REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Will Belarus enter the BRICS? A Brazilian perspective."
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>The BRICS summit in Kazan could have paved the way for the future accession of new members. Belarus would like to join as it views membership as a chance to break free from its international isolation. Brazil could be the one blocking the organization's expansion as it is becoming increasingly worried about the growing Chinese influence.</I>"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Between October 22nd and 24th, 2024, the heads of state and government of the BRICS met in the Russian city of Kazan to debate a new round of the group's expansion. It is expected that countries such as Belarus, Algeria, and Venezuela, among others, will be invited to join the group initially formed by Brazil, China, India, and the Russian Federation. The BRICS countries have been increasingly seen as an opposition bloc to the transatlantic alliance of the United States, Canada, the United Kingdom, and the European Union. Although many of its member countries advocate rearranging international institutions to make them 'more pluralistic,' the group is also perceived as consolidating Chinese hegemony over a growing range of states. The BRICS expansion movement, therefore, is seen with highly positive eyes by Beijing and Moscow, with the latter committed to breaking its isolation after the imposition of severe sanctions in 2022. However, this movement to include new states is resisted by countries like Brazil, which fears that the excessive asymmetry of economic relations with China will dilute Brasília's bargaining power in the group's multilateral negotiations. This hesitation is relevant when analyzing realistic prospects for Belarus's entry into the BRICS since the Belarusian regime aims to enter the group as fast as possible. Will Brazil's reluctance to accept new members in BRICS postpone Alyaksandr Lukashenka's plans? The Brazilian perspective on Belarus is multifaceted, involving economic interests and political perceptions influenced by the history of both countries.</span></p>\n<p>Unlike Brazilian relations with Russia, which will mark 200 years in 2028, the links with Belarus are relatively recent, given that the country has been formally independent for a mere 33 years. After the collapse of the Soviet Union, Belarus and Brazil established diplomatic relations in 1992, but only in 2011 did the Lukashenka regime establish an embassy in Brasilia. Since then, bilateral relations have developed, in theory, separately from Brazilian-Russian ones, with numerous cooperation protocols signed in the last ten years in fields like technology and culture. Despite this, the Brazilian side inevitably perceives Belarus as an extension of its relations with the Russian Federation. Historically, Brazilian public opinion (but also decision-makers) have little knowledge about the political context that developed in the former Soviet republics after 1991 and tend to continue viewing Eastern Europe as a natural hub for exercising Russian influence. This narrative benefits from the post-colonial worldview in Brazil, which views relations with the West with suspicion and tends to validate the Russian narrative in the region. The trend was reinforced following the 2020 protests against President Lukashenka, who resorted to deepening relations with the Kremlin in order to save his regime, and the full-scale Russian invasion of Ukraine in 2022, in which Belarus played a significant part. </p>\n<p>In ideological terms, Vladimir Putin seduces both the Brazilian conservative right, which is religious and concerned with advancing socially progressive agendas, and the left, which is nostalgic for Soviet times, socialist utopia and remains deeply anti-American. Historically, the current political class that governs Brazil is made up of people who were persecuted during the last military dictatorship in the country between 1964 and 1985. The Brazilian political class therefore, sees Washington's support for establishing that regime as a wound that has not yet healed. This is partially capitalized on by Russian propaganda in the country's social media. The extent to which Lukashenka can take advantage of this context to improve relations with Brazil and lower the country's resistance to Minsk's entry into the group remains to be seen. Despite this cognitive aspect of the Brazilian perception, practical economic issues must also be considered in the relations between Brazil and Belarus.</p>\n<p>The war has significantly impacted the relationship between the two countries, particularly in the economic sphere. The structure of commercial relations between the two countries, which were heavily affected by the western sanctions on the Belarusian economy, has been a critical factor. Belarus, along with the Russian Federation, is one of the largest suppliers of agricultural fertilizers for Brazil's booming agriculture sector. This South American country is on track to become the world's largest food producer in the coming years, adding pressure to its demand for fertilizers. Nearly 85 per cent of Brazil's fertilizer demand is met through imports, with 30 per cent of this supply coming from Russian and Belarusian industries. The issue of fertilizers has been central to defining Brazil's relations with these two countries in the context of the war with Ukraine. During a hearing in the Brazilian Senate in May 2022, the Brazilian ambassador in Minsk stated that his top priority would be \"finding ways to mitigate Brazilian difficulties in accessing the product.\" Even the Brazilian president at the time, Jair Bolsonaro, made a controversial visit to Moscow just days before the invasion of Ukraine to discuss this matter with President Vladimir Putin.</p>\n<p>Here, we can note another essential aspect of the Brazilian position: relations with Russia and Belarus transcend the polarized political scene in Brasília. Suppose there are fundamental differences between the approach adopted by former president Bolsonaro and the current administration of Lula da Silva regarding different topics in international relations, especially Nicolas Maduro's Venezuela. In that case, the same is not true when discussing Russia and Belarus. Part of this apparent cohesion is the pressure that the agricultural lobby, which is very powerful in the Brazilian parliament and interested in importing fertilizers at reasonable prices, exerts on the federal government to maintain good relations with Putin and Lukashenka. However, this relationship of dependence also causes discomfort to Brazilian authorities.</p>\n<p>In 2023, the trade flow between Brazil and Belarus totaled 378.8 million US dollars, a modest amount compared to Brazilian foreign trade which stands at 500 billion dollars. However, at the same time, it places Brazil as one of the ten most significant trading partners in the world for Belarus's small foreign trade. There are complaints in Brasília about the extreme imbalance of these relations. While Belarusian exports to Brazil stood at 372 million dollars last year, it imported value was only at 6.4 million dollars, resulting in a Belarusian surplus of 366 million dollars. Chemical fertilizers accounted for 96 per cent of this balance. Brazilian authorities have repeatedly called for a reactivation of domestic fertilizer production in this context. In 2023, the Brazilian government launched the National Fertilizer Plan (PNF), which predicts that the country's dependence on imported products will fall by 50 per cent in the coming years. This new policy could neutralize Lukashenka's greatest asset in his relationship with Brazil.</p>\n<p>The practical effects of Belarus joining the BRICS could be significant. While the group does not have shared form of governance or a free trade area, from a financial point of view, Belarus would gain expanded access to the New Development Bank (NDB), popularly known as the \"BRICS Bank.\" The institution, based in China and chaired by former Brazilian president Dilma Rousseff, has billions of dollars in its coffers, which could partially alleviate the effects of sanctions on the Belarusian economy. Minsk would also gain access to the Contingent Reserve Arrangement (CRA), a 100 billion dollar fund aimed at bailing out countries in the group with problems in their balance of payments. One of the most notable aspects of such mechanisms is denominating its loans in local currency instead of quoting them in US dollars, which follows a logic of 'de-dollarization' increasingly cited by the group's countries as a priority to counteract the American economic influence. It could be good news for the Lukashenka regime, as it would mitigate the risks associated with a sharp change in exchange rates in Belarus.</p>\n<p>From a Brazilian perspective, however, not only the already discussed issues of relations with Belarus and Russia must be analyzed, but also the possible side effects of events in other regions of the world. Venezuela, which also aspires to join the BRICS, is a good example. From the tensions caused by Nicolas Maduro's government on the border with Guyana last year to the electoral process that culminated in the re-election of the Venezuelan leader in July - widely contested by international observers - relations between Caracas and Brasília are going through a continuous process of corrosion. The final straw was the refusal of the Lula administration to recognize Maduro's victory officially. The same scenario applies to Nicaragua, governed by Daniel Ortega, which broke diplomatic relations with Brazil after repeated protests from Brasília over the human rights situation in the country. Nicaragua recently applied to join BRICS as well. How Brazil will behave towards their entry into the group, whether it will block them, and how this would influence Belarus' accession should also be carefully analyzed at the summit in Kazan.</p>\n<p>Whatever the lenses used to analyze the expansion of the BRICS group, it is apparent that this movement represents another sign that power continues its migration toward the East. Despite Brazil's geographic location and close relationship with the US and Western Europe, the country tries to participate in this process while maintaining its economic and political interests. Given the above and despite all challenges, Belarus does have the potential to join the BRICS, if not after the summit in Kazan, then in the not so distant future. Such an achievement would benefit Lukashenka's regime and further strengthen Russian influence over the country. Around thirty states have now applied to join the group, which would inevitably strengthen Chinese influence worldwide, as the country is responsible for the largest share of the group's economy and foreign trade. This imbalance worries countries like Brazil, but at the same time, there is little Brasília can do to counter Beijing's objectives. Brazil, however, can moderate the group's language in its final statements as the Brazilian government tries to balance its cultural and geographic proximity to the West and its ambition to become an independent global player. From a European perspective, there is a particular understanding of this paradox. In recent days, the European Union has shown an unusual willingness to move forward with negotiations with the South American bloc Mercosur - of which Brazil is the leading member - to work towards the establishment of an association agreement. This move is being seen by many as an attempt to, at least, keep Brazil in a position closer to the West amid this process of growing global division represented by the BRICS expansion. However, how the country will manage the different interests of these players remains to be observed.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> is a PhD Candidate in Political Sciences at the University of Wroclaw.</p>\n<p><em>“We suport the Belarusian Awakening’24” is a project co-financed by <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> within the framework of Polish development cooperation of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland in the amount of PLN 230,000.</em></p>\n<p><em>This publication expresses the views of the author only and cannot be identified with the official position of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Ще влезе ли Беларус в БРИКС? Бразилска перспектива.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Bude Bělorusko vstupovat do BRICS? Brazílsko perspektiva.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Wird Weißrussland den BRICS beitreten? Eine brasilianische Perspektive.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Θα εισέλθει η Λευκορωσία στους BRICS; Μια βραζιλιάνικη προοπτική.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Will Belarus enter the BRICS? A Brazilian perspective.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"¿Entrará Bielorrusia en los BRICS? Una perspectiva brasileña.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Will Belarus enter the BRICS? A Brazilian perspective.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"La Biélorussie rejoindra-t-elle les BRICS ? Une perspective brésilienne.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Hoće li Bjelorusija ući u BRICS? Brazilska perspektiva.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Beloruszia belép a BRICS-be? Egy brazil nézőpont.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Will Belarus enter the BRICS? A Brazilian perspective.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Zal Wit-Rusland toetreden tot de BRICS? Een Braziliaans perspectief.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Czy Białoruś wejdzie do BRICS? Perspektywa brazylijska.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"A Bielorrússia entrará no BRICS? Uma perspectiva brasileira.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Va intra Belarus în BRICS? O perspectivă braziliană.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Беларусь войдет в БРИКС? Бразильская перспектива.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Bude Bielorusko členom BRICS? Brazílska perspektíva.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Kommer Vitryssland att gå med i BRICS? Ett brasilianskt perspektiv.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Belarus BRICS'e girecek mi? Brezilya perspektifi.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Чи вступить Білорусь до БРІКС? Бразильська перспектива.\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Самитът на БРИКС в Казан можеше да прокара пътя за бъдещото присъединяване на нови членове. Беларус би искал да се присъедини, тъй като разглежда членството като шанс да се освободи от международната си изолация. Бразилия може да бъде тази, която блокира разширяването на организацията, тъй като става все по-загрижена за нарастващото китайско влияние.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Summit BRICS v Kazani by mohl otevřít cestu pro budoucí přijetí nových členů. Bělorusko by se rádo připojilo, protože vidí členství jako šanci osvobodit se od své mezinárodní izolace. Brazílie by mohla být tím, kdo blokuje expanze organizace, protože se stále více obává rostoucího čínského vlivu.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Der BRICS-Gipfel in Kasan hätte den Weg für den zukünftigen Beitritt neuer Mitglieder ebnen können. Weißrussland möchte beitreten, da es die Mitgliedschaft als Chance sieht, sich von seiner internationalen Isolation zu befreien. Brasilien könnte derjenige sein, der die Expansion der Organisation blockiert, da es zunehmend besorgt über den wachsenden chinesischen Einfluss ist.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Η σύνοδος κορυφής BRICS στην Καζάν θα μπορούσε να έχει ανοίξει το δρόμο για την μελλοντική προσχώρηση νέων μελών. Η Λευκορωσία θα ήθελε να συμμετάσχει καθώς θεωρεί την συμμετοχή ως μια ευκαιρία να απελευθερωθεί από την διεθνή της απομόνωση. Η Βραζιλία θα μπορούσε να είναι αυτή που μπλοκάρει την επέκταση του οργανισμού καθώς ανησυχεί ολοένα και περισσότερο για την αυξανόμενη επιρροή της Κίνας.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>The BRICS summit in Kazan could have paved the way for the future accession of new members. Belarus would like to join as it views membership as a chance to break free from its international isolation. Brazil could be the one blocking the organization's expansion as it is becoming increasingly worried about the growing Chinese influence.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>La cumbre de BRICS en Kazan podría haber allanado el camino para la futura adhesión de nuevos miembros. Bielorrusia quisiera unirse ya que ve la membresía como una oportunidad para liberarse de su aislamiento internacional. Brasil podría ser quien esté bloqueando la expansión de la organización, ya que se está preocupando cada vez más por la creciente influencia china.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>BRICS-huippukokous Kazanissa olisi voinut avata tietä uusien jäsenten tulevalle liittymiselle. Valko-Venäjä haluaisi liittyä, koska se näkee jäsenyyden mahdollisuutena vapautua kansainvälisestä eristyksestään. Brasilia voisi olla se, joka estää järjestön laajentumisen, koska se on yhä huolestuneempi kasvavasta Kiinan vaikutuksesta.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Le sommet des BRICS à Kazan aurait pu ouvrir la voie à l'adhésion future de nouveaux membres. La Biélorussie aimerait rejoindre car elle considère que l'adhésion est une chance de se libérer de son isolement international. Le Brésil pourrait être celui qui bloque l'expansion de l'organisation car il s'inquiète de plus en plus de l'influence croissante de la Chine.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>BRICS summit u Kazanu mogao bi otvoriti put za buduće pristupanje novih članica. Bjelorusija bi se željela pridružiti jer članstvo vidi kao priliku da se oslobodi svoje međunarodne izolacije. Brazil bi mogao biti taj koji blokira širenje organizacije jer postaje sve zabrinutiji zbog rastućeg kineskog utjecaja.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>A kazanyi BRICS csúcsértekezlet utat nyithatott volna az új tagok jövőbeli csatlakozása előtt. Fehéroroszország csatlakozni szeretne, mivel a tagságot lehetőségnek tekinti, hogy megszabaduljon nemzetközi elszigeteltségétől. Brazília lehet az, amely blokkolja a szervezet bővülését, mivel egyre inkább aggódik a növekvő kínai befolyás miatt.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>Il vertice BRICS a Kazan potrebbe aver spianato la strada per la futura adesione di nuovi membri. La Bielorussia vorrebbe unirsi poiché considera l'adesione come un'opportunità per liberarsi dalla sua isolamento internazionale. Il Brasile potrebbe essere quello che blocca l'espansione dell'organizzazione poiché è sempre più preoccupato per l'influenza crescente della Cina.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>De BRICS-top in Kazan zou de weg kunnen hebben vrijgemaakt voor de toekomstige toetreding van nieuwe leden. Wit-Rusland zou graag willen toetreden, aangezien het lidmaatschap als een kans wordt gezien om zich te bevrijden van zijn internationale isolatie. Brazilië zou degene kunnen zijn die de uitbreiding van de organisatie blokkeert, aangezien het steeds bezorgder wordt over de groeiende Chinese invloed.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Szczyt BRICS w Kazaniu mógłby utorować drogę do przyszłego przystąpienia nowych członków. Białoruś chciałaby dołączyć, ponieważ postrzega członkostwo jako szansę na uwolnienie się od swojej międzynarodowej izolacji. Brazylia mogłaby być tą, która blokuje rozszerzenie organizacji, ponieważ coraz bardziej martwi się rosnącym wpływem Chin.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>O cúpula do BRICS em Kazan poderia ter aberto caminho para a futura adesão de novos membros. A Bielorrússia gostaria de se juntar, pois vê a adesão como uma chance de se libertar de seu isolamento internacional. O Brasil poderia ser o que está bloqueando a expansão da organização, pois está se tornando cada vez mais preocupado com a crescente influência chinesa.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Summitul BRICS de la Kazan ar fi putut deschide calea pentru viitoarea aderare a unor noi membri. Belarus ar dori să se alăture, deoarece consideră că apartenența este o șansă de a scăpa de izolarea sa internațională. Brazilia ar putea fi cea care blochează expansiunea organizației, deoarece devine din ce în ce mai îngrijorată de influența tot mai mare a Chinei.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Summit BRICS v Kazani mohol otvoriť cestu pre budúce prijatie nových členov. Bielorusko by sa chcelo pripojiť, pretože považuje členstvo za šancu oslobodiť sa od svojej medzinárodnej izolácie. Brazília by mohla byť tou, ktorá blokuje expanziu organizácie, pretože sa čoraz viac obáva rastúceho čínskeho vplyvu.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>BRICS-toppmötet i Kazan skulle kunna ha banat väg för framtida medlemskap av nya medlemmar. Vitryssland skulle vilja gå med eftersom det ser medlemskap som en chans att bryta sig fri från sin internationella isolering. Brasilien skulle kunna vara den som blockerar organisationens expansion eftersom det blir alltmer oroat över det växande kinesiska inflytandet.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Kazan'daki BRICS zirvesi, yeni üyelerin gelecekteki katılımı için bir yol açmış olabilir. Belarus, üyeliği uluslararası izolasyonundan kurtulma şansı olarak gördüğü için katılmak istiyor. Brezilya, artan Çin etkisinden giderek daha fazla endişe duyduğu için organizasyonun genişlemesini engelleyen taraf olabilir.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Между 22 и 24 октомври 2024 г. ръководителите на държави и правителства на БРИКС се срещнаха в руския град Казан, за да обсъдят нов кръг на разширяване на групата. Очаква се страни като Беларус, Алжир и Венецуела, наред с други, да бъдат поканени да се присъединят към групата, първоначално формирана от Бразилия, Китай, Индия и Руската федерация. Страните от БРИКС все повече се възприемат като опозиционен блок на трансатлантическия алианс на Съединените щати, Канада, Обединеното кралство и Европейския съюз. Въпреки че много от страните членки защитават пренареждането на международните институции, за да ги направят \"по-плуралистични\", групата също така се възприема като консолидираща китайската хегемония над нарастващ брой държави. Следователно, движението за разширяване на БРИКС се възприема с много положителни очи от Пекин и Москва, като последната е ангажирана да прекъсне изолацията си след налагането на тежки санкции през 2022 г. Въпреки това, това движение за включване на нови държави се среща с опозиция от страни като Бразилия, която се страхува, че прекомерната асиметрия в икономическите отношения с Китай ще разреди преговорната сила на Бразилия в многостранните преговори на групата. Тази колебливост е важна при анализа на реалистичните перспективи за влизането на Беларус в БРИКС, тъй като беларуското правителство цели да влезе в групата възможно най-бързо. Ще отложи ли нежеланието на Бразилия да приеме нови членове в БРИКС плановете на Александър Лукашенко? Бразилската перспектива за Беларус е многопластова, включваща икономически интереси и политически възприятия, повлияни от историята на двете страни.</span></span>\n<span class=\"para\">За разлика от бразилските отношения с Русия, които ще отбележат 200 години през 2028 г., връзките с Беларус са относително нови, като страната е формално независима едва от 33 години. След разпадането на Съветския съюз Беларус и Бразилия установяват дипломатически отношения през 1992 г., но едва през 2011 г. режимът на Лукашенко установява посолство в Бразилия. Оттогава двустранните отношения се развиват, в теория, отделно от бразилско-руските, с множество протоколи за сътрудничество, подписани през последните десет години в области като технологии и култура. Въпреки това, бразилската страна неизбежно възприема Беларус като разширение на отношенията си с Руската федерация. Исторически, бразилското обществено мнение (но също и вземащите решения) имат малко познания за политическия контекст, който се разви в бившите съветски републики след 1991 г. и продължават да възприемат Източна Европа като естествен хъб за упражняване на руско влияние. Тази наративна линия се възползва от постколониалната светоглед в Бразилия, който гледа на отношенията със Запада с подозрение и има тенденция да валидира руската наратив в региона. Тенденцията беше засилена след протестите през 2020 г. срещу президента Лукашенко, който прибегна до задълбочаване на отношенията с Кремъл, за да спаси режима си, и пълномащабната руска инвазия в Украйна през 2022 г., в която Беларус играе значителна роля. </span>\n<span class=\"para\">В идеологически план Владимир Путин привлича както бразилската консервативна десница, която е религиозна и загрижена за напредъка на социално прогресивни програми, така и левицата, която е носталгична по съветските времена, социалистическата утопия и остава дълбоко антикомунистическа. Исторически, настоящият политически клас, който управлява Бразилия, се състои от хора, които са били преследвани по време на последната военна диктатура в страната между 1964 и 1985 г. Следователно, бразилският политически клас вижда подкрепата на Вашингтон за установяването на този режим като рана, която все още не е заздравяла. Това е частично капитализирано от руската пропаганда в социалните медии на страната. Степента, до която Лукашенко може да се възползва от този контекст, за да подобри отношенията с Бразилия и да намали съпротивата на страната срещу влизането на Минск в групата, остава да се види. Въпреки този когнитивен аспект на бразилското възприятие, практическите икономически въпроси също трябва да бъдат взети под внимание в отношенията между Бразилия и Беларус.</span>\n<span class=\"para\">Войната значително повлия на отношенията между двете страни, особено в икономическата сфера. Структурата на търговските отношения между двете страни, които бяха силно засегнати от западните санкции върху беларуската икономика, е критичен фактор. Беларус, заедно с Руската федерация, е един от най-големите доставчици на селскостопански торове за процъфтяващия селскостопански сектор на Бразилия. Тази южноамериканска страна е на път да стане най-големият производител на храни в света в следващите години, добавяйки натиск върху търсенето си на торове. Почти 85 процента от търсенето на торове в Бразилия се задоволява чрез внос, като 30 процента от това предлагане идва от руската и беларуската индустрия. Въпросът за торовете е централно значение за определянето на отношенията на Бразилия с тези две страни в контекста на войната с Украйна. По време на изслушване в бразилския Сенат през май 2022 г. бразилският посланик в Минск заяви, че неговият приоритет ще бъде \"намирането на начини за облекчаване на бразилските трудности при достъпа до продукта.\" Дори бразилският президент по това време, Жаир Болсонаро, направи противоречиви посещения в Москва само дни преди инвазията в Украйна, за да обсъди този въпрос с президента Владимир Путин.</span>\n<span class=\"para\">Тук можем да отбележим още един съществен аспект на бразилската позиция: отношенията с Русия и Беларус надхвърлят поляризираната политическа сцена в Бразилия. Ако има основни различия между подхода, приет от бившия президент Болсонаро и настоящата администрация на Лула да Силва по отношение на различни теми в международните отношения, особено Венецуела на Николас Мадуро, то същото не важи, когато става въпрос за Русия и Беларус. Част от тази очевидна кохезия е натискът, който аграрният лобизъм, който е много мощен в бразилския парламент и заинтересован от вноса на торове на разумни цени, оказва върху федералното правителство да поддържа добри отношения с Путин и Лукашенко. Въпреки това, тази зависимост също предизвиква дискомфорт у бразилските власти.</span>\n<span class=\"para\">През 2023 г. търговският поток между Бразилия и Беларус възлиза на 378.8 милиона долара, скромна сума в сравнение с бразилската външна търговия, която е 500 милиарда долара. Въпреки това, в същото време, поставя Бразилия сред десетте най-значими търговски партньори в света за малката външна търговия на Беларус. Има оплаквания в Бразилия относно крайния дисбаланс на тези отношения. Докато беларуските износи за Бразилия възлизат на 372 милиона долара миналата година, стойността на вноса е само 6.4 милиона долара, което води до беларуско излишък от 366 милиона долара. Химическите торове представляват 96 процента от този баланс. Бразилските власти многократно призоваваха за реактивиране на вътрешното производство на торове в този контекст. През 2023 г. бразилското правителство стартира Националния план за торове (PNF), който предвижда, че зависимостта на страната от вносни продукти ще намалее с 50 процента в следващите години. Тази нова политика може да неутрализира най-голямото предимство на Лукашенко в отношенията му с Бразилия.</span>\n<span class=\"para\">Практическите ефекти от присъединяването на Беларус към БРИКС могат да бъдат значителни. Докато групата няма споделена форма на управление или зона за свободна търговия, от финансова гледна точка, Беларус би спечелил разширен достъп до Новата банка за развитие (NDB), известна като \"Банка на БРИКС.\" Институцията, базирана в Китай и председателствана от бившия бразилски президент Дилма Русеф, разполага с милиарди долари в своите хранилища, които биха могли частично да облекчат ефектите от санкциите върху беларуската икономика. Минск също така би получил достъп до Механизма за резерви (CRA), фонд от 100 милиарда долара, насочен към спасяване на страни в групата с проблеми в баланса на плащанията. Един от най-забележителните аспекти на такива механизми е, че заемите се номинират в местна валута, вместо да се цитират в долари, което следва логиката на \"де-доларизация\", все по-често споменавана от страните в групата като приоритет за противодействие на американското икономическо влияние. Това може да бъде добра новина за режима на Лукашенко, тъй като би намалило рисковете, свързани с рязка промяна в обменните курсове в Беларус.</span>\n<span class=\"para\">От бразилска перспектива обаче, не само вече обсъдените въпроси на отношенията с Беларус и Русия трябва да бъдат анализирани, но и възможните странични ефекти от събития в други региони на света. Венецуела, която също се стреми да се присъедини към БРИКС, е добър пример. От напрежението, причинено от правителството на Николас Мадуро на границата с Гаяна миналата година до изборния процес, който завърши с повторното избиране на венецуелския лидер през юли - широко оспорвано от международни наблюдатели - отношенията между Каракас и Бразилия преминават през непрекъснат процес на корозия. Последната капка беше отказът на администрацията на Лула да признае официално победата на Мадуро. Същият сценарий важи и за Никарагуа, управлявана от Даниел Ортега, която прекъсна дипломатическите отношения с Бразилия след многократни протести от Бразилия относно ситуацията с правата на човека в страната. Никарагуа наскоро също подаде заявление за присъединяване към БРИКС. Как Бразилия ще се държи спрямо тяхното влизане в групата, дали ще ги блокира и как това ще повлияе на присъединяването на Беларус, също трябва да бъде внимателно анализирано на срещата в Казан.</span>\n<span class=\"para\">Каквито и лещи да се използват за анализ на разширяването на групата БРИКС, очевидно е, че това движение представлява още един знак, че властта продължава своята миграция на Изток. Въпреки географското местоположение на Бразилия и близките отношения с САЩ и Западна Европа, страната се опитва да участва в този процес, като същевременно запазва икономическите и политическите си интереси. С оглед на горното и въпреки всички предизвикателства, Беларус наистина има потенциал да се присъедини към БРИКС, ако не след срещата в Казан, то в не толкова далечното бъдеще. Такова постижение би било от полза за режима на Лукашенко и допълнително би укрепило руското влияние върху страната. Около тридесет държави вече са подали заявления за присъединяване към групата, което неизбежно ще засили китайското влияние в световен мащаб, тъй като страната носи най-голям дял от икономиката и външната търговия на групата. Този дисбаланс тревожи страни като Бразилия, но в същото време, Бразилия има малко възможности да противодейства на целите на Пекин. Бразилия обаче може да модерира езика на групата в окончателните й изявления, тъй като бразилското правителство се опитва да балансира културната и географската си близост до Запада и амбицията си да стане независим глобален играч. От европейска перспектива, има особено разбиране на този парадокс. В последните дни Европейският съюз показа необичайна готовност да напредне с преговорите с южноамериканския блок Меркосур - от който Бразилия е водещ член - за работа по установяването на споразумение за асоцииране. Този ход се възприема от много хора като опит да се запази Бразилия в позиция, по-близка до Запада в контекста на този процес на нарастваща глобална разделеност, представен от разширяването на БРИКС. Въпреки това, как страната ще управлява различните интереси на тези играчи остава да се наблюдава.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Анджело Биязус Марин Крамер</strong> е докторант по политически науки в Университета на Вроцлав.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Подкрепяме Беларуския пробуждане’24” е проект, съфинансиран от <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Фонд за солидарност PL</a> в рамките на полското развитие на сътрудничество на Министерството на външните работи на Република Полша на стойност 230 000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Тази публикация изразява само мненията на автора и не може да бъде идентифицирана с официалната позиция на Министерството на външните работи на Република Полша.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Mezi 22. a 24. říjnem 2024 se v ruském městě Kazan sešli představitelé států a vlád BRICS, aby debatovali o novém kole expanze skupiny. Očekává se, že země jako Bělorusko, Alžírsko a Venezuela, mezi dalšími, budou pozvány k připojení ke skupině, kterou původně vytvořily Brazílie, Čína, Indie a Ruská federace. Země BRICS jsou stále častěji vnímány jako opoziční blok vůči transatlantické alianci Spojených států, Kanady, Spojeného království a Evropské unie. Ačkoli mnohé z členských zemí prosazují přeskupení mezinárodních institucí, aby byly 'více pluralistické', skupina je také vnímána jako konsolidující čínskou hegemonii nad rostoucím počtem států. Hnutí za expanze BRICS je proto vnímáno velmi pozitivně v Pekingu a Moskvě, přičemž druhá jmenovaná se zavázala přerušit svou izolaci po uvalení přísných sankcí v roce 2022. Tento pohyb za zahrnutí nových států však čelí odporu ze strany zemí jako Brazílie, která se obává, že nadměrná asymetrie ekonomických vztahů s Čínou oslabí vyjednávací sílu Brasílie v multilaterálních jednáních skupiny. Tato váhání jsou relevantní při analýze realistických vyhlídek na vstup Běloruska do BRICS, protože běloruský režim usiluje o co nejrychlejší vstup do skupiny. Zpozdí Brazílie neochotu přijmout nové členy v BRICS plány Alyaksandra Lukašenka? Brazílsko má na Bělorusko mnohostranný pohled, zahrnující ekonomické zájmy a politické vnímání ovlivněné historií obou zemí.</span></span>\n<span class=\"para\">Na rozdíl od brazilských vztahů s Ruskem, které v roce 2028 oslaví 200 let, jsou vazby s Běloruskem relativně nedávné, vzhledem k tomu, že země je formálně nezávislá pouhých 33 let. Po rozpadu Sovětského svazu navázaly Bělorusko a Brazílie diplomatické vztahy v roce 1992, ale až v roce 2011 zřídil Lukašenkův režim velvyslanectví v Brasílii. Od té doby se bilaterální vztahy vyvíjely, teoreticky odděleně od brazilských-ruských, s mnoha protokoly o spolupráci podepsanými v posledních deseti letech v oblastech jako technologie a kultura. I přes to brazilská strana nevyhnutelně vnímá Bělorusko jako prodloužení svých vztahů s Ruskou federací. Historicky má brazilská veřejnost (ale také rozhodovací činitelé) málo znalostí o politickém kontextu, který se vyvinul v bývalých sovětských republikách po roce 1991, a má tendenci nadále vnímat východní Evropu jako přirozené centrum pro uplatňování ruského vlivu. Tento narativ těží z postkoloniálního pohledu na svět v Brazílii, který vnímá vztahy se Západem s podezřením a má tendenci validovat ruský narativ v regionu. Trend byl posílen po protestech v roce 2020 proti prezidentu Lukašenkovi, který se uchýlil k prohlubování vztahů s Kremlem, aby zachoval svůj režim, a po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, v níž Bělorusko hrálo významnou roli. </span>\n<span class=\"para\">V ideologických termínech Vladimír Putin svádí jak brazilskou konzervativní pravici, která je náboženská a zajímá se o prosazování sociálně progresivních agend, tak levici, která je nostalgická po sovětských časech, socialistické utopii a zůstává hluboce antiamerická. Historicky je současná politická třída, která vládne Brazílii, složena z lidí, kteří byli pronásledováni během poslední vojenské diktatury v zemi mezi lety 1964 a 1985. Brazílska politická třída tedy vnímá podporu Washingtonu pro ustanovení tohoto režimu jako ránu, která se dosud nezahojila. Toho částečně využívá ruská propaganda na sociálních médiích v zemi. Do jaké míry může Lukašenko využít tohoto kontextu k zlepšení vztahů s Brazílií a snížení odporu země vůči vstupu Minsku do skupiny, zůstává otázkou. I přes tento kognitivní aspekt brazilského vnímání je třeba také zvážit praktické ekonomické otázky ve vztazích mezi Brazílií a Běloruskem.</span>\n<span class=\"para\">Válka významně ovlivnila vztah mezi oběma zeměmi, zejména v ekonomické sféře. Struktura obchodních vztahů mezi oběma zeměmi, které byly silně ovlivněny západními sankcemi na běloruskou ekonomiku, byla kritickým faktorem. Bělorusko, spolu s Ruskou federací, je jedním z největších dodavatelů zemědělských hnojiv pro booming zemědělský sektor Brazílie. Tato jihoamerická země je na cestě stát se největším producentem potravin na světě v nadcházejících letech, což zvyšuje tlak na její poptávku po hnojivech. Téměř 85 procent poptávky po hnojivech v Brazílii je pokryto dovozem, přičemž 30 procent této dodávky pochází z ruského a běloruského průmyslu. Otázka hnojiv byla klíčová pro definování vztahů Brazílie s těmito dvěma zeměmi v kontextu války s Ukrajinou. Během slyšení v brazilském Senátu v květnu 2022 uvedl brazilský velvyslanec v Minsku, že jeho nejvyšší prioritou bude \"najít způsoby, jak zmírnit brazilské obtíže při přístupu k produktu.\" Dokonce i brazilský prezident v té době, Jair Bolsonaro, uskutečnil kontroverzní návštěvu Moskvy jen pár dní před invazí na Ukrajinu, aby tuto záležitost projednal s prezidentem Vladimirem Putinem.</span>\n<span class=\"para\">Zde můžeme poznamenat další zásadní aspekt brazilské pozice: vztahy s Ruskem a Běloruskem přesahují polarizovanou politickou scénu v Brasílii. Pokud existují zásadní rozdíly mezi přístupem bývalého prezidenta Bolsonara a současné administrativy Luly da Silvy k různým tématům v mezinárodních vztazích, zejména k Venezuele Nicolase Madura, to samé neplatí při diskusi o Rusku a Bělorusku. Část této zjevné soudržnosti je tlak, který vyvíjí zemědělská lobby, která je v brazilském parlamentu velmi mocná a má zájem na dovozu hnojiv za rozumné ceny, na federální vládu, aby udržovala dobré vztahy s Putinem a Lukašenkem. Tento vztah závislosti však také způsobuje nepohodlí brazilským úřadům.</span>\n<span class=\"para\">V roce 2023 dosáhl obchodní tok mezi Brazílií a Běloruskem 378,8 milionu amerických dolarů, což je skromná částka ve srovnání s brazilským zahraničním obchodem, který činí 500 miliard dolarů. Nicméně zároveň to činí Brazílii jedním z deseti nejvýznamnějších obchodních partnerů na světě pro malé zahraniční obchod Běloruska. V Brasílii jsou stížnosti na extrémní nerovnováhu těchto vztahů. Zatímco běloruský vývoz do Brazílie činil loni 372 milionů dolarů, hodnota dovozu byla pouze 6,4 milionu dolarů, což vedlo k běloruskému přebytku 366 milionů dolarů. Chemická hnojiva tvořila 96 procent tohoto salda. Brazilské úřady opakovaně vyzvaly k reaktivaci domácí výroby hnojiv v tomto kontextu. V roce 2023 brazilská vláda zahájila Národní plán hnojiv (PNF), který předpokládá, že závislost země na dovážených produktech klesne o 50 procent v nadcházejících letech. Tato nová politika by mohla neutralizovat Lukašenkův největší aktivum ve vztahu k Brazílii.</span>\n<span class=\"para\">Praktické důsledky připojení Běloruska k BRICS by mohly být významné. Ačkoli skupina nemá sdílenou formu správy nebo zónu volného obchodu, z finančního hlediska by Bělorusko získalo rozšířený přístup k Nové rozvojové bance (NDB), populárně známé jako \"BRICS Banka.\" Instituce, sídlící v Číně a předsedaná bývalou brazilskou prezidentkou Dilma Rousseff, má miliardy dolarů ve svých pokladnách, což by mohlo částečně zmírnit účinky sankcí na běloruskou ekonomiku. Minsk by také získal přístup k Mechanismu rezervních fondů (CRA), fondu ve výši 100 miliard dolarů určenému k záchraně zemí ve skupině s problémy v jejich platební bilanci. Jedním z nejvýznamnějších aspektů takových mechanismů je denominace jeho půjček v místní měně místo jejich citace v amerických dolarech, což sleduje logiku 'de-dollarizace', kterou stále častěji uvádějí země skupiny jako prioritu k potlačení amerického ekonomického vlivu. To by mohlo být dobrou zprávou pro Lukašenkův režim, protože by to zmírnilo rizika spojená s prudkými změnami směnných kurzů v Bělorusku.</span>\n<span class=\"para\">Z brazilského pohledu však není třeba analyzovat pouze již diskutované otázky vztahů s Běloruskem a Ruskem, ale také možné vedlejší účinky událostí v jiných regionech světa. Venezuela, která také usiluje o připojení k BRICS, je dobrým příkladem. Od napětí způsobených vládou Nicolase Madura na hranici s Guayanou minulý rok až po volební proces, který vyústil v opětovné zvolení venezuelského vůdce v červenci - široce zpochybňovaného mezinárodními pozorovateli - procházejí vztahy mezi Caracase a Brasílií kontinuálním procesem koroze. Poslední kapkou bylo odmítnutí administrativy Luly oficiálně uznat Madurovo vítězství. Stejný scénář platí pro Nikaraguu, kterou řídí Daniel Ortega, která přerušila diplomatické vztahy s Brazílií po opakovaných protestech z Brasílie ohledně situace v oblasti lidských práv v zemi. Nikaragua nedávno také požádala o připojení k BRICS. Jak se Brazílie zachová vůči jejich vstupu do skupiny, zda je zablokuje, a jak by to ovlivnilo přístup Běloruska, by mělo být také pečlivě analyzováno na summitu v Kazani.</span>\n<span class=\"para\">Ať už jsou použity jakékoli čočky k analýze expanze skupiny BRICS, je zřejmé, že tento pohyb představuje další znamení, že moc pokračuje ve své migraci na Východ. I přes geografickou polohu Brazílie a blízké vztahy se Spojenými státy a západní Evropou se země snaží účastnit tohoto procesu, přičemž si zachovává své ekonomické a politické zájmy. Vzhledem k výše uvedenému a navzdory všem výzvám má Bělorusko potenciál připojit se k BRICS, pokud ne po summitu v Kazani, tak v blízké budoucnosti. Takový úspěch by prospěch Lukašenkovu režimu a dále posílil ruský vliv na zemi. Přibližně třicet států nyní požádalo o připojení ke skupině, což by nevyhnutelně posílilo čínský vliv na celém světě, protože země je odpovědná za největší podíl ekonomiky a zahraničního obchodu skupiny. Tato nerovnováha znepokojuje země jako Brazílii, ale zároveň je málo, co může Brasília udělat, aby čelila cílům Pekingu. Brazílie však může moderovat jazyk skupiny ve svých závěrečných prohlášeních, protože se brazilská vláda snaží vyvážit svou kulturní a geografickou blízkost k Západu a svou ambici stát se nezávislým globálním hráčem. Z evropského pohledu existuje zvláštní pochopení tohoto paradoxu. V posledních dnech prokázala Evropská unie neobvyklou ochotu postoupit v jednáních se jihoamerickým blokem Mercosur - jehož vedoucím členem je Brazílie - aby pracovaly na ustanovení dohody o asociaci. Tento krok je mnohými vnímán jako pokus, alespoň, udržet Brazílii v pozici blíže k Západu uprostřed tohoto procesu rostoucí globální dělby, který představuje expanze BRICS. Jak se však země vyrovná s různými zájmy těchto hráčů, zůstává pozorováno.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> je doktorand v oboru politických věd na Univerzitě ve Wroclawi.</span>\n<span class=\"para\"><em>„Podporujeme Běloruské probuzení’24“ je projekt spolufinancovaný <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> v rámci polské rozvojové spolupráce Ministerstva zahraničních věcí Republiky Polsko v hodnotě 230 000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Tato publikace vyjadřuje názory autora a nelze ji identifikovat s oficiálním postojem Ministerstva zahraničních věcí Republiky Polsko.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Zwischen dem 22. und 24. Oktober 2024 trafen sich die Staats- und Regierungschefs der BRICS in der russischen Stadt Kasan, um eine neue Runde der Expansion der Gruppe zu debattieren. Es wird erwartet, dass Länder wie Weißrussland, Algerien und Venezuela, unter anderem, eingeladen werden, der ursprünglich von Brasilien, China, Indien und der Russischen Föderation gegründeten Gruppe beizutreten. Die BRICS-Staaten werden zunehmend als Oppositionsblock zur transatlantischen Allianz der Vereinigten Staaten, Kanadas, des Vereinigten Königreichs und der Europäischen Union wahrgenommen. Obwohl viele ihrer Mitgliedsländer für eine Umgestaltung internationaler Institutionen plädieren, um sie 'pluralistischer' zu machen, wird die Gruppe auch als Konsolidierung der chinesischen Hegemonie über eine wachsende Anzahl von Staaten wahrgenommen. Die BRICS-Expansionsbewegung wird daher von Peking und Moskau mit sehr positiven Augen gesehen, wobei letzteres sich verpflichtet hat, seine Isolation nach der Verhängung strenger Sanktionen im Jahr 2022 zu brechen. Diese Bewegung zur Einbeziehung neuer Staaten wird jedoch von Ländern wie Brasilien, das befürchtet, dass die übermäßige Asymmetrie der Wirtschaftsbeziehungen zu China Brasílias Verhandlungsmacht in den multilateralen Verhandlungen der Gruppe verwässern wird, widerstanden. Diese Zögerlichkeit ist relevant, wenn man die realistischen Aussichten für den Beitritt Weißrusslands zu den BRICS analysiert, da das weißrussische Regime darauf abzielt, so schnell wie möglich der Gruppe beizutreten. Wird Brasiliens Zögern, neue Mitglieder in den BRICS zu akzeptieren, Alyaksandr Lukashenkas Pläne aufschieben? Die brasilianische Perspektive auf Weißrussland ist vielschichtig und umfasst wirtschaftliche Interessen und politische Wahrnehmungen, die von der Geschichte beider Länder beeinflusst sind.</span></span>\n<span class=\"para\">Im Gegensatz zu den brasilianischen Beziehungen zu Russland, die 2028 200 Jahre alt sein werden, sind die Verbindungen zu Weißrussland relativ neu, da das Land erst seit 33 Jahren formal unabhängig ist. Nach dem Zusammenbruch der Sowjetunion etablierten Weißrussland und Brasilien 1992 diplomatische Beziehungen, aber erst 2011 errichtete das Lukaschenka-Regime eine Botschaft in Brasília. Seitdem haben sich die bilateralen Beziehungen theoretisch getrennt von den brasilianisch-russischen entwickelt, mit zahlreichen Kooperationsprotokollen, die in den letzten zehn Jahren in Bereichen wie Technologie und Kultur unterzeichnet wurden. Trotz dessen nimmt die brasilianische Seite Weißrussland unvermeidlich als eine Erweiterung ihrer Beziehungen zur Russischen Föderation wahr. Historisch gesehen hat die brasilianische öffentliche Meinung (aber auch Entscheidungsträger) wenig Wissen über den politischen Kontext, der sich in den ehemaligen Sowjetrepubliken nach 1991 entwickelte, und neigt dazu, Osteuropa weiterhin als einen natürlichen Knotenpunkt für die Ausübung russischen Einflusses zu betrachten. Diese Erzählung profitiert von der postkolonialen Weltanschauung in Brasilien, die die Beziehungen zum Westen mit Misstrauen betrachtet und dazu tendiert, die russische Erzählung in der Region zu validieren. Der Trend wurde nach den Protesten von 2020 gegen Präsident Lukaschenka verstärkt, der sich zur Rettung seines Regimes gezwungen sah, die Beziehungen zum Kreml zu vertiefen, und der umfassenden russischen Invasion in der Ukraine im Jahr 2022, an der Weißrussland eine bedeutende Rolle spielte. </span>\n<span class=\"para\">In ideologischen Begriffen verführt Wladimir Putin sowohl die brasilianische konservative Rechte, die religiös ist und sich um die Förderung sozial fortschrittlicher Agenden sorgt, als auch die Linke, die nostalgisch auf sowjetische Zeiten und sozialistische Utopien zurückblickt und tief antiamerikanisch bleibt. Historisch gesehen besteht die derzeitige politische Klasse, die Brasilien regiert, aus Menschen, die während der letzten Militärdiktatur im Land zwischen 1964 und 1985 verfolgt wurden. Die brasilianische politische Klasse sieht daher die Unterstützung Washingtons für die Etablierung dieses Regimes als eine Wunde, die noch nicht geheilt ist. Dies wird teilweise von der russischen Propaganda in den sozialen Medien des Landes ausgenutzt. Inwieweit Lukaschenka diesen Kontext nutzen kann, um die Beziehungen zu Brasilien zu verbessern und die Widerstände des Landes gegen den Beitritt von Minsk zur Gruppe zu verringern, bleibt abzuwarten. Trotz dieses kognitiven Aspekts der brasilianischen Wahrnehmung müssen auch praktische wirtschaftliche Fragen in den Beziehungen zwischen Brasilien und Weißrussland berücksichtigt werden.</span>\n<span class=\"para\">Der Krieg hat die Beziehung zwischen den beiden Ländern erheblich beeinflusst, insbesondere im wirtschaftlichen Bereich. Die Struktur der Handelsbeziehungen zwischen den beiden Ländern, die stark von den westlichen Sanktionen gegen die weißrussische Wirtschaft betroffen waren, war ein kritischer Faktor. Weißrussland ist zusammen mit der Russischen Föderation einer der größten Lieferanten von landwirtschaftlichen Düngemitteln für den boomenden Agrarsektor Brasiliens. Dieses südamerikanische Land ist auf dem besten Weg, in den kommenden Jahren der größte Nahrungsmittelproduzent der Welt zu werden, was den Druck auf die Nachfrage nach Düngemitteln erhöht. Fast 85 Prozent des Düngemittelbedarfs Brasiliens werden durch Importe gedeckt, wobei 30 Prozent dieses Angebots aus der russischen und weißrussischen Industrie stammen. Die Frage der Düngemittel war zentral für die Definition der Beziehungen Brasiliens zu diesen beiden Ländern im Kontext des Krieges mit der Ukraine. Während einer Anhörung im brasilianischen Senat im Mai 2022 erklärte der brasilianische Botschafter in Minsk, dass seine oberste Priorität darin bestehe, \"Wege zu finden, um die brasilianischen Schwierigkeiten beim Zugang zu dem Produkt zu mildern.\" Sogar der damalige brasilianische Präsident Jair Bolsonaro unternahm nur wenige Tage vor der Invasion der Ukraine einen umstrittenen Besuch in Moskau, um diese Angelegenheit mit Präsident Wladimir Putin zu besprechen.</span>\n<span class=\"para\">Hier können wir einen weiteren wesentlichen Aspekt der brasilianischen Position feststellen: Die Beziehungen zu Russland und Weißrussland überschreiten die polarisierten politischen Szenen in Brasília. Wenn es grundlegende Unterschiede zwischen dem Ansatz des ehemaligen Präsidenten Bolsonaro und der aktuellen Verwaltung von Lula da Silva in Bezug auf verschiedene Themen in den internationalen Beziehungen, insbesondere Venezuelas Nicolas Maduro, gibt, gilt dies nicht, wenn es um Russland und Weißrussland geht. Ein Teil dieser offensichtlichen Kohäsion ist der Druck, den die landwirtschaftliche Lobby, die im brasilianischen Parlament sehr mächtig ist und an der Einfuhr von Düngemitteln zu angemessenen Preisen interessiert ist, auf die Bundesregierung ausübt, um gute Beziehungen zu Putin und Lukaschenka aufrechtzuerhalten. Diese Abhängigkeit verursacht jedoch auch Unbehagen bei den brasilianischen Behörden.</span>\n<span class=\"para\">Im Jahr 2023 belief sich der Handelsfluss zwischen Brasilien und Weißrussland auf 378,8 Millionen US-Dollar, ein bescheidener Betrag im Vergleich zum brasilianischen Außenhandel, der bei 500 Milliarden Dollar liegt. Gleichzeitig platziert es Brasilien jedoch als einen der zehn bedeutendsten Handelspartner der Welt für den kleinen Außenhandel Weißrusslands. In Brasília gibt es Beschwerden über das extreme Ungleichgewicht dieser Beziehungen. Während die Exporte Weißrusslands nach Brasilien im vergangenen Jahr bei 372 Millionen Dollar lagen, betrug der Importwert nur 6,4 Millionen Dollar, was zu einem weißrussischen Überschuss von 366 Millionen Dollar führte. Chemische Düngemittel machten 96 Prozent dieses Gleichgewichts aus. Die brasilianischen Behörden haben in diesem Zusammenhang wiederholt eine Reaktivierung der inländischen Düngemittelproduktion gefordert. Im Jahr 2023 startete die brasilianische Regierung den Nationalen Düngemittelplan (PNF), der voraussagt, dass die Abhängigkeit des Landes von importierten Produkten in den kommenden Jahren um 50 Prozent sinken wird. Diese neue Politik könnte Lukaschenkas größtes Asset in seiner Beziehung zu Brasilien neutralisieren.</span>\n<span class=\"para\">Die praktischen Auswirkungen eines Beitritts Weißrusslands zu den BRICS könnten erheblich sein. Während die Gruppe keine gemeinsame Regierungsform oder eine Freihandelszone hat, würde Weißrussland aus finanzieller Sicht einen erweiterten Zugang zur Neuen Entwicklungsbank (NDB), die umgangssprachlich als \"BRICS-Bank\" bekannt ist, gewinnen. Die in China ansässige Institution, die von der ehemaligen brasilianischen Präsidentin Dilma Rousseff geleitet wird, verfügt über Milliarden von Dollar in ihren Kassen, die teilweise die Auswirkungen der Sanktionen auf die weißrussische Wirtschaft mildern könnten. Minsk würde auch Zugang zum Contingent Reserve Arrangement (CRA) erhalten, einem 100-Milliarden-Dollar-Fonds, der darauf abzielt, Länder in der Gruppe mit Problemen in ihrer Zahlungsbilanz zu unterstützen. Eines der bemerkenswertesten Aspekte solcher Mechanismen ist die Nennung ihrer Kredite in lokaler Währung anstelle von US-Dollar, was einer Logik der 'De-Dollarization' folgt, die von den Ländern der Gruppe zunehmend als Priorität genannt wird, um den amerikanischen wirtschaftlichen Einfluss zu bekämpfen. Dies könnte eine gute Nachricht für das Lukaschenka-Regime sein, da es die Risiken im Zusammenhang mit einem plötzlichen Wechselkurswechsel in Weißrussland mildern würde.</span>\n<span class=\"para\">Aus brasilianischer Perspektive müssen jedoch nicht nur die bereits diskutierten Fragen der Beziehungen zu Weißrussland und Russland analysiert werden, sondern auch die möglichen Nebenwirkungen von Ereignissen in anderen Regionen der Welt. Venezuela, das ebenfalls anstrebt, den BRICS beizutreten, ist ein gutes Beispiel. Von den Spannungen, die durch die Regierung Nicolas Maduros an der Grenze zu Guyana im vergangenen Jahr verursacht wurden, bis hin zu dem Wahlprozess, der im Juli zur Wiederwahl des venezolanischen Führers führte - der von internationalen Beobachtern weitgehend angefochten wurde - durchläuft die Beziehung zwischen Caracas und Brasília einen kontinuierlichen Korrosionsprozess. Der letzte Tropfen war die Weigerung der Lula-Verwaltung, Maduros Sieg offiziell anzuerkennen. Dasselbe Szenario gilt für Nicaragua, das von Daniel Ortega regiert wird und die diplomatischen Beziehungen zu Brasilien nach wiederholten Protesten aus Brasília über die Menschenrechtslage im Land abgebrochen hat. Nicaragua hat kürzlich ebenfalls einen Antrag auf Beitritt zu den BRICS gestellt. Wie Brasilien sich gegenüber ihrem Beitritt zur Gruppe verhalten wird, ob es sie blockieren wird und wie dies den Beitritt Weißrusslands beeinflussen würde, sollte ebenfalls sorgfältig beim Gipfel in Kasan analysiert werden.</span>\n<span class=\"para\">Was auch immer die Perspektiven sind, die zur Analyse der Expansion der BRICS-Gruppe verwendet werden, es ist offensichtlich, dass diese Bewegung ein weiteres Zeichen dafür ist, dass die Macht weiterhin in Richtung Osten wandert. Trotz Brasiliens geografischer Lage und der engen Beziehung zu den USA und Westeuropa versucht das Land, an diesem Prozess teilzunehmen und gleichzeitig seine wirtschaftlichen und politischen Interessen zu wahren. Angesichts des Vorstehenden und trotz aller Herausforderungen hat Weißrussland das Potenzial, den BRICS beizutreten, wenn nicht nach dem Gipfel in Kasan, dann in naher Zukunft. Ein solcher Erfolg würde Lukaschenkas Regime zugutekommen und den russischen Einfluss auf das Land weiter stärken. Rund dreißig Staaten haben sich nun um den Beitritt zur Gruppe beworben, was zwangsläufig den chinesischen Einfluss weltweit stärken würde, da das Land für den größten Teil der Wirtschaft und des Außenhandels der Gruppe verantwortlich ist. Dieses Ungleichgewicht beunruhigt Länder wie Brasilien, aber gleichzeitig kann Brasília wenig tun, um den Zielen Pekings entgegenzuwirken. Brasilien kann jedoch die Sprache der Gruppe in ihren Abschlusserklärungen moderieren, während die brasilianische Regierung versucht, ihre kulturelle und geografische Nähe zum Westen und ihren Ehrgeiz, ein unabhängiger globaler Akteur zu werden, in Einklang zu bringen. Aus europäischer Perspektive gibt es ein besonderes Verständnis für dieses Paradoxon. In den letzten Tagen hat die Europäische Union eine ungewöhnliche Bereitschaft gezeigt, die Verhandlungen mit dem südamerikanischen Block Mercosur - dessen führendes Mitglied Brasilien ist - voranzutreiben, um auf die Schaffung eines Assoziierungsabkommens hinzuarbeiten. Dieser Schritt wird von vielen als Versuch angesehen, Brasilien zumindest in eine Position näher zum Westen zu halten, während dieser Prozess der wachsenden globalen Spaltung, der durch die BRICS-Expansion repräsentiert wird, voranschreitet. Wie das Land jedoch die unterschiedlichen Interessen dieser Akteure managen wird, bleibt abzuwarten.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> ist Doktorand der Politikwissenschaft an der Universität Wrocław.</span>\n<span class=\"para\"><em>„Wir unterstützen das belarussische Erwachen’24“ ist ein Projekt, das mitfinanziert wird von <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> im Rahmen der polnischen Entwicklungszusammenarbeit des Ministeriums für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen in Höhe von 230.000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Diese Veröffentlichung gibt nur die Ansichten des Autors wieder und kann nicht mit der offiziellen Position des Ministeriums für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen identifiziert werden.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Μεταξύ 22 και 24 Οκτωβρίου 2024, οι αρχηγοί κρατών και κυβερνήσεων των BRICS συναντήθηκαν στην ρωσική πόλη Καζάν για να συζητήσουν μια νέα φάση επέκτασης της ομάδας. Αναμένεται ότι χώρες όπως η Λευκορωσία, η Αλγερία και η Βενεζουέλα, μεταξύ άλλων, θα προσκληθούν να ενταχθούν στην ομάδα που αρχικά σχηματίστηκε από τη Βραζιλία, την Κίνα, την Ινδία και τη Ρωσική Ομοσπονδία. Οι χώρες BRICS έχουν αρχίσει να θεωρούνται ολοένα και περισσότερο ως ένα μπλοκ αντιπολίτευσης στην διατλαντική συμμαχία των Ηνωμένων Πολιτειών, του Καναδά, του Ηνωμένου Βασιλείου και της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Αν και πολλές από τις χώρες μέλη υποστηρίζουν την αναδιάρθρωση των διεθνών θεσμών για να γίνουν 'πιο πολυφωνικοί', η ομάδα θεωρείται επίσης ότι εδραιώνει την κινεζική ηγεμονία σε ένα αυξανόμενο φάσμα κρατών. Η κίνηση επέκτασης των BRICS, επομένως, θεωρείται με πολύ θετική ματιά από το Πεκίνο και τη Μόσχα, με τη δεύτερη να είναι αποφασισμένη να σπάσει την απομόνωσή της μετά την επιβολή αυστηρών κυρώσεων το 2022. Ωστόσο, αυτή η κίνηση για την ένταξη νέων κρατών αντιτίθεται από χώρες όπως η Βραζιλία, η οποία φοβάται ότι η υπερβολική ασυμμετρία των οικονομικών σχέσεων με την Κίνα θα αραιώσει τη διαπραγματευτική δύναμη της Μπραζίλια στις πολυμερείς διαπραγματεύσεις της ομάδας. Αυτή η διστακτικότητα είναι σχετική όταν αναλύουμε τις ρεαλιστικές προοπτικές για την είσοδο της Λευκορωσίας στους BRICS, καθώς το καθεστώς της Λευκορωσίας στοχεύει να εισέλθει στην ομάδα το συντομότερο δυνατό. Θα καθυστερήσει η απροθυμία της Βραζιλίας να αποδεχθεί νέα μέλη στους BRICS τα σχέδια του Αλεξάντρ Λουκασένκα; Η βραζιλιάνικη προοπτική για τη Λευκορωσία είναι πολυδιάστατη, περιλαμβάνοντας οικονομικά συμφέροντα και πολιτικές αντιλήψεις που επηρεάζονται από την ιστορία και των δύο χωρών.</span></span>\n<span class=\"para\">Σε αντίθεση με τις βραζιλιάνικες σχέσεις με τη Ρωσία, οι οποίες θα γιορτάσουν 200 χρόνια το 2028, οι σχέσεις με τη Λευκορωσία είναι σχετικά πρόσφατες, δεδομένου ότι η χώρα είναι επίσημα ανεξάρτητη μόλις 33 χρόνια. Μετά την κατάρρευση της Σοβιετικής Ένωσης, η Λευκορωσία και η Βραζιλία καθόρισαν διπλωματικές σχέσεις το 1992, αλλά μόνο το 2011 το καθεστώς Λουκασένκα ίδρυσε πρεσβεία στη Μπραζίλια. Από τότε, οι διμερείς σχέσεις έχουν αναπτυχθεί, θεωρητικά, ξεχωριστά από τις βραζιλιάνικες-ρωσικές, με πολυάριθμα πρωτόκολλα συνεργασίας να υπογράφονται τα τελευταία δέκα χρόνια σε τομείς όπως η τεχνολογία και ο πολιτισμός. Παρά ταύτα, η βραζιλιάνικη πλευρά αντιλαμβάνεται αναπόφευκτα τη Λευκορωσία ως προέκταση των σχέσεών της με τη Ρωσική Ομοσπονδία. Ιστορικά, η δημόσια γνώμη της Βραζιλίας (αλλά και οι λήπτες αποφάσεων) έχουν ελάχιστη γνώση για το πολιτικό πλαίσιο που αναπτύχθηκε στις πρώην σοβιετικές δημοκρατίες μετά το 1991 και τείνουν να συνεχίζουν να βλέπουν την Ανατολική Ευρώπη ως έναν φυσικό κόμβο για την άσκηση ρωσικής επιρροής. Αυτή η αφήγηση επωφελείται από την μετα-αποικιακή κοσμοθεωρία στη Βραζιλία, η οποία βλέπει τις σχέσεις με τη Δύση με καχυποψία και τείνει να επικυρώνει την ρωσική αφήγηση στην περιοχή. Η τάση αυτή ενισχύθηκε μετά τις διαμαρτυρίες του 2020 κατά του προεδρικού Λουκασένκα, ο οποίος κατέφυγε στην εμβάθυνση των σχέσεων με το Κρεμλίνο προκειμένου να σώσει το καθεστώς του, και την πλήρους κλίμακας ρωσική εισβολή στην Ουκρανία το 2022, στην οποία η Λευκορωσία διαδραμάτισε σημαντικό ρόλο. </span>\n<span class=\"para\">Σε ιδεολογικούς όρους, ο Βλαντίμιρ Πούτιν γοητεύει τόσο τη βραζιλιάνικη συντηρητική δεξιά, η οποία είναι θρησκευτική και ανησυχεί για την προώθηση κοινωνικά προοδευτικών ατζέντων, όσο και την αριστερά, η οποία είναι νοσταλγική για τις σοβιετικές εποχές, την σοσιαλιστική ουτοπία και παραμένει βαθιά αντι-αμερικανική. Ιστορικά, η τρέχουσα πολιτική τάξη που κυβερνά τη Βραζιλία αποτελείται από άτομα που διώκονταν κατά τη διάρκεια της τελευταίας στρατιωτικής δικτατορίας στη χώρα μεταξύ 1964 και 1985. Η βραζιλιάνικη πολιτική τάξη, επομένως, βλέπει την υποστήριξη της Ουάσινγκτον για την εγκαθίδρυση αυτού του καθεστώτος ως μια πληγή που δεν έχει ακόμη επουλωθεί. Αυτό εκμεταλλεύεται εν μέρει η ρωσική προπαγάνδα στα κοινωνικά μέσα της χώρας. Το πόσο μπορεί ο Λουκασένκα να εκμεταλλευτεί αυτό το πλαίσιο για να βελτιώσει τις σχέσεις με τη Βραζιλία και να μειώσει την αντίσταση της χώρας στην είσοδο του Μινσκ στην ομάδα παραμένει να φανεί. Παρά αυτή την γνωστική πτυχή της βραζιλιάνικης αντίληψης, πρέπει επίσης να ληφθούν υπόψη πρακτικά οικονομικά ζητήματα στις σχέσεις μεταξύ Βραζιλίας και Λευκορωσίας.</span>\n<span class=\"para\">Ο πόλεμος έχει επηρεάσει σημαντικά τη σχέση μεταξύ των δύο χωρών, ιδιαίτερα στον οικονομικό τομέα. Η δομή των εμπορικών σχέσεων μεταξύ των δύο χωρών, οι οποίες επηρεάστηκαν έντονα από τις δυτικές κυρώσεις στην οικονομία της Λευκορωσίας, έχει υπάρξει κρίσιμος παράγοντας. Η Λευκορωσία, μαζί με τη Ρωσική Ομοσπονδία, είναι ένας από τους μεγαλύτερους προμηθευτές γεωργικών λιπασμάτων για τον αναπτυσσόμενο γεωργικό τομέα της Βραζιλίας. Αυτή η χώρα της Νότιας Αμερικής είναι καθοδόν να γίνει ο μεγαλύτερος παραγωγός τροφίμων στον κόσμο τα επόμενα χρόνια, προσθέτοντας πίεση στη ζήτησή της για λιπάσματα. Σχεδόν το 85 τοις εκατό της ζήτησης λιπασμάτων της Βραζιλίας καλύπτεται μέσω εισαγωγών, με το 30 τοις εκατό αυτής της προμήθειας να προέρχεται από ρωσικές και λευκορωσικές βιομηχανίες. Το ζήτημα των λιπασμάτων έχει κεντρική σημασία για τον καθορισμό των σχέσεων της Βραζιλίας με αυτές τις δύο χώρες στο πλαίσιο του πολέμου με την Ουκρανία. Κατά τη διάρκεια μιας ακρόασης στη βραζιλιάνικη Γερουσία τον Μάιο του 2022, ο βραζιλιάνος πρέσβης στο Μινσκ δήλωσε ότι η κορυφαία προτεραιότητά του θα ήταν \"να βρει τρόπους να μετριάσει τις βραζιλιάνικες δυσκολίες στην πρόσβαση στο προϊόν.\" Ακόμη και ο βραζιλιάνος πρόεδρος εκείνη την εποχή, Ζαΐρ Μπολσονάρο, πραγματοποίησε μια αμφιλεγόμενη επίσκεψη στη Μόσχα μόλις λίγες ημέρες πριν από την εισβολή στην Ουκρανία για να συζητήσει αυτό το θέμα με τον πρόεδρο Βλαντίμιρ Πούτιν.</span>\n<span class=\"para\">Εδώ, μπορούμε να σημειώσουμε μια άλλη ουσιώδη πτυχή της βραζιλιάνικης θέσης: οι σχέσεις με τη Ρωσία και τη Λευκορωσία υπερβαίνουν τη πολωμένη πολιτική σκηνή στη Μπραζίλια. Υποθέτοντας ότι υπάρχουν θεμελιώδεις διαφορές μεταξύ της προσέγγισης που υιοθέτησε ο πρώην πρόεδρος Μπολσονάρο και της τρέχουσας διοίκησης του Λούλα ντα Σίλβα σχετικά με διάφορα θέματα στις διεθνείς σχέσεις, ειδικά τη Βενεζουέλα του Νικολάς Μαδούρο, το ίδιο δεν ισχύει όταν συζητάμε για τη Ρωσία και τη Λευκορωσία. Ένα μέρος αυτής της φαινομενικής συνοχής είναι η πίεση που ασκεί το αγροτικό λόμπι, το οποίο είναι πολύ ισχυρό στο βραζιλιάνικο κοινοβούλιο και ενδιαφέρεται να εισάγει λιπάσματα σε λογικές τιμές, στην ομοσπονδιακή κυβέρνηση για να διατηρήσει καλές σχέσεις με τον Πούτιν και τον Λουκασένκα. Ωστόσο, αυτή η σχέση εξάρτησης προκαλεί επίσης δυσφορία στις βραζιλιάνικες αρχές.</span>\n<span class=\"para\">Το 2023, η εμπορική ροή μεταξύ Βραζιλίας και Λευκορωσίας ανήλθε σε 378,8 εκατομμύρια δολάρια ΗΠΑ, ένα μέτριο ποσό σε σύγκριση με το βραζιλιάνικο εξωτερικό εμπόριο που ανέρχεται σε 500 δισεκατομμύρια δολάρια. Ωστόσο, ταυτόχρονα, τοποθετεί τη Βραζιλία ως έναν από τους δέκα σημαντικότερους εμπορικούς εταίρους στον κόσμο για το μικρό εξωτερικό εμπόριο της Λευκορωσίας. Υπάρχουν παράπονα στη Μπραζίλια για την ακραία ανισορροπία αυτών των σχέσεων. Ενώ οι λευκορωσικές εξαγωγές προς τη Βραζιλία ανήλθαν σε 372 εκατομμύρια δολάρια πέρυσι, η αξία των εισαγωγών της ήταν μόλις 6,4 εκατομμύρια δολάρια, με αποτέλεσμα ένα λευκορωσικό πλεόνασμα 366 εκατομμυρίων δολαρίων. Τα χημικά λιπάσματα αντιπροσώπευαν το 96 τοις εκατό αυτής της ισορροπίας. Οι βραζιλιάνικες αρχές έχουν επανειλημμένα ζητήσει την επανενεργοποίηση της εγχώριας παραγωγής λιπασμάτων σε αυτό το πλαίσιο. Το 2023, η βραζιλιάνικη κυβέρνηση λάνσαρε το Εθνικό Σχέδιο Λιπασμάτων (PNF), το οποίο προβλέπει ότι η εξάρτηση της χώρας από εισαγόμενα προϊόντα θα μειωθεί κατά 50 τοις εκατό τα επόμενα χρόνια. Αυτή η νέα πολιτική θα μπορούσε να εξουδετερώσει το μεγαλύτερο πλεονέκτημα του Λουκασένκα στη σχέση του με τη Βραζιλία.</span>\n<span class=\"para\">Οι πρακτικές επιπτώσεις της ένταξης της Λευκορωσίας στους BRICS θα μπορούσαν να είναι σημαντικές. Ενώ η ομάδα δεν έχει κοινή μορφή διακυβέρνησης ή ζώνη ελεύθερου εμπορίου, από χρηματοοικονομική άποψη, η Λευκορωσία θα αποκτούσε διευρυμένη πρόσβαση στην Τράπεζα Νέων Αναπτυξιακών (NDB), γνωστή ως \"Τράπεζα BRICS.\" Ο οργανισμός, που εδρεύει στην Κίνα και προεδρεύεται από την πρώην βραζιλιάνα πρόεδρο Ντίλμα Ρούσεφ, διαθέτει δισεκατομμύρια δολάρια στα ταμεία του, τα οποία θα μπορούσαν να ανακουφίσουν εν μέρει τις επιπτώσεις των κυρώσεων στην οικονομία της Λευκορωσίας. Το Μινσκ θα αποκτούσε επίσης πρόσβαση στη Διευθέτηση Εφεδρικών Πόρων (CRA), ένα ταμείο 100 δισεκατομμυρίων δολαρίων που στοχεύει να διασώσει χώρες της ομάδας με προβλήματα στο ισοζύγιο πληρωμών τους. Ένα από τα πιο αξιοσημείωτα χαρακτηριστικά τέτοιων μηχανισμών είναι η ονομασία των δανείων του σε τοπικό νόμισμα αντί να τα αναφέρει σε δολάρια ΗΠΑ, ακολουθώντας μια λογική 'απο-δολαριοποίησης' που αναφέρεται ολοένα και περισσότερο από τις χώρες της ομάδας ως προτεραιότητα για την αντιμετώπιση της αμερικανικής οικονομικής επιρροής. Θα μπορούσε να είναι καλή είδηση για το καθεστώς Λουκασένκα, καθώς θα μείωνε τους κινδύνους που σχετίζονται με μια απότομη αλλαγή στις ισοτιμίες στη Λευκορωσία.</span>\n<span class=\"para\">Από τη βραζιλιάνικη προοπτική, ωστόσο, όχι μόνο τα ήδη συζητηθέντα ζητήματα των σχέσεων με τη Λευκορωσία και τη Ρωσία πρέπει να αναλυθούν, αλλά και οι πιθανές παρενέργειες γεγονότων σε άλλες περιοχές του κόσμου. Η Βενεζουέλα, η οποία επίσης επιθυμεί να ενταχθεί στους BRICS, είναι ένα καλό παράδειγμα. Από τις εντάσεις που προκλήθηκαν από την κυβέρνηση του Νικολάς Μαδούρο στα σύνορα με τη Γουιάνα πέρυσι μέχρι τη διαδικασία εκλογών που κορυφώθηκε στην επανεκλογή του Βενεζουελάνου ηγέτη τον Ιούλιο - ευρέως αμφισβητούμενη από διεθνείς παρατηρητές - οι σχέσεις μεταξύ Καράκας και Μπραζίλια περνούν από μια συνεχόμενη διαδικασία διάβρωσης. Η σταγόνα που ξεχείλισε το ποτήρι ήταν η άρνηση της διοίκησης Λούλα να αναγνωρίσει επίσημα τη νίκη του Μαδούρο. Το ίδιο σενάριο ισχύει και για τη Νικαράγουα, που κυβερνάται από τον Ντάνιελ Ορτέγκα, ο οποίος διέκοψε τις διπλωματικές σχέσεις με τη Βραζιλία μετά από επανειλημμένες διαμαρτυρίες από τη Μπραζίλια σχετικά με την κατάσταση των ανθρωπίνων δικαιωμάτων στη χώρα. Η Νικαράγουα υπέβαλε πρόσφατα αίτηση για να ενταχθεί στους BRICS επίσης. Πώς θα συμπεριφερθεί η Βραζιλία απέναντι στην είσοδό τους στην ομάδα, αν θα τις αποκλείσει και πώς αυτό θα επηρεάσει την προσχώρηση της Λευκορωσίας θα πρέπει επίσης να αναλυθεί προσεκτικά στη σύνοδο κορυφής στην Καζάν.</span>\n<span class=\"para\">Όποιοι και αν είναι οι φακοί που χρησιμοποιούνται για την ανάλυση της επέκτασης της ομάδας BRICS, είναι προφανές ότι αυτή η κίνηση αντιπροσωπεύει ένα ακόμη σημάδι ότι η εξουσία συνεχίζει τη μετανάστευσή της προς την Ανατολή. Παρά τη γεωγραφική θέση της Βραζιλίας και τη στενή σχέση της με τις ΗΠΑ και τη Δυτική Ευρώπη, η χώρα προσπαθεί να συμμετάσχει σε αυτή τη διαδικασία διατηρώντας τα οικονομικά και πολιτικά της συμφέροντα. Δεδομένων των παραπάνω και παρά τις προκλήσεις, η Λευκορωσία έχει τη δυνατότητα να ενταχθεί στους BRICS, αν όχι μετά τη σύνοδο κορυφής στην Καζάν, τότε στο όχι και τόσο μακρινό μέλλον. Μια τέτοια επίτευξη θα ωφελήσει το καθεστώς Λουκασένκα και θα ενισχύσει περαιτέρω τη ρωσική επιρροή στη χώρα. Περίπου τριάντα κράτη έχουν υποβάλει αίτηση για να ενταχθούν στην ομάδα, γεγονός που θα ενισχύσει αναπόφευκτα την κινεζική επιρροή παγκοσμίως, καθώς η χώρα είναι υπεύθυνη για το μεγαλύτερο μερίδιο της οικονομίας και του εξωτερικού εμπορίου της ομάδας. Αυτή η ανισορροπία ανησυχεί χώρες όπως η Βραζιλία, αλλά ταυτόχρονα, η Μπραζίλια έχει λίγα περιθώρια να αντισταθεί στους στόχους του Πεκίνου. Ωστόσο, η Βραζιλία μπορεί να μετριάσει τη γλώσσα της ομάδας στις τελικές δηλώσεις της καθώς η βραζιλιάνικη κυβέρνηση προσπαθεί να ισορροπήσει την πολιτιστική και γεωγραφική εγγύτητά της με τη Δύση και την επιθυμία της να γίνει ανεξάρτητος παγκόσμιος παίκτης. Από μια ευρωπαϊκή προοπτική, υπάρχει μια ιδιαίτερη κατανόηση αυτού του παραδόξου. Τις τελευταίες ημέρες, η Ευρωπαϊκή Ένωση έχει δείξει μια ασυνήθιστη προθυμία να προχωρήσει σε διαπραγματεύσεις με το νότιο αμερικανικό μπλοκ Mercosur - του οποίου η Βραζιλία είναι ο κύριος μέλος - για να εργαστεί προς την κατεύθυνση της σύναψης μιας συμφωνίας συνεργασίας. Αυτή η κίνηση θεωρείται από πολλούς ως μια προσπάθεια να κρατηθεί τουλάχιστον η Βραζιλία σε μια θέση πιο κοντά στη Δύση εν μέσω αυτής της διαδικασίας αυξανόμενης παγκόσμιας διαίρεσης που εκπροσωπείται από την επέκταση των BRICS. Ωστόσο, πώς η χώρα θα διαχειριστεί τα διάφορα συμφέροντα αυτών των παικτών παραμένει να παρατηρηθεί.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Άντζελο Μπιάζους Μάριν Κράμερ</strong> είναι υποψήφιος διδάκτορας Πολιτικών Επιστημών στο Πανεπιστήμιο της Βρότσλαβ.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Υποστηρίζουμε την Λευκορωσική Εξ Awakening’24” είναι ένα έργο που χρηματοδοτείται από κοινού από <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> στο πλαίσιο της πολωνικής αναπτυξιακής συνεργασίας του Υπουργείου Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας, ύψους 230.000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Αυτή η δημοσίευση εκφράζει τις απόψεις του συγγραφέα μόνο και δεν μπορεί να ταυτιστεί με την επίσημη θέση του Υπουργείου Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Between October 22nd and 24th, 2024, the heads of state and government of the BRICS met in the Russian city of Kazan to debate a new round of the group's expansion. It is expected that countries such as Belarus, Algeria, and Venezuela, among others, will be invited to join the group initially formed by Brazil, China, India, and the Russian Federation. The BRICS countries have been increasingly seen as an opposition bloc to the transatlantic alliance of the United States, Canada, the United Kingdom, and the European Union. Although many of its member countries advocate rearranging international institutions to make them 'more pluralistic,' the group is also perceived as consolidating Chinese hegemony over a growing range of states. The BRICS expansion movement, therefore, is seen with highly positive eyes by Beijing and Moscow, with the latter committed to breaking its isolation after the imposition of severe sanctions in 2022. However, this movement to include new states is resisted by countries like Brazil, which fears that the excessive asymmetry of economic relations with China will dilute Brasília's bargaining power in the group's multilateral negotiations. This hesitation is relevant when analyzing realistic prospects for Belarus's entry into the BRICS since the Belarusian regime aims to enter the group as fast as possible. Will Brazil's reluctance to accept new members in BRICS postpone Alyaksandr Lukashenka's plans? The Brazilian perspective on Belarus is multifaceted, involving economic interests and political perceptions influenced by the history of both countries.</span></span>\n<span class=\"para\">Unlike Brazilian relations with Russia, which will mark 200 years in 2028, the links with Belarus are relatively recent, given that the country has been formally independent for a mere 33 years. After the collapse of the Soviet Union, Belarus and Brazil established diplomatic relations in 1992, but only in 2011 did the Lukashenka regime establish an embassy in Brasilia. Since then, bilateral relations have developed, in theory, separately from Brazilian-Russian ones, with numerous cooperation protocols signed in the last ten years in fields like technology and culture. Despite this, the Brazilian side inevitably perceives Belarus as an extension of its relations with the Russian Federation. Historically, Brazilian public opinion (but also decision-makers) have little knowledge about the political context that developed in the former Soviet republics after 1991 and tend to continue viewing Eastern Europe as a natural hub for exercising Russian influence. This narrative benefits from the post-colonial worldview in Brazil, which views relations with the West with suspicion and tends to validate the Russian narrative in the region. The trend was reinforced following the 2020 protests against President Lukashenka, who resorted to deepening relations with the Kremlin in order to save his regime, and the full-scale Russian invasion of Ukraine in 2022, in which Belarus played a significant part. </span>\n<span class=\"para\">In ideological terms, Vladimir Putin seduces both the Brazilian conservative right, which is religious and concerned with advancing socially progressive agendas, and the left, which is nostalgic for Soviet times, socialist utopia and remains deeply anti-American. Historically, the current political class that governs Brazil is made up of people who were persecuted during the last military dictatorship in the country between 1964 and 1985. The Brazilian political class therefore, sees Washington's support for establishing that regime as a wound that has not yet healed. This is partially capitalized on by Russian propaganda in the country's social media. The extent to which Lukashenka can take advantage of this context to improve relations with Brazil and lower the country's resistance to Minsk's entry into the group remains to be seen. Despite this cognitive aspect of the Brazilian perception, practical economic issues must also be considered in the relations between Brazil and Belarus.</span>\n<span class=\"para\">The war has significantly impacted the relationship between the two countries, particularly in the economic sphere. The structure of commercial relations between the two countries, which were heavily affected by the western sanctions on the Belarusian economy, has been a critical factor. Belarus, along with the Russian Federation, is one of the largest suppliers of agricultural fertilizers for Brazil's booming agriculture sector. This South American country is on track to become the world's largest food producer in the coming years, adding pressure to its demand for fertilizers. Nearly 85 per cent of Brazil's fertilizer demand is met through imports, with 30 per cent of this supply coming from Russian and Belarusian industries. The issue of fertilizers has been central to defining Brazil's relations with these two countries in the context of the war with Ukraine. During a hearing in the Brazilian Senate in May 2022, the Brazilian ambassador in Minsk stated that his top priority would be \"finding ways to mitigate Brazilian difficulties in accessing the product.\" Even the Brazilian president at the time, Jair Bolsonaro, made a controversial visit to Moscow just days before the invasion of Ukraine to discuss this matter with President Vladimir Putin.</span>\n<span class=\"para\">Here, we can note another essential aspect of the Brazilian position: relations with Russia and Belarus transcend the polarized political scene in Brasília. Suppose there are fundamental differences between the approach adopted by former president Bolsonaro and the current administration of Lula da Silva regarding different topics in international relations, especially Nicolas Maduro's Venezuela. In that case, the same is not true when discussing Russia and Belarus. Part of this apparent cohesion is the pressure that the agricultural lobby, which is very powerful in the Brazilian parliament and interested in importing fertilizers at reasonable prices, exerts on the federal government to maintain good relations with Putin and Lukashenka. However, this relationship of dependence also causes discomfort to Brazilian authorities.</span>\n<span class=\"para\">In 2023, the trade flow between Brazil and Belarus totaled 378.8 million US dollars, a modest amount compared to Brazilian foreign trade which stands at 500 billion dollars. However, at the same time, it places Brazil as one of the ten most significant trading partners in the world for Belarus's small foreign trade. There are complaints in Brasília about the extreme imbalance of these relations. While Belarusian exports to Brazil stood at 372 million dollars last year, it imported value was only at 6.4 million dollars, resulting in a Belarusian surplus of 366 million dollars. Chemical fertilizers accounted for 96 per cent of this balance. Brazilian authorities have repeatedly called for a reactivation of domestic fertilizer production in this context. In 2023, the Brazilian government launched the National Fertilizer Plan (PNF), which predicts that the country's dependence on imported products will fall by 50 per cent in the coming years. This new policy could neutralize Lukashenka's greatest asset in his relationship with Brazil.</span>\n<span class=\"para\">The practical effects of Belarus joining the BRICS could be significant. While the group does not have shared form of governance or a free trade area, from a financial point of view, Belarus would gain expanded access to the New Development Bank (NDB), popularly known as the \"BRICS Bank.\" The institution, based in China and chaired by former Brazilian president Dilma Rousseff, has billions of dollars in its coffers, which could partially alleviate the effects of sanctions on the Belarusian economy. Minsk would also gain access to the Contingent Reserve Arrangement (CRA), a 100 billion dollar fund aimed at bailing out countries in the group with problems in their balance of payments. One of the most notable aspects of such mechanisms is denominating its loans in local currency instead of quoting them in US dollars, which follows a logic of 'de-dollarization' increasingly cited by the group's countries as a priority to counteract the American economic influence. It could be good news for the Lukashenka regime, as it would mitigate the risks associated with a sharp change in exchange rates in Belarus.</span>\n<span class=\"para\">From a Brazilian perspective, however, not only the already discussed issues of relations with Belarus and Russia must be analyzed, but also the possible side effects of events in other regions of the world. Venezuela, which also aspires to join the BRICS, is a good example. From the tensions caused by Nicolas Maduro's government on the border with Guyana last year to the electoral process that culminated in the re-election of the Venezuelan leader in July - widely contested by international observers - relations between Caracas and Brasília are going through a continuous process of corrosion. The final straw was the refusal of the Lula administration to recognize Maduro's victory officially. The same scenario applies to Nicaragua, governed by Daniel Ortega, which broke diplomatic relations with Brazil after repeated protests from Brasília over the human rights situation in the country. Nicaragua recently applied to join BRICS as well. How Brazil will behave towards their entry into the group, whether it will block them, and how this would influence Belarus' accession should also be carefully analyzed at the summit in Kazan.</span>\n<span class=\"para\">Whatever the lenses used to analyze the expansion of the BRICS group, it is apparent that this movement represents another sign that power continues its migration toward the East. Despite Brazil's geographic location and close relationship with the US and Western Europe, the country tries to participate in this process while maintaining its economic and political interests. Given the above and despite all challenges, Belarus does have the potential to join the BRICS, if not after the summit in Kazan, then in the not so distant future. Such an achievement would benefit Lukashenka's regime and further strengthen Russian influence over the country. Around thirty states have now applied to join the group, which would inevitably strengthen Chinese influence worldwide, as the country is responsible for the largest share of the group's economy and foreign trade. This imbalance worries countries like Brazil, but at the same time, there is little Brasília can do to counter Beijing's objectives. Brazil, however, can moderate the group's language in its final statements as the Brazilian government tries to balance its cultural and geographic proximity to the West and its ambition to become an independent global player. From a European perspective, there is a particular understanding of this paradox. In recent days, the European Union has shown an unusual willingness to move forward with negotiations with the South American bloc Mercosur - of which Brazil is the leading member - to work towards the establishment of an association agreement. This move is being seen by many as an attempt to, at least, keep Brazil in a position closer to the West amid this process of growing global division represented by the BRICS expansion. However, how the country will manage the different interests of these players remains to be observed.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> is a PhD Candidate in Political Sciences at the University of Wroclaw.</span>\n<span class=\"para\"><em>“We suport the Belarusian Awakening’24” is a project co-financed by <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> within the framework of Polish development cooperation of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland in the amount of PLN 230,000.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>This publication expresses the views of the author only and cannot be identified with the official position of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Entre el 22 y el 24 de octubre de 2024, los jefes de estado y de gobierno de los BRICS se reunieron en la ciudad rusa de Kazán para debatir una nueva ronda de expansión del grupo. Se espera que países como Bielorrusia, Argelia y Venezuela, entre otros, sean invitados a unirse al grupo formado inicialmente por Brasil, China, India y la Federación Rusa. Los países BRICS han sido cada vez más vistos como un bloque de oposición a la alianza transatlántica de Estados Unidos, Canadá, Reino Unido y la Unión Europea. Aunque muchos de sus países miembros abogan por reorganizar las instituciones internacionales para hacerlas 'más pluralistas', el grupo también es percibido como un consolidado de la hegemonía china sobre un número creciente de estados. El movimiento de expansión de los BRICS, por lo tanto, es visto con ojos muy positivos por Pekín y Moscú, siendo este último comprometido a romper su aislamiento tras la imposición de severas sanciones en 2022. Sin embargo, este movimiento para incluir nuevos estados es resistido por países como Brasil, que teme que la excesiva asimetría de las relaciones económicas con China diluya el poder de negociación de Brasilia en las negociaciones multilaterales del grupo. Esta vacilación es relevante al analizar las perspectivas realistas para la entrada de Bielorrusia en los BRICS, ya que el régimen bielorruso busca ingresar al grupo lo más rápido posible. ¿La renuencia de Brasil a aceptar nuevos miembros en los BRICS pospondrá los planes de Alyaksandr Lukashenka? La perspectiva brasileña sobre Bielorrusia es multifacética, involucrando intereses económicos y percepciones políticas influenciadas por la historia de ambos países.</span></span>\n<span class=\"para\">A diferencia de las relaciones brasileñas con Rusia, que marcarán 200 años en 2028, los vínculos con Bielorrusia son relativamente recientes, dado que el país ha sido formalmente independiente durante apenas 33 años. Tras el colapso de la Unión Soviética, Bielorrusia y Brasil establecieron relaciones diplomáticas en 1992, pero solo en 2011 el régimen de Lukashenka estableció una embajada en Brasilia. Desde entonces, las relaciones bilaterales se han desarrollado, en teoría, por separado de las brasileño-rusas, con numerosos protocolos de cooperación firmados en los últimos diez años en campos como la tecnología y la cultura. A pesar de esto, el lado brasileño inevitablemente percibe a Bielorrusia como una extensión de sus relaciones con la Federación Rusa. Históricamente, la opinión pública brasileña (pero también los tomadores de decisiones) tienen poco conocimiento sobre el contexto político que se desarrolló en las antiguas repúblicas soviéticas después de 1991 y tienden a seguir viendo a Europa del Este como un centro natural para ejercer influencia rusa. Esta narrativa se beneficia de la cosmovisión postcolonial en Brasil, que ve las relaciones con Occidente con desconfianza y tiende a validar la narrativa rusa en la región. La tendencia se reforzó tras las protestas de 2020 contra el presidente Lukashenka, quien recurrió a profundizar las relaciones con el Kremlin para salvar su régimen, y la invasión rusa a gran escala de Ucrania en 2022, en la que Bielorrusia desempeñó un papel significativo. </span>\n<span class=\"para\">En términos ideológicos, Vladimir Putin seduce tanto a la derecha conservadora brasileña, que es religiosa y está preocupada por avanzar agendas socialmente progresistas, como a la izquierda, que es nostálgica de los tiempos soviéticos, de la utopía socialista y sigue siendo profundamente antiamericana. Históricamente, la actual clase política que gobierna Brasil está compuesta por personas que fueron perseguidas durante la última dictadura militar en el país entre 1964 y 1985. La clase política brasileña, por lo tanto, ve el apoyo de Washington para establecer ese régimen como una herida que aún no ha sanado. Esto es capitalizado parcialmente por la propaganda rusa en las redes sociales del país. La medida en que Lukashenka puede aprovechar este contexto para mejorar las relaciones con Brasil y reducir la resistencia del país a la entrada de Minsk en el grupo sigue siendo incierta. A pesar de este aspecto cognitivo de la percepción brasileña, también deben considerarse cuestiones económicas prácticas en las relaciones entre Brasil y Bielorrusia.</span>\n<span class=\"para\">La guerra ha impactado significativamente la relación entre los dos países, particularmente en el ámbito económico. La estructura de las relaciones comerciales entre los dos países, que se vieron gravemente afectadas por las sanciones occidentales a la economía bielorrusa, ha sido un factor crítico. Bielorrusia, junto con la Federación Rusa, es uno de los mayores proveedores de fertilizantes agrícolas para el floreciente sector agrícola de Brasil. Este país sudamericano está en camino de convertirse en el mayor productor de alimentos del mundo en los próximos años, aumentando la presión sobre su demanda de fertilizantes. Casi el 85 por ciento de la demanda de fertilizantes de Brasil se satisface a través de importaciones, con un 30 por ciento de este suministro proveniente de las industrias rusa y bielorrusa. El tema de los fertilizantes ha sido central para definir las relaciones de Brasil con estos dos países en el contexto de la guerra con Ucrania. Durante una audiencia en el Senado brasileño en mayo de 2022, el embajador brasileño en Minsk declaró que su máxima prioridad sería \"encontrar formas de mitigar las dificultades brasileñas para acceder al producto.\" Incluso el presidente brasileño en ese momento, Jair Bolsonaro, realizó una visita controvertida a Moscú solo días antes de la invasión de Ucrania para discutir este asunto con el presidente Vladimir Putin.</span>\n<span class=\"para\">Aquí, podemos notar otro aspecto esencial de la posición brasileña: las relaciones con Rusia y Bielorrusia trascienden la escena política polarizada en Brasilia. Supongamos que hay diferencias fundamentales entre el enfoque adoptado por el expresidente Bolsonaro y la actual administración de Lula da Silva respecto a diferentes temas en las relaciones internacionales, especialmente la Venezuela de Nicolás Maduro. En ese caso, lo mismo no es cierto al discutir Rusia y Bielorrusia. Parte de esta aparente cohesión es la presión que el lobby agrícola, que es muy poderoso en el parlamento brasileño y está interesado en importar fertilizantes a precios razonables, ejerce sobre el gobierno federal para mantener buenas relaciones con Putin y Lukashenka. Sin embargo, esta relación de dependencia también causa incomodidad a las autoridades brasileñas.</span>\n<span class=\"para\">En 2023, el flujo comercial entre Brasil y Bielorrusia totalizó 378.8 millones de dólares estadounidenses, una cantidad modesta en comparación con el comercio exterior brasileño que asciende a 500 mil millones de dólares. Sin embargo, al mismo tiempo, coloca a Brasil como uno de los diez socios comerciales más significativos del mundo para el pequeño comercio exterior de Bielorrusia. Hay quejas en Brasilia sobre el extremo desequilibrio de estas relaciones. Mientras que las exportaciones bielorrusas a Brasil se situaron en 372 millones de dólares el año pasado, el valor de las importaciones fue de solo 6.4 millones de dólares, resultando en un superávit bielorruso de 366 millones de dólares. Los fertilizantes químicos representaron el 96 por ciento de este balance. Las autoridades brasileñas han llamado repetidamente a una reactivación de la producción nacional de fertilizantes en este contexto. En 2023, el gobierno brasileño lanzó el Plan Nacional de Fertilizantes (PNF), que prevé que la dependencia del país de productos importados caiga en un 50 por ciento en los próximos años. Esta nueva política podría neutralizar el mayor activo de Lukashenka en su relación con Brasil.</span>\n<span class=\"para\">Los efectos prácticos de la entrada de Bielorrusia en los BRICS podrían ser significativos. Si bien el grupo no tiene una forma de gobernanza compartida ni una zona de libre comercio, desde un punto de vista financiero, Bielorrusia ganaría acceso ampliado al Nuevo Banco de Desarrollo (NDB), conocido popularmente como el \"Banco de los BRICS.\" La institución, con sede en China y presidida por la ex presidenta brasileña Dilma Rousseff, tiene miles de millones de dólares en sus arcas, lo que podría aliviar parcialmente los efectos de las sanciones sobre la economía bielorrusa. Minsk también ganaría acceso al Acuerdo de Reserva de Contingencia (CRA), un fondo de 100 mil millones de dólares destinado a rescatar a los países del grupo con problemas en su balanza de pagos. Uno de los aspectos más notables de tales mecanismos es la denominación de sus préstamos en moneda local en lugar de cotizarlos en dólares estadounidenses, lo que sigue una lógica de 'desdolarización' cada vez más citada por los países del grupo como una prioridad para contrarrestar la influencia económica estadounidense. Podría ser una buena noticia para el régimen de Lukashenka, ya que mitigaría los riesgos asociados con un cambio brusco en los tipos de cambio en Bielorrusia.</span>\n<span class=\"para\">Desde una perspectiva brasileña, sin embargo, no solo deben analizarse los problemas ya discutidos de las relaciones con Bielorrusia y Rusia, sino también los posibles efectos secundarios de eventos en otras regiones del mundo. Venezuela, que también aspira a unirse a los BRICS, es un buen ejemplo. Desde las tensiones causadas por el gobierno de Nicolás Maduro en la frontera con Guyana el año pasado hasta el proceso electoral que culminó en la reelección del líder venezolano en julio - ampliamente contestada por observadores internacionales - las relaciones entre Caracas y Brasilia están pasando por un proceso continuo de corrosión. La gota que colmó el vaso fue la negativa de la administración de Lula a reconocer oficialmente la victoria de Maduro. El mismo escenario se aplica a Nicaragua, gobernada por Daniel Ortega, que rompió relaciones diplomáticas con Brasil tras las repetidas protestas de Brasilia sobre la situación de los derechos humanos en el país. Nicaragua también solicitó recientemente unirse a los BRICS. Cómo se comportará Brasil ante su entrada en el grupo, si las bloqueará y cómo esto influiría en la adhesión de Bielorrusia también debe ser analizado cuidadosamente en la cumbre de Kazán.</span>\n<span class=\"para\">Cualquiera que sean las lentes utilizadas para analizar la expansión del grupo BRICS, es evidente que este movimiento representa otro signo de que el poder continúa su migración hacia el Este. A pesar de la ubicación geográfica de Brasil y su estrecha relación con Estados Unidos y Europa Occidental, el país intenta participar en este proceso mientras mantiene sus intereses económicos y políticos. Dado lo anterior y a pesar de todos los desafíos, Bielorrusia tiene el potencial de unirse a los BRICS, si no después de la cumbre de Kazán, entonces en un futuro no tan lejano. Tal logro beneficiaría al régimen de Lukashenka y fortalecería aún más la influencia rusa sobre el país. Alrededor de treinta estados han solicitado ahora unirse al grupo, lo que inevitablemente fortalecería la influencia china en todo el mundo, ya que el país es responsable de la mayor parte de la economía y el comercio exterior del grupo. Este desequilibrio preocupa a países como Brasil, pero al mismo tiempo, hay poco que Brasilia pueda hacer para contrarrestar los objetivos de Pekín. Sin embargo, Brasil puede moderar el lenguaje del grupo en sus declaraciones finales, ya que el gobierno brasileño intenta equilibrar su proximidad cultural y geográfica con Occidente y su ambición de convertirse en un actor global independiente. Desde una perspectiva europea, hay una comprensión particular de esta paradoja. En los últimos días, la Unión Europea ha mostrado una disposición inusual para avanzar en las negociaciones con el bloque sudamericano Mercosur - del cual Brasil es el miembro principal - para trabajar hacia el establecimiento de un acuerdo de asociación. Este movimiento es visto por muchos como un intento de, al menos, mantener a Brasil en una posición más cercana a Occidente en medio de este proceso de creciente división global representado por la expansión de los BRICS. Sin embargo, cómo el país gestionará los diferentes intereses de estos actores sigue siendo un aspecto por observar.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> es candidato a doctorado en Ciencias Políticas en la Universidad de Wroclaw.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Apoyamos el Despertar Bielorruso’24” es un proyecto cofinanciado por <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> en el marco de la cooperación para el desarrollo polaco del Ministerio de Asuntos Exteriores de la República de Polonia por un monto de 230,000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Esta publicación expresa únicamente las opiniones del autor y no puede identificarse con la posición oficial del Ministerio de Asuntos Exteriores de la República de Polonia.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>22. ja 24. lokakuuta 2024 BRICS-maiden valtion- ja hallitusten päämiehet kokoontuivat Venäjän Kazanissa keskustelemaan ryhmän laajentamisesta. On odotettavissa, että maita kuten Valko-Venäjä, Algeria ja Venezuela, muiden joukossa, kutsutaan liittymään alun perin Brasilian, Kiinan, Intian ja Venäjän federaation muodostamaan ryhmään. BRICS-maita on yhä enemmän pidetty vastarintablokkina Yhdysvaltojen, Kanadan, Yhdistyneen kuningaskunnan ja Euroopan unionin transatlanttiselle liitolle. Vaikka monet sen jäsenmaat kannattavat kansainvälisten instituutioiden järjestämistä 'monimuotoisemmiksi', ryhmää pidetään myös Kiinan hegemonian vahvistajana yhä laajemmalla valtiovalikoimalla. BRICS-laajentumismuutos nähdään siksi erittäin myönteisin silmin Pekingissä ja Moskovassa, joista jälkimmäinen on sitoutunut murtamaan eristyksensä vuoden 2022 tiukkojen pakotteiden jälkeen. Kuitenkin tämä liike uusien valtioiden sisällyttämiseksi kohtaa vastustusta maissa kuten Brasiliassa, joka pelkää, että liiallinen taloudellisten suhteiden epäsymmetria Kiinan kanssa heikentää Brasíliaan neuvotteluvoimaa ryhmän monenvälisissä neuvotteluissa. Tämä epäröinti on merkityksellistä analysoitaessa realistisia näkymiä Valko-Venäjän liittymiselle BRICS:iin, sillä Valko-Venäjän hallinto pyrkii liittymään ryhmään mahdollisimman nopeasti. Estääkö Brasilian haluttomuus hyväksyä uusia jäseniä BRICS:iin Alyaksandr Lukashenka suunnitelmat? Brasilian näkökulma Valko-Venäjään on monimuotoinen, ja siihen liittyy taloudellisia etuja ja poliittisia käsityksiä, joita muokkaavat molempien maiden historia.</span></span>\n<span class=\"para\">Toisin kuin Brasilian suhteet Venäjään, jotka täyttävät 200 vuotta vuonna 2028, suhteet Valko-Venäjään ovat suhteellisen tuoreita, sillä maa on ollut virallisesti itsenäinen vain 33 vuotta. Neuvostoliiton romahtamisen jälkeen Valko-Venäjä ja Brasilia perustivat diplomaattiset suhteet vuonna 1992, mutta vasta vuonna 2011 Lukashenka-hallinto perusti suurlähetystön Brasiliaan. Siitä lähtien kahdenväliset suhteet ovat kehittyneet teoriassa eristyksissä Brasilian ja Venäjän suhteista, ja viimeisen kymmenen vuoden aikana on allekirjoitettu lukuisia yhteistyöprotokollia teknologian ja kulttuurin aloilla. Tästä huolimatta Brasilian puoli näkee väistämättä Valko-Venäjän jatkeena sen suhteille Venäjän federaatioon. Historiallisesti Brasilian julkinen mielipide (mutta myös päättäjät) tuntee vain vähän tietoa poliittisesta kontekstista, joka kehittyi entisissä Neuvostoliiton tasavalloissa vuoden 1991 jälkeen, ja heillä on taipumus nähdä Itä-Eurooppa luonnollisena keskuksena Venäjän vaikutusvallan harjoittamiselle. Tämä narratiivi hyötyy Brasilian postkoloniaalisesta maailmankuvasta, joka suhtautuu epäluuloisesti suhteisiin länteen ja vahvistaa Venäjän narratiivia alueella. Suuntaus vahvistui vuoden 2020 protestien jälkeen presidentti Lukashenkalle, joka syventyi suhteisiin Kremlin kanssa pelastaakseen hallintonsa, sekä Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen myötä Ukrainaan vuonna 2022, jossa Valko-Venäjä oli merkittävässä roolissa. </span>\n<span class=\"para\">Ideologisessa mielessä Vladimir Putin vie mukanaan sekä Brasilian konservatiivista oikeistoa, joka on uskonnollinen ja huolissaan sosiaalisesti edistyksellisten agendojen edistämisestä, että vasemmistoa, joka kaipaa neuvostoaikoja, sosialistista utopiaa ja on syvästi antiamerikkalainen. Historiallisesti Brasiliaa hallitseva poliittinen luokka koostuu ihmisistä, joita vainottiin maan viimeisen sotilasdiktatuurin aikana vuosina 1964–1985. Brasilian poliittinen luokka näkee siis Washingtonin tuen kyseisen hallinnon perustamiselle haavana, joka ei ole vielä parantunut. Tätä venäläinen propaganda osittain hyödyntää maan sosiaalisessa mediassa. Kuinka paljon Lukashenka voi hyödyntää tätä kontekstia parantaakseen suhteita Brasiliaan ja vähentääkseen maan vastustusta Minskin liittymiselle ryhmään, jää nähtäväksi. Tästä kognitiivisesta näkökulmasta huolimatta käytännön taloudelliset kysymykset on myös otettava huomioon Brasilian ja Valko-Venäjän suhteissa.</span>\n<span class=\"para\">Sota on vaikuttanut merkittävästi kahden maan suhteisiin, erityisesti taloudellisella alueella. Kauppasuhteiden rakenne näiden kahden maan välillä, joita lännen pakotteet Valko-Venäjän taloudelle ovat voimakkaasti vaikuttaneet, on ollut kriittinen tekijä. Valko-Venäjä, yhdessä Venäjän federaation kanssa, on yksi suurimmista maatalouslannoitteiden toimittajista Brasilian kukoistavalle maataloussektorille. Tämä Etelä-Amerikan maa on matkalla maailman suurimmaksi elintarviketuottajaksi tulevina vuosina, mikä lisää painetta sen lannoitteiden kysynnälle. Lähes 85 prosenttia Brasilian lannoitekysynnästä katetaan tuonnilla, josta 30 prosenttia tulee Venäjän ja Valko-Venäjän teollisuudesta. Lannoitekysymys on ollut keskeinen määriteltäessä Brasilian suhteita näihin kahteen maahan Ukrainan sodan kontekstissa. Brasilian senaatissa toukokuussa 2022 pidetyssä kuulemisessa Brasilian suurlähettiläs Minskin ilmoitti, että hänen ensisijainen tavoitteensa olisi \"löytää keinoja lievittää Brasilian vaikeuksia tuotteen saamisessa.\" Jopa tuolloin Brasilian presidentti Jair Bolsonaro teki kiistanalaisen vierailun Moskovaan vain päiviä ennen Ukrainan hyökkäystä keskustellakseen asiasta presidentti Vladimir Putinin kanssa.</span>\n<span class=\"para\">Tässä voimme huomata toisen olennaisen näkökulman Brasilian kannasta: suhteet Venäjään ja Valko-Venäjään ylittävät Brasíliaan polarisoituneen poliittisen kentän. Jos entisen presidentin Bolsonaron ja nykyisen Lula da Silvan hallinnon välillä on perustavanlaatuisia eroja eri aiheissa kansainvälisissä suhteissa, erityisesti Nicolas Maduroon liittyen Venezuelassa, ei sama päde keskusteltaessa Venäjästä ja Valko-Venäjästä. Osa tästä ilmeisestä yhtenäisyydestä on maatalouslobyn, joka on erittäin voimakas Brasilian parlamentissa ja kiinnostunut tuomaan lannoitteita kohtuullisin hinnoin, painostus liittovaltion hallitusta ylläpitämään hyviä suhteita Putiniin ja Lukashenkaan. Kuitenkin tämä riippuvuussuhde aiheuttaa myös epämukavuutta Brasilian viranomaisille.</span>\n<span class=\"para\">Vuonna 2023 Brasilian ja Valko-Venäjän kaupankäynnin kokonaisarvo oli 378,8 miljoonaa Yhdysvaltain dollaria, mikä on vaatimaton määrä verrattuna Brasilian ulkomaankauppaan, joka on 500 miljardia dollaria. Kuitenkin samalla se asettaa Brasilian yhdeksi kymmenestä merkittävimmästä kaupankäynnin kumppanista maailmassa Valko-Venäjän pienessä ulkomaankaupassa. Brasíliaan on tullut valituksia näiden suhteiden äärimmäisestä epätasapainosta. Kun Valko-Venäjän vienti Brasiliaan oli viime vuonna 372 miljoonaa dollaria, tuontiarvo oli vain 6,4 miljoonaa dollaria, mikä johti 366 miljoonan dollarin ylijäämään Valko-Venäjälle. Kemialliset lannoitteet muodostivat 96 prosenttia tästä tasapainosta. Brasilian viranomaiset ovat toistuvasti vaatineet kotimaisen lannoitevalmistuksen elvyttämistä tässä kontekstissa. Vuonna 2023 Brasilian hallitus lanseerasi kansallisen lannoitesuunnitelman (PNF), joka ennustaa, että maan riippuvuus tuontituotteista laskee 50 prosenttia tulevina vuosina. Tämä uusi politiikka voisi neutraloida Lukashenka hallinnon suurimman vahvuuden suhteessaan Brasiliaan.</span>\n<span class=\"para\">Valko-Venäjän liittymisen käytännön vaikutukset BRICS:iin voisivat olla merkittäviä. Vaikka ryhmällä ei ole yhteistä hallintomuotoa tai vapaakauppa-aluetta, taloudellisesta näkökulmasta Valko-Venäjä saisi laajennetun pääsyn Uuteen Kehityspankkiin (NDB), jota yleisesti kutsutaan \"BRICS-pankiksi.\" Kiinassa sijaitseva ja entisen Brasilian presidentin Dilma Rousseffin puheenjohtama instituutio omaa miljardeja dollareita varoissaan, mikä voisi osittain lievittää pakotteiden vaikutuksia Valko-Venäjän talouteen. Minsk saisi myös pääsyn Contingent Reserve Arrangement (CRA) -rahastoon, joka on 100 miljardin dollarin rahasto, jonka tarkoituksena on pelastaa ryhmän maita, joilla on maksutaseongelmia. Yksi tällaisen mekanismin huomattavimmista piirteistä on lainojen denominointi paikallisessa valuutassa sen sijaan, että niitä lainattaisiin Yhdysvaltain dollareissa, mikä seuraa 'de-dollarisaation' logiikkaa, jota ryhmän maat yhä enemmän pitävät prioriteettina vastustaakseen amerikkalaista taloudellista vaikutusta. Tämä voisi olla hyvää uutista Lukashenka hallinnolle, sillä se vähentäisi Valko-Venäjän valuuttakurssien jyrkän muutoksen riskejä.</span>\n<span class=\"para\">Brasilian näkökulmasta kuitenkin ei vain jo käsiteltyjä suhteita Valko-Venäjän ja Venäjän kanssa, vaan myös mahdollisia sivuvaikutuksia muilla maailman alueilla on analysoitava. Venezuela, joka myös pyrkii liittymään BRICS:iin, on hyvä esimerkki. Viime vuonna Nicolas Maduro hallituksen aiheuttamista jännitteistä Guyanan rajalla vaaliprosessiin, joka huipentui Venezuelan johtajan uudelleenvalintaan heinäkuussa - jota kansainväliset tarkkailijat laajalti kyseenalaistivat - suhteet Caracasin ja Brasíliaan ovat jatkuvassa korroosioprosessissa. Viimeinen niitti oli Lula-hallinnon kieltäytyminen virallisesti tunnustamasta Maduron voittoa. Sama skenaario pätee Nicaraguaan, jota hallitsee Daniel Ortega, joka katkaisi diplomaattiset suhteet Brasiliaan toistuvien Brasíliaan esittämien protestien jälkeen maan ihmisoikeustilanteesta. Nicaragua on äskettäin hakenut liittymistä BRICS:iin myös. Kuinka Brasilia käyttäytyy heidän liittymisensä suhteen, estääkö se heidät, ja kuinka tämä vaikuttaisi Valko-Venäjän liittymiseen, on myös huolellisesti analysoitava Kazanin huippukokouksessa.</span>\n<span class=\"para\">Riippumatta siitä, mitä linssejä käytetään BRICS-ryhmän laajentumisen analysoimiseen, on ilmeistä, että tämä liike edustaa toista merkkiä siitä, että valta jatkaa siirtymistään itään. Huolimatta Brasilian maantieteellisestä sijainnista ja läheisistä suhteista Yhdysvaltoihin ja Länsi-Eurooppaan, maa yrittää osallistua tähän prosessiin samalla kun se ylläpitää taloudellisia ja poliittisia etujaan. Edellä mainitun perusteella ja kaikista haasteista huolimatta Valko-Venäjällä on potentiaalia liittyä BRICS:iin, jos ei Kazanin huippukokouksen jälkeen, niin ei niin kaukaisessa tulevaisuudessa. Tällainen saavutus hyödyttäisi Lukashenka hallintoa ja vahvistaisi entisestään Venäjän vaikutusta maassa. Noin kolmekymmentä valtiota on nyt hakenut liittymistä ryhmään, mikä väistämättä vahvistaisi Kiinan vaikutusta maailmanlaajuisesti, sillä maa vastaa suurimmasta osasta ryhmän taloudesta ja ulkomaankaupasta. Tämä epätasapaino huolestuttaa maita kuten Brasilia, mutta samalla Brasília ei voi tehdä paljoakaan vastustaakseen Pekingin tavoitteita. Brasilia voi kuitenkin kohtuullistaa ryhmän kieltä sen lopullisissa lausunnoissa, kun Brasilian hallitus yrittää tasapainottaa kulttuurista ja maantieteellistä läheisyyttään länteen ja kunnianhimoaan tulla itsenäiseksi globaaliksi toimijaksi. Eurooppalaisesta näkökulmasta tähän paradoksiin liittyy erityinen ymmärrys. Viime päivinä Euroopan unioni on osoittanut epätavallista halukkuutta edetä neuvotteluissa Etelä-Amerikan Mercosur-blokin kanssa - jonka johtava jäsen Brasilia on - työskennelläkseen assosiaatiosopimuksen perustamiseksi. Tätä liikettä monet pitävät yrityksenä pitää Brasilia ainakin lähempänä länteen tämän BRICS-laajentumisen aiheuttaman kasvavan globaalin jakautumisen prosessin keskellä. Kuitenkin, kuinka maa hallitsee näiden toimijoiden erilaisia etuja, jää nähtäväksi.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> on tohtoriopiskelija poliittisissa tieteissä Wroclawin yliopistossa.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Tuemme Valko-Venäjän heräämistä’24” on projekti, jota rahoittaa <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> Puolan ulkoministeriön kehitysyhteistyön puitteissa, jonka määrä on 230 000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Tämä julkaisu ilmaisee vain kirjoittajan näkemyksiä eikä sitä voida yhdistää Puolan ulkoministeriön viralliseen kantaan.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Entre le 22 et le 24 octobre 2024, les chefs d'État et de gouvernement des BRICS se sont réunis dans la ville russe de Kazan pour débattre d'un nouveau tour d'expansion du groupe. Il est prévu que des pays comme la Biélorussie, l'Algérie et le Venezuela, entre autres, soient invités à rejoindre le groupe initialement formé par le Brésil, la Chine, l'Inde et la Fédération de Russie. Les pays des BRICS sont de plus en plus perçus comme un bloc d'opposition à l'alliance transatlantique des États-Unis, du Canada, du Royaume-Uni et de l'Union européenne. Bien que de nombreux pays membres plaident pour un réaménagement des institutions internationales afin de les rendre « plus pluralistes », le groupe est également perçu comme consolidant l'hégémonie chinoise sur un nombre croissant d'États. Le mouvement d'expansion des BRICS est donc vu d'un très bon œil par Pékin et Moscou, ce dernier étant déterminé à briser son isolement après l'imposition de sanctions sévères en 2022. Cependant, ce mouvement d'inclusion de nouveaux États est résisté par des pays comme le Brésil, qui craint que l'asymétrie excessive des relations économiques avec la Chine ne dilue le pouvoir de négociation de Brasília dans les négociations multilatérales du groupe. Cette hésitation est pertinente lors de l'analyse des perspectives réalistes d'entrée de la Biélorussie dans les BRICS, puisque le régime biélorusse vise à entrer dans le groupe le plus rapidement possible. La réticence du Brésil à accepter de nouveaux membres dans les BRICS retardera-t-elle les plans d'Alyaksandr Loukachenka ? La perspective brésilienne sur la Biélorussie est multifacette, impliquant des intérêts économiques et des perceptions politiques influencées par l'histoire des deux pays.</span></span>\n<span class=\"para\">Contrairement aux relations brésiliennes avec la Russie, qui marqueront 200 ans en 2028, les liens avec la Biélorussie sont relativement récents, étant donné que le pays est formellement indépendant depuis à peine 33 ans. Après l'effondrement de l'Union soviétique, la Biélorussie et le Brésil ont établi des relations diplomatiques en 1992, mais ce n'est qu'en 2011 que le régime de Loukachenka a établi une ambassade à Brasilia. Depuis lors, les relations bilatérales se sont développées, en théorie, séparément de celles entre le Brésil et la Russie, avec de nombreux protocoles de coopération signés au cours des dix dernières années dans des domaines comme la technologie et la culture. Malgré cela, le côté brésilien perçoit inévitablement la Biélorussie comme une extension de ses relations avec la Fédération de Russie. Historiquement, l'opinion publique brésilienne (mais aussi les décideurs) ont peu de connaissances sur le contexte politique qui s'est développé dans les anciennes républiques soviétiques après 1991 et ont tendance à continuer de voir l'Europe de l'Est comme un pôle naturel pour exercer l'influence russe. Ce récit bénéficie de la vision post-coloniale au Brésil, qui voit les relations avec l'Occident avec suspicion et tend à valider le récit russe dans la région. La tendance a été renforcée à la suite des manifestations de 2020 contre le président Loukachenka, qui a eu recours à un approfondissement des relations avec le Kremlin pour sauver son régime, et l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie en 2022, dans laquelle la Biélorussie a joué un rôle significatif. </span>\n<span class=\"para\">En termes idéologiques, Vladimir Poutine séduit à la fois la droite conservatrice brésilienne, qui est religieuse et soucieuse de faire avancer des agendas socialement progressistes, et la gauche, qui est nostalgique des temps soviétiques, de l'utopie socialiste et reste profondément anti-américaine. Historiquement, la classe politique actuelle qui gouverne le Brésil est composée de personnes qui ont été persécutées pendant la dernière dictature militaire dans le pays entre 1964 et 1985. La classe politique brésilienne voit donc le soutien de Washington à l'établissement de ce régime comme une blessure qui n'est pas encore guérie. Cela est partiellement capitalisé par la propagande russe dans les réseaux sociaux du pays. Dans quelle mesure Loukachenka peut-il tirer parti de ce contexte pour améliorer les relations avec le Brésil et réduire la résistance du pays à l'entrée de Minsk dans le groupe reste à voir. Malgré cet aspect cognitif de la perception brésilienne, des questions économiques pratiques doivent également être prises en compte dans les relations entre le Brésil et la Biélorussie.</span>\n<span class=\"para\">La guerre a eu un impact significatif sur la relation entre les deux pays, en particulier dans la sphère économique. La structure des relations commerciales entre les deux pays, qui ont été fortement affectées par les sanctions occidentales sur l'économie biélorusse, a été un facteur critique. La Biélorussie, avec la Fédération de Russie, est l'un des plus grands fournisseurs d'engrais agricoles pour le secteur agricole en plein essor du Brésil. Ce pays sud-américain est en passe de devenir le plus grand producteur alimentaire au monde dans les années à venir, ajoutant une pression à sa demande d'engrais. Près de 85 % de la demande d'engrais du Brésil est satisfaite par des importations, dont 30 % proviennent des industries russes et biélorusses. La question des engrais a été centrale pour définir les relations du Brésil avec ces deux pays dans le contexte de la guerre avec l'Ukraine. Lors d'une audience au Sénat brésilien en mai 2022, l'ambassadeur brésilien à Minsk a déclaré que sa priorité absolue serait « de trouver des moyens d'atténuer les difficultés brésiliennes d'accès au produit. » Même le président brésilien de l'époque, Jair Bolsonaro, a effectué une visite controversée à Moscou quelques jours avant l'invasion de l'Ukraine pour discuter de cette question avec le président Vladimir Poutine.</span>\n<span class=\"para\">Ici, nous pouvons noter un autre aspect essentiel de la position brésilienne : les relations avec la Russie et la Biélorussie transcendent la scène politique polarisée à Brasilia. Supposons qu'il existe des différences fondamentales entre l'approche adoptée par l'ancien président Bolsonaro et l'administration actuelle de Lula da Silva concernant différents sujets dans les relations internationales, en particulier le Venezuela de Nicolas Maduro. Dans ce cas, il n'en va pas de même lorsqu'il s'agit de discuter de la Russie et de la Biélorussie. Une partie de cette cohésion apparente est la pression que le lobby agricole, qui est très puissant au parlement brésilien et intéressé par l'importation d'engrais à des prix raisonnables, exerce sur le gouvernement fédéral pour maintenir de bonnes relations avec Poutine et Loukachenka. Cependant, cette relation de dépendance cause également un certain malaise aux autorités brésiliennes.</span>\n<span class=\"para\">En 2023, le flux commercial entre le Brésil et la Biélorussie a totalisé 378,8 millions de dollars américains, un montant modeste par rapport au commerce extérieur brésilien qui s'élève à 500 milliards de dollars. Cependant, en même temps, cela place le Brésil parmi les dix partenaires commerciaux les plus significatifs au monde pour le petit commerce extérieur de la Biélorussie. Il y a des plaintes à Brasilia concernant l'extrême déséquilibre de ces relations. Alors que les exportations biélorusses vers le Brésil s'élevaient à 372 millions de dollars l'année dernière, la valeur des importations n'était que de 6,4 millions de dollars, ce qui a entraîné un excédent biélorusse de 366 millions de dollars. Les engrais chimiques représentaient 96 % de cet équilibre. Les autorités brésiliennes ont à plusieurs reprises appelé à une réactivation de la production nationale d'engrais dans ce contexte. En 2023, le gouvernement brésilien a lancé le Plan National des Engrais (PNF), qui prévoit que la dépendance du pays aux produits importés diminuera de 50 % dans les années à venir. Cette nouvelle politique pourrait neutraliser le plus grand atout de Loukachenka dans sa relation avec le Brésil.</span>\n<span class=\"para\">Les effets pratiques de l'adhésion de la Biélorussie aux BRICS pourraient être significatifs. Bien que le groupe n'ait pas de forme de gouvernance partagée ni de zone de libre-échange, d'un point de vue financier, la Biélorussie gagnerait un accès élargi à la Nouvelle Banque de Développement (NDB), communément appelée « Banque des BRICS. » L'institution, basée en Chine et présidée par l'ancienne présidente brésilienne Dilma Rousseff, dispose de milliards de dollars dans ses coffres, ce qui pourrait atténuer partiellement les effets des sanctions sur l'économie biélorusse. Minsk aurait également accès à l'Arrangement de Réserve Contingente (CRA), un fonds de 100 milliards de dollars destiné à renflouer les pays du groupe ayant des problèmes de balance des paiements. L'un des aspects les plus notables de tels mécanismes est de libeller ses prêts en monnaie locale au lieu de les coter en dollars américains, ce qui suit une logique de « dé-dollarisation » de plus en plus citée par les pays du groupe comme une priorité pour contrer l'influence économique américaine. Cela pourrait être une bonne nouvelle pour le régime de Loukachenka, car cela atténuerait les risques associés à un changement brusque des taux de change en Biélorussie.</span>\n<span class=\"para\">D'un point de vue brésilien, cependant, non seulement les questions déjà discutées des relations avec la Biélorussie et la Russie doivent être analysées, mais aussi les effets secondaires possibles des événements dans d'autres régions du monde. Le Venezuela, qui aspire également à rejoindre les BRICS, est un bon exemple. Des tensions causées par le gouvernement de Nicolas Maduro à la frontière avec la Guyane l'année dernière au processus électoral qui a abouti à la réélection du leader vénézuélien en juillet - largement contestée par des observateurs internationaux - les relations entre Caracas et Brasilia traversent un processus continu de corrosion. La goutte d'eau qui a fait déborder le vase a été le refus de l'administration Lula de reconnaître officiellement la victoire de Maduro. Le même scénario s'applique au Nicaragua, gouverné par Daniel Ortega, qui a rompu les relations diplomatiques avec le Brésil après des protestations répétées de Brasilia concernant la situation des droits de l'homme dans le pays. Le Nicaragua a récemment demandé à rejoindre les BRICS également. Comment le Brésil se comportera-t-il face à leur entrée dans le groupe, s'il les bloquera, et comment cela influencerait-il l'adhésion de la Biélorussie doit également être soigneusement analysé lors du sommet de Kazan.</span>\n<span class=\"para\">Quelles que soient les lentilles utilisées pour analyser l'expansion du groupe BRICS, il est évident que ce mouvement représente un autre signe que le pouvoir continue sa migration vers l'Est. Malgré la situation géographique du Brésil et sa relation étroite avec les États-Unis et l'Europe occidentale, le pays essaie de participer à ce processus tout en maintenant ses intérêts économiques et politiques. Compte tenu de ce qui précède et malgré tous les défis, la Biélorussie a le potentiel de rejoindre les BRICS, si ce n'est après le sommet de Kazan, alors dans un avenir pas si lointain. Un tel accomplissement bénéficierait au régime de Loukachenka et renforcerait encore l'influence russe sur le pays. Environ trente États ont maintenant demandé à rejoindre le groupe, ce qui renforcerait inévitablement l'influence chinoise dans le monde, car le pays est responsable de la plus grande part de l'économie et du commerce extérieur du groupe. Ce déséquilibre inquiète des pays comme le Brésil, mais en même temps, il y a peu de choses que Brasilia peut faire pour contrer les objectifs de Pékin. Le Brésil, cependant, peut modérer le langage du groupe dans ses déclarations finales alors que le gouvernement brésilien essaie d'équilibrer sa proximité culturelle et géographique avec l'Occident et son ambition de devenir un acteur mondial indépendant. D'un point de vue européen, il y a une compréhension particulière de ce paradoxe. Ces derniers jours, l'Union européenne a montré une volonté inhabituelle d'avancer dans les négociations avec le bloc sud-américain Mercosur - dont le Brésil est le membre principal - pour travailler à l'établissement d'un accord d'association. Ce mouvement est perçu par beaucoup comme une tentative de, du moins, maintenir le Brésil dans une position plus proche de l'Occident au milieu de ce processus de division mondiale croissante représenté par l'expansion des BRICS. Cependant, comment le pays gérera les différents intérêts de ces acteurs reste à observer.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> est doctorant en sciences politiques à l'Université de Wroclaw.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Nous soutenons le Réveil biélorusse’24” est un projet cofinancé par <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> dans le cadre de la coopération au développement polonaise du Ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne pour un montant de 230 000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Cette publication exprime uniquement les points de vue de l'auteur et ne peut être identifiée avec la position officielle du Ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Između 22. i 24. listopada 2024. godine, šefovi država i vlada BRICS-a sastali su se u ruskom gradu Kazanu kako bi raspravili o novom krugu proširenja grupe. Očekuje se da će zemlje poput Bjelorusije, Alžira i Venezuele, među ostalima, biti pozvane da se pridruže grupi koju su prvotno formirali Brazil, Kina, Indija i Ruska Federacija. Zemlje BRICS-a sve više se vide kao opozicijski blok transatlantskoj alijansi Sjedinjenih Američkih Država, Kanade, Ujedinjenog Kraljevstva i Europske unije. Iako mnoge od zemalja članica zagovaraju reorganizaciju međunarodnih institucija kako bi ih učinili 'pluralističnijima', grupa se također percipira kao konsolidacija kineske hegemonije nad sve većim brojem država. Stoga se pokret za proširenje BRICS-a gleda s vrlo pozitivnim očima iz Pekinga i Moskve, pri čemu se potonji obvezao prekinuti svoju izolaciju nakon nametanja teških sankcija 2022. godine. Međutim, ovaj pokret za uključivanje novih država nailazi na otpor zemalja poput Brazila, koje se boje da će prekomjerna asimetrija ekonomskih odnosa s Kinom razvodniti pregovaračku moć Brasílije u multilateralnim pregovorima grupe. Ova neodlučnost je relevantna prilikom analize realističnih izgleda za ulazak Bjelorusije u BRICS, s obzirom na to da bjeloruski režim teži što bržem ulasku u grupu. Hoće li Brazilova nevoljkost da prihvati nove članice u BRICS-u odgoditi planove Aljaksandra Lukašenka? Brazilska perspektiva o Bjelorusiji je višeslojna, uključujući ekonomske interese i političke percepcije koje su pod utjecajem povijesti dviju zemalja.</span></span>\n<span class=\"para\">Za razliku od brazilsko-ruskih odnosa, koji će obilježiti 200 godina 2028. godine, veze s Bjelorusijom su relativno nedavne, s obzirom na to da je zemlja formalno neovisna tek 33 godine. Nakon raspada Sovjetskog Saveza, Bjelorusija i Brazil uspostavili su diplomatske odnose 1992. godine, ali je tek 2011. godine Lukašenkov režim uspostavio ambasadu u Brasiliji. Od tada su bilateralni odnosi razvijeni, u teoriji, odvojeno od brazilsko-ruskih, s brojnim protokolima o suradnji potpisanim u posljednjih deset godina u područjima poput tehnologije i kulture. Unatoč tome, brazilska strana neizbježno percipira Bjelorusiju kao produžetak svojih odnosa s Ruskom Federacijom. Povijesno, javno mnijenje u Brazilu (ali i donosioci odluka) imaju malo znanja o političkom kontekstu koji se razvio u bivšim sovjetskim republikama nakon 1991. godine i nastavljaju gledati na Istočnu Europu kao na prirodno središte za ostvarivanje ruskog utjecaja. Ova naracija koristi se postkolonijalnim svjetonazorom u Brazilu, koji sumnjičavo gleda na odnose sa Zapadom i tendira validirati rusku naraciju u regiji. Trend je pojačan nakon prosvjeda 2020. godine protiv predsjednika Lukašenka, koji je pribjegao produbljivanju odnosa s Kremljom kako bi spasio svoj režim, i punoj ruskoj invaziji na Ukrajinu 2022. godine, u kojoj je Bjelorusija igrala značajnu ulogu. </span>\n<span class=\"para\">U ideološkom smislu, Vladimir Putin zavodi i brazilske konzervativne desničare, koji su religiozni i zabrinuti za napredovanje socijalno progresivnih agendi, i ljevicu, koja je nostalgična za sovjetskim vremenima, socijalističkom utopijom i ostaje duboko antiamerička. Povijesno, trenutna politička klasa koja upravlja Brazilom sastoji se od ljudi koji su progonjeni tijekom posljednje vojne diktature u zemlji između 1964. i 1985. godine. Stoga brazilska politička klasa vidi Washingtonovu podršku uspostavljanju tog režima kao ranu koja još nije zacijelila. Na to djelomično kapitalizira ruska propaganda na društvenim mrežama u zemlji. Koliko će Lukašenka moći iskoristiti ovaj kontekst za poboljšanje odnosa s Brazilom i smanjenje otpornosti zemlje na ulazak Minska u grupu, ostaje za vidjeti. Unatoč ovom kognitivnom aspektu brazilske percepcije, praktična ekonomska pitanja također se moraju uzeti u obzir u odnosima između Brazila i Bjelorusije.</span>\n<span class=\"para\">Rat je značajno utjecao na odnos između dviju zemalja, posebno u ekonomskom smislu. Struktura trgovinskih odnosa između dviju zemalja, koja je bila snažno pogođena zapadnim sankcijama na bjelorusku ekonomiju, bila je kritični faktor. Bjelorusija, zajedno s Ruskom Federacijom, jedan je od najvećih dobavljača poljoprivrednih gnojiva za brazilski sektor poljoprivrede koji cvjeta. Ova južnoamerička zemlja na putu je da postane najveći svjetski proizvođač hrane u narednim godinama, što dodatno povećava pritisak na njezinu potražnju za gnojivima. Gotovo 85 posto potražnje za gnojivima u Brazilu zadovoljava se uvozom, pri čemu 30 posto ovog opskrbljivanja dolazi iz ruske i bjeloruske industrije. Pitanje gnojiva bilo je ključno za definiranje brazilske odnose s ove dvije zemlje u kontekstu rata s Ukrajinom. Tijekom saslušanja u brazilskom Senatu u svibnju 2022. godine, brazilski ambasador u Minsku izjavio je da će mu biti \"prioritet pronaći načine za ublažavanje brazilske poteškoće u pristupu proizvodu.\" Čak je i tadašnji brazilski predsjednik, Jair Bolsonaro, napravio kontroverznu posjetu Moskvi samo nekoliko dana prije invazije na Ukrajinu kako bi razgovarao o ovom pitanju s predsjednikom Vladimirom Putinom.</span>\n<span class=\"para\">Ovdje možemo primijetiti još jedan bitan aspekt brazilske pozicije: odnosi s Rusijom i Bjelorusijom nadilaze polariziranu političku scenu u Brasiliji. Ako postoje temeljne razlike između pristupa bivšeg predsjednika Bolsonara i trenutne administracije Lule da Silve u vezi s različitim temama u međunarodnim odnosima, posebno Venezuele Nicolasa Madura, to nije slučaj kada se raspravlja o Rusiji i Bjelorusiji. Dio ove očite kohezije je pritisak koji poljoprivredni lobi, koji je vrlo moćan u brazilskom parlamentu i zainteresiran za uvoz gnojiva po razumnim cijenama, vrši na saveznu vladu da održi dobre odnose s Putinom i Lukašenkom. Međutim, ovaj odnos ovisnosti također uzrokuje nelagodu brazilskim vlastima.</span>\n<span class=\"para\">U 2023. godini, trgovinski tok između Brazila i Bjelorusije iznosio je 378,8 milijuna američkih dolara, što je skroman iznos u usporedbi s brazilsko vanjskom trgovinom koja iznosi 500 milijardi dolara. Međutim, u isto vrijeme, to stavlja Brazil među deset najznačajnijih trgovinskih partnera u svijetu za bjelorusku malu vanjsku trgovinu. U Brasiliji se žale na ekstremnu neravnotežu ovih odnosa. Dok su bjeloruski izvozi u Brazil prošle godine iznosili 372 milijuna dolara, vrijednost uvoza bila je samo 6,4 milijuna dolara, što je rezultiralo bjeloruskim suficitom od 366 milijuna dolara. Kemijska gnojiva činila su 96 posto ovog salda. Brazilske vlasti su više puta pozivale na reaktivaciju domaće proizvodnje gnojiva u ovom kontekstu. U 2023. godini, brazilska vlada pokrenula je Nacionalni plan gnojiva (PNF), koji predviđa da će ovisnost zemlje o uvoznim proizvodima pasti za 50 posto u narednim godinama. Ova nova politika mogla bi neutralizirati Lukašenkov najveći adut u njegovim odnosima s Brazilom.</span>\n<span class=\"para\">Praktični učinci ulaska Bjelorusije u BRICS mogli bi biti značajni. Iako grupa nema zajednički oblik upravljanja ili područje slobodne trgovine, s financijskog stajališta, Bjelorusija bi dobila prošireni pristup Novoj razvojnoj banci (NDB), popularno poznatoj kao \"BRICS banka.\" Institucija, sa sjedištem u Kini i kojom predsjedava bivša brazilska predsjednica Dilma Rousseff, ima milijarde dolara u svojim blagajnama, što bi moglo djelomično ublažiti učinke sankcija na bjelorusku ekonomiju. Minsk bi također dobio pristup aranžmanu za kontingentne rezerve (CRA), fondu od 100 milijardi dolara namijenjenom spašavanju zemalja u grupi s problemima u njihovim platnim bilancama. Jedan od najistaknutijih aspekata takvih mehanizama je denominiranje svojih zajmova u lokalnoj valuti umjesto da ih citiraju u američkim dolarima, što slijedi logiku 'de-dollarizacije' koju sve više ističu zemlje grupe kao prioritet za suzbijanje američkog ekonomskog utjecaja. To bi mogla biti dobra vijest za Lukašenkov režim, jer bi ublažila rizike povezane s oštrim promjenama tečajeva u Bjelorusiji.</span>\n<span class=\"para\">Međutim, iz brazilske perspektive, ne samo da se već raspravljana pitanja odnosa s Bjelorusijom i Rusijom moraju analizirati, već i mogući nuspojave događaja u drugim regijama svijeta. Venezuela, koja također teži pridružiti se BRICS-u, dobar je primjer. Od napetosti koje je izazvala vlada Nicolasa Madura na granici s Gvajanom prošle godine do izbornog procesa koji je kulminirao ponovnim izborom venezuelanskog vođe u srpnju - široko osporavanog od strane međunarodnih promatrača - odnosi između Caracasa i Brasilije prolaze kroz kontinuirani proces korozije. Posljednja kap bila je odbijanje Lulaove administracije da službeno prizna Madurovu pobjedu. Isti scenarij vrijedi i za Nikaragvu, kojom upravlja Daniel Ortega, koja je prekinula diplomatske odnose s Brazilom nakon ponovljenih prosvjeda iz Brasilije zbog ljudskih prava u zemlji. Nikaragva je nedavno također podnijela zahtjev za pridruživanje BRICS-u. Kako će Brazil postupiti prema njihovom ulasku u grupu, hoće li ih blokirati i kako će to utjecati na pristup Bjelorusije također se mora pažljivo analizirati na summitu u Kazanu.</span>\n<span class=\"para\">Bez obzira na to koje se leće koriste za analizu proširenja BRICS grupe, očito je da ovaj pokret predstavlja još jedan znak da moć nastavlja migrirati prema Istoku. Unatoč Brazilovoj geografskoj lokaciji i bliskim odnosima sa SAD-om i Zapadnom Europom, zemlja pokušava sudjelovati u ovom procesu dok održava svoje ekonomske i političke interese. S obzirom na navedeno i unatoč svim izazovima, Bjelorusija ima potencijal pridružiti se BRICS-u, ako ne nakon summita u Kazanu, onda u ne tako dalekoj budućnosti. Takvo postignuće koristilo bi Lukašenkovom režimu i dodatno ojačalo ruski utjecaj nad zemljom. Oko trideset država sada je podnijelo zahtjev za pridruživanje grupi, što bi neizbježno ojačalo kineski utjecaj širom svijeta, s obzirom na to da je Kina odgovorna za najveći udio u ekonomiji i vanjskotrgovinskoj razmjeni grupe. Ova neravnoteža brine zemlje poput Brazila, ali u isto vrijeme, malo je toga što Brasilija može učiniti kako bi se suprotstavila ciljevima Pekinga. Brazil, međutim, može umanjiti jezik grupe u njenim konačnim izjavama dok brazilska vlada pokušava izbalansirati svoju kulturnu i geografsku blizinu prema Zapadu i svoju ambiciju da postane neovisni globalni igrač. Iz europske perspektive, postoji posebno razumijevanje ovog paradoksa. U posljednjim danima, Europska unija pokazala je neobičnu spremnost da napreduje s pregovorima s južnoameričkim blokom Mercosur - čiji je Brazil vodeći član - kako bi radila na uspostavljanju sporazuma o udruživanju. Ovaj potez mnogi vide kao pokušaj da se, barem, zadrži Brazil u poziciji bližoj Zapadu usred ovog procesa rastuće globalne podjele koju predstavlja proširenje BRICS-a. Međutim, kako će zemlja upravljati različitim interesima ovih aktera ostaje za promatranje.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> je kandidat za doktorski studij političkih znanosti na Sveučilištu Wroclaw.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Podržavamo Bjelorusko buđenje’24” je projekt sufinanciran od strane <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarnog fonda PL</a> u okviru poljske razvojne suradnje Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske u iznosu od 230.000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Ova publikacija izražava isključivo stavove autora i ne može se identificirati s službenim stajalištem Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>2024. október 22. és 24. között a BRICS állam- és kormányfői a kazanyi orosz városban találkoztak, hogy megvitassák a csoport újabb bővítését. Várható, hogy olyan országokat, mint Belarusz, Algéria és Venezuela, meghívnak a csoportba, amelyet eredetileg Brazília, Kína, India és az Orosz Föderáció alapított. A BRICS országait egyre inkább az Egyesült Államok, Kanada, az Egyesült Királyság és az Európai Unió transzatlanti szövetségével szembeni ellenzéki blokkjaként tekintik. Bár sok tagországuk a nemzetközi intézmények átrendezését szorgalmazza, hogy azok 'pluralistábbak' legyenek, a csoportot a kínai hegemónia megszilárdításaként is érzékelik egyre több állam felett. A BRICS bővítési mozgalmát ezért Peking és Moszkva is rendkívül pozitívan szemléli, utóbbi elkötelezett amellett, hogy megtörje elszigeteltségét a 2022-es súlyos szankciók bevezetése után. Ez a mozgalom azonban olyan országok, mint Brazília, részéről ellenállásba ütközik, amelyek attól tartanak, hogy a Kínával való gazdasági kapcsolatok túlzott aszimmetriája hígítja Brasília alkuerejét a csoport multilaterális tárgyalásain. Ez a habozás releváns, amikor Belarusz BRICS-be való belépésének reális kilátásait elemezzük, mivel a belorusz rezsim a lehető leggyorsabb belépésre törekszik a csoportba. Vajon Brazília vonakodása az új tagok BRICS-be való felvételétől elhalasztja Alyaksandr Lukashenka terveit? A brazil nézőpont Belaruszról sokrétű, gazdasági érdekeket és politikai percepciókat foglal magában, amelyeket mindkét ország története befolyásol.</span></span>\n<span class=\"para\">A brazil-orosz kapcsolatokkal ellentétben, amelyek 2028-ban 200 éves évfordulót ünnepelnek, a Belaruszhoz fűződő kapcsolatok viszonylag újkeletűek, tekintettel arra, hogy az ország hivatalosan mindössze 33 éve független. A Szovjetunió összeomlása után Belarusz és Brazília 1992-ben diplomáciai kapcsolatokat létesített, de csak 2011-ben alakította meg a Lukashenka rezsim a nagykövetséget Brasíliában. Azóta a kétoldalú kapcsolatok elméletileg külön fejlődtek a brazil-orosz kapcsolatoktól, az elmúlt tíz évben számos együttműködési protokollt írtak alá technológia és kultúra területén. Ennek ellenére a brazil fél elkerülhetetlenül Belaruszt az Orosz Föderációval való kapcsolatai kiterjesztéseként érzékeli. Történelmileg a brazil közvélemény (de a döntéshozók is) alig ismerik a 1991 után a volt szovjet köztársaságokban kialakult politikai kontextust, és továbbra is hajlamosak Kelet-Európát a orosz befolyás gyakorlásának természetes központjaként látni. Ez a narratíva a Brazíliában meglévő posztkoloniális világnézetből táplálkozik, amely gyanakvással tekint a Nyugatra, és hajlamos érvényesíteni az orosz narratívát a régióban. A tendencia megerősödött a 2020-as Lukashenka elnök ellen irányuló tüntetések után, aki a Kremlhez való kapcsolatok elmélyítéséhez folyamodott, hogy megmentse rezsimjét, valamint az Ukrajna ellen 2022-ben indított teljes körű orosz invázióval, amelyben Belarusz jelentős szerepet játszott. </span>\n<span class=\"para\">Ideológiai szempontból Vlagyimir Putyin mind a brazil konzervatív jobboldalt, amely vallásos és a társadalmi progresszív programok előmozdításával foglalkozik, mind a baloldalt, amely nosztalgiával tekint a szovjet időkre, a szocialista utópiára és mélyen antiamerikai, vonzza. Történelmileg a jelenlegi politikai osztály, amely Brazíliát irányítja, olyan emberekből áll, akiket az ország 1964 és 1985 közötti utolsó katonai diktatúrája alatt üldöztek. A brazil politikai osztály ezért Washington támogatását a rezsim létrehozásához olyan sebként éli meg, amely még nem gyógyult be. Ezt részben kihasználja az orosz propaganda az ország közösségi médiájában. A kérdés, hogy Lukashenka mennyire tudja kihasználni ezt a kontextust a kapcsolatok javítására Brazíliával és a brazil ellenállás csökkentésére Minszk csoportba való belépésével szemben, még nyitott. E kognitív aspektus mellett a gyakorlati gazdasági kérdéseket is figyelembe kell venni a Brazília és Belarusz közötti kapcsolatokban.</span>\n<span class=\"para\">A háború jelentősen befolyásolta a két ország közötti kapcsolatokat, különösen a gazdasági szférában. A két ország közötti kereskedelmi kapcsolatok struktúrája, amelyet a nyugati szankciók súlyosan érintettek a belorusz gazdaságra, kritikus tényező volt. Belarusz, az Orosz Föderációval együtt, a legnagyobb mezőgazdasági műtrágya beszállítók egyike Brazília virágzó mezőgazdasági szektorához. Ez a dél-amerikai ország a következő években a világ legnagyobb élelmiszertermelőjévé válik, ami nyomást gyakorol a műtrágya iránti keresletére. Brazília műtrágyaigényének közel 85%-át importból elégítik ki, ennek 30%-a orosz és belorusz iparból származik. A műtrágya kérdése központi szerepet játszott Brazília kapcsolatai meghatározásában e két országgal az ukrajnai háború kontextusában. 2022 májusában a brazil szenátusban tartott meghallgatáson a minszki brazil nagykövet kijelentette, hogy legfontosabb prioritása a \"brazil nehézségek enyhítésének módjainak keresése a termékhez való hozzáférésben\" lesz. Még a brazil elnök, Jair Bolsonaro is vitatott látogatást tett Moszkvában néhány nappal az ukrajnai invázió előtt, hogy ezt a kérdést megvitassa Vlagyimir Putyin elnökkel.</span>\n<span class=\"para\">Itt megjegyezhetjük a brazil álláspont másik lényeges aspektusát: a kapcsolatok Oroszországgal és Belaruszszal túllépnek a brasílii polarizált politikai színtéren. Ha alapvető különbségek vannak a korábbi elnök Bolsonaro és Lula da Silva jelenlegi adminisztrációja között a nemzetközi kapcsolatok különböző témáiban, különösen Nicolas Maduro Venezuelájával kapcsolatban, akkor ez nem igaz, amikor Oroszországról és Belaruszról van szó. Ennek a látszólagos kohéziónak egy része az a nyomás, amelyet a mezőgazdasági lobbi, amely nagyon erős a brazil parlamentben és érdekelt a műtrágyák ésszerű árakon történő importálásában, gyakorol a szövetségi kormányra, hogy fenntartsa a jó kapcsolatokat Putyinnal és Lukashenkával. Ez a függőségi kapcsolat azonban kényelmetlenséget is okoz a brazil hatóságok számára.</span>\n<span class=\"para\">2023-ban a Brazília és Belarusz közötti kereskedelmi forgalom 378,8 millió amerikai dollárt tett ki, ami szerény összeg a brazil külkereskedelem 500 milliárd dolláros volumenéhez képest. Ugyanakkor Brazíliát a Belarusz kis külkereskedelmének tíz legfontosabb kereskedelmi partnerévé teszi. Brasília-ban panaszok érkeznek e kapcsolatok rendkívüli egyensúlytalanságáról. Míg Belarusz exportja Brazíliába tavaly 372 millió dollár volt, addig az importált érték mindössze 6,4 millió dollár volt, ami 366 millió dolláros belorusz többletet eredményezett. A vegyi műtrágyák a mérleg 96%-át tették ki. A brazil hatóságok többször is a belföldi műtrágya-termelés újraaktiválását szorgalmazták ebben a kontextusban. 2023-ban a brazil kormány elindította a Nemzeti Műtrágya Tervet (PNF), amely előrejelzi, hogy az ország importált termékektől való függősége a következő években 50%-kal csökken. Ez az új politika semlegesítheti Lukashenka legnagyobb eszközét a Brazíliával való kapcsolatában.</span>\n<span class=\"para\">A belorusz BRICS-be való belépés gyakorlati hatásai jelentősek lehetnek. Míg a csoportnak nincs közös kormányzati formája vagy szabadkereskedelmi területe, pénzügyi szempontból Belarusz kibővített hozzáférést nyerne az Új Fejlesztési Bankhoz (NDB), amelyet népszerűen \"BRICS Bank\"-nak neveznek. Az intézmény, amely Kínában található és Dilma Rousseff volt brazil elnök vezeti, milliárdokat tartalmaz a pénztárcájában, ami részben enyhítheti a szankciók hatásait a belorusz gazdaságra. Minszk hozzáférést nyerne a Kontingens Tartalék Megállapodáshoz (CRA) is, amely egy 100 milliárd dolláros alap, amely a csoportban lévő, a fizetési mérleg problémáival küzdő országok megsegítésére irányul. Az ilyen mechanizmusok egyik legszembetűnőbb aspektusa, hogy a kölcsönöket helyi valutában denominálják, ahelyett, hogy amerikai dollárban idéznék őket, ami a csoport országai által egyre inkább prioritásként emlegetett 'de-dollarizáció' logikáját követi, hogy ellensúlyozza az amerikai gazdasági befolyást. Ez jó hír lehet Lukashenka rezsimje számára, mivel mérsékelné a belorusz valuták árfolyamának éles változásaival kapcsolatos kockázatokat.</span>\n<span class=\"para\">Brazília szempontjából azonban nemcsak a Belaruszra és Oroszországra vonatkozóan már megvitatott kérdéseket kell elemezni, hanem a világ más régióiban zajló események lehetséges mellékhatásait is. Venezuela, amely szintén arra törekszik, hogy csatlakozzon a BRICS-hez, jó példa erre. A Nicolas Maduro kormánya által tavaly a Guyanával határos területen okozott feszültségektől kezdve a választási folyamatig, amely a venezuelai vezető júliusi újraválasztásához vezetett - amelyet a nemzetközi megfigyelők széles körben vitattak - Caracas és Brasília kapcsolatai folyamatos korróziós folyamaton mennek keresztül. A végső csepp az volt, hogy Lula adminisztrációja megtagadta Maduro győzelmének hivatalos elismerését. Ugyanez a helyzet Nicaraguával is, amelyet Daniel Ortega irányít, és amely megszakította diplomáciai kapcsolatait Brazíliával, miután Brasília többször is tiltakozott az ország emberi jogi helyzete miatt. Nicaragua nemrégiben szintén jelentkezett a BRICS-be való belépésre. Hogyan fog Brazília viselkedni a csoportba való belépésükkel kapcsolatban, vajon blokkolni fogja őket, és ez hogyan befolyásolja Belarusz csatlakozását, szintén alaposan meg kell vizsgálni a kazanyi csúcstalálkozón.</span>\n<span class=\"para\">Bármi is legyen a BRICS csoport bővítésének elemzésére használt lencse, nyilvánvaló, hogy ez a mozgalom újabb jele annak, hogy a hatalom továbbra is kelet felé vándorol. Annak ellenére, hogy Brazília földrajzi elhelyezkedése és szoros kapcsolata az Egyesült Államokkal és Nyugat-Európával, az ország megpróbál részt venni ebben a folyamatban, miközben megőrzi gazdasági és politikai érdekeit. A fentieket figyelembe véve és minden kihívás ellenére Belarusznak van potenciálja a BRICS-hez való csatlakozásra, ha nem a kazanyi csúcstalálkozó után, akkor a nem túl távoli jövőben. Ez a siker Lukashenka rezsimjének kedvezne, és tovább erősítené az orosz befolyást az ország felett. Jelenleg körülbelül harminc állam jelentkezett a csoportba való belépésre, ami elkerülhetetlenül erősítené Kína globális befolyását, mivel az ország felelős a csoport gazdaságának és külkereskedelmének legnagyobb részéért. Ez az egyensúlytalanság aggasztja az olyan országokat, mint Brazília, de ugyanakkor Brasília-nak kevés lehetősége van arra, hogy ellensúlyozza Peking céljait. Brazília azonban mérsékelheti a csoport végső nyilatkozataiban használt nyelvezetet, mivel a brazil kormány megpróbálja egyensúlyba hozni kulturális és földrajzi közelségét a Nyugathoz és ambícióját, hogy független globális szereplővé váljon. Európai szempontból különösen érthető ez a paradoxon. Az utóbbi napokban az Európai Unió szokatlan hajlandóságot mutatott arra, hogy előre lépjen a Mercosur dél-amerikai blokk - amelynek Brazília a vezető tagja - tárgyalásaival, hogy egy társulási megállapodás létrehozásán dolgozzon. Ezt a lépést sokan úgy értelmezik, mint kísérletet arra, hogy legalább Brazíliát a Nyugathoz közelebb tartsa ebben a BRICS bővítése által képviselt globális megosztottság növekvő folyamatában. Azonban, hogy az ország hogyan kezeli e szereplők eltérő érdekeit, még megfigyelésre vár.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> a Wroclawi Egyetem politikatudományi PhD-hallgatója.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Támogatjuk a belorusz ébredést’24” egy projekt, amelyet a <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> finanszíroz, a Lengyel Köztársaság Külügyminisztériumának lengyel fejlesztési együttműködése keretében, 230 000 PLN összegben.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Ez a kiadvány csak a szerző véleményét tükrözi, és nem azonosítható a Lengyel Köztársaság Külügyminisztériumának hivatalos álláspontjával.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Tra il 22 e il 24 ottobre 2024, i capi di stato e di governo dei BRICS si sono incontrati nella città russa di Kazan per discutere di un nuovo giro di espansione del gruppo. Si prevede che paesi come Bielorussia, Algeria e Venezuela, tra gli altri, saranno invitati a unirsi al gruppo inizialmente formato da Brasile, Cina, India e Federazione Russa. I paesi BRICS sono stati sempre più visti come un blocco di opposizione all'alleanza transatlantica degli Stati Uniti, Canada, Regno Unito e Unione Europea. Sebbene molti dei suoi paesi membri sostengano di riorganizzare le istituzioni internazionali per renderle 'più pluralistiche', il gruppo è anche percepito come un consolidamento dell'egemonia cinese su un numero crescente di stati. Il movimento di espansione dei BRICS, quindi, è visto con occhi altamente positivi da Pechino e Mosca, con quest'ultima impegnata a rompere la sua isolamento dopo l'imposizione di severe sanzioni nel 2022. Tuttavia, questo movimento per includere nuovi stati è ostacolato da paesi come il Brasile, che teme che l'eccessiva asimmetria delle relazioni economiche con la Cina possa diluire il potere contrattuale di Brasilia nelle negoziazioni multilaterali del gruppo. Questa esitazione è rilevante quando si analizzano le prospettive realistiche per l'ingresso della Bielorussia nei BRICS, poiché il regime bielorusso mira a entrare nel gruppo il più rapidamente possibile. La riluttanza del Brasile ad accettare nuovi membri nei BRICS ritarderà i piani di Alyaksandr Lukashenka? La prospettiva brasiliana sulla Bielorussia è multifaccettata, coinvolgendo interessi economici e percezioni politiche influenzate dalla storia di entrambi i paesi.</span></span>\n<span class=\"para\">Contrariamente alle relazioni brasiliane con la Russia, che segneranno 200 anni nel 2028, i legami con la Bielorussia sono relativamente recenti, dato che il paese è formalmente indipendente da appena 33 anni. Dopo il crollo dell'Unione Sovietica, Bielorussia e Brasile hanno stabilito relazioni diplomatiche nel 1992, ma solo nel 2011 il regime di Lukashenka ha aperto un'ambasciata a Brasilia. Da allora, le relazioni bilaterali si sono sviluppate, in teoria, separatamente da quelle brasiliano-russe, con numerosi protocolli di cooperazione firmati negli ultimi dieci anni in settori come tecnologia e cultura. Nonostante ciò, il lato brasiliano percepisce inevitabilmente la Bielorussia come un'estensione delle sue relazioni con la Federazione Russa. Storicamente, l'opinione pubblica brasiliana (ma anche i decisori) ha poca conoscenza del contesto politico che si è sviluppato nelle ex repubbliche sovietiche dopo il 1991 e tende a continuare a vedere l'Europa orientale come un hub naturale per esercitare l'influenza russa. Questa narrativa beneficia della visione post-coloniale in Brasile, che guarda con sospetto alle relazioni con l'Occidente e tende a convalidare la narrativa russa nella regione. La tendenza è stata rafforzata dopo le proteste del 2020 contro il presidente Lukashenka, che ha fatto ricorso ad approfondire le relazioni con il Cremlino per salvare il suo regime, e l'invasione russa su larga scala dell'Ucraina nel 2022, in cui la Bielorussia ha giocato un ruolo significativo. </span>\n<span class=\"para\">In termini ideologici, Vladimir Putin seduce sia la destra conservatrice brasiliana, che è religiosa e preoccupata di promuovere agende socialmente progressive, sia la sinistra, che è nostalgica dei tempi sovietici, della utopia socialista e rimane profondamente antiamericana. Storicamente, l'attuale classe politica che governa il Brasile è composta da persone che sono state perseguitate durante l'ultima dittatura militare nel paese tra il 1964 e il 1985. La classe politica brasiliana, quindi, vede il sostegno di Washington per l'instaurazione di quel regime come una ferita che non si è ancora rimarginata. Questo è parzialmente capitalizzato dalla propaganda russa nei social media del paese. La misura in cui Lukashenka può sfruttare questo contesto per migliorare le relazioni con il Brasile e ridurre la resistenza del paese all'ingresso di Minsk nel gruppo rimane da vedere. Nonostante questo aspetto cognitivo della percezione brasiliana, devono essere considerati anche problemi economici pratici nelle relazioni tra Brasile e Bielorussia.</span>\n<span class=\"para\">La guerra ha avuto un impatto significativo sulla relazione tra i due paesi, in particolare nella sfera economica. La struttura delle relazioni commerciali tra i due paesi, che sono state pesantemente influenzate dalle sanzioni occidentali sull'economia bielorussa, è stata un fattore critico. La Bielorussia, insieme alla Federazione Russa, è uno dei maggiori fornitori di fertilizzanti agricoli per il fiorente settore agricolo del Brasile. Questo paese sudamericano è sulla buona strada per diventare il maggior produttore alimentare del mondo nei prossimi anni, aumentando la pressione sulla sua domanda di fertilizzanti. Quasi l'85% della domanda di fertilizzanti del Brasile è soddisfatta attraverso importazioni, con il 30% di questa fornitura proveniente dalle industrie russe e bielorusse. La questione dei fertilizzanti è stata centrale nel definire le relazioni del Brasile con questi due paesi nel contesto della guerra con l'Ucraina. Durante un'udienza nel Senato brasiliano nel maggio 2022, l'ambasciatore brasiliano a Minsk ha dichiarato che la sua massima priorità sarebbe stata \"trovare modi per mitigare le difficoltà brasiliane nell'accesso al prodotto.\" Anche il presidente brasiliano dell'epoca, Jair Bolsonaro, ha effettuato una visita controversa a Mosca pochi giorni prima dell'invasione dell'Ucraina per discutere di questa questione con il presidente Vladimir Putin.</span>\n<span class=\"para\">Qui possiamo notare un altro aspetto essenziale della posizione brasiliana: le relazioni con Russia e Bielorussia trascendono la scena politica polarizzata di Brasilia. Se ci sono differenze fondamentali tra l'approccio adottato dall'ex presidente Bolsonaro e l'attuale amministrazione di Lula da Silva riguardo a diversi temi nelle relazioni internazionali, specialmente la Venezuela di Nicolas Maduro, lo stesso non vale quando si discute di Russia e Bielorussia. Parte di questa apparente coesione è la pressione che il lobbismo agricolo, molto potente nel parlamento brasiliano e interessato a importare fertilizzanti a prezzi ragionevoli, esercita sul governo federale per mantenere buone relazioni con Putin e Lukashenka. Tuttavia, questa relazione di dipendenza causa anche disagio alle autorità brasiliane.</span>\n<span class=\"para\">Nel 2023, il flusso commerciale tra Brasile e Bielorussia ha totalizzato 378,8 milioni di dollari, un importo modesto rispetto al commercio estero brasiliano che si attesta a 500 miliardi di dollari. Tuttavia, allo stesso tempo, colloca il Brasile come uno dei dieci partner commerciali più significativi al mondo per il piccolo commercio estero della Bielorussia. Ci sono lamentele a Brasilia riguardo all'estrema sbilanciamento di queste relazioni. Mentre le esportazioni bielorusse verso il Brasile si attestavano a 372 milioni di dollari lo scorso anno, il valore delle importazioni era solo di 6,4 milioni di dollari, risultando in un surplus bielorusso di 366 milioni di dollari. I fertilizzanti chimici rappresentavano il 96% di questo saldo. Le autorità brasiliane hanno ripetutamente chiesto una riattivazione della produzione domestica di fertilizzanti in questo contesto. Nel 2023, il governo brasiliano ha lanciato il Piano Nazionale per i Fertilizzanti (PNF), che prevede che la dipendenza del paese dai prodotti importati scenda del 50% nei prossimi anni. Questa nuova politica potrebbe neutralizzare il maggiore vantaggio di Lukashenka nella sua relazione con il Brasile.</span>\n<span class=\"para\">Gli effetti pratici dell'ingresso della Bielorussia nei BRICS potrebbero essere significativi. Sebbene il gruppo non abbia una forma di governance condivisa o un'area di libero scambio, dal punto di vista finanziario, la Bielorussia guadagnerebbe un accesso ampliato alla Nuova Banca di Sviluppo (NDB), comunemente nota come \"Banca BRICS.\" L'istituzione, con sede in Cina e presieduta dall'ex presidente brasiliano Dilma Rousseff, ha miliardi di dollari nelle sue casse, che potrebbero alleviare parzialmente gli effetti delle sanzioni sull'economia bielorussa. Minsk guadagnerebbe anche accesso all'Accordo di Riserva Contingente (CRA), un fondo da 100 miliardi di dollari destinato a salvare i paesi del gruppo con problemi nella loro bilancia dei pagamenti. Uno degli aspetti più notevoli di tali meccanismi è la denominazione dei suoi prestiti in valuta locale invece di quotarli in dollari statunitensi, seguendo una logica di 'de-dollarizzazione' sempre più citata dai paesi del gruppo come priorità per contrastare l'influenza economica americana. Potrebbe essere una buona notizia per il regime di Lukashenka, poiché mitigherebbe i rischi associati a un cambiamento brusco dei tassi di cambio in Bielorussia.</span>\n<span class=\"para\">Da una prospettiva brasiliana, tuttavia, non solo le questioni già discusse delle relazioni con Bielorussia e Russia devono essere analizzate, ma anche i possibili effetti collaterali degli eventi in altre regioni del mondo. Il Venezuela, che aspira anch'esso a unirsi ai BRICS, è un buon esempio. Dalle tensioni causate dal governo di Nicolas Maduro al confine con la Guyana lo scorso anno al processo elettorale che ha portato alla rielezione del leader venezuelano a luglio - ampiamente contestata dagli osservatori internazionali - le relazioni tra Caracas e Brasilia stanno attraversando un processo continuo di corrosione. Il colpo di grazia è stata la rifiuto dell'amministrazione Lula di riconoscere ufficialmente la vittoria di Maduro. Lo stesso scenario si applica al Nicaragua, governato da Daniel Ortega, che ha interrotto le relazioni diplomatiche con il Brasile dopo ripetute proteste di Brasilia sulla situazione dei diritti umani nel paese. Anche il Nicaragua ha recentemente fatto domanda per unirsi ai BRICS. Come si comporterà il Brasile nei confronti del loro ingresso nel gruppo, se li bloccherà e come questo influenzerà l'adesione della Bielorussia deve essere analizzato con attenzione al vertice di Kazan.</span>\n<span class=\"para\">Qualunque siano le lenti utilizzate per analizzare l'espansione del gruppo BRICS, è evidente che questo movimento rappresenta un altro segno che il potere continua la sua migrazione verso Est. Nonostante la posizione geografica del Brasile e la stretta relazione con gli Stati Uniti e l'Europa occidentale, il paese cerca di partecipare a questo processo mantenendo i propri interessi economici e politici. Date le considerazioni sopra e nonostante tutte le sfide, la Bielorussia ha il potenziale per unirsi ai BRICS, se non dopo il vertice di Kazan, allora in un futuro non troppo lontano. Un tale traguardo beneficerebbe il regime di Lukashenka e rafforzerebbe ulteriormente l'influenza russa sul paese. Circa trenta stati hanno ora fatto domanda per unirsi al gruppo, il che rafforzerebbe inevitabilmente l'influenza cinese a livello mondiale, poiché il paese è responsabile della quota maggiore dell'economia e del commercio estero del gruppo. Questo sbilanciamento preoccupa paesi come il Brasile, ma allo stesso tempo, c'è poco che Brasilia possa fare per contrastare gli obiettivi di Pechino. Tuttavia, il Brasile può moderare il linguaggio del gruppo nelle sue dichiarazioni finali mentre il governo brasiliano cerca di bilanciare la sua prossimità culturale e geografica all'Occidente e la sua ambizione di diventare un attore globale indipendente. Da una prospettiva europea, c'è una particolare comprensione di questo paradosso. Negli ultimi giorni, l'Unione Europea ha mostrato una volontà insolita di andare avanti con i negoziati con il blocco sudamericano Mercosur - di cui il Brasile è il membro principale - per lavorare verso l'istituzione di un accordo di associazione. Questo passo è visto da molti come un tentativo di, almeno, mantenere il Brasile in una posizione più vicina all'Occidente in mezzo a questo processo di crescente divisione globale rappresentato dall'espansione dei BRICS. Tuttavia, come il paese gestirà i diversi interessi di questi attori rimane da osservare.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> è un dottorando in Scienze Politiche presso l'Università di Wroclaw.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Sosteniamo il Risveglio Bielorusso’24” è un progetto cofinanziato da <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> nell'ambito della cooperazione allo sviluppo polacca del Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia per un importo di 230.000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Questa pubblicazione esprime solo le opinioni dell'autore e non può essere identificata con la posizione ufficiale del Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Tussen 22 en 24 oktober 2024 kwamen de staatshoofden en regeringsleiders van de BRICS in de Russische stad Kazan bijeen om een nieuwe ronde van de uitbreiding van de groep te bespreken. Verwacht wordt dat landen zoals Wit-Rusland, Algerije en Venezuela, onder anderen, zullen worden uitgenodigd om zich aan te sluiten bij de groep die aanvankelijk werd gevormd door Brazilië, China, India en de Russische Federatie. De BRICS-landen worden steeds meer gezien als een oppositieblok tegen de transatlantische alliantie van de Verenigde Staten, Canada, het Verenigd Koninkrijk en de Europese Unie. Hoewel veel van de lidstaten pleiten voor het herstructureren van internationale instellingen om ze 'meer pluralistisch' te maken, wordt de groep ook gezien als een consolidatie van de Chinese hegemonie over een groeiend aantal staten. De BRICS-uitbreidingsbeweging wordt daarom met zeer positieve ogen bekeken door Beijing en Moskou, waarbij laatstgenoemde zich heeft gecommitteerd om zijn isolatie te doorbreken na de oplegging van zware sancties in 2022. Deze beweging om nieuwe staten op te nemen wordt echter tegengewerkt door landen zoals Brazilië, dat vreest dat de buitensporige asymmetrie van de economische relaties met China de onderhandelingsmacht van Brasília in de multilaterale onderhandelingen van de groep zal verwateren. Deze aarzeling is relevant bij het analyseren van realistische vooruitzichten voor de toetreding van Wit-Rusland tot de BRICS, aangezien het Wit-Russische regime ernaar streeft om zo snel mogelijk lid te worden van de groep. Zal de terughoudendheid van Brazilië om nieuwe leden in de BRICS te accepteren de plannen van Alyaksandr Lukashenka uitstellen? Het Braziliaanse perspectief op Wit-Rusland is veelzijdig, met economische belangen en politieke percepties die worden beïnvloed door de geschiedenis van beide landen.</span></span>\n<span class=\"para\">In tegenstelling tot de Braziliaanse relaties met Rusland, die in 2028 200 jaar zullen markeren, zijn de banden met Wit-Rusland relatief recent, aangezien het land pas 33 jaar formeel onafhankelijk is. Na de ineenstorting van de Sovjetunie vestigden Wit-Rusland en Brazilië in 1992 diplomatieke betrekkingen, maar pas in 2011 richtte het Lukashenka-regime een ambassade in Brasília op. Sindsdien zijn de bilaterale betrekkingen in theorie ontwikkeld, afzonderlijk van de Braziliaans-Russische, met talrijke samenwerkingsprotocollen die in de afgelopen tien jaar zijn ondertekend op gebieden zoals technologie en cultuur. Desondanks beschouwt de Braziliaanse zijde Wit-Rusland onvermijdelijk als een verlengstuk van zijn relaties met de Russische Federatie. Historisch gezien heeft de Braziliaanse publieke opinie (maar ook besluitvormers) weinig kennis van de politieke context die zich na 1991 in de voormalige Sovjetrepublieken heeft ontwikkeld en blijven ze Oost-Europa beschouwen als een natuurlijke hub voor het uitoefenen van Russische invloed. Dit narratief profiteert van de postkoloniale wereldvisie in Brazilië, die relaties met het Westen met wantrouwen bekijkt en de Russische narratief in de regio tendeert te valideren. De trend werd versterkt na de protesten van 2020 tegen president Lukashenka, die zich wendde tot het verdiepen van de relaties met het Kremlin om zijn regime te redden, en de grootschalige Russische invasie van Oekraïne in 2022, waarin Wit-Rusland een significante rol speelde. </span>\n<span class=\"para\">In ideologische termen verleidt Vladimir Poetin zowel de Braziliaanse conservatieve rechterzijde, die religieus is en zich zorgen maakt over het bevorderen van sociaal progressieve agenda's, als de linkerzijde, die nostalgisch is naar de Sovjetperiode, de socialistische utopie en diep anti-Amerikaans blijft. Historisch gezien bestaat de huidige politieke klasse die Brazilië bestuurt uit mensen die werden vervolgd tijdens de laatste militaire dictatuur in het land tussen 1964 en 1985. De Braziliaanse politieke klasse ziet daarom de steun van Washington voor het vestigen van dat regime als een wond die nog niet is geheeld. Dit wordt gedeeltelijk benut door Russische propaganda op de sociale media van het land. In hoeverre Lukashenka van deze context kan profiteren om de relaties met Brazilië te verbeteren en de weerstand van het land tegen de toetreding van Minsk tot de groep te verlagen, moet nog worden gezien. Ondanks dit cognitieve aspect van de Braziliaanse perceptie, moeten ook praktische economische kwesties in de relaties tussen Brazilië en Wit-Rusland in overweging worden genomen.</span>\n<span class=\"para\">De oorlog heeft de relatie tussen de twee landen aanzienlijk beïnvloed, vooral op economisch gebied. De structuur van de handelsrelaties tussen de twee landen, die zwaar zijn getroffen door de westerse sancties op de Wit-Russische economie, is een cruciale factor geweest. Wit-Rusland, samen met de Russische Federatie, is een van de grootste leveranciers van landbouwmeststoffen voor de bloeiende landbouwsector van Brazilië. Dit Zuid-Amerikaanse land is op weg om de grootste voedselproducent ter wereld te worden in de komende jaren, wat de druk op de vraag naar meststoffen verhoogt. Bijna 85 procent van de meststofvraag van Brazilië wordt gedekt door import, waarbij 30 procent van deze levering afkomstig is van Russische en Wit-Russische industrieën. De kwestie van meststoffen is centraal geweest in het definiëren van de relaties van Brazilië met deze twee landen in de context van de oorlog met Oekraïne. Tijdens een hoorzitting in de Braziliaanse Senaat in mei 2022 verklaarde de Braziliaanse ambassadeur in Minsk dat zijn hoogste prioriteit zou zijn \"manieren te vinden om de Braziliaanse moeilijkheden bij het verkrijgen van het product te verlichten.\" Zelfs de Braziliaanse president op dat moment, Jair Bolsonaro, maakte een controversieel bezoek aan Moskou, enkele dagen voor de invasie van Oekraïne, om deze kwestie met president Vladimir Poetin te bespreken.</span>\n<span class=\"para\">Hier kunnen we een ander essentieel aspect van de Braziliaanse positie opmerken: de relaties met Rusland en Wit-Rusland overstijgen de gepolariseerde politieke scène in Brasília. Stel dat er fundamentele verschillen zijn tussen de benadering van de voormalige president Bolsonaro en de huidige regering van Lula da Silva met betrekking tot verschillende onderwerpen in de internationale betrekkingen, vooral de Venezuela van Nicolas Maduro. In dat geval is dat niet waar als het gaat om Rusland en Wit-Rusland. Een deel van deze schijnbare cohesie is de druk die de landbouwlobby, die zeer machtig is in het Braziliaanse parlement en geïnteresseerd is in het importeren van meststoffen tegen redelijke prijzen, uitoefent op de federale regering om goede relaties met Poetin en Lukashenka te onderhouden. Deze afhankelijkheidsrelatie veroorzaakt echter ook ongemak bij de Braziliaanse autoriteiten.</span>\n<span class=\"para\">In 2023 bedroeg de handelsstroom tussen Brazilië en Wit-Rusland 378,8 miljoen dollar, een bescheiden bedrag vergeleken met de Braziliaanse buitenlandse handel die op 500 miljard dollar staat. Echter, tegelijkertijd plaatst het Brazilië als een van de tien belangrijkste handelspartners ter wereld voor de kleine buitenlandse handel van Wit-Rusland. Er zijn klachten in Brasília over de extreme onevenwichtigheid van deze relaties. Terwijl de Wit-Russische export naar Brazilië vorig jaar 372 miljoen dollar bedroeg, was de importwaarde slechts 6,4 miljoen dollar, wat resulteerde in een Wit-Russisch overschot van 366 miljoen dollar. Chemische meststoffen waren goed voor 96 procent van dit saldo. Braziliaanse autoriteiten hebben herhaaldelijk gepleit voor een heractivatie van de binnenlandse meststofproductie in deze context. In 2023 lanceerde de Braziliaanse regering het Nationaal Meststofplan (PNF), dat voorspelt dat de afhankelijkheid van het land van geïmporteerde producten in de komende jaren met 50 procent zal dalen. Dit nieuwe beleid zou Lukashenka's grootste troef in zijn relatie met Brazilië kunnen neutraliseren.</span>\n<span class=\"para\">De praktische effecten van de toetreding van Wit-Rusland tot de BRICS zouden aanzienlijk kunnen zijn. Hoewel de groep geen gedeelde vorm van governance of een vrijhandelszone heeft, zou Wit-Rusland vanuit financieel oogpunt uitgebreidere toegang krijgen tot de New Development Bank (NDB), populair bekend als de \"BRICS Bank.\" De instelling, gevestigd in China en voorgezeten door de voormalige Braziliaanse president Dilma Rousseff, heeft miljarden dollars in haar kassen, wat de effecten van sancties op de Wit-Russische economie gedeeltelijk zou kunnen verlichten. Minsk zou ook toegang krijgen tot de Contingent Reserve Arrangement (CRA), een fonds van 100 miljard dollar dat bedoeld is om landen in de groep met problemen in hun betalingsbalans te redden. Een van de meest opmerkelijke aspecten van dergelijke mechanismen is het denomineren van leningen in lokale valuta in plaats van ze in Amerikaanse dollars te quoteren, wat volgt uit een logica van 'de-dollarization' die steeds vaker door de landen van de groep als een prioriteit wordt genoemd om de Amerikaanse economische invloed tegen te gaan. Dit zou goed nieuws kunnen zijn voor het Lukashenka-regime, aangezien het de risico's die gepaard gaan met een scherpe verandering in de wisselkoersen in Wit-Rusland zou kunnen verlichten.</span>\n<span class=\"para\">Vanuit Braziliaans perspectief moeten echter niet alleen de reeds besproken kwesties van de relaties met Wit-Rusland en Rusland worden geanalyseerd, maar ook de mogelijke neveneffecten van gebeurtenissen in andere delen van de wereld. Venezuela, dat ook streeft naar toetreding tot de BRICS, is een goed voorbeeld. Van de spanningen die vorig jaar door de regering van Nicolas Maduro aan de grens met Guyana werden veroorzaakt tot het verkiezingsproces dat culmineerde in de herverkiezing van de Venezolaanse leider in juli - die breed werd betwist door internationale waarnemers - de relaties tussen Caracas en Brasília ondergaan een continu proces van corrosie. De druppel die de emmer deed overlopen was de weigering van de Lula-regering om de overwinning van Maduro officieel te erkennen. Hetzelfde scenario geldt voor Nicaragua, dat wordt bestuurd door Daniel Ortega, dat de diplomatieke betrekkingen met Brazilië heeft verbroken na herhaalde protesten van Brasília over de mensenrechtensituatie in het land. Nicaragua heeft onlangs ook een aanvraag ingediend om zich bij de BRICS aan te sluiten. Hoe Brazilië zich zal gedragen ten opzichte van hun toetreding tot de groep, of het hen zal blokkeren, en hoe dit de toetreding van Wit-Rusland zou beïnvloeden, moet ook zorgvuldig worden geanalyseerd tijdens de top in Kazan.</span>\n<span class=\"para\">Wat de lenzen ook zijn die worden gebruikt om de uitbreiding van de BRICS-groep te analyseren, het is duidelijk dat deze beweging een ander teken vertegenwoordigt dat de macht zijn migratie naar het Oosten voortzet. Ondanks de geografische ligging van Brazilië en de nauwe relatie met de VS en West-Europa, probeert het land deel te nemen aan dit proces terwijl het zijn economische en politieke belangen behoudt. Gezien het bovenstaande en ondanks alle uitdagingen, heeft Wit-Rusland het potentieel om zich bij de BRICS aan te sluiten, als het niet na de top in Kazan is, dan in de niet zo verre toekomst. Een dergelijke prestatie zou het regime van Lukashenka ten goede komen en de Russische invloed over het land verder versterken. Ongeveer dertig staten hebben zich nu aangemeld om zich bij de groep aan te sluiten, wat onvermijdelijk de Chinese invloed wereldwijd zou versterken, aangezien het land verantwoordelijk is voor het grootste deel van de economie en de buitenlandse handel van de groep. Deze onevenwichtigheid baart landen zoals Brazilië zorgen, maar tegelijkertijd is er weinig dat Brasília kan doen om de doelstellingen van Beijing tegen te gaan. Brazilië kan echter de taal van de groep in zijn slotverklaringen matigen, terwijl de Braziliaanse regering probeert een balans te vinden tussen zijn culturele en geografische nabijheid tot het Westen en zijn ambitie om een onafhankelijke wereldspeler te worden. Vanuit Europees perspectief is er een bijzonder begrip van deze paradox. In de afgelopen dagen heeft de Europese Unie een ongebruikelijke bereidheid getoond om vooruitgang te boeken met de onderhandelingen met het Zuid-Amerikaanse blok Mercosur - waarvan Brazilië de belangrijkste lidstaat is - om te werken aan de totstandbrenging van een associatieovereenkomst. Deze stap wordt door velen gezien als een poging om, althans, Brazilië in een positie dichter bij het Westen te houden te midden van dit proces van groeiende wereldwijde verdeeldheid dat wordt vertegenwoordigd door de uitbreiding van de BRICS. Hoe het land echter de verschillende belangen van deze spelers zal beheren, moet nog worden waargenomen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> is een PhD-kandidaat in de Politieke Wetenschappen aan de Universiteit van Wrocław.</span>\n<span class=\"para\"><em>“We ondersteunen de Wit-Russische Ontwaking’24” is een project dat mede gefinancierd wordt door <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> binnen het kader van de Poolse ontwikkelingssamenwerking van het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen ter waarde van 230.000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Deze publicatie weerspiegelt alleen de opvattingen van de auteur en kan niet worden geïdentificeerd met de officiële positie van het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>W dniach od 22 do 24 października 2024 roku, szefowie państw i rządów BRICS spotkali się w rosyjskim mieście Kazan, aby omówić nową rundę rozszerzenia grupy. Oczekuje się, że takie kraje jak Białoruś, Algieria i Wenezuela, między innymi, zostaną zaproszone do dołączenia do grupy, która została pierwotnie utworzona przez Brazylię, Chiny, Indie i Federację Rosyjską. Kraje BRICS są coraz częściej postrzegane jako blok opozycyjny wobec transatlantyckiego sojuszu Stanów Zjednoczonych, Kanady, Wielkiej Brytanii i Unii Europejskiej. Chociaż wiele z jej państw członkowskich opowiada się za reorganizacją instytucji międzynarodowych, aby uczynić je 'bardziej pluralistycznymi', grupa jest również postrzegana jako konsolidująca hegemonię Chin nad rosnącą liczbą państw. Ruch rozszerzenia BRICS jest zatem postrzegany w bardzo pozytywnym świetle przez Pekin i Moskwę, przy czym ta ostatnia zobowiązała się do przełamania swojej izolacji po nałożeniu surowych sankcji w 2022 roku. Jednak ten ruch mający na celu włączenie nowych państw jest opóźniany przez takie kraje jak Brazylia, które obawiają się, że nadmierna asymetria relacji gospodarczych z Chinami osłabi siłę negocjacyjną Brazylii w wielostronnych negocjacjach grupy. Ta wahanie jest istotne przy analizowaniu realistycznych perspektyw przystąpienia Białorusi do BRICS, ponieważ reżim białoruski dąży do jak najszybszego wejścia do grupy. Czy niechęć Brazylii do przyjęcia nowych członków w BRICS opóźni plany Alaksandra Łukaszenki? Brazylijska perspektywa na Białoruś jest wieloaspektowa, obejmująca interesy gospodarcze i postrzegania polityczne, które są wpływane przez historię obu krajów.</span></span>\n<span class=\"para\">W przeciwieństwie do relacji brazylijskich z Rosją, które w 2028 roku będą obchodzić 200-lecie, więzi z Białorusią są stosunkowo nowe, biorąc pod uwagę, że kraj ten jest formalnie niepodległy zaledwie od 33 lat. Po upadku Związku Radzieckiego Białoruś i Brazylia nawiązały stosunki dyplomatyczne w 1992 roku, ale dopiero w 2011 roku reżim Łukaszenki ustanowił ambasadę w Brasilii. Od tego czasu stosunki bilateralne rozwijały się, teoretycznie, oddzielnie od brazylijsko-rosyjskich, z licznymi protokołami współpracy podpisanymi w ciągu ostatnich dziesięciu lat w dziedzinach takich jak technologia i kultura. Mimo to, brazylijska strona nieuchronnie postrzega Białoruś jako przedłużenie swoich relacji z Federacją Rosyjską. Historycznie, brazylijska opinia publiczna (ale także decydenci) ma małą wiedzę na temat kontekstu politycznego, który rozwinął się w byłych republikach radzieckich po 1991 roku i ma tendencję do postrzegania Europy Wschodniej jako naturalnego centrum do wywierania rosyjskiego wpływu. Ta narracja korzysta z postkolonialnego światopoglądu w Brazylii, który z podejrzliwością patrzy na relacje z Zachodem i ma tendencję do potwierdzania rosyjskiej narracji w regionie. Tendencja ta została wzmocniona po protestach w 2020 roku przeciwko prezydentowi Łukaszence, który sięgnął po pogłębienie relacji z Kreml, aby uratować swój reżim, oraz po pełnoskalowej rosyjskiej inwazji na Ukrainę w 2022 roku, w której Białoruś odegrała znaczącą rolę. </span>\n<span class=\"para\">W kategoriach ideologicznych, Władimir Putin uwodzi zarówno brazylijską prawicę konserwatywną, która jest religijna i zaniepokojona postępem społecznie progresywnych agend, jak i lewicę, która jest nostalgiczna za czasami radzieckimi, utopią socjalistyczną i pozostaje głęboko antyamerykańska. Historycznie, obecna klasa polityczna rządząca Brazylią składa się z ludzi, którzy byli prześladowani podczas ostatniej dyktatury wojskowej w kraju w latach 1964-1985. Klasa polityczna Brazylii postrzega zatem wsparcie Waszyngtonu dla ustanowienia tego reżimu jako ranę, która jeszcze się nie zagoiła. Częściowo wykorzystuje to rosyjska propaganda w mediach społecznościowych w kraju. W jakim stopniu Łukaszenka może skorzystać z tego kontekstu, aby poprawić relacje z Brazylią i obniżyć opór kraju wobec przystąpienia Mińska do grupy, pozostaje do zobaczenia. Mimo tego poznawczego aspektu brazylijskiego postrzegania, praktyczne kwestie gospodarcze muszą być również brane pod uwagę w relacjach między Brazylią a Białorusią.</span>\n<span class=\"para\">Wojna znacząco wpłynęła na relacje między dwoma krajami, szczególnie w sferze gospodarczej. Struktura relacji handlowych między dwoma krajami, które zostały mocno dotknięte przez zachodnie sankcje na białoruską gospodarkę, była kluczowym czynnikiem. Białoruś, wraz z Federacją Rosyjską, jest jednym z największych dostawców nawozów rolniczych dla rozwijającego się sektora rolnictwa w Brazylii. Ten kraj Ameryki Południowej zmierza do zostania największym producentem żywności na świecie w nadchodzących latach, co zwiększa presję na jego zapotrzebowanie na nawozy. Prawie 85 procent zapotrzebowania Brazylii na nawozy zaspokajane jest przez import, z czego 30 procent tej dostawy pochodzi z przemysłu rosyjskiego i białoruskiego. Kwestia nawozów była kluczowa dla określenia relacji Brazylii z tymi dwoma krajami w kontekście wojny z Ukrainą. Podczas przesłuchania w brazylijskim Senacie w maju 2022 roku, brazylijski ambasador w Mińsku stwierdził, że jego najwyższym priorytetem będzie \"znalezienie sposobów na złagodzenie trudności Brazylii w dostępie do produktu.\" Nawet ówczesny prezydent Brazylii, Jair Bolsonaro, złożył kontrowersyjną wizytę w Moskwie zaledwie kilka dni przed inwazją na Ukrainę, aby omówić tę sprawę z prezydentem Władimirem Putinem.</span>\n<span class=\"para\">Możemy tutaj zauważyć kolejny istotny aspekt brazylijskiej pozycji: relacje z Rosją i Białorusią przekraczają spolaryzowaną scenę polityczną w Brasilii. Jeśli istnieją zasadnicze różnice między podejściem przyjętym przez byłego prezydenta Bolsonara a obecnym rządem Luli da Silvy w odniesieniu do różnych tematów w stosunkach międzynarodowych, szczególnie Wenezueli Nicolasa Maduro, to w przypadku Rosji i Białorusi nie jest to prawdą. Część tej pozornej spójności wynika z presji, jaką wywiera lobby rolnicze, które jest bardzo potężne w brazylijskim parlamencie i zainteresowane importem nawozów po rozsądnych cenach, na rząd federalny, aby utrzymać dobre relacje z Putinem i Łukaszenką. Jednak ta relacja zależności również powoduje dyskomfort wśród brazylijskich władz.</span>\n<span class=\"para\">W 2023 roku wymiana handlowa między Brazylią a Białorusią wyniosła 378,8 miliona dolarów amerykańskich, co jest skromną kwotą w porównaniu do brazylijskiego handlu zagranicznego, który wynosi 500 miliardów dolarów. Jednak jednocześnie stawia Brazylię w gronie dziesięciu największych partnerów handlowych na świecie dla małego handlu zagranicznego Białorusi. W Brasilii pojawiają się skargi na ekstremalną nierównowagę tych relacji. Podczas gdy białoruskie eksport do Brazylii wyniósł w zeszłym roku 372 miliony dolarów, wartość importu wyniosła zaledwie 6,4 miliona dolarów, co skutkowało białoruskim nadwyżką w wysokości 366 milionów dolarów. Nawozy chemiczne stanowiły 96 procent tej równowagi. Brazylijskie władze wielokrotnie wzywały do reaktywacji krajowej produkcji nawozów w tym kontekście. W 2023 roku rząd brazylijski uruchomił Krajowy Plan Nawożenia (PNF), który przewiduje, że zależność kraju od importowanych produktów spadnie o 50 procent w nadchodzących latach. Ta nowa polityka mogłaby zneutralizować największy atut Łukaszenki w jego relacji z Brazylią.</span>\n<span class=\"para\">Praktyczne skutki przystąpienia Białorusi do BRICS mogą być znaczące. Chociaż grupa nie ma wspólnej formy zarządzania ani strefy wolnego handlu, z finansowego punktu widzenia Białoruś zyskałaby rozszerzony dostęp do Nowego Banku Rozwoju (NDB), powszechnie znanego jako \"Bank BRICS.\" Instytucja, z siedzibą w Chinach i przewodniczona przez byłą prezydent Brazylii Dilma Rousseff, dysponuje miliardami dolarów w swoich skarbcach, co mogłoby częściowo złagodzić skutki sankcji na białoruską gospodarkę. Mińsk zyskałby również dostęp do Mechanizmu Rezerwy Awaryjnej (CRA), funduszu w wysokości 100 miliardów dolarów mającego na celu ratowanie krajów w grupie z problemami w bilansie płatniczym. Jednym z najbardziej zauważalnych aspektów takich mechanizmów jest denominowanie pożyczek w lokalnej walucie zamiast wyceniania ich w dolarach amerykańskich, co podąża za logiką 'de-dolaryzacji', coraz częściej podnoszoną przez kraje grupy jako priorytet w celu przeciwdziałania amerykańskiemu wpływowi gospodarczemu. To mogłoby być dobrą wiadomością dla reżimu Łukaszenki, ponieważ złagodziłoby ryzyko związane z nagłymi zmianami kursów walut w Białorusi.</span>\n<span class=\"para\">Z perspektywy brazylijskiej, jednak nie tylko już omówione kwestie relacji z Białorusią i Rosją muszą być analizowane, ale także możliwe skutki uboczne wydarzeń w innych regionach świata. Wenezuela, która również aspiruje do przystąpienia do BRICS, jest dobrym przykładem. Od napięć spowodowanych przez rząd Nicolasa Maduro na granicy z Gujaną w zeszłym roku po proces wyborczy, który zakończył się reelekcją wenezuelskiego lidera w lipcu - szeroko kwestionowaną przez międzynarodowych obserwatorów - relacje między Caracas a Brasilią przechodzą przez ciągły proces korozji. Ostatecznym krokiem była odmowa administracji Luli uznania zwycięstwa Maduro. Ten sam scenariusz dotyczy Nikaragui, rządzonej przez Daniela Ortegi, która zerwała stosunki dyplomatyczne z Brazylią po powtarzających się protestach z Brasilii dotyczących sytuacji praw człowieka w kraju. Nikaragua niedawno złożyła wniosek o przystąpienie do BRICS. Jak Brazylia zachowa się wobec ich przystąpienia do grupy, czy je zablokuje, i jak to wpłynie na przystąpienie Białorusi, również powinno być starannie analizowane na szczycie w Kazaniu.</span>\n<span class=\"para\">Bez względu na to, przez jakie soczewki analizowane jest rozszerzenie grupy BRICS, oczywiste jest, że ten ruch stanowi kolejny znak, że władza nadal migruje na Wschód. Mimo geograficznego położenia Brazylii i bliskich relacji z USA i Europą Zachodnią, kraj stara się uczestniczyć w tym procesie, jednocześnie zachowując swoje interesy gospodarcze i polityczne. Biorąc pod uwagę powyższe i mimo wszystkich wyzwań, Białoruś ma potencjał, aby dołączyć do BRICS, jeśli nie po szczycie w Kazaniu, to w niedalekiej przyszłości. Taki sukces przyniósłby korzyści reżimowi Łukaszenki i dodatkowo wzmocniłby rosyjski wpływ na kraj. Około trzydziestu państw złożyło już wnioski o przystąpienie do grupy, co nieuchronnie wzmocniłoby chiński wpływ na całym świecie, ponieważ kraj ten odpowiada za największą część gospodarki grupy i handlu zagranicznego. Ta nierównowaga niepokoi takie kraje jak Brazylia, ale jednocześnie niewiele Brasilii można zrobić, aby przeciwdziałać celom Pekinu. Brazylia jednak może moderować język grupy w jej końcowych oświadczeniach, ponieważ rząd brazylijski stara się zrównoważyć swoje kulturowe i geograficzne bliskości do Zachodu oraz ambicje, aby stać się niezależnym globalnym graczem. Z perspektywy europejskiej istnieje szczególne zrozumienie tego paradoksu. W ostatnich dniach Unia Europejska wykazała niezwykłą gotowość do kontynuowania negocjacji z południowoamerykańskim blokiem Mercosur - którego Brazylii jest wiodącym członkiem - w celu dążenia do ustanowienia umowy stowarzyszeniowej. Ten ruch jest postrzegany przez wielu jako próba, przynajmniej, utrzymania Brazylii w pozycji bliższej Zachodowi w obliczu tego procesu rosnącej globalnej podziału reprezentowanego przez rozszerzenie BRICS. Jednak jak kraj poradzi sobie z różnymi interesami tych graczy, pozostaje do obserwacji.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> jest kandydatem na doktora nauk politycznych na Uniwersytecie Wrocławskim.</span>\n<span class=\"para\"><em>„Wspieramy Białoruskie Przebudzenie’24” to projekt współfinansowany przez <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Fundusz Solidarności PL</a> w ramach polskiej współpracy rozwojowej Ministerstwa Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej w wysokości 230 000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Ta publikacja wyraża jedynie poglądy autora i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem Ministerstwa Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Entre 22 e 24 de outubro de 2024, os chefes de estado e de governo do BRICS se reuniram na cidade russa de Kazan para debater uma nova rodada de expansão do grupo. Espera-se que países como Belarus, Argélia e Venezuela, entre outros, sejam convidados a se juntar ao grupo inicialmente formado por Brasil, China, Índia e Federação Russa. Os países do BRICS têm sido cada vez mais vistos como um bloco de oposição à aliança transatlântica dos Estados Unidos, Canadá, Reino Unido e União Europeia. Embora muitos de seus países membros defendam a reorganização das instituições internacionais para torná-las 'mais pluralistas', o grupo também é percebido como uma consolidação da hegemonia chinesa sobre uma gama crescente de estados. O movimento de expansão do BRICS, portanto, é visto com olhos altamente positivos por Pequim e Moscou, com esta última comprometida em romper seu isolamento após a imposição de severas sanções em 2022. No entanto, esse movimento para incluir novos estados é resistido por países como o Brasil, que teme que a assimetria excessiva das relações econômicas com a China dilua o poder de negociação de Brasília nas negociações multilaterais do grupo. Essa hesitação é relevante ao analisar as perspectivas realistas para a entrada da Bielorrússia no BRICS, uma vez que o regime bielorrusso visa entrar no grupo o mais rápido possível. A relutância do Brasil em aceitar novos membros no BRICS adiaria os planos de Alyaksandr Lukashenka? A perspectiva brasileira sobre a Bielorrússia é multifacetada, envolvendo interesses econômicos e percepções políticas influenciadas pela história de ambos os países.</span></span>\n<span class=\"para\">Diferentemente das relações brasileiras com a Rússia, que completarão 200 anos em 2028, os laços com a Bielorrússia são relativamente recentes, dado que o país é formalmente independente há meros 33 anos. Após o colapso da União Soviética, Bielorrússia e Brasil estabeleceram relações diplomáticas em 1992, mas somente em 2011 o regime de Lukashenka estabeleceu uma embaixada em Brasília. Desde então, as relações bilaterais se desenvolveram, em teoria, separadamente das relações Brasil-Rússia, com numerosos protocolos de cooperação assinados nos últimos dez anos em áreas como tecnologia e cultura. Apesar disso, o lado brasileiro inevitavelmente percebe a Bielorrússia como uma extensão de suas relações com a Federação Russa. Historicamente, a opinião pública brasileira (mas também os tomadores de decisão) têm pouco conhecimento sobre o contexto político que se desenvolveu nas ex-repúblicas soviéticas após 1991 e tendem a continuar vendo a Europa Oriental como um centro natural para o exercício da influência russa. Essa narrativa se beneficia da visão de mundo pós-colonial no Brasil, que vê as relações com o Ocidente com desconfiança e tende a validar a narrativa russa na região. A tendência foi reforçada após os protestos de 2020 contra o presidente Lukashenka, que recorreu ao aprofundamento das relações com o Kremlin para salvar seu regime, e a invasão russa em grande escala da Ucrânia em 2022, na qual a Bielorrússia desempenhou um papel significativo. </span>\n<span class=\"para\">Em termos ideológicos, Vladimir Putin seduz tanto a direita conservadora brasileira, que é religiosa e preocupada em avançar agendas socialmente progressistas, quanto a esquerda, que é nostálgica pelos tempos soviéticos, pela utopia socialista e permanece profundamente antiamericana. Historicamente, a atual classe política que governa o Brasil é composta por pessoas que foram perseguidas durante a última ditadura militar no país entre 1964 e 1985. A classe política brasileira, portanto, vê o apoio de Washington para estabelecer esse regime como uma ferida que ainda não cicatrizou. Isso é parcialmente capitalizado pela propaganda russa nas redes sociais do país. A medida em que Lukashenka pode aproveitar esse contexto para melhorar as relações com o Brasil e diminuir a resistência do país à entrada de Minsk no grupo ainda precisa ser observada. Apesar desse aspecto cognitivo da percepção brasileira, questões econômicas práticas também devem ser consideradas nas relações entre Brasil e Bielorrússia.</span>\n<span class=\"para\">A guerra impactou significativamente a relação entre os dois países, particularmente na esfera econômica. A estrutura das relações comerciais entre os dois países, que foram fortemente afetadas pelas sanções ocidentais à economia bielorrussa, tem sido um fator crítico. A Bielorrússia, junto com a Federação Russa, é um dos maiores fornecedores de fertilizantes agrícolas para o setor agrícola em expansão do Brasil. Este país sul-americano está a caminho de se tornar o maior produtor de alimentos do mundo nos próximos anos, aumentando a pressão sobre sua demanda por fertilizantes. Quase 85 por cento da demanda de fertilizantes do Brasil é atendida por meio de importações, com 30 por cento desse suprimento vindo das indústrias russa e bielorrussa. A questão dos fertilizantes tem sido central para definir as relações do Brasil com esses dois países no contexto da guerra com a Ucrânia. Durante uma audiência no Senado brasileiro em maio de 2022, o embaixador brasileiro em Minsk afirmou que sua principal prioridade seria \"encontrar maneiras de mitigar as dificuldades brasileiras em acessar o produto.\" Até mesmo o presidente brasileiro na época, Jair Bolsonaro, fez uma visita controversa a Moscou poucos dias antes da invasão da Ucrânia para discutir essa questão com o presidente Vladimir Putin.</span>\n<span class=\"para\">Aqui, podemos notar outro aspecto essencial da posição brasileira: as relações com a Rússia e a Bielorrússia transcendem a cena política polarizada em Brasília. Supondo que haja diferenças fundamentais entre a abordagem adotada pelo ex-presidente Bolsonaro e a atual administração de Lula da Silva em relação a diferentes tópicos nas relações internacionais, especialmente a Venezuela de Nicolás Maduro, o mesmo não se aplica ao discutir Rússia e Bielorrússia. Parte dessa aparente coesão é a pressão que o lobby agrícola, que é muito poderoso no parlamento brasileiro e interessado em importar fertilizantes a preços razoáveis, exerce sobre o governo federal para manter boas relações com Putin e Lukashenka. No entanto, essa relação de dependência também causa desconforto às autoridades brasileiras.</span>\n<span class=\"para\">Em 2023, o fluxo comercial entre Brasil e Bielorrússia totalizou 378,8 milhões de dólares, um valor modesto em comparação com o comércio exterior brasileiro, que é de 500 bilhões de dólares. No entanto, ao mesmo tempo, coloca o Brasil como um dos dez parceiros comerciais mais significativos do mundo para o pequeno comércio exterior da Bielorrússia. Há reclamações em Brasília sobre o extremo desequilíbrio dessas relações. Enquanto as exportações bielorrussas para o Brasil totalizaram 372 milhões de dólares no ano passado, o valor importado foi de apenas 6,4 milhões de dólares, resultando em um superávit bielorrusso de 366 milhões de dólares. Os fertilizantes químicos representaram 96 por cento desse saldo. As autoridades brasileiras têm repetidamente solicitado uma reativação da produção interna de fertilizantes nesse contexto. Em 2023, o governo brasileiro lançou o Plano Nacional de Fertilizantes (PNF), que prevê que a dependência do país em relação a produtos importados caia em 50 por cento nos próximos anos. Essa nova política poderia neutralizar o maior ativo de Lukashenka em sua relação com o Brasil.</span>\n<span class=\"para\">Os efeitos práticos da entrada da Bielorrússia no BRICS poderiam ser significativos. Embora o grupo não tenha uma forma compartilhada de governança ou uma área de livre comércio, do ponto de vista financeiro, a Bielorrússia ganharia acesso expandido ao Novo Banco de Desenvolvimento (NDB), popularmente conhecido como \"Banco do BRICS.\" A instituição, com sede na China e presidida pela ex-presidente brasileira Dilma Rousseff, possui bilhões de dólares em seus cofres, o que poderia aliviar parcialmente os efeitos das sanções sobre a economia bielorrussa. Minsk também ganharia acesso ao Acordo de Reserva Contingente (CRA), um fundo de 100 bilhões de dólares destinado a socorrer países do grupo com problemas em sua balança de pagamentos. Um dos aspectos mais notáveis de tais mecanismos é a denominação de seus empréstimos em moeda local em vez de cotá-los em dólares americanos, o que segue uma lógica de 'desdolarização' cada vez mais citada pelos países do grupo como uma prioridade para contrabalançar a influência econômica americana. Isso poderia ser uma boa notícia para o regime de Lukashenka, pois mitigaria os riscos associados a uma mudança brusca nas taxas de câmbio na Bielorrússia.</span>\n<span class=\"para\">Do ponto de vista brasileiro, no entanto, não apenas as questões já discutidas das relações com a Bielorrússia e a Rússia devem ser analisadas, mas também os possíveis efeitos colaterais de eventos em outras regiões do mundo. A Venezuela, que também aspira a se juntar ao BRICS, é um bom exemplo. Desde as tensões causadas pelo governo de Nicolás Maduro na fronteira com a Guiana no ano passado até o processo eleitoral que culminou na reeleição do líder venezuelano em julho - amplamente contestada por observadores internacionais - as relações entre Caracas e Brasília estão passando por um processo contínuo de corrosão. A gota d'água foi a recusa da administração Lula em reconhecer oficialmente a vitória de Maduro. O mesmo cenário se aplica a Nicarágua, governada por Daniel Ortega, que rompeu relações diplomáticas com o Brasil após repetidos protestos de Brasília sobre a situação dos direitos humanos no país. A Nicarágua recentemente se inscreveu para se juntar ao BRICS também. Como o Brasil se comportará em relação à entrada deles no grupo, se irá bloqueá-los e como isso influenciaria a adesão da Bielorrússia também deve ser cuidadosamente analisado na cúpula em Kazan.</span>\n<span class=\"para\">Quaisquer que sejam as lentes usadas para analisar a expansão do grupo BRICS, é evidente que esse movimento representa mais um sinal de que o poder continua sua migração em direção ao Leste. Apesar da localização geográfica do Brasil e da estreita relação com os EUA e a Europa Ocidental, o país tenta participar desse processo enquanto mantém seus interesses econômicos e políticos. Dado o exposto e apesar de todos os desafios, a Bielorrússia tem, sim, o potencial para se juntar ao BRICS, se não após a cúpula em Kazan, então em um futuro não tão distante. Tal conquista beneficiaria o regime de Lukashenka e fortaleceria ainda mais a influência russa sobre o país. Cerca de trinta estados agora se inscreveram para se juntar ao grupo, o que inevitavelmente fortalecerá a influência chinesa em todo o mundo, uma vez que o país é responsável pela maior parte da economia e do comércio exterior do grupo. Esse desequilíbrio preocupa países como o Brasil, mas, ao mesmo tempo, há pouco que Brasília possa fazer para contrabalançar os objetivos de Pequim. O Brasil, no entanto, pode moderar a linguagem do grupo em suas declarações finais, enquanto o governo brasileiro tenta equilibrar sua proximidade cultural e geográfica com o Ocidente e sua ambição de se tornar um ator global independente. De uma perspectiva europeia, há uma compreensão particular desse paradoxo. Nos últimos dias, a União Europeia demonstrou uma disposição incomum para avançar nas negociações com o bloco sul-americano Mercosul - do qual o Brasil é o membro principal - para trabalhar na criação de um acordo de associação. Esse movimento está sendo visto por muitos como uma tentativa de, pelo menos, manter o Brasil em uma posição mais próxima do Ocidente em meio a esse processo de crescente divisão global representado pela expansão do BRICS. No entanto, como o país gerenciará os diferentes interesses desses atores ainda precisa ser observado.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> é candidato a doutorado em Ciências Políticas na Universidade de Wroclaw.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Nós apoiamos o Despertar Bielorrusso’24” é um projeto cofinanciado pelo <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Fundo de Solidariedade PL</a> no âmbito da cooperação para o desenvolvimento polonês do Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia no valor de 230.000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Esta publicação expressa apenas as opiniões do autor e não pode ser identificada com a posição oficial do Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Între 22 și 24 octombrie 2024, șefii de stat și de guvern ai BRICS s-au întâlnit în orașul rus Kazan pentru a dezbate un nou ciclu de expansiune a grupului. Se așteaptă ca țări precum Belarus, Algeria și Venezuela, printre altele, să fie invitate să se alăture grupului inițial format din Brazilia, China, India și Federația Rusă. Țările BRICS au fost din ce în ce mai mult văzute ca un bloc de opoziție față de alianța transatlantică a Statelor Unite, Canadei, Regatului Unit și Uniunii Europene. Deși multe dintre țările membre pledează pentru reorganizarea instituțiilor internaționale pentru a le face 'mai pluraliste', grupul este, de asemenea, perceput ca consolidând hegemonia chineză asupra unui număr tot mai mare de state. Mișcarea de expansiune a BRICS este, așadar, privită cu ochi foarte pozitivi de către Beijing și Moscova, aceasta din urmă angajându-se să-și rupă izolarea după impunerea de sancțiuni severe în 2022. Cu toate acestea, această mișcare de includere a unor noi state este rezistată de țări precum Brazilia, care se teme că asimetria excesivă a relațiilor economice cu China va dilua puterea de negociere a Brașovului în negocierile multilaterale ale grupului. Această ezitare este relevantă atunci când se analizează perspectivele realiste pentru intrarea Belarusului în BRICS, având în vedere că regimul belarus își propune să intre în grup cât mai repede posibil. Va amâna reticența Braziliei de a accepta noi membri în BRICS planurile lui Alyaksandr Lukashenka? Perspectiva braziliană asupra Belarusului este multifacetică, implicând interese economice și percepții politice influențate de istoria ambelor țări.</span></span>\n<span class=\"para\">Spre deosebire de relațiile braziliene cu Rusia, care vor marca 200 de ani în 2028, legăturile cu Belarus sunt relativ recente, având în vedere că țara a fost formal independentă timp de doar 33 de ani. După prăbușirea Uniunii Sovietice, Belarus și Brazilia au stabilit relații diplomatice în 1992, dar abia în 2011 regimul lui Lukashenka a înființat o ambasadă la Brasilia. De atunci, relațiile bilaterale s-au dezvoltat, în teorie, separat de cele braziliano-ruse, cu numeroase protocoale de cooperare semnate în ultimii zece ani în domenii precum tehnologia și cultura. Cu toate acestea, partea braziliană percepe inevitabil Belarusul ca pe o extensie a relațiilor sale cu Federația Rusă. Istoric, opinia publică braziliană (dar și factorii de decizie) au cunoștințe limitate despre contextul politic care s-a dezvoltat în fostele republici sovietice după 1991 și tind să continue să vadă Europa de Est ca pe un hub natural pentru exercitarea influenței ruse. Această narațiune beneficiază de viziunea post-colonială din Brazilia, care privește relațiile cu Occidentul cu suspiciune și tinde să valideze narațiunea rusă în regiune. Tendința a fost întărită în urma protestelor din 2020 împotriva președintelui Lukashenka, care a recurs la aprofundarea relațiilor cu Kremlinul pentru a-și salva regimul, și a invaziei ruse pe scară largă în Ucraina în 2022, în care Belarus a jucat un rol semnificativ. </span>\n<span class=\"para\">În termeni ideologici, Vladimir Putin seduce atât dreapta conservatoare braziliană, care este religioasă și preocupată de avansarea agendelor social progresiste, cât și stânga, care este nostalgic pentru vremurile sovietice, utopia socialistă și rămâne profund anti-americană. Istoric, clasa politică actuală care guvernează Brazilia este formată din oameni care au fost persecutați în timpul ultimei dictaturi militare din țară între 1964 și 1985. Clasa politică braziliană, prin urmare, vede sprijinul Washingtonului pentru stabilirea acelui regim ca pe o rană care nu s-a vindecat încă. Acest lucru este parțial valorificat de propaganda rusă în rețelele sociale din țară. Măsura în care Lukashenka poate profita de acest context pentru a îmbunătăți relațiile cu Brazilia și a reduce rezistența țării față de intrarea Minskului în grup rămâne de văzut. În ciuda acestui aspect cognitiv al percepției braziliene, problemele economice practice trebuie, de asemenea, să fie luate în considerare în relațiile dintre Brazilia și Belarus.</span>\n<span class=\"para\">Războiul a avut un impact semnificativ asupra relației dintre cele două țări, în special în sfera economică. Structura relațiilor comerciale dintre cele două țări, care au fost puternic afectate de sancțiunile occidentale asupra economiei belaruse, a fost un factor critic. Belarus, împreună cu Federația Rusă, este unul dintre cei mai mari furnizori de îngrășăminte agricole pentru sectorul agricol înfloritor al Braziliei. Această țară sud-americană este pe cale să devină cel mai mare producător de alimente din lume în anii următori, adăugând presiune asupra cererii sale de îngrășăminte. Aproape 85% din cererea de îngrășăminte a Braziliei este satisfăcută prin importuri, 30% din această ofertă provenind din industriile ruse și belaruse. Problema îngrășămintelor a fost centrală în definirea relațiilor Braziliei cu aceste două țări în contextul războiului cu Ucraina. În timpul unei audieri în Senatul brazilian în mai 2022, ambasadorul brazilian la Minsk a declarat că prioritatea sa principală va fi \"găsirea de modalități de a atenua dificultățile braziliene în accesarea produsului.\" Chiar și președintele brazilian de atunci, Jair Bolsonaro, a efectuat o vizită controversată la Moscova cu câteva zile înainte de invazia Ucrainei pentru a discuta această chestiune cu președintele Vladimir Putin.</span>\n<span class=\"para\">Aici, putem observa un alt aspect esențial al poziției braziliene: relațiile cu Rusia și Belarus transcend scena politică polarizată din Brasília. Dacă există diferențe fundamentale între abordarea adoptată de fostul președinte Bolsonaro și administrația actuală a lui Lula da Silva în ceea ce privește diferite subiecte din relațiile internaționale, în special Venezuela lui Nicolas Maduro, același lucru nu este valabil atunci când se discută despre Rusia și Belarus. O parte din această coeziune aparentă este presiunea pe care lobby-ul agricol, care este foarte puternic în parlamentul brazilian și interesat de importul de îngrășăminte la prețuri rezonabile, o exercită asupra guvernului federal pentru a menține relații bune cu Putin și Lukashenka. Cu toate acestea, această relație de dependență cauzează, de asemenea, disconfort autorităților braziliene.</span>\n<span class=\"para\">În 2023, fluxul comercial dintre Brazilia și Belarus a totalizat 378,8 milioane de dolari, o sumă modestă comparativ cu comerțul exterior brazilian, care se ridică la 500 de miliarde de dolari. Cu toate acestea, în același timp, plasează Brazilia ca unul dintre cei zece cei mai semnificativi parteneri comerciali din lume pentru comerțul exterior mic al Belarusului. Există plângeri în Brasília cu privire la dezechilibrul extrem al acestor relații. În timp ce exporturile belaruse către Brazilia s-au ridicat la 372 de milioane de dolari anul trecut, valoarea importurilor a fost de doar 6,4 milioane de dolari, rezultând un surplus belarus de 366 de milioane de dolari. Îngrășămintele chimice au reprezentat 96% din acest bilanț. Autoritățile braziliene au cerut în mod repetat o reactivare a producției interne de îngrășăminte în acest context. În 2023, guvernul brazilian a lansat Planul Național de Îngrășăminte (PNF), care preconizează că dependența țării de produsele importate va scădea cu 50% în anii următori. Această nouă politică ar putea neutraliza cel mai mare atu al lui Lukashenka în relația sa cu Brazilia.</span>\n<span class=\"para\"> efectele practice ale aderării Belarusului la BRICS ar putea fi semnificative. Deși grupul nu are o formă comună de guvernare sau o zonă de liber schimb, din punct de vedere financiar, Belarus ar câștiga acces extins la Banca Nouă de Dezvoltare (NDB), cunoscută popular sub numele de \"Banca BRICS.\" Instituția, cu sediul în China și condusă de fosta președintă braziliană Dilma Rousseff, are miliarde de dolari în visteria sa, ceea ce ar putea atenua parțial efectele sancțiunilor asupra economiei belaruse. Minsk ar câștiga, de asemenea, acces la Aranjamentul de Rezervă Contingentă (CRA), un fond de 100 de miliarde de dolari destinat salvării țărilor din grup cu probleme în balanța de plăți. Unul dintre cele mai notabile aspecte ale unor astfel de mecanisme este denominarea împrumuturilor sale în moneda locală în loc de a le cita în dolari americani, ceea ce urmează o logică de 'de-dollarizare' din ce în ce mai citată de țările grupului ca o prioritate pentru a contracara influența economică americană. Ar putea fi o veste bună pentru regimul lui Lukashenka, deoarece ar atenua riscurile asociate cu o schimbare bruscă a cursurilor de schimb în Belarus.</span>\n<span class=\"para\">Din perspectiva braziliană, totuși, nu doar problemele deja discutate ale relațiilor cu Belarus și Rusia trebuie analizate, ci și posibilele efecte secundare ale evenimentelor din alte regiuni ale lumii. Venezuela, care aspiră de asemenea să se alăture BRICS, este un bun exemplu. De la tensiunile cauzate de guvernul lui Nicolas Maduro la granița cu Guyana anul trecut până la procesul electoral care a culminat cu realegerea liderului venezuelean în iulie - contestată pe scară largă de observatorii internaționali - relațiile dintre Caracas și Brasília trec printr-un proces continuu de corodare. Ultima picătură a fost refuzul administrației Lula de a recunoaște oficial victoria lui Maduro. Același scenariu se aplică și Nicaragua, guvernată de Daniel Ortega, care a rupt relațiile diplomatice cu Brazilia după protestele repetate din Brasília cu privire la situația drepturilor omului din țară. Nicaragua a aplicat recent și pentru a se alătura BRICS. Cum se va comporta Brazilia față de intrarea lor în grup, dacă le va bloca și cum va influența acest lucru aderarea Belarusului ar trebui, de asemenea, să fie analizat cu atenție la summitul de la Kazan.</span>\n<span class=\"para\">Indiferent de lentilele folosite pentru a analiza expansiunea grupului BRICS, este evident că această mișcare reprezintă un alt semn că puterea continuă migrarea către Est. În ciuda poziției geografice a Braziliei și a relației strânse cu SUA și Europa de Vest, țara încearcă să participe la acest proces în timp ce își menține interesele economice și politice. Având în vedere cele de mai sus și în ciuda tuturor provocărilor, Belarus are potențialul de a se alătura BRICS, dacă nu după summitul de la Kazan, atunci în viitorul nu foarte îndepărtat. O astfel de realizare ar beneficia regimul lui Lukashenka și ar întări și mai mult influența rusă asupra țării. Aproape treizeci de state au aplicat acum pentru a se alătura grupului, ceea ce ar întări inevitabil influența chineză la nivel mondial, deoarece țara este responsabilă pentru cea mai mare parte a economiei și comerțului exterior al grupului. Acest dezechilibru îngrijorează țări precum Brazilia, dar, în același timp, există puțin ce poate face Brasília pentru a contracara obiectivele Beijingului. Brazilia, totuși, poate modera limbajul grupului în declarațiile sale finale, în timp ce guvernul brazilian încearcă să echilibreze apropierea sa culturală și geografică de Occident și ambiția sa de a deveni un jucător global independent. Dintr-o perspectivă europeană, există o înțelegere particulară a acestui paradox. În ultimele zile, Uniunea Europeană a arătat o disponibilitate neobișnuită de a avansa cu negocierile cu blocul sud-american Mercosur - din care Brazilia este membru de frunte - pentru a lucra la stabilirea unui acord de asociere. Această mișcare este văzută de mulți ca o încercare de a, cel puțin, menține Brazilia într-o poziție mai apropiată de Occident în mijlocul acestui proces de diviziune globală în creștere reprezentat de expansiunea BRICS. Cu toate acestea, cum va gestiona țara diferitele interese ale acestor actori rămâne de observat.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> este doctorand în Științe Politice la Universitatea din Wroclaw.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Susținem Trezirea Belarusului’24” este un proiect cofinanțat de <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Fondul de Solidaritate PL</a> în cadrul cooperării poloneze pentru dezvoltare a Ministerului Afacerilor Externe al Republicii Polonia în valoare de 230.000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Această publicație exprimă doar opiniile autorului și nu poate fi identificată cu poziția oficială a Ministerului Afacerilor Externe al Republicii Polonia.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Medzi 22. a 24. októbrom 2024 sa v ruskom meste Kazan stretli hlavy štátov a vlád BRICS, aby diskutovali o novom kole expanzie skupiny. Očakáva sa, že krajiny ako Bielorusko, Alžírsko a Venezuela, medzi inými, budú pozvané, aby sa pripojili k skupine, ktorú pôvodne vytvorili Brazília, Čína, India a Ruská federácia. Krajiny BRICS sú čoraz viac vnímané ako opozičný blok voči transatlantickej aliancii Spojených štátov, Kanady, Spojeného kráľovstva a Európskej únie. Hoci mnohé z jej členských krajín podporujú reorganizáciu medzinárodných inštitúcií, aby boli 'pluralistickejšie', skupina je tiež vnímaná ako konsolidácia čínskej hegemónie nad rastúcim počtom štátov. Hnutie expanzie BRICS je preto vnímané veľmi pozitívne v Pekingu a Moskve, pričom druhá z týchto krajín sa zaväzuje prelomiť svoju izoláciu po uvalení prísnych sankcií v roku 2022. Avšak tento pohyb na zahrnutie nových štátov je odmietaný krajinami ako Brazília, ktorá sa obáva, že nadmerná asymetria ekonomických vzťahov s Čínou oslabí vyjednávaciu silu Brasílie v multilaterálnych rokovaniach skupiny. Táto váhavosť je relevantná pri analýze realistických vyhliadok na vstup Bieloruska do BRICS, keďže bieloruský režim sa snaží vstúpiť do skupiny čo najrýchlejšie. Odloží Brazílska neochota prijať nových členov v BRICS plány Alyaksandra Lukašenka? Brazílsky pohľad na Bielorusko je mnohostranný, zahŕňajúci ekonomické záujmy a politické vnímanie ovplyvnené históriou oboch krajín.</span></span>\n<span class=\"para\">Na rozdiel od brazílskych vzťahov s Ruskom, ktoré v roku 2028 oslávi 200 rokov, sú väzby s Bieloruskom relatívne nedávne, keďže krajina je formálne nezávislá len 33 rokov. Po rozpade Sovietskeho zväzu nadviazali Bielorusko a Brazília diplomatické vzťahy v roku 1992, ale až v roku 2011 zriadil Lukašenkov režim veľvyslanectvo v Brasílii. Odvtedy sa bilaterálne vzťahy vyvíjali, teoreticky oddelene od brazílsko-ruských, s množstvom protokolov o spolupráci podpísaných v posledných desiatich rokoch v oblastiach ako technológie a kultúra. Napriek tomu brazílska strana nevyhnutne vníma Bielorusko ako predĺženie svojich vzťahov s Ruskou federáciou. Historicky má brazílska verejná mienka (ale aj rozhodovatelia) málo vedomostí o politickom kontexte, ktorý sa vyvinul v bývalých sovietskych republikách po roku 1991, a má tendenciu naďalej vnímať východnú Európu ako prirodzené centrum na vykonávanie ruského vplyvu. Tento naratív ťaží z postkoloniálneho pohľadu na svet v Brazílii, ktorý vníma vzťahy so Západom s podozrením a má tendenciu validovať ruský naratív v regióne. Trend bol posilnený po protestoch v roku 2020 proti prezidentovi Lukašenkovi, ktorý sa uchýlil k prehlbovaniu vzťahov s Kremľom, aby zachránil svoj režim, a plnohodnotnej ruskej invázii na Ukrajinu v roku 2022, v ktorej Bielorusko zohralo významnú úlohu. </span>\n<span class=\"para\">Z ideologického hľadiska Vladimír Putin zvádza brazílsku konzervatívnu pravicu, ktorá je náboženská a znepokojená pokrokom sociálne progresívnych agend, aj ľavicu, ktorá je nostalgická za sovietskymi časmi, socialistickou utópiou a zostáva hlboko antiamerická. Historicky je súčasná politická trieda, ktorá vládne Brazílii, zložená z ľudí, ktorí boli prenasledovaní počas poslednej vojenskej diktatúry v krajine medzi rokmi 1964 a 1985. Brazílska politická trieda preto vníma podporu Washingtonu pri zakladaní tohto režimu ako ranu, ktorá sa ešte nezahojila. To je čiastočne kapitalizované ruskou propagandou na sociálnych médiách v krajine. Do akej miery môže Lukašenko využiť tento kontext na zlepšenie vzťahov s Brazíliou a zníženie odporu krajiny voči vstupu Minsku do skupiny, zostáva otázne. Napriek tomuto kognitívnemu aspektu brazílskeho vnímania musia byť v vzťahoch medzi Brazíliou a Bieloruskom zohľadnené aj praktické ekonomické otázky.</span>\n<span class=\"para\">Vojna významne ovplyvnila vzťah medzi oboma krajinami, najmä v ekonomickej sfére. Štruktúra obchodných vzťahov medzi oboma krajinami, ktoré boli silne ovplyvnené západnými sankciami na bieloruskú ekonomiku, bola kritickým faktorom. Bielorusko, spolu s Ruskou federáciou, je jedným z najväčších dodávateľov poľnohospodárskych hnojív pre booming poľnohospodársky sektor Brazílie. Táto juhoamerická krajina je na ceste stať sa najväčším producentom potravín na svete v nasledujúcich rokoch, čo zvyšuje tlak na jej dopyt po hnojivách. Takmer 85 percent dopytu Brazílie po hnojivách je pokrytých importom, pričom 30 percent z tejto dodávky pochádza z ruského a bieloruského priemyslu. Otázka hnojív bola kľúčová pri definovaní vzťahov Brazílie s týmito dvoma krajinami v kontexte vojny s Ukrajinou. Počas vypočutia v brazílskom Senáte v máji 2022 uviedol brazílsky veľvyslanec v Minsku, že jeho najvyššou prioritou bude \"nájsť spôsoby, ako zmierniť brazílske ťažkosti pri prístupe k produktu.\" Dokonca aj brazílsky prezident v tom čase, Jair Bolsonaro, uskutočnil kontroverznú návštevu Moskvy len pár dní pred inváziou na Ukrajinu, aby túto záležitosť prediskutoval s prezidentom Vladimírom Putinom.</span>\n<span class=\"para\">Tu môžeme poznamenať ďalší zásadný aspekt brazílskej pozície: vzťahy s Ruskom a Bieloruskom presahujú polarizovanú politickú scénu v Brasílii. Ak existujú zásadné rozdiely medzi prístupom bývalého prezidenta Bolsonara a súčasnej administratívy Luly da Silvy k rôznym témam v medzinárodných vzťahoch, najmä k Venezuele Nicolasa Madura, to isté neplatí pri diskusii o Rusku a Bielorusku. Časť tejto zjavnej koherencie je tlak, ktorý vyvíja poľnohospodárske lobovanie, ktoré je veľmi mocné v brazílskom parlamente a má záujem o import hnojív za rozumné ceny, na federálnu vládu, aby udržala dobré vzťahy s Putinom a Lukašenkom. Avšak tento vzťah závislosti spôsobuje aj nepohodlie brazílskym úradom.</span>\n<span class=\"para\">V roku 2023 dosiahol obchodný tok medzi Brazíliou a Bieloruskom 378,8 milióna dolárov, čo je skromná suma v porovnaní s brazílskym zahraničným obchodom, ktorý dosahuje 500 miliárd dolárov. Avšak zároveň to umiestňuje Brazíliu medzi desať najvýznamnejších obchodných partnerov na svete pre malé zahraničné obchodovanie Bieloruska. V Brasílii sú sťažnosti na extrémnu nerovnováhu týchto vzťahov. Kým bieloruské exporty do Brazílie dosiahli minulý rok 372 miliónov dolárov, hodnota importu bola len 6,4 milióna dolárov, čo viedlo k bieloruskej nadvýške 366 miliónov dolárov. Chemické hnojivá predstavovali 96 percent tejto bilancie. Brazílske úrady opakovane vyzvali na reaktiváciu domácej výroby hnojív v tomto kontexte. V roku 2023 brazílsky vláda spustila Národný plán hnojív (PNF), ktorý predpokladá, že závislosť krajiny na importovaných produktoch klesne o 50 percent v nasledujúcich rokoch. Táto nová politika by mohla neutralizovať Lukašenkov najväčší majetok vo vzťahu k Brazílii.</span>\n<span class=\"para\">Praktické účinky vstupu Bieloruska do BRICS by mohli byť významné. Hoci skupina nemá zdieľanú formu správy alebo zónu voľného obchodu, z finančného hľadiska by Bielorusko získalo rozšírený prístup k Novému rozvojovému banke (NDB), známej ako \"BRICS Banka.\" Inštitúcia so sídlom v Číne a vedená bývalou brazílskou prezidentkou Dilman Rousseffovou má v svojich pokladniciach miliardy dolárov, čo by mohlo čiastočne zmierniť účinky sankcií na bieloruskú ekonomiku. Minsk by tiež získal prístup k Mechanizmu rezervného fondu (CRA), fondu vo výške 100 miliárd dolárov určenému na záchranu krajín v skupine s problémami v ich platobnej bilancii. Jedným z najvýznamnejších aspektov takýchto mechanizmov je denominovanie jeho pôžičiek v miestnej mene namiesto ich citovania v amerických dolároch, čo sleduje logiku 'de-dolarizácie', ktorú krajiny skupiny čoraz častejšie uvádzajú ako prioritu na protiopatrenie voči americkému ekonomickému vplyvu. Môže to byť dobrá správa pre Lukašenkov režim, pretože by to zmiernilo riziká spojené s ostrou zmenou výmenných kurzov v Bielorusku.</span>\n<span class=\"para\">Z brazílskeho pohľadu však nie je potrebné analyzovať len už diskutované otázky vzťahov s Bieloruskom a Ruskom, ale aj možné vedľajšie účinky udalostí v iných regiónoch sveta. Venezuela, ktorá sa tiež usiluje o vstup do BRICS, je dobrým príkladom. Od napätia spôsobeného vládou Nicolasa Madura na hranici s Guayanou minulý rok až po volebné procesy, ktoré vyvrcholili opätovným zvolením venezuelského lídra v júli - široko spochybňovaného medzinárodnými pozorovateľmi - prechádzajú vzťahy medzi Caracasa a Brasíliou neustálym procesom korózie. Konečnou kvapkou bola odmietnutie administratívy Luly oficiálne uznať Madurovo víťazstvo. Rovnaký scenár platí pre Nikaragu, ktorú vedie Daniel Ortega, ktorá prerušila diplomatické vzťahy s Brazíliou po opakovaných protestoch z Brasílie ohľadom situácie s ľudskými právami v krajine. Nikaragua nedávno požiadala o vstup do BRICS. Ako sa Brazília zachová voči ich vstupu do skupiny, či ich zablokuje a ako to ovplyvní prístup Bieloruska, by sa malo tiež starostlivo analyzovať na summite v Kazani.</span>\n<span class=\"para\">Nech sú akékoľvek objektívy použité na analýzu expanzie skupiny BRICS, je zrejmé, že tento pohyb predstavuje ďalší znak, že moc pokračuje v migrácii na Východ. Napriek geografickej polohe Brazílie a blízkym vzťahom so Spojenými štátmi a Západnou Európou sa krajina snaží zúčastniť na tomto procese, pričom si zachováva svoje ekonomické a politické záujmy. Vzhľadom na vyššie uvedené a napriek všetkým výzvam má Bielorusko potenciál pripojiť sa k BRICS, ak nie po summite v Kazani, tak v nie tak vzdialenej budúcnosti. Takéto dosiahnutie by prospelo Lukašenkovmu režimu a ďalej posilnilo ruský vplyv nad krajinou. Okolo tridsiatich štátov sa teraz prihlásilo o vstup do skupiny, čo nevyhnutne posilní čínsky vplyv na celom svete, keďže krajina zodpovedá za najväčší podiel ekonomiky a zahraničného obchodu skupiny. Táto nerovnováha znepokojuje krajiny ako Brazília, ale zároveň je málo toho, čo môže Brasília urobiť na protiopatrenie voči cieľom Pekingu. Brazília však môže zmierniť jazyk skupiny vo svojich konečných vyhláseniach, keďže brazílska vláda sa snaží vyvážiť svoju kultúrnu a geografickú blízkosť k Západu a svoju ambíciu stať sa nezávislým globálnym hráčom. Z európskeho hľadiska existuje osobitné pochopenie tohto paradoxu. V posledných dňoch Európska únia preukázala nezvyčajnú ochotu postúpiť v rokovaniach s juhoamerickým blokom Mercosur - ktorého vedúcim členom je Brazília - aby pracovala na vytvorení dohody o asociácii. Tento krok je mnohými vnímaný ako pokus, aspoň, udržať Brazíliu v pozícii bližšej Západu uprostred tohto procesu rastúcej globálnej deľby, ktorú predstavuje expanzia BRICS. Avšak, ako krajina zvládne rôzne záujmy týchto hráčov, zostáva pozorovať.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> je doktorand v odbore politických vied na Univerzite vo Wroclawi.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Podporujeme bieloruské prebudenie’24” je projekt spolufinancovaný <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> v rámci poľskej rozvojovej spolupráce Ministerstva zahraničných vecí Poľskej republiky vo výške 230 000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Táto publikácia vyjadruje názory autora a nemôže byť identifikovaná s oficiálnym postojom Ministerstva zahraničných vecí Poľskej republiky.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>Mellan den 22 och 24 oktober 2024 träffades stats- och regeringscheferna för BRICS i den ryska staden Kazan för att diskutera en ny omgång av gruppens expansion. Det förväntas att länder som Belarus, Algeriet och Venezuela, bland andra, kommer att bjudas in att gå med i gruppen som ursprungligen bildades av Brasilien, Kina, Indien och den ryska federationen. BRICS-länderna har alltmer setts som en oppositionsblock mot den transatlantiska alliansen av USA, Kanada, Storbritannien och Europeiska unionen. Även om många av dess medlemsländer förespråkar omorganisering av internationella institutioner för att göra dem 'mer pluralistiska', uppfattas gruppen också som en konsolidering av kinesisk hegemoni över ett växande antal stater. BRICS-expansionsrörelsen ses därför med mycket positiva ögon av Peking och Moskva, där den senare är fast besluten att bryta sin isolering efter införandet av stränga sanktioner 2022. Denna rörelse för att inkludera nya stater motarbetas dock av länder som Brasilien, som fruktar att den överdrivna asymmetrin i de ekonomiska relationerna med Kina kommer att späda ut Brasílias förhandlingskraft i gruppens multilaterala förhandlingar. Denna tvekan är relevant när man analyserar realistiska utsikter för Belarussens inträde i BRICS, eftersom det belarusiska regimet syftar till att gå med i gruppen så snabbt som möjligt. Kommer Brasiliens motvilja att acceptera nya medlemmar i BRICS att skjuta upp Alyaksandr Lukashenkas planer? Den brasilianska perspektivet på Belarus är mångfacetterat, med ekonomiska intressen och politiska uppfattningar som påverkas av historien mellan de två länderna.</span></span>\n<span class=\"para\">Till skillnad från de brasilianska relationerna med Ryssland, som kommer att fira 200 år 2028, är banden med Belarus relativt nya, med tanke på att landet har varit formellt oberoende i blott 33 år. Efter Sovjetunionens kollaps etablerade Belarus och Brasilien diplomatiska relationer 1992, men först 2011 etablerade Lukashenka-regimen en ambassad i Brasilia. Sedan dess har de bilaterala relationerna utvecklats, i teorin, separat från de brasiliansk-ryska, med ett antal samarbetsprotokoll som undertecknats under de senaste tio åren inom områden som teknik och kultur. Trots detta uppfattar den brasilianska sidan oundvikligen Belarus som en förlängning av sina relationer med den ryska federationen. Historiskt sett har den brasilianska allmänheten (men också beslutsfattare) lite kunskap om den politiska kontext som utvecklades i de tidigare sovjetrepublikerna efter 1991 och tenderar att fortsätta se Östeuropa som en naturlig knutpunkt för att utöva ryskt inflytande. Denna berättelse gynnas av den postkoloniala världsbilden i Brasilien, som ser relationer med väst med misstänksamhet och tenderar att validera den ryska berättelsen i regionen. Trenden förstärktes efter protesterna 2020 mot president Lukashenka, som resorterade till att fördjupa relationerna med Kreml för att rädda sitt regim, och den fullskaliga ryska invasionen av Ukraina 2022, där Belarus spelade en betydande roll. </span>\n<span class=\"para\">I ideologiska termer förför Vladimir Putin både den brasilianska konservativa högern, som är religiös och bekymrad över att främja socialt progressiva agendor, och vänstern, som är nostalgisk för sovjetiska tider, socialistisk utopi och förblir djupt antiamerikansk. Historiskt sett består den nuvarande politiska klassen som styr Brasilien av personer som förföljdes under den senaste militärdiktaturen i landet mellan 1964 och 1985. Den brasilianska politiska klassen ser därför Washingtons stöd för att etablera den regim som en sår som ännu inte har läkt. Detta utnyttjas delvis av rysk propaganda i landets sociala medier. I vilken utsträckning Lukashenka kan dra nytta av denna kontext för att förbättra relationerna med Brasilien och sänka landets motstånd mot Minsks inträde i gruppen återstår att se. Trots detta kognitiva aspekt av den brasilianska uppfattningen måste också praktiska ekonomiska frågor beaktas i relationerna mellan Brasilien och Belarus.</span>\n<span class=\"para\">Kriget har haft en betydande inverkan på relationen mellan de två länderna, särskilt inom den ekonomiska sfären. Strukturen av handelsrelationerna mellan de två länderna, som påverkades kraftigt av de västerländska sanktionerna mot den belarusiska ekonomin, har varit en kritisk faktor. Belarus, tillsammans med den ryska federationen, är en av de största leverantörerna av jordbruksfertilizer för Brasiliens blomstrande jordbrukssektor. Detta sydamerikanska land är på väg att bli världens största livsmedelsproducent under de kommande åren, vilket ökar trycket på dess efterfrågan på gödningsmedel. Nästan 85 procent av Brasiliens efterfrågan på gödningsmedel tillgodoses genom import, där 30 procent av denna leverans kommer från ryska och belarusiska industrier. Frågan om gödningsmedel har varit central för att definiera Brasiliens relationer med dessa två länder i kontexten av kriget med Ukraina. Under en utfrågning i den brasilianska senaten i maj 2022 angav den brasilianska ambassadören i Minsk att hans högsta prioritet skulle vara \"att hitta sätt att mildra brasilianska svårigheter att få tillgång till produkten.\" Även den brasilianska presidenten vid den tiden, Jair Bolsonaro, gjorde ett kontroversiellt besök i Moskva bara dagar före invasionen av Ukraina för att diskutera denna fråga med president Vladimir Putin.</span>\n<span class=\"para\">Här kan vi notera en annan viktig aspekt av den brasilianska positionen: relationerna med Ryssland och Belarus överskrider den polariserade politiska scenen i Brasília. Om det finns grundläggande skillnader mellan den inställning som antogs av den tidigare presidenten Bolsonaro och den nuvarande administrationen av Lula da Silva angående olika ämnen inom internationella relationer, särskilt Nicolas Maduros Venezuela, så är det inte fallet när man diskuterar Ryssland och Belarus. En del av denna uppenbara sammanhållning är det tryck som det jordbrukslobby, som är mycket mäktigt i den brasilianska parlamentet och intresserat av att importera gödningsmedel till rimliga priser, utövar på den federala regeringen för att upprätthålla goda relationer med Putin och Lukashenka. Men denna beroendeförhållande orsakar också obehag för brasilianska myndigheter.</span>\n<span class=\"para\">År 2023 uppgick handelsflödet mellan Brasilien och Belarus till 378,8 miljoner US-dollar, en blygsam summa jämfört med Brasiliens utrikeshandel som uppgår till 500 miljarder dollar. Men samtidigt placerar det Brasilien som en av de tio största handelspartnerna i världen för Belarussens lilla utrikeshandel. Det finns klagomål i Brasília om den extrema obalansen i dessa relationer. Medan belarusiska exporten till Brasilien uppgick till 372 miljoner dollar förra året, var dess importvärde endast 6,4 miljoner dollar, vilket resulterade i ett belarusiskt överskott på 366 miljoner dollar. Kemiska gödningsmedel stod för 96 procent av denna balans. Brasilianska myndigheter har upprepade gånger krävt en reaktivering av inhemsk gödningsmedelsproduktion i detta sammanhang. År 2023 lanserade den brasilianska regeringen den nationella gödningsmedelsplanen (PNF), som förutspår att landets beroende av importerade produkter kommer att minska med 50 procent under de kommande åren. Denna nya politik skulle kunna neutralisera Lukashenkas största tillgång i hans relation med Brasilien.</span>\n<span class=\"para\">De praktiska effekterna av Belarus inträde i BRICS skulle kunna vara betydande. Även om gruppen inte har någon gemensam styrningsform eller ett frihandelsområde, skulle Belarus från ett finansiellt perspektiv få utvidgad tillgång till New Development Bank (NDB), som populärt kallas \"BRICS-banken.\" Institutionen, baserad i Kina och ledd av den tidigare brasilianska presidenten Dilma Rousseff, har miljarder dollar i sina kistor, vilket delvis skulle kunna lindra effekterna av sanktionerna på den belarusiska ekonomin. Minsk skulle också få tillgång till Contingent Reserve Arrangement (CRA), en fond på 100 miljarder dollar som syftar till att rädda länder i gruppen med problem i sina betalningsbalanser. En av de mest anmärkningsvärda aspekterna av sådana mekanismer är att lånen denomineras i lokal valuta istället för att prissättas i US-dollar, vilket följer en logik av 'de-dollarization' som alltmer nämns av gruppens länder som en prioritet för att motverka det amerikanska ekonomiska inflytandet. Det skulle kunna vara goda nyheter för Lukashenka-regimen, eftersom det skulle mildra riskerna kopplade till en kraftig förändring av växelkurserna i Belarus.</span>\n<span class=\"para\">Från ett brasilianskt perspektiv måste dock inte bara de redan diskuterade frågorna om relationerna med Belarus och Ryssland analyseras, utan också de möjliga bieffekterna av händelser i andra delar av världen. Venezuela, som också strävar efter att gå med i BRICS, är ett bra exempel. Från de spänningar som orsakades av Nicolas Maduros regering vid gränsen till Guyana förra året till den valprocess som kulminerade i återvalet av den venezuelanska ledaren i juli - som internationella observatörer i stor utsträckning ifrågasatte - går relationerna mellan Caracas och Brasília igenom en kontinuerlig process av korrosion. Den sista droppen var Lula-administrationens vägran att officiellt erkänna Maduros seger. Samma scenario gäller för Nicaragua, som styrs av Daniel Ortega, som bröt de diplomatiska relationerna med Brasilien efter upprepade protester från Brasília över människorättssituationen i landet. Nicaragua ansökte nyligen också om att gå med i BRICS. Hur Brasilien kommer att agera gentemot deras inträde i gruppen, om det kommer att blockera dem, och hur detta skulle påverka Belarus inträde bör också noggrant analyseras vid toppmötet i Kazan.</span>\n<span class=\"para\">Oavsett vilka linser som används för att analysera expansionen av BRICS-gruppen, är det uppenbart att denna rörelse representerar ännu ett tecken på att makten fortsätter sin migration mot öst. Trots Brasiliens geografiska läge och nära relation med USA och Västeuropa försöker landet delta i denna process samtidigt som det upprätthåller sina ekonomiska och politiska intressen. Givet ovanstående och trots alla utmaningar har Belarus potential att gå med i BRICS, om inte efter toppmötet i Kazan, så i en inte så avlägsen framtid. En sådan prestation skulle gynna Lukashenka-regimen och ytterligare stärka det ryska inflytandet över landet. Runt trettio stater har nu ansökt om att gå med i gruppen, vilket oundvikligen skulle stärka det kinesiska inflytandet globalt, eftersom landet ansvarar för den största andelen av gruppens ekonomi och utrikeshandel. Denna obalans oroar länder som Brasilien, men samtidigt finns det lite Brasília kan göra för att motverka Pekings mål. Brasilien kan dock moderera gruppens språk i sina slututtalanden när den brasilianska regeringen försöker balansera sin kulturella och geografiska närhet till väst och sin ambition att bli en oberoende global aktör. Från ett europeiskt perspektiv finns det en särskild förståelse för denna paradox. Under de senaste dagarna har Europeiska unionen visat en ovanlig vilja att gå framåt med förhandlingar med den sydamerikanska blocket Mercosur - där Brasilien är den ledande medlemmen - för att arbeta mot etableringen av ett associationsavtal. Denna åtgärd ses av många som ett försök att åtminstone hålla Brasilien i en position närmare väst mitt i denna process av växande global uppdelning som representeras av BRICS-expansionen. Hur landet kommer att hantera de olika intressena hos dessa aktörer återstår att observera.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> är doktorand i statsvetenskap vid universitetet i Wroclaw.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Vi stöder den belarusiska uppvaknandet’24” är ett projekt som medfinansieras av <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> inom ramen för det polska utvecklingssamarbetet från utrikesdepartementet i Republiken Polen med ett belopp av 230 000 PLN.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Denna publikation uttrycker endast författarens åsikter och kan inte identifieras med den officiella positionen från utrikesdepartementet i Republiken Polen.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span>22 ile 24 Ekim 2024 tarihleri arasında, BRICS'in devlet ve hükümet başkanları, Rusya'nın Kazan şehrinde grubun genişlemesi üzerine yeni bir tur tartışmak için bir araya geldi. Belarus, Cezayir ve Venezuela gibi ülkelerin, başlangıçta Brezilya, Çin, Hindistan ve Rusya Federasyonu tarafından oluşturulan gruba katılmaları bekleniyor. BRICS ülkeleri, giderek Amerika Birleşik Devletleri, Kanada, Birleşik Krallık ve Avrupa Birliği'nin transatlantik ittifakına karşı bir muhalefet bloğu olarak görülüyor. Üye ülkelerinin birçoğu, uluslararası kurumları 'daha çoğulcu' hale getirmek için yeniden düzenlemeyi savunsa da, grup aynı zamanda Çin hegemonyasının artan bir dizi devlet üzerindeki konsolidasyonu olarak da algılanıyor. Bu nedenle, BRICS genişleme hareketi, Pekin ve Moskova tarafından son derece olumlu bir şekilde karşılanıyor; Moskova, 2022'de uygulanan ağır yaptırımların ardından izolasyonunu kırmaya kararlı. Ancak, yeni devletlerin dahil edilmesi hareketi, ekonomik ilişkilerdeki aşırı asimetri nedeniyle Brezilya'nın grup içindeki çok taraflı müzakerelerdeki pazarlık gücünün zayıflayacağından korkan Brezilya gibi ülkeler tarafından dirençle karşılanıyor. Bu tereddüt, Belarus'un BRICS'e katılma olasılıklarını analiz ederken önemlidir, çünkü Belarus rejimi grubun bir parçası haline gelmek için mümkün olan en hızlı şekilde katılmayı hedefliyor. Brezilya'nın BRICS'te yeni üyeleri kabul etme konusundaki isteksizliği, Alyaksandr Lukashenka'nın planlarını erteleyebilir mi? Brezilya'nın Belarus'a bakışı çok yönlüdür ve her iki ülkenin tarihinden etkilenen ekonomik çıkarlar ve siyasi algıları içerir.</span></span>\n<span class=\"para\">Brezilya'nın Rusya ile olan ilişkilerinin 2028'de 200. yılına gireceği göz önüne alındığında, Belarus ile olan bağlantılar nispeten yenidir; zira ülke yalnızca 33 yıldır resmi olarak bağımsızdır. Sovyetler Birliği'nin çöküşünün ardından, Belarus ve Brezilya 1992'de diplomatik ilişkiler kurdu, ancak Lukashenka rejimi ancak 2011'de Brasília'da bir büyükelçilik açtı. O zamandan beri, ikili ilişkiler teorik olarak Brezilya-Rusya ilişkilerinden ayrı olarak gelişti ve son on yılda teknoloji ve kültür gibi alanlarda birçok işbirliği protokolü imzalandı. Buna rağmen, Brezilya tarafı kaçınılmaz olarak Belarus'u Rusya Federasyonu ile olan ilişkilerinin bir uzantısı olarak algılıyor. Tarihsel olarak, Brezilya kamuoyu (ama aynı zamanda karar vericiler) 1991'den sonra eski Sovyet cumhuriyetlerinde gelişen siyasi bağlam hakkında çok az bilgiye sahip ve Doğu Avrupa'yı Rus etkisini kullanmak için doğal bir merkez olarak görmeye devam ediyor. Bu anlatı, Brezilya'daki post-kolonyal dünya görüşünden faydalanıyor; bu görüş, Batı ile olan ilişkileri şüpheyle karşılıyor ve bölgede Rus anlatısını doğrulamaya eğilimli. Bu eğilim, 2020'de Başkan Lukashenka'ya karşı yapılan protestoların ardından pekişti; Lukashenka, rejimini kurtarmak için Kremlin ile ilişkileri derinleştirmeye yöneldi ve 2022'de Belarus'un önemli bir rol oynadığı Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli Rus işgali gerçekleşti. </span>\n<span class=\"para\">İdeolojik terimlerle, Vladimir Putin, sosyal olarak ilerici gündemleri ilerletme konusunda dini ve endişeli olan Brezilyalı muhafazakar sağ ile Sovyet dönemlerini özleyen, sosyalist ütopyayı hatırlayan ve derin bir anti-Amerikan duruş sergileyen sol kesimi cezbetmektedir. Tarihsel olarak, Brezilya'yı yöneten mevcut siyasi sınıf, 1964 ile 1985 yılları arasında ülkedeki son askeri diktatörlük sırasında zulme uğramış insanlardan oluşmaktadır. Bu nedenle, Brezilya siyasi sınıfı, Washington'un o rejimi kurma konusundaki desteğini henüz iyileşmemiş bir yara olarak görmektedir. Bu durum, Rus propagandası tarafından ülkenin sosyal medyasında kısmen istismar edilmektedir. Lukashenka'nın bu bağlamdan yararlanarak Brezilya ile ilişkileri geliştirme ve ülkenin Minsk'in gruba katılmasına karşı direncini azaltma olasılığı henüz belirsizliğini koruyor. Brezilya algısının bu bilişsel yönüne rağmen, Brezilya ile Belarus arasındaki ilişkilerde pratik ekonomik meseleler de dikkate alınmalıdır.</span>\n<span class=\"para\">Savaş, iki ülke arasındaki ilişkiyi önemli ölçüde etkilemiştir, özellikle ekonomik alanda. İki ülke arasındaki ticari ilişkilerin yapısı, Belarus ekonomisine yönelik batı yaptırımlarından ciddi şekilde etkilenmiştir ve bu kritik bir faktördür. Belarus, Rusya Federasyonu ile birlikte, Brezilya'nın hızla büyüyen tarım sektörüne en büyük tarımsal gübre tedarikçilerinden biridir. Bu Güney Amerika ülkesi, önümüzdeki yıllarda dünyanın en büyük gıda üreticisi olma yolunda ilerliyor ve bu durum gübre talebine baskı yapıyor. Brezilya'nın gübre talebinin neredeyse %85'i ithalatla karşılanmakta olup, bu arzın %30'u Rus ve Belarus sanayilerinden gelmektedir. Gübre meselesi, Ukrayna ile olan savaş bağlamında Brezilya'nın bu iki ülke ile olan ilişkilerini tanımlamada merkezi bir rol oynamıştır. Mayıs 2022'de Brezilya Senatosu'nda yapılan bir oturumda, Minsk'teki Brezilya büyükelçisi, önceliğinin \"Brezilya'nın ürüne erişimindeki zorlukları hafifletmenin yollarını bulmak\" olacağını belirtmiştir. O dönemdeki Brezilya Cumhurbaşkanı Jair Bolsonaro, bu konuyu Başkan Vladimir Putin ile görüşmek üzere Ukrayna'nın işgali öncesinde Moskova'ya tartışmalı bir ziyaret gerçekleştirmiştir.</span>\n<span class=\"para\">Burada, Brezilya'nın konumunun bir başka önemli yönünü not edebiliriz: Rusya ve Belarus ile olan ilişkiler, Brasília'daki kutuplaşmış siyasi sahneyi aşmaktadır. Eski başkan Bolsonaro ile mevcut Lula da Silva yönetimi arasında uluslararası ilişkilerde, özellikle Nicolas Maduro'nun Venezuela'sı ile ilgili farklı konularda temel farklılıklar varsa da, Rusya ve Belarus söz konusu olduğunda aynı durum geçerli değildir. Bu görünür uyumun bir kısmı, Brezilya parlamentosunda çok güçlü olan ve gübreleri makul fiyatlarla ithal etmekle ilgilenen tarım lobisinin, federal hükümete Putin ve Lukashenka ile iyi ilişkileri sürdürmesi için baskı yapmasından kaynaklanmaktadır. Ancak, bu bağımlılık ilişkisi aynı zamanda Brezilya yetkilileri için rahatsızlık yaratmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">2023'te, Brezilya ile Belarus arasındaki ticaret akışı 378,8 milyon ABD doları olarak gerçekleşti; bu, Brezilya'nın dış ticareti 500 milyar dolar ile karşılaştırıldığında mütevazı bir miktardır. Ancak, aynı zamanda, Brezilya'yı Belarus'un küçük dış ticareti için dünyanın en büyük on ticaret ortağından biri haline getirmektedir. Brasília'da bu ilişkilerin aşırı dengesizliği konusunda şikayetler var. Belarus'un Brezilya'ya yaptığı ihracat geçen yıl 372 milyon dolar iken, ithalat değeri yalnızca 6,4 milyon dolar olarak gerçekleşmiş ve bu da 366 milyon dolarlık bir Belarus fazlası oluşturmuştur. Kimyasal gübreler bu dengenin %96'sını oluşturmuştur. Brezilya yetkilileri, bu bağlamda yerli gübre üretiminin yeniden canlandırılması çağrısında bulunmuşlardır. 2023'te, Brezilya hükümeti, ülkenin ithal ürünlere olan bağımlılığının önümüzdeki yıllarda %50 oranında azalmasını öngören Ulusal Gübre Planı (PNF) başlatmıştır. Bu yeni politika, Lukashenka'nın Brezilya ile olan ilişkilerindeki en büyük varlığını etkisiz hale getirebilir.</span>\n<span class=\"para\">Belarus'un BRICS'e katılmasının pratik etkileri önemli olabilir. Grup, ortak bir yönetim biçimi veya serbest ticaret alanına sahip olmasa da, finansal açıdan Belarus, \"BRICS Bankası\" olarak bilinen Yeni Kalkınma Bankası'na (NDB) genişletilmiş erişim kazanacaktır. Çin merkezli olan ve eski Brezilya Cumhurbaşkanı Dilma Rousseff'in başkanlık ettiği bu kurum, Belarus ekonomisine yönelik yaptırımların etkilerini kısmen hafifletebilecek milyarlarca dolara sahiptir. Minsk ayrıca, grup içindeki ülkelerin ödemeler dengesi sorunları için kurtarma amaçlı 100 milyar dolarlık bir fon olan Kontenjan Rezerv Anlaşması'na (CRA) erişim kazanacaktır. Bu tür mekanizmaların en dikkat çekici yönlerinden biri, kredilerini yerel para biriminde tanımlamak yerine ABD doları cinsinden fiyatlandırılmasıdır; bu, grubun ülkeleri tarafından Amerikan ekonomik etkisini dengelemek için öncelik olarak giderek daha fazla dile getirilen 'dolarizasyonu azaltma' mantığını takip etmektedir. Bu, Lukashenka rejimi için iyi bir haber olabilir, çünkü Belarus'taki döviz kurlarındaki keskin değişimle ilişkili riskleri azaltacaktır.</span>\n<span class=\"para\">Brezilya perspektifinden bakıldığında, yalnızca Belarus ve Rusya ile olan ilişkilerin daha önce tartışılan meseleleri değil, aynı zamanda dünyanın diğer bölgelerindeki olayların olası yan etkileri de analiz edilmelidir. BRICS'e katılmayı arzulayan Venezuela, iyi bir örnektir. Geçen yıl Nicolas Maduro'nun hükümetinin Guyana sınırında yarattığı gerilimlerden, Temmuz ayında uluslararası gözlemciler tarafından geniş çapta tartışılan Venezuela liderinin yeniden seçilmesiyle sonuçlanan seçim sürecine kadar, Caracas ile Brasília arasındaki ilişkiler sürekli bir aşınma sürecinden geçmektedir. Son damla, Lula yönetiminin Maduro'nun zaferini resmi olarak tanımayı reddetmesi olmuştur. Aynı senaryo, insan hakları durumu nedeniyle Brasília'nın tekrar eden protestolarının ardından Brezilya ile diplomatik ilişkileri kesen Daniel Ortega'nın yönettiği Nikaragua için de geçerlidir. Nikaragua da yakın zamanda BRICS'e katılmak için başvuruda bulunmuştur. Brezilya'nın bu ülkelerin gruba katılımına karşı nasıl bir tutum sergileyeceği, onları engelleyip engellemeyeceği ve bunun Belarus'un katılımını nasıl etkileyeceği, Kazan'daki zirvede dikkatlice analiz edilmelidir.</span>\n<span class=\"para\">BRICS grubunun genişlemesini analiz etmek için kullanılan lensler ne olursa olsun, bu hareketin gücün doğuya doğru göç etmeye devam ettiğinin bir başka işareti olduğu açıktır. Brezilya'nın coğrafi konumu ve ABD ile Batı Avrupa ile olan yakın ilişkilerine rağmen, ülke ekonomik ve siyasi çıkarlarını koruyarak bu süreçte yer almaya çalışmaktadır. Yukarıda belirtilenler ve tüm zorluklara rağmen, Belarus'un BRICS'e katılma potansiyeli vardır; eğer Kazan zirvesinden sonra değilse, çok da uzak olmayan bir gelecekte katılabilir. Böyle bir başarı, Lukashenka rejimine fayda sağlayacak ve ülke üzerindeki Rus etkisini daha da güçlendirecektir. Şu anda yaklaşık otuz devlet gruba katılmak için başvuruda bulunmuştur; bu durum, grubun ekonomisinin ve dış ticaretinin en büyük payına sahip olan Çin'in dünya genelindeki etkisini kaçınılmaz olarak artıracaktır. Bu dengesizlik, Brezilya gibi ülkeleri endişelendiriyor, ancak aynı zamanda Brasília'nın Pekin'in hedeflerine karşı koymak için yapabileceği çok az şey var. Ancak Brezilya, grubun son açıklamalarında dilini dengeleyebilir; zira Brezilya hükümeti, Batı ile olan kültürel ve coğrafi yakınlığını ve bağımsız bir küresel oyuncu olma arzusunu dengelemeye çalışmaktadır. Avrupa perspektifinden bakıldığında, bu paradoksun özel bir anlayışı vardır. Son günlerde, Avrupa Birliği, Brezilya'nın önde gelen üyesi olduğu Güney Amerika bloku Mercosur ile bir ortaklık anlaşması kurma yönünde müzakereleri ilerletme konusunda alışılmadık bir istek göstermiştir. Bu hareket, birçok kişi tarafından, en azından BRICS genişlemesiyle temsil edilen bu artan küresel bölünme süreci içinde Brezilya'yı Batı'ya daha yakın bir konumda tutma girişimi olarak görülmektedir. Ancak, ülkenin bu oyuncuların farklı çıkarlarını nasıl yöneteceği henüz gözlemlenmelidir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong>, Wroclaw Üniversitesi'nde Siyaset Bilimleri doktora adayıdır.</span>\n<span class=\"para\"><em>“Belarusian Awakening’24” projesi, Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı'nın Polonya kalkınma işbirliği çerçevesinde 230.000 PLN tutarında ortak finansman sağladığı bir projedir.</em></span>\n<span class=\"para\"><em>Bu yayın yalnızca yazarın görüşlerini ifade etmekte olup, Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı'nın resmi pozisyonu ile özdeşleştirilemez.</em></span>\n<span class=\"para\"></span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
    key:"pubDate": string:"2024-11-27T17:28:03",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38251",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:31:52.276",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgqp6rwcar63altd236bh6y",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Moscow,,Russia,,International,Trade,Center.,September,14,,2024.,Media,Summit"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-scaled-e1732724747473.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-300x182.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-1024x623.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-768x467.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-1536x934.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-2048x1246.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-4096x2492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-600x365.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/11/shutterstock_2519133691-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"Wird Weißrussland den BRICS beitreten? Eine brasilianische Perspektive.",
                key:"uid": string:"13d9a3f0-c635-4859-a930-72e109d98554",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Zwischen dem 22. und 24. Oktober 2024 trafen sich die Staats- und Regierungschefs der BRICS in der russischen Stadt Kasan, um eine neue Runde der Expansion der Gruppe zu debattieren. Es wird erwartet, dass Länder wie Weißrussland, Algerien und Venezuela, unter anderem, eingeladen werden, der ursprünglich von Brasilien, China, Indien und der Russischen Föderation gegründeten Gruppe beizutreten. Die BRICS-Staaten werden zunehmend als Oppositionsblock zur transatlantischen Allianz der Vereinigten Staaten, Kanadas, des Vereinigten Königreichs und der Europäischen Union wahrgenommen. Obwohl viele ihrer Mitgliedsländer für eine Umgestaltung internationaler Institutionen plädieren, um sie 'pluralistischer' zu machen, wird die Gruppe auch als Konsolidierung der chinesischen Hegemonie über eine wachsende Anzahl von Staaten wahrgenommen. Die BRICS-Expansionsbewegung wird daher von Peking und Moskau mit sehr positiven Augen gesehen, wobei letzteres sich verpflichtet hat, seine Isolation nach der Verhängung strenger Sanktionen im Jahr 2022 zu brechen. Diese Bewegung zur Einbeziehung neuer Staaten wird jedoch von Ländern wie Brasilien, das befürchtet, dass die übermäßige Asymmetrie der Wirtschaftsbeziehungen zu China Brasílias Verhandlungsmacht in den multilateralen Verhandlungen der Gruppe verwässern wird, widerstanden. Diese Zögerlichkeit ist relevant, wenn man die realistischen Aussichten für den Beitritt Weißrusslands zu den BRICS analysiert, da das weißrussische Regime darauf abzielt, so schnell wie möglich der Gruppe beizutreten. Wird Brasiliens Zögern, neue Mitglieder in den BRICS zu akzeptieren, Alyaksandr Lukashenkas Pläne aufschieben? Die brasilianische Perspektive auf Weißrussland ist vielschichtig und umfasst wirtschaftliche Interessen und politische Wahrnehmungen, die von der Geschichte beider Länder beeinflusst sind.</span></p>\n<p>Im Gegensatz zu den brasilianischen Beziehungen zu Russland, die 2028 200 Jahre alt sein werden, sind die Verbindungen zu Weißrussland relativ neu, da das Land erst seit 33 Jahren formal unabhängig ist. Nach dem Zusammenbruch der Sowjetunion etablierten Weißrussland und Brasilien 1992 diplomatische Beziehungen, aber erst 2011 errichtete das Lukaschenka-Regime eine Botschaft in Brasília. Seitdem haben sich die bilateralen Beziehungen theoretisch getrennt von den brasilianisch-russischen entwickelt, mit zahlreichen Kooperationsprotokollen, die in den letzten zehn Jahren in Bereichen wie Technologie und Kultur unterzeichnet wurden. Trotz dessen nimmt die brasilianische Seite Weißrussland unvermeidlich als eine Erweiterung ihrer Beziehungen zur Russischen Föderation wahr. Historisch gesehen hat die brasilianische öffentliche Meinung (aber auch Entscheidungsträger) wenig Wissen über den politischen Kontext, der sich in den ehemaligen Sowjetrepubliken nach 1991 entwickelte, und neigt dazu, Osteuropa weiterhin als einen natürlichen Knotenpunkt für die Ausübung russischen Einflusses zu betrachten. Diese Erzählung profitiert von der postkolonialen Weltanschauung in Brasilien, die die Beziehungen zum Westen mit Misstrauen betrachtet und dazu tendiert, die russische Erzählung in der Region zu validieren. Der Trend wurde nach den Protesten von 2020 gegen Präsident Lukaschenka verstärkt, der sich zur Rettung seines Regimes gezwungen sah, die Beziehungen zum Kreml zu vertiefen, und der umfassenden russischen Invasion in der Ukraine im Jahr 2022, an der Weißrussland eine bedeutende Rolle spielte. </p>\n<p>In ideologischen Begriffen verführt Wladimir Putin sowohl die brasilianische konservative Rechte, die religiös ist und sich um die Förderung sozial fortschrittlicher Agenden sorgt, als auch die Linke, die nostalgisch auf sowjetische Zeiten und sozialistische Utopien zurückblickt und tief antiamerikanisch bleibt. Historisch gesehen besteht die derzeitige politische Klasse, die Brasilien regiert, aus Menschen, die während der letzten Militärdiktatur im Land zwischen 1964 und 1985 verfolgt wurden. Die brasilianische politische Klasse sieht daher die Unterstützung Washingtons für die Etablierung dieses Regimes als eine Wunde, die noch nicht geheilt ist. Dies wird teilweise von der russischen Propaganda in den sozialen Medien des Landes ausgenutzt. Inwieweit Lukaschenka diesen Kontext nutzen kann, um die Beziehungen zu Brasilien zu verbessern und die Widerstände des Landes gegen den Beitritt von Minsk zur Gruppe zu verringern, bleibt abzuwarten. Trotz dieses kognitiven Aspekts der brasilianischen Wahrnehmung müssen auch praktische wirtschaftliche Fragen in den Beziehungen zwischen Brasilien und Weißrussland berücksichtigt werden.</p>\n<p>Der Krieg hat die Beziehung zwischen den beiden Ländern erheblich beeinflusst, insbesondere im wirtschaftlichen Bereich. Die Struktur der Handelsbeziehungen zwischen den beiden Ländern, die stark von den westlichen Sanktionen gegen die weißrussische Wirtschaft betroffen waren, war ein kritischer Faktor. Weißrussland ist zusammen mit der Russischen Föderation einer der größten Lieferanten von landwirtschaftlichen Düngemitteln für den boomenden Agrarsektor Brasiliens. Dieses südamerikanische Land ist auf dem besten Weg, in den kommenden Jahren der größte Nahrungsmittelproduzent der Welt zu werden, was den Druck auf die Nachfrage nach Düngemitteln erhöht. Fast 85 Prozent des Düngemittelbedarfs Brasiliens werden durch Importe gedeckt, wobei 30 Prozent dieses Angebots aus der russischen und weißrussischen Industrie stammen. Die Frage der Düngemittel war zentral für die Definition der Beziehungen Brasiliens zu diesen beiden Ländern im Kontext des Krieges mit der Ukraine. Während einer Anhörung im brasilianischen Senat im Mai 2022 erklärte der brasilianische Botschafter in Minsk, dass seine oberste Priorität darin bestehe, \"Wege zu finden, um die brasilianischen Schwierigkeiten beim Zugang zu dem Produkt zu mildern.\" Sogar der damalige brasilianische Präsident Jair Bolsonaro unternahm nur wenige Tage vor der Invasion der Ukraine einen umstrittenen Besuch in Moskau, um diese Angelegenheit mit Präsident Wladimir Putin zu besprechen.</p>\n<p>Hier können wir einen weiteren wesentlichen Aspekt der brasilianischen Position feststellen: Die Beziehungen zu Russland und Weißrussland überschreiten die polarisierten politischen Szenen in Brasília. Wenn es grundlegende Unterschiede zwischen dem Ansatz des ehemaligen Präsidenten Bolsonaro und der aktuellen Verwaltung von Lula da Silva in Bezug auf verschiedene Themen in den internationalen Beziehungen, insbesondere Venezuelas Nicolas Maduro, gibt, gilt dies nicht, wenn es um Russland und Weißrussland geht. Ein Teil dieser offensichtlichen Kohäsion ist der Druck, den die landwirtschaftliche Lobby, die im brasilianischen Parlament sehr mächtig ist und an der Einfuhr von Düngemitteln zu angemessenen Preisen interessiert ist, auf die Bundesregierung ausübt, um gute Beziehungen zu Putin und Lukaschenka aufrechtzuerhalten. Diese Abhängigkeit verursacht jedoch auch Unbehagen bei den brasilianischen Behörden.</p>\n<p>Im Jahr 2023 belief sich der Handelsfluss zwischen Brasilien und Weißrussland auf 378,8 Millionen US-Dollar, ein bescheidener Betrag im Vergleich zum brasilianischen Außenhandel, der bei 500 Milliarden Dollar liegt. Gleichzeitig platziert es Brasilien jedoch als einen der zehn bedeutendsten Handelspartner der Welt für den kleinen Außenhandel Weißrusslands. In Brasília gibt es Beschwerden über das extreme Ungleichgewicht dieser Beziehungen. Während die Exporte Weißrusslands nach Brasilien im vergangenen Jahr bei 372 Millionen Dollar lagen, betrug der Importwert nur 6,4 Millionen Dollar, was zu einem weißrussischen Überschuss von 366 Millionen Dollar führte. Chemische Düngemittel machten 96 Prozent dieses Gleichgewichts aus. Die brasilianischen Behörden haben in diesem Zusammenhang wiederholt eine Reaktivierung der inländischen Düngemittelproduktion gefordert. Im Jahr 2023 startete die brasilianische Regierung den Nationalen Düngemittelplan (PNF), der voraussagt, dass die Abhängigkeit des Landes von importierten Produkten in den kommenden Jahren um 50 Prozent sinken wird. Diese neue Politik könnte Lukaschenkas größtes Asset in seiner Beziehung zu Brasilien neutralisieren.</p>\n<p>Die praktischen Auswirkungen eines Beitritts Weißrusslands zu den BRICS könnten erheblich sein. Während die Gruppe keine gemeinsame Regierungsform oder eine Freihandelszone hat, würde Weißrussland aus finanzieller Sicht einen erweiterten Zugang zur Neuen Entwicklungsbank (NDB), die umgangssprachlich als \"BRICS-Bank\" bekannt ist, gewinnen. Die in China ansässige Institution, die von der ehemaligen brasilianischen Präsidentin Dilma Rousseff geleitet wird, verfügt über Milliarden von Dollar in ihren Kassen, die teilweise die Auswirkungen der Sanktionen auf die weißrussische Wirtschaft mildern könnten. Minsk würde auch Zugang zum Contingent Reserve Arrangement (CRA) erhalten, einem 100-Milliarden-Dollar-Fonds, der darauf abzielt, Länder in der Gruppe mit Problemen in ihrer Zahlungsbilanz zu unterstützen. Eines der bemerkenswertesten Aspekte solcher Mechanismen ist die Nennung ihrer Kredite in lokaler Währung anstelle von US-Dollar, was einer Logik der 'De-Dollarization' folgt, die von den Ländern der Gruppe zunehmend als Priorität genannt wird, um den amerikanischen wirtschaftlichen Einfluss zu bekämpfen. Dies könnte eine gute Nachricht für das Lukaschenka-Regime sein, da es die Risiken im Zusammenhang mit einem plötzlichen Wechselkurswechsel in Weißrussland mildern würde.</p>\n<p>Aus brasilianischer Perspektive müssen jedoch nicht nur die bereits diskutierten Fragen der Beziehungen zu Weißrussland und Russland analysiert werden, sondern auch die möglichen Nebenwirkungen von Ereignissen in anderen Regionen der Welt. Venezuela, das ebenfalls anstrebt, den BRICS beizutreten, ist ein gutes Beispiel. Von den Spannungen, die durch die Regierung Nicolas Maduros an der Grenze zu Guyana im vergangenen Jahr verursacht wurden, bis hin zu dem Wahlprozess, der im Juli zur Wiederwahl des venezolanischen Führers führte - der von internationalen Beobachtern weitgehend angefochten wurde - durchläuft die Beziehung zwischen Caracas und Brasília einen kontinuierlichen Korrosionsprozess. Der letzte Tropfen war die Weigerung der Lula-Verwaltung, Maduros Sieg offiziell anzuerkennen. Dasselbe Szenario gilt für Nicaragua, das von Daniel Ortega regiert wird und die diplomatischen Beziehungen zu Brasilien nach wiederholten Protesten aus Brasília über die Menschenrechtslage im Land abgebrochen hat. Nicaragua hat kürzlich ebenfalls einen Antrag auf Beitritt zu den BRICS gestellt. Wie Brasilien sich gegenüber ihrem Beitritt zur Gruppe verhalten wird, ob es sie blockieren wird und wie dies den Beitritt Weißrusslands beeinflussen würde, sollte ebenfalls sorgfältig beim Gipfel in Kasan analysiert werden.</p>\n<p>Was auch immer die Perspektiven sind, die zur Analyse der Expansion der BRICS-Gruppe verwendet werden, es ist offensichtlich, dass diese Bewegung ein weiteres Zeichen dafür ist, dass die Macht weiterhin in Richtung Osten wandert. Trotz Brasiliens geografischer Lage und der engen Beziehung zu den USA und Westeuropa versucht das Land, an diesem Prozess teilzunehmen und gleichzeitig seine wirtschaftlichen und politischen Interessen zu wahren. Angesichts des Vorstehenden und trotz aller Herausforderungen hat Weißrussland das Potenzial, den BRICS beizutreten, wenn nicht nach dem Gipfel in Kasan, dann in naher Zukunft. Ein solcher Erfolg würde Lukaschenkas Regime zugutekommen und den russischen Einfluss auf das Land weiter stärken. Rund dreißig Staaten haben sich nun um den Beitritt zur Gruppe beworben, was zwangsläufig den chinesischen Einfluss weltweit stärken würde, da das Land für den größten Teil der Wirtschaft und des Außenhandels der Gruppe verantwortlich ist. Dieses Ungleichgewicht beunruhigt Länder wie Brasilien, aber gleichzeitig kann Brasília wenig tun, um den Zielen Pekings entgegenzuwirken. Brasilien kann jedoch die Sprache der Gruppe in ihren Abschlusserklärungen moderieren, während die brasilianische Regierung versucht, ihre kulturelle und geografische Nähe zum Westen und ihren Ehrgeiz, ein unabhängiger globaler Akteur zu werden, in Einklang zu bringen. Aus europäischer Perspektive gibt es ein besonderes Verständnis für dieses Paradoxon. In den letzten Tagen hat die Europäische Union eine ungewöhnliche Bereitschaft gezeigt, die Verhandlungen mit dem südamerikanischen Block Mercosur - dessen führendes Mitglied Brasilien ist - voranzutreiben, um auf die Schaffung eines Assoziierungsabkommens hinzuarbeiten. Dieser Schritt wird von vielen als Versuch angesehen, Brasilien zumindest in eine Position näher zum Westen zu halten, während dieser Prozess der wachsenden globalen Spaltung, der durch die BRICS-Expansion repräsentiert wird, voranschreitet. Wie das Land jedoch die unterschiedlichen Interessen dieser Akteure managen wird, bleibt abzuwarten.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> ist Doktorand der Politikwissenschaft an der Universität Wrocław.</p>\n<p><em>„Wir unterstützen das belarussische Erwachen’24“ ist ein Projekt, das mitfinanziert wird von <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> im Rahmen der polnischen Entwicklungszusammenarbeit des Ministeriums für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen in Höhe von 230.000 PLN.</em></p>\n<p><em>Diese Veröffentlichung gibt nur die Ansichten des Autors wieder und kann nicht mit der offiziellen Position des Ministeriums für Auswärtige Angelegenheiten der Republik Polen identifiziert werden.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.211",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Der BRICS-Gipfel in Kasan hätte den Weg für den zukünftigen Beitritt neuer Mitglieder ebnen können. Weißrussland möchte beitreten, da es die Mitgliedschaft als Chance sieht, sich von seiner internationalen Isolation zu befreien. Brasilien könnte derjenige sein, der die Expansion der Organisation blockiert, da es zunehmend besorgt über den wachsenden chinesischen Einfluss ist.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.113",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Чи вступить Білорусь до БРІКС? Бразильська перспектива.",
                key:"uid": string:"2763af73-d812-4a96-aad4-63c6162aa01b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.094",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"A Bielorrússia entrará no BRICS? Uma perspectiva brasileira.",
                key:"uid": string:"30f85e1a-9f43-437b-b59b-bc05b4ab6464",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Entre 22 e 24 de outubro de 2024, os chefes de estado e de governo do BRICS se reuniram na cidade russa de Kazan para debater uma nova rodada de expansão do grupo. Espera-se que países como Belarus, Argélia e Venezuela, entre outros, sejam convidados a se juntar ao grupo inicialmente formado por Brasil, China, Índia e Federação Russa. Os países do BRICS têm sido cada vez mais vistos como um bloco de oposição à aliança transatlântica dos Estados Unidos, Canadá, Reino Unido e União Europeia. Embora muitos de seus países membros defendam a reorganização das instituições internacionais para torná-las 'mais pluralistas', o grupo também é percebido como uma consolidação da hegemonia chinesa sobre uma gama crescente de estados. O movimento de expansão do BRICS, portanto, é visto com olhos altamente positivos por Pequim e Moscou, com esta última comprometida em romper seu isolamento após a imposição de severas sanções em 2022. No entanto, esse movimento para incluir novos estados é resistido por países como o Brasil, que teme que a assimetria excessiva das relações econômicas com a China dilua o poder de negociação de Brasília nas negociações multilaterais do grupo. Essa hesitação é relevante ao analisar as perspectivas realistas para a entrada da Bielorrússia no BRICS, uma vez que o regime bielorrusso visa entrar no grupo o mais rápido possível. A relutância do Brasil em aceitar novos membros no BRICS adiaria os planos de Alyaksandr Lukashenka? A perspectiva brasileira sobre a Bielorrússia é multifacetada, envolvendo interesses econômicos e percepções políticas influenciadas pela história de ambos os países.</span></p>\n<p>Diferentemente das relações brasileiras com a Rússia, que completarão 200 anos em 2028, os laços com a Bielorrússia são relativamente recentes, dado que o país é formalmente independente há meros 33 anos. Após o colapso da União Soviética, Bielorrússia e Brasil estabeleceram relações diplomáticas em 1992, mas somente em 2011 o regime de Lukashenka estabeleceu uma embaixada em Brasília. Desde então, as relações bilaterais se desenvolveram, em teoria, separadamente das relações Brasil-Rússia, com numerosos protocolos de cooperação assinados nos últimos dez anos em áreas como tecnologia e cultura. Apesar disso, o lado brasileiro inevitavelmente percebe a Bielorrússia como uma extensão de suas relações com a Federação Russa. Historicamente, a opinião pública brasileira (mas também os tomadores de decisão) têm pouco conhecimento sobre o contexto político que se desenvolveu nas ex-repúblicas soviéticas após 1991 e tendem a continuar vendo a Europa Oriental como um centro natural para o exercício da influência russa. Essa narrativa se beneficia da visão de mundo pós-colonial no Brasil, que vê as relações com o Ocidente com desconfiança e tende a validar a narrativa russa na região. A tendência foi reforçada após os protestos de 2020 contra o presidente Lukashenka, que recorreu ao aprofundamento das relações com o Kremlin para salvar seu regime, e a invasão russa em grande escala da Ucrânia em 2022, na qual a Bielorrússia desempenhou um papel significativo. </p>\n<p>Em termos ideológicos, Vladimir Putin seduz tanto a direita conservadora brasileira, que é religiosa e preocupada em avançar agendas socialmente progressistas, quanto a esquerda, que é nostálgica pelos tempos soviéticos, pela utopia socialista e permanece profundamente antiamericana. Historicamente, a atual classe política que governa o Brasil é composta por pessoas que foram perseguidas durante a última ditadura militar no país entre 1964 e 1985. A classe política brasileira, portanto, vê o apoio de Washington para estabelecer esse regime como uma ferida que ainda não cicatrizou. Isso é parcialmente capitalizado pela propaganda russa nas redes sociais do país. A medida em que Lukashenka pode aproveitar esse contexto para melhorar as relações com o Brasil e diminuir a resistência do país à entrada de Minsk no grupo ainda precisa ser observada. Apesar desse aspecto cognitivo da percepção brasileira, questões econômicas práticas também devem ser consideradas nas relações entre Brasil e Bielorrússia.</p>\n<p>A guerra impactou significativamente a relação entre os dois países, particularmente na esfera econômica. A estrutura das relações comerciais entre os dois países, que foram fortemente afetadas pelas sanções ocidentais à economia bielorrussa, tem sido um fator crítico. A Bielorrússia, junto com a Federação Russa, é um dos maiores fornecedores de fertilizantes agrícolas para o setor agrícola em expansão do Brasil. Este país sul-americano está a caminho de se tornar o maior produtor de alimentos do mundo nos próximos anos, aumentando a pressão sobre sua demanda por fertilizantes. Quase 85 por cento da demanda de fertilizantes do Brasil é atendida por meio de importações, com 30 por cento desse suprimento vindo das indústrias russa e bielorrussa. A questão dos fertilizantes tem sido central para definir as relações do Brasil com esses dois países no contexto da guerra com a Ucrânia. Durante uma audiência no Senado brasileiro em maio de 2022, o embaixador brasileiro em Minsk afirmou que sua principal prioridade seria \"encontrar maneiras de mitigar as dificuldades brasileiras em acessar o produto.\" Até mesmo o presidente brasileiro na época, Jair Bolsonaro, fez uma visita controversa a Moscou poucos dias antes da invasão da Ucrânia para discutir essa questão com o presidente Vladimir Putin.</p>\n<p>Aqui, podemos notar outro aspecto essencial da posição brasileira: as relações com a Rússia e a Bielorrússia transcendem a cena política polarizada em Brasília. Supondo que haja diferenças fundamentais entre a abordagem adotada pelo ex-presidente Bolsonaro e a atual administração de Lula da Silva em relação a diferentes tópicos nas relações internacionais, especialmente a Venezuela de Nicolás Maduro, o mesmo não se aplica ao discutir Rússia e Bielorrússia. Parte dessa aparente coesão é a pressão que o lobby agrícola, que é muito poderoso no parlamento brasileiro e interessado em importar fertilizantes a preços razoáveis, exerce sobre o governo federal para manter boas relações com Putin e Lukashenka. No entanto, essa relação de dependência também causa desconforto às autoridades brasileiras.</p>\n<p>Em 2023, o fluxo comercial entre Brasil e Bielorrússia totalizou 378,8 milhões de dólares, um valor modesto em comparação com o comércio exterior brasileiro, que é de 500 bilhões de dólares. No entanto, ao mesmo tempo, coloca o Brasil como um dos dez parceiros comerciais mais significativos do mundo para o pequeno comércio exterior da Bielorrússia. Há reclamações em Brasília sobre o extremo desequilíbrio dessas relações. Enquanto as exportações bielorrussas para o Brasil totalizaram 372 milhões de dólares no ano passado, o valor importado foi de apenas 6,4 milhões de dólares, resultando em um superávit bielorrusso de 366 milhões de dólares. Os fertilizantes químicos representaram 96 por cento desse saldo. As autoridades brasileiras têm repetidamente solicitado uma reativação da produção interna de fertilizantes nesse contexto. Em 2023, o governo brasileiro lançou o Plano Nacional de Fertilizantes (PNF), que prevê que a dependência do país em relação a produtos importados caia em 50 por cento nos próximos anos. Essa nova política poderia neutralizar o maior ativo de Lukashenka em sua relação com o Brasil.</p>\n<p>Os efeitos práticos da entrada da Bielorrússia no BRICS poderiam ser significativos. Embora o grupo não tenha uma forma compartilhada de governança ou uma área de livre comércio, do ponto de vista financeiro, a Bielorrússia ganharia acesso expandido ao Novo Banco de Desenvolvimento (NDB), popularmente conhecido como \"Banco do BRICS.\" A instituição, com sede na China e presidida pela ex-presidente brasileira Dilma Rousseff, possui bilhões de dólares em seus cofres, o que poderia aliviar parcialmente os efeitos das sanções sobre a economia bielorrussa. Minsk também ganharia acesso ao Acordo de Reserva Contingente (CRA), um fundo de 100 bilhões de dólares destinado a socorrer países do grupo com problemas em sua balança de pagamentos. Um dos aspectos mais notáveis de tais mecanismos é a denominação de seus empréstimos em moeda local em vez de cotá-los em dólares americanos, o que segue uma lógica de 'desdolarização' cada vez mais citada pelos países do grupo como uma prioridade para contrabalançar a influência econômica americana. Isso poderia ser uma boa notícia para o regime de Lukashenka, pois mitigaria os riscos associados a uma mudança brusca nas taxas de câmbio na Bielorrússia.</p>\n<p>Do ponto de vista brasileiro, no entanto, não apenas as questões já discutidas das relações com a Bielorrússia e a Rússia devem ser analisadas, mas também os possíveis efeitos colaterais de eventos em outras regiões do mundo. A Venezuela, que também aspira a se juntar ao BRICS, é um bom exemplo. Desde as tensões causadas pelo governo de Nicolás Maduro na fronteira com a Guiana no ano passado até o processo eleitoral que culminou na reeleição do líder venezuelano em julho - amplamente contestada por observadores internacionais - as relações entre Caracas e Brasília estão passando por um processo contínuo de corrosão. A gota d'água foi a recusa da administração Lula em reconhecer oficialmente a vitória de Maduro. O mesmo cenário se aplica a Nicarágua, governada por Daniel Ortega, que rompeu relações diplomáticas com o Brasil após repetidos protestos de Brasília sobre a situação dos direitos humanos no país. A Nicarágua recentemente se inscreveu para se juntar ao BRICS também. Como o Brasil se comportará em relação à entrada deles no grupo, se irá bloqueá-los e como isso influenciaria a adesão da Bielorrússia também deve ser cuidadosamente analisado na cúpula em Kazan.</p>\n<p>Quaisquer que sejam as lentes usadas para analisar a expansão do grupo BRICS, é evidente que esse movimento representa mais um sinal de que o poder continua sua migração em direção ao Leste. Apesar da localização geográfica do Brasil e da estreita relação com os EUA e a Europa Ocidental, o país tenta participar desse processo enquanto mantém seus interesses econômicos e políticos. Dado o exposto e apesar de todos os desafios, a Bielorrússia tem, sim, o potencial para se juntar ao BRICS, se não após a cúpula em Kazan, então em um futuro não tão distante. Tal conquista beneficiaria o regime de Lukashenka e fortaleceria ainda mais a influência russa sobre o país. Cerca de trinta estados agora se inscreveram para se juntar ao grupo, o que inevitavelmente fortalecerá a influência chinesa em todo o mundo, uma vez que o país é responsável pela maior parte da economia e do comércio exterior do grupo. Esse desequilíbrio preocupa países como o Brasil, mas, ao mesmo tempo, há pouco que Brasília possa fazer para contrabalançar os objetivos de Pequim. O Brasil, no entanto, pode moderar a linguagem do grupo em suas declarações finais, enquanto o governo brasileiro tenta equilibrar sua proximidade cultural e geográfica com o Ocidente e sua ambição de se tornar um ator global independente. De uma perspectiva europeia, há uma compreensão particular desse paradoxo. Nos últimos dias, a União Europeia demonstrou uma disposição incomum para avançar nas negociações com o bloco sul-americano Mercosul - do qual o Brasil é o membro principal - para trabalhar na criação de um acordo de associação. Esse movimento está sendo visto por muitos como uma tentativa de, pelo menos, manter o Brasil em uma posição mais próxima do Ocidente em meio a esse processo de crescente divisão global representado pela expansão do BRICS. No entanto, como o país gerenciará os diferentes interesses desses atores ainda precisa ser observado.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> é candidato a doutorado em Ciências Políticas na Universidade de Wroclaw.</p>\n<p><em>“Nós apoiamos o Despertar Bielorrusso’24” é um projeto cofinanciado pelo <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Fundo de Solidariedade PL</a> no âmbito da cooperação para o desenvolvimento polonês do Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia no valor de 230.000 PLN.</em></p>\n<p><em>Esta publicação expressa apenas as opiniões do autor e não pode ser identificada com a posição oficial do Ministério das Relações Exteriores da República da Polônia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.387",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>O cúpula do BRICS em Kazan poderia ter aberto caminho para a futura adesão de novos membros. A Bielorrússia gostaria de se juntar, pois vê a adesão como uma chance de se libertar de seu isolamento internacional. O Brasil poderia ser o que está bloqueando a expansão da organização, pois está se tornando cada vez mais preocupado com a crescente influência chinesa.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.388",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kommer Vitryssland att gå med i BRICS? Ett brasilianskt perspektiv.",
                key:"uid": string:"34bf3c27-4f2e-4e24-a8cf-6d9e024297ca",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Mellan den 22 och 24 oktober 2024 träffades stats- och regeringscheferna för BRICS i den ryska staden Kazan för att diskutera en ny omgång av gruppens expansion. Det förväntas att länder som Belarus, Algeriet och Venezuela, bland andra, kommer att bjudas in att gå med i gruppen som ursprungligen bildades av Brasilien, Kina, Indien och den ryska federationen. BRICS-länderna har alltmer setts som en oppositionsblock mot den transatlantiska alliansen av USA, Kanada, Storbritannien och Europeiska unionen. Även om många av dess medlemsländer förespråkar omorganisering av internationella institutioner för att göra dem 'mer pluralistiska', uppfattas gruppen också som en konsolidering av kinesisk hegemoni över ett växande antal stater. BRICS-expansionsrörelsen ses därför med mycket positiva ögon av Peking och Moskva, där den senare är fast besluten att bryta sin isolering efter införandet av stränga sanktioner 2022. Denna rörelse för att inkludera nya stater motarbetas dock av länder som Brasilien, som fruktar att den överdrivna asymmetrin i de ekonomiska relationerna med Kina kommer att späda ut Brasílias förhandlingskraft i gruppens multilaterala förhandlingar. Denna tvekan är relevant när man analyserar realistiska utsikter för Belarussens inträde i BRICS, eftersom det belarusiska regimet syftar till att gå med i gruppen så snabbt som möjligt. Kommer Brasiliens motvilja att acceptera nya medlemmar i BRICS att skjuta upp Alyaksandr Lukashenkas planer? Den brasilianska perspektivet på Belarus är mångfacetterat, med ekonomiska intressen och politiska uppfattningar som påverkas av historien mellan de två länderna.</span></p>\n<p>Till skillnad från de brasilianska relationerna med Ryssland, som kommer att fira 200 år 2028, är banden med Belarus relativt nya, med tanke på att landet har varit formellt oberoende i blott 33 år. Efter Sovjetunionens kollaps etablerade Belarus och Brasilien diplomatiska relationer 1992, men först 2011 etablerade Lukashenka-regimen en ambassad i Brasilia. Sedan dess har de bilaterala relationerna utvecklats, i teorin, separat från de brasiliansk-ryska, med ett antal samarbetsprotokoll som undertecknats under de senaste tio åren inom områden som teknik och kultur. Trots detta uppfattar den brasilianska sidan oundvikligen Belarus som en förlängning av sina relationer med den ryska federationen. Historiskt sett har den brasilianska allmänheten (men också beslutsfattare) lite kunskap om den politiska kontext som utvecklades i de tidigare sovjetrepublikerna efter 1991 och tenderar att fortsätta se Östeuropa som en naturlig knutpunkt för att utöva ryskt inflytande. Denna berättelse gynnas av den postkoloniala världsbilden i Brasilien, som ser relationer med väst med misstänksamhet och tenderar att validera den ryska berättelsen i regionen. Trenden förstärktes efter protesterna 2020 mot president Lukashenka, som resorterade till att fördjupa relationerna med Kreml för att rädda sitt regim, och den fullskaliga ryska invasionen av Ukraina 2022, där Belarus spelade en betydande roll. </p>\n<p>I ideologiska termer förför Vladimir Putin både den brasilianska konservativa högern, som är religiös och bekymrad över att främja socialt progressiva agendor, och vänstern, som är nostalgisk för sovjetiska tider, socialistisk utopi och förblir djupt antiamerikansk. Historiskt sett består den nuvarande politiska klassen som styr Brasilien av personer som förföljdes under den senaste militärdiktaturen i landet mellan 1964 och 1985. Den brasilianska politiska klassen ser därför Washingtons stöd för att etablera den regim som en sår som ännu inte har läkt. Detta utnyttjas delvis av rysk propaganda i landets sociala medier. I vilken utsträckning Lukashenka kan dra nytta av denna kontext för att förbättra relationerna med Brasilien och sänka landets motstånd mot Minsks inträde i gruppen återstår att se. Trots detta kognitiva aspekt av den brasilianska uppfattningen måste också praktiska ekonomiska frågor beaktas i relationerna mellan Brasilien och Belarus.</p>\n<p>Kriget har haft en betydande inverkan på relationen mellan de två länderna, särskilt inom den ekonomiska sfären. Strukturen av handelsrelationerna mellan de två länderna, som påverkades kraftigt av de västerländska sanktionerna mot den belarusiska ekonomin, har varit en kritisk faktor. Belarus, tillsammans med den ryska federationen, är en av de största leverantörerna av jordbruksfertilizer för Brasiliens blomstrande jordbrukssektor. Detta sydamerikanska land är på väg att bli världens största livsmedelsproducent under de kommande åren, vilket ökar trycket på dess efterfrågan på gödningsmedel. Nästan 85 procent av Brasiliens efterfrågan på gödningsmedel tillgodoses genom import, där 30 procent av denna leverans kommer från ryska och belarusiska industrier. Frågan om gödningsmedel har varit central för att definiera Brasiliens relationer med dessa två länder i kontexten av kriget med Ukraina. Under en utfrågning i den brasilianska senaten i maj 2022 angav den brasilianska ambassadören i Minsk att hans högsta prioritet skulle vara \"att hitta sätt att mildra brasilianska svårigheter att få tillgång till produkten.\" Även den brasilianska presidenten vid den tiden, Jair Bolsonaro, gjorde ett kontroversiellt besök i Moskva bara dagar före invasionen av Ukraina för att diskutera denna fråga med president Vladimir Putin.</p>\n<p>Här kan vi notera en annan viktig aspekt av den brasilianska positionen: relationerna med Ryssland och Belarus överskrider den polariserade politiska scenen i Brasília. Om det finns grundläggande skillnader mellan den inställning som antogs av den tidigare presidenten Bolsonaro och den nuvarande administrationen av Lula da Silva angående olika ämnen inom internationella relationer, särskilt Nicolas Maduros Venezuela, så är det inte fallet när man diskuterar Ryssland och Belarus. En del av denna uppenbara sammanhållning är det tryck som det jordbrukslobby, som är mycket mäktigt i den brasilianska parlamentet och intresserat av att importera gödningsmedel till rimliga priser, utövar på den federala regeringen för att upprätthålla goda relationer med Putin och Lukashenka. Men denna beroendeförhållande orsakar också obehag för brasilianska myndigheter.</p>\n<p>År 2023 uppgick handelsflödet mellan Brasilien och Belarus till 378,8 miljoner US-dollar, en blygsam summa jämfört med Brasiliens utrikeshandel som uppgår till 500 miljarder dollar. Men samtidigt placerar det Brasilien som en av de tio största handelspartnerna i världen för Belarussens lilla utrikeshandel. Det finns klagomål i Brasília om den extrema obalansen i dessa relationer. Medan belarusiska exporten till Brasilien uppgick till 372 miljoner dollar förra året, var dess importvärde endast 6,4 miljoner dollar, vilket resulterade i ett belarusiskt överskott på 366 miljoner dollar. Kemiska gödningsmedel stod för 96 procent av denna balans. Brasilianska myndigheter har upprepade gånger krävt en reaktivering av inhemsk gödningsmedelsproduktion i detta sammanhang. År 2023 lanserade den brasilianska regeringen den nationella gödningsmedelsplanen (PNF), som förutspår att landets beroende av importerade produkter kommer att minska med 50 procent under de kommande åren. Denna nya politik skulle kunna neutralisera Lukashenkas största tillgång i hans relation med Brasilien.</p>\n<p>De praktiska effekterna av Belarus inträde i BRICS skulle kunna vara betydande. Även om gruppen inte har någon gemensam styrningsform eller ett frihandelsområde, skulle Belarus från ett finansiellt perspektiv få utvidgad tillgång till New Development Bank (NDB), som populärt kallas \"BRICS-banken.\" Institutionen, baserad i Kina och ledd av den tidigare brasilianska presidenten Dilma Rousseff, har miljarder dollar i sina kistor, vilket delvis skulle kunna lindra effekterna av sanktionerna på den belarusiska ekonomin. Minsk skulle också få tillgång till Contingent Reserve Arrangement (CRA), en fond på 100 miljarder dollar som syftar till att rädda länder i gruppen med problem i sina betalningsbalanser. En av de mest anmärkningsvärda aspekterna av sådana mekanismer är att lånen denomineras i lokal valuta istället för att prissättas i US-dollar, vilket följer en logik av 'de-dollarization' som alltmer nämns av gruppens länder som en prioritet för att motverka det amerikanska ekonomiska inflytandet. Det skulle kunna vara goda nyheter för Lukashenka-regimen, eftersom det skulle mildra riskerna kopplade till en kraftig förändring av växelkurserna i Belarus.</p>\n<p>Från ett brasilianskt perspektiv måste dock inte bara de redan diskuterade frågorna om relationerna med Belarus och Ryssland analyseras, utan också de möjliga bieffekterna av händelser i andra delar av världen. Venezuela, som också strävar efter att gå med i BRICS, är ett bra exempel. Från de spänningar som orsakades av Nicolas Maduros regering vid gränsen till Guyana förra året till den valprocess som kulminerade i återvalet av den venezuelanska ledaren i juli - som internationella observatörer i stor utsträckning ifrågasatte - går relationerna mellan Caracas och Brasília igenom en kontinuerlig process av korrosion. Den sista droppen var Lula-administrationens vägran att officiellt erkänna Maduros seger. Samma scenario gäller för Nicaragua, som styrs av Daniel Ortega, som bröt de diplomatiska relationerna med Brasilien efter upprepade protester från Brasília över människorättssituationen i landet. Nicaragua ansökte nyligen också om att gå med i BRICS. Hur Brasilien kommer att agera gentemot deras inträde i gruppen, om det kommer att blockera dem, och hur detta skulle påverka Belarus inträde bör också noggrant analyseras vid toppmötet i Kazan.</p>\n<p>Oavsett vilka linser som används för att analysera expansionen av BRICS-gruppen, är det uppenbart att denna rörelse representerar ännu ett tecken på att makten fortsätter sin migration mot öst. Trots Brasiliens geografiska läge och nära relation med USA och Västeuropa försöker landet delta i denna process samtidigt som det upprätthåller sina ekonomiska och politiska intressen. Givet ovanstående och trots alla utmaningar har Belarus potential att gå med i BRICS, om inte efter toppmötet i Kazan, så i en inte så avlägsen framtid. En sådan prestation skulle gynna Lukashenka-regimen och ytterligare stärka det ryska inflytandet över landet. Runt trettio stater har nu ansökt om att gå med i gruppen, vilket oundvikligen skulle stärka det kinesiska inflytandet globalt, eftersom landet ansvarar för den största andelen av gruppens ekonomi och utrikeshandel. Denna obalans oroar länder som Brasilien, men samtidigt finns det lite Brasília kan göra för att motverka Pekings mål. Brasilien kan dock moderera gruppens språk i sina slututtalanden när den brasilianska regeringen försöker balansera sin kulturella och geografiska närhet till väst och sin ambition att bli en oberoende global aktör. Från ett europeiskt perspektiv finns det en särskild förståelse för denna paradox. Under de senaste dagarna har Europeiska unionen visat en ovanlig vilja att gå framåt med förhandlingar med den sydamerikanska blocket Mercosur - där Brasilien är den ledande medlemmen - för att arbeta mot etableringen av ett associationsavtal. Denna åtgärd ses av många som ett försök att åtminstone hålla Brasilien i en position närmare väst mitt i denna process av växande global uppdelning som representeras av BRICS-expansionen. Hur landet kommer att hantera de olika intressena hos dessa aktörer återstår att observera.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> är doktorand i statsvetenskap vid universitetet i Wroclaw.</p>\n<p><em>“Vi stöder den belarusiska uppvaknandet’24” är ett projekt som medfinansieras av <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> inom ramen för det polska utvecklingssamarbetet från utrikesdepartementet i Republiken Polen med ett belopp av 230 000 PLN.</em></p>\n<p><em>Denna publikation uttrycker endast författarens åsikter och kan inte identifieras med den officiella positionen från utrikesdepartementet i Republiken Polen.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.175",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>BRICS-toppmötet i Kazan skulle kunna ha banat väg för framtida medlemskap av nya medlemmar. Vitryssland skulle vilja gå med eftersom det ser medlemskap som en chans att bryta sig fri från sin internationella isolering. Brasilien skulle kunna vara den som blockerar organisationens expansion eftersom det blir alltmer oroat över det växande kinesiska inflytandet.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.176",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"¿Entrará Bielorrusia en los BRICS? Una perspectiva brasileña.",
                key:"uid": string:"4dac97bd-ffb4-4854-b49d-df12a81d5a70",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Entre el 22 y el 24 de octubre de 2024, los jefes de estado y de gobierno de los BRICS se reunieron en la ciudad rusa de Kazán para debatir una nueva ronda de expansión del grupo. Se espera que países como Bielorrusia, Argelia y Venezuela, entre otros, sean invitados a unirse al grupo formado inicialmente por Brasil, China, India y la Federación Rusa. Los países BRICS han sido cada vez más vistos como un bloque de oposición a la alianza transatlántica de Estados Unidos, Canadá, Reino Unido y la Unión Europea. Aunque muchos de sus países miembros abogan por reorganizar las instituciones internacionales para hacerlas 'más pluralistas', el grupo también es percibido como un consolidado de la hegemonía china sobre un número creciente de estados. El movimiento de expansión de los BRICS, por lo tanto, es visto con ojos muy positivos por Pekín y Moscú, siendo este último comprometido a romper su aislamiento tras la imposición de severas sanciones en 2022. Sin embargo, este movimiento para incluir nuevos estados es resistido por países como Brasil, que teme que la excesiva asimetría de las relaciones económicas con China diluya el poder de negociación de Brasilia en las negociaciones multilaterales del grupo. Esta vacilación es relevante al analizar las perspectivas realistas para la entrada de Bielorrusia en los BRICS, ya que el régimen bielorruso busca ingresar al grupo lo más rápido posible. ¿La renuencia de Brasil a aceptar nuevos miembros en los BRICS pospondrá los planes de Alyaksandr Lukashenka? La perspectiva brasileña sobre Bielorrusia es multifacética, involucrando intereses económicos y percepciones políticas influenciadas por la historia de ambos países.</span></p>\n<p>A diferencia de las relaciones brasileñas con Rusia, que marcarán 200 años en 2028, los vínculos con Bielorrusia son relativamente recientes, dado que el país ha sido formalmente independiente durante apenas 33 años. Tras el colapso de la Unión Soviética, Bielorrusia y Brasil establecieron relaciones diplomáticas en 1992, pero solo en 2011 el régimen de Lukashenka estableció una embajada en Brasilia. Desde entonces, las relaciones bilaterales se han desarrollado, en teoría, por separado de las brasileño-rusas, con numerosos protocolos de cooperación firmados en los últimos diez años en campos como la tecnología y la cultura. A pesar de esto, el lado brasileño inevitablemente percibe a Bielorrusia como una extensión de sus relaciones con la Federación Rusa. Históricamente, la opinión pública brasileña (pero también los tomadores de decisiones) tienen poco conocimiento sobre el contexto político que se desarrolló en las antiguas repúblicas soviéticas después de 1991 y tienden a seguir viendo a Europa del Este como un centro natural para ejercer influencia rusa. Esta narrativa se beneficia de la cosmovisión postcolonial en Brasil, que ve las relaciones con Occidente con desconfianza y tiende a validar la narrativa rusa en la región. La tendencia se reforzó tras las protestas de 2020 contra el presidente Lukashenka, quien recurrió a profundizar las relaciones con el Kremlin para salvar su régimen, y la invasión rusa a gran escala de Ucrania en 2022, en la que Bielorrusia desempeñó un papel significativo. </p>\n<p>En términos ideológicos, Vladimir Putin seduce tanto a la derecha conservadora brasileña, que es religiosa y está preocupada por avanzar agendas socialmente progresistas, como a la izquierda, que es nostálgica de los tiempos soviéticos, de la utopía socialista y sigue siendo profundamente antiamericana. Históricamente, la actual clase política que gobierna Brasil está compuesta por personas que fueron perseguidas durante la última dictadura militar en el país entre 1964 y 1985. La clase política brasileña, por lo tanto, ve el apoyo de Washington para establecer ese régimen como una herida que aún no ha sanado. Esto es capitalizado parcialmente por la propaganda rusa en las redes sociales del país. La medida en que Lukashenka puede aprovechar este contexto para mejorar las relaciones con Brasil y reducir la resistencia del país a la entrada de Minsk en el grupo sigue siendo incierta. A pesar de este aspecto cognitivo de la percepción brasileña, también deben considerarse cuestiones económicas prácticas en las relaciones entre Brasil y Bielorrusia.</p>\n<p>La guerra ha impactado significativamente la relación entre los dos países, particularmente en el ámbito económico. La estructura de las relaciones comerciales entre los dos países, que se vieron gravemente afectadas por las sanciones occidentales a la economía bielorrusa, ha sido un factor crítico. Bielorrusia, junto con la Federación Rusa, es uno de los mayores proveedores de fertilizantes agrícolas para el floreciente sector agrícola de Brasil. Este país sudamericano está en camino de convertirse en el mayor productor de alimentos del mundo en los próximos años, aumentando la presión sobre su demanda de fertilizantes. Casi el 85 por ciento de la demanda de fertilizantes de Brasil se satisface a través de importaciones, con un 30 por ciento de este suministro proveniente de las industrias rusa y bielorrusa. El tema de los fertilizantes ha sido central para definir las relaciones de Brasil con estos dos países en el contexto de la guerra con Ucrania. Durante una audiencia en el Senado brasileño en mayo de 2022, el embajador brasileño en Minsk declaró que su máxima prioridad sería \"encontrar formas de mitigar las dificultades brasileñas para acceder al producto.\" Incluso el presidente brasileño en ese momento, Jair Bolsonaro, realizó una visita controvertida a Moscú solo días antes de la invasión de Ucrania para discutir este asunto con el presidente Vladimir Putin.</p>\n<p>Aquí, podemos notar otro aspecto esencial de la posición brasileña: las relaciones con Rusia y Bielorrusia trascienden la escena política polarizada en Brasilia. Supongamos que hay diferencias fundamentales entre el enfoque adoptado por el expresidente Bolsonaro y la actual administración de Lula da Silva respecto a diferentes temas en las relaciones internacionales, especialmente la Venezuela de Nicolás Maduro. En ese caso, lo mismo no es cierto al discutir Rusia y Bielorrusia. Parte de esta aparente cohesión es la presión que el lobby agrícola, que es muy poderoso en el parlamento brasileño y está interesado en importar fertilizantes a precios razonables, ejerce sobre el gobierno federal para mantener buenas relaciones con Putin y Lukashenka. Sin embargo, esta relación de dependencia también causa incomodidad a las autoridades brasileñas.</p>\n<p>En 2023, el flujo comercial entre Brasil y Bielorrusia totalizó 378.8 millones de dólares estadounidenses, una cantidad modesta en comparación con el comercio exterior brasileño que asciende a 500 mil millones de dólares. Sin embargo, al mismo tiempo, coloca a Brasil como uno de los diez socios comerciales más significativos del mundo para el pequeño comercio exterior de Bielorrusia. Hay quejas en Brasilia sobre el extremo desequilibrio de estas relaciones. Mientras que las exportaciones bielorrusas a Brasil se situaron en 372 millones de dólares el año pasado, el valor de las importaciones fue de solo 6.4 millones de dólares, resultando en un superávit bielorruso de 366 millones de dólares. Los fertilizantes químicos representaron el 96 por ciento de este balance. Las autoridades brasileñas han llamado repetidamente a una reactivación de la producción nacional de fertilizantes en este contexto. En 2023, el gobierno brasileño lanzó el Plan Nacional de Fertilizantes (PNF), que prevé que la dependencia del país de productos importados caiga en un 50 por ciento en los próximos años. Esta nueva política podría neutralizar el mayor activo de Lukashenka en su relación con Brasil.</p>\n<p>Los efectos prácticos de la entrada de Bielorrusia en los BRICS podrían ser significativos. Si bien el grupo no tiene una forma de gobernanza compartida ni una zona de libre comercio, desde un punto de vista financiero, Bielorrusia ganaría acceso ampliado al Nuevo Banco de Desarrollo (NDB), conocido popularmente como el \"Banco de los BRICS.\" La institución, con sede en China y presidida por la ex presidenta brasileña Dilma Rousseff, tiene miles de millones de dólares en sus arcas, lo que podría aliviar parcialmente los efectos de las sanciones sobre la economía bielorrusa. Minsk también ganaría acceso al Acuerdo de Reserva de Contingencia (CRA), un fondo de 100 mil millones de dólares destinado a rescatar a los países del grupo con problemas en su balanza de pagos. Uno de los aspectos más notables de tales mecanismos es la denominación de sus préstamos en moneda local en lugar de cotizarlos en dólares estadounidenses, lo que sigue una lógica de 'desdolarización' cada vez más citada por los países del grupo como una prioridad para contrarrestar la influencia económica estadounidense. Podría ser una buena noticia para el régimen de Lukashenka, ya que mitigaría los riesgos asociados con un cambio brusco en los tipos de cambio en Bielorrusia.</p>\n<p>Desde una perspectiva brasileña, sin embargo, no solo deben analizarse los problemas ya discutidos de las relaciones con Bielorrusia y Rusia, sino también los posibles efectos secundarios de eventos en otras regiones del mundo. Venezuela, que también aspira a unirse a los BRICS, es un buen ejemplo. Desde las tensiones causadas por el gobierno de Nicolás Maduro en la frontera con Guyana el año pasado hasta el proceso electoral que culminó en la reelección del líder venezolano en julio - ampliamente contestada por observadores internacionales - las relaciones entre Caracas y Brasilia están pasando por un proceso continuo de corrosión. La gota que colmó el vaso fue la negativa de la administración de Lula a reconocer oficialmente la victoria de Maduro. El mismo escenario se aplica a Nicaragua, gobernada por Daniel Ortega, que rompió relaciones diplomáticas con Brasil tras las repetidas protestas de Brasilia sobre la situación de los derechos humanos en el país. Nicaragua también solicitó recientemente unirse a los BRICS. Cómo se comportará Brasil ante su entrada en el grupo, si las bloqueará y cómo esto influiría en la adhesión de Bielorrusia también debe ser analizado cuidadosamente en la cumbre de Kazán.</p>\n<p>Cualquiera que sean las lentes utilizadas para analizar la expansión del grupo BRICS, es evidente que este movimiento representa otro signo de que el poder continúa su migración hacia el Este. A pesar de la ubicación geográfica de Brasil y su estrecha relación con Estados Unidos y Europa Occidental, el país intenta participar en este proceso mientras mantiene sus intereses económicos y políticos. Dado lo anterior y a pesar de todos los desafíos, Bielorrusia tiene el potencial de unirse a los BRICS, si no después de la cumbre de Kazán, entonces en un futuro no tan lejano. Tal logro beneficiaría al régimen de Lukashenka y fortalecería aún más la influencia rusa sobre el país. Alrededor de treinta estados han solicitado ahora unirse al grupo, lo que inevitablemente fortalecería la influencia china en todo el mundo, ya que el país es responsable de la mayor parte de la economía y el comercio exterior del grupo. Este desequilibrio preocupa a países como Brasil, pero al mismo tiempo, hay poco que Brasilia pueda hacer para contrarrestar los objetivos de Pekín. Sin embargo, Brasil puede moderar el lenguaje del grupo en sus declaraciones finales, ya que el gobierno brasileño intenta equilibrar su proximidad cultural y geográfica con Occidente y su ambición de convertirse en un actor global independiente. Desde una perspectiva europea, hay una comprensión particular de esta paradoja. En los últimos días, la Unión Europea ha mostrado una disposición inusual para avanzar en las negociaciones con el bloque sudamericano Mercosur - del cual Brasil es el miembro principal - para trabajar hacia el establecimiento de un acuerdo de asociación. Este movimiento es visto por muchos como un intento de, al menos, mantener a Brasil en una posición más cercana a Occidente en medio de este proceso de creciente división global representado por la expansión de los BRICS. Sin embargo, cómo el país gestionará los diferentes intereses de estos actores sigue siendo un aspecto por observar.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> es candidato a doctorado en Ciencias Políticas en la Universidad de Wroclaw.</p>\n<p><em>“Apoyamos el Despertar Bielorruso’24” es un proyecto cofinanciado por <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> en el marco de la cooperación para el desarrollo polaco del Ministerio de Asuntos Exteriores de la República de Polonia por un monto de 230,000 PLN.</em></p>\n<p><em>Esta publicación expresa únicamente las opiniones del autor y no puede identificarse con la posición oficial del Ministerio de Asuntos Exteriores de la República de Polonia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.707",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La cumbre de BRICS en Kazan podría haber allanado el camino para la futura adhesión de nuevos miembros. Bielorrusia quisiera unirse ya que ve la membresía como una oportunidad para liberarse de su aislamiento internacional. Brasil podría ser quien esté bloqueando la expansión de la organización, ya que se está preocupando cada vez más por la creciente influencia china.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.708",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Bude Bělorusko vstupovat do BRICS? Brazílsko perspektiva.",
                key:"uid": string:"505c99c2-58c0-4688-af91-965230579cc6",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Mezi 22. a 24. říjnem 2024 se v ruském městě Kazan sešli představitelé států a vlád BRICS, aby debatovali o novém kole expanze skupiny. Očekává se, že země jako Bělorusko, Alžírsko a Venezuela, mezi dalšími, budou pozvány k připojení ke skupině, kterou původně vytvořily Brazílie, Čína, Indie a Ruská federace. Země BRICS jsou stále častěji vnímány jako opoziční blok vůči transatlantické alianci Spojených států, Kanady, Spojeného království a Evropské unie. Ačkoli mnohé z členských zemí prosazují přeskupení mezinárodních institucí, aby byly 'více pluralistické', skupina je také vnímána jako konsolidující čínskou hegemonii nad rostoucím počtem států. Hnutí za expanze BRICS je proto vnímáno velmi pozitivně v Pekingu a Moskvě, přičemž druhá jmenovaná se zavázala přerušit svou izolaci po uvalení přísných sankcí v roce 2022. Tento pohyb za zahrnutí nových států však čelí odporu ze strany zemí jako Brazílie, která se obává, že nadměrná asymetrie ekonomických vztahů s Čínou oslabí vyjednávací sílu Brasílie v multilaterálních jednáních skupiny. Tato váhání jsou relevantní při analýze realistických vyhlídek na vstup Běloruska do BRICS, protože běloruský režim usiluje o co nejrychlejší vstup do skupiny. Zpozdí Brazílie neochotu přijmout nové členy v BRICS plány Alyaksandra Lukašenka? Brazílsko má na Bělorusko mnohostranný pohled, zahrnující ekonomické zájmy a politické vnímání ovlivněné historií obou zemí.</span></p>\n<p>Na rozdíl od brazilských vztahů s Ruskem, které v roce 2028 oslaví 200 let, jsou vazby s Běloruskem relativně nedávné, vzhledem k tomu, že země je formálně nezávislá pouhých 33 let. Po rozpadu Sovětského svazu navázaly Bělorusko a Brazílie diplomatické vztahy v roce 1992, ale až v roce 2011 zřídil Lukašenkův režim velvyslanectví v Brasílii. Od té doby se bilaterální vztahy vyvíjely, teoreticky odděleně od brazilských-ruských, s mnoha protokoly o spolupráci podepsanými v posledních deseti letech v oblastech jako technologie a kultura. I přes to brazilská strana nevyhnutelně vnímá Bělorusko jako prodloužení svých vztahů s Ruskou federací. Historicky má brazilská veřejnost (ale také rozhodovací činitelé) málo znalostí o politickém kontextu, který se vyvinul v bývalých sovětských republikách po roce 1991, a má tendenci nadále vnímat východní Evropu jako přirozené centrum pro uplatňování ruského vlivu. Tento narativ těží z postkoloniálního pohledu na svět v Brazílii, který vnímá vztahy se Západem s podezřením a má tendenci validovat ruský narativ v regionu. Trend byl posílen po protestech v roce 2020 proti prezidentu Lukašenkovi, který se uchýlil k prohlubování vztahů s Kremlem, aby zachoval svůj režim, a po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, v níž Bělorusko hrálo významnou roli. </p>\n<p>V ideologických termínech Vladimír Putin svádí jak brazilskou konzervativní pravici, která je náboženská a zajímá se o prosazování sociálně progresivních agend, tak levici, která je nostalgická po sovětských časech, socialistické utopii a zůstává hluboce antiamerická. Historicky je současná politická třída, která vládne Brazílii, složena z lidí, kteří byli pronásledováni během poslední vojenské diktatury v zemi mezi lety 1964 a 1985. Brazílska politická třída tedy vnímá podporu Washingtonu pro ustanovení tohoto režimu jako ránu, která se dosud nezahojila. Toho částečně využívá ruská propaganda na sociálních médiích v zemi. Do jaké míry může Lukašenko využít tohoto kontextu k zlepšení vztahů s Brazílií a snížení odporu země vůči vstupu Minsku do skupiny, zůstává otázkou. I přes tento kognitivní aspekt brazilského vnímání je třeba také zvážit praktické ekonomické otázky ve vztazích mezi Brazílií a Běloruskem.</p>\n<p>Válka významně ovlivnila vztah mezi oběma zeměmi, zejména v ekonomické sféře. Struktura obchodních vztahů mezi oběma zeměmi, které byly silně ovlivněny západními sankcemi na běloruskou ekonomiku, byla kritickým faktorem. Bělorusko, spolu s Ruskou federací, je jedním z největších dodavatelů zemědělských hnojiv pro booming zemědělský sektor Brazílie. Tato jihoamerická země je na cestě stát se největším producentem potravin na světě v nadcházejících letech, což zvyšuje tlak na její poptávku po hnojivech. Téměř 85 procent poptávky po hnojivech v Brazílii je pokryto dovozem, přičemž 30 procent této dodávky pochází z ruského a běloruského průmyslu. Otázka hnojiv byla klíčová pro definování vztahů Brazílie s těmito dvěma zeměmi v kontextu války s Ukrajinou. Během slyšení v brazilském Senátu v květnu 2022 uvedl brazilský velvyslanec v Minsku, že jeho nejvyšší prioritou bude \"najít způsoby, jak zmírnit brazilské obtíže při přístupu k produktu.\" Dokonce i brazilský prezident v té době, Jair Bolsonaro, uskutečnil kontroverzní návštěvu Moskvy jen pár dní před invazí na Ukrajinu, aby tuto záležitost projednal s prezidentem Vladimirem Putinem.</p>\n<p>Zde můžeme poznamenat další zásadní aspekt brazilské pozice: vztahy s Ruskem a Běloruskem přesahují polarizovanou politickou scénu v Brasílii. Pokud existují zásadní rozdíly mezi přístupem bývalého prezidenta Bolsonara a současné administrativy Luly da Silvy k různým tématům v mezinárodních vztazích, zejména k Venezuele Nicolase Madura, to samé neplatí při diskusi o Rusku a Bělorusku. Část této zjevné soudržnosti je tlak, který vyvíjí zemědělská lobby, která je v brazilském parlamentu velmi mocná a má zájem na dovozu hnojiv za rozumné ceny, na federální vládu, aby udržovala dobré vztahy s Putinem a Lukašenkem. Tento vztah závislosti však také způsobuje nepohodlí brazilským úřadům.</p>\n<p>V roce 2023 dosáhl obchodní tok mezi Brazílií a Běloruskem 378,8 milionu amerických dolarů, což je skromná částka ve srovnání s brazilským zahraničním obchodem, který činí 500 miliard dolarů. Nicméně zároveň to činí Brazílii jedním z deseti nejvýznamnějších obchodních partnerů na světě pro malé zahraniční obchod Běloruska. V Brasílii jsou stížnosti na extrémní nerovnováhu těchto vztahů. Zatímco běloruský vývoz do Brazílie činil loni 372 milionů dolarů, hodnota dovozu byla pouze 6,4 milionu dolarů, což vedlo k běloruskému přebytku 366 milionů dolarů. Chemická hnojiva tvořila 96 procent tohoto salda. Brazilské úřady opakovaně vyzvaly k reaktivaci domácí výroby hnojiv v tomto kontextu. V roce 2023 brazilská vláda zahájila Národní plán hnojiv (PNF), který předpokládá, že závislost země na dovážených produktech klesne o 50 procent v nadcházejících letech. Tato nová politika by mohla neutralizovat Lukašenkův největší aktivum ve vztahu k Brazílii.</p>\n<p>Praktické důsledky připojení Běloruska k BRICS by mohly být významné. Ačkoli skupina nemá sdílenou formu správy nebo zónu volného obchodu, z finančního hlediska by Bělorusko získalo rozšířený přístup k Nové rozvojové bance (NDB), populárně známé jako \"BRICS Banka.\" Instituce, sídlící v Číně a předsedaná bývalou brazilskou prezidentkou Dilma Rousseff, má miliardy dolarů ve svých pokladnách, což by mohlo částečně zmírnit účinky sankcí na běloruskou ekonomiku. Minsk by také získal přístup k Mechanismu rezervních fondů (CRA), fondu ve výši 100 miliard dolarů určenému k záchraně zemí ve skupině s problémy v jejich platební bilanci. Jedním z nejvýznamnějších aspektů takových mechanismů je denominace jeho půjček v místní měně místo jejich citace v amerických dolarech, což sleduje logiku 'de-dollarizace', kterou stále častěji uvádějí země skupiny jako prioritu k potlačení amerického ekonomického vlivu. To by mohlo být dobrou zprávou pro Lukašenkův režim, protože by to zmírnilo rizika spojená s prudkými změnami směnných kurzů v Bělorusku.</p>\n<p>Z brazilského pohledu však není třeba analyzovat pouze již diskutované otázky vztahů s Běloruskem a Ruskem, ale také možné vedlejší účinky událostí v jiných regionech světa. Venezuela, která také usiluje o připojení k BRICS, je dobrým příkladem. Od napětí způsobených vládou Nicolase Madura na hranici s Guayanou minulý rok až po volební proces, který vyústil v opětovné zvolení venezuelského vůdce v červenci - široce zpochybňovaného mezinárodními pozorovateli - procházejí vztahy mezi Caracase a Brasílií kontinuálním procesem koroze. Poslední kapkou bylo odmítnutí administrativy Luly oficiálně uznat Madurovo vítězství. Stejný scénář platí pro Nikaraguu, kterou řídí Daniel Ortega, která přerušila diplomatické vztahy s Brazílií po opakovaných protestech z Brasílie ohledně situace v oblasti lidských práv v zemi. Nikaragua nedávno také požádala o připojení k BRICS. Jak se Brazílie zachová vůči jejich vstupu do skupiny, zda je zablokuje, a jak by to ovlivnilo přístup Běloruska, by mělo být také pečlivě analyzováno na summitu v Kazani.</p>\n<p>Ať už jsou použity jakékoli čočky k analýze expanze skupiny BRICS, je zřejmé, že tento pohyb představuje další znamení, že moc pokračuje ve své migraci na Východ. I přes geografickou polohu Brazílie a blízké vztahy se Spojenými státy a západní Evropou se země snaží účastnit tohoto procesu, přičemž si zachovává své ekonomické a politické zájmy. Vzhledem k výše uvedenému a navzdory všem výzvám má Bělorusko potenciál připojit se k BRICS, pokud ne po summitu v Kazani, tak v blízké budoucnosti. Takový úspěch by prospěch Lukašenkovu režimu a dále posílil ruský vliv na zemi. Přibližně třicet států nyní požádalo o připojení ke skupině, což by nevyhnutelně posílilo čínský vliv na celém světě, protože země je odpovědná za největší podíl ekonomiky a zahraničního obchodu skupiny. Tato nerovnováha znepokojuje země jako Brazílii, ale zároveň je málo, co může Brasília udělat, aby čelila cílům Pekingu. Brazílie však může moderovat jazyk skupiny ve svých závěrečných prohlášeních, protože se brazilská vláda snaží vyvážit svou kulturní a geografickou blízkost k Západu a svou ambici stát se nezávislým globálním hráčem. Z evropského pohledu existuje zvláštní pochopení tohoto paradoxu. V posledních dnech prokázala Evropská unie neobvyklou ochotu postoupit v jednáních se jihoamerickým blokem Mercosur - jehož vedoucím členem je Brazílie - aby pracovaly na ustanovení dohody o asociaci. Tento krok je mnohými vnímán jako pokus, alespoň, udržet Brazílii v pozici blíže k Západu uprostřed tohoto procesu rostoucí globální dělby, který představuje expanze BRICS. Jak se však země vyrovná s různými zájmy těchto hráčů, zůstává pozorováno.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> je doktorand v oboru politických věd na Univerzitě ve Wroclawi.</p>\n<p><em>„Podporujeme Běloruské probuzení’24“ je projekt spolufinancovaný <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> v rámci polské rozvojové spolupráce Ministerstva zahraničních věcí Republiky Polsko v hodnotě 230 000 PLN.</em></p>\n<p><em>Tato publikace vyjadřuje názory autora a nelze ji identifikovat s oficiálním postojem Ministerstva zahraničních věcí Republiky Polsko.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.062",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Summit BRICS v Kazani by mohl otevřít cestu pro budoucí přijetí nových členů. Bělorusko by se rádo připojilo, protože vidí členství jako šanci osvobodit se od své mezinárodní izolace. Brazílie by mohla být tím, kdo blokuje expanze organizace, protože se stále více obává rostoucího čínského vlivu.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.207",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Bude Bielorusko členom BRICS? Brazílska perspektíva.",
                key:"uid": string:"5fb17cda-b561-4e95-851e-549f792cbc24",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Medzi 22. a 24. októbrom 2024 sa v ruskom meste Kazan stretli hlavy štátov a vlád BRICS, aby diskutovali o novom kole expanzie skupiny. Očakáva sa, že krajiny ako Bielorusko, Alžírsko a Venezuela, medzi inými, budú pozvané, aby sa pripojili k skupine, ktorú pôvodne vytvorili Brazília, Čína, India a Ruská federácia. Krajiny BRICS sú čoraz viac vnímané ako opozičný blok voči transatlantickej aliancii Spojených štátov, Kanady, Spojeného kráľovstva a Európskej únie. Hoci mnohé z jej členských krajín podporujú reorganizáciu medzinárodných inštitúcií, aby boli 'pluralistickejšie', skupina je tiež vnímaná ako konsolidácia čínskej hegemónie nad rastúcim počtom štátov. Hnutie expanzie BRICS je preto vnímané veľmi pozitívne v Pekingu a Moskve, pričom druhá z týchto krajín sa zaväzuje prelomiť svoju izoláciu po uvalení prísnych sankcií v roku 2022. Avšak tento pohyb na zahrnutie nových štátov je odmietaný krajinami ako Brazília, ktorá sa obáva, že nadmerná asymetria ekonomických vzťahov s Čínou oslabí vyjednávaciu silu Brasílie v multilaterálnych rokovaniach skupiny. Táto váhavosť je relevantná pri analýze realistických vyhliadok na vstup Bieloruska do BRICS, keďže bieloruský režim sa snaží vstúpiť do skupiny čo najrýchlejšie. Odloží Brazílska neochota prijať nových členov v BRICS plány Alyaksandra Lukašenka? Brazílsky pohľad na Bielorusko je mnohostranný, zahŕňajúci ekonomické záujmy a politické vnímanie ovplyvnené históriou oboch krajín.</span></p>\n<p>Na rozdiel od brazílskych vzťahov s Ruskom, ktoré v roku 2028 oslávi 200 rokov, sú väzby s Bieloruskom relatívne nedávne, keďže krajina je formálne nezávislá len 33 rokov. Po rozpade Sovietskeho zväzu nadviazali Bielorusko a Brazília diplomatické vzťahy v roku 1992, ale až v roku 2011 zriadil Lukašenkov režim veľvyslanectvo v Brasílii. Odvtedy sa bilaterálne vzťahy vyvíjali, teoreticky oddelene od brazílsko-ruských, s množstvom protokolov o spolupráci podpísaných v posledných desiatich rokoch v oblastiach ako technológie a kultúra. Napriek tomu brazílska strana nevyhnutne vníma Bielorusko ako predĺženie svojich vzťahov s Ruskou federáciou. Historicky má brazílska verejná mienka (ale aj rozhodovatelia) málo vedomostí o politickom kontexte, ktorý sa vyvinul v bývalých sovietskych republikách po roku 1991, a má tendenciu naďalej vnímať východnú Európu ako prirodzené centrum na vykonávanie ruského vplyvu. Tento naratív ťaží z postkoloniálneho pohľadu na svet v Brazílii, ktorý vníma vzťahy so Západom s podozrením a má tendenciu validovať ruský naratív v regióne. Trend bol posilnený po protestoch v roku 2020 proti prezidentovi Lukašenkovi, ktorý sa uchýlil k prehlbovaniu vzťahov s Kremľom, aby zachránil svoj režim, a plnohodnotnej ruskej invázii na Ukrajinu v roku 2022, v ktorej Bielorusko zohralo významnú úlohu. </p>\n<p>Z ideologického hľadiska Vladimír Putin zvádza brazílsku konzervatívnu pravicu, ktorá je náboženská a znepokojená pokrokom sociálne progresívnych agend, aj ľavicu, ktorá je nostalgická za sovietskymi časmi, socialistickou utópiou a zostáva hlboko antiamerická. Historicky je súčasná politická trieda, ktorá vládne Brazílii, zložená z ľudí, ktorí boli prenasledovaní počas poslednej vojenskej diktatúry v krajine medzi rokmi 1964 a 1985. Brazílska politická trieda preto vníma podporu Washingtonu pri zakladaní tohto režimu ako ranu, ktorá sa ešte nezahojila. To je čiastočne kapitalizované ruskou propagandou na sociálnych médiách v krajine. Do akej miery môže Lukašenko využiť tento kontext na zlepšenie vzťahov s Brazíliou a zníženie odporu krajiny voči vstupu Minsku do skupiny, zostáva otázne. Napriek tomuto kognitívnemu aspektu brazílskeho vnímania musia byť v vzťahoch medzi Brazíliou a Bieloruskom zohľadnené aj praktické ekonomické otázky.</p>\n<p>Vojna významne ovplyvnila vzťah medzi oboma krajinami, najmä v ekonomickej sfére. Štruktúra obchodných vzťahov medzi oboma krajinami, ktoré boli silne ovplyvnené západnými sankciami na bieloruskú ekonomiku, bola kritickým faktorom. Bielorusko, spolu s Ruskou federáciou, je jedným z najväčších dodávateľov poľnohospodárskych hnojív pre booming poľnohospodársky sektor Brazílie. Táto juhoamerická krajina je na ceste stať sa najväčším producentom potravín na svete v nasledujúcich rokoch, čo zvyšuje tlak na jej dopyt po hnojivách. Takmer 85 percent dopytu Brazílie po hnojivách je pokrytých importom, pričom 30 percent z tejto dodávky pochádza z ruského a bieloruského priemyslu. Otázka hnojív bola kľúčová pri definovaní vzťahov Brazílie s týmito dvoma krajinami v kontexte vojny s Ukrajinou. Počas vypočutia v brazílskom Senáte v máji 2022 uviedol brazílsky veľvyslanec v Minsku, že jeho najvyššou prioritou bude \"nájsť spôsoby, ako zmierniť brazílske ťažkosti pri prístupe k produktu.\" Dokonca aj brazílsky prezident v tom čase, Jair Bolsonaro, uskutočnil kontroverznú návštevu Moskvy len pár dní pred inváziou na Ukrajinu, aby túto záležitosť prediskutoval s prezidentom Vladimírom Putinom.</p>\n<p>Tu môžeme poznamenať ďalší zásadný aspekt brazílskej pozície: vzťahy s Ruskom a Bieloruskom presahujú polarizovanú politickú scénu v Brasílii. Ak existujú zásadné rozdiely medzi prístupom bývalého prezidenta Bolsonara a súčasnej administratívy Luly da Silvy k rôznym témam v medzinárodných vzťahoch, najmä k Venezuele Nicolasa Madura, to isté neplatí pri diskusii o Rusku a Bielorusku. Časť tejto zjavnej koherencie je tlak, ktorý vyvíja poľnohospodárske lobovanie, ktoré je veľmi mocné v brazílskom parlamente a má záujem o import hnojív za rozumné ceny, na federálnu vládu, aby udržala dobré vzťahy s Putinom a Lukašenkom. Avšak tento vzťah závislosti spôsobuje aj nepohodlie brazílskym úradom.</p>\n<p>V roku 2023 dosiahol obchodný tok medzi Brazíliou a Bieloruskom 378,8 milióna dolárov, čo je skromná suma v porovnaní s brazílskym zahraničným obchodom, ktorý dosahuje 500 miliárd dolárov. Avšak zároveň to umiestňuje Brazíliu medzi desať najvýznamnejších obchodných partnerov na svete pre malé zahraničné obchodovanie Bieloruska. V Brasílii sú sťažnosti na extrémnu nerovnováhu týchto vzťahov. Kým bieloruské exporty do Brazílie dosiahli minulý rok 372 miliónov dolárov, hodnota importu bola len 6,4 milióna dolárov, čo viedlo k bieloruskej nadvýške 366 miliónov dolárov. Chemické hnojivá predstavovali 96 percent tejto bilancie. Brazílske úrady opakovane vyzvali na reaktiváciu domácej výroby hnojív v tomto kontexte. V roku 2023 brazílsky vláda spustila Národný plán hnojív (PNF), ktorý predpokladá, že závislosť krajiny na importovaných produktoch klesne o 50 percent v nasledujúcich rokoch. Táto nová politika by mohla neutralizovať Lukašenkov najväčší majetok vo vzťahu k Brazílii.</p>\n<p>Praktické účinky vstupu Bieloruska do BRICS by mohli byť významné. Hoci skupina nemá zdieľanú formu správy alebo zónu voľného obchodu, z finančného hľadiska by Bielorusko získalo rozšírený prístup k Novému rozvojovému banke (NDB), známej ako \"BRICS Banka.\" Inštitúcia so sídlom v Číne a vedená bývalou brazílskou prezidentkou Dilman Rousseffovou má v svojich pokladniciach miliardy dolárov, čo by mohlo čiastočne zmierniť účinky sankcií na bieloruskú ekonomiku. Minsk by tiež získal prístup k Mechanizmu rezervného fondu (CRA), fondu vo výške 100 miliárd dolárov určenému na záchranu krajín v skupine s problémami v ich platobnej bilancii. Jedným z najvýznamnejších aspektov takýchto mechanizmov je denominovanie jeho pôžičiek v miestnej mene namiesto ich citovania v amerických dolároch, čo sleduje logiku 'de-dolarizácie', ktorú krajiny skupiny čoraz častejšie uvádzajú ako prioritu na protiopatrenie voči americkému ekonomickému vplyvu. Môže to byť dobrá správa pre Lukašenkov režim, pretože by to zmiernilo riziká spojené s ostrou zmenou výmenných kurzov v Bielorusku.</p>\n<p>Z brazílskeho pohľadu však nie je potrebné analyzovať len už diskutované otázky vzťahov s Bieloruskom a Ruskom, ale aj možné vedľajšie účinky udalostí v iných regiónoch sveta. Venezuela, ktorá sa tiež usiluje o vstup do BRICS, je dobrým príkladom. Od napätia spôsobeného vládou Nicolasa Madura na hranici s Guayanou minulý rok až po volebné procesy, ktoré vyvrcholili opätovným zvolením venezuelského lídra v júli - široko spochybňovaného medzinárodnými pozorovateľmi - prechádzajú vzťahy medzi Caracasa a Brasíliou neustálym procesom korózie. Konečnou kvapkou bola odmietnutie administratívy Luly oficiálne uznať Madurovo víťazstvo. Rovnaký scenár platí pre Nikaragu, ktorú vedie Daniel Ortega, ktorá prerušila diplomatické vzťahy s Brazíliou po opakovaných protestoch z Brasílie ohľadom situácie s ľudskými právami v krajine. Nikaragua nedávno požiadala o vstup do BRICS. Ako sa Brazília zachová voči ich vstupu do skupiny, či ich zablokuje a ako to ovplyvní prístup Bieloruska, by sa malo tiež starostlivo analyzovať na summite v Kazani.</p>\n<p>Nech sú akékoľvek objektívy použité na analýzu expanzie skupiny BRICS, je zrejmé, že tento pohyb predstavuje ďalší znak, že moc pokračuje v migrácii na Východ. Napriek geografickej polohe Brazílie a blízkym vzťahom so Spojenými štátmi a Západnou Európou sa krajina snaží zúčastniť na tomto procese, pričom si zachováva svoje ekonomické a politické záujmy. Vzhľadom na vyššie uvedené a napriek všetkým výzvam má Bielorusko potenciál pripojiť sa k BRICS, ak nie po summite v Kazani, tak v nie tak vzdialenej budúcnosti. Takéto dosiahnutie by prospelo Lukašenkovmu režimu a ďalej posilnilo ruský vplyv nad krajinou. Okolo tridsiatich štátov sa teraz prihlásilo o vstup do skupiny, čo nevyhnutne posilní čínsky vplyv na celom svete, keďže krajina zodpovedá za najväčší podiel ekonomiky a zahraničného obchodu skupiny. Táto nerovnováha znepokojuje krajiny ako Brazília, ale zároveň je málo toho, čo môže Brasília urobiť na protiopatrenie voči cieľom Pekingu. Brazília však môže zmierniť jazyk skupiny vo svojich konečných vyhláseniach, keďže brazílska vláda sa snaží vyvážiť svoju kultúrnu a geografickú blízkosť k Západu a svoju ambíciu stať sa nezávislým globálnym hráčom. Z európskeho hľadiska existuje osobitné pochopenie tohto paradoxu. V posledných dňoch Európska únia preukázala nezvyčajnú ochotu postúpiť v rokovaniach s juhoamerickým blokom Mercosur - ktorého vedúcim členom je Brazília - aby pracovala na vytvorení dohody o asociácii. Tento krok je mnohými vnímaný ako pokus, aspoň, udržať Brazíliu v pozícii bližšej Západu uprostred tohto procesu rastúcej globálnej deľby, ktorú predstavuje expanzia BRICS. Avšak, ako krajina zvládne rôzne záujmy týchto hráčov, zostáva pozorovať.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> je doktorand v odbore politických vied na Univerzite vo Wroclawi.</p>\n<p><em>“Podporujeme bieloruské prebudenie’24” je projekt spolufinancovaný <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> v rámci poľskej rozvojovej spolupráce Ministerstva zahraničných vecí Poľskej republiky vo výške 230 000 PLN.</em></p>\n<p><em>Táto publikácia vyjadruje názory autora a nemôže byť identifikovaná s oficiálnym postojom Ministerstva zahraničných vecí Poľskej republiky.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.016",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Summit BRICS v Kazani mohol otvoriť cestu pre budúce prijatie nových členov. Bielorusko by sa chcelo pripojiť, pretože považuje členstvo za šancu oslobodiť sa od svojej medzinárodnej izolácie. Brazília by mohla byť tou, ktorá blokuje expanziu organizácie, pretože sa čoraz viac obáva rastúceho čínskeho vplyvu.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.017",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Czy Białoruś wejdzie do BRICS? Perspektywa brazylijska.",
                key:"uid": string:"60118167-3fe4-4553-b09b-0978bbbcadb6",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">W dniach od 22 do 24 października 2024 roku, szefowie państw i rządów BRICS spotkali się w rosyjskim mieście Kazan, aby omówić nową rundę rozszerzenia grupy. Oczekuje się, że takie kraje jak Białoruś, Algieria i Wenezuela, między innymi, zostaną zaproszone do dołączenia do grupy, która została pierwotnie utworzona przez Brazylię, Chiny, Indie i Federację Rosyjską. Kraje BRICS są coraz częściej postrzegane jako blok opozycyjny wobec transatlantyckiego sojuszu Stanów Zjednoczonych, Kanady, Wielkiej Brytanii i Unii Europejskiej. Chociaż wiele z jej państw członkowskich opowiada się za reorganizacją instytucji międzynarodowych, aby uczynić je 'bardziej pluralistycznymi', grupa jest również postrzegana jako konsolidująca hegemonię Chin nad rosnącą liczbą państw. Ruch rozszerzenia BRICS jest zatem postrzegany w bardzo pozytywnym świetle przez Pekin i Moskwę, przy czym ta ostatnia zobowiązała się do przełamania swojej izolacji po nałożeniu surowych sankcji w 2022 roku. Jednak ten ruch mający na celu włączenie nowych państw jest opóźniany przez takie kraje jak Brazylia, które obawiają się, że nadmierna asymetria relacji gospodarczych z Chinami osłabi siłę negocjacyjną Brazylii w wielostronnych negocjacjach grupy. Ta wahanie jest istotne przy analizowaniu realistycznych perspektyw przystąpienia Białorusi do BRICS, ponieważ reżim białoruski dąży do jak najszybszego wejścia do grupy. Czy niechęć Brazylii do przyjęcia nowych członków w BRICS opóźni plany Alaksandra Łukaszenki? Brazylijska perspektywa na Białoruś jest wieloaspektowa, obejmująca interesy gospodarcze i postrzegania polityczne, które są wpływane przez historię obu krajów.</span></p>\n<p>W przeciwieństwie do relacji brazylijskich z Rosją, które w 2028 roku będą obchodzić 200-lecie, więzi z Białorusią są stosunkowo nowe, biorąc pod uwagę, że kraj ten jest formalnie niepodległy zaledwie od 33 lat. Po upadku Związku Radzieckiego Białoruś i Brazylia nawiązały stosunki dyplomatyczne w 1992 roku, ale dopiero w 2011 roku reżim Łukaszenki ustanowił ambasadę w Brasilii. Od tego czasu stosunki bilateralne rozwijały się, teoretycznie, oddzielnie od brazylijsko-rosyjskich, z licznymi protokołami współpracy podpisanymi w ciągu ostatnich dziesięciu lat w dziedzinach takich jak technologia i kultura. Mimo to, brazylijska strona nieuchronnie postrzega Białoruś jako przedłużenie swoich relacji z Federacją Rosyjską. Historycznie, brazylijska opinia publiczna (ale także decydenci) ma małą wiedzę na temat kontekstu politycznego, który rozwinął się w byłych republikach radzieckich po 1991 roku i ma tendencję do postrzegania Europy Wschodniej jako naturalnego centrum do wywierania rosyjskiego wpływu. Ta narracja korzysta z postkolonialnego światopoglądu w Brazylii, który z podejrzliwością patrzy na relacje z Zachodem i ma tendencję do potwierdzania rosyjskiej narracji w regionie. Tendencja ta została wzmocniona po protestach w 2020 roku przeciwko prezydentowi Łukaszence, który sięgnął po pogłębienie relacji z Kreml, aby uratować swój reżim, oraz po pełnoskalowej rosyjskiej inwazji na Ukrainę w 2022 roku, w której Białoruś odegrała znaczącą rolę. </p>\n<p>W kategoriach ideologicznych, Władimir Putin uwodzi zarówno brazylijską prawicę konserwatywną, która jest religijna i zaniepokojona postępem społecznie progresywnych agend, jak i lewicę, która jest nostalgiczna za czasami radzieckimi, utopią socjalistyczną i pozostaje głęboko antyamerykańska. Historycznie, obecna klasa polityczna rządząca Brazylią składa się z ludzi, którzy byli prześladowani podczas ostatniej dyktatury wojskowej w kraju w latach 1964-1985. Klasa polityczna Brazylii postrzega zatem wsparcie Waszyngtonu dla ustanowienia tego reżimu jako ranę, która jeszcze się nie zagoiła. Częściowo wykorzystuje to rosyjska propaganda w mediach społecznościowych w kraju. W jakim stopniu Łukaszenka może skorzystać z tego kontekstu, aby poprawić relacje z Brazylią i obniżyć opór kraju wobec przystąpienia Mińska do grupy, pozostaje do zobaczenia. Mimo tego poznawczego aspektu brazylijskiego postrzegania, praktyczne kwestie gospodarcze muszą być również brane pod uwagę w relacjach między Brazylią a Białorusią.</p>\n<p>Wojna znacząco wpłynęła na relacje między dwoma krajami, szczególnie w sferze gospodarczej. Struktura relacji handlowych między dwoma krajami, które zostały mocno dotknięte przez zachodnie sankcje na białoruską gospodarkę, była kluczowym czynnikiem. Białoruś, wraz z Federacją Rosyjską, jest jednym z największych dostawców nawozów rolniczych dla rozwijającego się sektora rolnictwa w Brazylii. Ten kraj Ameryki Południowej zmierza do zostania największym producentem żywności na świecie w nadchodzących latach, co zwiększa presję na jego zapotrzebowanie na nawozy. Prawie 85 procent zapotrzebowania Brazylii na nawozy zaspokajane jest przez import, z czego 30 procent tej dostawy pochodzi z przemysłu rosyjskiego i białoruskiego. Kwestia nawozów była kluczowa dla określenia relacji Brazylii z tymi dwoma krajami w kontekście wojny z Ukrainą. Podczas przesłuchania w brazylijskim Senacie w maju 2022 roku, brazylijski ambasador w Mińsku stwierdził, że jego najwyższym priorytetem będzie \"znalezienie sposobów na złagodzenie trudności Brazylii w dostępie do produktu.\" Nawet ówczesny prezydent Brazylii, Jair Bolsonaro, złożył kontrowersyjną wizytę w Moskwie zaledwie kilka dni przed inwazją na Ukrainę, aby omówić tę sprawę z prezydentem Władimirem Putinem.</p>\n<p>Możemy tutaj zauważyć kolejny istotny aspekt brazylijskiej pozycji: relacje z Rosją i Białorusią przekraczają spolaryzowaną scenę polityczną w Brasilii. Jeśli istnieją zasadnicze różnice między podejściem przyjętym przez byłego prezydenta Bolsonara a obecnym rządem Luli da Silvy w odniesieniu do różnych tematów w stosunkach międzynarodowych, szczególnie Wenezueli Nicolasa Maduro, to w przypadku Rosji i Białorusi nie jest to prawdą. Część tej pozornej spójności wynika z presji, jaką wywiera lobby rolnicze, które jest bardzo potężne w brazylijskim parlamencie i zainteresowane importem nawozów po rozsądnych cenach, na rząd federalny, aby utrzymać dobre relacje z Putinem i Łukaszenką. Jednak ta relacja zależności również powoduje dyskomfort wśród brazylijskich władz.</p>\n<p>W 2023 roku wymiana handlowa między Brazylią a Białorusią wyniosła 378,8 miliona dolarów amerykańskich, co jest skromną kwotą w porównaniu do brazylijskiego handlu zagranicznego, który wynosi 500 miliardów dolarów. Jednak jednocześnie stawia Brazylię w gronie dziesięciu największych partnerów handlowych na świecie dla małego handlu zagranicznego Białorusi. W Brasilii pojawiają się skargi na ekstremalną nierównowagę tych relacji. Podczas gdy białoruskie eksport do Brazylii wyniósł w zeszłym roku 372 miliony dolarów, wartość importu wyniosła zaledwie 6,4 miliona dolarów, co skutkowało białoruskim nadwyżką w wysokości 366 milionów dolarów. Nawozy chemiczne stanowiły 96 procent tej równowagi. Brazylijskie władze wielokrotnie wzywały do reaktywacji krajowej produkcji nawozów w tym kontekście. W 2023 roku rząd brazylijski uruchomił Krajowy Plan Nawożenia (PNF), który przewiduje, że zależność kraju od importowanych produktów spadnie o 50 procent w nadchodzących latach. Ta nowa polityka mogłaby zneutralizować największy atut Łukaszenki w jego relacji z Brazylią.</p>\n<p>Praktyczne skutki przystąpienia Białorusi do BRICS mogą być znaczące. Chociaż grupa nie ma wspólnej formy zarządzania ani strefy wolnego handlu, z finansowego punktu widzenia Białoruś zyskałaby rozszerzony dostęp do Nowego Banku Rozwoju (NDB), powszechnie znanego jako \"Bank BRICS.\" Instytucja, z siedzibą w Chinach i przewodniczona przez byłą prezydent Brazylii Dilma Rousseff, dysponuje miliardami dolarów w swoich skarbcach, co mogłoby częściowo złagodzić skutki sankcji na białoruską gospodarkę. Mińsk zyskałby również dostęp do Mechanizmu Rezerwy Awaryjnej (CRA), funduszu w wysokości 100 miliardów dolarów mającego na celu ratowanie krajów w grupie z problemami w bilansie płatniczym. Jednym z najbardziej zauważalnych aspektów takich mechanizmów jest denominowanie pożyczek w lokalnej walucie zamiast wyceniania ich w dolarach amerykańskich, co podąża za logiką 'de-dolaryzacji', coraz częściej podnoszoną przez kraje grupy jako priorytet w celu przeciwdziałania amerykańskiemu wpływowi gospodarczemu. To mogłoby być dobrą wiadomością dla reżimu Łukaszenki, ponieważ złagodziłoby ryzyko związane z nagłymi zmianami kursów walut w Białorusi.</p>\n<p>Z perspektywy brazylijskiej, jednak nie tylko już omówione kwestie relacji z Białorusią i Rosją muszą być analizowane, ale także możliwe skutki uboczne wydarzeń w innych regionach świata. Wenezuela, która również aspiruje do przystąpienia do BRICS, jest dobrym przykładem. Od napięć spowodowanych przez rząd Nicolasa Maduro na granicy z Gujaną w zeszłym roku po proces wyborczy, który zakończył się reelekcją wenezuelskiego lidera w lipcu - szeroko kwestionowaną przez międzynarodowych obserwatorów - relacje między Caracas a Brasilią przechodzą przez ciągły proces korozji. Ostatecznym krokiem była odmowa administracji Luli uznania zwycięstwa Maduro. Ten sam scenariusz dotyczy Nikaragui, rządzonej przez Daniela Ortegi, która zerwała stosunki dyplomatyczne z Brazylią po powtarzających się protestach z Brasilii dotyczących sytuacji praw człowieka w kraju. Nikaragua niedawno złożyła wniosek o przystąpienie do BRICS. Jak Brazylia zachowa się wobec ich przystąpienia do grupy, czy je zablokuje, i jak to wpłynie na przystąpienie Białorusi, również powinno być starannie analizowane na szczycie w Kazaniu.</p>\n<p>Bez względu na to, przez jakie soczewki analizowane jest rozszerzenie grupy BRICS, oczywiste jest, że ten ruch stanowi kolejny znak, że władza nadal migruje na Wschód. Mimo geograficznego położenia Brazylii i bliskich relacji z USA i Europą Zachodnią, kraj stara się uczestniczyć w tym procesie, jednocześnie zachowując swoje interesy gospodarcze i polityczne. Biorąc pod uwagę powyższe i mimo wszystkich wyzwań, Białoruś ma potencjał, aby dołączyć do BRICS, jeśli nie po szczycie w Kazaniu, to w niedalekiej przyszłości. Taki sukces przyniósłby korzyści reżimowi Łukaszenki i dodatkowo wzmocniłby rosyjski wpływ na kraj. Około trzydziestu państw złożyło już wnioski o przystąpienie do grupy, co nieuchronnie wzmocniłoby chiński wpływ na całym świecie, ponieważ kraj ten odpowiada za największą część gospodarki grupy i handlu zagranicznego. Ta nierównowaga niepokoi takie kraje jak Brazylia, ale jednocześnie niewiele Brasilii można zrobić, aby przeciwdziałać celom Pekinu. Brazylia jednak może moderować język grupy w jej końcowych oświadczeniach, ponieważ rząd brazylijski stara się zrównoważyć swoje kulturowe i geograficzne bliskości do Zachodu oraz ambicje, aby stać się niezależnym globalnym graczem. Z perspektywy europejskiej istnieje szczególne zrozumienie tego paradoksu. W ostatnich dniach Unia Europejska wykazała niezwykłą gotowość do kontynuowania negocjacji z południowoamerykańskim blokiem Mercosur - którego Brazylii jest wiodącym członkiem - w celu dążenia do ustanowienia umowy stowarzyszeniowej. Ten ruch jest postrzegany przez wielu jako próba, przynajmniej, utrzymania Brazylii w pozycji bliższej Zachodowi w obliczu tego procesu rosnącej globalnej podziału reprezentowanego przez rozszerzenie BRICS. Jednak jak kraj poradzi sobie z różnymi interesami tych graczy, pozostaje do obserwacji.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> jest kandydatem na doktora nauk politycznych na Uniwersytecie Wrocławskim.</p>\n<p><em>„Wspieramy Białoruskie Przebudzenie’24” to projekt współfinansowany przez <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Fundusz Solidarności PL</a> w ramach polskiej współpracy rozwojowej Ministerstwa Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej w wysokości 230 000 PLN.</em></p>\n<p><em>Ta publikacja wyraża jedynie poglądy autora i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem Ministerstwa Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.113",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Szczyt BRICS w Kazaniu mógłby utorować drogę do przyszłego przystąpienia nowych członków. Białoruś chciałaby dołączyć, ponieważ postrzega członkostwo jako szansę na uwolnienie się od swojej międzynarodowej izolacji. Brazylia mogłaby być tą, która blokuje rozszerzenie organizacji, ponieważ coraz bardziej martwi się rosnącym wpływem Chin.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.905",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Will Belarus enter the BRICS? A Brazilian perspective.",
                key:"uid": string:"62a6e6eb-acb9-4b14-a157-796d90764825",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Tra il 22 e il 24 ottobre 2024, i capi di stato e di governo dei BRICS si sono incontrati nella città russa di Kazan per discutere di un nuovo giro di espansione del gruppo. Si prevede che paesi come Bielorussia, Algeria e Venezuela, tra gli altri, saranno invitati a unirsi al gruppo inizialmente formato da Brasile, Cina, India e Federazione Russa. I paesi BRICS sono stati sempre più visti come un blocco di opposizione all'alleanza transatlantica degli Stati Uniti, Canada, Regno Unito e Unione Europea. Sebbene molti dei suoi paesi membri sostengano di riorganizzare le istituzioni internazionali per renderle 'più pluralistiche', il gruppo è anche percepito come un consolidamento dell'egemonia cinese su un numero crescente di stati. Il movimento di espansione dei BRICS, quindi, è visto con occhi altamente positivi da Pechino e Mosca, con quest'ultima impegnata a rompere la sua isolamento dopo l'imposizione di severe sanzioni nel 2022. Tuttavia, questo movimento per includere nuovi stati è ostacolato da paesi come il Brasile, che teme che l'eccessiva asimmetria delle relazioni economiche con la Cina possa diluire il potere contrattuale di Brasilia nelle negoziazioni multilaterali del gruppo. Questa esitazione è rilevante quando si analizzano le prospettive realistiche per l'ingresso della Bielorussia nei BRICS, poiché il regime bielorusso mira a entrare nel gruppo il più rapidamente possibile. La riluttanza del Brasile ad accettare nuovi membri nei BRICS ritarderà i piani di Alyaksandr Lukashenka? La prospettiva brasiliana sulla Bielorussia è multifaccettata, coinvolgendo interessi economici e percezioni politiche influenzate dalla storia di entrambi i paesi.</span></p>\n<p>Contrariamente alle relazioni brasiliane con la Russia, che segneranno 200 anni nel 2028, i legami con la Bielorussia sono relativamente recenti, dato che il paese è formalmente indipendente da appena 33 anni. Dopo il crollo dell'Unione Sovietica, Bielorussia e Brasile hanno stabilito relazioni diplomatiche nel 1992, ma solo nel 2011 il regime di Lukashenka ha aperto un'ambasciata a Brasilia. Da allora, le relazioni bilaterali si sono sviluppate, in teoria, separatamente da quelle brasiliano-russe, con numerosi protocolli di cooperazione firmati negli ultimi dieci anni in settori come tecnologia e cultura. Nonostante ciò, il lato brasiliano percepisce inevitabilmente la Bielorussia come un'estensione delle sue relazioni con la Federazione Russa. Storicamente, l'opinione pubblica brasiliana (ma anche i decisori) ha poca conoscenza del contesto politico che si è sviluppato nelle ex repubbliche sovietiche dopo il 1991 e tende a continuare a vedere l'Europa orientale come un hub naturale per esercitare l'influenza russa. Questa narrativa beneficia della visione post-coloniale in Brasile, che guarda con sospetto alle relazioni con l'Occidente e tende a convalidare la narrativa russa nella regione. La tendenza è stata rafforzata dopo le proteste del 2020 contro il presidente Lukashenka, che ha fatto ricorso ad approfondire le relazioni con il Cremlino per salvare il suo regime, e l'invasione russa su larga scala dell'Ucraina nel 2022, in cui la Bielorussia ha giocato un ruolo significativo. </p>\n<p>In termini ideologici, Vladimir Putin seduce sia la destra conservatrice brasiliana, che è religiosa e preoccupata di promuovere agende socialmente progressive, sia la sinistra, che è nostalgica dei tempi sovietici, della utopia socialista e rimane profondamente antiamericana. Storicamente, l'attuale classe politica che governa il Brasile è composta da persone che sono state perseguitate durante l'ultima dittatura militare nel paese tra il 1964 e il 1985. La classe politica brasiliana, quindi, vede il sostegno di Washington per l'instaurazione di quel regime come una ferita che non si è ancora rimarginata. Questo è parzialmente capitalizzato dalla propaganda russa nei social media del paese. La misura in cui Lukashenka può sfruttare questo contesto per migliorare le relazioni con il Brasile e ridurre la resistenza del paese all'ingresso di Minsk nel gruppo rimane da vedere. Nonostante questo aspetto cognitivo della percezione brasiliana, devono essere considerati anche problemi economici pratici nelle relazioni tra Brasile e Bielorussia.</p>\n<p>La guerra ha avuto un impatto significativo sulla relazione tra i due paesi, in particolare nella sfera economica. La struttura delle relazioni commerciali tra i due paesi, che sono state pesantemente influenzate dalle sanzioni occidentali sull'economia bielorussa, è stata un fattore critico. La Bielorussia, insieme alla Federazione Russa, è uno dei maggiori fornitori di fertilizzanti agricoli per il fiorente settore agricolo del Brasile. Questo paese sudamericano è sulla buona strada per diventare il maggior produttore alimentare del mondo nei prossimi anni, aumentando la pressione sulla sua domanda di fertilizzanti. Quasi l'85% della domanda di fertilizzanti del Brasile è soddisfatta attraverso importazioni, con il 30% di questa fornitura proveniente dalle industrie russe e bielorusse. La questione dei fertilizzanti è stata centrale nel definire le relazioni del Brasile con questi due paesi nel contesto della guerra con l'Ucraina. Durante un'udienza nel Senato brasiliano nel maggio 2022, l'ambasciatore brasiliano a Minsk ha dichiarato che la sua massima priorità sarebbe stata \"trovare modi per mitigare le difficoltà brasiliane nell'accesso al prodotto.\" Anche il presidente brasiliano dell'epoca, Jair Bolsonaro, ha effettuato una visita controversa a Mosca pochi giorni prima dell'invasione dell'Ucraina per discutere di questa questione con il presidente Vladimir Putin.</p>\n<p>Qui possiamo notare un altro aspetto essenziale della posizione brasiliana: le relazioni con Russia e Bielorussia trascendono la scena politica polarizzata di Brasilia. Se ci sono differenze fondamentali tra l'approccio adottato dall'ex presidente Bolsonaro e l'attuale amministrazione di Lula da Silva riguardo a diversi temi nelle relazioni internazionali, specialmente la Venezuela di Nicolas Maduro, lo stesso non vale quando si discute di Russia e Bielorussia. Parte di questa apparente coesione è la pressione che il lobbismo agricolo, molto potente nel parlamento brasiliano e interessato a importare fertilizzanti a prezzi ragionevoli, esercita sul governo federale per mantenere buone relazioni con Putin e Lukashenka. Tuttavia, questa relazione di dipendenza causa anche disagio alle autorità brasiliane.</p>\n<p>Nel 2023, il flusso commerciale tra Brasile e Bielorussia ha totalizzato 378,8 milioni di dollari, un importo modesto rispetto al commercio estero brasiliano che si attesta a 500 miliardi di dollari. Tuttavia, allo stesso tempo, colloca il Brasile come uno dei dieci partner commerciali più significativi al mondo per il piccolo commercio estero della Bielorussia. Ci sono lamentele a Brasilia riguardo all'estrema sbilanciamento di queste relazioni. Mentre le esportazioni bielorusse verso il Brasile si attestavano a 372 milioni di dollari lo scorso anno, il valore delle importazioni era solo di 6,4 milioni di dollari, risultando in un surplus bielorusso di 366 milioni di dollari. I fertilizzanti chimici rappresentavano il 96% di questo saldo. Le autorità brasiliane hanno ripetutamente chiesto una riattivazione della produzione domestica di fertilizzanti in questo contesto. Nel 2023, il governo brasiliano ha lanciato il Piano Nazionale per i Fertilizzanti (PNF), che prevede che la dipendenza del paese dai prodotti importati scenda del 50% nei prossimi anni. Questa nuova politica potrebbe neutralizzare il maggiore vantaggio di Lukashenka nella sua relazione con il Brasile.</p>\n<p>Gli effetti pratici dell'ingresso della Bielorussia nei BRICS potrebbero essere significativi. Sebbene il gruppo non abbia una forma di governance condivisa o un'area di libero scambio, dal punto di vista finanziario, la Bielorussia guadagnerebbe un accesso ampliato alla Nuova Banca di Sviluppo (NDB), comunemente nota come \"Banca BRICS.\" L'istituzione, con sede in Cina e presieduta dall'ex presidente brasiliano Dilma Rousseff, ha miliardi di dollari nelle sue casse, che potrebbero alleviare parzialmente gli effetti delle sanzioni sull'economia bielorussa. Minsk guadagnerebbe anche accesso all'Accordo di Riserva Contingente (CRA), un fondo da 100 miliardi di dollari destinato a salvare i paesi del gruppo con problemi nella loro bilancia dei pagamenti. Uno degli aspetti più notevoli di tali meccanismi è la denominazione dei suoi prestiti in valuta locale invece di quotarli in dollari statunitensi, seguendo una logica di 'de-dollarizzazione' sempre più citata dai paesi del gruppo come priorità per contrastare l'influenza economica americana. Potrebbe essere una buona notizia per il regime di Lukashenka, poiché mitigherebbe i rischi associati a un cambiamento brusco dei tassi di cambio in Bielorussia.</p>\n<p>Da una prospettiva brasiliana, tuttavia, non solo le questioni già discusse delle relazioni con Bielorussia e Russia devono essere analizzate, ma anche i possibili effetti collaterali degli eventi in altre regioni del mondo. Il Venezuela, che aspira anch'esso a unirsi ai BRICS, è un buon esempio. Dalle tensioni causate dal governo di Nicolas Maduro al confine con la Guyana lo scorso anno al processo elettorale che ha portato alla rielezione del leader venezuelano a luglio - ampiamente contestata dagli osservatori internazionali - le relazioni tra Caracas e Brasilia stanno attraversando un processo continuo di corrosione. Il colpo di grazia è stata la rifiuto dell'amministrazione Lula di riconoscere ufficialmente la vittoria di Maduro. Lo stesso scenario si applica al Nicaragua, governato da Daniel Ortega, che ha interrotto le relazioni diplomatiche con il Brasile dopo ripetute proteste di Brasilia sulla situazione dei diritti umani nel paese. Anche il Nicaragua ha recentemente fatto domanda per unirsi ai BRICS. Come si comporterà il Brasile nei confronti del loro ingresso nel gruppo, se li bloccherà e come questo influenzerà l'adesione della Bielorussia deve essere analizzato con attenzione al vertice di Kazan.</p>\n<p>Qualunque siano le lenti utilizzate per analizzare l'espansione del gruppo BRICS, è evidente che questo movimento rappresenta un altro segno che il potere continua la sua migrazione verso Est. Nonostante la posizione geografica del Brasile e la stretta relazione con gli Stati Uniti e l'Europa occidentale, il paese cerca di partecipare a questo processo mantenendo i propri interessi economici e politici. Date le considerazioni sopra e nonostante tutte le sfide, la Bielorussia ha il potenziale per unirsi ai BRICS, se non dopo il vertice di Kazan, allora in un futuro non troppo lontano. Un tale traguardo beneficerebbe il regime di Lukashenka e rafforzerebbe ulteriormente l'influenza russa sul paese. Circa trenta stati hanno ora fatto domanda per unirsi al gruppo, il che rafforzerebbe inevitabilmente l'influenza cinese a livello mondiale, poiché il paese è responsabile della quota maggiore dell'economia e del commercio estero del gruppo. Questo sbilanciamento preoccupa paesi come il Brasile, ma allo stesso tempo, c'è poco che Brasilia possa fare per contrastare gli obiettivi di Pechino. Tuttavia, il Brasile può moderare il linguaggio del gruppo nelle sue dichiarazioni finali mentre il governo brasiliano cerca di bilanciare la sua prossimità culturale e geografica all'Occidente e la sua ambizione di diventare un attore globale indipendente. Da una prospettiva europea, c'è una particolare comprensione di questo paradosso. Negli ultimi giorni, l'Unione Europea ha mostrato una volontà insolita di andare avanti con i negoziati con il blocco sudamericano Mercosur - di cui il Brasile è il membro principale - per lavorare verso l'istituzione di un accordo di associazione. Questo passo è visto da molti come un tentativo di, almeno, mantenere il Brasile in una posizione più vicina all'Occidente in mezzo a questo processo di crescente divisione globale rappresentato dall'espansione dei BRICS. Tuttavia, come il paese gestirà i diversi interessi di questi attori rimane da osservare.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> è un dottorando in Scienze Politiche presso l'Università di Wroclaw.</p>\n<p><em>“Sosteniamo il Risveglio Bielorusso’24” è un progetto cofinanziato da <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> nell'ambito della cooperazione allo sviluppo polacca del Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia per un importo di 230.000 PLN.</em></p>\n<p><em>Questa pubblicazione esprime solo le opinioni dell'autore e non può essere identificata con la posizione ufficiale del Ministero degli Affari Esteri della Repubblica di Polonia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.736",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Il vertice BRICS a Kazan potrebbe aver spianato la strada per la futura adesione di nuovi membri. La Bielorussia vorrebbe unirsi poiché considera l'adesione come un'opportunità per liberarsi dalla sua isolamento internazionale. Il Brasile potrebbe essere quello che blocca l'espansione dell'organizzazione poiché è sempre più preoccupato per l'influenza crescente della Cina.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.737",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Да ли ће Белорусија ући у БРИКС? Бразилска перспектива.",
                key:"uid": string:"634fcfcf-0166-4df2-995b-393c9148ac83",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.481",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Zal Wit-Rusland toetreden tot de BRICS? Een Braziliaans perspectief.",
                key:"uid": string:"6a6a23dc-a371-437d-8695-055c3d5c2ece",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Tussen 22 en 24 oktober 2024 kwamen de staatshoofden en regeringsleiders van de BRICS in de Russische stad Kazan bijeen om een nieuwe ronde van de uitbreiding van de groep te bespreken. Verwacht wordt dat landen zoals Wit-Rusland, Algerije en Venezuela, onder anderen, zullen worden uitgenodigd om zich aan te sluiten bij de groep die aanvankelijk werd gevormd door Brazilië, China, India en de Russische Federatie. De BRICS-landen worden steeds meer gezien als een oppositieblok tegen de transatlantische alliantie van de Verenigde Staten, Canada, het Verenigd Koninkrijk en de Europese Unie. Hoewel veel van de lidstaten pleiten voor het herstructureren van internationale instellingen om ze 'meer pluralistisch' te maken, wordt de groep ook gezien als een consolidatie van de Chinese hegemonie over een groeiend aantal staten. De BRICS-uitbreidingsbeweging wordt daarom met zeer positieve ogen bekeken door Beijing en Moskou, waarbij laatstgenoemde zich heeft gecommitteerd om zijn isolatie te doorbreken na de oplegging van zware sancties in 2022. Deze beweging om nieuwe staten op te nemen wordt echter tegengewerkt door landen zoals Brazilië, dat vreest dat de buitensporige asymmetrie van de economische relaties met China de onderhandelingsmacht van Brasília in de multilaterale onderhandelingen van de groep zal verwateren. Deze aarzeling is relevant bij het analyseren van realistische vooruitzichten voor de toetreding van Wit-Rusland tot de BRICS, aangezien het Wit-Russische regime ernaar streeft om zo snel mogelijk lid te worden van de groep. Zal de terughoudendheid van Brazilië om nieuwe leden in de BRICS te accepteren de plannen van Alyaksandr Lukashenka uitstellen? Het Braziliaanse perspectief op Wit-Rusland is veelzijdig, met economische belangen en politieke percepties die worden beïnvloed door de geschiedenis van beide landen.</span></p>\n<p>In tegenstelling tot de Braziliaanse relaties met Rusland, die in 2028 200 jaar zullen markeren, zijn de banden met Wit-Rusland relatief recent, aangezien het land pas 33 jaar formeel onafhankelijk is. Na de ineenstorting van de Sovjetunie vestigden Wit-Rusland en Brazilië in 1992 diplomatieke betrekkingen, maar pas in 2011 richtte het Lukashenka-regime een ambassade in Brasília op. Sindsdien zijn de bilaterale betrekkingen in theorie ontwikkeld, afzonderlijk van de Braziliaans-Russische, met talrijke samenwerkingsprotocollen die in de afgelopen tien jaar zijn ondertekend op gebieden zoals technologie en cultuur. Desondanks beschouwt de Braziliaanse zijde Wit-Rusland onvermijdelijk als een verlengstuk van zijn relaties met de Russische Federatie. Historisch gezien heeft de Braziliaanse publieke opinie (maar ook besluitvormers) weinig kennis van de politieke context die zich na 1991 in de voormalige Sovjetrepublieken heeft ontwikkeld en blijven ze Oost-Europa beschouwen als een natuurlijke hub voor het uitoefenen van Russische invloed. Dit narratief profiteert van de postkoloniale wereldvisie in Brazilië, die relaties met het Westen met wantrouwen bekijkt en de Russische narratief in de regio tendeert te valideren. De trend werd versterkt na de protesten van 2020 tegen president Lukashenka, die zich wendde tot het verdiepen van de relaties met het Kremlin om zijn regime te redden, en de grootschalige Russische invasie van Oekraïne in 2022, waarin Wit-Rusland een significante rol speelde. </p>\n<p>In ideologische termen verleidt Vladimir Poetin zowel de Braziliaanse conservatieve rechterzijde, die religieus is en zich zorgen maakt over het bevorderen van sociaal progressieve agenda's, als de linkerzijde, die nostalgisch is naar de Sovjetperiode, de socialistische utopie en diep anti-Amerikaans blijft. Historisch gezien bestaat de huidige politieke klasse die Brazilië bestuurt uit mensen die werden vervolgd tijdens de laatste militaire dictatuur in het land tussen 1964 en 1985. De Braziliaanse politieke klasse ziet daarom de steun van Washington voor het vestigen van dat regime als een wond die nog niet is geheeld. Dit wordt gedeeltelijk benut door Russische propaganda op de sociale media van het land. In hoeverre Lukashenka van deze context kan profiteren om de relaties met Brazilië te verbeteren en de weerstand van het land tegen de toetreding van Minsk tot de groep te verlagen, moet nog worden gezien. Ondanks dit cognitieve aspect van de Braziliaanse perceptie, moeten ook praktische economische kwesties in de relaties tussen Brazilië en Wit-Rusland in overweging worden genomen.</p>\n<p>De oorlog heeft de relatie tussen de twee landen aanzienlijk beïnvloed, vooral op economisch gebied. De structuur van de handelsrelaties tussen de twee landen, die zwaar zijn getroffen door de westerse sancties op de Wit-Russische economie, is een cruciale factor geweest. Wit-Rusland, samen met de Russische Federatie, is een van de grootste leveranciers van landbouwmeststoffen voor de bloeiende landbouwsector van Brazilië. Dit Zuid-Amerikaanse land is op weg om de grootste voedselproducent ter wereld te worden in de komende jaren, wat de druk op de vraag naar meststoffen verhoogt. Bijna 85 procent van de meststofvraag van Brazilië wordt gedekt door import, waarbij 30 procent van deze levering afkomstig is van Russische en Wit-Russische industrieën. De kwestie van meststoffen is centraal geweest in het definiëren van de relaties van Brazilië met deze twee landen in de context van de oorlog met Oekraïne. Tijdens een hoorzitting in de Braziliaanse Senaat in mei 2022 verklaarde de Braziliaanse ambassadeur in Minsk dat zijn hoogste prioriteit zou zijn \"manieren te vinden om de Braziliaanse moeilijkheden bij het verkrijgen van het product te verlichten.\" Zelfs de Braziliaanse president op dat moment, Jair Bolsonaro, maakte een controversieel bezoek aan Moskou, enkele dagen voor de invasie van Oekraïne, om deze kwestie met president Vladimir Poetin te bespreken.</p>\n<p>Hier kunnen we een ander essentieel aspect van de Braziliaanse positie opmerken: de relaties met Rusland en Wit-Rusland overstijgen de gepolariseerde politieke scène in Brasília. Stel dat er fundamentele verschillen zijn tussen de benadering van de voormalige president Bolsonaro en de huidige regering van Lula da Silva met betrekking tot verschillende onderwerpen in de internationale betrekkingen, vooral de Venezuela van Nicolas Maduro. In dat geval is dat niet waar als het gaat om Rusland en Wit-Rusland. Een deel van deze schijnbare cohesie is de druk die de landbouwlobby, die zeer machtig is in het Braziliaanse parlement en geïnteresseerd is in het importeren van meststoffen tegen redelijke prijzen, uitoefent op de federale regering om goede relaties met Poetin en Lukashenka te onderhouden. Deze afhankelijkheidsrelatie veroorzaakt echter ook ongemak bij de Braziliaanse autoriteiten.</p>\n<p>In 2023 bedroeg de handelsstroom tussen Brazilië en Wit-Rusland 378,8 miljoen dollar, een bescheiden bedrag vergeleken met de Braziliaanse buitenlandse handel die op 500 miljard dollar staat. Echter, tegelijkertijd plaatst het Brazilië als een van de tien belangrijkste handelspartners ter wereld voor de kleine buitenlandse handel van Wit-Rusland. Er zijn klachten in Brasília over de extreme onevenwichtigheid van deze relaties. Terwijl de Wit-Russische export naar Brazilië vorig jaar 372 miljoen dollar bedroeg, was de importwaarde slechts 6,4 miljoen dollar, wat resulteerde in een Wit-Russisch overschot van 366 miljoen dollar. Chemische meststoffen waren goed voor 96 procent van dit saldo. Braziliaanse autoriteiten hebben herhaaldelijk gepleit voor een heractivatie van de binnenlandse meststofproductie in deze context. In 2023 lanceerde de Braziliaanse regering het Nationaal Meststofplan (PNF), dat voorspelt dat de afhankelijkheid van het land van geïmporteerde producten in de komende jaren met 50 procent zal dalen. Dit nieuwe beleid zou Lukashenka's grootste troef in zijn relatie met Brazilië kunnen neutraliseren.</p>\n<p>De praktische effecten van de toetreding van Wit-Rusland tot de BRICS zouden aanzienlijk kunnen zijn. Hoewel de groep geen gedeelde vorm van governance of een vrijhandelszone heeft, zou Wit-Rusland vanuit financieel oogpunt uitgebreidere toegang krijgen tot de New Development Bank (NDB), populair bekend als de \"BRICS Bank.\" De instelling, gevestigd in China en voorgezeten door de voormalige Braziliaanse president Dilma Rousseff, heeft miljarden dollars in haar kassen, wat de effecten van sancties op de Wit-Russische economie gedeeltelijk zou kunnen verlichten. Minsk zou ook toegang krijgen tot de Contingent Reserve Arrangement (CRA), een fonds van 100 miljard dollar dat bedoeld is om landen in de groep met problemen in hun betalingsbalans te redden. Een van de meest opmerkelijke aspecten van dergelijke mechanismen is het denomineren van leningen in lokale valuta in plaats van ze in Amerikaanse dollars te quoteren, wat volgt uit een logica van 'de-dollarization' die steeds vaker door de landen van de groep als een prioriteit wordt genoemd om de Amerikaanse economische invloed tegen te gaan. Dit zou goed nieuws kunnen zijn voor het Lukashenka-regime, aangezien het de risico's die gepaard gaan met een scherpe verandering in de wisselkoersen in Wit-Rusland zou kunnen verlichten.</p>\n<p>Vanuit Braziliaans perspectief moeten echter niet alleen de reeds besproken kwesties van de relaties met Wit-Rusland en Rusland worden geanalyseerd, maar ook de mogelijke neveneffecten van gebeurtenissen in andere delen van de wereld. Venezuela, dat ook streeft naar toetreding tot de BRICS, is een goed voorbeeld. Van de spanningen die vorig jaar door de regering van Nicolas Maduro aan de grens met Guyana werden veroorzaakt tot het verkiezingsproces dat culmineerde in de herverkiezing van de Venezolaanse leider in juli - die breed werd betwist door internationale waarnemers - de relaties tussen Caracas en Brasília ondergaan een continu proces van corrosie. De druppel die de emmer deed overlopen was de weigering van de Lula-regering om de overwinning van Maduro officieel te erkennen. Hetzelfde scenario geldt voor Nicaragua, dat wordt bestuurd door Daniel Ortega, dat de diplomatieke betrekkingen met Brazilië heeft verbroken na herhaalde protesten van Brasília over de mensenrechtensituatie in het land. Nicaragua heeft onlangs ook een aanvraag ingediend om zich bij de BRICS aan te sluiten. Hoe Brazilië zich zal gedragen ten opzichte van hun toetreding tot de groep, of het hen zal blokkeren, en hoe dit de toetreding van Wit-Rusland zou beïnvloeden, moet ook zorgvuldig worden geanalyseerd tijdens de top in Kazan.</p>\n<p>Wat de lenzen ook zijn die worden gebruikt om de uitbreiding van de BRICS-groep te analyseren, het is duidelijk dat deze beweging een ander teken vertegenwoordigt dat de macht zijn migratie naar het Oosten voortzet. Ondanks de geografische ligging van Brazilië en de nauwe relatie met de VS en West-Europa, probeert het land deel te nemen aan dit proces terwijl het zijn economische en politieke belangen behoudt. Gezien het bovenstaande en ondanks alle uitdagingen, heeft Wit-Rusland het potentieel om zich bij de BRICS aan te sluiten, als het niet na de top in Kazan is, dan in de niet zo verre toekomst. Een dergelijke prestatie zou het regime van Lukashenka ten goede komen en de Russische invloed over het land verder versterken. Ongeveer dertig staten hebben zich nu aangemeld om zich bij de groep aan te sluiten, wat onvermijdelijk de Chinese invloed wereldwijd zou versterken, aangezien het land verantwoordelijk is voor het grootste deel van de economie en de buitenlandse handel van de groep. Deze onevenwichtigheid baart landen zoals Brazilië zorgen, maar tegelijkertijd is er weinig dat Brasília kan doen om de doelstellingen van Beijing tegen te gaan. Brazilië kan echter de taal van de groep in zijn slotverklaringen matigen, terwijl de Braziliaanse regering probeert een balans te vinden tussen zijn culturele en geografische nabijheid tot het Westen en zijn ambitie om een onafhankelijke wereldspeler te worden. Vanuit Europees perspectief is er een bijzonder begrip van deze paradox. In de afgelopen dagen heeft de Europese Unie een ongebruikelijke bereidheid getoond om vooruitgang te boeken met de onderhandelingen met het Zuid-Amerikaanse blok Mercosur - waarvan Brazilië de belangrijkste lidstaat is - om te werken aan de totstandbrenging van een associatieovereenkomst. Deze stap wordt door velen gezien als een poging om, althans, Brazilië in een positie dichter bij het Westen te houden te midden van dit proces van groeiende wereldwijde verdeeldheid dat wordt vertegenwoordigd door de uitbreiding van de BRICS. Hoe het land echter de verschillende belangen van deze spelers zal beheren, moet nog worden waargenomen.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> is een PhD-kandidaat in de Politieke Wetenschappen aan de Universiteit van Wrocław.</p>\n<p><em>“We ondersteunen de Wit-Russische Ontwaking’24” is een project dat mede gefinancierd wordt door <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> binnen het kader van de Poolse ontwikkelingssamenwerking van het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen ter waarde van 230.000 PLN.</em></p>\n<p><em>Deze publicatie weerspiegelt alleen de opvattingen van de auteur en kan niet worden geïdentificeerd met de officiële positie van het Ministerie van Buitenlandse Zaken van de Republiek Polen.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.666",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>De BRICS-top in Kazan zou de weg kunnen hebben vrijgemaakt voor de toekomstige toetreding van nieuwe leden. Wit-Rusland zou graag willen toetreden, aangezien het lidmaatschap als een kans wordt gezien om zich te bevrijden van zijn internationale isolatie. Brazilië zou degene kunnen zijn die de uitbreiding van de organisatie blokkeert, aangezien het steeds bezorgder wordt over de groeiende Chinese invloed.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.667",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Va intra Belarus în BRICS? O perspectivă braziliană.",
                key:"uid": string:"981c5801-5671-43be-83e1-8525ab9ec727",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Între 22 și 24 octombrie 2024, șefii de stat și de guvern ai BRICS s-au întâlnit în orașul rus Kazan pentru a dezbate un nou ciclu de expansiune a grupului. Se așteaptă ca țări precum Belarus, Algeria și Venezuela, printre altele, să fie invitate să se alăture grupului inițial format din Brazilia, China, India și Federația Rusă. Țările BRICS au fost din ce în ce mai mult văzute ca un bloc de opoziție față de alianța transatlantică a Statelor Unite, Canadei, Regatului Unit și Uniunii Europene. Deși multe dintre țările membre pledează pentru reorganizarea instituțiilor internaționale pentru a le face 'mai pluraliste', grupul este, de asemenea, perceput ca consolidând hegemonia chineză asupra unui număr tot mai mare de state. Mișcarea de expansiune a BRICS este, așadar, privită cu ochi foarte pozitivi de către Beijing și Moscova, aceasta din urmă angajându-se să-și rupă izolarea după impunerea de sancțiuni severe în 2022. Cu toate acestea, această mișcare de includere a unor noi state este rezistată de țări precum Brazilia, care se teme că asimetria excesivă a relațiilor economice cu China va dilua puterea de negociere a Brașovului în negocierile multilaterale ale grupului. Această ezitare este relevantă atunci când se analizează perspectivele realiste pentru intrarea Belarusului în BRICS, având în vedere că regimul belarus își propune să intre în grup cât mai repede posibil. Va amâna reticența Braziliei de a accepta noi membri în BRICS planurile lui Alyaksandr Lukashenka? Perspectiva braziliană asupra Belarusului este multifacetică, implicând interese economice și percepții politice influențate de istoria ambelor țări.</span></p>\n<p>Spre deosebire de relațiile braziliene cu Rusia, care vor marca 200 de ani în 2028, legăturile cu Belarus sunt relativ recente, având în vedere că țara a fost formal independentă timp de doar 33 de ani. După prăbușirea Uniunii Sovietice, Belarus și Brazilia au stabilit relații diplomatice în 1992, dar abia în 2011 regimul lui Lukashenka a înființat o ambasadă la Brasilia. De atunci, relațiile bilaterale s-au dezvoltat, în teorie, separat de cele braziliano-ruse, cu numeroase protocoale de cooperare semnate în ultimii zece ani în domenii precum tehnologia și cultura. Cu toate acestea, partea braziliană percepe inevitabil Belarusul ca pe o extensie a relațiilor sale cu Federația Rusă. Istoric, opinia publică braziliană (dar și factorii de decizie) au cunoștințe limitate despre contextul politic care s-a dezvoltat în fostele republici sovietice după 1991 și tind să continue să vadă Europa de Est ca pe un hub natural pentru exercitarea influenței ruse. Această narațiune beneficiază de viziunea post-colonială din Brazilia, care privește relațiile cu Occidentul cu suspiciune și tinde să valideze narațiunea rusă în regiune. Tendința a fost întărită în urma protestelor din 2020 împotriva președintelui Lukashenka, care a recurs la aprofundarea relațiilor cu Kremlinul pentru a-și salva regimul, și a invaziei ruse pe scară largă în Ucraina în 2022, în care Belarus a jucat un rol semnificativ. </p>\n<p>În termeni ideologici, Vladimir Putin seduce atât dreapta conservatoare braziliană, care este religioasă și preocupată de avansarea agendelor social progresiste, cât și stânga, care este nostalgic pentru vremurile sovietice, utopia socialistă și rămâne profund anti-americană. Istoric, clasa politică actuală care guvernează Brazilia este formată din oameni care au fost persecutați în timpul ultimei dictaturi militare din țară între 1964 și 1985. Clasa politică braziliană, prin urmare, vede sprijinul Washingtonului pentru stabilirea acelui regim ca pe o rană care nu s-a vindecat încă. Acest lucru este parțial valorificat de propaganda rusă în rețelele sociale din țară. Măsura în care Lukashenka poate profita de acest context pentru a îmbunătăți relațiile cu Brazilia și a reduce rezistența țării față de intrarea Minskului în grup rămâne de văzut. În ciuda acestui aspect cognitiv al percepției braziliene, problemele economice practice trebuie, de asemenea, să fie luate în considerare în relațiile dintre Brazilia și Belarus.</p>\n<p>Războiul a avut un impact semnificativ asupra relației dintre cele două țări, în special în sfera economică. Structura relațiilor comerciale dintre cele două țări, care au fost puternic afectate de sancțiunile occidentale asupra economiei belaruse, a fost un factor critic. Belarus, împreună cu Federația Rusă, este unul dintre cei mai mari furnizori de îngrășăminte agricole pentru sectorul agricol înfloritor al Braziliei. Această țară sud-americană este pe cale să devină cel mai mare producător de alimente din lume în anii următori, adăugând presiune asupra cererii sale de îngrășăminte. Aproape 85% din cererea de îngrășăminte a Braziliei este satisfăcută prin importuri, 30% din această ofertă provenind din industriile ruse și belaruse. Problema îngrășămintelor a fost centrală în definirea relațiilor Braziliei cu aceste două țări în contextul războiului cu Ucraina. În timpul unei audieri în Senatul brazilian în mai 2022, ambasadorul brazilian la Minsk a declarat că prioritatea sa principală va fi \"găsirea de modalități de a atenua dificultățile braziliene în accesarea produsului.\" Chiar și președintele brazilian de atunci, Jair Bolsonaro, a efectuat o vizită controversată la Moscova cu câteva zile înainte de invazia Ucrainei pentru a discuta această chestiune cu președintele Vladimir Putin.</p>\n<p>Aici, putem observa un alt aspect esențial al poziției braziliene: relațiile cu Rusia și Belarus transcend scena politică polarizată din Brasília. Dacă există diferențe fundamentale între abordarea adoptată de fostul președinte Bolsonaro și administrația actuală a lui Lula da Silva în ceea ce privește diferite subiecte din relațiile internaționale, în special Venezuela lui Nicolas Maduro, același lucru nu este valabil atunci când se discută despre Rusia și Belarus. O parte din această coeziune aparentă este presiunea pe care lobby-ul agricol, care este foarte puternic în parlamentul brazilian și interesat de importul de îngrășăminte la prețuri rezonabile, o exercită asupra guvernului federal pentru a menține relații bune cu Putin și Lukashenka. Cu toate acestea, această relație de dependență cauzează, de asemenea, disconfort autorităților braziliene.</p>\n<p>În 2023, fluxul comercial dintre Brazilia și Belarus a totalizat 378,8 milioane de dolari, o sumă modestă comparativ cu comerțul exterior brazilian, care se ridică la 500 de miliarde de dolari. Cu toate acestea, în același timp, plasează Brazilia ca unul dintre cei zece cei mai semnificativi parteneri comerciali din lume pentru comerțul exterior mic al Belarusului. Există plângeri în Brasília cu privire la dezechilibrul extrem al acestor relații. În timp ce exporturile belaruse către Brazilia s-au ridicat la 372 de milioane de dolari anul trecut, valoarea importurilor a fost de doar 6,4 milioane de dolari, rezultând un surplus belarus de 366 de milioane de dolari. Îngrășămintele chimice au reprezentat 96% din acest bilanț. Autoritățile braziliene au cerut în mod repetat o reactivare a producției interne de îngrășăminte în acest context. În 2023, guvernul brazilian a lansat Planul Național de Îngrășăminte (PNF), care preconizează că dependența țării de produsele importate va scădea cu 50% în anii următori. Această nouă politică ar putea neutraliza cel mai mare atu al lui Lukashenka în relația sa cu Brazilia.</p>\n<p> efectele practice ale aderării Belarusului la BRICS ar putea fi semnificative. Deși grupul nu are o formă comună de guvernare sau o zonă de liber schimb, din punct de vedere financiar, Belarus ar câștiga acces extins la Banca Nouă de Dezvoltare (NDB), cunoscută popular sub numele de \"Banca BRICS.\" Instituția, cu sediul în China și condusă de fosta președintă braziliană Dilma Rousseff, are miliarde de dolari în visteria sa, ceea ce ar putea atenua parțial efectele sancțiunilor asupra economiei belaruse. Minsk ar câștiga, de asemenea, acces la Aranjamentul de Rezervă Contingentă (CRA), un fond de 100 de miliarde de dolari destinat salvării țărilor din grup cu probleme în balanța de plăți. Unul dintre cele mai notabile aspecte ale unor astfel de mecanisme este denominarea împrumuturilor sale în moneda locală în loc de a le cita în dolari americani, ceea ce urmează o logică de 'de-dollarizare' din ce în ce mai citată de țările grupului ca o prioritate pentru a contracara influența economică americană. Ar putea fi o veste bună pentru regimul lui Lukashenka, deoarece ar atenua riscurile asociate cu o schimbare bruscă a cursurilor de schimb în Belarus.</p>\n<p>Din perspectiva braziliană, totuși, nu doar problemele deja discutate ale relațiilor cu Belarus și Rusia trebuie analizate, ci și posibilele efecte secundare ale evenimentelor din alte regiuni ale lumii. Venezuela, care aspiră de asemenea să se alăture BRICS, este un bun exemplu. De la tensiunile cauzate de guvernul lui Nicolas Maduro la granița cu Guyana anul trecut până la procesul electoral care a culminat cu realegerea liderului venezuelean în iulie - contestată pe scară largă de observatorii internaționali - relațiile dintre Caracas și Brasília trec printr-un proces continuu de corodare. Ultima picătură a fost refuzul administrației Lula de a recunoaște oficial victoria lui Maduro. Același scenariu se aplică și Nicaragua, guvernată de Daniel Ortega, care a rupt relațiile diplomatice cu Brazilia după protestele repetate din Brasília cu privire la situația drepturilor omului din țară. Nicaragua a aplicat recent și pentru a se alătura BRICS. Cum se va comporta Brazilia față de intrarea lor în grup, dacă le va bloca și cum va influența acest lucru aderarea Belarusului ar trebui, de asemenea, să fie analizat cu atenție la summitul de la Kazan.</p>\n<p>Indiferent de lentilele folosite pentru a analiza expansiunea grupului BRICS, este evident că această mișcare reprezintă un alt semn că puterea continuă migrarea către Est. În ciuda poziției geografice a Braziliei și a relației strânse cu SUA și Europa de Vest, țara încearcă să participe la acest proces în timp ce își menține interesele economice și politice. Având în vedere cele de mai sus și în ciuda tuturor provocărilor, Belarus are potențialul de a se alătura BRICS, dacă nu după summitul de la Kazan, atunci în viitorul nu foarte îndepărtat. O astfel de realizare ar beneficia regimul lui Lukashenka și ar întări și mai mult influența rusă asupra țării. Aproape treizeci de state au aplicat acum pentru a se alătura grupului, ceea ce ar întări inevitabil influența chineză la nivel mondial, deoarece țara este responsabilă pentru cea mai mare parte a economiei și comerțului exterior al grupului. Acest dezechilibru îngrijorează țări precum Brazilia, dar, în același timp, există puțin ce poate face Brasília pentru a contracara obiectivele Beijingului. Brazilia, totuși, poate modera limbajul grupului în declarațiile sale finale, în timp ce guvernul brazilian încearcă să echilibreze apropierea sa culturală și geografică de Occident și ambiția sa de a deveni un jucător global independent. Dintr-o perspectivă europeană, există o înțelegere particulară a acestui paradox. În ultimele zile, Uniunea Europeană a arătat o disponibilitate neobișnuită de a avansa cu negocierile cu blocul sud-american Mercosur - din care Brazilia este membru de frunte - pentru a lucra la stabilirea unui acord de asociere. Această mișcare este văzută de mulți ca o încercare de a, cel puțin, menține Brazilia într-o poziție mai apropiată de Occident în mijlocul acestui proces de diviziune globală în creștere reprezentat de expansiunea BRICS. Cu toate acestea, cum va gestiona țara diferitele interese ale acestor actori rămâne de observat.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> este doctorand în Științe Politice la Universitatea din Wroclaw.</p>\n<p><em>“Susținem Trezirea Belarusului’24” este un proiect cofinanțat de <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Fondul de Solidaritate PL</a> în cadrul cooperării poloneze pentru dezvoltare a Ministerului Afacerilor Externe al Republicii Polonia în valoare de 230.000 PLN.</em></p>\n<p><em>Această publicație exprimă doar opiniile autorului și nu poate fi identificată cu poziția oficială a Ministerului Afacerilor Externe al Republicii Polonia.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.305",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Summitul BRICS de la Kazan ar fi putut deschide calea pentru viitoarea aderare a unor noi membri. Belarus ar dori să se alăture, deoarece consideră că apartenența este o șansă de a scăpa de izolarea sa internațională. Brazilia ar putea fi cea care blochează expansiunea organizației, deoarece devine din ce în ce mai îngrijorată de influența tot mai mare a Chinei.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.804",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Belarus BRICS'e girecek mi? Brezilya perspektifi.",
                key:"uid": string:"a3760d8c-23e7-43ad-821a-cd0e9693bfe1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">22 ile 24 Ekim 2024 tarihleri arasında, BRICS'in devlet ve hükümet başkanları, Rusya'nın Kazan şehrinde grubun genişlemesi üzerine yeni bir tur tartışmak için bir araya geldi. Belarus, Cezayir ve Venezuela gibi ülkelerin, başlangıçta Brezilya, Çin, Hindistan ve Rusya Federasyonu tarafından oluşturulan gruba katılmaları bekleniyor. BRICS ülkeleri, giderek Amerika Birleşik Devletleri, Kanada, Birleşik Krallık ve Avrupa Birliği'nin transatlantik ittifakına karşı bir muhalefet bloğu olarak görülüyor. Üye ülkelerinin birçoğu, uluslararası kurumları 'daha çoğulcu' hale getirmek için yeniden düzenlemeyi savunsa da, grup aynı zamanda Çin hegemonyasının artan bir dizi devlet üzerindeki konsolidasyonu olarak da algılanıyor. Bu nedenle, BRICS genişleme hareketi, Pekin ve Moskova tarafından son derece olumlu bir şekilde karşılanıyor; Moskova, 2022'de uygulanan ağır yaptırımların ardından izolasyonunu kırmaya kararlı. Ancak, yeni devletlerin dahil edilmesi hareketi, ekonomik ilişkilerdeki aşırı asimetri nedeniyle Brezilya'nın grup içindeki çok taraflı müzakerelerdeki pazarlık gücünün zayıflayacağından korkan Brezilya gibi ülkeler tarafından dirençle karşılanıyor. Bu tereddüt, Belarus'un BRICS'e katılma olasılıklarını analiz ederken önemlidir, çünkü Belarus rejimi grubun bir parçası haline gelmek için mümkün olan en hızlı şekilde katılmayı hedefliyor. Brezilya'nın BRICS'te yeni üyeleri kabul etme konusundaki isteksizliği, Alyaksandr Lukashenka'nın planlarını erteleyebilir mi? Brezilya'nın Belarus'a bakışı çok yönlüdür ve her iki ülkenin tarihinden etkilenen ekonomik çıkarlar ve siyasi algıları içerir.</span></p>\n<p>Brezilya'nın Rusya ile olan ilişkilerinin 2028'de 200. yılına gireceği göz önüne alındığında, Belarus ile olan bağlantılar nispeten yenidir; zira ülke yalnızca 33 yıldır resmi olarak bağımsızdır. Sovyetler Birliği'nin çöküşünün ardından, Belarus ve Brezilya 1992'de diplomatik ilişkiler kurdu, ancak Lukashenka rejimi ancak 2011'de Brasília'da bir büyükelçilik açtı. O zamandan beri, ikili ilişkiler teorik olarak Brezilya-Rusya ilişkilerinden ayrı olarak gelişti ve son on yılda teknoloji ve kültür gibi alanlarda birçok işbirliği protokolü imzalandı. Buna rağmen, Brezilya tarafı kaçınılmaz olarak Belarus'u Rusya Federasyonu ile olan ilişkilerinin bir uzantısı olarak algılıyor. Tarihsel olarak, Brezilya kamuoyu (ama aynı zamanda karar vericiler) 1991'den sonra eski Sovyet cumhuriyetlerinde gelişen siyasi bağlam hakkında çok az bilgiye sahip ve Doğu Avrupa'yı Rus etkisini kullanmak için doğal bir merkez olarak görmeye devam ediyor. Bu anlatı, Brezilya'daki post-kolonyal dünya görüşünden faydalanıyor; bu görüş, Batı ile olan ilişkileri şüpheyle karşılıyor ve bölgede Rus anlatısını doğrulamaya eğilimli. Bu eğilim, 2020'de Başkan Lukashenka'ya karşı yapılan protestoların ardından pekişti; Lukashenka, rejimini kurtarmak için Kremlin ile ilişkileri derinleştirmeye yöneldi ve 2022'de Belarus'un önemli bir rol oynadığı Ukrayna'ya yönelik tam ölçekli Rus işgali gerçekleşti. </p>\n<p>İdeolojik terimlerle, Vladimir Putin, sosyal olarak ilerici gündemleri ilerletme konusunda dini ve endişeli olan Brezilyalı muhafazakar sağ ile Sovyet dönemlerini özleyen, sosyalist ütopyayı hatırlayan ve derin bir anti-Amerikan duruş sergileyen sol kesimi cezbetmektedir. Tarihsel olarak, Brezilya'yı yöneten mevcut siyasi sınıf, 1964 ile 1985 yılları arasında ülkedeki son askeri diktatörlük sırasında zulme uğramış insanlardan oluşmaktadır. Bu nedenle, Brezilya siyasi sınıfı, Washington'un o rejimi kurma konusundaki desteğini henüz iyileşmemiş bir yara olarak görmektedir. Bu durum, Rus propagandası tarafından ülkenin sosyal medyasında kısmen istismar edilmektedir. Lukashenka'nın bu bağlamdan yararlanarak Brezilya ile ilişkileri geliştirme ve ülkenin Minsk'in gruba katılmasına karşı direncini azaltma olasılığı henüz belirsizliğini koruyor. Brezilya algısının bu bilişsel yönüne rağmen, Brezilya ile Belarus arasındaki ilişkilerde pratik ekonomik meseleler de dikkate alınmalıdır.</p>\n<p>Savaş, iki ülke arasındaki ilişkiyi önemli ölçüde etkilemiştir, özellikle ekonomik alanda. İki ülke arasındaki ticari ilişkilerin yapısı, Belarus ekonomisine yönelik batı yaptırımlarından ciddi şekilde etkilenmiştir ve bu kritik bir faktördür. Belarus, Rusya Federasyonu ile birlikte, Brezilya'nın hızla büyüyen tarım sektörüne en büyük tarımsal gübre tedarikçilerinden biridir. Bu Güney Amerika ülkesi, önümüzdeki yıllarda dünyanın en büyük gıda üreticisi olma yolunda ilerliyor ve bu durum gübre talebine baskı yapıyor. Brezilya'nın gübre talebinin neredeyse %85'i ithalatla karşılanmakta olup, bu arzın %30'u Rus ve Belarus sanayilerinden gelmektedir. Gübre meselesi, Ukrayna ile olan savaş bağlamında Brezilya'nın bu iki ülke ile olan ilişkilerini tanımlamada merkezi bir rol oynamıştır. Mayıs 2022'de Brezilya Senatosu'nda yapılan bir oturumda, Minsk'teki Brezilya büyükelçisi, önceliğinin \"Brezilya'nın ürüne erişimindeki zorlukları hafifletmenin yollarını bulmak\" olacağını belirtmiştir. O dönemdeki Brezilya Cumhurbaşkanı Jair Bolsonaro, bu konuyu Başkan Vladimir Putin ile görüşmek üzere Ukrayna'nın işgali öncesinde Moskova'ya tartışmalı bir ziyaret gerçekleştirmiştir.</p>\n<p>Burada, Brezilya'nın konumunun bir başka önemli yönünü not edebiliriz: Rusya ve Belarus ile olan ilişkiler, Brasília'daki kutuplaşmış siyasi sahneyi aşmaktadır. Eski başkan Bolsonaro ile mevcut Lula da Silva yönetimi arasında uluslararası ilişkilerde, özellikle Nicolas Maduro'nun Venezuela'sı ile ilgili farklı konularda temel farklılıklar varsa da, Rusya ve Belarus söz konusu olduğunda aynı durum geçerli değildir. Bu görünür uyumun bir kısmı, Brezilya parlamentosunda çok güçlü olan ve gübreleri makul fiyatlarla ithal etmekle ilgilenen tarım lobisinin, federal hükümete Putin ve Lukashenka ile iyi ilişkileri sürdürmesi için baskı yapmasından kaynaklanmaktadır. Ancak, bu bağımlılık ilişkisi aynı zamanda Brezilya yetkilileri için rahatsızlık yaratmaktadır.</p>\n<p>2023'te, Brezilya ile Belarus arasındaki ticaret akışı 378,8 milyon ABD doları olarak gerçekleşti; bu, Brezilya'nın dış ticareti 500 milyar dolar ile karşılaştırıldığında mütevazı bir miktardır. Ancak, aynı zamanda, Brezilya'yı Belarus'un küçük dış ticareti için dünyanın en büyük on ticaret ortağından biri haline getirmektedir. Brasília'da bu ilişkilerin aşırı dengesizliği konusunda şikayetler var. Belarus'un Brezilya'ya yaptığı ihracat geçen yıl 372 milyon dolar iken, ithalat değeri yalnızca 6,4 milyon dolar olarak gerçekleşmiş ve bu da 366 milyon dolarlık bir Belarus fazlası oluşturmuştur. Kimyasal gübreler bu dengenin %96'sını oluşturmuştur. Brezilya yetkilileri, bu bağlamda yerli gübre üretiminin yeniden canlandırılması çağrısında bulunmuşlardır. 2023'te, Brezilya hükümeti, ülkenin ithal ürünlere olan bağımlılığının önümüzdeki yıllarda %50 oranında azalmasını öngören Ulusal Gübre Planı (PNF) başlatmıştır. Bu yeni politika, Lukashenka'nın Brezilya ile olan ilişkilerindeki en büyük varlığını etkisiz hale getirebilir.</p>\n<p>Belarus'un BRICS'e katılmasının pratik etkileri önemli olabilir. Grup, ortak bir yönetim biçimi veya serbest ticaret alanına sahip olmasa da, finansal açıdan Belarus, \"BRICS Bankası\" olarak bilinen Yeni Kalkınma Bankası'na (NDB) genişletilmiş erişim kazanacaktır. Çin merkezli olan ve eski Brezilya Cumhurbaşkanı Dilma Rousseff'in başkanlık ettiği bu kurum, Belarus ekonomisine yönelik yaptırımların etkilerini kısmen hafifletebilecek milyarlarca dolara sahiptir. Minsk ayrıca, grup içindeki ülkelerin ödemeler dengesi sorunları için kurtarma amaçlı 100 milyar dolarlık bir fon olan Kontenjan Rezerv Anlaşması'na (CRA) erişim kazanacaktır. Bu tür mekanizmaların en dikkat çekici yönlerinden biri, kredilerini yerel para biriminde tanımlamak yerine ABD doları cinsinden fiyatlandırılmasıdır; bu, grubun ülkeleri tarafından Amerikan ekonomik etkisini dengelemek için öncelik olarak giderek daha fazla dile getirilen 'dolarizasyonu azaltma' mantığını takip etmektedir. Bu, Lukashenka rejimi için iyi bir haber olabilir, çünkü Belarus'taki döviz kurlarındaki keskin değişimle ilişkili riskleri azaltacaktır.</p>\n<p>Brezilya perspektifinden bakıldığında, yalnızca Belarus ve Rusya ile olan ilişkilerin daha önce tartışılan meseleleri değil, aynı zamanda dünyanın diğer bölgelerindeki olayların olası yan etkileri de analiz edilmelidir. BRICS'e katılmayı arzulayan Venezuela, iyi bir örnektir. Geçen yıl Nicolas Maduro'nun hükümetinin Guyana sınırında yarattığı gerilimlerden, Temmuz ayında uluslararası gözlemciler tarafından geniş çapta tartışılan Venezuela liderinin yeniden seçilmesiyle sonuçlanan seçim sürecine kadar, Caracas ile Brasília arasındaki ilişkiler sürekli bir aşınma sürecinden geçmektedir. Son damla, Lula yönetiminin Maduro'nun zaferini resmi olarak tanımayı reddetmesi olmuştur. Aynı senaryo, insan hakları durumu nedeniyle Brasília'nın tekrar eden protestolarının ardından Brezilya ile diplomatik ilişkileri kesen Daniel Ortega'nın yönettiği Nikaragua için de geçerlidir. Nikaragua da yakın zamanda BRICS'e katılmak için başvuruda bulunmuştur. Brezilya'nın bu ülkelerin gruba katılımına karşı nasıl bir tutum sergileyeceği, onları engelleyip engellemeyeceği ve bunun Belarus'un katılımını nasıl etkileyeceği, Kazan'daki zirvede dikkatlice analiz edilmelidir.</p>\n<p>BRICS grubunun genişlemesini analiz etmek için kullanılan lensler ne olursa olsun, bu hareketin gücün doğuya doğru göç etmeye devam ettiğinin bir başka işareti olduğu açıktır. Brezilya'nın coğrafi konumu ve ABD ile Batı Avrupa ile olan yakın ilişkilerine rağmen, ülke ekonomik ve siyasi çıkarlarını koruyarak bu süreçte yer almaya çalışmaktadır. Yukarıda belirtilenler ve tüm zorluklara rağmen, Belarus'un BRICS'e katılma potansiyeli vardır; eğer Kazan zirvesinden sonra değilse, çok da uzak olmayan bir gelecekte katılabilir. Böyle bir başarı, Lukashenka rejimine fayda sağlayacak ve ülke üzerindeki Rus etkisini daha da güçlendirecektir. Şu anda yaklaşık otuz devlet gruba katılmak için başvuruda bulunmuştur; bu durum, grubun ekonomisinin ve dış ticaretinin en büyük payına sahip olan Çin'in dünya genelindeki etkisini kaçınılmaz olarak artıracaktır. Bu dengesizlik, Brezilya gibi ülkeleri endişelendiriyor, ancak aynı zamanda Brasília'nın Pekin'in hedeflerine karşı koymak için yapabileceği çok az şey var. Ancak Brezilya, grubun son açıklamalarında dilini dengeleyebilir; zira Brezilya hükümeti, Batı ile olan kültürel ve coğrafi yakınlığını ve bağımsız bir küresel oyuncu olma arzusunu dengelemeye çalışmaktadır. Avrupa perspektifinden bakıldığında, bu paradoksun özel bir anlayışı vardır. Son günlerde, Avrupa Birliği, Brezilya'nın önde gelen üyesi olduğu Güney Amerika bloku Mercosur ile bir ortaklık anlaşması kurma yönünde müzakereleri ilerletme konusunda alışılmadık bir istek göstermiştir. Bu hareket, birçok kişi tarafından, en azından BRICS genişlemesiyle temsil edilen bu artan küresel bölünme süreci içinde Brezilya'yı Batı'ya daha yakın bir konumda tutma girişimi olarak görülmektedir. Ancak, ülkenin bu oyuncuların farklı çıkarlarını nasıl yöneteceği henüz gözlemlenmelidir.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong>, Wroclaw Üniversitesi'nde Siyaset Bilimleri doktora adayıdır.</p>\n<p><em>“Belarusian Awakening’24” projesi, Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı'nın Polonya kalkınma işbirliği çerçevesinde 230.000 PLN tutarında ortak finansman sağladığı bir projedir.</em></p>\n<p><em>Bu yayın yalnızca yazarın görüşlerini ifade etmekte olup, Polonya Cumhuriyeti Dışişleri Bakanlığı'nın resmi pozisyonu ile özdeşleştirilemez.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.407",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Kazan'daki BRICS zirvesi, yeni üyelerin gelecekteki katılımı için bir yol açmış olabilir. Belarus, üyeliği uluslararası izolasyonundan kurtulma şansı olarak gördüğü için katılmak istiyor. Brezilya, artan Çin etkisinden giderek daha fazla endişe duyduğu için organizasyonun genişlemesini engelleyen taraf olabilir.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.408",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Will Belarus enter the BRICS? A Brazilian perspective.",
                key:"uid": string:"a873f441-7b35-4eaa-90c4-6fb378d6e962",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Between October 22nd and 24th, 2024, the heads of state and government of the BRICS met in the Russian city of Kazan to debate a new round of the group's expansion. It is expected that countries such as Belarus, Algeria, and Venezuela, among others, will be invited to join the group initially formed by Brazil, China, India, and the Russian Federation. The BRICS countries have been increasingly seen as an opposition bloc to the transatlantic alliance of the United States, Canada, the United Kingdom, and the European Union. Although many of its member countries advocate rearranging international institutions to make them 'more pluralistic,' the group is also perceived as consolidating Chinese hegemony over a growing range of states. The BRICS expansion movement, therefore, is seen with highly positive eyes by Beijing and Moscow, with the latter committed to breaking its isolation after the imposition of severe sanctions in 2022. However, this movement to include new states is resisted by countries like Brazil, which fears that the excessive asymmetry of economic relations with China will dilute Brasília's bargaining power in the group's multilateral negotiations. This hesitation is relevant when analyzing realistic prospects for Belarus's entry into the BRICS since the Belarusian regime aims to enter the group as fast as possible. Will Brazil's reluctance to accept new members in BRICS postpone Alyaksandr Lukashenka's plans? The Brazilian perspective on Belarus is multifaceted, involving economic interests and political perceptions influenced by the history of both countries.</span></p>\n<p>Unlike Brazilian relations with Russia, which will mark 200 years in 2028, the links with Belarus are relatively recent, given that the country has been formally independent for a mere 33 years. After the collapse of the Soviet Union, Belarus and Brazil established diplomatic relations in 1992, but only in 2011 did the Lukashenka regime establish an embassy in Brasilia. Since then, bilateral relations have developed, in theory, separately from Brazilian-Russian ones, with numerous cooperation protocols signed in the last ten years in fields like technology and culture. Despite this, the Brazilian side inevitably perceives Belarus as an extension of its relations with the Russian Federation. Historically, Brazilian public opinion (but also decision-makers) have little knowledge about the political context that developed in the former Soviet republics after 1991 and tend to continue viewing Eastern Europe as a natural hub for exercising Russian influence. This narrative benefits from the post-colonial worldview in Brazil, which views relations with the West with suspicion and tends to validate the Russian narrative in the region. The trend was reinforced following the 2020 protests against President Lukashenka, who resorted to deepening relations with the Kremlin in order to save his regime, and the full-scale Russian invasion of Ukraine in 2022, in which Belarus played a significant part. </p>\n<p>In ideological terms, Vladimir Putin seduces both the Brazilian conservative right, which is religious and concerned with advancing socially progressive agendas, and the left, which is nostalgic for Soviet times, socialist utopia and remains deeply anti-American. Historically, the current political class that governs Brazil is made up of people who were persecuted during the last military dictatorship in the country between 1964 and 1985. The Brazilian political class therefore, sees Washington's support for establishing that regime as a wound that has not yet healed. This is partially capitalized on by Russian propaganda in the country's social media. The extent to which Lukashenka can take advantage of this context to improve relations with Brazil and lower the country's resistance to Minsk's entry into the group remains to be seen. Despite this cognitive aspect of the Brazilian perception, practical economic issues must also be considered in the relations between Brazil and Belarus.</p>\n<p>The war has significantly impacted the relationship between the two countries, particularly in the economic sphere. The structure of commercial relations between the two countries, which were heavily affected by the western sanctions on the Belarusian economy, has been a critical factor. Belarus, along with the Russian Federation, is one of the largest suppliers of agricultural fertilizers for Brazil's booming agriculture sector. This South American country is on track to become the world's largest food producer in the coming years, adding pressure to its demand for fertilizers. Nearly 85 per cent of Brazil's fertilizer demand is met through imports, with 30 per cent of this supply coming from Russian and Belarusian industries. The issue of fertilizers has been central to defining Brazil's relations with these two countries in the context of the war with Ukraine. During a hearing in the Brazilian Senate in May 2022, the Brazilian ambassador in Minsk stated that his top priority would be \"finding ways to mitigate Brazilian difficulties in accessing the product.\" Even the Brazilian president at the time, Jair Bolsonaro, made a controversial visit to Moscow just days before the invasion of Ukraine to discuss this matter with President Vladimir Putin.</p>\n<p>Here, we can note another essential aspect of the Brazilian position: relations with Russia and Belarus transcend the polarized political scene in Brasília. Suppose there are fundamental differences between the approach adopted by former president Bolsonaro and the current administration of Lula da Silva regarding different topics in international relations, especially Nicolas Maduro's Venezuela. In that case, the same is not true when discussing Russia and Belarus. Part of this apparent cohesion is the pressure that the agricultural lobby, which is very powerful in the Brazilian parliament and interested in importing fertilizers at reasonable prices, exerts on the federal government to maintain good relations with Putin and Lukashenka. However, this relationship of dependence also causes discomfort to Brazilian authorities.</p>\n<p>In 2023, the trade flow between Brazil and Belarus totaled 378.8 million US dollars, a modest amount compared to Brazilian foreign trade which stands at 500 billion dollars. However, at the same time, it places Brazil as one of the ten most significant trading partners in the world for Belarus's small foreign trade. There are complaints in Brasília about the extreme imbalance of these relations. While Belarusian exports to Brazil stood at 372 million dollars last year, it imported value was only at 6.4 million dollars, resulting in a Belarusian surplus of 366 million dollars. Chemical fertilizers accounted for 96 per cent of this balance. Brazilian authorities have repeatedly called for a reactivation of domestic fertilizer production in this context. In 2023, the Brazilian government launched the National Fertilizer Plan (PNF), which predicts that the country's dependence on imported products will fall by 50 per cent in the coming years. This new policy could neutralize Lukashenka's greatest asset in his relationship with Brazil.</p>\n<p>The practical effects of Belarus joining the BRICS could be significant. While the group does not have shared form of governance or a free trade area, from a financial point of view, Belarus would gain expanded access to the New Development Bank (NDB), popularly known as the \"BRICS Bank.\" The institution, based in China and chaired by former Brazilian president Dilma Rousseff, has billions of dollars in its coffers, which could partially alleviate the effects of sanctions on the Belarusian economy. Minsk would also gain access to the Contingent Reserve Arrangement (CRA), a 100 billion dollar fund aimed at bailing out countries in the group with problems in their balance of payments. One of the most notable aspects of such mechanisms is denominating its loans in local currency instead of quoting them in US dollars, which follows a logic of 'de-dollarization' increasingly cited by the group's countries as a priority to counteract the American economic influence. It could be good news for the Lukashenka regime, as it would mitigate the risks associated with a sharp change in exchange rates in Belarus.</p>\n<p>From a Brazilian perspective, however, not only the already discussed issues of relations with Belarus and Russia must be analyzed, but also the possible side effects of events in other regions of the world. Venezuela, which also aspires to join the BRICS, is a good example. From the tensions caused by Nicolas Maduro's government on the border with Guyana last year to the electoral process that culminated in the re-election of the Venezuelan leader in July - widely contested by international observers - relations between Caracas and Brasília are going through a continuous process of corrosion. The final straw was the refusal of the Lula administration to recognize Maduro's victory officially. The same scenario applies to Nicaragua, governed by Daniel Ortega, which broke diplomatic relations with Brazil after repeated protests from Brasília over the human rights situation in the country. Nicaragua recently applied to join BRICS as well. How Brazil will behave towards their entry into the group, whether it will block them, and how this would influence Belarus' accession should also be carefully analyzed at the summit in Kazan.</p>\n<p>Whatever the lenses used to analyze the expansion of the BRICS group, it is apparent that this movement represents another sign that power continues its migration toward the East. Despite Brazil's geographic location and close relationship with the US and Western Europe, the country tries to participate in this process while maintaining its economic and political interests. Given the above and despite all challenges, Belarus does have the potential to join the BRICS, if not after the summit in Kazan, then in the not so distant future. Such an achievement would benefit Lukashenka's regime and further strengthen Russian influence over the country. Around thirty states have now applied to join the group, which would inevitably strengthen Chinese influence worldwide, as the country is responsible for the largest share of the group's economy and foreign trade. This imbalance worries countries like Brazil, but at the same time, there is little Brasília can do to counter Beijing's objectives. Brazil, however, can moderate the group's language in its final statements as the Brazilian government tries to balance its cultural and geographic proximity to the West and its ambition to become an independent global player. From a European perspective, there is a particular understanding of this paradox. In recent days, the European Union has shown an unusual willingness to move forward with negotiations with the South American bloc Mercosur - of which Brazil is the leading member - to work towards the establishment of an association agreement. This move is being seen by many as an attempt to, at least, keep Brazil in a position closer to the West amid this process of growing global division represented by the BRICS expansion. However, how the country will manage the different interests of these players remains to be observed.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> is a PhD Candidate in Political Sciences at the University of Wroclaw.</p>\n<p><em>“We suport the Belarusian Awakening’24” is a project co-financed by <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> within the framework of Polish development cooperation of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland in the amount of PLN 230,000.</em></p>\n<p><em>This publication expresses the views of the author only and cannot be identified with the official position of the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Poland.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.035",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>The BRICS summit in Kazan could have paved the way for the future accession of new members. Belarus would like to join as it views membership as a chance to break free from its international isolation. Brazil could be the one blocking the organization's expansion as it is becoming increasingly worried about the growing Chinese influence.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.703",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Hoće li Bjelorusija ući u BRICS? Brazilska perspektiva.",
                key:"uid": string:"b78ffc03-4810-4613-9fe5-c6e3d848f653",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Između 22. i 24. listopada 2024. godine, šefovi država i vlada BRICS-a sastali su se u ruskom gradu Kazanu kako bi raspravili o novom krugu proširenja grupe. Očekuje se da će zemlje poput Bjelorusije, Alžira i Venezuele, među ostalima, biti pozvane da se pridruže grupi koju su prvotno formirali Brazil, Kina, Indija i Ruska Federacija. Zemlje BRICS-a sve više se vide kao opozicijski blok transatlantskoj alijansi Sjedinjenih Američkih Država, Kanade, Ujedinjenog Kraljevstva i Europske unije. Iako mnoge od zemalja članica zagovaraju reorganizaciju međunarodnih institucija kako bi ih učinili 'pluralističnijima', grupa se također percipira kao konsolidacija kineske hegemonije nad sve većim brojem država. Stoga se pokret za proširenje BRICS-a gleda s vrlo pozitivnim očima iz Pekinga i Moskve, pri čemu se potonji obvezao prekinuti svoju izolaciju nakon nametanja teških sankcija 2022. godine. Međutim, ovaj pokret za uključivanje novih država nailazi na otpor zemalja poput Brazila, koje se boje da će prekomjerna asimetrija ekonomskih odnosa s Kinom razvodniti pregovaračku moć Brasílije u multilateralnim pregovorima grupe. Ova neodlučnost je relevantna prilikom analize realističnih izgleda za ulazak Bjelorusije u BRICS, s obzirom na to da bjeloruski režim teži što bržem ulasku u grupu. Hoće li Brazilova nevoljkost da prihvati nove članice u BRICS-u odgoditi planove Aljaksandra Lukašenka? Brazilska perspektiva o Bjelorusiji je višeslojna, uključujući ekonomske interese i političke percepcije koje su pod utjecajem povijesti dviju zemalja.</span></p>\n<p>Za razliku od brazilsko-ruskih odnosa, koji će obilježiti 200 godina 2028. godine, veze s Bjelorusijom su relativno nedavne, s obzirom na to da je zemlja formalno neovisna tek 33 godine. Nakon raspada Sovjetskog Saveza, Bjelorusija i Brazil uspostavili su diplomatske odnose 1992. godine, ali je tek 2011. godine Lukašenkov režim uspostavio ambasadu u Brasiliji. Od tada su bilateralni odnosi razvijeni, u teoriji, odvojeno od brazilsko-ruskih, s brojnim protokolima o suradnji potpisanim u posljednjih deset godina u područjima poput tehnologije i kulture. Unatoč tome, brazilska strana neizbježno percipira Bjelorusiju kao produžetak svojih odnosa s Ruskom Federacijom. Povijesno, javno mnijenje u Brazilu (ali i donosioci odluka) imaju malo znanja o političkom kontekstu koji se razvio u bivšim sovjetskim republikama nakon 1991. godine i nastavljaju gledati na Istočnu Europu kao na prirodno središte za ostvarivanje ruskog utjecaja. Ova naracija koristi se postkolonijalnim svjetonazorom u Brazilu, koji sumnjičavo gleda na odnose sa Zapadom i tendira validirati rusku naraciju u regiji. Trend je pojačan nakon prosvjeda 2020. godine protiv predsjednika Lukašenka, koji je pribjegao produbljivanju odnosa s Kremljom kako bi spasio svoj režim, i punoj ruskoj invaziji na Ukrajinu 2022. godine, u kojoj je Bjelorusija igrala značajnu ulogu. </p>\n<p>U ideološkom smislu, Vladimir Putin zavodi i brazilske konzervativne desničare, koji su religiozni i zabrinuti za napredovanje socijalno progresivnih agendi, i ljevicu, koja je nostalgična za sovjetskim vremenima, socijalističkom utopijom i ostaje duboko antiamerička. Povijesno, trenutna politička klasa koja upravlja Brazilom sastoji se od ljudi koji su progonjeni tijekom posljednje vojne diktature u zemlji između 1964. i 1985. godine. Stoga brazilska politička klasa vidi Washingtonovu podršku uspostavljanju tog režima kao ranu koja još nije zacijelila. Na to djelomično kapitalizira ruska propaganda na društvenim mrežama u zemlji. Koliko će Lukašenka moći iskoristiti ovaj kontekst za poboljšanje odnosa s Brazilom i smanjenje otpornosti zemlje na ulazak Minska u grupu, ostaje za vidjeti. Unatoč ovom kognitivnom aspektu brazilske percepcije, praktična ekonomska pitanja također se moraju uzeti u obzir u odnosima između Brazila i Bjelorusije.</p>\n<p>Rat je značajno utjecao na odnos između dviju zemalja, posebno u ekonomskom smislu. Struktura trgovinskih odnosa između dviju zemalja, koja je bila snažno pogođena zapadnim sankcijama na bjelorusku ekonomiju, bila je kritični faktor. Bjelorusija, zajedno s Ruskom Federacijom, jedan je od najvećih dobavljača poljoprivrednih gnojiva za brazilski sektor poljoprivrede koji cvjeta. Ova južnoamerička zemlja na putu je da postane najveći svjetski proizvođač hrane u narednim godinama, što dodatno povećava pritisak na njezinu potražnju za gnojivima. Gotovo 85 posto potražnje za gnojivima u Brazilu zadovoljava se uvozom, pri čemu 30 posto ovog opskrbljivanja dolazi iz ruske i bjeloruske industrije. Pitanje gnojiva bilo je ključno za definiranje brazilske odnose s ove dvije zemlje u kontekstu rata s Ukrajinom. Tijekom saslušanja u brazilskom Senatu u svibnju 2022. godine, brazilski ambasador u Minsku izjavio je da će mu biti \"prioritet pronaći načine za ublažavanje brazilske poteškoće u pristupu proizvodu.\" Čak je i tadašnji brazilski predsjednik, Jair Bolsonaro, napravio kontroverznu posjetu Moskvi samo nekoliko dana prije invazije na Ukrajinu kako bi razgovarao o ovom pitanju s predsjednikom Vladimirom Putinom.</p>\n<p>Ovdje možemo primijetiti još jedan bitan aspekt brazilske pozicije: odnosi s Rusijom i Bjelorusijom nadilaze polariziranu političku scenu u Brasiliji. Ako postoje temeljne razlike između pristupa bivšeg predsjednika Bolsonara i trenutne administracije Lule da Silve u vezi s različitim temama u međunarodnim odnosima, posebno Venezuele Nicolasa Madura, to nije slučaj kada se raspravlja o Rusiji i Bjelorusiji. Dio ove očite kohezije je pritisak koji poljoprivredni lobi, koji je vrlo moćan u brazilskom parlamentu i zainteresiran za uvoz gnojiva po razumnim cijenama, vrši na saveznu vladu da održi dobre odnose s Putinom i Lukašenkom. Međutim, ovaj odnos ovisnosti također uzrokuje nelagodu brazilskim vlastima.</p>\n<p>U 2023. godini, trgovinski tok između Brazila i Bjelorusije iznosio je 378,8 milijuna američkih dolara, što je skroman iznos u usporedbi s brazilsko vanjskom trgovinom koja iznosi 500 milijardi dolara. Međutim, u isto vrijeme, to stavlja Brazil među deset najznačajnijih trgovinskih partnera u svijetu za bjelorusku malu vanjsku trgovinu. U Brasiliji se žale na ekstremnu neravnotežu ovih odnosa. Dok su bjeloruski izvozi u Brazil prošle godine iznosili 372 milijuna dolara, vrijednost uvoza bila je samo 6,4 milijuna dolara, što je rezultiralo bjeloruskim suficitom od 366 milijuna dolara. Kemijska gnojiva činila su 96 posto ovog salda. Brazilske vlasti su više puta pozivale na reaktivaciju domaće proizvodnje gnojiva u ovom kontekstu. U 2023. godini, brazilska vlada pokrenula je Nacionalni plan gnojiva (PNF), koji predviđa da će ovisnost zemlje o uvoznim proizvodima pasti za 50 posto u narednim godinama. Ova nova politika mogla bi neutralizirati Lukašenkov najveći adut u njegovim odnosima s Brazilom.</p>\n<p>Praktični učinci ulaska Bjelorusije u BRICS mogli bi biti značajni. Iako grupa nema zajednički oblik upravljanja ili područje slobodne trgovine, s financijskog stajališta, Bjelorusija bi dobila prošireni pristup Novoj razvojnoj banci (NDB), popularno poznatoj kao \"BRICS banka.\" Institucija, sa sjedištem u Kini i kojom predsjedava bivša brazilska predsjednica Dilma Rousseff, ima milijarde dolara u svojim blagajnama, što bi moglo djelomično ublažiti učinke sankcija na bjelorusku ekonomiju. Minsk bi također dobio pristup aranžmanu za kontingentne rezerve (CRA), fondu od 100 milijardi dolara namijenjenom spašavanju zemalja u grupi s problemima u njihovim platnim bilancama. Jedan od najistaknutijih aspekata takvih mehanizama je denominiranje svojih zajmova u lokalnoj valuti umjesto da ih citiraju u američkim dolarima, što slijedi logiku 'de-dollarizacije' koju sve više ističu zemlje grupe kao prioritet za suzbijanje američkog ekonomskog utjecaja. To bi mogla biti dobra vijest za Lukašenkov režim, jer bi ublažila rizike povezane s oštrim promjenama tečajeva u Bjelorusiji.</p>\n<p>Međutim, iz brazilske perspektive, ne samo da se već raspravljana pitanja odnosa s Bjelorusijom i Rusijom moraju analizirati, već i mogući nuspojave događaja u drugim regijama svijeta. Venezuela, koja također teži pridružiti se BRICS-u, dobar je primjer. Od napetosti koje je izazvala vlada Nicolasa Madura na granici s Gvajanom prošle godine do izbornog procesa koji je kulminirao ponovnim izborom venezuelanskog vođe u srpnju - široko osporavanog od strane međunarodnih promatrača - odnosi između Caracasa i Brasilije prolaze kroz kontinuirani proces korozije. Posljednja kap bila je odbijanje Lulaove administracije da službeno prizna Madurovu pobjedu. Isti scenarij vrijedi i za Nikaragvu, kojom upravlja Daniel Ortega, koja je prekinula diplomatske odnose s Brazilom nakon ponovljenih prosvjeda iz Brasilije zbog ljudskih prava u zemlji. Nikaragva je nedavno također podnijela zahtjev za pridruživanje BRICS-u. Kako će Brazil postupiti prema njihovom ulasku u grupu, hoće li ih blokirati i kako će to utjecati na pristup Bjelorusije također se mora pažljivo analizirati na summitu u Kazanu.</p>\n<p>Bez obzira na to koje se leće koriste za analizu proširenja BRICS grupe, očito je da ovaj pokret predstavlja još jedan znak da moć nastavlja migrirati prema Istoku. Unatoč Brazilovoj geografskoj lokaciji i bliskim odnosima sa SAD-om i Zapadnom Europom, zemlja pokušava sudjelovati u ovom procesu dok održava svoje ekonomske i političke interese. S obzirom na navedeno i unatoč svim izazovima, Bjelorusija ima potencijal pridružiti se BRICS-u, ako ne nakon summita u Kazanu, onda u ne tako dalekoj budućnosti. Takvo postignuće koristilo bi Lukašenkovom režimu i dodatno ojačalo ruski utjecaj nad zemljom. Oko trideset država sada je podnijelo zahtjev za pridruživanje grupi, što bi neizbježno ojačalo kineski utjecaj širom svijeta, s obzirom na to da je Kina odgovorna za najveći udio u ekonomiji i vanjskotrgovinskoj razmjeni grupe. Ova neravnoteža brine zemlje poput Brazila, ali u isto vrijeme, malo je toga što Brasilija može učiniti kako bi se suprotstavila ciljevima Pekinga. Brazil, međutim, može umanjiti jezik grupe u njenim konačnim izjavama dok brazilska vlada pokušava izbalansirati svoju kulturnu i geografsku blizinu prema Zapadu i svoju ambiciju da postane neovisni globalni igrač. Iz europske perspektive, postoji posebno razumijevanje ovog paradoksa. U posljednjim danima, Europska unija pokazala je neobičnu spremnost da napreduje s pregovorima s južnoameričkim blokom Mercosur - čiji je Brazil vodeći član - kako bi radila na uspostavljanju sporazuma o udruživanju. Ovaj potez mnogi vide kao pokušaj da se, barem, zadrži Brazil u poziciji bližoj Zapadu usred ovog procesa rastuće globalne podjele koju predstavlja proširenje BRICS-a. Međutim, kako će zemlja upravljati različitim interesima ovih aktera ostaje za promatranje.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> je kandidat za doktorski studij političkih znanosti na Sveučilištu Wroclaw.</p>\n<p><em>“Podržavamo Bjelorusko buđenje’24” je projekt sufinanciran od strane <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarnog fonda PL</a> u okviru poljske razvojne suradnje Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske u iznosu od 230.000 PLN.</em></p>\n<p><em>Ova publikacija izražava isključivo stavove autora i ne može se identificirati s službenim stajalištem Ministarstva vanjskih poslova Republike Poljske.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.614",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>BRICS summit u Kazanu mogao bi otvoriti put za buduće pristupanje novih članica. Bjelorusija bi se željela pridružiti jer članstvo vidi kao priliku da se oslobodi svoje međunarodne izolacije. Brazil bi mogao biti taj koji blokira širenje organizacije jer postaje sve zabrinutiji zbog rastućeg kineskog utjecaja.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.614",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Beloruszia belép a BRICS-be? Egy brazil nézőpont.",
                key:"uid": string:"ba7263b4-cdee-4d82-ad44-de6d4c2c9285",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">2024. október 22. és 24. között a BRICS állam- és kormányfői a kazanyi orosz városban találkoztak, hogy megvitassák a csoport újabb bővítését. Várható, hogy olyan országokat, mint Belarusz, Algéria és Venezuela, meghívnak a csoportba, amelyet eredetileg Brazília, Kína, India és az Orosz Föderáció alapított. A BRICS országait egyre inkább az Egyesült Államok, Kanada, az Egyesült Királyság és az Európai Unió transzatlanti szövetségével szembeni ellenzéki blokkjaként tekintik. Bár sok tagországuk a nemzetközi intézmények átrendezését szorgalmazza, hogy azok 'pluralistábbak' legyenek, a csoportot a kínai hegemónia megszilárdításaként is érzékelik egyre több állam felett. A BRICS bővítési mozgalmát ezért Peking és Moszkva is rendkívül pozitívan szemléli, utóbbi elkötelezett amellett, hogy megtörje elszigeteltségét a 2022-es súlyos szankciók bevezetése után. Ez a mozgalom azonban olyan országok, mint Brazília, részéről ellenállásba ütközik, amelyek attól tartanak, hogy a Kínával való gazdasági kapcsolatok túlzott aszimmetriája hígítja Brasília alkuerejét a csoport multilaterális tárgyalásain. Ez a habozás releváns, amikor Belarusz BRICS-be való belépésének reális kilátásait elemezzük, mivel a belorusz rezsim a lehető leggyorsabb belépésre törekszik a csoportba. Vajon Brazília vonakodása az új tagok BRICS-be való felvételétől elhalasztja Alyaksandr Lukashenka terveit? A brazil nézőpont Belaruszról sokrétű, gazdasági érdekeket és politikai percepciókat foglal magában, amelyeket mindkét ország története befolyásol.</span></p>\n<p>A brazil-orosz kapcsolatokkal ellentétben, amelyek 2028-ban 200 éves évfordulót ünnepelnek, a Belaruszhoz fűződő kapcsolatok viszonylag újkeletűek, tekintettel arra, hogy az ország hivatalosan mindössze 33 éve független. A Szovjetunió összeomlása után Belarusz és Brazília 1992-ben diplomáciai kapcsolatokat létesített, de csak 2011-ben alakította meg a Lukashenka rezsim a nagykövetséget Brasíliában. Azóta a kétoldalú kapcsolatok elméletileg külön fejlődtek a brazil-orosz kapcsolatoktól, az elmúlt tíz évben számos együttműködési protokollt írtak alá technológia és kultúra területén. Ennek ellenére a brazil fél elkerülhetetlenül Belaruszt az Orosz Föderációval való kapcsolatai kiterjesztéseként érzékeli. Történelmileg a brazil közvélemény (de a döntéshozók is) alig ismerik a 1991 után a volt szovjet köztársaságokban kialakult politikai kontextust, és továbbra is hajlamosak Kelet-Európát a orosz befolyás gyakorlásának természetes központjaként látni. Ez a narratíva a Brazíliában meglévő posztkoloniális világnézetből táplálkozik, amely gyanakvással tekint a Nyugatra, és hajlamos érvényesíteni az orosz narratívát a régióban. A tendencia megerősödött a 2020-as Lukashenka elnök ellen irányuló tüntetések után, aki a Kremlhez való kapcsolatok elmélyítéséhez folyamodott, hogy megmentse rezsimjét, valamint az Ukrajna ellen 2022-ben indított teljes körű orosz invázióval, amelyben Belarusz jelentős szerepet játszott. </p>\n<p>Ideológiai szempontból Vlagyimir Putyin mind a brazil konzervatív jobboldalt, amely vallásos és a társadalmi progresszív programok előmozdításával foglalkozik, mind a baloldalt, amely nosztalgiával tekint a szovjet időkre, a szocialista utópiára és mélyen antiamerikai, vonzza. Történelmileg a jelenlegi politikai osztály, amely Brazíliát irányítja, olyan emberekből áll, akiket az ország 1964 és 1985 közötti utolsó katonai diktatúrája alatt üldöztek. A brazil politikai osztály ezért Washington támogatását a rezsim létrehozásához olyan sebként éli meg, amely még nem gyógyult be. Ezt részben kihasználja az orosz propaganda az ország közösségi médiájában. A kérdés, hogy Lukashenka mennyire tudja kihasználni ezt a kontextust a kapcsolatok javítására Brazíliával és a brazil ellenállás csökkentésére Minszk csoportba való belépésével szemben, még nyitott. E kognitív aspektus mellett a gyakorlati gazdasági kérdéseket is figyelembe kell venni a Brazília és Belarusz közötti kapcsolatokban.</p>\n<p>A háború jelentősen befolyásolta a két ország közötti kapcsolatokat, különösen a gazdasági szférában. A két ország közötti kereskedelmi kapcsolatok struktúrája, amelyet a nyugati szankciók súlyosan érintettek a belorusz gazdaságra, kritikus tényező volt. Belarusz, az Orosz Föderációval együtt, a legnagyobb mezőgazdasági műtrágya beszállítók egyike Brazília virágzó mezőgazdasági szektorához. Ez a dél-amerikai ország a következő években a világ legnagyobb élelmiszertermelőjévé válik, ami nyomást gyakorol a műtrágya iránti keresletére. Brazília műtrágyaigényének közel 85%-át importból elégítik ki, ennek 30%-a orosz és belorusz iparból származik. A műtrágya kérdése központi szerepet játszott Brazília kapcsolatai meghatározásában e két országgal az ukrajnai háború kontextusában. 2022 májusában a brazil szenátusban tartott meghallgatáson a minszki brazil nagykövet kijelentette, hogy legfontosabb prioritása a \"brazil nehézségek enyhítésének módjainak keresése a termékhez való hozzáférésben\" lesz. Még a brazil elnök, Jair Bolsonaro is vitatott látogatást tett Moszkvában néhány nappal az ukrajnai invázió előtt, hogy ezt a kérdést megvitassa Vlagyimir Putyin elnökkel.</p>\n<p>Itt megjegyezhetjük a brazil álláspont másik lényeges aspektusát: a kapcsolatok Oroszországgal és Belaruszszal túllépnek a brasílii polarizált politikai színtéren. Ha alapvető különbségek vannak a korábbi elnök Bolsonaro és Lula da Silva jelenlegi adminisztrációja között a nemzetközi kapcsolatok különböző témáiban, különösen Nicolas Maduro Venezuelájával kapcsolatban, akkor ez nem igaz, amikor Oroszországról és Belaruszról van szó. Ennek a látszólagos kohéziónak egy része az a nyomás, amelyet a mezőgazdasági lobbi, amely nagyon erős a brazil parlamentben és érdekelt a műtrágyák ésszerű árakon történő importálásában, gyakorol a szövetségi kormányra, hogy fenntartsa a jó kapcsolatokat Putyinnal és Lukashenkával. Ez a függőségi kapcsolat azonban kényelmetlenséget is okoz a brazil hatóságok számára.</p>\n<p>2023-ban a Brazília és Belarusz közötti kereskedelmi forgalom 378,8 millió amerikai dollárt tett ki, ami szerény összeg a brazil külkereskedelem 500 milliárd dolláros volumenéhez képest. Ugyanakkor Brazíliát a Belarusz kis külkereskedelmének tíz legfontosabb kereskedelmi partnerévé teszi. Brasília-ban panaszok érkeznek e kapcsolatok rendkívüli egyensúlytalanságáról. Míg Belarusz exportja Brazíliába tavaly 372 millió dollár volt, addig az importált érték mindössze 6,4 millió dollár volt, ami 366 millió dolláros belorusz többletet eredményezett. A vegyi műtrágyák a mérleg 96%-át tették ki. A brazil hatóságok többször is a belföldi műtrágya-termelés újraaktiválását szorgalmazták ebben a kontextusban. 2023-ban a brazil kormány elindította a Nemzeti Műtrágya Tervet (PNF), amely előrejelzi, hogy az ország importált termékektől való függősége a következő években 50%-kal csökken. Ez az új politika semlegesítheti Lukashenka legnagyobb eszközét a Brazíliával való kapcsolatában.</p>\n<p>A belorusz BRICS-be való belépés gyakorlati hatásai jelentősek lehetnek. Míg a csoportnak nincs közös kormányzati formája vagy szabadkereskedelmi területe, pénzügyi szempontból Belarusz kibővített hozzáférést nyerne az Új Fejlesztési Bankhoz (NDB), amelyet népszerűen \"BRICS Bank\"-nak neveznek. Az intézmény, amely Kínában található és Dilma Rousseff volt brazil elnök vezeti, milliárdokat tartalmaz a pénztárcájában, ami részben enyhítheti a szankciók hatásait a belorusz gazdaságra. Minszk hozzáférést nyerne a Kontingens Tartalék Megállapodáshoz (CRA) is, amely egy 100 milliárd dolláros alap, amely a csoportban lévő, a fizetési mérleg problémáival küzdő országok megsegítésére irányul. Az ilyen mechanizmusok egyik legszembetűnőbb aspektusa, hogy a kölcsönöket helyi valutában denominálják, ahelyett, hogy amerikai dollárban idéznék őket, ami a csoport országai által egyre inkább prioritásként emlegetett 'de-dollarizáció' logikáját követi, hogy ellensúlyozza az amerikai gazdasági befolyást. Ez jó hír lehet Lukashenka rezsimje számára, mivel mérsékelné a belorusz valuták árfolyamának éles változásaival kapcsolatos kockázatokat.</p>\n<p>Brazília szempontjából azonban nemcsak a Belaruszra és Oroszországra vonatkozóan már megvitatott kérdéseket kell elemezni, hanem a világ más régióiban zajló események lehetséges mellékhatásait is. Venezuela, amely szintén arra törekszik, hogy csatlakozzon a BRICS-hez, jó példa erre. A Nicolas Maduro kormánya által tavaly a Guyanával határos területen okozott feszültségektől kezdve a választási folyamatig, amely a venezuelai vezető júliusi újraválasztásához vezetett - amelyet a nemzetközi megfigyelők széles körben vitattak - Caracas és Brasília kapcsolatai folyamatos korróziós folyamaton mennek keresztül. A végső csepp az volt, hogy Lula adminisztrációja megtagadta Maduro győzelmének hivatalos elismerését. Ugyanez a helyzet Nicaraguával is, amelyet Daniel Ortega irányít, és amely megszakította diplomáciai kapcsolatait Brazíliával, miután Brasília többször is tiltakozott az ország emberi jogi helyzete miatt. Nicaragua nemrégiben szintén jelentkezett a BRICS-be való belépésre. Hogyan fog Brazília viselkedni a csoportba való belépésükkel kapcsolatban, vajon blokkolni fogja őket, és ez hogyan befolyásolja Belarusz csatlakozását, szintén alaposan meg kell vizsgálni a kazanyi csúcstalálkozón.</p>\n<p>Bármi is legyen a BRICS csoport bővítésének elemzésére használt lencse, nyilvánvaló, hogy ez a mozgalom újabb jele annak, hogy a hatalom továbbra is kelet felé vándorol. Annak ellenére, hogy Brazília földrajzi elhelyezkedése és szoros kapcsolata az Egyesült Államokkal és Nyugat-Európával, az ország megpróbál részt venni ebben a folyamatban, miközben megőrzi gazdasági és politikai érdekeit. A fentieket figyelembe véve és minden kihívás ellenére Belarusznak van potenciálja a BRICS-hez való csatlakozásra, ha nem a kazanyi csúcstalálkozó után, akkor a nem túl távoli jövőben. Ez a siker Lukashenka rezsimjének kedvezne, és tovább erősítené az orosz befolyást az ország felett. Jelenleg körülbelül harminc állam jelentkezett a csoportba való belépésre, ami elkerülhetetlenül erősítené Kína globális befolyását, mivel az ország felelős a csoport gazdaságának és külkereskedelmének legnagyobb részéért. Ez az egyensúlytalanság aggasztja az olyan országokat, mint Brazília, de ugyanakkor Brasília-nak kevés lehetősége van arra, hogy ellensúlyozza Peking céljait. Brazília azonban mérsékelheti a csoport végső nyilatkozataiban használt nyelvezetet, mivel a brazil kormány megpróbálja egyensúlyba hozni kulturális és földrajzi közelségét a Nyugathoz és ambícióját, hogy független globális szereplővé váljon. Európai szempontból különösen érthető ez a paradoxon. Az utóbbi napokban az Európai Unió szokatlan hajlandóságot mutatott arra, hogy előre lépjen a Mercosur dél-amerikai blokk - amelynek Brazília a vezető tagja - tárgyalásaival, hogy egy társulási megállapodás létrehozásán dolgozzon. Ezt a lépést sokan úgy értelmezik, mint kísérletet arra, hogy legalább Brazíliát a Nyugathoz közelebb tartsa ebben a BRICS bővítése által képviselt globális megosztottság növekvő folyamatában. Azonban, hogy az ország hogyan kezeli e szereplők eltérő érdekeit, még megfigyelésre vár.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> a Wroclawi Egyetem politikatudományi PhD-hallgatója.</p>\n<p><em>“Támogatjuk a belorusz ébredést’24” egy projekt, amelyet a <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> finanszíroz, a Lengyel Köztársaság Külügyminisztériumának lengyel fejlesztési együttműködése keretében, 230 000 PLN összegben.</em></p>\n<p><em>Ez a kiadvány csak a szerző véleményét tükrözi, és nem azonosítható a Lengyel Köztársaság Külügyminisztériumának hivatalos álláspontjával.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.221",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A kazanyi BRICS csúcsértekezlet utat nyithatott volna az új tagok jövőbeli csatlakozása előtt. Fehéroroszország csatlakozni szeretne, mivel a tagságot lehetőségnek tekinti, hogy megszabaduljon nemzetközi elszigeteltségétől. Brazília lehet az, amely blokkolja a szervezet bővülését, mivel egyre inkább aggódik a növekvő kínai befolyás miatt.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.223",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Will Belarus enter the BRICS? A Brazilian perspective.",
                key:"uid": string:"bb7489e0-539e-44a7-a827-7c4f55cf7fa6",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">22. ja 24. lokakuuta 2024 BRICS-maiden valtion- ja hallitusten päämiehet kokoontuivat Venäjän Kazanissa keskustelemaan ryhmän laajentamisesta. On odotettavissa, että maita kuten Valko-Venäjä, Algeria ja Venezuela, muiden joukossa, kutsutaan liittymään alun perin Brasilian, Kiinan, Intian ja Venäjän federaation muodostamaan ryhmään. BRICS-maita on yhä enemmän pidetty vastarintablokkina Yhdysvaltojen, Kanadan, Yhdistyneen kuningaskunnan ja Euroopan unionin transatlanttiselle liitolle. Vaikka monet sen jäsenmaat kannattavat kansainvälisten instituutioiden järjestämistä 'monimuotoisemmiksi', ryhmää pidetään myös Kiinan hegemonian vahvistajana yhä laajemmalla valtiovalikoimalla. BRICS-laajentumismuutos nähdään siksi erittäin myönteisin silmin Pekingissä ja Moskovassa, joista jälkimmäinen on sitoutunut murtamaan eristyksensä vuoden 2022 tiukkojen pakotteiden jälkeen. Kuitenkin tämä liike uusien valtioiden sisällyttämiseksi kohtaa vastustusta maissa kuten Brasiliassa, joka pelkää, että liiallinen taloudellisten suhteiden epäsymmetria Kiinan kanssa heikentää Brasíliaan neuvotteluvoimaa ryhmän monenvälisissä neuvotteluissa. Tämä epäröinti on merkityksellistä analysoitaessa realistisia näkymiä Valko-Venäjän liittymiselle BRICS:iin, sillä Valko-Venäjän hallinto pyrkii liittymään ryhmään mahdollisimman nopeasti. Estääkö Brasilian haluttomuus hyväksyä uusia jäseniä BRICS:iin Alyaksandr Lukashenka suunnitelmat? Brasilian näkökulma Valko-Venäjään on monimuotoinen, ja siihen liittyy taloudellisia etuja ja poliittisia käsityksiä, joita muokkaavat molempien maiden historia.</span></p>\n<p>Toisin kuin Brasilian suhteet Venäjään, jotka täyttävät 200 vuotta vuonna 2028, suhteet Valko-Venäjään ovat suhteellisen tuoreita, sillä maa on ollut virallisesti itsenäinen vain 33 vuotta. Neuvostoliiton romahtamisen jälkeen Valko-Venäjä ja Brasilia perustivat diplomaattiset suhteet vuonna 1992, mutta vasta vuonna 2011 Lukashenka-hallinto perusti suurlähetystön Brasiliaan. Siitä lähtien kahdenväliset suhteet ovat kehittyneet teoriassa eristyksissä Brasilian ja Venäjän suhteista, ja viimeisen kymmenen vuoden aikana on allekirjoitettu lukuisia yhteistyöprotokollia teknologian ja kulttuurin aloilla. Tästä huolimatta Brasilian puoli näkee väistämättä Valko-Venäjän jatkeena sen suhteille Venäjän federaatioon. Historiallisesti Brasilian julkinen mielipide (mutta myös päättäjät) tuntee vain vähän tietoa poliittisesta kontekstista, joka kehittyi entisissä Neuvostoliiton tasavalloissa vuoden 1991 jälkeen, ja heillä on taipumus nähdä Itä-Eurooppa luonnollisena keskuksena Venäjän vaikutusvallan harjoittamiselle. Tämä narratiivi hyötyy Brasilian postkoloniaalisesta maailmankuvasta, joka suhtautuu epäluuloisesti suhteisiin länteen ja vahvistaa Venäjän narratiivia alueella. Suuntaus vahvistui vuoden 2020 protestien jälkeen presidentti Lukashenkalle, joka syventyi suhteisiin Kremlin kanssa pelastaakseen hallintonsa, sekä Venäjän täysimittaisen hyökkäyksen myötä Ukrainaan vuonna 2022, jossa Valko-Venäjä oli merkittävässä roolissa. </p>\n<p>Ideologisessa mielessä Vladimir Putin vie mukanaan sekä Brasilian konservatiivista oikeistoa, joka on uskonnollinen ja huolissaan sosiaalisesti edistyksellisten agendojen edistämisestä, että vasemmistoa, joka kaipaa neuvostoaikoja, sosialistista utopiaa ja on syvästi antiamerikkalainen. Historiallisesti Brasiliaa hallitseva poliittinen luokka koostuu ihmisistä, joita vainottiin maan viimeisen sotilasdiktatuurin aikana vuosina 1964–1985. Brasilian poliittinen luokka näkee siis Washingtonin tuen kyseisen hallinnon perustamiselle haavana, joka ei ole vielä parantunut. Tätä venäläinen propaganda osittain hyödyntää maan sosiaalisessa mediassa. Kuinka paljon Lukashenka voi hyödyntää tätä kontekstia parantaakseen suhteita Brasiliaan ja vähentääkseen maan vastustusta Minskin liittymiselle ryhmään, jää nähtäväksi. Tästä kognitiivisesta näkökulmasta huolimatta käytännön taloudelliset kysymykset on myös otettava huomioon Brasilian ja Valko-Venäjän suhteissa.</p>\n<p>Sota on vaikuttanut merkittävästi kahden maan suhteisiin, erityisesti taloudellisella alueella. Kauppasuhteiden rakenne näiden kahden maan välillä, joita lännen pakotteet Valko-Venäjän taloudelle ovat voimakkaasti vaikuttaneet, on ollut kriittinen tekijä. Valko-Venäjä, yhdessä Venäjän federaation kanssa, on yksi suurimmista maatalouslannoitteiden toimittajista Brasilian kukoistavalle maataloussektorille. Tämä Etelä-Amerikan maa on matkalla maailman suurimmaksi elintarviketuottajaksi tulevina vuosina, mikä lisää painetta sen lannoitteiden kysynnälle. Lähes 85 prosenttia Brasilian lannoitekysynnästä katetaan tuonnilla, josta 30 prosenttia tulee Venäjän ja Valko-Venäjän teollisuudesta. Lannoitekysymys on ollut keskeinen määriteltäessä Brasilian suhteita näihin kahteen maahan Ukrainan sodan kontekstissa. Brasilian senaatissa toukokuussa 2022 pidetyssä kuulemisessa Brasilian suurlähettiläs Minskin ilmoitti, että hänen ensisijainen tavoitteensa olisi \"löytää keinoja lievittää Brasilian vaikeuksia tuotteen saamisessa.\" Jopa tuolloin Brasilian presidentti Jair Bolsonaro teki kiistanalaisen vierailun Moskovaan vain päiviä ennen Ukrainan hyökkäystä keskustellakseen asiasta presidentti Vladimir Putinin kanssa.</p>\n<p>Tässä voimme huomata toisen olennaisen näkökulman Brasilian kannasta: suhteet Venäjään ja Valko-Venäjään ylittävät Brasíliaan polarisoituneen poliittisen kentän. Jos entisen presidentin Bolsonaron ja nykyisen Lula da Silvan hallinnon välillä on perustavanlaatuisia eroja eri aiheissa kansainvälisissä suhteissa, erityisesti Nicolas Maduroon liittyen Venezuelassa, ei sama päde keskusteltaessa Venäjästä ja Valko-Venäjästä. Osa tästä ilmeisestä yhtenäisyydestä on maatalouslobyn, joka on erittäin voimakas Brasilian parlamentissa ja kiinnostunut tuomaan lannoitteita kohtuullisin hinnoin, painostus liittovaltion hallitusta ylläpitämään hyviä suhteita Putiniin ja Lukashenkaan. Kuitenkin tämä riippuvuussuhde aiheuttaa myös epämukavuutta Brasilian viranomaisille.</p>\n<p>Vuonna 2023 Brasilian ja Valko-Venäjän kaupankäynnin kokonaisarvo oli 378,8 miljoonaa Yhdysvaltain dollaria, mikä on vaatimaton määrä verrattuna Brasilian ulkomaankauppaan, joka on 500 miljardia dollaria. Kuitenkin samalla se asettaa Brasilian yhdeksi kymmenestä merkittävimmästä kaupankäynnin kumppanista maailmassa Valko-Venäjän pienessä ulkomaankaupassa. Brasíliaan on tullut valituksia näiden suhteiden äärimmäisestä epätasapainosta. Kun Valko-Venäjän vienti Brasiliaan oli viime vuonna 372 miljoonaa dollaria, tuontiarvo oli vain 6,4 miljoonaa dollaria, mikä johti 366 miljoonan dollarin ylijäämään Valko-Venäjälle. Kemialliset lannoitteet muodostivat 96 prosenttia tästä tasapainosta. Brasilian viranomaiset ovat toistuvasti vaatineet kotimaisen lannoitevalmistuksen elvyttämistä tässä kontekstissa. Vuonna 2023 Brasilian hallitus lanseerasi kansallisen lannoitesuunnitelman (PNF), joka ennustaa, että maan riippuvuus tuontituotteista laskee 50 prosenttia tulevina vuosina. Tämä uusi politiikka voisi neutraloida Lukashenka hallinnon suurimman vahvuuden suhteessaan Brasiliaan.</p>\n<p>Valko-Venäjän liittymisen käytännön vaikutukset BRICS:iin voisivat olla merkittäviä. Vaikka ryhmällä ei ole yhteistä hallintomuotoa tai vapaakauppa-aluetta, taloudellisesta näkökulmasta Valko-Venäjä saisi laajennetun pääsyn Uuteen Kehityspankkiin (NDB), jota yleisesti kutsutaan \"BRICS-pankiksi.\" Kiinassa sijaitseva ja entisen Brasilian presidentin Dilma Rousseffin puheenjohtama instituutio omaa miljardeja dollareita varoissaan, mikä voisi osittain lievittää pakotteiden vaikutuksia Valko-Venäjän talouteen. Minsk saisi myös pääsyn Contingent Reserve Arrangement (CRA) -rahastoon, joka on 100 miljardin dollarin rahasto, jonka tarkoituksena on pelastaa ryhmän maita, joilla on maksutaseongelmia. Yksi tällaisen mekanismin huomattavimmista piirteistä on lainojen denominointi paikallisessa valuutassa sen sijaan, että niitä lainattaisiin Yhdysvaltain dollareissa, mikä seuraa 'de-dollarisaation' logiikkaa, jota ryhmän maat yhä enemmän pitävät prioriteettina vastustaakseen amerikkalaista taloudellista vaikutusta. Tämä voisi olla hyvää uutista Lukashenka hallinnolle, sillä se vähentäisi Valko-Venäjän valuuttakurssien jyrkän muutoksen riskejä.</p>\n<p>Brasilian näkökulmasta kuitenkin ei vain jo käsiteltyjä suhteita Valko-Venäjän ja Venäjän kanssa, vaan myös mahdollisia sivuvaikutuksia muilla maailman alueilla on analysoitava. Venezuela, joka myös pyrkii liittymään BRICS:iin, on hyvä esimerkki. Viime vuonna Nicolas Maduro hallituksen aiheuttamista jännitteistä Guyanan rajalla vaaliprosessiin, joka huipentui Venezuelan johtajan uudelleenvalintaan heinäkuussa - jota kansainväliset tarkkailijat laajalti kyseenalaistivat - suhteet Caracasin ja Brasíliaan ovat jatkuvassa korroosioprosessissa. Viimeinen niitti oli Lula-hallinnon kieltäytyminen virallisesti tunnustamasta Maduron voittoa. Sama skenaario pätee Nicaraguaan, jota hallitsee Daniel Ortega, joka katkaisi diplomaattiset suhteet Brasiliaan toistuvien Brasíliaan esittämien protestien jälkeen maan ihmisoikeustilanteesta. Nicaragua on äskettäin hakenut liittymistä BRICS:iin myös. Kuinka Brasilia käyttäytyy heidän liittymisensä suhteen, estääkö se heidät, ja kuinka tämä vaikuttaisi Valko-Venäjän liittymiseen, on myös huolellisesti analysoitava Kazanin huippukokouksessa.</p>\n<p>Riippumatta siitä, mitä linssejä käytetään BRICS-ryhmän laajentumisen analysoimiseen, on ilmeistä, että tämä liike edustaa toista merkkiä siitä, että valta jatkaa siirtymistään itään. Huolimatta Brasilian maantieteellisestä sijainnista ja läheisistä suhteista Yhdysvaltoihin ja Länsi-Eurooppaan, maa yrittää osallistua tähän prosessiin samalla kun se ylläpitää taloudellisia ja poliittisia etujaan. Edellä mainitun perusteella ja kaikista haasteista huolimatta Valko-Venäjällä on potentiaalia liittyä BRICS:iin, jos ei Kazanin huippukokouksen jälkeen, niin ei niin kaukaisessa tulevaisuudessa. Tällainen saavutus hyödyttäisi Lukashenka hallintoa ja vahvistaisi entisestään Venäjän vaikutusta maassa. Noin kolmekymmentä valtiota on nyt hakenut liittymistä ryhmään, mikä väistämättä vahvistaisi Kiinan vaikutusta maailmanlaajuisesti, sillä maa vastaa suurimmasta osasta ryhmän taloudesta ja ulkomaankaupasta. Tämä epätasapaino huolestuttaa maita kuten Brasilia, mutta samalla Brasília ei voi tehdä paljoakaan vastustaakseen Pekingin tavoitteita. Brasilia voi kuitenkin kohtuullistaa ryhmän kieltä sen lopullisissa lausunnoissa, kun Brasilian hallitus yrittää tasapainottaa kulttuurista ja maantieteellistä läheisyyttään länteen ja kunnianhimoaan tulla itsenäiseksi globaaliksi toimijaksi. Eurooppalaisesta näkökulmasta tähän paradoksiin liittyy erityinen ymmärrys. Viime päivinä Euroopan unioni on osoittanut epätavallista halukkuutta edetä neuvotteluissa Etelä-Amerikan Mercosur-blokin kanssa - jonka johtava jäsen Brasilia on - työskennelläkseen assosiaatiosopimuksen perustamiseksi. Tätä liikettä monet pitävät yrityksenä pitää Brasilia ainakin lähempänä länteen tämän BRICS-laajentumisen aiheuttaman kasvavan globaalin jakautumisen prosessin keskellä. Kuitenkin, kuinka maa hallitsee näiden toimijoiden erilaisia etuja, jää nähtäväksi.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> on tohtoriopiskelija poliittisissa tieteissä Wroclawin yliopistossa.</p>\n<p><em>“Tuemme Valko-Venäjän heräämistä’24” on projekti, jota rahoittaa <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> Puolan ulkoministeriön kehitysyhteistyön puitteissa, jonka määrä on 230 000 PLN.</em></p>\n<p><em>Tämä julkaisu ilmaisee vain kirjoittajan näkemyksiä eikä sitä voida yhdistää Puolan ulkoministeriön viralliseen kantaan.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.686",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>BRICS-huippukokous Kazanissa olisi voinut avata tietä uusien jäsenten tulevalle liittymiselle. Valko-Venäjä haluaisi liittyä, koska se näkee jäsenyyden mahdollisuutena vapautua kansainvälisestä eristyksestään. Brasilia voisi olla se, joka estää järjestön laajentumisen, koska se on yhä huolestuneempi kasvavasta Kiinan vaikutuksesta.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.455",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Ще влезе ли Беларус в БРИКС? Бразилска перспектива.",
                key:"uid": string:"c48c321c-0ec9-4ebb-99d6-137236866936",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Между 22 и 24 октомври 2024 г. ръководителите на държави и правителства на БРИКС се срещнаха в руския град Казан, за да обсъдят нов кръг на разширяване на групата. Очаква се страни като Беларус, Алжир и Венецуела, наред с други, да бъдат поканени да се присъединят към групата, първоначално формирана от Бразилия, Китай, Индия и Руската федерация. Страните от БРИКС все повече се възприемат като опозиционен блок на трансатлантическия алианс на Съединените щати, Канада, Обединеното кралство и Европейския съюз. Въпреки че много от страните членки защитават пренареждането на международните институции, за да ги направят \"по-плуралистични\", групата също така се възприема като консолидираща китайската хегемония над нарастващ брой държави. Следователно, движението за разширяване на БРИКС се възприема с много положителни очи от Пекин и Москва, като последната е ангажирана да прекъсне изолацията си след налагането на тежки санкции през 2022 г. Въпреки това, това движение за включване на нови държави се среща с опозиция от страни като Бразилия, която се страхува, че прекомерната асиметрия в икономическите отношения с Китай ще разреди преговорната сила на Бразилия в многостранните преговори на групата. Тази колебливост е важна при анализа на реалистичните перспективи за влизането на Беларус в БРИКС, тъй като беларуското правителство цели да влезе в групата възможно най-бързо. Ще отложи ли нежеланието на Бразилия да приеме нови членове в БРИКС плановете на Александър Лукашенко? Бразилската перспектива за Беларус е многопластова, включваща икономически интереси и политически възприятия, повлияни от историята на двете страни.</span></p>\n<p>За разлика от бразилските отношения с Русия, които ще отбележат 200 години през 2028 г., връзките с Беларус са относително нови, като страната е формално независима едва от 33 години. След разпадането на Съветския съюз Беларус и Бразилия установяват дипломатически отношения през 1992 г., но едва през 2011 г. режимът на Лукашенко установява посолство в Бразилия. Оттогава двустранните отношения се развиват, в теория, отделно от бразилско-руските, с множество протоколи за сътрудничество, подписани през последните десет години в области като технологии и култура. Въпреки това, бразилската страна неизбежно възприема Беларус като разширение на отношенията си с Руската федерация. Исторически, бразилското обществено мнение (но също и вземащите решения) имат малко познания за политическия контекст, който се разви в бившите съветски републики след 1991 г. и продължават да възприемат Източна Европа като естествен хъб за упражняване на руско влияние. Тази наративна линия се възползва от постколониалната светоглед в Бразилия, който гледа на отношенията със Запада с подозрение и има тенденция да валидира руската наратив в региона. Тенденцията беше засилена след протестите през 2020 г. срещу президента Лукашенко, който прибегна до задълбочаване на отношенията с Кремъл, за да спаси режима си, и пълномащабната руска инвазия в Украйна през 2022 г., в която Беларус играе значителна роля. </p>\n<p>В идеологически план Владимир Путин привлича както бразилската консервативна десница, която е религиозна и загрижена за напредъка на социално прогресивни програми, така и левицата, която е носталгична по съветските времена, социалистическата утопия и остава дълбоко антикомунистическа. Исторически, настоящият политически клас, който управлява Бразилия, се състои от хора, които са били преследвани по време на последната военна диктатура в страната между 1964 и 1985 г. Следователно, бразилският политически клас вижда подкрепата на Вашингтон за установяването на този режим като рана, която все още не е заздравяла. Това е частично капитализирано от руската пропаганда в социалните медии на страната. Степента, до която Лукашенко може да се възползва от този контекст, за да подобри отношенията с Бразилия и да намали съпротивата на страната срещу влизането на Минск в групата, остава да се види. Въпреки този когнитивен аспект на бразилското възприятие, практическите икономически въпроси също трябва да бъдат взети под внимание в отношенията между Бразилия и Беларус.</p>\n<p>Войната значително повлия на отношенията между двете страни, особено в икономическата сфера. Структурата на търговските отношения между двете страни, които бяха силно засегнати от западните санкции върху беларуската икономика, е критичен фактор. Беларус, заедно с Руската федерация, е един от най-големите доставчици на селскостопански торове за процъфтяващия селскостопански сектор на Бразилия. Тази южноамериканска страна е на път да стане най-големият производител на храни в света в следващите години, добавяйки натиск върху търсенето си на торове. Почти 85 процента от търсенето на торове в Бразилия се задоволява чрез внос, като 30 процента от това предлагане идва от руската и беларуската индустрия. Въпросът за торовете е централно значение за определянето на отношенията на Бразилия с тези две страни в контекста на войната с Украйна. По време на изслушване в бразилския Сенат през май 2022 г. бразилският посланик в Минск заяви, че неговият приоритет ще бъде \"намирането на начини за облекчаване на бразилските трудности при достъпа до продукта.\" Дори бразилският президент по това време, Жаир Болсонаро, направи противоречиви посещения в Москва само дни преди инвазията в Украйна, за да обсъди този въпрос с президента Владимир Путин.</p>\n<p>Тук можем да отбележим още един съществен аспект на бразилската позиция: отношенията с Русия и Беларус надхвърлят поляризираната политическа сцена в Бразилия. Ако има основни различия между подхода, приет от бившия президент Болсонаро и настоящата администрация на Лула да Силва по отношение на различни теми в международните отношения, особено Венецуела на Николас Мадуро, то същото не важи, когато става въпрос за Русия и Беларус. Част от тази очевидна кохезия е натискът, който аграрният лобизъм, който е много мощен в бразилския парламент и заинтересован от вноса на торове на разумни цени, оказва върху федералното правителство да поддържа добри отношения с Путин и Лукашенко. Въпреки това, тази зависимост също предизвиква дискомфорт у бразилските власти.</p>\n<p>През 2023 г. търговският поток между Бразилия и Беларус възлиза на 378.8 милиона долара, скромна сума в сравнение с бразилската външна търговия, която е 500 милиарда долара. Въпреки това, в същото време, поставя Бразилия сред десетте най-значими търговски партньори в света за малката външна търговия на Беларус. Има оплаквания в Бразилия относно крайния дисбаланс на тези отношения. Докато беларуските износи за Бразилия възлизат на 372 милиона долара миналата година, стойността на вноса е само 6.4 милиона долара, което води до беларуско излишък от 366 милиона долара. Химическите торове представляват 96 процента от този баланс. Бразилските власти многократно призоваваха за реактивиране на вътрешното производство на торове в този контекст. През 2023 г. бразилското правителство стартира Националния план за торове (PNF), който предвижда, че зависимостта на страната от вносни продукти ще намалее с 50 процента в следващите години. Тази нова политика може да неутрализира най-голямото предимство на Лукашенко в отношенията му с Бразилия.</p>\n<p>Практическите ефекти от присъединяването на Беларус към БРИКС могат да бъдат значителни. Докато групата няма споделена форма на управление или зона за свободна търговия, от финансова гледна точка, Беларус би спечелил разширен достъп до Новата банка за развитие (NDB), известна като \"Банка на БРИКС.\" Институцията, базирана в Китай и председателствана от бившия бразилски президент Дилма Русеф, разполага с милиарди долари в своите хранилища, които биха могли частично да облекчат ефектите от санкциите върху беларуската икономика. Минск също така би получил достъп до Механизма за резерви (CRA), фонд от 100 милиарда долара, насочен към спасяване на страни в групата с проблеми в баланса на плащанията. Един от най-забележителните аспекти на такива механизми е, че заемите се номинират в местна валута, вместо да се цитират в долари, което следва логиката на \"де-доларизация\", все по-често споменавана от страните в групата като приоритет за противодействие на американското икономическо влияние. Това може да бъде добра новина за режима на Лукашенко, тъй като би намалило рисковете, свързани с рязка промяна в обменните курсове в Беларус.</p>\n<p>От бразилска перспектива обаче, не само вече обсъдените въпроси на отношенията с Беларус и Русия трябва да бъдат анализирани, но и възможните странични ефекти от събития в други региони на света. Венецуела, която също се стреми да се присъедини към БРИКС, е добър пример. От напрежението, причинено от правителството на Николас Мадуро на границата с Гаяна миналата година до изборния процес, който завърши с повторното избиране на венецуелския лидер през юли - широко оспорвано от международни наблюдатели - отношенията между Каракас и Бразилия преминават през непрекъснат процес на корозия. Последната капка беше отказът на администрацията на Лула да признае официално победата на Мадуро. Същият сценарий важи и за Никарагуа, управлявана от Даниел Ортега, която прекъсна дипломатическите отношения с Бразилия след многократни протести от Бразилия относно ситуацията с правата на човека в страната. Никарагуа наскоро също подаде заявление за присъединяване към БРИКС. Как Бразилия ще се държи спрямо тяхното влизане в групата, дали ще ги блокира и как това ще повлияе на присъединяването на Беларус, също трябва да бъде внимателно анализирано на срещата в Казан.</p>\n<p>Каквито и лещи да се използват за анализ на разширяването на групата БРИКС, очевидно е, че това движение представлява още един знак, че властта продължава своята миграция на Изток. Въпреки географското местоположение на Бразилия и близките отношения с САЩ и Западна Европа, страната се опитва да участва в този процес, като същевременно запазва икономическите и политическите си интереси. С оглед на горното и въпреки всички предизвикателства, Беларус наистина има потенциал да се присъедини към БРИКС, ако не след срещата в Казан, то в не толкова далечното бъдеще. Такова постижение би било от полза за режима на Лукашенко и допълнително би укрепило руското влияние върху страната. Около тридесет държави вече са подали заявления за присъединяване към групата, което неизбежно ще засили китайското влияние в световен мащаб, тъй като страната носи най-голям дял от икономиката и външната търговия на групата. Този дисбаланс тревожи страни като Бразилия, но в същото време, Бразилия има малко възможности да противодейства на целите на Пекин. Бразилия обаче може да модерира езика на групата в окончателните й изявления, тъй като бразилското правителство се опитва да балансира културната и географската си близост до Запада и амбицията си да стане независим глобален играч. От европейска перспектива, има особено разбиране на този парадокс. В последните дни Европейският съюз показа необичайна готовност да напредне с преговорите с южноамериканския блок Меркосур - от който Бразилия е водещ член - за работа по установяването на споразумение за асоцииране. Този ход се възприема от много хора като опит да се запази Бразилия в позиция, по-близка до Запада в контекста на този процес на нарастваща глобална разделеност, представен от разширяването на БРИКС. Въпреки това, как страната ще управлява различните интереси на тези играчи остава да се наблюдава.</p>\n<p><strong>Анджело Биязус Марин Крамер</strong> е докторант по политически науки в Университета на Вроцлав.</p>\n<p><em>“Подкрепяме Беларуския пробуждане’24” е проект, съфинансиран от <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Фонд за солидарност PL</a> в рамките на полското развитие на сътрудничество на Министерството на външните работи на Република Полша на стойност 230 000 PLN.</em></p>\n<p><em>Тази публикация изразява само мненията на автора и не може да бъде идентифицирана с официалната позиция на Министерството на външните работи на Република Полша.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.753",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Самитът на БРИКС в Казан можеше да прокара пътя за бъдещото присъединяване на нови членове. Беларус би искал да се присъедини, тъй като разглежда членството като шанс да се освободи от международната си изолация. Бразилия може да бъде тази, която блокира разширяването на организацията, тъй като става все по-загрижена за нарастващото китайско влияние.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.754",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Беларусь войдет в БРИКС? Бразильская перспектива.",
                key:"uid": string:"d61c6e5e-166d-46c9-86d1-569f3e43e2f5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.869",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Θα εισέλθει η Λευκορωσία στους BRICS; Μια βραζιλιάνικη προοπτική.",
                key:"uid": string:"f280a220-0b20-4aac-9e5f-264079c00c6f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Μεταξύ 22 και 24 Οκτωβρίου 2024, οι αρχηγοί κρατών και κυβερνήσεων των BRICS συναντήθηκαν στην ρωσική πόλη Καζάν για να συζητήσουν μια νέα φάση επέκτασης της ομάδας. Αναμένεται ότι χώρες όπως η Λευκορωσία, η Αλγερία και η Βενεζουέλα, μεταξύ άλλων, θα προσκληθούν να ενταχθούν στην ομάδα που αρχικά σχηματίστηκε από τη Βραζιλία, την Κίνα, την Ινδία και τη Ρωσική Ομοσπονδία. Οι χώρες BRICS έχουν αρχίσει να θεωρούνται ολοένα και περισσότερο ως ένα μπλοκ αντιπολίτευσης στην διατλαντική συμμαχία των Ηνωμένων Πολιτειών, του Καναδά, του Ηνωμένου Βασιλείου και της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Αν και πολλές από τις χώρες μέλη υποστηρίζουν την αναδιάρθρωση των διεθνών θεσμών για να γίνουν 'πιο πολυφωνικοί', η ομάδα θεωρείται επίσης ότι εδραιώνει την κινεζική ηγεμονία σε ένα αυξανόμενο φάσμα κρατών. Η κίνηση επέκτασης των BRICS, επομένως, θεωρείται με πολύ θετική ματιά από το Πεκίνο και τη Μόσχα, με τη δεύτερη να είναι αποφασισμένη να σπάσει την απομόνωσή της μετά την επιβολή αυστηρών κυρώσεων το 2022. Ωστόσο, αυτή η κίνηση για την ένταξη νέων κρατών αντιτίθεται από χώρες όπως η Βραζιλία, η οποία φοβάται ότι η υπερβολική ασυμμετρία των οικονομικών σχέσεων με την Κίνα θα αραιώσει τη διαπραγματευτική δύναμη της Μπραζίλια στις πολυμερείς διαπραγματεύσεις της ομάδας. Αυτή η διστακτικότητα είναι σχετική όταν αναλύουμε τις ρεαλιστικές προοπτικές για την είσοδο της Λευκορωσίας στους BRICS, καθώς το καθεστώς της Λευκορωσίας στοχεύει να εισέλθει στην ομάδα το συντομότερο δυνατό. Θα καθυστερήσει η απροθυμία της Βραζιλίας να αποδεχθεί νέα μέλη στους BRICS τα σχέδια του Αλεξάντρ Λουκασένκα; Η βραζιλιάνικη προοπτική για τη Λευκορωσία είναι πολυδιάστατη, περιλαμβάνοντας οικονομικά συμφέροντα και πολιτικές αντιλήψεις που επηρεάζονται από την ιστορία και των δύο χωρών.</span></p>\n<p>Σε αντίθεση με τις βραζιλιάνικες σχέσεις με τη Ρωσία, οι οποίες θα γιορτάσουν 200 χρόνια το 2028, οι σχέσεις με τη Λευκορωσία είναι σχετικά πρόσφατες, δεδομένου ότι η χώρα είναι επίσημα ανεξάρτητη μόλις 33 χρόνια. Μετά την κατάρρευση της Σοβιετικής Ένωσης, η Λευκορωσία και η Βραζιλία καθόρισαν διπλωματικές σχέσεις το 1992, αλλά μόνο το 2011 το καθεστώς Λουκασένκα ίδρυσε πρεσβεία στη Μπραζίλια. Από τότε, οι διμερείς σχέσεις έχουν αναπτυχθεί, θεωρητικά, ξεχωριστά από τις βραζιλιάνικες-ρωσικές, με πολυάριθμα πρωτόκολλα συνεργασίας να υπογράφονται τα τελευταία δέκα χρόνια σε τομείς όπως η τεχνολογία και ο πολιτισμός. Παρά ταύτα, η βραζιλιάνικη πλευρά αντιλαμβάνεται αναπόφευκτα τη Λευκορωσία ως προέκταση των σχέσεών της με τη Ρωσική Ομοσπονδία. Ιστορικά, η δημόσια γνώμη της Βραζιλίας (αλλά και οι λήπτες αποφάσεων) έχουν ελάχιστη γνώση για το πολιτικό πλαίσιο που αναπτύχθηκε στις πρώην σοβιετικές δημοκρατίες μετά το 1991 και τείνουν να συνεχίζουν να βλέπουν την Ανατολική Ευρώπη ως έναν φυσικό κόμβο για την άσκηση ρωσικής επιρροής. Αυτή η αφήγηση επωφελείται από την μετα-αποικιακή κοσμοθεωρία στη Βραζιλία, η οποία βλέπει τις σχέσεις με τη Δύση με καχυποψία και τείνει να επικυρώνει την ρωσική αφήγηση στην περιοχή. Η τάση αυτή ενισχύθηκε μετά τις διαμαρτυρίες του 2020 κατά του προεδρικού Λουκασένκα, ο οποίος κατέφυγε στην εμβάθυνση των σχέσεων με το Κρεμλίνο προκειμένου να σώσει το καθεστώς του, και την πλήρους κλίμακας ρωσική εισβολή στην Ουκρανία το 2022, στην οποία η Λευκορωσία διαδραμάτισε σημαντικό ρόλο. </p>\n<p>Σε ιδεολογικούς όρους, ο Βλαντίμιρ Πούτιν γοητεύει τόσο τη βραζιλιάνικη συντηρητική δεξιά, η οποία είναι θρησκευτική και ανησυχεί για την προώθηση κοινωνικά προοδευτικών ατζέντων, όσο και την αριστερά, η οποία είναι νοσταλγική για τις σοβιετικές εποχές, την σοσιαλιστική ουτοπία και παραμένει βαθιά αντι-αμερικανική. Ιστορικά, η τρέχουσα πολιτική τάξη που κυβερνά τη Βραζιλία αποτελείται από άτομα που διώκονταν κατά τη διάρκεια της τελευταίας στρατιωτικής δικτατορίας στη χώρα μεταξύ 1964 και 1985. Η βραζιλιάνικη πολιτική τάξη, επομένως, βλέπει την υποστήριξη της Ουάσινγκτον για την εγκαθίδρυση αυτού του καθεστώτος ως μια πληγή που δεν έχει ακόμη επουλωθεί. Αυτό εκμεταλλεύεται εν μέρει η ρωσική προπαγάνδα στα κοινωνικά μέσα της χώρας. Το πόσο μπορεί ο Λουκασένκα να εκμεταλλευτεί αυτό το πλαίσιο για να βελτιώσει τις σχέσεις με τη Βραζιλία και να μειώσει την αντίσταση της χώρας στην είσοδο του Μινσκ στην ομάδα παραμένει να φανεί. Παρά αυτή την γνωστική πτυχή της βραζιλιάνικης αντίληψης, πρέπει επίσης να ληφθούν υπόψη πρακτικά οικονομικά ζητήματα στις σχέσεις μεταξύ Βραζιλίας και Λευκορωσίας.</p>\n<p>Ο πόλεμος έχει επηρεάσει σημαντικά τη σχέση μεταξύ των δύο χωρών, ιδιαίτερα στον οικονομικό τομέα. Η δομή των εμπορικών σχέσεων μεταξύ των δύο χωρών, οι οποίες επηρεάστηκαν έντονα από τις δυτικές κυρώσεις στην οικονομία της Λευκορωσίας, έχει υπάρξει κρίσιμος παράγοντας. Η Λευκορωσία, μαζί με τη Ρωσική Ομοσπονδία, είναι ένας από τους μεγαλύτερους προμηθευτές γεωργικών λιπασμάτων για τον αναπτυσσόμενο γεωργικό τομέα της Βραζιλίας. Αυτή η χώρα της Νότιας Αμερικής είναι καθοδόν να γίνει ο μεγαλύτερος παραγωγός τροφίμων στον κόσμο τα επόμενα χρόνια, προσθέτοντας πίεση στη ζήτησή της για λιπάσματα. Σχεδόν το 85 τοις εκατό της ζήτησης λιπασμάτων της Βραζιλίας καλύπτεται μέσω εισαγωγών, με το 30 τοις εκατό αυτής της προμήθειας να προέρχεται από ρωσικές και λευκορωσικές βιομηχανίες. Το ζήτημα των λιπασμάτων έχει κεντρική σημασία για τον καθορισμό των σχέσεων της Βραζιλίας με αυτές τις δύο χώρες στο πλαίσιο του πολέμου με την Ουκρανία. Κατά τη διάρκεια μιας ακρόασης στη βραζιλιάνικη Γερουσία τον Μάιο του 2022, ο βραζιλιάνος πρέσβης στο Μινσκ δήλωσε ότι η κορυφαία προτεραιότητά του θα ήταν \"να βρει τρόπους να μετριάσει τις βραζιλιάνικες δυσκολίες στην πρόσβαση στο προϊόν.\" Ακόμη και ο βραζιλιάνος πρόεδρος εκείνη την εποχή, Ζαΐρ Μπολσονάρο, πραγματοποίησε μια αμφιλεγόμενη επίσκεψη στη Μόσχα μόλις λίγες ημέρες πριν από την εισβολή στην Ουκρανία για να συζητήσει αυτό το θέμα με τον πρόεδρο Βλαντίμιρ Πούτιν.</p>\n<p>Εδώ, μπορούμε να σημειώσουμε μια άλλη ουσιώδη πτυχή της βραζιλιάνικης θέσης: οι σχέσεις με τη Ρωσία και τη Λευκορωσία υπερβαίνουν τη πολωμένη πολιτική σκηνή στη Μπραζίλια. Υποθέτοντας ότι υπάρχουν θεμελιώδεις διαφορές μεταξύ της προσέγγισης που υιοθέτησε ο πρώην πρόεδρος Μπολσονάρο και της τρέχουσας διοίκησης του Λούλα ντα Σίλβα σχετικά με διάφορα θέματα στις διεθνείς σχέσεις, ειδικά τη Βενεζουέλα του Νικολάς Μαδούρο, το ίδιο δεν ισχύει όταν συζητάμε για τη Ρωσία και τη Λευκορωσία. Ένα μέρος αυτής της φαινομενικής συνοχής είναι η πίεση που ασκεί το αγροτικό λόμπι, το οποίο είναι πολύ ισχυρό στο βραζιλιάνικο κοινοβούλιο και ενδιαφέρεται να εισάγει λιπάσματα σε λογικές τιμές, στην ομοσπονδιακή κυβέρνηση για να διατηρήσει καλές σχέσεις με τον Πούτιν και τον Λουκασένκα. Ωστόσο, αυτή η σχέση εξάρτησης προκαλεί επίσης δυσφορία στις βραζιλιάνικες αρχές.</p>\n<p>Το 2023, η εμπορική ροή μεταξύ Βραζιλίας και Λευκορωσίας ανήλθε σε 378,8 εκατομμύρια δολάρια ΗΠΑ, ένα μέτριο ποσό σε σύγκριση με το βραζιλιάνικο εξωτερικό εμπόριο που ανέρχεται σε 500 δισεκατομμύρια δολάρια. Ωστόσο, ταυτόχρονα, τοποθετεί τη Βραζιλία ως έναν από τους δέκα σημαντικότερους εμπορικούς εταίρους στον κόσμο για το μικρό εξωτερικό εμπόριο της Λευκορωσίας. Υπάρχουν παράπονα στη Μπραζίλια για την ακραία ανισορροπία αυτών των σχέσεων. Ενώ οι λευκορωσικές εξαγωγές προς τη Βραζιλία ανήλθαν σε 372 εκατομμύρια δολάρια πέρυσι, η αξία των εισαγωγών της ήταν μόλις 6,4 εκατομμύρια δολάρια, με αποτέλεσμα ένα λευκορωσικό πλεόνασμα 366 εκατομμυρίων δολαρίων. Τα χημικά λιπάσματα αντιπροσώπευαν το 96 τοις εκατό αυτής της ισορροπίας. Οι βραζιλιάνικες αρχές έχουν επανειλημμένα ζητήσει την επανενεργοποίηση της εγχώριας παραγωγής λιπασμάτων σε αυτό το πλαίσιο. Το 2023, η βραζιλιάνικη κυβέρνηση λάνσαρε το Εθνικό Σχέδιο Λιπασμάτων (PNF), το οποίο προβλέπει ότι η εξάρτηση της χώρας από εισαγόμενα προϊόντα θα μειωθεί κατά 50 τοις εκατό τα επόμενα χρόνια. Αυτή η νέα πολιτική θα μπορούσε να εξουδετερώσει το μεγαλύτερο πλεονέκτημα του Λουκασένκα στη σχέση του με τη Βραζιλία.</p>\n<p>Οι πρακτικές επιπτώσεις της ένταξης της Λευκορωσίας στους BRICS θα μπορούσαν να είναι σημαντικές. Ενώ η ομάδα δεν έχει κοινή μορφή διακυβέρνησης ή ζώνη ελεύθερου εμπορίου, από χρηματοοικονομική άποψη, η Λευκορωσία θα αποκτούσε διευρυμένη πρόσβαση στην Τράπεζα Νέων Αναπτυξιακών (NDB), γνωστή ως \"Τράπεζα BRICS.\" Ο οργανισμός, που εδρεύει στην Κίνα και προεδρεύεται από την πρώην βραζιλιάνα πρόεδρο Ντίλμα Ρούσεφ, διαθέτει δισεκατομμύρια δολάρια στα ταμεία του, τα οποία θα μπορούσαν να ανακουφίσουν εν μέρει τις επιπτώσεις των κυρώσεων στην οικονομία της Λευκορωσίας. Το Μινσκ θα αποκτούσε επίσης πρόσβαση στη Διευθέτηση Εφεδρικών Πόρων (CRA), ένα ταμείο 100 δισεκατομμυρίων δολαρίων που στοχεύει να διασώσει χώρες της ομάδας με προβλήματα στο ισοζύγιο πληρωμών τους. Ένα από τα πιο αξιοσημείωτα χαρακτηριστικά τέτοιων μηχανισμών είναι η ονομασία των δανείων του σε τοπικό νόμισμα αντί να τα αναφέρει σε δολάρια ΗΠΑ, ακολουθώντας μια λογική 'απο-δολαριοποίησης' που αναφέρεται ολοένα και περισσότερο από τις χώρες της ομάδας ως προτεραιότητα για την αντιμετώπιση της αμερικανικής οικονομικής επιρροής. Θα μπορούσε να είναι καλή είδηση για το καθεστώς Λουκασένκα, καθώς θα μείωνε τους κινδύνους που σχετίζονται με μια απότομη αλλαγή στις ισοτιμίες στη Λευκορωσία.</p>\n<p>Από τη βραζιλιάνικη προοπτική, ωστόσο, όχι μόνο τα ήδη συζητηθέντα ζητήματα των σχέσεων με τη Λευκορωσία και τη Ρωσία πρέπει να αναλυθούν, αλλά και οι πιθανές παρενέργειες γεγονότων σε άλλες περιοχές του κόσμου. Η Βενεζουέλα, η οποία επίσης επιθυμεί να ενταχθεί στους BRICS, είναι ένα καλό παράδειγμα. Από τις εντάσεις που προκλήθηκαν από την κυβέρνηση του Νικολάς Μαδούρο στα σύνορα με τη Γουιάνα πέρυσι μέχρι τη διαδικασία εκλογών που κορυφώθηκε στην επανεκλογή του Βενεζουελάνου ηγέτη τον Ιούλιο - ευρέως αμφισβητούμενη από διεθνείς παρατηρητές - οι σχέσεις μεταξύ Καράκας και Μπραζίλια περνούν από μια συνεχόμενη διαδικασία διάβρωσης. Η σταγόνα που ξεχείλισε το ποτήρι ήταν η άρνηση της διοίκησης Λούλα να αναγνωρίσει επίσημα τη νίκη του Μαδούρο. Το ίδιο σενάριο ισχύει και για τη Νικαράγουα, που κυβερνάται από τον Ντάνιελ Ορτέγκα, ο οποίος διέκοψε τις διπλωματικές σχέσεις με τη Βραζιλία μετά από επανειλημμένες διαμαρτυρίες από τη Μπραζίλια σχετικά με την κατάσταση των ανθρωπίνων δικαιωμάτων στη χώρα. Η Νικαράγουα υπέβαλε πρόσφατα αίτηση για να ενταχθεί στους BRICS επίσης. Πώς θα συμπεριφερθεί η Βραζιλία απέναντι στην είσοδό τους στην ομάδα, αν θα τις αποκλείσει και πώς αυτό θα επηρεάσει την προσχώρηση της Λευκορωσίας θα πρέπει επίσης να αναλυθεί προσεκτικά στη σύνοδο κορυφής στην Καζάν.</p>\n<p>Όποιοι και αν είναι οι φακοί που χρησιμοποιούνται για την ανάλυση της επέκτασης της ομάδας BRICS, είναι προφανές ότι αυτή η κίνηση αντιπροσωπεύει ένα ακόμη σημάδι ότι η εξουσία συνεχίζει τη μετανάστευσή της προς την Ανατολή. Παρά τη γεωγραφική θέση της Βραζιλίας και τη στενή σχέση της με τις ΗΠΑ και τη Δυτική Ευρώπη, η χώρα προσπαθεί να συμμετάσχει σε αυτή τη διαδικασία διατηρώντας τα οικονομικά και πολιτικά της συμφέροντα. Δεδομένων των παραπάνω και παρά τις προκλήσεις, η Λευκορωσία έχει τη δυνατότητα να ενταχθεί στους BRICS, αν όχι μετά τη σύνοδο κορυφής στην Καζάν, τότε στο όχι και τόσο μακρινό μέλλον. Μια τέτοια επίτευξη θα ωφελήσει το καθεστώς Λουκασένκα και θα ενισχύσει περαιτέρω τη ρωσική επιρροή στη χώρα. Περίπου τριάντα κράτη έχουν υποβάλει αίτηση για να ενταχθούν στην ομάδα, γεγονός που θα ενισχύσει αναπόφευκτα την κινεζική επιρροή παγκοσμίως, καθώς η χώρα είναι υπεύθυνη για το μεγαλύτερο μερίδιο της οικονομίας και του εξωτερικού εμπορίου της ομάδας. Αυτή η ανισορροπία ανησυχεί χώρες όπως η Βραζιλία, αλλά ταυτόχρονα, η Μπραζίλια έχει λίγα περιθώρια να αντισταθεί στους στόχους του Πεκίνου. Ωστόσο, η Βραζιλία μπορεί να μετριάσει τη γλώσσα της ομάδας στις τελικές δηλώσεις της καθώς η βραζιλιάνικη κυβέρνηση προσπαθεί να ισορροπήσει την πολιτιστική και γεωγραφική εγγύτητά της με τη Δύση και την επιθυμία της να γίνει ανεξάρτητος παγκόσμιος παίκτης. Από μια ευρωπαϊκή προοπτική, υπάρχει μια ιδιαίτερη κατανόηση αυτού του παραδόξου. Τις τελευταίες ημέρες, η Ευρωπαϊκή Ένωση έχει δείξει μια ασυνήθιστη προθυμία να προχωρήσει σε διαπραγματεύσεις με το νότιο αμερικανικό μπλοκ Mercosur - του οποίου η Βραζιλία είναι ο κύριος μέλος - για να εργαστεί προς την κατεύθυνση της σύναψης μιας συμφωνίας συνεργασίας. Αυτή η κίνηση θεωρείται από πολλούς ως μια προσπάθεια να κρατηθεί τουλάχιστον η Βραζιλία σε μια θέση πιο κοντά στη Δύση εν μέσω αυτής της διαδικασίας αυξανόμενης παγκόσμιας διαίρεσης που εκπροσωπείται από την επέκταση των BRICS. Ωστόσο, πώς η χώρα θα διαχειριστεί τα διάφορα συμφέροντα αυτών των παικτών παραμένει να παρατηρηθεί.</p>\n<p><strong>Άντζελο Μπιάζους Μάριν Κράμερ</strong> είναι υποψήφιος διδάκτορας Πολιτικών Επιστημών στο Πανεπιστήμιο της Βρότσλαβ.</p>\n<p><em>“Υποστηρίζουμε την Λευκορωσική Εξ Awakening’24” είναι ένα έργο που χρηματοδοτείται από κοινού από <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> στο πλαίσιο της πολωνικής αναπτυξιακής συνεργασίας του Υπουργείου Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας, ύψους 230.000 PLN.</em></p>\n<p><em>Αυτή η δημοσίευση εκφράζει τις απόψεις του συγγραφέα μόνο και δεν μπορεί να ταυτιστεί με την επίσημη θέση του Υπουργείου Εξωτερικών της Δημοκρατίας της Πολωνίας.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.622",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Η σύνοδος κορυφής BRICS στην Καζάν θα μπορούσε να έχει ανοίξει το δρόμο για την μελλοντική προσχώρηση νέων μελών. Η Λευκορωσία θα ήθελε να συμμετάσχει καθώς θεωρεί την συμμετοχή ως μια ευκαιρία να απελευθερωθεί από την διεθνή της απομόνωση. Η Βραζιλία θα μπορούσε να είναι αυτή που μπλοκάρει την επέκταση του οργανισμού καθώς ανησυχεί ολοένα και περισσότερο για την αυξανόμενη επιρροή της Κίνας.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.356",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"La Biélorussie rejoindra-t-elle les BRICS ? Une perspective brésilienne.",
                key:"uid": string:"fd958168-dfdc-4abb-a426-0095a1836fb5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\">Entre le 22 et le 24 octobre 2024, les chefs d'État et de gouvernement des BRICS se sont réunis dans la ville russe de Kazan pour débattre d'un nouveau tour d'expansion du groupe. Il est prévu que des pays comme la Biélorussie, l'Algérie et le Venezuela, entre autres, soient invités à rejoindre le groupe initialement formé par le Brésil, la Chine, l'Inde et la Fédération de Russie. Les pays des BRICS sont de plus en plus perçus comme un bloc d'opposition à l'alliance transatlantique des États-Unis, du Canada, du Royaume-Uni et de l'Union européenne. Bien que de nombreux pays membres plaident pour un réaménagement des institutions internationales afin de les rendre « plus pluralistes », le groupe est également perçu comme consolidant l'hégémonie chinoise sur un nombre croissant d'États. Le mouvement d'expansion des BRICS est donc vu d'un très bon œil par Pékin et Moscou, ce dernier étant déterminé à briser son isolement après l'imposition de sanctions sévères en 2022. Cependant, ce mouvement d'inclusion de nouveaux États est résisté par des pays comme le Brésil, qui craint que l'asymétrie excessive des relations économiques avec la Chine ne dilue le pouvoir de négociation de Brasília dans les négociations multilatérales du groupe. Cette hésitation est pertinente lors de l'analyse des perspectives réalistes d'entrée de la Biélorussie dans les BRICS, puisque le régime biélorusse vise à entrer dans le groupe le plus rapidement possible. La réticence du Brésil à accepter de nouveaux membres dans les BRICS retardera-t-elle les plans d'Alyaksandr Loukachenka ? La perspective brésilienne sur la Biélorussie est multifacette, impliquant des intérêts économiques et des perceptions politiques influencées par l'histoire des deux pays.</span></p>\n<p>Contrairement aux relations brésiliennes avec la Russie, qui marqueront 200 ans en 2028, les liens avec la Biélorussie sont relativement récents, étant donné que le pays est formellement indépendant depuis à peine 33 ans. Après l'effondrement de l'Union soviétique, la Biélorussie et le Brésil ont établi des relations diplomatiques en 1992, mais ce n'est qu'en 2011 que le régime de Loukachenka a établi une ambassade à Brasilia. Depuis lors, les relations bilatérales se sont développées, en théorie, séparément de celles entre le Brésil et la Russie, avec de nombreux protocoles de coopération signés au cours des dix dernières années dans des domaines comme la technologie et la culture. Malgré cela, le côté brésilien perçoit inévitablement la Biélorussie comme une extension de ses relations avec la Fédération de Russie. Historiquement, l'opinion publique brésilienne (mais aussi les décideurs) ont peu de connaissances sur le contexte politique qui s'est développé dans les anciennes républiques soviétiques après 1991 et ont tendance à continuer de voir l'Europe de l'Est comme un pôle naturel pour exercer l'influence russe. Ce récit bénéficie de la vision post-coloniale au Brésil, qui voit les relations avec l'Occident avec suspicion et tend à valider le récit russe dans la région. La tendance a été renforcée à la suite des manifestations de 2020 contre le président Loukachenka, qui a eu recours à un approfondissement des relations avec le Kremlin pour sauver son régime, et l'invasion à grande échelle de l'Ukraine par la Russie en 2022, dans laquelle la Biélorussie a joué un rôle significatif. </p>\n<p>En termes idéologiques, Vladimir Poutine séduit à la fois la droite conservatrice brésilienne, qui est religieuse et soucieuse de faire avancer des agendas socialement progressistes, et la gauche, qui est nostalgique des temps soviétiques, de l'utopie socialiste et reste profondément anti-américaine. Historiquement, la classe politique actuelle qui gouverne le Brésil est composée de personnes qui ont été persécutées pendant la dernière dictature militaire dans le pays entre 1964 et 1985. La classe politique brésilienne voit donc le soutien de Washington à l'établissement de ce régime comme une blessure qui n'est pas encore guérie. Cela est partiellement capitalisé par la propagande russe dans les réseaux sociaux du pays. Dans quelle mesure Loukachenka peut-il tirer parti de ce contexte pour améliorer les relations avec le Brésil et réduire la résistance du pays à l'entrée de Minsk dans le groupe reste à voir. Malgré cet aspect cognitif de la perception brésilienne, des questions économiques pratiques doivent également être prises en compte dans les relations entre le Brésil et la Biélorussie.</p>\n<p>La guerre a eu un impact significatif sur la relation entre les deux pays, en particulier dans la sphère économique. La structure des relations commerciales entre les deux pays, qui ont été fortement affectées par les sanctions occidentales sur l'économie biélorusse, a été un facteur critique. La Biélorussie, avec la Fédération de Russie, est l'un des plus grands fournisseurs d'engrais agricoles pour le secteur agricole en plein essor du Brésil. Ce pays sud-américain est en passe de devenir le plus grand producteur alimentaire au monde dans les années à venir, ajoutant une pression à sa demande d'engrais. Près de 85 % de la demande d'engrais du Brésil est satisfaite par des importations, dont 30 % proviennent des industries russes et biélorusses. La question des engrais a été centrale pour définir les relations du Brésil avec ces deux pays dans le contexte de la guerre avec l'Ukraine. Lors d'une audience au Sénat brésilien en mai 2022, l'ambassadeur brésilien à Minsk a déclaré que sa priorité absolue serait « de trouver des moyens d'atténuer les difficultés brésiliennes d'accès au produit. » Même le président brésilien de l'époque, Jair Bolsonaro, a effectué une visite controversée à Moscou quelques jours avant l'invasion de l'Ukraine pour discuter de cette question avec le président Vladimir Poutine.</p>\n<p>Ici, nous pouvons noter un autre aspect essentiel de la position brésilienne : les relations avec la Russie et la Biélorussie transcendent la scène politique polarisée à Brasilia. Supposons qu'il existe des différences fondamentales entre l'approche adoptée par l'ancien président Bolsonaro et l'administration actuelle de Lula da Silva concernant différents sujets dans les relations internationales, en particulier le Venezuela de Nicolas Maduro. Dans ce cas, il n'en va pas de même lorsqu'il s'agit de discuter de la Russie et de la Biélorussie. Une partie de cette cohésion apparente est la pression que le lobby agricole, qui est très puissant au parlement brésilien et intéressé par l'importation d'engrais à des prix raisonnables, exerce sur le gouvernement fédéral pour maintenir de bonnes relations avec Poutine et Loukachenka. Cependant, cette relation de dépendance cause également un certain malaise aux autorités brésiliennes.</p>\n<p>En 2023, le flux commercial entre le Brésil et la Biélorussie a totalisé 378,8 millions de dollars américains, un montant modeste par rapport au commerce extérieur brésilien qui s'élève à 500 milliards de dollars. Cependant, en même temps, cela place le Brésil parmi les dix partenaires commerciaux les plus significatifs au monde pour le petit commerce extérieur de la Biélorussie. Il y a des plaintes à Brasilia concernant l'extrême déséquilibre de ces relations. Alors que les exportations biélorusses vers le Brésil s'élevaient à 372 millions de dollars l'année dernière, la valeur des importations n'était que de 6,4 millions de dollars, ce qui a entraîné un excédent biélorusse de 366 millions de dollars. Les engrais chimiques représentaient 96 % de cet équilibre. Les autorités brésiliennes ont à plusieurs reprises appelé à une réactivation de la production nationale d'engrais dans ce contexte. En 2023, le gouvernement brésilien a lancé le Plan National des Engrais (PNF), qui prévoit que la dépendance du pays aux produits importés diminuera de 50 % dans les années à venir. Cette nouvelle politique pourrait neutraliser le plus grand atout de Loukachenka dans sa relation avec le Brésil.</p>\n<p>Les effets pratiques de l'adhésion de la Biélorussie aux BRICS pourraient être significatifs. Bien que le groupe n'ait pas de forme de gouvernance partagée ni de zone de libre-échange, d'un point de vue financier, la Biélorussie gagnerait un accès élargi à la Nouvelle Banque de Développement (NDB), communément appelée « Banque des BRICS. » L'institution, basée en Chine et présidée par l'ancienne présidente brésilienne Dilma Rousseff, dispose de milliards de dollars dans ses coffres, ce qui pourrait atténuer partiellement les effets des sanctions sur l'économie biélorusse. Minsk aurait également accès à l'Arrangement de Réserve Contingente (CRA), un fonds de 100 milliards de dollars destiné à renflouer les pays du groupe ayant des problèmes de balance des paiements. L'un des aspects les plus notables de tels mécanismes est de libeller ses prêts en monnaie locale au lieu de les coter en dollars américains, ce qui suit une logique de « dé-dollarisation » de plus en plus citée par les pays du groupe comme une priorité pour contrer l'influence économique américaine. Cela pourrait être une bonne nouvelle pour le régime de Loukachenka, car cela atténuerait les risques associés à un changement brusque des taux de change en Biélorussie.</p>\n<p>D'un point de vue brésilien, cependant, non seulement les questions déjà discutées des relations avec la Biélorussie et la Russie doivent être analysées, mais aussi les effets secondaires possibles des événements dans d'autres régions du monde. Le Venezuela, qui aspire également à rejoindre les BRICS, est un bon exemple. Des tensions causées par le gouvernement de Nicolas Maduro à la frontière avec la Guyane l'année dernière au processus électoral qui a abouti à la réélection du leader vénézuélien en juillet - largement contestée par des observateurs internationaux - les relations entre Caracas et Brasilia traversent un processus continu de corrosion. La goutte d'eau qui a fait déborder le vase a été le refus de l'administration Lula de reconnaître officiellement la victoire de Maduro. Le même scénario s'applique au Nicaragua, gouverné par Daniel Ortega, qui a rompu les relations diplomatiques avec le Brésil après des protestations répétées de Brasilia concernant la situation des droits de l'homme dans le pays. Le Nicaragua a récemment demandé à rejoindre les BRICS également. Comment le Brésil se comportera-t-il face à leur entrée dans le groupe, s'il les bloquera, et comment cela influencerait-il l'adhésion de la Biélorussie doit également être soigneusement analysé lors du sommet de Kazan.</p>\n<p>Quelles que soient les lentilles utilisées pour analyser l'expansion du groupe BRICS, il est évident que ce mouvement représente un autre signe que le pouvoir continue sa migration vers l'Est. Malgré la situation géographique du Brésil et sa relation étroite avec les États-Unis et l'Europe occidentale, le pays essaie de participer à ce processus tout en maintenant ses intérêts économiques et politiques. Compte tenu de ce qui précède et malgré tous les défis, la Biélorussie a le potentiel de rejoindre les BRICS, si ce n'est après le sommet de Kazan, alors dans un avenir pas si lointain. Un tel accomplissement bénéficierait au régime de Loukachenka et renforcerait encore l'influence russe sur le pays. Environ trente États ont maintenant demandé à rejoindre le groupe, ce qui renforcerait inévitablement l'influence chinoise dans le monde, car le pays est responsable de la plus grande part de l'économie et du commerce extérieur du groupe. Ce déséquilibre inquiète des pays comme le Brésil, mais en même temps, il y a peu de choses que Brasilia peut faire pour contrer les objectifs de Pékin. Le Brésil, cependant, peut modérer le langage du groupe dans ses déclarations finales alors que le gouvernement brésilien essaie d'équilibrer sa proximité culturelle et géographique avec l'Occident et son ambition de devenir un acteur mondial indépendant. D'un point de vue européen, il y a une compréhension particulière de ce paradoxe. Ces derniers jours, l'Union européenne a montré une volonté inhabituelle d'avancer dans les négociations avec le bloc sud-américain Mercosur - dont le Brésil est le membre principal - pour travailler à l'établissement d'un accord d'association. Ce mouvement est perçu par beaucoup comme une tentative de, du moins, maintenir le Brésil dans une position plus proche de l'Occident au milieu de ce processus de division mondiale croissante représenté par l'expansion des BRICS. Cependant, comment le pays gérera les différents intérêts de ces acteurs reste à observer.</p>\n<p><strong>Angelo Biazus Marin Kramer</strong> est doctorant en sciences politiques à l'Université de Wroclaw.</p>\n<p><em>“Nous soutenons le Réveil biélorusse’24” est un projet cofinancé par <a href=\"https://solidarityfund.pl/%5d\">Solidarity Fund PL</a> dans le cadre de la coopération au développement polonaise du Ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne pour un montant de 230 000 PLN.</em></p>\n<p><em>Cette publication exprime uniquement les points de vue de l'auteur et ne peut être identifiée avec la position officielle du Ministère des Affaires étrangères de la République de Pologne.</em></p>\n<p><img class=\"alignnone size-full wp-image-37489\" src=\"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/05/FSM-banner-www-4.0.png?1726830217157?1727344127263?1727344455376?1730132796022?1732636816394?1732698182512\" alt=\"\" width=\"300\" height=\"84\"></p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgqp6rwcqr4xpsdzpqorbfi",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.629",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgqriprmqrxjbrk5bjrorjs",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Le sommet des BRICS à Kazan aurait pu ouvrir la voie à l'adhésion future de nouveaux membres. La Biélorussie aimerait rejoindre car elle considère que l'adhésion est une chance de se libérer de son isolement international. Le Brésil pourrait être celui qui bloque l'expansion de l'organisation car il s'inquiète de plus en plus de l'influence croissante de la Chine.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.63",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}