REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"How the plight of Russian feminists demonstrates the totalitarian terror of the Russian state"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>Women attending peaceful anti-war protests have been subjected to violence and torture and also threatened with sexual assault while in custody. Those arrested are forced to confront a criminal justice system with a severe bias against defendants. The crackdown on feminist activism has forced numerous organizations to cease operations and their organizers to flee the country.</I>\r\n<br><br>\r\nAugust 1st 2024: aeroplanes touch down on a runway in Ankara, Turkey. The stage is set for the most extensive prisoner swap between Russia and the West since the fall of the Iron Curtain. The release of high-profile prisoners such as the Wall Street Journal’s Evan Gershkovich and US Marine Paul Whelan, both of whom were found guilty of espionage, was a diplomatic boon for the West. However, some were critical that in return for releasing journalists, opposition figures, human rights defenders and peaceful protestors, Russia received an unrepentant FSB agent turned assassin, as well as notorious criminals and spies. One of the cases in particular stands out not only for its absurdity but for how well it demonstrates Russia’s draconian crackdown on dissent and protest. This is the story of the artist and musician Alexandra (Sasha) Skochilenko. "
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>On November 16th 2023, after months in pre-trial detention, Sasha Skochilenko was found guilty of “public dissemination of knowingly false information about the Russian Armed Forces”. Her crime? Replacing five price tags in a supermarket with small pieces of paper printed with statements such as “Putin has been lying to us from television screens for 20 years: the result of these lies is our readiness to justify the war and the senseless deaths,” and “The Russian army bombed an art school in Mariupol. Around 400 people were hiding inside.” In a final statement to the court, Skochilenko highlighted the preposterousness of the claims that her actions had threatened Russian state security: “How fragile must the prosecutor’s belief in our state and society be, if he thinks that our statehood and public safety can be brought down by five small pieces of paper?”</p>\n<p>While Skochilenko’s story may have drawn the attention of the international news media, she is just one of hundreds of Russian women that have suffered political repression in recent years. Skochilenko is an artist, feminist, peace activist, political prisoner and now a free woman. Her story illustrates both the growing feminization of resistance in Russia and the repression of feminist activism and anti-war protest.</p>\n<p><strong>The feminization of resistance</strong></p>\n<p>Skochilenko was not alone in using price tags to disseminate anti-war messages. The idea originated with the Feminist Anti-War Resistance, or FAR – a collective formed a day after Russia invaded Ukraine with the goal of protesting the war at all costs. While feminist activists in Russia have never had it easy, their persecution has accelerated rapidly since Russia’s invasion of Ukraine, likely due to the propensity of feminist organizations to also protest the war. This nexus of anti-war protest and feminist activism has meant that the women involved are viewed as doubly guilty in the eyes of the Russian state. Their feminist beliefs are incompatible with Russia’s traditional values of conservatism and their outspokenness against Russia’s military aggression makes them traitors to their country.</p>\n<p>Russia has a long history of women protesting war or advocating for military reform on behalf of their enlisted husbands and sons. Today, this tradition is continued by Way Home and the long-established Union of Soldiers’ Mothers. However, Feminist Anti-War Resistance is unique in that, as the name suggests, it puts feminist ideology at the centre of its activism. Founded immediately after Russia invaded Ukraine, FAR’s manifesto declares that “feminism as a political force cannot be on the side of a war of aggression and military occupation.” The organization calls on its followers to “actively oppose the war and the government that started it” and has continued to promote this call to action despite the increasingly dangerous circumstances and the risks to which protestors now expose themselves.</p>\n<p>The Russian authorities’ crackdown on feminist activism has forced numerous organizations to cease operations and their organizers to flee the country. Skochilenko herself was a member of one such feminist organization called Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). The organization was founded in St Petersburg in 2015 with the goal of campaigning against discrimination and violence against women. Its activities were diverse, ranging from women’s support groups and educational events to performative street actions protesting violence against women and militarism. Since the invasion of Ukraine, the organizers of Eve’s Ribs have been forced to leave Russia due to threats of political persecution.</p>\n<p><strong>Innovation in protests</strong></p>\n<p>Women attending peaceful anti-war protests have been <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">subjected</a> to violence, suffered torture such as waterboarding and been threatened with sexual assault while in police custody. Those arrested are forced to confront a criminal justice system with a severe bias against defendants. In Russia the conviction rate is currently over 99 per cent, prompting some analysts to suggest that levels of political <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repression under Putin</a> are higher than during Stalin’s Great Purge. In addition to gross violations of the rights to protest and freedom of assembly, amendments to Russian criminal law promulgated in the weeks following the invasion of Ukraine make discrediting or disseminating “false” or “unreliable” information about the Russian Armed Forces and other state bodies a crime. These fake news laws render any form of criticism of the war a criminal offence punishable with up to fifteen years in prison.</p>\n<p>In response to this draconian censorship and the risks facing those who continue to protest, FAR have been forced to develop innovative forms of protest and civil disobedience in order to continue their mission. Protest methods include wearing yellow and blue to show solidarity with Ukraine or black to mourn those who have died in the conflict. Activists also write anti-war slogans such as “no to war” (<em>нет войне</em>) and “do not be silent” (<em>не мольчи</em>) on bank notes and coins. FAR have also advocated the use of graffiti and guerrilla art installations to oppose the war.</p>\n<p> In addition to posting anti-war materials on their Telegram channel, FAR shares uncensored news about the truth about Russia’s “special military operation”; coordinates support for political prisoners; and discusses attacks by the Russian state on women and LGBTQ+ people, which have become all the more frequent in recent years. The group even provides free psychological services to activists in need. While FAR’s leaders are largely anonymous and its decentralized grassroots structure makes the organization difficult for government authorities to target, it is not immune from political repression. FAR was named a foreign agent in December 2022, a label used to designate organizations that receive foreign funding. In April 2024, the Russian ministry of justice added the group to a list of undesirable organizations that are considered a threat to the country’s national security. Undesirable organizations must halt all operations in Russia and the individuals involved risk jail time, with a maximum sentence of five years. Soon thereafter, an arrest warrant was issued for the exiled poet Daria Serenko, one of the only FAR leaders whose identity is public.</p>\n<p>FAR’s manifesto states that for a long time the Russian feminist movement was not perceived as a threat by the Kremlin and feminist activists were therefore less vulnerable to state repression than other political groups. This has clearly begun to change. In a country where traditional values have become an official ideology promoted by politicians, public intellectuals such as Alexander Dugin, and prominent figures in the Russian Orthodox Church, campaigning for gender equality and challenging patriarchal social norms is a dangerous affair. A recent study on protest in Russia found that protests involving large numbers of women are perceived as less dangerous than male-dominated protests. However, patriarchy-defiant female protestors are seen as immoral and more deserving of repression than those women who emphasize their femininity and comply with traditional gender roles, such as the mothers and wives of mobilized soldiers. In proudly asserting their disdain for traditional values and arguing for equal rights for all genders, Russian feminists attract the ire of state authorities and have been subject to increasing repression in recent years.</p>\n<p><strong>Traditional values </strong></p>\n<p> The most well-known case of the state repression of Russian feminist activists is, of course, that of the famous Pussy Riot group. While academics like Valerie Sperling have called into question whether Pussy Riot can even rightly be described as a feminist group, due to the misogynistic and homophobic nature of some of their past performances, the women have nonetheless been credited with drawing international attention to the woeful state of women’s rights in Russia. In 2012 the Punk Prayer performance saw three members of the group, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich and Maria Alyokhina, dance on the altar of the Cathedral of Christ the Saviour in Moscow, one of Russia’s most sacrosanct places of worship. They wore colourful balaclavas while loudly singing their song “Mother of God, Drive Putin Away”<em>.</em></p>\n<p>In reading the provocative lyrics, it is clear that Pussy Riot’s performance was deeply political in nature, seeking to condemn the Kremlin’s promotion of traditional gender roles and the cosy relationship between Putin and the corrupt Patriarch Kirill. However, after months on trial the women were eventually convicted of hooliganism motivated by religious hatred and sentenced to two years imprisonment. Judge Marina Syrova regarded the group's feminist beliefs as a significant motivating factor behind their disruption of public order and noted that, although feminism itself is not a crime, its followers challenge norms of public morality, including family relations and standards of decency.</p>\n<p>Since Pussy Riot's Punk Prayer performance, the joint attacks on feminism by the Kremlin and the Russian Orthodox Church have intensified in concert with the state's increasing authoritarianism, promotion of traditional values and weakening of human rights protections. For example, in 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarch Kirill</a> described feminism as a dangerous phenomenon that distracts women from their innate role in taking care of the home and raising children. In addition to pro-natalist family policies which encourage women to abandon their careers in favour of providing the state with as many children as possible, Russian women have been met with horrendous attacks on their rights. In 2017 the Russian State Duma decriminalized domestic violence. Unless a woman’s injuries are so severe that she must be hospitalized, there are no criminal penalties for the abuse. This rollback in protections for victims of domestic violence occurred despite decades of advocacy by women's organizations such as <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), the St Petersburg Crisis Centre, and ANNA (listed as a foreign agent organization since 2016) for more comprehensive protections for women.</p>\n<p>Women’s reproductive rights are also under threat. While the Russian Soviet Republic under Lenin was the first modern state in the world to legalize abortion, since the resurgence of the Russian Orthodox Church in the post-Soviet era, a woman’s right to choose has increasingly been called into question. Prominent members of the church have framed abortion as both a moral issue and one of demographic importance. The late Priest Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> famously described abortion as “worse than the Holocaust”. More recently, in late 2023, Patriarch <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> likened an abortion ban to a magic wand (<em>волшебной палочки</em>) with the power to remedy Russia’s demographic crisis. The year 2007 saw the introduction of the Maternity Capital scheme, which provides financial incentives for Russian families to have more than one child. Since then, the Kremlin has continued to enact pro-natalist measures that frame maternity and childbirth as women’s primary duty to the state.</p>\n<p>In August 2023, Putin revived the Stalin-era “Mother-Heroine” award for women who have raised ten or more children. While abortion remains legal at the federal level, a number of regions have enacted more restrictive abortion legislation. The state has also introduced a number of measures designed to discourage women from electing to terminate pregnancy. These include the “week of silence” – a mandatory waiting period between a woman’s initial request to terminate her pregnancy and the procedure itself during which she must attend pre-abortion counselling services often delivered by Orthodox priests or pro-life activists. Conservative lawmakers have begun to set their sights on private clinics, where around 20 per cent of abortion procedures take place. In December 2023, the legislative assembly of Nizhny Novgorod proposed a bill banning abortions in private clinics at the federal level to the Russian State <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. This comes after private clinics in many regions including Russian-occupied Crimea have stopped performing abortions.</p>\n<p>Most recently, on September 25th 2024, lawmakers from Putin’s United Russia party proposed a bill to ban “child-free propaganda”, materials promoting or discussing voluntary childlessness. In Russia, the child-free movement (in Russian, <em>чайлдфри</em>) provides a safe place for women who choose to not have children in a society where this choice might otherwise make them the subject of scorn or disapproval. Under the proposed legislation, individuals found guilty of spreading “childfree propaganda” will face a fine of up to 400,000 roubles (roughly 3800 euros), while legal entities or organisations face penalties up to five million roubles (around 48,000 euros).</p>\n<p>The speaker of the upper house of the Russian parliament <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> echoed the views of many supporters of the ban when she described childfree ideology as having its origins in the feminist movement, which she claims has now become militant and radicalized by the West. Matvienko describes feminism as a movement which is both anti-men and anti-traditional values. Meanwhile, Russian legal experts warn that if the law is passed it could be interpreted very broadly and used to target the media, cinema and advertising industries. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Lawyer Vladislav Gubko</a> predicts that any woman over the age of 25 who mentions on her social media that she does not have children and does not plan to have them could be found guilty of spreading “childfree propaganda”.</p>\n<p>On 17<sup>th</sup> October 2024, the State Duma adopted the law banning childfree propaganda.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminism: an extremist ideology</strong></p>\n<p>Looking to the future, it seems increasingly likely that the feminist movement could be designated as an extremist or terrorist organization, just as the global LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">movement</a> was in November 2023. Already, 2023 saw multiple women accused of “radical feminism” in court which was likened to extremism. Theatre director Anya Berkovich and playwright Svetlana Petriychuk were charged with justifying terrorism on account of their <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminist</a> play <em>“Finist the Brave Falcon”</em> which casts a sympathetic light on Russian jihadi brides who are lured by ISIS fighters to Syria. The play was said to glorify terrorism and contain elements of “radical feminist ideology”. The pair were sentenced to six years in prison.</p>\n<p>The arrest of 26-year-old Daria Trepova for the murder of the pro-war blogger and propagandist Maxim Fomin, better known as Vladlen Tatarsky, was a catalyst for a fresh anti-feminist frenzy in some conservative circles in Russian society. Duma member <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> unsuccessfully proposed a law which would recognize feminism as an extremist ideology shortly after Trepova’s arrest, pointing to her social media posts about feminism as evidence that “in this feminist environment terrorists recruit their supporters”.</p>\n<p>The Iron Curtain may have fallen, but the dark shadow of totalitarianism has engulfed Russia once again. The experiences of Russian feminists, who have been thrown in prison for peaceful protest, accused of extremism and terrorism for their belief in gender equality, and harassed, assaulted, and threatened by the police, demonstrate the willingness of the Russian state to terrorize those who attempt to oppose its traditional values agenda and stand against the war in Ukraine.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> is a teaching fellow in political science at Trinity College Dublin. Her research interests include the study of Central and Eastern European and post-Soviet affairs and gender history. She holds a master's degree from the College of Europe in Natolin and a bachelor’s degree in European Studies from Trinity College Dublin.</p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Как мизерията на руските феминистки демонстрира тоталитарния терор на руската държава\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Jak utrpení ruských feministických aktivistek ukazuje totalitární teror ruského státu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Wie das Elend der russischen Feministinnen den totalitären Terror des russischen Staates demonstriert\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Πώς η κατάσταση των Ρωσίδων φεμινιστριών αποδεικνύει τον ολοκληρωτικό τρόμο του ρωσικού κράτους\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"How the plight of Russian feminists demonstrates the totalitarian terror of the Russian state\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"Cómo la difícil situación de las feministas rusas demuestra el terror totalitario del estado ruso\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Kuinka venäläisten feministikysymykset osoittavat Venäjän valtion totalitaarista terroria\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Comment le sort des féministes russes démontre le terrorisme totalitaire de l'État russe\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Kako patnja ruskih feministkinja pokazuje totalitarni teror ruske države\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"A orosz feministák sorsa hogyan mutatja be az orosz állam totalitárius terrorját\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Come la situazione delle femministe russe dimostra il terrore totalitario dello stato russo\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Hoe de benarde situatie van Russische feministen de totalitaire terreur van de Russische staat aantoont\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Jak los rosyjskich feministek pokazuje totalitarny terror rosyjskiego państwa\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Como a situação das feministas russas demonstra o terror totalitário do estado russo\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Cum suferința feministelor ruse demonstrează terorismul totalitar al statului rus\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Как бедственное положение российских феминисток демонстрирует тоталитарный террор российского государства\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Ako útrapy ruských feministiek demonštrujú totalitárny teror ruského štátu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Hur den ryska feministiska kampen visar den totalitära terrorn från den ryska staten\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Rus feministlerinin durumu, Rus devletinin totaliter terörünü nasıl gösteriyor\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Як становище російських феміністок демонструє тоталітарний терор російської держави\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Жените, участващи в мирни антивоенни протести, са били подложени на насилие и мъчения, а също така заплашвани със сексуално насилие, докато са в ареста. Арестуваните са принудени да се изправят пред наказателна система с тежка предубеденост срещу обвиняемите. Репресиите срещу феминистката активност принудиха множество организации да прекратят дейността си, а техните организатори да напуснат страната.</i>\n\n1 август 2024 г.: самолети кацат на писта в Анкара, Турция. Сцената е подготвена за най-обширния обмен на затворници между Русия и Запада от падането на Желязната завеса. Освобождаването на високопрофилни затворници като Евън Гершкович от Wall Street Journal и американския морски пехотинец Пол Уилан, и двамата осъдени за шпионаж, беше дипломатически успех за Запада. Въпреки това, някои критикуваха, че в замяна на освобождаването на журналисти, опозиционни фигури, защитници на правата на човека и мирни протестиращи, Русия е получила непокаял се агент на ФСБ, станал убиец, както и известни престъпници и шпиони. Един от случаите в частност изпъква не само заради абсурдността си, но и за начина, по който добре демонстрира драконовските репресии на Русия срещу несъгласието и протестите. Това е историята на художничката и музикантка Александра (Саша) Скочиленко.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Ženy, které se účastní mírových protivojenských protestů, byly vystaveny násilí a mučení a také byly ohrožovány sexuálním napadením během zadržení. Ti, kteří byli zatčeni, jsou nuceni čelit trestnímu soudnictví s vážnou zaujatostí proti obžalovaným. Represivní opatření proti feministické aktivaci donutila řadu organizací ukončit činnost a jejich organizátory uprchnout ze země.</i>\n\n1. srpna 2024: letadla přistávají na ranveji v Ankaře, Turecko. Scéna je nastavena pro nejrozsáhlejší výměnu vězňů mezi Ruskem a Západem od pádu Železné opony. Propuštění vysoce profilovaných vězňů, jako je Evan Gershkovich z Wall Street Journal a americký mariňák Paul Whelan, kteří byli oba shledáni vinnými z špionáže, bylo diplomatickým úspěchem pro Západ. Někteří však kritizovali, že výměnou za propuštění novinářů, opozičních představitelů, obránců lidských práv a mírových protestujících, Rusko získalo neomluvného agenta FSB, který se stal vrahem, stejně jako notoricky známé zločince a špehy. Jeden z případů se zvlášť vyznačuje nejen svou absurditou, ale také tím, jak dobře ilustruje drakonické potlačení nesouhlasu a protestu v Rusku. Toto je příběh umělkyně a hudebnice Alexandry (Sasha) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Frauen, die an friedlichen Anti-Kriegs-Protesten teilnehmen, wurden Gewalt und Folter ausgesetzt und auch mit sexueller Gewalt während ihrer Inhaftierung bedroht. Die Festgenommenen sind gezwungen, sich einem Strafjustizsystem zu stellen, das eine schwere Voreingenommenheit gegen Angeklagte aufweist. Die Repression gegen feministische Aktivismus hat zahlreiche Organisationen gezwungen, ihre Aktivitäten einzustellen, und ihre Organisatoren zur Flucht aus dem Land gezwungen.</i>\n\n1. August 2024: Flugzeuge landen auf einer Landebahn in Ankara, Türkei. Die Bühne ist bereitet für den umfangreichsten Gefangenenaustausch zwischen Russland und dem Westen seit dem Fall des Eisernen Vorhangs. Die Freilassung hochkarätiger Gefangener wie Evan Gershkovich von der Wall Street Journal und US-Marine Paul Whelan, die beide wegen Spionage verurteilt wurden, war ein diplomatischer Gewinn für den Westen. Einige waren jedoch kritisch, dass Russland im Gegenzug für die Freilassung von Journalisten, Oppositionsfiguren, Menschenrechtsverteidigern und friedlichen Protestierenden einen unbußfertigen FSB-Agenten, der zum Auftragsmörder wurde, sowie berüchtigte Kriminelle und Spione erhielt. Besonders ein Fall sticht nicht nur durch seine Absurdität hervor, sondern auch durch das, wie gut er Russlands drakonische Repression gegen abweichende Meinungen und Proteste demonstriert. Dies ist die Geschichte der Künstlerin und Musikerin Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Οι γυναίκες που συμμετέχουν σε ειρηνικές αντιπολεμικές διαδηλώσεις έχουν υποστεί βία και βασανιστήρια και έχουν επίσης απειληθεί με σεξουαλική κακοποίηση ενώ βρίσκονται υπό κράτηση. Αυτές που συνελήφθησαν αναγκάζονται να αντιμετωπίσουν ένα ποινικό σύστημα δικαιοσύνης με σοβαρή προκατάληψη κατά των κατηγορουμένων. Η καταστολή της φεμινιστικής δράσης έχει αναγκάσει πολλές οργανώσεις να σταματήσουν τη λειτουργία τους και τους διοργανωτές τους να φύγουν από τη χώρα.</i>\n\n1 Αυγούστου 2024: αεροπλάνα προσγειώνονται σε έναν διάδρομο στην Άγκυρα, Τουρκία. Η σκηνή είναι έτοιμη για την πιο εκτενή ανταλλαγή κρατουμένων μεταξύ Ρωσίας και Δύσης από την πτώση του Σιδηρού Παραπετάσματος. Η απελευθέρωση υψηλού προφίλ κρατουμένων όπως ο Evan Gershkovich της Wall Street Journal και ο Αμερικανός πεζοναύτης Paul Whelan, οι οποίοι βρέθηκαν ένοχοι για κατασκοπεία, ήταν μια διπλωματική νίκη για τη Δύση. Ωστόσο, κάποιοι ήταν επικριτικοί ότι σε αντάλλαγμα για την απελευθέρωση δημοσιογράφων, πολιτικών αντιπάλων, υπερασπιστών των ανθρωπίνων δικαιωμάτων και ειρηνικών διαδηλωτών, η Ρωσία έλαβε έναν αμετανόητο πράκτορα της FSB που μετατράπηκε σε δολοφόνο, καθώς και διαβόητους εγκληματίες και κατασκόπους. Μία από τις περιπτώσεις που ξεχωρίζει όχι μόνο για την παραλογικότητά της αλλά και για το πόσο καλά δείχνει την αυστηρή καταστολή της Ρωσίας κατά της διαφωνίας και της διαμαρτυρίας είναι η ιστορία της καλλιτέχνιδας και μουσικού Αλεξάνδρας (Σάσα) Σκοχίλενκο.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>Women attending peaceful anti-war protests have been subjected to violence and torture and also threatened with sexual assault while in custody. Those arrested are forced to confront a criminal justice system with a severe bias against defendants. The crackdown on feminist activism has forced numerous organizations to cease operations and their organizers to flee the country.</i>\r\n\r\nAugust 1st 2024: aeroplanes touch down on a runway in Ankara, Turkey. The stage is set for the most extensive prisoner swap between Russia and the West since the fall of the Iron Curtain. The release of high-profile prisoners such as the Wall Street Journal’s Evan Gershkovich and US Marine Paul Whelan, both of whom were found guilty of espionage, was a diplomatic boon for the West. However, some were critical that in return for releasing journalists, opposition figures, human rights defenders and peaceful protestors, Russia received an unrepentant FSB agent turned assassin, as well as notorious criminals and spies. One of the cases in particular stands out not only for its absurdity but for how well it demonstrates Russia’s draconian crackdown on dissent and protest. This is the story of the artist and musician Alexandra (Sasha) Skochilenko. ",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>Las mujeres que asisten a protestas pacíficas contra la guerra han sido sometidas a violencia y tortura y también amenazadas con agresiones sexuales mientras están bajo custodia. Las personas arrestadas se ven obligadas a enfrentarse a un sistema de justicia penal con un severo sesgo en contra de los acusados. La represión del activismo feminista ha obligado a numerosas organizaciones a cesar operaciones y a sus organizadores a huir del país.</i>\n\n1 de agosto de 2024: los aviones aterrizan en una pista en Ankara, Turquía. El escenario está preparado para el intercambio de prisioneros más extenso entre Rusia y Occidente desde la caída del Telón de Acero. La liberación de prisioneros de alto perfil como Evan Gershkovich del Wall Street Journal y el marine estadounidense Paul Whelan, ambos condenados por espionaje, fue un beneficio diplomático para Occidente. Sin embargo, algunos fueron críticos de que, a cambio de liberar a periodistas, figuras de la oposición, defensores de los derechos humanos y manifestantes pacíficos, Rusia recibió a un agente del FSB sin arrepentimiento convertido en asesino, así como a criminales y espías notorios. Uno de los casos en particular destaca no solo por su absurdidad, sino por lo bien que demuestra la draconiana represión de Rusia contra la disidencia y la protesta. Esta es la historia de la artista y música Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Naisten, jotka osallistuvat rauhanomaisiin sotaa vastustaviin mielenosoituksiin, on kohdistunut väkivaltaa ja kidutusta, ja heitä on myös uhattu seksuaalisella väkivallalla pidätyksen aikana. Pidätettyjen on pakko kohdata rikosoikeusjärjestelmä, joka on voimakkaasti puolueellinen syytettyjä kohtaan. Feministisen aktivismin kova tukahduttaminen on pakottanut lukuisat järjestöt lopettamaan toimintansa ja niiden järjestäjät pakenemaan maasta.</i>\n\n1. elokuuta 2024: lentokoneet laskeutuvat kiitotielle Ankarassa, Turkissa. Lava on valmis laajimmalle vankien vaihdolle Venäjän ja lännen välillä sitten Rautaesiripun romahtamisen. Korkean profiilin vankien, kuten Wall Street Journalin Evan Gershkovichin ja Yhdysvaltain merijalkaväen Paul Whelanin, vapauttaminen, jotka molemmat tuomittiin vakoilusta, oli diplomaattinen etu lännelle. Kuitenkin jotkut olivat kriittisiä siitä, että journalistien, oppositiopoliitikkojen, ihmisoikeuspuolustajien ja rauhanomaisten mielenosoittajien vapauttamisesta Venäjä sai katumattoman FSB-agentin, joka oli muuttunut salamurhaajaksi, sekä tunnettuja rikollisia ja vakoilijoita. Erityisesti yksi tapaus erottuu paitsi absurdiutensa myös sen vuoksi, kuinka hyvin se osoittaa Venäjän ankaran tukahduttamisen dissenttiä ja mielenosoituksia kohtaan. Tämä on tarina taiteilijasta ja muusikosta Alexandra (Sasha) Skochilenkosta.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Les femmes participant à des manifestations pacifiques anti-guerre ont été soumises à la violence et à la torture et ont également été menacées d'agression sexuelle pendant leur détention. Celles qui ont été arrêtées sont forcées de faire face à un système de justice pénale avec un biais sévère contre les accusés. La répression de l'activisme féministe a contraint de nombreuses organisations à cesser leurs activités et leurs organisateurs à fuir le pays.</i>\n\n1er août 2024 : des avions atterrissent sur une piste à Ankara, en Turquie. Le décor est planté pour l'échange de prisonniers le plus vaste entre la Russie et l'Occident depuis la chute du Rideau de Fer. La libération de prisonniers de haut profil tels que Evan Gershkovich du Wall Street Journal et le Marine américain Paul Whelan, tous deux reconnus coupables d'espionnage, a été un avantage diplomatique pour l'Occident. Cependant, certains ont critiqué le fait qu'en échange de la libération de journalistes, de figures de l'opposition, de défenseurs des droits de l'homme et de manifestants pacifiques, la Russie ait reçu un agent du FSB non repenti devenu assassin, ainsi que des criminels et des espions notoires. L'un des cas en particulier se distingue non seulement par son absurdité mais aussi par la manière dont il illustre la répression draconienne de la dissidence et de la protestation en Russie. Voici l'histoire de l'artiste et musicienne Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Žene koje sudjeluju u mirnim antiratnim prosvjedima bile su izložene nasilju i mučenju, a također su bile prijetnjama seksualnim napadom dok su bile u pritvoru. One koje su uhićene prisiljene su suočiti se s kaznenim pravosudnim sustavom koji ima ozbiljnu pristranost protiv optuženika. Reakcija na feministički aktivizam prisilila je brojne organizacije da obustave rad, a njihove organizatore da pobjegnu iz zemlje.</i>\n\n1. kolovoza 2024.: avioni slijeću na pistu u Ankari, Turska. Pozornica je postavljena za najopsežniju razmjenu zatvorenika između Rusije i Zapada od pada Željezne zavjese. Oslobađanje visokoprofilnih zatvorenika poput Evana Gershkovicha iz Wall Street Journala i američkog marinca Paula Whelana, obojica su proglašeni krivima za špijunažu, bio je diplomatski uspjeh za Zapad. Međutim, neki su bili kritični što je u zamjenu za oslobađanje novinara, opozicijskih figura, branitelja ljudskih prava i mirnih prosvjednika, Rusija dobila nepopustljivog agenta FSB-a koji je postao ubica, kao i zloglasne kriminalce i špijune. Jedan od slučajeva posebno se ističe ne samo po svojoj apsurdnosti, već i po tome koliko dobro pokazuje Rusiju drakonsku reakciju na neslaganje i prosvjed. Ovo je priča o umjetnici i glazbenici Aleksandri (Saši) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>A békés háborúellenes tüntetéseken részt vevő nőket erőszaknak és kínzásnak vetették alá, és őrizetben szexuális zaklatással is megfenyegették őket. Az őrizetbe vett személyeknek szembe kell nézniük egy olyan büntető igazságszolgáltatási rendszerrel, amely súlyos elfogultságot mutat a vádlottakkal szemben. A feminista aktivizmus elleni fellépés számos szervezetet arra kényszerített, hogy beszüntesse működését, és szervezőik elhagyják az országot.</i>\n\n2024. augusztus 1.: repülőgépek érkeznek egy kifutóra Ankarában, Törökországban. A színpad készen áll a legkiterjedtebb fogolycserére Oroszország és a Nyugat között a Vasfüggöny lehullása óta. Magas rangú foglyok, mint a Wall Street Journal újságírója, Evan Gershkovich és a Paul Whelan amerikai tengerészgyalogos, akiket kémkedésért találtak bűnösnek, szabadon bocsátása diplomáciai előny volt a Nyugat számára. Azonban egyesek kritizálták, hogy a sajtósok, ellenzéki politikai személyiségek, emberi jogi védők és békés tüntetők szabadon bocsátásáért cserébe Oroszország egy meg nem bánó FSB ügynököt, aki gyilkossá vált, valamint hírhedt bűnözőket és kémeket kapott. Különösen egy eset emelkedik ki, nemcsak abszurditása miatt, hanem azért is, mert jól szemlélteti Oroszország drákói fellépését a véleménynyilvánítás és a tiltakozás ellen. Ez a története Alexandra (Sasha) Skochilenko művésznek és zenésznek.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>Le donne che partecipano a pacifiche proteste contro la guerra sono state soggette a violenza e torture e sono state anche minacciate di aggressione sessuale mentre erano in custodia. Coloro che sono stati arrestati sono costretti a confrontarsi con un sistema di giustizia penale con un grave pregiudizio contro gli imputati. La repressione dell'attivismo femminista ha costretto numerose organizzazioni a cessare le operazioni e i loro organizzatori a fuggire dal paese.</i>\n\n1 agosto 2024: gli aerei atterrano su una pista ad Ankara, Turchia. La scena è pronta per il più ampio scambio di prigionieri tra la Russia e l'Occidente dalla caduta della Cortina di Ferro. Il rilascio di prigionieri di alto profilo come Evan Gershkovich del Wall Street Journal e il marine statunitense Paul Whelan, entrambi condannati per spionaggio, è stato un vantaggio diplomatico per l'Occidente. Tuttavia, alcuni sono stati critici sul fatto che in cambio del rilascio di giornalisti, figure dell'opposizione, difensori dei diritti umani e manifestanti pacifici, la Russia ha ricevuto un agente dell'FSB non pentito diventato assassino, così come criminali e spie noti. Uno dei casi in particolare si distingue non solo per la sua assurdità ma per come dimostra bene la repressione draconiana della Russia contro il dissenso e la protesta. Questa è la storia dell'artista e musicista Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>Vrouwen die deelnemen aan vreedzame anti-oorlogsprotesten zijn onderworpen aan geweld en marteling en ook bedreigd met seksueel geweld terwijl ze in hechtenis zijn. Degenen die zijn gearresteerd, worden gedwongen om geconfronteerd te worden met een strafrechtsysteem met een ernstige vooringenomenheid tegen verdachten. De onderdrukking van feministische activisme heeft talrijke organisaties gedwongen hun activiteiten te staken en hun organisatoren om het land te ontvluchten.</i>\n\n1 augustus 2024: vliegtuigen landen op een landingsbaan in Ankara, Turkije. Het toneel is gezet voor de meest uitgebreide gevangenenruil tussen Rusland en het Westen sinds de val van het IJzeren Gordijn. De vrijlating van hooggeplaatste gevangenen zoals Evan Gershkovich van de Wall Street Journal en de Amerikaanse marinier Paul Whelan, die beiden schuldig werden bevonden aan spionage, was een diplomatiek voordeel voor het Westen. Sommige critici waren echter van mening dat Rusland in ruil voor de vrijlating van journalisten, oppositiefiguren, mensenrechtenverdedigers en vreedzame demonstranten een onverzoenlijke FSB-agent die een huurmoordenaar was geworden, evenals beruchte criminelen en spionnen ontving. Een van de zaken springt in het bijzonder in het oog, niet alleen vanwege de absurditeit, maar ook vanwege hoe goed het de draconische onderdrukking van dissent en protest door Rusland demonstreert. Dit is het verhaal van de kunstenaar en muzikant Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Kobiety uczestniczące w pokojowych protestach antywojennych były poddawane przemocy i torturom, a także grożono im napaścią seksualną podczas przetrzymywania. Osoby aresztowane zmuszone są stawić czoła systemowi sprawiedliwości karnej, który ma poważne uprzedzenia wobec oskarżonych. Represje wobec aktywizmu feministycznego zmusiły liczne organizacje do zaprzestania działalności, a ich organizatorzy do ucieczki z kraju.</i>\n\n1 sierpnia 2024: samoloty lądują na pasie startowym w Ankarze, Turcja. Scena jest ustawiona na największą wymianę więźniów między Rosją a Zachodem od czasu upadku Żelaznej Kurtyny. Uwolnienie wysoko postawionych więźniów, takich jak Evan Gershkovich z Wall Street Journal i amerykański marines Paul Whelan, obaj uznani za winnych szpiegostwa, było dyplomatycznym sukcesem dla Zachodu. Jednak niektórzy krytykowali, że w zamian za uwolnienie dziennikarzy, przedstawicieli opozycji, obrońców praw człowieka i pokojowych protestujących, Rosja otrzymała nieprzepraszającego agenta FSB, który stał się zabójcą, a także notorycznych przestępców i szpiegów. Jedna z spraw szczególnie wyróżnia się nie tylko swoją absurdalnością, ale także tym, jak dobrze ilustruje drakońskie represje Rosji wobec dissentu i protestu. To jest historia artystki i muzyczki Aleksandry (Sashy) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Mulheres que participam de protestos pacíficos contra a guerra foram submetidas a violência e tortura e também ameaçadas de agressão sexual enquanto estavam sob custódia. Aqueles que foram presos são forçados a enfrentar um sistema de justiça criminal com um severo viés contra os réus. A repressão ao ativismo feminista forçou inúmeras organizações a interromper suas operações e seus organizadores a fugir do país.</i>\n\n1 de agosto de 2024: aviões pousam em uma pista em Ancara, Turquia. O cenário está montado para a troca de prisioneiros mais extensa entre a Rússia e o Ocidente desde a queda da Cortina de Ferro. A liberação de prisioneiros de alto perfil, como Evan Gershkovich do Wall Street Journal e o fuzileiro naval dos EUA Paul Whelan, ambos considerados culpados de espionagem, foi um benefício diplomático para o Ocidente. No entanto, alguns foram críticos ao afirmar que, em troca da liberação de jornalistas, figuras da oposição, defensores dos direitos humanos e manifestantes pacíficos, a Rússia recebeu um agente da FSB não arrependido que se tornou assassino, além de criminosos e espiões notórios. Um dos casos, em particular, se destaca não apenas por sua absurdidade, mas por como demonstra bem a repressão draconiana da Rússia à dissidência e ao protesto. Esta é a história da artista e musicista Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Femeile care participă la proteste pașnice împotriva războiului au fost supuse violenței și torturii și, de asemenea, amenințate cu agresiuni sexuale în timp ce erau în custodie. Cei arestați sunt forțați să se confrunte cu un sistem de justiție penală cu un prejudiciu sever împotriva inculpaților. Reprimarea activizării feministe a forțat numeroase organizații să își înceteze activitatea, iar organizatorii lor să fugă din țară.</i>\n\n1 august 2024: avioanele aterizează pe o pistă în Ankara, Turcia. Scena este pregătită pentru cea mai extinsă schimb de prizonieri între Rusia și Occident de la căderea Cortinei de Fier. Eliberarea prizonierilor de înalt profil, cum ar fi Evan Gershkovich de la Wall Street Journal și Paul Whelan, un marinar american, ambii găsiți vinovați de spionaj, a fost un avantaj diplomatic pentru Occident. Cu toate acestea, unii au fost critici că, în schimbul eliberării jurnaliștilor, figurilor de opoziție, apărătorilor drepturilor omului și protestatarilor pașnici, Rusia a primit un agent FSB neînduplecat transformat în asasin, precum și criminali și spioni notorii. Unul dintre cazuri, în special, se remarcă nu doar prin absurditatea sa, ci și prin modul în care demonstrează bine reprimarea draconică a Rusiei asupra disidenței și protestului. Aceasta este povestea artistei și muzicienei Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Ženy, ktoré sa zúčastňujú na mierových protivojnových protestoch, boli vystavené násiliu a mučeniu a tiež boli ohrozené sexuálnym útokom počas zadržania. Tí, ktorí boli zatknutí, sú nútení čeliť trestnému justičnému systému s vážnym predsudkom voči obžalovaným. Represie voči feministickej aktivite prinútili množstvo organizácií ukončiť činnosť a ich organizátorov utiecť zo krajiny.</i>\n\n1. augusta 2024: lietadlá pristávajú na pristávacej dráhe v Ankare, Turecko. Scéna je pripravená na najrozsiahlejšiu výmenu väzňov medzi Ruskom a Západom od pádu Železnej opony. Prepustenie prominentných väzňov, ako sú Evan Gershkovich z Wall Street Journal a americký námorník Paul Whelan, obaja uznaní za vinných z špionáže, bolo diplomatickým úspechom pre Západ. Niektorí však kritizovali, že na oplátku za prepustenie novinárov, opozičných predstaviteľov, obhajcov ľudských práv a mierových protestujúcich, Rusko dostalo neľutujúceho agenta FSB, ktorý sa stal vrahom, ako aj notoricky známych zločincov a špiónov. Jeden z prípadov vyniká nielen svojou absurdnosťou, ale aj tým, ako dobre ilustruje drakonické represie Ruska voči nesúhlasu a protestu. Toto je príbeh umelkyne a hudobníčky Alexandry (Sasha) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Kvinnor som deltar i fredliga anti-krigsprotester har utsatts för våld och tortyr och har också hotats med sexuella övergrepp medan de varit i förvar. De som arresteras tvingas konfrontera ett straffrättssystem med en allvarlig partiskhet mot åtalade. Den hårda nedslaget på feministisk aktivism har tvingat många organisationer att upphöra med sin verksamhet och deras organisatörer att fly landet.</i>\n\n1 augusti 2024: flygplan landar på en landningsbana i Ankara, Turkiet. Scenen är satt för den mest omfattande fångutbytet mellan Ryssland och väst sedan järnridåns fall. Frigivningen av högprofilerade fångar som Wall Street Journals Evan Gershkovich och den amerikanska marinen Paul Whelan, som båda befanns skyldiga till spionage, var en diplomatisk framgång för väst. Men vissa var kritiska till att Ryssland i utbyte mot frigivningen av journalister, oppositionsfigurer, människorättsförsvarare och fredliga demonstranter fick en obotlig FSB-agent som blivit mördare, samt beryktade brottslingar och spioner. Ett av fallen särskilt utmärker sig inte bara för sin absurditet utan för hur väl det visar Rysslands drakoniska nedslaget på avvikelse och protest. Detta är berättelsen om konstnären och musikern Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Barışçıl anti-savaş protestolarına katılan kadınlar, şiddet ve işkenceye maruz kalmış ve gözaltında cinsel saldırı tehdidiyle karşılaşmışlardır. Gözaltına alınanlar, sanıklara karşı ciddi bir önyargı taşıyan bir ceza adaleti sistemiyle yüzleşmek zorunda kalmaktadır. Feminist aktivizme yönelik baskı, birçok kuruluşun faaliyetlerini durdurmasına ve organizatörlerinin ülkeyi terk etmesine neden olmuştur.</i>\n\n1 Ağustos 2024: uçaklar Türkiye'nin Ankara kentindeki bir pistte iniş yapıyor. Demir Perde'nin çöküşünden bu yana Rusya ile Batı arasında en kapsamlı mahkum takası için sahne kurulmuş durumda. Wall Street Journal'dan Evan Gershkovich ve casusluktan mahkum edilen ABD Deniz Piyadesi Paul Whelan gibi yüksek profilli mahkumların serbest bırakılması, Batı için diplomatik bir kazanç olmuştur. Ancak, gazetecilerin, muhalefet figürlerinin, insan hakları savunucularının ve barışçıl protestocuların serbest bırakılması karşılığında Rusya'nın pişmanlık duymayan bir FSB ajanı dönüşmüş suikastçi ile birlikte kötü şöhretli suçlular ve casuslar aldığı eleştirileri yapılmıştır. Özellikle bir vaka, absürtlüğü kadar, Rusya'nın muhalefet ve protestoya yönelik sert baskısını ne kadar iyi gösterdiği açısından dikkat çekmektedir. Bu, sanatçı ve müzisyen Alexandra (Sasha) Skochilenko'nun hikayesidir.",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">На 16 ноември 2023 г., след месеци в предварително задържане, Саша Скочиленко беше призната за виновна за „публично разпространение на съзнателно неверна информация за руските въоръжени сили“. Престъплението ѝ? Замяна на пет ценови етикета в супермаркет с малки парчета хартия, отпечатани с изявления като „Путин ни лъже от телевизионните екрани вече 20 години: резултатът от тези лъжи е нашата готовност да оправдаем войната и безсмислените смъртни случаи“ и „Руската армия бомбардира художествена школа в Мариупол. Около 400 души се криеха вътре.“ В окончателното си изявление пред съда, Скочиленко подчерта абсурдността на твърденията, че действията ѝ заплашвали държавната сигурност на Русия: „Колко крехка трябва да бъде вярата на прокурора в нашата държава и общество, ако смята, че нашата държавност и обществена безопасност могат да бъдат разрушени от пет малки парчета хартия?“</span>\n<span class=\"para\">Докато историята на Скочиленко може да е привлекла вниманието на международните новинарски медии, тя е само една от стотиците руски жени, които са страдали от политическа репресия в последните години. Скочиленко е артист, феминистка, активистка за мир, политически затворник и сега свободна жена. Историята ѝ илюстрира както нарастващата феминизация на съпротивата в Русия, така и репресията на феминисткия активизъм и антивоенния протест.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Феминизация на съпротивата</strong></span>\n<span class=\"para\">Скочиленко не беше сама в използването на ценови етикети за разпространение на антивоенни послания. Идеята произлиза от Феминисткото антивоенно съпротивление, или FAR – колектив, създаден ден след нахлуването на Русия в Украйна с цел да протестира срещу войната на всяка цена. Докато феминистките активисти в Русия никога не са имали лесен живот, преследването им се ускори рязко след нахлуването на Русия в Украйна, вероятно поради склонността на феминистките организации също да протестират срещу войната. Тази връзка между антивоенния протест и феминисткия активизъм означава, че жените, участващи в тях, се възприемат като двойно виновни в очите на руската държава. Неговите феминистки убеждения са несъвместими с традиционните ценности на Русия, а откритостта им срещу военната агресия на Русия ги прави предатели на страната си.</span>\n<span class=\"para\">Русия има дълга история на жени, протестиращи срещу войната или advocating за военна реформа от името на своите призовани съпрузи и синове. Днес тази традиция продължава чрез Way Home и дългогодишния Съюз на майките на войници. Въпреки това, Феминисткото антивоенно съпротивление е уникално, тъй като, както подсказва името, поставя феминистката идеология в центъра на своя активизъм. Основано веднага след нахлуването на Русия в Украйна, манифестът на FAR обявява, че „феминизмът като политическа сила не може да бъде на страната на война на агресия и военна окупация.“ Организацията призовава последователите си да „активно се противопоставят на войната и правителството, което я започна“ и продължава да популяризира този призив за действие, въпреки все по-опасните обстоятелства и рисковете, на които протестиращите сега се излагат.</span>\n<span class=\"para\">Репресиите на руските власти срещу феминисткия активизъм принудиха множество организации да прекратят дейността си, а техните организатори да напуснат страната. Скочиленко сама беше член на една такава феминистка организация, наречена Рьобра Евы (<em>Рёбра Евы</em>). Организацията беше основана в Санкт Петербург през 2015 г. с цел да се бори срещу дискриминацията и насилието срещу жени. Дейностите ѝ бяха разнообразни, вариращи от групи за подкрепа на жени и образователни събития до перформативни улични действия, протестиращи срещу насилието над жени и милитаризма. След нахлуването в Украйна организаторите на Рьобра Евы бяха принудени да напуснат Русия поради заплахи от политическо преследване.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Иновации в протестите</strong></span>\n<span class=\"para\">Жените, посещаващи мирни антивоенни протести, са били <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">подложени</a> на насилие, страдали са от мъчения като водно подтискане и са били заплашвани със сексуално насилие, докато са били в полицейския арест. Арестуваните са принудени да се изправят пред наказателна правосъдна система с тежка предубеденост срещу обвиняемите. В Русия процентът на осъдителните присъди в момента е над 99 процента, което подтиква някои анализатори да предполагат, че нивата на политическа <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">репресия под Путин</a> са по-високи, отколкото по време на Голямата чистка на Сталин. В допълнение към грубите нарушения на правата на протест и свобода на събранията, измененията в руското наказателно право, обнародвани в седмиците след нахлуването в Украйна, правят дискредитирането или разпространението на „фалшива“ или „ненадеждна“ информация за руските въоръжени сили и други държавни органи престъпление. Тези закони за фалшиви новини правят всякаква форма на критика на войната престъпление, наказуемо с до петнадесет години затвор.</span>\n<span class=\"para\">В отговор на тази драконовска цензура и рисковете, пред които са изправени тези, които продължават да протестират, FAR бяха принудени да разработят иновативни форми на протест и гражданско неподчинение, за да продължат своята мисия. Методите на протест включват носене на жълто и синьо, за да покажат солидарност с Украйна, или черно, за да оплакват тези, които са загинали в конфликта. Активистите също така пишат антивоенни лозунги като „не на войната“ (<em>нет войне</em>) и „не мълчи“ (<em>не мольчи</em>) на банкноти и монети. FAR също така е advocated за използването на графити и партизански художествени инсталации, за да се противопоставят на войната.</span>\n<span class=\"para\"> В допълнение към публикуването на антивоенни материали в канала си в Telegram, FAR споделя неконтролирани новини за истината за „специалната военна операция“ на Русия; координира подкрепа за политически затворници; и обсъжда нападенията от страна на руската държава срещу жени и LGBTQ+ хора, които станаха все по-чести в последните години. Групата дори предоставя безплатни психологически услуги на активисти в нужда. Докато лидерите на FAR са предимно анонимни и децентрализирана структура на базата на активисти прави организацията трудна за цел на правителствените власти, тя не е имунизирана от политическа репресия. FAR беше обявена за чужд агент през декември 2022 г., етикет, използван за обозначаване на организации, които получават чуждестранно финансиране. През април 2024 г. руското министерство на правосъдието добави групата в списък на нежелани организации, които се считат за заплаха за националната сигурност на страната. Нежеланите организации трябва да прекратят всички операции в Русия, а участниците рискуват затвор, с максимална присъда от пет години. Скоро след това беше издаден заповед за арест на изгнаничката поетеса Дария Серенко, една от единствените лидери на FAR, чиято идентичност е публична.</span>\n<span class=\"para\">Манифестът на FAR заявява, че дълго време руският феминистки движение не е било възприемано като заплаха от Кремъл и феминистките активисти следователно са били по-малко уязвими на държавна репресия в сравнение с други политически групи. Това очевидно е започнало да се променя. В страна, където традиционните ценности са станали официална идеология, пропагандирана от политици, обществени интелектуалци като Александър Дугин и видни фигури в Руската православна църква, кампаниите за равенство между половете и предизвикването на патриархалните социални норми е опасно начинание. Ненаскоро проучване за протестите в Русия установи, че протестите, включващи голям брой жени, се възприемат като по-малко опасни от протестите, доминирани от мъже. Въпреки това, жените протестиращи, които предизвикват патриархата, се възприемат като неморални и по-заслужаващи репресия, отколкото тези жени, които подчертават своята женственост и се съобразяват с традиционните полови роли, като майките и съпругите на мобилизирани войници. С гордост заявявайки презрението си към традиционните ценности и аргументирайки за равни права за всички полове, руските феминистки привлекат гнева на държавните власти и са подложени на нарастваща репресия в последните години.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Традиционни ценности </strong></span>\n<span class=\"para\"> Най-известният случай на държавна репресия срещу руски феминистки активисти е, разбира се, случаят на известната група Pussy Riot. Докато академици като Валери Сперлинг поставят под въпрос дали Pussy Riot може дори да бъде правилно описана като феминистка група, поради мизогинистичния и хомофобски характер на някои от техните минали представления, жените все пак са били признати за привлекли международно внимание към жалкото състояние на правата на жените в Русия. През 2012 г. представянето на Punk Prayer видя три членки на групата, Надежда Толоконникова, Екатерина Самуцевич и Мария Алиохина, да танцуват на олтара на Катедралата Христос Спасител в Москва, едно от най-свещените места за поклонение в Русия. Те носеха цветни балаклави, докато силно пеят песента си „Майко Божия, прогонвай Путин“<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Четейки провокативните текстове, е ясно, че представянето на Pussy Riot е било дълбоко политическо по своята същност, стремейки се да осъди промоцията на традиционни полови роли от Кремъл и уютната връзка между Путин и корумпирания патриарх Кирил. Въпреки това, след месеци на съдебен процес, жените в крайна сметка бяха осъдени за хулиганство, мотивирано от религиозна омраза, и осъдени на две години затвор. Съдията Марина Сирова разгледа феминистките убеждения на групата като значителен мотивиращ фактор зад нарушаването на обществения ред и отбеляза, че, въпреки че самият феминизъм не е престъпление, неговите последователи предизвикват нормите на обществената морал, включително семейните отношения и стандартите за приличие.</span>\n<span class=\"para\">От представянето на Punk Prayer на Pussy Riot, съвместните атаки срещу феминизма от Кремъл и Руската православна църква са се засилили в съответствие с нарастващия авторитаризъм на държавата, промоцията на традиционните ценности и отслабването на защитите на правата на човека. Например, през 2013 г. <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Патриарх Кирил</a> описа феминизма като опасно явление, което отвлича жените от тяхната вродена роля да се грижат за дома и да отглеждат деца. В допълнение към про-наталистките семейни политики, които насърчават жените да abandon своите кариери в полза на предоставянето на държавата с колкото се може повече деца, руските жени са били срещнати с ужасни атаки срещу правата им. През 2017 г. Руската държавна дума декриминализира домашното насилие. Освен ако нараняванията на жената не са толкова тежки, че да трябва да бъде хоспитализирана, няма наказателни санкции за насилието. Това отстъпление в защитите за жертвите на домашно насилие се случи, въпреки десетилетия на застъпничество от страна на женски организации като <em>Сёстры</em>, Санкт Петербургския кризисен център и АННА (изброена като чужд агент от 2016 г.) за по-подробни защити за жените.</span>\n<span class=\"para\">Правата на репродукция на жените също са под заплаха. Докато Руската съветска република под Ленин беше първата модерна държава в света, която легализира аборта, от възраждането на Руската православна църква в постсъветската ера правото на жената да избира все по-често е поставяно под въпрос. Видни членове на църквата са формулирали аборта като морален въпрос и въпрос от демографска важност. Покойният свещеник Дмитрий <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Смирнов</a> известен с това, че описа аборта като „по-лош от Холокоста“. По-скоро наскоро, в края на 2023 г., патриарх <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Кирил</a> сравни забраната на абортите с магическа пръчка (<em>волшебной палочки</em>), която има силата да реши демографската криза на Русия. Годината 2007 видя въвеждането на схемата за майчински капитал, която предоставя финансови стимули на руските семейства да имат повече от едно дете. Оттогава Кремъл продължава да прилага про-наталистки мерки, които представят майчинството и раждането като основна задължение на жените към държавата.</span>\n<span class=\"para\">През август 2023 г. Путин възобнови наградата „Майка-героиня“ от сталинската ера за жени, които са отгледали десет или повече деца. Докато абортът остава легален на федерално ниво, редица региони са приели по-строги законодателства за абортите. Държавата също така е въвела редица мерки, предназначени да възпрепятстват жените да избират да прекратят бременността. Те включват „седмица на мълчание“ – задължителен период на изчакване между първоначалната молба на жената за прекратяване на бременността и самата процедура, по време на който тя трябва да посети предабортни консултантски услуги, често предоставяни от православни свещеници или активисти за живот. Консервативните законодатели започнаха да насочват погледите си към частните клиники, където около 20 процента от абортните процедури се извършват. През декември 2023 г. законодателното събрание на Нижни Новгород предложи законопроект, забраняващ абортите в частни клиники на федерално ниво на Руската държавна <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">дума</a>. Това се случва след като частните клиники в много региони, включително рускоокупиран Крим, спряха да извършват аборти.</span>\n<span class=\"para\">Най-скоро, на 25 септември 2024 г., законодатели от партията на Путин „Единна Русия“ предложиха законопроект за забрана на „пропагандата на бездетност“, материали, които популяризират или обсъждат доброволна бездетност. В Русия движението за бездетност (на руски, <em>чайлдфри</em>) предоставя безопасно място за жени, които избират да нямат деца в общество, където този избор иначе може да ги направи обект на презрение или неодобрение. Според предложеното законодателство, лицата, признати за виновни в разпространение на „пропаганда на бездетност“, ще бъдат подложени на глоба до 400 000 рубли (приблизително 3800 евро), докато юридическите лица или организации ще се изправят пред санкции до пет милиона рубли (около 48 000 евро).</span>\n<span class=\"para\">Председателят на горната камара на руския парламент <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Валентина Матвиенко</a> повтори мнението на много поддръжници на забраната, когато описа идеологията на бездетност като произлизаща от феминисткото движение, което, според нея, сега е станало милитаризирано и радикализирано от Запада. Матвиенко описва феминизма като движение, което е както анти-мъжко, така и анти-традиционни ценности. Междувременно, руски правни експерти предупреждават, че ако законът бъде приет, той може да бъде тълкуван много широко и използван за целите на медийната, кино и рекламната индустрия. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Адвокат Владислав Губко</a> предсказва, че всяка жена над 25 години, която споменава в социалните медии, че няма деца и не планира да има, може да бъде призната за виновна в разпространение на „пропаганда на бездетност“.</span>\n<span class=\"para\">На 17<sup>th</sup> октомври 2024 г. Държавната дума прие закона, забраняващ пропагандата на бездетност.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Феминизмът: екстремистка идеология</strong></span>\n<span class=\"para\">Гледайки напред, изглежда все по-вероятно, че феминисткото движение може да бъде обявено за екстремистка или терористична организация, точно както глобалното LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">движение</a> беше през ноември 2023 г. Вече през 2023 г. бяха обвинени множество жени в „радикален феминизъм“ в съда, което беше сравнено с екстремизъм. Режисьорът на театър Аня Беркович и драматургът Светлана Петрищук бяха обвинени в оправдаване на тероризма заради тяхната <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">феминистка</a> пиеса <em>„Финист смелият сокол“</em>, която представя симпатичен поглед върху руските джихадистки булки, които са примамвани от бойци на ИДИЛ в Сирия. Пиесата беше казано, че прославя тероризма и съдържа елементи на „радикална феминистка идеология“. Двамата бяха осъдени на шест години затвор.</span>\n<span class=\"para\">Арестът на 26-годишната Дария Трепова за убийството на про-военния блогър и пропагандист Максим Фомин, по-известен като Владлен Татарски, беше катализатор за нова антифеминистка истерия в някои консервативни кръгове в руското общество. Членът на Думата <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Олег Матвейчев</a> безуспешно предложи закон, който да признае феминизма за екстремистка идеология, веднага след ареста на Трепова, посочвайки нейните публикации в социалните медии за феминизма като доказателство, че „в тази феминистка среда терористите набират своите поддръжници“. </span>\n<span class=\"para\">Желязната завеса може да е паднала, но тъмната сянка на тоталитаризма отново е обгърнала Русия. Опитите на руските феминистки, които са били хвърлени в затвора за мирен протест, обвинени в екстремизъм и тероризъм за вярата си в равенството между половете, и тормозени, нападани и заплашвани от полицията, демонстрират готовността на руската държава да тероризира тези, които се опитват да се противопоставят на нейния дневен ред за традиционни ценности и да се противопоставят на войната в Украйна.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Айлбх Канън</strong> е преподавател по политически науки в Тринити Колидж Дъблин. Интересите ѝ в изследванията включват изучаване на Централна и Източна Европа и постсъветски дела и история на половете. Тя притежава магистърска степен от Колежа на Европа в Натолин и бакалавърска степен по Европейски изследвания от Тринити Колидж Дъблин.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">16. listopadu 2023, po měsících ve vyšetřovací vazbě, byla Sasha Skochilenko shledána vinnou z „veřejného šíření vědomě nepravdivých informací o ruských ozbrojených silách“. Její zločin? Výměna pěti cenovek v supermarketu za malé kousky papíru potištěné prohlášeními jako „Putin nám lže z televizních obrazovek už 20 let: výsledkem těchto lží je naše připravenost ospravedlnit válku a nesmyslné úmrtí“ a „Ruská armáda bombardovala uměleckou školu v Mariupolu. Přibližně 400 lidí se skrývalo uvnitř.“ Ve svém závěrečném prohlášení k soudu Skochilenko zdůraznila absurdnost tvrzení, že její činy ohrozily ruskou státní bezpečnost: „Jak křehká musí být víra prokurátora v náš stát a společnost, pokud si myslí, že naše státnost a veřejná bezpečnost mohou být zničeny pěti malými kousky papíru?“</span>\n<span class=\"para\">Zatímco příběh Skochilenko mohl přitáhnout pozornost mezinárodních zpravodajských médií, je jen jednou z mnoha ruských žen, které v posledních letech trpěly politickou represí. Skochilenko je umělkyně, feministka, aktivistka za mír, politická vězenkyně a nyní svobodná žena. Její příběh ilustruje jak rostoucí feminizační odpor v Rusku, tak represivní opatření proti feministickému aktivismu a proti-válečným protestům.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Feminizační odpor</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko nebyla sama, kdo používal cenovky k šíření proti-válečných zpráv. Myšlenka vznikla u Feministického proti-válečného odporu, nebo FAR – kolektivu, který byl založen den po ruské invazi na Ukrajinu s cílem protestovat proti válce za každou cenu. Zatímco feministické aktivistky v Rusku to nikdy neměly snadné, jejich pronásledování se od ruské invaze na Ukrajinu rychle zintenzivnilo, pravděpodobně kvůli tendenci feministických organizací také protestovat proti válce. Tento nexus proti-válečného protestu a feministického aktivismu znamená, že ženy zapojené do těchto aktivit jsou v očích ruského státu považovány za dvojnásobně vinné. Jejich feministické přesvědčení je neslučitelné s tradičními hodnotami Ruska a jejich otevřenost proti ruské vojenské agresi je činí zrádci své země.</span>\n<span class=\"para\">Rusko má dlouhou historii žen, které protestovaly proti válce nebo prosazovaly vojenskou reformu jménem svých povolaných manželů a synů. Dnes tuto tradici pokračují Way Home a dlouho etablovaný Svaz matek vojáků. Nicméně, Feministický proti-válečný odpor je jedinečný v tom, že, jak název napovídá, staví feministickou ideologii do centra svého aktivismu. Založený okamžitě po ruské invazi na Ukrajinu, manifest FAR prohlašuje, že „feminismus jako politická síla nemůže být na straně války agresi a vojenské okupace.“ Organizace vyzývá své následovníky, aby „aktivně proti válce a vládě, která ji zahájila, protestovali“ a pokračuje v propagaci této výzvy k akci navzdory stále nebezpečnějším okolnostem a rizikům, kterým se protestující nyní vystavují.</span>\n<span class=\"para\">Represivní zásahy ruských úřadů proti feministickému aktivismu donutily řadu organizací ukončit činnost a jejich organizátory uprchnout ze země. Skochilenko byla sama členkou jedné takové feministické organizace nazvané Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). Organizace byla založena v Petrohradu v roce 2015 s cílem bojovat proti diskriminaci a násilí vůči ženám. Její aktivity byly rozmanité, od podpůrných skupin pro ženy a vzdělávacích akcí po performativní pouliční akce protestující proti násilí na ženách a militarismu. Od invaze na Ukrajinu byli organizátoři Eve’s Ribs nuceni opustit Rusko kvůli hrozbám politického pronásledování.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Inovace v protestech</strong></span>\n<span class=\"para\">Ženy, které se účastnily mírových proti-válečných protestů, byly <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\"> vystaveny</a> násilí, trpěly mučením, jako je waterboarding, a byly hrozily sexuálním napadením během policejní vazby. Ti, kteří byli zatčeni, jsou nuceni čelit trestnímu soudnímu systému s vážným předsudkem proti obžalovaným. V Rusku je míra odsouzení v současnosti přes 99 procent, což vedlo některé analytiky k tomu, aby naznačili, že úroveň politické <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">represí pod Putinem</a> je vyšší než během Stalinovy Velké čistky. Kromě hrubých porušení práv na protest a svobodu shromažďování, novely ruského trestního práva vyhlášené v týdnech po invazi na Ukrajinu činí z diskreditace nebo šíření „nepravdivých“ nebo „n spolehlivých“ informací o ruských ozbrojených silách a dalších státních orgánech trestný čin. Tyto zákony o falešných zprávách činí jakoukoli formu kritiky války trestným činem, za který hrozí až patnáct let vězení.</span>\n<span class=\"para\">V reakci na tuto drakonickou cenzuru a rizika, kterým čelí ti, kteří pokračují v protestech, byly FAR nuceny vyvinout inovativní formy protestu a občanské neposlušnosti, aby mohly pokračovat ve své misi. Metody protestu zahrnují nošení žluté a modré barvy na vyjádření solidarity s Ukrajinou nebo černé na smutek za těmi, kteří v konfliktu zemřeli. Aktivisté také píší proti-válečné slogany jako „ne válce“ (<em>нет войне</em>) a „nebuďte ticho“ (<em>не мольчи</em>) na bankovkách a mincích. FAR také propagovaly použití graffiti a guerillových uměleckých instalací k odporu proti válce.</span>\n<span class=\"para\"> Kromě zveřejňování proti-válečných materiálů na svém kanálu Telegram, FAR sdílí necenzurované zprávy o pravdě o ruské „speciální vojenské operaci“; koordinuje podporu pro politické vězně; a diskutuje o útocích ruského státu na ženy a LGBTQ+ osoby, které se v posledních letech staly častějšími. Skupina dokonce poskytuje bezplatné psychologické služby aktivistům v nouzi. Zatímco vůdci FAR jsou převážně anonymní a její decentralizovaná struktura na základě komunit činí organizaci pro vládní úřady obtížně cílitelnou, není imunní vůči politické represi. FAR byla v prosinci 2022 označena za zahraničního agenta, což je označení používané k označení organizací, které přijímají zahraniční financování. V dubnu 2024 ministerstvo spravedlnosti Ruské federace přidalo skupinu na seznam nežádoucích organizací, které jsou považovány za hrozbu pro národní bezpečnost země. Nežádoucí organizace musí zastavit veškerou činnost v Rusku a jednotlivci zapojení do nich riskují vězení, s maximálním trestem pěti let. Krátce poté byl vydán zatykač na exilovou básnířku Darii Serenko, jednu z mála vůdců FAR, jejíž identita je veřejná.</span>\n<span class=\"para\">Manifest FAR uvádí, že po dlouhou dobu nebylo ruské feministické hnutí vnímáno jako hrozba Kreml a feministické aktivistky byly proto méně zranitelné vůči státní represi než jiné politické skupiny. To se jasně začalo měnit. V zemi, kde se tradiční hodnoty staly oficiální ideologií prosazovanou politiky, veřejnými intelektuály jako Alexander Dugin a významnými postavami ruské pravoslavné církve, je kampaň za genderovou rovnost a zpochybňování patriarchálních sociálních norem nebezpečná záležitost. Nedávná studie o protestech v Rusku zjistila, že protesty zahrnující velké množství žen jsou vnímány jako méně nebezpečné než protesty dominované muži. Nicméně, patriarchy vzdorující ženské protestující jsou považovány za nemorální a více zasluhující represi než ty ženy, které zdůrazňují svou ženskost a dodržují tradiční genderové role, jako jsou matky a manželky mobilizovaných vojáků. Tím, že hrdě projevují svou opovrženost tradičními hodnotami a argumentují za rovná práva pro všechny pohlaví, ruské feministky přitahují hněv státních úřadů a v posledních letech byly vystaveny rostoucí represi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tradiční hodnoty </strong></span>\n<span class=\"para\"> Nejznámějším případem státní represe ruských feministických aktivistek je samozřejmě případ slavné skupiny Pussy Riot. Zatímco akademici jako Valerie Sperling zpochybnili, zda lze Pussy Riot správně popsat jako feministickou skupinu, vzhledem k misogynistické a homofobní povaze některých jejich minulých vystoupení, ženy byly přesto připsány k tomu, že přitáhly mezinárodní pozornost k žalostnému stavu práv žen v Rusku. V roce 2012 výkon Punk Prayer viděl tři členky skupiny, Nadezhdu Tolokonnikovou, Jekaterinu Samutsevič a Marii Alyokhinovou, tančit na oltáři Katedrály Krista Spasitele v Moskvě, jednom z nejposvátnějších míst uctívání v Rusku. Nosily barevné kukly a hlasitě zpívaly svou píseň „Matko Boží, vyžeň Putina“<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Při čtení provokativních textů je jasné, že vystoupení Pussy Riot mělo hluboce politickou povahu, snažilo se odsoudit propagaci tradičních genderových rolí Kreml a útulný vztah mezi Putinem a zkorumpovaným patriarchou Kirillem. Nicméně, po měsících soudu byly ženy nakonec odsouzeny za huliganství motivované náboženskou nenávistí a odsouzeny k dvouletému vězení. Soudkyně Marina Syrová považovala feministické přesvědčení skupiny za významný motivující faktor za jejich narušení veřejného pořádku a poznamenala, že ačkoli feminismus sám o sobě není zločinem, jeho stoupenci zpochybňují normy veřejné morálky, včetně rodinných vztahů a standardů slušnosti.</span>\n<span class=\"para\">Od vystoupení Pussy Riot v Punk Prayer se společné útoky na feminismus ze strany Kremlu a ruské pravoslavné církve zintenzivnily v souladu se stále rostoucí autoritářskou politikou státu, propagací tradičních hodnot a oslabováním ochrany lidských práv. Například v roce 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">patriarcha Kirill</a> popsal feminismus jako nebezpečný fenomén, který odvádí ženy od jejich vrozené role pečovat o domov a vychovávat děti. Kromě pro-natalistických rodinných politik, které povzbuzují ženy, aby opustily své kariéry ve prospěch poskytování státu co nejvíce dětí, se ruské ženy setkaly s hroznými útoky na svá práva. V roce 2017 ruská Státní duma dekriminalizovala domácí násilí. Pokud nejsou zranění ženy tak závažná, že musí být hospitalizována, neexistují žádné trestní sankce za zneužívání. Tento ústup od ochrany obětí domácího násilí nastal navzdory desetiletím advokacie ženských organizací jako <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Petrohradského krizového centra a ANNA (od roku 2016 uvedena jako organizace zahraničního agenta) za komplexnější ochranu žen.</span>\n<span class=\"para\">Reprodukční práva žen jsou také ohrožena. Zatímco Ruská sovětská republika pod Leninem byla prvním moderním státem na světě, který legalizoval potraty, od obnovení ruské pravoslavné církve v post-sovětské éře bylo právo ženy na volbu stále více zpochybňováno. Významní členové církve rámovali potrat jako morální otázku a otázku demografického významu. Pozdní kněz Dmitrij <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> proslule popsal potrat jako „horší než holocaust“. Nedávno, na konci roku 2023, patriarch <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> přirovnal zákaz potratů k kouzelné hůlce (<em>волшебной палочки</em>) s mocí napravit demografickou krizi Ruska. Rok 2007 přinesl zavedení schématu Maternity Capital, které poskytuje finanční pobídky ruským rodinám, aby měly více než jedno dítě. Od té doby Kreml pokračoval v přijímání pro-natalistických opatření, která rámují mateřství a porod jako primární povinnost žen vůči státu.</span>\n<span class=\"para\">V srpnu 2023 Putin oživil Stalinovu cenu „Matka-hrdinka“ pro ženy, které vychovaly deset nebo více dětí. Zatímco potrat zůstává legální na federální úrovni, řada regionů přijala restriktivnější legislativu o potratech. Stát také zavedl řadu opatření navržených k odrazení žen od rozhodnutí ukončit těhotenství. Patří sem „týden ticha“ – povinné čekací období mezi prvním požadavkem ženy na ukončení těhotenství a samotným zákrokem, během něhož musí navštěvovat předpotratové poradenské služby, které často poskytují pravoslavní kněží nebo aktivisté pro život. Konzervativní zákonodárci začali zaměřovat svou pozornost na soukromé kliniky, kde se provádí přibližně 20 procent potratů. V prosinci 2023 legislativní shromáždění Nižního Novgorodu navrhlo zákon zakazující potraty v soukromých klinikách na federální úrovni ruské Státní <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. To se stalo poté, co soukromé kliniky v mnoha regionech, včetně ruskem okupovaného Krymu, přestaly provádět potraty.</span>\n<span class=\"para\">Nejnověji, 25. září 2024, navrhli zákonodárci z Putinovy strany Jednotné Rusko zákon zakazující „propagaci bezdětnosti“, materiály propagující nebo diskutující o dobrovolné bezdětnosti. V Rusku hnutí bezdětnosti (v ruštině <em>чайлдфри</em>) poskytuje bezpečné místo pro ženy, které se rozhodly nemít děti ve společnosti, kde by toto rozhodnutí mohlo jinak učinit z nich předmět opovržení nebo nesouhlasu. Podle navrhované legislativy budou jednotlivci shledaní vinnými z šíření „propagandy bezdětnosti“ čelit pokutě až 400 000 rublů (přibližně 3800 eur), zatímco právnické osoby nebo organizace čelí sankcím až do pěti milionů rublů (asi 48 000 eur).</span>\n<span class=\"para\">Předsedkyně horní komory ruského parlamentu <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> vyjádřila názory mnoha podporovatelů zákazu, když popsala ideologii bezdětnosti jako vycházející z feministického hnutí, které podle jejích slov se nyní stalo militantním a radikalizovaným Západem. Matvienko popisuje feminismus jako hnutí, které je jak proti mužům, tak proti tradičním hodnotám. Mezitím ruští právní experti varují, že pokud bude zákon přijat, může být vykládán velmi široce a použit k cílení na média, kino a reklamní průmysl. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Právník Vladislav Gubko</a> předpovídá, že jakákoli žena starší 25 let, která na svých sociálních médiích zmíní, že nemá děti a neplánuje je mít, by mohla být shledána vinnou z šíření „propagandy bezdětnosti“.</span>\n<span class=\"para\">17. října 2024 přijala Státní duma zákon zakazující propagandu bezdětnosti.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminismus: extremistická ideologie</strong></span>\n<span class=\"para\">Pokud se díváme do budoucnosti, zdá se stále pravděpodobnější, že feministické hnutí by mohlo být označeno za extremistickou nebo teroristickou organizaci, stejně jako globální LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">hnutí</a> bylo v listopadu 2023. Již v roce 2023 bylo několik žen obviněno z „radikálního feminismu“ u soudu, což bylo přirovnáváno k extremismu. Divadelní režisérka Anya Berkovich a dramatička Svetlana Petriychuk byly obviněny z ospravedlňování terorismu kvůli jejich <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministické</a> hře <em>„Finist statečný sokol“</em>, která vrhá sympatické světlo na ruské džihádistické nevěsty, které jsou lákány bojovníky ISIS do Sýrie. Hra byla označena za glorifikaci terorismu a obsahovala prvky „radikální feministické ideologie“. Obě byly odsouzeny k šesti letům vězení.</span>\n<span class=\"para\">Zatčení 26leté Darii Trepové za vraždu pro-válečného blogera a propagandisty Maxima Fomina, lépe známého jako Vladlen Tatarský, bylo katalyzátorem pro novou proti-feministickou hysterii v některých konzervativních kruzích ruské společnosti. Člen Duma <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> neúspěšně navrhl zákon, který by uznal feminismus jako extremistickou ideologii krátce po zatčení Trepové, poukazujíc na její příspěvky na sociálních médiích o feminismus jako důkaz, že „v tomto feministickém prostředí teroristé rekrutují své podporovatele“.</span>\n<span class=\"para\">Železná opona mohla padnout, ale temný stín totalitarismu znovu zahalil Rusko. Zkušenosti ruských feministek, které byly uvrženy do vězení za mírový protest, obviněny z extremismu a terorismu za jejich víru v genderovou rovnost, a obtěžovány, napadány a hrozily jim policejní hrozby, ukazují ochotu ruského státu terorizovat ty, kteří se pokoušejí postavit proti jeho agendě tradičních hodnot a postavit se proti válce na Ukrajině.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> je vyučující na politologii na Trinity College Dublin. Její výzkumné zájmy zahrnují studium středoevropských a východoevropských a post-sovětských záležitostí a genderové historie. Má magisterský titul z College of Europe v Natolinu a bakalářský titul v oboru evropských studií z Trinity College Dublin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Am 16. November 2023, nach monatelanger Untersuchungshaft, wurde Sasha Skochilenko wegen „öffentlicher Verbreitung wissentlich falscher Informationen über die russischen Streitkräfte“ für schuldig befunden. Ihr Verbrechen? Sie hatte fünf Preisschilder in einem Supermarkt durch kleine Zettel ersetzt, die mit Aussagen wie „Putin lügt uns seit 20 Jahren von den Fernsehern an: das Ergebnis dieser Lügen ist unsere Bereitschaft, den Krieg und die sinnlosen Tode zu rechtfertigen“ und „Die russische Armee hat eine Kunstschule in Mariupol bombardiert. Rund 400 Menschen haben sich dort versteckt.“ In einer abschließenden Erklärung vor Gericht hob Skochilenko die Absurdität der Behauptungen hervor, dass ihre Handlungen die staatliche Sicherheit Russlands bedroht hätten: „Wie fragil muss der Glaube des Staatsanwalts an unseren Staat und unsere Gesellschaft sein, wenn er denkt, dass unsere Staatlichkeit und öffentliche Sicherheit durch fünf kleine Zettel zu Fall gebracht werden können?“</span>\n<span class=\"para\">Während Skochilenkos Geschichte möglicherweise die Aufmerksamkeit der internationalen Nachrichtenmedien auf sich gezogen hat, ist sie nur eine von Hunderten russischer Frauen, die in den letzten Jahren unter politischer Repression gelitten haben. Skochilenko ist eine Künstlerin, Feministin, Friedensaktivistin, politische Gefangene und jetzt eine freie Frau. Ihre Geschichte veranschaulicht sowohl die wachsende Feminisierung des Widerstands in Russland als auch die Repression feministischer Aktivismus und Antikriegsproteste.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Die Feminisierung des Widerstands</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko war nicht allein darin, Preisschilder zu verwenden, um antikriegs Botschaften zu verbreiten. Die Idee stammt von der Feministischen Antikriegsbewegung, oder FAR – einem Kollektiv, das einen Tag nach Russlands Invasion in die Ukraine gegründet wurde, mit dem Ziel, den Krieg um jeden Preis zu protestieren. Während feministische Aktivisten in Russland es nie leicht hatten, hat sich ihre Verfolgung seit Russlands Invasion in die Ukraine rapide beschleunigt, wahrscheinlich aufgrund der Neigung feministischer Organisationen, ebenfalls gegen den Krieg zu protestieren. Diese Verbindung von Antikriegsprotest und feministischer Aktivismus hat dazu geführt, dass die beteiligten Frauen in den Augen des russischen Staates als doppelt schuldig angesehen werden. Ihre feministischen Überzeugungen sind unvereinbar mit Russlands traditionellen Werten des Konservatismus, und ihre Offenheit gegen Russlands militärische Aggression macht sie zu Verrätern ihres Landes.</span>\n<span class=\"para\">Russland hat eine lange Geschichte von Frauen, die gegen den Krieg protestieren oder für militärische Reformen im Namen ihrer eingezogenen Ehemänner und Söhne eintreten. Heute wird diese Tradition von Way Home und dem seit langem etablierten Verband der Soldatenmütter fortgeführt. Allerdings ist die Feministische Antikriegsbewegung einzigartig, da sie, wie der Name schon sagt, die feministische Ideologie ins Zentrum ihres Aktivismus stellt. Sofort nach Russlands Invasion in die Ukraine erklärt das Manifest von FAR, dass „Feminismus als politische Kraft nicht auf der Seite eines Aggressionskriegs und militärischer Besatzung stehen kann.“ Die Organisation fordert ihre Anhänger auf, „aktiv gegen den Krieg und die Regierung, die ihn begonnen hat, zu protestieren“ und hat diesen Aufruf zur Aktion trotz der zunehmend gefährlichen Umstände und der Risiken, denen sich die Protestierenden jetzt aussetzen, weiterhin gefördert.</span>\n<span class=\"para\">Die Repression der russischen Behörden gegen feministischen Aktivismus hat zahlreiche Organisationen gezwungen, ihre Aktivitäten einzustellen und ihre Organisatoren zur Flucht aus dem Land. Skochilenko selbst war Mitglied einer solchen feministischen Organisation namens Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). Die Organisation wurde 2015 in St. Petersburg gegründet, um gegen Diskriminierung und Gewalt gegen Frauen zu kämpfen. Ihre Aktivitäten waren vielfältig und reichten von Unterstützungsgruppen für Frauen und Bildungsveranstaltungen bis hin zu performativen Straßenaktionen, die gegen Gewalt gegen Frauen und Militarismus protestierten. Seit der Invasion der Ukraine sind die Organisatoren von Eve’s Ribs gezwungen, Russland aufgrund von Drohungen politischer Verfolgung zu verlassen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Innovation in Protesten</strong></span>\n<span class=\"para\">Frauen, die an friedlichen Antikriegsprotesten teilnehmen, wurden <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">gewaltsam behandelt</a>, erlitten Folter wie Waterboarding und wurden während ihrer Polizeigewahrsam mit sexueller Gewalt bedroht. Die Festgenommenen sind gezwungen, sich einem Strafjustizsystem zu stellen, das stark gegen Angeklagte voreingenommen ist. In Russland liegt die Verurteilungsrate derzeit bei über 99 Prozent, was einige Analysten dazu veranlasst hat, zu behaupten, dass die politischen <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">Repressionen unter Putin</a> höher sind als während Stalins Großer Säuberung. Neben groben Verletzungen der Rechte auf Protest und Versammlungsfreiheit machen Änderungen des russischen Strafrechts, die in den Wochen nach der Invasion der Ukraine verkündet wurden, das Diskreditieren oder Verbreiten von „falschen“ oder „unzuverlässigen“ Informationen über die russischen Streitkräfte und andere staatliche Stellen zu einem Verbrechen. Diese Fake-News-Gesetze machen jede Form der Kritik am Krieg zu einer Straftat, die mit bis zu fünfzehn Jahren Gefängnis bestraft werden kann.</span>\n<span class=\"para\">Als Reaktion auf diese drakonische Zensur und die Risiken, denen sich diejenigen aussetzen, die weiterhin protestieren, war FAR gezwungen, innovative Formen des Protests und der zivilen Ungehorsam zu entwickeln, um ihre Mission fortzusetzen. Protestmethoden umfassen das Tragen von Gelb und Blau, um Solidarität mit der Ukraine zu zeigen, oder Schwarz, um derjenigen zu gedenken, die im Konflikt gestorben sind. Aktivisten schreiben auch antikriegs Slogans wie „Nein zum Krieg“ (<em>нет войне</em>) und „Sei nicht still“ (<em>не мольчи</em>) auf Banknoten und Münzen. FAR hat auch die Verwendung von Graffiti und Guerilla-Kunstinstallationen gefordert, um gegen den Krieg zu protestieren.</span>\n<span class=\"para\"> Zusätzlich zur Veröffentlichung antikriegs Materialien auf ihrem Telegram-Kanal teilt FAR unzensierte Nachrichten über die Wahrheit über Russlands „besondere militärische Operation“; koordiniert Unterstützung für politische Gefangene; und diskutiert Angriffe des russischen Staates auf Frauen und LGBTQ+-Menschen, die in den letzten Jahren immer häufiger geworden sind. Die Gruppe bietet sogar kostenlose psychologische Dienste für bedürftige Aktivisten an. Während die Führung von FAR weitgehend anonym ist und ihre dezentralisierte Basisstruktur die Organisation für die staatlichen Behörden schwer angreifbar macht, ist sie nicht immun gegen politische Repression. FAR wurde im Dezember 2022 als ausländischer Agent bezeichnet, ein Etikett, das verwendet wird, um Organisationen zu kennzeichnen, die ausländische Mittel erhalten. Im April 2024 fügte das russische Justizministerium die Gruppe einer Liste unerwünschter Organisationen hinzu, die als Bedrohung für die nationale Sicherheit des Landes gelten. Unerwünschte Organisationen müssen alle Aktivitäten in Russland einstellen, und die beteiligten Personen riskieren Gefängnisstrafen, mit einer Höchststrafe von fünf Jahren. Kurz darauf wurde ein Haftbefehl gegen die im Exil lebende Dichterin Daria Serenko erlassen, eine der wenigen FAR-Führerinnen, deren Identität öffentlich ist.</span>\n<span class=\"para\">Das Manifest von FAR besagt, dass die russische feministische Bewegung lange Zeit vom Kreml nicht als Bedrohung wahrgenommen wurde und feministische Aktivisten daher weniger anfällig für staatliche Repression waren als andere politische Gruppen. Dies hat sich offensichtlich begonnen zu ändern. In einem Land, in dem traditionelle Werte zu einer offiziellen Ideologie geworden sind, die von Politikern, öffentlichen Intellektuellen wie Alexander Dugin und prominenten Persönlichkeiten der Russisch-Orthodoxen Kirche gefördert wird, ist der Einsatz für Geschlechtergleichheit und die Herausforderung patriarchalischer sozialer Normen ein gefährliches Unterfangen. Eine aktuelle Studie über Proteste in Russland hat ergeben, dass Proteste mit einer großen Anzahl von Frauen als weniger gefährlich wahrgenommen werden als von Männern dominierte Proteste. Patriarchatswidrige weibliche Protestierende werden jedoch als unmoralisch und eher einer Repression würdig angesehen als jene Frauen, die ihre Weiblichkeit betonen und den traditionellen Geschlechterrollen entsprechen, wie die Mütter und Ehefrauen mobilisierter Soldaten. Indem sie stolz ihre Verachtung für traditionelle Werte zum Ausdruck bringen und für gleiche Rechte für alle Geschlechter eintreten, ziehen russische Feministinnen den Zorn der Staatsbehörden auf sich und sind in den letzten Jahren zunehmender Repression ausgesetzt gewesen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Traditionelle Werte </strong></span>\n<span class=\"para\"> Der bekannteste Fall der staatlichen Repression gegen russische feministische Aktivisten ist natürlich der der berühmten Pussy Riot-Gruppe. Während Akademiker wie Valerie Sperling in Frage gestellt haben, ob Pussy Riot überhaupt als feministische Gruppe bezeichnet werden kann, aufgrund der misogynistischen und homophoben Natur einiger ihrer früheren Aufführungen, wird den Frauen dennoch zugeschrieben, internationale Aufmerksamkeit auf den beklagenswerten Zustand der Frauenrechte in Russland gelenkt zu haben. Im Jahr 2012 sah die Punk Prayer-Aufführung drei Mitglieder der Gruppe, Nadezhda Tolokonnikova, Jekaterina Samutsevich und Maria Alyokhina, auf dem Altar der Kathedrale Christi des Erlösers in Moskau tanzen, einem der heiligsten Orte des Gottesdienstes in Russland. Sie trugen bunte Sturmhauben und sangen laut ihr Lied „Mutter Gottes, vertreibe Putin“<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Beim Lesen der provokanten Texte wird deutlich, dass die Aufführung von Pussy Riot tief politisch war und darauf abzielte, die Förderung traditioneller Geschlechterrollen durch den Kreml und die enge Beziehung zwischen Putin und dem korrupten Patriarchen Kirill zu verurteilen. Nach monatelangen Prozessen wurden die Frauen schließlich wegen Hooliganismus, der durch religiösen Hass motiviert war, verurteilt und zu zwei Jahren Gefängnis verurteilt. Richterin Marina Syrova betrachtete die feministischen Überzeugungen der Gruppe als einen wesentlichen Motivationsfaktor für ihre Störung der öffentlichen Ordnung und stellte fest, dass, obwohl Feminismus selbst kein Verbrechen ist, seine Anhänger die Normen der öffentlichen Moral, einschließlich der Familienverhältnisse und der Anstandsstandards, herausfordern.</span>\n<span class=\"para\">Seit der Punk Prayer-Aufführung von Pussy Riot haben die gemeinsamen Angriffe auf den Feminismus durch den Kreml und die Russisch-Orthodoxe Kirche in Übereinstimmung mit dem zunehmenden Autoritarismus des Staates, der Förderung traditioneller Werte und der Schwächung des Schutzes der Menschenrechte zugenommen. Zum Beispiel beschrieb 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarch Kirill</a> den Feminismus als ein gefährliches Phänomen, das Frauen von ihrer angeborenen Rolle, sich um das Zuhause und die Erziehung der Kinder zu kümmern, ablenkt. Neben pronatalistischen Familienpolitiken, die Frauen ermutigen, ihre Karrieren zugunsten der Bereitstellung von so vielen Kindern wie möglich für den Staat aufzugeben, wurden russische Frauen mit schrecklichen Angriffen auf ihre Rechte konfrontiert. 2017 entkriminalisierte die russische Staatsduma häusliche Gewalt. Es gibt keine strafrechtlichen Sanktionen für den Missbrauch, es sei denn, die Verletzungen einer Frau sind so schwer, dass sie ins Krankenhaus eingeliefert werden muss. Dieser Rückschritt bei den Schutzmaßnahmen für Opfer häuslicher Gewalt erfolgte trotz jahrzehntelanger Advocacy von Frauenorganisationen wie <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), dem St. Petersburger Krisenzentrum und ANNA (seit 2016 als ausländische Agentenorganisation gelistet) für umfassendere Schutzmaßnahmen für Frauen.</span>\n<span class=\"para\">Die reproduktiven Rechte von Frauen sind ebenfalls bedroht. Während die Russische Sowjetrepublik unter Lenin der erste moderne Staat der Welt war, der Abtreibung legalisierte, wird das Recht einer Frau auf Selbstbestimmung seit dem Wiederaufleben der Russisch-Orthodoxen Kirche in der postsowjetischen Ära zunehmend in Frage gestellt. Prominente Mitglieder der Kirche haben Abtreibung sowohl als moralisches Problem als auch als eines von demografischer Bedeutung dargestellt. Der verstorbene Priester Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> beschrieb Abtreibung berühmt als „schlimmer als der Holocaust“. Kürzlich, Ende 2023, verglich Patriarch <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> ein Abtreibungsverbot mit einem Zauberstab (<em>волшебной палочки</em>), der die Macht hat, Russlands demografische Krise zu beheben. Im Jahr 2007 wurde das Mütterkapital eingeführt, das finanzielle Anreize für russische Familien bietet, mehr als ein Kind zu bekommen. Seitdem hat der Kreml weiterhin pronatalistische Maßnahmen ergriffen, die Mutterschaft und Geburt als die primäre Pflicht der Frauen gegenüber dem Staat darstellen.</span>\n<span class=\"para\">Im August 2023 belebt Putin die Stalin-Ära „Mutter-Heldin“-Auszeichnung für Frauen, die zehn oder mehr Kinder großgezogen haben. Während Abtreibung auf Bundesebene weiterhin legal bleibt, haben eine Reihe von Regionen restriktivere Abtreibungsgesetze erlassen. Der Staat hat auch eine Reihe von Maßnahmen eingeführt, die Frauen davon abhalten sollen, sich für eine Schwangerschaftsunterbrechung zu entscheiden. Dazu gehört die „Woche der Stille“ – eine verpflichtende Wartezeit zwischen dem ersten Antrag einer Frau auf Schwangerschaftsunterbrechung und dem Eingriff selbst, während der sie an vorab Abtreibungsberatungsdiensten teilnehmen muss, die oft von orthodoxen Priestern oder Lebensschutzaktivisten durchgeführt werden. Konservative Gesetzgeber haben begonnen, ihre Aufmerksamkeit auf private Kliniken zu richten, in denen etwa 20 Prozent der Abtreibungsverfahren stattfinden. Im Dezember 2023 schlug die gesetzgebende Versammlung von Nischni Nowgorod ein Gesetz vor, das Abtreibungen in privaten Kliniken auf Bundesebene verbietet, an die Russische Staatsduma <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Dies geschieht, nachdem private Kliniken in vielen Regionen, einschließlich des von Russland besetzten Krim, aufgehört haben, Abtreibungen durchzuführen.</span>\n<span class=\"para\">Zuletzt, am 25. September 2024, schlugen Gesetzgeber der Putins Partei Einiges Russland ein Gesetz vor, das „kinderfreie Propaganda“ verbietet, Materialien, die freiwillige Kinderlosigkeit fördern oder diskutieren. In Russland bietet die kinderfreie Bewegung (auf Russisch, <em>чайлдфри</em>) einen sicheren Ort für Frauen, die sich entscheiden, keine Kinder zu haben, in einer Gesellschaft, in der diese Wahl sie sonst zum Objekt von Verachtung oder Missbilligung machen könnte. Nach dem vorgeschlagenen Gesetz werden Personen, die für schuldig befunden werden, „kinderfreie Propaganda“ zu verbreiten, mit einer Geldstrafe von bis zu 400.000 Rubel (etwa 3.800 Euro) belegt, während juristische Personen oder Organisationen mit Strafen von bis zu fünf Millionen Rubel (rund 48.000 Euro) rechnen müssen.</span>\n<span class=\"para\">Die Sprecherin des Oberhauses des russischen Parlaments <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> wiederholte die Ansichten vieler Unterstützer des Verbots, als sie die kinderfreie Ideologie als Ursprung in der feministischen Bewegung beschrieb, die ihrer Meinung nach jetzt militant und radikalisiert durch den Westen geworden ist. Matvienko beschreibt Feminismus als eine Bewegung, die sowohl anti-Männer als auch anti-traditionelle Werte ist. Unterdessen warnen russische Rechtsexperten, dass, wenn das Gesetz verabschiedet wird, es sehr weit ausgelegt werden könnte und verwendet werden könnte, um die Medien, das Kino und die Werbeindustrie ins Visier zu nehmen. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Rechtsanwalt Vladislav Gubko</a> prognostiziert, dass jede Frau über 25, die in ihren sozialen Medien erwähnt, dass sie keine Kinder hat und nicht plant, welche zu haben, für schuldig befunden werden könnte, „kinderfreie Propaganda“ zu verbreiten.</span>\n<span class=\"para\">Am 17.<sup>ten</sup> Oktober 2024 verabschiedete die Staatsduma das Gesetz, das kinderfreie Propaganda verbietet.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminismus: eine extremistische Ideologie</strong></span>\n<span class=\"para\">Wenn man in die Zukunft blickt, scheint es zunehmend wahrscheinlich, dass die feministische Bewegung als extremistische oder terroristische Organisation eingestuft werden könnte, genau wie die globale LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">Bewegung</a> im November 2023. Bereits 2023 wurden mehrere Frauen beschuldigt, „radikalen Feminismus“ im Gericht, was mit Extremismus verglichen wurde. Die Theaterregisseurin Anya Berkovich und die Dramatikerin Svetlana Petriychuk wurden beschuldigt, Terrorismus zu rechtfertigen, aufgrund ihres <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministischen</a> Stücks <em>„Finist der tapfere Falke“</em>, das einen sympathischen Blick auf russische Dschihadistinnen wirft, die von ISIS-Kämpfern nach Syrien gelockt werden. Es wurde gesagt, dass das Stück den Terrorismus verherrlicht und Elemente von „radikaler feministischer Ideologie“ enthält. Das Paar wurde zu sechs Jahren Gefängnis verurteilt.</span>\n<span class=\"para\">Die Festnahme der 26-jährigen Daria Trepova wegen des Mordes an dem kriegsfreundlichen Blogger und Propagandisten Maxim Fomin, besser bekannt als Vladlen Tatarsky, war ein Katalysator für einen neuen anti-feministischen Wahnsinn in einigen konservativen Kreisen der russischen Gesellschaft. Duma-Mitglied <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> schlug kurz nach Trepovas Festnahme erfolglos ein Gesetz vor, das Feminismus als extremistische Ideologie anerkennen würde, und verwies auf ihre Social-Media-Beiträge über Feminismus als Beweis, dass „in diesem feministischen Umfeld Terroristen ihre Unterstützer rekrutieren“. </span>\n<span class=\"para\">Der eiserne Vorhang mag gefallen sein, aber der dunkle Schatten des Totalitarismus hat Russland erneut umhüllt. Die Erfahrungen russischer Feministinnen, die für friedlichen Protest ins Gefängnis geworfen, wegen ihres Glaubens an Geschlechtergleichheit der Extremismus und Terrorismus beschuldigt und von der Polizei belästigt, angegriffen und bedroht werden, zeigen die Bereitschaft des russischen Staates, diejenigen zu terrorisieren, die versuchen, sich seiner Agenda traditioneller Werte zu widersetzen und gegen den Krieg in der Ukraine zu stehen.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> ist Lehrbeauftragte für Politikwissenschaft am Trinity College Dublin. Ihre Forschungsinteressen umfassen das Studium der zentral- und osteuropäischen sowie der postsowjetischen Angelegenheiten und der Geschlechtergeschichte. Sie hat einen Master-Abschluss vom College of Europe in Natolin und einen Bachelor-Abschluss in Europastudien vom Trinity College Dublin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Στις 16 Νοεμβρίου 2023, μετά από μήνες προφυλάκισης, η Σάσα Σκοχίλενκο βρέθηκε ένοχη για “δημόσια διάδοση εκ προθέσεως ψευδών πληροφοριών σχετικά με τις ρωσικές ένοπλες δυνάμεις”. Το έγκλημά της; Αντικαθιστώντας πέντε ετικέτες τιμών σε ένα σούπερ μάρκετ με μικρά κομμάτια χαρτιού εκτυπωμένα με δηλώσεις όπως “Ο Πούτιν μας λέει ψέματα από τις τηλεοπτικές οθόνες εδώ και 20 χρόνια: το αποτέλεσμα αυτών των ψεμάτων είναι η ετοιμότητά μας να δικαιολογήσουμε τον πόλεμο και τους αδικαιολόγητους θανάτους,” και “Ο ρωσικός στρατός βομβάρδισε μια σχολή τέχνης στο Μαριούπολη. Περίπου 400 άτομα κρύβονταν μέσα.” Σε μια τελική δήλωση στο δικαστήριο, η Σκοχίλενκο τόνισε την παραλογιστικότητα των ισχυρισμών ότι οι ενέργειές της είχαν απειλήσει την κρατική ασφάλεια της Ρωσίας: “Πόσο εύθραυστη πρέπει να είναι η πίστη του εισαγγελέα στην πολιτεία και την κοινωνία μας, αν νομίζει ότι η κρατική μας υπόσταση και η δημόσια ασφάλεια μπορούν να καταρρεύσουν από πέντε μικρά κομμάτια χαρτιού;”</span>\n<span class=\"para\">Ενώ η ιστορία της Σκοχίλενκο μπορεί να έχει προσελκύσει την προσοχή των διεθνών μέσων ενημέρωσης, είναι μόνο μία από τις εκατοντάδες ρωσίδες γυναίκες που έχουν υποστεί πολιτική καταπίεση τα τελευταία χρόνια. Η Σκοχίλενκο είναι καλλιτέχνης, φεμινίστρια, ακτιβίστρια για την ειρήνη, πολιτική κρατούμενη και τώρα ελεύθερη γυναίκα. Η ιστορία της απεικονίζει τόσο την αυξανόμενη γυναικεία αντίσταση στη Ρωσία όσο και την καταπίεση του φεμινιστικού ακτιβισμού και των αντιπολεμικών διαμαρτυριών.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Η γυναικεία αντίσταση</strong></span>\n<span class=\"para\">Η Σκοχίλενκο δεν ήταν μόνη της στη χρήση ετικετών τιμών για τη διάδοση αντιπολεμικών μηνυμάτων. Η ιδέα προήλθε από την Φεμινιστική Αντιπολεμική Αντίσταση, ή FAR – μια συλλογικότητα που σχηματίστηκε μια μέρα μετά την εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία με στόχο να διαμαρτυρηθεί για τον πόλεμο με κάθε κόστος. Ενώ οι φεμινίστριες ακτιβίστριες στη Ρωσία δεν είχαν ποτέ εύκολη ζωή, η δίωξή τους έχει επιταχυνθεί ραγδαία από την εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία, πιθανώς λόγω της τάσης των φεμινιστικών οργανώσεων να διαμαρτύρονται επίσης για τον πόλεμο. Αυτή η σύνδεση της αντιπολεμικής διαμαρτυρίας και του φεμινιστικού ακτιβισμού έχει σημαίνει ότι οι γυναίκες που εμπλέκονται θεωρούνται διπλά ένοχες στα μάτια του ρωσικού κράτους. Οι φεμινιστικές τους πεποιθήσεις είναι ασύμβατες με τις παραδοσιακές αξίες της Ρωσίας του συντηρητισμού και η ανοιχτότητά τους κατά της στρατιωτικής επιθετικότητας της Ρωσίας τους καθιστά προδότες της χώρας τους.</span>\n<span class=\"para\">Η Ρωσία έχει μια μακρά ιστορία γυναικών που διαμαρτύρονται κατά του πολέμου ή υποστηρίζουν στρατιωτικές μεταρρυθμίσεις εκ μέρους των στρατευμένων συζύγων και γιων τους. Σήμερα, αυτή η παράδοση συνεχίζεται από τον Way Home και την παλαιά Ένωση Μητέρ Στρατιωτών. Ωστόσο, η Φεμινιστική Αντιπολεμική Αντίσταση είναι μοναδική στο ότι, όπως υποδηλώνει το όνομά της, τοποθετεί τη φεμινιστική ιδεολογία στο κέντρο της δράσης της. Ιδρυμένη αμέσως μετά την εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία, το μανιφέστο της FAR δηλώνει ότι “ο φεμινισμός ως πολιτική δύναμη δεν μπορεί να είναι στο πλευρό ενός πολέμου επιθετικότητας και στρατιωτικής κατοχής.” Ο οργανισμός καλεί τους υποστηρικτές του να “αντιταχθούν ενεργά στον πόλεμο και στην κυβέρνηση που τον ξεκίνησε” και συνεχίζει να προωθεί αυτή την έκκληση για δράση παρά τις ολοένα και πιο επικίνδυνες συνθήκες και τους κινδύνους στους οποίους εκθέτουν τους εαυτούς τους οι διαμαρτυρόμενοι.</span>\n<span class=\"para\">Η καταστολή των ρωσικών αρχών κατά του φεμινιστικού ακτιβισμού έχει αναγκάσει πολλές οργανώσεις να σταματήσουν τη λειτουργία τους και τους διοργανωτές τους να φύγουν από τη χώρα. Η ίδια η Σκοχίλενκο ήταν μέλος μιας τέτοιας φεμινιστικής οργάνωσης που ονομάζεται Ρίβες της Εύας (<em>Рёбра Евы</em>). Η οργάνωση ιδρύθηκε στην Αγία Πετρούπολη το 2015 με στόχο την εκστρατεία κατά των διακρίσεων και της βίας κατά των γυναικών. Οι δραστηριότητές της ήταν ποικίλες, κυμαινόμενες από ομάδες υποστήριξης γυναικών και εκπαιδευτικές εκδηλώσεις μέχρι θεατρικές δράσεις διαμαρτυρίας κατά της βίας κατά των γυναικών και του μιλιταρισμού. Από την εισβολή της Ουκρανίας, οι διοργανωτές των Ρίβων της Εύας έχουν αναγκαστεί να φύγουν από τη Ρωσία λόγω απειλών πολιτικής δίωξης.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Καινοτομία στις διαμαρτυρίες</strong></span>\n<span class=\"para\">Οι γυναίκες που παρακολουθούν ειρηνικές αντιπολεμικές διαμαρτυρίες έχουν υποστεί <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">βία</a>, έχουν υποστεί βασανιστήρια όπως το waterboarding και έχουν απειληθεί με σεξουαλική κακοποίηση ενώ βρίσκονται υπό κράτηση από την αστυνομία. Αυτές που συλλαμβάνονται αναγκάζονται να αντιμετωπίσουν ένα ποινικό σύστημα δικαιοσύνης με σοβαρή προκατάληψη κατά των κατηγορουμένων. Στη Ρωσία, το ποσοστό καταδίκης είναι αυτή τη στιγμή πάνω από 99 τοις εκατό, γεγονός που έχει οδηγήσει ορισμένους αναλυτές να προτείνουν ότι τα επίπεδα πολιτικής <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">καταπίεσης υπό τον Πούτιν</a> είναι υψηλότερα από ό,τι κατά τη διάρκεια της Μεγάλης Εκκαθάρισης του Στάλιν. Εκτός από τις σοβαρές παραβιάσεις των δικαιωμάτων διαμαρτυρίας και της ελευθερίας συνάθροισης, οι τροποποιήσεις του ρωσικού ποινικού δικαίου που δημοσιεύθηκαν τις εβδομάδες μετά την εισβολή της Ουκρανίας καθιστούν έγκλημα την αποδόμηση ή τη διάδοση “ψευδών” ή “αναξιόπιστων” πληροφοριών σχετικά με τις ρωσικές ένοπλες δυνάμεις και άλλα κρατικά σώματα. Αυτοί οι νόμοι για τις ψευδείς ειδήσεις καθιστούν οποιαδήποτε μορφή κριτικής κατά του πολέμου ποινικό αδίκημα που τιμωρείται με έως και δεκαπέντε χρόνια φυλάκισης.</span>\n<span class=\"para\">Σε απάντηση σε αυτή την αυστηρή λογοκρισία και τους κινδύνους που αντιμετωπίζουν όσοι συνεχίζουν να διαμαρτύρονται, η FAR έχει αναγκαστεί να αναπτύξει καινοτόμες μορφές διαμαρτυρίας και πολιτικής ανυπακοής προκειμένου να συνεχίσει την αποστολή της. Οι μέθοδοι διαμαρτυρίας περιλαμβάνουν τη χρήση κίτρινων και μπλε χρωμάτων για να δείξουν αλληλεγγύη με την Ουκρανία ή μαύρο για να πενθήσουν τους πεσόντες στη σύγκρουση. Οι ακτιβιστές γράφουν επίσης αντιπολεμικά συνθήματα όπως “όχι στον πόλεμο” (<em>нет войне</em>) και “μην σιωπάς” (<em>не мольчи</em>) σε χαρτονομίσματα και νομίσματα. Η FAR έχει επίσης υποστηρίξει τη χρήση γκράφιτι και γκουέρυλα καλλιτεχνικών εγκαταστάσεων για να αντιταχθεί στον πόλεμο.</span>\n<span class=\"para\"> Εκτός από την ανάρτηση αντιπολεμικών υλικών στο κανάλι τους στο Telegram, η FAR μοιράζεται μη λογοκριμένες ειδήσεις σχετικά με την αλήθεια για την “ειδική στρατιωτική επιχείρηση” της Ρωσίας; συντονίζει υποστήριξη για πολιτικούς κρατούμενους; και συζητά επιθέσεις από το ρωσικό κράτος κατά γυναικών και LGBTQ+ ατόμων, οι οποίες έχουν γίνει όλο και πιο συχνές τα τελευταία χρόνια. Η ομάδα παρέχει ακόμη δωρεάν ψυχολογικές υπηρεσίες σε ακτιβιστές που έχουν ανάγκη. Ενώ οι ηγέτες της FAR είναι σε μεγάλο βαθμό ανώνυμοι και η αποκεντρωμένη δομή της βάσης καθιστά τον οργανισμό δύσκολο να στοχοποιηθεί από τις κυβερνητικές αρχές, δεν είναι αν immune από πολιτική καταπίεση. Η FAR αναγνωρίστηκε ως ξένος πράκτορας τον Δεκέμβριο του 2022, μια ετικέτα που χρησιμοποιείται για να προσδιορίσει οργανώσεις που λαμβάνουν ξένη χρηματοδότηση. Τον Απρίλιο του 2024, το ρωσικό υπουργείο Δικαιοσύνης πρόσθεσε την ομάδα σε μια λίστα ανεπιθύμητων οργανώσεων που θεωρούνται απειλή για την εθνική ασφάλεια της χώρας. Οι ανεπιθύμητες οργανώσεις πρέπει να σταματήσουν όλες τις δραστηριότητές τους στη Ρωσία και τα άτομα που εμπλέκονται κινδυνεύουν με φυλάκιση, με μέγιστη ποινή πέντε ετών. Λίγο αργότερα, εκδόθηκε ένταλμα σύλληψης για την εξόριστη ποιήτρια Ντάρια Σερένκο, μία από τις ελάχιστες ηγέτες της FAR της οποίας η ταυτότητα είναι δημόσια.</span>\n<span class=\"para\">Το μανιφέστο της FAR δηλώνει ότι για πολύ καιρό το ρωσικό φεμινιστικό κίνημα δεν θεωρούνταν απειλή από το Κρεμλίνο και οι φεμινίστριες ακτιβίστριες ήταν επομένως λιγότερο ευάλωτες στην κρατική καταπίεση από άλλες πολιτικές ομάδες. Αυτό έχει προφανώς αρχίσει να αλλάζει. Σε μια χώρα όπου οι παραδοσιακές αξίες έχουν γίνει επίσημη ιδεολογία που προωθείται από πολιτικούς, δημόσιους διανοούμενους όπως ο Αλεξάντερ Ντούγκιν και εξέχουσες προσωπικότητες της Ρωσικής Ορθόδοξης Εκκλησίας, η εκστρατεία για την ισότητα των φύλων και η αμφισβήτηση των πατριαρχικών κοινωνικών κανόνων είναι μια επικίνδυνη υπόθεση. Μια πρόσφατη μελέτη για τις διαμαρτυρίες στη Ρωσία διαπίστωσε ότι οι διαμαρτυρίες που περιλαμβάνουν μεγάλο αριθμό γυναικών θεωρούνται λιγότερο επικίνδυνες από τις ανδρικές διαμαρτυρίες. Ωστόσο, οι γυναίκες διαμαρτυρόμενες που αμφισβητούν τον πατριαρχισμό θεωρούνται ανήθικες και πιο άξιες καταπίεσης από εκείνες τις γυναίκες που τονίζουν τη θηλυκότητά τους και συμμορφώνονται με τους παραδοσιακούς ρόλους φύλου, όπως οι μητέρες και οι σύζυγοι στρατευμένων στρατιωτών. Δηλώνοντας περήφανα την περιφρόνησή τους για τις παραδοσιακές αξίες και υποστηρίζοντας τα ίσα δικαιώματα για όλα τα φύλα, οι ρωσίδες φεμινίστριες προσελκύουν την οργή των κρατικών αρχών και έχουν υποστεί αυξανόμενη καταπίεση τα τελευταία χρόνια.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Παραδοσιακές αξίες </strong></span>\n<span class=\"para\"> Η πιο γνωστή περίπτωση κρατικής καταπίεσης των ρωσίδων φεμινιστριών είναι, φυσικά, αυτή της διάσημης ομάδας Pussy Riot. Ενώ ακαδημαϊκοί όπως η Βαλερί Σπέρλινγκ έχουν αμφισβητήσει αν η Pussy Riot μπορεί να περιγραφεί σωστά ως φεμινιστική ομάδα, λόγω της μισογυνιστικής και ομοφοβικής φύσης ορισμένων από τις προηγούμενες παραστάσεις τους, οι γυναίκες έχουν ωστόσο πιστωθεί ότι έχουν προσελκύσει διεθνή προσοχή στην θλιβερή κατάσταση των δικαιωμάτων των γυναικών στη Ρωσία. Το 2012, η παράσταση Punk Prayer είδε τρία μέλη της ομάδας, τη Ναδέζντα Τολοκονίκοβα, την Εκατερίνα Σαμουτσέβιτς και τη Μαρία Αλιόχινα, να χορεύουν στην αγία τράπεζα του Καθεδρικού Ναού του Σωτήρος Χριστού στη Μόσχα, ένα από τα πιο ιερά μέρη λατρείας της Ρωσίας. Φορούσαν πολύχρωμες μπαλακλάβες ενώ τραγουδούσαν δυνατά το τραγούδι τους “Μητέρα του Θεού, διώξε τον Πούτιν”<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Διαβάζοντας τους προκλητικούς στίχους, είναι σαφές ότι η παράσταση της Pussy Riot ήταν βαθιά πολιτική στη φύση της, επιδιώκοντας να καταδικάσει την προώθηση των παραδοσιακών ρόλων φύλου από το Κρεμλίνο και τη στενή σχέση μεταξύ του Πούτιν και του διεφθαρμένου Πατριάρχη Κύριλλου. Ωστόσο, μετά από μήνες δίκης, οι γυναίκες τελικά καταδικάστηκαν για χουλιγκανισμό που προκλήθηκε από θρησκευτικό μίσος και καταδικάστηκαν σε δύο χρόνια φυλάκισης. Η δικαστής Μαρίνα Σιρόβα θεώρησε τις φεμινιστικές πεποιθήσεις της ομάδας ως σημαντικό παράγοντα που παρακίνησε την αναστάτωση της δημόσιας τάξης και σημείωσε ότι, αν και ο φεμινισμός από μόνος του δεν είναι έγκλημα, οι υποστηρικτές του αμφισβητούν τους κανόνες της δημόσιας ηθικής, συμπεριλαμβανομένων των οικογενειακών σχέσεων και των προτύπων ευπρέπειας.</span>\n<span class=\"para\">Από την παράσταση Punk Prayer της Pussy Riot, οι συντονισμένες επιθέσεις κατά του φεμινισμού από το Κρεμλίνο και τη Ρωσική Ορθόδοξη Εκκλησία έχουν ενταθεί σε συνδυασμό με την αυξανόμενη αυταρχικότητα του κράτους, την προώθηση παραδοσιακών αξιών και την αποδυνάμωση των προστασιών των ανθρωπίνων δικαιωμάτων. Για παράδειγμα, το 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">ο Πατριάρχης Κύριλλος</a> περιέγραψε τον φεμινισμό ως επικίνδυνο φαινόμενο που αποσπά τις γυναίκες από τον έμφυτο ρόλο τους να φροντίζουν το σπίτι και να μεγαλώνουν παιδιά. Εκτός από τις προ-ναταλιστικές οικογενειακές πολιτικές που ενθαρρύνουν τις γυναίκες να εγκαταλείψουν τις καριέρες τους υπέρ της παροχής στο κράτος όσο το δυνατόν περισσότερα παιδιά, οι ρωσίδες γυναίκες έχουν υποστεί φρικτές επιθέσεις κατά των δικαιωμάτων τους. Το 2017, η Ρωσική Κρατική Δούμα αποποινικοποίησε τη βία στην οικογένεια. Εκτός αν οι τραυματισμοί μιας γυναίκας είναι τόσο σοβαροί που πρέπει να νοσηλευτεί, δεν υπάρχουν ποινικές ποινές για την κακοποίηση. Αυτή η ανατροπή των προστασιών για τα θύματα ενδοοικογενειακής βίας συνέβη παρά τις δεκαετίες υπεράσπισης από γυναικείες οργανώσεις όπως <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), το Κέντρο Κρίσης της Αγίας Πετρούπολης και την ANNA (καταχωρημένη ως ξένος πράκτορας από το 2016) για πιο ολοκληρωμένες προστασίες για τις γυναίκες.</span>\n<span class=\"para\">Τα αναπαραγωγικά δικαιώματα των γυναικών είναι επίσης υπό απειλή. Ενώ η Ρωσική Σοβιετική Δημοκρατία υπό τον Λένιν ήταν το πρώτο σύγχρονο κράτος στον κόσμο που νομιμοποίησε την άμβλωση, από την αναγέννηση της Ρωσικής Ορθόδοξης Εκκλησίας στην μετασοβιετική εποχή, το δικαίωμα μιας γυναίκας να επιλέξει έχει αμφισβητηθεί ολοένα και περισσότερο. Εξέχοντα μέλη της εκκλησίας έχουν πλαισιώσει την άμβλωση τόσο ως ηθικό ζήτημα όσο και ως ζήτημα δημογραφικής σημασίας. Ο αείμνηστος ιερέας Δημήτριος <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Σμιρνόφ</a> περιέγραψε διάσημα την άμβλωση ως “χειρότερη από το Ολοκαύτωμα”. Πιο πρόσφατα, στα τέλη του 2023, ο Πατριάρχης <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Κύριλλος</a> παρομοίασε την απαγόρευση της άμβλωσης με μια μαγική ράβδο (<em>волшебной палочки</em>) με τη δύναμη να θεραπεύσει την δημογραφική κρίση της Ρωσίας. Το 2007 εισήχθη το σχέδιο Μητρότητας Κεφαλαίου, το οποίο παρέχει οικονομικά κίνητρα για τις ρωσικές οικογένειες να αποκτούν περισσότερα από ένα παιδί. Από τότε, το Κρεμλίνο συνεχίζει να θεσπίζει προ-ναταλιστικά μέτρα που πλαισιώνουν τη μητρότητα και τη γέννηση ως την κύρια υποχρέωση των γυναικών προς το κράτος.</span>\n<span class=\"para\">Τον Αύγουστο του 2023, ο Πούτιν αναβίωσε το βραβείο “Μητέρα-Ηρωίδα” της εποχής του Στάλιν για τις γυναίκες που έχουν μεγαλώσει δέκα ή περισσότερα παιδιά. Ενώ η άμβλωση παραμένει νόμιμη σε ομοσπονδιακό επίπεδο, πολλές περιοχές έχουν θεσπίσει πιο περιοριστική νομοθεσία για την άμβλωση. Το κράτος έχει επίσης εισαγάγει μια σειρά μέτρων που αποσκοπούν στην αποθάρρυνση των γυναικών από το να επιλέξουν να τερματίσουν την εγκυμοσύνη. Αυτά περιλαμβάνουν την “εβδομάδα σιωπής” – μια υποχρεωτική περίοδο αναμονής μεταξύ της αρχικής αίτησης μιας γυναίκας να τερματίσει την εγκυμοσύνη της και της διαδικασίας αυτής κατά την οποία πρέπει να παρακολουθήσει υπηρεσίες προ-άμβλωσης που συχνά παρέχονται από Ορθόδοξους ιερείς ή ακτιβιστές υπέρ της ζωής. Συντηρητικοί νομοθέτες έχουν αρχίσει να στρέφουν την προσοχή τους σε ιδιωτικές κλινικές, όπου πραγματοποιείται περίπου το 20 τοις εκατό των διαδικασιών άμβλωσης. Τον Δεκέμβριο του 2023, η νομοθετική συνέλευση του Νίζνι Νόβγκοροντ πρότεινε ένα νομοσχέδιο που απαγορεύει τις αμβλώσεις σε ιδιωτικές κλινικές σε ομοσπονδιακό επίπεδο στη Ρωσική Κρατική <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Δούμα</a>. Αυτό συμβαίνει μετά από το γεγονός ότι οι ιδιωτικές κλινικές σε πολλές περιοχές, συμπεριλαμβανομένης της ρωσικά κατεχόμενης Κριμαίας, έχουν σταματήσει να πραγματοποιούν αμβλώσεις.</span>\n<span class=\"para\">Πιο πρόσφατα, στις 25 Σεπτεμβρίου 2024, οι νομοθέτες από το κόμμα Ενωμένη Ρωσία του Πούτιν πρότειναν ένα νομοσχέδιο που απαγορεύει την “προπαγάνδα κατά της παιδικής ελευθερίας”, υλικά που προωθούν ή συζητούν την εθελοντική απουσία παιδιών. Στη Ρωσία, το κίνημα κατά της παιδικής ελευθερίας (στα ρωσικά, <em>чайлдфри</em>) παρέχει έναν ασφαλή χώρο για τις γυναίκες που επιλέγουν να μην αποκτήσουν παιδιά σε μια κοινωνία όπου αυτή η επιλογή μπορεί να τις καθιστά αντικείμενο περιφρόνησης ή αποδοκιμασίας. Σύμφωνα με την προτεινόμενη νομοθεσία, τα άτομα που θα βρεθούν ένοχα για τη διάδοση “προπαγάνδας κατά της παιδικής ελευθερίας” θα αντιμετωπίσουν πρόστιμο έως 400.000 ρουβλίων (περίπου 3.800 ευρώ), ενώ νομικά πρόσωπα ή οργανώσεις αντιμετωπίζουν ποινές έως πέντε εκατομμύρια ρουβλίων (περίπου 48.000 ευρώ).</span>\n<span class=\"para\">Η πρόεδρος της άνω βουλής του ρωσικού κοινοβουλίου <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Βαλεντίνα Ματβιένκο</a> αντήχησε τις απόψεις πολλών υποστηρικτών της απαγόρευσης όταν περιέγραψε την ιδεολογία κατά της παιδικής ελευθερίας ως προερχόμενη από το φεμινιστικό κίνημα, το οποίο ισχυρίζεται ότι έχει γίνει πλέον στρατιωτικό και ριζοσπαστικό από τη Δύση. Η Ματβιένκο περιγράφει τον φεμινισμό ως ένα κίνημα που είναι τόσο κατά των ανδρών όσο και κατά των παραδοσιακών αξιών. Εν τω μεταξύ, ρωσοι νομικοί εμπειρογνώμονες προειδοποιούν ότι αν ο νόμος περάσει, θα μπορούσε να ερμηνευθεί πολύ ευρέως και να χρησιμοποιηθεί για να στοχοποιήσει τα μέσα ενημέρωσης, τον κινηματογράφο και τη διαφημιστική βιομηχανία. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Ο δικηγόρος Βλαντισλάβ Γκούμπκο</a> προβλέπει ότι οποιαδήποτε γυναίκα άνω των 25 ετών που αναφέρει στα κοινωνικά της δίκτυα ότι δεν έχει παιδιά και δεν σκοπεύει να αποκτήσει θα μπορούσε να βρεθεί ένοχη για τη διάδοση “προπαγάνδας κατά της παιδικής ελευθερίας”.</span>\n<span class=\"para\">Στις 17<sup>th</sup> Οκτωβρίου 2024, η Κρατική Δούμα υιοθέτησε το νόμο που απαγορεύει την προπαγάνδα κατά της παιδικής ελευθερίας.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Φεμινισμός: μια εξτρεμιστική ιδεολογία</strong></span>\n<span class=\"para\">Κοιτάζοντας στο μέλλον, φαίνεται ολοένα και πιο πιθανό ότι το φεμινιστικό κίνημα θα μπορούσε να χαρακτηριστεί ως εξτρεμιστική ή τρομοκρατική οργάνωση, όπως το παγκόσμιο LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">κίνημα</a> χαρακτηρίστηκε τον Νοέμβριο του 2023. Ήδη, το 2023 είδαμε πολλές γυναίκες να κατηγορούνται για “ριζοσπαστικό φεμινισμό” στο δικαστήριο, κάτι που παρομοιάστηκε με εξτρεμισμό. Η σκηνοθέτης θεάτρου Άνια Μπερκόβιτς και η θεατρική συγγραφέας Σβετλάνα Πετρίτσουκ κατηγορήθηκαν για δικαιολόγηση της τρομοκρατίας λόγω της <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">φεμινιστικής</a> παράστασής τους <em>“Φινίστ ο Γενναίος Γεράκι”</em> που ρίχνει ένα συμπαθητικό φως στις ρωσίδες νύφες τζιχαντιστών που προσελκύονται από μαχητές του ISIS στη Συρία. Η παράσταση φέρεται να εξυμνεί την τρομοκρατία και να περιέχει στοιχεία “ριζοσπαστικής φεμινιστικής ιδεολογίας”. Το ζευγάρι καταδικάστηκε σε έξι χρόνια φυλάκισης.</span>\n<span class=\"para\">Η σύλληψη της 26χρονης Ντάρια Τρεπόβα για τη δολοφονία του φιλοπολεμικού μπλόγκερ και προπαγανδιστή Μαξίμ Φομίν, καλύτερα γνωστού ως Βλαντλέν Ταταρσκι, ήταν καταλύτης για μια νέα αντιφεμινιστική φρενίτιδα σε ορισμένους συντηρητικούς κύκλους της ρωσικής κοινωνίας. Ο βουλευτής της Δούμας <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Ολέγκ Ματβέγιεφ</a> πρότεινε χωρίς επιτυχία ένα νόμο που θα αναγνωρίζει τον φεμινισμό ως εξτρεμιστική ιδεολογία λίγο μετά τη σύλληψη της Τρεπόβα, επισημαίνοντας τις αναρτήσεις της στα κοινωνικά δίκτυα σχετικά με τον φεμινισμό ως απόδειξη ότι “σε αυτό το φεμινιστικό περιβάλλον οι τρομοκράτες στρατολογούν τους υποστηρικτές τους”.</span>\n<span class=\"para\">Η Σιδηρά Αυλαία μπορεί να έχει πέσει, αλλά η σκοτεινή σκιά του ολοκληρωτισμού έχει καταλάβει ξανά τη Ρωσία. Οι εμπειρίες των ρωσίδων φεμινιστριών, οι οποίες έχουν φυλακιστεί για ειρηνικές διαμαρτυρίες, κατηγορούνται για εξτρεμισμό και τρομοκρατία λόγω της πίστης τους στην ισότητα των φύλων, και παρενοχλούνται, κακοποιούνται και απειλούνται από την αστυνομία, αποδεικνύουν την προθυμία του ρωσικού κράτους να τρομοκρατήσει όσους προσπαθούν να αντιταχθούν στην ατζέντα των παραδοσιακών αξιών του και να σταθούν κατά του πολέμου στην Ουκρανία.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Η Αιλμπέ Κάνον</strong> είναι διδάκτορας πολιτικών επιστημών στο Trinity College του Δουβλίνου. Τα ερευνητικά της ενδιαφέροντα περιλαμβάνουν τη μελέτη των κεντροανατολικών και μετασοβιετικών υποθέσεων και της ιστορίας των φύλων. Κατέχει μεταπτυχιακό τίτλο από το College of Europe στο Νατολίν και πτυχίο Ευρωπαϊκών Σπουδών από το Trinity College του Δουβλίνου.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">On November 16th 2023, after months in pre-trial detention, Sasha Skochilenko was found guilty of “public dissemination of knowingly false information about the Russian Armed Forces”. Her crime? Replacing five price tags in a supermarket with small pieces of paper printed with statements such as “Putin has been lying to us from television screens for 20 years: the result of these lies is our readiness to justify the war and the senseless deaths,” and “The Russian army bombed an art school in Mariupol. Around 400 people were hiding inside.” In a final statement to the court, Skochilenko highlighted the preposterousness of the claims that her actions had threatened Russian state security: “How fragile must the prosecutor’s belief in our state and society be, if he thinks that our statehood and public safety can be brought down by five small pieces of paper?”</span>\n<span class=\"para\">While Skochilenko’s story may have drawn the attention of the international news media, she is just one of hundreds of Russian women that have suffered political repression in recent years. Skochilenko is an artist, feminist, peace activist, political prisoner and now a free woman. Her story illustrates both the growing feminization of resistance in Russia and the repression of feminist activism and anti-war protest.</span>\n<span class=\"para\"><strong>The feminization of resistance</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko was not alone in using price tags to disseminate anti-war messages. The idea originated with the Feminist Anti-War Resistance, or FAR – a collective formed a day after Russia invaded Ukraine with the goal of protesting the war at all costs. While feminist activists in Russia have never had it easy, their persecution has accelerated rapidly since Russia’s invasion of Ukraine, likely due to the propensity of feminist organizations to also protest the war. This nexus of anti-war protest and feminist activism has meant that the women involved are viewed as doubly guilty in the eyes of the Russian state. Their feminist beliefs are incompatible with Russia’s traditional values of conservatism and their outspokenness against Russia’s military aggression makes them traitors to their country.</span>\n<span class=\"para\">Russia has a long history of women protesting war or advocating for military reform on behalf of their enlisted husbands and sons. Today, this tradition is continued by Way Home and the long-established Union of Soldiers’ Mothers. However, Feminist Anti-War Resistance is unique in that, as the name suggests, it puts feminist ideology at the centre of its activism. Founded immediately after Russia invaded Ukraine, FAR’s manifesto declares that “feminism as a political force cannot be on the side of a war of aggression and military occupation.” The organization calls on its followers to “actively oppose the war and the government that started it” and has continued to promote this call to action despite the increasingly dangerous circumstances and the risks to which protestors now expose themselves.</span>\n<span class=\"para\">The Russian authorities’ crackdown on feminist activism has forced numerous organizations to cease operations and their organizers to flee the country. Skochilenko herself was a member of one such feminist organization called Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). The organization was founded in St Petersburg in 2015 with the goal of campaigning against discrimination and violence against women. Its activities were diverse, ranging from women’s support groups and educational events to performative street actions protesting violence against women and militarism. Since the invasion of Ukraine, the organizers of Eve’s Ribs have been forced to leave Russia due to threats of political persecution.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Innovation in protests</strong></span>\n<span class=\"para\">Women attending peaceful anti-war protests have been <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">subjected</a> to violence, suffered torture such as waterboarding and been threatened with sexual assault while in police custody. Those arrested are forced to confront a criminal justice system with a severe bias against defendants. In Russia the conviction rate is currently over 99 per cent, prompting some analysts to suggest that levels of political <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repression under Putin</a> are higher than during Stalin’s Great Purge. In addition to gross violations of the rights to protest and freedom of assembly, amendments to Russian criminal law promulgated in the weeks following the invasion of Ukraine make discrediting or disseminating “false” or “unreliable” information about the Russian Armed Forces and other state bodies a crime. These fake news laws render any form of criticism of the war a criminal offence punishable with up to fifteen years in prison.</span>\n<span class=\"para\">In response to this draconian censorship and the risks facing those who continue to protest, FAR have been forced to develop innovative forms of protest and civil disobedience in order to continue their mission. Protest methods include wearing yellow and blue to show solidarity with Ukraine or black to mourn those who have died in the conflict. Activists also write anti-war slogans such as “no to war” (<em>нет войне</em>) and “do not be silent” (<em>не мольчи</em>) on bank notes and coins. FAR have also advocated the use of graffiti and guerrilla art installations to oppose the war.</span>\n<span class=\"para\"> In addition to posting anti-war materials on their Telegram channel, FAR shares uncensored news about the truth about Russia’s “special military operation”; coordinates support for political prisoners; and discusses attacks by the Russian state on women and LGBTQ+ people, which have become all the more frequent in recent years. The group even provides free psychological services to activists in need. While FAR’s leaders are largely anonymous and its decentralized grassroots structure makes the organization difficult for government authorities to target, it is not immune from political repression. FAR was named a foreign agent in December 2022, a label used to designate organizations that receive foreign funding. In April 2024, the Russian ministry of justice added the group to a list of undesirable organizations that are considered a threat to the country’s national security. Undesirable organizations must halt all operations in Russia and the individuals involved risk jail time, with a maximum sentence of five years. Soon thereafter, an arrest warrant was issued for the exiled poet Daria Serenko, one of the only FAR leaders whose identity is public.</span>\n<span class=\"para\">FAR’s manifesto states that for a long time the Russian feminist movement was not perceived as a threat by the Kremlin and feminist activists were therefore less vulnerable to state repression than other political groups. This has clearly begun to change. In a country where traditional values have become an official ideology promoted by politicians, public intellectuals such as Alexander Dugin, and prominent figures in the Russian Orthodox Church, campaigning for gender equality and challenging patriarchal social norms is a dangerous affair. A recent study on protest in Russia found that protests involving large numbers of women are perceived as less dangerous than male-dominated protests. However, patriarchy-defiant female protestors are seen as immoral and more deserving of repression than those women who emphasize their femininity and comply with traditional gender roles, such as the mothers and wives of mobilized soldiers. In proudly asserting their disdain for traditional values and arguing for equal rights for all genders, Russian feminists attract the ire of state authorities and have been subject to increasing repression in recent years.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Traditional values </strong></span>\n<span class=\"para\"> The most well-known case of the state repression of Russian feminist activists is, of course, that of the famous Pussy Riot group. While academics like Valerie Sperling have called into question whether Pussy Riot can even rightly be described as a feminist group, due to the misogynistic and homophobic nature of some of their past performances, the women have nonetheless been credited with drawing international attention to the woeful state of women’s rights in Russia. In 2012 the Punk Prayer performance saw three members of the group, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich and Maria Alyokhina, dance on the altar of the Cathedral of Christ the Saviour in Moscow, one of Russia’s most sacrosanct places of worship. They wore colourful balaclavas while loudly singing their song “Mother of God, Drive Putin Away”<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">In reading the provocative lyrics, it is clear that Pussy Riot’s performance was deeply political in nature, seeking to condemn the Kremlin’s promotion of traditional gender roles and the cosy relationship between Putin and the corrupt Patriarch Kirill. However, after months on trial the women were eventually convicted of hooliganism motivated by religious hatred and sentenced to two years imprisonment. Judge Marina Syrova regarded the group's feminist beliefs as a significant motivating factor behind their disruption of public order and noted that, although feminism itself is not a crime, its followers challenge norms of public morality, including family relations and standards of decency.</span>\n<span class=\"para\">Since Pussy Riot's Punk Prayer performance, the joint attacks on feminism by the Kremlin and the Russian Orthodox Church have intensified in concert with the state's increasing authoritarianism, promotion of traditional values and weakening of human rights protections. For example, in 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarch Kirill</a> described feminism as a dangerous phenomenon that distracts women from their innate role in taking care of the home and raising children. In addition to pro-natalist family policies which encourage women to abandon their careers in favour of providing the state with as many children as possible, Russian women have been met with horrendous attacks on their rights. In 2017 the Russian State Duma decriminalized domestic violence. Unless a woman’s injuries are so severe that she must be hospitalized, there are no criminal penalties for the abuse. This rollback in protections for victims of domestic violence occurred despite decades of advocacy by women's organizations such as <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), the St Petersburg Crisis Centre, and ANNA (listed as a foreign agent organization since 2016) for more comprehensive protections for women.</span>\n<span class=\"para\">Women’s reproductive rights are also under threat. While the Russian Soviet Republic under Lenin was the first modern state in the world to legalize abortion, since the resurgence of the Russian Orthodox Church in the post-Soviet era, a woman’s right to choose has increasingly been called into question. Prominent members of the church have framed abortion as both a moral issue and one of demographic importance. The late Priest Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> famously described abortion as “worse than the Holocaust”. More recently, in late 2023, Patriarch <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> likened an abortion ban to a magic wand (<em>волшебной палочки</em>) with the power to remedy Russia’s demographic crisis. The year 2007 saw the introduction of the Maternity Capital scheme, which provides financial incentives for Russian families to have more than one child. Since then, the Kremlin has continued to enact pro-natalist measures that frame maternity and childbirth as women’s primary duty to the state.</span>\n<span class=\"para\">In August 2023, Putin revived the Stalin-era “Mother-Heroine” award for women who have raised ten or more children. While abortion remains legal at the federal level, a number of regions have enacted more restrictive abortion legislation. The state has also introduced a number of measures designed to discourage women from electing to terminate pregnancy. These include the “week of silence” – a mandatory waiting period between a woman’s initial request to terminate her pregnancy and the procedure itself during which she must attend pre-abortion counselling services often delivered by Orthodox priests or pro-life activists. Conservative lawmakers have begun to set their sights on private clinics, where around 20 per cent of abortion procedures take place. In December 2023, the legislative assembly of Nizhny Novgorod proposed a bill banning abortions in private clinics at the federal level to the Russian State <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. This comes after private clinics in many regions including Russian-occupied Crimea have stopped performing abortions.</span>\n<span class=\"para\">Most recently, on September 25th 2024, lawmakers from Putin’s United Russia party proposed a bill to ban “child-free propaganda”, materials promoting or discussing voluntary childlessness. In Russia, the child-free movement (in Russian, <em>чайлдфри</em>) provides a safe place for women who choose to not have children in a society where this choice might otherwise make them the subject of scorn or disapproval. Under the proposed legislation, individuals found guilty of spreading “childfree propaganda” will face a fine of up to 400,000 roubles (roughly 3800 euros), while legal entities or organisations face penalties up to five million roubles (around 48,000 euros).</span>\n<span class=\"para\">The speaker of the upper house of the Russian parliament <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> echoed the views of many supporters of the ban when she described childfree ideology as having its origins in the feminist movement, which she claims has now become militant and radicalized by the West. Matvienko describes feminism as a movement which is both anti-men and anti-traditional values. Meanwhile, Russian legal experts warn that if the law is passed it could be interpreted very broadly and used to target the media, cinema and advertising industries. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Lawyer Vladislav Gubko</a> predicts that any woman over the age of 25 who mentions on her social media that she does not have children and does not plan to have them could be found guilty of spreading “childfree propaganda”.</span>\n<span class=\"para\">On 17<sup>th</sup> October 2024, the State Duma adopted the law banning childfree propaganda.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminism: an extremist ideology</strong></span>\n<span class=\"para\">Looking to the future, it seems increasingly likely that the feminist movement could be designated as an extremist or terrorist organization, just as the global LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">movement</a> was in November 2023. Already, 2023 saw multiple women accused of “radical feminism” in court which was likened to extremism. Theatre director Anya Berkovich and playwright Svetlana Petriychuk were charged with justifying terrorism on account of their <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminist</a> play <em>“Finist the Brave Falcon”</em> which casts a sympathetic light on Russian jihadi brides who are lured by ISIS fighters to Syria. The play was said to glorify terrorism and contain elements of “radical feminist ideology”. The pair were sentenced to six years in prison.</span>\n<span class=\"para\">The arrest of 26-year-old Daria Trepova for the murder of the pro-war blogger and propagandist Maxim Fomin, better known as Vladlen Tatarsky, was a catalyst for a fresh anti-feminist frenzy in some conservative circles in Russian society. Duma member <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> unsuccessfully proposed a law which would recognize feminism as an extremist ideology shortly after Trepova’s arrest, pointing to her social media posts about feminism as evidence that “in this feminist environment terrorists recruit their supporters”.</span>\n<span class=\"para\">The Iron Curtain may have fallen, but the dark shadow of totalitarianism has engulfed Russia once again. The experiences of Russian feminists, who have been thrown in prison for peaceful protest, accused of extremism and terrorism for their belief in gender equality, and harassed, assaulted, and threatened by the police, demonstrate the willingness of the Russian state to terrorize those who attempt to oppose its traditional values agenda and stand against the war in Ukraine.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> is a teaching fellow in political science at Trinity College Dublin. Her research interests include the study of Central and Eastern European and post-Soviet affairs and gender history. She holds a master's degree from the College of Europe in Natolin and a bachelor’s degree in European Studies from Trinity College Dublin.</span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">El 16 de noviembre de 2023, después de meses en detención preventiva, Sasha Skochilenko fue declarada culpable de “difusión pública de información falsa y conocida sobre las Fuerzas Armadas Rusas”. Su crimen? Reemplazar cinco etiquetas de precio en un supermercado con pequeños trozos de papel impresos con declaraciones como “Putin nos ha estado mintiendo desde las pantallas de televisión durante 20 años: el resultado de estas mentiras es nuestra disposición a justificar la guerra y las muertes sin sentido,” y “El ejército ruso bombardeó una escuela de arte en Mariupol. Alrededor de 400 personas se estaban escondiendo dentro.” En una declaración final ante el tribunal, Skochilenko destacó lo absurdo de las afirmaciones de que sus acciones habían amenazado la seguridad del estado ruso: “¿Qué tan frágil debe ser la creencia del fiscal en nuestro estado y sociedad, si piensa que nuestra soberanía y seguridad pública pueden ser derribadas por cinco pequeños trozos de papel?”</span>\n<span class=\"para\">Si bien la historia de Skochilenko puede haber llamado la atención de los medios de comunicación internacionales, ella es solo una de cientos de mujeres rusas que han sufrido represión política en los últimos años. Skochilenko es artista, feminista, activista por la paz, prisionera política y ahora una mujer libre. Su historia ilustra tanto la creciente feminización de la resistencia en Rusia como la represión del activismo feminista y la protesta contra la guerra.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La feminización de la resistencia</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko no estaba sola en el uso de etiquetas de precio para difundir mensajes anti-guerra. La idea se originó con la Resistencia Feminista Anti-Guerra, o FAR – un colectivo formado un día después de que Rusia invadiera Ucrania con el objetivo de protestar contra la guerra a toda costa. Si bien las activistas feministas en Rusia nunca lo han tenido fácil, su persecución se ha acelerado rápidamente desde la invasión de Ucrania, probablemente debido a la propensión de las organizaciones feministas a también protestar contra la guerra. Este nexo de protesta anti-guerra y activismo feminista ha significado que las mujeres involucradas son vistas como doblemente culpables a los ojos del estado ruso. Sus creencias feministas son incompatibles con los valores tradicionales de conservadurismo de Rusia y su franqueza contra la agresión militar de Rusia las convierte en traidoras a su país.</span>\n<span class=\"para\">Rusia tiene una larga historia de mujeres protestando contra la guerra o abogando por reformas militares en nombre de sus esposos e hijos reclutados. Hoy, esta tradición es continuada por Way Home y la ya establecida Unión de Madres de Soldados. Sin embargo, la Resistencia Feminista Anti-Guerra es única en que, como su nombre sugiere, coloca la ideología feminista en el centro de su activismo. Fundado inmediatamente después de la invasión de Ucrania, el manifiesto de FAR declara que “el feminismo como fuerza política no puede estar del lado de una guerra de agresión y ocupación militar.” La organización llama a sus seguidores a “oponerse activamente a la guerra y al gobierno que la inició” y ha continuado promoviendo este llamado a la acción a pesar de las circunstancias cada vez más peligrosas y los riesgos a los que ahora se exponen los manifestantes.</span>\n<span class=\"para\">La represión de las autoridades rusas contra el activismo feminista ha obligado a numerosas organizaciones a cesar operaciones y a sus organizadores a huir del país. La propia Skochilenko era miembro de una de estas organizaciones feministas llamada Costillas de Eva (<em>Рёбра Евы</em>). La organización fue fundada en San Petersburgo en 2015 con el objetivo de hacer campaña contra la discriminación y la violencia contra las mujeres. Sus actividades eran diversas, que iban desde grupos de apoyo para mujeres y eventos educativos hasta acciones callejeras performativas protestando contra la violencia hacia las mujeres y el militarismo. Desde la invasión de Ucrania, los organizadores de Costillas de Eva se han visto obligados a abandonar Rusia debido a amenazas de persecución política.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Innovación en las protestas</strong></span>\n<span class=\"para\">Las mujeres que asisten a protestas pacíficas anti-guerra han sido <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">sometidas</a> a violencia, han sufrido torturas como el ahogamiento simulado y han sido amenazadas con agresiones sexuales mientras estaban bajo custodia policial. Aquellos arrestados se ven obligados a enfrentarse a un sistema de justicia penal con un severo sesgo en contra de los acusados. En Rusia, la tasa de condena es actualmente superior al 99 por ciento, lo que ha llevado a algunos analistas a sugerir que los niveles de <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">represión política bajo Putin</a> son más altos que durante la Gran Purga de Stalin. Además de las graves violaciones de los derechos a protestar y a la libertad de reunión, las enmiendas a la ley penal rusa promulgadas en las semanas posteriores a la invasión de Ucrania convierten en un crimen desacreditar o difundir información “falsa” o “no confiable” sobre las Fuerzas Armadas Rusas y otros organismos estatales. Estas leyes de noticias falsas convierten cualquier forma de crítica a la guerra en un delito penal castigable con hasta quince años de prisión.</span>\n<span class=\"para\">En respuesta a esta censura draconiana y a los riesgos que enfrentan aquellos que continúan protestando, FAR se ha visto obligada a desarrollar formas innovadoras de protesta y desobediencia civil para continuar su misión. Los métodos de protesta incluyen usar amarillo y azul para mostrar solidaridad con Ucrania o negro para llorar a aquellos que han muerto en el conflicto. Las activistas también escriben lemas anti-guerra como “no a la guerra” (<em>нет войне</em>) y “no te quedes en silencio” (<em>не мольчи</em>) en billetes y monedas. FAR también ha abogado por el uso de graffiti e instalaciones de arte guerrillero para oponerse a la guerra.</span>\n<span class=\"para\"> Además de publicar materiales anti-guerra en su canal de Telegram, FAR comparte noticias sin censura sobre la verdad de la “operación militar especial” de Rusia; coordina apoyo para prisioneros políticos; y discute los ataques del estado ruso contra mujeres y personas LGBTQ+, que se han vuelto cada vez más frecuentes en los últimos años. El grupo incluso proporciona servicios psicológicos gratuitos a activistas necesitados. Si bien los líderes de FAR son en su mayoría anónimos y su estructura descentralizada de base hace que la organización sea difícil de atacar para las autoridades gubernamentales, no es inmune a la represión política. FAR fue nombrada agente extranjero en diciembre de 2022, una etiqueta utilizada para designar organizaciones que reciben financiamiento extranjero. En abril de 2024, el ministerio de justicia ruso agregó al grupo a una lista de organizaciones indeseables que se consideran una amenaza para la seguridad nacional del país. Las organizaciones indeseables deben detener todas las operaciones en Rusia y los individuos involucrados arriesgan tiempo en prisión, con una pena máxima de cinco años. Poco después, se emitió una orden de arresto para la poeta exiliada Daria Serenko, una de las únicas líderes de FAR cuya identidad es pública.</span>\n<span class=\"para\">El manifiesto de FAR establece que durante mucho tiempo el movimiento feminista ruso no fue percibido como una amenaza por el Kremlin y las activistas feministas eran, por lo tanto, menos vulnerables a la represión estatal que otros grupos políticos. Esto claramente ha comenzado a cambiar. En un país donde los valores tradicionales se han convertido en una ideología oficial promovida por políticos, intelectuales públicos como Alexander Dugin y figuras prominentes de la Iglesia Ortodoxa Rusa, hacer campaña por la igualdad de género y desafiar las normas sociales patriarcales es un asunto peligroso. Un estudio reciente sobre la protesta en Rusia encontró que las protestas que involucran grandes cantidades de mujeres son percibidas como menos peligrosas que las protestas dominadas por hombres. Sin embargo, las manifestantes que desafían al patriarcado son vistas como inmorales y más merecedoras de represión que aquellas mujeres que enfatizan su feminidad y cumplen con los roles de género tradicionales, como las madres y esposas de soldados movilizados. Al afirmar con orgullo su desdén por los valores tradicionales y abogar por los derechos iguales para todos los géneros, las feministas rusas atraen la ira de las autoridades estatales y han sido objeto de una creciente represión en los últimos años.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Valores tradicionales </strong></span>\n<span class=\"para\"> El caso más conocido de la represión estatal de activistas feministas rusas es, por supuesto, el del famoso grupo Pussy Riot. Si bien académicos como Valerie Sperling han puesto en duda si Pussy Riot puede ser descrito correctamente como un grupo feminista, debido a la naturaleza misógina y homofóbica de algunas de sus actuaciones pasadas, las mujeres han sido reconocidas por atraer la atención internacional hacia el lamentable estado de los derechos de las mujeres en Rusia. En 2012, la actuación de Punk Prayer vio a tres miembros del grupo, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich y Maria Alyokhina, bailar en el altar de la Catedral de Cristo Salvador en Moscú, uno de los lugares de culto más sagrados de Rusia. Llevaban coloridas pasamontañas mientras cantaban en voz alta su canción “Madre de Dios, ahuyenta a Putin”<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Al leer las letras provocativas, queda claro que la actuación de Pussy Riot era profundamente política en naturaleza, buscando condenar la promoción de roles de género tradicionales por parte del Kremlin y la relación cómoda entre Putin y el corrupto Patriarca Kirill. Sin embargo, después de meses de juicio, las mujeres fueron finalmente condenadas por vandalismo motivado por odio religioso y sentenciadas a dos años de prisión. La jueza Marina Syrova consideró que las creencias feministas del grupo eran un factor motivador significativo detrás de su interrupción del orden público y señaló que, aunque el feminismo en sí no es un crimen, sus seguidores desafían las normas de la moral pública, incluidas las relaciones familiares y los estándares de decencia.</span>\n<span class=\"para\">Desde la actuación de Punk Prayer de Pussy Riot, los ataques conjuntos al feminismo por parte del Kremlin y la Iglesia Ortodoxa Rusa se han intensificado en consonancia con el creciente autoritarismo del estado, la promoción de valores tradicionales y el debilitamiento de las protecciones de derechos humanos. Por ejemplo, en 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">el Patriarca Kirill</a> describió el feminismo como un fenómeno peligroso que distrae a las mujeres de su papel innato en el cuidado del hogar y la crianza de los hijos. Además de las políticas familiares pronatalistas que alientan a las mujeres a abandonar sus carreras en favor de proporcionar al estado la mayor cantidad de hijos posible, las mujeres rusas han sido objeto de horrendos ataques a sus derechos. En 2017, la Duma Estatal rusa despenalizó la violencia doméstica. A menos que las lesiones de una mujer sean tan graves que deba ser hospitalizada, no hay penas penales por el abuso. Este retroceso en las protecciones para las víctimas de violencia doméstica ocurrió a pesar de décadas de defensa por parte de organizaciones de mujeres como <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), el Centro de Crisis de San Petersburgo y ANNA (listada como organización agente extranjera desde 2016) para obtener protecciones más integrales para las mujeres.</span>\n<span class=\"para\">Los derechos reproductivos de las mujeres también están bajo amenaza. Si bien la República Soviética Rusa bajo Lenin fue el primer estado moderno en el mundo en legalizar el aborto, desde el resurgimiento de la Iglesia Ortodoxa Rusa en la era postsoviética, el derecho de una mujer a elegir ha sido cada vez más cuestionado. Miembros prominentes de la iglesia han enmarcado el aborto como un problema moral y de importancia demográfica. El fallecido sacerdote Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> describió famosamente el aborto como “peor que el Holocausto”. Más recientemente, a finales de 2023, el Patriarca <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> comparó la prohibición del aborto con una varita mágica (<em>волшебной палочки</em>) con el poder de remediar la crisis demográfica de Rusia. El año 2007 vio la introducción del esquema de Capital Maternidad, que proporciona incentivos financieros para que las familias rusas tengan más de un hijo. Desde entonces, el Kremlin ha continuado promulgando medidas pronatalistas que enmarcan la maternidad y el parto como el deber primario de las mujeres hacia el estado.</span>\n<span class=\"para\">En agosto de 2023, Putin revivió el premio “Madre-Heroína” de la era de Stalin para mujeres que han criado diez o más hijos. Si bien el aborto sigue siendo legal a nivel federal, varias regiones han promulgado legislación de aborto más restrictiva. El estado también ha introducido una serie de medidas diseñadas para desalentar a las mujeres de optar por interrumpir el embarazo. Estas incluyen la “semana de silencio” – un período de espera obligatorio entre la solicitud inicial de una mujer para interrumpir su embarazo y el procedimiento en sí, durante el cual debe asistir a servicios de consejería pre-aborto a menudo impartidos por sacerdotes ortodoxos o activistas pro-vida. Los legisladores conservadores han comenzado a fijar su atención en clínicas privadas, donde alrededor del 20 por ciento de los procedimientos de aborto tienen lugar. En diciembre de 2023, la asamblea legislativa de Nizhny Novgorod propuso un proyecto de ley que prohíbe los abortos en clínicas privadas a nivel federal a la Duma Estatal rusa <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Esto ocurre después de que clínicas privadas en muchas regiones, incluida Crimea ocupada por Rusia, han dejado de realizar abortos.</span>\n<span class=\"para\">Más recientemente, el 25 de septiembre de 2024, legisladores del partido Rusia Unida de Putin propusieron un proyecto de ley para prohibir la “propaganda sin hijos”, materiales que promueven o discuten la falta voluntaria de hijos. En Rusia, el movimiento sin hijos (en ruso, <em>чайлдфри</em>) proporciona un lugar seguro para las mujeres que eligen no tener hijos en una sociedad donde esta elección podría convertirlas en objeto de desprecio o desaprobación. Bajo la legislación propuesta, las personas encontradas culpables de difundir “propaganda sin hijos” enfrentarán una multa de hasta 400,000 rublos (aproximadamente 3800 euros), mientras que las entidades legales u organizaciones enfrentarán sanciones de hasta cinco millones de rublos (alrededor de 48,000 euros).</span>\n<span class=\"para\">La presidenta de la cámara alta del parlamento ruso <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> hizo eco de las opiniones de muchos partidarios de la prohibición cuando describió la ideología sin hijos como originaria del movimiento feminista, que afirma que ahora se ha vuelto militante y radicalizada por Occidente. Matvienko describe el feminismo como un movimiento que es tanto anti-hombres como anti-valores tradicionales. Mientras tanto, expertos legales rusos advierten que si se aprueba la ley, podría interpretarse de manera muy amplia y utilizarse para atacar a los medios de comunicación, el cine y la industria publicitaria. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">El abogado Vladislav Gubko</a> predice que cualquier mujer mayor de 25 años que mencione en sus redes sociales que no tiene hijos y no planea tenerlos podría ser considerada culpable de difundir “propaganda sin hijos”.</span>\n<span class=\"para\">El 17<sup>th</sup> de octubre de 2024, la Duma Estatal adoptó la ley que prohíbe la propaganda sin hijos.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminismo: una ideología extremista</strong></span>\n<span class=\"para\">Mirando hacia el futuro, parece cada vez más probable que el movimiento feminista pueda ser designado como una organización extremista o terrorista, tal como el movimiento LGBTQ+ global <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">fue</a> en noviembre de 2023. Ya en 2023, se vio a múltiples mujeres acusadas de “feminismo radical” en la corte, lo que se comparó con el extremismo. La directora de teatro Anya Berkovich y la dramaturga Svetlana Petriychuk fueron acusadas de justificar el terrorismo a causa de su <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">obra feminista</a> <em>“Finist el valiente halcón”</em> que presenta de manera simpática a las novias yihadistas rusas que son atraídas por combatientes del ISIS a Siria. Se dijo que la obra glorificaba el terrorismo y contenía elementos de “ideología feminista radical”. La pareja fue condenada a seis años de prisión.</span>\n<span class=\"para\">El arresto de Daria Trepova, de 26 años, por el asesinato del bloguero y propagandista pro-guerra Maxim Fomin, mejor conocido como Vladlen Tatarsky, fue un catalizador para una nueva locura anti-feminista en algunos círculos conservadores de la sociedad rusa. El miembro de la Duma <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> propuso sin éxito una ley que reconocería el feminismo como una ideología extremista poco después del arresto de Trepova, señalando sus publicaciones en redes sociales sobre el feminismo como evidencia de que “en este entorno feminista, los terroristas reclutan a sus seguidores”.</span>\n<span class=\"para\">El Telón de Acero puede haber caído, pero la oscura sombra del totalitarismo ha envuelto a Rusia una vez más. Las experiencias de las feministas rusas, que han sido encarceladas por protestas pacíficas, acusadas de extremismo y terrorismo por su creencia en la igualdad de género, y acosadas, agredidas y amenazadas por la policía, demuestran la disposición del estado ruso a aterrorizar a aquellos que intentan oponerse a su agenda de valores tradicionales y a levantarse contra la guerra en Ucrania.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> es profesora asociada de ciencias políticas en el Trinity College de Dublín. Sus intereses de investigación incluyen el estudio de los asuntos de Europa Central y del Este y la historia de género. Tiene una maestría del Colegio de Europa en Natolin y una licenciatura en Estudios Europeos del Trinity College de Dublín.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">16. marraskuuta 2023, kuukausien esitutkintavankeuden jälkeen, Sasha Skochilenko todettiin syylliseksi \"tietoisesti väärän tiedon julkiseen levittämiseen Venäjän asevoimista\". Hänen rikoksensa? Viiden hintalapun vaihtaminen supermarketissa pieniin paperipaloihin, joihin oli painettu lausuntoja kuten \"Putin on valehdellut meille televisioruuduilta 20 vuotta: näiden valheiden seurauksena on valmiutemme oikeuttaa sota ja järjettömät kuolemat,\" ja \"Venäjän armeija pommitti taidekoulua Mariupolissa. Noin 400 ihmistä piilotteli sisällä.\" Viimeisessä lausunnossaan tuomioistuimelle Skochilenko korosti väitteiden järjettömyyttä, että hänen toimintansa olisi uhannut Venäjän valtion turvallisuutta: \"Kuinka hauras syyttäjän usko valtioomme ja yhteiskuntaamme on, jos hän ajattelee, että valtiollisuutemme ja julkinen turvallisuutemme voidaan kaataa viidellä pienellä paperipalasella?\"</span>\n<span class=\"para\">Vaikka Skochilenkon tarina on saattanut herättää kansainvälisen uutismedian huomion, hän on vain yksi sadoista venäläisistä naisista, jotka ovat kärsineet poliittisesta vainosta viime vuosina. Skochilenko on taiteilija, feministi, rauhanaktivisti, poliittinen vanki ja nyt vapaa nainen. Hänen tarinansa havainnollistaa sekä vastarinnan feminisoitumista Venäjällä että feministisen aktivismin ja sotaa vastaan käytävän protestin sortoa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Vastarinnan feminisoituminen</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko ei ollut yksin hintalappujen käyttämisessä sotaa vastaan olevien viestien levittämiseen. Ajatus syntyi Feministisestä Sotaa Vastaan Olevasta Vastarinnasta, eli FAR:sta – kollektiivista, joka perustettiin päivää ennen Venäjän hyökkäystä Ukrainaan tavoitteenaan protestoida sotaa vastaan kaikilla mahdollisilla keinoilla. Vaikka feministiset aktivistit Venäjällä eivät ole koskaan olleet helpossa asemassa, heidän vainonsa on kiihtynyt nopeasti Venäjän hyökätessä Ukrainaan, todennäköisesti feminististen järjestöjen taipumuksen vuoksi myös protestoida sotaa vastaan. Tämä sotaa vastaan oleva protesti ja feministinen aktivismi ovat tarkoittaneet, että mukana olevia naisia pidetään Venäjän valtion silmissä kaksinkertaisesti syyllisinä. Heidän feministiset uskomuksensa ovat ristiriidassa Venäjän perinteisten konservatiivisten arvojen kanssa, ja heidän suorasukaisuutensa Venäjän sotilaallista aggressiota vastaan tekee heistä maanpettureita.</span>\n<span class=\"para\">Venäjällä on pitkä historia naisista, jotka protestoivat sotaa tai ajavat sotilasreformia rekrytoitujen aviomiestensä ja poikiensa puolesta. Tänään tätä perinnettä jatkavat Way Home ja pitkään toimineet Sotilaiden Äitien Liitto. Kuitenkin Feministinen Sotaa Vastaan Olevan Vastarinnan ainutlaatuisuus on siinä, että kuten nimi viittaa, se asettaa feministisen ideologian aktivismin keskiöön. Venäjän hyökätessä Ukrainaan perustetun FAR:n manifestissa todetaan, että \"feminismi poliittisena voimana ei voi olla aggressiosodan ja sotilaallisen miehityksen puolella.\" Organisaatio kehottaa seuraajiaan \"aktiivisesti vastustamaan sotaa ja hallitusta, joka sen aloitti\" ja on jatkanut tämän toimintakehotuksen edistämistä huolimatta yhä vaarallisemmista olosuhteista ja riskeistä, joille protestoijat nyt altistavat itsensä.</span>\n<span class=\"para\">Venäjän viranomaisten kova linja feminististä aktivismia kohtaan on pakottanut lukuisat järjestöt lopettamaan toimintansa ja niiden järjestäjät pakenemaan maasta. Skochilenko itse oli yksi tällaisen feministisen järjestön, Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>), jäsen. Järjestö perustettiin Pietarissa vuonna 2015 tavoitteena kampanjoida naisiin kohdistuvaa syrjintää ja väkivaltaa vastaan. Sen toiminnot olivat monipuolisia, vaihdellen naisten tukiryhmistä ja koulutustapahtumista performatiivisiin katutoimiin, jotka protestoivat naisiin kohdistuvaa väkivaltaa ja militarismia vastaan. Ukrainan hyökkäyksen jälkeen Eve’s Ribs -järjestön järjestäjät ovat joutuneet pakenemaan Venäjältä poliittisen vainon uhkien vuoksi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Innovaatioita protesteissa</strong></span>\n<span class=\"para\">Rauhanomaisissa sotaa vastaan olevissa protesteissa olleet naiset ovat <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">kokeneet</a> väkivaltaa, kärsineet kidutusta, kuten vesikidutusta, ja heitä on uhattu seksuaalisella väkivallalla poliisin pidätyksessä. Pidätettyjen on pakko kohdata rikosoikeusjärjestelmä, joka on voimakkaasti puolueellinen syytettyjä vastaan. Venäjällä tuomioaste on tällä hetkellä yli 99 prosenttia, mikä on saanut jotkut analyytikot ehdottamaan, että poliittisen <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">sorto Putinin aikana</a> on suurempaa kuin Stalinin Suuren Puhdistuksen aikana. Lisäksi Ukrainan hyökkäyksen jälkeisinä viikkoina Venäjän rikoslain muutokset, jotka koskevat \"valheellisen\" tai \"epäluotettavan\" tiedon levittämistä Venäjän asevoimista ja muista valtion elimistä, tekevät tällaisesta toiminnasta rikoksen. Nämä valeuutislait tekevät mistä tahansa sodan kritiikistä rikoksen, josta voi saada jopa viisitoista vuotta vankeutta.</span>\n<span class=\"para\">Vastaamaan tähän ankaraan sensuuriin ja niihin riskeihin, joita ne, jotka jatkavat protestoimista, kohtaavat, FAR on pakotettu kehittämään innovatiivisia protestin ja kansalaistottelemattomuuden muotoja jatkaakseen tehtäväänsä. Protestimenetelmiin kuuluu keltaisen ja sinisen värin käyttäminen solidaarisuuden osoittamiseksi Ukrainalle tai mustan värin käyttäminen niiden muistamiseksi, jotka ovat kuolleet konfliktissa. Aktivistit kirjoittavat myös sotaa vastaan olevia iskulauseita, kuten \"ei sodalle\" (<em>нет войне</em>) ja \"älä ole hiljaa\" (<em>не мольчи</em>) seteleihin ja kolikoihin. FAR on myös kannattanut graffitin ja guerilla-taideinstallaatioiden käyttöä sodan vastustamiseksi.</span>\n<span class=\"para\"> Lisäksi FAR jakaa sensuroimattomia uutisia Venäjän \"erityisestä sotilaallisesta operaatiosta\" Telegram-kanavallaan; koordinoi tukea poliittisille vangeille; ja keskustelee Venäjän valtion hyökkäyksistä naisia ja LGBTQ+-ihmisiä kohtaan, jotka ovat viime vuosina yhä yleisempiä. Ryhmä tarjoaa jopa ilmaisia psykologisia palveluja tarvitseville aktivisteille. Vaikka FAR:n johtajat ovat pääasiassa anonyymejä ja sen hajautettu kansalaisrakenteinen järjestelmä tekee organisaation hallituksen viranomaisille vaikeaksi kohdistaa, se ei ole immuuni poliittiselle sorrolle. FAR nimettiin ulkomaiseksi agentiksi joulukuussa 2022, nimike, jota käytetään organisaatioista, jotka saavat ulkomaista rahoitusta. Huhtikuussa 2024 Venäjän oikeusministeriö lisäsi ryhmän luetteloon ei-toivottuja organisaatioita, joita pidetään uhkana maan kansalliselle turvallisuudelle. Ei-toivottujen organisaatioiden on keskeytettävä kaikki toimintansa Venäjällä, ja mukana olevat henkilöt riskeeraavat vankeusrangaistuksen, jonka maksimirangaistus on viisi vuotta. Pian tämän jälkeen pidätysmääräys annettiin maanpakolaisessa runoilijassa Daria Serenkossa, joka on yksi harvoista FAR:n johtajista, jonka henkilöllisyys on julkinen.</span>\n<span class=\"para\">FAR:n manifestissa todetaan, että pitkään Venäjän feminististä liikettä ei pidetty uhkana Kremlissä, ja feministiset aktivistit olivat siksi vähemmän alttiita valtion sorrolle kuin muut poliittiset ryhmät. Tämä on selvästi alkanut muuttua. Maassa, jossa perinteiset arvot ovat muuttuneet viralliseksi ideologiaksi, jota edistävät poliitikot, julkiset älymystöt, kuten Alexander Dugin, ja Venäjän ortodoksisen kirkon merkittävät henkilöt, sukupuolten tasa-arvon puolustaminen ja patriarkaalisten sosiaalisten normien kyseenalaistaminen on vaarallista. Äskettäin Venäjällä tehty tutkimus osoitti, että suuria määriä naisia sisältävät protestit nähdään vähemmän vaarallisina kuin miesten hallitsemat protestit. Kuitenkin patriarkaatin vastaiset naisprotestoijat nähdään moraalittomina ja enemmän sorron ansaitsemina kuin ne naiset, jotka korostavat feminiinisyyttään ja noudattavat perinteisiä sukupuolirooleja, kuten mobilisoitujen sotilaiden äidit ja vaimot. Ylpeästi ilmaistessaan halveksuntaansa perinteisiä arvoja kohtaan ja vaatimalla tasa-arvoisia oikeuksia kaikille sukupuolille, venäläiset feministit herättävät valtion viranomaisten vihan ja ovat viime vuosina joutuneet yhä suuremman sorron kohteeksi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Perinteiset arvot</strong></span>\n<span class=\"para\"> Venäjän feminististen aktivistien valtion sorron tunnetuin tapaus on tietenkin kuuluisa Pussy Riot -ryhmä. Vaikka akateemikot, kuten Valerie Sperling, ovat kyseenalaistaneet, voidaanko Pussy Riotia edes oikeutetusti kuvata feministiseksi ryhmäksi, johtuen joidenkin heidän aikaisempien esitystensä misogynistisistä ja homofobisista piirteistä, naisia on kuitenkin kiitetty kansainvälisen huomion herättämisestä Venäjän naisten oikeuksien surkeasta tilasta. Vuonna 2012 Punk Prayer -esityksessä kolme ryhmän jäsentä, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich ja Maria Alyokhina, tanssivat Kristuksen Vapahtajan katedraalin alttarilla Moskovassa, yhdessä Venäjän pyhimmistä palvontapaikoista. Heillä oli värikkäät huput päässään ja he lauloivat äänekkäästi lauluaan \"Äiti Jumala, aja Putin pois\" <em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Kun lukee provokatiivisia sanoituksia, on selvää, että Pussy Riot -esityksellä oli syvästi poliittinen luonne, joka pyrki tuomitsemaan Kremlissä edistetyt perinteiset sukupuoliroolit ja Putinin sekä korruptoituneen patriarkka Kirillin välisen mukautuvan suhteen. Kuitenkin kuukausien oikeudenkäynnin jälkeen naiset tuomittiin lopulta uskonnolliseen vihaan perustuvasta huliganismista ja heidät tuomittiin kahden vuoden vankeuteen. Tuomari Marina Syrova piti ryhmän feministisiä uskomuksia merkittävänä motiivina heidän julkisen järjestyksen häiritsemiselleen ja huomautti, että vaikka feminismi itsessään ei ole rikos, sen seuraajat kyseenalaistavat julkisen moraalin normeja, mukaan lukien perhesuhteet ja kunniallisuuden standardit.</span>\n<span class=\"para\">Pussy Riot -ryhmän Punk Prayer -esityksen jälkeen Kreml ja Venäjän ortodoksinen kirkko ovat yhdessä hyökkänneet feminismiä vastaan, mikä on voimistunut valtion kasvavan autoritarismin, perinteisten arvojen edistämisen ja ihmisoikeussuojaa heikentävien toimien myötä. Esimerkiksi vuonna 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">patriarkka Kirill</a> kuvasi feminismiä vaaralliseksi ilmiöksi, joka häiritsee naisia heidän luontaisessa roolissaan kodin hoitajina ja lasten kasvattajina. Pro-natalististen perhepolitiikkojen lisäksi, jotka kannustavat naisia luopumaan urastaan valtion hyväksi mahdollisimman monen lapsen hankkimiseksi, venäläiset naiset ovat kohdanneet kauheita hyökkäyksiä oikeuksiaan vastaan. Vuonna 2017 Venäjän valtion Duma dekriminalisoi perheväkivallan. Ellei naisen vammat ole niin vakavia, että hänet on sairaalahoidettava, väkivallasta ei ole rikosoikeudellisia seuraamuksia. Tämä suojausten heikentäminen perheväkivallan uhreille tapahtui huolimatta vuosikymmenten ajan naisten järjestöjen, kuten <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Pietarin kriisikeskuksen ja ANNA:n (joka on ollut ulkomaisena agenttina vuodesta 2016) vaatimuksista kattavammista suojista naisille.</span>\n<span class=\"para\">Naisten lisääntymisoikeudet ovat myös uhattuna. Vaikka Venäjän neuvostotasavalta Leninin aikana oli ensimmäinen moderni valtio maailmassa, joka laillisti abortin, Venäjän ortodoksisen kirkon elpyessä post-neuvostoaikana naisten oikeus valita on yhä enemmän kyseenalaistettu. Kirkon merkittävät jäsenet ovat kehystäneet abortin sekä moraaliseksi kysymykseksi että väestöllisesti tärkeäksi asiaksi. Myöhään pappi Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> kuvasi aborttia kuuluisasti \"huonommaksi kuin holokausti\". Äskettäin, myöhään vuonna 2023, patriarkka <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> vertasi aborttikieltoa taikasauvaan (<em>волшебной палочки</em>), jolla on voimaa korjata Venäjän väestökriisi. Vuonna 2007 otettiin käyttöön Äitiyskapitalin järjestelmä, joka tarjoaa taloudellisia kannustimia venäläisille perheille hankkia enemmän kuin yksi lapsi. Tämän jälkeen Kreml on jatkanut pro-natalististen toimenpiteiden toteuttamista, jotka kehystävät äitiyden ja synnyttämisen naisten ensisijaiseksi velvollisuudeksi valtiolle.</span>\n<span class=\"para\">Elokuussa 2023 Putin herätti henkiin Stalinin aikakauden \"Äiti-Sankari\" -palkinnon naisille, jotka ovat kasvattaneet kymmenen tai enemmän lasta. Vaikka abortti on edelleen laillista liittovaltion tasolla, useat alueet ovat säätäneet tiukempia aborttilakeja. Valtiolla on myös ollut useita toimenpiteitä, jotka on suunniteltu estämään naisia valitsemasta raskauden keskeyttämistä. Näihin kuuluu \"hiljaisuuden viikko\" – pakollinen odotusaika naisen alkuperäisen pyynnön ja itse toimenpiteen välillä, jolloin hänen on osallistuttava ennen aborttia annettaviin neuvontapalveluihin, joita usein tarjoavat ortodoksiset papit tai elämän puolustajat. Konservatiiviset lainsäätäjät ovat alkaneet kohdistaa katseensa yksityisiin klinikoihin, joissa noin 20 prosenttia aborttiproseduureista tapahtuu. Joulukuussa 2023 Nizhny Novgorodin lainsäätäjä ehdotti lakia, joka kieltäisi abortit yksityisissä klinikoissa liittovaltion tasolla Venäjän valtion <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Dumassa</a>. Tämä tapahtuu sen jälkeen, kun yksityiset klinikat monilla alueilla, mukaan lukien Venäjän miehittämä Krim, ovat lopettaneet aborttien tekemisen.</span>\n<span class=\"para\">Viimeisimpänä, 25. syyskuuta 2024, Putinin Yhtenäinen Venäjä -puolueen lainsäätäjät ehdottivat lakia, joka kieltäisi \"lapsivapaan propagandan\", materiaalit, jotka edistävät tai käsittelevät vapaaehtoista lapsettomuutta. Venäjällä lapsivapaa liike (venäjäksi <em>чайлдфри</em>) tarjoaa turvallisen paikan naisille, jotka valitsevat olla hankkimatta lapsia yhteiskunnassa, jossa tämä valinta voisi muuten tehdä heistä halveksunnan tai paheksunnan kohteita. Ehdotetun lain mukaan \"lapsivapaan propagandan\" levittämisestä syytetyt henkilöt saavat sakkoja jopa 400 000 ruplaa (noin 3800 euroa), kun taas oikeushenkilöille tai organisaatioille sakot voivat olla jopa viisi miljoonaa ruplaa (noin 48 000 euroa).</span>\n<span class=\"para\">Venäjän parlamentin ylähuoneen puhemies <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> toisti monien kieltojen kannattajien näkemyksiä, kun hän kuvasi lapsivapaan ideologian juontavan juurensa feministisestä liikkeestä, jota hän väittää nyt olevan militantti ja radikalisoitunut lännen vaikutuksesta. Matvienko kuvaa feminismiä liikkeenä, joka on sekä miesten että perinteisten arvojen vastainen. Samaan aikaan venäläiset oikeusasiantuntijat varoittavat, että jos laki hyväksytään, sitä voitaisiin tulkita hyvin laajasti ja käyttää median, elokuvan ja mainontateollisuuden kohdistamiseen. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Asianajaja Vladislav Gubko</a> ennustaa, että mikä tahansa yli 25-vuotias nainen, joka mainitsee sosiaalisessa mediassaan, ettei hänellä ole lapsia eikä hän suunnittele niitä, voitaisiin tuomita \"lapsivapaan propagandan\" levittämisestä.</span>\n<span class=\"para\">17. lokakuuta 2024 Valtion Duma hyväksyi lain, joka kieltää lapsivapaan propagandan.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminismi: äärimmäinen ideologia</strong></span>\n<span class=\"para\">Tulevaisuuteen katsoen näyttää yhä todennäköisemmältä, että feministinen liike voitaisiin luokitella äärimmäiseksi tai terroristiseksi organisaatioksi, aivan kuten globaali LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">liike</a> oli marraskuussa 2023. Jo vuonna 2023 useita naisia syytettiin \"radikaalista feminismistä\" oikeudessa, mikä rinnastettiin äärimmäisyyteen. Teatteriohjaaja Anya Berkovich ja näytelmäkirjailija Svetlana Petriychuk syytettiin terrorismiin oikeuttamisesta heidän <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministisestä</a> näytelmästään <em>\"Finist rohkea falcon\"</em>, joka esittää myötätuntoista kuvaa venäläisistä jihadisiskoista, joita ISIS-taistelijat houkuttelevat Syyriaan. Näytelmän väitettiin glorifioivan terrorismia ja sisältävän \"radikaalin feministisen ideologian\" elementtejä. Kaksikko tuomittiin kuudeksi vuodeksi vankeuteen.</span>\n<span class=\"para\">26-vuotiaan Daria Trepovan pidätys pro-sota -bloggaaja ja propagandisti Maxim Fominin, paremmin tunnetun nimellä Vladlen Tatarsky, murhasta oli katalyytti tuoreelle anti-feministiselle hulluudelle joissakin konservatiivisissa piireissä Venäjän yhteiskunnassa. Duma-jäsen <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> ehdotti epäonnistuneesti lakia, joka tunnustaisi feminismin äärimmäiseksi ideologiaksi pian Trepovan pidätyksen jälkeen, viitaten hänen sosiaalisen median posteihinsa feminismistä todisteena siitä, että \"tässä feministisessä ympäristössä terroristit rekrytoivat kannattajiaan\".</span>\n<span class=\"para\">Rautaesirippu on saattanut laskeutua, mutta totalitarismin tumma varjo on jälleen peittänyt Venäjän. Venäläisten feministien kokemukset, jotka on heitetty vankilaan rauhanomaisesta protestista, syytetty äärimmäisyydestä ja terrorismista uskostaan sukupuolten tasa-arvoon, sekä poliisin ahdistelut, hyökkäykset ja uhkaukset, osoittavat Venäjän valtion halukkuuden terrorisoida niitä, jotka yrittävät vastustaa sen perinteisten arvojen agendaa ja seistä sodan vastaisesti Ukrainassa.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> on poliittisen tieteen opettaja Trinity College Dublinissa. Hänen tutkimusintressinsä sisältävät Keski- ja Itä-Euroopan sekä post-neuvostoaikojen asioiden ja sukupuolihistorian tutkimuksen. Hänellä on maisterin tutkinto Euroopan korkeakoulusta Natolinissa ja kandidaatin tutkinto Euroopan opinnoista Trinity College Dublinista.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Le 16 novembre 2023, après des mois de détention préventive, Sasha Skochilenko a été reconnue coupable de « diffusion publique d'informations manifestement fausses sur les forces armées russes ». Son crime ? Avoir remplacé cinq étiquettes de prix dans un supermarché par de petits morceaux de papier imprimés avec des déclarations telles que « Poutine nous ment depuis des écrans de télévision depuis 20 ans : le résultat de ces mensonges est notre disposition à justifier la guerre et les morts insensées », et « L'armée russe a bombardé une école d'art à Marioupol. Environ 400 personnes s'y cachaient. » Dans une déclaration finale au tribunal, Skochilenko a souligné le caractère absurde des allégations selon lesquelles ses actions auraient menacé la sécurité de l'État russe : « Quelle doit être la fragilité de la croyance du procureur en notre État et notre société, s'il pense que notre souveraineté et notre sécurité publique peuvent être mises à mal par cinq petits morceaux de papier ? »</span>\n<span class=\"para\">Bien que l'histoire de Skochilenko ait pu attirer l'attention des médias internationaux, elle n'est qu'une des centaines de femmes russes qui ont souffert de répression politique ces dernières années. Skochilenko est une artiste, féministe, militante pour la paix, prisonnière politique et maintenant femme libre. Son histoire illustre à la fois la féminisation croissante de la résistance en Russie et la répression de l'activisme féministe et des manifestations anti-guerre.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La féminisation de la résistance</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko n'était pas seule à utiliser des étiquettes de prix pour diffuser des messages anti-guerre. L'idée est née de la Résistance féministe anti-guerre, ou FAR – un collectif formé un jour après l'invasion de l'Ukraine par la Russie dans le but de protester contre la guerre à tout prix. Bien que les militantes féministes en Russie n'aient jamais eu la vie facile, leur persécution a rapidement augmenté depuis l'invasion de l'Ukraine par la Russie, probablement en raison de la propension des organisations féministes à également protester contre la guerre. Ce lien entre la protestation anti-guerre et l'activisme féministe a signifié que les femmes impliquées sont considérées comme doublement coupables aux yeux de l'État russe. Leurs croyances féministes sont incompatibles avec les valeurs traditionnelles de conservatisme de la Russie et leur franc-parler contre l'agression militaire de la Russie les rend traîtres à leur pays.</span>\n<span class=\"para\">La Russie a une longue histoire de femmes protestant contre la guerre ou plaidant pour une réforme militaire au nom de leurs maris et fils enrôlés. Aujourd'hui, cette tradition est poursuivie par Way Home et le syndicat bien établi des mères de soldats. Cependant, la Résistance féministe anti-guerre est unique en ce sens que, comme son nom l'indique, elle place l'idéologie féministe au centre de son activisme. Fondé immédiatement après l'invasion de l'Ukraine par la Russie, le manifeste de la FAR déclare que « le féminisme en tant que force politique ne peut pas être du côté d'une guerre d'agression et d'occupation militaire. » L'organisation appelle ses partisans à « s'opposer activement à la guerre et au gouvernement qui l'a déclenchée » et a continué à promouvoir cet appel à l'action malgré les circonstances de plus en plus dangereuses et les risques auxquels les manifestants s'exposent désormais.</span>\n<span class=\"para\">La répression des autorités russes contre l'activisme féministe a contraint de nombreuses organisations à cesser leurs activités et leurs organisateurs à fuir le pays. Skochilenko elle-même était membre d'une telle organisation féministe appelée Eve's Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). L'organisation a été fondée à Saint-Pétersbourg en 2015 dans le but de lutter contre la discrimination et la violence à l'égard des femmes. Ses activités étaient diverses, allant des groupes de soutien aux femmes et événements éducatifs aux actions de rue performatives protestant contre la violence à l'égard des femmes et le militarisme. Depuis l'invasion de l'Ukraine, les organisateurs d'Eve's Ribs ont été contraints de quitter la Russie en raison de menaces de persécution politique.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Innovation dans les manifestations</strong></span>\n<span class=\"para\">Les femmes participant à des manifestations pacifiques anti-guerre ont été <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">soumis</a> à la violence, ont subi des tortures telles que le waterboarding et ont été menacées d'agression sexuelle pendant leur garde à vue. Celles qui sont arrêtées sont contraintes de faire face à un système de justice pénale avec un biais sévère contre les accusés. En Russie, le taux de condamnation est actuellement supérieur à 99 %, ce qui pousse certains analystes à suggérer que les niveaux de <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">répression politique sous Poutine</a> sont plus élevés que pendant la Grande Purge de Staline. En plus des violations flagrantes des droits de protester et de liberté de réunion, des amendements au droit pénal russe promulgués dans les semaines suivant l'invasion de l'Ukraine font de la diffamation ou de la diffusion d'informations « fausses » ou « peu fiables » sur les forces armées russes et d'autres organes d'État un crime. Ces lois sur les fausses nouvelles rendent toute forme de critique de la guerre un délit passible de quinze ans de prison.</span>\n<span class=\"para\">En réponse à cette censure draconienne et aux risques auxquels sont confrontés ceux qui continuent de protester, la FAR a été contrainte de développer des formes innovantes de protestation et de désobéissance civile afin de poursuivre sa mission. Les méthodes de protestation incluent le port de jaune et de bleu pour montrer leur solidarité avec l'Ukraine ou de noir pour pleurer ceux qui sont morts dans le conflit. Les activistes écrivent également des slogans anti-guerre tels que « non à la guerre » (<em>нет войне</em>) et « ne restez pas silencieux » (<em>не мольчи</em>) sur des billets de banque et des pièces de monnaie. La FAR a également plaidé pour l'utilisation de graffitis et d'installations artistiques de guérilla pour s'opposer à la guerre.</span>\n<span class=\"para\"> En plus de publier des matériaux anti-guerre sur leur chaîne Telegram, la FAR partage des nouvelles non censurées sur la vérité concernant l'« opération militaire spéciale » de la Russie ; coordonne le soutien aux prisonniers politiques ; et discute des attaques de l'État russe contre les femmes et les personnes LGBTQ+, qui sont devenues de plus en plus fréquentes ces dernières années. Le groupe fournit même des services psychologiques gratuits aux activistes dans le besoin. Bien que les dirigeants de la FAR soient largement anonymes et que sa structure décentralisée de base rende l'organisation difficile à cibler pour les autorités gouvernementales, elle n'est pas à l'abri de la répression politique. La FAR a été désignée comme agent étranger en décembre 2022, une étiquette utilisée pour désigner les organisations qui reçoivent un financement étranger. En avril 2024, le ministère russe de la justice a ajouté le groupe à une liste d'organisations indésirables considérées comme une menace pour la sécurité nationale du pays. Les organisations indésirables doivent cesser toutes leurs opérations en Russie et les personnes impliquées risquent des peines de prison, avec une peine maximale de cinq ans. Peu après, un mandat d'arrêt a été émis contre la poétesse exilée Daria Serenko, l'une des seules dirigeantes de la FAR dont l'identité est publique.</span>\n<span class=\"para\">Le manifeste de la FAR déclare que pendant longtemps, le mouvement féministe russe n'était pas perçu comme une menace par le Kremlin et que les militantes féministes étaient donc moins vulnérables à la répression étatique que d'autres groupes politiques. Cela a clairement commencé à changer. Dans un pays où les valeurs traditionnelles sont devenues une idéologie officielle promue par des politiciens, des intellectuels publics tels qu'Alexandre Douguine et des figures éminentes de l'Église orthodoxe russe, militer pour l'égalité des sexes et contester les normes sociales patriarcales est une affaire dangereuse. Une étude récente sur la protestation en Russie a révélé que les manifestations impliquant un grand nombre de femmes sont perçues comme moins dangereuses que les manifestations dominées par les hommes. Cependant, les manifestantes défiant le patriarcat sont considérées comme immorales et plus dignes de répression que celles qui mettent en avant leur féminité et se conforment aux rôles de genre traditionnels, comme les mères et les épouses de soldats mobilisés. En affirmant fièrement leur mépris pour les valeurs traditionnelles et en plaidant pour l'égalité des droits pour tous les genres, les féministes russes attirent la colère des autorités étatiques et ont été soumises à une répression croissante ces dernières années.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Valeurs traditionnelles </strong></span>\n<span class=\"para\"> Le cas le plus connu de répression étatique des militantes féministes russes est, bien sûr, celui du célèbre groupe Pussy Riot. Bien que des universitaires comme Valerie Sperling aient remis en question la possibilité de décrire Pussy Riot comme un groupe féministe, en raison de la nature misogyniste et homophobe de certaines de leurs performances passées, les femmes ont néanmoins été créditées d'avoir attiré l'attention internationale sur l'état désastreux des droits des femmes en Russie. En 2012, la performance de la Prière punk a vu trois membres du groupe, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich et Maria Alyokhina, danser sur l'autel de la cathédrale du Christ-Sauveur à Moscou, l'un des lieux de culte les plus sacrés de Russie. Elles portaient des balaclavas colorées tout en chantant bruyamment leur chanson « Mère de Dieu, chasse Poutine »<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">En lisant les paroles provocantes, il est clair que la performance de Pussy Riot était profondément politique, cherchant à condamner la promotion par le Kremlin des rôles de genre traditionnels et la relation confortable entre Poutine et le patriarche Kirill corrompu. Cependant, après des mois de procès, les femmes ont finalement été reconnues coupables de hooliganisme motivé par la haine religieuse et condamnées à deux ans de prison. La juge Marina Syrova a considéré que les croyances féministes du groupe constituaient un facteur de motivation significatif derrière leur perturbation de l'ordre public et a noté que, bien que le féminisme lui-même ne soit pas un crime, ses adeptes remettent en question les normes de la moralité publique, y compris les relations familiales et les normes de décence.</span>\n<span class=\"para\">Depuis la performance de la Prière punk de Pussy Riot, les attaques conjointes contre le féminisme par le Kremlin et l'Église orthodoxe russe se sont intensifiées en concert avec l'autoritarisme croissant de l'État, la promotion des valeurs traditionnelles et l'affaiblissement des protections des droits de l'homme. Par exemple, en 2013, <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">le patriarche Kirill</a> a décrit le féminisme comme un phénomène dangereux qui détourne les femmes de leur rôle inné de soin du foyer et d'éducation des enfants. En plus des politiques familiales pro-natalistes qui encouragent les femmes à abandonner leur carrière au profit de fournir à l'État le plus d'enfants possible, les femmes russes ont été confrontées à des attaques horribles contre leurs droits. En 2017, la Douma d'État russe a dépénalisé la violence domestique. À moins que les blessures d'une femme ne soient si graves qu'elle doive être hospitalisée, il n'y a pas de sanctions pénales pour les abus. Ce recul des protections pour les victimes de violence domestique s'est produit malgré des décennies de plaidoyer par des organisations féminines telles que <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), le Centre de crise de Saint-Pétersbourg et ANNA (classée comme organisation agent étranger depuis 2016) pour des protections plus complètes pour les femmes.</span>\n<span class=\"para\">Les droits reproductifs des femmes sont également menacés. Alors que la République soviétique russe sous Lénine a été le premier État moderne au monde à légaliser l'avortement, depuis le renouveau de l'Église orthodoxe russe à l'ère post-soviétique, le droit d'une femme à choisir a de plus en plus été remis en question. Des membres éminents de l'Église ont présenté l'avortement à la fois comme un problème moral et un enjeu démographique. Le défunt prêtre Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> a célèbre décrit l'avortement comme « pire que l'Holocauste ». Plus récemment, à la fin de 2023, le patriarche <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> a comparé l'interdiction de l'avortement à une baguette magique (<em>волшебной палочки</em>) ayant le pouvoir de remédier à la crise démographique de la Russie. L'année 2007 a vu l'introduction du programme de Capital Maternité, qui offre des incitations financières aux familles russes pour avoir plus d'un enfant. Depuis lors, le Kremlin a continué à adopter des mesures pro-natalistes qui présentent la maternité et l'accouchement comme le devoir principal des femmes envers l'État.</span>\n<span class=\"para\">En août 2023, Poutine a relancé le prix « Mère-Héroïne » de l'ère stalinienne pour les femmes ayant élevé dix enfants ou plus. Bien que l'avortement reste légal au niveau fédéral, un certain nombre de régions ont adopté une législation sur l'avortement plus restrictive. L'État a également introduit un certain nombre de mesures destinées à décourager les femmes de choisir de mettre fin à leur grossesse. Celles-ci incluent la « semaine de silence » – une période d'attente obligatoire entre la demande initiale d'une femme de mettre fin à sa grossesse et la procédure elle-même, pendant laquelle elle doit assister à des services de conseil pré-avortement souvent dispensés par des prêtres orthodoxes ou des militants pro-vie. Les législateurs conservateurs ont commencé à porter leur attention sur les cliniques privées, où environ 20 % des procédures d'avortement ont lieu. En décembre 2023, l'assemblée législative de Nizhny Novgorod a proposé un projet de loi interdisant les avortements dans les cliniques privées au niveau fédéral à la Douma d'État russe <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Cela survient après que des cliniques privées dans de nombreuses régions, y compris la Crimée occupée par la Russie, ont cessé de pratiquer des avortements.</span>\n<span class=\"para\">Plus récemment, le 25 septembre 2024, des législateurs du parti Russie Unie de Poutine ont proposé un projet de loi interdisant la « propagande sans enfant », des matériaux promouvant ou discutant de la non-maternité volontaire. En Russie, le mouvement sans enfant (en russe, <em>чайлдфри</em>) offre un espace sûr aux femmes qui choisissent de ne pas avoir d'enfants dans une société où ce choix pourrait autrement les rendre sujettes au mépris ou à la désapprobation. Selon la législation proposée, les individus reconnus coupables de diffuser de la « propagande sans enfant » risquent une amende allant jusqu'à 400 000 roubles (environ 3 800 euros), tandis que les personnes morales ou les organisations encourent des pénalités allant jusqu'à cinq millions de roubles (environ 48 000 euros).</span>\n<span class=\"para\">La présidente de la chambre haute du parlement russe <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> a fait écho aux vues de nombreux partisans de l'interdiction lorsqu'elle a décrit l'idéologie sans enfant comme ayant ses origines dans le mouvement féministe, qu'elle prétend être désormais devenu militant et radicalisé par l'Occident. Matvienko décrit le féminisme comme un mouvement à la fois anti-hommes et anti-valeurs traditionnelles. Pendant ce temps, des experts juridiques russes avertissent que si la loi est adoptée, elle pourrait être interprétée de manière très large et utilisée pour cibler les médias, le cinéma et l'industrie publicitaire. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">L'avocat Vladislav Gubko</a> prédit que toute femme de plus de 25 ans qui mentionne sur ses réseaux sociaux qu'elle n'a pas d'enfants et ne prévoit pas d'en avoir pourrait être reconnue coupable de diffusion de « propagande sans enfant ».</span>\n<span class=\"para\">Le 17<sup>ème</sup> octobre 2024, la Douma d'État a adopté la loi interdisant la propagande sans enfant.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Le féminisme : une idéologie extrémiste</strong></span>\n<span class=\"para\">En regardant vers l'avenir, il semble de plus en plus probable que le mouvement féministe puisse être désigné comme une organisation extrémiste ou terroriste, tout comme le mouvement mondial LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">a été</a> en novembre 2023. Déjà, 2023 a vu plusieurs femmes accusées de « féminisme radical » devant les tribunaux, ce qui a été assimilé à de l'extrémisme. La directrice de théâtre Anya Berkovich et la dramaturge Svetlana Petriychuk ont été accusées de justifier le terrorisme en raison de leur <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">pièce féministe</a> <em>« Finist le Brave Faucon »</em> qui présente sous un jour sympathique les épouses jihadistes russes attirées par les combattants de l'État islamique en Syrie. La pièce aurait glorifié le terrorisme et contenait des éléments de « l'idéologie féministe radicale ». Les deux femmes ont été condamnées à six ans de prison.</span>\n<span class=\"para\">L'arrestation de Daria Trepova, 26 ans, pour le meurtre du blogueur pro-guerre et propagandiste Maxim Fomin, mieux connu sous le nom de Vladlen Tatarsky, a été un catalyseur pour une nouvelle frénésie anti-féministe dans certains cercles conservateurs de la société russe. Le membre de la Douma <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> a proposé sans succès une loi qui reconnaîtrait le féminisme comme une idéologie extrémiste peu après l'arrestation de Trepova, pointant ses publications sur les réseaux sociaux concernant le féminisme comme preuve que « dans cet environnement féministe, les terroristes recrutent leurs partisans ». </span>\n<span class=\"para\">Le rideau de fer peut être tombé, mais l'ombre sombre du totalitarisme a de nouveau englouti la Russie. Les expériences des féministes russes, qui ont été jetées en prison pour des manifestations pacifiques, accusées d'extrémisme et de terrorisme pour leur croyance en l'égalité des sexes, et harcelées, agressées et menacées par la police, démontrent la volonté de l'État russe de terroriser ceux qui tentent de s'opposer à son agenda de valeurs traditionnelles et de s'opposer à la guerre en Ukraine.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> est chargée d'enseignement en sciences politiques au Trinity College de Dublin. Ses intérêts de recherche incluent l'étude des affaires d'Europe centrale et orientale et de l'histoire du genre. Elle détient un master du Collège d'Europe à Natolin et un baccalauréat en études européennes du Trinity College de Dublin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">16. studenog 2023., nakon mjeseci u pritvoru prije suđenja, Sasha Skochilenko je proglašena krivom za “javnu distribuciju svjesno lažnih informacija o ruskim oružanim snagama”. Njen zločin? Zamjena pet oznaka cijena u supermarketu s malim komadićima papira ispisanim izjavama poput “Putin nam laže s televizijskih ekrana već 20 godina: rezultat tih laži je naša spremnost da opravdamo rat i besmrtne smrti,” i “Ruska vojska bombardirala je umjetničku školu u Mariupolu. Oko 400 ljudi se skrivilo unutra.” U završnoj izjavi sudu, Skochilenko je istaknula apsurdnost tvrdnji da su njeni postupci ugrozili sigurnost ruske države: “Koliko krhka mora biti uvjerenje tužitelja u našu državu i društvo, ako misli da se naša državnost i javna sigurnost mogu srušiti s pet malih komadića papira?”</span>\n<span class=\"para\">Dok je priča Skochilenko možda privukla pažnju međunarodnih medija, ona je samo jedna od stotina ruskih žena koje su u posljednjim godinama pretrpjele političku represiju. Skochilenko je umjetnica, feministkinja, aktivistica za mir, politička zatvorenica i sada slobodna žena. Njen priča ilustrira i rastuću feminizaciju otpora u Rusiji i represiju feminističkog aktivizma i antiratnog prosvjeda.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Feminizacija otpora</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko nije bila sama u korištenju oznaka cijena za širenje antiratnih poruka. Ideja je nastala s Feminističkog antiratnog otpora, ili FAR – kolektiva osnovanog dan nakon što je Rusija napala Ukrajinu s ciljem prosvjedovanja protiv rata po svaku cijenu. Dok feminističke aktivistkinje u Rusiji nikada nisu imale lagan put, njihovo progonstvo se brzo ubrzalo nakon ruske invazije na Ukrajinu, vjerojatno zbog sklonosti feminističkih organizacija da također prosvjeduju protiv rata. Ova povezanost antiratnog prosvjeda i feminističkog aktivizma značila je da su žene uključene u to viđene kao dvostruko krive u očima ruske države. Njihova feministička uvjerenja su nespojiva s tradicionalnim vrijednostima Rusije i njihova otvorenost protiv vojne agresije Rusije čini ih izdajicama svoje zemlje.</span>\n<span class=\"para\">Rusija ima dugu povijest žena koje prosvjeduju protiv rata ili se zalažu za vojnu reformu u ime svojih regrutiranih muževa i sinova. Danas, ovu tradiciju nastavlja Put do doma i dugogodišnji Savez majki vojnika. Međutim, Feministički antiratni otpor je jedinstven po tome što, kao što ime sugerira, stavlja feminističku ideologiju u središte svog aktivizma. Osnovan odmah nakon što je Rusija napala Ukrajinu, FAR-ov manifest izjavljuje da “feminizam kao politička snaga ne može biti na strani rata agresije i vojne okupacije.” Organizacija poziva svoje sljedbenike da “aktivno se protive ratu i vladi koja ga je započela” i nastavila je promovirati ovaj poziv na akciju unatoč sve opasnijim okolnostima i rizicima kojima se prosvjednici sada izlažu.</span>\n<span class=\"para\">Represija ruskih vlasti protiv feminističkog aktivizma prisilila je brojne organizacije da obustave rad i njihove organizatore da pobjegnu iz zemlje. Skochilenko je sama bila članica jedne takve feminističke organizacije pod nazivom Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). Organizacija je osnovana u Sankt Peterburgu 2015. godine s ciljem kampanje protiv diskriminacije i nasilja nad ženama. Njihove aktivnosti su bile raznolike, od grupa podrške ženama i obrazovnih događaja do performativnih uličnih akcija koje su prosvjedovale protiv nasilja nad ženama i militarizma. Od invazije na Ukrajinu, organizatori Eve’s Ribs su bili prisiljeni napustiti Rusiju zbog prijetnji političkom progonu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Inovacija u prosvjedima</strong></span>\n<span class=\"para\">Žene koje sudjeluju u mirnim antiratnim prosvjedima bile su <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">izložene</a> nasilju, pretrpjele su mučenje poput simulacije utapanja i bile su prijetnjene seksualnim napadom dok su bile u policijskom pritvoru. Oni koji su uhićeni prisiljeni su suočiti se s kaznenim pravosudnim sustavom s ozbiljnim predrasudama protiv optuženika. U Rusiji je stopa osuđivanja trenutno preko 99 posto, što je potaknulo neke analitičare da sugeriraju da su razine političke <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">represije pod Putinom</a> veće nego tijekom Staljinove Velike čistke. Osim teških kršenja prava na prosvjed i slobodu okupljanja, amandmani na ruski kazneni zakon objavljeni u tjednima nakon invazije na Ukrajinu čine diskreditiranje ili širenje “lažnih” ili “nesigurnih” informacija o ruskim oružanim snagama i drugim državnim tijelima zločinom. Ovi zakoni o lažnim vijestima čine bilo koji oblik kritike rata kaznenim djelom kažnjivim do petnaest godina zatvora.</span>\n<span class=\"para\">U odgovoru na ovu drakonsku cenzuru i rizike s kojima se suočavaju oni koji nastavljaju prosvjedovati, FAR je bio prisiljen razviti inovativne oblike prosvjeda i građanske neposlušnosti kako bi nastavili svoju misiju. Metode prosvjeda uključuju nošenje žute i plave boje kako bi se pokazala solidarnost s Ukrajinom ili crne boje kako bi se ožalili oni koji su poginuli u sukobu. Aktivisti također pišu antiratne slogane poput “ne ratu” (<em>нет войне</em>) i “ne šuti” (<em>не мольчи</em>) na novčanicama i kovanicama. FAR je također zagovarao korištenje grafita i gerilskih umjetničkih instalacija kako bi se suprotstavili ratu.</span>\n<span class=\"para\"> Osim objavljivanja antiratnih materijala na svom Telegram kanalu, FAR dijeli necenzurirane vijesti o istini o Ruskoj “specijalnoj vojnoj operaciji”; koordinira podršku političkim zatvorenicima; i raspravlja o napadima ruske države na žene i LGBTQ+ osobe, koji su postali sve učestaliji u posljednjim godinama. Grupa čak pruža besplatne psihološke usluge aktivistima kojima su potrebne. Dok su vođe FAR-a uglavnom anonimne i njegova decentralizirana struktura na terenu otežava vlastima da je targetiraju, nije imuna na političku represiju. FAR je u prosincu 2022. proglašena stranim agentom, oznakom koja se koristi za označavanje organizacija koje primaju strano financiranje. U travnju 2024. rusko ministarstvo pravosuđa dodalo je grupu na popis nepoželjnih organizacija koje se smatraju prijetnjom nacionalnoj sigurnosti zemlje. Nepoželjne organizacije moraju obustaviti sve operacije u Rusiji, a pojedinci uključeni riskiraju zatvorsku kaznu, s maksimalnom kaznom od pet godina. Ubrzo nakon toga, izdan je nalog za uhićenje za prognanu pjesnikinju Daria Serenko, jednu od rijetkih vođa FAR-a čiji je identitet javan.</span>\n<span class=\"para\">Manifest FAR-a navodi da dugo vremena ruski feministički pokret nije bio percipiran kao prijetnja od strane Kremlja i feminističke aktivistkinje su stoga bile manje ranjive na državnu represiju od drugih političkih grupa. To se očito počelo mijenjati. U zemlji gdje su tradicionalne vrijednosti postale službena ideologija koju promoviraju političari, javni intelektualci poput Aleksandra Dugina i istaknute ličnosti u Ruskoj pravoslavnoj crkvi, kampanja za rodnu ravnopravnost i izazivanje patrijarhalnih društvenih normi je opasna stvar. Nedavna studija o prosvjedima u Rusiji pokazala je da se prosvjedi u kojima sudjeluje veliki broj žena percipiraju kao manje opasni od prosvjeda koje dominiraju muškarci. Međutim, žene prosvjednice koje se protive patrijarhatu viđene su kao nemoralne i više zaslužuju represiju od onih žena koje naglašavaju svoju ženstvenost i pridržavaju se tradicionalnih rodnih uloga, poput majki i supruga mobiliziranih vojnika. Ponosno ističući svoje prezir prema tradicionalnim vrijednostima i zalažući se za jednaka prava za sve rodove, ruske feministkinje privlače gnjev državnih vlasti i bile su podložne sve većoj represiji u posljednjim godinama.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tradicionalne vrijednosti </strong></span>\n<span class=\"para\"> Najpoznatiji slučaj državne represije protiv ruskih feminističkih aktivistkinja je, naravno, slučaj poznate grupe Pussy Riot. Dok su akademici poput Valerie Sperling doveli u pitanje može li se Pussy Riot uopće ispravno opisati kao feministička grupa, zbog mizoginističke i homofobne prirode nekih njihovih prošlih performansa, ženama se ipak pripisuje zasluga za privlačenje međunarodne pažnje na žalosno stanje ženskih prava u Rusiji. Godine 2012. izvedba Punk Prayer vidjela je tri članice grupe, Nadeždu Tolokonnikovu, Jekaterinu Samutsevič i Mariju Aljohinu, kako plešu na oltaru Katedrale Krista Spasitelja u Moskvi, jednom od najsvetijih mjesta obožavanja u Rusiji. Nosile su šarene balaklave dok su glasno pjevale svoju pjesmu “Majko Božja, otjeraj Putina”<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Čitajući provokativne stihove, jasno je da je izvedba Pussy Riot bila duboko političke prirode, nastojeći osuditi promociju tradicionalnih rodnih uloga od strane Kremlja i ugodan odnos između Putina i korumpiranog patrijarha Kirila. Međutim, nakon mjeseci suđenja, žene su na kraju osuđene za huliganizam motiviran religijskom mržnjom i osuđene na dvije godine zatvora. Sutkinja Marina Syrova smatrala je feministička uvjerenja grupe značajnim motivirajućim faktorom iza njihovog ometanja javnog reda i napomenula da, iako sam feministički pokret nije zločin, njegovi sljedbenici izazivaju norme javne moralnosti, uključujući obiteljske odnose i standarde pristojnosti.</span>\n<span class=\"para\">Od izvedbe Punk Prayer grupe Pussy Riot, zajednički napadi na feminizam od strane Kremlja i Ruske pravoslavne crkve intenzivirali su se u skladu s rastućim autoritarizmom države, promocijom tradicionalnih vrijednosti i slabljenjem zaštite ljudskih prava. Na primjer, 2013. <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patrijarh Kiril</a> opisao je feminizam kao opasan fenomen koji odvraća žene od njihove urođene uloge u brizi za dom i odgoju djece. Osim pro-natalističkih obiteljskih politika koje potiču žene da napuste svoje karijere u korist davanja državi što više djece, ruske žene suočavaju se s strašnim napadima na svoja prava. Godine 2017. Ruska državna Duma dekriminalizirala je obiteljsko nasilje. Osim ako su ozljede žene toliko teške da mora biti hospitalizirana, ne postoje kaznene sankcije za zlostavljanje. Ova povlačenja zaštite za žrtve obiteljskog nasilja dogodila su se unatoč desetljećima zagovaranja ženskih organizacija poput <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Sankt Peterburškog kriznog centra i ANNA (koja je od 2016. navedena kao organizacija stranog agenta) za sveobuhvatniju zaštitu žena.</span>\n<span class=\"para\">Ženska reproduktivna prava također su pod prijetnjom. Dok je Ruska Sovjetska Republika pod Lenjinom bila prva moderna država na svijetu koja je legalizirala pobačaj, od ponovnog uspona Ruske pravoslavne crkve u post-sovjetskom razdoblju, pravo žene na izbor sve više se dovodi u pitanje. Istaknuti članovi crkve su pobačaj okvitali i kao moralno pitanje i kao pitanje demografske važnosti. Preminuli svećenik Dmitrij <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> poznato je opisao pobačaj kao “gore od Holokausta”. Nedavno, krajem 2023., patrijarh <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> usporedio je zabranu pobačaja s čarobnim štapićem (<em>волшебной палочки</em>) s moći da riješi demografske krize Rusije. Godina 2007. donijela je uvođenje sheme Maternitetskog kapitala, koja pruža financijske poticaje ruskim obiteljima da imaju više od jednog djeteta. Od tada, Kremlj je nastavio donositi pro-natalističke mjere koje rađanje i porođaj postavljaju kao primarnu dužnost žena prema državi.</span>\n<span class=\"para\">U kolovozu 2023. Putin je obnovio nagradu “Majka-heroina” iz Staljinove ere za žene koje su rodile deset ili više djece. Dok pobačaj ostaje legalan na saveznom nivou, niz regija donio je restriktivnije zakone o pobačaju. Država je također uvela niz mjera dizajniranih da odvrate žene od odlučivanja o prekidu trudnoće. To uključuje “tjedan šutnje” – obavezno razdoblje čekanja između prvotnog zahtjeva žene za prekidom trudnoće i samog postupka tijekom kojeg mora pohađati savjetodavne usluge prije pobačaja koje često pružaju pravoslavni svećenici ili aktivisti za život. Konzervativni zakonodavci počeli su usmjeravati svoju pažnju na privatne klinike, gdje se odvija oko 20 posto postupaka pobačaja. U prosincu 2023. zakonodavna skupština Nižnjeg Novgoroda predložila je zakon koji zabranjuje pobačaje u privatnim klinikama na saveznom nivou Ruskoj Državnoj <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Dumi</a>. To dolazi nakon što su privatne klinike u mnogim regijama, uključujući ruski okupirani Krim, prestale obavljati pobačaje.</span>\n<span class=\"para\">Nedavno, 25. rujna 2024., zakonodavci iz Putinove stranke Jedinstvena Rusija predložili su zakon koji zabranjuje “propagandu bez djece”, materijale koji promiču ili raspravljaju o dobrovoljnoj bezdječnosti. U Rusiji, pokret bez djece (na ruskom, <em>чайлдфри</em>) pruža sigurno mjesto ženama koje biraju ne imati djecu u društvu gdje bi ovaj izbor inače mogao učiniti da postanu predmet prezira ili neodobravanja. Prema predloženom zakonodavstvu, pojedinci koji budu proglašeni krivima za širenje “propagande bez djece” suočit će se s kaznom do 400.000 rubalja (otprilike 3800 eura), dok pravne osobe ili organizacije suočavaju se s kaznama do pet milijuna rubalja (oko 48.000 eura).</span>\n<span class=\"para\">Predsjednica gornjeg doma ruskog parlamenta <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvijenko</a> ponovila je stavove mnogih pristaša zabrane kada je opisala ideologiju bez djece kao imajući svoje korijene u feminističkom pokretu, za koji tvrdi da je sada postao militantni i radikaliziran od strane Zapada. Matvijenko opisuje feminizam kao pokret koji je i anti-muški i anti-tradicionalne vrijednosti. U međuvremenu, ruski pravni stručnjaci upozoravaju da bi, ako zakon bude usvojen, mogao biti vrlo široko tumačen i korišten za ciljanje medija, kina i oglašivačkih industrija. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Odvjetnik Vladislav Gubko</a> predviđa da bi svaka žena starija od 25 godina koja na svojim društvenim mrežama spomene da nema djecu i ne planira ih imati mogla biti proglašena krivom za širenje “propagande bez djece”.</span>\n<span class=\"para\">17.<sup>og</sup> listopada 2024. Državna Duma usvojila je zakon koji zabranjuje propagandu bez djece.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminizam: ekstremistička ideologija</strong></span>\n<span class=\"para\">Gledajući u budućnost, čini se sve vjerojatnijim da bi feministički pokret mogao biti označen kao ekstremistička ili teroristička organizacija, baš kao što je globalni LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">pokret</a> bio u studenom 2023. Već 2023. godine, više žena optuženo je za “radikalni feminizam” na sudu, što je uspoređeno s ekstremizmom. Kazališna redateljica Anya Berkovich i dramatičarka Svetlana Petriychuk optužene su za opravdavanje terorizma zbog njihove <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminističke</a> predstave <em>“Finist hrabri sokol”</em> koja prikazuje suosjećajnu sliku ruskih džihadistica koje mame borci ISIS-a u Siriju. Predstava je navodno glorificirala terorizam i sadržavala elemente “radikalne feminističke ideologije”. Par je osuđen na šest godina zatvora.</span>\n<span class=\"para\">Uhićenje 26-godišnje Darije Trepove zbog ubojstva pro-ratnog blogera i propagandista Maksima Fomina, poznatijeg kao Vladlen Tatarsky, bio je katalizator za novu anti-feminističku histeriju u nekim konzervativnim krugovima rusko društvo. Član Dume <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matvejev</a> neuspješno je predložio zakon koji bi priznao feminizam kao ekstremističku ideologiju ubrzo nakon Trepovog uhićenja, ukazujući na njezine objave na društvenim mrežama o feminizmu kao dokaz da “u ovom feminističkom okruženju teroristi regrutiraju svoje pristaše”.</span>\n<span class=\"para\">Željezna zavjesa možda je pala, ali mračna sjena totalitarizma ponovno je obavila Rusiju. Iskustva ruskih feministkinja, koje su bačene u zatvor zbog mirnog prosvjeda, optužene za ekstremizam i terorizam zbog svog uvjerenja u rodnu ravnopravnost, i koje su zlostavljane, napadane i prijetnjene od strane policije, pokazuju spremnost ruske države da terorizira one koji pokušavaju suprotstaviti njenoj agendi tradicionalnih vrijednosti i stati na kraj ratu u Ukrajini.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> je asistentica na predmetu političkih znanosti na Trinity Collegeu u Dublinu. Njezini istraživački interesi uključuju proučavanje središnje i istočne Europe i post-sovjetskih pitanja te povijesti roda. Ima magistarsku diplomu s Europskog koledža u Natolinu i diplomu iz europskih studija s Trinity Collegea u Dublinu.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">2023. november 16-án, hónapok előzetes letartóztatás után, Sacha Skochilenkót bűnösnek találták a „tudatosan hamis információk nyilvános terjesztésében az orosz fegyveres erőkről”. A bűne? Öt árkategória címkét kicserélt egy szupermarketben olyan kis papírdarabokra, amelyeken olyan kijelentések álltak, mint „Putyin 20 éve hazudik nekünk a televízió képernyőiről: ezeknek a hazugságoknak az eredménye a háború igazolására való készségünk és az értelmetlen halálesetek,” és „Az orosz hadsereg bombázott egy művészeti iskolát Mariupolban. Körülbelül 400 ember bújt el bent.” A bírósághoz intézett végső nyilatkozatában Skochilenko hangsúlyozta a vádak abszurditását, miszerint cselekedetei veszélyeztették az orosz állam biztonságát: „Milyen törékeny lehet az ügyész hite államunkban és társadalmunkban, ha azt hiszi, hogy államiságunkat és közbiztonságunkat öt kis papírdarab le tudja rombolni?”</span>\n<span class=\"para\">Bár Skochilenko története felkeltette a nemzetközi hírmédia figyelmét, ő csupán egyike azoknak a több száz orosz nőnek, akik az utóbbi években politikai elnyomásban szenvedtek. Skochilenko művész, feminista, békeaktivista, politikai fogoly és most szabad nő. Története illusztrálja Oroszországban a rezisztencia növekvő feminizálódását, valamint a feminista aktivizmus és a háborúellenes tiltakozás elnyomását.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A rezisztencia feminizálódása</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko nem volt egyedül az árkategória címkék használatában a háborúellenes üzenetek terjesztésére. Az ötlet a Feminista Háborúellenes Rezisztenciától, vagyis a FAR-tól származik – egy kollektíva, amely egy nappal azután alakult, hogy Oroszország megszállta Ukrajnát, azzal a céllal, hogy mindenáron tiltakozzon a háború ellen. Míg a feminista aktivisták Oroszországban sosem élvezték a könnyű helyzetet, üldöztetésük az orosz-ukrán háború óta gyorsan felgyorsult, valószínűleg a feminista szervezetek háborúellenes tiltakozásának hajlamának köszönhetően. Ez a háborúellenes tiltakozás és feminista aktivizmus összefonódása azt jelenti, hogy a résztvevő nőket a orosz állam szemében kétszeresen bűnösnek tekintik. Feminista hiedelmeik összeegyeztethetetlenek Oroszország hagyományos konzervatív értékeivel, és a katonai agresszióval szembeni nyílt fellépésük árulónak számít hazájuk számára.</span>\n<span class=\"para\">Oroszországnak hosszú története van a háború ellen tiltakozó nőkről, akik a besorozott férjeik és fiaik érdekében katonai reformokat szorgalmaztak. Ma ezt a hagyományt a Way Home és a régóta működő Katonai Anyák Szövetsége folytatja. Azonban a Feminista Háborúellenes Rezisztencia egyedi abban, hogy, ahogy a neve is sugallja, a feminista ideológiát helyezi aktivizmusának középpontjába. Az Oroszország ukrajnai invázióját követően azonnal megalapított FAR kiáltványa kijelenti, hogy „a feminizmus mint politikai erő nem lehet egy agresszió és katonai megszállás oldalán.” A szervezet arra kéri követőit, hogy „aktívan ellenálljanak a háborúnak és a kormányzatnak, amely elkezdte azt”, és folytatta ezt a cselekvésre való felhívást, annak ellenére, hogy a körülmények egyre veszélyesebbé váltak, és a tiltakozók most kockázatnak vannak kitéve.</span>\n<span class=\"para\">Az orosz hatóságok feminista aktivizmusra irányuló fellépése számos szervezetet arra kényszerített, hogy beszüntesse működését, és szervezőit elhagyja az országot. Skochilenko maga is tagja volt egy ilyen feminista szervezetnek, az Eve’s Ribs-nek (<em>Рёбра Евы</em>). A szervezet 2015-ben alakult Szentpéterváron, azzal a céllal, hogy kampányoljon a nők elleni diszkrimináció és erőszak ellen. Tevékenységeik sokfélék voltak, a női támogató csoportoktól és oktatási eseményektől kezdve a nők elleni erőszak és militarizmus ellen tiltakozó performatív utcai akciókig. Az ukrajnai invázió óta az Eve’s Ribs szervezőit politikai üldöztetés fenyegetése miatt kényszerítették Oroszország elhagyására.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Innováció a tiltakozásokban</strong></span>\n<span class=\"para\">A békés háborúellenes tiltakozásokon részt vevő nőket <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">erőszaknak</a> tették ki, kínzásoknak, mint például vízbefojtásnak, és szexuális zaklatással fenyegették meg őket a rendőrségi őrizet alatt. Azokat, akiket letartóztattak, arra kényszerítik, hogy szembenézzenek egy büntető igazságszolgáltatási rendszerrel, amely súlyos elfogultságot mutat a vádlottakkal szemben. Oroszországban a bűnügyi ítéletek aránya jelenleg meghaladja a 99 százalékot, ami arra késztette egyes elemzőket, hogy azt sugallják, hogy a politikai <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">elnyomás Putyin alatt</a> magasabb, mint Sztálin Nagy Tisztogatása alatt. A tiltakozáshoz és a gyülekezési szabadsághoz fűződő jogok súlyos megsértése mellett az ukrajnai inváziót követő hetekben bevezetett orosz büntetőjogi törvénymódosítások bűncselekménnyé nyilvánítják a „hamis” vagy „megbízhatatlan” információk terjesztését vagy diszkreditálását az orosz fegyveres erőkről és más állami szervekről. Ezek a hamis hírekre vonatkozó törvények bármilyen formájú háborúkritikát bűncselekménnyé tesznek, amely akár tizenöt év börtönnel is büntethető.</span>\n<span class=\"para\">Ezekre a drákói cenzúrára és a tiltakozókra leselkedő kockázatokra válaszul a FAR-nak innovatív tiltakozási és polgári engedetlenségi formákat kellett kidolgoznia, hogy folytathassa küldetését. A tiltakozási módszerek közé tartozik a sárga és kék viselése, hogy kifejezzék szolidaritásukat Ukrajnával, vagy fekete viselése, hogy gyászoljanak azokon, akik a konfliktusban meghaltak. Az aktivisták háborúellenes szlogeneket is írnak, mint például „nem a háborúnak” (<em>нет войне</em>) és „ne hallgass” (<em>не мольчи</em>) bankjegyekre és érmékre. A FAR a graffitizés és a gerilla művészeti installációk használatát is szorgalmazta a háború ellen.</span>\n<span class=\"para\"> A FAR a Telegram csatornáján háborúellenes anyagokat posztolva, cenzúrázatlan híreket oszt meg Oroszország „különleges katonai műveletéről”; koordinálja a politikai foglyok támogatását; és megvitatja az orosz állam nőkre és LGBTQ+ emberekre irányuló támadásait, amelyek az utóbbi években egyre gyakoribbá váltak. A csoport ingyenes pszichológiai szolgáltatásokat is nyújt a rászoruló aktivisták számára. Míg a FAR vezetői nagyrészt névtelenek, és decentralizált, helyi szintű struktúrája megnehezíti a kormányzati hatóságok számára a célba vételt, nem mentes a politikai elnyomástól. A FAR-t 2022 decemberében külföldi ügynökként nevezték el, egy olyan címke, amelyet a külföldi finanszírozásban részesülő szervezetek megjelölésére használnak. 2024 áprilisában az orosz igazságügyi minisztérium a csoportot a nemkívánatos szervezetek listájára tette, amelyeket a nemzeti biztonságra fenyegetésnek tekintenek. A nemkívánatos szervezeteknek fel kell függeszteniük minden működésüket Oroszországban, és az érintett egyének börtönbüntetéssel néznek szembe, legfeljebb öt évig terjedő büntetéssel. Nem sokkal ezután elfogatóparancsot adtak ki a száműzött költő, Daria Serenko ellen, aki az egyetlen FAR-vezető, akinek a kiléte nyilvános.</span>\n<span class=\"para\">A FAR kiáltványa kijelenti, hogy hosszú ideig az orosz feminista mozgalmat nem tekintették fenyegetésnek a Kreml által, és ezért a feminista aktivisták kevésbé voltak sebezhetőek az állami elnyomással szemben, mint más politikai csoportok. Ez nyilvánvalóan kezd megváltozni. Egy olyan országban, ahol a hagyományos értékek hivatalos ideológiává váltak, amelyet politikai vezetők, közszellemi személyiségek, mint Alexander Dugin, és a orosz ortodox egyház prominens alakjai népszerűsítenek, a nemek közötti egyenlőségért való kampányolás és a patriarchális társadalmi normák megkérdőjelezése veszélyes ügy. Egy nemrégiben készült tanulmány az oroszországi tiltakozásokról megállapította, hogy a nagyszámú nő részvételével zajló tiltakozásokat kevésbé veszélyesnek tekintik, mint a férfiak által dominált tiltakozásokat. Azonban a patriarchátust megkérdőjelező női tiltakozókat erkölcstelennek és a represszióra jobban érdemesnek tartják, mint azokat a nőket, akik hangsúlyozzák nőiességüket és megfelelnek a hagyományos nemi szerepeknek, mint például a mozgósított katonák anyái és feleségei. A hagyományos értékek iránti megvetésük büszke kifejezésével és minden nem számára egyenlő jogokért való érveléssel az orosz feminista aktivisták felkeltik az állami hatóságok haragját, és az utóbbi években egyre nagyobb elnyomásnak vannak kitéve.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Hagyományos értékek</strong></span>\n<span class=\"para\"> A legismertebb eset az orosz feminista aktivisták állami elnyomásáról természetesen a híres Pussy Riot csoporté. Míg olyan akadémikusok, mint Valerie Sperling megkérdőjelezték, hogy a Pussy Riot valóban feminista csoportnak tekinthető-e, a múltbeli előadásaik misogynista és homofób jellege miatt, a nőket mégis elismerik, hogy nemzetközi figyelmet irányítottak az orosz nők jogainak siralmas állapotára. 2012-ben a Punk Prayer előadás során a csoport három tagja, Nadezhda Tolokonnikova, Jekatyerina Szamutsevics és Maria Alyokhina, táncoltak a moszkvai Megváltó Krisztus Székesegyház oltárán, Oroszország egyik legszentebb imádságos helyén. Színes balaklavákat viseltek, miközben hangosan énekelték a „Istenanya, űzd el Putyint”<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">A provokatív szövegek olvasásakor világossá válik, hogy a Pussy Riot előadása mélyen politikai jellegű volt, amely a Kreml hagyományos nemi szerepek népszerűsítését és Putyin és a korrupt Kirill pátriárka közötti kényelmes kapcsolatot kívánta elítélni. Azonban hónapok bírósági tárgyalása után a nőket végül vallási gyűlöletből motivált huliganizmus miatt elítélték, és két év börtönbüntetésre ítélték. Marina Syrova bíró a csoport feminista hiedelmeit jelentős motiváló tényezőnek tekintette a közrend megzavarásában, és megjegyezte, hogy bár a feminizmus önmagában nem bűncselekmény, követői a közmorál normáit, beleértve a családi kapcsolatokat és a tisztesség normáit, megkérdőjelezik.</span>\n<span class=\"para\">A Pussy Riot Punk Prayer előadása óta a Kreml és az orosz ortodox egyház közötti feminista támadások egyre fokozódtak, összhangban az állam növekvő autoritarizmusával, a hagyományos értékek népszerűsítésével és az emberi jogi védelmek gyengítésével. Például 2013-ban <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Kirill pátriárka</a> a feminizmust olyan veszélyes jelenségnek nevezte, amely eltéríti a nőket veleszületett szerepüktől, hogy gondoskodjanak a házról és a gyermekek neveléséről. A nőket arra ösztönző pro-natalista családpolitikai intézkedések mellett, amelyek arra bátorítják a nőket, hogy hagyják el karrierjüket, hogy minél több gyermeket adjanak az államnak, az orosz nőket borzalmas támadások érték jogaink ellen. 2017-ben az orosz Állami Duma dekriminalizálta a családon belüli erőszakot. Ha a nő sérülései olyan súlyosak, hogy kórházi kezelésre van szüksége, akkor nincs büntetőjogi szankció az erőszakért. Ez a családon belüli erőszak áldozatainak védelmét célzó intézkedések visszavonása évtizedes advocacy ellenére történt, amelyet olyan női szervezetek, mint a <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), a Szentpétervári Krízisközpont és az ANNA (2016 óta külföldi ügynökként nyilvántartott) folytattak a nők átfogóbb védelme érdekében.</span>\n<span class=\"para\">A nők reproduktív jogai is veszélyben vannak. Míg az orosz Szovjet Köztársaság Lenin alatt volt a világ első modern állama, amely legalizálta az abortuszt, a posztszovjet korszakban az orosz ortodox egyház újbóli megerősödésével a nők választási jogát egyre inkább megkérdőjelezik. Az egyház prominens tagjai az abortuszt mind morális kérdésként, mind demográfiai fontosságú ügyként keretezték. A későbbi Dmitrij <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> híresen „rosszabbnak” nevezte az abortuszt, mint a holokauszt. Legutóbb, 2023 végén, Kirill pátriárka <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">az abortusztilalmat</a> egy varázspálcához (<em>волшебной палочки</em>) hasonlította, amely képes orvosolni Oroszország demográfiai válságát. 2007-ben bevezették a Maternity Capital programot, amely pénzügyi ösztönzőket biztosít az orosz családok számára, hogy több mint egy gyermeket vállaljanak. Azóta a Kreml folytatta a pro-natalista intézkedések bevezetését, amelyek a szülést és a gyermekvállalást a nők elsődleges kötelességeként állítják be az állam számára.</span>\n<span class=\"para\">2023 augusztusában Putyin újjáélesztette a Sztálin-korszak „Anyahős” díját azoknak a nőknek, akik tíz vagy annál több gyermeket neveltek. Míg az abortusz a szövetségi szinten továbbra is legális, számos régióban szigorúbb abortusztörvényeket vezettek be. Az állam számos intézkedést is bevezetett, amelyek célja, hogy elriassza a nőket a terhesség megszakításától. Ezek közé tartozik a „csend hete” – egy kötelező várakozási idő a nő első abortuszmegszakítási kérésétől a beavatkozásig, amely alatt előabortusz tanácsadáson kell részt venniük, amelyet gyakran ortodox papok vagy életvédő aktivisták tartanak. A konzervatív törvényhozók a magánklinikákra is összpontosítani kezdtek, ahol az abortuszok körülbelül 20%-át végzik. 2023 decemberében a Nizhny Novgorod törvényhozó testülete javasolt egy törvényjavaslatot, amely a magánklinikákon végzett abortuszokat tiltaná a szövetségi szinten az orosz Állami <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Dumának</a>. Ez azt követően történt, hogy a magánklinikák, beleértve az orosz megszállás alatt álló Krímben találhatóakat, leállították az abortuszok végzését.</span>\n<span class=\"para\">Legutóbb, 2024. szeptember 25-én, Putyin Egységes Oroszország pártjának törvényhozói javasoltak egy törvényjavaslatot a „gyermekmentes propaganda” betiltására, amely az önkéntes gyermektelenséget népszerűsítő vagy arról beszélő anyagokat célozza meg. Oroszországban a gyermekmentes mozgalom (oroszul <em>чайлдфри</em>) biztonságos helyet biztosít azoknak a nőknek, akik úgy döntenek, hogy nem vállalnak gyermeket egy olyan társadalomban, ahol ez a választás máskülönben megvetés vagy elutasítás tárgyává teheti őket. A javasolt jogszabály értelmében azokat, akiket „gyermekmentes propaganda” terjesztésével vádolnak, akár 400 000 rubel (körülbelül 3800 euró) bírsággal sújthatják, míg a jogi személyek vagy szervezetek akár öt millió rubel (körülbelül 48 000 euró) büntetést kaphatnak.</span>\n<span class=\"para\">Az orosz parlament felsőházának elnöke, <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> a betiltás támogatóinak véleményét tükrözte, amikor a gyermekmentes ideológiát a feminista mozgalom eredményeként írta le, amelyet szerinte a Nyugat militánsra és radikálisra formált. Matvienko a feminizmust olyan mozgalomnak írja le, amely egyszerre férfiellenes és a hagyományos értékek ellen van. Eközben orosz jogi szakértők figyelmeztetnek, hogy ha a törvény életbe lép, azt nagyon széleskörűen értelmezhetik, és felhasználhatják a média, a mozi és a reklámipar célba vételére. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Vladislav Gubko ügyvéd</a> előrejelzi, hogy bármely 25 évnél idősebb nő, aki a közösségi médiáján említi, hogy nincsenek gyermekei és nem is tervez gyermeket, bűnösnek található a „gyermekmentes propaganda” terjesztésében.</span>\n<span class=\"para\">2024. október 17-én az Állami Duma elfogadta a gyermekmentes propaganda betiltásáról szóló törvényt.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>A feminizmus: egy szélsőséges ideológia</strong></span>\n<span class=\"para\">A jövőre nézve egyre valószínűbbnek tűnik, hogy a feminista mozgalmat szélsőséges vagy terrorista szervezetként fogják nyilvántartani, ahogyan a globális LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">mozgalmat</a> is 2023 novemberében. Már 2023-ban több nőt vádoltak meg „radikális feminizmussal” a bíróságon, amelyet szélsőségességgel hasonlítottak össze. Anya Berkovich színházi rendezőt és Svetlana Petriychuk drámaírót azzal vádolták, hogy terrorizmust igazoltak a <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminista</a> darabjuk, a <em>„Finist, a Bátor Sólyom”</em> miatt, amely szimpatikus fényt vet az orosz dzsihadista feleségekre, akiket az ISIS harcosai csábítanak Szíriába. A darabot a terrorizmus dicsőítésével és a „radikális feminista ideológia” elemeivel vádolták. A párt hat év börtönbüntetésre ítélték.</span>\n<span class=\"para\">A 26 éves Daria Trepova letartóztatása, aki a háborúpárti blogger és propagandista Maxim Fomin, közismertebb nevén Vladlen Tatarsky meggyilkolásáért felelős, katalizátora volt egy újabb antifeminista őrületnek néhány konzervatív orosz társadalmi körben. A Duma tagja, <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> sikertelenül javasolt egy törvényt, amely a feminizmust szélsőséges ideológiaként ismerné el, nem sokkal Trepova letartóztatása után, arra hivatkozva, hogy a feminista környezetben „a terroristák toborozzák támogatóikat”.</span>\n<span class=\"para\">Az Iron Curtain talán lehullott, de a totalitarizmus sötét árnyéka ismét elborította Oroszországot. Az orosz feminista aktivisták tapasztalatai, akik békés tiltakozásért börtönbe kerültek, szélsőségességgel és terrorizmussal vádolták őket a nemek közötti egyenlőségbe vetett hitük miatt, és akiket a rendőrség zaklatott, bántalmazott és fenyegetett, bizonyítják az orosz állam hajlandóságát arra, hogy terrorizálja azokat, akik megpróbálnak ellenállni a hagyományos értékek programjának és fellépni a háború ellen Ukrajnában.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> a Dublin Trinity College politikai tudományi oktatója. Kutatási érdeklődése középpontjában a közép- és kelet-európai, valamint posztszovjet ügyek és a nemi történelem áll. Mesterfokozatot szerzett a Natolini Európai Főiskolán, és alapképzést a Dublin Trinity College-on európai tanulmányokból.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Il 16 novembre 2023, dopo mesi di detenzione preventiva, Sasha Skochilenko è stata dichiarata colpevole di “diffusione pubblica di informazioni false e consapevolmente false sulle Forze Armate russe”. Il suo crimine? Sostituire cinque etichette dei prezzi in un supermercato con piccoli pezzi di carta stampati con affermazioni come “Putin ci ha mentito dai teleschermi per 20 anni: il risultato di queste menzogne è la nostra disponibilità a giustificare la guerra e le morti insensate,” e “L'esercito russo ha bombardato una scuola d'arte a Mariupol. Circa 400 persone si stavano nascondendo all'interno.” In una dichiarazione finale al tribunale, Skochilenko ha evidenziato l'assurdità delle affermazioni secondo cui le sue azioni avrebbero minacciato la sicurezza statale russa: “Quanto deve essere fragile la convinzione del procuratore nella nostra stato e società, se pensa che la nostra statualità e la sicurezza pubblica possano essere abbattute da cinque piccoli pezzi di carta?”</span>\n<span class=\"para\">Sebbene la storia di Skochilenko possa aver attirato l'attenzione dei media internazionali, lei è solo una delle centinaia di donne russe che hanno subito repressione politica negli ultimi anni. Skochilenko è un'artista, femminista, attivista per la pace, prigioniera politica e ora una donna libera. La sua storia illustra sia la crescente femminilizzazione della resistenza in Russia sia la repressione dell'attivismo femminista e della protesta contro la guerra.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La femminilizzazione della resistenza</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko non era sola nell'usare etichette dei prezzi per diffondere messaggi contro la guerra. L'idea è nata dalla Resistenza Femminista Anti-Guerra, o FAR – un collettivo formato un giorno dopo l'invasione russa dell'Ucraina con l'obiettivo di protestare contro la guerra a tutti i costi. Sebbene le attiviste femministe in Russia non abbiano mai avuto vita facile, la loro persecuzione è accelerata rapidamente dall'invasione russa dell'Ucraina, probabilmente a causa della propensione delle organizzazioni femministe a protestare anche contro la guerra. Questo nesso tra protesta contro la guerra e attivismo femminista ha significato che le donne coinvolte sono viste come doppiamente colpevoli agli occhi dello stato russo. Le loro convinzioni femministe sono incompatibili con i valori tradizionali di conservatorismo della Russia e la loro franchezza contro l'aggressione militare russa le rende traditrici del loro paese.</span>\n<span class=\"para\">La Russia ha una lunga storia di donne che protestano contro la guerra o che chiedono riforme militari a favore dei loro mariti e figli arruolati. Oggi, questa tradizione è continuata da Way Home e dal sindacato di lunga data delle Madri dei Soldati. Tuttavia, la Resistenza Femminista Anti-Guerra è unica in quanto, come suggerisce il nome, pone l'ideologia femminista al centro del suo attivismo. Fondata immediatamente dopo l'invasione russa dell'Ucraina, il manifesto di FAR dichiara che “il femminismo come forza politica non può essere dalla parte di una guerra di aggressione e occupazione militare.” L'organizzazione invita i suoi seguaci a “opporsi attivamente alla guerra e al governo che l'ha iniziata” e ha continuato a promuovere questo appello all'azione nonostante le circostanze sempre più pericolose e i rischi a cui ora si espongono i manifestanti.</span>\n<span class=\"para\">La repressione delle autorità russe contro l'attivismo femminista ha costretto numerose organizzazioni a cessare le operazioni e i loro organizzatori a fuggire dal paese. Skochilenko stessa era membro di una di queste organizzazioni femministe chiamata Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). L'organizzazione è stata fondata a San Pietroburgo nel 2015 con l'obiettivo di fare campagna contro la discriminazione e la violenza contro le donne. Le sue attività erano varie, spaziando da gruppi di supporto per donne ed eventi educativi a azioni di strada performative che protestavano contro la violenza sulle donne e il militarismo. Dall'invasione dell'Ucraina, gli organizzatori di Eve’s Ribs sono stati costretti a lasciare la Russia a causa di minacce di persecuzione politica.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Innovazione nelle proteste</strong></span>\n<span class=\"para\">Le donne che partecipano a proteste pacifiche contro la guerra sono state <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">soggette</a> a violenze, hanno subito torture come il waterboarding e sono state minacciate di aggressione sessuale mentre erano in custodia della polizia. Coloro che vengono arrestati sono costretti a confrontarsi con un sistema di giustizia penale con un grave pregiudizio contro gli imputati. In Russia, il tasso di condanna è attualmente superiore al 99%, spingendo alcuni analisti a suggerire che i livelli di <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repressione politica sotto Putin</a> siano più alti rispetto a quelli durante la Grande Purga di Stalin. Oltre a gravi violazioni dei diritti di protesta e libertà di assemblea, le modifiche al diritto penale russo promulgate nelle settimane successive all'invasione dell'Ucraina rendono un crimine screditare o diffondere informazioni “false” o “non affidabili” sulle Forze Armate russe e altri organi statali. Queste leggi sulle fake news rendono qualsiasi forma di critica alla guerra un reato punibile con fino a quindici anni di carcere.</span>\n<span class=\"para\">In risposta a questa censura draconiana e ai rischi che affrontano coloro che continuano a protestare, FAR è stata costretta a sviluppare forme innovative di protesta e disobbedienza civile per continuare la propria missione. I metodi di protesta includono indossare giallo e blu per mostrare solidarietà con l'Ucraina o nero per piangere coloro che sono morti nel conflitto. Gli attivisti scrivono anche slogan contro la guerra come “no alla guerra” (<em>нет войне</em>) e “non stare in silenzio” (<em>не мольчи</em>) su banconote e monete. FAR ha anche sostenuto l'uso di graffiti e installazioni artistiche di guerriglia per opporsi alla guerra.</span>\n<span class=\"para\"> Oltre a pubblicare materiali contro la guerra sul loro canale Telegram, FAR condivide notizie non censurate sulla verità riguardo all'“operazione militare speciale” della Russia; coordina il supporto per i prigionieri politici; e discute degli attacchi da parte dello stato russo contro donne e persone LGBTQ+, che sono diventati sempre più frequenti negli ultimi anni. Il gruppo fornisce anche servizi psicologici gratuiti agli attivisti in difficoltà. Sebbene i leader di FAR siano per lo più anonimi e la sua struttura decentralizzata renda l'organizzazione difficile da colpire per le autorità governative, non è immune dalla repressione politica. FAR è stata designata come agente straniero nel dicembre 2022, un'etichetta usata per designare organizzazioni che ricevono finanziamenti esteri. Nell'aprile 2024, il ministero della giustizia russo ha aggiunto il gruppo a un elenco di organizzazioni indesiderabili considerate una minaccia per la sicurezza nazionale del paese. Le organizzazioni indesiderabili devono interrompere tutte le operazioni in Russia e le persone coinvolte rischiano pene detentive, con una pena massima di cinque anni. Poco dopo, è stato emesso un mandato di arresto per la poetessa esiliata Daria Serenko, una delle uniche leader di FAR la cui identità è pubblica.</span>\n<span class=\"para\">Il manifesto di FAR afferma che per molto tempo il movimento femminista russo non è stato percepito come una minaccia dal Cremlino e le attiviste femministe erano quindi meno vulnerabili alla repressione statale rispetto ad altri gruppi politici. Questo è chiaramente iniziato a cambiare. In un paese in cui i valori tradizionali sono diventati un'ideologia ufficiale promossa da politici, intellettuali pubblici come Alexander Dugin e figure prominenti della Chiesa ortodossa russa, fare campagna per l'uguaglianza di genere e sfidare le norme sociali patriarcali è un affare pericoloso. Uno studio recente sulla protesta in Russia ha scoperto che le proteste che coinvolgono un gran numero di donne sono percepite come meno pericolose rispetto alle proteste dominate dagli uomini. Tuttavia, le manifestanti che sfidano il patriarcato sono viste come immorali e più meritevoli di repressione rispetto a quelle donne che enfatizzano la loro femminilità e si conformano ai ruoli di genere tradizionali, come le madri e le mogli dei soldati mobilitati. Affermando con orgoglio il loro disprezzo per i valori tradizionali e sostenendo i diritti uguali per tutti i generi, le femministe russe attirano l'ira delle autorità statali e sono state soggette a una crescente repressione negli ultimi anni.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Valori tradizionali </strong></span>\n<span class=\"para\"> Il caso più noto di repressione statale degli attivisti femministi russi è, ovviamente, quello del famoso gruppo Pussy Riot. Sebbene accademici come Valerie Sperling abbiano messo in discussione se Pussy Riot possa essere giustamente descritta come un gruppo femminista, a causa della natura misogina e omofoba di alcune delle loro performance passate, le donne sono state comunque accreditate per aver attirato l'attenzione internazionale sullo stato deplorevole dei diritti delle donne in Russia. Nel 2012, la performance Punk Prayer ha visto tre membri del gruppo, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich e Maria Alyokhina, danzare sull'altare della Cattedrale di Cristo Salvatore a Mosca, uno dei luoghi di culto più sacri della Russia. Indossavano colorate passamontagna mentre cantavano ad alta voce la loro canzone “Madre di Dio, allontana Putin”<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Leggendo i testi provocatori, è chiaro che la performance di Pussy Riot era profondamente politica, cercando di condannare la promozione da parte del Cremlino dei ruoli di genere tradizionali e la relazione confortevole tra Putin e il corrotto Patriarca Kirill. Tuttavia, dopo mesi di processo, le donne sono state infine condannate per vandalismo motivato da odio religioso e condannate a due anni di carcere. La giudice Marina Syrova ha considerato le convinzioni femministe del gruppo un fattore motivante significativo dietro la loro interruzione dell'ordine pubblico e ha notato che, sebbene il femminismo stesso non sia un crimine, i suoi seguaci sfidano le norme della moralità pubblica, comprese le relazioni familiari e gli standard di decenza.</span>\n<span class=\"para\">Da quando si è svolta la performance Punk Prayer di Pussy Riot, gli attacchi congiunti al femminismo da parte del Cremlino e della Chiesa ortodossa russa si sono intensificati in concomitanza con l'aumento dell'autoritarismo dello stato, la promozione dei valori tradizionali e l'indebolimento delle protezioni dei diritti umani. Ad esempio, nel 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">il Patriarca Kirill</a> ha descritto il femminismo come un fenomeno pericoloso che distrae le donne dal loro ruolo innato di prendersi cura della casa e crescere i figli. Oltre a politiche familiari pronataliste che incoraggiano le donne ad abbandonare le loro carriere a favore di fornire allo stato quanti più figli possibile, le donne russe hanno subito attacchi orrendi ai loro diritti. Nel 2017, la Duma di Stato russa ha depenalizzato la violenza domestica. A meno che le ferite di una donna non siano così gravi da richiedere il ricovero, non ci sono pene penali per gli abusi. Questo arretramento delle protezioni per le vittime di violenza domestica è avvenuto nonostante decenni di advocacy da parte di organizzazioni femminili come <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), il Centro di crisi di San Pietroburgo e ANNA (elencata come organizzazione agente straniero dal 2016) per protezioni più complete per le donne.</span>\n<span class=\"para\">I diritti riproduttivi delle donne sono anche sotto minaccia. Sebbene la Repubblica Sovietica Russa sotto Lenin sia stata il primo stato moderno al mondo a legalizzare l'aborto, dalla rinascita della Chiesa ortodossa russa nell'era post-sovietica, il diritto di una donna di scegliere è stato sempre più messo in discussione. Membri prominenti della chiesa hanno inquadrato l'aborto sia come una questione morale sia come una questione di importanza demografica. Il defunto sacerdote Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> ha descritto famosamente l'aborto come “peggiore dell'Olocausto”. Più recentemente, alla fine del 2023, il Patriarca <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> ha paragonato il divieto di aborto a una bacchetta magica (<em>волшебной палочки</em>) con il potere di rimediare alla crisi demografica della Russia. L'anno 2007 ha visto l'introduzione dello schema del Capitale Maternità, che fornisce incentivi finanziari per le famiglie russe a avere più di un figlio. Da allora, il Cremlino ha continuato a emanare misure pronataliste che inquadrano la maternità e il parto come il dovere primario delle donne nei confronti dello stato.</span>\n<span class=\"para\">Nel agosto 2023, Putin ha ripristinato il premio “Madre Eroina” dell'era Stalin per le donne che hanno cresciuto dieci o più figli. Sebbene l'aborto rimanga legale a livello federale, diverse regioni hanno emanato legislazioni più restrittive sull'aborto. Lo stato ha anche introdotto una serie di misure progettate per scoraggiare le donne dall'optare per l'interruzione della gravidanza. Queste includono la “settimana di silenzio” – un periodo di attesa obbligatorio tra la richiesta iniziale di una donna di interrompere la gravidanza e la procedura stessa durante il quale deve partecipare a servizi di consulenza pre-aborto spesso forniti da sacerdoti ortodossi o attivisti pro-vita. I legislatori conservatori hanno iniziato a puntare i loro obiettivi sulle cliniche private, dove si svolge circa il 20% delle procedure di aborto. Nel dicembre 2023, l'assemblea legislativa di Nizhny Novgorod ha proposto un disegno di legge che vieta gli aborti nelle cliniche private a livello federale alla Duma di Stato russa <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Questo arriva dopo che le cliniche private in molte regioni, compresa la Crimea occupata dalla Russia, hanno smesso di eseguire aborti.</span>\n<span class=\"para\">Più recentemente, il 25 settembre 2024, i legislatori del partito di Putin, Russia Unita, hanno proposto un disegno di legge per vietare la “propaganda senza figli”, materiali che promuovono o discutono la scelta volontaria di non avere figli. In Russia, il movimento senza figli (in russo, <em>чайлдфри</em>) fornisce un luogo sicuro per le donne che scelgono di non avere figli in una società in cui questa scelta potrebbe altrimenti renderle oggetto di disprezzo o disapprovazione. Sotto la legislazione proposta, le persone trovate colpevoli di diffondere “propaganda senza figli” affronteranno una multa fino a 400.000 rubli (circa 3800 euro), mentre le entità legali o le organizzazioni affrontano sanzioni fino a cinque milioni di rubli (circa 48.000 euro).</span>\n<span class=\"para\">La presidente della camera alta del parlamento russo <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> ha ripreso le opinioni di molti sostenitori del divieto quando ha descritto l'ideologia senza figli come avente le sue origini nel movimento femminista, che sostiene ora sia diventato militante e radicalizzato dall'Occidente. Matvienko descrive il femminismo come un movimento che è sia anti-uomini sia anti-valori tradizionali. Nel frattempo, esperti legali russi avvertono che se la legge viene approvata potrebbe essere interpretata in modo molto ampio e utilizzata per colpire i settori dei media, del cinema e della pubblicità. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">L'avvocato Vladislav Gubko</a> prevede che qualsiasi donna di età superiore ai 25 anni che menzioni sui suoi social media di non avere figli e di non pianificare di averne potrebbe essere trovata colpevole di diffondere “propaganda senza figli”.</span>\n<span class=\"para\">Il 17<sup>o</sup> ottobre 2024, la Duma di Stato ha adottato la legge che vieta la propaganda senza figli.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Femminismo: un'ideologia estremista</strong></span>\n<span class=\"para\">Guardando al futuro, sembra sempre più probabile che il movimento femminista possa essere designato come un'organizzazione estremista o terroristica, proprio come il movimento LGBTQ+ globale <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">è stato</a> nel novembre 2023. Già nel 2023, diverse donne sono state accusate di “femminismo radicale” in tribunale, paragonato all'estremismo. La direttrice teatrale Anya Berkovich e la drammaturga Svetlana Petriychuk sono state accusate di giustificare il terrorismo a causa della loro <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">opera</a> femminista <em>“Finist il Falco Coraggioso”</em> che presenta in una luce simpatica le spose jihadiste russe che vengono attirate dai combattenti dell'ISIS in Siria. Si diceva che l'opera glorificasse il terrorismo e contenesse elementi di “ideologia femminista radicale”. Le due sono state condannate a sei anni di carcere.</span>\n<span class=\"para\">L'arresto di Daria Trepova, 26 anni, per l'omicidio del blogger e propagandista pro-guerra Maxim Fomin, meglio conosciuto come Vladlen Tatarsky, è stato un catalizzatore per una nuova frenesia anti-femminista in alcuni circoli conservatori della società russa. Il membro della Duma <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> ha proposto senza successo una legge che riconoscesse il femminismo come un'ideologia estremista poco dopo l'arresto di Trepova, indicando i suoi post sui social media riguardo al femminismo come prova che “in questo ambiente femminista i terroristi reclutano i loro sostenitori”.</span>\n<span class=\"para\">La Cortina di Ferro potrebbe essere caduta, ma l'ombra oscura del totalitarismo ha avvolto nuovamente la Russia. Le esperienze delle femministe russe, che sono state gettate in prigione per protesta pacifica, accusate di estremismo e terrorismo per la loro convinzione nell'uguaglianza di genere, e molestate, aggredite e minacciate dalla polizia, dimostrano la disponibilità dello stato russo a terrorizzare coloro che tentano di opporsi alla sua agenda di valori tradizionali e di opporsi alla guerra in Ucraina.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> è una docente di scienze politiche al Trinity College di Dublino. I suoi interessi di ricerca includono lo studio degli affari dell'Europa centrale e orientale e della storia di genere. Ha conseguito un master presso il College of Europe a Natolin e una laurea in Studi Europei presso il Trinity College di Dublino.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Op 16 november 2023, na maanden in voorarrest, werd Sasha Skochilenko schuldig bevonden aan “openbare verspreiding van opzettelijk valse informatie over de Russische strijdkrachten”. Haar misdaad? Vijf prijskaartjes in een supermarkt vervangen door kleine stukjes papier met uitspraken zoals “Poetin liegt al 20 jaar tegen ons vanaf de televisieschermen: het resultaat van deze leugens is onze bereidheid om de oorlog en de zinloze doden te rechtvaardigen,” en “Het Russische leger bombardeerde een kunstschool in Mariupol. Ongeveer 400 mensen schuilden binnen.” In een laatste verklaring aan de rechtbank benadrukte Skochilenko de belachelijkheid van de beweringen dat haar acties de Russische staatsveiligheid hadden bedreigd: “Hoe fragiel moet de overtuiging van de aanklager in onze staat en samenleving zijn, als hij denkt dat onze staatsvorming en openbare veiligheid kunnen worden neergehaald door vijf kleine stukjes papier?”</span>\n<span class=\"para\">Hoewel het verhaal van Skochilenko misschien de aandacht van de internationale nieuwsmedia heeft getrokken, is zij slechts een van de honderden Russische vrouwen die de afgelopen jaren politieke repressie hebben ondervonden. Skochilenko is een kunstenaar, feminist, vredesactivist, politieke gevangene en nu een vrije vrouw. Haar verhaal illustreert zowel de groeiende feminisering van verzet in Rusland als de repressie van feministische activisme en anti-oorlogsprotest.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De feminisering van verzet</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko was niet alleen in het gebruik van prijskaartjes om anti-oorlogsboodschappen te verspreiden. Het idee kwam van de Feministische Anti-Oorlogsweerstand, of FAR – een collectief dat een dag na de Russische invasie van Oekraïne werd gevormd met als doel de oorlog koste wat het kost te protesteren. Hoewel feministische activisten in Rusland het nooit gemakkelijk hebben gehad, is hun vervolging sinds de invasie van Oekraïne snel toegenomen, waarschijnlijk vanwege de neiging van feministische organisaties om ook tegen de oorlog te protesteren. Deze nexus van anti-oorlogsprotest en feministisch activisme heeft ertoe geleid dat de betrokken vrouwen in de ogen van de Russische staat als dubbel schuldig worden beschouwd. Hun feministische overtuigingen zijn onverenigbaar met de traditionele waarden van Rusland en hun openhartigheid tegen de militaire agressie van Rusland maakt hen tot verraders van hun land.</span>\n<span class=\"para\">Rusland heeft een lange geschiedenis van vrouwen die protesteren tegen oorlog of pleiten voor militaire hervorming namens hun ingelijfde echtgenoten en zonen. Vandaag de dag wordt deze traditie voortgezet door Way Home en de al lang gevestigde Unie van Moeders van Soldaten. Echter, de Feministische Anti-Oorlogsweerstand is uniek omdat, zoals de naam al aangeeft, het feministische ideologie centraal stelt in haar activisme. Opgericht onmiddellijk na de Russische invasie van Oekraïne, verklaart het manifest van FAR dat “feminisme als politieke kracht niet aan de kant van een oorlog van agressie en militaire bezetting kan staan.” De organisatie roept haar volgers op om “actief tegen de oorlog en de regering die deze is begonnen” te zijn en heeft deze oproep tot actie voortgezet ondanks de steeds gevaarlijker omstandigheden en de risico's waaraan protesteerders zich nu blootstellen.</span>\n<span class=\"para\">De onderdrukking van feministisch activisme door de Russische autoriteiten heeft talloze organisaties gedwongen hun activiteiten te staken en hun organisatoren het land te ontvluchten. Skochilenko zelf was lid van een dergelijke feministische organisatie genaamd Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). De organisatie werd in 2015 in St. Petersburg opgericht met als doel te campagne voeren tegen discriminatie en geweld tegen vrouwen. De activiteiten waren divers, variërend van ondersteuningsgroepen voor vrouwen en educatieve evenementen tot performatieve straatacties die protesteerden tegen geweld tegen vrouwen en militarisme. Sinds de invasie van Oekraïne zijn de organisatoren van Eve’s Ribs gedwongen Rusland te verlaten vanwege bedreigingen van politieke vervolging.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Innovatie in protesten</strong></span>\n<span class=\"para\">Vrouwen die deelnemen aan vreedzame anti-oorlogsprotesten zijn <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">onderworpen</a> aan geweld, hebben marteling zoals waterboarding ondergaan en zijn bedreigd met seksueel geweld terwijl ze in politiehechtenis waren. Degenen die zijn gearresteerd, worden gedwongen om geconfronteerd te worden met een strafrechtsysteem met een ernstige vooringenomenheid tegen verdachten. In Rusland is het veroordelingspercentage momenteel meer dan 99 procent, wat sommige analisten ertoe heeft aangezet te suggereren dat de niveaus van politieke <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repressie onder Poetin</a> hoger zijn dan tijdens Stalins Grote Zuivering. Naast grove schendingen van het recht om te protesteren en de vrijheid van vergadering, maken wijzigingen in de Russische strafwet die in de weken na de invasie van Oekraïne zijn afgekondigd, het een misdaad om “valse” of “onbetrouwbare” informatie over de Russische strijdkrachten en andere staatsorganen te discrediteren of te verspreiden. Deze nepnieuwswetten maken elke vorm van kritiek op de oorlog een strafbaar feit dat bestraft kan worden met maximaal vijftien jaar gevangenisstraf.</span>\n<span class=\"para\">Als reactie op deze draconische censuur en de risico's waarmee degenen die blijven protesteren worden geconfronteerd, zijn FAR gedwongen innovatieve vormen van protest en burgerlijke ongehoorzaamheid te ontwikkelen om hun missie voort te zetten. Protestmethoden omvatten het dragen van geel en blauw om solidariteit met Oekraïne te tonen of zwart om te rouwen om degenen die in het conflict zijn gestorven. Activisten schrijven ook anti-oorlogsleuzen zoals “nee tegen oorlog” (<em>нет войне</em>) en “wees niet stil” (<em>не мольчи</em>) op bankbiljetten en munten. FAR heeft ook gepleit voor het gebruik van graffiti en guerrilla-kunstinstallaties om zich tegen de oorlog te verzetten.</span>\n<span class=\"para\"> Naast het plaatsen van anti-oorlogs materialen op hun Telegram-kanaal, deelt FAR ongecensureerd nieuws over de waarheid over Rusland's “speciale militaire operatie”; coördineert het steun voor politieke gevangenen; en bespreekt het aanvallen door de Russische staat op vrouwen en LGBTQ+ mensen, die in de afgelopen jaren steeds frequenter zijn geworden. De groep biedt zelfs gratis psychologische diensten aan activisten in nood. Terwijl de leiders van FAR grotendeels anoniem zijn en de gedecentraliseerde grassrootsstructuur de organisatie moeilijk te targeten maakt voor de overheid, is het niet immuun voor politieke repressie. FAR werd in december 2022 als buitenlandse agent aangemerkt, een label dat wordt gebruikt om organisaties aan te duiden die buitenlandse financiering ontvangen. In april 2024 voegde het Russische ministerie van Justitie de groep toe aan een lijst van ongewenste organisaties die als een bedreiging voor de nationale veiligheid van het land worden beschouwd. Ongewenste organisaties moeten al hun activiteiten in Rusland staken en de betrokken individuen riskeren gevangenisstraf, met een maximale straf van vijf jaar. Kort daarna werd een arrestatiebevel uitgevaardigd voor de in ballingschap levende dichteres Daria Serenko, een van de weinige FAR-leiders wiens identiteit openbaar is.</span>\n<span class=\"para\">Het manifest van FAR stelt dat de Russische feministische beweging lange tijd niet als een bedreiging door het Kremlin werd gezien en feministische activisten daarom minder kwetsbaar waren voor staatsrepressie dan andere politieke groepen. Dit is duidelijk begonnen te veranderen. In een land waar traditionele waarden een officiële ideologie zijn geworden die door politici, publieke intellectuelen zoals Alexander Dugin en prominente figuren in de Russische Orthodoxe Kerk wordt gepromoot, is campagne voeren voor gendergelijkheid en het uitdagen van patriarchale sociale normen een gevaarlijke aangelegenheid. Een recente studie over protest in Rusland heeft aangetoond dat protesten met grote aantallen vrouwen als minder gevaarlijk worden beschouwd dan door mannen gedomineerde protesten. Echter, patriarchy-tegenwerkende vrouwelijke protesteerders worden gezien als immoreel en meer verdienstelijk voor repressie dan die vrouwen die hun vrouwelijkheid benadrukken en zich houden aan traditionele genderrollen, zoals de moeders en echtgenotes van gemobiliseerde soldaten. Door trots hun minachting voor traditionele waarden te bevestigen en te pleiten voor gelijke rechten voor alle geslachten, trekken Russische feministen de woede van de staatsautoriteiten en zijn ze in de afgelopen jaren onderworpen aan toenemende repressie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Traditionele waarden </strong></span>\n<span class=\"para\"> De meest bekende zaak van de staatsrepressie van Russische feministische activisten is natuurlijk die van de beroemde Pussy Riot-groep. Terwijl academici zoals Valerie Sperling in twijfel hebben getrokken of Pussy Riot zelfs terecht als een feministische groep kan worden beschreven, vanwege de misogynistische en homofobe aard van sommige van hun eerdere optredens, zijn de vrouwen desondanks erkend voor het trekken van internationale aandacht voor de treurige staat van de vrouwenrechten in Rusland. In 2012 zag de Punk Prayer-performance drie leden van de groep, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich en Maria Alyokhina, dansen op het altaar van de Kathedraal van Christus de Verlosser in Moskou, een van de meest heilige plaatsen van aanbidding in Rusland. Ze droegen kleurrijke bivakmutsen terwijl ze luid hun lied “Moeder van God, Drijf Poetin Weg” zongen.</span>\n<span class=\"para\">Bij het lezen van de provocerende songteksten is het duidelijk dat de performance van Pussy Riot diep politiek van aard was, gericht op het veroordelen van de promotie van traditionele genderrollen door het Kremlin en de gezellige relatie tussen Poetin en de corrupte Patriarch Kirill. Echter, na maanden van proces werden de vrouwen uiteindelijk veroordeeld voor hooliganisme gemotiveerd door religieuze haat en kregen ze een gevangenisstraf van twee jaar opgelegd. Rechter Marina Syrova beschouwde de feministische overtuigingen van de groep als een significante motiverende factor achter hun verstoring van de openbare orde en merkte op dat, hoewel feminisme zelf geen misdaad is, de volgers de normen van de openbare moraal, inclusief gezinsrelaties en fatsoen, uitdagen.</span>\n<span class=\"para\">Sinds de Punk Prayer-performance van Pussy Riot zijn de gezamenlijke aanvallen op feminisme door het Kremlin en de Russische Orthodoxe Kerk toegenomen in overeenstemming met de toenemende autoritarisme van de staat, de promotie van traditionele waarden en de verzwakking van mensenrechtenbescherming. Bijvoorbeeld, in 2013 beschreef <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarch Kirill</a> feminisme als een gevaarlijk fenomeen dat vrouwen afleidt van hun aangeboren rol in het zorgen voor het huis en het opvoeden van kinderen. Naast pro-natalistische gezinsbeleid die vrouwen aanmoedigen hun carrières op te geven ten gunste van het geven van zoveel mogelijk kinderen aan de staat, zijn Russische vrouwen geconfronteerd met afschuwelijke aanvallen op hun rechten. In 2017 decriminaliseerde de Russische Staatsdoema huiselijk geweld. Tenzij de verwondingen van een vrouw zo ernstig zijn dat ze moet worden opgenomen, zijn er geen strafrechtelijke sancties voor het misbruik. Deze terugdraaiing van de bescherming voor slachtoffers van huiselijk geweld vond plaats ondanks tientallen jaren van pleitbezorging door vrouwenorganisaties zoals <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), het Crisiscentrum van St. Petersburg, en ANNA (sinds 2016 als buitenlandse agentorganisatie gelabeld) voor meer uitgebreide bescherming voor vrouwen.</span>\n<span class=\"para\">De reproductieve rechten van vrouwen staan ook onder druk. Terwijl de Russische Sovjetrepubliek onder Lenin de eerste moderne staat ter wereld was die abortus legaliseerde, is het recht van een vrouw om te kiezen sinds de heropleving van de Russische Orthodoxe Kerk in het post-Sovjet tijdperk steeds meer ter discussie gesteld. Prominente leden van de kerk hebben abortus zowel als een morele kwestie als een kwestie van demografisch belang gekaderd. De overleden priester Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> beschreef abortus beroemd als “erger dan de Holocaust”. Meer recent, eind 2023, vergeleek Patriarch <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> een abortusverbod met een toverstokje (<em>волшебной палочки</em>) met de kracht om de demografische crisis van Rusland op te lossen. Het jaar 2007 zag de introductie van het Materniteitskapitaal-schema, dat financiële prikkels biedt voor Russische gezinnen om meer dan één kind te krijgen. Sindsdien heeft het Kremlin pro-natalistische maatregelen blijven nemen die moederschap en bevalling als de primaire plicht van vrouwen tegenover de staat kaderen.</span>\n<span class=\"para\">In augustus 2023 herstelde Poetin de Stalin-era “Moeder-Heldin” prijs voor vrouwen die tien of meer kinderen hebben grootgebracht. Terwijl abortus op federaal niveau legaal blijft, hebben verschillende regio's meer restrictieve abortuswetgeving aangenomen. De staat heeft ook een aantal maatregelen geïntroduceerd die vrouwen ontmoedigen om ervoor te kiezen een zwangerschap te beëindigen. Deze omvatten de “week van stilte” – een verplichte wachttijd tussen de eerste aanvraag van een vrouw om haar zwangerschap te beëindigen en de procedure zelf, waarin ze moet deelnemen aan pre-abortus counselingdiensten die vaak worden gegeven door orthodoxe priesters of pro-life activisten. Conservatieve wetgevers hebben hun zinnen gezet op privéklinieken, waar ongeveer 20 procent van de abortusprocedures plaatsvinden. In december 2023 stelde de wetgevende vergadering van Nizhny Novgorod een wetsvoorstel voor dat abortussen in privéklinieken op federaal niveau verbiedt aan de Russische Staatsdoema <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Dit komt nadat privéklinieken in veel regio's, waaronder het door Rusland bezette Krim, zijn gestopt met het uitvoeren van abortussen.</span>\n<span class=\"para\">Meest recent, op 25 september 2024, stelden wetgevers van Poetin's Verenigd Rusland partij een wetsvoorstel voor om “kind-vrije propaganda” te verbieden, materialen die vrijwillige kinderloosheid bevorderen of bespreken. In Rusland biedt de kind-vrije beweging (in het Russisch, <em>чайлдфри</em>) een veilige plek voor vrouwen die ervoor kiezen geen kinderen te krijgen in een samenleving waar deze keuze hen anders het onderwerp van minachting of afkeuring zou kunnen maken. Onder de voorgestelde wetgeving zullen individuen die schuldig worden bevonden aan het verspreiden van “kind-vrije propaganda” een boete van maximaal 400.000 roebel (ongeveer 3800 euro) krijgen, terwijl rechtspersonen of organisaties boetes tot vijf miljoen roebel (ongeveer 48.000 euro) riskeren.</span>\n<span class=\"para\">De voorzitter van de bovenste kamer van het Russische parlement <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> herhaalde de opvattingen van veel voorstanders van het verbod toen ze de kind-vrije ideologie beschreef als afkomstig uit de feministische beweging, die volgens haar nu militant en geradicaliseerd is door het Westen. Matvienko beschrijft feminisme als een beweging die zowel anti-mannen als anti-traditionele waarden is. Ondertussen waarschuwen Russische juridische experts dat als de wet wordt aangenomen, deze zeer breed kan worden geïnterpreteerd en kan worden gebruikt om de media, cinema en reclame-industrieën te targeten. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Advocaat Vladislav Gubko</a> voorspelt dat elke vrouw boven de 25 die op haar sociale media vermeldt dat ze geen kinderen heeft en niet van plan is ze te krijgen, schuldig kan worden bevonden aan het verspreiden van “kind-vrije propaganda”.</span>\n<span class=\"para\">Op 17<sup>de</sup> oktober 2024 nam de Staatsdoema de wet aan die kind-vrije propaganda verbiedt.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminisme: een extremistische ideologie</strong></span>\n<span class=\"para\">Als we naar de toekomst kijken, lijkt het steeds waarschijnlijker dat de feministische beweging kan worden aangemerkt als een extremistische of terroristische organisatie, net zoals de wereldwijde LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">beweging</a> in november 2023. Al in 2023 werden meerdere vrouwen beschuldigd van “radicaal feminisme” in de rechtbank, wat werd vergeleken met extremisme. Theaterdirecteur Anya Berkovich en toneelschrijver Svetlana Petriychuk werden aangeklaagd voor het rechtvaardigen van terrorisme vanwege hun <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministische</a> toneelstuk <em>“Finist de Dappere Valk”</em> dat een sympathiek licht werpt op Russische jihadi-bruiden die door ISIS-strijders naar Syrië worden gelokt. Het stuk zou terrorisme verheerlijken en elementen van “radicale feministische ideologie” bevatten. Het duo werd veroordeeld tot zes jaar gevangenisstraf.</span>\n<span class=\"para\">De arrestatie van de 26-jarige Daria Trepova voor de moord op de pro-oorlogsblogger en propagandist Maxim Fomin, beter bekend als Vladlen Tatarsky, was een katalysator voor een nieuwe anti-feministische razernij in sommige conservatieve kringen in de Russische samenleving. Duma-lid <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> stelde kort na de arrestatie van Trepova zonder succes een wet voor die feminisme als een extremistische ideologie zou erkennen, wijzend op haar sociale media-berichten over feminisme als bewijs dat “in deze feministische omgeving terroristen hun aanhangers werven”.</span>\n<span class=\"para\">Het IJzeren Gordijn mag zijn gevallen, maar de donkere schaduw van het totalitarisme heeft Rusland opnieuw omhuld. De ervaringen van Russische feministen, die in de gevangenis zijn gegooid voor vreedzaam protest, beschuldigd van extremisme en terrorisme vanwege hun geloof in gendergelijkheid, en lastiggevallen, aangevallen en bedreigd door de politie, tonen de bereidheid van de Russische staat aan om degenen te terroriseren die proberen zich tegen haar agenda van traditionele waarden te verzetten en zich tegen de oorlog in Oekraïne te verzetten.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> is een docent politieke wetenschappen aan Trinity College Dublin. Haar onderzoeksinteresses omvatten de studie van Centraal- en Oost-Europese en post-Sovjet aangelegenheden en gendergeschiedenis. Ze heeft een masterdiploma van het College van Europa in Natolin en een bachelordiploma in Europese Studies van Trinity College Dublin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">16 listopada 2023 roku, po miesiącach aresztu przedprocesowego, Sasha Skochilenko została uznana za winną „publicznego rozpowszechniania świadomie fałszywych informacji o rosyjskich siłach zbrojnych”. Jej przestępstwo? Wymiana pięciu metek cenowych w supermarkecie na małe kawałki papieru z wydrukowanymi stwierdzeniami takimi jak „Putin kłamie nam z ekranów telewizyjnych od 20 lat: wynikiem tych kłamstw jest nasza gotowość do usprawiedliwienia wojny i bezsensownych śmierci” oraz „Rosyjska armia zbombardowała szkołę artystyczną w Mariupolu. Około 400 osób ukrywało się wewnątrz.” W swoim ostatnim wystąpieniu przed sądem Skochilenko podkreśliła absurdalność twierdzeń, że jej działania zagrażały bezpieczeństwu państwa rosyjskiego: „Jak krucha musi być wiara prokuratora w nasze państwo i społeczeństwo, jeśli myśli, że nasza państwowość i bezpieczeństwo publiczne mogą zostać zniszczone przez pięć małych kawałków papieru?”</span>\n<span class=\"para\">Choć historia Skochilenko mogła przyciągnąć uwagę międzynarodowych mediów, jest ona tylko jedną z setek rosyjskich kobiet, które w ostatnich latach doświadczyły represji politycznych. Skochilenko jest artystką, feministką, działaczką na rzecz pokoju, więźniarką polityczną, a teraz wolną kobietą. Jej historia ilustruje zarówno rosnącą feminizację oporu w Rosji, jak i represje wobec aktywizmu feministycznego i protestów antywojennych.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Feminizacja oporu</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko nie była sama w używaniu metek cenowych do rozpowszechniania antywojennych wiadomości. Pomysł pochodził od Feministycznego Ruchu Antywojennego, czyli FAR – kolektywu utworzonego dzień po inwazji Rosji na Ukrainę, którego celem było protestowanie przeciwko wojnie za wszelką cenę. Choć feministyczne aktywistki w Rosji nigdy nie miały łatwo, ich prześladowania przyspieszyły gwałtownie od czasu inwazji Rosji na Ukrainę, prawdopodobnie z powodu skłonności organizacji feministycznych do protestowania przeciwko wojnie. Ten związek między protestem antywojennym a aktywizmem feministycznym sprawił, że kobiety zaangażowane w te działania są postrzegane jako podwójnie winne w oczach rosyjskiego państwa. Ich feministyczne przekonania są niezgodne z tradycyjnymi wartościami Rosji, a ich otwartość przeciwko rosyjskiej agresji militarnej czyni je zdrajcami swojego kraju.</span>\n<span class=\"para\">Rosja ma długą historię kobiet protestujących przeciwko wojnie lub opowiadających się za reformą wojskową w imieniu swoich zmobilizowanych mężów i synów. Dziś tradycję tę kontynuuje Way Home oraz długo istniejący Związek Matek Żołnierzy. Jednak Feministyczny Ruch Antywojenny jest wyjątkowy, ponieważ, jak sama nazwa wskazuje, stawia ideologię feministyczną w centrum swojego aktywizmu. Założony natychmiast po inwazji Rosji na Ukrainę, manifest FAR ogłasza, że „feminizm jako siła polityczna nie może stać po stronie wojny agresji i okupacji militarnej.” Organizacja wzywa swoich zwolenników do „aktywnym sprzeciwiania się wojnie i rządowi, który ją rozpoczął” i kontynuuje promowanie tego wezwania do działania pomimo coraz bardziej niebezpiecznych okoliczności i ryzyk, na które narażają się protestujący.</span>\n<span class=\"para\">Represje rosyjskich władz wobec aktywizmu feministycznego zmusiły liczne organizacje do zaprzestania działalności, a ich organizatorzy do ucieczki z kraju. Skochilenko sama była członkinią jednej z takich organizacji feministycznych o nazwie Żebra Ewy (<em>Рёбра Евы</em>). Organizacja została założona w Petersburgu w 2015 roku z celem kampanii przeciwko dyskryminacji i przemocy wobec kobiet. Jej działalność była różnorodna, obejmując grupy wsparcia dla kobiet i wydarzenia edukacyjne, aż po performatywne akcje uliczne protestujące przeciwko przemocy wobec kobiet i militaryzmowi. Od czasu inwazji Ukrainy organizatorzy Żebr Ewy zostali zmuszeni do opuszczenia Rosji z powodu groźby prześladowania politycznego.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Innowacje w protestach</strong></span>\n<span class=\"para\">Kobiety uczestniczące w pokojowych protestach antywojennych były <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">narażone</a> na przemoc, doświadczyły tortur, takich jak waterboarding, i były grożone napaścią seksualną podczas przetrzymywania przez policję. Osoby aresztowane zmuszone są stawić czoła systemowi sprawiedliwości karnej, który ma poważne uprzedzenia wobec oskarżonych. W Rosji wskaźnik skazania wynosi obecnie ponad 99 procent, co skłoniło niektórych analityków do sugerowania, że poziom represji politycznej <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">pod rządami Putina</a> jest wyższy niż podczas Wielkiej Czystki Stalina. Oprócz rażących naruszeń praw do protestu i wolności zgromadzeń, nowelizacje rosyjskiego prawa karnego ogłoszone w tygodniach po inwazji Ukrainy czynią przestępstwem dyskredytowanie lub rozpowszechnianie „fałszywych” lub „niewiarygodnych” informacji o rosyjskich siłach zbrojnych i innych organach państwowych. Te przepisy dotyczące fałszywych wiadomości czynią jakąkolwiek formę krytyki wojny przestępstwem zagrożonym karą do piętnastu lat więzienia.</span>\n<span class=\"para\">W odpowiedzi na tę drakońską cenzurę i ryzyko, przed którymi stają ci, którzy nadal protestują, FAR zmuszone były do opracowania innowacyjnych form protestu i obywatelskiego nieposłuszeństwa, aby kontynuować swoją misję. Metody protestu obejmują noszenie żółtego i niebieskiego, aby okazać solidarność z Ukrainą, lub czarnego, aby opłakiwać tych, którzy zginęli w konflikcie. Aktywiści piszą również antywojenne hasła, takie jak „nie dla wojny” (<em>нет войне</em>) i „nie milcz” (<em>не мольчи</em>) na banknotach i monetach. FAR promowało również użycie graffiti i instalacji sztuki partyzanckiej w celu sprzeciwu wobec wojny.</span>\n<span class=\"para\"> Oprócz publikowania materiałów antywojennych na swoim kanale Telegram, FAR dzieli się nieocenzurowanymi wiadomościami o prawdzie dotyczącej rosyjskiej „specjalnej operacji wojskowej”; koordynuje wsparcie dla więźniów politycznych; i omawia ataki ze strony rosyjskiego państwa na kobiety i osoby LGBTQ+, które stały się coraz częstsze w ostatnich latach. Grupa nawet oferuje bezpłatne usługi psychologiczne dla aktywistów w potrzebie. Choć liderzy FAR są w dużej mierze anonimowi, a ich zdecentralizowana struktura oddolna sprawia, że organizacja jest trudna do namierzenia przez władze rządowe, nie jest odporna na represje polityczne. FAR została uznana za agenta zagranicznego w grudniu 2022 roku, co jest etykietą używaną do oznaczania organizacji otrzymujących zagraniczne fundusze. W kwietniu 2024 roku rosyjskie ministerstwo sprawiedliwości dodało grupę do listy organizacji niepożądanych, które są uważane za zagrożenie dla bezpieczeństwa narodowego kraju. Organizacje niepożądane muszą wstrzymać wszelką działalność w Rosji, a osoby zaangażowane ryzykują karę więzienia, z maksymalnym wyrokiem pięciu lat. Wkrótce potem wydano nakaz aresztowania dla wygnanej poetki Darii Serenko, jednej z nielicznych liderów FAR, której tożsamość jest publiczna.</span>\n<span class=\"para\">Manifest FAR stwierdza, że przez długi czas rosyjski ruch feministyczny nie był postrzegany jako zagrożenie przez Kreml, a feministyczne aktywistki były z tego powodu mniej narażone na represje państwowe niż inne grupy polityczne. To wyraźnie zaczęło się zmieniać. W kraju, w którym tradycyjne wartości stały się oficjalną ideologią promowaną przez polityków, publicznych intelektualistów, takich jak Aleksandr Dugin, oraz prominentne postacie w Rosyjskiej Cerkwi Prawosławnej, kampania na rzecz równości płci i kwestionowanie patriarchalnych norm społecznych to niebezpieczna sprawa. Niedawne badanie dotyczące protestów w Rosji wykazało, że protesty z udziałem dużej liczby kobiet są postrzegane jako mniej niebezpieczne niż protesty zdominowane przez mężczyzn. Jednak kobiety protestujące, które sprzeciwiają się patriarchatowi, są postrzegane jako niemoralne i bardziej zasługujące na represje niż te kobiety, które podkreślają swoją kobiecość i przestrzegają tradycyjnych ról płciowych, takie jak matki i żony zmobilizowanych żołnierzy. Dumnie wyrażając swoje pogardę dla tradycyjnych wartości i argumentując na rzecz równych praw dla wszystkich płci, rosyjskie feministki przyciągają gniew władz państwowych i w ostatnich latach były poddawane coraz większym represjom.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tradycyjne wartości </strong></span>\n<span class=\"para\"> Najbardziej znanym przypadkiem represji państwowych wobec rosyjskich aktywistek feministycznych jest oczywiście sprawa słynnej grupy Pussy Riot. Choć akademicy, tacy jak Valerie Sperling, poddali w wątpliwość, czy Pussy Riot można słusznie określić jako grupę feministyczną, z powodu mizoginistycznego i homofobicznego charakteru niektórych ich wcześniejszych występów, kobiety te mimo wszystko zostały uznane za przyciągające międzynarodową uwagę do żałosnego stanu praw kobiet w Rosji. W 2012 roku występ Punk Prayer zobaczył, jak trzy członkinie grupy, Nadeżda Tołokonnikowa, Jekaterina Samucewicz i Maria Aliochina, tańczyły na ołtarzu Katedry Chrystusa Zbawiciela w Moskwie, jednym z najbardziej świętych miejsc kultu w Rosji. Nosiły kolorowe kominiarki, głośno śpiewając swoją piosenkę „Matko Boża, przepędź Putina”<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Przy czytaniu prowokacyjnych tekstów piosenek widać, że występ Pussy Riot miał głęboko polityczny charakter, dążąc do potępienia promocji przez Kreml tradycyjnych ról płciowych oraz bliskiej relacji między Putinem a skorumpowanym Patriarchą Cyrylem. Jednak po miesiącach procesu kobiety ostatecznie zostały skazane za chuligaństwo motywowane nienawiścią religijną i skazane na dwa lata więzienia. Sędzia Marina Syrowa uznała feministyczne przekonania grupy za istotny czynnik motywujący ich zakłócenie porządku publicznego i zauważyła, że chociaż feminizm sam w sobie nie jest przestępstwem, jego zwolennicy kwestionują normy moralności publicznej, w tym relacje rodzinne i standardy przyzwoitości.</span>\n<span class=\"para\">Od występu Punk Prayer Pussy Riot, wspólne ataki na feminizm ze strony Kremla i Rosyjskiej Cerkwi Prawosławnej nasiliły się w związku z rosnącym autorytaryzmem państwa, promocją tradycyjnych wartości i osłabieniem ochrony praw człowieka. Na przykład w 2013 roku <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarcha Cyryl</a> opisał feminizm jako niebezpieczne zjawisko, które odciąga kobiety od ich wrodzonej roli w opiece nad domem i wychowywaniu dzieci. Oprócz pro-natalistycznych polityk rodzinnych, które zachęcają kobiety do porzucenia kariery na rzecz zapewnienia państwu jak największej liczby dzieci, rosyjskie kobiety spotkały się z horrendalnymi atakami na swoje prawa. W 2017 roku rosyjska Duma Państwowa zdekryminalizowała przemoc domową. O ile obrażenia kobiety nie są na tyle poważne, że musi być hospitalizowana, nie ma karnych sankcji za nadużycia. To wycofanie ochrony dla ofiar przemocy domowej miało miejsce pomimo dziesięcioleci działań organizacji kobiecych, takich jak <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Petersburskie Centrum Kryzysowe i ANNA (wymieniona jako organizacja agenta zagranicznego od 2016 roku) na rzecz bardziej kompleksowej ochrony kobiet.</span>\n<span class=\"para\">Prawa reprodukcyjne kobiet są również zagrożone. Choć Rosyjska Republika Sowiecka pod Leninem była pierwszym nowoczesnym państwem na świecie, które zalegalizowało aborcję, od czasu odrodzenia Rosyjskiej Cerkwi Prawosławnej w erze post-sowieckiej, prawo kobiety do wyboru coraz częściej staje pod znakiem zapytania. Wybitni członkowie kościoła przedstawili aborcję zarówno jako kwestię moralną, jak i o znaczeniu demograficznym. Zmarły ksiądz Dmitrij <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> słynnie opisał aborcję jako „gorszą niż Holokaust”. Niedawno, pod koniec 2023 roku, Patriarcha <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Cyryl</a> porównał zakaz aborcji do magicznej różdżki (<em>волшебной палочки</em>) mającej moc rozwiązania kryzysu demograficznego Rosji. W 2007 roku wprowadzono program Kapitału Macierzyńskiego, który zapewnia zachęty finansowe dla rosyjskich rodzin do posiadania więcej niż jednego dziecka. Od tego czasu Kreml kontynuuje wprowadzanie pro-natalistycznych środków, które przedstawiają macierzyństwo i poród jako podstawowy obowiązek kobiet wobec państwa.</span>\n<span class=\"para\">W sierpniu 2023 roku Putin wznowił nagrodę „Matka-Heroina” z czasów Stalina dla kobiet, które wychowały dziesięcioro lub więcej dzieci. Choć aborcja pozostaje legalna na poziomie federalnym, wiele regionów wprowadziło bardziej restrykcyjne przepisy dotyczące aborcji. Państwo wprowadziło również szereg środków mających na celu zniechęcenie kobiet do wyboru przerwania ciąży. Należą do nich „tydzień ciszy” – obowiązkowy okres oczekiwania między początkowym wnioskiem kobiety o przerwanie ciąży a samą procedurą, podczas którego musi uczestniczyć w usługach doradztwa przedaborcyjnego, często prowadzonych przez prawosławnych księży lub aktywistów pro-life. Konserwatywni ustawodawcy zaczęli kierować swoje zainteresowania na prywatne kliniki, w których odbywa się około 20 procent zabiegów aborcyjnych. W grudniu 2023 roku zgromadzenie ustawodawcze w Niżnym Nowogrodzie zaproponowało projekt ustawy zakazującej aborcji w prywatnych klinikach na poziomie federalnym rosyjskiej Dumie Państwowej <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. To nastąpiło po tym, jak prywatne kliniki w wielu regionach, w tym w okupowanej przez Rosję Krymie, przestały przeprowadzać aborcje.</span>\n<span class=\"para\">Najbardziej niedawno, 25 września 2024 roku, ustawodawcy z partii Zjednoczona Rosja Putina zaproponowali projekt ustawy zakazującej „propagandy bezdzietnej”, materiałów promujących lub omawiających dobrowolną bezdzietność. W Rosji ruch bezdzietny (po rosyjsku, <em>чайлдфри</em>) zapewnia bezpieczne miejsce dla kobiet, które decydują się nie mieć dzieci w społeczeństwie, w którym ten wybór mógłby je uczynić przedmiotem pogardy lub dezaprobaty. Zgodnie z proponowaną ustawą, osoby uznane za winne rozpowszechniania „propagandy bezdzietnej” będą musiały zapłacić grzywnę do 400 000 rubli (około 3800 euro), podczas gdy osoby prawne lub organizacje mogą zostać ukarane grzywną do pięciu milionów rubli (około 48 000 euro).</span>\n<span class=\"para\">Przewodnicząca wyższej izby rosyjskiego parlamentu <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Walentina Matwienko</a> powtórzyła poglądy wielu zwolenników zakazu, gdy opisała ideologię bezdzietną jako mającą swoje korzenie w ruchu feministycznym, który, jak twierdzi, stał się teraz militarny i zradikalizowany przez Zachód. Matwienko opisuje feminizm jako ruch, który jest zarówno anty-męski, jak i anty-tradycyjny. Tymczasem rosyjscy eksperci prawni ostrzegają, że jeśli ustawa zostanie uchwalona, może być interpretowana bardzo szeroko i używana do atakowania mediów, kina i przemysłu reklamowego. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Prawnik Władysław Gubko</a> przewiduje, że każda kobieta powyżej 25 roku życia, która na swoich mediach społecznościowych wspomni, że nie ma dzieci i nie planuje ich mieć, może zostać uznana za winna rozpowszechniania „propagandy bezdzietnej”.</span>\n<span class=\"para\">17<sup>go</sup> października 2024 roku Duma Państwowa przyjęła ustawę zakazującą propagandy bezdzietnej.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminizm: ideologia ekstremistyczna</strong></span>\n<span class=\"para\">Patrząc w przyszłość, wydaje się coraz bardziej prawdopodobne, że ruch feministyczny mógłby zostać uznany za organizację ekstremistyczną lub terrorystyczną, tak jak globalny ruch LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">w listopadzie 2023 roku</a>. Już w 2023 roku wiele kobiet oskarżono w sądzie o „radykalny feminizm”, co porównano do ekstremizmu. Reżyserka teatralna Anya Berkovich i dramatopisarka Swietłana Petriychuk zostały oskarżone o usprawiedliwianie terroryzmu z powodu ich <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministycznej</a> sztuki <em>„Finist Odważny Sokół”</em>, która przedstawia sympatyczne spojrzenie na rosyjskie panny młode dżihadystów, które są wciągane przez bojowników ISIS do Syrii. Sztuka miała gloryfikować terroryzm i zawierać elementy „radykalnej ideologii feministycznej”. Para została skazana na sześć lat więzienia.</span>\n<span class=\"para\">Aresztowanie 26-letniej Darii Trepovej za morderstwo prowojennego blogera i propagandysty Maksima Fomina, lepiej znanego jako Władlen Tatarski, było katalizatorem nowej fali antyfeministycznej histerii w niektórych konserwatywnych kręgach rosyjskiego społeczeństwa. Członek Dumy <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matwiejczew</a> bezskutecznie zaproponował ustawę, która uznałaby feminizm za ideologię ekstremistyczną, tuż po aresztowaniu Trepovej, wskazując na jej posty w mediach społecznościowych dotyczące feminizmu jako dowód na to, że „w tym feministycznym środowisku terroryści rekrutują swoich zwolenników”.</span>\n<span class=\"para\">Żelazna kurtyna mogła opaść, ale ciemny cień totalitaryzmu ponownie ogarnął Rosję. Doświadczenia rosyjskich feministek, które zostały wrzucone do więzienia za pokojowy protest, oskarżone o ekstremizm i terroryzm za wiarę w równość płci, a także nękane, atakowane i grożone przez policję, pokazują gotowość rosyjskiego państwa do terroryzowania tych, którzy próbują sprzeciwić się jego agendzie tradycyjnych wartości i stanąć przeciwko wojnie w Ukrainie.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> jest wykładowcą nauk politycznych w Trinity College Dublin. Jej zainteresowania badawcze obejmują studia nad sprawami Europy Środkowej i Wschodniej oraz historię gender. Posiada tytuł magistra z College of Europe w Natolinie oraz tytuł licencjata w zakresie studiów europejskich z Trinity College Dublin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">No dia 16 de novembro de 2023, após meses de detenção pré-julgamento, Sasha Skochilenko foi considerada culpada de “disseminação pública de informações falsas e sabidamente falsas sobre as Forças Armadas da Rússia”. Seu crime? Substituir cinco etiquetas de preço em um supermercado por pequenos pedaços de papel impressos com declarações como “Putin tem mentido para nós a partir das telas de televisão por 20 anos: o resultado dessas mentiras é nossa disposição de justificar a guerra e as mortes sem sentido,” e “O exército russo bombardeou uma escola de arte em Mariupol. Cerca de 400 pessoas estavam se escondendo dentro.” Em uma declaração final ao tribunal, Skochilenko destacou a absurdidade das alegações de que suas ações ameaçaram a segurança do estado russo: “Quão frágil deve ser a crença do promotor em nosso estado e sociedade, se ele pensa que nossa soberania e segurança pública podem ser derrubadas por cinco pequenos pedaços de papel?”</span>\n<span class=\"para\">Embora a história de Skochilenko possa ter atraído a atenção da mídia internacional, ela é apenas uma entre centenas de mulheres russas que sofreram repressão política nos últimos anos. Skochilenko é uma artista, feminista, ativista da paz, prisioneira política e agora uma mulher livre. Sua história ilustra tanto a crescente feminização da resistência na Rússia quanto a repressão do ativismo feminista e do protesto contra a guerra.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A feminização da resistência</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko não estava sozinha ao usar etiquetas de preço para disseminar mensagens anti-guerra. A ideia originou-se da Resistência Feminista Anti-Guerra, ou FAR – um coletivo formado um dia após a Rússia invadir a Ucrânia com o objetivo de protestar contra a guerra a todo custo. Embora as ativistas feministas na Rússia nunca tenham tido vida fácil, sua perseguição acelerou rapidamente desde a invasão da Ucrânia pela Rússia, provavelmente devido à propensão das organizações feministas de também protestar contra a guerra. Esse nexo entre o protesto anti-guerra e o ativismo feminista fez com que as mulheres envolvidas fossem vistas como duplamente culpadas aos olhos do estado russo. Suas crenças feministas são incompatíveis com os valores tradicionais de conservadorismo da Rússia e sua franqueza contra a agressão militar da Rússia as torna traidoras de seu país.</span>\n<span class=\"para\">A Rússia tem uma longa história de mulheres protestando contra a guerra ou defendendo reformas militares em nome de seus maridos e filhos alistados. Hoje, essa tradição é continuada pelo Caminho para Casa e pela já estabelecida União das Mães dos Soldados. No entanto, a Resistência Feminista Anti-Guerra é única na medida em que, como o nome sugere, coloca a ideologia feminista no centro de seu ativismo. Fundado imediatamente após a invasão da Ucrânia pela Rússia, o manifesto da FAR declara que “o feminismo como força política não pode estar ao lado de uma guerra de agressão e ocupação militar.” A organização convoca seus seguidores a “opor-se ativamente à guerra e ao governo que a iniciou” e continuou a promover esse chamado à ação apesar das circunstâncias cada vez mais perigosas e dos riscos aos quais os manifestantes agora se expõem.</span>\n<span class=\"para\">A repressão das autoridades russas ao ativismo feminista forçou inúmeras organizações a cessar operações e seus organizadores a fugir do país. A própria Skochilenko era membro de uma dessas organizações feministas chamada Costelas de Eva (<em>Рёбра Евы</em>). A organização foi fundada em São Petersburgo em 2015 com o objetivo de fazer campanha contra a discriminação e a violência contra as mulheres. Suas atividades eram diversas, variando de grupos de apoio a mulheres e eventos educacionais a ações de rua performáticas protestando contra a violência contra as mulheres e o militarismo. Desde a invasão da Ucrânia, os organizadores das Costelas de Eva foram forçados a deixar a Rússia devido a ameaças de perseguição política.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Inovação nos protestos</strong></span>\n<span class=\"para\">Mulheres que participam de protestos pacíficos contra a guerra foram <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">submetidas</a> à violência, sofreram tortura como afogamento simulado e foram ameaçadas com agressão sexual enquanto estavam sob custódia policial. Aqueles que foram presos são forçados a enfrentar um sistema de justiça criminal com um severo viés contra os réus. Na Rússia, a taxa de condenação é atualmente superior a 99 por cento, levando alguns analistas a sugerir que os níveis de <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repressão política sob Putin</a> são mais altos do que durante a Grande Purga de Stalin. Além de graves violações dos direitos de protesto e liberdade de reunião, emendas à lei penal russa promulgadas nas semanas seguintes à invasão da Ucrânia tornam crime desacreditar ou disseminar informações “falsas” ou “não confiáveis” sobre as Forças Armadas da Rússia e outros órgãos estatais. Essas leis de fake news tornam qualquer forma de crítica à guerra um crime punível com até quinze anos de prisão.</span>\n<span class=\"para\">Em resposta a essa censura draconiana e aos riscos enfrentados por aqueles que continuam a protestar, a FAR foi forçada a desenvolver formas inovadoras de protesto e desobediência civil para continuar sua missão. Os métodos de protesto incluem usar amarelo e azul para mostrar solidariedade com a Ucrânia ou preto para lamentar aqueles que morreram no conflito. Ativistas também escrevem slogans anti-guerra como “não à guerra” (<em>нет войне</em>) e “não fique em silêncio” (<em>не мольчи</em>) em notas e moedas. A FAR também defendeu o uso de grafite e instalações de arte de guerrilha para se opor à guerra.</span>\n<span class=\"para\"> Além de postar materiais anti-guerra em seu canal do Telegram, a FAR compartilha notícias não censuradas sobre a verdade sobre a “operação militar especial” da Rússia; coordena apoio a prisioneiros políticos; e discute os ataques do estado russo contra mulheres e pessoas LGBTQ+, que se tornaram cada vez mais frequentes nos últimos anos. O grupo até oferece serviços psicológicos gratuitos para ativistas necessitados. Embora os líderes da FAR sejam em grande parte anônimos e sua estrutura descentralizada de base torne a organização difícil de ser alvo das autoridades governamentais, não está imune à repressão política. A FAR foi nomeada agente estrangeiro em dezembro de 2022, um rótulo usado para designar organizações que recebem financiamento estrangeiro. Em abril de 2024, o ministério da justiça russo adicionou o grupo a uma lista de organizações indesejáveis que são consideradas uma ameaça à segurança nacional do país. Organizações indesejáveis devem interromper todas as operações na Rússia e os indivíduos envolvidos correm o risco de pena de prisão, com uma sentença máxima de cinco anos. Logo depois, um mandado de prisão foi emitido para a poeta exilada Daria Serenko, uma das únicas líderes da FAR cuja identidade é pública.</span>\n<span class=\"para\">O manifesto da FAR afirma que por muito tempo o movimento feminista russo não foi percebido como uma ameaça pelo Kremlin e as ativistas feministas eram, portanto, menos vulneráveis à repressão estatal do que outros grupos políticos. Isso claramente começou a mudar. Em um país onde os valores tradicionais se tornaram uma ideologia oficial promovida por políticos, intelectuais públicos como Alexander Dugin e figuras proeminentes da Igreja Ortodoxa Russa, fazer campanha pela igualdade de gênero e desafiar normas sociais patriarcais é um assunto perigoso. Um estudo recente sobre protestos na Rússia descobriu que protestos envolvendo grandes números de mulheres são percebidos como menos perigosos do que protestos dominados por homens. No entanto, as manifestantes que desafiam o patriarcado são vistas como imorais e mais merecedoras de repressão do que aquelas mulheres que enfatizam sua feminilidade e se conformam com os papéis de gênero tradicionais, como as mães e esposas de soldados mobilizados. Ao afirmar orgulhosamente seu desprezo pelos valores tradicionais e argumentar a favor dos direitos iguais para todos os gêneros, as feministas russas atraem a ira das autoridades estatais e têm sido alvo de crescente repressão nos últimos anos.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Valores tradicionais </strong></span>\n<span class=\"para\"> O caso mais conhecido da repressão estatal de ativistas feministas russas é, claro, o do famoso grupo Pussy Riot. Embora acadêmicos como Valerie Sperling tenham questionado se o Pussy Riot pode ser corretamente descrito como um grupo feminista, devido à natureza misógina e homofóbica de algumas de suas performances passadas, as mulheres foram, no entanto, creditadas por chamar a atenção internacional para o estado lamentável dos direitos das mulheres na Rússia. Em 2012, a performance Punk Prayer viu três membros do grupo, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich e Maria Alyokhina, dançar no altar da Catedral de Cristo Salvador em Moscou, um dos lugares de culto mais sagrados da Rússia. Elas usavam balaclavas coloridas enquanto cantavam alto sua canção “Mãe de Deus, Afaste Putin”<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Ao ler as letras provocativas, fica claro que a performance do Pussy Riot era profundamente política, buscando condenar a promoção do Kremlin de papéis de gênero tradicionais e a relação confortável entre Putin e o corrupto Patriarca Kirill. No entanto, após meses de julgamento, as mulheres foram eventualmente condenadas por vandalismo motivado por ódio religioso e sentenciadas a dois anos de prisão. A juíza Marina Syrova considerou as crenças feministas do grupo como um fator motivador significativo por trás de sua perturbação da ordem pública e observou que, embora o feminismo em si não seja um crime, seus seguidores desafiam normas de moralidade pública, incluindo relações familiares e padrões de decência.</span>\n<span class=\"para\">Desde a performance Punk Prayer do Pussy Riot, os ataques conjuntos ao feminismo pelo Kremlin e pela Igreja Ortodoxa Russa se intensificaram em conjunto com o crescente autoritarismo do estado, a promoção de valores tradicionais e o enfraquecimento das proteções dos direitos humanos. Por exemplo, em 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">o Patriarca Kirill</a> descreveu o feminismo como um fenômeno perigoso que distrai as mulheres de seu papel inato de cuidar do lar e criar filhos. Além das políticas familiares pronatalistas que incentivam as mulheres a abandonarem suas carreiras em favor de fornecer ao estado o maior número possível de filhos, as mulheres russas têm enfrentado ataques horrendos a seus direitos. Em 2017, a Duma Estatal da Rússia descriminalizou a violência doméstica. A menos que as lesões de uma mulher sejam tão graves que ela precise ser hospitalizada, não há penalidades criminais para o abuso. Essa reversão nas proteções para vítimas de violência doméstica ocorreu apesar de décadas de advocacy por organizações de mulheres como <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), o Centro de Crise de São Petersburgo e ANNA (listada como uma organização agente estrangeiro desde 2016) por proteções mais abrangentes para as mulheres.</span>\n<span class=\"para\">Os direitos reprodutivos das mulheres também estão sob ameaça. Embora a República Soviética Russa sob Lenin tenha sido o primeiro estado moderno do mundo a legalizar o aborto, desde o ressurgimento da Igreja Ortodoxa Russa na era pós-soviética, o direito de uma mulher de escolher tem sido cada vez mais questionado. Membros proeminentes da igreja enquadraram o aborto como uma questão moral e de importância demográfica. O falecido padre Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> descreveu o aborto como “pior do que o Holocausto”. Mais recentemente, no final de 2023, o Patriarca <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> comparou a proibição do aborto a uma varinha mágica (<em>волшебной палочки</em>) com o poder de remediar a crise demográfica da Rússia. O ano de 2007 viu a introdução do esquema de Capital Maternidade, que fornece incentivos financeiros para famílias russas terem mais de um filho. Desde então, o Kremlin continuou a promulgar medidas pronatalistas que enquadram a maternidade e o parto como o dever primário das mulheres para com o estado.</span>\n<span class=\"para\">Em agosto de 2023, Putin reviveu o prêmio “Mãe-Heroína” da era Stalin para mulheres que criaram dez ou mais filhos. Embora o aborto permaneça legal em nível federal, várias regiões promulgaram legislações de aborto mais restritivas. O estado também introduziu uma série de medidas destinadas a desencorajar as mulheres de optarem por interromper a gravidez. Estas incluem a “semana de silêncio” – um período de espera obrigatório entre o pedido inicial de uma mulher para interromper sua gravidez e o procedimento em si, durante o qual ela deve participar de serviços de aconselhamento pré-aborto frequentemente oferecidos por padres ortodoxos ou ativistas pró-vida. Legisladores conservadores começaram a mirar clínicas privadas, onde cerca de 20 por cento dos procedimentos de aborto ocorrem. Em dezembro de 2023, a assembleia legislativa de Nizhny Novgorod propôs um projeto de lei banindo abortos em clínicas privadas em nível federal à Duma Estatal da Rússia <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Isso ocorre após clínicas privadas em muitas regiões, incluindo a Crimeia ocupada pela Rússia, terem parado de realizar abortos.</span>\n<span class=\"para\">Mais recentemente, em 25 de setembro de 2024, legisladores do partido Rússia Unida de Putin propuseram um projeto de lei para proibir a “propaganda sem filhos”, materiais que promovem ou discutem a ausência voluntária de filhos. Na Rússia, o movimento sem filhos (em russo, <em>чайлдфри</em>) fornece um espaço seguro para mulheres que escolhem não ter filhos em uma sociedade onde essa escolha poderia, de outra forma, torná-las alvo de desprezo ou desaprovação. Sob a legislação proposta, indivíduos considerados culpados de espalhar “propaganda sem filhos” enfrentarão uma multa de até 400.000 rublos (cerca de 3.800 euros), enquanto entidades legais ou organizações enfrentam penalidades de até cinco milhões de rublos (cerca de 48.000 euros).</span>\n<span class=\"para\">A presidente da câmara alta do parlamento russo <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> ecoou as opiniões de muitos apoiadores da proibição quando descreveu a ideologia sem filhos como tendo suas origens no movimento feminista, que ela afirma agora se tornou militante e radicalizada pelo Ocidente. Matvienko descreve o feminismo como um movimento que é tanto anti-homens quanto anti-valores tradicionais. Enquanto isso, especialistas jurídicos russos alertam que, se a lei for aprovada, ela pode ser interpretada de forma muito ampla e usada para atacar as indústrias de mídia, cinema e publicidade. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">O advogado Vladislav Gubko</a> prevê que qualquer mulher com mais de 25 anos que mencione em suas redes sociais que não tem filhos e não planeja tê-los pode ser considerada culpada de espalhar “propaganda sem filhos”.</span>\n<span class=\"para\">No dia 17<sup>th</sup> de outubro de 2024, a Duma Estatal adotou a lei que proíbe a propaganda sem filhos.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminismo: uma ideologia extremista</strong></span>\n<span class=\"para\">Olhando para o futuro, parece cada vez mais provável que o movimento feminista possa ser designado como uma organização extremista ou terrorista, assim como o movimento global LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">foi</a> em novembro de 2023. Já em 2023, várias mulheres foram acusadas de “feminismo radical” em tribunal, o que foi comparado ao extremismo. A diretora de teatro Anya Berkovich e a dramaturga Svetlana Petriychuk foram acusadas de justificar o terrorismo em razão de sua peça <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminista</a> <em>“Finist, o Valente Falcão”</em>, que lança uma luz simpática sobre as noivas jihadistas russas que são atraídas por combatentes do ISIS para a Síria. A peça foi considerada como glorificando o terrorismo e contendo elementos de “ideologia feminista radical”. A dupla foi condenada a seis anos de prisão.</span>\n<span class=\"para\">A prisão de Daria Trepova, de 26 anos, pelo assassinato do blogueiro e propagandista pró-guerra Maxim Fomin, mais conhecido como Vladlen Tatarsky, foi um catalisador para uma nova frenesi anti-feminista em alguns círculos conservadores da sociedade russa. O membro da Duma <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> propôs sem sucesso uma lei que reconheceria o feminismo como uma ideologia extremista logo após a prisão de Trepova, apontando para suas postagens nas redes sociais sobre feminismo como evidência de que “neste ambiente feminista, os terroristas recrutam seus apoiadores”.</span>\n<span class=\"para\">A Cortina de Ferro pode ter caído, mas a sombra sombria do totalitarismo envolveu a Rússia mais uma vez. As experiências das feministas russas, que foram jogadas na prisão por protesto pacífico, acusadas de extremismo e terrorismo por sua crença na igualdade de gênero, e assediadas, agredidas e ameaçadas pela polícia, demonstram a disposição do estado russo de aterrorizar aqueles que tentam se opor à sua agenda de valores tradicionais e se posicionar contra a guerra na Ucrânia.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> é professora de ciência política no Trinity College Dublin. Seus interesses de pesquisa incluem o estudo de assuntos da Europa Central e Oriental e da era pós-soviética e a história de gênero. Ela possui um mestrado do Colégio da Europa em Natolin e um bacharelado em Estudos Europeus pelo Trinity College Dublin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Pe 16 noiembrie 2023, după luni de detenție preventivă, Sasha Skochilenko a fost găsită vinovată de „diseminarea publică a informațiilor false, cunoscute ca fiind false, despre Forțele Armate Ruse”. Crima ei? Înlocuirea a cinci etichete de preț într-un supermarket cu mici bucăți de hârtie imprimate cu declarații precum „Putin ne-a mințit de la ecranele televizorului timp de 20 de ani: rezultatul acestor minciuni este pregătirea noastră de a justifica războiul și morțile fără sens,” și „Armata rusă a bombardat o școală de artă în Mariupol. Aproximativ 400 de oameni se ascundeau în interior.” Într-o declarație finală în fața instanței, Skochilenko a subliniat absurditatea afirmațiilor că acțiunile ei ar fi amenințat securitatea statului rus: „Cât de fragil trebuie să fie credința procurorului în statul și societatea noastră, dacă el crede că statalitatea și siguranța publică pot fi distruse de cinci mici bucăți de hârtie?”</span>\n<span class=\"para\">Deși povestea lui Skochilenko poate fi atras atenția mass-mediei internaționale, ea este doar una dintre sutele de femei ruse care au suferit represiune politică în ultimii ani. Skochilenko este artistă, feministă, activistă pentru pace, prizonier politic și acum o femeie liberă. Povestea ei ilustrează atât feminizarea în creștere a rezistenței în Rusia, cât și represiunea activiștilor feministi și a protestelor anti-război.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Feminizarea rezistenței</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko nu a fost singură în utilizarea etichetelor de preț pentru a disemina mesaje anti-război. Ideea a avut originea în Rezistența Feministă Anti-Război, sau FAR – un colectiv format cu o zi după ce Rusia a invadat Ucraina, cu scopul de a protesta împotriva războiului cu orice preț. Deși activiștii feministi din Rusia nu au avut niciodată o viață ușoară, persecuția lor a accelerat rapid după invazia Rusiei în Ucraina, probabil din cauza propensiunii organizațiilor feministe de a protesta și împotriva războiului. Această legătură între protestul anti-război și activismele feministe a însemnat că femeile implicate sunt văzute ca fiind vinovate în mod dublu în ochii statului rus. Credințele lor feministe sunt incompatibile cu valorile tradiționale ale Rusiei de conservatorism, iar deschiderea lor împotriva agresiunii militare a Rusiei le face trădătoare față de țara lor.</span>\n<span class=\"para\">Rusia are o lungă istorie de femei care protestează împotriva războiului sau pledează pentru reforme militare în numele soților și fiilor lor înrolați. Astăzi, această tradiție este continuată de Way Home și de bine cunoscutul Uniunea Mamelor Soldaților. Cu toate acestea, Rezistența Feministă Anti-Război este unică prin faptul că, așa cum sugerează numele, pune ideologia feministă în centrul activității sale. Fondată imediat după invazia Rusiei în Ucraina, manifestul FAR declară că „feminismul ca forță politică nu poate fi de partea unui război de agresiune și ocupație militară.” Organizația îndeamnă susținătorii săi să „se opună activ războiului și guvernului care l-a început” și a continuat să promoveze acest apel la acțiune în ciuda circumstanțelor din ce în ce mai periculoase și a riscurilor la care protestatarii se expun acum.</span>\n<span class=\"para\">Represiunea autorităților ruse asupra activiștilor feministi a forțat numeroase organizații să își înceteze activitatea, iar organizatorii lor să fugă din țară. Skochilenko însăși a fost membră a unei astfel de organizații feministe numită Ribs of Eve (<em>Рёбра Евы</em>). Organizația a fost fondată în Sankt Petersburg în 2015 cu scopul de a milita împotriva discriminării și violenței împotriva femeilor. Activitățile sale erau diverse, variind de la grupuri de suport pentru femei și evenimente educaționale la acțiuni de stradă performative care protestau împotriva violenței asupra femeilor și militarismului. De la invazia Ucrainei, organizatorii Ribs of Eve au fost nevoiți să părăsească Rusia din cauza amenințărilor de persecuție politică.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Inovație în proteste</strong></span>\n<span class=\"para\">Femeile care participă la proteste pașnice anti-război au fost <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">supuse</a> violenței, au suferit torturi precum simularea înecului și au fost amenințate cu agresiuni sexuale în timp ce se aflau în custodia poliției. Cei arestați sunt forțați să se confrunte cu un sistem de justiție penală cu un prejudiciu sever împotriva inculpaților. În Rusia, rata de condamnare este în prezent de peste 99 la sută, ceea ce a determinat unii analiști să sugereze că nivelurile de <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">represiune politică sub Putin</a> sunt mai mari decât în timpul Marii Epurări a lui Stalin. În plus față de încălcările grave ale drepturilor de a protesta și de a se aduna, amendamentele la legislația penală rusă promulgate în săptămânile de după invazia Ucrainei fac din discreditarea sau diseminarea de informații „false” sau „nesigure” despre Forțele Armate Ruse și alte organisme de stat o crimă. Aceste legi privind știrile false fac ca orice formă de critică a războiului să fie o infracțiune penală pedepsită cu până la cincisprezece ani de închisoare.</span>\n<span class=\"para\">Ca răspuns la această cenzură draconică și la riscurile cu care se confruntă cei care continuă să protesteze, FAR a fost nevoită să dezvolte forme inovatoare de protest și de nesupunere civilă pentru a-și continua misiunea. Metodele de protest includ purtarea de galben și albastru pentru a arăta solidaritate cu Ucraina sau negru pentru a plânge cei care au murit în conflict. Activiștii scriu, de asemenea, sloganuri anti-război precum „nu războiului” (<em>нет войне</em>) și „nu tăcea” (<em>не мольчи</em>) pe bancnote și monede. FAR a susținut, de asemenea, utilizarea graffiti-ului și a instalațiilor de artă de tip guerrilla pentru a se opune războiului.</span>\n<span class=\"para\"> În plus față de postarea de materiale anti-război pe canalul lor Telegram, FAR împărtășește știri nefiltrate despre adevărul despre „operațiunea militară specială” a Rusiei; coordonează sprijin pentru prizonierii politici; și discută despre atacurile statului rus asupra femeilor și persoanelor LGBTQ+, care au devenit din ce în ce mai frecvente în ultimii ani. Grupul oferă chiar servicii psihologice gratuite activiștilor care au nevoie. Deși liderii FAR sunt în mare parte anonimi, iar structura sa descentralizată de bază face ca organizația să fie dificil de țintit de autoritățile guvernamentale, aceasta nu este imună la represiunea politică. FAR a fost numită agent străin în decembrie 2022, o etichetă folosită pentru a desemna organizațiile care primesc finanțare străină. În aprilie 2024, ministerul rus al justiției a adăugat grupul pe o listă de organizații indezirabile considerate o amenințare la adresa securității naționale a țării. Organizațiile indezirabile trebuie să oprească toate operațiunile în Rusia, iar persoanele implicate riscă închisoare, cu o pedeapsă maximă de cinci ani. Curând după aceea, a fost emis un mandat de arestare pentru poeta exilată Daria Serenko, una dintre puținele lideri FAR ale căror identitate este publică.</span>\n<span class=\"para\">Manifestul FAR afirmă că, timp de multă vreme, mișcarea feministă rusă nu a fost percepută ca o amenințare de Kremlin, iar activiștii feministi au fost, prin urmare, mai puțin vulnerabili la represiunea statului decât alte grupuri politice. Acest lucru a început să se schimbe. Într-o țară în care valorile tradiționale au devenit o ideologie oficială promovată de politicieni, intelectuali publici precum Alexander Dugin și figuri proeminente din Biserica Ortodoxă Rusă, campania pentru egalitatea de gen și contestarea normelor sociale patriarhale este o afacere periculoasă. Un studiu recent despre protestele din Rusia a constatat că protestele care implică un număr mare de femei sunt percepute ca fiind mai puțin periculoase decât protestele dominate de bărbați. Cu toate acestea, protestatarii femei care contestă patriarhatul sunt văzuți ca fiind imorali și mai merituoși de represiune decât acele femei care își subliniază feminitatea și se conformează rolurilor de gen tradiționale, cum ar fi mamele și soțiile soldaților mobilizați. Prin afirmarea cu mândrie disprețului lor față de valorile tradiționale și pledând pentru drepturi egale pentru toate genurile, feministele ruse atrag mânia autorităților statului și au fost supuse unei represiuni în creștere în ultimii ani.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Valorile tradiționale</strong></span>\n<span class=\"para\"> Cel mai cunoscut caz de represiune a activiștilor feministi ruși este, desigur, cel al celebrei grupări Pussy Riot. Deși academicieni precum Valerie Sperling au pus la îndoială dacă Pussy Riot poate fi descrisă corect ca un grup feminist, din cauza naturii misogine și homofobe a unor dintre performanțele lor anterioare, femeile au fost totuși creditate cu atragerea atenției internaționale asupra stării lamentabile a drepturilor femeilor în Rusia. În 2012, performanța Punk Prayer a văzut trei membri ai grupului, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich și Maria Alyokhina, dansând pe altarul Catedralei Hristos Mântuitorul din Moscova, unul dintre cele mai sacre locuri de cult din Rusia. Ele purtau balaclave colorate în timp ce cântau cu voce tare melodia lor „Maica Domnului, alungă-l pe Putin”<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Citind versurile provocatoare, este clar că performanța Pussy Riot a fost profund politică, căutând să condamne promovarea de către Kremlin a rolurilor de gen tradiționale și relația confortabilă dintre Putin și coruptul Patriarh Kirill. Cu toate acestea, după luni de proces, femeile au fost în cele din urmă condamnate pentru huliganism motivat de ură religioasă și condamnate la doi ani de închisoare. Judecătoarea Marina Syrova a considerat că credințele feministe ale grupului au fost un factor motivant semnificativ în perturbarea ordinii publice și a observat că, deși feminismul în sine nu este o crimă, adepții săi contestă normele moralității publice, inclusiv relațiile familiale și standardele de decență.</span>\n<span class=\"para\">De la performanța Punk Prayer a Pussy Riot, atacurile comune asupra feminismului de către Kremlin și Biserica Ortodoxă Rusă s-au intensificat în concert cu creșterea autoritarismului statului, promovarea valorilor tradiționale și slăbirea protecțiilor drepturilor omului. De exemplu, în 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarhul Kirill</a> a descris feminismul ca un fenomen periculos care distrage femeile de la rolul lor înnăscut de a avea grijă de casă și de a crește copii. Pe lângă politicile familiale pro-nataliste care încurajează femeile să abandoneze carierele în favoarea furnizării statului cu cât mai mulți copii posibil, femeile ruse s-au confruntat cu atacuri îngrozitoare asupra drepturilor lor. În 2017, Duma de Stat a Rusiei a dezincriminat violența domestică. Cu excepția cazului în care rănile unei femei sunt atât de severe încât trebuie să fie spitalizată, nu există penalități penale pentru abuz. Această reducere a protecțiilor pentru victimele violenței domestice a avut loc în ciuda decadelor de advocacy din partea organizațiilor de femei precum <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Centrul de Criză din Sankt Petersburg și ANNA (listată ca organizație agent străin din 2016) pentru protecții mai cuprinzătoare pentru femei.</span>\n<span class=\"para\">Drepturile reproductive ale femeilor sunt, de asemenea, sub amenințare. Deși Republica Sovietică Rusă sub Lenin a fost primul stat modern din lume care a legalizat avortul, de la renașterea Bisericii Ortodoxe Ruse în era post-sovietică, dreptul unei femei de a alege a fost din ce în ce mai contestat. Membri proeminenți ai bisericii au înfățișat avortul atât ca o problemă morală, cât și ca una de importanță demografică. Preotul Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> a descris celebru avortul ca fiind „mai rău decât Holocaustul”. Mai recent, la sfârșitul anului 2023, Patriarhul <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> a comparat interzicerea avortului cu o baghetă magică (<em>волшебной палочки</em>) cu puterea de a remedia criza demografică a Rusiei. Anul 2007 a văzut introducerea schemei Capitalul Maternității, care oferă stimulente financiare pentru familiile ruse să aibă mai mult de un copil. De atunci, Kremlinul a continuat să adopte măsuri pro-nataliste care încadrează maternitatea și nașterea ca fiind datoria principală a femeilor față de stat.</span>\n<span class=\"para\">În august 2023, Putin a revigorat premiul „Mamă-Heroină” din era Stalin pentru femeile care au crescut zece sau mai mulți copii. Deși avortul rămâne legal la nivel federal, un număr de regiuni au adoptat legislații mai restrictive privind avortul. Statul a introdus, de asemenea, o serie de măsuri menite să descurajeze femeile să aleagă să întrerupă sarcina. Acestea includ „săptămâna tăcerii” – o perioadă de așteptare obligatorie între cererea inițială a unei femei de a întrerupe sarcina și procedura în sine, timp în care trebuie să participe la servicii de consiliere pre-avort, adesea oferite de preoți ortodocși sau activiști pro-viață. Legislatorii conservatori au început să își îndrepte atenția asupra clinicilor private, unde aproximativ 20 la sută din procedurile de avort au loc. În decembrie 2023, adunarea legislativă din Nizhny Novgorod a propus un proiect de lege care interzice avorturile în clinicile private la nivel federal Dumei de Stat a Rusiei <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Acest lucru vine după ce clinicile private din multe regiuni, inclusiv din Crimeea ocupată de Rusia, au încetat să efectueze avorturi.</span>\n<span class=\"para\">Cel mai recent, pe 25 septembrie 2024, legislatorii din partidul Unității Ruse al lui Putin au propus un proiect de lege pentru a interzice „propaganda fără copii”, materiale care promovează sau discută despre lipsa voluntară de copii. În Rusia, mișcarea fără copii (în rusă, <em>чайлдфри</em>) oferă un loc sigur pentru femeile care aleg să nu aibă copii într-o societate în care această alegere le-ar putea face altfel subiectul disprețului sau dezaprobării. Conform legislației propuse, persoanele găsite vinovate de răspândirea „propagandei fără copii” vor fi sancționate cu o amendă de până la 400.000 de ruble (aproximativ 3800 de euro), în timp ce entitățile legale sau organizațiile se confruntă cu penalități de până la cinci milioane de ruble (aproximativ 48.000 de euro).</span>\n<span class=\"para\">Președintele camerei superioare a parlamentului rus <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> a reflectat opiniile multor susținători ai interdicției atunci când a descris ideologia fără copii ca având origini în mișcarea feministă, pe care o susține că a devenit acum militantă și radicalizată de Occident. Matvienko descrie feminismul ca o mișcare care este atât anti-bărbați, cât și anti-valorile tradiționale. Între timp, experții legali ruși avertizează că, dacă legea este adoptată, aceasta ar putea fi interpretată foarte larg și folosită pentru a viza mass-media, cinematografia și industriile publicitare. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Avocatul Vladislav Gubko</a> prezice că orice femeie cu vârsta de peste 25 de ani care menționează pe rețelele sociale că nu are copii și nu plănuiește să aibă ar putea fi găsită vinovată de răspândirea „propagandei fără copii”.</span>\n<span class=\"para\">Pe 17<sup>th</sup> octombrie 2024, Duma de Stat a adoptat legea care interzice propaganda fără copii.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminismul: o ideologie extremistă</strong></span>\n<span class=\"para\">Privind spre viitor, pare din ce în ce mai probabil ca mișcarea feministă să fie desemnată ca o organizație extremistă sau teroristă, așa cum a fost mișcarea globală LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">mișcarea</a> în noiembrie 2023. Deja, în 2023, au fost acuzate mai multe femei de „feminism radical” în instanță, ceea ce a fost comparat cu extremismul. Regizorul de teatru Anya Berkovich și dramaturga Svetlana Petriychuk au fost acuzate de justificarea terorismului din cauza piesei lor <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministe</a> <em>„Finist, șoimul curajos”</em> care prezintă într-o lumină simpatică miresele jihadi ruse care sunt atrase de luptătorii ISIS în Siria. Piesa a fost spusă că glorifică terorismul și conține elemente de „ideologie feministă radicală”. Cei doi au fost condamnați la șase ani de închisoare.</span>\n<span class=\"para\">Arestarea Dariai Trepova, în vârstă de 26 de ani, pentru uciderea bloggerului și propagandistului pro-război Maxim Fomin, cunoscut mai bine sub numele de Vladlen Tatarsky, a fost un catalizator pentru o nouă frenezie anti-feministă în unele cercuri conservatoare din societatea rusă. Membru al Dumei <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> a propus fără succes o lege care ar recunoaște feminismul ca o ideologie extremistă la scurt timp după arestarea Trepovei, indicând postările ei de pe rețelele sociale despre feminism ca dovadă că „în acest mediu feminist teroriștii își recrutează susținătorii”.</span>\n<span class=\"para\">Cortina de fier poate că a căzut, dar umbra întunecată a totalitarismului a cuprins din nou Rusia. Experiențele feministei ruse, care au fost aruncate în închisoare pentru proteste pașnice, acuzate de extremism și terorism pentru credința lor în egalitatea de gen, și hărțuite, agresate și amenințate de poliție, demonstrează disponibilitatea statului rus de a teroriza pe cei care încearcă să se opună agendei sale de valori tradiționale și să se opună războiului din Ucraina.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> este un cadru didactic în științe politice la Trinity College Dublin. Interesele ei de cercetare includ studiul afacerilor din Europa Centrală și de Est și istoria genului. Ea deține un masterat de la Colegiul Europei din Natolin și o diplomă de licență în Studii Europene de la Trinity College Dublin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">16. novembra 2023, po mesiacoch v predbežnej väzbe, bola Sasha Skochilenko uznaná vinnou za „verejné šírenie vedome falošných informácií o ruských ozbrojených silách“. Jej zločin? Nahradenie piatich cenoviek v supermarkete malými kusmi papiera s vyhláseniami ako „Putin nám klame z televíznych obrazoviek už 20 rokov: výsledkom týchto klamstiev je naša pripravenosť ospravedlniť vojnu a bezdôvodné úmrtia,“ a „Ruská armáda bombardovala umeleckú školu v Mariupole. Okolo 400 ľudí sa skrývalo vo vnútri.“ V záverečnej výpovedi pred súdom Skochilenko zdôraznila absurdnosť tvrdení, že jej činy ohrozili ruskú štátnu bezpečnosť: „Aká krehká musí byť presvedčenie prokurátora o našom štáte a spoločnosti, ak si myslí, že našu štátnosť a verejnú bezpečnosť môžu zničiť päť malých kusov papiera?“</span>\n<span class=\"para\">Aj keď príbeh Skochilenko mohol pritiahnuť pozornosť medzinárodných spravodajských médií, je len jednou z hundrých ruských žien, ktoré v posledných rokoch trpeli politickou represiou. Skochilenko je umelkyňa, feministka, aktivistka za mier, politická väzenkyňa a teraz slobodná žena. Jej príbeh ilustruje rastúcu feminizáciu odporu v Rusku a represiu feministického aktivizmu a protivojnového protestu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Feminizácia odporu</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko nebola sama v používaní cenoviek na šírenie protivojnových posolstiev. Myšlienka vznikla s Feministickým protivojnovým odporom, alebo FAR – kolektívom, ktorý bol založený deň po tom, čo Rusko napadlo Ukrajinu s cieľom protestovať proti vojne za každú cenu. Hoci feministické aktivistky v Rusku to nikdy nemali jednoduché, ich prenasledovanie sa od ruského vpádu na Ukrajinu rýchlo zintenzívnilo, pravdepodobne kvôli tendencii feministických organizácií tiež protestovať proti vojne. Tento prepojenie protivojnového protestu a feministického aktivizmu znamená, že ženy zapojené sú v očiach ruského štátu považované za dvojnásobne vinné. Ich feministické presvedčenia sú nezlučiteľné s tradičnými hodnotami Ruska a ich otvorenosť proti vojenskej agresii Ruska ich robí zradcami vlasti.</span>\n<span class=\"para\">Rusko má dlhú históriu žien, ktoré protestujú proti vojne alebo sa zasadzujú za vojenskú reformu v mene svojich vojakov a synov. Dnes túto tradíciu pokračuje organizácia Cesta domov a dlhoročná Únia matiek vojakov. Avšak Feministický protivojnový odpor je jedinečný v tom, že, ako naznačuje názov, kladie feministickú ideológiu do centra svojho aktivizmu. Založený bezprostredne po tom, čo Rusko napadlo Ukrajinu, manifest FAR vyhlasuje, že „feminizmus ako politická sila nemôže byť na strane vojny agresie a vojenskej okupácie.“ Organizácia vyzýva svojich nasledovníkov, aby „aktívne odporovali vojne a vláde, ktorá ju začala“ a pokračuje v propagácii tejto výzvy na akciu napriek čoraz nebezpečnejším okolnostiam a rizikám, ktorým sa protestujúci teraz vystavujú.</span>\n<span class=\"para\">Represie ruských úradov voči feministickému aktivizmu prinútili množstvo organizácií ukončiť činnosť a ich organizátorov utiecť zo krajiny. Skochilenko sama bola členkou jednej takej feministickej organizácie nazvanej Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). Organizácia bola založená v Petrohrade v roku 2015 s cieľom bojovať proti diskriminácii a násiliu voči ženám. Jej aktivity boli rôznorodé, od podporných skupín pre ženy a vzdelávacích podujatí po performatívne pouličné akcie protestujúce proti násiliu voči ženám a militarizmu. Od invázie na Ukrajinu boli organizátori Eve’s Ribs nútení opustiť Rusko kvôli hrozbám politického prenasledovania.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Inovácie v protestoch</strong></span>\n<span class=\"para\">Ženy, ktoré sa zúčastňujú na pokojnom protivojnovom proteste, boli <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\"> vystavené </a> násiliu, trpeli mučením ako je vodné mučenie a boli hrozbami sexuálneho útoku počas policajného zadržiavania. Tí, ktorí boli zatknutí, sú nútení čeliť trestnému systému, ktorý má vážny predpojatý postoj voči obžalovaným. V Rusku je miera odsúdenia v súčasnosti viac ako 99 percent, čo podnietilo niektorých analytikov navrhnúť, že úrovne politickej <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">represie pod Putinom</a> sú vyššie ako počas Stalinovej Veľkej čistky. Okrem hrubých porušení práv na protest a slobody zhromažďovania, zmeny ruského trestného práva vyhlásené v týždňoch po invázii na Ukrajinu robia z diskreditácie alebo šírenia „falošných“ alebo „nespoľahlivých“ informácií o ruských ozbrojených silách a iných štátnych orgánoch zločin. Tieto zákony o falošných správach robia akúkoľvek formu kritiky vojny trestným činom, za ktorý hrozí až pätnásť rokov väzenia.</span>\n<span class=\"para\">V reakcii na túto drakonickú cenzúru a riziká, ktorým čelí tých, ktorí pokračujú v protestoch, boli FAR nútení vyvinúť inovatívne formy protestu a občianskej neposlušnosti, aby mohli pokračovať vo svojej misii. Metódy protestu zahŕňajú nosenie žltej a modrej farby na vyjadrenie solidarity s Ukrajinou alebo čiernej na smútenie za tými, ktorí v konflikte zomreli. Aktivisti tiež píšu protivojnové slogany ako „nie vojne“ (<em>нет войне</em>) a „nebuďte ticho“ (<em>не мольчи</em>) na bankovkách a minciach. FAR tiež propagovali používanie graffiti a guerillových umeleckých inštalácií na odpor vojne.</span>\n<span class=\"para\"> Okrem zverejňovania protivojnových materiálov na svojom kanáli Telegram, FAR zdieľa necenzurované správy o pravde o ruskej „špeciálnej vojenskej operácii“; koordinuje podporu pre politických väzňov; a diskutuje o útokoch ruského štátu na ženy a LGBTQ+ osoby, ktoré sa v posledných rokoch stali čoraz častejšími. Skupina dokonca poskytuje bezplatné psychologické služby aktivistom v núdzi. Hoci sú lídri FAR väčšinou anonymní a jej decentralizovaná základná štruktúra robí organizáciu ťažko cielenou pre vládne orgány, nie je imúnna voči politickej represií. FAR bola v decembri 2022 označená za zahraničného agenta, čo je označenie používané na označenie organizácií, ktoré dostávajú zahraničné financovanie. V apríli 2024 ruské ministerstvo spravodlivosti pridalo skupinu na zoznam nežiaducich organizácií, ktoré sú považované za hrozbu pre národnú bezpečnosť krajiny. Nežiadúce organizácie musia zastaviť všetky operácie v Rusku a jednotlivci zapojení riskujú väzenie, s maximálnym trestom päť rokov. Čoskoro potom bol vydaný zatykač na exilovú poetku Dariu Serenko, jednu z mála lídrov FAR, ktorej identita je verejná.</span>\n<span class=\"para\">Manifest FAR uvádza, že dlhý čas nebol ruský feministický hnutie považované za hrozbu zo strany Kremľa a feministické aktivistky boli preto menej zraniteľné voči štátnej represií ako iné politické skupiny. To sa jasne začalo meniť. V krajine, kde sa tradičné hodnoty stali oficiálnou ideológiou propagovanou politikmi, verejnými intelektuálmi ako Alexander Dugin a významnými postavami v Ruskej pravoslávnej cirkvi, je kampaň za rodovú rovnosť a výzva na patriarchálne sociálne normy nebezpečná záležitosť. Nedávna štúdia o protestoch v Rusku zistila, že protesty s veľkým počtom žien sú považované za menej nebezpečné ako protesty dominované mužmi. Avšak ženy, ktoré sa vzpierajú patriarchátu, sú považované za nemorálne a zaslúžia si väčšiu represií ako tie ženy, ktoré zdôrazňujú svoju ženskosť a dodržiavajú tradičné rodové úlohy, ako matky a manželky mobilizovaných vojakov. Hrdým vyjadrením svojho pohŕdania tradičnými hodnotami a argumentovaním za rovnaké práva pre všetky pohlavia, ruské feministky priťahujú hnev štátnych úradov a v posledných rokoch sa stali predmetom rastúcej represie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tradičné hodnoty </strong></span>\n<span class=\"para\"> Najznámejším prípadom štátnej represie ruských feministických aktivistiek je, samozrejme, prípad slávnej skupiny Pussy Riot. Hoci akademici ako Valerie Sperling spochybnili, či môže byť Pussy Riot správne označená za feministickú skupinu, kvôli misogynistickej a homofóbnej povahe niektorých ich minulých vystúpení, ženy boli napriek tomu uznané za to, že na medzinárodnú scénu upozornili na žalostný stav práv žien v Rusku. V roku 2012 výkon Punk Prayer videl tri členky skupiny, Nadezhdu Tolokonnikovú, Jekaterinu Samutsevič a Mariu Alyokhinovú, tancovať na oltári Katedrály Krista Spasiteľa v Moskve, jednom z najposvätnejších miest uctievania v Rusku. Nosili farebné kukly a hlasno spievali svoju pieseň „Matka Božia, odveď Putina preč“<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Pri čítaní provokatívnych textov je jasné, že výkon Pussy Riot bol hlboko politický, snažiac sa odsúdiť propagáciu tradičných rodových rolí Kremľom a útulný vzťah medzi Putinom a skorumpovaným patriarchom Kirillom. Avšak po mesiacoch na súde boli ženy nakoniec uznané vinnými z výtržníctva motivovaného náboženskou nenávisťou a odsúdené na dva roky väzenia. Sudkyňa Marina Syrová považovala feministické presvedčenia skupiny za významný motivačný faktor za ich narušením verejného poriadku a poznamenala, že hoci feminizmus sám o sebe nie je zločinom, jeho nasledovníci spochybňujú normy verejnej morálky, vrátane rodinných vzťahov a štandardov slušnosti.</span>\n<span class=\"para\">Od výkonu Punk Prayer skupiny Pussy Riot sa spoločné útoky na feminizmus zo strany Kremľa a Ruskej pravoslávnej cirkvi zintenzívnili v súlade s rastúcou autoritárskosťou štátu, propagáciou tradičných hodnôt a oslabovaním ochrany ľudských práv. Napríklad v roku 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">patriarcha Kirill</a> opísal feminizmus ako nebezpečný fenomén, ktorý odvádza ženy od ich vrodenej úlohy starať sa o domov a vychovávať deti. Okrem pro-natalistických rodinnej politiky, ktoré povzbudzujú ženy, aby opustili svoje kariéry v prospech poskytovania štátu čo najviac detí, ruské ženy čelili hrozným útokom na svoje práva. V roku 2017 ruská Štátna duma dekriminalizovala domáce násilie. Pokiaľ nie sú zranenia ženy také závažné, že musí byť hospitalizovaná, neexistujú žiadne trestné sankcie za zneužívanie. Tento ústup od ochrany obetí domáceho násilia sa uskutočnil napriek desaťročiam advokácie ženských organizácií ako <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Petrohradského krízového centra a ANNA (od roku 2016 uvedená ako organizácia zahraničného agenta) za komplexnejšie ochrany pre ženy.</span>\n<span class=\"para\">Reprodukčné práva žien sú tiež ohrozené. Hoci Ruská sovietska republika pod Leninom bola prvým moderným štátom na svete, ktorý legalizoval potrat, od obnovenia Ruskej pravoslávnej cirkvi v post-sovietskom období sa právo ženy na voľbu čoraz viac spochybňuje. Významní členovia cirkvi rámcujú potrat ako morálnu otázku a otázku demografickej dôležitosti. Niekdajší kňaz Dmitrij <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> slávne opísal potrat ako „horší ako holocaust“. Nedávno, na konci roku 2023, patriarcha <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> prirovnal zákaz potratov k čarovnej paličke (<em>волшебной палочки</em>) s mocou vyriešiť demografickú krízu Ruska. Rok 2007 priniesol zavedenie schémy Maternitného kapitálu, ktorá poskytuje finančné stimuly ruským rodinám mať viac ako jedno dieťa. Odvtedy Kremeľ pokračoval v prijímaní pro-natalistických opatrení, ktoré rámcujú materstvo a pôrod ako primárnu povinnosť žien voči štátu.</span>\n<span class=\"para\">V auguste 2023 Putin oživil ocenenie „Matka-hrdinka“ zo Stalinovej éry pre ženy, ktoré vychovali desať alebo viac detí. Hoci potrat zostáva legálny na federálnej úrovni, niekoľko regiónov prijalo prísnejšie legislatívy o potrate. Štát tiež zaviedol množstvo opatrení navrhnutých na odradenie žien od voľby ukončiť tehotenstvo. Tieto opatrenia zahŕňajú „týždeň ticha“ – povinné čakacie obdobie medzi počiatočnou žiadosťou ženy o ukončenie tehotenstva a samotným zákrokom, počas ktorého musí navštíviť predpotratové poradenstvo, ktoré často poskytujú pravoslávni kňazi alebo aktivisti za život. Konzervatívni zákonodarcovia začali zameriavať svoju pozornosť na súkromné kliniky, kde sa uskutočňuje približne 20 percent potratových zákrokov. V decembri 2023 legislatívne zhromaždenie Nižného Novgorodu navrhlo zákon zakazujúci potraty v súkromných klinikách na federálnej úrovni ruskému Štátnej <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Dume</a>. To prichádza po tom, čo súkromné kliniky v mnohých regiónoch vrátane ruského okupovaného Krymu prestali vykonávať potraty.</span>\n<span class=\"para\">Najnovšie, 25. septembra 2024, zákonodarcovia z Putinovej strany Jednotné Rusko navrhli zákon na zákaz „propagandy bezdetnosti“, materiálov propagujúcich alebo diskutujúcich o dobrovoľnej bezdetnosti. V Rusku hnutie bezdetnosti (v ruštine, <em>чайлдфри</em>) poskytuje bezpečné miesto pre ženy, ktoré sa rozhodnú nemať deti v spoločnosti, kde by ich voľba mohla inak urobiť predmetom pohŕdania alebo nesúhlasu. Podľa navrhovanej legislatívy budú jednotlivci uznaní vinnými za šírenie „propagandy bezdetnosti“ čeliť pokute až 400 000 rubľov (približne 3800 eur), zatiaľ čo právnické osoby alebo organizácie čelí pokutám až do piatich miliónov rubľov (okolo 48 000 eur).</span>\n<span class=\"para\">Predsedníčka hornej komory ruského parlamentu <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> vyjadrila názory mnohých podporovateľov zákazu, keď opísala ideológiu bezdetnosti ako majúcu svoje korene vo feministickom hnutí, ktoré podľa jej slov sa teraz stalo militantným a radikalizovaným Západom. Matvienko opisuje feminizmus ako hnutie, ktoré je proti mužom a proti tradičným hodnotám. Medzitým ruskí právni experti varujú, že ak bude zákon prijatý, môže byť interpretovaný veľmi široko a použitý na cielenie na médiá, kino a reklamný priemysel. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Právnik Vladislav Gubko</a> predpovedá, že akákoľvek žena nad 25 rokov, ktorá na svojich sociálnych médiách spomenie, že nemá deti a neplánuje ich mať, by mohla byť uznaná vinnou za šírenie „propagandy bezdetnosti“.</span>\n<span class=\"para\">17. októbra 2024 prijala Štátna duma zákon zakazujúci propagandu bezdetnosti.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminizmus: extrémistická ideológia</strong></span>\n<span class=\"para\">Hľadíac do budúcnosti, sa zdá čoraz pravdepodobnejšie, že feministické hnutie by mohlo byť označené za extrémistickú alebo teroristickú organizáciu, rovnako ako globálne LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">hnutie</a> bolo v novembri 2023. Už v roku 2023 bolo viacero žien obvinených z „radikálneho feminizmu“ na súde, čo bolo prirovnané k extrémizmu. Divadelná režisérka Anya Berkovich a dramatúrg Svetlana Petriychuk boli obvinené z ospravedlňovania terorizmu na základe ich <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministickej</a> hry <em>„Finist odvážny sokol“</em>, ktorá vrhá sympatické svetlo na ruské džihádistické nevesty, ktoré sú lákané bojovníkmi ISIS do Sýrie. Hra bola označená za oslavovanie terorizmu a obsahovala prvky „radikálnej feministickej ideológie“. Pár bol odsúdený na šesť rokov väzenia.</span>\n<span class=\"para\">Zatknutie 26-ročnej Darii Trepovej za vraždu provojnového blogera a propagandistu Maxima Fomina, známeho ako Vladlen Tatarsky, bolo katalyzátorom pre novú antifašistickú hystériu v niektorých konzervatívnych kruhoch ruskej spoločnosti. Člen Dumy <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> neúspešne navrhol zákon, ktorý by uznal feminizmus za extrémistickú ideológiu krátko po zatknutí Trepovej, poukazujúc na jej príspevky na sociálnych médiách o feminizme ako na dôkaz, že „v tomto feministickom prostredí teroristi regrutujú svojich podporovateľov“.</span>\n<span class=\"para\">Železná opona mohla padnúť, ale temný tieň totalitarizmu opäť zahalil Rusko. Skúsenosti ruských feministiek, ktoré boli uvrhnuté do väzenia za pokojný protest, obvinené z extrémizmu a terorizmu za ich presvedčenie o rodovej rovnosti, a prenasledované, napadnuté a ohrozené políciou, ukazujú ochotu ruského štátu terorizovať tých, ktorí sa pokúšajú postaviť proti jeho agende tradičných hodnôt a postaviť sa proti vojne na Ukrajine.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> je vyučujúca v oblasti politológie na Trinity College Dublin. Jej výskumné záujmy zahŕňajú štúdium stredoeurópskych a východoeurópskych a post-sovietskych záležitostí a rodinnej histórie. Má magisterský titul z College of Europe v Natoline a bakalársky titul v oblasti európskych štúdií z Trinity College Dublin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Den 16 november 2023, efter månader i förundersökningshäktet, befanns Sasha Skochilenko skyldig till “offentlig spridning av medvetet falsk information om de ryska väpnade styrkorna”. Hennes brott? Att ha bytt ut fem prislappar i en mataffär mot små pappersbitar med påståenden som “Putin har ljugit för oss från tv-skärmar i 20 år: resultatet av dessa lögner är vår beredskap att rättfärdiga kriget och de meningslösa dödsfallen,” och “Den ryska armén bombade en konstskola i Mariupol. Runt 400 personer gömde sig där inne.” I ett slutligt uttalande till domstolen framhöll Skochilenko orimligheten i påståendena att hennes handlingar hotat den ryska statens säkerhet: “Hur skör måste åklagarens tro på vår stat och samhälle vara, om han tror att vår statlighet och allmänna säkerhet kan krossas av fem små pappersbitar?”</span>\n<span class=\"para\">Även om Skochilenkos historia kan ha dragit till sig internationell nyhetsmedia, är hon bara en av hundratals ryska kvinnor som har lidit av politisk repression under de senaste åren. Skochilenko är en konstnär, feminist, fredsaktivist, politisk fånge och nu en fri kvinna. Hennes historia illustrerar både den växande feminiseringen av motståndet i Ryssland och repressionen av feministisk aktivism och anti-krigsprotester.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Feminisation av motstånd</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko var inte ensam om att använda prislappar för att sprida anti-krigsbudskap. Idén uppstod med Feminist Anti-War Resistance, eller FAR – en kollektiv som bildades en dag efter att Ryssland invaderade Ukraina med målet att protestera mot kriget till varje pris. Även om feministiska aktivister i Ryssland aldrig har haft det lätt, har deras förföljelse accelererat snabbt sedan Rysslands invasion av Ukraina, troligen på grund av den benägenhet som feministiska organisationer har att också protestera mot kriget. Denna koppling mellan anti-krigsprotester och feministisk aktivism har inneburit att de kvinnor som är involverade ses som dubbelt skyldiga i den ryska statens ögon. Deras feministiska övertygelser är oförenliga med Rysslands traditionella värderingar av konservatism och deras frispråkighet mot Rysslands militära aggression gör dem till förrädare mot sitt land.</span>\n<span class=\"para\">Ryssland har en lång historia av kvinnor som protesterar mot krig eller förespråkar militärreformer för sina inkallade män och söner. Idag fortsätter denna tradition av Way Home och den länge etablerade Unionen av Soldaters Mödrar. Men Feminist Anti-War Resistance är unik i det att, som namnet antyder, den sätter feministisk ideologi i centrum för sin aktivism. Grundad omedelbart efter att Ryssland invaderade Ukraina, deklarerar FAR:s manifest att “feminism som en politisk kraft kan inte stå på sidan av ett angreppskrig och militär ockupation.” Organisationen uppmanar sina följare att “aktivt motsätta sig kriget och den regering som startade det” och har fortsatt att främja denna uppmaning till handling trots de allt farligare omständigheterna och de risker som protesterande nu utsätter sig för.</span>\n<span class=\"para\">De ryska myndigheternas nedslag mot feministisk aktivism har tvingat många organisationer att upphöra med sin verksamhet och deras organisatörer att fly landet. Skochilenko själv var medlem i en sådan feministisk organisation kallad Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). Organisationen grundades i Sankt Petersburg 2015 med målet att kampanja mot diskriminering och våld mot kvinnor. Dess aktiviteter var mångsidiga, från stödgrupper för kvinnor och utbildningsevenemang till performativa gatuprotester mot våld mot kvinnor och militarism. Sedan invasionen av Ukraina har organisatörerna av Eve’s Ribs tvingats lämna Ryssland på grund av hot om politisk förföljelse.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Innovation i protester</strong></span>\n<span class=\"para\">Kvinnor som deltar i fredliga anti-krigsprotester har blivit <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">utsatta</a> för våld, lidit av tortyr som vattenboarding och blivit hotade med sexuella övergrepp medan de varit i polisens förvar. De som arresteras tvingas konfrontera ett straffrättsligt system med en allvarlig partiskhet mot åtalade. I Ryssland är fällande domar för närvarande över 99 procent, vilket får vissa analytiker att föreslå att nivåerna av politisk <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repression under Putin</a> är högre än under Stalins stora utrensning. Förutom grova kränkningar av rätten att protestera och friheten att samlas, gör ändringar i rysk strafflag som utfärdades under veckorna efter invasionen av Ukraina att misskreditering eller spridning av “falsk” eller “otillförlitlig” information om de ryska väpnade styrkorna och andra statliga organ är ett brott. Dessa lagar om falska nyheter gör varje form av kritik av kriget till ett brott som kan straffas med upp till femton års fängelse.</span>\n<span class=\"para\">Som svar på denna drakoniska censur och de risker som de som fortsätter att protestera står inför, har FAR tvingats utveckla innovativa former av protest och civil olydnad för att fortsätta sin mission. Protestmetoder inkluderar att bära gult och blått för att visa solidaritet med Ukraina eller svart för att sörja de som har dött i konflikten. Aktivister skriver också anti-krigsbudskap som “nej till krig” (<em>нет войне</em>) och “var inte tyst” (<em>не мольчи</em>) på sedlar och mynt. FAR har också förespråkat användningen av graffiti och guerilla konstinstallationer för att motsätta sig kriget.</span>\n<span class=\"para\"> Förutom att posta anti-krigsmaterial på sin Telegram-kanal, delar FAR oavbruten nyheter om sanningen om Rysslands “speciella militära operation”; koordinerar stöd för politiska fångar; och diskuterar attacker från den ryska staten mot kvinnor och HBTQ+-personer, som har blivit allt vanligare under de senaste åren. Gruppen erbjuder till och med gratis psykologiska tjänster till aktivister i behov. Medan FAR:s ledare till stor del är anonyma och dess decentraliserade gräsrotsstruktur gör organisationen svår för myndigheterna att rikta in sig på, är den inte immun mot politisk repression. FAR blev utnämnd till utländsk agent i december 2022, en etikett som används för att beteckna organisationer som får utländsk finansiering. I april 2024 lade det ryska justitiedepartementet till gruppen på en lista över oönskade organisationer som anses utgöra ett hot mot landets nationella säkerhet. Oönskade organisationer måste stoppa all verksamhet i Ryssland och de involverade riskerar fängelse, med ett maximalt straff på fem år. Strax därefter utfärdades en arresteringsorder för den exilerade poeten Daria Serenko, en av de enda FAR-ledarna vars identitet är offentlig.</span>\n<span class=\"para\">FAR:s manifest säger att den ryska feministiska rörelsen under lång tid inte uppfattades som ett hot av Kreml och feministiska aktivister var därför mindre sårbara för statlig repression än andra politiska grupper. Detta har uppenbarligen börjat förändras. I ett land där traditionella värderingar har blivit en officiell ideologi som främjas av politiker, offentliga intellektuella som Alexander Dugin, och framstående personer inom den ryska ortodoxa kyrkan, är kampanjer för jämställdhet och utmaning av patriarkala sociala normer en farlig affär. En nyligen genomförd studie om protester i Ryssland fann att protester som involverar stora antal kvinnor uppfattas som mindre farliga än manliga dominerade protester. Men patriarkatets utmanande kvinnliga protesterare ses som omoraliska och mer förtjänta av repression än de kvinnor som betonar sin kvinnlighet och följer traditionella könsroller, såsom mödrar och hustrur till inkallade soldater. Genom att stolt hävda sitt förakt för traditionella värderingar och argumentera för lika rättigheter för alla kön, väcker ryska feminister statens myndigheters vrede och har utsatts för ökad repression under de senaste åren.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Traditionella värderingar </strong></span>\n<span class=\"para\"> Det mest kända fallet av statlig repression av ryska feministiska aktivister är, förstås, det berömda Pussy Riot-gruppen. Medan akademiker som Valerie Sperling har ifrågasatt huruvida Pussy Riot ens kan beskrivas som en feministisk grupp, på grund av den misogyna och homofoba naturen av några av deras tidigare framträdanden, har kvinnorna ändå blivit erkända för att ha dragit internationell uppmärksamhet till den bedrövliga situationen för kvinnors rättigheter i Ryssland. År 2012 såg Punk Prayer-framträdandet tre medlemmar av gruppen, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich och Maria Alyokhina, dansa på altaret i Kristus Frälsarens katedral i Moskva, en av Rysslands mest heliga platser för tillbedjan. De bar färgglada balaklavor medan de högt sjöng sin sång “Guds Moder, Driv Bort Putin”<em>.</em></span>\n<span class=\"para\">Genom att läsa de provokativa texterna är det tydligt att Pussy Riots framträdande var djupt politiskt till sin natur, som syftade till att fördöma Kremls främjande av traditionella könsroller och den mysiga relationen mellan Putin och den korrupta patriarken Kirill. Men efter månader av rättegångar blev kvinnorna till slut fällda för huliganism motiverad av religiös hat och dömda till två års fängelse. Domare Marina Syrova ansåg gruppens feministiska övertygelser som en betydande motiverande faktor bakom deras störning av den offentliga ordningen och noterade att, även om feminism i sig inte är ett brott, utmanar dess följare normer för offentlig moral, inklusive familjerelationer och anständighetsstandarder.</span>\n<span class=\"para\">Sedan Pussy Riots Punk Prayer-framträdande har de gemensamma attackerna mot feminismen från Kreml och den ryska ortodoxa kyrkan intensifierats i takt med statens ökande auktoritarism, främjande av traditionella värderingar och försvagning av skyddet för mänskliga rättigheter. Till exempel, år 2013 beskrev <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriark Kirill</a> feminismen som ett farligt fenomen som distraherar kvinnor från deras inneboende roll att ta hand om hemmet och uppfostra barn. Förutom pronatalistiska familjepolitik som uppmuntrar kvinnor att överge sina karriärer till förmån för att ge staten så många barn som möjligt, har ryska kvinnor mött fruktansvärda attacker mot sina rättigheter. År 2017 avkriminaliserade den ryska statsduman våld i hemmet. Om inte en kvinnas skador är så allvarliga att hon måste läggas in på sjukhus, finns det inga straffrättsliga påföljder för misshandeln. Denna nedskärning av skyddet för offer för våld i hemmet inträffade trots årtionden av advocacy från kvinnors organisationer som <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Sankt Petersburgs kriscentrum och ANNA (listad som en utländsk agentorganisation sedan 2016) för mer omfattande skydd för kvinnor.</span>\n<span class=\"para\">Kvinnors reproduktiva rättigheter är också under hot. Medan den ryska sovjetrepubliken under Lenin var den första moderna staten i världen att legalisera abort, har en kvinnas rätt att välja alltmer ifrågasatts sedan den ryska ortodoxa kyrkans återuppvaknande i den post-sovjetiska eran. Framstående medlemmar av kyrkan har framställt abort som både en moralisk fråga och en av demografisk betydelse. Den avlidne prästen Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> beskrev berömt abort som “värre än förintelsen”. Mer nyligen, i slutet av 2023, liknade patriarken <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> ett abortförbud vid en magisk stav (<em>волшебной палочки</em>) med makten att åtgärda Rysslands demografiska kris. År 2007 infördes Maternity Capital-programmet, som ger ekonomiska incitament för ryska familjer att få fler än ett barn. Sedan dess har Kreml fortsatt att genomföra pronatalistiska åtgärder som framhäver moderskap och barnafödande som kvinnors primära plikt mot staten.</span>\n<span class=\"para\">I augusti 2023 återupplivade Putin Stalins tids “Moder-Hjältinna”-utmärkelse för kvinnor som har uppfostrat tio eller fler barn. Medan abort förblir lagligt på federal nivå, har ett antal regioner infört mer restriktiv abortlagstiftning. Staten har också infört ett antal åtgärder som syftar till att avskräcka kvinnor från att välja att avsluta graviditeten. Dessa inkluderar “tystnadens vecka” – en obligatorisk väntetid mellan en kvinnas första begäran om att avsluta sin graviditet och själva proceduren under vilken hon måste delta i rådgivningstjänster före abort som ofta tillhandahålls av ortodoxa präster eller pro-life-aktivister. Konservativa lagstiftare har börjat rikta in sig på privata kliniker, där omkring 20 procent av abortprocedurerna äger rum. I december 2023 föreslog den lagstiftande församlingen i Nizhny Novgorod ett lagförslag som förbjuder aborter i privata kliniker på federal nivå till den ryska statsduman <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Detta kommer efter att privata kliniker i många regioner, inklusive den ryska-ockuperade Krim, har slutat utföra aborter.</span>\n<span class=\"para\">Senast, den 25 september 2024, föreslog lagstiftare från Putins Enade Ryssland-parti ett lagförslag för att förbjuda “barnfria propaganda”, material som främjar eller diskuterar frivillig barnlöshet. I Ryssland erbjuder barnfria rörelsen (på ryska, <em>чайлдфри</em>) en säker plats för kvinnor som väljer att inte få barn i ett samhälle där detta val annars kan göra dem till föremål för förakt eller ogillande. Enligt det föreslagna lagförslaget kommer individer som befinns skyldiga till att sprida “barnfri propaganda” att stå inför böter på upp till 400 000 rubel (ungefär 3800 euro), medan juridiska enheter eller organisationer står inför påföljder på upp till fem miljoner rubel (runt 48 000 euro).</span>\n<span class=\"para\">Talaren för den övre kammaren i den ryska parlamentet <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> ekade åsikterna hos många som stöder förbudet när hon beskrev barnfri ideologi som härstammande från den feministiska rörelsen, som hon hävdar nu har blivit militant och radikaliserad av väst. Matvienko beskriver feminismen som en rörelse som både är anti-män och anti-traditionella värderingar. Under tiden varnar ryska juridiska experter för att om lagen antas kan den tolkas mycket brett och användas för att rikta in sig på media, film och reklamindustrier. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Advokat Vladislav Gubko</a> förutspår att varje kvinna över 25 år som nämner på sina sociala medier att hon inte har barn och inte planerar att få dem kan bli fälld för att sprida “barnfri propaganda”.</span>\n<span class=\"para\">Den 17<sup>e</sup> oktober 2024 antog statsduman lagen som förbjuder barnfri propaganda.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminism: en extremistisk ideologi</strong></span>\n<span class=\"para\">Ser man framåt verkar det allt mer sannolikt att den feministiska rörelsen kan bli utnämnd till en extremistisk eller terroristorganisation, precis som den globala HBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">rörelsen</a> blev i november 2023. Redan 2023 såg vi flera kvinnor åtalas för “radikal feminism” i domstol som liknades vid extremism. Teaterregissören Anya Berkovich och dramatikern Svetlana Petriychuk åtalades för att ha rättfärdigat terrorism på grund av deras <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministiska</a> pjäs <em>“Finist den modiga falken”</em> som ger en sympatisk bild av ryska jihadi-brudar som luras av ISIS-krigare till Syrien. Pjäsen sades glorifiera terrorism och innehålla element av “radikal feministisk ideologi”. De två dömdes till sex års fängelse.</span>\n<span class=\"para\">Arresteringen av 26-åriga Daria Trepova för mordet på den pro-krigsbloggaren och propagandisten Maxim Fomin, bättre känd som Vladlen Tatarsky, var en katalysator för en ny anti-feministisk hysteri i vissa konservativa kretsar i det ryska samhället. Duma-medlem <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> föreslog utan framgång en lag som skulle erkänna feminismen som en extremistisk ideologi strax efter Trepovas arrestering, och pekade på hennes inlägg på sociala medier om feminism som bevis på att “i denna feministiska miljö rekryterar terrorister sina supportrar”.</span>\n<span class=\"para\">Järnridån må ha fallit, men den mörka skuggan av totalitarism har återigen svept över Ryssland. Erfarenheterna av ryska feminister, som har kastats i fängelse för fredlig protest, anklagats för extremism och terrorism för sin tro på jämställdhet, och trakasserats, misshandlats och hotats av polisen, visar den ryska statens villighet att terrorisera dem som försöker motsätta sig dess agenda för traditionella värderingar och stå emot kriget i Ukraina.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong> är en undervisningsassistent i statsvetenskap vid Trinity College Dublin. Hennes forskningsintressen inkluderar studiet av centrala och östra europeiska och post-sovjetiska frågor samt genushistoria. Hon har en masterexamen från College of Europe i Natolin och en kandidatexamen i europeiska studier från Trinity College Dublin.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">16 Kasım 2023'te, aylardır tutuklu yargılanmanın ardından, Sasha Skochilenko “Rus Silahlı Kuvvetleri hakkında bilerek yanlış bilgi yayma” suçundan mahkum edildi. Suçu? Bir süpermarkette beş fiyat etiketini “Putin, televizyon ekranlarından 20 yıldır bize yalan söylüyor: bu yalanların sonucu, savaşı haklı çıkarmaya ve anlamsız ölümlere hazır olmamızdır,” ve “Rus ordusu Mariupol'deki bir sanat okulunu bombaladı. İçeride yaklaşık 400 kişi saklanıyordu.” gibi ifadelerle basılı küçük kağıt parçalarıyla değiştirmek. Skochilenko, mahkemeye son sözlerinde, eylemlerinin Rus devlet güvenliğini tehdit ettiğine dair iddiaların saçmalığını vurguladı: “Eğer savcı, devletimizin ve toplumumuzun beş küçük kağıt parçasıyla yıkılabileceğini düşünüyorsa, onun inancı ne kadar kırılgandır?”</span>\n<span class=\"para\">Skochilenko’nun hikayesi uluslararası haber medyasının dikkatini çekmiş olabilir, ancak o, son yıllarda siyasi baskıya maruz kalan yüzlerce Rus kadından sadece biridir. Skochilenko bir sanatçı, feminist, barış aktivisti, siyasi mahkum ve şimdi özgür bir kadındır. Hikayesi, Rusya'daki direnişin giderek feminizasyonunu ve feminist aktivizmin ve anti-savaş protestosunun baskısını göstermektedir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Direnişin feminizasyonu</strong></span>\n<span class=\"para\">Skochilenko, fiyat etiketlerini anti-savaş mesajları yaymak için kullanırken yalnız değildi. Bu fikir, Rusya'nın Ukrayna'yı işgalinden bir gün sonra, savaşı her ne pahasına olursa olsun protesto etme amacıyla kurulan Feminist Anti-Savaş Direnişi (FAR) ile ortaya çıktı. Rusya'daki feminist aktivistler asla kolay bir dönem geçirmemiş olsalar da, Ukrayna'nın işgalinden bu yana zulümleri hızla artmıştır; bu, feminist organizasyonların da savaşı protesto etme eğiliminden kaynaklanıyor olabilir. Anti-savaş protestosu ve feminist aktivizm arasındaki bu bağlantı, ilgili kadınların Rus devleti gözünde iki kat suçlu olarak görülmesine neden olmuştur. Feminist inançları, Rusya'nın geleneksel muhafazakarlık değerleriyle uyumsuzdur ve Rusya'nın askeri saldırganlığına karşı açık sözlü olmaları, onları ülkelerine ihanet edenler olarak damgalar.</span>\n<span class=\"para\">Rusya'nın, savaş karşıtı protestolar düzenleyen veya askeri reformu savunan kadınların uzun bir geçmişi vardır. Bugün, bu gelenek, Way Home ve uzun süredir var olan Asker Anneleri Derneği tarafından sürdürülmektedir. Ancak, Feminist Anti-Savaş Direnişi, isminin de belirttiği gibi, feminist ideolojiyi aktivizmin merkezine koyması bakımından benzersizdir. Rusya'nın Ukrayna'yı işgalinin hemen ardından kurulan FAR'ın manifestosu, “feminist bir siyasi güç, bir saldırganlık ve askeri işgal savaşının yanında olamaz” demektedir. Organizasyon, takipçilerini “savaşa ve onu başlatan hükümete aktif olarak karşı çıkmaya” çağırmakta ve giderek tehlikeli hale gelen koşullara ve protestocuların kendilerini maruz bıraktıkları risklere rağmen bu eylem çağrısını sürdürmektedir.</span>\n<span class=\"para\">Rus yetkililerin feminist aktivizme yönelik baskısı, birçok organizasyonun faaliyetlerini durdurmasına ve organizatörlerinin ülkeyi terk etmesine neden olmuştur. Skochilenko, <em>Рёбра Евы</em> (Eve'nin Kaburgaları) adlı feminist organizasyonun bir üyesiydi. Bu organizasyon, 2015 yılında St. Petersburg'da kadınlara yönelik ayrımcılık ve şiddete karşı kampanya yürütme amacıyla kurulmuştur. Faaliyetleri, kadın destek gruplarından eğitim etkinliklerine, kadınlara yönelik şiddet ve militarizmi protesto eden performatif sokak eylemlerine kadar çeşitlilik göstermektedir. Ukrayna'nın işgalinden bu yana, Eve'nin Kaburgaları'nın organizatörleri, siyasi zulüm tehdidi nedeniyle Rusya'yı terk etmek zorunda kalmışlardır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Protestolarda yenilikçilik</strong></span>\n<span class=\"para\">Barışçıl anti-savaş protestolarına katılan kadınlar, <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">şiddete maruz kalmış</a>, su işkencesi gibi işkencelere uğramış ve polis nezaretindeyken cinsel saldırı tehdidiyle karşılaşmışlardır. Gözaltına alınanlar, sanıklar aleyhine ciddi bir önyargı taşıyan bir ceza adaleti sistemiyle yüzleşmek zorunda kalmaktadır. Rusya'da mahkumiyet oranı şu anda yüzde 99'un üzerindedir; bu da bazı analistlerin, Putin dönemindeki siyasi <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">baskı</a> seviyelerinin Stalin'in Büyük Temizlik döneminden daha yüksek olduğunu öne sürmesine neden olmuştur. Protesto ve toplanma özgürlüğü haklarının ciddi ihlallerinin yanı sıra, Ukrayna'nın işgalinin ardından yayımlanan Rus ceza yasasındaki değişiklikler, Rus Silahlı Kuvvetleri ve diğer devlet organları hakkında “yanlış” veya “güvenilir olmayan” bilgi yaymanın bir suç haline gelmesini sağlamaktadır. Bu sahte haber yasaları, savaşın herhangi bir eleştirisini, on beş yıla kadar hapis cezasıyla cezalandırılacak bir suç haline getirmektedir.</span>\n<span class=\"para\">Bu sert sansüre ve protesto etmeye devam edenlerin karşılaştığı risklere yanıt olarak, FAR, misyonlarını sürdürmek için yenilikçi protesto ve sivil itaatsizlik biçimleri geliştirmek zorunda kalmıştır. Protesto yöntemleri arasında, Ukrayna ile dayanışma göstermek için sarı ve mavi giymek veya çatışmada ölenleri anmak için siyah giymek bulunmaktadır. Aktivistler ayrıca, banknotlar ve madeni paralara “savaşa hayır” (<em>нет войне</em>) ve “susma” (<em>не мольчи</em>) gibi anti-savaş sloganları yazmaktadır. FAR, savaşa karşı çıkmak için graffiti ve gerilla sanat enstalasyonlarının kullanımını da savunmuştur.</span>\n<span class=\"para\"> FAR, Telegram kanallarında anti-savaş materyalleri paylaşmanın yanı sıra, Rusya'nın “özel askeri operasyonu” hakkında sansürsüz haberler paylaşmakta; siyasi mahkumlar için destek koordine etmekte; ve son yıllarda daha da sıklaşan kadınlar ve LGBTQ+ bireyler üzerindeki Rus devletinin saldırılarını tartışmaktadır. Grup, ihtiyaç duyan aktivistlere ücretsiz psikolojik hizmetler de sunmaktadır. FAR'ın liderleri büyük ölçüde anonimdir ve merkezi olmayan taban yapısı, organizasyonu hükümet yetkililerinin hedef almasını zorlaştırmaktadır; ancak, siyasi baskıdan muaf değildir. FAR, Aralık 2022'de bir yabancı ajan olarak adlandırılmıştır; bu, yabancı finansman alan organizasyonları tanımlamak için kullanılan bir etikettir. Nisan 2024'te, Rusya Adalet Bakanlığı, grubu ülkenin ulusal güvenliğine tehdit olarak kabul edilen istenmeyen organizasyonlar listesine eklemiştir. İstenmeyen organizasyonlar, Rusya'daki tüm faaliyetlerini durdurmak zorundadır ve bu organizasyonlarla ilişkili bireyler hapis cezası riskiyle karşı karşıyadır; maksimum ceza beş yıldır. Kısa bir süre sonra, kimliği kamuya açık olan tek FAR liderlerinden biri olan sürgündeki şair Daria Serenko için bir tutuklama emri çıkarılmıştır.</span>\n<span class=\"para\">FAR'ın manifestosu, uzun bir süre boyunca Rus feminist hareketinin Kremlin tarafından bir tehdit olarak algılanmadığını ve bu nedenle feminist aktivistlerin diğer siyasi gruplara göre devlet baskısına daha az maruz kaldığını belirtmektedir. Bu durum açıkça değişmeye başlamıştır. Geleneksel değerlerin, politikacılar, kamu entelektüelleri ve Rus Ortodoks Kilisesi'ndeki önde gelen figürler tarafından teşvik edilen resmi bir ideoloji haline geldiği bir ülkede, cinsiyet eşitliği için kampanya yürütmek ve ataerkil sosyal normlara meydan okumak tehlikeli bir meseledir. Rusya'daki protestolar üzerine yapılan son bir araştırma, büyük sayıda kadının katıldığı protestoların, erkek egemen protestolara göre daha az tehlikeli olarak algılandığını bulmuştur. Ancak, ataerkilliğe karşı çıkan kadın protestocular, ahlaksız olarak görülmekte ve mobilize edilen askerlerin anneleri ve eşleri gibi geleneksel cinsiyet rollerine uyan kadınlardan daha fazla baskıya maruz kalmaktadır. Geleneksel değerlere karşı duydukları nefretle gurur duyarak ve tüm cinsiyetler için eşit haklar talep ederek, Rus feministler devlet otoritelerinin öfkesini çekmekte ve son yıllarda artan bir baskıya maruz kalmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Geleneksel değerler</strong></span>\n<span class=\"para\"> Rus feminist aktivistlerin devlet baskısının en bilinen örneği, elbette, ünlü Pussy Riot grubunun davasıdır. Valerie Sperling gibi akademisyenler, Pussy Riot'ın geçmiş performanslarının bazıları nedeniyle, feminist bir grup olarak doğru bir şekilde tanımlanıp tanımlanamayacağını sorgulamışlardır; ancak, bu kadınlar yine de Rusya'daki kadın haklarının kötü durumuna uluslararası dikkat çekmekle tanınmışlardır. 2012'deki Punk Prayer performansında, grubun üç üyesi, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich ve Maria Alyokhina, Rusya'nın en kutsal ibadet yerlerinden biri olan Moskova'daki Kurtarıcı İsa Katedrali'nin altarında dans etmişlerdir. Renkli maskeler takarak “Tanrı'nın Annesi, Putin'i Uzaklaştır” adlı şarkılarını yüksek sesle söylemişlerdir.</span>\n<span class=\"para\">Provokatif sözleri okuduğunda, Pussy Riot'ın performansının derin bir siyasi niteliğe sahip olduğu, Kremlin'in geleneksel cinsiyet rollerini teşvik etmesini ve Putin ile yolsuz Patriark Kirill arasındaki samimi ilişkiyi kınamayı amaçladığı açıktır. Ancak, aylardır süren duruşmaların ardından, kadınlar sonunda dini nefretle motive edilmiş serserilik suçundan mahkum edilmiş ve iki yıl hapis cezasına çarptırılmışlardır. Hakim Marina Syrova, grubun feminist inançlarını, kamu düzenini bozma eylemlerinin önemli bir motivasyon faktörü olarak değerlendirmiş ve feministliğin kendisinin bir suç olmamasına rağmen, takipçilerinin aile ilişkileri ve edep standartları da dahil olmak üzere kamu ahlakı normlarına meydan okuduğunu belirtmiştir.</span>\n<span class=\"para\">Pussy Riot'ın Punk Prayer performansından bu yana, Kremlin ve Rus Ortodoks Kilisesi'nin feministliğe yönelik ortak saldırıları, devletin artan otoriterliği, geleneksel değerlerin teşvik edilmesi ve insan hakları korumalarının zayıflatılmasıyla birlikte yoğunlaşmıştır. Örneğin, 2013'te <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriark Kirill</a>, feministliği, kadınları evde bakım yapma ve çocuk yetiştirme gibi içgüdüsel rollerinden uzaklaştıran tehlikeli bir fenomen olarak tanımlamıştır. Kadınları, devlete mümkün olduğunca çok çocuk sağlamaları için kariyerlerini bırakmaya teşvik eden pro-natalist aile politikalarının yanı sıra, Rus kadınları haklarına yönelik korkunç saldırılarla karşılaşmışlardır. 2017'de Rusya Devlet Duması, aile içi şiddeti suç olmaktan çıkarmıştır. Bir kadının yaraları o kadar ciddi değilse ki hastaneye kaldırılması gerekmesin, istismar için ceza yoktur. Aile içi şiddet mağdurlarının korunmasında bu geri adım, <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), St. Petersburg Kriz Merkezi ve 2016'dan beri yabancı ajan organizasyonu olarak listelenen ANNA gibi kadın organizasyonlarının daha kapsamlı korumalar için yıllarca süren savunmalarına rağmen gerçekleşmiştir.</span>\n<span class=\"para\">Kadınların üreme hakları da tehdit altındadır. Lenin dönemindeki Rus Sovyet Cumhuriyeti, dünyada kürtajı yasallaştıran ilk modern devlet olmasına rağmen, Sovyet sonrası dönemde Rus Ortodoks Kilisesi'nin yeniden yükselişiyle birlikte, bir kadının seçme hakkı giderek sorgulanmaya başlanmıştır. Kilisenin önde gelen üyeleri, kürtajı hem ahlaki bir mesele hem de demografik bir önem meselesi olarak çerçevelemiştir. Merhum Rahip Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a>, kürtajı “Holokost'tan daha kötü” olarak tanımlamıştır. Daha yakın zamanda, 2023'ün sonlarında, Patriark <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a>, kürtaj yasağını Rusya'nın demografik krizini düzeltme gücüne sahip bir sihirli değnek (<em>волшебной палочки</em>) ile karşılaştırmıştır. 2007 yılında, Rus ailelerinin birden fazla çocuk sahibi olmaları için mali teşvikler sağlayan Maternity Capital programı tanıtılmıştır. O zamandan beri, Kremlin, annelik ve doğumu, kadınların devlete olan birincil görevi olarak çerçeveleyen pro-natalist önlemleri uygulamaya devam etmiştir.</span>\n<span class=\"para\">Ağustos 2023'te, Putin, on veya daha fazla çocuk yetiştiren kadınlar için Stalin dönemine ait “Anne-Kahraman” ödülünü yeniden canlandırmıştır. Federal düzeyde kürtaj yasal olmaya devam etse de, bazı bölgeler daha kısıtlayıcı kürtaj yasaları çıkarmıştır. Devlet, kadınları hamileliği sonlandırma seçeneğini tercih etmemeye teşvik eden bir dizi önlem de getirmiştir. Bunlar arasında, bir kadının hamileliğini sonlandırma talebinin ilk aşaması ile prosedür arasında zorunlu bir bekleme süresi olan “sessizlik haftası” bulunmaktadır; bu süre zarfında, genellikle Ortodoks rahipler veya yaşam karşıtı aktivistler tarafından sunulan ön-kürtaj danışmanlık hizmetlerine katılmak zorundadır. Muhafazakar yasama organları, yaklaşık yüzde 20'sinin kürtaj işlemlerinin gerçekleştiği özel kliniklere odaklanmaya başlamıştır. Aralık 2023'te, Nizhny Novgorod yasama meclisi, Rusya Devlet Duması'na federal düzeyde özel kliniklerde kürtajı yasaklayan bir yasa tasarısı önermiştir. Bu, Rusya'nın işgalindeki Kırım da dahil olmak üzere birçok bölgede özel kliniklerin kürtaj yapmayı durdurmasının ardından gelmiştir.</span>\n<span class=\"para\">En son olarak, 25 Eylül 2024'te, Putin'in Birleşik Rusya partisinden yasama organları, “çocuk sahibi olmama propagandasını” yasaklamak için bir yasa tasarısı önermiştir; bu, gönüllü çocuk sahibi olmama konusunu teşvik eden veya tartışan materyalleri kapsamaktadır. Rusya'da çocuk sahibi olmama hareketi (Rusça, <em>чайлдфри</em>), bu seçimi yapmanın onları küçümseme veya onaylamama konusu yapabileceği bir toplumda çocuk sahibi olmamayı tercih eden kadınlar için güvenli bir yer sağlamaktadır. Önerilen yasaya göre, “çocuk sahibi olmama propagandası” yaymaktan suçlu bulunan bireyler, 400.000 rubleye (yaklaşık 3800 euro) kadar para cezasıyla karşılaşacakken, tüzel kişiler veya organizasyonlar beş milyon rubleye (yaklaşık 48.000 euro) kadar ceza ile karşılaşacaktır.</span>\n<span class=\"para\">Rus parlamentosunun üst kanadı başkanı <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a>, yasak yanlılarının görüşlerini yansıtarak, çocuk sahibi olmama ideolojisinin feminist hareketten kaynaklandığını ve bunun artık Batı tarafından militante ve radikalleştirildiğini iddia etmiştir. Matvienko, feminizmi hem erkeklere hem de geleneksel değerlere karşı bir hareket olarak tanımlamaktadır. Bu arada, Rus hukuk uzmanları, eğer yasa geçerse, çok geniş bir şekilde yorumlanabileceği ve medya, sinema ve reklam endüstrilerini hedef almak için kullanılabileceği konusunda uyarıda bulunmaktadır. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Avukat Vladislav Gubko</a>, 25 yaşın üzerindeki herhangi bir kadının sosyal medyada çocuk sahibi olmadığını ve planlamadığını belirtmesi durumunda “çocuk sahibi olmama propagandası” yaymaktan suçlu bulunabileceğini öngörmektedir.</span>\n<span class=\"para\">17<sup>th</sup> Ekim 2024'te, Devlet Duması, çocuk sahibi olmama propagandasını yasaklayan yasayı kabul etmiştir.</span>\n<span class=\"para\"><strong> </strong><strong>Feminizm: aşırı bir ideoloji</strong></span>\n<span class=\"para\">Geleceğe baktığımızda, feminist hareketin, Kasım 2023'te küresel LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">hareketi</a> gibi aşırı veya terörist bir organizasyon olarak tanımlanmasının giderek daha olası olduğu görünmektedir. Zaten, 2023'te “radikal feminizm” ile suçlanan birçok kadın mahkemede yargılanmış ve bu durum aşırılıkla benzerlik göstermiştir. Tiyatro yönetmeni Anya Berkovich ve oyun yazarı Svetlana Petriychuk, <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminist</a> oyunu <em>“Finist Cesur Şahin”</em> nedeniyle terörizmi haklı çıkarmakla suçlanmışlardır; bu oyun, IŞİD savaşçıları tarafından Suriye'ye çekilen Rus cihatçı gelinlere sempatik bir ışık tutmaktadır. Oyun, terörizmi yüceltmekle ve “radikal feminist ideoloji” unsurları içermekle suçlanmıştır. İkili, altı yıl hapis cezasına çarptırılmıştır.</span>\n<span class=\"para\">Pro-war blogger ve propagandist Maxim Fomin'in, daha çok Vladlen Tatarsky olarak bilinen, cinayeti için 26 yaşındaki Daria Trepova'nın tutuklanması, Rus toplumundaki bazı muhafazakar çevrelerde yeni bir anti-feminist çılgınlığın tetikleyicisi olmuştur. Duma üyesi <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a>, Trepova'nın tutuklanmasının hemen ardından feminizmi aşırı bir ideoloji olarak tanımayı öneren bir yasa tasarısı önermiştir; bu tasarıda, “bu feminist ortamda teröristler destekçilerini işe alıyor” şeklinde sosyal medya paylaşımlarını delil olarak göstermiştir.</span>\n<span class=\"para\">Demir Perde düşmüş olabilir, ancak totalitarizmin karanlık gölgesi Rusya'yı bir kez daha sarmıştır. Barışçıl protesto için hapse atılan, cinsiyet eşitliğine inandıkları için aşırılık ve terörizmle suçlanan, polis tarafından taciz edilen, saldırıya uğrayan ve tehdit edilen Rus feministlerin deneyimleri, Rus devletinin geleneksel değerler gündemine karşı çıkanları ve Ukrayna'daki savaşa karşı duranları terörize etme istekliliğini göstermektedir.</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ailbhe Cannon</strong>, Trinity College Dublin'de siyaset bilimi öğretim görevlisidir. Araştırma ilgi alanları, Orta ve Doğu Avrupa ile post-Sovyet meseleleri ve cinsiyet tarihini içermektedir. Natolin'deki Avrupa Koleji'nden yüksek lisans diplomasına ve Trinity College Dublin'den Avrupa Çalışmaları alanında lisans diplomasına sahiptir.</span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
    key:"pubDate": string:"2024-11-21T13:38:17",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38104",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:30:40.066",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgpnqr4bqrajqxzid6h5zea",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Moscow,,Russia,-,April,19,,2012.,The,Balloons,Symbolizing,The"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-300x200.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-768x512.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-600x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/canon-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"How the plight of Russian feminists demonstrates the totalitarian terror of the Russian state",
                key:"uid": string:"008969c6-c81d-4af4-8b29-d16318c11736",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>On November 16th 2023, after months in pre-trial detention, Sasha Skochilenko was found guilty of “public dissemination of knowingly false information about the Russian Armed Forces”. Her crime? Replacing five price tags in a supermarket with small pieces of paper printed with statements such as “Putin has been lying to us from television screens for 20 years: the result of these lies is our readiness to justify the war and the senseless deaths,” and “The Russian army bombed an art school in Mariupol. Around 400 people were hiding inside.” In a final statement to the court, Skochilenko highlighted the preposterousness of the claims that her actions had threatened Russian state security: “How fragile must the prosecutor’s belief in our state and society be, if he thinks that our statehood and public safety can be brought down by five small pieces of paper?”</p>\n<p>While Skochilenko’s story may have drawn the attention of the international news media, she is just one of hundreds of Russian women that have suffered political repression in recent years. Skochilenko is an artist, feminist, peace activist, political prisoner and now a free woman. Her story illustrates both the growing feminization of resistance in Russia and the repression of feminist activism and anti-war protest.</p>\n<p><strong>The feminization of resistance</strong></p>\n<p>Skochilenko was not alone in using price tags to disseminate anti-war messages. The idea originated with the Feminist Anti-War Resistance, or FAR – a collective formed a day after Russia invaded Ukraine with the goal of protesting the war at all costs. While feminist activists in Russia have never had it easy, their persecution has accelerated rapidly since Russia’s invasion of Ukraine, likely due to the propensity of feminist organizations to also protest the war. This nexus of anti-war protest and feminist activism has meant that the women involved are viewed as doubly guilty in the eyes of the Russian state. Their feminist beliefs are incompatible with Russia’s traditional values of conservatism and their outspokenness against Russia’s military aggression makes them traitors to their country.</p>\n<p>Russia has a long history of women protesting war or advocating for military reform on behalf of their enlisted husbands and sons. Today, this tradition is continued by Way Home and the long-established Union of Soldiers’ Mothers. However, Feminist Anti-War Resistance is unique in that, as the name suggests, it puts feminist ideology at the centre of its activism. Founded immediately after Russia invaded Ukraine, FAR’s manifesto declares that “feminism as a political force cannot be on the side of a war of aggression and military occupation.” The organization calls on its followers to “actively oppose the war and the government that started it” and has continued to promote this call to action despite the increasingly dangerous circumstances and the risks to which protestors now expose themselves.</p>\n<p>The Russian authorities’ crackdown on feminist activism has forced numerous organizations to cease operations and their organizers to flee the country. Skochilenko herself was a member of one such feminist organization called Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). The organization was founded in St Petersburg in 2015 with the goal of campaigning against discrimination and violence against women. Its activities were diverse, ranging from women’s support groups and educational events to performative street actions protesting violence against women and militarism. Since the invasion of Ukraine, the organizers of Eve’s Ribs have been forced to leave Russia due to threats of political persecution.</p>\n<p><strong>Innovation in protests</strong></p>\n<p>Women attending peaceful anti-war protests have been <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">subjected</a> to violence, suffered torture such as waterboarding and been threatened with sexual assault while in police custody. Those arrested are forced to confront a criminal justice system with a severe bias against defendants. In Russia the conviction rate is currently over 99 per cent, prompting some analysts to suggest that levels of political <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repression under Putin</a> are higher than during Stalin’s Great Purge. In addition to gross violations of the rights to protest and freedom of assembly, amendments to Russian criminal law promulgated in the weeks following the invasion of Ukraine make discrediting or disseminating “false” or “unreliable” information about the Russian Armed Forces and other state bodies a crime. These fake news laws render any form of criticism of the war a criminal offence punishable with up to fifteen years in prison.</p>\n<p>In response to this draconian censorship and the risks facing those who continue to protest, FAR have been forced to develop innovative forms of protest and civil disobedience in order to continue their mission. Protest methods include wearing yellow and blue to show solidarity with Ukraine or black to mourn those who have died in the conflict. Activists also write anti-war slogans such as “no to war” (<em>нет войне</em>) and “do not be silent” (<em>не мольчи</em>) on bank notes and coins. FAR have also advocated the use of graffiti and guerrilla art installations to oppose the war.</p>\n<p> In addition to posting anti-war materials on their Telegram channel, FAR shares uncensored news about the truth about Russia’s “special military operation”; coordinates support for political prisoners; and discusses attacks by the Russian state on women and LGBTQ+ people, which have become all the more frequent in recent years. The group even provides free psychological services to activists in need. While FAR’s leaders are largely anonymous and its decentralized grassroots structure makes the organization difficult for government authorities to target, it is not immune from political repression. FAR was named a foreign agent in December 2022, a label used to designate organizations that receive foreign funding. In April 2024, the Russian ministry of justice added the group to a list of undesirable organizations that are considered a threat to the country’s national security. Undesirable organizations must halt all operations in Russia and the individuals involved risk jail time, with a maximum sentence of five years. Soon thereafter, an arrest warrant was issued for the exiled poet Daria Serenko, one of the only FAR leaders whose identity is public.</p>\n<p>FAR’s manifesto states that for a long time the Russian feminist movement was not perceived as a threat by the Kremlin and feminist activists were therefore less vulnerable to state repression than other political groups. This has clearly begun to change. In a country where traditional values have become an official ideology promoted by politicians, public intellectuals such as Alexander Dugin, and prominent figures in the Russian Orthodox Church, campaigning for gender equality and challenging patriarchal social norms is a dangerous affair. A recent study on protest in Russia found that protests involving large numbers of women are perceived as less dangerous than male-dominated protests. However, patriarchy-defiant female protestors are seen as immoral and more deserving of repression than those women who emphasize their femininity and comply with traditional gender roles, such as the mothers and wives of mobilized soldiers. In proudly asserting their disdain for traditional values and arguing for equal rights for all genders, Russian feminists attract the ire of state authorities and have been subject to increasing repression in recent years.</p>\n<p><strong>Traditional values </strong></p>\n<p> The most well-known case of the state repression of Russian feminist activists is, of course, that of the famous Pussy Riot group. While academics like Valerie Sperling have called into question whether Pussy Riot can even rightly be described as a feminist group, due to the misogynistic and homophobic nature of some of their past performances, the women have nonetheless been credited with drawing international attention to the woeful state of women’s rights in Russia. In 2012 the Punk Prayer performance saw three members of the group, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich and Maria Alyokhina, dance on the altar of the Cathedral of Christ the Saviour in Moscow, one of Russia’s most sacrosanct places of worship. They wore colourful balaclavas while loudly singing their song “Mother of God, Drive Putin Away”<em>.</em></p>\n<p>In reading the provocative lyrics, it is clear that Pussy Riot’s performance was deeply political in nature, seeking to condemn the Kremlin’s promotion of traditional gender roles and the cosy relationship between Putin and the corrupt Patriarch Kirill. However, after months on trial the women were eventually convicted of hooliganism motivated by religious hatred and sentenced to two years imprisonment. Judge Marina Syrova regarded the group's feminist beliefs as a significant motivating factor behind their disruption of public order and noted that, although feminism itself is not a crime, its followers challenge norms of public morality, including family relations and standards of decency.</p>\n<p>Since Pussy Riot's Punk Prayer performance, the joint attacks on feminism by the Kremlin and the Russian Orthodox Church have intensified in concert with the state's increasing authoritarianism, promotion of traditional values and weakening of human rights protections. For example, in 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarch Kirill</a> described feminism as a dangerous phenomenon that distracts women from their innate role in taking care of the home and raising children. In addition to pro-natalist family policies which encourage women to abandon their careers in favour of providing the state with as many children as possible, Russian women have been met with horrendous attacks on their rights. In 2017 the Russian State Duma decriminalized domestic violence. Unless a woman’s injuries are so severe that she must be hospitalized, there are no criminal penalties for the abuse. This rollback in protections for victims of domestic violence occurred despite decades of advocacy by women's organizations such as <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), the St Petersburg Crisis Centre, and ANNA (listed as a foreign agent organization since 2016) for more comprehensive protections for women.</p>\n<p>Women’s reproductive rights are also under threat. While the Russian Soviet Republic under Lenin was the first modern state in the world to legalize abortion, since the resurgence of the Russian Orthodox Church in the post-Soviet era, a woman’s right to choose has increasingly been called into question. Prominent members of the church have framed abortion as both a moral issue and one of demographic importance. The late Priest Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> famously described abortion as “worse than the Holocaust”. More recently, in late 2023, Patriarch <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> likened an abortion ban to a magic wand (<em>волшебной палочки</em>) with the power to remedy Russia’s demographic crisis. The year 2007 saw the introduction of the Maternity Capital scheme, which provides financial incentives for Russian families to have more than one child. Since then, the Kremlin has continued to enact pro-natalist measures that frame maternity and childbirth as women’s primary duty to the state.</p>\n<p>In August 2023, Putin revived the Stalin-era “Mother-Heroine” award for women who have raised ten or more children. While abortion remains legal at the federal level, a number of regions have enacted more restrictive abortion legislation. The state has also introduced a number of measures designed to discourage women from electing to terminate pregnancy. These include the “week of silence” – a mandatory waiting period between a woman’s initial request to terminate her pregnancy and the procedure itself during which she must attend pre-abortion counselling services often delivered by Orthodox priests or pro-life activists. Conservative lawmakers have begun to set their sights on private clinics, where around 20 per cent of abortion procedures take place. In December 2023, the legislative assembly of Nizhny Novgorod proposed a bill banning abortions in private clinics at the federal level to the Russian State <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. This comes after private clinics in many regions including Russian-occupied Crimea have stopped performing abortions.</p>\n<p>Most recently, on September 25th 2024, lawmakers from Putin’s United Russia party proposed a bill to ban “child-free propaganda”, materials promoting or discussing voluntary childlessness. In Russia, the child-free movement (in Russian, <em>чайлдфри</em>) provides a safe place for women who choose to not have children in a society where this choice might otherwise make them the subject of scorn or disapproval. Under the proposed legislation, individuals found guilty of spreading “childfree propaganda” will face a fine of up to 400,000 roubles (roughly 3800 euros), while legal entities or organisations face penalties up to five million roubles (around 48,000 euros).</p>\n<p>The speaker of the upper house of the Russian parliament <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> echoed the views of many supporters of the ban when she described childfree ideology as having its origins in the feminist movement, which she claims has now become militant and radicalized by the West. Matvienko describes feminism as a movement which is both anti-men and anti-traditional values. Meanwhile, Russian legal experts warn that if the law is passed it could be interpreted very broadly and used to target the media, cinema and advertising industries. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Lawyer Vladislav Gubko</a> predicts that any woman over the age of 25 who mentions on her social media that she does not have children and does not plan to have them could be found guilty of spreading “childfree propaganda”.</p>\n<p>On 17<sup>th</sup> October 2024, the State Duma adopted the law banning childfree propaganda.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminism: an extremist ideology</strong></p>\n<p>Looking to the future, it seems increasingly likely that the feminist movement could be designated as an extremist or terrorist organization, just as the global LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">movement</a> was in November 2023. Already, 2023 saw multiple women accused of “radical feminism” in court which was likened to extremism. Theatre director Anya Berkovich and playwright Svetlana Petriychuk were charged with justifying terrorism on account of their <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminist</a> play <em>“Finist the Brave Falcon”</em> which casts a sympathetic light on Russian jihadi brides who are lured by ISIS fighters to Syria. The play was said to glorify terrorism and contain elements of “radical feminist ideology”. The pair were sentenced to six years in prison.</p>\n<p>The arrest of 26-year-old Daria Trepova for the murder of the pro-war blogger and propagandist Maxim Fomin, better known as Vladlen Tatarsky, was a catalyst for a fresh anti-feminist frenzy in some conservative circles in Russian society. Duma member <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> unsuccessfully proposed a law which would recognize feminism as an extremist ideology shortly after Trepova’s arrest, pointing to her social media posts about feminism as evidence that “in this feminist environment terrorists recruit their supporters”.</p>\n<p>The Iron Curtain may have fallen, but the dark shadow of totalitarianism has engulfed Russia once again. The experiences of Russian feminists, who have been thrown in prison for peaceful protest, accused of extremism and terrorism for their belief in gender equality, and harassed, assaulted, and threatened by the police, demonstrate the willingness of the Russian state to terrorize those who attempt to oppose its traditional values agenda and stand against the war in Ukraine.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> is a teaching fellow in political science at Trinity College Dublin. Her research interests include the study of Central and Eastern European and post-Soviet affairs and gender history. She holds a master's degree from the College of Europe in Natolin and a bachelor’s degree in European Studies from Trinity College Dublin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.024",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Women attending peaceful anti-war protests have been subjected to violence and torture and also threatened with sexual assault while in custody. Those arrested are forced to confront a criminal justice system with a severe bias against defendants. The crackdown on feminist activism has forced numerous organizations to cease operations and their organizers to flee the country.</I>\n<br><br>\nAugust 1st 2024: aeroplanes touch down on a runway in Ankara, Turkey. The stage is set for the most extensive prisoner swap between Russia and the West since the fall of the Iron Curtain. The release of high-profile prisoners such as the Wall Street Journal’s Evan Gershkovich and US Marine Paul Whelan, both of whom were found guilty of espionage, was a diplomatic boon for the West. However, some were critical that in return for releasing journalists, opposition figures, human rights defenders and peaceful protestors, Russia received an unrepentant FSB agent turned assassin, as well as notorious criminals and spies. One of the cases in particular stands out not only for its absurdity but for how well it demonstrates Russia’s draconian crackdown on dissent and protest. This is the story of the artist and musician Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.693",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Как мизерията на руските феминистки демонстрира тоталитарния терор на руската държава",
                key:"uid": string:"02bb711d-0909-42c2-a867-3a8efef9e6dc",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>На 16 ноември 2023 г., след месеци в предварително задържане, Саша Скочиленко беше призната за виновна за „публично разпространение на съзнателно неверна информация за руските въоръжени сили“. Престъплението ѝ? Замяна на пет ценови етикета в супермаркет с малки парчета хартия, отпечатани с изявления като „Путин ни лъже от телевизионните екрани вече 20 години: резултатът от тези лъжи е нашата готовност да оправдаем войната и безсмислените смъртни случаи“ и „Руската армия бомбардира художествена школа в Мариупол. Около 400 души се криеха вътре.“ В окончателното си изявление пред съда, Скочиленко подчерта абсурдността на твърденията, че действията ѝ заплашвали държавната сигурност на Русия: „Колко крехка трябва да бъде вярата на прокурора в нашата държава и общество, ако смята, че нашата държавност и обществена безопасност могат да бъдат разрушени от пет малки парчета хартия?“</p>\n<p>Докато историята на Скочиленко може да е привлекла вниманието на международните новинарски медии, тя е само една от стотиците руски жени, които са страдали от политическа репресия в последните години. Скочиленко е артист, феминистка, активистка за мир, политически затворник и сега свободна жена. Историята ѝ илюстрира както нарастващата феминизация на съпротивата в Русия, така и репресията на феминисткия активизъм и антивоенния протест.</p>\n<p><strong>Феминизация на съпротивата</strong></p>\n<p>Скочиленко не беше сама в използването на ценови етикети за разпространение на антивоенни послания. Идеята произлиза от Феминисткото антивоенно съпротивление, или FAR – колектив, създаден ден след нахлуването на Русия в Украйна с цел да протестира срещу войната на всяка цена. Докато феминистките активисти в Русия никога не са имали лесен живот, преследването им се ускори рязко след нахлуването на Русия в Украйна, вероятно поради склонността на феминистките организации също да протестират срещу войната. Тази връзка между антивоенния протест и феминисткия активизъм означава, че жените, участващи в тях, се възприемат като двойно виновни в очите на руската държава. Неговите феминистки убеждения са несъвместими с традиционните ценности на Русия, а откритостта им срещу военната агресия на Русия ги прави предатели на страната си.</p>\n<p>Русия има дълга история на жени, протестиращи срещу войната или advocating за военна реформа от името на своите призовани съпрузи и синове. Днес тази традиция продължава чрез Way Home и дългогодишния Съюз на майките на войници. Въпреки това, Феминисткото антивоенно съпротивление е уникално, тъй като, както подсказва името, поставя феминистката идеология в центъра на своя активизъм. Основано веднага след нахлуването на Русия в Украйна, манифестът на FAR обявява, че „феминизмът като политическа сила не може да бъде на страната на война на агресия и военна окупация.“ Организацията призовава последователите си да „активно се противопоставят на войната и правителството, което я започна“ и продължава да популяризира този призив за действие, въпреки все по-опасните обстоятелства и рисковете, на които протестиращите сега се излагат.</p>\n<p>Репресиите на руските власти срещу феминисткия активизъм принудиха множество организации да прекратят дейността си, а техните организатори да напуснат страната. Скочиленко сама беше член на една такава феминистка организация, наречена Рьобра Евы (<em>Рёбра Евы</em>). Организацията беше основана в Санкт Петербург през 2015 г. с цел да се бори срещу дискриминацията и насилието срещу жени. Дейностите ѝ бяха разнообразни, вариращи от групи за подкрепа на жени и образователни събития до перформативни улични действия, протестиращи срещу насилието над жени и милитаризма. След нахлуването в Украйна организаторите на Рьобра Евы бяха принудени да напуснат Русия поради заплахи от политическо преследване.</p>\n<p><strong>Иновации в протестите</strong></p>\n<p>Жените, посещаващи мирни антивоенни протести, са били <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">подложени</a> на насилие, страдали са от мъчения като водно подтискане и са били заплашвани със сексуално насилие, докато са били в полицейския арест. Арестуваните са принудени да се изправят пред наказателна правосъдна система с тежка предубеденост срещу обвиняемите. В Русия процентът на осъдителните присъди в момента е над 99 процента, което подтиква някои анализатори да предполагат, че нивата на политическа <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">репресия под Путин</a> са по-високи, отколкото по време на Голямата чистка на Сталин. В допълнение към грубите нарушения на правата на протест и свобода на събранията, измененията в руското наказателно право, обнародвани в седмиците след нахлуването в Украйна, правят дискредитирането или разпространението на „фалшива“ или „ненадеждна“ информация за руските въоръжени сили и други държавни органи престъпление. Тези закони за фалшиви новини правят всякаква форма на критика на войната престъпление, наказуемо с до петнадесет години затвор.</p>\n<p>В отговор на тази драконовска цензура и рисковете, пред които са изправени тези, които продължават да протестират, FAR бяха принудени да разработят иновативни форми на протест и гражданско неподчинение, за да продължат своята мисия. Методите на протест включват носене на жълто и синьо, за да покажат солидарност с Украйна, или черно, за да оплакват тези, които са загинали в конфликта. Активистите също така пишат антивоенни лозунги като „не на войната“ (<em>нет войне</em>) и „не мълчи“ (<em>не мольчи</em>) на банкноти и монети. FAR също така е advocated за използването на графити и партизански художествени инсталации, за да се противопоставят на войната.</p>\n<p> В допълнение към публикуването на антивоенни материали в канала си в Telegram, FAR споделя неконтролирани новини за истината за „специалната военна операция“ на Русия; координира подкрепа за политически затворници; и обсъжда нападенията от страна на руската държава срещу жени и LGBTQ+ хора, които станаха все по-чести в последните години. Групата дори предоставя безплатни психологически услуги на активисти в нужда. Докато лидерите на FAR са предимно анонимни и децентрализирана структура на базата на активисти прави организацията трудна за цел на правителствените власти, тя не е имунизирана от политическа репресия. FAR беше обявена за чужд агент през декември 2022 г., етикет, използван за обозначаване на организации, които получават чуждестранно финансиране. През април 2024 г. руското министерство на правосъдието добави групата в списък на нежелани организации, които се считат за заплаха за националната сигурност на страната. Нежеланите организации трябва да прекратят всички операции в Русия, а участниците рискуват затвор, с максимална присъда от пет години. Скоро след това беше издаден заповед за арест на изгнаничката поетеса Дария Серенко, една от единствените лидери на FAR, чиято идентичност е публична.</p>\n<p>Манифестът на FAR заявява, че дълго време руският феминистки движение не е било възприемано като заплаха от Кремъл и феминистките активисти следователно са били по-малко уязвими на държавна репресия в сравнение с други политически групи. Това очевидно е започнало да се променя. В страна, където традиционните ценности са станали официална идеология, пропагандирана от политици, обществени интелектуалци като Александър Дугин и видни фигури в Руската православна църква, кампаниите за равенство между половете и предизвикването на патриархалните социални норми е опасно начинание. Ненаскоро проучване за протестите в Русия установи, че протестите, включващи голям брой жени, се възприемат като по-малко опасни от протестите, доминирани от мъже. Въпреки това, жените протестиращи, които предизвикват патриархата, се възприемат като неморални и по-заслужаващи репресия, отколкото тези жени, които подчертават своята женственост и се съобразяват с традиционните полови роли, като майките и съпругите на мобилизирани войници. С гордост заявявайки презрението си към традиционните ценности и аргументирайки за равни права за всички полове, руските феминистки привлекат гнева на държавните власти и са подложени на нарастваща репресия в последните години.</p>\n<p><strong>Традиционни ценности </strong></p>\n<p> Най-известният случай на държавна репресия срещу руски феминистки активисти е, разбира се, случаят на известната група Pussy Riot. Докато академици като Валери Сперлинг поставят под въпрос дали Pussy Riot може дори да бъде правилно описана като феминистка група, поради мизогинистичния и хомофобски характер на някои от техните минали представления, жените все пак са били признати за привлекли международно внимание към жалкото състояние на правата на жените в Русия. През 2012 г. представянето на Punk Prayer видя три членки на групата, Надежда Толоконникова, Екатерина Самуцевич и Мария Алиохина, да танцуват на олтара на Катедралата Христос Спасител в Москва, едно от най-свещените места за поклонение в Русия. Те носеха цветни балаклави, докато силно пеят песента си „Майко Божия, прогонвай Путин“<em>.</em></p>\n<p>Четейки провокативните текстове, е ясно, че представянето на Pussy Riot е било дълбоко политическо по своята същност, стремейки се да осъди промоцията на традиционни полови роли от Кремъл и уютната връзка между Путин и корумпирания патриарх Кирил. Въпреки това, след месеци на съдебен процес, жените в крайна сметка бяха осъдени за хулиганство, мотивирано от религиозна омраза, и осъдени на две години затвор. Съдията Марина Сирова разгледа феминистките убеждения на групата като значителен мотивиращ фактор зад нарушаването на обществения ред и отбеляза, че, въпреки че самият феминизъм не е престъпление, неговите последователи предизвикват нормите на обществената морал, включително семейните отношения и стандартите за приличие.</p>\n<p>От представянето на Punk Prayer на Pussy Riot, съвместните атаки срещу феминизма от Кремъл и Руската православна църква са се засилили в съответствие с нарастващия авторитаризъм на държавата, промоцията на традиционните ценности и отслабването на защитите на правата на човека. Например, през 2013 г. <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Патриарх Кирил</a> описа феминизма като опасно явление, което отвлича жените от тяхната вродена роля да се грижат за дома и да отглеждат деца. В допълнение към про-наталистките семейни политики, които насърчават жените да abandon своите кариери в полза на предоставянето на държавата с колкото се може повече деца, руските жени са били срещнати с ужасни атаки срещу правата им. През 2017 г. Руската държавна дума декриминализира домашното насилие. Освен ако нараняванията на жената не са толкова тежки, че да трябва да бъде хоспитализирана, няма наказателни санкции за насилието. Това отстъпление в защитите за жертвите на домашно насилие се случи, въпреки десетилетия на застъпничество от страна на женски организации като <em>Сёстры</em>, Санкт Петербургския кризисен център и АННА (изброена като чужд агент от 2016 г.) за по-подробни защити за жените.</p>\n<p>Правата на репродукция на жените също са под заплаха. Докато Руската съветска република под Ленин беше първата модерна държава в света, която легализира аборта, от възраждането на Руската православна църква в постсъветската ера правото на жената да избира все по-често е поставяно под въпрос. Видни членове на църквата са формулирали аборта като морален въпрос и въпрос от демографска важност. Покойният свещеник Дмитрий <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Смирнов</a> известен с това, че описа аборта като „по-лош от Холокоста“. По-скоро наскоро, в края на 2023 г., патриарх <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Кирил</a> сравни забраната на абортите с магическа пръчка (<em>волшебной палочки</em>), която има силата да реши демографската криза на Русия. Годината 2007 видя въвеждането на схемата за майчински капитал, която предоставя финансови стимули на руските семейства да имат повече от едно дете. Оттогава Кремъл продължава да прилага про-наталистки мерки, които представят майчинството и раждането като основна задължение на жените към държавата.</p>\n<p>През август 2023 г. Путин възобнови наградата „Майка-героиня“ от сталинската ера за жени, които са отгледали десет или повече деца. Докато абортът остава легален на федерално ниво, редица региони са приели по-строги законодателства за абортите. Държавата също така е въвела редица мерки, предназначени да възпрепятстват жените да избират да прекратят бременността. Те включват „седмица на мълчание“ – задължителен период на изчакване между първоначалната молба на жената за прекратяване на бременността и самата процедура, по време на който тя трябва да посети предабортни консултантски услуги, често предоставяни от православни свещеници или активисти за живот. Консервативните законодатели започнаха да насочват погледите си към частните клиники, където около 20 процента от абортните процедури се извършват. През декември 2023 г. законодателното събрание на Нижни Новгород предложи законопроект, забраняващ абортите в частни клиники на федерално ниво на Руската държавна <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">дума</a>. Това се случва след като частните клиники в много региони, включително рускоокупиран Крим, спряха да извършват аборти.</p>\n<p>Най-скоро, на 25 септември 2024 г., законодатели от партията на Путин „Единна Русия“ предложиха законопроект за забрана на „пропагандата на бездетност“, материали, които популяризират или обсъждат доброволна бездетност. В Русия движението за бездетност (на руски, <em>чайлдфри</em>) предоставя безопасно място за жени, които избират да нямат деца в общество, където този избор иначе може да ги направи обект на презрение или неодобрение. Според предложеното законодателство, лицата, признати за виновни в разпространение на „пропаганда на бездетност“, ще бъдат подложени на глоба до 400 000 рубли (приблизително 3800 евро), докато юридическите лица или организации ще се изправят пред санкции до пет милиона рубли (около 48 000 евро).</p>\n<p>Председателят на горната камара на руския парламент <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Валентина Матвиенко</a> повтори мнението на много поддръжници на забраната, когато описа идеологията на бездетност като произлизаща от феминисткото движение, което, според нея, сега е станало милитаризирано и радикализирано от Запада. Матвиенко описва феминизма като движение, което е както анти-мъжко, така и анти-традиционни ценности. Междувременно, руски правни експерти предупреждават, че ако законът бъде приет, той може да бъде тълкуван много широко и използван за целите на медийната, кино и рекламната индустрия. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Адвокат Владислав Губко</a> предсказва, че всяка жена над 25 години, която споменава в социалните медии, че няма деца и не планира да има, може да бъде призната за виновна в разпространение на „пропаганда на бездетност“.</p>\n<p>На 17<sup>th</sup> октомври 2024 г. Държавната дума прие закона, забраняващ пропагандата на бездетност.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Феминизмът: екстремистка идеология</strong></p>\n<p>Гледайки напред, изглежда все по-вероятно, че феминисткото движение може да бъде обявено за екстремистка или терористична организация, точно както глобалното LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">движение</a> беше през ноември 2023 г. Вече през 2023 г. бяха обвинени множество жени в „радикален феминизъм“ в съда, което беше сравнено с екстремизъм. Режисьорът на театър Аня Беркович и драматургът Светлана Петрищук бяха обвинени в оправдаване на тероризма заради тяхната <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">феминистка</a> пиеса <em>„Финист смелият сокол“</em>, която представя симпатичен поглед върху руските джихадистки булки, които са примамвани от бойци на ИДИЛ в Сирия. Пиесата беше казано, че прославя тероризма и съдържа елементи на „радикална феминистка идеология“. Двамата бяха осъдени на шест години затвор.</p>\n<p>Арестът на 26-годишната Дария Трепова за убийството на про-военния блогър и пропагандист Максим Фомин, по-известен като Владлен Татарски, беше катализатор за нова антифеминистка истерия в някои консервативни кръгове в руското общество. Членът на Думата <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Олег Матвейчев</a> безуспешно предложи закон, който да признае феминизма за екстремистка идеология, веднага след ареста на Трепова, посочвайки нейните публикации в социалните медии за феминизма като доказателство, че „в тази феминистка среда терористите набират своите поддръжници“. </p>\n<p>Желязната завеса може да е паднала, но тъмната сянка на тоталитаризма отново е обгърнала Русия. Опитите на руските феминистки, които са били хвърлени в затвора за мирен протест, обвинени в екстремизъм и тероризъм за вярата си в равенството между половете, и тормозени, нападани и заплашвани от полицията, демонстрират готовността на руската държава да тероризира тези, които се опитват да се противопоставят на нейния дневен ред за традиционни ценности и да се противопоставят на войната в Украйна.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Айлбх Канън</strong> е преподавател по политически науки в Тринити Колидж Дъблин. Интересите ѝ в изследванията включват изучаване на Централна и Източна Европа и постсъветски дела и история на половете. Тя притежава магистърска степен от Колежа на Европа в Натолин и бакалавърска степен по Европейски изследвания от Тринити Колидж Дъблин.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.735",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Жените, участващи в мирни антивоенни протести, са били подложени на насилие и мъчения, а също така заплашвани със сексуално насилие, докато са в ареста. Арестуваните са принудени да се изправят пред наказателна система с тежка предубеденост срещу обвиняемите. Репресиите срещу феминистката активност принудиха множество организации да прекратят дейността си, а техните организатори да напуснат страната.</I>\n<br><br>\n1 август 2024 г.: самолети кацат на писта в Анкара, Турция. Сцената е подготвена за най-обширния обмен на затворници между Русия и Запада от падането на Желязната завеса. Освобождаването на високопрофилни затворници като Евън Гершкович от Wall Street Journal и американския морски пехотинец Пол Уилан, и двамата осъдени за шпионаж, беше дипломатически успех за Запада. Въпреки това, някои критикуваха, че в замяна на освобождаването на журналисти, опозиционни фигури, защитници на правата на човека и мирни протестиращи, Русия е получила непокаял се агент на ФСБ, станал убиец, както и известни престъпници и шпиони. Един от случаите в частност изпъква не само заради абсурдността си, но и за начина, по който добре демонстрира драконовските репресии на Русия срещу несъгласието и протестите. Това е историята на художничката и музикантка Александра (Саша) Скочиленко.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.737",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kako patnja ruskih feministkinja pokazuje totalitarni teror ruske države",
                key:"uid": string:"04aec050-5ec9-4e4d-8e45-3e8e7fbeebcc",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>16. studenog 2023., nakon mjeseci u pritvoru prije suđenja, Sasha Skochilenko je proglašena krivom za “javnu distribuciju svjesno lažnih informacija o ruskim oružanim snagama”. Njen zločin? Zamjena pet oznaka cijena u supermarketu s malim komadićima papira ispisanim izjavama poput “Putin nam laže s televizijskih ekrana već 20 godina: rezultat tih laži je naša spremnost da opravdamo rat i besmrtne smrti,” i “Ruska vojska bombardirala je umjetničku školu u Mariupolu. Oko 400 ljudi se skrivilo unutra.” U završnoj izjavi sudu, Skochilenko je istaknula apsurdnost tvrdnji da su njeni postupci ugrozili sigurnost ruske države: “Koliko krhka mora biti uvjerenje tužitelja u našu državu i društvo, ako misli da se naša državnost i javna sigurnost mogu srušiti s pet malih komadića papira?”</p>\n<p>Dok je priča Skochilenko možda privukla pažnju međunarodnih medija, ona je samo jedna od stotina ruskih žena koje su u posljednjim godinama pretrpjele političku represiju. Skochilenko je umjetnica, feministkinja, aktivistica za mir, politička zatvorenica i sada slobodna žena. Njen priča ilustrira i rastuću feminizaciju otpora u Rusiji i represiju feminističkog aktivizma i antiratnog prosvjeda.</p>\n<p><strong>Feminizacija otpora</strong></p>\n<p>Skochilenko nije bila sama u korištenju oznaka cijena za širenje antiratnih poruka. Ideja je nastala s Feminističkog antiratnog otpora, ili FAR – kolektiva osnovanog dan nakon što je Rusija napala Ukrajinu s ciljem prosvjedovanja protiv rata po svaku cijenu. Dok feminističke aktivistkinje u Rusiji nikada nisu imale lagan put, njihovo progonstvo se brzo ubrzalo nakon ruske invazije na Ukrajinu, vjerojatno zbog sklonosti feminističkih organizacija da također prosvjeduju protiv rata. Ova povezanost antiratnog prosvjeda i feminističkog aktivizma značila je da su žene uključene u to viđene kao dvostruko krive u očima ruske države. Njihova feministička uvjerenja su nespojiva s tradicionalnim vrijednostima Rusije i njihova otvorenost protiv vojne agresije Rusije čini ih izdajicama svoje zemlje.</p>\n<p>Rusija ima dugu povijest žena koje prosvjeduju protiv rata ili se zalažu za vojnu reformu u ime svojih regrutiranih muževa i sinova. Danas, ovu tradiciju nastavlja Put do doma i dugogodišnji Savez majki vojnika. Međutim, Feministički antiratni otpor je jedinstven po tome što, kao što ime sugerira, stavlja feminističku ideologiju u središte svog aktivizma. Osnovan odmah nakon što je Rusija napala Ukrajinu, FAR-ov manifest izjavljuje da “feminizam kao politička snaga ne može biti na strani rata agresije i vojne okupacije.” Organizacija poziva svoje sljedbenike da “aktivno se protive ratu i vladi koja ga je započela” i nastavila je promovirati ovaj poziv na akciju unatoč sve opasnijim okolnostima i rizicima kojima se prosvjednici sada izlažu.</p>\n<p>Represija ruskih vlasti protiv feminističkog aktivizma prisilila je brojne organizacije da obustave rad i njihove organizatore da pobjegnu iz zemlje. Skochilenko je sama bila članica jedne takve feminističke organizacije pod nazivom Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). Organizacija je osnovana u Sankt Peterburgu 2015. godine s ciljem kampanje protiv diskriminacije i nasilja nad ženama. Njihove aktivnosti su bile raznolike, od grupa podrške ženama i obrazovnih događaja do performativnih uličnih akcija koje su prosvjedovale protiv nasilja nad ženama i militarizma. Od invazije na Ukrajinu, organizatori Eve’s Ribs su bili prisiljeni napustiti Rusiju zbog prijetnji političkom progonu.</p>\n<p><strong>Inovacija u prosvjedima</strong></p>\n<p>Žene koje sudjeluju u mirnim antiratnim prosvjedima bile su <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">izložene</a> nasilju, pretrpjele su mučenje poput simulacije utapanja i bile su prijetnjene seksualnim napadom dok su bile u policijskom pritvoru. Oni koji su uhićeni prisiljeni su suočiti se s kaznenim pravosudnim sustavom s ozbiljnim predrasudama protiv optuženika. U Rusiji je stopa osuđivanja trenutno preko 99 posto, što je potaknulo neke analitičare da sugeriraju da su razine političke <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">represije pod Putinom</a> veće nego tijekom Staljinove Velike čistke. Osim teških kršenja prava na prosvjed i slobodu okupljanja, amandmani na ruski kazneni zakon objavljeni u tjednima nakon invazije na Ukrajinu čine diskreditiranje ili širenje “lažnih” ili “nesigurnih” informacija o ruskim oružanim snagama i drugim državnim tijelima zločinom. Ovi zakoni o lažnim vijestima čine bilo koji oblik kritike rata kaznenim djelom kažnjivim do petnaest godina zatvora.</p>\n<p>U odgovoru na ovu drakonsku cenzuru i rizike s kojima se suočavaju oni koji nastavljaju prosvjedovati, FAR je bio prisiljen razviti inovativne oblike prosvjeda i građanske neposlušnosti kako bi nastavili svoju misiju. Metode prosvjeda uključuju nošenje žute i plave boje kako bi se pokazala solidarnost s Ukrajinom ili crne boje kako bi se ožalili oni koji su poginuli u sukobu. Aktivisti također pišu antiratne slogane poput “ne ratu” (<em>нет войне</em>) i “ne šuti” (<em>не мольчи</em>) na novčanicama i kovanicama. FAR je također zagovarao korištenje grafita i gerilskih umjetničkih instalacija kako bi se suprotstavili ratu.</p>\n<p> Osim objavljivanja antiratnih materijala na svom Telegram kanalu, FAR dijeli necenzurirane vijesti o istini o Ruskoj “specijalnoj vojnoj operaciji”; koordinira podršku političkim zatvorenicima; i raspravlja o napadima ruske države na žene i LGBTQ+ osobe, koji su postali sve učestaliji u posljednjim godinama. Grupa čak pruža besplatne psihološke usluge aktivistima kojima su potrebne. Dok su vođe FAR-a uglavnom anonimne i njegova decentralizirana struktura na terenu otežava vlastima da je targetiraju, nije imuna na političku represiju. FAR je u prosincu 2022. proglašena stranim agentom, oznakom koja se koristi za označavanje organizacija koje primaju strano financiranje. U travnju 2024. rusko ministarstvo pravosuđa dodalo je grupu na popis nepoželjnih organizacija koje se smatraju prijetnjom nacionalnoj sigurnosti zemlje. Nepoželjne organizacije moraju obustaviti sve operacije u Rusiji, a pojedinci uključeni riskiraju zatvorsku kaznu, s maksimalnom kaznom od pet godina. Ubrzo nakon toga, izdan je nalog za uhićenje za prognanu pjesnikinju Daria Serenko, jednu od rijetkih vođa FAR-a čiji je identitet javan.</p>\n<p>Manifest FAR-a navodi da dugo vremena ruski feministički pokret nije bio percipiran kao prijetnja od strane Kremlja i feminističke aktivistkinje su stoga bile manje ranjive na državnu represiju od drugih političkih grupa. To se očito počelo mijenjati. U zemlji gdje su tradicionalne vrijednosti postale službena ideologija koju promoviraju političari, javni intelektualci poput Aleksandra Dugina i istaknute ličnosti u Ruskoj pravoslavnoj crkvi, kampanja za rodnu ravnopravnost i izazivanje patrijarhalnih društvenih normi je opasna stvar. Nedavna studija o prosvjedima u Rusiji pokazala je da se prosvjedi u kojima sudjeluje veliki broj žena percipiraju kao manje opasni od prosvjeda koje dominiraju muškarci. Međutim, žene prosvjednice koje se protive patrijarhatu viđene su kao nemoralne i više zaslužuju represiju od onih žena koje naglašavaju svoju ženstvenost i pridržavaju se tradicionalnih rodnih uloga, poput majki i supruga mobiliziranih vojnika. Ponosno ističući svoje prezir prema tradicionalnim vrijednostima i zalažući se za jednaka prava za sve rodove, ruske feministkinje privlače gnjev državnih vlasti i bile su podložne sve većoj represiji u posljednjim godinama.</p>\n<p><strong>Tradicionalne vrijednosti </strong></p>\n<p> Najpoznatiji slučaj državne represije protiv ruskih feminističkih aktivistkinja je, naravno, slučaj poznate grupe Pussy Riot. Dok su akademici poput Valerie Sperling doveli u pitanje može li se Pussy Riot uopće ispravno opisati kao feministička grupa, zbog mizoginističke i homofobne prirode nekih njihovih prošlih performansa, ženama se ipak pripisuje zasluga za privlačenje međunarodne pažnje na žalosno stanje ženskih prava u Rusiji. Godine 2012. izvedba Punk Prayer vidjela je tri članice grupe, Nadeždu Tolokonnikovu, Jekaterinu Samutsevič i Mariju Aljohinu, kako plešu na oltaru Katedrale Krista Spasitelja u Moskvi, jednom od najsvetijih mjesta obožavanja u Rusiji. Nosile su šarene balaklave dok su glasno pjevale svoju pjesmu “Majko Božja, otjeraj Putina”<em>.</em></p>\n<p>Čitajući provokativne stihove, jasno je da je izvedba Pussy Riot bila duboko političke prirode, nastojeći osuditi promociju tradicionalnih rodnih uloga od strane Kremlja i ugodan odnos između Putina i korumpiranog patrijarha Kirila. Međutim, nakon mjeseci suđenja, žene su na kraju osuđene za huliganizam motiviran religijskom mržnjom i osuđene na dvije godine zatvora. Sutkinja Marina Syrova smatrala je feministička uvjerenja grupe značajnim motivirajućim faktorom iza njihovog ometanja javnog reda i napomenula da, iako sam feministički pokret nije zločin, njegovi sljedbenici izazivaju norme javne moralnosti, uključujući obiteljske odnose i standarde pristojnosti.</p>\n<p>Od izvedbe Punk Prayer grupe Pussy Riot, zajednički napadi na feminizam od strane Kremlja i Ruske pravoslavne crkve intenzivirali su se u skladu s rastućim autoritarizmom države, promocijom tradicionalnih vrijednosti i slabljenjem zaštite ljudskih prava. Na primjer, 2013. <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patrijarh Kiril</a> opisao je feminizam kao opasan fenomen koji odvraća žene od njihove urođene uloge u brizi za dom i odgoju djece. Osim pro-natalističkih obiteljskih politika koje potiču žene da napuste svoje karijere u korist davanja državi što više djece, ruske žene suočavaju se s strašnim napadima na svoja prava. Godine 2017. Ruska državna Duma dekriminalizirala je obiteljsko nasilje. Osim ako su ozljede žene toliko teške da mora biti hospitalizirana, ne postoje kaznene sankcije za zlostavljanje. Ova povlačenja zaštite za žrtve obiteljskog nasilja dogodila su se unatoč desetljećima zagovaranja ženskih organizacija poput <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Sankt Peterburškog kriznog centra i ANNA (koja je od 2016. navedena kao organizacija stranog agenta) za sveobuhvatniju zaštitu žena.</p>\n<p>Ženska reproduktivna prava također su pod prijetnjom. Dok je Ruska Sovjetska Republika pod Lenjinom bila prva moderna država na svijetu koja je legalizirala pobačaj, od ponovnog uspona Ruske pravoslavne crkve u post-sovjetskom razdoblju, pravo žene na izbor sve više se dovodi u pitanje. Istaknuti članovi crkve su pobačaj okvitali i kao moralno pitanje i kao pitanje demografske važnosti. Preminuli svećenik Dmitrij <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> poznato je opisao pobačaj kao “gore od Holokausta”. Nedavno, krajem 2023., patrijarh <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> usporedio je zabranu pobačaja s čarobnim štapićem (<em>волшебной палочки</em>) s moći da riješi demografske krize Rusije. Godina 2007. donijela je uvođenje sheme Maternitetskog kapitala, koja pruža financijske poticaje ruskim obiteljima da imaju više od jednog djeteta. Od tada, Kremlj je nastavio donositi pro-natalističke mjere koje rađanje i porođaj postavljaju kao primarnu dužnost žena prema državi.</p>\n<p>U kolovozu 2023. Putin je obnovio nagradu “Majka-heroina” iz Staljinove ere za žene koje su rodile deset ili više djece. Dok pobačaj ostaje legalan na saveznom nivou, niz regija donio je restriktivnije zakone o pobačaju. Država je također uvela niz mjera dizajniranih da odvrate žene od odlučivanja o prekidu trudnoće. To uključuje “tjedan šutnje” – obavezno razdoblje čekanja između prvotnog zahtjeva žene za prekidom trudnoće i samog postupka tijekom kojeg mora pohađati savjetodavne usluge prije pobačaja koje često pružaju pravoslavni svećenici ili aktivisti za život. Konzervativni zakonodavci počeli su usmjeravati svoju pažnju na privatne klinike, gdje se odvija oko 20 posto postupaka pobačaja. U prosincu 2023. zakonodavna skupština Nižnjeg Novgoroda predložila je zakon koji zabranjuje pobačaje u privatnim klinikama na saveznom nivou Ruskoj Državnoj <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Dumi</a>. To dolazi nakon što su privatne klinike u mnogim regijama, uključujući ruski okupirani Krim, prestale obavljati pobačaje.</p>\n<p>Nedavno, 25. rujna 2024., zakonodavci iz Putinove stranke Jedinstvena Rusija predložili su zakon koji zabranjuje “propagandu bez djece”, materijale koji promiču ili raspravljaju o dobrovoljnoj bezdječnosti. U Rusiji, pokret bez djece (na ruskom, <em>чайлдфри</em>) pruža sigurno mjesto ženama koje biraju ne imati djecu u društvu gdje bi ovaj izbor inače mogao učiniti da postanu predmet prezira ili neodobravanja. Prema predloženom zakonodavstvu, pojedinci koji budu proglašeni krivima za širenje “propagande bez djece” suočit će se s kaznom do 400.000 rubalja (otprilike 3800 eura), dok pravne osobe ili organizacije suočavaju se s kaznama do pet milijuna rubalja (oko 48.000 eura).</p>\n<p>Predsjednica gornjeg doma ruskog parlamenta <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvijenko</a> ponovila je stavove mnogih pristaša zabrane kada je opisala ideologiju bez djece kao imajući svoje korijene u feminističkom pokretu, za koji tvrdi da je sada postao militantni i radikaliziran od strane Zapada. Matvijenko opisuje feminizam kao pokret koji je i anti-muški i anti-tradicionalne vrijednosti. U međuvremenu, ruski pravni stručnjaci upozoravaju da bi, ako zakon bude usvojen, mogao biti vrlo široko tumačen i korišten za ciljanje medija, kina i oglašivačkih industrija. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Odvjetnik Vladislav Gubko</a> predviđa da bi svaka žena starija od 25 godina koja na svojim društvenim mrežama spomene da nema djecu i ne planira ih imati mogla biti proglašena krivom za širenje “propagande bez djece”.</p>\n<p>17.<sup>og</sup> listopada 2024. Državna Duma usvojila je zakon koji zabranjuje propagandu bez djece.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminizam: ekstremistička ideologija</strong></p>\n<p>Gledajući u budućnost, čini se sve vjerojatnijim da bi feministički pokret mogao biti označen kao ekstremistička ili teroristička organizacija, baš kao što je globalni LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">pokret</a> bio u studenom 2023. Već 2023. godine, više žena optuženo je za “radikalni feminizam” na sudu, što je uspoređeno s ekstremizmom. Kazališna redateljica Anya Berkovich i dramatičarka Svetlana Petriychuk optužene su za opravdavanje terorizma zbog njihove <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminističke</a> predstave <em>“Finist hrabri sokol”</em> koja prikazuje suosjećajnu sliku ruskih džihadistica koje mame borci ISIS-a u Siriju. Predstava je navodno glorificirala terorizam i sadržavala elemente “radikalne feminističke ideologije”. Par je osuđen na šest godina zatvora.</p>\n<p>Uhićenje 26-godišnje Darije Trepove zbog ubojstva pro-ratnog blogera i propagandista Maksima Fomina, poznatijeg kao Vladlen Tatarsky, bio je katalizator za novu anti-feminističku histeriju u nekim konzervativnim krugovima rusko društvo. Član Dume <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matvejev</a> neuspješno je predložio zakon koji bi priznao feminizam kao ekstremističku ideologiju ubrzo nakon Trepovog uhićenja, ukazujući na njezine objave na društvenim mrežama o feminizmu kao dokaz da “u ovom feminističkom okruženju teroristi regrutiraju svoje pristaše”.</p>\n<p>Željezna zavjesa možda je pala, ali mračna sjena totalitarizma ponovno je obavila Rusiju. Iskustva ruskih feministkinja, koje su bačene u zatvor zbog mirnog prosvjeda, optužene za ekstremizam i terorizam zbog svog uvjerenja u rodnu ravnopravnost, i koje su zlostavljane, napadane i prijetnjene od strane policije, pokazuju spremnost ruske države da terorizira one koji pokušavaju suprotstaviti njenoj agendi tradicionalnih vrijednosti i stati na kraj ratu u Ukrajini.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> je asistentica na predmetu političkih znanosti na Trinity Collegeu u Dublinu. Njezini istraživački interesi uključuju proučavanje središnje i istočne Europe i post-sovjetskih pitanja te povijesti roda. Ima magistarsku diplomu s Europskog koledža u Natolinu i diplomu iz europskih studija s Trinity Collegea u Dublinu.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.604",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Žene koje sudjeluju u mirnim antiratnim prosvjedima bile su izložene nasilju i mučenju, a također su bile prijetnjama seksualnim napadom dok su bile u pritvoru. One koje su uhićene prisiljene su suočiti se s kaznenim pravosudnim sustavom koji ima ozbiljnu pristranost protiv optuženika. Reakcija na feministički aktivizam prisilila je brojne organizacije da obustave rad, a njihove organizatore da pobjegnu iz zemlje.</I>\n<br><br>\n1. kolovoza 2024.: avioni slijeću na pistu u Ankari, Turska. Pozornica je postavljena za najopsežniju razmjenu zatvorenika između Rusije i Zapada od pada Željezne zavjese. Oslobađanje visokoprofilnih zatvorenika poput Evana Gershkovicha iz Wall Street Journala i američkog marinca Paula Whelana, obojica su proglašeni krivima za špijunažu, bio je diplomatski uspjeh za Zapad. Međutim, neki su bili kritični što je u zamjenu za oslobađanje novinara, opozicijskih figura, branitelja ljudskih prava i mirnih prosvjednika, Rusija dobila nepopustljivog agenta FSB-a koji je postao ubica, kao i zloglasne kriminalce i špijune. Jedan od slučajeva posebno se ističe ne samo po svojoj apsurdnosti, već i po tome koliko dobro pokazuje Rusiju drakonsku reakciju na neslaganje i prosvjed. Ovo je priča o umjetnici i glazbenici Aleksandri (Saši) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.605",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Як становище російських феміністок демонструє тоталітарний терор російської держави",
                key:"uid": string:"06516d65-7697-49aa-a460-748690eb9c61",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.085",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Come la situazione delle femministe russe dimostra il terrore totalitario dello stato russo",
                key:"uid": string:"0f75a2d8-6720-4066-a91c-b38e3321ffdb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Il 16 novembre 2023, dopo mesi di detenzione preventiva, Sasha Skochilenko è stata dichiarata colpevole di “diffusione pubblica di informazioni false e consapevolmente false sulle Forze Armate russe”. Il suo crimine? Sostituire cinque etichette dei prezzi in un supermercato con piccoli pezzi di carta stampati con affermazioni come “Putin ci ha mentito dai teleschermi per 20 anni: il risultato di queste menzogne è la nostra disponibilità a giustificare la guerra e le morti insensate,” e “L'esercito russo ha bombardato una scuola d'arte a Mariupol. Circa 400 persone si stavano nascondendo all'interno.” In una dichiarazione finale al tribunale, Skochilenko ha evidenziato l'assurdità delle affermazioni secondo cui le sue azioni avrebbero minacciato la sicurezza statale russa: “Quanto deve essere fragile la convinzione del procuratore nella nostra stato e società, se pensa che la nostra statualità e la sicurezza pubblica possano essere abbattute da cinque piccoli pezzi di carta?”</p>\n<p>Sebbene la storia di Skochilenko possa aver attirato l'attenzione dei media internazionali, lei è solo una delle centinaia di donne russe che hanno subito repressione politica negli ultimi anni. Skochilenko è un'artista, femminista, attivista per la pace, prigioniera politica e ora una donna libera. La sua storia illustra sia la crescente femminilizzazione della resistenza in Russia sia la repressione dell'attivismo femminista e della protesta contro la guerra.</p>\n<p><strong>La femminilizzazione della resistenza</strong></p>\n<p>Skochilenko non era sola nell'usare etichette dei prezzi per diffondere messaggi contro la guerra. L'idea è nata dalla Resistenza Femminista Anti-Guerra, o FAR – un collettivo formato un giorno dopo l'invasione russa dell'Ucraina con l'obiettivo di protestare contro la guerra a tutti i costi. Sebbene le attiviste femministe in Russia non abbiano mai avuto vita facile, la loro persecuzione è accelerata rapidamente dall'invasione russa dell'Ucraina, probabilmente a causa della propensione delle organizzazioni femministe a protestare anche contro la guerra. Questo nesso tra protesta contro la guerra e attivismo femminista ha significato che le donne coinvolte sono viste come doppiamente colpevoli agli occhi dello stato russo. Le loro convinzioni femministe sono incompatibili con i valori tradizionali di conservatorismo della Russia e la loro franchezza contro l'aggressione militare russa le rende traditrici del loro paese.</p>\n<p>La Russia ha una lunga storia di donne che protestano contro la guerra o che chiedono riforme militari a favore dei loro mariti e figli arruolati. Oggi, questa tradizione è continuata da Way Home e dal sindacato di lunga data delle Madri dei Soldati. Tuttavia, la Resistenza Femminista Anti-Guerra è unica in quanto, come suggerisce il nome, pone l'ideologia femminista al centro del suo attivismo. Fondata immediatamente dopo l'invasione russa dell'Ucraina, il manifesto di FAR dichiara che “il femminismo come forza politica non può essere dalla parte di una guerra di aggressione e occupazione militare.” L'organizzazione invita i suoi seguaci a “opporsi attivamente alla guerra e al governo che l'ha iniziata” e ha continuato a promuovere questo appello all'azione nonostante le circostanze sempre più pericolose e i rischi a cui ora si espongono i manifestanti.</p>\n<p>La repressione delle autorità russe contro l'attivismo femminista ha costretto numerose organizzazioni a cessare le operazioni e i loro organizzatori a fuggire dal paese. Skochilenko stessa era membro di una di queste organizzazioni femministe chiamata Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). L'organizzazione è stata fondata a San Pietroburgo nel 2015 con l'obiettivo di fare campagna contro la discriminazione e la violenza contro le donne. Le sue attività erano varie, spaziando da gruppi di supporto per donne ed eventi educativi a azioni di strada performative che protestavano contro la violenza sulle donne e il militarismo. Dall'invasione dell'Ucraina, gli organizzatori di Eve’s Ribs sono stati costretti a lasciare la Russia a causa di minacce di persecuzione politica.</p>\n<p><strong>Innovazione nelle proteste</strong></p>\n<p>Le donne che partecipano a proteste pacifiche contro la guerra sono state <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">soggette</a> a violenze, hanno subito torture come il waterboarding e sono state minacciate di aggressione sessuale mentre erano in custodia della polizia. Coloro che vengono arrestati sono costretti a confrontarsi con un sistema di giustizia penale con un grave pregiudizio contro gli imputati. In Russia, il tasso di condanna è attualmente superiore al 99%, spingendo alcuni analisti a suggerire che i livelli di <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repressione politica sotto Putin</a> siano più alti rispetto a quelli durante la Grande Purga di Stalin. Oltre a gravi violazioni dei diritti di protesta e libertà di assemblea, le modifiche al diritto penale russo promulgate nelle settimane successive all'invasione dell'Ucraina rendono un crimine screditare o diffondere informazioni “false” o “non affidabili” sulle Forze Armate russe e altri organi statali. Queste leggi sulle fake news rendono qualsiasi forma di critica alla guerra un reato punibile con fino a quindici anni di carcere.</p>\n<p>In risposta a questa censura draconiana e ai rischi che affrontano coloro che continuano a protestare, FAR è stata costretta a sviluppare forme innovative di protesta e disobbedienza civile per continuare la propria missione. I metodi di protesta includono indossare giallo e blu per mostrare solidarietà con l'Ucraina o nero per piangere coloro che sono morti nel conflitto. Gli attivisti scrivono anche slogan contro la guerra come “no alla guerra” (<em>нет войне</em>) e “non stare in silenzio” (<em>не мольчи</em>) su banconote e monete. FAR ha anche sostenuto l'uso di graffiti e installazioni artistiche di guerriglia per opporsi alla guerra.</p>\n<p> Oltre a pubblicare materiali contro la guerra sul loro canale Telegram, FAR condivide notizie non censurate sulla verità riguardo all'“operazione militare speciale” della Russia; coordina il supporto per i prigionieri politici; e discute degli attacchi da parte dello stato russo contro donne e persone LGBTQ+, che sono diventati sempre più frequenti negli ultimi anni. Il gruppo fornisce anche servizi psicologici gratuiti agli attivisti in difficoltà. Sebbene i leader di FAR siano per lo più anonimi e la sua struttura decentralizzata renda l'organizzazione difficile da colpire per le autorità governative, non è immune dalla repressione politica. FAR è stata designata come agente straniero nel dicembre 2022, un'etichetta usata per designare organizzazioni che ricevono finanziamenti esteri. Nell'aprile 2024, il ministero della giustizia russo ha aggiunto il gruppo a un elenco di organizzazioni indesiderabili considerate una minaccia per la sicurezza nazionale del paese. Le organizzazioni indesiderabili devono interrompere tutte le operazioni in Russia e le persone coinvolte rischiano pene detentive, con una pena massima di cinque anni. Poco dopo, è stato emesso un mandato di arresto per la poetessa esiliata Daria Serenko, una delle uniche leader di FAR la cui identità è pubblica.</p>\n<p>Il manifesto di FAR afferma che per molto tempo il movimento femminista russo non è stato percepito come una minaccia dal Cremlino e le attiviste femministe erano quindi meno vulnerabili alla repressione statale rispetto ad altri gruppi politici. Questo è chiaramente iniziato a cambiare. In un paese in cui i valori tradizionali sono diventati un'ideologia ufficiale promossa da politici, intellettuali pubblici come Alexander Dugin e figure prominenti della Chiesa ortodossa russa, fare campagna per l'uguaglianza di genere e sfidare le norme sociali patriarcali è un affare pericoloso. Uno studio recente sulla protesta in Russia ha scoperto che le proteste che coinvolgono un gran numero di donne sono percepite come meno pericolose rispetto alle proteste dominate dagli uomini. Tuttavia, le manifestanti che sfidano il patriarcato sono viste come immorali e più meritevoli di repressione rispetto a quelle donne che enfatizzano la loro femminilità e si conformano ai ruoli di genere tradizionali, come le madri e le mogli dei soldati mobilitati. Affermando con orgoglio il loro disprezzo per i valori tradizionali e sostenendo i diritti uguali per tutti i generi, le femministe russe attirano l'ira delle autorità statali e sono state soggette a una crescente repressione negli ultimi anni.</p>\n<p><strong>Valori tradizionali </strong></p>\n<p> Il caso più noto di repressione statale degli attivisti femministi russi è, ovviamente, quello del famoso gruppo Pussy Riot. Sebbene accademici come Valerie Sperling abbiano messo in discussione se Pussy Riot possa essere giustamente descritta come un gruppo femminista, a causa della natura misogina e omofoba di alcune delle loro performance passate, le donne sono state comunque accreditate per aver attirato l'attenzione internazionale sullo stato deplorevole dei diritti delle donne in Russia. Nel 2012, la performance Punk Prayer ha visto tre membri del gruppo, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich e Maria Alyokhina, danzare sull'altare della Cattedrale di Cristo Salvatore a Mosca, uno dei luoghi di culto più sacri della Russia. Indossavano colorate passamontagna mentre cantavano ad alta voce la loro canzone “Madre di Dio, allontana Putin”<em>.</em></p>\n<p>Leggendo i testi provocatori, è chiaro che la performance di Pussy Riot era profondamente politica, cercando di condannare la promozione da parte del Cremlino dei ruoli di genere tradizionali e la relazione confortevole tra Putin e il corrotto Patriarca Kirill. Tuttavia, dopo mesi di processo, le donne sono state infine condannate per vandalismo motivato da odio religioso e condannate a due anni di carcere. La giudice Marina Syrova ha considerato le convinzioni femministe del gruppo un fattore motivante significativo dietro la loro interruzione dell'ordine pubblico e ha notato che, sebbene il femminismo stesso non sia un crimine, i suoi seguaci sfidano le norme della moralità pubblica, comprese le relazioni familiari e gli standard di decenza.</p>\n<p>Da quando si è svolta la performance Punk Prayer di Pussy Riot, gli attacchi congiunti al femminismo da parte del Cremlino e della Chiesa ortodossa russa si sono intensificati in concomitanza con l'aumento dell'autoritarismo dello stato, la promozione dei valori tradizionali e l'indebolimento delle protezioni dei diritti umani. Ad esempio, nel 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">il Patriarca Kirill</a> ha descritto il femminismo come un fenomeno pericoloso che distrae le donne dal loro ruolo innato di prendersi cura della casa e crescere i figli. Oltre a politiche familiari pronataliste che incoraggiano le donne ad abbandonare le loro carriere a favore di fornire allo stato quanti più figli possibile, le donne russe hanno subito attacchi orrendi ai loro diritti. Nel 2017, la Duma di Stato russa ha depenalizzato la violenza domestica. A meno che le ferite di una donna non siano così gravi da richiedere il ricovero, non ci sono pene penali per gli abusi. Questo arretramento delle protezioni per le vittime di violenza domestica è avvenuto nonostante decenni di advocacy da parte di organizzazioni femminili come <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), il Centro di crisi di San Pietroburgo e ANNA (elencata come organizzazione agente straniero dal 2016) per protezioni più complete per le donne.</p>\n<p>I diritti riproduttivi delle donne sono anche sotto minaccia. Sebbene la Repubblica Sovietica Russa sotto Lenin sia stata il primo stato moderno al mondo a legalizzare l'aborto, dalla rinascita della Chiesa ortodossa russa nell'era post-sovietica, il diritto di una donna di scegliere è stato sempre più messo in discussione. Membri prominenti della chiesa hanno inquadrato l'aborto sia come una questione morale sia come una questione di importanza demografica. Il defunto sacerdote Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> ha descritto famosamente l'aborto come “peggiore dell'Olocausto”. Più recentemente, alla fine del 2023, il Patriarca <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> ha paragonato il divieto di aborto a una bacchetta magica (<em>волшебной палочки</em>) con il potere di rimediare alla crisi demografica della Russia. L'anno 2007 ha visto l'introduzione dello schema del Capitale Maternità, che fornisce incentivi finanziari per le famiglie russe a avere più di un figlio. Da allora, il Cremlino ha continuato a emanare misure pronataliste che inquadrano la maternità e il parto come il dovere primario delle donne nei confronti dello stato.</p>\n<p>Nel agosto 2023, Putin ha ripristinato il premio “Madre Eroina” dell'era Stalin per le donne che hanno cresciuto dieci o più figli. Sebbene l'aborto rimanga legale a livello federale, diverse regioni hanno emanato legislazioni più restrittive sull'aborto. Lo stato ha anche introdotto una serie di misure progettate per scoraggiare le donne dall'optare per l'interruzione della gravidanza. Queste includono la “settimana di silenzio” – un periodo di attesa obbligatorio tra la richiesta iniziale di una donna di interrompere la gravidanza e la procedura stessa durante il quale deve partecipare a servizi di consulenza pre-aborto spesso forniti da sacerdoti ortodossi o attivisti pro-vita. I legislatori conservatori hanno iniziato a puntare i loro obiettivi sulle cliniche private, dove si svolge circa il 20% delle procedure di aborto. Nel dicembre 2023, l'assemblea legislativa di Nizhny Novgorod ha proposto un disegno di legge che vieta gli aborti nelle cliniche private a livello federale alla Duma di Stato russa <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Questo arriva dopo che le cliniche private in molte regioni, compresa la Crimea occupata dalla Russia, hanno smesso di eseguire aborti.</p>\n<p>Più recentemente, il 25 settembre 2024, i legislatori del partito di Putin, Russia Unita, hanno proposto un disegno di legge per vietare la “propaganda senza figli”, materiali che promuovono o discutono la scelta volontaria di non avere figli. In Russia, il movimento senza figli (in russo, <em>чайлдфри</em>) fornisce un luogo sicuro per le donne che scelgono di non avere figli in una società in cui questa scelta potrebbe altrimenti renderle oggetto di disprezzo o disapprovazione. Sotto la legislazione proposta, le persone trovate colpevoli di diffondere “propaganda senza figli” affronteranno una multa fino a 400.000 rubli (circa 3800 euro), mentre le entità legali o le organizzazioni affrontano sanzioni fino a cinque milioni di rubli (circa 48.000 euro).</p>\n<p>La presidente della camera alta del parlamento russo <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> ha ripreso le opinioni di molti sostenitori del divieto quando ha descritto l'ideologia senza figli come avente le sue origini nel movimento femminista, che sostiene ora sia diventato militante e radicalizzato dall'Occidente. Matvienko descrive il femminismo come un movimento che è sia anti-uomini sia anti-valori tradizionali. Nel frattempo, esperti legali russi avvertono che se la legge viene approvata potrebbe essere interpretata in modo molto ampio e utilizzata per colpire i settori dei media, del cinema e della pubblicità. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">L'avvocato Vladislav Gubko</a> prevede che qualsiasi donna di età superiore ai 25 anni che menzioni sui suoi social media di non avere figli e di non pianificare di averne potrebbe essere trovata colpevole di diffondere “propaganda senza figli”.</p>\n<p>Il 17<sup>o</sup> ottobre 2024, la Duma di Stato ha adottato la legge che vieta la propaganda senza figli.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Femminismo: un'ideologia estremista</strong></p>\n<p>Guardando al futuro, sembra sempre più probabile che il movimento femminista possa essere designato come un'organizzazione estremista o terroristica, proprio come il movimento LGBTQ+ globale <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">è stato</a> nel novembre 2023. Già nel 2023, diverse donne sono state accusate di “femminismo radicale” in tribunale, paragonato all'estremismo. La direttrice teatrale Anya Berkovich e la drammaturga Svetlana Petriychuk sono state accusate di giustificare il terrorismo a causa della loro <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">opera</a> femminista <em>“Finist il Falco Coraggioso”</em> che presenta in una luce simpatica le spose jihadiste russe che vengono attirate dai combattenti dell'ISIS in Siria. Si diceva che l'opera glorificasse il terrorismo e contenesse elementi di “ideologia femminista radicale”. Le due sono state condannate a sei anni di carcere.</p>\n<p>L'arresto di Daria Trepova, 26 anni, per l'omicidio del blogger e propagandista pro-guerra Maxim Fomin, meglio conosciuto come Vladlen Tatarsky, è stato un catalizzatore per una nuova frenesia anti-femminista in alcuni circoli conservatori della società russa. Il membro della Duma <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> ha proposto senza successo una legge che riconoscesse il femminismo come un'ideologia estremista poco dopo l'arresto di Trepova, indicando i suoi post sui social media riguardo al femminismo come prova che “in questo ambiente femminista i terroristi reclutano i loro sostenitori”.</p>\n<p>La Cortina di Ferro potrebbe essere caduta, ma l'ombra oscura del totalitarismo ha avvolto nuovamente la Russia. Le esperienze delle femministe russe, che sono state gettate in prigione per protesta pacifica, accusate di estremismo e terrorismo per la loro convinzione nell'uguaglianza di genere, e molestate, aggredite e minacciate dalla polizia, dimostrano la disponibilità dello stato russo a terrorizzare coloro che tentano di opporsi alla sua agenda di valori tradizionali e di opporsi alla guerra in Ucraina.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> è una docente di scienze politiche al Trinity College di Dublino. I suoi interessi di ricerca includono lo studio degli affari dell'Europa centrale e orientale e della storia di genere. Ha conseguito un master presso il College of Europe a Natolin e una laurea in Studi Europei presso il Trinity College di Dublino.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.724",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Le donne che partecipano a pacifiche proteste contro la guerra sono state soggette a violenza e torture e sono state anche minacciate di aggressione sessuale mentre erano in custodia. Coloro che sono stati arrestati sono costretti a confrontarsi con un sistema di giustizia penale con un grave pregiudizio contro gli imputati. La repressione dell'attivismo femminista ha costretto numerose organizzazioni a cessare le operazioni e i loro organizzatori a fuggire dal paese.</I>\n<br><br>\n1 agosto 2024: gli aerei atterrano su una pista ad Ankara, Turchia. La scena è pronta per il più ampio scambio di prigionieri tra la Russia e l'Occidente dalla caduta della Cortina di Ferro. Il rilascio di prigionieri di alto profilo come Evan Gershkovich del Wall Street Journal e il marine statunitense Paul Whelan, entrambi condannati per spionaggio, è stato un vantaggio diplomatico per l'Occidente. Tuttavia, alcuni sono stati critici sul fatto che in cambio del rilascio di giornalisti, figure dell'opposizione, difensori dei diritti umani e manifestanti pacifici, la Russia ha ricevuto un agente dell'FSB non pentito diventato assassino, così come criminali e spie noti. Uno dei casi in particolare si distingue non solo per la sua assurdità ma per come dimostra bene la repressione draconiana della Russia contro il dissenso e la protesta. Questa è la storia dell'artista e musicista Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.726",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Hur den ryska feministiska kampen visar den totalitära terrorn från den ryska staten",
                key:"uid": string:"1f4f9fb4-3201-403d-a7e4-ae917fff6fb7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Den 16 november 2023, efter månader i förundersökningshäktet, befanns Sasha Skochilenko skyldig till “offentlig spridning av medvetet falsk information om de ryska väpnade styrkorna”. Hennes brott? Att ha bytt ut fem prislappar i en mataffär mot små pappersbitar med påståenden som “Putin har ljugit för oss från tv-skärmar i 20 år: resultatet av dessa lögner är vår beredskap att rättfärdiga kriget och de meningslösa dödsfallen,” och “Den ryska armén bombade en konstskola i Mariupol. Runt 400 personer gömde sig där inne.” I ett slutligt uttalande till domstolen framhöll Skochilenko orimligheten i påståendena att hennes handlingar hotat den ryska statens säkerhet: “Hur skör måste åklagarens tro på vår stat och samhälle vara, om han tror att vår statlighet och allmänna säkerhet kan krossas av fem små pappersbitar?”</p>\n<p>Även om Skochilenkos historia kan ha dragit till sig internationell nyhetsmedia, är hon bara en av hundratals ryska kvinnor som har lidit av politisk repression under de senaste åren. Skochilenko är en konstnär, feminist, fredsaktivist, politisk fånge och nu en fri kvinna. Hennes historia illustrerar både den växande feminiseringen av motståndet i Ryssland och repressionen av feministisk aktivism och anti-krigsprotester.</p>\n<p><strong>Feminisation av motstånd</strong></p>\n<p>Skochilenko var inte ensam om att använda prislappar för att sprida anti-krigsbudskap. Idén uppstod med Feminist Anti-War Resistance, eller FAR – en kollektiv som bildades en dag efter att Ryssland invaderade Ukraina med målet att protestera mot kriget till varje pris. Även om feministiska aktivister i Ryssland aldrig har haft det lätt, har deras förföljelse accelererat snabbt sedan Rysslands invasion av Ukraina, troligen på grund av den benägenhet som feministiska organisationer har att också protestera mot kriget. Denna koppling mellan anti-krigsprotester och feministisk aktivism har inneburit att de kvinnor som är involverade ses som dubbelt skyldiga i den ryska statens ögon. Deras feministiska övertygelser är oförenliga med Rysslands traditionella värderingar av konservatism och deras frispråkighet mot Rysslands militära aggression gör dem till förrädare mot sitt land.</p>\n<p>Ryssland har en lång historia av kvinnor som protesterar mot krig eller förespråkar militärreformer för sina inkallade män och söner. Idag fortsätter denna tradition av Way Home och den länge etablerade Unionen av Soldaters Mödrar. Men Feminist Anti-War Resistance är unik i det att, som namnet antyder, den sätter feministisk ideologi i centrum för sin aktivism. Grundad omedelbart efter att Ryssland invaderade Ukraina, deklarerar FAR:s manifest att “feminism som en politisk kraft kan inte stå på sidan av ett angreppskrig och militär ockupation.” Organisationen uppmanar sina följare att “aktivt motsätta sig kriget och den regering som startade det” och har fortsatt att främja denna uppmaning till handling trots de allt farligare omständigheterna och de risker som protesterande nu utsätter sig för.</p>\n<p>De ryska myndigheternas nedslag mot feministisk aktivism har tvingat många organisationer att upphöra med sin verksamhet och deras organisatörer att fly landet. Skochilenko själv var medlem i en sådan feministisk organisation kallad Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). Organisationen grundades i Sankt Petersburg 2015 med målet att kampanja mot diskriminering och våld mot kvinnor. Dess aktiviteter var mångsidiga, från stödgrupper för kvinnor och utbildningsevenemang till performativa gatuprotester mot våld mot kvinnor och militarism. Sedan invasionen av Ukraina har organisatörerna av Eve’s Ribs tvingats lämna Ryssland på grund av hot om politisk förföljelse.</p>\n<p><strong>Innovation i protester</strong></p>\n<p>Kvinnor som deltar i fredliga anti-krigsprotester har blivit <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">utsatta</a> för våld, lidit av tortyr som vattenboarding och blivit hotade med sexuella övergrepp medan de varit i polisens förvar. De som arresteras tvingas konfrontera ett straffrättsligt system med en allvarlig partiskhet mot åtalade. I Ryssland är fällande domar för närvarande över 99 procent, vilket får vissa analytiker att föreslå att nivåerna av politisk <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repression under Putin</a> är högre än under Stalins stora utrensning. Förutom grova kränkningar av rätten att protestera och friheten att samlas, gör ändringar i rysk strafflag som utfärdades under veckorna efter invasionen av Ukraina att misskreditering eller spridning av “falsk” eller “otillförlitlig” information om de ryska väpnade styrkorna och andra statliga organ är ett brott. Dessa lagar om falska nyheter gör varje form av kritik av kriget till ett brott som kan straffas med upp till femton års fängelse.</p>\n<p>Som svar på denna drakoniska censur och de risker som de som fortsätter att protestera står inför, har FAR tvingats utveckla innovativa former av protest och civil olydnad för att fortsätta sin mission. Protestmetoder inkluderar att bära gult och blått för att visa solidaritet med Ukraina eller svart för att sörja de som har dött i konflikten. Aktivister skriver också anti-krigsbudskap som “nej till krig” (<em>нет войне</em>) och “var inte tyst” (<em>не мольчи</em>) på sedlar och mynt. FAR har också förespråkat användningen av graffiti och guerilla konstinstallationer för att motsätta sig kriget.</p>\n<p> Förutom att posta anti-krigsmaterial på sin Telegram-kanal, delar FAR oavbruten nyheter om sanningen om Rysslands “speciella militära operation”; koordinerar stöd för politiska fångar; och diskuterar attacker från den ryska staten mot kvinnor och HBTQ+-personer, som har blivit allt vanligare under de senaste åren. Gruppen erbjuder till och med gratis psykologiska tjänster till aktivister i behov. Medan FAR:s ledare till stor del är anonyma och dess decentraliserade gräsrotsstruktur gör organisationen svår för myndigheterna att rikta in sig på, är den inte immun mot politisk repression. FAR blev utnämnd till utländsk agent i december 2022, en etikett som används för att beteckna organisationer som får utländsk finansiering. I april 2024 lade det ryska justitiedepartementet till gruppen på en lista över oönskade organisationer som anses utgöra ett hot mot landets nationella säkerhet. Oönskade organisationer måste stoppa all verksamhet i Ryssland och de involverade riskerar fängelse, med ett maximalt straff på fem år. Strax därefter utfärdades en arresteringsorder för den exilerade poeten Daria Serenko, en av de enda FAR-ledarna vars identitet är offentlig.</p>\n<p>FAR:s manifest säger att den ryska feministiska rörelsen under lång tid inte uppfattades som ett hot av Kreml och feministiska aktivister var därför mindre sårbara för statlig repression än andra politiska grupper. Detta har uppenbarligen börjat förändras. I ett land där traditionella värderingar har blivit en officiell ideologi som främjas av politiker, offentliga intellektuella som Alexander Dugin, och framstående personer inom den ryska ortodoxa kyrkan, är kampanjer för jämställdhet och utmaning av patriarkala sociala normer en farlig affär. En nyligen genomförd studie om protester i Ryssland fann att protester som involverar stora antal kvinnor uppfattas som mindre farliga än manliga dominerade protester. Men patriarkatets utmanande kvinnliga protesterare ses som omoraliska och mer förtjänta av repression än de kvinnor som betonar sin kvinnlighet och följer traditionella könsroller, såsom mödrar och hustrur till inkallade soldater. Genom att stolt hävda sitt förakt för traditionella värderingar och argumentera för lika rättigheter för alla kön, väcker ryska feminister statens myndigheters vrede och har utsatts för ökad repression under de senaste åren.</p>\n<p><strong>Traditionella värderingar </strong></p>\n<p> Det mest kända fallet av statlig repression av ryska feministiska aktivister är, förstås, det berömda Pussy Riot-gruppen. Medan akademiker som Valerie Sperling har ifrågasatt huruvida Pussy Riot ens kan beskrivas som en feministisk grupp, på grund av den misogyna och homofoba naturen av några av deras tidigare framträdanden, har kvinnorna ändå blivit erkända för att ha dragit internationell uppmärksamhet till den bedrövliga situationen för kvinnors rättigheter i Ryssland. År 2012 såg Punk Prayer-framträdandet tre medlemmar av gruppen, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich och Maria Alyokhina, dansa på altaret i Kristus Frälsarens katedral i Moskva, en av Rysslands mest heliga platser för tillbedjan. De bar färgglada balaklavor medan de högt sjöng sin sång “Guds Moder, Driv Bort Putin”<em>.</em></p>\n<p>Genom att läsa de provokativa texterna är det tydligt att Pussy Riots framträdande var djupt politiskt till sin natur, som syftade till att fördöma Kremls främjande av traditionella könsroller och den mysiga relationen mellan Putin och den korrupta patriarken Kirill. Men efter månader av rättegångar blev kvinnorna till slut fällda för huliganism motiverad av religiös hat och dömda till två års fängelse. Domare Marina Syrova ansåg gruppens feministiska övertygelser som en betydande motiverande faktor bakom deras störning av den offentliga ordningen och noterade att, även om feminism i sig inte är ett brott, utmanar dess följare normer för offentlig moral, inklusive familjerelationer och anständighetsstandarder.</p>\n<p>Sedan Pussy Riots Punk Prayer-framträdande har de gemensamma attackerna mot feminismen från Kreml och den ryska ortodoxa kyrkan intensifierats i takt med statens ökande auktoritarism, främjande av traditionella värderingar och försvagning av skyddet för mänskliga rättigheter. Till exempel, år 2013 beskrev <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriark Kirill</a> feminismen som ett farligt fenomen som distraherar kvinnor från deras inneboende roll att ta hand om hemmet och uppfostra barn. Förutom pronatalistiska familjepolitik som uppmuntrar kvinnor att överge sina karriärer till förmån för att ge staten så många barn som möjligt, har ryska kvinnor mött fruktansvärda attacker mot sina rättigheter. År 2017 avkriminaliserade den ryska statsduman våld i hemmet. Om inte en kvinnas skador är så allvarliga att hon måste läggas in på sjukhus, finns det inga straffrättsliga påföljder för misshandeln. Denna nedskärning av skyddet för offer för våld i hemmet inträffade trots årtionden av advocacy från kvinnors organisationer som <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Sankt Petersburgs kriscentrum och ANNA (listad som en utländsk agentorganisation sedan 2016) för mer omfattande skydd för kvinnor.</p>\n<p>Kvinnors reproduktiva rättigheter är också under hot. Medan den ryska sovjetrepubliken under Lenin var den första moderna staten i världen att legalisera abort, har en kvinnas rätt att välja alltmer ifrågasatts sedan den ryska ortodoxa kyrkans återuppvaknande i den post-sovjetiska eran. Framstående medlemmar av kyrkan har framställt abort som både en moralisk fråga och en av demografisk betydelse. Den avlidne prästen Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> beskrev berömt abort som “värre än förintelsen”. Mer nyligen, i slutet av 2023, liknade patriarken <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> ett abortförbud vid en magisk stav (<em>волшебной палочки</em>) med makten att åtgärda Rysslands demografiska kris. År 2007 infördes Maternity Capital-programmet, som ger ekonomiska incitament för ryska familjer att få fler än ett barn. Sedan dess har Kreml fortsatt att genomföra pronatalistiska åtgärder som framhäver moderskap och barnafödande som kvinnors primära plikt mot staten.</p>\n<p>I augusti 2023 återupplivade Putin Stalins tids “Moder-Hjältinna”-utmärkelse för kvinnor som har uppfostrat tio eller fler barn. Medan abort förblir lagligt på federal nivå, har ett antal regioner infört mer restriktiv abortlagstiftning. Staten har också infört ett antal åtgärder som syftar till att avskräcka kvinnor från att välja att avsluta graviditeten. Dessa inkluderar “tystnadens vecka” – en obligatorisk väntetid mellan en kvinnas första begäran om att avsluta sin graviditet och själva proceduren under vilken hon måste delta i rådgivningstjänster före abort som ofta tillhandahålls av ortodoxa präster eller pro-life-aktivister. Konservativa lagstiftare har börjat rikta in sig på privata kliniker, där omkring 20 procent av abortprocedurerna äger rum. I december 2023 föreslog den lagstiftande församlingen i Nizhny Novgorod ett lagförslag som förbjuder aborter i privata kliniker på federal nivå till den ryska statsduman <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Detta kommer efter att privata kliniker i många regioner, inklusive den ryska-ockuperade Krim, har slutat utföra aborter.</p>\n<p>Senast, den 25 september 2024, föreslog lagstiftare från Putins Enade Ryssland-parti ett lagförslag för att förbjuda “barnfria propaganda”, material som främjar eller diskuterar frivillig barnlöshet. I Ryssland erbjuder barnfria rörelsen (på ryska, <em>чайлдфри</em>) en säker plats för kvinnor som väljer att inte få barn i ett samhälle där detta val annars kan göra dem till föremål för förakt eller ogillande. Enligt det föreslagna lagförslaget kommer individer som befinns skyldiga till att sprida “barnfri propaganda” att stå inför böter på upp till 400 000 rubel (ungefär 3800 euro), medan juridiska enheter eller organisationer står inför påföljder på upp till fem miljoner rubel (runt 48 000 euro).</p>\n<p>Talaren för den övre kammaren i den ryska parlamentet <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> ekade åsikterna hos många som stöder förbudet när hon beskrev barnfri ideologi som härstammande från den feministiska rörelsen, som hon hävdar nu har blivit militant och radikaliserad av väst. Matvienko beskriver feminismen som en rörelse som både är anti-män och anti-traditionella värderingar. Under tiden varnar ryska juridiska experter för att om lagen antas kan den tolkas mycket brett och användas för att rikta in sig på media, film och reklamindustrier. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Advokat Vladislav Gubko</a> förutspår att varje kvinna över 25 år som nämner på sina sociala medier att hon inte har barn och inte planerar att få dem kan bli fälld för att sprida “barnfri propaganda”.</p>\n<p>Den 17<sup>e</sup> oktober 2024 antog statsduman lagen som förbjuder barnfri propaganda.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminism: en extremistisk ideologi</strong></p>\n<p>Ser man framåt verkar det allt mer sannolikt att den feministiska rörelsen kan bli utnämnd till en extremistisk eller terroristorganisation, precis som den globala HBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">rörelsen</a> blev i november 2023. Redan 2023 såg vi flera kvinnor åtalas för “radikal feminism” i domstol som liknades vid extremism. Teaterregissören Anya Berkovich och dramatikern Svetlana Petriychuk åtalades för att ha rättfärdigat terrorism på grund av deras <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministiska</a> pjäs <em>“Finist den modiga falken”</em> som ger en sympatisk bild av ryska jihadi-brudar som luras av ISIS-krigare till Syrien. Pjäsen sades glorifiera terrorism och innehålla element av “radikal feministisk ideologi”. De två dömdes till sex års fängelse.</p>\n<p>Arresteringen av 26-åriga Daria Trepova för mordet på den pro-krigsbloggaren och propagandisten Maxim Fomin, bättre känd som Vladlen Tatarsky, var en katalysator för en ny anti-feministisk hysteri i vissa konservativa kretsar i det ryska samhället. Duma-medlem <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> föreslog utan framgång en lag som skulle erkänna feminismen som en extremistisk ideologi strax efter Trepovas arrestering, och pekade på hennes inlägg på sociala medier om feminism som bevis på att “i denna feministiska miljö rekryterar terrorister sina supportrar”.</p>\n<p>Järnridån må ha fallit, men den mörka skuggan av totalitarism har återigen svept över Ryssland. Erfarenheterna av ryska feminister, som har kastats i fängelse för fredlig protest, anklagats för extremism och terrorism för sin tro på jämställdhet, och trakasserats, misshandlats och hotats av polisen, visar den ryska statens villighet att terrorisera dem som försöker motsätta sig dess agenda för traditionella värderingar och stå emot kriget i Ukraina.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> är en undervisningsassistent i statsvetenskap vid Trinity College Dublin. Hennes forskningsintressen inkluderar studiet av centrala och östra europeiska och post-sovjetiska frågor samt genushistoria. Hon har en masterexamen från College of Europe i Natolin och en kandidatexamen i europeiska studier från Trinity College Dublin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.162",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Kvinnor som deltar i fredliga anti-krigsprotester har utsatts för våld och tortyr och har också hotats med sexuella övergrepp medan de varit i förvar. De som arresteras tvingas konfrontera ett straffrättssystem med en allvarlig partiskhet mot åtalade. Den hårda nedslaget på feministisk aktivism har tvingat många organisationer att upphöra med sin verksamhet och deras organisatörer att fly landet.</I>\n<br><br>\n1 augusti 2024: flygplan landar på en landningsbana i Ankara, Turkiet. Scenen är satt för den mest omfattande fångutbytet mellan Ryssland och väst sedan järnridåns fall. Frigivningen av högprofilerade fångar som Wall Street Journals Evan Gershkovich och den amerikanska marinen Paul Whelan, som båda befanns skyldiga till spionage, var en diplomatisk framgång för väst. Men vissa var kritiska till att Ryssland i utbyte mot frigivningen av journalister, oppositionsfigurer, människorättsförsvarare och fredliga demonstranter fick en obotlig FSB-agent som blivit mördare, samt beryktade brottslingar och spioner. Ett av fallen särskilt utmärker sig inte bara för sin absurditet utan för hur väl det visar Rysslands drakoniska nedslaget på avvikelse och protest. Detta är berättelsen om konstnären och musikern Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.163",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kako patnja ruskih feministkinja pokazuje totalitarni teror ruske države",
                key:"uid": string:"25b3ce30-758b-4c3a-bb1e-0065d560090f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.477",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Jak utrpení ruských feministických aktivistek ukazuje totalitární teror ruského státu",
                key:"uid": string:"35bf5c72-7cd0-452f-afa7-c15b410b7b4d",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>16. listopadu 2023, po měsících ve vyšetřovací vazbě, byla Sasha Skochilenko shledána vinnou z „veřejného šíření vědomě nepravdivých informací o ruských ozbrojených silách“. Její zločin? Výměna pěti cenovek v supermarketu za malé kousky papíru potištěné prohlášeními jako „Putin nám lže z televizních obrazovek už 20 let: výsledkem těchto lží je naše připravenost ospravedlnit válku a nesmyslné úmrtí“ a „Ruská armáda bombardovala uměleckou školu v Mariupolu. Přibližně 400 lidí se skrývalo uvnitř.“ Ve svém závěrečném prohlášení k soudu Skochilenko zdůraznila absurdnost tvrzení, že její činy ohrozily ruskou státní bezpečnost: „Jak křehká musí být víra prokurátora v náš stát a společnost, pokud si myslí, že naše státnost a veřejná bezpečnost mohou být zničeny pěti malými kousky papíru?“</p>\n<p>Zatímco příběh Skochilenko mohl přitáhnout pozornost mezinárodních zpravodajských médií, je jen jednou z mnoha ruských žen, které v posledních letech trpěly politickou represí. Skochilenko je umělkyně, feministka, aktivistka za mír, politická vězenkyně a nyní svobodná žena. Její příběh ilustruje jak rostoucí feminizační odpor v Rusku, tak represivní opatření proti feministickému aktivismu a proti-válečným protestům.</p>\n<p><strong>Feminizační odpor</strong></p>\n<p>Skochilenko nebyla sama, kdo používal cenovky k šíření proti-válečných zpráv. Myšlenka vznikla u Feministického proti-válečného odporu, nebo FAR – kolektivu, který byl založen den po ruské invazi na Ukrajinu s cílem protestovat proti válce za každou cenu. Zatímco feministické aktivistky v Rusku to nikdy neměly snadné, jejich pronásledování se od ruské invaze na Ukrajinu rychle zintenzivnilo, pravděpodobně kvůli tendenci feministických organizací také protestovat proti válce. Tento nexus proti-válečného protestu a feministického aktivismu znamená, že ženy zapojené do těchto aktivit jsou v očích ruského státu považovány za dvojnásobně vinné. Jejich feministické přesvědčení je neslučitelné s tradičními hodnotami Ruska a jejich otevřenost proti ruské vojenské agresi je činí zrádci své země.</p>\n<p>Rusko má dlouhou historii žen, které protestovaly proti válce nebo prosazovaly vojenskou reformu jménem svých povolaných manželů a synů. Dnes tuto tradici pokračují Way Home a dlouho etablovaný Svaz matek vojáků. Nicméně, Feministický proti-válečný odpor je jedinečný v tom, že, jak název napovídá, staví feministickou ideologii do centra svého aktivismu. Založený okamžitě po ruské invazi na Ukrajinu, manifest FAR prohlašuje, že „feminismus jako politická síla nemůže být na straně války agresi a vojenské okupace.“ Organizace vyzývá své následovníky, aby „aktivně proti válce a vládě, která ji zahájila, protestovali“ a pokračuje v propagaci této výzvy k akci navzdory stále nebezpečnějším okolnostem a rizikům, kterým se protestující nyní vystavují.</p>\n<p>Represivní zásahy ruských úřadů proti feministickému aktivismu donutily řadu organizací ukončit činnost a jejich organizátory uprchnout ze země. Skochilenko byla sama členkou jedné takové feministické organizace nazvané Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). Organizace byla založena v Petrohradu v roce 2015 s cílem bojovat proti diskriminaci a násilí vůči ženám. Její aktivity byly rozmanité, od podpůrných skupin pro ženy a vzdělávacích akcí po performativní pouliční akce protestující proti násilí na ženách a militarismu. Od invaze na Ukrajinu byli organizátoři Eve’s Ribs nuceni opustit Rusko kvůli hrozbám politického pronásledování.</p>\n<p><strong>Inovace v protestech</strong></p>\n<p>Ženy, které se účastnily mírových proti-válečných protestů, byly <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\"> vystaveny</a> násilí, trpěly mučením, jako je waterboarding, a byly hrozily sexuálním napadením během policejní vazby. Ti, kteří byli zatčeni, jsou nuceni čelit trestnímu soudnímu systému s vážným předsudkem proti obžalovaným. V Rusku je míra odsouzení v současnosti přes 99 procent, což vedlo některé analytiky k tomu, aby naznačili, že úroveň politické <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">represí pod Putinem</a> je vyšší než během Stalinovy Velké čistky. Kromě hrubých porušení práv na protest a svobodu shromažďování, novely ruského trestního práva vyhlášené v týdnech po invazi na Ukrajinu činí z diskreditace nebo šíření „nepravdivých“ nebo „n spolehlivých“ informací o ruských ozbrojených silách a dalších státních orgánech trestný čin. Tyto zákony o falešných zprávách činí jakoukoli formu kritiky války trestným činem, za který hrozí až patnáct let vězení.</p>\n<p>V reakci na tuto drakonickou cenzuru a rizika, kterým čelí ti, kteří pokračují v protestech, byly FAR nuceny vyvinout inovativní formy protestu a občanské neposlušnosti, aby mohly pokračovat ve své misi. Metody protestu zahrnují nošení žluté a modré barvy na vyjádření solidarity s Ukrajinou nebo černé na smutek za těmi, kteří v konfliktu zemřeli. Aktivisté také píší proti-válečné slogany jako „ne válce“ (<em>нет войне</em>) a „nebuďte ticho“ (<em>не мольчи</em>) na bankovkách a mincích. FAR také propagovaly použití graffiti a guerillových uměleckých instalací k odporu proti válce.</p>\n<p> Kromě zveřejňování proti-válečných materiálů na svém kanálu Telegram, FAR sdílí necenzurované zprávy o pravdě o ruské „speciální vojenské operaci“; koordinuje podporu pro politické vězně; a diskutuje o útocích ruského státu na ženy a LGBTQ+ osoby, které se v posledních letech staly častějšími. Skupina dokonce poskytuje bezplatné psychologické služby aktivistům v nouzi. Zatímco vůdci FAR jsou převážně anonymní a její decentralizovaná struktura na základě komunit činí organizaci pro vládní úřady obtížně cílitelnou, není imunní vůči politické represi. FAR byla v prosinci 2022 označena za zahraničního agenta, což je označení používané k označení organizací, které přijímají zahraniční financování. V dubnu 2024 ministerstvo spravedlnosti Ruské federace přidalo skupinu na seznam nežádoucích organizací, které jsou považovány za hrozbu pro národní bezpečnost země. Nežádoucí organizace musí zastavit veškerou činnost v Rusku a jednotlivci zapojení do nich riskují vězení, s maximálním trestem pěti let. Krátce poté byl vydán zatykač na exilovou básnířku Darii Serenko, jednu z mála vůdců FAR, jejíž identita je veřejná.</p>\n<p>Manifest FAR uvádí, že po dlouhou dobu nebylo ruské feministické hnutí vnímáno jako hrozba Kreml a feministické aktivistky byly proto méně zranitelné vůči státní represi než jiné politické skupiny. To se jasně začalo měnit. V zemi, kde se tradiční hodnoty staly oficiální ideologií prosazovanou politiky, veřejnými intelektuály jako Alexander Dugin a významnými postavami ruské pravoslavné církve, je kampaň za genderovou rovnost a zpochybňování patriarchálních sociálních norem nebezpečná záležitost. Nedávná studie o protestech v Rusku zjistila, že protesty zahrnující velké množství žen jsou vnímány jako méně nebezpečné než protesty dominované muži. Nicméně, patriarchy vzdorující ženské protestující jsou považovány za nemorální a více zasluhující represi než ty ženy, které zdůrazňují svou ženskost a dodržují tradiční genderové role, jako jsou matky a manželky mobilizovaných vojáků. Tím, že hrdě projevují svou opovrženost tradičními hodnotami a argumentují za rovná práva pro všechny pohlaví, ruské feministky přitahují hněv státních úřadů a v posledních letech byly vystaveny rostoucí represi.</p>\n<p><strong>Tradiční hodnoty </strong></p>\n<p> Nejznámějším případem státní represe ruských feministických aktivistek je samozřejmě případ slavné skupiny Pussy Riot. Zatímco akademici jako Valerie Sperling zpochybnili, zda lze Pussy Riot správně popsat jako feministickou skupinu, vzhledem k misogynistické a homofobní povaze některých jejich minulých vystoupení, ženy byly přesto připsány k tomu, že přitáhly mezinárodní pozornost k žalostnému stavu práv žen v Rusku. V roce 2012 výkon Punk Prayer viděl tři členky skupiny, Nadezhdu Tolokonnikovou, Jekaterinu Samutsevič a Marii Alyokhinovou, tančit na oltáři Katedrály Krista Spasitele v Moskvě, jednom z nejposvátnějších míst uctívání v Rusku. Nosily barevné kukly a hlasitě zpívaly svou píseň „Matko Boží, vyžeň Putina“<em>.</em></p>\n<p>Při čtení provokativních textů je jasné, že vystoupení Pussy Riot mělo hluboce politickou povahu, snažilo se odsoudit propagaci tradičních genderových rolí Kreml a útulný vztah mezi Putinem a zkorumpovaným patriarchou Kirillem. Nicméně, po měsících soudu byly ženy nakonec odsouzeny za huliganství motivované náboženskou nenávistí a odsouzeny k dvouletému vězení. Soudkyně Marina Syrová považovala feministické přesvědčení skupiny za významný motivující faktor za jejich narušení veřejného pořádku a poznamenala, že ačkoli feminismus sám o sobě není zločinem, jeho stoupenci zpochybňují normy veřejné morálky, včetně rodinných vztahů a standardů slušnosti.</p>\n<p>Od vystoupení Pussy Riot v Punk Prayer se společné útoky na feminismus ze strany Kremlu a ruské pravoslavné církve zintenzivnily v souladu se stále rostoucí autoritářskou politikou státu, propagací tradičních hodnot a oslabováním ochrany lidských práv. Například v roce 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">patriarcha Kirill</a> popsal feminismus jako nebezpečný fenomén, který odvádí ženy od jejich vrozené role pečovat o domov a vychovávat děti. Kromě pro-natalistických rodinných politik, které povzbuzují ženy, aby opustily své kariéry ve prospěch poskytování státu co nejvíce dětí, se ruské ženy setkaly s hroznými útoky na svá práva. V roce 2017 ruská Státní duma dekriminalizovala domácí násilí. Pokud nejsou zranění ženy tak závažná, že musí být hospitalizována, neexistují žádné trestní sankce za zneužívání. Tento ústup od ochrany obětí domácího násilí nastal navzdory desetiletím advokacie ženských organizací jako <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Petrohradského krizového centra a ANNA (od roku 2016 uvedena jako organizace zahraničního agenta) za komplexnější ochranu žen.</p>\n<p>Reprodukční práva žen jsou také ohrožena. Zatímco Ruská sovětská republika pod Leninem byla prvním moderním státem na světě, který legalizoval potraty, od obnovení ruské pravoslavné církve v post-sovětské éře bylo právo ženy na volbu stále více zpochybňováno. Významní členové církve rámovali potrat jako morální otázku a otázku demografického významu. Pozdní kněz Dmitrij <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> proslule popsal potrat jako „horší než holocaust“. Nedávno, na konci roku 2023, patriarch <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> přirovnal zákaz potratů k kouzelné hůlce (<em>волшебной палочки</em>) s mocí napravit demografickou krizi Ruska. Rok 2007 přinesl zavedení schématu Maternity Capital, které poskytuje finanční pobídky ruským rodinám, aby měly více než jedno dítě. Od té doby Kreml pokračoval v přijímání pro-natalistických opatření, která rámují mateřství a porod jako primární povinnost žen vůči státu.</p>\n<p>V srpnu 2023 Putin oživil Stalinovu cenu „Matka-hrdinka“ pro ženy, které vychovaly deset nebo více dětí. Zatímco potrat zůstává legální na federální úrovni, řada regionů přijala restriktivnější legislativu o potratech. Stát také zavedl řadu opatření navržených k odrazení žen od rozhodnutí ukončit těhotenství. Patří sem „týden ticha“ – povinné čekací období mezi prvním požadavkem ženy na ukončení těhotenství a samotným zákrokem, během něhož musí navštěvovat předpotratové poradenské služby, které často poskytují pravoslavní kněží nebo aktivisté pro život. Konzervativní zákonodárci začali zaměřovat svou pozornost na soukromé kliniky, kde se provádí přibližně 20 procent potratů. V prosinci 2023 legislativní shromáždění Nižního Novgorodu navrhlo zákon zakazující potraty v soukromých klinikách na federální úrovni ruské Státní <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. To se stalo poté, co soukromé kliniky v mnoha regionech, včetně ruskem okupovaného Krymu, přestaly provádět potraty.</p>\n<p>Nejnověji, 25. září 2024, navrhli zákonodárci z Putinovy strany Jednotné Rusko zákon zakazující „propagaci bezdětnosti“, materiály propagující nebo diskutující o dobrovolné bezdětnosti. V Rusku hnutí bezdětnosti (v ruštině <em>чайлдфри</em>) poskytuje bezpečné místo pro ženy, které se rozhodly nemít děti ve společnosti, kde by toto rozhodnutí mohlo jinak učinit z nich předmět opovržení nebo nesouhlasu. Podle navrhované legislativy budou jednotlivci shledaní vinnými z šíření „propagandy bezdětnosti“ čelit pokutě až 400 000 rublů (přibližně 3800 eur), zatímco právnické osoby nebo organizace čelí sankcím až do pěti milionů rublů (asi 48 000 eur).</p>\n<p>Předsedkyně horní komory ruského parlamentu <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> vyjádřila názory mnoha podporovatelů zákazu, když popsala ideologii bezdětnosti jako vycházející z feministického hnutí, které podle jejích slov se nyní stalo militantním a radikalizovaným Západem. Matvienko popisuje feminismus jako hnutí, které je jak proti mužům, tak proti tradičním hodnotám. Mezitím ruští právní experti varují, že pokud bude zákon přijat, může být vykládán velmi široce a použit k cílení na média, kino a reklamní průmysl. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Právník Vladislav Gubko</a> předpovídá, že jakákoli žena starší 25 let, která na svých sociálních médiích zmíní, že nemá děti a neplánuje je mít, by mohla být shledána vinnou z šíření „propagandy bezdětnosti“.</p>\n<p>17. října 2024 přijala Státní duma zákon zakazující propagandu bezdětnosti.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminismus: extremistická ideologie</strong></p>\n<p>Pokud se díváme do budoucnosti, zdá se stále pravděpodobnější, že feministické hnutí by mohlo být označeno za extremistickou nebo teroristickou organizaci, stejně jako globální LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">hnutí</a> bylo v listopadu 2023. Již v roce 2023 bylo několik žen obviněno z „radikálního feminismu“ u soudu, což bylo přirovnáváno k extremismu. Divadelní režisérka Anya Berkovich a dramatička Svetlana Petriychuk byly obviněny z ospravedlňování terorismu kvůli jejich <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministické</a> hře <em>„Finist statečný sokol“</em>, která vrhá sympatické světlo na ruské džihádistické nevěsty, které jsou lákány bojovníky ISIS do Sýrie. Hra byla označena za glorifikaci terorismu a obsahovala prvky „radikální feministické ideologie“. Obě byly odsouzeny k šesti letům vězení.</p>\n<p>Zatčení 26leté Darii Trepové za vraždu pro-válečného blogera a propagandisty Maxima Fomina, lépe známého jako Vladlen Tatarský, bylo katalyzátorem pro novou proti-feministickou hysterii v některých konzervativních kruzích ruské společnosti. Člen Duma <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> neúspěšně navrhl zákon, který by uznal feminismus jako extremistickou ideologii krátce po zatčení Trepové, poukazujíc na její příspěvky na sociálních médiích o feminismus jako důkaz, že „v tomto feministickém prostředí teroristé rekrutují své podporovatele“.</p>\n<p>Železná opona mohla padnout, ale temný stín totalitarismu znovu zahalil Rusko. Zkušenosti ruských feministek, které byly uvrženy do vězení za mírový protest, obviněny z extremismu a terorismu za jejich víru v genderovou rovnost, a obtěžovány, napadány a hrozily jim policejní hrozby, ukazují ochotu ruského státu terorizovat ty, kteří se pokoušejí postavit proti jeho agendě tradičních hodnot a postavit se proti válce na Ukrajině.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> je vyučující na politologii na Trinity College Dublin. Její výzkumné zájmy zahrnují studium středoevropských a východoevropských a post-sovětských záležitostí a genderové historie. Má magisterský titul z College of Europe v Natolinu a bakalářský titul v oboru evropských studií z Trinity College Dublin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.05",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ženy, které se účastní mírových protivojenských protestů, byly vystaveny násilí a mučení a také byly ohrožovány sexuálním napadením během zadržení. Ti, kteří byli zatčeni, jsou nuceni čelit trestnímu soudnictví s vážnou zaujatostí proti obžalovaným. Represivní opatření proti feministické aktivaci donutila řadu organizací ukončit činnost a jejich organizátory uprchnout ze země.</I>\n<br><br>\n1. srpna 2024: letadla přistávají na ranveji v Ankaře, Turecko. Scéna je nastavena pro nejrozsáhlejší výměnu vězňů mezi Ruskem a Západem od pádu Železné opony. Propuštění vysoce profilovaných vězňů, jako je Evan Gershkovich z Wall Street Journal a americký mariňák Paul Whelan, kteří byli oba shledáni vinnými z špionáže, bylo diplomatickým úspěchem pro Západ. Někteří však kritizovali, že výměnou za propuštění novinářů, opozičních představitelů, obránců lidských práv a mírových protestujících, Rusko získalo neomluvného agenta FSB, který se stal vrahem, stejně jako notoricky známé zločince a špehy. Jeden z případů se zvlášť vyznačuje nejen svou absurditou, ale také tím, jak dobře ilustruje drakonické potlačení nesouhlasu a protestu v Rusku. Toto je příběh umělkyně a hudebnice Alexandry (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.195",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Como a situação das feministas russas demonstra o terror totalitário do estado russo",
                key:"uid": string:"444b7b58-d643-4b3f-aa7c-af09773ca8bd",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>No dia 16 de novembro de 2023, após meses de detenção pré-julgamento, Sasha Skochilenko foi considerada culpada de “disseminação pública de informações falsas e sabidamente falsas sobre as Forças Armadas da Rússia”. Seu crime? Substituir cinco etiquetas de preço em um supermercado por pequenos pedaços de papel impressos com declarações como “Putin tem mentido para nós a partir das telas de televisão por 20 anos: o resultado dessas mentiras é nossa disposição de justificar a guerra e as mortes sem sentido,” e “O exército russo bombardeou uma escola de arte em Mariupol. Cerca de 400 pessoas estavam se escondendo dentro.” Em uma declaração final ao tribunal, Skochilenko destacou a absurdidade das alegações de que suas ações ameaçaram a segurança do estado russo: “Quão frágil deve ser a crença do promotor em nosso estado e sociedade, se ele pensa que nossa soberania e segurança pública podem ser derrubadas por cinco pequenos pedaços de papel?”</p>\n<p>Embora a história de Skochilenko possa ter atraído a atenção da mídia internacional, ela é apenas uma entre centenas de mulheres russas que sofreram repressão política nos últimos anos. Skochilenko é uma artista, feminista, ativista da paz, prisioneira política e agora uma mulher livre. Sua história ilustra tanto a crescente feminização da resistência na Rússia quanto a repressão do ativismo feminista e do protesto contra a guerra.</p>\n<p><strong>A feminização da resistência</strong></p>\n<p>Skochilenko não estava sozinha ao usar etiquetas de preço para disseminar mensagens anti-guerra. A ideia originou-se da Resistência Feminista Anti-Guerra, ou FAR – um coletivo formado um dia após a Rússia invadir a Ucrânia com o objetivo de protestar contra a guerra a todo custo. Embora as ativistas feministas na Rússia nunca tenham tido vida fácil, sua perseguição acelerou rapidamente desde a invasão da Ucrânia pela Rússia, provavelmente devido à propensão das organizações feministas de também protestar contra a guerra. Esse nexo entre o protesto anti-guerra e o ativismo feminista fez com que as mulheres envolvidas fossem vistas como duplamente culpadas aos olhos do estado russo. Suas crenças feministas são incompatíveis com os valores tradicionais de conservadorismo da Rússia e sua franqueza contra a agressão militar da Rússia as torna traidoras de seu país.</p>\n<p>A Rússia tem uma longa história de mulheres protestando contra a guerra ou defendendo reformas militares em nome de seus maridos e filhos alistados. Hoje, essa tradição é continuada pelo Caminho para Casa e pela já estabelecida União das Mães dos Soldados. No entanto, a Resistência Feminista Anti-Guerra é única na medida em que, como o nome sugere, coloca a ideologia feminista no centro de seu ativismo. Fundado imediatamente após a invasão da Ucrânia pela Rússia, o manifesto da FAR declara que “o feminismo como força política não pode estar ao lado de uma guerra de agressão e ocupação militar.” A organização convoca seus seguidores a “opor-se ativamente à guerra e ao governo que a iniciou” e continuou a promover esse chamado à ação apesar das circunstâncias cada vez mais perigosas e dos riscos aos quais os manifestantes agora se expõem.</p>\n<p>A repressão das autoridades russas ao ativismo feminista forçou inúmeras organizações a cessar operações e seus organizadores a fugir do país. A própria Skochilenko era membro de uma dessas organizações feministas chamada Costelas de Eva (<em>Рёбра Евы</em>). A organização foi fundada em São Petersburgo em 2015 com o objetivo de fazer campanha contra a discriminação e a violência contra as mulheres. Suas atividades eram diversas, variando de grupos de apoio a mulheres e eventos educacionais a ações de rua performáticas protestando contra a violência contra as mulheres e o militarismo. Desde a invasão da Ucrânia, os organizadores das Costelas de Eva foram forçados a deixar a Rússia devido a ameaças de perseguição política.</p>\n<p><strong>Inovação nos protestos</strong></p>\n<p>Mulheres que participam de protestos pacíficos contra a guerra foram <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">submetidas</a> à violência, sofreram tortura como afogamento simulado e foram ameaçadas com agressão sexual enquanto estavam sob custódia policial. Aqueles que foram presos são forçados a enfrentar um sistema de justiça criminal com um severo viés contra os réus. Na Rússia, a taxa de condenação é atualmente superior a 99 por cento, levando alguns analistas a sugerir que os níveis de <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repressão política sob Putin</a> são mais altos do que durante a Grande Purga de Stalin. Além de graves violações dos direitos de protesto e liberdade de reunião, emendas à lei penal russa promulgadas nas semanas seguintes à invasão da Ucrânia tornam crime desacreditar ou disseminar informações “falsas” ou “não confiáveis” sobre as Forças Armadas da Rússia e outros órgãos estatais. Essas leis de fake news tornam qualquer forma de crítica à guerra um crime punível com até quinze anos de prisão.</p>\n<p>Em resposta a essa censura draconiana e aos riscos enfrentados por aqueles que continuam a protestar, a FAR foi forçada a desenvolver formas inovadoras de protesto e desobediência civil para continuar sua missão. Os métodos de protesto incluem usar amarelo e azul para mostrar solidariedade com a Ucrânia ou preto para lamentar aqueles que morreram no conflito. Ativistas também escrevem slogans anti-guerra como “não à guerra” (<em>нет войне</em>) e “não fique em silêncio” (<em>не мольчи</em>) em notas e moedas. A FAR também defendeu o uso de grafite e instalações de arte de guerrilha para se opor à guerra.</p>\n<p> Além de postar materiais anti-guerra em seu canal do Telegram, a FAR compartilha notícias não censuradas sobre a verdade sobre a “operação militar especial” da Rússia; coordena apoio a prisioneiros políticos; e discute os ataques do estado russo contra mulheres e pessoas LGBTQ+, que se tornaram cada vez mais frequentes nos últimos anos. O grupo até oferece serviços psicológicos gratuitos para ativistas necessitados. Embora os líderes da FAR sejam em grande parte anônimos e sua estrutura descentralizada de base torne a organização difícil de ser alvo das autoridades governamentais, não está imune à repressão política. A FAR foi nomeada agente estrangeiro em dezembro de 2022, um rótulo usado para designar organizações que recebem financiamento estrangeiro. Em abril de 2024, o ministério da justiça russo adicionou o grupo a uma lista de organizações indesejáveis que são consideradas uma ameaça à segurança nacional do país. Organizações indesejáveis devem interromper todas as operações na Rússia e os indivíduos envolvidos correm o risco de pena de prisão, com uma sentença máxima de cinco anos. Logo depois, um mandado de prisão foi emitido para a poeta exilada Daria Serenko, uma das únicas líderes da FAR cuja identidade é pública.</p>\n<p>O manifesto da FAR afirma que por muito tempo o movimento feminista russo não foi percebido como uma ameaça pelo Kremlin e as ativistas feministas eram, portanto, menos vulneráveis à repressão estatal do que outros grupos políticos. Isso claramente começou a mudar. Em um país onde os valores tradicionais se tornaram uma ideologia oficial promovida por políticos, intelectuais públicos como Alexander Dugin e figuras proeminentes da Igreja Ortodoxa Russa, fazer campanha pela igualdade de gênero e desafiar normas sociais patriarcais é um assunto perigoso. Um estudo recente sobre protestos na Rússia descobriu que protestos envolvendo grandes números de mulheres são percebidos como menos perigosos do que protestos dominados por homens. No entanto, as manifestantes que desafiam o patriarcado são vistas como imorais e mais merecedoras de repressão do que aquelas mulheres que enfatizam sua feminilidade e se conformam com os papéis de gênero tradicionais, como as mães e esposas de soldados mobilizados. Ao afirmar orgulhosamente seu desprezo pelos valores tradicionais e argumentar a favor dos direitos iguais para todos os gêneros, as feministas russas atraem a ira das autoridades estatais e têm sido alvo de crescente repressão nos últimos anos.</p>\n<p><strong>Valores tradicionais </strong></p>\n<p> O caso mais conhecido da repressão estatal de ativistas feministas russas é, claro, o do famoso grupo Pussy Riot. Embora acadêmicos como Valerie Sperling tenham questionado se o Pussy Riot pode ser corretamente descrito como um grupo feminista, devido à natureza misógina e homofóbica de algumas de suas performances passadas, as mulheres foram, no entanto, creditadas por chamar a atenção internacional para o estado lamentável dos direitos das mulheres na Rússia. Em 2012, a performance Punk Prayer viu três membros do grupo, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich e Maria Alyokhina, dançar no altar da Catedral de Cristo Salvador em Moscou, um dos lugares de culto mais sagrados da Rússia. Elas usavam balaclavas coloridas enquanto cantavam alto sua canção “Mãe de Deus, Afaste Putin”<em>.</em></p>\n<p>Ao ler as letras provocativas, fica claro que a performance do Pussy Riot era profundamente política, buscando condenar a promoção do Kremlin de papéis de gênero tradicionais e a relação confortável entre Putin e o corrupto Patriarca Kirill. No entanto, após meses de julgamento, as mulheres foram eventualmente condenadas por vandalismo motivado por ódio religioso e sentenciadas a dois anos de prisão. A juíza Marina Syrova considerou as crenças feministas do grupo como um fator motivador significativo por trás de sua perturbação da ordem pública e observou que, embora o feminismo em si não seja um crime, seus seguidores desafiam normas de moralidade pública, incluindo relações familiares e padrões de decência.</p>\n<p>Desde a performance Punk Prayer do Pussy Riot, os ataques conjuntos ao feminismo pelo Kremlin e pela Igreja Ortodoxa Russa se intensificaram em conjunto com o crescente autoritarismo do estado, a promoção de valores tradicionais e o enfraquecimento das proteções dos direitos humanos. Por exemplo, em 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">o Patriarca Kirill</a> descreveu o feminismo como um fenômeno perigoso que distrai as mulheres de seu papel inato de cuidar do lar e criar filhos. Além das políticas familiares pronatalistas que incentivam as mulheres a abandonarem suas carreiras em favor de fornecer ao estado o maior número possível de filhos, as mulheres russas têm enfrentado ataques horrendos a seus direitos. Em 2017, a Duma Estatal da Rússia descriminalizou a violência doméstica. A menos que as lesões de uma mulher sejam tão graves que ela precise ser hospitalizada, não há penalidades criminais para o abuso. Essa reversão nas proteções para vítimas de violência doméstica ocorreu apesar de décadas de advocacy por organizações de mulheres como <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), o Centro de Crise de São Petersburgo e ANNA (listada como uma organização agente estrangeiro desde 2016) por proteções mais abrangentes para as mulheres.</p>\n<p>Os direitos reprodutivos das mulheres também estão sob ameaça. Embora a República Soviética Russa sob Lenin tenha sido o primeiro estado moderno do mundo a legalizar o aborto, desde o ressurgimento da Igreja Ortodoxa Russa na era pós-soviética, o direito de uma mulher de escolher tem sido cada vez mais questionado. Membros proeminentes da igreja enquadraram o aborto como uma questão moral e de importância demográfica. O falecido padre Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> descreveu o aborto como “pior do que o Holocausto”. Mais recentemente, no final de 2023, o Patriarca <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> comparou a proibição do aborto a uma varinha mágica (<em>волшебной палочки</em>) com o poder de remediar a crise demográfica da Rússia. O ano de 2007 viu a introdução do esquema de Capital Maternidade, que fornece incentivos financeiros para famílias russas terem mais de um filho. Desde então, o Kremlin continuou a promulgar medidas pronatalistas que enquadram a maternidade e o parto como o dever primário das mulheres para com o estado.</p>\n<p>Em agosto de 2023, Putin reviveu o prêmio “Mãe-Heroína” da era Stalin para mulheres que criaram dez ou mais filhos. Embora o aborto permaneça legal em nível federal, várias regiões promulgaram legislações de aborto mais restritivas. O estado também introduziu uma série de medidas destinadas a desencorajar as mulheres de optarem por interromper a gravidez. Estas incluem a “semana de silêncio” – um período de espera obrigatório entre o pedido inicial de uma mulher para interromper sua gravidez e o procedimento em si, durante o qual ela deve participar de serviços de aconselhamento pré-aborto frequentemente oferecidos por padres ortodoxos ou ativistas pró-vida. Legisladores conservadores começaram a mirar clínicas privadas, onde cerca de 20 por cento dos procedimentos de aborto ocorrem. Em dezembro de 2023, a assembleia legislativa de Nizhny Novgorod propôs um projeto de lei banindo abortos em clínicas privadas em nível federal à Duma Estatal da Rússia <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Isso ocorre após clínicas privadas em muitas regiões, incluindo a Crimeia ocupada pela Rússia, terem parado de realizar abortos.</p>\n<p>Mais recentemente, em 25 de setembro de 2024, legisladores do partido Rússia Unida de Putin propuseram um projeto de lei para proibir a “propaganda sem filhos”, materiais que promovem ou discutem a ausência voluntária de filhos. Na Rússia, o movimento sem filhos (em russo, <em>чайлдфри</em>) fornece um espaço seguro para mulheres que escolhem não ter filhos em uma sociedade onde essa escolha poderia, de outra forma, torná-las alvo de desprezo ou desaprovação. Sob a legislação proposta, indivíduos considerados culpados de espalhar “propaganda sem filhos” enfrentarão uma multa de até 400.000 rublos (cerca de 3.800 euros), enquanto entidades legais ou organizações enfrentam penalidades de até cinco milhões de rublos (cerca de 48.000 euros).</p>\n<p>A presidente da câmara alta do parlamento russo <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> ecoou as opiniões de muitos apoiadores da proibição quando descreveu a ideologia sem filhos como tendo suas origens no movimento feminista, que ela afirma agora se tornou militante e radicalizada pelo Ocidente. Matvienko descreve o feminismo como um movimento que é tanto anti-homens quanto anti-valores tradicionais. Enquanto isso, especialistas jurídicos russos alertam que, se a lei for aprovada, ela pode ser interpretada de forma muito ampla e usada para atacar as indústrias de mídia, cinema e publicidade. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">O advogado Vladislav Gubko</a> prevê que qualquer mulher com mais de 25 anos que mencione em suas redes sociais que não tem filhos e não planeja tê-los pode ser considerada culpada de espalhar “propaganda sem filhos”.</p>\n<p>No dia 17<sup>th</sup> de outubro de 2024, a Duma Estatal adotou a lei que proíbe a propaganda sem filhos.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminismo: uma ideologia extremista</strong></p>\n<p>Olhando para o futuro, parece cada vez mais provável que o movimento feminista possa ser designado como uma organização extremista ou terrorista, assim como o movimento global LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">foi</a> em novembro de 2023. Já em 2023, várias mulheres foram acusadas de “feminismo radical” em tribunal, o que foi comparado ao extremismo. A diretora de teatro Anya Berkovich e a dramaturga Svetlana Petriychuk foram acusadas de justificar o terrorismo em razão de sua peça <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminista</a> <em>“Finist, o Valente Falcão”</em>, que lança uma luz simpática sobre as noivas jihadistas russas que são atraídas por combatentes do ISIS para a Síria. A peça foi considerada como glorificando o terrorismo e contendo elementos de “ideologia feminista radical”. A dupla foi condenada a seis anos de prisão.</p>\n<p>A prisão de Daria Trepova, de 26 anos, pelo assassinato do blogueiro e propagandista pró-guerra Maxim Fomin, mais conhecido como Vladlen Tatarsky, foi um catalisador para uma nova frenesi anti-feminista em alguns círculos conservadores da sociedade russa. O membro da Duma <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> propôs sem sucesso uma lei que reconheceria o feminismo como uma ideologia extremista logo após a prisão de Trepova, apontando para suas postagens nas redes sociais sobre feminismo como evidência de que “neste ambiente feminista, os terroristas recrutam seus apoiadores”.</p>\n<p>A Cortina de Ferro pode ter caído, mas a sombra sombria do totalitarismo envolveu a Rússia mais uma vez. As experiências das feministas russas, que foram jogadas na prisão por protesto pacífico, acusadas de extremismo e terrorismo por sua crença na igualdade de gênero, e assediadas, agredidas e ameaçadas pela polícia, demonstram a disposição do estado russo de aterrorizar aqueles que tentam se opor à sua agenda de valores tradicionais e se posicionar contra a guerra na Ucrânia.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> é professora de ciência política no Trinity College Dublin. Seus interesses de pesquisa incluem o estudo de assuntos da Europa Central e Oriental e da era pós-soviética e a história de gênero. Ela possui um mestrado do Colégio da Europa em Natolin e um bacharelado em Estudos Europeus pelo Trinity College Dublin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.376",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Mulheres que participam de protestos pacíficos contra a guerra foram submetidas a violência e tortura e também ameaçadas de agressão sexual enquanto estavam sob custódia. Aqueles que foram presos são forçados a enfrentar um sistema de justiça criminal com um severo viés contra os réus. A repressão ao ativismo feminista forçou inúmeras organizações a interromper suas operações e seus organizadores a fugir do país.</I>\n<br><br>\n1 de agosto de 2024: aviões pousam em uma pista em Ancara, Turquia. O cenário está montado para a troca de prisioneiros mais extensa entre a Rússia e o Ocidente desde a queda da Cortina de Ferro. A liberação de prisioneiros de alto perfil, como Evan Gershkovich do Wall Street Journal e o fuzileiro naval dos EUA Paul Whelan, ambos considerados culpados de espionagem, foi um benefício diplomático para o Ocidente. No entanto, alguns foram críticos ao afirmar que, em troca da liberação de jornalistas, figuras da oposição, defensores dos direitos humanos e manifestantes pacíficos, a Rússia recebeu um agente da FSB não arrependido que se tornou assassino, além de criminosos e espiões notórios. Um dos casos, em particular, se destaca não apenas por sua absurdidade, mas por como demonstra bem a repressão draconiana da Rússia à dissidência e ao protesto. Esta é a história da artista e musicista Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.377",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ako útrapy ruských feministiek demonštrujú totalitárny teror ruského štátu",
                key:"uid": string:"51dab6ee-7181-4566-adeb-a928be58b426",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>16. novembra 2023, po mesiacoch v predbežnej väzbe, bola Sasha Skochilenko uznaná vinnou za „verejné šírenie vedome falošných informácií o ruských ozbrojených silách“. Jej zločin? Nahradenie piatich cenoviek v supermarkete malými kusmi papiera s vyhláseniami ako „Putin nám klame z televíznych obrazoviek už 20 rokov: výsledkom týchto klamstiev je naša pripravenosť ospravedlniť vojnu a bezdôvodné úmrtia,“ a „Ruská armáda bombardovala umeleckú školu v Mariupole. Okolo 400 ľudí sa skrývalo vo vnútri.“ V záverečnej výpovedi pred súdom Skochilenko zdôraznila absurdnosť tvrdení, že jej činy ohrozili ruskú štátnu bezpečnosť: „Aká krehká musí byť presvedčenie prokurátora o našom štáte a spoločnosti, ak si myslí, že našu štátnosť a verejnú bezpečnosť môžu zničiť päť malých kusov papiera?“</p>\n<p>Aj keď príbeh Skochilenko mohol pritiahnuť pozornosť medzinárodných spravodajských médií, je len jednou z hundrých ruských žien, ktoré v posledných rokoch trpeli politickou represiou. Skochilenko je umelkyňa, feministka, aktivistka za mier, politická väzenkyňa a teraz slobodná žena. Jej príbeh ilustruje rastúcu feminizáciu odporu v Rusku a represiu feministického aktivizmu a protivojnového protestu.</p>\n<p><strong>Feminizácia odporu</strong></p>\n<p>Skochilenko nebola sama v používaní cenoviek na šírenie protivojnových posolstiev. Myšlienka vznikla s Feministickým protivojnovým odporom, alebo FAR – kolektívom, ktorý bol založený deň po tom, čo Rusko napadlo Ukrajinu s cieľom protestovať proti vojne za každú cenu. Hoci feministické aktivistky v Rusku to nikdy nemali jednoduché, ich prenasledovanie sa od ruského vpádu na Ukrajinu rýchlo zintenzívnilo, pravdepodobne kvôli tendencii feministických organizácií tiež protestovať proti vojne. Tento prepojenie protivojnového protestu a feministického aktivizmu znamená, že ženy zapojené sú v očiach ruského štátu považované za dvojnásobne vinné. Ich feministické presvedčenia sú nezlučiteľné s tradičnými hodnotami Ruska a ich otvorenosť proti vojenskej agresii Ruska ich robí zradcami vlasti.</p>\n<p>Rusko má dlhú históriu žien, ktoré protestujú proti vojne alebo sa zasadzujú za vojenskú reformu v mene svojich vojakov a synov. Dnes túto tradíciu pokračuje organizácia Cesta domov a dlhoročná Únia matiek vojakov. Avšak Feministický protivojnový odpor je jedinečný v tom, že, ako naznačuje názov, kladie feministickú ideológiu do centra svojho aktivizmu. Založený bezprostredne po tom, čo Rusko napadlo Ukrajinu, manifest FAR vyhlasuje, že „feminizmus ako politická sila nemôže byť na strane vojny agresie a vojenskej okupácie.“ Organizácia vyzýva svojich nasledovníkov, aby „aktívne odporovali vojne a vláde, ktorá ju začala“ a pokračuje v propagácii tejto výzvy na akciu napriek čoraz nebezpečnejším okolnostiam a rizikám, ktorým sa protestujúci teraz vystavujú.</p>\n<p>Represie ruských úradov voči feministickému aktivizmu prinútili množstvo organizácií ukončiť činnosť a ich organizátorov utiecť zo krajiny. Skochilenko sama bola členkou jednej takej feministickej organizácie nazvanej Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). Organizácia bola založená v Petrohrade v roku 2015 s cieľom bojovať proti diskriminácii a násiliu voči ženám. Jej aktivity boli rôznorodé, od podporných skupín pre ženy a vzdelávacích podujatí po performatívne pouličné akcie protestujúce proti násiliu voči ženám a militarizmu. Od invázie na Ukrajinu boli organizátori Eve’s Ribs nútení opustiť Rusko kvôli hrozbám politického prenasledovania.</p>\n<p><strong>Inovácie v protestoch</strong></p>\n<p>Ženy, ktoré sa zúčastňujú na pokojnom protivojnovom proteste, boli <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\"> vystavené </a> násiliu, trpeli mučením ako je vodné mučenie a boli hrozbami sexuálneho útoku počas policajného zadržiavania. Tí, ktorí boli zatknutí, sú nútení čeliť trestnému systému, ktorý má vážny predpojatý postoj voči obžalovaným. V Rusku je miera odsúdenia v súčasnosti viac ako 99 percent, čo podnietilo niektorých analytikov navrhnúť, že úrovne politickej <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">represie pod Putinom</a> sú vyššie ako počas Stalinovej Veľkej čistky. Okrem hrubých porušení práv na protest a slobody zhromažďovania, zmeny ruského trestného práva vyhlásené v týždňoch po invázii na Ukrajinu robia z diskreditácie alebo šírenia „falošných“ alebo „nespoľahlivých“ informácií o ruských ozbrojených silách a iných štátnych orgánoch zločin. Tieto zákony o falošných správach robia akúkoľvek formu kritiky vojny trestným činom, za ktorý hrozí až pätnásť rokov väzenia.</p>\n<p>V reakcii na túto drakonickú cenzúru a riziká, ktorým čelí tých, ktorí pokračujú v protestoch, boli FAR nútení vyvinúť inovatívne formy protestu a občianskej neposlušnosti, aby mohli pokračovať vo svojej misii. Metódy protestu zahŕňajú nosenie žltej a modrej farby na vyjadrenie solidarity s Ukrajinou alebo čiernej na smútenie za tými, ktorí v konflikte zomreli. Aktivisti tiež píšu protivojnové slogany ako „nie vojne“ (<em>нет войне</em>) a „nebuďte ticho“ (<em>не мольчи</em>) na bankovkách a minciach. FAR tiež propagovali používanie graffiti a guerillových umeleckých inštalácií na odpor vojne.</p>\n<p> Okrem zverejňovania protivojnových materiálov na svojom kanáli Telegram, FAR zdieľa necenzurované správy o pravde o ruskej „špeciálnej vojenskej operácii“; koordinuje podporu pre politických väzňov; a diskutuje o útokoch ruského štátu na ženy a LGBTQ+ osoby, ktoré sa v posledných rokoch stali čoraz častejšími. Skupina dokonca poskytuje bezplatné psychologické služby aktivistom v núdzi. Hoci sú lídri FAR väčšinou anonymní a jej decentralizovaná základná štruktúra robí organizáciu ťažko cielenou pre vládne orgány, nie je imúnna voči politickej represií. FAR bola v decembri 2022 označená za zahraničného agenta, čo je označenie používané na označenie organizácií, ktoré dostávajú zahraničné financovanie. V apríli 2024 ruské ministerstvo spravodlivosti pridalo skupinu na zoznam nežiaducich organizácií, ktoré sú považované za hrozbu pre národnú bezpečnosť krajiny. Nežiadúce organizácie musia zastaviť všetky operácie v Rusku a jednotlivci zapojení riskujú väzenie, s maximálnym trestom päť rokov. Čoskoro potom bol vydaný zatykač na exilovú poetku Dariu Serenko, jednu z mála lídrov FAR, ktorej identita je verejná.</p>\n<p>Manifest FAR uvádza, že dlhý čas nebol ruský feministický hnutie považované za hrozbu zo strany Kremľa a feministické aktivistky boli preto menej zraniteľné voči štátnej represií ako iné politické skupiny. To sa jasne začalo meniť. V krajine, kde sa tradičné hodnoty stali oficiálnou ideológiou propagovanou politikmi, verejnými intelektuálmi ako Alexander Dugin a významnými postavami v Ruskej pravoslávnej cirkvi, je kampaň za rodovú rovnosť a výzva na patriarchálne sociálne normy nebezpečná záležitosť. Nedávna štúdia o protestoch v Rusku zistila, že protesty s veľkým počtom žien sú považované za menej nebezpečné ako protesty dominované mužmi. Avšak ženy, ktoré sa vzpierajú patriarchátu, sú považované za nemorálne a zaslúžia si väčšiu represií ako tie ženy, ktoré zdôrazňujú svoju ženskosť a dodržiavajú tradičné rodové úlohy, ako matky a manželky mobilizovaných vojakov. Hrdým vyjadrením svojho pohŕdania tradičnými hodnotami a argumentovaním za rovnaké práva pre všetky pohlavia, ruské feministky priťahujú hnev štátnych úradov a v posledných rokoch sa stali predmetom rastúcej represie.</p>\n<p><strong>Tradičné hodnoty </strong></p>\n<p> Najznámejším prípadom štátnej represie ruských feministických aktivistiek je, samozrejme, prípad slávnej skupiny Pussy Riot. Hoci akademici ako Valerie Sperling spochybnili, či môže byť Pussy Riot správne označená za feministickú skupinu, kvôli misogynistickej a homofóbnej povahe niektorých ich minulých vystúpení, ženy boli napriek tomu uznané za to, že na medzinárodnú scénu upozornili na žalostný stav práv žien v Rusku. V roku 2012 výkon Punk Prayer videl tri členky skupiny, Nadezhdu Tolokonnikovú, Jekaterinu Samutsevič a Mariu Alyokhinovú, tancovať na oltári Katedrály Krista Spasiteľa v Moskve, jednom z najposvätnejších miest uctievania v Rusku. Nosili farebné kukly a hlasno spievali svoju pieseň „Matka Božia, odveď Putina preč“<em>.</em></p>\n<p>Pri čítaní provokatívnych textov je jasné, že výkon Pussy Riot bol hlboko politický, snažiac sa odsúdiť propagáciu tradičných rodových rolí Kremľom a útulný vzťah medzi Putinom a skorumpovaným patriarchom Kirillom. Avšak po mesiacoch na súde boli ženy nakoniec uznané vinnými z výtržníctva motivovaného náboženskou nenávisťou a odsúdené na dva roky väzenia. Sudkyňa Marina Syrová považovala feministické presvedčenia skupiny za významný motivačný faktor za ich narušením verejného poriadku a poznamenala, že hoci feminizmus sám o sebe nie je zločinom, jeho nasledovníci spochybňujú normy verejnej morálky, vrátane rodinných vzťahov a štandardov slušnosti.</p>\n<p>Od výkonu Punk Prayer skupiny Pussy Riot sa spoločné útoky na feminizmus zo strany Kremľa a Ruskej pravoslávnej cirkvi zintenzívnili v súlade s rastúcou autoritárskosťou štátu, propagáciou tradičných hodnôt a oslabovaním ochrany ľudských práv. Napríklad v roku 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">patriarcha Kirill</a> opísal feminizmus ako nebezpečný fenomén, ktorý odvádza ženy od ich vrodenej úlohy starať sa o domov a vychovávať deti. Okrem pro-natalistických rodinnej politiky, ktoré povzbudzujú ženy, aby opustili svoje kariéry v prospech poskytovania štátu čo najviac detí, ruské ženy čelili hrozným útokom na svoje práva. V roku 2017 ruská Štátna duma dekriminalizovala domáce násilie. Pokiaľ nie sú zranenia ženy také závažné, že musí byť hospitalizovaná, neexistujú žiadne trestné sankcie za zneužívanie. Tento ústup od ochrany obetí domáceho násilia sa uskutočnil napriek desaťročiam advokácie ženských organizácií ako <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Petrohradského krízového centra a ANNA (od roku 2016 uvedená ako organizácia zahraničného agenta) za komplexnejšie ochrany pre ženy.</p>\n<p>Reprodukčné práva žien sú tiež ohrozené. Hoci Ruská sovietska republika pod Leninom bola prvým moderným štátom na svete, ktorý legalizoval potrat, od obnovenia Ruskej pravoslávnej cirkvi v post-sovietskom období sa právo ženy na voľbu čoraz viac spochybňuje. Významní členovia cirkvi rámcujú potrat ako morálnu otázku a otázku demografickej dôležitosti. Niekdajší kňaz Dmitrij <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> slávne opísal potrat ako „horší ako holocaust“. Nedávno, na konci roku 2023, patriarcha <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> prirovnal zákaz potratov k čarovnej paličke (<em>волшебной палочки</em>) s mocou vyriešiť demografickú krízu Ruska. Rok 2007 priniesol zavedenie schémy Maternitného kapitálu, ktorá poskytuje finančné stimuly ruským rodinám mať viac ako jedno dieťa. Odvtedy Kremeľ pokračoval v prijímaní pro-natalistických opatrení, ktoré rámcujú materstvo a pôrod ako primárnu povinnosť žien voči štátu.</p>\n<p>V auguste 2023 Putin oživil ocenenie „Matka-hrdinka“ zo Stalinovej éry pre ženy, ktoré vychovali desať alebo viac detí. Hoci potrat zostáva legálny na federálnej úrovni, niekoľko regiónov prijalo prísnejšie legislatívy o potrate. Štát tiež zaviedol množstvo opatrení navrhnutých na odradenie žien od voľby ukončiť tehotenstvo. Tieto opatrenia zahŕňajú „týždeň ticha“ – povinné čakacie obdobie medzi počiatočnou žiadosťou ženy o ukončenie tehotenstva a samotným zákrokom, počas ktorého musí navštíviť predpotratové poradenstvo, ktoré často poskytujú pravoslávni kňazi alebo aktivisti za život. Konzervatívni zákonodarcovia začali zameriavať svoju pozornosť na súkromné kliniky, kde sa uskutočňuje približne 20 percent potratových zákrokov. V decembri 2023 legislatívne zhromaždenie Nižného Novgorodu navrhlo zákon zakazujúci potraty v súkromných klinikách na federálnej úrovni ruskému Štátnej <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Dume</a>. To prichádza po tom, čo súkromné kliniky v mnohých regiónoch vrátane ruského okupovaného Krymu prestali vykonávať potraty.</p>\n<p>Najnovšie, 25. septembra 2024, zákonodarcovia z Putinovej strany Jednotné Rusko navrhli zákon na zákaz „propagandy bezdetnosti“, materiálov propagujúcich alebo diskutujúcich o dobrovoľnej bezdetnosti. V Rusku hnutie bezdetnosti (v ruštine, <em>чайлдфри</em>) poskytuje bezpečné miesto pre ženy, ktoré sa rozhodnú nemať deti v spoločnosti, kde by ich voľba mohla inak urobiť predmetom pohŕdania alebo nesúhlasu. Podľa navrhovanej legislatívy budú jednotlivci uznaní vinnými za šírenie „propagandy bezdetnosti“ čeliť pokute až 400 000 rubľov (približne 3800 eur), zatiaľ čo právnické osoby alebo organizácie čelí pokutám až do piatich miliónov rubľov (okolo 48 000 eur).</p>\n<p>Predsedníčka hornej komory ruského parlamentu <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> vyjadrila názory mnohých podporovateľov zákazu, keď opísala ideológiu bezdetnosti ako majúcu svoje korene vo feministickom hnutí, ktoré podľa jej slov sa teraz stalo militantným a radikalizovaným Západom. Matvienko opisuje feminizmus ako hnutie, ktoré je proti mužom a proti tradičným hodnotám. Medzitým ruskí právni experti varujú, že ak bude zákon prijatý, môže byť interpretovaný veľmi široko a použitý na cielenie na médiá, kino a reklamný priemysel. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Právnik Vladislav Gubko</a> predpovedá, že akákoľvek žena nad 25 rokov, ktorá na svojich sociálnych médiách spomenie, že nemá deti a neplánuje ich mať, by mohla byť uznaná vinnou za šírenie „propagandy bezdetnosti“.</p>\n<p>17. októbra 2024 prijala Štátna duma zákon zakazujúci propagandu bezdetnosti.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminizmus: extrémistická ideológia</strong></p>\n<p>Hľadíac do budúcnosti, sa zdá čoraz pravdepodobnejšie, že feministické hnutie by mohlo byť označené za extrémistickú alebo teroristickú organizáciu, rovnako ako globálne LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">hnutie</a> bolo v novembri 2023. Už v roku 2023 bolo viacero žien obvinených z „radikálneho feminizmu“ na súde, čo bolo prirovnané k extrémizmu. Divadelná režisérka Anya Berkovich a dramatúrg Svetlana Petriychuk boli obvinené z ospravedlňovania terorizmu na základe ich <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministickej</a> hry <em>„Finist odvážny sokol“</em>, ktorá vrhá sympatické svetlo na ruské džihádistické nevesty, ktoré sú lákané bojovníkmi ISIS do Sýrie. Hra bola označená za oslavovanie terorizmu a obsahovala prvky „radikálnej feministickej ideológie“. Pár bol odsúdený na šesť rokov väzenia.</p>\n<p>Zatknutie 26-ročnej Darii Trepovej za vraždu provojnového blogera a propagandistu Maxima Fomina, známeho ako Vladlen Tatarsky, bolo katalyzátorom pre novú antifašistickú hystériu v niektorých konzervatívnych kruhoch ruskej spoločnosti. Člen Dumy <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> neúspešne navrhol zákon, ktorý by uznal feminizmus za extrémistickú ideológiu krátko po zatknutí Trepovej, poukazujúc na jej príspevky na sociálnych médiách o feminizme ako na dôkaz, že „v tomto feministickom prostredí teroristi regrutujú svojich podporovateľov“.</p>\n<p>Železná opona mohla padnúť, ale temný tieň totalitarizmu opäť zahalil Rusko. Skúsenosti ruských feministiek, ktoré boli uvrhnuté do väzenia za pokojný protest, obvinené z extrémizmu a terorizmu za ich presvedčenie o rodovej rovnosti, a prenasledované, napadnuté a ohrozené políciou, ukazujú ochotu ruského štátu terorizovať tých, ktorí sa pokúšajú postaviť proti jeho agende tradičných hodnôt a postaviť sa proti vojne na Ukrajine.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> je vyučujúca v oblasti politológie na Trinity College Dublin. Jej výskumné záujmy zahŕňajú štúdium stredoeurópskych a východoeurópskych a post-sovietskych záležitostí a rodinnej histórie. Má magisterský titul z College of Europe v Natoline a bakalársky titul v oblasti európskych štúdií z Trinity College Dublin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.005",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ženy, ktoré sa zúčastňujú na mierových protivojnových protestoch, boli vystavené násiliu a mučeniu a tiež boli ohrozené sexuálnym útokom počas zadržania. Tí, ktorí boli zatknutí, sú nútení čeliť trestnému justičnému systému s vážnym predsudkom voči obžalovaným. Represie voči feministickej aktivite prinútili množstvo organizácií ukončiť činnosť a ich organizátorov utiecť zo krajiny.</I>\n<br><br>\n1. augusta 2024: lietadlá pristávajú na pristávacej dráhe v Ankare, Turecko. Scéna je pripravená na najrozsiahlejšiu výmenu väzňov medzi Ruskom a Západom od pádu Železnej opony. Prepustenie prominentných väzňov, ako sú Evan Gershkovich z Wall Street Journal a americký námorník Paul Whelan, obaja uznaní za vinných z špionáže, bolo diplomatickým úspechom pre Západ. Niektorí však kritizovali, že na oplátku za prepustenie novinárov, opozičných predstaviteľov, obhajcov ľudských práv a mierových protestujúcich, Rusko dostalo neľutujúceho agenta FSB, ktorý sa stal vrahom, ako aj notoricky známych zločincov a špiónov. Jeden z prípadov vyniká nielen svojou absurdnosťou, ale aj tým, ako dobre ilustruje drakonické represie Ruska voči nesúhlasu a protestu. Toto je príbeh umelkyne a hudobníčky Alexandry (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.007",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Hoe de benarde situatie van Russische feministen de totalitaire terreur van de Russische staat aantoont",
                key:"uid": string:"63606584-b4e7-40d2-8689-e54d4d87377c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Op 16 november 2023, na maanden in voorarrest, werd Sasha Skochilenko schuldig bevonden aan “openbare verspreiding van opzettelijk valse informatie over de Russische strijdkrachten”. Haar misdaad? Vijf prijskaartjes in een supermarkt vervangen door kleine stukjes papier met uitspraken zoals “Poetin liegt al 20 jaar tegen ons vanaf de televisieschermen: het resultaat van deze leugens is onze bereidheid om de oorlog en de zinloze doden te rechtvaardigen,” en “Het Russische leger bombardeerde een kunstschool in Mariupol. Ongeveer 400 mensen schuilden binnen.” In een laatste verklaring aan de rechtbank benadrukte Skochilenko de belachelijkheid van de beweringen dat haar acties de Russische staatsveiligheid hadden bedreigd: “Hoe fragiel moet de overtuiging van de aanklager in onze staat en samenleving zijn, als hij denkt dat onze staatsvorming en openbare veiligheid kunnen worden neergehaald door vijf kleine stukjes papier?”</p>\n<p>Hoewel het verhaal van Skochilenko misschien de aandacht van de internationale nieuwsmedia heeft getrokken, is zij slechts een van de honderden Russische vrouwen die de afgelopen jaren politieke repressie hebben ondervonden. Skochilenko is een kunstenaar, feminist, vredesactivist, politieke gevangene en nu een vrije vrouw. Haar verhaal illustreert zowel de groeiende feminisering van verzet in Rusland als de repressie van feministische activisme en anti-oorlogsprotest.</p>\n<p><strong>De feminisering van verzet</strong></p>\n<p>Skochilenko was niet alleen in het gebruik van prijskaartjes om anti-oorlogsboodschappen te verspreiden. Het idee kwam van de Feministische Anti-Oorlogsweerstand, of FAR – een collectief dat een dag na de Russische invasie van Oekraïne werd gevormd met als doel de oorlog koste wat het kost te protesteren. Hoewel feministische activisten in Rusland het nooit gemakkelijk hebben gehad, is hun vervolging sinds de invasie van Oekraïne snel toegenomen, waarschijnlijk vanwege de neiging van feministische organisaties om ook tegen de oorlog te protesteren. Deze nexus van anti-oorlogsprotest en feministisch activisme heeft ertoe geleid dat de betrokken vrouwen in de ogen van de Russische staat als dubbel schuldig worden beschouwd. Hun feministische overtuigingen zijn onverenigbaar met de traditionele waarden van Rusland en hun openhartigheid tegen de militaire agressie van Rusland maakt hen tot verraders van hun land.</p>\n<p>Rusland heeft een lange geschiedenis van vrouwen die protesteren tegen oorlog of pleiten voor militaire hervorming namens hun ingelijfde echtgenoten en zonen. Vandaag de dag wordt deze traditie voortgezet door Way Home en de al lang gevestigde Unie van Moeders van Soldaten. Echter, de Feministische Anti-Oorlogsweerstand is uniek omdat, zoals de naam al aangeeft, het feministische ideologie centraal stelt in haar activisme. Opgericht onmiddellijk na de Russische invasie van Oekraïne, verklaart het manifest van FAR dat “feminisme als politieke kracht niet aan de kant van een oorlog van agressie en militaire bezetting kan staan.” De organisatie roept haar volgers op om “actief tegen de oorlog en de regering die deze is begonnen” te zijn en heeft deze oproep tot actie voortgezet ondanks de steeds gevaarlijker omstandigheden en de risico's waaraan protesteerders zich nu blootstellen.</p>\n<p>De onderdrukking van feministisch activisme door de Russische autoriteiten heeft talloze organisaties gedwongen hun activiteiten te staken en hun organisatoren het land te ontvluchten. Skochilenko zelf was lid van een dergelijke feministische organisatie genaamd Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). De organisatie werd in 2015 in St. Petersburg opgericht met als doel te campagne voeren tegen discriminatie en geweld tegen vrouwen. De activiteiten waren divers, variërend van ondersteuningsgroepen voor vrouwen en educatieve evenementen tot performatieve straatacties die protesteerden tegen geweld tegen vrouwen en militarisme. Sinds de invasie van Oekraïne zijn de organisatoren van Eve’s Ribs gedwongen Rusland te verlaten vanwege bedreigingen van politieke vervolging.</p>\n<p><strong>Innovatie in protesten</strong></p>\n<p>Vrouwen die deelnemen aan vreedzame anti-oorlogsprotesten zijn <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">onderworpen</a> aan geweld, hebben marteling zoals waterboarding ondergaan en zijn bedreigd met seksueel geweld terwijl ze in politiehechtenis waren. Degenen die zijn gearresteerd, worden gedwongen om geconfronteerd te worden met een strafrechtsysteem met een ernstige vooringenomenheid tegen verdachten. In Rusland is het veroordelingspercentage momenteel meer dan 99 procent, wat sommige analisten ertoe heeft aangezet te suggereren dat de niveaus van politieke <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">repressie onder Poetin</a> hoger zijn dan tijdens Stalins Grote Zuivering. Naast grove schendingen van het recht om te protesteren en de vrijheid van vergadering, maken wijzigingen in de Russische strafwet die in de weken na de invasie van Oekraïne zijn afgekondigd, het een misdaad om “valse” of “onbetrouwbare” informatie over de Russische strijdkrachten en andere staatsorganen te discrediteren of te verspreiden. Deze nepnieuwswetten maken elke vorm van kritiek op de oorlog een strafbaar feit dat bestraft kan worden met maximaal vijftien jaar gevangenisstraf.</p>\n<p>Als reactie op deze draconische censuur en de risico's waarmee degenen die blijven protesteren worden geconfronteerd, zijn FAR gedwongen innovatieve vormen van protest en burgerlijke ongehoorzaamheid te ontwikkelen om hun missie voort te zetten. Protestmethoden omvatten het dragen van geel en blauw om solidariteit met Oekraïne te tonen of zwart om te rouwen om degenen die in het conflict zijn gestorven. Activisten schrijven ook anti-oorlogsleuzen zoals “nee tegen oorlog” (<em>нет войне</em>) en “wees niet stil” (<em>не мольчи</em>) op bankbiljetten en munten. FAR heeft ook gepleit voor het gebruik van graffiti en guerrilla-kunstinstallaties om zich tegen de oorlog te verzetten.</p>\n<p> Naast het plaatsen van anti-oorlogs materialen op hun Telegram-kanaal, deelt FAR ongecensureerd nieuws over de waarheid over Rusland's “speciale militaire operatie”; coördineert het steun voor politieke gevangenen; en bespreekt het aanvallen door de Russische staat op vrouwen en LGBTQ+ mensen, die in de afgelopen jaren steeds frequenter zijn geworden. De groep biedt zelfs gratis psychologische diensten aan activisten in nood. Terwijl de leiders van FAR grotendeels anoniem zijn en de gedecentraliseerde grassrootsstructuur de organisatie moeilijk te targeten maakt voor de overheid, is het niet immuun voor politieke repressie. FAR werd in december 2022 als buitenlandse agent aangemerkt, een label dat wordt gebruikt om organisaties aan te duiden die buitenlandse financiering ontvangen. In april 2024 voegde het Russische ministerie van Justitie de groep toe aan een lijst van ongewenste organisaties die als een bedreiging voor de nationale veiligheid van het land worden beschouwd. Ongewenste organisaties moeten al hun activiteiten in Rusland staken en de betrokken individuen riskeren gevangenisstraf, met een maximale straf van vijf jaar. Kort daarna werd een arrestatiebevel uitgevaardigd voor de in ballingschap levende dichteres Daria Serenko, een van de weinige FAR-leiders wiens identiteit openbaar is.</p>\n<p>Het manifest van FAR stelt dat de Russische feministische beweging lange tijd niet als een bedreiging door het Kremlin werd gezien en feministische activisten daarom minder kwetsbaar waren voor staatsrepressie dan andere politieke groepen. Dit is duidelijk begonnen te veranderen. In een land waar traditionele waarden een officiële ideologie zijn geworden die door politici, publieke intellectuelen zoals Alexander Dugin en prominente figuren in de Russische Orthodoxe Kerk wordt gepromoot, is campagne voeren voor gendergelijkheid en het uitdagen van patriarchale sociale normen een gevaarlijke aangelegenheid. Een recente studie over protest in Rusland heeft aangetoond dat protesten met grote aantallen vrouwen als minder gevaarlijk worden beschouwd dan door mannen gedomineerde protesten. Echter, patriarchy-tegenwerkende vrouwelijke protesteerders worden gezien als immoreel en meer verdienstelijk voor repressie dan die vrouwen die hun vrouwelijkheid benadrukken en zich houden aan traditionele genderrollen, zoals de moeders en echtgenotes van gemobiliseerde soldaten. Door trots hun minachting voor traditionele waarden te bevestigen en te pleiten voor gelijke rechten voor alle geslachten, trekken Russische feministen de woede van de staatsautoriteiten en zijn ze in de afgelopen jaren onderworpen aan toenemende repressie.</p>\n<p><strong>Traditionele waarden </strong></p>\n<p> De meest bekende zaak van de staatsrepressie van Russische feministische activisten is natuurlijk die van de beroemde Pussy Riot-groep. Terwijl academici zoals Valerie Sperling in twijfel hebben getrokken of Pussy Riot zelfs terecht als een feministische groep kan worden beschreven, vanwege de misogynistische en homofobe aard van sommige van hun eerdere optredens, zijn de vrouwen desondanks erkend voor het trekken van internationale aandacht voor de treurige staat van de vrouwenrechten in Rusland. In 2012 zag de Punk Prayer-performance drie leden van de groep, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich en Maria Alyokhina, dansen op het altaar van de Kathedraal van Christus de Verlosser in Moskou, een van de meest heilige plaatsen van aanbidding in Rusland. Ze droegen kleurrijke bivakmutsen terwijl ze luid hun lied “Moeder van God, Drijf Poetin Weg” zongen.</p>\n<p>Bij het lezen van de provocerende songteksten is het duidelijk dat de performance van Pussy Riot diep politiek van aard was, gericht op het veroordelen van de promotie van traditionele genderrollen door het Kremlin en de gezellige relatie tussen Poetin en de corrupte Patriarch Kirill. Echter, na maanden van proces werden de vrouwen uiteindelijk veroordeeld voor hooliganisme gemotiveerd door religieuze haat en kregen ze een gevangenisstraf van twee jaar opgelegd. Rechter Marina Syrova beschouwde de feministische overtuigingen van de groep als een significante motiverende factor achter hun verstoring van de openbare orde en merkte op dat, hoewel feminisme zelf geen misdaad is, de volgers de normen van de openbare moraal, inclusief gezinsrelaties en fatsoen, uitdagen.</p>\n<p>Sinds de Punk Prayer-performance van Pussy Riot zijn de gezamenlijke aanvallen op feminisme door het Kremlin en de Russische Orthodoxe Kerk toegenomen in overeenstemming met de toenemende autoritarisme van de staat, de promotie van traditionele waarden en de verzwakking van mensenrechtenbescherming. Bijvoorbeeld, in 2013 beschreef <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarch Kirill</a> feminisme als een gevaarlijk fenomeen dat vrouwen afleidt van hun aangeboren rol in het zorgen voor het huis en het opvoeden van kinderen. Naast pro-natalistische gezinsbeleid die vrouwen aanmoedigen hun carrières op te geven ten gunste van het geven van zoveel mogelijk kinderen aan de staat, zijn Russische vrouwen geconfronteerd met afschuwelijke aanvallen op hun rechten. In 2017 decriminaliseerde de Russische Staatsdoema huiselijk geweld. Tenzij de verwondingen van een vrouw zo ernstig zijn dat ze moet worden opgenomen, zijn er geen strafrechtelijke sancties voor het misbruik. Deze terugdraaiing van de bescherming voor slachtoffers van huiselijk geweld vond plaats ondanks tientallen jaren van pleitbezorging door vrouwenorganisaties zoals <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), het Crisiscentrum van St. Petersburg, en ANNA (sinds 2016 als buitenlandse agentorganisatie gelabeld) voor meer uitgebreide bescherming voor vrouwen.</p>\n<p>De reproductieve rechten van vrouwen staan ook onder druk. Terwijl de Russische Sovjetrepubliek onder Lenin de eerste moderne staat ter wereld was die abortus legaliseerde, is het recht van een vrouw om te kiezen sinds de heropleving van de Russische Orthodoxe Kerk in het post-Sovjet tijdperk steeds meer ter discussie gesteld. Prominente leden van de kerk hebben abortus zowel als een morele kwestie als een kwestie van demografisch belang gekaderd. De overleden priester Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> beschreef abortus beroemd als “erger dan de Holocaust”. Meer recent, eind 2023, vergeleek Patriarch <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> een abortusverbod met een toverstokje (<em>волшебной палочки</em>) met de kracht om de demografische crisis van Rusland op te lossen. Het jaar 2007 zag de introductie van het Materniteitskapitaal-schema, dat financiële prikkels biedt voor Russische gezinnen om meer dan één kind te krijgen. Sindsdien heeft het Kremlin pro-natalistische maatregelen blijven nemen die moederschap en bevalling als de primaire plicht van vrouwen tegenover de staat kaderen.</p>\n<p>In augustus 2023 herstelde Poetin de Stalin-era “Moeder-Heldin” prijs voor vrouwen die tien of meer kinderen hebben grootgebracht. Terwijl abortus op federaal niveau legaal blijft, hebben verschillende regio's meer restrictieve abortuswetgeving aangenomen. De staat heeft ook een aantal maatregelen geïntroduceerd die vrouwen ontmoedigen om ervoor te kiezen een zwangerschap te beëindigen. Deze omvatten de “week van stilte” – een verplichte wachttijd tussen de eerste aanvraag van een vrouw om haar zwangerschap te beëindigen en de procedure zelf, waarin ze moet deelnemen aan pre-abortus counselingdiensten die vaak worden gegeven door orthodoxe priesters of pro-life activisten. Conservatieve wetgevers hebben hun zinnen gezet op privéklinieken, waar ongeveer 20 procent van de abortusprocedures plaatsvinden. In december 2023 stelde de wetgevende vergadering van Nizhny Novgorod een wetsvoorstel voor dat abortussen in privéklinieken op federaal niveau verbiedt aan de Russische Staatsdoema <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Dit komt nadat privéklinieken in veel regio's, waaronder het door Rusland bezette Krim, zijn gestopt met het uitvoeren van abortussen.</p>\n<p>Meest recent, op 25 september 2024, stelden wetgevers van Poetin's Verenigd Rusland partij een wetsvoorstel voor om “kind-vrije propaganda” te verbieden, materialen die vrijwillige kinderloosheid bevorderen of bespreken. In Rusland biedt de kind-vrije beweging (in het Russisch, <em>чайлдфри</em>) een veilige plek voor vrouwen die ervoor kiezen geen kinderen te krijgen in een samenleving waar deze keuze hen anders het onderwerp van minachting of afkeuring zou kunnen maken. Onder de voorgestelde wetgeving zullen individuen die schuldig worden bevonden aan het verspreiden van “kind-vrije propaganda” een boete van maximaal 400.000 roebel (ongeveer 3800 euro) krijgen, terwijl rechtspersonen of organisaties boetes tot vijf miljoen roebel (ongeveer 48.000 euro) riskeren.</p>\n<p>De voorzitter van de bovenste kamer van het Russische parlement <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> herhaalde de opvattingen van veel voorstanders van het verbod toen ze de kind-vrije ideologie beschreef als afkomstig uit de feministische beweging, die volgens haar nu militant en geradicaliseerd is door het Westen. Matvienko beschrijft feminisme als een beweging die zowel anti-mannen als anti-traditionele waarden is. Ondertussen waarschuwen Russische juridische experts dat als de wet wordt aangenomen, deze zeer breed kan worden geïnterpreteerd en kan worden gebruikt om de media, cinema en reclame-industrieën te targeten. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Advocaat Vladislav Gubko</a> voorspelt dat elke vrouw boven de 25 die op haar sociale media vermeldt dat ze geen kinderen heeft en niet van plan is ze te krijgen, schuldig kan worden bevonden aan het verspreiden van “kind-vrije propaganda”.</p>\n<p>Op 17<sup>de</sup> oktober 2024 nam de Staatsdoema de wet aan die kind-vrije propaganda verbiedt.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminisme: een extremistische ideologie</strong></p>\n<p>Als we naar de toekomst kijken, lijkt het steeds waarschijnlijker dat de feministische beweging kan worden aangemerkt als een extremistische of terroristische organisatie, net zoals de wereldwijde LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">beweging</a> in november 2023. Al in 2023 werden meerdere vrouwen beschuldigd van “radicaal feminisme” in de rechtbank, wat werd vergeleken met extremisme. Theaterdirecteur Anya Berkovich en toneelschrijver Svetlana Petriychuk werden aangeklaagd voor het rechtvaardigen van terrorisme vanwege hun <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministische</a> toneelstuk <em>“Finist de Dappere Valk”</em> dat een sympathiek licht werpt op Russische jihadi-bruiden die door ISIS-strijders naar Syrië worden gelokt. Het stuk zou terrorisme verheerlijken en elementen van “radicale feministische ideologie” bevatten. Het duo werd veroordeeld tot zes jaar gevangenisstraf.</p>\n<p>De arrestatie van de 26-jarige Daria Trepova voor de moord op de pro-oorlogsblogger en propagandist Maxim Fomin, beter bekend als Vladlen Tatarsky, was een katalysator voor een nieuwe anti-feministische razernij in sommige conservatieve kringen in de Russische samenleving. Duma-lid <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> stelde kort na de arrestatie van Trepova zonder succes een wet voor die feminisme als een extremistische ideologie zou erkennen, wijzend op haar sociale media-berichten over feminisme als bewijs dat “in deze feministische omgeving terroristen hun aanhangers werven”.</p>\n<p>Het IJzeren Gordijn mag zijn gevallen, maar de donkere schaduw van het totalitarisme heeft Rusland opnieuw omhuld. De ervaringen van Russische feministen, die in de gevangenis zijn gegooid voor vreedzaam protest, beschuldigd van extremisme en terrorisme vanwege hun geloof in gendergelijkheid, en lastiggevallen, aangevallen en bedreigd door de politie, tonen de bereidheid van de Russische staat aan om degenen te terroriseren die proberen zich tegen haar agenda van traditionele waarden te verzetten en zich tegen de oorlog in Oekraïne te verzetten.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> is een docent politieke wetenschappen aan Trinity College Dublin. Haar onderzoeksinteresses omvatten de studie van Centraal- en Oost-Europese en post-Sovjet aangelegenheden en gendergeschiedenis. Ze heeft een masterdiploma van het College van Europa in Natolin en een bachelordiploma in Europese Studies van Trinity College Dublin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.651",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Vrouwen die deelnemen aan vreedzame anti-oorlogsprotesten zijn onderworpen aan geweld en marteling en ook bedreigd met seksueel geweld terwijl ze in hechtenis zijn. Degenen die zijn gearresteerd, worden gedwongen om geconfronteerd te worden met een strafrechtsysteem met een ernstige vooringenomenheid tegen verdachten. De onderdrukking van feministische activisme heeft talrijke organisaties gedwongen hun activiteiten te staken en hun organisatoren om het land te ontvluchten.</I>\n<br><br>\n1 augustus 2024: vliegtuigen landen op een landingsbaan in Ankara, Turkije. Het toneel is gezet voor de meest uitgebreide gevangenenruil tussen Rusland en het Westen sinds de val van het IJzeren Gordijn. De vrijlating van hooggeplaatste gevangenen zoals Evan Gershkovich van de Wall Street Journal en de Amerikaanse marinier Paul Whelan, die beiden schuldig werden bevonden aan spionage, was een diplomatiek voordeel voor het Westen. Sommige critici waren echter van mening dat Rusland in ruil voor de vrijlating van journalisten, oppositiefiguren, mensenrechtenverdedigers en vreedzame demonstranten een onverzoenlijke FSB-agent die een huurmoordenaar was geworden, evenals beruchte criminelen en spionnen ontving. Een van de zaken springt in het bijzonder in het oog, niet alleen vanwege de absurditeit, maar ook vanwege hoe goed het de draconische onderdrukking van dissent en protest door Rusland demonstreert. Dit is het verhaal van de kunstenaar en muzikant Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.652",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kuinka venäläisten feministikysymykset osoittavat Venäjän valtion totalitaarista terroria",
                key:"uid": string:"6e9f8f94-b4df-4c02-af89-04d3a748a280",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>16. marraskuuta 2023, kuukausien esitutkintavankeuden jälkeen, Sasha Skochilenko todettiin syylliseksi \"tietoisesti väärän tiedon julkiseen levittämiseen Venäjän asevoimista\". Hänen rikoksensa? Viiden hintalapun vaihtaminen supermarketissa pieniin paperipaloihin, joihin oli painettu lausuntoja kuten \"Putin on valehdellut meille televisioruuduilta 20 vuotta: näiden valheiden seurauksena on valmiutemme oikeuttaa sota ja järjettömät kuolemat,\" ja \"Venäjän armeija pommitti taidekoulua Mariupolissa. Noin 400 ihmistä piilotteli sisällä.\" Viimeisessä lausunnossaan tuomioistuimelle Skochilenko korosti väitteiden järjettömyyttä, että hänen toimintansa olisi uhannut Venäjän valtion turvallisuutta: \"Kuinka hauras syyttäjän usko valtioomme ja yhteiskuntaamme on, jos hän ajattelee, että valtiollisuutemme ja julkinen turvallisuutemme voidaan kaataa viidellä pienellä paperipalasella?\"</p>\n<p>Vaikka Skochilenkon tarina on saattanut herättää kansainvälisen uutismedian huomion, hän on vain yksi sadoista venäläisistä naisista, jotka ovat kärsineet poliittisesta vainosta viime vuosina. Skochilenko on taiteilija, feministi, rauhanaktivisti, poliittinen vanki ja nyt vapaa nainen. Hänen tarinansa havainnollistaa sekä vastarinnan feminisoitumista Venäjällä että feministisen aktivismin ja sotaa vastaan käytävän protestin sortoa.</p>\n<p><strong>Vastarinnan feminisoituminen</strong></p>\n<p>Skochilenko ei ollut yksin hintalappujen käyttämisessä sotaa vastaan olevien viestien levittämiseen. Ajatus syntyi Feministisestä Sotaa Vastaan Olevasta Vastarinnasta, eli FAR:sta – kollektiivista, joka perustettiin päivää ennen Venäjän hyökkäystä Ukrainaan tavoitteenaan protestoida sotaa vastaan kaikilla mahdollisilla keinoilla. Vaikka feministiset aktivistit Venäjällä eivät ole koskaan olleet helpossa asemassa, heidän vainonsa on kiihtynyt nopeasti Venäjän hyökätessä Ukrainaan, todennäköisesti feminististen järjestöjen taipumuksen vuoksi myös protestoida sotaa vastaan. Tämä sotaa vastaan oleva protesti ja feministinen aktivismi ovat tarkoittaneet, että mukana olevia naisia pidetään Venäjän valtion silmissä kaksinkertaisesti syyllisinä. Heidän feministiset uskomuksensa ovat ristiriidassa Venäjän perinteisten konservatiivisten arvojen kanssa, ja heidän suorasukaisuutensa Venäjän sotilaallista aggressiota vastaan tekee heistä maanpettureita.</p>\n<p>Venäjällä on pitkä historia naisista, jotka protestoivat sotaa tai ajavat sotilasreformia rekrytoitujen aviomiestensä ja poikiensa puolesta. Tänään tätä perinnettä jatkavat Way Home ja pitkään toimineet Sotilaiden Äitien Liitto. Kuitenkin Feministinen Sotaa Vastaan Olevan Vastarinnan ainutlaatuisuus on siinä, että kuten nimi viittaa, se asettaa feministisen ideologian aktivismin keskiöön. Venäjän hyökätessä Ukrainaan perustetun FAR:n manifestissa todetaan, että \"feminismi poliittisena voimana ei voi olla aggressiosodan ja sotilaallisen miehityksen puolella.\" Organisaatio kehottaa seuraajiaan \"aktiivisesti vastustamaan sotaa ja hallitusta, joka sen aloitti\" ja on jatkanut tämän toimintakehotuksen edistämistä huolimatta yhä vaarallisemmista olosuhteista ja riskeistä, joille protestoijat nyt altistavat itsensä.</p>\n<p>Venäjän viranomaisten kova linja feminististä aktivismia kohtaan on pakottanut lukuisat järjestöt lopettamaan toimintansa ja niiden järjestäjät pakenemaan maasta. Skochilenko itse oli yksi tällaisen feministisen järjestön, Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>), jäsen. Järjestö perustettiin Pietarissa vuonna 2015 tavoitteena kampanjoida naisiin kohdistuvaa syrjintää ja väkivaltaa vastaan. Sen toiminnot olivat monipuolisia, vaihdellen naisten tukiryhmistä ja koulutustapahtumista performatiivisiin katutoimiin, jotka protestoivat naisiin kohdistuvaa väkivaltaa ja militarismia vastaan. Ukrainan hyökkäyksen jälkeen Eve’s Ribs -järjestön järjestäjät ovat joutuneet pakenemaan Venäjältä poliittisen vainon uhkien vuoksi.</p>\n<p><strong>Innovaatioita protesteissa</strong></p>\n<p>Rauhanomaisissa sotaa vastaan olevissa protesteissa olleet naiset ovat <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">kokeneet</a> väkivaltaa, kärsineet kidutusta, kuten vesikidutusta, ja heitä on uhattu seksuaalisella väkivallalla poliisin pidätyksessä. Pidätettyjen on pakko kohdata rikosoikeusjärjestelmä, joka on voimakkaasti puolueellinen syytettyjä vastaan. Venäjällä tuomioaste on tällä hetkellä yli 99 prosenttia, mikä on saanut jotkut analyytikot ehdottamaan, että poliittisen <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">sorto Putinin aikana</a> on suurempaa kuin Stalinin Suuren Puhdistuksen aikana. Lisäksi Ukrainan hyökkäyksen jälkeisinä viikkoina Venäjän rikoslain muutokset, jotka koskevat \"valheellisen\" tai \"epäluotettavan\" tiedon levittämistä Venäjän asevoimista ja muista valtion elimistä, tekevät tällaisesta toiminnasta rikoksen. Nämä valeuutislait tekevät mistä tahansa sodan kritiikistä rikoksen, josta voi saada jopa viisitoista vuotta vankeutta.</p>\n<p>Vastaamaan tähän ankaraan sensuuriin ja niihin riskeihin, joita ne, jotka jatkavat protestoimista, kohtaavat, FAR on pakotettu kehittämään innovatiivisia protestin ja kansalaistottelemattomuuden muotoja jatkaakseen tehtäväänsä. Protestimenetelmiin kuuluu keltaisen ja sinisen värin käyttäminen solidaarisuuden osoittamiseksi Ukrainalle tai mustan värin käyttäminen niiden muistamiseksi, jotka ovat kuolleet konfliktissa. Aktivistit kirjoittavat myös sotaa vastaan olevia iskulauseita, kuten \"ei sodalle\" (<em>нет войне</em>) ja \"älä ole hiljaa\" (<em>не мольчи</em>) seteleihin ja kolikoihin. FAR on myös kannattanut graffitin ja guerilla-taideinstallaatioiden käyttöä sodan vastustamiseksi.</p>\n<p> Lisäksi FAR jakaa sensuroimattomia uutisia Venäjän \"erityisestä sotilaallisesta operaatiosta\" Telegram-kanavallaan; koordinoi tukea poliittisille vangeille; ja keskustelee Venäjän valtion hyökkäyksistä naisia ja LGBTQ+-ihmisiä kohtaan, jotka ovat viime vuosina yhä yleisempiä. Ryhmä tarjoaa jopa ilmaisia psykologisia palveluja tarvitseville aktivisteille. Vaikka FAR:n johtajat ovat pääasiassa anonyymejä ja sen hajautettu kansalaisrakenteinen järjestelmä tekee organisaation hallituksen viranomaisille vaikeaksi kohdistaa, se ei ole immuuni poliittiselle sorrolle. FAR nimettiin ulkomaiseksi agentiksi joulukuussa 2022, nimike, jota käytetään organisaatioista, jotka saavat ulkomaista rahoitusta. Huhtikuussa 2024 Venäjän oikeusministeriö lisäsi ryhmän luetteloon ei-toivottuja organisaatioita, joita pidetään uhkana maan kansalliselle turvallisuudelle. Ei-toivottujen organisaatioiden on keskeytettävä kaikki toimintansa Venäjällä, ja mukana olevat henkilöt riskeeraavat vankeusrangaistuksen, jonka maksimirangaistus on viisi vuotta. Pian tämän jälkeen pidätysmääräys annettiin maanpakolaisessa runoilijassa Daria Serenkossa, joka on yksi harvoista FAR:n johtajista, jonka henkilöllisyys on julkinen.</p>\n<p>FAR:n manifestissa todetaan, että pitkään Venäjän feminististä liikettä ei pidetty uhkana Kremlissä, ja feministiset aktivistit olivat siksi vähemmän alttiita valtion sorrolle kuin muut poliittiset ryhmät. Tämä on selvästi alkanut muuttua. Maassa, jossa perinteiset arvot ovat muuttuneet viralliseksi ideologiaksi, jota edistävät poliitikot, julkiset älymystöt, kuten Alexander Dugin, ja Venäjän ortodoksisen kirkon merkittävät henkilöt, sukupuolten tasa-arvon puolustaminen ja patriarkaalisten sosiaalisten normien kyseenalaistaminen on vaarallista. Äskettäin Venäjällä tehty tutkimus osoitti, että suuria määriä naisia sisältävät protestit nähdään vähemmän vaarallisina kuin miesten hallitsemat protestit. Kuitenkin patriarkaatin vastaiset naisprotestoijat nähdään moraalittomina ja enemmän sorron ansaitsemina kuin ne naiset, jotka korostavat feminiinisyyttään ja noudattavat perinteisiä sukupuolirooleja, kuten mobilisoitujen sotilaiden äidit ja vaimot. Ylpeästi ilmaistessaan halveksuntaansa perinteisiä arvoja kohtaan ja vaatimalla tasa-arvoisia oikeuksia kaikille sukupuolille, venäläiset feministit herättävät valtion viranomaisten vihan ja ovat viime vuosina joutuneet yhä suuremman sorron kohteeksi.</p>\n<p><strong>Perinteiset arvot</strong></p>\n<p> Venäjän feminististen aktivistien valtion sorron tunnetuin tapaus on tietenkin kuuluisa Pussy Riot -ryhmä. Vaikka akateemikot, kuten Valerie Sperling, ovat kyseenalaistaneet, voidaanko Pussy Riotia edes oikeutetusti kuvata feministiseksi ryhmäksi, johtuen joidenkin heidän aikaisempien esitystensä misogynistisistä ja homofobisista piirteistä, naisia on kuitenkin kiitetty kansainvälisen huomion herättämisestä Venäjän naisten oikeuksien surkeasta tilasta. Vuonna 2012 Punk Prayer -esityksessä kolme ryhmän jäsentä, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich ja Maria Alyokhina, tanssivat Kristuksen Vapahtajan katedraalin alttarilla Moskovassa, yhdessä Venäjän pyhimmistä palvontapaikoista. Heillä oli värikkäät huput päässään ja he lauloivat äänekkäästi lauluaan \"Äiti Jumala, aja Putin pois\" <em>.</em></p>\n<p>Kun lukee provokatiivisia sanoituksia, on selvää, että Pussy Riot -esityksellä oli syvästi poliittinen luonne, joka pyrki tuomitsemaan Kremlissä edistetyt perinteiset sukupuoliroolit ja Putinin sekä korruptoituneen patriarkka Kirillin välisen mukautuvan suhteen. Kuitenkin kuukausien oikeudenkäynnin jälkeen naiset tuomittiin lopulta uskonnolliseen vihaan perustuvasta huliganismista ja heidät tuomittiin kahden vuoden vankeuteen. Tuomari Marina Syrova piti ryhmän feministisiä uskomuksia merkittävänä motiivina heidän julkisen järjestyksen häiritsemiselleen ja huomautti, että vaikka feminismi itsessään ei ole rikos, sen seuraajat kyseenalaistavat julkisen moraalin normeja, mukaan lukien perhesuhteet ja kunniallisuuden standardit.</p>\n<p>Pussy Riot -ryhmän Punk Prayer -esityksen jälkeen Kreml ja Venäjän ortodoksinen kirkko ovat yhdessä hyökkänneet feminismiä vastaan, mikä on voimistunut valtion kasvavan autoritarismin, perinteisten arvojen edistämisen ja ihmisoikeussuojaa heikentävien toimien myötä. Esimerkiksi vuonna 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">patriarkka Kirill</a> kuvasi feminismiä vaaralliseksi ilmiöksi, joka häiritsee naisia heidän luontaisessa roolissaan kodin hoitajina ja lasten kasvattajina. Pro-natalististen perhepolitiikkojen lisäksi, jotka kannustavat naisia luopumaan urastaan valtion hyväksi mahdollisimman monen lapsen hankkimiseksi, venäläiset naiset ovat kohdanneet kauheita hyökkäyksiä oikeuksiaan vastaan. Vuonna 2017 Venäjän valtion Duma dekriminalisoi perheväkivallan. Ellei naisen vammat ole niin vakavia, että hänet on sairaalahoidettava, väkivallasta ei ole rikosoikeudellisia seuraamuksia. Tämä suojausten heikentäminen perheväkivallan uhreille tapahtui huolimatta vuosikymmenten ajan naisten järjestöjen, kuten <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Pietarin kriisikeskuksen ja ANNA:n (joka on ollut ulkomaisena agenttina vuodesta 2016) vaatimuksista kattavammista suojista naisille.</p>\n<p>Naisten lisääntymisoikeudet ovat myös uhattuna. Vaikka Venäjän neuvostotasavalta Leninin aikana oli ensimmäinen moderni valtio maailmassa, joka laillisti abortin, Venäjän ortodoksisen kirkon elpyessä post-neuvostoaikana naisten oikeus valita on yhä enemmän kyseenalaistettu. Kirkon merkittävät jäsenet ovat kehystäneet abortin sekä moraaliseksi kysymykseksi että väestöllisesti tärkeäksi asiaksi. Myöhään pappi Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> kuvasi aborttia kuuluisasti \"huonommaksi kuin holokausti\". Äskettäin, myöhään vuonna 2023, patriarkka <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> vertasi aborttikieltoa taikasauvaan (<em>волшебной палочки</em>), jolla on voimaa korjata Venäjän väestökriisi. Vuonna 2007 otettiin käyttöön Äitiyskapitalin järjestelmä, joka tarjoaa taloudellisia kannustimia venäläisille perheille hankkia enemmän kuin yksi lapsi. Tämän jälkeen Kreml on jatkanut pro-natalististen toimenpiteiden toteuttamista, jotka kehystävät äitiyden ja synnyttämisen naisten ensisijaiseksi velvollisuudeksi valtiolle.</p>\n<p>Elokuussa 2023 Putin herätti henkiin Stalinin aikakauden \"Äiti-Sankari\" -palkinnon naisille, jotka ovat kasvattaneet kymmenen tai enemmän lasta. Vaikka abortti on edelleen laillista liittovaltion tasolla, useat alueet ovat säätäneet tiukempia aborttilakeja. Valtiolla on myös ollut useita toimenpiteitä, jotka on suunniteltu estämään naisia valitsemasta raskauden keskeyttämistä. Näihin kuuluu \"hiljaisuuden viikko\" – pakollinen odotusaika naisen alkuperäisen pyynnön ja itse toimenpiteen välillä, jolloin hänen on osallistuttava ennen aborttia annettaviin neuvontapalveluihin, joita usein tarjoavat ortodoksiset papit tai elämän puolustajat. Konservatiiviset lainsäätäjät ovat alkaneet kohdistaa katseensa yksityisiin klinikoihin, joissa noin 20 prosenttia aborttiproseduureista tapahtuu. Joulukuussa 2023 Nizhny Novgorodin lainsäätäjä ehdotti lakia, joka kieltäisi abortit yksityisissä klinikoissa liittovaltion tasolla Venäjän valtion <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Dumassa</a>. Tämä tapahtuu sen jälkeen, kun yksityiset klinikat monilla alueilla, mukaan lukien Venäjän miehittämä Krim, ovat lopettaneet aborttien tekemisen.</p>\n<p>Viimeisimpänä, 25. syyskuuta 2024, Putinin Yhtenäinen Venäjä -puolueen lainsäätäjät ehdottivat lakia, joka kieltäisi \"lapsivapaan propagandan\", materiaalit, jotka edistävät tai käsittelevät vapaaehtoista lapsettomuutta. Venäjällä lapsivapaa liike (venäjäksi <em>чайлдфри</em>) tarjoaa turvallisen paikan naisille, jotka valitsevat olla hankkimatta lapsia yhteiskunnassa, jossa tämä valinta voisi muuten tehdä heistä halveksunnan tai paheksunnan kohteita. Ehdotetun lain mukaan \"lapsivapaan propagandan\" levittämisestä syytetyt henkilöt saavat sakkoja jopa 400 000 ruplaa (noin 3800 euroa), kun taas oikeushenkilöille tai organisaatioille sakot voivat olla jopa viisi miljoonaa ruplaa (noin 48 000 euroa).</p>\n<p>Venäjän parlamentin ylähuoneen puhemies <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> toisti monien kieltojen kannattajien näkemyksiä, kun hän kuvasi lapsivapaan ideologian juontavan juurensa feministisestä liikkeestä, jota hän väittää nyt olevan militantti ja radikalisoitunut lännen vaikutuksesta. Matvienko kuvaa feminismiä liikkeenä, joka on sekä miesten että perinteisten arvojen vastainen. Samaan aikaan venäläiset oikeusasiantuntijat varoittavat, että jos laki hyväksytään, sitä voitaisiin tulkita hyvin laajasti ja käyttää median, elokuvan ja mainontateollisuuden kohdistamiseen. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Asianajaja Vladislav Gubko</a> ennustaa, että mikä tahansa yli 25-vuotias nainen, joka mainitsee sosiaalisessa mediassaan, ettei hänellä ole lapsia eikä hän suunnittele niitä, voitaisiin tuomita \"lapsivapaan propagandan\" levittämisestä.</p>\n<p>17. lokakuuta 2024 Valtion Duma hyväksyi lain, joka kieltää lapsivapaan propagandan.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminismi: äärimmäinen ideologia</strong></p>\n<p>Tulevaisuuteen katsoen näyttää yhä todennäköisemmältä, että feministinen liike voitaisiin luokitella äärimmäiseksi tai terroristiseksi organisaatioksi, aivan kuten globaali LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">liike</a> oli marraskuussa 2023. Jo vuonna 2023 useita naisia syytettiin \"radikaalista feminismistä\" oikeudessa, mikä rinnastettiin äärimmäisyyteen. Teatteriohjaaja Anya Berkovich ja näytelmäkirjailija Svetlana Petriychuk syytettiin terrorismiin oikeuttamisesta heidän <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministisestä</a> näytelmästään <em>\"Finist rohkea falcon\"</em>, joka esittää myötätuntoista kuvaa venäläisistä jihadisiskoista, joita ISIS-taistelijat houkuttelevat Syyriaan. Näytelmän väitettiin glorifioivan terrorismia ja sisältävän \"radikaalin feministisen ideologian\" elementtejä. Kaksikko tuomittiin kuudeksi vuodeksi vankeuteen.</p>\n<p>26-vuotiaan Daria Trepovan pidätys pro-sota -bloggaaja ja propagandisti Maxim Fominin, paremmin tunnetun nimellä Vladlen Tatarsky, murhasta oli katalyytti tuoreelle anti-feministiselle hulluudelle joissakin konservatiivisissa piireissä Venäjän yhteiskunnassa. Duma-jäsen <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> ehdotti epäonnistuneesti lakia, joka tunnustaisi feminismin äärimmäiseksi ideologiaksi pian Trepovan pidätyksen jälkeen, viitaten hänen sosiaalisen median posteihinsa feminismistä todisteena siitä, että \"tässä feministisessä ympäristössä terroristit rekrytoivat kannattajiaan\".</p>\n<p>Rautaesirippu on saattanut laskeutua, mutta totalitarismin tumma varjo on jälleen peittänyt Venäjän. Venäläisten feministien kokemukset, jotka on heitetty vankilaan rauhanomaisesta protestista, syytetty äärimmäisyydestä ja terrorismista uskostaan sukupuolten tasa-arvoon, sekä poliisin ahdistelut, hyökkäykset ja uhkaukset, osoittavat Venäjän valtion halukkuuden terrorisoida niitä, jotka yrittävät vastustaa sen perinteisten arvojen agendaa ja seistä sodan vastaisesti Ukrainassa.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> on poliittisen tieteen opettaja Trinity College Dublinissa. Hänen tutkimusintressinsä sisältävät Keski- ja Itä-Euroopan sekä post-neuvostoaikojen asioiden ja sukupuolihistorian tutkimuksen. Hänellä on maisterin tutkinto Euroopan korkeakoulusta Natolinissa ja kandidaatin tutkinto Euroopan opinnoista Trinity College Dublinista.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.674",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Naisten, jotka osallistuvat rauhanomaisiin sotaa vastustaviin mielenosoituksiin, on kohdistunut väkivaltaa ja kidutusta, ja heitä on myös uhattu seksuaalisella väkivallalla pidätyksen aikana. Pidätettyjen on pakko kohdata rikosoikeusjärjestelmä, joka on voimakkaasti puolueellinen syytettyjä kohtaan. Feministisen aktivismin kova tukahduttaminen on pakottanut lukuisat järjestöt lopettamaan toimintansa ja niiden järjestäjät pakenemaan maasta.</I>\n<br><br>\n1. elokuuta 2024: lentokoneet laskeutuvat kiitotielle Ankarassa, Turkissa. Lava on valmis laajimmalle vankien vaihdolle Venäjän ja lännen välillä sitten Rautaesiripun romahtamisen. Korkean profiilin vankien, kuten Wall Street Journalin Evan Gershkovichin ja Yhdysvaltain merijalkaväen Paul Whelanin, vapauttaminen, jotka molemmat tuomittiin vakoilusta, oli diplomaattinen etu lännelle. Kuitenkin jotkut olivat kriittisiä siitä, että journalistien, oppositiopoliitikkojen, ihmisoikeuspuolustajien ja rauhanomaisten mielenosoittajien vapauttamisesta Venäjä sai katumattoman FSB-agentin, joka oli muuttunut salamurhaajaksi, sekä tunnettuja rikollisia ja vakoilijoita. Erityisesti yksi tapaus erottuu paitsi absurdiutensa myös sen vuoksi, kuinka hyvin se osoittaa Venäjän ankaran tukahduttamisen dissenttiä ja mielenosoituksia kohtaan. Tämä on tarina taiteilijasta ja muusikosta Alexandra (Sasha) Skochilenkosta.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.444",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Как бедственное положение российских феминисток демонстрирует тоталитарный террор российского государства",
                key:"uid": string:"75b3a3b7-f616-490e-8932-648268aa9084",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.865",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Rus feministlerinin durumu, Rus devletinin totaliter terörünü nasıl gösteriyor",
                key:"uid": string:"7685d9e1-d7a9-4a72-94dc-96f77e0bb4d6",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>16 Kasım 2023'te, aylardır tutuklu yargılanmanın ardından, Sasha Skochilenko “Rus Silahlı Kuvvetleri hakkında bilerek yanlış bilgi yayma” suçundan mahkum edildi. Suçu? Bir süpermarkette beş fiyat etiketini “Putin, televizyon ekranlarından 20 yıldır bize yalan söylüyor: bu yalanların sonucu, savaşı haklı çıkarmaya ve anlamsız ölümlere hazır olmamızdır,” ve “Rus ordusu Mariupol'deki bir sanat okulunu bombaladı. İçeride yaklaşık 400 kişi saklanıyordu.” gibi ifadelerle basılı küçük kağıt parçalarıyla değiştirmek. Skochilenko, mahkemeye son sözlerinde, eylemlerinin Rus devlet güvenliğini tehdit ettiğine dair iddiaların saçmalığını vurguladı: “Eğer savcı, devletimizin ve toplumumuzun beş küçük kağıt parçasıyla yıkılabileceğini düşünüyorsa, onun inancı ne kadar kırılgandır?”</p>\n<p>Skochilenko’nun hikayesi uluslararası haber medyasının dikkatini çekmiş olabilir, ancak o, son yıllarda siyasi baskıya maruz kalan yüzlerce Rus kadından sadece biridir. Skochilenko bir sanatçı, feminist, barış aktivisti, siyasi mahkum ve şimdi özgür bir kadındır. Hikayesi, Rusya'daki direnişin giderek feminizasyonunu ve feminist aktivizmin ve anti-savaş protestosunun baskısını göstermektedir.</p>\n<p><strong>Direnişin feminizasyonu</strong></p>\n<p>Skochilenko, fiyat etiketlerini anti-savaş mesajları yaymak için kullanırken yalnız değildi. Bu fikir, Rusya'nın Ukrayna'yı işgalinden bir gün sonra, savaşı her ne pahasına olursa olsun protesto etme amacıyla kurulan Feminist Anti-Savaş Direnişi (FAR) ile ortaya çıktı. Rusya'daki feminist aktivistler asla kolay bir dönem geçirmemiş olsalar da, Ukrayna'nın işgalinden bu yana zulümleri hızla artmıştır; bu, feminist organizasyonların da savaşı protesto etme eğiliminden kaynaklanıyor olabilir. Anti-savaş protestosu ve feminist aktivizm arasındaki bu bağlantı, ilgili kadınların Rus devleti gözünde iki kat suçlu olarak görülmesine neden olmuştur. Feminist inançları, Rusya'nın geleneksel muhafazakarlık değerleriyle uyumsuzdur ve Rusya'nın askeri saldırganlığına karşı açık sözlü olmaları, onları ülkelerine ihanet edenler olarak damgalar.</p>\n<p>Rusya'nın, savaş karşıtı protestolar düzenleyen veya askeri reformu savunan kadınların uzun bir geçmişi vardır. Bugün, bu gelenek, Way Home ve uzun süredir var olan Asker Anneleri Derneği tarafından sürdürülmektedir. Ancak, Feminist Anti-Savaş Direnişi, isminin de belirttiği gibi, feminist ideolojiyi aktivizmin merkezine koyması bakımından benzersizdir. Rusya'nın Ukrayna'yı işgalinin hemen ardından kurulan FAR'ın manifestosu, “feminist bir siyasi güç, bir saldırganlık ve askeri işgal savaşının yanında olamaz” demektedir. Organizasyon, takipçilerini “savaşa ve onu başlatan hükümete aktif olarak karşı çıkmaya” çağırmakta ve giderek tehlikeli hale gelen koşullara ve protestocuların kendilerini maruz bıraktıkları risklere rağmen bu eylem çağrısını sürdürmektedir.</p>\n<p>Rus yetkililerin feminist aktivizme yönelik baskısı, birçok organizasyonun faaliyetlerini durdurmasına ve organizatörlerinin ülkeyi terk etmesine neden olmuştur. Skochilenko, <em>Рёбра Евы</em> (Eve'nin Kaburgaları) adlı feminist organizasyonun bir üyesiydi. Bu organizasyon, 2015 yılında St. Petersburg'da kadınlara yönelik ayrımcılık ve şiddete karşı kampanya yürütme amacıyla kurulmuştur. Faaliyetleri, kadın destek gruplarından eğitim etkinliklerine, kadınlara yönelik şiddet ve militarizmi protesto eden performatif sokak eylemlerine kadar çeşitlilik göstermektedir. Ukrayna'nın işgalinden bu yana, Eve'nin Kaburgaları'nın organizatörleri, siyasi zulüm tehdidi nedeniyle Rusya'yı terk etmek zorunda kalmışlardır.</p>\n<p><strong>Protestolarda yenilikçilik</strong></p>\n<p>Barışçıl anti-savaş protestolarına katılan kadınlar, <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">şiddete maruz kalmış</a>, su işkencesi gibi işkencelere uğramış ve polis nezaretindeyken cinsel saldırı tehdidiyle karşılaşmışlardır. Gözaltına alınanlar, sanıklar aleyhine ciddi bir önyargı taşıyan bir ceza adaleti sistemiyle yüzleşmek zorunda kalmaktadır. Rusya'da mahkumiyet oranı şu anda yüzde 99'un üzerindedir; bu da bazı analistlerin, Putin dönemindeki siyasi <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">baskı</a> seviyelerinin Stalin'in Büyük Temizlik döneminden daha yüksek olduğunu öne sürmesine neden olmuştur. Protesto ve toplanma özgürlüğü haklarının ciddi ihlallerinin yanı sıra, Ukrayna'nın işgalinin ardından yayımlanan Rus ceza yasasındaki değişiklikler, Rus Silahlı Kuvvetleri ve diğer devlet organları hakkında “yanlış” veya “güvenilir olmayan” bilgi yaymanın bir suç haline gelmesini sağlamaktadır. Bu sahte haber yasaları, savaşın herhangi bir eleştirisini, on beş yıla kadar hapis cezasıyla cezalandırılacak bir suç haline getirmektedir.</p>\n<p>Bu sert sansüre ve protesto etmeye devam edenlerin karşılaştığı risklere yanıt olarak, FAR, misyonlarını sürdürmek için yenilikçi protesto ve sivil itaatsizlik biçimleri geliştirmek zorunda kalmıştır. Protesto yöntemleri arasında, Ukrayna ile dayanışma göstermek için sarı ve mavi giymek veya çatışmada ölenleri anmak için siyah giymek bulunmaktadır. Aktivistler ayrıca, banknotlar ve madeni paralara “savaşa hayır” (<em>нет войне</em>) ve “susma” (<em>не мольчи</em>) gibi anti-savaş sloganları yazmaktadır. FAR, savaşa karşı çıkmak için graffiti ve gerilla sanat enstalasyonlarının kullanımını da savunmuştur.</p>\n<p> FAR, Telegram kanallarında anti-savaş materyalleri paylaşmanın yanı sıra, Rusya'nın “özel askeri operasyonu” hakkında sansürsüz haberler paylaşmakta; siyasi mahkumlar için destek koordine etmekte; ve son yıllarda daha da sıklaşan kadınlar ve LGBTQ+ bireyler üzerindeki Rus devletinin saldırılarını tartışmaktadır. Grup, ihtiyaç duyan aktivistlere ücretsiz psikolojik hizmetler de sunmaktadır. FAR'ın liderleri büyük ölçüde anonimdir ve merkezi olmayan taban yapısı, organizasyonu hükümet yetkililerinin hedef almasını zorlaştırmaktadır; ancak, siyasi baskıdan muaf değildir. FAR, Aralık 2022'de bir yabancı ajan olarak adlandırılmıştır; bu, yabancı finansman alan organizasyonları tanımlamak için kullanılan bir etikettir. Nisan 2024'te, Rusya Adalet Bakanlığı, grubu ülkenin ulusal güvenliğine tehdit olarak kabul edilen istenmeyen organizasyonlar listesine eklemiştir. İstenmeyen organizasyonlar, Rusya'daki tüm faaliyetlerini durdurmak zorundadır ve bu organizasyonlarla ilişkili bireyler hapis cezası riskiyle karşı karşıyadır; maksimum ceza beş yıldır. Kısa bir süre sonra, kimliği kamuya açık olan tek FAR liderlerinden biri olan sürgündeki şair Daria Serenko için bir tutuklama emri çıkarılmıştır.</p>\n<p>FAR'ın manifestosu, uzun bir süre boyunca Rus feminist hareketinin Kremlin tarafından bir tehdit olarak algılanmadığını ve bu nedenle feminist aktivistlerin diğer siyasi gruplara göre devlet baskısına daha az maruz kaldığını belirtmektedir. Bu durum açıkça değişmeye başlamıştır. Geleneksel değerlerin, politikacılar, kamu entelektüelleri ve Rus Ortodoks Kilisesi'ndeki önde gelen figürler tarafından teşvik edilen resmi bir ideoloji haline geldiği bir ülkede, cinsiyet eşitliği için kampanya yürütmek ve ataerkil sosyal normlara meydan okumak tehlikeli bir meseledir. Rusya'daki protestolar üzerine yapılan son bir araştırma, büyük sayıda kadının katıldığı protestoların, erkek egemen protestolara göre daha az tehlikeli olarak algılandığını bulmuştur. Ancak, ataerkilliğe karşı çıkan kadın protestocular, ahlaksız olarak görülmekte ve mobilize edilen askerlerin anneleri ve eşleri gibi geleneksel cinsiyet rollerine uyan kadınlardan daha fazla baskıya maruz kalmaktadır. Geleneksel değerlere karşı duydukları nefretle gurur duyarak ve tüm cinsiyetler için eşit haklar talep ederek, Rus feministler devlet otoritelerinin öfkesini çekmekte ve son yıllarda artan bir baskıya maruz kalmaktadır.</p>\n<p><strong>Geleneksel değerler</strong></p>\n<p> Rus feminist aktivistlerin devlet baskısının en bilinen örneği, elbette, ünlü Pussy Riot grubunun davasıdır. Valerie Sperling gibi akademisyenler, Pussy Riot'ın geçmiş performanslarının bazıları nedeniyle, feminist bir grup olarak doğru bir şekilde tanımlanıp tanımlanamayacağını sorgulamışlardır; ancak, bu kadınlar yine de Rusya'daki kadın haklarının kötü durumuna uluslararası dikkat çekmekle tanınmışlardır. 2012'deki Punk Prayer performansında, grubun üç üyesi, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich ve Maria Alyokhina, Rusya'nın en kutsal ibadet yerlerinden biri olan Moskova'daki Kurtarıcı İsa Katedrali'nin altarında dans etmişlerdir. Renkli maskeler takarak “Tanrı'nın Annesi, Putin'i Uzaklaştır” adlı şarkılarını yüksek sesle söylemişlerdir.</p>\n<p>Provokatif sözleri okuduğunda, Pussy Riot'ın performansının derin bir siyasi niteliğe sahip olduğu, Kremlin'in geleneksel cinsiyet rollerini teşvik etmesini ve Putin ile yolsuz Patriark Kirill arasındaki samimi ilişkiyi kınamayı amaçladığı açıktır. Ancak, aylardır süren duruşmaların ardından, kadınlar sonunda dini nefretle motive edilmiş serserilik suçundan mahkum edilmiş ve iki yıl hapis cezasına çarptırılmışlardır. Hakim Marina Syrova, grubun feminist inançlarını, kamu düzenini bozma eylemlerinin önemli bir motivasyon faktörü olarak değerlendirmiş ve feministliğin kendisinin bir suç olmamasına rağmen, takipçilerinin aile ilişkileri ve edep standartları da dahil olmak üzere kamu ahlakı normlarına meydan okuduğunu belirtmiştir.</p>\n<p>Pussy Riot'ın Punk Prayer performansından bu yana, Kremlin ve Rus Ortodoks Kilisesi'nin feministliğe yönelik ortak saldırıları, devletin artan otoriterliği, geleneksel değerlerin teşvik edilmesi ve insan hakları korumalarının zayıflatılmasıyla birlikte yoğunlaşmıştır. Örneğin, 2013'te <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriark Kirill</a>, feministliği, kadınları evde bakım yapma ve çocuk yetiştirme gibi içgüdüsel rollerinden uzaklaştıran tehlikeli bir fenomen olarak tanımlamıştır. Kadınları, devlete mümkün olduğunca çok çocuk sağlamaları için kariyerlerini bırakmaya teşvik eden pro-natalist aile politikalarının yanı sıra, Rus kadınları haklarına yönelik korkunç saldırılarla karşılaşmışlardır. 2017'de Rusya Devlet Duması, aile içi şiddeti suç olmaktan çıkarmıştır. Bir kadının yaraları o kadar ciddi değilse ki hastaneye kaldırılması gerekmesin, istismar için ceza yoktur. Aile içi şiddet mağdurlarının korunmasında bu geri adım, <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), St. Petersburg Kriz Merkezi ve 2016'dan beri yabancı ajan organizasyonu olarak listelenen ANNA gibi kadın organizasyonlarının daha kapsamlı korumalar için yıllarca süren savunmalarına rağmen gerçekleşmiştir.</p>\n<p>Kadınların üreme hakları da tehdit altındadır. Lenin dönemindeki Rus Sovyet Cumhuriyeti, dünyada kürtajı yasallaştıran ilk modern devlet olmasına rağmen, Sovyet sonrası dönemde Rus Ortodoks Kilisesi'nin yeniden yükselişiyle birlikte, bir kadının seçme hakkı giderek sorgulanmaya başlanmıştır. Kilisenin önde gelen üyeleri, kürtajı hem ahlaki bir mesele hem de demografik bir önem meselesi olarak çerçevelemiştir. Merhum Rahip Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a>, kürtajı “Holokost'tan daha kötü” olarak tanımlamıştır. Daha yakın zamanda, 2023'ün sonlarında, Patriark <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a>, kürtaj yasağını Rusya'nın demografik krizini düzeltme gücüne sahip bir sihirli değnek (<em>волшебной палочки</em>) ile karşılaştırmıştır. 2007 yılında, Rus ailelerinin birden fazla çocuk sahibi olmaları için mali teşvikler sağlayan Maternity Capital programı tanıtılmıştır. O zamandan beri, Kremlin, annelik ve doğumu, kadınların devlete olan birincil görevi olarak çerçeveleyen pro-natalist önlemleri uygulamaya devam etmiştir.</p>\n<p>Ağustos 2023'te, Putin, on veya daha fazla çocuk yetiştiren kadınlar için Stalin dönemine ait “Anne-Kahraman” ödülünü yeniden canlandırmıştır. Federal düzeyde kürtaj yasal olmaya devam etse de, bazı bölgeler daha kısıtlayıcı kürtaj yasaları çıkarmıştır. Devlet, kadınları hamileliği sonlandırma seçeneğini tercih etmemeye teşvik eden bir dizi önlem de getirmiştir. Bunlar arasında, bir kadının hamileliğini sonlandırma talebinin ilk aşaması ile prosedür arasında zorunlu bir bekleme süresi olan “sessizlik haftası” bulunmaktadır; bu süre zarfında, genellikle Ortodoks rahipler veya yaşam karşıtı aktivistler tarafından sunulan ön-kürtaj danışmanlık hizmetlerine katılmak zorundadır. Muhafazakar yasama organları, yaklaşık yüzde 20'sinin kürtaj işlemlerinin gerçekleştiği özel kliniklere odaklanmaya başlamıştır. Aralık 2023'te, Nizhny Novgorod yasama meclisi, Rusya Devlet Duması'na federal düzeyde özel kliniklerde kürtajı yasaklayan bir yasa tasarısı önermiştir. Bu, Rusya'nın işgalindeki Kırım da dahil olmak üzere birçok bölgede özel kliniklerin kürtaj yapmayı durdurmasının ardından gelmiştir.</p>\n<p>En son olarak, 25 Eylül 2024'te, Putin'in Birleşik Rusya partisinden yasama organları, “çocuk sahibi olmama propagandasını” yasaklamak için bir yasa tasarısı önermiştir; bu, gönüllü çocuk sahibi olmama konusunu teşvik eden veya tartışan materyalleri kapsamaktadır. Rusya'da çocuk sahibi olmama hareketi (Rusça, <em>чайлдфри</em>), bu seçimi yapmanın onları küçümseme veya onaylamama konusu yapabileceği bir toplumda çocuk sahibi olmamayı tercih eden kadınlar için güvenli bir yer sağlamaktadır. Önerilen yasaya göre, “çocuk sahibi olmama propagandası” yaymaktan suçlu bulunan bireyler, 400.000 rubleye (yaklaşık 3800 euro) kadar para cezasıyla karşılaşacakken, tüzel kişiler veya organizasyonlar beş milyon rubleye (yaklaşık 48.000 euro) kadar ceza ile karşılaşacaktır.</p>\n<p>Rus parlamentosunun üst kanadı başkanı <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a>, yasak yanlılarının görüşlerini yansıtarak, çocuk sahibi olmama ideolojisinin feminist hareketten kaynaklandığını ve bunun artık Batı tarafından militante ve radikalleştirildiğini iddia etmiştir. Matvienko, feminizmi hem erkeklere hem de geleneksel değerlere karşı bir hareket olarak tanımlamaktadır. Bu arada, Rus hukuk uzmanları, eğer yasa geçerse, çok geniş bir şekilde yorumlanabileceği ve medya, sinema ve reklam endüstrilerini hedef almak için kullanılabileceği konusunda uyarıda bulunmaktadır. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Avukat Vladislav Gubko</a>, 25 yaşın üzerindeki herhangi bir kadının sosyal medyada çocuk sahibi olmadığını ve planlamadığını belirtmesi durumunda “çocuk sahibi olmama propagandası” yaymaktan suçlu bulunabileceğini öngörmektedir.</p>\n<p>17<sup>th</sup> Ekim 2024'te, Devlet Duması, çocuk sahibi olmama propagandasını yasaklayan yasayı kabul etmiştir.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminizm: aşırı bir ideoloji</strong></p>\n<p>Geleceğe baktığımızda, feminist hareketin, Kasım 2023'te küresel LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">hareketi</a> gibi aşırı veya terörist bir organizasyon olarak tanımlanmasının giderek daha olası olduğu görünmektedir. Zaten, 2023'te “radikal feminizm” ile suçlanan birçok kadın mahkemede yargılanmış ve bu durum aşırılıkla benzerlik göstermiştir. Tiyatro yönetmeni Anya Berkovich ve oyun yazarı Svetlana Petriychuk, <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminist</a> oyunu <em>“Finist Cesur Şahin”</em> nedeniyle terörizmi haklı çıkarmakla suçlanmışlardır; bu oyun, IŞİD savaşçıları tarafından Suriye'ye çekilen Rus cihatçı gelinlere sempatik bir ışık tutmaktadır. Oyun, terörizmi yüceltmekle ve “radikal feminist ideoloji” unsurları içermekle suçlanmıştır. İkili, altı yıl hapis cezasına çarptırılmıştır.</p>\n<p>Pro-war blogger ve propagandist Maxim Fomin'in, daha çok Vladlen Tatarsky olarak bilinen, cinayeti için 26 yaşındaki Daria Trepova'nın tutuklanması, Rus toplumundaki bazı muhafazakar çevrelerde yeni bir anti-feminist çılgınlığın tetikleyicisi olmuştur. Duma üyesi <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a>, Trepova'nın tutuklanmasının hemen ardından feminizmi aşırı bir ideoloji olarak tanımayı öneren bir yasa tasarısı önermiştir; bu tasarıda, “bu feminist ortamda teröristler destekçilerini işe alıyor” şeklinde sosyal medya paylaşımlarını delil olarak göstermiştir.</p>\n<p>Demir Perde düşmüş olabilir, ancak totalitarizmin karanlık gölgesi Rusya'yı bir kez daha sarmıştır. Barışçıl protesto için hapse atılan, cinsiyet eşitliğine inandıkları için aşırılık ve terörizmle suçlanan, polis tarafından taciz edilen, saldırıya uğrayan ve tehdit edilen Rus feministlerin deneyimleri, Rus devletinin geleneksel değerler gündemine karşı çıkanları ve Ukrayna'daki savaşa karşı duranları terörize etme istekliliğini göstermektedir.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong>, Trinity College Dublin'de siyaset bilimi öğretim görevlisidir. Araştırma ilgi alanları, Orta ve Doğu Avrupa ile post-Sovyet meseleleri ve cinsiyet tarihini içermektedir. Natolin'deki Avrupa Koleji'nden yüksek lisans diplomasına ve Trinity College Dublin'den Avrupa Çalışmaları alanında lisans diplomasına sahiptir.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.394",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Barışçıl anti-savaş protestolarına katılan kadınlar, şiddet ve işkenceye maruz kalmış ve gözaltında cinsel saldırı tehdidiyle karşılaşmışlardır. Gözaltına alınanlar, sanıklara karşı ciddi bir önyargı taşıyan bir ceza adaleti sistemiyle yüzleşmek zorunda kalmaktadır. Feminist aktivizme yönelik baskı, birçok kuruluşun faaliyetlerini durdurmasına ve organizatörlerinin ülkeyi terk etmesine neden olmuştur.</I>\n<br><br>\n1 Ağustos 2024: uçaklar Türkiye'nin Ankara kentindeki bir pistte iniş yapıyor. Demir Perde'nin çöküşünden bu yana Rusya ile Batı arasında en kapsamlı mahkum takası için sahne kurulmuş durumda. Wall Street Journal'dan Evan Gershkovich ve casusluktan mahkum edilen ABD Deniz Piyadesi Paul Whelan gibi yüksek profilli mahkumların serbest bırakılması, Batı için diplomatik bir kazanç olmuştur. Ancak, gazetecilerin, muhalefet figürlerinin, insan hakları savunucularının ve barışçıl protestocuların serbest bırakılması karşılığında Rusya'nın pişmanlık duymayan bir FSB ajanı dönüşmüş suikastçi ile birlikte kötü şöhretli suçlular ve casuslar aldığı eleştirileri yapılmıştır. Özellikle bir vaka, absürtlüğü kadar, Rusya'nın muhalefet ve protestoya yönelik sert baskısını ne kadar iyi gösterdiği açısından dikkat çekmektedir. Bu, sanatçı ve müzisyen Alexandra (Sasha) Skochilenko'nun hikayesidir.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.396",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"A orosz feministák sorsa hogyan mutatja be az orosz állam totalitárius terrorját",
                key:"uid": string:"81ba0051-a1ae-4e9f-8192-291173dd49e7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>2023. november 16-án, hónapok előzetes letartóztatás után, Sacha Skochilenkót bűnösnek találták a „tudatosan hamis információk nyilvános terjesztésében az orosz fegyveres erőkről”. A bűne? Öt árkategória címkét kicserélt egy szupermarketben olyan kis papírdarabokra, amelyeken olyan kijelentések álltak, mint „Putyin 20 éve hazudik nekünk a televízió képernyőiről: ezeknek a hazugságoknak az eredménye a háború igazolására való készségünk és az értelmetlen halálesetek,” és „Az orosz hadsereg bombázott egy művészeti iskolát Mariupolban. Körülbelül 400 ember bújt el bent.” A bírósághoz intézett végső nyilatkozatában Skochilenko hangsúlyozta a vádak abszurditását, miszerint cselekedetei veszélyeztették az orosz állam biztonságát: „Milyen törékeny lehet az ügyész hite államunkban és társadalmunkban, ha azt hiszi, hogy államiságunkat és közbiztonságunkat öt kis papírdarab le tudja rombolni?”</p>\n<p>Bár Skochilenko története felkeltette a nemzetközi hírmédia figyelmét, ő csupán egyike azoknak a több száz orosz nőnek, akik az utóbbi években politikai elnyomásban szenvedtek. Skochilenko művész, feminista, békeaktivista, politikai fogoly és most szabad nő. Története illusztrálja Oroszországban a rezisztencia növekvő feminizálódását, valamint a feminista aktivizmus és a háborúellenes tiltakozás elnyomását.</p>\n<p><strong>A rezisztencia feminizálódása</strong></p>\n<p>Skochilenko nem volt egyedül az árkategória címkék használatában a háborúellenes üzenetek terjesztésére. Az ötlet a Feminista Háborúellenes Rezisztenciától, vagyis a FAR-tól származik – egy kollektíva, amely egy nappal azután alakult, hogy Oroszország megszállta Ukrajnát, azzal a céllal, hogy mindenáron tiltakozzon a háború ellen. Míg a feminista aktivisták Oroszországban sosem élvezték a könnyű helyzetet, üldöztetésük az orosz-ukrán háború óta gyorsan felgyorsult, valószínűleg a feminista szervezetek háborúellenes tiltakozásának hajlamának köszönhetően. Ez a háborúellenes tiltakozás és feminista aktivizmus összefonódása azt jelenti, hogy a résztvevő nőket a orosz állam szemében kétszeresen bűnösnek tekintik. Feminista hiedelmeik összeegyeztethetetlenek Oroszország hagyományos konzervatív értékeivel, és a katonai agresszióval szembeni nyílt fellépésük árulónak számít hazájuk számára.</p>\n<p>Oroszországnak hosszú története van a háború ellen tiltakozó nőkről, akik a besorozott férjeik és fiaik érdekében katonai reformokat szorgalmaztak. Ma ezt a hagyományt a Way Home és a régóta működő Katonai Anyák Szövetsége folytatja. Azonban a Feminista Háborúellenes Rezisztencia egyedi abban, hogy, ahogy a neve is sugallja, a feminista ideológiát helyezi aktivizmusának középpontjába. Az Oroszország ukrajnai invázióját követően azonnal megalapított FAR kiáltványa kijelenti, hogy „a feminizmus mint politikai erő nem lehet egy agresszió és katonai megszállás oldalán.” A szervezet arra kéri követőit, hogy „aktívan ellenálljanak a háborúnak és a kormányzatnak, amely elkezdte azt”, és folytatta ezt a cselekvésre való felhívást, annak ellenére, hogy a körülmények egyre veszélyesebbé váltak, és a tiltakozók most kockázatnak vannak kitéve.</p>\n<p>Az orosz hatóságok feminista aktivizmusra irányuló fellépése számos szervezetet arra kényszerített, hogy beszüntesse működését, és szervezőit elhagyja az országot. Skochilenko maga is tagja volt egy ilyen feminista szervezetnek, az Eve’s Ribs-nek (<em>Рёбра Евы</em>). A szervezet 2015-ben alakult Szentpéterváron, azzal a céllal, hogy kampányoljon a nők elleni diszkrimináció és erőszak ellen. Tevékenységeik sokfélék voltak, a női támogató csoportoktól és oktatási eseményektől kezdve a nők elleni erőszak és militarizmus ellen tiltakozó performatív utcai akciókig. Az ukrajnai invázió óta az Eve’s Ribs szervezőit politikai üldöztetés fenyegetése miatt kényszerítették Oroszország elhagyására.</p>\n<p><strong>Innováció a tiltakozásokban</strong></p>\n<p>A békés háborúellenes tiltakozásokon részt vevő nőket <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">erőszaknak</a> tették ki, kínzásoknak, mint például vízbefojtásnak, és szexuális zaklatással fenyegették meg őket a rendőrségi őrizet alatt. Azokat, akiket letartóztattak, arra kényszerítik, hogy szembenézzenek egy büntető igazságszolgáltatási rendszerrel, amely súlyos elfogultságot mutat a vádlottakkal szemben. Oroszországban a bűnügyi ítéletek aránya jelenleg meghaladja a 99 százalékot, ami arra késztette egyes elemzőket, hogy azt sugallják, hogy a politikai <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">elnyomás Putyin alatt</a> magasabb, mint Sztálin Nagy Tisztogatása alatt. A tiltakozáshoz és a gyülekezési szabadsághoz fűződő jogok súlyos megsértése mellett az ukrajnai inváziót követő hetekben bevezetett orosz büntetőjogi törvénymódosítások bűncselekménnyé nyilvánítják a „hamis” vagy „megbízhatatlan” információk terjesztését vagy diszkreditálását az orosz fegyveres erőkről és más állami szervekről. Ezek a hamis hírekre vonatkozó törvények bármilyen formájú háborúkritikát bűncselekménnyé tesznek, amely akár tizenöt év börtönnel is büntethető.</p>\n<p>Ezekre a drákói cenzúrára és a tiltakozókra leselkedő kockázatokra válaszul a FAR-nak innovatív tiltakozási és polgári engedetlenségi formákat kellett kidolgoznia, hogy folytathassa küldetését. A tiltakozási módszerek közé tartozik a sárga és kék viselése, hogy kifejezzék szolidaritásukat Ukrajnával, vagy fekete viselése, hogy gyászoljanak azokon, akik a konfliktusban meghaltak. Az aktivisták háborúellenes szlogeneket is írnak, mint például „nem a háborúnak” (<em>нет войне</em>) és „ne hallgass” (<em>не мольчи</em>) bankjegyekre és érmékre. A FAR a graffitizés és a gerilla művészeti installációk használatát is szorgalmazta a háború ellen.</p>\n<p> A FAR a Telegram csatornáján háborúellenes anyagokat posztolva, cenzúrázatlan híreket oszt meg Oroszország „különleges katonai műveletéről”; koordinálja a politikai foglyok támogatását; és megvitatja az orosz állam nőkre és LGBTQ+ emberekre irányuló támadásait, amelyek az utóbbi években egyre gyakoribbá váltak. A csoport ingyenes pszichológiai szolgáltatásokat is nyújt a rászoruló aktivisták számára. Míg a FAR vezetői nagyrészt névtelenek, és decentralizált, helyi szintű struktúrája megnehezíti a kormányzati hatóságok számára a célba vételt, nem mentes a politikai elnyomástól. A FAR-t 2022 decemberében külföldi ügynökként nevezték el, egy olyan címke, amelyet a külföldi finanszírozásban részesülő szervezetek megjelölésére használnak. 2024 áprilisában az orosz igazságügyi minisztérium a csoportot a nemkívánatos szervezetek listájára tette, amelyeket a nemzeti biztonságra fenyegetésnek tekintenek. A nemkívánatos szervezeteknek fel kell függeszteniük minden működésüket Oroszországban, és az érintett egyének börtönbüntetéssel néznek szembe, legfeljebb öt évig terjedő büntetéssel. Nem sokkal ezután elfogatóparancsot adtak ki a száműzött költő, Daria Serenko ellen, aki az egyetlen FAR-vezető, akinek a kiléte nyilvános.</p>\n<p>A FAR kiáltványa kijelenti, hogy hosszú ideig az orosz feminista mozgalmat nem tekintették fenyegetésnek a Kreml által, és ezért a feminista aktivisták kevésbé voltak sebezhetőek az állami elnyomással szemben, mint más politikai csoportok. Ez nyilvánvalóan kezd megváltozni. Egy olyan országban, ahol a hagyományos értékek hivatalos ideológiává váltak, amelyet politikai vezetők, közszellemi személyiségek, mint Alexander Dugin, és a orosz ortodox egyház prominens alakjai népszerűsítenek, a nemek közötti egyenlőségért való kampányolás és a patriarchális társadalmi normák megkérdőjelezése veszélyes ügy. Egy nemrégiben készült tanulmány az oroszországi tiltakozásokról megállapította, hogy a nagyszámú nő részvételével zajló tiltakozásokat kevésbé veszélyesnek tekintik, mint a férfiak által dominált tiltakozásokat. Azonban a patriarchátust megkérdőjelező női tiltakozókat erkölcstelennek és a represszióra jobban érdemesnek tartják, mint azokat a nőket, akik hangsúlyozzák nőiességüket és megfelelnek a hagyományos nemi szerepeknek, mint például a mozgósított katonák anyái és feleségei. A hagyományos értékek iránti megvetésük büszke kifejezésével és minden nem számára egyenlő jogokért való érveléssel az orosz feminista aktivisták felkeltik az állami hatóságok haragját, és az utóbbi években egyre nagyobb elnyomásnak vannak kitéve.</p>\n<p><strong>Hagyományos értékek</strong></p>\n<p> A legismertebb eset az orosz feminista aktivisták állami elnyomásáról természetesen a híres Pussy Riot csoporté. Míg olyan akadémikusok, mint Valerie Sperling megkérdőjelezték, hogy a Pussy Riot valóban feminista csoportnak tekinthető-e, a múltbeli előadásaik misogynista és homofób jellege miatt, a nőket mégis elismerik, hogy nemzetközi figyelmet irányítottak az orosz nők jogainak siralmas állapotára. 2012-ben a Punk Prayer előadás során a csoport három tagja, Nadezhda Tolokonnikova, Jekatyerina Szamutsevics és Maria Alyokhina, táncoltak a moszkvai Megváltó Krisztus Székesegyház oltárán, Oroszország egyik legszentebb imádságos helyén. Színes balaklavákat viseltek, miközben hangosan énekelték a „Istenanya, űzd el Putyint”<em>.</em></p>\n<p>A provokatív szövegek olvasásakor világossá válik, hogy a Pussy Riot előadása mélyen politikai jellegű volt, amely a Kreml hagyományos nemi szerepek népszerűsítését és Putyin és a korrupt Kirill pátriárka közötti kényelmes kapcsolatot kívánta elítélni. Azonban hónapok bírósági tárgyalása után a nőket végül vallási gyűlöletből motivált huliganizmus miatt elítélték, és két év börtönbüntetésre ítélték. Marina Syrova bíró a csoport feminista hiedelmeit jelentős motiváló tényezőnek tekintette a közrend megzavarásában, és megjegyezte, hogy bár a feminizmus önmagában nem bűncselekmény, követői a közmorál normáit, beleértve a családi kapcsolatokat és a tisztesség normáit, megkérdőjelezik.</p>\n<p>A Pussy Riot Punk Prayer előadása óta a Kreml és az orosz ortodox egyház közötti feminista támadások egyre fokozódtak, összhangban az állam növekvő autoritarizmusával, a hagyományos értékek népszerűsítésével és az emberi jogi védelmek gyengítésével. Például 2013-ban <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Kirill pátriárka</a> a feminizmust olyan veszélyes jelenségnek nevezte, amely eltéríti a nőket veleszületett szerepüktől, hogy gondoskodjanak a házról és a gyermekek neveléséről. A nőket arra ösztönző pro-natalista családpolitikai intézkedések mellett, amelyek arra bátorítják a nőket, hogy hagyják el karrierjüket, hogy minél több gyermeket adjanak az államnak, az orosz nőket borzalmas támadások érték jogaink ellen. 2017-ben az orosz Állami Duma dekriminalizálta a családon belüli erőszakot. Ha a nő sérülései olyan súlyosak, hogy kórházi kezelésre van szüksége, akkor nincs büntetőjogi szankció az erőszakért. Ez a családon belüli erőszak áldozatainak védelmét célzó intézkedések visszavonása évtizedes advocacy ellenére történt, amelyet olyan női szervezetek, mint a <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), a Szentpétervári Krízisközpont és az ANNA (2016 óta külföldi ügynökként nyilvántartott) folytattak a nők átfogóbb védelme érdekében.</p>\n<p>A nők reproduktív jogai is veszélyben vannak. Míg az orosz Szovjet Köztársaság Lenin alatt volt a világ első modern állama, amely legalizálta az abortuszt, a posztszovjet korszakban az orosz ortodox egyház újbóli megerősödésével a nők választási jogát egyre inkább megkérdőjelezik. Az egyház prominens tagjai az abortuszt mind morális kérdésként, mind demográfiai fontosságú ügyként keretezték. A későbbi Dmitrij <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> híresen „rosszabbnak” nevezte az abortuszt, mint a holokauszt. Legutóbb, 2023 végén, Kirill pátriárka <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">az abortusztilalmat</a> egy varázspálcához (<em>волшебной палочки</em>) hasonlította, amely képes orvosolni Oroszország demográfiai válságát. 2007-ben bevezették a Maternity Capital programot, amely pénzügyi ösztönzőket biztosít az orosz családok számára, hogy több mint egy gyermeket vállaljanak. Azóta a Kreml folytatta a pro-natalista intézkedések bevezetését, amelyek a szülést és a gyermekvállalást a nők elsődleges kötelességeként állítják be az állam számára.</p>\n<p>2023 augusztusában Putyin újjáélesztette a Sztálin-korszak „Anyahős” díját azoknak a nőknek, akik tíz vagy annál több gyermeket neveltek. Míg az abortusz a szövetségi szinten továbbra is legális, számos régióban szigorúbb abortusztörvényeket vezettek be. Az állam számos intézkedést is bevezetett, amelyek célja, hogy elriassza a nőket a terhesség megszakításától. Ezek közé tartozik a „csend hete” – egy kötelező várakozási idő a nő első abortuszmegszakítási kérésétől a beavatkozásig, amely alatt előabortusz tanácsadáson kell részt venniük, amelyet gyakran ortodox papok vagy életvédő aktivisták tartanak. A konzervatív törvényhozók a magánklinikákra is összpontosítani kezdtek, ahol az abortuszok körülbelül 20%-át végzik. 2023 decemberében a Nizhny Novgorod törvényhozó testülete javasolt egy törvényjavaslatot, amely a magánklinikákon végzett abortuszokat tiltaná a szövetségi szinten az orosz Állami <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Dumának</a>. Ez azt követően történt, hogy a magánklinikák, beleértve az orosz megszállás alatt álló Krímben találhatóakat, leállították az abortuszok végzését.</p>\n<p>Legutóbb, 2024. szeptember 25-én, Putyin Egységes Oroszország pártjának törvényhozói javasoltak egy törvényjavaslatot a „gyermekmentes propaganda” betiltására, amely az önkéntes gyermektelenséget népszerűsítő vagy arról beszélő anyagokat célozza meg. Oroszországban a gyermekmentes mozgalom (oroszul <em>чайлдфри</em>) biztonságos helyet biztosít azoknak a nőknek, akik úgy döntenek, hogy nem vállalnak gyermeket egy olyan társadalomban, ahol ez a választás máskülönben megvetés vagy elutasítás tárgyává teheti őket. A javasolt jogszabály értelmében azokat, akiket „gyermekmentes propaganda” terjesztésével vádolnak, akár 400 000 rubel (körülbelül 3800 euró) bírsággal sújthatják, míg a jogi személyek vagy szervezetek akár öt millió rubel (körülbelül 48 000 euró) büntetést kaphatnak.</p>\n<p>Az orosz parlament felsőházának elnöke, <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> a betiltás támogatóinak véleményét tükrözte, amikor a gyermekmentes ideológiát a feminista mozgalom eredményeként írta le, amelyet szerinte a Nyugat militánsra és radikálisra formált. Matvienko a feminizmust olyan mozgalomnak írja le, amely egyszerre férfiellenes és a hagyományos értékek ellen van. Eközben orosz jogi szakértők figyelmeztetnek, hogy ha a törvény életbe lép, azt nagyon széleskörűen értelmezhetik, és felhasználhatják a média, a mozi és a reklámipar célba vételére. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Vladislav Gubko ügyvéd</a> előrejelzi, hogy bármely 25 évnél idősebb nő, aki a közösségi médiáján említi, hogy nincsenek gyermekei és nem is tervez gyermeket, bűnösnek található a „gyermekmentes propaganda” terjesztésében.</p>\n<p>2024. október 17-én az Állami Duma elfogadta a gyermekmentes propaganda betiltásáról szóló törvényt.</p>\n<p><strong> </strong><strong>A feminizmus: egy szélsőséges ideológia</strong></p>\n<p>A jövőre nézve egyre valószínűbbnek tűnik, hogy a feminista mozgalmat szélsőséges vagy terrorista szervezetként fogják nyilvántartani, ahogyan a globális LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">mozgalmat</a> is 2023 novemberében. Már 2023-ban több nőt vádoltak meg „radikális feminizmussal” a bíróságon, amelyet szélsőségességgel hasonlítottak össze. Anya Berkovich színházi rendezőt és Svetlana Petriychuk drámaírót azzal vádolták, hogy terrorizmust igazoltak a <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feminista</a> darabjuk, a <em>„Finist, a Bátor Sólyom”</em> miatt, amely szimpatikus fényt vet az orosz dzsihadista feleségekre, akiket az ISIS harcosai csábítanak Szíriába. A darabot a terrorizmus dicsőítésével és a „radikális feminista ideológia” elemeivel vádolták. A párt hat év börtönbüntetésre ítélték.</p>\n<p>A 26 éves Daria Trepova letartóztatása, aki a háborúpárti blogger és propagandista Maxim Fomin, közismertebb nevén Vladlen Tatarsky meggyilkolásáért felelős, katalizátora volt egy újabb antifeminista őrületnek néhány konzervatív orosz társadalmi körben. A Duma tagja, <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> sikertelenül javasolt egy törvényt, amely a feminizmust szélsőséges ideológiaként ismerné el, nem sokkal Trepova letartóztatása után, arra hivatkozva, hogy a feminista környezetben „a terroristák toborozzák támogatóikat”.</p>\n<p>Az Iron Curtain talán lehullott, de a totalitarizmus sötét árnyéka ismét elborította Oroszországot. Az orosz feminista aktivisták tapasztalatai, akik békés tiltakozásért börtönbe kerültek, szélsőségességgel és terrorizmussal vádolták őket a nemek közötti egyenlőségbe vetett hitük miatt, és akiket a rendőrség zaklatott, bántalmazott és fenyegetett, bizonyítják az orosz állam hajlandóságát arra, hogy terrorizálja azokat, akik megpróbálnak ellenállni a hagyományos értékek programjának és fellépni a háború ellen Ukrajnában.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> a Dublin Trinity College politikai tudományi oktatója. Kutatási érdeklődése középpontjában a közép- és kelet-európai, valamint posztszovjet ügyek és a nemi történelem áll. Mesterfokozatot szerzett a Natolini Európai Főiskolán, és alapképzést a Dublin Trinity College-on európai tanulmányokból.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.199",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A békés háborúellenes tüntetéseken részt vevő nőket erőszaknak és kínzásnak vetették alá, és őrizetben szexuális zaklatással is megfenyegették őket. Az őrizetbe vett személyeknek szembe kell nézniük egy olyan büntető igazságszolgáltatási rendszerrel, amely súlyos elfogultságot mutat a vádlottakkal szemben. A feminista aktivizmus elleni fellépés számos szervezetet arra kényszerített, hogy beszüntesse működését, és szervezőik elhagyják az országot.</I>\n<br><br>\n2024. augusztus 1.: repülőgépek érkeznek egy kifutóra Ankarában, Törökországban. A színpad készen áll a legkiterjedtebb fogolycserére Oroszország és a Nyugat között a Vasfüggöny lehullása óta. Magas rangú foglyok, mint a Wall Street Journal újságírója, Evan Gershkovich és a Paul Whelan amerikai tengerészgyalogos, akiket kémkedésért találtak bűnösnek, szabadon bocsátása diplomáciai előny volt a Nyugat számára. Azonban egyesek kritizálták, hogy a sajtósok, ellenzéki politikai személyiségek, emberi jogi védők és békés tüntetők szabadon bocsátásáért cserébe Oroszország egy meg nem bánó FSB ügynököt, aki gyilkossá vált, valamint hírhedt bűnözőket és kémeket kapott. Különösen egy eset emelkedik ki, nemcsak abszurditása miatt, hanem azért is, mert jól szemlélteti Oroszország drákói fellépését a véleménynyilvánítás és a tiltakozás ellen. Ez a története Alexandra (Sasha) Skochilenko művésznek és zenésznek.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.201",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Πώς η κατάσταση των Ρωσίδων φεμινιστριών αποδεικνύει τον ολοκληρωτικό τρόμο του ρωσικού κράτους",
                key:"uid": string:"84482b1f-eaca-4987-ad3c-228af8b9249d",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Στις 16 Νοεμβρίου 2023, μετά από μήνες προφυλάκισης, η Σάσα Σκοχίλενκο βρέθηκε ένοχη για “δημόσια διάδοση εκ προθέσεως ψευδών πληροφοριών σχετικά με τις ρωσικές ένοπλες δυνάμεις”. Το έγκλημά της; Αντικαθιστώντας πέντε ετικέτες τιμών σε ένα σούπερ μάρκετ με μικρά κομμάτια χαρτιού εκτυπωμένα με δηλώσεις όπως “Ο Πούτιν μας λέει ψέματα από τις τηλεοπτικές οθόνες εδώ και 20 χρόνια: το αποτέλεσμα αυτών των ψεμάτων είναι η ετοιμότητά μας να δικαιολογήσουμε τον πόλεμο και τους αδικαιολόγητους θανάτους,” και “Ο ρωσικός στρατός βομβάρδισε μια σχολή τέχνης στο Μαριούπολη. Περίπου 400 άτομα κρύβονταν μέσα.” Σε μια τελική δήλωση στο δικαστήριο, η Σκοχίλενκο τόνισε την παραλογιστικότητα των ισχυρισμών ότι οι ενέργειές της είχαν απειλήσει την κρατική ασφάλεια της Ρωσίας: “Πόσο εύθραυστη πρέπει να είναι η πίστη του εισαγγελέα στην πολιτεία και την κοινωνία μας, αν νομίζει ότι η κρατική μας υπόσταση και η δημόσια ασφάλεια μπορούν να καταρρεύσουν από πέντε μικρά κομμάτια χαρτιού;”</p>\n<p>Ενώ η ιστορία της Σκοχίλενκο μπορεί να έχει προσελκύσει την προσοχή των διεθνών μέσων ενημέρωσης, είναι μόνο μία από τις εκατοντάδες ρωσίδες γυναίκες που έχουν υποστεί πολιτική καταπίεση τα τελευταία χρόνια. Η Σκοχίλενκο είναι καλλιτέχνης, φεμινίστρια, ακτιβίστρια για την ειρήνη, πολιτική κρατούμενη και τώρα ελεύθερη γυναίκα. Η ιστορία της απεικονίζει τόσο την αυξανόμενη γυναικεία αντίσταση στη Ρωσία όσο και την καταπίεση του φεμινιστικού ακτιβισμού και των αντιπολεμικών διαμαρτυριών.</p>\n<p><strong>Η γυναικεία αντίσταση</strong></p>\n<p>Η Σκοχίλενκο δεν ήταν μόνη της στη χρήση ετικετών τιμών για τη διάδοση αντιπολεμικών μηνυμάτων. Η ιδέα προήλθε από την Φεμινιστική Αντιπολεμική Αντίσταση, ή FAR – μια συλλογικότητα που σχηματίστηκε μια μέρα μετά την εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία με στόχο να διαμαρτυρηθεί για τον πόλεμο με κάθε κόστος. Ενώ οι φεμινίστριες ακτιβίστριες στη Ρωσία δεν είχαν ποτέ εύκολη ζωή, η δίωξή τους έχει επιταχυνθεί ραγδαία από την εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία, πιθανώς λόγω της τάσης των φεμινιστικών οργανώσεων να διαμαρτύρονται επίσης για τον πόλεμο. Αυτή η σύνδεση της αντιπολεμικής διαμαρτυρίας και του φεμινιστικού ακτιβισμού έχει σημαίνει ότι οι γυναίκες που εμπλέκονται θεωρούνται διπλά ένοχες στα μάτια του ρωσικού κράτους. Οι φεμινιστικές τους πεποιθήσεις είναι ασύμβατες με τις παραδοσιακές αξίες της Ρωσίας του συντηρητισμού και η ανοιχτότητά τους κατά της στρατιωτικής επιθετικότητας της Ρωσίας τους καθιστά προδότες της χώρας τους.</p>\n<p>Η Ρωσία έχει μια μακρά ιστορία γυναικών που διαμαρτύρονται κατά του πολέμου ή υποστηρίζουν στρατιωτικές μεταρρυθμίσεις εκ μέρους των στρατευμένων συζύγων και γιων τους. Σήμερα, αυτή η παράδοση συνεχίζεται από τον Way Home και την παλαιά Ένωση Μητέρ Στρατιωτών. Ωστόσο, η Φεμινιστική Αντιπολεμική Αντίσταση είναι μοναδική στο ότι, όπως υποδηλώνει το όνομά της, τοποθετεί τη φεμινιστική ιδεολογία στο κέντρο της δράσης της. Ιδρυμένη αμέσως μετά την εισβολή της Ρωσίας στην Ουκρανία, το μανιφέστο της FAR δηλώνει ότι “ο φεμινισμός ως πολιτική δύναμη δεν μπορεί να είναι στο πλευρό ενός πολέμου επιθετικότητας και στρατιωτικής κατοχής.” Ο οργανισμός καλεί τους υποστηρικτές του να “αντιταχθούν ενεργά στον πόλεμο και στην κυβέρνηση που τον ξεκίνησε” και συνεχίζει να προωθεί αυτή την έκκληση για δράση παρά τις ολοένα και πιο επικίνδυνες συνθήκες και τους κινδύνους στους οποίους εκθέτουν τους εαυτούς τους οι διαμαρτυρόμενοι.</p>\n<p>Η καταστολή των ρωσικών αρχών κατά του φεμινιστικού ακτιβισμού έχει αναγκάσει πολλές οργανώσεις να σταματήσουν τη λειτουργία τους και τους διοργανωτές τους να φύγουν από τη χώρα. Η ίδια η Σκοχίλενκο ήταν μέλος μιας τέτοιας φεμινιστικής οργάνωσης που ονομάζεται Ρίβες της Εύας (<em>Рёбра Евы</em>). Η οργάνωση ιδρύθηκε στην Αγία Πετρούπολη το 2015 με στόχο την εκστρατεία κατά των διακρίσεων και της βίας κατά των γυναικών. Οι δραστηριότητές της ήταν ποικίλες, κυμαινόμενες από ομάδες υποστήριξης γυναικών και εκπαιδευτικές εκδηλώσεις μέχρι θεατρικές δράσεις διαμαρτυρίας κατά της βίας κατά των γυναικών και του μιλιταρισμού. Από την εισβολή της Ουκρανίας, οι διοργανωτές των Ρίβων της Εύας έχουν αναγκαστεί να φύγουν από τη Ρωσία λόγω απειλών πολιτικής δίωξης.</p>\n<p><strong>Καινοτομία στις διαμαρτυρίες</strong></p>\n<p>Οι γυναίκες που παρακολουθούν ειρηνικές αντιπολεμικές διαμαρτυρίες έχουν υποστεί <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">βία</a>, έχουν υποστεί βασανιστήρια όπως το waterboarding και έχουν απειληθεί με σεξουαλική κακοποίηση ενώ βρίσκονται υπό κράτηση από την αστυνομία. Αυτές που συλλαμβάνονται αναγκάζονται να αντιμετωπίσουν ένα ποινικό σύστημα δικαιοσύνης με σοβαρή προκατάληψη κατά των κατηγορουμένων. Στη Ρωσία, το ποσοστό καταδίκης είναι αυτή τη στιγμή πάνω από 99 τοις εκατό, γεγονός που έχει οδηγήσει ορισμένους αναλυτές να προτείνουν ότι τα επίπεδα πολιτικής <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">καταπίεσης υπό τον Πούτιν</a> είναι υψηλότερα από ό,τι κατά τη διάρκεια της Μεγάλης Εκκαθάρισης του Στάλιν. Εκτός από τις σοβαρές παραβιάσεις των δικαιωμάτων διαμαρτυρίας και της ελευθερίας συνάθροισης, οι τροποποιήσεις του ρωσικού ποινικού δικαίου που δημοσιεύθηκαν τις εβδομάδες μετά την εισβολή της Ουκρανίας καθιστούν έγκλημα την αποδόμηση ή τη διάδοση “ψευδών” ή “αναξιόπιστων” πληροφοριών σχετικά με τις ρωσικές ένοπλες δυνάμεις και άλλα κρατικά σώματα. Αυτοί οι νόμοι για τις ψευδείς ειδήσεις καθιστούν οποιαδήποτε μορφή κριτικής κατά του πολέμου ποινικό αδίκημα που τιμωρείται με έως και δεκαπέντε χρόνια φυλάκισης.</p>\n<p>Σε απάντηση σε αυτή την αυστηρή λογοκρισία και τους κινδύνους που αντιμετωπίζουν όσοι συνεχίζουν να διαμαρτύρονται, η FAR έχει αναγκαστεί να αναπτύξει καινοτόμες μορφές διαμαρτυρίας και πολιτικής ανυπακοής προκειμένου να συνεχίσει την αποστολή της. Οι μέθοδοι διαμαρτυρίας περιλαμβάνουν τη χρήση κίτρινων και μπλε χρωμάτων για να δείξουν αλληλεγγύη με την Ουκρανία ή μαύρο για να πενθήσουν τους πεσόντες στη σύγκρουση. Οι ακτιβιστές γράφουν επίσης αντιπολεμικά συνθήματα όπως “όχι στον πόλεμο” (<em>нет войне</em>) και “μην σιωπάς” (<em>не мольчи</em>) σε χαρτονομίσματα και νομίσματα. Η FAR έχει επίσης υποστηρίξει τη χρήση γκράφιτι και γκουέρυλα καλλιτεχνικών εγκαταστάσεων για να αντιταχθεί στον πόλεμο.</p>\n<p> Εκτός από την ανάρτηση αντιπολεμικών υλικών στο κανάλι τους στο Telegram, η FAR μοιράζεται μη λογοκριμένες ειδήσεις σχετικά με την αλήθεια για την “ειδική στρατιωτική επιχείρηση” της Ρωσίας; συντονίζει υποστήριξη για πολιτικούς κρατούμενους; και συζητά επιθέσεις από το ρωσικό κράτος κατά γυναικών και LGBTQ+ ατόμων, οι οποίες έχουν γίνει όλο και πιο συχνές τα τελευταία χρόνια. Η ομάδα παρέχει ακόμη δωρεάν ψυχολογικές υπηρεσίες σε ακτιβιστές που έχουν ανάγκη. Ενώ οι ηγέτες της FAR είναι σε μεγάλο βαθμό ανώνυμοι και η αποκεντρωμένη δομή της βάσης καθιστά τον οργανισμό δύσκολο να στοχοποιηθεί από τις κυβερνητικές αρχές, δεν είναι αν immune από πολιτική καταπίεση. Η FAR αναγνωρίστηκε ως ξένος πράκτορας τον Δεκέμβριο του 2022, μια ετικέτα που χρησιμοποιείται για να προσδιορίσει οργανώσεις που λαμβάνουν ξένη χρηματοδότηση. Τον Απρίλιο του 2024, το ρωσικό υπουργείο Δικαιοσύνης πρόσθεσε την ομάδα σε μια λίστα ανεπιθύμητων οργανώσεων που θεωρούνται απειλή για την εθνική ασφάλεια της χώρας. Οι ανεπιθύμητες οργανώσεις πρέπει να σταματήσουν όλες τις δραστηριότητές τους στη Ρωσία και τα άτομα που εμπλέκονται κινδυνεύουν με φυλάκιση, με μέγιστη ποινή πέντε ετών. Λίγο αργότερα, εκδόθηκε ένταλμα σύλληψης για την εξόριστη ποιήτρια Ντάρια Σερένκο, μία από τις ελάχιστες ηγέτες της FAR της οποίας η ταυτότητα είναι δημόσια.</p>\n<p>Το μανιφέστο της FAR δηλώνει ότι για πολύ καιρό το ρωσικό φεμινιστικό κίνημα δεν θεωρούνταν απειλή από το Κρεμλίνο και οι φεμινίστριες ακτιβίστριες ήταν επομένως λιγότερο ευάλωτες στην κρατική καταπίεση από άλλες πολιτικές ομάδες. Αυτό έχει προφανώς αρχίσει να αλλάζει. Σε μια χώρα όπου οι παραδοσιακές αξίες έχουν γίνει επίσημη ιδεολογία που προωθείται από πολιτικούς, δημόσιους διανοούμενους όπως ο Αλεξάντερ Ντούγκιν και εξέχουσες προσωπικότητες της Ρωσικής Ορθόδοξης Εκκλησίας, η εκστρατεία για την ισότητα των φύλων και η αμφισβήτηση των πατριαρχικών κοινωνικών κανόνων είναι μια επικίνδυνη υπόθεση. Μια πρόσφατη μελέτη για τις διαμαρτυρίες στη Ρωσία διαπίστωσε ότι οι διαμαρτυρίες που περιλαμβάνουν μεγάλο αριθμό γυναικών θεωρούνται λιγότερο επικίνδυνες από τις ανδρικές διαμαρτυρίες. Ωστόσο, οι γυναίκες διαμαρτυρόμενες που αμφισβητούν τον πατριαρχισμό θεωρούνται ανήθικες και πιο άξιες καταπίεσης από εκείνες τις γυναίκες που τονίζουν τη θηλυκότητά τους και συμμορφώνονται με τους παραδοσιακούς ρόλους φύλου, όπως οι μητέρες και οι σύζυγοι στρατευμένων στρατιωτών. Δηλώνοντας περήφανα την περιφρόνησή τους για τις παραδοσιακές αξίες και υποστηρίζοντας τα ίσα δικαιώματα για όλα τα φύλα, οι ρωσίδες φεμινίστριες προσελκύουν την οργή των κρατικών αρχών και έχουν υποστεί αυξανόμενη καταπίεση τα τελευταία χρόνια.</p>\n<p><strong>Παραδοσιακές αξίες </strong></p>\n<p> Η πιο γνωστή περίπτωση κρατικής καταπίεσης των ρωσίδων φεμινιστριών είναι, φυσικά, αυτή της διάσημης ομάδας Pussy Riot. Ενώ ακαδημαϊκοί όπως η Βαλερί Σπέρλινγκ έχουν αμφισβητήσει αν η Pussy Riot μπορεί να περιγραφεί σωστά ως φεμινιστική ομάδα, λόγω της μισογυνιστικής και ομοφοβικής φύσης ορισμένων από τις προηγούμενες παραστάσεις τους, οι γυναίκες έχουν ωστόσο πιστωθεί ότι έχουν προσελκύσει διεθνή προσοχή στην θλιβερή κατάσταση των δικαιωμάτων των γυναικών στη Ρωσία. Το 2012, η παράσταση Punk Prayer είδε τρία μέλη της ομάδας, τη Ναδέζντα Τολοκονίκοβα, την Εκατερίνα Σαμουτσέβιτς και τη Μαρία Αλιόχινα, να χορεύουν στην αγία τράπεζα του Καθεδρικού Ναού του Σωτήρος Χριστού στη Μόσχα, ένα από τα πιο ιερά μέρη λατρείας της Ρωσίας. Φορούσαν πολύχρωμες μπαλακλάβες ενώ τραγουδούσαν δυνατά το τραγούδι τους “Μητέρα του Θεού, διώξε τον Πούτιν”<em>.</em></p>\n<p>Διαβάζοντας τους προκλητικούς στίχους, είναι σαφές ότι η παράσταση της Pussy Riot ήταν βαθιά πολιτική στη φύση της, επιδιώκοντας να καταδικάσει την προώθηση των παραδοσιακών ρόλων φύλου από το Κρεμλίνο και τη στενή σχέση μεταξύ του Πούτιν και του διεφθαρμένου Πατριάρχη Κύριλλου. Ωστόσο, μετά από μήνες δίκης, οι γυναίκες τελικά καταδικάστηκαν για χουλιγκανισμό που προκλήθηκε από θρησκευτικό μίσος και καταδικάστηκαν σε δύο χρόνια φυλάκισης. Η δικαστής Μαρίνα Σιρόβα θεώρησε τις φεμινιστικές πεποιθήσεις της ομάδας ως σημαντικό παράγοντα που παρακίνησε την αναστάτωση της δημόσιας τάξης και σημείωσε ότι, αν και ο φεμινισμός από μόνος του δεν είναι έγκλημα, οι υποστηρικτές του αμφισβητούν τους κανόνες της δημόσιας ηθικής, συμπεριλαμβανομένων των οικογενειακών σχέσεων και των προτύπων ευπρέπειας.</p>\n<p>Από την παράσταση Punk Prayer της Pussy Riot, οι συντονισμένες επιθέσεις κατά του φεμινισμού από το Κρεμλίνο και τη Ρωσική Ορθόδοξη Εκκλησία έχουν ενταθεί σε συνδυασμό με την αυξανόμενη αυταρχικότητα του κράτους, την προώθηση παραδοσιακών αξιών και την αποδυνάμωση των προστασιών των ανθρωπίνων δικαιωμάτων. Για παράδειγμα, το 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">ο Πατριάρχης Κύριλλος</a> περιέγραψε τον φεμινισμό ως επικίνδυνο φαινόμενο που αποσπά τις γυναίκες από τον έμφυτο ρόλο τους να φροντίζουν το σπίτι και να μεγαλώνουν παιδιά. Εκτός από τις προ-ναταλιστικές οικογενειακές πολιτικές που ενθαρρύνουν τις γυναίκες να εγκαταλείψουν τις καριέρες τους υπέρ της παροχής στο κράτος όσο το δυνατόν περισσότερα παιδιά, οι ρωσίδες γυναίκες έχουν υποστεί φρικτές επιθέσεις κατά των δικαιωμάτων τους. Το 2017, η Ρωσική Κρατική Δούμα αποποινικοποίησε τη βία στην οικογένεια. Εκτός αν οι τραυματισμοί μιας γυναίκας είναι τόσο σοβαροί που πρέπει να νοσηλευτεί, δεν υπάρχουν ποινικές ποινές για την κακοποίηση. Αυτή η ανατροπή των προστασιών για τα θύματα ενδοοικογενειακής βίας συνέβη παρά τις δεκαετίες υπεράσπισης από γυναικείες οργανώσεις όπως <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), το Κέντρο Κρίσης της Αγίας Πετρούπολης και την ANNA (καταχωρημένη ως ξένος πράκτορας από το 2016) για πιο ολοκληρωμένες προστασίες για τις γυναίκες.</p>\n<p>Τα αναπαραγωγικά δικαιώματα των γυναικών είναι επίσης υπό απειλή. Ενώ η Ρωσική Σοβιετική Δημοκρατία υπό τον Λένιν ήταν το πρώτο σύγχρονο κράτος στον κόσμο που νομιμοποίησε την άμβλωση, από την αναγέννηση της Ρωσικής Ορθόδοξης Εκκλησίας στην μετασοβιετική εποχή, το δικαίωμα μιας γυναίκας να επιλέξει έχει αμφισβητηθεί ολοένα και περισσότερο. Εξέχοντα μέλη της εκκλησίας έχουν πλαισιώσει την άμβλωση τόσο ως ηθικό ζήτημα όσο και ως ζήτημα δημογραφικής σημασίας. Ο αείμνηστος ιερέας Δημήτριος <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Σμιρνόφ</a> περιέγραψε διάσημα την άμβλωση ως “χειρότερη από το Ολοκαύτωμα”. Πιο πρόσφατα, στα τέλη του 2023, ο Πατριάρχης <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Κύριλλος</a> παρομοίασε την απαγόρευση της άμβλωσης με μια μαγική ράβδο (<em>волшебной палочки</em>) με τη δύναμη να θεραπεύσει την δημογραφική κρίση της Ρωσίας. Το 2007 εισήχθη το σχέδιο Μητρότητας Κεφαλαίου, το οποίο παρέχει οικονομικά κίνητρα για τις ρωσικές οικογένειες να αποκτούν περισσότερα από ένα παιδί. Από τότε, το Κρεμλίνο συνεχίζει να θεσπίζει προ-ναταλιστικά μέτρα που πλαισιώνουν τη μητρότητα και τη γέννηση ως την κύρια υποχρέωση των γυναικών προς το κράτος.</p>\n<p>Τον Αύγουστο του 2023, ο Πούτιν αναβίωσε το βραβείο “Μητέρα-Ηρωίδα” της εποχής του Στάλιν για τις γυναίκες που έχουν μεγαλώσει δέκα ή περισσότερα παιδιά. Ενώ η άμβλωση παραμένει νόμιμη σε ομοσπονδιακό επίπεδο, πολλές περιοχές έχουν θεσπίσει πιο περιοριστική νομοθεσία για την άμβλωση. Το κράτος έχει επίσης εισαγάγει μια σειρά μέτρων που αποσκοπούν στην αποθάρρυνση των γυναικών από το να επιλέξουν να τερματίσουν την εγκυμοσύνη. Αυτά περιλαμβάνουν την “εβδομάδα σιωπής” – μια υποχρεωτική περίοδο αναμονής μεταξύ της αρχικής αίτησης μιας γυναίκας να τερματίσει την εγκυμοσύνη της και της διαδικασίας αυτής κατά την οποία πρέπει να παρακολουθήσει υπηρεσίες προ-άμβλωσης που συχνά παρέχονται από Ορθόδοξους ιερείς ή ακτιβιστές υπέρ της ζωής. Συντηρητικοί νομοθέτες έχουν αρχίσει να στρέφουν την προσοχή τους σε ιδιωτικές κλινικές, όπου πραγματοποιείται περίπου το 20 τοις εκατό των διαδικασιών άμβλωσης. Τον Δεκέμβριο του 2023, η νομοθετική συνέλευση του Νίζνι Νόβγκοροντ πρότεινε ένα νομοσχέδιο που απαγορεύει τις αμβλώσεις σε ιδιωτικές κλινικές σε ομοσπονδιακό επίπεδο στη Ρωσική Κρατική <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Δούμα</a>. Αυτό συμβαίνει μετά από το γεγονός ότι οι ιδιωτικές κλινικές σε πολλές περιοχές, συμπεριλαμβανομένης της ρωσικά κατεχόμενης Κριμαίας, έχουν σταματήσει να πραγματοποιούν αμβλώσεις.</p>\n<p>Πιο πρόσφατα, στις 25 Σεπτεμβρίου 2024, οι νομοθέτες από το κόμμα Ενωμένη Ρωσία του Πούτιν πρότειναν ένα νομοσχέδιο που απαγορεύει την “προπαγάνδα κατά της παιδικής ελευθερίας”, υλικά που προωθούν ή συζητούν την εθελοντική απουσία παιδιών. Στη Ρωσία, το κίνημα κατά της παιδικής ελευθερίας (στα ρωσικά, <em>чайлдфри</em>) παρέχει έναν ασφαλή χώρο για τις γυναίκες που επιλέγουν να μην αποκτήσουν παιδιά σε μια κοινωνία όπου αυτή η επιλογή μπορεί να τις καθιστά αντικείμενο περιφρόνησης ή αποδοκιμασίας. Σύμφωνα με την προτεινόμενη νομοθεσία, τα άτομα που θα βρεθούν ένοχα για τη διάδοση “προπαγάνδας κατά της παιδικής ελευθερίας” θα αντιμετωπίσουν πρόστιμο έως 400.000 ρουβλίων (περίπου 3.800 ευρώ), ενώ νομικά πρόσωπα ή οργανώσεις αντιμετωπίζουν ποινές έως πέντε εκατομμύρια ρουβλίων (περίπου 48.000 ευρώ).</p>\n<p>Η πρόεδρος της άνω βουλής του ρωσικού κοινοβουλίου <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Βαλεντίνα Ματβιένκο</a> αντήχησε τις απόψεις πολλών υποστηρικτών της απαγόρευσης όταν περιέγραψε την ιδεολογία κατά της παιδικής ελευθερίας ως προερχόμενη από το φεμινιστικό κίνημα, το οποίο ισχυρίζεται ότι έχει γίνει πλέον στρατιωτικό και ριζοσπαστικό από τη Δύση. Η Ματβιένκο περιγράφει τον φεμινισμό ως ένα κίνημα που είναι τόσο κατά των ανδρών όσο και κατά των παραδοσιακών αξιών. Εν τω μεταξύ, ρωσοι νομικοί εμπειρογνώμονες προειδοποιούν ότι αν ο νόμος περάσει, θα μπορούσε να ερμηνευθεί πολύ ευρέως και να χρησιμοποιηθεί για να στοχοποιήσει τα μέσα ενημέρωσης, τον κινηματογράφο και τη διαφημιστική βιομηχανία. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Ο δικηγόρος Βλαντισλάβ Γκούμπκο</a> προβλέπει ότι οποιαδήποτε γυναίκα άνω των 25 ετών που αναφέρει στα κοινωνικά της δίκτυα ότι δεν έχει παιδιά και δεν σκοπεύει να αποκτήσει θα μπορούσε να βρεθεί ένοχη για τη διάδοση “προπαγάνδας κατά της παιδικής ελευθερίας”.</p>\n<p>Στις 17<sup>th</sup> Οκτωβρίου 2024, η Κρατική Δούμα υιοθέτησε το νόμο που απαγορεύει την προπαγάνδα κατά της παιδικής ελευθερίας.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Φεμινισμός: μια εξτρεμιστική ιδεολογία</strong></p>\n<p>Κοιτάζοντας στο μέλλον, φαίνεται ολοένα και πιο πιθανό ότι το φεμινιστικό κίνημα θα μπορούσε να χαρακτηριστεί ως εξτρεμιστική ή τρομοκρατική οργάνωση, όπως το παγκόσμιο LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">κίνημα</a> χαρακτηρίστηκε τον Νοέμβριο του 2023. Ήδη, το 2023 είδαμε πολλές γυναίκες να κατηγορούνται για “ριζοσπαστικό φεμινισμό” στο δικαστήριο, κάτι που παρομοιάστηκε με εξτρεμισμό. Η σκηνοθέτης θεάτρου Άνια Μπερκόβιτς και η θεατρική συγγραφέας Σβετλάνα Πετρίτσουκ κατηγορήθηκαν για δικαιολόγηση της τρομοκρατίας λόγω της <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">φεμινιστικής</a> παράστασής τους <em>“Φινίστ ο Γενναίος Γεράκι”</em> που ρίχνει ένα συμπαθητικό φως στις ρωσίδες νύφες τζιχαντιστών που προσελκύονται από μαχητές του ISIS στη Συρία. Η παράσταση φέρεται να εξυμνεί την τρομοκρατία και να περιέχει στοιχεία “ριζοσπαστικής φεμινιστικής ιδεολογίας”. Το ζευγάρι καταδικάστηκε σε έξι χρόνια φυλάκισης.</p>\n<p>Η σύλληψη της 26χρονης Ντάρια Τρεπόβα για τη δολοφονία του φιλοπολεμικού μπλόγκερ και προπαγανδιστή Μαξίμ Φομίν, καλύτερα γνωστού ως Βλαντλέν Ταταρσκι, ήταν καταλύτης για μια νέα αντιφεμινιστική φρενίτιδα σε ορισμένους συντηρητικούς κύκλους της ρωσικής κοινωνίας. Ο βουλευτής της Δούμας <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Ολέγκ Ματβέγιεφ</a> πρότεινε χωρίς επιτυχία ένα νόμο που θα αναγνωρίζει τον φεμινισμό ως εξτρεμιστική ιδεολογία λίγο μετά τη σύλληψη της Τρεπόβα, επισημαίνοντας τις αναρτήσεις της στα κοινωνικά δίκτυα σχετικά με τον φεμινισμό ως απόδειξη ότι “σε αυτό το φεμινιστικό περιβάλλον οι τρομοκράτες στρατολογούν τους υποστηρικτές τους”.</p>\n<p>Η Σιδηρά Αυλαία μπορεί να έχει πέσει, αλλά η σκοτεινή σκιά του ολοκληρωτισμού έχει καταλάβει ξανά τη Ρωσία. Οι εμπειρίες των ρωσίδων φεμινιστριών, οι οποίες έχουν φυλακιστεί για ειρηνικές διαμαρτυρίες, κατηγορούνται για εξτρεμισμό και τρομοκρατία λόγω της πίστης τους στην ισότητα των φύλων, και παρενοχλούνται, κακοποιούνται και απειλούνται από την αστυνομία, αποδεικνύουν την προθυμία του ρωσικού κράτους να τρομοκρατήσει όσους προσπαθούν να αντιταχθούν στην ατζέντα των παραδοσιακών αξιών του και να σταθούν κατά του πολέμου στην Ουκρανία.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Η Αιλμπέ Κάνον</strong> είναι διδάκτορας πολιτικών επιστημών στο Trinity College του Δουβλίνου. Τα ερευνητικά της ενδιαφέροντα περιλαμβάνουν τη μελέτη των κεντροανατολικών και μετασοβιετικών υποθέσεων και της ιστορίας των φύλων. Κατέχει μεταπτυχιακό τίτλο από το College of Europe στο Νατολίν και πτυχίο Ευρωπαϊκών Σπουδών από το Trinity College του Δουβλίνου.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.605",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Οι γυναίκες που συμμετέχουν σε ειρηνικές αντιπολεμικές διαδηλώσεις έχουν υποστεί βία και βασανιστήρια και έχουν επίσης απειληθεί με σεξουαλική κακοποίηση ενώ βρίσκονται υπό κράτηση. Αυτές που συνελήφθησαν αναγκάζονται να αντιμετωπίσουν ένα ποινικό σύστημα δικαιοσύνης με σοβαρή προκατάληψη κατά των κατηγορουμένων. Η καταστολή της φεμινιστικής δράσης έχει αναγκάσει πολλές οργανώσεις να σταματήσουν τη λειτουργία τους και τους διοργανωτές τους να φύγουν από τη χώρα.</I>\n<br><br>\n1 Αυγούστου 2024: αεροπλάνα προσγειώνονται σε έναν διάδρομο στην Άγκυρα, Τουρκία. Η σκηνή είναι έτοιμη για την πιο εκτενή ανταλλαγή κρατουμένων μεταξύ Ρωσίας και Δύσης από την πτώση του Σιδηρού Παραπετάσματος. Η απελευθέρωση υψηλού προφίλ κρατουμένων όπως ο Evan Gershkovich της Wall Street Journal και ο Αμερικανός πεζοναύτης Paul Whelan, οι οποίοι βρέθηκαν ένοχοι για κατασκοπεία, ήταν μια διπλωματική νίκη για τη Δύση. Ωστόσο, κάποιοι ήταν επικριτικοί ότι σε αντάλλαγμα για την απελευθέρωση δημοσιογράφων, πολιτικών αντιπάλων, υπερασπιστών των ανθρωπίνων δικαιωμάτων και ειρηνικών διαδηλωτών, η Ρωσία έλαβε έναν αμετανόητο πράκτορα της FSB που μετατράπηκε σε δολοφόνο, καθώς και διαβόητους εγκληματίες και κατασκόπους. Μία από τις περιπτώσεις που ξεχωρίζει όχι μόνο για την παραλογικότητά της αλλά και για το πόσο καλά δείχνει την αυστηρή καταστολή της Ρωσίας κατά της διαφωνίας και της διαμαρτυρίας είναι η ιστορία της καλλιτέχνιδας και μουσικού Αλεξάνδρας (Σάσα) Σκοχίλενκο.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.34",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Cum suferința feministelor ruse demonstrează terorismul totalitar al statului rus",
                key:"uid": string:"851599fd-f561-4c02-88c2-25001a108454",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Pe 16 noiembrie 2023, după luni de detenție preventivă, Sasha Skochilenko a fost găsită vinovată de „diseminarea publică a informațiilor false, cunoscute ca fiind false, despre Forțele Armate Ruse”. Crima ei? Înlocuirea a cinci etichete de preț într-un supermarket cu mici bucăți de hârtie imprimate cu declarații precum „Putin ne-a mințit de la ecranele televizorului timp de 20 de ani: rezultatul acestor minciuni este pregătirea noastră de a justifica războiul și morțile fără sens,” și „Armata rusă a bombardat o școală de artă în Mariupol. Aproximativ 400 de oameni se ascundeau în interior.” Într-o declarație finală în fața instanței, Skochilenko a subliniat absurditatea afirmațiilor că acțiunile ei ar fi amenințat securitatea statului rus: „Cât de fragil trebuie să fie credința procurorului în statul și societatea noastră, dacă el crede că statalitatea și siguranța publică pot fi distruse de cinci mici bucăți de hârtie?”</p>\n<p>Deși povestea lui Skochilenko poate fi atras atenția mass-mediei internaționale, ea este doar una dintre sutele de femei ruse care au suferit represiune politică în ultimii ani. Skochilenko este artistă, feministă, activistă pentru pace, prizonier politic și acum o femeie liberă. Povestea ei ilustrează atât feminizarea în creștere a rezistenței în Rusia, cât și represiunea activiștilor feministi și a protestelor anti-război.</p>\n<p><strong>Feminizarea rezistenței</strong></p>\n<p>Skochilenko nu a fost singură în utilizarea etichetelor de preț pentru a disemina mesaje anti-război. Ideea a avut originea în Rezistența Feministă Anti-Război, sau FAR – un colectiv format cu o zi după ce Rusia a invadat Ucraina, cu scopul de a protesta împotriva războiului cu orice preț. Deși activiștii feministi din Rusia nu au avut niciodată o viață ușoară, persecuția lor a accelerat rapid după invazia Rusiei în Ucraina, probabil din cauza propensiunii organizațiilor feministe de a protesta și împotriva războiului. Această legătură între protestul anti-război și activismele feministe a însemnat că femeile implicate sunt văzute ca fiind vinovate în mod dublu în ochii statului rus. Credințele lor feministe sunt incompatibile cu valorile tradiționale ale Rusiei de conservatorism, iar deschiderea lor împotriva agresiunii militare a Rusiei le face trădătoare față de țara lor.</p>\n<p>Rusia are o lungă istorie de femei care protestează împotriva războiului sau pledează pentru reforme militare în numele soților și fiilor lor înrolați. Astăzi, această tradiție este continuată de Way Home și de bine cunoscutul Uniunea Mamelor Soldaților. Cu toate acestea, Rezistența Feministă Anti-Război este unică prin faptul că, așa cum sugerează numele, pune ideologia feministă în centrul activității sale. Fondată imediat după invazia Rusiei în Ucraina, manifestul FAR declară că „feminismul ca forță politică nu poate fi de partea unui război de agresiune și ocupație militară.” Organizația îndeamnă susținătorii săi să „se opună activ războiului și guvernului care l-a început” și a continuat să promoveze acest apel la acțiune în ciuda circumstanțelor din ce în ce mai periculoase și a riscurilor la care protestatarii se expun acum.</p>\n<p>Represiunea autorităților ruse asupra activiștilor feministi a forțat numeroase organizații să își înceteze activitatea, iar organizatorii lor să fugă din țară. Skochilenko însăși a fost membră a unei astfel de organizații feministe numită Ribs of Eve (<em>Рёбра Евы</em>). Organizația a fost fondată în Sankt Petersburg în 2015 cu scopul de a milita împotriva discriminării și violenței împotriva femeilor. Activitățile sale erau diverse, variind de la grupuri de suport pentru femei și evenimente educaționale la acțiuni de stradă performative care protestau împotriva violenței asupra femeilor și militarismului. De la invazia Ucrainei, organizatorii Ribs of Eve au fost nevoiți să părăsească Rusia din cauza amenințărilor de persecuție politică.</p>\n<p><strong>Inovație în proteste</strong></p>\n<p>Femeile care participă la proteste pașnice anti-război au fost <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">supuse</a> violenței, au suferit torturi precum simularea înecului și au fost amenințate cu agresiuni sexuale în timp ce se aflau în custodia poliției. Cei arestați sunt forțați să se confrunte cu un sistem de justiție penală cu un prejudiciu sever împotriva inculpaților. În Rusia, rata de condamnare este în prezent de peste 99 la sută, ceea ce a determinat unii analiști să sugereze că nivelurile de <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">represiune politică sub Putin</a> sunt mai mari decât în timpul Marii Epurări a lui Stalin. În plus față de încălcările grave ale drepturilor de a protesta și de a se aduna, amendamentele la legislația penală rusă promulgate în săptămânile de după invazia Ucrainei fac din discreditarea sau diseminarea de informații „false” sau „nesigure” despre Forțele Armate Ruse și alte organisme de stat o crimă. Aceste legi privind știrile false fac ca orice formă de critică a războiului să fie o infracțiune penală pedepsită cu până la cincisprezece ani de închisoare.</p>\n<p>Ca răspuns la această cenzură draconică și la riscurile cu care se confruntă cei care continuă să protesteze, FAR a fost nevoită să dezvolte forme inovatoare de protest și de nesupunere civilă pentru a-și continua misiunea. Metodele de protest includ purtarea de galben și albastru pentru a arăta solidaritate cu Ucraina sau negru pentru a plânge cei care au murit în conflict. Activiștii scriu, de asemenea, sloganuri anti-război precum „nu războiului” (<em>нет войне</em>) și „nu tăcea” (<em>не мольчи</em>) pe bancnote și monede. FAR a susținut, de asemenea, utilizarea graffiti-ului și a instalațiilor de artă de tip guerrilla pentru a se opune războiului.</p>\n<p> În plus față de postarea de materiale anti-război pe canalul lor Telegram, FAR împărtășește știri nefiltrate despre adevărul despre „operațiunea militară specială” a Rusiei; coordonează sprijin pentru prizonierii politici; și discută despre atacurile statului rus asupra femeilor și persoanelor LGBTQ+, care au devenit din ce în ce mai frecvente în ultimii ani. Grupul oferă chiar servicii psihologice gratuite activiștilor care au nevoie. Deși liderii FAR sunt în mare parte anonimi, iar structura sa descentralizată de bază face ca organizația să fie dificil de țintit de autoritățile guvernamentale, aceasta nu este imună la represiunea politică. FAR a fost numită agent străin în decembrie 2022, o etichetă folosită pentru a desemna organizațiile care primesc finanțare străină. În aprilie 2024, ministerul rus al justiției a adăugat grupul pe o listă de organizații indezirabile considerate o amenințare la adresa securității naționale a țării. Organizațiile indezirabile trebuie să oprească toate operațiunile în Rusia, iar persoanele implicate riscă închisoare, cu o pedeapsă maximă de cinci ani. Curând după aceea, a fost emis un mandat de arestare pentru poeta exilată Daria Serenko, una dintre puținele lideri FAR ale căror identitate este publică.</p>\n<p>Manifestul FAR afirmă că, timp de multă vreme, mișcarea feministă rusă nu a fost percepută ca o amenințare de Kremlin, iar activiștii feministi au fost, prin urmare, mai puțin vulnerabili la represiunea statului decât alte grupuri politice. Acest lucru a început să se schimbe. Într-o țară în care valorile tradiționale au devenit o ideologie oficială promovată de politicieni, intelectuali publici precum Alexander Dugin și figuri proeminente din Biserica Ortodoxă Rusă, campania pentru egalitatea de gen și contestarea normelor sociale patriarhale este o afacere periculoasă. Un studiu recent despre protestele din Rusia a constatat că protestele care implică un număr mare de femei sunt percepute ca fiind mai puțin periculoase decât protestele dominate de bărbați. Cu toate acestea, protestatarii femei care contestă patriarhatul sunt văzuți ca fiind imorali și mai merituoși de represiune decât acele femei care își subliniază feminitatea și se conformează rolurilor de gen tradiționale, cum ar fi mamele și soțiile soldaților mobilizați. Prin afirmarea cu mândrie disprețului lor față de valorile tradiționale și pledând pentru drepturi egale pentru toate genurile, feministele ruse atrag mânia autorităților statului și au fost supuse unei represiuni în creștere în ultimii ani.</p>\n<p><strong>Valorile tradiționale</strong></p>\n<p> Cel mai cunoscut caz de represiune a activiștilor feministi ruși este, desigur, cel al celebrei grupări Pussy Riot. Deși academicieni precum Valerie Sperling au pus la îndoială dacă Pussy Riot poate fi descrisă corect ca un grup feminist, din cauza naturii misogine și homofobe a unor dintre performanțele lor anterioare, femeile au fost totuși creditate cu atragerea atenției internaționale asupra stării lamentabile a drepturilor femeilor în Rusia. În 2012, performanța Punk Prayer a văzut trei membri ai grupului, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich și Maria Alyokhina, dansând pe altarul Catedralei Hristos Mântuitorul din Moscova, unul dintre cele mai sacre locuri de cult din Rusia. Ele purtau balaclave colorate în timp ce cântau cu voce tare melodia lor „Maica Domnului, alungă-l pe Putin”<em>.</em></p>\n<p>Citind versurile provocatoare, este clar că performanța Pussy Riot a fost profund politică, căutând să condamne promovarea de către Kremlin a rolurilor de gen tradiționale și relația confortabilă dintre Putin și coruptul Patriarh Kirill. Cu toate acestea, după luni de proces, femeile au fost în cele din urmă condamnate pentru huliganism motivat de ură religioasă și condamnate la doi ani de închisoare. Judecătoarea Marina Syrova a considerat că credințele feministe ale grupului au fost un factor motivant semnificativ în perturbarea ordinii publice și a observat că, deși feminismul în sine nu este o crimă, adepții săi contestă normele moralității publice, inclusiv relațiile familiale și standardele de decență.</p>\n<p>De la performanța Punk Prayer a Pussy Riot, atacurile comune asupra feminismului de către Kremlin și Biserica Ortodoxă Rusă s-au intensificat în concert cu creșterea autoritarismului statului, promovarea valorilor tradiționale și slăbirea protecțiilor drepturilor omului. De exemplu, în 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarhul Kirill</a> a descris feminismul ca un fenomen periculos care distrage femeile de la rolul lor înnăscut de a avea grijă de casă și de a crește copii. Pe lângă politicile familiale pro-nataliste care încurajează femeile să abandoneze carierele în favoarea furnizării statului cu cât mai mulți copii posibil, femeile ruse s-au confruntat cu atacuri îngrozitoare asupra drepturilor lor. În 2017, Duma de Stat a Rusiei a dezincriminat violența domestică. Cu excepția cazului în care rănile unei femei sunt atât de severe încât trebuie să fie spitalizată, nu există penalități penale pentru abuz. Această reducere a protecțiilor pentru victimele violenței domestice a avut loc în ciuda decadelor de advocacy din partea organizațiilor de femei precum <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Centrul de Criză din Sankt Petersburg și ANNA (listată ca organizație agent străin din 2016) pentru protecții mai cuprinzătoare pentru femei.</p>\n<p>Drepturile reproductive ale femeilor sunt, de asemenea, sub amenințare. Deși Republica Sovietică Rusă sub Lenin a fost primul stat modern din lume care a legalizat avortul, de la renașterea Bisericii Ortodoxe Ruse în era post-sovietică, dreptul unei femei de a alege a fost din ce în ce mai contestat. Membri proeminenți ai bisericii au înfățișat avortul atât ca o problemă morală, cât și ca una de importanță demografică. Preotul Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> a descris celebru avortul ca fiind „mai rău decât Holocaustul”. Mai recent, la sfârșitul anului 2023, Patriarhul <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> a comparat interzicerea avortului cu o baghetă magică (<em>волшебной палочки</em>) cu puterea de a remedia criza demografică a Rusiei. Anul 2007 a văzut introducerea schemei Capitalul Maternității, care oferă stimulente financiare pentru familiile ruse să aibă mai mult de un copil. De atunci, Kremlinul a continuat să adopte măsuri pro-nataliste care încadrează maternitatea și nașterea ca fiind datoria principală a femeilor față de stat.</p>\n<p>În august 2023, Putin a revigorat premiul „Mamă-Heroină” din era Stalin pentru femeile care au crescut zece sau mai mulți copii. Deși avortul rămâne legal la nivel federal, un număr de regiuni au adoptat legislații mai restrictive privind avortul. Statul a introdus, de asemenea, o serie de măsuri menite să descurajeze femeile să aleagă să întrerupă sarcina. Acestea includ „săptămâna tăcerii” – o perioadă de așteptare obligatorie între cererea inițială a unei femei de a întrerupe sarcina și procedura în sine, timp în care trebuie să participe la servicii de consiliere pre-avort, adesea oferite de preoți ortodocși sau activiști pro-viață. Legislatorii conservatori au început să își îndrepte atenția asupra clinicilor private, unde aproximativ 20 la sută din procedurile de avort au loc. În decembrie 2023, adunarea legislativă din Nizhny Novgorod a propus un proiect de lege care interzice avorturile în clinicile private la nivel federal Dumei de Stat a Rusiei <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Acest lucru vine după ce clinicile private din multe regiuni, inclusiv din Crimeea ocupată de Rusia, au încetat să efectueze avorturi.</p>\n<p>Cel mai recent, pe 25 septembrie 2024, legislatorii din partidul Unității Ruse al lui Putin au propus un proiect de lege pentru a interzice „propaganda fără copii”, materiale care promovează sau discută despre lipsa voluntară de copii. În Rusia, mișcarea fără copii (în rusă, <em>чайлдфри</em>) oferă un loc sigur pentru femeile care aleg să nu aibă copii într-o societate în care această alegere le-ar putea face altfel subiectul disprețului sau dezaprobării. Conform legislației propuse, persoanele găsite vinovate de răspândirea „propagandei fără copii” vor fi sancționate cu o amendă de până la 400.000 de ruble (aproximativ 3800 de euro), în timp ce entitățile legale sau organizațiile se confruntă cu penalități de până la cinci milioane de ruble (aproximativ 48.000 de euro).</p>\n<p>Președintele camerei superioare a parlamentului rus <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> a reflectat opiniile multor susținători ai interdicției atunci când a descris ideologia fără copii ca având origini în mișcarea feministă, pe care o susține că a devenit acum militantă și radicalizată de Occident. Matvienko descrie feminismul ca o mișcare care este atât anti-bărbați, cât și anti-valorile tradiționale. Între timp, experții legali ruși avertizează că, dacă legea este adoptată, aceasta ar putea fi interpretată foarte larg și folosită pentru a viza mass-media, cinematografia și industriile publicitare. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Avocatul Vladislav Gubko</a> prezice că orice femeie cu vârsta de peste 25 de ani care menționează pe rețelele sociale că nu are copii și nu plănuiește să aibă ar putea fi găsită vinovată de răspândirea „propagandei fără copii”.</p>\n<p>Pe 17<sup>th</sup> octombrie 2024, Duma de Stat a adoptat legea care interzice propaganda fără copii.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminismul: o ideologie extremistă</strong></p>\n<p>Privind spre viitor, pare din ce în ce mai probabil ca mișcarea feministă să fie desemnată ca o organizație extremistă sau teroristă, așa cum a fost mișcarea globală LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">mișcarea</a> în noiembrie 2023. Deja, în 2023, au fost acuzate mai multe femei de „feminism radical” în instanță, ceea ce a fost comparat cu extremismul. Regizorul de teatru Anya Berkovich și dramaturga Svetlana Petriychuk au fost acuzate de justificarea terorismului din cauza piesei lor <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministe</a> <em>„Finist, șoimul curajos”</em> care prezintă într-o lumină simpatică miresele jihadi ruse care sunt atrase de luptătorii ISIS în Siria. Piesa a fost spusă că glorifică terorismul și conține elemente de „ideologie feministă radicală”. Cei doi au fost condamnați la șase ani de închisoare.</p>\n<p>Arestarea Dariai Trepova, în vârstă de 26 de ani, pentru uciderea bloggerului și propagandistului pro-război Maxim Fomin, cunoscut mai bine sub numele de Vladlen Tatarsky, a fost un catalizator pentru o nouă frenezie anti-feministă în unele cercuri conservatoare din societatea rusă. Membru al Dumei <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> a propus fără succes o lege care ar recunoaște feminismul ca o ideologie extremistă la scurt timp după arestarea Trepovei, indicând postările ei de pe rețelele sociale despre feminism ca dovadă că „în acest mediu feminist teroriștii își recrutează susținătorii”.</p>\n<p>Cortina de fier poate că a căzut, dar umbra întunecată a totalitarismului a cuprins din nou Rusia. Experiențele feministei ruse, care au fost aruncate în închisoare pentru proteste pașnice, acuzate de extremism și terorism pentru credința lor în egalitatea de gen, și hărțuite, agresate și amenințate de poliție, demonstrează disponibilitatea statului rus de a teroriza pe cei care încearcă să se opună agendei sale de valori tradiționale și să se opună războiului din Ucraina.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> este un cadru didactic în științe politice la Trinity College Dublin. Interesele ei de cercetare includ studiul afacerilor din Europa Centrală și de Est și istoria genului. Ea deține un masterat de la Colegiul Europei din Natolin și o diplomă de licență în Studii Europene de la Trinity College Dublin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.292",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Femeile care participă la proteste pașnice împotriva războiului au fost supuse violenței și torturii și, de asemenea, amenințate cu agresiuni sexuale în timp ce erau în custodie. Cei arestați sunt forțați să se confrunte cu un sistem de justiție penală cu un prejudiciu sever împotriva inculpaților. Reprimarea activizării feministe a forțat numeroase organizații să își înceteze activitatea, iar organizatorii lor să fugă din țară.</I>\n<br><br>\n1 august 2024: avioanele aterizează pe o pistă în Ankara, Turcia. Scena este pregătită pentru cea mai extinsă schimb de prizonieri între Rusia și Occident de la căderea Cortinei de Fier. Eliberarea prizonierilor de înalt profil, cum ar fi Evan Gershkovich de la Wall Street Journal și Paul Whelan, un marinar american, ambii găsiți vinovați de spionaj, a fost un avantaj diplomatic pentru Occident. Cu toate acestea, unii au fost critici că, în schimbul eliberării jurnaliștilor, figurilor de opoziție, apărătorilor drepturilor omului și protestatarilor pașnici, Rusia a primit un agent FSB neînduplecat transformat în asasin, precum și criminali și spioni notorii. Unul dintre cazuri, în special, se remarcă nu doar prin absurditatea sa, ci și prin modul în care demonstrează bine reprimarea draconică a Rusiei asupra disidenței și protestului. Aceasta este povestea artistei și muzicienei Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.792",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Comment le sort des féministes russes démontre le terrorisme totalitaire de l'État russe",
                key:"uid": string:"90b2e19f-4f6c-4cbc-976d-3b487f569e0b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Le 16 novembre 2023, après des mois de détention préventive, Sasha Skochilenko a été reconnue coupable de « diffusion publique d'informations manifestement fausses sur les forces armées russes ». Son crime ? Avoir remplacé cinq étiquettes de prix dans un supermarché par de petits morceaux de papier imprimés avec des déclarations telles que « Poutine nous ment depuis des écrans de télévision depuis 20 ans : le résultat de ces mensonges est notre disposition à justifier la guerre et les morts insensées », et « L'armée russe a bombardé une école d'art à Marioupol. Environ 400 personnes s'y cachaient. » Dans une déclaration finale au tribunal, Skochilenko a souligné le caractère absurde des allégations selon lesquelles ses actions auraient menacé la sécurité de l'État russe : « Quelle doit être la fragilité de la croyance du procureur en notre État et notre société, s'il pense que notre souveraineté et notre sécurité publique peuvent être mises à mal par cinq petits morceaux de papier ? »</p>\n<p>Bien que l'histoire de Skochilenko ait pu attirer l'attention des médias internationaux, elle n'est qu'une des centaines de femmes russes qui ont souffert de répression politique ces dernières années. Skochilenko est une artiste, féministe, militante pour la paix, prisonnière politique et maintenant femme libre. Son histoire illustre à la fois la féminisation croissante de la résistance en Russie et la répression de l'activisme féministe et des manifestations anti-guerre.</p>\n<p><strong>La féminisation de la résistance</strong></p>\n<p>Skochilenko n'était pas seule à utiliser des étiquettes de prix pour diffuser des messages anti-guerre. L'idée est née de la Résistance féministe anti-guerre, ou FAR – un collectif formé un jour après l'invasion de l'Ukraine par la Russie dans le but de protester contre la guerre à tout prix. Bien que les militantes féministes en Russie n'aient jamais eu la vie facile, leur persécution a rapidement augmenté depuis l'invasion de l'Ukraine par la Russie, probablement en raison de la propension des organisations féministes à également protester contre la guerre. Ce lien entre la protestation anti-guerre et l'activisme féministe a signifié que les femmes impliquées sont considérées comme doublement coupables aux yeux de l'État russe. Leurs croyances féministes sont incompatibles avec les valeurs traditionnelles de conservatisme de la Russie et leur franc-parler contre l'agression militaire de la Russie les rend traîtres à leur pays.</p>\n<p>La Russie a une longue histoire de femmes protestant contre la guerre ou plaidant pour une réforme militaire au nom de leurs maris et fils enrôlés. Aujourd'hui, cette tradition est poursuivie par Way Home et le syndicat bien établi des mères de soldats. Cependant, la Résistance féministe anti-guerre est unique en ce sens que, comme son nom l'indique, elle place l'idéologie féministe au centre de son activisme. Fondé immédiatement après l'invasion de l'Ukraine par la Russie, le manifeste de la FAR déclare que « le féminisme en tant que force politique ne peut pas être du côté d'une guerre d'agression et d'occupation militaire. » L'organisation appelle ses partisans à « s'opposer activement à la guerre et au gouvernement qui l'a déclenchée » et a continué à promouvoir cet appel à l'action malgré les circonstances de plus en plus dangereuses et les risques auxquels les manifestants s'exposent désormais.</p>\n<p>La répression des autorités russes contre l'activisme féministe a contraint de nombreuses organisations à cesser leurs activités et leurs organisateurs à fuir le pays. Skochilenko elle-même était membre d'une telle organisation féministe appelée Eve's Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). L'organisation a été fondée à Saint-Pétersbourg en 2015 dans le but de lutter contre la discrimination et la violence à l'égard des femmes. Ses activités étaient diverses, allant des groupes de soutien aux femmes et événements éducatifs aux actions de rue performatives protestant contre la violence à l'égard des femmes et le militarisme. Depuis l'invasion de l'Ukraine, les organisateurs d'Eve's Ribs ont été contraints de quitter la Russie en raison de menaces de persécution politique.</p>\n<p><strong>Innovation dans les manifestations</strong></p>\n<p>Les femmes participant à des manifestations pacifiques anti-guerre ont été <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">soumis</a> à la violence, ont subi des tortures telles que le waterboarding et ont été menacées d'agression sexuelle pendant leur garde à vue. Celles qui sont arrêtées sont contraintes de faire face à un système de justice pénale avec un biais sévère contre les accusés. En Russie, le taux de condamnation est actuellement supérieur à 99 %, ce qui pousse certains analystes à suggérer que les niveaux de <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">répression politique sous Poutine</a> sont plus élevés que pendant la Grande Purge de Staline. En plus des violations flagrantes des droits de protester et de liberté de réunion, des amendements au droit pénal russe promulgués dans les semaines suivant l'invasion de l'Ukraine font de la diffamation ou de la diffusion d'informations « fausses » ou « peu fiables » sur les forces armées russes et d'autres organes d'État un crime. Ces lois sur les fausses nouvelles rendent toute forme de critique de la guerre un délit passible de quinze ans de prison.</p>\n<p>En réponse à cette censure draconienne et aux risques auxquels sont confrontés ceux qui continuent de protester, la FAR a été contrainte de développer des formes innovantes de protestation et de désobéissance civile afin de poursuivre sa mission. Les méthodes de protestation incluent le port de jaune et de bleu pour montrer leur solidarité avec l'Ukraine ou de noir pour pleurer ceux qui sont morts dans le conflit. Les activistes écrivent également des slogans anti-guerre tels que « non à la guerre » (<em>нет войне</em>) et « ne restez pas silencieux » (<em>не мольчи</em>) sur des billets de banque et des pièces de monnaie. La FAR a également plaidé pour l'utilisation de graffitis et d'installations artistiques de guérilla pour s'opposer à la guerre.</p>\n<p> En plus de publier des matériaux anti-guerre sur leur chaîne Telegram, la FAR partage des nouvelles non censurées sur la vérité concernant l'« opération militaire spéciale » de la Russie ; coordonne le soutien aux prisonniers politiques ; et discute des attaques de l'État russe contre les femmes et les personnes LGBTQ+, qui sont devenues de plus en plus fréquentes ces dernières années. Le groupe fournit même des services psychologiques gratuits aux activistes dans le besoin. Bien que les dirigeants de la FAR soient largement anonymes et que sa structure décentralisée de base rende l'organisation difficile à cibler pour les autorités gouvernementales, elle n'est pas à l'abri de la répression politique. La FAR a été désignée comme agent étranger en décembre 2022, une étiquette utilisée pour désigner les organisations qui reçoivent un financement étranger. En avril 2024, le ministère russe de la justice a ajouté le groupe à une liste d'organisations indésirables considérées comme une menace pour la sécurité nationale du pays. Les organisations indésirables doivent cesser toutes leurs opérations en Russie et les personnes impliquées risquent des peines de prison, avec une peine maximale de cinq ans. Peu après, un mandat d'arrêt a été émis contre la poétesse exilée Daria Serenko, l'une des seules dirigeantes de la FAR dont l'identité est publique.</p>\n<p>Le manifeste de la FAR déclare que pendant longtemps, le mouvement féministe russe n'était pas perçu comme une menace par le Kremlin et que les militantes féministes étaient donc moins vulnérables à la répression étatique que d'autres groupes politiques. Cela a clairement commencé à changer. Dans un pays où les valeurs traditionnelles sont devenues une idéologie officielle promue par des politiciens, des intellectuels publics tels qu'Alexandre Douguine et des figures éminentes de l'Église orthodoxe russe, militer pour l'égalité des sexes et contester les normes sociales patriarcales est une affaire dangereuse. Une étude récente sur la protestation en Russie a révélé que les manifestations impliquant un grand nombre de femmes sont perçues comme moins dangereuses que les manifestations dominées par les hommes. Cependant, les manifestantes défiant le patriarcat sont considérées comme immorales et plus dignes de répression que celles qui mettent en avant leur féminité et se conforment aux rôles de genre traditionnels, comme les mères et les épouses de soldats mobilisés. En affirmant fièrement leur mépris pour les valeurs traditionnelles et en plaidant pour l'égalité des droits pour tous les genres, les féministes russes attirent la colère des autorités étatiques et ont été soumises à une répression croissante ces dernières années.</p>\n<p><strong>Valeurs traditionnelles </strong></p>\n<p> Le cas le plus connu de répression étatique des militantes féministes russes est, bien sûr, celui du célèbre groupe Pussy Riot. Bien que des universitaires comme Valerie Sperling aient remis en question la possibilité de décrire Pussy Riot comme un groupe féministe, en raison de la nature misogyniste et homophobe de certaines de leurs performances passées, les femmes ont néanmoins été créditées d'avoir attiré l'attention internationale sur l'état désastreux des droits des femmes en Russie. En 2012, la performance de la Prière punk a vu trois membres du groupe, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich et Maria Alyokhina, danser sur l'autel de la cathédrale du Christ-Sauveur à Moscou, l'un des lieux de culte les plus sacrés de Russie. Elles portaient des balaclavas colorées tout en chantant bruyamment leur chanson « Mère de Dieu, chasse Poutine »<em>.</em></p>\n<p>En lisant les paroles provocantes, il est clair que la performance de Pussy Riot était profondément politique, cherchant à condamner la promotion par le Kremlin des rôles de genre traditionnels et la relation confortable entre Poutine et le patriarche Kirill corrompu. Cependant, après des mois de procès, les femmes ont finalement été reconnues coupables de hooliganisme motivé par la haine religieuse et condamnées à deux ans de prison. La juge Marina Syrova a considéré que les croyances féministes du groupe constituaient un facteur de motivation significatif derrière leur perturbation de l'ordre public et a noté que, bien que le féminisme lui-même ne soit pas un crime, ses adeptes remettent en question les normes de la moralité publique, y compris les relations familiales et les normes de décence.</p>\n<p>Depuis la performance de la Prière punk de Pussy Riot, les attaques conjointes contre le féminisme par le Kremlin et l'Église orthodoxe russe se sont intensifiées en concert avec l'autoritarisme croissant de l'État, la promotion des valeurs traditionnelles et l'affaiblissement des protections des droits de l'homme. Par exemple, en 2013, <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">le patriarche Kirill</a> a décrit le féminisme comme un phénomène dangereux qui détourne les femmes de leur rôle inné de soin du foyer et d'éducation des enfants. En plus des politiques familiales pro-natalistes qui encouragent les femmes à abandonner leur carrière au profit de fournir à l'État le plus d'enfants possible, les femmes russes ont été confrontées à des attaques horribles contre leurs droits. En 2017, la Douma d'État russe a dépénalisé la violence domestique. À moins que les blessures d'une femme ne soient si graves qu'elle doive être hospitalisée, il n'y a pas de sanctions pénales pour les abus. Ce recul des protections pour les victimes de violence domestique s'est produit malgré des décennies de plaidoyer par des organisations féminines telles que <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), le Centre de crise de Saint-Pétersbourg et ANNA (classée comme organisation agent étranger depuis 2016) pour des protections plus complètes pour les femmes.</p>\n<p>Les droits reproductifs des femmes sont également menacés. Alors que la République soviétique russe sous Lénine a été le premier État moderne au monde à légaliser l'avortement, depuis le renouveau de l'Église orthodoxe russe à l'ère post-soviétique, le droit d'une femme à choisir a de plus en plus été remis en question. Des membres éminents de l'Église ont présenté l'avortement à la fois comme un problème moral et un enjeu démographique. Le défunt prêtre Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> a célèbre décrit l'avortement comme « pire que l'Holocauste ». Plus récemment, à la fin de 2023, le patriarche <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> a comparé l'interdiction de l'avortement à une baguette magique (<em>волшебной палочки</em>) ayant le pouvoir de remédier à la crise démographique de la Russie. L'année 2007 a vu l'introduction du programme de Capital Maternité, qui offre des incitations financières aux familles russes pour avoir plus d'un enfant. Depuis lors, le Kremlin a continué à adopter des mesures pro-natalistes qui présentent la maternité et l'accouchement comme le devoir principal des femmes envers l'État.</p>\n<p>En août 2023, Poutine a relancé le prix « Mère-Héroïne » de l'ère stalinienne pour les femmes ayant élevé dix enfants ou plus. Bien que l'avortement reste légal au niveau fédéral, un certain nombre de régions ont adopté une législation sur l'avortement plus restrictive. L'État a également introduit un certain nombre de mesures destinées à décourager les femmes de choisir de mettre fin à leur grossesse. Celles-ci incluent la « semaine de silence » – une période d'attente obligatoire entre la demande initiale d'une femme de mettre fin à sa grossesse et la procédure elle-même, pendant laquelle elle doit assister à des services de conseil pré-avortement souvent dispensés par des prêtres orthodoxes ou des militants pro-vie. Les législateurs conservateurs ont commencé à porter leur attention sur les cliniques privées, où environ 20 % des procédures d'avortement ont lieu. En décembre 2023, l'assemblée législative de Nizhny Novgorod a proposé un projet de loi interdisant les avortements dans les cliniques privées au niveau fédéral à la Douma d'État russe <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Cela survient après que des cliniques privées dans de nombreuses régions, y compris la Crimée occupée par la Russie, ont cessé de pratiquer des avortements.</p>\n<p>Plus récemment, le 25 septembre 2024, des législateurs du parti Russie Unie de Poutine ont proposé un projet de loi interdisant la « propagande sans enfant », des matériaux promouvant ou discutant de la non-maternité volontaire. En Russie, le mouvement sans enfant (en russe, <em>чайлдфри</em>) offre un espace sûr aux femmes qui choisissent de ne pas avoir d'enfants dans une société où ce choix pourrait autrement les rendre sujettes au mépris ou à la désapprobation. Selon la législation proposée, les individus reconnus coupables de diffuser de la « propagande sans enfant » risquent une amende allant jusqu'à 400 000 roubles (environ 3 800 euros), tandis que les personnes morales ou les organisations encourent des pénalités allant jusqu'à cinq millions de roubles (environ 48 000 euros).</p>\n<p>La présidente de la chambre haute du parlement russe <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> a fait écho aux vues de nombreux partisans de l'interdiction lorsqu'elle a décrit l'idéologie sans enfant comme ayant ses origines dans le mouvement féministe, qu'elle prétend être désormais devenu militant et radicalisé par l'Occident. Matvienko décrit le féminisme comme un mouvement à la fois anti-hommes et anti-valeurs traditionnelles. Pendant ce temps, des experts juridiques russes avertissent que si la loi est adoptée, elle pourrait être interprétée de manière très large et utilisée pour cibler les médias, le cinéma et l'industrie publicitaire. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">L'avocat Vladislav Gubko</a> prédit que toute femme de plus de 25 ans qui mentionne sur ses réseaux sociaux qu'elle n'a pas d'enfants et ne prévoit pas d'en avoir pourrait être reconnue coupable de diffusion de « propagande sans enfant ».</p>\n<p>Le 17<sup>ème</sup> octobre 2024, la Douma d'État a adopté la loi interdisant la propagande sans enfant.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Le féminisme : une idéologie extrémiste</strong></p>\n<p>En regardant vers l'avenir, il semble de plus en plus probable que le mouvement féministe puisse être désigné comme une organisation extrémiste ou terroriste, tout comme le mouvement mondial LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">a été</a> en novembre 2023. Déjà, 2023 a vu plusieurs femmes accusées de « féminisme radical » devant les tribunaux, ce qui a été assimilé à de l'extrémisme. La directrice de théâtre Anya Berkovich et la dramaturge Svetlana Petriychuk ont été accusées de justifier le terrorisme en raison de leur <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">pièce féministe</a> <em>« Finist le Brave Faucon »</em> qui présente sous un jour sympathique les épouses jihadistes russes attirées par les combattants de l'État islamique en Syrie. La pièce aurait glorifié le terrorisme et contenait des éléments de « l'idéologie féministe radicale ». Les deux femmes ont été condamnées à six ans de prison.</p>\n<p>L'arrestation de Daria Trepova, 26 ans, pour le meurtre du blogueur pro-guerre et propagandiste Maxim Fomin, mieux connu sous le nom de Vladlen Tatarsky, a été un catalyseur pour une nouvelle frénésie anti-féministe dans certains cercles conservateurs de la société russe. Le membre de la Douma <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> a proposé sans succès une loi qui reconnaîtrait le féminisme comme une idéologie extrémiste peu après l'arrestation de Trepova, pointant ses publications sur les réseaux sociaux concernant le féminisme comme preuve que « dans cet environnement féministe, les terroristes recrutent leurs partisans ». </p>\n<p>Le rideau de fer peut être tombé, mais l'ombre sombre du totalitarisme a de nouveau englouti la Russie. Les expériences des féministes russes, qui ont été jetées en prison pour des manifestations pacifiques, accusées d'extrémisme et de terrorisme pour leur croyance en l'égalité des sexes, et harcelées, agressées et menacées par la police, démontrent la volonté de l'État russe de terroriser ceux qui tentent de s'opposer à son agenda de valeurs traditionnelles et de s'opposer à la guerre en Ukraine.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> est chargée d'enseignement en sciences politiques au Trinity College de Dublin. Ses intérêts de recherche incluent l'étude des affaires d'Europe centrale et orientale et de l'histoire du genre. Elle détient un master du Collège d'Europe à Natolin et un baccalauréat en études européennes du Trinity College de Dublin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.607",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Les femmes participant à des manifestations pacifiques anti-guerre ont été soumises à la violence et à la torture et ont également été menacées d'agression sexuelle pendant leur détention. Celles qui ont été arrêtées sont forcées de faire face à un système de justice pénale avec un biais sévère contre les accusés. La répression de l'activisme féministe a contraint de nombreuses organisations à cesser leurs activités et leurs organisateurs à fuir le pays.</I>\n<br><br>\n1er août 2024 : des avions atterrissent sur une piste à Ankara, en Turquie. Le décor est planté pour l'échange de prisonniers le plus vaste entre la Russie et l'Occident depuis la chute du Rideau de Fer. La libération de prisonniers de haut profil tels que Evan Gershkovich du Wall Street Journal et le Marine américain Paul Whelan, tous deux reconnus coupables d'espionnage, a été un avantage diplomatique pour l'Occident. Cependant, certains ont critiqué le fait qu'en échange de la libération de journalistes, de figures de l'opposition, de défenseurs des droits de l'homme et de manifestants pacifiques, la Russie ait reçu un agent du FSB non repenti devenu assassin, ainsi que des criminels et des espions notoires. L'un des cas en particulier se distingue non seulement par son absurdité mais aussi par la manière dont il illustre la répression draconienne de la dissidence et de la protestation en Russie. Voici l'histoire de l'artiste et musicienne Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.609",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Jak los rosyjskich feministek pokazuje totalitarny terror rosyjskiego państwa",
                key:"uid": string:"b238c09d-bb09-42fc-bd2f-de62c6df4779",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>16 listopada 2023 roku, po miesiącach aresztu przedprocesowego, Sasha Skochilenko została uznana za winną „publicznego rozpowszechniania świadomie fałszywych informacji o rosyjskich siłach zbrojnych”. Jej przestępstwo? Wymiana pięciu metek cenowych w supermarkecie na małe kawałki papieru z wydrukowanymi stwierdzeniami takimi jak „Putin kłamie nam z ekranów telewizyjnych od 20 lat: wynikiem tych kłamstw jest nasza gotowość do usprawiedliwienia wojny i bezsensownych śmierci” oraz „Rosyjska armia zbombardowała szkołę artystyczną w Mariupolu. Około 400 osób ukrywało się wewnątrz.” W swoim ostatnim wystąpieniu przed sądem Skochilenko podkreśliła absurdalność twierdzeń, że jej działania zagrażały bezpieczeństwu państwa rosyjskiego: „Jak krucha musi być wiara prokuratora w nasze państwo i społeczeństwo, jeśli myśli, że nasza państwowość i bezpieczeństwo publiczne mogą zostać zniszczone przez pięć małych kawałków papieru?”</p>\n<p>Choć historia Skochilenko mogła przyciągnąć uwagę międzynarodowych mediów, jest ona tylko jedną z setek rosyjskich kobiet, które w ostatnich latach doświadczyły represji politycznych. Skochilenko jest artystką, feministką, działaczką na rzecz pokoju, więźniarką polityczną, a teraz wolną kobietą. Jej historia ilustruje zarówno rosnącą feminizację oporu w Rosji, jak i represje wobec aktywizmu feministycznego i protestów antywojennych.</p>\n<p><strong>Feminizacja oporu</strong></p>\n<p>Skochilenko nie była sama w używaniu metek cenowych do rozpowszechniania antywojennych wiadomości. Pomysł pochodził od Feministycznego Ruchu Antywojennego, czyli FAR – kolektywu utworzonego dzień po inwazji Rosji na Ukrainę, którego celem było protestowanie przeciwko wojnie za wszelką cenę. Choć feministyczne aktywistki w Rosji nigdy nie miały łatwo, ich prześladowania przyspieszyły gwałtownie od czasu inwazji Rosji na Ukrainę, prawdopodobnie z powodu skłonności organizacji feministycznych do protestowania przeciwko wojnie. Ten związek między protestem antywojennym a aktywizmem feministycznym sprawił, że kobiety zaangażowane w te działania są postrzegane jako podwójnie winne w oczach rosyjskiego państwa. Ich feministyczne przekonania są niezgodne z tradycyjnymi wartościami Rosji, a ich otwartość przeciwko rosyjskiej agresji militarnej czyni je zdrajcami swojego kraju.</p>\n<p>Rosja ma długą historię kobiet protestujących przeciwko wojnie lub opowiadających się za reformą wojskową w imieniu swoich zmobilizowanych mężów i synów. Dziś tradycję tę kontynuuje Way Home oraz długo istniejący Związek Matek Żołnierzy. Jednak Feministyczny Ruch Antywojenny jest wyjątkowy, ponieważ, jak sama nazwa wskazuje, stawia ideologię feministyczną w centrum swojego aktywizmu. Założony natychmiast po inwazji Rosji na Ukrainę, manifest FAR ogłasza, że „feminizm jako siła polityczna nie może stać po stronie wojny agresji i okupacji militarnej.” Organizacja wzywa swoich zwolenników do „aktywnym sprzeciwiania się wojnie i rządowi, który ją rozpoczął” i kontynuuje promowanie tego wezwania do działania pomimo coraz bardziej niebezpiecznych okoliczności i ryzyk, na które narażają się protestujący.</p>\n<p>Represje rosyjskich władz wobec aktywizmu feministycznego zmusiły liczne organizacje do zaprzestania działalności, a ich organizatorzy do ucieczki z kraju. Skochilenko sama była członkinią jednej z takich organizacji feministycznych o nazwie Żebra Ewy (<em>Рёбра Евы</em>). Organizacja została założona w Petersburgu w 2015 roku z celem kampanii przeciwko dyskryminacji i przemocy wobec kobiet. Jej działalność była różnorodna, obejmując grupy wsparcia dla kobiet i wydarzenia edukacyjne, aż po performatywne akcje uliczne protestujące przeciwko przemocy wobec kobiet i militaryzmowi. Od czasu inwazji Ukrainy organizatorzy Żebr Ewy zostali zmuszeni do opuszczenia Rosji z powodu groźby prześladowania politycznego.</p>\n<p><strong>Innowacje w protestach</strong></p>\n<p>Kobiety uczestniczące w pokojowych protestach antywojennych były <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">narażone</a> na przemoc, doświadczyły tortur, takich jak waterboarding, i były grożone napaścią seksualną podczas przetrzymywania przez policję. Osoby aresztowane zmuszone są stawić czoła systemowi sprawiedliwości karnej, który ma poważne uprzedzenia wobec oskarżonych. W Rosji wskaźnik skazania wynosi obecnie ponad 99 procent, co skłoniło niektórych analityków do sugerowania, że poziom represji politycznej <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">pod rządami Putina</a> jest wyższy niż podczas Wielkiej Czystki Stalina. Oprócz rażących naruszeń praw do protestu i wolności zgromadzeń, nowelizacje rosyjskiego prawa karnego ogłoszone w tygodniach po inwazji Ukrainy czynią przestępstwem dyskredytowanie lub rozpowszechnianie „fałszywych” lub „niewiarygodnych” informacji o rosyjskich siłach zbrojnych i innych organach państwowych. Te przepisy dotyczące fałszywych wiadomości czynią jakąkolwiek formę krytyki wojny przestępstwem zagrożonym karą do piętnastu lat więzienia.</p>\n<p>W odpowiedzi na tę drakońską cenzurę i ryzyko, przed którymi stają ci, którzy nadal protestują, FAR zmuszone były do opracowania innowacyjnych form protestu i obywatelskiego nieposłuszeństwa, aby kontynuować swoją misję. Metody protestu obejmują noszenie żółtego i niebieskiego, aby okazać solidarność z Ukrainą, lub czarnego, aby opłakiwać tych, którzy zginęli w konflikcie. Aktywiści piszą również antywojenne hasła, takie jak „nie dla wojny” (<em>нет войне</em>) i „nie milcz” (<em>не мольчи</em>) na banknotach i monetach. FAR promowało również użycie graffiti i instalacji sztuki partyzanckiej w celu sprzeciwu wobec wojny.</p>\n<p> Oprócz publikowania materiałów antywojennych na swoim kanale Telegram, FAR dzieli się nieocenzurowanymi wiadomościami o prawdzie dotyczącej rosyjskiej „specjalnej operacji wojskowej”; koordynuje wsparcie dla więźniów politycznych; i omawia ataki ze strony rosyjskiego państwa na kobiety i osoby LGBTQ+, które stały się coraz częstsze w ostatnich latach. Grupa nawet oferuje bezpłatne usługi psychologiczne dla aktywistów w potrzebie. Choć liderzy FAR są w dużej mierze anonimowi, a ich zdecentralizowana struktura oddolna sprawia, że organizacja jest trudna do namierzenia przez władze rządowe, nie jest odporna na represje polityczne. FAR została uznana za agenta zagranicznego w grudniu 2022 roku, co jest etykietą używaną do oznaczania organizacji otrzymujących zagraniczne fundusze. W kwietniu 2024 roku rosyjskie ministerstwo sprawiedliwości dodało grupę do listy organizacji niepożądanych, które są uważane za zagrożenie dla bezpieczeństwa narodowego kraju. Organizacje niepożądane muszą wstrzymać wszelką działalność w Rosji, a osoby zaangażowane ryzykują karę więzienia, z maksymalnym wyrokiem pięciu lat. Wkrótce potem wydano nakaz aresztowania dla wygnanej poetki Darii Serenko, jednej z nielicznych liderów FAR, której tożsamość jest publiczna.</p>\n<p>Manifest FAR stwierdza, że przez długi czas rosyjski ruch feministyczny nie był postrzegany jako zagrożenie przez Kreml, a feministyczne aktywistki były z tego powodu mniej narażone na represje państwowe niż inne grupy polityczne. To wyraźnie zaczęło się zmieniać. W kraju, w którym tradycyjne wartości stały się oficjalną ideologią promowaną przez polityków, publicznych intelektualistów, takich jak Aleksandr Dugin, oraz prominentne postacie w Rosyjskiej Cerkwi Prawosławnej, kampania na rzecz równości płci i kwestionowanie patriarchalnych norm społecznych to niebezpieczna sprawa. Niedawne badanie dotyczące protestów w Rosji wykazało, że protesty z udziałem dużej liczby kobiet są postrzegane jako mniej niebezpieczne niż protesty zdominowane przez mężczyzn. Jednak kobiety protestujące, które sprzeciwiają się patriarchatowi, są postrzegane jako niemoralne i bardziej zasługujące na represje niż te kobiety, które podkreślają swoją kobiecość i przestrzegają tradycyjnych ról płciowych, takie jak matki i żony zmobilizowanych żołnierzy. Dumnie wyrażając swoje pogardę dla tradycyjnych wartości i argumentując na rzecz równych praw dla wszystkich płci, rosyjskie feministki przyciągają gniew władz państwowych i w ostatnich latach były poddawane coraz większym represjom.</p>\n<p><strong>Tradycyjne wartości </strong></p>\n<p> Najbardziej znanym przypadkiem represji państwowych wobec rosyjskich aktywistek feministycznych jest oczywiście sprawa słynnej grupy Pussy Riot. Choć akademicy, tacy jak Valerie Sperling, poddali w wątpliwość, czy Pussy Riot można słusznie określić jako grupę feministyczną, z powodu mizoginistycznego i homofobicznego charakteru niektórych ich wcześniejszych występów, kobiety te mimo wszystko zostały uznane za przyciągające międzynarodową uwagę do żałosnego stanu praw kobiet w Rosji. W 2012 roku występ Punk Prayer zobaczył, jak trzy członkinie grupy, Nadeżda Tołokonnikowa, Jekaterina Samucewicz i Maria Aliochina, tańczyły na ołtarzu Katedry Chrystusa Zbawiciela w Moskwie, jednym z najbardziej świętych miejsc kultu w Rosji. Nosiły kolorowe kominiarki, głośno śpiewając swoją piosenkę „Matko Boża, przepędź Putina”<em>.</em></p>\n<p>Przy czytaniu prowokacyjnych tekstów piosenek widać, że występ Pussy Riot miał głęboko polityczny charakter, dążąc do potępienia promocji przez Kreml tradycyjnych ról płciowych oraz bliskiej relacji między Putinem a skorumpowanym Patriarchą Cyrylem. Jednak po miesiącach procesu kobiety ostatecznie zostały skazane za chuligaństwo motywowane nienawiścią religijną i skazane na dwa lata więzienia. Sędzia Marina Syrowa uznała feministyczne przekonania grupy za istotny czynnik motywujący ich zakłócenie porządku publicznego i zauważyła, że chociaż feminizm sam w sobie nie jest przestępstwem, jego zwolennicy kwestionują normy moralności publicznej, w tym relacje rodzinne i standardy przyzwoitości.</p>\n<p>Od występu Punk Prayer Pussy Riot, wspólne ataki na feminizm ze strony Kremla i Rosyjskiej Cerkwi Prawosławnej nasiliły się w związku z rosnącym autorytaryzmem państwa, promocją tradycyjnych wartości i osłabieniem ochrony praw człowieka. Na przykład w 2013 roku <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarcha Cyryl</a> opisał feminizm jako niebezpieczne zjawisko, które odciąga kobiety od ich wrodzonej roli w opiece nad domem i wychowywaniu dzieci. Oprócz pro-natalistycznych polityk rodzinnych, które zachęcają kobiety do porzucenia kariery na rzecz zapewnienia państwu jak największej liczby dzieci, rosyjskie kobiety spotkały się z horrendalnymi atakami na swoje prawa. W 2017 roku rosyjska Duma Państwowa zdekryminalizowała przemoc domową. O ile obrażenia kobiety nie są na tyle poważne, że musi być hospitalizowana, nie ma karnych sankcji za nadużycia. To wycofanie ochrony dla ofiar przemocy domowej miało miejsce pomimo dziesięcioleci działań organizacji kobiecych, takich jak <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), Petersburskie Centrum Kryzysowe i ANNA (wymieniona jako organizacja agenta zagranicznego od 2016 roku) na rzecz bardziej kompleksowej ochrony kobiet.</p>\n<p>Prawa reprodukcyjne kobiet są również zagrożone. Choć Rosyjska Republika Sowiecka pod Leninem była pierwszym nowoczesnym państwem na świecie, które zalegalizowało aborcję, od czasu odrodzenia Rosyjskiej Cerkwi Prawosławnej w erze post-sowieckiej, prawo kobiety do wyboru coraz częściej staje pod znakiem zapytania. Wybitni członkowie kościoła przedstawili aborcję zarówno jako kwestię moralną, jak i o znaczeniu demograficznym. Zmarły ksiądz Dmitrij <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> słynnie opisał aborcję jako „gorszą niż Holokaust”. Niedawno, pod koniec 2023 roku, Patriarcha <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Cyryl</a> porównał zakaz aborcji do magicznej różdżki (<em>волшебной палочки</em>) mającej moc rozwiązania kryzysu demograficznego Rosji. W 2007 roku wprowadzono program Kapitału Macierzyńskiego, który zapewnia zachęty finansowe dla rosyjskich rodzin do posiadania więcej niż jednego dziecka. Od tego czasu Kreml kontynuuje wprowadzanie pro-natalistycznych środków, które przedstawiają macierzyństwo i poród jako podstawowy obowiązek kobiet wobec państwa.</p>\n<p>W sierpniu 2023 roku Putin wznowił nagrodę „Matka-Heroina” z czasów Stalina dla kobiet, które wychowały dziesięcioro lub więcej dzieci. Choć aborcja pozostaje legalna na poziomie federalnym, wiele regionów wprowadziło bardziej restrykcyjne przepisy dotyczące aborcji. Państwo wprowadziło również szereg środków mających na celu zniechęcenie kobiet do wyboru przerwania ciąży. Należą do nich „tydzień ciszy” – obowiązkowy okres oczekiwania między początkowym wnioskiem kobiety o przerwanie ciąży a samą procedurą, podczas którego musi uczestniczyć w usługach doradztwa przedaborcyjnego, często prowadzonych przez prawosławnych księży lub aktywistów pro-life. Konserwatywni ustawodawcy zaczęli kierować swoje zainteresowania na prywatne kliniki, w których odbywa się około 20 procent zabiegów aborcyjnych. W grudniu 2023 roku zgromadzenie ustawodawcze w Niżnym Nowogrodzie zaproponowało projekt ustawy zakazującej aborcji w prywatnych klinikach na poziomie federalnym rosyjskiej Dumie Państwowej <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. To nastąpiło po tym, jak prywatne kliniki w wielu regionach, w tym w okupowanej przez Rosję Krymie, przestały przeprowadzać aborcje.</p>\n<p>Najbardziej niedawno, 25 września 2024 roku, ustawodawcy z partii Zjednoczona Rosja Putina zaproponowali projekt ustawy zakazującej „propagandy bezdzietnej”, materiałów promujących lub omawiających dobrowolną bezdzietność. W Rosji ruch bezdzietny (po rosyjsku, <em>чайлдфри</em>) zapewnia bezpieczne miejsce dla kobiet, które decydują się nie mieć dzieci w społeczeństwie, w którym ten wybór mógłby je uczynić przedmiotem pogardy lub dezaprobaty. Zgodnie z proponowaną ustawą, osoby uznane za winne rozpowszechniania „propagandy bezdzietnej” będą musiały zapłacić grzywnę do 400 000 rubli (około 3800 euro), podczas gdy osoby prawne lub organizacje mogą zostać ukarane grzywną do pięciu milionów rubli (około 48 000 euro).</p>\n<p>Przewodnicząca wyższej izby rosyjskiego parlamentu <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Walentina Matwienko</a> powtórzyła poglądy wielu zwolenników zakazu, gdy opisała ideologię bezdzietną jako mającą swoje korzenie w ruchu feministycznym, który, jak twierdzi, stał się teraz militarny i zradikalizowany przez Zachód. Matwienko opisuje feminizm jako ruch, który jest zarówno anty-męski, jak i anty-tradycyjny. Tymczasem rosyjscy eksperci prawni ostrzegają, że jeśli ustawa zostanie uchwalona, może być interpretowana bardzo szeroko i używana do atakowania mediów, kina i przemysłu reklamowego. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Prawnik Władysław Gubko</a> przewiduje, że każda kobieta powyżej 25 roku życia, która na swoich mediach społecznościowych wspomni, że nie ma dzieci i nie planuje ich mieć, może zostać uznana za winna rozpowszechniania „propagandy bezdzietnej”.</p>\n<p>17<sup>go</sup> października 2024 roku Duma Państwowa przyjęła ustawę zakazującą propagandy bezdzietnej.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminizm: ideologia ekstremistyczna</strong></p>\n<p>Patrząc w przyszłość, wydaje się coraz bardziej prawdopodobne, że ruch feministyczny mógłby zostać uznany za organizację ekstremistyczną lub terrorystyczną, tak jak globalny ruch LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">w listopadzie 2023 roku</a>. Już w 2023 roku wiele kobiet oskarżono w sądzie o „radykalny feminizm”, co porównano do ekstremizmu. Reżyserka teatralna Anya Berkovich i dramatopisarka Swietłana Petriychuk zostały oskarżone o usprawiedliwianie terroryzmu z powodu ich <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministycznej</a> sztuki <em>„Finist Odważny Sokół”</em>, która przedstawia sympatyczne spojrzenie na rosyjskie panny młode dżihadystów, które są wciągane przez bojowników ISIS do Syrii. Sztuka miała gloryfikować terroryzm i zawierać elementy „radykalnej ideologii feministycznej”. Para została skazana na sześć lat więzienia.</p>\n<p>Aresztowanie 26-letniej Darii Trepovej za morderstwo prowojennego blogera i propagandysty Maksima Fomina, lepiej znanego jako Władlen Tatarski, było katalizatorem nowej fali antyfeministycznej histerii w niektórych konserwatywnych kręgach rosyjskiego społeczeństwa. Członek Dumy <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matwiejczew</a> bezskutecznie zaproponował ustawę, która uznałaby feminizm za ideologię ekstremistyczną, tuż po aresztowaniu Trepovej, wskazując na jej posty w mediach społecznościowych dotyczące feminizmu jako dowód na to, że „w tym feministycznym środowisku terroryści rekrutują swoich zwolenników”.</p>\n<p>Żelazna kurtyna mogła opaść, ale ciemny cień totalitaryzmu ponownie ogarnął Rosję. Doświadczenia rosyjskich feministek, które zostały wrzucone do więzienia za pokojowy protest, oskarżone o ekstremizm i terroryzm za wiarę w równość płci, a także nękane, atakowane i grożone przez policję, pokazują gotowość rosyjskiego państwa do terroryzowania tych, którzy próbują sprzeciwić się jego agendzie tradycyjnych wartości i stanąć przeciwko wojnie w Ukrainie.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> jest wykładowcą nauk politycznych w Trinity College Dublin. Jej zainteresowania badawcze obejmują studia nad sprawami Europy Środkowej i Wschodniej oraz historię gender. Posiada tytuł magistra z College of Europe w Natolinie oraz tytuł licencjata w zakresie studiów europejskich z Trinity College Dublin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.094",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Kobiety uczestniczące w pokojowych protestach antywojennych były poddawane przemocy i torturom, a także grożono im napaścią seksualną podczas przetrzymywania. Osoby aresztowane zmuszone są stawić czoła systemowi sprawiedliwości karnej, który ma poważne uprzedzenia wobec oskarżonych. Represje wobec aktywizmu feministycznego zmusiły liczne organizacje do zaprzestania działalności, a ich organizatorzy do ucieczki z kraju.</I>\n<br><br>\n1 sierpnia 2024: samoloty lądują na pasie startowym w Ankarze, Turcja. Scena jest ustawiona na największą wymianę więźniów między Rosją a Zachodem od czasu upadku Żelaznej Kurtyny. Uwolnienie wysoko postawionych więźniów, takich jak Evan Gershkovich z Wall Street Journal i amerykański marines Paul Whelan, obaj uznani za winnych szpiegostwa, było dyplomatycznym sukcesem dla Zachodu. Jednak niektórzy krytykowali, że w zamian za uwolnienie dziennikarzy, przedstawicieli opozycji, obrońców praw człowieka i pokojowych protestujących, Rosja otrzymała nieprzepraszającego agenta FSB, który stał się zabójcą, a także notorycznych przestępców i szpiegów. Jedna z spraw szczególnie wyróżnia się nie tylko swoją absurdalnością, ale także tym, jak dobrze ilustruje drakońskie represje Rosji wobec dissentu i protestu. To jest historia artystki i muzyczki Aleksandry (Sashy) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.883",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Cómo la difícil situación de las feministas rusas demuestra el terror totalitario del estado ruso",
                key:"uid": string:"da66c388-0683-4b92-9acb-d7d1b498e8bc",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>El 16 de noviembre de 2023, después de meses en detención preventiva, Sasha Skochilenko fue declarada culpable de “difusión pública de información falsa y conocida sobre las Fuerzas Armadas Rusas”. Su crimen? Reemplazar cinco etiquetas de precio en un supermercado con pequeños trozos de papel impresos con declaraciones como “Putin nos ha estado mintiendo desde las pantallas de televisión durante 20 años: el resultado de estas mentiras es nuestra disposición a justificar la guerra y las muertes sin sentido,” y “El ejército ruso bombardeó una escuela de arte en Mariupol. Alrededor de 400 personas se estaban escondiendo dentro.” En una declaración final ante el tribunal, Skochilenko destacó lo absurdo de las afirmaciones de que sus acciones habían amenazado la seguridad del estado ruso: “¿Qué tan frágil debe ser la creencia del fiscal en nuestro estado y sociedad, si piensa que nuestra soberanía y seguridad pública pueden ser derribadas por cinco pequeños trozos de papel?”</p>\n<p>Si bien la historia de Skochilenko puede haber llamado la atención de los medios de comunicación internacionales, ella es solo una de cientos de mujeres rusas que han sufrido represión política en los últimos años. Skochilenko es artista, feminista, activista por la paz, prisionera política y ahora una mujer libre. Su historia ilustra tanto la creciente feminización de la resistencia en Rusia como la represión del activismo feminista y la protesta contra la guerra.</p>\n<p><strong>La feminización de la resistencia</strong></p>\n<p>Skochilenko no estaba sola en el uso de etiquetas de precio para difundir mensajes anti-guerra. La idea se originó con la Resistencia Feminista Anti-Guerra, o FAR – un colectivo formado un día después de que Rusia invadiera Ucrania con el objetivo de protestar contra la guerra a toda costa. Si bien las activistas feministas en Rusia nunca lo han tenido fácil, su persecución se ha acelerado rápidamente desde la invasión de Ucrania, probablemente debido a la propensión de las organizaciones feministas a también protestar contra la guerra. Este nexo de protesta anti-guerra y activismo feminista ha significado que las mujeres involucradas son vistas como doblemente culpables a los ojos del estado ruso. Sus creencias feministas son incompatibles con los valores tradicionales de conservadurismo de Rusia y su franqueza contra la agresión militar de Rusia las convierte en traidoras a su país.</p>\n<p>Rusia tiene una larga historia de mujeres protestando contra la guerra o abogando por reformas militares en nombre de sus esposos e hijos reclutados. Hoy, esta tradición es continuada por Way Home y la ya establecida Unión de Madres de Soldados. Sin embargo, la Resistencia Feminista Anti-Guerra es única en que, como su nombre sugiere, coloca la ideología feminista en el centro de su activismo. Fundado inmediatamente después de la invasión de Ucrania, el manifiesto de FAR declara que “el feminismo como fuerza política no puede estar del lado de una guerra de agresión y ocupación militar.” La organización llama a sus seguidores a “oponerse activamente a la guerra y al gobierno que la inició” y ha continuado promoviendo este llamado a la acción a pesar de las circunstancias cada vez más peligrosas y los riesgos a los que ahora se exponen los manifestantes.</p>\n<p>La represión de las autoridades rusas contra el activismo feminista ha obligado a numerosas organizaciones a cesar operaciones y a sus organizadores a huir del país. La propia Skochilenko era miembro de una de estas organizaciones feministas llamada Costillas de Eva (<em>Рёбра Евы</em>). La organización fue fundada en San Petersburgo en 2015 con el objetivo de hacer campaña contra la discriminación y la violencia contra las mujeres. Sus actividades eran diversas, que iban desde grupos de apoyo para mujeres y eventos educativos hasta acciones callejeras performativas protestando contra la violencia hacia las mujeres y el militarismo. Desde la invasión de Ucrania, los organizadores de Costillas de Eva se han visto obligados a abandonar Rusia debido a amenazas de persecución política.</p>\n<p><strong>Innovación en las protestas</strong></p>\n<p>Las mujeres que asisten a protestas pacíficas anti-guerra han sido <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">sometidas</a> a violencia, han sufrido torturas como el ahogamiento simulado y han sido amenazadas con agresiones sexuales mientras estaban bajo custodia policial. Aquellos arrestados se ven obligados a enfrentarse a un sistema de justicia penal con un severo sesgo en contra de los acusados. En Rusia, la tasa de condena es actualmente superior al 99 por ciento, lo que ha llevado a algunos analistas a sugerir que los niveles de <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">represión política bajo Putin</a> son más altos que durante la Gran Purga de Stalin. Además de las graves violaciones de los derechos a protestar y a la libertad de reunión, las enmiendas a la ley penal rusa promulgadas en las semanas posteriores a la invasión de Ucrania convierten en un crimen desacreditar o difundir información “falsa” o “no confiable” sobre las Fuerzas Armadas Rusas y otros organismos estatales. Estas leyes de noticias falsas convierten cualquier forma de crítica a la guerra en un delito penal castigable con hasta quince años de prisión.</p>\n<p>En respuesta a esta censura draconiana y a los riesgos que enfrentan aquellos que continúan protestando, FAR se ha visto obligada a desarrollar formas innovadoras de protesta y desobediencia civil para continuar su misión. Los métodos de protesta incluyen usar amarillo y azul para mostrar solidaridad con Ucrania o negro para llorar a aquellos que han muerto en el conflicto. Las activistas también escriben lemas anti-guerra como “no a la guerra” (<em>нет войне</em>) y “no te quedes en silencio” (<em>не мольчи</em>) en billetes y monedas. FAR también ha abogado por el uso de graffiti e instalaciones de arte guerrillero para oponerse a la guerra.</p>\n<p> Además de publicar materiales anti-guerra en su canal de Telegram, FAR comparte noticias sin censura sobre la verdad de la “operación militar especial” de Rusia; coordina apoyo para prisioneros políticos; y discute los ataques del estado ruso contra mujeres y personas LGBTQ+, que se han vuelto cada vez más frecuentes en los últimos años. El grupo incluso proporciona servicios psicológicos gratuitos a activistas necesitados. Si bien los líderes de FAR son en su mayoría anónimos y su estructura descentralizada de base hace que la organización sea difícil de atacar para las autoridades gubernamentales, no es inmune a la represión política. FAR fue nombrada agente extranjero en diciembre de 2022, una etiqueta utilizada para designar organizaciones que reciben financiamiento extranjero. En abril de 2024, el ministerio de justicia ruso agregó al grupo a una lista de organizaciones indeseables que se consideran una amenaza para la seguridad nacional del país. Las organizaciones indeseables deben detener todas las operaciones en Rusia y los individuos involucrados arriesgan tiempo en prisión, con una pena máxima de cinco años. Poco después, se emitió una orden de arresto para la poeta exiliada Daria Serenko, una de las únicas líderes de FAR cuya identidad es pública.</p>\n<p>El manifiesto de FAR establece que durante mucho tiempo el movimiento feminista ruso no fue percibido como una amenaza por el Kremlin y las activistas feministas eran, por lo tanto, menos vulnerables a la represión estatal que otros grupos políticos. Esto claramente ha comenzado a cambiar. En un país donde los valores tradicionales se han convertido en una ideología oficial promovida por políticos, intelectuales públicos como Alexander Dugin y figuras prominentes de la Iglesia Ortodoxa Rusa, hacer campaña por la igualdad de género y desafiar las normas sociales patriarcales es un asunto peligroso. Un estudio reciente sobre la protesta en Rusia encontró que las protestas que involucran grandes cantidades de mujeres son percibidas como menos peligrosas que las protestas dominadas por hombres. Sin embargo, las manifestantes que desafían al patriarcado son vistas como inmorales y más merecedoras de represión que aquellas mujeres que enfatizan su feminidad y cumplen con los roles de género tradicionales, como las madres y esposas de soldados movilizados. Al afirmar con orgullo su desdén por los valores tradicionales y abogar por los derechos iguales para todos los géneros, las feministas rusas atraen la ira de las autoridades estatales y han sido objeto de una creciente represión en los últimos años.</p>\n<p><strong>Valores tradicionales </strong></p>\n<p> El caso más conocido de la represión estatal de activistas feministas rusas es, por supuesto, el del famoso grupo Pussy Riot. Si bien académicos como Valerie Sperling han puesto en duda si Pussy Riot puede ser descrito correctamente como un grupo feminista, debido a la naturaleza misógina y homofóbica de algunas de sus actuaciones pasadas, las mujeres han sido reconocidas por atraer la atención internacional hacia el lamentable estado de los derechos de las mujeres en Rusia. En 2012, la actuación de Punk Prayer vio a tres miembros del grupo, Nadezhda Tolokonnikova, Yekaterina Samutsevich y Maria Alyokhina, bailar en el altar de la Catedral de Cristo Salvador en Moscú, uno de los lugares de culto más sagrados de Rusia. Llevaban coloridas pasamontañas mientras cantaban en voz alta su canción “Madre de Dios, ahuyenta a Putin”<em>.</em></p>\n<p>Al leer las letras provocativas, queda claro que la actuación de Pussy Riot era profundamente política en naturaleza, buscando condenar la promoción de roles de género tradicionales por parte del Kremlin y la relación cómoda entre Putin y el corrupto Patriarca Kirill. Sin embargo, después de meses de juicio, las mujeres fueron finalmente condenadas por vandalismo motivado por odio religioso y sentenciadas a dos años de prisión. La jueza Marina Syrova consideró que las creencias feministas del grupo eran un factor motivador significativo detrás de su interrupción del orden público y señaló que, aunque el feminismo en sí no es un crimen, sus seguidores desafían las normas de la moral pública, incluidas las relaciones familiares y los estándares de decencia.</p>\n<p>Desde la actuación de Punk Prayer de Pussy Riot, los ataques conjuntos al feminismo por parte del Kremlin y la Iglesia Ortodoxa Rusa se han intensificado en consonancia con el creciente autoritarismo del estado, la promoción de valores tradicionales y el debilitamiento de las protecciones de derechos humanos. Por ejemplo, en 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">el Patriarca Kirill</a> describió el feminismo como un fenómeno peligroso que distrae a las mujeres de su papel innato en el cuidado del hogar y la crianza de los hijos. Además de las políticas familiares pronatalistas que alientan a las mujeres a abandonar sus carreras en favor de proporcionar al estado la mayor cantidad de hijos posible, las mujeres rusas han sido objeto de horrendos ataques a sus derechos. En 2017, la Duma Estatal rusa despenalizó la violencia doméstica. A menos que las lesiones de una mujer sean tan graves que deba ser hospitalizada, no hay penas penales por el abuso. Este retroceso en las protecciones para las víctimas de violencia doméstica ocurrió a pesar de décadas de defensa por parte de organizaciones de mujeres como <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), el Centro de Crisis de San Petersburgo y ANNA (listada como organización agente extranjera desde 2016) para obtener protecciones más integrales para las mujeres.</p>\n<p>Los derechos reproductivos de las mujeres también están bajo amenaza. Si bien la República Soviética Rusa bajo Lenin fue el primer estado moderno en el mundo en legalizar el aborto, desde el resurgimiento de la Iglesia Ortodoxa Rusa en la era postsoviética, el derecho de una mujer a elegir ha sido cada vez más cuestionado. Miembros prominentes de la iglesia han enmarcado el aborto como un problema moral y de importancia demográfica. El fallecido sacerdote Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> describió famosamente el aborto como “peor que el Holocausto”. Más recientemente, a finales de 2023, el Patriarca <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> comparó la prohibición del aborto con una varita mágica (<em>волшебной палочки</em>) con el poder de remediar la crisis demográfica de Rusia. El año 2007 vio la introducción del esquema de Capital Maternidad, que proporciona incentivos financieros para que las familias rusas tengan más de un hijo. Desde entonces, el Kremlin ha continuado promulgando medidas pronatalistas que enmarcan la maternidad y el parto como el deber primario de las mujeres hacia el estado.</p>\n<p>En agosto de 2023, Putin revivió el premio “Madre-Heroína” de la era de Stalin para mujeres que han criado diez o más hijos. Si bien el aborto sigue siendo legal a nivel federal, varias regiones han promulgado legislación de aborto más restrictiva. El estado también ha introducido una serie de medidas diseñadas para desalentar a las mujeres de optar por interrumpir el embarazo. Estas incluyen la “semana de silencio” – un período de espera obligatorio entre la solicitud inicial de una mujer para interrumpir su embarazo y el procedimiento en sí, durante el cual debe asistir a servicios de consejería pre-aborto a menudo impartidos por sacerdotes ortodoxos o activistas pro-vida. Los legisladores conservadores han comenzado a fijar su atención en clínicas privadas, donde alrededor del 20 por ciento de los procedimientos de aborto tienen lugar. En diciembre de 2023, la asamblea legislativa de Nizhny Novgorod propuso un proyecto de ley que prohíbe los abortos en clínicas privadas a nivel federal a la Duma Estatal rusa <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Esto ocurre después de que clínicas privadas en muchas regiones, incluida Crimea ocupada por Rusia, han dejado de realizar abortos.</p>\n<p>Más recientemente, el 25 de septiembre de 2024, legisladores del partido Rusia Unida de Putin propusieron un proyecto de ley para prohibir la “propaganda sin hijos”, materiales que promueven o discuten la falta voluntaria de hijos. En Rusia, el movimiento sin hijos (en ruso, <em>чайлдфри</em>) proporciona un lugar seguro para las mujeres que eligen no tener hijos en una sociedad donde esta elección podría convertirlas en objeto de desprecio o desaprobación. Bajo la legislación propuesta, las personas encontradas culpables de difundir “propaganda sin hijos” enfrentarán una multa de hasta 400,000 rublos (aproximadamente 3800 euros), mientras que las entidades legales u organizaciones enfrentarán sanciones de hasta cinco millones de rublos (alrededor de 48,000 euros).</p>\n<p>La presidenta de la cámara alta del parlamento ruso <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> hizo eco de las opiniones de muchos partidarios de la prohibición cuando describió la ideología sin hijos como originaria del movimiento feminista, que afirma que ahora se ha vuelto militante y radicalizada por Occidente. Matvienko describe el feminismo como un movimiento que es tanto anti-hombres como anti-valores tradicionales. Mientras tanto, expertos legales rusos advierten que si se aprueba la ley, podría interpretarse de manera muy amplia y utilizarse para atacar a los medios de comunicación, el cine y la industria publicitaria. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">El abogado Vladislav Gubko</a> predice que cualquier mujer mayor de 25 años que mencione en sus redes sociales que no tiene hijos y no planea tenerlos podría ser considerada culpable de difundir “propaganda sin hijos”.</p>\n<p>El 17<sup>th</sup> de octubre de 2024, la Duma Estatal adoptó la ley que prohíbe la propaganda sin hijos.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminismo: una ideología extremista</strong></p>\n<p>Mirando hacia el futuro, parece cada vez más probable que el movimiento feminista pueda ser designado como una organización extremista o terrorista, tal como el movimiento LGBTQ+ global <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">fue</a> en noviembre de 2023. Ya en 2023, se vio a múltiples mujeres acusadas de “feminismo radical” en la corte, lo que se comparó con el extremismo. La directora de teatro Anya Berkovich y la dramaturga Svetlana Petriychuk fueron acusadas de justificar el terrorismo a causa de su <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">obra feminista</a> <em>“Finist el valiente halcón”</em> que presenta de manera simpática a las novias yihadistas rusas que son atraídas por combatientes del ISIS a Siria. Se dijo que la obra glorificaba el terrorismo y contenía elementos de “ideología feminista radical”. La pareja fue condenada a seis años de prisión.</p>\n<p>El arresto de Daria Trepova, de 26 años, por el asesinato del bloguero y propagandista pro-guerra Maxim Fomin, mejor conocido como Vladlen Tatarsky, fue un catalizador para una nueva locura anti-feminista en algunos círculos conservadores de la sociedad rusa. El miembro de la Duma <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> propuso sin éxito una ley que reconocería el feminismo como una ideología extremista poco después del arresto de Trepova, señalando sus publicaciones en redes sociales sobre el feminismo como evidencia de que “en este entorno feminista, los terroristas reclutan a sus seguidores”.</p>\n<p>El Telón de Acero puede haber caído, pero la oscura sombra del totalitarismo ha envuelto a Rusia una vez más. Las experiencias de las feministas rusas, que han sido encarceladas por protestas pacíficas, acusadas de extremismo y terrorismo por su creencia en la igualdad de género, y acosadas, agredidas y amenazadas por la policía, demuestran la disposición del estado ruso a aterrorizar a aquellos que intentan oponerse a su agenda de valores tradicionales y a levantarse contra la guerra en Ucrania.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> es profesora asociada de ciencias políticas en el Trinity College de Dublín. Sus intereses de investigación incluyen el estudio de los asuntos de Europa Central y del Este y la historia de género. Tiene una maestría del Colegio de Europa en Natolin y una licenciatura en Estudios Europeos del Trinity College de Dublín.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.69",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Las mujeres que asisten a protestas pacíficas contra la guerra han sido sometidas a violencia y tortura y también amenazadas con agresiones sexuales mientras están bajo custodia. Las personas arrestadas se ven obligadas a enfrentarse a un sistema de justicia penal con un severo sesgo en contra de los acusados. La represión del activismo feminista ha obligado a numerosas organizaciones a cesar operaciones y a sus organizadores a huir del país.</I>\n<br><br>\n1 de agosto de 2024: los aviones aterrizan en una pista en Ankara, Turquía. El escenario está preparado para el intercambio de prisioneros más extenso entre Rusia y Occidente desde la caída del Telón de Acero. La liberación de prisioneros de alto perfil como Evan Gershkovich del Wall Street Journal y el marine estadounidense Paul Whelan, ambos condenados por espionaje, fue un beneficio diplomático para Occidente. Sin embargo, algunos fueron críticos de que, a cambio de liberar a periodistas, figuras de la oposición, defensores de los derechos humanos y manifestantes pacíficos, Rusia recibió a un agente del FSB sin arrepentimiento convertido en asesino, así como a criminales y espías notorios. Uno de los casos en particular destaca no solo por su absurdidad, sino por lo bien que demuestra la draconiana represión de Rusia contra la disidencia y la protesta. Esta es la historia de la artista y música Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.693",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Wie das Elend der russischen Feministinnen den totalitären Terror des russischen Staates demonstriert",
                key:"uid": string:"fe641e9c-32ac-4018-af63-67bc8e6b1181",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Am 16. November 2023, nach monatelanger Untersuchungshaft, wurde Sasha Skochilenko wegen „öffentlicher Verbreitung wissentlich falscher Informationen über die russischen Streitkräfte“ für schuldig befunden. Ihr Verbrechen? Sie hatte fünf Preisschilder in einem Supermarkt durch kleine Zettel ersetzt, die mit Aussagen wie „Putin lügt uns seit 20 Jahren von den Fernsehern an: das Ergebnis dieser Lügen ist unsere Bereitschaft, den Krieg und die sinnlosen Tode zu rechtfertigen“ und „Die russische Armee hat eine Kunstschule in Mariupol bombardiert. Rund 400 Menschen haben sich dort versteckt.“ In einer abschließenden Erklärung vor Gericht hob Skochilenko die Absurdität der Behauptungen hervor, dass ihre Handlungen die staatliche Sicherheit Russlands bedroht hätten: „Wie fragil muss der Glaube des Staatsanwalts an unseren Staat und unsere Gesellschaft sein, wenn er denkt, dass unsere Staatlichkeit und öffentliche Sicherheit durch fünf kleine Zettel zu Fall gebracht werden können?“</p>\n<p>Während Skochilenkos Geschichte möglicherweise die Aufmerksamkeit der internationalen Nachrichtenmedien auf sich gezogen hat, ist sie nur eine von Hunderten russischer Frauen, die in den letzten Jahren unter politischer Repression gelitten haben. Skochilenko ist eine Künstlerin, Feministin, Friedensaktivistin, politische Gefangene und jetzt eine freie Frau. Ihre Geschichte veranschaulicht sowohl die wachsende Feminisierung des Widerstands in Russland als auch die Repression feministischer Aktivismus und Antikriegsproteste.</p>\n<p><strong>Die Feminisierung des Widerstands</strong></p>\n<p>Skochilenko war nicht allein darin, Preisschilder zu verwenden, um antikriegs Botschaften zu verbreiten. Die Idee stammt von der Feministischen Antikriegsbewegung, oder FAR – einem Kollektiv, das einen Tag nach Russlands Invasion in die Ukraine gegründet wurde, mit dem Ziel, den Krieg um jeden Preis zu protestieren. Während feministische Aktivisten in Russland es nie leicht hatten, hat sich ihre Verfolgung seit Russlands Invasion in die Ukraine rapide beschleunigt, wahrscheinlich aufgrund der Neigung feministischer Organisationen, ebenfalls gegen den Krieg zu protestieren. Diese Verbindung von Antikriegsprotest und feministischer Aktivismus hat dazu geführt, dass die beteiligten Frauen in den Augen des russischen Staates als doppelt schuldig angesehen werden. Ihre feministischen Überzeugungen sind unvereinbar mit Russlands traditionellen Werten des Konservatismus, und ihre Offenheit gegen Russlands militärische Aggression macht sie zu Verrätern ihres Landes.</p>\n<p>Russland hat eine lange Geschichte von Frauen, die gegen den Krieg protestieren oder für militärische Reformen im Namen ihrer eingezogenen Ehemänner und Söhne eintreten. Heute wird diese Tradition von Way Home und dem seit langem etablierten Verband der Soldatenmütter fortgeführt. Allerdings ist die Feministische Antikriegsbewegung einzigartig, da sie, wie der Name schon sagt, die feministische Ideologie ins Zentrum ihres Aktivismus stellt. Sofort nach Russlands Invasion in die Ukraine erklärt das Manifest von FAR, dass „Feminismus als politische Kraft nicht auf der Seite eines Aggressionskriegs und militärischer Besatzung stehen kann.“ Die Organisation fordert ihre Anhänger auf, „aktiv gegen den Krieg und die Regierung, die ihn begonnen hat, zu protestieren“ und hat diesen Aufruf zur Aktion trotz der zunehmend gefährlichen Umstände und der Risiken, denen sich die Protestierenden jetzt aussetzen, weiterhin gefördert.</p>\n<p>Die Repression der russischen Behörden gegen feministischen Aktivismus hat zahlreiche Organisationen gezwungen, ihre Aktivitäten einzustellen und ihre Organisatoren zur Flucht aus dem Land. Skochilenko selbst war Mitglied einer solchen feministischen Organisation namens Eve’s Ribs (<em>Рёбра Евы</em>). Die Organisation wurde 2015 in St. Petersburg gegründet, um gegen Diskriminierung und Gewalt gegen Frauen zu kämpfen. Ihre Aktivitäten waren vielfältig und reichten von Unterstützungsgruppen für Frauen und Bildungsveranstaltungen bis hin zu performativen Straßenaktionen, die gegen Gewalt gegen Frauen und Militarismus protestierten. Seit der Invasion der Ukraine sind die Organisatoren von Eve’s Ribs gezwungen, Russland aufgrund von Drohungen politischer Verfolgung zu verlassen.</p>\n<p><strong>Innovation in Protesten</strong></p>\n<p>Frauen, die an friedlichen Antikriegsprotesten teilnehmen, wurden <a href=\"https://www.hrw.org/news/2022/03/09/russia-brutal-arrests-and-torture-ill-treatment-anti-war-protesters\">gewaltsam behandelt</a>, erlitten Folter wie Waterboarding und wurden während ihrer Polizeigewahrsam mit sexueller Gewalt bedroht. Die Festgenommenen sind gezwungen, sich einem Strafjustizsystem zu stellen, das stark gegen Angeklagte voreingenommen ist. In Russland liegt die Verurteilungsrate derzeit bei über 99 Prozent, was einige Analysten dazu veranlasst hat, zu behaupten, dass die politischen <a href=\"https://www.thetimes.com/article/russian-conviction-rate-is-higher-than-under-stalin-hj2v7f0bg\">Repressionen unter Putin</a> höher sind als während Stalins Großer Säuberung. Neben groben Verletzungen der Rechte auf Protest und Versammlungsfreiheit machen Änderungen des russischen Strafrechts, die in den Wochen nach der Invasion der Ukraine verkündet wurden, das Diskreditieren oder Verbreiten von „falschen“ oder „unzuverlässigen“ Informationen über die russischen Streitkräfte und andere staatliche Stellen zu einem Verbrechen. Diese Fake-News-Gesetze machen jede Form der Kritik am Krieg zu einer Straftat, die mit bis zu fünfzehn Jahren Gefängnis bestraft werden kann.</p>\n<p>Als Reaktion auf diese drakonische Zensur und die Risiken, denen sich diejenigen aussetzen, die weiterhin protestieren, war FAR gezwungen, innovative Formen des Protests und der zivilen Ungehorsam zu entwickeln, um ihre Mission fortzusetzen. Protestmethoden umfassen das Tragen von Gelb und Blau, um Solidarität mit der Ukraine zu zeigen, oder Schwarz, um derjenigen zu gedenken, die im Konflikt gestorben sind. Aktivisten schreiben auch antikriegs Slogans wie „Nein zum Krieg“ (<em>нет войне</em>) und „Sei nicht still“ (<em>не мольчи</em>) auf Banknoten und Münzen. FAR hat auch die Verwendung von Graffiti und Guerilla-Kunstinstallationen gefordert, um gegen den Krieg zu protestieren.</p>\n<p> Zusätzlich zur Veröffentlichung antikriegs Materialien auf ihrem Telegram-Kanal teilt FAR unzensierte Nachrichten über die Wahrheit über Russlands „besondere militärische Operation“; koordiniert Unterstützung für politische Gefangene; und diskutiert Angriffe des russischen Staates auf Frauen und LGBTQ+-Menschen, die in den letzten Jahren immer häufiger geworden sind. Die Gruppe bietet sogar kostenlose psychologische Dienste für bedürftige Aktivisten an. Während die Führung von FAR weitgehend anonym ist und ihre dezentralisierte Basisstruktur die Organisation für die staatlichen Behörden schwer angreifbar macht, ist sie nicht immun gegen politische Repression. FAR wurde im Dezember 2022 als ausländischer Agent bezeichnet, ein Etikett, das verwendet wird, um Organisationen zu kennzeichnen, die ausländische Mittel erhalten. Im April 2024 fügte das russische Justizministerium die Gruppe einer Liste unerwünschter Organisationen hinzu, die als Bedrohung für die nationale Sicherheit des Landes gelten. Unerwünschte Organisationen müssen alle Aktivitäten in Russland einstellen, und die beteiligten Personen riskieren Gefängnisstrafen, mit einer Höchststrafe von fünf Jahren. Kurz darauf wurde ein Haftbefehl gegen die im Exil lebende Dichterin Daria Serenko erlassen, eine der wenigen FAR-Führerinnen, deren Identität öffentlich ist.</p>\n<p>Das Manifest von FAR besagt, dass die russische feministische Bewegung lange Zeit vom Kreml nicht als Bedrohung wahrgenommen wurde und feministische Aktivisten daher weniger anfällig für staatliche Repression waren als andere politische Gruppen. Dies hat sich offensichtlich begonnen zu ändern. In einem Land, in dem traditionelle Werte zu einer offiziellen Ideologie geworden sind, die von Politikern, öffentlichen Intellektuellen wie Alexander Dugin und prominenten Persönlichkeiten der Russisch-Orthodoxen Kirche gefördert wird, ist der Einsatz für Geschlechtergleichheit und die Herausforderung patriarchalischer sozialer Normen ein gefährliches Unterfangen. Eine aktuelle Studie über Proteste in Russland hat ergeben, dass Proteste mit einer großen Anzahl von Frauen als weniger gefährlich wahrgenommen werden als von Männern dominierte Proteste. Patriarchatswidrige weibliche Protestierende werden jedoch als unmoralisch und eher einer Repression würdig angesehen als jene Frauen, die ihre Weiblichkeit betonen und den traditionellen Geschlechterrollen entsprechen, wie die Mütter und Ehefrauen mobilisierter Soldaten. Indem sie stolz ihre Verachtung für traditionelle Werte zum Ausdruck bringen und für gleiche Rechte für alle Geschlechter eintreten, ziehen russische Feministinnen den Zorn der Staatsbehörden auf sich und sind in den letzten Jahren zunehmender Repression ausgesetzt gewesen.</p>\n<p><strong>Traditionelle Werte </strong></p>\n<p> Der bekannteste Fall der staatlichen Repression gegen russische feministische Aktivisten ist natürlich der der berühmten Pussy Riot-Gruppe. Während Akademiker wie Valerie Sperling in Frage gestellt haben, ob Pussy Riot überhaupt als feministische Gruppe bezeichnet werden kann, aufgrund der misogynistischen und homophoben Natur einiger ihrer früheren Aufführungen, wird den Frauen dennoch zugeschrieben, internationale Aufmerksamkeit auf den beklagenswerten Zustand der Frauenrechte in Russland gelenkt zu haben. Im Jahr 2012 sah die Punk Prayer-Aufführung drei Mitglieder der Gruppe, Nadezhda Tolokonnikova, Jekaterina Samutsevich und Maria Alyokhina, auf dem Altar der Kathedrale Christi des Erlösers in Moskau tanzen, einem der heiligsten Orte des Gottesdienstes in Russland. Sie trugen bunte Sturmhauben und sangen laut ihr Lied „Mutter Gottes, vertreibe Putin“<em>.</em></p>\n<p>Beim Lesen der provokanten Texte wird deutlich, dass die Aufführung von Pussy Riot tief politisch war und darauf abzielte, die Förderung traditioneller Geschlechterrollen durch den Kreml und die enge Beziehung zwischen Putin und dem korrupten Patriarchen Kirill zu verurteilen. Nach monatelangen Prozessen wurden die Frauen schließlich wegen Hooliganismus, der durch religiösen Hass motiviert war, verurteilt und zu zwei Jahren Gefängnis verurteilt. Richterin Marina Syrova betrachtete die feministischen Überzeugungen der Gruppe als einen wesentlichen Motivationsfaktor für ihre Störung der öffentlichen Ordnung und stellte fest, dass, obwohl Feminismus selbst kein Verbrechen ist, seine Anhänger die Normen der öffentlichen Moral, einschließlich der Familienverhältnisse und der Anstandsstandards, herausfordern.</p>\n<p>Seit der Punk Prayer-Aufführung von Pussy Riot haben die gemeinsamen Angriffe auf den Feminismus durch den Kreml und die Russisch-Orthodoxe Kirche in Übereinstimmung mit dem zunehmenden Autoritarismus des Staates, der Förderung traditioneller Werte und der Schwächung des Schutzes der Menschenrechte zugenommen. Zum Beispiel beschrieb 2013 <a href=\"https://rus.azattyq.org/a/24954040.html\">Patriarch Kirill</a> den Feminismus als ein gefährliches Phänomen, das Frauen von ihrer angeborenen Rolle, sich um das Zuhause und die Erziehung der Kinder zu kümmern, ablenkt. Neben pronatalistischen Familienpolitiken, die Frauen ermutigen, ihre Karrieren zugunsten der Bereitstellung von so vielen Kindern wie möglich für den Staat aufzugeben, wurden russische Frauen mit schrecklichen Angriffen auf ihre Rechte konfrontiert. 2017 entkriminalisierte die russische Staatsduma häusliche Gewalt. Es gibt keine strafrechtlichen Sanktionen für den Missbrauch, es sei denn, die Verletzungen einer Frau sind so schwer, dass sie ins Krankenhaus eingeliefert werden muss. Dieser Rückschritt bei den Schutzmaßnahmen für Opfer häuslicher Gewalt erfolgte trotz jahrzehntelanger Advocacy von Frauenorganisationen wie <em>Syostri</em> (<em>Сёстры</em>), dem St. Petersburger Krisenzentrum und ANNA (seit 2016 als ausländische Agentenorganisation gelistet) für umfassendere Schutzmaßnahmen für Frauen.</p>\n<p>Die reproduktiven Rechte von Frauen sind ebenfalls bedroht. Während die Russische Sowjetrepublik unter Lenin der erste moderne Staat der Welt war, der Abtreibung legalisierte, wird das Recht einer Frau auf Selbstbestimmung seit dem Wiederaufleben der Russisch-Orthodoxen Kirche in der postsowjetischen Ära zunehmend in Frage gestellt. Prominente Mitglieder der Kirche haben Abtreibung sowohl als moralisches Problem als auch als eines von demografischer Bedeutung dargestellt. Der verstorbene Priester Dmitry <a href=\"https://www.themoscowtimes.com/2019/02/28/orthodox-official-compares-abortion-numbers-in-russia-to-wwii-losses-a64661\">Smirnov</a> beschrieb Abtreibung berühmt als „schlimmer als der Holocaust“. Kürzlich, Ende 2023, verglich Patriarch <a href=\"https://t.me/sotaproject/69271\">Kirill</a> ein Abtreibungsverbot mit einem Zauberstab (<em>волшебной палочки</em>), der die Macht hat, Russlands demografische Krise zu beheben. Im Jahr 2007 wurde das Mütterkapital eingeführt, das finanzielle Anreize für russische Familien bietet, mehr als ein Kind zu bekommen. Seitdem hat der Kreml weiterhin pronatalistische Maßnahmen ergriffen, die Mutterschaft und Geburt als die primäre Pflicht der Frauen gegenüber dem Staat darstellen.</p>\n<p>Im August 2023 belebt Putin die Stalin-Ära „Mutter-Heldin“-Auszeichnung für Frauen, die zehn oder mehr Kinder großgezogen haben. Während Abtreibung auf Bundesebene weiterhin legal bleibt, haben eine Reihe von Regionen restriktivere Abtreibungsgesetze erlassen. Der Staat hat auch eine Reihe von Maßnahmen eingeführt, die Frauen davon abhalten sollen, sich für eine Schwangerschaftsunterbrechung zu entscheiden. Dazu gehört die „Woche der Stille“ – eine verpflichtende Wartezeit zwischen dem ersten Antrag einer Frau auf Schwangerschaftsunterbrechung und dem Eingriff selbst, während der sie an vorab Abtreibungsberatungsdiensten teilnehmen muss, die oft von orthodoxen Priestern oder Lebensschutzaktivisten durchgeführt werden. Konservative Gesetzgeber haben begonnen, ihre Aufmerksamkeit auf private Kliniken zu richten, in denen etwa 20 Prozent der Abtreibungsverfahren stattfinden. Im Dezember 2023 schlug die gesetzgebende Versammlung von Nischni Nowgorod ein Gesetz vor, das Abtreibungen in privaten Kliniken auf Bundesebene verbietet, an die Russische Staatsduma <a href=\"https://meduza.io/en/news/2023/12/13/bill-to-ban-abortions-in-private-clinics-at-federal-level-submitted-to-russian-state-duma\">Duma</a>. Dies geschieht, nachdem private Kliniken in vielen Regionen, einschließlich des von Russland besetzten Krim, aufgehört haben, Abtreibungen durchzuführen.</p>\n<p>Zuletzt, am 25. September 2024, schlugen Gesetzgeber der Putins Partei Einiges Russland ein Gesetz vor, das „kinderfreie Propaganda“ verbietet, Materialien, die freiwillige Kinderlosigkeit fördern oder diskutieren. In Russland bietet die kinderfreie Bewegung (auf Russisch, <em>чайлдфри</em>) einen sicheren Ort für Frauen, die sich entscheiden, keine Kinder zu haben, in einer Gesellschaft, in der diese Wahl sie sonst zum Objekt von Verachtung oder Missbilligung machen könnte. Nach dem vorgeschlagenen Gesetz werden Personen, die für schuldig befunden werden, „kinderfreie Propaganda“ zu verbreiten, mit einer Geldstrafe von bis zu 400.000 Rubel (etwa 3.800 Euro) belegt, während juristische Personen oder Organisationen mit Strafen von bis zu fünf Millionen Rubel (rund 48.000 Euro) rechnen müssen.</p>\n<p>Die Sprecherin des Oberhauses des russischen Parlaments <a href=\"https://novayagazeta.eu/articles/2024/09/18/speaker-of-russian-senate-calls-for-child-free-movement-to-be-banned-en-news\">Valentina Matvienko</a> wiederholte die Ansichten vieler Unterstützer des Verbots, als sie die kinderfreie Ideologie als Ursprung in der feministischen Bewegung beschrieb, die ihrer Meinung nach jetzt militant und radikalisiert durch den Westen geworden ist. Matvienko beschreibt Feminismus als eine Bewegung, die sowohl anti-Männer als auch anti-traditionelle Werte ist. Unterdessen warnen russische Rechtsexperten, dass, wenn das Gesetz verabschiedet wird, es sehr weit ausgelegt werden könnte und verwendet werden könnte, um die Medien, das Kino und die Werbeindustrie ins Visier zu nehmen. <a href=\"https://www.rbc.ru/technology_and_media/26/09/2024/66f3f7a89a7947d40b6462ff?from=materials_on_subject\">Rechtsanwalt Vladislav Gubko</a> prognostiziert, dass jede Frau über 25, die in ihren sozialen Medien erwähnt, dass sie keine Kinder hat und nicht plant, welche zu haben, für schuldig befunden werden könnte, „kinderfreie Propaganda“ zu verbreiten.</p>\n<p>Am 17.<sup>ten</sup> Oktober 2024 verabschiedete die Staatsduma das Gesetz, das kinderfreie Propaganda verbietet.</p>\n<p><strong> </strong><strong>Feminismus: eine extremistische Ideologie</strong></p>\n<p>Wenn man in die Zukunft blickt, scheint es zunehmend wahrscheinlich, dass die feministische Bewegung als extremistische oder terroristische Organisation eingestuft werden könnte, genau wie die globale LGBTQ+ <a href=\"https://www.hrw.org/news/2023/11/30/russia-supreme-court-bans-lgbt-movement-extremist\">Bewegung</a> im November 2023. Bereits 2023 wurden mehrere Frauen beschuldigt, „radikalen Feminismus“ im Gericht, was mit Extremismus verglichen wurde. Die Theaterregisseurin Anya Berkovich und die Dramatikerin Svetlana Petriychuk wurden beschuldigt, Terrorismus zu rechtfertigen, aufgrund ihres <a href=\"https://www.nytimes.com/2023/11/27/opinion/feminist-witch-hunt-russia.html\">feministischen</a> Stücks <em>„Finist der tapfere Falke“</em>, das einen sympathischen Blick auf russische Dschihadistinnen wirft, die von ISIS-Kämpfern nach Syrien gelockt werden. Es wurde gesagt, dass das Stück den Terrorismus verherrlicht und Elemente von „radikaler feministischer Ideologie“ enthält. Das Paar wurde zu sechs Jahren Gefängnis verurteilt.</p>\n<p>Die Festnahme der 26-jährigen Daria Trepova wegen des Mordes an dem kriegsfreundlichen Blogger und Propagandisten Maxim Fomin, besser bekannt als Vladlen Tatarsky, war ein Katalysator für einen neuen anti-feministischen Wahnsinn in einigen konservativen Kreisen der russischen Gesellschaft. Duma-Mitglied <a href=\"https://www.pnp.ru/politics/matveychev-predlozhil-priznat-feminizm-ekstremistskoy-ideologiey.html\">Oleg Matveychev</a> schlug kurz nach Trepovas Festnahme erfolglos ein Gesetz vor, das Feminismus als extremistische Ideologie anerkennen würde, und verwies auf ihre Social-Media-Beiträge über Feminismus als Beweis, dass „in diesem feministischen Umfeld Terroristen ihre Unterstützer rekrutieren“. </p>\n<p>Der eiserne Vorhang mag gefallen sein, aber der dunkle Schatten des Totalitarismus hat Russland erneut umhüllt. Die Erfahrungen russischer Feministinnen, die für friedlichen Protest ins Gefängnis geworfen, wegen ihres Glaubens an Geschlechtergleichheit der Extremismus und Terrorismus beschuldigt und von der Polizei belästigt, angegriffen und bedroht werden, zeigen die Bereitschaft des russischen Staates, diejenigen zu terrorisieren, die versuchen, sich seiner Agenda traditioneller Werte zu widersetzen und gegen den Krieg in der Ukraine zu stehen.</p>\n<p> </p>\n<p> </p>\n<p><strong>Ailbhe Cannon</strong> ist Lehrbeauftragte für Politikwissenschaft am Trinity College Dublin. Ihre Forschungsinteressen umfassen das Studium der zentral- und osteuropäischen sowie der postsowjetischen Angelegenheiten und der Geschlechtergeschichte. Sie hat einen Master-Abschluss vom College of Europe in Natolin und einen Bachelor-Abschluss in Europastudien vom Trinity College Dublin.</p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgpnqr4carprzzdpntptseg",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.197",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgpowi7darhzsndpyf3ogj6",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Frauen, die an friedlichen Anti-Kriegs-Protesten teilnehmen, wurden Gewalt und Folter ausgesetzt und auch mit sexueller Gewalt während ihrer Inhaftierung bedroht. Die Festgenommenen sind gezwungen, sich einem Strafjustizsystem zu stellen, das eine schwere Voreingenommenheit gegen Angeklagte aufweist. Die Repression gegen feministische Aktivismus hat zahlreiche Organisationen gezwungen, ihre Aktivitäten einzustellen, und ihre Organisatoren zur Flucht aus dem Land gezwungen.</I>\n<br><br>\n1. August 2024: Flugzeuge landen auf einer Landebahn in Ankara, Türkei. Die Bühne ist bereitet für den umfangreichsten Gefangenenaustausch zwischen Russland und dem Westen seit dem Fall des Eisernen Vorhangs. Die Freilassung hochkarätiger Gefangener wie Evan Gershkovich von der Wall Street Journal und US-Marine Paul Whelan, die beide wegen Spionage verurteilt wurden, war ein diplomatischer Gewinn für den Westen. Einige waren jedoch kritisch, dass Russland im Gegenzug für die Freilassung von Journalisten, Oppositionsfiguren, Menschenrechtsverteidigern und friedlichen Protestierenden einen unbußfertigen FSB-Agenten, der zum Auftragsmörder wurde, sowie berüchtigte Kriminelle und Spione erhielt. Besonders ein Fall sticht nicht nur durch seine Absurdität hervor, sondern auch durch das, wie gut er Russlands drakonische Repression gegen abweichende Meinungen und Proteste demonstriert. Dies ist die Geschichte der Künstlerin und Musikerin Alexandra (Sasha) Skochilenko.",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.098",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}