mickoski a révélé qu'il avait présenté son idée à la présidente de la Commission européenne Ursula von der Leyen concernant des amendements constitutionnels avec un effet différé. L'idée derrière cela est que le parlement macédonien votera sur l'amendement de la constitution mais que les amendements ne seront valables qu'après que le pays soit devenu un État membre de l'UE. Jusqu'à présent, il n'y a pas eu de réponse officielle de l'UE concernant sa proposition. La Bulgarie, cependant, l'a expressément rejetée.</p>\n<p>Avant le voyage à Bruxelles, Mickoski a souligné son intention d'exprimer la profonde déception et la frustration ressenties par les citoyens macédoniens face à la lutte de plusieurs décennies pour l'intégration européenne. « Ma position est sans équivoque : il est temps de mettre fin aux défaites et d'abandonner des politiques et une diplomatie marquées par la servilité et le compromis », a-t-il déclaré avant son départ. Ce message résonne fortement auprès des citoyens macédoniens, qui ont fait d'innombrables sacrifices au cours des deux dernières décennies dans l'espoir de rejoindre la famille européenne. Le seul problème est que depuis l'acceptation du cadre de négociation, la Macédoine du Nord ne négocie plus avec la Bulgarie mais avec l'UE, et le gouvernement en place en est pleinement conscient. Ainsi, pour résoudre le problème, ils affirment attendre les élections en Bulgarie et la formation d'un nouveau gouvernement dans ce pays. Cela leur permettra de négocier un meilleur accord et tout éventuel effet différé de tout amendement constitutionnel. Malheureusement, les politiciens bulgares ont voté dans leur parlement une nouvelle déclaration concernant la Macédoine du Nord. Ils affirment que peu importe qui accède au pouvoir, leur position envers la Macédoine du Nord ne changera pas.</p>\n<p><strong>Quel avenir pour la Macédoine du Nord après le découplage ?</strong></p>\n<p>Le statu quo prolongé concernant l'intégration de la Macédoine du Nord dans l'UE expose non seulement le pays à des influences malveillantes d'acteurs étrangers, mais a également le potentiel de créer de l'instabilité et des tensions ethniques. Avec plus d'un demi-million d'Albanais ethniques en Macédoine du Nord, beaucoup sont découragés en voyant l'Albanie progresser sur son chemin vers l'UE tandis que leur propre pays reste à la traîne. Cette disparité est déjà exploitée par les partis d'opposition au sein des blocs ethniques macédonien et albanais.</p>\n<p>Le plus grand parti d'opposition, le SDSM, a subi des pertes électorales principalement en raison de sa gestion des relations avec la Bulgarie, en particulier son acceptation de l'accord d'amitié qui, selon beaucoup, est au cœur des défis actuels. De plus, l'acceptation par le parti du soi-disant « proposition française » a alimenté un mécontentement supplémentaire. La proposition a intégré les questions bilatérales entre la Bulgarie et la Macédoine du Nord dans le cadre de négociation de l'UE, malgré les avertissements d'experts nationaux et étrangers, ainsi que de l'opposition, que cela pourrait créer des défis supplémentaires pour le processus d'adhésion de la Macédoine du Nord à l'UE. La demande clé dans la « proposition française » était l'amendement constitutionnel pour inclure le peuple bulgare, ainsi que des dispositions concernant la langue, l'histoire et la culture macédoniennes. Bien que la proposition ait été controversée dès le départ, le gouvernement dirigé par le SDSM a promis de tenir des consultations avec le public. Cependant, ces consultations n'ont duré que quelques jours avant que la proposition ne soit mise en procédure parlementaire et ensuite votée. Cela a conduit la Macédoine du Nord à commencer le processus de filtrage de l'UE, avec son avancement ultérieur lié à l'amendement constitutionnel - une exigence que le gouvernement à l'époque savait qu'il n'avait pas la majorité pour remplir, mais a choisi de procéder néanmoins. Maintenant, deux ans plus tard, la Macédoine du Nord n'a pas amendé sa constitution comme prévu et le résultat est le découplage de l'Albanie dans le processus d'adhésion à l'UE. En réponse à la décision de l'UE, le SDSM, maintenant dans l'opposition, appelle à une session parlementaire spéciale pour évaluer l'avenir européen de la Macédoine du Nord. Ironiquement, c'est le même parti qui, malgré des manifestations publiques et une opposition généralisée à la proposition française, a voté en sa faveur. L'ancien Premier ministre Dimitar Kovačevski était non seulement convaincu de gagner les élections, mais croyait également que le pays continuerait sa trajectoire européenne. Au lieu de cela, il a subi une défaite historique, laissant son parti dans un état de désarroi. Cependant, ce revers ne les a pas empêchés de saisir l'opportunité actuelle pour un levier politique.</p>\n<p>Les partis politiques albanais, en particulier le plus grand parti, le DUI, qui est au pouvoir depuis 22 ans et est maintenant dans l'opposition, prévoient des manifestations et exigent que la Macédoine du Nord poursuive son chemin vers l'Europe plutôt que, comme ils le prétendent, de se tourner vers la Russie. Jusqu'à récemment, le gouvernement avait affirmé - bien que sans justification - qu'il y avait des menaces potentielles de déstabilisation pesant sur le pays. Les partenaires de coalition du gouvernement issus du bloc albanais « Vredi » ont déclaré à plusieurs reprises que, bien qu'ils comprennent les complexités, ils s'attendent à ce que les amendements constitutionnels soient adoptés. L'une de leurs promesses électorales clés était de voir ces amendements votés d'ici la fin de l'année. Si Mickoski choisit de soumettre les changements constitutionnels à un vote, il pourrait obtenir le soutien de l'autre côté et remettre le pays sur son chemin vers l'UE.</p>\n<p>Cependant, le parti au pouvoir, le VMRO-DPMNE, a fait campagne sur la notion que des compromis suffisants avaient déjà été faits pour l'avenir européen du pays, une position qui a contribué de manière significative à leur victoire électorale historique. Au fur et à mesure que le temps passe, la pression des partis d'opposition et des factions politiques albanaises augmentera inévitablement. Cependant, le défi reste que même si la constitution était amendée demain, il n'y a aucune garantie que la Bulgarie n'imposera pas d'autres exigences. C'est le cœur du problème : comment faire un saut de foi et démontrer une bonne volonté envers un voisin qui a précédemment exercé son droit de veto et fait des demandes déraisonnables concernant la langue, la culture et l'histoire macédoniennes. Actuellement, la Bulgarie est dans une période préélectorale et la Macédoine du Nord est fréquemment utilisée comme un outil politique par tous les partis. Même si un parti obtient suffisamment de voix pour former un gouvernement, il est peu probable que sa position envers la Macédoine du Nord change.</p>\n<p><strong>Un avenir européen pris en otage par la politique bulgare</strong></p>\n<p>Depuis plusieurs années maintenant, la Bulgarie lutte contre l'instabilité politique, et les discussions entourant sa relation avec la Macédoine du Nord sont devenues un outil pour divers partis politiques. Les tensions, qui couvaient depuis un certain temps, ont de nouveau escaladé suite à une visite non officielle de la nouvelle présidente macédonienne Gordana Siljanovska Davkova à Sofia pour rencontrer son homologue bulgare, Rumen Radev. Au départ, la réunion semblait amicale. Cependant, la controverse a éclaté lorsque des photos ont été publiées, qui manquaient notablement de la présence du drapeau macédonien. Cette omission a déclenché une tempête de réactions en Macédoine du Nord. Les responsables bulgares ont justifié l'absence de drapeaux en déclarant que la réunion était non officielle, la comparant à un rassemblement informel autour d'un café. En réponse à ce faux pas diplomatique, l'ambassadeur bulgare a été convoqué au ministère des affaires étrangères à Skopje où il a refusé d'accepter une note de protestation formelle, affirmant que les actions de la Bulgarie étaient justifiées.</p>\n<p>La situation ne s'est qu'aggravée lorsque le vice-Premier ministre macédonien Aleksandar Nikoloski a décrit les Bulgares comme « incivilisés » lors d'une interview, suscitant des demandes de Sofia pour ses excuses et sa démission. Pour ajouter de l'huile sur le feu, certains politiciens bulgares ont qualifié la Macédoine du Nord de simple territoire, dénigrant son peuple en tant que « Bulgares confus » et insultant le drapeau et le président macédoniens, qui a été décrit par l'un d'eux comme « une sorte d'ambassadeur ».</p>\n<p>Le paysage politique bulgare est hautement polarisé, tout comme le reste des Balkans. Cependant, il y a un accord unanime parmi tous les partis politiques, tant au pouvoir qu'en opposition, concernant leur position envers la Macédoine du Nord. Aucun parti ne semble disposé à s'engager dans des négociations ou à rechercher une résolution diplomatique. Le débat en cours concernant les droits des Macédoniens vivant en Bulgarie et des Bulgares résidant en Macédoine du Nord est devenu un sujet régulier lors des réunions internationales et des discussions entre les politiciens des deux nations. Plus récemment, le ministre macédonien des affaires étrangères Timco Mucunski a soulevé cette question lors d'un discours à l'Assemblée parlementaire du Conseil de l'Europe. Ces développements ont ravivé les tensions dans une relation déjà tendue entre Skopje et Sofia, avec une résolution viable restant insaisissable.</p>\n<p><strong>Un retour hésitant sur le chemin de l'UE ?</strong></p>\n<p>Pour la troisième décennie consécutive, la Macédoine du Nord se trouve à un carrefour critique. Le nouveau gouvernement élu est confronté à une myriade de défis liés à l'intégration dans l'UE et à ses relations avec les pays voisins - des questions qui incluent le débat persistant sur le nom du pays. Lors de sa cérémonie d'investiture, la présidente Gordana Siljanovska Davkova s'est notablement abstenue d'utiliser le nom constitutionnel du pays, provoquant la colère de la Grèce. En réponse, Mickoski a déclaré respecter l'accord de Prespa mais insiste pour utiliser le nom « Macédoine » à des fins internes, le présentant comme une question de droits personnels. Cela a ravivé les tensions entre la Macédoine du Nord et la Grèce, Athènes menaçant même de bloquer l'adhésion de Skopje à l'UE.</p>\n<p>Cependant, les défis avec la Grèce sont éclipsés par le problème encore plus pressant avec la Bulgarie, exacerbé par la récente décision de l'UE de découpler la Macédoine du Nord de l'Albanie dans le processus d'adhésion. Il y a une inquiétude croissante que si l'Albanie atteint l'UE avant la Macédoine du Nord, alors Skopje pourrait faire face à d'autres complications ou chantages de la part d'un autre de ses voisins, mettant potentiellement en péril son chemin vers l'adhésion à l'UE. La décision prise par l'UE coïncide également avec les 100 premiers jours du gouvernement Mickoski, signalant peut-être que la période de grâce est terminée et que les attentes doivent maintenant être satisfaites.</p>\n<p>Le choix et la manière de communiquer utilisés par les partenaires de l'UE suggèrent que leurs sentiments envers l'administration de Mickoski restent d'une légère irritation. Cependant, il y a une tendance notable indiquant que ce sentiment est susceptible de s'intensifier dans les mois à venir. Cette évolution dépendra en grande partie de l'approche de Mickoski, ainsi que de la réponse de l'opposition. Une chose est claire : amender la constitution est une obligation que la Macédoine du Nord a volontairement entreprise, quelles que soient les opinions divergentes sur la question. Le chemin vers l'intégration dans l'UE maintenant, comme par le passé, repose fermement entre les mains des politiciens macédoniens et de leur capacité à parvenir à un compromis. Cela conduira, espérons-le, à un chemin viable vers l'UE.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Jovan Gjorgovski</strong> est un journaliste basé en Macédoine du Nord et un éditeur à la station de télévision Kanal 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.587",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Pour la troisième décennie consécutive, la Macédoine du Nord se trouve à un carrefour critique. Le nouveau gouvernement élu est confronté à une myriade de défis liés à l'intégration dans l'UE et à ses relations avec les pays voisins. La situation n'a fait que s'aggraver depuis que l'UE a décidé de découpler la candidature à l'adhésion de la Macédoine du Nord de celle de l'Albanie.</I>\n<br><br>\n\"Anticipé mais douloureux\" – ce sentiment résume la réaction de nombreux Macédoniens en entendant la nouvelle que l'Union européenne a découplé le pays de l'Albanie sur la voie de l'adhésion à l'UE. Pendant des années, les deux nations avaient avancé ensemble et l'annonce a été une déception pour beaucoup. Il est clair que la Macédoine du Nord était autrefois considérée comme un leader dans l'intégration européenne. Cependant, en raison de différends bilatéraux non résolus avec ses voisins et des erreurs de sa direction politique au fil des ans, le pays se retrouve maintenant à la traîne dans une région qui avance régulièrement.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.589",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Членството на Северна Македония в ЕС се отдалечава все повече.",
                key:"uid": string:"f29c99b2-898a-493c-b5ab-f0189fd3cb83",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><strong>ЕС интеграция или австро-унгарско възраждане?</strong></p>\n<p>Решението на ЕС беше обявено, може би случайно, в деня, в който унгарският премиер Виктор Орбан посети Северна Македония. Новосформираното македонско правителство, желаещо да поддържа силни връзки с Унгария, посрещна Орбан с пълни почести, докато правителствени министри се наредиха на летището в Охрид, за да го greet. Междувременно, само на няколко километра в Албания, празненствата бяха в разгара си, тъй като страната отбелязваше напредъка си по пътя към ЕС. Контрастът не можеше да бъде по-ярък: докато една нация се радваше, другата се бореше с горчиво поражение.</p>\n<p>Въпреки че беше приятелска визита, решението на ЕС надвисна над съвместната пресконференция между македонския премиер Христијан Мицкоски и Орбан, като унгарецът предложи да посредничи с България, за да помогне на страната да продължи по европейския си път, предложение, което беше изрично отказано от официалните лица в София. Въпреки това, той не даде отговор на журналистите защо унгарският посланик на последната среща на ЕС гласува за отделянето на Северна Македония и Албания. Визитата на Орбан отразява нарастваща тенденция в новото македонско правителство, което насочва страната към \"алтернативни\" съюзи. Наскоро Северна Македония осигури заем на стойност 500 милиона евро от Унгария, повдигайки подозрения, че финансирането всъщност може да произлиза от Китай, въпреки отричанията на Орбан. Правителството дори обяви пристигането на трети мобилен оператор от Унгария и дори назначи бивш дипломат за специален пратеник на унгарското председателство с ЕС. Но, най-вече, Унгария е също дом на бившия македонски премиер Никола Груевски, бежанец от правосъдието, който избяга в Унгария с помощта на Орбан. Той е също така бившият лидер на политическата партия, която в момента е на власт в Северна Македония. Взаимодействието с премиер на страна от ЕС и НАТО, който започна председателството си в ЕС с посещение в Москва, може да не е най-мъдрата избор, особено предвид силната подкрепа на Северна Македония за Украйна в текущата война. Да го кажем направо, много хора се питат: движи ли се Северна Македония към Брюксел или Будапеща?</p>\n<p>Правителството на власт твърди, че въпреки че ЕС е желаната дестинация, Унгария е истински съюзник, не само що се отнася до думи, но и до дела. Всичко това идва, докато ЕС представя своя план за растеж за Западните Балкани и увеличава финансовата подкрепа за целия регион. На срещите в Брюксел относно плана премиерът Мицкоски разкри, че е представил идеята си на председателя на Европейската комисия Урсула фон дер Лайен за конституционни изменения с отложен ефект. Идеята зад него е, че македонският парламент ще гласува за изменение на конституцията, но измененията ще бъдат валидни след като страната стане член на ЕС. Досега няма официален отговор от ЕС относно неговото предложение. България обаче изрично го отхвърли.</p>\n<p>Преди пътуването до Брюксел, Мицкоски подчерта намерението си да изрази дълбокото разочарование и фрустрация, изпитвани от македонските граждани по отношение на десетилетната борба за интеграция в ЕС. \"Моята позиция е недвусмислена: време е да сложим край на пораженията и да се откажем от политики и дипломация, белязани от подчинение и компромис,\" заяви той преди заминаването си. Това послание резонира силно с македонските граждани, които са направили безброй жертви през последните две десетилетия в надежда да се присъединят към европейското семейство. Единственият проблем е, че след приемането на преговорната рамка, Северна Македония вече не преговаря с България, а с ЕС, и правителството на власт е напълно наясно с това. Така, за да решат проблема, те твърдят, че чакат изборите в България и формирането на ново правителство в тази страна. Това ще им позволи да преговарят за по-добра сделка и всякакъв евентуален отложен ефект на конституционните изменения. За съжаление, българските политици гласуваха в парламента си за нова декларация относно Северна Македония. Те твърдят, че независимо кой дойде на власт, тяхната позиция спрямо Северна Македония няма да се промени.</p>\n<p><strong>Какво следва за Северна Македония след отделянето?</strong></p>\n<p>Пролонгираният статус кво относно интеграцията на Северна Македония в ЕС не само излага страната на зли влияния от чужди актьори, но също така има потенциал да създаде нестабилност и етнически напрежения. С над половин милион етнически албанци в Северна Македония, много от тях са разочаровани, тъй като наблюдават как Албания напредва по пътя си към ЕС, докато собствената им страна изостава. Това неравенство вече се експлоатира от опозиционните партии в рамките на македонския и албанския етнически блок.</p>\n<p>Най-голямата опозиционна партия, СДСМ, понесе изборни загуби, главно заради начина, по който се справя с отношенията с България, особено приемането на споразумението за приятелство, което много хора смятат, че е в основата на текущите предизвикателства. Освен това, приемането на т.нар. \"френско предложение\" от партията е подхранило допълнително недоволството. Предложението включваше двустранните въпроси между България и Северна Македония в рамките на преговорната рамка на ЕС, въпреки предупрежденията от вътрешни и чуждестранни експерти, както и от опозицията, че това може да създаде допълнителни предизвикателства за процеса на присъединяване на Северна Македония към ЕС. Ключовото изискване в \"френското предложение\" беше конституционното изменение, за да се включи българският народ, заедно с разпоредби относно македонския език, история и култура. Въпреки че предложението беше противоречиво от самото начало, правителството, ръководено от СДСМ, обеща да проведе консултации с обществеността. Въпреки това, тези консултации продължиха само няколко дни, преди предложението да бъде поставено в парламентарна процедура и по-късно гласувано. Това доведе до започването на процеса на скрининг на ЕС за Северна Македония, като по-нататъшният напредък беше свързан с конституционното изменение - изискване, за което правителството по това време знаеше, че няма мнозинство, за да го изпълни, но все пак реши да продължи. Сега, две години по-късно, Северна Македония не е изменила конституцията, както се очакваше, и резултатът е отделянето от Албания в процеса на присъединяване към ЕС. В отговор на решението на ЕС, СДСМ сега в опозиция, призовава за специална парламентарна сесия, за да оцени европейското бъдеще на Северна Македония. Иронично, това е същата партия, която, въпреки публичните протести и широко разпространената опозиция на френското предложение, гласува в негова полза. Бившият премиер Димитър Ковачевски не само беше уверен в победата на изборите, но и вярваше, че страната ще продължи своята европейска траектория. Вместо това, той понесе историческо поражение, оставяйки партията си в състояние на разпад. Въпреки това, това поражение не ги е отказало от възможността да се възползват от текущата ситуация за политическо влияние.</p>\n<p>Албанските политически партии, особено най-голямата партия, ДУИ, която е на власт от 22 години и сега е в опозиция, планират протести и искат Северна Македония да продължи пътя си към Европа, вместо, както твърдят, да се насочва към Русия. До неотдавна правителството твърдеше - макар и без доказателства - че страната е изправена пред потенциални заплахи за дестабилизация. Коалиционните партньори на правителството от албанския блок \"Вреди\" многократно заявиха, че, въпреки че разбират сложността, очакват конституционните изменения да преминат. Едно от техните ключови изборни обещания беше да видят тези изменения гласувани до края на годината. Ако Мицкоски реши да постави конституционните промени на гласуване, той би могъл да получи подкрепа от опозицията и да върне страната на пътя към ЕС.</p>\n<p>Въпреки това, управляващата партия, ВМРО-ДПМНЕ, водеше кампания с идеята, че достатъчни компромиси вече са направени за бъдещето на страната в ЕС, позиция, която значително допринесе за тяхната историческа изборна победа. С напредването на времето, натискът от опозиционните партии и албанските политически фракции неизбежно ще нараства. Въпреки това, предизвикателството остава, че дори ако утре конституцията бъде изменена, няма гаранции, че България няма да наложи допълнителни изисквания. Това е същността на проблема: как да направим скок на вярата и да демонстрираме добра воля към съсед, който преди е упражнявал правото си на вето и е поставял неразумни изисквания относно македонския език, култура и история. В момента България е в предизборен период и Северна Македония често се използва като политически инструмент от всички партии. Дори ако партия успее да осигури достатъчно гласове за формиране на правителство, е малко вероятно тяхната позиция спрямо Северна Македония да се промени.</p>\n<p><strong>Европейско бъдеще, държано като заложник от българската политика</strong></p>\n<p>Вече няколко години България се бори с политическа нестабилност, а дискусиите относно отношенията й със Северна Македония са се превърнали в инструмент за различни политически партии. Напрежението, което от известно време е на повърхността, отново е ескалирало след неофициално посещение на новоизбрания македонски президент Гордана Силяновска Давкова в София, за да се срещне с българския си колега Румен Радев. Първоначално срещата изглеждаше приятелска. Въпреки това, контроверзия избухна, когато бяха публикувани снимки, на които забележимо липсваше присъствието на македонския флаг. Тази пропуск предизвика буря от реакции в Северна Македония. Българските официални лица оправдаха отсъствието на флаговете, като заявиха, че срещата е неофициална, сравнявайки я с неформално кафе. В отговор на дипломатическата грешка, българският посланик беше призован в министерството на външните работи в Скопие, където отказа да приеме официална нота на протест, заявявайки, че действията на България са оправдани.</p>\n<p>Ситуацията само се влоши, когато македонският заместник-премиер Александър Николовски описа българите като \"некултурни\" по време на интервю, което предизвика искания от София за неговото извинение и оставка. За да добавят масло в огъня, някои български политици нарекоха Северна Македония просто територия, унизявайки народа й като \"объркани българи\" и обиждайки македонския флаг и президента, който беше описан от един от тях като \"някакъв вид посланик\".</p>\n<p>Политическият ландшафт в България е силно поляризиран, подобно на останалата част от Балканите. Въпреки това, има единодушно съгласие сред всички политически партии, както на власт, така и в опозиция, относно тяхната позиция спрямо Северна Македония. Няма партия, която да изглежда готова да се ангажира в преговори или да търси дипломатическо решение. Продължаващата дискусия относно правата на македонците, живеещи в България, и българите, живеещи в Северна Македония, е станала редовна тема на международни срещи и в дискусии между политици от двете нации. Най-скоро, македонският министър на външните работи Тимко Мучунски повдигна този въпрос по време на реч в Парламентарната асамблея на Съвета на Европа. Тези събития отново разпалиха напрежението в вече обтегнатите отношения между Скопие и София, като жизнеспособно решение остава неуловимо.</p>\n<p><strong>Скърцайки обратно по пътя към ЕС?</strong></p>\n<p>За трети пореден десетилетие Северна Македония се намира на критичен кръстопът. Новоизбраното правителство се бори с множество предизвикателства, свързани с интеграцията в ЕС и отношенията с съседните страни - въпроси, които включват постоянната дискусия относно името на страната. По време на церемонията по полагане на клетва, президентът Гордана Силяновска Давкова забележимо се въздържа от използването на конституционното име на страната, предизвиквайки гнева на Гърция. В отговор, Мицкоски заяви, че уважава Преспанското споразумение, но настоява да използва името \"Македония\" за вътрешни цели, представяйки го като въпрос на лични права. Това отново разпали напрежението между Северна Македония и Гърция, като Атина дори заплаши да блокира присъединяването на Скопие към ЕС.</p>\n<p>Предизвикателствата с Гърция обаче са засенчени от още по-належащия проблем с България, усложнен от последното решение на ЕС да отдели Северна Македония от Албания в процеса на присъединяване. Нараства загрижеността, че ако Албания достигне ЕС преди Северна Македония, Скопие може да се изправи пред допълнителни усложнения или изнудване от друг съсед, което потенциално да застраши пътя му към членство в ЕС. Решението на ЕС също съвпада с първите 100 дни на правителството на Мицкоски, сигнализирайки, че може би периодът на благодат е приключил и че сега трябва да се изпълнят очакванията.</p>\n<p>Изборът и начинът на комуникация, използвани от партньорите в ЕС, предполага, че чувствата им към администрацията на Мицкоски остават едно от леко раздразнение. Въпреки това, има забележима тенденция, която показва, че това чувство вероятно ще се засили в следващите месеци. Тази еволюция ще зависи до голяма степен от подхода на Мицкоски, както и от реакцията на опозицията. Едно е ясно: изменението на конституцията е задължение, което Северна Македония е поела доброволно, независимо от различията в мненията по въпроса. Пътят към интеграцията в ЕС сега, както и в миналото, остава твърдо в ръцете на македонските политици и тяхната способност да постигнат компромис. Надяваме се, че това ще доведе до жизнеспособен път към ЕС.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Йован Гьорговски</strong> е журналист, базиран в Северна Македония, и редактор в телевизионната станция Канал 5.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpf6tarhkurolsc53a5g",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.716",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxq6uoqrx3ya4dctcme4c",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>За трета поредна декада Северна Македония се намира на критичен кръстопът. Новоизбраното правителство се бори с множество предизвикателства, свързани с интеграцията в ЕС и отношенията с съседните страни. Ситуацията само се влоши, след като ЕС реши да отдели кандидатурата на Северна Македония за членство от тази на Албания.</I>\r\n<br><br>\r\n\"Очаквано, но болезнено\" – това чувство улавя реакцията на много македонци, след като чуха новината, че Европейският съюз е отделил страната от Албания по пътя към членството в ЕС. В продължение на години двете нации напредваха заедно и обявлението дойде като разочарование за много хора. Ясно е, че Северна Македония някога е била смятана за лидер в интеграцията в ЕС. Въпреки това, поради нерешени двустранни спорове със съседите и грешки от страна на политическото ръководство през годините, страната сега се оказва изостанала в регион, който стабилно напредва.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.718",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}