REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Is there a future for the Eastern Partnership?"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>While the Eastern Partnership marked its 15th anniversary this year, its adaptability to current geopolitical developments has raised questions. Russia’s war in Ukraine and Ukraine’s and Moldova’s progress in EU accession have challenged the relevance of this policy. Yet, despite some shortcomings, the EaP can be a viable instrument to promote the regional agenda of the EU, invest in democratisation of individual countries and foster linkages with the key region of Eastern Europe. There are concrete steps that can increase the relevance of this policy.</I>\r\n<br><br>\r\nLaunched in 2009 in Prague, the European Union’s Eastern Partnership (EaP) policy has been one of the most visible and efficient tools of EU foreign policy over the past decade and a half. On the occasion of its 15-year-anniversary, which we celebrated in May 2024, a proper stock-taking of the current state of play is in order. This is particularly important since the EaP is undergoing some fundamental changes, being challenged particularly by the ongoing Russian war against Ukraine as well as by the Kremlin’s aggression against its other neighbours, of which six are united within the regional policy framework of the EU."
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>Three of the countries that have signed Association Agreements with the EU – Ukraine, Moldova and Georgia – have moved closer to the EU, first by receiving candidate status or having their EU aspirations officially confirmed. Then, in December 2023, the green light was also given by the EU Council to open accession talks and give candidacy status to Georgia. The regime in Belarus, on the other hand, has officially suspended its participation within the EaP, even if its civil society and pro-democracy forces still take part in the programme. Finally, Armenia and Azerbaijan have recently again engaged in a bloody conflict over the Nagorno-Karabakh region, which temporarily paralysed their active involvement to a large degree. For now, at least on the side of Armenia, the country has started making progress and is now actively using available resources within the EaP.</p>\n<p><strong>Is the Eastern Partnership dead? </strong></p>\n<p>Looking at the current state of play on the ground, one may wonder if the Eastern Partnership is still even needed or might be considered a useful tool for the months and years ahead, especially within the new mandate of the European Commission. Some argue the policy should be scrapped altogether and replaced by a new set of bilateral partnerships. This could bring relations with individual countries to a higher and more productive level. This topic is highly relevant since, for example, Czech diplomats already in June 2022 pronounced the Eastern Partnership “dead”, while Sweden – one of the founding states of the policy – has largely moved away from the initiative and dedicated minimum attention and resources to it during its EU presidency term in 2023. The sole exception to this shift is that of civil society, which is still considered a useful ally across the region and helps coordinates efforts on a multilateral basis.</p>\n<p>Thus, the question of leadership among the EU members and support for the policy comes to mind. This is particularly true from the point of view of Central and Eastern Europe, where some states have been pioneering the policy since its very beginning, such as Czechia and Poland. Additionally, in relation to Ukraine there is the issue of similarities between today's Ukraine and Belarus, or Azerbaijan on the other hand. This needs to be answered alongside the issue of what is the added value of the partnership for the more advanced members when considering the enlargement track, including most notably for Ukraine and Moldova. Today, after the recent parliamentary elections, this is only to a lesser degree relevant for Georgia.</p>\n<p>In addition, particularly for the in-between cases of Armenia, and now more and more also Georgia, a challenge remains as to how to best provide a <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">value safety net and opportunity for progress</a><u>.</u> This is also true for the more lenient countries, including Belarus and Azerbaijan, in the future when conditions allow. It will also be necessary to provide additional answers and policy guidance on what to do with the Eastern Partnership from the point of view of future European Commissions and the upcoming EU presidencies in 2025 and beyond, including most notably that of Poland. This is especially relevant in the context of <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">enlargement policy and the European Political Community</a>, which at least in the case of the first issue occupies more and more attention in the thinking of the more advanced partners of the EU.</p>\n<p><strong>What to do with the Eastern Partnership in the future? </strong></p>\n<p>While the challenges coming both from the region and external actors are mostly obvious, even if still evolving in time, it is much less clear what kind of policy focus and measures the EU is willing to take in order to invest in the EaP in the upcoming years. Therefore, there is a profound need to launch a strategic discussion on the future of the Eastern Partnership and establish a new consensus among the EU members and institutions on what to do with the policy. Next year’s Gymnich Meeting organized by Poland during its upcoming presidency starting on January 1st 2025 could provide a convenient opportunity for a kind of strategic reflection that has practically not taken place during the Hungarian term. In that context, re-establishing a coalition of countries willing to again invest in maintaining the Eastern Partnership is the necessary precondition not only for the survival of the policy itself, but also for the EU institutions in realizing their measures and outlining the next steps for the future.</p>\n<p>In that sense, what would certainly help to recreate a new consensus on the future of the Eastern Partnership is to conduct <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">another policy review</a> and further develop the EaP’s toolbox, which should be better suited and fine-tuned for the current times of crisis. Of course, it was originally never designed to respond to such issues. The bilateral track, which has always been strongly present and also welcomed in particular by the more advanced EaP members, is here to stay but might need new and more tailored-made content for each of the partners. However, a bigger challenge looms over the regional multilateral format, which in the past went through a profound revision and streamlining by the EU in terms of its content and form. This is required to stay relevant during the times of Russian war and other turbulences affecting Eastern Europe.    </p>\n<p>In general, the debate about the next course of events for the Eastern Partnership remains particularly sensitive for the in-between country cases that are, for different reasons, stuck between fully supporting enlargement or adopting the cherry-picking situations of Belarus and Azerbaijan. It is also clear that if there is no EaP, for countries like Armenia or Georgia, there would be much less attention paid to their situations and individual problems since they have been mostly profiting from finding themselves in the same cluster of states as Ukraine and Moldova. These actors should realize how much they have profited from their EaP membership and give back to the community, including by supporting Ukraine and Moldova as the two front-runner EaP nations facing challenges both from the Kremlin and internal dynamics, as recently displayed during the two rounds of presidential elections and referendum on the future accession to the EU in Moldova. Thus, a new narrative about a regional alliance of solidarity and exchange should be promoted both by the EU and the countries themselves to keep the geopolitical line of argument in place.</p>\n<p>In addition, to give up on the EaP now would mean admitting that there is no need for the EU’s regional approach and that it was a mistake to have the Partnership from the start, as the Kremlin has been claiming for many years. On the other hand, having a hollow Partnership  is also not an ideal situation. EU institutions should ultimately go beyond even the current agenda of 3R: Recovery, Resilience and Reform.</p>\n<p><strong>Value focus</strong></p>\n<p>The debate about prioritizing and establishing several key focus areas, and among those particularly security; interconnectedness, including people-to-people ties; and energy and climate; should be put to the centre of our thinking. This will help illustrate that many of the problems are of regional significance and cannot be dealt with on a bilateral level. Within this mindset, the starting point should always be what is there for the EU and how can the Eastern Partnership work alongside European interests and thinking about the region and its future.</p>\n<p>Among those areas, promoting the resilience of communities and whole societies proved most needed not only in Ukraine, but across the wider region. These areas need more solidarity and support both at the state and society levels in times of Russia’s aggression against its neighbours. The key security issues combined with more civilian types of support, as well as establishing partnerships between the state and civil society, also brought powerful consequences for the ability of states like Ukraine to withstand the pressure and challenges from Russia alongside other factors both domestic and foreign. This, indeed, requires a strong value-focused approach and the strict refusal to engage in illiberal practices, including when labelling organizations as foreign agents as we have seen in past months in Georgia.</p>\n<p>Finally, to help establish independence from Russian energy resources and promote the EU’s own climate goals, it is necessary to make better use of the bloc’s external partnerships and investments in this area. This includes, for example, the RePowerEU programme; more targeted foreign and development aid tools; and other financial instruments under the Team Europe initiative. These should help to prioritize the EaP and outmanoeuvre external pressure and influences not only from Russia, but also China, Iran and others with interests running counter to the bloc.</p>\n<p>While the fate of the Eastern Partnership remains uncertain for now, some recommendations can be made in order to restart the programme. First, the “Group of Friends of the Eastern Partnership” led by Poland, Czechia, Sweden, the Baltic states and Romania, should be re-established. This would spearhead concrete initiatives and bring the necessary leadership to the Partnership, which is now struggling to stay relevant in times of Russian war.</p>\n<p>The EU should also launch a strategic review of the policy that would take place both at the level of the EU members during the Gymnich Meeting in Poland next year and at the level of the European Commission. This could help prepare the necessary materials and information for the EU members to take decisions on a future course of action. The EU and its members should then promote a new narrative around the Eastern Partnership as an alliance of solidarity and support in times of Russia’s war. The programme could act as a regional pillar for the exchange of best practices and solutions, as well offer wider help for issues that we are seeing today.</p>\n<p>The Eastern Partnership could also prioritize and focus on areas with added value for the whole region. As aforementioned, this is especially true when promoting security and resilience; investing in interconnectedness – including people-to-people ties; and energy and climate agenda issues. Approaches to these problems should fit the EU’s ambitions as the individual countries will find it impossible to deal with them on their own. Finally, the EU member states should make use of the upcoming discussion on the Black Sea Strategy to encourage synergy with the Eastern Partnership.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> is a research fellow at the Association for International Affairs (AMO) in Prague. His research focuses on Eastern Europe, especially Ukraine and Russia, and the Eastern Partnership programme. He also deals with questions of strategic communication and disinformation, as well as democratization and civil society support.</p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Има ли бъдеще за Източното партньорство?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Je budoucnost pro Východní partnerství?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Gibt es eine Zukunft für die Östliche Partnerschaft?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Υπάρχει μέλλον για την Ανατολική Εταιρική Σχέση;\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Is there a future for the Eastern Partnership?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"¿Hay un futuro para la Asociación Oriental?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Onko Itäisen kumppanuuden tulevaisuutta?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Y a-t-il un avenir pour le Partenariat oriental ?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Postoji li budućnost za Istočno partnerstvo?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Van jövője a Keleti Partnerségnek?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"C'è un futuro per il Partenariato Orientale?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Is er een toekomst voor het Oostelijk Partnerschap?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Czy jest przyszłość dla Partnerstwa Wschodniego?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Há um futuro para a Parceria Oriental?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Există un viitor pentru Parteneriatul Estic?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Есть ли будущее у Восточного партнерства?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Existuje budúcnosť pre Východné partnerstvo?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Finns det en framtid för Östliga partnerskapet?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Doğu Ortaklığı'nın bir geleceği var mı?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Чи є майбутнє для Східного партнерства?\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Докато Източното партньорство отбеляза 15-ата си годишнина тази година, неговата адаптивност към текущите геополитически развития повдигна въпроси. Войната на Русия в Украйна и напредъкът на Украйна и Молдова в присъединяването към ЕС поставиха под въпрос значимостта на тази политика. Въпреки някои недостатъци, Източното партньорство може да бъде жизнеспособен инструмент за насърчаване на регионалната програма на ЕС, инвестиции в демократизацията на отделни държави и укрепване на връзките с ключовия регион на Източна Европа. Има конкретни стъпки, които могат да увеличат значимостта на тази политика.</i>\n\nСтартирала през 2009 г. в Прага, политиката на Източното партньорство (ИзП) на Европейския съюз е един от най-видимите и ефективни инструменти на външната политика на ЕС през последните десет и половина години. По случай 15-ата годишнина, която отпразнувахме през май 2024 г., е необходимо да направим адекватна оценка на текущото състояние на играта. Това е особено важно, тъй като ИзП преминава през някои основни промени, предизвикани особено от текущата руска война срещу Украйна, както и от агресията на Кремъл срещу другите му съседи, от които шест са обединени в регионалната политическа рамка на ЕС.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Zatímco Východní partnerství letos oslavilo své 15. výročí, jeho přizpůsobivost aktuálním geopolitickým událostem vyvolala otázky. Ruská válka na Ukrajině a pokrok Ukrajiny a Moldavska v přístupu do EU zpochybnily relevanci této politiky. Přesto, navzdory některým nedostatkům, může být Východní partnerství životaschopným nástrojem pro podporu regionální agendy EU, investice do demokratizace jednotlivých zemí a posílení vazeb s klíčovým regionem východní Evropy. Existují konkrétní kroky, které mohou zvýšit relevanci této politiky.</i>\n\nZahájeno v roce 2009 v Praze, politika Východního partnerství (EaP) Evropské unie byla jedním z nejviditelnějších a nejefektivnějších nástrojů zahraniční politiky EU za posledních patnáct let. Při příležitosti jejího 15. výročí, které jsme oslavili v květnu 2024, je na místě řádné zhodnocení aktuálního stavu. To je obzvlášť důležité, protože Východní partnerství prochází některými zásadními změnami, které jsou vyvolány zejména probíhající ruskou válkou proti Ukrajině a také agresí Kremlu proti jeho dalším sousedům, z nichž šest je spojeno v rámci regionální politiky EU.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Während die Östliche Partnerschaft in diesem Jahr ihr 15-jähriges Bestehen feierte, hat ihre Anpassungsfähigkeit an die aktuellen geopolitischen Entwicklungen Fragen aufgeworfen. Der Krieg Russlands in der Ukraine und der Fortschritt der Ukraine und Moldawiens bei ihrem EU-Beitritt haben die Relevanz dieser Politik in Frage gestellt. Dennoch kann die ÖP trotz einiger Mängel ein tragfähiges Instrument sein, um die regionale Agenda der EU zu fördern, in die Demokratisierung einzelner Länder zu investieren und Verbindungen zur Schlüsselregion Osteuropa zu stärken. Es gibt konkrete Schritte, die die Relevanz dieser Politik erhöhen können.</i>\n\nDie 2009 in Prag ins Leben gerufene Östliche Partnerschaft (ÖP) der Europäischen Union war in den letzten anderthalb Jahrzehnten eines der sichtbarsten und effizientesten Instrumente der EU-Außenpolitik. Anlässlich ihres 15-jährigen Jubiläums, das wir im Mai 2024 gefeiert haben, ist eine ordentliche Bestandsaufnahme des aktuellen Stands der Dinge erforderlich. Dies ist besonders wichtig, da die ÖP grundlegenden Veränderungen unterliegt, die insbesondere durch den laufenden russischen Krieg gegen die Ukraine sowie durch die Aggression des Kremls gegen seine anderen Nachbarn herausgefordert wird, von denen sechs im Rahmen der regionalen Politik der EU vereint sind.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Ενώ η Ανατολική Εταιρική Σχέση γιορτάζει την 15η επέτειό της φέτος, η προσαρμοστικότητά της στις τρέχουσες γεωπολιτικές εξελίξεις έχει εγείρει ερωτήματα. Ο πόλεμος της Ρωσίας στην Ουκρανία και η πρόοδος της Ουκρανίας και της Μολδαβίας στην προσχώρηση στην ΕΕ έχουν αμφισβητήσει τη σημασία αυτής της πολιτικής. Ωστόσο, παρά ορισμένες αδυναμίες, η EaP μπορεί να είναι ένα βιώσιμο εργαλείο για την προώθηση της περιφερειακής ατζέντας της ΕΕ, να επενδύσει στη δημοκρατική διαδικασία των επιμέρους χωρών και να ενισχύσει τους δεσμούς με την κεντρική περιοχή της Ανατολικής Ευρώπης. Υπάρχουν συγκεκριμένα βήματα που μπορούν να αυξήσουν τη σημασία αυτής της πολιτικής.</i>\n\nΛανσαρισμένη το 2009 στην Πράγα, η πολιτική της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης (EaP) της Ευρωπαϊκής Ένωσης έχει αποτελέσει ένα από τα πιο ορατά και αποτελεσματικά εργαλεία της εξωτερικής πολιτικής της ΕΕ τα τελευταία δεκαπέντε χρόνια. Με αφορμή την 15η επέτειό της, την οποία γιορτάσαμε τον Μάιο του 2024, είναι απαραίτητο να γίνει μια σωστή αποτίμηση της τρέχουσας κατάστασης. Αυτό είναι ιδιαίτερα σημαντικό καθώς η EaP υποβάλλεται σε ορισμένες θεμελιώδεις αλλαγές, αντιμετωπίζοντας προκλήσεις κυρίως από τον συνεχιζόμενο ρωσικό πόλεμο κατά της Ουκρανίας καθώς και από την επιθετικότητα του Κρεμλίνου κατά των άλλων γειτόνων του, εκ των οποίων οι έξι είναι ενωμένοι στο περιφερειακό πολιτικό πλαίσιο της ΕΕ.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>While the Eastern Partnership marked its 15th anniversary this year, its adaptability to current geopolitical developments has raised questions. Russia’s war in Ukraine and Ukraine’s and Moldova’s progress in EU accession have challenged the relevance of this policy. Yet, despite some shortcomings, the EaP can be a viable instrument to promote the regional agenda of the EU, invest in democratisation of individual countries and foster linkages with the key region of Eastern Europe. There are concrete steps that can increase the relevance of this policy.</i>\r\n\r\nLaunched in 2009 in Prague, the European Union’s Eastern Partnership (EaP) policy has been one of the most visible and efficient tools of EU foreign policy over the past decade and a half. On the occasion of its 15-year-anniversary, which we celebrated in May 2024, a proper stock-taking of the current state of play is in order. This is particularly important since the EaP is undergoing some fundamental changes, being challenged particularly by the ongoing Russian war against Ukraine as well as by the Kremlin’s aggression against its other neighbours, of which six are united within the regional policy framework of the EU.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>Mientras que la Asociación Oriental celebró su 15 aniversario este año, su adaptabilidad a los desarrollos geopolíticos actuales ha planteado preguntas. La guerra de Rusia en Ucrania y el progreso de Ucrania y Moldavia en la adhesión a la UE han desafiado la relevancia de esta política. Sin embargo, a pesar de algunas deficiencias, la AEO puede ser un instrumento viable para promover la agenda regional de la UE, invertir en la democratización de los países individuales y fomentar vínculos con la clave región de Europa del Este. Hay pasos concretos que pueden aumentar la relevancia de esta política.</i>\n\nLanzada en 2009 en Praga, la política de Asociación Oriental (AEO) de la Unión Europea ha sido una de las herramientas más visibles y eficientes de la política exterior de la UE en la última década y media. Con motivo de su 15 aniversario, que celebramos en mayo de 2024, es necesario hacer un balance adecuado del estado actual de las cosas. Esto es particularmente importante ya que la AEO está experimentando algunos cambios fundamentales, siendo desafiada particularmente por la guerra rusa en curso contra Ucrania, así como por la agresión del Kremlin contra sus otros vecinos, de los cuales seis están unidos dentro del marco de política regional de la UE.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Vaikka Itäisen kumppanuuden 15-vuotisjuhlaa vietettiin tänä vuonna, sen sopeutuminen nykyisiin geopoliittisiin kehityksiin on herättänyt kysymyksiä. Venäjän sota Ukrainassa ja Ukrainan sekä Moldovan edistyminen EU-jäsenyydessä ovat kyseenalaistaneet tämän politiikan merkityksen. Kuitenkin, huolimatta joistakin puutteista, Itäisen kumppanuuden (EaP) voi olla toimiva väline EU:n alueellisen agendan edistämiseksi, investoida yksittäisten maiden demokratisaatioon ja edistää yhteyksiä Itä-Euroopan keskeiseen alueeseen. On olemassa konkreettisia askelia, jotka voivat lisätä tämän politiikan merkitystä.</i>\n\nVuonna 2009 Prahassa lanseerattu Euroopan unionin Itäinen kumppanuus (EaP) -politiikka on ollut yksi näkyvimmistä ja tehokkaimmista EU:n ulkopolitiikan välineistä viimeisen puolentoista vuosikymmenen aikana. 15-vuotisjuhlan kunniaksi, jota juhlimme toukokuussa 2024, on syytä tehdä perusteellinen arvio nykyisestä tilanteesta. Tämä on erityisen tärkeää, koska EaP on läpikäymässä joitakin perustavanlaatuisia muutoksia, joita haastavat erityisesti käynnissä oleva Venäjän sota Ukrainaa vastaan sekä Kremlin aggressio muita naapureitaan kohtaan, joista kuusi on yhdistynyt EU:n aluepolitiikan puitteissa.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Alors que le Partenariat oriental a célébré son 15e anniversaire cette année, son adaptabilité aux développements géopolitiques actuels soulève des questions. La guerre de la Russie en Ukraine et les progrès de l'Ukraine et de la Moldavie dans l'accession à l'UE ont remis en question la pertinence de cette politique. Pourtant, malgré certaines lacunes, le PE peut être un instrument viable pour promouvoir l'agenda régional de l'UE, investir dans la démocratisation des pays individuels et favoriser les liens avec la région clé de l'Europe de l'Est. Il existe des étapes concrètes qui peuvent accroître la pertinence de cette politique.</i>\n\nLancé en 2009 à Prague, la politique du Partenariat oriental (PE) de l'Union européenne a été l'un des outils les plus visibles et efficaces de la politique étrangère de l'UE au cours des quinze dernières années. À l'occasion de son 15e anniversaire, que nous avons célébré en mai 2024, un bilan approprié de l'état actuel des choses s'impose. Cela est particulièrement important puisque le PE subit des changements fondamentaux, étant particulièrement remis en question par la guerre russe en cours contre l'Ukraine ainsi que par l'agression du Kremlin contre ses autres voisins, dont six sont unis dans le cadre de la politique régionale de l'UE.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Dok je Istočno partnerstvo ove godine obilježilo svoju 15. godišnjicu, njegova prilagodljivost trenutnim geopolitičkim razvojem postavila je pitanja. Rat Rusije u Ukrajini i napredak Ukrajine i Moldavije u pristupanju EU izazvali su relevantnost ove politike. Ipak, unatoč nekim nedostacima, EaP može biti održiv instrument za promicanje regionalne agende EU, ulaganje u demokratizaciju pojedinih zemalja i poticanje povezanosti s ključnom regijom Istočne Europe. Postoje konkretni koraci koji mogu povećati relevantnost ove politike.</i>\n\nPokrenuta 2009. u Pragu, politika Istočnog partnerstva (EaP) Europske unije bila je jedan od najvidljivijih i najučinkovitijih alata vanjske politike EU u proteklih deset i pol godina. Povodom svoje 15. godišnjice, koju smo proslavili u svibnju 2024., potrebno je pravilno sagledati trenutno stanje. To je posebno važno s obzirom na to da EaP prolazi kroz neke temeljne promjene, suočavajući se posebno s tekućim ruskim ratom protiv Ukrajine, kao i s agresijom Kremlja protiv svojih drugih susjeda, od kojih su šest ujedinjeni unutar regionalnog okvira politike EU.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>Miközben a Keleti Partnerség idén ünnepli 15. évfordulóját, alkalmazkodóképessége a jelenlegi geopolitikai fejleményekhez kérdéseket vetett fel. Oroszország háborúja Ukrajnában, valamint Ukrajna és Moldova EU-csatlakozási előrehaladása megkérdőjelezte ennek a politikának a relevanciáját. Mégis, néhány hiányosság ellenére a Keleti Partnerség életképes eszköz lehet az EU regionális napirendjének előmozdítására, az egyes országok demokratizálásába való befektetésre és a kulcsfontosságú kelet-európai régióval való kapcsolatok erősítésére. Vannak konkrét lépések, amelyek növelhetik ennek a politikának a relevanciáját.</i>\n\n2009-ben Prágában indították el az Európai Unió Keleti Partnerség (EaP) politikáját, amely az elmúlt másfél évtized egyik leglátványosabb és leghatékonyabb eszköze volt az EU külpolitikájának. A 15. évforduló alkalmából, amelyet 2024 májusában ünnepeltünk, indokolt a jelenlegi helyzet alapos felmérése. Ez különösen fontos, mivel a Keleti Partnerség alapvető változásokon megy keresztül, amelyet különösen az Oroszország Ukrajna ellen folytatott háborúja, valamint a Kreml más szomszédai ellen irányuló agressziója kihívások elé állít, amelyek közül hatan az EU regionális politikai keretein belül egyesültek.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i> mentre il Partenariato Orientale ha celebrato il suo 15° anniversario quest'anno, la sua adattabilità agli attuali sviluppi geopolitici ha sollevato interrogativi. La guerra della Russia in Ucraina e i progressi dell'Ucraina e della Moldova nell'accesso all'UE hanno messo in discussione la rilevanza di questa politica. Tuttavia, nonostante alcune carenze, il PoE può essere uno strumento valido per promuovere l'agenda regionale dell'UE, investire nella democratizzazione dei singoli paesi e favorire i legami con la chiave regione dell'Europa orientale. Ci sono passi concreti che possono aumentare la rilevanza di questa politica.</i>\n\nLanciata nel 2009 a Praga, la politica del Partenariato Orientale (PoE) dell'Unione Europea è stata uno degli strumenti più visibili ed efficienti della politica estera dell'UE nell'ultimo decennio e mezzo. In occasione del suo 15° anniversario, che abbiamo celebrato a maggio 2024, è opportuno fare un bilancio dello stato attuale delle cose. Questo è particolarmente importante poiché il PoE sta attraversando alcuni cambiamenti fondamentali, essendo messo alla prova in particolare dalla guerra russa in corso contro l'Ucraina e dall'aggressione del Cremlino contro i suoi altri vicini, sei dei quali sono uniti all'interno del quadro politico regionale dell'UE.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Terwijl het Oostelijk Partnerschap dit jaar zijn 15-jarig bestaan vierde, heeft de aanpassingsvermogen aan de huidige geopolitieke ontwikkelingen vragen opgeworpen. De oorlog van Rusland in Oekraïne en de vooruitgang van Oekraïne en Moldavië in de EU-toetreding hebben de relevantie van dit beleid uitgedaagd. Toch kan het Oostelijk Partnerschap, ondanks enkele tekortkomingen, een levensvatbaar instrument zijn om de regionale agenda van de EU te bevorderen, te investeren in de democratisering van individuele landen en verbindingen te bevorderen met de sleutelregio van Oost-Europa. Er zijn concrete stappen die de relevantie van dit beleid kunnen vergroten.</i>\n\nGelanceerd in 2009 in Praag, is het Oostelijk Partnerschap (EaP) beleid van de Europese Unie een van de meest zichtbare en efficiënte instrumenten van het EU-buitenlands beleid geweest in de afgelopen anderhalf decennium. Ter gelegenheid van zijn 15-jarig jubileum, dat we in mei 2024 vierden, is een goede evaluatie van de huidige stand van zaken op zijn plaats. Dit is bijzonder belangrijk aangezien het EaP enkele fundamentele veranderingen ondergaat, dat vooral wordt uitgedaagd door de aanhoudende Russische oorlog tegen Oekraïne en de agressie van het Kremlin tegen zijn andere buren, waarvan er zes verenigd zijn binnen het regionale beleidskader van de EU.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Podczas gdy Partnerstwo Wschodnie obchodziło w tym roku swoje 15-lecie, jego zdolność do dostosowywania się do obecnych wydarzeń geopolitycznych budzi pytania. Wojna Rosji na Ukrainie oraz postępy Ukrainy i Mołdawii w akcesji do UE podważyły znaczenie tej polityki. Niemniej jednak, pomimo pewnych niedociągnięć, PW może być skutecznym narzędziem do promowania regionalnej agendy UE, inwestowania w demokratyzację poszczególnych krajów oraz wspierania powiązań z kluczowym regionem Europy Wschodniej. Istnieją konkretne kroki, które mogą zwiększyć znaczenie tej polityki.</i>\n\nUruchomione w 2009 roku w Pradze, polityka Partnerstwa Wschodniego (PW) Unii Europejskiej była jednym z najbardziej widocznych i efektywnych narzędzi polityki zagranicznej UE w ciągu ostatnich piętnastu lat. Z okazji 15-lecia, które obchodziliśmy w maju 2024 roku, należy przeprowadzić odpowiednią ocenę aktualnego stanu rzeczy. Jest to szczególnie ważne, ponieważ PW przechodzi pewne fundamentalne zmiany, będąc szczególnie wyzwanym przez trwającą rosyjską wojnę przeciwko Ukrainie oraz przez agresję Kremla wobec innych sąsiadów, z których sześciu jest zjednoczonych w ramach regionalnej polityki UE.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Enquanto a Parceria Oriental comemorou seu 15º aniversário este ano, sua adaptabilidade aos atuais desenvolvimentos geopolíticos levantou questões. A guerra da Rússia na Ucrânia e o progresso da Ucrânia e da Moldávia na adesão à UE desafiaram a relevância dessa política. No entanto, apesar de algumas deficiências, a PO pode ser um instrumento viável para promover a agenda regional da UE, investir na democratização de países individuais e fomentar vínculos com a região chave da Europa Oriental. Existem passos concretos que podem aumentar a relevância dessa política.</i>\n\nLançada em 2009 em Praga, a política da Parceria Oriental (PO) da União Europeia tem sido uma das ferramentas mais visíveis e eficientes da política externa da UE ao longo da última década e meia. Na ocasião de seu 15º aniversário, que celebramos em maio de 2024, é necessário um balanço adequado do estado atual das coisas. Isso é particularmente importante, uma vez que a PO está passando por algumas mudanças fundamentais, sendo desafiada particularmente pela guerra russa em curso contra a Ucrânia, bem como pela agressão do Kremlin contra seus outros vizinhos, dos quais seis estão unidos dentro do quadro da política regional da UE.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>În timp ce Parteneriatul Estic a marcat anul acesta a 15-a aniversare, adaptabilitatea sa la dezvoltările geopolitice actuale a ridicat întrebări. Războiul Rusiei în Ucraina și progresele Ucrainei și Moldovei în aderarea la UE au pus la încercare relevanța acestei politici. Cu toate acestea, în ciuda unor deficiențe, Parteneriatul Estic poate fi un instrument viabil pentru a promova agenda regională a UE, a investi în democratizarea țărilor individuale și a încuraja legăturile cu regiunea cheie a Europei de Est. Există pași concreți care pot crește relevanța acestei politici.</i>\n\nLansată în 2009 la Praga, politica Parteneriatului Estic (EaP) a Uniunii Europene a fost unul dintre cele mai vizibile și eficiente instrumente ale politicii externe a UE în ultimul deceniu și jumătate. Cu ocazia aniversării sale de 15 ani, pe care am sărbătorit-o în mai 2024, este necesară o evaluare corectă a stării actuale a situației. Acest lucru este deosebit de important deoarece Parteneriatul Estic trece prin unele schimbări fundamentale, fiind provocat în special de războiul rus în curs de desfășurare împotriva Ucrainei, precum și de agresiunea Kremlinului împotriva altor vecini ai săi, dintre care șase sunt unite în cadrul politicii regionale a UE.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Aj keď Východné partnerstvo tento rok oslávilo svoje 15. výročie, jeho prispôsobivosť aktuálnym geopolitickým udalostiam vyvolala otázky. Ruská vojna na Ukrajine a pokrok Ukrajiny a Moldavska v prístupe do EÚ spochybnili relevantnosť tejto politiky. Napriek niektorým nedostatkom však môže byť Východné partnerstvo životaschopným nástrojom na podporu regionálnej agendy EÚ, investovanie do demokratizácie jednotlivých krajín a posilnenie väzieb s kľúčovým regiónom východnej Európy. Existujú konkrétne kroky, ktoré môžu zvýšiť relevantnosť tejto politiky.</i>\n\nSpustené v roku 2009 v Prahe, politika Východného partnerstva (EaP) Európskej únie bola jedným z najviditeľnejších a najefektívnejších nástrojov zahraničnej politiky EÚ za posledné desaťročie a pol. Pri príležitosti jej 15. výročia, ktoré sme oslávili v máji 2024, je potrebné riadne zhodnotenie aktuálneho stavu. To je obzvlášť dôležité, pretože Východné partnerstvo prechádza niektorými zásadnými zmenami, pričom je obzvlášť ohrozené prebiehajúcou ruskou vojnou proti Ukrajine, ako aj agresiou Kremľa voči svojim ďalším susedom, z ktorých šesť je spojených v rámci regionálnej politiky EÚ.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Medan Östliga partnerskapet firade sitt 15-årsjubileum i år, har dess anpassningsförmåga till aktuella geopolitiska utvecklingar väckt frågor. Rysslands krig i Ukraina och Ukrainas och Moldaviens framsteg i EU-anslutningen har utmanat relevansen av denna politik. Ändå, trots vissa brister, kan EaP vara ett livskraftigt instrument för att främja EU:s regionala agenda, investera i demokratisering av enskilda länder och främja kopplingar till den nyckelregionen i Östeuropa. Det finns konkreta steg som kan öka relevansen av denna politik.</i>\n\nLanserat 2009 i Prag, har Europeiska unionens Östliga partnerskaps (EaP) politik varit ett av de mest synliga och effektiva verktygen för EU:s utrikespolitik under det senaste decenniet och ett halvt. I samband med dess 15-årsjubileum, som vi firade i maj 2024, är det dags för en ordentlig genomgång av det aktuella läget. Detta är särskilt viktigt eftersom EaP genomgår vissa grundläggande förändringar, som utmanas särskilt av det pågående ryska kriget mot Ukraina samt av Kremls aggression mot sina andra grannar, av vilka sex är förenade inom EU:s regionala politiska ramverk.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Doğu Ortaklığı bu yıl 15. yıl dönümünü kutlarken, mevcut jeopolitik gelişmelere uyum sağlama yeteneği sorgulanmaya başlandı. Rusya'nın Ukrayna'daki savaşı ve Ukrayna ile Moldova'nın AB'ye katılımındaki ilerlemeleri, bu politikanın geçerliliğini zorlamıştır. Ancak, bazı eksikliklere rağmen, Doğu Ortaklığı, AB'nin bölgesel gündemini teşvik etmek, bireysel ülkelerin demokratikleşmesine yatırım yapmak ve Doğu Avrupa'nın ana bölgesi ile bağlantıları güçlendirmek için geçerli bir araç olabilir. Bu politikanın geçerliliğini artırabilecek somut adımlar bulunmaktadır.</i>\n\n2009 yılında Prag'da başlatılan Avrupa Birliği'nin Doğu Ortaklığı (Doğu Ortaklığı) politikası, son on beş yılda AB dış politikasının en görünür ve etkili araçlarından biri olmuştur. Mayıs 2024'te kutladığımız 15. yıl dönümü vesilesiyle, mevcut durumun doğru bir değerlendirmesi yapılması gerekmektedir. Bu, özellikle Doğu Ortaklığı'nın bazı temel değişiklikler geçirdiği ve özellikle devam eden Rusya'nın Ukrayna'ya karşı savaşı ile Kremlin'in diğer komşularına yönelik saldırganlığı tarafından zorlandığı için önemlidir; bu komşulardan altısı AB'nin bölgesel politika çerçevesinde bir araya gelmiştir.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Три от страните, подписали Споразумения за асоцииране с ЕС – Украйна, Молдова и Грузия – се приближиха до ЕС, първо като получиха статус на кандидат или имаха своите амбиции за ЕС официално потвърдени. След това, през декември 2023 г., Съветът на ЕС също даде зелена светлина за откриване на преговори за присъединяване и предоставяне на статус на кандидат на Грузия. Режимът в Беларус, от друга страна, официално е спрял участието си в Източното партньорство, дори и гражданското общество и про-демократичните сили все още да участват в програмата. Накрая, Армения и Азербайджан отново наскоро се ангажираха в кървав конфликт за региона Нагорни Карабах, който временно парализира активното им участие в значителна степен. За сега, поне от страна на Армения, страната е започнала да напредва и сега активно използва наличните ресурси в рамките на Източното партньорство.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Мъртво ли е Източното партньорство? </strong></span>\n<span class=\"para\">Гледайки на текущото състояние на нещата на терен, човек може да се запита дали Източното партньорство все още е необходимо или може да се счита за полезен инструмент за месеците и годините напред, особено в рамките на новия мандат на Европейската комисия. Някои твърдят, че политиката трябва да бъде напълно отменена и заменена с нов набор от двустранни партньорства. Това би могло да повиши отношенията с отделни държави до по-високо и по-продуктивно ниво. Тази тема е изключително актуална, тъй като, например, чешките дипломати вече през юни 2022 г. обявиха Източното партньорство за \"мъртво\", докато Швеция – една от основателните държави на политиката – до голяма степен се е отдалечила от инициативата и е отделила минимално внимание и ресурси на нея по време на мандата си в ЕС през 2023 г. Единственото изключение от този преход е гражданското общество, което все още се счита за полезен съюзник в региона и помага за координиране на усилията на многостранна основа.</span>\n<span class=\"para\">Така, въпросът за лидерството сред членовете на ЕС и подкрепата за политиката идва на ум. Това е особено вярно от гледна точка на Централна и Източна Европа, където някои държави са били пионери на политиката от самото й начало, като Чехия и Полша. Освен това, във връзка с Украйна, съществува въпросът за сходствата между днешна Украйна и Беларус, или Азербайджан от друга страна. Това трябва да бъде отговорено заедно с въпроса каква е добавената стойност на партньорството за по-напредналите членове, когато се разглежда пътят на разширяване, включително най-вече за Украйна и Молдова. Днес, след последните парламентарни избори, това е само в по-малка степен актуално за Грузия.</span>\n<span class=\"para\">В допълнение, особено за междинните случаи на Армения, а сега все повече и на Грузия, остава предизвикателство как най-добре да се предостави <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">мрежа за безопасност на стойността и възможност за напредък</a>. Това е вярно и за по-умерените държави, включително Беларус и Азербайджан, в бъдеще, когато условията позволят. Също така ще бъде необходимо да се предоставят допълнителни отговори и насоки за политиката относно това какво да се прави с Източното партньорство от гледна точка на бъдещите Европейски комисии и предстоящите председателства на ЕС през 2025 г. и след това, включително най-вече това на Полша. Това е особено актуално в контекста на <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">политиката на разширяване и Европейската политическа общност</a>, която поне в случая на първия въпрос заема все повече внимание в мисленето на по-напредналите партньори на ЕС.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Какво да правим с Източното партньорство в бъдеще? </strong></span>\n<span class=\"para\">Докато предизвикателствата, идващи както от региона, така и от външни актьори, са предимно очевидни, дори и все още да се развиват с времето, много по-малко е ясно какъв вид политически фокус и мерки ЕС е готов да предприеме, за да инвестира в Източното партньорство в предстоящите години. Следователно, съществува дълбока нужда да се стартира стратегическа дискусия относно бъдещето на Източното партньорство и да се установи нов консенсус сред членовете на ЕС и институциите относно това какво да се прави с политиката. Срещата на Gymnich през следващата година, организирана от Полша по време на предстоящото й председателство, започващо на 1 януари 2025 г., би могла да предостави удобна възможност за вид стратегическа рефлексия, която практически не е имала място по време на унгарския мандат. В този контекст, възстановяването на коалиция от държави, готови отново да инвестират в поддържането на Източното партньорство, е необходимото предварително условие не само за оцеляването на самата политика, но и за институциите на ЕС в реализирането на техните мерки и очертаването на следващите стъпки за бъдещето.</span>\n<span class=\"para\">В този смисъл, какво би помогнало за възстановяване на нов консенсус относно бъдещето на Източното партньорство, е да се проведе <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">още един преглед на политиката</a> и да се развие допълнително инструментариумът на Източното партньорство, който трябва да бъде по-добре пригоден и настроен за настоящите времена на криза. Разбира се, той първоначално никога не е бил проектиран да отговаря на такива въпроси. Двустранният път, който винаги е бил силно присъстващ и също така приветстван особено от по-напредналите членове на Източното партньорство, остава, но може да се нуждае от ново и по-подходящо съдържание за всеки от партньорите. Въпреки това, по-голямо предизвикателство стои пред регионалния многостранен формат, който в миналото премина през дълбока ревизия и опростяване от страна на ЕС по отношение на съдържанието и формата. Това е необходимо, за да остане актуално по време на войната в Русия и други смущения, засягащи Източна Европа.    </span>\n<span class=\"para\">В общи линии, дебатът относно следващия курс на събитията за Източното партньорство остава особено чувствителен за междинните случаи на страните, които по различни причини са заседнали между пълната подкрепа за разширяване или приемането на ситуации на селективен подход, каквито са Беларус и Азербайджан. Също така е ясно, че ако няма Източно партньорство, за страни като Армения или Грузия, ще се обърне много по-малко внимание на техните ситуации и индивидуални проблеми, тъй като те основно са печелили от това, че се намират в същия клъстер от държави като Украйна и Молдова. Тези актьори трябва да осъзнаят колко много са спечелили от членството си в Източното партньорство и да се върнат на общността, включително чрез подкрепа на Украйна и Молдова като двете водещи нации от Източното партньорство, изправени пред предизвикателства както от Кремъл, така и от вътрешната динамика, както наскоро беше показано по време на двата тура на президентските избори и референдума за бъдещото присъединяване към ЕС в Молдова. Така, нова наративна за регионален алианс на солидарност и обмен трябва да бъде насърчавана както от ЕС, така и от самите държави, за да се запази геополитическата линия на аргументация.</span>\n<span class=\"para\">В допълнение, отказването от Източното партньорство сега би означавало признаване, че няма нужда от регионалния подход на ЕС и че е било грешка да се има Партньорство от самото начало, както Кремъл твърди от много години. От друга страна, наличието на празно Партньорство  също не е идеална ситуация. Институциите на ЕС в крайна сметка трябва да надхвърлят дори текущата програма на 3R: Възстановяване, Устойчивост и Реформа.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Фокус върху стойността</strong></span>\n<span class=\"para\">Дебатът относно приоритизирането и установяването на няколко ключови области на фокус, и сред тях особено сигурност; взаимосвързаност, включително връзки между хората; и енергийни и климатични въпроси; трябва да бъде поставен в центъра на нашето мислене. Това ще помогне да се илюстрира, че много от проблемите са от регионално значение и не могат да бъдат решавани на двустранно ниво. В рамките на този манталитет, отправната точка винаги трябва да бъде какво има за ЕС и как Източното партньорство може да работи в съответствие с европейските интереси и мисленето за региона и неговото бъдеще.</span>\n<span class=\"para\">Сред тези области, насърчаването на устойчивостта на общностите и цялото общество се оказа най-необходимо не само в Украйна, но и в по-широкия регион. Тези области се нуждаят от повече солидарност и подкрепа както на държавно, така и на обществено ниво в времена на агресия от Русия срещу съседите й. Ключовите въпроси за сигурността, комбинирани с повече граждански видове подкрепа, както и установяването на партньорства между държавата и гражданското общество, също доведоха до мощни последици за способността на държави като Украйна да устоят на натиска и предизвикателствата от Русия, наред с други вътрешни и външни фактори. Това наистина изисква силен подход, фокусиран върху стойността, и строго отказване от участие в нелиберални практики, включително при етикетиране на организации като чуждестранни агенти, както видяхме през последните месеци в Грузия.</span>\n<span class=\"para\">Накрая, за да се помогне за установяване на независимост от руските енергийни ресурси и да се насърчат собствените климатични цели на ЕС, е необходимо да се използват по-добре външните партньорства и инвестиции на блока в тази област. Това включва, например, програмата RePowerEU; по-целенасочени инструменти за чуждестранна и развойна помощ; и други финансови инструменти в рамките на инициативата Team Europe. Те трябва да помогнат за приоритизиране на Източното партньорство и да изпреварят външния натиск и влияния не само от Русия, но и от Китай, Иран и други с интереси, противоречащи на блока.</span>\n<span class=\"para\">Докато съдбата на Източното партньорство остава несигурна за сега, могат да бъдат направени някои препоръки, за да се рестартира програмата. Първо, \"Групата на приятелите на Източното партньорство\", ръководена от Полша, Чехия, Швеция, балтийските държави и Румъния, трябва да бъде възстановена. Това би могло да води конкретни инициативи и да донесе необходимото лидерство на Партньорството, което сега се бори да остане актуално в условията на войната в Русия.</span>\n<span class=\"para\">ЕС също трябва да стартира стратегически преглед на политиката, който да се проведе както на ниво членове на ЕС по време на Срещата Gymnich в Полша следващата година, така и на ниво Европейска комисия. Това би могло да помогне за подготовката на необходимите материали и информация за членовете на ЕС, за да вземат решения относно бъдещия курс на действие. ЕС и неговите членове след това трябва да насърчават нова наративна около Източното партньорство като алианс на солидарност и подкрепа в условията на войната на Русия. Програмата би могла да действа като регионален стълб за обмен на добри практики и решения, както и да предложи по-широка помощ за проблемите, които виждаме днес.</span>\n<span class=\"para\">Източното партньорство също би могло да приоритизира и фокусира върху области с добавена стойност за целия регион. Както беше споменато по-горе, това е особено вярно при насърчаване на сигурността и устойчивостта; инвестиции в взаимосвързаност – включително връзки между хората; и енергийни и климатични въпроси. Подходите към тези проблеми трябва да отговарят на амбициите на ЕС, тъй като отделните държави ще намерят за невъзможно да се справят с тях сами. Накрая, държавите членки на ЕС трябва да се възползват от предстоящата дискусия относно Стратегията за Черно море, за да насърчат синергия с Източното партньорство.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Павел Хавличек</strong> е изследовател в Асоциацията за международни отношения (AMO) в Прага. Неговото изследване се фокусира върху Източна Европа, особено Украйна и Русия, и програмата Източно партньорство. Той също така се занимава с въпроси на стратегическата комуникация и дезинформация, както и с демократизация и подкрепа на гражданското общество.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tři z zemí, které podepsaly asociační dohody s EU – Ukrajina, Moldavsko a Gruzie – se přiblížily k EU, nejprve tím, že získaly status kandidáta nebo měly své aspirace na členství v EU oficiálně potvrzeny. Poté, v prosinci 2023, byla také dána zelená světla Radou EU k zahájení přístupových jednání a udělení statusu kandidáta Gruzii. Režim v Bělorusku však oficiálně pozastavil svou účast v rámci Východního partnerství, i když jeho občanská společnost a pro-demokratické síly se stále účastní programu. Nakonec se Arménie a Ázerbájdžán nedávno znovu zapojily do krvavého konfliktu o oblast Náhorního Karabachu, což dočasně paralyzovalo jejich aktivní zapojení do značné míry. Prozatím, alespoň z pohledu Arménie, země začala dosahovat pokroku a nyní aktivně využívá dostupné zdroje v rámci Východního partnerství.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Je Východní partnerství mrtvé? </strong></span>\n<span class=\"para\">Při pohledu na aktuální situaci na místě se může zdát, že Východní partnerství je stále potřebné nebo by mohlo být považováno za užitečný nástroj pro měsíce a roky dopředu, zejména v rámci nového mandátu Evropské komise. Někteří tvrdí, že by se politika měla zcela zrušit a nahradit novou sadou bilaterálních partnerství. To by mohlo přinést vztahy s jednotlivými zeměmi na vyšší a produktivnější úroveň. Toto téma je velmi relevantní, protože například čeští diplomaté již v červnu 2022 prohlásili Východní partnerství za „mrtvé“, zatímco Švédsko – jeden ze zakládajících států této politiky – se do značné míry vzdálilo od iniciativy a věnovalo jí minimální pozornost a zdroje během svého předsednictví v EU v roce 2023. Jedinou výjimkou z tohoto posunu je občanská společnost, která je stále považována za užitečného spojence v celém regionu a pomáhá koordinovat úsilí na multilaterální bázi.</span>\n<span class=\"para\">Tak se na mysl dostává otázka vedení mezi členskými státy EU a podpory této politiky. To platí zejména z pohledu střední a východní Evropy, kde některé státy byly průkopníky této politiky od jejího samého začátku, jako je Česko a Polsko. Dále, v souvislosti s Ukrajinou, je zde otázka podobností mezi dnešní Ukrajinou a Běloruskem, nebo Ázerbájdžánem na druhé straně. Na tuto otázku je třeba odpovědět spolu s otázkou, jaká je přidaná hodnota partnerství pro pokročilejší členy, když se zvažuje rozšiřovací dráha, včetně zejména pro Ukrajinu a Moldavsko. Dnes, po nedávných parlamentních volbách, je to pouze v menší míře relevantní pro Gruzii.</span>\n<span class=\"para\">Kromě toho, zejména pro mezistátní případy Arménie a nyní stále více také Gruzie, zůstává výzvou, jak nejlépe poskytnout <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">bezpečnostní síť hodnot a příležitost pro pokrok</a>. To platí také pro mírnější země, včetně Běloruska a Ázerbájdžánu, v budoucnu, když to podmínky dovolí. Bude také nutné poskytnout další odpovědi a politické pokyny k tomu, co dělat s Východním partnerstvím z pohledu budoucích Evropských komisí a nadcházejících předsednictví EU v roce 2025 a dále, včetně zejména toho polského. To je zvlášť relevantní v kontextu <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">rozšiřovací politiky a Evropské politické komunity</a>, která alespoň v případě první otázky získává stále více pozornosti v myšlení pokročilejších partnerů EU.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Co dělat s Východním partnerstvím v budoucnu? </strong></span>\n<span class=\"para\">I když jsou výzvy přicházející jak z regionu, tak od externích aktérů většinou zřejmé, i když se stále vyvíjejí v čase, je mnohem méně jasné, jaký druh politického zaměření a opatření je EU ochotna přijmout, aby investovala do Východního partnerství v nadcházejících letech. Proto existuje hluboká potřeba zahájit strategickou diskusi o budoucnosti Východního partnerství a vytvořit nový konsensus mezi členskými státy EU a institucemi o tom, co dělat s touto politikou. Příští rok by se Gymnich Meeting organizovaný Polskem během jeho nadcházejícího předsednictví, které začíná 1. ledna 2025, mohl stát vhodnou příležitostí pro jakousi strategickou reflexi, která se prakticky neuskutečnila během maďarského mandátu. V tomto kontextu je obnovení koalice zemí ochotných znovu investovat do udržení Východního partnerství nezbytnou podmínkou nejen pro přežití samotné politiky, ale také pro instituce EU při realizaci jejich opatření a vytyčení dalších kroků do budoucna.</span>\n<span class=\"para\">V tomto smyslu by určitě pomohlo znovu vytvořit nový konsensus o budoucnosti Východního partnerství provést <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">další přezkum politiky</a> a dále rozvinout nástroje Východního partnerství, které by měly být lépe přizpůsobeny a doladěny pro současné krizové časy. Samozřejmě, že původně nikdy nebyly navrženy k tomu, aby reagovaly na takové otázky. Bilaterální dráha, která byla vždy silně přítomná a také vítaná zejména pokročilejšími členy Východního partnerství, zde zůstane, ale může potřebovat nový a více na míru šitý obsah pro každého z partnerů. Nicméně, větší výzva visí nad regionálním multilaterálním formátem, který v minulosti prošel hlubokou revizí a zjednodušením ze strany EU z hlediska jeho obsahu a formy. To je vyžadováno, aby zůstalo relevantní během doby ruské války a dalších turbulencí, které ovlivňují východní Evropu.    </span>\n<span class=\"para\">Obecně zůstává debata o dalším směru událostí pro Východní partnerství zvlášť citlivá pro mezistátní případy, které jsou z různých důvodů uvězněny mezi plnou podporou rozšíření nebo přijetím situací „vybíraní třešní“ Běloruska a Ázerbájdžánu. Je také jasné, že pokud nebude Východní partnerství, pro země jako Arménie nebo Gruzie by bylo věnováno mnohem méně pozornosti jejich situacím a individuálním problémům, protože většinou profitovaly z toho, že se nacházely ve stejném seskupení států jako Ukrajina a Moldavsko. Tito aktéři by si měli uvědomit, kolik profitovali ze svého členství ve Východním partnerství a vrátit se komunitě, včetně podpory Ukrajiny a Moldavska jako dvou předních zemí Východního partnerství, které čelí výzvám jak z Kremlu, tak z vnitřní dynamiky, jak bylo nedávno ukázáno během dvou kol prezidentských voleb a referenda o budoucím přístupu k EU v Moldavsku. Tak by měl být podporován nový narativ o regionální alianci solidarity a výměny jak ze strany EU, tak ze strany samotných zemí, aby se udržela geopolitická linie argumentace na místě.</span>\n<span class=\"para\">Kromě toho by vzdát se Východního partnerství nyní znamenalo přiznat, že není potřeba regionální přístup EU a že bylo chybou mít partnerství od samého začátku, jak tvrdí Kreml již mnoho let. Na druhou stranu mít prázdné partnerství  také není ideální situace. Instituce EU by měly nakonec jít nad rámec i současné agendy 3R: Obnova, Odolnost a Reformy.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fokus na hodnoty</strong></span>\n<span class=\"para\">Debata o prioritizaci a stanovení několika klíčových oblastí zaměření, a mezi nimi zejména bezpečnost; propojenost, včetně vazeb mezi lidmi; a energetické a klimatické otázky; by měla být umístěna do centra našeho myšlení. To pomůže ilustrovat, že mnohé z problémů mají regionální význam a nelze je řešit na bilaterální úrovni. V rámci tohoto myšlení by výchozím bodem mělo být vždy to, co je pro EU a jak může Východní partnerství fungovat vedle evropských zájmů a myšlení o regionu a jeho budoucnosti.</span>\n<span class=\"para\">Mezi těmito oblastmi se ukázalo, že podpora odolnosti komunit a celých společností je nejvíce potřebná nejen na Ukrajině, ale v celém širším regionu. Tyto oblasti potřebují více solidarity a podpory jak na státní, tak na společenské úrovni v časech ruské agrese proti svým sousedům. Klíčové bezpečnostní otázky v kombinaci s více civilními typy podpory, stejně jako vytváření partnerství mezi státem a občanskou společností, také přinesly silné důsledky pro schopnost států jako Ukrajina odolávat tlaku a výzvám z Ruska spolu s dalšími faktory jak domácími, tak zahraničními. To skutečně vyžaduje silný přístup zaměřený na hodnoty a přísné odmítnutí zapojení do neliberálních praktik, včetně označování organizací za zahraniční agenty, jak jsme viděli v uplynulých měsících v Gruzii.</span>\n<span class=\"para\">Nakonec, aby se pomohlo ustanovit nezávislost na ruských energetických zdrojích a podpořit vlastní klimatické cíle EU, je nutné lépe využívat externí partnerství a investice bloku v této oblasti. To zahrnuje například program RePowerEU; cílenější nástroje zahraniční a rozvojové pomoci; a další finanční nástroje v rámci iniciativy Team Europe. Ty by měly pomoci prioritizovat Východní partnerství a překonat externí tlak a vlivy nejen z Ruska, ale také z Číny, Íránu a dalších, jejichž zájmy jsou v rozporu s blokem.</span>\n<span class=\"para\">I když osud Východního partnerství zůstává prozatím nejistý, lze učinit některá doporučení k restartování programu. Za prvé, „Skupina přátel Východního partnerství“ vedená Polskem, Českem, Švédskem, pobaltskými státy a Rumunskem by měla být znovu ustanovena. To by vedlo k konkrétním iniciativám a přineslo potřebné vedení do partnerství, které nyní bojuje o relevanci v časech ruské války.</span>\n<span class=\"para\">EU by také měla zahájit strategický přezkum politiky, který by se uskutečnil jak na úrovni členských států EU během Gymnich Meetingu v Polsku příští rok, tak na úrovni Evropské komise. To by mohlo pomoci připravit potřebné materiály a informace pro členské státy EU, aby mohly učinit rozhodnutí o budoucím směru jednání. EU a její členské státy by měly poté propagovat nový narativ kolem Východního partnerství jako aliance solidarity a podpory v časech ruské války. Program by mohl fungovat jako regionální pilíř pro výměnu osvědčených praktik a řešení, a také nabídnout širší pomoc pro otázky, které dnes vidíme.</span>\n<span class=\"para\">Východní partnerství by se také mohlo prioritizovat a zaměřit na oblasti s přidanou hodnotou pro celý region. Jak bylo zmíněno, to platí zejména při podpoře bezpečnosti a odolnosti; investování do propojenosti – včetně vazeb mezi lidmi; a energetických a klimatických agend. Přístupy k těmto problémům by měly odpovídat ambicím EU, protože jednotlivé země by je samy nemohly řešit. Nakonec by členské státy EU měly využít nadcházející diskusi o strategii Černého moře k podpoře synergie s Východním partnerstvím.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> je výzkumným pracovníkem Asociace pro mezinárodní záležitosti (AMO) v Praze. Jeho výzkum se zaměřuje na východní Evropu, zejména Ukrajinu a Rusko, a program Východního partnerství. Také se zabývá otázkami strategické komunikace a dezinformace, stejně jako demokratizace a podpory občanské společnosti.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Drei der Länder, die Assoziierungsabkommen mit der EU unterzeichnet haben – Ukraine, Moldawien und Georgien – sind der EU näher gerückt, zunächst indem sie den Status eines Kandidaten erhalten oder ihre EU-Ambitionen offiziell bestätigt wurden. Dann, im Dezember 2023, gab der EU-Rat auch grünes Licht für die Eröffnung von Beitrittsgesprächen und die Verleihung des Kandidatenstatus an Georgien. Das Regime in Weißrussland hingegen hat offiziell seine Teilnahme am Östlichen Partnerschaftsprogramm (EaP) ausgesetzt, auch wenn seine Zivilgesellschaft und pro-demokratischen Kräfte weiterhin am Programm teilnehmen. Schließlich haben Armenien und Aserbaidschan kürzlich erneut einen blutigen Konflikt um die Region Berg-Karabach geführt, der ihre aktive Beteiligung vorübergehend weitgehend lahmlegte. Zumindest auf Seiten Armeniens hat das Land jedoch begonnen, Fortschritte zu machen und nutzt nun aktiv die verfügbaren Ressourcen im Rahmen des EaP.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ist die Östliche Partnerschaft tot? </strong></span>\n<span class=\"para\">Angesichts des aktuellen Stands vor Ort könnte man sich fragen, ob die Östliche Partnerschaft überhaupt noch benötigt wird oder als nützliches Instrument für die kommenden Monate und Jahre angesehen werden kann, insbesondere im Rahmen des neuen Mandats der Europäischen Kommission. Einige argumentieren, dass die Politik ganz abgeschafft und durch einen neuen Satz bilateraler Partnerschaften ersetzt werden sollte. Dies könnte die Beziehungen zu einzelnen Ländern auf ein höheres und produktiveres Niveau bringen. Dieses Thema ist von großer Relevanz, da beispielsweise tschechische Diplomaten bereits im Juni 2022 die Östliche Partnerschaft als „tot“ bezeichneten, während Schweden – eines der Gründungsstaaten der Politik – sich weitgehend von der Initiative entfernt hat und während seiner EU-Ratspräsidentschaft 2023 nur minimale Aufmerksamkeit und Ressourcen darauf verwendet hat. Die einzige Ausnahme von diesem Wandel ist die Zivilgesellschaft, die nach wie vor als nützlicher Verbündeter in der Region angesehen wird und hilft, die Bemühungen auf multilateraler Basis zu koordinieren.</span>\n<span class=\"para\">So kommt die Frage nach der Führung unter den EU-Mitgliedstaaten und der Unterstützung für die Politik auf. Dies gilt insbesondere aus der Sicht Mittel- und Osteuropas, wo einige Staaten die Politik seit ihren Anfängen vorantreiben, wie Tschechien und Polen. Darüber hinaus gibt es in Bezug auf die Ukraine die Frage nach den Ähnlichkeiten zwischen dem heutigen Ukraine und Weißrussland oder Aserbaidschan auf der anderen Seite. Dies muss zusammen mit der Frage beantwortet werden, welchen Mehrwert die Partnerschaft für die fortgeschritteneren Mitglieder hat, wenn man den Erweiterungskurs in Betracht zieht, insbesondere für die Ukraine und Moldawien. Heute, nach den jüngsten Parlamentswahlen, ist dies nur in geringerem Maße relevant für Georgien.</span>\n<span class=\"para\">Darüber hinaus bleibt insbesondere für die Zwischenschritte von Armenien und nun auch zunehmend Georgien eine Herausforderung, wie man am besten ein <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">Wert-Sicherheitsnetz und Möglichkeiten für Fortschritt</a>. bereitstellt. Dies gilt auch für die nachgiebigeren Länder, einschließlich Weißrussland und Aserbaidschan, in der Zukunft, wenn die Bedingungen es zulassen. Es wird auch notwendig sein, zusätzliche Antworten und politische Leitlinien zu geben, was mit der Östlichen Partnerschaft aus der Sicht zukünftiger Europäischer Kommissionen und der bevorstehenden EU-Präsidentschaften 2025 und darüber hinaus zu tun ist, insbesondere für Polen. Dies ist besonders relevant im Kontext der <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">Erweiterungspolitik und der Europäischen Politischen Gemeinschaft</a>, die zumindest im Fall des ersten Themas immer mehr Aufmerksamkeit im Denken der fortgeschritteneren Partner der EU einnimmt.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Was ist in Zukunft mit der Östlichen Partnerschaft zu tun? </strong></span>\n<span class=\"para\">Während die Herausforderungen sowohl aus der Region als auch von externen Akteuren größtenteils offensichtlich sind, auch wenn sie sich im Laufe der Zeit weiterentwickeln, ist es viel weniger klar, auf welche Art von politischen Schwerpunkten und Maßnahmen die EU bereit ist, in den kommenden Jahren zu setzen, um in das EaP zu investieren. Daher besteht ein tiefgreifender Bedarf, eine strategische Diskussion über die Zukunft der Östlichen Partnerschaft zu starten und einen neuen Konsens unter den EU-Mitgliedstaaten und Institutionen darüber zu etablieren, was mit der Politik zu tun ist. Das Gymnich-Treffen des nächsten Jahres, das von Polen während seiner bevorstehenden Präsidentschaft ab dem 1. Januar 2025 organisiert wird, könnte eine günstige Gelegenheit für eine Art strategische Reflexion bieten, die während der ungarischen Amtszeit praktisch nicht stattgefunden hat. In diesem Kontext ist die Wiederherstellung einer Koalition von Ländern, die bereit sind, erneut in die Aufrechterhaltung der Östlichen Partnerschaft zu investieren, die notwendige Voraussetzung nicht nur für das Überleben der Politik selbst, sondern auch für die EU-Institutionen, um ihre Maßnahmen zu realisieren und die nächsten Schritte für die Zukunft zu skizzieren.</span>\n<span class=\"para\">In diesem Sinne würde es sicherlich helfen, einen neuen Konsens über die Zukunft der Östlichen Partnerschaft zu schaffen, wenn man <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">eine weitere politische Überprüfung</a> durchführt und das Werkzeugkasten des EaP weiterentwickelt, das besser auf die aktuellen Krisenzeiten abgestimmt und feinjustiert sein sollte. Natürlich war es ursprünglich nie dafür gedacht, auf solche Probleme zu reagieren. Der bilaterale Kurs, der immer stark präsent war und insbesondere von den fortgeschritteneren EaP-Mitgliedern begrüßt wurde, wird bleiben, könnte jedoch neue und maßgeschneiderte Inhalte für jeden der Partner benötigen. Eine größere Herausforderung steht jedoch über dem regionalen multilateralen Format, das in der Vergangenheit eine tiefgreifende Überarbeitung und Straffung durch die EU in Bezug auf seinen Inhalt und seine Form durchlaufen hat. Dies ist erforderlich, um während der Zeiten des russischen Krieges und anderer Turbulenzen, die Osteuropa betreffen, relevant zu bleiben.    </span>\n<span class=\"para\">Im Allgemeinen bleibt die Debatte über den nächsten Verlauf der Ereignisse für die Östliche Partnerschaft besonders sensibel für die Zwischenschritte von Ländern, die aus unterschiedlichen Gründen zwischen der vollen Unterstützung der Erweiterung oder der Annahme der Cherry-Picking-Situationen von Weißrussland und Aserbaidschan feststecken. Es ist auch klar, dass, wenn es kein EaP gibt, für Länder wie Armenien oder Georgien viel weniger Aufmerksamkeit auf ihre Situationen und individuellen Probleme gerichtet werden würde, da sie größtenteils davon profitiert haben, sich im selben Cluster von Staaten wie die Ukraine und Moldawien zu befinden. Diese Akteure sollten erkennen, wie sehr sie von ihrer EaP-Mitgliedschaft profitiert haben und der Gemeinschaft etwas zurückgeben, einschließlich der Unterstützung der Ukraine und Moldawien als den beiden führenden EaP-Nationen, die sowohl von Kreml als auch von internen Dynamiken Herausforderungen gegenüberstehen, wie kürzlich während der beiden Runden der Präsidentschaftswahlen und des Referendums über den zukünftigen Beitritt zur EU in Moldawien gezeigt wurde. Daher sollte eine neue Erzählung über eine regionale Allianz der Solidarität und des Austauschs sowohl von der EU als auch von den Ländern selbst gefördert werden, um die geopolitische Argumentation aufrechtzuerhalten.</span>\n<span class=\"para\">Darüber hinaus würde es bedeuten, auf das EaP zu verzichten, jetzt zuzugeben, dass es keinen Bedarf für den regionalen Ansatz der EU gibt und dass es ein Fehler war, die Partnerschaft von Anfang an zu haben, wie der Kreml seit vielen Jahren behauptet. Andererseits ist eine hohle Partnerschaft auch keine ideale Situation. Die EU-Institutionen sollten letztendlich über die aktuelle Agenda von 3R: Wiederherstellung, Resilienz und Reform hinausgehen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Wertfokus</strong></span>\n<span class=\"para\">Die Debatte über die Priorisierung und Etablierung mehrerer Schlüsselbereiche, darunter insbesondere Sicherheit; Interkonnektivität, einschließlich zwischenmenschlicher Beziehungen; sowie Energie- und Klimafragen, sollte in den Mittelpunkt unseres Denkens gerückt werden. Dies wird helfen zu veranschaulichen, dass viele der Probleme regionaler Bedeutung sind und nicht auf bilateraler Ebene behandelt werden können. Innerhalb dieses Denkansatzes sollte der Ausgangspunkt immer sein, was für die EU vorhanden ist und wie die Östliche Partnerschaft im Einklang mit den europäischen Interessen und dem Denken über die Region und ihre Zukunft funktionieren kann.</span>\n<span class=\"para\">Unter diesen Bereichen hat sich die Förderung der Resilienz von Gemeinschaften und ganzen Gesellschaften als am dringendsten erwiesen, nicht nur in der Ukraine, sondern in der gesamten Region. Diese Bereiche benötigen mehr Solidarität und Unterstützung sowohl auf staatlicher als auch auf gesellschaftlicher Ebene in Zeiten der Aggression Russlands gegen seine Nachbarn. Die wichtigsten Sicherheitsfragen in Kombination mit zivilen Unterstützungsarten sowie die Etablierung von Partnerschaften zwischen Staat und Zivilgesellschaft haben auch starke Auswirkungen auf die Fähigkeit von Staaten wie der Ukraine gehabt, dem Druck und den Herausforderungen aus Russland sowie anderen Faktoren sowohl im Inland als auch im Ausland standzuhalten. Dies erfordert in der Tat einen starken wertorientierten Ansatz und die strikte Ablehnung, sich an illiberalen Praktiken zu beteiligen, einschließlich der Kennzeichnung von Organisationen als ausländische Agenten, wie wir in den vergangenen Monaten in Georgien gesehen haben.</span>\n<span class=\"para\">Schließlich ist es notwendig, um die Unabhängigkeit von russischen Energiequellen zu fördern und die eigenen Klimaziele der EU zu unterstützen, die externen Partnerschaften und Investitionen des Blocks in diesem Bereich besser zu nutzen. Dazu gehören beispielsweise das RePowerEU-Programm; gezieltere Instrumente für auswärtige und Entwicklungszusammenarbeit; und andere Finanzinstrumente im Rahmen der Team Europe-Initiative. Diese sollten helfen, das EaP zu priorisieren und externen Druck und Einflüsse nicht nur aus Russland, sondern auch aus China, dem Iran und anderen, deren Interessen den Zielen des Blocks entgegenstehen, zu umgehen.</span>\n<span class=\"para\">Während das Schicksal der Östlichen Partnerschaft vorerst ungewiss bleibt, können einige Empfehlungen ausgesprochen werden, um das Programm neu zu starten. Zunächst sollte die „Gruppe der Freunde der Östlichen Partnerschaft“, die von Polen, Tschechien, Schweden, den baltischen Staaten und Rumänien geleitet wird, wiederhergestellt werden. Dies würde konkrete Initiativen vorantreiben und die notwendige Führung für die Partnerschaft bringen, die jetzt in Zeiten des russischen Krieges darum kämpft, relevant zu bleiben.</span>\n<span class=\"para\">Die EU sollte auch eine strategische Überprüfung der Politik einleiten, die sowohl auf Ebene der EU-Mitglieder während des Gymnich-Treffens in Polen im nächsten Jahr als auch auf Ebene der Europäischen Kommission stattfinden würde. Dies könnte helfen, die notwendigen Materialien und Informationen für die EU-Mitglieder vorzubereiten, um Entscheidungen über einen zukünftigen Handlungsverlauf zu treffen. Die EU und ihre Mitglieder sollten dann eine neue Erzählung rund um die Östliche Partnerschaft als Allianz der Solidarität und Unterstützung in Zeiten des Krieges Russlands fördern. Das Programm könnte als regionaler Pfeiler für den Austausch bewährter Praktiken und Lösungen fungieren und breitere Hilfe für die Probleme bieten, die wir heute sehen.</span>\n<span class=\"para\">Die Östliche Partnerschaft könnte auch Bereiche mit Mehrwert für die gesamte Region priorisieren und fokussieren. Wie bereits erwähnt, gilt dies insbesondere bei der Förderung von Sicherheit und Resilienz; Investitionen in Interkonnektivität – einschließlich zwischenmenschlicher Beziehungen; sowie Energie- und Klimafragen. Ansätze zu diesen Problemen sollten den Ambitionen der EU entsprechen, da es für die einzelnen Länder unmöglich sein wird, sie allein zu bewältigen. Schließlich sollten die EU-Mitgliedstaaten die bevorstehende Diskussion über die Schwarzmeerstrategie nutzen, um Synergien mit der Östlichen Partnerschaft zu fördern.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> ist Forschungsmitarbeiter bei der Vereinigung für Internationale Angelegenheiten (AMO) in Prag. Seine Forschung konzentriert sich auf Osteuropa, insbesondere auf die Ukraine und Russland, sowie auf das Programm der Östlichen Partnerschaft. Er beschäftigt sich auch mit Fragen der strategischen Kommunikation und Desinformation sowie mit der Demokratisierung und der Unterstützung der Zivilgesellschaft.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Τρεις από τις χώρες που έχουν υπογράψει Συμφωνίες Σύνδεσης με την ΕΕ – η Ουκρανία, η Μολδαβία και η Γεωργία – έχουν πλησιάσει περισσότερο την ΕΕ, πρώτα λαμβάνοντας καθεστώς υποψηφίου ή έχοντας τις φιλοδοξίες τους για την ΕΕ επίσημα επιβεβαιωμένες. Στη συνέχεια, τον Δεκέμβριο του 2023, το πράσινο φως δόθηκε επίσης από το Συμβούλιο της ΕΕ για να ανοίξουν οι συνομιλίες προσχώρησης και να δοθεί καθεστώς υποψηφίου στη Γεωργία. Το καθεστώς στη Λευκορωσία, από την άλλη πλευρά, έχει επίσημα αναστείλει τη συμμετοχή του στην Ανατολική Εταιρική Σχέση, ακόμη και αν η κοινωνία των πολιτών και οι δυνάμεις υπέρ της δημοκρατίας συμμετέχουν ακόμα στο πρόγραμμα. Τέλος, η Αρμενία και το Αζερμπαϊτζάν έχουν πρόσφατα εμπλακεί ξανά σε μια αιματηρή σύγκρουση για την περιοχή του Ναγκόρνο-Καραμπάχ, η οποία παρέλυσε προσωρινά την ενεργή συμμετοχή τους σε μεγάλο βαθμό. Για τώρα, τουλάχιστον από την πλευρά της Αρμενίας, η χώρα έχει αρχίσει να προχωρά και χρησιμοποιεί τώρα ενεργά τους διαθέσιμους πόρους εντός της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Είναι η Ανατολική Εταιρική Σχέση νεκρή; </strong></span>\n<span class=\"para\">Κοιτάζοντας την τρέχουσα κατάσταση στο έδαφος, μπορεί κανείς να αναρωτηθεί αν η Ανατολική Εταιρική Σχέση είναι ακόμα απαραίτητη ή αν μπορεί να θεωρηθεί ένα χρήσιμο εργαλείο για τους μήνες και τα χρόνια που έρχονται, ειδικά στο πλαίσιο της νέας εντολής της Ευρωπαϊκής Επιτροπής. Ορισμένοι υποστηρίζουν ότι η πολιτική θα πρέπει να καταργηθεί εντελώς και να αντικατασταθεί από ένα νέο σύνολο διμερών συνεργασιών. Αυτό θα μπορούσε να φέρει τις σχέσεις με τις επιμέρους χώρες σε υψηλότερο και πιο παραγωγικό επίπεδο. Αυτό το θέμα είναι ιδιαίτερα σχετικό, καθώς, για παράδειγμα, οι Τσέχοι διπλωμάτες ήδη τον Ιούνιο του 2022 δήλωσαν ότι η Ανατολική Εταιρική Σχέση είναι “νεκρή”, ενώ η Σουηδία – μία από τις ιδρυτικές χώρες της πολιτικής – έχει σε μεγάλο βαθμό απομακρυνθεί από την πρωτοβουλία και έχει αφιερώσει ελάχιστη προσοχή και πόρους σε αυτήν κατά τη διάρκεια της προεδρίας της στην ΕΕ το 2023. Η μοναδική εξαίρεση σε αυτή τη στροφή είναι η κοινωνία των πολιτών, η οποία εξακολουθεί να θεωρείται χρήσιμος σύμμαχος σε όλη την περιοχή και βοηθά στην συντονισμένη προσπάθεια σε πολυμερή βάση.</span>\n<span class=\"para\">Έτσι, το ερώτημα της ηγεσίας μεταξύ των μελών της ΕΕ και της υποστήριξης της πολιτικής έρχεται στο μυαλό. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα από την άποψη της Κεντρικής και Ανατολικής Ευρώπης, όπου ορισμένες χώρες έχουν πρωτοστατήσει στην πολιτική από την αρχή της, όπως η Τσεχία και η Πολωνία. Επιπλέον, σε σχέση με την Ουκρανία υπάρχει το ζήτημα των ομοιοτήτων μεταξύ της σημερινής Ουκρανίας και της Λευκορωσίας, ή του Αζερμπαϊτζάν από την άλλη πλευρά. Αυτό πρέπει να απαντηθεί παράλληλα με το ζήτημα του ποια είναι η προστιθέμενη αξία της εταιρικής σχέσης για τα πιο ανεπτυγμένα μέλη όταν εξετάζεται η πορεία διεύρυνσης, συμπεριλαμβανομένων των πιο σημαντικών για την Ουκρανία και τη Μολδαβία. Σήμερα, μετά τις πρόσφατες κοινοβουλευτικές εκλογές, αυτό είναι μόνο σε μικρότερο βαθμό σχετικό για τη Γεωργία.</span>\n<span class=\"para\">Επιπλέον, ιδιαίτερα για τις ενδιάμεσες περιπτώσεις της Αρμενίας, και τώρα όλο και περισσότερο και της Γεωργίας, παραμένει μια πρόκληση το πώς να παρέχουμε καλύτερα ένα <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">δίχτυ ασφαλείας αξίας και ευκαιρία για πρόοδο</a>. Αυτό ισχύει επίσης για τις πιο επιεικείς χώρες, συμπεριλαμβανομένων της Λευκορωσίας και του Αζερμπαϊτζάν, στο μέλλον όταν οι συνθήκες το επιτρέπουν. Θα είναι επίσης απαραίτητο να παρέχουμε επιπλέον απαντήσεις και καθοδήγηση πολιτικής σχετικά με το τι να κάνουμε με την Ανατολική Εταιρική Σχέση από την άποψη των μελλοντικών Ευρωπαϊκών Επιτροπών και των επερχόμενων προεδριών της ΕΕ το 2025 και μετά, συμπεριλαμβανομένης της Πολωνίας. Αυτό είναι ιδιαίτερα σχετικό στο πλαίσιο της <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">πολιτικής διεύρυνσης και της Ευρωπαϊκής Πολιτικής Κοινότητας</a>, η οποία τουλάχιστον στην περίπτωση του πρώτου ζητήματος καταλαμβάνει όλο και περισσότερη προσοχή στη σκέψη των πιο ανεπτυγμένων εταίρων της ΕΕ.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Τι να κάνουμε με την Ανατολική Εταιρική Σχέση στο μέλλον; </strong></span>\n<span class=\"para\">Ενώ οι προκλήσεις που προέρχονται τόσο από την περιοχή όσο και από εξωτερικούς παράγοντες είναι κυρίως προφανείς, ακόμη και αν εξελίσσονται με την πάροδο του χρόνου, είναι πολύ λιγότερο σαφές ποιο είδος πολιτικής εστίασης και μέτρων είναι διατεθειμένη να λάβει η ΕΕ προκειμένου να επενδύσει στην Ανατολική Εταιρική Σχέση τα επόμενα χρόνια. Ως εκ τούτου, υπάρχει μια βαθιά ανάγκη να ξεκινήσει μια στρατηγική συζήτηση για το μέλλον της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης και να καθιερωθεί μια νέα συναίνεση μεταξύ των μελών και των θεσμών της ΕΕ σχετικά με το τι να κάνουμε με την πολιτική. Η συνάντηση Gymnich της επόμενης χρονιάς που διοργανώνεται από την Πολωνία κατά τη διάρκεια της επερχόμενης προεδρίας της που ξεκινά την 1η Ιανουαρίου 2025 θα μπορούσε να προσφέρει μια βολική ευκαιρία για μια στρατηγική αντανάκλαση που πρακτικά δεν έχει πραγματοποιηθεί κατά τη διάρκεια της ουγγρικής θητείας. Σε αυτό το πλαίσιο, η επανασύσταση μιας συμμαχίας χωρών που είναι πρόθυμες να επενδύσουν ξανά στη διατήρηση της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης είναι η απαραίτητη προϋπόθεση όχι μόνο για την επιβίωση της πολιτικής αυτής καθαυτής, αλλά και για τα θεσμικά όργανα της ΕΕ στην υλοποίηση των μέτρων τους και στον καθορισμό των επόμενων βημάτων για το μέλλον.</span>\n<span class=\"para\">Σε αυτό το πλαίσιο, αυτό που σίγουρα θα βοηθούσε να αναδημιουργηθεί μια νέα συναίνεση για το μέλλον της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης είναι να διεξαχθεί <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">μια άλλη ανασκόπηση πολιτικής</a> και να αναπτυχθεί περαιτέρω το εργαλείο της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης, το οποίο θα πρέπει να είναι καλύτερα προσαρμοσμένο και ρυθμισμένο για τις τρέχουσες κρίσιμες στιγμές. Φυσικά, αρχικά δεν είχε σχεδιαστεί ποτέ για να ανταποκριθεί σε τέτοια ζητήματα. Η διμερής πορεία, η οποία πάντα ήταν έντονα παρούσα και επίσης ευπρόσδεκτη ιδιαίτερα από τα πιο ανεπτυγμένα μέλη της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης, είναι εδώ για να μείνει αλλά μπορεί να χρειαστεί νέο και πιο προσαρμοσμένο περιεχόμενο για κάθε έναν από τους εταίρους. Ωστόσο, μια μεγαλύτερη πρόκληση προκύπτει από τη περιφερειακή πολυμερή μορφή, η οποία στο παρελθόν πέρασε από μια βαθιά αναθεώρηση και απλοποίηση από την ΕΕ όσον αφορά το περιεχόμενο και τη μορφή της. Αυτό απαιτείται για να παραμείνει σχετικό κατά τη διάρκεια των χρόνων του ρωσικού πολέμου και άλλων αναταραχών που επηρεάζουν την Ανατολική Ευρώπη.    </span>\n<span class=\"para\">Γενικά, η συζήτηση σχετικά με την επόμενη πορεία των γεγονότων για την Ανατολική Εταιρική Σχέση παραμένει ιδιαίτερα ευαίσθητη για τις ενδιάμεσες χώρες που είναι, για διάφορους λόγους, κολλημένες μεταξύ της πλήρους υποστήριξης της διεύρυνσης ή της υιοθέτησης των καταστάσεων επιλογής της Λευκορωσίας και του Αζερμπαϊτζάν. Είναι επίσης σαφές ότι αν δεν υπάρχει Ανατολική Εταιρική Σχέση, για χώρες όπως η Αρμενία ή η Γεωργία, θα υπήρχε πολύ λιγότερη προσοχή στις καταστάσεις τους και τα ατομικά προβλήματα τους, καθώς έχουν κυρίως επωφεληθεί από το να βρίσκονται στην ίδια ομάδα κρατών με την Ουκρανία και τη Μολδαβία. Αυτοί οι παράγοντες θα πρέπει να συνειδητοποιήσουν πόσο έχουν επωφεληθεί από την ιδιότητα μέλους τους στην Ανατολική Εταιρική Σχέση και να επιστρέψουν στην κοινότητα, συμπεριλαμβανομένης της υποστήριξης της Ουκρανίας και της Μολδαβίας ως δύο πρωτοπόρων χωρών της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης που αντιμετωπίζουν προκλήσεις τόσο από το Κρεμλίνο όσο και από εσωτερικές δυναμικές, όπως πρόσφατα αποδείχθηκε κατά τη διάρκεια των δύο γύρων προεδρικών εκλογών και του δημοψηφίσματος για την μελλοντική προσχώρηση στην ΕΕ στη Μολδαβία. Έτσι, μια νέα αφήγηση για μια περιφερειακή συμμαχία αλληλεγγύης και ανταλλαγής θα πρέπει να προωθηθεί τόσο από την ΕΕ όσο και από τις ίδιες τις χώρες για να διατηρηθεί η γεωπολιτική γραμμή επιχειρημάτων στη θέση της.</span>\n<span class=\"para\">Επιπλέον, η εγκατάλειψη της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης τώρα θα σήμαινε την παραδοχή ότι δεν υπάρχει ανάγκη για την περιφερειακή προσέγγιση της ΕΕ και ότι ήταν λάθος να υπάρχει η Εταιρική Σχέση από την αρχή, όπως ισχυρίζεται το Κρεμλίνο εδώ και πολλά χρόνια. Από την άλλη πλευρά, η ύπαρξη μιας κενής Εταιρικής Σχέσης  δεν είναι επίσης ιδανική κατάσταση. Τα θεσμικά όργανα της ΕΕ θα πρέπει τελικά να ξεπεράσουν ακόμη και την τρέχουσα ατζέντα των 3R: Ανάκαμψη, Ανθεκτικότητα και Μεταρρύθμιση.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Εστίαση στην αξία</strong></span>\n<span class=\"para\">Η συζήτηση σχετικά με την προτεραιοποίηση και την καθιέρωση αρκετών βασικών τομέων εστίασης, και μεταξύ αυτών ιδιαίτερα της ασφάλειας; της διασυνδεσιμότητας, συμπεριλαμβανομένων των σχέσεων μεταξύ των ανθρώπων; και της ενέργειας και του κλίματος; θα πρέπει να τεθεί στο κέντρο της σκέψης μας. Αυτό θα βοηθήσει να απεικονιστεί ότι πολλά από τα προβλήματα είναι περιφερειακής σημασίας και δεν μπορούν να αντιμετωπιστούν σε διμερή βάση. Μέσα σε αυτή τη νοοτροπία, το σημείο εκκίνησης θα πρέπει πάντα να είναι τι υπάρχει για την ΕΕ και πώς μπορεί η Ανατολική Εταιρική Σχέση να λειτουργήσει παράλληλα με τα ευρωπαϊκά συμφέροντα και τη σκέψη για την περιοχή και το μέλλον της.</span>\n<span class=\"para\">Μεταξύ αυτών των τομέων, η προώθηση της ανθεκτικότητας των κοινοτήτων και ολόκληρων κοινωνιών αποδείχθηκε πιο αναγκαία όχι μόνο στην Ουκρανία, αλλά σε ολόκληρη την ευρύτερη περιοχή. Αυτοί οι τομείς χρειάζονται περισσότερη αλληλεγγύη και υποστήριξη τόσο σε κρατικό όσο και σε κοινωνικό επίπεδο σε περιόδους ρωσικής επιθετικότητας κατά των γειτόνων της. Τα βασικά ζητήματα ασφάλειας σε συνδυασμό με περισσότερους τύπους υποστήριξης πολιτών, καθώς και η καθιέρωση συνεργασιών μεταξύ του κράτους και της κοινωνίας των πολιτών, έχουν επίσης φέρει ισχυρές συνέπειες για την ικανότητα κρατών όπως η Ουκρανία να αντέξουν την πίεση και τις προκλήσεις από τη Ρωσία, καθώς και άλλους παράγοντες τόσο εσωτερικούς όσο και εξωτερικούς. Αυτό, πράγματι, απαιτεί μια ισχυρή προσέγγιση εστιασμένη στην αξία και την αυστηρή άρνηση να εμπλακούμε σε αυταρχικές πρακτικές, συμπεριλαμβανομένου του χαρακτηρισμού οργανώσεων ως ξένων πρακτόρων, όπως έχουμε δει τους τελευταίους μήνες στη Γεωργία.</span>\n<span class=\"para\">Τέλος, για να βοηθήσουμε στην καθ establishment ανεξαρτησία από τους ρωσικούς ενεργειακούς πόρους και να προωθήσουμε τους δικούς στόχους κλίματος της ΕΕ, είναι απαραίτητο να γίνει καλύτερη χρήση των εξωτερικών συνεργασιών και επενδύσεων της Ένωσης σε αυτόν τον τομέα. Αυτό περιλαμβάνει, για παράδειγμα, το πρόγραμμα RePowerEU; πιο στοχευμένα εργαλεία εξωτερικής και αναπτυξιακής βοήθειας; και άλλα χρηματοδοτικά εργαλεία στο πλαίσιο της πρωτοβουλίας Team Europe. Αυτά θα πρέπει να βοηθήσουν στην προτεραιοποίηση της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης και να ξεπεράσουν την εξωτερική πίεση και επιρροές όχι μόνο από τη Ρωσία, αλλά και από την Κίνα, το Ιράν και άλλους με συμφέροντα που έρχονται σε αντίθεση με την Ένωση.</span>\n<span class=\"para\">Ενώ η μοίρα της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης παραμένει αβέβαιη προς το παρόν, μπορούν να γίνουν ορισμένες συστάσεις προκειμένου να επανεκκινήσει το πρόγραμμα. Πρώτον, η “Ομάδα Φίλων της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης” που ηγείται η Πολωνία, η Τσεχία, η Σουηδία, οι χώρες της Βαλτικής και η Ρουμανία, θα πρέπει να επανασυσταθεί. Αυτό θα ηγηθεί συγκεκριμένων πρωτοβουλιών και θα φέρει την απαραίτητη ηγεσία στην Εταιρική Σχέση, η οποία τώρα αγωνίζεται να παραμείνει σχετική κατά τη διάρκεια του ρωσικού πολέμου.</span>\n<span class=\"para\">Η ΕΕ θα πρέπει επίσης να ξεκινήσει μια στρατηγική ανασκόπηση της πολιτικής που θα πραγματοποιηθεί τόσο σε επίπεδο μελών της ΕΕ κατά τη διάρκεια της συνάντησης Gymnich στην Πολωνία την επόμενη χρονιά όσο και σε επίπεδο Ευρωπαϊκής Επιτροπής. Αυτό θα μπορούσε να βοηθήσει στην προετοιμασία των απαραίτητων υλικών και πληροφοριών για τα μέλη της ΕΕ ώστε να λάβουν αποφάσεις σχετικά με μια μελλοντική πορεία δράσης. Η ΕΕ και τα μέλη της θα πρέπει στη συνέχεια να προωθήσουν μια νέα αφήγηση γύρω από την Ανατολική Εταιρική Σχέση ως μια συμμαχία αλληλεγγύης και υποστήριξης σε περιόδους του ρωσικού πολέμου. Το πρόγραμμα θα μπορούσε να λειτουργήσει ως περιφερειακός πυλώνας για την ανταλλαγή βέλτιστων πρακτικών και λύσεων, καθώς και να προσφέρει ευρύτερη βοήθεια για ζητήματα που βλέπουμε σήμερα.</span>\n<span class=\"para\">Η Ανατολική Εταιρική Σχέση θα μπορούσε επίσης να προτεραιοποιήσει και να εστιάσει σε τομείς με προστιθέμενη αξία για ολόκληρη την περιοχή. Όπως αναφέρθηκε προηγουμένως, αυτό ισχύει ιδιαίτερα όταν προωθείται η ασφάλεια και η ανθεκτικότητα; η επένδυση στη διασυνδεσιμότητα – συμπεριλαμβανομένων των σχέσεων μεταξύ των ανθρώπων; και τα ζητήματα της ατζέντας ενέργειας και κλίματος. Οι προσεγγίσεις σε αυτά τα προβλήματα θα πρέπει να ταιριάζουν με τις φιλοδοξίες της ΕΕ, καθώς οι επιμέρους χώρες θα διαπιστώσουν ότι είναι αδύνατο να τα αντιμετωπίσουν μόνες τους. Τέλος, τα κράτη μέλη της ΕΕ θα πρέπει να εκμεταλλευτούν την επερχόμενη συζήτηση σχετικά με τη Στρατηγική της Μαύρης Θάλασσας για να ενθαρρύνουν τη συνέργεια με την Ανατολική Εταιρική Σχέση.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ο Πάβελ Χαβλίτσεκ</strong> είναι ερευνητής στην Ένωση για Διεθνείς Υποθέσεις (AMO) στην Πράγα. Η έρευνά του επικεντρώνεται στην Ανατολική Ευρώπη, ειδικά στην Ουκρανία και τη Ρωσία, και στο πρόγραμμα της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης. Ασχολείται επίσης με ερωτήματα στρατηγικής επικοινωνίας και παραπληροφόρησης, καθώς και με την εκδημοκρατισμένη και την υποστήριξη της κοινωνίας των πολιτών.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Three of the countries that have signed Association Agreements with the EU – Ukraine, Moldova and Georgia – have moved closer to the EU, first by receiving candidate status or having their EU aspirations officially confirmed. Then, in December 2023, the green light was also given by the EU Council to open accession talks and give candidacy status to Georgia. The regime in Belarus, on the other hand, has officially suspended its participation within the EaP, even if its civil society and pro-democracy forces still take part in the programme. Finally, Armenia and Azerbaijan have recently again engaged in a bloody conflict over the Nagorno-Karabakh region, which temporarily paralysed their active involvement to a large degree. For now, at least on the side of Armenia, the country has started making progress and is now actively using available resources within the EaP.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Is the Eastern Partnership dead? </strong></span>\n<span class=\"para\">Looking at the current state of play on the ground, one may wonder if the Eastern Partnership is still even needed or might be considered a useful tool for the months and years ahead, especially within the new mandate of the European Commission. Some argue the policy should be scrapped altogether and replaced by a new set of bilateral partnerships. This could bring relations with individual countries to a higher and more productive level. This topic is highly relevant since, for example, Czech diplomats already in June 2022 pronounced the Eastern Partnership “dead”, while Sweden – one of the founding states of the policy – has largely moved away from the initiative and dedicated minimum attention and resources to it during its EU presidency term in 2023. The sole exception to this shift is that of civil society, which is still considered a useful ally across the region and helps coordinates efforts on a multilateral basis.</span>\n<span class=\"para\">Thus, the question of leadership among the EU members and support for the policy comes to mind. This is particularly true from the point of view of Central and Eastern Europe, where some states have been pioneering the policy since its very beginning, such as Czechia and Poland. Additionally, in relation to Ukraine there is the issue of similarities between today's Ukraine and Belarus, or Azerbaijan on the other hand. This needs to be answered alongside the issue of what is the added value of the partnership for the more advanced members when considering the enlargement track, including most notably for Ukraine and Moldova. Today, after the recent parliamentary elections, this is only to a lesser degree relevant for Georgia.</span>\n<span class=\"para\">In addition, particularly for the in-between cases of Armenia, and now more and more also Georgia, a challenge remains as to how to best provide a <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">value safety net and opportunity for progress</a>. This is also true for the more lenient countries, including Belarus and Azerbaijan, in the future when conditions allow. It will also be necessary to provide additional answers and policy guidance on what to do with the Eastern Partnership from the point of view of future European Commissions and the upcoming EU presidencies in 2025 and beyond, including most notably that of Poland. This is especially relevant in the context of <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">enlargement policy and the European Political Community</a>, which at least in the case of the first issue occupies more and more attention in the thinking of the more advanced partners of the EU.</span>\n<span class=\"para\"><strong>What to do with the Eastern Partnership in the future? </strong></span>\n<span class=\"para\">While the challenges coming both from the region and external actors are mostly obvious, even if still evolving in time, it is much less clear what kind of policy focus and measures the EU is willing to take in order to invest in the EaP in the upcoming years. Therefore, there is a profound need to launch a strategic discussion on the future of the Eastern Partnership and establish a new consensus among the EU members and institutions on what to do with the policy. Next year’s Gymnich Meeting organized by Poland during its upcoming presidency starting on January 1st 2025 could provide a convenient opportunity for a kind of strategic reflection that has practically not taken place during the Hungarian term. In that context, re-establishing a coalition of countries willing to again invest in maintaining the Eastern Partnership is the necessary precondition not only for the survival of the policy itself, but also for the EU institutions in realizing their measures and outlining the next steps for the future.</span>\n<span class=\"para\">In that sense, what would certainly help to recreate a new consensus on the future of the Eastern Partnership is to conduct <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">another policy review</a> and further develop the EaP’s toolbox, which should be better suited and fine-tuned for the current times of crisis. Of course, it was originally never designed to respond to such issues. The bilateral track, which has always been strongly present and also welcomed in particular by the more advanced EaP members, is here to stay but might need new and more tailored-made content for each of the partners. However, a bigger challenge looms over the regional multilateral format, which in the past went through a profound revision and streamlining by the EU in terms of its content and form. This is required to stay relevant during the times of Russian war and other turbulences affecting Eastern Europe.    </span>\n<span class=\"para\">In general, the debate about the next course of events for the Eastern Partnership remains particularly sensitive for the in-between country cases that are, for different reasons, stuck between fully supporting enlargement or adopting the cherry-picking situations of Belarus and Azerbaijan. It is also clear that if there is no EaP, for countries like Armenia or Georgia, there would be much less attention paid to their situations and individual problems since they have been mostly profiting from finding themselves in the same cluster of states as Ukraine and Moldova. These actors should realize how much they have profited from their EaP membership and give back to the community, including by supporting Ukraine and Moldova as the two front-runner EaP nations facing challenges both from the Kremlin and internal dynamics, as recently displayed during the two rounds of presidential elections and referendum on the future accession to the EU in Moldova. Thus, a new narrative about a regional alliance of solidarity and exchange should be promoted both by the EU and the countries themselves to keep the geopolitical line of argument in place.</span>\n<span class=\"para\">In addition, to give up on the EaP now would mean admitting that there is no need for the EU’s regional approach and that it was a mistake to have the Partnership from the start, as the Kremlin has been claiming for many years. On the other hand, having a hollow Partnership  is also not an ideal situation. EU institutions should ultimately go beyond even the current agenda of 3R: Recovery, Resilience and Reform.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Value focus</strong></span>\n<span class=\"para\">The debate about prioritizing and establishing several key focus areas, and among those particularly security; interconnectedness, including people-to-people ties; and energy and climate; should be put to the centre of our thinking. This will help illustrate that many of the problems are of regional significance and cannot be dealt with on a bilateral level. Within this mindset, the starting point should always be what is there for the EU and how can the Eastern Partnership work alongside European interests and thinking about the region and its future.</span>\n<span class=\"para\">Among those areas, promoting the resilience of communities and whole societies proved most needed not only in Ukraine, but across the wider region. These areas need more solidarity and support both at the state and society levels in times of Russia’s aggression against its neighbours. The key security issues combined with more civilian types of support, as well as establishing partnerships between the state and civil society, also brought powerful consequences for the ability of states like Ukraine to withstand the pressure and challenges from Russia alongside other factors both domestic and foreign. This, indeed, requires a strong value-focused approach and the strict refusal to engage in illiberal practices, including when labelling organizations as foreign agents as we have seen in past months in Georgia.</span>\n<span class=\"para\">Finally, to help establish independence from Russian energy resources and promote the EU’s own climate goals, it is necessary to make better use of the bloc’s external partnerships and investments in this area. This includes, for example, the RePowerEU programme; more targeted foreign and development aid tools; and other financial instruments under the Team Europe initiative. These should help to prioritize the EaP and outmanoeuvre external pressure and influences not only from Russia, but also China, Iran and others with interests running counter to the bloc.</span>\n<span class=\"para\">While the fate of the Eastern Partnership remains uncertain for now, some recommendations can be made in order to restart the programme. First, the “Group of Friends of the Eastern Partnership” led by Poland, Czechia, Sweden, the Baltic states and Romania, should be re-established. This would spearhead concrete initiatives and bring the necessary leadership to the Partnership, which is now struggling to stay relevant in times of Russian war.</span>\n<span class=\"para\">The EU should also launch a strategic review of the policy that would take place both at the level of the EU members during the Gymnich Meeting in Poland next year and at the level of the European Commission. This could help prepare the necessary materials and information for the EU members to take decisions on a future course of action. The EU and its members should then promote a new narrative around the Eastern Partnership as an alliance of solidarity and support in times of Russia’s war. The programme could act as a regional pillar for the exchange of best practices and solutions, as well offer wider help for issues that we are seeing today.</span>\n<span class=\"para\">The Eastern Partnership could also prioritize and focus on areas with added value for the whole region. As aforementioned, this is especially true when promoting security and resilience; investing in interconnectedness – including people-to-people ties; and energy and climate agenda issues. Approaches to these problems should fit the EU’s ambitions as the individual countries will find it impossible to deal with them on their own. Finally, the EU member states should make use of the upcoming discussion on the Black Sea Strategy to encourage synergy with the Eastern Partnership.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> is a research fellow at the Association for International Affairs (AMO) in Prague. His research focuses on Eastern Europe, especially Ukraine and Russia, and the Eastern Partnership programme. He also deals with questions of strategic communication and disinformation, as well as democratization and civil society support.</span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tres de los países que han firmado Acuerdos de Asociación con la UE – Ucrania, Moldavia y Georgia – se han acercado más a la UE, primero al recibir el estatus de candidato o tener sus aspiraciones a la UE oficialmente confirmadas. Luego, en diciembre de 2023, el Consejo de la UE también dio luz verde para abrir negociaciones de adhesión y otorgar el estatus de candidatura a Georgia. El régimen en Bielorrusia, por otro lado, ha suspendido oficialmente su participación dentro de la PEV, incluso si su sociedad civil y fuerzas pro-democracia aún participan en el programa. Finalmente, Armenia y Azerbaiyán han vuelto a involucrarse recientemente en un conflicto sangriento sobre la región de Nagorno-Karabaj, lo que paralizó temporalmente su participación activa en gran medida. Por ahora, al menos del lado de Armenia, el país ha comenzado a avanzar y ahora está utilizando activamente los recursos disponibles dentro de la PEV.</span>\n<span class=\"para\"><strong>¿Está muerta la Asociación Oriental? </strong></span>\n<span class=\"para\">Al observar el estado actual de las cosas sobre el terreno, uno puede preguntarse si la Asociación Oriental sigue siendo necesaria o podría considerarse una herramienta útil para los meses y años venideros, especialmente dentro del nuevo mandato de la Comisión Europea. Algunos argumentan que la política debería ser eliminada por completo y reemplazada por un nuevo conjunto de asociaciones bilaterales. Esto podría llevar las relaciones con países individuales a un nivel más alto y productivo. Este tema es altamente relevante ya que, por ejemplo, los diplomáticos checos ya en junio de 2022 proclamaron que la Asociación Oriental estaba “muerta”, mientras que Suecia – uno de los estados fundadores de la política – se ha alejado en gran medida de la iniciativa y ha dedicado mínima atención y recursos a ella durante su mandato de presidencia de la UE en 2023. La única excepción a este cambio es la de la sociedad civil, que sigue siendo considerada un aliado útil en toda la región y ayuda a coordinar esfuerzos de manera multilateral.</span>\n<span class=\"para\">Así, surge la cuestión del liderazgo entre los miembros de la UE y el apoyo a la política. Esto es particularmente cierto desde el punto de vista de Europa Central y del Este, donde algunos estados han sido pioneros de la política desde su mismo inicio, como Chequia y Polonia. Además, en relación con Ucrania, está el tema de las similitudes entre la Ucrania de hoy y Bielorrusia, o Azerbaiyán por otro lado. Esto necesita ser respondido junto con la cuestión de cuál es el valor añadido de la asociación para los miembros más avanzados al considerar la vía de ampliación, incluyendo sobre todo a Ucrania y Moldavia. Hoy, después de las recientes elecciones parlamentarias, esto es solo en menor medida relevante para Georgia.</span>\n<span class=\"para\">Además, particularmente para los casos intermedios de Armenia, y ahora cada vez más también Georgia, queda un desafío sobre cómo proporcionar mejor una <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">red de seguridad de valor y oportunidad para el progreso</a>. Esto también es cierto para los países más indulgentes, incluyendo Bielorrusia y Azerbaiyán, en el futuro cuando las condiciones lo permitan. También será necesario proporcionar respuestas adicionales y orientación política sobre qué hacer con la Asociación Oriental desde el punto de vista de futuras Comisiones Europeas y las próximas presidencias de la UE en 2025 y más allá, incluyendo sobre todo la de Polonia. Esto es especialmente relevante en el contexto de <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">la política de ampliación y la Comunidad Política Europea</a>, que al menos en el caso del primer tema ocupa cada vez más atención en el pensamiento de los socios más avanzados de la UE.</span>\n<span class=\"para\"><strong>¿Qué hacer con la Asociación Oriental en el futuro? </strong></span>\n<span class=\"para\">Si bien los desafíos que provienen tanto de la región como de actores externos son en su mayoría obvios, incluso si aún están evolucionando con el tiempo, es mucho menos claro qué tipo de enfoque político y medidas está dispuesta a tomar la UE para invertir en la PEV en los próximos años. Por lo tanto, hay una profunda necesidad de iniciar una discusión estratégica sobre el futuro de la Asociación Oriental y establecer un nuevo consenso entre los miembros e instituciones de la UE sobre qué hacer con la política. La reunión de Gymnich del próximo año organizada por Polonia durante su próxima presidencia que comienza el 1 de enero de 2025 podría proporcionar una oportunidad conveniente para una especie de reflexión estratégica que prácticamente no ha tenido lugar durante el mandato húngaro. En ese contexto, restablecer una coalición de países dispuestos a invertir nuevamente en mantener la Asociación Oriental es la condición previa necesaria no solo para la supervivencia de la política misma, sino también para que las instituciones de la UE realicen sus medidas y delineen los próximos pasos para el futuro.</span>\n<span class=\"para\">En ese sentido, lo que sin duda ayudaría a recrear un nuevo consenso sobre el futuro de la Asociación Oriental es llevar a cabo <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">otra revisión de políticas</a> y desarrollar aún más la caja de herramientas de la PEV, que debería estar mejor adaptada y ajustada a los tiempos actuales de crisis. Por supuesto, originalmente nunca fue diseñada para responder a tales problemas. La vía bilateral, que siempre ha estado fuertemente presente y también bienvenida en particular por los miembros más avanzados de la PEV, está aquí para quedarse, pero podría necesitar contenido nuevo y más adaptado para cada uno de los socios. Sin embargo, un desafío mayor se cierne sobre el formato multilateral regional, que en el pasado pasó por una profunda revisión y simplificación por parte de la UE en términos de su contenido y forma. Esto es necesario para seguir siendo relevante durante los tiempos de guerra rusa y otras turbulencias que afectan a Europa del Este.    </span>\n<span class=\"para\">En general, el debate sobre el próximo curso de los eventos para la Asociación Oriental sigue siendo particularmente sensible para los casos de países intermedios que están, por diferentes razones, atrapados entre apoyar plenamente la ampliación o adoptar las situaciones de selección de cerezas de Bielorrusia y Azerbaiyán. También está claro que si no hay PEV, para países como Armenia o Georgia, habría mucha menos atención prestada a sus situaciones y problemas individuales, ya que han estado beneficiándose principalmente de encontrarse en el mismo grupo de estados que Ucrania y Moldavia. Estos actores deberían darse cuenta de cuánto han ganado con su membresía en la PEV y devolver a la comunidad, incluyendo apoyando a Ucrania y Moldavia como las dos naciones líderes de la PEV que enfrentan desafíos tanto del Kremlin como de dinámicas internas, como se ha mostrado recientemente durante las dos rondas de elecciones presidenciales y el referéndum sobre la futura adhesión a la UE en Moldavia. Así, se debería promover una nueva narrativa sobre una alianza regional de solidaridad e intercambio tanto por parte de la UE como de los propios países para mantener la línea geopolítica de argumento en su lugar.</span>\n<span class=\"para\">Además, renunciar a la PEV ahora significaría admitir que no hay necesidad del enfoque regional de la UE y que fue un error tener la Asociación desde el principio, como ha estado afirmando el Kremlin durante muchos años. Por otro lado, tener una Asociación vacía también no es una situación ideal. Las instituciones de la UE deberían, en última instancia, ir más allá incluso de la agenda actual de 3R: Recuperación, Resiliencia y Reforma.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Enfoque en el valor</strong></span>\n<span class=\"para\">El debate sobre priorizar y establecer varias áreas clave de enfoque, y entre ellas particularmente la seguridad; la interconexión, incluyendo los lazos entre personas; y la energía y el clima; debería ser puesto en el centro de nuestro pensamiento. Esto ayudará a ilustrar que muchos de los problemas son de importancia regional y no pueden ser tratados a nivel bilateral. Dentro de esta mentalidad, el punto de partida siempre debería ser qué hay para la UE y cómo puede la Asociación Oriental trabajar junto a los intereses europeos y pensar en la región y su futuro.</span>\n<span class=\"para\">Entre esas áreas, promover la resiliencia de las comunidades y sociedades enteras ha demostrado ser lo más necesario no solo en Ucrania, sino en toda la región más amplia. Estas áreas necesitan más solidaridad y apoyo tanto a nivel estatal como social en tiempos de la agresión de Rusia contra sus vecinos. Las cuestiones clave de seguridad combinadas con tipos de apoyo más civiles, así como el establecimiento de asociaciones entre el estado y la sociedad civil, también han traído poderosas consecuencias para la capacidad de estados como Ucrania para resistir la presión y los desafíos de Rusia junto con otros factores tanto internos como externos. Esto, de hecho, requiere un enfoque fuerte centrado en el valor y la estricta negativa a participar en prácticas iliberales, incluyendo al etiquetar organizaciones como agentes extranjeros, como hemos visto en los últimos meses en Georgia.</span>\n<span class=\"para\">Finalmente, para ayudar a establecer independencia de los recursos energéticos rusos y promover los propios objetivos climáticos de la UE, es necesario hacer un mejor uso de las asociaciones externas del bloque y las inversiones en esta área. Esto incluye, por ejemplo, el programa RePowerEU; herramientas de ayuda exterior y de desarrollo más específicas; y otros instrumentos financieros bajo la iniciativa Team Europe. Estos deberían ayudar a priorizar la PEV y maniobrar frente a la presión e influencias externas no solo de Rusia, sino también de China, Irán y otros con intereses que van en contra del bloque.</span>\n<span class=\"para\">Si bien el destino de la Asociación Oriental sigue siendo incierto por ahora, se pueden hacer algunas recomendaciones para reiniciar el programa. Primero, el “Grupo de Amigos de la Asociación Oriental” liderado por Polonia, Chequia, Suecia, los estados bálticos y Rumanía, debería ser restablecido. Esto lideraría iniciativas concretas y traería el liderazgo necesario a la Asociación, que ahora lucha por mantenerse relevante en tiempos de guerra rusa.</span>\n<span class=\"para\">La UE también debería lanzar una revisión estratégica de la política que tendría lugar tanto a nivel de los miembros de la UE durante la reunión de Gymnich en Polonia el próximo año como a nivel de la Comisión Europea. Esto podría ayudar a preparar los materiales e información necesarios para que los miembros de la UE tomen decisiones sobre un futuro curso de acción. La UE y sus miembros deberían luego promover una nueva narrativa en torno a la Asociación Oriental como una alianza de solidaridad y apoyo en tiempos de la guerra de Rusia. El programa podría actuar como un pilar regional para el intercambio de mejores prácticas y soluciones, así como ofrecer una ayuda más amplia para los problemas que estamos viendo hoy.</span>\n<span class=\"para\">La Asociación Oriental también podría priorizar y enfocarse en áreas con valor añadido para toda la región. Como se mencionó anteriormente, esto es especialmente cierto al promover la seguridad y la resiliencia; invertir en interconexión – incluyendo los lazos entre personas; y cuestiones de la agenda de energía y clima. Los enfoques a estos problemas deberían ajustarse a las ambiciones de la UE, ya que los países individuales encontrarán imposible lidiar con ellos por su cuenta. Finalmente, los estados miembros de la UE deberían aprovechar la próxima discusión sobre la Estrategia del Mar Negro para fomentar la sinergia con la Asociación Oriental.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> es investigador en la Asociación para Asuntos Internacionales (AMO) en Praga. Su investigación se centra en Europa del Este, especialmente Ucrania y Rusia, y el programa de Asociación Oriental. También se ocupa de cuestiones de comunicación estratégica y desinformación, así como de la democratización y el apoyo a la sociedad civil.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Kolme maata, jotka ovat allekirjoittaneet assosiaatiosopimuksia EU:n kanssa – Ukraina, Moldova ja Georgia – ovat siirtyneet lähemmäksi EU:ta, ensin saamalla ehdokasstatuksen tai vahvistamalla virallisesti EU-tavoitteensa. Sitten, joulukuussa 2023, EU:n neuvosto antoi myös vihreän valon liittymisneuvottelujen aloittamiselle ja ehdokasstatuksen myöntämiselle Georgialle. Valko-Venäjän hallinto on puolestaan virallisesti keskeyttänyt osallistumisensa Itäisen kumppanuuden ohjelmaan, vaikka sen kansalaisyhteiskunta ja demokraattisia voimia tukevat tahot osallistuvat edelleen ohjelmaan. Lopuksi, Armenia ja Azerbaidžan ovat äskettäin jälleen syöksyneet veriseen konfliktiin Nagorno-Karabahin alueesta, mikä tilapäisesti halvaannutti niiden aktiivisen osallistumisen suurelta osin. Ainakin Armenialta käsin maa on alkanut edistyä ja käyttää nyt aktiivisesti käytettävissä olevia resursseja Itäisessä kumppanuudessa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Onko Itäinen kumppanuus kuollut? </strong></span>\n<span class=\"para\">Tarkasteltaessa nykytilannetta kentällä, voi kysyä, onko Itäinen kumppanuus edelleen tarpeellinen tai voitaisiinko sitä pitää hyödyllisenä työkaluna tuleville kuukausille ja vuosille, erityisesti Euroopan komission uudessa mandaatissa. Jotkut väittävät, että politiikka tulisi kokonaan hylätä ja korvata uudella joukolle kahdenvälisiä kumppanuuksia. Tämä voisi nostaa suhteet yksittäisten maiden kanssa korkeammalle ja tuottavammalle tasolle. Tämä aihe on erittäin ajankohtainen, sillä esimerkiksi tsekkiläiset diplomaattit ovat jo kesäkuussa 2022 julistaneet Itäisen kumppanuuden \"kuolleeksi\", kun taas Ruotsi – yksi politiikan perustajavaltioista – on suurelta osin etääntynyt aloitteesta ja omistanut vähäistä huomiota ja resursseja sille EU-puheenjohtajakaudellaan vuonna 2023. Ainoa poikkeus tälle muutokselle on kansalaisyhteiskunta, jota pidetään edelleen hyödyllisenä liittolaisena koko alueella ja joka auttaa koordinoimaan ponnisteluja monenvälisesti.</span>\n<span class=\"para\">Näin ollen EU-jäsenvaltioiden johtajuuskysymys ja tuen antaminen politiikalle nousevat mieleen. Tämä on erityisen totta Keski- ja Itä-Euroopan näkökulmasta, jossa jotkut valtiot ovat olleet politiikan edelläkävijöitä sen alusta alkaen, kuten Tšekki ja Puola. Lisäksi Ukrainan osalta on kysymys nyky-Ukrainan ja Valko-Venäjän tai Azerbaidžanin välisistä samankaltaisuuksista. Tämä on vastattava yhdessä sen kysymyksen kanssa, mikä on kumppanuuden lisäarvo kehittyneemmille jäsenvaltioille, kun otetaan huomioon laajentumispolku, erityisesti Ukrainalle ja Moldovalle. Tänään, äskettäisten parlamenttivaalien jälkeen, tämä on vain vähäisessä määrin ajankohtaista Georgialle.</span>\n<span class=\"para\">Lisäksi erityisesti Armenian ja nyt yhä enemmän myös Georgian väliin jääville tapauksille on haasteena, miten parhaiten tarjota <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">arvoturvaverkko ja mahdollisuus edistymiseen</a>. Tämä pätee myös lempeämpiin maihin, mukaan lukien Valko-Venäjä ja Azerbaidžan, tulevaisuudessa, kun olosuhteet sallivat. On myös tarpeen antaa lisävastauksia ja poliittisia ohjeita siitä, mitä tehdä Itäisen kumppanuuden kanssa tulevien Euroopan komissioiden ja tulevien EU-puheenjohtajuuksien, mukaan lukien erityisesti Puolan, näkökulmasta. Tämä on erityisen ajankohtaista <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">laajentumispolitiikan ja Euroopan poliittisen yhteisön</a> kontekstissa, joka ainakin ensimmäisen kysymyksen osalta vie yhä enemmän huomiota EU:n kehittyneempien kumppanien ajattelussa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mitä tehdä Itäisen kumppanuuden kanssa tulevaisuudessa? </strong></span>\n<span class=\"para\">Vaikka alueelta ja ulkoisilta toimijoilta tulevat haasteet ovat enimmäkseen ilmeisiä, vaikka ne edelleen kehittyvät ajan myötä, on paljon vähemmän selvää, millaista poliittista painopistettä ja toimenpiteitä EU on valmis ottamaan investoidakseen Itäiseen kumppanuuteen tulevina vuosina. Siksi on syvä tarve käynnistää strateginen keskustelu Itäisen kumppanuuden tulevaisuudesta ja luoda uusi konsensus EU:n jäsenvaltioiden ja instituutioiden kesken siitä, mitä tehdä politiikan kanssa. Ensi vuoden Gymnich-kokous, jonka Puola järjestää tulevalla puheenjohtajakaudellaan 1. tammikuuta 2025 alkaen, voisi tarjota kätevän mahdollisuuden eräänlaiseen strategiseen pohdintaan, jota ei ole käytännössä tapahtunut Unkarin kauden aikana. Tässä kontekstissa maiden koalition uudelleen perustaminen, jotka ovat valmiita jälleen investoimaan Itäisen kumppanuuden ylläpitämiseen, on välttämätön edellytys paitsi politiikan itsensä selviytymiselle, myös EU-instituutioiden kyvylle toteuttaa toimenpiteitään ja hahmotella seuraavia askelia tulevaisuudessa.</span>\n<span class=\"para\">toinen politiikan arviointi ja kehittää edelleen Itäisen kumppanuuden työkalupakkia, joka tulisi olla paremmin sovitettu ja hienosäädetty nykyisten kriisiaikojen tarpeisiin. Tietenkin se ei alun perinkään ollut suunniteltu vastaamaan tällaisiin kysymyksiin. Kahdenvälinen polku, joka on aina ollut vahvasti läsnä ja jota on erityisesti toivottu kehittyneempien Itäisen kumppanuuden jäsenvaltioiden taholta, on täällä pysyäkseen, mutta se saattaa tarvita uutta ja räätälöityä sisältöä jokaiselle kumppanille. Kuitenkin suurempi haaste on alueellinen monenvälinen muoto, joka on menneisyydessä käynyt läpi syvän tarkastelun ja virtaviivaistamisen EU:n toimesta sen sisällön ja muodon osalta. Tämä on tarpeen, jotta se pysyy ajankohtaisena Venäjän sodan ja muiden Itä-Eurooppaa vaikuttavien myllerrysten aikana.    </span>\n<span class=\"para\">Yleisesti ottaen keskustelu Itäisen kumppanuuden tulevista tapahtumista on erityisen herkkä väliin jääville maantieteellisille tapauksille, jotka ovat eri syistä jumissa joko täysin tukemassa laajentumista tai omaksumassa Valko-Venäjän ja Azerbaidžanin kirsikkavalintatilanteita. On myös selvää, että jos Itäistä kumppanuutta ei ole, mailla kuten Armenialla tai Georgialla olisi paljon vähemmän huomiota heidän tilanteisiinsa ja yksittäisiin ongelmiinsa, koska ne ovat enimmäkseen hyötyneet siitä, että ovat samassa valtioiden klusterissa kuin Ukraina ja Moldova. Näiden toimijoiden tulisi ymmärtää, kuinka paljon he ovat hyötyneet Itäisen kumppanuuden jäsenyydestään ja antaa takaisin yhteisölle, mukaan lukien tukemalla Ukrainaa ja Moldovaa kahden eturintaman Itäisen kumppanuuden kansakuntana, jotka kohtaavat haasteita sekä Kremlin että sisäisten dynamiikkojen taholta, kuten äskettäin nähtiin kahden presidentin vaalirenkaan ja kansanäänestyksen aikana Moldovassa EU:hun liittymisestä. Näin ollen uutta narratiivia alueellisesta solidaarisuus- ja vaihtoallianssista tulisi edistää sekä EU:n että maiden itsensä toimesta, jotta geopolitiikan argumentointi pysyy voimassa.</span>\n<span class=\"para\">Lisäksi luopuminen Itäisestä kumppanuudesta nyt tarkoittaisi myöntämistä siitä, että EU:n alueellista lähestymistapaa ei tarvita ja että kumppanuuden perustaminen alun perin oli virhe, kuten Kreml on väittänyt monien vuosien ajan. Toisaalta tyhjällä kumppanuudella ei myöskään ole ihanteellinen tilanne. EU-instituutioiden tulisi lopulta mennä jopa nykyisen 3R-agendan: elpyminen, kestävyys ja uudistus yli.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Arvopainotus</strong></span>\n<span class=\"para\">Keskustelu useiden keskeisten painopistealueiden priorisoimisesta ja perustamisesta, ja erityisesti turvallisuudesta; yhteydestä, mukaan lukien ihmisten väliset siteet; sekä energia- ja ilmastokysymyksistä; tulisi nostaa ajattelumme keskiöön. Tämä auttaa havainnollistamaan, että monet ongelmat ovat alueellisesti merkittäviä eivätkä niitä voida käsitellä kahdenvälisesti. Tässä ajattelutavassa lähtökohtana tulisi aina olla, mitä EU:lle on tarjolla ja miten Itäinen kumppanuus voi toimia Euroopan etujen ja ajattelun rinnalla alueen ja sen tulevaisuuden osalta.</span>\n<span class=\"para\">\n</span><span class=\"para\">Viimeiseksi, auttaakseen itsenäisyyden saavuttamisessa Venäjän energiaresursseista ja edistääkseen EU:n omia ilmastotavoitteita, on tarpeen hyödyntää paremmin blokkien ulkoisia kumppanuuksia ja investointeja tällä alueella. Tämä sisältää esimerkiksi RePowerEU-ohjelman; tarkemmin kohdennetut ulkomaiset ja kehitysapuvälineet; sekä muita rahoitusinstrumentteja Team Europe -aloitteen alla. Näiden tulisi auttaa priorisoimaan Itäistä kumppanuutta ja ohittamaan ulkoista painetta ja vaikutuksia, ei vain Venäjältä, vaan myös Kiinalta, Iranilta ja muilta, joiden intressit ovat vastakkaisia blokkia kohtaan.</span>\n<span class=\"para\">Vaikka Itäisen kumppanuuden kohtalo on tällä hetkellä epävarma, voidaan esittää joitakin suosituksia ohjelman käynnistämiseksi uudelleen. Ensinnäkin \"Itäisen kumppanuuden ystävien ryhmä\", jota johtavat Puola, Tšekki, Ruotsi, Baltian valtiot ja Romania, tulisi perustaa uudelleen. Tämä johtaisi konkreettisiin aloitteisiin ja toisi tarvittavaa johtajuutta kumppanuuteen, joka nyt kamppailee pysyäkseen ajankohtaisena Venäjän sodan aikana.</span>\n<span class=\"para\">EU:n tulisi myös käynnistää strateginen arviointi politiikasta, joka tapahtuisi sekä EU-jäsenvaltioiden tasolla ensi vuoden Gymnich-kokouksessa Puolassa että Euroopan komission tasolla. Tämä voisi auttaa valmistamaan tarvittavat materiaalit ja tiedot EU-jäsenvaltioille päätöksentekoa varten tulevasta toimintasuunnasta. EU:n ja sen jäsenvaltioiden tulisi sitten edistää uutta narratiivia Itäisestä kumppanuudesta solidaarisuuden ja tuen allianssina Venäjän sodan aikana. Ohjelma voisi toimia alueellisena pilarina parhaiden käytäntöjen ja ratkaisujen vaihdolle sekä tarjota laajempaa apua nykyisin nähtäviin kysymyksiin.</span>\n<span class=\"para\">Itäinen kumppanuus voisi myös priorisoida ja keskittyä alueisiin, joilla on lisäarvoa koko alueelle. Kuten edellä mainittiin, tämä on erityisen totta turvallisuuden ja resilienssin edistämisessä; investoimisessa yhteyksiin – mukaan lukien ihmisten väliset siteet; sekä energia- ja ilmastokysymyksissä. Lähestymistapojen näihin ongelmiin tulisi sopia EU:n kunnianhimoihin, sillä yksittäisten maiden on mahdotonta käsitellä niitä yksin. Lopuksi EU:n jäsenvaltioiden tulisi hyödyntää tulevaa keskustelua Mustanmeren strategiasta edistääkseen synergiaa Itäisen kumppanuuden kanssa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> on tutkimusassistentti Kansainvälisten asioiden yhdistyksessä (AMO) Prahassa. Hänen tutkimuksensa keskittyy Itä-Eurooppaan, erityisesti Ukrainaan ja Venäjään, sekä Itäisen kumppanuuden ohjelmaan. Hän käsittelee myös strategisen viestinnän ja disinformaation kysymyksiä sekä demokratisaatiota ja kansalaisyhteiskunnan tukemista.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Trois des pays qui ont signé des accords d'association avec l'UE – l'Ukraine, la Moldavie et la Géorgie – se sont rapprochés de l'UE, d'abord en recevant le statut de candidat ou en ayant leurs aspirations à l'UE officiellement confirmées. Ensuite, en décembre 2023, le feu vert a également été donné par le Conseil de l'UE pour ouvrir des négociations d'adhésion et accorder le statut de candidat à la Géorgie. Le régime en Biélorussie, en revanche, a officiellement suspendu sa participation au sein du Partenariat oriental, même si sa société civile et ses forces pro-démocratie participent toujours au programme. Enfin, l'Arménie et l'Azerbaïdjan se sont récemment à nouveau engagés dans un conflit sanglant sur la région du Haut-Karabakh, ce qui a temporairement paralysé leur implication active dans une large mesure. Pour l'instant, du moins du côté de l'Arménie, le pays a commencé à progresser et utilise désormais activement les ressources disponibles dans le cadre du Partenariat oriental.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Le Partenariat oriental est-il mort ? </strong></span>\n<span class=\"para\">En regardant l'état actuel des choses sur le terrain, on peut se demander si le Partenariat oriental est encore nécessaire ou pourrait être considéré comme un outil utile pour les mois et les années à venir, en particulier dans le cadre du nouveau mandat de la Commission européenne. Certains soutiennent que la politique devrait être complètement abandonnée et remplacée par un nouvel ensemble de partenariats bilatéraux. Cela pourrait amener les relations avec des pays individuels à un niveau plus élevé et plus productif. Ce sujet est particulièrement pertinent puisque, par exemple, des diplomates tchèques ont déjà déclaré en juin 2022 que le Partenariat oriental était \"mort\", tandis que la Suède – l'un des États fondateurs de la politique – s'est largement éloignée de l'initiative et a consacré un minimum d'attention et de ressources à celle-ci pendant son mandat de présidence de l'UE en 2023. La seule exception à ce changement est celle de la société civile, qui est toujours considérée comme un allié utile dans toute la région et aide à coordonner les efforts sur une base multilatérale.</span>\n<span class=\"para\">Ainsi, la question du leadership parmi les membres de l'UE et du soutien à la politique vient à l'esprit. Cela est particulièrement vrai du point de vue de l'Europe centrale et orientale, où certains États ont été des pionniers de la politique depuis ses débuts, comme la Tchéquie et la Pologne. De plus, en ce qui concerne l'Ukraine, il y a la question des similitudes entre l'Ukraine d'aujourd'hui et la Biélorussie, ou l'Azerbaïdjan d'autre part. Cela doit être répondu en parallèle avec la question de la valeur ajoutée du partenariat pour les membres plus avancés en considérant la voie d'élargissement, y compris notamment pour l'Ukraine et la Moldavie. Aujourd'hui, après les récentes élections parlementaires, cela n'est pertinent que dans une moindre mesure pour la Géorgie.</span>\n<span class=\"para\">De plus, en particulier pour les cas intermédiaires de l'Arménie, et maintenant de plus en plus aussi de la Géorgie, un défi demeure quant à la meilleure façon de fournir un <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">filet de sécurité de valeur et d'opportunité de progrès</a>. Cela est également vrai pour les pays plus indulgents, y compris la Biélorussie et l'Azerbaïdjan, à l'avenir lorsque les conditions le permettront. Il sera également nécessaire de fournir des réponses supplémentaires et des orientations politiques sur ce qu'il faut faire avec le Partenariat oriental du point de vue des futures Commissions européennes et des prochaines présidences de l'UE en 2025 et au-delà, y compris notamment celle de la Pologne. Cela est particulièrement pertinent dans le contexte de <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">la politique d'élargissement et de la Communauté politique européenne</a>, qui, du moins dans le cas de la première question, occupe de plus en plus d'attention dans la réflexion des partenaires plus avancés de l'UE.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Que faire avec le Partenariat oriental à l'avenir ? </strong></span>\n<span class=\"para\">Bien que les défis venant à la fois de la région et des acteurs externes soient principalement évidents, même s'ils évoluent encore dans le temps, il est beaucoup moins clair quel type de concentration politique et de mesures l'UE est prête à prendre pour investir dans le Partenariat oriental dans les années à venir. Par conséquent, il y a un besoin profond de lancer une discussion stratégique sur l'avenir du Partenariat oriental et d'établir un nouveau consensus parmi les membres et les institutions de l'UE sur ce qu'il faut faire avec la politique. La réunion Gymnich de l'année prochaine organisée par la Pologne pendant sa présidence à partir du 1er janvier 2025 pourrait offrir une opportunité pratique pour une sorte de réflexion stratégique qui n'a pratiquement pas eu lieu pendant le mandat hongrois. Dans ce contexte, rétablir une coalition de pays prêts à investir à nouveau dans le maintien du Partenariat oriental est la condition préalable nécessaire non seulement à la survie de la politique elle-même, mais aussi pour que les institutions de l'UE réalisent leurs mesures et tracent les prochaines étapes pour l'avenir.</span>\n<span class=\"para\">Dans ce sens, ce qui aiderait certainement à recréer un nouveau consensus sur l'avenir du Partenariat oriental serait de mener <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">un autre examen de la politique</a> et de développer davantage la boîte à outils du Partenariat oriental, qui devrait être mieux adaptée et ajustée aux temps de crise actuels. Bien sûr, elle n'a jamais été conçue à l'origine pour répondre à de telles questions. La voie bilatérale, qui a toujours été fortement présente et également accueillie en particulier par les membres plus avancés du Partenariat oriental, est là pour rester mais pourrait avoir besoin de contenu nouveau et plus sur mesure pour chacun des partenaires. Cependant, un plus grand défi plane sur le format multilatéral régional, qui a par le passé subi une révision profonde et un rationalisation par l'UE en termes de contenu et de forme. Cela est nécessaire pour rester pertinent pendant les temps de guerre russe et d'autres turbulences affectant l'Europe de l'Est.    </span>\n<span class=\"para\">En général, le débat sur le prochain cours des événements pour le Partenariat oriental reste particulièrement sensible pour les cas de pays intermédiaires qui sont, pour différentes raisons, coincés entre le soutien total à l'élargissement ou l'adoption des situations de choix sélectif de la Biélorussie et de l'Azerbaïdjan. Il est également clair que s'il n'y a pas de Partenariat oriental, pour des pays comme l'Arménie ou la Géorgie, il y aurait beaucoup moins d'attention accordée à leurs situations et problèmes individuels puisque ces derniers ont principalement profité de se trouver dans le même groupe d'États que l'Ukraine et la Moldavie. Ces acteurs devraient réaliser combien ils ont profité de leur adhésion au Partenariat oriental et rendre à la communauté, y compris en soutenant l'Ukraine et la Moldavie en tant que deux nations leaders du Partenariat oriental faisant face à des défis tant du Kremlin que des dynamiques internes, comme cela a été récemment affiché lors des deux tours d'élections présidentielles et du référendum sur l'adhésion future à l'UE en Moldavie. Ainsi, un nouveau récit sur une alliance régionale de solidarité et d'échange devrait être promu à la fois par l'UE et par les pays eux-mêmes pour maintenir la ligne d'argument géopolitique en place.</span>\n<span class=\"para\">De plus, abandonner le Partenariat oriental maintenant signifierait admettre qu'il n'y a pas besoin de l'approche régionale de l'UE et qu'il était une erreur d'avoir eu le Partenariat dès le départ, comme le Kremlin le prétend depuis de nombreuses années. D'autre part, avoir un Partenariat creux n'est pas non plus une situation idéale. Les institutions de l'UE devraient finalement aller au-delà même de l'agenda actuel des 3R : Récupération, Résilience et Réforme.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Concentration sur la valeur</strong></span>\n<span class=\"para\">Le débat sur la priorisation et l'établissement de plusieurs domaines clés de concentration, et parmi ceux-ci en particulier la sécurité ; l'interconnexion, y compris les liens entre les personnes ; et les questions d'énergie et de climat ; devrait être mis au centre de notre réflexion. Cela aidera à illustrer que de nombreux problèmes sont d'importance régionale et ne peuvent pas être traités sur un niveau bilatéral. Dans cet état d'esprit, le point de départ devrait toujours être ce que l'UE peut en tirer et comment le Partenariat oriental peut fonctionner aux côtés des intérêts européens et de la réflexion sur la région et son avenir.</span>\n<span class=\"para\">Parmi ces domaines, promouvoir la résilience des communautés et des sociétés entières s'est avéré le plus nécessaire non seulement en Ukraine, mais dans toute la région. Ces domaines ont besoin de plus de solidarité et de soutien tant au niveau de l'État qu'à celui de la société en période d'agression de la Russie contre ses voisins. Les questions de sécurité clés combinées à des types de soutien plus civils, ainsi qu'à l'établissement de partenariats entre l'État et la société civile, ont également eu des conséquences puissantes pour la capacité d'États comme l'Ukraine à résister à la pression et aux défis de la Russie, ainsi qu'à d'autres facteurs tant internes qu'externes. Cela nécessite en effet une approche axée sur la valeur et un refus strict de s'engager dans des pratiques illibérales, y compris lorsqu'il s'agit de qualifier des organisations d'agents étrangers comme nous l'avons vu ces derniers mois en Géorgie.</span>\n<span class=\"para\">Enfin, pour aider à établir l'indépendance vis-à-vis des ressources énergétiques russes et promouvoir les propres objectifs climatiques de l'UE, il est nécessaire de mieux utiliser les partenariats externes et les investissements du bloc dans ce domaine. Cela inclut, par exemple, le programme RePowerEU ; des outils d'aide étrangère et de développement plus ciblés ; et d'autres instruments financiers dans le cadre de l'initiative Team Europe. Ceux-ci devraient aider à prioriser le Partenariat oriental et à manœuvrer face à la pression et aux influences externes non seulement de la Russie, mais aussi de la Chine, de l'Iran et d'autres ayant des intérêts contraires à ceux du bloc.</span>\n<span class=\"para\">Bien que le sort du Partenariat oriental reste incertain pour l'instant, certaines recommandations peuvent être faites afin de relancer le programme. Tout d'abord, le \"Groupe des amis du Partenariat oriental\" dirigé par la Pologne, la Tchéquie, la Suède, les États baltes et la Roumanie, devrait être rétabli. Cela permettrait de mener des initiatives concrètes et d'apporter le leadership nécessaire au Partenariat, qui peine maintenant à rester pertinent en période de guerre russe.</span>\n<span class=\"para\">L'UE devrait également lancer un examen stratégique de la politique qui aurait lieu à la fois au niveau des membres de l'UE lors de la réunion Gymnich en Pologne l'année prochaine et au niveau de la Commission européenne. Cela pourrait aider à préparer les matériaux et informations nécessaires pour que les membres de l'UE prennent des décisions sur un futur cours d'action. L'UE et ses membres devraient ensuite promouvoir un nouveau récit autour du Partenariat oriental en tant qu'alliance de solidarité et de soutien en période de guerre de la Russie. Le programme pourrait agir comme un pilier régional pour l'échange de meilleures pratiques et de solutions, tout en offrant une aide plus large pour les problèmes que nous voyons aujourd'hui.</span>\n<span class=\"para\">Le Partenariat oriental pourrait également prioriser et se concentrer sur des domaines ayant une valeur ajoutée pour l'ensemble de la région. Comme mentionné précédemment, cela est particulièrement vrai lors de la promotion de la sécurité et de la résilience ; d'investir dans l'interconnexion – y compris les liens entre les personnes ; et des questions d'agenda énergétique et climatique. Les approches à ces problèmes devraient correspondre aux ambitions de l'UE, car les pays individuels trouveront impossible de les traiter seuls. Enfin, les États membres de l'UE devraient tirer parti de la discussion à venir sur la Stratégie de la mer Noire pour encourager la synergie avec le Partenariat oriental.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> est chercheur à l'Association pour les affaires internationales (AMO) à Prague. Ses recherches se concentrent sur l'Europe de l'Est, en particulier l'Ukraine et la Russie, et le programme du Partenariat oriental. Il traite également des questions de communication stratégique et de désinformation, ainsi que de la démocratisation et du soutien à la société civile.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tri od zemalja koje su potpisale Sporazume o pridruživanju s EU – Ukrajina, Moldavija i Gruzija – približile su se EU, prvo dobivši status kandidata ili imajući svoje EU aspiracije službeno potvrđene. Zatim, u prosincu 2023., EU Vijeće je također dalo zeleno svjetlo za otvaranje pregovora o pristupanju i dodjelu statusa kandidata Gruziji. Režim u Bjelorusiji, s druge strane, službeno je obustavio svoje sudjelovanje unutar EaP, iako civilno društvo i pro-demokratske snage i dalje sudjeluju u programu. Na kraju, Armenija i Azerbejdžan su se nedavno ponovno uključili u krvavi sukob oko regije Nagorno-Karabakh, što je privremeno paraliziralo njihovo aktivno sudjelovanje u velikoj mjeri. Za sada, barem s strane Armenije, zemlja je počela napredovati i sada aktivno koristi dostupne resurse unutar EaP.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Je li Istočno partnerstvo mrtvo? </strong></span>\n<span class=\"para\">Gledajući trenutnu situaciju na terenu, može se postaviti pitanje je li Istočno partnerstvo još uvijek potrebno ili se može smatrati korisnim alatom za mjeseca i godine koje dolaze, posebno unutar novog mandata Europske komisije. Neki tvrde da bi se politika trebala potpuno ukinuti i zamijeniti novim setom bilateralnih partnerstava. To bi moglo dovesti do odnosa s pojedinim zemljama na višoj i produktivnijoj razini. Ova tema je vrlo relevantna s obzirom na to da su, na primjer, češki diplomati već u lipnju 2022. proglasili Istočno partnerstvo \"mrtvim\", dok je Švedska – jedna od zemalja osnivača politike – u velikoj mjeri odustala od inicijative i posvetila minimalnu pažnju i resurse tijekom svog mandata predsjedanja EU 2023. Jedina iznimka od ovog pomaka je civilno društvo, koje se i dalje smatra korisnim saveznikom širom regije i pomaže u koordinaciji napora na multilateralnoj osnovi.</span>\n<span class=\"para\">Stoga se nameće pitanje vodstva među članicama EU i podrške politici. To je posebno istinito iz perspektive Srednje i Istočne Europe, gdje su neke države pioniri politike od samog početka, poput Češke i Poljske. Osim toga, u vezi s Ukrajinom postoji pitanje sličnosti između današnje Ukrajine i Bjelorusije, ili Azerbejdžana s druge strane. Ovo treba odgovoriti zajedno s pitanjem koja je dodana vrijednost partnerstva za naprednije članice kada se razmatra put proširenja, uključujući najistaknutije za Ukrajinu i Moldaviju. Danas, nakon nedavnih parlamentarnih izbora, to je samo u manjoj mjeri relevantno za Gruziju.</span>\n<span class=\"para\">Osim toga, posebno za međuzemlje slučajeve Armenije, a sada sve više i Gruzije, ostaje izazov kako najbolje pružiti <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">sigurnosnu mrežu vrijednosti i priliku za napredak</a>. To vrijedi i za blaže zemlje, uključujući Bjelorusiju i Azerbejdžan, u budućnosti kada uvjeti to dopuste. Također će biti potrebno pružiti dodatne odgovore i smjernice politike o tome što učiniti s Istočnim partnerstvom iz perspektive budućih Europskih komisija i nadolazećih predsjedništava EU 2025. i dalje, uključujući najistaknutije ono Poljske. Ovo je posebno relevantno u kontekstu <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">politike proširenja i Europske političke zajednice</a>, koja barem u slučaju prvog pitanja zauzima sve više pažnje u razmišljanju naprednijih partnera EU.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Što učiniti s Istočnim partnerstvom u budućnosti? </strong></span>\n<span class=\"para\">Dok su izazovi koji dolaze i iz regije i od vanjskih aktera većinom očiti, čak i ako se još uvijek razvijaju s vremenom, mnogo je manje jasno kakvu vrstu političkog fokusa i mjera EU želi poduzeti kako bi investirala u EaP u nadolazećim godinama. Stoga postoji duboka potreba za pokretanjem strateške rasprave o budućnosti Istočnog partnerstva i uspostavljanjem novog konsenzusa među članicama EU i institucijama o tome što učiniti s politikom. Sljedeća Gymnich sastanak koji organizira Poljska tijekom svog nadolazećeg predsjedništva koje počinje 1. siječnja 2025. mogao bi pružiti prikladnu priliku za neku vrstu strateške refleksije koja praktički nije imala mjesta tijekom mađarskog mandata. U tom kontekstu, ponovna uspostava koalicije zemalja koje su spremne ponovno investirati u održavanje Istočnog partnerstva je nužan preduvjet ne samo za opstanak same politike, već i za institucije EU u realizaciji svojih mjera i ocrtavanju sljedećih koraka za budućnost.</span>\n<span class=\"para\">U tom smislu, ono što bi sigurno pomoglo u ponovnom stvaranju novog konsenzusa o budućnosti Istočnog partnerstva je provođenje <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">još jedne revizije politike</a> i daljnji razvoj alata EaP, koji bi trebali biti bolje prilagođeni i fino podešeni za trenutna krizna vremena. Naravno, izvorno nikada nije bio osmišljen da odgovara na takva pitanja. Bilateralni put, koji je oduvijek bio snažno prisutan i također dobrodošao posebno od strane naprednijih članica EaP, ostaje, ali bi mogao trebati novi i više prilagođeni sadržaj za svakog od partnera. Međutim, veći izazov nadvija se nad regionalnim multilateralnim formatom, koji je u prošlosti prošao kroz duboku reviziju i pojednostavljenje od strane EU u smislu svog sadržaja i forme. Ovo je potrebno kako bi ostalo relevantno tijekom vremena ruske agresije i drugih turbulencija koje utječu na Istočnu Europu.    </span>\n<span class=\"para\">Općenito, rasprava o sljedećem smjeru događaja za Istočno partnerstvo ostaje posebno osjetljiva za međuzemlje slučajeve koji su, iz različitih razloga, zaglavljeni između potpune podrške proširenju ili usvajanja situacija \"biranja trešnje\" Bjelorusije i Azerbejdžana. Također je jasno da ako ne bude EaP, za zemlje poput Armenije ili Gruzije, bilo bi mnogo manje pažnje posvećene njihovim situacijama i pojedinačnim problemima budući da su većinom profitirali od toga što su se našli u istom klasteru država kao Ukrajina i Moldavija. Ovi akteri trebali bi shvatiti koliko su profitirali od svog članstva u EaP i uzvratiti zajednici, uključujući podršku Ukrajini i Moldaviji kao dvjema vodećim zemljama EaP koje se suočavaju s izazovima i iz Kremlja i iz unutarnjih dinamika, kao što je nedavno prikazano tijekom dva kruga predsjedničkih izbora i referenduma o budućem pristupanju EU u Moldaviji. Tako bi se nova narativa o regionalnom savezu solidarnosti i razmjene trebala promovirati i od strane EU i od samih zemalja kako bi se zadržala geopolitička linija argumentacije na mjestu.</span>\n<span class=\"para\">Osim toga, odustajanje od EaP sada značilo bi priznanje da nema potrebe za regionalnim pristupom EU i da je bila greška imati Partnerstvo od samog početka, kao što Kremlj tvrdi već dugi niz godina. S druge strane, imati prazno Partnerstvo  nije također idealna situacija. Institucije EU trebale bi na kraju ići dalje od trenutne agende 3R: Oporavak, Otpornost i Reformu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fokus na vrijednosti</strong></span>\n<span class=\"para\">Rasprava o prioritetima i uspostavljanju nekoliko ključnih fokusnih područja, a među njima posebno sigurnost; međusobna povezanost, uključujući veze među ljudima; te pitanja energetske i klimatske agende; trebala bi biti stavljena u središte našeg razmišljanja. To će pomoći ilustrirati da su mnogi od problema regionalnog značaja i ne mogu se rješavati na bilateralnoj razini. Unutar ovog razmišljanja, polazišna točka uvijek bi trebala biti što je tu za EU i kako može Istočno partnerstvo raditi uz europske interese i razmišljanje o regiji i njenoj budućnosti.</span>\n<span class=\"para\">Među tim područjima, promicanje otpornosti zajednica i cijelih društava pokazalo se najpotrebnijim ne samo u Ukrajini, već i širom šire regije. Ova područja trebaju više solidarnosti i podrške kako na državnoj tako i na društvenoj razini u vremenima ruske agresije protiv svojih susjeda. Ključna sigurnosna pitanja u kombinaciji s više civilnih vrsta podrške, kao i uspostavljanje partnerstava između države i civilnog društva, također su donijela snažne posljedice za sposobnost država poput Ukrajine da izdrže pritisak i izazove iz Rusije uz druge unutarnje i vanjske faktore. To, doista, zahtijeva snažan pristup usmjeren na vrijednosti i strogu odbijanje angažiranja u illiberalnim praksama, uključujući kada se organizacije označavaju kao strani agenti, kao što smo vidjeli u proteklih nekoliko mjeseci u Gruziji.</span>\n<span class=\"para\">Na kraju, kako bi se pomoglo uspostaviti neovisnost od ruskih energetskih resursa i promovirati vlastite klimatske ciljeve EU, potrebno je bolje iskoristiti vanjske partnerstva i investicije bloka u ovom području. To uključuje, na primjer, program RePowerEU; ciljanije alate za stranu i razvojnu pomoć; i druge financijske instrumente unutar inicijative Team Europe. Ovi bi trebali pomoći u prioritetizaciji EaP i nadmašiti vanjski pritisak i utjecaje ne samo iz Rusije, već i iz Kine, Irana i drugih s interesima koji su u suprotnosti s blokom.</span>\n<span class=\"para\">Dok sudbina Istočnog partnerstva ostaje neizvjesna za sada, mogu se dati neke preporuke kako bi se ponovno pokrenuo program. Prvo, \"Grupa prijatelja Istočnog partnerstva\" koju predvode Poljska, Češka, Švedska, baltičke države i Rumunija, trebala bi biti ponovno uspostavljena. To bi predvodilo konkretne inicijative i donijelo potrebne vodstvo Partnerstvu, koje se sada bori da ostane relevantno u vremenima ruske agresije.</span>\n<span class=\"para\">EU bi također trebala pokrenuti stratešku reviziju politike koja bi se odvijala i na razini članica EU tijekom Gymnich sastanka u Poljskoj sljedeće godine i na razini Europske komisije. To bi moglo pomoći u pripremi potrebnih materijala i informacija za članice EU kako bi donijele odluke o budućem smjeru djelovanja. EU i njezine članice trebale bi tada promovirati novu narativu oko Istočnog partnerstva kao saveza solidarnosti i podrške u vremenima ruske agresije. Program bi mogao djelovati kao regionalni stup za razmjenu najboljih praksi i rješenja, kao i pružiti širu pomoć za pitanja koja danas vidimo.</span>\n<span class=\"para\">Istočno partnerstvo također bi moglo prioritetizirati i fokusirati se na područja s dodanom vrijednošću za cijelu regiju. Kao što je već spomenuto, to je posebno istinito kada se promiče sigurnost i otpornost; investiranje u međusobnu povezanost – uključujući veze među ljudima; te pitanja energetske i klimatske agende. Pristupi ovim problemima trebali bi odgovarati ambicijama EU jer će pojedinačne zemlje smatrati nemogućim nositi se s njima same. Na kraju, države članice EU trebale bi iskoristiti nadolazeću raspravu o Strategiji Crnog mora kako bi potaknule sinergiju s Istočnim partnerstvom.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> je istraživač u Udruzi za međunarodne poslove (AMO) u Pragu. Njegovo istraživanje fokusira se na Istočnu Europu, posebno Ukrajinu i Rusiju, te program Istočnog partnerstva. Također se bavi pitanjima strateške komunikacije i dezinformacija, kao i demokratizacije i podrške civilnom društvu.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Három olyan ország, amely aláírta az EU-val kötött Társulási Megállapodásokat – Ukrajna, Moldova és Grúzia – közelebb került az EU-hoz, először azzal, hogy jelölt státuszt kaptak, vagy hivatalosan megerősítették EU-s törekvéseiket. Aztán 2023 decemberében az EU Tanácsa zöld utat adott a csatlakozási tárgyalások megkezdésére és Grúzia jelölti státuszának megadására. A belorusz rezsim ezzel szemben hivatalosan felfüggesztette részvételét a Keleti Partnerségben, még ha civil társadalma és a demokrácia mellett kiálló erői továbbra is részt vesznek a programban. Végül, Örményország és Azerbajdzsán nemrégiben ismét véres konfliktusba keveredett a Hegyi-Karabah régió miatt, ami ideiglenesen nagymértékben megbénította aktív részvételüket. Jelenleg, legalábbis Örményország oldaláról, az ország előrelépést kezdett elérni, és most aktívan használja a Keleti Partnerség keretein belül rendelkezésre álló forrásokat.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Meghalt a Keleti Partnerség? </strong></span>\n<span class=\"para\">A jelenlegi helyzetet nézve felmerül a kérdés, hogy a Keleti Partnerségre még szükség van-e, vagy hasznos eszköznek tekinthető-e a következő hónapokban és években, különösen az Európai Bizottság új mandátuma keretében. Egyesek azt állítják, hogy a politikát teljesen el kellene törölni, és helyette új, kétoldalú partnerségeket kellene létrehozni. Ez a kapcsolatok szintjét egy magasabb és termékenyebb szintre emelhetné az egyes országokkal. Ez a téma rendkívül releváns, mivel például a cseh diplomaták már 2022 júniusában „halottnak” nyilvánították a Keleti Partnerséget, míg Svédország – a politika egyik alapító állama – nagymértékben eltávolodott a kezdeményezéstől, és minimális figyelmet és forrást szentelt neki 2023-as EU-elnöksége alatt. Az egyetlen kivétel ez alól a civil társadalom, amelyet továbbra is hasznos szövetségesnek tekintenek a régióban, és segít koordinálni az erőfeszítéseket multilaterális alapon.</span>\n<span class=\"para\">Így felmerül a kérdés az EU tagállamai közötti vezetésről és a politika támogatásáról. Ez különösen igaz Közép- és Kelet-Európa szempontjából, ahol néhány állam már a kezdetektől fogva úttörő szerepet játszik a politikában, mint például Csehország és Lengyelország. Ezenkívül Ukrajnával kapcsolatban felmerül a hasonlóságok kérdése a mai Ukrajna és Belarusz, vagy Azerbajdzsán között. Ezt a kérdést a partnerség hozzáadott értékének kérdésével együtt kell megválaszolni a fejlettebb tagok számára, különösen Ukrajna és Moldova esetében, amikor a bővítési pályát fontolgatják. Ma, a legutóbbi parlamenti választások után, ez csak kisebb mértékben releváns Grúzia számára.</span>\n<span class=\"para\">Ezenkívül, különösen Örményország és most egyre inkább Grúzia köztes esetei esetében kihívás marad, hogy miként lehet a legjobban biztosítani egy <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">értékbiztonsági hálót és a fejlődés lehetőségét</a>. Ez a jövőben a megengedőbb országokra, beleértve Beloruszt és Azerbajdzsánt is, igaz, amikor a körülmények lehetővé teszik. Szükséges lesz további válaszokat és politikai iránymutatásokat adni arra vonatkozóan, hogy mit tegyünk a Keleti Partnerséggel a jövőbeli Európai Bizottságok és a 2025-ös és azon túli EU-elnökségek szempontjából, különösen Lengyelország esetében. Ez különösen releváns a <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">bővítési politikával és az Európai Politikai Közösséggel</a> kapcsolatban, amely legalább az első kérdés esetében egyre több figyelmet kap az EU fejlettebb partnereinek gondolkodásában.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mit tegyünk a Keleti Partnerséggel a jövőben? </strong></span>\n<span class=\"para\">Míg a régióból és külső szereplőktől érkező kihívások többsége nyilvánvaló, még ha idővel fejlődnek is, sokkal kevésbé világos, hogy az EU milyen politikai fókuszra és intézkedésekre hajlandó támaszkodni a Keleti Partnerségbe való befektetés érdekében a következő években. Ezért mély szükség van arra, hogy stratégiai vitát indítsunk a Keleti Partnerség jövőjéről, és új konszenzust alakítsunk ki az EU tagállamai és intézményei között arról, hogy mit tegyünk a politikával. A következő év Gymnich találkozója, amelyet Lengyelország szervez a 2025. január 1-jén kezdődő elnöksége alatt, kényelmes lehetőséget biztosíthat egyfajta stratégiai reflexióra, amely gyakorlatilag nem zajlott le a magyar elnökség alatt. Ebben a kontextusban a Keleti Partnerség fenntartásába újra befektetni hajlandó országok koalíciójának újbóli létrehozása nemcsak a politika túlélésének, hanem az EU intézményeinek is szükséges előfeltétele a saját intézkedéseik megvalósításához és a jövőbeli lépések körvonalazásához.</span>\n<span class=\"para\">Ebben az értelemben, ami biztosan segítene új konszenzus létrehozásában a Keleti Partnerség jövőjéről, az egy <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">újabb politikai felülvizsgálat</a> lefolytatása lenne, és a Keleti Partnerség eszköztárának további fejlesztése, amely jobban illeszkedne és finomhangolásra szorulna a jelenlegi válságos időkben. Természetesen eredetileg soha nem úgy tervezték, hogy ilyen problémákra reagáljon. A kétoldalú pálya, amely mindig is erősen jelen volt, és különösen a fejlettebb Keleti Partnerség tagjai által üdvözölték, itt marad, de új és testreszabott tartalomra lehet szüksége minden partner számára. Azonban egy nagyobb kihívás áll a regionális multilaterális formátum előtt, amely a múltban mélyreható felülvizsgálaton és egyszerűsítésen ment keresztül az EU által a tartalma és formája szempontjából. Erre szükség van ahhoz, hogy releváns maradjon az orosz háború és más, Kelet-Európát érintő zűrzavarok idején.    </span>\n<span class=\"para\">Általánosságban elmondható, hogy a Keleti Partnerség jövőbeli eseményeivel kapcsolatos vita különösen érzékeny a köztes országok esetében, amelyek különböző okokból megrekedtek a bővítés teljes támogatása és Belarusz, valamint Azerbajdzsán csereszerű helyzetei között. Az is világos, hogy ha nincs Keleti Partnerség, akkor olyan országok, mint Örményország vagy Grúzia, sokkal kevesebb figyelmet kapnának helyzetükre és egyéni problémáikra, mivel ők főként abból profitáltak, hogy ugyanabban a klaszterben találják magukat, mint Ukrajna és Moldova. Ezeknek a szereplőknek fel kellene ismerniük, mennyit profitáltak a Keleti Partnerség tagságukból, és vissza kellene adniuk a közösségnek, beleértve Ukrajna és Moldova támogatását, mint a két éllovas Keleti Partnerség ország, amelyek a Kreml és a belső dinamikák által támasztott kihívásokkal néznek szembe, ahogyan azt a közelmúltban a két elnökválasztás és a Moldova EU-hoz való jövőbeli csatlakozásáról szóló népszavazás során is láthattuk. Így egy új narratívát kellene népszerűsíteni a szolidaritás és a csere regionális szövetségéről, amelyet mind az EU, mind az országok maguk is támogatnának, hogy fenntartsák a geopolitikai érvelést.</span>\n<span class=\"para\">Ezenkívül a Keleti Partnerség feladásának most azt jelentené, hogy elismerjük, hogy nincs szükség az EU regionális megközelítésére, és hogy hiba volt a Partnerség létrehozása a kezdetektől fogva, ahogyan azt a Kreml már évek óta állítja. Másrészt egy üres Partnerség sem ideális helyzet. Az EU intézményeinek végső soron túl kell lépniük a jelenlegi 3R-agendán: Helyreállítás, Ellenálló képesség és Reform.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Értékfókusz</strong></span>\n<span class=\"para\">A prioritások meghatározásáról és több kulcsfontosságú fókuszterület létrehozásáról folytatott vita, különösen a biztonság; az összekapcsoltság, beleértve az emberek közötti kapcsolatokat; valamint az energia és éghajlat kérdései, a gondolkodásunk középpontjába kell kerüljön. Ez segít illusztrálni, hogy sok probléma regionális jelentőségű, és nem kezelhetők kétoldalú szinten. Ezen a szemléleten belül a kiindulópont mindig az kell, hogy legyen, hogy mi van az EU számára, és hogyan működhet a Keleti Partnerség az európai érdekek és a régió, valamint annak jövője szempontjából.</span>\n<span class=\"para\">Ezek között a területek között a közösségek és egész társadalmak ellenálló képességének előmozdítása bizonyult a legnagyobb szükségletnek, nemcsak Ukrajnában, hanem a szélesebb régióban is. Ezek a területek több szolidaritást és támogatást igényelnek mind az állami, mind a társadalmi szinten Oroszország szomszédai ellen irányuló agressziója idején. A kulcsfontosságú biztonsági kérdések, a civil típusú támogatásokkal kombinálva, valamint a partnerségek létrehozása az állam és a civil társadalom között szintén erőteljes következményekkel jártak olyan államok, mint Ukrajna képességére, hogy ellenálljanak Oroszország nyomásának és kihívásainak, valamint más, belföldi és külföldi tényezőknek. Ez valóban erős értékfókuszú megközelítést és a liberális gyakorlatokkal való szigorú elutasítást igényel, beleértve a szervezetek külföldi ügynökként való címkézését, ahogyan azt az elmúlt hónapokban Grúziában láthattuk.</span>\n<span class=\"para\">Végül, hogy segítsünk függetlenné válni az orosz energiaforrásoktól és előmozdítsuk az EU saját éghajlati céljait, szükséges, hogy jobban kihasználjuk a blokk külső partnerségeit és befektetéseit ezen a területen. Ez magában foglalja például a RePowerEU programot; célzottabb külföldi és fejlesztési segélyezési eszközöket; és más pénzügyi eszközöket a Team Europe kezdeményezés keretében. Ezeknek segíteniük kell a Keleti Partnerség prioritásának megteremtésében és a külső nyomás és befolyás, nemcsak Oroszország, hanem Kína, Irán és mások ellen, akiknek érdekei ellentétesek a blokk érdekeivel.</span>\n<span class=\"para\">Míg a Keleti Partnerség sorsa jelenleg bizonytalan, néhány ajánlást lehet tenni a program újraindítása érdekében. Először is, a „Keleti Partnerség Barátainak Csoportját”, amelyet Lengyelország, Csehország, Svédország, a balti államok és Románia vezet, újra kellene alapítani. Ez konkrét kezdeményezéseket irányítana, és a szükséges vezetést biztosítaná a Partnerség számára, amely most küzd, hogy releváns maradjon az orosz háború idején.</span>\n<span class=\"para\">Az EU-nak stratégiai felülvizsgálatot is kellene indítania a politikáról, amely mind az EU tagállamai szintjén, a következő év Gymnich találkozóján Lengyelországban, mind az Európai Bizottság szintjén zajlana. Ez segíthetne előkészíteni a szükséges anyagokat és információkat az EU tagállamai számára, hogy döntéseket hozzanak a jövőbeli cselekvési irányról. Az EU-nak és tagállamainak új narratívát kellene népszerűsítenie a Keleti Partnerségről, mint a szolidaritás és támogatás szövetségéről Oroszország háborúja idején. A program regionális pillérként működhetne a legjobb gyakorlatok és megoldások cseréjére, valamint szélesebb segítséget nyújthatna a mai problémákra.</span>\n<span class=\"para\">A Keleti Partnerség prioritásként kezelhetné és fókuszálhatna a régió egészére vonatkozó hozzáadott értékkel bíró területekre. Ahogyan már említettük, ez különösen igaz a biztonság és ellenálló képesség előmozdítása; az összekapcsoltságba való befektetés – beleértve az emberek közötti kapcsolatokat; valamint az energia és éghajlatügyi kérdések esetében. Ezekre a problémákra vonatkozó megközelítéseknek illeszkedniük kell az EU ambícióihoz, mivel az egyes országok lehetetlennek találják, hogy egyedül foglalkozzanak velük. Végül az EU tagállamainak ki kellene használniuk a Fekete-tenger Stratégiájáról folytatott közelgő vitát, hogy ösztönözzék a szinergiát a Keleti Partnerséggel.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> a Prágai Nemzetközi Ügyek Egyesületének (AMO) kutatója. Kutatása Közép- és Kelet-Európára, különösen Ukrajnára és Oroszországra, valamint a Keleti Partnerség programra összpontosít. Foglalkozik a stratégiai kommunikáció és dezinformáció kérdéseivel, valamint a demokratizálással és a civil társadalom támogatásával.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tre dei paesi che hanno firmato Accordi di Associazione con l'UE – Ucraina, Moldova e Georgia – si sono avvicinati all'UE, prima ricevendo lo status di candidato o avendo le loro aspirazioni europee ufficialmente confermate. Poi, a dicembre 2023, il via libera è stato dato anche dal Consiglio dell'UE per aprire i colloqui di adesione e conferire lo status di candidatura alla Georgia. Il regime in Bielorussia, d'altra parte, ha ufficialmente sospeso la sua partecipazione all'interno del PEV, anche se la sua società civile e le forze pro-democrazia partecipano ancora al programma. Infine, Armenia e Azerbaigian si sono recentemente impegnati nuovamente in un conflitto sanguinoso nella regione del Nagorno-Karabakh, che ha paralizzato temporaneamente il loro coinvolgimento attivo in larga misura. Per ora, almeno da parte dell'Armenia, il paese ha iniziato a fare progressi e ora sta utilizzando attivamente le risorse disponibili all'interno del PEV.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Il Partenariato Orientale è morto? </strong></span>\n<span class=\"para\">Guardando allo stato attuale delle cose, ci si può chiedere se il Partenariato Orientale sia ancora necessario o possa essere considerato uno strumento utile per i mesi e gli anni a venire, specialmente all'interno del nuovo mandato della Commissione Europea. Alcuni sostengono che la politica dovrebbe essere completamente abbandonata e sostituita da un nuovo insieme di partenariati bilaterali. Questo potrebbe portare le relazioni con i singoli paesi a un livello più alto e produttivo. Questo tema è altamente rilevante poiché, ad esempio, i diplomatici cechi già a giugno 2022 hanno dichiarato il Partenariato Orientale \"morto\", mentre la Svezia – uno degli stati fondatori della politica – si è in gran parte allontanata dall'iniziativa e ha dedicato minima attenzione e risorse ad essa durante il suo mandato di presidenza dell'UE nel 2023. L'unica eccezione a questo cambiamento è quella della società civile, che è ancora considerata un alleato utile in tutta la regione e aiuta a coordinare gli sforzi su base multilaterale.</span>\n<span class=\"para\">Così, la questione della leadership tra i membri dell'UE e del supporto per la politica viene in mente. Questo è particolarmente vero dal punto di vista dell'Europa Centrale e Orientale, dove alcuni stati sono stati pionieri della politica sin dai suoi inizi, come la Repubblica Ceca e la Polonia. Inoltre, in relazione all'Ucraina c'è la questione delle somiglianze tra l'Ucraina di oggi e la Bielorussia, o l'Azerbaigian dall'altra parte. Questo deve essere risposto insieme alla questione di quale sia il valore aggiunto del partenariato per i membri più avanzati quando si considera il percorso di allargamento, inclusi in particolare per Ucraina e Moldova. Oggi, dopo le recenti elezioni parlamentari, questo è solo in misura minore rilevante per la Georgia.</span>\n<span class=\"para\">Inoltre, particolarmente per i casi intermedi di Armenia, e ora sempre più anche della Georgia, rimane una sfida su come fornire al meglio una <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">rete di sicurezza e opportunità di progresso</a>. Questo è vero anche per i paesi più indulgenti, inclusa la Bielorussia e l'Azerbaigian, in futuro quando le condizioni lo permetteranno. Sarà anche necessario fornire ulteriori risposte e orientamenti politici su cosa fare con il Partenariato Orientale dal punto di vista delle future Commissioni Europee e delle prossime presidenze dell'UE nel 2025 e oltre, inclusa in particolare quella della Polonia. Questo è particolarmente rilevante nel contesto della <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">politica di allargamento e della Comunità Politica Europea</a>, che almeno nel caso della prima questione occupa sempre più attenzione nel pensiero dei partner più avanzati dell'UE.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cosa fare con il Partenariato Orientale in futuro? </strong></span>\n<span class=\"para\">Seppur le sfide provenienti sia dalla regione che da attori esterni siano per lo più ovvie, anche se ancora in evoluzione nel tempo, è molto meno chiaro quale tipo di focus politico e misure l'UE sia disposta a prendere per investire nel PEV nei prossimi anni. Pertanto, c'è un profondo bisogno di avviare una discussione strategica sul futuro del Partenariato Orientale e stabilire un nuovo consenso tra i membri e le istituzioni dell'UE su cosa fare con la politica. La riunione Gymnich dell'anno prossimo organizzata dalla Polonia durante la sua prossima presidenza a partire dal 1° gennaio 2025 potrebbe fornire un'opportunità conveniente per una sorta di riflessione strategica che praticamente non ha avuto luogo durante il mandato ungherese. In questo contesto, ristabilire una coalizione di paesi disposti a investire nuovamente nel mantenimento del Partenariato Orientale è la condizione necessaria non solo per la sopravvivenza della politica stessa, ma anche per le istituzioni dell'UE nel realizzare le loro misure e delineare i prossimi passi per il futuro.</span>\n<span class=\"para\">In tal senso, ciò che aiuterebbe certamente a ricreare un nuovo consenso sul futuro del Partenariato Orientale è condurre <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">un'altra revisione della politica</a> e sviluppare ulteriormente l'arsenale del PEV, che dovrebbe essere meglio adattato e affinato per i tempi attuali di crisi. Naturalmente, non è mai stato progettato per rispondere a tali questioni. Il percorso bilaterale, che è sempre stato fortemente presente e anche accolto in particolare dai membri più avanzati del PEV, è qui per restare ma potrebbe aver bisogno di contenuti nuovi e più su misura per ciascuno dei partner. Tuttavia, una sfida più grande incombe sul formato multilaterale regionale, che in passato ha subito una profonda revisione e razionalizzazione da parte dell'UE in termini di contenuto e forma. Questo è necessario per rimanere rilevante durante i tempi di guerra russa e altre turbolenze che colpiscono l'Europa Orientale.    </span>\n<span class=\"para\">In generale, il dibattito sul prossimo corso degli eventi per il Partenariato Orientale rimane particolarmente sensibile per i casi di paesi intermedi che sono, per motivi diversi, bloccati tra il pieno supporto all'allargamento o l'adozione delle situazioni di cherry-picking della Bielorussia e dell'Azerbaigian. È anche chiaro che se non c'è PEV, per paesi come Armenia o Georgia, ci sarebbe molta meno attenzione prestata alle loro situazioni e problemi individuali poiché hanno principalmente tratto vantaggio dal trovarsi nello stesso cluster di stati come Ucraina e Moldova. Questi attori dovrebbero rendersi conto di quanto abbiano tratto vantaggio dalla loro appartenenza al PEV e restituire alla comunità, anche sostenendo Ucraina e Moldova come le due nazioni leader del PEV che affrontano sfide sia dal Cremlino che dalle dinamiche interne, come recentemente dimostrato durante i due turni di elezioni presidenziali e referendum sul futuro dell'adesione all'UE in Moldova. Così, una nuova narrazione su un'alleanza regionale di solidarietà e scambio dovrebbe essere promossa sia dall'UE che dai paesi stessi per mantenere in atto la linea argomentativa geopolitica.</span>\n<span class=\"para\">Inoltre, rinunciare al PEV ora significherebbe ammettere che non c'è bisogno dell'approccio regionale dell'UE e che è stato un errore avere il Partenariato fin dall'inizio, come il Cremlino sostiene da molti anni. D'altra parte, avere un Partenariato vuoto  non è nemmeno una situazione ideale. Le istituzioni dell'UE dovrebbero alla fine andare oltre anche l'attuale agenda dei 3R: Recupero, Resilienza e Riforma.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Focus sui valori</strong></span>\n<span class=\"para\">Il dibattito sulla priorità e sull'istituzione di diverse aree chiave di focus, e tra queste in particolare la sicurezza; l'interconnessione, inclusi i legami tra le persone; e l'energia e il clima; dovrebbe essere posto al centro del nostro pensiero. Questo aiuterà a illustrare che molti dei problemi sono di rilevanza regionale e non possono essere affrontati a livello bilaterale. All'interno di questa mentalità, il punto di partenza dovrebbe sempre essere cosa c'è per l'UE e come può funzionare il Partenariato Orientale insieme agli interessi europei e al pensiero sulla regione e sul suo futuro.</span>\n<span class=\"para\">Tra queste aree, promuovere la resilienza delle comunità e delle intere società si è rivelato più necessario non solo in Ucraina, ma in tutta la regione più ampia. Queste aree necessitano di maggiore solidarietà e supporto sia a livello statale che sociale in tempi di aggressione russa contro i suoi vicini. Le questioni chiave di sicurezza combinate con tipi di supporto più civili, così come l'istituzione di partenariati tra lo stato e la società civile, hanno anche portato a conseguenze potenti per la capacità di stati come l'Ucraina di resistere alla pressione e alle sfide dalla Russia insieme ad altri fattori sia interni che esterni. Questo, infatti, richiede un forte approccio focalizzato sui valori e il rigoroso rifiuto di impegnarsi in pratiche illiberali, inclusa la classificazione delle organizzazioni come agenti stranieri come abbiamo visto nei mesi scorsi in Georgia.</span>\n<span class=\"para\">Infine, per aiutare a stabilire l'indipendenza dalle risorse energetiche russe e promuovere gli obiettivi climatici dell'UE, è necessario fare un uso migliore dei partenariati esterni e degli investimenti del blocco in quest'area. Questo include, ad esempio, il programma RePowerEU; strumenti di aiuto estero e di sviluppo più mirati; e altri strumenti finanziari nell'ambito dell'iniziativa Team Europe. Questi dovrebbero aiutare a dare priorità al PEV e a manovrare contro la pressione e le influenze esterne non solo dalla Russia, ma anche dalla Cina, dall'Iran e da altri con interessi contrari al blocco.</span>\n<span class=\"para\">Seppur il destino del Partenariato Orientale rimanga incerto per ora, alcune raccomandazioni possono essere fatte per riavviare il programma. Prima di tutto, il “Gruppo di Amici del Partenariato Orientale” guidato da Polonia, Repubblica Ceca, Svezia, stati baltici e Romania, dovrebbe essere ristabilito. Questo guiderebbe iniziative concrete e porterebbe la necessaria leadership al Partenariato, che ora sta lottando per rimanere rilevante in tempi di guerra russa.</span>\n<span class=\"para\">L'UE dovrebbe anche avviare una revisione strategica della politica che si svolgerebbe sia a livello dei membri dell'UE durante la riunione Gymnich in Polonia l'anno prossimo sia a livello della Commissione Europea. Questo potrebbe aiutare a preparare i materiali e le informazioni necessarie affinché i membri dell'UE prendano decisioni su un futuro corso d'azione. L'UE e i suoi membri dovrebbero quindi promuovere una nuova narrazione attorno al Partenariato Orientale come un'alleanza di solidarietà e supporto in tempi di guerra russa. Il programma potrebbe fungere da pilastro regionale per lo scambio di buone pratiche e soluzioni, oltre a offrire un aiuto più ampio per le questioni che stiamo vedendo oggi.</span>\n<span class=\"para\">Il Partenariato Orientale potrebbe anche dare priorità e concentrarsi su aree con valore aggiunto per l'intera regione. Come già detto, questo è particolarmente vero quando si promuove la sicurezza e la resilienza; investendo nell'interconnessione – inclusi i legami tra le persone; e le questioni dell'agenda energetica e climatica. Gli approcci a questi problemi dovrebbero adattarsi alle ambizioni dell'UE poiché i singoli paesi troveranno impossibile affrontarli da soli. Infine, gli stati membri dell'UE dovrebbero sfruttare la prossima discussione sulla Strategia del Mar Nero per incoraggiare la sinergia con il Partenariato Orientale.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> è un ricercatore presso l'Associazione per gli Affari Internazionali (AMO) a Praga. La sua ricerca si concentra sull'Europa Orientale, in particolare su Ucraina e Russia, e sul programma del Partenariato Orientale. Si occupa anche di questioni di comunicazione strategica e disinformazione, così come di democratizzazione e supporto alla società civile.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Drie van de landen die Associatieovereenkomsten met de EU hebben ondertekend – Oekraïne, Moldavië en Georgië – zijn dichter bij de EU gekomen, eerst door kandidaat-status te ontvangen of hun EU-aspiraties officieel bevestigd te krijgen. Vervolgens, in december 2023, werd ook door de EU-Raad groen licht gegeven om toetredingsgesprekken te openen en kandidaat-status aan Georgië te geven. Het regime in Wit-Rusland heeft daarentegen officieel zijn deelname binnen de Oosterlijk Partnerschap (EaP) opgeschort, ook al nemen de burgermaatschappij en pro-democratische krachten nog steeds deel aan het programma. Ten slotte zijn Armenië en Azerbeidzjan recentelijk weer verwikkeld geraakt in een bloedig conflict over de regio Nagorno-Karabakh, wat hun actieve betrokkenheid in grote mate tijdelijk heeft verlamd. Voorlopig, althans aan de kant van Armenië, heeft het land vooruitgang geboekt en maakt het nu actief gebruik van beschikbare middelen binnen de EaP.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Is het Oosterlijk Partnerschap dood? </strong></span>\n<span class=\"para\">Als we naar de huidige situatie ter plaatse kijken, kan men zich afvragen of het Oosterlijk Partnerschap nog steeds nodig is of als een nuttig instrument voor de komende maanden en jaren kan worden beschouwd, vooral binnen het nieuwe mandaat van de Europese Commissie. Sommigen beweren dat het beleid helemaal moet worden afgeschaft en vervangen door een nieuwe set bilaterale partnerschappen. Dit zou de relaties met individuele landen naar een hoger en productiever niveau kunnen tillen. Dit onderwerp is zeer relevant, aangezien bijvoorbeeld Tsjechische diplomaten al in juni 2022 het Oosterlijk Partnerschap \"dood\" verklaarden, terwijl Zweden – een van de oprichters van het beleid – zich grotendeels van het initiatief heeft afgekeerd en tijdens zijn EU-voorzitterschap in 2023 minimale aandacht en middelen eraan heeft besteed. De enige uitzondering op deze verschuiving is die van de burgermaatschappij, die nog steeds wordt beschouwd als een nuttige bondgenoot in de regio en helpt bij het coördineren van inspanningen op een multilaterale basis.</span>\n<span class=\"para\">Daarom komt de vraag naar leiderschap onder de EU-leden en steun voor het beleid naar voren. Dit geldt vooral vanuit het perspectief van Centraal- en Oost-Europa, waar sommige staten het beleid sinds het prille begin hebben gepionierd, zoals Tsjechië en Polen. Daarnaast is er in relatie tot Oekraïne de kwestie van de overeenkomsten tussen het huidige Oekraïne en Wit-Rusland, of Azerbeidzjan aan de andere kant. Dit moet worden beantwoord naast de vraag wat de toegevoegde waarde van het partnerschap is voor de meer geavanceerde leden bij het overwegen van het uitbreidingspad, met name voor Oekraïne en Moldavië. Vandaag, na de recente parlementsverkiezingen, is dit slechts in mindere mate relevant voor Georgië.</span>\n<span class=\"para\">Bovendien blijft er, vooral voor de tussenliggende gevallen van Armenië, en nu steeds meer ook Georgië, een uitdaging bestaan over hoe het beste een <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">waardevastnet en kansen voor vooruitgang</a>. te bieden. Dit geldt ook voor de meer toegeeflijke landen, waaronder Wit-Rusland en Azerbeidzjan, in de toekomst wanneer de omstandigheden het toelaten. Het zal ook nodig zijn om aanvullende antwoorden en beleidsrichtlijnen te geven over wat te doen met het Oosterlijk Partnerschap vanuit het perspectief van toekomstige Europese Commissies en de komende EU-voorzitterschappen in 2025 en daarna, met name dat van Polen. Dit is vooral relevant in de context van <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">uitbreidingsbeleid en de Europese Politieke Gemeenschap</a>, die, althans in het geval van het eerste onderwerp, steeds meer aandacht krijgt in het denken van de meer geavanceerde partners van de EU.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Wat te doen met het Oosterlijk Partnerschap in de toekomst? </strong></span>\n<span class=\"para\">Hoewel de uitdagingen die zowel uit de regio als van externe actoren komen grotendeels voor de hand liggen, zelfs als ze nog steeds in ontwikkeling zijn, is het veel minder duidelijk welke beleidsfocus en maatregelen de EU bereid is te nemen om in de komende jaren in de EaP te investeren. Daarom is er een diepgaande behoefte om een strategische discussie te starten over de toekomst van het Oosterlijk Partnerschap en een nieuw consensus onder de EU-leden en instellingen vast te stellen over wat te doen met het beleid. De Gymnich-bijeenkomst van volgend jaar, georganiseerd door Polen tijdens zijn aanstaande voorzitterschap dat op 1 januari 2025 begint, zou een handige gelegenheid kunnen bieden voor een soort strategische reflectie die praktisch niet heeft plaatsgevonden tijdens de Hongaarse termijn. In dat verband is het heroprichten van een coalitie van landen die bereid zijn opnieuw te investeren in het behoud van het Oosterlijk Partnerschap de noodzakelijke voorwaarde, niet alleen voor het voortbestaan van het beleid zelf, maar ook voor de EU-instellingen om hun maatregelen te realiseren en de volgende stappen voor de toekomst te schetsen.</span>\n<span class=\"para\">In dat opzicht zou het zeker helpen om een nieuwe consensus over de toekomst van het Oosterlijk Partnerschap te creëren door <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">een ander beleidsreview</a> uit te voeren en de toolbox van de EaP verder te ontwikkelen, die beter moet zijn afgestemd en verfijnd voor de huidige tijden van crisis. Natuurlijk was het oorspronkelijk nooit ontworpen om op dergelijke kwesties te reageren. Het bilaterale pad, dat altijd sterk aanwezig is geweest en ook met name door de meer geavanceerde EaP-leden werd verwelkomd, is hier om te blijven, maar heeft mogelijk nieuwe en meer op maat gemaakte inhoud nodig voor elk van de partners. Echter, een grotere uitdaging hangt boven het regionale multilaterale formaat, dat in het verleden een diepgaande herziening en stroomlijning door de EU heeft ondergaan in termen van inhoud en vorm. Dit is vereist om relevant te blijven tijdens de tijden van de Russische oorlog en andere turbulenties die Oost-Europa beïnvloeden.    </span>\n<span class=\"para\">In het algemeen blijft de discussie over de volgende gebeurtenissen voor het Oosterlijk Partnerschap bijzonder gevoelig voor de tussenliggende landen die, om verschillende redenen, vastzitten tussen het volledig ondersteunen van uitbreiding of het aannemen van de cherry-picking situaties van Wit-Rusland en Azerbeidzjan. Het is ook duidelijk dat als er geen EaP is, er voor landen als Armenië of Georgië veel minder aandacht aan hun situaties en individuele problemen zou worden besteed, aangezien zij voornamelijk hebben geprofiteerd van het zich in dezelfde cluster van staten als Oekraïne en Moldavië bevinden. Deze actoren zouden zich moeten realiseren hoeveel ze hebben geprofiteerd van hun EaP-lidmaatschap en iets terug moeten geven aan de gemeenschap, onder andere door Oekraïne en Moldavië te steunen als de twee koplopers van de EaP-naties die worden geconfronteerd met uitdagingen zowel van het Kremlin als interne dynamiek, zoals recentelijk is getoond tijdens de twee rondes van de presidentsverkiezingen en het referendum over de toekomstige toetreding tot de EU in Moldavië. Daarom zou een nieuw verhaal over een regionale alliantie van solidariteit en uitwisseling zowel door de EU als door de landen zelf moeten worden gepromoot om de geopolitieke argumentatie op zijn plaats te houden.</span>\n<span class=\"para\">Bovendien zou het nu opgeven van de EaP betekenen dat men toegeeft dat er geen behoefte is aan de regionale aanpak van de EU en dat het een fout was om het Partnerschap vanaf het begin te hebben, zoals het Kremlin al vele jaren beweert. Aan de andere kant is het hebben van een hol Partnerschap ook geen ideale situatie. EU-instellingen zouden uiteindelijk verder moeten gaan dan zelfs de huidige agenda van 3R: Herstel, Veerkracht en Hervorming.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Waarde focus</strong></span>\n<span class=\"para\">De discussie over het prioriteren en vaststellen van verschillende belangrijke focusgebieden, en onder die vooral veiligheid; onderlinge verbondenheid, inclusief mensen-tot-mensen banden; en energie- en klimaatkwesties; zou centraal moeten staan in ons denken. Dit zal helpen illustreren dat veel van de problemen van regionale betekenis zijn en niet op bilateraal niveau kunnen worden aangepakt. Binnen deze denkwijze zou het uitgangspunt altijd moeten zijn wat er voor de EU is en hoe het Oosterlijk Partnerschap kan werken naast de Europese belangen en het denken over de regio en zijn toekomst.</span>\n<span class=\"para\">Onder die gebieden bleek het bevorderen van de veerkracht van gemeenschappen en hele samenlevingen het meest nodig, niet alleen in Oekraïne, maar in de bredere regio. Deze gebieden hebben meer solidariteit en steun nodig, zowel op staats- als op maatschappelijk niveau in tijden van de Russische agressie tegen zijn buren. De belangrijkste veiligheidskwesties, gecombineerd met meer civiele soorten steun, evenals het tot stand brengen van partnerschappen tussen de staat en de burgermaatschappij, hebben ook krachtige gevolgen gehad voor het vermogen van staten zoals Oekraïne om de druk en uitdagingen van Rusland te weerstaan, naast andere factoren zowel binnenlands als buitenlands. Dit vereist inderdaad een sterke waarde-georiënteerde aanpak en de strikte weigering om deel te nemen aan illiberale praktijken, inclusief het labelen van organisaties als buitenlandse agenten, zoals we de afgelopen maanden in Georgië hebben gezien.</span>\n<span class=\"para\">Ten slotte, om onafhankelijkheid van Russische energiebronnen te helpen vestigen en de eigen klimaatdoelen van de EU te bevorderen, is het noodzakelijk om beter gebruik te maken van de externe partnerschappen en investeringen van de bloc in dit gebied. Dit omvat bijvoorbeeld het RePowerEU-programma; meer gerichte buitenlandse en ontwikkelingshulpinstrumenten; en andere financiële instrumenten onder het Team Europe-initiatief. Deze zouden moeten helpen om de EaP te prioriteren en externe druk en invloeden niet alleen van Rusland, maar ook van China, Iran en anderen met belangen die in strijd zijn met de bloc, te omzeilen.</span>\n<span class=\"para\">Hoewel het lot van het Oosterlijk Partnerschap voorlopig onzeker blijft, kunnen er enkele aanbevelingen worden gedaan om het programma opnieuw op te starten. Ten eerste zou de “Groep van Vrienden van het Oosterlijk Partnerschap”, geleid door Polen, Tsjechië, Zweden, de Baltische staten en Roemenië, opnieuw moeten worden opgericht. Dit zou concrete initiatieven kunnen aansteken en het nodige leiderschap aan het Partnerschap kunnen bieden, dat nu worstelt om relevant te blijven in tijden van de Russische oorlog.</span>\n<span class=\"para\">De EU zou ook een strategische herziening van het beleid moeten lanceren die zowel op het niveau van de EU-leden tijdens de Gymnich-bijeenkomst in Polen volgend jaar als op het niveau van de Europese Commissie zou plaatsvinden. Dit zou kunnen helpen bij het voorbereiden van de nodige materialen en informatie voor de EU-leden om beslissingen te nemen over een toekomstige koers van actie. De EU en haar leden zouden vervolgens een nieuw verhaal moeten bevorderen rond het Oosterlijk Partnerschap als een alliantie van solidariteit en steun in tijden van de oorlog van Rusland. Het programma zou kunnen fungeren als een regionaal pilaar voor de uitwisseling van beste praktijken en oplossingen, en ook bredere hulp bieden voor kwesties die we vandaag zien.</span>\n<span class=\"para\">Het Oosterlijk Partnerschap zou ook prioriteit moeten geven aan en zich moeten richten op gebieden met toegevoegde waarde voor de hele regio. Zoals eerder vermeld, geldt dit vooral bij het bevorderen van veiligheid en veerkracht; investeren in onderlinge verbondenheid – inclusief mensen-tot-mensen banden; en energie- en klimaatkwesties. Benaderingen van deze problemen zouden moeten passen bij de ambities van de EU, aangezien de individuele landen het onmogelijk zullen vinden om deze alleen aan te pakken. Ten slotte zouden de EU-lidstaten gebruik moeten maken van de aanstaande discussie over de Zwarte Zee-strategie om synergie met het Oosterlijk Partnerschap aan te moedigen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> is een onderzoeksmedewerker bij de Associatie voor Internationale Zaken (AMO) in Praag. Zijn onderzoek richt zich op Oost-Europa, met name Oekraïne en Rusland, en het Oosterlijk Partnerschap-programma. Hij houdt zich ook bezig met vragen van strategische communicatie en desinformatie, evenals democratisering en ondersteuning van de burgermaatschappij.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Trzy z krajów, które podpisały umowy stowarzyszeniowe z UE – Ukraina, Mołdawia i Gruzja – zbliżyły się do UE, najpierw uzyskując status kandydata lub mając swoje aspiracje do UE oficjalnie potwierdzone. Następnie, w grudniu 2023 roku, zielone światło zostało również udzielone przez Radę UE na rozpoczęcie rozmów akcesyjnych i nadanie statusu kandydata Gruzji. Reżim w Białorusi, z drugiej strony, oficjalnie zawiesił swoje uczestnictwo w ramach Wschodniego Partnerstwa, nawet jeśli jego społeczeństwo obywatelskie i siły pro-demokratyczne nadal biorą udział w programie. Wreszcie, Armenia i Azerbejdżan ponownie zaangażowały się w krwawy konflikt o region Górskiego Karabachu, co tymczasowo sparaliżowało ich aktywne zaangażowanie w dużym stopniu. Na razie, przynajmniej ze strony Armenii, kraj zaczął robić postępy i teraz aktywnie wykorzystuje dostępne zasoby w ramach Wschodniego Partnerstwa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Czy Wschodnie Partnerstwo jest martwe? </strong></span>\n<span class=\"para\">Patrząc na obecny stan rzeczy, można się zastanawiać, czy Wschodnie Partnerstwo jest nadal potrzebne lub może być uznawane za użyteczne narzędzie na nadchodzące miesiące i lata, szczególnie w ramach nowego mandatu Komisji Europejskiej. Niektórzy twierdzą, że politykę należy całkowicie porzucić i zastąpić nowym zestawem partnerstw bilateralnych. Mogłoby to podnieść relacje z poszczególnymi krajami na wyższy i bardziej produktywny poziom. Temat ten jest bardzo istotny, ponieważ na przykład czescy dyplomaci już w czerwcu 2022 roku ogłosili Wschodnie Partnerstwo za \"martwe\", podczas gdy Szwecja – jeden z krajów założycielskich tej polityki – w dużej mierze odeszła od inicjatywy i poświęciła minimalną uwagę i zasoby na nią podczas swojej kadencji w UE w 2023 roku. Jedynym wyjątkiem od tej zmiany jest społeczeństwo obywatelskie, które wciąż uważane jest za użytecznego sojusznika w całym regionie i pomaga koordynować wysiłki na podstawie wielostronnej.</span>\n<span class=\"para\">W związku z tym nasuwa się pytanie o przywództwo wśród członków UE i wsparcie dla polityki. Jest to szczególnie istotne z punktu widzenia Europy Środkowej i Wschodniej, gdzie niektóre państwa były pionierami tej polityki od samego początku, takie jak Czechy i Polska. Dodatkowo, w odniesieniu do Ukrainy pojawia się kwestia podobieństw między dzisiejszą Ukrainą a Białorusią, czy Azerbejdżanem z drugiej strony. Należy na to odpowiedzieć obok kwestii, jaka jest wartość dodana partnerstwa dla bardziej zaawansowanych członków, biorąc pod uwagę ścieżkę rozszerzenia, w tym przede wszystkim dla Ukrainy i Mołdawii. Dziś, po niedawnych wyborach parlamentarnych, jest to tylko w mniejszym stopniu istotne dla Gruzji.</span>\n<span class=\"para\">Dodatkowo, szczególnie w przypadku Armenii, a teraz coraz bardziej także Gruzji, pozostaje wyzwanie, jak najlepiej zapewnić <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">sieć bezpieczeństwa wartości i możliwości postępu</a>. Dotyczy to również bardziej łagodnych krajów, w tym Białorusi i Azerbejdżanu, w przyszłości, gdy warunki na to pozwolą. Konieczne będzie również udzielenie dodatkowych odpowiedzi i wskazówek politycznych na temat tego, co zrobić z Wschodnim Partnerstwem z perspektywy przyszłych Komisji Europejskich i nadchodzących prezydencji UE w 2025 roku i później, w tym przede wszystkim prezydencji Polski. Jest to szczególnie istotne w kontekście <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">polityki rozszerzenia i Europejskiej Wspólnoty Politycznej</a>, która przynajmniej w przypadku pierwszej kwestii zajmuje coraz więcej uwagi w myśleniu bardziej zaawansowanych partnerów UE.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Co zrobić z Wschodnim Partnerstwem w przyszłości? </strong></span>\n<span class=\"para\">Chociaż wyzwania płynące zarówno z regionu, jak i zewnętrznych aktorów są w większości oczywiste, nawet jeśli wciąż ewoluują w czasie, znacznie mniej jasne jest, na jaką politykę i środki UE jest gotowa postawić, aby inwestować w Wschodnie Partnerstwo w nadchodzących latach. Dlatego istnieje głęboka potrzeba rozpoczęcia strategicznej dyskusji na temat przyszłości Wschodniego Partnerstwa i ustanowienia nowego konsensusu wśród członków UE i instytucji na temat tego, co zrobić z tą polityką. Spotkanie Gymnich w przyszłym roku, organizowane przez Polskę podczas jej nadchodzącej prezydencji, która rozpocznie się 1 stycznia 2025 roku, mogłoby stanowić dogodną okazję do rodzaju strategicznej refleksji, która praktycznie nie miała miejsca podczas węgierskiej kadencji. W tym kontekście, ponowne ustanowienie koalicji krajów gotowych ponownie inwestować w utrzymanie Wschodniego Partnerstwa jest niezbędnym warunkiem nie tylko dla przetrwania samej polityki, ale także dla instytucji UE w realizacji ich działań i nakreśleniu kolejnych kroków na przyszłość.</span>\n<span class=\"para\">W tym sensie, co z pewnością pomogłoby w odtworzeniu nowego konsensusu na temat przyszłości Wschodniego Partnerstwa, to przeprowadzenie <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">kolejnej oceny polityki</a> i dalszy rozwój narzędzi Wschodniego Partnerstwa, które powinny być lepiej dostosowane i dopasowane do obecnych czasów kryzysu. Oczywiście, pierwotnie nigdy nie były one zaprojektowane, aby odpowiadać na takie problemy. Tor bilateralny, który zawsze był silnie obecny i również mile widziany szczególnie przez bardziej zaawansowanych członków Wschodniego Partnerstwa, pozostanie, ale może potrzebować nowej i bardziej dostosowanej treści dla każdego z partnerów. Jednak większe wyzwanie stoi przed regionalnym formatem wielostronnym, który w przeszłości przeszedł głęboką rewizję i uproszczenie przez UE pod względem treści i formy. Jest to wymagane, aby pozostać istotnym w czasach wojny rosyjskiej i innych turbulencji wpływających na Europę Wschodnią.    </span>\n<span class=\"para\">Ogólnie rzecz biorąc, debata na temat następnych wydarzeń dla Wschodniego Partnerstwa pozostaje szczególnie wrażliwa dla krajów pośrednich, które z różnych powodów utknęły między pełnym poparciem dla rozszerzenia a przyjmowaniem sytuacji \"wybierania wiśni\" w przypadku Białorusi i Azerbejdżanu. Również jasne jest, że jeśli nie będzie Wschodniego Partnerstwa, to dla takich krajów jak Armenia czy Gruzja, poświęci się znacznie mniej uwagi ich sytuacjom i indywidualnym problemom, ponieważ w dużej mierze korzystały one z tego, że znalazły się w tym samym klastrze państw co Ukraina i Mołdawia. Ci aktorzy powinni zdać sobie sprawę, jak wiele zyskali z członkostwa w Wschodnim Partnerstwie i oddać społeczności, w tym wspierając Ukrainę i Mołdawię jako dwa wiodące kraje Wschodniego Partnerstwa, które stają w obliczu wyzwań zarówno ze strony Kremla, jak i wewnętrznych dynamik, co ostatnio zostało pokazane podczas dwóch tur wyborów prezydenckich i referendum w sprawie przyszłego przystąpienia do UE w Mołdawii. W związku z tym nowa narracja o regionalnym sojuszu solidarności i wymiany powinna być promowana zarówno przez UE, jak i same kraje, aby utrzymać geopolityczną linię argumentacyjną.</span>\n<span class=\"para\">Dodatkowo, rezygnacja z Wschodniego Partnerstwa teraz oznaczałaby przyznanie, że nie ma potrzeby dla regionalnego podejścia UE i że od samego początku było błędem mieć Partnerstwo, jak twierdzi Kreml od wielu lat. Z drugiej strony, posiadanie pustego Partnerstwa  również nie jest idealną sytuacją. Instytucje UE powinny ostatecznie wyjść poza nawet obecny program 3R: Odbudowa, Odporność i Reformy.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Skupienie na wartościach</strong></span>\n<span class=\"para\">Debata na temat priorytetów i ustanowienia kilku kluczowych obszarów, a wśród nich szczególnie bezpieczeństwa; powiązań, w tym więzi międzyludzkich; oraz energii i klimatu; powinna być postawiona w centrum naszego myślenia. Pomoże to zobrazować, że wiele problemów ma znaczenie regionalne i nie można ich rozwiązać na poziomie bilateralnym. W ramach tego myślenia punktem wyjścia powinno być zawsze to, co jest korzystne dla UE i jak Wschodnie Partnerstwo może działać w zgodzie z interesami europejskimi i myśleniem o regionie oraz jego przyszłości.</span>\n<span class=\"para\">Wśród tych obszarów, promowanie odporności społeczności i całych społeczeństw okazało się najbardziej potrzebne nie tylko na Ukrainie, ale w całym szerszym regionie. Te obszary potrzebują więcej solidarności i wsparcia zarówno na poziomie państwowym, jak i społecznym w czasach agresji Rosji przeciwko swoim sąsiadom. Kluczowe kwestie bezpieczeństwa w połączeniu z bardziej cywilnymi rodzajami wsparcia, a także ustanawianie partnerstw między państwem a społeczeństwem obywatelskim, przyniosły również potężne konsekwencje dla zdolności takich państw jak Ukraina do wytrzymania presji i wyzwań ze strony Rosji, obok innych czynników zarówno krajowych, jak i zagranicznych. To rzeczywiście wymaga silnego podejścia skoncentrowanego na wartościach i zdecydowanego odmówienia angażowania się w praktyki illiberalne, w tym przy etykietowaniu organizacji jako agentów zagranicznych, jak widzieliśmy w ostatnich miesiącach w Gruzji.</span>\n<span class=\"para\">Wreszcie, aby pomóc w ustanowieniu niezależności od rosyjskich zasobów energetycznych i promować własne cele klimatyczne UE, konieczne jest lepsze wykorzystanie zewnętrznych partnerstw i inwestycji bloku w tej dziedzinie. Obejmuje to na przykład program RePowerEU; bardziej ukierunkowane narzędzia pomocy zagranicznej i rozwojowej; oraz inne instrumenty finansowe w ramach inicjatywy Team Europe. Powinny one pomóc w priorytetowym traktowaniu Wschodniego Partnerstwa i wyprzedzeniu zewnętrznych presji i wpływów nie tylko ze strony Rosji, ale także Chin, Iranu i innych, których interesy są sprzeczne z interesami bloku.</span>\n<span class=\"para\">Chociaż los Wschodniego Partnerstwa pozostaje na razie niepewny, można sformułować kilka rekomendacji w celu wznowienia programu. Po pierwsze, \"Grupa Przyjaciół Wschodniego Partnerstwa\" kierowana przez Polskę, Czechy, Szwecję, państwa bałtyckie i Rumunię powinna zostać ponownie ustanowiona. To mogłoby prowadzić konkretne inicjatywy i przynieść niezbędne przywództwo dla Partnerstwa, które teraz zmaga się z utrzymaniem swojej istotności w czasach wojny rosyjskiej.</span>\n<span class=\"para\">UE powinna również przeprowadzić strategiczną rewizję polityki, która miałaby miejsce zarówno na poziomie członków UE podczas Spotkania Gymnich w Polsce w przyszłym roku, jak i na poziomie Komisji Europejskiej. To mogłoby pomóc w przygotowaniu niezbędnych materiałów i informacji dla członków UE do podjęcia decyzji o przyszłym kierunku działania. UE i jej członkowie powinni następnie promować nową narrację wokół Wschodniego Partnerstwa jako sojuszu solidarności i wsparcia w czasach wojny Rosji. Program mógłby działać jako regionalny filar wymiany najlepszych praktyk i rozwiązań, a także oferować szerszą pomoc w kwestiach, które widzimy dzisiaj.</span>\n<span class=\"para\">Wschodnie Partnerstwo mogłoby również priorytetowo traktować i koncentrować się na obszarach z wartością dodaną dla całego regionu. Jak wspomniano wcześniej, jest to szczególnie prawdziwe w przypadku promowania bezpieczeństwa i odporności; inwestowania w powiązania – w tym więzi międzyludzkie; oraz kwestie związane z energią i klimatem. Podejścia do tych problemów powinny odpowiadać ambicjom UE, ponieważ poszczególne kraje będą miały trudności z radzeniem sobie z nimi samodzielnie. Wreszcie, państwa członkowskie UE powinny skorzystać z nadchodzącej dyskusji na temat Strategii Morza Czarnego, aby zachęcić do synergii z Wschodnim Partnerstwem.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> jest pracownikiem naukowym w Stowarzyszeniu Spraw Międzynarodowych (AMO) w Pradze. Jego badania koncentrują się na Europie Wschodniej, szczególnie na Ukrainie i Rosji, oraz na programie Wschodniego Partnerstwa. Zajmuje się również kwestiami komunikacji strategicznej i dezinformacji, a także demokratyzacji i wsparcia dla społeczeństwa obywatelskiego.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Três dos países que assinaram Acordos de Associação com a UE – Ucrânia, Moldávia e Geórgia – se aproximaram da UE, primeiro recebendo o status de candidato ou tendo suas aspirações à UE oficialmente confirmadas. Então, em dezembro de 2023, o sinal verde também foi dado pelo Conselho da UE para abrir negociações de adesão e conceder status de candidatura à Geórgia. O regime na Bielorrússia, por outro lado, suspendeu oficialmente sua participação dentro da Parceria Oriental, mesmo que sua sociedade civil e forças pró-democracia ainda participem do programa. Finalmente, a Armênia e o Azerbaijão recentemente se envolveram novamente em um conflito sangrento na região de Nagorno-Karabakh, que paralisou temporariamente seu envolvimento ativo em grande medida. Por enquanto, pelo menos do lado da Armênia, o país começou a fazer progressos e agora está utilizando ativamente os recursos disponíveis dentro da Parceria Oriental.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A Parceria Oriental está morta? </strong></span>\n<span class=\"para\">Olhando para o estado atual das coisas no terreno, pode-se perguntar se a Parceria Oriental ainda é necessária ou pode ser considerada uma ferramenta útil para os meses e anos à frente, especialmente dentro do novo mandato da Comissão Europeia. Alguns argumentam que a política deve ser completamente abandonada e substituída por um novo conjunto de parcerias bilaterais. Isso poderia elevar as relações com países individuais a um nível mais alto e produtivo. Este tópico é altamente relevante, uma vez que, por exemplo, diplomatas tchecos já em junho de 2022 proclamaram a Parceria Oriental como \"morta\", enquanto a Suécia – um dos estados fundadores da política – se afastou amplamente da iniciativa e dedicou mínima atenção e recursos a ela durante seu mandato de presidência da UE em 2023. A única exceção a essa mudança é a da sociedade civil, que ainda é considerada uma aliada útil em toda a região e ajuda a coordenar esforços de forma multilateral.</span>\n<span class=\"para\">Assim, a questão da liderança entre os membros da UE e o apoio à política vem à mente. Isso é particularmente verdadeiro do ponto de vista da Europa Central e Oriental, onde alguns estados têm sido pioneiros na política desde seu início, como a Tchéquia e a Polônia. Além disso, em relação à Ucrânia, há a questão das semelhanças entre a Ucrânia de hoje e a Bielorrússia, ou o Azerbaijão, por outro lado. Isso precisa ser respondido juntamente com a questão do que é o valor agregado da parceria para os membros mais avançados ao considerar a trajetória de ampliação, incluindo, notavelmente, para a Ucrânia e a Moldávia. Hoje, após as recentes eleições parlamentares, isso é apenas em menor grau relevante para a Geórgia.</span>\n<span class=\"para\">Além disso, particularmente para os casos intermediários da Armênia, e agora cada vez mais também da Geórgia, um desafio permanece sobre como fornecer da melhor forma uma <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">rede de segurança de valor e oportunidade para progresso</a>. Isso também é verdade para os países mais brandos, incluindo a Bielorrússia e o Azerbaijão, no futuro, quando as condições permitirem. Também será necessário fornecer respostas adicionais e orientações políticas sobre o que fazer com a Parceria Oriental do ponto de vista das futuras Comissões Europeias e das próximas presidências da UE em 2025 e além, incluindo, notavelmente, a da Polônia. Isso é especialmente relevante no contexto da <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">política de ampliação e da Comunidade Política Europeia</a>, que, pelo menos no caso da primeira questão, ocupa cada vez mais atenção no pensamento dos parceiros mais avançados da UE.</span>\n<span class=\"para\"><strong>O que fazer com a Parceria Oriental no futuro? </strong></span>\n<span class=\"para\">Embora os desafios provenientes tanto da região quanto de atores externos sejam em sua maioria óbvios, mesmo que ainda estejam evoluindo com o tempo, é muito menos claro que tipo de foco político e medidas a UE está disposta a tomar para investir na Parceria Oriental nos próximos anos. Portanto, há uma necessidade profunda de iniciar uma discussão estratégica sobre o futuro da Parceria Oriental e estabelecer um novo consenso entre os membros e instituições da UE sobre o que fazer com a política. A Reunião Gymnich do próximo ano, organizada pela Polônia durante sua presidência que começa em 1º de janeiro de 2025, poderia fornecer uma oportunidade conveniente para um tipo de reflexão estratégica que praticamente não ocorreu durante o mandato húngaro. Nesse contexto, restabelecer uma coalizão de países dispostos a investir novamente na manutenção da Parceria Oriental é a condição prévia necessária não apenas para a sobrevivência da própria política, mas também para que as instituições da UE realizem suas medidas e delineiem os próximos passos para o futuro.</span>\n<span class=\"para\">Nesse sentido, o que certamente ajudaria a recriar um novo consenso sobre o futuro da Parceria Oriental é conduzir <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">outra revisão de política</a> e desenvolver ainda mais a caixa de ferramentas da Parceria Oriental, que deve ser melhor adaptada e ajustada para os atuais tempos de crise. Claro, ela nunca foi originalmente projetada para responder a tais questões. A via bilateral, que sempre esteve fortemente presente e também foi bem-vinda, em particular pelos membros mais avançados da Parceria Oriental, veio para ficar, mas pode precisar de novos conteúdos mais personalizados para cada um dos parceiros. No entanto, um desafio maior paira sobre o formato multilateral regional, que no passado passou por uma profunda revisão e simplificação pela UE em termos de seu conteúdo e forma. Isso é necessário para permanecer relevante durante os tempos de guerra russa e outras turbulências que afetam a Europa Oriental.    </span>\n<span class=\"para\">De modo geral, o debate sobre o próximo curso de eventos para a Parceria Oriental permanece particularmente sensível para os casos de países intermediários que estão, por diferentes razões, presos entre apoiar totalmente a ampliação ou adotar as situações de escolha seletiva da Bielorrússia e do Azerbaijão. Também está claro que, se não houver Parceria Oriental, para países como Armênia ou Geórgia, haveria muito menos atenção dada às suas situações e problemas individuais, uma vez que eles têm se beneficiado principalmente de se encontrar no mesmo grupo de estados que a Ucrânia e a Moldávia. Esses atores devem perceber o quanto se beneficiaram de sua adesão à Parceria Oriental e retribuir à comunidade, incluindo apoiando a Ucrânia e a Moldávia como as duas nações líderes da Parceria Oriental enfrentando desafios tanto do Kremlin quanto de dinâmicas internas, como foi recentemente demonstrado durante as duas rodadas de eleições presidenciais e referendo sobre a futura adesão à UE na Moldávia. Assim, uma nova narrativa sobre uma aliança regional de solidariedade e intercâmbio deve ser promovida tanto pela UE quanto pelos próprios países para manter a linha geopolítica de argumentação em vigor.</span>\n<span class=\"para\">Além disso, desistir da Parceria Oriental agora significaria admitir que não há necessidade da abordagem regional da UE e que foi um erro ter a Parceria desde o início, como o Kremlin tem afirmado por muitos anos. Por outro lado, ter uma Parceria vazia também não é uma situação ideal. As instituições da UE devem, em última análise, ir além até mesmo da agenda atual de 3R: Recuperação, Resiliência e Reforma.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Foco em valores</strong></span>\n<span class=\"para\">O debate sobre priorizar e estabelecer várias áreas-chave de foco, e entre elas particularmente segurança; interconectividade, incluindo laços entre pessoas; e questões de energia e clima; deve ser colocado no centro de nosso pensamento. Isso ajudará a ilustrar que muitos dos problemas são de importância regional e não podem ser tratados em nível bilateral. Dentro dessa mentalidade, o ponto de partida deve ser sempre o que há para a UE e como a Parceria Oriental pode trabalhar ao lado dos interesses e do pensamento europeu sobre a região e seu futuro.</span>\n<span class=\"para\">Entre essas áreas, promover a resiliência de comunidades e sociedades inteiras provou ser mais necessário não apenas na Ucrânia, mas em toda a região mais ampla. Essas áreas precisam de mais solidariedade e apoio tanto em níveis estatais quanto sociais em tempos de agressão da Rússia contra seus vizinhos. As principais questões de segurança combinadas com tipos de apoio mais civis, assim como o estabelecimento de parcerias entre o estado e a sociedade civil, também trouxeram consequências poderosas para a capacidade de estados como a Ucrânia de resistir à pressão e aos desafios da Rússia, juntamente com outros fatores tanto internos quanto externos. Isso, de fato, requer uma abordagem forte focada em valores e a recusa estrita de se envolver em práticas iliberais, incluindo ao rotular organizações como agentes estrangeiros, como vimos nos últimos meses na Geórgia.</span>\n<span class=\"para\">Finalmente, para ajudar a estabelecer independência dos recursos energéticos russos e promover os próprios objetivos climáticos da UE, é necessário fazer melhor uso das parcerias externas e investimentos do bloco nessa área. Isso inclui, por exemplo, o programa RePowerEU; ferramentas de ajuda externa e de desenvolvimento mais direcionadas; e outros instrumentos financeiros sob a iniciativa Team Europe. Esses devem ajudar a priorizar a Parceria Oriental e contornar pressões e influências externas não apenas da Rússia, mas também da China, Irã e outros com interesses contrários ao bloco.</span>\n<span class=\"para\">Embora o destino da Parceria Oriental permaneça incerto por enquanto, algumas recomendações podem ser feitas para reiniciar o programa. Primeiro, o “Grupo de Amigos da Parceria Oriental” liderado pela Polônia, Tchéquia, Suécia, estados bálticos e Romênia, deve ser restabelecido. Isso lideraria iniciativas concretas e traria a liderança necessária para a Parceria, que agora está lutando para se manter relevante em tempos de guerra russa.</span>\n<span class=\"para\">A UE também deve lançar uma revisão estratégica da política que ocorreria tanto no nível dos membros da UE durante a Reunião Gymnich na Polônia no próximo ano quanto no nível da Comissão Europeia. Isso poderia ajudar a preparar os materiais e informações necessários para que os membros da UE tomem decisões sobre um futuro curso de ação. A UE e seus membros devem então promover uma nova narrativa em torno da Parceria Oriental como uma aliança de solidariedade e apoio em tempos de guerra da Rússia. O programa poderia atuar como um pilar regional para a troca de melhores práticas e soluções, além de oferecer ajuda mais ampla para questões que estamos vendo hoje.</span>\n<span class=\"para\">A Parceria Oriental também poderia priorizar e focar em áreas com valor agregado para toda a região. Como mencionado anteriormente, isso é especialmente verdadeiro ao promover segurança e resiliência; investir em interconectividade – incluindo laços entre pessoas; e questões da agenda de energia e clima. As abordagens para esses problemas devem se adequar às ambições da UE, uma vez que os países individuais acharão impossível lidar com eles sozinhos. Finalmente, os estados membros da UE devem aproveitar a discussão iminente sobre a Estratégia do Mar Negro para incentivar a sinergia com a Parceria Oriental.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> é pesquisador na Associação para Assuntos Internacionais (AMO) em Praga. Sua pesquisa foca na Europa Oriental, especialmente na Ucrânia e na Rússia, e no programa da Parceria Oriental. Ele também lida com questões de comunicação estratégica e desinformação, bem como com a democratização e o apoio à sociedade civil.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Trebuie menționat că trei dintre țările care au semnat Acorduri de Asociere cu UE – Ucraina, Moldova și Georgia – s-au apropiat de UE, mai întâi prin obținerea statutului de candidat sau prin confirmarea oficială a aspirațiilor lor europene. Apoi, în decembrie 2023, Consiliul UE a dat, de asemenea, undă verde pentru deschiderea negocierilor de aderare și pentru acordarea statutului de candidatură Georgiei. Regimul din Belarus, pe de altă parte, și-a suspendat oficial participarea în cadrul Parteneriatului Estic, chiar dacă societatea civilă și forțele pro-democrație continuă să participe la program. În cele din urmă, Armenia și Azerbaidjanul s-au angajat recent din nou într-un conflict sângeros în regiunea Nagorno-Karabakh, care a paralizat temporar implicarea lor activă într-o mare măsură. Deocamdată, cel puțin din partea Armeniei, țara a început să facă progrese și acum folosește activ resursele disponibile în cadrul Parteneriatului Estic.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Este Parteneriatul Estic mort? </strong></span>\n<span class=\"para\">Privind la starea actuală a situației de pe teren, s-ar putea întreba dacă Parteneriatul Estic mai este necesar sau ar putea fi considerat un instrument util pentru lunile și anii următori, în special în cadrul noului mandat al Comisiei Europene. Unii susțin că politica ar trebui să fie complet abandonată și înlocuită cu un nou set de parteneriate bilaterale. Acest lucru ar putea aduce relațiile cu țările individuale la un nivel mai înalt și mai productiv. Această temă este extrem de relevantă, deoarece, de exemplu, diplomații cehi au declarat deja în iunie 2022 că Parteneriatul Estic este „mort”, în timp ce Suedia – unul dintre statele fondatoare ale politicii – s-a îndepărtat în mare măsură de inițiativă și a dedicat o atenție și resurse minime în timpul mandatului său de președinție a UE în 2023. Singura excepție de la această schimbare este cea a societății civile, care este încă considerată un aliat util în întreaga regiune și ajută la coordonarea eforturilor pe o bază multilaterală.</span>\n<span class=\"para\">Așadar, întrebarea despre conducerea între membrii UE și sprijinul pentru politică vine în minte. Acest lucru este valabil în special din perspectiva Europei Centrale și de Est, unde unele state au fost pionierii politicii încă de la început, cum ar fi Cehia și Polonia. În plus, în legătură cu Ucraina, există problema similarităților dintre Ucraina de astăzi și Belarus, sau Azerbaidjan, pe de altă parte. Aceasta trebuie să fie răspunsă alături de problema care este valoarea adăugată a parteneriatului pentru membrii mai avansați atunci când se ia în considerare calea de extindere, inclusiv în special pentru Ucraina și Moldova. Astăzi, după recentele alegeri parlamentare, aceasta este relevantă doar într-o măsură mai mică pentru Georgia.</span>\n<span class=\"para\">În plus, în special pentru cazurile intermediare ale Armeniei și, acum din ce în ce mai mult, ale Georgiei, rămâne o provocare cum să se ofere cel mai bine o <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">plasă de siguranță a valorii și oportunitate pentru progres</a>. Acest lucru este, de asemenea, adevărat pentru țările mai indulgente, inclusiv Belarus și Azerbaidjan, în viitor, când condițiile permit. Va fi, de asemenea, necesar să se ofere răspunsuri suplimentare și orientări politice cu privire la ce să se facă cu Parteneriatul Estic din perspectiva viitoarelor Comisii Europene și a viitoarelor președinții ale UE în 2025 și după, inclusiv în special cea a Poloniei. Acest lucru este deosebit de relevant în contextul <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">politicii de extindere și a Comunității Politice Europene</a>, care, cel puțin în cazul primei probleme, ocupă din ce în ce mai mult atenția în gândirea partenerilor mai avansați ai UE.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ce să facem cu Parteneriatul Estic în viitor? </strong></span>\n<span class=\"para\">Deși provocările venite atât din regiune, cât și din partea actorilor externi sunt în mare parte evidente, chiar dacă evoluează în timp, este mult mai puțin clar ce fel de focalizare politică și măsuri este dispusă să ia UE pentru a investi în Parteneriatul Estic în anii următori. Prin urmare, există o nevoie profundă de a lansa o discuție strategică despre viitorul Parteneriatului Estic și de a stabili un nou consens între membrii și instituțiile UE cu privire la ce să se facă cu politica. Întâlnirea Gymnich de anul viitor, organizată de Polonia în timpul președinției sale care începe pe 1 ianuarie 2025, ar putea oferi o oportunitate convenabilă pentru un fel de reflecție strategică care practic nu a avut loc în timpul mandatului ungar. În acest context, re-estabilirea unei coaliții de țări dispuse să investească din nou în menținerea Parteneriatului Estic este condiția necesară nu doar pentru supraviețuirea politicii în sine, ci și pentru instituțiile UE în realizarea măsurilor lor și conturarea pașilor următori pentru viitor.</span>\n<span class=\"para\">În acest sens, ceea ce ar ajuta cu siguranță la recrearea unui nou consens asupra viitorului Parteneriatului Estic este să se efectueze <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">o altă revizuire a politicii</a> și să se dezvolte în continuare trusa de instrumente a Parteneriatului Estic, care ar trebui să fie mai bine adaptată și ajustată pentru timpurile actuale de criză. Desigur, nu a fost niciodată concepută inițial pentru a răspunde la astfel de probleme. Calea bilaterală, care a fost întotdeauna puternic prezentă și, de asemenea, binevenită în special de membrii mai avansați ai Parteneriatului Estic, este aici pentru a rămâne, dar ar putea necesita un conținut nou și mai personalizat pentru fiecare dintre parteneri. Cu toate acestea, o provocare mai mare se profilează asupra formatului regional multilateral, care în trecut a trecut printr-o revizuire profundă și o simplificare de către UE în ceea ce privește conținutul și forma sa. Acest lucru este necesar pentru a rămâne relevant în timpul războiului rus și altor turbulențe care afectează Europa de Est.    </span>\n<span class=\"para\">În general, dezbaterea despre următorul curs de evenimente pentru Parteneriatul Estic rămâne deosebit de sensibilă pentru cazurile de țări intermediare care, din diferite motive, sunt blocate între susținerea totală a extinderii sau adoptarea situațiilor de selecție a lui Belarus și Azerbaidjan. De asemenea, este clar că, dacă nu există Parteneriat Estic, pentru țări precum Armenia sau Georgia, ar fi acordată mult mai puțină atenție situațiilor și problemelor lor individuale, deoarece s-au bucurat în mare măsură de faptul că se află în același grup de state ca Ucraina și Moldova. Acești actori ar trebui să realizeze cât de mult au profitat de apartenența lor la Parteneriatul Estic și să contribuie înapoi la comunitate, inclusiv prin sprijinirea Ucrainei și Moldovei ca cele două națiuni fruntașe ale Parteneriatului Estic care se confruntă cu provocări atât din partea Kremlinului, cât și din dinamica internă, așa cum a fost recent demonstrat în timpul celor două runde de alegeri prezidențiale și referendumului privind viitoarea aderare la UE în Moldova. Astfel, un nou narativ despre o alianță regională de solidaritate și schimb ar trebui promovat atât de UE, cât și de țările însele pentru a menține linia de argument geopolitar.</span>\n<span class=\"para\">În plus, a renunța acum la Parteneriatul Estic ar însemna a admite că nu există nevoie de abordarea regională a UE și că a fost o greșeală să existe Parteneriatul de la început, așa cum susține Kremlinul de mulți ani. Pe de altă parte, a avea un Parteneriat gol nu este, de asemenea, o situație ideală. Instituțiile UE ar trebui, în cele din urmă, să depășească chiar și agenda actuală de 3R: Recuperare, Reziliență și Reformă.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Focalizare pe valori</strong></span>\n<span class=\"para\">Dezbaterea despre prioritizarea și stabilirea mai multor domenii cheie de focalizare, printre care în special securitatea; interconectivitatea, inclusiv legăturile între oameni; și energia și clima; ar trebui să fie pusă în centrul gândirii noastre. Acest lucru va ajuta la ilustrarea faptului că multe dintre probleme sunt de semnificație regională și nu pot fi tratate la nivel bilateral. În cadrul acestei mentalități, punctul de plecare ar trebui să fie întotdeauna ce este acolo pentru UE și cum poate funcționa Parteneriatul Estic alături de interesele europene și gândirea despre regiune și viitorul său.</span>\n<span class=\"para\">Printre aceste domenii, promovarea rezilienței comunităților și a întregilor societăți s-a dovedit a fi cea mai necesară nu doar în Ucraina, ci și în întreaga regiune. Aceste domenii au nevoie de mai multă solidaritate și sprijin atât la nivel de stat, cât și la nivel de societate în vremurile agresiunii Rusiei împotriva vecinilor săi. Problemele cheie de securitate combinate cu tipuri de sprijin mai civil, precum și stabilirea de parteneriate între stat și societatea civilă, au adus, de asemenea, consecințe puternice pentru capacitatea statelor precum Ucraina de a rezista presiunii și provocărilor din partea Rusiei, alături de alți factori atât interni, cât și externi. Acest lucru, într-adevăr, necesită o abordare puternică axată pe valori și refuzul strict de a se angaja în practici iliberale, inclusiv atunci când se etichetează organizațiile ca agenți străini, așa cum am văzut în ultimele luni în Georgia.</span>\n<span class=\"para\">În cele din urmă, pentru a ajuta la stabilirea independenței față de resursele energetice rusești și a promova propriile obiective climatice ale UE, este necesar să se utilizeze mai bine parteneriatele externe și investițiile blocului în acest domeniu. Acest lucru include, de exemplu, programul RePowerEU; instrumente de ajutor extern și de dezvoltare mai bine direcționate; și alte instrumente financiare în cadrul inițiativei Team Europe. Acestea ar trebui să ajute la prioritizarea Parteneriatului Estic și la manevrarea presiunilor externe și influențelor nu doar din partea Rusiei, ci și din partea Chinei, Iranului și altora cu interese contrare blocului.</span>\n<span class=\"para\">Deși soarta Parteneriatului Estic rămâne incertă deocamdată, se pot face unele recomandări pentru a relansa programul. În primul rând, „Grupul Prietenilor Parteneriatului Estic” condus de Polonia, Cehia, Suedia, statele baltice și România ar trebui re-estabilit. Acesta ar conduce inițiative concrete și ar aduce conducerea necesară Parteneriatului, care acum se luptă să rămână relevant în vremurile războiului rus.</span>\n<span class=\"para\">UE ar trebui, de asemenea, să lanseze o revizuire strategică a politicii care ar avea loc atât la nivelul membrilor UE în timpul Întâlnirii Gymnich din Polonia de anul viitor, cât și la nivelul Comisiei Europene. Acest lucru ar putea ajuta la pregătirea materialelor și informațiilor necesare pentru ca membrii UE să ia decizii cu privire la un curs de acțiune viitor. UE și membrii săi ar trebui apoi să promoveze un nou narativ în jurul Parteneriatului Estic ca o alianță de solidaritate și sprijin în vremurile războiului Rusiei. Programul ar putea acționa ca un pilon regional pentru schimbul de bune practici și soluții, precum și pentru a oferi ajutor mai larg pentru problemele pe care le vedem astăzi.</span>\n<span class=\"para\">Parteneriatul Estic ar putea, de asemenea, să prioritizeze și să se concentreze pe domenii cu valoare adăugată pentru întreaga regiune. Așa cum s-a menționat anterior, acest lucru este valabil în special atunci când se promovează securitatea și reziliența; investind în interconectivitate – inclusiv legăturile între oameni; și problemele agendei energetice și climatice. Abordările acestor probleme ar trebui să se potrivească ambițiilor UE, deoarece țările individuale vor găsi imposibil să le abordeze pe cont propriu. În cele din urmă, statele membre ale UE ar trebui să profite de discuția viitoare despre Strategia Mării Negre pentru a încuraja sinergia cu Parteneriatul Estic.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> este cercetător asociat la Asociația pentru Afaceri Internaționale (AMO) din Praga. Cercetarea sa se concentrează pe Europa de Est, în special Ucraina și Rusia, și pe programul Parteneriatului Estic. De asemenea, se ocupă de întrebări legate de comunicarea strategică și de dezinformare, precum și de democratizare și sprijin pentru societatea civilă.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tri krajiny, ktoré podpísali asociačné dohody s EÚ – Ukrajina, Moldavsko a Gruzínsko – sa priblížili k EÚ, najprv získaním statusu kandidáta alebo oficiálnym potvrdením svojich ambícií v EÚ. Potom, v decembri 2023, dal Rada EÚ zelenú na otvorenie prístupových rokovaní a udelenie statusu kandidáta Gruzínsku. Na druhej strane, režim v Bielorusku oficiálne pozastavil svoju účasť v rámci Východného partnerstva, aj keď jeho občianska spoločnosť a pro-demokratické sily sa stále zúčastňujú na programe. Nakoniec, Arménsko a Azerbajdžan sa nedávno opäť zapojili do krvavého konfliktu o región Náhorného Karabachu, ktorý dočasne paralyzoval ich aktívne zapojenie do veľkej miery. Zatiaľ, aspoň z pohľadu Arménska, krajina začala dosahovať pokrok a teraz aktívne využíva dostupné zdroje v rámci Východného partnerstva.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Je Východné partnerstvo mŕtve? </strong></span>\n<span class=\"para\">Pri pohľade na aktuálny stav na mieste sa môže zdať, že Východné partnerstvo je stále potrebné alebo by mohlo byť považované za užitočný nástroj na mesiace a roky dopredu, najmä v rámci nového mandátu Európskej komisie. Niektorí tvrdia, že by sa politika mala úplne zrušiť a nahradiť novým súborom bilaterálnych partnerstiev. To by mohlo posunúť vzťahy s jednotlivými krajinami na vyššiu a produktívnejšiu úroveň. Táto téma je veľmi relevantná, pretože napríklad českí diplomati už v júni 2022 vyhlásili, že Východné partnerstvo je „mŕtve“, zatiaľ čo Švédsko – jeden zo zakladajúcich štátov politiky – sa do značnej miery vzdialilo od iniciatívy a počas svojho predsedníctva v EÚ v roku 2023 venovalo minimálnu pozornosť a zdroje. Jedinou výnimkou z tohto posunu je občianska spoločnosť, ktorá je stále považovaná za užitočného spojenca v celom regióne a pomáha koordinovať úsilie na multilaterálnom základe.</span>\n<span class=\"para\">Takže otázka vedenia medzi členskými štátmi EÚ a podpory politiky prichádza na myseľ. To platí najmä z pohľadu strednej a východnej Európy, kde niektoré štáty boli priekopníkmi politiky od jej samého začiatku, ako Česko a Poľsko. Okrem toho, pokiaľ ide o Ukrajinu, existuje otázka podobností medzi dnešnou Ukrajinou a Bieloruskom, alebo Azerbajdžanom na druhej strane. Na túto otázku je potrebné odpovedať spolu s otázkou, aká je pridaná hodnota partnerstva pre pokročilejších členov, keď sa zohľadňuje proces rozširovania, najmä pre Ukrajinu a Moldavsko. Dnes, po nedávnych parlamentných voľbách, je to len v menšej miere relevantné pre Gruzínsko.</span>\n<span class=\"para\">Navyše, najmä pre medzičlánkové prípady Arménska a teraz čoraz viac aj Gruzínska, zostáva výzvou, ako najlepšie poskytnúť <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">bezpečnostnú sieť hodnoty a príležitosť na pokrok</a>. To platí aj pre miernejšie krajiny, vrátane Bieloruska a Azerbajdžanu, v budúcnosti, keď to podmienky umožnia. Bude tiež potrebné poskytnúť ďalšie odpovede a politické usmernenia o tom, čo robiť s Východným partnerstvom z pohľadu budúcich Európskych komisií a nadchádzajúcich predsedníctiev EÚ v roku 2025 a neskôr, najmä pokiaľ ide o Poľsko. To je obzvlášť relevantné v kontexte <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">politiky rozširovania a Európskej politickej komunity</a>, ktorá aspoň v prípade prvej otázky zaberá čoraz viac pozornosti v myslení pokročilejších partnerov EÚ.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Čo robiť s Východným partnerstvom v budúcnosti? </strong></span>\n<span class=\"para\">Aj keď sú výzvy prichádzajúce z regiónu a vonkajších aktérov väčšinou zrejmé, aj keď sa stále vyvíjajú v čase, je oveľa menej jasné, aký druh politického zamerania a opatrení je EÚ ochotná prijať, aby investovala do Východného partnerstva v nadchádzajúcich rokoch. Preto existuje hlboká potreba spustiť strategickú diskusiu o budúcnosti Východného partnerstva a ustanoviť nový konsenzus medzi členskými štátmi EÚ a inštitúciami o tom, čo robiť s touto politikou. Budúci Gymnich Meeting organizovaný Poľskom počas jeho nadchádzajúceho predsedníctva, ktoré začína 1. januára 2025, by mohol poskytnúť vhodnú príležitosť na akýsi strategický pohľad, ktorý sa prakticky neuskutočnil počas maďarského mandátu. V tejto súvislosti je opätovné vytvorenie koalície krajín ochotných opäť investovať do udržania Východného partnerstva nevyhnutnou podmienkou nielen pre prežitie samotnej politiky, ale aj pre inštitúcie EÚ pri realizácii ich opatrení a načrtnutí ďalších krokov do budúcnosti.</span>\n<span class=\"para\">V tomto zmysle by určite pomohlo znovu vytvoriť nový konsenzus o budúcnosti Východného partnerstva vykonaním <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">ďalšej revízie politiky</a> a ďalším rozvojom nástrojov Východného partnerstva, ktoré by mali byť lepšie prispôsobené a doladené pre súčasné časy krízy. Samozrejme, pôvodne nebol navrhnutý na reagovanie na takéto otázky. Bilaterálny prístup, ktorý bol vždy silne prítomný a tiež vítaný najmä pokročilejšími členmi Východného partnerstva, tu zostane, ale môže potrebovať nový a viac prispôsobený obsah pre každého z partnerov. Avšak väčšia výzva visí nad regionálnym multilaterálnym formátom, ktorý v minulosti prešiel hlbokou revíziou a zjednodušením zo strany EÚ, pokiaľ ide o jeho obsah a formu. To je potrebné, aby zostalo relevantné počas čias ruskej vojny a iných turbulencií ovplyvňujúcich východnú Európu.    </span>\n<span class=\"para\">Vo všeobecnosti zostáva debata o ďalšom smerovaní Východného partnerstva obzvlášť citlivá pre medzičlánkové krajiny, ktoré sú z rôznych dôvodov uviaznuté medzi plnou podporou rozširovania alebo prijímaním situácií „výberu čerešní“ Bieloruska a Azerbajdžanu. Je tiež jasné, že ak nebude Východné partnerstvo, pre krajiny ako Arménsko alebo Gruzínsko by sa venovalo oveľa menej pozornosti ich situáciám a individuálnym problémom, pretože väčšinou profitovali z toho, že sa nachádzajú v rovnakom klastre štátov ako Ukrajina a Moldavsko. Títo aktéri by si mali uvedomiť, koľko profitovali z členstva vo Východnom partnerstve a vrátiť sa komunite, vrátane podpory Ukrajiny a Moldavska ako dvoch vedúcich krajín Východného partnerstva, ktoré čelí výzvam ako z Kremľa, tak aj z vnútorných dynamík, ako nedávno ukázali dve kolá prezidentských volieb a referendum o budúcom prístupe k EÚ v Moldavsku. Takže by sa mala podporiť nová naratíva o regionálnej aliancii solidarity a výmeny, ktorú by mali propagovať ako EÚ, tak aj samotné krajiny, aby sa udržala geopolitická línia argumentácie na mieste.</span>\n<span class=\"para\">Navyše, vzdať sa Východného partnerstva teraz by znamenalo priznať, že nie je potrebný regionálny prístup EÚ a že bolo chybou mať partnerstvo od začiatku, ako tvrdí Kremeľ už mnoho rokov. Na druhej strane, mať prázdne partnerstvo  nie je tiež ideálna situácia. Inštitúcie EÚ by mali nakoniec ísť nad rámec aj súčasnej agendy 3R: Obnova, Odolnosť a Reforma.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fokus na hodnoty</strong></span>\n<span class=\"para\">Debata o prioritizácii a ustanovení niekoľkých kľúčových oblastí zamerania, medzi ktorými sú najmä bezpečnosť; prepojenosť, vrátane väzieb medzi ľuďmi; a energetika a klíma; by mala byť umiestnená do centra nášho myslenia. To pomôže ilustrovať, že mnohé z problémov majú regionálny význam a nemôžu byť riešené na bilaterálnej úrovni. V rámci tohto myslenia by východiskovým bodom malo byť vždy to, čo je pre EÚ a ako môže Východné partnerstvo fungovať v súlade s európskymi záujmami a myslením o regióne a jeho budúcnosti.</span>\n<span class=\"para\">Medzi týmito oblasťami sa ukázalo, že podpora odolnosti komunít a celých spoločností je najviac potrebná nielen na Ukrajine, ale aj v širšom regióne. Tieto oblasti potrebujú viac solidarity a podpory na úrovni štátu a spoločnosti v časoch ruských agresií voči svojim susedom. Kľúčové bezpečnostné otázky v kombinácii s viac civilnými typmi podpory, ako aj vytváranie partnerstiev medzi štátom a občianskou spoločnosťou, priniesli tiež silné dôsledky pre schopnosť štátov ako Ukrajina odolávať tlaku a výzvam z Ruska spolu s inými faktormi, ako domácimi, tak aj zahraničnými. To skutočne vyžaduje silný prístup zameraný na hodnoty a prísne odmietnutie zapojiť sa do neliberálnych praktík, vrátane označovania organizácií za zahraničných agentov, ako sme videli v uplynulých mesiacoch v Gruzínsku.</span>\n<span class=\"para\">Napokon, aby sa pomohlo ustanoviť nezávislosť od ruských energetických zdrojov a podporiť vlastné klimatické ciele EÚ, je potrebné lepšie využiť externé partnerstvá a investície bloku v tejto oblasti. To zahŕňa napríklad program RePowerEU; viac cielených nástrojov zahraničnej a rozvojovej pomoci; a iné finančné nástroje v rámci iniciatívy Team Europe. Tieto by mali pomôcť prioritizovať Východné partnerstvo a prekonať vonkajší tlak a vplyvy nielen z Ruska, ale aj z Číny, Iránu a iných, ktorých záujmy sú v rozpore s blokom.</span>\n<span class=\"para\">Aj keď osud Východného partnerstva zostáva zatiaľ neistý, niektoré odporúčania môžu byť urobené s cieľom reštartovať program. Po prvé, „Skupina priateľov Východného partnerstva“ vedená Poľskom, Českom, Švédskom, pobaltskými štátmi a Rumunskom by mala byť opäť ustanovená. To by viedlo konkrétne iniciatívy a prinieslo potrebné vedenie do partnerstva, ktoré teraz bojuje o to, aby zostalo relevantné v časoch ruskej vojny.</span>\n<span class=\"para\">EÚ by mala tiež spustiť strategickú revíziu politiky, ktorá by sa uskutočnila na úrovni členských štátov EÚ počas Gymnich Meetingu v Poľsku budúci rok a na úrovni Európskej komisie. To by mohlo pomôcť pripraviť potrebné materiály a informácie pre členské štáty EÚ, aby mohli rozhodnúť o budúcom smerovaní. EÚ a jej členské štáty by potom mali propagovať novú naratívu okolo Východného partnerstva ako aliancie solidarity a podpory v časoch ruskej vojny. Program by mohol fungovať ako regionálny pilier pre výmenu osvedčených praktík a riešení, ako aj ponúknuť širšiu pomoc pre otázky, ktoré dnes vidíme.</span>\n<span class=\"para\">Východné partnerstvo by sa tiež mohlo prioritizovať a zamerať na oblasti s pridanou hodnotou pre celý región. Ako už bolo spomenuté, to platí najmä pri podpore bezpečnosti a odolnosti; investovaní do prepojenosti – vrátane väzieb medzi ľuďmi; a otázkach energetiky a klímy. Prístupy k týmto problémom by mali zodpovedať ambíciám EÚ, pretože jednotlivé krajiny by ich ťažko zvládli samostatne. Napokon, členské štáty EÚ by mali využiť nadchádzajúcu diskusiu o stratégii Čierneho mora na podporu synergie s Východným partnerstvom.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> je výskumný pracovník v Asociácii pre medzinárodné záležitosti (AMO) v Prahe. Jeho výskum sa zameriava na východnú Európu, najmä Ukrajinu a Rusko, a program Východného partnerstva. Rovnako sa zaoberá otázkami strategickej komunikácie a dezinformácie, ako aj demokratizácie a podpory občianskej spoločnosti.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tre av de länder som har undertecknat associationsavtal med EU – Ukraina, Moldavien och Georgien – har kommit närmare EU, först genom att få kandidatstatus eller få sina EU-aspirationer officiellt bekräftade. Sedan, i december 2023, gavs också grönt ljus av EU:s råd för att öppna anslutningsförhandlingar och ge kandidatstatus till Georgien. Regimen i Belarus har å sin sida officiellt suspenderat sitt deltagande inom Östligt partnerskap, även om dess civila samhälle och pro-demokratiska krafter fortfarande deltar i programmet. Slutligen har Armenien och Azerbajdzjan nyligen återigen engagerat sig i en blodig konflikt över Nagorno-Karabakh-regionen, vilket tillfälligt har förlamat deras aktiva engagemang i stor utsträckning. För nu, åtminstone från Armeniens sida, har landet börjat göra framsteg och använder nu aktivt tillgängliga resurser inom Östligt partnerskap.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Är det Östliga partnerskapet dött? </strong></span>\n<span class=\"para\">Ser man på det aktuella läget på marken kan man undra om det Östliga partnerskapet fortfarande behövs eller kan betraktas som ett användbart verktyg för de kommande månaderna och åren, särskilt inom det nya mandatet för Europeiska kommissionen. Vissa hävdar att politiken helt bör skrotas och ersättas med en ny uppsättning bilaterala partnerskap. Detta skulle kunna föra relationerna med enskilda länder till en högre och mer produktiv nivå. Detta ämne är mycket relevant eftersom, till exempel, tjeckiska diplomater redan i juni 2022 förklarade det Östliga partnerskapet som \"dött\", medan Sverige – en av de grundande staterna för politiken – i stor utsträckning har avvikit från initiativet och ägnat minimal uppmärksamhet och resurser åt det under sin EU-ordförandeskapstid 2023. Det enda undantaget från denna förändring är civilsamhället, som fortfarande anses vara en användbar allierad över hela regionen och hjälper till att samordna insatser på en multilateralt basis.</span>\n<span class=\"para\">Därför kommer frågan om ledarskap bland EU-medlemmarna och stöd för politiken i åtanke. Detta gäller särskilt ur synvinkeln av Central- och Östeuropa, där vissa stater har varit pionjärer för politiken sedan dess allra början, såsom Tjeckien och Polen. Dessutom, i relation till Ukraina, finns det frågan om likheterna mellan dagens Ukraina och Belarus, eller Azerbajdzjan å sin sida. Detta behöver besvaras tillsammans med frågan om vad som är det mervärde som partnerskapet ger för de mer avancerade medlemmarna när man överväger utvidgningsspåret, inklusive mest anmärkningsvärt för Ukraina och Moldavien. Idag, efter de senaste parlamentsvalen, är detta endast i mindre grad relevant för Georgien.</span>\n<span class=\"para\">Dessutom, särskilt för de mellanliggande fallen av Armenien, och nu mer och mer också Georgien, kvarstår en utmaning om hur man bäst kan tillhandahålla ett <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">värdesäkerhetsnät och möjlighet till framsteg</a>. Detta gäller också för de mer tillåtande länderna, inklusive Belarus och Azerbajdzjan, i framtiden när förhållandena tillåter. Det kommer också att vara nödvändigt att ge ytterligare svar och politisk vägledning om vad man ska göra med det Östliga partnerskapet ur synvinkeln av framtida Europeiska kommissioner och de kommande EU-ordförandeskapen 2025 och framåt, inklusive mest anmärkningsvärt för Polen. Detta är särskilt relevant i kontexten av <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">utvidgningspolitiken och den europeiska politiska gemenskapen</a>, som åtminstone i fallet med den första frågan upptar mer och mer uppmärksamhet i tankarna hos de mer avancerade partnerna i EU.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vad ska göras med det Östliga partnerskapet i framtiden? </strong></span>\n<span class=\"para\">Även om utmaningarna som kommer både från regionen och externa aktörer mestadels är uppenbara, även om de fortfarande utvecklas över tid, är det mycket mindre klart vilken typ av politisk fokus och åtgärder EU är villigt att vidta för att investera i det Östliga partnerskapet under de kommande åren. Därför finns det ett djupt behov av att inleda en strategisk diskussion om framtiden för det Östliga partnerskapet och etablera en ny konsensus bland EU-medlemmarna och institutionerna om vad man ska göra med politiken. Nästa års Gymnich-möte som organiseras av Polen under sitt kommande ordförandeskap som börjar den 1 januari 2025 skulle kunna ge en bekväm möjlighet för en typ av strategisk reflektion som praktiskt taget inte har ägt rum under den ungerska mandatperioden. I det sammanhanget är det nödvändigt att återetablera en koalition av länder som är villiga att återigen investera i att upprätthålla det Östliga partnerskapet, vilket är en nödvändig förutsättning inte bara för politikens överlevnad, utan också för EU-institutionerna att realisera sina åtgärder och skissera nästa steg för framtiden.</span>\n<span class=\"para\">I det avseendet skulle det som säkert skulle hjälpa till att återskapa en ny konsensus om framtiden för det Östliga partnerskapet vara att genomföra <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">en annan policyöversyn</a> och vidareutveckla Östligt partnerskaps verktygslåda, som bör vara bättre anpassad och finjusterad för de nuvarande krisernas tid. Självklart var det ursprungligen aldrig utformat för att svara på sådana frågor. Den bilaterala spåret, som alltid har varit starkt närvarande och också välkomnat särskilt av de mer avancerade medlemmarna i Östligt partnerskap, är här för att stanna men kan behöva nytt och mer skräddarsytt innehåll för varje av partnerna. Men en större utmaning hänger över det regionala multilaterala formatet, som tidigare har genomgått en djupgående översyn och strömlinjeformning av EU när det gäller dess innehåll och form. Detta krävs för att förbli relevant under tider av rysk krig och andra turbulenser som påverkar Östeuropa.    </span>\n<span class=\"para\">Generellt sett förblir debatten om nästa händelseförlopp för det Östliga partnerskapet särskilt känslig för de mellanliggande länderna som av olika skäl är fast mellan att fullt ut stödja utvidgning eller anta plocka-körsbär-situationer som Belarus och Azerbajdzjan. Det är också klart att om det inte finns något Östligt partnerskap, skulle länder som Armenien eller Georgien få mycket mindre uppmärksamhet på sina situationer och individuella problem eftersom de mestadels har dragit nytta av att befinna sig i samma kluster av stater som Ukraina och Moldavien. Dessa aktörer bör inse hur mycket de har dragit nytta av sitt medlemskap i Östligt partnerskap och ge tillbaka till gemenskapen, inklusive genom att stödja Ukraina och Moldavien som de två frontlöparna i Östligt partnerskap som står inför utmaningar både från Kreml och interna dynamiker, som nyligen visats under de två omgångarna av presidentval och folkomröstning om framtida anslutning till EU i Moldavien. Således bör en ny berättelse om en regional allians av solidaritet och utbyte främjas både av EU och länderna själva för att hålla den geopolitiska argumentationen på plats.</span>\n<span class=\"para\">För att ge upp om det Östliga partnerskapet nu skulle innebära att erkänna att det inte finns något behov av EU:s regionala angreppssätt och att det var ett misstag att ha partnerskapet från början, som Kreml har hävdat i många år. Å andra sidan är det också inte en idealisk situation att ha ett ihåligt partnerskap. EU-institutionerna bör i slutändan gå bortom till och med den nuvarande agendan av 3R: Återhämtning, Motståndskraft och Reform.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Värdefokus</strong></span>\n<span class=\"para\">Debatten om att prioritera och etablera flera nyckelområden, och bland dessa särskilt säkerhet; sammanlänkning, inklusive människor-till-människor-band; och energi- och klimatfrågor; bör sättas i centrum för vårt tänkande. Detta kommer att hjälpa till att illustrera att många av problemen har regional betydelse och inte kan hanteras på en bilateral nivå. Inom detta tankesätt bör utgångspunkten alltid vara vad som finns för EU och hur det Östliga partnerskapet kan fungera tillsammans med europeiska intressen och tänka på regionen och dess framtid.</span>\n<span class=\"para\">Bland dessa områden visade främjandet av samhällens och hela samhällens motståndskraft sig vara mest behövligt inte bara i Ukraina, utan över hela den bredare regionen. Dessa områden behöver mer solidaritet och stöd både på statlig och samhällsnivå i tider av Rysslands aggression mot sina grannar. De centrala säkerhetsfrågorna kombinerade med mer civila typer av stöd, samt att etablera partnerskap mellan staten och civilsamhället, har också haft kraftfulla konsekvenser för staters som Ukraina förmåga att stå emot trycket och utmaningarna från Ryssland tillsammans med andra faktorer både inhemska och utländska. Detta kräver verkligen en stark värdefokuserad strategi och ett strikt avvisande av att delta i illiberala metoder, inklusive när man märker organisationer som utländska agenter, som vi har sett under de senaste månaderna i Georgien.</span>\n<span class=\"para\">Slutligen, för att hjälpa till att etablera oberoende från ryska energiresurser och främja EU:s egna klimatmål, är det nödvändigt att bättre utnyttja blockets externa partnerskap och investeringar inom detta område. Detta inkluderar, till exempel, RePowerEU-programmet; mer riktade verktyg för utländsk och utvecklingshjälp; och andra finansiella instrument under Team Europe-initiativet. Dessa bör hjälpa till att prioritera det Östliga partnerskapet och manövrera bort extern press och influenser inte bara från Ryssland, utan också från Kina, Iran och andra med intressen som går emot blocket.</span>\n<span class=\"para\">Även om ödet för det Östliga partnerskapet förblir osäkert för nu, kan vissa rekommendationer göras för att återstarta programmet. För det första bör \"Gruppen av vänner till det Östliga partnerskapet\" ledd av Polen, Tjeckien, Sverige, de baltiska staterna och Rumänien återetableras. Detta skulle leda konkreta initiativ och ge det nödvändiga ledarskapet till partnerskapet, som nu kämpar för att förbli relevant i tider av rysk krig.</span>\n<span class=\"para\">EU bör också inleda en strategisk översyn av politiken som skulle äga rum både på nivån av EU-medlemmarna under Gymnich-mötet i Polen nästa år och på nivån av Europeiska kommissionen. Detta skulle kunna hjälpa till att förbereda nödvändiga material och information för EU-medlemmarna att fatta beslut om en framtida handlingsplan. EU och dess medlemmar bör sedan främja en ny berättelse kring det Östliga partnerskapet som en allians av solidaritet och stöd i tider av Rysslands krig. Programmet skulle kunna fungera som en regional pelare för utbyte av bästa praxis och lösningar, samt erbjuda bredare hjälp för frågor som vi ser idag.</span>\n<span class=\"para\">Det Östliga partnerskapet skulle också kunna prioritera och fokusera på områden med mervärde för hela regionen. Som nämnts tidigare är detta särskilt sant när det gäller att främja säkerhet och motståndskraft; investera i sammanlänkning – inklusive människor-till-människor-band; och energi- och klimatagendafrågor. Angreppssätten till dessa problem bör passa EU:s ambitioner eftersom de enskilda länderna kommer att finna det omöjligt att hantera dem på egen hand. Slutligen bör EU:s medlemsstater utnyttja den kommande diskussionen om Svartahavets strategi för att uppmuntra synergi med det Östliga partnerskapet.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong> är forskningsmedarbetare vid Föreningen för internationella frågor (AMO) i Prag. Hans forskning fokuserar på Östeuropa, särskilt Ukraina och Ryssland, samt det Östliga partnerskapsprogrammet. Han sysslar också med frågor om strategisk kommunikation och desinformation, samt demokratisering och stöd till civilsamhället.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">AB ile Ortaklık Anlaşmaları imzalayan üç ülke - Ukrayna, Moldova ve Gürcistan - önce adaylık statüsü alarak veya AB hedeflerinin resmi olarak onaylanmasıyla AB'ye daha da yaklaşmışlardır. Ardından, Aralık 2023'te, AB Konseyi Gürcistan'a katılım müzakerelerine başlama ve adaylık statüsü verme konusunda yeşil ışık yakmıştır. Öte yandan, Belarus'taki rejim, sivil toplumu ve demokrasi yanlısı güçleri programda yer almaya devam etse de, resmi olarak Doğu Ortaklığı'ndaki katılımını askıya almıştır. Son olarak, Ermenistan ve Azerbaycan, Nagorno-Karabakh bölgesi üzerinde yeniden kanlı bir çatışmaya girmiştir; bu durum, aktif katılımlarını büyük ölçüde geçici olarak felç etmiştir. Şu anda, en azından Ermenistan tarafında, ülke ilerleme kaydetmeye başlamış ve Doğu Ortaklığı içindeki mevcut kaynakları aktif olarak kullanmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Doğu Ortaklığı öldü mü? </strong></span>\n<span class=\"para\">Mevcut duruma bakıldığında, Doğu Ortaklığı'nın hala gerekli olup olmadığı veya önümüzdeki aylarda ve yıllarda faydalı bir araç olarak değerlendirilebileceği merak edilebilir, özellikle Avrupa Komisyonu'nun yeni yetkisi içinde. Bazıları, politikanın tamamen terk edilmesi ve yeni bir dizi ikili ortaklıkla değiştirilmesi gerektiğini savunuyor. Bu, bireysel ülkelerle ilişkileri daha yüksek ve daha verimli bir seviyeye taşıyabilir. Bu konu oldukça önemlidir çünkü örneğin, Çek diplomatlar Haziran 2022'de Doğu Ortaklığı'nı \"ölü\" olarak ilan ederken, politika kurucu devletlerinden biri olan İsveç, büyük ölçüde inisiyatifi terk etmiş ve 2023'teki AB başkanlığı döneminde buna minimum dikkat ve kaynak ayırmıştır. Bu değişimin tek istisnası, hala bölge genelinde faydalı bir müttefik olarak kabul edilen sivil toplumdur ve çok taraflı bir temel üzerinde çabaları koordine etmeye yardımcı olmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Bu nedenle, AB üyeleri arasında liderlik ve politika desteği sorusu akla geliyor. Bu, özellikle Doğu ve Orta Avrupa açısından geçerlidir; bazı devletler, Çek Cumhuriyeti ve Polonya gibi, politikanın başlangıcından beri öncülük etmiştir. Ayrıca, Ukrayna ile ilgili olarak, bugünkü Ukrayna ile Belarus veya diğer taraftan Azerbaycan arasındaki benzerlikler sorunu vardır. Bu, genişleme sürecini göz önünde bulundururken, daha gelişmiş üyeler için ortaklığın ek değerinin ne olduğu sorusuyla birlikte yanıtlanmalıdır; özellikle Ukrayna ve Moldova için. Bugün, son parlamenter seçimlerin ardından, bu durum Gürcistan için daha az geçerlidir.</span>\n<span class=\"para\">Ayrıca, özellikle Ermenistan ve şimdi giderek daha fazla Gürcistan için, en iyi şekilde nasıl <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">değer güvenliği ağı ve ilerleme fırsatı</a>. sağlanacağı konusunda bir zorluk devam etmektedir. Bu, gelecekte koşullar izin verdiğinde, daha hoşgörülü ülkeler için, Belarus ve Azerbaycan dahil, geçerlidir. Ayrıca, gelecekteki Avrupa Komisyonları ve 2025 ve sonrasındaki gelecek AB başkanlıkları açısından Doğu Ortaklığı ile ne yapılacağına dair ek yanıtlar ve politika rehberliği sağlamak da gerekecektir; özellikle Polonya'nın başkanlığı açısından. Bu, <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">genişleme politikası ve Avrupa Siyasi Topluluğu</a> bağlamında özellikle önemlidir; bu, en azından ilk mesele açısından, AB'nin daha gelişmiş ortaklarının düşüncelerinde giderek daha fazla dikkat çekmektedir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Gelecekte Doğu Ortaklığı ile ne yapılmalı? </strong></span>\n<span class=\"para\">Bölgeden ve dış aktörlerden gelen zorluklar çoğunlukla belirgin olsa da, hala zamanla evrilen zorluklar olsa da, AB'nin önümüzdeki yıllarda Doğu Ortaklığı'na yatırım yapmak için ne tür bir politika odaklanması ve önlemler almayı istediği çok daha az açıktır. Bu nedenle, Doğu Ortaklığı'nın geleceği üzerine stratejik bir tartışma başlatma ve AB üyeleri ve kurumları arasında politika ile ne yapılacağına dair yeni bir uzlaşma sağlama ihtiyacı vardır. Polonya'nın 1 Ocak 2025'te başlayacak başkanlığı sırasında düzenleyeceği gelecek yılki Gymnich Toplantısı, Macar döneminde pratikte gerçekleşmeyen bir tür stratejik yansıma için uygun bir fırsat sunabilir. Bu bağlamda, Doğu Ortaklığı'nı sürdürmeye yeniden yatırım yapmaya istekli ülkelerin bir koalisyonunu yeniden kurmak, yalnızca politikanın kendisinin hayatta kalması için değil, aynı zamanda AB kurumlarının önlemlerini gerçekleştirmesi ve gelecekteki adımları belirlemesi için gerekli bir ön koşuldur.</span>\n<span class=\"para\">Bu anlamda, Doğu Ortaklığı'nın geleceği hakkında yeni bir uzlaşma yaratmaya kesinlikle yardımcı olacak şey, <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">bir başka politika gözden geçirmesi</a> yapmak ve Doğu Ortaklığı'nın araç kutusunu daha iyi uyumlu ve mevcut kriz zamanlarına uygun hale getirmektir. Elbette, bu tür sorunlara yanıt vermek için başlangıçta tasarlanmamıştır. Her zaman güçlü bir şekilde mevcut olan ve özellikle daha gelişmiş Doğu Ortaklığı üyeleri tarafından da memnuniyetle karşılanan ikili yol burada kalacaktır, ancak her bir ortak için yeni ve daha özel içeriklere ihtiyaç duyabilir. Ancak, bölgesel çok taraflı format üzerinde daha büyük bir zorluk bulunmaktadır; bu, geçmişte AB tarafından içeriği ve biçimi açısından derin bir revizyon ve sadeleştirme sürecinden geçmiştir. Bu, Rusya'nın savaşı ve Doğu Avrupa'yı etkileyen diğer çalkantılar sırasında geçerli kalmak için gereklidir.    </span>\n<span class=\"para\">Genel olarak, Doğu Ortaklığı'nın gelecekteki olayları hakkında tartışma, farklı nedenlerle genişleme desteklemek veya Belarus ve Azerbaycan'ın kiraz seçme durumlarını benimsemek arasında sıkışmış olan ara ülkeler için özellikle hassas kalmaktadır. Ayrıca, eğer Doğu Ortaklığı yoksa, Ermenistan veya Gürcistan gibi ülkeler için durumlarına ve bireysel sorunlarına çok daha az dikkat edileceği açıktır; çünkü bu ülkeler çoğunlukla kendilerini Ukrayna ve Moldova ile aynı devletler kümesinde bulmaktan fayda sağlamaktadır. Bu aktörler, Doğu Ortaklığı üyeliklerinden ne kadar fayda sağladıklarını anlamalı ve topluluğa geri vermelidir; bu, Ukrayna ve Moldova'nın Kremlin ve iç dinamiklerden gelen zorluklarla karşılaşan iki öncü Doğu Ortaklığı ülkesi olarak desteklenmesini de içermektedir; bu, son zamanlarda Moldova'daki iki tur başkanlık seçimleri ve AB'ye gelecekteki katılım referandumu sırasında sergilendiği gibi. Bu nedenle, hem AB hem de ülkelerin kendileri tarafından, jeopolitik argümanları yerinde tutmak için bir dayanışma ve değişim bölgesel ittifakı hakkında yeni bir anlatı teşvik edilmelidir.</span>\n<span class=\"para\">Ayrıca, şimdi Doğu Ortaklığı'ndan vazgeçmek, AB'nin bölgesel yaklaşımına ihtiyaç olmadığını kabul etmek ve başlangıçta Ortaklık kurmanın bir hata olduğunu itiraf etmek anlamına gelecektir; Kremlin'in yıllardır iddia ettiği gibi. Öte yandan, boş bir Ortaklığa sahip olmak da ideal bir durum değildir. AB kurumları nihayetinde, mevcut 3R gündeminin ötesine geçmelidir: Yeniden İyileşme, Dayanıklılık ve Reform.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Değer odaklılık</strong></span>\n<span class=\"para\">Birçok sorunun bölgesel öneme sahip olduğunu ve ikili düzeyde ele alınamayacağını göstermek için, önceliklendirme ve birkaç ana odak alanı belirleme tartışması, özellikle güvenlik; bağlantılılık, insan-insan bağları dahil; enerji ve iklim konularının düşüncemizin merkezine yerleştirilmesi gerekmektedir. Bu zihniyet içinde, başlangıç noktası her zaman AB için ne olduğu ve Doğu Ortaklığı'nın Avrupa çıkarları ve bölge ile geleceği hakkında nasıl çalışabileceği olmalıdır.</span>\n<span class=\"para\">Bu alanlar arasında, toplulukların ve tüm toplumların dayanıklılığını teşvik etmek, yalnızca Ukrayna'da değil, daha geniş bölgede en çok ihtiyaç duyulan alan olarak kanıtlanmıştır. Bu alanlar, Rusya'nın komşularına karşı saldırganlığı zamanında hem devlet hem de toplum düzeyinde daha fazla dayanışma ve destek gerektirmektedir. Anahtar güvenlik sorunları, daha sivil türde destekle birleştirildiğinde, ayrıca devletler gibi Ukrayna'nın Rusya'dan gelen baskı ve zorluklara karşı dayanma yeteneği üzerinde güçlü sonuçlar doğurmuştur; bu, hem iç hem de dış faktörlerdir. Bu, gerçekten de güçlü bir değer odaklı yaklaşım ve illiberal uygulamalara katılma konusunda katı bir reddi gerektirir; bu, son aylarda Gürcistan'da gördüğümüz gibi, kuruluşları yabancı ajanlar olarak etiketleme durumunda olduğu gibi.</span>\n<span class=\"para\">Son olarak, Rus enerji kaynaklarından bağımsızlık sağlamak ve AB'nin kendi iklim hedeflerini teşvik etmek için, bloğun bu alandaki dış ortaklıklarını ve yatırımlarını daha iyi kullanmak gerekmektedir. Bu, örneğin, RePowerEU programını; daha hedeflenmiş dış ve kalkınma yardımı araçlarını; ve Team Europe inisiyatifi altında diğer finansal araçları içermektedir. Bunlar, Doğu Ortaklığı'nı önceliklendirmeye ve yalnızca Rusya'dan değil, aynı zamanda Çin, İran ve bloğa karşı çıkarları olan diğerlerinden gelen dış baskı ve etkilere karşı manevra yapmaya yardımcı olmalıdır.</span>\n<span class=\"para\">Doğu Ortaklığı'nın kaderi şu anda belirsizliğini korurken, programı yeniden başlatmak için bazı önerilerde bulunulabilir. İlk olarak, Polonya, Çek Cumhuriyeti, İsveç, Baltık devletleri ve Romanya'nın liderlik ettiği \"Doğu Ortaklığı Dostları Grubu\" yeniden kurulmalıdır. Bu, somut girişimleri öncülük edecek ve şu anda Rusya'nın savaş zamanlarında geçerliliğini korumakta zorlanan Ortaklık için gerekli liderliği sağlayacaktır.</span>\n<span class=\"para\">AB ayrıca, gelecek yıl Polonya'daki Gymnich Toplantısı sırasında AB üyeleri düzeyinde ve Avrupa Komisyonu düzeyinde gerçekleşecek olan politikayı stratejik bir gözden geçirme başlatmalıdır. Bu, AB üyelerinin gelecekteki bir eylem planı hakkında kararlar alması için gerekli materyalleri ve bilgileri hazırlamaya yardımcı olabilir. AB ve üyeleri, ardından Doğu Ortaklığı etrafında Rusya'nın savaş zamanlarında dayanışma ve destek ittifakı olarak yeni bir anlatıyı teşvik etmelidir. Program, en iyi uygulamaların ve çözümlerin değişimi için bölgesel bir sütun olarak hareket edebilir ve bugün gördüğümüz sorunlar için daha geniş bir yardım sunabilir.</span>\n<span class=\"para\">Doğu Ortaklığı, tüm bölge için ek değer taşıyan alanlara öncelik vermeli ve odaklanmalıdır. Daha önce belirtildiği gibi, bu, güvenlik ve dayanıklılığı teşvik ederken; bağlantılılığa yatırım yaparken - insan-insan bağları dahil; ve enerji ve iklim gündemi konularında özellikle doğrudur. Bu sorunlara yaklaşım, AB'nin hedefleriyle uyumlu olmalıdır; çünkü bireysel ülkelerin bunlarla başa çıkması imkansız olacaktır. Son olarak, AB üye devletleri, Karadeniz Stratejisi üzerine yapılacak olan yaklaşan tartışmayı, Doğu Ortaklığı ile sinerji teşvik etmek için kullanmalıdır.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Pavel Havlíček</strong>, Prag'daki Uluslararası İlişkiler Derneği (AMO) araştırma görevlisidir. Araştırmaları Doğu Avrupa, özellikle Ukrayna ve Rusya ile Doğu Ortaklığı programına odaklanmaktadır. Ayrıca, stratejik iletişim ve dezenformasyon, demokratikleşme ve sivil toplum desteği konularıyla da ilgilenmektedir.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
    key:"pubDate": string:"2024-11-22T10:32:07",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38163",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:29:53.808",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgoxpg6lqrcqn45b6jib4vi",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Participation d'Ursula von der Leyen, prŽsidente de la Commission europŽenne, au sommet du partenariat oriental"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-600x399.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-300x200.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-1024x681.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-768x511.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/havlicek-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"¿Hay un futuro para la Asociación Oriental?",
                key:"uid": string:"0fa11442-a214-4bf6-ad02-403ed7868ca8",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tres de los países que han firmado Acuerdos de Asociación con la UE – Ucrania, Moldavia y Georgia – se han acercado más a la UE, primero al recibir el estatus de candidato o tener sus aspiraciones a la UE oficialmente confirmadas. Luego, en diciembre de 2023, el Consejo de la UE también dio luz verde para abrir negociaciones de adhesión y otorgar el estatus de candidatura a Georgia. El régimen en Bielorrusia, por otro lado, ha suspendido oficialmente su participación dentro de la PEV, incluso si su sociedad civil y fuerzas pro-democracia aún participan en el programa. Finalmente, Armenia y Azerbaiyán han vuelto a involucrarse recientemente en un conflicto sangriento sobre la región de Nagorno-Karabaj, lo que paralizó temporalmente su participación activa en gran medida. Por ahora, al menos del lado de Armenia, el país ha comenzado a avanzar y ahora está utilizando activamente los recursos disponibles dentro de la PEV.</p>\n<p><strong>¿Está muerta la Asociación Oriental? </strong></p>\n<p>Al observar el estado actual de las cosas sobre el terreno, uno puede preguntarse si la Asociación Oriental sigue siendo necesaria o podría considerarse una herramienta útil para los meses y años venideros, especialmente dentro del nuevo mandato de la Comisión Europea. Algunos argumentan que la política debería ser eliminada por completo y reemplazada por un nuevo conjunto de asociaciones bilaterales. Esto podría llevar las relaciones con países individuales a un nivel más alto y productivo. Este tema es altamente relevante ya que, por ejemplo, los diplomáticos checos ya en junio de 2022 proclamaron que la Asociación Oriental estaba “muerta”, mientras que Suecia – uno de los estados fundadores de la política – se ha alejado en gran medida de la iniciativa y ha dedicado mínima atención y recursos a ella durante su mandato de presidencia de la UE en 2023. La única excepción a este cambio es la de la sociedad civil, que sigue siendo considerada un aliado útil en toda la región y ayuda a coordinar esfuerzos de manera multilateral.</p>\n<p>Así, surge la cuestión del liderazgo entre los miembros de la UE y el apoyo a la política. Esto es particularmente cierto desde el punto de vista de Europa Central y del Este, donde algunos estados han sido pioneros de la política desde su mismo inicio, como Chequia y Polonia. Además, en relación con Ucrania, está el tema de las similitudes entre la Ucrania de hoy y Bielorrusia, o Azerbaiyán por otro lado. Esto necesita ser respondido junto con la cuestión de cuál es el valor añadido de la asociación para los miembros más avanzados al considerar la vía de ampliación, incluyendo sobre todo a Ucrania y Moldavia. Hoy, después de las recientes elecciones parlamentarias, esto es solo en menor medida relevante para Georgia.</p>\n<p>Además, particularmente para los casos intermedios de Armenia, y ahora cada vez más también Georgia, queda un desafío sobre cómo proporcionar mejor una <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">red de seguridad de valor y oportunidad para el progreso</a><u>.</u> Esto también es cierto para los países más indulgentes, incluyendo Bielorrusia y Azerbaiyán, en el futuro cuando las condiciones lo permitan. También será necesario proporcionar respuestas adicionales y orientación política sobre qué hacer con la Asociación Oriental desde el punto de vista de futuras Comisiones Europeas y las próximas presidencias de la UE en 2025 y más allá, incluyendo sobre todo la de Polonia. Esto es especialmente relevante en el contexto de <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">la política de ampliación y la Comunidad Política Europea</a>, que al menos en el caso del primer tema ocupa cada vez más atención en el pensamiento de los socios más avanzados de la UE.</p>\n<p><strong>¿Qué hacer con la Asociación Oriental en el futuro? </strong></p>\n<p>Si bien los desafíos que provienen tanto de la región como de actores externos son en su mayoría obvios, incluso si aún están evolucionando con el tiempo, es mucho menos claro qué tipo de enfoque político y medidas está dispuesta a tomar la UE para invertir en la PEV en los próximos años. Por lo tanto, hay una profunda necesidad de iniciar una discusión estratégica sobre el futuro de la Asociación Oriental y establecer un nuevo consenso entre los miembros e instituciones de la UE sobre qué hacer con la política. La reunión de Gymnich del próximo año organizada por Polonia durante su próxima presidencia que comienza el 1 de enero de 2025 podría proporcionar una oportunidad conveniente para una especie de reflexión estratégica que prácticamente no ha tenido lugar durante el mandato húngaro. En ese contexto, restablecer una coalición de países dispuestos a invertir nuevamente en mantener la Asociación Oriental es la condición previa necesaria no solo para la supervivencia de la política misma, sino también para que las instituciones de la UE realicen sus medidas y delineen los próximos pasos para el futuro.</p>\n<p>En ese sentido, lo que sin duda ayudaría a recrear un nuevo consenso sobre el futuro de la Asociación Oriental es llevar a cabo <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">otra revisión de políticas</a> y desarrollar aún más la caja de herramientas de la PEV, que debería estar mejor adaptada y ajustada a los tiempos actuales de crisis. Por supuesto, originalmente nunca fue diseñada para responder a tales problemas. La vía bilateral, que siempre ha estado fuertemente presente y también bienvenida en particular por los miembros más avanzados de la PEV, está aquí para quedarse, pero podría necesitar contenido nuevo y más adaptado para cada uno de los socios. Sin embargo, un desafío mayor se cierne sobre el formato multilateral regional, que en el pasado pasó por una profunda revisión y simplificación por parte de la UE en términos de su contenido y forma. Esto es necesario para seguir siendo relevante durante los tiempos de guerra rusa y otras turbulencias que afectan a Europa del Este.    </p>\n<p>En general, el debate sobre el próximo curso de los eventos para la Asociación Oriental sigue siendo particularmente sensible para los casos de países intermedios que están, por diferentes razones, atrapados entre apoyar plenamente la ampliación o adoptar las situaciones de selección de cerezas de Bielorrusia y Azerbaiyán. También está claro que si no hay PEV, para países como Armenia o Georgia, habría mucha menos atención prestada a sus situaciones y problemas individuales, ya que han estado beneficiándose principalmente de encontrarse en el mismo grupo de estados que Ucrania y Moldavia. Estos actores deberían darse cuenta de cuánto han ganado con su membresía en la PEV y devolver a la comunidad, incluyendo apoyando a Ucrania y Moldavia como las dos naciones líderes de la PEV que enfrentan desafíos tanto del Kremlin como de dinámicas internas, como se ha mostrado recientemente durante las dos rondas de elecciones presidenciales y el referéndum sobre la futura adhesión a la UE en Moldavia. Así, se debería promover una nueva narrativa sobre una alianza regional de solidaridad e intercambio tanto por parte de la UE como de los propios países para mantener la línea geopolítica de argumento en su lugar.</p>\n<p>Además, renunciar a la PEV ahora significaría admitir que no hay necesidad del enfoque regional de la UE y que fue un error tener la Asociación desde el principio, como ha estado afirmando el Kremlin durante muchos años. Por otro lado, tener una Asociación vacía también no es una situación ideal. Las instituciones de la UE deberían, en última instancia, ir más allá incluso de la agenda actual de 3R: Recuperación, Resiliencia y Reforma.</p>\n<p><strong>Enfoque en el valor</strong></p>\n<p>El debate sobre priorizar y establecer varias áreas clave de enfoque, y entre ellas particularmente la seguridad; la interconexión, incluyendo los lazos entre personas; y la energía y el clima; debería ser puesto en el centro de nuestro pensamiento. Esto ayudará a ilustrar que muchos de los problemas son de importancia regional y no pueden ser tratados a nivel bilateral. Dentro de esta mentalidad, el punto de partida siempre debería ser qué hay para la UE y cómo puede la Asociación Oriental trabajar junto a los intereses europeos y pensar en la región y su futuro.</p>\n<p>Entre esas áreas, promover la resiliencia de las comunidades y sociedades enteras ha demostrado ser lo más necesario no solo en Ucrania, sino en toda la región más amplia. Estas áreas necesitan más solidaridad y apoyo tanto a nivel estatal como social en tiempos de la agresión de Rusia contra sus vecinos. Las cuestiones clave de seguridad combinadas con tipos de apoyo más civiles, así como el establecimiento de asociaciones entre el estado y la sociedad civil, también han traído poderosas consecuencias para la capacidad de estados como Ucrania para resistir la presión y los desafíos de Rusia junto con otros factores tanto internos como externos. Esto, de hecho, requiere un enfoque fuerte centrado en el valor y la estricta negativa a participar en prácticas iliberales, incluyendo al etiquetar organizaciones como agentes extranjeros, como hemos visto en los últimos meses en Georgia.</p>\n<p>Finalmente, para ayudar a establecer independencia de los recursos energéticos rusos y promover los propios objetivos climáticos de la UE, es necesario hacer un mejor uso de las asociaciones externas del bloque y las inversiones en esta área. Esto incluye, por ejemplo, el programa RePowerEU; herramientas de ayuda exterior y de desarrollo más específicas; y otros instrumentos financieros bajo la iniciativa Team Europe. Estos deberían ayudar a priorizar la PEV y maniobrar frente a la presión e influencias externas no solo de Rusia, sino también de China, Irán y otros con intereses que van en contra del bloque.</p>\n<p>Si bien el destino de la Asociación Oriental sigue siendo incierto por ahora, se pueden hacer algunas recomendaciones para reiniciar el programa. Primero, el “Grupo de Amigos de la Asociación Oriental” liderado por Polonia, Chequia, Suecia, los estados bálticos y Rumanía, debería ser restablecido. Esto lideraría iniciativas concretas y traería el liderazgo necesario a la Asociación, que ahora lucha por mantenerse relevante en tiempos de guerra rusa.</p>\n<p>La UE también debería lanzar una revisión estratégica de la política que tendría lugar tanto a nivel de los miembros de la UE durante la reunión de Gymnich en Polonia el próximo año como a nivel de la Comisión Europea. Esto podría ayudar a preparar los materiales e información necesarios para que los miembros de la UE tomen decisiones sobre un futuro curso de acción. La UE y sus miembros deberían luego promover una nueva narrativa en torno a la Asociación Oriental como una alianza de solidaridad y apoyo en tiempos de la guerra de Rusia. El programa podría actuar como un pilar regional para el intercambio de mejores prácticas y soluciones, así como ofrecer una ayuda más amplia para los problemas que estamos viendo hoy.</p>\n<p>La Asociación Oriental también podría priorizar y enfocarse en áreas con valor añadido para toda la región. Como se mencionó anteriormente, esto es especialmente cierto al promover la seguridad y la resiliencia; invertir en interconexión – incluyendo los lazos entre personas; y cuestiones de la agenda de energía y clima. Los enfoques a estos problemas deberían ajustarse a las ambiciones de la UE, ya que los países individuales encontrarán imposible lidiar con ellos por su cuenta. Finalmente, los estados miembros de la UE deberían aprovechar la próxima discusión sobre la Estrategia del Mar Negro para fomentar la sinergia con la Asociación Oriental.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> es investigador en la Asociación para Asuntos Internacionales (AMO) en Praga. Su investigación se centra en Europa del Este, especialmente Ucrania y Rusia, y el programa de Asociación Oriental. También se ocupa de cuestiones de comunicación estratégica y desinformación, así como de la democratización y el apoyo a la sociedad civil.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.673",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Mientras que la Asociación Oriental celebró su 15 aniversario este año, su adaptabilidad a los desarrollos geopolíticos actuales ha planteado preguntas. La guerra de Rusia en Ucrania y el progreso de Ucrania y Moldavia en la adhesión a la UE han desafiado la relevancia de esta política. Sin embargo, a pesar de algunas deficiencias, la AEO puede ser un instrumento viable para promover la agenda regional de la UE, invertir en la democratización de los países individuales y fomentar vínculos con la clave región de Europa del Este. Hay pasos concretos que pueden aumentar la relevancia de esta política.</I>\n<br><br>\nLanzada en 2009 en Praga, la política de Asociación Oriental (AEO) de la Unión Europea ha sido una de las herramientas más visibles y eficientes de la política exterior de la UE en la última década y media. Con motivo de su 15 aniversario, que celebramos en mayo de 2024, es necesario hacer un balance adecuado del estado actual de las cosas. Esto es particularmente importante ya que la AEO está experimentando algunos cambios fundamentales, siendo desafiada particularmente por la guerra rusa en curso contra Ucrania, así como por la agresión del Kremlin contra sus otros vecinos, de los cuales seis están unidos dentro del marco de política regional de la UE.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.675",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Gibt es eine Zukunft für die Östliche Partnerschaft?",
                key:"uid": string:"10e65e30-2038-4c36-a451-7ebf2d230cce",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Drei der Länder, die Assoziierungsabkommen mit der EU unterzeichnet haben – Ukraine, Moldawien und Georgien – sind der EU näher gerückt, zunächst indem sie den Status eines Kandidaten erhalten oder ihre EU-Ambitionen offiziell bestätigt wurden. Dann, im Dezember 2023, gab der EU-Rat auch grünes Licht für die Eröffnung von Beitrittsgesprächen und die Verleihung des Kandidatenstatus an Georgien. Das Regime in Weißrussland hingegen hat offiziell seine Teilnahme am Östlichen Partnerschaftsprogramm (EaP) ausgesetzt, auch wenn seine Zivilgesellschaft und pro-demokratischen Kräfte weiterhin am Programm teilnehmen. Schließlich haben Armenien und Aserbaidschan kürzlich erneut einen blutigen Konflikt um die Region Berg-Karabach geführt, der ihre aktive Beteiligung vorübergehend weitgehend lahmlegte. Zumindest auf Seiten Armeniens hat das Land jedoch begonnen, Fortschritte zu machen und nutzt nun aktiv die verfügbaren Ressourcen im Rahmen des EaP.</p>\n<p><strong>Ist die Östliche Partnerschaft tot? </strong></p>\n<p>Angesichts des aktuellen Stands vor Ort könnte man sich fragen, ob die Östliche Partnerschaft überhaupt noch benötigt wird oder als nützliches Instrument für die kommenden Monate und Jahre angesehen werden kann, insbesondere im Rahmen des neuen Mandats der Europäischen Kommission. Einige argumentieren, dass die Politik ganz abgeschafft und durch einen neuen Satz bilateraler Partnerschaften ersetzt werden sollte. Dies könnte die Beziehungen zu einzelnen Ländern auf ein höheres und produktiveres Niveau bringen. Dieses Thema ist von großer Relevanz, da beispielsweise tschechische Diplomaten bereits im Juni 2022 die Östliche Partnerschaft als „tot“ bezeichneten, während Schweden – eines der Gründungsstaaten der Politik – sich weitgehend von der Initiative entfernt hat und während seiner EU-Ratspräsidentschaft 2023 nur minimale Aufmerksamkeit und Ressourcen darauf verwendet hat. Die einzige Ausnahme von diesem Wandel ist die Zivilgesellschaft, die nach wie vor als nützlicher Verbündeter in der Region angesehen wird und hilft, die Bemühungen auf multilateraler Basis zu koordinieren.</p>\n<p>So kommt die Frage nach der Führung unter den EU-Mitgliedstaaten und der Unterstützung für die Politik auf. Dies gilt insbesondere aus der Sicht Mittel- und Osteuropas, wo einige Staaten die Politik seit ihren Anfängen vorantreiben, wie Tschechien und Polen. Darüber hinaus gibt es in Bezug auf die Ukraine die Frage nach den Ähnlichkeiten zwischen dem heutigen Ukraine und Weißrussland oder Aserbaidschan auf der anderen Seite. Dies muss zusammen mit der Frage beantwortet werden, welchen Mehrwert die Partnerschaft für die fortgeschritteneren Mitglieder hat, wenn man den Erweiterungskurs in Betracht zieht, insbesondere für die Ukraine und Moldawien. Heute, nach den jüngsten Parlamentswahlen, ist dies nur in geringerem Maße relevant für Georgien.</p>\n<p>Darüber hinaus bleibt insbesondere für die Zwischenschritte von Armenien und nun auch zunehmend Georgien eine Herausforderung, wie man am besten ein <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">Wert-Sicherheitsnetz und Möglichkeiten für Fortschritt</a><u>.</u> bereitstellt. Dies gilt auch für die nachgiebigeren Länder, einschließlich Weißrussland und Aserbaidschan, in der Zukunft, wenn die Bedingungen es zulassen. Es wird auch notwendig sein, zusätzliche Antworten und politische Leitlinien zu geben, was mit der Östlichen Partnerschaft aus der Sicht zukünftiger Europäischer Kommissionen und der bevorstehenden EU-Präsidentschaften 2025 und darüber hinaus zu tun ist, insbesondere für Polen. Dies ist besonders relevant im Kontext der <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">Erweiterungspolitik und der Europäischen Politischen Gemeinschaft</a>, die zumindest im Fall des ersten Themas immer mehr Aufmerksamkeit im Denken der fortgeschritteneren Partner der EU einnimmt.</p>\n<p><strong>Was ist in Zukunft mit der Östlichen Partnerschaft zu tun? </strong></p>\n<p>Während die Herausforderungen sowohl aus der Region als auch von externen Akteuren größtenteils offensichtlich sind, auch wenn sie sich im Laufe der Zeit weiterentwickeln, ist es viel weniger klar, auf welche Art von politischen Schwerpunkten und Maßnahmen die EU bereit ist, in den kommenden Jahren zu setzen, um in das EaP zu investieren. Daher besteht ein tiefgreifender Bedarf, eine strategische Diskussion über die Zukunft der Östlichen Partnerschaft zu starten und einen neuen Konsens unter den EU-Mitgliedstaaten und Institutionen darüber zu etablieren, was mit der Politik zu tun ist. Das Gymnich-Treffen des nächsten Jahres, das von Polen während seiner bevorstehenden Präsidentschaft ab dem 1. Januar 2025 organisiert wird, könnte eine günstige Gelegenheit für eine Art strategische Reflexion bieten, die während der ungarischen Amtszeit praktisch nicht stattgefunden hat. In diesem Kontext ist die Wiederherstellung einer Koalition von Ländern, die bereit sind, erneut in die Aufrechterhaltung der Östlichen Partnerschaft zu investieren, die notwendige Voraussetzung nicht nur für das Überleben der Politik selbst, sondern auch für die EU-Institutionen, um ihre Maßnahmen zu realisieren und die nächsten Schritte für die Zukunft zu skizzieren.</p>\n<p>In diesem Sinne würde es sicherlich helfen, einen neuen Konsens über die Zukunft der Östlichen Partnerschaft zu schaffen, wenn man <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">eine weitere politische Überprüfung</a> durchführt und das Werkzeugkasten des EaP weiterentwickelt, das besser auf die aktuellen Krisenzeiten abgestimmt und feinjustiert sein sollte. Natürlich war es ursprünglich nie dafür gedacht, auf solche Probleme zu reagieren. Der bilaterale Kurs, der immer stark präsent war und insbesondere von den fortgeschritteneren EaP-Mitgliedern begrüßt wurde, wird bleiben, könnte jedoch neue und maßgeschneiderte Inhalte für jeden der Partner benötigen. Eine größere Herausforderung steht jedoch über dem regionalen multilateralen Format, das in der Vergangenheit eine tiefgreifende Überarbeitung und Straffung durch die EU in Bezug auf seinen Inhalt und seine Form durchlaufen hat. Dies ist erforderlich, um während der Zeiten des russischen Krieges und anderer Turbulenzen, die Osteuropa betreffen, relevant zu bleiben.    </p>\n<p>Im Allgemeinen bleibt die Debatte über den nächsten Verlauf der Ereignisse für die Östliche Partnerschaft besonders sensibel für die Zwischenschritte von Ländern, die aus unterschiedlichen Gründen zwischen der vollen Unterstützung der Erweiterung oder der Annahme der Cherry-Picking-Situationen von Weißrussland und Aserbaidschan feststecken. Es ist auch klar, dass, wenn es kein EaP gibt, für Länder wie Armenien oder Georgien viel weniger Aufmerksamkeit auf ihre Situationen und individuellen Probleme gerichtet werden würde, da sie größtenteils davon profitiert haben, sich im selben Cluster von Staaten wie die Ukraine und Moldawien zu befinden. Diese Akteure sollten erkennen, wie sehr sie von ihrer EaP-Mitgliedschaft profitiert haben und der Gemeinschaft etwas zurückgeben, einschließlich der Unterstützung der Ukraine und Moldawien als den beiden führenden EaP-Nationen, die sowohl von Kreml als auch von internen Dynamiken Herausforderungen gegenüberstehen, wie kürzlich während der beiden Runden der Präsidentschaftswahlen und des Referendums über den zukünftigen Beitritt zur EU in Moldawien gezeigt wurde. Daher sollte eine neue Erzählung über eine regionale Allianz der Solidarität und des Austauschs sowohl von der EU als auch von den Ländern selbst gefördert werden, um die geopolitische Argumentation aufrechtzuerhalten.</p>\n<p>Darüber hinaus würde es bedeuten, auf das EaP zu verzichten, jetzt zuzugeben, dass es keinen Bedarf für den regionalen Ansatz der EU gibt und dass es ein Fehler war, die Partnerschaft von Anfang an zu haben, wie der Kreml seit vielen Jahren behauptet. Andererseits ist eine hohle Partnerschaft auch keine ideale Situation. Die EU-Institutionen sollten letztendlich über die aktuelle Agenda von 3R: Wiederherstellung, Resilienz und Reform hinausgehen.</p>\n<p><strong>Wertfokus</strong></p>\n<p>Die Debatte über die Priorisierung und Etablierung mehrerer Schlüsselbereiche, darunter insbesondere Sicherheit; Interkonnektivität, einschließlich zwischenmenschlicher Beziehungen; sowie Energie- und Klimafragen, sollte in den Mittelpunkt unseres Denkens gerückt werden. Dies wird helfen zu veranschaulichen, dass viele der Probleme regionaler Bedeutung sind und nicht auf bilateraler Ebene behandelt werden können. Innerhalb dieses Denkansatzes sollte der Ausgangspunkt immer sein, was für die EU vorhanden ist und wie die Östliche Partnerschaft im Einklang mit den europäischen Interessen und dem Denken über die Region und ihre Zukunft funktionieren kann.</p>\n<p>Unter diesen Bereichen hat sich die Förderung der Resilienz von Gemeinschaften und ganzen Gesellschaften als am dringendsten erwiesen, nicht nur in der Ukraine, sondern in der gesamten Region. Diese Bereiche benötigen mehr Solidarität und Unterstützung sowohl auf staatlicher als auch auf gesellschaftlicher Ebene in Zeiten der Aggression Russlands gegen seine Nachbarn. Die wichtigsten Sicherheitsfragen in Kombination mit zivilen Unterstützungsarten sowie die Etablierung von Partnerschaften zwischen Staat und Zivilgesellschaft haben auch starke Auswirkungen auf die Fähigkeit von Staaten wie der Ukraine gehabt, dem Druck und den Herausforderungen aus Russland sowie anderen Faktoren sowohl im Inland als auch im Ausland standzuhalten. Dies erfordert in der Tat einen starken wertorientierten Ansatz und die strikte Ablehnung, sich an illiberalen Praktiken zu beteiligen, einschließlich der Kennzeichnung von Organisationen als ausländische Agenten, wie wir in den vergangenen Monaten in Georgien gesehen haben.</p>\n<p>Schließlich ist es notwendig, um die Unabhängigkeit von russischen Energiequellen zu fördern und die eigenen Klimaziele der EU zu unterstützen, die externen Partnerschaften und Investitionen des Blocks in diesem Bereich besser zu nutzen. Dazu gehören beispielsweise das RePowerEU-Programm; gezieltere Instrumente für auswärtige und Entwicklungszusammenarbeit; und andere Finanzinstrumente im Rahmen der Team Europe-Initiative. Diese sollten helfen, das EaP zu priorisieren und externen Druck und Einflüsse nicht nur aus Russland, sondern auch aus China, dem Iran und anderen, deren Interessen den Zielen des Blocks entgegenstehen, zu umgehen.</p>\n<p>Während das Schicksal der Östlichen Partnerschaft vorerst ungewiss bleibt, können einige Empfehlungen ausgesprochen werden, um das Programm neu zu starten. Zunächst sollte die „Gruppe der Freunde der Östlichen Partnerschaft“, die von Polen, Tschechien, Schweden, den baltischen Staaten und Rumänien geleitet wird, wiederhergestellt werden. Dies würde konkrete Initiativen vorantreiben und die notwendige Führung für die Partnerschaft bringen, die jetzt in Zeiten des russischen Krieges darum kämpft, relevant zu bleiben.</p>\n<p>Die EU sollte auch eine strategische Überprüfung der Politik einleiten, die sowohl auf Ebene der EU-Mitglieder während des Gymnich-Treffens in Polen im nächsten Jahr als auch auf Ebene der Europäischen Kommission stattfinden würde. Dies könnte helfen, die notwendigen Materialien und Informationen für die EU-Mitglieder vorzubereiten, um Entscheidungen über einen zukünftigen Handlungsverlauf zu treffen. Die EU und ihre Mitglieder sollten dann eine neue Erzählung rund um die Östliche Partnerschaft als Allianz der Solidarität und Unterstützung in Zeiten des Krieges Russlands fördern. Das Programm könnte als regionaler Pfeiler für den Austausch bewährter Praktiken und Lösungen fungieren und breitere Hilfe für die Probleme bieten, die wir heute sehen.</p>\n<p>Die Östliche Partnerschaft könnte auch Bereiche mit Mehrwert für die gesamte Region priorisieren und fokussieren. Wie bereits erwähnt, gilt dies insbesondere bei der Förderung von Sicherheit und Resilienz; Investitionen in Interkonnektivität – einschließlich zwischenmenschlicher Beziehungen; sowie Energie- und Klimafragen. Ansätze zu diesen Problemen sollten den Ambitionen der EU entsprechen, da es für die einzelnen Länder unmöglich sein wird, sie allein zu bewältigen. Schließlich sollten die EU-Mitgliedstaaten die bevorstehende Diskussion über die Schwarzmeerstrategie nutzen, um Synergien mit der Östlichen Partnerschaft zu fördern.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> ist Forschungsmitarbeiter bei der Vereinigung für Internationale Angelegenheiten (AMO) in Prag. Seine Forschung konzentriert sich auf Osteuropa, insbesondere auf die Ukraine und Russland, sowie auf das Programm der Östlichen Partnerschaft. Er beschäftigt sich auch mit Fragen der strategischen Kommunikation und Desinformation sowie mit der Demokratisierung und der Unterstützung der Zivilgesellschaft.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.185",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Während die Östliche Partnerschaft in diesem Jahr ihr 15-jähriges Bestehen feierte, hat ihre Anpassungsfähigkeit an die aktuellen geopolitischen Entwicklungen Fragen aufgeworfen. Der Krieg Russlands in der Ukraine und der Fortschritt der Ukraine und Moldawiens bei ihrem EU-Beitritt haben die Relevanz dieser Politik in Frage gestellt. Dennoch kann die ÖP trotz einiger Mängel ein tragfähiges Instrument sein, um die regionale Agenda der EU zu fördern, in die Demokratisierung einzelner Länder zu investieren und Verbindungen zur Schlüsselregion Osteuropa zu stärken. Es gibt konkrete Schritte, die die Relevanz dieser Politik erhöhen können.</I>\n<br><br>\nDie 2009 in Prag ins Leben gerufene Östliche Partnerschaft (ÖP) der Europäischen Union war in den letzten anderthalb Jahrzehnten eines der sichtbarsten und effizientesten Instrumente der EU-Außenpolitik. Anlässlich ihres 15-jährigen Jubiläums, das wir im Mai 2024 gefeiert haben, ist eine ordentliche Bestandsaufnahme des aktuellen Stands der Dinge erforderlich. Dies ist besonders wichtig, da die ÖP grundlegenden Veränderungen unterliegt, die insbesondere durch den laufenden russischen Krieg gegen die Ukraine sowie durch die Aggression des Kremls gegen seine anderen Nachbarn herausgefordert wird, von denen sechs im Rahmen der regionalen Politik der EU vereint sind.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.088",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Je budoucnost pro Východní partnerství?",
                key:"uid": string:"1b59cb8a-862d-4ae6-8de7-194ae9170f02",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tři z zemí, které podepsaly asociační dohody s EU – Ukrajina, Moldavsko a Gruzie – se přiblížily k EU, nejprve tím, že získaly status kandidáta nebo měly své aspirace na členství v EU oficiálně potvrzeny. Poté, v prosinci 2023, byla také dána zelená světla Radou EU k zahájení přístupových jednání a udělení statusu kandidáta Gruzii. Režim v Bělorusku však oficiálně pozastavil svou účast v rámci Východního partnerství, i když jeho občanská společnost a pro-demokratické síly se stále účastní programu. Nakonec se Arménie a Ázerbájdžán nedávno znovu zapojily do krvavého konfliktu o oblast Náhorního Karabachu, což dočasně paralyzovalo jejich aktivní zapojení do značné míry. Prozatím, alespoň z pohledu Arménie, země začala dosahovat pokroku a nyní aktivně využívá dostupné zdroje v rámci Východního partnerství.</p>\n<p><strong>Je Východní partnerství mrtvé? </strong></p>\n<p>Při pohledu na aktuální situaci na místě se může zdát, že Východní partnerství je stále potřebné nebo by mohlo být považováno za užitečný nástroj pro měsíce a roky dopředu, zejména v rámci nového mandátu Evropské komise. Někteří tvrdí, že by se politika měla zcela zrušit a nahradit novou sadou bilaterálních partnerství. To by mohlo přinést vztahy s jednotlivými zeměmi na vyšší a produktivnější úroveň. Toto téma je velmi relevantní, protože například čeští diplomaté již v červnu 2022 prohlásili Východní partnerství za „mrtvé“, zatímco Švédsko – jeden ze zakládajících států této politiky – se do značné míry vzdálilo od iniciativy a věnovalo jí minimální pozornost a zdroje během svého předsednictví v EU v roce 2023. Jedinou výjimkou z tohoto posunu je občanská společnost, která je stále považována za užitečného spojence v celém regionu a pomáhá koordinovat úsilí na multilaterální bázi.</p>\n<p>Tak se na mysl dostává otázka vedení mezi členskými státy EU a podpory této politiky. To platí zejména z pohledu střední a východní Evropy, kde některé státy byly průkopníky této politiky od jejího samého začátku, jako je Česko a Polsko. Dále, v souvislosti s Ukrajinou, je zde otázka podobností mezi dnešní Ukrajinou a Běloruskem, nebo Ázerbájdžánem na druhé straně. Na tuto otázku je třeba odpovědět spolu s otázkou, jaká je přidaná hodnota partnerství pro pokročilejší členy, když se zvažuje rozšiřovací dráha, včetně zejména pro Ukrajinu a Moldavsko. Dnes, po nedávných parlamentních volbách, je to pouze v menší míře relevantní pro Gruzii.</p>\n<p>Kromě toho, zejména pro mezistátní případy Arménie a nyní stále více také Gruzie, zůstává výzvou, jak nejlépe poskytnout <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">bezpečnostní síť hodnot a příležitost pro pokrok</a><u>.</u> To platí také pro mírnější země, včetně Běloruska a Ázerbájdžánu, v budoucnu, když to podmínky dovolí. Bude také nutné poskytnout další odpovědi a politické pokyny k tomu, co dělat s Východním partnerstvím z pohledu budoucích Evropských komisí a nadcházejících předsednictví EU v roce 2025 a dále, včetně zejména toho polského. To je zvlášť relevantní v kontextu <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">rozšiřovací politiky a Evropské politické komunity</a>, která alespoň v případě první otázky získává stále více pozornosti v myšlení pokročilejších partnerů EU.</p>\n<p><strong>Co dělat s Východním partnerstvím v budoucnu? </strong></p>\n<p>I když jsou výzvy přicházející jak z regionu, tak od externích aktérů většinou zřejmé, i když se stále vyvíjejí v čase, je mnohem méně jasné, jaký druh politického zaměření a opatření je EU ochotna přijmout, aby investovala do Východního partnerství v nadcházejících letech. Proto existuje hluboká potřeba zahájit strategickou diskusi o budoucnosti Východního partnerství a vytvořit nový konsensus mezi členskými státy EU a institucemi o tom, co dělat s touto politikou. Příští rok by se Gymnich Meeting organizovaný Polskem během jeho nadcházejícího předsednictví, které začíná 1. ledna 2025, mohl stát vhodnou příležitostí pro jakousi strategickou reflexi, která se prakticky neuskutečnila během maďarského mandátu. V tomto kontextu je obnovení koalice zemí ochotných znovu investovat do udržení Východního partnerství nezbytnou podmínkou nejen pro přežití samotné politiky, ale také pro instituce EU při realizaci jejich opatření a vytyčení dalších kroků do budoucna.</p>\n<p>V tomto smyslu by určitě pomohlo znovu vytvořit nový konsensus o budoucnosti Východního partnerství provést <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">další přezkum politiky</a> a dále rozvinout nástroje Východního partnerství, které by měly být lépe přizpůsobeny a doladěny pro současné krizové časy. Samozřejmě, že původně nikdy nebyly navrženy k tomu, aby reagovaly na takové otázky. Bilaterální dráha, která byla vždy silně přítomná a také vítaná zejména pokročilejšími členy Východního partnerství, zde zůstane, ale může potřebovat nový a více na míru šitý obsah pro každého z partnerů. Nicméně, větší výzva visí nad regionálním multilaterálním formátem, který v minulosti prošel hlubokou revizí a zjednodušením ze strany EU z hlediska jeho obsahu a formy. To je vyžadováno, aby zůstalo relevantní během doby ruské války a dalších turbulencí, které ovlivňují východní Evropu.    </p>\n<p>Obecně zůstává debata o dalším směru událostí pro Východní partnerství zvlášť citlivá pro mezistátní případy, které jsou z různých důvodů uvězněny mezi plnou podporou rozšíření nebo přijetím situací „vybíraní třešní“ Běloruska a Ázerbájdžánu. Je také jasné, že pokud nebude Východní partnerství, pro země jako Arménie nebo Gruzie by bylo věnováno mnohem méně pozornosti jejich situacím a individuálním problémům, protože většinou profitovaly z toho, že se nacházely ve stejném seskupení států jako Ukrajina a Moldavsko. Tito aktéři by si měli uvědomit, kolik profitovali ze svého členství ve Východním partnerství a vrátit se komunitě, včetně podpory Ukrajiny a Moldavska jako dvou předních zemí Východního partnerství, které čelí výzvám jak z Kremlu, tak z vnitřní dynamiky, jak bylo nedávno ukázáno během dvou kol prezidentských voleb a referenda o budoucím přístupu k EU v Moldavsku. Tak by měl být podporován nový narativ o regionální alianci solidarity a výměny jak ze strany EU, tak ze strany samotných zemí, aby se udržela geopolitická linie argumentace na místě.</p>\n<p>Kromě toho by vzdát se Východního partnerství nyní znamenalo přiznat, že není potřeba regionální přístup EU a že bylo chybou mít partnerství od samého začátku, jak tvrdí Kreml již mnoho let. Na druhou stranu mít prázdné partnerství  také není ideální situace. Instituce EU by měly nakonec jít nad rámec i současné agendy 3R: Obnova, Odolnost a Reformy.</p>\n<p><strong>Fokus na hodnoty</strong></p>\n<p>Debata o prioritizaci a stanovení několika klíčových oblastí zaměření, a mezi nimi zejména bezpečnost; propojenost, včetně vazeb mezi lidmi; a energetické a klimatické otázky; by měla být umístěna do centra našeho myšlení. To pomůže ilustrovat, že mnohé z problémů mají regionální význam a nelze je řešit na bilaterální úrovni. V rámci tohoto myšlení by výchozím bodem mělo být vždy to, co je pro EU a jak může Východní partnerství fungovat vedle evropských zájmů a myšlení o regionu a jeho budoucnosti.</p>\n<p>Mezi těmito oblastmi se ukázalo, že podpora odolnosti komunit a celých společností je nejvíce potřebná nejen na Ukrajině, ale v celém širším regionu. Tyto oblasti potřebují více solidarity a podpory jak na státní, tak na společenské úrovni v časech ruské agrese proti svým sousedům. Klíčové bezpečnostní otázky v kombinaci s více civilními typy podpory, stejně jako vytváření partnerství mezi státem a občanskou společností, také přinesly silné důsledky pro schopnost států jako Ukrajina odolávat tlaku a výzvám z Ruska spolu s dalšími faktory jak domácími, tak zahraničními. To skutečně vyžaduje silný přístup zaměřený na hodnoty a přísné odmítnutí zapojení do neliberálních praktik, včetně označování organizací za zahraniční agenty, jak jsme viděli v uplynulých měsících v Gruzii.</p>\n<p>Nakonec, aby se pomohlo ustanovit nezávislost na ruských energetických zdrojích a podpořit vlastní klimatické cíle EU, je nutné lépe využívat externí partnerství a investice bloku v této oblasti. To zahrnuje například program RePowerEU; cílenější nástroje zahraniční a rozvojové pomoci; a další finanční nástroje v rámci iniciativy Team Europe. Ty by měly pomoci prioritizovat Východní partnerství a překonat externí tlak a vlivy nejen z Ruska, ale také z Číny, Íránu a dalších, jejichž zájmy jsou v rozporu s blokem.</p>\n<p>I když osud Východního partnerství zůstává prozatím nejistý, lze učinit některá doporučení k restartování programu. Za prvé, „Skupina přátel Východního partnerství“ vedená Polskem, Českem, Švédskem, pobaltskými státy a Rumunskem by měla být znovu ustanovena. To by vedlo k konkrétním iniciativám a přineslo potřebné vedení do partnerství, které nyní bojuje o relevanci v časech ruské války.</p>\n<p>EU by také měla zahájit strategický přezkum politiky, který by se uskutečnil jak na úrovni členských států EU během Gymnich Meetingu v Polsku příští rok, tak na úrovni Evropské komise. To by mohlo pomoci připravit potřebné materiály a informace pro členské státy EU, aby mohly učinit rozhodnutí o budoucím směru jednání. EU a její členské státy by měly poté propagovat nový narativ kolem Východního partnerství jako aliance solidarity a podpory v časech ruské války. Program by mohl fungovat jako regionální pilíř pro výměnu osvědčených praktik a řešení, a také nabídnout širší pomoc pro otázky, které dnes vidíme.</p>\n<p>Východní partnerství by se také mohlo prioritizovat a zaměřit na oblasti s přidanou hodnotou pro celý region. Jak bylo zmíněno, to platí zejména při podpoře bezpečnosti a odolnosti; investování do propojenosti – včetně vazeb mezi lidmi; a energetických a klimatických agend. Přístupy k těmto problémům by měly odpovídat ambicím EU, protože jednotlivé země by je samy nemohly řešit. Nakonec by členské státy EU měly využít nadcházející diskusi o strategii Černého moře k podpoře synergie s Východním partnerstvím.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> je výzkumným pracovníkem Asociace pro mezinárodní záležitosti (AMO) v Praze. Jeho výzkum se zaměřuje na východní Evropu, zejména Ukrajinu a Rusko, a program Východního partnerství. Také se zabývá otázkami strategické komunikace a dezinformace, stejně jako demokratizace a podpory občanské společnosti.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.04",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Zatímco Východní partnerství letos oslavilo své 15. výročí, jeho přizpůsobivost aktuálním geopolitickým událostem vyvolala otázky. Ruská válka na Ukrajině a pokrok Ukrajiny a Moldavska v přístupu do EU zpochybnily relevanci této politiky. Přesto, navzdory některým nedostatkům, může být Východní partnerství životaschopným nástrojem pro podporu regionální agendy EU, investice do demokratizace jednotlivých zemí a posílení vazeb s klíčovým regionem východní Evropy. Existují konkrétní kroky, které mohou zvýšit relevanci této politiky.</I>\n<br><br>\nZahájeno v roce 2009 v Praze, politika Východního partnerství (EaP) Evropské unie byla jedním z nejviditelnějších a nejefektivnějších nástrojů zahraniční politiky EU za posledních patnáct let. Při příležitosti jejího 15. výročí, které jsme oslavili v květnu 2024, je na místě řádné zhodnocení aktuálního stavu. To je obzvlášť důležité, protože Východní partnerství prochází některými zásadními změnami, které jsou vyvolány zejména probíhající ruskou válkou proti Ukrajině a také agresí Kremlu proti jeho dalším sousedům, z nichž šest je spojeno v rámci regionální politiky EU.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.182",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Existuje budúcnosť pre Východné partnerstvo?",
                key:"uid": string:"352580e7-7362-4707-a0d6-b05141d16fd5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tri krajiny, ktoré podpísali asociačné dohody s EÚ – Ukrajina, Moldavsko a Gruzínsko – sa priblížili k EÚ, najprv získaním statusu kandidáta alebo oficiálnym potvrdením svojich ambícií v EÚ. Potom, v decembri 2023, dal Rada EÚ zelenú na otvorenie prístupových rokovaní a udelenie statusu kandidáta Gruzínsku. Na druhej strane, režim v Bielorusku oficiálne pozastavil svoju účasť v rámci Východného partnerstva, aj keď jeho občianska spoločnosť a pro-demokratické sily sa stále zúčastňujú na programe. Nakoniec, Arménsko a Azerbajdžan sa nedávno opäť zapojili do krvavého konfliktu o región Náhorného Karabachu, ktorý dočasne paralyzoval ich aktívne zapojenie do veľkej miery. Zatiaľ, aspoň z pohľadu Arménska, krajina začala dosahovať pokrok a teraz aktívne využíva dostupné zdroje v rámci Východného partnerstva.</p>\n<p><strong>Je Východné partnerstvo mŕtve? </strong></p>\n<p>Pri pohľade na aktuálny stav na mieste sa môže zdať, že Východné partnerstvo je stále potrebné alebo by mohlo byť považované za užitočný nástroj na mesiace a roky dopredu, najmä v rámci nového mandátu Európskej komisie. Niektorí tvrdia, že by sa politika mala úplne zrušiť a nahradiť novým súborom bilaterálnych partnerstiev. To by mohlo posunúť vzťahy s jednotlivými krajinami na vyššiu a produktívnejšiu úroveň. Táto téma je veľmi relevantná, pretože napríklad českí diplomati už v júni 2022 vyhlásili, že Východné partnerstvo je „mŕtve“, zatiaľ čo Švédsko – jeden zo zakladajúcich štátov politiky – sa do značnej miery vzdialilo od iniciatívy a počas svojho predsedníctva v EÚ v roku 2023 venovalo minimálnu pozornosť a zdroje. Jedinou výnimkou z tohto posunu je občianska spoločnosť, ktorá je stále považovaná za užitočného spojenca v celom regióne a pomáha koordinovať úsilie na multilaterálnom základe.</p>\n<p>Takže otázka vedenia medzi členskými štátmi EÚ a podpory politiky prichádza na myseľ. To platí najmä z pohľadu strednej a východnej Európy, kde niektoré štáty boli priekopníkmi politiky od jej samého začiatku, ako Česko a Poľsko. Okrem toho, pokiaľ ide o Ukrajinu, existuje otázka podobností medzi dnešnou Ukrajinou a Bieloruskom, alebo Azerbajdžanom na druhej strane. Na túto otázku je potrebné odpovedať spolu s otázkou, aká je pridaná hodnota partnerstva pre pokročilejších členov, keď sa zohľadňuje proces rozširovania, najmä pre Ukrajinu a Moldavsko. Dnes, po nedávnych parlamentných voľbách, je to len v menšej miere relevantné pre Gruzínsko.</p>\n<p>Navyše, najmä pre medzičlánkové prípady Arménska a teraz čoraz viac aj Gruzínska, zostáva výzvou, ako najlepšie poskytnúť <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">bezpečnostnú sieť hodnoty a príležitosť na pokrok</a><u>.</u> To platí aj pre miernejšie krajiny, vrátane Bieloruska a Azerbajdžanu, v budúcnosti, keď to podmienky umožnia. Bude tiež potrebné poskytnúť ďalšie odpovede a politické usmernenia o tom, čo robiť s Východným partnerstvom z pohľadu budúcich Európskych komisií a nadchádzajúcich predsedníctiev EÚ v roku 2025 a neskôr, najmä pokiaľ ide o Poľsko. To je obzvlášť relevantné v kontexte <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">politiky rozširovania a Európskej politickej komunity</a>, ktorá aspoň v prípade prvej otázky zaberá čoraz viac pozornosti v myslení pokročilejších partnerov EÚ.</p>\n<p><strong>Čo robiť s Východným partnerstvom v budúcnosti? </strong></p>\n<p>Aj keď sú výzvy prichádzajúce z regiónu a vonkajších aktérov väčšinou zrejmé, aj keď sa stále vyvíjajú v čase, je oveľa menej jasné, aký druh politického zamerania a opatrení je EÚ ochotná prijať, aby investovala do Východného partnerstva v nadchádzajúcich rokoch. Preto existuje hlboká potreba spustiť strategickú diskusiu o budúcnosti Východného partnerstva a ustanoviť nový konsenzus medzi členskými štátmi EÚ a inštitúciami o tom, čo robiť s touto politikou. Budúci Gymnich Meeting organizovaný Poľskom počas jeho nadchádzajúceho predsedníctva, ktoré začína 1. januára 2025, by mohol poskytnúť vhodnú príležitosť na akýsi strategický pohľad, ktorý sa prakticky neuskutočnil počas maďarského mandátu. V tejto súvislosti je opätovné vytvorenie koalície krajín ochotných opäť investovať do udržania Východného partnerstva nevyhnutnou podmienkou nielen pre prežitie samotnej politiky, ale aj pre inštitúcie EÚ pri realizácii ich opatrení a načrtnutí ďalších krokov do budúcnosti.</p>\n<p>V tomto zmysle by určite pomohlo znovu vytvoriť nový konsenzus o budúcnosti Východného partnerstva vykonaním <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">ďalšej revízie politiky</a> a ďalším rozvojom nástrojov Východného partnerstva, ktoré by mali byť lepšie prispôsobené a doladené pre súčasné časy krízy. Samozrejme, pôvodne nebol navrhnutý na reagovanie na takéto otázky. Bilaterálny prístup, ktorý bol vždy silne prítomný a tiež vítaný najmä pokročilejšími členmi Východného partnerstva, tu zostane, ale môže potrebovať nový a viac prispôsobený obsah pre každého z partnerov. Avšak väčšia výzva visí nad regionálnym multilaterálnym formátom, ktorý v minulosti prešiel hlbokou revíziou a zjednodušením zo strany EÚ, pokiaľ ide o jeho obsah a formu. To je potrebné, aby zostalo relevantné počas čias ruskej vojny a iných turbulencií ovplyvňujúcich východnú Európu.    </p>\n<p>Vo všeobecnosti zostáva debata o ďalšom smerovaní Východného partnerstva obzvlášť citlivá pre medzičlánkové krajiny, ktoré sú z rôznych dôvodov uviaznuté medzi plnou podporou rozširovania alebo prijímaním situácií „výberu čerešní“ Bieloruska a Azerbajdžanu. Je tiež jasné, že ak nebude Východné partnerstvo, pre krajiny ako Arménsko alebo Gruzínsko by sa venovalo oveľa menej pozornosti ich situáciám a individuálnym problémom, pretože väčšinou profitovali z toho, že sa nachádzajú v rovnakom klastre štátov ako Ukrajina a Moldavsko. Títo aktéri by si mali uvedomiť, koľko profitovali z členstva vo Východnom partnerstve a vrátiť sa komunite, vrátane podpory Ukrajiny a Moldavska ako dvoch vedúcich krajín Východného partnerstva, ktoré čelí výzvam ako z Kremľa, tak aj z vnútorných dynamík, ako nedávno ukázali dve kolá prezidentských volieb a referendum o budúcom prístupe k EÚ v Moldavsku. Takže by sa mala podporiť nová naratíva o regionálnej aliancii solidarity a výmeny, ktorú by mali propagovať ako EÚ, tak aj samotné krajiny, aby sa udržala geopolitická línia argumentácie na mieste.</p>\n<p>Navyše, vzdať sa Východného partnerstva teraz by znamenalo priznať, že nie je potrebný regionálny prístup EÚ a že bolo chybou mať partnerstvo od začiatku, ako tvrdí Kremeľ už mnoho rokov. Na druhej strane, mať prázdne partnerstvo  nie je tiež ideálna situácia. Inštitúcie EÚ by mali nakoniec ísť nad rámec aj súčasnej agendy 3R: Obnova, Odolnosť a Reforma.</p>\n<p><strong>Fokus na hodnoty</strong></p>\n<p>Debata o prioritizácii a ustanovení niekoľkých kľúčových oblastí zamerania, medzi ktorými sú najmä bezpečnosť; prepojenosť, vrátane väzieb medzi ľuďmi; a energetika a klíma; by mala byť umiestnená do centra nášho myslenia. To pomôže ilustrovať, že mnohé z problémov majú regionálny význam a nemôžu byť riešené na bilaterálnej úrovni. V rámci tohto myslenia by východiskovým bodom malo byť vždy to, čo je pre EÚ a ako môže Východné partnerstvo fungovať v súlade s európskymi záujmami a myslením o regióne a jeho budúcnosti.</p>\n<p>Medzi týmito oblasťami sa ukázalo, že podpora odolnosti komunít a celých spoločností je najviac potrebná nielen na Ukrajine, ale aj v širšom regióne. Tieto oblasti potrebujú viac solidarity a podpory na úrovni štátu a spoločnosti v časoch ruských agresií voči svojim susedom. Kľúčové bezpečnostné otázky v kombinácii s viac civilnými typmi podpory, ako aj vytváranie partnerstiev medzi štátom a občianskou spoločnosťou, priniesli tiež silné dôsledky pre schopnosť štátov ako Ukrajina odolávať tlaku a výzvam z Ruska spolu s inými faktormi, ako domácimi, tak aj zahraničnými. To skutočne vyžaduje silný prístup zameraný na hodnoty a prísne odmietnutie zapojiť sa do neliberálnych praktík, vrátane označovania organizácií za zahraničných agentov, ako sme videli v uplynulých mesiacoch v Gruzínsku.</p>\n<p>Napokon, aby sa pomohlo ustanoviť nezávislosť od ruských energetických zdrojov a podporiť vlastné klimatické ciele EÚ, je potrebné lepšie využiť externé partnerstvá a investície bloku v tejto oblasti. To zahŕňa napríklad program RePowerEU; viac cielených nástrojov zahraničnej a rozvojovej pomoci; a iné finančné nástroje v rámci iniciatívy Team Europe. Tieto by mali pomôcť prioritizovať Východné partnerstvo a prekonať vonkajší tlak a vplyvy nielen z Ruska, ale aj z Číny, Iránu a iných, ktorých záujmy sú v rozpore s blokom.</p>\n<p>Aj keď osud Východného partnerstva zostáva zatiaľ neistý, niektoré odporúčania môžu byť urobené s cieľom reštartovať program. Po prvé, „Skupina priateľov Východného partnerstva“ vedená Poľskom, Českom, Švédskom, pobaltskými štátmi a Rumunskom by mala byť opäť ustanovená. To by viedlo konkrétne iniciatívy a prinieslo potrebné vedenie do partnerstva, ktoré teraz bojuje o to, aby zostalo relevantné v časoch ruskej vojny.</p>\n<p>EÚ by mala tiež spustiť strategickú revíziu politiky, ktorá by sa uskutočnila na úrovni členských štátov EÚ počas Gymnich Meetingu v Poľsku budúci rok a na úrovni Európskej komisie. To by mohlo pomôcť pripraviť potrebné materiály a informácie pre členské štáty EÚ, aby mohli rozhodnúť o budúcom smerovaní. EÚ a jej členské štáty by potom mali propagovať novú naratívu okolo Východného partnerstva ako aliancie solidarity a podpory v časoch ruskej vojny. Program by mohol fungovať ako regionálny pilier pre výmenu osvedčených praktík a riešení, ako aj ponúknuť širšiu pomoc pre otázky, ktoré dnes vidíme.</p>\n<p>Východné partnerstvo by sa tiež mohlo prioritizovať a zamerať na oblasti s pridanou hodnotou pre celý región. Ako už bolo spomenuté, to platí najmä pri podpore bezpečnosti a odolnosti; investovaní do prepojenosti – vrátane väzieb medzi ľuďmi; a otázkach energetiky a klímy. Prístupy k týmto problémom by mali zodpovedať ambíciám EÚ, pretože jednotlivé krajiny by ich ťažko zvládli samostatne. Napokon, členské štáty EÚ by mali využiť nadchádzajúcu diskusiu o stratégii Čierneho mora na podporu synergie s Východným partnerstvom.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> je výskumný pracovník v Asociácii pre medzinárodné záležitosti (AMO) v Prahe. Jeho výskum sa zameriava na východnú Európu, najmä Ukrajinu a Rusko, a program Východného partnerstva. Rovnako sa zaoberá otázkami strategickej komunikácie a dezinformácie, ako aj demokratizácie a podpory občianskej spoločnosti.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:47.997",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Aj keď Východné partnerstvo tento rok oslávilo svoje 15. výročie, jeho prispôsobivosť aktuálnym geopolitickým udalostiam vyvolala otázky. Ruská vojna na Ukrajine a pokrok Ukrajiny a Moldavska v prístupe do EÚ spochybnili relevantnosť tejto politiky. Napriek niektorým nedostatkom však môže byť Východné partnerstvo životaschopným nástrojom na podporu regionálnej agendy EÚ, investovanie do demokratizácie jednotlivých krajín a posilnenie väzieb s kľúčovým regiónom východnej Európy. Existujú konkrétne kroky, ktoré môžu zvýšiť relevantnosť tejto politiky.</I>\n<br><br>\nSpustené v roku 2009 v Prahe, politika Východného partnerstva (EaP) Európskej únie bola jedným z najviditeľnejších a najefektívnejších nástrojov zahraničnej politiky EÚ za posledné desaťročie a pol. Pri príležitosti jej 15. výročia, ktoré sme oslávili v máji 2024, je potrebné riadne zhodnotenie aktuálneho stavu. To je obzvlášť dôležité, pretože Východné partnerstvo prechádza niektorými zásadnými zmenami, pričom je obzvlášť ohrozené prebiehajúcou ruskou vojnou proti Ukrajine, ako aj agresiou Kremľa voči svojim ďalším susedom, z ktorých šesť je spojených v rámci regionálnej politiky EÚ.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:47.998",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Există un viitor pentru Parteneriatul Estic?",
                key:"uid": string:"407a145a-e06a-424f-9fd6-a99eac81f941",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Trebuie menționat că trei dintre țările care au semnat Acorduri de Asociere cu UE – Ucraina, Moldova și Georgia – s-au apropiat de UE, mai întâi prin obținerea statutului de candidat sau prin confirmarea oficială a aspirațiilor lor europene. Apoi, în decembrie 2023, Consiliul UE a dat, de asemenea, undă verde pentru deschiderea negocierilor de aderare și pentru acordarea statutului de candidatură Georgiei. Regimul din Belarus, pe de altă parte, și-a suspendat oficial participarea în cadrul Parteneriatului Estic, chiar dacă societatea civilă și forțele pro-democrație continuă să participe la program. În cele din urmă, Armenia și Azerbaidjanul s-au angajat recent din nou într-un conflict sângeros în regiunea Nagorno-Karabakh, care a paralizat temporar implicarea lor activă într-o mare măsură. Deocamdată, cel puțin din partea Armeniei, țara a început să facă progrese și acum folosește activ resursele disponibile în cadrul Parteneriatului Estic.</p>\n<p><strong>Este Parteneriatul Estic mort? </strong></p>\n<p>Privind la starea actuală a situației de pe teren, s-ar putea întreba dacă Parteneriatul Estic mai este necesar sau ar putea fi considerat un instrument util pentru lunile și anii următori, în special în cadrul noului mandat al Comisiei Europene. Unii susțin că politica ar trebui să fie complet abandonată și înlocuită cu un nou set de parteneriate bilaterale. Acest lucru ar putea aduce relațiile cu țările individuale la un nivel mai înalt și mai productiv. Această temă este extrem de relevantă, deoarece, de exemplu, diplomații cehi au declarat deja în iunie 2022 că Parteneriatul Estic este „mort”, în timp ce Suedia – unul dintre statele fondatoare ale politicii – s-a îndepărtat în mare măsură de inițiativă și a dedicat o atenție și resurse minime în timpul mandatului său de președinție a UE în 2023. Singura excepție de la această schimbare este cea a societății civile, care este încă considerată un aliat util în întreaga regiune și ajută la coordonarea eforturilor pe o bază multilaterală.</p>\n<p>Așadar, întrebarea despre conducerea între membrii UE și sprijinul pentru politică vine în minte. Acest lucru este valabil în special din perspectiva Europei Centrale și de Est, unde unele state au fost pionierii politicii încă de la început, cum ar fi Cehia și Polonia. În plus, în legătură cu Ucraina, există problema similarităților dintre Ucraina de astăzi și Belarus, sau Azerbaidjan, pe de altă parte. Aceasta trebuie să fie răspunsă alături de problema care este valoarea adăugată a parteneriatului pentru membrii mai avansați atunci când se ia în considerare calea de extindere, inclusiv în special pentru Ucraina și Moldova. Astăzi, după recentele alegeri parlamentare, aceasta este relevantă doar într-o măsură mai mică pentru Georgia.</p>\n<p>În plus, în special pentru cazurile intermediare ale Armeniei și, acum din ce în ce mai mult, ale Georgiei, rămâne o provocare cum să se ofere cel mai bine o <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">plasă de siguranță a valorii și oportunitate pentru progres</a><u>.</u> Acest lucru este, de asemenea, adevărat pentru țările mai indulgente, inclusiv Belarus și Azerbaidjan, în viitor, când condițiile permit. Va fi, de asemenea, necesar să se ofere răspunsuri suplimentare și orientări politice cu privire la ce să se facă cu Parteneriatul Estic din perspectiva viitoarelor Comisii Europene și a viitoarelor președinții ale UE în 2025 și după, inclusiv în special cea a Poloniei. Acest lucru este deosebit de relevant în contextul <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">politicii de extindere și a Comunității Politice Europene</a>, care, cel puțin în cazul primei probleme, ocupă din ce în ce mai mult atenția în gândirea partenerilor mai avansați ai UE.</p>\n<p><strong>Ce să facem cu Parteneriatul Estic în viitor? </strong></p>\n<p>Deși provocările venite atât din regiune, cât și din partea actorilor externi sunt în mare parte evidente, chiar dacă evoluează în timp, este mult mai puțin clar ce fel de focalizare politică și măsuri este dispusă să ia UE pentru a investi în Parteneriatul Estic în anii următori. Prin urmare, există o nevoie profundă de a lansa o discuție strategică despre viitorul Parteneriatului Estic și de a stabili un nou consens între membrii și instituțiile UE cu privire la ce să se facă cu politica. Întâlnirea Gymnich de anul viitor, organizată de Polonia în timpul președinției sale care începe pe 1 ianuarie 2025, ar putea oferi o oportunitate convenabilă pentru un fel de reflecție strategică care practic nu a avut loc în timpul mandatului ungar. În acest context, re-estabilirea unei coaliții de țări dispuse să investească din nou în menținerea Parteneriatului Estic este condiția necesară nu doar pentru supraviețuirea politicii în sine, ci și pentru instituțiile UE în realizarea măsurilor lor și conturarea pașilor următori pentru viitor.</p>\n<p>În acest sens, ceea ce ar ajuta cu siguranță la recrearea unui nou consens asupra viitorului Parteneriatului Estic este să se efectueze <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">o altă revizuire a politicii</a> și să se dezvolte în continuare trusa de instrumente a Parteneriatului Estic, care ar trebui să fie mai bine adaptată și ajustată pentru timpurile actuale de criză. Desigur, nu a fost niciodată concepută inițial pentru a răspunde la astfel de probleme. Calea bilaterală, care a fost întotdeauna puternic prezentă și, de asemenea, binevenită în special de membrii mai avansați ai Parteneriatului Estic, este aici pentru a rămâne, dar ar putea necesita un conținut nou și mai personalizat pentru fiecare dintre parteneri. Cu toate acestea, o provocare mai mare se profilează asupra formatului regional multilateral, care în trecut a trecut printr-o revizuire profundă și o simplificare de către UE în ceea ce privește conținutul și forma sa. Acest lucru este necesar pentru a rămâne relevant în timpul războiului rus și altor turbulențe care afectează Europa de Est.    </p>\n<p>În general, dezbaterea despre următorul curs de evenimente pentru Parteneriatul Estic rămâne deosebit de sensibilă pentru cazurile de țări intermediare care, din diferite motive, sunt blocate între susținerea totală a extinderii sau adoptarea situațiilor de selecție a lui Belarus și Azerbaidjan. De asemenea, este clar că, dacă nu există Parteneriat Estic, pentru țări precum Armenia sau Georgia, ar fi acordată mult mai puțină atenție situațiilor și problemelor lor individuale, deoarece s-au bucurat în mare măsură de faptul că se află în același grup de state ca Ucraina și Moldova. Acești actori ar trebui să realizeze cât de mult au profitat de apartenența lor la Parteneriatul Estic și să contribuie înapoi la comunitate, inclusiv prin sprijinirea Ucrainei și Moldovei ca cele două națiuni fruntașe ale Parteneriatului Estic care se confruntă cu provocări atât din partea Kremlinului, cât și din dinamica internă, așa cum a fost recent demonstrat în timpul celor două runde de alegeri prezidențiale și referendumului privind viitoarea aderare la UE în Moldova. Astfel, un nou narativ despre o alianță regională de solidaritate și schimb ar trebui promovat atât de UE, cât și de țările însele pentru a menține linia de argument geopolitar.</p>\n<p>În plus, a renunța acum la Parteneriatul Estic ar însemna a admite că nu există nevoie de abordarea regională a UE și că a fost o greșeală să existe Parteneriatul de la început, așa cum susține Kremlinul de mulți ani. Pe de altă parte, a avea un Parteneriat gol nu este, de asemenea, o situație ideală. Instituțiile UE ar trebui, în cele din urmă, să depășească chiar și agenda actuală de 3R: Recuperare, Reziliență și Reformă.</p>\n<p><strong>Focalizare pe valori</strong></p>\n<p>Dezbaterea despre prioritizarea și stabilirea mai multor domenii cheie de focalizare, printre care în special securitatea; interconectivitatea, inclusiv legăturile între oameni; și energia și clima; ar trebui să fie pusă în centrul gândirii noastre. Acest lucru va ajuta la ilustrarea faptului că multe dintre probleme sunt de semnificație regională și nu pot fi tratate la nivel bilateral. În cadrul acestei mentalități, punctul de plecare ar trebui să fie întotdeauna ce este acolo pentru UE și cum poate funcționa Parteneriatul Estic alături de interesele europene și gândirea despre regiune și viitorul său.</p>\n<p>Printre aceste domenii, promovarea rezilienței comunităților și a întregilor societăți s-a dovedit a fi cea mai necesară nu doar în Ucraina, ci și în întreaga regiune. Aceste domenii au nevoie de mai multă solidaritate și sprijin atât la nivel de stat, cât și la nivel de societate în vremurile agresiunii Rusiei împotriva vecinilor săi. Problemele cheie de securitate combinate cu tipuri de sprijin mai civil, precum și stabilirea de parteneriate între stat și societatea civilă, au adus, de asemenea, consecințe puternice pentru capacitatea statelor precum Ucraina de a rezista presiunii și provocărilor din partea Rusiei, alături de alți factori atât interni, cât și externi. Acest lucru, într-adevăr, necesită o abordare puternică axată pe valori și refuzul strict de a se angaja în practici iliberale, inclusiv atunci când se etichetează organizațiile ca agenți străini, așa cum am văzut în ultimele luni în Georgia.</p>\n<p>În cele din urmă, pentru a ajuta la stabilirea independenței față de resursele energetice rusești și a promova propriile obiective climatice ale UE, este necesar să se utilizeze mai bine parteneriatele externe și investițiile blocului în acest domeniu. Acest lucru include, de exemplu, programul RePowerEU; instrumente de ajutor extern și de dezvoltare mai bine direcționate; și alte instrumente financiare în cadrul inițiativei Team Europe. Acestea ar trebui să ajute la prioritizarea Parteneriatului Estic și la manevrarea presiunilor externe și influențelor nu doar din partea Rusiei, ci și din partea Chinei, Iranului și altora cu interese contrare blocului.</p>\n<p>Deși soarta Parteneriatului Estic rămâne incertă deocamdată, se pot face unele recomandări pentru a relansa programul. În primul rând, „Grupul Prietenilor Parteneriatului Estic” condus de Polonia, Cehia, Suedia, statele baltice și România ar trebui re-estabilit. Acesta ar conduce inițiative concrete și ar aduce conducerea necesară Parteneriatului, care acum se luptă să rămână relevant în vremurile războiului rus.</p>\n<p>UE ar trebui, de asemenea, să lanseze o revizuire strategică a politicii care ar avea loc atât la nivelul membrilor UE în timpul Întâlnirii Gymnich din Polonia de anul viitor, cât și la nivelul Comisiei Europene. Acest lucru ar putea ajuta la pregătirea materialelor și informațiilor necesare pentru ca membrii UE să ia decizii cu privire la un curs de acțiune viitor. UE și membrii săi ar trebui apoi să promoveze un nou narativ în jurul Parteneriatului Estic ca o alianță de solidaritate și sprijin în vremurile războiului Rusiei. Programul ar putea acționa ca un pilon regional pentru schimbul de bune practici și soluții, precum și pentru a oferi ajutor mai larg pentru problemele pe care le vedem astăzi.</p>\n<p>Parteneriatul Estic ar putea, de asemenea, să prioritizeze și să se concentreze pe domenii cu valoare adăugată pentru întreaga regiune. Așa cum s-a menționat anterior, acest lucru este valabil în special atunci când se promovează securitatea și reziliența; investind în interconectivitate – inclusiv legăturile între oameni; și problemele agendei energetice și climatice. Abordările acestor probleme ar trebui să se potrivească ambițiilor UE, deoarece țările individuale vor găsi imposibil să le abordeze pe cont propriu. În cele din urmă, statele membre ale UE ar trebui să profite de discuția viitoare despre Strategia Mării Negre pentru a încuraja sinergia cu Parteneriatul Estic.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> este cercetător asociat la Asociația pentru Afaceri Internaționale (AMO) din Praga. Cercetarea sa se concentrează pe Europa de Est, în special Ucraina și Rusia, și pe programul Parteneriatului Estic. De asemenea, se ocupă de întrebări legate de comunicarea strategică și de dezinformare, precum și de democratizare și sprijin pentru societatea civilă.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.282",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>În timp ce Parteneriatul Estic a marcat anul acesta a 15-a aniversare, adaptabilitatea sa la dezvoltările geopolitice actuale a ridicat întrebări. Războiul Rusiei în Ucraina și progresele Ucrainei și Moldovei în aderarea la UE au pus la încercare relevanța acestei politici. Cu toate acestea, în ciuda unor deficiențe, Parteneriatul Estic poate fi un instrument viabil pentru a promova agenda regională a UE, a investi în democratizarea țărilor individuale și a încuraja legăturile cu regiunea cheie a Europei de Est. Există pași concreți care pot crește relevanța acestei politici.</I>\n<br><br>\nLansată în 2009 la Praga, politica Parteneriatului Estic (EaP) a Uniunii Europene a fost unul dintre cele mai vizibile și eficiente instrumente ale politicii externe a UE în ultimul deceniu și jumătate. Cu ocazia aniversării sale de 15 ani, pe care am sărbătorit-o în mai 2024, este necesară o evaluare corectă a stării actuale a situației. Acest lucru este deosebit de important deoarece Parteneriatul Estic trece prin unele schimbări fundamentale, fiind provocat în special de războiul rus în curs de desfășurare împotriva Ucrainei, precum și de agresiunea Kremlinului împotriva altor vecini ai săi, dintre care șase sunt unite în cadrul politicii regionale a UE.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.782",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Há um futuro para a Parceria Oriental?",
                key:"uid": string:"469aa0a2-58ac-4254-8319-94e920c5ebb5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Três dos países que assinaram Acordos de Associação com a UE – Ucrânia, Moldávia e Geórgia – se aproximaram da UE, primeiro recebendo o status de candidato ou tendo suas aspirações à UE oficialmente confirmadas. Então, em dezembro de 2023, o sinal verde também foi dado pelo Conselho da UE para abrir negociações de adesão e conceder status de candidatura à Geórgia. O regime na Bielorrússia, por outro lado, suspendeu oficialmente sua participação dentro da Parceria Oriental, mesmo que sua sociedade civil e forças pró-democracia ainda participem do programa. Finalmente, a Armênia e o Azerbaijão recentemente se envolveram novamente em um conflito sangrento na região de Nagorno-Karabakh, que paralisou temporariamente seu envolvimento ativo em grande medida. Por enquanto, pelo menos do lado da Armênia, o país começou a fazer progressos e agora está utilizando ativamente os recursos disponíveis dentro da Parceria Oriental.</p>\n<p><strong>A Parceria Oriental está morta? </strong></p>\n<p>Olhando para o estado atual das coisas no terreno, pode-se perguntar se a Parceria Oriental ainda é necessária ou pode ser considerada uma ferramenta útil para os meses e anos à frente, especialmente dentro do novo mandato da Comissão Europeia. Alguns argumentam que a política deve ser completamente abandonada e substituída por um novo conjunto de parcerias bilaterais. Isso poderia elevar as relações com países individuais a um nível mais alto e produtivo. Este tópico é altamente relevante, uma vez que, por exemplo, diplomatas tchecos já em junho de 2022 proclamaram a Parceria Oriental como \"morta\", enquanto a Suécia – um dos estados fundadores da política – se afastou amplamente da iniciativa e dedicou mínima atenção e recursos a ela durante seu mandato de presidência da UE em 2023. A única exceção a essa mudança é a da sociedade civil, que ainda é considerada uma aliada útil em toda a região e ajuda a coordenar esforços de forma multilateral.</p>\n<p>Assim, a questão da liderança entre os membros da UE e o apoio à política vem à mente. Isso é particularmente verdadeiro do ponto de vista da Europa Central e Oriental, onde alguns estados têm sido pioneiros na política desde seu início, como a Tchéquia e a Polônia. Além disso, em relação à Ucrânia, há a questão das semelhanças entre a Ucrânia de hoje e a Bielorrússia, ou o Azerbaijão, por outro lado. Isso precisa ser respondido juntamente com a questão do que é o valor agregado da parceria para os membros mais avançados ao considerar a trajetória de ampliação, incluindo, notavelmente, para a Ucrânia e a Moldávia. Hoje, após as recentes eleições parlamentares, isso é apenas em menor grau relevante para a Geórgia.</p>\n<p>Além disso, particularmente para os casos intermediários da Armênia, e agora cada vez mais também da Geórgia, um desafio permanece sobre como fornecer da melhor forma uma <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">rede de segurança de valor e oportunidade para progresso</a><u>.</u> Isso também é verdade para os países mais brandos, incluindo a Bielorrússia e o Azerbaijão, no futuro, quando as condições permitirem. Também será necessário fornecer respostas adicionais e orientações políticas sobre o que fazer com a Parceria Oriental do ponto de vista das futuras Comissões Europeias e das próximas presidências da UE em 2025 e além, incluindo, notavelmente, a da Polônia. Isso é especialmente relevante no contexto da <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">política de ampliação e da Comunidade Política Europeia</a>, que, pelo menos no caso da primeira questão, ocupa cada vez mais atenção no pensamento dos parceiros mais avançados da UE.</p>\n<p><strong>O que fazer com a Parceria Oriental no futuro? </strong></p>\n<p>Embora os desafios provenientes tanto da região quanto de atores externos sejam em sua maioria óbvios, mesmo que ainda estejam evoluindo com o tempo, é muito menos claro que tipo de foco político e medidas a UE está disposta a tomar para investir na Parceria Oriental nos próximos anos. Portanto, há uma necessidade profunda de iniciar uma discussão estratégica sobre o futuro da Parceria Oriental e estabelecer um novo consenso entre os membros e instituições da UE sobre o que fazer com a política. A Reunião Gymnich do próximo ano, organizada pela Polônia durante sua presidência que começa em 1º de janeiro de 2025, poderia fornecer uma oportunidade conveniente para um tipo de reflexão estratégica que praticamente não ocorreu durante o mandato húngaro. Nesse contexto, restabelecer uma coalizão de países dispostos a investir novamente na manutenção da Parceria Oriental é a condição prévia necessária não apenas para a sobrevivência da própria política, mas também para que as instituições da UE realizem suas medidas e delineiem os próximos passos para o futuro.</p>\n<p>Nesse sentido, o que certamente ajudaria a recriar um novo consenso sobre o futuro da Parceria Oriental é conduzir <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">outra revisão de política</a> e desenvolver ainda mais a caixa de ferramentas da Parceria Oriental, que deve ser melhor adaptada e ajustada para os atuais tempos de crise. Claro, ela nunca foi originalmente projetada para responder a tais questões. A via bilateral, que sempre esteve fortemente presente e também foi bem-vinda, em particular pelos membros mais avançados da Parceria Oriental, veio para ficar, mas pode precisar de novos conteúdos mais personalizados para cada um dos parceiros. No entanto, um desafio maior paira sobre o formato multilateral regional, que no passado passou por uma profunda revisão e simplificação pela UE em termos de seu conteúdo e forma. Isso é necessário para permanecer relevante durante os tempos de guerra russa e outras turbulências que afetam a Europa Oriental.    </p>\n<p>De modo geral, o debate sobre o próximo curso de eventos para a Parceria Oriental permanece particularmente sensível para os casos de países intermediários que estão, por diferentes razões, presos entre apoiar totalmente a ampliação ou adotar as situações de escolha seletiva da Bielorrússia e do Azerbaijão. Também está claro que, se não houver Parceria Oriental, para países como Armênia ou Geórgia, haveria muito menos atenção dada às suas situações e problemas individuais, uma vez que eles têm se beneficiado principalmente de se encontrar no mesmo grupo de estados que a Ucrânia e a Moldávia. Esses atores devem perceber o quanto se beneficiaram de sua adesão à Parceria Oriental e retribuir à comunidade, incluindo apoiando a Ucrânia e a Moldávia como as duas nações líderes da Parceria Oriental enfrentando desafios tanto do Kremlin quanto de dinâmicas internas, como foi recentemente demonstrado durante as duas rodadas de eleições presidenciais e referendo sobre a futura adesão à UE na Moldávia. Assim, uma nova narrativa sobre uma aliança regional de solidariedade e intercâmbio deve ser promovida tanto pela UE quanto pelos próprios países para manter a linha geopolítica de argumentação em vigor.</p>\n<p>Além disso, desistir da Parceria Oriental agora significaria admitir que não há necessidade da abordagem regional da UE e que foi um erro ter a Parceria desde o início, como o Kremlin tem afirmado por muitos anos. Por outro lado, ter uma Parceria vazia também não é uma situação ideal. As instituições da UE devem, em última análise, ir além até mesmo da agenda atual de 3R: Recuperação, Resiliência e Reforma.</p>\n<p><strong>Foco em valores</strong></p>\n<p>O debate sobre priorizar e estabelecer várias áreas-chave de foco, e entre elas particularmente segurança; interconectividade, incluindo laços entre pessoas; e questões de energia e clima; deve ser colocado no centro de nosso pensamento. Isso ajudará a ilustrar que muitos dos problemas são de importância regional e não podem ser tratados em nível bilateral. Dentro dessa mentalidade, o ponto de partida deve ser sempre o que há para a UE e como a Parceria Oriental pode trabalhar ao lado dos interesses e do pensamento europeu sobre a região e seu futuro.</p>\n<p>Entre essas áreas, promover a resiliência de comunidades e sociedades inteiras provou ser mais necessário não apenas na Ucrânia, mas em toda a região mais ampla. Essas áreas precisam de mais solidariedade e apoio tanto em níveis estatais quanto sociais em tempos de agressão da Rússia contra seus vizinhos. As principais questões de segurança combinadas com tipos de apoio mais civis, assim como o estabelecimento de parcerias entre o estado e a sociedade civil, também trouxeram consequências poderosas para a capacidade de estados como a Ucrânia de resistir à pressão e aos desafios da Rússia, juntamente com outros fatores tanto internos quanto externos. Isso, de fato, requer uma abordagem forte focada em valores e a recusa estrita de se envolver em práticas iliberais, incluindo ao rotular organizações como agentes estrangeiros, como vimos nos últimos meses na Geórgia.</p>\n<p>Finalmente, para ajudar a estabelecer independência dos recursos energéticos russos e promover os próprios objetivos climáticos da UE, é necessário fazer melhor uso das parcerias externas e investimentos do bloco nessa área. Isso inclui, por exemplo, o programa RePowerEU; ferramentas de ajuda externa e de desenvolvimento mais direcionadas; e outros instrumentos financeiros sob a iniciativa Team Europe. Esses devem ajudar a priorizar a Parceria Oriental e contornar pressões e influências externas não apenas da Rússia, mas também da China, Irã e outros com interesses contrários ao bloco.</p>\n<p>Embora o destino da Parceria Oriental permaneça incerto por enquanto, algumas recomendações podem ser feitas para reiniciar o programa. Primeiro, o “Grupo de Amigos da Parceria Oriental” liderado pela Polônia, Tchéquia, Suécia, estados bálticos e Romênia, deve ser restabelecido. Isso lideraria iniciativas concretas e traria a liderança necessária para a Parceria, que agora está lutando para se manter relevante em tempos de guerra russa.</p>\n<p>A UE também deve lançar uma revisão estratégica da política que ocorreria tanto no nível dos membros da UE durante a Reunião Gymnich na Polônia no próximo ano quanto no nível da Comissão Europeia. Isso poderia ajudar a preparar os materiais e informações necessários para que os membros da UE tomem decisões sobre um futuro curso de ação. A UE e seus membros devem então promover uma nova narrativa em torno da Parceria Oriental como uma aliança de solidariedade e apoio em tempos de guerra da Rússia. O programa poderia atuar como um pilar regional para a troca de melhores práticas e soluções, além de oferecer ajuda mais ampla para questões que estamos vendo hoje.</p>\n<p>A Parceria Oriental também poderia priorizar e focar em áreas com valor agregado para toda a região. Como mencionado anteriormente, isso é especialmente verdadeiro ao promover segurança e resiliência; investir em interconectividade – incluindo laços entre pessoas; e questões da agenda de energia e clima. As abordagens para esses problemas devem se adequar às ambições da UE, uma vez que os países individuais acharão impossível lidar com eles sozinhos. Finalmente, os estados membros da UE devem aproveitar a discussão iminente sobre a Estratégia do Mar Negro para incentivar a sinergia com a Parceria Oriental.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> é pesquisador na Associação para Assuntos Internacionais (AMO) em Praga. Sua pesquisa foca na Europa Oriental, especialmente na Ucrânia e na Rússia, e no programa da Parceria Oriental. Ele também lida com questões de comunicação estratégica e desinformação, bem como com a democratização e o apoio à sociedade civil.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.367",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Enquanto a Parceria Oriental comemorou seu 15º aniversário este ano, sua adaptabilidade aos atuais desenvolvimentos geopolíticos levantou questões. A guerra da Rússia na Ucrânia e o progresso da Ucrânia e da Moldávia na adesão à UE desafiaram a relevância dessa política. No entanto, apesar de algumas deficiências, a PO pode ser um instrumento viável para promover a agenda regional da UE, investir na democratização de países individuais e fomentar vínculos com a região chave da Europa Oriental. Existem passos concretos que podem aumentar a relevância dessa política.</I>\n<br><br>\nLançada em 2009 em Praga, a política da Parceria Oriental (PO) da União Europeia tem sido uma das ferramentas mais visíveis e eficientes da política externa da UE ao longo da última década e meia. Na ocasião de seu 15º aniversário, que celebramos em maio de 2024, é necessário um balanço adequado do estado atual das coisas. Isso é particularmente importante, uma vez que a PO está passando por algumas mudanças fundamentais, sendo desafiada particularmente pela guerra russa em curso contra a Ucrânia, bem como pela agressão do Kremlin contra seus outros vizinhos, dos quais seis estão unidos dentro do quadro da política regional da UE.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.368",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Чи є майбутнє для Східного партнерства?",
                key:"uid": string:"4dbe5f94-b518-4956-a3b6-328eacafbb67",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.081",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Is there a future for the Eastern Partnership?",
                key:"uid": string:"5668fa41-8888-4418-9285-a796d5bf8501",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Three of the countries that have signed Association Agreements with the EU – Ukraine, Moldova and Georgia – have moved closer to the EU, first by receiving candidate status or having their EU aspirations officially confirmed. Then, in December 2023, the green light was also given by the EU Council to open accession talks and give candidacy status to Georgia. The regime in Belarus, on the other hand, has officially suspended its participation within the EaP, even if its civil society and pro-democracy forces still take part in the programme. Finally, Armenia and Azerbaijan have recently again engaged in a bloody conflict over the Nagorno-Karabakh region, which temporarily paralysed their active involvement to a large degree. For now, at least on the side of Armenia, the country has started making progress and is now actively using available resources within the EaP.</p>\n<p><strong>Is the Eastern Partnership dead? </strong></p>\n<p>Looking at the current state of play on the ground, one may wonder if the Eastern Partnership is still even needed or might be considered a useful tool for the months and years ahead, especially within the new mandate of the European Commission. Some argue the policy should be scrapped altogether and replaced by a new set of bilateral partnerships. This could bring relations with individual countries to a higher and more productive level. This topic is highly relevant since, for example, Czech diplomats already in June 2022 pronounced the Eastern Partnership “dead”, while Sweden – one of the founding states of the policy – has largely moved away from the initiative and dedicated minimum attention and resources to it during its EU presidency term in 2023. The sole exception to this shift is that of civil society, which is still considered a useful ally across the region and helps coordinates efforts on a multilateral basis.</p>\n<p>Thus, the question of leadership among the EU members and support for the policy comes to mind. This is particularly true from the point of view of Central and Eastern Europe, where some states have been pioneering the policy since its very beginning, such as Czechia and Poland. Additionally, in relation to Ukraine there is the issue of similarities between today's Ukraine and Belarus, or Azerbaijan on the other hand. This needs to be answered alongside the issue of what is the added value of the partnership for the more advanced members when considering the enlargement track, including most notably for Ukraine and Moldova. Today, after the recent parliamentary elections, this is only to a lesser degree relevant for Georgia.</p>\n<p>In addition, particularly for the in-between cases of Armenia, and now more and more also Georgia, a challenge remains as to how to best provide a <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">value safety net and opportunity for progress</a><u>.</u> This is also true for the more lenient countries, including Belarus and Azerbaijan, in the future when conditions allow. It will also be necessary to provide additional answers and policy guidance on what to do with the Eastern Partnership from the point of view of future European Commissions and the upcoming EU presidencies in 2025 and beyond, including most notably that of Poland. This is especially relevant in the context of <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">enlargement policy and the European Political Community</a>, which at least in the case of the first issue occupies more and more attention in the thinking of the more advanced partners of the EU.</p>\n<p><strong>What to do with the Eastern Partnership in the future? </strong></p>\n<p>While the challenges coming both from the region and external actors are mostly obvious, even if still evolving in time, it is much less clear what kind of policy focus and measures the EU is willing to take in order to invest in the EaP in the upcoming years. Therefore, there is a profound need to launch a strategic discussion on the future of the Eastern Partnership and establish a new consensus among the EU members and institutions on what to do with the policy. Next year’s Gymnich Meeting organized by Poland during its upcoming presidency starting on January 1st 2025 could provide a convenient opportunity for a kind of strategic reflection that has practically not taken place during the Hungarian term. In that context, re-establishing a coalition of countries willing to again invest in maintaining the Eastern Partnership is the necessary precondition not only for the survival of the policy itself, but also for the EU institutions in realizing their measures and outlining the next steps for the future.</p>\n<p>In that sense, what would certainly help to recreate a new consensus on the future of the Eastern Partnership is to conduct <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">another policy review</a> and further develop the EaP’s toolbox, which should be better suited and fine-tuned for the current times of crisis. Of course, it was originally never designed to respond to such issues. The bilateral track, which has always been strongly present and also welcomed in particular by the more advanced EaP members, is here to stay but might need new and more tailored-made content for each of the partners. However, a bigger challenge looms over the regional multilateral format, which in the past went through a profound revision and streamlining by the EU in terms of its content and form. This is required to stay relevant during the times of Russian war and other turbulences affecting Eastern Europe.    </p>\n<p>In general, the debate about the next course of events for the Eastern Partnership remains particularly sensitive for the in-between country cases that are, for different reasons, stuck between fully supporting enlargement or adopting the cherry-picking situations of Belarus and Azerbaijan. It is also clear that if there is no EaP, for countries like Armenia or Georgia, there would be much less attention paid to their situations and individual problems since they have been mostly profiting from finding themselves in the same cluster of states as Ukraine and Moldova. These actors should realize how much they have profited from their EaP membership and give back to the community, including by supporting Ukraine and Moldova as the two front-runner EaP nations facing challenges both from the Kremlin and internal dynamics, as recently displayed during the two rounds of presidential elections and referendum on the future accession to the EU in Moldova. Thus, a new narrative about a regional alliance of solidarity and exchange should be promoted both by the EU and the countries themselves to keep the geopolitical line of argument in place.</p>\n<p>In addition, to give up on the EaP now would mean admitting that there is no need for the EU’s regional approach and that it was a mistake to have the Partnership from the start, as the Kremlin has been claiming for many years. On the other hand, having a hollow Partnership  is also not an ideal situation. EU institutions should ultimately go beyond even the current agenda of 3R: Recovery, Resilience and Reform.</p>\n<p><strong>Value focus</strong></p>\n<p>The debate about prioritizing and establishing several key focus areas, and among those particularly security; interconnectedness, including people-to-people ties; and energy and climate; should be put to the centre of our thinking. This will help illustrate that many of the problems are of regional significance and cannot be dealt with on a bilateral level. Within this mindset, the starting point should always be what is there for the EU and how can the Eastern Partnership work alongside European interests and thinking about the region and its future.</p>\n<p>Among those areas, promoting the resilience of communities and whole societies proved most needed not only in Ukraine, but across the wider region. These areas need more solidarity and support both at the state and society levels in times of Russia’s aggression against its neighbours. The key security issues combined with more civilian types of support, as well as establishing partnerships between the state and civil society, also brought powerful consequences for the ability of states like Ukraine to withstand the pressure and challenges from Russia alongside other factors both domestic and foreign. This, indeed, requires a strong value-focused approach and the strict refusal to engage in illiberal practices, including when labelling organizations as foreign agents as we have seen in past months in Georgia.</p>\n<p>Finally, to help establish independence from Russian energy resources and promote the EU’s own climate goals, it is necessary to make better use of the bloc’s external partnerships and investments in this area. This includes, for example, the RePowerEU programme; more targeted foreign and development aid tools; and other financial instruments under the Team Europe initiative. These should help to prioritize the EaP and outmanoeuvre external pressure and influences not only from Russia, but also China, Iran and others with interests running counter to the bloc.</p>\n<p>While the fate of the Eastern Partnership remains uncertain for now, some recommendations can be made in order to restart the programme. First, the “Group of Friends of the Eastern Partnership” led by Poland, Czechia, Sweden, the Baltic states and Romania, should be re-established. This would spearhead concrete initiatives and bring the necessary leadership to the Partnership, which is now struggling to stay relevant in times of Russian war.</p>\n<p>The EU should also launch a strategic review of the policy that would take place both at the level of the EU members during the Gymnich Meeting in Poland next year and at the level of the European Commission. This could help prepare the necessary materials and information for the EU members to take decisions on a future course of action. The EU and its members should then promote a new narrative around the Eastern Partnership as an alliance of solidarity and support in times of Russia’s war. The programme could act as a regional pillar for the exchange of best practices and solutions, as well offer wider help for issues that we are seeing today.</p>\n<p>The Eastern Partnership could also prioritize and focus on areas with added value for the whole region. As aforementioned, this is especially true when promoting security and resilience; investing in interconnectedness – including people-to-people ties; and energy and climate agenda issues. Approaches to these problems should fit the EU’s ambitions as the individual countries will find it impossible to deal with them on their own. Finally, the EU member states should make use of the upcoming discussion on the Black Sea Strategy to encourage synergy with the Eastern Partnership.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> is a research fellow at the Association for International Affairs (AMO) in Prague. His research focuses on Eastern Europe, especially Ukraine and Russia, and the Eastern Partnership programme. He also deals with questions of strategic communication and disinformation, as well as democratization and civil society support.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.015",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>While the Eastern Partnership marked its 15th anniversary this year, its adaptability to current geopolitical developments has raised questions. Russia’s war in Ukraine and Ukraine’s and Moldova’s progress in EU accession have challenged the relevance of this policy. Yet, despite some shortcomings, the EaP can be a viable instrument to promote the regional agenda of the EU, invest in democratisation of individual countries and foster linkages with the key region of Eastern Europe. There are concrete steps that can increase the relevance of this policy.</I>\n<br><br>\nLaunched in 2009 in Prague, the European Union’s Eastern Partnership (EaP) policy has been one of the most visible and efficient tools of EU foreign policy over the past decade and a half. On the occasion of its 15-year-anniversary, which we celebrated in May 2024, a proper stock-taking of the current state of play is in order. This is particularly important since the EaP is undergoing some fundamental changes, being challenged particularly by the ongoing Russian war against Ukraine as well as by the Kremlin’s aggression against its other neighbours, of which six are united within the regional policy framework of the EU.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.685",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Postoji li budućnost za Istočno partnerstvo?",
                key:"uid": string:"696d2d88-44c1-435b-84da-ff6c7b6da942",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tri od zemalja koje su potpisale Sporazume o pridruživanju s EU – Ukrajina, Moldavija i Gruzija – približile su se EU, prvo dobivši status kandidata ili imajući svoje EU aspiracije službeno potvrđene. Zatim, u prosincu 2023., EU Vijeće je također dalo zeleno svjetlo za otvaranje pregovora o pristupanju i dodjelu statusa kandidata Gruziji. Režim u Bjelorusiji, s druge strane, službeno je obustavio svoje sudjelovanje unutar EaP, iako civilno društvo i pro-demokratske snage i dalje sudjeluju u programu. Na kraju, Armenija i Azerbejdžan su se nedavno ponovno uključili u krvavi sukob oko regije Nagorno-Karabakh, što je privremeno paraliziralo njihovo aktivno sudjelovanje u velikoj mjeri. Za sada, barem s strane Armenije, zemlja je počela napredovati i sada aktivno koristi dostupne resurse unutar EaP.</p>\n<p><strong>Je li Istočno partnerstvo mrtvo? </strong></p>\n<p>Gledajući trenutnu situaciju na terenu, može se postaviti pitanje je li Istočno partnerstvo još uvijek potrebno ili se može smatrati korisnim alatom za mjeseca i godine koje dolaze, posebno unutar novog mandata Europske komisije. Neki tvrde da bi se politika trebala potpuno ukinuti i zamijeniti novim setom bilateralnih partnerstava. To bi moglo dovesti do odnosa s pojedinim zemljama na višoj i produktivnijoj razini. Ova tema je vrlo relevantna s obzirom na to da su, na primjer, češki diplomati već u lipnju 2022. proglasili Istočno partnerstvo \"mrtvim\", dok je Švedska – jedna od zemalja osnivača politike – u velikoj mjeri odustala od inicijative i posvetila minimalnu pažnju i resurse tijekom svog mandata predsjedanja EU 2023. Jedina iznimka od ovog pomaka je civilno društvo, koje se i dalje smatra korisnim saveznikom širom regije i pomaže u koordinaciji napora na multilateralnoj osnovi.</p>\n<p>Stoga se nameće pitanje vodstva među članicama EU i podrške politici. To je posebno istinito iz perspektive Srednje i Istočne Europe, gdje su neke države pioniri politike od samog početka, poput Češke i Poljske. Osim toga, u vezi s Ukrajinom postoji pitanje sličnosti između današnje Ukrajine i Bjelorusije, ili Azerbejdžana s druge strane. Ovo treba odgovoriti zajedno s pitanjem koja je dodana vrijednost partnerstva za naprednije članice kada se razmatra put proširenja, uključujući najistaknutije za Ukrajinu i Moldaviju. Danas, nakon nedavnih parlamentarnih izbora, to je samo u manjoj mjeri relevantno za Gruziju.</p>\n<p>Osim toga, posebno za međuzemlje slučajeve Armenije, a sada sve više i Gruzije, ostaje izazov kako najbolje pružiti <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">sigurnosnu mrežu vrijednosti i priliku za napredak</a><u>.</u> To vrijedi i za blaže zemlje, uključujući Bjelorusiju i Azerbejdžan, u budućnosti kada uvjeti to dopuste. Također će biti potrebno pružiti dodatne odgovore i smjernice politike o tome što učiniti s Istočnim partnerstvom iz perspektive budućih Europskih komisija i nadolazećih predsjedništava EU 2025. i dalje, uključujući najistaknutije ono Poljske. Ovo je posebno relevantno u kontekstu <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">politike proširenja i Europske političke zajednice</a>, koja barem u slučaju prvog pitanja zauzima sve više pažnje u razmišljanju naprednijih partnera EU.</p>\n<p><strong>Što učiniti s Istočnim partnerstvom u budućnosti? </strong></p>\n<p>Dok su izazovi koji dolaze i iz regije i od vanjskih aktera većinom očiti, čak i ako se još uvijek razvijaju s vremenom, mnogo je manje jasno kakvu vrstu političkog fokusa i mjera EU želi poduzeti kako bi investirala u EaP u nadolazećim godinama. Stoga postoji duboka potreba za pokretanjem strateške rasprave o budućnosti Istočnog partnerstva i uspostavljanjem novog konsenzusa među članicama EU i institucijama o tome što učiniti s politikom. Sljedeća Gymnich sastanak koji organizira Poljska tijekom svog nadolazećeg predsjedništva koje počinje 1. siječnja 2025. mogao bi pružiti prikladnu priliku za neku vrstu strateške refleksije koja praktički nije imala mjesta tijekom mađarskog mandata. U tom kontekstu, ponovna uspostava koalicije zemalja koje su spremne ponovno investirati u održavanje Istočnog partnerstva je nužan preduvjet ne samo za opstanak same politike, već i za institucije EU u realizaciji svojih mjera i ocrtavanju sljedećih koraka za budućnost.</p>\n<p>U tom smislu, ono što bi sigurno pomoglo u ponovnom stvaranju novog konsenzusa o budućnosti Istočnog partnerstva je provođenje <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">još jedne revizije politike</a> i daljnji razvoj alata EaP, koji bi trebali biti bolje prilagođeni i fino podešeni za trenutna krizna vremena. Naravno, izvorno nikada nije bio osmišljen da odgovara na takva pitanja. Bilateralni put, koji je oduvijek bio snažno prisutan i također dobrodošao posebno od strane naprednijih članica EaP, ostaje, ali bi mogao trebati novi i više prilagođeni sadržaj za svakog od partnera. Međutim, veći izazov nadvija se nad regionalnim multilateralnim formatom, koji je u prošlosti prošao kroz duboku reviziju i pojednostavljenje od strane EU u smislu svog sadržaja i forme. Ovo je potrebno kako bi ostalo relevantno tijekom vremena ruske agresije i drugih turbulencija koje utječu na Istočnu Europu.    </p>\n<p>Općenito, rasprava o sljedećem smjeru događaja za Istočno partnerstvo ostaje posebno osjetljiva za međuzemlje slučajeve koji su, iz različitih razloga, zaglavljeni između potpune podrške proširenju ili usvajanja situacija \"biranja trešnje\" Bjelorusije i Azerbejdžana. Također je jasno da ako ne bude EaP, za zemlje poput Armenije ili Gruzije, bilo bi mnogo manje pažnje posvećene njihovim situacijama i pojedinačnim problemima budući da su većinom profitirali od toga što su se našli u istom klasteru država kao Ukrajina i Moldavija. Ovi akteri trebali bi shvatiti koliko su profitirali od svog članstva u EaP i uzvratiti zajednici, uključujući podršku Ukrajini i Moldaviji kao dvjema vodećim zemljama EaP koje se suočavaju s izazovima i iz Kremlja i iz unutarnjih dinamika, kao što je nedavno prikazano tijekom dva kruga predsjedničkih izbora i referenduma o budućem pristupanju EU u Moldaviji. Tako bi se nova narativa o regionalnom savezu solidarnosti i razmjene trebala promovirati i od strane EU i od samih zemalja kako bi se zadržala geopolitička linija argumentacije na mjestu.</p>\n<p>Osim toga, odustajanje od EaP sada značilo bi priznanje da nema potrebe za regionalnim pristupom EU i da je bila greška imati Partnerstvo od samog početka, kao što Kremlj tvrdi već dugi niz godina. S druge strane, imati prazno Partnerstvo  nije također idealna situacija. Institucije EU trebale bi na kraju ići dalje od trenutne agende 3R: Oporavak, Otpornost i Reformu.</p>\n<p><strong>Fokus na vrijednosti</strong></p>\n<p>Rasprava o prioritetima i uspostavljanju nekoliko ključnih fokusnih područja, a među njima posebno sigurnost; međusobna povezanost, uključujući veze među ljudima; te pitanja energetske i klimatske agende; trebala bi biti stavljena u središte našeg razmišljanja. To će pomoći ilustrirati da su mnogi od problema regionalnog značaja i ne mogu se rješavati na bilateralnoj razini. Unutar ovog razmišljanja, polazišna točka uvijek bi trebala biti što je tu za EU i kako može Istočno partnerstvo raditi uz europske interese i razmišljanje o regiji i njenoj budućnosti.</p>\n<p>Među tim područjima, promicanje otpornosti zajednica i cijelih društava pokazalo se najpotrebnijim ne samo u Ukrajini, već i širom šire regije. Ova područja trebaju više solidarnosti i podrške kako na državnoj tako i na društvenoj razini u vremenima ruske agresije protiv svojih susjeda. Ključna sigurnosna pitanja u kombinaciji s više civilnih vrsta podrške, kao i uspostavljanje partnerstava između države i civilnog društva, također su donijela snažne posljedice za sposobnost država poput Ukrajine da izdrže pritisak i izazove iz Rusije uz druge unutarnje i vanjske faktore. To, doista, zahtijeva snažan pristup usmjeren na vrijednosti i strogu odbijanje angažiranja u illiberalnim praksama, uključujući kada se organizacije označavaju kao strani agenti, kao što smo vidjeli u proteklih nekoliko mjeseci u Gruziji.</p>\n<p>Na kraju, kako bi se pomoglo uspostaviti neovisnost od ruskih energetskih resursa i promovirati vlastite klimatske ciljeve EU, potrebno je bolje iskoristiti vanjske partnerstva i investicije bloka u ovom području. To uključuje, na primjer, program RePowerEU; ciljanije alate za stranu i razvojnu pomoć; i druge financijske instrumente unutar inicijative Team Europe. Ovi bi trebali pomoći u prioritetizaciji EaP i nadmašiti vanjski pritisak i utjecaje ne samo iz Rusije, već i iz Kine, Irana i drugih s interesima koji su u suprotnosti s blokom.</p>\n<p>Dok sudbina Istočnog partnerstva ostaje neizvjesna za sada, mogu se dati neke preporuke kako bi se ponovno pokrenuo program. Prvo, \"Grupa prijatelja Istočnog partnerstva\" koju predvode Poljska, Češka, Švedska, baltičke države i Rumunija, trebala bi biti ponovno uspostavljena. To bi predvodilo konkretne inicijative i donijelo potrebne vodstvo Partnerstvu, koje se sada bori da ostane relevantno u vremenima ruske agresije.</p>\n<p>EU bi također trebala pokrenuti stratešku reviziju politike koja bi se odvijala i na razini članica EU tijekom Gymnich sastanka u Poljskoj sljedeće godine i na razini Europske komisije. To bi moglo pomoći u pripremi potrebnih materijala i informacija za članice EU kako bi donijele odluke o budućem smjeru djelovanja. EU i njezine članice trebale bi tada promovirati novu narativu oko Istočnog partnerstva kao saveza solidarnosti i podrške u vremenima ruske agresije. Program bi mogao djelovati kao regionalni stup za razmjenu najboljih praksi i rješenja, kao i pružiti širu pomoć za pitanja koja danas vidimo.</p>\n<p>Istočno partnerstvo također bi moglo prioritetizirati i fokusirati se na područja s dodanom vrijednošću za cijelu regiju. Kao što je već spomenuto, to je posebno istinito kada se promiče sigurnost i otpornost; investiranje u međusobnu povezanost – uključujući veze među ljudima; te pitanja energetske i klimatske agende. Pristupi ovim problemima trebali bi odgovarati ambicijama EU jer će pojedinačne zemlje smatrati nemogućim nositi se s njima same. Na kraju, države članice EU trebale bi iskoristiti nadolazeću raspravu o Strategiji Crnog mora kako bi potaknule sinergiju s Istočnim partnerstvom.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> je istraživač u Udruzi za međunarodne poslove (AMO) u Pragu. Njegovo istraživanje fokusira se na Istočnu Europu, posebno Ukrajinu i Rusiju, te program Istočnog partnerstva. Također se bavi pitanjima strateške komunikacije i dezinformacija, kao i demokratizacije i podrške civilnom društvu.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.596",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Dok je Istočno partnerstvo ove godine obilježilo svoju 15. godišnjicu, njegova prilagodljivost trenutnim geopolitičkim razvojem postavila je pitanja. Rat Rusije u Ukrajini i napredak Ukrajine i Moldavije u pristupanju EU izazvali su relevantnost ove politike. Ipak, unatoč nekim nedostacima, EaP može biti održiv instrument za promicanje regionalne agende EU, ulaganje u demokratizaciju pojedinih zemalja i poticanje povezanosti s ključnom regijom Istočne Europe. Postoje konkretni koraci koji mogu povećati relevantnost ove politike.</I>\n<br><br>\nPokrenuta 2009. u Pragu, politika Istočnog partnerstva (EaP) Europske unije bila je jedan od najvidljivijih i najučinkovitijih alata vanjske politike EU u proteklih deset i pol godina. Povodom svoje 15. godišnjice, koju smo proslavili u svibnju 2024., potrebno je pravilno sagledati trenutno stanje. To je posebno važno s obzirom na to da EaP prolazi kroz neke temeljne promjene, suočavajući se posebno s tekućim ruskim ratom protiv Ukrajine, kao i s agresijom Kremlja protiv svojih drugih susjeda, od kojih su šest ujedinjeni unutar regionalnog okvira politike EU.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.597",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Onko Itäisen kumppanuuden tulevaisuutta?",
                key:"uid": string:"8a108c02-d2a1-4bcf-aef3-10387b037e6b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Kolme maata, jotka ovat allekirjoittaneet assosiaatiosopimuksia EU:n kanssa – Ukraina, Moldova ja Georgia – ovat siirtyneet lähemmäksi EU:ta, ensin saamalla ehdokasstatuksen tai vahvistamalla virallisesti EU-tavoitteensa. Sitten, joulukuussa 2023, EU:n neuvosto antoi myös vihreän valon liittymisneuvottelujen aloittamiselle ja ehdokasstatuksen myöntämiselle Georgialle. Valko-Venäjän hallinto on puolestaan virallisesti keskeyttänyt osallistumisensa Itäisen kumppanuuden ohjelmaan, vaikka sen kansalaisyhteiskunta ja demokraattisia voimia tukevat tahot osallistuvat edelleen ohjelmaan. Lopuksi, Armenia ja Azerbaidžan ovat äskettäin jälleen syöksyneet veriseen konfliktiin Nagorno-Karabahin alueesta, mikä tilapäisesti halvaannutti niiden aktiivisen osallistumisen suurelta osin. Ainakin Armenialta käsin maa on alkanut edistyä ja käyttää nyt aktiivisesti käytettävissä olevia resursseja Itäisessä kumppanuudessa.</p>\n<p><strong>Onko Itäinen kumppanuus kuollut? </strong></p>\n<p>Tarkasteltaessa nykytilannetta kentällä, voi kysyä, onko Itäinen kumppanuus edelleen tarpeellinen tai voitaisiinko sitä pitää hyödyllisenä työkaluna tuleville kuukausille ja vuosille, erityisesti Euroopan komission uudessa mandaatissa. Jotkut väittävät, että politiikka tulisi kokonaan hylätä ja korvata uudella joukolle kahdenvälisiä kumppanuuksia. Tämä voisi nostaa suhteet yksittäisten maiden kanssa korkeammalle ja tuottavammalle tasolle. Tämä aihe on erittäin ajankohtainen, sillä esimerkiksi tsekkiläiset diplomaattit ovat jo kesäkuussa 2022 julistaneet Itäisen kumppanuuden \"kuolleeksi\", kun taas Ruotsi – yksi politiikan perustajavaltioista – on suurelta osin etääntynyt aloitteesta ja omistanut vähäistä huomiota ja resursseja sille EU-puheenjohtajakaudellaan vuonna 2023. Ainoa poikkeus tälle muutokselle on kansalaisyhteiskunta, jota pidetään edelleen hyödyllisenä liittolaisena koko alueella ja joka auttaa koordinoimaan ponnisteluja monenvälisesti.</p>\n<p>Näin ollen EU-jäsenvaltioiden johtajuuskysymys ja tuen antaminen politiikalle nousevat mieleen. Tämä on erityisen totta Keski- ja Itä-Euroopan näkökulmasta, jossa jotkut valtiot ovat olleet politiikan edelläkävijöitä sen alusta alkaen, kuten Tšekki ja Puola. Lisäksi Ukrainan osalta on kysymys nyky-Ukrainan ja Valko-Venäjän tai Azerbaidžanin välisistä samankaltaisuuksista. Tämä on vastattava yhdessä sen kysymyksen kanssa, mikä on kumppanuuden lisäarvo kehittyneemmille jäsenvaltioille, kun otetaan huomioon laajentumispolku, erityisesti Ukrainalle ja Moldovalle. Tänään, äskettäisten parlamenttivaalien jälkeen, tämä on vain vähäisessä määrin ajankohtaista Georgialle.</p>\n<p>Lisäksi erityisesti Armenian ja nyt yhä enemmän myös Georgian väliin jääville tapauksille on haasteena, miten parhaiten tarjota <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">arvoturvaverkko ja mahdollisuus edistymiseen</a><u>.</u> Tämä pätee myös lempeämpiin maihin, mukaan lukien Valko-Venäjä ja Azerbaidžan, tulevaisuudessa, kun olosuhteet sallivat. On myös tarpeen antaa lisävastauksia ja poliittisia ohjeita siitä, mitä tehdä Itäisen kumppanuuden kanssa tulevien Euroopan komissioiden ja tulevien EU-puheenjohtajuuksien, mukaan lukien erityisesti Puolan, näkökulmasta. Tämä on erityisen ajankohtaista <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">laajentumispolitiikan ja Euroopan poliittisen yhteisön</a> kontekstissa, joka ainakin ensimmäisen kysymyksen osalta vie yhä enemmän huomiota EU:n kehittyneempien kumppanien ajattelussa.</p>\n<p><strong>Mitä tehdä Itäisen kumppanuuden kanssa tulevaisuudessa? </strong></p>\n<p>Vaikka alueelta ja ulkoisilta toimijoilta tulevat haasteet ovat enimmäkseen ilmeisiä, vaikka ne edelleen kehittyvät ajan myötä, on paljon vähemmän selvää, millaista poliittista painopistettä ja toimenpiteitä EU on valmis ottamaan investoidakseen Itäiseen kumppanuuteen tulevina vuosina. Siksi on syvä tarve käynnistää strateginen keskustelu Itäisen kumppanuuden tulevaisuudesta ja luoda uusi konsensus EU:n jäsenvaltioiden ja instituutioiden kesken siitä, mitä tehdä politiikan kanssa. Ensi vuoden Gymnich-kokous, jonka Puola järjestää tulevalla puheenjohtajakaudellaan 1. tammikuuta 2025 alkaen, voisi tarjota kätevän mahdollisuuden eräänlaiseen strategiseen pohdintaan, jota ei ole käytännössä tapahtunut Unkarin kauden aikana. Tässä kontekstissa maiden koalition uudelleen perustaminen, jotka ovat valmiita jälleen investoimaan Itäisen kumppanuuden ylläpitämiseen, on välttämätön edellytys paitsi politiikan itsensä selviytymiselle, myös EU-instituutioiden kyvylle toteuttaa toimenpiteitään ja hahmotella seuraavia askelia tulevaisuudessa.</p>\n<p Tässä mielessä, mikä varmasti auttaisi luomaan uuden konsensuksen Itäisen kumppanuuden tulevaisuudesta, on toteuttaa <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">toinen politiikan arviointi</a> ja kehittää edelleen Itäisen kumppanuuden työkalupakkia, joka tulisi olla paremmin sovitettu ja hienosäädetty nykyisten kriisiaikojen tarpeisiin. Tietenkin se ei alun perinkään ollut suunniteltu vastaamaan tällaisiin kysymyksiin. Kahdenvälinen polku, joka on aina ollut vahvasti läsnä ja jota on erityisesti toivottu kehittyneempien Itäisen kumppanuuden jäsenvaltioiden taholta, on täällä pysyäkseen, mutta se saattaa tarvita uutta ja räätälöityä sisältöä jokaiselle kumppanille. Kuitenkin suurempi haaste on alueellinen monenvälinen muoto, joka on menneisyydessä käynyt läpi syvän tarkastelun ja virtaviivaistamisen EU:n toimesta sen sisällön ja muodon osalta. Tämä on tarpeen, jotta se pysyy ajankohtaisena Venäjän sodan ja muiden Itä-Eurooppaa vaikuttavien myllerrysten aikana.    </p>\n<p>Yleisesti ottaen keskustelu Itäisen kumppanuuden tulevista tapahtumista on erityisen herkkä väliin jääville maantieteellisille tapauksille, jotka ovat eri syistä jumissa joko täysin tukemassa laajentumista tai omaksumassa Valko-Venäjän ja Azerbaidžanin kirsikkavalintatilanteita. On myös selvää, että jos Itäistä kumppanuutta ei ole, mailla kuten Armenialla tai Georgialla olisi paljon vähemmän huomiota heidän tilanteisiinsa ja yksittäisiin ongelmiinsa, koska ne ovat enimmäkseen hyötyneet siitä, että ovat samassa valtioiden klusterissa kuin Ukraina ja Moldova. Näiden toimijoiden tulisi ymmärtää, kuinka paljon he ovat hyötyneet Itäisen kumppanuuden jäsenyydestään ja antaa takaisin yhteisölle, mukaan lukien tukemalla Ukrainaa ja Moldovaa kahden eturintaman Itäisen kumppanuuden kansakuntana, jotka kohtaavat haasteita sekä Kremlin että sisäisten dynamiikkojen taholta, kuten äskettäin nähtiin kahden presidentin vaalirenkaan ja kansanäänestyksen aikana Moldovassa EU:hun liittymisestä. Näin ollen uutta narratiivia alueellisesta solidaarisuus- ja vaihtoallianssista tulisi edistää sekä EU:n että maiden itsensä toimesta, jotta geopolitiikan argumentointi pysyy voimassa.</p>\n<p>Lisäksi luopuminen Itäisestä kumppanuudesta nyt tarkoittaisi myöntämistä siitä, että EU:n alueellista lähestymistapaa ei tarvita ja että kumppanuuden perustaminen alun perin oli virhe, kuten Kreml on väittänyt monien vuosien ajan. Toisaalta tyhjällä kumppanuudella ei myöskään ole ihanteellinen tilanne. EU-instituutioiden tulisi lopulta mennä jopa nykyisen 3R-agendan: elpyminen, kestävyys ja uudistus yli.</p>\n<p><strong>Arvopainotus</strong></p>\n<p>Keskustelu useiden keskeisten painopistealueiden priorisoimisesta ja perustamisesta, ja erityisesti turvallisuudesta; yhteydestä, mukaan lukien ihmisten väliset siteet; sekä energia- ja ilmastokysymyksistä; tulisi nostaa ajattelumme keskiöön. Tämä auttaa havainnollistamaan, että monet ongelmat ovat alueellisesti merkittäviä eivätkä niitä voida käsitellä kahdenvälisesti. Tässä ajattelutavassa lähtökohtana tulisi aina olla, mitä EU:lle on tarjolla ja miten Itäinen kumppanuus voi toimia Euroopan etujen ja ajattelun rinnalla alueen ja sen tulevaisuuden osalta.</p>\n<p Näiden alueiden joukossa yhteisöjen ja koko yhteiskuntien resilienssin edistäminen on osoittautunut kaikkein tarpeellisimmaksi ei vain Ukrainassa, vaan koko laajemmalla alueella. Nämä alueet tarvitsevat enemmän solidaarisuutta ja tukea sekä valtion että yhteiskunnan tasolla Venäjän aggressiivisuuden aikana sen naapureita kohtaan. Keskeiset turvallisuuskysymykset yhdistettynä siviilituen muotoihin, samoin kuin kumppanuuksien luominen valtion ja kansalaisyhteiskunnan välillä, ovat myös tuottaneet voimakkaita seurauksia valtioiden, kuten Ukrainan, kyvylle kestää painetta ja haasteita Venäjältä sekä muista sisäisistä ja ulkoisista tekijöistä. Tämä vaatii todellakin vahvaa arvopainotteista lähestymistapaa ja tiukkaa kieltäytymistä osallistumasta epäliberaaleihin käytäntöihin, mukaan lukien organisaatioiden merkitseminen ulkomaisiksi agenteiksi, kuten olemme nähneet viime kuukausina Georgiassa.</p>\n<p>Viimeiseksi, auttaakseen itsenäisyyden saavuttamisessa Venäjän energiaresursseista ja edistääkseen EU:n omia ilmastotavoitteita, on tarpeen hyödyntää paremmin blokkien ulkoisia kumppanuuksia ja investointeja tällä alueella. Tämä sisältää esimerkiksi RePowerEU-ohjelman; tarkemmin kohdennetut ulkomaiset ja kehitysapuvälineet; sekä muita rahoitusinstrumentteja Team Europe -aloitteen alla. Näiden tulisi auttaa priorisoimaan Itäistä kumppanuutta ja ohittamaan ulkoista painetta ja vaikutuksia, ei vain Venäjältä, vaan myös Kiinalta, Iranilta ja muilta, joiden intressit ovat vastakkaisia blokkia kohtaan.</p>\n<p>Vaikka Itäisen kumppanuuden kohtalo on tällä hetkellä epävarma, voidaan esittää joitakin suosituksia ohjelman käynnistämiseksi uudelleen. Ensinnäkin \"Itäisen kumppanuuden ystävien ryhmä\", jota johtavat Puola, Tšekki, Ruotsi, Baltian valtiot ja Romania, tulisi perustaa uudelleen. Tämä johtaisi konkreettisiin aloitteisiin ja toisi tarvittavaa johtajuutta kumppanuuteen, joka nyt kamppailee pysyäkseen ajankohtaisena Venäjän sodan aikana.</p>\n<p>EU:n tulisi myös käynnistää strateginen arviointi politiikasta, joka tapahtuisi sekä EU-jäsenvaltioiden tasolla ensi vuoden Gymnich-kokouksessa Puolassa että Euroopan komission tasolla. Tämä voisi auttaa valmistamaan tarvittavat materiaalit ja tiedot EU-jäsenvaltioille päätöksentekoa varten tulevasta toimintasuunnasta. EU:n ja sen jäsenvaltioiden tulisi sitten edistää uutta narratiivia Itäisestä kumppanuudesta solidaarisuuden ja tuen allianssina Venäjän sodan aikana. Ohjelma voisi toimia alueellisena pilarina parhaiden käytäntöjen ja ratkaisujen vaihdolle sekä tarjota laajempaa apua nykyisin nähtäviin kysymyksiin.</p>\n<p>Itäinen kumppanuus voisi myös priorisoida ja keskittyä alueisiin, joilla on lisäarvoa koko alueelle. Kuten edellä mainittiin, tämä on erityisen totta turvallisuuden ja resilienssin edistämisessä; investoimisessa yhteyksiin – mukaan lukien ihmisten väliset siteet; sekä energia- ja ilmastokysymyksissä. Lähestymistapojen näihin ongelmiin tulisi sopia EU:n kunnianhimoihin, sillä yksittäisten maiden on mahdotonta käsitellä niitä yksin. Lopuksi EU:n jäsenvaltioiden tulisi hyödyntää tulevaa keskustelua Mustanmeren strategiasta edistääkseen synergiaa Itäisen kumppanuuden kanssa.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> on tutkimusassistentti Kansainvälisten asioiden yhdistyksessä (AMO) Prahassa. Hänen tutkimuksensa keskittyy Itä-Eurooppaan, erityisesti Ukrainaan ja Venäjään, sekä Itäisen kumppanuuden ohjelmaan. Hän käsittelee myös strategisen viestinnän ja disinformaation kysymyksiä sekä demokratisaatiota ja kansalaisyhteiskunnan tukemista.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.664",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Vaikka Itäisen kumppanuuden 15-vuotisjuhlaa vietettiin tänä vuonna, sen sopeutuminen nykyisiin geopoliittisiin kehityksiin on herättänyt kysymyksiä. Venäjän sota Ukrainassa ja Ukrainan sekä Moldovan edistyminen EU-jäsenyydessä ovat kyseenalaistaneet tämän politiikan merkityksen. Kuitenkin, huolimatta joistakin puutteista, Itäisen kumppanuuden (EaP) voi olla toimiva väline EU:n alueellisen agendan edistämiseksi, investoida yksittäisten maiden demokratisaatioon ja edistää yhteyksiä Itä-Euroopan keskeiseen alueeseen. On olemassa konkreettisia askelia, jotka voivat lisätä tämän politiikan merkitystä.</I>\n<br><br>\nVuonna 2009 Prahassa lanseerattu Euroopan unionin Itäinen kumppanuus (EaP) -politiikka on ollut yksi näkyvimmistä ja tehokkaimmista EU:n ulkopolitiikan välineistä viimeisen puolentoista vuosikymmenen aikana. 15-vuotisjuhlan kunniaksi, jota juhlimme toukokuussa 2024, on syytä tehdä perusteellinen arvio nykyisestä tilanteesta. Tämä on erityisen tärkeää, koska EaP on läpikäymässä joitakin perustavanlaatuisia muutoksia, joita haastavat erityisesti käynnissä oleva Venäjän sota Ukrainaa vastaan sekä Kremlin aggressio muita naapureitaan kohtaan, joista kuusi on yhdistynyt EU:n aluepolitiikan puitteissa.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.435",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Van jövője a Keleti Partnerségnek?",
                key:"uid": string:"b8558191-4db4-483a-b5c8-97a66d86c1aa",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Három olyan ország, amely aláírta az EU-val kötött Társulási Megállapodásokat – Ukrajna, Moldova és Grúzia – közelebb került az EU-hoz, először azzal, hogy jelölt státuszt kaptak, vagy hivatalosan megerősítették EU-s törekvéseiket. Aztán 2023 decemberében az EU Tanácsa zöld utat adott a csatlakozási tárgyalások megkezdésére és Grúzia jelölti státuszának megadására. A belorusz rezsim ezzel szemben hivatalosan felfüggesztette részvételét a Keleti Partnerségben, még ha civil társadalma és a demokrácia mellett kiálló erői továbbra is részt vesznek a programban. Végül, Örményország és Azerbajdzsán nemrégiben ismét véres konfliktusba keveredett a Hegyi-Karabah régió miatt, ami ideiglenesen nagymértékben megbénította aktív részvételüket. Jelenleg, legalábbis Örményország oldaláról, az ország előrelépést kezdett elérni, és most aktívan használja a Keleti Partnerség keretein belül rendelkezésre álló forrásokat.</p>\n<p><strong>Meghalt a Keleti Partnerség? </strong></p>\n<p>A jelenlegi helyzetet nézve felmerül a kérdés, hogy a Keleti Partnerségre még szükség van-e, vagy hasznos eszköznek tekinthető-e a következő hónapokban és években, különösen az Európai Bizottság új mandátuma keretében. Egyesek azt állítják, hogy a politikát teljesen el kellene törölni, és helyette új, kétoldalú partnerségeket kellene létrehozni. Ez a kapcsolatok szintjét egy magasabb és termékenyebb szintre emelhetné az egyes országokkal. Ez a téma rendkívül releváns, mivel például a cseh diplomaták már 2022 júniusában „halottnak” nyilvánították a Keleti Partnerséget, míg Svédország – a politika egyik alapító állama – nagymértékben eltávolodott a kezdeményezéstől, és minimális figyelmet és forrást szentelt neki 2023-as EU-elnöksége alatt. Az egyetlen kivétel ez alól a civil társadalom, amelyet továbbra is hasznos szövetségesnek tekintenek a régióban, és segít koordinálni az erőfeszítéseket multilaterális alapon.</p>\n<p>Így felmerül a kérdés az EU tagállamai közötti vezetésről és a politika támogatásáról. Ez különösen igaz Közép- és Kelet-Európa szempontjából, ahol néhány állam már a kezdetektől fogva úttörő szerepet játszik a politikában, mint például Csehország és Lengyelország. Ezenkívül Ukrajnával kapcsolatban felmerül a hasonlóságok kérdése a mai Ukrajna és Belarusz, vagy Azerbajdzsán között. Ezt a kérdést a partnerség hozzáadott értékének kérdésével együtt kell megválaszolni a fejlettebb tagok számára, különösen Ukrajna és Moldova esetében, amikor a bővítési pályát fontolgatják. Ma, a legutóbbi parlamenti választások után, ez csak kisebb mértékben releváns Grúzia számára.</p>\n<p>Ezenkívül, különösen Örményország és most egyre inkább Grúzia köztes esetei esetében kihívás marad, hogy miként lehet a legjobban biztosítani egy <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">értékbiztonsági hálót és a fejlődés lehetőségét</a><u>.</u> Ez a jövőben a megengedőbb országokra, beleértve Beloruszt és Azerbajdzsánt is, igaz, amikor a körülmények lehetővé teszik. Szükséges lesz további válaszokat és politikai iránymutatásokat adni arra vonatkozóan, hogy mit tegyünk a Keleti Partnerséggel a jövőbeli Európai Bizottságok és a 2025-ös és azon túli EU-elnökségek szempontjából, különösen Lengyelország esetében. Ez különösen releváns a <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">bővítési politikával és az Európai Politikai Közösséggel</a> kapcsolatban, amely legalább az első kérdés esetében egyre több figyelmet kap az EU fejlettebb partnereinek gondolkodásában.</p>\n<p><strong>Mit tegyünk a Keleti Partnerséggel a jövőben? </strong></p>\n<p>Míg a régióból és külső szereplőktől érkező kihívások többsége nyilvánvaló, még ha idővel fejlődnek is, sokkal kevésbé világos, hogy az EU milyen politikai fókuszra és intézkedésekre hajlandó támaszkodni a Keleti Partnerségbe való befektetés érdekében a következő években. Ezért mély szükség van arra, hogy stratégiai vitát indítsunk a Keleti Partnerség jövőjéről, és új konszenzust alakítsunk ki az EU tagállamai és intézményei között arról, hogy mit tegyünk a politikával. A következő év Gymnich találkozója, amelyet Lengyelország szervez a 2025. január 1-jén kezdődő elnöksége alatt, kényelmes lehetőséget biztosíthat egyfajta stratégiai reflexióra, amely gyakorlatilag nem zajlott le a magyar elnökség alatt. Ebben a kontextusban a Keleti Partnerség fenntartásába újra befektetni hajlandó országok koalíciójának újbóli létrehozása nemcsak a politika túlélésének, hanem az EU intézményeinek is szükséges előfeltétele a saját intézkedéseik megvalósításához és a jövőbeli lépések körvonalazásához.</p>\n<p>Ebben az értelemben, ami biztosan segítene új konszenzus létrehozásában a Keleti Partnerség jövőjéről, az egy <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">újabb politikai felülvizsgálat</a> lefolytatása lenne, és a Keleti Partnerség eszköztárának további fejlesztése, amely jobban illeszkedne és finomhangolásra szorulna a jelenlegi válságos időkben. Természetesen eredetileg soha nem úgy tervezték, hogy ilyen problémákra reagáljon. A kétoldalú pálya, amely mindig is erősen jelen volt, és különösen a fejlettebb Keleti Partnerség tagjai által üdvözölték, itt marad, de új és testreszabott tartalomra lehet szüksége minden partner számára. Azonban egy nagyobb kihívás áll a regionális multilaterális formátum előtt, amely a múltban mélyreható felülvizsgálaton és egyszerűsítésen ment keresztül az EU által a tartalma és formája szempontjából. Erre szükség van ahhoz, hogy releváns maradjon az orosz háború és más, Kelet-Európát érintő zűrzavarok idején.    </p>\n<p>Általánosságban elmondható, hogy a Keleti Partnerség jövőbeli eseményeivel kapcsolatos vita különösen érzékeny a köztes országok esetében, amelyek különböző okokból megrekedtek a bővítés teljes támogatása és Belarusz, valamint Azerbajdzsán csereszerű helyzetei között. Az is világos, hogy ha nincs Keleti Partnerség, akkor olyan országok, mint Örményország vagy Grúzia, sokkal kevesebb figyelmet kapnának helyzetükre és egyéni problémáikra, mivel ők főként abból profitáltak, hogy ugyanabban a klaszterben találják magukat, mint Ukrajna és Moldova. Ezeknek a szereplőknek fel kellene ismerniük, mennyit profitáltak a Keleti Partnerség tagságukból, és vissza kellene adniuk a közösségnek, beleértve Ukrajna és Moldova támogatását, mint a két éllovas Keleti Partnerség ország, amelyek a Kreml és a belső dinamikák által támasztott kihívásokkal néznek szembe, ahogyan azt a közelmúltban a két elnökválasztás és a Moldova EU-hoz való jövőbeli csatlakozásáról szóló népszavazás során is láthattuk. Így egy új narratívát kellene népszerűsíteni a szolidaritás és a csere regionális szövetségéről, amelyet mind az EU, mind az országok maguk is támogatnának, hogy fenntartsák a geopolitikai érvelést.</p>\n<p>Ezenkívül a Keleti Partnerség feladásának most azt jelentené, hogy elismerjük, hogy nincs szükség az EU regionális megközelítésére, és hogy hiba volt a Partnerség létrehozása a kezdetektől fogva, ahogyan azt a Kreml már évek óta állítja. Másrészt egy üres Partnerség sem ideális helyzet. Az EU intézményeinek végső soron túl kell lépniük a jelenlegi 3R-agendán: Helyreállítás, Ellenálló képesség és Reform.</p>\n<p><strong>Értékfókusz</strong></p>\n<p>A prioritások meghatározásáról és több kulcsfontosságú fókuszterület létrehozásáról folytatott vita, különösen a biztonság; az összekapcsoltság, beleértve az emberek közötti kapcsolatokat; valamint az energia és éghajlat kérdései, a gondolkodásunk középpontjába kell kerüljön. Ez segít illusztrálni, hogy sok probléma regionális jelentőségű, és nem kezelhetők kétoldalú szinten. Ezen a szemléleten belül a kiindulópont mindig az kell, hogy legyen, hogy mi van az EU számára, és hogyan működhet a Keleti Partnerség az európai érdekek és a régió, valamint annak jövője szempontjából.</p>\n<p>Ezek között a területek között a közösségek és egész társadalmak ellenálló képességének előmozdítása bizonyult a legnagyobb szükségletnek, nemcsak Ukrajnában, hanem a szélesebb régióban is. Ezek a területek több szolidaritást és támogatást igényelnek mind az állami, mind a társadalmi szinten Oroszország szomszédai ellen irányuló agressziója idején. A kulcsfontosságú biztonsági kérdések, a civil típusú támogatásokkal kombinálva, valamint a partnerségek létrehozása az állam és a civil társadalom között szintén erőteljes következményekkel jártak olyan államok, mint Ukrajna képességére, hogy ellenálljanak Oroszország nyomásának és kihívásainak, valamint más, belföldi és külföldi tényezőknek. Ez valóban erős értékfókuszú megközelítést és a liberális gyakorlatokkal való szigorú elutasítást igényel, beleértve a szervezetek külföldi ügynökként való címkézését, ahogyan azt az elmúlt hónapokban Grúziában láthattuk.</p>\n<p>Végül, hogy segítsünk függetlenné válni az orosz energiaforrásoktól és előmozdítsuk az EU saját éghajlati céljait, szükséges, hogy jobban kihasználjuk a blokk külső partnerségeit és befektetéseit ezen a területen. Ez magában foglalja például a RePowerEU programot; célzottabb külföldi és fejlesztési segélyezési eszközöket; és más pénzügyi eszközöket a Team Europe kezdeményezés keretében. Ezeknek segíteniük kell a Keleti Partnerség prioritásának megteremtésében és a külső nyomás és befolyás, nemcsak Oroszország, hanem Kína, Irán és mások ellen, akiknek érdekei ellentétesek a blokk érdekeivel.</p>\n<p>Míg a Keleti Partnerség sorsa jelenleg bizonytalan, néhány ajánlást lehet tenni a program újraindítása érdekében. Először is, a „Keleti Partnerség Barátainak Csoportját”, amelyet Lengyelország, Csehország, Svédország, a balti államok és Románia vezet, újra kellene alapítani. Ez konkrét kezdeményezéseket irányítana, és a szükséges vezetést biztosítaná a Partnerség számára, amely most küzd, hogy releváns maradjon az orosz háború idején.</p>\n<p>Az EU-nak stratégiai felülvizsgálatot is kellene indítania a politikáról, amely mind az EU tagállamai szintjén, a következő év Gymnich találkozóján Lengyelországban, mind az Európai Bizottság szintjén zajlana. Ez segíthetne előkészíteni a szükséges anyagokat és információkat az EU tagállamai számára, hogy döntéseket hozzanak a jövőbeli cselekvési irányról. Az EU-nak és tagállamainak új narratívát kellene népszerűsítenie a Keleti Partnerségről, mint a szolidaritás és támogatás szövetségéről Oroszország háborúja idején. A program regionális pillérként működhetne a legjobb gyakorlatok és megoldások cseréjére, valamint szélesebb segítséget nyújthatna a mai problémákra.</p>\n<p>A Keleti Partnerség prioritásként kezelhetné és fókuszálhatna a régió egészére vonatkozó hozzáadott értékkel bíró területekre. Ahogyan már említettük, ez különösen igaz a biztonság és ellenálló képesség előmozdítása; az összekapcsoltságba való befektetés – beleértve az emberek közötti kapcsolatokat; valamint az energia és éghajlatügyi kérdések esetében. Ezekre a problémákra vonatkozó megközelítéseknek illeszkedniük kell az EU ambícióihoz, mivel az egyes országok lehetetlennek találják, hogy egyedül foglalkozzanak velük. Végül az EU tagállamainak ki kellene használniuk a Fekete-tenger Stratégiájáról folytatott közelgő vitát, hogy ösztönözzék a szinergiát a Keleti Partnerséggel.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> a Prágai Nemzetközi Ügyek Egyesületének (AMO) kutatója. Kutatása Közép- és Kelet-Európára, különösen Ukrajnára és Oroszországra, valamint a Keleti Partnerség programra összpontosít. Foglalkozik a stratégiai kommunikáció és dezinformáció kérdéseivel, valamint a demokratizálással és a civil társadalom támogatásával.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.171",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Miközben a Keleti Partnerség idén ünnepli 15. évfordulóját, alkalmazkodóképessége a jelenlegi geopolitikai fejleményekhez kérdéseket vetett fel. Oroszország háborúja Ukrajnában, valamint Ukrajna és Moldova EU-csatlakozási előrehaladása megkérdőjelezte ennek a politikának a relevanciáját. Mégis, néhány hiányosság ellenére a Keleti Partnerség életképes eszköz lehet az EU regionális napirendjének előmozdítására, az egyes országok demokratizálásába való befektetésre és a kulcsfontosságú kelet-európai régióval való kapcsolatok erősítésére. Vannak konkrét lépések, amelyek növelhetik ennek a politikának a relevanciáját.</I>\n<br><br>\n2009-ben Prágában indították el az Európai Unió Keleti Partnerség (EaP) politikáját, amely az elmúlt másfél évtized egyik leglátványosabb és leghatékonyabb eszköze volt az EU külpolitikájának. A 15. évforduló alkalmából, amelyet 2024 májusában ünnepeltünk, indokolt a jelenlegi helyzet alapos felmérése. Ez különösen fontos, mivel a Keleti Partnerség alapvető változásokon megy keresztül, amelyet különösen az Oroszország Ukrajna ellen folytatott háborúja, valamint a Kreml más szomszédai ellen irányuló agressziója kihívások elé állít, amelyek közül hatan az EU regionális politikai keretein belül egyesültek.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.181",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Da li postoji budućnost za Istočno partnerstvo?",
                key:"uid": string:"bc197034-7d96-437f-b717-a27927d6ee1e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.474",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Is er een toekomst voor het Oostelijk Partnerschap?",
                key:"uid": string:"bded8573-ebe2-45f6-a2a5-5db34b354a59",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Drie van de landen die Associatieovereenkomsten met de EU hebben ondertekend – Oekraïne, Moldavië en Georgië – zijn dichter bij de EU gekomen, eerst door kandidaat-status te ontvangen of hun EU-aspiraties officieel bevestigd te krijgen. Vervolgens, in december 2023, werd ook door de EU-Raad groen licht gegeven om toetredingsgesprekken te openen en kandidaat-status aan Georgië te geven. Het regime in Wit-Rusland heeft daarentegen officieel zijn deelname binnen de Oosterlijk Partnerschap (EaP) opgeschort, ook al nemen de burgermaatschappij en pro-democratische krachten nog steeds deel aan het programma. Ten slotte zijn Armenië en Azerbeidzjan recentelijk weer verwikkeld geraakt in een bloedig conflict over de regio Nagorno-Karabakh, wat hun actieve betrokkenheid in grote mate tijdelijk heeft verlamd. Voorlopig, althans aan de kant van Armenië, heeft het land vooruitgang geboekt en maakt het nu actief gebruik van beschikbare middelen binnen de EaP.</p>\n<p><strong>Is het Oosterlijk Partnerschap dood? </strong></p>\n<p>Als we naar de huidige situatie ter plaatse kijken, kan men zich afvragen of het Oosterlijk Partnerschap nog steeds nodig is of als een nuttig instrument voor de komende maanden en jaren kan worden beschouwd, vooral binnen het nieuwe mandaat van de Europese Commissie. Sommigen beweren dat het beleid helemaal moet worden afgeschaft en vervangen door een nieuwe set bilaterale partnerschappen. Dit zou de relaties met individuele landen naar een hoger en productiever niveau kunnen tillen. Dit onderwerp is zeer relevant, aangezien bijvoorbeeld Tsjechische diplomaten al in juni 2022 het Oosterlijk Partnerschap \"dood\" verklaarden, terwijl Zweden – een van de oprichters van het beleid – zich grotendeels van het initiatief heeft afgekeerd en tijdens zijn EU-voorzitterschap in 2023 minimale aandacht en middelen eraan heeft besteed. De enige uitzondering op deze verschuiving is die van de burgermaatschappij, die nog steeds wordt beschouwd als een nuttige bondgenoot in de regio en helpt bij het coördineren van inspanningen op een multilaterale basis.</p>\n<p>Daarom komt de vraag naar leiderschap onder de EU-leden en steun voor het beleid naar voren. Dit geldt vooral vanuit het perspectief van Centraal- en Oost-Europa, waar sommige staten het beleid sinds het prille begin hebben gepionierd, zoals Tsjechië en Polen. Daarnaast is er in relatie tot Oekraïne de kwestie van de overeenkomsten tussen het huidige Oekraïne en Wit-Rusland, of Azerbeidzjan aan de andere kant. Dit moet worden beantwoord naast de vraag wat de toegevoegde waarde van het partnerschap is voor de meer geavanceerde leden bij het overwegen van het uitbreidingspad, met name voor Oekraïne en Moldavië. Vandaag, na de recente parlementsverkiezingen, is dit slechts in mindere mate relevant voor Georgië.</p>\n<p>Bovendien blijft er, vooral voor de tussenliggende gevallen van Armenië, en nu steeds meer ook Georgië, een uitdaging bestaan over hoe het beste een <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">waardevastnet en kansen voor vooruitgang</a><u>.</u> te bieden. Dit geldt ook voor de meer toegeeflijke landen, waaronder Wit-Rusland en Azerbeidzjan, in de toekomst wanneer de omstandigheden het toelaten. Het zal ook nodig zijn om aanvullende antwoorden en beleidsrichtlijnen te geven over wat te doen met het Oosterlijk Partnerschap vanuit het perspectief van toekomstige Europese Commissies en de komende EU-voorzitterschappen in 2025 en daarna, met name dat van Polen. Dit is vooral relevant in de context van <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">uitbreidingsbeleid en de Europese Politieke Gemeenschap</a>, die, althans in het geval van het eerste onderwerp, steeds meer aandacht krijgt in het denken van de meer geavanceerde partners van de EU.</p>\n<p><strong>Wat te doen met het Oosterlijk Partnerschap in de toekomst? </strong></p>\n<p>Hoewel de uitdagingen die zowel uit de regio als van externe actoren komen grotendeels voor de hand liggen, zelfs als ze nog steeds in ontwikkeling zijn, is het veel minder duidelijk welke beleidsfocus en maatregelen de EU bereid is te nemen om in de komende jaren in de EaP te investeren. Daarom is er een diepgaande behoefte om een strategische discussie te starten over de toekomst van het Oosterlijk Partnerschap en een nieuw consensus onder de EU-leden en instellingen vast te stellen over wat te doen met het beleid. De Gymnich-bijeenkomst van volgend jaar, georganiseerd door Polen tijdens zijn aanstaande voorzitterschap dat op 1 januari 2025 begint, zou een handige gelegenheid kunnen bieden voor een soort strategische reflectie die praktisch niet heeft plaatsgevonden tijdens de Hongaarse termijn. In dat verband is het heroprichten van een coalitie van landen die bereid zijn opnieuw te investeren in het behoud van het Oosterlijk Partnerschap de noodzakelijke voorwaarde, niet alleen voor het voortbestaan van het beleid zelf, maar ook voor de EU-instellingen om hun maatregelen te realiseren en de volgende stappen voor de toekomst te schetsen.</p>\n<p>In dat opzicht zou het zeker helpen om een nieuwe consensus over de toekomst van het Oosterlijk Partnerschap te creëren door <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">een ander beleidsreview</a> uit te voeren en de toolbox van de EaP verder te ontwikkelen, die beter moet zijn afgestemd en verfijnd voor de huidige tijden van crisis. Natuurlijk was het oorspronkelijk nooit ontworpen om op dergelijke kwesties te reageren. Het bilaterale pad, dat altijd sterk aanwezig is geweest en ook met name door de meer geavanceerde EaP-leden werd verwelkomd, is hier om te blijven, maar heeft mogelijk nieuwe en meer op maat gemaakte inhoud nodig voor elk van de partners. Echter, een grotere uitdaging hangt boven het regionale multilaterale formaat, dat in het verleden een diepgaande herziening en stroomlijning door de EU heeft ondergaan in termen van inhoud en vorm. Dit is vereist om relevant te blijven tijdens de tijden van de Russische oorlog en andere turbulenties die Oost-Europa beïnvloeden.    </p>\n<p>In het algemeen blijft de discussie over de volgende gebeurtenissen voor het Oosterlijk Partnerschap bijzonder gevoelig voor de tussenliggende landen die, om verschillende redenen, vastzitten tussen het volledig ondersteunen van uitbreiding of het aannemen van de cherry-picking situaties van Wit-Rusland en Azerbeidzjan. Het is ook duidelijk dat als er geen EaP is, er voor landen als Armenië of Georgië veel minder aandacht aan hun situaties en individuele problemen zou worden besteed, aangezien zij voornamelijk hebben geprofiteerd van het zich in dezelfde cluster van staten als Oekraïne en Moldavië bevinden. Deze actoren zouden zich moeten realiseren hoeveel ze hebben geprofiteerd van hun EaP-lidmaatschap en iets terug moeten geven aan de gemeenschap, onder andere door Oekraïne en Moldavië te steunen als de twee koplopers van de EaP-naties die worden geconfronteerd met uitdagingen zowel van het Kremlin als interne dynamiek, zoals recentelijk is getoond tijdens de twee rondes van de presidentsverkiezingen en het referendum over de toekomstige toetreding tot de EU in Moldavië. Daarom zou een nieuw verhaal over een regionale alliantie van solidariteit en uitwisseling zowel door de EU als door de landen zelf moeten worden gepromoot om de geopolitieke argumentatie op zijn plaats te houden.</p>\n<p>Bovendien zou het nu opgeven van de EaP betekenen dat men toegeeft dat er geen behoefte is aan de regionale aanpak van de EU en dat het een fout was om het Partnerschap vanaf het begin te hebben, zoals het Kremlin al vele jaren beweert. Aan de andere kant is het hebben van een hol Partnerschap ook geen ideale situatie. EU-instellingen zouden uiteindelijk verder moeten gaan dan zelfs de huidige agenda van 3R: Herstel, Veerkracht en Hervorming.</p>\n<p><strong>Waarde focus</strong></p>\n<p>De discussie over het prioriteren en vaststellen van verschillende belangrijke focusgebieden, en onder die vooral veiligheid; onderlinge verbondenheid, inclusief mensen-tot-mensen banden; en energie- en klimaatkwesties; zou centraal moeten staan in ons denken. Dit zal helpen illustreren dat veel van de problemen van regionale betekenis zijn en niet op bilateraal niveau kunnen worden aangepakt. Binnen deze denkwijze zou het uitgangspunt altijd moeten zijn wat er voor de EU is en hoe het Oosterlijk Partnerschap kan werken naast de Europese belangen en het denken over de regio en zijn toekomst.</p>\n<p>Onder die gebieden bleek het bevorderen van de veerkracht van gemeenschappen en hele samenlevingen het meest nodig, niet alleen in Oekraïne, maar in de bredere regio. Deze gebieden hebben meer solidariteit en steun nodig, zowel op staats- als op maatschappelijk niveau in tijden van de Russische agressie tegen zijn buren. De belangrijkste veiligheidskwesties, gecombineerd met meer civiele soorten steun, evenals het tot stand brengen van partnerschappen tussen de staat en de burgermaatschappij, hebben ook krachtige gevolgen gehad voor het vermogen van staten zoals Oekraïne om de druk en uitdagingen van Rusland te weerstaan, naast andere factoren zowel binnenlands als buitenlands. Dit vereist inderdaad een sterke waarde-georiënteerde aanpak en de strikte weigering om deel te nemen aan illiberale praktijken, inclusief het labelen van organisaties als buitenlandse agenten, zoals we de afgelopen maanden in Georgië hebben gezien.</p>\n<p>Ten slotte, om onafhankelijkheid van Russische energiebronnen te helpen vestigen en de eigen klimaatdoelen van de EU te bevorderen, is het noodzakelijk om beter gebruik te maken van de externe partnerschappen en investeringen van de bloc in dit gebied. Dit omvat bijvoorbeeld het RePowerEU-programma; meer gerichte buitenlandse en ontwikkelingshulpinstrumenten; en andere financiële instrumenten onder het Team Europe-initiatief. Deze zouden moeten helpen om de EaP te prioriteren en externe druk en invloeden niet alleen van Rusland, maar ook van China, Iran en anderen met belangen die in strijd zijn met de bloc, te omzeilen.</p>\n<p>Hoewel het lot van het Oosterlijk Partnerschap voorlopig onzeker blijft, kunnen er enkele aanbevelingen worden gedaan om het programma opnieuw op te starten. Ten eerste zou de “Groep van Vrienden van het Oosterlijk Partnerschap”, geleid door Polen, Tsjechië, Zweden, de Baltische staten en Roemenië, opnieuw moeten worden opgericht. Dit zou concrete initiatieven kunnen aansteken en het nodige leiderschap aan het Partnerschap kunnen bieden, dat nu worstelt om relevant te blijven in tijden van de Russische oorlog.</p>\n<p>De EU zou ook een strategische herziening van het beleid moeten lanceren die zowel op het niveau van de EU-leden tijdens de Gymnich-bijeenkomst in Polen volgend jaar als op het niveau van de Europese Commissie zou plaatsvinden. Dit zou kunnen helpen bij het voorbereiden van de nodige materialen en informatie voor de EU-leden om beslissingen te nemen over een toekomstige koers van actie. De EU en haar leden zouden vervolgens een nieuw verhaal moeten bevorderen rond het Oosterlijk Partnerschap als een alliantie van solidariteit en steun in tijden van de oorlog van Rusland. Het programma zou kunnen fungeren als een regionaal pilaar voor de uitwisseling van beste praktijken en oplossingen, en ook bredere hulp bieden voor kwesties die we vandaag zien.</p>\n<p>Het Oosterlijk Partnerschap zou ook prioriteit moeten geven aan en zich moeten richten op gebieden met toegevoegde waarde voor de hele regio. Zoals eerder vermeld, geldt dit vooral bij het bevorderen van veiligheid en veerkracht; investeren in onderlinge verbondenheid – inclusief mensen-tot-mensen banden; en energie- en klimaatkwesties. Benaderingen van deze problemen zouden moeten passen bij de ambities van de EU, aangezien de individuele landen het onmogelijk zullen vinden om deze alleen aan te pakken. Ten slotte zouden de EU-lidstaten gebruik moeten maken van de aanstaande discussie over de Zwarte Zee-strategie om synergie met het Oosterlijk Partnerschap aan te moedigen.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> is een onderzoeksmedewerker bij de Associatie voor Internationale Zaken (AMO) in Praag. Zijn onderzoek richt zich op Oost-Europa, met name Oekraïne en Rusland, en het Oosterlijk Partnerschap-programma. Hij houdt zich ook bezig met vragen van strategische communicatie en desinformatie, evenals democratisering en ondersteuning van de burgermaatschappij.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.636",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Terwijl het Oostelijk Partnerschap dit jaar zijn 15-jarig bestaan vierde, heeft de aanpassingsvermogen aan de huidige geopolitieke ontwikkelingen vragen opgeworpen. De oorlog van Rusland in Oekraïne en de vooruitgang van Oekraïne en Moldavië in de EU-toetreding hebben de relevantie van dit beleid uitgedaagd. Toch kan het Oostelijk Partnerschap, ondanks enkele tekortkomingen, een levensvatbaar instrument zijn om de regionale agenda van de EU te bevorderen, te investeren in de democratisering van individuele landen en verbindingen te bevorderen met de sleutelregio van Oost-Europa. Er zijn concrete stappen die de relevantie van dit beleid kunnen vergroten.</I>\n<br><br>\nGelanceerd in 2009 in Praag, is het Oostelijk Partnerschap (EaP) beleid van de Europese Unie een van de meest zichtbare en efficiënte instrumenten van het EU-buitenlands beleid geweest in de afgelopen anderhalf decennium. Ter gelegenheid van zijn 15-jarig jubileum, dat we in mei 2024 vierden, is een goede evaluatie van de huidige stand van zaken op zijn plaats. Dit is bijzonder belangrijk aangezien het EaP enkele fundamentele veranderingen ondergaat, dat vooral wordt uitgedaagd door de aanhoudende Russische oorlog tegen Oekraïne en de agressie van het Kremlin tegen zijn andere buren, waarvan er zes verenigd zijn binnen het regionale beleidskader van de EU.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.638",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Finns det en framtid för Östliga partnerskapet?",
                key:"uid": string:"c3232dda-3682-440a-89f7-4010e84a7482",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tre av de länder som har undertecknat associationsavtal med EU – Ukraina, Moldavien och Georgien – har kommit närmare EU, först genom att få kandidatstatus eller få sina EU-aspirationer officiellt bekräftade. Sedan, i december 2023, gavs också grönt ljus av EU:s råd för att öppna anslutningsförhandlingar och ge kandidatstatus till Georgien. Regimen i Belarus har å sin sida officiellt suspenderat sitt deltagande inom Östligt partnerskap, även om dess civila samhälle och pro-demokratiska krafter fortfarande deltar i programmet. Slutligen har Armenien och Azerbajdzjan nyligen återigen engagerat sig i en blodig konflikt över Nagorno-Karabakh-regionen, vilket tillfälligt har förlamat deras aktiva engagemang i stor utsträckning. För nu, åtminstone från Armeniens sida, har landet börjat göra framsteg och använder nu aktivt tillgängliga resurser inom Östligt partnerskap.</p>\n<p><strong>Är det Östliga partnerskapet dött? </strong></p>\n<p>Ser man på det aktuella läget på marken kan man undra om det Östliga partnerskapet fortfarande behövs eller kan betraktas som ett användbart verktyg för de kommande månaderna och åren, särskilt inom det nya mandatet för Europeiska kommissionen. Vissa hävdar att politiken helt bör skrotas och ersättas med en ny uppsättning bilaterala partnerskap. Detta skulle kunna föra relationerna med enskilda länder till en högre och mer produktiv nivå. Detta ämne är mycket relevant eftersom, till exempel, tjeckiska diplomater redan i juni 2022 förklarade det Östliga partnerskapet som \"dött\", medan Sverige – en av de grundande staterna för politiken – i stor utsträckning har avvikit från initiativet och ägnat minimal uppmärksamhet och resurser åt det under sin EU-ordförandeskapstid 2023. Det enda undantaget från denna förändring är civilsamhället, som fortfarande anses vara en användbar allierad över hela regionen och hjälper till att samordna insatser på en multilateralt basis.</p>\n<p>Därför kommer frågan om ledarskap bland EU-medlemmarna och stöd för politiken i åtanke. Detta gäller särskilt ur synvinkeln av Central- och Östeuropa, där vissa stater har varit pionjärer för politiken sedan dess allra början, såsom Tjeckien och Polen. Dessutom, i relation till Ukraina, finns det frågan om likheterna mellan dagens Ukraina och Belarus, eller Azerbajdzjan å sin sida. Detta behöver besvaras tillsammans med frågan om vad som är det mervärde som partnerskapet ger för de mer avancerade medlemmarna när man överväger utvidgningsspåret, inklusive mest anmärkningsvärt för Ukraina och Moldavien. Idag, efter de senaste parlamentsvalen, är detta endast i mindre grad relevant för Georgien.</p>\n<p>Dessutom, särskilt för de mellanliggande fallen av Armenien, och nu mer och mer också Georgien, kvarstår en utmaning om hur man bäst kan tillhandahålla ett <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">värdesäkerhetsnät och möjlighet till framsteg</a><u>.</u> Detta gäller också för de mer tillåtande länderna, inklusive Belarus och Azerbajdzjan, i framtiden när förhållandena tillåter. Det kommer också att vara nödvändigt att ge ytterligare svar och politisk vägledning om vad man ska göra med det Östliga partnerskapet ur synvinkeln av framtida Europeiska kommissioner och de kommande EU-ordförandeskapen 2025 och framåt, inklusive mest anmärkningsvärt för Polen. Detta är särskilt relevant i kontexten av <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">utvidgningspolitiken och den europeiska politiska gemenskapen</a>, som åtminstone i fallet med den första frågan upptar mer och mer uppmärksamhet i tankarna hos de mer avancerade partnerna i EU.</p>\n<p><strong>Vad ska göras med det Östliga partnerskapet i framtiden? </strong></p>\n<p>Även om utmaningarna som kommer både från regionen och externa aktörer mestadels är uppenbara, även om de fortfarande utvecklas över tid, är det mycket mindre klart vilken typ av politisk fokus och åtgärder EU är villigt att vidta för att investera i det Östliga partnerskapet under de kommande åren. Därför finns det ett djupt behov av att inleda en strategisk diskussion om framtiden för det Östliga partnerskapet och etablera en ny konsensus bland EU-medlemmarna och institutionerna om vad man ska göra med politiken. Nästa års Gymnich-möte som organiseras av Polen under sitt kommande ordförandeskap som börjar den 1 januari 2025 skulle kunna ge en bekväm möjlighet för en typ av strategisk reflektion som praktiskt taget inte har ägt rum under den ungerska mandatperioden. I det sammanhanget är det nödvändigt att återetablera en koalition av länder som är villiga att återigen investera i att upprätthålla det Östliga partnerskapet, vilket är en nödvändig förutsättning inte bara för politikens överlevnad, utan också för EU-institutionerna att realisera sina åtgärder och skissera nästa steg för framtiden.</p>\n<p>I det avseendet skulle det som säkert skulle hjälpa till att återskapa en ny konsensus om framtiden för det Östliga partnerskapet vara att genomföra <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">en annan policyöversyn</a> och vidareutveckla Östligt partnerskaps verktygslåda, som bör vara bättre anpassad och finjusterad för de nuvarande krisernas tid. Självklart var det ursprungligen aldrig utformat för att svara på sådana frågor. Den bilaterala spåret, som alltid har varit starkt närvarande och också välkomnat särskilt av de mer avancerade medlemmarna i Östligt partnerskap, är här för att stanna men kan behöva nytt och mer skräddarsytt innehåll för varje av partnerna. Men en större utmaning hänger över det regionala multilaterala formatet, som tidigare har genomgått en djupgående översyn och strömlinjeformning av EU när det gäller dess innehåll och form. Detta krävs för att förbli relevant under tider av rysk krig och andra turbulenser som påverkar Östeuropa.    </p>\n<p>Generellt sett förblir debatten om nästa händelseförlopp för det Östliga partnerskapet särskilt känslig för de mellanliggande länderna som av olika skäl är fast mellan att fullt ut stödja utvidgning eller anta plocka-körsbär-situationer som Belarus och Azerbajdzjan. Det är också klart att om det inte finns något Östligt partnerskap, skulle länder som Armenien eller Georgien få mycket mindre uppmärksamhet på sina situationer och individuella problem eftersom de mestadels har dragit nytta av att befinna sig i samma kluster av stater som Ukraina och Moldavien. Dessa aktörer bör inse hur mycket de har dragit nytta av sitt medlemskap i Östligt partnerskap och ge tillbaka till gemenskapen, inklusive genom att stödja Ukraina och Moldavien som de två frontlöparna i Östligt partnerskap som står inför utmaningar både från Kreml och interna dynamiker, som nyligen visats under de två omgångarna av presidentval och folkomröstning om framtida anslutning till EU i Moldavien. Således bör en ny berättelse om en regional allians av solidaritet och utbyte främjas både av EU och länderna själva för att hålla den geopolitiska argumentationen på plats.</p>\n<p>För att ge upp om det Östliga partnerskapet nu skulle innebära att erkänna att det inte finns något behov av EU:s regionala angreppssätt och att det var ett misstag att ha partnerskapet från början, som Kreml har hävdat i många år. Å andra sidan är det också inte en idealisk situation att ha ett ihåligt partnerskap. EU-institutionerna bör i slutändan gå bortom till och med den nuvarande agendan av 3R: Återhämtning, Motståndskraft och Reform.</p>\n<p><strong>Värdefokus</strong></p>\n<p>Debatten om att prioritera och etablera flera nyckelområden, och bland dessa särskilt säkerhet; sammanlänkning, inklusive människor-till-människor-band; och energi- och klimatfrågor; bör sättas i centrum för vårt tänkande. Detta kommer att hjälpa till att illustrera att många av problemen har regional betydelse och inte kan hanteras på en bilateral nivå. Inom detta tankesätt bör utgångspunkten alltid vara vad som finns för EU och hur det Östliga partnerskapet kan fungera tillsammans med europeiska intressen och tänka på regionen och dess framtid.</p>\n<p>Bland dessa områden visade främjandet av samhällens och hela samhällens motståndskraft sig vara mest behövligt inte bara i Ukraina, utan över hela den bredare regionen. Dessa områden behöver mer solidaritet och stöd både på statlig och samhällsnivå i tider av Rysslands aggression mot sina grannar. De centrala säkerhetsfrågorna kombinerade med mer civila typer av stöd, samt att etablera partnerskap mellan staten och civilsamhället, har också haft kraftfulla konsekvenser för staters som Ukraina förmåga att stå emot trycket och utmaningarna från Ryssland tillsammans med andra faktorer både inhemska och utländska. Detta kräver verkligen en stark värdefokuserad strategi och ett strikt avvisande av att delta i illiberala metoder, inklusive när man märker organisationer som utländska agenter, som vi har sett under de senaste månaderna i Georgien.</p>\n<p>Slutligen, för att hjälpa till att etablera oberoende från ryska energiresurser och främja EU:s egna klimatmål, är det nödvändigt att bättre utnyttja blockets externa partnerskap och investeringar inom detta område. Detta inkluderar, till exempel, RePowerEU-programmet; mer riktade verktyg för utländsk och utvecklingshjälp; och andra finansiella instrument under Team Europe-initiativet. Dessa bör hjälpa till att prioritera det Östliga partnerskapet och manövrera bort extern press och influenser inte bara från Ryssland, utan också från Kina, Iran och andra med intressen som går emot blocket.</p>\n<p>Även om ödet för det Östliga partnerskapet förblir osäkert för nu, kan vissa rekommendationer göras för att återstarta programmet. För det första bör \"Gruppen av vänner till det Östliga partnerskapet\" ledd av Polen, Tjeckien, Sverige, de baltiska staterna och Rumänien återetableras. Detta skulle leda konkreta initiativ och ge det nödvändiga ledarskapet till partnerskapet, som nu kämpar för att förbli relevant i tider av rysk krig.</p>\n<p>EU bör också inleda en strategisk översyn av politiken som skulle äga rum både på nivån av EU-medlemmarna under Gymnich-mötet i Polen nästa år och på nivån av Europeiska kommissionen. Detta skulle kunna hjälpa till att förbereda nödvändiga material och information för EU-medlemmarna att fatta beslut om en framtida handlingsplan. EU och dess medlemmar bör sedan främja en ny berättelse kring det Östliga partnerskapet som en allians av solidaritet och stöd i tider av Rysslands krig. Programmet skulle kunna fungera som en regional pelare för utbyte av bästa praxis och lösningar, samt erbjuda bredare hjälp för frågor som vi ser idag.</p>\n<p>Det Östliga partnerskapet skulle också kunna prioritera och fokusera på områden med mervärde för hela regionen. Som nämnts tidigare är detta särskilt sant när det gäller att främja säkerhet och motståndskraft; investera i sammanlänkning – inklusive människor-till-människor-band; och energi- och klimatagendafrågor. Angreppssätten till dessa problem bör passa EU:s ambitioner eftersom de enskilda länderna kommer att finna det omöjligt att hantera dem på egen hand. Slutligen bör EU:s medlemsstater utnyttja den kommande diskussionen om Svartahavets strategi för att uppmuntra synergi med det Östliga partnerskapet.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> är forskningsmedarbetare vid Föreningen för internationella frågor (AMO) i Prag. Hans forskning fokuserar på Östeuropa, särskilt Ukraina och Ryssland, samt det Östliga partnerskapsprogrammet. Han sysslar också med frågor om strategisk kommunikation och desinformation, samt demokratisering och stöd till civilsamhället.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.15",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Medan Östliga partnerskapet firade sitt 15-årsjubileum i år, har dess anpassningsförmåga till aktuella geopolitiska utvecklingar väckt frågor. Rysslands krig i Ukraina och Ukrainas och Moldaviens framsteg i EU-anslutningen har utmanat relevansen av denna politik. Ändå, trots vissa brister, kan EaP vara ett livskraftigt instrument för att främja EU:s regionala agenda, investera i demokratisering av enskilda länder och främja kopplingar till den nyckelregionen i Östeuropa. Det finns konkreta steg som kan öka relevansen av denna politik.</I>\n<br><br>\nLanserat 2009 i Prag, har Europeiska unionens Östliga partnerskaps (EaP) politik varit ett av de mest synliga och effektiva verktygen för EU:s utrikespolitik under det senaste decenniet och ett halvt. I samband med dess 15-årsjubileum, som vi firade i maj 2024, är det dags för en ordentlig genomgång av det aktuella läget. Detta är särskilt viktigt eftersom EaP genomgår vissa grundläggande förändringar, som utmanas särskilt av det pågående ryska kriget mot Ukraina samt av Kremls aggression mot sina andra grannar, av vilka sex är förenade inom EU:s regionala politiska ramverk.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.151",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"C'è un futuro per il Partenariato Orientale?",
                key:"uid": string:"c8f6f244-2c55-4ee7-b145-f623b4d4de05",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tre dei paesi che hanno firmato Accordi di Associazione con l'UE – Ucraina, Moldova e Georgia – si sono avvicinati all'UE, prima ricevendo lo status di candidato o avendo le loro aspirazioni europee ufficialmente confermate. Poi, a dicembre 2023, il via libera è stato dato anche dal Consiglio dell'UE per aprire i colloqui di adesione e conferire lo status di candidatura alla Georgia. Il regime in Bielorussia, d'altra parte, ha ufficialmente sospeso la sua partecipazione all'interno del PEV, anche se la sua società civile e le forze pro-democrazia partecipano ancora al programma. Infine, Armenia e Azerbaigian si sono recentemente impegnati nuovamente in un conflitto sanguinoso nella regione del Nagorno-Karabakh, che ha paralizzato temporaneamente il loro coinvolgimento attivo in larga misura. Per ora, almeno da parte dell'Armenia, il paese ha iniziato a fare progressi e ora sta utilizzando attivamente le risorse disponibili all'interno del PEV.</p>\n<p><strong>Il Partenariato Orientale è morto? </strong></p>\n<p>Guardando allo stato attuale delle cose, ci si può chiedere se il Partenariato Orientale sia ancora necessario o possa essere considerato uno strumento utile per i mesi e gli anni a venire, specialmente all'interno del nuovo mandato della Commissione Europea. Alcuni sostengono che la politica dovrebbe essere completamente abbandonata e sostituita da un nuovo insieme di partenariati bilaterali. Questo potrebbe portare le relazioni con i singoli paesi a un livello più alto e produttivo. Questo tema è altamente rilevante poiché, ad esempio, i diplomatici cechi già a giugno 2022 hanno dichiarato il Partenariato Orientale \"morto\", mentre la Svezia – uno degli stati fondatori della politica – si è in gran parte allontanata dall'iniziativa e ha dedicato minima attenzione e risorse ad essa durante il suo mandato di presidenza dell'UE nel 2023. L'unica eccezione a questo cambiamento è quella della società civile, che è ancora considerata un alleato utile in tutta la regione e aiuta a coordinare gli sforzi su base multilaterale.</p>\n<p>Così, la questione della leadership tra i membri dell'UE e del supporto per la politica viene in mente. Questo è particolarmente vero dal punto di vista dell'Europa Centrale e Orientale, dove alcuni stati sono stati pionieri della politica sin dai suoi inizi, come la Repubblica Ceca e la Polonia. Inoltre, in relazione all'Ucraina c'è la questione delle somiglianze tra l'Ucraina di oggi e la Bielorussia, o l'Azerbaigian dall'altra parte. Questo deve essere risposto insieme alla questione di quale sia il valore aggiunto del partenariato per i membri più avanzati quando si considera il percorso di allargamento, inclusi in particolare per Ucraina e Moldova. Oggi, dopo le recenti elezioni parlamentari, questo è solo in misura minore rilevante per la Georgia.</p>\n<p>Inoltre, particolarmente per i casi intermedi di Armenia, e ora sempre più anche della Georgia, rimane una sfida su come fornire al meglio una <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">rete di sicurezza e opportunità di progresso</a><u>.</u> Questo è vero anche per i paesi più indulgenti, inclusa la Bielorussia e l'Azerbaigian, in futuro quando le condizioni lo permetteranno. Sarà anche necessario fornire ulteriori risposte e orientamenti politici su cosa fare con il Partenariato Orientale dal punto di vista delle future Commissioni Europee e delle prossime presidenze dell'UE nel 2025 e oltre, inclusa in particolare quella della Polonia. Questo è particolarmente rilevante nel contesto della <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">politica di allargamento e della Comunità Politica Europea</a>, che almeno nel caso della prima questione occupa sempre più attenzione nel pensiero dei partner più avanzati dell'UE.</p>\n<p><strong>Cosa fare con il Partenariato Orientale in futuro? </strong></p>\n<p>Seppur le sfide provenienti sia dalla regione che da attori esterni siano per lo più ovvie, anche se ancora in evoluzione nel tempo, è molto meno chiaro quale tipo di focus politico e misure l'UE sia disposta a prendere per investire nel PEV nei prossimi anni. Pertanto, c'è un profondo bisogno di avviare una discussione strategica sul futuro del Partenariato Orientale e stabilire un nuovo consenso tra i membri e le istituzioni dell'UE su cosa fare con la politica. La riunione Gymnich dell'anno prossimo organizzata dalla Polonia durante la sua prossima presidenza a partire dal 1° gennaio 2025 potrebbe fornire un'opportunità conveniente per una sorta di riflessione strategica che praticamente non ha avuto luogo durante il mandato ungherese. In questo contesto, ristabilire una coalizione di paesi disposti a investire nuovamente nel mantenimento del Partenariato Orientale è la condizione necessaria non solo per la sopravvivenza della politica stessa, ma anche per le istituzioni dell'UE nel realizzare le loro misure e delineare i prossimi passi per il futuro.</p>\n<p>In tal senso, ciò che aiuterebbe certamente a ricreare un nuovo consenso sul futuro del Partenariato Orientale è condurre <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">un'altra revisione della politica</a> e sviluppare ulteriormente l'arsenale del PEV, che dovrebbe essere meglio adattato e affinato per i tempi attuali di crisi. Naturalmente, non è mai stato progettato per rispondere a tali questioni. Il percorso bilaterale, che è sempre stato fortemente presente e anche accolto in particolare dai membri più avanzati del PEV, è qui per restare ma potrebbe aver bisogno di contenuti nuovi e più su misura per ciascuno dei partner. Tuttavia, una sfida più grande incombe sul formato multilaterale regionale, che in passato ha subito una profonda revisione e razionalizzazione da parte dell'UE in termini di contenuto e forma. Questo è necessario per rimanere rilevante durante i tempi di guerra russa e altre turbolenze che colpiscono l'Europa Orientale.    </p>\n<p>In generale, il dibattito sul prossimo corso degli eventi per il Partenariato Orientale rimane particolarmente sensibile per i casi di paesi intermedi che sono, per motivi diversi, bloccati tra il pieno supporto all'allargamento o l'adozione delle situazioni di cherry-picking della Bielorussia e dell'Azerbaigian. È anche chiaro che se non c'è PEV, per paesi come Armenia o Georgia, ci sarebbe molta meno attenzione prestata alle loro situazioni e problemi individuali poiché hanno principalmente tratto vantaggio dal trovarsi nello stesso cluster di stati come Ucraina e Moldova. Questi attori dovrebbero rendersi conto di quanto abbiano tratto vantaggio dalla loro appartenenza al PEV e restituire alla comunità, anche sostenendo Ucraina e Moldova come le due nazioni leader del PEV che affrontano sfide sia dal Cremlino che dalle dinamiche interne, come recentemente dimostrato durante i due turni di elezioni presidenziali e referendum sul futuro dell'adesione all'UE in Moldova. Così, una nuova narrazione su un'alleanza regionale di solidarietà e scambio dovrebbe essere promossa sia dall'UE che dai paesi stessi per mantenere in atto la linea argomentativa geopolitica.</p>\n<p>Inoltre, rinunciare al PEV ora significherebbe ammettere che non c'è bisogno dell'approccio regionale dell'UE e che è stato un errore avere il Partenariato fin dall'inizio, come il Cremlino sostiene da molti anni. D'altra parte, avere un Partenariato vuoto  non è nemmeno una situazione ideale. Le istituzioni dell'UE dovrebbero alla fine andare oltre anche l'attuale agenda dei 3R: Recupero, Resilienza e Riforma.</p>\n<p><strong>Focus sui valori</strong></p>\n<p>Il dibattito sulla priorità e sull'istituzione di diverse aree chiave di focus, e tra queste in particolare la sicurezza; l'interconnessione, inclusi i legami tra le persone; e l'energia e il clima; dovrebbe essere posto al centro del nostro pensiero. Questo aiuterà a illustrare che molti dei problemi sono di rilevanza regionale e non possono essere affrontati a livello bilaterale. All'interno di questa mentalità, il punto di partenza dovrebbe sempre essere cosa c'è per l'UE e come può funzionare il Partenariato Orientale insieme agli interessi europei e al pensiero sulla regione e sul suo futuro.</p>\n<p>Tra queste aree, promuovere la resilienza delle comunità e delle intere società si è rivelato più necessario non solo in Ucraina, ma in tutta la regione più ampia. Queste aree necessitano di maggiore solidarietà e supporto sia a livello statale che sociale in tempi di aggressione russa contro i suoi vicini. Le questioni chiave di sicurezza combinate con tipi di supporto più civili, così come l'istituzione di partenariati tra lo stato e la società civile, hanno anche portato a conseguenze potenti per la capacità di stati come l'Ucraina di resistere alla pressione e alle sfide dalla Russia insieme ad altri fattori sia interni che esterni. Questo, infatti, richiede un forte approccio focalizzato sui valori e il rigoroso rifiuto di impegnarsi in pratiche illiberali, inclusa la classificazione delle organizzazioni come agenti stranieri come abbiamo visto nei mesi scorsi in Georgia.</p>\n<p>Infine, per aiutare a stabilire l'indipendenza dalle risorse energetiche russe e promuovere gli obiettivi climatici dell'UE, è necessario fare un uso migliore dei partenariati esterni e degli investimenti del blocco in quest'area. Questo include, ad esempio, il programma RePowerEU; strumenti di aiuto estero e di sviluppo più mirati; e altri strumenti finanziari nell'ambito dell'iniziativa Team Europe. Questi dovrebbero aiutare a dare priorità al PEV e a manovrare contro la pressione e le influenze esterne non solo dalla Russia, ma anche dalla Cina, dall'Iran e da altri con interessi contrari al blocco.</p>\n<p>Seppur il destino del Partenariato Orientale rimanga incerto per ora, alcune raccomandazioni possono essere fatte per riavviare il programma. Prima di tutto, il “Gruppo di Amici del Partenariato Orientale” guidato da Polonia, Repubblica Ceca, Svezia, stati baltici e Romania, dovrebbe essere ristabilito. Questo guiderebbe iniziative concrete e porterebbe la necessaria leadership al Partenariato, che ora sta lottando per rimanere rilevante in tempi di guerra russa.</p>\n<p>L'UE dovrebbe anche avviare una revisione strategica della politica che si svolgerebbe sia a livello dei membri dell'UE durante la riunione Gymnich in Polonia l'anno prossimo sia a livello della Commissione Europea. Questo potrebbe aiutare a preparare i materiali e le informazioni necessarie affinché i membri dell'UE prendano decisioni su un futuro corso d'azione. L'UE e i suoi membri dovrebbero quindi promuovere una nuova narrazione attorno al Partenariato Orientale come un'alleanza di solidarietà e supporto in tempi di guerra russa. Il programma potrebbe fungere da pilastro regionale per lo scambio di buone pratiche e soluzioni, oltre a offrire un aiuto più ampio per le questioni che stiamo vedendo oggi.</p>\n<p>Il Partenariato Orientale potrebbe anche dare priorità e concentrarsi su aree con valore aggiunto per l'intera regione. Come già detto, questo è particolarmente vero quando si promuove la sicurezza e la resilienza; investendo nell'interconnessione – inclusi i legami tra le persone; e le questioni dell'agenda energetica e climatica. Gli approcci a questi problemi dovrebbero adattarsi alle ambizioni dell'UE poiché i singoli paesi troveranno impossibile affrontarli da soli. Infine, gli stati membri dell'UE dovrebbero sfruttare la prossima discussione sulla Strategia del Mar Nero per incoraggiare la sinergia con il Partenariato Orientale.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> è un ricercatore presso l'Associazione per gli Affari Internazionali (AMO) a Praga. La sua ricerca si concentra sull'Europa Orientale, in particolare su Ucraina e Russia, e sul programma del Partenariato Orientale. Si occupa anche di questioni di comunicazione strategica e disinformazione, così come di democratizzazione e supporto alla società civile.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.712",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I> mentre il Partenariato Orientale ha celebrato il suo 15° anniversario quest'anno, la sua adattabilità agli attuali sviluppi geopolitici ha sollevato interrogativi. La guerra della Russia in Ucraina e i progressi dell'Ucraina e della Moldova nell'accesso all'UE hanno messo in discussione la rilevanza di questa politica. Tuttavia, nonostante alcune carenze, il PoE può essere uno strumento valido per promuovere l'agenda regionale dell'UE, investire nella democratizzazione dei singoli paesi e favorire i legami con la chiave regione dell'Europa orientale. Ci sono passi concreti che possono aumentare la rilevanza di questa politica.</I>\n<br><br>\nLanciata nel 2009 a Praga, la politica del Partenariato Orientale (PoE) dell'Unione Europea è stata uno degli strumenti più visibili ed efficienti della politica estera dell'UE nell'ultimo decennio e mezzo. In occasione del suo 15° anniversario, che abbiamo celebrato a maggio 2024, è opportuno fare un bilancio dello stato attuale delle cose. Questo è particolarmente importante poiché il PoE sta attraversando alcuni cambiamenti fondamentali, essendo messo alla prova in particolare dalla guerra russa in corso contro l'Ucraina e dall'aggressione del Cremlino contro i suoi altri vicini, sei dei quali sono uniti all'interno del quadro politico regionale dell'UE.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.713",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Υπάρχει μέλλον για την Ανατολική Εταιρική Σχέση;",
                key:"uid": string:"cf66dd02-8ccd-4e4b-8883-7c576225a68c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Τρεις από τις χώρες που έχουν υπογράψει Συμφωνίες Σύνδεσης με την ΕΕ – η Ουκρανία, η Μολδαβία και η Γεωργία – έχουν πλησιάσει περισσότερο την ΕΕ, πρώτα λαμβάνοντας καθεστώς υποψηφίου ή έχοντας τις φιλοδοξίες τους για την ΕΕ επίσημα επιβεβαιωμένες. Στη συνέχεια, τον Δεκέμβριο του 2023, το πράσινο φως δόθηκε επίσης από το Συμβούλιο της ΕΕ για να ανοίξουν οι συνομιλίες προσχώρησης και να δοθεί καθεστώς υποψηφίου στη Γεωργία. Το καθεστώς στη Λευκορωσία, από την άλλη πλευρά, έχει επίσημα αναστείλει τη συμμετοχή του στην Ανατολική Εταιρική Σχέση, ακόμη και αν η κοινωνία των πολιτών και οι δυνάμεις υπέρ της δημοκρατίας συμμετέχουν ακόμα στο πρόγραμμα. Τέλος, η Αρμενία και το Αζερμπαϊτζάν έχουν πρόσφατα εμπλακεί ξανά σε μια αιματηρή σύγκρουση για την περιοχή του Ναγκόρνο-Καραμπάχ, η οποία παρέλυσε προσωρινά την ενεργή συμμετοχή τους σε μεγάλο βαθμό. Για τώρα, τουλάχιστον από την πλευρά της Αρμενίας, η χώρα έχει αρχίσει να προχωρά και χρησιμοποιεί τώρα ενεργά τους διαθέσιμους πόρους εντός της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης.</p>\n<p><strong>Είναι η Ανατολική Εταιρική Σχέση νεκρή; </strong></p>\n<p>Κοιτάζοντας την τρέχουσα κατάσταση στο έδαφος, μπορεί κανείς να αναρωτηθεί αν η Ανατολική Εταιρική Σχέση είναι ακόμα απαραίτητη ή αν μπορεί να θεωρηθεί ένα χρήσιμο εργαλείο για τους μήνες και τα χρόνια που έρχονται, ειδικά στο πλαίσιο της νέας εντολής της Ευρωπαϊκής Επιτροπής. Ορισμένοι υποστηρίζουν ότι η πολιτική θα πρέπει να καταργηθεί εντελώς και να αντικατασταθεί από ένα νέο σύνολο διμερών συνεργασιών. Αυτό θα μπορούσε να φέρει τις σχέσεις με τις επιμέρους χώρες σε υψηλότερο και πιο παραγωγικό επίπεδο. Αυτό το θέμα είναι ιδιαίτερα σχετικό, καθώς, για παράδειγμα, οι Τσέχοι διπλωμάτες ήδη τον Ιούνιο του 2022 δήλωσαν ότι η Ανατολική Εταιρική Σχέση είναι “νεκρή”, ενώ η Σουηδία – μία από τις ιδρυτικές χώρες της πολιτικής – έχει σε μεγάλο βαθμό απομακρυνθεί από την πρωτοβουλία και έχει αφιερώσει ελάχιστη προσοχή και πόρους σε αυτήν κατά τη διάρκεια της προεδρίας της στην ΕΕ το 2023. Η μοναδική εξαίρεση σε αυτή τη στροφή είναι η κοινωνία των πολιτών, η οποία εξακολουθεί να θεωρείται χρήσιμος σύμμαχος σε όλη την περιοχή και βοηθά στην συντονισμένη προσπάθεια σε πολυμερή βάση.</p>\n<p>Έτσι, το ερώτημα της ηγεσίας μεταξύ των μελών της ΕΕ και της υποστήριξης της πολιτικής έρχεται στο μυαλό. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα από την άποψη της Κεντρικής και Ανατολικής Ευρώπης, όπου ορισμένες χώρες έχουν πρωτοστατήσει στην πολιτική από την αρχή της, όπως η Τσεχία και η Πολωνία. Επιπλέον, σε σχέση με την Ουκρανία υπάρχει το ζήτημα των ομοιοτήτων μεταξύ της σημερινής Ουκρανίας και της Λευκορωσίας, ή του Αζερμπαϊτζάν από την άλλη πλευρά. Αυτό πρέπει να απαντηθεί παράλληλα με το ζήτημα του ποια είναι η προστιθέμενη αξία της εταιρικής σχέσης για τα πιο ανεπτυγμένα μέλη όταν εξετάζεται η πορεία διεύρυνσης, συμπεριλαμβανομένων των πιο σημαντικών για την Ουκρανία και τη Μολδαβία. Σήμερα, μετά τις πρόσφατες κοινοβουλευτικές εκλογές, αυτό είναι μόνο σε μικρότερο βαθμό σχετικό για τη Γεωργία.</p>\n<p>Επιπλέον, ιδιαίτερα για τις ενδιάμεσες περιπτώσεις της Αρμενίας, και τώρα όλο και περισσότερο και της Γεωργίας, παραμένει μια πρόκληση το πώς να παρέχουμε καλύτερα ένα <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">δίχτυ ασφαλείας αξίας και ευκαιρία για πρόοδο</a><u>.</u> Αυτό ισχύει επίσης για τις πιο επιεικείς χώρες, συμπεριλαμβανομένων της Λευκορωσίας και του Αζερμπαϊτζάν, στο μέλλον όταν οι συνθήκες το επιτρέπουν. Θα είναι επίσης απαραίτητο να παρέχουμε επιπλέον απαντήσεις και καθοδήγηση πολιτικής σχετικά με το τι να κάνουμε με την Ανατολική Εταιρική Σχέση από την άποψη των μελλοντικών Ευρωπαϊκών Επιτροπών και των επερχόμενων προεδριών της ΕΕ το 2025 και μετά, συμπεριλαμβανομένης της Πολωνίας. Αυτό είναι ιδιαίτερα σχετικό στο πλαίσιο της <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">πολιτικής διεύρυνσης και της Ευρωπαϊκής Πολιτικής Κοινότητας</a>, η οποία τουλάχιστον στην περίπτωση του πρώτου ζητήματος καταλαμβάνει όλο και περισσότερη προσοχή στη σκέψη των πιο ανεπτυγμένων εταίρων της ΕΕ.</p>\n<p><strong>Τι να κάνουμε με την Ανατολική Εταιρική Σχέση στο μέλλον; </strong></p>\n<p>Ενώ οι προκλήσεις που προέρχονται τόσο από την περιοχή όσο και από εξωτερικούς παράγοντες είναι κυρίως προφανείς, ακόμη και αν εξελίσσονται με την πάροδο του χρόνου, είναι πολύ λιγότερο σαφές ποιο είδος πολιτικής εστίασης και μέτρων είναι διατεθειμένη να λάβει η ΕΕ προκειμένου να επενδύσει στην Ανατολική Εταιρική Σχέση τα επόμενα χρόνια. Ως εκ τούτου, υπάρχει μια βαθιά ανάγκη να ξεκινήσει μια στρατηγική συζήτηση για το μέλλον της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης και να καθιερωθεί μια νέα συναίνεση μεταξύ των μελών και των θεσμών της ΕΕ σχετικά με το τι να κάνουμε με την πολιτική. Η συνάντηση Gymnich της επόμενης χρονιάς που διοργανώνεται από την Πολωνία κατά τη διάρκεια της επερχόμενης προεδρίας της που ξεκινά την 1η Ιανουαρίου 2025 θα μπορούσε να προσφέρει μια βολική ευκαιρία για μια στρατηγική αντανάκλαση που πρακτικά δεν έχει πραγματοποιηθεί κατά τη διάρκεια της ουγγρικής θητείας. Σε αυτό το πλαίσιο, η επανασύσταση μιας συμμαχίας χωρών που είναι πρόθυμες να επενδύσουν ξανά στη διατήρηση της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης είναι η απαραίτητη προϋπόθεση όχι μόνο για την επιβίωση της πολιτικής αυτής καθαυτής, αλλά και για τα θεσμικά όργανα της ΕΕ στην υλοποίηση των μέτρων τους και στον καθορισμό των επόμενων βημάτων για το μέλλον.</p>\n<p>Σε αυτό το πλαίσιο, αυτό που σίγουρα θα βοηθούσε να αναδημιουργηθεί μια νέα συναίνεση για το μέλλον της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης είναι να διεξαχθεί <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">μια άλλη ανασκόπηση πολιτικής</a> και να αναπτυχθεί περαιτέρω το εργαλείο της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης, το οποίο θα πρέπει να είναι καλύτερα προσαρμοσμένο και ρυθμισμένο για τις τρέχουσες κρίσιμες στιγμές. Φυσικά, αρχικά δεν είχε σχεδιαστεί ποτέ για να ανταποκριθεί σε τέτοια ζητήματα. Η διμερής πορεία, η οποία πάντα ήταν έντονα παρούσα και επίσης ευπρόσδεκτη ιδιαίτερα από τα πιο ανεπτυγμένα μέλη της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης, είναι εδώ για να μείνει αλλά μπορεί να χρειαστεί νέο και πιο προσαρμοσμένο περιεχόμενο για κάθε έναν από τους εταίρους. Ωστόσο, μια μεγαλύτερη πρόκληση προκύπτει από τη περιφερειακή πολυμερή μορφή, η οποία στο παρελθόν πέρασε από μια βαθιά αναθεώρηση και απλοποίηση από την ΕΕ όσον αφορά το περιεχόμενο και τη μορφή της. Αυτό απαιτείται για να παραμείνει σχετικό κατά τη διάρκεια των χρόνων του ρωσικού πολέμου και άλλων αναταραχών που επηρεάζουν την Ανατολική Ευρώπη.    </p>\n<p>Γενικά, η συζήτηση σχετικά με την επόμενη πορεία των γεγονότων για την Ανατολική Εταιρική Σχέση παραμένει ιδιαίτερα ευαίσθητη για τις ενδιάμεσες χώρες που είναι, για διάφορους λόγους, κολλημένες μεταξύ της πλήρους υποστήριξης της διεύρυνσης ή της υιοθέτησης των καταστάσεων επιλογής της Λευκορωσίας και του Αζερμπαϊτζάν. Είναι επίσης σαφές ότι αν δεν υπάρχει Ανατολική Εταιρική Σχέση, για χώρες όπως η Αρμενία ή η Γεωργία, θα υπήρχε πολύ λιγότερη προσοχή στις καταστάσεις τους και τα ατομικά προβλήματα τους, καθώς έχουν κυρίως επωφεληθεί από το να βρίσκονται στην ίδια ομάδα κρατών με την Ουκρανία και τη Μολδαβία. Αυτοί οι παράγοντες θα πρέπει να συνειδητοποιήσουν πόσο έχουν επωφεληθεί από την ιδιότητα μέλους τους στην Ανατολική Εταιρική Σχέση και να επιστρέψουν στην κοινότητα, συμπεριλαμβανομένης της υποστήριξης της Ουκρανίας και της Μολδαβίας ως δύο πρωτοπόρων χωρών της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης που αντιμετωπίζουν προκλήσεις τόσο από το Κρεμλίνο όσο και από εσωτερικές δυναμικές, όπως πρόσφατα αποδείχθηκε κατά τη διάρκεια των δύο γύρων προεδρικών εκλογών και του δημοψηφίσματος για την μελλοντική προσχώρηση στην ΕΕ στη Μολδαβία. Έτσι, μια νέα αφήγηση για μια περιφερειακή συμμαχία αλληλεγγύης και ανταλλαγής θα πρέπει να προωθηθεί τόσο από την ΕΕ όσο και από τις ίδιες τις χώρες για να διατηρηθεί η γεωπολιτική γραμμή επιχειρημάτων στη θέση της.</p>\n<p>Επιπλέον, η εγκατάλειψη της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης τώρα θα σήμαινε την παραδοχή ότι δεν υπάρχει ανάγκη για την περιφερειακή προσέγγιση της ΕΕ και ότι ήταν λάθος να υπάρχει η Εταιρική Σχέση από την αρχή, όπως ισχυρίζεται το Κρεμλίνο εδώ και πολλά χρόνια. Από την άλλη πλευρά, η ύπαρξη μιας κενής Εταιρικής Σχέσης  δεν είναι επίσης ιδανική κατάσταση. Τα θεσμικά όργανα της ΕΕ θα πρέπει τελικά να ξεπεράσουν ακόμη και την τρέχουσα ατζέντα των 3R: Ανάκαμψη, Ανθεκτικότητα και Μεταρρύθμιση.</p>\n<p><strong>Εστίαση στην αξία</strong></p>\n<p>Η συζήτηση σχετικά με την προτεραιοποίηση και την καθιέρωση αρκετών βασικών τομέων εστίασης, και μεταξύ αυτών ιδιαίτερα της ασφάλειας; της διασυνδεσιμότητας, συμπεριλαμβανομένων των σχέσεων μεταξύ των ανθρώπων; και της ενέργειας και του κλίματος; θα πρέπει να τεθεί στο κέντρο της σκέψης μας. Αυτό θα βοηθήσει να απεικονιστεί ότι πολλά από τα προβλήματα είναι περιφερειακής σημασίας και δεν μπορούν να αντιμετωπιστούν σε διμερή βάση. Μέσα σε αυτή τη νοοτροπία, το σημείο εκκίνησης θα πρέπει πάντα να είναι τι υπάρχει για την ΕΕ και πώς μπορεί η Ανατολική Εταιρική Σχέση να λειτουργήσει παράλληλα με τα ευρωπαϊκά συμφέροντα και τη σκέψη για την περιοχή και το μέλλον της.</p>\n<p>Μεταξύ αυτών των τομέων, η προώθηση της ανθεκτικότητας των κοινοτήτων και ολόκληρων κοινωνιών αποδείχθηκε πιο αναγκαία όχι μόνο στην Ουκρανία, αλλά σε ολόκληρη την ευρύτερη περιοχή. Αυτοί οι τομείς χρειάζονται περισσότερη αλληλεγγύη και υποστήριξη τόσο σε κρατικό όσο και σε κοινωνικό επίπεδο σε περιόδους ρωσικής επιθετικότητας κατά των γειτόνων της. Τα βασικά ζητήματα ασφάλειας σε συνδυασμό με περισσότερους τύπους υποστήριξης πολιτών, καθώς και η καθιέρωση συνεργασιών μεταξύ του κράτους και της κοινωνίας των πολιτών, έχουν επίσης φέρει ισχυρές συνέπειες για την ικανότητα κρατών όπως η Ουκρανία να αντέξουν την πίεση και τις προκλήσεις από τη Ρωσία, καθώς και άλλους παράγοντες τόσο εσωτερικούς όσο και εξωτερικούς. Αυτό, πράγματι, απαιτεί μια ισχυρή προσέγγιση εστιασμένη στην αξία και την αυστηρή άρνηση να εμπλακούμε σε αυταρχικές πρακτικές, συμπεριλαμβανομένου του χαρακτηρισμού οργανώσεων ως ξένων πρακτόρων, όπως έχουμε δει τους τελευταίους μήνες στη Γεωργία.</p>\n<p>Τέλος, για να βοηθήσουμε στην καθ establishment ανεξαρτησία από τους ρωσικούς ενεργειακούς πόρους και να προωθήσουμε τους δικούς στόχους κλίματος της ΕΕ, είναι απαραίτητο να γίνει καλύτερη χρήση των εξωτερικών συνεργασιών και επενδύσεων της Ένωσης σε αυτόν τον τομέα. Αυτό περιλαμβάνει, για παράδειγμα, το πρόγραμμα RePowerEU; πιο στοχευμένα εργαλεία εξωτερικής και αναπτυξιακής βοήθειας; και άλλα χρηματοδοτικά εργαλεία στο πλαίσιο της πρωτοβουλίας Team Europe. Αυτά θα πρέπει να βοηθήσουν στην προτεραιοποίηση της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης και να ξεπεράσουν την εξωτερική πίεση και επιρροές όχι μόνο από τη Ρωσία, αλλά και από την Κίνα, το Ιράν και άλλους με συμφέροντα που έρχονται σε αντίθεση με την Ένωση.</p>\n<p>Ενώ η μοίρα της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης παραμένει αβέβαιη προς το παρόν, μπορούν να γίνουν ορισμένες συστάσεις προκειμένου να επανεκκινήσει το πρόγραμμα. Πρώτον, η “Ομάδα Φίλων της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης” που ηγείται η Πολωνία, η Τσεχία, η Σουηδία, οι χώρες της Βαλτικής και η Ρουμανία, θα πρέπει να επανασυσταθεί. Αυτό θα ηγηθεί συγκεκριμένων πρωτοβουλιών και θα φέρει την απαραίτητη ηγεσία στην Εταιρική Σχέση, η οποία τώρα αγωνίζεται να παραμείνει σχετική κατά τη διάρκεια του ρωσικού πολέμου.</p>\n<p>Η ΕΕ θα πρέπει επίσης να ξεκινήσει μια στρατηγική ανασκόπηση της πολιτικής που θα πραγματοποιηθεί τόσο σε επίπεδο μελών της ΕΕ κατά τη διάρκεια της συνάντησης Gymnich στην Πολωνία την επόμενη χρονιά όσο και σε επίπεδο Ευρωπαϊκής Επιτροπής. Αυτό θα μπορούσε να βοηθήσει στην προετοιμασία των απαραίτητων υλικών και πληροφοριών για τα μέλη της ΕΕ ώστε να λάβουν αποφάσεις σχετικά με μια μελλοντική πορεία δράσης. Η ΕΕ και τα μέλη της θα πρέπει στη συνέχεια να προωθήσουν μια νέα αφήγηση γύρω από την Ανατολική Εταιρική Σχέση ως μια συμμαχία αλληλεγγύης και υποστήριξης σε περιόδους του ρωσικού πολέμου. Το πρόγραμμα θα μπορούσε να λειτουργήσει ως περιφερειακός πυλώνας για την ανταλλαγή βέλτιστων πρακτικών και λύσεων, καθώς και να προσφέρει ευρύτερη βοήθεια για ζητήματα που βλέπουμε σήμερα.</p>\n<p>Η Ανατολική Εταιρική Σχέση θα μπορούσε επίσης να προτεραιοποιήσει και να εστιάσει σε τομείς με προστιθέμενη αξία για ολόκληρη την περιοχή. Όπως αναφέρθηκε προηγουμένως, αυτό ισχύει ιδιαίτερα όταν προωθείται η ασφάλεια και η ανθεκτικότητα; η επένδυση στη διασυνδεσιμότητα – συμπεριλαμβανομένων των σχέσεων μεταξύ των ανθρώπων; και τα ζητήματα της ατζέντας ενέργειας και κλίματος. Οι προσεγγίσεις σε αυτά τα προβλήματα θα πρέπει να ταιριάζουν με τις φιλοδοξίες της ΕΕ, καθώς οι επιμέρους χώρες θα διαπιστώσουν ότι είναι αδύνατο να τα αντιμετωπίσουν μόνες τους. Τέλος, τα κράτη μέλη της ΕΕ θα πρέπει να εκμεταλλευτούν την επερχόμενη συζήτηση σχετικά με τη Στρατηγική της Μαύρης Θάλασσας για να ενθαρρύνουν τη συνέργεια με την Ανατολική Εταιρική Σχέση.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ο Πάβελ Χαβλίτσεκ</strong> είναι ερευνητής στην Ένωση για Διεθνείς Υποθέσεις (AMO) στην Πράγα. Η έρευνά του επικεντρώνεται στην Ανατολική Ευρώπη, ειδικά στην Ουκρανία και τη Ρωσία, και στο πρόγραμμα της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης. Ασχολείται επίσης με ερωτήματα στρατηγικής επικοινωνίας και παραπληροφόρησης, καθώς και με την εκδημοκρατισμένη και την υποστήριξη της κοινωνίας των πολιτών.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.592",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ενώ η Ανατολική Εταιρική Σχέση γιορτάζει την 15η επέτειό της φέτος, η προσαρμοστικότητά της στις τρέχουσες γεωπολιτικές εξελίξεις έχει εγείρει ερωτήματα. Ο πόλεμος της Ρωσίας στην Ουκρανία και η πρόοδος της Ουκρανίας και της Μολδαβίας στην προσχώρηση στην ΕΕ έχουν αμφισβητήσει τη σημασία αυτής της πολιτικής. Ωστόσο, παρά ορισμένες αδυναμίες, η EaP μπορεί να είναι ένα βιώσιμο εργαλείο για την προώθηση της περιφερειακής ατζέντας της ΕΕ, να επενδύσει στη δημοκρατική διαδικασία των επιμέρους χωρών και να ενισχύσει τους δεσμούς με την κεντρική περιοχή της Ανατολικής Ευρώπης. Υπάρχουν συγκεκριμένα βήματα που μπορούν να αυξήσουν τη σημασία αυτής της πολιτικής.</I>\n<br><br>\nΛανσαρισμένη το 2009 στην Πράγα, η πολιτική της Ανατολικής Εταιρικής Σχέσης (EaP) της Ευρωπαϊκής Ένωσης έχει αποτελέσει ένα από τα πιο ορατά και αποτελεσματικά εργαλεία της εξωτερικής πολιτικής της ΕΕ τα τελευταία δεκαπέντε χρόνια. Με αφορμή την 15η επέτειό της, την οποία γιορτάσαμε τον Μάιο του 2024, είναι απαραίτητο να γίνει μια σωστή αποτίμηση της τρέχουσας κατάστασης. Αυτό είναι ιδιαίτερα σημαντικό καθώς η EaP υποβάλλεται σε ορισμένες θεμελιώδεις αλλαγές, αντιμετωπίζοντας προκλήσεις κυρίως από τον συνεχιζόμενο ρωσικό πόλεμο κατά της Ουκρανίας καθώς και από την επιθετικότητα του Κρεμλίνου κατά των άλλων γειτόνων του, εκ των οποίων οι έξι είναι ενωμένοι στο περιφερειακό πολιτικό πλαίσιο της ΕΕ.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.326",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Има ли бъдеще за Източното партньорство?",
                key:"uid": string:"d2ad217d-cae2-4dd5-8fdb-dd9c72a821bb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Три от страните, подписали Споразумения за асоцииране с ЕС – Украйна, Молдова и Грузия – се приближиха до ЕС, първо като получиха статус на кандидат или имаха своите амбиции за ЕС официално потвърдени. След това, през декември 2023 г., Съветът на ЕС също даде зелена светлина за откриване на преговори за присъединяване и предоставяне на статус на кандидат на Грузия. Режимът в Беларус, от друга страна, официално е спрял участието си в Източното партньорство, дори и гражданското общество и про-демократичните сили все още да участват в програмата. Накрая, Армения и Азербайджан отново наскоро се ангажираха в кървав конфликт за региона Нагорни Карабах, който временно парализира активното им участие в значителна степен. За сега, поне от страна на Армения, страната е започнала да напредва и сега активно използва наличните ресурси в рамките на Източното партньорство.</p>\n<p><strong>Мъртво ли е Източното партньорство? </strong></p>\n<p>Гледайки на текущото състояние на нещата на терен, човек може да се запита дали Източното партньорство все още е необходимо или може да се счита за полезен инструмент за месеците и годините напред, особено в рамките на новия мандат на Европейската комисия. Някои твърдят, че политиката трябва да бъде напълно отменена и заменена с нов набор от двустранни партньорства. Това би могло да повиши отношенията с отделни държави до по-високо и по-продуктивно ниво. Тази тема е изключително актуална, тъй като, например, чешките дипломати вече през юни 2022 г. обявиха Източното партньорство за \"мъртво\", докато Швеция – една от основателните държави на политиката – до голяма степен се е отдалечила от инициативата и е отделила минимално внимание и ресурси на нея по време на мандата си в ЕС през 2023 г. Единственото изключение от този преход е гражданското общество, което все още се счита за полезен съюзник в региона и помага за координиране на усилията на многостранна основа.</p>\n<p>Така, въпросът за лидерството сред членовете на ЕС и подкрепата за политиката идва на ум. Това е особено вярно от гледна точка на Централна и Източна Европа, където някои държави са били пионери на политиката от самото й начало, като Чехия и Полша. Освен това, във връзка с Украйна, съществува въпросът за сходствата между днешна Украйна и Беларус, или Азербайджан от друга страна. Това трябва да бъде отговорено заедно с въпроса каква е добавената стойност на партньорството за по-напредналите членове, когато се разглежда пътят на разширяване, включително най-вече за Украйна и Молдова. Днес, след последните парламентарни избори, това е само в по-малка степен актуално за Грузия.</p>\n<p>В допълнение, особено за междинните случаи на Армения, а сега все повече и на Грузия, остава предизвикателство как най-добре да се предостави <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">мрежа за безопасност на стойността и възможност за напредък</a><u>.</u> Това е вярно и за по-умерените държави, включително Беларус и Азербайджан, в бъдеще, когато условията позволят. Също така ще бъде необходимо да се предоставят допълнителни отговори и насоки за политиката относно това какво да се прави с Източното партньорство от гледна точка на бъдещите Европейски комисии и предстоящите председателства на ЕС през 2025 г. и след това, включително най-вече това на Полша. Това е особено актуално в контекста на <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">политиката на разширяване и Европейската политическа общност</a>, която поне в случая на първия въпрос заема все повече внимание в мисленето на по-напредналите партньори на ЕС.</p>\n<p><strong>Какво да правим с Източното партньорство в бъдеще? </strong></p>\n<p>Докато предизвикателствата, идващи както от региона, така и от външни актьори, са предимно очевидни, дори и все още да се развиват с времето, много по-малко е ясно какъв вид политически фокус и мерки ЕС е готов да предприеме, за да инвестира в Източното партньорство в предстоящите години. Следователно, съществува дълбока нужда да се стартира стратегическа дискусия относно бъдещето на Източното партньорство и да се установи нов консенсус сред членовете на ЕС и институциите относно това какво да се прави с политиката. Срещата на Gymnich през следващата година, организирана от Полша по време на предстоящото й председателство, започващо на 1 януари 2025 г., би могла да предостави удобна възможност за вид стратегическа рефлексия, която практически не е имала място по време на унгарския мандат. В този контекст, възстановяването на коалиция от държави, готови отново да инвестират в поддържането на Източното партньорство, е необходимото предварително условие не само за оцеляването на самата политика, но и за институциите на ЕС в реализирането на техните мерки и очертаването на следващите стъпки за бъдещето.</p>\n<p>В този смисъл, какво би помогнало за възстановяване на нов консенсус относно бъдещето на Източното партньорство, е да се проведе <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">още един преглед на политиката</a> и да се развие допълнително инструментариумът на Източното партньорство, който трябва да бъде по-добре пригоден и настроен за настоящите времена на криза. Разбира се, той първоначално никога не е бил проектиран да отговаря на такива въпроси. Двустранният път, който винаги е бил силно присъстващ и също така приветстван особено от по-напредналите членове на Източното партньорство, остава, но може да се нуждае от ново и по-подходящо съдържание за всеки от партньорите. Въпреки това, по-голямо предизвикателство стои пред регионалния многостранен формат, който в миналото премина през дълбока ревизия и опростяване от страна на ЕС по отношение на съдържанието и формата. Това е необходимо, за да остане актуално по време на войната в Русия и други смущения, засягащи Източна Европа.    </p>\n<p>В общи линии, дебатът относно следващия курс на събитията за Източното партньорство остава особено чувствителен за междинните случаи на страните, които по различни причини са заседнали между пълната подкрепа за разширяване или приемането на ситуации на селективен подход, каквито са Беларус и Азербайджан. Също така е ясно, че ако няма Източно партньорство, за страни като Армения или Грузия, ще се обърне много по-малко внимание на техните ситуации и индивидуални проблеми, тъй като те основно са печелили от това, че се намират в същия клъстер от държави като Украйна и Молдова. Тези актьори трябва да осъзнаят колко много са спечелили от членството си в Източното партньорство и да се върнат на общността, включително чрез подкрепа на Украйна и Молдова като двете водещи нации от Източното партньорство, изправени пред предизвикателства както от Кремъл, така и от вътрешната динамика, както наскоро беше показано по време на двата тура на президентските избори и референдума за бъдещото присъединяване към ЕС в Молдова. Така, нова наративна за регионален алианс на солидарност и обмен трябва да бъде насърчавана както от ЕС, така и от самите държави, за да се запази геополитическата линия на аргументация.</p>\n<p>В допълнение, отказването от Източното партньорство сега би означавало признаване, че няма нужда от регионалния подход на ЕС и че е било грешка да се има Партньорство от самото начало, както Кремъл твърди от много години. От друга страна, наличието на празно Партньорство  също не е идеална ситуация. Институциите на ЕС в крайна сметка трябва да надхвърлят дори текущата програма на 3R: Възстановяване, Устойчивост и Реформа.</p>\n<p><strong>Фокус върху стойността</strong></p>\n<p>Дебатът относно приоритизирането и установяването на няколко ключови области на фокус, и сред тях особено сигурност; взаимосвързаност, включително връзки между хората; и енергийни и климатични въпроси; трябва да бъде поставен в центъра на нашето мислене. Това ще помогне да се илюстрира, че много от проблемите са от регионално значение и не могат да бъдат решавани на двустранно ниво. В рамките на този манталитет, отправната точка винаги трябва да бъде какво има за ЕС и как Източното партньорство може да работи в съответствие с европейските интереси и мисленето за региона и неговото бъдеще.</p>\n<p>Сред тези области, насърчаването на устойчивостта на общностите и цялото общество се оказа най-необходимо не само в Украйна, но и в по-широкия регион. Тези области се нуждаят от повече солидарност и подкрепа както на държавно, така и на обществено ниво в времена на агресия от Русия срещу съседите й. Ключовите въпроси за сигурността, комбинирани с повече граждански видове подкрепа, както и установяването на партньорства между държавата и гражданското общество, също доведоха до мощни последици за способността на държави като Украйна да устоят на натиска и предизвикателствата от Русия, наред с други вътрешни и външни фактори. Това наистина изисква силен подход, фокусиран върху стойността, и строго отказване от участие в нелиберални практики, включително при етикетиране на организации като чуждестранни агенти, както видяхме през последните месеци в Грузия.</p>\n<p>Накрая, за да се помогне за установяване на независимост от руските енергийни ресурси и да се насърчат собствените климатични цели на ЕС, е необходимо да се използват по-добре външните партньорства и инвестиции на блока в тази област. Това включва, например, програмата RePowerEU; по-целенасочени инструменти за чуждестранна и развойна помощ; и други финансови инструменти в рамките на инициативата Team Europe. Те трябва да помогнат за приоритизиране на Източното партньорство и да изпреварят външния натиск и влияния не само от Русия, но и от Китай, Иран и други с интереси, противоречащи на блока.</p>\n<p>Докато съдбата на Източното партньорство остава несигурна за сега, могат да бъдат направени някои препоръки, за да се рестартира програмата. Първо, \"Групата на приятелите на Източното партньорство\", ръководена от Полша, Чехия, Швеция, балтийските държави и Румъния, трябва да бъде възстановена. Това би могло да води конкретни инициативи и да донесе необходимото лидерство на Партньорството, което сега се бори да остане актуално в условията на войната в Русия.</p>\n<p>ЕС също трябва да стартира стратегически преглед на политиката, който да се проведе както на ниво членове на ЕС по време на Срещата Gymnich в Полша следващата година, така и на ниво Европейска комисия. Това би могло да помогне за подготовката на необходимите материали и информация за членовете на ЕС, за да вземат решения относно бъдещия курс на действие. ЕС и неговите членове след това трябва да насърчават нова наративна около Източното партньорство като алианс на солидарност и подкрепа в условията на войната на Русия. Програмата би могла да действа като регионален стълб за обмен на добри практики и решения, както и да предложи по-широка помощ за проблемите, които виждаме днес.</p>\n<p>Източното партньорство също би могло да приоритизира и фокусира върху области с добавена стойност за целия регион. Както беше споменато по-горе, това е особено вярно при насърчаване на сигурността и устойчивостта; инвестиции в взаимосвързаност – включително връзки между хората; и енергийни и климатични въпроси. Подходите към тези проблеми трябва да отговарят на амбициите на ЕС, тъй като отделните държави ще намерят за невъзможно да се справят с тях сами. Накрая, държавите членки на ЕС трябва да се възползват от предстоящата дискусия относно Стратегията за Черно море, за да насърчат синергия с Източното партньорство.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Павел Хавличек</strong> е изследовател в Асоциацията за международни отношения (AMO) в Прага. Неговото изследване се фокусира върху Източна Европа, особено Украйна и Русия, и програмата Източно партньорство. Той също така се занимава с въпроси на стратегическата комуникация и дезинформация, както и с демократизация и подкрепа на гражданското общество.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.721",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Докато Източното партньорство отбеляза 15-ата си годишнина тази година, неговата адаптивност към текущите геополитически развития повдигна въпроси. Войната на Русия в Украйна и напредъкът на Украйна и Молдова в присъединяването към ЕС поставиха под въпрос значимостта на тази политика. Въпреки някои недостатъци, Източното партньорство може да бъде жизнеспособен инструмент за насърчаване на регионалната програма на ЕС, инвестиции в демократизацията на отделни държави и укрепване на връзките с ключовия регион на Източна Европа. Има конкретни стъпки, които могат да увеличат значимостта на тази политика.</I>\n<br><br>\nСтартирала през 2009 г. в Прага, политиката на Източното партньорство (ИзП) на Европейския съюз е един от най-видимите и ефективни инструменти на външната политика на ЕС през последните десет и половина години. По случай 15-ата годишнина, която отпразнувахме през май 2024 г., е необходимо да направим адекватна оценка на текущото състояние на играта. Това е особено важно, тъй като ИзП преминава през някои основни промени, предизвикани особено от текущата руска война срещу Украйна, както и от агресията на Кремъл срещу другите му съседи, от които шест са обединени в регионалната политическа рамка на ЕС.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.723",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Y a-t-il un avenir pour le Partenariat oriental ?",
                key:"uid": string:"dfc85642-0484-44d5-9b95-84ba5f509f6c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Trois des pays qui ont signé des accords d'association avec l'UE – l'Ukraine, la Moldavie et la Géorgie – se sont rapprochés de l'UE, d'abord en recevant le statut de candidat ou en ayant leurs aspirations à l'UE officiellement confirmées. Ensuite, en décembre 2023, le feu vert a également été donné par le Conseil de l'UE pour ouvrir des négociations d'adhésion et accorder le statut de candidat à la Géorgie. Le régime en Biélorussie, en revanche, a officiellement suspendu sa participation au sein du Partenariat oriental, même si sa société civile et ses forces pro-démocratie participent toujours au programme. Enfin, l'Arménie et l'Azerbaïdjan se sont récemment à nouveau engagés dans un conflit sanglant sur la région du Haut-Karabakh, ce qui a temporairement paralysé leur implication active dans une large mesure. Pour l'instant, du moins du côté de l'Arménie, le pays a commencé à progresser et utilise désormais activement les ressources disponibles dans le cadre du Partenariat oriental.</p>\n<p><strong>Le Partenariat oriental est-il mort ? </strong></p>\n<p>En regardant l'état actuel des choses sur le terrain, on peut se demander si le Partenariat oriental est encore nécessaire ou pourrait être considéré comme un outil utile pour les mois et les années à venir, en particulier dans le cadre du nouveau mandat de la Commission européenne. Certains soutiennent que la politique devrait être complètement abandonnée et remplacée par un nouvel ensemble de partenariats bilatéraux. Cela pourrait amener les relations avec des pays individuels à un niveau plus élevé et plus productif. Ce sujet est particulièrement pertinent puisque, par exemple, des diplomates tchèques ont déjà déclaré en juin 2022 que le Partenariat oriental était \"mort\", tandis que la Suède – l'un des États fondateurs de la politique – s'est largement éloignée de l'initiative et a consacré un minimum d'attention et de ressources à celle-ci pendant son mandat de présidence de l'UE en 2023. La seule exception à ce changement est celle de la société civile, qui est toujours considérée comme un allié utile dans toute la région et aide à coordonner les efforts sur une base multilatérale.</p>\n<p>Ainsi, la question du leadership parmi les membres de l'UE et du soutien à la politique vient à l'esprit. Cela est particulièrement vrai du point de vue de l'Europe centrale et orientale, où certains États ont été des pionniers de la politique depuis ses débuts, comme la Tchéquie et la Pologne. De plus, en ce qui concerne l'Ukraine, il y a la question des similitudes entre l'Ukraine d'aujourd'hui et la Biélorussie, ou l'Azerbaïdjan d'autre part. Cela doit être répondu en parallèle avec la question de la valeur ajoutée du partenariat pour les membres plus avancés en considérant la voie d'élargissement, y compris notamment pour l'Ukraine et la Moldavie. Aujourd'hui, après les récentes élections parlementaires, cela n'est pertinent que dans une moindre mesure pour la Géorgie.</p>\n<p>De plus, en particulier pour les cas intermédiaires de l'Arménie, et maintenant de plus en plus aussi de la Géorgie, un défi demeure quant à la meilleure façon de fournir un <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">filet de sécurité de valeur et d'opportunité de progrès</a><u>.</u> Cela est également vrai pour les pays plus indulgents, y compris la Biélorussie et l'Azerbaïdjan, à l'avenir lorsque les conditions le permettront. Il sera également nécessaire de fournir des réponses supplémentaires et des orientations politiques sur ce qu'il faut faire avec le Partenariat oriental du point de vue des futures Commissions européennes et des prochaines présidences de l'UE en 2025 et au-delà, y compris notamment celle de la Pologne. Cela est particulièrement pertinent dans le contexte de <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">la politique d'élargissement et de la Communauté politique européenne</a>, qui, du moins dans le cas de la première question, occupe de plus en plus d'attention dans la réflexion des partenaires plus avancés de l'UE.</p>\n<p><strong>Que faire avec le Partenariat oriental à l'avenir ? </strong></p>\n<p>Bien que les défis venant à la fois de la région et des acteurs externes soient principalement évidents, même s'ils évoluent encore dans le temps, il est beaucoup moins clair quel type de concentration politique et de mesures l'UE est prête à prendre pour investir dans le Partenariat oriental dans les années à venir. Par conséquent, il y a un besoin profond de lancer une discussion stratégique sur l'avenir du Partenariat oriental et d'établir un nouveau consensus parmi les membres et les institutions de l'UE sur ce qu'il faut faire avec la politique. La réunion Gymnich de l'année prochaine organisée par la Pologne pendant sa présidence à partir du 1er janvier 2025 pourrait offrir une opportunité pratique pour une sorte de réflexion stratégique qui n'a pratiquement pas eu lieu pendant le mandat hongrois. Dans ce contexte, rétablir une coalition de pays prêts à investir à nouveau dans le maintien du Partenariat oriental est la condition préalable nécessaire non seulement à la survie de la politique elle-même, mais aussi pour que les institutions de l'UE réalisent leurs mesures et tracent les prochaines étapes pour l'avenir.</p>\n<p>Dans ce sens, ce qui aiderait certainement à recréer un nouveau consensus sur l'avenir du Partenariat oriental serait de mener <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">un autre examen de la politique</a> et de développer davantage la boîte à outils du Partenariat oriental, qui devrait être mieux adaptée et ajustée aux temps de crise actuels. Bien sûr, elle n'a jamais été conçue à l'origine pour répondre à de telles questions. La voie bilatérale, qui a toujours été fortement présente et également accueillie en particulier par les membres plus avancés du Partenariat oriental, est là pour rester mais pourrait avoir besoin de contenu nouveau et plus sur mesure pour chacun des partenaires. Cependant, un plus grand défi plane sur le format multilatéral régional, qui a par le passé subi une révision profonde et un rationalisation par l'UE en termes de contenu et de forme. Cela est nécessaire pour rester pertinent pendant les temps de guerre russe et d'autres turbulences affectant l'Europe de l'Est.    </p>\n<p>En général, le débat sur le prochain cours des événements pour le Partenariat oriental reste particulièrement sensible pour les cas de pays intermédiaires qui sont, pour différentes raisons, coincés entre le soutien total à l'élargissement ou l'adoption des situations de choix sélectif de la Biélorussie et de l'Azerbaïdjan. Il est également clair que s'il n'y a pas de Partenariat oriental, pour des pays comme l'Arménie ou la Géorgie, il y aurait beaucoup moins d'attention accordée à leurs situations et problèmes individuels puisque ces derniers ont principalement profité de se trouver dans le même groupe d'États que l'Ukraine et la Moldavie. Ces acteurs devraient réaliser combien ils ont profité de leur adhésion au Partenariat oriental et rendre à la communauté, y compris en soutenant l'Ukraine et la Moldavie en tant que deux nations leaders du Partenariat oriental faisant face à des défis tant du Kremlin que des dynamiques internes, comme cela a été récemment affiché lors des deux tours d'élections présidentielles et du référendum sur l'adhésion future à l'UE en Moldavie. Ainsi, un nouveau récit sur une alliance régionale de solidarité et d'échange devrait être promu à la fois par l'UE et par les pays eux-mêmes pour maintenir la ligne d'argument géopolitique en place.</p>\n<p>De plus, abandonner le Partenariat oriental maintenant signifierait admettre qu'il n'y a pas besoin de l'approche régionale de l'UE et qu'il était une erreur d'avoir eu le Partenariat dès le départ, comme le Kremlin le prétend depuis de nombreuses années. D'autre part, avoir un Partenariat creux n'est pas non plus une situation idéale. Les institutions de l'UE devraient finalement aller au-delà même de l'agenda actuel des 3R : Récupération, Résilience et Réforme.</p>\n<p><strong>Concentration sur la valeur</strong></p>\n<p>Le débat sur la priorisation et l'établissement de plusieurs domaines clés de concentration, et parmi ceux-ci en particulier la sécurité ; l'interconnexion, y compris les liens entre les personnes ; et les questions d'énergie et de climat ; devrait être mis au centre de notre réflexion. Cela aidera à illustrer que de nombreux problèmes sont d'importance régionale et ne peuvent pas être traités sur un niveau bilatéral. Dans cet état d'esprit, le point de départ devrait toujours être ce que l'UE peut en tirer et comment le Partenariat oriental peut fonctionner aux côtés des intérêts européens et de la réflexion sur la région et son avenir.</p>\n<p>Parmi ces domaines, promouvoir la résilience des communautés et des sociétés entières s'est avéré le plus nécessaire non seulement en Ukraine, mais dans toute la région. Ces domaines ont besoin de plus de solidarité et de soutien tant au niveau de l'État qu'à celui de la société en période d'agression de la Russie contre ses voisins. Les questions de sécurité clés combinées à des types de soutien plus civils, ainsi qu'à l'établissement de partenariats entre l'État et la société civile, ont également eu des conséquences puissantes pour la capacité d'États comme l'Ukraine à résister à la pression et aux défis de la Russie, ainsi qu'à d'autres facteurs tant internes qu'externes. Cela nécessite en effet une approche axée sur la valeur et un refus strict de s'engager dans des pratiques illibérales, y compris lorsqu'il s'agit de qualifier des organisations d'agents étrangers comme nous l'avons vu ces derniers mois en Géorgie.</p>\n<p>Enfin, pour aider à établir l'indépendance vis-à-vis des ressources énergétiques russes et promouvoir les propres objectifs climatiques de l'UE, il est nécessaire de mieux utiliser les partenariats externes et les investissements du bloc dans ce domaine. Cela inclut, par exemple, le programme RePowerEU ; des outils d'aide étrangère et de développement plus ciblés ; et d'autres instruments financiers dans le cadre de l'initiative Team Europe. Ceux-ci devraient aider à prioriser le Partenariat oriental et à manœuvrer face à la pression et aux influences externes non seulement de la Russie, mais aussi de la Chine, de l'Iran et d'autres ayant des intérêts contraires à ceux du bloc.</p>\n<p>Bien que le sort du Partenariat oriental reste incertain pour l'instant, certaines recommandations peuvent être faites afin de relancer le programme. Tout d'abord, le \"Groupe des amis du Partenariat oriental\" dirigé par la Pologne, la Tchéquie, la Suède, les États baltes et la Roumanie, devrait être rétabli. Cela permettrait de mener des initiatives concrètes et d'apporter le leadership nécessaire au Partenariat, qui peine maintenant à rester pertinent en période de guerre russe.</p>\n<p>L'UE devrait également lancer un examen stratégique de la politique qui aurait lieu à la fois au niveau des membres de l'UE lors de la réunion Gymnich en Pologne l'année prochaine et au niveau de la Commission européenne. Cela pourrait aider à préparer les matériaux et informations nécessaires pour que les membres de l'UE prennent des décisions sur un futur cours d'action. L'UE et ses membres devraient ensuite promouvoir un nouveau récit autour du Partenariat oriental en tant qu'alliance de solidarité et de soutien en période de guerre de la Russie. Le programme pourrait agir comme un pilier régional pour l'échange de meilleures pratiques et de solutions, tout en offrant une aide plus large pour les problèmes que nous voyons aujourd'hui.</p>\n<p>Le Partenariat oriental pourrait également prioriser et se concentrer sur des domaines ayant une valeur ajoutée pour l'ensemble de la région. Comme mentionné précédemment, cela est particulièrement vrai lors de la promotion de la sécurité et de la résilience ; d'investir dans l'interconnexion – y compris les liens entre les personnes ; et des questions d'agenda énergétique et climatique. Les approches à ces problèmes devraient correspondre aux ambitions de l'UE, car les pays individuels trouveront impossible de les traiter seuls. Enfin, les États membres de l'UE devraient tirer parti de la discussion à venir sur la Stratégie de la mer Noire pour encourager la synergie avec le Partenariat oriental.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> est chercheur à l'Association pour les affaires internationales (AMO) à Prague. Ses recherches se concentrent sur l'Europe de l'Est, en particulier l'Ukraine et la Russie, et le programme du Partenariat oriental. Il traite également des questions de communication stratégique et de désinformation, ainsi que de la démocratisation et du soutien à la société civile.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.593",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Alors que le Partenariat oriental a célébré son 15e anniversaire cette année, son adaptabilité aux développements géopolitiques actuels soulève des questions. La guerre de la Russie en Ukraine et les progrès de l'Ukraine et de la Moldavie dans l'accession à l'UE ont remis en question la pertinence de cette politique. Pourtant, malgré certaines lacunes, le PE peut être un instrument viable pour promouvoir l'agenda régional de l'UE, investir dans la démocratisation des pays individuels et favoriser les liens avec la région clé de l'Europe de l'Est. Il existe des étapes concrètes qui peuvent accroître la pertinence de cette politique.</I>\n<br><br>\nLancé en 2009 à Prague, la politique du Partenariat oriental (PE) de l'Union européenne a été l'un des outils les plus visibles et efficaces de la politique étrangère de l'UE au cours des quinze dernières années. À l'occasion de son 15e anniversaire, que nous avons célébré en mai 2024, un bilan approprié de l'état actuel des choses s'impose. Cela est particulièrement important puisque le PE subit des changements fondamentaux, étant particulièrement remis en question par la guerre russe en cours contre l'Ukraine ainsi que par l'agression du Kremlin contre ses autres voisins, dont six sont unis dans le cadre de la politique régionale de l'UE.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.594",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Czy jest przyszłość dla Partnerstwa Wschodniego?",
                key:"uid": string:"e036bed7-cf61-4ff2-afbb-0c6eee9599c5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Trzy z krajów, które podpisały umowy stowarzyszeniowe z UE – Ukraina, Mołdawia i Gruzja – zbliżyły się do UE, najpierw uzyskując status kandydata lub mając swoje aspiracje do UE oficjalnie potwierdzone. Następnie, w grudniu 2023 roku, zielone światło zostało również udzielone przez Radę UE na rozpoczęcie rozmów akcesyjnych i nadanie statusu kandydata Gruzji. Reżim w Białorusi, z drugiej strony, oficjalnie zawiesił swoje uczestnictwo w ramach Wschodniego Partnerstwa, nawet jeśli jego społeczeństwo obywatelskie i siły pro-demokratyczne nadal biorą udział w programie. Wreszcie, Armenia i Azerbejdżan ponownie zaangażowały się w krwawy konflikt o region Górskiego Karabachu, co tymczasowo sparaliżowało ich aktywne zaangażowanie w dużym stopniu. Na razie, przynajmniej ze strony Armenii, kraj zaczął robić postępy i teraz aktywnie wykorzystuje dostępne zasoby w ramach Wschodniego Partnerstwa.</p>\n<p><strong>Czy Wschodnie Partnerstwo jest martwe? </strong></p>\n<p>Patrząc na obecny stan rzeczy, można się zastanawiać, czy Wschodnie Partnerstwo jest nadal potrzebne lub może być uznawane za użyteczne narzędzie na nadchodzące miesiące i lata, szczególnie w ramach nowego mandatu Komisji Europejskiej. Niektórzy twierdzą, że politykę należy całkowicie porzucić i zastąpić nowym zestawem partnerstw bilateralnych. Mogłoby to podnieść relacje z poszczególnymi krajami na wyższy i bardziej produktywny poziom. Temat ten jest bardzo istotny, ponieważ na przykład czescy dyplomaci już w czerwcu 2022 roku ogłosili Wschodnie Partnerstwo za \"martwe\", podczas gdy Szwecja – jeden z krajów założycielskich tej polityki – w dużej mierze odeszła od inicjatywy i poświęciła minimalną uwagę i zasoby na nią podczas swojej kadencji w UE w 2023 roku. Jedynym wyjątkiem od tej zmiany jest społeczeństwo obywatelskie, które wciąż uważane jest za użytecznego sojusznika w całym regionie i pomaga koordynować wysiłki na podstawie wielostronnej.</p>\n<p>W związku z tym nasuwa się pytanie o przywództwo wśród członków UE i wsparcie dla polityki. Jest to szczególnie istotne z punktu widzenia Europy Środkowej i Wschodniej, gdzie niektóre państwa były pionierami tej polityki od samego początku, takie jak Czechy i Polska. Dodatkowo, w odniesieniu do Ukrainy pojawia się kwestia podobieństw między dzisiejszą Ukrainą a Białorusią, czy Azerbejdżanem z drugiej strony. Należy na to odpowiedzieć obok kwestii, jaka jest wartość dodana partnerstwa dla bardziej zaawansowanych członków, biorąc pod uwagę ścieżkę rozszerzenia, w tym przede wszystkim dla Ukrainy i Mołdawii. Dziś, po niedawnych wyborach parlamentarnych, jest to tylko w mniejszym stopniu istotne dla Gruzji.</p>\n<p>Dodatkowo, szczególnie w przypadku Armenii, a teraz coraz bardziej także Gruzji, pozostaje wyzwanie, jak najlepiej zapewnić <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">sieć bezpieczeństwa wartości i możliwości postępu</a><u>.</u> Dotyczy to również bardziej łagodnych krajów, w tym Białorusi i Azerbejdżanu, w przyszłości, gdy warunki na to pozwolą. Konieczne będzie również udzielenie dodatkowych odpowiedzi i wskazówek politycznych na temat tego, co zrobić z Wschodnim Partnerstwem z perspektywy przyszłych Komisji Europejskich i nadchodzących prezydencji UE w 2025 roku i później, w tym przede wszystkim prezydencji Polski. Jest to szczególnie istotne w kontekście <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">polityki rozszerzenia i Europejskiej Wspólnoty Politycznej</a>, która przynajmniej w przypadku pierwszej kwestii zajmuje coraz więcej uwagi w myśleniu bardziej zaawansowanych partnerów UE.</p>\n<p><strong>Co zrobić z Wschodnim Partnerstwem w przyszłości? </strong></p>\n<p>Chociaż wyzwania płynące zarówno z regionu, jak i zewnętrznych aktorów są w większości oczywiste, nawet jeśli wciąż ewoluują w czasie, znacznie mniej jasne jest, na jaką politykę i środki UE jest gotowa postawić, aby inwestować w Wschodnie Partnerstwo w nadchodzących latach. Dlatego istnieje głęboka potrzeba rozpoczęcia strategicznej dyskusji na temat przyszłości Wschodniego Partnerstwa i ustanowienia nowego konsensusu wśród członków UE i instytucji na temat tego, co zrobić z tą polityką. Spotkanie Gymnich w przyszłym roku, organizowane przez Polskę podczas jej nadchodzącej prezydencji, która rozpocznie się 1 stycznia 2025 roku, mogłoby stanowić dogodną okazję do rodzaju strategicznej refleksji, która praktycznie nie miała miejsca podczas węgierskiej kadencji. W tym kontekście, ponowne ustanowienie koalicji krajów gotowych ponownie inwestować w utrzymanie Wschodniego Partnerstwa jest niezbędnym warunkiem nie tylko dla przetrwania samej polityki, ale także dla instytucji UE w realizacji ich działań i nakreśleniu kolejnych kroków na przyszłość.</p>\n<p>W tym sensie, co z pewnością pomogłoby w odtworzeniu nowego konsensusu na temat przyszłości Wschodniego Partnerstwa, to przeprowadzenie <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">kolejnej oceny polityki</a> i dalszy rozwój narzędzi Wschodniego Partnerstwa, które powinny być lepiej dostosowane i dopasowane do obecnych czasów kryzysu. Oczywiście, pierwotnie nigdy nie były one zaprojektowane, aby odpowiadać na takie problemy. Tor bilateralny, który zawsze był silnie obecny i również mile widziany szczególnie przez bardziej zaawansowanych członków Wschodniego Partnerstwa, pozostanie, ale może potrzebować nowej i bardziej dostosowanej treści dla każdego z partnerów. Jednak większe wyzwanie stoi przed regionalnym formatem wielostronnym, który w przeszłości przeszedł głęboką rewizję i uproszczenie przez UE pod względem treści i formy. Jest to wymagane, aby pozostać istotnym w czasach wojny rosyjskiej i innych turbulencji wpływających na Europę Wschodnią.    </p>\n<p>Ogólnie rzecz biorąc, debata na temat następnych wydarzeń dla Wschodniego Partnerstwa pozostaje szczególnie wrażliwa dla krajów pośrednich, które z różnych powodów utknęły między pełnym poparciem dla rozszerzenia a przyjmowaniem sytuacji \"wybierania wiśni\" w przypadku Białorusi i Azerbejdżanu. Również jasne jest, że jeśli nie będzie Wschodniego Partnerstwa, to dla takich krajów jak Armenia czy Gruzja, poświęci się znacznie mniej uwagi ich sytuacjom i indywidualnym problemom, ponieważ w dużej mierze korzystały one z tego, że znalazły się w tym samym klastrze państw co Ukraina i Mołdawia. Ci aktorzy powinni zdać sobie sprawę, jak wiele zyskali z członkostwa w Wschodnim Partnerstwie i oddać społeczności, w tym wspierając Ukrainę i Mołdawię jako dwa wiodące kraje Wschodniego Partnerstwa, które stają w obliczu wyzwań zarówno ze strony Kremla, jak i wewnętrznych dynamik, co ostatnio zostało pokazane podczas dwóch tur wyborów prezydenckich i referendum w sprawie przyszłego przystąpienia do UE w Mołdawii. W związku z tym nowa narracja o regionalnym sojuszu solidarności i wymiany powinna być promowana zarówno przez UE, jak i same kraje, aby utrzymać geopolityczną linię argumentacyjną.</p>\n<p>Dodatkowo, rezygnacja z Wschodniego Partnerstwa teraz oznaczałaby przyznanie, że nie ma potrzeby dla regionalnego podejścia UE i że od samego początku było błędem mieć Partnerstwo, jak twierdzi Kreml od wielu lat. Z drugiej strony, posiadanie pustego Partnerstwa  również nie jest idealną sytuacją. Instytucje UE powinny ostatecznie wyjść poza nawet obecny program 3R: Odbudowa, Odporność i Reformy.</p>\n<p><strong>Skupienie na wartościach</strong></p>\n<p>Debata na temat priorytetów i ustanowienia kilku kluczowych obszarów, a wśród nich szczególnie bezpieczeństwa; powiązań, w tym więzi międzyludzkich; oraz energii i klimatu; powinna być postawiona w centrum naszego myślenia. Pomoże to zobrazować, że wiele problemów ma znaczenie regionalne i nie można ich rozwiązać na poziomie bilateralnym. W ramach tego myślenia punktem wyjścia powinno być zawsze to, co jest korzystne dla UE i jak Wschodnie Partnerstwo może działać w zgodzie z interesami europejskimi i myśleniem o regionie oraz jego przyszłości.</p>\n<p>Wśród tych obszarów, promowanie odporności społeczności i całych społeczeństw okazało się najbardziej potrzebne nie tylko na Ukrainie, ale w całym szerszym regionie. Te obszary potrzebują więcej solidarności i wsparcia zarówno na poziomie państwowym, jak i społecznym w czasach agresji Rosji przeciwko swoim sąsiadom. Kluczowe kwestie bezpieczeństwa w połączeniu z bardziej cywilnymi rodzajami wsparcia, a także ustanawianie partnerstw między państwem a społeczeństwem obywatelskim, przyniosły również potężne konsekwencje dla zdolności takich państw jak Ukraina do wytrzymania presji i wyzwań ze strony Rosji, obok innych czynników zarówno krajowych, jak i zagranicznych. To rzeczywiście wymaga silnego podejścia skoncentrowanego na wartościach i zdecydowanego odmówienia angażowania się w praktyki illiberalne, w tym przy etykietowaniu organizacji jako agentów zagranicznych, jak widzieliśmy w ostatnich miesiącach w Gruzji.</p>\n<p>Wreszcie, aby pomóc w ustanowieniu niezależności od rosyjskich zasobów energetycznych i promować własne cele klimatyczne UE, konieczne jest lepsze wykorzystanie zewnętrznych partnerstw i inwestycji bloku w tej dziedzinie. Obejmuje to na przykład program RePowerEU; bardziej ukierunkowane narzędzia pomocy zagranicznej i rozwojowej; oraz inne instrumenty finansowe w ramach inicjatywy Team Europe. Powinny one pomóc w priorytetowym traktowaniu Wschodniego Partnerstwa i wyprzedzeniu zewnętrznych presji i wpływów nie tylko ze strony Rosji, ale także Chin, Iranu i innych, których interesy są sprzeczne z interesami bloku.</p>\n<p>Chociaż los Wschodniego Partnerstwa pozostaje na razie niepewny, można sformułować kilka rekomendacji w celu wznowienia programu. Po pierwsze, \"Grupa Przyjaciół Wschodniego Partnerstwa\" kierowana przez Polskę, Czechy, Szwecję, państwa bałtyckie i Rumunię powinna zostać ponownie ustanowiona. To mogłoby prowadzić konkretne inicjatywy i przynieść niezbędne przywództwo dla Partnerstwa, które teraz zmaga się z utrzymaniem swojej istotności w czasach wojny rosyjskiej.</p>\n<p>UE powinna również przeprowadzić strategiczną rewizję polityki, która miałaby miejsce zarówno na poziomie członków UE podczas Spotkania Gymnich w Polsce w przyszłym roku, jak i na poziomie Komisji Europejskiej. To mogłoby pomóc w przygotowaniu niezbędnych materiałów i informacji dla członków UE do podjęcia decyzji o przyszłym kierunku działania. UE i jej członkowie powinni następnie promować nową narrację wokół Wschodniego Partnerstwa jako sojuszu solidarności i wsparcia w czasach wojny Rosji. Program mógłby działać jako regionalny filar wymiany najlepszych praktyk i rozwiązań, a także oferować szerszą pomoc w kwestiach, które widzimy dzisiaj.</p>\n<p>Wschodnie Partnerstwo mogłoby również priorytetowo traktować i koncentrować się na obszarach z wartością dodaną dla całego regionu. Jak wspomniano wcześniej, jest to szczególnie prawdziwe w przypadku promowania bezpieczeństwa i odporności; inwestowania w powiązania – w tym więzi międzyludzkie; oraz kwestie związane z energią i klimatem. Podejścia do tych problemów powinny odpowiadać ambicjom UE, ponieważ poszczególne kraje będą miały trudności z radzeniem sobie z nimi samodzielnie. Wreszcie, państwa członkowskie UE powinny skorzystać z nadchodzącej dyskusji na temat Strategii Morza Czarnego, aby zachęcić do synergii z Wschodnim Partnerstwem.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong> jest pracownikiem naukowym w Stowarzyszeniu Spraw Międzynarodowych (AMO) w Pradze. Jego badania koncentrują się na Europie Wschodniej, szczególnie na Ukrainie i Rosji, oraz na programie Wschodniego Partnerstwa. Zajmuje się również kwestiami komunikacji strategicznej i dezinformacji, a także demokratyzacji i wsparcia dla społeczeństwa obywatelskiego.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.078",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Podczas gdy Partnerstwo Wschodnie obchodziło w tym roku swoje 15-lecie, jego zdolność do dostosowywania się do obecnych wydarzeń geopolitycznych budzi pytania. Wojna Rosji na Ukrainie oraz postępy Ukrainy i Mołdawii w akcesji do UE podważyły znaczenie tej polityki. Niemniej jednak, pomimo pewnych niedociągnięć, PW może być skutecznym narzędziem do promowania regionalnej agendy UE, inwestowania w demokratyzację poszczególnych krajów oraz wspierania powiązań z kluczowym regionem Europy Wschodniej. Istnieją konkretne kroki, które mogą zwiększyć znaczenie tej polityki.</I>\n<br><br>\nUruchomione w 2009 roku w Pradze, polityka Partnerstwa Wschodniego (PW) Unii Europejskiej była jednym z najbardziej widocznych i efektywnych narzędzi polityki zagranicznej UE w ciągu ostatnich piętnastu lat. Z okazji 15-lecia, które obchodziliśmy w maju 2024 roku, należy przeprowadzić odpowiednią ocenę aktualnego stanu rzeczy. Jest to szczególnie ważne, ponieważ PW przechodzi pewne fundamentalne zmiany, będąc szczególnie wyzwanym przez trwającą rosyjską wojnę przeciwko Ukrainie oraz przez agresję Kremla wobec innych sąsiadów, z których sześciu jest zjednoczonych w ramach regionalnej polityki UE.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.864",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Есть ли будущее у Восточного партнерства?",
                key:"uid": string:"e7b1ded6-ff2b-46b7-b26d-4614818b5636",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.862",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Doğu Ortaklığı'nın bir geleceği var mı?",
                key:"uid": string:"f4f04e97-c6ab-496a-834c-e413697564da",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>AB ile Ortaklık Anlaşmaları imzalayan üç ülke - Ukrayna, Moldova ve Gürcistan - önce adaylık statüsü alarak veya AB hedeflerinin resmi olarak onaylanmasıyla AB'ye daha da yaklaşmışlardır. Ardından, Aralık 2023'te, AB Konseyi Gürcistan'a katılım müzakerelerine başlama ve adaylık statüsü verme konusunda yeşil ışık yakmıştır. Öte yandan, Belarus'taki rejim, sivil toplumu ve demokrasi yanlısı güçleri programda yer almaya devam etse de, resmi olarak Doğu Ortaklığı'ndaki katılımını askıya almıştır. Son olarak, Ermenistan ve Azerbaycan, Nagorno-Karabakh bölgesi üzerinde yeniden kanlı bir çatışmaya girmiştir; bu durum, aktif katılımlarını büyük ölçüde geçici olarak felç etmiştir. Şu anda, en azından Ermenistan tarafında, ülke ilerleme kaydetmeye başlamış ve Doğu Ortaklığı içindeki mevcut kaynakları aktif olarak kullanmaktadır.</p>\n<p><strong>Doğu Ortaklığı öldü mü? </strong></p>\n<p>Mevcut duruma bakıldığında, Doğu Ortaklığı'nın hala gerekli olup olmadığı veya önümüzdeki aylarda ve yıllarda faydalı bir araç olarak değerlendirilebileceği merak edilebilir, özellikle Avrupa Komisyonu'nun yeni yetkisi içinde. Bazıları, politikanın tamamen terk edilmesi ve yeni bir dizi ikili ortaklıkla değiştirilmesi gerektiğini savunuyor. Bu, bireysel ülkelerle ilişkileri daha yüksek ve daha verimli bir seviyeye taşıyabilir. Bu konu oldukça önemlidir çünkü örneğin, Çek diplomatlar Haziran 2022'de Doğu Ortaklığı'nı \"ölü\" olarak ilan ederken, politika kurucu devletlerinden biri olan İsveç, büyük ölçüde inisiyatifi terk etmiş ve 2023'teki AB başkanlığı döneminde buna minimum dikkat ve kaynak ayırmıştır. Bu değişimin tek istisnası, hala bölge genelinde faydalı bir müttefik olarak kabul edilen sivil toplumdur ve çok taraflı bir temel üzerinde çabaları koordine etmeye yardımcı olmaktadır.</p>\n<p>Bu nedenle, AB üyeleri arasında liderlik ve politika desteği sorusu akla geliyor. Bu, özellikle Doğu ve Orta Avrupa açısından geçerlidir; bazı devletler, Çek Cumhuriyeti ve Polonya gibi, politikanın başlangıcından beri öncülük etmiştir. Ayrıca, Ukrayna ile ilgili olarak, bugünkü Ukrayna ile Belarus veya diğer taraftan Azerbaycan arasındaki benzerlikler sorunu vardır. Bu, genişleme sürecini göz önünde bulundururken, daha gelişmiş üyeler için ortaklığın ek değerinin ne olduğu sorusuyla birlikte yanıtlanmalıdır; özellikle Ukrayna ve Moldova için. Bugün, son parlamenter seçimlerin ardından, bu durum Gürcistan için daha az geçerlidir.</p>\n<p>Ayrıca, özellikle Ermenistan ve şimdi giderek daha fazla Gürcistan için, en iyi şekilde nasıl <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/the-future-of-the-eus-eastern-partnership-policy-back-to-the-basics-and-value-origins/\">değer güvenliği ağı ve ilerleme fırsatı</a><u>.</u> sağlanacağı konusunda bir zorluk devam etmektedir. Bu, gelecekte koşullar izin verdiğinde, daha hoşgörülü ülkeler için, Belarus ve Azerbaycan dahil, geçerlidir. Ayrıca, gelecekteki Avrupa Komisyonları ve 2025 ve sonrasındaki gelecek AB başkanlıkları açısından Doğu Ortaklığı ile ne yapılacağına dair ek yanıtlar ve politika rehberliği sağlamak da gerekecektir; özellikle Polonya'nın başkanlığı açısından. Bu, <a href=\"https://sceeus.se/en/publications/on-the-future-of-the-eus-approach-to-eastern-europe/\">genişleme politikası ve Avrupa Siyasi Topluluğu</a> bağlamında özellikle önemlidir; bu, en azından ilk mesele açısından, AB'nin daha gelişmiş ortaklarının düşüncelerinde giderek daha fazla dikkat çekmektedir.</p>\n<p><strong>Gelecekte Doğu Ortaklığı ile ne yapılmalı? </strong></p>\n<p>Bölgeden ve dış aktörlerden gelen zorluklar çoğunlukla belirgin olsa da, hala zamanla evrilen zorluklar olsa da, AB'nin önümüzdeki yıllarda Doğu Ortaklığı'na yatırım yapmak için ne tür bir politika odaklanması ve önlemler almayı istediği çok daha az açıktır. Bu nedenle, Doğu Ortaklığı'nın geleceği üzerine stratejik bir tartışma başlatma ve AB üyeleri ve kurumları arasında politika ile ne yapılacağına dair yeni bir uzlaşma sağlama ihtiyacı vardır. Polonya'nın 1 Ocak 2025'te başlayacak başkanlığı sırasında düzenleyeceği gelecek yılki Gymnich Toplantısı, Macar döneminde pratikte gerçekleşmeyen bir tür stratejik yansıma için uygun bir fırsat sunabilir. Bu bağlamda, Doğu Ortaklığı'nı sürdürmeye yeniden yatırım yapmaya istekli ülkelerin bir koalisyonunu yeniden kurmak, yalnızca politikanın kendisinin hayatta kalması için değil, aynı zamanda AB kurumlarının önlemlerini gerçekleştirmesi ve gelecekteki adımları belirlemesi için gerekli bir ön koşuldur.</p>\n<p>Bu anlamda, Doğu Ortaklığı'nın geleceği hakkında yeni bir uzlaşma yaratmaya kesinlikle yardımcı olacak şey, <a href=\"https://www.amo.cz/en/the-eastern-partnership-at-the-turn-of-its-tenth-anniversary-where-have-we-come-since-prague-and-where-to-go-next/\">bir başka politika gözden geçirmesi</a> yapmak ve Doğu Ortaklığı'nın araç kutusunu daha iyi uyumlu ve mevcut kriz zamanlarına uygun hale getirmektir. Elbette, bu tür sorunlara yanıt vermek için başlangıçta tasarlanmamıştır. Her zaman güçlü bir şekilde mevcut olan ve özellikle daha gelişmiş Doğu Ortaklığı üyeleri tarafından da memnuniyetle karşılanan ikili yol burada kalacaktır, ancak her bir ortak için yeni ve daha özel içeriklere ihtiyaç duyabilir. Ancak, bölgesel çok taraflı format üzerinde daha büyük bir zorluk bulunmaktadır; bu, geçmişte AB tarafından içeriği ve biçimi açısından derin bir revizyon ve sadeleştirme sürecinden geçmiştir. Bu, Rusya'nın savaşı ve Doğu Avrupa'yı etkileyen diğer çalkantılar sırasında geçerli kalmak için gereklidir.    </p>\n<p>Genel olarak, Doğu Ortaklığı'nın gelecekteki olayları hakkında tartışma, farklı nedenlerle genişleme desteklemek veya Belarus ve Azerbaycan'ın kiraz seçme durumlarını benimsemek arasında sıkışmış olan ara ülkeler için özellikle hassas kalmaktadır. Ayrıca, eğer Doğu Ortaklığı yoksa, Ermenistan veya Gürcistan gibi ülkeler için durumlarına ve bireysel sorunlarına çok daha az dikkat edileceği açıktır; çünkü bu ülkeler çoğunlukla kendilerini Ukrayna ve Moldova ile aynı devletler kümesinde bulmaktan fayda sağlamaktadır. Bu aktörler, Doğu Ortaklığı üyeliklerinden ne kadar fayda sağladıklarını anlamalı ve topluluğa geri vermelidir; bu, Ukrayna ve Moldova'nın Kremlin ve iç dinamiklerden gelen zorluklarla karşılaşan iki öncü Doğu Ortaklığı ülkesi olarak desteklenmesini de içermektedir; bu, son zamanlarda Moldova'daki iki tur başkanlık seçimleri ve AB'ye gelecekteki katılım referandumu sırasında sergilendiği gibi. Bu nedenle, hem AB hem de ülkelerin kendileri tarafından, jeopolitik argümanları yerinde tutmak için bir dayanışma ve değişim bölgesel ittifakı hakkında yeni bir anlatı teşvik edilmelidir.</p>\n<p>Ayrıca, şimdi Doğu Ortaklığı'ndan vazgeçmek, AB'nin bölgesel yaklaşımına ihtiyaç olmadığını kabul etmek ve başlangıçta Ortaklık kurmanın bir hata olduğunu itiraf etmek anlamına gelecektir; Kremlin'in yıllardır iddia ettiği gibi. Öte yandan, boş bir Ortaklığa sahip olmak da ideal bir durum değildir. AB kurumları nihayetinde, mevcut 3R gündeminin ötesine geçmelidir: Yeniden İyileşme, Dayanıklılık ve Reform.</p>\n<p><strong>Değer odaklılık</strong></p>\n<p>Birçok sorunun bölgesel öneme sahip olduğunu ve ikili düzeyde ele alınamayacağını göstermek için, önceliklendirme ve birkaç ana odak alanı belirleme tartışması, özellikle güvenlik; bağlantılılık, insan-insan bağları dahil; enerji ve iklim konularının düşüncemizin merkezine yerleştirilmesi gerekmektedir. Bu zihniyet içinde, başlangıç noktası her zaman AB için ne olduğu ve Doğu Ortaklığı'nın Avrupa çıkarları ve bölge ile geleceği hakkında nasıl çalışabileceği olmalıdır.</p>\n<p>Bu alanlar arasında, toplulukların ve tüm toplumların dayanıklılığını teşvik etmek, yalnızca Ukrayna'da değil, daha geniş bölgede en çok ihtiyaç duyulan alan olarak kanıtlanmıştır. Bu alanlar, Rusya'nın komşularına karşı saldırganlığı zamanında hem devlet hem de toplum düzeyinde daha fazla dayanışma ve destek gerektirmektedir. Anahtar güvenlik sorunları, daha sivil türde destekle birleştirildiğinde, ayrıca devletler gibi Ukrayna'nın Rusya'dan gelen baskı ve zorluklara karşı dayanma yeteneği üzerinde güçlü sonuçlar doğurmuştur; bu, hem iç hem de dış faktörlerdir. Bu, gerçekten de güçlü bir değer odaklı yaklaşım ve illiberal uygulamalara katılma konusunda katı bir reddi gerektirir; bu, son aylarda Gürcistan'da gördüğümüz gibi, kuruluşları yabancı ajanlar olarak etiketleme durumunda olduğu gibi.</p>\n<p>Son olarak, Rus enerji kaynaklarından bağımsızlık sağlamak ve AB'nin kendi iklim hedeflerini teşvik etmek için, bloğun bu alandaki dış ortaklıklarını ve yatırımlarını daha iyi kullanmak gerekmektedir. Bu, örneğin, RePowerEU programını; daha hedeflenmiş dış ve kalkınma yardımı araçlarını; ve Team Europe inisiyatifi altında diğer finansal araçları içermektedir. Bunlar, Doğu Ortaklığı'nı önceliklendirmeye ve yalnızca Rusya'dan değil, aynı zamanda Çin, İran ve bloğa karşı çıkarları olan diğerlerinden gelen dış baskı ve etkilere karşı manevra yapmaya yardımcı olmalıdır.</p>\n<p>Doğu Ortaklığı'nın kaderi şu anda belirsizliğini korurken, programı yeniden başlatmak için bazı önerilerde bulunulabilir. İlk olarak, Polonya, Çek Cumhuriyeti, İsveç, Baltık devletleri ve Romanya'nın liderlik ettiği \"Doğu Ortaklığı Dostları Grubu\" yeniden kurulmalıdır. Bu, somut girişimleri öncülük edecek ve şu anda Rusya'nın savaş zamanlarında geçerliliğini korumakta zorlanan Ortaklık için gerekli liderliği sağlayacaktır.</p>\n<p>AB ayrıca, gelecek yıl Polonya'daki Gymnich Toplantısı sırasında AB üyeleri düzeyinde ve Avrupa Komisyonu düzeyinde gerçekleşecek olan politikayı stratejik bir gözden geçirme başlatmalıdır. Bu, AB üyelerinin gelecekteki bir eylem planı hakkında kararlar alması için gerekli materyalleri ve bilgileri hazırlamaya yardımcı olabilir. AB ve üyeleri, ardından Doğu Ortaklığı etrafında Rusya'nın savaş zamanlarında dayanışma ve destek ittifakı olarak yeni bir anlatıyı teşvik etmelidir. Program, en iyi uygulamaların ve çözümlerin değişimi için bölgesel bir sütun olarak hareket edebilir ve bugün gördüğümüz sorunlar için daha geniş bir yardım sunabilir.</p>\n<p>Doğu Ortaklığı, tüm bölge için ek değer taşıyan alanlara öncelik vermeli ve odaklanmalıdır. Daha önce belirtildiği gibi, bu, güvenlik ve dayanıklılığı teşvik ederken; bağlantılılığa yatırım yaparken - insan-insan bağları dahil; ve enerji ve iklim gündemi konularında özellikle doğrudur. Bu sorunlara yaklaşım, AB'nin hedefleriyle uyumlu olmalıdır; çünkü bireysel ülkelerin bunlarla başa çıkması imkansız olacaktır. Son olarak, AB üye devletleri, Karadeniz Stratejisi üzerine yapılacak olan yaklaşan tartışmayı, Doğu Ortaklığı ile sinerji teşvik etmek için kullanmalıdır.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Pavel Havlíček</strong>, Prag'daki Uluslararası İlişkiler Derneği (AMO) araştırma görevlisidir. Araştırmaları Doğu Avrupa, özellikle Ukrayna ve Rusya ile Doğu Ortaklığı programına odaklanmaktadır. Ayrıca, stratejik iletişim ve dezenformasyon, demokratikleşme ve sivil toplum desteği konularıyla da ilgilenmektedir.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgoxpg6marcwv4a5czjsm6a",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.38",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgoxsulwqrrj57eghvptx7q",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Doğu Ortaklığı bu yıl 15. yıl dönümünü kutlarken, mevcut jeopolitik gelişmelere uyum sağlama yeteneği sorgulanmaya başlandı. Rusya'nın Ukrayna'daki savaşı ve Ukrayna ile Moldova'nın AB'ye katılımındaki ilerlemeleri, bu politikanın geçerliliğini zorlamıştır. Ancak, bazı eksikliklere rağmen, Doğu Ortaklığı, AB'nin bölgesel gündemini teşvik etmek, bireysel ülkelerin demokratikleşmesine yatırım yapmak ve Doğu Avrupa'nın ana bölgesi ile bağlantıları güçlendirmek için geçerli bir araç olabilir. Bu politikanın geçerliliğini artırabilecek somut adımlar bulunmaktadır.</I>\n<br><br>\n2009 yılında Prag'da başlatılan Avrupa Birliği'nin Doğu Ortaklığı (Doğu Ortaklığı) politikası, son on beş yılda AB dış politikasının en görünür ve etkili araçlarından biri olmuştur. Mayıs 2024'te kutladığımız 15. yıl dönümü vesilesiyle, mevcut durumun doğru bir değerlendirmesi yapılması gerekmektedir. Bu, özellikle Doğu Ortaklığı'nın bazı temel değişiklikler geçirdiği ve özellikle devam eden Rusya'nın Ukrayna'ya karşı savaşı ile Kremlin'in diğer komşularına yönelik saldırganlığı tarafından zorlandığı için önemlidir; bu komşulardan altısı AB'nin bölgesel politika çerçevesinde bir araya gelmiştir.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.382",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}