REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Europe in the age of uncertainty"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>As long as we have different narratives concerning the real meaning of Russia’s war in Ukraine, the European Union will not be able to act as a coherent and pro-active geopolitical player. The EU should attempt to find a common language to talk about the war and its implications. Only then will we be able to uphold security across the continent, both for ourselves and our partners.</I>\r\n<br><br>\r\nThe recent meeting of the UN General Assembly proved to be a focal point for all the uncertainties the world is currently facing: the ineffectiveness of multilateralism; impunity for aggression and violations of international law; and increasing problems related to climate change and sustainable development goals. In short, the international rules-based order as perceived in the West is under threat with major uncertainties as a consequence. "
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>In this context, the EU and its member states have also been struggling when trying to develop a coherent strategy for a more geopolitical European Union. Although the president of the European Commission, Ursula Von der Leyen, portrayed her first commission in 2019 as a “geopolitical commission”, with the High Representative for Common Foreign and Security Policy Josep Borrell stating that Europe had to “learn the language of power”, challenges to the EU have increased ever since. This is especially true regarding Russia’s full-scale invasion of Ukraine and Israel’s military actions in Gaza after October 7th 2023 (and now in Lebanon). And although the EU has displayed more unity in countering the Russian aggression, its policies on the Middle East show that it is still far from a unitary geopolitical player in its own right. The results of the elections in the US will only add to the uncertainties about the EU’s geopolitical future.</p>\n<p>In a <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">recent report</a> the Dutch Scientific Council for Government Policy (WRR) pointed to a fragmentation of the global order along three axes: “power centres, arenas where power is exercised, and world views”. In my own analysis, I underline especially the importance of the fragmentation of world views and argue in favour of developing a more coherent European narrative. I also believe that it is necessary to find a common language in dealing with uncertainties about Europe’s future.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmenting world order</strong></p>\n<p>Russia’s aggression in Ukraine presents the EU with its biggest security challenge in decades along all three axes of fragmentation mentioned above. At the same time, it also presents the EU with great uncertainties. Could the EU really develop into a geopolitical player in its own right, able and willing to defend itself and its partners in its neighbourhood? In spite of all the talk about <em>Zeitenwende</em>, we can only identify some limited (albeit probably unexpected) progress within the EU, including in defence cooperation. In general, we can identify a decreasing interest in the war in Ukraine (especially in western and southern Europe) and even some backsliding in individual member states’ support for Ukraine. One can only conclude then that European military and financial support will prove to be insufficient if the EU is confronted with a second Trump administration. Europe’s struggle to find its own sovereign place between power centres is fraught with great uncertainties about its future.</p>\n<p>Secondly, uncertainties not only relate to hard security matters in dealing with the war in Ukraine, but also to other arenas where power is exercised, such as broader geo-economics, hybrid influence and cyber. Fragmentation in these areas presents Europe with broader, more global challenges. In this context, the question arises as to how far Europe is able and willing to make its own decisions and develop its own European sovereignty. This is especially true when it is also facing difficult choices between dealing with China as a partner, competitor and systemic rival, or joining the US in its still mostly geo-economic battles with Beijing.</p>\n<p>But equally as important as the two other axes of fragmentation is the fact that the EU also has to deal with different world views and narratives. These concern not only other major powers (including the US) but also countries in the Global South and even the EU’s own member states, political parties and movements. Different ideas about Europe, its values and its future have a fundamental impact on how Europe can deal with uncertainties to find its own place in a fragmenting world order.</p>\n<p><strong>Uncertainties on the outcome of the war</strong></p>\n<p>The biggest uncertainty facing the EU is related to the war in Ukraine. Support for Ukraine so far has been sufficient enough that the country cannot lose but also not actually win against Russian aggression. Fear of escalation and a full-scale war between Russia and NATO has prevented especially the US and Germany from providing long-range weapons that would enable Kyiv to strike at all those points from which Russian aggression is launched against it. For years now there has been much talk about Russian “red lines”, which often are more an element of western imagination than reality. For example, Ukraine itself has proven this by striking targets inside Russia and even taking the war to Russia by its incursion into Kursk Oblast. Western support for Ukraine’s peace plan and Zelenskyy’s recent plan for victory also fall far short of what is needed to bring this war to an end.</p>\n<p>In the meantime, some people in the West still seem to believe that economic sanctions could in the long run force Russia back to the negotiating table. However, discussions about sanctions have shown that their effectiveness remains insufficient when no serious work is undertaken to close all the loopholes. If we are serious when stating that we are also at war, why are so many western companies still active in Russia and why have we not moved decisively in the direction of a more total boycott on trade with Russia?</p>\n<p>It is clear that Vladimir Putin is playing the long game and is waiting for western support for Ukraine to erode further. The outcome of elections and the rise of populist parties in the US and Europe contribute to further uncertainties, especially when we encounter more governments with far-right parties or supported by such parties. At present, this concerns mainly Hungary and Slovakia but the rise of <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternative for Germany) in Germany and <em>Rassemblement National</em> (National Rally) in France could also fundamentally change the political spectrum in Europe, with crucial elections coming up in the next few years. A victory by far-right parties could undermine support for Ukraine, although examples of Italy and the Netherlands have shown that this is not necessarily the case. However, elections do form a major element of uncertainty and could encourage Putin to just bide his time. After all, inside Russia repression and propaganda have prevented any serious opposition to the war or to the regime as such. At the same time, the economy has remained relatively stable in the short to medium term.</p>\n<p>The EU seems to be confronted with a continuation of the war and probably a stalemate on the battlefield, which could go on possibly for years with all the related uncertainties. These issues both add to insecurity and impact economic growth prospects. They have also already impacted other areas, like logistic chains, migration and cyber. The EU’s efforts to reach out to other states, especially in the Global South, to increase support for Ukraine’s efforts to end the war have failed. This is partly because of applying double standards when dealing with violations of international law (especially in the case of Israel’s military actions in Gaza and elsewhere). This also adds to uncertainties not only about the possibility of a more effective geopolitical EU, but also about the future of an international rules-based order as such.</p>\n<p><strong>How do we talk about the war in Europe?</strong></p>\n<p>Immediately after Russia’s full-scale invasion of Ukraine in February 2022 Europe seemed to be united in its support for Ukraine. The EU even encouraged member states to support Ukraine with military equipment to be paid for by the European Peace Facility. Economic and financial sanctions surpassed what had been imposed earlier in reaction to Russia’s annexation of Crimea and incursions into eastern Ukraine. Unprecedented sanctions have been adopted, with 14 packages approved so far. Europe has been seriously reducing its dependence on Russian energy, thereby limiting Moscow’s ability to influence European policies. But although some Russian propaganda channels have been blocked by the EU and some propagandists have been hit with individual sanctions, Russian influence operations can still continue. Such efforts are resonating among far-right and far-left populist parties, as well as some Russian diaspora communities. Russian propaganda also is still taken seriously by countries like Hungary when opposing further sanctions and any increase in support for Ukraine.</p>\n<p>More in general, especially in western and southern Europe, one can see a decreasing interest in the war in Ukraine and a shift in media attention to other issues. These include migration, the US elections and the conflicts in the Middle East. One could easily speak of some form of “Ukraine fatigue”, with some people pleading to end this war, “whatever it takes”, even if this has to be settled on Russian terms. The same could be said about the fear of escalation, which is mostly an element of our own imagination. The feeling of urgency is waning and although a lot of sympathy for Ukraine remains, decisive actions are lacking and assistance is just enough for Ukraine not to lose. Kyiv simply cannot win the war and impose its own conditions on Russia.</p>\n<p>All this is in great contrast to Central and Eastern Europe, where people still remember the suffering from past Russian imperialism and envision the war as the most recent emanation of the Russian threat to European security. For these countries the implications for Europe’s future are crystal clear and all have taken measures to boost their defence budgets (some up to four per cent of GDP) and strengthen NATO’s frontline in deterring further Russian aggression. There is a clear realization here as well that Ukraine is involved in an existential struggle not only for itself but also in support of the European security order as a whole.</p>\n<p>In this context, one could identify different and diverging narratives about the implications of the war and the meaning of a Russian or Ukrainian victory or defeat. Such internal differences within the EU about the war in Ukraine and what to do about it will probably remain an area of contention and add to the plethora of uncertainties concerning Europe’s future. And this is exactly what Moscow is hoping and playing for: a growth in diverging views and polarization within Europe in order to win a clear victory in Ukraine as a first successful step in further challenging the European security order and imposing its will on a divided West.</p>\n<p><strong>Dealing with uncertainties: what is to be done?</strong></p>\n<p>As already stated earlier, an important element contributing to uncertainty is the increasing fragmentation of world views: a fundamental contestation about the meaning of current events and future trends. The Russian narrative is clear: the war is about the protection of Russian identity and great power status, which necessitates re-establishing the “Russian World” (including in Ukraine) and countering the spread of “western” democratic values. In its struggle against the “collective West”, Moscow also finds a partner in China in a battle against US hegemony and supposedly universal values. In the Kremlin’s mind, great powers should be sovereign and able to decide on their own civilizational values. They should also have the right to project their influence in their neighbourhood as a special sphere of interest. In this respect, the war in Ukraine is also existential for Russia, as a defeat in Ukraine would threaten a regime which has invested heavily in its “special military operation” to make Russia great again.</p>\n<p>In Europe we have different narratives about the meaning of the war in Ukraine. Whereas the war was initially seen as a major threat to the European security order and to the multilateral rules-based order as such, the urgency and willingness to go all the way in countering Russian aggression and assisting Ukraine (and by extension the European order) to protect its sovereignty, territorial integrity and cultural identity as an independent state has weakened over time. Instead of supporting Ukraine “whatever it takes”, we now hear voices supporting a settlement to end the war, including a possible deal on Russian terms, “whatever that takes”.</p>\n<p>As long as we have different narratives on the proper meaning of this war, and also in broader security terms, the EU will not be able to act as a coherent and pro-active geopolitical player. The EU should attempt to find a common language to talk about the war and its implications. Only then will we be able to uphold security across the European continent, both for ourselves and our partners. Here, geopolitics should trump economics: as long as our companies are still active in Russia and the economic and financial interests of individual member states undermine a coherent policy towards the war, major uncertainties about the future will remain.</p>\n<p>Furthermore, if the EU still wants to maintain a credible form of “values-based” foreign policy, it should have a more consistent narrative about how it views a global rules-based order and its place in it. This would also imply giving up on double-standards as much as possible, as well as bridging the gap between the diverging policies within the EU about Israel’s aggressive and repressive policies against the Palestinians in particular. If Israel can get away with a whole range of serious violations of international law (as also established by the International Court of Justice), the EU cannot build a credible narrative about itself as a promotor of international peace and justice. Divergences between member states should also be bridged for the benefit of a credible geopolitical EU as a whole. Only then may Europe also attempt to bridge some of the diverging narratives at play in the Global South, where countries could then perhaps take European calls more seriously to effectively support Ukraine in its decolonization war.</p>\n<p><strong>Building a more credible European narrative</strong></p>\n<p>Finally, the EU would also need to have its own narrative vis-à-vis the United States. Isolationist tendencies in the US, its pivot to Asia and a more nationalist narrative necessitate a coherent and unified European answer. The reality is that US commitment to European security is in doubt, especially with the prospect of Trump’s return to the White House. Europe should have good transatlantic relations whenever possible but needs to be able to act independently based on its own sovereign strategy and narrative. This is not only true regarding Russia but also the Middle East. Accepting a more transactional relationship would only harm efforts to build a more common European narrative.</p>\n<p>If Europe would like to walk the geopolitical walk, it should also be able to talk the geopolitical talk. This would imply building a more credible European narrative, based on European values, in order to establish what European identity means and how we view Europe’s place in a fragmenting and uncertain world order.</p>\n<p>Only when we as Europeans are able to find a common language and overcome diverging perspectives among member states on European security and its implications will the EU be able to have an impact on building or reconstructing its own neighbourhood. The experience of those member states in Central Europe, which have been exposed to Russian aggression and repression in the past, could lead us in building a more effective strategy towards Russia and broader global security.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> is a senior research fellow at the Clingendael Institute.</p>\n<p> </p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Европа в епохата на несигурност\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Evropa v době nejistoty\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Europa im Zeitalter der Unsicherheit\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Ευρώπη στην εποχή της αβεβαιότητας\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Europe in the age of uncertainty\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"Europa en la era de la incertidumbre\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Eurooppa epävarmuuden aikakaudella\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Europe à l'ère de l'incertitude\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Europa u doba nesigurnosti\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Európa a bizonytalanság korában\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Europa nell'era dell'incertezza\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Europa in het tijdperk van onzekerheid\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Europa w erze niepewności\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Europa na era da incerteza\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Europa în era incertitudinii\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Европа в эпоху неопределенности\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Európa v dobe neistoty\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Europa i osäkerhetens tid\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Avrupa belirsizlik çağında\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Європа в епоху невизначеності\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Докато имаме различни наративи относно истинското значение на войната на Русия в Украйна, Европейският съюз няма да може да действа като последователен и проактивен геополитически играч. ЕС трябва да се опита да намери общ език, за да говори за войната и нейните последици. Само тогава ще можем да поддържаме сигурността на континента, както за себе си, така и за нашите партньори.</i>\n\nНаскоро проведената среща на Общото събрание на ООН се оказа фокусна точка за всички несигурности, пред които светът в момента е изправен: неефективността на многостранността; безнаказаността за агресия и нарушения на международното право; и нарастващите проблеми, свързани с климатичните промени и целите за устойчиво развитие. С две думи, международният ред, основан на правила, както е възприеман на Запад, е под заплаха с големи несигурности като последица.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Dokud budeme mít různé narativy ohledně skutečného významu ruské války na Ukrajině, Evropská unie nebude schopna jednat jako soudržný a proaktivní geopolitický hráč. EU by se měla pokusit najít společný jazyk pro diskusi o válce a jejích důsledcích. Teprve potom budeme schopni udržet bezpečnost na celém kontinentu, jak pro sebe, tak pro naše partnery.</i>\r\n\r\nNedávné zasedání Valného shromáždění OSN se ukázalo jako ústřední bod pro všechny nejistoty, kterým svět v současnosti čelí: neúčinnost multilateralismu; beztrestnost za agresi a porušování mezinárodního práva; a rostoucí problémy související se změnou klimatu a cíli udržitelného rozvoje. Stručně řečeno, mezinárodní pořádek založený na pravidlech, jak je vnímán na Západě, je ohrožen s velkými nejistotami jako důsledkem.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Solange wir unterschiedliche Narrative über die wahre Bedeutung von Russlands Krieg in der Ukraine haben, wird die Europäische Union nicht in der Lage sein, als kohärenter und proaktiver geopolitischer Akteur zu agieren. Die EU sollte versuchen, eine gemeinsame Sprache zu finden, um über den Krieg und seine Auswirkungen zu sprechen. Nur dann werden wir in der Lage sein, die Sicherheit auf dem Kontinent sowohl für uns selbst als auch für unsere Partner aufrechtzuerhalten.</i>\n\nDas kürzliche Treffen der UN-Generalversammlung erwies sich als Brennpunkt für all die Unsicherheiten, mit denen die Welt derzeit konfrontiert ist: die Ineffektivität des Multilateralismus; Straflosigkeit für Aggressionen und Verstöße gegen das Völkerrecht; und zunehmende Probleme im Zusammenhang mit dem Klimawandel und den Zielen für nachhaltige Entwicklung. Kurz gesagt, die auf internationalen Regeln basierende Ordnung, wie sie im Westen wahrgenommen wird, ist bedroht, was erhebliche Unsicherheiten zur Folge hat.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Όσο έχουμε διαφορετικές αφηγήσεις σχετικά με την πραγματική σημασία του πολέμου της Ρωσίας στην Ουκρανία, η Ευρωπαϊκή Ένωση δεν θα μπορέσει να δράσει ως ένας συνεκτικός και προδραστικός γεωπολιτικός παίκτης. Η ΕΕ θα πρέπει να προσπαθήσει να βρει μια κοινή γλώσσα για να μιλήσει για τον πόλεμο και τις επιπτώσεις του. Μόνο τότε θα μπορέσουμε να διατηρήσουμε την ασφάλεια σε ολόκληρη την ήπειρο, τόσο για εμάς όσο και για τους εταίρους μας.</i>\n\nΗ πρόσφατη συνάντηση της Γενικής Συνέλευσης του ΟΗΕ αποδείχθηκε ότι είναι ένα κεντρικό σημείο για όλες τις αβεβαιότητες που αντιμετωπίζει ο κόσμος σήμερα: η αναποτελεσματικότητα του πολυμερισμού; η ατιμωρησία για την επιθετικότητα και τις παραβιάσεις του διεθνούς δικαίου; και τα αυξανόμενα προβλήματα που σχετίζονται με την κλιματική αλλαγή και τους στόχους βιώσιμης ανάπτυξης. Με λίγα λόγια, η διεθνής τάξη που βασίζεται σε κανόνες όπως την αντιλαμβάνονται στη Δύση είναι υπό απειλή με σημαντικές αβεβαιότητες ως συνέπεια.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>As long as we have different narratives concerning the real meaning of Russia’s war in Ukraine, the European Union will not be able to act as a coherent and pro-active geopolitical player. The EU should attempt to find a common language to talk about the war and its implications. Only then will we be able to uphold security across the continent, both for ourselves and our partners.</i>\r\n\r\nThe recent meeting of the UN General Assembly proved to be a focal point for all the uncertainties the world is currently facing: the ineffectiveness of multilateralism; impunity for aggression and violations of international law; and increasing problems related to climate change and sustainable development goals. In short, the international rules-based order as perceived in the West is under threat with major uncertainties as a consequence. ",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>Mientras tengamos diferentes narrativas sobre el verdadero significado de la guerra de Rusia en Ucrania, la Unión Europea no podrá actuar como un jugador geopolítico coherente y proactivo. La UE debería intentar encontrar un lenguaje común para hablar sobre la guerra y sus implicaciones. Solo entonces podremos mantener la seguridad en todo el continente, tanto para nosotros como para nuestros socios.</i>\n\nLa reciente reunión de la Asamblea General de la ONU resultó ser un punto focal para todas las incertidumbres que el mundo enfrenta actualmente: la ineficacia del multilateralismo; la impunidad por la agresión y las violaciones del derecho internacional; y los crecientes problemas relacionados con el cambio climático y los objetivos de desarrollo sostenible. En resumen, el orden basado en reglas internacionales tal como se percibe en Occidente está bajo amenaza con grandes incertidumbres como consecuencia.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Niinkauan kuin meillä on erilaisia kertomuksia Venäjän sodan todellisesta merkityksestä Ukrainassa, Euroopan unioni ei voi toimia yhtenäisenä ja aktiivisena geopoliittisena toimijana. EU:n tulisi pyrkiä löytämään yhteinen kieli sodasta ja sen vaikutuksista keskustelemiseen. Vain silloin voimme ylläpitää turvallisuutta koko mantereella, sekä itsellemme että kumppaneillemme.</i>\r\n\r\nYhdistyneiden kansakuntien yleiskokouksen äskettäinen kokous osoittautui keskipisteeksi kaikille epävarmuuksille, joita maailma tällä hetkellä kohtaa: monenvälisten suhteiden tehottomuus; rankaisemattomuus aggressiosta ja kansainvälisen lain rikkomisista; sekä kasvavat ongelmat, jotka liittyvät ilmastonmuutokseen ja kestävän kehityksen tavoitteisiin. Lyhyesti sanottuna, kansainvälinen sääntöperustainen järjestys, kuten se lännessä nähdään, on uhattuna suurten epävarmuuksien seurauksena.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i> Tant que nous aurons des récits différents concernant le véritable sens de la guerre de la Russie en Ukraine, l'Union européenne ne pourra pas agir en tant qu'acteur géopolitique cohérent et proactif. L'UE devrait tenter de trouver un langage commun pour parler de la guerre et de ses implications. Ce n'est qu'alors que nous pourrons maintenir la sécurité à travers le continent, tant pour nous que pour nos partenaires. </i>\n\nLa récente réunion de l'Assemblée générale des Nations Unies s'est avérée être un point focal pour toutes les incertitudes auxquelles le monde est actuellement confronté : l'inefficacité du multilatéralisme ; l'impunité pour l'agression et les violations du droit international ; et les problèmes croissants liés au changement climatique et aux objectifs de développement durable. En bref, l'ordre international basé sur des règles tel qu'il est perçu en Occident est menacé avec de grandes incertitudes en conséquence.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Dok god imamo različite narative o pravom značenju rata Rusije u Ukrajini, Europska unija neće moći djelovati kao koherentan i proaktivan geopolitički igrač. EU bi trebala pokušati pronaći zajednički jezik za razgovor o ratu i njegovim implikacijama. Samo tada ćemo moći održati sigurnost diljem kontinenta, kako za sebe, tako i za naše partnere.</i>\r\n\r\nNedavni sastanak Opće skupštine UN-a pokazao se kao središnja točka za sve nesigurnosti s kojima se svijet trenutno suočava: neučinkovitost multilateralizma; nekažnjivost za agresiju i kršenja međunarodnog prava; i sve veći problemi vezani uz klimatske promjene i ciljeve održivog razvoja. Ukratko, međunarodni poredak temeljen na pravilima, kako ga percipira Zapad, je pod prijetnjom s velikim nesigurnostima kao posljedicom.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>Amíg különböző narratíváink vannak Oroszország ukrajnai háborújának valódi jelentéséről, az Európai Unió nem lesz képes koherens és proaktív geopolitikai szereplőként fellépni. Az EU-nak meg kell próbálnia közös nyelvet találni a háborúval és annak következményeivel kapcsolatos beszélgetéshez. Csak ekkor tudjuk fenntartani a biztonságot az egész kontinensen, mind magunk, mind partnereink számára.</i>\n\nAz ENSZ Közgyűlésének legutóbbi ülése a világot jelenleg foglalkoztató bizonytalanságok középpontjává vált: a multilaterális együttműködés hatékonyságának hiánya; a agresszió és a nemzetközi jog megsértésének büntetlensége; valamint a klímaváltozással és a fenntartható fejlődési célokkal kapcsolatos növekvő problémák. Röviden, a nyugaton észlelt nemzetközi szabályok alapú rend veszélyben van, jelentős bizonytalanságok következményeként.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>Finché avremo narrazioni diverse riguardo al vero significato della guerra della Russia in Ucraina, l'Unione Europea non sarà in grado di agire come un attore geopolitico coerente e proattivo. L'UE dovrebbe tentare di trovare un linguaggio comune per parlare della guerra e delle sue implicazioni. Solo allora saremo in grado di mantenere la sicurezza in tutto il continente, sia per noi stessi che per i nostri partner.</i>\n\nIl recente incontro dell'Assemblea Generale delle Nazioni Unite si è rivelato un punto focale per tutte le incertezze che il mondo sta attualmente affrontando: l'inefficacia del multilateralismo; l'impunità per l'aggressione e le violazioni del diritto internazionale; e i crescenti problemi legati ai cambiamenti climatici e agli obiettivi di sviluppo sostenibile. In breve, l'ordine internazionale basato sulle regole così come percepito in Occidente è sotto minaccia con grandi incertezze come conseguenza.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Zolang we verschillende verhalen hebben over de werkelijke betekenis van de oorlog van Rusland in Oekraïne, zal de Europese Unie niet in staat zijn om op te treden als een samenhangende en proactieve geopolitieke speler. De EU zou moeten proberen een gemeenschappelijke taal te vinden om over de oorlog en de implicaties ervan te praten. Pas dan zullen we in staat zijn om de veiligheid op het continent te waarborgen, zowel voor onszelf als voor onze partners.</i>\n\nDe recente bijeenkomst van de Algemene Vergadering van de VN bleek een brandpunt te zijn voor al de onzekerheden waarmee de wereld momenteel wordt geconfronteerd: de ineffectiviteit van multilateralisme; straffeloosheid voor agressie en schendingen van het internationaal recht; en toenemende problemen met betrekking tot klimaatverandering en duurzame ontwikkelingsdoelen. Kortom, de internationale op regels gebaseerde orde zoals deze in het Westen wordt waargenomen, staat onder druk met grote onzekerheden als gevolg.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Tak długo, jak będziemy mieli różne narracje dotyczące prawdziwego znaczenia wojny Rosji na Ukrainie, Unia Europejska nie będzie w stanie działać jako spójny i proaktywny gracz geopolityczny. UE powinna spróbować znaleźć wspólny język, aby rozmawiać o wojnie i jej implikacjach. Tylko wtedy będziemy w stanie utrzymać bezpieczeństwo na całym kontynencie, zarówno dla siebie, jak i dla naszych partnerów.</i>\r\n\r\nNiedawne spotkanie Zgromadzenia Ogólnego ONZ okazało się punktem centralnym dla wszystkich niepewności, z jakimi obecnie boryka się świat: nieskuteczność multilateralizmu; bezkarność za agresję i naruszenia prawa międzynarodowego; oraz rosnące problemy związane ze zmianami klimatycznymi i celami zrównoważonego rozwoju. Krótko mówiąc, międzynarodowy porządek oparty na zasadach, postrzegany na Zachodzie, jest zagrożony, a w konsekwencji pojawiają się poważne niepewności.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Enquanto tivermos narrativas diferentes sobre o verdadeiro significado da guerra da Rússia na Ucrânia, a União Europeia não poderá agir como um ator geopolítico coerente e proativo. A UE deve tentar encontrar uma linguagem comum para falar sobre a guerra e suas implicações. Somente então seremos capazes de manter a segurança em todo o continente, tanto para nós mesmos quanto para nossos parceiros.</i>\r\n\r\nA recente reunião da Assembleia Geral da ONU provou ser um ponto focal para todas as incertezas que o mundo enfrenta atualmente: a ineficácia do multilateralismo; a impunidade para agressões e violações do direito internacional; e problemas crescentes relacionados às mudanças climáticas e aos objetivos de desenvolvimento sustentável. Em resumo, a ordem internacional baseada em regras, conforme percebida no Ocidente, está sob ameaça, com grandes incertezas como consequência.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Atâta timp cât avem narațiuni diferite cu privire la adevăratul înțeles al războiului Rusiei în Ucraina, Uniunea Europeană nu va putea acționa ca un jucător geopolitic coerent și proactiv. UE ar trebui să încerce să găsească un limbaj comun pentru a discuta despre război și implicațiile sale. Numai atunci vom putea menține securitatea pe întregul continent, atât pentru noi înșine, cât și pentru partenerii noștri.</i>\n\nÎntâlnirea recentă a Adunării Generale a ONU s-a dovedit a fi un punct focal pentru toate incertitudinile cu care se confruntă lumea în prezent: ineficiența multilateralismului; impunitatea pentru agresiune și încălcările dreptului internațional; și problemele tot mai mari legate de schimbările climatice și obiectivele de dezvoltare durabilă. Pe scurt, ordinea internațională bazată pe reguli, așa cum este percepută în Occident, este sub amenințare, cu incertitudini majore ca urmare.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Pokým budeme mať rôzne naratívy týkajúce sa skutočného významu vojny Ruska na Ukrajine, Európska únia nebude schopná konať ako koherentný a proaktívny geopolitický hráč. EÚ by sa mala pokúsiť nájsť spoločný jazyk na diskusiu o vojne a jej dôsledkoch. Iba vtedy budeme schopní udržať bezpečnosť na celom kontinente, ako pre seba, tak aj pre našich partnerov.</i>\r\n\r\nNedávne stretnutie Valného zhromaždenia OSN sa ukázalo ako ústredný bod pre všetky neistoty, ktorým svet v súčasnosti čelí: neefektívnosť multilaterálneho prístupu; beztrestnosť za agresiu a porušovanie medzinárodného práva; a rastúce problémy súvisiace so zmenou klímy a cieľmi udržateľného rozvoja. Stručne povedané, medzinárodný poriadok založený na pravidlách, ako ho vníma Západ, je ohrozený s veľkými neistotami ako dôsledkom.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Så länge vi har olika berättelser om den verkliga betydelsen av Rysslands krig i Ukraina, kommer Europeiska unionen inte att kunna agera som en sammanhållen och proaktiv geopolitisk aktör. EU bör försöka hitta ett gemensamt språk för att tala om kriget och dess konsekvenser. Endast då kommer vi att kunna upprätthålla säkerheten över hela kontinenten, både för oss själva och våra partners.</i>\r\n\r\nDet senaste mötet i FN:s generalförsamling visade sig vara en central punkt för alla osäkerheter som världen för närvarande står inför: ineffektiviteten i multilateraliseringen; straffrihet för aggression och brott mot internationell rätt; och ökande problem relaterade till klimatförändringar och hållbara utvecklingsmål. Kort sagt, den internationella regelbaserade ordningen som uppfattas i väst är under hot med stora osäkerheter som en följd.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Ukrayna'daki Rusya savaşının gerçek anlamı konusunda farklı anlatılarımız olduğu sürece, Avrupa Birliği tutarlı ve proaktif bir jeopolitik aktör olarak hareket edemeyecektir. AB, savaş ve sonuçları hakkında konuşmak için ortak bir dil bulmaya çalışmalıdır. Ancak o zaman, hem kendimiz hem de ortaklarımız için kıta genelinde güvenliği sürdürebileceğiz.</i>\n\nBM Genel Kurulu'nun son toplantısı, dünyanın şu anda karşılaştığı tüm belirsizlikler için bir odak noktası haline geldi: çok taraflılığın etkisizliği; saldırganlık ve uluslararası hukukun ihlalleri için cezasızlık; ve iklim değişikliği ile sürdürülebilir kalkınma hedefleriyle ilgili artan sorunlar. Kısacası, Batı'da algılanan uluslararası kurallara dayalı düzen, büyük belirsizlikler sonucunda tehdit altındadır.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">В този контекст ЕС и неговите държави членки също се борят, опитвайки се да разработят последователна стратегия за по-геополитически Европейски съюз. Въпреки че президентът на Европейската комисия, Урсула фон дер Лайен, представи първата си комисия през 2019 г. като „геополитическа комисия“, с Висшия представител за обща външна политика и политика на сигурност Жозеп Борел, който заяви, че Европа трябва да „научи езика на силата“, предизвикателствата пред ЕС нараснаха оттогава. Това е особено вярно по отношение на пълномащабната инвазия на Русия в Украйна и военните действия на Израел в Газа след 7 октомври 2023 г. (и сега в Ливан). И въпреки че ЕС демонстрира повече единство в противодействието на руската агресия, политиките му в Близкия изток показват, че все още е далеч от единен геополитически играч сам по себе си. Резултатите от изборите в САЩ само ще добавят към несигурностите относно геополитическото бъдеще на ЕС.</span>\n<span class=\"para\">В <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">скорошен доклад</a> Нидерландският научен съвет за правителствена политика (WRR) посочи на фрагментацията на глобалния ред по три оси: „центрове на власт, арени, където се упражнява власт, и светогледи“. В собствената си анализа подчертавам особено важността на фрагментацията на светогледите и аргументирам в полза на разработването на по-последователен европейски наратив. Също така вярвам, че е необходимо да се намери общ език при справянето с несигурностите относно бъдещето на Европа.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Фрагментиращ световен ред</strong></span>\n<span class=\"para\">Агресията на Русия в Украйна представлява най-голямото предизвикателство за сигурността на ЕС през последните десетилетия по всички три оси на фрагментация, споменати по-горе. В същото време тя също така представя на ЕС големи несигурности. Може ли ЕС наистина да се развие в геополитически играч сам по себе си, способен и готов да защитава себе си и своите партньори в съседство? Въпреки всичките разговори за <em>Zeitenwende</em>, можем да идентифицираме само ограничен (макар и вероятно неочакван) напредък в рамките на ЕС, включително в сътрудничеството в областта на отбраната. По принцип можем да идентифицираме намаляващ интерес към войната в Украйна (особено в западна и южна Европа) и дори известно отстъпление в подкрепата на отделни държави членки за Украйна. Може само да се заключи, че военната и финансова подкрепа на Европа ще се окаже недостатъчна, ако ЕС бъде изправен пред второ управление на Тръмп. Борбата на Европа да намери собствено суверенно място между центровете на властта е изпълнена с големи несигурности относно бъдещето си.</span>\n<span class=\"para\">На второ място, несигурностите не само че се отнасят до трудни въпроси на сигурността при справянето с войната в Украйна, но и до други арени, където се упражнява власт, като по-широка геоикономика, хибридно влияние и кибер. Фрагментацията в тези области представя на Европа по-широки, глобални предизвикателства. В този контекст възниква въпросът доколко Европа е способна и готова да взема свои собствени решения и да развива собствена европейска суверенност. Това е особено вярно, когато също така се изправя пред трудни избори между справянето с Китай като партньор, конкурент и системен съперник или присъединяване към САЩ в все още предимно геоикономическите им битки с Пекин.</span>\n<span class=\"para\">Но също толкова важно, колкото и двете други оси на фрагментация, е фактът, че ЕС също трябва да се справи с различни светогледи и наративи. Те засягат не само други големи сили (включително САЩ), но и държави от Глобалния юг и дори собствените държави членки на ЕС, политически партии и движения. Различните идеи за Европа, нейните ценности и нейното бъдеще имат основно влияние върху начина, по който Европа може да се справи с несигурностите, за да намери собственото си място в фрагментирания световен ред.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Несигурности относно изхода от войната</strong></span>\n<span class=\"para\">Най-голямата несигурност, пред която е изправен ЕС, е свързана с войната в Украйна. Подкрепата за Украйна досега е била достатъчна, така че страната не може да загуби, но също така не може и наистина да спечели срещу руската агресия. Страхът от ескалация и пълномащабна война между Русия и НАТО е предотвратил особено САЩ и Германия да предоставят дългобойни оръжия, които биха позволили на Киев да удари всички тези точки, от които се извършва руската агресия срещу него. В продължение на години се говори много за „червените линии“ на Русия, които често са повече елемент на западната фантазия, отколкото на реалността. Например, самата Украйна е доказала това, като е ударила цели вътре в Русия и дори е пренесла войната в Русия с нахлуването си в Курска област. Западната подкрепа за мирния план на Украйна и последния план на Зеленски за победа също далеч не отговарят на необходимото, за да се сложи край на тази война.</span>\n<span class=\"para\">Междувременно, някои хора на Запад все още изглежда вярват, че икономическите санкции биха могли в дългосрочен план да принудят Русия да се върне на преговорната маса. Въпреки това, дискусиите относно санкциите показаха, че тяхната ефективност остава недостатъчна, когато не се предприемат сериозни действия за затваряне на всички вратички. Ако сме сериозни, когато заявяваме, че също сме във война, защо толкова много западни компании все още са активни в Русия и защо не сме се насочили решително към по-общ бойкот на търговията с Русия?</span>\n<span class=\"para\">Ясно е, че Владимир Путин играе дългата игра и чака западната подкрепа за Украйна да отслабне допълнително. Изходът от изборите и възходът на популистките партии в САЩ и Европа допринасят за допълнителни несигурности, особено когато срещнем повече правителства с крайно десни партии или подкрепяни от такива партии. В момента това се отнася главно за Унгария и Словакия, но възходът на <em>Alternative Für Deutschland</em> (Алтернатива за Германия) в Германия и <em>Rassemblement National</em> (Национален сбор) във Франция също може да промени основно политическия спектър в Европа, с важни избори, които предстоят в следващите няколко години. Победата на крайнодесни партии може да подкопае подкрепата за Украйна, въпреки че примери от Италия и Нидерландия показват, че това не е непременно така. Въпреки това, изборите представляват основен елемент на несигурност и могат да насърчат Путин просто да изчака. В крайна сметка, вътре в Русия репресиите и пропагандата предотвратяват всякаква сериозна опозиция на войната или на режима като такъв. В същото време, икономиката остава относително стабилна в краткосрочен и средносрочен план.</span>\n<span class=\"para\">ЕС изглежда е изправен пред продължаване на войната и вероятно задънена улица на бойното поле, която може да продължи вероятно години с всички свързани несигурности. Тези въпроси както добавят несигурност, така и влияят на икономическите перспективи за растеж. Те вече оказаха влияние и на други области, като логистични вериги, миграция и кибер. Усилията на ЕС да се свърже с други държави, особено в Глобалния юг, за да увеличи подкрепата за усилията на Украйна да сложи край на войната, се провалиха. Това е отчасти заради прилагането на двойни стандарти при справянето с нарушения на международното право (особено в случая с военните действия на Израел в Газа и другаде). Това също добавя към несигурностите не само относно възможността за по-ефективен геополитически ЕС, но и относно бъдещето на международния ред, основан на правила, като такъв.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Как говорим за войната в Европа?</strong></span>\n<span class=\"para\">Веднага след пълномащабната инвазия на Русия в Украйна през февруари 2022 г. Европа изглеждаше обединена в подкрепата си за Украйна. ЕС дори насърчи държавите членки да подкрепят Украйна с военна техника, която да бъде платена от Европейския мирен фонд. Икономическите и финансовите санкции надхвърлиха тези, наложени по-рано в отговор на анексията на Крим от Русия и нахлуванията в източна Украйна. Безпрецедентни санкции бяха приети, като досега са одобрени 14 пакета. Европа сериозно намалява зависимостта си от руската енергия, като по този начин ограничава способността на Москва да влияе на европейските политики. Но въпреки че някои руски пропагандни канали бяха блокирани от ЕС и някои пропагандисти бяха ударени с индивидуални санкции, операциите на руската пропаганда все още могат да продължат. Такива усилия резонират сред крайнодесни и крайнолеви популистки партии, както и сред някои руски диаспорни общности. Руската пропаганда също все още се приема сериозно от държави като Унгария, когато се противопоставят на допълнителни санкции и всяко увеличаване на подкрепата за Украйна.</span>\n<span class=\"para\">По-общо, особено в западна и южна Европа, може да се види намаляващ интерес към войната в Украйна и пренасочване на медийните внимание към други въпроси. Те включват миграция, изборите в САЩ и конфликтите в Близкия изток. Може лесно да се говори за някаква форма на „умора от Украйна“, като някои хора призовават да се сложи край на тази война, „каквото и да е необходимо“, дори ако това трябва да бъде уредено на руски условия. Същото може да се каже и за страха от ескалация, който е предимно елемент на нашето собствено въображение. Чувството за спешност намалява и въпреки че остава много симпатия към Украйна, решителни действия липсват и помощта е просто достатъчна, за да не загуби Украйна. Киев просто не може да спечели войната и да наложи собствените си условия на Русия.</span>\n<span class=\"para\">Всичко това е в голям контраст с Централна и Източна Европа, където хората все още помнят страданията от миналия руски империализъм и виждат войната като най-новото проявление на руската заплаха за европейската сигурност. За тези държави последиците за бъдещето на Европа са кристално ясни и всички са предприели мерки за увеличаване на бюджетите си за отбрана (някои до четири процента от БВП) и укрепване на предната линия на НАТО в сдържането на по-нататъшна руска агресия. Има ясно осъзнаване и тук, че Украйна е замесена в екзистенциална борба не само за себе си, но и в подкрепа на европейския ред за сигурност като цяло.</span>\n<span class=\"para\">В този контекст може да се идентифицират различни и разминаващи се наративи относно последиците от войната и значението на руска или украинска победа или поражение. Такива вътрешни различия в ЕС относно войната в Украйна и какво да се прави по въпроса вероятно ще останат област на противоречие и ще добавят към множеството несигурности относно бъдещето на Европа. И точно това е, за което Москва се надява и играе: растеж на разминаващи се възгледи и поляризация в Европа, за да спечели ясна победа в Украйна като първа успешна стъпка в по-нататъшното предизвикателство на европейския ред за сигурност и налагане на волята си на разделения Запад.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Справяне с несигурностите: какво да се прави?</strong></span>\n<span class=\"para\">Както вече беше посочено по-рано, важен елемент, допринасящ за несигурността, е нарастващата фрагментация на светогледите: основно оспорване на значението на текущите събития и бъдещите тенденции. Руският наратив е ясен: войната е за защита на руската идентичност и статут на велика сила, което налага възстановяване на „Руския свят“ (включително в Украйна) и противодействие на разпространението на „западните“ демократични ценности. В борбата си срещу „колективния Запад“ Москва също намира партньор в Китай в битка срещу хегемонията на САЩ и предполагаемо универсалните ценности. В ума на Кремъл великите сили трябва да бъдат суверенни и способни да решават собствените си цивилизационни ценности. Те също така трябва да имат правото да проектират влиянието си в съседството си като специална сфера на интерес. В това отношение войната в Украйна е също екзистенциална за Русия, тъй като поражението в Украйна би застрашило режим, който е инвестирал значителни средства в своята „специална военна операция“, за да направи Русия отново велика.</span>\n<span class=\"para\">В Европа имаме различни наративи относно значението на войната в Украйна. Докато войната първоначално беше възприемана като основна заплаха за европейския ред за сигурност и за многостранния ред, основан на правила, спешността и готовността да се отиде докрай в противодействието на руската агресия и в помощ на Украйна (и по подразбиране на европейския ред) за защита на нейния суверенитет, териториална цялост и културна идентичност като независима държава отслабна с времето. Вместо да подкрепяме Украйна „каквото и да е необходимо“, сега чуваме гласове, подкрепящи споразумение за прекратяване на войната, включително възможна сделка на руски условия, „каквото и да е необходимо“.</span>\n<span class=\"para\">Докато имаме различни наративи относно правилното значение на тази война, а също и в по-широки сигурностни термини, ЕС няма да може да действа като последователен и проактивен геополитически играч. ЕС трябва да се опита да намери общ език, за да говори за войната и нейните последици. Само тогава ще можем да поддържаме сигурността на целия европейски континент, както за себе си, така и за нашите партньори. Тук геополитиката трябва да надделее над икономиката: докато нашите компании все още са активни в Русия и икономическите и финансовите интереси на отделни държави членки подкопават последователната политика спрямо войната, основни несигурности относно бъдещето ще останат.</span>\n<span class=\"para\">Освен това, ако ЕС все още иска да поддържа достоверна форма на „външна политика, основана на ценности“, той трябва да има по-последователен наратив относно това как вижда глобалния ред, основан на правила, и своето място в него. Това също би означавало да се откажем от двойните стандарти, колкото е възможно, както и да се преодолее разликата между разминаващите се политики в ЕС относно агресивните и репресивни политики на Израел срещу палестинците в частност. Ако Израел може да се измъкне с цял набор от сериозни нарушения на международното право (както също е установено от Международния съд), ЕС не може да изгради достоверен наратив за себе си като промоутор на международен мир и справедливост. Разликите между държавите членки също трябва да бъдат преодолени в полза на достоверен геополитически ЕС като цяло. Само тогава Европа може да се опита да преодолее някои от разминаващите се наративи, които играят в Глобалния юг, където страните биха могли да приемат европейските призиви по-сериозно, за да подкрепят ефективно Украйна в нейната деколонизационна война.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Изграждане на по-достоверен европейски наратив</strong></span>\n<span class=\"para\">Накрая, ЕС също ще трябва да има собствен наратив спрямо Съединените щати. Изолационистките тенденции в САЩ, тяхната ориентация към Азия и по-националистическият наратив налагат последователен и единен европейски отговор. Реалността е, че ангажиментът на САЩ към европейската сигурност е под съмнение, особено с перспективата за завръщането на Тръмп в Белия дом. Европа трябва да има добри трансатлантически отношения, когато е възможно, но трябва да може да действа независимо, основана на собствената си суверенна стратегия и наратив. Това е вярно не само по отношение на Русия, но и на Близкия изток. Приемането на по-транзакционни отношения само би навредило на усилията за изграждане на по-общ европейски наратив.</span>\n<span class=\"para\">Ако Европа иска да върви по геополитическия път, тя също трябва да може да говори геополитически. Това би означавало изграждане на по-достоверен европейски наратив, основан на европейските ценности, за да се установи какво означава европейската идентичност и как виждаме мястото на Европа в фрагментирания и несигурен световен ред.</span>\n<span class=\"para\">Само когато ние като европейци можем да намерим общ език и да преодолеем разминаващите се перспективи между държавите членки относно европейската сигурност и нейните последици, ЕС ще може да има влияние върху изграждането или реконструирането на собственото си съседство. Опитът на тези държави членки в Централна Европа, които в миналото са били изложени на руска агресия и репресия, може да ни насочи към изграждане на по-ефективна стратегия спрямо Русия и по-широката глобална сигурност.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Тони ван дер Тогт</strong> е старши изследовател в Института Клингендал.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">V tomto kontextu se EU a její členské státy také potýkají s obtížemi při pokusu o vypracování soudržné strategie pro geopolitickou Evropskou unii. Ačkoli prezidentka Evropské komise Ursula Von der Leyenová vykreslila svou první komisi v roce 2019 jako „geopolitickou komisi“, s Vysokým představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Josepem Borrelem, který uvedl, že Evropa se musí „naučit jazyk moci“, výzvy pro EU od té doby vzrostly. To platí zejména v souvislosti s plnohodnotnou invazí Ruska na Ukrajinu a vojenskými akcemi Izraele v Gaze po 7. říjnu 2023 (a nyní v Libanonu). Ačkoli EU prokázala větší jednotu v odolávání ruské agresi, její politika na Blízkém východě ukazuje, že je stále daleko od toho, aby byla jednotným geopolitickým hráčem sama o sobě. Výsledky voleb v USA pouze přidají k nejistotám ohledně geopolitické budoucnosti EU.</span>\n<span class=\"para\">V <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">nedávné zprávě</a> Nizozemské vědecké rady pro vládní politiku (WRR) bylo poukázáno na fragmentaci globálního pořádku podél tří os: „mocenská centra, arény, kde je moc vykonávána, a světové názory“. Ve své vlastní analýze zdůrazňuji zejména důležitost fragmentace světových názorů a argumentuji ve prospěch rozvoje soudržnějšího evropského narativu. Také věřím, že je nezbytné najít společný jazyk při jednání s nejistotami ohledně budoucnosti Evropy.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Fragmentující světový pořádek</strong></span>\n<span class=\"para\">Ruská agrese na Ukrajině představuje pro EU její největší bezpečnostní výzvu za poslední desetiletí podél všech tří výše zmíněných os fragmentace. Zároveň přináší EU velké nejistoty. Může se EU skutečně vyvinout v geopolitického hráče sama o sobě, schopného a ochotného bránit sebe a své partnery ve svém sousedství? Navzdory všem řečem o <em>Zeitenwende</em> můžeme identifikovat pouze omezený (i když pravděpodobně neočekávaný) pokrok v rámci EU, včetně spolupráce v oblasti obrany. Obecně můžeme identifikovat klesající zájem o válku na Ukrajině (zejména v západní a jižní Evropě) a dokonce i určité ustupování v podpoře jednotlivých členských států pro Ukrajinu. Lze tedy pouze uzavřít, že evropská vojenská a finanční podpora se ukáže jako nedostatečná, pokud se EU postaví před druhou administrativu Trumpa. Boj Evropy najít své vlastní suverénní místo mezi mocenskými centry je zatížen velkými nejistotami ohledně její budoucnosti.</span>\n<span class=\"para\">Za druhé, nejistoty se netýkají pouze tvrdých bezpečnostních záležitostí při jednání s válkou na Ukrajině, ale také dalších arén, kde je moc vykonávána, jako jsou širší geoekonomika, hybridní vliv a kybernetika. Fragmentace v těchto oblastech představuje pro Evropu širší, globálnější výzvy. V tomto kontextu vyvstává otázka, jak daleko je Evropa schopna a ochotna činit vlastní rozhodnutí a rozvíjet svou vlastní evropskou suverenitu. To platí zejména v situaci, kdy čelí obtížným volbám mezi jednáním s Čínou jako partnerem, konkurentem a systémovým rivalem, nebo připojením se k USA v jejich stále převážně geoekonomických bitvách s Pekingem.</span>\n<span class=\"para\">Ale stejně důležité jako dvě další osy fragmentace je to, že se EU musí také vyrovnat s různými světovými názory a narativy. Ty se týkají nejen jiných velmocí (včetně USA), ale také zemí v Globálním jihu a dokonce i vlastních členských států EU, politických stran a hnutí. Různé představy o Evropě, jejích hodnotách a její budoucnosti mají zásadní dopad na to, jak může Evropa čelit nejistotám a najít své vlastní místo v fragmentujícím světovém pořádku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Nejistoty ohledně výsledku války</strong></span>\n<span class=\"para\">Největší nejistota, které EU čelí, souvisí s válkou na Ukrajině. Podpora Ukrajiny byla dosud dostatečná, aby země nemohla prohrát, ale také ne skutečně vyhrát proti ruské agresi. Strach z eskalace a plnohodnotné války mezi Ruskem a NATO zabránil zejména USA a Německu v poskytování dlouhých zbraní, které by umožnily Kyjevu útočit na všechny ty body, odkud je proti němu ruská agrese zahájena. Již několik let se hodně mluví o ruských „červených liniích“, které jsou často spíše prvkem západní imaginace než reality. Například Ukrajina sama to prokázala útočením na cíle uvnitř Ruska a dokonce přenesením války do Ruska svým vpádem do Kurské oblasti. Západní podpora mírového plánu Ukrajiny a nedávného plánu Zelenského na vítězství také daleko zaostává za tím, co je potřeba k ukončení této války.</span>\n<span class=\"para\">Mezitím se někteří lidé na Západě stále zdají věřit, že ekonomické sankce by mohly v dlouhodobém horizontu donutit Rusko vrátit se k vyjednávacímu stolu. Diskuze o sankcích však ukázaly, že jejich účinnost zůstává nedostatečná, pokud se neprovádí žádná vážná práce na uzavření všech mezer. Pokud to myslíme vážně, když říkáme, že jsme také ve válce, proč jsou stále tolik západních firem aktivních v Rusku a proč jsme se nerozhodli rozhodněji směrem k celkovému bojkotu obchodu s Ruskem?</span>\n<span class=\"para\">Je jasné, že Vladimir Putin hraje dlouhou hru a čeká, až se západní podpora Ukrajiny dále oslabí. Výsledek voleb a vzestup populistických stran v USA a Evropě přispívají k dalším nejistotám, zejména když se setkáváme s více vládami s krajně pravicovými stranami nebo podporovanými takovými stranami. V současnosti se to týká především Maďarska a Slovenska, ale vzestup <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa pro Německo) v Německu a <em>Rassemblement National</em> (Národní shromáždění) ve Francii by také mohl zásadně změnit politické spektrum v Evropě, přičemž v příštích několika letech se blíží klíčové volby. Vítězství krajně pravicových stran by mohlo oslabit podporu pro Ukrajinu, ačkoli příklady Itálie a Nizozemska ukázaly, že to nemusí nutně být pravda. Nicméně volby tvoří hlavní prvek nejistoty a mohly by povzbudit Putina, aby si jen počkal. Koneckonců, uvnitř Ruska represivní a propagandistické praktiky zabránily jakékoli vážné opozici vůči válce nebo režimu jako takovému. Zároveň zůstala ekonomika relativně stabilní v krátkodobém až střednědobém horizontu.</span>\n<span class=\"para\">EU se zdá být konfrontována s pokračováním války a pravděpodobně s patovou situací na bojišti, která by mohla trvat možná i roky se všemi souvisejícími nejistotami. Tyto otázky jak přidávají na nejistotě, tak ovlivňují vyhlídky na ekonomický růst. Již také ovlivnily další oblasti, jako jsou logistické řetězce, migrace a kybernetika. Úsilí EU oslovit jiné státy, zejména v Globálním jihu, aby zvýšila podporu pro úsilí Ukrajiny o ukončení války, selhala. To je částečně způsobeno uplatňováním dvojího standardu při jednání s porušováním mezinárodního práva (zejména v případě vojenských akcí Izraele v Gaze a jinde). To také přidává k nejistotám nejen ohledně možnosti efektivnější geopolitické EU, ale také ohledně budoucnosti mezinárodního pořádku založeného na pravidlech jako takového.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Jak mluvíme o válce v Evropě?</strong></span>\n<span class=\"para\">Okamžitě po plnohodnotné invazi Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 se Evropa zdála být jednotná ve své podpoře Ukrajiny. EU dokonce povzbudila členské státy, aby podporovaly Ukrajinu vojenským vybavením, které mělo být placeno z Evropského mírového fondu. Ekonomické a finanční sankce překonaly to, co bylo uloženo dříve v reakci na ruskou anexi Krymu a vpády do východní Ukrajiny. Byly přijaty bezprecedentní sankce, přičemž dosud bylo schváleno 14 balíčků. Evropa vážně snižuje svou závislost na ruské energii, čímž omezuje schopnost Moskvy ovlivňovat evropské politiky. Ale ačkoli některé ruské propagandistické kanály byly blokovány EU a někteří propagandisté byli postiženi individuálními sankcemi, ruské vlivové operace mohou stále pokračovat. Takové snahy rezonují mezi krajně pravicovými a krajně levicovými populistickými stranami, stejně jako některými ruskými diasporami. Ruská propaganda je také stále brána vážně zeměmi jako Maďarsko, když se staví proti dalším sankcím a jakémukoli zvýšení podpory pro Ukrajinu.</span>\n<span class=\"para\">Obecněji, zejména v západní a jižní Evropě, lze vidět klesající zájem o válku na Ukrajině a posun v mediální pozornosti k jiným otázkám. Ty zahrnují migraci, volby v USA a konflikty na Blízkém východě. Lze snadno hovořit o určité formě „únavy z Ukrajiny“, kdy někteří lidé volají po ukončení této války, „ať to stojí, co to stojí“, i když to musí být vyřešeno na ruských podmínkách. Totéž by se dalo říci o strachu z eskalace, který je většinou prvkem naší vlastní imaginace. Pocit naléhavosti slábne a ačkoli zůstává mnoho sympatií pro Ukrajinu, rozhodující akce chybí a pomoc je jen dostatečná, aby Ukrajina neztratila. Kyjev jednoduše nemůže vyhrát válku a vnutit své vlastní podmínky Rusku.</span>\n<span class=\"para\">To vše je v ostrém kontrastu se střední a východní Evropou, kde si lidé stále pamatují utrpení z minulého ruského imperialismu a vidí válku jako nejnovější emanaci ruské hrozby pro evropskou bezpečnost. Pro tyto země jsou důsledky pro budoucnost Evropy naprosto jasné a všechny přijaly opatření k posílení svých obranných rozpočtů (některé až na čtyři procenta HDP) a posílení přední linie NATO v odražení další ruské agrese. Zde je také jasné uvědomění, že Ukrajina se účastní existenčního boje nejen za sebe, ale také na podporu evropského bezpečnostního pořádku jako celku.</span>\n<span class=\"para\">V tomto kontextu by bylo možné identifikovat různé a rozcházející se narativy o důsledcích války a významu ruského nebo ukrajinského vítězství či porážky. Takové vnitřní rozdíly v rámci EU ohledně války na Ukrajině a toho, co s tím dělat, pravděpodobně zůstanou oblastí sporu a přidají se k množství nejistot ohledně budoucnosti Evropy. A to je přesně to, co Moskva doufá a na co hraje: růst rozcházejících se názorů a polarizace v Evropě, aby dosáhla jasného vítězství na Ukrajině jako prvního úspěšného kroku v dalším zpochybňování evropského bezpečnostního pořádku a prosazování své vůle na rozděleném Západě.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Jak se vyrovnat s nejistotami: co se má dělat?</strong></span>\n<span class=\"para\">Jak již bylo uvedeno dříve, důležitým prvkem přispívajícím k nejistotě je rostoucí fragmentace světových názorů: základní zpochybnění významu aktuálních událostí a budoucích trendů. Ruský narativ je jasný: válka se týká ochrany ruské identity a statusu velmoci, což vyžaduje znovuobnovení „ruského světa“ (včetně Ukrajiny) a odražení šíření „západních“ demokratických hodnot. Ve svém boji proti „kolektivnímu Západu“ nachází Moskva také partnera v Číně v boji proti hegemonii USA a údajně univerzálním hodnotám. V mysli Kremlu by měly být velmoci suverénní a schopné rozhodovat o svých vlastních civilizačních hodnotách. Měly by mít také právo projektovat svůj vliv ve svém sousedství jako zvláštní sféru zájmu. V tomto ohledu je válka na Ukrajině také existenční pro Rusko, protože porážka na Ukrajině by ohrozila režim, který investoval značné prostředky do své „speciální vojenské operace“, aby znovu učinil Rusko velkým.</span>\n<span class=\"para\">V Evropě máme různé narativy o významu války na Ukrajině. Zatímco byla válka zpočátku vnímána jako hlavní hrozba pro evropský bezpečnostní pořádek a pro mnohostranný pořádek založený na pravidlech jako takový, naléhavost a ochota jít až do konce v odražení ruské agrese a pomoci Ukrajině (a tím i evropskému pořádku) chránit svou suverenitu, územní integritu a kulturní identitu jako nezávislého státu se časem oslabily. Místo toho, abychom podporovali Ukrajinu „ať to stojí, co to stojí“, nyní slyšíme hlasy podporující vyřešení, které by ukončilo válku, včetně možné dohody na ruských podmínkách, „ať to stojí, co to stojí“.</span>\n<span class=\"para\">Pokud budeme mít různé narativy o správném významu této války, a také v širších bezpečnostních termínech, nebude EU schopna jednat jako soudržný a proaktivní geopolitický hráč. EU by se měla pokusit najít společný jazyk, aby hovořila o válce a jejích důsledcích. Teprve pak budeme schopni udržet bezpečnost na celém evropském kontinentu, jak pro sebe, tak pro naše partnery. Zde by geopolitika měla převážit nad ekonomikou: dokud budou naše firmy stále aktivní v Rusku a ekonomické a finanční zájmy jednotlivých členských států podkopávají soudržnou politiku vůči válce, zůstanou velké nejistoty ohledně budoucnosti.</span>\n<span class=\"para\">Kromě toho, pokud chce EU stále udržet důvěryhodnou formu „hodnotami založené“ zahraniční politiky, měla by mít konzistentnější narativ o tom, jak vnímá globální pořádek založený na pravidlech a své místo v něm. To by také znamenalo co nejvíce se vzdát dvojího standardu, stejně jako překlenout propast mezi rozcházejícími se politikami v rámci EU ohledně agresivních a represivních politik Izraele vůči Palestincům. Pokud si Izrael může dovolit celou řadu vážných porušení mezinárodního práva (jak také stanoveno Mezinárodním soudním dvorem), EU nemůže vybudovat důvěryhodný narativ o sobě jako o propagátorovi mezinárodního míru a spravedlnosti. Rozdíly mezi členskými státy by měly být také překlenuty ve prospěch důvěryhodné geopolitické EU jako celku. Teprve pak by se Evropa mohla pokusit překlenout některé z rozcházejících se narativů, které se objevují v Globálním jihu, kde by země mohly možná brát evropské výzvy vážněji, aby efektivně podpořily Ukrajinu v její dekolonizační válce.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Budování důvěryhodnějšího evropského narativu</strong></span>\n<span class=\"para\">Nakonec by EU také potřebovala mít svůj vlastní narativ vůči Spojeným státům. Izolacionistické tendence v USA, její pivot k Asii a nacionalistický narativ vyžadují soudržnou a jednotnou evropskou odpověď. Realita je taková, že závazek USA k evropské bezpečnosti je zpochybněn, zejména s vyhlídkou na Trumpův návrat do Bílého domu. Evropa by měla mít dobré transatlantické vztahy, kdykoli je to možné, ale musí být schopna jednat nezávisle na základě své vlastní suverénní strategie a narativu. To platí nejen pro Rusko, ale také pro Blízký východ. Přijetí více transakčního vztahu by pouze poškodilo úsilí o vybudování společného evropského narativu.</span>\n<span class=\"para\">Pokud by Evropa chtěla skutečně jednat geopoliticky, měla by také být schopna mluvit geopoliticky. To by znamenalo vybudovat důvěryhodnější evropský narativ, založený na evropských hodnotách, aby se stanovilo, co evropská identita znamená a jak vnímáme místo Evropy v fragmentujícím a nejistém světovém pořádku.</span>\n<span class=\"para\">Teprve když budeme jako Evropané schopni najít společný jazyk a překonat rozcházející se perspektivy mezi členskými státy ohledně evropské bezpečnosti a jejích důsledků, bude EU schopna mít dopad na budování nebo rekonstrukci svého vlastního sousedství. Zkušenosti těch členských států ve střední Evropě, které byly v minulosti vystaveny ruské agresi a represím, by nás mohly vést k vybudování efektivnější strategie vůči Rusku a širší globální bezpečnosti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> je senior výzkumný pracovník na Institutu Clingendael.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">In diesem Kontext haben die EU und ihre Mitgliedstaaten ebenfalls Schwierigkeiten, eine kohärente Strategie für eine geopolitischere Europäische Union zu entwickeln. Obwohl die Präsidentin der Europäischen Kommission, Ursula Von der Leyen, ihre erste Kommission im Jahr 2019 als „geopolitische Kommission“ darstellte, wobei der Hohe Vertreter für die Gemeinsame Außen- und Sicherheitspolitik, Josep Borrell, erklärte, dass Europa „die Sprache der Macht lernen“ müsse, haben die Herausforderungen für die EU seitdem zugenommen. Dies gilt insbesondere im Hinblick auf Russlands umfassende Invasion in der Ukraine und Israels militärische Aktionen im Gazastreifen nach dem 7. Oktober 2023 (und jetzt im Libanon). Und obwohl die EU mehr Einheit im Umgang mit der russischen Aggression gezeigt hat, zeigen ihre Politiken im Nahen Osten, dass sie immer noch weit davon entfernt ist, ein einheitlicher geopolitischer Akteur zu sein. Die Ergebnisse der Wahlen in den USA werden nur zu den Unsicherheiten über die geopolitische Zukunft der EU beitragen.</span>\n<span class=\"para\">In einem <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">aktuellen Bericht</a> wies der Niederländische Wissenschaftsrat für Regierungsfragen (WRR) auf eine Fragmentierung der globalen Ordnung entlang dreier Achsen hin: „Machtzentren, Arenen, in denen Macht ausgeübt wird, und Weltanschauungen“. In meiner eigenen Analyse betone ich insbesondere die Bedeutung der Fragmentierung von Weltanschauungen und plädiere dafür, eine kohärentere europäische Erzählung zu entwickeln. Ich glaube auch, dass es notwendig ist, eine gemeinsame Sprache im Umgang mit Unsicherheiten über die Zukunft Europas zu finden.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Fragmentierende Weltordnung</strong></span>\n<span class=\"para\">Russlands Aggression in der Ukraine stellt die EU vor ihre größte Sicherheitsherausforderung seit Jahrzehnten entlang aller drei oben genannten Achsen der Fragmentierung. Gleichzeitig bringt sie auch große Unsicherheiten mit sich. Könnte die EU wirklich zu einem geopolitischen Akteur in ihrem eigenen Recht werden, der in der Lage und bereit ist, sich selbst und ihre Partner in der Nachbarschaft zu verteidigen? Trotz aller Gespräche über <em>Zeitenwende</em> können wir nur einige begrenzte (wenn auch wahrscheinlich unerwartete) Fortschritte innerhalb der EU identifizieren, einschließlich in der Verteidigungskooperation. Im Allgemeinen können wir ein abnehmendes Interesse am Krieg in der Ukraine (insbesondere in Westeuropa und Südeuropa) und sogar einen Rückschritt in der Unterstützung einzelner Mitgliedstaaten für die Ukraine feststellen. Man kann nur zu dem Schluss kommen, dass die militärische und finanzielle Unterstützung Europas unzureichend sein wird, wenn die EU mit einer zweiten Trump-Administration konfrontiert wird. Europas Kampf, seinen eigenen souveränen Platz zwischen Machtzentren zu finden, ist mit großen Unsicherheiten über seine Zukunft belastet.</span>\n<span class=\"para\">Zweitens beziehen sich Unsicherheiten nicht nur auf harte Sicherheitsfragen im Umgang mit dem Krieg in der Ukraine, sondern auch auf andere Arenen, in denen Macht ausgeübt wird, wie breitere geoökonomische Fragen, hybrider Einfluss und Cyber. Die Fragmentierung in diesen Bereichen stellt Europa vor breitere, globalere Herausforderungen. In diesem Kontext stellt sich die Frage, wie weit Europa in der Lage und bereit ist, eigene Entscheidungen zu treffen und eine eigene europäische Souveränität zu entwickeln. Dies gilt insbesondere, wenn es auch schwierige Entscheidungen zwischen der Zusammenarbeit mit China als Partner, Wettbewerber und systemischem Rivalen oder der Unterstützung der USA in ihren immer noch überwiegend geoökonomischen Kämpfen mit Peking zu treffen hat.</span>\n<span class=\"para\">Aber ebenso wichtig wie die beiden anderen Achsen der Fragmentierung ist die Tatsache, dass die EU auch mit unterschiedlichen Weltanschauungen und Erzählungen umgehen muss. Diese betreffen nicht nur andere Großmächte (einschließlich der USA), sondern auch Länder im Globalen Süden und sogar die eigenen Mitgliedstaaten, politischen Parteien und Bewegungen der EU. Unterschiedliche Vorstellungen über Europa, seine Werte und seine Zukunft haben einen grundlegenden Einfluss darauf, wie Europa mit Unsicherheiten umgehen kann, um seinen eigenen Platz in einer fragmentierenden Weltordnung zu finden.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Unsicherheiten über den Ausgang des Krieges</strong></span>\n<span class=\"para\">Die größte Unsicherheit, mit der die EU konfrontiert ist, hängt mit dem Krieg in der Ukraine zusammen. Die Unterstützung für die Ukraine war bisher ausreichend, sodass das Land nicht verlieren, aber auch nicht tatsächlich gegen die russische Aggression gewinnen kann. Die Angst vor einer Eskalation und einem umfassenden Krieg zwischen Russland und der NATO hat insbesondere die USA und Deutschland davon abgehalten, Langstreckenwaffen bereitzustellen, die es Kiew ermöglichen würden, all jene Punkte anzugreifen, von denen aus die russische Aggression gegen es gestartet wird. Seit Jahren wird viel über russische „rote Linien“ gesprochen, die oft mehr ein Element westlicher Vorstellungskraft als Realität sind. Zum Beispiel hat die Ukraine selbst dies bewiesen, indem sie Ziele innerhalb Russlands angegriffen und den Krieg durch ihren Einmarsch in die Region Kursk nach Russland getragen hat. Die westliche Unterstützung für den Friedensplan der Ukraine und den jüngsten Plan von Selenskyj für den Sieg bleibt ebenfalls weit hinter dem zurück, was nötig ist, um diesen Krieg zu beenden.</span>\n<span class=\"para\">In der Zwischenzeit scheinen einige Menschen im Westen immer noch zu glauben, dass wirtschaftliche Sanktionen Russland langfristig zurück an den Verhandlungstisch zwingen könnten. Allerdings haben Diskussionen über Sanktionen gezeigt, dass ihre Wirksamkeit unzureichend bleibt, wenn keine ernsthaften Anstrengungen unternommen werden, um alle Schlupflöcher zu schließen. Wenn wir ernsthaft sagen, dass wir auch im Krieg sind, warum sind dann so viele westliche Unternehmen immer noch in Russland aktiv und warum haben wir nicht entschieden in Richtung eines umfassenderen Boykotts des Handels mit Russland gehandelt?</span>\n<span class=\"para\">Es ist klar, dass Wladimir Putin das langfristige Spiel spielt und darauf wartet, dass die westliche Unterstützung für die Ukraine weiter erodiert. Der Ausgang der Wahlen und der Aufstieg populistischer Parteien in den USA und Europa tragen zu weiteren Unsicherheiten bei, insbesondere wenn wir auf mehr Regierungen mit rechtsextremen Parteien oder von solchen Parteien unterstützten Regierungen stoßen. Derzeit betrifft dies hauptsächlich Ungarn und die Slowakei, aber der Aufstieg von <em>Alternative Für Deutschland</em> in Deutschland und <em>Rassemblement National</em> in Frankreich könnte auch das politische Spektrum in Europa grundlegend verändern, da in den nächsten Jahren entscheidende Wahlen anstehen. Ein Sieg der rechtsextremen Parteien könnte die Unterstützung für die Ukraine untergraben, obwohl Beispiele aus Italien und den Niederlanden gezeigt haben, dass dies nicht unbedingt der Fall ist. Wahlen stellen jedoch ein wesentliches Element der Unsicherheit dar und könnten Putin ermutigen, einfach abzuwarten. Schließlich haben Repression und Propaganda in Russland jede ernsthafte Opposition gegen den Krieg oder das Regime als solches verhindert. Gleichzeitig ist die Wirtschaft kurzfristig bis mittelfristig relativ stabil geblieben.</span>\n<span class=\"para\">Die EU scheint mit einer Fortsetzung des Krieges und wahrscheinlich einem Patt auf dem Schlachtfeld konfrontiert zu sein, das möglicherweise jahrelang andauern könnte, mit all den damit verbundenen Unsicherheiten. Diese Fragen tragen sowohl zur Unsicherheit als auch zu den wirtschaftlichen Wachstumsaussichten bei. Sie haben auch bereits andere Bereiche wie Logistikketten, Migration und Cyber betroffen. Die Bemühungen der EU, andere Staaten, insbesondere im Globalen Süden, zu erreichen, um die Unterstützung für die Bemühungen der Ukraine zur Beendigung des Krieges zu erhöhen, sind gescheitert. Dies liegt teilweise daran, dass doppelte Standards im Umgang mit Verletzungen des Völkerrechts (insbesondere im Fall von Israels militärischen Aktionen im Gazastreifen und anderswo) angewendet werden. Dies trägt auch zu Unsicherheiten nicht nur über die Möglichkeit einer effektiveren geopolitischen EU bei, sondern auch über die Zukunft einer auf internationalen Regeln basierenden Ordnung als solche.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Wie sprechen wir über den Krieg in Europa?</strong></span>\n<span class=\"para\">Unmittelbar nach Russlands umfassender Invasion in der Ukraine im Februar 2022 schien Europa in seiner Unterstützung für die Ukraine vereint zu sein. Die EU ermutigte sogar die Mitgliedstaaten, die Ukraine mit militärischer Ausrüstung zu unterstützen, die durch die Europäische Friedensfazilität finanziert werden sollte. Wirtschaftliche und finanzielle Sanktionen übertrafen das, was zuvor als Reaktion auf Russlands Annexion der Krim und die Einfälle in die Ostukraine verhängt worden war. Unprecedented sanctions have been adopted, with 14 packages approved so far. Europa hat seine Abhängigkeit von russischer Energie ernsthaft verringert und damit Moskaus Fähigkeit, europäische Politiken zu beeinflussen, eingeschränkt. Aber obwohl einige russische Propagandakanäle von der EU blockiert wurden und einige Propagandisten mit individuellen Sanktionen belegt wurden, können russische Einflussoperationen weiterhin fortgesetzt werden. Solche Bemühungen finden Resonanz bei rechtsextremen und linksgerichteten populistischen Parteien sowie bei einigen russischen Diasporagemeinschaften. Russische Propaganda wird auch von Ländern wie Ungarn ernst genommen, wenn es darum geht, weitere Sanktionen abzulehnen und jegliche Unterstützung für die Ukraine zu erhöhen.</span>\n<span class=\"para\">Allgemeiner kann man insbesondere in Westeuropa und Südeuropa ein abnehmendes Interesse am Krieg in der Ukraine und einen Wechsel der Medienaufmerksamkeit auf andere Themen beobachten. Dazu gehören Migration, die US-Wahlen und die Konflikte im Nahen Osten. Man könnte leicht von einer Art „Ukrainermüdigkeit“ sprechen, wobei einige Menschen fordern, diesen Krieg zu beenden, „was auch immer es kostet“, selbst wenn dies zu russischen Bedingungen geschehen muss. Das Gleiche könnte über die Angst vor einer Eskalation gesagt werden, die größtenteils ein Element unserer eigenen Vorstellungskraft ist. Das Gefühl der Dringlichkeit lässt nach, und obwohl viel Mitgefühl für die Ukraine bleibt, fehlen entscheidende Maßnahmen, und die Unterstützung reicht gerade aus, damit die Ukraine nicht verliert. Kiew kann den Krieg einfach nicht gewinnen und seine eigenen Bedingungen Russland aufzwingen.</span>\n<span class=\"para\">All dies steht im großen Gegensatz zu Mittel- und Osteuropa, wo die Menschen sich noch an das Leiden aus der Vergangenheit des russischen Imperialismus erinnern und den Krieg als die jüngste Manifestation der russischen Bedrohung für die europäische Sicherheit betrachten. Für diese Länder sind die Auswirkungen auf die Zukunft Europas kristallklar, und alle haben Maßnahmen ergriffen, um ihre Verteidigungshaushalte zu erhöhen (einige bis zu vier Prozent des BIP) und die NATO-Frontlinie zur Abschreckung weiterer russischer Aggressionen zu stärken. Hier gibt es auch eine klare Erkenntnis, dass die Ukraine in einem existenziellen Kampf nicht nur für sich selbst, sondern auch zur Unterstützung der europäischen Sicherheitsordnung als Ganzes verwickelt ist.</span>\n<span class=\"para\">In diesem Kontext könnte man unterschiedliche und divergierende Erzählungen über die Auswirkungen des Krieges und die Bedeutung eines russischen oder ukrainischen Sieges oder einer Niederlage identifizieren. Solche internen Unterschiede innerhalb der EU über den Krieg in der Ukraine und was man dagegen tun sollte, werden wahrscheinlich ein Streitpunkt bleiben und zur Fülle von Unsicherheiten über die Zukunft Europas beitragen. Und genau das hofft und spielt Moskau darauf an: ein Wachstum divergierender Ansichten und Polarisierung innerhalb Europas, um einen klaren Sieg in der Ukraine zu erringen, als ersten erfolgreichen Schritt, um die europäische Sicherheitsordnung weiter herauszufordern und seinen Willen einem gespaltenen Westen aufzuzwingen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Umgang mit Unsicherheiten: Was ist zu tun?</strong></span>\n<span class=\"para\">Wie bereits zuvor erwähnt, ist ein wichtiges Element, das zur Unsicherheit beiträgt, die zunehmende Fragmentierung von Weltanschauungen: eine grundlegende Anfechtung der Bedeutung aktueller Ereignisse und zukünftiger Trends. Die russische Erzählung ist klar: Der Krieg geht um den Schutz der russischen Identität und des Status einer Großmacht, was die Wiederherstellung der „Russischen Welt“ (einschließlich in der Ukraine) und die Bekämpfung der Verbreitung „westlicher“ demokratischer Werte erfordert. In seinem Kampf gegen den „kollektiven Westen“ findet Moskau auch einen Partner in China im Kampf gegen die US-Hegemonie und angeblich universelle Werte. In Putins Denken sollten Großmächte souverän sein und in der Lage, über ihre eigenen zivilisatorischen Werte zu entscheiden. Sie sollten auch das Recht haben, ihren Einfluss in ihrer Nachbarschaft als besonderen Interessensbereich auszuüben. In dieser Hinsicht ist der Krieg in der Ukraine auch existenziell für Russland, da eine Niederlage in der Ukraine ein Regime bedrohen würde, das stark in seine „besondere militärische Operation“ investiert hat, um Russland wieder groß zu machen.</span>\n<span class=\"para\">In Europa haben wir unterschiedliche Erzählungen über die Bedeutung des Krieges in der Ukraine. Während der Krieg zunächst als große Bedrohung für die europäische Sicherheitsordnung und die multilaterale, regelbasierte Ordnung als solche angesehen wurde, hat die Dringlichkeit und die Bereitschaft, alles zu tun, um der russischen Aggression entgegenzuwirken und die Ukraine (und damit die europäische Ordnung) zu unterstützen, um ihre Souveränität, territoriale Integrität und kulturelle Identität als unabhängiger Staat zu schützen, im Laufe der Zeit nachgelassen. Anstatt die Ukraine „was auch immer es kostet“ zu unterstützen, hören wir jetzt Stimmen, die eine Einigung zur Beendigung des Krieges unterstützen, einschließlich eines möglichen Deals zu russischen Bedingungen, „was auch immer das kostet“.</span>\n<span class=\"para\">Solange wir unterschiedliche Erzählungen über die richtige Bedeutung dieses Krieges und auch in breiteren Sicherheitsfragen haben, wird die EU nicht in der Lage sein, als kohärenter und proaktiver geopolitischer Akteur zu handeln. Die EU sollte versuchen, eine gemeinsame Sprache zu finden, um über den Krieg und seine Auswirkungen zu sprechen. Nur dann werden wir in der Lage sein, die Sicherheit auf dem europäischen Kontinent sowohl für uns selbst als auch für unsere Partner aufrechtzuerhalten. Hier sollten Geopolitik und Wirtschaft überwiegen: Solange unsere Unternehmen weiterhin in Russland aktiv sind und die wirtschaftlichen und finanziellen Interessen einzelner Mitgliedstaaten eine kohärente Politik gegenüber dem Krieg untergraben, werden große Unsicherheiten über die Zukunft bestehen bleiben.</span>\n<span class=\"para\">Darüber hinaus, wenn die EU weiterhin eine glaubwürdige Form der „wertebasierten“ Außenpolitik aufrechterhalten möchte, sollte sie eine konsistentere Erzählung darüber haben, wie sie eine auf Regeln basierende globale Ordnung und ihren Platz darin sieht. Dies würde auch bedeuten, doppelte Standards so weit wie möglich aufzugeben und die Kluft zwischen den divergierenden Politiken innerhalb der EU über Israels aggressive und repressive Politiken gegen die Palästinenser im Besonderen zu überbrücken. Wenn Israel mit einer ganzen Reihe schwerwiegender Verstöße gegen das Völkerrecht (wie auch vom Internationalen Gerichtshof festgestellt) ungestraft davonkommen kann, kann die EU keine glaubwürdige Erzählung über sich selbst als Förderer des internationalen Friedens und der Gerechtigkeit aufbauen. Divergenzen zwischen den Mitgliedstaaten sollten ebenfalls überbrückt werden, um einer glaubwürdigen geopolitischen EU als Ganzes zugutekommen. Nur dann könnte Europa auch versuchen, einige der divergierenden Erzählungen im Globalen Süden zu überbrücken, wo Länder dann vielleicht europäische Aufrufe ernsthafter annehmen könnten, um die Ukraine in ihrem Dekolonisationskrieg effektiv zu unterstützen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Aufbau einer glaubwürdigeren europäischen Erzählung</strong></span>\n<span class=\"para\">Schließlich müsste die EU auch eine eigene Erzählung gegenüber den Vereinigten Staaten haben. Isolationistische Tendenzen in den USA, ihre Wende nach Asien und eine nationalistischere Erzählung erfordern eine kohärente und einheitliche europäische Antwort. Die Realität ist, dass das Engagement der USA für die europäische Sicherheit in Zweifel gezogen wird, insbesondere mit der Aussicht auf Trumps Rückkehr ins Weiße Haus. Europa sollte, wann immer möglich, gute transatlantische Beziehungen haben, muss aber in der Lage sein, unabhängig auf der Grundlage seiner eigenen souveränen Strategie und Erzählung zu handeln. Dies gilt nicht nur für Russland, sondern auch für den Nahen Osten. Eine akzeptierende, transaktionale Beziehung würde nur die Bemühungen schädigen, eine gemeinschaftlichere europäische Erzählung aufzubauen.</span>\n<span class=\"para\">Wenn Europa den geopolitischen Weg gehen möchte, sollte es auch in der Lage sein, den geopolitischen Diskurs zu führen. Dies würde den Aufbau einer glaubwürdigeren europäischen Erzählung implizieren, die auf europäischen Werten basiert, um festzustellen, was europäische Identität bedeutet und wie wir Europas Platz in einer fragmentierenden und unsicheren Weltordnung sehen.</span>\n<span class=\"para\">Nur wenn wir als Europäer in der Lage sind, eine gemeinsame Sprache zu finden und divergierende Perspektiven unter den Mitgliedstaaten über die europäische Sicherheit und ihre Auswirkungen zu überwinden, wird die EU in der Lage sein, Einfluss auf den Aufbau oder die Rekonstruktion ihrer eigenen Nachbarschaft zu nehmen. Die Erfahrungen der Mitgliedstaaten in Mitteleuropa, die in der Vergangenheit russischer Aggression und Repression ausgesetzt waren, könnten uns helfen, eine effektivere Strategie gegenüber Russland und einer breiteren globalen Sicherheit zu entwickeln.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> ist Senior Research Fellow am Clingendael Institute.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Σε αυτό το πλαίσιο, η ΕΕ και τα κράτη μέλη της έχουν επίσης αγωνιστεί προσπαθώντας να αναπτύξουν μια συνεκτική στρατηγική για μια πιο γεωπολιτική Ευρωπαϊκή Ένωση. Αν και η πρόεδρος της Ευρωπαϊκής Επιτροπής, Ούρσουλα φον ντερ Λάιεν, παρουσίασε την πρώτη της επιτροπή το 2019 ως «γεωπολιτική επιτροπή», με τον Ύπατο Εκπρόσωπο για την Κοινή Εξωτερική Πολιτική και Πολιτική Ασφάλειας, Χοσέπ Μπορέλ, να δηλώνει ότι η Ευρώπη έπρεπε να «μάθει τη γλώσσα της δύναμης», οι προκλήσεις για την ΕΕ έχουν αυξηθεί από τότε. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα όσον αφορά την πλήρους κλίμακας εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία και τις στρατιωτικές ενέργειες του Ισραήλ στη Γάζα μετά τις 7 Οκτωβρίου 2023 (και τώρα στο Λίβανο). Και αν και η ΕΕ έχει επιδείξει περισσότερη ενότητα στην αντιμετώπιση της ρωσικής επιθετικότητας, οι πολιτικές της για τη Μέση Ανατολή δείχνουν ότι είναι ακόμα μακριά από το να είναι ένας ενιαίος γεωπολιτικός παίκτης από μόνη της. Τα αποτελέσματα των εκλογών στις ΗΠΑ θα προσθέσουν μόνο στις αβεβαιότητες σχετικά με το γεωπολιτικό μέλλον της ΕΕ.</span>\n<span class=\"para\">Σε μια <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">πρόσφατη έκθεση</a>, το Ολλανδικό Επιστημονικό Συμβούλιο για την Πολιτική της Κυβέρνησης (WRR) επισήμανε μια διάσπαση της παγκόσμιας τάξης κατά μήκος τριών αξόνων: «κέντρα εξουσίας, αρένες όπου ασκείται η εξουσία και κοσμοθεωρίες». Στη δική μου ανάλυση, υπογραμμίζω ιδιαίτερα τη σημασία της διάσπασης των κοσμοθεωριών και υποστηρίζω την ανάπτυξη μιας πιο συνεκτικής ευρωπαϊκής αφήγησης. Πιστεύω επίσης ότι είναι απαραίτητο να βρούμε μια κοινή γλώσσα για να αντιμετωπίσουμε τις αβεβαιότητες σχετικά με το μέλλον της Ευρώπης.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Διάσπαση της παγκόσμιας τάξης</strong></span>\n<span class=\"para\">Η ρωσική επιθετικότητα στην Ουκρανία παρουσιάζει στην ΕΕ τη μεγαλύτερη πρόκληση ασφάλειας εδώ και δεκαετίες κατά μήκος και των τριών αξόνων διάσπασης που αναφέρθηκαν παραπάνω. Ταυτόχρονα, παρουσιάζει επίσης στην ΕΕ μεγάλες αβεβαιότητες. Μπορεί η ΕΕ πραγματικά να αναπτυχθεί σε έναν γεωπολιτικό παίκτη από μόνη της, ικανή και πρόθυμη να υπερασπιστεί τον εαυτό της και τους εταίρους της στη γειτονιά της; Παρά όλες τις συζητήσεις για το <em>Zeitenwende</em>, μπορούμε μόνο να εντοπίσουμε κάποια περιορισμένη (αν και πιθανώς απροσδόκητη) πρόοδο εντός της ΕΕ, συμπεριλαμβανομένης της συνεργασίας στον τομέα της άμυνας. Γενικά, μπορούμε να εντοπίσουμε μια μειούμενη ενδιαφέρον για τον πόλεμο στην Ουκρανία (ιδιαίτερα στη δυτική και νότια Ευρώπη) και ακόμη και κάποια οπισθοδρόμηση στην υποστήριξη των ατομικών κρατών μελών για την Ουκρανία. Μπορεί κανείς να συμπεράνει τότε ότι η ευρωπαϊκή στρατιωτική και χρηματοοικονομική υποστήριξη θα αποδειχθεί ανεπαρκής αν η ΕΕ αντιμετωπίσει μια δεύτερη διοίκηση Τραμπ. Η πάλη της Ευρώπης να βρει τη δική της κυρίαρχη θέση μεταξύ των κέντρων εξουσίας είναι γεμάτη με μεγάλες αβεβαιότητες σχετικά με το μέλλον της.</span>\n<span class=\"para\">Δεύτερον, οι αβεβαιότητες δεν σχετίζονται μόνο με σκληρά ζητήματα ασφάλειας στην αντιμετώπιση του πολέμου στην Ουκρανία, αλλά και με άλλες αρένες όπου ασκείται η εξουσία, όπως η ευρύτερη γεωοικονομία, η υβριδική επιρροή και ο κυβερνοχώρος. Η διάσπαση σε αυτούς τους τομείς παρουσιάζει στην Ευρώπη ευρύτερες, πιο παγκόσμιες προκλήσεις. Σε αυτό το πλαίσιο, προκύπτει το ερώτημα πόσο μακριά είναι η Ευρώπη ικανή και πρόθυμη να πάρει τις δικές της αποφάσεις και να αναπτύξει την δική της ευρωπαϊκή κυριαρχία. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα όταν αντιμετωπίζει δύσκολες επιλογές μεταξύ της συνεργασίας με την Κίνα ως εταίρο, ανταγωνιστή και συστημικό αντίπαλο, ή της συμμετοχής στις ΗΠΑ στις κυρίως γεωοικονομικές μάχες τους με το Πεκίνο.</span>\n<span class=\"para\">Αλλά εξίσου σημαντικό με τους άλλους δύο άξονες διάσπασης είναι το γεγονός ότι η ΕΕ πρέπει επίσης να ασχοληθεί με διαφορετικές κοσμοθεωρίες και αφηγήσεις. Αυτές αφορούν όχι μόνο άλλες μεγάλες δυνάμεις (συμπεριλαμβανομένων των ΗΠΑ) αλλά και χώρες του Παγκόσμιου Νότου και ακόμη και τα ίδια τα κράτη μέλη της ΕΕ, πολιτικά κόμματα και κινήματα. Διαφορετικές ιδέες για την Ευρώπη, τις αξίες της και το μέλλον της έχουν θεμελιώδη επίδραση στο πώς μπορεί η Ευρώπη να αντιμετωπίσει τις αβεβαιότητες για να βρει τη δική της θέση σε μια διάσπαση της παγκόσμιας τάξης.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Αβεβαιότητες σχετικά με την έκβαση του πολέμου</strong></span>\n<span class=\"para\">Η μεγαλύτερη αβεβαιότητα που αντιμετωπίζει η ΕΕ σχετίζεται με τον πόλεμο στην Ουκρανία. Η υποστήριξη για την Ουκρανία μέχρι στιγμής έχει είναι αρκετή ώστε η χώρα να μην μπορεί να χάσει αλλά και να μην μπορεί πραγματικά να κερδίσει κατά της ρωσικής επιθετικότητας. Ο φόβος της κλιμάκωσης και ενός πλήρους πολέμου μεταξύ Ρωσίας και ΝΑΤΟ έχει αποτρέψει ιδιαίτερα τις ΗΠΑ και τη Γερμανία από το να παρέχουν μακροχρόνια όπλα που θα επέτρεπαν στο Κίεβο να χτυπήσει σε όλα τα σημεία από τα οποία εκδηλώνεται η ρωσική επιθετικότητα εναντίον του. Για χρόνια τώρα υπάρχει πολλή συζήτηση για τις «κόκκινες γραμμές» της Ρωσίας, οι οποίες συχνά είναι περισσότερο ένα στοιχείο της δυτικής φαντασίας παρά της πραγματικότητας. Για παράδειγμα, η ίδια η Ουκρανία το έχει αποδείξει αυτό χτυπώντας στόχους μέσα στη Ρωσία και ακόμη και μεταφέροντας τον πόλεμο στη Ρωσία με την εισβολή της στην περιοχή του Κουρσκ. Η δυτική υποστήριξη για το σχέδιο ειρήνης της Ουκρανίας και το πρόσφατο σχέδιο νίκης του Ζελένσκι απέχουν επίσης πολύ από το να είναι αυτό που χρειάζεται για να τερματιστεί αυτός ο πόλεμος.</span>\n<span class=\"para\">Στο μεταξύ, κάποιοι άνθρωποι στη Δύση φαίνεται ακόμα να πιστεύουν ότι οι οικονομικές κυρώσεις θα μπορούσαν μακροπρόθεσμα να αναγκάσουν τη Ρωσία να επιστρέψει στο τραπέζι των διαπραγματεύσεων. Ωστόσο, οι συζητήσεις σχετικά με τις κυρώσεις έχουν δείξει ότι η αποτελεσματικότητά τους παραμένει ανεπαρκής όταν δεν γίνεται σοβαρή εργασία για να κλείσουν όλα τα παραθυράκια. Αν είμαστε σοβαροί όταν δηλώνουμε ότι είμαστε επίσης σε πόλεμο, γιατί τόσες πολλές δυτικές εταιρείες είναι ακόμα ενεργές στη Ρωσία και γιατί δεν έχουμε προχωρήσει αποφασιστικά προς την κατεύθυνση ενός πιο συνολικού μποϊκοτάζ του εμπορίου με τη Ρωσία;</span>\n<span class=\"para\">Είναι σαφές ότι ο Βλαντιμίρ Πούτιν παίζει το μακροχρόνιο παιχνίδι και περιμένει να φθαρεί η δυτική υποστήριξη για την Ουκρανία. Η έκβαση των εκλογών και η άνοδος των λαϊκιστικών κομμάτων στις ΗΠΑ και την Ευρώπη συμβάλλουν σε περαιτέρω αβεβαιότητες, ειδικά όταν συναντάμε περισσότερες κυβερνήσεις με ακροδεξιά κόμματα ή υποστηριζόμενες από τέτοια κόμματα. Αυτή τη στιγμή, αυτό αφορά κυρίως την Ουγγαρία και τη Σλοβακία, αλλά η άνοδος του <em>Alternative Für Deutschland</em> (Εναλλακτική για τη Γερμανία) στη Γερμανία και του <em>Rassemblement National</em> (Εθνική Συγκέντρωση) στη Γαλλία θα μπορούσε επίσης να αλλάξει θεμελιωδώς το πολιτικό φάσμα στην Ευρώπη, με κρίσιμες εκλογές να έρχονται τα επόμενα χρόνια. Μια νίκη των ακροδεξιών κομμάτων θα μπορούσε να υπονομεύσει την υποστήριξη για την Ουκρανία, αν και παραδείγματα από την Ιταλία και την Ολλανδία έχουν δείξει ότι αυτό δεν είναι απαραίτητα το γεγονός. Ωστόσο, οι εκλογές αποτελούν ένα σημαντικό στοιχείο αβεβαιότητας και θα μπορούσαν να ενθαρρύνουν τον Πούτιν να περιμένει απλώς την κατάλληλη στιγμή. Άλλωστε, μέσα στη Ρωσία η καταστολή και η προπαγάνδα έχουν αποτρέψει οποιαδήποτε σοβαρή αντίθεση στον πόλεμο ή στο καθεστώς ως τέτοιο. Ταυτόχρονα, η οικονομία έχει παραμείνει σχετικά σταθερή σε βραχυπρόθεσμο και μεσοπρόθεσμο επίπεδο.</span>\n<span class=\"para\">Η ΕΕ φαίνεται να αντιμετωπίζει μια συνέχιση του πολέμου και πιθανώς μια στασιμότητα στο πεδίο της μάχης, η οποία θα μπορούσε να διαρκέσει πιθανώς για χρόνια με όλες τις σχετικές αβεβαιότητες. Αυτά τα ζητήματα προσθέτουν τόσο στην ανασφάλεια όσο και επηρεάζουν τις προοπτικές οικονομικής ανάπτυξης. Έχουν ήδη επηρεάσει και άλλους τομείς, όπως οι εφοδιαστικές αλυσίδες, η μετανάστευση και ο κυβερνοχώρος. Οι προσπάθειες της ΕΕ να προσεγγίσει άλλες χώρες, ειδικά στον Παγκόσμιο Νότο, για να αυξήσει την υποστήριξη για τις προσπάθειες της Ουκρανίας να τερματίσει τον πόλεμο έχουν αποτύχει. Αυτό οφείλεται εν μέρει στην εφαρμογή διπλών προτύπων κατά την αντιμετώπιση παραβιάσεων του διεθνούς δικαίου (ιδιαίτερα στην περίπτωση των στρατιωτικών ενεργειών του Ισραήλ στη Γάζα και αλλού). Αυτό προσθέτει επίσης σε αβεβαιότητες όχι μόνο σχετικά με την πιθανότητα μιας πιο αποτελεσματικής γεωπολιτικής ΕΕ, αλλά και σχετικά με το μέλλον μιας διεθνούς τάξης βασισμένης σε κανόνες ως τέτοια.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Πώς μιλάμε για τον πόλεμο στην Ευρώπη;</strong></span>\n<span class=\"para\">Άμεσα μετά την πλήρους κλίμακας εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία τον Φεβρουάριο του 2022, η Ευρώπη φαινόταν ενωμένη στην υποστήριξή της για την Ουκρανία. Η ΕΕ ενθάρρυνε ακόμη και τα κράτη μέλη να υποστηρίξουν την Ουκρανία με στρατιωτικό εξοπλισμό που θα πληρωνόταν από το Ευρωπαϊκό Ταμείο Ειρήνης. Οι οικονομικές και χρηματοοικονομικές κυρώσεις ξεπέρασαν αυτές που είχαν επιβληθεί νωρίτερα σε αντίκτυπο στην προσάρτηση της Κριμαίας από τη Ρωσία και τις εισβολές στην ανατολική Ουκρανία. Πρωτοφανείς κυρώσεις έχουν υιοθετηθεί, με 14 πακέτα να έχουν εγκριθεί μέχρι στιγμής. Η Ευρώπη έχει μειώσει σοβαρά την εξάρτησή της από την ρωσική ενέργεια, περιορίζοντας έτσι την ικανότητα της Μόσχας να επηρεάζει τις ευρωπαϊκές πολιτικές. Αλλά αν και ορισμένα ρωσικά κανάλια προπαγάνδας έχουν αποκλειστεί από την ΕΕ και ορισμένοι προπαγανδιστές έχουν υποστεί ατομικές κυρώσεις, οι ρωσικές επιχειρήσεις επιρροής μπορούν να συνεχιστούν. Τέτοιες προσπάθειες αντηχούν μεταξύ ακροδεξιών και ακροαριστερών λαϊκιστικών κομμάτων, καθώς και ορισμένων κοινοτήτων ρωσικής διασποράς. Η ρωσική προπαγάνδα εξακολουθεί να λαμβάνεται σοβαρά από χώρες όπως η Ουγγαρία όταν αντιτίθενται σε περαιτέρω κυρώσεις και οποιαδήποτε αύξηση της υποστήριξης για την Ουκρανία.</span>\n<span class=\"para\">Γενικότερα, ειδικά στη δυτική και νότια Ευρώπη, μπορεί κανείς να δει μια μειούμενη ενδιαφέρον για τον πόλεμο στην Ουκρανία και μια στροφή της προσοχής των μέσων ενημέρωσης σε άλλα ζητήματα. Αυτά περιλαμβάνουν τη μετανάστευση, τις εκλογές στις ΗΠΑ και τις συγκρούσεις στη Μέση Ανατολή. Θα μπορούσε κανείς εύκολα να μιλήσει για κάποια μορφή «κόπωσης από την Ουκρανία», με ορισμένους ανθρώπους να ζητούν να τερματιστεί αυτός ο πόλεμος, «ό,τι κι αν χρειαστεί», ακόμη και αν αυτό πρέπει να διευθετηθεί με τους όρους της Ρωσίας. Το ίδιο θα μπορούσε να ειπωθεί και για τον φόβο της κλιμάκωσης, ο οποίος είναι κυρίως ένα στοιχείο της δικής μας φαντασίας. Το αίσθημα της επείγουσας ανάγκης μειώνεται και αν και παραμένει πολλή συμπάθεια για την Ουκρανία, οι αποφασιστικές ενέργειες λείπουν και η βοήθεια είναι απλώς αρκετή για να μην χάσει η Ουκρανία. Το Κίεβο απλά δεν μπορεί να κερδίσει τον πόλεμο και να επιβάλει τους δικούς του όρους στη Ρωσία.</span>\n<span class=\"para\">Όλα αυτά είναι σε μεγάλη αντίθεση με την Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη, όπου οι άνθρωποι θυμούνται ακόμα την ταλαιπωρία από τον παρελθόντα ρωσικό ιμπεριαλισμό και φαντάζονται τον πόλεμο ως την πιο πρόσφατη εκδήλωση της ρωσικής απειλής για την ευρωπαϊκή ασφάλεια. Για αυτές τις χώρες, οι επιπτώσεις για το μέλλον της Ευρώπης είναι κρυστάλλινες και όλες έχουν λάβει μέτρα για να ενισχύσουν τους προϋπολογισμούς άμυνας τους (ορισμένα έως τέσσερα τοις εκατό του ΑΕΠ) και να ενισχύσουν την πρώτη γραμμή του ΝΑΤΟ στην αποτροπή περαιτέρω ρωσικής επιθετικότητας. Υπάρχει επίσης μια σαφής συνειδητοποίηση εδώ ότι η Ουκρανία εμπλέκεται σε μια υπαρξιακή πάλη όχι μόνο για τον εαυτό της αλλά και για την υποστήριξη της ευρωπαϊκής τάξης ασφάλειας στο σύνολό της.</span>\n<span class=\"para\">Σε αυτό το πλαίσιο, θα μπορούσε κανείς να εντοπίσει διαφορετικές και αποκλίνουσες αφηγήσεις σχετικά με τις επιπτώσεις του πολέμου και τη σημασία μιας ρωσικής ή ουκρανικής νίκης ή ήττας. Τέτοιες εσωτερικές διαφορές εντός της ΕΕ σχετικά με τον πόλεμο στην Ουκρανία και το τι να κάνουμε γι' αυτό θα παραμείνουν πιθανώς μια περιοχή αντιπαράθεσης και θα προσθέσουν στην πληθώρα των αβεβαιοτήτων που αφορούν το μέλλον της Ευρώπης. Και αυτό είναι ακριβώς αυτό που ελπίζει και παίζει η Μόσχα: μια αύξηση των αποκλινουσών απόψεων και του πολωτισμού εντός της Ευρώπης προκειμένου να κερδίσει μια σαφή νίκη στην Ουκρανία ως πρώτο επιτυχές βήμα στην περαιτέρω αμφισβήτηση της ευρωπαϊκής τάξης ασφάλειας και επιβολής της θέλησής της σε έναν διαιρεμένο Δυτικό κόσμο.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Αντιμετώπιση των αβεβαιοτήτων: τι πρέπει να γίνει;</strong></span>\n<span class=\"para\">Όπως ήδη αναφέρθηκε νωρίτερα, ένα σημαντικό στοιχείο που συμβάλλει στην αβεβαιότητα είναι η αυξανόμενη διάσπαση των κοσμοθεωριών: μια θεμελιώδης αμφισβήτηση σχετικά με τη σημασία των τρεχουσών γεγονότων και των μελλοντικών τάσεων. Η ρωσική αφήγηση είναι σαφής: ο πόλεμος αφορά την προστασία της ρωσικής ταυτότητας και της μεγάλης δύναμης, που απαιτεί την επανασύσταση του «Ρωσικού Κόσμου» (συμπεριλαμβανομένης της Ουκρανίας) και την αντίσταση στη διάδοση των «δυτικών» δημοκρατικών αξιών. Στον αγώνα της κατά του «συλλογικού Δυτικού κόσμου», η Μόσχα βρίσκει επίσης έναν εταίρο στην Κίνα σε μια μάχη κατά της ηγεμονίας των ΗΠΑ και των υποτιθέμενα παγκόσμιων αξιών. Στο μυαλό του Κρεμλίνου, οι μεγάλες δυνάμεις θα πρέπει να είναι κυρίαρχες και ικανές να αποφασίζουν για τις δικές τους πολιτισμικές αξίες. Θα πρέπει επίσης να έχουν το δικαίωμα να προβάλλουν την επιρροή τους στη γειτονιά τους ως ειδική σφαίρα συμφερόντων. Σε αυτό το πλαίσιο, ο πόλεμος στην Ουκρανία είναι επίσης υπαρξιακός για τη Ρωσία, καθώς μια ήττα στην Ουκρανία θα απειλούσε ένα καθεστώς που έχει επενδύσει σημαντικά στην «ειδική στρατιωτική επιχείρησή» του για να κάνει τη Ρωσία μεγάλη ξανά.</span>\n<span class=\"para\">Στην Ευρώπη έχουμε διαφορετικές αφηγήσεις σχετικά με τη σημασία του πολέμου στην Ουκρανία. Ενώ ο πόλεμος αρχικά θεωρήθηκε ως μια μεγάλη απειλή για την ευρωπαϊκή τάξη ασφάλειας και για την πολυμερή τάξη βασισμένη σε κανόνες ως τέτοια, η επείγουσα ανάγκη και η προθυμία να προχωρήσουμε μέχρι τέλους στην αντιμετώπιση της ρωσικής επιθετικότητας και στην υποστήριξη της Ουκρανίας (και κατ' επέκταση της ευρωπαϊκής τάξης) για την προστασία της κυριαρχίας, της εδαφικής ακεραιότητας και της πολιτιστικής ταυτότητας ως ανεξάρτητου κράτους έχει εξασθενήσει με την πάροδο του χρόνου. Αντί να υποστηρίζουμε την Ουκρανία «ό,τι κι αν χρειαστεί», τώρα ακούμε φωνές που υποστηρίζουν μια διευθέτηση για να τερματιστεί ο πόλεμος, συμπεριλαμβανομένης μιας πιθανής συμφωνίας με τους όρους της Ρωσίας, «ό,τι κι αν χρειαστεί». </span>\n<span class=\"para\">Όσο έχουμε διαφορετικές αφηγήσεις σχετικά με τη σωστή σημασία αυτού του πολέμου, και επίσης σε ευρύτερους όρους ασφάλειας, η ΕΕ δεν θα είναι σε θέση να ενεργήσει ως ένας συνεκτικός και προδραστικός γεωπολιτικός παίκτης. Η ΕΕ θα πρέπει να προσπαθήσει να βρει μια κοινή γλώσσα για να μιλήσει για τον πόλεμο και τις επιπτώσεις του. Μόνο τότε θα μπορέσουμε να διατηρήσουμε την ασφάλεια σε ολόκληρη την ευρωπαϊκή ήπειρο, τόσο για εμάς όσο και για τους εταίρους μας. Εδώ, η γεωπολιτική θα πρέπει να υπερτερεί της οικονομίας: όσο οι εταιρείες μας είναι ακόμα ενεργές στη Ρωσία και τα οικονομικά και χρηματοοικονομικά συμφέροντα των ατομικών κρατών μελών υπονομεύουν μια συνεκτική πολιτική προς τον πόλεμο, οι μεγάλες αβεβαιότητες σχετικά με το μέλλον θα παραμείνουν.</span>\n<span class=\"para\">Επιπλέον, αν η ΕΕ θέλει ακόμα να διατηρήσει μια αξιόπιστη μορφή «πολιτικής εξωτερικών σχέσεων βασισμένης σε αξίες», θα πρέπει να έχει μια πιο συνεπή αφήγηση σχετικά με το πώς βλέπει μια διεθνή τάξη βασισμένη σε κανόνες και τη θέση της σε αυτήν. Αυτό θα σήμαινε επίσης την εγκατάλειψη των διπλών προτύπων όσο το δυνατόν περισσότερο, καθώς και την γεφύρωση του χάσματος μεταξύ των αποκλινουσών πολιτικών εντός της ΕΕ σχετικά με τις επιθετικές και κατασταλτικές πολιτικές του Ισραήλ κατά των Παλαιστινίων ειδικότερα. Αν το Ισραήλ μπορεί να ξεφύγει με μια σειρά σοβαρών παραβιάσεων του διεθνούς δικαίου (όπως έχει επίσης διαπιστωθεί από το Διεθνές Δικαστήριο), η ΕΕ δεν μπορεί να οικοδομήσει μια αξιόπιστη αφήγηση για τον εαυτό της ως προωθητής της διεθνούς ειρήνης και δικαιοσύνης. Οι αποκλίσεις μεταξύ των κρατών μελών θα πρέπει επίσης να γεφυρωθούν προς όφελος μιας αξιόπιστης γεωπολιτικής ΕΕ στο σύνολό της. Μόνο τότε μπορεί η Ευρώπη να προσπαθήσει να γεφυρώσει κάποιες από τις αποκλίνουσες αφηγήσεις που υπάρχουν στον Παγκόσμιο Νότο, όπου οι χώρες θα μπορούσαν τότε ίσως να πάρουν πιο σοβαρά τις ευρωπαϊκές εκκλήσεις για να υποστηρίξουν αποτελεσματικά την Ουκρανία στον αποαποικιστικό της πόλεμο.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Δημιουργώντας μια πιο αξιόπιστη ευρωπαϊκή αφήγηση</strong></span>\n<span class=\"para\">Τέλος, η ΕΕ θα χρειαστεί επίσης να έχει τη δική της αφήγηση απέναντι στις Ηνωμένες Πολιτείες. Οι απομονωτιστικές τάσεις στις ΗΠΑ, η στροφή τους προς την Ασία και μια πιο εθνικιστική αφήγηση απαιτούν μια συνεκτική και ενωμένη ευρωπαϊκή απάντηση. Η πραγματικότητα είναι ότι η δέσμευση των ΗΠΑ για την ευρωπαϊκή ασφάλεια είναι αβέβαιη, ειδικά με την προοπτική της επιστροφής του Τραμπ στον Λευκό Οίκο. Η Ευρώπη θα πρέπει να έχει καλές διατλαντικές σχέσεις όποτε είναι δυνατόν, αλλά πρέπει να είναι σε θέση να ενεργεί ανεξάρτητα με βάση τη δική της κυρίαρχη στρατηγική και αφήγηση. Αυτό ισχύει όχι μόνο για τη Ρωσία αλλά και για τη Μέση Ανατολή. Η αποδοχή μιας πιο συναλλακτικής σχέσης θα βλάψει μόνο τις προσπάθειες να οικοδομηθεί μια πιο κοινή ευρωπαϊκή αφήγηση.</span>\n<span class=\"para\">Αν η Ευρώπη θέλει να περπατήσει τη γεωπολιτική πορεία, θα πρέπει επίσης να είναι σε θέση να μιλήσει τη γεωπολιτική γλώσσα. Αυτό θα σήμαινε την οικοδόμηση μιας πιο αξιόπιστης ευρωπαϊκής αφήγησης, βασισμένης σε ευρωπαϊκές αξίες, προκειμένου να καθοριστεί τι σημαίνει η ευρωπαϊκή ταυτότητα και πώς βλέπουμε τη θέση της Ευρώπης σε μια διάσπαση και αβέβαιη παγκόσμια τάξη.</span>\n<span class=\"para\">Μόνο όταν εμείς ως Ευρωπαίοι είμαστε σε θέση να βρούμε μια κοινή γλώσσα και να ξεπεράσουμε τις αποκλίνουσες προοπτικές μεταξύ των κρατών μελών σχετικά με την ευρωπαϊκή ασφάλεια και τις επιπτώσεις της, θα μπορέσει η ΕΕ να έχει αντίκτυπο στην οικοδόμηση ή την ανακατασκευή της δικής της γειτονιάς. Η εμπειρία των κρατών μελών στην Κεντρική Ευρώπη, που έχουν εκτεθεί στην ρωσική επιθετικότητα και καταστολή στο παρελθόν, θα μπορούσε να μας καθοδηγήσει στην οικοδόμηση μιας πιο αποτελεσματικής στρατηγικής προς τη Ρωσία και την ευρύτερη παγκόσμια ασφάλεια.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Τόνι φαν ντερ Τόγκτ</strong> είναι ανώτερος ερευνητής στο Ινστιτούτο Κλινγκεντάελ.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">In this context, the EU and its member states have also been struggling when trying to develop a coherent strategy for a more geopolitical European Union. Although the president of the European Commission, Ursula Von der Leyen, portrayed her first commission in 2019 as a “geopolitical commission”, with the High Representative for Common Foreign and Security Policy Josep Borrell stating that Europe had to “learn the language of power”, challenges to the EU have increased ever since. This is especially true regarding Russia’s full-scale invasion of Ukraine and Israel’s military actions in Gaza after October 7th 2023 (and now in Lebanon). And although the EU has displayed more unity in countering the Russian aggression, its policies on the Middle East show that it is still far from a unitary geopolitical player in its own right. The results of the elections in the US will only add to the uncertainties about the EU’s geopolitical future.</span>\n<span class=\"para\">In a <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">recent report</a> the Dutch Scientific Council for Government Policy (WRR) pointed to a fragmentation of the global order along three axes: “power centres, arenas where power is exercised, and world views”. In my own analysis, I underline especially the importance of the fragmentation of world views and argue in favour of developing a more coherent European narrative. I also believe that it is necessary to find a common language in dealing with uncertainties about Europe’s future.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Fragmenting world order</strong></span>\n<span class=\"para\">Russia’s aggression in Ukraine presents the EU with its biggest security challenge in decades along all three axes of fragmentation mentioned above. At the same time, it also presents the EU with great uncertainties. Could the EU really develop into a geopolitical player in its own right, able and willing to defend itself and its partners in its neighbourhood? In spite of all the talk about <em>Zeitenwende</em>, we can only identify some limited (albeit probably unexpected) progress within the EU, including in defence cooperation. In general, we can identify a decreasing interest in the war in Ukraine (especially in western and southern Europe) and even some backsliding in individual member states’ support for Ukraine. One can only conclude then that European military and financial support will prove to be insufficient if the EU is confronted with a second Trump administration. Europe’s struggle to find its own sovereign place between power centres is fraught with great uncertainties about its future.</span>\n<span class=\"para\">Secondly, uncertainties not only relate to hard security matters in dealing with the war in Ukraine, but also to other arenas where power is exercised, such as broader geo-economics, hybrid influence and cyber. Fragmentation in these areas presents Europe with broader, more global challenges. In this context, the question arises as to how far Europe is able and willing to make its own decisions and develop its own European sovereignty. This is especially true when it is also facing difficult choices between dealing with China as a partner, competitor and systemic rival, or joining the US in its still mostly geo-economic battles with Beijing.</span>\n<span class=\"para\">But equally as important as the two other axes of fragmentation is the fact that the EU also has to deal with different world views and narratives. These concern not only other major powers (including the US) but also countries in the Global South and even the EU’s own member states, political parties and movements. Different ideas about Europe, its values and its future have a fundamental impact on how Europe can deal with uncertainties to find its own place in a fragmenting world order.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Uncertainties on the outcome of the war</strong></span>\n<span class=\"para\">The biggest uncertainty facing the EU is related to the war in Ukraine. Support for Ukraine so far has been sufficient enough that the country cannot lose but also not actually win against Russian aggression. Fear of escalation and a full-scale war between Russia and NATO has prevented especially the US and Germany from providing long-range weapons that would enable Kyiv to strike at all those points from which Russian aggression is launched against it. For years now there has been much talk about Russian “red lines”, which often are more an element of western imagination than reality. For example, Ukraine itself has proven this by striking targets inside Russia and even taking the war to Russia by its incursion into Kursk Oblast. Western support for Ukraine’s peace plan and Zelenskyy’s recent plan for victory also fall far short of what is needed to bring this war to an end.</span>\n<span class=\"para\">In the meantime, some people in the West still seem to believe that economic sanctions could in the long run force Russia back to the negotiating table. However, discussions about sanctions have shown that their effectiveness remains insufficient when no serious work is undertaken to close all the loopholes. If we are serious when stating that we are also at war, why are so many western companies still active in Russia and why have we not moved decisively in the direction of a more total boycott on trade with Russia?</span>\n<span class=\"para\">It is clear that Vladimir Putin is playing the long game and is waiting for western support for Ukraine to erode further. The outcome of elections and the rise of populist parties in the US and Europe contribute to further uncertainties, especially when we encounter more governments with far-right parties or supported by such parties. At present, this concerns mainly Hungary and Slovakia but the rise of <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternative for Germany) in Germany and <em>Rassemblement National</em> (National Rally) in France could also fundamentally change the political spectrum in Europe, with crucial elections coming up in the next few years. A victory by far-right parties could undermine support for Ukraine, although examples of Italy and the Netherlands have shown that this is not necessarily the case. However, elections do form a major element of uncertainty and could encourage Putin to just bide his time. After all, inside Russia repression and propaganda have prevented any serious opposition to the war or to the regime as such. At the same time, the economy has remained relatively stable in the short to medium term.</span>\n<span class=\"para\">The EU seems to be confronted with a continuation of the war and probably a stalemate on the battlefield, which could go on possibly for years with all the related uncertainties. These issues both add to insecurity and impact economic growth prospects. They have also already impacted other areas, like logistic chains, migration and cyber. The EU’s efforts to reach out to other states, especially in the Global South, to increase support for Ukraine’s efforts to end the war have failed. This is partly because of applying double standards when dealing with violations of international law (especially in the case of Israel’s military actions in Gaza and elsewhere). This also adds to uncertainties not only about the possibility of a more effective geopolitical EU, but also about the future of an international rules-based order as such.</span>\n<span class=\"para\"><strong>How do we talk about the war in Europe?</strong></span>\n<span class=\"para\">Immediately after Russia’s full-scale invasion of Ukraine in February 2022 Europe seemed to be united in its support for Ukraine. The EU even encouraged member states to support Ukraine with military equipment to be paid for by the European Peace Facility. Economic and financial sanctions surpassed what had been imposed earlier in reaction to Russia’s annexation of Crimea and incursions into eastern Ukraine. Unprecedented sanctions have been adopted, with 14 packages approved so far. Europe has been seriously reducing its dependence on Russian energy, thereby limiting Moscow’s ability to influence European policies. But although some Russian propaganda channels have been blocked by the EU and some propagandists have been hit with individual sanctions, Russian influence operations can still continue. Such efforts are resonating among far-right and far-left populist parties, as well as some Russian diaspora communities. Russian propaganda also is still taken seriously by countries like Hungary when opposing further sanctions and any increase in support for Ukraine.</span>\n<span class=\"para\">More in general, especially in western and southern Europe, one can see a decreasing interest in the war in Ukraine and a shift in media attention to other issues. These include migration, the US elections and the conflicts in the Middle East. One could easily speak of some form of “Ukraine fatigue”, with some people pleading to end this war, “whatever it takes”, even if this has to be settled on Russian terms. The same could be said about the fear of escalation, which is mostly an element of our own imagination. The feeling of urgency is waning and although a lot of sympathy for Ukraine remains, decisive actions are lacking and assistance is just enough for Ukraine not to lose. Kyiv simply cannot win the war and impose its own conditions on Russia.</span>\n<span class=\"para\">All this is in great contrast to Central and Eastern Europe, where people still remember the suffering from past Russian imperialism and envision the war as the most recent emanation of the Russian threat to European security. For these countries the implications for Europe’s future are crystal clear and all have taken measures to boost their defence budgets (some up to four per cent of GDP) and strengthen NATO’s frontline in deterring further Russian aggression. There is a clear realization here as well that Ukraine is involved in an existential struggle not only for itself but also in support of the European security order as a whole.</span>\n<span class=\"para\">In this context, one could identify different and diverging narratives about the implications of the war and the meaning of a Russian or Ukrainian victory or defeat. Such internal differences within the EU about the war in Ukraine and what to do about it will probably remain an area of contention and add to the plethora of uncertainties concerning Europe’s future. And this is exactly what Moscow is hoping and playing for: a growth in diverging views and polarization within Europe in order to win a clear victory in Ukraine as a first successful step in further challenging the European security order and imposing its will on a divided West.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dealing with uncertainties: what is to be done?</strong></span>\n<span class=\"para\">As already stated earlier, an important element contributing to uncertainty is the increasing fragmentation of world views: a fundamental contestation about the meaning of current events and future trends. The Russian narrative is clear: the war is about the protection of Russian identity and great power status, which necessitates re-establishing the “Russian World” (including in Ukraine) and countering the spread of “western” democratic values. In its struggle against the “collective West”, Moscow also finds a partner in China in a battle against US hegemony and supposedly universal values. In the Kremlin’s mind, great powers should be sovereign and able to decide on their own civilizational values. They should also have the right to project their influence in their neighbourhood as a special sphere of interest. In this respect, the war in Ukraine is also existential for Russia, as a defeat in Ukraine would threaten a regime which has invested heavily in its “special military operation” to make Russia great again.</span>\n<span class=\"para\">In Europe we have different narratives about the meaning of the war in Ukraine. Whereas the war was initially seen as a major threat to the European security order and to the multilateral rules-based order as such, the urgency and willingness to go all the way in countering Russian aggression and assisting Ukraine (and by extension the European order) to protect its sovereignty, territorial integrity and cultural identity as an independent state has weakened over time. Instead of supporting Ukraine “whatever it takes”, we now hear voices supporting a settlement to end the war, including a possible deal on Russian terms, “whatever that takes”.</span>\n<span class=\"para\">As long as we have different narratives on the proper meaning of this war, and also in broader security terms, the EU will not be able to act as a coherent and pro-active geopolitical player. The EU should attempt to find a common language to talk about the war and its implications. Only then will we be able to uphold security across the European continent, both for ourselves and our partners. Here, geopolitics should trump economics: as long as our companies are still active in Russia and the economic and financial interests of individual member states undermine a coherent policy towards the war, major uncertainties about the future will remain.</span>\n<span class=\"para\">Furthermore, if the EU still wants to maintain a credible form of “values-based” foreign policy, it should have a more consistent narrative about how it views a global rules-based order and its place in it. This would also imply giving up on double-standards as much as possible, as well as bridging the gap between the diverging policies within the EU about Israel’s aggressive and repressive policies against the Palestinians in particular. If Israel can get away with a whole range of serious violations of international law (as also established by the International Court of Justice), the EU cannot build a credible narrative about itself as a promotor of international peace and justice. Divergences between member states should also be bridged for the benefit of a credible geopolitical EU as a whole. Only then may Europe also attempt to bridge some of the diverging narratives at play in the Global South, where countries could then perhaps take European calls more seriously to effectively support Ukraine in its decolonization war.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Building a more credible European narrative</strong></span>\n<span class=\"para\">Finally, the EU would also need to have its own narrative vis-à-vis the United States. Isolationist tendencies in the US, its pivot to Asia and a more nationalist narrative necessitate a coherent and unified European answer. The reality is that US commitment to European security is in doubt, especially with the prospect of Trump’s return to the White House. Europe should have good transatlantic relations whenever possible but needs to be able to act independently based on its own sovereign strategy and narrative. This is not only true regarding Russia but also the Middle East. Accepting a more transactional relationship would only harm efforts to build a more common European narrative.</span>\n<span class=\"para\">If Europe would like to walk the geopolitical walk, it should also be able to talk the geopolitical talk. This would imply building a more credible European narrative, based on European values, in order to establish what European identity means and how we view Europe’s place in a fragmenting and uncertain world order.</span>\n<span class=\"para\">Only when we as Europeans are able to find a common language and overcome diverging perspectives among member states on European security and its implications will the EU be able to have an impact on building or reconstructing its own neighbourhood. The experience of those member states in Central Europe, which have been exposed to Russian aggression and repression in the past, could lead us in building a more effective strategy towards Russia and broader global security.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> is a senior research fellow at the Clingendael Institute.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">En este contexto, la UE y sus estados miembros también han estado luchando al intentar desarrollar una estrategia coherente para una Unión Europea más geopolítica. Aunque la presidenta de la Comisión Europea, Ursula Von der Leyen, retrató su primera comisión en 2019 como una “comisión geopolítica”, con el Alto Representante para la Política Exterior y de Seguridad Común, Josep Borrell, afirmando que Europa tenía que “aprender el lenguaje del poder”, los desafíos para la UE han aumentado desde entonces. Esto es especialmente cierto en lo que respecta a la invasión a gran escala de Ucrania por parte de Rusia y las acciones militares de Israel en Gaza después del 7 de octubre de 2023 (y ahora en Líbano). Y aunque la UE ha mostrado más unidad al contrarrestar la agresión rusa, sus políticas sobre el Medio Oriente demuestran que aún está lejos de ser un actor geopolítico unitario por derecho propio. Los resultados de las elecciones en EE. UU. solo agregarán incertidumbres sobre el futuro geopolítico de la UE.</span>\n<span class=\"para\">En un <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">informe reciente</a>, el Consejo Científico Holandés para la Política del Gobierno (WRR) señaló una fragmentación del orden global a lo largo de tres ejes: “centros de poder, arenas donde se ejerce el poder y visiones del mundo”. En mi propio análisis, subrayo especialmente la importancia de la fragmentación de las visiones del mundo y abogo por desarrollar una narrativa europea más coherente. También creo que es necesario encontrar un lenguaje común para abordar las incertidumbres sobre el futuro de Europa.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Orden mundial fragmentado</strong></span>\n<span class=\"para\">La agresión de Rusia en Ucrania presenta a la UE su mayor desafío de seguridad en décadas a lo largo de los tres ejes de fragmentación mencionados anteriormente. Al mismo tiempo, también presenta a la UE grandes incertidumbres. ¿Podría la UE realmente desarrollarse como un actor geopolítico por derecho propio, capaz y dispuesta a defenderse a sí misma y a sus socios en su vecindario? A pesar de toda la charla sobre <em>Zeitenwende</em>, solo podemos identificar algunos avances limitados (aunque probablemente inesperados) dentro de la UE, incluida la cooperación en defensa. En general, podemos identificar un interés decreciente en la guerra en Ucrania (especialmente en Europa occidental y meridional) e incluso un retroceso en el apoyo de algunos estados miembros a Ucrania. Solo se puede concluir que el apoyo militar y financiero europeo resultará insuficiente si la UE se enfrenta a una segunda administración Trump. La lucha de Europa por encontrar su propio lugar soberano entre los centros de poder está plagada de grandes incertidumbres sobre su futuro.</span>\n<span class=\"para\">En segundo lugar, las incertidumbres no solo se relacionan con cuestiones de seguridad dura al tratar con la guerra en Ucrania, sino también con otras arenas donde se ejerce el poder, como la geo-economía más amplia, la influencia híbrida y el ciberespacio. La fragmentación en estas áreas presenta a Europa desafíos más amplios y globales. En este contexto, surge la pregunta de hasta qué punto Europa es capaz y está dispuesta a tomar sus propias decisiones y desarrollar su propia soberanía europea. Esto es especialmente cierto cuando también se enfrenta a elecciones difíciles entre tratar con China como socio, competidor y rival sistémico, o unirse a EE. UU. en sus aún mayormente batallas geo-económicas con Pekín.</span>\n<span class=\"para\">Pero igualmente importante como los otros dos ejes de fragmentación es el hecho de que la UE también tiene que lidiar con diferentes visiones del mundo y narrativas. Estas conciernen no solo a otras potencias importantes (incluida EE. UU.) sino también a países del Sur Global e incluso a los propios estados miembros de la UE, partidos políticos y movimientos. Diferentes ideas sobre Europa, sus valores y su futuro tienen un impacto fundamental en cómo Europa puede lidiar con las incertidumbres para encontrar su propio lugar en un orden mundial fragmentado.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Incertidumbres sobre el resultado de la guerra</strong></span>\n<span class=\"para\">La mayor incertidumbre que enfrenta la UE está relacionada con la guerra en Ucrania. El apoyo a Ucrania hasta ahora ha sido lo suficientemente suficiente como para que el país no pueda perder, pero tampoco ganar realmente contra la agresión rusa. El miedo a la escalada y a una guerra a gran escala entre Rusia y la OTAN ha impedido especialmente a EE. UU. y Alemania proporcionar armas de largo alcance que permitirían a Kyiv atacar todos esos puntos desde los cuales se lanza la agresión rusa en su contra. Durante años ha habido mucha charla sobre las “líneas rojas” rusas, que a menudo son más un elemento de la imaginación occidental que de la realidad. Por ejemplo, Ucrania misma ha demostrado esto al atacar objetivos dentro de Rusia e incluso llevar la guerra a Rusia con su incursión en la región de Kursk. El apoyo occidental al plan de paz de Ucrania y el reciente plan de victoria de Zelenskyy también están muy por debajo de lo que se necesita para poner fin a esta guerra.</span>\n<span class=\"para\">Mientras tanto, algunas personas en Occidente aún parecen creer que las sanciones económicas podrían a largo plazo forzar a Rusia a regresar a la mesa de negociaciones. Sin embargo, las discusiones sobre las sanciones han mostrado que su efectividad sigue siendo insuficiente cuando no se realiza un trabajo serio para cerrar todas las lagunas. Si somos serios al afirmar que también estamos en guerra, ¿por qué tantas empresas occidentales siguen activas en Rusia y por qué no hemos avanzado de manera decisiva hacia un boicot más total al comercio con Rusia?</span>\n<span class=\"para\">Está claro que Vladimir Putin está jugando a largo plazo y está esperando que el apoyo occidental a Ucrania se erosione aún más. El resultado de las elecciones y el ascenso de partidos populistas en EE. UU. y Europa contribuyen a más incertidumbres, especialmente cuando nos encontramos con más gobiernos con partidos de extrema derecha o apoyados por tales partidos. En la actualidad, esto concierne principalmente a Hungría y Eslovaquia, pero el ascenso de <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa para Alemania) en Alemania y <em>Rassemblement National</em> (Reagrupación Nacional) en Francia también podría cambiar fundamentalmente el espectro político en Europa, con elecciones cruciales que se avecinan en los próximos años. Una victoria de los partidos de extrema derecha podría socavar el apoyo a Ucrania, aunque ejemplos de Italia y los Países Bajos han demostrado que este no es necesariamente el caso. Sin embargo, las elecciones forman un elemento importante de incertidumbre y podrían alentar a Putin a simplemente esperar su momento. Después de todo, dentro de Rusia, la represión y la propaganda han impedido cualquier oposición seria a la guerra o al régimen como tal. Al mismo tiempo, la economía se ha mantenido relativamente estable a corto y medio plazo.</span>\n<span class=\"para\">La UE parece estar confrontada con una continuación de la guerra y probablemente un estancamiento en el campo de batalla, que podría continuar posiblemente durante años con todas las incertidumbres relacionadas. Estos problemas tanto añaden inseguridad como impactan las perspectivas de crecimiento económico. También ya han impactado otras áreas, como las cadenas logísticas, la migración y el ciberespacio. Los esfuerzos de la UE por acercarse a otros estados, especialmente en el Sur Global, para aumentar el apoyo a los esfuerzos de Ucrania para poner fin a la guerra han fracasado. Esto se debe en parte a la aplicación de dobles estándares al tratar con violaciones del derecho internacional (especialmente en el caso de las acciones militares de Israel en Gaza y en otros lugares). Esto también añade incertidumbres no solo sobre la posibilidad de una UE geopolítica más efectiva, sino también sobre el futuro de un orden internacional basado en reglas como tal.</span>\n<span class=\"para\"><strong>¿Cómo hablamos sobre la guerra en Europa?</strong></span>\n<span class=\"para\">Inmediatamente después de la invasión a gran escala de Rusia a Ucrania en febrero de 2022, Europa parecía estar unida en su apoyo a Ucrania. La UE incluso alentó a los estados miembros a apoyar a Ucrania con equipo militar que sería pagado por el Fondo Europeo de Paz. Las sanciones económicas y financieras superaron lo que se había impuesto anteriormente en reacción a la anexión de Crimea por parte de Rusia y las incursiones en el este de Ucrania. Se han adoptado sanciones sin precedentes, con 14 paquetes aprobados hasta ahora. Europa ha estado reduciendo seriamente su dependencia de la energía rusa, limitando así la capacidad de Moscú para influir en las políticas europeas. Pero aunque algunos canales de propaganda rusos han sido bloqueados por la UE y algunos propagandistas han sido objeto de sanciones individuales, las operaciones de influencia rusas aún pueden continuar. Tales esfuerzos resuenan entre partidos populistas de extrema derecha y extrema izquierda, así como en algunas comunidades de la diáspora rusa. La propaganda rusa también se toma en serio en países como Hungría al oponerse a más sanciones y a cualquier aumento en el apoyo a Ucrania.</span>\n<span class=\"para\">Más en general, especialmente en Europa occidental y meridional, se puede ver un interés decreciente en la guerra en Ucrania y un cambio en la atención de los medios hacia otros temas. Estos incluyen la migración, las elecciones en EE. UU. y los conflictos en el Medio Oriente. Se podría hablar fácilmente de alguna forma de “fatiga por Ucrania”, con algunas personas pidiendo poner fin a esta guerra, “cueste lo que cueste”, incluso si esto tiene que resolverse en términos rusos. Lo mismo podría decirse sobre el miedo a la escalada, que es principalmente un elemento de nuestra propia imaginación. La sensación de urgencia está disminuyendo y aunque queda mucha simpatía por Ucrania, faltan acciones decisivas y la asistencia es solo suficiente para que Ucrania no pierda. Kyiv simplemente no puede ganar la guerra e imponer sus propias condiciones a Rusia.</span>\n<span class=\"para\">Todo esto contrasta enormemente con Europa Central y del Este, donde la gente aún recuerda el sufrimiento del pasado imperialismo ruso y ve la guerra como la emanación más reciente de la amenaza rusa a la seguridad europea. Para estos países, las implicaciones para el futuro de Europa son cristalinas y todos han tomado medidas para aumentar sus presupuestos de defensa (algunos hasta cuatro por ciento del PIB) y fortalecer la línea del frente de la OTAN en la disuasión de una mayor agresión rusa. También hay una clara realización aquí de que Ucrania está involucrada en una lucha existencial no solo por sí misma, sino también en apoyo del orden de seguridad europeo en su conjunto.</span>\n<span class=\"para\">En este contexto, se podrían identificar diferentes y divergentes narrativas sobre las implicaciones de la guerra y el significado de una victoria o derrota rusa o ucraniana. Tales diferencias internas dentro de la UE sobre la guerra en Ucrania y qué hacer al respecto probablemente seguirán siendo un área de contención y agregarán a la plétora de incertidumbres sobre el futuro de Europa. Y esto es exactamente lo que Moscú espera y busca: un crecimiento en las visiones divergentes y la polarización dentro de Europa para ganar una clara victoria en Ucrania como un primer paso exitoso en el desafío adicional al orden de seguridad europeo e imponer su voluntad sobre un Occidente dividido.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Enfrentando incertidumbres: ¿qué se debe hacer?</strong></span>\n<span class=\"para\">Como ya se mencionó anteriormente, un elemento importante que contribuye a la incertidumbre es la creciente fragmentación de las visiones del mundo: una contestación fundamental sobre el significado de los eventos actuales y las tendencias futuras. La narrativa rusa es clara: la guerra trata sobre la protección de la identidad rusa y el estatus de gran potencia, lo que requiere restablecer el “Mundo Ruso” (incluyendo Ucrania) y contrarrestar la difusión de los valores democráticos “occidentales”. En su lucha contra el “Occidente colectivo”, Moscú también encuentra un socio en China en una batalla contra la hegemonía de EE. UU. y supuestos valores universales. En la mente del Kremlin, las grandes potencias deben ser soberanas y capaces de decidir sobre sus propios valores civilizacionales. También deben tener el derecho de proyectar su influencia en su vecindario como una esfera de interés especial. En este sentido, la guerra en Ucrania también es existencial para Rusia, ya que una derrota en Ucrania amenazaría a un régimen que ha invertido mucho en su “operación militar especial” para hacer que Rusia sea grande nuevamente.</span>\n<span class=\"para\">En Europa tenemos diferentes narrativas sobre el significado de la guerra en Ucrania. Mientras que la guerra fue inicialmente vista como una gran amenaza para el orden de seguridad europeo y para el orden multilateral basado en reglas como tal, la urgencia y la disposición para ir hasta el final en contrarrestar la agresión rusa y asistir a Ucrania (y por extensión al orden europeo) para proteger su soberanía, integridad territorial e identidad cultural como estado independiente ha disminuido con el tiempo. En lugar de apoyar a Ucrania “cueste lo que cueste”, ahora escuchamos voces que apoyan un acuerdo para poner fin a la guerra, incluyendo un posible trato en términos rusos, “cueste lo que cueste”. </span>\n<span class=\"para\">Mientras tengamos diferentes narrativas sobre el significado adecuado de esta guerra, y también en términos de seguridad más amplios, la UE no podrá actuar como un actor geopolítico coherente y proactivo. La UE debería intentar encontrar un lenguaje común para hablar sobre la guerra y sus implicaciones. Solo entonces podremos mantener la seguridad en todo el continente europeo, tanto para nosotros como para nuestros socios. Aquí, la geopolítica debería prevalecer sobre la economía: mientras nuestras empresas sigan activas en Rusia y los intereses económicos y financieros de los estados miembros individuales socaven una política coherente hacia la guerra, permanecerán grandes incertidumbres sobre el futuro.</span>\n<span class=\"para\">Además, si la UE aún quiere mantener una forma creíble de política exterior “basada en valores”, debería tener una narrativa más consistente sobre cómo ve un orden global basado en reglas y su lugar en él. Esto también implicaría renunciar a los dobles estándares tanto como sea posible, así como cerrar la brecha entre las políticas divergentes dentro de la UE sobre las políticas agresivas y represivas de Israel contra los palestinos en particular. Si Israel puede salirse con la suya con toda una serie de violaciones graves del derecho internacional (como también ha establecido la Corte Internacional de Justicia), la UE no puede construir una narrativa creíble sobre sí misma como promotora de la paz y la justicia internacionales. Las divergencias entre los estados miembros también deberían ser cerradas en beneficio de una UE geopolítica creíble en su conjunto. Solo entonces Europa también podría intentar cerrar algunas de las narrativas divergentes en juego en el Sur Global, donde los países podrían entonces quizás tomar más en serio los llamados europeos para apoyar efectivamente a Ucrania en su guerra de descolonización.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Construyendo una narrativa europea más creíble</strong></span>\n<span class=\"para\">Finalmente, la UE también necesitaría tener su propia narrativa frente a los Estados Unidos. Las tendencias aislacionistas en EE. UU., su giro hacia Asia y una narrativa más nacionalista requieren una respuesta europea coherente y unificada. La realidad es que el compromiso de EE. UU. con la seguridad europea está en duda, especialmente con la perspectiva del regreso de Trump a la Casa Blanca. Europa debería tener buenas relaciones transatlánticas siempre que sea posible, pero necesita poder actuar de manera independiente basada en su propia estrategia y narrativa soberanas. Esto no solo es cierto en lo que respecta a Rusia, sino también al Medio Oriente. Aceptar una relación más transaccional solo perjudicaría los esfuerzos por construir una narrativa europea más común.</span>\n<span class=\"para\">Si Europa desea caminar el camino geopolítico, también debería ser capaz de hablar el lenguaje geopolítico. Esto implicaría construir una narrativa europea más creíble, basada en valores europeos, para establecer lo que significa la identidad europea y cómo vemos el lugar de Europa en un orden mundial fragmentado e incierto.</span>\n<span class=\"para\">Solo cuando nosotros, como europeos, seamos capaces de encontrar un lenguaje común y superar las perspectivas divergentes entre los estados miembros sobre la seguridad europea y sus implicaciones, la UE podrá tener un impacto en la construcción o reconstrucción de su propio vecindario. La experiencia de aquellos estados miembros en Europa Central, que han estado expuestos a la agresión y represión rusa en el pasado, podría guiarnos en la construcción de una estrategia más efectiva hacia Rusia y la seguridad global más amplia.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> es investigador senior en el Instituto Clingendael.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Tässä kontekstissa EU ja sen jäsenvaltiot ovat myös kamppailleet kehittääkseen johdonmukaista strategiaa geopoliittisemmalle Euroopan unionille. Vaikka Euroopan komission puheenjohtaja Ursula Von der Leyen kuvasi ensimmäistä komissiota vuonna 2019 \"geopoliittiseksi komissioksi\", ja korkea edustaja yhteisestä ulko- ja turvallisuuspolitiikasta Josep Borrell totesi, että Euroopan on \"opittava vallan kieli\", EU:ta kohtaan esitetyt haasteet ovat lisääntyneet siitä lähtien. Tämä on erityisen totta Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen vuoksi Ukrainaan ja Israelin sotilaallisten toimien vuoksi Gazassa 7. lokakuuta 2023 jälkeen (ja nyt Libanonissa). Ja vaikka EU on osoittanut enemmän yhtenäisyyttä Venäjän aggressiota vastaan, sen politiikka Lähi-idässä osoittaa, että se on edelleen kaukana omasta yhtenäisestä geopoliittisesta toimijastaan. Yhdysvaltojen vaalien tulokset lisäävät vain epävarmuuksia EU:n geopoliittisesta tulevaisuudesta.</span>\n<span class=\"para\">Tuoreessa <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">raportissa</a> Alankomaiden hallituksen politiikan tieteellinen neuvosto (WRR) viittasi globaalin järjestyksen fragmentaatioon kolmen akselin mukaan: \"vallan keskukset, areenat, joilla valtaa käytetään, ja maailmankuvat\". Omassa analyysissäni korostan erityisesti maailmankuvien fragmentaation merkitystä ja puolustan johdonmukaisemman eurooppalaisen narratiivin kehittämistä. Uskon myös, että on tarpeen löytää yhteinen kieli käsitellessämme epävarmuuksia Euroopan tulevaisuudesta.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Fragmentoituva maailmanjärjestys</strong></span>\n<span class=\"para\">Venäjän aggressio Ukrainassa esittää EU:lle suurimman turvallisuushaasteen vuosikymmeniin kaikilla kolmella edellä mainitulla fragmentaation akselilla. Samalla se tuo EU:lle suuria epävarmuuksia. Voisiko EU todella kehittyä geopoliittiseksi toimijaksi omassa oikeudessaan, kykeneväksi ja halukkaaksi puolustamaan itseään ja kumppaneitaan naapurustossaan? Huolimatta kaikesta puheesta <em>Zeitenwende</em>:stä, voimme vain tunnistaa rajallista (vaikka todennäköisesti odottamatonta) edistystä EU:ssa, mukaan lukien puolustusyhteistyössä. Yleisesti ottaen voimme havaita vähenevää kiinnostusta sotaa kohtaan Ukrainassa (erityisesti Länsi- ja Etelä-Euroopassa) ja jopa jonkin verran taantumista yksittäisten jäsenvaltioiden tuessa Ukrainalle. Voimme siis vain päätellä, että Euroopan sotilaallinen ja taloudellinen tuki osoittautuu riittämättömäksi, jos EU kohtaa toisen Trumpin hallinnon. Euroopan kamppailu löytää oma itsenäinen paikkansa vallan keskusten välissä on täynnä suuria epävarmuuksia sen tulevaisuudesta.</span>\n<span class=\"para\">Toiseksi, epävarmuudet liittyvät paitsi kovaan turvallisuuteen sodan käsittelyssä Ukrainassa, myös muihin areenoihin, joilla valtaa käytetään, kuten laajempaan geoekonomiaan, hybridivaikutukseen ja kyberiin. Fragmentaatio näillä alueilla tuo Euroopalle laajempia, globaalimpia haasteita. Tässä kontekstissa kysymys herää siitä, kuinka pitkälle Eurooppa on kykenevä ja halukas tekemään omia päätöksiään ja kehittämään omaa eurooppalaista suvereniteettiaan. Tämä on erityisen totta, kun se kohtaa vaikeita valintoja käsitellessään Kiinaa kumppanina, kilpailijana ja systeemisenä vastustajana tai liittyessään Yhdysvaltojen rinnalle sen edelleen pääasiassa geoekonomisissa taisteluissa Pekingin kanssa.</span>\n<span class=\"para\">Mutta yhtä tärkeää kuin kaksi muuta fragmentaation akselia on se, että EU:n on myös käsiteltävä erilaisia maailmankuvia ja narratiiveja. Nämä koskevat paitsi muita suurvaltoja (mukaan lukien Yhdysvallat) myös maita globaalissa etelässä ja jopa EU:n omia jäsenvaltioita, poliittisia puolueita ja liikkeitä. Eri käsityksillä Euroopasta, sen arvoista ja sen tulevaisuudesta on perustavanlaatuinen vaikutus siihen, kuinka Eurooppa voi käsitellä epävarmuuksia löytääkseen oman paikkansa fragmentoituvassa maailmanjärjestyksessä.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Epävarmuudet sodan lopputuloksesta</strong></span>\n<span class=\"para\">Suurin epävarmuus, jonka EU kohtaa, liittyy sotaan Ukrainassa. Tuki Ukrainalle on tähän mennessä ollut riittävää siten, että maa ei voi hävitä, mutta ei myöskään oikeasti voittaa Venäjän aggressiota vastaan. Pelko eskalaatiosta ja täysimittaisesta sodasta Venäjän ja Naton välillä on estänyt erityisesti Yhdysvaltoja ja Saksaa toimittamasta pitkän kantaman aseita, jotka mahdollistaisivat Kiovalle iskeä kaikkiin niihin kohteisiin, joista Venäjän aggressio käynnistetään sitä vastaan. Vuodesta toiseen on puhuttu paljon Venäjän \"punaisista viivoista\", jotka ovat usein enemmän lännen mielikuvituksen elementti kuin todellisuus. Esimerkiksi Ukraina itse on todistanut tämän iskemällä kohteisiin Venäjän sisällä ja jopa viemällä sodan Venäjälle tunkeutumisellaan Kurskin alueelle. Lännen tuki Ukrainan rauhansuunnitelmalle ja Zelenskyyn äskettäinen voiton suunnitelma jäävät myös kauas siitä, mitä tarvitaan tämän sodan päättämiseksi.</span>\n<span class=\"para\">Samaan aikaan jotkut lännessä näyttävät edelleen uskovan, että taloudelliset pakotteet voisivat pitkällä aikavälillä pakottaa Venäjän takaisin neuvottelupöytään. Kuitenkin keskustelut pakotteista ovat osoittaneet, että niiden tehokkuus on edelleen riittämätöntä, kun ei tehdä vakavaa työtä kaikkien porsaanreikien sulkemiseksi. Jos olemme vakavia todetessamme, että olemme myös sodassa, miksi niin monet lännen yritykset ovat edelleen aktiivisia Venäjällä ja miksi emme ole siirtyneet päättäväisesti kohti täydellisempää boikottia kaupassa Venäjän kanssa?</span>\n<span class=\"para\">On selvää, että Vladimir Putin pelaa pitkää peliä ja odottaa lännen tuen Ukrainalle heikkenevän entisestään. Vaalien tulokset ja populististen puolueiden nousu Yhdysvalloissa ja Euroopassa lisäävät epävarmuuksia, erityisesti kun kohtaamme yhä enemmän hallituksia, joissa on äärioikeistolaisia puolueita tai joita tuetaan tällaisilla puolueilla. Tällä hetkellä tämä koskee pääasiassa Unkaria ja Slovakiaa, mutta <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternative for Germany) Saksan ja <em>Rassemblement National</em> (National Rally) Ranskan nousu voisi myös perustavanlaatuisesti muuttaa poliittista kenttää Euroopassa, kun tärkeitä vaaleja on tulossa seuraavina vuosina. Äärioikeistolaisten puolueiden voitto voisi heikentää tukea Ukrainalle, vaikka esimerkit Italiasta ja Alankomaista ovat osoittaneet, että tämä ei välttämättä ole niin. Kuitenkin vaalit muodostavat merkittävän epävarmuustekijän ja voisivat kannustaa Putinia vain odottamaan. Loppujen lopuksi Venäjällä sorto ja propaganda ovat estäneet vakavan opposition sodalle tai hallitukselle sellaisenaan. Samaan aikaan talous on pysynyt suhteellisen vakaana lyhyellä ja keskipitkällä aikavälillä.</span>\n<span class=\"para\">EU näyttää kohtaavan sodan jatkumisen ja todennäköisesti pattitilanteen taistelukentällä, joka voisi jatkua mahdollisesti vuosia kaikkine siihen liittyvine epävarmuuksineen. Nämä kysymykset lisäävät sekä epävarmuutta että vaikuttavat talouskasvun näkymiin. Ne ovat myös jo vaikuttaneet muihin alueisiin, kuten logistisiin ketjuihin, maahanmuuttoon ja kyberiin. EU:n ponnistelut ulottua muihin valtioihin, erityisesti globaalissa etelässä, lisätäkseen tukea Ukrainan ponnisteluille sodan päättämiseksi ovat epäonnistuneet. Tämä johtuu osittain kaksinaisten standardien soveltamisesta kansainvälisen lain rikkomusten käsittelyssä (erityisesti Israelin sotilaallisten toimien tapauksessa Gazassa ja muualla). Tämä lisää epävarmuuksia ei vain mahdollisuudesta tehokkaammalle geopoliittiselle EU:lle, vaan myös kansainvälisen sääntöperustaisen järjestyksen tulevaisuudelle sellaisenaan.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kuinka puhumme sodasta Euroopassa?</strong></span>\n<span class=\"para\">Välittömästi Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen jälkeen Ukrainaan helmikuussa 2022 Eurooppa näytti olevan yhtenäinen tukemaan Ukrainaa. EU jopa kannusti jäsenvaltioita tukemaan Ukrainaa sotilaallisella kalustolla, jonka maksaisi Euroopan rauhanturvatoiminta. Taloudelliset ja rahoituspakotteet ylittivät aikaisemmin Venäjän Krimin liittämiseen ja Itä-Ukrainan tunkeutumisiin reagoimiseen asetetut. Ennenkuulumattomia pakotteita on hyväksytty, ja 14 pakettia on hyväksytty tähän mennessä. Eurooppa on vakavasti vähentänyt riippuvuuttaan Venäjän energiasta, rajoittaen siten Moskovan kykyä vaikuttaa eurooppalaisiin politiikkoihin. Mutta vaikka jotkut venäläiset propagandakanavat on estetty EU:n toimesta ja jotkut propagandistit ovat saaneet yksittäisiä pakotteita, venäläiset vaikutusoperaatiot voivat silti jatkua. Tällaiset ponnistelut resonoivat äärioikeistolaisten ja äärivasemmistolaisten populististen puolueiden keskuudessa sekä joidenkin venäläisten diasporayhteisöjen keskuudessa. Venäläinen propaganda otetaan edelleen vakavasti maissa kuten Unkari, kun vastustetaan lisäpakotteita ja minkäänlaista lisääntynyttä tukea Ukrainalle.</span>\n<span class=\"para\">Yleisesti ottaen, erityisesti Länsi- ja Etelä-Euroopassa, voidaan havaita vähenevää kiinnostusta sotaa kohtaan Ukrainassa ja siirtymistä median huomion muihin kysymyksiin. Näitä ovat maahanmuutto, Yhdysvaltojen vaalit ja konfliktit Lähi-idässä. Voisi helposti puhua jonkinlaisesta \"Ukraina-väsyneisyydestä\", kun jotkut ihmiset vaativat tämän sodan päättämistä, \"mikä tahansa se vaatiikin\", vaikka tämä olisi ratkaistava venäläisin ehdoin. Sama voitaisiin sanoa eskalaatiopelosta, joka on pääasiassa osa omaa mielikuvitustamme. Kiireen tunne on heikentynyt, ja vaikka paljon myötätuntoa Ukrainalle on edelleen, päättäväiset toimet puuttuvat ja apu riittää vain siihen, että Ukraina ei häviä. Kiova ei yksinkertaisesti voi voittaa sotaa ja asettaa omia ehtojaan Venäjälle.</span>\n<span class=\"para\">Kaikki tämä on suurta vastakohtaa Keski- ja Itä-Euroopalle, jossa ihmiset muistavat edelleen kärsimyksen menneestä venäläisestä imperialismista ja näkevät sodan viimeisimpänä ilmentymänä Venäjän uhasta Euroopan turvallisuudelle. Näille maille Euroopan tulevaisuuden vaikutukset ovat kristallinkirkkaat, ja kaikki ovat ottaneet käyttöön toimenpiteitä puolustusbudjettinsa lisäämiseksi (joissakin jopa neljä prosenttia BKT:sta) ja vahvistaakseen Naton etulinjaa estääkseen lisävenäläistä aggressiota. Täällä on myös selkeä ymmärrys siitä, että Ukraina on mukana olemassaolon taistelussa ei vain itsensä, vaan myös koko eurooppalaisen turvallisuusjärjestyksen tukemiseksi.</span>\n<span class=\"para\">Tässä kontekstissa voitaisiin tunnistaa erilaisia ja poikkeavia narratiiveja sodan vaikutuksista ja venäläisen tai ukrainalaisen voiton tai tappion merkityksestä. Tällaiset sisäiset erimielisyydet EU:ssa sodasta Ukrainassa ja siitä, mitä sille pitäisi tehdä, tulevat todennäköisesti pysymään kiistakysymyksenä ja lisäämään epävarmuuksia Euroopan tulevaisuudesta. Ja tämä on juuri se, mitä Moskova toivoo ja pelaa: erilaisten näkemysten ja polarisaation kasvua Euroopassa voittaakseen selkeän voiton Ukrainassa ensimmäisenä onnistuneena askeleena haastaa eurooppalainen turvallisuusjärjestys ja määrätä tahtonsa jakautuneeseen Länteen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Epävarmuuksien käsittely: mitä on tehtävä?</strong></span>\n<span class=\"para\">Kuten jo aiemmin todettiin, tärkeä epävarmuustekijä on maailmankuvien lisääntyvä fragmentaatio: perustavanlaatuinen kiista nykyisten tapahtumien ja tulevien suuntauksien merkityksestä. Venäjän narratiivi on selkeä: sota koskee venäläisen identiteetin ja suurvalta-aseman suojelemista, mikä edellyttää \"Venäjän maailman\" (mukaan lukien Ukrainassa) uudelleen perustamista ja \"lännen\" demokraattisten arvojen leviämisen vastustamista. Taistelussaan \"koko lännen\" vastaan Moskova löytää myös kumppanin Kiinasta Yhdysvaltojen hegemonian ja oletettujen universaalien arvojen vastaisessa taistelussa. Kremlissä ajatellaan, että suurvaltojen tulisi olla suvereenisia ja kyetä päättämään omista sivilisaatioarvoistaan. Niillä tulisi myös olla oikeus projisoida vaikutustaan naapurustossaan erityisenä etualueena. Tässä suhteessa sota Ukrainassa on myös olemassaolon kysymys Venäjälle, sillä tappio Ukrainassa uhkaisi hallintoa, joka on investoinut paljon \"erityiseen sotilaalliseen operaatioonsa\" tehdäkseen Venäjästä jälleen suuren.</span>\n<span class=\"para\">Euroopassa meillä on erilaisia narratiiveja sodan merkityksestä Ukrainassa. Vaikka sota nähtiin alun perin suurena uhkana eurooppalaiselle turvallisuusjärjestykselle ja monenväliselle sääntöperustaiselle järjestykselle, kiire ja halukkuus mennä täysin vastustamaan Venäjän aggressiota ja tukemaan Ukrainaa (ja laajemminkin eurooppalaista järjestystä) suojellakseen sen suvereniteettia, alueellista koskemattomuutta ja kulttuuri-identiteettiä itsenäisenä valtiona on heikentynyt ajan myötä. Sen sijaan, että tuettaisiin Ukrainaa \"mikä tahansa se vaatiikin\", kuulemme nyt ääniä, jotka tukevat ratkaisua sodan päättämiseksi, mukaan lukien mahdollinen sopimus venäläisin ehdoin, \"mikä tahansa se vaatiikin\".</span>\n<span class=\"para\">Niinkauan kuin meillä on erilaisia narratiiveja tämän sodan oikeasta merkityksestä, ja myös laajemmissa turvallisuuskysymyksissä, EU ei pysty toimimaan johdonmukaisena ja proaktiivisena geopoliittisena toimijana. EU:n tulisi pyrkiä löytämään yhteinen kieli puhuakseen sodasta ja sen vaikutuksista. Vain silloin voimme ylläpitää turvallisuutta koko Euroopan mantereella, sekä itsellemme että kumppaneillemme. Tässä geopoliittisten näkemysten tulisi olla talouden edellä: niin kauan kuin yrityksemme ovat edelleen aktiivisia Venäjällä ja yksittäisten jäsenvaltioiden taloudelliset ja rahoitusintressit heikentävät johdonmukaista politiikkaa sodan suhteen, suuria epävarmuuksia tulevaisuudesta tulee edelleen olemaan.</span>\n<span class=\"para\">Lisäksi, jos EU haluaa edelleen ylläpitää uskottavaa \"arvoihin perustuvaa\" ulkopolitiikkaa, sen tulisi olla johdonmukaisempi narratiivi siitä, miten se näkee globaalin sääntöperustaisen järjestyksen ja sen paikan siinä. Tämä tarkoittaisi myös kaksinaisten standardien hylkäämistä mahdollisimman paljon sekä erojen ylittämistä EU:n sisällä Israelin aggressiivisten ja sortavien politiikkojen suhteen palestiinalaisia kohtaan erityisesti. Jos Israel voi päästä eroon koko joukostaan vakavia kansainvälisen lain rikkomuksia (kuten myös Kansainvälisen tuomioistuimen vahvistama) vastaan, EU ei voi rakentaa uskottavaa narratiivia itsestään kansainvälisen rauhan ja oikeuden edistäjänä. Eroja jäsenvaltioiden välillä tulisi myös ylittää uskottavan geopoliittisen EU:n hyväksi kokonaisuudessaan. Vain silloin Eurooppa voi myös pyrkiä ylittämään joitakin eroja, jotka ovat voimassa globaalissa etelässä, missä maat voisivat ehkä ottaa eurooppalaiset kutsut vakavammin tukeakseen tehokkaasti Ukrainaa sen dekolonisaatiosodassa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Uskottavamman eurooppalaisen narratiivin rakentaminen</strong></span>\n<span class=\"para\">Lopuksi EU:n tulisi myös olla oma narratiivinsa Yhdysvaltojen suhteen. Isolaatio- ja nationalistiset tendenssit Yhdysvalloissa, sen kääntyminen Aasiaan ja nationalistinen narratiivi edellyttävät johdonmukaista ja yhtenäistä eurooppalaista vastausta. Todellisuus on se, että Yhdysvaltojen sitoutuminen Euroopan turvallisuuteen on kyseenalaista, erityisesti Trumpin paluun mahdollisuuden myötä Valkoiseen taloon. Euroopan tulisi ylläpitää hyviä transatlanttisia suhteita aina kun mahdollista, mutta sen on pystyttävä toimimaan itsenäisesti oman suvereenin strategiansa ja narratiivinsa perusteella. Tämä ei koske vain Venäjää, vaan myös Lähi-itää. Hyväksyminen enemmän transaktiomaiselle suhteelle vahingoittaisi vain ponnisteluja rakentaa uskottavampaa yhteistä eurooppalaista narratiivia.</span>\n<span class=\"para\">Jos Eurooppa haluaa todella kävellä geopoliittista kävelyä, sen tulisi myös pystyä puhumaan geopoliittista puhetta. Tämä tarkoittaisi uskottavamman eurooppalaisen narratiivin rakentamista, joka perustuu eurooppalaisiin arvoihin, jotta voidaan määrittää, mitä eurooppalainen identiteetti tarkoittaa ja miten näemme Euroopan paikan fragmentoituvassa ja epävarmassa maailmanjärjestyksessä.</span>\n<span class=\"para\">Vain kun me eurooppalaisina pystymme löytämään yhteisen kielen ja voittamaan jäsenvaltioiden väliset erimielisyydet eurooppalaisesta turvallisuudesta ja sen vaikutuksista, EU voi vaikuttaa oman naapurustonsa rakentamiseen tai uudelleenrakentamiseen. Niiden jäsenvaltioiden kokemus Keski-Euroopassa, jotka ovat aiemmin altistuneet venäläiselle aggressiolle ja sortolle, voisi ohjata meitä rakentamaan tehokkaampaa strategiaa Venäjää ja laajempaa globaalia turvallisuutta kohtaan.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> on vanhempi tutkimusassistentti Clingendael-instituutissa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Dans ce contexte, l'UE et ses États membres ont également du mal à développer une stratégie cohérente pour une Union européenne plus géopolitique. Bien que la présidente de la Commission européenne, Ursula Von der Leyen, ait présenté sa première commission en 2019 comme une « commission géopolitique », avec le Haut Représentant pour la politique étrangère et de sécurité commune, Josep Borrell, déclarant que l'Europe devait « apprendre le langage du pouvoir », les défis auxquels l'UE est confrontée n'ont cessé d'augmenter depuis. Cela est particulièrement vrai concernant l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie et les actions militaires d'Israël à Gaza après le 7 octobre 2023 (et maintenant au Liban). Et bien que l'UE ait montré plus d'unité pour contrer l'agression russe, ses politiques au Moyen-Orient montrent qu'elle est encore loin d'être un acteur géopolitique unitaire en son propre droit. Les résultats des élections aux États-Unis n'ajouteront qu'à l'incertitude concernant l'avenir géopolitique de l'UE.</span>\n<span class=\"para\">Dans un <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">rapport récent</a>, le Conseil scientifique néerlandais pour la politique gouvernementale (WRR) a souligné une fragmentation de l'ordre mondial selon trois axes : « centres de pouvoir, arènes où le pouvoir est exercé, et visions du monde ». Dans ma propre analyse, je souligne surtout l'importance de la fragmentation des visions du monde et plaide en faveur du développement d'un récit européen plus cohérent. Je crois également qu'il est nécessaire de trouver un langage commun pour faire face aux incertitudes concernant l'avenir de l'Europe.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Ordre mondial fragmenté</strong></span>\n<span class=\"para\">L'agression de la Russie en Ukraine représente le plus grand défi de sécurité pour l'UE depuis des décennies le long des trois axes de fragmentation mentionnés ci-dessus. En même temps, cela présente également de grandes incertitudes pour l'UE. L'UE pourrait-elle vraiment devenir un acteur géopolitique à part entière, capable et désireux de se défendre elle-même et ses partenaires dans son voisinage ? En dépit de tous les discours sur <em>Zeitenwende</em>, nous ne pouvons identifier qu'un progrès limité (bien que probablement inattendu) au sein de l'UE, y compris dans la coopération en matière de défense. En général, nous pouvons identifier un intérêt décroissant pour la guerre en Ukraine (surtout en Europe occidentale et méridionale) et même un certain recul dans le soutien des États membres individuels à l'Ukraine. On ne peut que conclure que le soutien militaire et financier européen s'avérera insuffisant si l'UE est confrontée à une seconde administration Trump. La lutte de l'Europe pour trouver sa propre place souveraine entre les centres de pouvoir est empreinte de grandes incertitudes quant à son avenir.</span>\n<span class=\"para\">Deuxièmement, les incertitudes ne concernent pas seulement les questions de sécurité dure liées à la guerre en Ukraine, mais aussi d'autres arènes où le pouvoir est exercé, telles que la géo-économie plus large, l'influence hybride et le cyber. La fragmentation dans ces domaines présente à l'Europe des défis plus larges et plus globaux. Dans ce contexte, la question se pose de savoir dans quelle mesure l'Europe est capable et désireuse de prendre ses propres décisions et de développer sa propre souveraineté européenne. Cela est particulièrement vrai lorsqu'elle est également confrontée à des choix difficiles entre traiter avec la Chine en tant que partenaire, concurrent et rival systémique, ou rejoindre les États-Unis dans ses batailles encore principalement géo-économiques avec Pékin.</span>\n<span class=\"para\">Mais tout aussi important que les deux autres axes de fragmentation est le fait que l'UE doit également faire face à différentes visions du monde et récits. Ceux-ci concernent non seulement d'autres grandes puissances (y compris les États-Unis) mais aussi des pays du Sud global et même les propres États membres de l'UE, partis politiques et mouvements. Différentes idées sur l'Europe, ses valeurs et son avenir ont un impact fondamental sur la manière dont l'Europe peut faire face aux incertitudes pour trouver sa propre place dans un ordre mondial fragmenté.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Incertitudes sur l'issue de la guerre</strong></span>\n<span class=\"para\">La plus grande incertitude à laquelle l'UE est confrontée est liée à la guerre en Ukraine. Le soutien à l'Ukraine jusqu'à présent a été suffisamment suffisant pour que le pays ne puisse pas perdre mais aussi pas réellement gagner contre l'agression russe. La peur d'une escalade et d'une guerre à grande échelle entre la Russie et l'OTAN a empêché surtout les États-Unis et l'Allemagne de fournir des armes à longue portée qui permettraient à Kyiv de frapper tous les points à partir desquels l'agression russe est lancée contre elle. Depuis des années, il y a eu beaucoup de discours sur les « lignes rouges » russes, qui sont souvent plus un élément de l'imagination occidentale que de la réalité. Par exemple, l'Ukraine elle-même a prouvé cela en frappant des cibles à l'intérieur de la Russie et en portant même la guerre en Russie par son incursion dans l'oblast de Koursk. Le soutien occidental au plan de paix de l'Ukraine et au récent plan de victoire de Zelenskyy est également bien en deçà de ce qui est nécessaire pour mettre fin à cette guerre.</span>\n<span class=\"para\">Entre-temps, certaines personnes en Occident semblent encore croire que les sanctions économiques pourraient à long terme forcer la Russie à revenir à la table des négociations. Cependant, les discussions sur les sanctions ont montré que leur efficacité reste insuffisante lorsque aucun travail sérieux n'est entrepris pour combler toutes les lacunes. Si nous sommes sérieux en affirmant que nous sommes également en guerre, pourquoi tant d'entreprises occidentales sont-elles encore actives en Russie et pourquoi n'avons-nous pas agi de manière décisive en direction d'un boycott commercial plus total avec la Russie ?</span>\n<span class=\"para\">Il est clair que Vladimir Poutine joue la montre et attend que le soutien occidental à l'Ukraine s'érode davantage. L'issue des élections et la montée des partis populistes aux États-Unis et en Europe contribuent à de nouvelles incertitudes, surtout lorsque nous rencontrons davantage de gouvernements avec des partis d'extrême droite ou soutenus par de tels partis. Actuellement, cela concerne principalement la Hongrie et la Slovaquie, mais la montée de <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternative pour l'Allemagne) en Allemagne et de <em>Rassemblement National</em> (Rassemblement national) en France pourrait également changer fondamentalement le spectre politique en Europe, avec des élections cruciales à venir dans les prochaines années. Une victoire des partis d'extrême droite pourrait saper le soutien à l'Ukraine, bien que des exemples d'Italie et des Pays-Bas aient montré que ce n'est pas nécessairement le cas. Cependant, les élections constituent un élément majeur d'incertitude et pourraient encourager Poutine à simplement attendre son heure. Après tout, à l'intérieur de la Russie, la répression et la propagande ont empêché toute opposition sérieuse à la guerre ou au régime en tant que tel. En même temps, l'économie est restée relativement stable à court et moyen terme.</span>\n<span class=\"para\">L'UE semble être confrontée à une continuation de la guerre et probablement à une impasse sur le champ de bataille, qui pourrait se prolonger possiblement pendant des années avec toutes les incertitudes qui y sont liées. Ces problèmes ajoutent à l'insécurité et impactent les perspectives de croissance économique. Ils ont également déjà eu un impact sur d'autres domaines, comme les chaînes logistiques, la migration et le cyber. Les efforts de l'UE pour tendre la main à d'autres États, en particulier dans le Sud global, pour accroître le soutien aux efforts de l'Ukraine pour mettre fin à la guerre ont échoué. Cela est en partie dû à l'application de doubles standards lorsqu'il s'agit de violations du droit international (en particulier dans le cas des actions militaires d'Israël à Gaza et ailleurs). Cela ajoute également à l'incertitude non seulement sur la possibilité d'une UE géopolitique plus efficace, mais aussi sur l'avenir d'un ordre international basé sur des règles en tant que tel.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Comment parlons-nous de la guerre en Europe ?</strong></span>\n<span class=\"para\">Immédiatement après l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie en février 2022, l'Europe semblait unie dans son soutien à l'Ukraine. L'UE a même encouragé les États membres à soutenir l'Ukraine avec du matériel militaire à financer par le Fonds européen de la paix. Les sanctions économiques et financières ont dépassé ce qui avait été imposé auparavant en réaction à l'annexion de la Crimée par la Russie et aux incursions dans l'est de l'Ukraine. Des sanctions sans précédent ont été adoptées, avec 14 paquets approuvés jusqu'à présent. L'Europe a considérablement réduit sa dépendance à l'énergie russe, limitant ainsi la capacité de Moscou à influencer les politiques européennes. Mais bien que certains canaux de propagande russes aient été bloqués par l'UE et que certains propagandistes aient été frappés de sanctions individuelles, les opérations d'influence russes peuvent encore se poursuivre. De tels efforts résonnent parmi les partis populistes d'extrême droite et d'extrême gauche, ainsi que certaines communautés de la diaspora russe. La propagande russe est également encore prise au sérieux par des pays comme la Hongrie lorsqu'il s'agit de s'opposer à de nouvelles sanctions et à toute augmentation du soutien à l'Ukraine.</span>\n<span class=\"para\">Plus généralement, surtout en Europe occidentale et méridionale, on peut observer un intérêt décroissant pour la guerre en Ukraine et un changement d'attention médiatique vers d'autres questions. Celles-ci incluent la migration, les élections américaines et les conflits au Moyen-Orient. On pourrait facilement parler d'une forme de « fatigue ukrainienne », certaines personnes plaidant pour mettre fin à cette guerre, « quoi qu'il en coûte », même si cela doit être réglé selon les termes russes. On pourrait en dire autant de la peur de l'escalade, qui est principalement un élément de notre propre imagination. Le sentiment d'urgence s'estompe et bien qu'une grande sympathie pour l'Ukraine demeure, des actions décisives font défaut et l'assistance est juste suffisante pour que l'Ukraine ne perde pas. Kyiv ne peut tout simplement pas gagner la guerre et imposer ses propres conditions à la Russie.</span>\n<span class=\"para\">Tout cela contraste fortement avec l'Europe centrale et orientale, où les gens se souviennent encore de la souffrance causée par le passé impérialisme russe et envisagent la guerre comme l'émanation la plus récente de la menace russe pour la sécurité européenne. Pour ces pays, les implications pour l'avenir de l'Europe sont limpides et tous ont pris des mesures pour augmenter leurs budgets de défense (certains jusqu'à quatre pour cent du PIB) et renforcer la ligne de front de l'OTAN pour dissuader toute agression russe supplémentaire. Il y a également une prise de conscience claire ici que l'Ukraine est engagée dans une lutte existentielle non seulement pour elle-même mais aussi en soutien à l'ordre de sécurité européen dans son ensemble.</span>\n<span class=\"para\">Dans ce contexte, on pourrait identifier différents récits divergents sur les implications de la guerre et le sens d'une victoire ou d'une défaite russe ou ukrainienne. De telles différences internes au sein de l'UE concernant la guerre en Ukraine et ce qu'il convient d'en faire resteront probablement un domaine de contentieux et ajouteront à la pléthore d'incertitudes concernant l'avenir de l'Europe. Et c'est exactement ce que Moscou espère et vise : une croissance des points de vue divergents et de la polarisation au sein de l'Europe afin de remporter une victoire claire en Ukraine comme première étape réussie pour contester davantage l'ordre de sécurité européen et imposer sa volonté à un West divisé.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Faire face aux incertitudes : que faire ?</strong></span>\n<span class=\"para\">Comme déjà mentionné précédemment, un élément important contribuant à l'incertitude est la fragmentation croissante des visions du monde : une contestation fondamentale sur le sens des événements actuels et des tendances futures. Le récit russe est clair : la guerre concerne la protection de l'identité russe et du statut de grande puissance, ce qui nécessite de rétablir le « Monde russe » (y compris en Ukraine) et de contrer la propagation des valeurs démocratiques « occidentales ». Dans sa lutte contre le « West collectif », Moscou trouve également un partenaire en Chine dans une bataille contre l'hégémonie américaine et des valeurs supposément universelles. Dans l'esprit du Kremlin, les grandes puissances devraient être souveraines et capables de décider de leurs propres valeurs civilisationnelles. Elles devraient également avoir le droit de projeter leur influence dans leur voisinage en tant que sphère d'intérêt spéciale. À cet égard, la guerre en Ukraine est également existentielle pour la Russie, car une défaite en Ukraine menacerait un régime qui a beaucoup investi dans son « opération militaire spéciale » pour rendre la Russie grande à nouveau.</span>\n<span class=\"para\">En Europe, nous avons différents récits sur le sens de la guerre en Ukraine. Alors que la guerre était initialement perçue comme une menace majeure pour l'ordre de sécurité européen et pour l'ordre multilatéral basé sur des règles en tant que tel, l'urgence et la volonté d'aller jusqu'au bout pour contrer l'agression russe et aider l'Ukraine (et par extension l'ordre européen) à protéger sa souveraineté, son intégrité territoriale et son identité culturelle en tant qu'État indépendant ont diminué au fil du temps. Au lieu de soutenir l'Ukraine « quoi qu'il en coûte », nous entendons maintenant des voix soutenant un règlement pour mettre fin à la guerre, y compris un éventuel accord selon les termes russes, « quoi que cela coûte ». </span>\n<span class=\"para\">Tant que nous aurons des récits différents sur le sens approprié de cette guerre, et aussi en termes de sécurité plus larges, l'UE ne sera pas en mesure d'agir en tant qu'acteur géopolitique cohérent et proactif. L'UE devrait tenter de trouver un langage commun pour parler de la guerre et de ses implications. Ce n'est qu'alors que nous pourrons maintenir la sécurité à travers le continent européen, tant pour nous-mêmes que pour nos partenaires. Ici, la géopolitique devrait primer sur l'économie : tant que nos entreprises sont encore actives en Russie et que les intérêts économiques et financiers des États membres individuels sapent une politique cohérente envers la guerre, de grandes incertitudes sur l'avenir demeureront.</span>\n<span class=\"para\">De plus, si l'UE souhaite encore maintenir une forme crédible de politique étrangère « fondée sur des valeurs », elle devrait avoir un récit plus cohérent sur la manière dont elle perçoit un ordre mondial basé sur des règles et sa place dans celui-ci. Cela impliquerait également d'abandonner autant que possible les doubles standards, ainsi que de combler le fossé entre les politiques divergentes au sein de l'UE concernant les politiques agressives et répressives d'Israël contre les Palestiniens en particulier. Si Israël peut s'en tirer avec toute une série de violations graves du droit international (comme l'a également établi la Cour internationale de justice), l'UE ne peut pas construire un récit crédible sur elle-même en tant que promoteur de la paix et de la justice internationales. Les divergences entre les États membres devraient également être comblées au bénéfice d'une UE géopolitique crédible dans son ensemble. Ce n'est qu'alors que l'Europe pourra également tenter de combler certains des récits divergents en jeu dans le Sud global, où les pays pourraient alors peut-être prendre plus au sérieux les appels européens à soutenir efficacement l'Ukraine dans sa guerre de décolonisation.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Construire un récit européen plus crédible</strong></span>\n<span class=\"para\">Enfin, l'UE devrait également avoir son propre récit vis-à-vis des États-Unis. Les tendances isolationnistes aux États-Unis, son pivot vers l'Asie et un récit plus nationaliste nécessitent une réponse européenne cohérente et unifiée. La réalité est que l'engagement des États-Unis envers la sécurité européenne est en doute, surtout avec la perspective du retour de Trump à la Maison Blanche. L'Europe devrait avoir de bonnes relations transatlantiques chaque fois que cela est possible, mais elle doit être capable d'agir de manière indépendante sur la base de sa propre stratégie et de son propre récit souverains. Cela est vrai non seulement concernant la Russie mais aussi le Moyen-Orient. Accepter une relation plus transactionnelle nuirait seulement aux efforts pour construire un récit européen plus commun.</span>\n<span class=\"para\">Si l'Europe souhaite marcher sur le chemin géopolitique, elle devrait également être capable de parler le langage géopolitique. Cela impliquerait de construire un récit européen plus crédible, basé sur des valeurs européennes, afin d'établir ce que signifie l'identité européenne et comment nous percevons la place de l'Europe dans un ordre mondial fragmenté et incertain.</span>\n<span class=\"para\">Ce n'est que lorsque nous, en tant qu'Européens, serons capables de trouver un langage commun et de surmonter les perspectives divergentes parmi les États membres sur la sécurité européenne et ses implications que l'UE pourra avoir un impact sur la construction ou la reconstruction de son propre voisinage. L'expérience de ces États membres en Europe centrale, qui ont été exposés à l'agression et à la répression russes dans le passé, pourrait nous guider dans l'élaboration d'une stratégie plus efficace envers la Russie et la sécurité mondiale plus large.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> est chercheur senior à l'Institut Clingendael.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">U ovom kontekstu, EU i njezine države članice također su se borile pokušavajući razviti koherentnu strategiju za geopolitičku Europsku uniju. Iako je predsjednica Europske komisije, Ursula Von der Leyen, svoju prvu komisiju 2019. godine prikazala kao “geopolitičku komisiju”, s visokim predstavnikom za zajedničku vanjsku i sigurnosnu politiku Josepom Borrellom koji je izjavio da Europa mora “naučiti jezik moći”, izazovi za EU su se od tada povećali. To je posebno istinito u vezi s punom invazijom Rusije na Ukrajinu i vojnim akcijama Izraela u Gazi nakon 7. listopada 2023. (a sada i u Libanu). I iako je EU pokazala veću jedinstvenost u suprotstavljanju ruskoj agresiji, njezine politike prema Bliskom Istoku pokazuju da je još uvijek daleko od jedinstvenog geopolitičkog igrača u vlastitom pravu. Rezultati izbora u SAD-u samo će dodati nesigurnostima oko geopolitičke budućnosti EU.</span>\n<span class=\"para\">U <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">nedavnom izvješću</a> Nizozemski znanstveni savjet za vladinu politiku (WRR) ukazao je na fragmentaciju globalnog poretka duž tri osi: “centri moći, arene u kojima se moć ostvaruje i svjetonazori”. U svojoj analizi, posebno naglašavam važnost fragmentacije svjetonazora i zagovaram razvoj koherentnije europske naracije. Također vjerujem da je potrebno pronaći zajednički jezik u suočavanju s nesigurnostima oko budućnosti Europe.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Fragmentirani svjetski poredak</strong></span>\n<span class=\"para\">Ruska agresija u Ukrajini predstavlja EU najveći sigurnosni izazov u desetljećima duž svih triju spomenutih osi fragmentacije. U isto vrijeme, također predstavlja EU velike nesigurnosti. Može li se EU doista razviti u geopolitičkog igrača u vlastitom pravu, sposobnog i voljnog braniti sebe i svoje partnere u svom susjedstvu? Unatoč svim razgovorima o <em>Zeitenwende</em>, možemo identificirati samo ograničen (iako vjerojatno neočekivan) napredak unutar EU, uključujući suradnju u obrani. Općenito, možemo primijetiti smanjen interes za rat u Ukrajini (posebno u zapadnoj i južnoj Europi) i čak određeno nazadovanje u podršci pojedinih država članica Ukrajini. Može se samo zaključiti da će europska vojna i financijska podrška biti nedovoljna ako se EU suoči s drugom Trumpovom administracijom. Borba Europe da pronađe svoje vlastito suvereno mjesto između centara moći ispunjena je velikim nesigurnostima oko njezine budućnosti.</span>\n<span class=\"para\">Drugo, nesigurnosti se ne odnose samo na teške sigurnosne aspekte u suočavanju s ratom u Ukrajini, već i na druge arene u kojima se moć ostvaruje, kao što su šira geoekonomija, hibridni utjecaj i cyber. Fragmentacija u tim područjima predstavlja Europi šire, globalnije izazove. U ovom kontekstu, postavlja se pitanje koliko je Europa sposobna i voljna donositi vlastite odluke i razvijati vlastitu europsku suverenost. To je posebno istinito kada se suočava s teškim izborima između suradnje s Kinom kao partnerom, konkurentom i sustavnim rivalom, ili pridruživanja SAD-u u njegovim još uvijek većinom geoekonomskim bitkama s Pekingom.</span>\n<span class=\"para\">No, jednako važno kao i dvije druge osi fragmentacije je činjenica da se EU također mora suočiti s različitim svjetonazorima i naracijama. Ovi se odnose ne samo na druge velike sile (uključujući SAD) već i na zemlje Globalnog Juga, pa čak i na same države članice EU, političke stranke i pokrete. Različite ideje o Europi, njezinim vrijednostima i njezinoj budućnosti imaju temeljni utjecaj na to kako Europa može upravljati nesigurnostima kako bi pronašla svoje mjesto u fragmentiranom svjetskom poretku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Nesigurnosti oko ishoda rata</strong></span>\n<span class=\"para\">Najveća nesigurnost s kojom se EU suočava odnosi se na rat u Ukrajini. Podrška Ukrajini do sada je bila dovoljna da zemlja ne može izgubiti, ali također ne može ni zapravo pobijediti protiv ruske agresije. Strah od eskalacije i punog rata između Rusije i NATO-a spriječio je posebno SAD i Njemačku da pruže dugometne oružje koje bi omogućilo Kijevu da udari na sve one točke s kojih se pokreće ruska agresija protiv njega. Godinama se puno govorilo o ruskim “crvenim linijama”, koje su često više element zapadne mašte nego stvarnosti. Na primjer, sama Ukrajina to je dokazala udarajući ciljeve unutar Rusije i čak prebacujući rat u Rusiju svojim upadom u Kursku oblast. Zapadna podrška Ukrajinskom mirovnom planu i Zelenskyjevu nedavnu pobjedu također su daleko od onoga što je potrebno da se ovaj rat okonča.</span>\n<span class=\"para\">U međuvremenu, neki ljudi na Zapadu još uvijek se čini da vjeruju da bi ekonomske sankcije mogle dugoročno prisiliti Rusiju da se vrati za pregovarački stol. Međutim, rasprave o sankcijama pokazale su da njihova učinkovitost ostaje nedovoljna kada se ne poduzimaju ozbiljni napori da se zatvore sve rupe. Ako smo ozbiljni kada tvrdimo da smo također u ratu, zašto su toliko mnoge zapadne tvrtke još uvijek aktivne u Rusiji i zašto nismo odlučno krenuli prema potpunom bojkotu trgovine s Rusijom?</span>\n<span class=\"para\">Jasno je da Vladimir Putin igra dugoročnu igru i čeka da zapadna podrška Ukrajini dodatno oslabi. Ishod izbora i uspon populističkih stranaka u SAD-u i Europi doprinose daljnjim nesigurnostima, posebno kada se susretnemo s više vlada s krajnje desnim strankama ili podržanih od takvih stranaka. Trenutno se to prvenstveno odnosi na Mađarsku i Slovačku, ali uspon <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa za Njemačku) u Njemačkoj i <em>Rassemblement National</em> (Nacionalni skup) u Francuskoj također bi mogao fundamentalno promijeniti politički spektar u Europi, s ključnim izborima koji dolaze u sljedećih nekoliko godina. Pobjeda krajnje desnih stranaka mogla bi oslabiti podršku Ukrajini, iako su primjeri Italije i Nizozemske pokazali da to nije nužno slučaj. Međutim, izbori čine glavni element nesigurnosti i mogli bi potaknuti Putina da jednostavno čeka. Uostalom, unutar Rusije represija i propaganda spriječili su bilo kakvu ozbiljnu oporbu ratu ili režimu kao takvom. U isto vrijeme, ekonomija je ostala relativno stabilna u kratkoročnom i srednjoročnom razdoblju.</span>\n<span class=\"para\">EU se čini suočenom s nastavkom rata i vjerojatno pat pozicijom na bojištu, koja bi mogla trajati godinama s svim povezanim nesigurnostima. Ova pitanja dodaju nesigurnost i utječu na izglede za ekonomski rast. Također su već utjecala na druga područja, poput logističkih lanaca, migracija i cyber. Napori EU da se obrati drugim državama, posebno u Globalnom Jugu, kako bi povećala podršku Ukrajini u naporima da okonča rat, nisu uspjeli. To je dijelom zbog primjene dvostrukih standarda u suočavanju s kršenjima međunarodnog prava (posebno u slučaju vojnog djelovanja Izraela u Gazi i drugdje). To također dodaje nesigurnostima ne samo oko mogućnosti učinkovitije geopolitičke EU, već i oko budućnosti međunarodnog poretka temeljenog na pravilima kao takvog.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kako razgovaramo o ratu u Europi?</strong></span>\n<span class=\"para\">Odmah nakon pune invazije Rusije na Ukrajinu u veljači 2022. Europe se činila ujedinjenom u svojoj podršci Ukrajini. EU je čak potaknula države članice da podrže Ukrajinu vojnim materijalom koji će biti plaćen iz Europskog mirovnog fonda. Ekonomske i financijske sankcije nadmašile su ono što je ranije nametnuto kao reakcija na rusku aneksiju Krima i upade u istočnu Ukrajinu. Neviđene sankcije su usvojene, s 14 paketa odobrenih do sada. Europa ozbiljno smanjuje svoju ovisnost o ruskoj energiji, čime ograničava Moskvu u sposobnosti da utječe na europske politike. No, iako su neki ruski propagandni kanali blokirani od strane EU i neki propagandisti su pogođeni individualnim sankcijama, ruske operacije utjecaja i dalje mogu nastaviti. Takvi napori odjekuju među krajnje desnim i krajnje lijevim populističkim strankama, kao i među nekim ruskim dijasporama. Ruska propaganda također se još uvijek ozbiljno shvaća u zemljama poput Mađarske kada se protive daljnjim sankcijama i bilo kakvom povećanju podrške Ukrajini.</span>\n<span class=\"para\">Općenito, posebno u zapadnoj i južnoj Europi, može se primijetiti smanjen interes za rat u Ukrajini i pomak u medijskoj pažnji prema drugim pitanjima. Ova uključuju migraciju, izbore u SAD-u i sukobe na Bliskom Istoku. Moglo bi se lako govoriti o nekoj vrsti “umora od Ukrajine”, s nekim ljudima koji mole da se okonča ovaj rat, “što god to značilo”, čak i ako se to mora riješiti na ruskim uvjetima. Isto se može reći i o strahu od eskalacije, koji je većinom element naše vlastite mašte. Osjećaj hitnosti opada i iako ostaje puno simpatije za Ukrajinu, odlučne akcije nedostaju i pomoć je samo dovoljna da Ukrajina ne izgubi. Kijev jednostavno ne može pobijediti rat i nametnuti svoje uvjete Rusiji.</span>\n<span class=\"para\">Sve to je u velikom kontrastu s Centralnom i Istočnom Europom, gdje se ljudi još uvijek sjećaju patnje od prošlog ruskog imperijalizma i vide rat kao najnoviju emanaciju ruske prijetnje europskoj sigurnosti. Za te zemlje su implikacije za budućnost Europe kristalno jasne i sve su poduzele mjere za povećanje svojih obrambenih proračuna (neki do četiri posto BDP-a) i jačanje NATO-ove prve linije u odvraćanju daljnje ruske agresije. Ovdje postoji jasno razumijevanje da je Ukrajina uključena u egzistencijalnu borbu ne samo za sebe, već i u podršci europskom sigurnosnom poretku u cjelini.</span>\n<span class=\"para\">U ovom kontekstu, moglo bi se identificirati različite i divergentne naracije o implikacijama rata i značenju ruske ili ukrajinske pobjede ili poraza. Takve unutarnje razlike unutar EU o ratu u Ukrajini i što učiniti u vezi s tim vjerojatno će ostati područje spora i dodati mnoštvu nesigurnosti u vezi s budućnošću Europe. A to je upravo ono što Moskva nada i za što se bori: rast divergentnih pogleda i polarizacija unutar Europe kako bi ostvarila jasnu pobjedu u Ukrajini kao prvi uspješan korak u daljnjem izazivanju europskog sigurnosnog poretka i nametanju svoje volje podijeljenom Zapadu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Suočavanje s nesigurnostima: što učiniti?</strong></span>\n<span class=\"para\">Kao što je već ranije navedeno, važan element koji doprinosi nesigurnosti je povećana fragmentacija svjetonazora: temeljno osporavanje značenja trenutnih događaja i budućih trendova. Ruska naracija je jasna: rat se vodi za zaštitu ruske identiteta i statusa velike sile, što zahtijeva ponovnu uspostavu “Ruskog svijeta” (uključujući Ukrajinu) i suprotstavljanje širenju “zapadnih” demokratskih vrijednosti. U svojoj borbi protiv “kolektivnog Zapada”, Moskva također pronalazi partnera u Kini u borbi protiv američke hegemonije i navodno univerzalnih vrijednosti. U umu Kremlja, velike sile trebaju biti suverene i sposobne odlučivati o vlastitim civilizacijskim vrijednostima. Također bi trebale imati pravo projicirati svoj utjecaj u svom susjedstvu kao posebnu sferu interesa. U tom smislu, rat u Ukrajini je također egzistencijalan za Rusiju, jer bi poraz u Ukrajini ugrozio režim koji je uložio velike napore u svoju “posebnu vojnu operaciju” kako bi ponovno učinio Rusiju velikom.</span>\n<span class=\"para\">U Europi imamo različite naracije o značenju rata u Ukrajini. Dok se rat isprva smatrao velikom prijetnjom europskom sigurnosnom poretku i multilateralnom poretku temeljenom na pravilima, hitnost i spremnost da se ide do kraja u suprotstavljanju ruskoj agresiji i pomoći Ukrajini (i posljedično europskom poretku) u zaštiti njezine suverenosti, teritorijalne cjelovitosti i kulturnog identiteta kao neovisne države oslabili su s vremenom. Umjesto da podržavamo Ukrajinu “što god to značilo”, sada čujemo glasove koji podržavaju rješenje za okončanje rata, uključujući mogući dogovor na ruskim uvjetima, “što god to značilo”.</span>\n<span class=\"para\">Dokle god imamo različite naracije o pravom značenju ovog rata, a također i u širim sigurnosnim terminima, EU neće moći djelovati kao koherentan i proaktivan geopolitički igrač. EU bi trebala pokušati pronaći zajednički jezik za razgovor o ratu i njegovim implikacijama. Samo tada ćemo moći održati sigurnost diljem europskog kontinenta, kako za sebe, tako i za naše partnere. Ovdje bi geopolitika trebala nadvladati ekonomiju: dokle god su naše tvrtke još uvijek aktivne u Rusiji i ekonomski i financijski interesi pojedinih država članica potkopavaju koherentnu politiku prema ratu, velike nesigurnosti o budućnosti će ostati.</span>\n<span class=\"para\">Štoviše, ako EU još uvijek želi održati vjerodostojnu formu “vrijednostima temeljenog” vanjskog politike, trebala bi imati dosljedniju naraciju o tome kako vidi globalni poredak temeljen na pravilima i svoje mjesto u njemu. To bi također značilo odustajanje od dvostrukih standarda koliko god je to moguće, kao i premošćivanje razlike između divergentnih politika unutar EU o agresivnim i represivnim politikama Izraela protiv Palestinaca posebno. Ako Izrael može proći s cijelim nizom ozbiljnih kršenja međunarodnog prava (kako je također utvrđeno od strane Međunarodnog suda pravde), EU ne može izgraditi vjerodostojnu naraciju o sebi kao promotoru međunarodnog mira i pravde. Razlike između država članica također bi trebale biti premošćene u korist vjerodostojne geopolitičke EU u cjelini. Samo tada bi Europa mogla pokušati premošćivati neke od divergentnih naracija koje su prisutne u Globalnom Jugu, gdje bi zemlje tada možda mogle ozbiljnije shvatiti europske pozive za učinkovitu podršku Ukrajini u njezinu dekolonizacijskom ratu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Izgradnja vjerodostojnije europske naracije</strong></span>\n<span class=\"para\">Konačno, EU bi također trebala imati svoju vlastitu naraciju prema Sjedinjenim Američkim Državama. Izolacionističke tendencije u SAD-u, njegov pivot prema Aziji i nacionalistička naracija zahtijevaju koherentan i ujedinjen europski odgovor. Stvarnost je da je američka predanost europskoj sigurnosti upitna, posebno s izgledom Trumpovog povratka u Bijelu kuću. Europa bi trebala imati dobre transatlantske odnose kad god je to moguće, ali treba biti sposobna djelovati neovisno na temelju svoje vlastite suverene strategije i naracije. To se ne odnosi samo na Rusiju, već i na Bliski Istok. Prihvaćanje više transakcijskog odnosa samo bi naškodilo naporima da se izgradi zajednička europska naracija.</span>\n<span class=\"para\">Ako Europa želi hodati geopolitičkim putem, trebala bi također moći govoriti geopolitički. To bi značilo izgradnju vjerodostojnije europske naracije, temeljene na europskim vrijednostima, kako bi se utvrdilo što europski identitet znači i kako vidimo mjesto Europe u fragmentiranom i nesigurnom svjetskom poretku.</span>\n<span class=\"para\">Samo kada budemo kao Europljani sposobni pronaći zajednički jezik i prevladati divergentne perspektive među državama članicama o europskoj sigurnosti i njezinim implikacijama, EU će moći imati utjecaj na izgradnju ili rekonstrukciju svog vlastitog susjedstva. Iskustvo onih država članica u Srednjoj Europi, koje su u prošlosti bile izložene ruskoj agresiji i represiji, moglo bi nas usmjeriti u izgradnji učinkovitije strategije prema Rusiji i širem globalnom sigurnosnom okviru.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> je viši istraživač na Institutu Clingendael.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Ebben a kontextusban az EU és tagállamai is küzdöttek, amikor próbáltak egy koherens stratégiát kidolgozni egy geopolitikai szempontból erősebb Európai Unió érdekében. Bár az Európai Bizottság elnöke, Ursula Von der Leyen, 2019-ben „geopolitikai bizottságként” ábrázolta első bizottságát, a Közös Külső és Biztonságpolitikai Főmegbízott, Josep Borrell kijelentette, hogy Európának „meg kell tanulnia a hatalom nyelvét”, az EU-ra nehezedő kihívások azóta is növekedtek. Ez különösen igaz Oroszország Ukrajna elleni teljes körű inváziójára és Izrael katonai akcióira Gázában 2023. október 7. után (és most Libanonban). És bár az EU nagyobb egységet mutatott az orosz agresszióval szemben, a Közel-Keletre vonatkozó politikái azt mutatják, hogy még mindig messze van attól, hogy önálló geopolitikai szereplő legyen. Az Egyesült Államokban tartott választások eredményei csak tovább növelik a bizonytalanságokat az EU geopolitikai jövőjével kapcsolatban.</span>\n<span class=\"para\"> Egy <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">friss jelentésben</a> a Holland Tudományos Tanács a Kormányzati Politika (WRR) három tengely mentén a globális rend fragmentálódására mutatott rá: „hatalmi központok, hatalomgyakorlás arénái és világnézetek”. A saját elemzésemben különösen hangsúlyozom a világnézetek fragmentálódásának fontosságát, és érvelek egy koherensebb európai narratíva kidolgozása mellett. Azt is hiszem, hogy szükséges közös nyelvet találni az Európa jövőjével kapcsolatos bizonytalanságok kezelésére.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Fragmentálódó világ rendje</strong></span>\n<span class=\"para\">Oroszország agressziója Ukrajnában az EU számára az elmúlt évtizedek legnagyobb biztonsági kihívását jelenti a fent említett három fragmentációs tengely mentén. Ugyanakkor nagy bizonytalanságokat is jelent az EU számára. Vajon az EU valóban képes és hajlandó lesz-e önálló geopolitikai szereplővé fejlődni, amely képes és hajlandó megvédeni magát és szomszédait? A <em>Zeitenwende</em> körüli sok beszéd ellenére csak korlátozott (bár valószínűleg váratlan) előrelépéseket tudunk azonosítani az EU-n belül, beleértve a védelmi együttműködést. Általánosságban elmondható, hogy csökkenő érdeklődést tapasztalunk az ukrajnai háború iránt (különösen Nyugat- és Dél-Európában), sőt egyes tagállamok támogatásában is visszalépés figyelhető meg Ukrajna iránt. Csak arra lehet következtetni, hogy az európai katonai és pénzügyi támogatás elégtelennek bizonyul, ha az EU egy második Trump-adminisztrációval néz szembe. Európa küzdelme, hogy megtalálja saját szuverén helyét a hatalmi központok között, tele van nagy bizonytalanságokkal a jövőjét illetően.</span>\n<span class=\"para\">Másodszor, a bizonytalanságok nemcsak a kemény biztonsági kérdésekkel kapcsolatosak az ukrajnai háború kezelésében, hanem más arénákra is vonatkoznak, ahol a hatalom érvényesül, mint például a szélesebb geoökonómia, hibrid befolyás és kibertér. A fragmentáció ezekben a területeken szélesebb, globális kihívásokat jelent Európa számára. Ebben a kontextusban felmerül a kérdés, hogy Európa mennyire képes és hajlandó saját döntéseket hozni és saját európai szuverenitását fejleszteni. Ez különösen igaz, amikor nehéz választásokkal néz szembe, hogy Kínát partnerként, versenytársként és rendszerszintű riválisként kezelje, vagy csatlakozzon az Egyesült Államokhoz, amely még mindig túlnyomórészt geoökonómiai harcokat folytat Pekinggel.</span>\n<span class=\"para\">De éppolyan fontos, mint a fragmentáció másik két tengelye, hogy az EU-nak különböző világnézetekkel és narratívákkal is foglalkoznia kell. Ezek nemcsak más nagyhatalmakra (beleértve az Egyesült Államokat) vonatkoznak, hanem a Globális Dél országaira és még az EU saját tagállamaira, politikai pártjaira és mozgalmaira is. A különböző elképzelések Európáról, annak értékeiről és jövőjéről alapvető hatással vannak arra, hogy Európa hogyan tudja kezelni a bizonytalanságokat, hogy megtalálja saját helyét a fragmentálódó világ rendjében.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A háború kimenetele körüli bizonytalanságok</strong></span>\n<span class=\"para\">A legnagyobb bizonytalanság, amellyel az EU szembesül, az ukrajnai háborúval kapcsolatos. Ukrajna eddigi támogatása elegendő volt ahhoz, hogy az ország ne veszítsen, de ne is nyerjen az orosz agresszióval szemben. A fokozódó feszültség és a teljes körű háború Oroszország és a NATO között megakadályozta különösen az Egyesült Államokat és Németországot abban, hogy hosszú hatótávolságú fegyvereket biztosítsanak, amelyek lehetővé tennék Kijev számára, hogy csapást mérjen azokra a pontokra, ahonnan az orosz agressziót indítják ellene. Évek óta sokat beszélnek az orosz „vörös vonalakról”, amelyek gyakran inkább a nyugati képzelet elemei, mint a valóság. Például Ukrajna maga is bizonyította ezt azzal, hogy célpontokat támadott Oroszország területén, sőt a háborút Oroszországba is átvitte a Kurszki területre való betörésével. A nyugati támogatás Ukrajna béketervére és Zelenszkij legutóbbi győzelmi tervére is messze elmarad attól, ami szükséges a háború befejezéséhez.</span>\n<span class=\"para\">Közben a nyugati emberek egy része még mindig úgy tűnik, hogy hisz abban, hogy a gazdasági szankciók hosszú távon Oroszországot visszaterelhetik a tárgyalóasztalhoz. Azonban a szankciókról folytatott viták azt mutatták, hogy hatékonyságuk továbbra is elégtelen, ha nem történik komoly munka az összes kiskapu bezárására. Ha komolyan állítjuk, hogy mi is háborúban vagyunk, miért aktívak még mindig annyian nyugati cégek Oroszországban, és miért nem léptünk határozottan a kereskedelem teljes bojkottja felé Oroszországgal?</span>\n<span class=\"para\">Nyilvánvaló, hogy Vlagyimir Putyin a hosszú játékot játssza, és várja, hogy a nyugati támogatás Ukrajna iránt tovább csökkenjen. A választások kimenetele és a populista pártok felemelkedése az Egyesült Államokban és Európában tovább növeli a bizonytalanságokat, különösen, amikor több kormányt találunk, amelyek szélsőjobboldali pártokkal vagy ilyen pártok által támogatottak. Jelenleg ez főként Magyarországot és Szlovákiát érinti, de az <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternatíva Németország számára) Németországban és a <em>Rassemblement National</em> (Nemzeti Tömörülés) Franciaországban is alapvetően megváltoztathatja a politikai spektrumot Európában, különösen, hogy a következő néhány évben kulcsfontosságú választások várnak ránk. A szélsőjobboldali pártok győzelme alááshatja Ukrajna támogatását, bár Olaszország és Hollandia példái azt mutatták, hogy ez nem feltétlenül így van. Azonban a választások jelentős bizonytalanságot jelentenek, és arra ösztönözhetik Putyint, hogy csak várjon. Végül is Oroszországon belül a represszió és a propaganda megakadályozta a háborúval vagy a rezsimmel szembeni komoly ellenállást. Ugyanakkor a gazdaság a rövid és középtávú időszakban viszonylag stabil maradt.</span>\n<span class=\"para\">Az EU úgy tűnik, hogy a háború folytatásával és valószínűleg a harctéren kialakuló patthelyzettel néz szembe, amely évekig tarthat, minden kapcsolódó bizonytalansággal együtt. Ezek a kérdések mind a bizonytalanságot növelik, mind a gazdasági növekedési kilátásokat befolyásolják. Már most is hatással voltak más területekre, mint például a logisztikai láncok, a migráció és a kibertér. Az EU erőfeszítései, hogy más államokhoz, különösen a Globális Délhez elérjen, hogy növelje Ukrajna erőfeszítéseinek támogatását a háború befejezésére, kudarcot vallottak. Ennek részben az az oka, hogy kettős mércét alkalmaznak a nemzetközi jog megsértésével kapcsolatban (különösen Izrael katonai akciói Gázában és máshol). Ez is hozzájárul a bizonytalanságokhoz, nemcsak a hatékonyabb geopolitikai EU lehetőségeivel kapcsolatban, hanem az olyan nemzetközi szabályokon alapuló rend jövőjével kapcsolatban is.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Hogyan beszélünk a háborúról Európában?</strong></span>\n<span class=\"para\">Az ukrajnai orosz teljes körű inváziója után 2022 februárjában Európa úgy tűnt, egyesült Ukrajna támogatásában. Az EU még arra is ösztönözte a tagállamokat, hogy támogassák Ukrajnát katonai felszereléssel, amelyet az Európai Béke Eszköz finanszírozott. A gazdasági és pénzügyi szankciók meghaladták az Oroszország Krím annektálására és a kelet-ukrajnai betörésekre adott korábbi reakciókat. Példa nélküli szankciókat fogadtak el, eddig 14 csomagot hagytak jóvá. Európa komolyan csökkenti az orosz energiától való függőségét, ezzel korlátozva Moszkva képességét, hogy befolyásolja az európai politikákat. De bár néhány orosz propaganda csatornát blokkoltak az EU által, és néhány propagandistát egyéni szankciókkal sújtottak, az orosz befolyásolási műveletek továbbra is folytatódhatnak. Ezek az erőfeszítések rezonálnak a szélsőjobboldali és szélsőbaloldali populista pártok, valamint néhány orosz diaszpóra közösség körében. Az orosz propaganda még mindig komolyan vehető olyan országokban, mint Magyarország, amikor további szankciók ellen és Ukrajna támogatásának növelése ellen érvelnek.</span>\n<span class=\"para\">Általánosságban elmondható, hogy különösen Nyugat- és Dél-Európában csökkenő érdeklődés tapasztalható az ukrajnai háború iránt, és a média figyelme más kérdések felé fordul. Ezek közé tartozik a migráció, az Egyesült Államok választásai és a Közel-Kelet konfliktusai. Könnyen beszélhetünk egyfajta „Ukrajna fáradtságról”, amikor egyesek azt kérik, hogy zárják le ezt a háborút, „bármi áron”, még akkor is, ha ezt orosz feltételek mellett kell rendezni. Ugyanez elmondható a fokozódó feszültség félelméről is, amely leginkább a saját képzeletünk eleme. A sürgősség érzése csökken, és bár sok szimpátia marad Ukrajna iránt, a döntő lépések hiányoznak, és a segítség éppen elég ahhoz, hogy Ukrajna ne veszítsen. Kijev egyszerűen nem tudja megnyerni a háborút, és saját feltételeit rákényszeríteni Oroszországra.</span>\n<span class=\"para\">Mindez éles ellentétben áll Közép- és Kelet-Európával, ahol az emberek még mindig emlékeznek a múlt orosz imperializmusából származó szenvedésekre, és a háborút az orosz fenyegetés legutóbbi megnyilvánulásaként képzelik el az európai biztonságra. Ezeknek az országoknak a jövőre vonatkozó következményei kristálytiszták, és mindannyian tettek lépéseket a védelmi költségvetésük növelésére (néhány esetben akár a GDP négy százalékáig) és a NATO frontvonalának megerősítésére az orosz agresszió további elrettentése érdekében. Itt is világos a felismerés, hogy Ukrajna nemcsak saját magáért, hanem az európai biztonsági rend támogatásáért is létezésért küzd.</span>\n<span class=\"para\">Ebben a kontextusban különböző és eltérő narratívákat lehet azonosítani a háború következményeiről és az orosz vagy ukrán győzelem vagy vereség jelentéséről. Az EU-n belüli ilyen belső különbségek az ukrajnai háborúval és annak kezelésével kapcsolatban valószínűleg továbbra is vitatott terület maradnak, és hozzájárulnak a jövőre vonatkozó bizonytalanságok sokaságához. És ez pontosan az, amire Moszkva számít és játszik: a különböző nézetek és polarizáció növekedése Európában, hogy egyértelmű győzelmet arathasson Ukrajnában, mint első sikeres lépést a további kihívások felé az európai biztonsági renddel szemben, és akaratát rákényszeríthesse egy megosztott Nyugatra.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A bizonytalanságok kezelése: mit kell tenni?</strong></span>\n<span class=\"para\">Ahogy már korábban is említettem, a bizonytalanságot növelő fontos elem a világnézetek fragmentálódásának növekedése: alapvető viták a jelenlegi események és jövőbeli trendek jelentéséről. Az orosz narratíva világos: a háború az orosz identitás és nagyhatalmi státusz védelméről szól, amely megköveteli a „orosz világ” (beleértve Ukrajnát is) újbóli megalapítását és a „nyugati” demokratikus értékek terjedésének megakadályozását. A „kollektív Nyugattal” folytatott harcában Moszkva Kínában is partnert talál az Egyesült Államok hegemóniájával és állítólagos univerzális értékeivel szemben. A Kreml szemében a nagyhatalmaknak szuverénnek kell lenniük, és saját civilizációs értékeikről kell dönteniük. Emellett joguk van befolyásukat kivetni a szomszédságukban, mint különleges érdekszféra. E tekintetben az ukrajnai háború Oroszország számára is létezésbeli kérdés, mivel a vereség Ukrajnában fenyegetné azt a rezsimet, amely jelentős mértékben fektetett a „különleges katonai műveletébe”, hogy Oroszországot újra naggyá tegye.</span>\n<span class=\"para\">Európában különböző narratíváink vannak az ukrajnai háború jelentéséről. Míg a háborút kezdetben a európai biztonsági rend és a többoldalú szabályokon alapuló rend komoly fenyegetéseként látták, a sürgősség és a hajlandóság, hogy mindent megtegyenek az orosz agresszióval szemben és Ukrajna (és ezzel együtt az európai rend) szuverenitásának, területi integritásának és kulturális identitásának védelme érdekében, idővel gyengült. Ahelyett, hogy Ukrajnát „bármi áron” támogatnánk, most olyan hangokat hallunk, amelyek a háború befejezésére irányuló megoldást támogatják, beleértve egy lehetséges megállapodást orosz feltételek mellett, „bármi áron”. </span>\n<span class=\"para\">Amíg különböző narratíváink vannak a háború helyes jelentéséről, és a szélesebb biztonsági szempontokat is figyelembe véve, az EU nem lesz képes koherens és proaktív geopolitikai szereplőként fellépni. Az EU-nak meg kell próbálnia közös nyelvet találni a háborúról és annak következményeiről való beszélgetéshez. Csak akkor tudjuk fenntartani a biztonságot az európai kontinensen, mind magunk, mind partnereink számára. Itt a geopolitikának felül kell írnia a gazdaságot: amíg cégeink még mindig aktívak Oroszországban, és az egyes tagállamok gazdasági és pénzügyi érdekei aláássák a háborúval kapcsolatos koherens politikát, a jövőre vonatkozó jelentős bizonytalanságok megmaradnak.</span>\n<span class=\"para\">Továbbá, ha az EU még mindig szeretné fenntartani a hiteles „értékeken alapuló” külpolitikát, akkor következetesebb narratívával kell rendelkeznie arról, hogyan látja a globális szabályokon alapuló rendet és annak helyét. Ez azt is magában foglalná, hogy a lehető legnagyobb mértékben feladják a kettős mércét, valamint áthidalják a különbségeket az EU-n belüli eltérő politikák között Izrael agresszív és elnyomó politikáival szemben a palesztinokkal szemben. Ha Izrael megúszhat egy sor súlyos nemzetközi jogsértést (ahogyan azt a Nemzetközi Bíróság is megállapította), az EU nem építhet hiteles narratívát magáról, mint a nemzetközi béke és igazságosság promotora. A tagállamok közötti eltéréseket is át kell hidalni a hiteles geopolitikai EU érdekében. Csak akkor próbálhatja meg Európa is áthidalni a Globális Délben zajló eltérő narratívákat, ahol az országok talán komolyabban veszik az európai felhívásokat, hogy hatékonyan támogassák Ukrajnát a dekolonizációs háborújában.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Hitelesebb európai narratíva építése</strong></span>\n<span class=\"para\">Végül az EU-nak saját narratívával is rendelkeznie kell az Egyesült Államokkal szemben. Az Egyesült Államokban tapasztalható izolacionista tendenciák, az ázsiai fordulat és a nacionalista narratíva koherens és egységes európai választ igényel. A valóság az, hogy az Egyesült Államok elkötelezettsége az európai biztonság iránt kétséges, különösen Trump Fehér Házba való visszatérésének kilátásával. Európának jó transzatlanti kapcsolatokra van szüksége, amikor csak lehetséges, de képesnek kell lennie arra, hogy függetlenül cselekedjen a saját szuverén stratégiája és narratívája alapján. Ez nemcsak Oroszországra, hanem a Közel-Keletre is igaz. A tranzakcionálisabb kapcsolat elfogadása csak ártana az erőfeszítéseknek, hogy közös európai narratívát építsenek.</span>\n<span class=\"para\">Ha Európa szeretné megvalósítani a geopolitikai céljait, akkor képesnek kell lennie arra is, hogy a geopolitikai beszédet folytassa. Ez egy hitelesebb európai narratíva megépítését jelentené, amely az európai értékeken alapul, hogy meghatározzuk, mit jelent az európai identitás, és hogyan látjuk Európa helyét a fragmentálódó és bizonytalan világ rendjében.</span>\n<span class=\"para\">Csak akkor, amikor mi, európaiak képesek vagyunk közös nyelvet találni és áthidalni a tagállamok közötti eltérő nézőpontokat az európai biztonságról és annak következményeiről, az EU képes lesz hatással lenni a saját szomszédságának építésére vagy újjáépítésére. Azoknak a közép-európai tagállamoknak a tapasztalata, amelyek a múltban ki voltak téve az orosz agressziónak és elnyomásnak, segíthet nekünk egy hatékonyabb stratégia kidolgozásában Oroszország és a szélesebb globális biztonság irányába.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> a Clingendael Intézet vezető kutatója.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">In questo contesto, l'UE e i suoi stati membri hanno anche faticato nel tentativo di sviluppare una strategia coerente per un'Unione Europea più geopolitica. Sebbene la presidente della Commissione Europea, Ursula Von der Leyen, abbia descritto la sua prima commissione nel 2019 come una “commissione geopolitica”, con l'Alto Rappresentante per la Politica Estera e di Sicurezza Comune Josep Borrell che ha affermato che l'Europa doveva “imparare il linguaggio del potere”, le sfide per l'UE sono aumentate da allora. Questo è particolarmente vero riguardo all'invasione su larga scala della Russia in Ucraina e alle azioni militari di Israele a Gaza dopo il 7 ottobre 2023 (e ora in Libano). E sebbene l'UE abbia mostrato maggiore unità nel contrastare l'aggressione russa, le sue politiche sul Medio Oriente dimostrano che è ancora lontana dall'essere un attore geopolitico unitario di per sé. I risultati delle elezioni negli Stati Uniti aggiungeranno solo incertezze sul futuro geopolitico dell'UE.</span>\n<span class=\"para\">In un <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">rapporto recente</a>, il Consiglio Scientifico Olandese per la Politica Governativa (WRR) ha sottolineato una frammentazione dell'ordine globale lungo tre assi: “centri di potere, arene in cui il potere è esercitato e visioni del mondo”. Nella mia analisi, sottolineo soprattutto l'importanza della frammentazione delle visioni del mondo e argomento a favore dello sviluppo di una narrazione europea più coerente. Credo anche che sia necessario trovare un linguaggio comune per affrontare le incertezze sul futuro dell'Europa.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Ordine mondiale frammentato</strong></span>\n<span class=\"para\">L'aggressione della Russia in Ucraina presenta all'UE la sua più grande sfida di sicurezza in decenni lungo tutti e tre gli assi di frammentazione menzionati sopra. Allo stesso tempo, presenta anche all'UE grandi incertezze. Potrebbe l'UE davvero svilupparsi in un attore geopolitico di per sé, capace e disposta a difendere se stessa e i suoi partner nel suo vicinato? Nonostante tutte le chiacchiere su <em>Zeitenwende</em>, possiamo solo identificare alcuni progressi limitati (sebbene probabilmente inaspettati) all'interno dell'UE, inclusa la cooperazione in materia di difesa. In generale, possiamo identificare un interesse decrescente per la guerra in Ucraina (soprattutto nell'Europa occidentale e meridionale) e persino un certo arretramento nel sostegno di singoli stati membri all'Ucraina. Si può quindi concludere che il supporto militare e finanziario europeo si dimostrerà insufficiente se l'UE si trova di fronte a una seconda amministrazione Trump. La lotta dell'Europa per trovare il proprio posto sovrano tra i centri di potere è costellata di grandi incertezze sul suo futuro.</span>\n<span class=\"para\">In secondo luogo, le incertezze non riguardano solo questioni di sicurezza dure nel trattare con la guerra in Ucraina, ma anche altre arene in cui il potere è esercitato, come la geo-economia più ampia, l'influenza ibrida e il cyberspazio. La frammentazione in queste aree presenta all'Europa sfide più ampie e globali. In questo contesto, sorge la domanda su quanto l'Europa sia in grado e disposta a prendere decisioni autonome e sviluppare la propria sovranità europea. Questo è particolarmente vero quando si trova anche di fronte a scelte difficili tra trattare con la Cina come partner, concorrente e rivale sistemico, o unirsi agli Stati Uniti nelle sue battaglie ancora per lo più geo-economiche con Pechino.</span>\n<span class=\"para\">Ma altrettanto importante quanto gli altri due assi di frammentazione è il fatto che l'UE deve anche affrontare diverse visioni del mondo e narrazioni. Queste riguardano non solo altre potenze maggiori (inclusi gli Stati Uniti) ma anche paesi del Sud Globale e persino gli stessi stati membri dell'UE, partiti politici e movimenti. Idee diverse sull'Europa, i suoi valori e il suo futuro hanno un impatto fondamentale su come l'Europa può affrontare le incertezze per trovare il proprio posto in un ordine mondiale frammentato.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Incertezze sull'esito della guerra</strong></span>\n<span class=\"para\">La maggiore incertezza che l'UE deve affrontare è legata alla guerra in Ucraina. Il supporto per l'Ucraina finora è stato sufficiente affinché il paese non possa perdere ma anche non vincere effettivamente contro l'aggressione russa. La paura di un'escalation e di una guerra su larga scala tra Russia e NATO ha impedito soprattutto agli Stati Uniti e alla Germania di fornire armi a lungo raggio che consentirebbero a Kiev di colpire tutti quei punti da cui viene lanciata l'aggressione russa contro di essa. Da anni si parla molto delle “linee rosse” russe, che spesso sono più un elemento dell'immaginazione occidentale che della realtà. Ad esempio, l'Ucraina stessa ha dimostrato questo colpendo obiettivi all'interno della Russia e persino portando la guerra in Russia con la sua incursione nell'Oblast di Kursk. Il supporto occidentale per il piano di pace dell'Ucraina e il recente piano di vittoria di Zelenskyy è anche ben lontano da ciò che è necessario per porre fine a questa guerra.</span>\n<span class=\"para\">Nel frattempo, alcune persone in Occidente sembrano ancora credere che le sanzioni economiche potrebbero a lungo termine costringere la Russia a tornare al tavolo dei negoziati. Tuttavia, le discussioni sulle sanzioni hanno dimostrato che la loro efficacia rimane insufficiente quando non si intraprende un lavoro serio per chiudere tutte le scappatoie. Se siamo seri nel dichiarare che siamo anche in guerra, perché così tante aziende occidentali sono ancora attive in Russia e perché non ci siamo mossi decisamente verso un boicottaggio più totale del commercio con la Russia?</span>\n<span class=\"para\">È chiaro che Vladimir Putin sta giocando a lungo termine e sta aspettando che il supporto occidentale per l'Ucraina si eroda ulteriormente. L'esito delle elezioni e l'ascesa di partiti populisti negli Stati Uniti e in Europa contribuiscono a ulteriori incertezze, soprattutto quando ci troviamo di fronte a più governi con partiti di estrema destra o sostenuti da tali partiti. Attualmente, questo riguarda principalmente Ungheria e Slovacchia, ma l'ascesa di <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa per la Germania) in Germania e <em>Rassemblement National</em> (Raggruppamento Nazionale) in Francia potrebbe anche cambiare fondamentalmente lo spettro politico in Europa, con elezioni cruciali in arrivo nei prossimi anni. Una vittoria dei partiti di estrema destra potrebbe minare il sostegno per l'Ucraina, sebbene esempi di Italia e Paesi Bassi abbiano dimostrato che questo non è necessariamente il caso. Tuttavia, le elezioni formano un elemento principale di incertezza e potrebbero incoraggiare Putin a semplicemente aspettare. Dopotutto, all'interno della Russia la repressione e la propaganda hanno impedito qualsiasi seria opposizione alla guerra o al regime in quanto tale. Allo stesso tempo, l'economia è rimasta relativamente stabile nel breve e medio termine.</span>\n<span class=\"para\">L'UE sembra essere confrontata con una continuazione della guerra e probabilmente un'impasse sul campo di battaglia, che potrebbe durare forse per anni con tutte le incertezze correlate. Questi problemi aggiungono sia insicurezza che impattano le prospettive di crescita economica. Hanno già impattato altre aree, come le catene logistiche, la migrazione e il cyberspazio. Gli sforzi dell'UE per contattare altri stati, soprattutto nel Sud Globale, per aumentare il supporto agli sforzi dell'Ucraina per porre fine alla guerra sono falliti. Questo è in parte dovuto all'applicazione di doppi standard nel trattare con le violazioni del diritto internazionale (soprattutto nel caso delle azioni militari di Israele a Gaza e altrove). Questo aggiunge anche incertezze non solo sulla possibilità di un'UE geopolitica più efficace, ma anche sul futuro di un ordine internazionale basato su regole in quanto tale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Come parliamo della guerra in Europa?</strong></span>\n<span class=\"para\">Immediatamente dopo l'invasione su larga scala della Russia in Ucraina nel febbraio 2022, l'Europa sembrava essere unita nel suo sostegno all'Ucraina. L'UE ha persino incoraggiato gli stati membri a sostenere l'Ucraina con attrezzature militari da pagare tramite il Fondo Europeo per la Pace. Le sanzioni economiche e finanziarie hanno superato quelle imposte in precedenza in reazione all'annessione della Crimea da parte della Russia e alle incursioni nell'Ucraina orientale. Sanzioni senza precedenti sono state adottate, con 14 pacchetti approvati finora. L'Europa ha ridotto seriamente la sua dipendenza dall'energia russa, limitando così la capacità di Mosca di influenzare le politiche europee. Ma sebbene alcuni canali di propaganda russa siano stati bloccati dall'UE e alcuni propagandisti siano stati colpiti da sanzioni individuali, le operazioni di influenza russa possono ancora continuare. Tali sforzi risuonano tra partiti populisti di estrema destra e di estrema sinistra, così come in alcune comunità della diaspora russa. La propaganda russa è ancora presa sul serio da paesi come l'Ungheria quando si oppongono a ulteriori sanzioni e a qualsiasi aumento del supporto per l'Ucraina.</span>\n<span class=\"para\">In generale, soprattutto nell'Europa occidentale e meridionale, si può vedere un interesse decrescente per la guerra in Ucraina e un cambiamento nell'attenzione dei media verso altre questioni. Queste includono la migrazione, le elezioni statunitensi e i conflitti in Medio Oriente. Si potrebbe facilmente parlare di una sorta di “fatica da Ucraina”, con alcune persone che chiedono di porre fine a questa guerra, “a qualunque costo”, anche se questo deve essere risolto secondo i termini russi. Lo stesso si potrebbe dire riguardo alla paura di un'escalation, che è per lo più un elemento della nostra stessa immaginazione. Il senso di urgenza sta svanendo e sebbene rimanga molta simpatia per l'Ucraina, mancano azioni decisive e l'assistenza è giusta sufficiente affinché l'Ucraina non perda. Kiev semplicemente non può vincere la guerra e imporre le proprie condizioni alla Russia.</span>\n<span class=\"para\">Tutto ciò è in grande contrasto con l'Europa Centrale e Orientale, dove le persone ricordano ancora la sofferenza del passato imperialismo russo e vedono la guerra come l'emanazione più recente della minaccia russa alla sicurezza europea. Per questi paesi, le implicazioni per il futuro dell'Europa sono cristalline e tutti hanno preso misure per aumentare i loro budget per la difesa (alcuni fino al quattro per cento del PIL) e rafforzare la prima linea della NATO nel dissuadere ulteriori aggressioni russe. Qui c'è anche una chiara consapevolezza che l'Ucraina è coinvolta in una lotta esistenziale non solo per se stessa ma anche a sostegno dell'ordine di sicurezza europeo nel suo complesso.</span>\n<span class=\"para\">In questo contesto, si potrebbero identificare narrazioni diverse e divergenti sulle implicazioni della guerra e sul significato di una vittoria o sconfitta russa o ucraina. Tali differenze interne all'UE riguardo alla guerra in Ucraina e a cosa fare al riguardo rimarranno probabilmente un'area di contesa e aggiungeranno alla pletora di incertezze riguardanti il futuro dell'Europa. E questo è esattamente ciò che Mosca spera e per cui gioca: una crescita di opinioni divergenti e polarizzazione all'interno dell'Europa al fine di ottenere una chiara vittoria in Ucraina come primo passo di successo per sfidare ulteriormente l'ordine di sicurezza europeo e imporre la propria volontà su un Occidente diviso.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Affrontare le incertezze: cosa si deve fare?</strong></span>\n<span class=\"para\">Come già affermato in precedenza, un elemento importante che contribuisce all'incertezza è la crescente frammentazione delle visioni del mondo: una contestazione fondamentale sul significato degli eventi attuali e delle tendenze future. La narrazione russa è chiara: la guerra riguarda la protezione dell'identità russa e dello status di grande potenza, il che richiede di ristabilire il “Mondo Russo” (incluso in Ucraina) e contrastare la diffusione dei valori democratici “occidentali”. Nella sua lotta contro il “Occidente collettivo”, Mosca trova anche un partner nella Cina in una battaglia contro l'egemonia statunitense e presunti valori universali. Nella mente del Cremlino, le grandi potenze dovrebbero essere sovrane e in grado di decidere sui propri valori civilizzazionali. Dovrebbero anche avere il diritto di proiettare la propria influenza nel loro vicinato come sfera di interesse speciale. In questo senso, la guerra in Ucraina è anche esistenziale per la Russia, poiché una sconfitta in Ucraina minaccerebbe un regime che ha investito pesantemente nella sua “operazione militare speciale” per rendere di nuovo grande la Russia.</span>\n<span class=\"para\">In Europa abbiamo narrazioni diverse sul significato della guerra in Ucraina. Mentre la guerra era inizialmente vista come una minaccia maggiore all'ordine di sicurezza europeo e all'ordine multilaterale basato su regole in quanto tale, l'urgenza e la volontà di andare fino in fondo nel contrastare l'aggressione russa e assistere l'Ucraina (e per estensione l'ordine europeo) per proteggere la sua sovranità, integrità territoriale e identità culturale come stato indipendente si sono indebolite nel tempo. Invece di sostenere l'Ucraina “a qualunque costo”, ora sentiamo voci che sostengono un accordo per porre fine alla guerra, incluso un possibile accordo secondo i termini russi, “a qualunque costo”. </span>\n<span class=\"para\">Finché avremo narrazioni diverse sul significato corretto di questa guerra, e anche in termini di sicurezza più ampi, l'UE non sarà in grado di agire come un attore geopolitico coerente e proattivo. L'UE dovrebbe tentare di trovare un linguaggio comune per parlare della guerra e delle sue implicazioni. Solo allora saremo in grado di mantenere la sicurezza in tutto il continente europeo, sia per noi stessi che per i nostri partner. Qui, la geopolitica dovrebbe prevalere sull'economia: finché le nostre aziende sono ancora attive in Russia e gli interessi economici e finanziari dei singoli stati membri minano una politica coerente nei confronti della guerra, rimarranno grandi incertezze sul futuro.</span>\n<span class=\"para\">Inoltre, se l'UE vuole ancora mantenere una forma credibile di politica estera “basata sui valori”, dovrebbe avere una narrazione più coerente su come vede un ordine globale basato su regole e il suo posto in esso. Questo implicherebbe anche rinunciare ai doppi standard il più possibile, così come colmare il divario tra le politiche divergenti all'interno dell'UE riguardo alle politiche aggressive e repressive di Israele contro i palestinesi in particolare. Se Israele può farla franca con una serie di gravi violazioni del diritto internazionale (come stabilito anche dalla Corte Internazionale di Giustizia), l'UE non può costruire una narrazione credibile su se stessa come promotore della pace e della giustizia internazionale. Le divergenze tra gli stati membri dovrebbero anche essere colmate a beneficio di un'UE geopolitica credibile nel suo complesso. Solo allora l'Europa potrebbe anche tentare di colmare alcune delle narrazioni divergenti in gioco nel Sud Globale, dove i paesi potrebbero allora forse prendere più sul serio gli appelli europei per sostenere efficacemente l'Ucraina nella sua guerra di decolonizzazione.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Costruire una narrazione europea più credibile</strong></span>\n<span class=\"para\">Infine, l'UE dovrebbe anche avere la propria narrazione nei confronti degli Stati Uniti. Le tendenze isolazioniste negli Stati Uniti, il suo pivot verso l'Asia e una narrazione più nazionalista richiedono una risposta europea coerente e unificata. La realtà è che l'impegno degli Stati Uniti per la sicurezza europea è in dubbio, soprattutto con la prospettiva del ritorno di Trump alla Casa Bianca. L'Europa dovrebbe avere buone relazioni transatlantiche quando possibile, ma deve essere in grado di agire in modo indipendente sulla base della propria strategia e narrazione sovrana. Questo è vero non solo riguardo alla Russia ma anche al Medio Oriente. Accettare una relazione più transazionale danneggerebbe solo gli sforzi per costruire una narrazione europea più comune.</span>\n<span class=\"para\">Se l'Europa desidera percorrere la strada geopolitica, dovrebbe anche essere in grado di parlare il linguaggio geopolitico. Questo implicherebbe costruire una narrazione europea più credibile, basata sui valori europei, al fine di stabilire cosa significhi l'identità europea e come vediamo il posto dell'Europa in un ordine mondiale frammentato e incerto.</span>\n<span class=\"para\">Solo quando noi, come europei, saremo in grado di trovare un linguaggio comune e superare le prospettive divergenti tra gli stati membri sulla sicurezza europea e le sue implicazioni, l'UE sarà in grado di avere un impatto sulla costruzione o ricostruzione del proprio vicinato. L'esperienza di quegli stati membri in Europa Centrale, che sono stati esposti all'aggressione e alla repressione russa in passato, potrebbe guidarci nella costruzione di una strategia più efficace nei confronti della Russia e della sicurezza globale più ampia.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> è un ricercatore senior presso l'Istituto Clingendael.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">In deze context hebben de EU en haar lidstaten ook moeite gehad om een coherente strategie te ontwikkelen voor een meer geopolitieke Europese Unie. Hoewel de voorzitter van de Europese Commissie, Ursula Von der Leyen, haar eerste commissie in 2019 afbeeldde als een “geopolitieke commissie”, met de Hoge Vertegenwoordiger voor Gemeenschappelijk Buitenlands en Veiligheidsbeleid Josep Borrell die stelde dat Europa de “taal van de macht” moest leren, zijn de uitdagingen voor de EU sindsdien toegenomen. Dit geldt vooral voor de volledige invasie van Oekraïne door Rusland en de militaire acties van Israël in Gaza na 7 oktober 2023 (en nu in Libanon). En hoewel de EU meer eenheid heeft getoond in het tegengaan van de Russische agressie, tonen haar beleidsmaatregelen over het Midden-Oosten aan dat het nog ver verwijderd is van een eenheidsgeopolitieke speler op zichzelf. De resultaten van de verkiezingen in de VS zullen alleen maar bijdragen aan de onzekerheden over de geopolitieke toekomst van de EU.</span>\n<span class=\"para\">In een <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">recent rapport</a> wees de Nederlandse Wetenschappelijke Raad voor het Regeringsbeleid (WRR) op een fragmentatie van de wereldorde langs drie assen: “machtscentra, arena's waar macht wordt uitgeoefend, en wereldbeelden”. In mijn eigen analyse benadruk ik vooral het belang van de fragmentatie van wereldbeelden en pleit ik voor het ontwikkelen van een coherenter Europees narratief. Ik geloof ook dat het noodzakelijk is om een gemeenschappelijke taal te vinden in het omgaan met onzekerheden over de toekomst van Europa.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Fragmenterende wereldorde</strong></span>\n<span class=\"para\">De agressie van Rusland in Oekraïne vormt de grootste veiligheidsuitdaging voor de EU in decennia langs alle drie de hierboven genoemde assen van fragmentatie. Tegelijkertijd brengt het ook grote onzekerheden met zich mee voor de EU. Zou de EU zich werkelijk kunnen ontwikkelen tot een geopolitieke speler op zichzelf, in staat en bereid om zichzelf en haar partners in de buurt te verdedigen? Ondanks al het gepraat over <em>Zeitenwende</em>, kunnen we slechts enkele beperkte (zij het waarschijnlijk onverwachte) vooruitgangen binnen de EU identificeren, waaronder in defensiesamenwerking. Over het algemeen kunnen we een afnemend belang in de oorlog in Oekraïne identificeren (vooral in West- en Zuid-Europa) en zelfs enige terugval in de steun van individuele lidstaten voor Oekraïne. Men kan dan alleen concluderen dat militaire en financiële steun vanuit Europa onvoldoende zal blijken als de EU wordt geconfronteerd met een tweede Trump-administratie. De strijd van Europa om zijn eigen soevereine plaats tussen machtscentra is beladen met grote onzekerheden over de toekomst.</span>\n<span class=\"para\">Ten tweede hebben onzekerheden niet alleen betrekking op harde veiligheidskwesties in het omgaan met de oorlog in Oekraïne, maar ook op andere arena's waar macht wordt uitgeoefend, zoals bredere geo-economie, hybride invloed en cyber. Fragmentatie in deze gebieden presenteert Europa bredere, meer mondiale uitdagingen. In deze context rijst de vraag hoe ver Europa in staat en bereid is om zijn eigen beslissingen te nemen en zijn eigen Europese soevereiniteit te ontwikkelen. Dit geldt vooral wanneer het ook moeilijke keuzes moet maken tussen het omgaan met China als partner, concurrent en systemische rivaal, of het zich aansluiten bij de VS in haar nog steeds voornamelijk geo-economische strijd met Beijing.</span>\n<span class=\"para\">Maar even belangrijk als de twee andere assen van fragmentatie is het feit dat de EU ook moet omgaan met verschillende wereldbeelden en narratieven. Deze hebben niet alleen betrekking op andere grote machten (inclusief de VS) maar ook op landen in het Globale Zuiden en zelfs de eigen lidstaten, politieke partijen en bewegingen van de EU. Verschillende ideeën over Europa, zijn waarden en zijn toekomst hebben een fundamentele impact op hoe Europa kan omgaan met onzekerheden om zijn eigen plaats te vinden in een fragmenterende wereldorde.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Onzekerheden over de uitkomst van de oorlog</strong></span>\n<span class=\"para\">De grootste onzekerheid waarmee de EU wordt geconfronteerd, heeft betrekking op de oorlog in Oekraïne. De steun voor Oekraïne is tot nu toe voldoende geweest zodat het land niet kan verliezen, maar ook niet daadwerkelijk kan winnen tegen de Russische agressie. De vrees voor escalatie en een grootschalige oorlog tussen Rusland en de NAVO heeft vooral de VS en Duitsland ervan weerhouden om langeafstandswapens te leveren die Kyiv in staat zouden stellen om al die punten aan te vallen van waaruit de Russische agressie tegen het land wordt gelanceerd. Jarenlang is er veel gepraat over Russische “rode lijnen”, die vaak meer een element van de westerse verbeelding zijn dan van de realiteit. Oekraïne zelf heeft dit bewezen door doelen binnen Rusland te raken en zelfs de oorlog naar Rusland te brengen met zijn inval in de oblast Koersk. De westerse steun voor het vredesplan van Oekraïne en de recente overwinning van Zelenskyy schieten ook ver tekort in wat nodig is om deze oorlog te beëindigen.</span>\n<span class=\"para\">In de tussentijd lijken sommige mensen in het Westen nog steeds te geloven dat economische sancties op de lange termijn Rusland terug naar de onderhandelingstafel kunnen dwingen. Echter, discussies over sancties hebben aangetoond dat hun effectiviteit onvoldoende blijft wanneer er geen serieuze inspanningen worden geleverd om alle mazen in de wet te dichten. Als we serieus zijn als we zeggen dat we ook in oorlog zijn, waarom zijn er dan nog steeds zoveel westerse bedrijven actief in Rusland en waarom hebben we niet beslissend gehandeld in de richting van een meer totale boycot van de handel met Rusland?</span>\n<span class=\"para\">Het is duidelijk dat Vladimir Poetin het lange spel speelt en wacht tot de westerse steun voor Oekraïne verder afneemt. De uitkomst van verkiezingen en de opkomst van populistische partijen in de VS en Europa dragen bij aan verdere onzekerheden, vooral wanneer we meer regeringen tegenkomen met extreemrechtse partijen of die door dergelijke partijen worden gesteund. Op dit moment betreft dit voornamelijk Hongarije en Slowakije, maar de opkomst van <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternatief voor Duitsland) in Duitsland en <em>Rassemblement National</em> (Nationale Rally) in Frankrijk zou ook het politieke spectrum in Europa fundamenteel kunnen veranderen, met cruciale verkiezingen die in de komende jaren op komst zijn. Een overwinning van extreemrechtse partijen zou de steun voor Oekraïne kunnen ondermijnen, hoewel voorbeelden uit Italië en Nederland hebben aangetoond dat dit niet noodzakelijk het geval is. Verkiezingen vormen echter een belangrijk element van onzekerheid en zouden Poetin kunnen aanmoedigen om gewoon zijn tijd te nemen. Immers, binnen Rusland hebben repressie en propaganda elke serieuze oppositie tegen de oorlog of tegen het regime als zodanig voorkomen. Tegelijkertijd is de economie op de korte tot middellange termijn relatief stabiel gebleven.</span>\n<span class=\"para\">De EU lijkt geconfronteerd te worden met een voortzetting van de oorlog en waarschijnlijk een patstelling op het slagveld, die mogelijk jaren kan aanhouden met alle bijbehorende onzekerheden. Deze kwesties dragen zowel bij aan de onzekerheid als aan de economische groeivooruitzichten. Ze hebben ook al andere gebieden beïnvloed, zoals logistieke ketens, migratie en cyber. De inspanningen van de EU om contact te leggen met andere staten, vooral in het Globale Zuiden, om de steun voor de inspanningen van Oekraïne om de oorlog te beëindigen te vergroten, zijn mislukt. Dit komt deels door het toepassen van dubbele standaarden bij het omgaan met schendingen van het internationaal recht (vooral in het geval van de militaire acties van Israël in Gaza en elders). Dit voegt ook onzekerheden toe, niet alleen over de mogelijkheid van een effectievere geopolitieke EU, maar ook over de toekomst van een internationale op regels gebaseerde orde als zodanig.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Hoe praten we over de oorlog in Europa?</strong></span>\n\n<span class=\"para\">Algemeen gesproken, vooral in West- en Zuid-Europa, is er een afnemend belang in de oorlog in Oekraïne en een verschuiving in de media-aandacht naar andere kwesties. Deze omvatten migratie, de Amerikaanse verkiezingen en de conflicten in het Midden-Oosten. Men zou gemakkelijk kunnen spreken van een soort “Oekraïne-moeheid”, waarbij sommige mensen pleiten voor het beëindigen van deze oorlog, “wat het ook kost”, zelfs als dit op Russische voorwaarden moet worden geregeld. Hetzelfde kan worden gezegd over de vrees voor escalatie, die voornamelijk een element van onze eigen verbeelding is. Het gevoel van urgentie neemt af en hoewel er veel sympathie voor Oekraïne blijft, ontbreken beslissende acties en is de hulp net genoeg zodat Oekraïne niet verliest. Kyiv kan de oorlog simpelweg niet winnen en zijn eigen voorwaarden aan Rusland opleggen.</span>\n<span class=\"para\">Dit staat in groot contrast met Centraal- en Oost-Europa, waar mensen zich nog steeds de lijden van het verleden Russische imperialisme herinneren en de oorlog beschouwen als de meest recente emanatie van de Russische bedreiging voor de Europese veiligheid. Voor deze landen zijn de implicaties voor de toekomst van Europa kristalhelder en hebben ze allemaal maatregelen genomen om hun defensiebudgetten te verhogen (sommige tot vier procent van het BBP) en de NAVO's frontlinie te versterken in het afschrikken van verdere Russische agressie. Hier is er ook een duidelijke realisatie dat Oekraïne betrokken is in een existentiële strijd, niet alleen voor zichzelf, maar ook ter ondersteuning van de Europese veiligheidsorde als geheel.</span>\n<span class=\"para\">In deze context zou men verschillende en uiteenlopende narratieven kunnen identificeren over de implicaties van de oorlog en de betekenis van een Russische of Oekraïense overwinning of nederlaag. Dergelijke interne verschillen binnen de EU over de oorlog in Oekraïne en wat ermee te doen, zullen waarschijnlijk een gebied van geschil blijven en bijdragen aan de overvloed aan onzekerheden met betrekking tot de toekomst van Europa. En dit is precies wat Moskou hoopt en waar het op speelt: een groei in uiteenlopende opvattingen en polarisatie binnen Europa om een duidelijke overwinning in Oekraïne te behalen als een eerste succesvolle stap in het verder uitdagen van de Europese veiligheidsorde en het opleggen van zijn wil aan een verdeeld Westen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Omgaan met onzekerheden: wat moet er gedaan worden?</strong></span>\n<span class=\"para\">Zoals eerder al gesteld, is een belangrijk element dat bijdraagt aan onzekerheid de toenemende fragmentatie van wereldbeelden: een fundamentele betwisting over de betekenis van actuele gebeurtenissen en toekomstige trends. Het Russische narratief is duidelijk: de oorlog gaat over de bescherming van de Russische identiteit en de status van grote mogendheid, wat noodzakelijk is om de “Russische Wereld” (inclusief in Oekraïne) te heroprichten en de verspreiding van “westerse” democratische waarden tegen te gaan. In zijn strijd tegen het “collectieve Westen” vindt Moskou ook een partner in China in een strijd tegen de hegemonie van de VS en zogenaamd universele waarden. In de geest van het Kremlin zouden grote mogendheden soeverein moeten zijn en in staat om hun eigen beschavingswaarden te bepalen. Ze zouden ook het recht moeten hebben om hun invloed in hun buurt uit te oefenen als een speciale sfeer van belang. In dit opzicht is de oorlog in Oekraïne ook existentiëel voor Rusland, aangezien een nederlaag in Oekraïne een regime zou bedreigen dat zwaar heeft geïnvesteerd in zijn “speciale militaire operatie” om Rusland weer groot te maken.</span>\n<span class=\"para\">In Europa hebben we verschillende narratieven over de betekenis van de oorlog in Oekraïne. Terwijl de oorlog aanvankelijk werd gezien als een grote bedreiging voor de Europese veiligheidsorde en voor de multilaterale op regels gebaseerde orde als zodanig, is de urgentie en bereidheid om alles op alles te zetten in het tegengaan van de Russische agressie en het ondersteunen van Oekraïne (en bij uitbreiding de Europese orde) om zijn soevereiniteit, territoriale integriteit en culturele identiteit als een onafhankelijke staat te beschermen, in de loop van de tijd afgenomen. In plaats van Oekraïne te steunen “wat het ook kost”, horen we nu stemmen die pleiten voor een schikking om de oorlog te beëindigen, inclusief een mogelijke deal op Russische voorwaarden, “wat dat ook kost”.</span>\n<span class=\"para\">Zolang we verschillende narratieven hebben over de juiste betekenis van deze oorlog, en ook in bredere veiligheidszin, zal de EU niet in staat zijn om op te treden als een coherente en proactieve geopolitieke speler. De EU zou moeten proberen een gemeenschappelijke taal te vinden om over de oorlog en de implicaties ervan te praten. Pas dan zullen we in staat zijn om de veiligheid over het Europese continent te handhaven, zowel voor onszelf als voor onze partners. Hier zou geopolitiek boven economie moeten gaan: zolang onze bedrijven nog steeds actief zijn in Rusland en de economische en financiële belangen van individuele lidstaten een coherente beleidslijn ten aanzien van de oorlog ondermijnen, zullen grote onzekerheden over de toekomst blijven bestaan.</span>\n<span class=\"para\">Bovendien, als de EU nog steeds een geloofwaardige vorm van “waarden gebaseerde” buitenlandse politiek wil handhaven, zou het een consistenter narratief moeten hebben over hoe het een op regels gebaseerde wereldorde en zijn plaats daarin ziet. Dit zou ook inhouden dat men zoveel mogelijk afstand doet van dubbele standaarden, evenals het overbruggen van de kloof tussen de uiteenlopende beleidslijnen binnen de EU over de agressieve en onderdrukkende beleidsmaatregelen van Israël tegen de Palestijnen in het bijzonder. Als Israël weg kan komen met een hele reeks ernstige schendingen van het internationaal recht (zoals ook vastgesteld door het Internationaal Gerechtshof), kan de EU geen geloofwaardig narratief over zichzelf opbouwen als promotor van internationale vrede en gerechtigheid. Verschillen tussen lidstaten zouden ook moeten worden overbrugd ten behoeve van een geloofwaardige geopolitieke EU als geheel. Pas dan kan Europa ook proberen enkele van de uiteenlopende narratieven in het Globale Zuiden te overbruggen, waar landen dan misschien Europese oproepen serieuzer kunnen nemen om Oekraïne effectief te ondersteunen in zijn dekolonisatieoorlog.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Bouwen aan een geloofwaardiger Europees narratief</strong></span>\n<span class=\"para\">Tenslotte zou de EU ook een eigen narratief ten opzichte van de Verenigde Staten moeten hebben. Isolationistische tendensen in de VS, de verschuiving naar Azië en een meer nationalistisch narratief vereisen een coherente en verenigde Europese reactie. De realiteit is dat de betrokkenheid van de VS bij de Europese veiligheid twijfelachtig is, vooral met het vooruitzicht van de terugkeer van Trump naar het Witte Huis. Europa zou goede transatlantische relaties moeten hebben wanneer mogelijk, maar moet in staat zijn om onafhankelijk te handelen op basis van zijn eigen soevereine strategie en narratief. Dit geldt niet alleen voor Rusland, maar ook voor het Midden-Oosten. Het accepteren van een meer transactionele relatie zou alleen maar schadelijk zijn voor de inspanningen om een meer gemeenschappelijk Europees narratief op te bouwen.</span>\n<span class=\"para\">Als Europa de geopolitieke weg wil bewandelen, zou het ook in staat moeten zijn om de geopolitieke taal te spreken. Dit zou inhouden dat er een geloofwaardiger Europees narratief wordt opgebouwd, gebaseerd op Europese waarden, om vast te stellen wat Europese identiteit betekent en hoe we Europa's plaats in een fragmenterende en onzekere wereldorde zien.</span>\n<span class=\"para\">Pas wanneer wij als Europeanen in staat zijn om een gemeenschappelijke taal te vinden en uiteenlopende perspectieven onder lidstaten over Europese veiligheid en de implicaties ervan te overwinnen, zal de EU in staat zijn om invloed uit te oefenen op het opbouwen of reconstrueren van haar eigen buurt. De ervaring van die lidstaten in Centraal-Europa, die in het verleden zijn blootgesteld aan Russische agressie en repressie, zou ons kunnen leiden in het opbouwen van een effectievere strategie ten aanzien van Rusland en bredere mondiale veiligheid.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> is een senior onderzoeker aan het Clingendael Instituut.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">W tym kontekście UE i jej państwa członkowskie również borykały się z próbami opracowania spójnej strategii dla bardziej geopolitycznej Unii Europejskiej. Chociaż przewodnicząca Komisji Europejskiej, Ursula Von der Leyen, przedstawiła swoją pierwszą komisję w 2019 roku jako „geopolityczną komisję”, a Wysoki Przedstawiciel ds. Wspólnej Polityki Zagranicznej i Bezpieczeństwa Josep Borrell stwierdził, że Europa musi „nauczyć się języka władzy”, wyzwania dla UE wzrosły od tego czasu. Jest to szczególnie prawdziwe w kontekście pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę oraz działań wojskowych Izraela w Gazie po 7 października 2023 roku (a teraz w Libanie). I chociaż UE wykazała większą jedność w przeciwdziałaniu rosyjskiej agresji, jej polityka wobec Bliskiego Wschodu pokazuje, że wciąż jest daleko od bycia jednolitym graczem geopolitycznym na własny rachunek. Wyniki wyborów w USA tylko dodadzą niepewności co do geopolitycznej przyszłości UE.</span>\n<span class=\"para\">W <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">niedawno opublikowanym raporcie</a> Holenderska Rada Naukowa ds. Polityki Rządowej (WRR) wskazała na fragmentację globalnego porządku wzdłuż trzech osi: „centra władzy, areny, na których władza jest wykonywana, oraz światopoglądy”. W mojej własnej analizie szczególnie podkreślam znaczenie fragmentacji światopoglądów i argumentuję na rzecz opracowania bardziej spójnej europejskiej narracji. Uważam również, że konieczne jest znalezienie wspólnego języka w radzeniu sobie z niepewnościami dotyczącymi przyszłości Europy.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Fragmentujący porządek światowy</strong></span>\n<span class=\"para\">Agresja Rosji na Ukrainę stawia UE przed największym wyzwaniem bezpieczeństwa od dziesięcioleci wzdłuż wszystkich trzech osi fragmentacji wspomnianych powyżej. Jednocześnie stawia UE przed wielkimi niepewnościami. Czy UE naprawdę mogłaby stać się geopolitycznym graczem na własny rachunek, zdolnym i chętnym do obrony siebie i swoich partnerów w sąsiedztwie? Pomimo wszystkich rozmów o <em>Zeitenwende</em>, możemy jedynie zidentyfikować pewne ograniczone (choć prawdopodobnie nieoczekiwane) postępy w UE, w tym w zakresie współpracy obronnej. Ogólnie rzecz biorąc, możemy zauważyć malejące zainteresowanie wojną na Ukrainie (szczególnie w zachodniej i południowej Europie) i nawet pewne cofnięcie się w poparciu dla Ukrainy w poszczególnych państwach członkowskich. Można więc tylko stwierdzić, że europejska pomoc wojskowa i finansowa okaże się niewystarczająca, jeśli UE będzie miała do czynienia z drugą administracją Trumpa. Walka Europy o znalezienie własnego suwerennego miejsca między centrami władzy jest obciążona wielkimi niepewnościami co do jej przyszłości.</span>\n<span class=\"para\">Po drugie, niepewności dotyczą nie tylko twardych kwestii bezpieczeństwa związanych z wojną na Ukrainie, ale także innych aren, na których władza jest wykonywana, takich jak szersza geoekonomia, hybrydowy wpływ i cyber. Fragmentacja w tych obszarach stawia Europę przed szerszymi, bardziej globalnymi wyzwaniami. W tym kontekście pojawia się pytanie, jak daleko Europa jest w stanie i chętna do podejmowania własnych decyzji i rozwijania własnej europejskiej suwerenności. Jest to szczególnie prawdziwe, gdy staje przed trudnymi wyborami między traktowaniem Chin jako partnera, konkurenta i systemowego rywala, a dołączeniem do USA w ich wciąż głównie geoekonomicznych zmaganiach z Pekinem.</span>\n<span class=\"para\">Jednak równie ważne jak dwie inne osie fragmentacji jest to, że UE musi również zmierzyć się z różnymi światopoglądami i narracjami. Dotyczą one nie tylko innych wielkich mocarstw (w tym USA), ale także krajów Globalnego Południa, a nawet własnych państw członkowskich UE, partii politycznych i ruchów. Różne pomysły na Europę, jej wartości i jej przyszłość mają fundamentalny wpływ na to, jak Europa może radzić sobie z niepewnościami, aby znaleźć swoje miejsce w fragmentującym się porządku światowym.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Niepewności co do wyniku wojny</strong></span>\n<span class=\"para\">Największa niepewność, przed którą stoi UE, związana jest z wojną na Ukrainie. Dotychczasowe wsparcie dla Ukrainy było wystarczające, aby kraj nie mógł przegrać, ale także nie mógł faktycznie wygrać przeciwko rosyjskiej agresji. Obawa przed eskalacją i pełnoskalową wojną między Rosją a NATO powstrzymała zwłaszcza USA i Niemcy przed dostarczeniem broni dalekiego zasięgu, która umożliwiłaby Kijowowi uderzenie we wszystkie te punkty, z których rosyjska agresja jest na niego wymierzona. Od lat mówi się o „czerwonych liniach” Rosji, które często są bardziej elementem zachodniej wyobraźni niż rzeczywistości. Na przykład Ukraina sama to udowodniła, uderzając w cele wewnątrz Rosji, a nawet przenosząc wojnę do Rosji poprzez inwazję na obwód kurski. Zachodnie wsparcie dla planu pokojowego Ukrainy i niedawny plan zwycięstwa Zełenskiego również daleko odbiegają od tego, co jest potrzebne, aby zakończyć tę wojnę.</span>\n<span class=\"para\">W międzyczasie niektórzy ludzie na Zachodzie wciąż wydają się wierzyć, że sankcje gospodarcze mogą w dłuższej perspektywie zmusić Rosję do powrotu do stołu negocjacyjnego. Jednak dyskusje na temat sankcji pokazały, że ich skuteczność pozostaje niewystarczająca, gdy nie podejmuje się poważnych działań w celu zamknięcia wszystkich luk. Jeśli poważnie twierdzimy, że również jesteśmy w stanie wojny, dlaczego tak wiele zachodnich firm wciąż działa w Rosji i dlaczego nie podjęliśmy zdecydowanych działań w kierunku bardziej całkowitego bojkotu handlu z Rosją?</span>\n<span class=\"para\">Jest jasne, że Władimir Putin gra długą grę i czeka, aż zachodnie wsparcie dla Ukrainy jeszcze bardziej osłabnie. Wyniki wyborów i wzrost populistycznych partii w USA i Europie przyczyniają się do dalszych niepewności, zwłaszcza gdy napotykamy więcej rządów z partiami skrajnej prawicy lub wspieranymi przez takie partie. Obecnie dotyczy to głównie Węgier i Słowacji, ale wzrost <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternatywa dla Niemiec) w Niemczech i <em>Rassemblement National</em> (Zgromadzenie Narodowe) we Francji może również fundamentalnie zmienić spektrum polityczne w Europie, z kluczowymi wyborami nadchodzącymi w ciągu najbliższych kilku lat. Zwycięstwo partii skrajnej prawicy mogłoby osłabić wsparcie dla Ukrainy, chociaż przykłady Włoch i Holandii pokazały, że niekoniecznie tak jest. Niemniej jednak wybory stanowią istotny element niepewności i mogą skłonić Putina do czekania na odpowiedni moment. W końcu wewnątrz Rosji represje i propaganda uniemożliwiły jakąkolwiek poważną opozycję wobec wojny lub reżimu jako takiego. Jednocześnie gospodarka pozostaje stosunkowo stabilna w krótkim i średnim okresie.</span>\n<span class=\"para\">UE wydaje się być skonfrontowana z kontynuacją wojny i prawdopodobnie impasem na polu bitwy, który może trwać przez lata, z wszystkimi związanymi z tym niepewnościami. Problemy te zarówno zwiększają niepewność, jak i wpływają na perspektywy wzrostu gospodarczego. Już wpłynęły na inne obszary, takie jak łańcuchy logistyczne, migracja i cyber. Wysiłki UE, aby nawiązać kontakt z innymi państwami, szczególnie w Globalnym Południu, w celu zwiększenia wsparcia dla wysiłków Ukrainy na rzecz zakończenia wojny, zakończyły się niepowodzeniem. Jest to częściowo spowodowane stosowaniem podwójnych standardów w radzeniu sobie z naruszeniami prawa międzynarodowego (szczególnie w przypadku działań wojskowych Izraela w Gazie i gdzie indziej). To również dodaje niepewności nie tylko co do możliwości bardziej skutecznej geopolitycznej UE, ale także co do przyszłości międzynarodowego porządku opartego na zasadach.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Jak rozmawiamy o wojnie w Europie?</strong></span>\n<span class=\"para\">Bezpośrednio po pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę w lutym 2022 roku Europa wydawała się zjednoczona w swoim wsparciu dla Ukrainy. UE nawet zachęcała państwa członkowskie do wspierania Ukrainy sprzętem wojskowym, który miał być opłacony z Europejskiego Funduszu Pokoju. Sankcje gospodarcze i finansowe przewyższyły to, co nałożono wcześniej w reakcji na aneksję Krymu przez Rosję i inwazje na wschodnią Ukrainę. Przyjęto bezprecedensowe sankcje, z 14 pakietami zatwierdzonymi do tej pory. Europa poważnie zmniejsza swoją zależność od rosyjskiej energii, ograniczając w ten sposób zdolność Moskwy do wpływania na polityki europejskie. Ale chociaż niektóre rosyjskie kanały propagandowe zostały zablokowane przez UE, a niektórzy propagandyści zostali objęci indywidualnymi sankcjami, operacje wpływu Rosji mogą nadal trwać. Takie wysiłki rezonują wśród partii populistycznych skrajnej prawicy i skrajnej lewicy, a także w niektórych społecznościach diaspory rosyjskiej. Rosyjska propaganda jest również wciąż traktowana poważnie przez takie kraje jak Węgry, gdy sprzeciwiają się dalszym sankcjom i jakimkolwiek zwiększeniu wsparcia dla Ukrainy.</span>\n<span class=\"para\">Ogólnie rzecz biorąc, szczególnie w zachodniej i południowej Europie, można zauważyć malejące zainteresowanie wojną na Ukrainie i przesunięcie uwagi mediów na inne kwestie. Należą do nich migracja, wybory w USA i konflikty na Bliskim Wschodzie. Można by łatwo mówić o pewnej formie „zmęczenia Ukrainą”, z niektórymi ludźmi wzywającymi do zakończenia tej wojny, „cokolwiek to kosztuje”, nawet jeśli musi to być załatwione na rosyjskich warunkach. To samo można powiedzieć o obawie przed eskalacją, która jest głównie elementem naszej własnej wyobraźni. Poczucie pilności słabnie, a chociaż wiele sympatii dla Ukrainy pozostaje, brakuje zdecydowanych działań, a pomoc jest wystarczająca, aby Ukraina nie przegrała. Kijów po prostu nie może wygrać wojny i narzucić swoich warunków Rosji.</span>\n<span class=\"para\">Wszystko to jest w wielkim kontraście do Europy Środkowej i Wschodniej, gdzie ludzie wciąż pamiętają cierpienie z przeszłego rosyjskiego imperializmu i postrzegają wojnę jako najnowszą emanację rosyjskiego zagrożenia dla bezpieczeństwa europejskiego. Dla tych krajów implikacje dla przyszłości Europy są krystalicznie jasne i wszystkie podjęły kroki w celu zwiększenia swoich budżetów obronnych (niektóre do czterech procent PKB) i wzmocnienia frontu NATO w odstraszaniu dalszej rosyjskiej agresji. Istnieje również wyraźne zrozumienie, że Ukraina bierze udział w egzystencjalnej walce nie tylko dla siebie, ale także w obronie europejskiego porządku bezpieczeństwa jako całości.</span>\n<span class=\"para\">W tym kontekście można zidentyfikować różne i rozbieżne narracje dotyczące implikacji wojny oraz znaczenia zwycięstwa lub porażki Rosji lub Ukrainy. Takie wewnętrzne różnice w UE dotyczące wojny na Ukrainie i tego, co z nią zrobić, prawdopodobnie pozostaną obszarem kontrowersji i dodadzą do mnogości niepewności dotyczących przyszłości Europy. I to właśnie na to liczy i na co gra Moskwa: wzrost rozbieżnych poglądów i polaryzacja w Europie, aby zdobyć wyraźne zwycięstwo na Ukrainie jako pierwszy udany krok w dalszym kwestionowaniu europejskiego porządku bezpieczeństwa i narzuceniu swojej woli podzielonemu Zachodowi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Radzenie sobie z niepewnościami: co należy zrobić?</strong></span>\n<span class=\"para\">Jak już wcześniej stwierdzono, ważnym elementem przyczyniającym się do niepewności jest rosnąca fragmentacja światopoglądów: fundamentalne kwestionowanie znaczenia bieżących wydarzeń i przyszłych trendów. Narracja rosyjska jest jasna: wojna dotyczy ochrony rosyjskiej tożsamości i statusu wielkiej potęgi, co wymaga przywrócenia „Rosyjskiego Świata” (w tym na Ukrainie) i przeciwdziałania rozprzestrzenieniu „zachodnich” wartości demokratycznych. W swojej walce przeciwko „zbiorowemu Zachodowi” Moskwa znajduje również partnera w Chinach w walce przeciwko hegemonii USA i rzekomo uniwersalnym wartościom. W umyśle Kremla wielkie mocarstwa powinny być suwerenne i zdolne do decydowania o swoich własnych wartościach cywilizacyjnych. Powinny również mieć prawo do projektowania swojego wpływu w swoim sąsiedztwie jako specjalnej strefy interesów. W tym sensie wojna na Ukrainie jest również egzystencjalna dla Rosji, ponieważ porażka na Ukrainie zagraża reżimowi, który zainwestował znaczne środki w swoją „specjalną operację wojskową”, aby uczynić Rosję wielką ponownie.</span>\n<span class=\"para\">W Europie mamy różne narracje dotyczące znaczenia wojny na Ukrainie. Podczas gdy wojna była początkowo postrzegana jako poważne zagrożenie dla europejskiego porządku bezpieczeństwa i dla multilateralnego porządku opartego na zasadach, pilność i gotowość do działania w celu przeciwdziałania rosyjskiej agresji i wspierania Ukrainy (a przez to europejskiego porządku) w ochronie jej suwerenności, integralności terytorialnej i tożsamości kulturowej jako niezależnego państwa osłabły z czasem. Zamiast wspierać Ukrainę „cokolwiek to kosztuje”, teraz słyszymy głosy popierające ugodę w celu zakończenia wojny, w tym możliwą umowę na rosyjskich warunkach, „cokolwiek to kosztuje”.</span>\n<span class=\"para\">Tak długo, jak będziemy mieli różne narracje na temat właściwego znaczenia tej wojny, a także w szerszych kwestiach bezpieczeństwa, UE nie będzie w stanie działać jako spójny i proaktywny gracz geopolityczny. UE powinna starać się znaleźć wspólny język, aby rozmawiać o wojnie i jej implikacjach. Tylko wtedy będziemy w stanie utrzymać bezpieczeństwo na całym kontynencie europejskim, zarówno dla siebie, jak i dla naszych partnerów. W tym przypadku geopolityka powinna przeważać nad ekonomią: tak długo, jak nasze firmy wciąż działają w Rosji, a interesy gospodarcze i finansowe poszczególnych państw członkowskich podważają spójną politykę wobec wojny, główne niepewności co do przyszłości pozostaną.</span>\n<span class=\"para\">Ponadto, jeśli UE nadal chce utrzymać wiarygodną formę „opartej na wartościach” polityki zagranicznej, powinna mieć bardziej spójną narrację na temat tego, jak postrzega globalny porządek oparty na zasadach i swoje miejsce w nim. Oznaczałoby to również rezygnację z podwójnych standardów w miarę możliwości, a także zniwelowanie różnic między rozbieżnymi politykami w UE dotyczącymi agresywnych i represyjnych polityk Izraela wobec Palestyńczyków w szczególności. Jeśli Izrael może uchodzić z całym zakresem poważnych naruszeń prawa międzynarodowego (jak również ustalono w Międzynarodowym Trybunale Sprawiedliwości), UE nie może zbudować wiarygodnej narracji o sobie jako promotorze międzynarodowego pokoju i sprawiedliwości. Różnice między państwami członkowskimi powinny również zostać zniwelowane na korzyść wiarygodnej geopolitycznej UE jako całości. Tylko wtedy Europa może również spróbować zniwelować niektóre z rozbieżnych narracji obecnych w Globalnym Południu, gdzie kraje mogłyby wtedy może poważniej traktować europejskie wezwania do skutecznego wsparcia Ukrainy w jej wojnie dekolonizacyjnej.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Budowanie bardziej wiarygodnej europejskiej narracji</strong></span>\n<span class=\"para\">Na koniec UE będzie również potrzebować własnej narracji w stosunku do Stanów Zjednoczonych. Tendencje izolacjonistyczne w USA, ich zwrot w stronę Azji i bardziej nacjonalistyczna narracja wymagają spójnej i zjednoczonej europejskiej odpowiedzi. Rzeczywistość jest taka, że amerykańskie zaangażowanie w bezpieczeństwo europejskie jest wątpliwe, zwłaszcza w obliczu perspektywy powrotu Trumpa do Białego Domu. Europa powinna mieć dobre relacje transatlantyckie, kiedy tylko to możliwe, ale musi być w stanie działać niezależnie, opierając się na swojej własnej suwerennej strategii i narracji. Dotyczy to nie tylko Rosji, ale także Bliskiego Wschodu. Akceptacja bardziej transakcyjnej relacji tylko zaszkodzi wysiłkom na rzecz budowania bardziej wspólnej europejskiej narracji.</span>\n<span class=\"para\">Jeśli Europa chciałaby chodzić geopolitycznymi ścieżkami, powinna również być w stanie mówić geopolitycznym językiem. Oznaczałoby to budowanie bardziej wiarygodnej europejskiej narracji, opartej na europejskich wartościach, w celu ustalenia, co oznacza europejska tożsamość i jak postrzegamy miejsce Europy w fragmentującym się i niepewnym porządku światowym.</span>\n<span class=\"para\">Tylko wtedy, gdy my jako Europejczycy będziemy w stanie znaleźć wspólny język i przezwyciężyć rozbieżne perspektywy wśród państw członkowskich dotyczące bezpieczeństwa europejskiego i jego implikacji, UE będzie mogła mieć wpływ na budowanie lub rekonstrukcję swojego własnego sąsiedztwa. Doświadczenie tych państw członkowskich w Europie Środkowej, które w przeszłości były narażone na rosyjską agresję i represje, mogłoby prowadzić nas do budowania bardziej skutecznej strategii wobec Rosji i szerszego bezpieczeństwa globalnego.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> jest starszym pracownikiem naukowym w Instytucie Clingendael.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Neste contexto, a UE e seus estados membros também têm enfrentado dificuldades ao tentar desenvolver uma estratégia coerente para uma União Europeia mais geopolítica. Embora a presidente da Comissão Europeia, Ursula Von der Leyen, tenha retratado sua primeira comissão em 2019 como uma “comissão geopolítica”, com o Alto Representante para a Política Externa e de Segurança Comum, Josep Borrell, afirmando que a Europa precisava “aprender a linguagem do poder”, os desafios à UE aumentaram desde então. Isso é especialmente verdadeiro em relação à invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia e às ações militares de Israel em Gaza após 7 de outubro de 2023 (e agora no Líbano). E embora a UE tenha demonstrado mais unidade ao enfrentar a agressão russa, suas políticas sobre o Oriente Médio mostram que ainda está longe de ser um ator geopolítico unitário por direito próprio. Os resultados das eleições nos EUA só acrescentarão incertezas sobre o futuro geopolítico da UE.</span>\n<span class=\"para\">Em um <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">relatório recente</a>, o Conselho Científico Holandês para Políticas Governamentais (WRR) apontou para uma fragmentação da ordem global ao longo de três eixos: “centros de poder, arenas onde o poder é exercido e visões de mundo”. Em minha própria análise, sublinho especialmente a importância da fragmentação das visões de mundo e argumento a favor do desenvolvimento de uma narrativa europeia mais coerente. Também acredito que é necessário encontrar uma linguagem comum ao lidar com incertezas sobre o futuro da Europa.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Ordem mundial fragmentada</strong></span>\n<span class=\"para\">A agressão da Rússia na Ucrânia apresenta à UE seu maior desafio de segurança em décadas ao longo de todos os três eixos de fragmentação mencionados acima. Ao mesmo tempo, também apresenta à UE grandes incertezas. A UE poderia realmente se desenvolver em um ator geopolítico por direito próprio, capaz e disposta a se defender e a defender seus parceiros em sua vizinhança? Apesar de toda a conversa sobre <em>Zeitenwende</em>, só conseguimos identificar algum progresso limitado (embora provavelmente inesperado) dentro da UE, incluindo na cooperação em defesa. Em geral, podemos identificar um interesse decrescente na guerra na Ucrânia (especialmente na Europa ocidental e meridional) e até mesmo algum retrocesso no apoio de estados membros individuais à Ucrânia. Pode-se concluir, então, que o apoio militar e financeiro europeu se mostrará insuficiente se a UE for confrontada com uma segunda administração Trump. A luta da Europa para encontrar seu próprio lugar soberano entre os centros de poder está repleta de grandes incertezas sobre seu futuro.</span>\n<span class=\"para\">Em segundo lugar, as incertezas não se relacionam apenas a questões de segurança dura ao lidar com a guerra na Ucrânia, mas também a outras arenas onde o poder é exercido, como geoeconomia mais ampla, influência híbrida e ciber. A fragmentação nessas áreas apresenta à Europa desafios mais amplos e globais. Nesse contexto, surge a questão de até que ponto a Europa é capaz e está disposta a tomar suas próprias decisões e desenvolver sua própria soberania europeia. Isso é especialmente verdadeiro quando também enfrenta escolhas difíceis entre lidar com a China como parceira, competidora e rival sistêmica, ou se juntar aos EUA em suas ainda predominantemente batalhas geoeconômicas com Pequim.</span>\n<span class=\"para\">Mas igualmente importante quanto os outros dois eixos de fragmentação é o fato de que a UE também precisa lidar com diferentes visões de mundo e narrativas. Estas dizem respeito não apenas a outras grandes potências (incluindo os EUA), mas também a países do Sul Global e até mesmo aos próprios estados membros da UE, partidos políticos e movimentos. Ideias diferentes sobre a Europa, seus valores e seu futuro têm um impacto fundamental sobre como a Europa pode lidar com incertezas para encontrar seu próprio lugar em uma ordem mundial fragmentada.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Incertezas sobre o resultado da guerra</strong></span>\n<span class=\"para\">A maior incerteza que a UE enfrenta está relacionada à guerra na Ucrânia. O apoio à Ucrânia até agora tem sido suficiente para que o país não possa perder, mas também não possa realmente vencer contra a agressão russa. O medo da escalada e de uma guerra em grande escala entre a Rússia e a OTAN impediu especialmente os EUA e a Alemanha de fornecer armas de longo alcance que permitiriam a Kiev atacar todos aqueles pontos de onde a agressão russa é lançada contra ela. Há anos se fala muito sobre as “linhas vermelhas” da Rússia, que muitas vezes são mais um elemento da imaginação ocidental do que da realidade. Por exemplo, a própria Ucrânia provou isso ao atingir alvos dentro da Rússia e até mesmo levar a guerra à Rússia com sua incursão na Oblast de Kursk. O apoio ocidental ao plano de paz da Ucrânia e ao recente plano de vitória de Zelenskyy também fica muito aquém do que é necessário para pôr fim a essa guerra.</span>\n<span class=\"para\">Enquanto isso, algumas pessoas no Ocidente ainda parecem acreditar que sanções econômicas poderiam, a longo prazo, forçar a Rússia a voltar à mesa de negociações. No entanto, as discussões sobre sanções mostraram que sua eficácia permanece insuficiente quando nenhum trabalho sério é realizado para fechar todas as brechas. Se somos sérios ao afirmar que também estamos em guerra, por que tantas empresas ocidentais ainda estão ativas na Rússia e por que não nos movemos de forma decisiva em direção a um boicote mais total ao comércio com a Rússia?</span>\n<span class=\"para\">É claro que Vladimir Putin está jogando o jogo a longo prazo e está esperando que o apoio ocidental à Ucrânia se erosione ainda mais. O resultado das eleições e a ascensão de partidos populistas nos EUA e na Europa contribuem para mais incertezas, especialmente quando encontramos mais governos com partidos de extrema direita ou apoiados por tais partidos. No momento, isso diz respeito principalmente à Hungria e à Eslováquia, mas a ascensão do <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa para a Alemanha) na Alemanha e do <em>Rassemblement National</em> (Reunião Nacional) na França também poderia mudar fundamentalmente o espectro político na Europa, com eleições cruciais se aproximando nos próximos anos. Uma vitória de partidos de extrema direita poderia minar o apoio à Ucrânia, embora exemplos da Itália e dos Países Baixos tenham mostrado que isso não é necessariamente o caso. No entanto, as eleições formam um elemento importante de incerteza e poderiam encorajar Putin a apenas esperar. Afinal, dentro da Rússia, a repressão e a propaganda impediram qualquer oposição séria à guerra ou ao regime como tal. Ao mesmo tempo, a economia permaneceu relativamente estável no curto a médio prazo.</span>\n<span class=\"para\">A UE parece estar confrontada com uma continuação da guerra e provavelmente um impasse no campo de batalha, que pode durar possivelmente por anos com todas as incertezas relacionadas. Essas questões tanto aumentam a insegurança quanto impactam as perspectivas de crescimento econômico. Elas também já impactaram outras áreas, como cadeias logísticas, migração e ciber. Os esforços da UE para se conectar a outros estados, especialmente no Sul Global, para aumentar o apoio aos esforços da Ucrânia para acabar com a guerra falharam. Isso se deve em parte à aplicação de padrões duplos ao lidar com violações do direito internacional (especialmente no caso das ações militares de Israel em Gaza e em outros lugares). Isso também acrescenta incertezas não apenas sobre a possibilidade de uma UE geopolítica mais eficaz, mas também sobre o futuro de uma ordem internacional baseada em regras como tal.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Como falamos sobre a guerra na Europa?</strong></span>\n<span class=\"para\">Imediatamente após a invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia em fevereiro de 2022, a Europa parecia estar unida em seu apoio à Ucrânia. A UE até incentivou os estados membros a apoiar a Ucrânia com equipamentos militares a serem pagos pelo Fundo Europeu para a Paz. Sanções econômicas e financeiras superaram o que havia sido imposto anteriormente em reação à anexação da Crimeia pela Rússia e às incursões no leste da Ucrânia. Sanções sem precedentes foram adotadas, com 14 pacotes aprovados até agora. A Europa tem reduzido seriamente sua dependência da energia russa, limitando assim a capacidade de Moscovo de influenciar as políticas europeias. Mas embora alguns canais de propaganda russos tenham sido bloqueados pela UE e alguns propagandistas tenham sido atingidos com sanções individuais, as operações de influência russa ainda podem continuar. Esses esforços estão ressoando entre partidos populistas de extrema direita e extrema esquerda, bem como algumas comunidades da diáspora russa. A propaganda russa também ainda é levada a sério por países como a Hungria ao se opor a mais sanções e a qualquer aumento no apoio à Ucrânia.</span>\n<span class=\"para\">De maneira mais geral, especialmente na Europa ocidental e meridional, pode-se observar um interesse decrescente na guerra na Ucrânia e uma mudança na atenção da mídia para outras questões. Estas incluem migração, as eleições nos EUA e os conflitos no Oriente Médio. Poder-se-ia facilmente falar de alguma forma de “fadiga da Ucrânia”, com algumas pessoas pedindo para acabar com essa guerra, “custando o que custar”, mesmo que isso tenha que ser resolvido em termos russos. O mesmo poderia ser dito sobre o medo da escalada, que é principalmente um elemento de nossa própria imaginação. O sentimento de urgência está diminuindo e, embora muita simpatia pela Ucrânia permaneça, ações decisivas estão faltando e a assistência é apenas suficiente para que a Ucrânia não perca. Kiev simplesmente não pode vencer a guerra e impor suas próprias condições à Rússia.</span>\n<span class=\"para\">Tudo isso contrasta fortemente com a Europa Central e Oriental, onde as pessoas ainda se lembram do sofrimento causado pelo imperialismo russo no passado e veem a guerra como a mais recente manifestação da ameaça russa à segurança europeia. Para esses países, as implicações para o futuro da Europa são cristalinas e todos tomaram medidas para aumentar seus orçamentos de defesa (alguns até quatro por cento do PIB) e fortalecer a linha de frente da OTAN na dissuasão de mais agressões russas. Há uma clara percepção aqui também de que a Ucrânia está envolvida em uma luta existencial não apenas por si mesma, mas também em apoio à ordem de segurança europeia como um todo.</span>\n<span class=\"para\">Nesse contexto, poderia-se identificar diferentes e divergentes narrativas sobre as implicações da guerra e o significado de uma vitória ou derrota russa ou ucraniana. Essas diferenças internas dentro da UE sobre a guerra na Ucrânia e o que fazer a respeito provavelmente permanecerão uma área de contenda e acrescentarão à plétora de incertezas sobre o futuro da Europa. E isso é exatamente o que Moscovo espera e busca: um crescimento nas visões divergentes e polarização dentro da Europa para ganhar uma vitória clara na Ucrânia como um primeiro passo bem-sucedido em desafiar ainda mais a ordem de segurança europeia e impor sua vontade a um Ocidente dividido.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Lidando com incertezas: o que deve ser feito?</strong></span>\n<span class=\"para\">Como já afirmado anteriormente, um elemento importante que contribui para a incerteza é a crescente fragmentação das visões de mundo: uma contestação fundamental sobre o significado dos eventos atuais e das tendências futuras. A narrativa russa é clara: a guerra é sobre a proteção da identidade russa e do status de grande potência, o que requer restabelecer o “Mundo Russo” (incluindo na Ucrânia) e combater a disseminação dos valores democráticos “ocidentais”. Em sua luta contra o “Ocidente coletivo”, Moscovo também encontra um parceiro na China em uma batalha contra a hegemonia dos EUA e supostos valores universais. Na mente do Kremlin, grandes potências devem ser soberanas e capazes de decidir sobre seus próprios valores civilizacionais. Elas também devem ter o direito de projetar sua influência em sua vizinhança como uma esfera de interesse especial. Nesse aspecto, a guerra na Ucrânia também é existencial para a Rússia, pois uma derrota na Ucrânia ameaçaria um regime que investiu pesadamente em sua “operação militar especial” para tornar a Rússia grande novamente.</span>\n<span class=\"para\">Na Europa, temos diferentes narrativas sobre o significado da guerra na Ucrânia. Enquanto a guerra foi inicialmente vista como uma grande ameaça à ordem de segurança europeia e à ordem multilateral baseada em regras como tal, a urgência e a disposição de ir até o fim para combater a agressão russa e ajudar a Ucrânia (e, por extensão, a ordem europeia) a proteger sua soberania, integridade territorial e identidade cultural como um estado independente enfraqueceram ao longo do tempo. Em vez de apoiar a Ucrânia “custando o que custar”, agora ouvimos vozes apoiando um acordo para acabar com a guerra, incluindo um possível acordo em termos russos, “custando o que custar”. </span>\n<span class=\"para\">Enquanto tivermos narrativas diferentes sobre o significado adequado desta guerra, e também em termos de segurança mais amplos, a UE não será capaz de agir como um ator geopolítico coerente e proativo. A UE deve tentar encontrar uma linguagem comum para falar sobre a guerra e suas implicações. Somente então seremos capazes de manter a segurança em todo o continente europeu, tanto para nós mesmos quanto para nossos parceiros. Aqui, a geopolítica deve prevalecer sobre a economia: enquanto nossas empresas ainda estiverem ativas na Rússia e os interesses econômicos e financeiros de estados membros individuais minarem uma política coerente em relação à guerra, grandes incertezas sobre o futuro permanecerão.</span>\n<span class=\"para\">Além disso, se a UE ainda quiser manter uma forma credível de política externa “baseada em valores”, deve ter uma narrativa mais consistente sobre como vê uma ordem global baseada em regras e seu lugar nela. Isso também implicaria abrir mão de padrões duplos tanto quanto possível, bem como reduzir a lacuna entre as políticas divergentes dentro da UE sobre as políticas agressivas e repressivas de Israel contra os palestinos em particular. Se Israel pode escapar de uma série de violações graves do direito internacional (como também estabelecido pelo Tribunal Internacional de Justiça), a UE não pode construir uma narrativa credível sobre si mesma como promotora da paz e da justiça internacionais. Divergências entre estados membros também devem ser superadas em benefício de uma UE geopolítica credível como um todo. Somente então a Europa poderá também tentar superar algumas das narrativas divergentes em jogo no Sul Global, onde os países poderiam então talvez levar mais a sério os apelos europeus para apoiar efetivamente a Ucrânia em sua guerra de descolonização.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Construindo uma narrativa europeia mais credível</strong></span>\n<span class=\"para\">Finalmente, a UE também precisaria ter sua própria narrativa em relação aos Estados Unidos. Tendências isolacionistas nos EUA, sua mudança para a Ásia e uma narrativa mais nacionalista exigem uma resposta europeia coerente e unificada. A realidade é que o compromisso dos EUA com a segurança europeia está em dúvida, especialmente com a perspectiva do retorno de Trump à Casa Branca. A Europa deve ter boas relações transatlânticas sempre que possível, mas precisa ser capaz de agir de forma independente com base em sua própria estratégia e narrativa soberanas. Isso é verdade não apenas em relação à Rússia, mas também ao Oriente Médio. Aceitar uma relação mais transacional apenas prejudicaria os esforços para construir uma narrativa europeia mais comum.</span>\n<span class=\"para\">Se a Europa gostaria de agir de forma geopolítica, também deve ser capaz de falar de forma geopolítica. Isso implicaria construir uma narrativa europeia mais credível, baseada em valores europeus, a fim de estabelecer o que significa a identidade europeia e como vemos o lugar da Europa em uma ordem mundial fragmentada e incerta.</span>\n<span class=\"para\">Somente quando nós, como europeus, formos capazes de encontrar uma linguagem comum e superar perspectivas divergentes entre os estados membros sobre a segurança europeia e suas implicações, a UE será capaz de ter um impacto na construção ou reconstrução de sua própria vizinhança. A experiência daqueles estados membros na Europa Central, que foram expostos à agressão e repressão russas no passado, poderia nos levar a construir uma estratégia mais eficaz em relação à Rússia e à segurança global mais ampla.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> é pesquisador sênior no Instituto Clingendael.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">În acest context, UE și statele sale membre s-au confruntat, de asemenea, cu dificultăți în încercarea de a dezvolta o strategie coerentă pentru o Uniune Europeană mai geopolitică. Deși președintele Comisiei Europene, Ursula Von der Leyen, a descris prima sa comisie în 2019 ca fiind o „comisie geopolitică”, cu Înaltul Reprezentant pentru Politica Externă și de Securitate Comună, Josep Borrell, afirmând că Europa trebuie să „învețe limba puterii”, provocările pentru UE au crescut de atunci. Acest lucru este cu atât mai adevărat în ceea ce privește invazia pe scară largă a Rusiei în Ucraina și acțiunile militare ale Israelului în Gaza după 7 octombrie 2023 (și acum în Liban). Și deși UE a demonstrat mai multă unitate în contracararea agresiunii ruse, politicile sale în Orientul Mijlociu arată că este încă departe de a fi un jucător geopolitic unitar în dreptul său. Rezultatele alegerilor din SUA vor adăuga doar incertitudini cu privire la viitorul geopolitic al UE.</span>\n<span class=\"para\">Într-un <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">raport recent</a>, Consiliul Științific Olandez pentru Politica Guvernamentală (WRR) a subliniat o fragmentare a ordinii globale pe trei axe: „centre de putere, arene în care se exercită puterea și viziuni asupra lumii”. În analiza mea, subliniez în special importanța fragmentării viziunilor asupra lumii și pledez în favoarea dezvoltării unei narațiuni europene mai coerente. De asemenea, cred că este necesar să găsim o limbă comună în abordarea incertitudinilor cu privire la viitorul Europei.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Ordine mondială fragmentată</strong></span>\n<span class=\"para\">Agresiunea Rusiei în Ucraina prezintă UE cu cea mai mare provocare de securitate din ultimele decenii pe toate cele trei axe de fragmentare menționate mai sus. În același timp, aceasta prezintă UE și mari incertitudini. Ar putea UE să se dezvolte cu adevărat într-un jucător geopolitic în dreptul său, capabil și dispus să se apere pe sine și pe partenerii săi din vecinătate? În ciuda tuturor discuțiilor despre <em>Zeitenwende</em>, putem identifica doar unele progrese limitate (deși probabil neașteptate) în cadrul UE, inclusiv în cooperarea în domeniul apărării. În general, putem identifica un interes în scădere pentru războiul din Ucraina (în special în Europa de vest și de sud) și chiar o regresie în sprijinul acordat Ucrainei de către unele state membre. Se poate concluziona atunci că sprijinul militar și financiar european se va dovedi insuficient dacă UE se confruntă cu o a doua administrație Trump. Lupta Europei de a-și găsi propriul loc suveran între centrele de putere este plină de mari incertitudini cu privire la viitorul său.</span>\n<span class=\"para\">În al doilea rând, incertitudinile nu se referă doar la problemele de securitate dură în gestionarea războiului din Ucraina, ci și la alte arene în care se exercită puterea, cum ar fi geo-economia mai largă, influența hibridă și cibernetică. Fragmentarea în aceste domenii prezintă Europei provocări mai ample, mai globale. În acest context, apare întrebarea cât de departe este Europa capabilă și dispusă să ia propriile decizii și să dezvolte propria suveranitate europeană. Acest lucru este cu atât mai adevărat când se confruntă și cu alegeri dificile între a trata China ca partener, competitor și rival sistemic sau a se alătura SUA în bătăliile sale în mare parte geo-economice cu Beijingul.</span>\n<span class=\"para\">Dar la fel de important ca celelalte două axe de fragmentare este faptul că UE trebuie să se confrunte și cu diferite viziuni asupra lumii și narațiuni. Acestea se referă nu doar la alte puteri majore (inclusiv SUA), ci și la țările din Sudul Global și chiar la propriile state membre ale UE, partide politice și mișcări. Ideile diferite despre Europa, valorile sale și viitorul său au un impact fundamental asupra modului în care Europa poate gestiona incertitudinile pentru a-și găsi propriul loc într-o ordine mondială fragmentată.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Incertitudini cu privire la rezultatul războiului</strong></span>\n<span class=\"para\">Cea mai mare incertitudine cu care se confruntă UE este legată de războiul din Ucraina. Sprijinul pentru Ucraina de până acum a fost suficient de mare încât țara să nu poată pierde, dar nici să nu câștige efectiv împotriva agresiunii ruse. Teama de escaladare și de un război pe scară largă între Rusia și NATO a împiedicat în special SUA și Germania să furnizeze arme de lungă distanță care ar permite Kievului să lovească toate acele puncte din care se lansează agresiunea rusă împotriva sa. De ani de zile se discută despre „liniile roșii” rusești, care sunt adesea mai mult un element al imaginației occidentale decât al realității. De exemplu, Ucraina însăși a dovedit acest lucru lovind ținte în interiorul Rusiei și chiar aducând războiul în Rusia prin incursiunea sa în Oblastul Kursk. Sprijinul occidental pentru planul de pace al Ucrainei și planul recent al lui Zelenskyy pentru victorie este, de asemenea, departe de ceea ce este necesar pentru a pune capăt acestui război.</span>\n<span class=\"para\">Între timp, unii oameni din Occident par să creadă în continuare că sancțiunile economice ar putea, pe termen lung, să forțeze Rusia să revină la masa negocierilor. Cu toate acestea, discuțiile despre sancțiuni au arătat că eficiența lor rămâne insuficientă atunci când nu se depun eforturi serioase pentru a închide toate portițele. Dacă suntem serioși când afirmăm că suntem și noi în război, de ce atât de multe companii occidentale sunt încă active în Rusia și de ce nu am acționat decisiv în direcția unui boicot mai total asupra comerțului cu Rusia?</span>\n<span class=\"para\">Este clar că Vladimir Putin joacă pe termen lung și așteaptă ca sprijinul occidental pentru Ucraina să se erodeze și mai mult. Rezultatul alegerilor și ascensiunea partidelor populiste în SUA și Europa contribuie la incertitudini suplimentare, mai ales când ne confruntăm cu mai multe guverne cu partide de extremă dreapta sau susținute de astfel de partide. În prezent, acest lucru se referă în principal la Ungaria și Slovacia, dar ascensiunea <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa pentru Germania) în Germania și <em>Rassemblement National</em> (Raliul Național) în Franța ar putea, de asemenea, să schimbe fundamental spectrul politic din Europa, cu alegeri cruciale care urmează în următorii câțiva ani. O victorie a partidelor de extremă dreapta ar putea submina sprijinul pentru Ucraina, deși exemplele Italiei și Olandei au arătat că acest lucru nu este neapărat cazul. Cu toate acestea, alegerile constituie un element major de incertitudine și ar putea încuraja pe Putin să aștepte. La urma urmei, în interiorul Rusiei, represiunea și propaganda au împiedicat orice opoziție serioasă față de război sau față de regimul în sine. În același timp, economia a rămas relativ stabilă pe termen scurt și mediu.</span>\n<span class=\"para\">UE pare să se confrunte cu o continuare a războiului și probabil cu un impas pe câmpul de luptă, care ar putea continua posibil ani de zile cu toate incertitudinile aferente. Aceste probleme adaugă atât insecuritate, cât și impact asupra perspectivelor de creștere economică. De asemenea, au avut deja un impact asupra altor domenii, cum ar fi lanțurile logistice, migrația și cibernetica. Eforturile UE de a se conecta cu alte state, în special în Sudul Global, pentru a crește sprijinul pentru eforturile Ucrainei de a pune capăt războiului au eșuat. Acest lucru se datorează parțial aplicării standardelor duble în gestionarea încălcărilor dreptului internațional (în special în cazul acțiunilor militare ale Israelului în Gaza și în alte părți). Acest lucru adaugă, de asemenea, la incertitudini nu doar cu privire la posibilitatea unei UE geopolitice mai eficiente, ci și cu privire la viitorul unei ordini internaționale bazate pe reguli ca atare.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cum vorbim despre război în Europa?</strong></span>\n<span class=\"para\">Imediat după invazia pe scară largă a Rusiei în Ucraina în februarie 2022, Europa părea unită în sprijinul său pentru Ucraina. UE a încurajat chiar statele membre să sprijine Ucraina cu echipamente militare care să fie plătite din Fondul European pentru Pace. Sancțiunile economice și financiare au depășit ceea ce fusese impus anterior ca reacție la anexarea Crimeei de către Rusia și incursiunile în estul Ucrainei. Sancțiuni fără precedent au fost adoptate, cu 14 pachete aprobate până acum. Europa a redus serios dependența sa de energia rusă, limitând astfel capacitatea Moscovei de a influența politicile europene. Dar, deși unele canale de propagandă rusești au fost blocate de UE și unii propagandiști au fost loviți cu sancțiuni individuale, operațiunile de influență rusească pot continua în continuare. Astfel de eforturi rezonează în rândul partidelor populiste de extremă dreapta și de extremă stânga, precum și în unele comunități ale diasporei ruse. Propaganda rusă este, de asemenea, luată în serios de țări precum Ungaria atunci când se opun sancțiunilor suplimentare și oricărei creșteri a sprijinului pentru Ucraina.</span>\n<span class=\"para\">Mai general, în special în Europa de vest și de sud, se poate observa un interes în scădere pentru războiul din Ucraina și o schimbare a atenției media către alte probleme. Acestea includ migrația, alegerile din SUA și conflictele din Orientul Mijlociu. S-ar putea vorbi cu ușurință despre o formă de „oboseală față de Ucraina”, cu unii oameni cerând să se pună capăt acestui război, „cu orice preț”, chiar dacă acest lucru trebuie să fie stabilit pe termenii rușilor. Același lucru s-ar putea spune despre teama de escaladare, care este în mare parte un element al propriei noastre imaginații. Sentimentul de urgență se estompează și, deși rămâne multă simpatie pentru Ucraina, acțiunile decisive lipsesc, iar asistența este doar suficientă pentru ca Ucraina să nu piardă. Kievul pur și simplu nu poate câștiga războiul și impune propriile condiții Rusiei.</span>\n<span class=\"para\">Toate acestea sunt într-un mare contrast cu Europa Centrală și de Est, unde oamenii își amintesc încă suferința din trecutul imperialismului rus și văd războiul ca cea mai recentă emanare a amenințării rusești la adresa securității europene. Pentru aceste țări, implicațiile pentru viitorul Europei sunt clare ca cristalul și toate au luat măsuri pentru a-și spori bugetele de apărare (unele până la patru procente din PIB) și a întări frontul NATO în descurajarea agresiunii ruse suplimentare. Există o realizare clară aici că Ucraina este implicată într-o luptă existențială nu doar pentru sine, ci și în sprijinul ordinii de securitate europene în ansamblu.</span>\n<span class=\"para\">În acest context, s-ar putea identifica narațiuni diferite și divergente despre implicațiile războiului și semnificația unei victorii sau înfrângeri rusești sau ucrainene. Astfel de diferențe interne în cadrul UE cu privire la războiul din Ucraina și ce să facă în legătură cu acesta vor rămâne probabil o zonă de dispută și vor adăuga la plaja de incertitudini cu privire la viitorul Europei. Și exact asta speră și joacă Moscova: o creștere a viziunilor divergente și polarizării în cadrul Europei pentru a câștiga o victorie clară în Ucraina ca prim pas de succes în provocarea ordinii de securitate europene și impunerea voinței sale asupra unui Vest divizat.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Gestionarea incertitudinilor: ce este de făcut?</strong></span>\n<span class=\"para\">Așa cum am afirmat deja mai devreme, un element important care contribuie la incertitudine este fragmentarea tot mai mare a viziunilor asupra lumii: o contestare fundamentală cu privire la semnificația evenimentelor curente și a tendințelor viitoare. Narațiunea rusă este clară: războiul este despre protejarea identității ruse și a statutului de mare putere, ceea ce necesită re-estabilirea „Lumii Ruse” (inclusiv în Ucraina) și contracararea răspândirii valorilor democratice „occidentale”. În lupta sa împotriva „Vestului colectiv”, Moscova găsește, de asemenea, un partener în China într-o bătălie împotriva hegemoniei SUA și a valorilor presupus universale. În mintea Kremlinului, marile puteri ar trebui să fie suverane și capabile să decidă asupra propriilor valori civilizaționale. De asemenea, ar trebui să aibă dreptul de a-și proiecta influența în vecinătatea lor ca o sferă specială de interes. În acest sens, războiul din Ucraina este, de asemenea, existențial pentru Rusia, deoarece o înfrângere în Ucraina ar amenința un regim care a investit masiv în „operațiunea sa militară specială” pentru a face Rusia mare din nou.</span>\n<span class=\"para\">În Europa avem narațiuni diferite despre semnificația războiului din Ucraina. În timp ce războiul a fost inițial văzut ca o amenințare majoră la adresa ordinii de securitate europene și a ordinii multilaterale bazate pe reguli ca atare, urgența și disponibilitatea de a merge până la capăt în contracararea agresiunii ruse și de a asista Ucraina (și prin extensie ordinea europeană) pentru a-și proteja suveranitatea, integritatea teritorială și identitatea culturală ca stat independent s-au slăbit în timp. În loc să sprijine Ucraina „cu orice preț”, acum auzim voci care susțin o soluție pentru a pune capăt războiului, inclusiv o posibilă înțelegere pe termenii rușilor, „cu orice ar necesita aceasta”.</span>\n<span class=\"para\">Atâta timp cât avem narațiuni diferite cu privire la semnificația corectă a acestui război și, de asemenea, în termeni de securitate mai largi, UE nu va putea acționa ca un jucător geopolitic coerent și proactiv. UE ar trebui să încerce să găsească o limbă comună pentru a vorbi despre război și implicațiile sale. Numai atunci vom putea menține securitatea pe întregul continent european, atât pentru noi înșine, cât și pentru partenerii noștri. Aici, geopolitica ar trebui să prevaleze asupra economiei: atâta timp cât companiile noastre sunt încă active în Rusia și interesele economice și financiare ale statelor membre individuale subminează o politică coerentă față de război, incertitudinile majore cu privire la viitor vor rămâne.</span>\n<span class=\"para\">În plus, dacă UE dorește să mențină o formă credibilă de politică externă „bazată pe valori”, ar trebui să aibă o narațiune mai consistentă despre cum își vede o ordine globală bazată pe reguli și locul său în aceasta. Acest lucru ar implica, de asemenea, renunțarea la standardele duble cât mai mult posibil, precum și bridgerea diferențelor dintre politicile divergente din cadrul UE cu privire la politicile agresive și represive ale Israelului împotriva palestinienilor în special. Dacă Israel poate scăpa cu o întreagă gamă de încălcări grave ale dreptului internațional (așa cum a stabilit și Curtea Internațională de Justiție), UE nu poate construi o narațiune credibilă despre sine ca promotor al păcii și justiției internaționale. Divergențele dintre statele membre ar trebui, de asemenea, să fie bridgiate în beneficiul unei UE geopolitice credibile în ansamblu. Numai atunci Europa ar putea, de asemenea, să încerce să bridgieze unele dintre narațiunile divergente în joc în Sudul Global, unde țările ar putea apoi să ia mai în serios apelurile europene de a sprijini efectiv Ucraina în războiul său de decolonizare.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Construirea unei narațiuni europene mai credibile</strong></span>\n<span class=\"para\">În cele din urmă, UE ar trebui să aibă, de asemenea, propria sa narațiune față de Statele Unite. Tendințele izolaționiste din SUA, pivotarea sa către Asia și o narațiune mai naționalistă necesită un răspuns european coerent și unificat. Realitatea este că angajamentul SUA față de securitatea europeană este pus la îndoială, mai ales cu perspectiva revenirii lui Trump la Casa Albă. Europa ar trebui să aibă relații transatlantice bune ori de câte ori este posibil, dar trebuie să fie capabilă să acționeze independent pe baza propriei strategii și narațiuni suverane. Acest lucru este adevărat nu doar în ceea ce privește Rusia, ci și Orientul Mijlociu. Acceptarea unei relații mai tranzacționale ar afecta doar eforturile de a construi o narațiune europeană mai comună.</span>\n<span class=\"para\">Dacă Europa ar dori să acționeze geopolitic, ar trebui, de asemenea, să fie capabilă să vorbească geopolitic. Acest lucru ar implica construirea unei narațiuni europene mai credibile, bazate pe valorile europene, pentru a stabili ce înseamnă identitatea europeană și cum vedem locul Europei într-o ordine mondială fragmentată și incertă.</span>\n<span class=\"para\">Numai atunci când noi, ca europeni, suntem capabili să găsim o limbă comună și să depășim perspectivele divergente dintre statele membre cu privire la securitatea europeană și implicațiile sale, UE va putea avea un impact asupra construirii sau reconstrucției propriei sale vecinătăți. Experiența acelor state membre din Europa Centrală, care au fost expuse agresiunii și represiunei ruse în trecut, ar putea să ne conducă în construirea unei strategii mai eficiente față de Rusia și securitatea globală mai largă.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> este cercetător senior la Institutul Clingendael.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">V tomto kontexte sa EÚ a jej členské štáty snažili vyvinúť koherentnú stratégiu pre geopolitickejšiu Európsku úniu. Hoci prezidentka Európskej komisie, Ursula Von der Leyen, vykreslila svoju prvú komisiu v roku 2019 ako „geopolitickú komisiu“, pričom vysoký predstaviteľ pre spoločnú zahraničnú a bezpečnostnú politiku Josep Borrell uviedol, že Európa sa musí „naučiť jazyk moci“, výzvy pre EÚ sa od tej doby zvýšili. To platí najmä v súvislosti s plnohodnotnou inváziou Ruska na Ukrajinu a vojenskými akciami Izraela v Gaze po 7. októbri 2023 (a teraz aj v Libanone). A hoci EÚ preukázala väčšiu jednotu v boji proti ruskej agresii, jej politiky na Blízkom východe ukazujú, že je stále ďaleko od toho, aby bola jednotným geopolitickým hráčom vo vlastnom práve. Výsledky volieb v USA len pridajú na neistotách o geopolitickej budúcnosti EÚ.</span>\n<span class=\"para\">V <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">nedávnej správe</a> Holandského vedeckého rady pre vládnu politiku (WRR) sa poukázalo na fragmentáciu globálneho poriadku pozdĺž troch osí: „centra moci, arény, kde sa moc vykonáva, a pohľady na svet“. Vo svojej vlastnej analýze zdôrazňujem najmä dôležitosť fragmentácie pohľadov na svet a argumentujem v prospech rozvoja koherentnejšej európskej naratívy. Verím tiež, že je potrebné nájsť spoločný jazyk pri zaobchádzaní s neistotami o budúcnosti Európy.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Fragmentujúci svetový poriadok</strong></span>\n<span class=\"para\">Agresia Ruska na Ukrajine predstavuje pre EÚ jej najväčšiu bezpečnostnú výzvu za desaťročia pozdĺž všetkých troch osí fragmentácie uvedených vyššie. Zároveň predstavuje pre EÚ aj veľké neistoty. Môže sa EÚ naozaj vyvinúť na geopolitického hráča vo vlastnom práve, schopného a ochotného brániť seba a svojich partnerov vo svojom susedstve? Napriek všetkým rečiam o <em>Zeitenwende</em> môžeme identifikovať len obmedzený (aj keď pravdepodobne neočakávaný) pokrok v rámci EÚ, vrátane spolupráce v oblasti obrany. Vo všeobecnosti môžeme identifikovať klesajúci záujem o vojnu na Ukrajine (najmä v západnej a južnej Európe) a dokonca aj určité ustupovanie v podpore jednotlivých členských štátov pre Ukrajinu. Potom môžeme len uzavrieť, že európska vojenská a finančná podpora sa ukáže ako nedostatočná, ak EÚ čelí druhej Trumpovej administratíve. Boj Európy nájsť svoje vlastné suverénne miesto medzi centrami moci je sprevádzaný veľkými neistotami o jej budúcnosti.</span>\n<span class=\"para\">Druhá neistota sa netýka len tvrdých bezpečnostných otázok pri zaobchádzaní s vojnou na Ukrajine, ale aj iných arén, kde sa moc vykonáva, ako sú širšie geoekonomické otázky, hybridný vplyv a kybernetika. Fragmentácia v týchto oblastiach predstavuje pre Európu širšie, globálnejšie výzvy. V tomto kontexte sa objavuje otázka, do akej miery je Európa schopná a ochotná robiť vlastné rozhodnutia a rozvíjať svoju vlastnú európsku suverenitu. To platí najmä vtedy, keď čelí ťažkým voľbám medzi zaobchádzaním s Čínou ako partnerom, konkurentom a systémovým rivalom, alebo pripojením sa k USA v ich stále prevažne geoekonomických bojoch s Pekingom.</span>\n<span class=\"para\">Rovnako dôležité ako dve ďalšie osi fragmentácie je aj to, že EÚ sa musí zaoberať rôznymi pohľadmi na svet a naratívmi. Tieto sa týkajú nielen iných veľkých mocností (vrátane USA), ale aj krajín globálneho juhu a dokonca aj vlastných členských štátov EÚ, politických strán a hnutí. Rôzne názory na Európu, jej hodnoty a jej budúcnosť majú zásadný dopad na to, ako môže Európa zaobchádzať s neistotami, aby našla svoje vlastné miesto v fragmentujúcom svetovom poriadku.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Neistoty ohľadom výsledku vojny</strong></span>\n<span class=\"para\">Najväčšia neistota, ktorej čelí EÚ, súvisí s vojnou na Ukrajine. Podpora pre Ukrajinu bola doteraz dostatočná na to, aby krajina nemohla prehrať, ale ani skutočne vyhrať proti ruskej agresii. Strach z eskalácie a plnohodnotnej vojny medzi Ruskom a NATO zabránil najmä USA a Nemecku poskytnúť dlhé zbrane, ktoré by umožnili Kyjevu zasiahnuť všetky tie body, z ktorých je proti nemu spustená ruská agresia. Už roky sa hovorí o ruských „červených čiarach“, ktoré sú často skôr prvkom západnej fantázie než reality. Napríklad, Ukrajina sama to dokázala, keď zasiahla ciele v Rusku a dokonca prenikla do Ruska svojou inváziou do Kurskej oblasti. Západná podpora pre mierový plán Ukrajiny a nedávny plán Zelenského na víťazstvo tiež zaostávajú za tým, čo je potrebné na ukončenie tejto vojny.</span>\n<span class=\"para\">Medzitým sa niektorí ľudia na Západe stále zdajú veriť, že ekonomické sankcie by mohli v dlhodobom horizonte prinútiť Rusko vrátiť sa k rokovaciemu stolu. Diskusie o sankciách však ukázali, že ich účinnosť zostáva nedostatočná, keď sa nevykonáva žiadna vážna práca na uzavretí všetkých medzier. Ak to myslíme vážne, keď hovoríme, že sme tiež vo vojne, prečo sú stále toľké západné spoločnosti aktívne v Rusku a prečo sme sa nerozhodli rozhodne v smere celkového bojkotu obchodu s Ruskom?</span>\n<span class=\"para\">Je jasné, že Vladimir Putin hrá dlhú hru a čaká, kým sa západná podpora pre Ukrajinu ďalej oslabí. Výsledky volieb a vzostup populistických strán v USA a Európe prispievajú k ďalším neistotám, najmä keď sa stretávame s viac vládami s extrémne pravicovými stranami alebo podporovanými takými stranami. V súčasnosti sa to týka najmä Maďarska a Slovenska, ale vzostup <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternatíva pre Nemecko) v Nemecku a <em>Rassemblement National</em> (Národný zraz) vo Francúzsku by mohol tiež zásadne zmeniť politické spektrum v Európe, pričom v nasledujúcich rokoch sa blížia kľúčové voľby. Víťazstvo extrémne pravicových strán by mohlo oslabiť podporu pre Ukrajinu, hoci príklady Talianska a Holandska ukázali, že to nemusí byť nevyhnutne pravda. Voľby však tvoria významný prvok neistoty a mohli by povzbudiť Putina, aby si len počkal. Napokon, vnútri Ruska represia a propaganda zabránili akejkoľvek vážnej opozícii vo vojne alebo voči režimu ako takému. Zároveň zostala ekonomika relatívne stabilná v krátkodobom až strednodobom horizonte.</span>\n<span class=\"para\">EÚ sa zdá, že čelí pokračovaniu vojny a pravdepodobne aj patovej situácii na bojisku, ktorá by mohla trvať možno roky so všetkými súvisiacimi neistotami. Tieto otázky pridávajú na neistote a ovplyvňujú vyhliadky na hospodársky rast. Už ovplyvnili aj iné oblasti, ako sú logistické reťazce, migrácia a kybernetika. Úsilie EÚ nadviazať kontakt s inými štátmi, najmä v globálnom juhu, aby zvýšila podporu pre úsilie Ukrajiny o ukončenie vojny, zlyhalo. To je čiastočne spôsobené uplatňovaním dvojitých štandardov pri zaobchádzaní s porušovaním medzinárodného práva (najmä v prípade vojenských akcií Izraela v Gaze a inde). To tiež pridáva na neistotách nielen o možnosti efektívnejšej geopolitickej EÚ, ale aj o budúcnosti medzinárodného poriadku založeného na pravidlách ako takého.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ako hovoríme o vojne v Európe?</strong></span>\n<span class=\"para\">Okamžite po plnohodnotnej invázii Ruska na Ukrajinu vo februári 2022 sa Európa zdala byť jednotná vo svojej podpore pre Ukrajinu. EÚ dokonca povzbudila členské štáty, aby podporili Ukrajinu vojenským vybavením, ktoré malo byť zaplatené z Európskeho mierového fondu. Ekonomické a finančné sankcie prekonali to, čo bolo uvalené skôr v reakcii na ruskú anexiu Krymu a invázie do východnej Ukrajiny. Bezprecedentné sankcie boli prijaté, pričom doteraz bolo schválených 14 balíkov. Európa vážne znižuje svoju závislosť od ruskej energie, čím obmedzuje schopnosť Moskvy ovplyvňovať európske politiky. Ale hoci niektoré ruské propagačné kanály boli zablokované EÚ a niektorí propagandisti boli postihnutí individuálnymi sankciami, ruské vplyvové operácie môžu stále pokračovať. Takéto snahy rezonujú medzi extrémne pravicovými a extrémne ľavicovými populistickými stranami, ako aj niektorými ruskými diaspórami. Ruská propaganda je tiež stále braná vážne krajinami ako Maďarsko, keď sa postavia proti ďalším sankciám a akémukoľvek zvýšeniu podpory pre Ukrajinu.</span>\n<span class=\"para\">Vo všeobecnosti, najmä v západnej a južnej Európe, môžeme vidieť klesajúci záujem o vojnu na Ukrajine a posun v mediálnej pozornosti na iné otázky. Tieto zahŕňajú migráciu, voľby v USA a konflikty na Blízkom východe. Mohli by sme ľahko hovoriť o nejakej forme „únavy z Ukrajiny“, pričom niektorí ľudia žiadajú o ukončenie tejto vojny, „za akúkoľvek cenu“, aj keď to musí byť vyriešené na ruských podmienkach. To isté by sa dalo povedať o strachu z eskalácie, ktorý je väčšinou prvkom našej vlastnej fantázie. Pocit naliehavosti slabne a hoci zostáva veľa sympatií pre Ukrajinu, rozhodujúce kroky chýbajú a pomoc je len dostatočná na to, aby Ukrajina neprehrala. Kyjev jednoducho nemôže vyhrať vojnu a uplatniť svoje vlastné podmienky na Rusko.</span>\n<span class=\"para\">To všetko je v veľkom kontraste so strednou a východnou Európou, kde si ľudia stále pamätajú utrpenie z minulého ruského imperializmu a vidia vojnu ako najnovšiu emanáciu ruskej hrozby pre európsku bezpečnosť. Pre tieto krajiny sú dôsledky pre budúcnosť Európy jasné a všetky prijali opatrenia na zvýšenie svojich obranných rozpočtov (niektoré až na štyri percentá HDP) a posilnenie prednej línie NATO v odrážaní ďalšej ruskej agresie. Tu je jasné uvedomenie, že Ukrajina je zapojená do existenciálneho boja nielen za seba, ale aj na podporu európskeho bezpečnostného poriadku ako celku.</span>\n<span class=\"para\">V tomto kontexte by sa mohli identifikovať rôzne a rozchádzajúce sa naratívy o dôsledkoch vojny a význame ruského alebo ukrajinského víťazstva či porážky. Takéto vnútorné rozdiely v rámci EÚ ohľadom vojny na Ukrajine a toho, čo s ňou robiť, pravdepodobne zostanú oblasťou sporu a pridajú sa k množstvu neistôt týkajúcich sa budúcnosti Európy. A to je presne to, na čo Moskva dúfa a na čo hrá: rast rozchádzajúcich sa názorov a polarizácia v Európe, aby dosiahla jasné víťazstvo na Ukrajine ako prvý úspešný krok v ďalšom výzve európskeho bezpečnostného poriadku a uplatnení svojej vôle na rozdelený Západ.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Zaobchádzanie s neistotami: čo robiť?</strong></span>\n<span class=\"para\">Ako už bolo uvedené skôr, dôležitým prvkom prispievajúcim k neistote je rastúca fragmentácia pohľadov na svet: základný spor o význam súčasných udalostí a budúcich trendov. Ruský naratív je jasný: vojna je o ochrane ruskej identity a veľmocenského statusu, čo si vyžaduje znovu ustanoviť „ruský svet“ (vrátane Ukrajiny) a čeliť šíreniu „západných“ demokratických hodnôt. Vo svojej boji proti „kolektívnemu Západu“ nachádza Moskva aj partnera v Číne v boji proti hegemónii USA a údajne univerzálnym hodnotám. V mysli Kremľa by veľmoci mali byť suverénne a schopné rozhodovať o svojich vlastných civilizačných hodnotách. Mali by mať aj právo projektovať svoj vplyv vo svojom susedstve ako špeciálnu sféru záujmu. V tomto ohľade je vojna na Ukrajine pre Rusko tiež existenciálna, pretože porážka na Ukrajine by ohrozila režim, ktorý investoval veľa do svojej „špeciálnej vojenskej operácie“, aby opäť urobil Rusko veľkým.</span>\n<span class=\"para\">V Európe máme rôzne naratívy o význame vojny na Ukrajine. Kým bola vojna spočiatku vnímaná ako vážna hrozba pre európsky bezpečnostný poriadok a pre viacstranný poriadok založený na pravidlách ako taký, naliehavosť a ochota ísť až do konca v boji proti ruskej agresii a pomoci Ukrajine (a tým aj európskemu poriadku) chrániť svoju suverenitu, územnú integritu a kultúrnu identitu ako nezávislého štátu sa časom oslabila. Namiesto toho, aby sme podporovali Ukrajinu „za akúkoľvek cenu“, teraz počujeme hlasy podporujúce vyrovnanie na ukončenie vojny, vrátane možnej dohody na ruských podmienkach, „za akúkoľvek cenu“.</span>\n<span class=\"para\">Pokým budeme mať rôzne naratívy o správnom význame tejto vojny, a tiež v širších bezpečnostných termínoch, EÚ nebude schopná konať ako koherentný a proaktívny geopolitický hráč. EÚ by sa mala pokúsiť nájsť spoločný jazyk na rozprávanie o vojne a jej dôsledkoch. Iba vtedy budeme schopní udržať bezpečnosť na celom európskom kontinente, ako pre seba, tak aj pre našich partnerov. Tu by mala geopolítica prevážiť nad ekonomikou: pokým budú naše spoločnosti stále aktívne v Rusku a ekonomické a finančné záujmy jednotlivých členských štátov podkopávajú koherentnú politiku voči vojne, veľké neistoty o budúcnosti zostanú.</span>\n<span class=\"para\">Okrem toho, ak chce EÚ stále udržať dôveryhodnú formu „hodnotami založenej“ zahraničnej politiky, mala by mať konzistentnejší naratív o tom, ako vníma globálny poriadok založený na pravidlách a svoje miesto v ňom. To by tiež znamenalo vzdať sa dvojitých štandardov, ako je to len možné, ako aj preklenúť priepasť medzi rozchádzajúcimi sa politikami v rámci EÚ ohľadom agresívnych a represívnych politík Izraela voči Palestínčanom. Ak môže Izrael uniknúť s celým radom vážnych porušení medzinárodného práva (ako to tiež potvrdil Medzinárodný súdny dvor), EÚ nemôže vybudovať dôveryhodný naratív o sebe ako o promotore medzinárodného mieru a spravodlivosti. Rozdiely medzi členskými štátmi by sa mali tiež preklenúť v prospech dôveryhodnej geopolitickej EÚ ako celku. Iba vtedy sa môže Európa pokúsiť preklenúť niektoré z rozchádzajúcich sa naratívov, ktoré sú v hre v globálnom juhu, kde by krajiny mohli potom možno brať európske výzvy vážnejšie, aby efektívne podporili Ukrajinu v jej dekolonizačnej vojne.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Budovanie dôveryhodnejšej európskej naratívy</strong></span>\n<span class=\"para\">Napokon, EÚ by tiež potrebovala mať svoj vlastný naratív voči Spojeným štátom. Izolacionistické tendencie v USA, jej pivot k Ázii a nacionalistický naratív si vyžadujú koherentnú a jednotnú európsku odpoveď. Realita je taká, že záväzok USA k európskej bezpečnosti je sporný, najmä s vyhliadkou na Trumpov návrat do Bieleho domu. Európa by mala mať dobré transatlantické vzťahy, kedykoľvek je to možné, ale musí byť schopná konať nezávisle na základe svojej vlastnej suverénnej stratégie a naratívy. To platí nielen pre Rusko, ale aj pre Blízky východ. Akceptovanie viac transakčného vzťahu by len poškodilo úsilie o vybudovanie spoločnej európskej naratívy.</span>\n<span class=\"para\">Ak by Európa chcela kráčať geopolitickou cestou, mala by byť schopná aj hovoriť geopoliticky. To by znamenalo budovanie dôveryhodnejšej európskej naratívy, založenej na európskych hodnotách, aby sa ustanovilo, čo znamená európska identita a ako vnímame miesto Európy v fragmentujúcom a neistom svetovom poriadku.</span>\n<span class=\"para\">Iba keď budeme ako Európania schopní nájsť spoločný jazyk a prekonať rozchádzajúce sa perspektívy medzi členskými štátmi o európskej bezpečnosti a jej dôsledkoch, bude EÚ schopná mať dopad na budovanie alebo rekonštrukciu svojho vlastného susedstva. Skúsenosti tých členských štátov v strednej Európe, ktoré boli v minulosti vystavené ruskej agresii a represii, by nás mohli viesť k vybudovaniu efektívnejšej stratégie voči Rusku a širšej globálnej bezpečnosti.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> je senior výskumný pracovník na Inštitúte Clingendael.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">I detta sammanhang har EU och dess medlemsstater också kämpat när de försöker utveckla en sammanhängande strategi för en mer geopolitisk Europeisk Union. Även om ordföranden för Europeiska kommissionen, Ursula Von der Leyen, skildrade sin första kommission 2019 som en “geopolitisk kommission”, med den höga representanten för gemensam utrikes- och säkerhetspolitik Josep Borrell som uttalade att Europa måste “lära sig maktens språk”, har utmaningarna mot EU ökat sedan dess. Detta gäller särskilt när det kommer till Rysslands fullskaliga invasion av Ukraina och Israels militära aktioner i Gaza efter den 7 oktober 2023 (och nu i Libanon). Och även om EU har visat mer enhet i att motverka den ryska aggressionen, visar dess politik i Mellanöstern att det fortfarande är långt ifrån en enhetlig geopolitisk aktör i egen rätt. Resultaten av valen i USA kommer endast att lägga till osäkerheterna kring EU:s geopolitiska framtid.</span>\n<span class=\"para\">I en <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">nylig rapport</a> pekade den nederländska vetenskapliga rådet för regeringspolitik (WRR) på en fragmentering av den globala ordningen längs tre axlar: “maktscentrum, arenor där makt utövas, och värderingar”. I min egen analys understryker jag särskilt vikten av fragmenteringen av värderingar och argumenterar för att utveckla en mer sammanhängande europeisk berättelse. Jag tror också att det är nödvändigt att hitta ett gemensamt språk för att hantera osäkerheterna kring Europas framtid.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Fragmenterad världsordning</strong></span>\n<span class=\"para\">Rysslands aggression i Ukraina utgör EU:s största säkerhetsutmaning på årtionden längs alla tre nämnda axlar av fragmentering. Samtidigt presenterar det också stora osäkerheter för EU. Kan EU verkligen utvecklas till en geopolitisk aktör i egen rätt, kapabel och villig att försvara sig själv och sina partners i grannskapet? Trots allt prat om <em>Zeitenwende</em>, kan vi endast identifiera viss begränsad (om än troligen oväntad) framsteg inom EU, inklusive inom försvarssamarbete. Generellt kan vi identifiera ett minskande intresse för kriget i Ukraina (särskilt i västra och södra Europa) och till och med viss tillbakagång i individuella medlemsstaters stöd för Ukraina. Man kan bara dra slutsatsen att europeiskt militärt och finansiellt stöd kommer att visa sig vara otillräckligt om EU ställs inför en andra Trump-administration. Europas kamp för att hitta sin egen suveräna plats mellan maktscentrum är fylld av stora osäkerheter om dess framtid.</span>\n<span class=\"para\">För det andra relaterar osäkerheterna inte bara till hårda säkerhetsfrågor i hanteringen av kriget i Ukraina, utan också till andra arenor där makt utövas, såsom bredare geoekonomi, hybrid påverkan och cyber. Fragmentering inom dessa områden presenterar Europa med bredare, mer globala utmaningar. I detta sammanhang uppstår frågan om hur långt Europa är kapabelt och villigt att fatta egna beslut och utveckla sin egen europeiska suveränitet. Detta gäller särskilt när det också står inför svåra val mellan att hantera Kina som partner, konkurrent och systemisk rival, eller att gå med USA i dess fortfarande mestadels geoekonomiska strider med Peking.</span>\n<span class=\"para\">Men lika viktigt som de två andra axlarna av fragmentering är det faktum att EU också måste hantera olika värderingar och berättelser. Dessa berör inte bara andra stora makter (inklusive USA) utan också länder i det globala syd och till och med EU:s egna medlemsstater, politiska partier och rörelser. Olika idéer om Europa, dess värderingar och dess framtid har en grundläggande inverkan på hur Europa kan hantera osäkerheterna för att hitta sin egen plats i en fragmenterad världsordning.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Osäkerheter kring krigets utgång</strong></span>\n<span class=\"para\">Den största osäkerheten som EU står inför är relaterad till kriget i Ukraina. Stödet för Ukraina har hittills varit tillräckligt så att landet inte kan förlora men inte heller faktiskt vinna mot den ryska aggressionen. Rädsla för eskalering och ett fullskaligt krig mellan Ryssland och NATO har förhindrat särskilt USA och Tyskland från att tillhandahålla långdistansvapen som skulle möjliggöra för Kyiv att slå mot alla de punkter från vilka den ryska aggressionen riktas mot det. I flera år har det pratats mycket om ryska “röda linjer”, som ofta är mer ett element av västerländsk fantasi än verklighet. Till exempel har Ukraina själv bevisat detta genom att slå mot mål inuti Ryssland och till och med föra kriget till Ryssland genom sin intrång i Kursk Oblast. Västerländskt stöd för Ukrainas fredsplan och Zelenskyjs senaste plan för seger faller också långt under vad som behövs för att få detta krig att ta slut.</span>\n<span class=\"para\">Under tiden verkar vissa människor i väst fortfarande tro att ekonomiska sanktioner på lång sikt skulle kunna tvinga Ryssland tillbaka till förhandlingsbordet. Diskussioner om sanktioner har dock visat att deras effektivitet förblir otillräcklig när inget seriöst arbete görs för att stänga alla kryphål. Om vi är seriösa när vi säger att vi också är i krig, varför är så många västerländska företag fortfarande aktiva i Ryssland och varför har vi inte agerat beslutsamt i riktning mot en mer total bojkott av handeln med Ryssland?</span>\n<span class=\"para\">Det är klart att Vladimir Putin spelar det långa spelet och väntar på att det västerländska stödet för Ukraina ska erodera ytterligare. Utgången av val och framväxten av populistiska partier i USA och Europa bidrar till ytterligare osäkerheter, särskilt när vi stöter på fler regeringar med högerextrema partier eller som stöds av sådana partier. För närvarande gäller detta främst Ungern och Slovakien, men framväxten av <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativ för Tyskland) i Tyskland och <em>Rassemblement National</em> (Nationell samling) i Frankrike skulle också kunna förändra det politiska spektrumet i Europa fundamentalt, med avgörande val som kommer att hållas under de kommande åren. En seger för högerextrema partier skulle kunna undergräva stödet för Ukraina, även om exempel från Italien och Nederländerna har visat att detta inte nödvändigtvis är fallet. Valen utgör dock ett stort osäkerhetsmoment och skulle kunna uppmuntra Putin att bara avvakta. Trots allt har repression och propaganda inuti Ryssland förhindrat något seriöst motstånd mot kriget eller mot regimen som sådan. Samtidigt har ekonomin förblivit relativt stabil på kort till medellång sikt.</span>\n<span class=\"para\">EU verkar stå inför en fortsättning av kriget och troligen ett dödläge på slagfältet, vilket kan pågå i flera år med alla relaterade osäkerheter. Dessa frågor bidrar både till osäkerhet och påverkar ekonomiska tillväxtutsikter. De har också redan påverkat andra områden, som logistikkedjor, migration och cyber. EU:s ansträngningar att nå ut till andra stater, särskilt i det globala syd, för att öka stödet för Ukrainas ansträngningar att avsluta kriget har misslyckats. Detta beror delvis på tillämpningen av dubbelmoraler när det gäller hantering av brott mot internationell rätt (särskilt i fallet med Israels militära aktioner i Gaza och på andra håll). Detta bidrar också till osäkerheterna, inte bara om möjligheten till en mer effektiv geopolitisk EU, utan också om framtiden för en internationell regelbaserad ordning som sådan.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Hur pratar vi om kriget i Europa?</strong></span>\n<span class=\"para\">Omedelbart efter Rysslands fullskaliga invasion av Ukraina i februari 2022 verkade Europa vara enat i sitt stöd för Ukraina. EU uppmuntrade till och med medlemsstaterna att stödja Ukraina med militär utrustning som skulle betalas av den europeiska fredsfaciliteten. Ekonomiska och finansiella sanktioner överträffade vad som tidigare hade införts som reaktion på Rysslands annektering av Krim och intrång i östra Ukraina. Oöverträffade sanktioner har antagits, med 14 paket godkända hittills. Europa har allvarligt minskat sitt beroende av rysk energi, vilket begränsar Moskvas förmåga att påverka europeiska politik. Men även om vissa ryska propagandakanaler har blockerats av EU och vissa propagandister har drabbats av individuella sanktioner, kan ryska påverkansoperationer fortfarande fortsätta. Sådana insatser resonerar bland högerextrema och vänsterpopulistiska partier, liksom vissa ryska diasporasamfund. Rysk propaganda tas också fortfarande på allvar av länder som Ungern när de motsätter sig ytterligare sanktioner och någon ökning av stödet för Ukraina.</span>\n<span class=\"para\">Mer generellt, särskilt i västra och södra Europa, kan man se ett minskande intresse för kriget i Ukraina och ett skifte i medieuppmärksamheten mot andra frågor. Dessa inkluderar migration, de amerikanska valen och konflikterna i Mellanöstern. Man skulle lätt kunna tala om någon form av “Ukraina-trötthet”, där vissa människor vädjar om att avsluta detta krig, “vad som än krävs”, även om detta måste lösas på ryska villkor. Detsamma skulle kunna sägas om rädslan för eskalering, som mestadels är ett element av vår egen fantasi. Känslan av brådska avtar och även om mycket sympati för Ukraina kvarstår, saknas avgörande åtgärder och hjälpen är bara tillräcklig för att Ukraina inte ska förlora. Kyiv kan helt enkelt inte vinna kriget och påtvinga sina egna villkor på Ryssland.</span>\n<span class=\"para\">Allt detta står i stark kontrast till Central- och Östeuropa, där människor fortfarande minns lidandet från det förflutna ryska imperialismen och ser kriget som den senaste utsträckningen av det ryska hotet mot europeisk säkerhet. För dessa länder är konsekvenserna för Europas framtid kristallklara och alla har vidtagit åtgärder för att öka sina försvarsbudgetar (några upp till fyra procent av BNP) och stärka NATOs frontlinje för att avskräcka ytterligare rysk aggression. Det finns också en tydlig insikt här om att Ukraina är involverat i en existentiell kamp, inte bara för sig självt utan också till stöd för den europeiska säkerhetsordningen som helhet.</span>\n<span class=\"para\">I detta sammanhang skulle man kunna identifiera olika och divergerande berättelser om konsekvenserna av kriget och betydelsen av en rysk eller ukrainsk seger eller nederlag. Sådana interna skillnader inom EU om kriget i Ukraina och vad som ska göras åt det kommer förmodligen att förbli ett omstritt område och lägga till den mängd osäkerheter som rör Europas framtid. Och detta är precis vad Moskva hoppas på och spelar för: en ökning av divergerande åsikter och polarisering inom Europa för att vinna en tydlig seger i Ukraina som ett första framgångsrikt steg i att ytterligare utmana den europeiska säkerhetsordningen och påtvinga sin vilja på ett delat väst.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Att hantera osäkerheter: vad ska göras?</strong></span>\n<span class=\"para\">Som redan nämnts tidigare är ett viktigt element som bidrar till osäkerhet den ökande fragmenteringen av värderingar: en grundläggande ifrågasättande av betydelsen av aktuella händelser och framtida trender. Den ryska berättelsen är tydlig: kriget handlar om skyddet av rysk identitet och stor maktstatus, vilket kräver att återupprätta den “ryska världen” (inklusive i Ukraina) och motverka spridningen av “västerländska” demokratiska värderingar. I sin kamp mot det “kollektiva väst” finner Moskva också en partner i Kina i en strid mot amerikansk hegemoni och påstått universella värderingar. I Kremls sinne bör stormakter vara suveräna och kunna besluta om sina egna civilisationsvärderingar. De bör också ha rätt att projicera sitt inflytande i sitt grannskap som en särskild intressesfär. I detta avseende är kriget i Ukraina också existentiellt för Ryssland, eftersom en nederlag i Ukraina skulle hota en regim som har investerat tungt i sin “speciella militära operation” för att göra Ryssland stort igen.</span>\n<span class=\"para\">I Europa har vi olika berättelser om betydelsen av kriget i Ukraina. Medan kriget initialt sågs som ett stort hot mot den europeiska säkerhetsordningen och den multilaterala regelbaserade ordningen som sådan, har brådskan och viljan att gå hela vägen i att motverka den ryska aggressionen och bistå Ukraina (och därmed den europeiska ordningen) för att skydda sin suveränitet, territoriella integritet och kulturella identitet som en oberoende stat försvagats över tid. Istället för att stödja Ukraina “vad som än krävs”, hör vi nu röster som stöder en uppgörelse för att avsluta kriget, inklusive en möjlig överenskommelse på ryska villkor, “vad det än kräver”.</span>\n<span class=\"para\">Så länge vi har olika berättelser om den rätta betydelsen av detta krig, och också i bredare säkerhetstermer, kommer EU inte att kunna agera som en sammanhängande och proaktiv geopolitisk aktör. EU bör försöka hitta ett gemensamt språk för att prata om kriget och dess konsekvenser. Endast då kommer vi att kunna upprätthålla säkerhet över den europeiska kontinenten, både för oss själva och våra partners. Här bör geopolitik övervinna ekonomi: så länge våra företag fortfarande är aktiva i Ryssland och de ekonomiska och finansiella intressena hos individuella medlemsstater underminerar en sammanhängande politik gentemot kriget, kommer stora osäkerheter om framtiden att förbli.</span>\n<span class=\"para\">Vidare, om EU fortfarande vill upprätthålla en trovärdig form av “värdebaserad” utrikespolitik, bör det ha en mer konsekvent berättelse om hur det ser på en global regelbaserad ordning och sin plats i den. Detta skulle också innebära att ge upp dubbelmoraler så mycket som möjligt, samt att överbrygga klyftan mellan de divergerande politikerna inom EU om Israels aggressiva och repressiva politik mot palestinierna i synnerhet. Om Israel kan komma undan med en hel rad allvarliga brott mot internationell rätt (som också fastställts av Internationella domstolen), kan EU inte bygga en trovärdig berättelse om sig själv som en främjare av internationell fred och rättvisa. Divergenser mellan medlemsstater bör också överbryggas till förmån för en trovärdig geopolitisk EU som helhet. Endast då kan Europa också försöka överbrygga några av de divergerande berättelser som är aktuella i det globala syd, där länder då kanske kan ta europeiska uppmaningar mer på allvar för att effektivt stödja Ukraina i dess avkoloniseringskrig.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Bygga en mer trovärdig europeisk berättelse</strong></span>\n<span class=\"para\">Slutligen skulle EU också behöva ha sin egen berättelse gentemot USA. Isolationsistiska tendenser i USA, dess pivotering mot Asien och en mer nationalistisk berättelse kräver ett sammanhängande och enat europeiskt svar. Verkligheten är att det amerikanska engagemanget för europeisk säkerhet är i tvivel, särskilt med utsikten till Trumps återkomst till Vita huset. Europa bör ha goda transatlantiska relationer när det är möjligt men behöver kunna agera självständigt baserat på sin egen suveräna strategi och berättelse. Detta gäller inte bara Ryssland utan också Mellanöstern. Att acceptera en mer transaktionell relation skulle endast skada ansträngningarna att bygga en mer gemensam europeisk berättelse.</span>\n<span class=\"para\">Om Europa vill gå den geopolitiska vägen, bör det också kunna tala det geopolitiska språket. Detta skulle innebära att bygga en mer trovärdig europeisk berättelse, baserad på europeiska värderingar, för att fastställa vad europeisk identitet betyder och hur vi ser på Europas plats i en fragmenterad och osäker världsordning.</span>\n<span class=\"para\">Endast när vi som européer är kapabla att hitta ett gemensamt språk och övervinna divergerande perspektiv bland medlemsstaterna om europeisk säkerhet och dess konsekvenser, kommer EU att kunna ha en inverkan på att bygga eller rekonstruera sitt eget grannskap. Erfarenheten från de medlemsstater i Centraleuropa, som har utsatts för rysk aggression och repression i det förflutna, skulle kunna leda oss i att bygga en mer effektiv strategi gentemot Ryssland och bredare global säkerhet.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong> är senior forskningsmedarbetare vid Clingendael Institute.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Bu bağlamda, AB ve üye devletleri daha jeopolitik bir Avrupa Birliği geliştirmeye çalışırken zorluklarla karşılaşmaktadır. Avrupa Komisyonu Başkanı Ursula Von der Leyen, 2019'da ilk komisyonunu “jeopolitik komisyon” olarak tanımlarken, Ortak Dış ve Güvenlik Politikasından Sorumlu Yüksek Temsilci Josep Borrell, Avrupa'nın “güç dilini öğrenmesi gerektiğini” belirtmiştir; o zamandan beri AB'ye yönelik zorluklar artmıştır. Bu, özellikle Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli işgali ve 7 Ekim 2023'ten sonra İsrail'in Gazze'deki askeri eylemleri ile ilgili olarak doğrudur (ve şimdi Lübnan'da). AB, Rus saldırganlığına karşı daha fazla birlik sergilemiş olsa da, Orta Doğu'daki politikaları, kendi başına bir birim jeopolitik oyuncu olmaktan hala uzak olduğunu göstermektedir. ABD'deki seçimlerin sonuçları, AB'nin jeopolitik geleceği hakkında belirsizlikleri artıracaktır.</span>\n<span class=\"para\">Hollanda Hükümet Politika Bilimsel Konseyi (WRR) tarafından hazırlanan <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">son raporda</a>, küresel düzenin üç eksende parçalanmasına dikkat çekilmiştir: “güç merkezleri, gücün uygulandığı arenalar ve dünya görüşleri”. Kendi analizimde, özellikle dünya görüşlerinin parçalanmasının önemini vurguluyor ve daha tutarlı bir Avrupa anlatısı geliştirilmesi gerektiğini savunuyorum. Ayrıca, Avrupa'nın geleceği hakkında belirsizliklerle başa çıkmak için ortak bir dil bulmanın gerekli olduğuna inanıyorum.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Parçalanan dünya düzeni</strong></span>\n<span class=\"para\">Rusya'nın Ukrayna'daki saldırganlığı, yukarıda belirtilen üç parçalanma ekseninde AB'ye on yıllardır karşılaştığı en büyük güvenlik tehdidini sunmaktadır. Aynı zamanda, AB'ye büyük belirsizlikler de getirmektedir. AB gerçekten kendi başına, kendisini ve komşularındaki ortaklarını savunabilecek ve bunu istemekte olan bir jeopolitik oyuncu haline gelebilir mi? <em>Zeitenwende</em> hakkında yapılan tüm konuşmalara rağmen, AB içinde sınırlı (belki de beklenmedik) bir ilerleme tespit edebiliyoruz, bu da savunma işbirliğini içermektedir. Genel olarak, Ukrayna'daki savaşa olan ilginin azaldığını (özellikle batı ve güney Avrupa'da) ve hatta bazı üye devletlerin Ukrayna'ya desteğinde gerileme yaşandığını görebiliyoruz. O zaman, AB ikinci bir Trump yönetimi ile karşılaştığında, Avrupa'nın askeri ve mali desteğinin yetersiz kalacağı sonucuna varmak mümkündür. Avrupa'nın güç merkezleri arasında kendi egemen yerini bulma mücadelesi, geleceği hakkında büyük belirsizliklerle doludur.</span>\n<span class=\"para\">İkincisi, belirsizlikler yalnızca Ukrayna'daki savaşla ilgili sert güvenlik meseleleriyle değil, aynı zamanda güç uygulanan diğer arenalarla da ilgilidir; bunlar arasında daha geniş jeo-ekonomi, hibrit etki ve siber alanlar bulunmaktadır. Bu alanlardaki parçalanma, Avrupa'ya daha geniş, daha küresel zorluklar sunmaktadır. Bu bağlamda, Avrupa'nın kendi kararlarını alma ve kendi Avrupa egemenliğini geliştirme konusunda ne kadar istekli ve yetenekli olduğu sorusu ortaya çıkmaktadır. Bu, aynı zamanda Çin ile bir ortak, rakip ve sistemik düşman olarak başa çıkma veya ABD ile hala çoğunlukla jeo-ekonomik mücadelelerine katılma arasında zor seçimlerle karşılaştığında özellikle doğrudur.</span>\n<span class=\"para\">Ancak parçalanmanın diğer iki ekseni kadar önemli olan bir gerçek de, AB'nin farklı dünya görüşleri ve anlatılarla da başa çıkmak zorunda olduğudur. Bu, yalnızca diğer büyük güçlerle (ABD dahil) değil, aynı zamanda Küresel Güney'deki ülkelerle ve hatta AB'nin kendi üye devletleri, siyasi partileri ve hareketleriyle de ilgilidir. Avrupa, değerleri ve geleceği hakkında farklı fikirler, Avrupa'nın belirsizliklerle başa çıkma şekli üzerinde temel bir etkiye sahiptir ve kendi yerini bulmasına yardımcı olmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Savaşın sonucundaki belirsizlikler</strong></span>\n<span class=\"para\">AB'nin karşılaştığı en büyük belirsizlik, Ukrayna'daki savaşla ilgilidir. Şu ana kadar Ukrayna'ya verilen destek, ülkenin kaybetmeyecek kadar yeterli ancak Rus saldırganlığına karşı gerçekten kazanamayacak kadar da yetersiz olmuştur. Tırmanma korkusu ve Rusya ile NATO arasında tam ölçekli bir savaş, özellikle ABD ve Almanya'nın, Kyiv'in Rus saldırganlığının başlatıldığı tüm noktalara saldırmasını sağlayacak uzun menzilli silahlar sağlamasını engellemiştir. Yıllardır Rusya'nın “kırmızı hatları” hakkında çokça konuşulmaktadır; bu hatlar genellikle batılı hayal gücünün bir unsuru olmaktan öteye geçmemektedir. Örneğin, Ukrayna kendisi, Rusya'nın içindeki hedeflere saldırarak ve hatta Kursk Oblastı'na girerek bu durumu kanıtlamıştır. Batı'nın Ukrayna'nın barış planına ve Zelenskyy'nin zafer planına verdiği destek de bu savaşı sona erdirmek için gerekenin çok altında kalmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Bu arada, Batı'daki bazı insanlar, ekonomik yaptırımların uzun vadede Rusya'yı müzakere masasına geri döndürebileceğine inanmaya devam ediyor gibi görünüyor. Ancak yaptırımlar hakkında yapılan tartışmalar, tüm boşlukların kapatılması için ciddi bir çalışma yapılmadığında etkinliklerinin yetersiz kaldığını göstermiştir. Eğer savaşta olduğumuzu ciddi bir şekilde ifade ediyorsak, o zaman neden bu kadar çok batılı şirket hala Rusya'da aktif ve neden ticaretin Rusya ile daha toplam bir boykot yönünde kararlı bir şekilde ilerlemedik?</span>\n<span class=\"para\">Vladimir Putin'in uzun vadeli bir oyun oynadığı ve Batı'nın Ukrayna'ya desteğinin daha da erimesini beklediği açıktır. Seçimlerin sonuçları ve ABD ile Avrupa'daki popülist partilerin yükselişi, özellikle aşırı sağ partilerle desteklenen daha fazla hükümetle karşılaştığımızda, daha fazla belirsizliğe katkıda bulunmaktadır. Şu anda bu, esasen Macaristan ve Slovakya ile ilgilidir, ancak Almanya'daki <em>Alternative Für Deutschland</em> (Almanya için Alternatif) ve Fransa'daki <em>Rassemblement National</em> (Ulusal Birlik) gibi partilerin yükselişi, önümüzdeki birkaç yıl içinde Avrupa'daki siyasi spektrumu da temelden değiştirebilir. Aşırı sağ partilerin zaferi, Ukrayna'ya olan desteği zayıflatabilir; ancak İtalya ve Hollanda örnekleri bunun her zaman böyle olmadığını göstermiştir. Ancak seçimler, belirsizliğin büyük bir unsuru oluşturmaktadır ve Putin'i sadece zamanını beklemeye teşvik edebilir. Sonuçta, Rusya içinde baskı ve propaganda, savaşa veya rejime karşı ciddi bir muhalefeti engellemiştir. Aynı zamanda, ekonomi kısa ve orta vadede nispeten istikrarlı kalmıştır.</span>\n<span class=\"para\">AB, savaşın devamıyla ve muhtemelen savaş alanında bir çıkmaza girmesiyle karşı karşıya gibi görünmektedir; bu durum, belirsizliklerle dolu yıllarca sürebilir. Bu meseleler hem güvensizliği artırmakta hem de ekonomik büyüme beklentilerini etkilemektedir. Ayrıca, lojistik zincirler, göç ve siber alan gibi diğer alanları da etkilemiştir. AB'nin, Ukrayna'nın savaşı sona erdirmek için çabalarını artırmak amacıyla özellikle Küresel Güney'deki diğer devletlerle iletişim kurma çabaları başarısız olmuştur. Bu, kısmen uluslararası hukukun ihlalleriyle (özellikle İsrail'in Gazze ve diğer yerlerdeki askeri eylemleri durumunda) başa çıkarken çifte standartlar uygulanmasından kaynaklanmaktadır. Bu, yalnızca daha etkili bir jeopolitik AB olma olasılığı hakkında değil, aynı zamanda uluslararası kurallara dayalı bir düzenin geleceği hakkında da belirsizlikleri artırmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Avrupa'da savaşı nasıl konuşuyoruz?</strong></span>\n<span class=\"para\">Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli işgali sonrasında, Şubat 2022'de Avrupa, Ukrayna'ya desteğinde birleşmiş gibi görünüyordu. AB, üye devletleri, Avrupa Barış Fonu tarafından ödenecek askeri ekipmanla Ukrayna'yı desteklemeye teşvik etti. Ekonomik ve mali yaptırımlar, Rusya'nın Kırım'ı ilhakı ve doğu Ukrayna'ya yönelik saldırılarına yanıt olarak daha önce uygulananları aşmıştır. Şimdiye kadar 14 paket onaylanmış olan benzeri görülmemiş yaptırımlar kabul edilmiştir. Avrupa, Rus enerji bağımlılığını ciddi şekilde azaltmakta ve böylece Moskova'nın Avrupa politikalarını etkileme yeteneğini sınırlamaktadır. Ancak bazı Rus propaganda kanalları AB tarafından engellenmiş olsa da ve bazı propagandistler bireysel yaptırımlara tabi tutulmuş olsa da, Rusya'nın etki operasyonları hala devam edebilmektedir. Bu tür çabalar, aşırı sağ ve aşırı sol popülist partiler ile bazı Rus diasporası toplulukları arasında yankı bulmaktadır. Rus propagandası, Macaristan gibi ülkeler tarafından daha fazla yaptırıma karşı çıkarken hala ciddiye alınmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Daha genel olarak, özellikle batı ve güney Avrupa'da, Ukrayna'daki savaşa olan ilginin azaldığı ve medya dikkatinin diğer konulara kaydığı görülmektedir. Bu konular arasında göç, ABD seçimleri ve Orta Doğu'daki çatışmalar bulunmaktadır. Bu duruma “Ukrayna yorgunluğu” demek kolaydır; bazı insanlar bu savaşı sona erdirmek için “ne olursa olsun” çağrısında bulunmaktadır, hatta bu durumun Rus şartlarıyla çözülmesi gerektiğini savunmaktadır. Tırmanma korkusu hakkında da aynı şey söylenebilir; bu, çoğunlukla kendi hayal gücümüzün bir unsurudur. Aciliyet hissi azalmakta ve Ukrayna'ya yönelik büyük bir sempati kalmasına rağmen, kararlı eylemler eksik kalmakta ve yardım, Ukrayna'nın kaybetmemesi için yeterli olmaktadır. Kyiv, savaşı kazanamaz ve Rusya'ya kendi koşullarını dayatamaz.</span>\n<span class=\"para\">Tüm bunlar, geçmişte Rus emperyalizminin acılarını hatırlayan ve savaşı Avrupa güvenliğine yönelik Rus tehdidinin en son tezahürü olarak gören Orta ve Doğu Avrupa ile büyük bir tezat oluşturmaktadır. Bu ülkeler için Avrupa'nın geleceği ile ilgili sonuçlar son derece açıktır ve hepsi savunma bütçelerini artırmak (bazıları GSYİH'nın yüzde dörtüne kadar) ve NATO'nun ön cephesini güçlendirmek için önlemler almıştır. Burada, Ukrayna'nın yalnızca kendisi için değil, aynı zamanda Avrupa güvenlik düzeninin tamamı için varoluşsal bir mücadele içinde olduğu konusunda net bir farkındalık bulunmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Bu bağlamda, savaşın sonuçları ve Rus veya Ukrayna zaferinin ya da yenilgisinin anlamı hakkında farklı ve çelişkili anlatılar belirlenebilir. AB içindeki Ukrayna savaşı ve bununla ne yapılacağı konusundaki bu içsel farklılıklar muhtemelen bir tartışma alanı olmaya devam edecek ve Avrupa'nın geleceği hakkında belirsizliklerin artmasına katkıda bulunacaktır. Ve bu, Moskova'nın umduğu ve oynadığı şeydir: Avrupa'da farklı görüşlerin ve kutuplaşmanın artması, böylece Ukrayna'da net bir zafer kazanarak Avrupa güvenlik düzenine daha fazla meydan okuma ve bölünmüş bir Batı üzerinde iradesini dayatma yolunda ilk başarılı adım olarak.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Belirsizliklerle başa çıkmak: ne yapılmalı?</strong></span>\n<span class=\"para\">Daha önce belirtildiği gibi, belirsizliğe katkıda bulunan önemli bir unsur, dünya görüşlerinin artan parçalanmasıdır: mevcut olayların ve gelecekteki eğilimlerin anlamı hakkında temel bir tartışma. Rus anlatısı nettir: savaş, Rus kimliğinin ve büyük güç statüsünün korunması ile ilgilidir; bu da “Rus Dünyası”nı (Ukrayna dahil) yeniden kurmayı ve “batılı” demokratik değerlerin yayılmasına karşı koymayı gerektirmektedir. Moskova, “kolektif Batı”ya karşı mücadelesinde, ABD hegemonyasına ve sözde evrensel değerlere karşı bir ortak olarak Çin'i de bulmaktadır. Kremlin'in zihninde, büyük güçler egemen olmalı ve kendi medeniyet değerlerini belirleme hakkına sahip olmalıdır. Ayrıca, kendi komşuluklarında etki projeksiyonu yapma hakkına da sahip olmalıdırlar. Bu açıdan, Ukrayna'daki savaş Rusya için de varoluşsal bir öneme sahiptir; çünkü Ukrayna'daki bir yenilgi, Rusya'nın “özel askeri operasyonuna” büyük yatırımlar yapmış bir rejimi tehdit edecektir.</span>\n<span class=\"para\">Avrupa'da, Ukrayna'daki savaşın anlamı hakkında farklı anlatılar bulunmaktadır. Savaş başlangıçta Avrupa güvenlik düzenine ve çok taraflı kurallara dayalı düzene yönelik büyük bir tehdit olarak görülürken, Rus saldırganlığına karşı koyma ve Ukrayna'ya (ve dolaylı olarak Avrupa düzenine) egemenliğini, toprak bütünlüğünü ve bağımsız bir devlet olarak kültürel kimliğini koruması için yardım etme konusundaki aciliyet ve istek zamanla zayıflamıştır. Artık Ukrayna'yı “ne olursa olsun” desteklemek yerine, savaşı sona erdirmek için bir uzlaşma destekleyen sesler duyuyoruz; bu, “Rus şartlarıyla” olası bir anlaşmayı da içermektedir.</span>\n<span class=\"para\">Bu savaşın doğru anlamı hakkında farklı anlatılar ve daha geniş güvenlik terimleri olduğu sürece, AB tutarlı ve proaktif bir jeopolitik oyuncu olarak hareket edemeyecektir. AB, savaş ve sonuçları hakkında konuşmak için ortak bir dil bulmaya çalışmalıdır. Ancak o zaman, hem kendimiz hem de ortaklarımız için Avrupa kıtasında güvenliği sürdürebileceğiz. Burada, jeopolitik, ekonomiyi geçmelidir: şirketlerimiz hala Rusya'da aktif olduğu ve bireysel üye devletlerin ekonomik ve mali çıkarları, savaşa yönelik tutarlı bir politikayı zayıflattığı sürece, geleceğe dair büyük belirsizlikler kalacaktır.</span>\n<span class=\"para\">Ayrıca, AB hala “değerlere dayalı” bir dış politika sürdürmek istiyorsa, küresel kurallara dayalı bir düzeni nasıl gördüğü ve bu düzen içindeki yeri hakkında daha tutarlı bir anlatıya sahip olmalıdır. Bu, mümkün olduğunca çifte standartlardan vazgeçmeyi ve özellikle İsrail'in Filistinlilere karşı saldırgan ve baskıcı politikaları hakkında AB içinde farklı politikalar arasındaki uçurumu kapatmayı da gerektirmektedir. Eğer İsrail, uluslararası hukukun (Uluslararası Adalet Divanı tarafından da belirlenen) ciddi ihlallerinin bir dizi ile başa çıkabiliyorsa, AB kendisini uluslararası barış ve adaletin bir destekleyicisi olarak inandırıcı bir anlatı oluşturamaz. Üye devletler arasındaki farklılıklar, tutarlı bir jeopolitik AB'nin yararına kapatılmalıdır. Ancak o zaman Avrupa, Küresel Güney'deki farklı anlatılar arasında köprü kurmaya da çalışabilir; bu durumda ülkeler, Ukrayna'nın dekolonizasyon savaşını etkili bir şekilde desteklemek için Avrupa'nın çağrılarını daha ciddiye alabilirler.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Daha inandırıcı bir Avrupa anlatısı oluşturmak</strong></span>\n<span class=\"para\">Son olarak, AB'nin Amerika Birleşik Devletleri'ne karşı da kendi anlatısına sahip olması gerekecektir. ABD'deki izolasyonist eğilimler, Asya'ya kayma ve daha ulusalcı bir anlatı, tutarlı ve birleşik bir Avrupa yanıtını gerektirmektedir. Gerçek şu ki, ABD'nin Avrupa güvenliğine olan bağlılığı sorgulanmaktadır; özellikle Trump'ın Beyaz Saray'a dönüşü olasılığı göz önüne alındığında. Avrupa, mümkün olduğunca iyi transatlantik ilişkiler kurmalıdır, ancak kendi egemen stratejisi ve anlatısı temelinde bağımsız hareket edebilmelidir. Bu, yalnızca Rusya ile değil, aynı zamanda Orta Doğu ile de geçerlidir. Daha işlemci bir ilişkiyi kabul etmek, daha ortak bir Avrupa anlatısı oluşturma çabalarına zarar verecektir.</span>\n<span class=\"para\">Avrupa, jeopolitik yürüyüşü gerçekleştirmek istiyorsa, jeopolitik konuşmayı da yapabilmelidir. Bu, Avrupa değerlerine dayanan daha inandırıcı bir Avrupa anlatısı oluşturmayı gerektirmektedir; böylece Avrupa kimliğinin ne anlama geldiğini ve parçalanan ve belirsiz bir dünya düzenindeki yerimizi nasıl gördüğümüzü belirleyebiliriz.</span>\n<span class=\"para\">Avrupalılar olarak ortak bir dil bulup, üye devletler arasında Avrupa güvenliği ve sonuçları hakkında farklı bakış açılarını aşabildiğimizde, AB kendi komşuluğunu inşa etme veya yeniden inşa etme konusunda etkili olabilecektir. Geçmişte Rus saldırganlığı ve baskısına maruz kalan Orta Avrupa'daki üye devletlerin deneyimi, Rusya'ya ve daha geniş küresel güvenliğe yönelik daha etkili bir strateji geliştirmemize yol açabilir.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Tony van der Togt</strong>, Clingendael Enstitüsü'nde kıdemli araştırmacıdır.</span>\n<span class=\"para\"> </span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
    key:"pubDate": string:"2024-11-22T11:00:43",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38177",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:30:40.066",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgpnqiciqrg6g4rvldog45y",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"van de togt"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-300x175.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-1024x597.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-768x448.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-600x350.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/van-de-togt-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Europa u doba nesigurnosti",
                key:"uid": string:"092d304e-2332-4604-a03a-f9421d3288e0",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>U ovom kontekstu, EU i njezine države članice također su se borile pokušavajući razviti koherentnu strategiju za geopolitičku Europsku uniju. Iako je predsjednica Europske komisije, Ursula Von der Leyen, svoju prvu komisiju 2019. godine prikazala kao “geopolitičku komisiju”, s visokim predstavnikom za zajedničku vanjsku i sigurnosnu politiku Josepom Borrellom koji je izjavio da Europa mora “naučiti jezik moći”, izazovi za EU su se od tada povećali. To je posebno istinito u vezi s punom invazijom Rusije na Ukrajinu i vojnim akcijama Izraela u Gazi nakon 7. listopada 2023. (a sada i u Libanu). I iako je EU pokazala veću jedinstvenost u suprotstavljanju ruskoj agresiji, njezine politike prema Bliskom Istoku pokazuju da je još uvijek daleko od jedinstvenog geopolitičkog igrača u vlastitom pravu. Rezultati izbora u SAD-u samo će dodati nesigurnostima oko geopolitičke budućnosti EU.</p>\n<p>U <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">nedavnom izvješću</a> Nizozemski znanstveni savjet za vladinu politiku (WRR) ukazao je na fragmentaciju globalnog poretka duž tri osi: “centri moći, arene u kojima se moć ostvaruje i svjetonazori”. U svojoj analizi, posebno naglašavam važnost fragmentacije svjetonazora i zagovaram razvoj koherentnije europske naracije. Također vjerujem da je potrebno pronaći zajednički jezik u suočavanju s nesigurnostima oko budućnosti Europe.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmentirani svjetski poredak</strong></p>\n<p>Ruska agresija u Ukrajini predstavlja EU najveći sigurnosni izazov u desetljećima duž svih triju spomenutih osi fragmentacije. U isto vrijeme, također predstavlja EU velike nesigurnosti. Može li se EU doista razviti u geopolitičkog igrača u vlastitom pravu, sposobnog i voljnog braniti sebe i svoje partnere u svom susjedstvu? Unatoč svim razgovorima o <em>Zeitenwende</em>, možemo identificirati samo ograničen (iako vjerojatno neočekivan) napredak unutar EU, uključujući suradnju u obrani. Općenito, možemo primijetiti smanjen interes za rat u Ukrajini (posebno u zapadnoj i južnoj Europi) i čak određeno nazadovanje u podršci pojedinih država članica Ukrajini. Može se samo zaključiti da će europska vojna i financijska podrška biti nedovoljna ako se EU suoči s drugom Trumpovom administracijom. Borba Europe da pronađe svoje vlastito suvereno mjesto između centara moći ispunjena je velikim nesigurnostima oko njezine budućnosti.</p>\n<p>Drugo, nesigurnosti se ne odnose samo na teške sigurnosne aspekte u suočavanju s ratom u Ukrajini, već i na druge arene u kojima se moć ostvaruje, kao što su šira geoekonomija, hibridni utjecaj i cyber. Fragmentacija u tim područjima predstavlja Europi šire, globalnije izazove. U ovom kontekstu, postavlja se pitanje koliko je Europa sposobna i voljna donositi vlastite odluke i razvijati vlastitu europsku suverenost. To je posebno istinito kada se suočava s teškim izborima između suradnje s Kinom kao partnerom, konkurentom i sustavnim rivalom, ili pridruživanja SAD-u u njegovim još uvijek većinom geoekonomskim bitkama s Pekingom.</p>\n<p>No, jednako važno kao i dvije druge osi fragmentacije je činjenica da se EU također mora suočiti s različitim svjetonazorima i naracijama. Ovi se odnose ne samo na druge velike sile (uključujući SAD) već i na zemlje Globalnog Juga, pa čak i na same države članice EU, političke stranke i pokrete. Različite ideje o Europi, njezinim vrijednostima i njezinoj budućnosti imaju temeljni utjecaj na to kako Europa može upravljati nesigurnostima kako bi pronašla svoje mjesto u fragmentiranom svjetskom poretku.</p>\n<p><strong>Nesigurnosti oko ishoda rata</strong></p>\n<p>Najveća nesigurnost s kojom se EU suočava odnosi se na rat u Ukrajini. Podrška Ukrajini do sada je bila dovoljna da zemlja ne može izgubiti, ali također ne može ni zapravo pobijediti protiv ruske agresije. Strah od eskalacije i punog rata između Rusije i NATO-a spriječio je posebno SAD i Njemačku da pruže dugometne oružje koje bi omogućilo Kijevu da udari na sve one točke s kojih se pokreće ruska agresija protiv njega. Godinama se puno govorilo o ruskim “crvenim linijama”, koje su često više element zapadne mašte nego stvarnosti. Na primjer, sama Ukrajina to je dokazala udarajući ciljeve unutar Rusije i čak prebacujući rat u Rusiju svojim upadom u Kursku oblast. Zapadna podrška Ukrajinskom mirovnom planu i Zelenskyjevu nedavnu pobjedu također su daleko od onoga što je potrebno da se ovaj rat okonča.</p>\n<p>U međuvremenu, neki ljudi na Zapadu još uvijek se čini da vjeruju da bi ekonomske sankcije mogle dugoročno prisiliti Rusiju da se vrati za pregovarački stol. Međutim, rasprave o sankcijama pokazale su da njihova učinkovitost ostaje nedovoljna kada se ne poduzimaju ozbiljni napori da se zatvore sve rupe. Ako smo ozbiljni kada tvrdimo da smo također u ratu, zašto su toliko mnoge zapadne tvrtke još uvijek aktivne u Rusiji i zašto nismo odlučno krenuli prema potpunom bojkotu trgovine s Rusijom?</p>\n<p>Jasno je da Vladimir Putin igra dugoročnu igru i čeka da zapadna podrška Ukrajini dodatno oslabi. Ishod izbora i uspon populističkih stranaka u SAD-u i Europi doprinose daljnjim nesigurnostima, posebno kada se susretnemo s više vlada s krajnje desnim strankama ili podržanih od takvih stranaka. Trenutno se to prvenstveno odnosi na Mađarsku i Slovačku, ali uspon <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa za Njemačku) u Njemačkoj i <em>Rassemblement National</em> (Nacionalni skup) u Francuskoj također bi mogao fundamentalno promijeniti politički spektar u Europi, s ključnim izborima koji dolaze u sljedećih nekoliko godina. Pobjeda krajnje desnih stranaka mogla bi oslabiti podršku Ukrajini, iako su primjeri Italije i Nizozemske pokazali da to nije nužno slučaj. Međutim, izbori čine glavni element nesigurnosti i mogli bi potaknuti Putina da jednostavno čeka. Uostalom, unutar Rusije represija i propaganda spriječili su bilo kakvu ozbiljnu oporbu ratu ili režimu kao takvom. U isto vrijeme, ekonomija je ostala relativno stabilna u kratkoročnom i srednjoročnom razdoblju.</p>\n<p>EU se čini suočenom s nastavkom rata i vjerojatno pat pozicijom na bojištu, koja bi mogla trajati godinama s svim povezanim nesigurnostima. Ova pitanja dodaju nesigurnost i utječu na izglede za ekonomski rast. Također su već utjecala na druga područja, poput logističkih lanaca, migracija i cyber. Napori EU da se obrati drugim državama, posebno u Globalnom Jugu, kako bi povećala podršku Ukrajini u naporima da okonča rat, nisu uspjeli. To je dijelom zbog primjene dvostrukih standarda u suočavanju s kršenjima međunarodnog prava (posebno u slučaju vojnog djelovanja Izraela u Gazi i drugdje). To također dodaje nesigurnostima ne samo oko mogućnosti učinkovitije geopolitičke EU, već i oko budućnosti međunarodnog poretka temeljenog na pravilima kao takvog.</p>\n<p><strong>Kako razgovaramo o ratu u Europi?</strong></p>\n<p>Odmah nakon pune invazije Rusije na Ukrajinu u veljači 2022. Europe se činila ujedinjenom u svojoj podršci Ukrajini. EU je čak potaknula države članice da podrže Ukrajinu vojnim materijalom koji će biti plaćen iz Europskog mirovnog fonda. Ekonomske i financijske sankcije nadmašile su ono što je ranije nametnuto kao reakcija na rusku aneksiju Krima i upade u istočnu Ukrajinu. Neviđene sankcije su usvojene, s 14 paketa odobrenih do sada. Europa ozbiljno smanjuje svoju ovisnost o ruskoj energiji, čime ograničava Moskvu u sposobnosti da utječe na europske politike. No, iako su neki ruski propagandni kanali blokirani od strane EU i neki propagandisti su pogođeni individualnim sankcijama, ruske operacije utjecaja i dalje mogu nastaviti. Takvi napori odjekuju među krajnje desnim i krajnje lijevim populističkim strankama, kao i među nekim ruskim dijasporama. Ruska propaganda također se još uvijek ozbiljno shvaća u zemljama poput Mađarske kada se protive daljnjim sankcijama i bilo kakvom povećanju podrške Ukrajini.</p>\n<p>Općenito, posebno u zapadnoj i južnoj Europi, može se primijetiti smanjen interes za rat u Ukrajini i pomak u medijskoj pažnji prema drugim pitanjima. Ova uključuju migraciju, izbore u SAD-u i sukobe na Bliskom Istoku. Moglo bi se lako govoriti o nekoj vrsti “umora od Ukrajine”, s nekim ljudima koji mole da se okonča ovaj rat, “što god to značilo”, čak i ako se to mora riješiti na ruskim uvjetima. Isto se može reći i o strahu od eskalacije, koji je većinom element naše vlastite mašte. Osjećaj hitnosti opada i iako ostaje puno simpatije za Ukrajinu, odlučne akcije nedostaju i pomoć je samo dovoljna da Ukrajina ne izgubi. Kijev jednostavno ne može pobijediti rat i nametnuti svoje uvjete Rusiji.</p>\n<p>Sve to je u velikom kontrastu s Centralnom i Istočnom Europom, gdje se ljudi još uvijek sjećaju patnje od prošlog ruskog imperijalizma i vide rat kao najnoviju emanaciju ruske prijetnje europskoj sigurnosti. Za te zemlje su implikacije za budućnost Europe kristalno jasne i sve su poduzele mjere za povećanje svojih obrambenih proračuna (neki do četiri posto BDP-a) i jačanje NATO-ove prve linije u odvraćanju daljnje ruske agresije. Ovdje postoji jasno razumijevanje da je Ukrajina uključena u egzistencijalnu borbu ne samo za sebe, već i u podršci europskom sigurnosnom poretku u cjelini.</p>\n<p>U ovom kontekstu, moglo bi se identificirati različite i divergentne naracije o implikacijama rata i značenju ruske ili ukrajinske pobjede ili poraza. Takve unutarnje razlike unutar EU o ratu u Ukrajini i što učiniti u vezi s tim vjerojatno će ostati područje spora i dodati mnoštvu nesigurnosti u vezi s budućnošću Europe. A to je upravo ono što Moskva nada i za što se bori: rast divergentnih pogleda i polarizacija unutar Europe kako bi ostvarila jasnu pobjedu u Ukrajini kao prvi uspješan korak u daljnjem izazivanju europskog sigurnosnog poretka i nametanju svoje volje podijeljenom Zapadu.</p>\n<p><strong>Suočavanje s nesigurnostima: što učiniti?</strong></p>\n<p>Kao što je već ranije navedeno, važan element koji doprinosi nesigurnosti je povećana fragmentacija svjetonazora: temeljno osporavanje značenja trenutnih događaja i budućih trendova. Ruska naracija je jasna: rat se vodi za zaštitu ruske identiteta i statusa velike sile, što zahtijeva ponovnu uspostavu “Ruskog svijeta” (uključujući Ukrajinu) i suprotstavljanje širenju “zapadnih” demokratskih vrijednosti. U svojoj borbi protiv “kolektivnog Zapada”, Moskva također pronalazi partnera u Kini u borbi protiv američke hegemonije i navodno univerzalnih vrijednosti. U umu Kremlja, velike sile trebaju biti suverene i sposobne odlučivati o vlastitim civilizacijskim vrijednostima. Također bi trebale imati pravo projicirati svoj utjecaj u svom susjedstvu kao posebnu sferu interesa. U tom smislu, rat u Ukrajini je također egzistencijalan za Rusiju, jer bi poraz u Ukrajini ugrozio režim koji je uložio velike napore u svoju “posebnu vojnu operaciju” kako bi ponovno učinio Rusiju velikom.</p>\n<p>U Europi imamo različite naracije o značenju rata u Ukrajini. Dok se rat isprva smatrao velikom prijetnjom europskom sigurnosnom poretku i multilateralnom poretku temeljenom na pravilima, hitnost i spremnost da se ide do kraja u suprotstavljanju ruskoj agresiji i pomoći Ukrajini (i posljedično europskom poretku) u zaštiti njezine suverenosti, teritorijalne cjelovitosti i kulturnog identiteta kao neovisne države oslabili su s vremenom. Umjesto da podržavamo Ukrajinu “što god to značilo”, sada čujemo glasove koji podržavaju rješenje za okončanje rata, uključujući mogući dogovor na ruskim uvjetima, “što god to značilo”.</p>\n<p>Dokle god imamo različite naracije o pravom značenju ovog rata, a također i u širim sigurnosnim terminima, EU neće moći djelovati kao koherentan i proaktivan geopolitički igrač. EU bi trebala pokušati pronaći zajednički jezik za razgovor o ratu i njegovim implikacijama. Samo tada ćemo moći održati sigurnost diljem europskog kontinenta, kako za sebe, tako i za naše partnere. Ovdje bi geopolitika trebala nadvladati ekonomiju: dokle god su naše tvrtke još uvijek aktivne u Rusiji i ekonomski i financijski interesi pojedinih država članica potkopavaju koherentnu politiku prema ratu, velike nesigurnosti o budućnosti će ostati.</p>\n<p>Štoviše, ako EU još uvijek želi održati vjerodostojnu formu “vrijednostima temeljenog” vanjskog politike, trebala bi imati dosljedniju naraciju o tome kako vidi globalni poredak temeljen na pravilima i svoje mjesto u njemu. To bi također značilo odustajanje od dvostrukih standarda koliko god je to moguće, kao i premošćivanje razlike između divergentnih politika unutar EU o agresivnim i represivnim politikama Izraela protiv Palestinaca posebno. Ako Izrael može proći s cijelim nizom ozbiljnih kršenja međunarodnog prava (kako je također utvrđeno od strane Međunarodnog suda pravde), EU ne može izgraditi vjerodostojnu naraciju o sebi kao promotoru međunarodnog mira i pravde. Razlike između država članica također bi trebale biti premošćene u korist vjerodostojne geopolitičke EU u cjelini. Samo tada bi Europa mogla pokušati premošćivati neke od divergentnih naracija koje su prisutne u Globalnom Jugu, gdje bi zemlje tada možda mogle ozbiljnije shvatiti europske pozive za učinkovitu podršku Ukrajini u njezinu dekolonizacijskom ratu.</p>\n<p><strong>Izgradnja vjerodostojnije europske naracije</strong></p>\n<p>Konačno, EU bi također trebala imati svoju vlastitu naraciju prema Sjedinjenim Američkim Državama. Izolacionističke tendencije u SAD-u, njegov pivot prema Aziji i nacionalistička naracija zahtijevaju koherentan i ujedinjen europski odgovor. Stvarnost je da je američka predanost europskoj sigurnosti upitna, posebno s izgledom Trumpovog povratka u Bijelu kuću. Europa bi trebala imati dobre transatlantske odnose kad god je to moguće, ali treba biti sposobna djelovati neovisno na temelju svoje vlastite suverene strategije i naracije. To se ne odnosi samo na Rusiju, već i na Bliski Istok. Prihvaćanje više transakcijskog odnosa samo bi naškodilo naporima da se izgradi zajednička europska naracija.</p>\n<p>Ako Europa želi hodati geopolitičkim putem, trebala bi također moći govoriti geopolitički. To bi značilo izgradnju vjerodostojnije europske naracije, temeljene na europskim vrijednostima, kako bi se utvrdilo što europski identitet znači i kako vidimo mjesto Europe u fragmentiranom i nesigurnom svjetskom poretku.</p>\n<p>Samo kada budemo kao Europljani sposobni pronaći zajednički jezik i prevladati divergentne perspektive među državama članicama o europskoj sigurnosti i njezinim implikacijama, EU će moći imati utjecaj na izgradnju ili rekonstrukciju svog vlastitog susjedstva. Iskustvo onih država članica u Srednjoj Europi, koje su u prošlosti bile izložene ruskoj agresiji i represiji, moglo bi nas usmjeriti u izgradnji učinkovitije strategije prema Rusiji i širem globalnom sigurnosnom okviru.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> je viši istraživač na Institutu Clingendael.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.602",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Dok god imamo različite narative o pravom značenju rata Rusije u Ukrajini, Europska unija neće moći djelovati kao koherentan i proaktivan geopolitički igrač. EU bi trebala pokušati pronaći zajednički jezik za razgovor o ratu i njegovim implikacijama. Samo tada ćemo moći održati sigurnost diljem kontinenta, kako za sebe, tako i za naše partnere.</I>\r\n<br><br>\r\nNedavni sastanak Opće skupštine UN-a pokazao se kao središnja točka za sve nesigurnosti s kojima se svijet trenutno suočava: neučinkovitost multilateralizma; nekažnjivost za agresiju i kršenja međunarodnog prava; i sve veći problemi vezani uz klimatske promjene i ciljeve održivog razvoja. Ukratko, međunarodni poredak temeljen na pravilima, kako ga percipira Zapad, je pod prijetnjom s velikim nesigurnostima kao posljedicom.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.603",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Europa en la era de la incertidumbre",
                key:"uid": string:"159a85a5-118a-43b6-8d8a-3f94cb5a5416",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>En este contexto, la UE y sus estados miembros también han estado luchando al intentar desarrollar una estrategia coherente para una Unión Europea más geopolítica. Aunque la presidenta de la Comisión Europea, Ursula Von der Leyen, retrató su primera comisión en 2019 como una “comisión geopolítica”, con el Alto Representante para la Política Exterior y de Seguridad Común, Josep Borrell, afirmando que Europa tenía que “aprender el lenguaje del poder”, los desafíos para la UE han aumentado desde entonces. Esto es especialmente cierto en lo que respecta a la invasión a gran escala de Ucrania por parte de Rusia y las acciones militares de Israel en Gaza después del 7 de octubre de 2023 (y ahora en Líbano). Y aunque la UE ha mostrado más unidad al contrarrestar la agresión rusa, sus políticas sobre el Medio Oriente demuestran que aún está lejos de ser un actor geopolítico unitario por derecho propio. Los resultados de las elecciones en EE. UU. solo agregarán incertidumbres sobre el futuro geopolítico de la UE.</p>\n<p>En un <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">informe reciente</a>, el Consejo Científico Holandés para la Política del Gobierno (WRR) señaló una fragmentación del orden global a lo largo de tres ejes: “centros de poder, arenas donde se ejerce el poder y visiones del mundo”. En mi propio análisis, subrayo especialmente la importancia de la fragmentación de las visiones del mundo y abogo por desarrollar una narrativa europea más coherente. También creo que es necesario encontrar un lenguaje común para abordar las incertidumbres sobre el futuro de Europa.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Orden mundial fragmentado</strong></p>\n<p>La agresión de Rusia en Ucrania presenta a la UE su mayor desafío de seguridad en décadas a lo largo de los tres ejes de fragmentación mencionados anteriormente. Al mismo tiempo, también presenta a la UE grandes incertidumbres. ¿Podría la UE realmente desarrollarse como un actor geopolítico por derecho propio, capaz y dispuesta a defenderse a sí misma y a sus socios en su vecindario? A pesar de toda la charla sobre <em>Zeitenwende</em>, solo podemos identificar algunos avances limitados (aunque probablemente inesperados) dentro de la UE, incluida la cooperación en defensa. En general, podemos identificar un interés decreciente en la guerra en Ucrania (especialmente en Europa occidental y meridional) e incluso un retroceso en el apoyo de algunos estados miembros a Ucrania. Solo se puede concluir que el apoyo militar y financiero europeo resultará insuficiente si la UE se enfrenta a una segunda administración Trump. La lucha de Europa por encontrar su propio lugar soberano entre los centros de poder está plagada de grandes incertidumbres sobre su futuro.</p>\n<p>En segundo lugar, las incertidumbres no solo se relacionan con cuestiones de seguridad dura al tratar con la guerra en Ucrania, sino también con otras arenas donde se ejerce el poder, como la geo-economía más amplia, la influencia híbrida y el ciberespacio. La fragmentación en estas áreas presenta a Europa desafíos más amplios y globales. En este contexto, surge la pregunta de hasta qué punto Europa es capaz y está dispuesta a tomar sus propias decisiones y desarrollar su propia soberanía europea. Esto es especialmente cierto cuando también se enfrenta a elecciones difíciles entre tratar con China como socio, competidor y rival sistémico, o unirse a EE. UU. en sus aún mayormente batallas geo-económicas con Pekín.</p>\n<p>Pero igualmente importante como los otros dos ejes de fragmentación es el hecho de que la UE también tiene que lidiar con diferentes visiones del mundo y narrativas. Estas conciernen no solo a otras potencias importantes (incluida EE. UU.) sino también a países del Sur Global e incluso a los propios estados miembros de la UE, partidos políticos y movimientos. Diferentes ideas sobre Europa, sus valores y su futuro tienen un impacto fundamental en cómo Europa puede lidiar con las incertidumbres para encontrar su propio lugar en un orden mundial fragmentado.</p>\n<p><strong>Incertidumbres sobre el resultado de la guerra</strong></p>\n<p>La mayor incertidumbre que enfrenta la UE está relacionada con la guerra en Ucrania. El apoyo a Ucrania hasta ahora ha sido lo suficientemente suficiente como para que el país no pueda perder, pero tampoco ganar realmente contra la agresión rusa. El miedo a la escalada y a una guerra a gran escala entre Rusia y la OTAN ha impedido especialmente a EE. UU. y Alemania proporcionar armas de largo alcance que permitirían a Kyiv atacar todos esos puntos desde los cuales se lanza la agresión rusa en su contra. Durante años ha habido mucha charla sobre las “líneas rojas” rusas, que a menudo son más un elemento de la imaginación occidental que de la realidad. Por ejemplo, Ucrania misma ha demostrado esto al atacar objetivos dentro de Rusia e incluso llevar la guerra a Rusia con su incursión en la región de Kursk. El apoyo occidental al plan de paz de Ucrania y el reciente plan de victoria de Zelenskyy también están muy por debajo de lo que se necesita para poner fin a esta guerra.</p>\n<p>Mientras tanto, algunas personas en Occidente aún parecen creer que las sanciones económicas podrían a largo plazo forzar a Rusia a regresar a la mesa de negociaciones. Sin embargo, las discusiones sobre las sanciones han mostrado que su efectividad sigue siendo insuficiente cuando no se realiza un trabajo serio para cerrar todas las lagunas. Si somos serios al afirmar que también estamos en guerra, ¿por qué tantas empresas occidentales siguen activas en Rusia y por qué no hemos avanzado de manera decisiva hacia un boicot más total al comercio con Rusia?</p>\n<p>Está claro que Vladimir Putin está jugando a largo plazo y está esperando que el apoyo occidental a Ucrania se erosione aún más. El resultado de las elecciones y el ascenso de partidos populistas en EE. UU. y Europa contribuyen a más incertidumbres, especialmente cuando nos encontramos con más gobiernos con partidos de extrema derecha o apoyados por tales partidos. En la actualidad, esto concierne principalmente a Hungría y Eslovaquia, pero el ascenso de <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa para Alemania) en Alemania y <em>Rassemblement National</em> (Reagrupación Nacional) en Francia también podría cambiar fundamentalmente el espectro político en Europa, con elecciones cruciales que se avecinan en los próximos años. Una victoria de los partidos de extrema derecha podría socavar el apoyo a Ucrania, aunque ejemplos de Italia y los Países Bajos han demostrado que este no es necesariamente el caso. Sin embargo, las elecciones forman un elemento importante de incertidumbre y podrían alentar a Putin a simplemente esperar su momento. Después de todo, dentro de Rusia, la represión y la propaganda han impedido cualquier oposición seria a la guerra o al régimen como tal. Al mismo tiempo, la economía se ha mantenido relativamente estable a corto y medio plazo.</p>\n<p>La UE parece estar confrontada con una continuación de la guerra y probablemente un estancamiento en el campo de batalla, que podría continuar posiblemente durante años con todas las incertidumbres relacionadas. Estos problemas tanto añaden inseguridad como impactan las perspectivas de crecimiento económico. También ya han impactado otras áreas, como las cadenas logísticas, la migración y el ciberespacio. Los esfuerzos de la UE por acercarse a otros estados, especialmente en el Sur Global, para aumentar el apoyo a los esfuerzos de Ucrania para poner fin a la guerra han fracasado. Esto se debe en parte a la aplicación de dobles estándares al tratar con violaciones del derecho internacional (especialmente en el caso de las acciones militares de Israel en Gaza y en otros lugares). Esto también añade incertidumbres no solo sobre la posibilidad de una UE geopolítica más efectiva, sino también sobre el futuro de un orden internacional basado en reglas como tal.</p>\n<p><strong>¿Cómo hablamos sobre la guerra en Europa?</strong></p>\n<p>Inmediatamente después de la invasión a gran escala de Rusia a Ucrania en febrero de 2022, Europa parecía estar unida en su apoyo a Ucrania. La UE incluso alentó a los estados miembros a apoyar a Ucrania con equipo militar que sería pagado por el Fondo Europeo de Paz. Las sanciones económicas y financieras superaron lo que se había impuesto anteriormente en reacción a la anexión de Crimea por parte de Rusia y las incursiones en el este de Ucrania. Se han adoptado sanciones sin precedentes, con 14 paquetes aprobados hasta ahora. Europa ha estado reduciendo seriamente su dependencia de la energía rusa, limitando así la capacidad de Moscú para influir en las políticas europeas. Pero aunque algunos canales de propaganda rusos han sido bloqueados por la UE y algunos propagandistas han sido objeto de sanciones individuales, las operaciones de influencia rusas aún pueden continuar. Tales esfuerzos resuenan entre partidos populistas de extrema derecha y extrema izquierda, así como en algunas comunidades de la diáspora rusa. La propaganda rusa también se toma en serio en países como Hungría al oponerse a más sanciones y a cualquier aumento en el apoyo a Ucrania.</p>\n<p>Más en general, especialmente en Europa occidental y meridional, se puede ver un interés decreciente en la guerra en Ucrania y un cambio en la atención de los medios hacia otros temas. Estos incluyen la migración, las elecciones en EE. UU. y los conflictos en el Medio Oriente. Se podría hablar fácilmente de alguna forma de “fatiga por Ucrania”, con algunas personas pidiendo poner fin a esta guerra, “cueste lo que cueste”, incluso si esto tiene que resolverse en términos rusos. Lo mismo podría decirse sobre el miedo a la escalada, que es principalmente un elemento de nuestra propia imaginación. La sensación de urgencia está disminuyendo y aunque queda mucha simpatía por Ucrania, faltan acciones decisivas y la asistencia es solo suficiente para que Ucrania no pierda. Kyiv simplemente no puede ganar la guerra e imponer sus propias condiciones a Rusia.</p>\n<p>Todo esto contrasta enormemente con Europa Central y del Este, donde la gente aún recuerda el sufrimiento del pasado imperialismo ruso y ve la guerra como la emanación más reciente de la amenaza rusa a la seguridad europea. Para estos países, las implicaciones para el futuro de Europa son cristalinas y todos han tomado medidas para aumentar sus presupuestos de defensa (algunos hasta cuatro por ciento del PIB) y fortalecer la línea del frente de la OTAN en la disuasión de una mayor agresión rusa. También hay una clara realización aquí de que Ucrania está involucrada en una lucha existencial no solo por sí misma, sino también en apoyo del orden de seguridad europeo en su conjunto.</p>\n<p>En este contexto, se podrían identificar diferentes y divergentes narrativas sobre las implicaciones de la guerra y el significado de una victoria o derrota rusa o ucraniana. Tales diferencias internas dentro de la UE sobre la guerra en Ucrania y qué hacer al respecto probablemente seguirán siendo un área de contención y agregarán a la plétora de incertidumbres sobre el futuro de Europa. Y esto es exactamente lo que Moscú espera y busca: un crecimiento en las visiones divergentes y la polarización dentro de Europa para ganar una clara victoria en Ucrania como un primer paso exitoso en el desafío adicional al orden de seguridad europeo e imponer su voluntad sobre un Occidente dividido.</p>\n<p><strong>Enfrentando incertidumbres: ¿qué se debe hacer?</strong></p>\n<p>Como ya se mencionó anteriormente, un elemento importante que contribuye a la incertidumbre es la creciente fragmentación de las visiones del mundo: una contestación fundamental sobre el significado de los eventos actuales y las tendencias futuras. La narrativa rusa es clara: la guerra trata sobre la protección de la identidad rusa y el estatus de gran potencia, lo que requiere restablecer el “Mundo Ruso” (incluyendo Ucrania) y contrarrestar la difusión de los valores democráticos “occidentales”. En su lucha contra el “Occidente colectivo”, Moscú también encuentra un socio en China en una batalla contra la hegemonía de EE. UU. y supuestos valores universales. En la mente del Kremlin, las grandes potencias deben ser soberanas y capaces de decidir sobre sus propios valores civilizacionales. También deben tener el derecho de proyectar su influencia en su vecindario como una esfera de interés especial. En este sentido, la guerra en Ucrania también es existencial para Rusia, ya que una derrota en Ucrania amenazaría a un régimen que ha invertido mucho en su “operación militar especial” para hacer que Rusia sea grande nuevamente.</p>\n<p>En Europa tenemos diferentes narrativas sobre el significado de la guerra en Ucrania. Mientras que la guerra fue inicialmente vista como una gran amenaza para el orden de seguridad europeo y para el orden multilateral basado en reglas como tal, la urgencia y la disposición para ir hasta el final en contrarrestar la agresión rusa y asistir a Ucrania (y por extensión al orden europeo) para proteger su soberanía, integridad territorial e identidad cultural como estado independiente ha disminuido con el tiempo. En lugar de apoyar a Ucrania “cueste lo que cueste”, ahora escuchamos voces que apoyan un acuerdo para poner fin a la guerra, incluyendo un posible trato en términos rusos, “cueste lo que cueste”. </p>\n<p>Mientras tengamos diferentes narrativas sobre el significado adecuado de esta guerra, y también en términos de seguridad más amplios, la UE no podrá actuar como un actor geopolítico coherente y proactivo. La UE debería intentar encontrar un lenguaje común para hablar sobre la guerra y sus implicaciones. Solo entonces podremos mantener la seguridad en todo el continente europeo, tanto para nosotros como para nuestros socios. Aquí, la geopolítica debería prevalecer sobre la economía: mientras nuestras empresas sigan activas en Rusia y los intereses económicos y financieros de los estados miembros individuales socaven una política coherente hacia la guerra, permanecerán grandes incertidumbres sobre el futuro.</p>\n<p>Además, si la UE aún quiere mantener una forma creíble de política exterior “basada en valores”, debería tener una narrativa más consistente sobre cómo ve un orden global basado en reglas y su lugar en él. Esto también implicaría renunciar a los dobles estándares tanto como sea posible, así como cerrar la brecha entre las políticas divergentes dentro de la UE sobre las políticas agresivas y represivas de Israel contra los palestinos en particular. Si Israel puede salirse con la suya con toda una serie de violaciones graves del derecho internacional (como también ha establecido la Corte Internacional de Justicia), la UE no puede construir una narrativa creíble sobre sí misma como promotora de la paz y la justicia internacionales. Las divergencias entre los estados miembros también deberían ser cerradas en beneficio de una UE geopolítica creíble en su conjunto. Solo entonces Europa también podría intentar cerrar algunas de las narrativas divergentes en juego en el Sur Global, donde los países podrían entonces quizás tomar más en serio los llamados europeos para apoyar efectivamente a Ucrania en su guerra de descolonización.</p>\n<p><strong>Construyendo una narrativa europea más creíble</strong></p>\n<p>Finalmente, la UE también necesitaría tener su propia narrativa frente a los Estados Unidos. Las tendencias aislacionistas en EE. UU., su giro hacia Asia y una narrativa más nacionalista requieren una respuesta europea coherente y unificada. La realidad es que el compromiso de EE. UU. con la seguridad europea está en duda, especialmente con la perspectiva del regreso de Trump a la Casa Blanca. Europa debería tener buenas relaciones transatlánticas siempre que sea posible, pero necesita poder actuar de manera independiente basada en su propia estrategia y narrativa soberanas. Esto no solo es cierto en lo que respecta a Rusia, sino también al Medio Oriente. Aceptar una relación más transaccional solo perjudicaría los esfuerzos por construir una narrativa europea más común.</p>\n<p>Si Europa desea caminar el camino geopolítico, también debería ser capaz de hablar el lenguaje geopolítico. Esto implicaría construir una narrativa europea más creíble, basada en valores europeos, para establecer lo que significa la identidad europea y cómo vemos el lugar de Europa en un orden mundial fragmentado e incierto.</p>\n<p>Solo cuando nosotros, como europeos, seamos capaces de encontrar un lenguaje común y superar las perspectivas divergentes entre los estados miembros sobre la seguridad europea y sus implicaciones, la UE podrá tener un impacto en la construcción o reconstrucción de su propio vecindario. La experiencia de aquellos estados miembros en Europa Central, que han estado expuestos a la agresión y represión rusa en el pasado, podría guiarnos en la construcción de una estrategia más efectiva hacia Rusia y la seguridad global más amplia.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> es investigador senior en el Instituto Clingendael.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.684",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Mientras tengamos diferentes narrativas sobre el verdadero significado de la guerra de Rusia en Ucrania, la Unión Europea no podrá actuar como un jugador geopolítico coherente y proactivo. La UE debería intentar encontrar un lenguaje común para hablar sobre la guerra y sus implicaciones. Solo entonces podremos mantener la seguridad en todo el continente, tanto para nosotros como para nuestros socios.</I>\n<br><br>\nLa reciente reunión de la Asamblea General de la ONU resultó ser un punto focal para todas las incertidumbres que el mundo enfrenta actualmente: la ineficacia del multilateralismo; la impunidad por la agresión y las violaciones del derecho internacional; y los crecientes problemas relacionados con el cambio climático y los objetivos de desarrollo sostenible. En resumen, el orden basado en reglas internacionales tal como se percibe en Occidente está bajo amenaza con grandes incertidumbres como consecuencia.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.687",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Europa na era da incerteza",
                key:"uid": string:"28e9357a-43dd-4da1-b39b-358be725c0c8",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Neste contexto, a UE e seus estados membros também têm enfrentado dificuldades ao tentar desenvolver uma estratégia coerente para uma União Europeia mais geopolítica. Embora a presidente da Comissão Europeia, Ursula Von der Leyen, tenha retratado sua primeira comissão em 2019 como uma “comissão geopolítica”, com o Alto Representante para a Política Externa e de Segurança Comum, Josep Borrell, afirmando que a Europa precisava “aprender a linguagem do poder”, os desafios à UE aumentaram desde então. Isso é especialmente verdadeiro em relação à invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia e às ações militares de Israel em Gaza após 7 de outubro de 2023 (e agora no Líbano). E embora a UE tenha demonstrado mais unidade ao enfrentar a agressão russa, suas políticas sobre o Oriente Médio mostram que ainda está longe de ser um ator geopolítico unitário por direito próprio. Os resultados das eleições nos EUA só acrescentarão incertezas sobre o futuro geopolítico da UE.</p>\n<p>Em um <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">relatório recente</a>, o Conselho Científico Holandês para Políticas Governamentais (WRR) apontou para uma fragmentação da ordem global ao longo de três eixos: “centros de poder, arenas onde o poder é exercido e visões de mundo”. Em minha própria análise, sublinho especialmente a importância da fragmentação das visões de mundo e argumento a favor do desenvolvimento de uma narrativa europeia mais coerente. Também acredito que é necessário encontrar uma linguagem comum ao lidar com incertezas sobre o futuro da Europa.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Ordem mundial fragmentada</strong></p>\n<p>A agressão da Rússia na Ucrânia apresenta à UE seu maior desafio de segurança em décadas ao longo de todos os três eixos de fragmentação mencionados acima. Ao mesmo tempo, também apresenta à UE grandes incertezas. A UE poderia realmente se desenvolver em um ator geopolítico por direito próprio, capaz e disposta a se defender e a defender seus parceiros em sua vizinhança? Apesar de toda a conversa sobre <em>Zeitenwende</em>, só conseguimos identificar algum progresso limitado (embora provavelmente inesperado) dentro da UE, incluindo na cooperação em defesa. Em geral, podemos identificar um interesse decrescente na guerra na Ucrânia (especialmente na Europa ocidental e meridional) e até mesmo algum retrocesso no apoio de estados membros individuais à Ucrânia. Pode-se concluir, então, que o apoio militar e financeiro europeu se mostrará insuficiente se a UE for confrontada com uma segunda administração Trump. A luta da Europa para encontrar seu próprio lugar soberano entre os centros de poder está repleta de grandes incertezas sobre seu futuro.</p>\n<p>Em segundo lugar, as incertezas não se relacionam apenas a questões de segurança dura ao lidar com a guerra na Ucrânia, mas também a outras arenas onde o poder é exercido, como geoeconomia mais ampla, influência híbrida e ciber. A fragmentação nessas áreas apresenta à Europa desafios mais amplos e globais. Nesse contexto, surge a questão de até que ponto a Europa é capaz e está disposta a tomar suas próprias decisões e desenvolver sua própria soberania europeia. Isso é especialmente verdadeiro quando também enfrenta escolhas difíceis entre lidar com a China como parceira, competidora e rival sistêmica, ou se juntar aos EUA em suas ainda predominantemente batalhas geoeconômicas com Pequim.</p>\n<p>Mas igualmente importante quanto os outros dois eixos de fragmentação é o fato de que a UE também precisa lidar com diferentes visões de mundo e narrativas. Estas dizem respeito não apenas a outras grandes potências (incluindo os EUA), mas também a países do Sul Global e até mesmo aos próprios estados membros da UE, partidos políticos e movimentos. Ideias diferentes sobre a Europa, seus valores e seu futuro têm um impacto fundamental sobre como a Europa pode lidar com incertezas para encontrar seu próprio lugar em uma ordem mundial fragmentada.</p>\n<p><strong>Incertezas sobre o resultado da guerra</strong></p>\n<p>A maior incerteza que a UE enfrenta está relacionada à guerra na Ucrânia. O apoio à Ucrânia até agora tem sido suficiente para que o país não possa perder, mas também não possa realmente vencer contra a agressão russa. O medo da escalada e de uma guerra em grande escala entre a Rússia e a OTAN impediu especialmente os EUA e a Alemanha de fornecer armas de longo alcance que permitiriam a Kiev atacar todos aqueles pontos de onde a agressão russa é lançada contra ela. Há anos se fala muito sobre as “linhas vermelhas” da Rússia, que muitas vezes são mais um elemento da imaginação ocidental do que da realidade. Por exemplo, a própria Ucrânia provou isso ao atingir alvos dentro da Rússia e até mesmo levar a guerra à Rússia com sua incursão na Oblast de Kursk. O apoio ocidental ao plano de paz da Ucrânia e ao recente plano de vitória de Zelenskyy também fica muito aquém do que é necessário para pôr fim a essa guerra.</p>\n<p>Enquanto isso, algumas pessoas no Ocidente ainda parecem acreditar que sanções econômicas poderiam, a longo prazo, forçar a Rússia a voltar à mesa de negociações. No entanto, as discussões sobre sanções mostraram que sua eficácia permanece insuficiente quando nenhum trabalho sério é realizado para fechar todas as brechas. Se somos sérios ao afirmar que também estamos em guerra, por que tantas empresas ocidentais ainda estão ativas na Rússia e por que não nos movemos de forma decisiva em direção a um boicote mais total ao comércio com a Rússia?</p>\n<p>É claro que Vladimir Putin está jogando o jogo a longo prazo e está esperando que o apoio ocidental à Ucrânia se erosione ainda mais. O resultado das eleições e a ascensão de partidos populistas nos EUA e na Europa contribuem para mais incertezas, especialmente quando encontramos mais governos com partidos de extrema direita ou apoiados por tais partidos. No momento, isso diz respeito principalmente à Hungria e à Eslováquia, mas a ascensão do <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa para a Alemanha) na Alemanha e do <em>Rassemblement National</em> (Reunião Nacional) na França também poderia mudar fundamentalmente o espectro político na Europa, com eleições cruciais se aproximando nos próximos anos. Uma vitória de partidos de extrema direita poderia minar o apoio à Ucrânia, embora exemplos da Itália e dos Países Baixos tenham mostrado que isso não é necessariamente o caso. No entanto, as eleições formam um elemento importante de incerteza e poderiam encorajar Putin a apenas esperar. Afinal, dentro da Rússia, a repressão e a propaganda impediram qualquer oposição séria à guerra ou ao regime como tal. Ao mesmo tempo, a economia permaneceu relativamente estável no curto a médio prazo.</p>\n<p>A UE parece estar confrontada com uma continuação da guerra e provavelmente um impasse no campo de batalha, que pode durar possivelmente por anos com todas as incertezas relacionadas. Essas questões tanto aumentam a insegurança quanto impactam as perspectivas de crescimento econômico. Elas também já impactaram outras áreas, como cadeias logísticas, migração e ciber. Os esforços da UE para se conectar a outros estados, especialmente no Sul Global, para aumentar o apoio aos esforços da Ucrânia para acabar com a guerra falharam. Isso se deve em parte à aplicação de padrões duplos ao lidar com violações do direito internacional (especialmente no caso das ações militares de Israel em Gaza e em outros lugares). Isso também acrescenta incertezas não apenas sobre a possibilidade de uma UE geopolítica mais eficaz, mas também sobre o futuro de uma ordem internacional baseada em regras como tal.</p>\n<p><strong>Como falamos sobre a guerra na Europa?</strong></p>\n<p>Imediatamente após a invasão em grande escala da Rússia na Ucrânia em fevereiro de 2022, a Europa parecia estar unida em seu apoio à Ucrânia. A UE até incentivou os estados membros a apoiar a Ucrânia com equipamentos militares a serem pagos pelo Fundo Europeu para a Paz. Sanções econômicas e financeiras superaram o que havia sido imposto anteriormente em reação à anexação da Crimeia pela Rússia e às incursões no leste da Ucrânia. Sanções sem precedentes foram adotadas, com 14 pacotes aprovados até agora. A Europa tem reduzido seriamente sua dependência da energia russa, limitando assim a capacidade de Moscovo de influenciar as políticas europeias. Mas embora alguns canais de propaganda russos tenham sido bloqueados pela UE e alguns propagandistas tenham sido atingidos com sanções individuais, as operações de influência russa ainda podem continuar. Esses esforços estão ressoando entre partidos populistas de extrema direita e extrema esquerda, bem como algumas comunidades da diáspora russa. A propaganda russa também ainda é levada a sério por países como a Hungria ao se opor a mais sanções e a qualquer aumento no apoio à Ucrânia.</p>\n<p>De maneira mais geral, especialmente na Europa ocidental e meridional, pode-se observar um interesse decrescente na guerra na Ucrânia e uma mudança na atenção da mídia para outras questões. Estas incluem migração, as eleições nos EUA e os conflitos no Oriente Médio. Poder-se-ia facilmente falar de alguma forma de “fadiga da Ucrânia”, com algumas pessoas pedindo para acabar com essa guerra, “custando o que custar”, mesmo que isso tenha que ser resolvido em termos russos. O mesmo poderia ser dito sobre o medo da escalada, que é principalmente um elemento de nossa própria imaginação. O sentimento de urgência está diminuindo e, embora muita simpatia pela Ucrânia permaneça, ações decisivas estão faltando e a assistência é apenas suficiente para que a Ucrânia não perca. Kiev simplesmente não pode vencer a guerra e impor suas próprias condições à Rússia.</p>\n<p>Tudo isso contrasta fortemente com a Europa Central e Oriental, onde as pessoas ainda se lembram do sofrimento causado pelo imperialismo russo no passado e veem a guerra como a mais recente manifestação da ameaça russa à segurança europeia. Para esses países, as implicações para o futuro da Europa são cristalinas e todos tomaram medidas para aumentar seus orçamentos de defesa (alguns até quatro por cento do PIB) e fortalecer a linha de frente da OTAN na dissuasão de mais agressões russas. Há uma clara percepção aqui também de que a Ucrânia está envolvida em uma luta existencial não apenas por si mesma, mas também em apoio à ordem de segurança europeia como um todo.</p>\n<p>Nesse contexto, poderia-se identificar diferentes e divergentes narrativas sobre as implicações da guerra e o significado de uma vitória ou derrota russa ou ucraniana. Essas diferenças internas dentro da UE sobre a guerra na Ucrânia e o que fazer a respeito provavelmente permanecerão uma área de contenda e acrescentarão à plétora de incertezas sobre o futuro da Europa. E isso é exatamente o que Moscovo espera e busca: um crescimento nas visões divergentes e polarização dentro da Europa para ganhar uma vitória clara na Ucrânia como um primeiro passo bem-sucedido em desafiar ainda mais a ordem de segurança europeia e impor sua vontade a um Ocidente dividido.</p>\n<p><strong>Lidando com incertezas: o que deve ser feito?</strong></p>\n<p>Como já afirmado anteriormente, um elemento importante que contribui para a incerteza é a crescente fragmentação das visões de mundo: uma contestação fundamental sobre o significado dos eventos atuais e das tendências futuras. A narrativa russa é clara: a guerra é sobre a proteção da identidade russa e do status de grande potência, o que requer restabelecer o “Mundo Russo” (incluindo na Ucrânia) e combater a disseminação dos valores democráticos “ocidentais”. Em sua luta contra o “Ocidente coletivo”, Moscovo também encontra um parceiro na China em uma batalha contra a hegemonia dos EUA e supostos valores universais. Na mente do Kremlin, grandes potências devem ser soberanas e capazes de decidir sobre seus próprios valores civilizacionais. Elas também devem ter o direito de projetar sua influência em sua vizinhança como uma esfera de interesse especial. Nesse aspecto, a guerra na Ucrânia também é existencial para a Rússia, pois uma derrota na Ucrânia ameaçaria um regime que investiu pesadamente em sua “operação militar especial” para tornar a Rússia grande novamente.</p>\n<p>Na Europa, temos diferentes narrativas sobre o significado da guerra na Ucrânia. Enquanto a guerra foi inicialmente vista como uma grande ameaça à ordem de segurança europeia e à ordem multilateral baseada em regras como tal, a urgência e a disposição de ir até o fim para combater a agressão russa e ajudar a Ucrânia (e, por extensão, a ordem europeia) a proteger sua soberania, integridade territorial e identidade cultural como um estado independente enfraqueceram ao longo do tempo. Em vez de apoiar a Ucrânia “custando o que custar”, agora ouvimos vozes apoiando um acordo para acabar com a guerra, incluindo um possível acordo em termos russos, “custando o que custar”. </p>\n<p>Enquanto tivermos narrativas diferentes sobre o significado adequado desta guerra, e também em termos de segurança mais amplos, a UE não será capaz de agir como um ator geopolítico coerente e proativo. A UE deve tentar encontrar uma linguagem comum para falar sobre a guerra e suas implicações. Somente então seremos capazes de manter a segurança em todo o continente europeu, tanto para nós mesmos quanto para nossos parceiros. Aqui, a geopolítica deve prevalecer sobre a economia: enquanto nossas empresas ainda estiverem ativas na Rússia e os interesses econômicos e financeiros de estados membros individuais minarem uma política coerente em relação à guerra, grandes incertezas sobre o futuro permanecerão.</p>\n<p>Além disso, se a UE ainda quiser manter uma forma credível de política externa “baseada em valores”, deve ter uma narrativa mais consistente sobre como vê uma ordem global baseada em regras e seu lugar nela. Isso também implicaria abrir mão de padrões duplos tanto quanto possível, bem como reduzir a lacuna entre as políticas divergentes dentro da UE sobre as políticas agressivas e repressivas de Israel contra os palestinos em particular. Se Israel pode escapar de uma série de violações graves do direito internacional (como também estabelecido pelo Tribunal Internacional de Justiça), a UE não pode construir uma narrativa credível sobre si mesma como promotora da paz e da justiça internacionais. Divergências entre estados membros também devem ser superadas em benefício de uma UE geopolítica credível como um todo. Somente então a Europa poderá também tentar superar algumas das narrativas divergentes em jogo no Sul Global, onde os países poderiam então talvez levar mais a sério os apelos europeus para apoiar efetivamente a Ucrânia em sua guerra de descolonização.</p>\n<p><strong>Construindo uma narrativa europeia mais credível</strong></p>\n<p>Finalmente, a UE também precisaria ter sua própria narrativa em relação aos Estados Unidos. Tendências isolacionistas nos EUA, sua mudança para a Ásia e uma narrativa mais nacionalista exigem uma resposta europeia coerente e unificada. A realidade é que o compromisso dos EUA com a segurança europeia está em dúvida, especialmente com a perspectiva do retorno de Trump à Casa Branca. A Europa deve ter boas relações transatlânticas sempre que possível, mas precisa ser capaz de agir de forma independente com base em sua própria estratégia e narrativa soberanas. Isso é verdade não apenas em relação à Rússia, mas também ao Oriente Médio. Aceitar uma relação mais transacional apenas prejudicaria os esforços para construir uma narrativa europeia mais comum.</p>\n<p>Se a Europa gostaria de agir de forma geopolítica, também deve ser capaz de falar de forma geopolítica. Isso implicaria construir uma narrativa europeia mais credível, baseada em valores europeus, a fim de estabelecer o que significa a identidade europeia e como vemos o lugar da Europa em uma ordem mundial fragmentada e incerta.</p>\n<p>Somente quando nós, como europeus, formos capazes de encontrar uma linguagem comum e superar perspectivas divergentes entre os estados membros sobre a segurança europeia e suas implicações, a UE será capaz de ter um impacto na construção ou reconstrução de sua própria vizinhança. A experiência daqueles estados membros na Europa Central, que foram expostos à agressão e repressão russas no passado, poderia nos levar a construir uma estratégia mais eficaz em relação à Rússia e à segurança global mais ampla.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> é pesquisador sênior no Instituto Clingendael.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.373",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Enquanto tivermos narrativas diferentes sobre o verdadeiro significado da guerra da Rússia na Ucrânia, a União Europeia não poderá agir como um ator geopolítico coerente e proativo. A UE deve tentar encontrar uma linguagem comum para falar sobre a guerra e suas implicações. Somente então seremos capazes de manter a segurança em todo o continente, tanto para nós mesmos quanto para nossos parceiros.</I>\r\n<br><br>\r\nA recente reunião da Assembleia Geral da ONU provou ser um ponto focal para todas as incertezas que o mundo enfrenta atualmente: a ineficácia do multilateralismo; a impunidade para agressões e violações do direito internacional; e problemas crescentes relacionados às mudanças climáticas e aos objetivos de desenvolvimento sustentável. Em resumo, a ordem internacional baseada em regras, conforme percebida no Ocidente, está sob ameaça, com grandes incertezas como consequência.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.375",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Avrupa belirsizlik çağında",
                key:"uid": string:"569aa392-09d6-4a78-8853-d0bcf4356c72",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Bu bağlamda, AB ve üye devletleri daha jeopolitik bir Avrupa Birliği geliştirmeye çalışırken zorluklarla karşılaşmaktadır. Avrupa Komisyonu Başkanı Ursula Von der Leyen, 2019'da ilk komisyonunu “jeopolitik komisyon” olarak tanımlarken, Ortak Dış ve Güvenlik Politikasından Sorumlu Yüksek Temsilci Josep Borrell, Avrupa'nın “güç dilini öğrenmesi gerektiğini” belirtmiştir; o zamandan beri AB'ye yönelik zorluklar artmıştır. Bu, özellikle Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli işgali ve 7 Ekim 2023'ten sonra İsrail'in Gazze'deki askeri eylemleri ile ilgili olarak doğrudur (ve şimdi Lübnan'da). AB, Rus saldırganlığına karşı daha fazla birlik sergilemiş olsa da, Orta Doğu'daki politikaları, kendi başına bir birim jeopolitik oyuncu olmaktan hala uzak olduğunu göstermektedir. ABD'deki seçimlerin sonuçları, AB'nin jeopolitik geleceği hakkında belirsizlikleri artıracaktır.</p>\n<p>Hollanda Hükümet Politika Bilimsel Konseyi (WRR) tarafından hazırlanan <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">son raporda</a>, küresel düzenin üç eksende parçalanmasına dikkat çekilmiştir: “güç merkezleri, gücün uygulandığı arenalar ve dünya görüşleri”. Kendi analizimde, özellikle dünya görüşlerinin parçalanmasının önemini vurguluyor ve daha tutarlı bir Avrupa anlatısı geliştirilmesi gerektiğini savunuyorum. Ayrıca, Avrupa'nın geleceği hakkında belirsizliklerle başa çıkmak için ortak bir dil bulmanın gerekli olduğuna inanıyorum.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Parçalanan dünya düzeni</strong></p>\n<p>Rusya'nın Ukrayna'daki saldırganlığı, yukarıda belirtilen üç parçalanma ekseninde AB'ye on yıllardır karşılaştığı en büyük güvenlik tehdidini sunmaktadır. Aynı zamanda, AB'ye büyük belirsizlikler de getirmektedir. AB gerçekten kendi başına, kendisini ve komşularındaki ortaklarını savunabilecek ve bunu istemekte olan bir jeopolitik oyuncu haline gelebilir mi? <em>Zeitenwende</em> hakkında yapılan tüm konuşmalara rağmen, AB içinde sınırlı (belki de beklenmedik) bir ilerleme tespit edebiliyoruz, bu da savunma işbirliğini içermektedir. Genel olarak, Ukrayna'daki savaşa olan ilginin azaldığını (özellikle batı ve güney Avrupa'da) ve hatta bazı üye devletlerin Ukrayna'ya desteğinde gerileme yaşandığını görebiliyoruz. O zaman, AB ikinci bir Trump yönetimi ile karşılaştığında, Avrupa'nın askeri ve mali desteğinin yetersiz kalacağı sonucuna varmak mümkündür. Avrupa'nın güç merkezleri arasında kendi egemen yerini bulma mücadelesi, geleceği hakkında büyük belirsizliklerle doludur.</p>\n<p>İkincisi, belirsizlikler yalnızca Ukrayna'daki savaşla ilgili sert güvenlik meseleleriyle değil, aynı zamanda güç uygulanan diğer arenalarla da ilgilidir; bunlar arasında daha geniş jeo-ekonomi, hibrit etki ve siber alanlar bulunmaktadır. Bu alanlardaki parçalanma, Avrupa'ya daha geniş, daha küresel zorluklar sunmaktadır. Bu bağlamda, Avrupa'nın kendi kararlarını alma ve kendi Avrupa egemenliğini geliştirme konusunda ne kadar istekli ve yetenekli olduğu sorusu ortaya çıkmaktadır. Bu, aynı zamanda Çin ile bir ortak, rakip ve sistemik düşman olarak başa çıkma veya ABD ile hala çoğunlukla jeo-ekonomik mücadelelerine katılma arasında zor seçimlerle karşılaştığında özellikle doğrudur.</p>\n<p>Ancak parçalanmanın diğer iki ekseni kadar önemli olan bir gerçek de, AB'nin farklı dünya görüşleri ve anlatılarla da başa çıkmak zorunda olduğudur. Bu, yalnızca diğer büyük güçlerle (ABD dahil) değil, aynı zamanda Küresel Güney'deki ülkelerle ve hatta AB'nin kendi üye devletleri, siyasi partileri ve hareketleriyle de ilgilidir. Avrupa, değerleri ve geleceği hakkında farklı fikirler, Avrupa'nın belirsizliklerle başa çıkma şekli üzerinde temel bir etkiye sahiptir ve kendi yerini bulmasına yardımcı olmaktadır.</p>\n<p><strong>Savaşın sonucundaki belirsizlikler</strong></p>\n<p>AB'nin karşılaştığı en büyük belirsizlik, Ukrayna'daki savaşla ilgilidir. Şu ana kadar Ukrayna'ya verilen destek, ülkenin kaybetmeyecek kadar yeterli ancak Rus saldırganlığına karşı gerçekten kazanamayacak kadar da yetersiz olmuştur. Tırmanma korkusu ve Rusya ile NATO arasında tam ölçekli bir savaş, özellikle ABD ve Almanya'nın, Kyiv'in Rus saldırganlığının başlatıldığı tüm noktalara saldırmasını sağlayacak uzun menzilli silahlar sağlamasını engellemiştir. Yıllardır Rusya'nın “kırmızı hatları” hakkında çokça konuşulmaktadır; bu hatlar genellikle batılı hayal gücünün bir unsuru olmaktan öteye geçmemektedir. Örneğin, Ukrayna kendisi, Rusya'nın içindeki hedeflere saldırarak ve hatta Kursk Oblastı'na girerek bu durumu kanıtlamıştır. Batı'nın Ukrayna'nın barış planına ve Zelenskyy'nin zafer planına verdiği destek de bu savaşı sona erdirmek için gerekenin çok altında kalmaktadır.</p>\n<p>Bu arada, Batı'daki bazı insanlar, ekonomik yaptırımların uzun vadede Rusya'yı müzakere masasına geri döndürebileceğine inanmaya devam ediyor gibi görünüyor. Ancak yaptırımlar hakkında yapılan tartışmalar, tüm boşlukların kapatılması için ciddi bir çalışma yapılmadığında etkinliklerinin yetersiz kaldığını göstermiştir. Eğer savaşta olduğumuzu ciddi bir şekilde ifade ediyorsak, o zaman neden bu kadar çok batılı şirket hala Rusya'da aktif ve neden ticaretin Rusya ile daha toplam bir boykot yönünde kararlı bir şekilde ilerlemedik?</p>\n<p>Vladimir Putin'in uzun vadeli bir oyun oynadığı ve Batı'nın Ukrayna'ya desteğinin daha da erimesini beklediği açıktır. Seçimlerin sonuçları ve ABD ile Avrupa'daki popülist partilerin yükselişi, özellikle aşırı sağ partilerle desteklenen daha fazla hükümetle karşılaştığımızda, daha fazla belirsizliğe katkıda bulunmaktadır. Şu anda bu, esasen Macaristan ve Slovakya ile ilgilidir, ancak Almanya'daki <em>Alternative Für Deutschland</em> (Almanya için Alternatif) ve Fransa'daki <em>Rassemblement National</em> (Ulusal Birlik) gibi partilerin yükselişi, önümüzdeki birkaç yıl içinde Avrupa'daki siyasi spektrumu da temelden değiştirebilir. Aşırı sağ partilerin zaferi, Ukrayna'ya olan desteği zayıflatabilir; ancak İtalya ve Hollanda örnekleri bunun her zaman böyle olmadığını göstermiştir. Ancak seçimler, belirsizliğin büyük bir unsuru oluşturmaktadır ve Putin'i sadece zamanını beklemeye teşvik edebilir. Sonuçta, Rusya içinde baskı ve propaganda, savaşa veya rejime karşı ciddi bir muhalefeti engellemiştir. Aynı zamanda, ekonomi kısa ve orta vadede nispeten istikrarlı kalmıştır.</p>\n<p>AB, savaşın devamıyla ve muhtemelen savaş alanında bir çıkmaza girmesiyle karşı karşıya gibi görünmektedir; bu durum, belirsizliklerle dolu yıllarca sürebilir. Bu meseleler hem güvensizliği artırmakta hem de ekonomik büyüme beklentilerini etkilemektedir. Ayrıca, lojistik zincirler, göç ve siber alan gibi diğer alanları da etkilemiştir. AB'nin, Ukrayna'nın savaşı sona erdirmek için çabalarını artırmak amacıyla özellikle Küresel Güney'deki diğer devletlerle iletişim kurma çabaları başarısız olmuştur. Bu, kısmen uluslararası hukukun ihlalleriyle (özellikle İsrail'in Gazze ve diğer yerlerdeki askeri eylemleri durumunda) başa çıkarken çifte standartlar uygulanmasından kaynaklanmaktadır. Bu, yalnızca daha etkili bir jeopolitik AB olma olasılığı hakkında değil, aynı zamanda uluslararası kurallara dayalı bir düzenin geleceği hakkında da belirsizlikleri artırmaktadır.</p>\n<p><strong>Avrupa'da savaşı nasıl konuşuyoruz?</strong></p>\n<p>Rusya'nın Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli işgali sonrasında, Şubat 2022'de Avrupa, Ukrayna'ya desteğinde birleşmiş gibi görünüyordu. AB, üye devletleri, Avrupa Barış Fonu tarafından ödenecek askeri ekipmanla Ukrayna'yı desteklemeye teşvik etti. Ekonomik ve mali yaptırımlar, Rusya'nın Kırım'ı ilhakı ve doğu Ukrayna'ya yönelik saldırılarına yanıt olarak daha önce uygulananları aşmıştır. Şimdiye kadar 14 paket onaylanmış olan benzeri görülmemiş yaptırımlar kabul edilmiştir. Avrupa, Rus enerji bağımlılığını ciddi şekilde azaltmakta ve böylece Moskova'nın Avrupa politikalarını etkileme yeteneğini sınırlamaktadır. Ancak bazı Rus propaganda kanalları AB tarafından engellenmiş olsa da ve bazı propagandistler bireysel yaptırımlara tabi tutulmuş olsa da, Rusya'nın etki operasyonları hala devam edebilmektedir. Bu tür çabalar, aşırı sağ ve aşırı sol popülist partiler ile bazı Rus diasporası toplulukları arasında yankı bulmaktadır. Rus propagandası, Macaristan gibi ülkeler tarafından daha fazla yaptırıma karşı çıkarken hala ciddiye alınmaktadır.</p>\n<p>Daha genel olarak, özellikle batı ve güney Avrupa'da, Ukrayna'daki savaşa olan ilginin azaldığı ve medya dikkatinin diğer konulara kaydığı görülmektedir. Bu konular arasında göç, ABD seçimleri ve Orta Doğu'daki çatışmalar bulunmaktadır. Bu duruma “Ukrayna yorgunluğu” demek kolaydır; bazı insanlar bu savaşı sona erdirmek için “ne olursa olsun” çağrısında bulunmaktadır, hatta bu durumun Rus şartlarıyla çözülmesi gerektiğini savunmaktadır. Tırmanma korkusu hakkında da aynı şey söylenebilir; bu, çoğunlukla kendi hayal gücümüzün bir unsurudur. Aciliyet hissi azalmakta ve Ukrayna'ya yönelik büyük bir sempati kalmasına rağmen, kararlı eylemler eksik kalmakta ve yardım, Ukrayna'nın kaybetmemesi için yeterli olmaktadır. Kyiv, savaşı kazanamaz ve Rusya'ya kendi koşullarını dayatamaz.</p>\n<p>Tüm bunlar, geçmişte Rus emperyalizminin acılarını hatırlayan ve savaşı Avrupa güvenliğine yönelik Rus tehdidinin en son tezahürü olarak gören Orta ve Doğu Avrupa ile büyük bir tezat oluşturmaktadır. Bu ülkeler için Avrupa'nın geleceği ile ilgili sonuçlar son derece açıktır ve hepsi savunma bütçelerini artırmak (bazıları GSYİH'nın yüzde dörtüne kadar) ve NATO'nun ön cephesini güçlendirmek için önlemler almıştır. Burada, Ukrayna'nın yalnızca kendisi için değil, aynı zamanda Avrupa güvenlik düzeninin tamamı için varoluşsal bir mücadele içinde olduğu konusunda net bir farkındalık bulunmaktadır.</p>\n<p>Bu bağlamda, savaşın sonuçları ve Rus veya Ukrayna zaferinin ya da yenilgisinin anlamı hakkında farklı ve çelişkili anlatılar belirlenebilir. AB içindeki Ukrayna savaşı ve bununla ne yapılacağı konusundaki bu içsel farklılıklar muhtemelen bir tartışma alanı olmaya devam edecek ve Avrupa'nın geleceği hakkında belirsizliklerin artmasına katkıda bulunacaktır. Ve bu, Moskova'nın umduğu ve oynadığı şeydir: Avrupa'da farklı görüşlerin ve kutuplaşmanın artması, böylece Ukrayna'da net bir zafer kazanarak Avrupa güvenlik düzenine daha fazla meydan okuma ve bölünmüş bir Batı üzerinde iradesini dayatma yolunda ilk başarılı adım olarak.</p>\n<p><strong>Belirsizliklerle başa çıkmak: ne yapılmalı?</strong></p>\n<p>Daha önce belirtildiği gibi, belirsizliğe katkıda bulunan önemli bir unsur, dünya görüşlerinin artan parçalanmasıdır: mevcut olayların ve gelecekteki eğilimlerin anlamı hakkında temel bir tartışma. Rus anlatısı nettir: savaş, Rus kimliğinin ve büyük güç statüsünün korunması ile ilgilidir; bu da “Rus Dünyası”nı (Ukrayna dahil) yeniden kurmayı ve “batılı” demokratik değerlerin yayılmasına karşı koymayı gerektirmektedir. Moskova, “kolektif Batı”ya karşı mücadelesinde, ABD hegemonyasına ve sözde evrensel değerlere karşı bir ortak olarak Çin'i de bulmaktadır. Kremlin'in zihninde, büyük güçler egemen olmalı ve kendi medeniyet değerlerini belirleme hakkına sahip olmalıdır. Ayrıca, kendi komşuluklarında etki projeksiyonu yapma hakkına da sahip olmalıdırlar. Bu açıdan, Ukrayna'daki savaş Rusya için de varoluşsal bir öneme sahiptir; çünkü Ukrayna'daki bir yenilgi, Rusya'nın “özel askeri operasyonuna” büyük yatırımlar yapmış bir rejimi tehdit edecektir.</p>\n<p>Avrupa'da, Ukrayna'daki savaşın anlamı hakkında farklı anlatılar bulunmaktadır. Savaş başlangıçta Avrupa güvenlik düzenine ve çok taraflı kurallara dayalı düzene yönelik büyük bir tehdit olarak görülürken, Rus saldırganlığına karşı koyma ve Ukrayna'ya (ve dolaylı olarak Avrupa düzenine) egemenliğini, toprak bütünlüğünü ve bağımsız bir devlet olarak kültürel kimliğini koruması için yardım etme konusundaki aciliyet ve istek zamanla zayıflamıştır. Artık Ukrayna'yı “ne olursa olsun” desteklemek yerine, savaşı sona erdirmek için bir uzlaşma destekleyen sesler duyuyoruz; bu, “Rus şartlarıyla” olası bir anlaşmayı da içermektedir.</p>\n<p>Bu savaşın doğru anlamı hakkında farklı anlatılar ve daha geniş güvenlik terimleri olduğu sürece, AB tutarlı ve proaktif bir jeopolitik oyuncu olarak hareket edemeyecektir. AB, savaş ve sonuçları hakkında konuşmak için ortak bir dil bulmaya çalışmalıdır. Ancak o zaman, hem kendimiz hem de ortaklarımız için Avrupa kıtasında güvenliği sürdürebileceğiz. Burada, jeopolitik, ekonomiyi geçmelidir: şirketlerimiz hala Rusya'da aktif olduğu ve bireysel üye devletlerin ekonomik ve mali çıkarları, savaşa yönelik tutarlı bir politikayı zayıflattığı sürece, geleceğe dair büyük belirsizlikler kalacaktır.</p>\n<p>Ayrıca, AB hala “değerlere dayalı” bir dış politika sürdürmek istiyorsa, küresel kurallara dayalı bir düzeni nasıl gördüğü ve bu düzen içindeki yeri hakkında daha tutarlı bir anlatıya sahip olmalıdır. Bu, mümkün olduğunca çifte standartlardan vazgeçmeyi ve özellikle İsrail'in Filistinlilere karşı saldırgan ve baskıcı politikaları hakkında AB içinde farklı politikalar arasındaki uçurumu kapatmayı da gerektirmektedir. Eğer İsrail, uluslararası hukukun (Uluslararası Adalet Divanı tarafından da belirlenen) ciddi ihlallerinin bir dizi ile başa çıkabiliyorsa, AB kendisini uluslararası barış ve adaletin bir destekleyicisi olarak inandırıcı bir anlatı oluşturamaz. Üye devletler arasındaki farklılıklar, tutarlı bir jeopolitik AB'nin yararına kapatılmalıdır. Ancak o zaman Avrupa, Küresel Güney'deki farklı anlatılar arasında köprü kurmaya da çalışabilir; bu durumda ülkeler, Ukrayna'nın dekolonizasyon savaşını etkili bir şekilde desteklemek için Avrupa'nın çağrılarını daha ciddiye alabilirler.</p>\n<p><strong>Daha inandırıcı bir Avrupa anlatısı oluşturmak</strong></p>\n<p>Son olarak, AB'nin Amerika Birleşik Devletleri'ne karşı da kendi anlatısına sahip olması gerekecektir. ABD'deki izolasyonist eğilimler, Asya'ya kayma ve daha ulusalcı bir anlatı, tutarlı ve birleşik bir Avrupa yanıtını gerektirmektedir. Gerçek şu ki, ABD'nin Avrupa güvenliğine olan bağlılığı sorgulanmaktadır; özellikle Trump'ın Beyaz Saray'a dönüşü olasılığı göz önüne alındığında. Avrupa, mümkün olduğunca iyi transatlantik ilişkiler kurmalıdır, ancak kendi egemen stratejisi ve anlatısı temelinde bağımsız hareket edebilmelidir. Bu, yalnızca Rusya ile değil, aynı zamanda Orta Doğu ile de geçerlidir. Daha işlemci bir ilişkiyi kabul etmek, daha ortak bir Avrupa anlatısı oluşturma çabalarına zarar verecektir.</p>\n<p>Avrupa, jeopolitik yürüyüşü gerçekleştirmek istiyorsa, jeopolitik konuşmayı da yapabilmelidir. Bu, Avrupa değerlerine dayanan daha inandırıcı bir Avrupa anlatısı oluşturmayı gerektirmektedir; böylece Avrupa kimliğinin ne anlama geldiğini ve parçalanan ve belirsiz bir dünya düzenindeki yerimizi nasıl gördüğümüzü belirleyebiliriz.</p>\n<p>Avrupalılar olarak ortak bir dil bulup, üye devletler arasında Avrupa güvenliği ve sonuçları hakkında farklı bakış açılarını aşabildiğimizde, AB kendi komşuluğunu inşa etme veya yeniden inşa etme konusunda etkili olabilecektir. Geçmişte Rus saldırganlığı ve baskısına maruz kalan Orta Avrupa'daki üye devletlerin deneyimi, Rusya'ya ve daha geniş küresel güvenliğe yönelik daha etkili bir strateji geliştirmemize yol açabilir.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong>, Clingendael Enstitüsü'nde kıdemli araştırmacıdır.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.389",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ukrayna'daki Rusya savaşının gerçek anlamı konusunda farklı anlatılarımız olduğu sürece, Avrupa Birliği tutarlı ve proaktif bir jeopolitik aktör olarak hareket edemeyecektir. AB, savaş ve sonuçları hakkında konuşmak için ortak bir dil bulmaya çalışmalıdır. Ancak o zaman, hem kendimiz hem de ortaklarımız için kıta genelinde güvenliği sürdürebileceğiz.</I>\n<br><br>\nBM Genel Kurulu'nun son toplantısı, dünyanın şu anda karşılaştığı tüm belirsizlikler için bir odak noktası haline geldi: çok taraflılığın etkisizliği; saldırganlık ve uluslararası hukukun ihlalleri için cezasızlık; ve iklim değişikliği ile sürdürülebilir kalkınma hedefleriyle ilgili artan sorunlar. Kısacası, Batı'da algılanan uluslararası kurallara dayalı düzen, büyük belirsizlikler sonucunda tehdit altındadır.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.391",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Europe in the age of uncertainty",
                key:"uid": string:"58656458-2e1f-4535-98e3-67687117b574",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In this context, the EU and its member states have also been struggling when trying to develop a coherent strategy for a more geopolitical European Union. Although the president of the European Commission, Ursula Von der Leyen, portrayed her first commission in 2019 as a “geopolitical commission”, with the High Representative for Common Foreign and Security Policy Josep Borrell stating that Europe had to “learn the language of power”, challenges to the EU have increased ever since. This is especially true regarding Russia’s full-scale invasion of Ukraine and Israel’s military actions in Gaza after October 7th 2023 (and now in Lebanon). And although the EU has displayed more unity in countering the Russian aggression, its policies on the Middle East show that it is still far from a unitary geopolitical player in its own right. The results of the elections in the US will only add to the uncertainties about the EU’s geopolitical future.</p>\n<p>In a <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">recent report</a> the Dutch Scientific Council for Government Policy (WRR) pointed to a fragmentation of the global order along three axes: “power centres, arenas where power is exercised, and world views”. In my own analysis, I underline especially the importance of the fragmentation of world views and argue in favour of developing a more coherent European narrative. I also believe that it is necessary to find a common language in dealing with uncertainties about Europe’s future.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmenting world order</strong></p>\n<p>Russia’s aggression in Ukraine presents the EU with its biggest security challenge in decades along all three axes of fragmentation mentioned above. At the same time, it also presents the EU with great uncertainties. Could the EU really develop into a geopolitical player in its own right, able and willing to defend itself and its partners in its neighbourhood? In spite of all the talk about <em>Zeitenwende</em>, we can only identify some limited (albeit probably unexpected) progress within the EU, including in defence cooperation. In general, we can identify a decreasing interest in the war in Ukraine (especially in western and southern Europe) and even some backsliding in individual member states’ support for Ukraine. One can only conclude then that European military and financial support will prove to be insufficient if the EU is confronted with a second Trump administration. Europe’s struggle to find its own sovereign place between power centres is fraught with great uncertainties about its future.</p>\n<p>Secondly, uncertainties not only relate to hard security matters in dealing with the war in Ukraine, but also to other arenas where power is exercised, such as broader geo-economics, hybrid influence and cyber. Fragmentation in these areas presents Europe with broader, more global challenges. In this context, the question arises as to how far Europe is able and willing to make its own decisions and develop its own European sovereignty. This is especially true when it is also facing difficult choices between dealing with China as a partner, competitor and systemic rival, or joining the US in its still mostly geo-economic battles with Beijing.</p>\n<p>But equally as important as the two other axes of fragmentation is the fact that the EU also has to deal with different world views and narratives. These concern not only other major powers (including the US) but also countries in the Global South and even the EU’s own member states, political parties and movements. Different ideas about Europe, its values and its future have a fundamental impact on how Europe can deal with uncertainties to find its own place in a fragmenting world order.</p>\n<p><strong>Uncertainties on the outcome of the war</strong></p>\n<p>The biggest uncertainty facing the EU is related to the war in Ukraine. Support for Ukraine so far has been sufficient enough that the country cannot lose but also not actually win against Russian aggression. Fear of escalation and a full-scale war between Russia and NATO has prevented especially the US and Germany from providing long-range weapons that would enable Kyiv to strike at all those points from which Russian aggression is launched against it. For years now there has been much talk about Russian “red lines”, which often are more an element of western imagination than reality. For example, Ukraine itself has proven this by striking targets inside Russia and even taking the war to Russia by its incursion into Kursk Oblast. Western support for Ukraine’s peace plan and Zelenskyy’s recent plan for victory also fall far short of what is needed to bring this war to an end.</p>\n<p>In the meantime, some people in the West still seem to believe that economic sanctions could in the long run force Russia back to the negotiating table. However, discussions about sanctions have shown that their effectiveness remains insufficient when no serious work is undertaken to close all the loopholes. If we are serious when stating that we are also at war, why are so many western companies still active in Russia and why have we not moved decisively in the direction of a more total boycott on trade with Russia?</p>\n<p>It is clear that Vladimir Putin is playing the long game and is waiting for western support for Ukraine to erode further. The outcome of elections and the rise of populist parties in the US and Europe contribute to further uncertainties, especially when we encounter more governments with far-right parties or supported by such parties. At present, this concerns mainly Hungary and Slovakia but the rise of <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternative for Germany) in Germany and <em>Rassemblement National</em> (National Rally) in France could also fundamentally change the political spectrum in Europe, with crucial elections coming up in the next few years. A victory by far-right parties could undermine support for Ukraine, although examples of Italy and the Netherlands have shown that this is not necessarily the case. However, elections do form a major element of uncertainty and could encourage Putin to just bide his time. After all, inside Russia repression and propaganda have prevented any serious opposition to the war or to the regime as such. At the same time, the economy has remained relatively stable in the short to medium term.</p>\n<p>The EU seems to be confronted with a continuation of the war and probably a stalemate on the battlefield, which could go on possibly for years with all the related uncertainties. These issues both add to insecurity and impact economic growth prospects. They have also already impacted other areas, like logistic chains, migration and cyber. The EU’s efforts to reach out to other states, especially in the Global South, to increase support for Ukraine’s efforts to end the war have failed. This is partly because of applying double standards when dealing with violations of international law (especially in the case of Israel’s military actions in Gaza and elsewhere). This also adds to uncertainties not only about the possibility of a more effective geopolitical EU, but also about the future of an international rules-based order as such.</p>\n<p><strong>How do we talk about the war in Europe?</strong></p>\n<p>Immediately after Russia’s full-scale invasion of Ukraine in February 2022 Europe seemed to be united in its support for Ukraine. The EU even encouraged member states to support Ukraine with military equipment to be paid for by the European Peace Facility. Economic and financial sanctions surpassed what had been imposed earlier in reaction to Russia’s annexation of Crimea and incursions into eastern Ukraine. Unprecedented sanctions have been adopted, with 14 packages approved so far. Europe has been seriously reducing its dependence on Russian energy, thereby limiting Moscow’s ability to influence European policies. But although some Russian propaganda channels have been blocked by the EU and some propagandists have been hit with individual sanctions, Russian influence operations can still continue. Such efforts are resonating among far-right and far-left populist parties, as well as some Russian diaspora communities. Russian propaganda also is still taken seriously by countries like Hungary when opposing further sanctions and any increase in support for Ukraine.</p>\n<p>More in general, especially in western and southern Europe, one can see a decreasing interest in the war in Ukraine and a shift in media attention to other issues. These include migration, the US elections and the conflicts in the Middle East. One could easily speak of some form of “Ukraine fatigue”, with some people pleading to end this war, “whatever it takes”, even if this has to be settled on Russian terms. The same could be said about the fear of escalation, which is mostly an element of our own imagination. The feeling of urgency is waning and although a lot of sympathy for Ukraine remains, decisive actions are lacking and assistance is just enough for Ukraine not to lose. Kyiv simply cannot win the war and impose its own conditions on Russia.</p>\n<p>All this is in great contrast to Central and Eastern Europe, where people still remember the suffering from past Russian imperialism and envision the war as the most recent emanation of the Russian threat to European security. For these countries the implications for Europe’s future are crystal clear and all have taken measures to boost their defence budgets (some up to four per cent of GDP) and strengthen NATO’s frontline in deterring further Russian aggression. There is a clear realization here as well that Ukraine is involved in an existential struggle not only for itself but also in support of the European security order as a whole.</p>\n<p>In this context, one could identify different and diverging narratives about the implications of the war and the meaning of a Russian or Ukrainian victory or defeat. Such internal differences within the EU about the war in Ukraine and what to do about it will probably remain an area of contention and add to the plethora of uncertainties concerning Europe’s future. And this is exactly what Moscow is hoping and playing for: a growth in diverging views and polarization within Europe in order to win a clear victory in Ukraine as a first successful step in further challenging the European security order and imposing its will on a divided West.</p>\n<p><strong>Dealing with uncertainties: what is to be done?</strong></p>\n<p>As already stated earlier, an important element contributing to uncertainty is the increasing fragmentation of world views: a fundamental contestation about the meaning of current events and future trends. The Russian narrative is clear: the war is about the protection of Russian identity and great power status, which necessitates re-establishing the “Russian World” (including in Ukraine) and countering the spread of “western” democratic values. In its struggle against the “collective West”, Moscow also finds a partner in China in a battle against US hegemony and supposedly universal values. In the Kremlin’s mind, great powers should be sovereign and able to decide on their own civilizational values. They should also have the right to project their influence in their neighbourhood as a special sphere of interest. In this respect, the war in Ukraine is also existential for Russia, as a defeat in Ukraine would threaten a regime which has invested heavily in its “special military operation” to make Russia great again.</p>\n<p>In Europe we have different narratives about the meaning of the war in Ukraine. Whereas the war was initially seen as a major threat to the European security order and to the multilateral rules-based order as such, the urgency and willingness to go all the way in countering Russian aggression and assisting Ukraine (and by extension the European order) to protect its sovereignty, territorial integrity and cultural identity as an independent state has weakened over time. Instead of supporting Ukraine “whatever it takes”, we now hear voices supporting a settlement to end the war, including a possible deal on Russian terms, “whatever that takes”.</p>\n<p>As long as we have different narratives on the proper meaning of this war, and also in broader security terms, the EU will not be able to act as a coherent and pro-active geopolitical player. The EU should attempt to find a common language to talk about the war and its implications. Only then will we be able to uphold security across the European continent, both for ourselves and our partners. Here, geopolitics should trump economics: as long as our companies are still active in Russia and the economic and financial interests of individual member states undermine a coherent policy towards the war, major uncertainties about the future will remain.</p>\n<p>Furthermore, if the EU still wants to maintain a credible form of “values-based” foreign policy, it should have a more consistent narrative about how it views a global rules-based order and its place in it. This would also imply giving up on double-standards as much as possible, as well as bridging the gap between the diverging policies within the EU about Israel’s aggressive and repressive policies against the Palestinians in particular. If Israel can get away with a whole range of serious violations of international law (as also established by the International Court of Justice), the EU cannot build a credible narrative about itself as a promotor of international peace and justice. Divergences between member states should also be bridged for the benefit of a credible geopolitical EU as a whole. Only then may Europe also attempt to bridge some of the diverging narratives at play in the Global South, where countries could then perhaps take European calls more seriously to effectively support Ukraine in its decolonization war.</p>\n<p><strong>Building a more credible European narrative</strong></p>\n<p>Finally, the EU would also need to have its own narrative vis-à-vis the United States. Isolationist tendencies in the US, its pivot to Asia and a more nationalist narrative necessitate a coherent and unified European answer. The reality is that US commitment to European security is in doubt, especially with the prospect of Trump’s return to the White House. Europe should have good transatlantic relations whenever possible but needs to be able to act independently based on its own sovereign strategy and narrative. This is not only true regarding Russia but also the Middle East. Accepting a more transactional relationship would only harm efforts to build a more common European narrative.</p>\n<p>If Europe would like to walk the geopolitical walk, it should also be able to talk the geopolitical talk. This would imply building a more credible European narrative, based on European values, in order to establish what European identity means and how we view Europe’s place in a fragmenting and uncertain world order.</p>\n<p>Only when we as Europeans are able to find a common language and overcome diverging perspectives among member states on European security and its implications will the EU be able to have an impact on building or reconstructing its own neighbourhood. The experience of those member states in Central Europe, which have been exposed to Russian aggression and repression in the past, could lead us in building a more effective strategy towards Russia and broader global security.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> is a senior research fellow at the Clingendael Institute.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.021",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>As long as we have different narratives concerning the real meaning of Russia’s war in Ukraine, the European Union will not be able to act as a coherent and pro-active geopolitical player. The EU should attempt to find a common language to talk about the war and its implications. Only then will we be able to uphold security across the continent, both for ourselves and our partners.</I>\n<br><br>\nThe recent meeting of the UN General Assembly proved to be a focal point for all the uncertainties the world is currently facing: the ineffectiveness of multilateralism; impunity for aggression and violations of international law; and increasing problems related to climate change and sustainable development goals. In short, the international rules-based order as perceived in the West is under threat with major uncertainties as a consequence.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.691",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Europa nell'era dell'incertezza",
                key:"uid": string:"5feb8ab4-225d-4426-a697-4f1bf87a68da",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In questo contesto, l'UE e i suoi stati membri hanno anche faticato nel tentativo di sviluppare una strategia coerente per un'Unione Europea più geopolitica. Sebbene la presidente della Commissione Europea, Ursula Von der Leyen, abbia descritto la sua prima commissione nel 2019 come una “commissione geopolitica”, con l'Alto Rappresentante per la Politica Estera e di Sicurezza Comune Josep Borrell che ha affermato che l'Europa doveva “imparare il linguaggio del potere”, le sfide per l'UE sono aumentate da allora. Questo è particolarmente vero riguardo all'invasione su larga scala della Russia in Ucraina e alle azioni militari di Israele a Gaza dopo il 7 ottobre 2023 (e ora in Libano). E sebbene l'UE abbia mostrato maggiore unità nel contrastare l'aggressione russa, le sue politiche sul Medio Oriente dimostrano che è ancora lontana dall'essere un attore geopolitico unitario di per sé. I risultati delle elezioni negli Stati Uniti aggiungeranno solo incertezze sul futuro geopolitico dell'UE.</p>\n<p>In un <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">rapporto recente</a>, il Consiglio Scientifico Olandese per la Politica Governativa (WRR) ha sottolineato una frammentazione dell'ordine globale lungo tre assi: “centri di potere, arene in cui il potere è esercitato e visioni del mondo”. Nella mia analisi, sottolineo soprattutto l'importanza della frammentazione delle visioni del mondo e argomento a favore dello sviluppo di una narrazione europea più coerente. Credo anche che sia necessario trovare un linguaggio comune per affrontare le incertezze sul futuro dell'Europa.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Ordine mondiale frammentato</strong></p>\n<p>L'aggressione della Russia in Ucraina presenta all'UE la sua più grande sfida di sicurezza in decenni lungo tutti e tre gli assi di frammentazione menzionati sopra. Allo stesso tempo, presenta anche all'UE grandi incertezze. Potrebbe l'UE davvero svilupparsi in un attore geopolitico di per sé, capace e disposta a difendere se stessa e i suoi partner nel suo vicinato? Nonostante tutte le chiacchiere su <em>Zeitenwende</em>, possiamo solo identificare alcuni progressi limitati (sebbene probabilmente inaspettati) all'interno dell'UE, inclusa la cooperazione in materia di difesa. In generale, possiamo identificare un interesse decrescente per la guerra in Ucraina (soprattutto nell'Europa occidentale e meridionale) e persino un certo arretramento nel sostegno di singoli stati membri all'Ucraina. Si può quindi concludere che il supporto militare e finanziario europeo si dimostrerà insufficiente se l'UE si trova di fronte a una seconda amministrazione Trump. La lotta dell'Europa per trovare il proprio posto sovrano tra i centri di potere è costellata di grandi incertezze sul suo futuro.</p>\n<p>In secondo luogo, le incertezze non riguardano solo questioni di sicurezza dure nel trattare con la guerra in Ucraina, ma anche altre arene in cui il potere è esercitato, come la geo-economia più ampia, l'influenza ibrida e il cyberspazio. La frammentazione in queste aree presenta all'Europa sfide più ampie e globali. In questo contesto, sorge la domanda su quanto l'Europa sia in grado e disposta a prendere decisioni autonome e sviluppare la propria sovranità europea. Questo è particolarmente vero quando si trova anche di fronte a scelte difficili tra trattare con la Cina come partner, concorrente e rivale sistemico, o unirsi agli Stati Uniti nelle sue battaglie ancora per lo più geo-economiche con Pechino.</p>\n<p>Ma altrettanto importante quanto gli altri due assi di frammentazione è il fatto che l'UE deve anche affrontare diverse visioni del mondo e narrazioni. Queste riguardano non solo altre potenze maggiori (inclusi gli Stati Uniti) ma anche paesi del Sud Globale e persino gli stessi stati membri dell'UE, partiti politici e movimenti. Idee diverse sull'Europa, i suoi valori e il suo futuro hanno un impatto fondamentale su come l'Europa può affrontare le incertezze per trovare il proprio posto in un ordine mondiale frammentato.</p>\n<p><strong>Incertezze sull'esito della guerra</strong></p>\n<p>La maggiore incertezza che l'UE deve affrontare è legata alla guerra in Ucraina. Il supporto per l'Ucraina finora è stato sufficiente affinché il paese non possa perdere ma anche non vincere effettivamente contro l'aggressione russa. La paura di un'escalation e di una guerra su larga scala tra Russia e NATO ha impedito soprattutto agli Stati Uniti e alla Germania di fornire armi a lungo raggio che consentirebbero a Kiev di colpire tutti quei punti da cui viene lanciata l'aggressione russa contro di essa. Da anni si parla molto delle “linee rosse” russe, che spesso sono più un elemento dell'immaginazione occidentale che della realtà. Ad esempio, l'Ucraina stessa ha dimostrato questo colpendo obiettivi all'interno della Russia e persino portando la guerra in Russia con la sua incursione nell'Oblast di Kursk. Il supporto occidentale per il piano di pace dell'Ucraina e il recente piano di vittoria di Zelenskyy è anche ben lontano da ciò che è necessario per porre fine a questa guerra.</p>\n<p>Nel frattempo, alcune persone in Occidente sembrano ancora credere che le sanzioni economiche potrebbero a lungo termine costringere la Russia a tornare al tavolo dei negoziati. Tuttavia, le discussioni sulle sanzioni hanno dimostrato che la loro efficacia rimane insufficiente quando non si intraprende un lavoro serio per chiudere tutte le scappatoie. Se siamo seri nel dichiarare che siamo anche in guerra, perché così tante aziende occidentali sono ancora attive in Russia e perché non ci siamo mossi decisamente verso un boicottaggio più totale del commercio con la Russia?</p>\n<p>È chiaro che Vladimir Putin sta giocando a lungo termine e sta aspettando che il supporto occidentale per l'Ucraina si eroda ulteriormente. L'esito delle elezioni e l'ascesa di partiti populisti negli Stati Uniti e in Europa contribuiscono a ulteriori incertezze, soprattutto quando ci troviamo di fronte a più governi con partiti di estrema destra o sostenuti da tali partiti. Attualmente, questo riguarda principalmente Ungheria e Slovacchia, ma l'ascesa di <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa per la Germania) in Germania e <em>Rassemblement National</em> (Raggruppamento Nazionale) in Francia potrebbe anche cambiare fondamentalmente lo spettro politico in Europa, con elezioni cruciali in arrivo nei prossimi anni. Una vittoria dei partiti di estrema destra potrebbe minare il sostegno per l'Ucraina, sebbene esempi di Italia e Paesi Bassi abbiano dimostrato che questo non è necessariamente il caso. Tuttavia, le elezioni formano un elemento principale di incertezza e potrebbero incoraggiare Putin a semplicemente aspettare. Dopotutto, all'interno della Russia la repressione e la propaganda hanno impedito qualsiasi seria opposizione alla guerra o al regime in quanto tale. Allo stesso tempo, l'economia è rimasta relativamente stabile nel breve e medio termine.</p>\n<p>L'UE sembra essere confrontata con una continuazione della guerra e probabilmente un'impasse sul campo di battaglia, che potrebbe durare forse per anni con tutte le incertezze correlate. Questi problemi aggiungono sia insicurezza che impattano le prospettive di crescita economica. Hanno già impattato altre aree, come le catene logistiche, la migrazione e il cyberspazio. Gli sforzi dell'UE per contattare altri stati, soprattutto nel Sud Globale, per aumentare il supporto agli sforzi dell'Ucraina per porre fine alla guerra sono falliti. Questo è in parte dovuto all'applicazione di doppi standard nel trattare con le violazioni del diritto internazionale (soprattutto nel caso delle azioni militari di Israele a Gaza e altrove). Questo aggiunge anche incertezze non solo sulla possibilità di un'UE geopolitica più efficace, ma anche sul futuro di un ordine internazionale basato su regole in quanto tale.</p>\n<p><strong>Come parliamo della guerra in Europa?</strong></p>\n<p>Immediatamente dopo l'invasione su larga scala della Russia in Ucraina nel febbraio 2022, l'Europa sembrava essere unita nel suo sostegno all'Ucraina. L'UE ha persino incoraggiato gli stati membri a sostenere l'Ucraina con attrezzature militari da pagare tramite il Fondo Europeo per la Pace. Le sanzioni economiche e finanziarie hanno superato quelle imposte in precedenza in reazione all'annessione della Crimea da parte della Russia e alle incursioni nell'Ucraina orientale. Sanzioni senza precedenti sono state adottate, con 14 pacchetti approvati finora. L'Europa ha ridotto seriamente la sua dipendenza dall'energia russa, limitando così la capacità di Mosca di influenzare le politiche europee. Ma sebbene alcuni canali di propaganda russa siano stati bloccati dall'UE e alcuni propagandisti siano stati colpiti da sanzioni individuali, le operazioni di influenza russa possono ancora continuare. Tali sforzi risuonano tra partiti populisti di estrema destra e di estrema sinistra, così come in alcune comunità della diaspora russa. La propaganda russa è ancora presa sul serio da paesi come l'Ungheria quando si oppongono a ulteriori sanzioni e a qualsiasi aumento del supporto per l'Ucraina.</p>\n<p>In generale, soprattutto nell'Europa occidentale e meridionale, si può vedere un interesse decrescente per la guerra in Ucraina e un cambiamento nell'attenzione dei media verso altre questioni. Queste includono la migrazione, le elezioni statunitensi e i conflitti in Medio Oriente. Si potrebbe facilmente parlare di una sorta di “fatica da Ucraina”, con alcune persone che chiedono di porre fine a questa guerra, “a qualunque costo”, anche se questo deve essere risolto secondo i termini russi. Lo stesso si potrebbe dire riguardo alla paura di un'escalation, che è per lo più un elemento della nostra stessa immaginazione. Il senso di urgenza sta svanendo e sebbene rimanga molta simpatia per l'Ucraina, mancano azioni decisive e l'assistenza è giusta sufficiente affinché l'Ucraina non perda. Kiev semplicemente non può vincere la guerra e imporre le proprie condizioni alla Russia.</p>\n<p>Tutto ciò è in grande contrasto con l'Europa Centrale e Orientale, dove le persone ricordano ancora la sofferenza del passato imperialismo russo e vedono la guerra come l'emanazione più recente della minaccia russa alla sicurezza europea. Per questi paesi, le implicazioni per il futuro dell'Europa sono cristalline e tutti hanno preso misure per aumentare i loro budget per la difesa (alcuni fino al quattro per cento del PIL) e rafforzare la prima linea della NATO nel dissuadere ulteriori aggressioni russe. Qui c'è anche una chiara consapevolezza che l'Ucraina è coinvolta in una lotta esistenziale non solo per se stessa ma anche a sostegno dell'ordine di sicurezza europeo nel suo complesso.</p>\n<p>In questo contesto, si potrebbero identificare narrazioni diverse e divergenti sulle implicazioni della guerra e sul significato di una vittoria o sconfitta russa o ucraina. Tali differenze interne all'UE riguardo alla guerra in Ucraina e a cosa fare al riguardo rimarranno probabilmente un'area di contesa e aggiungeranno alla pletora di incertezze riguardanti il futuro dell'Europa. E questo è esattamente ciò che Mosca spera e per cui gioca: una crescita di opinioni divergenti e polarizzazione all'interno dell'Europa al fine di ottenere una chiara vittoria in Ucraina come primo passo di successo per sfidare ulteriormente l'ordine di sicurezza europeo e imporre la propria volontà su un Occidente diviso.</p>\n<p><strong>Affrontare le incertezze: cosa si deve fare?</strong></p>\n<p>Come già affermato in precedenza, un elemento importante che contribuisce all'incertezza è la crescente frammentazione delle visioni del mondo: una contestazione fondamentale sul significato degli eventi attuali e delle tendenze future. La narrazione russa è chiara: la guerra riguarda la protezione dell'identità russa e dello status di grande potenza, il che richiede di ristabilire il “Mondo Russo” (incluso in Ucraina) e contrastare la diffusione dei valori democratici “occidentali”. Nella sua lotta contro il “Occidente collettivo”, Mosca trova anche un partner nella Cina in una battaglia contro l'egemonia statunitense e presunti valori universali. Nella mente del Cremlino, le grandi potenze dovrebbero essere sovrane e in grado di decidere sui propri valori civilizzazionali. Dovrebbero anche avere il diritto di proiettare la propria influenza nel loro vicinato come sfera di interesse speciale. In questo senso, la guerra in Ucraina è anche esistenziale per la Russia, poiché una sconfitta in Ucraina minaccerebbe un regime che ha investito pesantemente nella sua “operazione militare speciale” per rendere di nuovo grande la Russia.</p>\n<p>In Europa abbiamo narrazioni diverse sul significato della guerra in Ucraina. Mentre la guerra era inizialmente vista come una minaccia maggiore all'ordine di sicurezza europeo e all'ordine multilaterale basato su regole in quanto tale, l'urgenza e la volontà di andare fino in fondo nel contrastare l'aggressione russa e assistere l'Ucraina (e per estensione l'ordine europeo) per proteggere la sua sovranità, integrità territoriale e identità culturale come stato indipendente si sono indebolite nel tempo. Invece di sostenere l'Ucraina “a qualunque costo”, ora sentiamo voci che sostengono un accordo per porre fine alla guerra, incluso un possibile accordo secondo i termini russi, “a qualunque costo”. </p>\n<p>Finché avremo narrazioni diverse sul significato corretto di questa guerra, e anche in termini di sicurezza più ampi, l'UE non sarà in grado di agire come un attore geopolitico coerente e proattivo. L'UE dovrebbe tentare di trovare un linguaggio comune per parlare della guerra e delle sue implicazioni. Solo allora saremo in grado di mantenere la sicurezza in tutto il continente europeo, sia per noi stessi che per i nostri partner. Qui, la geopolitica dovrebbe prevalere sull'economia: finché le nostre aziende sono ancora attive in Russia e gli interessi economici e finanziari dei singoli stati membri minano una politica coerente nei confronti della guerra, rimarranno grandi incertezze sul futuro.</p>\n<p>Inoltre, se l'UE vuole ancora mantenere una forma credibile di politica estera “basata sui valori”, dovrebbe avere una narrazione più coerente su come vede un ordine globale basato su regole e il suo posto in esso. Questo implicherebbe anche rinunciare ai doppi standard il più possibile, così come colmare il divario tra le politiche divergenti all'interno dell'UE riguardo alle politiche aggressive e repressive di Israele contro i palestinesi in particolare. Se Israele può farla franca con una serie di gravi violazioni del diritto internazionale (come stabilito anche dalla Corte Internazionale di Giustizia), l'UE non può costruire una narrazione credibile su se stessa come promotore della pace e della giustizia internazionale. Le divergenze tra gli stati membri dovrebbero anche essere colmate a beneficio di un'UE geopolitica credibile nel suo complesso. Solo allora l'Europa potrebbe anche tentare di colmare alcune delle narrazioni divergenti in gioco nel Sud Globale, dove i paesi potrebbero allora forse prendere più sul serio gli appelli europei per sostenere efficacemente l'Ucraina nella sua guerra di decolonizzazione.</p>\n<p><strong>Costruire una narrazione europea più credibile</strong></p>\n<p>Infine, l'UE dovrebbe anche avere la propria narrazione nei confronti degli Stati Uniti. Le tendenze isolazioniste negli Stati Uniti, il suo pivot verso l'Asia e una narrazione più nazionalista richiedono una risposta europea coerente e unificata. La realtà è che l'impegno degli Stati Uniti per la sicurezza europea è in dubbio, soprattutto con la prospettiva del ritorno di Trump alla Casa Bianca. L'Europa dovrebbe avere buone relazioni transatlantiche quando possibile, ma deve essere in grado di agire in modo indipendente sulla base della propria strategia e narrazione sovrana. Questo è vero non solo riguardo alla Russia ma anche al Medio Oriente. Accettare una relazione più transazionale danneggerebbe solo gli sforzi per costruire una narrazione europea più comune.</p>\n<p>Se l'Europa desidera percorrere la strada geopolitica, dovrebbe anche essere in grado di parlare il linguaggio geopolitico. Questo implicherebbe costruire una narrazione europea più credibile, basata sui valori europei, al fine di stabilire cosa significhi l'identità europea e come vediamo il posto dell'Europa in un ordine mondiale frammentato e incerto.</p>\n<p>Solo quando noi, come europei, saremo in grado di trovare un linguaggio comune e superare le prospettive divergenti tra gli stati membri sulla sicurezza europea e le sue implicazioni, l'UE sarà in grado di avere un impatto sulla costruzione o ricostruzione del proprio vicinato. L'esperienza di quegli stati membri in Europa Centrale, che sono stati esposti all'aggressione e alla repressione russa in passato, potrebbe guidarci nella costruzione di una strategia più efficace nei confronti della Russia e della sicurezza globale più ampia.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> è un ricercatore senior presso l'Istituto Clingendael.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.72",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Finché avremo narrazioni diverse riguardo al vero significato della guerra della Russia in Ucraina, l'Unione Europea non sarà in grado di agire come un attore geopolitico coerente e proattivo. L'UE dovrebbe tentare di trovare un linguaggio comune per parlare della guerra e delle sue implicazioni. Solo allora saremo in grado di mantenere la sicurezza in tutto il continente, sia per noi stessi che per i nostri partner.</I>\n<br><br>\nIl recente incontro dell'Assemblea Generale delle Nazioni Unite si è rivelato un punto focale per tutte le incertezze che il mondo sta attualmente affrontando: l'inefficacia del multilateralismo; l'impunità per l'aggressione e le violazioni del diritto internazionale; e i crescenti problemi legati ai cambiamenti climatici e agli obiettivi di sviluppo sostenibile. In breve, l'ordine internazionale basato sulle regole così come percepito in Occidente è sotto minaccia con grandi incertezze come conseguenza.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.722",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Европа в эпоху неопределенности",
                key:"uid": string:"63b71cfe-7738-4151-a702-f8c54959acea",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.864",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ευρώπη στην εποχή της αβεβαιότητας",
                key:"uid": string:"8215f1a6-69ce-4ae5-a0c3-b76bd004a1eb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Σε αυτό το πλαίσιο, η ΕΕ και τα κράτη μέλη της έχουν επίσης αγωνιστεί προσπαθώντας να αναπτύξουν μια συνεκτική στρατηγική για μια πιο γεωπολιτική Ευρωπαϊκή Ένωση. Αν και η πρόεδρος της Ευρωπαϊκής Επιτροπής, Ούρσουλα φον ντερ Λάιεν, παρουσίασε την πρώτη της επιτροπή το 2019 ως «γεωπολιτική επιτροπή», με τον Ύπατο Εκπρόσωπο για την Κοινή Εξωτερική Πολιτική και Πολιτική Ασφάλειας, Χοσέπ Μπορέλ, να δηλώνει ότι η Ευρώπη έπρεπε να «μάθει τη γλώσσα της δύναμης», οι προκλήσεις για την ΕΕ έχουν αυξηθεί από τότε. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα όσον αφορά την πλήρους κλίμακας εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία και τις στρατιωτικές ενέργειες του Ισραήλ στη Γάζα μετά τις 7 Οκτωβρίου 2023 (και τώρα στο Λίβανο). Και αν και η ΕΕ έχει επιδείξει περισσότερη ενότητα στην αντιμετώπιση της ρωσικής επιθετικότητας, οι πολιτικές της για τη Μέση Ανατολή δείχνουν ότι είναι ακόμα μακριά από το να είναι ένας ενιαίος γεωπολιτικός παίκτης από μόνη της. Τα αποτελέσματα των εκλογών στις ΗΠΑ θα προσθέσουν μόνο στις αβεβαιότητες σχετικά με το γεωπολιτικό μέλλον της ΕΕ.</p>\n<p>Σε μια <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">πρόσφατη έκθεση</a>, το Ολλανδικό Επιστημονικό Συμβούλιο για την Πολιτική της Κυβέρνησης (WRR) επισήμανε μια διάσπαση της παγκόσμιας τάξης κατά μήκος τριών αξόνων: «κέντρα εξουσίας, αρένες όπου ασκείται η εξουσία και κοσμοθεωρίες». Στη δική μου ανάλυση, υπογραμμίζω ιδιαίτερα τη σημασία της διάσπασης των κοσμοθεωριών και υποστηρίζω την ανάπτυξη μιας πιο συνεκτικής ευρωπαϊκής αφήγησης. Πιστεύω επίσης ότι είναι απαραίτητο να βρούμε μια κοινή γλώσσα για να αντιμετωπίσουμε τις αβεβαιότητες σχετικά με το μέλλον της Ευρώπης.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Διάσπαση της παγκόσμιας τάξης</strong></p>\n<p>Η ρωσική επιθετικότητα στην Ουκρανία παρουσιάζει στην ΕΕ τη μεγαλύτερη πρόκληση ασφάλειας εδώ και δεκαετίες κατά μήκος και των τριών αξόνων διάσπασης που αναφέρθηκαν παραπάνω. Ταυτόχρονα, παρουσιάζει επίσης στην ΕΕ μεγάλες αβεβαιότητες. Μπορεί η ΕΕ πραγματικά να αναπτυχθεί σε έναν γεωπολιτικό παίκτη από μόνη της, ικανή και πρόθυμη να υπερασπιστεί τον εαυτό της και τους εταίρους της στη γειτονιά της; Παρά όλες τις συζητήσεις για το <em>Zeitenwende</em>, μπορούμε μόνο να εντοπίσουμε κάποια περιορισμένη (αν και πιθανώς απροσδόκητη) πρόοδο εντός της ΕΕ, συμπεριλαμβανομένης της συνεργασίας στον τομέα της άμυνας. Γενικά, μπορούμε να εντοπίσουμε μια μειούμενη ενδιαφέρον για τον πόλεμο στην Ουκρανία (ιδιαίτερα στη δυτική και νότια Ευρώπη) και ακόμη και κάποια οπισθοδρόμηση στην υποστήριξη των ατομικών κρατών μελών για την Ουκρανία. Μπορεί κανείς να συμπεράνει τότε ότι η ευρωπαϊκή στρατιωτική και χρηματοοικονομική υποστήριξη θα αποδειχθεί ανεπαρκής αν η ΕΕ αντιμετωπίσει μια δεύτερη διοίκηση Τραμπ. Η πάλη της Ευρώπης να βρει τη δική της κυρίαρχη θέση μεταξύ των κέντρων εξουσίας είναι γεμάτη με μεγάλες αβεβαιότητες σχετικά με το μέλλον της.</p>\n<p>Δεύτερον, οι αβεβαιότητες δεν σχετίζονται μόνο με σκληρά ζητήματα ασφάλειας στην αντιμετώπιση του πολέμου στην Ουκρανία, αλλά και με άλλες αρένες όπου ασκείται η εξουσία, όπως η ευρύτερη γεωοικονομία, η υβριδική επιρροή και ο κυβερνοχώρος. Η διάσπαση σε αυτούς τους τομείς παρουσιάζει στην Ευρώπη ευρύτερες, πιο παγκόσμιες προκλήσεις. Σε αυτό το πλαίσιο, προκύπτει το ερώτημα πόσο μακριά είναι η Ευρώπη ικανή και πρόθυμη να πάρει τις δικές της αποφάσεις και να αναπτύξει την δική της ευρωπαϊκή κυριαρχία. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα όταν αντιμετωπίζει δύσκολες επιλογές μεταξύ της συνεργασίας με την Κίνα ως εταίρο, ανταγωνιστή και συστημικό αντίπαλο, ή της συμμετοχής στις ΗΠΑ στις κυρίως γεωοικονομικές μάχες τους με το Πεκίνο.</p>\n<p>Αλλά εξίσου σημαντικό με τους άλλους δύο άξονες διάσπασης είναι το γεγονός ότι η ΕΕ πρέπει επίσης να ασχοληθεί με διαφορετικές κοσμοθεωρίες και αφηγήσεις. Αυτές αφορούν όχι μόνο άλλες μεγάλες δυνάμεις (συμπεριλαμβανομένων των ΗΠΑ) αλλά και χώρες του Παγκόσμιου Νότου και ακόμη και τα ίδια τα κράτη μέλη της ΕΕ, πολιτικά κόμματα και κινήματα. Διαφορετικές ιδέες για την Ευρώπη, τις αξίες της και το μέλλον της έχουν θεμελιώδη επίδραση στο πώς μπορεί η Ευρώπη να αντιμετωπίσει τις αβεβαιότητες για να βρει τη δική της θέση σε μια διάσπαση της παγκόσμιας τάξης.</p>\n<p><strong>Αβεβαιότητες σχετικά με την έκβαση του πολέμου</strong></p>\n<p>Η μεγαλύτερη αβεβαιότητα που αντιμετωπίζει η ΕΕ σχετίζεται με τον πόλεμο στην Ουκρανία. Η υποστήριξη για την Ουκρανία μέχρι στιγμής έχει είναι αρκετή ώστε η χώρα να μην μπορεί να χάσει αλλά και να μην μπορεί πραγματικά να κερδίσει κατά της ρωσικής επιθετικότητας. Ο φόβος της κλιμάκωσης και ενός πλήρους πολέμου μεταξύ Ρωσίας και ΝΑΤΟ έχει αποτρέψει ιδιαίτερα τις ΗΠΑ και τη Γερμανία από το να παρέχουν μακροχρόνια όπλα που θα επέτρεπαν στο Κίεβο να χτυπήσει σε όλα τα σημεία από τα οποία εκδηλώνεται η ρωσική επιθετικότητα εναντίον του. Για χρόνια τώρα υπάρχει πολλή συζήτηση για τις «κόκκινες γραμμές» της Ρωσίας, οι οποίες συχνά είναι περισσότερο ένα στοιχείο της δυτικής φαντασίας παρά της πραγματικότητας. Για παράδειγμα, η ίδια η Ουκρανία το έχει αποδείξει αυτό χτυπώντας στόχους μέσα στη Ρωσία και ακόμη και μεταφέροντας τον πόλεμο στη Ρωσία με την εισβολή της στην περιοχή του Κουρσκ. Η δυτική υποστήριξη για το σχέδιο ειρήνης της Ουκρανίας και το πρόσφατο σχέδιο νίκης του Ζελένσκι απέχουν επίσης πολύ από το να είναι αυτό που χρειάζεται για να τερματιστεί αυτός ο πόλεμος.</p>\n<p>Στο μεταξύ, κάποιοι άνθρωποι στη Δύση φαίνεται ακόμα να πιστεύουν ότι οι οικονομικές κυρώσεις θα μπορούσαν μακροπρόθεσμα να αναγκάσουν τη Ρωσία να επιστρέψει στο τραπέζι των διαπραγματεύσεων. Ωστόσο, οι συζητήσεις σχετικά με τις κυρώσεις έχουν δείξει ότι η αποτελεσματικότητά τους παραμένει ανεπαρκής όταν δεν γίνεται σοβαρή εργασία για να κλείσουν όλα τα παραθυράκια. Αν είμαστε σοβαροί όταν δηλώνουμε ότι είμαστε επίσης σε πόλεμο, γιατί τόσες πολλές δυτικές εταιρείες είναι ακόμα ενεργές στη Ρωσία και γιατί δεν έχουμε προχωρήσει αποφασιστικά προς την κατεύθυνση ενός πιο συνολικού μποϊκοτάζ του εμπορίου με τη Ρωσία;</p>\n<p>Είναι σαφές ότι ο Βλαντιμίρ Πούτιν παίζει το μακροχρόνιο παιχνίδι και περιμένει να φθαρεί η δυτική υποστήριξη για την Ουκρανία. Η έκβαση των εκλογών και η άνοδος των λαϊκιστικών κομμάτων στις ΗΠΑ και την Ευρώπη συμβάλλουν σε περαιτέρω αβεβαιότητες, ειδικά όταν συναντάμε περισσότερες κυβερνήσεις με ακροδεξιά κόμματα ή υποστηριζόμενες από τέτοια κόμματα. Αυτή τη στιγμή, αυτό αφορά κυρίως την Ουγγαρία και τη Σλοβακία, αλλά η άνοδος του <em>Alternative Für Deutschland</em> (Εναλλακτική για τη Γερμανία) στη Γερμανία και του <em>Rassemblement National</em> (Εθνική Συγκέντρωση) στη Γαλλία θα μπορούσε επίσης να αλλάξει θεμελιωδώς το πολιτικό φάσμα στην Ευρώπη, με κρίσιμες εκλογές να έρχονται τα επόμενα χρόνια. Μια νίκη των ακροδεξιών κομμάτων θα μπορούσε να υπονομεύσει την υποστήριξη για την Ουκρανία, αν και παραδείγματα από την Ιταλία και την Ολλανδία έχουν δείξει ότι αυτό δεν είναι απαραίτητα το γεγονός. Ωστόσο, οι εκλογές αποτελούν ένα σημαντικό στοιχείο αβεβαιότητας και θα μπορούσαν να ενθαρρύνουν τον Πούτιν να περιμένει απλώς την κατάλληλη στιγμή. Άλλωστε, μέσα στη Ρωσία η καταστολή και η προπαγάνδα έχουν αποτρέψει οποιαδήποτε σοβαρή αντίθεση στον πόλεμο ή στο καθεστώς ως τέτοιο. Ταυτόχρονα, η οικονομία έχει παραμείνει σχετικά σταθερή σε βραχυπρόθεσμο και μεσοπρόθεσμο επίπεδο.</p>\n<p>Η ΕΕ φαίνεται να αντιμετωπίζει μια συνέχιση του πολέμου και πιθανώς μια στασιμότητα στο πεδίο της μάχης, η οποία θα μπορούσε να διαρκέσει πιθανώς για χρόνια με όλες τις σχετικές αβεβαιότητες. Αυτά τα ζητήματα προσθέτουν τόσο στην ανασφάλεια όσο και επηρεάζουν τις προοπτικές οικονομικής ανάπτυξης. Έχουν ήδη επηρεάσει και άλλους τομείς, όπως οι εφοδιαστικές αλυσίδες, η μετανάστευση και ο κυβερνοχώρος. Οι προσπάθειες της ΕΕ να προσεγγίσει άλλες χώρες, ειδικά στον Παγκόσμιο Νότο, για να αυξήσει την υποστήριξη για τις προσπάθειες της Ουκρανίας να τερματίσει τον πόλεμο έχουν αποτύχει. Αυτό οφείλεται εν μέρει στην εφαρμογή διπλών προτύπων κατά την αντιμετώπιση παραβιάσεων του διεθνούς δικαίου (ιδιαίτερα στην περίπτωση των στρατιωτικών ενεργειών του Ισραήλ στη Γάζα και αλλού). Αυτό προσθέτει επίσης σε αβεβαιότητες όχι μόνο σχετικά με την πιθανότητα μιας πιο αποτελεσματικής γεωπολιτικής ΕΕ, αλλά και σχετικά με το μέλλον μιας διεθνούς τάξης βασισμένης σε κανόνες ως τέτοια.</p>\n<p><strong>Πώς μιλάμε για τον πόλεμο στην Ευρώπη;</strong></p>\n<p>Άμεσα μετά την πλήρους κλίμακας εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία τον Φεβρουάριο του 2022, η Ευρώπη φαινόταν ενωμένη στην υποστήριξή της για την Ουκρανία. Η ΕΕ ενθάρρυνε ακόμη και τα κράτη μέλη να υποστηρίξουν την Ουκρανία με στρατιωτικό εξοπλισμό που θα πληρωνόταν από το Ευρωπαϊκό Ταμείο Ειρήνης. Οι οικονομικές και χρηματοοικονομικές κυρώσεις ξεπέρασαν αυτές που είχαν επιβληθεί νωρίτερα σε αντίκτυπο στην προσάρτηση της Κριμαίας από τη Ρωσία και τις εισβολές στην ανατολική Ουκρανία. Πρωτοφανείς κυρώσεις έχουν υιοθετηθεί, με 14 πακέτα να έχουν εγκριθεί μέχρι στιγμής. Η Ευρώπη έχει μειώσει σοβαρά την εξάρτησή της από την ρωσική ενέργεια, περιορίζοντας έτσι την ικανότητα της Μόσχας να επηρεάζει τις ευρωπαϊκές πολιτικές. Αλλά αν και ορισμένα ρωσικά κανάλια προπαγάνδας έχουν αποκλειστεί από την ΕΕ και ορισμένοι προπαγανδιστές έχουν υποστεί ατομικές κυρώσεις, οι ρωσικές επιχειρήσεις επιρροής μπορούν να συνεχιστούν. Τέτοιες προσπάθειες αντηχούν μεταξύ ακροδεξιών και ακροαριστερών λαϊκιστικών κομμάτων, καθώς και ορισμένων κοινοτήτων ρωσικής διασποράς. Η ρωσική προπαγάνδα εξακολουθεί να λαμβάνεται σοβαρά από χώρες όπως η Ουγγαρία όταν αντιτίθενται σε περαιτέρω κυρώσεις και οποιαδήποτε αύξηση της υποστήριξης για την Ουκρανία.</p>\n<p>Γενικότερα, ειδικά στη δυτική και νότια Ευρώπη, μπορεί κανείς να δει μια μειούμενη ενδιαφέρον για τον πόλεμο στην Ουκρανία και μια στροφή της προσοχής των μέσων ενημέρωσης σε άλλα ζητήματα. Αυτά περιλαμβάνουν τη μετανάστευση, τις εκλογές στις ΗΠΑ και τις συγκρούσεις στη Μέση Ανατολή. Θα μπορούσε κανείς εύκολα να μιλήσει για κάποια μορφή «κόπωσης από την Ουκρανία», με ορισμένους ανθρώπους να ζητούν να τερματιστεί αυτός ο πόλεμος, «ό,τι κι αν χρειαστεί», ακόμη και αν αυτό πρέπει να διευθετηθεί με τους όρους της Ρωσίας. Το ίδιο θα μπορούσε να ειπωθεί και για τον φόβο της κλιμάκωσης, ο οποίος είναι κυρίως ένα στοιχείο της δικής μας φαντασίας. Το αίσθημα της επείγουσας ανάγκης μειώνεται και αν και παραμένει πολλή συμπάθεια για την Ουκρανία, οι αποφασιστικές ενέργειες λείπουν και η βοήθεια είναι απλώς αρκετή για να μην χάσει η Ουκρανία. Το Κίεβο απλά δεν μπορεί να κερδίσει τον πόλεμο και να επιβάλει τους δικούς του όρους στη Ρωσία.</p>\n<p>Όλα αυτά είναι σε μεγάλη αντίθεση με την Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη, όπου οι άνθρωποι θυμούνται ακόμα την ταλαιπωρία από τον παρελθόντα ρωσικό ιμπεριαλισμό και φαντάζονται τον πόλεμο ως την πιο πρόσφατη εκδήλωση της ρωσικής απειλής για την ευρωπαϊκή ασφάλεια. Για αυτές τις χώρες, οι επιπτώσεις για το μέλλον της Ευρώπης είναι κρυστάλλινες και όλες έχουν λάβει μέτρα για να ενισχύσουν τους προϋπολογισμούς άμυνας τους (ορισμένα έως τέσσερα τοις εκατό του ΑΕΠ) και να ενισχύσουν την πρώτη γραμμή του ΝΑΤΟ στην αποτροπή περαιτέρω ρωσικής επιθετικότητας. Υπάρχει επίσης μια σαφής συνειδητοποίηση εδώ ότι η Ουκρανία εμπλέκεται σε μια υπαρξιακή πάλη όχι μόνο για τον εαυτό της αλλά και για την υποστήριξη της ευρωπαϊκής τάξης ασφάλειας στο σύνολό της.</p>\n<p>Σε αυτό το πλαίσιο, θα μπορούσε κανείς να εντοπίσει διαφορετικές και αποκλίνουσες αφηγήσεις σχετικά με τις επιπτώσεις του πολέμου και τη σημασία μιας ρωσικής ή ουκρανικής νίκης ή ήττας. Τέτοιες εσωτερικές διαφορές εντός της ΕΕ σχετικά με τον πόλεμο στην Ουκρανία και το τι να κάνουμε γι' αυτό θα παραμείνουν πιθανώς μια περιοχή αντιπαράθεσης και θα προσθέσουν στην πληθώρα των αβεβαιοτήτων που αφορούν το μέλλον της Ευρώπης. Και αυτό είναι ακριβώς αυτό που ελπίζει και παίζει η Μόσχα: μια αύξηση των αποκλινουσών απόψεων και του πολωτισμού εντός της Ευρώπης προκειμένου να κερδίσει μια σαφή νίκη στην Ουκρανία ως πρώτο επιτυχές βήμα στην περαιτέρω αμφισβήτηση της ευρωπαϊκής τάξης ασφάλειας και επιβολής της θέλησής της σε έναν διαιρεμένο Δυτικό κόσμο.</p>\n<p><strong>Αντιμετώπιση των αβεβαιοτήτων: τι πρέπει να γίνει;</strong></p>\n<p>Όπως ήδη αναφέρθηκε νωρίτερα, ένα σημαντικό στοιχείο που συμβάλλει στην αβεβαιότητα είναι η αυξανόμενη διάσπαση των κοσμοθεωριών: μια θεμελιώδης αμφισβήτηση σχετικά με τη σημασία των τρεχουσών γεγονότων και των μελλοντικών τάσεων. Η ρωσική αφήγηση είναι σαφής: ο πόλεμος αφορά την προστασία της ρωσικής ταυτότητας και της μεγάλης δύναμης, που απαιτεί την επανασύσταση του «Ρωσικού Κόσμου» (συμπεριλαμβανομένης της Ουκρανίας) και την αντίσταση στη διάδοση των «δυτικών» δημοκρατικών αξιών. Στον αγώνα της κατά του «συλλογικού Δυτικού κόσμου», η Μόσχα βρίσκει επίσης έναν εταίρο στην Κίνα σε μια μάχη κατά της ηγεμονίας των ΗΠΑ και των υποτιθέμενα παγκόσμιων αξιών. Στο μυαλό του Κρεμλίνου, οι μεγάλες δυνάμεις θα πρέπει να είναι κυρίαρχες και ικανές να αποφασίζουν για τις δικές τους πολιτισμικές αξίες. Θα πρέπει επίσης να έχουν το δικαίωμα να προβάλλουν την επιρροή τους στη γειτονιά τους ως ειδική σφαίρα συμφερόντων. Σε αυτό το πλαίσιο, ο πόλεμος στην Ουκρανία είναι επίσης υπαρξιακός για τη Ρωσία, καθώς μια ήττα στην Ουκρανία θα απειλούσε ένα καθεστώς που έχει επενδύσει σημαντικά στην «ειδική στρατιωτική επιχείρησή» του για να κάνει τη Ρωσία μεγάλη ξανά.</p>\n<p>Στην Ευρώπη έχουμε διαφορετικές αφηγήσεις σχετικά με τη σημασία του πολέμου στην Ουκρανία. Ενώ ο πόλεμος αρχικά θεωρήθηκε ως μια μεγάλη απειλή για την ευρωπαϊκή τάξη ασφάλειας και για την πολυμερή τάξη βασισμένη σε κανόνες ως τέτοια, η επείγουσα ανάγκη και η προθυμία να προχωρήσουμε μέχρι τέλους στην αντιμετώπιση της ρωσικής επιθετικότητας και στην υποστήριξη της Ουκρανίας (και κατ' επέκταση της ευρωπαϊκής τάξης) για την προστασία της κυριαρχίας, της εδαφικής ακεραιότητας και της πολιτιστικής ταυτότητας ως ανεξάρτητου κράτους έχει εξασθενήσει με την πάροδο του χρόνου. Αντί να υποστηρίζουμε την Ουκρανία «ό,τι κι αν χρειαστεί», τώρα ακούμε φωνές που υποστηρίζουν μια διευθέτηση για να τερματιστεί ο πόλεμος, συμπεριλαμβανομένης μιας πιθανής συμφωνίας με τους όρους της Ρωσίας, «ό,τι κι αν χρειαστεί». </p>\n<p>Όσο έχουμε διαφορετικές αφηγήσεις σχετικά με τη σωστή σημασία αυτού του πολέμου, και επίσης σε ευρύτερους όρους ασφάλειας, η ΕΕ δεν θα είναι σε θέση να ενεργήσει ως ένας συνεκτικός και προδραστικός γεωπολιτικός παίκτης. Η ΕΕ θα πρέπει να προσπαθήσει να βρει μια κοινή γλώσσα για να μιλήσει για τον πόλεμο και τις επιπτώσεις του. Μόνο τότε θα μπορέσουμε να διατηρήσουμε την ασφάλεια σε ολόκληρη την ευρωπαϊκή ήπειρο, τόσο για εμάς όσο και για τους εταίρους μας. Εδώ, η γεωπολιτική θα πρέπει να υπερτερεί της οικονομίας: όσο οι εταιρείες μας είναι ακόμα ενεργές στη Ρωσία και τα οικονομικά και χρηματοοικονομικά συμφέροντα των ατομικών κρατών μελών υπονομεύουν μια συνεκτική πολιτική προς τον πόλεμο, οι μεγάλες αβεβαιότητες σχετικά με το μέλλον θα παραμείνουν.</p>\n<p>Επιπλέον, αν η ΕΕ θέλει ακόμα να διατηρήσει μια αξιόπιστη μορφή «πολιτικής εξωτερικών σχέσεων βασισμένης σε αξίες», θα πρέπει να έχει μια πιο συνεπή αφήγηση σχετικά με το πώς βλέπει μια διεθνή τάξη βασισμένη σε κανόνες και τη θέση της σε αυτήν. Αυτό θα σήμαινε επίσης την εγκατάλειψη των διπλών προτύπων όσο το δυνατόν περισσότερο, καθώς και την γεφύρωση του χάσματος μεταξύ των αποκλινουσών πολιτικών εντός της ΕΕ σχετικά με τις επιθετικές και κατασταλτικές πολιτικές του Ισραήλ κατά των Παλαιστινίων ειδικότερα. Αν το Ισραήλ μπορεί να ξεφύγει με μια σειρά σοβαρών παραβιάσεων του διεθνούς δικαίου (όπως έχει επίσης διαπιστωθεί από το Διεθνές Δικαστήριο), η ΕΕ δεν μπορεί να οικοδομήσει μια αξιόπιστη αφήγηση για τον εαυτό της ως προωθητής της διεθνούς ειρήνης και δικαιοσύνης. Οι αποκλίσεις μεταξύ των κρατών μελών θα πρέπει επίσης να γεφυρωθούν προς όφελος μιας αξιόπιστης γεωπολιτικής ΕΕ στο σύνολό της. Μόνο τότε μπορεί η Ευρώπη να προσπαθήσει να γεφυρώσει κάποιες από τις αποκλίνουσες αφηγήσεις που υπάρχουν στον Παγκόσμιο Νότο, όπου οι χώρες θα μπορούσαν τότε ίσως να πάρουν πιο σοβαρά τις ευρωπαϊκές εκκλήσεις για να υποστηρίξουν αποτελεσματικά την Ουκρανία στον αποαποικιστικό της πόλεμο.</p>\n<p><strong>Δημιουργώντας μια πιο αξιόπιστη ευρωπαϊκή αφήγηση</strong></p>\n<p>Τέλος, η ΕΕ θα χρειαστεί επίσης να έχει τη δική της αφήγηση απέναντι στις Ηνωμένες Πολιτείες. Οι απομονωτιστικές τάσεις στις ΗΠΑ, η στροφή τους προς την Ασία και μια πιο εθνικιστική αφήγηση απαιτούν μια συνεκτική και ενωμένη ευρωπαϊκή απάντηση. Η πραγματικότητα είναι ότι η δέσμευση των ΗΠΑ για την ευρωπαϊκή ασφάλεια είναι αβέβαιη, ειδικά με την προοπτική της επιστροφής του Τραμπ στον Λευκό Οίκο. Η Ευρώπη θα πρέπει να έχει καλές διατλαντικές σχέσεις όποτε είναι δυνατόν, αλλά πρέπει να είναι σε θέση να ενεργεί ανεξάρτητα με βάση τη δική της κυρίαρχη στρατηγική και αφήγηση. Αυτό ισχύει όχι μόνο για τη Ρωσία αλλά και για τη Μέση Ανατολή. Η αποδοχή μιας πιο συναλλακτικής σχέσης θα βλάψει μόνο τις προσπάθειες να οικοδομηθεί μια πιο κοινή ευρωπαϊκή αφήγηση.</p>\n<p>Αν η Ευρώπη θέλει να περπατήσει τη γεωπολιτική πορεία, θα πρέπει επίσης να είναι σε θέση να μιλήσει τη γεωπολιτική γλώσσα. Αυτό θα σήμαινε την οικοδόμηση μιας πιο αξιόπιστης ευρωπαϊκής αφήγησης, βασισμένης σε ευρωπαϊκές αξίες, προκειμένου να καθοριστεί τι σημαίνει η ευρωπαϊκή ταυτότητα και πώς βλέπουμε τη θέση της Ευρώπης σε μια διάσπαση και αβέβαιη παγκόσμια τάξη.</p>\n<p>Μόνο όταν εμείς ως Ευρωπαίοι είμαστε σε θέση να βρούμε μια κοινή γλώσσα και να ξεπεράσουμε τις αποκλίνουσες προοπτικές μεταξύ των κρατών μελών σχετικά με την ευρωπαϊκή ασφάλεια και τις επιπτώσεις της, θα μπορέσει η ΕΕ να έχει αντίκτυπο στην οικοδόμηση ή την ανακατασκευή της δικής της γειτονιάς. Η εμπειρία των κρατών μελών στην Κεντρική Ευρώπη, που έχουν εκτεθεί στην ρωσική επιθετικότητα και καταστολή στο παρελθόν, θα μπορούσε να μας καθοδηγήσει στην οικοδόμηση μιας πιο αποτελεσματικής στρατηγικής προς τη Ρωσία και την ευρύτερη παγκόσμια ασφάλεια.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Τόνι φαν ντερ Τόγκτ</strong> είναι ανώτερος ερευνητής στο Ινστιτούτο Κλινγκεντάελ.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.601",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Όσο έχουμε διαφορετικές αφηγήσεις σχετικά με την πραγματική σημασία του πολέμου της Ρωσίας στην Ουκρανία, η Ευρωπαϊκή Ένωση δεν θα μπορέσει να δράσει ως ένας συνεκτικός και προδραστικός γεωπολιτικός παίκτης. Η ΕΕ θα πρέπει να προσπαθήσει να βρει μια κοινή γλώσσα για να μιλήσει για τον πόλεμο και τις επιπτώσεις του. Μόνο τότε θα μπορέσουμε να διατηρήσουμε την ασφάλεια σε ολόκληρη την ήπειρο, τόσο για εμάς όσο και για τους εταίρους μας.</I>\n<br><br>\nΗ πρόσφατη συνάντηση της Γενικής Συνέλευσης του ΟΗΕ αποδείχθηκε ότι είναι ένα κεντρικό σημείο για όλες τις αβεβαιότητες που αντιμετωπίζει ο κόσμος σήμερα: η αναποτελεσματικότητα του πολυμερισμού; η ατιμωρησία για την επιθετικότητα και τις παραβιάσεις του διεθνούς δικαίου; και τα αυξανόμενα προβλήματα που σχετίζονται με την κλιματική αλλαγή και τους στόχους βιώσιμης ανάπτυξης. Με λίγα λόγια, η διεθνής τάξη που βασίζεται σε κανόνες όπως την αντιλαμβάνονται στη Δύση είναι υπό απειλή με σημαντικές αβεβαιότητες ως συνέπεια.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.336",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Европа в епохата на несигурност",
                key:"uid": string:"8b1d43e6-083b-444c-b278-bcee4e00734f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>В този контекст ЕС и неговите държави членки също се борят, опитвайки се да разработят последователна стратегия за по-геополитически Европейски съюз. Въпреки че президентът на Европейската комисия, Урсула фон дер Лайен, представи първата си комисия през 2019 г. като „геополитическа комисия“, с Висшия представител за обща външна политика и политика на сигурност Жозеп Борел, който заяви, че Европа трябва да „научи езика на силата“, предизвикателствата пред ЕС нараснаха оттогава. Това е особено вярно по отношение на пълномащабната инвазия на Русия в Украйна и военните действия на Израел в Газа след 7 октомври 2023 г. (и сега в Ливан). И въпреки че ЕС демонстрира повече единство в противодействието на руската агресия, политиките му в Близкия изток показват, че все още е далеч от единен геополитически играч сам по себе си. Резултатите от изборите в САЩ само ще добавят към несигурностите относно геополитическото бъдеще на ЕС.</p>\n<p>В <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">скорошен доклад</a> Нидерландският научен съвет за правителствена политика (WRR) посочи на фрагментацията на глобалния ред по три оси: „центрове на власт, арени, където се упражнява власт, и светогледи“. В собствената си анализа подчертавам особено важността на фрагментацията на светогледите и аргументирам в полза на разработването на по-последователен европейски наратив. Също така вярвам, че е необходимо да се намери общ език при справянето с несигурностите относно бъдещето на Европа.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Фрагментиращ световен ред</strong></p>\n<p>Агресията на Русия в Украйна представлява най-голямото предизвикателство за сигурността на ЕС през последните десетилетия по всички три оси на фрагментация, споменати по-горе. В същото време тя също така представя на ЕС големи несигурности. Може ли ЕС наистина да се развие в геополитически играч сам по себе си, способен и готов да защитава себе си и своите партньори в съседство? Въпреки всичките разговори за <em>Zeitenwende</em>, можем да идентифицираме само ограничен (макар и вероятно неочакван) напредък в рамките на ЕС, включително в сътрудничеството в областта на отбраната. По принцип можем да идентифицираме намаляващ интерес към войната в Украйна (особено в западна и южна Европа) и дори известно отстъпление в подкрепата на отделни държави членки за Украйна. Може само да се заключи, че военната и финансова подкрепа на Европа ще се окаже недостатъчна, ако ЕС бъде изправен пред второ управление на Тръмп. Борбата на Европа да намери собствено суверенно място между центровете на властта е изпълнена с големи несигурности относно бъдещето си.</p>\n<p>На второ място, несигурностите не само че се отнасят до трудни въпроси на сигурността при справянето с войната в Украйна, но и до други арени, където се упражнява власт, като по-широка геоикономика, хибридно влияние и кибер. Фрагментацията в тези области представя на Европа по-широки, глобални предизвикателства. В този контекст възниква въпросът доколко Европа е способна и готова да взема свои собствени решения и да развива собствена европейска суверенност. Това е особено вярно, когато също така се изправя пред трудни избори между справянето с Китай като партньор, конкурент и системен съперник или присъединяване към САЩ в все още предимно геоикономическите им битки с Пекин.</p>\n<p>Но също толкова важно, колкото и двете други оси на фрагментация, е фактът, че ЕС също трябва да се справи с различни светогледи и наративи. Те засягат не само други големи сили (включително САЩ), но и държави от Глобалния юг и дори собствените държави членки на ЕС, политически партии и движения. Различните идеи за Европа, нейните ценности и нейното бъдеще имат основно влияние върху начина, по който Европа може да се справи с несигурностите, за да намери собственото си място в фрагментирания световен ред.</p>\n<p><strong>Несигурности относно изхода от войната</strong></p>\n<p>Най-голямата несигурност, пред която е изправен ЕС, е свързана с войната в Украйна. Подкрепата за Украйна досега е била достатъчна, така че страната не може да загуби, но също така не може и наистина да спечели срещу руската агресия. Страхът от ескалация и пълномащабна война между Русия и НАТО е предотвратил особено САЩ и Германия да предоставят дългобойни оръжия, които биха позволили на Киев да удари всички тези точки, от които се извършва руската агресия срещу него. В продължение на години се говори много за „червените линии“ на Русия, които често са повече елемент на западната фантазия, отколкото на реалността. Например, самата Украйна е доказала това, като е ударила цели вътре в Русия и дори е пренесла войната в Русия с нахлуването си в Курска област. Западната подкрепа за мирния план на Украйна и последния план на Зеленски за победа също далеч не отговарят на необходимото, за да се сложи край на тази война.</p>\n<p>Междувременно, някои хора на Запад все още изглежда вярват, че икономическите санкции биха могли в дългосрочен план да принудят Русия да се върне на преговорната маса. Въпреки това, дискусиите относно санкциите показаха, че тяхната ефективност остава недостатъчна, когато не се предприемат сериозни действия за затваряне на всички вратички. Ако сме сериозни, когато заявяваме, че също сме във война, защо толкова много западни компании все още са активни в Русия и защо не сме се насочили решително към по-общ бойкот на търговията с Русия?</p>\n<p>Ясно е, че Владимир Путин играе дългата игра и чака западната подкрепа за Украйна да отслабне допълнително. Изходът от изборите и възходът на популистките партии в САЩ и Европа допринасят за допълнителни несигурности, особено когато срещнем повече правителства с крайно десни партии или подкрепяни от такива партии. В момента това се отнася главно за Унгария и Словакия, но възходът на <em>Alternative Für Deutschland</em> (Алтернатива за Германия) в Германия и <em>Rassemblement National</em> (Национален сбор) във Франция също може да промени основно политическия спектър в Европа, с важни избори, които предстоят в следващите няколко години. Победата на крайнодесни партии може да подкопае подкрепата за Украйна, въпреки че примери от Италия и Нидерландия показват, че това не е непременно така. Въпреки това, изборите представляват основен елемент на несигурност и могат да насърчат Путин просто да изчака. В крайна сметка, вътре в Русия репресиите и пропагандата предотвратяват всякаква сериозна опозиция на войната или на режима като такъв. В същото време, икономиката остава относително стабилна в краткосрочен и средносрочен план.</p>\n<p>ЕС изглежда е изправен пред продължаване на войната и вероятно задънена улица на бойното поле, която може да продължи вероятно години с всички свързани несигурности. Тези въпроси както добавят несигурност, така и влияят на икономическите перспективи за растеж. Те вече оказаха влияние и на други области, като логистични вериги, миграция и кибер. Усилията на ЕС да се свърже с други държави, особено в Глобалния юг, за да увеличи подкрепата за усилията на Украйна да сложи край на войната, се провалиха. Това е отчасти заради прилагането на двойни стандарти при справянето с нарушения на международното право (особено в случая с военните действия на Израел в Газа и другаде). Това също добавя към несигурностите не само относно възможността за по-ефективен геополитически ЕС, но и относно бъдещето на международния ред, основан на правила, като такъв.</p>\n<p><strong>Как говорим за войната в Европа?</strong></p>\n<p>Веднага след пълномащабната инвазия на Русия в Украйна през февруари 2022 г. Европа изглеждаше обединена в подкрепата си за Украйна. ЕС дори насърчи държавите членки да подкрепят Украйна с военна техника, която да бъде платена от Европейския мирен фонд. Икономическите и финансовите санкции надхвърлиха тези, наложени по-рано в отговор на анексията на Крим от Русия и нахлуванията в източна Украйна. Безпрецедентни санкции бяха приети, като досега са одобрени 14 пакета. Европа сериозно намалява зависимостта си от руската енергия, като по този начин ограничава способността на Москва да влияе на европейските политики. Но въпреки че някои руски пропагандни канали бяха блокирани от ЕС и някои пропагандисти бяха ударени с индивидуални санкции, операциите на руската пропаганда все още могат да продължат. Такива усилия резонират сред крайнодесни и крайнолеви популистки партии, както и сред някои руски диаспорни общности. Руската пропаганда също все още се приема сериозно от държави като Унгария, когато се противопоставят на допълнителни санкции и всяко увеличаване на подкрепата за Украйна.</p>\n<p>По-общо, особено в западна и южна Европа, може да се види намаляващ интерес към войната в Украйна и пренасочване на медийните внимание към други въпроси. Те включват миграция, изборите в САЩ и конфликтите в Близкия изток. Може лесно да се говори за някаква форма на „умора от Украйна“, като някои хора призовават да се сложи край на тази война, „каквото и да е необходимо“, дори ако това трябва да бъде уредено на руски условия. Същото може да се каже и за страха от ескалация, който е предимно елемент на нашето собствено въображение. Чувството за спешност намалява и въпреки че остава много симпатия към Украйна, решителни действия липсват и помощта е просто достатъчна, за да не загуби Украйна. Киев просто не може да спечели войната и да наложи собствените си условия на Русия.</p>\n<p>Всичко това е в голям контраст с Централна и Източна Европа, където хората все още помнят страданията от миналия руски империализъм и виждат войната като най-новото проявление на руската заплаха за европейската сигурност. За тези държави последиците за бъдещето на Европа са кристално ясни и всички са предприели мерки за увеличаване на бюджетите си за отбрана (някои до четири процента от БВП) и укрепване на предната линия на НАТО в сдържането на по-нататъшна руска агресия. Има ясно осъзнаване и тук, че Украйна е замесена в екзистенциална борба не само за себе си, но и в подкрепа на европейския ред за сигурност като цяло.</p>\n<p>В този контекст може да се идентифицират различни и разминаващи се наративи относно последиците от войната и значението на руска или украинска победа или поражение. Такива вътрешни различия в ЕС относно войната в Украйна и какво да се прави по въпроса вероятно ще останат област на противоречие и ще добавят към множеството несигурности относно бъдещето на Европа. И точно това е, за което Москва се надява и играе: растеж на разминаващи се възгледи и поляризация в Европа, за да спечели ясна победа в Украйна като първа успешна стъпка в по-нататъшното предизвикателство на европейския ред за сигурност и налагане на волята си на разделения Запад.</p>\n<p><strong>Справяне с несигурностите: какво да се прави?</strong></p>\n<p>Както вече беше посочено по-рано, важен елемент, допринасящ за несигурността, е нарастващата фрагментация на светогледите: основно оспорване на значението на текущите събития и бъдещите тенденции. Руският наратив е ясен: войната е за защита на руската идентичност и статут на велика сила, което налага възстановяване на „Руския свят“ (включително в Украйна) и противодействие на разпространението на „западните“ демократични ценности. В борбата си срещу „колективния Запад“ Москва също намира партньор в Китай в битка срещу хегемонията на САЩ и предполагаемо универсалните ценности. В ума на Кремъл великите сили трябва да бъдат суверенни и способни да решават собствените си цивилизационни ценности. Те също така трябва да имат правото да проектират влиянието си в съседството си като специална сфера на интерес. В това отношение войната в Украйна е също екзистенциална за Русия, тъй като поражението в Украйна би застрашило режим, който е инвестирал значителни средства в своята „специална военна операция“, за да направи Русия отново велика.</p>\n<p>В Европа имаме различни наративи относно значението на войната в Украйна. Докато войната първоначално беше възприемана като основна заплаха за европейския ред за сигурност и за многостранния ред, основан на правила, спешността и готовността да се отиде докрай в противодействието на руската агресия и в помощ на Украйна (и по подразбиране на европейския ред) за защита на нейния суверенитет, териториална цялост и културна идентичност като независима държава отслабна с времето. Вместо да подкрепяме Украйна „каквото и да е необходимо“, сега чуваме гласове, подкрепящи споразумение за прекратяване на войната, включително възможна сделка на руски условия, „каквото и да е необходимо“.</p>\n<p>Докато имаме различни наративи относно правилното значение на тази война, а също и в по-широки сигурностни термини, ЕС няма да може да действа като последователен и проактивен геополитически играч. ЕС трябва да се опита да намери общ език, за да говори за войната и нейните последици. Само тогава ще можем да поддържаме сигурността на целия европейски континент, както за себе си, така и за нашите партньори. Тук геополитиката трябва да надделее над икономиката: докато нашите компании все още са активни в Русия и икономическите и финансовите интереси на отделни държави членки подкопават последователната политика спрямо войната, основни несигурности относно бъдещето ще останат.</p>\n<p>Освен това, ако ЕС все още иска да поддържа достоверна форма на „външна политика, основана на ценности“, той трябва да има по-последователен наратив относно това как вижда глобалния ред, основан на правила, и своето място в него. Това също би означавало да се откажем от двойните стандарти, колкото е възможно, както и да се преодолее разликата между разминаващите се политики в ЕС относно агресивните и репресивни политики на Израел срещу палестинците в частност. Ако Израел може да се измъкне с цял набор от сериозни нарушения на международното право (както също е установено от Международния съд), ЕС не може да изгради достоверен наратив за себе си като промоутор на международен мир и справедливост. Разликите между държавите членки също трябва да бъдат преодолени в полза на достоверен геополитически ЕС като цяло. Само тогава Европа може да се опита да преодолее някои от разминаващите се наративи, които играят в Глобалния юг, където страните биха могли да приемат европейските призиви по-сериозно, за да подкрепят ефективно Украйна в нейната деколонизационна война.</p>\n<p><strong>Изграждане на по-достоверен европейски наратив</strong></p>\n<p>Накрая, ЕС също ще трябва да има собствен наратив спрямо Съединените щати. Изолационистките тенденции в САЩ, тяхната ориентация към Азия и по-националистическият наратив налагат последователен и единен европейски отговор. Реалността е, че ангажиментът на САЩ към европейската сигурност е под съмнение, особено с перспективата за завръщането на Тръмп в Белия дом. Европа трябва да има добри трансатлантически отношения, когато е възможно, но трябва да може да действа независимо, основана на собствената си суверенна стратегия и наратив. Това е вярно не само по отношение на Русия, но и на Близкия изток. Приемането на по-транзакционни отношения само би навредило на усилията за изграждане на по-общ европейски наратив.</p>\n<p>Ако Европа иска да върви по геополитическия път, тя също трябва да може да говори геополитически. Това би означавало изграждане на по-достоверен европейски наратив, основан на европейските ценности, за да се установи какво означава европейската идентичност и как виждаме мястото на Европа в фрагментирания и несигурен световен ред.</p>\n<p>Само когато ние като европейци можем да намерим общ език и да преодолеем разминаващите се перспективи между държавите членки относно европейската сигурност и нейните последици, ЕС ще може да има влияние върху изграждането или реконструирането на собственото си съседство. Опитът на тези държави членки в Централна Европа, които в миналото са били изложени на руска агресия и репресия, може да ни насочи към изграждане на по-ефективна стратегия спрямо Русия и по-широката глобална сигурност.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Тони ван дер Тогт</strong> е старши изследовател в Института Клингендал.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.731",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Докато имаме различни наративи относно истинското значение на войната на Русия в Украйна, Европейският съюз няма да може да действа като последователен и проактивен геополитически играч. ЕС трябва да се опита да намери общ език, за да говори за войната и нейните последици. Само тогава ще можем да поддържаме сигурността на континента, както за себе си, така и за нашите партньори.</I>\n<br><br>\nНаскоро проведената среща на Общото събрание на ООН се оказа фокусна точка за всички несигурности, пред които светът в момента е изправен: неефективността на многостранността; безнаказаността за агресия и нарушения на международното право; и нарастващите проблеми, свързани с климатичните промени и целите за устойчиво развитие. С две думи, международният ред, основан на правила, както е възприеман на Запад, е под заплаха с големи несигурности като последица.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.732",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Európa v dobe neistoty",
                key:"uid": string:"ae4415b2-b615-4a2e-bb80-5f5079d1c4cd",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>V tomto kontexte sa EÚ a jej členské štáty snažili vyvinúť koherentnú stratégiu pre geopolitickejšiu Európsku úniu. Hoci prezidentka Európskej komisie, Ursula Von der Leyen, vykreslila svoju prvú komisiu v roku 2019 ako „geopolitickú komisiu“, pričom vysoký predstaviteľ pre spoločnú zahraničnú a bezpečnostnú politiku Josep Borrell uviedol, že Európa sa musí „naučiť jazyk moci“, výzvy pre EÚ sa od tej doby zvýšili. To platí najmä v súvislosti s plnohodnotnou inváziou Ruska na Ukrajinu a vojenskými akciami Izraela v Gaze po 7. októbri 2023 (a teraz aj v Libanone). A hoci EÚ preukázala väčšiu jednotu v boji proti ruskej agresii, jej politiky na Blízkom východe ukazujú, že je stále ďaleko od toho, aby bola jednotným geopolitickým hráčom vo vlastnom práve. Výsledky volieb v USA len pridajú na neistotách o geopolitickej budúcnosti EÚ.</p>\n<p>V <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">nedávnej správe</a> Holandského vedeckého rady pre vládnu politiku (WRR) sa poukázalo na fragmentáciu globálneho poriadku pozdĺž troch osí: „centra moci, arény, kde sa moc vykonáva, a pohľady na svet“. Vo svojej vlastnej analýze zdôrazňujem najmä dôležitosť fragmentácie pohľadov na svet a argumentujem v prospech rozvoja koherentnejšej európskej naratívy. Verím tiež, že je potrebné nájsť spoločný jazyk pri zaobchádzaní s neistotami o budúcnosti Európy.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmentujúci svetový poriadok</strong></p>\n<p>Agresia Ruska na Ukrajine predstavuje pre EÚ jej najväčšiu bezpečnostnú výzvu za desaťročia pozdĺž všetkých troch osí fragmentácie uvedených vyššie. Zároveň predstavuje pre EÚ aj veľké neistoty. Môže sa EÚ naozaj vyvinúť na geopolitického hráča vo vlastnom práve, schopného a ochotného brániť seba a svojich partnerov vo svojom susedstve? Napriek všetkým rečiam o <em>Zeitenwende</em> môžeme identifikovať len obmedzený (aj keď pravdepodobne neočakávaný) pokrok v rámci EÚ, vrátane spolupráce v oblasti obrany. Vo všeobecnosti môžeme identifikovať klesajúci záujem o vojnu na Ukrajine (najmä v západnej a južnej Európe) a dokonca aj určité ustupovanie v podpore jednotlivých členských štátov pre Ukrajinu. Potom môžeme len uzavrieť, že európska vojenská a finančná podpora sa ukáže ako nedostatočná, ak EÚ čelí druhej Trumpovej administratíve. Boj Európy nájsť svoje vlastné suverénne miesto medzi centrami moci je sprevádzaný veľkými neistotami o jej budúcnosti.</p>\n<p>Druhá neistota sa netýka len tvrdých bezpečnostných otázok pri zaobchádzaní s vojnou na Ukrajine, ale aj iných arén, kde sa moc vykonáva, ako sú širšie geoekonomické otázky, hybridný vplyv a kybernetika. Fragmentácia v týchto oblastiach predstavuje pre Európu širšie, globálnejšie výzvy. V tomto kontexte sa objavuje otázka, do akej miery je Európa schopná a ochotná robiť vlastné rozhodnutia a rozvíjať svoju vlastnú európsku suverenitu. To platí najmä vtedy, keď čelí ťažkým voľbám medzi zaobchádzaním s Čínou ako partnerom, konkurentom a systémovým rivalom, alebo pripojením sa k USA v ich stále prevažne geoekonomických bojoch s Pekingom.</p>\n<p>Rovnako dôležité ako dve ďalšie osi fragmentácie je aj to, že EÚ sa musí zaoberať rôznymi pohľadmi na svet a naratívmi. Tieto sa týkajú nielen iných veľkých mocností (vrátane USA), ale aj krajín globálneho juhu a dokonca aj vlastných členských štátov EÚ, politických strán a hnutí. Rôzne názory na Európu, jej hodnoty a jej budúcnosť majú zásadný dopad na to, ako môže Európa zaobchádzať s neistotami, aby našla svoje vlastné miesto v fragmentujúcom svetovom poriadku.</p>\n<p><strong>Neistoty ohľadom výsledku vojny</strong></p>\n<p>Najväčšia neistota, ktorej čelí EÚ, súvisí s vojnou na Ukrajine. Podpora pre Ukrajinu bola doteraz dostatočná na to, aby krajina nemohla prehrať, ale ani skutočne vyhrať proti ruskej agresii. Strach z eskalácie a plnohodnotnej vojny medzi Ruskom a NATO zabránil najmä USA a Nemecku poskytnúť dlhé zbrane, ktoré by umožnili Kyjevu zasiahnuť všetky tie body, z ktorých je proti nemu spustená ruská agresia. Už roky sa hovorí o ruských „červených čiarach“, ktoré sú často skôr prvkom západnej fantázie než reality. Napríklad, Ukrajina sama to dokázala, keď zasiahla ciele v Rusku a dokonca prenikla do Ruska svojou inváziou do Kurskej oblasti. Západná podpora pre mierový plán Ukrajiny a nedávny plán Zelenského na víťazstvo tiež zaostávajú za tým, čo je potrebné na ukončenie tejto vojny.</p>\n<p>Medzitým sa niektorí ľudia na Západe stále zdajú veriť, že ekonomické sankcie by mohli v dlhodobom horizonte prinútiť Rusko vrátiť sa k rokovaciemu stolu. Diskusie o sankciách však ukázali, že ich účinnosť zostáva nedostatočná, keď sa nevykonáva žiadna vážna práca na uzavretí všetkých medzier. Ak to myslíme vážne, keď hovoríme, že sme tiež vo vojne, prečo sú stále toľké západné spoločnosti aktívne v Rusku a prečo sme sa nerozhodli rozhodne v smere celkového bojkotu obchodu s Ruskom?</p>\n<p>Je jasné, že Vladimir Putin hrá dlhú hru a čaká, kým sa západná podpora pre Ukrajinu ďalej oslabí. Výsledky volieb a vzostup populistických strán v USA a Európe prispievajú k ďalším neistotám, najmä keď sa stretávame s viac vládami s extrémne pravicovými stranami alebo podporovanými takými stranami. V súčasnosti sa to týka najmä Maďarska a Slovenska, ale vzostup <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternatíva pre Nemecko) v Nemecku a <em>Rassemblement National</em> (Národný zraz) vo Francúzsku by mohol tiež zásadne zmeniť politické spektrum v Európe, pričom v nasledujúcich rokoch sa blížia kľúčové voľby. Víťazstvo extrémne pravicových strán by mohlo oslabiť podporu pre Ukrajinu, hoci príklady Talianska a Holandska ukázali, že to nemusí byť nevyhnutne pravda. Voľby však tvoria významný prvok neistoty a mohli by povzbudiť Putina, aby si len počkal. Napokon, vnútri Ruska represia a propaganda zabránili akejkoľvek vážnej opozícii vo vojne alebo voči režimu ako takému. Zároveň zostala ekonomika relatívne stabilná v krátkodobom až strednodobom horizonte.</p>\n<p>EÚ sa zdá, že čelí pokračovaniu vojny a pravdepodobne aj patovej situácii na bojisku, ktorá by mohla trvať možno roky so všetkými súvisiacimi neistotami. Tieto otázky pridávajú na neistote a ovplyvňujú vyhliadky na hospodársky rast. Už ovplyvnili aj iné oblasti, ako sú logistické reťazce, migrácia a kybernetika. Úsilie EÚ nadviazať kontakt s inými štátmi, najmä v globálnom juhu, aby zvýšila podporu pre úsilie Ukrajiny o ukončenie vojny, zlyhalo. To je čiastočne spôsobené uplatňovaním dvojitých štandardov pri zaobchádzaní s porušovaním medzinárodného práva (najmä v prípade vojenských akcií Izraela v Gaze a inde). To tiež pridáva na neistotách nielen o možnosti efektívnejšej geopolitickej EÚ, ale aj o budúcnosti medzinárodného poriadku založeného na pravidlách ako takého.</p>\n<p><strong>Ako hovoríme o vojne v Európe?</strong></p>\n<p>Okamžite po plnohodnotnej invázii Ruska na Ukrajinu vo februári 2022 sa Európa zdala byť jednotná vo svojej podpore pre Ukrajinu. EÚ dokonca povzbudila členské štáty, aby podporili Ukrajinu vojenským vybavením, ktoré malo byť zaplatené z Európskeho mierového fondu. Ekonomické a finančné sankcie prekonali to, čo bolo uvalené skôr v reakcii na ruskú anexiu Krymu a invázie do východnej Ukrajiny. Bezprecedentné sankcie boli prijaté, pričom doteraz bolo schválených 14 balíkov. Európa vážne znižuje svoju závislosť od ruskej energie, čím obmedzuje schopnosť Moskvy ovplyvňovať európske politiky. Ale hoci niektoré ruské propagačné kanály boli zablokované EÚ a niektorí propagandisti boli postihnutí individuálnymi sankciami, ruské vplyvové operácie môžu stále pokračovať. Takéto snahy rezonujú medzi extrémne pravicovými a extrémne ľavicovými populistickými stranami, ako aj niektorými ruskými diaspórami. Ruská propaganda je tiež stále braná vážne krajinami ako Maďarsko, keď sa postavia proti ďalším sankciám a akémukoľvek zvýšeniu podpory pre Ukrajinu.</p>\n<p>Vo všeobecnosti, najmä v západnej a južnej Európe, môžeme vidieť klesajúci záujem o vojnu na Ukrajine a posun v mediálnej pozornosti na iné otázky. Tieto zahŕňajú migráciu, voľby v USA a konflikty na Blízkom východe. Mohli by sme ľahko hovoriť o nejakej forme „únavy z Ukrajiny“, pričom niektorí ľudia žiadajú o ukončenie tejto vojny, „za akúkoľvek cenu“, aj keď to musí byť vyriešené na ruských podmienkach. To isté by sa dalo povedať o strachu z eskalácie, ktorý je väčšinou prvkom našej vlastnej fantázie. Pocit naliehavosti slabne a hoci zostáva veľa sympatií pre Ukrajinu, rozhodujúce kroky chýbajú a pomoc je len dostatočná na to, aby Ukrajina neprehrala. Kyjev jednoducho nemôže vyhrať vojnu a uplatniť svoje vlastné podmienky na Rusko.</p>\n<p>To všetko je v veľkom kontraste so strednou a východnou Európou, kde si ľudia stále pamätajú utrpenie z minulého ruského imperializmu a vidia vojnu ako najnovšiu emanáciu ruskej hrozby pre európsku bezpečnosť. Pre tieto krajiny sú dôsledky pre budúcnosť Európy jasné a všetky prijali opatrenia na zvýšenie svojich obranných rozpočtov (niektoré až na štyri percentá HDP) a posilnenie prednej línie NATO v odrážaní ďalšej ruskej agresie. Tu je jasné uvedomenie, že Ukrajina je zapojená do existenciálneho boja nielen za seba, ale aj na podporu európskeho bezpečnostného poriadku ako celku.</p>\n<p>V tomto kontexte by sa mohli identifikovať rôzne a rozchádzajúce sa naratívy o dôsledkoch vojny a význame ruského alebo ukrajinského víťazstva či porážky. Takéto vnútorné rozdiely v rámci EÚ ohľadom vojny na Ukrajine a toho, čo s ňou robiť, pravdepodobne zostanú oblasťou sporu a pridajú sa k množstvu neistôt týkajúcich sa budúcnosti Európy. A to je presne to, na čo Moskva dúfa a na čo hrá: rast rozchádzajúcich sa názorov a polarizácia v Európe, aby dosiahla jasné víťazstvo na Ukrajine ako prvý úspešný krok v ďalšom výzve európskeho bezpečnostného poriadku a uplatnení svojej vôle na rozdelený Západ.</p>\n<p><strong>Zaobchádzanie s neistotami: čo robiť?</strong></p>\n<p>Ako už bolo uvedené skôr, dôležitým prvkom prispievajúcim k neistote je rastúca fragmentácia pohľadov na svet: základný spor o význam súčasných udalostí a budúcich trendov. Ruský naratív je jasný: vojna je o ochrane ruskej identity a veľmocenského statusu, čo si vyžaduje znovu ustanoviť „ruský svet“ (vrátane Ukrajiny) a čeliť šíreniu „západných“ demokratických hodnôt. Vo svojej boji proti „kolektívnemu Západu“ nachádza Moskva aj partnera v Číne v boji proti hegemónii USA a údajne univerzálnym hodnotám. V mysli Kremľa by veľmoci mali byť suverénne a schopné rozhodovať o svojich vlastných civilizačných hodnotách. Mali by mať aj právo projektovať svoj vplyv vo svojom susedstve ako špeciálnu sféru záujmu. V tomto ohľade je vojna na Ukrajine pre Rusko tiež existenciálna, pretože porážka na Ukrajine by ohrozila režim, ktorý investoval veľa do svojej „špeciálnej vojenskej operácie“, aby opäť urobil Rusko veľkým.</p>\n<p>V Európe máme rôzne naratívy o význame vojny na Ukrajine. Kým bola vojna spočiatku vnímaná ako vážna hrozba pre európsky bezpečnostný poriadok a pre viacstranný poriadok založený na pravidlách ako taký, naliehavosť a ochota ísť až do konca v boji proti ruskej agresii a pomoci Ukrajine (a tým aj európskemu poriadku) chrániť svoju suverenitu, územnú integritu a kultúrnu identitu ako nezávislého štátu sa časom oslabila. Namiesto toho, aby sme podporovali Ukrajinu „za akúkoľvek cenu“, teraz počujeme hlasy podporujúce vyrovnanie na ukončenie vojny, vrátane možnej dohody na ruských podmienkach, „za akúkoľvek cenu“.</p>\n<p>Pokým budeme mať rôzne naratívy o správnom význame tejto vojny, a tiež v širších bezpečnostných termínoch, EÚ nebude schopná konať ako koherentný a proaktívny geopolitický hráč. EÚ by sa mala pokúsiť nájsť spoločný jazyk na rozprávanie o vojne a jej dôsledkoch. Iba vtedy budeme schopní udržať bezpečnosť na celom európskom kontinente, ako pre seba, tak aj pre našich partnerov. Tu by mala geopolítica prevážiť nad ekonomikou: pokým budú naše spoločnosti stále aktívne v Rusku a ekonomické a finančné záujmy jednotlivých členských štátov podkopávajú koherentnú politiku voči vojne, veľké neistoty o budúcnosti zostanú.</p>\n<p>Okrem toho, ak chce EÚ stále udržať dôveryhodnú formu „hodnotami založenej“ zahraničnej politiky, mala by mať konzistentnejší naratív o tom, ako vníma globálny poriadok založený na pravidlách a svoje miesto v ňom. To by tiež znamenalo vzdať sa dvojitých štandardov, ako je to len možné, ako aj preklenúť priepasť medzi rozchádzajúcimi sa politikami v rámci EÚ ohľadom agresívnych a represívnych politík Izraela voči Palestínčanom. Ak môže Izrael uniknúť s celým radom vážnych porušení medzinárodného práva (ako to tiež potvrdil Medzinárodný súdny dvor), EÚ nemôže vybudovať dôveryhodný naratív o sebe ako o promotore medzinárodného mieru a spravodlivosti. Rozdiely medzi členskými štátmi by sa mali tiež preklenúť v prospech dôveryhodnej geopolitickej EÚ ako celku. Iba vtedy sa môže Európa pokúsiť preklenúť niektoré z rozchádzajúcich sa naratívov, ktoré sú v hre v globálnom juhu, kde by krajiny mohli potom možno brať európske výzvy vážnejšie, aby efektívne podporili Ukrajinu v jej dekolonizačnej vojne.</p>\n<p><strong>Budovanie dôveryhodnejšej európskej naratívy</strong></p>\n<p>Napokon, EÚ by tiež potrebovala mať svoj vlastný naratív voči Spojeným štátom. Izolacionistické tendencie v USA, jej pivot k Ázii a nacionalistický naratív si vyžadujú koherentnú a jednotnú európsku odpoveď. Realita je taká, že záväzok USA k európskej bezpečnosti je sporný, najmä s vyhliadkou na Trumpov návrat do Bieleho domu. Európa by mala mať dobré transatlantické vzťahy, kedykoľvek je to možné, ale musí byť schopná konať nezávisle na základe svojej vlastnej suverénnej stratégie a naratívy. To platí nielen pre Rusko, ale aj pre Blízky východ. Akceptovanie viac transakčného vzťahu by len poškodilo úsilie o vybudovanie spoločnej európskej naratívy.</p>\n<p>Ak by Európa chcela kráčať geopolitickou cestou, mala by byť schopná aj hovoriť geopoliticky. To by znamenalo budovanie dôveryhodnejšej európskej naratívy, založenej na európskych hodnotách, aby sa ustanovilo, čo znamená európska identita a ako vnímame miesto Európy v fragmentujúcom a neistom svetovom poriadku.</p>\n<p>Iba keď budeme ako Európania schopní nájsť spoločný jazyk a prekonať rozchádzajúce sa perspektívy medzi členskými štátmi o európskej bezpečnosti a jej dôsledkoch, bude EÚ schopná mať dopad na budovanie alebo rekonštrukciu svojho vlastného susedstva. Skúsenosti tých členských štátov v strednej Európe, ktoré boli v minulosti vystavené ruskej agresii a represii, by nás mohli viesť k vybudovaniu efektívnejšej stratégie voči Rusku a širšej globálnej bezpečnosti.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> je senior výskumný pracovník na Inštitúte Clingendael.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.003",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Pokým budeme mať rôzne naratívy týkajúce sa skutočného významu vojny Ruska na Ukrajine, Európska únia nebude schopná konať ako koherentný a proaktívny geopolitický hráč. EÚ by sa mala pokúsiť nájsť spoločný jazyk na diskusiu o vojne a jej dôsledkoch. Iba vtedy budeme schopní udržať bezpečnosť na celom kontinente, ako pre seba, tak aj pre našich partnerov.</I>\r\n<br><br>\r\nNedávne stretnutie Valného zhromaždenia OSN sa ukázalo ako ústredný bod pre všetky neistoty, ktorým svet v súčasnosti čelí: neefektívnosť multilaterálneho prístupu; beztrestnosť za agresiu a porušovanie medzinárodného práva; a rastúce problémy súvisiace so zmenou klímy a cieľmi udržateľného rozvoja. Stručne povedané, medzinárodný poriadok založený na pravidlách, ako ho vníma Západ, je ohrozený s veľkými neistotami ako dôsledkom.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.004",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Європа в епоху невизначеності",
                key:"uid": string:"ba796287-b910-4c36-a56f-2e468f19c9ff",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.084",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Europe à l'ère de l'incertitude",
                key:"uid": string:"bff5de4f-4362-453e-9f20-f5066f717da2",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Dans ce contexte, l'UE et ses États membres ont également du mal à développer une stratégie cohérente pour une Union européenne plus géopolitique. Bien que la présidente de la Commission européenne, Ursula Von der Leyen, ait présenté sa première commission en 2019 comme une « commission géopolitique », avec le Haut Représentant pour la politique étrangère et de sécurité commune, Josep Borrell, déclarant que l'Europe devait « apprendre le langage du pouvoir », les défis auxquels l'UE est confrontée n'ont cessé d'augmenter depuis. Cela est particulièrement vrai concernant l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie et les actions militaires d'Israël à Gaza après le 7 octobre 2023 (et maintenant au Liban). Et bien que l'UE ait montré plus d'unité pour contrer l'agression russe, ses politiques au Moyen-Orient montrent qu'elle est encore loin d'être un acteur géopolitique unitaire en son propre droit. Les résultats des élections aux États-Unis n'ajouteront qu'à l'incertitude concernant l'avenir géopolitique de l'UE.</p>\n<p>Dans un <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">rapport récent</a>, le Conseil scientifique néerlandais pour la politique gouvernementale (WRR) a souligné une fragmentation de l'ordre mondial selon trois axes : « centres de pouvoir, arènes où le pouvoir est exercé, et visions du monde ». Dans ma propre analyse, je souligne surtout l'importance de la fragmentation des visions du monde et plaide en faveur du développement d'un récit européen plus cohérent. Je crois également qu'il est nécessaire de trouver un langage commun pour faire face aux incertitudes concernant l'avenir de l'Europe.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Ordre mondial fragmenté</strong></p>\n<p>L'agression de la Russie en Ukraine représente le plus grand défi de sécurité pour l'UE depuis des décennies le long des trois axes de fragmentation mentionnés ci-dessus. En même temps, cela présente également de grandes incertitudes pour l'UE. L'UE pourrait-elle vraiment devenir un acteur géopolitique à part entière, capable et désireux de se défendre elle-même et ses partenaires dans son voisinage ? En dépit de tous les discours sur <em>Zeitenwende</em>, nous ne pouvons identifier qu'un progrès limité (bien que probablement inattendu) au sein de l'UE, y compris dans la coopération en matière de défense. En général, nous pouvons identifier un intérêt décroissant pour la guerre en Ukraine (surtout en Europe occidentale et méridionale) et même un certain recul dans le soutien des États membres individuels à l'Ukraine. On ne peut que conclure que le soutien militaire et financier européen s'avérera insuffisant si l'UE est confrontée à une seconde administration Trump. La lutte de l'Europe pour trouver sa propre place souveraine entre les centres de pouvoir est empreinte de grandes incertitudes quant à son avenir.</p>\n<p>Deuxièmement, les incertitudes ne concernent pas seulement les questions de sécurité dure liées à la guerre en Ukraine, mais aussi d'autres arènes où le pouvoir est exercé, telles que la géo-économie plus large, l'influence hybride et le cyber. La fragmentation dans ces domaines présente à l'Europe des défis plus larges et plus globaux. Dans ce contexte, la question se pose de savoir dans quelle mesure l'Europe est capable et désireuse de prendre ses propres décisions et de développer sa propre souveraineté européenne. Cela est particulièrement vrai lorsqu'elle est également confrontée à des choix difficiles entre traiter avec la Chine en tant que partenaire, concurrent et rival systémique, ou rejoindre les États-Unis dans ses batailles encore principalement géo-économiques avec Pékin.</p>\n<p>Mais tout aussi important que les deux autres axes de fragmentation est le fait que l'UE doit également faire face à différentes visions du monde et récits. Ceux-ci concernent non seulement d'autres grandes puissances (y compris les États-Unis) mais aussi des pays du Sud global et même les propres États membres de l'UE, partis politiques et mouvements. Différentes idées sur l'Europe, ses valeurs et son avenir ont un impact fondamental sur la manière dont l'Europe peut faire face aux incertitudes pour trouver sa propre place dans un ordre mondial fragmenté.</p>\n<p><strong>Incertitudes sur l'issue de la guerre</strong></p>\n<p>La plus grande incertitude à laquelle l'UE est confrontée est liée à la guerre en Ukraine. Le soutien à l'Ukraine jusqu'à présent a été suffisamment suffisant pour que le pays ne puisse pas perdre mais aussi pas réellement gagner contre l'agression russe. La peur d'une escalade et d'une guerre à grande échelle entre la Russie et l'OTAN a empêché surtout les États-Unis et l'Allemagne de fournir des armes à longue portée qui permettraient à Kyiv de frapper tous les points à partir desquels l'agression russe est lancée contre elle. Depuis des années, il y a eu beaucoup de discours sur les « lignes rouges » russes, qui sont souvent plus un élément de l'imagination occidentale que de la réalité. Par exemple, l'Ukraine elle-même a prouvé cela en frappant des cibles à l'intérieur de la Russie et en portant même la guerre en Russie par son incursion dans l'oblast de Koursk. Le soutien occidental au plan de paix de l'Ukraine et au récent plan de victoire de Zelenskyy est également bien en deçà de ce qui est nécessaire pour mettre fin à cette guerre.</p>\n<p>Entre-temps, certaines personnes en Occident semblent encore croire que les sanctions économiques pourraient à long terme forcer la Russie à revenir à la table des négociations. Cependant, les discussions sur les sanctions ont montré que leur efficacité reste insuffisante lorsque aucun travail sérieux n'est entrepris pour combler toutes les lacunes. Si nous sommes sérieux en affirmant que nous sommes également en guerre, pourquoi tant d'entreprises occidentales sont-elles encore actives en Russie et pourquoi n'avons-nous pas agi de manière décisive en direction d'un boycott commercial plus total avec la Russie ?</p>\n<p>Il est clair que Vladimir Poutine joue la montre et attend que le soutien occidental à l'Ukraine s'érode davantage. L'issue des élections et la montée des partis populistes aux États-Unis et en Europe contribuent à de nouvelles incertitudes, surtout lorsque nous rencontrons davantage de gouvernements avec des partis d'extrême droite ou soutenus par de tels partis. Actuellement, cela concerne principalement la Hongrie et la Slovaquie, mais la montée de <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternative pour l'Allemagne) en Allemagne et de <em>Rassemblement National</em> (Rassemblement national) en France pourrait également changer fondamentalement le spectre politique en Europe, avec des élections cruciales à venir dans les prochaines années. Une victoire des partis d'extrême droite pourrait saper le soutien à l'Ukraine, bien que des exemples d'Italie et des Pays-Bas aient montré que ce n'est pas nécessairement le cas. Cependant, les élections constituent un élément majeur d'incertitude et pourraient encourager Poutine à simplement attendre son heure. Après tout, à l'intérieur de la Russie, la répression et la propagande ont empêché toute opposition sérieuse à la guerre ou au régime en tant que tel. En même temps, l'économie est restée relativement stable à court et moyen terme.</p>\n<p>L'UE semble être confrontée à une continuation de la guerre et probablement à une impasse sur le champ de bataille, qui pourrait se prolonger possiblement pendant des années avec toutes les incertitudes qui y sont liées. Ces problèmes ajoutent à l'insécurité et impactent les perspectives de croissance économique. Ils ont également déjà eu un impact sur d'autres domaines, comme les chaînes logistiques, la migration et le cyber. Les efforts de l'UE pour tendre la main à d'autres États, en particulier dans le Sud global, pour accroître le soutien aux efforts de l'Ukraine pour mettre fin à la guerre ont échoué. Cela est en partie dû à l'application de doubles standards lorsqu'il s'agit de violations du droit international (en particulier dans le cas des actions militaires d'Israël à Gaza et ailleurs). Cela ajoute également à l'incertitude non seulement sur la possibilité d'une UE géopolitique plus efficace, mais aussi sur l'avenir d'un ordre international basé sur des règles en tant que tel.</p>\n<p><strong>Comment parlons-nous de la guerre en Europe ?</strong></p>\n<p>Immédiatement après l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie en février 2022, l'Europe semblait unie dans son soutien à l'Ukraine. L'UE a même encouragé les États membres à soutenir l'Ukraine avec du matériel militaire à financer par le Fonds européen de la paix. Les sanctions économiques et financières ont dépassé ce qui avait été imposé auparavant en réaction à l'annexion de la Crimée par la Russie et aux incursions dans l'est de l'Ukraine. Des sanctions sans précédent ont été adoptées, avec 14 paquets approuvés jusqu'à présent. L'Europe a considérablement réduit sa dépendance à l'énergie russe, limitant ainsi la capacité de Moscou à influencer les politiques européennes. Mais bien que certains canaux de propagande russes aient été bloqués par l'UE et que certains propagandistes aient été frappés de sanctions individuelles, les opérations d'influence russes peuvent encore se poursuivre. De tels efforts résonnent parmi les partis populistes d'extrême droite et d'extrême gauche, ainsi que certaines communautés de la diaspora russe. La propagande russe est également encore prise au sérieux par des pays comme la Hongrie lorsqu'il s'agit de s'opposer à de nouvelles sanctions et à toute augmentation du soutien à l'Ukraine.</p>\n<p>Plus généralement, surtout en Europe occidentale et méridionale, on peut observer un intérêt décroissant pour la guerre en Ukraine et un changement d'attention médiatique vers d'autres questions. Celles-ci incluent la migration, les élections américaines et les conflits au Moyen-Orient. On pourrait facilement parler d'une forme de « fatigue ukrainienne », certaines personnes plaidant pour mettre fin à cette guerre, « quoi qu'il en coûte », même si cela doit être réglé selon les termes russes. On pourrait en dire autant de la peur de l'escalade, qui est principalement un élément de notre propre imagination. Le sentiment d'urgence s'estompe et bien qu'une grande sympathie pour l'Ukraine demeure, des actions décisives font défaut et l'assistance est juste suffisante pour que l'Ukraine ne perde pas. Kyiv ne peut tout simplement pas gagner la guerre et imposer ses propres conditions à la Russie.</p>\n<p>Tout cela contraste fortement avec l'Europe centrale et orientale, où les gens se souviennent encore de la souffrance causée par le passé impérialisme russe et envisagent la guerre comme l'émanation la plus récente de la menace russe pour la sécurité européenne. Pour ces pays, les implications pour l'avenir de l'Europe sont limpides et tous ont pris des mesures pour augmenter leurs budgets de défense (certains jusqu'à quatre pour cent du PIB) et renforcer la ligne de front de l'OTAN pour dissuader toute agression russe supplémentaire. Il y a également une prise de conscience claire ici que l'Ukraine est engagée dans une lutte existentielle non seulement pour elle-même mais aussi en soutien à l'ordre de sécurité européen dans son ensemble.</p>\n<p>Dans ce contexte, on pourrait identifier différents récits divergents sur les implications de la guerre et le sens d'une victoire ou d'une défaite russe ou ukrainienne. De telles différences internes au sein de l'UE concernant la guerre en Ukraine et ce qu'il convient d'en faire resteront probablement un domaine de contentieux et ajouteront à la pléthore d'incertitudes concernant l'avenir de l'Europe. Et c'est exactement ce que Moscou espère et vise : une croissance des points de vue divergents et de la polarisation au sein de l'Europe afin de remporter une victoire claire en Ukraine comme première étape réussie pour contester davantage l'ordre de sécurité européen et imposer sa volonté à un West divisé.</p>\n<p><strong>Faire face aux incertitudes : que faire ?</strong></p>\n<p>Comme déjà mentionné précédemment, un élément important contribuant à l'incertitude est la fragmentation croissante des visions du monde : une contestation fondamentale sur le sens des événements actuels et des tendances futures. Le récit russe est clair : la guerre concerne la protection de l'identité russe et du statut de grande puissance, ce qui nécessite de rétablir le « Monde russe » (y compris en Ukraine) et de contrer la propagation des valeurs démocratiques « occidentales ». Dans sa lutte contre le « West collectif », Moscou trouve également un partenaire en Chine dans une bataille contre l'hégémonie américaine et des valeurs supposément universelles. Dans l'esprit du Kremlin, les grandes puissances devraient être souveraines et capables de décider de leurs propres valeurs civilisationnelles. Elles devraient également avoir le droit de projeter leur influence dans leur voisinage en tant que sphère d'intérêt spéciale. À cet égard, la guerre en Ukraine est également existentielle pour la Russie, car une défaite en Ukraine menacerait un régime qui a beaucoup investi dans son « opération militaire spéciale » pour rendre la Russie grande à nouveau.</p>\n<p>En Europe, nous avons différents récits sur le sens de la guerre en Ukraine. Alors que la guerre était initialement perçue comme une menace majeure pour l'ordre de sécurité européen et pour l'ordre multilatéral basé sur des règles en tant que tel, l'urgence et la volonté d'aller jusqu'au bout pour contrer l'agression russe et aider l'Ukraine (et par extension l'ordre européen) à protéger sa souveraineté, son intégrité territoriale et son identité culturelle en tant qu'État indépendant ont diminué au fil du temps. Au lieu de soutenir l'Ukraine « quoi qu'il en coûte », nous entendons maintenant des voix soutenant un règlement pour mettre fin à la guerre, y compris un éventuel accord selon les termes russes, « quoi que cela coûte ». </p>\n<p>Tant que nous aurons des récits différents sur le sens approprié de cette guerre, et aussi en termes de sécurité plus larges, l'UE ne sera pas en mesure d'agir en tant qu'acteur géopolitique cohérent et proactif. L'UE devrait tenter de trouver un langage commun pour parler de la guerre et de ses implications. Ce n'est qu'alors que nous pourrons maintenir la sécurité à travers le continent européen, tant pour nous-mêmes que pour nos partenaires. Ici, la géopolitique devrait primer sur l'économie : tant que nos entreprises sont encore actives en Russie et que les intérêts économiques et financiers des États membres individuels sapent une politique cohérente envers la guerre, de grandes incertitudes sur l'avenir demeureront.</p>\n<p>De plus, si l'UE souhaite encore maintenir une forme crédible de politique étrangère « fondée sur des valeurs », elle devrait avoir un récit plus cohérent sur la manière dont elle perçoit un ordre mondial basé sur des règles et sa place dans celui-ci. Cela impliquerait également d'abandonner autant que possible les doubles standards, ainsi que de combler le fossé entre les politiques divergentes au sein de l'UE concernant les politiques agressives et répressives d'Israël contre les Palestiniens en particulier. Si Israël peut s'en tirer avec toute une série de violations graves du droit international (comme l'a également établi la Cour internationale de justice), l'UE ne peut pas construire un récit crédible sur elle-même en tant que promoteur de la paix et de la justice internationales. Les divergences entre les États membres devraient également être comblées au bénéfice d'une UE géopolitique crédible dans son ensemble. Ce n'est qu'alors que l'Europe pourra également tenter de combler certains des récits divergents en jeu dans le Sud global, où les pays pourraient alors peut-être prendre plus au sérieux les appels européens à soutenir efficacement l'Ukraine dans sa guerre de décolonisation.</p>\n<p><strong>Construire un récit européen plus crédible</strong></p>\n<p>Enfin, l'UE devrait également avoir son propre récit vis-à-vis des États-Unis. Les tendances isolationnistes aux États-Unis, son pivot vers l'Asie et un récit plus nationaliste nécessitent une réponse européenne cohérente et unifiée. La réalité est que l'engagement des États-Unis envers la sécurité européenne est en doute, surtout avec la perspective du retour de Trump à la Maison Blanche. L'Europe devrait avoir de bonnes relations transatlantiques chaque fois que cela est possible, mais elle doit être capable d'agir de manière indépendante sur la base de sa propre stratégie et de son propre récit souverains. Cela est vrai non seulement concernant la Russie mais aussi le Moyen-Orient. Accepter une relation plus transactionnelle nuirait seulement aux efforts pour construire un récit européen plus commun.</p>\n<p>Si l'Europe souhaite marcher sur le chemin géopolitique, elle devrait également être capable de parler le langage géopolitique. Cela impliquerait de construire un récit européen plus crédible, basé sur des valeurs européennes, afin d'établir ce que signifie l'identité européenne et comment nous percevons la place de l'Europe dans un ordre mondial fragmenté et incertain.</p>\n<p>Ce n'est que lorsque nous, en tant qu'Européens, serons capables de trouver un langage commun et de surmonter les perspectives divergentes parmi les États membres sur la sécurité européenne et ses implications que l'UE pourra avoir un impact sur la construction ou la reconstruction de son propre voisinage. L'expérience de ces États membres en Europe centrale, qui ont été exposés à l'agression et à la répression russes dans le passé, pourrait nous guider dans l'élaboration d'une stratégie plus efficace envers la Russie et la sécurité mondiale plus large.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> est chercheur senior à l'Institut Clingendael.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.603",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I> Tant que nous aurons des récits différents concernant le véritable sens de la guerre de la Russie en Ukraine, l'Union européenne ne pourra pas agir en tant qu'acteur géopolitique cohérent et proactif. L'UE devrait tenter de trouver un langage commun pour parler de la guerre et de ses implications. Ce n'est qu'alors que nous pourrons maintenir la sécurité à travers le continent, tant pour nous que pour nos partenaires. </I>\n<br><br>\nLa récente réunion de l'Assemblée générale des Nations Unies s'est avérée être un point focal pour toutes les incertitudes auxquelles le monde est actuellement confronté : l'inefficacité du multilatéralisme ; l'impunité pour l'agression et les violations du droit international ; et les problèmes croissants liés au changement climatique et aux objectifs de développement durable. En bref, l'ordre international basé sur des règles tel qu'il est perçu en Occident est menacé avec de grandes incertitudes en conséquence.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.604",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Európa a bizonytalanság korában",
                key:"uid": string:"c4ca36f3-1c88-4936-84cd-a335c5ec5732",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Ebben a kontextusban az EU és tagállamai is küzdöttek, amikor próbáltak egy koherens stratégiát kidolgozni egy geopolitikai szempontból erősebb Európai Unió érdekében. Bár az Európai Bizottság elnöke, Ursula Von der Leyen, 2019-ben „geopolitikai bizottságként” ábrázolta első bizottságát, a Közös Külső és Biztonságpolitikai Főmegbízott, Josep Borrell kijelentette, hogy Európának „meg kell tanulnia a hatalom nyelvét”, az EU-ra nehezedő kihívások azóta is növekedtek. Ez különösen igaz Oroszország Ukrajna elleni teljes körű inváziójára és Izrael katonai akcióira Gázában 2023. október 7. után (és most Libanonban). És bár az EU nagyobb egységet mutatott az orosz agresszióval szemben, a Közel-Keletre vonatkozó politikái azt mutatják, hogy még mindig messze van attól, hogy önálló geopolitikai szereplő legyen. Az Egyesült Államokban tartott választások eredményei csak tovább növelik a bizonytalanságokat az EU geopolitikai jövőjével kapcsolatban.</p>\n<p> Egy <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">friss jelentésben</a> a Holland Tudományos Tanács a Kormányzati Politika (WRR) három tengely mentén a globális rend fragmentálódására mutatott rá: „hatalmi központok, hatalomgyakorlás arénái és világnézetek”. A saját elemzésemben különösen hangsúlyozom a világnézetek fragmentálódásának fontosságát, és érvelek egy koherensebb európai narratíva kidolgozása mellett. Azt is hiszem, hogy szükséges közös nyelvet találni az Európa jövőjével kapcsolatos bizonytalanságok kezelésére.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmentálódó világ rendje</strong></p>\n<p>Oroszország agressziója Ukrajnában az EU számára az elmúlt évtizedek legnagyobb biztonsági kihívását jelenti a fent említett három fragmentációs tengely mentén. Ugyanakkor nagy bizonytalanságokat is jelent az EU számára. Vajon az EU valóban képes és hajlandó lesz-e önálló geopolitikai szereplővé fejlődni, amely képes és hajlandó megvédeni magát és szomszédait? A <em>Zeitenwende</em> körüli sok beszéd ellenére csak korlátozott (bár valószínűleg váratlan) előrelépéseket tudunk azonosítani az EU-n belül, beleértve a védelmi együttműködést. Általánosságban elmondható, hogy csökkenő érdeklődést tapasztalunk az ukrajnai háború iránt (különösen Nyugat- és Dél-Európában), sőt egyes tagállamok támogatásában is visszalépés figyelhető meg Ukrajna iránt. Csak arra lehet következtetni, hogy az európai katonai és pénzügyi támogatás elégtelennek bizonyul, ha az EU egy második Trump-adminisztrációval néz szembe. Európa küzdelme, hogy megtalálja saját szuverén helyét a hatalmi központok között, tele van nagy bizonytalanságokkal a jövőjét illetően.</p>\n<p>Másodszor, a bizonytalanságok nemcsak a kemény biztonsági kérdésekkel kapcsolatosak az ukrajnai háború kezelésében, hanem más arénákra is vonatkoznak, ahol a hatalom érvényesül, mint például a szélesebb geoökonómia, hibrid befolyás és kibertér. A fragmentáció ezekben a területeken szélesebb, globális kihívásokat jelent Európa számára. Ebben a kontextusban felmerül a kérdés, hogy Európa mennyire képes és hajlandó saját döntéseket hozni és saját európai szuverenitását fejleszteni. Ez különösen igaz, amikor nehéz választásokkal néz szembe, hogy Kínát partnerként, versenytársként és rendszerszintű riválisként kezelje, vagy csatlakozzon az Egyesült Államokhoz, amely még mindig túlnyomórészt geoökonómiai harcokat folytat Pekinggel.</p>\n<p>De éppolyan fontos, mint a fragmentáció másik két tengelye, hogy az EU-nak különböző világnézetekkel és narratívákkal is foglalkoznia kell. Ezek nemcsak más nagyhatalmakra (beleértve az Egyesült Államokat) vonatkoznak, hanem a Globális Dél országaira és még az EU saját tagállamaira, politikai pártjaira és mozgalmaira is. A különböző elképzelések Európáról, annak értékeiről és jövőjéről alapvető hatással vannak arra, hogy Európa hogyan tudja kezelni a bizonytalanságokat, hogy megtalálja saját helyét a fragmentálódó világ rendjében.</p>\n<p><strong>A háború kimenetele körüli bizonytalanságok</strong></p>\n<p>A legnagyobb bizonytalanság, amellyel az EU szembesül, az ukrajnai háborúval kapcsolatos. Ukrajna eddigi támogatása elegendő volt ahhoz, hogy az ország ne veszítsen, de ne is nyerjen az orosz agresszióval szemben. A fokozódó feszültség és a teljes körű háború Oroszország és a NATO között megakadályozta különösen az Egyesült Államokat és Németországot abban, hogy hosszú hatótávolságú fegyvereket biztosítsanak, amelyek lehetővé tennék Kijev számára, hogy csapást mérjen azokra a pontokra, ahonnan az orosz agressziót indítják ellene. Évek óta sokat beszélnek az orosz „vörös vonalakról”, amelyek gyakran inkább a nyugati képzelet elemei, mint a valóság. Például Ukrajna maga is bizonyította ezt azzal, hogy célpontokat támadott Oroszország területén, sőt a háborút Oroszországba is átvitte a Kurszki területre való betörésével. A nyugati támogatás Ukrajna béketervére és Zelenszkij legutóbbi győzelmi tervére is messze elmarad attól, ami szükséges a háború befejezéséhez.</p>\n<p>Közben a nyugati emberek egy része még mindig úgy tűnik, hogy hisz abban, hogy a gazdasági szankciók hosszú távon Oroszországot visszaterelhetik a tárgyalóasztalhoz. Azonban a szankciókról folytatott viták azt mutatták, hogy hatékonyságuk továbbra is elégtelen, ha nem történik komoly munka az összes kiskapu bezárására. Ha komolyan állítjuk, hogy mi is háborúban vagyunk, miért aktívak még mindig annyian nyugati cégek Oroszországban, és miért nem léptünk határozottan a kereskedelem teljes bojkottja felé Oroszországgal?</p>\n<p>Nyilvánvaló, hogy Vlagyimir Putyin a hosszú játékot játssza, és várja, hogy a nyugati támogatás Ukrajna iránt tovább csökkenjen. A választások kimenetele és a populista pártok felemelkedése az Egyesült Államokban és Európában tovább növeli a bizonytalanságokat, különösen, amikor több kormányt találunk, amelyek szélsőjobboldali pártokkal vagy ilyen pártok által támogatottak. Jelenleg ez főként Magyarországot és Szlovákiát érinti, de az <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternatíva Németország számára) Németországban és a <em>Rassemblement National</em> (Nemzeti Tömörülés) Franciaországban is alapvetően megváltoztathatja a politikai spektrumot Európában, különösen, hogy a következő néhány évben kulcsfontosságú választások várnak ránk. A szélsőjobboldali pártok győzelme alááshatja Ukrajna támogatását, bár Olaszország és Hollandia példái azt mutatták, hogy ez nem feltétlenül így van. Azonban a választások jelentős bizonytalanságot jelentenek, és arra ösztönözhetik Putyint, hogy csak várjon. Végül is Oroszországon belül a represszió és a propaganda megakadályozta a háborúval vagy a rezsimmel szembeni komoly ellenállást. Ugyanakkor a gazdaság a rövid és középtávú időszakban viszonylag stabil maradt.</p>\n<p>Az EU úgy tűnik, hogy a háború folytatásával és valószínűleg a harctéren kialakuló patthelyzettel néz szembe, amely évekig tarthat, minden kapcsolódó bizonytalansággal együtt. Ezek a kérdések mind a bizonytalanságot növelik, mind a gazdasági növekedési kilátásokat befolyásolják. Már most is hatással voltak más területekre, mint például a logisztikai láncok, a migráció és a kibertér. Az EU erőfeszítései, hogy más államokhoz, különösen a Globális Délhez elérjen, hogy növelje Ukrajna erőfeszítéseinek támogatását a háború befejezésére, kudarcot vallottak. Ennek részben az az oka, hogy kettős mércét alkalmaznak a nemzetközi jog megsértésével kapcsolatban (különösen Izrael katonai akciói Gázában és máshol). Ez is hozzájárul a bizonytalanságokhoz, nemcsak a hatékonyabb geopolitikai EU lehetőségeivel kapcsolatban, hanem az olyan nemzetközi szabályokon alapuló rend jövőjével kapcsolatban is.</p>\n<p><strong>Hogyan beszélünk a háborúról Európában?</strong></p>\n<p>Az ukrajnai orosz teljes körű inváziója után 2022 februárjában Európa úgy tűnt, egyesült Ukrajna támogatásában. Az EU még arra is ösztönözte a tagállamokat, hogy támogassák Ukrajnát katonai felszereléssel, amelyet az Európai Béke Eszköz finanszírozott. A gazdasági és pénzügyi szankciók meghaladták az Oroszország Krím annektálására és a kelet-ukrajnai betörésekre adott korábbi reakciókat. Példa nélküli szankciókat fogadtak el, eddig 14 csomagot hagytak jóvá. Európa komolyan csökkenti az orosz energiától való függőségét, ezzel korlátozva Moszkva képességét, hogy befolyásolja az európai politikákat. De bár néhány orosz propaganda csatornát blokkoltak az EU által, és néhány propagandistát egyéni szankciókkal sújtottak, az orosz befolyásolási műveletek továbbra is folytatódhatnak. Ezek az erőfeszítések rezonálnak a szélsőjobboldali és szélsőbaloldali populista pártok, valamint néhány orosz diaszpóra közösség körében. Az orosz propaganda még mindig komolyan vehető olyan országokban, mint Magyarország, amikor további szankciók ellen és Ukrajna támogatásának növelése ellen érvelnek.</p>\n<p>Általánosságban elmondható, hogy különösen Nyugat- és Dél-Európában csökkenő érdeklődés tapasztalható az ukrajnai háború iránt, és a média figyelme más kérdések felé fordul. Ezek közé tartozik a migráció, az Egyesült Államok választásai és a Közel-Kelet konfliktusai. Könnyen beszélhetünk egyfajta „Ukrajna fáradtságról”, amikor egyesek azt kérik, hogy zárják le ezt a háborút, „bármi áron”, még akkor is, ha ezt orosz feltételek mellett kell rendezni. Ugyanez elmondható a fokozódó feszültség félelméről is, amely leginkább a saját képzeletünk eleme. A sürgősség érzése csökken, és bár sok szimpátia marad Ukrajna iránt, a döntő lépések hiányoznak, és a segítség éppen elég ahhoz, hogy Ukrajna ne veszítsen. Kijev egyszerűen nem tudja megnyerni a háborút, és saját feltételeit rákényszeríteni Oroszországra.</p>\n<p>Mindez éles ellentétben áll Közép- és Kelet-Európával, ahol az emberek még mindig emlékeznek a múlt orosz imperializmusából származó szenvedésekre, és a háborút az orosz fenyegetés legutóbbi megnyilvánulásaként képzelik el az európai biztonságra. Ezeknek az országoknak a jövőre vonatkozó következményei kristálytiszták, és mindannyian tettek lépéseket a védelmi költségvetésük növelésére (néhány esetben akár a GDP négy százalékáig) és a NATO frontvonalának megerősítésére az orosz agresszió további elrettentése érdekében. Itt is világos a felismerés, hogy Ukrajna nemcsak saját magáért, hanem az európai biztonsági rend támogatásáért is létezésért küzd.</p>\n<p>Ebben a kontextusban különböző és eltérő narratívákat lehet azonosítani a háború következményeiről és az orosz vagy ukrán győzelem vagy vereség jelentéséről. Az EU-n belüli ilyen belső különbségek az ukrajnai háborúval és annak kezelésével kapcsolatban valószínűleg továbbra is vitatott terület maradnak, és hozzájárulnak a jövőre vonatkozó bizonytalanságok sokaságához. És ez pontosan az, amire Moszkva számít és játszik: a különböző nézetek és polarizáció növekedése Európában, hogy egyértelmű győzelmet arathasson Ukrajnában, mint első sikeres lépést a további kihívások felé az európai biztonsági renddel szemben, és akaratát rákényszeríthesse egy megosztott Nyugatra.</p>\n<p><strong>A bizonytalanságok kezelése: mit kell tenni?</strong></p>\n<p>Ahogy már korábban is említettem, a bizonytalanságot növelő fontos elem a világnézetek fragmentálódásának növekedése: alapvető viták a jelenlegi események és jövőbeli trendek jelentéséről. Az orosz narratíva világos: a háború az orosz identitás és nagyhatalmi státusz védelméről szól, amely megköveteli a „orosz világ” (beleértve Ukrajnát is) újbóli megalapítását és a „nyugati” demokratikus értékek terjedésének megakadályozását. A „kollektív Nyugattal” folytatott harcában Moszkva Kínában is partnert talál az Egyesült Államok hegemóniájával és állítólagos univerzális értékeivel szemben. A Kreml szemében a nagyhatalmaknak szuverénnek kell lenniük, és saját civilizációs értékeikről kell dönteniük. Emellett joguk van befolyásukat kivetni a szomszédságukban, mint különleges érdekszféra. E tekintetben az ukrajnai háború Oroszország számára is létezésbeli kérdés, mivel a vereség Ukrajnában fenyegetné azt a rezsimet, amely jelentős mértékben fektetett a „különleges katonai műveletébe”, hogy Oroszországot újra naggyá tegye.</p>\n<p>Európában különböző narratíváink vannak az ukrajnai háború jelentéséről. Míg a háborút kezdetben a európai biztonsági rend és a többoldalú szabályokon alapuló rend komoly fenyegetéseként látták, a sürgősség és a hajlandóság, hogy mindent megtegyenek az orosz agresszióval szemben és Ukrajna (és ezzel együtt az európai rend) szuverenitásának, területi integritásának és kulturális identitásának védelme érdekében, idővel gyengült. Ahelyett, hogy Ukrajnát „bármi áron” támogatnánk, most olyan hangokat hallunk, amelyek a háború befejezésére irányuló megoldást támogatják, beleértve egy lehetséges megállapodást orosz feltételek mellett, „bármi áron”. </p>\n<p>Amíg különböző narratíváink vannak a háború helyes jelentéséről, és a szélesebb biztonsági szempontokat is figyelembe véve, az EU nem lesz képes koherens és proaktív geopolitikai szereplőként fellépni. Az EU-nak meg kell próbálnia közös nyelvet találni a háborúról és annak következményeiről való beszélgetéshez. Csak akkor tudjuk fenntartani a biztonságot az európai kontinensen, mind magunk, mind partnereink számára. Itt a geopolitikának felül kell írnia a gazdaságot: amíg cégeink még mindig aktívak Oroszországban, és az egyes tagállamok gazdasági és pénzügyi érdekei aláássák a háborúval kapcsolatos koherens politikát, a jövőre vonatkozó jelentős bizonytalanságok megmaradnak.</p>\n<p>Továbbá, ha az EU még mindig szeretné fenntartani a hiteles „értékeken alapuló” külpolitikát, akkor következetesebb narratívával kell rendelkeznie arról, hogyan látja a globális szabályokon alapuló rendet és annak helyét. Ez azt is magában foglalná, hogy a lehető legnagyobb mértékben feladják a kettős mércét, valamint áthidalják a különbségeket az EU-n belüli eltérő politikák között Izrael agresszív és elnyomó politikáival szemben a palesztinokkal szemben. Ha Izrael megúszhat egy sor súlyos nemzetközi jogsértést (ahogyan azt a Nemzetközi Bíróság is megállapította), az EU nem építhet hiteles narratívát magáról, mint a nemzetközi béke és igazságosság promotora. A tagállamok közötti eltéréseket is át kell hidalni a hiteles geopolitikai EU érdekében. Csak akkor próbálhatja meg Európa is áthidalni a Globális Délben zajló eltérő narratívákat, ahol az országok talán komolyabban veszik az európai felhívásokat, hogy hatékonyan támogassák Ukrajnát a dekolonizációs háborújában.</p>\n<p><strong>Hitelesebb európai narratíva építése</strong></p>\n<p>Végül az EU-nak saját narratívával is rendelkeznie kell az Egyesült Államokkal szemben. Az Egyesült Államokban tapasztalható izolacionista tendenciák, az ázsiai fordulat és a nacionalista narratíva koherens és egységes európai választ igényel. A valóság az, hogy az Egyesült Államok elkötelezettsége az európai biztonság iránt kétséges, különösen Trump Fehér Házba való visszatérésének kilátásával. Európának jó transzatlanti kapcsolatokra van szüksége, amikor csak lehetséges, de képesnek kell lennie arra, hogy függetlenül cselekedjen a saját szuverén stratégiája és narratívája alapján. Ez nemcsak Oroszországra, hanem a Közel-Keletre is igaz. A tranzakcionálisabb kapcsolat elfogadása csak ártana az erőfeszítéseknek, hogy közös európai narratívát építsenek.</p>\n<p>Ha Európa szeretné megvalósítani a geopolitikai céljait, akkor képesnek kell lennie arra is, hogy a geopolitikai beszédet folytassa. Ez egy hitelesebb európai narratíva megépítését jelentené, amely az európai értékeken alapul, hogy meghatározzuk, mit jelent az európai identitás, és hogyan látjuk Európa helyét a fragmentálódó és bizonytalan világ rendjében.</p>\n<p>Csak akkor, amikor mi, európaiak képesek vagyunk közös nyelvet találni és áthidalni a tagállamok közötti eltérő nézőpontokat az európai biztonságról és annak következményeiről, az EU képes lesz hatással lenni a saját szomszédságának építésére vagy újjáépítésére. Azoknak a közép-európai tagállamoknak a tapasztalata, amelyek a múltban ki voltak téve az orosz agressziónak és elnyomásnak, segíthet nekünk egy hatékonyabb stratégia kidolgozásában Oroszország és a szélesebb globális biztonság irányába.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> a Clingendael Intézet vezető kutatója.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.192",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Amíg különböző narratíváink vannak Oroszország ukrajnai háborújának valódi jelentéséről, az Európai Unió nem lesz képes koherens és proaktív geopolitikai szereplőként fellépni. Az EU-nak meg kell próbálnia közös nyelvet találni a háborúval és annak következményeivel kapcsolatos beszélgetéshez. Csak ekkor tudjuk fenntartani a biztonságot az egész kontinensen, mind magunk, mind partnereink számára.</I>\n<br><br>\nAz ENSZ Közgyűlésének legutóbbi ülése a világot jelenleg foglalkoztató bizonytalanságok középpontjává vált: a multilaterális együttműködés hatékonyságának hiánya; a agresszió és a nemzetközi jog megsértésének büntetlensége; valamint a klímaváltozással és a fenntartható fejlődési célokkal kapcsolatos növekvő problémák. Röviden, a nyugaton észlelt nemzetközi szabályok alapú rend veszélyben van, jelentős bizonytalanságok következményeként.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.195",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Europa in het tijdperk van onzekerheid",
                key:"uid": string:"c982ee06-0f1b-4bc1-a62c-a8c1f47d9a2a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In deze context hebben de EU en haar lidstaten ook moeite gehad om een coherente strategie te ontwikkelen voor een meer geopolitieke Europese Unie. Hoewel de voorzitter van de Europese Commissie, Ursula Von der Leyen, haar eerste commissie in 2019 afbeeldde als een “geopolitieke commissie”, met de Hoge Vertegenwoordiger voor Gemeenschappelijk Buitenlands en Veiligheidsbeleid Josep Borrell die stelde dat Europa de “taal van de macht” moest leren, zijn de uitdagingen voor de EU sindsdien toegenomen. Dit geldt vooral voor de volledige invasie van Oekraïne door Rusland en de militaire acties van Israël in Gaza na 7 oktober 2023 (en nu in Libanon). En hoewel de EU meer eenheid heeft getoond in het tegengaan van de Russische agressie, tonen haar beleidsmaatregelen over het Midden-Oosten aan dat het nog ver verwijderd is van een eenheidsgeopolitieke speler op zichzelf. De resultaten van de verkiezingen in de VS zullen alleen maar bijdragen aan de onzekerheden over de geopolitieke toekomst van de EU.</p>\n<p>In een <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">recent rapport</a> wees de Nederlandse Wetenschappelijke Raad voor het Regeringsbeleid (WRR) op een fragmentatie van de wereldorde langs drie assen: “machtscentra, arena's waar macht wordt uitgeoefend, en wereldbeelden”. In mijn eigen analyse benadruk ik vooral het belang van de fragmentatie van wereldbeelden en pleit ik voor het ontwikkelen van een coherenter Europees narratief. Ik geloof ook dat het noodzakelijk is om een gemeenschappelijke taal te vinden in het omgaan met onzekerheden over de toekomst van Europa.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmenterende wereldorde</strong></p>\n<p>De agressie van Rusland in Oekraïne vormt de grootste veiligheidsuitdaging voor de EU in decennia langs alle drie de hierboven genoemde assen van fragmentatie. Tegelijkertijd brengt het ook grote onzekerheden met zich mee voor de EU. Zou de EU zich werkelijk kunnen ontwikkelen tot een geopolitieke speler op zichzelf, in staat en bereid om zichzelf en haar partners in de buurt te verdedigen? Ondanks al het gepraat over <em>Zeitenwende</em>, kunnen we slechts enkele beperkte (zij het waarschijnlijk onverwachte) vooruitgangen binnen de EU identificeren, waaronder in defensiesamenwerking. Over het algemeen kunnen we een afnemend belang in de oorlog in Oekraïne identificeren (vooral in West- en Zuid-Europa) en zelfs enige terugval in de steun van individuele lidstaten voor Oekraïne. Men kan dan alleen concluderen dat militaire en financiële steun vanuit Europa onvoldoende zal blijken als de EU wordt geconfronteerd met een tweede Trump-administratie. De strijd van Europa om zijn eigen soevereine plaats tussen machtscentra is beladen met grote onzekerheden over de toekomst.</p>\n<p>Ten tweede hebben onzekerheden niet alleen betrekking op harde veiligheidskwesties in het omgaan met de oorlog in Oekraïne, maar ook op andere arena's waar macht wordt uitgeoefend, zoals bredere geo-economie, hybride invloed en cyber. Fragmentatie in deze gebieden presenteert Europa bredere, meer mondiale uitdagingen. In deze context rijst de vraag hoe ver Europa in staat en bereid is om zijn eigen beslissingen te nemen en zijn eigen Europese soevereiniteit te ontwikkelen. Dit geldt vooral wanneer het ook moeilijke keuzes moet maken tussen het omgaan met China als partner, concurrent en systemische rivaal, of het zich aansluiten bij de VS in haar nog steeds voornamelijk geo-economische strijd met Beijing.</p>\n<p>Maar even belangrijk als de twee andere assen van fragmentatie is het feit dat de EU ook moet omgaan met verschillende wereldbeelden en narratieven. Deze hebben niet alleen betrekking op andere grote machten (inclusief de VS) maar ook op landen in het Globale Zuiden en zelfs de eigen lidstaten, politieke partijen en bewegingen van de EU. Verschillende ideeën over Europa, zijn waarden en zijn toekomst hebben een fundamentele impact op hoe Europa kan omgaan met onzekerheden om zijn eigen plaats te vinden in een fragmenterende wereldorde.</p>\n<p><strong>Onzekerheden over de uitkomst van de oorlog</strong></p>\n<p>De grootste onzekerheid waarmee de EU wordt geconfronteerd, heeft betrekking op de oorlog in Oekraïne. De steun voor Oekraïne is tot nu toe voldoende geweest zodat het land niet kan verliezen, maar ook niet daadwerkelijk kan winnen tegen de Russische agressie. De vrees voor escalatie en een grootschalige oorlog tussen Rusland en de NAVO heeft vooral de VS en Duitsland ervan weerhouden om langeafstandswapens te leveren die Kyiv in staat zouden stellen om al die punten aan te vallen van waaruit de Russische agressie tegen het land wordt gelanceerd. Jarenlang is er veel gepraat over Russische “rode lijnen”, die vaak meer een element van de westerse verbeelding zijn dan van de realiteit. Oekraïne zelf heeft dit bewezen door doelen binnen Rusland te raken en zelfs de oorlog naar Rusland te brengen met zijn inval in de oblast Koersk. De westerse steun voor het vredesplan van Oekraïne en de recente overwinning van Zelenskyy schieten ook ver tekort in wat nodig is om deze oorlog te beëindigen.</p>\n<p>In de tussentijd lijken sommige mensen in het Westen nog steeds te geloven dat economische sancties op de lange termijn Rusland terug naar de onderhandelingstafel kunnen dwingen. Echter, discussies over sancties hebben aangetoond dat hun effectiviteit onvoldoende blijft wanneer er geen serieuze inspanningen worden geleverd om alle mazen in de wet te dichten. Als we serieus zijn als we zeggen dat we ook in oorlog zijn, waarom zijn er dan nog steeds zoveel westerse bedrijven actief in Rusland en waarom hebben we niet beslissend gehandeld in de richting van een meer totale boycot van de handel met Rusland?</p>\n<p>Het is duidelijk dat Vladimir Poetin het lange spel speelt en wacht tot de westerse steun voor Oekraïne verder afneemt. De uitkomst van verkiezingen en de opkomst van populistische partijen in de VS en Europa dragen bij aan verdere onzekerheden, vooral wanneer we meer regeringen tegenkomen met extreemrechtse partijen of die door dergelijke partijen worden gesteund. Op dit moment betreft dit voornamelijk Hongarije en Slowakije, maar de opkomst van <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternatief voor Duitsland) in Duitsland en <em>Rassemblement National</em> (Nationale Rally) in Frankrijk zou ook het politieke spectrum in Europa fundamenteel kunnen veranderen, met cruciale verkiezingen die in de komende jaren op komst zijn. Een overwinning van extreemrechtse partijen zou de steun voor Oekraïne kunnen ondermijnen, hoewel voorbeelden uit Italië en Nederland hebben aangetoond dat dit niet noodzakelijk het geval is. Verkiezingen vormen echter een belangrijk element van onzekerheid en zouden Poetin kunnen aanmoedigen om gewoon zijn tijd te nemen. Immers, binnen Rusland hebben repressie en propaganda elke serieuze oppositie tegen de oorlog of tegen het regime als zodanig voorkomen. Tegelijkertijd is de economie op de korte tot middellange termijn relatief stabiel gebleven.</p>\n<p>De EU lijkt geconfronteerd te worden met een voortzetting van de oorlog en waarschijnlijk een patstelling op het slagveld, die mogelijk jaren kan aanhouden met alle bijbehorende onzekerheden. Deze kwesties dragen zowel bij aan de onzekerheid als aan de economische groeivooruitzichten. Ze hebben ook al andere gebieden beïnvloed, zoals logistieke ketens, migratie en cyber. De inspanningen van de EU om contact te leggen met andere staten, vooral in het Globale Zuiden, om de steun voor de inspanningen van Oekraïne om de oorlog te beëindigen te vergroten, zijn mislukt. Dit komt deels door het toepassen van dubbele standaarden bij het omgaan met schendingen van het internationaal recht (vooral in het geval van de militaire acties van Israël in Gaza en elders). Dit voegt ook onzekerheden toe, niet alleen over de mogelijkheid van een effectievere geopolitieke EU, maar ook over de toekomst van een internationale op regels gebaseerde orde als zodanig.</p>\n<p><strong>Hoe praten we over de oorlog in Europa?</strong></p>\n<pOnmiddellijk na de grootschalige invasie van Oekraïne door Rusland in februari 2022 leek Europa verenigd in zijn steun voor Oekraïne. De EU moedigde zelfs lidstaten aan om Oekraïne te steunen met militaire uitrusting die betaald zou worden uit het Europees Vredesfonds. Economische en financiële sancties overtroffen wat eerder was opgelegd als reactie op de annexatie van de Krim door Rusland en de invallen in Oost-Oekraïne. Ongekende sancties zijn aangenomen, met tot nu toe 14 goedgekeurde pakketten. Europa heeft zijn afhankelijkheid van Russische energie serieus verminderd, waardoor Moskou's vermogen om Europese beleidsmaatregelen te beïnvloeden is beperkt. Maar hoewel sommige Russische propagandakanalen door de EU zijn geblokkeerd en sommige propagandisten zijn getroffen met individuele sancties, kunnen Russische invloedoperaties nog steeds doorgaan. Dergelijke inspanningen resoneren onder extreemrechtse en extreemlinkse populistische partijen, evenals enkele Russische diasporagemeenschappen. Russische propaganda wordt ook nog steeds serieus genomen door landen zoals Hongarije bij het tegenwerken van verdere sancties en enige toename van steun voor Oekraïne.</p>\n<p>Algemeen gesproken, vooral in West- en Zuid-Europa, is er een afnemend belang in de oorlog in Oekraïne en een verschuiving in de media-aandacht naar andere kwesties. Deze omvatten migratie, de Amerikaanse verkiezingen en de conflicten in het Midden-Oosten. Men zou gemakkelijk kunnen spreken van een soort “Oekraïne-moeheid”, waarbij sommige mensen pleiten voor het beëindigen van deze oorlog, “wat het ook kost”, zelfs als dit op Russische voorwaarden moet worden geregeld. Hetzelfde kan worden gezegd over de vrees voor escalatie, die voornamelijk een element van onze eigen verbeelding is. Het gevoel van urgentie neemt af en hoewel er veel sympathie voor Oekraïne blijft, ontbreken beslissende acties en is de hulp net genoeg zodat Oekraïne niet verliest. Kyiv kan de oorlog simpelweg niet winnen en zijn eigen voorwaarden aan Rusland opleggen.</p>\n<p>Dit staat in groot contrast met Centraal- en Oost-Europa, waar mensen zich nog steeds de lijden van het verleden Russische imperialisme herinneren en de oorlog beschouwen als de meest recente emanatie van de Russische bedreiging voor de Europese veiligheid. Voor deze landen zijn de implicaties voor de toekomst van Europa kristalhelder en hebben ze allemaal maatregelen genomen om hun defensiebudgetten te verhogen (sommige tot vier procent van het BBP) en de NAVO's frontlinie te versterken in het afschrikken van verdere Russische agressie. Hier is er ook een duidelijke realisatie dat Oekraïne betrokken is in een existentiële strijd, niet alleen voor zichzelf, maar ook ter ondersteuning van de Europese veiligheidsorde als geheel.</p>\n<p>In deze context zou men verschillende en uiteenlopende narratieven kunnen identificeren over de implicaties van de oorlog en de betekenis van een Russische of Oekraïense overwinning of nederlaag. Dergelijke interne verschillen binnen de EU over de oorlog in Oekraïne en wat ermee te doen, zullen waarschijnlijk een gebied van geschil blijven en bijdragen aan de overvloed aan onzekerheden met betrekking tot de toekomst van Europa. En dit is precies wat Moskou hoopt en waar het op speelt: een groei in uiteenlopende opvattingen en polarisatie binnen Europa om een duidelijke overwinning in Oekraïne te behalen als een eerste succesvolle stap in het verder uitdagen van de Europese veiligheidsorde en het opleggen van zijn wil aan een verdeeld Westen.</p>\n<p><strong>Omgaan met onzekerheden: wat moet er gedaan worden?</strong></p>\n<p>Zoals eerder al gesteld, is een belangrijk element dat bijdraagt aan onzekerheid de toenemende fragmentatie van wereldbeelden: een fundamentele betwisting over de betekenis van actuele gebeurtenissen en toekomstige trends. Het Russische narratief is duidelijk: de oorlog gaat over de bescherming van de Russische identiteit en de status van grote mogendheid, wat noodzakelijk is om de “Russische Wereld” (inclusief in Oekraïne) te heroprichten en de verspreiding van “westerse” democratische waarden tegen te gaan. In zijn strijd tegen het “collectieve Westen” vindt Moskou ook een partner in China in een strijd tegen de hegemonie van de VS en zogenaamd universele waarden. In de geest van het Kremlin zouden grote mogendheden soeverein moeten zijn en in staat om hun eigen beschavingswaarden te bepalen. Ze zouden ook het recht moeten hebben om hun invloed in hun buurt uit te oefenen als een speciale sfeer van belang. In dit opzicht is de oorlog in Oekraïne ook existentiëel voor Rusland, aangezien een nederlaag in Oekraïne een regime zou bedreigen dat zwaar heeft geïnvesteerd in zijn “speciale militaire operatie” om Rusland weer groot te maken.</p>\n<p>In Europa hebben we verschillende narratieven over de betekenis van de oorlog in Oekraïne. Terwijl de oorlog aanvankelijk werd gezien als een grote bedreiging voor de Europese veiligheidsorde en voor de multilaterale op regels gebaseerde orde als zodanig, is de urgentie en bereidheid om alles op alles te zetten in het tegengaan van de Russische agressie en het ondersteunen van Oekraïne (en bij uitbreiding de Europese orde) om zijn soevereiniteit, territoriale integriteit en culturele identiteit als een onafhankelijke staat te beschermen, in de loop van de tijd afgenomen. In plaats van Oekraïne te steunen “wat het ook kost”, horen we nu stemmen die pleiten voor een schikking om de oorlog te beëindigen, inclusief een mogelijke deal op Russische voorwaarden, “wat dat ook kost”.</p>\n<p>Zolang we verschillende narratieven hebben over de juiste betekenis van deze oorlog, en ook in bredere veiligheidszin, zal de EU niet in staat zijn om op te treden als een coherente en proactieve geopolitieke speler. De EU zou moeten proberen een gemeenschappelijke taal te vinden om over de oorlog en de implicaties ervan te praten. Pas dan zullen we in staat zijn om de veiligheid over het Europese continent te handhaven, zowel voor onszelf als voor onze partners. Hier zou geopolitiek boven economie moeten gaan: zolang onze bedrijven nog steeds actief zijn in Rusland en de economische en financiële belangen van individuele lidstaten een coherente beleidslijn ten aanzien van de oorlog ondermijnen, zullen grote onzekerheden over de toekomst blijven bestaan.</p>\n<p>Bovendien, als de EU nog steeds een geloofwaardige vorm van “waarden gebaseerde” buitenlandse politiek wil handhaven, zou het een consistenter narratief moeten hebben over hoe het een op regels gebaseerde wereldorde en zijn plaats daarin ziet. Dit zou ook inhouden dat men zoveel mogelijk afstand doet van dubbele standaarden, evenals het overbruggen van de kloof tussen de uiteenlopende beleidslijnen binnen de EU over de agressieve en onderdrukkende beleidsmaatregelen van Israël tegen de Palestijnen in het bijzonder. Als Israël weg kan komen met een hele reeks ernstige schendingen van het internationaal recht (zoals ook vastgesteld door het Internationaal Gerechtshof), kan de EU geen geloofwaardig narratief over zichzelf opbouwen als promotor van internationale vrede en gerechtigheid. Verschillen tussen lidstaten zouden ook moeten worden overbrugd ten behoeve van een geloofwaardige geopolitieke EU als geheel. Pas dan kan Europa ook proberen enkele van de uiteenlopende narratieven in het Globale Zuiden te overbruggen, waar landen dan misschien Europese oproepen serieuzer kunnen nemen om Oekraïne effectief te ondersteunen in zijn dekolonisatieoorlog.</p>\n<p><strong>Bouwen aan een geloofwaardiger Europees narratief</strong></p>\n<p>Tenslotte zou de EU ook een eigen narratief ten opzichte van de Verenigde Staten moeten hebben. Isolationistische tendensen in de VS, de verschuiving naar Azië en een meer nationalistisch narratief vereisen een coherente en verenigde Europese reactie. De realiteit is dat de betrokkenheid van de VS bij de Europese veiligheid twijfelachtig is, vooral met het vooruitzicht van de terugkeer van Trump naar het Witte Huis. Europa zou goede transatlantische relaties moeten hebben wanneer mogelijk, maar moet in staat zijn om onafhankelijk te handelen op basis van zijn eigen soevereine strategie en narratief. Dit geldt niet alleen voor Rusland, maar ook voor het Midden-Oosten. Het accepteren van een meer transactionele relatie zou alleen maar schadelijk zijn voor de inspanningen om een meer gemeenschappelijk Europees narratief op te bouwen.</p>\n<p>Als Europa de geopolitieke weg wil bewandelen, zou het ook in staat moeten zijn om de geopolitieke taal te spreken. Dit zou inhouden dat er een geloofwaardiger Europees narratief wordt opgebouwd, gebaseerd op Europese waarden, om vast te stellen wat Europese identiteit betekent en hoe we Europa's plaats in een fragmenterende en onzekere wereldorde zien.</p>\n<p>Pas wanneer wij als Europeanen in staat zijn om een gemeenschappelijke taal te vinden en uiteenlopende perspectieven onder lidstaten over Europese veiligheid en de implicaties ervan te overwinnen, zal de EU in staat zijn om invloed uit te oefenen op het opbouwen of reconstrueren van haar eigen buurt. De ervaring van die lidstaten in Centraal-Europa, die in het verleden zijn blootgesteld aan Russische agressie en repressie, zou ons kunnen leiden in het opbouwen van een effectievere strategie ten aanzien van Rusland en bredere mondiale veiligheid.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> is een senior onderzoeker aan het Clingendael Instituut.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.646",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Zolang we verschillende verhalen hebben over de werkelijke betekenis van de oorlog van Rusland in Oekraïne, zal de Europese Unie niet in staat zijn om op te treden als een samenhangende en proactieve geopolitieke speler. De EU zou moeten proberen een gemeenschappelijke taal te vinden om over de oorlog en de implicaties ervan te praten. Pas dan zullen we in staat zijn om de veiligheid op het continent te waarborgen, zowel voor onszelf als voor onze partners.</I>\n<br><br>\nDe recente bijeenkomst van de Algemene Vergadering van de VN bleek een brandpunt te zijn voor al de onzekerheden waarmee de wereld momenteel wordt geconfronteerd: de ineffectiviteit van multilateralisme; straffeloosheid voor agressie en schendingen van het internationaal recht; en toenemende problemen met betrekking tot klimaatverandering en duurzame ontwikkelingsdoelen. Kortom, de internationale op regels gebaseerde orde zoals deze in het Westen wordt waargenomen, staat onder druk met grote onzekerheden als gevolg.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.648",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Europa w erze niepewności",
                key:"uid": string:"ca3e216e-eeff-49c6-82ce-141dd83c8599",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>W tym kontekście UE i jej państwa członkowskie również borykały się z próbami opracowania spójnej strategii dla bardziej geopolitycznej Unii Europejskiej. Chociaż przewodnicząca Komisji Europejskiej, Ursula Von der Leyen, przedstawiła swoją pierwszą komisję w 2019 roku jako „geopolityczną komisję”, a Wysoki Przedstawiciel ds. Wspólnej Polityki Zagranicznej i Bezpieczeństwa Josep Borrell stwierdził, że Europa musi „nauczyć się języka władzy”, wyzwania dla UE wzrosły od tego czasu. Jest to szczególnie prawdziwe w kontekście pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę oraz działań wojskowych Izraela w Gazie po 7 października 2023 roku (a teraz w Libanie). I chociaż UE wykazała większą jedność w przeciwdziałaniu rosyjskiej agresji, jej polityka wobec Bliskiego Wschodu pokazuje, że wciąż jest daleko od bycia jednolitym graczem geopolitycznym na własny rachunek. Wyniki wyborów w USA tylko dodadzą niepewności co do geopolitycznej przyszłości UE.</p>\n<p>W <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">niedawno opublikowanym raporcie</a> Holenderska Rada Naukowa ds. Polityki Rządowej (WRR) wskazała na fragmentację globalnego porządku wzdłuż trzech osi: „centra władzy, areny, na których władza jest wykonywana, oraz światopoglądy”. W mojej własnej analizie szczególnie podkreślam znaczenie fragmentacji światopoglądów i argumentuję na rzecz opracowania bardziej spójnej europejskiej narracji. Uważam również, że konieczne jest znalezienie wspólnego języka w radzeniu sobie z niepewnościami dotyczącymi przyszłości Europy.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmentujący porządek światowy</strong></p>\n<p>Agresja Rosji na Ukrainę stawia UE przed największym wyzwaniem bezpieczeństwa od dziesięcioleci wzdłuż wszystkich trzech osi fragmentacji wspomnianych powyżej. Jednocześnie stawia UE przed wielkimi niepewnościami. Czy UE naprawdę mogłaby stać się geopolitycznym graczem na własny rachunek, zdolnym i chętnym do obrony siebie i swoich partnerów w sąsiedztwie? Pomimo wszystkich rozmów o <em>Zeitenwende</em>, możemy jedynie zidentyfikować pewne ograniczone (choć prawdopodobnie nieoczekiwane) postępy w UE, w tym w zakresie współpracy obronnej. Ogólnie rzecz biorąc, możemy zauważyć malejące zainteresowanie wojną na Ukrainie (szczególnie w zachodniej i południowej Europie) i nawet pewne cofnięcie się w poparciu dla Ukrainy w poszczególnych państwach członkowskich. Można więc tylko stwierdzić, że europejska pomoc wojskowa i finansowa okaże się niewystarczająca, jeśli UE będzie miała do czynienia z drugą administracją Trumpa. Walka Europy o znalezienie własnego suwerennego miejsca między centrami władzy jest obciążona wielkimi niepewnościami co do jej przyszłości.</p>\n<p>Po drugie, niepewności dotyczą nie tylko twardych kwestii bezpieczeństwa związanych z wojną na Ukrainie, ale także innych aren, na których władza jest wykonywana, takich jak szersza geoekonomia, hybrydowy wpływ i cyber. Fragmentacja w tych obszarach stawia Europę przed szerszymi, bardziej globalnymi wyzwaniami. W tym kontekście pojawia się pytanie, jak daleko Europa jest w stanie i chętna do podejmowania własnych decyzji i rozwijania własnej europejskiej suwerenności. Jest to szczególnie prawdziwe, gdy staje przed trudnymi wyborami między traktowaniem Chin jako partnera, konkurenta i systemowego rywala, a dołączeniem do USA w ich wciąż głównie geoekonomicznych zmaganiach z Pekinem.</p>\n<p>Jednak równie ważne jak dwie inne osie fragmentacji jest to, że UE musi również zmierzyć się z różnymi światopoglądami i narracjami. Dotyczą one nie tylko innych wielkich mocarstw (w tym USA), ale także krajów Globalnego Południa, a nawet własnych państw członkowskich UE, partii politycznych i ruchów. Różne pomysły na Europę, jej wartości i jej przyszłość mają fundamentalny wpływ na to, jak Europa może radzić sobie z niepewnościami, aby znaleźć swoje miejsce w fragmentującym się porządku światowym.</p>\n<p><strong>Niepewności co do wyniku wojny</strong></p>\n<p>Największa niepewność, przed którą stoi UE, związana jest z wojną na Ukrainie. Dotychczasowe wsparcie dla Ukrainy było wystarczające, aby kraj nie mógł przegrać, ale także nie mógł faktycznie wygrać przeciwko rosyjskiej agresji. Obawa przed eskalacją i pełnoskalową wojną między Rosją a NATO powstrzymała zwłaszcza USA i Niemcy przed dostarczeniem broni dalekiego zasięgu, która umożliwiłaby Kijowowi uderzenie we wszystkie te punkty, z których rosyjska agresja jest na niego wymierzona. Od lat mówi się o „czerwonych liniach” Rosji, które często są bardziej elementem zachodniej wyobraźni niż rzeczywistości. Na przykład Ukraina sama to udowodniła, uderzając w cele wewnątrz Rosji, a nawet przenosząc wojnę do Rosji poprzez inwazję na obwód kurski. Zachodnie wsparcie dla planu pokojowego Ukrainy i niedawny plan zwycięstwa Zełenskiego również daleko odbiegają od tego, co jest potrzebne, aby zakończyć tę wojnę.</p>\n<p>W międzyczasie niektórzy ludzie na Zachodzie wciąż wydają się wierzyć, że sankcje gospodarcze mogą w dłuższej perspektywie zmusić Rosję do powrotu do stołu negocjacyjnego. Jednak dyskusje na temat sankcji pokazały, że ich skuteczność pozostaje niewystarczająca, gdy nie podejmuje się poważnych działań w celu zamknięcia wszystkich luk. Jeśli poważnie twierdzimy, że również jesteśmy w stanie wojny, dlaczego tak wiele zachodnich firm wciąż działa w Rosji i dlaczego nie podjęliśmy zdecydowanych działań w kierunku bardziej całkowitego bojkotu handlu z Rosją?</p>\n<p>Jest jasne, że Władimir Putin gra długą grę i czeka, aż zachodnie wsparcie dla Ukrainy jeszcze bardziej osłabnie. Wyniki wyborów i wzrost populistycznych partii w USA i Europie przyczyniają się do dalszych niepewności, zwłaszcza gdy napotykamy więcej rządów z partiami skrajnej prawicy lub wspieranymi przez takie partie. Obecnie dotyczy to głównie Węgier i Słowacji, ale wzrost <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternatywa dla Niemiec) w Niemczech i <em>Rassemblement National</em> (Zgromadzenie Narodowe) we Francji może również fundamentalnie zmienić spektrum polityczne w Europie, z kluczowymi wyborami nadchodzącymi w ciągu najbliższych kilku lat. Zwycięstwo partii skrajnej prawicy mogłoby osłabić wsparcie dla Ukrainy, chociaż przykłady Włoch i Holandii pokazały, że niekoniecznie tak jest. Niemniej jednak wybory stanowią istotny element niepewności i mogą skłonić Putina do czekania na odpowiedni moment. W końcu wewnątrz Rosji represje i propaganda uniemożliwiły jakąkolwiek poważną opozycję wobec wojny lub reżimu jako takiego. Jednocześnie gospodarka pozostaje stosunkowo stabilna w krótkim i średnim okresie.</p>\n<p>UE wydaje się być skonfrontowana z kontynuacją wojny i prawdopodobnie impasem na polu bitwy, który może trwać przez lata, z wszystkimi związanymi z tym niepewnościami. Problemy te zarówno zwiększają niepewność, jak i wpływają na perspektywy wzrostu gospodarczego. Już wpłynęły na inne obszary, takie jak łańcuchy logistyczne, migracja i cyber. Wysiłki UE, aby nawiązać kontakt z innymi państwami, szczególnie w Globalnym Południu, w celu zwiększenia wsparcia dla wysiłków Ukrainy na rzecz zakończenia wojny, zakończyły się niepowodzeniem. Jest to częściowo spowodowane stosowaniem podwójnych standardów w radzeniu sobie z naruszeniami prawa międzynarodowego (szczególnie w przypadku działań wojskowych Izraela w Gazie i gdzie indziej). To również dodaje niepewności nie tylko co do możliwości bardziej skutecznej geopolitycznej UE, ale także co do przyszłości międzynarodowego porządku opartego na zasadach.</p>\n<p><strong>Jak rozmawiamy o wojnie w Europie?</strong></p>\n<p>Bezpośrednio po pełnoskalowej inwazji Rosji na Ukrainę w lutym 2022 roku Europa wydawała się zjednoczona w swoim wsparciu dla Ukrainy. UE nawet zachęcała państwa członkowskie do wspierania Ukrainy sprzętem wojskowym, który miał być opłacony z Europejskiego Funduszu Pokoju. Sankcje gospodarcze i finansowe przewyższyły to, co nałożono wcześniej w reakcji na aneksję Krymu przez Rosję i inwazje na wschodnią Ukrainę. Przyjęto bezprecedensowe sankcje, z 14 pakietami zatwierdzonymi do tej pory. Europa poważnie zmniejsza swoją zależność od rosyjskiej energii, ograniczając w ten sposób zdolność Moskwy do wpływania na polityki europejskie. Ale chociaż niektóre rosyjskie kanały propagandowe zostały zablokowane przez UE, a niektórzy propagandyści zostali objęci indywidualnymi sankcjami, operacje wpływu Rosji mogą nadal trwać. Takie wysiłki rezonują wśród partii populistycznych skrajnej prawicy i skrajnej lewicy, a także w niektórych społecznościach diaspory rosyjskiej. Rosyjska propaganda jest również wciąż traktowana poważnie przez takie kraje jak Węgry, gdy sprzeciwiają się dalszym sankcjom i jakimkolwiek zwiększeniu wsparcia dla Ukrainy.</p>\n<p>Ogólnie rzecz biorąc, szczególnie w zachodniej i południowej Europie, można zauważyć malejące zainteresowanie wojną na Ukrainie i przesunięcie uwagi mediów na inne kwestie. Należą do nich migracja, wybory w USA i konflikty na Bliskim Wschodzie. Można by łatwo mówić o pewnej formie „zmęczenia Ukrainą”, z niektórymi ludźmi wzywającymi do zakończenia tej wojny, „cokolwiek to kosztuje”, nawet jeśli musi to być załatwione na rosyjskich warunkach. To samo można powiedzieć o obawie przed eskalacją, która jest głównie elementem naszej własnej wyobraźni. Poczucie pilności słabnie, a chociaż wiele sympatii dla Ukrainy pozostaje, brakuje zdecydowanych działań, a pomoc jest wystarczająca, aby Ukraina nie przegrała. Kijów po prostu nie może wygrać wojny i narzucić swoich warunków Rosji.</p>\n<p>Wszystko to jest w wielkim kontraście do Europy Środkowej i Wschodniej, gdzie ludzie wciąż pamiętają cierpienie z przeszłego rosyjskiego imperializmu i postrzegają wojnę jako najnowszą emanację rosyjskiego zagrożenia dla bezpieczeństwa europejskiego. Dla tych krajów implikacje dla przyszłości Europy są krystalicznie jasne i wszystkie podjęły kroki w celu zwiększenia swoich budżetów obronnych (niektóre do czterech procent PKB) i wzmocnienia frontu NATO w odstraszaniu dalszej rosyjskiej agresji. Istnieje również wyraźne zrozumienie, że Ukraina bierze udział w egzystencjalnej walce nie tylko dla siebie, ale także w obronie europejskiego porządku bezpieczeństwa jako całości.</p>\n<p>W tym kontekście można zidentyfikować różne i rozbieżne narracje dotyczące implikacji wojny oraz znaczenia zwycięstwa lub porażki Rosji lub Ukrainy. Takie wewnętrzne różnice w UE dotyczące wojny na Ukrainie i tego, co z nią zrobić, prawdopodobnie pozostaną obszarem kontrowersji i dodadzą do mnogości niepewności dotyczących przyszłości Europy. I to właśnie na to liczy i na co gra Moskwa: wzrost rozbieżnych poglądów i polaryzacja w Europie, aby zdobyć wyraźne zwycięstwo na Ukrainie jako pierwszy udany krok w dalszym kwestionowaniu europejskiego porządku bezpieczeństwa i narzuceniu swojej woli podzielonemu Zachodowi.</p>\n<p><strong>Radzenie sobie z niepewnościami: co należy zrobić?</strong></p>\n<p>Jak już wcześniej stwierdzono, ważnym elementem przyczyniającym się do niepewności jest rosnąca fragmentacja światopoglądów: fundamentalne kwestionowanie znaczenia bieżących wydarzeń i przyszłych trendów. Narracja rosyjska jest jasna: wojna dotyczy ochrony rosyjskiej tożsamości i statusu wielkiej potęgi, co wymaga przywrócenia „Rosyjskiego Świata” (w tym na Ukrainie) i przeciwdziałania rozprzestrzenieniu „zachodnich” wartości demokratycznych. W swojej walce przeciwko „zbiorowemu Zachodowi” Moskwa znajduje również partnera w Chinach w walce przeciwko hegemonii USA i rzekomo uniwersalnym wartościom. W umyśle Kremla wielkie mocarstwa powinny być suwerenne i zdolne do decydowania o swoich własnych wartościach cywilizacyjnych. Powinny również mieć prawo do projektowania swojego wpływu w swoim sąsiedztwie jako specjalnej strefy interesów. W tym sensie wojna na Ukrainie jest również egzystencjalna dla Rosji, ponieważ porażka na Ukrainie zagraża reżimowi, który zainwestował znaczne środki w swoją „specjalną operację wojskową”, aby uczynić Rosję wielką ponownie.</p>\n<p>W Europie mamy różne narracje dotyczące znaczenia wojny na Ukrainie. Podczas gdy wojna była początkowo postrzegana jako poważne zagrożenie dla europejskiego porządku bezpieczeństwa i dla multilateralnego porządku opartego na zasadach, pilność i gotowość do działania w celu przeciwdziałania rosyjskiej agresji i wspierania Ukrainy (a przez to europejskiego porządku) w ochronie jej suwerenności, integralności terytorialnej i tożsamości kulturowej jako niezależnego państwa osłabły z czasem. Zamiast wspierać Ukrainę „cokolwiek to kosztuje”, teraz słyszymy głosy popierające ugodę w celu zakończenia wojny, w tym możliwą umowę na rosyjskich warunkach, „cokolwiek to kosztuje”.</p>\n<p>Tak długo, jak będziemy mieli różne narracje na temat właściwego znaczenia tej wojny, a także w szerszych kwestiach bezpieczeństwa, UE nie będzie w stanie działać jako spójny i proaktywny gracz geopolityczny. UE powinna starać się znaleźć wspólny język, aby rozmawiać o wojnie i jej implikacjach. Tylko wtedy będziemy w stanie utrzymać bezpieczeństwo na całym kontynencie europejskim, zarówno dla siebie, jak i dla naszych partnerów. W tym przypadku geopolityka powinna przeważać nad ekonomią: tak długo, jak nasze firmy wciąż działają w Rosji, a interesy gospodarcze i finansowe poszczególnych państw członkowskich podważają spójną politykę wobec wojny, główne niepewności co do przyszłości pozostaną.</p>\n<p>Ponadto, jeśli UE nadal chce utrzymać wiarygodną formę „opartej na wartościach” polityki zagranicznej, powinna mieć bardziej spójną narrację na temat tego, jak postrzega globalny porządek oparty na zasadach i swoje miejsce w nim. Oznaczałoby to również rezygnację z podwójnych standardów w miarę możliwości, a także zniwelowanie różnic między rozbieżnymi politykami w UE dotyczącymi agresywnych i represyjnych polityk Izraela wobec Palestyńczyków w szczególności. Jeśli Izrael może uchodzić z całym zakresem poważnych naruszeń prawa międzynarodowego (jak również ustalono w Międzynarodowym Trybunale Sprawiedliwości), UE nie może zbudować wiarygodnej narracji o sobie jako promotorze międzynarodowego pokoju i sprawiedliwości. Różnice między państwami członkowskimi powinny również zostać zniwelowane na korzyść wiarygodnej geopolitycznej UE jako całości. Tylko wtedy Europa może również spróbować zniwelować niektóre z rozbieżnych narracji obecnych w Globalnym Południu, gdzie kraje mogłyby wtedy może poważniej traktować europejskie wezwania do skutecznego wsparcia Ukrainy w jej wojnie dekolonizacyjnej.</p>\n<p><strong>Budowanie bardziej wiarygodnej europejskiej narracji</strong></p>\n<p>Na koniec UE będzie również potrzebować własnej narracji w stosunku do Stanów Zjednoczonych. Tendencje izolacjonistyczne w USA, ich zwrot w stronę Azji i bardziej nacjonalistyczna narracja wymagają spójnej i zjednoczonej europejskiej odpowiedzi. Rzeczywistość jest taka, że amerykańskie zaangażowanie w bezpieczeństwo europejskie jest wątpliwe, zwłaszcza w obliczu perspektywy powrotu Trumpa do Białego Domu. Europa powinna mieć dobre relacje transatlantyckie, kiedy tylko to możliwe, ale musi być w stanie działać niezależnie, opierając się na swojej własnej suwerennej strategii i narracji. Dotyczy to nie tylko Rosji, ale także Bliskiego Wschodu. Akceptacja bardziej transakcyjnej relacji tylko zaszkodzi wysiłkom na rzecz budowania bardziej wspólnej europejskiej narracji.</p>\n<p>Jeśli Europa chciałaby chodzić geopolitycznymi ścieżkami, powinna również być w stanie mówić geopolitycznym językiem. Oznaczałoby to budowanie bardziej wiarygodnej europejskiej narracji, opartej na europejskich wartościach, w celu ustalenia, co oznacza europejska tożsamość i jak postrzegamy miejsce Europy w fragmentującym się i niepewnym porządku światowym.</p>\n<p>Tylko wtedy, gdy my jako Europejczycy będziemy w stanie znaleźć wspólny język i przezwyciężyć rozbieżne perspektywy wśród państw członkowskich dotyczące bezpieczeństwa europejskiego i jego implikacji, UE będzie mogła mieć wpływ na budowanie lub rekonstrukcję swojego własnego sąsiedztwa. Doświadczenie tych państw członkowskich w Europie Środkowej, które w przeszłości były narażone na rosyjską agresję i represje, mogłoby prowadzić nas do budowania bardziej skutecznej strategii wobec Rosji i szerszego bezpieczeństwa globalnego.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> jest starszym pracownikiem naukowym w Instytucie Clingendael.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.089",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Tak długo, jak będziemy mieli różne narracje dotyczące prawdziwego znaczenia wojny Rosji na Ukrainie, Unia Europejska nie będzie w stanie działać jako spójny i proaktywny gracz geopolityczny. UE powinna spróbować znaleźć wspólny język, aby rozmawiać o wojnie i jej implikacjach. Tylko wtedy będziemy w stanie utrzymać bezpieczeństwo na całym kontynencie, zarówno dla siebie, jak i dla naszych partnerów.</I>\r\n<br><br>\r\nNiedawne spotkanie Zgromadzenia Ogólnego ONZ okazało się punktem centralnym dla wszystkich niepewności, z jakimi obecnie boryka się świat: nieskuteczność multilateralizmu; bezkarność za agresję i naruszenia prawa międzynarodowego; oraz rosnące problemy związane ze zmianami klimatycznymi i celami zrównoważonego rozwoju. Krótko mówiąc, międzynarodowy porządek oparty na zasadach, postrzegany na Zachodzie, jest zagrożony, a w konsekwencji pojawiają się poważne niepewności.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.876",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Evropa u doba nesigurnosti",
                key:"uid": string:"cad22ea5-d99c-495a-a8a8-ce2c067655cf",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.476",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Europa im Zeitalter der Unsicherheit",
                key:"uid": string:"ce61e133-8f52-4d38-a981-54fa609590c5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>In diesem Kontext haben die EU und ihre Mitgliedstaaten ebenfalls Schwierigkeiten, eine kohärente Strategie für eine geopolitischere Europäische Union zu entwickeln. Obwohl die Präsidentin der Europäischen Kommission, Ursula Von der Leyen, ihre erste Kommission im Jahr 2019 als „geopolitische Kommission“ darstellte, wobei der Hohe Vertreter für die Gemeinsame Außen- und Sicherheitspolitik, Josep Borrell, erklärte, dass Europa „die Sprache der Macht lernen“ müsse, haben die Herausforderungen für die EU seitdem zugenommen. Dies gilt insbesondere im Hinblick auf Russlands umfassende Invasion in der Ukraine und Israels militärische Aktionen im Gazastreifen nach dem 7. Oktober 2023 (und jetzt im Libanon). Und obwohl die EU mehr Einheit im Umgang mit der russischen Aggression gezeigt hat, zeigen ihre Politiken im Nahen Osten, dass sie immer noch weit davon entfernt ist, ein einheitlicher geopolitischer Akteur zu sein. Die Ergebnisse der Wahlen in den USA werden nur zu den Unsicherheiten über die geopolitische Zukunft der EU beitragen.</p>\n<p>In einem <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">aktuellen Bericht</a> wies der Niederländische Wissenschaftsrat für Regierungsfragen (WRR) auf eine Fragmentierung der globalen Ordnung entlang dreier Achsen hin: „Machtzentren, Arenen, in denen Macht ausgeübt wird, und Weltanschauungen“. In meiner eigenen Analyse betone ich insbesondere die Bedeutung der Fragmentierung von Weltanschauungen und plädiere dafür, eine kohärentere europäische Erzählung zu entwickeln. Ich glaube auch, dass es notwendig ist, eine gemeinsame Sprache im Umgang mit Unsicherheiten über die Zukunft Europas zu finden.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmentierende Weltordnung</strong></p>\n<p>Russlands Aggression in der Ukraine stellt die EU vor ihre größte Sicherheitsherausforderung seit Jahrzehnten entlang aller drei oben genannten Achsen der Fragmentierung. Gleichzeitig bringt sie auch große Unsicherheiten mit sich. Könnte die EU wirklich zu einem geopolitischen Akteur in ihrem eigenen Recht werden, der in der Lage und bereit ist, sich selbst und ihre Partner in der Nachbarschaft zu verteidigen? Trotz aller Gespräche über <em>Zeitenwende</em> können wir nur einige begrenzte (wenn auch wahrscheinlich unerwartete) Fortschritte innerhalb der EU identifizieren, einschließlich in der Verteidigungskooperation. Im Allgemeinen können wir ein abnehmendes Interesse am Krieg in der Ukraine (insbesondere in Westeuropa und Südeuropa) und sogar einen Rückschritt in der Unterstützung einzelner Mitgliedstaaten für die Ukraine feststellen. Man kann nur zu dem Schluss kommen, dass die militärische und finanzielle Unterstützung Europas unzureichend sein wird, wenn die EU mit einer zweiten Trump-Administration konfrontiert wird. Europas Kampf, seinen eigenen souveränen Platz zwischen Machtzentren zu finden, ist mit großen Unsicherheiten über seine Zukunft belastet.</p>\n<p>Zweitens beziehen sich Unsicherheiten nicht nur auf harte Sicherheitsfragen im Umgang mit dem Krieg in der Ukraine, sondern auch auf andere Arenen, in denen Macht ausgeübt wird, wie breitere geoökonomische Fragen, hybrider Einfluss und Cyber. Die Fragmentierung in diesen Bereichen stellt Europa vor breitere, globalere Herausforderungen. In diesem Kontext stellt sich die Frage, wie weit Europa in der Lage und bereit ist, eigene Entscheidungen zu treffen und eine eigene europäische Souveränität zu entwickeln. Dies gilt insbesondere, wenn es auch schwierige Entscheidungen zwischen der Zusammenarbeit mit China als Partner, Wettbewerber und systemischem Rivalen oder der Unterstützung der USA in ihren immer noch überwiegend geoökonomischen Kämpfen mit Peking zu treffen hat.</p>\n<p>Aber ebenso wichtig wie die beiden anderen Achsen der Fragmentierung ist die Tatsache, dass die EU auch mit unterschiedlichen Weltanschauungen und Erzählungen umgehen muss. Diese betreffen nicht nur andere Großmächte (einschließlich der USA), sondern auch Länder im Globalen Süden und sogar die eigenen Mitgliedstaaten, politischen Parteien und Bewegungen der EU. Unterschiedliche Vorstellungen über Europa, seine Werte und seine Zukunft haben einen grundlegenden Einfluss darauf, wie Europa mit Unsicherheiten umgehen kann, um seinen eigenen Platz in einer fragmentierenden Weltordnung zu finden.</p>\n<p><strong>Unsicherheiten über den Ausgang des Krieges</strong></p>\n<p>Die größte Unsicherheit, mit der die EU konfrontiert ist, hängt mit dem Krieg in der Ukraine zusammen. Die Unterstützung für die Ukraine war bisher ausreichend, sodass das Land nicht verlieren, aber auch nicht tatsächlich gegen die russische Aggression gewinnen kann. Die Angst vor einer Eskalation und einem umfassenden Krieg zwischen Russland und der NATO hat insbesondere die USA und Deutschland davon abgehalten, Langstreckenwaffen bereitzustellen, die es Kiew ermöglichen würden, all jene Punkte anzugreifen, von denen aus die russische Aggression gegen es gestartet wird. Seit Jahren wird viel über russische „rote Linien“ gesprochen, die oft mehr ein Element westlicher Vorstellungskraft als Realität sind. Zum Beispiel hat die Ukraine selbst dies bewiesen, indem sie Ziele innerhalb Russlands angegriffen und den Krieg durch ihren Einmarsch in die Region Kursk nach Russland getragen hat. Die westliche Unterstützung für den Friedensplan der Ukraine und den jüngsten Plan von Selenskyj für den Sieg bleibt ebenfalls weit hinter dem zurück, was nötig ist, um diesen Krieg zu beenden.</p>\n<p>In der Zwischenzeit scheinen einige Menschen im Westen immer noch zu glauben, dass wirtschaftliche Sanktionen Russland langfristig zurück an den Verhandlungstisch zwingen könnten. Allerdings haben Diskussionen über Sanktionen gezeigt, dass ihre Wirksamkeit unzureichend bleibt, wenn keine ernsthaften Anstrengungen unternommen werden, um alle Schlupflöcher zu schließen. Wenn wir ernsthaft sagen, dass wir auch im Krieg sind, warum sind dann so viele westliche Unternehmen immer noch in Russland aktiv und warum haben wir nicht entschieden in Richtung eines umfassenderen Boykotts des Handels mit Russland gehandelt?</p>\n<p>Es ist klar, dass Wladimir Putin das langfristige Spiel spielt und darauf wartet, dass die westliche Unterstützung für die Ukraine weiter erodiert. Der Ausgang der Wahlen und der Aufstieg populistischer Parteien in den USA und Europa tragen zu weiteren Unsicherheiten bei, insbesondere wenn wir auf mehr Regierungen mit rechtsextremen Parteien oder von solchen Parteien unterstützten Regierungen stoßen. Derzeit betrifft dies hauptsächlich Ungarn und die Slowakei, aber der Aufstieg von <em>Alternative Für Deutschland</em> in Deutschland und <em>Rassemblement National</em> in Frankreich könnte auch das politische Spektrum in Europa grundlegend verändern, da in den nächsten Jahren entscheidende Wahlen anstehen. Ein Sieg der rechtsextremen Parteien könnte die Unterstützung für die Ukraine untergraben, obwohl Beispiele aus Italien und den Niederlanden gezeigt haben, dass dies nicht unbedingt der Fall ist. Wahlen stellen jedoch ein wesentliches Element der Unsicherheit dar und könnten Putin ermutigen, einfach abzuwarten. Schließlich haben Repression und Propaganda in Russland jede ernsthafte Opposition gegen den Krieg oder das Regime als solches verhindert. Gleichzeitig ist die Wirtschaft kurzfristig bis mittelfristig relativ stabil geblieben.</p>\n<p>Die EU scheint mit einer Fortsetzung des Krieges und wahrscheinlich einem Patt auf dem Schlachtfeld konfrontiert zu sein, das möglicherweise jahrelang andauern könnte, mit all den damit verbundenen Unsicherheiten. Diese Fragen tragen sowohl zur Unsicherheit als auch zu den wirtschaftlichen Wachstumsaussichten bei. Sie haben auch bereits andere Bereiche wie Logistikketten, Migration und Cyber betroffen. Die Bemühungen der EU, andere Staaten, insbesondere im Globalen Süden, zu erreichen, um die Unterstützung für die Bemühungen der Ukraine zur Beendigung des Krieges zu erhöhen, sind gescheitert. Dies liegt teilweise daran, dass doppelte Standards im Umgang mit Verletzungen des Völkerrechts (insbesondere im Fall von Israels militärischen Aktionen im Gazastreifen und anderswo) angewendet werden. Dies trägt auch zu Unsicherheiten nicht nur über die Möglichkeit einer effektiveren geopolitischen EU bei, sondern auch über die Zukunft einer auf internationalen Regeln basierenden Ordnung als solche.</p>\n<p><strong>Wie sprechen wir über den Krieg in Europa?</strong></p>\n<p>Unmittelbar nach Russlands umfassender Invasion in der Ukraine im Februar 2022 schien Europa in seiner Unterstützung für die Ukraine vereint zu sein. Die EU ermutigte sogar die Mitgliedstaaten, die Ukraine mit militärischer Ausrüstung zu unterstützen, die durch die Europäische Friedensfazilität finanziert werden sollte. Wirtschaftliche und finanzielle Sanktionen übertrafen das, was zuvor als Reaktion auf Russlands Annexion der Krim und die Einfälle in die Ostukraine verhängt worden war. Unprecedented sanctions have been adopted, with 14 packages approved so far. Europa hat seine Abhängigkeit von russischer Energie ernsthaft verringert und damit Moskaus Fähigkeit, europäische Politiken zu beeinflussen, eingeschränkt. Aber obwohl einige russische Propagandakanäle von der EU blockiert wurden und einige Propagandisten mit individuellen Sanktionen belegt wurden, können russische Einflussoperationen weiterhin fortgesetzt werden. Solche Bemühungen finden Resonanz bei rechtsextremen und linksgerichteten populistischen Parteien sowie bei einigen russischen Diasporagemeinschaften. Russische Propaganda wird auch von Ländern wie Ungarn ernst genommen, wenn es darum geht, weitere Sanktionen abzulehnen und jegliche Unterstützung für die Ukraine zu erhöhen.</p>\n<p>Allgemeiner kann man insbesondere in Westeuropa und Südeuropa ein abnehmendes Interesse am Krieg in der Ukraine und einen Wechsel der Medienaufmerksamkeit auf andere Themen beobachten. Dazu gehören Migration, die US-Wahlen und die Konflikte im Nahen Osten. Man könnte leicht von einer Art „Ukrainermüdigkeit“ sprechen, wobei einige Menschen fordern, diesen Krieg zu beenden, „was auch immer es kostet“, selbst wenn dies zu russischen Bedingungen geschehen muss. Das Gleiche könnte über die Angst vor einer Eskalation gesagt werden, die größtenteils ein Element unserer eigenen Vorstellungskraft ist. Das Gefühl der Dringlichkeit lässt nach, und obwohl viel Mitgefühl für die Ukraine bleibt, fehlen entscheidende Maßnahmen, und die Unterstützung reicht gerade aus, damit die Ukraine nicht verliert. Kiew kann den Krieg einfach nicht gewinnen und seine eigenen Bedingungen Russland aufzwingen.</p>\n<p>All dies steht im großen Gegensatz zu Mittel- und Osteuropa, wo die Menschen sich noch an das Leiden aus der Vergangenheit des russischen Imperialismus erinnern und den Krieg als die jüngste Manifestation der russischen Bedrohung für die europäische Sicherheit betrachten. Für diese Länder sind die Auswirkungen auf die Zukunft Europas kristallklar, und alle haben Maßnahmen ergriffen, um ihre Verteidigungshaushalte zu erhöhen (einige bis zu vier Prozent des BIP) und die NATO-Frontlinie zur Abschreckung weiterer russischer Aggressionen zu stärken. Hier gibt es auch eine klare Erkenntnis, dass die Ukraine in einem existenziellen Kampf nicht nur für sich selbst, sondern auch zur Unterstützung der europäischen Sicherheitsordnung als Ganzes verwickelt ist.</p>\n<p>In diesem Kontext könnte man unterschiedliche und divergierende Erzählungen über die Auswirkungen des Krieges und die Bedeutung eines russischen oder ukrainischen Sieges oder einer Niederlage identifizieren. Solche internen Unterschiede innerhalb der EU über den Krieg in der Ukraine und was man dagegen tun sollte, werden wahrscheinlich ein Streitpunkt bleiben und zur Fülle von Unsicherheiten über die Zukunft Europas beitragen. Und genau das hofft und spielt Moskau darauf an: ein Wachstum divergierender Ansichten und Polarisierung innerhalb Europas, um einen klaren Sieg in der Ukraine zu erringen, als ersten erfolgreichen Schritt, um die europäische Sicherheitsordnung weiter herauszufordern und seinen Willen einem gespaltenen Westen aufzuzwingen.</p>\n<p><strong>Umgang mit Unsicherheiten: Was ist zu tun?</strong></p>\n<p>Wie bereits zuvor erwähnt, ist ein wichtiges Element, das zur Unsicherheit beiträgt, die zunehmende Fragmentierung von Weltanschauungen: eine grundlegende Anfechtung der Bedeutung aktueller Ereignisse und zukünftiger Trends. Die russische Erzählung ist klar: Der Krieg geht um den Schutz der russischen Identität und des Status einer Großmacht, was die Wiederherstellung der „Russischen Welt“ (einschließlich in der Ukraine) und die Bekämpfung der Verbreitung „westlicher“ demokratischer Werte erfordert. In seinem Kampf gegen den „kollektiven Westen“ findet Moskau auch einen Partner in China im Kampf gegen die US-Hegemonie und angeblich universelle Werte. In Putins Denken sollten Großmächte souverän sein und in der Lage, über ihre eigenen zivilisatorischen Werte zu entscheiden. Sie sollten auch das Recht haben, ihren Einfluss in ihrer Nachbarschaft als besonderen Interessensbereich auszuüben. In dieser Hinsicht ist der Krieg in der Ukraine auch existenziell für Russland, da eine Niederlage in der Ukraine ein Regime bedrohen würde, das stark in seine „besondere militärische Operation“ investiert hat, um Russland wieder groß zu machen.</p>\n<p>In Europa haben wir unterschiedliche Erzählungen über die Bedeutung des Krieges in der Ukraine. Während der Krieg zunächst als große Bedrohung für die europäische Sicherheitsordnung und die multilaterale, regelbasierte Ordnung als solche angesehen wurde, hat die Dringlichkeit und die Bereitschaft, alles zu tun, um der russischen Aggression entgegenzuwirken und die Ukraine (und damit die europäische Ordnung) zu unterstützen, um ihre Souveränität, territoriale Integrität und kulturelle Identität als unabhängiger Staat zu schützen, im Laufe der Zeit nachgelassen. Anstatt die Ukraine „was auch immer es kostet“ zu unterstützen, hören wir jetzt Stimmen, die eine Einigung zur Beendigung des Krieges unterstützen, einschließlich eines möglichen Deals zu russischen Bedingungen, „was auch immer das kostet“.</p>\n<p>Solange wir unterschiedliche Erzählungen über die richtige Bedeutung dieses Krieges und auch in breiteren Sicherheitsfragen haben, wird die EU nicht in der Lage sein, als kohärenter und proaktiver geopolitischer Akteur zu handeln. Die EU sollte versuchen, eine gemeinsame Sprache zu finden, um über den Krieg und seine Auswirkungen zu sprechen. Nur dann werden wir in der Lage sein, die Sicherheit auf dem europäischen Kontinent sowohl für uns selbst als auch für unsere Partner aufrechtzuerhalten. Hier sollten Geopolitik und Wirtschaft überwiegen: Solange unsere Unternehmen weiterhin in Russland aktiv sind und die wirtschaftlichen und finanziellen Interessen einzelner Mitgliedstaaten eine kohärente Politik gegenüber dem Krieg untergraben, werden große Unsicherheiten über die Zukunft bestehen bleiben.</p>\n<p>Darüber hinaus, wenn die EU weiterhin eine glaubwürdige Form der „wertebasierten“ Außenpolitik aufrechterhalten möchte, sollte sie eine konsistentere Erzählung darüber haben, wie sie eine auf Regeln basierende globale Ordnung und ihren Platz darin sieht. Dies würde auch bedeuten, doppelte Standards so weit wie möglich aufzugeben und die Kluft zwischen den divergierenden Politiken innerhalb der EU über Israels aggressive und repressive Politiken gegen die Palästinenser im Besonderen zu überbrücken. Wenn Israel mit einer ganzen Reihe schwerwiegender Verstöße gegen das Völkerrecht (wie auch vom Internationalen Gerichtshof festgestellt) ungestraft davonkommen kann, kann die EU keine glaubwürdige Erzählung über sich selbst als Förderer des internationalen Friedens und der Gerechtigkeit aufbauen. Divergenzen zwischen den Mitgliedstaaten sollten ebenfalls überbrückt werden, um einer glaubwürdigen geopolitischen EU als Ganzes zugutekommen. Nur dann könnte Europa auch versuchen, einige der divergierenden Erzählungen im Globalen Süden zu überbrücken, wo Länder dann vielleicht europäische Aufrufe ernsthafter annehmen könnten, um die Ukraine in ihrem Dekolonisationskrieg effektiv zu unterstützen.</p>\n<p><strong>Aufbau einer glaubwürdigeren europäischen Erzählung</strong></p>\n<p>Schließlich müsste die EU auch eine eigene Erzählung gegenüber den Vereinigten Staaten haben. Isolationistische Tendenzen in den USA, ihre Wende nach Asien und eine nationalistischere Erzählung erfordern eine kohärente und einheitliche europäische Antwort. Die Realität ist, dass das Engagement der USA für die europäische Sicherheit in Zweifel gezogen wird, insbesondere mit der Aussicht auf Trumps Rückkehr ins Weiße Haus. Europa sollte, wann immer möglich, gute transatlantische Beziehungen haben, muss aber in der Lage sein, unabhängig auf der Grundlage seiner eigenen souveränen Strategie und Erzählung zu handeln. Dies gilt nicht nur für Russland, sondern auch für den Nahen Osten. Eine akzeptierende, transaktionale Beziehung würde nur die Bemühungen schädigen, eine gemeinschaftlichere europäische Erzählung aufzubauen.</p>\n<p>Wenn Europa den geopolitischen Weg gehen möchte, sollte es auch in der Lage sein, den geopolitischen Diskurs zu führen. Dies würde den Aufbau einer glaubwürdigeren europäischen Erzählung implizieren, die auf europäischen Werten basiert, um festzustellen, was europäische Identität bedeutet und wie wir Europas Platz in einer fragmentierenden und unsicheren Weltordnung sehen.</p>\n<p>Nur wenn wir als Europäer in der Lage sind, eine gemeinsame Sprache zu finden und divergierende Perspektiven unter den Mitgliedstaaten über die europäische Sicherheit und ihre Auswirkungen zu überwinden, wird die EU in der Lage sein, Einfluss auf den Aufbau oder die Rekonstruktion ihrer eigenen Nachbarschaft zu nehmen. Die Erfahrungen der Mitgliedstaaten in Mitteleuropa, die in der Vergangenheit russischer Aggression und Repression ausgesetzt waren, könnten uns helfen, eine effektivere Strategie gegenüber Russland und einer breiteren globalen Sicherheit zu entwickeln.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> ist Senior Research Fellow am Clingendael Institute.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.193",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Solange wir unterschiedliche Narrative über die wahre Bedeutung von Russlands Krieg in der Ukraine haben, wird die Europäische Union nicht in der Lage sein, als kohärenter und proaktiver geopolitischer Akteur zu agieren. Die EU sollte versuchen, eine gemeinsame Sprache zu finden, um über den Krieg und seine Auswirkungen zu sprechen. Nur dann werden wir in der Lage sein, die Sicherheit auf dem Kontinent sowohl für uns selbst als auch für unsere Partner aufrechtzuerhalten.</I>\n<br><br>\nDas kürzliche Treffen der UN-Generalversammlung erwies sich als Brennpunkt für all die Unsicherheiten, mit denen die Welt derzeit konfrontiert ist: die Ineffektivität des Multilateralismus; Straflosigkeit für Aggressionen und Verstöße gegen das Völkerrecht; und zunehmende Probleme im Zusammenhang mit dem Klimawandel und den Zielen für nachhaltige Entwicklung. Kurz gesagt, die auf internationalen Regeln basierende Ordnung, wie sie im Westen wahrgenommen wird, ist bedroht, was erhebliche Unsicherheiten zur Folge hat.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.094",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Evropa v době nejistoty",
                key:"uid": string:"d3502c4d-ebc0-49e5-b454-925f58625b7b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>V tomto kontextu se EU a její členské státy také potýkají s obtížemi při pokusu o vypracování soudržné strategie pro geopolitickou Evropskou unii. Ačkoli prezidentka Evropské komise Ursula Von der Leyenová vykreslila svou první komisi v roce 2019 jako „geopolitickou komisi“, s Vysokým představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Josepem Borrelem, který uvedl, že Evropa se musí „naučit jazyk moci“, výzvy pro EU od té doby vzrostly. To platí zejména v souvislosti s plnohodnotnou invazí Ruska na Ukrajinu a vojenskými akcemi Izraele v Gaze po 7. říjnu 2023 (a nyní v Libanonu). Ačkoli EU prokázala větší jednotu v odolávání ruské agresi, její politika na Blízkém východě ukazuje, že je stále daleko od toho, aby byla jednotným geopolitickým hráčem sama o sobě. Výsledky voleb v USA pouze přidají k nejistotám ohledně geopolitické budoucnosti EU.</p>\n<p>V <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">nedávné zprávě</a> Nizozemské vědecké rady pro vládní politiku (WRR) bylo poukázáno na fragmentaci globálního pořádku podél tří os: „mocenská centra, arény, kde je moc vykonávána, a světové názory“. Ve své vlastní analýze zdůrazňuji zejména důležitost fragmentace světových názorů a argumentuji ve prospěch rozvoje soudržnějšího evropského narativu. Také věřím, že je nezbytné najít společný jazyk při jednání s nejistotami ohledně budoucnosti Evropy.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmentující světový pořádek</strong></p>\n<p>Ruská agrese na Ukrajině představuje pro EU její největší bezpečnostní výzvu za poslední desetiletí podél všech tří výše zmíněných os fragmentace. Zároveň přináší EU velké nejistoty. Může se EU skutečně vyvinout v geopolitického hráče sama o sobě, schopného a ochotného bránit sebe a své partnery ve svém sousedství? Navzdory všem řečem o <em>Zeitenwende</em> můžeme identifikovat pouze omezený (i když pravděpodobně neočekávaný) pokrok v rámci EU, včetně spolupráce v oblasti obrany. Obecně můžeme identifikovat klesající zájem o válku na Ukrajině (zejména v západní a jižní Evropě) a dokonce i určité ustupování v podpoře jednotlivých členských států pro Ukrajinu. Lze tedy pouze uzavřít, že evropská vojenská a finanční podpora se ukáže jako nedostatečná, pokud se EU postaví před druhou administrativu Trumpa. Boj Evropy najít své vlastní suverénní místo mezi mocenskými centry je zatížen velkými nejistotami ohledně její budoucnosti.</p>\n<p>Za druhé, nejistoty se netýkají pouze tvrdých bezpečnostních záležitostí při jednání s válkou na Ukrajině, ale také dalších arén, kde je moc vykonávána, jako jsou širší geoekonomika, hybridní vliv a kybernetika. Fragmentace v těchto oblastech představuje pro Evropu širší, globálnější výzvy. V tomto kontextu vyvstává otázka, jak daleko je Evropa schopna a ochotna činit vlastní rozhodnutí a rozvíjet svou vlastní evropskou suverenitu. To platí zejména v situaci, kdy čelí obtížným volbám mezi jednáním s Čínou jako partnerem, konkurentem a systémovým rivalem, nebo připojením se k USA v jejich stále převážně geoekonomických bitvách s Pekingem.</p>\n<p>Ale stejně důležité jako dvě další osy fragmentace je to, že se EU musí také vyrovnat s různými světovými názory a narativy. Ty se týkají nejen jiných velmocí (včetně USA), ale také zemí v Globálním jihu a dokonce i vlastních členských států EU, politických stran a hnutí. Různé představy o Evropě, jejích hodnotách a její budoucnosti mají zásadní dopad na to, jak může Evropa čelit nejistotám a najít své vlastní místo v fragmentujícím světovém pořádku.</p>\n<p><strong>Nejistoty ohledně výsledku války</strong></p>\n<p>Největší nejistota, které EU čelí, souvisí s válkou na Ukrajině. Podpora Ukrajiny byla dosud dostatečná, aby země nemohla prohrát, ale také ne skutečně vyhrát proti ruské agresi. Strach z eskalace a plnohodnotné války mezi Ruskem a NATO zabránil zejména USA a Německu v poskytování dlouhých zbraní, které by umožnily Kyjevu útočit na všechny ty body, odkud je proti němu ruská agrese zahájena. Již několik let se hodně mluví o ruských „červených liniích“, které jsou často spíše prvkem západní imaginace než reality. Například Ukrajina sama to prokázala útočením na cíle uvnitř Ruska a dokonce přenesením války do Ruska svým vpádem do Kurské oblasti. Západní podpora mírového plánu Ukrajiny a nedávného plánu Zelenského na vítězství také daleko zaostává za tím, co je potřeba k ukončení této války.</p>\n<p>Mezitím se někteří lidé na Západě stále zdají věřit, že ekonomické sankce by mohly v dlouhodobém horizontu donutit Rusko vrátit se k vyjednávacímu stolu. Diskuze o sankcích však ukázaly, že jejich účinnost zůstává nedostatečná, pokud se neprovádí žádná vážná práce na uzavření všech mezer. Pokud to myslíme vážně, když říkáme, že jsme také ve válce, proč jsou stále tolik západních firem aktivních v Rusku a proč jsme se nerozhodli rozhodněji směrem k celkovému bojkotu obchodu s Ruskem?</p>\n<p>Je jasné, že Vladimir Putin hraje dlouhou hru a čeká, až se západní podpora Ukrajiny dále oslabí. Výsledek voleb a vzestup populistických stran v USA a Evropě přispívají k dalším nejistotám, zejména když se setkáváme s více vládami s krajně pravicovými stranami nebo podporovanými takovými stranami. V současnosti se to týká především Maďarska a Slovenska, ale vzestup <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa pro Německo) v Německu a <em>Rassemblement National</em> (Národní shromáždění) ve Francii by také mohl zásadně změnit politické spektrum v Evropě, přičemž v příštích několika letech se blíží klíčové volby. Vítězství krajně pravicových stran by mohlo oslabit podporu pro Ukrajinu, ačkoli příklady Itálie a Nizozemska ukázaly, že to nemusí nutně být pravda. Nicméně volby tvoří hlavní prvek nejistoty a mohly by povzbudit Putina, aby si jen počkal. Koneckonců, uvnitř Ruska represivní a propagandistické praktiky zabránily jakékoli vážné opozici vůči válce nebo režimu jako takovému. Zároveň zůstala ekonomika relativně stabilní v krátkodobém až střednědobém horizontu.</p>\n<p>EU se zdá být konfrontována s pokračováním války a pravděpodobně s patovou situací na bojišti, která by mohla trvat možná i roky se všemi souvisejícími nejistotami. Tyto otázky jak přidávají na nejistotě, tak ovlivňují vyhlídky na ekonomický růst. Již také ovlivnily další oblasti, jako jsou logistické řetězce, migrace a kybernetika. Úsilí EU oslovit jiné státy, zejména v Globálním jihu, aby zvýšila podporu pro úsilí Ukrajiny o ukončení války, selhala. To je částečně způsobeno uplatňováním dvojího standardu při jednání s porušováním mezinárodního práva (zejména v případě vojenských akcí Izraele v Gaze a jinde). To také přidává k nejistotám nejen ohledně možnosti efektivnější geopolitické EU, ale také ohledně budoucnosti mezinárodního pořádku založeného na pravidlech jako takového.</p>\n<p><strong>Jak mluvíme o válce v Evropě?</strong></p>\n<p>Okamžitě po plnohodnotné invazi Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 se Evropa zdála být jednotná ve své podpoře Ukrajiny. EU dokonce povzbudila členské státy, aby podporovaly Ukrajinu vojenským vybavením, které mělo být placeno z Evropského mírového fondu. Ekonomické a finanční sankce překonaly to, co bylo uloženo dříve v reakci na ruskou anexi Krymu a vpády do východní Ukrajiny. Byly přijaty bezprecedentní sankce, přičemž dosud bylo schváleno 14 balíčků. Evropa vážně snižuje svou závislost na ruské energii, čímž omezuje schopnost Moskvy ovlivňovat evropské politiky. Ale ačkoli některé ruské propagandistické kanály byly blokovány EU a někteří propagandisté byli postiženi individuálními sankcemi, ruské vlivové operace mohou stále pokračovat. Takové snahy rezonují mezi krajně pravicovými a krajně levicovými populistickými stranami, stejně jako některými ruskými diasporami. Ruská propaganda je také stále brána vážně zeměmi jako Maďarsko, když se staví proti dalším sankcím a jakémukoli zvýšení podpory pro Ukrajinu.</p>\n<p>Obecněji, zejména v západní a jižní Evropě, lze vidět klesající zájem o válku na Ukrajině a posun v mediální pozornosti k jiným otázkám. Ty zahrnují migraci, volby v USA a konflikty na Blízkém východě. Lze snadno hovořit o určité formě „únavy z Ukrajiny“, kdy někteří lidé volají po ukončení této války, „ať to stojí, co to stojí“, i když to musí být vyřešeno na ruských podmínkách. Totéž by se dalo říci o strachu z eskalace, který je většinou prvkem naší vlastní imaginace. Pocit naléhavosti slábne a ačkoli zůstává mnoho sympatií pro Ukrajinu, rozhodující akce chybí a pomoc je jen dostatečná, aby Ukrajina neztratila. Kyjev jednoduše nemůže vyhrát válku a vnutit své vlastní podmínky Rusku.</p>\n<p>To vše je v ostrém kontrastu se střední a východní Evropou, kde si lidé stále pamatují utrpení z minulého ruského imperialismu a vidí válku jako nejnovější emanaci ruské hrozby pro evropskou bezpečnost. Pro tyto země jsou důsledky pro budoucnost Evropy naprosto jasné a všechny přijaly opatření k posílení svých obranných rozpočtů (některé až na čtyři procenta HDP) a posílení přední linie NATO v odražení další ruské agrese. Zde je také jasné uvědomění, že Ukrajina se účastní existenčního boje nejen za sebe, ale také na podporu evropského bezpečnostního pořádku jako celku.</p>\n<p>V tomto kontextu by bylo možné identifikovat různé a rozcházející se narativy o důsledcích války a významu ruského nebo ukrajinského vítězství či porážky. Takové vnitřní rozdíly v rámci EU ohledně války na Ukrajině a toho, co s tím dělat, pravděpodobně zůstanou oblastí sporu a přidají se k množství nejistot ohledně budoucnosti Evropy. A to je přesně to, co Moskva doufá a na co hraje: růst rozcházejících se názorů a polarizace v Evropě, aby dosáhla jasného vítězství na Ukrajině jako prvního úspěšného kroku v dalším zpochybňování evropského bezpečnostního pořádku a prosazování své vůle na rozděleném Západě.</p>\n<p><strong>Jak se vyrovnat s nejistotami: co se má dělat?</strong></p>\n<p>Jak již bylo uvedeno dříve, důležitým prvkem přispívajícím k nejistotě je rostoucí fragmentace světových názorů: základní zpochybnění významu aktuálních událostí a budoucích trendů. Ruský narativ je jasný: válka se týká ochrany ruské identity a statusu velmoci, což vyžaduje znovuobnovení „ruského světa“ (včetně Ukrajiny) a odražení šíření „západních“ demokratických hodnot. Ve svém boji proti „kolektivnímu Západu“ nachází Moskva také partnera v Číně v boji proti hegemonii USA a údajně univerzálním hodnotám. V mysli Kremlu by měly být velmoci suverénní a schopné rozhodovat o svých vlastních civilizačních hodnotách. Měly by mít také právo projektovat svůj vliv ve svém sousedství jako zvláštní sféru zájmu. V tomto ohledu je válka na Ukrajině také existenční pro Rusko, protože porážka na Ukrajině by ohrozila režim, který investoval značné prostředky do své „speciální vojenské operace“, aby znovu učinil Rusko velkým.</p>\n<p>V Evropě máme různé narativy o významu války na Ukrajině. Zatímco byla válka zpočátku vnímána jako hlavní hrozba pro evropský bezpečnostní pořádek a pro mnohostranný pořádek založený na pravidlech jako takový, naléhavost a ochota jít až do konce v odražení ruské agrese a pomoci Ukrajině (a tím i evropskému pořádku) chránit svou suverenitu, územní integritu a kulturní identitu jako nezávislého státu se časem oslabily. Místo toho, abychom podporovali Ukrajinu „ať to stojí, co to stojí“, nyní slyšíme hlasy podporující vyřešení, které by ukončilo válku, včetně možné dohody na ruských podmínkách, „ať to stojí, co to stojí“.</p>\n<p>Pokud budeme mít různé narativy o správném významu této války, a také v širších bezpečnostních termínech, nebude EU schopna jednat jako soudržný a proaktivní geopolitický hráč. EU by se měla pokusit najít společný jazyk, aby hovořila o válce a jejích důsledcích. Teprve pak budeme schopni udržet bezpečnost na celém evropském kontinentu, jak pro sebe, tak pro naše partnery. Zde by geopolitika měla převážit nad ekonomikou: dokud budou naše firmy stále aktivní v Rusku a ekonomické a finanční zájmy jednotlivých členských států podkopávají soudržnou politiku vůči válce, zůstanou velké nejistoty ohledně budoucnosti.</p>\n<p>Kromě toho, pokud chce EU stále udržet důvěryhodnou formu „hodnotami založené“ zahraniční politiky, měla by mít konzistentnější narativ o tom, jak vnímá globální pořádek založený na pravidlech a své místo v něm. To by také znamenalo co nejvíce se vzdát dvojího standardu, stejně jako překlenout propast mezi rozcházejícími se politikami v rámci EU ohledně agresivních a represivních politik Izraele vůči Palestincům. Pokud si Izrael může dovolit celou řadu vážných porušení mezinárodního práva (jak také stanoveno Mezinárodním soudním dvorem), EU nemůže vybudovat důvěryhodný narativ o sobě jako o propagátorovi mezinárodního míru a spravedlnosti. Rozdíly mezi členskými státy by měly být také překlenuty ve prospěch důvěryhodné geopolitické EU jako celku. Teprve pak by se Evropa mohla pokusit překlenout některé z rozcházejících se narativů, které se objevují v Globálním jihu, kde by země mohly možná brát evropské výzvy vážněji, aby efektivně podpořily Ukrajinu v její dekolonizační válce.</p>\n<p><strong>Budování důvěryhodnějšího evropského narativu</strong></p>\n<p>Nakonec by EU také potřebovala mít svůj vlastní narativ vůči Spojeným státům. Izolacionistické tendence v USA, její pivot k Asii a nacionalistický narativ vyžadují soudržnou a jednotnou evropskou odpověď. Realita je taková, že závazek USA k evropské bezpečnosti je zpochybněn, zejména s vyhlídkou na Trumpův návrat do Bílého domu. Evropa by měla mít dobré transatlantické vztahy, kdykoli je to možné, ale musí být schopna jednat nezávisle na základě své vlastní suverénní strategie a narativu. To platí nejen pro Rusko, ale také pro Blízký východ. Přijetí více transakčního vztahu by pouze poškodilo úsilí o vybudování společného evropského narativu.</p>\n<p>Pokud by Evropa chtěla skutečně jednat geopoliticky, měla by také být schopna mluvit geopoliticky. To by znamenalo vybudovat důvěryhodnější evropský narativ, založený na evropských hodnotách, aby se stanovilo, co evropská identita znamená a jak vnímáme místo Evropy v fragmentujícím a nejistém světovém pořádku.</p>\n<p>Teprve když budeme jako Evropané schopni najít společný jazyk a překonat rozcházející se perspektivy mezi členskými státy ohledně evropské bezpečnosti a jejích důsledků, bude EU schopna mít dopad na budování nebo rekonstrukci svého vlastního sousedství. Zkušenosti těch členských států ve střední Evropě, které byly v minulosti vystaveny ruské agresi a represím, by nás mohly vést k vybudování efektivnější strategie vůči Rusku a širší globální bezpečnosti.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> je senior výzkumný pracovník na Institutu Clingendael.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.047",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Dokud budeme mít různé narativy ohledně skutečného významu ruské války na Ukrajině, Evropská unie nebude schopna jednat jako soudržný a proaktivní geopolitický hráč. EU by se měla pokusit najít společný jazyk pro diskusi o válce a jejích důsledcích. Teprve potom budeme schopni udržet bezpečnost na celém kontinentu, jak pro sebe, tak pro naše partnery.</I>\r\n<br><br>\r\nNedávné zasedání Valného shromáždění OSN se ukázalo jako ústřední bod pro všechny nejistoty, kterým svět v současnosti čelí: neúčinnost multilateralismu; beztrestnost za agresi a porušování mezinárodního práva; a rostoucí problémy související se změnou klimatu a cíli udržitelného rozvoje. Stručně řečeno, mezinárodní pořádek založený na pravidlech, jak je vnímán na Západě, je ohrožen s velkými nejistotami jako důsledkem.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.192",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Europa i osäkerhetens tid",
                key:"uid": string:"dad834e5-c14d-4116-8ac4-c87e8dd42678",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>I detta sammanhang har EU och dess medlemsstater också kämpat när de försöker utveckla en sammanhängande strategi för en mer geopolitisk Europeisk Union. Även om ordföranden för Europeiska kommissionen, Ursula Von der Leyen, skildrade sin första kommission 2019 som en “geopolitisk kommission”, med den höga representanten för gemensam utrikes- och säkerhetspolitik Josep Borrell som uttalade att Europa måste “lära sig maktens språk”, har utmaningarna mot EU ökat sedan dess. Detta gäller särskilt när det kommer till Rysslands fullskaliga invasion av Ukraina och Israels militära aktioner i Gaza efter den 7 oktober 2023 (och nu i Libanon). Och även om EU har visat mer enhet i att motverka den ryska aggressionen, visar dess politik i Mellanöstern att det fortfarande är långt ifrån en enhetlig geopolitisk aktör i egen rätt. Resultaten av valen i USA kommer endast att lägga till osäkerheterna kring EU:s geopolitiska framtid.</p>\n<p>I en <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">nylig rapport</a> pekade den nederländska vetenskapliga rådet för regeringspolitik (WRR) på en fragmentering av den globala ordningen längs tre axlar: “maktscentrum, arenor där makt utövas, och värderingar”. I min egen analys understryker jag särskilt vikten av fragmenteringen av värderingar och argumenterar för att utveckla en mer sammanhängande europeisk berättelse. Jag tror också att det är nödvändigt att hitta ett gemensamt språk för att hantera osäkerheterna kring Europas framtid.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmenterad världsordning</strong></p>\n<p>Rysslands aggression i Ukraina utgör EU:s största säkerhetsutmaning på årtionden längs alla tre nämnda axlar av fragmentering. Samtidigt presenterar det också stora osäkerheter för EU. Kan EU verkligen utvecklas till en geopolitisk aktör i egen rätt, kapabel och villig att försvara sig själv och sina partners i grannskapet? Trots allt prat om <em>Zeitenwende</em>, kan vi endast identifiera viss begränsad (om än troligen oväntad) framsteg inom EU, inklusive inom försvarssamarbete. Generellt kan vi identifiera ett minskande intresse för kriget i Ukraina (särskilt i västra och södra Europa) och till och med viss tillbakagång i individuella medlemsstaters stöd för Ukraina. Man kan bara dra slutsatsen att europeiskt militärt och finansiellt stöd kommer att visa sig vara otillräckligt om EU ställs inför en andra Trump-administration. Europas kamp för att hitta sin egen suveräna plats mellan maktscentrum är fylld av stora osäkerheter om dess framtid.</p>\n<p>För det andra relaterar osäkerheterna inte bara till hårda säkerhetsfrågor i hanteringen av kriget i Ukraina, utan också till andra arenor där makt utövas, såsom bredare geoekonomi, hybrid påverkan och cyber. Fragmentering inom dessa områden presenterar Europa med bredare, mer globala utmaningar. I detta sammanhang uppstår frågan om hur långt Europa är kapabelt och villigt att fatta egna beslut och utveckla sin egen europeiska suveränitet. Detta gäller särskilt när det också står inför svåra val mellan att hantera Kina som partner, konkurrent och systemisk rival, eller att gå med USA i dess fortfarande mestadels geoekonomiska strider med Peking.</p>\n<p>Men lika viktigt som de två andra axlarna av fragmentering är det faktum att EU också måste hantera olika värderingar och berättelser. Dessa berör inte bara andra stora makter (inklusive USA) utan också länder i det globala syd och till och med EU:s egna medlemsstater, politiska partier och rörelser. Olika idéer om Europa, dess värderingar och dess framtid har en grundläggande inverkan på hur Europa kan hantera osäkerheterna för att hitta sin egen plats i en fragmenterad världsordning.</p>\n<p><strong>Osäkerheter kring krigets utgång</strong></p>\n<p>Den största osäkerheten som EU står inför är relaterad till kriget i Ukraina. Stödet för Ukraina har hittills varit tillräckligt så att landet inte kan förlora men inte heller faktiskt vinna mot den ryska aggressionen. Rädsla för eskalering och ett fullskaligt krig mellan Ryssland och NATO har förhindrat särskilt USA och Tyskland från att tillhandahålla långdistansvapen som skulle möjliggöra för Kyiv att slå mot alla de punkter från vilka den ryska aggressionen riktas mot det. I flera år har det pratats mycket om ryska “röda linjer”, som ofta är mer ett element av västerländsk fantasi än verklighet. Till exempel har Ukraina själv bevisat detta genom att slå mot mål inuti Ryssland och till och med föra kriget till Ryssland genom sin intrång i Kursk Oblast. Västerländskt stöd för Ukrainas fredsplan och Zelenskyjs senaste plan för seger faller också långt under vad som behövs för att få detta krig att ta slut.</p>\n<p>Under tiden verkar vissa människor i väst fortfarande tro att ekonomiska sanktioner på lång sikt skulle kunna tvinga Ryssland tillbaka till förhandlingsbordet. Diskussioner om sanktioner har dock visat att deras effektivitet förblir otillräcklig när inget seriöst arbete görs för att stänga alla kryphål. Om vi är seriösa när vi säger att vi också är i krig, varför är så många västerländska företag fortfarande aktiva i Ryssland och varför har vi inte agerat beslutsamt i riktning mot en mer total bojkott av handeln med Ryssland?</p>\n<p>Det är klart att Vladimir Putin spelar det långa spelet och väntar på att det västerländska stödet för Ukraina ska erodera ytterligare. Utgången av val och framväxten av populistiska partier i USA och Europa bidrar till ytterligare osäkerheter, särskilt när vi stöter på fler regeringar med högerextrema partier eller som stöds av sådana partier. För närvarande gäller detta främst Ungern och Slovakien, men framväxten av <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativ för Tyskland) i Tyskland och <em>Rassemblement National</em> (Nationell samling) i Frankrike skulle också kunna förändra det politiska spektrumet i Europa fundamentalt, med avgörande val som kommer att hållas under de kommande åren. En seger för högerextrema partier skulle kunna undergräva stödet för Ukraina, även om exempel från Italien och Nederländerna har visat att detta inte nödvändigtvis är fallet. Valen utgör dock ett stort osäkerhetsmoment och skulle kunna uppmuntra Putin att bara avvakta. Trots allt har repression och propaganda inuti Ryssland förhindrat något seriöst motstånd mot kriget eller mot regimen som sådan. Samtidigt har ekonomin förblivit relativt stabil på kort till medellång sikt.</p>\n<p>EU verkar stå inför en fortsättning av kriget och troligen ett dödläge på slagfältet, vilket kan pågå i flera år med alla relaterade osäkerheter. Dessa frågor bidrar både till osäkerhet och påverkar ekonomiska tillväxtutsikter. De har också redan påverkat andra områden, som logistikkedjor, migration och cyber. EU:s ansträngningar att nå ut till andra stater, särskilt i det globala syd, för att öka stödet för Ukrainas ansträngningar att avsluta kriget har misslyckats. Detta beror delvis på tillämpningen av dubbelmoraler när det gäller hantering av brott mot internationell rätt (särskilt i fallet med Israels militära aktioner i Gaza och på andra håll). Detta bidrar också till osäkerheterna, inte bara om möjligheten till en mer effektiv geopolitisk EU, utan också om framtiden för en internationell regelbaserad ordning som sådan.</p>\n<p><strong>Hur pratar vi om kriget i Europa?</strong></p>\n<p>Omedelbart efter Rysslands fullskaliga invasion av Ukraina i februari 2022 verkade Europa vara enat i sitt stöd för Ukraina. EU uppmuntrade till och med medlemsstaterna att stödja Ukraina med militär utrustning som skulle betalas av den europeiska fredsfaciliteten. Ekonomiska och finansiella sanktioner överträffade vad som tidigare hade införts som reaktion på Rysslands annektering av Krim och intrång i östra Ukraina. Oöverträffade sanktioner har antagits, med 14 paket godkända hittills. Europa har allvarligt minskat sitt beroende av rysk energi, vilket begränsar Moskvas förmåga att påverka europeiska politik. Men även om vissa ryska propagandakanaler har blockerats av EU och vissa propagandister har drabbats av individuella sanktioner, kan ryska påverkansoperationer fortfarande fortsätta. Sådana insatser resonerar bland högerextrema och vänsterpopulistiska partier, liksom vissa ryska diasporasamfund. Rysk propaganda tas också fortfarande på allvar av länder som Ungern när de motsätter sig ytterligare sanktioner och någon ökning av stödet för Ukraina.</p>\n<p>Mer generellt, särskilt i västra och södra Europa, kan man se ett minskande intresse för kriget i Ukraina och ett skifte i medieuppmärksamheten mot andra frågor. Dessa inkluderar migration, de amerikanska valen och konflikterna i Mellanöstern. Man skulle lätt kunna tala om någon form av “Ukraina-trötthet”, där vissa människor vädjar om att avsluta detta krig, “vad som än krävs”, även om detta måste lösas på ryska villkor. Detsamma skulle kunna sägas om rädslan för eskalering, som mestadels är ett element av vår egen fantasi. Känslan av brådska avtar och även om mycket sympati för Ukraina kvarstår, saknas avgörande åtgärder och hjälpen är bara tillräcklig för att Ukraina inte ska förlora. Kyiv kan helt enkelt inte vinna kriget och påtvinga sina egna villkor på Ryssland.</p>\n<p>Allt detta står i stark kontrast till Central- och Östeuropa, där människor fortfarande minns lidandet från det förflutna ryska imperialismen och ser kriget som den senaste utsträckningen av det ryska hotet mot europeisk säkerhet. För dessa länder är konsekvenserna för Europas framtid kristallklara och alla har vidtagit åtgärder för att öka sina försvarsbudgetar (några upp till fyra procent av BNP) och stärka NATOs frontlinje för att avskräcka ytterligare rysk aggression. Det finns också en tydlig insikt här om att Ukraina är involverat i en existentiell kamp, inte bara för sig självt utan också till stöd för den europeiska säkerhetsordningen som helhet.</p>\n<p>I detta sammanhang skulle man kunna identifiera olika och divergerande berättelser om konsekvenserna av kriget och betydelsen av en rysk eller ukrainsk seger eller nederlag. Sådana interna skillnader inom EU om kriget i Ukraina och vad som ska göras åt det kommer förmodligen att förbli ett omstritt område och lägga till den mängd osäkerheter som rör Europas framtid. Och detta är precis vad Moskva hoppas på och spelar för: en ökning av divergerande åsikter och polarisering inom Europa för att vinna en tydlig seger i Ukraina som ett första framgångsrikt steg i att ytterligare utmana den europeiska säkerhetsordningen och påtvinga sin vilja på ett delat väst.</p>\n<p><strong>Att hantera osäkerheter: vad ska göras?</strong></p>\n<p>Som redan nämnts tidigare är ett viktigt element som bidrar till osäkerhet den ökande fragmenteringen av värderingar: en grundläggande ifrågasättande av betydelsen av aktuella händelser och framtida trender. Den ryska berättelsen är tydlig: kriget handlar om skyddet av rysk identitet och stor maktstatus, vilket kräver att återupprätta den “ryska världen” (inklusive i Ukraina) och motverka spridningen av “västerländska” demokratiska värderingar. I sin kamp mot det “kollektiva väst” finner Moskva också en partner i Kina i en strid mot amerikansk hegemoni och påstått universella värderingar. I Kremls sinne bör stormakter vara suveräna och kunna besluta om sina egna civilisationsvärderingar. De bör också ha rätt att projicera sitt inflytande i sitt grannskap som en särskild intressesfär. I detta avseende är kriget i Ukraina också existentiellt för Ryssland, eftersom en nederlag i Ukraina skulle hota en regim som har investerat tungt i sin “speciella militära operation” för att göra Ryssland stort igen.</p>\n<p>I Europa har vi olika berättelser om betydelsen av kriget i Ukraina. Medan kriget initialt sågs som ett stort hot mot den europeiska säkerhetsordningen och den multilaterala regelbaserade ordningen som sådan, har brådskan och viljan att gå hela vägen i att motverka den ryska aggressionen och bistå Ukraina (och därmed den europeiska ordningen) för att skydda sin suveränitet, territoriella integritet och kulturella identitet som en oberoende stat försvagats över tid. Istället för att stödja Ukraina “vad som än krävs”, hör vi nu röster som stöder en uppgörelse för att avsluta kriget, inklusive en möjlig överenskommelse på ryska villkor, “vad det än kräver”.</p>\n<p>Så länge vi har olika berättelser om den rätta betydelsen av detta krig, och också i bredare säkerhetstermer, kommer EU inte att kunna agera som en sammanhängande och proaktiv geopolitisk aktör. EU bör försöka hitta ett gemensamt språk för att prata om kriget och dess konsekvenser. Endast då kommer vi att kunna upprätthålla säkerhet över den europeiska kontinenten, både för oss själva och våra partners. Här bör geopolitik övervinna ekonomi: så länge våra företag fortfarande är aktiva i Ryssland och de ekonomiska och finansiella intressena hos individuella medlemsstater underminerar en sammanhängande politik gentemot kriget, kommer stora osäkerheter om framtiden att förbli.</p>\n<p>Vidare, om EU fortfarande vill upprätthålla en trovärdig form av “värdebaserad” utrikespolitik, bör det ha en mer konsekvent berättelse om hur det ser på en global regelbaserad ordning och sin plats i den. Detta skulle också innebära att ge upp dubbelmoraler så mycket som möjligt, samt att överbrygga klyftan mellan de divergerande politikerna inom EU om Israels aggressiva och repressiva politik mot palestinierna i synnerhet. Om Israel kan komma undan med en hel rad allvarliga brott mot internationell rätt (som också fastställts av Internationella domstolen), kan EU inte bygga en trovärdig berättelse om sig själv som en främjare av internationell fred och rättvisa. Divergenser mellan medlemsstater bör också överbryggas till förmån för en trovärdig geopolitisk EU som helhet. Endast då kan Europa också försöka överbrygga några av de divergerande berättelser som är aktuella i det globala syd, där länder då kanske kan ta europeiska uppmaningar mer på allvar för att effektivt stödja Ukraina i dess avkoloniseringskrig.</p>\n<p><strong>Bygga en mer trovärdig europeisk berättelse</strong></p>\n<p>Slutligen skulle EU också behöva ha sin egen berättelse gentemot USA. Isolationsistiska tendenser i USA, dess pivotering mot Asien och en mer nationalistisk berättelse kräver ett sammanhängande och enat europeiskt svar. Verkligheten är att det amerikanska engagemanget för europeisk säkerhet är i tvivel, särskilt med utsikten till Trumps återkomst till Vita huset. Europa bör ha goda transatlantiska relationer när det är möjligt men behöver kunna agera självständigt baserat på sin egen suveräna strategi och berättelse. Detta gäller inte bara Ryssland utan också Mellanöstern. Att acceptera en mer transaktionell relation skulle endast skada ansträngningarna att bygga en mer gemensam europeisk berättelse.</p>\n<p>Om Europa vill gå den geopolitiska vägen, bör det också kunna tala det geopolitiska språket. Detta skulle innebära att bygga en mer trovärdig europeisk berättelse, baserad på europeiska värderingar, för att fastställa vad europeisk identitet betyder och hur vi ser på Europas plats i en fragmenterad och osäker världsordning.</p>\n<p>Endast när vi som européer är kapabla att hitta ett gemensamt språk och övervinna divergerande perspektiv bland medlemsstaterna om europeisk säkerhet och dess konsekvenser, kommer EU att kunna ha en inverkan på att bygga eller rekonstruera sitt eget grannskap. Erfarenheten från de medlemsstater i Centraleuropa, som har utsatts för rysk aggression och repression i det förflutna, skulle kunna leda oss i att bygga en mer effektiv strategi gentemot Ryssland och bredare global säkerhet.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> är senior forskningsmedarbetare vid Clingendael Institute.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.158",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Så länge vi har olika berättelser om den verkliga betydelsen av Rysslands krig i Ukraina, kommer Europeiska unionen inte att kunna agera som en sammanhållen och proaktiv geopolitisk aktör. EU bör försöka hitta ett gemensamt språk för att tala om kriget och dess konsekvenser. Endast då kommer vi att kunna upprätthålla säkerheten över hela kontinenten, både för oss själva och våra partners.</I>\r\n<br><br>\r\nDet senaste mötet i FN:s generalförsamling visade sig vara en central punkt för alla osäkerheter som världen för närvarande står inför: ineffektiviteten i multilateraliseringen; straffrihet för aggression och brott mot internationell rätt; och ökande problem relaterade till klimatförändringar och hållbara utvecklingsmål. Kort sagt, den internationella regelbaserade ordningen som uppfattas i väst är under hot med stora osäkerheter som en följd.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.16",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Europa în era incertitudinii",
                key:"uid": string:"df6ed2a0-014a-4038-b87c-a17bca3f9588",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>În acest context, UE și statele sale membre s-au confruntat, de asemenea, cu dificultăți în încercarea de a dezvolta o strategie coerentă pentru o Uniune Europeană mai geopolitică. Deși președintele Comisiei Europene, Ursula Von der Leyen, a descris prima sa comisie în 2019 ca fiind o „comisie geopolitică”, cu Înaltul Reprezentant pentru Politica Externă și de Securitate Comună, Josep Borrell, afirmând că Europa trebuie să „învețe limba puterii”, provocările pentru UE au crescut de atunci. Acest lucru este cu atât mai adevărat în ceea ce privește invazia pe scară largă a Rusiei în Ucraina și acțiunile militare ale Israelului în Gaza după 7 octombrie 2023 (și acum în Liban). Și deși UE a demonstrat mai multă unitate în contracararea agresiunii ruse, politicile sale în Orientul Mijlociu arată că este încă departe de a fi un jucător geopolitic unitar în dreptul său. Rezultatele alegerilor din SUA vor adăuga doar incertitudini cu privire la viitorul geopolitic al UE.</p>\n<p>Într-un <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">raport recent</a>, Consiliul Științific Olandez pentru Politica Guvernamentală (WRR) a subliniat o fragmentare a ordinii globale pe trei axe: „centre de putere, arene în care se exercită puterea și viziuni asupra lumii”. În analiza mea, subliniez în special importanța fragmentării viziunilor asupra lumii și pledez în favoarea dezvoltării unei narațiuni europene mai coerente. De asemenea, cred că este necesar să găsim o limbă comună în abordarea incertitudinilor cu privire la viitorul Europei.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Ordine mondială fragmentată</strong></p>\n<p>Agresiunea Rusiei în Ucraina prezintă UE cu cea mai mare provocare de securitate din ultimele decenii pe toate cele trei axe de fragmentare menționate mai sus. În același timp, aceasta prezintă UE și mari incertitudini. Ar putea UE să se dezvolte cu adevărat într-un jucător geopolitic în dreptul său, capabil și dispus să se apere pe sine și pe partenerii săi din vecinătate? În ciuda tuturor discuțiilor despre <em>Zeitenwende</em>, putem identifica doar unele progrese limitate (deși probabil neașteptate) în cadrul UE, inclusiv în cooperarea în domeniul apărării. În general, putem identifica un interes în scădere pentru războiul din Ucraina (în special în Europa de vest și de sud) și chiar o regresie în sprijinul acordat Ucrainei de către unele state membre. Se poate concluziona atunci că sprijinul militar și financiar european se va dovedi insuficient dacă UE se confruntă cu o a doua administrație Trump. Lupta Europei de a-și găsi propriul loc suveran între centrele de putere este plină de mari incertitudini cu privire la viitorul său.</p>\n<p>În al doilea rând, incertitudinile nu se referă doar la problemele de securitate dură în gestionarea războiului din Ucraina, ci și la alte arene în care se exercită puterea, cum ar fi geo-economia mai largă, influența hibridă și cibernetică. Fragmentarea în aceste domenii prezintă Europei provocări mai ample, mai globale. În acest context, apare întrebarea cât de departe este Europa capabilă și dispusă să ia propriile decizii și să dezvolte propria suveranitate europeană. Acest lucru este cu atât mai adevărat când se confruntă și cu alegeri dificile între a trata China ca partener, competitor și rival sistemic sau a se alătura SUA în bătăliile sale în mare parte geo-economice cu Beijingul.</p>\n<p>Dar la fel de important ca celelalte două axe de fragmentare este faptul că UE trebuie să se confrunte și cu diferite viziuni asupra lumii și narațiuni. Acestea se referă nu doar la alte puteri majore (inclusiv SUA), ci și la țările din Sudul Global și chiar la propriile state membre ale UE, partide politice și mișcări. Ideile diferite despre Europa, valorile sale și viitorul său au un impact fundamental asupra modului în care Europa poate gestiona incertitudinile pentru a-și găsi propriul loc într-o ordine mondială fragmentată.</p>\n<p><strong>Incertitudini cu privire la rezultatul războiului</strong></p>\n<p>Cea mai mare incertitudine cu care se confruntă UE este legată de războiul din Ucraina. Sprijinul pentru Ucraina de până acum a fost suficient de mare încât țara să nu poată pierde, dar nici să nu câștige efectiv împotriva agresiunii ruse. Teama de escaladare și de un război pe scară largă între Rusia și NATO a împiedicat în special SUA și Germania să furnizeze arme de lungă distanță care ar permite Kievului să lovească toate acele puncte din care se lansează agresiunea rusă împotriva sa. De ani de zile se discută despre „liniile roșii” rusești, care sunt adesea mai mult un element al imaginației occidentale decât al realității. De exemplu, Ucraina însăși a dovedit acest lucru lovind ținte în interiorul Rusiei și chiar aducând războiul în Rusia prin incursiunea sa în Oblastul Kursk. Sprijinul occidental pentru planul de pace al Ucrainei și planul recent al lui Zelenskyy pentru victorie este, de asemenea, departe de ceea ce este necesar pentru a pune capăt acestui război.</p>\n<p>Între timp, unii oameni din Occident par să creadă în continuare că sancțiunile economice ar putea, pe termen lung, să forțeze Rusia să revină la masa negocierilor. Cu toate acestea, discuțiile despre sancțiuni au arătat că eficiența lor rămâne insuficientă atunci când nu se depun eforturi serioase pentru a închide toate portițele. Dacă suntem serioși când afirmăm că suntem și noi în război, de ce atât de multe companii occidentale sunt încă active în Rusia și de ce nu am acționat decisiv în direcția unui boicot mai total asupra comerțului cu Rusia?</p>\n<p>Este clar că Vladimir Putin joacă pe termen lung și așteaptă ca sprijinul occidental pentru Ucraina să se erodeze și mai mult. Rezultatul alegerilor și ascensiunea partidelor populiste în SUA și Europa contribuie la incertitudini suplimentare, mai ales când ne confruntăm cu mai multe guverne cu partide de extremă dreapta sau susținute de astfel de partide. În prezent, acest lucru se referă în principal la Ungaria și Slovacia, dar ascensiunea <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternativa pentru Germania) în Germania și <em>Rassemblement National</em> (Raliul Național) în Franța ar putea, de asemenea, să schimbe fundamental spectrul politic din Europa, cu alegeri cruciale care urmează în următorii câțiva ani. O victorie a partidelor de extremă dreapta ar putea submina sprijinul pentru Ucraina, deși exemplele Italiei și Olandei au arătat că acest lucru nu este neapărat cazul. Cu toate acestea, alegerile constituie un element major de incertitudine și ar putea încuraja pe Putin să aștepte. La urma urmei, în interiorul Rusiei, represiunea și propaganda au împiedicat orice opoziție serioasă față de război sau față de regimul în sine. În același timp, economia a rămas relativ stabilă pe termen scurt și mediu.</p>\n<p>UE pare să se confrunte cu o continuare a războiului și probabil cu un impas pe câmpul de luptă, care ar putea continua posibil ani de zile cu toate incertitudinile aferente. Aceste probleme adaugă atât insecuritate, cât și impact asupra perspectivelor de creștere economică. De asemenea, au avut deja un impact asupra altor domenii, cum ar fi lanțurile logistice, migrația și cibernetica. Eforturile UE de a se conecta cu alte state, în special în Sudul Global, pentru a crește sprijinul pentru eforturile Ucrainei de a pune capăt războiului au eșuat. Acest lucru se datorează parțial aplicării standardelor duble în gestionarea încălcărilor dreptului internațional (în special în cazul acțiunilor militare ale Israelului în Gaza și în alte părți). Acest lucru adaugă, de asemenea, la incertitudini nu doar cu privire la posibilitatea unei UE geopolitice mai eficiente, ci și cu privire la viitorul unei ordini internaționale bazate pe reguli ca atare.</p>\n<p><strong>Cum vorbim despre război în Europa?</strong></p>\n<p>Imediat după invazia pe scară largă a Rusiei în Ucraina în februarie 2022, Europa părea unită în sprijinul său pentru Ucraina. UE a încurajat chiar statele membre să sprijine Ucraina cu echipamente militare care să fie plătite din Fondul European pentru Pace. Sancțiunile economice și financiare au depășit ceea ce fusese impus anterior ca reacție la anexarea Crimeei de către Rusia și incursiunile în estul Ucrainei. Sancțiuni fără precedent au fost adoptate, cu 14 pachete aprobate până acum. Europa a redus serios dependența sa de energia rusă, limitând astfel capacitatea Moscovei de a influența politicile europene. Dar, deși unele canale de propagandă rusești au fost blocate de UE și unii propagandiști au fost loviți cu sancțiuni individuale, operațiunile de influență rusească pot continua în continuare. Astfel de eforturi rezonează în rândul partidelor populiste de extremă dreapta și de extremă stânga, precum și în unele comunități ale diasporei ruse. Propaganda rusă este, de asemenea, luată în serios de țări precum Ungaria atunci când se opun sancțiunilor suplimentare și oricărei creșteri a sprijinului pentru Ucraina.</p>\n<p>Mai general, în special în Europa de vest și de sud, se poate observa un interes în scădere pentru războiul din Ucraina și o schimbare a atenției media către alte probleme. Acestea includ migrația, alegerile din SUA și conflictele din Orientul Mijlociu. S-ar putea vorbi cu ușurință despre o formă de „oboseală față de Ucraina”, cu unii oameni cerând să se pună capăt acestui război, „cu orice preț”, chiar dacă acest lucru trebuie să fie stabilit pe termenii rușilor. Același lucru s-ar putea spune despre teama de escaladare, care este în mare parte un element al propriei noastre imaginații. Sentimentul de urgență se estompează și, deși rămâne multă simpatie pentru Ucraina, acțiunile decisive lipsesc, iar asistența este doar suficientă pentru ca Ucraina să nu piardă. Kievul pur și simplu nu poate câștiga războiul și impune propriile condiții Rusiei.</p>\n<p>Toate acestea sunt într-un mare contrast cu Europa Centrală și de Est, unde oamenii își amintesc încă suferința din trecutul imperialismului rus și văd războiul ca cea mai recentă emanare a amenințării rusești la adresa securității europene. Pentru aceste țări, implicațiile pentru viitorul Europei sunt clare ca cristalul și toate au luat măsuri pentru a-și spori bugetele de apărare (unele până la patru procente din PIB) și a întări frontul NATO în descurajarea agresiunii ruse suplimentare. Există o realizare clară aici că Ucraina este implicată într-o luptă existențială nu doar pentru sine, ci și în sprijinul ordinii de securitate europene în ansamblu.</p>\n<p>În acest context, s-ar putea identifica narațiuni diferite și divergente despre implicațiile războiului și semnificația unei victorii sau înfrângeri rusești sau ucrainene. Astfel de diferențe interne în cadrul UE cu privire la războiul din Ucraina și ce să facă în legătură cu acesta vor rămâne probabil o zonă de dispută și vor adăuga la plaja de incertitudini cu privire la viitorul Europei. Și exact asta speră și joacă Moscova: o creștere a viziunilor divergente și polarizării în cadrul Europei pentru a câștiga o victorie clară în Ucraina ca prim pas de succes în provocarea ordinii de securitate europene și impunerea voinței sale asupra unui Vest divizat.</p>\n<p><strong>Gestionarea incertitudinilor: ce este de făcut?</strong></p>\n<p>Așa cum am afirmat deja mai devreme, un element important care contribuie la incertitudine este fragmentarea tot mai mare a viziunilor asupra lumii: o contestare fundamentală cu privire la semnificația evenimentelor curente și a tendințelor viitoare. Narațiunea rusă este clară: războiul este despre protejarea identității ruse și a statutului de mare putere, ceea ce necesită re-estabilirea „Lumii Ruse” (inclusiv în Ucraina) și contracararea răspândirii valorilor democratice „occidentale”. În lupta sa împotriva „Vestului colectiv”, Moscova găsește, de asemenea, un partener în China într-o bătălie împotriva hegemoniei SUA și a valorilor presupus universale. În mintea Kremlinului, marile puteri ar trebui să fie suverane și capabile să decidă asupra propriilor valori civilizaționale. De asemenea, ar trebui să aibă dreptul de a-și proiecta influența în vecinătatea lor ca o sferă specială de interes. În acest sens, războiul din Ucraina este, de asemenea, existențial pentru Rusia, deoarece o înfrângere în Ucraina ar amenința un regim care a investit masiv în „operațiunea sa militară specială” pentru a face Rusia mare din nou.</p>\n<p>În Europa avem narațiuni diferite despre semnificația războiului din Ucraina. În timp ce războiul a fost inițial văzut ca o amenințare majoră la adresa ordinii de securitate europene și a ordinii multilaterale bazate pe reguli ca atare, urgența și disponibilitatea de a merge până la capăt în contracararea agresiunii ruse și de a asista Ucraina (și prin extensie ordinea europeană) pentru a-și proteja suveranitatea, integritatea teritorială și identitatea culturală ca stat independent s-au slăbit în timp. În loc să sprijine Ucraina „cu orice preț”, acum auzim voci care susțin o soluție pentru a pune capăt războiului, inclusiv o posibilă înțelegere pe termenii rușilor, „cu orice ar necesita aceasta”.</p>\n<p>Atâta timp cât avem narațiuni diferite cu privire la semnificația corectă a acestui război și, de asemenea, în termeni de securitate mai largi, UE nu va putea acționa ca un jucător geopolitic coerent și proactiv. UE ar trebui să încerce să găsească o limbă comună pentru a vorbi despre război și implicațiile sale. Numai atunci vom putea menține securitatea pe întregul continent european, atât pentru noi înșine, cât și pentru partenerii noștri. Aici, geopolitica ar trebui să prevaleze asupra economiei: atâta timp cât companiile noastre sunt încă active în Rusia și interesele economice și financiare ale statelor membre individuale subminează o politică coerentă față de război, incertitudinile majore cu privire la viitor vor rămâne.</p>\n<p>În plus, dacă UE dorește să mențină o formă credibilă de politică externă „bazată pe valori”, ar trebui să aibă o narațiune mai consistentă despre cum își vede o ordine globală bazată pe reguli și locul său în aceasta. Acest lucru ar implica, de asemenea, renunțarea la standardele duble cât mai mult posibil, precum și bridgerea diferențelor dintre politicile divergente din cadrul UE cu privire la politicile agresive și represive ale Israelului împotriva palestinienilor în special. Dacă Israel poate scăpa cu o întreagă gamă de încălcări grave ale dreptului internațional (așa cum a stabilit și Curtea Internațională de Justiție), UE nu poate construi o narațiune credibilă despre sine ca promotor al păcii și justiției internaționale. Divergențele dintre statele membre ar trebui, de asemenea, să fie bridgiate în beneficiul unei UE geopolitice credibile în ansamblu. Numai atunci Europa ar putea, de asemenea, să încerce să bridgieze unele dintre narațiunile divergente în joc în Sudul Global, unde țările ar putea apoi să ia mai în serios apelurile europene de a sprijini efectiv Ucraina în războiul său de decolonizare.</p>\n<p><strong>Construirea unei narațiuni europene mai credibile</strong></p>\n<p>În cele din urmă, UE ar trebui să aibă, de asemenea, propria sa narațiune față de Statele Unite. Tendințele izolaționiste din SUA, pivotarea sa către Asia și o narațiune mai naționalistă necesită un răspuns european coerent și unificat. Realitatea este că angajamentul SUA față de securitatea europeană este pus la îndoială, mai ales cu perspectiva revenirii lui Trump la Casa Albă. Europa ar trebui să aibă relații transatlantice bune ori de câte ori este posibil, dar trebuie să fie capabilă să acționeze independent pe baza propriei strategii și narațiuni suverane. Acest lucru este adevărat nu doar în ceea ce privește Rusia, ci și Orientul Mijlociu. Acceptarea unei relații mai tranzacționale ar afecta doar eforturile de a construi o narațiune europeană mai comună.</p>\n<p>Dacă Europa ar dori să acționeze geopolitic, ar trebui, de asemenea, să fie capabilă să vorbească geopolitic. Acest lucru ar implica construirea unei narațiuni europene mai credibile, bazate pe valorile europene, pentru a stabili ce înseamnă identitatea europeană și cum vedem locul Europei într-o ordine mondială fragmentată și incertă.</p>\n<p>Numai atunci când noi, ca europeni, suntem capabili să găsim o limbă comună și să depășim perspectivele divergente dintre statele membre cu privire la securitatea europeană și implicațiile sale, UE va putea avea un impact asupra construirii sau reconstrucției propriei sale vecinătăți. Experiența acelor state membre din Europa Centrală, care au fost expuse agresiunii și represiunei ruse în trecut, ar putea să ne conducă în construirea unei strategii mai eficiente față de Rusia și securitatea globală mai largă.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> este cercetător senior la Institutul Clingendael.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.289",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Atâta timp cât avem narațiuni diferite cu privire la adevăratul înțeles al războiului Rusiei în Ucraina, Uniunea Europeană nu va putea acționa ca un jucător geopolitic coerent și proactiv. UE ar trebui să încerce să găsească un limbaj comun pentru a discuta despre război și implicațiile sale. Numai atunci vom putea menține securitatea pe întregul continent, atât pentru noi înșine, cât și pentru partenerii noștri.</I>\n<br><br>\nÎntâlnirea recentă a Adunării Generale a ONU s-a dovedit a fi un punct focal pentru toate incertitudinile cu care se confruntă lumea în prezent: ineficiența multilateralismului; impunitatea pentru agresiune și încălcările dreptului internațional; și problemele tot mai mari legate de schimbările climatice și obiectivele de dezvoltare durabilă. Pe scurt, ordinea internațională bazată pe reguli, așa cum este percepută în Occident, este sub amenințare, cu incertitudini majore ca urmare.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.788",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Eurooppa epävarmuuden aikakaudella",
                key:"uid": string:"fce4ce6e-62d9-4628-a4f5-dc8e0d3c3a61",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Tässä kontekstissa EU ja sen jäsenvaltiot ovat myös kamppailleet kehittääkseen johdonmukaista strategiaa geopoliittisemmalle Euroopan unionille. Vaikka Euroopan komission puheenjohtaja Ursula Von der Leyen kuvasi ensimmäistä komissiota vuonna 2019 \"geopoliittiseksi komissioksi\", ja korkea edustaja yhteisestä ulko- ja turvallisuuspolitiikasta Josep Borrell totesi, että Euroopan on \"opittava vallan kieli\", EU:ta kohtaan esitetyt haasteet ovat lisääntyneet siitä lähtien. Tämä on erityisen totta Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen vuoksi Ukrainaan ja Israelin sotilaallisten toimien vuoksi Gazassa 7. lokakuuta 2023 jälkeen (ja nyt Libanonissa). Ja vaikka EU on osoittanut enemmän yhtenäisyyttä Venäjän aggressiota vastaan, sen politiikka Lähi-idässä osoittaa, että se on edelleen kaukana omasta yhtenäisestä geopoliittisesta toimijastaan. Yhdysvaltojen vaalien tulokset lisäävät vain epävarmuuksia EU:n geopoliittisesta tulevaisuudesta.</p>\n<p>Tuoreessa <a href=\"https://english.wrr.nl/publications/reports/2024/09/10/the-netherlands-in-a-fragmenting-world-order\">raportissa</a> Alankomaiden hallituksen politiikan tieteellinen neuvosto (WRR) viittasi globaalin järjestyksen fragmentaatioon kolmen akselin mukaan: \"vallan keskukset, areenat, joilla valtaa käytetään, ja maailmankuvat\". Omassa analyysissäni korostan erityisesti maailmankuvien fragmentaation merkitystä ja puolustan johdonmukaisemman eurooppalaisen narratiivin kehittämistä. Uskon myös, että on tarpeen löytää yhteinen kieli käsitellessämme epävarmuuksia Euroopan tulevaisuudesta.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Fragmentoituva maailmanjärjestys</strong></p>\n<p>Venäjän aggressio Ukrainassa esittää EU:lle suurimman turvallisuushaasteen vuosikymmeniin kaikilla kolmella edellä mainitulla fragmentaation akselilla. Samalla se tuo EU:lle suuria epävarmuuksia. Voisiko EU todella kehittyä geopoliittiseksi toimijaksi omassa oikeudessaan, kykeneväksi ja halukkaaksi puolustamaan itseään ja kumppaneitaan naapurustossaan? Huolimatta kaikesta puheesta <em>Zeitenwende</em>:stä, voimme vain tunnistaa rajallista (vaikka todennäköisesti odottamatonta) edistystä EU:ssa, mukaan lukien puolustusyhteistyössä. Yleisesti ottaen voimme havaita vähenevää kiinnostusta sotaa kohtaan Ukrainassa (erityisesti Länsi- ja Etelä-Euroopassa) ja jopa jonkin verran taantumista yksittäisten jäsenvaltioiden tuessa Ukrainalle. Voimme siis vain päätellä, että Euroopan sotilaallinen ja taloudellinen tuki osoittautuu riittämättömäksi, jos EU kohtaa toisen Trumpin hallinnon. Euroopan kamppailu löytää oma itsenäinen paikkansa vallan keskusten välissä on täynnä suuria epävarmuuksia sen tulevaisuudesta.</p>\n<p>Toiseksi, epävarmuudet liittyvät paitsi kovaan turvallisuuteen sodan käsittelyssä Ukrainassa, myös muihin areenoihin, joilla valtaa käytetään, kuten laajempaan geoekonomiaan, hybridivaikutukseen ja kyberiin. Fragmentaatio näillä alueilla tuo Euroopalle laajempia, globaalimpia haasteita. Tässä kontekstissa kysymys herää siitä, kuinka pitkälle Eurooppa on kykenevä ja halukas tekemään omia päätöksiään ja kehittämään omaa eurooppalaista suvereniteettiaan. Tämä on erityisen totta, kun se kohtaa vaikeita valintoja käsitellessään Kiinaa kumppanina, kilpailijana ja systeemisenä vastustajana tai liittyessään Yhdysvaltojen rinnalle sen edelleen pääasiassa geoekonomisissa taisteluissa Pekingin kanssa.</p>\n<p>Mutta yhtä tärkeää kuin kaksi muuta fragmentaation akselia on se, että EU:n on myös käsiteltävä erilaisia maailmankuvia ja narratiiveja. Nämä koskevat paitsi muita suurvaltoja (mukaan lukien Yhdysvallat) myös maita globaalissa etelässä ja jopa EU:n omia jäsenvaltioita, poliittisia puolueita ja liikkeitä. Eri käsityksillä Euroopasta, sen arvoista ja sen tulevaisuudesta on perustavanlaatuinen vaikutus siihen, kuinka Eurooppa voi käsitellä epävarmuuksia löytääkseen oman paikkansa fragmentoituvassa maailmanjärjestyksessä.</p>\n<p><strong>Epävarmuudet sodan lopputuloksesta</strong></p>\n<p>Suurin epävarmuus, jonka EU kohtaa, liittyy sotaan Ukrainassa. Tuki Ukrainalle on tähän mennessä ollut riittävää siten, että maa ei voi hävitä, mutta ei myöskään oikeasti voittaa Venäjän aggressiota vastaan. Pelko eskalaatiosta ja täysimittaisesta sodasta Venäjän ja Naton välillä on estänyt erityisesti Yhdysvaltoja ja Saksaa toimittamasta pitkän kantaman aseita, jotka mahdollistaisivat Kiovalle iskeä kaikkiin niihin kohteisiin, joista Venäjän aggressio käynnistetään sitä vastaan. Vuodesta toiseen on puhuttu paljon Venäjän \"punaisista viivoista\", jotka ovat usein enemmän lännen mielikuvituksen elementti kuin todellisuus. Esimerkiksi Ukraina itse on todistanut tämän iskemällä kohteisiin Venäjän sisällä ja jopa viemällä sodan Venäjälle tunkeutumisellaan Kurskin alueelle. Lännen tuki Ukrainan rauhansuunnitelmalle ja Zelenskyyn äskettäinen voiton suunnitelma jäävät myös kauas siitä, mitä tarvitaan tämän sodan päättämiseksi.</p>\n<p>Samaan aikaan jotkut lännessä näyttävät edelleen uskovan, että taloudelliset pakotteet voisivat pitkällä aikavälillä pakottaa Venäjän takaisin neuvottelupöytään. Kuitenkin keskustelut pakotteista ovat osoittaneet, että niiden tehokkuus on edelleen riittämätöntä, kun ei tehdä vakavaa työtä kaikkien porsaanreikien sulkemiseksi. Jos olemme vakavia todetessamme, että olemme myös sodassa, miksi niin monet lännen yritykset ovat edelleen aktiivisia Venäjällä ja miksi emme ole siirtyneet päättäväisesti kohti täydellisempää boikottia kaupassa Venäjän kanssa?</p>\n<p>On selvää, että Vladimir Putin pelaa pitkää peliä ja odottaa lännen tuen Ukrainalle heikkenevän entisestään. Vaalien tulokset ja populististen puolueiden nousu Yhdysvalloissa ja Euroopassa lisäävät epävarmuuksia, erityisesti kun kohtaamme yhä enemmän hallituksia, joissa on äärioikeistolaisia puolueita tai joita tuetaan tällaisilla puolueilla. Tällä hetkellä tämä koskee pääasiassa Unkaria ja Slovakiaa, mutta <em>Alternative Für Deutschland</em> (Alternative for Germany) Saksan ja <em>Rassemblement National</em> (National Rally) Ranskan nousu voisi myös perustavanlaatuisesti muuttaa poliittista kenttää Euroopassa, kun tärkeitä vaaleja on tulossa seuraavina vuosina. Äärioikeistolaisten puolueiden voitto voisi heikentää tukea Ukrainalle, vaikka esimerkit Italiasta ja Alankomaista ovat osoittaneet, että tämä ei välttämättä ole niin. Kuitenkin vaalit muodostavat merkittävän epävarmuustekijän ja voisivat kannustaa Putinia vain odottamaan. Loppujen lopuksi Venäjällä sorto ja propaganda ovat estäneet vakavan opposition sodalle tai hallitukselle sellaisenaan. Samaan aikaan talous on pysynyt suhteellisen vakaana lyhyellä ja keskipitkällä aikavälillä.</p>\n<p>EU näyttää kohtaavan sodan jatkumisen ja todennäköisesti pattitilanteen taistelukentällä, joka voisi jatkua mahdollisesti vuosia kaikkine siihen liittyvine epävarmuuksineen. Nämä kysymykset lisäävät sekä epävarmuutta että vaikuttavat talouskasvun näkymiin. Ne ovat myös jo vaikuttaneet muihin alueisiin, kuten logistisiin ketjuihin, maahanmuuttoon ja kyberiin. EU:n ponnistelut ulottua muihin valtioihin, erityisesti globaalissa etelässä, lisätäkseen tukea Ukrainan ponnisteluille sodan päättämiseksi ovat epäonnistuneet. Tämä johtuu osittain kaksinaisten standardien soveltamisesta kansainvälisen lain rikkomusten käsittelyssä (erityisesti Israelin sotilaallisten toimien tapauksessa Gazassa ja muualla). Tämä lisää epävarmuuksia ei vain mahdollisuudesta tehokkaammalle geopoliittiselle EU:lle, vaan myös kansainvälisen sääntöperustaisen järjestyksen tulevaisuudelle sellaisenaan.</p>\n<p><strong>Kuinka puhumme sodasta Euroopassa?</strong></p>\n<p>Välittömästi Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen jälkeen Ukrainaan helmikuussa 2022 Eurooppa näytti olevan yhtenäinen tukemaan Ukrainaa. EU jopa kannusti jäsenvaltioita tukemaan Ukrainaa sotilaallisella kalustolla, jonka maksaisi Euroopan rauhanturvatoiminta. Taloudelliset ja rahoituspakotteet ylittivät aikaisemmin Venäjän Krimin liittämiseen ja Itä-Ukrainan tunkeutumisiin reagoimiseen asetetut. Ennenkuulumattomia pakotteita on hyväksytty, ja 14 pakettia on hyväksytty tähän mennessä. Eurooppa on vakavasti vähentänyt riippuvuuttaan Venäjän energiasta, rajoittaen siten Moskovan kykyä vaikuttaa eurooppalaisiin politiikkoihin. Mutta vaikka jotkut venäläiset propagandakanavat on estetty EU:n toimesta ja jotkut propagandistit ovat saaneet yksittäisiä pakotteita, venäläiset vaikutusoperaatiot voivat silti jatkua. Tällaiset ponnistelut resonoivat äärioikeistolaisten ja äärivasemmistolaisten populististen puolueiden keskuudessa sekä joidenkin venäläisten diasporayhteisöjen keskuudessa. Venäläinen propaganda otetaan edelleen vakavasti maissa kuten Unkari, kun vastustetaan lisäpakotteita ja minkäänlaista lisääntynyttä tukea Ukrainalle.</p>\n<p>Yleisesti ottaen, erityisesti Länsi- ja Etelä-Euroopassa, voidaan havaita vähenevää kiinnostusta sotaa kohtaan Ukrainassa ja siirtymistä median huomion muihin kysymyksiin. Näitä ovat maahanmuutto, Yhdysvaltojen vaalit ja konfliktit Lähi-idässä. Voisi helposti puhua jonkinlaisesta \"Ukraina-väsyneisyydestä\", kun jotkut ihmiset vaativat tämän sodan päättämistä, \"mikä tahansa se vaatiikin\", vaikka tämä olisi ratkaistava venäläisin ehdoin. Sama voitaisiin sanoa eskalaatiopelosta, joka on pääasiassa osa omaa mielikuvitustamme. Kiireen tunne on heikentynyt, ja vaikka paljon myötätuntoa Ukrainalle on edelleen, päättäväiset toimet puuttuvat ja apu riittää vain siihen, että Ukraina ei häviä. Kiova ei yksinkertaisesti voi voittaa sotaa ja asettaa omia ehtojaan Venäjälle.</p>\n<p>Kaikki tämä on suurta vastakohtaa Keski- ja Itä-Euroopalle, jossa ihmiset muistavat edelleen kärsimyksen menneestä venäläisestä imperialismista ja näkevät sodan viimeisimpänä ilmentymänä Venäjän uhasta Euroopan turvallisuudelle. Näille maille Euroopan tulevaisuuden vaikutukset ovat kristallinkirkkaat, ja kaikki ovat ottaneet käyttöön toimenpiteitä puolustusbudjettinsa lisäämiseksi (joissakin jopa neljä prosenttia BKT:sta) ja vahvistaakseen Naton etulinjaa estääkseen lisävenäläistä aggressiota. Täällä on myös selkeä ymmärrys siitä, että Ukraina on mukana olemassaolon taistelussa ei vain itsensä, vaan myös koko eurooppalaisen turvallisuusjärjestyksen tukemiseksi.</p>\n<p>Tässä kontekstissa voitaisiin tunnistaa erilaisia ja poikkeavia narratiiveja sodan vaikutuksista ja venäläisen tai ukrainalaisen voiton tai tappion merkityksestä. Tällaiset sisäiset erimielisyydet EU:ssa sodasta Ukrainassa ja siitä, mitä sille pitäisi tehdä, tulevat todennäköisesti pysymään kiistakysymyksenä ja lisäämään epävarmuuksia Euroopan tulevaisuudesta. Ja tämä on juuri se, mitä Moskova toivoo ja pelaa: erilaisten näkemysten ja polarisaation kasvua Euroopassa voittaakseen selkeän voiton Ukrainassa ensimmäisenä onnistuneena askeleena haastaa eurooppalainen turvallisuusjärjestys ja määrätä tahtonsa jakautuneeseen Länteen.</p>\n<p><strong>Epävarmuuksien käsittely: mitä on tehtävä?</strong></p>\n<p>Kuten jo aiemmin todettiin, tärkeä epävarmuustekijä on maailmankuvien lisääntyvä fragmentaatio: perustavanlaatuinen kiista nykyisten tapahtumien ja tulevien suuntauksien merkityksestä. Venäjän narratiivi on selkeä: sota koskee venäläisen identiteetin ja suurvalta-aseman suojelemista, mikä edellyttää \"Venäjän maailman\" (mukaan lukien Ukrainassa) uudelleen perustamista ja \"lännen\" demokraattisten arvojen leviämisen vastustamista. Taistelussaan \"koko lännen\" vastaan Moskova löytää myös kumppanin Kiinasta Yhdysvaltojen hegemonian ja oletettujen universaalien arvojen vastaisessa taistelussa. Kremlissä ajatellaan, että suurvaltojen tulisi olla suvereenisia ja kyetä päättämään omista sivilisaatioarvoistaan. Niillä tulisi myös olla oikeus projisoida vaikutustaan naapurustossaan erityisenä etualueena. Tässä suhteessa sota Ukrainassa on myös olemassaolon kysymys Venäjälle, sillä tappio Ukrainassa uhkaisi hallintoa, joka on investoinut paljon \"erityiseen sotilaalliseen operaatioonsa\" tehdäkseen Venäjästä jälleen suuren.</p>\n<p>Euroopassa meillä on erilaisia narratiiveja sodan merkityksestä Ukrainassa. Vaikka sota nähtiin alun perin suurena uhkana eurooppalaiselle turvallisuusjärjestykselle ja monenväliselle sääntöperustaiselle järjestykselle, kiire ja halukkuus mennä täysin vastustamaan Venäjän aggressiota ja tukemaan Ukrainaa (ja laajemminkin eurooppalaista järjestystä) suojellakseen sen suvereniteettia, alueellista koskemattomuutta ja kulttuuri-identiteettiä itsenäisenä valtiona on heikentynyt ajan myötä. Sen sijaan, että tuettaisiin Ukrainaa \"mikä tahansa se vaatiikin\", kuulemme nyt ääniä, jotka tukevat ratkaisua sodan päättämiseksi, mukaan lukien mahdollinen sopimus venäläisin ehdoin, \"mikä tahansa se vaatiikin\".</p>\n<p>Niinkauan kuin meillä on erilaisia narratiiveja tämän sodan oikeasta merkityksestä, ja myös laajemmissa turvallisuuskysymyksissä, EU ei pysty toimimaan johdonmukaisena ja proaktiivisena geopoliittisena toimijana. EU:n tulisi pyrkiä löytämään yhteinen kieli puhuakseen sodasta ja sen vaikutuksista. Vain silloin voimme ylläpitää turvallisuutta koko Euroopan mantereella, sekä itsellemme että kumppaneillemme. Tässä geopoliittisten näkemysten tulisi olla talouden edellä: niin kauan kuin yrityksemme ovat edelleen aktiivisia Venäjällä ja yksittäisten jäsenvaltioiden taloudelliset ja rahoitusintressit heikentävät johdonmukaista politiikkaa sodan suhteen, suuria epävarmuuksia tulevaisuudesta tulee edelleen olemaan.</p>\n<p>Lisäksi, jos EU haluaa edelleen ylläpitää uskottavaa \"arvoihin perustuvaa\" ulkopolitiikkaa, sen tulisi olla johdonmukaisempi narratiivi siitä, miten se näkee globaalin sääntöperustaisen järjestyksen ja sen paikan siinä. Tämä tarkoittaisi myös kaksinaisten standardien hylkäämistä mahdollisimman paljon sekä erojen ylittämistä EU:n sisällä Israelin aggressiivisten ja sortavien politiikkojen suhteen palestiinalaisia kohtaan erityisesti. Jos Israel voi päästä eroon koko joukostaan vakavia kansainvälisen lain rikkomuksia (kuten myös Kansainvälisen tuomioistuimen vahvistama) vastaan, EU ei voi rakentaa uskottavaa narratiivia itsestään kansainvälisen rauhan ja oikeuden edistäjänä. Eroja jäsenvaltioiden välillä tulisi myös ylittää uskottavan geopoliittisen EU:n hyväksi kokonaisuudessaan. Vain silloin Eurooppa voi myös pyrkiä ylittämään joitakin eroja, jotka ovat voimassa globaalissa etelässä, missä maat voisivat ehkä ottaa eurooppalaiset kutsut vakavammin tukeakseen tehokkaasti Ukrainaa sen dekolonisaatiosodassa.</p>\n<p><strong>Uskottavamman eurooppalaisen narratiivin rakentaminen</strong></p>\n<p>Lopuksi EU:n tulisi myös olla oma narratiivinsa Yhdysvaltojen suhteen. Isolaatio- ja nationalistiset tendenssit Yhdysvalloissa, sen kääntyminen Aasiaan ja nationalistinen narratiivi edellyttävät johdonmukaista ja yhtenäistä eurooppalaista vastausta. Todellisuus on se, että Yhdysvaltojen sitoutuminen Euroopan turvallisuuteen on kyseenalaista, erityisesti Trumpin paluun mahdollisuuden myötä Valkoiseen taloon. Euroopan tulisi ylläpitää hyviä transatlanttisia suhteita aina kun mahdollista, mutta sen on pystyttävä toimimaan itsenäisesti oman suvereenin strategiansa ja narratiivinsa perusteella. Tämä ei koske vain Venäjää, vaan myös Lähi-itää. Hyväksyminen enemmän transaktiomaiselle suhteelle vahingoittaisi vain ponnisteluja rakentaa uskottavampaa yhteistä eurooppalaista narratiivia.</p>\n<p>Jos Eurooppa haluaa todella kävellä geopoliittista kävelyä, sen tulisi myös pystyä puhumaan geopoliittista puhetta. Tämä tarkoittaisi uskottavamman eurooppalaisen narratiivin rakentamista, joka perustuu eurooppalaisiin arvoihin, jotta voidaan määrittää, mitä eurooppalainen identiteetti tarkoittaa ja miten näemme Euroopan paikan fragmentoituvassa ja epävarmassa maailmanjärjestyksessä.</p>\n<p>Vain kun me eurooppalaisina pystymme löytämään yhteisen kielen ja voittamaan jäsenvaltioiden väliset erimielisyydet eurooppalaisesta turvallisuudesta ja sen vaikutuksista, EU voi vaikuttaa oman naapurustonsa rakentamiseen tai uudelleenrakentamiseen. Niiden jäsenvaltioiden kokemus Keski-Euroopassa, jotka ovat aiemmin altistuneet venäläiselle aggressiolle ja sortolle, voisi ohjata meitä rakentamaan tehokkaampaa strategiaa Venäjää ja laajempaa globaalia turvallisuutta kohtaan.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Tony van der Togt</strong> on vanhempi tutkimusassistentti Clingendael-instituutissa.</p>\n<p> </p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqicjarkq7n5n4z26vjq",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.671",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpobpnbarr6rnfdu75rqkg",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Niinkauan kuin meillä on erilaisia kertomuksia Venäjän sodan todellisesta merkityksestä Ukrainassa, Euroopan unioni ei voi toimia yhtenäisenä ja aktiivisena geopoliittisena toimijana. EU:n tulisi pyrkiä löytämään yhteinen kieli sodasta ja sen vaikutuksista keskustelemiseen. Vain silloin voimme ylläpitää turvallisuutta koko mantereella, sekä itsellemme että kumppaneillemme.</I>\r\n<br><br>\r\nYhdistyneiden kansakuntien yleiskokouksen äskettäinen kokous osoittautui keskipisteeksi kaikille epävarmuuksille, joita maailma tällä hetkellä kohtaa: monenvälisten suhteiden tehottomuus; rankaisemattomuus aggressiosta ja kansainvälisen lain rikkomisista; sekä kasvavat ongelmat, jotka liittyvät ilmastonmuutokseen ja kestävän kehityksen tavoitteisiin. Lyhyesti sanottuna, kansainvälinen sääntöperustainen järjestys, kuten se lännessä nähdään, on uhattuna suurten epävarmuuksien seurauksena.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.441",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}