REPCO

{
    key:"uid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"Central Europe's parliamentary edge: a democratic advantage"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>Recent years have seen criticism directed at countries like Poland and Hungary for a level of semi-authoritarianism in their governance. Whilst such issues clearly persist, the parliamentary systems in many of the region’s states have allowed for key checks and balances that have challenged these political shifts.</I>"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p>Poland and other Central European countries – including Hungary, the Czech Republic and Slovakia – enjoy a structural advantage that many presidential republics, especially those further east such as Belarus, Russia and Ukraine, do not. Despite political turbulence over the past two decades, including the rise of semi-authoritarian, populist movements in the 2000s and 2010s, these nations benefit from parliamentary systems that provide greater flexibility and mechanisms for accountability compared to presidential systems.</p>\n<p><strong>Flexibility and leadership accountability in parliamentary systems</strong></p>\n<p>One of the key strengths of parliamentary systems is their ability to adapt quickly to changing political circumstances. Regular parliamentary elections, combined with the possibility of snap elections, offer a responsiveness that presidential systems lack. In Central Europe, this allows governments to respond swiftly to political crises without being locked into rigid multi-year presidential terms. For example, in times of internal division or public dissatisfaction, a vote of no confidence can swiftly remove ineffective leaders and trigger new elections, creating a more fluid and dynamic political environment.</p>\n<p>In contrast, presidential systems – such as those seen in Belarus and Russia – typically grant the head of state fixed terms in office, making it difficult to replace ineffective or unpopular leaders between elections. This rigidity can concentrate power in the hands of one person, increasing the risk of a personalist form of authoritarian rule. Central Europe's parliamentary systems, by enabling leadership changes through legislative processes, reduce this risk by preventing the unchecked accumulation of power in a single office.</p>\n<p><strong>The European parliamentary tradition: stability and adaptation</strong></p>\n<p>Central and Eastern Europe’s adoption of parliamentary systems has deep roots in Europe’s political evolution. Following the collapse of imperial and monarchical regimes after the First World War, many European countries – including newly established states like Poland and Czechoslovakia – embraced parliamentary governance. This model of government, derived from the United Kingdom's Westminster system, has proven resilient across much of Europe, allowing for greater checks on executive authority and fostering coalition-building within legislatures. Walter Bagehot, a prominent 19th-century British political analyst, underscored the importance of these checks, particularly in ensuring that governments remain accountable and adaptable.</p>\n<p>Even in the face of authoritarian movements during the interwar period, Europe’s parliamentary tradition survived. Although fascist regimes in countries like Italy and Germany temporarily disrupted parliamentary governance, the recoveries seen in the Cold War period after the Second World War saw the restoration of parliamentary systems in many parts of Europe. In Central and Eastern Europe, the post-Soviet transitions of the 1990s further reinforced the value of parliamentary structures as safeguards against centralized authoritarian rule.</p>\n<p>The success of parliamentary systems in Western Europe – such as in the Benelux countries, Germany and Scandinavia – served as a key model for Central Europe after the Cold War. Spain, Portugal and Greece restored parliamentary governance in the 1970s, further demonstrating its stabilizing role. Despite Italy’s frequent government collapses, its parliamentary system, like those of the UK, Ireland, Austria and Switzerland, has showcased a significant degree of democratic resilience. These examples influenced not only Poland, Hungary and the Czech Republic in the 1990s but also transitions in the Balkans, where countries like Bulgaria, Romania and even post-Yugoslav nations such as Croatia and Serbia adopted parliamentary frameworks vital for their democratic consolidation.</p>\n<p><strong>The authoritarian drift in presidential systems: a European perspective</strong></p>\n<p>In stark contrast, many post-Soviet states that adopted presidential systems – such as Russia, Belarus and Central Asia’s republics – have witnessed a drift toward authoritarianism since the 1990s and 2000s. Presidential systems often allow leaders to centralize power through extended terms and control over executive apparatuses. For instance, Russia’s presidential model has allowed Vladimir Putin to entrench himself in power through constitutional reforms and political manipulation. The lack of meaningful legislative oversight in presidential systems exacerbates these tendencies, enabling leaders to sideline parliaments and extend their rule with fewer institutional checks.</p>\n<p>Belarus provides another clear example of this drift. Since 1994, Alyaksandr Lukashenka has maintained power through a highly centralized presidential system, suppressing opposition and manipulating elections to remain in office. In these environments, the absence of parliamentary accountability mechanisms has led to entrenched personalist rule.</p>\n<p>In contrast, even where semi-authoritarian populism and illiberalism has taken root in Central Europe – such as in Hungary under Viktor Orbán and to a lesser degree Poland under the Law and Justice Party (PiS) – parliamentary systems have still offered institutional resistance. For example, while Orbán has reshaped Hungarian politics through his own particular and often personalist version of populist rhetoric, Hungary’s parliamentary system theoretically provides avenues for future political opposition to challenge his authority through elections and votes of no confidence, even if this system is under strain. This adaptability is far more constrained in presidential systems, where executive power is harder to dislodge.</p>\n<p><strong>Semi-authoritarian populism and illiberalism in Central Europe: a parliamentary challenge</strong></p>\n<p>The populist wave that surged across Central Europe in recent decades – exemplified by leaders like Orbán in Hungary and Jarosław Kaczyński in Poland – has tested the resilience of parliamentary systems. While these movements have tapped into legitimate concerns or grievances regarding economic neoliberalism and globalization – especially in the post-Soviet sphere’s context, where discontent with post-Cold War reforms runs deep – their authoritarian tendencies have often pushed beyond reasonable boundaries. The parliamentary frameworks in these countries, though under strain, have continued to offer checks and balances that prevent the full concentration of power in the hands of any one individual or party.</p>\n<p>In Hungary, for example, though Orbán has consolidated considerable control, his Fidesz party must still navigate the complexities of parliamentary procedures, coalition-building and legislative oversight. Poland’s former PiS government, led by Kaczyński, similarly faced resistance from both domestic and European institutions despite its populist agenda. In both cases, the parliamentary system has offered an institutional counterbalance that is harder to find in presidential systems, where executive leaders often operate with less direct accountability to the legislature.</p>\n<p>Even within the European Union, the influence of parliamentary governance can play a role in mitigating authoritarian impulses. While not without its own democratic deficits or other significant flaws – such as the unelected nature of the European Commission and the challenges posed by the Eurozone’s financial centralization – the EU’s parliamentary governance has notable strengths. Its institutions, based on the principles of checks on executive power and deliberation, provide a broader framework of accountability for member states. This system of external oversight adds another layer of protection against the authoritarian drift seen in more isolated presidential republics.</p>\n<p><strong>Post-Soviet comparisons: lessons from Central Asia and beyond</strong></p>\n<p>When comparing Central Europe’s parliamentary systems to the presidential systems of post-Soviet republics like Kazakhstan, Uzbekistan and Turkmenistan, the differences become even more stark. In these countries, leaders have used the presidential model to cement their rule, often for decades. Constitutional changes, manipulated elections, and the suppression of political opposition have become hallmarks of these regimes. The lack of mechanisms for parliamentary accountability in such states creates conditions for long-term authoritarianism, where political change is only possible through revolutionary means rather than democratic processes.</p>\n<p>Ukraine offers an interesting middle-ground case. Since its independence in 1991, Ukraine has oscillated between parliamentary and presidential models, resulting in a hybrid system. This system has at times hampered governance due to the conflicting interests of the parliament and presidency. However, Ukraine’s recent struggles for democracy, especially following the 2014 Euromaidan revolution and 2022 Russian invasion, highlight the importance of parliamentary checks on presidential power. As Ukraine continues to navigate its political challenges, the parliamentary elements of its system may prove critical in its efforts to stabilize, democratize, and resist external threats.</p>\n<p><strong>The case for parliamentary resilience in Central Europe</strong></p>\n<p>Central Europe’s experience with parliamentary systems underscores their value as a tool for maintaining democratic accountability and stability. While populism and illiberalism pose significant challenges, parliamentary structures offer mechanisms to mitigate authoritarian tendencies, ensuring that no leader can consolidate a level of power that is unchecked in nature. The ability to hold snap elections, remove leaders through votes of no confidence, and demand greater legislative accountability, are key advantages that presidential systems often lack.</p>\n<p>As Central and Eastern Europe continues to evolve politically, the parliamentary model remains a vital safeguard against the drift toward authoritarianism seen in many presidential republics. While parliamentary systems are not immune to challenges, their flexibility and built-in checks and balances provide the best foundation for maintaining democratic governance in an era of increasing political instability.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>is an internationalist and strategic consultant currently living in Frankfurt, Germany, focused on European and pan-American affairs.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Парламентарният ръб на Централна Европа: демократично предимство\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Parlamentní výhoda střední Evropy: demokratická výhoda\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Zentral-Europas parlamentarischer Vorteil: ein demokratischer Vorteil\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Η κοινοβουλευτική υπεροχή της Κεντρικής Ευρώπης: ένα δημοκρατικό πλεονέκτημα\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"Central Europe's parliamentary edge: a democratic advantage\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"La ventaja parlamentaria de Europa Central: una ventaja democrática\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Keski-Euroopan parlamentaarinen etu: demokraattinen etu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"L'avantage parlementaire de l'Europe centrale : un avantage démocratique\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Parlamentarna prednost Srednje Europe: demokratska prednost\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Közép-Európa parlamenti előnye: demokratikus előny\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Il vantaggio parlamentare dell'Europa centrale: un vantaggio democratico\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"De parlementaire voorsprong van Centraal-Europa: een democratisch voordeel\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Parlamentarna przewaga Europy Środkowej: demokratyczna zaleta\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"A vantagem democrática do parlamento da Europa Central: uma vantagem democrática\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Marginea parlamentară a Europei Centrale: un avantaj democratic\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Центральноевропейское парламентское преимущество: демократическое преимущество\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Parlamentný náskok strednej Európy: demokratická výhoda\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"Central Europas parlamentariska fördel: en demokratisk fördel\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Orta Avrupa'nın parlamento avantajı: demokratik bir avantaj\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Параметричний край Центральної Європи: демократична перевага\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>През последните години се наблюдава критика към страни като Полша и Унгария за ниво на полуаuthorитаризъм в тяхното управление. Докато такива проблеми очевидно продължават да съществуват, парламентарните системи в много от държавите в региона позволиха ключови проверки и баланси, които оспорват тези политически промени.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>V posledních letech byla kritika směřována na země jako Polsko a Maďarsko za úroveň semi-autoritářství v jejich vládnutí. Zatímco takové problémy jasně přetrvávají, parlamentní systémy v mnoha státech regionu umožnily klíčové kontroly a vyvážení, které tyto politické posuny zpochybnily.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>In den letzten Jahren gab es Kritik an Ländern wie Polen und Ungarn wegen eines Niveaus an semi-autoritären Strukturen in ihrer Regierungsführung. Während solche Probleme offensichtlich bestehen bleiben, haben die parlamentarischen Systeme in vielen der Staaten der Region wichtige Kontrollen und Ausgewogenheiten ermöglicht, die diese politischen Verschiebungen herausgefordert haben.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Τα τελευταία χρόνια έχουν υπάρξει επικρίσεις κατά χωρών όπως η Πολωνία και η Ουγγαρία για ένα επίπεδο ημι-αυταρχισμού στη διακυβέρνησή τους. Ενώ τέτοια ζητήματα προφανώς επιμένουν, τα κοινοβουλευτικά συστήματα σε πολλές από τις χώρες της περιοχής έχουν επιτρέψει βασικούς ελέγχους και ισορροπίες που έχουν αμφισβητήσει αυτές τις πολιτικές μετατοπίσεις.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>Recent years have seen criticism directed at countries like Poland and Hungary for a level of semi-authoritarianism in their governance. Whilst such issues clearly persist, the parliamentary systems in many of the region’s states have allowed for key checks and balances that have challenged these political shifts.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>En los últimos años, se ha dirigido críticas a países como Polonia y Hungría por un nivel de semi-autoritario en su gobernanza. Si bien tales problemas claramente persisten, los sistemas parlamentarios en muchos de los estados de la región han permitido controles y equilibrios clave que han desafiado estos cambios políticos.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Viime vuosina on kohdistunut kritiikkiä maita kuten Puola ja Unkari kohtaan niiden hallinnon puolivaltioisuuden tason vuoksi. Vaikka tällaiset ongelmat ovat selvästi olemassa, monien alueen valtioiden parlamentaariset järjestelmät ovat mahdollistaneet keskeiset tarkastukset ja tasapainot, jotka ovat haastaneet nämä poliittiset muutokset.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>Ces dernières années, des critiques ont été dirigées contre des pays comme la Pologne et la Hongrie pour un niveau de semi-autoritérisme dans leur gouvernance. Bien que de tels problèmes persistent clairement, les systèmes parlementaires dans de nombreux États de la région ont permis des contrôles et des équilibres clés qui ont remis en question ces changements politiques.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Posljednjih godina kritika je usmjerena na zemlje poput Poljske i Mađarske zbog razine polu-autoritarnosti u njihovom upravljanju. Iako takvi problemi očito postoje, parlamentarni sustavi u mnogim državama regije omogućili su ključne provjere i ravnoteže koje su izazvale te političke pomake.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>Az utóbbi években kritikák irányultak olyan országok, mint Lengyelország és Magyarország felé, a kormányzásukban megjelenő félig autoriter jelleg miatt. Míg ezek a problémák nyilvánvalóan fennállnak, a régió számos államának parlamenti rendszerei lehetővé tették a kulcsfontosságú ellenőrzéseket és egyensúlyokat, amelyek kihívást jelentettek ezekkel a politikai elmozdulásokkal szemben.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>Negli ultimi anni, ci sono state critiche rivolte a paesi come Polonia e Ungheria per un livello di semi-autoritario nella loro governance. Sebbene tali questioni siano chiaramente persistenti, i sistemi parlamentari in molti degli stati della regione hanno permesso importanti controlli e bilanciamenti che hanno sfidato questi spostamenti politici.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>In de afgelopen jaren is er kritiek geuit op landen zoals Polen en Hongarije vanwege een niveau van semi-autoritair bestuur. Hoewel dergelijke problemen duidelijk aanhouden, hebben de parlementaire systemen in veel van de staten in de regio belangrijke checks and balances mogelijk gemaakt die deze politieke verschuivingen hebben uitgedaagd.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Ostatnie lata przyniosły krytykę skierowaną w stronę krajów takich jak Polska i Węgry za poziom półautorytaryzmu w ich rządach. Chociaż takie problemy wyraźnie nadal istnieją, systemy parlamentarne w wielu państwach regionu umożliwiły kluczowe mechanizmy kontroli i równowagi, które stanęły w obliczu tych politycznych zmian.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>Nos últimos anos, houve críticas direcionadas a países como Polônia e Hungria por um nível de semi-autoritário em sua governança. Embora tais questões claramente persistam, os sistemas parlamentares em muitos dos estados da região permitiram importantes controles e equilíbrios que desafiaram essas mudanças políticas.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Anii recenti au văzut critici îndreptate împotriva țărilor precum Polonia și Ungaria pentru un nivel de semi-autoritariism în guvernarea lor. Deși astfel de probleme persistă clar, sistemele parlamentare din multe dintre statele din regiune au permis existența unor controale și echilibre esențiale care au contestat aceste schimbări politice.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>V posledných rokoch sa objavila kritika smerujúca na krajiny ako Poľsko a Maďarsko za úroveň poloauthoritarizmu v ich správe. Hoci takéto problémy jasne pretrvávajú, parlamentné systémy v mnohých štátoch regiónu umožnili kľúčové kontroly a vyváženia, ktoré spochybnili tieto politické posuny.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>De senaste åren har kritik riktats mot länder som Polen och Ungern för en nivå av semi-auktoritarism i deras styre. Medan sådana frågor uppenbarligen kvarstår, har de parlamentariska systemen i många av regionens stater möjliggjort viktiga kontroller och balanser som har utmanat dessa politiska skiften.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Son yıllarda, Polonya ve Macaristan gibi ülkelere yönetimlerinde yarı-otoriter bir düzey için eleştiriler yöneltilmiştir. Bu tür sorunlar açıkça devam etse de, bölgedeki birçok devletin parlamenter sistemleri, bu siyasi kaymalara karşı meydan okuyan önemli denetim ve dengeleri mümkün kılmıştır.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Полша и други централноевропейски държави – включително Унгария, Чехия и Словакия – се радват на структурно предимство, което много президентски републики, особено тези по-далеч на изток като Беларус, Русия и Украйна, нямат. Въпреки политическата нестабилност през последните две десетилетия, включително възхода на полуавторитарни, популистки движения през 2000-те и 2010-те години, тези нации се възползват от парламентарни системи, които предоставят по-голяма гъвкавост и механизми за отчетност в сравнение с президентските системи.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Гъвкавост и отчетност на лидерството в парламентарните системи</strong></span>\n<span class=\"para\">Една от ключовите сили на парламентарните системи е способността им бързо да се адаптират към променящите се политически обстоятелства. Редовните парламентарни избори, в комбинация с възможността за извънредни избори, предлагат отзивчивост, която президентските системи нямат. В Централна Европа това позволява на правителствата бързо да реагират на политически кризи, без да бъдат заключени в строги многогодишни президентски мандати. Например, в моменти на вътрешно разделение или обществено недоволство, вот на недоверие може бързо да отстрани неефективни лидери и да предизвика нови избори, създавайки по-течна и динамична политическа среда.</span>\n<span class=\"para\">В контекста на това, президентските системи – като тези, наблюдавани в Беларус и Русия – обикновено предоставят на държавния глава фиксирани мандати, което затруднява смяната на неефективни или непопулярни лидери между изборите. Тази ригидност може да концентрира властта в ръцете на един човек, увеличавайки риска от персоналистична форма на авторитарно управление. Парламентарните системи на Централна Европа, чрез позволяващи смяна на лидерството чрез законодателни процеси, намаляват този риск, предотвратявайки неконтролираното натрупване на власт в един офис.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Европейската парламентарна традиция: стабилност и адаптация</strong></span>\n<span class=\"para\">Приемането на парламентарни системи в Централна и Източна Европа има дълбоки корени в политическата еволюция на Европа. След разпадането на имперските и монархични режими след Първата световна война, много европейски държави – включително новосъздадени държави като Полша и Чехословакия – приеха парламентарно управление. Този модел на управление, произтичащ от системата на Уестминстър в Обединеното кралство, се е доказал като устойчив в голяма част от Европа, позволявайки по-голям контрол върху изпълнителната власт и насърчавайки изграждането на коалиции в законодателствата. Уолтър Бейджот, виден британски политически анализатор от 19-ти век, подчерта важността на тези проверки, особено за осигуряване на отчетност и адаптивност на правителствата.</span>\n<span class=\"para\">Дори и в лицето на авторитарни движения през междусветовния период, европейската парламентарна традиция оцелявала. Въпреки че фашистките режими в страни като Италия и Германия временно нарушили парламентарното управление, възстановяването, наблюдавано в периода на Студената война след Втората световна война, довело до възстановяване на парламентарни системи в много части на Европа. В Централна и Източна Европа, постсъветските преходи от 1990-те години допълнително укрепили стойността на парламентарните структури като защита срещу централизирано авторитарно управление.</span>\n<span class=\"para\">Успехът на парламентарните системи в Западна Европа – като в страните от Бенелюкс, Германия и Скандинавия – служи като ключов модел за Централна Европа след Студената война. Испания, Португалия и Гърция възстановили парламентарното управление през 1970-те години, допълнително демонстрирайки стабилизиращата му роля. Въпреки честите правителствени колапси в Италия, парламентарната й система, подобно на тези на Обединеното кралство, Ирландия, Австрия и Швейцария, е показала значителна степен на демократична устойчивост. Тези примери повлияли не само на Полша, Унгария и Чехия през 1990-те години, но и на преходите на Балканите, където страни като България, Румъния и дори постюгославските нации като Хърватия и Сърбия приели парламентарни рамки, жизненоважни за тяхната демократична консолидация.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Авторитарният отклон в президентските системи: европейска перспектива</strong></span>\n<span class=\"para\">В рязък контраст, много постсъветски държави, които приеха президентски системи – като Русия, Беларус и републиките в Централна Азия – наблюдават отклонение към авторитаризъм от 1990-те и 2000-те години. Президентските системи често позволяват на лидерите да централизират властта чрез удължени мандати и контрол върху изпълнителните апарати. Например, президентският модел на Русия е позволил на Владимир Путин да се утвърди на власт чрез конституционни реформи и политическа манипулация. Липсата на значителен законодателен контрол в президентските системи влошава тези тенденции, позволявайки на лидерите да игнорират парламентите и да удължават управлението си с по-малко институционални проверки.</span>\n<span class=\"para\">Беларус предоставя още един ясен пример за това отклонение. От 1994 г. насам, Александър Лукашенко е запазил властта си чрез силно централизирана президентска система, потискайки опозицията и манипулирайки изборите, за да остане на поста. В тези среди, отсъствието на механизми за парламентарна отчетност е довело до утвърдена персоналистична власт.</span>\n<span class=\"para\">В контекста на това, дори там, където полуавторитарният популизъм и illiberalism са се утвърдили в Централна Европа – като в Унгария под Виктор Орбан и в по-малка степен Полша под партията Право и справедливост (PiS) – парламентарните системи все пак предлагат институционална съпротива. Например, докато Орбан е променил унгарската политика чрез своя собствена специфична и често персоналистична версия на популистка риторика, парламентарната система на Унгария теоретично предоставя възможности за бъдеща политическа опозиция да оспори неговата власт чрез избори и вот на недоверие, дори и да е под натиск. Тази адаптивност е много по-ограничена в президентските системи, където изпълнителната власт е по-трудна за отстраняване.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Полуавторитарен популизъм и illiberalism в Централна Европа: парламентарно предизвикателство</strong></span>\n<span class=\"para\">Популистката вълна, която заля Централна Европа през последните десетилетия – олицетворена от лидери като Орбан в Унгария и Ярослав Качински в Полша – е поставила на изпитание устойчивостта на парламентарните системи. Докато тези движения са се възползвали от легитимни притеснения или оплаквания относно икономическия неолиберализъм и глобализацията – особено в контекста на постсъветската сфера, където недоволството от реформите след Студената война е дълбоко – техните авторитарни тенденции често са надхвърляли разумните граници. Парламентарните рамки в тези страни, въпреки че са под натиск, продължават да предлагат проверки и баланси, които предотвратяват пълната концентрация на власт в ръцете на един индивид или партия.</span>\n<span class=\"para\">В Унгария, например, въпреки че Орбан е консолидирал значителен контрол, неговата партия Фидес все още трябва да навигира в сложността на парламентарните процедури, изграждането на коалиции и законодателния контрол. Бившото правителство на PiS в Полша, ръководено от Качински, също така се сблъскваше с опозиция както от вътрешни, така и от европейски институции, въпреки популистката си програма. В двата случая, парламентарната система е предложила институционален контрабаланс, който е по-труден за намиране в президентските системи, където изпълнителните лидери често действат с по-малка пряка отчетност пред законодателството.</span>\n<span class=\"para\">Дори и в рамките на Европейския съюз, влиянието на парламентарното управление може да играе роля в смекчаването на авторитарните импулси. Въпреки че не е без свои собствени демократични дефицити или други значителни недостатъци – като неизбраната природа на Европейската комисия и предизвикателствата, произтичащи от финансовата централизация на еврозоната – парламентарното управление на ЕС има забележителни предимства. Неговите институции, основани на принципите на проверки на изпълнителната власт и обсъждане, предоставят по-широка рамка за отчетност за държавите членки. Тази система на външен контрол добавя още един слой защита срещу авторитарното отклонение, наблюдавано в по-изолирани президентски републики.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Постсъветски сравнения: уроци от Централна Азия и отвъд</strong></span>\n<span class=\"para\">Когато сравняваме парламентарните системи на Централна Европа с президентските системи на постсъветските републики като Казахстан, Узбекистан и Туркменистан, разликите стават още по-очевидни. В тези страни, лидерите са използвали президентския модел, за да утвърдят властта си, често за десетилетия. Конституционни промени, манипулирани избори и потискане на политическата опозиция са се превърнали в отличителни черти на тези режими. Липсата на механизми за парламентарна отчетност в такива държави създава условия за дългосрочен авторитаризъм, където политическата промяна е възможна само чрез революционни средства, а не чрез демократични процеси.</span>\n<span class=\"para\">Украйна предлага интересен случай на среден път. От независимостта си през 1991 г., Украйна е колебала между парламентарни и президентски модели, което е довело до хибридна система. Тази система понякога е затруднявала управлението поради конфликтните интереси на парламента и президентството. Въпреки това, последните борби на Украйна за демокрация, особено след революцията на Евромайдан през 2014 г. и руската инвазия през 2022 г., подчертават важността на парламентарните проверки върху президентската власт. Докато Украйна продължава да навигира в политическите си предизвикателства, парламентарните елементи на системата й могат да се окажат критични в усилията й да се стабилизира, демократизира и да устои на външни заплахи.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Случаят за парламентарна устойчивост в Централна Европа</strong></span>\n<span class=\"para\">Опитът на Централна Европа с парламентарни системи подчертава тяхната стойност като инструмент за поддържане на демократична отчетност и стабилност. Докато популизмът и illiberalism представляват значителни предизвикателства, парламентарните структури предлагат механизми за смекчаване на авторитарните тенденции, осигурявайки, че нито един лидер не може да консолидира ниво на власт, което е неконтролирано по природа. Способността да се провеждат извънредни избори, да се отстраняват лидери чрез вотове на недоверие и да се изисква по-голяма законодателна отчетност са ключови предимства, които президентските системи често нямат.</span>\n<span class=\"para\">Докато Централна и Източна Европа продължават да се развиват политически, парламентарният модел остава жизненоважна защита срещу отклонението към авторитаризъм, наблюдавано в много президентски републики. Въпреки че парламентарните системи не са имунизирани срещу предизвикателства, тяхната гъвкавост и вградени проверки и баланси предоставят най-добрата основа за поддържане на демократично управление в епоха на нарастваща политическа нестабилност.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Стюарт Фелтис </strong>е интернационалист и стратегически консултант, който в момента живее във Франкфурт, Германия, съсредоточен върху европейските и панамериканските дела.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Polsko a další země střední Evropy – včetně Maďarska, České republiky a Slovenska – mají strukturální výhodu, kterou mnohé prezidentské republiky, zejména ty dále na východ, jako jsou Bělorusko, Rusko a Ukrajina, nemají. Navzdory politické turbulenci za poslední dvě desetiletí, včetně vzestupu semi-autoritářských, populistických hnutí v 2000. a 2010. letech, tyto národy těží z parlamentních systémů, které poskytují větší flexibilitu a mechanismy odpovědnosti ve srovnání s prezidentskými systémy.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flexibilita a odpovědnost vůdců v parlamentních systémech</strong></span>\n<span class=\"para\">Jednou z klíčových sil parlamentních systémů je jejich schopnost rychle se přizpůsobit měnícím se politickým okolnostem. Pravidelné parlamentní volby, kombinované s možností předčasných voleb, nabízejí reakčnost, kterou prezidentské systémy postrádají. Ve střední Evropě to umožňuje vládám rychle reagovat na politické krize, aniž by byly uvězněny v rigidních víceletých prezidentských mandátech. Například v době vnitřního rozdělení nebo veřejného nespokojení může hlasování o nedůvěře rychle odstranit neefektivní vůdce a vyvolat nové volby, čímž se vytváří fluidnější a dynamické politické prostředí.</span>\n<span class=\"para\">Naopak prezidentské systémy – jako ty, které vidíme v Bělorusku a Rusku – obvykle udělují hlavě státu pevné mandáty, což ztěžuje výměnu neefektivních nebo nepopulárních vůdců mezi volbami. Tato rigidita může soustředit moc do rukou jedné osoby, což zvyšuje riziko personalistické formy autoritářské vlády. Parlamentní systémy střední Evropy, umožňující změny vůdců prostřednictvím legislativních procesů, toto riziko snižují tím, že brání nekontrolované akumulaci moci v jedné funkci.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Evropská parlamentní tradice: stabilita a adaptace</strong></span>\n<span class=\"para\">Adopce parlamentních systémů ve střední a východní Evropě má hluboké kořeny v politické evoluci Evropy. Po zhroucení imperiálních a monarchických režimů po první světové válce mnoho evropských zemí – včetně nově vzniklých států jako Polsko a Československo – přijalo parlamentní vládu. Tento model vlády, odvozený od britského systému Westminster, se ukázal jako odolný v mnoha částech Evropy, což umožnilo větší kontrolu nad výkonnou mocí a podporovalo budování koalic v legislativách. Walter Bagehot, významný britský politický analytik 19. století, zdůraznil důležitost těchto kontrol, zejména při zajišťování, že vlády zůstávají odpovědné a přizpůsobivé.</span>\n<span class=\"para\">Dokonce i tváří v tvář autoritářským hnutím během meziválečného období přežila evropská parlamentní tradice. Ačkoli fašistické režimy v zemích jako Itálie a Německo dočasně narušily parlamentní vládu, zotavení, které bylo vidět v období studené války po druhé světové válce, vedlo k obnovení parlamentních systémů v mnoha částech Evropy. Ve střední a východní Evropě post-sovětské přechody 90. let dále posílily hodnotu parlamentních struktur jako záruk proti centralizované autoritářské vládě.</span>\n<span class=\"para\">Úspěch parlamentních systémů v západní Evropě – jako v zemích Beneluxu, Německu a Skandinávii – sloužil jako klíčový model pro střední Evropu po studené válce. Španělsko, Portugalsko a Řecko obnovily parlamentní vládu v 70. letech, což dále demonstrovalo její stabilizační roli. Navzdory častým kolapsům vlád v Itálii ukázal její parlamentní systém, stejně jako systémy Velké Británie, Irska, Rakouska a Švýcarska, značný stupeň demokratické odolnosti. Tyto příklady ovlivnily nejen Polsko, Maďarsko a Českou republiku v 90. letech, ale také přechody na Balkáně, kde země jako Bulharsko, Rumunsko a dokonce post-jugoslávské národy jako Chorvatsko a Srbsko přijaly parlamentní rámce, které byly zásadní pro jejich demokratickou konsolidaci.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Autoritářský odklon v prezidentských systémech: evropská perspektiva</strong></span>\n<span class=\"para\">Naopak mnohé post-sovětské státy, které přijaly prezidentské systémy – jako Rusko, Bělorusko a republiky střední Asie – od 90. let a 2000. let zažily odklon k autoritářství. Prezidentské systémy často umožňují vůdcům centralizovat moc prostřednictvím prodloužených mandátů a kontroly nad výkonnými aparáty. Například ruský prezidentský model umožnil Vladimíru Putinovi upevnit se u moci prostřednictvím ústavních reforem a politické manipulace. Nedostatek smysluplného legislativního dohledu v prezidentských systémech tyto tendence zhoršuje, což umožňuje vůdcům marginalizovat parlamenty a prodlužovat svou vládu s menšími institucionálními kontrolami.</span>\n<span class=\"para\">Bělorusko poskytuje další jasný příklad tohoto odklonu. Od roku 1994 udržuje Aljaksandr Lukašenko moc prostřednictvím vysoce centralizovaného prezidentského systému, potlačuje opozici a manipuluje volbami, aby zůstal v úřadu. V těchto prostředích absence mechanismů parlamentní odpovědnosti vedla k zakotvené personalistické vládě.</span>\n<span class=\"para\">Naopak, i tam, kde se semi-autoritářský populismus a illiberalismus usadily ve střední Evropě – například v Maďarsku pod vedením Viktora Orbána a v menší míře v Polsku pod vládou strany Právo a spravedlnost (PiS) – parlamentní systémy stále nabízely institucionální odpor. Například, zatímco Orbán přetvářel maďarskou politiku prostřednictvím své vlastní specifické a často personalistické verze populistické rétoriky, maďarský parlamentní systém teoreticky poskytuje cesty pro budoucí politickou opozici, aby zpochybnila jeho autoritu prostřednictvím voleb a hlasování o nedůvěře, i když je tento systém pod tlakem. Tato přizpůsobivost je v prezidentských systémech mnohem omezenější, kde je výkonná moc obtížněji odvolatelná.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Semi-autoritářský populismus a illiberalismus ve střední Evropě: parlamentní výzva</strong></span>\n<span class=\"para\">Populistická vlna, která v posledních desetiletích zasáhla střední Evropu – exemplifikovaná vůdci jako Orbán v Maďarsku a Jarosław Kaczyński v Polsku – otestovala odolnost parlamentních systémů. Ačkoli tato hnutí využila legitimní obavy nebo stížnosti týkající se ekonomického neoliberalismu a globalizace – zejména v kontextu post-sovětské sféry, kde nespokojenost s reformami po studené válce je hluboká – jejich autoritářské tendence často překročily rozumné hranice. Parlamentní rámce v těchto zemích, i když pod tlakem, nadále nabízejí kontroly a vyvážení, které brání plné koncentraci moci do rukou jednotlivce nebo strany.</span>\n<span class=\"para\">V Maďarsku, například, i když Orbán konsolidoval značnou kontrolu, jeho strana Fidesz se stále musí orientovat v komplexnosti parlamentních procedur, budování koalic a legislativního dohledu. Bývalá vláda PiS v Polsku, vedená Kaczyńským, čelila podobně odporu jak ze strany domácích, tak evropských institucí navzdory svému populistickému programu. V obou případech nabídl parlamentní systém institucionální protiváhu, kterou je obtížnější nalézt v prezidentských systémech, kde výkonná vedení často fungují s menší přímou odpovědností vůči legislativě.</span>\n<span class=\"para\">I v rámci Evropské unie může vliv parlamentní vlády hrát roli při zmírňování autoritářských impulsů. Ačkoli není bez vlastních demokratických deficitů nebo jiných významných nedostatků – jako je nevolená povaha Evropské komise a výzvy, které představuje finanční centralizace eurozóny – má parlamentní vláda EU významné silné stránky. Její instituce, založené na principech kontrol nad výkonnou mocí a deliberace, poskytují širší rámec odpovědnosti pro členské státy. Tento systém externího dohledu přidává další vrstvu ochrany proti autoritářskému odklonu, který je vidět v izolovanějších prezidentských republikách.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-sovětské srovnání: lekce ze střední Asie a dále</strong></span>\n<span class=\"para\">Při srovnání parlamentních systémů střední Evropy s prezidentskými systémy post-sovětských republik, jako jsou Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán, se rozdíly stávají ještě výraznějšími. V těchto zemích vůdci využili prezidentský model k upevnění své vlády, často po desetiletí. Ústavní změny, manipulované volby a potlačení politické opozice se staly charakteristickými rysy těchto režimů. Nedostatek mechanismů pro parlamentní odpovědnost v takových státech vytváří podmínky pro dlouhodobé autoritářství, kde je politická změna možná pouze prostřednictvím revolučních prostředků, nikoli demokratických procesů.</span>\n<span class=\"para\">Ukrajina nabízí zajímavý případ střední cesty. Od svého nezávislosti v roce 1991 Ukrajina oscilovala mezi parlamentními a prezidentskými modely, což vedlo k hybridnímu systému. Tento systém občas bránil vládnutí kvůli protichůdným zájmům parlamentu a prezidentského úřadu. Nicméně nedávné boje Ukrajiny za demokracii, zejména po revoluci Euromaidan v roce 2014 a ruské invazi v roce 2022, zdůrazňují důležitost parlamentních kontrol nad prezidentskou mocí. Jak Ukrajina pokračuje v navigaci svými politickými výzvami, parlamentní prvky jejího systému mohou být klíčové v jejích snahách o stabilizaci, demokratizaci a odolnost vůči vnějším hrozbám.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Případ parlamentní odolnosti ve střední Evropě</strong></span>\n<span class=\"para\">Zkušenosti střední Evropy s parlamentními systémy podtrhují jejich hodnotu jako nástroje pro udržení demokratické odpovědnosti a stability. I když populismus a illiberalismus představují významné výzvy, parlamentní struktury nabízejí mechanismy k zmírnění autoritářských tendencí, což zajišťuje, že žádný vůdce nemůže konsolidovat úroveň moci, která by byla nekontrolovaná. Schopnost konat předčasné volby, odvolávat vůdce prostřednictvím hlasování o nedůvěře a požadovat větší legislativní odpovědnost jsou klíčové výhody, které prezidentské systémy často postrádají.</span>\n<span class=\"para\">Jak střední a východní Evropa pokračuje v politickém vývoji, parlamentní model zůstává životně důležitou zárukou proti odklonu k autoritářství, který je vidět v mnoha prezidentských republikách. I když parlamentní systémy nejsou imunní vůči výzvám, jejich flexibilita a zabudované kontroly a vyvážení poskytují nejlepší základ pro udržení demokratické vlády v éře rostoucí politické instability.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>je internacionalista a strategický konzultant, který v současnosti žije ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu a zaměřuje se na evropské a panamerické záležitosti.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Polen und andere mitteleuropäische Länder – einschließlich Ungarn, der Tschechischen Republik und der Slowakei – genießen einen strukturellen Vorteil, den viele Präsidialrepubliken, insbesondere die weiter östlich gelegenen wie Weißrussland, Russland und die Ukraine, nicht haben. Trotz politischer Turbulenzen in den letzten zwei Jahrzehnten, einschließlich des Aufstiegs semi-autoritärer, populistischer Bewegungen in den 2000er und 2010er Jahren, profitieren diese Nationen von parlamentarischen Systemen, die im Vergleich zu Präsidialsystemen größere Flexibilität und Mechanismen zur Rechenschaftspflicht bieten.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flexibilität und Rechenschaftspflicht der Führung in parlamentarischen Systemen</strong></span>\n<span class=\"para\">Eine der wichtigsten Stärken parlamentarischer Systeme ist ihre Fähigkeit, sich schnell an sich ändernde politische Umstände anzupassen. Regelmäßige Parlamentswahlen, kombiniert mit der Möglichkeit von Neuwahlen, bieten eine Reaktionsfähigkeit, die Präsidialsystemen fehlt. In Mitteleuropa ermöglicht dies den Regierungen, schnell auf politische Krisen zu reagieren, ohne in starren mehrjährigen Präsidentschaftsmandaten gefangen zu sein. Zum Beispiel kann in Zeiten interner Spaltung oder öffentlicher Unzufriedenheit ein Misstrauensvotum ineffektive Führer schnell absetzen und Neuwahlen auslösen, was ein fluides und dynamisches politisches Umfeld schafft.</span>\n<span class=\"para\">Im Gegensatz dazu gewähren Präsidialsysteme – wie sie in Weißrussland und Russland zu sehen sind – typischerweise dem Staatsoberhaupt feste Amtszeiten, was es schwierig macht, ineffektive oder unpopuläre Führer zwischen den Wahlen zu ersetzen. Diese Starrheit kann die Macht in den Händen einer Person konzentrieren und das Risiko einer personalistischen Form autoritärer Herrschaft erhöhen. Die parlamentarischen Systeme Mitteleuropas reduzieren dieses Risiko, indem sie Führungswechsel durch legislative Prozesse ermöglichen und so die unkontrollierte Ansammlung von Macht in einem einzigen Amt verhindern.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Die europäische parlamentarische Tradition: Stabilität und Anpassung</strong></span>\n<span class=\"para\">Die Annahme parlamentarischer Systeme in Mittel- und Osteuropa hat tiefe Wurzeln in der politischen Evolution Europas. Nach dem Zusammenbruch imperialer und monarchischer Regime nach dem Ersten Weltkrieg nahmen viele europäische Länder – einschließlich neu gegründeter Staaten wie Polen und der Tschechoslowakei – die parlamentarische Regierungsform an. Dieses Regierungsmodell, das vom Westminster-System des Vereinigten Königreichs abgeleitet ist, hat sich in weiten Teilen Europas als widerstandsfähig erwiesen und ermöglicht größere Kontrollen über die Exekutive und fördert den Koalitionsaufbau innerhalb der Legislative. Walter Bagehot, ein prominenter britischer Politikanalyst des 19. Jahrhunderts, unterstrich die Bedeutung dieser Kontrollen, insbesondere um sicherzustellen, dass Regierungen rechenschaftspflichtig und anpassungsfähig bleiben.</span>\n<span class=\"para\">Sogar angesichts autoritärer Bewegungen während der Zwischenkriegszeit überlebte die parlamentarische Tradition Europas. Obwohl faschistische Regime in Ländern wie Italien und Deutschland die parlamentarische Regierungsführung vorübergehend störten, sahen die Erholungen im Kalten Krieg nach dem Zweiten Weltkrieg die Wiederherstellung parlamentarischer Systeme in vielen Teilen Europas. In Mittel- und Osteuropa verstärkten die postsowjetischen Übergänge der 1990er Jahre den Wert parlamentarischer Strukturen als Schutzmechanismen gegen zentralisierte autoritäre Herrschaft.</span>\n<span class=\"para\">Der Erfolg parlamentarischer Systeme in Westeuropa – wie in den Benelux-Ländern, Deutschland und Skandinavien – diente nach dem Kalten Krieg als wichtiges Modell für Mitteleuropa. Spanien, Portugal und Griechenland stellten in den 1970er Jahren die parlamentarische Regierungsführung wieder her, was ihre stabilisierende Rolle weiter demonstrierte. Trotz der häufigen Regierungszusammenbrüche in Italien hat sein parlamentarisches System, wie das der UK, Irland, Österreich und der Schweiz, ein erhebliches Maß an demokratischer Resilienz gezeigt. Diese Beispiele beeinflussten nicht nur Polen, Ungarn und die Tschechische Republik in den 1990er Jahren, sondern auch Übergänge auf dem Balkan, wo Länder wie Bulgarien, Rumänien und sogar post-jugoslawische Nationen wie Kroatien und Serbien parlamentarische Rahmenbedingungen annahmen, die für ihre demokratische Konsolidierung von entscheidender Bedeutung waren.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Der autoritäre Drift in Präsidialsystemen: eine europäische Perspektive</strong></span>\n<span class=\"para\">Im krassen Gegensatz dazu haben viele postsowjetische Staaten, die Präsidialsysteme angenommen haben – wie Russland, Weißrussland und die Republiken Zentralasiens – seit den 1990er und 2000er Jahren einen Drift hin zum Autoritarismus erlebt. Präsidialsysteme ermöglichen es den Führern oft, Macht durch verlängerte Amtszeiten und Kontrolle über Exekutivapparate zu zentralisieren. Zum Beispiel hat Russlands Präsidialmodell es Wladimir Putin ermöglicht, sich durch verfassungsrechtliche Reformen und politische Manipulationen an der Macht zu verankern. Das Fehlen einer bedeutenden legislativen Aufsicht in Präsidialsystemen verschärft diese Tendenzen, indem es den Führern ermöglicht, Parlamente zu umgehen und ihre Herrschaft mit weniger institutionellen Kontrollen auszudehnen.</span>\n<span class=\"para\">Weißrussland bietet ein weiteres klares Beispiel für diesen Drift. Seit 1994 hat Alyaksandr Lukashenka die Macht durch ein hochgradig zentrales Präsidialsystem aufrechterhalten, die Opposition unterdrückt und Wahlen manipuliert, um im Amt zu bleiben. In diesen Umgebungen hat das Fehlen parlamentarischer Rechenschaftsmechanismen zu einer verankerten personalistischen Herrschaft geführt.</span>\n<span class=\"para\">Im Gegensatz dazu haben selbst dort, wo semi-autoritärer Populismus und Illiberalismus in Mitteleuropa Fuß gefasst haben – wie in Ungarn unter Viktor Orbán und in geringerem Maße in Polen unter der Partei Recht und Gerechtigkeit (PiS) – parlamentarische Systeme immer noch institutionellen Widerstand geboten. Zum Beispiel, während Orbán die ungarische Politik durch seine eigene spezifische und oft personalistische Version populistischer Rhetorik umgestaltet hat, bietet Ungarns parlamentarisches System theoretisch Möglichkeiten für zukünftige politische Opposition, seine Autorität durch Wahlen und Misstrauensvoten herauszufordern, auch wenn dieses System unter Druck steht. Diese Anpassungsfähigkeit ist in Präsidialsystemen viel stärker eingeschränkt, wo es schwieriger ist, die Exekutive abzusetzen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Semi-autoritärer Populismus und Illiberalismus in Mitteleuropa: eine parlamentarische Herausforderung</strong></span>\n<span class=\"para\">Die populistische Welle, die in den letzten Jahrzehnten durch Mitteleuropa schwappte – verkörpert durch Führer wie Orbán in Ungarn und Jarosław Kaczyński in Polen – hat die Resilienz parlamentarischer Systeme auf die Probe gestellt. Während diese Bewegungen legitime Bedenken oder Beschwerden hinsichtlich des wirtschaftlichen Neoliberalismus und der Globalisierung angesprochen haben – insbesondere im Kontext des postsowjetischen Raums, wo die Unzufriedenheit mit den Reformen nach dem Kalten Krieg tief verwurzelt ist – haben ihre autoritären Tendenzen oft die angemessenen Grenzen überschritten. Die parlamentarischen Rahmenbedingungen in diesen Ländern, obwohl unter Druck, haben weiterhin Kontrollen und Ausgewogenheiten geboten, die die vollständige Konzentration von Macht in den Händen einer einzelnen Person oder Partei verhindern.</span>\n<span class=\"para\">In Ungarn beispielsweise, obwohl Orbán beträchtliche Kontrolle konsolidiert hat, muss seine Fidesz-Partei dennoch die Komplexität parlamentarischer Verfahren, den Koalitionsaufbau und die legislative Aufsicht navigieren. Die frühere PiS-Regierung Polens, unter der Leitung von Kaczyński, sah sich ebenfalls Widerstand sowohl von inländischen als auch von europäischen Institutionen gegenüber, trotz ihrer populistischen Agenda. In beiden Fällen hat das parlamentarische System ein institutionelles Gegengewicht geboten, das in Präsidialsystemen schwerer zu finden ist, wo Exekutivführer oft mit weniger direkter Rechenschaftspflicht gegenüber der Legislative agieren.</span>\n<span class=\"para\">Sogar innerhalb der Europäischen Union kann der Einfluss parlamentarischer Regierungsführung eine Rolle bei der Minderung autoritärer Impulse spielen. Obwohl nicht ohne eigene demokratische Defizite oder andere erhebliche Mängel – wie die nicht gewählte Natur der Europäischen Kommission und die Herausforderungen, die durch die finanzielle Zentralisierung der Eurozone entstehen – hat die parlamentarische Regierungsführung der EU bemerkenswerte Stärken. Ihre Institutionen, die auf den Prinzipien der Kontrollen über die Exekutive und der deliberativen Verfahren basieren, bieten einen breiteren Rahmen der Rechenschaftspflicht für die Mitgliedstaaten. Dieses System externer Aufsicht fügt eine weitere Schutzschicht gegen den autoritären Drift hinzu, der in isolierteren Präsidialrepubliken zu beobachten ist.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-sowjetische Vergleiche: Lehren aus Zentralasien und darüber hinaus</strong></span>\n<span class=\"para\">Beim Vergleich der parlamentarischen Systeme Mitteleuropas mit den Präsidialsystemen postsowjetischer Republiken wie Kasachstan, Usbekistan und Turkmenistan werden die Unterschiede noch deutlicher. In diesen Ländern haben die Führer das Präsidialmodell genutzt, um ihre Herrschaft zu zementieren, oft über Jahrzehnte. Verfassungsänderungen, manipulierte Wahlen und die Unterdrückung politischer Opposition sind zu Markenzeichen dieser Regime geworden. Das Fehlen von Mechanismen zur parlamentarischen Rechenschaftspflicht in solchen Staaten schafft Bedingungen für langfristigen Autoritarismus, wo politischer Wandel nur durch revolutionäre Mittel und nicht durch demokratische Prozesse möglich ist.</span>\n<span class=\"para\">Die Ukraine bietet einen interessanten Mittelweg. Seit ihrer Unabhängigkeit im Jahr 1991 hat die Ukraine zwischen parlamentarischen und Präsidialsystemen geschwankt, was zu einem hybriden System geführt hat. Dieses System hat manchmal die Regierungsführung behindert, aufgrund der widersprüchlichen Interessen von Parlament und Präsidentschaft. Dennoch heben die jüngsten Kämpfe der Ukraine um Demokratie, insbesondere nach der Euromaidan-Revolution 2014 und der russischen Invasion 2022, die Bedeutung parlamentarischer Kontrollen über die Präsidialmacht hervor. Während die Ukraine weiterhin ihre politischen Herausforderungen meistert, könnten die parlamentarischen Elemente ihres Systems entscheidend für ihre Bemühungen sein, sich zu stabilisieren, zu demokratisieren und externen Bedrohungen zu widerstehen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Das Plädoyer für parlamentarische Resilienz in Mitteleuropa</strong></span>\n<span class=\"para\">Die Erfahrungen Mitteleuropas mit parlamentarischen Systemen unterstreichen ihren Wert als Werkzeug zur Aufrechterhaltung demokratischer Rechenschaftspflicht und Stabilität. Während Populismus und Illiberalismus erhebliche Herausforderungen darstellen, bieten parlamentarische Strukturen Mechanismen zur Minderung autoritärer Tendenzen und stellen sicher, dass kein Führer ein Maß an Macht konsolidieren kann, das unkontrolliert ist. Die Möglichkeit, Neuwahlen abzuhalten, Führer durch Misstrauensvoten abzusetzen und eine größere legislative Rechenschaftspflicht zu fordern, sind entscheidende Vorteile, die Präsidialsysteme oft nicht bieten.</span>\n<span class=\"para\">Während Mitteleuropa und Osteuropa weiterhin politisch evolvieren, bleibt das parlamentarische Modell ein wichtiges Schutzmittel gegen den Drift hin zum Autoritarismus, der in vielen Präsidialrepubliken zu beobachten ist. Obwohl parlamentarische Systeme nicht immun gegen Herausforderungen sind, bieten ihre Flexibilität und eingebauten Kontrollen und Ausgewogenheiten die beste Grundlage für die Aufrechterhaltung demokratischer Regierungsführung in einer Ära zunehmender politischer Instabilität.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>ist ein Internationalist und strategischer Berater, der derzeit in Frankfurt, Deutschland, lebt und sich auf europäische und panamerikanische Angelegenheiten konzentriert.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Η Πολωνία και άλλες χώρες της Κεντρικής Ευρώπης – συμπεριλαμβανομένων της Ουγγαρίας, της Τσεχικής Δημοκρατίας και της Σλοβακίας – απολαμβάνουν ένα δομικό πλεονέκτημα που πολλές προεδρικές δημοκρατίες, ειδικά αυτές πιο ανατολικά όπως η Λευκορωσία, η Ρωσία και η Ουκρανία, δεν έχουν. Παρά την πολιτική αναταραχή των τελευταίων δύο δεκαετιών, συμπεριλαμβανομένης της ανόδου ημι-αυταρχικών, λαϊκιστικών κινημάτων τη δεκαετία του 2000 και του 2010, αυτές οι χώρες επωφελούνται από κοινοβουλευτικά συστήματα που παρέχουν μεγαλύτερη ευελιξία και μηχανισμούς λογοδοσίας σε σύγκριση με τα προεδρικά συστήματα.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ευελιξία και λογοδοσία ηγεσίας στα κοινοβουλευτικά συστήματα</strong></span>\n<span class=\"para\">Μία από τις βασικές δυνάμεις των κοινοβουλευτικών συστημάτων είναι η ικανότητά τους να προσαρμόζονται γρήγορα σε μεταβαλλόμενες πολιτικές συνθήκες. Οι τακτικές κοινοβουλευτικές εκλογές, σε συνδυασμό με τη δυνατότητα πρόωρων εκλογών, προσφέρουν μια ανταπόκριση που λείπει από τα προεδρικά συστήματα. Στην Κεντρική Ευρώπη, αυτό επιτρέπει στις κυβερνήσεις να ανταποκρίνονται γρήγορα σε πολιτικές κρίσεις χωρίς να είναι κλειδωμένες σε αυστηρές πολυετείς προεδρικές θητείες. Για παράδειγμα, σε περιόδους εσωτερικής διαίρεσης ή δημόσιας δυσαρέσκειας, μια ψήφος δυσπιστίας μπορεί να απομακρύνει γρήγορα αναποτελεσματικούς ηγέτες και να προκαλέσει νέες εκλογές, δημιουργώντας ένα πιο ρευστό και δυναμικό πολιτικό περιβάλλον.</span>\n<span class=\"para\">Αντίθετα, τα προεδρικά συστήματα – όπως αυτά που παρατηρούνται στη Λευκορωσία και τη Ρωσία – συνήθως παρέχουν στον αρχηγό του κράτους σταθερές θητείες, καθιστώντας δύσκολη την αντικατάσταση αναποτελεσματικών ή μη δημοφιλών ηγετών μεταξύ των εκλογών. Αυτή η αυστηρότητα μπορεί να συγκεντρώσει την εξουσία στα χέρια ενός ατόμου, αυξάνοντας τον κίνδυνο μιας προσωπικής μορφής αυταρχικής διακυβέρνησης. Τα κοινοβουλευτικά συστήματα της Κεντρικής Ευρώπης, επιτρέποντας τις αλλαγές ηγεσίας μέσω νομοθετικών διαδικασιών, μειώνουν αυτόν τον κίνδυνο αποτρέποντας τη μη ελεγχόμενη συγκέντρωση εξουσίας σε ένα μόνο αξίωμα.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Η ευρωπαϊκή κοινοβουλευτική παράδοση: σταθερότητα και προσαρμογή</strong></span>\n<span class=\"para\">Η υιοθέτηση κοινοβουλευτικών συστημάτων από την Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη έχει βαθιές ρίζες στην πολιτική εξέλιξη της Ευρώπης. Μετά την κατάρρευση των αυτοκρατορικών και μοναρχικών καθεστώτων μετά τον Πρώτο Παγκόσμιο Πόλεμο, πολλές ευρωπαϊκές χώρες – συμπεριλαμβανομένων των νεοϊδρυμένων κρατών όπως η Πολωνία και η Τσεχοσλοβακία – υιοθέτησαν την κοινοβουλευτική διακυβέρνηση. Αυτό το μοντέλο διακυβέρνησης, που προέρχεται από το σύστημα Westminster του Ηνωμένου Βασιλείου, έχει αποδειχθεί ανθεκτικό σε μεγάλο μέρος της Ευρώπης, επιτρέποντας μεγαλύτερους ελέγχους στην εκτελεστική εξουσία και προάγοντας τη δημιουργία συμμαχιών εντός των νομοθετικών σωμάτων. Ο Walter Bagehot, ένας εξέχων πολιτικός αναλυτής του 19ου αιώνα από τη Βρετανία, υπογράμμισε τη σημασία αυτών των ελέγχων, ιδιαίτερα στην εξασφάλιση ότι οι κυβερνήσεις παραμένουν υπεύθυνες και προσαρμοστικές.</span>\n<span class=\"para\">Ακόμη και μπροστά σε αυταρχικά κινήματα κατά την περίοδο του μεσοπολέμου, η κοινοβουλευτική παράδοση της Ευρώπης επιβίωσε. Αν και τα φασιστικά καθεστώτα σε χώρες όπως η Ιταλία και η Γερμανία διέκοψαν προσωρινά την κοινοβουλευτική διακυβέρνηση, οι ανακτήσεις που παρατηρήθηκαν κατά την περίοδο του Ψυχρού Πολέμου μετά τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο είδαν την αποκατάσταση των κοινοβουλευτικών συστημάτων σε πολλές περιοχές της Ευρώπης. Στην Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη, οι μεταβάσεις μετά τη Σοβιετική Ένωση της δεκαετίας του 1990 ενίσχυσαν περαιτέρω την αξία των κοινοβουλευτικών δομών ως προστατευτικών μηχανισμών κατά της κεντρικής αυταρχικής διακυβέρνησης.</span>\n<span class=\"para\">Η επιτυχία των κοινοβουλευτικών συστημάτων στη Δυτική Ευρώπη – όπως στις χώρες του Μπενελούξ, τη Γερμανία και τη Σκανδιναβία – υπηρέτησε ως βασικό μοντέλο για την Κεντρική Ευρώπη μετά τον Ψυχρό Πόλεμο. Η Ισπανία, η Πορτογαλία και η Ελλάδα αποκατέστησαν την κοινοβουλευτική διακυβέρνηση τη δεκαετία του 1970, αποδεικνύοντας περαιτέρω τον σταθεροποιητικό της ρόλο. Παρά τις συχνές κυβερνητικές καταρρεύσεις στην Ιταλία, το κοινοβουλευτικό της σύστημα, όπως και αυτά του Ηνωμένου Βασιλείου, της Ιρλανδίας, της Αυστρίας και της Ελβετίας, έχει επιδείξει σημαντικό βαθμό δημοκρατικής ανθεκτικότητας. Αυτά τα παραδείγματα επηρέασαν όχι μόνο την Πολωνία, την Ουγγαρία και την Τσεχική Δημοκρατία τη δεκαετία του 1990 αλλά και τις μεταβάσεις στα Βαλκάνια, όπου χώρες όπως η Βουλγαρία, η Ρουμανία και ακόμη και οι μετα-Γιουγκοσλαβικές χώρες όπως η Κροατία και η Σερβία υιοθέτησαν κοινοβουλευτικά πλαίσια ζωτικής σημασίας για τη δημοκρατική τους εδραίωση.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Η αυταρχική στροφή στα προεδρικά συστήματα: μια ευρωπαϊκή προοπτική</strong></span>\n<span class=\"para\">Σε έντονη αντίθεση, πολλές μετα-Σοβιετικές χώρες που υιοθέτησαν προεδρικά συστήματα – όπως η Ρωσία, η Λευκορωσία και οι δημοκρατίες της Κεντρικής Ασίας – έχουν παρατηρήσει μια στροφή προς τον αυταρχισμό από τη δεκαετία του 1990 και του 2000. Τα προεδρικά συστήματα συχνά επιτρέπουν στους ηγέτες να κεντρώνουν την εξουσία μέσω παρατεταμένων θητειών και ελέγχου των εκτελεστικών μηχανισμών. Για παράδειγμα, το προεδρικό μοντέλο της Ρωσίας έχει επιτρέψει στον Βλαντιμίρ Πούτιν να εδραιώσει τη θέση του στην εξουσία μέσω συνταγματικών μεταρρυθμίσεων και πολιτικής χειραγώγησης. Η έλλειψη ουσιαστικού νομοθετικού ελέγχου στα προεδρικά συστήματα επιδεινώνει αυτές τις τάσεις, επιτρέποντας στους ηγέτες να παρακάμπτουν τα κοινοβούλια και να επεκτείνουν την εξουσία τους με λιγότερους θεσμικούς ελέγχους.</span>\n<span class=\"para\">Η Λευκορωσία παρέχει ένα άλλο σαφές παράδειγμα αυτής της στροφής. Από το 1994, ο Αλεξάντρ Λουκασένκα διατηρεί την εξουσία μέσω ενός εξαιρετικά κεντρικού προεδρικού συστήματος, καταστέλλοντας την αντιπολίτευση και χειραγωγώντας τις εκλογές για να παραμείνει στην εξουσία. Σε αυτά τα περιβάλλοντα, η απουσία μηχανισμών λογοδοσίας του κοινοβουλίου έχει οδηγήσει σε εδραιωμένη προσωπική διακυβέρνηση.</span>\n<span class=\"para\">Αντίθετα, ακόμη και όπου ο ημι-αυταρχικός λαϊκισμός και ο μη φιλελεύθερος πολιτισμός έχουν ριζώσει στην Κεντρική Ευρώπη – όπως στην Ουγγαρία υπό τον Βίκτορ Όρμπαν και σε μικρότερο βαθμό στην Πολωνία υπό το Κόμμα Νόμου και Δικαιοσύνης (PiS) – τα κοινοβουλευτικά συστήματα έχουν προσφέρει ακόμη θεσμική αντίσταση. Για παράδειγμα, ενώ ο Όρμπαν έχει αναμορφώσει την πολιτική της Ουγγαρίας μέσω της δικής του ιδιαίτερης και συχνά προσωπικής εκδοχής λαϊκιστικής ρητορικής, το κοινοβουλευτικό σύστημα της Ουγγαρίας θεωρητικά παρέχει διαδρόμους για μελλοντική πολιτική αντιπολίτευση να αμφισβητήσει την εξουσία του μέσω εκλογών και ψήφων δυσπιστίας, ακόμη και αν αυτό το σύστημα είναι υπό πίεση. Αυτή η προσαρμοστικότητα είναι πολύ πιο περιορισμένη στα προεδρικά συστήματα, όπου η εκτελεστική εξουσία είναι πιο δύσκολο να απομακρυνθεί.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ημι-αυταρχικός λαϊκισμός και μη φιλελευθερισμός στην Κεντρική Ευρώπη: μια κοινοβουλευτική πρόκληση</strong></span>\n<span class=\"para\">Το λαϊκιστικό κύμα που ξέσπασε στην Κεντρική Ευρώπη τις τελευταίες δεκαετίες – που εκπροσωπείται από ηγέτες όπως ο Όρμπαν στην Ουγγαρία και ο Γιάροσλαβ Κατσίνσκι στην Πολωνία – έχει δοκιμάσει την ανθεκτικότητα των κοινοβουλευτικών συστημάτων. Ενώ αυτά τα κινήματα έχουν αξιοποιήσει νόμιμες ανησυχίες ή παράπονα σχετικά με τον οικονομικό νεοφιλελευθερισμό και την παγκοσμιοποίηση – ειδικά στο πλαίσιο της μετα-Σοβιετικής σφαίρας, όπου η δυσαρέσκεια με τις μεταρρυθμίσεις μετά τον Ψυχρό Πόλεμο είναι βαθιά – οι αυταρχικές τους τάσεις έχουν συχνά ξεπεράσει τα λογικά όρια. Τα κοινοβουλευτικά πλαίσια σε αυτές τις χώρες, αν και υπό πίεση, έχουν συνεχίσει να προσφέρουν ελέγχους και ισορροπίες που αποτρέπουν τη πλήρη συγκέντρωση εξουσίας στα χέρια οποιουδήποτε ατόμου ή κόμματος.</span>\n<span class=\"para\">Στην Ουγγαρία, για παράδειγμα, αν και ο Όρμπαν έχει εδραιώσει σημαντικό έλεγχο, το κόμμα του Fidesz πρέπει ακόμη να πλοηγηθεί στις πολυπλοκότητες των κοινοβουλευτικών διαδικασιών, της δημιουργίας συμμαχιών και της νομοθετικής εποπτείας. Η πρώην κυβέρνηση PiS της Πολωνίας, υπό την ηγεσία του Κατσίνσκι, αντιμετώπισε παρόμοια αντίσταση από εγχώριους και ευρωπαϊκούς θεσμούς παρά την λαϊκιστική της ατζέντα. Και στις δύο περιπτώσεις, το κοινοβουλευτικό σύστημα έχει προσφέρει μια θεσμική αντίβαρη που είναι πιο δύσκολο να βρεθεί στα προεδρικά συστήματα, όπου οι εκτελεστικοί ηγέτες συχνά λειτουργούν με λιγότερη άμεση λογοδοσία προς τη νομοθετική εξουσία.</span>\n<span class=\"para\">Ακόμη και εντός της Ευρωπαϊκής Ένωσης, η επιρροή της κοινοβουλευτικής διακυβέρνησης μπορεί να διαδραματίσει ρόλο στη μετρίαση των αυταρχικών παρορμήσεων. Ενώ δεν είναι χωρίς τα δικά της δημοκρατικά ελλείμματα ή άλλες σημαντικές αδυναμίες – όπως η μη εκλεγμένη φύση της Ευρωπαϊκής Επιτροπής και οι προκλήσεις που θέτει η χρηματοοικονομική κεντρικοποίηση της Ευρωζώνης – η κοινοβουλευτική διακυβέρνηση της ΕΕ έχει αξιοσημείωτα πλεονεκτήματα. Οι θεσμοί της, βασισμένοι στις αρχές των ελέγχων στην εκτελεστική εξουσία και της συζήτησης, παρέχουν ένα ευρύτερο πλαίσιο λογοδοσίας για τα κράτη μέλη. Αυτό το σύστημα εξωτερικού ελέγχου προσθέτει ένα ακόμη επίπεδο προστασίας κατά της αυταρχικής στροφής που παρατηρείται σε πιο απομονωμένες προεδρικές δημοκρατίες.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Μετα-Σοβιετικές συγκρίσεις: διδάγματα από την Κεντρική Ασία και πέρα</strong></span>\n<span class=\"para\">Όταν συγκρίνουμε τα κοινοβουλευτικά συστήματα της Κεντρικής Ευρώπης με τα προεδρικά συστήματα των μετα-Σοβιετικών δημοκρατιών όπως το Καζακστάν, το Ουζμπεκιστάν και το Τουρκμενιστάν, οι διαφορές γίνονται ακόμη πιο έντονες. Σε αυτές τις χώρες, οι ηγέτες έχουν χρησιμοποιήσει το προεδρικό μοντέλο για να εδραιώσουν την εξουσία τους, συχνά για δεκαετίες. Συνταγματικές αλλαγές, χειραγωγημένες εκλογές και καταστολή της πολιτικής αντιπολίτευσης έχουν γίνει χαρακτηριστικά αυτών των καθεστώτων. Η έλλειψη μηχανισμών λογοδοσίας του κοινοβουλίου σε τέτοιες χώρες δημιουργεί συνθήκες για μακροχρόνιο αυταρχισμό, όπου η πολιτική αλλαγή είναι δυνατή μόνο μέσω επαναστατικών μέσων και όχι δημοκρατικών διαδικασιών.</span>\n<span class=\"para\">Η Ουκρανία προσφέρει μια ενδιαφέρουσα ενδιάμεση περίπτωση. Από την ανεξαρτησία της το 1991, η Ουκρανία έχει oscillated μεταξύ κοινοβουλευτικών και προεδρικών μοντέλων, με αποτέλεσμα ένα υβριδικό σύστημα. Αυτό το σύστημα έχει κατά καιρούς εμποδίσει τη διακυβέρνηση λόγω των συγκρουόμενων συμφερόντων του κοινοβουλίου και της προεδρίας. Ωστόσο, οι πρόσφατοι αγώνες της Ουκρανίας για τη δημοκρατία, ειδικά μετά την επανάσταση Euromaidan το 2014 και την ρωσική εισβολή το 2022, υπογραμμίζουν τη σημασία των κοινοβουλευτικών ελέγχων στην προεδρική εξουσία. Καθώς η Ουκρανία συνεχίζει να πλοηγείται στις πολιτικές προκλήσεις της, τα κοινοβουλευτικά στοιχεία του συστήματός της μπορεί να αποδειχθούν κρίσιμα στις προσπάθειές της να σταθεροποιηθεί, να δημοκρατιστεί και να αντισταθεί σε εξωτερικές απειλές.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Η περίπτωση της κοινοβουλευτικής ανθεκτικότητας στην Κεντρική Ευρώπη</strong></span>\n<span class=\"para\">Η εμπειρία της Κεντρικής Ευρώπης με τα κοινοβουλευτικά συστήματα υπογραμμίζει την αξία τους ως εργαλείο για τη διατήρηση της δημοκρατικής λογοδοσίας και της σταθερότητας. Ενώ ο λαϊκισμός και ο μη φιλελευθερισμός θέτουν σημαντικές προκλήσεις, οι κοινοβουλευτικές δομές προσφέρουν μηχανισμούς για την μετρίαση των αυταρχικών τάσεων, διασφαλίζοντας ότι κανένας ηγέτης δεν μπορεί να συγκεντρώσει ένα επίπεδο εξουσίας που να είναι μη ελεγχόμενο από τη φύση του. Η ικανότητα να διεξάγονται πρόωρες εκλογές, να απομακρύνονται οι ηγέτες μέσω ψήφων δυσπιστίας και να απαιτείται μεγαλύτερη νομοθετική λογοδοσία, είναι βασικά πλεονεκτήματα που συχνά λείπουν από τα προεδρικά συστήματα.</span>\n<span class=\"para\">Καθώς η Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη συνεχίζει να εξελίσσεται πολιτικά, το κοινοβουλευτικό μοντέλο παραμένει μια ζωτική προστασία κατά της στροφής προς τον αυταρχισμό που παρατηρείται σε πολλές προεδρικές δημοκρατίες. Ενώ τα κοινοβουλευτικά συστήματα δεν είναι αλώβητα από προκλήσεις, η ευελιξία τους και οι ενσωματωμένοι έλεγχοι και ισορροπίες παρέχουν την καλύτερη βάση για τη διατήρηση της δημοκρατικής διακυβέρνησης σε μια εποχή αυξανόμενης πολιτικής αστάθειας.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ο Stuart Feltis </strong>είναι διεθνολόγος και στρατηγικός σύμβουλος που ζει αυτή τη στιγμή στη Φρανκφούρτη, Γερμανία, εστιάζοντας σε ευρωπαϊκά και παν-αμερικανικά θέματα.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Poland and other Central European countries – including Hungary, the Czech Republic and Slovakia – enjoy a structural advantage that many presidential republics, especially those further east such as Belarus, Russia and Ukraine, do not. Despite political turbulence over the past two decades, including the rise of semi-authoritarian, populist movements in the 2000s and 2010s, these nations benefit from parliamentary systems that provide greater flexibility and mechanisms for accountability compared to presidential systems.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flexibility and leadership accountability in parliamentary systems</strong></span>\n<span class=\"para\">One of the key strengths of parliamentary systems is their ability to adapt quickly to changing political circumstances. Regular parliamentary elections, combined with the possibility of snap elections, offer a responsiveness that presidential systems lack. In Central Europe, this allows governments to respond swiftly to political crises without being locked into rigid multi-year presidential terms. For example, in times of internal division or public dissatisfaction, a vote of no confidence can swiftly remove ineffective leaders and trigger new elections, creating a more fluid and dynamic political environment.</span>\n<span class=\"para\">In contrast, presidential systems – such as those seen in Belarus and Russia – typically grant the head of state fixed terms in office, making it difficult to replace ineffective or unpopular leaders between elections. This rigidity can concentrate power in the hands of one person, increasing the risk of a personalist form of authoritarian rule. Central Europe's parliamentary systems, by enabling leadership changes through legislative processes, reduce this risk by preventing the unchecked accumulation of power in a single office.</span>\n<span class=\"para\"><strong>The European parliamentary tradition: stability and adaptation</strong></span>\n<span class=\"para\">Central and Eastern Europe’s adoption of parliamentary systems has deep roots in Europe’s political evolution. Following the collapse of imperial and monarchical regimes after the First World War, many European countries – including newly established states like Poland and Czechoslovakia – embraced parliamentary governance. This model of government, derived from the United Kingdom's Westminster system, has proven resilient across much of Europe, allowing for greater checks on executive authority and fostering coalition-building within legislatures. Walter Bagehot, a prominent 19th-century British political analyst, underscored the importance of these checks, particularly in ensuring that governments remain accountable and adaptable.</span>\n<span class=\"para\">Even in the face of authoritarian movements during the interwar period, Europe’s parliamentary tradition survived. Although fascist regimes in countries like Italy and Germany temporarily disrupted parliamentary governance, the recoveries seen in the Cold War period after the Second World War saw the restoration of parliamentary systems in many parts of Europe. In Central and Eastern Europe, the post-Soviet transitions of the 1990s further reinforced the value of parliamentary structures as safeguards against centralized authoritarian rule.</span>\n<span class=\"para\">The success of parliamentary systems in Western Europe – such as in the Benelux countries, Germany and Scandinavia – served as a key model for Central Europe after the Cold War. Spain, Portugal and Greece restored parliamentary governance in the 1970s, further demonstrating its stabilizing role. Despite Italy’s frequent government collapses, its parliamentary system, like those of the UK, Ireland, Austria and Switzerland, has showcased a significant degree of democratic resilience. These examples influenced not only Poland, Hungary and the Czech Republic in the 1990s but also transitions in the Balkans, where countries like Bulgaria, Romania and even post-Yugoslav nations such as Croatia and Serbia adopted parliamentary frameworks vital for their democratic consolidation.</span>\n<span class=\"para\"><strong>The authoritarian drift in presidential systems: a European perspective</strong></span>\n<span class=\"para\">In stark contrast, many post-Soviet states that adopted presidential systems – such as Russia, Belarus and Central Asia’s republics – have witnessed a drift toward authoritarianism since the 1990s and 2000s. Presidential systems often allow leaders to centralize power through extended terms and control over executive apparatuses. For instance, Russia’s presidential model has allowed Vladimir Putin to entrench himself in power through constitutional reforms and political manipulation. The lack of meaningful legislative oversight in presidential systems exacerbates these tendencies, enabling leaders to sideline parliaments and extend their rule with fewer institutional checks.</span>\n<span class=\"para\">Belarus provides another clear example of this drift. Since 1994, Alyaksandr Lukashenka has maintained power through a highly centralized presidential system, suppressing opposition and manipulating elections to remain in office. In these environments, the absence of parliamentary accountability mechanisms has led to entrenched personalist rule.</span>\n<span class=\"para\">In contrast, even where semi-authoritarian populism and illiberalism has taken root in Central Europe – such as in Hungary under Viktor Orbán and to a lesser degree Poland under the Law and Justice Party (PiS) – parliamentary systems have still offered institutional resistance. For example, while Orbán has reshaped Hungarian politics through his own particular and often personalist version of populist rhetoric, Hungary’s parliamentary system theoretically provides avenues for future political opposition to challenge his authority through elections and votes of no confidence, even if this system is under strain. This adaptability is far more constrained in presidential systems, where executive power is harder to dislodge.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Semi-authoritarian populism and illiberalism in Central Europe: a parliamentary challenge</strong></span>\n<span class=\"para\">The populist wave that surged across Central Europe in recent decades – exemplified by leaders like Orbán in Hungary and Jarosław Kaczyński in Poland – has tested the resilience of parliamentary systems. While these movements have tapped into legitimate concerns or grievances regarding economic neoliberalism and globalization – especially in the post-Soviet sphere’s context, where discontent with post-Cold War reforms runs deep – their authoritarian tendencies have often pushed beyond reasonable boundaries. The parliamentary frameworks in these countries, though under strain, have continued to offer checks and balances that prevent the full concentration of power in the hands of any one individual or party.</span>\n<span class=\"para\">In Hungary, for example, though Orbán has consolidated considerable control, his Fidesz party must still navigate the complexities of parliamentary procedures, coalition-building and legislative oversight. Poland’s former PiS government, led by Kaczyński, similarly faced resistance from both domestic and European institutions despite its populist agenda. In both cases, the parliamentary system has offered an institutional counterbalance that is harder to find in presidential systems, where executive leaders often operate with less direct accountability to the legislature.</span>\n<span class=\"para\">Even within the European Union, the influence of parliamentary governance can play a role in mitigating authoritarian impulses. While not without its own democratic deficits or other significant flaws – such as the unelected nature of the European Commission and the challenges posed by the Eurozone’s financial centralization – the EU’s parliamentary governance has notable strengths. Its institutions, based on the principles of checks on executive power and deliberation, provide a broader framework of accountability for member states. This system of external oversight adds another layer of protection against the authoritarian drift seen in more isolated presidential republics.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-Soviet comparisons: lessons from Central Asia and beyond</strong></span>\n<span class=\"para\">When comparing Central Europe’s parliamentary systems to the presidential systems of post-Soviet republics like Kazakhstan, Uzbekistan and Turkmenistan, the differences become even more stark. In these countries, leaders have used the presidential model to cement their rule, often for decades. Constitutional changes, manipulated elections, and the suppression of political opposition have become hallmarks of these regimes. The lack of mechanisms for parliamentary accountability in such states creates conditions for long-term authoritarianism, where political change is only possible through revolutionary means rather than democratic processes.</span>\n<span class=\"para\">Ukraine offers an interesting middle-ground case. Since its independence in 1991, Ukraine has oscillated between parliamentary and presidential models, resulting in a hybrid system. This system has at times hampered governance due to the conflicting interests of the parliament and presidency. However, Ukraine’s recent struggles for democracy, especially following the 2014 Euromaidan revolution and 2022 Russian invasion, highlight the importance of parliamentary checks on presidential power. As Ukraine continues to navigate its political challenges, the parliamentary elements of its system may prove critical in its efforts to stabilize, democratize, and resist external threats.</span>\n<span class=\"para\"><strong>The case for parliamentary resilience in Central Europe</strong></span>\n<span class=\"para\">Central Europe’s experience with parliamentary systems underscores their value as a tool for maintaining democratic accountability and stability. While populism and illiberalism pose significant challenges, parliamentary structures offer mechanisms to mitigate authoritarian tendencies, ensuring that no leader can consolidate a level of power that is unchecked in nature. The ability to hold snap elections, remove leaders through votes of no confidence, and demand greater legislative accountability, are key advantages that presidential systems often lack.</span>\n<span class=\"para\">As Central and Eastern Europe continues to evolve politically, the parliamentary model remains a vital safeguard against the drift toward authoritarianism seen in many presidential republics. While parliamentary systems are not immune to challenges, their flexibility and built-in checks and balances provide the best foundation for maintaining democratic governance in an era of increasing political instability.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>is an internationalist and strategic consultant currently living in Frankfurt, Germany, focused on European and pan-American affairs.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Polonia y otros países de Europa Central – incluyendo Hungría, la República Checa y Eslovaquia – disfrutan de una ventaja estructural que muchas repúblicas presidenciales, especialmente aquellas más al este como Bielorrusia, Rusia y Ucrania, no tienen. A pesar de la turbulencia política en las últimas dos décadas, incluyendo el auge de movimientos populistas semi-autoritarios en los años 2000 y 2010, estas naciones se benefician de sistemas parlamentarios que ofrecen mayor flexibilidad y mecanismos de rendición de cuentas en comparación con los sistemas presidenciales.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flexibilidad y rendición de cuentas del liderazgo en sistemas parlamentarios</strong></span>\n<span class=\"para\">Una de las principales fortalezas de los sistemas parlamentarios es su capacidad para adaptarse rápidamente a las circunstancias políticas cambiantes. Las elecciones parlamentarias regulares, combinadas con la posibilidad de elecciones anticipadas, ofrecen una capacidad de respuesta que los sistemas presidenciales carecen. En Europa Central, esto permite a los gobiernos responder rápidamente a crisis políticas sin estar atados a rígidos mandatos presidenciales de varios años. Por ejemplo, en tiempos de división interna o insatisfacción pública, un voto de censura puede eliminar rápidamente a líderes ineficaces y desencadenar nuevas elecciones, creando un entorno político más fluido y dinámico.</span>\n<span class=\"para\">En contraste, los sistemas presidenciales – como los que se ven en Bielorrusia y Rusia – típicamente otorgan al jefe de estado mandatos fijos en el cargo, lo que dificulta reemplazar a líderes ineficaces o impopulares entre elecciones. Esta rigidez puede concentrar el poder en manos de una sola persona, aumentando el riesgo de una forma personalista de gobierno autoritario. Los sistemas parlamentarios de Europa Central, al permitir cambios de liderazgo a través de procesos legislativos, reducen este riesgo al prevenir la acumulación descontrolada de poder en una sola oficina.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La tradición parlamentaria europea: estabilidad y adaptación</strong></span>\n<span class=\"para\">La adopción de sistemas parlamentarios en Europa Central y del Este tiene profundas raíces en la evolución política de Europa. Tras el colapso de los regímenes imperiales y monárquicos después de la Primera Guerra Mundial, muchos países europeos – incluyendo estados recién establecidos como Polonia y Checoslovaquia – abrazaron la gobernanza parlamentaria. Este modelo de gobierno, derivado del sistema Westminster del Reino Unido, ha demostrado ser resiliente en gran parte de Europa, permitiendo mayores controles sobre la autoridad ejecutiva y fomentando la formación de coaliciones dentro de las legislaturas. Walter Bagehot, un destacado analista político británico del siglo XIX, subrayó la importancia de estos controles, particularmente para asegurar que los gobiernos permanezcan responsables y adaptables.</span>\n<span class=\"para\">Aún frente a movimientos autoritarios durante el período de entreguerras, la tradición parlamentaria de Europa sobrevivió. Aunque los regímenes fascistas en países como Italia y Alemania interrumpieron temporalmente la gobernanza parlamentaria, las recuperaciones vistas en el período de la Guerra Fría después de la Segunda Guerra Mundial llevaron a la restauración de sistemas parlamentarios en muchas partes de Europa. En Europa Central y del Este, las transiciones post-soviéticas de los años 90 reforzaron aún más el valor de las estructuras parlamentarias como salvaguardias contra el gobierno autoritario centralizado.</span>\n<span class=\"para\">El éxito de los sistemas parlamentarios en Europa Occidental – como en los países del Benelux, Alemania y Escandinavia – sirvió como un modelo clave para Europa Central después de la Guerra Fría. España, Portugal y Grecia restauraron la gobernanza parlamentaria en los años 70, demostrando aún más su papel estabilizador. A pesar de los frecuentes colapsos gubernamentales en Italia, su sistema parlamentario, al igual que los del Reino Unido, Irlanda, Austria y Suiza, ha mostrado un grado significativo de resiliencia democrática. Estos ejemplos influyeron no solo en Polonia, Hungría y la República Checa en los años 90, sino también en las transiciones en los Balcanes, donde países como Bulgaria, Rumanía e incluso naciones post-yugoslavas como Croacia y Serbia adoptaron marcos parlamentarios vitales para su consolidación democrática.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La deriva autoritaria en sistemas presidenciales: una perspectiva europea</strong></span>\n<span class=\"para\">En marcado contraste, muchos estados post-soviéticos que adoptaron sistemas presidenciales – como Rusia, Bielorrusia y las repúblicas de Asia Central – han sido testigos de una deriva hacia el autoritarismo desde los años 90 y 2000. Los sistemas presidenciales a menudo permiten a los líderes centralizar el poder a través de mandatos extendidos y control sobre los aparatos ejecutivos. Por ejemplo, el modelo presidencial de Rusia ha permitido a Vladimir Putin consolidarse en el poder a través de reformas constitucionales y manipulación política. La falta de supervisión legislativa significativa en los sistemas presidenciales agrava estas tendencias, permitiendo a los líderes dejar de lado a los parlamentos y extender su mandato con menos controles institucionales.</span>\n<span class=\"para\">Bielorrusia proporciona otro ejemplo claro de esta deriva. Desde 1994, Alyaksandr Lukashenka ha mantenido el poder a través de un sistema presidencial altamente centralizado, suprimiendo la oposición y manipulando elecciones para permanecer en el cargo. En estos entornos, la ausencia de mecanismos de rendición de cuentas parlamentaria ha llevado a un gobierno personalista arraigado.</span>\n<span class=\"para\">En contraste, incluso donde el populismo semi-autoritario y el illiberalismo han echado raíces en Europa Central – como en Hungría bajo Viktor Orbán y en menor medida Polonia bajo el Partido Ley y Justicia (PiS) – los sistemas parlamentarios aún han ofrecido resistencia institucional. Por ejemplo, mientras Orbán ha remodelado la política húngara a través de su propia versión particular y a menudo personalista de la retórica populista, el sistema parlamentario de Hungría teóricamente proporciona vías para que la futura oposición política desafíe su autoridad a través de elecciones y votos de censura, incluso si este sistema está bajo presión. Esta adaptabilidad está mucho más restringida en los sistemas presidenciales, donde es más difícil desalojar el poder ejecutivo.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Populismo semi-autoritario e illiberalismo en Europa Central: un desafío parlamentario</strong></span>\n<span class=\"para\">La ola populista que ha surgido en Europa Central en las últimas décadas – ejemplificada por líderes como Orbán en Hungría y Jarosław Kaczyński en Polonia – ha puesto a prueba la resiliencia de los sistemas parlamentarios. Si bien estos movimientos han aprovechado preocupaciones o agravios legítimos respecto al neoliberalismo económico y la globalización – especialmente en el contexto de la esfera post-soviética, donde el descontento con las reformas post-Guerra Fría es profundo – sus tendencias autoritarias a menudo han ido más allá de límites razonables. Los marcos parlamentarios en estos países, aunque bajo presión, han continuado ofreciendo controles y equilibrios que previenen la concentración total del poder en manos de un solo individuo o partido.</span>\n<span class=\"para\">En Hungría, por ejemplo, aunque Orbán ha consolidado un control considerable, su partido Fidesz aún debe navegar las complejidades de los procedimientos parlamentarios, la formación de coaliciones y la supervisión legislativa. El antiguo gobierno de PiS en Polonia, liderado por Kaczyński, también enfrentó resistencia tanto de instituciones nacionales como europeas a pesar de su agenda populista. En ambos casos, el sistema parlamentario ha ofrecido un contrapeso institucional que es más difícil de encontrar en los sistemas presidenciales, donde los líderes ejecutivos a menudo operan con menos responsabilidad directa ante la legislatura.</span>\n<span class=\"para\">Aún dentro de la Unión Europea, la influencia de la gobernanza parlamentaria puede desempeñar un papel en mitigar los impulsos autoritarios. Si bien no está exenta de sus propios déficits democráticos u otros defectos significativos – como la naturaleza no electa de la Comisión Europea y los desafíos planteados por la centralización financiera de la Eurozona – la gobernanza parlamentaria de la UE tiene fortalezas notables. Sus instituciones, basadas en los principios de controles sobre el poder ejecutivo y deliberación, proporcionan un marco más amplio de rendición de cuentas para los estados miembros. Este sistema de supervisión externa añade otra capa de protección contra la deriva autoritaria observada en repúblicas presidenciales más aisladas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Comparaciones post-soviéticas: lecciones de Asia Central y más allá</strong></span>\n<span class=\"para\">Al comparar los sistemas parlamentarios de Europa Central con los sistemas presidenciales de repúblicas post-soviéticas como Kazajistán, Uzbekistán y Turkmenistán, las diferencias se vuelven aún más marcadas. En estos países, los líderes han utilizado el modelo presidencial para consolidar su gobierno, a menudo durante décadas. Los cambios constitucionales, las elecciones manipuladas y la supresión de la oposición política se han convertido en características distintivas de estos regímenes. La falta de mecanismos de rendición de cuentas parlamentaria en tales estados crea condiciones para el autoritarismo a largo plazo, donde el cambio político solo es posible a través de medios revolucionarios en lugar de procesos democráticos.</span>\n<span class=\"para\">Ucrania ofrece un caso intermedio interesante. Desde su independencia en 1991, Ucrania ha oscilado entre modelos parlamentarios y presidenciales, resultando en un sistema híbrido. Este sistema ha obstaculizado en ocasiones la gobernanza debido a los intereses conflictivos del parlamento y la presidencia. Sin embargo, las recientes luchas de Ucrania por la democracia, especialmente tras la revolución de Euromaidán en 2014 y la invasión rusa en 2022, destacan la importancia de los controles parlamentarios sobre el poder presidencial. A medida que Ucrania continúa navegando sus desafíos políticos, los elementos parlamentarios de su sistema pueden resultar críticos en sus esfuerzos por estabilizarse, democratizarse y resistir amenazas externas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>El caso de la resiliencia parlamentaria en Europa Central</strong></span>\n<span class=\"para\">La experiencia de Europa Central con sistemas parlamentarios subraya su valor como herramienta para mantener la rendición de cuentas democrática y la estabilidad. Si bien el populismo y el illiberalismo plantean desafíos significativos, las estructuras parlamentarias ofrecen mecanismos para mitigar las tendencias autoritarias, asegurando que ningún líder pueda consolidar un nivel de poder que sea descontrolado por naturaleza. La capacidad de celebrar elecciones anticipadas, destituir líderes a través de votos de censura y exigir una mayor rendición de cuentas legislativa son ventajas clave que los sistemas presidenciales a menudo carecen.</span>\n<span class=\"para\">A medida que Europa Central y del Este continúa evolucionando políticamente, el modelo parlamentario sigue siendo una salvaguarda vital contra la deriva hacia el autoritarismo observada en muchas repúblicas presidenciales. Si bien los sistemas parlamentarios no son inmunes a los desafíos, su flexibilidad y los controles y equilibrios incorporados proporcionan la mejor base para mantener la gobernanza democrática en una era de creciente inestabilidad política.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>es un internacionalista y consultor estratégico que actualmente vive en Frankfurt, Alemania, enfocado en asuntos europeos y panamericanos.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Puola ja muut Keski-Euroopan maat – mukaan lukien Unkari, Tšekki ja Slovakia – nauttivat rakenteellisesta edusta, jota monet presidentiaaliset tasavallat, erityisesti itäisemmässä sijaitsevat kuten Valko-Venäjä, Venäjä ja Ukraina, eivät omaa. Huolimatta poliittisista myrskyistä viimeisten kahden vuosikymmenen aikana, mukaan lukien puolivaltioiden ja populististen liikkeiden nousu 2000- ja 2010-luvuilla, nämä kansakunnat hyötyvät parlamentaarisista järjestelmistä, jotka tarjoavat suurempaa joustavuutta ja vastuullisuusmekanismeja verrattuna presidentiaalisiiin järjestelmiin.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Joustavuus ja johtajuuden vastuullisuus parlamentaarisissa järjestelmissä</strong></span>\n<span class=\"para\">Yksi parlamentaaristen järjestelmien keskeisistä vahvuuksista on niiden kyky sopeutua nopeasti muuttuviin poliittisiin olosuhteisiin. Säännölliset parlamenttivaalit, yhdistettynä mahdollisuuteen järjestää ylimääräisiä vaaleja, tarjoavat reagointikykyä, jota presidentiaaliset järjestelmät eivät omaa. Keski-Euroopassa tämä mahdollistaa hallitusten nopean reagoinnin poliittisiin kriiseihin ilman, että ne ovat lukittuja jäykkiin usean vuoden presidenttikausiin. Esimerkiksi sisäisten jakautumisten tai kansalaisten tyytymättömyyden aikana epäluottamuslause voi nopeasti poistaa tehottomat johtajat ja laukaista uudet vaalit, luoden joustavamman ja dynaamisemman poliittisen ympäristön.</span>\n<span class=\"para\">Sen sijaan presidentiaaliset järjestelmät – kuten ne, joita nähdään Valko-Venäjällä ja Venäjällä – myöntävät tyypillisesti valtionpäämiehelle kiinteät toimikaudet, mikä tekee tehottomien tai epäsuosittujen johtajien vaihtamisesta vaalien välillä vaikeaa. Tämä jäykkyys voi keskittyä vallan yhden henkilön käsiin, mikä lisää henkilökohtaisen autoritaarisen hallinnan riskiä. Keski-Euroopan parlamentaariset järjestelmät, mahdollistamalla johtajuuden muutokset lainsäädäntöprosesseissa, vähentävät tätä riskiä estämällä vallan hallitsemattoman keskittymisen yhteen virkaan.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Eurooppalainen parlamentaarinen perinne: vakaus ja sopeutuminen</strong></span>\n<span class=\"para\">Keskisen ja Itä-Euroopan parlamentaaristen järjestelmien omaksuminen juontaa juurensa Euroopan poliittisesta kehityksestä. Ensimmäisen maailmansodan jälkeen imperiaalisten ja monarkkisten hallintojen romahtamisen jälkeen monet eurooppalaiset maat – mukaan lukien tuoreesti perustetut valtiot kuten Puola ja Tšekkoslovakia – omaksuivat parlamentaarisen hallinnan. Tämä hallintomalli, joka on peräisin Yhdistyneen kuningaskunnan Westminster-järjestelmästä, on osoittautunut kestäväksi suuressa osassa Eurooppaa, mahdollistaen suuremmat tarkastukset toimeenpanovallalle ja edistäen koalitioiden muodostamista lainsäätäjien keskuudessa. Walter Bagehot, merkittävä 1800-luvun brittiläinen poliittinen analyytikko, korosti näiden tarkastusten merkitystä erityisesti varmistaessaan, että hallitukset pysyvät vastuullisina ja sopeutuvina.</span>\n<span class=\"para\">Vaikka autoritaariset liikkeet olivat läsnä välirauhan aikana, Euroopan parlamentaarinen perinne säilyi. Vaikka fasistiset hallitukset maissa kuten Italia ja Saksa häiritsivät tilapäisesti parlamentaarista hallintoa, kylmän sodan aikaiset elpymiset toisen maailmansodan jälkeen johtivat parlamentaaristen järjestelmien palautumiseen monilla Euroopan alueilla. Keski- ja Itä-Euroopassa 1990-luvun jälkeiset post-sovjetiset siirtymät vahvistivat entisestään parlamentaaristen rakenteiden arvoa keskitettyä autoritaarista hallintoa vastaan.</span>\n<span class=\"para\">Parlamentaaristen järjestelmien menestys Länsi-Euroopassa – kuten Benelux-maissa, Saksassa ja Skandinaviassa – toimi keskeisenä mallina Keski-Euroopalle kylmän sodan jälkeen. Espanja, Portugali ja Kreikka palauttivat parlamentaarisen hallinnan 1970-luvulla, mikä osoitti sen vakauttavaa roolia. Huolimatta Italian usein toistuvista hallituskriiseistä, sen parlamentaarinen järjestelmä, kuten Yhdistyneen kuningaskunnan, Irlannin, Itävallan ja Sveitsin järjestelmät, on osoittanut merkittävää demokraattista kestävyyttä. Nämä esimerkit vaikuttivat paitsi Puolaan, Unkariin ja Tšekkiin 1990-luvulla, myös Balkanin siirtymiin, joissa maat kuten Bulgaria, Romania ja jopa entiset Jugoslavian valtiot kuten Kroatia ja Serbia omaksuivat parlamentaariset rakenteet, jotka ovat elintärkeitä niiden demokraattiselle vakiinnuttamiselle.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Autoritaarinen suuntaus presidentiaalisissa järjestelmissä: eurooppalainen näkökulma</strong></span>\n<span class=\"para\">Jyrkästi vastakohtana monet post-sovjetiset valtiot, jotka omaksuivat presidentiaaliset järjestelmät – kuten Venäjä, Valko-Venäjä ja Keski-Aasian tasavallat – ovat todistaneet autoritarismin suuntausta 1990-luvulta ja 2000-luvulta lähtien. Presidentiaaliset järjestelmät mahdollistavat usein johtajien keskittää valtaa pidennetyillä toimikausilla ja hallitsemalla toimeenpanovälineitä. Esimerkiksi Venäjän presidenttimalli on mahdollistanut Vladimir Putinin juurtua valtaan perustuslaillisilla uudistuksilla ja poliittisella manipuloinnilla. Merkittävän lainsäädännöllisen valvonnan puute presidentiaalisissa järjestelmissä pahentaa näitä taipumuksia, mahdollistaen johtajien syrjäyttää parlamentit ja pidentää hallintaansa vähäisemmillä institutionaalisilla tarkastuksilla.</span>\n<span class=\"para\">Valko-Venäjä tarjoaa toisen selkeän esimerkin tästä suunnasta. Vuodesta 1994 lähtien Aljaksandr Lukashenka on pitänyt valtaa erittäin keskitetyn presidentiaalisysteemin kautta, tukahduttaen opposition ja manipuloiden vaaleja pysyäkseen virassa. Näissä ympäristöissä parlamentaaristen vastuullisuusmekanismien puute on johtanut juurtuneeseen henkilökohtaiseen hallintaan.</span>\n<span class=\"para\">Sen sijaan, jopa siellä, missä puolivaltioiden populismi ja illiberalismi ovat juurtuneet Keski-Eurooppaan – kuten Unkarissa Viktor Orbánin alaisuudessa ja vähemmässä määrin Puolassa Laki ja Oikeus -puolueen (PiS) alla – parlamentaariset järjestelmät ovat silti tarjonneet institutionaalista vastarintaa. Esimerkiksi, vaikka Orbán on muokannut Unkarin politiikkaa omalla erityisellä ja usein henkilökohtaisella populistisella retoriikallaan, Unkarin parlamentaarinen järjestelmä tarjoaa teoreettisesti mahdollisuuksia tulevalle poliittiselle oppositiolle haastaa hänen valtansa vaalien ja epäluottamusäänestysten kautta, vaikka tämä järjestelmä onkin paineen alla. Tämä sopeutuvuus on paljon rajoitetumpaa presidentiaalisissa järjestelmissä, joissa toimeenpanovaltaa on vaikeampi syrjäyttää.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Puolet autoritaarista populismia ja illiberalismia Keski-Euroopassa: parlamentaarinen haaste</strong></span>\n<span class=\"para\">Populistinen aalto, joka on noussut Keski-Euroopassa viime vuosikymmeninä – esimerkkeinä johtajat kuten Orbán Unkarissa ja Jarosław Kaczyński Puolassa – on koetellut parlamentaaristen järjestelmien kestävyyttä. Vaikka nämä liikkeet ovat tarttuneet legitiimeihin huoliin tai valituksiin taloudellisesta neoliberalismista ja globalisaatiosta – erityisesti post-sovjetisessa kontekstissa, jossa tyytymättömyys kylmän sodan jälkeisiin uudistuksiin on syvää – niiden autoritaariset taipumukset ovat usein ylittäneet kohtuulliset rajat. Näiden maiden parlamentaariset rakenteet, vaikka ne ovatkin paineen alla, ovat jatkaneet tarkastusten ja tasapainojen tarjoamista, jotka estävät vallan täydellistä keskittymistä yhden henkilön tai puolueen käsiin.</span>\n<span class=\"para\">Unkarissa, esimerkiksi, vaikka Orbán on vahvistanut huomattavaa valtaa, hänen Fidesz-puolueensa on silti navigoitava parlamentaaristen menettelyjen, koalitioiden muodostamisen ja lainsäädännöllisen valvonnan monimutkaisuuksien läpi. Puolan entinen PiS-hallitus, jota johti Kaczyński, kohtasi myös vastarintaa sekä kotimaisilta että eurooppalaisilta instituutioilta huolimatta populistisesta agendastaan. Molemmissa tapauksissa parlamentaarinen järjestelmä on tarjonnut institutionaalista vastapainoa, jota on vaikeampi löytää presidentiaalisista järjestelmistä, joissa toimeenpanijoilla on usein vähemmän suoraa vastuuta lainsäätäjille.</span>\n<span class=\"para\">Jopa Euroopan unionissa parlamentaarisen hallinnan vaikutus voi vaikuttaa autoritaaristen impulssien lieventämiseen. Vaikka se ei ole ilman omia demokraattisia puutteitaan tai muita merkittäviä vikojaan – kuten Euroopan komission vaalittomuus ja Euroalueen taloudellisen keskittämisen aiheuttamat haasteet – EU:n parlamentaarisella hallinnolla on huomattavia vahvuuksia. Sen instituutiot, jotka perustuvat toimeenpanovallan tarkastusten ja keskustelun periaatteisiin, tarjoavat laajemman vastuullisuuden kehyksen jäsenvaltioille. Tämä ulkoisen valvonnan järjestelmä lisää toisen suojakerroksen autoritaarista suuntausta vastaan, jota nähdään eristyneemmissä presidentiaalisissa tasavalloissa.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-sovjetiset vertailut: oppitunteja Keski-Aasiasta ja sen ulkopuolelta</strong></span>\n<span class=\"para\">Kun vertaillaan Keski-Euroopan parlamentaarisia järjestelmiä post-sovjetisten tasavaltojen, kuten Kazakstanin, Uzbekistanin ja Turkmenistanin, presidentiaalisiiin järjestelmiin, erot tulevat vielä selvemmiksi. Näissä maissa johtajat ovat käyttäneet presidenttimallia vakiinnuttaakseen hallintaansa, usein vuosikymmenten ajan. Perustuslailliset muutokset, manipuloidut vaalit ja poliittisen opposition tukahduttaminen ovat tulleet näiden hallitusten tunnusmerkeiksi. Parlamentaarisen vastuullisuuden mekanismien puute tällaisissa valtioissa luo olosuhteet pitkäaikaiselle autoritarismille, jossa poliittinen muutos on mahdollista vain vallankumouksellisin keinoin eikä demokraattisten prosessien kautta.</span>\n<span class=\"para\">Ukraina tarjoaa mielenkiintoisen väliinputoajan tapauksen. Itsensä itsenäisyyden jälkeen vuonna 1991 Ukraina on vaihdellut parlamentaaristen ja presidentiaalisien mallien välillä, mikä on johtanut hybridijärjestelmään. Tämä järjestelmä on ajoittain haitannut hallintoa parlamentin ja presidentin ristiriitaisten etujen vuoksi. Kuitenkin Ukrainan viimeaikaiset kamppailut demokratian puolesta, erityisesti vuoden 2014 Euromaidan-vallankumouksen ja vuoden 2022 Venäjän hyökkäyksen jälkeen, korostavat parlamentaaristen tarkastusten merkitystä presidentin vallalle. Kun Ukraina jatkaa poliittisten haasteidensa navigointia, sen järjestelmän parlamentaariset elementit voivat osoittautua kriittisiksi sen pyrkimyksissä vakauttaa, demokratisoida ja vastustaa ulkoisia uhkia.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Argumentti parlamentaarisen kestävyyden puolesta Keski-Euroopassa</strong></span>\n<span class=\"para\">Keski-Euroopan kokemus parlamentaarisista järjestelmistä korostaa niiden arvoa työkaluna demokraattisen vastuullisuuden ja vakauden ylläpitämisessä. Vaikka populismi ja illiberalismi asettavat merkittäviä haasteita, parlamentaariset rakenteet tarjoavat mekanismeja autoritaaristen taipumusten lieventämiseksi, varmistaen, että mikään johtaja ei voi konsolidoida valtaa, joka on luonteeltaan tarkastamatonta. Mahdollisuus järjestää ylimääräisiä vaaleja, poistaa johtajia epäluottamusäänestyksillä ja vaatia suurempaa lainsäädännöllistä vastuullisuutta ovat keskeisiä etuja, joita presidentiaaliset järjestelmät usein kaipaavat.</span>\n<span class=\"para\">Kun Keski- ja Itä-Eurooppa jatkaa poliittista kehitystään, parlamentaarinen malli pysyy elintärkeänä suojana autoritarismiin suuntautuvia ilmiöitä vastaan, joita nähdään monissa presidentiaalisissa tasavalloissa. Vaikka parlamentaariset järjestelmät eivät ole immuuneja haasteille, niiden joustavuus ja sisäänrakennetut tarkastukset ja tasapainot tarjoavat parhaan perustan demokraattisen hallinnan ylläpitämiseksi aikakaudella, jolloin poliittinen epävakaus lisääntyy.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>on kansainvälinen asiantuntija ja strateginen konsultti, joka asuu tällä hetkellä Frankfurtissa, Saksassa, keskittyen eurooppalaisiin ja pan-amerikkalaisiin asioihin.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">La Pologne et d'autres pays d'Europe centrale – y compris la Hongrie, la République tchèque et la Slovaquie – bénéficient d'un avantage structurel que de nombreuses républiques présidentielles, en particulier celles plus à l'est comme la Biélorussie, la Russie et l'Ukraine, n'ont pas. Malgré les turbulences politiques au cours des deux dernières décennies, y compris la montée de mouvements populistes semi-autoritaires dans les années 2000 et 2010, ces nations profitent de systèmes parlementaires qui offrent une plus grande flexibilité et des mécanismes de responsabilité par rapport aux systèmes présidentiels.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flexibilité et responsabilité des dirigeants dans les systèmes parlementaires</strong></span>\n<span class=\"para\">Une des forces clés des systèmes parlementaires est leur capacité à s'adapter rapidement aux circonstances politiques changeantes. Des élections parlementaires régulières, combinées à la possibilité d'élections anticipées, offrent une réactivité que les systèmes présidentiels n'ont pas. En Europe centrale, cela permet aux gouvernements de répondre rapidement aux crises politiques sans être enfermés dans des mandats présidentiels rigides de plusieurs années. Par exemple, en période de division interne ou de mécontentement public, un vote de défiance peut rapidement évincer des dirigeants inefficaces et déclencher de nouvelles élections, créant un environnement politique plus fluide et dynamique.</span>\n<span class=\"para\">En revanche, les systèmes présidentiels – comme ceux observés en Biélorussie et en Russie – accordent généralement au chef de l'État des mandats fixes, rendant difficile le remplacement de dirigeants inefficaces ou impopulaires entre les élections. Cette rigidité peut concentrer le pouvoir entre les mains d'une seule personne, augmentant le risque d'une forme de régime autoritaire personnaliste. Les systèmes parlementaires d'Europe centrale, en permettant des changements de leadership par le biais de processus législatifs, réduisent ce risque en empêchant l'accumulation incontrôlée de pouvoir dans un seul bureau.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La tradition parlementaire européenne : stabilité et adaptation</strong></span>\n<span class=\"para\">L'adoption de systèmes parlementaires en Europe centrale et orientale a des racines profondes dans l'évolution politique de l'Europe. Après l'effondrement des régimes impériaux et monarchiques après la Première Guerre mondiale, de nombreux pays européens – y compris des États nouvellement établis comme la Pologne et la Tchécoslovaquie – ont adopté la gouvernance parlementaire. Ce modèle de gouvernement, dérivé du système de Westminster du Royaume-Uni, a prouvé sa résilience dans une grande partie de l'Europe, permettant de meilleures vérifications de l'autorité exécutive et favorisant la formation de coalitions au sein des législatures. Walter Bagehot, un analyste politique britannique éminent du 19ème siècle, a souligné l'importance de ces vérifications, en particulier pour garantir que les gouvernements restent responsables et adaptables.</span>\n<span class=\"para\">Même face aux mouvements autoritaires pendant la période de l'entre-deux-guerres, la tradition parlementaire européenne a survécu. Bien que les régimes fascistes dans des pays comme l'Italie et l'Allemagne aient temporairement perturbé la gouvernance parlementaire, les récupérations observées pendant la période de la guerre froide après la Seconde Guerre mondiale ont vu la restauration des systèmes parlementaires dans de nombreuses parties de l'Europe. En Europe centrale et orientale, les transitions post-soviétiques des années 1990 ont renforcé la valeur des structures parlementaires comme garanties contre le régime autoritaire centralisé.</span>\n<span class=\"para\">Le succès des systèmes parlementaires en Europe occidentale – comme dans les pays du Benelux, en Allemagne et en Scandinavie – a servi de modèle clé pour l'Europe centrale après la guerre froide. L'Espagne, le Portugal et la Grèce ont restauré la gouvernance parlementaire dans les années 1970, démontrant encore son rôle stabilisateur. Malgré les fréquents effondrements gouvernementaux en Italie, son système parlementaire, comme ceux du Royaume-Uni, d'Irlande, d'Autriche et de Suisse, a montré un degré significatif de résilience démocratique. Ces exemples ont influencé non seulement la Pologne, la Hongrie et la République tchèque dans les années 1990, mais aussi les transitions dans les Balkans, où des pays comme la Bulgarie, la Roumanie et même des nations post-yougoslaves comme la Croatie et la Serbie ont adopté des cadres parlementaires vitaux pour leur consolidation démocratique.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La dérive autoritaire dans les systèmes présidentiels : une perspective européenne</strong></span>\n<span class=\"para\">En revanche, de nombreux États post-soviétiques qui ont adopté des systèmes présidentiels – comme la Russie, la Biélorussie et les républiques d'Asie centrale – ont connu une dérive vers l'autoritarisme depuis les années 1990 et 2000. Les systèmes présidentiels permettent souvent aux dirigeants de centraliser le pouvoir par le biais de mandats prolongés et de contrôle sur les appareils exécutifs. Par exemple, le modèle présidentiel de la Russie a permis à Vladimir Poutine de s'ancrer au pouvoir par le biais de réformes constitutionnelles et de manipulations politiques. Le manque de surveillance législative significative dans les systèmes présidentiels exacerbe ces tendances, permettant aux dirigeants de contourner les parlements et d'étendre leur règne avec moins de contrôles institutionnels.</span>\n<span class=\"para\">La Biélorussie fournit un autre exemple clair de cette dérive. Depuis 1994, Alyaksandr Loukachenko a maintenu le pouvoir par le biais d'un système présidentiel hautement centralisé, réprimant l'opposition et manipulant les élections pour rester en fonction. Dans ces environnements, l'absence de mécanismes de responsabilité parlementaire a conduit à un régime personnaliste enraciné.</span>\n<span class=\"para\">En revanche, même là où le populisme semi-autocratique et l'illibéralisme ont pris racine en Europe centrale – comme en Hongrie sous Viktor Orbán et dans une moindre mesure en Pologne sous le Parti Droit et Justice (PiS) – les systèmes parlementaires ont encore offert une résistance institutionnelle. Par exemple, bien qu'Orbán ait remodelé la politique hongroise par son propre discours populiste particulier et souvent personnaliste, le système parlementaire hongrois offre théoriquement des voies pour que l'opposition politique future conteste son autorité par le biais d'élections et de votes de défiance, même si ce système est sous pression. Cette adaptabilité est beaucoup plus contrainte dans les systèmes présidentiels, où le pouvoir exécutif est plus difficile à déloger.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Le populisme semi-autocratique et l'illibéralisme en Europe centrale : un défi parlementaire</strong></span>\n<span class=\"para\">La vague populiste qui a déferlé sur l'Europe centrale ces dernières décennies – illustrée par des dirigeants comme Orbán en Hongrie et Jarosław Kaczyński en Pologne – a mis à l'épreuve la résilience des systèmes parlementaires. Bien que ces mouvements aient exploité des préoccupations ou des griefs légitimes concernant le néolibéralisme économique et la mondialisation – en particulier dans le contexte de la sphère post-soviétique, où le mécontentement face aux réformes d'après-guerre froide est profond – leurs tendances autoritaires ont souvent dépassé des limites raisonnables. Les cadres parlementaires dans ces pays, bien qu'en tension, ont continué à offrir des freins et contrepoids qui empêchent la concentration totale du pouvoir entre les mains d'un individu ou d'un parti.</span>\n<span class=\"para\">En Hongrie, par exemple, bien qu'Orbán ait consolidé un contrôle considérable, son parti Fidesz doit encore naviguer dans les complexités des procédures parlementaires, de la formation de coalitions et de la surveillance législative. L'ancien gouvernement du PiS en Pologne, dirigé par Kaczyński, a également fait face à une résistance tant des institutions nationales qu'européennes malgré son agenda populiste. Dans les deux cas, le système parlementaire a offert un contrepoids institutionnel qui est plus difficile à trouver dans les systèmes présidentiels, où les dirigeants exécutifs opèrent souvent avec moins de responsabilité directe envers la législature.</span>\n<span class=\"para\">Même au sein de l'Union européenne, l'influence de la gouvernance parlementaire peut jouer un rôle dans l'atténuation des impulsions autoritaires. Bien qu'elle ne soit pas sans ses propres déficits démocratiques ou d'autres défauts significatifs – comme la nature non élue de la Commission européenne et les défis posés par la centralisation financière de la zone euro – la gouvernance parlementaire de l'UE a des forces notables. Ses institutions, basées sur les principes de contrôle du pouvoir exécutif et de délibération, fournissent un cadre plus large de responsabilité pour les États membres. Ce système de surveillance externe ajoute une autre couche de protection contre la dérive autoritaire observée dans des républiques présidentielles plus isolées.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Comparaisons post-soviétiques : leçons d'Asie centrale et au-delà</strong></span>\n<span class=\"para\">En comparant les systèmes parlementaires d'Europe centrale aux systèmes présidentiels des républiques post-soviétiques comme le Kazakhstan, l'Ouzbékistan et le Turkménistan, les différences deviennent encore plus marquées. Dans ces pays, les dirigeants ont utilisé le modèle présidentiel pour cimenter leur règne, souvent pendant des décennies. Les changements constitutionnels, les élections manipulées et la répression de l'opposition politique sont devenus des caractéristiques de ces régimes. Le manque de mécanismes de responsabilité parlementaire dans de tels États crée des conditions pour un autoritarisme à long terme, où le changement politique n'est possible que par des moyens révolutionnaires plutôt que par des processus démocratiques.</span>\n<span class=\"para\">Ukrainе offre un cas intermédiaire intéressant. Depuis son indépendance en 1991, l'Ukraine a oscillé entre des modèles parlementaires et présidentiels, résultant en un système hybride. Ce système a parfois entravé la gouvernance en raison des intérêts conflictuels du parlement et de la présidence. Cependant, les luttes récentes de l'Ukraine pour la démocratie, en particulier après la révolution Euromaidan de 2014 et l'invasion russe de 2022, soulignent l'importance des vérifications parlementaires sur le pouvoir présidentiel. Alors que l'Ukraine continue de naviguer dans ses défis politiques, les éléments parlementaires de son système pourraient s'avérer critiques dans ses efforts pour se stabiliser, se démocratiser et résister aux menaces extérieures.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Le cas de la résilience parlementaire en Europe centrale</strong></span>\n<span class=\"para\">L'expérience de l'Europe centrale avec les systèmes parlementaires souligne leur valeur en tant qu'outil pour maintenir la responsabilité démocratique et la stabilité. Bien que le populisme et l'illibéralisme posent des défis significatifs, les structures parlementaires offrent des mécanismes pour atténuer les tendances autoritaires, garantissant qu'aucun dirigeant ne puisse consolider un niveau de pouvoir qui soit incontrôlé par nature. La capacité de tenir des élections anticipées, de retirer des dirigeants par des votes de défiance et d'exiger une plus grande responsabilité législative sont des avantages clés que les systèmes présidentiels manquent souvent.</span>\n<span class=\"para\">Alors que l'Europe centrale et orientale continue d'évoluer politiquement, le modèle parlementaire reste une garantie vitale contre la dérive vers l'autoritarisme observée dans de nombreuses républiques présidentielles. Bien que les systèmes parlementaires ne soient pas à l'abri des défis, leur flexibilité et leurs freins et contrepoids intégrés fournissent la meilleure base pour maintenir la gouvernance démocratique dans une ère d'instabilité politique croissante.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>est un internationaliste et consultant stratégique vivant actuellement à Francfort, en Allemagne, axé sur les affaires européennes et pan-américaines.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Poljska i druge zemlje Srednje Europe – uključujući Mađarsku, Češku i Slovačku – uživaju strukturnu prednost koju mnoge predsjedničke republike, posebno one dalje na istoku poput Bjelorusije, Rusije i Ukrajine, nemaju. Unatoč političkoj turbulenciji tijekom protekla dva desetljeća, uključujući uspon polu-autoritativnih, populističkih pokreta u 2000-ima i 2010-ima, ove nacije imaju koristi od parlamentarnog sustava koji pruža veću fleksibilnost i mehanizme odgovornosti u usporedbi s predsjedničkim sustavima.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fleksibilnost i odgovornost vođenja u parlamentarnim sustavima</strong></span>\n<span class=\"para\">Jedna od ključnih snaga parlamentarnih sustava je njihova sposobnost brzog prilagođavanja promjenjivim političkim okolnostima. Redoviti parlamentarni izbori, u kombinaciji s mogućnošću izvanrednih izbora, nude odgovornost koju predsjednički sustavi nemaju. U Srednjoj Europi, to omogućava vladama da brzo odgovore na političke krize bez da budu zaključane u krutim višegodišnjim predsjedničkim mandatima. Na primjer, u vremenima unutarnjih podjela ili javnog nezadovoljstva, izglasavanje nepovjerenja može brzo ukloniti neučinkovite vođe i pokrenuti nove izbore, stvarajući fluidnije i dinamičnije političko okruženje.</span>\n<span class=\"para\">Nasuprot tome, predsjednički sustavi – poput onih u Bjelorusiji i Rusiji – obično daju šefu države fiksne mandate, što otežava zamjenu neučinkovitih ili nepopularnih vođa između izbora. Ova krutost može koncentrirati moć u rukama jedne osobe, povećavajući rizik od personalističkog oblika autoritarne vladavine. Parlamentarni sustavi Srednje Europe, omogućujući promjene vođenja kroz zakonodavne procese, smanjuju ovaj rizik sprječavanjem nekontroliranog nakupljanja moći u jednom uredu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Europska parlamentarna tradicija: stabilnost i prilagodba</strong></span>\n<span class=\"para\">Usvajanje parlamentarnih sustava u Srednjoj i Istočnoj Europi ima duboke korijene u političkoj evoluciji Europe. Nakon kolapsa imperijalnih i monarhijskih režima nakon Prvog svjetskog rata, mnoge europske zemlje – uključujući novoformirane države poput Poljske i Čehoslovačke – prihvatile su parlamentarnu vlast. Ovaj model vlasti, izveden iz Westminsterskog sustava Ujedinjenog Kraljevstva, pokazao se otpornim u velikom dijelu Europe, omogućujući veće provjere izvršne vlasti i potičući izgradnju koalicija unutar zakonodavnih tijela. Walter Bagehot, istaknuti britanski politički analitičar iz 19. stoljeća, naglasio je važnost ovih provjera, posebno u osiguravanju da vlade ostanu odgovorne i prilagodljive.</span>\n<span class=\"para\">Čak i suočena s autoritarnim pokretima tijekom međuratnog razdoblja, europska parlamentarna tradicija preživjela je. Iako su fašistički režimi u zemljama poput Italije i Njemačke privremeno ometali parlamentarnu vlast, oporavci viđeni u razdoblju Hladnog rata nakon Drugog svjetskog rata doveli su do obnove parlamentarnih sustava u mnogim dijelovima Europe. U Srednjoj i Istočnoj Europi, post-sovjetske tranzicije 1990-ih dodatno su ojačale vrijednost parlamentarnih struktura kao zaštitu protiv centralizirane autoritarne vlasti.</span>\n<span class=\"para\">Uspjeh parlamentarnih sustava u Zapadnoj Europi – poput onih u Beneluxu, Njemačkoj i Skandinaviji – poslužio je kao ključni model za Srednju Europu nakon Hladnog rata. Španjolska, Portugal i Grčka obnovili su parlamentarnu vlast 1970-ih, dodatno pokazujući njezinu stabilizirajuću ulogu. Unatoč čestim kolapsima vlade u Italiji, njezin parlamentarni sustav, poput onih u Ujedinjenom Kraljevstvu, Irskoj, Austriji i Švicarskoj, pokazao je značajnu razinu demokratske otpornosti. Ovi primjeri utjecali su ne samo na Poljsku, Mađarsku i Češku u 1990-ima, već i na tranzicije na Balkanu, gdje su zemlje poput Bugarske, Rumunjske i čak post-jugoslavenskih nacija poput Hrvatske i Srbije usvojile parlamentarne okvire vitalne za svoju demokratsku konsolidaciju.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Autoritarni odmak u predsjedničkim sustavima: europska perspektiva</strong></span>\n<span class=\"para\">U oštrom kontrastu, mnoge post-sovjetske države koje su usvojile predsjedničke sustave – poput Rusije, Bjelorusije i republika Srednje Azije – svjedočile su odmaknuću prema autoritarizmu od 1990-ih i 2000-ih. Predsjednički sustavi često omogućuju vođama da centraliziraju moć kroz produžene mandate i kontrolu nad izvršnim aparatima. Na primjer, ruski predsjednički model omogućio je Vladimiru Putinu da učvrsti svoju vlast kroz ustavne reforme i političku manipulaciju. Nedostatak značajne zakonodavne nadzora u predsjedničkim sustavima pogoršava ove tendencije, omogućujući vođama da marginaliziraju parlamente i produže svoju vladavinu s manje institucionalnih provjera.</span>\n<span class=\"para\">Bjelorusija pruža još jedan jasan primjer ovog odmaknuća. Od 1994. godine, Alyaksandr Lukashenka održava vlast kroz visoko centralizirani predsjednički sustav, suzbijajući oporbu i manipulirajući izborima kako bi ostao na vlasti. U tim okruženjima, odsutnost mehanizama parlamentarne odgovornosti dovela je do učvršćenog personalističkog vladanja.</span>\n<span class=\"para\">Nasuprot tome, čak i gdje je polu-autoritativni populizam i illiberalizam ukorijenjen u Srednjoj Europi – poput Mađarske pod Viktorom Orbánom i u manjoj mjeri Poljske pod strankom Pravo i pravda (PiS) – parlamentarni sustavi su još uvijek nudili institucionalni otpor. Na primjer, dok je Orbán preoblikovao mađarsku politiku kroz svoju posebnu i često personalističku verziju populističke retorike, mađarski parlamentarni sustav teoretski pruža putove za buduću političku oporbu da izazove njegov autoritet kroz izbore i izglasavanje nepovjerenja, čak i ako je ovaj sustav pod pritiskom. Ova prilagodljivost je daleko više ograničena u predsjedničkim sustavima, gdje je izvršna vlast teže ukloniti.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Polu-autoritativni populizam i illiberalizam u Srednjoj Europi: parlamentarni izazov</strong></span>\n<span class=\"para\">Populistički val koji je zahvatio Srednju Europu u posljednjim desetljećima – primjerice vođe poput Orbána u Mađarskoj i Jarosława Kaczyńskog u Poljskoj – testirao je otpornost parlamentarnih sustava. Iako su ti pokreti iskoristili legitimne brige ili pritužbe vezane uz ekonomski neoliberalizam i globalizaciju – posebno u kontekstu post-sovjetske sfere, gdje nezadovoljstvo s post-hladnoratovskim reformama duboko leži – njihove autoritarne tendencije često su nadmašile razumnu granicu. Parlamentarni okviri u tim zemljama, iako pod pritiskom, nastavili su nuditi provjere i ravnoteže koje sprječavaju potpunu koncentraciju moći u rukama bilo koje pojedine osobe ili stranke.</span>\n<span class=\"para\">U Mađarskoj, na primjer, iako je Orbán konsolidirao značajnu kontrolu, njegova stranka Fidesz još uvijek mora navigirati složenostima parlamentarnih procedura, izgradnje koalicija i zakonodavnog nadzora. Bivša PiS vlada u Poljskoj, koju je vodio Kaczyński, također se suočila s otporom kako od domaćih tako i od europskih institucija unatoč svom populističkom programu. U oba slučaja, parlamentarni sustav ponudio je institucionalnu protutežu koja je teže pronaći u predsjedničkim sustavima, gdje izvršni vođe često djeluju s manje izravne odgovornosti prema zakonodavnom tijelu.</span>\n<span class=\"para\">Čak i unutar Europske unije, utjecaj parlamentarne vlasti može igrati ulogu u ublažavanju autoritarnih impulsa. Iako nije bez vlastitih demokratskih deficita ili drugih značajnih nedostataka – poput neizabranog karaktera Europske komisije i izazova koje postavlja financijska centralizacija Eurozone – parlamentarna vlast EU-a ima značajne prednosti. Njene institucije, temeljene na načelima provjera izvršne vlasti i rasprave, pružaju širi okvir odgovornosti za države članice. Ovaj sustav vanjskog nadzora dodaje još jedan sloj zaštite protiv autoritarnog odmaknuća viđenog u izoliranim predsjedničkim republikama.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-sovjetske usporedbe: lekcije iz Srednje Azije i šire</strong></span>\n<span class=\"para\">Kada se uspoređuju parlamentarni sustavi Srednje Europe s predsjedničkim sustavima post-sovjetskih republika poput Kazahstana, Uzbekistana i Turkmenistana, razlike postaju još izraženije. U tim zemljama, vođe su koristili predsjednički model kako bi učvrstili svoju vlast, često desetljećima. Ustavne promjene, manipulirani izbori i suzbijanje političke oporbe postali su obilježja tih režima. Nedostatak mehanizama parlamentarne odgovornosti u takvim državama stvara uvjete za dugotrajni autoritarizam, gdje je politička promjena moguća samo kroz revolucionarne metode, a ne kroz demokratske procese.</span>\n<span class=\"para\">Ukrajina nudi zanimljiv slučaj srednje razine. Od stjecanja neovisnosti 1991. godine, Ukrajina je oscilirala između parlamentarnih i predsjedničkih modela, rezultirajući hibridnim sustavom. Ovaj sustav je ponekad ometao upravljanje zbog sukobljenih interesa parlamenta i predsjedništva. Međutim, nedavne borbe Ukrajine za demokraciju, posebno nakon revolucije Euromaidan 2014. i ruske invazije 2022., ističu važnost parlamentarnih provjera na predsjedničku vlast. Dok Ukrajina nastavlja navigirati svojim političkim izazovima, parlamentarni elementi njezinog sustava mogli bi se pokazati ključnima u njenim naporima da stabilizira, demokratizira i odupre se vanjskim prijetnjama.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Argument za parlamentarnu otpornost u Srednjoj Europi</strong></span>\n<span class=\"para\">Iskustvo Srednje Europe s parlamentarnim sustavima naglašava njihovu vrijednost kao alata za održavanje demokratske odgovornosti i stabilnosti. Iako populizam i illiberalizam predstavljaju značajne izazove, parlamentarne strukture nude mehanizme za ublažavanje autoritarnih tendencija, osiguravajući da nijedan vođa ne može konsolidirati razinu moći koja je nekontrolirana po prirodi. Sposobnost održavanja izvanrednih izbora, uklanjanja vođa kroz izglasavanje nepovjerenja i zahtijevanja veće zakonodavne odgovornosti, ključne su prednosti koje predsjednički sustavi često nemaju.</span>\n<span class=\"para\">Dok Srednja i Istočna Europa nastavljaju politički evoluirati, parlamentarni model ostaje vitalna zaštita protiv odmaknuća prema autoritarizmu viđenom u mnogim predsjedničkim republikama. Iako parlamentarni sustavi nisu imuni na izazove, njihova fleksibilnost i ugrađene provjere i ravnoteže pružaju najbolju osnovu za održavanje demokratske vlasti u eri sve veće političke nestabilnosti.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>je internacionalist i strateški konzultant koji trenutno živi u Frankfurtu, Njemačka, fokusiran na europske i pan-američke poslove.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Lengyelország és más közép-európai országok – köztük Magyarország, a Cseh Köztársaság és Szlovákia – olyan strukturális előnnyel rendelkeznek, amely sok elnöki köztársaságra, különösen a keletebbre fekvő országokra, mint Belarusz, Oroszország és Ukrajna, nem jellemző. A politikai turbulenciák ellenére az elmúlt két évtizedben, beleértve a 2000-es és 2010-es években megjelenő félautoriter, populista mozgalmakat, ezek az országok parlamenti rendszerekből profitálnak, amelyek nagyobb rugalmasságot és elszámoltathatósági mechanizmusokat kínálnak az elnöki rendszerekhez képest.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Rugalmasság és vezetői elszámoltathatóság a parlamenti rendszerekben</strong></span>\n<span class=\"para\">A parlamenti rendszerek egyik kulcsfontosságú ereje, hogy képesek gyorsan alkalmazkodni a változó politikai körülményekhez. A rendszeres parlamenti választások, a gyors választások lehetőségével kombinálva, olyan reagálóképességet kínálnak, amely az elnöki rendszerekből hiányzik. Közép-Európában ez lehetővé teszi a kormányok számára, hogy gyorsan reagáljanak a politikai válságokra anélkül, hogy merev, több éves elnöki ciklusokba lennének zárva. Például belső megosztottság vagy közpublicum elégedetlensége esetén a bizalmatlansági szavazás gyorsan eltávolíthatja a hatástalan vezetőket, és új választásokat indíthat, létrehozva egy folyékonyabb és dinamikusabb politikai környezetet.</span>\n<span class=\"para\">Ezzel szemben az elnöki rendszerek – mint amilyenek Belaruszban és Oroszországban láthatók – jellemzően rögzített hivatali időszakokat biztosítanak az államfő számára, ami megnehezíti a hatástalan vagy népszerűtlen vezetők leváltását a választások között. Ez a merevség a hatalom egy személy kezében való koncentrálódásához vezethet, növelve a személyi autoriter uralom kockázatát. Közép-Európa parlamenti rendszerei, lehetővé téve a vezetői váltásokat a jogalkotási folyamatokon keresztül, csökkentik ezt a kockázatot azáltal, hogy megakadályozzák a hatalom ellenőrizetlen felhalmozódását egyetlen hivatalban.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Az európai parlamenti hagyomány: stabilitás és alkalmazkodás</strong></span>\n<span class=\"para\">Közép- és Kelet-Európa parlamenti rendszerekhez való alkalmazkodása mély gyökerekkel bír Európa politikai fejlődésében. Az első világháború után a birodalmi és monarchikus rendszerek összeomlása után sok európai ország – köztük az újonnan létrejött államok, mint Lengyelország és Csehszlovákia – elfogadta a parlamenti kormányzást. Ez a kormányzati modell, amely az Egyesült Királyság Westminster rendszeréből származik, sok részén Európának ellenállónak bizonyult, lehetővé téve a végrehajtó hatalom nagyobb ellenőrzését és a koalícióképződést a törvényhozásban. Walter Bagehot, a 19. századi brit politikai elemző hangsúlyozta ezeknek az ellenőrzéseknek a fontosságát, különösen abban, hogy biztosítsák a kormányok elszámoltathatóságát és alkalmazkodóképességét.</span>\n<span class=\"para\">Még az autoriter mozgalmakkal szemben is a két világháború közötti időszakban, Európa parlamenti hagyománya fennmaradt. Bár a fasiszta rendszerek, mint Olaszországban és Németországban, ideiglenesen megzavarták a parlamenti kormányzást, a második világháború utáni hidegháborús időszakban tapasztalt helyreállítások számos európai országban a parlamenti rendszerek helyreállítását hozták. Közép- és Kelet-Európában a posztszovjet átmenetek az 1990-es években tovább erősítették a parlamenti struktúrák értékét, mint a központosított autoriter uralom elleni védelmet.</span>\n<span class=\"para\">A parlamenti rendszerek sikeressége Nyugat-Európában – mint a Benelux országokban, Németországban és Skandináviában – kulcsfontosságú modellként szolgált Közép-Európa számára a hidegháború után. Spanyolország, Portugália és Görögország az 1970-es években helyreállította a parlamenti kormányzást, tovább demonstrálva stabilizáló szerepét. Annak ellenére, hogy Olaszország gyakori kormányzati összeomlásai, parlamenti rendszere, mint az Egyesült Királyság, Írország, Ausztria és Svájc rendszerei, jelentős mértékű demokratikus ellenállást mutatott. Ezek a példák nemcsak Lengyelországot, Magyarországot és a Cseh Köztársaságot befolyásolták az 1990-es években, hanem a Balkán átmeneteit is, ahol olyan országok, mint Bulgária, Románia és még a poszt-jugoszláv nemzetek, mint Horvátország és Szerbia, parlamenti kereteket fogadtak el, amelyek létfontosságúak voltak demokratikus konszolidációjukhoz.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Az autoriter elmozdulás az elnöki rendszerekben: európai perspektíva</strong></span>\n<span class=\"para\">Éles ellentétben, sok posztszovjet állam, amely elnöki rendszereket fogadott el – mint Oroszország, Belarusz és Közép-Ázsia köztársaságai – az 1990-es és 2000-es évek óta az autoritarizmus felé való elmozdulást tapasztalták. Az elnöki rendszerek gyakran lehetővé teszik a vezetők számára, hogy központosítsák a hatalmat a meghosszabbított ciklusok és a végrehajtó apparátusok feletti ellenőrzés révén. Például Oroszország elnöki modellje lehetővé tette Vlagyimir Putyin számára, hogy alkotmányos reformok és politikai manipuláció révén megszilárdítsa hatalmát. Az elnöki rendszerekben a jelentős jogalkotási felügyelet hiánya súlyosbítja ezeket a tendenciákat, lehetővé téve a vezetők számára, hogy félreállítsák a parlamenteket, és kevesebb intézményi ellenőrzéssel meghosszabbítsák uralmukat.</span>\n<span class=\"para\">Belarusz egy másik világos példát nyújt erre az elmozdulásra. 1994 óta Aljakszandr Lukasenka egy rendkívül központosított elnöki rendszeren keresztül tartja hatalmát, elnyomva az ellenzéket és manipulálva a választásokat, hogy hivatalban maradhasson. Ezekben a környezetekben a parlamenti elszámoltathatósági mechanizmusok hiánya a személyi uralom megszilárdulásához vezetett.</span>\n<span class=\"para\">Ezzel szemben, még ahol félautoriter populizmus és illiberális irányzatok gyökereztek Közép-Európában – mint Magyarországon Viktor Orbán alatt és kisebb mértékben Lengyelországban a Jog és Igazságosság Párt (PiS) alatt – a parlamenti rendszerek még mindig intézményi ellenállást kínáltak. Például, míg Orbán a saját különleges és gyakran személyi populista retorikájával átalakította a magyar politikát, Magyarország parlamenti rendszere elméletileg lehetőségeket biztosít a jövőbeli politikai ellenzék számára, hogy kihívja hatalmát választások és bizalmatlansági szavazások révén, még ha ez a rendszer nyomás alatt is áll. Ez a rugalmasság sokkal korlátozottabb az elnöki rendszerekben, ahol a végrehajtó hatalom eltávolítása nehezebb.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Félautoriter populizmus és illiberalizmus Közép-Európában: parlamenti kihívás</strong></span>\n<span class=\"para\">A populista hullám, amely az elmúlt évtizedekben végigsöpört Közép-Európán – olyan vezetők példájával, mint Orbán Magyarországon és Jarosław Kaczyński Lengyelországban – próbára tette a parlamenti rendszerek ellenállását. Míg ezek a mozgalmak jogos aggodalmakra vagy sérelmekre építettek a gazdasági neoliberalizmussal és globalizációval kapcsolatban – különösen a posztszovjet térség kontextusában, ahol a hidegháború utáni reformokkal szembeni elégedetlenség mélyen gyökerezik – autoriter tendenciáik gyakran túlléptek a ésszerű határokon. Ezekben az országokban a parlamenti keretek, bár nyomás alatt állnak, továbbra is ellenőrzéseket és egyensúlyokat kínálnak, amelyek megakadályozzák a hatalom teljes koncentrációját egyetlen egyén vagy párt kezében.</span>\n<span class=\"para\">Például Magyarországon, bár Orbán jelentős ellenőrzést konszolidált, Fidesz pártjának még mindig navigálnia kell a parlamenti eljárások, a koalícióképzés és a jogalkotási felügyelet bonyolultságain. Lengyelország korábbi PiS kormánya, amelyet Kaczyński vezetett, hasonlóan ellenállással szembesült mind a hazai, mind az európai intézmények részéről, annak ellenére, hogy populista napirendje volt. Mindkét esetben a parlamenti rendszer olyan intézményi ellenállást kínált, amely nehezebben található meg az elnöki rendszerekben, ahol a végrehajtó vezetők gyakran kevesebb közvetlen elszámoltathatósággal működnek a törvényhozás felé.</span>\n<span class=\"para\">Még az Európai Unió keretein belül is a parlamenti kormányzás hatása szerepet játszhat az autoriter impulzusok mérséklésében. Bár nem mentes a saját demokratikus hiányosságaitól vagy más jelentős hibáitól – mint az Európai Bizottság megválasztatlan jellege és az Eurozóna pénzügyi központosításából fakadó kihívások – az EU parlamenti kormányzása figyelemre méltó erősségekkel bír. Intézményei, amelyek a végrehajtó hatalom ellenőrzésének és a megvitatás elvein alapulnak, szélesebb keretet biztosítanak az elszámoltathatóságra a tagállamok számára. Ez a külső felügyeleti rendszer egy újabb védelmi réteget ad az autoriter elmozdulás ellen, amely a több izolált elnöki köztársaságban megfigyelhető.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Posztszovjet összehasonlítások: tanulságok Közép-Ázsiából és azon túl</strong></span>\n<span class=\"para\">Amikor Közép-Európa parlamenti rendszereit összehasonlítjuk a posztszovjet köztársaságok, mint Kazahsztán, Üzbegisztán és Türkmenisztán elnöki rendszereivel, a különbségek még élesebbé válnak. Ezekben az országokban a vezetők az elnöki modellt használták uralmuk megszilárdítására, gyakran évtizedekre. Az alkotmányos változások, manipulált választások és a politikai ellenzék elnyomása ezeknek a rendszereknek a védjegyévé váltak. A parlamenti elszámoltathatósági mechanizmusok hiánya ilyen államokban hosszú távú autoritarizmushoz vezet, ahol a politikai változás csak forradalmi eszközökkel lehetséges, nem pedig demokratikus folyamatok révén.</span>\n<span class=\"para\">Ukrajna érdekes középutas esetet kínál. 1991 óta, függetlensége óta, Ukrajna a parlamenti és elnöki modellek között ingadozott, ami hibrid rendszert eredményezett. Ez a rendszer időnként gátolta a kormányzást a parlament és az elnökség ellentétes érdekei miatt. Azonban Ukrajna legutóbbi demokratikus küzdelmei, különösen a 2014-es Euromaidan forradalom és a 2022-es orosz invázió után, hangsúlyozzák a parlamenti ellenőrzések fontosságát az elnöki hatalom felett. Ahogy Ukrajna tovább navigál politikai kihívásain, a rendszerének parlamenti elemei kritikusak lehetnek stabilizálási, demokratizálási és külső fenyegetésekkel szembeni ellenállási erőfeszítéseiben.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A parlamenti ellenállás esete Közép-Európában</strong></span>\n<span class=\"para\">Közép-Európa parlamenti rendszerekkel kapcsolatos tapasztalatai hangsúlyozzák azok értékét a demokratikus elszámoltathatóság és stabilitás fenntartásának eszközeként. Míg a populizmus és illiberalizmus jelentős kihívásokat jelentenek, a parlamenti struktúrák olyan mechanizmusokat kínálnak, amelyek mérséklik az autoriter tendenciákat, biztosítva, hogy egyetlen vezető se tudjon olyan szintű hatalmat konszolidálni, amely természeténél fogva ellenőrizetlen. A gyors választások tartásának, a vezetők bizalmatlansági szavazásokkal való eltávolításának és a nagyobb jogalkotási elszámoltathatóság követelésének képessége kulcsfontosságú előnyök, amelyek gyakran hiányoznak az elnöki rendszerekből.</span>\n<span class=\"para\">Ahogy Közép- és Kelet-Európa politikailag tovább fejlődik, a parlamenti modell továbbra is létfontosságú védelmet nyújt az autoritarizmus felé való elmozdulás ellen, amely sok elnöki köztársaságban megfigyelhető. Míg a parlamenti rendszerek nem immunisak a kihívásokra, rugalmasságuk és beépített ellenőrzéseik és egyensúlyaik a legjobb alapot biztosítják a demokratikus kormányzás fenntartásához a politikai instabilitás növekvő korszakában.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>egy internacionalista és stratégiai tanácsadó, aki jelenleg Frankfurtban, Németországban él, és az európai és pán-amerikai ügyekre összpontosít.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">La Polonia e altri paesi dell'Europa centrale – inclusi Ungheria, Repubblica Ceca e Slovacchia – godono di un vantaggio strutturale che molte repubbliche presidenziali, specialmente quelle più a est come Bielorussia, Russia e Ucraina, non hanno. Nonostante la turbolenza politica degli ultimi due decenni, inclusa l'ascesa di movimenti semi-autoritari e populisti negli anni 2000 e 2010, queste nazioni beneficiano di sistemi parlamentari che offrono maggiore flessibilità e meccanismi di responsabilità rispetto ai sistemi presidenziali.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flessibilità e responsabilità dei leader nei sistemi parlamentari</strong></span>\n<span class=\"para\">Una delle principali forze dei sistemi parlamentari è la loro capacità di adattarsi rapidamente alle circostanze politiche in cambiamento. Le elezioni parlamentari regolari, unite alla possibilità di elezioni anticipate, offrono una reattività che i sistemi presidenziali mancano. In Europa centrale, questo consente ai governi di rispondere rapidamente alle crisi politiche senza essere bloccati in rigidi mandati presidenziali pluriennali. Ad esempio, in tempi di divisione interna o insoddisfazione pubblica, un voto di sfiducia può rimuovere rapidamente leader inefficaci e innescare nuove elezioni, creando un ambiente politico più fluido e dinamico.</span>\n<span class=\"para\">Al contrario, i sistemi presidenziali – come quelli visti in Bielorussia e Russia – di solito concedono al capo dello stato mandati fissi in carica, rendendo difficile sostituire leader inefficaci o impopolari tra le elezioni. Questa rigidità può concentrare il potere nelle mani di una sola persona, aumentando il rischio di una forma personalista di governo autoritario. I sistemi parlamentari dell'Europa centrale, consentendo cambiamenti di leadership attraverso processi legislativi, riducono questo rischio prevenendo l'accumulo incontrollato di potere in un'unica carica.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La tradizione parlamentare europea: stabilità e adattamento</strong></span>\n<span class=\"para\">L'adozione di sistemi parlamentari da parte dell'Europa centrale e orientale ha radici profonde nell'evoluzione politica europea. Dopo il crollo dei regimi imperiali e monarchici dopo la Prima Guerra Mondiale, molti paesi europei – inclusi stati appena costituiti come Polonia e Cecoslovacchia – hanno abbracciato il governo parlamentare. Questo modello di governo, derivato dal sistema Westminster del Regno Unito, si è dimostrato resiliente in gran parte d'Europa, consentendo maggiori controlli sull'autorità esecutiva e promuovendo la costruzione di coalizioni all'interno delle legislature. Walter Bagehot, un importante analista politico britannico del XIX secolo, ha sottolineato l'importanza di questi controlli, in particolare per garantire che i governi rimangano responsabili e adattabili.</span>\n<span class=\"para\">Anche di fronte ai movimenti autoritari durante il periodo tra le due guerre, la tradizione parlamentare europea è sopravvissuta. Sebbene i regimi fascisti in paesi come Italia e Germania abbiano temporaneamente interrotto il governo parlamentare, le riprese viste nel periodo della Guerra Fredda dopo la Seconda Guerra Mondiale hanno visto il ripristino dei sistemi parlamentari in molte parti d'Europa. In Europa centrale e orientale, le transizioni post-sovietiche degli anni '90 hanno ulteriormente rafforzato il valore delle strutture parlamentari come salvaguardie contro il governo autoritario centralizzato.</span>\n<span class=\"para\">Il successo dei sistemi parlamentari nell'Europa occidentale – come nei paesi del Benelux, in Germania e in Scandinavia – ha servito da modello chiave per l'Europa centrale dopo la Guerra Fredda. Spagna, Portogallo e Grecia hanno ripristinato il governo parlamentare negli anni '70, dimostrando ulteriormente il suo ruolo stabilizzante. Nonostante i frequenti crolli di governo in Italia, il suo sistema parlamentare, come quelli del Regno Unito, Irlanda, Austria e Svizzera, ha mostrato un significativo grado di resilienza democratica. Questi esempi hanno influenzato non solo Polonia, Ungheria e Repubblica Ceca negli anni '90, ma anche le transizioni nei Balcani, dove paesi come Bulgaria, Romania e persino nazioni post-jugoslave come Croazia e Serbia hanno adottato quadri parlamentari vitali per la loro consolidazione democratica.</span>\n<span class=\"para\"><strong>La deriva autoritaria nei sistemi presidenziali: una prospettiva europea</strong></span>\n<span class=\"para\">In netto contrasto, molti stati post-sovietici che hanno adottato sistemi presidenziali – come Russia, Bielorussia e le repubbliche dell'Asia centrale – hanno assistito a una deriva verso l'autoritarismo dagli anni '90 e 2000. I sistemi presidenziali spesso consentono ai leader di centralizzare il potere attraverso mandati prolungati e il controllo sugli apparati esecutivi. Ad esempio, il modello presidenziale della Russia ha permesso a Vladimir Putin di consolidare il suo potere attraverso riforme costituzionali e manipolazioni politiche. La mancanza di un significativo controllo legislativo nei sistemi presidenziali aggrava queste tendenze, consentendo ai leader di emarginare i parlamenti e prolungare il loro governo con meno controlli istituzionali.</span>\n<span class=\"para\">La Bielorussia fornisce un altro chiaro esempio di questa deriva. Dal 1994, Alyaksandr Lukashenka ha mantenuto il potere attraverso un sistema presidenziale altamente centralizzato, sopprimendo l'opposizione e manipolando le elezioni per rimanere in carica. In questi ambienti, l'assenza di meccanismi di responsabilità parlamentare ha portato a un governo personalista radicato.</span>\n<span class=\"para\">Al contrario, anche dove il populismo semi-autoritario e l'illiberalismo hanno preso piede in Europa centrale – come in Ungheria sotto Viktor Orbán e in misura minore in Polonia sotto il Partito Diritto e Giustizia (PiS) – i sistemi parlamentari hanno comunque offerto resistenza istituzionale. Ad esempio, mentre Orbán ha rimodellato la politica ungherese attraverso la sua particolare e spesso personalista versione della retorica populista, il sistema parlamentare dell'Ungheria teoricamente fornisce vie per una futura opposizione politica per sfidare la sua autorità attraverso elezioni e voti di sfiducia, anche se questo sistema è sotto pressione. Questa adattabilità è molto più limitata nei sistemi presidenziali, dove il potere esecutivo è più difficile da rimuovere.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Populismo semi-autoritario e illiberalismo in Europa centrale: una sfida parlamentare</strong></span>\n<span class=\"para\">La ondata populista che ha investito l'Europa centrale negli ultimi decenni – esemplificata da leader come Orbán in Ungheria e Jarosław Kaczyński in Polonia – ha messo alla prova la resilienza dei sistemi parlamentari. Sebbene questi movimenti abbiano fatto leva su preoccupazioni o lamentele legittime riguardo al neoliberalismo economico e alla globalizzazione – specialmente nel contesto della sfera post-sovietica, dove il malcontento per le riforme post-Guerra Fredda è profondo – le loro tendenze autoritarie hanno spesso superato i confini ragionevoli. I quadri parlamentari in questi paesi, sebbene sotto pressione, hanno continuato a offrire controlli e bilanciamenti che impediscono la piena concentrazione del potere nelle mani di un singolo individuo o partito.</span>\n<span class=\"para\">In Ungheria, ad esempio, sebbene Orbán abbia consolidato un notevole controllo, il suo partito Fidesz deve comunque navigare nelle complessità delle procedure parlamentari, della costruzione di coalizioni e del controllo legislativo. Il precedente governo del PiS in Polonia, guidato da Kaczyński, ha affrontato resistenza sia da parte delle istituzioni nazionali che europee nonostante la sua agenda populista. In entrambi i casi, il sistema parlamentare ha offerto un contrappeso istituzionale che è più difficile da trovare nei sistemi presidenziali, dove i leader esecutivi spesso operano con meno responsabilità diretta nei confronti della legislatura.</span>\n<span class=\"para\">Anche all'interno dell'Unione Europea, l'influenza del governo parlamentare può svolgere un ruolo nel mitigare gli impulsi autoritari. Sebbene non sia privo di propri deficit democratici o di altre significative imperfezioni – come la natura non eletta della Commissione Europea e le sfide poste dalla centralizzazione finanziaria della zona euro – il governo parlamentare dell'UE ha notevoli punti di forza. Le sue istituzioni, basate sui principi di controlli sul potere esecutivo e deliberazione, forniscono un quadro più ampio di responsabilità per gli stati membri. Questo sistema di supervisione esterna aggiunge un ulteriore strato di protezione contro la deriva autoritaria vista in repubbliche presidenziali più isolate.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Confronti post-sovietici: lezioni dall'Asia centrale e oltre</strong></span>\n<span class=\"para\">Quando si confrontano i sistemi parlamentari dell'Europa centrale con i sistemi presidenziali delle repubbliche post-sovietiche come Kazakhstan, Uzbekistan e Turkmenistan, le differenze diventano ancora più evidenti. In questi paesi, i leader hanno utilizzato il modello presidenziale per consolidare il loro potere, spesso per decenni. Cambiamenti costituzionali, elezioni manipolate e la soppressione dell'opposizione politica sono diventati i tratti distintivi di questi regimi. La mancanza di meccanismi di responsabilità parlamentare in tali stati crea condizioni per un autoritarismo a lungo termine, dove il cambiamento politico è possibile solo attraverso mezzi rivoluzionari piuttosto che processi democratici.</span>\n<span class=\"para\">L'Ucraina offre un caso interessante di compromesso. Dalla sua indipendenza nel 1991, l'Ucraina ha oscillato tra modelli parlamentari e presidenziali, risultando in un sistema ibrido. Questo sistema ha a volte ostacolato il governo a causa degli interessi contrastanti del parlamento e della presidenza. Tuttavia, le recenti lotte dell'Ucraina per la democrazia, specialmente dopo la rivoluzione di Euromaidan del 2014 e l'invasione russa del 2022, evidenziano l'importanza dei controlli parlamentari sul potere presidenziale. Mentre l'Ucraina continua a navigare nelle sue sfide politiche, gli elementi parlamentari del suo sistema potrebbero rivelarsi critici nei suoi sforzi per stabilizzarsi, democratizzarsi e resistere alle minacce esterne.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Il caso per la resilienza parlamentare in Europa centrale</strong></span>\n<span class=\"para\">L'esperienza dell'Europa centrale con i sistemi parlamentari sottolinea il loro valore come strumento per mantenere la responsabilità democratica e la stabilità. Sebbene il populismo e l'illiberalismo pongano sfide significative, le strutture parlamentari offrono meccanismi per mitigare le tendenze autoritarie, garantendo che nessun leader possa consolidare un livello di potere che sia incontrollato per natura. La possibilità di tenere elezioni anticipate, rimuovere leader attraverso voti di sfiducia e richiedere maggiore responsabilità legislativa sono vantaggi chiave che i sistemi presidenziali spesso mancano.</span>\n<span class=\"para\">Poiché l'Europa centrale e orientale continua a evolversi politicamente, il modello parlamentare rimane una salvaguardia vitale contro la deriva verso l'autoritarismo vista in molte repubbliche presidenziali. Sebbene i sistemi parlamentari non siano immuni a sfide, la loro flessibilità e i controlli e bilanciamenti integrati forniscono la migliore base per mantenere il governo democratico in un'era di crescente instabilità politica.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>è un internazionalista e consulente strategico attualmente residente a Francoforte, in Germania, focalizzato su questioni europee e panamericane.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Polen en andere Centraal-Europese landen – waaronder Hongarije, de Tsjechische Republiek en Slowakije – genieten een structureel voordeel dat veel presidentiële republieken, vooral die verder naar het oosten zoals Wit-Rusland, Rusland en Oekraïne, niet hebben. Ondanks politieke turbulentie in de afgelopen twee decennia, waaronder de opkomst van semi-autoritair, populistische bewegingen in de jaren 2000 en 2010, profiteren deze landen van parlementaire systemen die meer flexibiliteit en mechanismen voor verantwoording bieden in vergelijking met presidentiële systemen.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flexibiliteit en leiderschapsverantwoording in parlementaire systemen</strong></span>\n<span class=\"para\">Een van de belangrijkste sterke punten van parlementaire systemen is hun vermogen om zich snel aan te passen aan veranderende politieke omstandigheden. Regelmatige parlementaire verkiezingen, gecombineerd met de mogelijkheid van vervroegde verkiezingen, bieden een responsiviteit die presidentiële systemen missen. In Centraal-Europa stelt dit regeringen in staat om snel te reageren op politieke crises zonder vast te zitten aan rigide meerjarige presidentiële termijnen. Bijvoorbeeld, in tijden van interne verdeeldheid of publieke onvrede kan een motie van wantrouwen snel ineffectieve leiders verwijderen en nieuwe verkiezingen uitlokken, wat een meer vloeibare en dynamische politieke omgeving creëert.</span>\n<span class=\"para\">In tegenstelling tot presidentiële systemen – zoals die in Wit-Rusland en Rusland – verlenen de meeste presidentiële systemen de staatshoofd vaste termijnen in functie, waardoor het moeilijk is om ineffectieve of impopulaire leiders tussen verkiezingen te vervangen. Deze rigiditeit kan de macht concentreren in de handen van één persoon, wat het risico van een personalistische vorm van autoritair bestuur vergroot. De parlementaire systemen van Centraal-Europa, door leiderschapsveranderingen mogelijk te maken via wetgevende processen, verminderen dit risico door te voorkomen dat de macht ongecontroleerd in één ambt wordt geconcentreerd.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De Europese parlementaire traditie: stabiliteit en aanpassing</strong></span>\n<span class=\"para\">De adoptie van parlementaire systemen in Centraal- en Oost-Europa heeft diepe wortels in de politieke evolutie van Europa. Na de ineenstorting van imperialistische en monarchale regimes na de Eerste Wereldoorlog omarmden veel Europese landen – waaronder nieuw opgerichte staten zoals Polen en Tsjechoslowakije – parlementaire governance. Dit model van bestuur, afgeleid van het Westminster-systeem van het Verenigd Koninkrijk, heeft zich in veel delen van Europa als veerkrachtig bewezen, waardoor er meer controle op de uitvoerende macht mogelijk is en coalitievorming binnen wetgevende lichamen wordt bevorderd. Walter Bagehot, een prominente Britse politieke analist uit de 19e eeuw, benadrukte het belang van deze controles, vooral om ervoor te zorgen dat regeringen verantwoordelijk en aanpasbaar blijven.</span>\n<span class=\"para\">Zelfs in het licht van autoritaire bewegingen tijdens de interbellumperiode overleefde de parlementaire traditie van Europa. Hoewel fascistische regimes in landen zoals Italië en Duitsland tijdelijk de parlementaire governance verstoorden, zagen de herstelperiodes in de Koude Oorlog na de Tweede Wereldoorlog de herstelling van parlementaire systemen in veel delen van Europa. In Centraal- en Oost-Europa versterkten de post-Sovjettransities van de jaren 90 verder de waarde van parlementaire structuren als waarborgen tegen gecentraliseerd autoritair bestuur.</span>\n<span class=\"para\">Het succes van parlementaire systemen in West-Europa – zoals in de Benelux-landen, Duitsland en Scandinavië – diende als een belangrijk model voor Centraal-Europa na de Koude Oorlog. Spanje, Portugal en Griekenland herstelden in de jaren 70 de parlementaire governance, wat de stabiliserende rol verder aantoont. Ondanks de frequente regeringsinstortingen in Italië heeft het parlementaire systeem, net als dat van het VK, Ierland, Oostenrijk en Zwitserland, een aanzienlijke mate van democratische veerkracht getoond. Deze voorbeelden beïnvloedden niet alleen Polen, Hongarije en de Tsjechische Republiek in de jaren 90, maar ook transities op de Balkan, waar landen zoals Bulgarije, Roemenië en zelfs post-Jugo Slavische landen zoals Kroatië en Servië parlementaire kaders aannamen die essentieel waren voor hun democratische consolidatie.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De autoritaire afglijding in presidentiële systemen: een Europese perspectief</strong></span>\n<span class=\"para\">In schril contrast hebben veel post-Sovjetstaten die presidentiële systemen hebben aangenomen – zoals Rusland, Wit-Rusland en de republieken van Centraal-Azië – sinds de jaren 90 en 2000 een afglijding naar autoritarisme meegemaakt. Presidentiële systemen stellen leiders vaak in staat om de macht te centraliseren via verlengde termijnen en controle over uitvoerende apparatusen. Bijvoorbeeld, het presidentiële model van Rusland heeft Vladimir Poetin in staat gesteld zich in de macht te verankeren via grondwetswijzigingen en politieke manipulatie. Het gebrek aan betekenisvolle wetgevende controle in presidentiële systemen verergert deze tendensen, waardoor leiders parlementen kunnen negeren en hun heerschappij met minder institutionele controles kunnen verlengen.</span>\n<span class=\"para\">Wit-Rusland biedt een ander duidelijk voorbeeld van deze afglijding. Sinds 1994 heeft Alyaksandr Loekasjenka de macht behouden via een sterk gecentraliseerd presidentieel systeem, waarbij hij de oppositie onderdrukt en verkiezingen manipuleert om in functie te blijven. In deze omgevingen heeft de afwezigheid van parlementaire verantwoordingsmechanismen geleid tot verankerde personalistische heerschappij.</span>\n<span class=\"para\">In tegenstelling tot dit, zelfs waar semi-autoritair populisme en illiberalisme wortel hebben geschoten in Centraal-Europa – zoals in Hongarije onder Viktor Orbán en in mindere mate Polen onder de Partij van de Wet en Rechtvaardigheid (PiS) – hebben parlementaire systemen nog steeds institutionele weerstand geboden. Bijvoorbeeld, terwijl Orbán de Hongaarse politiek heeft hervormd via zijn eigen specifieke en vaak personalistische versie van populistische retoriek, biedt het parlementaire systeem van Hongarije theoretisch mogelijkheden voor toekomstige politieke oppositie om zijn autoriteit uit te dagen via verkiezingen en moties van wantrouwen, zelfs als dit systeem onder druk staat. Deze aanpasbaarheid is veel meer beperkt in presidentiële systemen, waar het moeilijker is om de uitvoerende macht te ontzetten.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Semi-autoritair populisme en illiberalisme in Centraal-Europa: een parlementaire uitdaging</strong></span>\n<span class=\"para\">De populistische golf die de afgelopen decennia door Centraal-Europa is gegaan – belichaamd door leiders zoals Orbán in Hongarije en Jarosław Kaczyński in Polen – heeft de veerkracht van parlementaire systemen op de proef gesteld. Hoewel deze bewegingen hebben ingespeeld op legitieme zorgen of klachten over economisch neoliberalisme en globalisering – vooral in de context van de post-Sovjet-sfeer, waar onvrede over de post-Koude Oorlog hervormingen diep geworteld is – hebben hun autoritaire tendensen vaak de redelijke grenzen overschreden. De parlementaire kaders in deze landen, hoewel onder druk, hebben blijven bieden wat nodig is om te voorkomen dat de volledige concentratie van macht in de handen van één individu of partij komt.</span>\n<span class=\"para\">In Hongarije, bijvoorbeeld, hoewel Orbán aanzienlijke controle heeft geconsolideerd, moet zijn Fidesz-partij nog steeds de complexiteit van parlementaire procedures, coalitievorming en wetgevende controle navigeren. De voormalige PiS-regering van Polen, geleid door Kaczyński, ondervond ook weerstand van zowel binnenlandse als Europese instellingen, ondanks de populistische agenda. In beide gevallen heeft het parlementaire systeem een institutioneel tegenwicht geboden dat moeilijker te vinden is in presidentiële systemen, waar uitvoerende leiders vaak met minder directe verantwoording aan de wetgevende macht opereren.</span>\n<span class=\"para\">Zelfs binnen de Europese Unie kan de invloed van parlementaire governance een rol spelen bij het mitigeren van autoritaire impulsen. Hoewel het niet zonder zijn eigen democratische tekortkomingen of andere significante tekortkomingen is – zoals de niet-gekozen aard van de Europese Commissie en de uitdagingen die de financiële centralisatie van de eurozone met zich meebrengt – heeft de parlementaire governance van de EU opmerkelijke sterke punten. De instellingen ervan, gebaseerd op de principes van controle op de uitvoerende macht en deliberatie, bieden een breder kader van verantwoording voor lidstaten. Dit systeem van externe controle voegt een extra laag van bescherming toe tegen de autoritaire afglijding die te zien is in meer geïsoleerde presidentiële republieken.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-Sovjet vergelijkingen: lessen uit Centraal-Azië en daarbuiten</strong></span>\n<span class=\"para\">Bij het vergelijken van de parlementaire systemen van Centraal-Europa met de presidentiële systemen van post-Sovjetrepublieken zoals Kazachstan, Oezbekistan en Turkmenistan, worden de verschillen nog duidelijker. In deze landen hebben leiders het presidentiële model gebruikt om hun heerschappij te verankeren, vaak gedurende tientallen jaren. Grondwetswijzigingen, gemanipuleerde verkiezingen en de onderdrukking van politieke oppositie zijn kenmerken van deze regimes geworden. Het gebrek aan mechanismen voor parlementaire verantwoording in dergelijke staten creëert voorwaarden voor langdurig autoritarisme, waarbij politieke verandering alleen mogelijk is via revolutionaire middelen in plaats van democratische processen.</span>\n<span class=\"para\">Oekraïne biedt een interessant tussenliggend geval. Sinds de onafhankelijkheid in 1991 heeft Oekraïne gewankeld tussen parlementaire en presidentiële modellen, wat heeft geleid tot een hybride systeem. Dit systeem heeft soms het bestuur belemmerd vanwege de conflicterende belangen van het parlement en het presidentschap. Echter, de recente worstelingen van Oekraïne voor democratie, vooral na de Euromaidan-revolutie van 2014 en de Russische invasie van 2022, benadrukken het belang van parlementaire controles op presidentiële macht. Terwijl Oekraïne zijn politieke uitdagingen blijft navigeren, kunnen de parlementaire elementen van zijn systeem cruciaal blijken in zijn inspanningen om te stabiliseren, te democratiseren en externe bedreigingen te weerstaan.</span>\n<span class=\"para\"><strong>De zaak voor parlementaire veerkracht in Centraal-Europa</strong></span>\n<span class=\"para\">De ervaring van Centraal-Europa met parlementaire systemen onderstreept hun waarde als een instrument voor het handhaven van democratische verantwoording en stabiliteit. Hoewel populisme en illiberalisme aanzienlijke uitdagingen vormen, bieden parlementaire structuren mechanismen om autoritaire tendensen te mitigeren, waardoor ervoor wordt gezorgd dat geen enkele leider een niveau van macht kan consolideren dat ongecontroleerd van aard is. De mogelijkheid om vervroegde verkiezingen te houden, leiders te verwijderen via moties van wantrouwen en grotere wetgevende verantwoording te eisen, zijn belangrijke voordelen die presidentiële systemen vaak missen.</span>\n<span class=\"para\">Terwijl Centraal- en Oost-Europa politiek blijft evolueren, blijft het parlementaire model een vitale waarborg tegen de afglijding naar autoritarisme die te zien is in veel presidentiële republieken. Hoewel parlementaire systemen niet immuun zijn voor uitdagingen, bieden hun flexibiliteit en ingebouwde checks and balances de beste basis voor het handhaven van democratisch bestuur in een tijdperk van toenemende politieke instabiliteit.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>is een internationalist en strategisch consultant die momenteel in Frankfurt, Duitsland, woont, met een focus op Europese en pan-Amerikaanse aangelegenheden.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Polska i inne kraje Europy Środkowej – w tym Węgry, Czechy i Słowacja – cieszą się strukturalną przewagą, której wiele republik prezydenckich, szczególnie tych bardziej na wschód, takich jak Białoruś, Rosja i Ukraina, nie ma. Pomimo politycznych turbulencji w ciągu ostatnich dwóch dekad, w tym wzrostu półautorytarnych, populistycznych ruchów w latach 2000-2010, te narody korzystają z systemów parlamentarnych, które zapewniają większą elastyczność i mechanizmy odpowiedzialności w porównaniu do systemów prezydenckich.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Elastyczność i odpowiedzialność przywództwa w systemach parlamentarnych</strong></span>\n<span class=\"para\">Jedną z kluczowych zalet systemów parlamentarnych jest ich zdolność do szybkiego dostosowywania się do zmieniających się okoliczności politycznych. Regularne wybory parlamentarne, w połączeniu z możliwością przedterminowych wyborów, oferują reakcję, której brakuje systemom prezydenckim. W Europie Środkowej pozwala to rządom szybko reagować na kryzysy polityczne, nie będąc zamkniętym w sztywnych, wieloletnich kadencjach prezydenckich. Na przykład, w czasach wewnętrznych podziałów lub niezadowolenia publicznego, wotum nieufności może szybko usunąć nieskutecznych liderów i wywołać nowe wybory, tworząc bardziej płynne i dynamiczne środowisko polityczne.</span>\n<span class=\"para\">W przeciwieństwie do tego, systemy prezydenckie – takie jak te obserwowane w Białorusi i Rosji – zazwyczaj przyznają głowie państwa stałe kadencje, co utrudnia zastąpienie nieskutecznych lub niepopularnych liderów między wyborami. Ta sztywność może skoncentrować władzę w rękach jednej osoby, zwiększając ryzyko personalistycznej formy rządów autorytarnych. Systemy parlamentarne Europy Środkowej, umożliwiając zmiany przywództwa poprzez procesy legislacyjne, zmniejszają to ryzyko, zapobiegając niekontrolowanemu gromadzeniu władzy w jednym biurze.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Europejska tradycja parlamentarna: stabilność i adaptacja</strong></span>\n<span class=\"para\">Przyjęcie systemów parlamentarnych w Europie Środkowej i Wschodniej ma głębokie korzenie w politycznej ewolucji Europy. Po upadku imperialnych i monarszych reżimów po I wojnie światowej, wiele krajów europejskich – w tym nowo powstałe państwa, takie jak Polska i Czechosłowacja – przyjęło rząd parlamentarny. Ten model rządu, wywodzący się z brytyjskiego systemu Westminster, okazał się odporny w dużej części Europy, pozwalając na większe kontrole władzy wykonawczej i sprzyjając budowaniu koalicji w ramach legislatur. Walter Bagehot, prominentny brytyjski analityk polityczny XIX wieku, podkreślał znaczenie tych kontroli, szczególnie w zapewnieniu, że rządy pozostają odpowiedzialne i elastyczne.</span>\n<span class=\"para\">Nawet w obliczu ruchów autorytarnych w okresie międzywojennym, europejska tradycja parlamentarna przetrwała. Chociaż reżimy faszystowskie w krajach takich jak Włochy i Niemcy tymczasowo zakłóciły rząd parlamentarny, odbudowy widoczne w okresie zimnej wojny po II wojnie światowej doprowadziły do przywrócenia systemów parlamentarnych w wielu częściach Europy. W Europie Środkowej i Wschodniej, post-sowieckie przejścia lat 90. dodatkowo wzmocniły wartość struktur parlamentarnych jako zabezpieczeń przed scentralizowanym rządem autorytarnym.</span>\n<span class=\"para\">Sukces systemów parlamentarnych w Europie Zachodniej – takich jak w krajach Beneluksu, Niemczech i Skandynawii – stanowił kluczowy model dla Europy Środkowej po zimnej wojnie. Hiszpania, Portugalia i Grecja przywróciły rząd parlamentarny w latach 70., co dodatkowo demonstruje jego stabilizującą rolę. Pomimo częstych upadków rządów we Włoszech, ich system parlamentarny, podobnie jak w przypadku Wielkiej Brytanii, Irlandii, Austrii i Szwajcarii, wykazał znaczną odporność demokratyczną. Te przykłady wpłynęły nie tylko na Polskę, Węgry i Czechy w latach 90., ale także na przejścia na Bałkanach, gdzie takie kraje jak Bułgaria, Rumunia, a nawet postjugosłowiańskie narody, takie jak Chorwacja i Serbia, przyjęły ramy parlamentarne niezbędne do ich demokratycznej konsolidacji.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Autorytarne odchylenie w systemach prezydenckich: europejska perspektywa</strong></span>\n<span class=\"para\">W wyraźnym kontraście, wiele post-sowieckich państw, które przyjęły systemy prezydenckie – takich jak Rosja, Białoruś i republiki Azji Centralnej – od lat 90. i 2000. obserwuje odchylenie w kierunku autorytaryzmu. Systemy prezydenckie często pozwalają liderom na centralizację władzy poprzez wydłużone kadencje i kontrolę nad aparatem wykonawczym. Na przykład, model prezydencki w Rosji pozwolił Władimirowi Putinowi na umocnienie swojej władzy poprzez reformy konstytucyjne i manipulacje polityczne. Brak znaczącej kontroli legislacyjnej w systemach prezydenckich zaostrza te tendencje, umożliwiając liderom pomijanie parlamentów i wydłużanie swoich rządów przy mniejszych kontrolach instytucjonalnych.</span>\n<span class=\"para\">Białoruś stanowi kolejny wyraźny przykład tego odchylenia. Od 1994 roku, Alaksandr Łukaszenka utrzymuje władzę poprzez wysoce scentralizowany system prezydencki, tłumiąc opozycję i manipulując wyborami, aby pozostać na stanowisku. W tych warunkach brak mechanizmów odpowiedzialności parlamentarnej doprowadził do zakorzenienia się rządów personalistycznych.</span>\n<span class=\"para\">W przeciwieństwie do tego, nawet tam, gdzie półautorytarny populizm i illiberalizm zakorzeniły się w Europie Środkowej – jak na Węgrzech pod rządami Viktora Orbána i w mniejszym stopniu w Polsce pod rządami Prawa i Sprawiedliwości (PiS) – systemy parlamentarne nadal oferowały instytucjonalny opór. Na przykład, podczas gdy Orbán przekształcił politykę węgierską poprzez swoją własną, szczególną i często personalistyczną wersję retoryki populistycznej, węgierski system parlamentarny teoretycznie zapewnia drogi dla przyszłej opozycji politycznej do kwestionowania jego władzy poprzez wybory i wotum nieufności, nawet jeśli ten system jest pod presją. Ta elastyczność jest znacznie bardziej ograniczona w systemach prezydenckich, gdzie władzę wykonawczą trudniej jest usunąć.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Półautorytarny populizm i illiberalizm w Europie Środkowej: wyzwanie parlamentarne</strong></span>\n<span class=\"para\">Fala populizmu, która przetoczyła się przez Europę Środkową w ostatnich dziesięcioleciach – exemplifikowana przez liderów takich jak Orbán na Węgrzech i Jarosław Kaczyński w Polsce – wystawiła na próbę odporność systemów parlamentarnych. Chociaż te ruchy wykorzystały uzasadnione obawy lub skargi dotyczące neoliberalizmu gospodarczego i globalizacji – szczególnie w kontekście post-sowieckim, gdzie niezadowolenie z reform po zimnej wojnie jest głębokie – ich autorytarne tendencje często przekraczały rozsądne granice. Ramy parlamentarne w tych krajach, choć pod presją, nadal oferowały kontrole i równowagi, które zapobiegają pełnej koncentracji władzy w rękach jednej osoby lub partii.</span>\n<span class=\"para\">Na Węgrzech, na przykład, chociaż Orbán skonsolidował znaczną kontrolę, jego partia Fidesz musi nadal poruszać się w złożonościach procedur parlamentarnych, budowania koalicji i nadzoru legislacyjnego. Były rząd PiS w Polsce, kierowany przez Kaczyńskiego, podobnie napotykał opór zarówno ze strony krajowych, jak i europejskich instytucji, pomimo swojego populistycznego programu. W obu przypadkach system parlamentarny oferował instytucjonalny przeciwwagę, której trudniej znaleźć w systemach prezydenckich, gdzie liderzy wykonawczy często działają z mniejszą bezpośrednią odpowiedzialnością przed legislaturą.</span>\n<span class=\"para\">Nawet w ramach Unii Europejskiej, wpływ rządów parlamentarnych może odgrywać rolę w łagodzeniu autorytarnych impulsów. Chociaż nie jest wolna od własnych deficytów demokratycznych czy innych istotnych wad – takich jak nieodpowiednia natura Komisji Europejskiej i wyzwania związane z finansową centralizacją strefy euro – rząd parlamentarny UE ma znaczące mocne strony. Jej instytucje, oparte na zasadach kontroli władzy wykonawczej i deliberacji, zapewniają szerszy ramy odpowiedzialności dla państw członkowskich. Ten system zewnętrznego nadzoru dodaje kolejny poziom ochrony przed autorytarnym odchyleniem widocznym w bardziej izolowanych republikach prezydenckich.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Porównania post-sowieckie: lekcje z Azji Centralnej i nie tylko</strong></span>\n<span class=\"para\">Porównując systemy parlamentarne Europy Środkowej z systemami prezydenckimi post-sowieckich republik, takich jak Kazachstan, Uzbekistan i Turkmenistan, różnice stają się jeszcze bardziej wyraźne. W tych krajach liderzy wykorzystali model prezydencki do umocnienia swojej władzy, często przez dziesięciolecia. Zmiany konstytucyjne, manipulowane wybory i tłumienie opozycji politycznej stały się znakami rozpoznawczymi tych reżimów. Brak mechanizmów odpowiedzialności parlamentarnej w takich państwach tworzy warunki dla długoterminowego autorytaryzmu, gdzie zmiana polityczna jest możliwa tylko poprzez środki rewolucyjne, a nie demokratyczne procesy.</span>\n<span class=\"para\">Ukraina stanowi interesujący przypadek pośredni. Od uzyskania niepodległości w 1991 roku, Ukraina oscylowała między modelami parlamentarnymi a prezydenckimi, co skutkowało hybrydowym systemem. System ten czasami utrudniał rządzenie z powodu sprzecznych interesów parlamentu i prezydentury. Jednak niedawne zmagania Ukrainy o demokrację, szczególnie po rewolucji Euromaidan w 2014 roku i inwazji Rosji w 2022 roku, podkreślają znaczenie parlamentarnych kontroli władzy prezydenckiej. W miarę jak Ukraina nadal zmaga się z wyzwaniami politycznymi, elementy parlamentarne jej systemu mogą okazać się kluczowe w jej wysiłkach na rzecz stabilizacji, demokratyzacji i oporu przed zewnętrznymi zagrożeniami.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Argument na rzecz odporności parlamentarnych w Europie Środkowej</strong></span>\n<span class=\"para\">Doświadczenie Europy Środkowej z systemami parlamentarnymi podkreśla ich wartość jako narzędzia do utrzymania demokratycznej odpowiedzialności i stabilności. Chociaż populizm i illiberalizm stanowią istotne wyzwania, struktury parlamentarne oferują mechanizmy łagodzenia tendencji autorytarnych, zapewniając, że żaden lider nie może skonsolidować poziomu władzy, który jest niekontrolowany w swojej naturze. Zdolność do przeprowadzania przedterminowych wyborów, usuwania liderów poprzez wotum nieufności i domagania się większej odpowiedzialności legislacyjnej to kluczowe zalety, których często brakuje systemom prezydenckim.</span>\n<span class=\"para\">W miarę jak Europa Środkowa i Wschodnia nadal ewoluuje politycznie, model parlamentarny pozostaje istotnym zabezpieczeniem przed odchyleniem w kierunku autorytaryzmu, które obserwuje się w wielu republikach prezydenckich. Chociaż systemy parlamentarne nie są odporne na wyzwania, ich elastyczność i wbudowane kontrole i równowagi stanowią najlepszą podstawę do utrzymania demokratycznego rządzenia w erze rosnącej niestabilności politycznej.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>jest internacjonalistą i konsultantem strategicznym, obecnie mieszkającym we Frankfurcie, w Niemczech, koncentrującym się na sprawach europejskich i panamerykańskich.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">A Polônia e outros países da Europa Central – incluindo Hungria, República Tcheca e Eslováquia – desfrutam de uma vantagem estrutural que muitas repúblicas presidenciais, especialmente aquelas mais a leste, como Bielorrússia, Rússia e Ucrânia, não têm. Apesar da turbulência política nas últimas duas décadas, incluindo a ascensão de movimentos populistas semi-autoritários nos anos 2000 e 2010, essas nações se beneficiam de sistemas parlamentares que oferecem maior flexibilidade e mecanismos de responsabilidade em comparação com os sistemas presidenciais.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flexibilidade e responsabilidade da liderança em sistemas parlamentares</strong></span>\n<span class=\"para\">Uma das principais forças dos sistemas parlamentares é sua capacidade de se adaptar rapidamente às circunstâncias políticas em mudança. Eleições parlamentares regulares, combinadas com a possibilidade de eleições antecipadas, oferecem uma capacidade de resposta que os sistemas presidenciais não têm. Na Europa Central, isso permite que os governos respondam rapidamente a crises políticas sem ficarem presos a rígidos mandatos presidenciais de vários anos. Por exemplo, em tempos de divisão interna ou insatisfação pública, um voto de desconfiança pode rapidamente remover líderes ineficazes e desencadear novas eleições, criando um ambiente político mais fluido e dinâmico.</span>\n<span class=\"para\">Em contraste, os sistemas presidenciais – como os vistos na Bielorrússia e na Rússia – normalmente concedem ao chefe de estado mandatos fixos no cargo, dificultando a substituição de líderes ineficazes ou impopulares entre as eleições. Essa rigidez pode concentrar o poder nas mãos de uma pessoa, aumentando o risco de uma forma personalista de governo autoritário. Os sistemas parlamentares da Europa Central, ao permitir mudanças de liderança por meio de processos legislativos, reduzem esse risco ao impedir a acumulação descontrolada de poder em um único cargo.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A tradição parlamentar europeia: estabilidade e adaptação</strong></span>\n<span class=\"para\">A adoção de sistemas parlamentares na Europa Central e Oriental tem raízes profundas na evolução política da Europa. Após o colapso dos regimes imperiais e monárquicos após a Primeira Guerra Mundial, muitos países europeus – incluindo estados recém-estabelecidos como Polônia e Checoslováquia – abraçaram a governança parlamentar. Este modelo de governo, derivado do sistema Westminster do Reino Unido, provou ser resiliente em grande parte da Europa, permitindo maiores controles sobre a autoridade executiva e promovendo a formação de coalizões dentro das legislaturas. Walter Bagehot, um proeminente analista político britânico do século XIX, destacou a importância desses controles, particularmente para garantir que os governos permaneçam responsáveis e adaptáveis.</span>\n<span class=\"para\">Mesmo diante de movimentos autoritários durante o período entre guerras, a tradição parlamentar da Europa sobreviveu. Embora regimes fascistas em países como Itália e Alemanha tenham temporariamente interrompido a governança parlamentar, as recuperações vistas no período da Guerra Fria após a Segunda Guerra Mundial resultaram na restauração de sistemas parlamentares em muitas partes da Europa. Na Europa Central e Oriental, as transições pós-soviéticas da década de 1990 reforçaram ainda mais o valor das estruturas parlamentares como salvaguardas contra o governo autoritário centralizado.</span>\n<span class=\"para\">O sucesso dos sistemas parlamentares na Europa Ocidental – como nos países do Benelux, Alemanha e Escandinávia – serviu como um modelo chave para a Europa Central após a Guerra Fria. Espanha, Portugal e Grécia restauraram a governança parlamentar na década de 1970, demonstrando ainda mais seu papel estabilizador. Apesar dos frequentes colapsos de governo na Itália, seu sistema parlamentar, assim como os do Reino Unido, Irlanda, Áustria e Suíça, demonstrou um grau significativo de resiliência democrática. Esses exemplos influenciaram não apenas a Polônia, Hungria e República Tcheca na década de 1990, mas também transições nos Bálcãs, onde países como Bulgária, Romênia e até nações pós-iugoslavas como Croácia e Sérvia adotaram estruturas parlamentares vitais para sua consolidação democrática.</span>\n<span class=\"para\"><strong>A deriva autoritária em sistemas presidenciais: uma perspectiva europeia</strong></span>\n<span class=\"para\">Em contraste, muitos estados pós-soviéticos que adotaram sistemas presidenciais – como Rússia, Bielorrússia e repúblicas da Ásia Central – testemunharam uma deriva em direção ao autoritarismo desde as décadas de 1990 e 2000. Sistemas presidenciais frequentemente permitem que líderes centralizem o poder por meio de mandatos prolongados e controle sobre os aparelhos executivos. Por exemplo, o modelo presidencial da Rússia permitiu que Vladimir Putin se consolidasse no poder por meio de reformas constitucionais e manipulação política. A falta de supervisão legislativa significativa em sistemas presidenciais agrava essas tendências, permitindo que líderes deixem de lado os parlamentos e estendam seu governo com menos controles institucionais.</span>\n<span class=\"para\">A Bielorrússia fornece outro exemplo claro dessa deriva. Desde 1994, Alyaksandr Lukashenka manteve o poder por meio de um sistema presidencial altamente centralizado, suprimindo a oposição e manipulando eleições para permanecer no cargo. Nesses ambientes, a ausência de mecanismos de responsabilidade parlamentar levou a um governo personalista entrincheirado.</span>\n<span class=\"para\">Em contraste, mesmo onde o populismo semi-autoritário e o illiberalismo se enraizaram na Europa Central – como na Hungria sob Viktor Orbán e, em menor grau, na Polônia sob o Partido Lei e Justiça (PiS) – os sistemas parlamentares ainda ofereceram resistência institucional. Por exemplo, enquanto Orbán reformulou a política húngara por meio de sua própria versão particular e frequentemente personalista da retórica populista, o sistema parlamentar da Hungria teoricamente oferece caminhos para a futura oposição política desafiar sua autoridade por meio de eleições e votos de desconfiança, mesmo que esse sistema esteja sob pressão. Essa adaptabilidade é muito mais restrita em sistemas presidenciais, onde o poder executivo é mais difícil de desmantelar.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Populismo semi-autoritário e illiberalismo na Europa Central: um desafio parlamentar</strong></span>\n<span class=\"para\">A onda populista que surgiu na Europa Central nas últimas décadas – exemplificada por líderes como Orbán na Hungria e Jarosław Kaczyński na Polônia – testou a resiliência dos sistemas parlamentares. Embora esses movimentos tenham explorado preocupações ou queixas legítimas em relação ao neoliberalismo econômico e à globalização – especialmente no contexto da esfera pós-soviética, onde o descontentamento com as reformas pós-Guerra Fria é profundo – suas tendências autoritárias frequentemente ultrapassaram limites razoáveis. As estruturas parlamentares nesses países, embora sob pressão, continuaram a oferecer controles e equilíbrios que impedem a plena concentração de poder nas mãos de qualquer indivíduo ou partido.</span>\n<span class=\"para\">Na Hungria, por exemplo, embora Orbán tenha consolidado considerável controle, seu partido Fidesz ainda precisa navegar pelas complexidades dos procedimentos parlamentares, formação de coalizões e supervisão legislativa. O antigo governo do PiS na Polônia, liderado por Kaczyński, também enfrentou resistência tanto de instituições domésticas quanto europeias, apesar de sua agenda populista. Em ambos os casos, o sistema parlamentar ofereceu um contrapeso institucional que é mais difícil de encontrar em sistemas presidenciais, onde os líderes executivos frequentemente operam com menos responsabilidade direta perante a legislatura.</span>\n<span class=\"para\">Mesmo dentro da União Europeia, a influência da governança parlamentar pode desempenhar um papel na mitigação de impulsos autoritários. Embora não esteja isenta de seus próprios déficits democráticos ou outras falhas significativas – como a natureza não eleita da Comissão Europeia e os desafios impostos pela centralização financeira da zona do euro – a governança parlamentar da UE possui pontos fortes notáveis. Suas instituições, baseadas nos princípios de controle sobre o poder executivo e deliberação, fornecem uma estrutura mais ampla de responsabilidade para os estados membros. Este sistema de supervisão externa adiciona outra camada de proteção contra a deriva autoritária vista em repúblicas presidenciais mais isoladas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Comparações pós-soviéticas: lições da Ásia Central e além</strong></span>\n<span class=\"para\">Ao comparar os sistemas parlamentares da Europa Central com os sistemas presidenciais das repúblicas pós-soviéticas, como Cazaquistão, Uzbequistão e Turcomenistão, as diferenças se tornam ainda mais evidentes. Nesses países, os líderes usaram o modelo presidencial para consolidar seu governo, muitas vezes por décadas. Mudanças constitucionais, eleições manipuladas e a supressão da oposição política tornaram-se marcas registradas desses regimes. A falta de mecanismos de responsabilidade parlamentar em tais estados cria condições para o autoritarismo de longo prazo, onde a mudança política só é possível por meio de meios revolucionários em vez de processos democráticos.</span>\n<span class=\"para\">A Ucrânia oferece um caso interessante de meio-termo. Desde sua independência em 1991, a Ucrânia oscilou entre modelos parlamentares e presidenciais, resultando em um sistema híbrido. Esse sistema, em certos momentos, dificultou a governança devido aos interesses conflitantes do parlamento e da presidência. No entanto, as recentes lutas da Ucrânia pela democracia, especialmente após a revolução Euromaidan de 2014 e a invasão russa de 2022, destacam a importância dos controles parlamentares sobre o poder presidencial. À medida que a Ucrânia continua a navegar por seus desafios políticos, os elementos parlamentares de seu sistema podem se mostrar críticos em seus esforços para estabilizar, democratizar e resistir a ameaças externas.</span>\n<span class=\"para\"><strong>O caso pela resiliência parlamentar na Europa Central</strong></span>\n<span class=\"para\">A experiência da Europa Central com sistemas parlamentares sublinha seu valor como uma ferramenta para manter a responsabilidade democrática e a estabilidade. Embora o populismo e o illiberalismo apresentem desafios significativos, as estruturas parlamentares oferecem mecanismos para mitigar as tendências autoritárias, garantindo que nenhum líder possa consolidar um nível de poder que seja descontrolado por natureza. A capacidade de realizar eleições antecipadas, remover líderes por meio de votos de desconfiança e exigir maior responsabilidade legislativa são vantagens-chave que os sistemas presidenciais frequentemente carecem.</span>\n<span class=\"para\">À medida que a Europa Central e Oriental continua a evoluir politicamente, o modelo parlamentar permanece uma salvaguarda vital contra a deriva em direção ao autoritarismo vista em muitas repúblicas presidenciais. Embora os sistemas parlamentares não sejam imunes a desafios, sua flexibilidade e controles e equilíbrios embutidos fornecem a melhor base para manter a governança democrática em uma era de crescente instabilidade política.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>é um internacionalista e consultor estratégico que atualmente vive em Frankfurt, Alemanha, focado em assuntos europeus e pan-americanos.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Polonia și alte țări din Europa Centrală – inclusiv Ungaria, Republica Cehă și Slovacia – beneficiază de un avantaj structural pe care multe republici prezidențiale, în special cele mai la est, cum ar fi Belarus, Rusia și Ucraina, nu îl au. În ciuda turbulențelor politice din ultimele două decenii, inclusiv ascensiunea mișcărilor semi-autoritare și populiste în anii 2000 și 2010, aceste națiuni beneficiază de sisteme parlamentare care oferă o flexibilitate mai mare și mecanisme de responsabilitate în comparație cu sistemele prezidențiale.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flexibilitate și responsabilitate a liderilor în sistemele parlamentare</strong></span>\n<span class=\"para\">Una dintre principalele puncte forte ale sistemelor parlamentare este capacitatea lor de a se adapta rapid la circumstanțele politice în schimbare. Alegerile parlamentare regulate, combinate cu posibilitatea alegerilor anticipate, oferă o reacție pe care sistemele prezidențiale nu o au. În Europa Centrală, acest lucru permite guvernelor să răspundă rapid la crizele politice fără a fi blocate în termeni rigizi de mandat prezidențial de mai mulți ani. De exemplu, în momente de diviziune internă sau nemulțumire publică, o moțiune de neîncredere poate îndepărta rapid liderii ineficienți și poate declanșa noi alegeri, creând un mediu politic mai fluid și dinamic.</span>\n<span class=\"para\">În contrast, sistemele prezidențiale – cum ar fi cele din Belarus și Rusia – acordă de obicei șefului statului termeni fixați în funcție, ceea ce face dificilă înlocuirea liderilor ineficienți sau nepopulari între alegeri. Această rigiditate poate concentra puterea în mâinile unei singure persoane, crescând riscul unei forme personaliste de conducere autoritară. Sistemele parlamentare din Europa Centrală, prin facilitarea schimbărilor de conducere prin procese legislative, reduc acest risc prin prevenirea acumulării necontrolate de putere într-un singur birou.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tradiția parlamentară europeană: stabilitate și adaptare</strong></span>\n<span class=\"para\">Adoptarea sistemelor parlamentare în Europa Centrală și de Est are rădăcini adânci în evoluția politică a Europei. După prăbușirea regimurilor imperiale și monarhice după Primul Război Mondial, multe țări europene – inclusiv statele nou înființate precum Polonia și Cehoslovacia – au îmbrățișat guvernarea parlamentară. Acest model de guvernare, derivat din sistemul Westminster al Regatului Unit, s-a dovedit a fi rezistent în mare parte a Europei, permițând un control mai mare asupra autorității executive și încurajând formarea de coaliții în cadrul legislativelor. Walter Bagehot, un analist politic britanic proeminent din secolul al XIX-lea, a subliniat importanța acestor controale, în special în asigurarea că guvernele rămân responsabile și adaptabile.</span>\n<span class=\"para\">Chiar și în fața mișcărilor autoritare în perioada interbelică, tradiția parlamentară a Europei a supraviețuit. Deși regimurile fasciste din țări precum Italia și Germania au perturbat temporar guvernarea parlamentară, recuperările observate în perioada Războiului Rece după Al Doilea Război Mondial au dus la restaurarea sistemelor parlamentare în multe părți ale Europei. În Europa Centrală și de Est, tranzițiile post-sovietice din anii 1990 au întărit și mai mult valoarea structurilor parlamentare ca măsuri de protecție împotriva conducerii autoritare centralizate.</span>\n<span class=\"para\">Succesul sistemelor parlamentare în Europa de Vest – cum ar fi în țările Benelux, Germania și Scandinavia – a servit ca un model cheie pentru Europa Centrală după Războiul Rece. Spania, Portugalia și Grecia au restabilit guvernarea parlamentară în anii 1970, demonstrând în continuare rolul său stabilizator. În ciuda colapsurilor frecvente ale guvernului din Italia, sistemul său parlamentar, la fel ca cele din Regatul Unit, Irlanda, Austria și Elveția, a demonstrat un grad semnificativ de reziliență democratică. Aceste exemple au influențat nu doar Polonia, Ungaria și Republica Cehă în anii 1990, ci și tranzițiile din Balcani, unde țări precum Bulgaria, România și chiar națiuni post-iugoslave precum Croația și Serbia au adoptat cadre parlamentare esențiale pentru consolidarea lor democratică.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Deriva autoritară în sistemele prezidențiale: o perspectivă europeană</strong></span>\n<span class=\"para\">În contrast puternic, multe state post-sovietice care au adoptat sisteme prezidențiale – cum ar fi Rusia, Belarus și republicile din Asia Centrală – au fost martore la o deriva către autoritarism din anii 1990 și 2000. Sistemele prezidențiale permit adesea liderilor să centralizeze puterea prin termeni extinși și control asupra aparatului executiv. De exemplu, modelul prezidențial din Rusia i-a permis lui Vladimir Putin să se consolideze în putere prin reforme constituționale și manipulări politice. Lipsa unei supravegheri legislative semnificative în sistemele prezidențiale agravează aceste tendințe, permițând liderilor să marginalizeze parlamentele și să își extindă domnia cu mai puține controale instituționale.</span>\n<span class=\"para\">Belarus oferă un alt exemplu clar al acestei derivi. Din 1994, Alyaksandr Lukashenka a menținut puterea printr-un sistem prezidențial extrem de centralizat, suprimând opoziția și manipulând alegerile pentru a rămâne în funcție. În aceste medii, absența mecanismelor de responsabilitate parlamentară a dus la o conducere personalistă înrădăcinată.</span>\n<span class=\"para\">În contrast, chiar și acolo unde populismul semi-autoritare și iliberalismul s-au înrădăcinat în Europa Centrală – cum ar fi în Ungaria sub Viktor Orbán și într-o măsură mai mică în Polonia sub Partidul Lege și Justiție (PiS) – sistemele parlamentare au oferit totuși o rezistență instituțională. De exemplu, în timp ce Orbán a remodelat politica ungară prin versiunea sa particulară și adesea personalistă a retoricii populiste, sistemul parlamentar din Ungaria oferă teoretic căi pentru opoziția politică viitoare de a contesta autoritatea sa prin alegeri și moțiuni de neîncredere, chiar dacă acest sistem este sub presiune. Această adaptabilitate este mult mai restricționată în sistemele prezidențiale, unde puterea executivă este mai greu de înlăturat.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Populismul semi-autoritare și iliberalismul în Europa Centrală: o provocare parlamentară</strong></span>\n<span class=\"para\">Valul populist care a cuprins Europa Centrală în ultimele decenii – exemplificat de lideri precum Orbán în Ungaria și Jarosław Kaczyński în Polonia – a testat reziliența sistemelor parlamentare. Deși aceste mișcări au atins preocupări legitime sau nemulțumiri legate de neoliberalismul economic și globalizare – în special în contextul sferei post-sovietice, unde nemulțumirea față de reformele post-Război Rece este profundă – tendințele lor autoritare au depășit adesea limitele rezonabile. Cadrele parlamentare din aceste țări, deși sub presiune, au continuat să ofere controale și echilibre care împiedică concentrarea totală a puterii în mâinile unei singure persoane sau partid.</span>\n<span class=\"para\">În Ungaria, de exemplu, deși Orbán a consolidat un control considerabil, partidul său Fidesz trebuie totuși să navigheze complexitățile procedurilor parlamentare, formarea de coaliții și supravegherea legislativă. Fostul guvern PiS din Polonia, condus de Kaczyński, s-a confruntat de asemenea cu rezistență din partea instituțiilor interne și europene, în ciuda agendei sale populiste. În ambele cazuri, sistemul parlamentar a oferit un contrabalans instituțional care este mai greu de găsit în sistemele prezidențiale, unde liderii executivi operează adesea cu o responsabilitate directă mai mică față de legislativ.</span>\n<span class=\"para\">Chiar și în cadrul Uniunii Europene, influența guvernării parlamentare poate juca un rol în atenuarea impulsurilor autoritare. Deși nu este lipsită de propriile deficite democratice sau alte defecte semnificative – cum ar fi natura nealeasă a Comisiei Europene și provocările ridicate de centralizarea financiară a zonei euro – guvernarea parlamentară a UE are puncte forte notabile. Instituțiile sale, bazate pe principiile de control asupra puterii executive și deliberare, oferă un cadru mai larg de responsabilitate pentru statele membre. Acest sistem de supraveghere externă adaugă un alt strat de protecție împotriva derivelor autoritare observate în republicile prezidențiale mai izolate.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Comparații post-sovietice: lecții din Asia Centrală și dincolo de aceasta</strong></span>\n<span class=\"para\">Când comparăm sistemele parlamentare din Europa Centrală cu sistemele prezidențiale ale republicilor post-sovietice precum Kazahstan, Uzbekistan și Turkmenistan, diferențele devin și mai evidente. În aceste țări, liderii au folosit modelul prezidențial pentru a-și cimenta domnia, adesea timp de decenii. Schimbările constituționale, alegerile manipulate și suprimarea opoziției politice au devenit semne distinctive ale acestor regimuri. Absența mecanismelor de responsabilitate parlamentară în astfel de state creează condiții pentru autoritarismul pe termen lung, unde schimbarea politică este posibilă doar prin mijloace revoluționare, mai degrabă decât prin procese democratice.</span>\n<span class=\"para\">Ucraina oferă un caz interesant de mijloc. De la independența sa în 1991, Ucraina a oscilat între modele parlamentare și prezidențiale, rezultând într-un sistem hibrid. Acest sistem a împiedicat uneori guvernarea din cauza intereselor conflictuale ale parlamentului și președinției. Cu toate acestea, luptele recente ale Ucrainei pentru democrație, în special după revoluția Euromaidan din 2014 și invazia rusă din 2022, subliniază importanța controalelor parlamentare asupra puterii prezidențiale. Pe măsură ce Ucraina continuă să navigheze provocările sale politice, elementele parlamentare ale sistemului său ar putea dovedi a fi esențiale în eforturile sale de a se stabiliza, democratiza și rezista amenințărilor externe.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Cazul pentru reziliența parlamentară în Europa Centrală</strong></span>\n<span class=\"para\">Experiența Europei Centrale cu sistemele parlamentare subliniază valoarea acestora ca instrument pentru menținerea responsabilității democratice și stabilității. Deși populismul și iliberalismul reprezintă provocări semnificative, structurile parlamentare oferă mecanisme pentru a atenua tendințele autoritare, asigurându-se că niciun lider nu poate consolida un nivel de putere care să fie necontrolat în natură. Capacitatea de a organiza alegeri anticipate, de a îndepărta liderii prin moțiuni de neîncredere și de a solicita o responsabilitate legislativă mai mare sunt avantaje cheie pe care sistemele prezidențiale le lipsesc adesea.</span>\n<span class=\"para\">Pe măsură ce Europa Centrală și de Est continuă să evolueze politic, modelul parlamentar rămâne o măsură vitală împotriva derivelor către autoritarism observate în multe republici prezidențiale. Deși sistemele parlamentare nu sunt imune la provocări, flexibilitatea lor și controalele și echilibrele încorporate oferă cea mai bună bază pentru menținerea guvernării democratice într-o eră de instabilitate politică în creștere.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>este un internaționalist și consultant strategic care locuiește în prezent în Frankfurt, Germania, concentrându-se pe afaceri europene și pan-americane.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Poľsko a ďalšie krajiny strednej Európy – vrátane Maďarska, Českej republiky a Slovenska – majú štrukturálnu výhodu, ktorú mnohé prezidentské republiky, najmä tie ďalej na východ, ako Bielorusko, Rusko a Ukrajina, nemajú. Napriek politickej turbulencii za posledné dve desaťročia, vrátane vzostupu poloauthoritárnych, populistických hnutí v 2000-tych a 2010-tych rokoch, tieto národy ťažia z parlamentných systémov, ktoré poskytujú väčšiu flexibilitu a mechanizmy zodpovednosti v porovnaní s prezidentskými systémami.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flexibilita a zodpovednosť vedenia v parlamentných systémoch</strong></span>\n<span class=\"para\">Jednou z kľúčových silných stránok parlamentných systémov je ich schopnosť rýchlo sa prispôsobiť meniacim sa politickým okolnostiam. Pravidelné parlamentné voľby, v kombinácii s možnosťou predčasných volieb, ponúkajú reakčnosť, ktorú prezidentské systémy postrádajú. V strednej Európe to umožňuje vládám rýchlo reagovať na politické krízy bez toho, aby boli zamknuté do rigidných viacročných prezidentských mandátov. Napríklad v časoch vnútorného rozdelenia alebo verejného nespokojnosti môže hlasovanie o nedôvere rýchlo odstrániť neefektívnych lídrov a vyvolať nové voľby, čím sa vytvára flexibilnejšie a dynamickejšie politické prostredie.</span>\n<span class=\"para\">Naopak, prezidentské systémy – ako tie, ktoré vidíme v Bielorusku a Rusku – zvyčajne poskytujú hlave štátu pevné mandáty vo funkcii, čo sťažuje nahradenie neefektívnych alebo nepopulárnych lídrov medzi voľbami. Táto rigidita môže sústrediť moc do rúk jednej osoby, čím sa zvyšuje riziko personalistickej formy autoritárskej vlády. Parlamentné systémy strednej Európy, umožňujúce zmeny vedenia prostredníctvom legislatívnych procesov, znižujú toto riziko tým, že bránia nekontrolovanej akumulácii moci v jednej funkcii.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Tradičná európska parlamentná tradícia: stabilita a adaptácia</strong></span>\n<span class=\"para\">Prijatie parlamentných systémov v strednej a východnej Európe má hlboké korene v politickej evolúcii Európy. Po kolapse imperiálnych a monarchických režimov po prvej svetovej vojne mnohé európske krajiny – vrátane novo založených štátov ako Poľsko a Československo – prijali parlamentnú vládu. Tento model vlády, odvodený od britského systému Westminster, sa ukázal ako odolný v mnohých častiach Európy, čo umožnilo väčšie kontroly nad výkonnou mocou a podporilo budovanie koalícií v legislatívach. Walter Bagehot, významný britský politický analytik 19. storočia, zdôraznil dôležitosť týchto kontrol, najmä pri zabezpečovaní zodpovednosti a adaptability vlád.</span>\n<span class=\"para\">Aj v čase autoritárskych hnutí počas medzivojnového obdobia prežila európska parlamentná tradícia. Hoci fašistické režimy v krajinách ako Taliansko a Nemecko dočasne narušili parlamentnú vládu, obnovenia, ktoré sme videli v období studenej vojny po druhej svetovej vojne, priniesli obnovenie parlamentných systémov v mnohých častiach Európy. V strednej a východnej Európe post-sovietske prechody v 90-tych rokoch ďalej posilnili hodnotu parlamentných štruktúr ako ochrany proti centralizovanej autoritárskej vláde.</span>\n<span class=\"para\">Úspech parlamentných systémov v západnej Európe – ako v Beneluxu, Nemecku a Škandinávii – slúžil ako kľúčový model pre strednú Európu po studenej vojne. Španielsko, Portugalsko a Grécko obnovili parlamentnú vládu v 70-tych rokoch, čím ďalej demonštrovali jej stabilizačnú úlohu. Napriek častým kolapsom vlád v Taliansku, jeho parlamentný systém, podobne ako systémy v UK, Írsku, Rakúsku a Švajčiarsku, preukázal významný stupeň demokratickej odolnosti. Tieto príklady ovplyvnili nielen Poľsko, Maďarsko a Českú republiku v 90-tych rokoch, ale aj prechody na Balkáne, kde krajiny ako Bulharsko, Rumunsko a dokonca post-jugoslávske národy ako Chorvátsko a Srbsko prijali parlamentné rámce, ktoré sú nevyhnutné pre ich demokratickú konsolidáciu.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Autoritársky posun v prezidentských systémoch: európska perspektíva</strong></span>\n<span class=\"para\">Naopak, mnohé post-sovietske štáty, ktoré prijali prezidentské systémy – ako Rusko, Bielorusko a republiky strednej Ázie – zaznamenali posun smerom k autoritárstvu od 90-tych a 2000-tych rokov. Prezidentské systémy často umožňujú lídrom centralizovať moc prostredníctvom predĺžených mandátov a kontroly nad výkonnými aparátmi. Napríklad ruský prezidentský model umožnil Vladimirovi Putinovi upevniť si moc prostredníctvom ústavných reforiem a politickej manipulácie. Nedostatok významného legislatívneho dohľadu v prezidentských systémoch zhoršuje tieto tendencie, čo umožňuje lídrom obchádzať parlamenty a predlžovať svoju vládu s menšími inštitucionálnymi kontrolami.</span>\n<span class=\"para\">Bielorusko poskytuje ďalší jasný príklad tohto posunu. Od roku 1994 udržiava Aliaksandr Lukašenko moc prostredníctvom vysoko centralizovaného prezidentského systému, potláčajúc opozíciu a manipulujúc voľby, aby zostal vo funkcii. V týchto prostrediach neprítomnosť mechanizmov parlamentnej zodpovednosti viedla k zakorenenému personalistickému vládnutiu.</span>\n<span class=\"para\">Naopak, aj tam, kde sa poloauthoritárny populizmus a illiberalizmus zakorenili v strednej Európe – ako v Maďarsku pod Viktorom Orbánom a v menšej miere v Poľsku pod stranou Právo a spravodlivosť (PiS) – parlamentné systémy stále ponúkajú inštitucionálny odpor. Napríklad, hoci Orbán preformoval maďarskú politiku prostredníctvom svojej vlastnej osobitej a často personalistickej verzie populistickej rétoriky, maďarský parlamentný systém teoreticky poskytuje cesty pre budúcu politickú opozíciu, aby vyzvala jeho autoritu prostredníctvom volieb a hlasovaní o nedôvere, aj keď je tento systém pod tlakom. Táto prispôsobivosť je v prezidentských systémoch oveľa obmedzenejšia, kde je výkon moci ťažšie odstrániť.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Poloauthoritárny populizmus a illiberalizmus v strednej Európe: parlamentná výzva</strong></span>\n<span class=\"para\">Populistická vlna, ktorá sa v posledných desaťročiach prehnala strednou Európou – exemplifikovaná lídrami ako Orbán v Maďarsku a Jarosław Kaczyński v Poľsku – otestovala odolnosť parlamentných systémov. Hoci tieto hnutia využili legitímne obavy alebo sťažnosti týkajúce sa ekonomického neoliberalizmu a globalizácie – najmä v kontexte post-sovietskej sféry, kde nespokojnosť s reformami po studenej vojne je hlboká – ich autoritárske tendencie často prekročili rozumné hranice. Parlamentné rámce v týchto krajinách, hoci pod tlakom, naďalej ponúkajú kontroly a rovnováhy, ktoré bránia úplnej koncentrácii moci do rúk jednotlivca alebo strany.</span>\n<span class=\"para\">V Maďarsku, napríklad, hoci Orbán konsolidoval značnú kontrolu, jeho strana Fidesz sa stále musí orientovať v zložitostiach parlamentných procedúr, budovania koalícií a legislatívneho dohľadu. Bývalá vláda PiS v Poľsku, vedená Kaczyńskim, čelila podobne odporu zo strany domácich a európskych inštitúcií napriek svojmu populistickému programu. V oboch prípadoch parlamentný systém ponúkol inštitucionálnu protiváhu, ktorú je ťažšie nájsť v prezidentských systémoch, kde výkonný lídri často pôsobia s menšou priamou zodpovednosťou voči legislatíve.</span>\n<span class=\"para\">Aj v rámci Európskej únie môže vplyv parlamentnej vlády zohrávať úlohu pri zmierňovaní autoritárskych impulzov. Hoci nie je bez vlastných demokratických deficitov alebo iných významných nedostatkov – ako nevolená povaha Európskej komisie a výzvy, ktoré predstavuje finančná centralizácia eurozóny – parlamentná vláda EÚ má významné silné stránky. Jej inštitúcie, založené na princípoch kontrol nad výkonnou mocou a deliberácie, poskytujú širší rámec zodpovednosti pre členské štáty. Tento systém vonkajšieho dohľadu pridáva ďalšiu vrstvu ochrany proti autoritárskemu posunu, ktorý vidíme v izolovanejších prezidentských republikách.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-sovietske porovnania: lekcie zo strednej Ázie a ďalej</strong></span>\n<span class=\"para\">Pri porovnávaní parlamentných systémov strednej Európy s prezidentskými systémami post-sovietskych republík ako Kazachstan, Uzbekistan a Turkmenistan sa rozdiely stávajú ešte výraznejšími. V týchto krajinách lídri využili prezidentský model na upevnenie svojej vlády, často na celé desaťročia. Ústavné zmeny, manipulované voľby a potláčanie politickej opozície sa stali znakmi týchto režimov. Nedostatok mechanizmov parlamentnej zodpovednosti v takýchto štátoch vytvára podmienky pre dlhodobé autoritárstvo, kde je politická zmena možná len prostredníctvom revolučných prostriedkov, nie demokratických procesov.</span>\n<span class=\"para\">Ukrajina ponúka zaujímavý stredný prípad. Od svojho nezávislosti v roku 1991 Ukrajina oscilovala medzi parlamentnými a prezidentskými modelmi, čo viedlo k hybridnému systému. Tento systém občas brzdil vládnutie kvôli konfliktujúcim záujmom parlamentu a prezidentského úradu. Avšak nedávne boje Ukrajiny za demokraciu, najmä po revolúcii Euromaidan v roku 2014 a ruskej invázii v roku 2022, zdôrazňujú dôležitosť parlamentných kontrol nad prezidentskou mocou. Ako Ukrajina naďalej naviguje svoje politické výzvy, parlamentné prvky jej systému môžu byť kľúčové v jej snahách o stabilizáciu, demokratizáciu a odolnosť voči vonkajším hrozbám.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Prípad parlamentnej odolnosti v strednej Európe</strong></span>\n<span class=\"para\">Skúsenosti strednej Európy s parlamentnými systémami zdôrazňujú ich hodnotu ako nástroja na udržanie demokratickej zodpovednosti a stability. Hoci populizmus a illiberalizmus predstavujú významné výzvy, parlamentné štruktúry ponúkajú mechanizmy na zmiernenie autoritárskych tendencií, zabezpečujúc, že žiadny líder nemôže konsolidovať úroveň moci, ktorá je nekontrolovaná. Schopnosť usporiadať predčasné voľby, odstrániť lídrov prostredníctvom hlasovania o nedôvere a požadovať väčšiu legislatívnu zodpovednosť sú kľúčové výhody, ktoré prezidentské systémy často postrádajú.</span>\n<span class=\"para\">Keďže stredná a východná Európa naďalej politicky evolvuje, parlamentný model zostáva životne dôležitou ochranou proti posunu smerom k autoritárstvu, ktorý vidíme v mnohých prezidentských republikách. Hoci parlamentné systémy nie sú imúnne voči výzvam, ich flexibilita a zabudované kontroly a rovnováhy poskytujú najlepšie základy na udržanie demokratického vládnutia v ére rastúcej politickej instability.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>je internacionalista a strategický konzultant, ktorý momentálne žije vo Frankfurte, Nemecko, a zameriava sa na európske a panamerické záležitosti.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Polen och andra central-europeiska länder – inklusive Ungern, Tjeckien och Slovakien – har en strukturell fördel som många presidentiella republiker, särskilt de längre österut som Vitryssland, Ryssland och Ukraina, inte har. Trots politisk turbulens under de senaste två decennierna, inklusive framväxten av semi-auktoritära, populistiska rörelser under 2000- och 2010-talen, drar dessa nationer nytta av parlamentariska system som erbjuder större flexibilitet och mekanismer för ansvarsskyldighet jämfört med presidentiella system.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Flexibilitet och ledarskapsansvar i parlamentariska system</strong></span>\n<span class=\"para\">En av de centrala styrkorna hos parlamentariska system är deras förmåga att snabbt anpassa sig till förändrade politiska omständigheter. Regelbundna parlamentsval, i kombination med möjligheten till extraval, erbjuder en responsivitet som presidentiella system saknar. I Centraleuropa gör detta att regeringar kan reagera snabbt på politiska kriser utan att vara låsta i rigida fleråriga presidentperioder. Till exempel, i tider av intern splittring eller offentlig missnöje, kan en misstroendeomröstning snabbt avsätta ineffektiva ledare och utlösa nya val, vilket skapar en mer flytande och dynamisk politisk miljö.</span>\n<span class=\"para\">I kontrast ger presidentiella system – som de som ses i Vitryssland och Ryssland – vanligtvis statschefen fasta mandatperioder, vilket gör det svårt att ersätta ineffektiva eller impopulära ledare mellan val. Denna rigiditet kan koncentrera makt i händerna på en person, vilket ökar risken för en personalistisk form av auktoritärt styre. Centraleuropas parlamentariska system, genom att möjliggöra ledarskapsbyten genom lagstiftningsprocesser, minskar denna risk genom att förhindra okontrollerad maktansamling i ett enda ämbete.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Den europeiska parlamentariska traditionen: stabilitet och anpassning</strong></span>\n<span class=\"para\">Centraleuropa och Östeuropas antagande av parlamentariska system har djupa rötter i Europas politiska utveckling. Efter kollapsen av imperialistiska och monarkiska regimer efter första världskriget, antog många europeiska länder – inklusive nyetablerade stater som Polen och Tjeckoslovakien – parlamentariskt styre. Denna regeringsmodell, härledd från Storbritanniens Westminster-system, har visat sig vara motståndskraftig över stora delar av Europa, vilket möjliggör större kontroller över den verkställande makten och främjar koalitionsbyggande inom lagstiftande församlingar. Walter Bagehot, en framstående brittisk politisk analytiker från 1800-talet, underströk vikten av dessa kontroller, särskilt för att säkerställa att regeringar förblir ansvariga och anpassningsbara.</span>\n<span class=\"para\">Även i mötet med auktoritära rörelser under mellankrigstiden överlevde Europas parlamentariska tradition. Även om fascistiska regimer i länder som Italien och Tyskland tillfälligt störde det parlamentariska styret, såg återhämtningarna under kalla kriget efter andra världskriget en återställande av parlamentariska system i många delar av Europa. I Centraleuropa och Östeuropa förstärkte de post-sovjetiska övergångarna under 1990-talet ytterligare värdet av parlamentariska strukturer som skydd mot centraliserat auktoritärt styre.</span>\n<span class=\"para\">Framgången för parlamentariska system i Västeuropa – såsom i Benelux-länderna, Tyskland och Skandinavien – fungerade som en viktig modell för Centraleuropa efter kalla kriget. Spanien, Portugal och Grekland återställde parlamentariskt styre under 1970-talet, vilket ytterligare visade dess stabiliserande roll. Trots Italiens frekventa regeringskollapser har dess parlamentariska system, liksom de i Storbritannien, Irland, Österrike och Schweiz, visat en betydande grad av demokratisk motståndskraft. Dessa exempel påverkade inte bara Polen, Ungern och Tjeckien under 1990-talet utan också övergångar på Balkan, där länder som Bulgarien, Rumänien och till och med post-jugoslaviska nationer som Kroatien och Serbien antog parlamentariska ramverk som var avgörande för deras demokratiska konsolidering.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Den auktoritära avvikelsen i presidentiella system: ett europeiskt perspektiv</strong></span>\n<span class=\"para\">I skarp kontrast har många post-sovjetiska stater som antog presidentiella system – såsom Ryssland, Vitryssland och Centralasiens republiker – bevittnat en avvikelse mot auktoritarism sedan 1990-talet och 2000-talet. Presidentiella system tillåter ofta ledare att centralisera makt genom förlängda mandat och kontroll över verkställande apparater. Till exempel har Rysslands presidentmodell tillåtit Vladimir Putin att befästa sig i makten genom konstitutionella reformer och politisk manipulation. Bristen på meningsfull lagstiftande tillsyn i presidentiella system förvärrar dessa tendenser, vilket möjliggör för ledare att sidelinea parlament och förlänga sitt styre med färre institutionella kontroller.</span>\n<span class=\"para\">Vitryssland ger ett annat tydligt exempel på denna avvikelse. Sedan 1994 har Alyaksandr Lukashenka upprätthållit makten genom ett starkt centraliserat presidentiellt system, där han undertrycker opposition och manipulerar val för att förbli vid makten. I dessa miljöer har avsaknaden av parlamentariska ansvarsmekanismer lett till inarbetat personalistiskt styre.</span>\n<span class=\"para\">I kontrast, även där semi-auktoritär populism och illiberalism har rotat sig i Centraleuropa – såsom i Ungern under Viktor Orbán och i mindre grad Polen under Lag och Rättvisa-partiet (PiS) – har parlamentariska system fortfarande erbjudit institutionellt motstånd. Till exempel, medan Orbán har omformat ungersk politik genom sin egen specifika och ofta personalistiska version av populistisk retorik, erbjuder Ungerns parlamentariska system teoretiskt vägar för framtida politisk opposition att utmana hans auktoritet genom val och misstroendeomröstningar, även om detta system är under press. Denna anpassningsförmåga är mycket mer begränsad i presidentiella system, där verkställande makt är svårare att avsätta.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Semi-auktoritär populism och illiberalism i Centraleuropa: en parlamentarisk utmaning</strong></span>\n<span class=\"para\">Den populistiska vågen som svepte över Centraleuropa under de senaste decennierna – exemplifierad av ledare som Orbán i Ungern och Jarosław Kaczyński i Polen – har testat motståndskraften hos parlamentariska system. Även om dessa rörelser har utnyttjat legitima bekymmer eller klagomål angående ekonomisk neoliberalism och globalisering – särskilt i den post-sovjetiska sfärens kontext, där missnöje med post-kalla kriget-reformer är djupt rotat – har deras auktoritära tendenser ofta pressat bortom rimliga gränser. De parlamentariska ramverken i dessa länder, även om de är under press, har fortsatt att erbjuda kontroller och balanser som förhindrar fullständig maktkoncentration i händerna på en enda individ eller parti.</span>\n<span class=\"para\">I Ungern, till exempel, även om Orbán har konsoliderat betydande kontroll, måste hans Fidesz-parti fortfarande navigera i komplexiteten av parlamentariska procedurer, koalitionsbyggande och lagstiftande tillsyn. Polens tidigare PiS-regering, ledd av Kaczyński, mötte likaså motstånd från både inhemska och europeiska institutioner trots sin populistiska agenda. I båda fallen har det parlamentariska systemet erbjudit en institutionell motvikt som är svårare att hitta i presidentiella system, där verkställande ledare ofta verkar med mindre direkt ansvarighet gentemot lagstiftningen.</span>\n<span class=\"para\">Även inom Europeiska unionen kan inflytandet av parlamentariskt styre spela en roll i att mildra auktoritära impulser. Även om det inte är utan sina egna demokratiska brister eller andra betydande brister – såsom den icke-valda naturen av Europeiska kommissionen och de utmaningar som den finansiella centraliseringen i euroområdet medför – har EU:s parlamentariska styre anmärkningsvärda styrkor. Dess institutioner, baserade på principerna om kontroller av den verkställande makten och överläggningar, erbjuder en bredare ram för ansvarighet för medlemsstaterna. Detta system av extern tillsyn lägger till ett ytterligare skydd mot den auktoritära avvikelsen som ses i mer isolerade presidentiella republiker.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-sovjetiska jämförelser: lärdomar från Centralasien och bortom</strong></span>\n<span class=\"para\">När man jämför Centraleuropas parlamentariska system med de presidentiella systemen i post-sovjetiska republiker som Kazakstan, Uzbekistan och Turkmenistan, blir skillnaderna ännu mer påtagliga. I dessa länder har ledare använt den presidentiella modellen för att befästa sitt styre, ofta i årtionden. Konstitutionella förändringar, manipulerade val och undertryckande av politisk opposition har blivit kännetecken för dessa regimer. Bristen på mekanismer för parlamentariskt ansvar i sådana stater skapar förutsättningar för långsiktig auktoritarism, där politisk förändring endast är möjlig genom revolutionära medel snarare än demokratiska processer.</span>\n<span class=\"para\">Ukraina erbjuder ett intressant mellangrundsfall. Sedan sin självständighet 1991 har Ukraina oscillera mellan parlamentariska och presidentiella modeller, vilket resulterat i ett hybrid-system. Detta system har ibland hindrat styret på grund av de motstridiga intressena hos parlamentet och presidenten. Men Ukrainas senaste kamp för demokrati, särskilt efter Euromaidan-revolutionen 2014 och den ryska invasionen 2022, belyser vikten av parlamentariska kontroller över presidentens makt. När Ukraina fortsätter att navigera sina politiska utmaningar kan de parlamentariska elementen i dess system visa sig vara avgörande i dess strävan att stabilisera, demokratisera och motstå externa hot.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Fallet för parlamentarisk motståndskraft i Centraleuropa</strong></span>\n<span class=\"para\">Centraleuropas erfarenhet av parlamentariska system understryker deras värde som ett verktyg för att upprätthålla demokratisk ansvarighet och stabilitet. Även om populism och illiberalism utgör betydande utmaningar, erbjuder parlamentariska strukturer mekanismer för att mildra auktoritära tendenser, vilket säkerställer att ingen ledare kan konsolidera en nivå av makt som är okontrollerad i sin natur. Förmågan att hålla extraval, avsätta ledare genom misstroendeomröstningar och kräva större lagstiftande ansvarighet är centrala fördelar som presidentiella system ofta saknar.</span>\n<span class=\"para\">När Centraleuropa och Östeuropa fortsätter att utvecklas politiskt, förblir den parlamentariska modellen en vital skyddsmekanism mot den avvikelse mot auktoritarism som ses i många presidentiella republiker. Även om parlamentariska system inte är immuna mot utmaningar, ger deras flexibilitet och inbyggda kontroller och balanser den bästa grunden för att upprätthålla demokratisk styrning i en tid av ökande politisk instabilitet.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>är en internationalist och strategisk konsult som för närvarande bor i Frankfurt, Tyskland, med fokus på europeiska och pan-amerikanska frågor.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\">Polonya ve diğer Orta Avrupa ülkeleri - Macaristan, Çek Cumhuriyeti ve Slovakya dahil - birçok başkanlık cumhuriyetinin, özellikle Belarus, Rusya ve Ukrayna gibi daha doğudaki ülkelerin sahip olmadığı yapısal bir avantaja sahiptir. Son yirmi yılda, 2000'ler ve 2010'larda yarı-otoriter, popülist hareketlerin yükselişi de dahil olmak üzere siyasi çalkantılara rağmen, bu uluslar, başkanlık sistemlerine kıyasla daha fazla esneklik ve hesap verebilirlik mekanizmaları sunan parlamenter sistemlerden faydalanmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Parlamenter sistemlerde esneklik ve liderlik hesap verebilirliği</strong></span>\n<span class=\"para\">Parlamenter sistemlerin temel güçlerinden biri, değişen siyasi koşullara hızlı bir şekilde uyum sağlama yetenekleridir. Düzenli parlamenter seçimler ve ani seçim olasılığı, başkanlık sistemlerinin eksik olduğu bir yanıt verme yeteneği sunar. Orta Avrupa'da, bu durum hükümetlerin, katı çok yıllı başkanlık dönemlerine sıkışmadan siyasi krizlere hızlı bir şekilde yanıt vermesine olanak tanır. Örneğin, iç bölünmeler veya kamu memnuniyetsizliği dönemlerinde, güvensizlik oyu etkisiz liderleri hızla görevden alabilir ve yeni seçimler başlatabilir, daha akışkan ve dinamik bir siyasi ortam yaratabilir.</span>\n<span class=\"para\">Başkanlık sistemleri - Belarus ve Rusya gibi ülkelerde görülenler - genellikle devlet başkanına sabit görev süreleri verir, bu da etkisiz veya popüler olmayan liderleri seçimler arasında değiştirmeyi zorlaştırır. Bu katılık, gücü bir kişinin elinde yoğunlaştırabilir ve kişisel bir otoriter yönetim biçimi riski artırabilir. Orta Avrupa'nın parlamenter sistemleri, yasama süreçleri aracılığıyla liderlik değişikliklerine olanak tanıyarak, tek bir ofiste kontrolsüz güç birikimini önleyerek bu riski azaltır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Avrupa parlamenter geleneği: istikrar ve uyum</strong></span>\n<span class=\"para\">Orta ve Doğu Avrupa'nın parlamenter sistemleri benimsemesi, Avrupa'nın siyasi evrimine derin kökler taşımaktadır. Birinci Dünya Savaşı'ndan sonra imparatorluk ve monarşi rejimlerinin çöküşünün ardından, Polonya ve Çekoslovakya gibi yeni kurulan devletler dahil birçok Avrupa ülkesi parlamenter yönetimi benimsemiştir. Birleşik Krallık'ın Westminster sisteminden türetilen bu hükümet modeli, Avrupa'nın büyük bir kısmında dayanıklılığını kanıtlamış, yürütme yetkisi üzerinde daha fazla denetim sağlamakta ve yasama organları içinde koalisyon oluşturmayı teşvik etmektedir. 19. yüzyılın önde gelen Britanyalı siyasi analisti Walter Bagehot, bu denetimlerin önemini, özellikle hükümetlerin hesap verebilir ve uyumlu kalmasını sağlamak açısından vurgulamıştır.</span>\n<span class=\"para\">İki dünya savaşı arasındaki dönemde otoriter hareketlerle karşı karşıya kalınmasına rağmen, Avrupa'nın parlamenter geleneği hayatta kalmıştır. İtalya ve Almanya gibi ülkelerdeki faşist rejimler, parlamenter yönetimi geçici olarak kesintiye uğratmış olsa da, Soğuk Savaş döneminde görülen toparlanmalar, Avrupa'nın birçok yerinde parlamenter sistemlerin yeniden kurulmasını sağlamıştır. Orta ve Doğu Avrupa'da, 1990'ların post-Sovyet geçişleri, merkezi otoriter yönetime karşı parlamenter yapıların değerini daha da pekiştirmiştir.</span>\n<span class=\"para\">Batı Avrupa'daki parlamenter sistemlerin başarısı - Benelüks ülkeleri, Almanya ve İskandinavya gibi - Soğuk Savaş sonrası Orta Avrupa için önemli bir model olmuştur. İspanya, Portekiz ve Yunanistan 1970'lerde parlamenter yönetimi yeniden tesis ederek, bu sistemin istikrarlı rolünü daha da göstermiştir. İtalya'nın sık sık hükümet çöküşlerine rağmen, parlamenter sistemi, Birleşik Krallık, İrlanda, Avusturya ve İsviçre gibi ülkelerin sistemleriyle birlikte önemli bir demokratik dayanıklılık sergilemiştir. Bu örnekler, yalnızca 1990'larda Polonya, Macaristan ve Çek Cumhuriyeti'ni değil, aynı zamanda Balkanlar'daki geçişleri de etkilemiştir; burada Bulgaristan, Romanya ve hatta eski Yugoslav ülkeleri olan Hırvatistan ve Sırbistan gibi ülkeler, demokratik konsolidasyonları için hayati olan parlamenter çerçeveleri benimsemiştir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Başkanlık sistemlerinde otoriter kayma: Avrupa perspektifi</strong></span>\n<span class=\"para\">Kesin bir zıtlık olarak, başkanlık sistemlerini benimseyen birçok post-Sovyet devleti - Rusya, Belarus ve Orta Asya'nın cumhuriyetleri gibi - 1990'lar ve 2000'lerden bu yana otoriterliğe doğru bir kayma yaşamıştır. Başkanlık sistemleri genellikle liderlerin güçlerini uzatılmış görev süreleri ve yürütme aygıtları üzerindeki kontrol aracılığıyla merkezileştirmesine olanak tanır. Örneğin, Rusya'nın başkanlık modeli, Vladimir Putin'in anayasa reformları ve siyasi manipülasyonlar aracılığıyla iktidarını pekiştirmesine olanak tanımıştır. Başkanlık sistemlerindeki anlamlı yasama denetiminin eksikliği, bu eğilimleri daha da kötüleştirerek liderlerin parlamentoları göz ardı etmesine ve daha az kurumsal denetimle iktidarlarını uzatmalarına olanak tanır.</span>\n<span class=\"para\">Belarus, bu kaymanın başka bir net örneğini sunmaktadır. 1994'ten bu yana, Alyaksandr Lukashenka, muhalefeti bastırarak ve seçimleri manipüle ederek son derece merkezi bir başkanlık sistemi aracılığıyla iktidarını sürdürmüştür. Bu tür ortamlarda, parlamenter hesap verebilirlik mekanizmalarının yokluğu, köklü kişisel yönetimlere yol açmıştır.</span>\n<span class=\"para\">Öte yandan, Orta Avrupa'da yarı-otoriter popülizm ve liberalizm kök salmış olsa bile - Viktor Orbán'ın Macaristan'ında ve daha az ölçüde PiS'in Polonya'sında olduğu gibi - parlamenter sistemler hala kurumsal bir direnç sunmuştur. Örneğin, Orbán, Macar siyasasını kendi özel ve genellikle kişisel popülist retoriği aracılığıyla yeniden şekillendirmiş olsa da, Macaristan'ın parlamenter sistemi teorik olarak, bu sistemin baskı altında olmasına rağmen, gelecekteki siyasi muhalefetin seçimler ve güvensizlik oylamaları aracılığıyla otoritesine meydan okuması için yollar sunmaktadır. Bu esneklik, yürütme gücünün daha zor bir şekilde devrilmesi gereken başkanlık sistemlerinde çok daha kısıtlıdır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Orta Avrupa'da yarı-otoriter popülizm ve liberalizm: bir parlamenter meydan okuma</strong></span>\n<span class=\"para\">Son yıllarda Orta Avrupa'da yükselen popülist dalga - Macaristan'da Orbán ve Polonya'da Jarosław Kaczyński gibi liderlerle örneklendirilen - parlamenter sistemlerin dayanıklılığını test etmiştir. Bu hareketler, özellikle post-Sovyet alanında, Soğuk Savaş sonrası reformlara derin bir memnuniyetsizlikle ilgili meşru endişeleri veya şikayetleri kullanmış olsa da, otoriter eğilimleri genellikle makul sınırların ötesine geçmiştir. Bu ülkelerdeki parlamenter çerçeveler, baskı altında olsalar bile, herhangi bir birey veya partinin elinde gücün tam olarak yoğunlaşmasını önleyen denetim ve dengeler sunmaya devam etmiştir.</span>\n<span class=\"para\">Örneğin, Macaristan'da, Orbán önemli bir kontrol sağlamış olsa da, Fidesz partisi hala parlamenter prosedürlerin, koalisyon oluşturmanın ve yasama denetiminin karmaşıklıklarıyla başa çıkmak zorundadır. Polonya'nın eski PiS hükümeti, Kaczyński liderliğinde, popülist gündemine rağmen hem iç hem de Avrupa kurumlarından dirençle karşılaşmıştır. Her iki durumda da, parlamenter sistem, yürütme liderlerinin yasama organına daha az doğrudan hesap verme ile hareket ettiği başkanlık sistemlerinde bulmakta zorlanılan kurumsal bir denge sunmuştur.</span>\n<span class=\"para\">Avrupa Birliği içinde bile, parlamenter yönetimin etkisi otoriter eğilimleri hafifletmede bir rol oynayabilir. Kendi demokratik eksiklikleri veya Avrupa Komisyonu'nun seçilmemiş doğası ve Euro Bölgesi'nin finansal merkezileşmesinin getirdiği zorluklar gibi önemli kusurları olsa da, AB'nin parlamenter yönetimi dikkate değer güçlü yönlere sahiptir. Yürütme gücüne ve müzakerelere yönelik denetim ilkelerine dayanan kurumları, üye devletler için daha geniş bir hesap verebilirlik çerçevesi sunar. Bu dış denetim sistemi, daha izole başkanlık cumhuriyetlerinde görülen otoriter kaymaya karşı bir koruma katmanı ekler.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Post-Sovyet karşılaştırmalar: Orta Asya ve ötesinden dersler</strong></span>\n<span class=\"para\">Orta Avrupa'nın parlamenter sistemlerini, Kazakistan, Özbekistan ve Türkmenistan gibi post-Sovyet cumhuriyetlerinin başkanlık sistemleriyle karşılaştırdığımızda, farklılıklar daha da belirgin hale gelir. Bu ülkelerde, liderler başkanlık modelini iktidarlarını pekiştirmek için kullanmış, genellikle on yıllar boyunca. Anayasa değişiklikleri, manipüle edilmiş seçimler ve siyasi muhalefetin bastırılması, bu rejimlerin belirgin özellikleri haline gelmiştir. Bu tür devletlerde parlamenter hesap verebilirlik mekanizmalarının yokluğu, uzun vadeli otoriterlik için koşullar yaratmakta, siyasi değişim yalnızca devrimci yollarla mümkün olmaktadır.</span>\n<span class=\"para\">Ukrayna, ilginç bir orta nokta örneği sunmaktadır. 1991'de bağımsızlığını kazandığından beri, Ukrayna parlamenter ve başkanlık modelleri arasında gidip gelmiş, bu da hibrit bir sistem oluşturmuştur. Bu sistem, zaman zaman parlamentonun ve başkanlığın çelişen çıkarları nedeniyle yönetimi engellemiştir. Ancak, Ukrayna'nın son demokrasi mücadelesi, özellikle 2014 Euromaidan devrimi ve 2022 Rus işgali sonrasında, başkanlık gücüne karşı parlamenter denetimlerin önemini vurgulamaktadır. Ukrayna, siyasi zorluklarını aşmaya devam ederken, sisteminin parlamenter unsurları, istikrar sağlama, demokratikleşme ve dış tehditlere karşı direnme çabalarında kritik bir rol oynayabilir.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Orta Avrupa'da parlamenter dayanıklılık için bir argüman</strong></span>\n<span class=\"para\">Orta Avrupa'nın parlamenter sistemlerle olan deneyimi, demokratik hesap verebilirliği ve istikrarı sürdürme aracı olarak değerini vurgulamaktadır. Popülizm ve liberalizm önemli zorluklar teşkil etse de, parlamenter yapılar otoriter eğilimleri hafifletmek için mekanizmalar sunmakta, hiçbir liderin kontrolsüz bir güç düzeyini konsolide etmesini sağlamamaktadır. Ani seçimler yapabilme, güvensizlik oylamalarıyla liderleri görevden alma ve daha fazla yasama hesap verebilirliği talep etme yeteneği, başkanlık sistemlerinin genellikle eksik olduğu önemli avantajlardır.</span>\n<span class=\"para\">Orta ve Doğu Avrupa siyasi olarak evrimleşmeye devam ederken, parlamenter model, birçok başkanlık cumhuriyetinde görülen otoriterliğe doğru kaymaya karşı hayati bir koruma sağlamaktadır. Parlamenter sistemler zorluklardan muaf değildir, ancak esneklikleri ve yerleşik denetim ve dengeleri, artan siyasi istikrarsızlık döneminde demokratik yönetimi sürdürmek için en iyi temeli sağlamaktadır.</span>\n<span class=\"para\"><strong>Stuart Feltis </strong>şu anda Almanya'nın Frankfurt şehrinde yaşayan bir uluslararasıcı ve stratejik danışmandır, Avrupa ve pan-Amerikan meselelerine odaklanmaktadır.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
    key:"pubDate": string:"2024-12-02T16:08:06",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38285",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-07T00:32:59.429",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayukgrp7d6narllghmjhpsljsc",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"Prague,,Czech,Republic,-,November,28,,2017:,Chamber,Of,Deputies"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-768x512.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-1536x1024.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-scaled-e1733151928864.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-300x200.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-4096x2730.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-2048x1365.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-600x400.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/shutterstock_765741427-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"La ventaja parlamentaria de Europa Central: una ventaja democrática",
                key:"uid": string:"0a1a4ddd-99ce-40f4-9aff-dc8370f2423c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Polonia y otros países de Europa Central – incluyendo Hungría, la República Checa y Eslovaquia – disfrutan de una ventaja estructural que muchas repúblicas presidenciales, especialmente aquellas más al este como Bielorrusia, Rusia y Ucrania, no tienen. A pesar de la turbulencia política en las últimas dos décadas, incluyendo el auge de movimientos populistas semi-autoritarios en los años 2000 y 2010, estas naciones se benefician de sistemas parlamentarios que ofrecen mayor flexibilidad y mecanismos de rendición de cuentas en comparación con los sistemas presidenciales.</p>\n<p><strong>Flexibilidad y rendición de cuentas del liderazgo en sistemas parlamentarios</strong></p>\n<p>Una de las principales fortalezas de los sistemas parlamentarios es su capacidad para adaptarse rápidamente a las circunstancias políticas cambiantes. Las elecciones parlamentarias regulares, combinadas con la posibilidad de elecciones anticipadas, ofrecen una capacidad de respuesta que los sistemas presidenciales carecen. En Europa Central, esto permite a los gobiernos responder rápidamente a crisis políticas sin estar atados a rígidos mandatos presidenciales de varios años. Por ejemplo, en tiempos de división interna o insatisfacción pública, un voto de censura puede eliminar rápidamente a líderes ineficaces y desencadenar nuevas elecciones, creando un entorno político más fluido y dinámico.</p>\n<p>En contraste, los sistemas presidenciales – como los que se ven en Bielorrusia y Rusia – típicamente otorgan al jefe de estado mandatos fijos en el cargo, lo que dificulta reemplazar a líderes ineficaces o impopulares entre elecciones. Esta rigidez puede concentrar el poder en manos de una sola persona, aumentando el riesgo de una forma personalista de gobierno autoritario. Los sistemas parlamentarios de Europa Central, al permitir cambios de liderazgo a través de procesos legislativos, reducen este riesgo al prevenir la acumulación descontrolada de poder en una sola oficina.</p>\n<p><strong>La tradición parlamentaria europea: estabilidad y adaptación</strong></p>\n<p>La adopción de sistemas parlamentarios en Europa Central y del Este tiene profundas raíces en la evolución política de Europa. Tras el colapso de los regímenes imperiales y monárquicos después de la Primera Guerra Mundial, muchos países europeos – incluyendo estados recién establecidos como Polonia y Checoslovaquia – abrazaron la gobernanza parlamentaria. Este modelo de gobierno, derivado del sistema Westminster del Reino Unido, ha demostrado ser resiliente en gran parte de Europa, permitiendo mayores controles sobre la autoridad ejecutiva y fomentando la formación de coaliciones dentro de las legislaturas. Walter Bagehot, un destacado analista político británico del siglo XIX, subrayó la importancia de estos controles, particularmente para asegurar que los gobiernos permanezcan responsables y adaptables.</p>\n<p>Aún frente a movimientos autoritarios durante el período de entreguerras, la tradición parlamentaria de Europa sobrevivió. Aunque los regímenes fascistas en países como Italia y Alemania interrumpieron temporalmente la gobernanza parlamentaria, las recuperaciones vistas en el período de la Guerra Fría después de la Segunda Guerra Mundial llevaron a la restauración de sistemas parlamentarios en muchas partes de Europa. En Europa Central y del Este, las transiciones post-soviéticas de los años 90 reforzaron aún más el valor de las estructuras parlamentarias como salvaguardias contra el gobierno autoritario centralizado.</p>\n<p>El éxito de los sistemas parlamentarios en Europa Occidental – como en los países del Benelux, Alemania y Escandinavia – sirvió como un modelo clave para Europa Central después de la Guerra Fría. España, Portugal y Grecia restauraron la gobernanza parlamentaria en los años 70, demostrando aún más su papel estabilizador. A pesar de los frecuentes colapsos gubernamentales en Italia, su sistema parlamentario, al igual que los del Reino Unido, Irlanda, Austria y Suiza, ha mostrado un grado significativo de resiliencia democrática. Estos ejemplos influyeron no solo en Polonia, Hungría y la República Checa en los años 90, sino también en las transiciones en los Balcanes, donde países como Bulgaria, Rumanía e incluso naciones post-yugoslavas como Croacia y Serbia adoptaron marcos parlamentarios vitales para su consolidación democrática.</p>\n<p><strong>La deriva autoritaria en sistemas presidenciales: una perspectiva europea</strong></p>\n<p>En marcado contraste, muchos estados post-soviéticos que adoptaron sistemas presidenciales – como Rusia, Bielorrusia y las repúblicas de Asia Central – han sido testigos de una deriva hacia el autoritarismo desde los años 90 y 2000. Los sistemas presidenciales a menudo permiten a los líderes centralizar el poder a través de mandatos extendidos y control sobre los aparatos ejecutivos. Por ejemplo, el modelo presidencial de Rusia ha permitido a Vladimir Putin consolidarse en el poder a través de reformas constitucionales y manipulación política. La falta de supervisión legislativa significativa en los sistemas presidenciales agrava estas tendencias, permitiendo a los líderes dejar de lado a los parlamentos y extender su mandato con menos controles institucionales.</p>\n<p>Bielorrusia proporciona otro ejemplo claro de esta deriva. Desde 1994, Alyaksandr Lukashenka ha mantenido el poder a través de un sistema presidencial altamente centralizado, suprimiendo la oposición y manipulando elecciones para permanecer en el cargo. En estos entornos, la ausencia de mecanismos de rendición de cuentas parlamentaria ha llevado a un gobierno personalista arraigado.</p>\n<p>En contraste, incluso donde el populismo semi-autoritario y el illiberalismo han echado raíces en Europa Central – como en Hungría bajo Viktor Orbán y en menor medida Polonia bajo el Partido Ley y Justicia (PiS) – los sistemas parlamentarios aún han ofrecido resistencia institucional. Por ejemplo, mientras Orbán ha remodelado la política húngara a través de su propia versión particular y a menudo personalista de la retórica populista, el sistema parlamentario de Hungría teóricamente proporciona vías para que la futura oposición política desafíe su autoridad a través de elecciones y votos de censura, incluso si este sistema está bajo presión. Esta adaptabilidad está mucho más restringida en los sistemas presidenciales, donde es más difícil desalojar el poder ejecutivo.</p>\n<p><strong>Populismo semi-autoritario e illiberalismo en Europa Central: un desafío parlamentario</strong></p>\n<p>La ola populista que ha surgido en Europa Central en las últimas décadas – ejemplificada por líderes como Orbán en Hungría y Jarosław Kaczyński en Polonia – ha puesto a prueba la resiliencia de los sistemas parlamentarios. Si bien estos movimientos han aprovechado preocupaciones o agravios legítimos respecto al neoliberalismo económico y la globalización – especialmente en el contexto de la esfera post-soviética, donde el descontento con las reformas post-Guerra Fría es profundo – sus tendencias autoritarias a menudo han ido más allá de límites razonables. Los marcos parlamentarios en estos países, aunque bajo presión, han continuado ofreciendo controles y equilibrios que previenen la concentración total del poder en manos de un solo individuo o partido.</p>\n<p>En Hungría, por ejemplo, aunque Orbán ha consolidado un control considerable, su partido Fidesz aún debe navegar las complejidades de los procedimientos parlamentarios, la formación de coaliciones y la supervisión legislativa. El antiguo gobierno de PiS en Polonia, liderado por Kaczyński, también enfrentó resistencia tanto de instituciones nacionales como europeas a pesar de su agenda populista. En ambos casos, el sistema parlamentario ha ofrecido un contrapeso institucional que es más difícil de encontrar en los sistemas presidenciales, donde los líderes ejecutivos a menudo operan con menos responsabilidad directa ante la legislatura.</p>\n<p>Aún dentro de la Unión Europea, la influencia de la gobernanza parlamentaria puede desempeñar un papel en mitigar los impulsos autoritarios. Si bien no está exenta de sus propios déficits democráticos u otros defectos significativos – como la naturaleza no electa de la Comisión Europea y los desafíos planteados por la centralización financiera de la Eurozona – la gobernanza parlamentaria de la UE tiene fortalezas notables. Sus instituciones, basadas en los principios de controles sobre el poder ejecutivo y deliberación, proporcionan un marco más amplio de rendición de cuentas para los estados miembros. Este sistema de supervisión externa añade otra capa de protección contra la deriva autoritaria observada en repúblicas presidenciales más aisladas.</p>\n<p><strong>Comparaciones post-soviéticas: lecciones de Asia Central y más allá</strong></p>\n<p>Al comparar los sistemas parlamentarios de Europa Central con los sistemas presidenciales de repúblicas post-soviéticas como Kazajistán, Uzbekistán y Turkmenistán, las diferencias se vuelven aún más marcadas. En estos países, los líderes han utilizado el modelo presidencial para consolidar su gobierno, a menudo durante décadas. Los cambios constitucionales, las elecciones manipuladas y la supresión de la oposición política se han convertido en características distintivas de estos regímenes. La falta de mecanismos de rendición de cuentas parlamentaria en tales estados crea condiciones para el autoritarismo a largo plazo, donde el cambio político solo es posible a través de medios revolucionarios en lugar de procesos democráticos.</p>\n<p>Ucrania ofrece un caso intermedio interesante. Desde su independencia en 1991, Ucrania ha oscilado entre modelos parlamentarios y presidenciales, resultando en un sistema híbrido. Este sistema ha obstaculizado en ocasiones la gobernanza debido a los intereses conflictivos del parlamento y la presidencia. Sin embargo, las recientes luchas de Ucrania por la democracia, especialmente tras la revolución de Euromaidán en 2014 y la invasión rusa en 2022, destacan la importancia de los controles parlamentarios sobre el poder presidencial. A medida que Ucrania continúa navegando sus desafíos políticos, los elementos parlamentarios de su sistema pueden resultar críticos en sus esfuerzos por estabilizarse, democratizarse y resistir amenazas externas.</p>\n<p><strong>El caso de la resiliencia parlamentaria en Europa Central</strong></p>\n<p>La experiencia de Europa Central con sistemas parlamentarios subraya su valor como herramienta para mantener la rendición de cuentas democrática y la estabilidad. Si bien el populismo y el illiberalismo plantean desafíos significativos, las estructuras parlamentarias ofrecen mecanismos para mitigar las tendencias autoritarias, asegurando que ningún líder pueda consolidar un nivel de poder que sea descontrolado por naturaleza. La capacidad de celebrar elecciones anticipadas, destituir líderes a través de votos de censura y exigir una mayor rendición de cuentas legislativa son ventajas clave que los sistemas presidenciales a menudo carecen.</p>\n<p>A medida que Europa Central y del Este continúa evolucionando políticamente, el modelo parlamentario sigue siendo una salvaguarda vital contra la deriva hacia el autoritarismo observada en muchas repúblicas presidenciales. Si bien los sistemas parlamentarios no son inmunes a los desafíos, su flexibilidad y los controles y equilibrios incorporados proporcionan la mejor base para mantener la gobernanza democrática en una era de creciente inestabilidad política.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>es un internacionalista y consultor estratégico que actualmente vive en Frankfurt, Alemania, enfocado en asuntos europeos y panamericanos.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.714",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>En los últimos años, se ha dirigido críticas a países como Polonia y Hungría por un nivel de semi-autoritario en su gobernanza. Si bien tales problemas claramente persisten, los sistemas parlamentarios en muchos de los estados de la región han permitido controles y equilibrios clave que han desafiado estos cambios políticos.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.715",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Central Europe's parliamentary edge: a democratic advantage",
                key:"uid": string:"119ec016-2206-4a5b-b006-517f6b0fd434",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Poland and other Central European countries – including Hungary, the Czech Republic and Slovakia – enjoy a structural advantage that many presidential republics, especially those further east such as Belarus, Russia and Ukraine, do not. Despite political turbulence over the past two decades, including the rise of semi-authoritarian, populist movements in the 2000s and 2010s, these nations benefit from parliamentary systems that provide greater flexibility and mechanisms for accountability compared to presidential systems.</p>\n<p><strong>Flexibility and leadership accountability in parliamentary systems</strong></p>\n<p>One of the key strengths of parliamentary systems is their ability to adapt quickly to changing political circumstances. Regular parliamentary elections, combined with the possibility of snap elections, offer a responsiveness that presidential systems lack. In Central Europe, this allows governments to respond swiftly to political crises without being locked into rigid multi-year presidential terms. For example, in times of internal division or public dissatisfaction, a vote of no confidence can swiftly remove ineffective leaders and trigger new elections, creating a more fluid and dynamic political environment.</p>\n<p>In contrast, presidential systems – such as those seen in Belarus and Russia – typically grant the head of state fixed terms in office, making it difficult to replace ineffective or unpopular leaders between elections. This rigidity can concentrate power in the hands of one person, increasing the risk of a personalist form of authoritarian rule. Central Europe's parliamentary systems, by enabling leadership changes through legislative processes, reduce this risk by preventing the unchecked accumulation of power in a single office.</p>\n<p><strong>The European parliamentary tradition: stability and adaptation</strong></p>\n<p>Central and Eastern Europe’s adoption of parliamentary systems has deep roots in Europe’s political evolution. Following the collapse of imperial and monarchical regimes after the First World War, many European countries – including newly established states like Poland and Czechoslovakia – embraced parliamentary governance. This model of government, derived from the United Kingdom's Westminster system, has proven resilient across much of Europe, allowing for greater checks on executive authority and fostering coalition-building within legislatures. Walter Bagehot, a prominent 19th-century British political analyst, underscored the importance of these checks, particularly in ensuring that governments remain accountable and adaptable.</p>\n<p>Even in the face of authoritarian movements during the interwar period, Europe’s parliamentary tradition survived. Although fascist regimes in countries like Italy and Germany temporarily disrupted parliamentary governance, the recoveries seen in the Cold War period after the Second World War saw the restoration of parliamentary systems in many parts of Europe. In Central and Eastern Europe, the post-Soviet transitions of the 1990s further reinforced the value of parliamentary structures as safeguards against centralized authoritarian rule.</p>\n<p>The success of parliamentary systems in Western Europe – such as in the Benelux countries, Germany and Scandinavia – served as a key model for Central Europe after the Cold War. Spain, Portugal and Greece restored parliamentary governance in the 1970s, further demonstrating its stabilizing role. Despite Italy’s frequent government collapses, its parliamentary system, like those of the UK, Ireland, Austria and Switzerland, has showcased a significant degree of democratic resilience. These examples influenced not only Poland, Hungary and the Czech Republic in the 1990s but also transitions in the Balkans, where countries like Bulgaria, Romania and even post-Yugoslav nations such as Croatia and Serbia adopted parliamentary frameworks vital for their democratic consolidation.</p>\n<p><strong>The authoritarian drift in presidential systems: a European perspective</strong></p>\n<p>In stark contrast, many post-Soviet states that adopted presidential systems – such as Russia, Belarus and Central Asia’s republics – have witnessed a drift toward authoritarianism since the 1990s and 2000s. Presidential systems often allow leaders to centralize power through extended terms and control over executive apparatuses. For instance, Russia’s presidential model has allowed Vladimir Putin to entrench himself in power through constitutional reforms and political manipulation. The lack of meaningful legislative oversight in presidential systems exacerbates these tendencies, enabling leaders to sideline parliaments and extend their rule with fewer institutional checks.</p>\n<p>Belarus provides another clear example of this drift. Since 1994, Alyaksandr Lukashenka has maintained power through a highly centralized presidential system, suppressing opposition and manipulating elections to remain in office. In these environments, the absence of parliamentary accountability mechanisms has led to entrenched personalist rule.</p>\n<p>In contrast, even where semi-authoritarian populism and illiberalism has taken root in Central Europe – such as in Hungary under Viktor Orbán and to a lesser degree Poland under the Law and Justice Party (PiS) – parliamentary systems have still offered institutional resistance. For example, while Orbán has reshaped Hungarian politics through his own particular and often personalist version of populist rhetoric, Hungary’s parliamentary system theoretically provides avenues for future political opposition to challenge his authority through elections and votes of no confidence, even if this system is under strain. This adaptability is far more constrained in presidential systems, where executive power is harder to dislodge.</p>\n<p><strong>Semi-authoritarian populism and illiberalism in Central Europe: a parliamentary challenge</strong></p>\n<p>The populist wave that surged across Central Europe in recent decades – exemplified by leaders like Orbán in Hungary and Jarosław Kaczyński in Poland – has tested the resilience of parliamentary systems. While these movements have tapped into legitimate concerns or grievances regarding economic neoliberalism and globalization – especially in the post-Soviet sphere’s context, where discontent with post-Cold War reforms runs deep – their authoritarian tendencies have often pushed beyond reasonable boundaries. The parliamentary frameworks in these countries, though under strain, have continued to offer checks and balances that prevent the full concentration of power in the hands of any one individual or party.</p>\n<p>In Hungary, for example, though Orbán has consolidated considerable control, his Fidesz party must still navigate the complexities of parliamentary procedures, coalition-building and legislative oversight. Poland’s former PiS government, led by Kaczyński, similarly faced resistance from both domestic and European institutions despite its populist agenda. In both cases, the parliamentary system has offered an institutional counterbalance that is harder to find in presidential systems, where executive leaders often operate with less direct accountability to the legislature.</p>\n<p>Even within the European Union, the influence of parliamentary governance can play a role in mitigating authoritarian impulses. While not without its own democratic deficits or other significant flaws – such as the unelected nature of the European Commission and the challenges posed by the Eurozone’s financial centralization – the EU’s parliamentary governance has notable strengths. Its institutions, based on the principles of checks on executive power and deliberation, provide a broader framework of accountability for member states. This system of external oversight adds another layer of protection against the authoritarian drift seen in more isolated presidential republics.</p>\n<p><strong>Post-Soviet comparisons: lessons from Central Asia and beyond</strong></p>\n<p>When comparing Central Europe’s parliamentary systems to the presidential systems of post-Soviet republics like Kazakhstan, Uzbekistan and Turkmenistan, the differences become even more stark. In these countries, leaders have used the presidential model to cement their rule, often for decades. Constitutional changes, manipulated elections, and the suppression of political opposition have become hallmarks of these regimes. The lack of mechanisms for parliamentary accountability in such states creates conditions for long-term authoritarianism, where political change is only possible through revolutionary means rather than democratic processes.</p>\n<p>Ukraine offers an interesting middle-ground case. Since its independence in 1991, Ukraine has oscillated between parliamentary and presidential models, resulting in a hybrid system. This system has at times hampered governance due to the conflicting interests of the parliament and presidency. However, Ukraine’s recent struggles for democracy, especially following the 2014 Euromaidan revolution and 2022 Russian invasion, highlight the importance of parliamentary checks on presidential power. As Ukraine continues to navigate its political challenges, the parliamentary elements of its system may prove critical in its efforts to stabilize, democratize, and resist external threats.</p>\n<p><strong>The case for parliamentary resilience in Central Europe</strong></p>\n<p>Central Europe’s experience with parliamentary systems underscores their value as a tool for maintaining democratic accountability and stability. While populism and illiberalism pose significant challenges, parliamentary structures offer mechanisms to mitigate authoritarian tendencies, ensuring that no leader can consolidate a level of power that is unchecked in nature. The ability to hold snap elections, remove leaders through votes of no confidence, and demand greater legislative accountability, are key advantages that presidential systems often lack.</p>\n<p>As Central and Eastern Europe continues to evolve politically, the parliamentary model remains a vital safeguard against the drift toward authoritarianism seen in many presidential republics. While parliamentary systems are not immune to challenges, their flexibility and built-in checks and balances provide the best foundation for maintaining democratic governance in an era of increasing political instability.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>is an internationalist and strategic consultant currently living in Frankfurt, Germany, focused on European and pan-American affairs.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.041",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Recent years have seen criticism directed at countries like Poland and Hungary for a level of semi-authoritarianism in their governance. Whilst such issues clearly persist, the parliamentary systems in many of the region’s states have allowed for key checks and balances that have challenged these political shifts.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.708",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Parlamentarna prednost Srednje Europe: demokratska prednost",
                key:"uid": string:"1a187690-da8e-440c-991a-fb8b589601dc",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Poljska i druge zemlje Srednje Europe – uključujući Mađarsku, Češku i Slovačku – uživaju strukturnu prednost koju mnoge predsjedničke republike, posebno one dalje na istoku poput Bjelorusije, Rusije i Ukrajine, nemaju. Unatoč političkoj turbulenciji tijekom protekla dva desetljeća, uključujući uspon polu-autoritativnih, populističkih pokreta u 2000-ima i 2010-ima, ove nacije imaju koristi od parlamentarnog sustava koji pruža veću fleksibilnost i mehanizme odgovornosti u usporedbi s predsjedničkim sustavima.</p>\n<p><strong>Fleksibilnost i odgovornost vođenja u parlamentarnim sustavima</strong></p>\n<p>Jedna od ključnih snaga parlamentarnih sustava je njihova sposobnost brzog prilagođavanja promjenjivim političkim okolnostima. Redoviti parlamentarni izbori, u kombinaciji s mogućnošću izvanrednih izbora, nude odgovornost koju predsjednički sustavi nemaju. U Srednjoj Europi, to omogućava vladama da brzo odgovore na političke krize bez da budu zaključane u krutim višegodišnjim predsjedničkim mandatima. Na primjer, u vremenima unutarnjih podjela ili javnog nezadovoljstva, izglasavanje nepovjerenja može brzo ukloniti neučinkovite vođe i pokrenuti nove izbore, stvarajući fluidnije i dinamičnije političko okruženje.</p>\n<p>Nasuprot tome, predsjednički sustavi – poput onih u Bjelorusiji i Rusiji – obično daju šefu države fiksne mandate, što otežava zamjenu neučinkovitih ili nepopularnih vođa između izbora. Ova krutost može koncentrirati moć u rukama jedne osobe, povećavajući rizik od personalističkog oblika autoritarne vladavine. Parlamentarni sustavi Srednje Europe, omogućujući promjene vođenja kroz zakonodavne procese, smanjuju ovaj rizik sprječavanjem nekontroliranog nakupljanja moći u jednom uredu.</p>\n<p><strong>Europska parlamentarna tradicija: stabilnost i prilagodba</strong></p>\n<p>Usvajanje parlamentarnih sustava u Srednjoj i Istočnoj Europi ima duboke korijene u političkoj evoluciji Europe. Nakon kolapsa imperijalnih i monarhijskih režima nakon Prvog svjetskog rata, mnoge europske zemlje – uključujući novoformirane države poput Poljske i Čehoslovačke – prihvatile su parlamentarnu vlast. Ovaj model vlasti, izveden iz Westminsterskog sustava Ujedinjenog Kraljevstva, pokazao se otpornim u velikom dijelu Europe, omogućujući veće provjere izvršne vlasti i potičući izgradnju koalicija unutar zakonodavnih tijela. Walter Bagehot, istaknuti britanski politički analitičar iz 19. stoljeća, naglasio je važnost ovih provjera, posebno u osiguravanju da vlade ostanu odgovorne i prilagodljive.</p>\n<p>Čak i suočena s autoritarnim pokretima tijekom međuratnog razdoblja, europska parlamentarna tradicija preživjela je. Iako su fašistički režimi u zemljama poput Italije i Njemačke privremeno ometali parlamentarnu vlast, oporavci viđeni u razdoblju Hladnog rata nakon Drugog svjetskog rata doveli su do obnove parlamentarnih sustava u mnogim dijelovima Europe. U Srednjoj i Istočnoj Europi, post-sovjetske tranzicije 1990-ih dodatno su ojačale vrijednost parlamentarnih struktura kao zaštitu protiv centralizirane autoritarne vlasti.</p>\n<p>Uspjeh parlamentarnih sustava u Zapadnoj Europi – poput onih u Beneluxu, Njemačkoj i Skandinaviji – poslužio je kao ključni model za Srednju Europu nakon Hladnog rata. Španjolska, Portugal i Grčka obnovili su parlamentarnu vlast 1970-ih, dodatno pokazujući njezinu stabilizirajuću ulogu. Unatoč čestim kolapsima vlade u Italiji, njezin parlamentarni sustav, poput onih u Ujedinjenom Kraljevstvu, Irskoj, Austriji i Švicarskoj, pokazao je značajnu razinu demokratske otpornosti. Ovi primjeri utjecali su ne samo na Poljsku, Mađarsku i Češku u 1990-ima, već i na tranzicije na Balkanu, gdje su zemlje poput Bugarske, Rumunjske i čak post-jugoslavenskih nacija poput Hrvatske i Srbije usvojile parlamentarne okvire vitalne za svoju demokratsku konsolidaciju.</p>\n<p><strong>Autoritarni odmak u predsjedničkim sustavima: europska perspektiva</strong></p>\n<p>U oštrom kontrastu, mnoge post-sovjetske države koje su usvojile predsjedničke sustave – poput Rusije, Bjelorusije i republika Srednje Azije – svjedočile su odmaknuću prema autoritarizmu od 1990-ih i 2000-ih. Predsjednički sustavi često omogućuju vođama da centraliziraju moć kroz produžene mandate i kontrolu nad izvršnim aparatima. Na primjer, ruski predsjednički model omogućio je Vladimiru Putinu da učvrsti svoju vlast kroz ustavne reforme i političku manipulaciju. Nedostatak značajne zakonodavne nadzora u predsjedničkim sustavima pogoršava ove tendencije, omogućujući vođama da marginaliziraju parlamente i produže svoju vladavinu s manje institucionalnih provjera.</p>\n<p>Bjelorusija pruža još jedan jasan primjer ovog odmaknuća. Od 1994. godine, Alyaksandr Lukashenka održava vlast kroz visoko centralizirani predsjednički sustav, suzbijajući oporbu i manipulirajući izborima kako bi ostao na vlasti. U tim okruženjima, odsutnost mehanizama parlamentarne odgovornosti dovela je do učvršćenog personalističkog vladanja.</p>\n<p>Nasuprot tome, čak i gdje je polu-autoritativni populizam i illiberalizam ukorijenjen u Srednjoj Europi – poput Mađarske pod Viktorom Orbánom i u manjoj mjeri Poljske pod strankom Pravo i pravda (PiS) – parlamentarni sustavi su još uvijek nudili institucionalni otpor. Na primjer, dok je Orbán preoblikovao mađarsku politiku kroz svoju posebnu i često personalističku verziju populističke retorike, mađarski parlamentarni sustav teoretski pruža putove za buduću političku oporbu da izazove njegov autoritet kroz izbore i izglasavanje nepovjerenja, čak i ako je ovaj sustav pod pritiskom. Ova prilagodljivost je daleko više ograničena u predsjedničkim sustavima, gdje je izvršna vlast teže ukloniti.</p>\n<p><strong>Polu-autoritativni populizam i illiberalizam u Srednjoj Europi: parlamentarni izazov</strong></p>\n<p>Populistički val koji je zahvatio Srednju Europu u posljednjim desetljećima – primjerice vođe poput Orbána u Mađarskoj i Jarosława Kaczyńskog u Poljskoj – testirao je otpornost parlamentarnih sustava. Iako su ti pokreti iskoristili legitimne brige ili pritužbe vezane uz ekonomski neoliberalizam i globalizaciju – posebno u kontekstu post-sovjetske sfere, gdje nezadovoljstvo s post-hladnoratovskim reformama duboko leži – njihove autoritarne tendencije često su nadmašile razumnu granicu. Parlamentarni okviri u tim zemljama, iako pod pritiskom, nastavili su nuditi provjere i ravnoteže koje sprječavaju potpunu koncentraciju moći u rukama bilo koje pojedine osobe ili stranke.</p>\n<p>U Mađarskoj, na primjer, iako je Orbán konsolidirao značajnu kontrolu, njegova stranka Fidesz još uvijek mora navigirati složenostima parlamentarnih procedura, izgradnje koalicija i zakonodavnog nadzora. Bivša PiS vlada u Poljskoj, koju je vodio Kaczyński, također se suočila s otporom kako od domaćih tako i od europskih institucija unatoč svom populističkom programu. U oba slučaja, parlamentarni sustav ponudio je institucionalnu protutežu koja je teže pronaći u predsjedničkim sustavima, gdje izvršni vođe često djeluju s manje izravne odgovornosti prema zakonodavnom tijelu.</p>\n<p>Čak i unutar Europske unije, utjecaj parlamentarne vlasti može igrati ulogu u ublažavanju autoritarnih impulsa. Iako nije bez vlastitih demokratskih deficita ili drugih značajnih nedostataka – poput neizabranog karaktera Europske komisije i izazova koje postavlja financijska centralizacija Eurozone – parlamentarna vlast EU-a ima značajne prednosti. Njene institucije, temeljene na načelima provjera izvršne vlasti i rasprave, pružaju širi okvir odgovornosti za države članice. Ovaj sustav vanjskog nadzora dodaje još jedan sloj zaštite protiv autoritarnog odmaknuća viđenog u izoliranim predsjedničkim republikama.</p>\n<p><strong>Post-sovjetske usporedbe: lekcije iz Srednje Azije i šire</strong></p>\n<p>Kada se uspoređuju parlamentarni sustavi Srednje Europe s predsjedničkim sustavima post-sovjetskih republika poput Kazahstana, Uzbekistana i Turkmenistana, razlike postaju još izraženije. U tim zemljama, vođe su koristili predsjednički model kako bi učvrstili svoju vlast, često desetljećima. Ustavne promjene, manipulirani izbori i suzbijanje političke oporbe postali su obilježja tih režima. Nedostatak mehanizama parlamentarne odgovornosti u takvim državama stvara uvjete za dugotrajni autoritarizam, gdje je politička promjena moguća samo kroz revolucionarne metode, a ne kroz demokratske procese.</p>\n<p>Ukrajina nudi zanimljiv slučaj srednje razine. Od stjecanja neovisnosti 1991. godine, Ukrajina je oscilirala između parlamentarnih i predsjedničkih modela, rezultirajući hibridnim sustavom. Ovaj sustav je ponekad ometao upravljanje zbog sukobljenih interesa parlamenta i predsjedništva. Međutim, nedavne borbe Ukrajine za demokraciju, posebno nakon revolucije Euromaidan 2014. i ruske invazije 2022., ističu važnost parlamentarnih provjera na predsjedničku vlast. Dok Ukrajina nastavlja navigirati svojim političkim izazovima, parlamentarni elementi njezinog sustava mogli bi se pokazati ključnima u njenim naporima da stabilizira, demokratizira i odupre se vanjskim prijetnjama.</p>\n<p><strong>Argument za parlamentarnu otpornost u Srednjoj Europi</strong></p>\n<p>Iskustvo Srednje Europe s parlamentarnim sustavima naglašava njihovu vrijednost kao alata za održavanje demokratske odgovornosti i stabilnosti. Iako populizam i illiberalizam predstavljaju značajne izazove, parlamentarne strukture nude mehanizme za ublažavanje autoritarnih tendencija, osiguravajući da nijedan vođa ne može konsolidirati razinu moći koja je nekontrolirana po prirodi. Sposobnost održavanja izvanrednih izbora, uklanjanja vođa kroz izglasavanje nepovjerenja i zahtijevanja veće zakonodavne odgovornosti, ključne su prednosti koje predsjednički sustavi često nemaju.</p>\n<p>Dok Srednja i Istočna Europa nastavljaju politički evoluirati, parlamentarni model ostaje vitalna zaštita protiv odmaknuća prema autoritarizmu viđenom u mnogim predsjedničkim republikama. Iako parlamentarni sustavi nisu imuni na izazove, njihova fleksibilnost i ugrađene provjere i ravnoteže pružaju najbolju osnovu za održavanje demokratske vlasti u eri sve veće političke nestabilnosti.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>je internacionalist i strateški konzultant koji trenutno živi u Frankfurtu, Njemačka, fokusiran na europske i pan-američke poslove.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.618",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Posljednjih godina kritika je usmjerena na zemlje poput Poljske i Mađarske zbog razine polu-autoritarnosti u njihovom upravljanju. Iako takvi problemi očito postoje, parlamentarni sustavi u mnogim državama regije omogućili su ključne provjere i ravnoteže koje su izazvale te političke pomake.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.619",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"A vantagem democrática do parlamento da Europa Central: uma vantagem democrática",
                key:"uid": string:"21d46ad0-2625-49c1-a186-1a07680fadfd",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>A Polônia e outros países da Europa Central – incluindo Hungria, República Tcheca e Eslováquia – desfrutam de uma vantagem estrutural que muitas repúblicas presidenciais, especialmente aquelas mais a leste, como Bielorrússia, Rússia e Ucrânia, não têm. Apesar da turbulência política nas últimas duas décadas, incluindo a ascensão de movimentos populistas semi-autoritários nos anos 2000 e 2010, essas nações se beneficiam de sistemas parlamentares que oferecem maior flexibilidade e mecanismos de responsabilidade em comparação com os sistemas presidenciais.</p>\n<p><strong>Flexibilidade e responsabilidade da liderança em sistemas parlamentares</strong></p>\n<p>Uma das principais forças dos sistemas parlamentares é sua capacidade de se adaptar rapidamente às circunstâncias políticas em mudança. Eleições parlamentares regulares, combinadas com a possibilidade de eleições antecipadas, oferecem uma capacidade de resposta que os sistemas presidenciais não têm. Na Europa Central, isso permite que os governos respondam rapidamente a crises políticas sem ficarem presos a rígidos mandatos presidenciais de vários anos. Por exemplo, em tempos de divisão interna ou insatisfação pública, um voto de desconfiança pode rapidamente remover líderes ineficazes e desencadear novas eleições, criando um ambiente político mais fluido e dinâmico.</p>\n<p>Em contraste, os sistemas presidenciais – como os vistos na Bielorrússia e na Rússia – normalmente concedem ao chefe de estado mandatos fixos no cargo, dificultando a substituição de líderes ineficazes ou impopulares entre as eleições. Essa rigidez pode concentrar o poder nas mãos de uma pessoa, aumentando o risco de uma forma personalista de governo autoritário. Os sistemas parlamentares da Europa Central, ao permitir mudanças de liderança por meio de processos legislativos, reduzem esse risco ao impedir a acumulação descontrolada de poder em um único cargo.</p>\n<p><strong>A tradição parlamentar europeia: estabilidade e adaptação</strong></p>\n<p>A adoção de sistemas parlamentares na Europa Central e Oriental tem raízes profundas na evolução política da Europa. Após o colapso dos regimes imperiais e monárquicos após a Primeira Guerra Mundial, muitos países europeus – incluindo estados recém-estabelecidos como Polônia e Checoslováquia – abraçaram a governança parlamentar. Este modelo de governo, derivado do sistema Westminster do Reino Unido, provou ser resiliente em grande parte da Europa, permitindo maiores controles sobre a autoridade executiva e promovendo a formação de coalizões dentro das legislaturas. Walter Bagehot, um proeminente analista político britânico do século XIX, destacou a importância desses controles, particularmente para garantir que os governos permaneçam responsáveis e adaptáveis.</p>\n<p>Mesmo diante de movimentos autoritários durante o período entre guerras, a tradição parlamentar da Europa sobreviveu. Embora regimes fascistas em países como Itália e Alemanha tenham temporariamente interrompido a governança parlamentar, as recuperações vistas no período da Guerra Fria após a Segunda Guerra Mundial resultaram na restauração de sistemas parlamentares em muitas partes da Europa. Na Europa Central e Oriental, as transições pós-soviéticas da década de 1990 reforçaram ainda mais o valor das estruturas parlamentares como salvaguardas contra o governo autoritário centralizado.</p>\n<p>O sucesso dos sistemas parlamentares na Europa Ocidental – como nos países do Benelux, Alemanha e Escandinávia – serviu como um modelo chave para a Europa Central após a Guerra Fria. Espanha, Portugal e Grécia restauraram a governança parlamentar na década de 1970, demonstrando ainda mais seu papel estabilizador. Apesar dos frequentes colapsos de governo na Itália, seu sistema parlamentar, assim como os do Reino Unido, Irlanda, Áustria e Suíça, demonstrou um grau significativo de resiliência democrática. Esses exemplos influenciaram não apenas a Polônia, Hungria e República Tcheca na década de 1990, mas também transições nos Bálcãs, onde países como Bulgária, Romênia e até nações pós-iugoslavas como Croácia e Sérvia adotaram estruturas parlamentares vitais para sua consolidação democrática.</p>\n<p><strong>A deriva autoritária em sistemas presidenciais: uma perspectiva europeia</strong></p>\n<p>Em contraste, muitos estados pós-soviéticos que adotaram sistemas presidenciais – como Rússia, Bielorrússia e repúblicas da Ásia Central – testemunharam uma deriva em direção ao autoritarismo desde as décadas de 1990 e 2000. Sistemas presidenciais frequentemente permitem que líderes centralizem o poder por meio de mandatos prolongados e controle sobre os aparelhos executivos. Por exemplo, o modelo presidencial da Rússia permitiu que Vladimir Putin se consolidasse no poder por meio de reformas constitucionais e manipulação política. A falta de supervisão legislativa significativa em sistemas presidenciais agrava essas tendências, permitindo que líderes deixem de lado os parlamentos e estendam seu governo com menos controles institucionais.</p>\n<p>A Bielorrússia fornece outro exemplo claro dessa deriva. Desde 1994, Alyaksandr Lukashenka manteve o poder por meio de um sistema presidencial altamente centralizado, suprimindo a oposição e manipulando eleições para permanecer no cargo. Nesses ambientes, a ausência de mecanismos de responsabilidade parlamentar levou a um governo personalista entrincheirado.</p>\n<p>Em contraste, mesmo onde o populismo semi-autoritário e o illiberalismo se enraizaram na Europa Central – como na Hungria sob Viktor Orbán e, em menor grau, na Polônia sob o Partido Lei e Justiça (PiS) – os sistemas parlamentares ainda ofereceram resistência institucional. Por exemplo, enquanto Orbán reformulou a política húngara por meio de sua própria versão particular e frequentemente personalista da retórica populista, o sistema parlamentar da Hungria teoricamente oferece caminhos para a futura oposição política desafiar sua autoridade por meio de eleições e votos de desconfiança, mesmo que esse sistema esteja sob pressão. Essa adaptabilidade é muito mais restrita em sistemas presidenciais, onde o poder executivo é mais difícil de desmantelar.</p>\n<p><strong>Populismo semi-autoritário e illiberalismo na Europa Central: um desafio parlamentar</strong></p>\n<p>A onda populista que surgiu na Europa Central nas últimas décadas – exemplificada por líderes como Orbán na Hungria e Jarosław Kaczyński na Polônia – testou a resiliência dos sistemas parlamentares. Embora esses movimentos tenham explorado preocupações ou queixas legítimas em relação ao neoliberalismo econômico e à globalização – especialmente no contexto da esfera pós-soviética, onde o descontentamento com as reformas pós-Guerra Fria é profundo – suas tendências autoritárias frequentemente ultrapassaram limites razoáveis. As estruturas parlamentares nesses países, embora sob pressão, continuaram a oferecer controles e equilíbrios que impedem a plena concentração de poder nas mãos de qualquer indivíduo ou partido.</p>\n<p>Na Hungria, por exemplo, embora Orbán tenha consolidado considerável controle, seu partido Fidesz ainda precisa navegar pelas complexidades dos procedimentos parlamentares, formação de coalizões e supervisão legislativa. O antigo governo do PiS na Polônia, liderado por Kaczyński, também enfrentou resistência tanto de instituições domésticas quanto europeias, apesar de sua agenda populista. Em ambos os casos, o sistema parlamentar ofereceu um contrapeso institucional que é mais difícil de encontrar em sistemas presidenciais, onde os líderes executivos frequentemente operam com menos responsabilidade direta perante a legislatura.</p>\n<p>Mesmo dentro da União Europeia, a influência da governança parlamentar pode desempenhar um papel na mitigação de impulsos autoritários. Embora não esteja isenta de seus próprios déficits democráticos ou outras falhas significativas – como a natureza não eleita da Comissão Europeia e os desafios impostos pela centralização financeira da zona do euro – a governança parlamentar da UE possui pontos fortes notáveis. Suas instituições, baseadas nos princípios de controle sobre o poder executivo e deliberação, fornecem uma estrutura mais ampla de responsabilidade para os estados membros. Este sistema de supervisão externa adiciona outra camada de proteção contra a deriva autoritária vista em repúblicas presidenciais mais isoladas.</p>\n<p><strong>Comparações pós-soviéticas: lições da Ásia Central e além</strong></p>\n<p>Ao comparar os sistemas parlamentares da Europa Central com os sistemas presidenciais das repúblicas pós-soviéticas, como Cazaquistão, Uzbequistão e Turcomenistão, as diferenças se tornam ainda mais evidentes. Nesses países, os líderes usaram o modelo presidencial para consolidar seu governo, muitas vezes por décadas. Mudanças constitucionais, eleições manipuladas e a supressão da oposição política tornaram-se marcas registradas desses regimes. A falta de mecanismos de responsabilidade parlamentar em tais estados cria condições para o autoritarismo de longo prazo, onde a mudança política só é possível por meio de meios revolucionários em vez de processos democráticos.</p>\n<p>A Ucrânia oferece um caso interessante de meio-termo. Desde sua independência em 1991, a Ucrânia oscilou entre modelos parlamentares e presidenciais, resultando em um sistema híbrido. Esse sistema, em certos momentos, dificultou a governança devido aos interesses conflitantes do parlamento e da presidência. No entanto, as recentes lutas da Ucrânia pela democracia, especialmente após a revolução Euromaidan de 2014 e a invasão russa de 2022, destacam a importância dos controles parlamentares sobre o poder presidencial. À medida que a Ucrânia continua a navegar por seus desafios políticos, os elementos parlamentares de seu sistema podem se mostrar críticos em seus esforços para estabilizar, democratizar e resistir a ameaças externas.</p>\n<p><strong>O caso pela resiliência parlamentar na Europa Central</strong></p>\n<p>A experiência da Europa Central com sistemas parlamentares sublinha seu valor como uma ferramenta para manter a responsabilidade democrática e a estabilidade. Embora o populismo e o illiberalismo apresentem desafios significativos, as estruturas parlamentares oferecem mecanismos para mitigar as tendências autoritárias, garantindo que nenhum líder possa consolidar um nível de poder que seja descontrolado por natureza. A capacidade de realizar eleições antecipadas, remover líderes por meio de votos de desconfiança e exigir maior responsabilidade legislativa são vantagens-chave que os sistemas presidenciais frequentemente carecem.</p>\n<p>À medida que a Europa Central e Oriental continua a evoluir politicamente, o modelo parlamentar permanece uma salvaguarda vital contra a deriva em direção ao autoritarismo vista em muitas repúblicas presidenciais. Embora os sistemas parlamentares não sejam imunes a desafios, sua flexibilidade e controles e equilíbrios embutidos fornecem a melhor base para manter a governança democrática em uma era de crescente instabilidade política.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>é um internacionalista e consultor estratégico que atualmente vive em Frankfurt, Alemanha, focado em assuntos europeus e pan-americanos.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.395",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Nos últimos anos, houve críticas direcionadas a países como Polônia e Hungria por um nível de semi-autoritário em sua governança. Embora tais questões claramente persistam, os sistemas parlamentares em muitos dos estados da região permitiram importantes controles e equilíbrios que desafiaram essas mudanças políticas.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.396",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Параметричний край Центральної Європи: демократична перевага",
                key:"uid": string:"3176a149-9489-4b52-b1f5-da10c8c8a3ed",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.096",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Η κοινοβουλευτική υπεροχή της Κεντρικής Ευρώπης: ένα δημοκρατικό πλεονέκτημα",
                key:"uid": string:"32580a4d-5359-494c-857c-103260022511",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Η Πολωνία και άλλες χώρες της Κεντρικής Ευρώπης – συμπεριλαμβανομένων της Ουγγαρίας, της Τσεχικής Δημοκρατίας και της Σλοβακίας – απολαμβάνουν ένα δομικό πλεονέκτημα που πολλές προεδρικές δημοκρατίες, ειδικά αυτές πιο ανατολικά όπως η Λευκορωσία, η Ρωσία και η Ουκρανία, δεν έχουν. Παρά την πολιτική αναταραχή των τελευταίων δύο δεκαετιών, συμπεριλαμβανομένης της ανόδου ημι-αυταρχικών, λαϊκιστικών κινημάτων τη δεκαετία του 2000 και του 2010, αυτές οι χώρες επωφελούνται από κοινοβουλευτικά συστήματα που παρέχουν μεγαλύτερη ευελιξία και μηχανισμούς λογοδοσίας σε σύγκριση με τα προεδρικά συστήματα.</p>\n<p><strong>Ευελιξία και λογοδοσία ηγεσίας στα κοινοβουλευτικά συστήματα</strong></p>\n<p>Μία από τις βασικές δυνάμεις των κοινοβουλευτικών συστημάτων είναι η ικανότητά τους να προσαρμόζονται γρήγορα σε μεταβαλλόμενες πολιτικές συνθήκες. Οι τακτικές κοινοβουλευτικές εκλογές, σε συνδυασμό με τη δυνατότητα πρόωρων εκλογών, προσφέρουν μια ανταπόκριση που λείπει από τα προεδρικά συστήματα. Στην Κεντρική Ευρώπη, αυτό επιτρέπει στις κυβερνήσεις να ανταποκρίνονται γρήγορα σε πολιτικές κρίσεις χωρίς να είναι κλειδωμένες σε αυστηρές πολυετείς προεδρικές θητείες. Για παράδειγμα, σε περιόδους εσωτερικής διαίρεσης ή δημόσιας δυσαρέσκειας, μια ψήφος δυσπιστίας μπορεί να απομακρύνει γρήγορα αναποτελεσματικούς ηγέτες και να προκαλέσει νέες εκλογές, δημιουργώντας ένα πιο ρευστό και δυναμικό πολιτικό περιβάλλον.</p>\n<p>Αντίθετα, τα προεδρικά συστήματα – όπως αυτά που παρατηρούνται στη Λευκορωσία και τη Ρωσία – συνήθως παρέχουν στον αρχηγό του κράτους σταθερές θητείες, καθιστώντας δύσκολη την αντικατάσταση αναποτελεσματικών ή μη δημοφιλών ηγετών μεταξύ των εκλογών. Αυτή η αυστηρότητα μπορεί να συγκεντρώσει την εξουσία στα χέρια ενός ατόμου, αυξάνοντας τον κίνδυνο μιας προσωπικής μορφής αυταρχικής διακυβέρνησης. Τα κοινοβουλευτικά συστήματα της Κεντρικής Ευρώπης, επιτρέποντας τις αλλαγές ηγεσίας μέσω νομοθετικών διαδικασιών, μειώνουν αυτόν τον κίνδυνο αποτρέποντας τη μη ελεγχόμενη συγκέντρωση εξουσίας σε ένα μόνο αξίωμα.</p>\n<p><strong>Η ευρωπαϊκή κοινοβουλευτική παράδοση: σταθερότητα και προσαρμογή</strong></p>\n<p>Η υιοθέτηση κοινοβουλευτικών συστημάτων από την Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη έχει βαθιές ρίζες στην πολιτική εξέλιξη της Ευρώπης. Μετά την κατάρρευση των αυτοκρατορικών και μοναρχικών καθεστώτων μετά τον Πρώτο Παγκόσμιο Πόλεμο, πολλές ευρωπαϊκές χώρες – συμπεριλαμβανομένων των νεοϊδρυμένων κρατών όπως η Πολωνία και η Τσεχοσλοβακία – υιοθέτησαν την κοινοβουλευτική διακυβέρνηση. Αυτό το μοντέλο διακυβέρνησης, που προέρχεται από το σύστημα Westminster του Ηνωμένου Βασιλείου, έχει αποδειχθεί ανθεκτικό σε μεγάλο μέρος της Ευρώπης, επιτρέποντας μεγαλύτερους ελέγχους στην εκτελεστική εξουσία και προάγοντας τη δημιουργία συμμαχιών εντός των νομοθετικών σωμάτων. Ο Walter Bagehot, ένας εξέχων πολιτικός αναλυτής του 19ου αιώνα από τη Βρετανία, υπογράμμισε τη σημασία αυτών των ελέγχων, ιδιαίτερα στην εξασφάλιση ότι οι κυβερνήσεις παραμένουν υπεύθυνες και προσαρμοστικές.</p>\n<p>Ακόμη και μπροστά σε αυταρχικά κινήματα κατά την περίοδο του μεσοπολέμου, η κοινοβουλευτική παράδοση της Ευρώπης επιβίωσε. Αν και τα φασιστικά καθεστώτα σε χώρες όπως η Ιταλία και η Γερμανία διέκοψαν προσωρινά την κοινοβουλευτική διακυβέρνηση, οι ανακτήσεις που παρατηρήθηκαν κατά την περίοδο του Ψυχρού Πολέμου μετά τον Δεύτερο Παγκόσμιο Πόλεμο είδαν την αποκατάσταση των κοινοβουλευτικών συστημάτων σε πολλές περιοχές της Ευρώπης. Στην Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη, οι μεταβάσεις μετά τη Σοβιετική Ένωση της δεκαετίας του 1990 ενίσχυσαν περαιτέρω την αξία των κοινοβουλευτικών δομών ως προστατευτικών μηχανισμών κατά της κεντρικής αυταρχικής διακυβέρνησης.</p>\n<p>Η επιτυχία των κοινοβουλευτικών συστημάτων στη Δυτική Ευρώπη – όπως στις χώρες του Μπενελούξ, τη Γερμανία και τη Σκανδιναβία – υπηρέτησε ως βασικό μοντέλο για την Κεντρική Ευρώπη μετά τον Ψυχρό Πόλεμο. Η Ισπανία, η Πορτογαλία και η Ελλάδα αποκατέστησαν την κοινοβουλευτική διακυβέρνηση τη δεκαετία του 1970, αποδεικνύοντας περαιτέρω τον σταθεροποιητικό της ρόλο. Παρά τις συχνές κυβερνητικές καταρρεύσεις στην Ιταλία, το κοινοβουλευτικό της σύστημα, όπως και αυτά του Ηνωμένου Βασιλείου, της Ιρλανδίας, της Αυστρίας και της Ελβετίας, έχει επιδείξει σημαντικό βαθμό δημοκρατικής ανθεκτικότητας. Αυτά τα παραδείγματα επηρέασαν όχι μόνο την Πολωνία, την Ουγγαρία και την Τσεχική Δημοκρατία τη δεκαετία του 1990 αλλά και τις μεταβάσεις στα Βαλκάνια, όπου χώρες όπως η Βουλγαρία, η Ρουμανία και ακόμη και οι μετα-Γιουγκοσλαβικές χώρες όπως η Κροατία και η Σερβία υιοθέτησαν κοινοβουλευτικά πλαίσια ζωτικής σημασίας για τη δημοκρατική τους εδραίωση.</p>\n<p><strong>Η αυταρχική στροφή στα προεδρικά συστήματα: μια ευρωπαϊκή προοπτική</strong></p>\n<p>Σε έντονη αντίθεση, πολλές μετα-Σοβιετικές χώρες που υιοθέτησαν προεδρικά συστήματα – όπως η Ρωσία, η Λευκορωσία και οι δημοκρατίες της Κεντρικής Ασίας – έχουν παρατηρήσει μια στροφή προς τον αυταρχισμό από τη δεκαετία του 1990 και του 2000. Τα προεδρικά συστήματα συχνά επιτρέπουν στους ηγέτες να κεντρώνουν την εξουσία μέσω παρατεταμένων θητειών και ελέγχου των εκτελεστικών μηχανισμών. Για παράδειγμα, το προεδρικό μοντέλο της Ρωσίας έχει επιτρέψει στον Βλαντιμίρ Πούτιν να εδραιώσει τη θέση του στην εξουσία μέσω συνταγματικών μεταρρυθμίσεων και πολιτικής χειραγώγησης. Η έλλειψη ουσιαστικού νομοθετικού ελέγχου στα προεδρικά συστήματα επιδεινώνει αυτές τις τάσεις, επιτρέποντας στους ηγέτες να παρακάμπτουν τα κοινοβούλια και να επεκτείνουν την εξουσία τους με λιγότερους θεσμικούς ελέγχους.</p>\n<p>Η Λευκορωσία παρέχει ένα άλλο σαφές παράδειγμα αυτής της στροφής. Από το 1994, ο Αλεξάντρ Λουκασένκα διατηρεί την εξουσία μέσω ενός εξαιρετικά κεντρικού προεδρικού συστήματος, καταστέλλοντας την αντιπολίτευση και χειραγωγώντας τις εκλογές για να παραμείνει στην εξουσία. Σε αυτά τα περιβάλλοντα, η απουσία μηχανισμών λογοδοσίας του κοινοβουλίου έχει οδηγήσει σε εδραιωμένη προσωπική διακυβέρνηση.</p>\n<p>Αντίθετα, ακόμη και όπου ο ημι-αυταρχικός λαϊκισμός και ο μη φιλελεύθερος πολιτισμός έχουν ριζώσει στην Κεντρική Ευρώπη – όπως στην Ουγγαρία υπό τον Βίκτορ Όρμπαν και σε μικρότερο βαθμό στην Πολωνία υπό το Κόμμα Νόμου και Δικαιοσύνης (PiS) – τα κοινοβουλευτικά συστήματα έχουν προσφέρει ακόμη θεσμική αντίσταση. Για παράδειγμα, ενώ ο Όρμπαν έχει αναμορφώσει την πολιτική της Ουγγαρίας μέσω της δικής του ιδιαίτερης και συχνά προσωπικής εκδοχής λαϊκιστικής ρητορικής, το κοινοβουλευτικό σύστημα της Ουγγαρίας θεωρητικά παρέχει διαδρόμους για μελλοντική πολιτική αντιπολίτευση να αμφισβητήσει την εξουσία του μέσω εκλογών και ψήφων δυσπιστίας, ακόμη και αν αυτό το σύστημα είναι υπό πίεση. Αυτή η προσαρμοστικότητα είναι πολύ πιο περιορισμένη στα προεδρικά συστήματα, όπου η εκτελεστική εξουσία είναι πιο δύσκολο να απομακρυνθεί.</p>\n<p><strong>Ημι-αυταρχικός λαϊκισμός και μη φιλελευθερισμός στην Κεντρική Ευρώπη: μια κοινοβουλευτική πρόκληση</strong></p>\n<p>Το λαϊκιστικό κύμα που ξέσπασε στην Κεντρική Ευρώπη τις τελευταίες δεκαετίες – που εκπροσωπείται από ηγέτες όπως ο Όρμπαν στην Ουγγαρία και ο Γιάροσλαβ Κατσίνσκι στην Πολωνία – έχει δοκιμάσει την ανθεκτικότητα των κοινοβουλευτικών συστημάτων. Ενώ αυτά τα κινήματα έχουν αξιοποιήσει νόμιμες ανησυχίες ή παράπονα σχετικά με τον οικονομικό νεοφιλελευθερισμό και την παγκοσμιοποίηση – ειδικά στο πλαίσιο της μετα-Σοβιετικής σφαίρας, όπου η δυσαρέσκεια με τις μεταρρυθμίσεις μετά τον Ψυχρό Πόλεμο είναι βαθιά – οι αυταρχικές τους τάσεις έχουν συχνά ξεπεράσει τα λογικά όρια. Τα κοινοβουλευτικά πλαίσια σε αυτές τις χώρες, αν και υπό πίεση, έχουν συνεχίσει να προσφέρουν ελέγχους και ισορροπίες που αποτρέπουν τη πλήρη συγκέντρωση εξουσίας στα χέρια οποιουδήποτε ατόμου ή κόμματος.</p>\n<p>Στην Ουγγαρία, για παράδειγμα, αν και ο Όρμπαν έχει εδραιώσει σημαντικό έλεγχο, το κόμμα του Fidesz πρέπει ακόμη να πλοηγηθεί στις πολυπλοκότητες των κοινοβουλευτικών διαδικασιών, της δημιουργίας συμμαχιών και της νομοθετικής εποπτείας. Η πρώην κυβέρνηση PiS της Πολωνίας, υπό την ηγεσία του Κατσίνσκι, αντιμετώπισε παρόμοια αντίσταση από εγχώριους και ευρωπαϊκούς θεσμούς παρά την λαϊκιστική της ατζέντα. Και στις δύο περιπτώσεις, το κοινοβουλευτικό σύστημα έχει προσφέρει μια θεσμική αντίβαρη που είναι πιο δύσκολο να βρεθεί στα προεδρικά συστήματα, όπου οι εκτελεστικοί ηγέτες συχνά λειτουργούν με λιγότερη άμεση λογοδοσία προς τη νομοθετική εξουσία.</p>\n<p>Ακόμη και εντός της Ευρωπαϊκής Ένωσης, η επιρροή της κοινοβουλευτικής διακυβέρνησης μπορεί να διαδραματίσει ρόλο στη μετρίαση των αυταρχικών παρορμήσεων. Ενώ δεν είναι χωρίς τα δικά της δημοκρατικά ελλείμματα ή άλλες σημαντικές αδυναμίες – όπως η μη εκλεγμένη φύση της Ευρωπαϊκής Επιτροπής και οι προκλήσεις που θέτει η χρηματοοικονομική κεντρικοποίηση της Ευρωζώνης – η κοινοβουλευτική διακυβέρνηση της ΕΕ έχει αξιοσημείωτα πλεονεκτήματα. Οι θεσμοί της, βασισμένοι στις αρχές των ελέγχων στην εκτελεστική εξουσία και της συζήτησης, παρέχουν ένα ευρύτερο πλαίσιο λογοδοσίας για τα κράτη μέλη. Αυτό το σύστημα εξωτερικού ελέγχου προσθέτει ένα ακόμη επίπεδο προστασίας κατά της αυταρχικής στροφής που παρατηρείται σε πιο απομονωμένες προεδρικές δημοκρατίες.</p>\n<p><strong>Μετα-Σοβιετικές συγκρίσεις: διδάγματα από την Κεντρική Ασία και πέρα</strong></p>\n<p>Όταν συγκρίνουμε τα κοινοβουλευτικά συστήματα της Κεντρικής Ευρώπης με τα προεδρικά συστήματα των μετα-Σοβιετικών δημοκρατιών όπως το Καζακστάν, το Ουζμπεκιστάν και το Τουρκμενιστάν, οι διαφορές γίνονται ακόμη πιο έντονες. Σε αυτές τις χώρες, οι ηγέτες έχουν χρησιμοποιήσει το προεδρικό μοντέλο για να εδραιώσουν την εξουσία τους, συχνά για δεκαετίες. Συνταγματικές αλλαγές, χειραγωγημένες εκλογές και καταστολή της πολιτικής αντιπολίτευσης έχουν γίνει χαρακτηριστικά αυτών των καθεστώτων. Η έλλειψη μηχανισμών λογοδοσίας του κοινοβουλίου σε τέτοιες χώρες δημιουργεί συνθήκες για μακροχρόνιο αυταρχισμό, όπου η πολιτική αλλαγή είναι δυνατή μόνο μέσω επαναστατικών μέσων και όχι δημοκρατικών διαδικασιών.</p>\n<p>Η Ουκρανία προσφέρει μια ενδιαφέρουσα ενδιάμεση περίπτωση. Από την ανεξαρτησία της το 1991, η Ουκρανία έχει oscillated μεταξύ κοινοβουλευτικών και προεδρικών μοντέλων, με αποτέλεσμα ένα υβριδικό σύστημα. Αυτό το σύστημα έχει κατά καιρούς εμποδίσει τη διακυβέρνηση λόγω των συγκρουόμενων συμφερόντων του κοινοβουλίου και της προεδρίας. Ωστόσο, οι πρόσφατοι αγώνες της Ουκρανίας για τη δημοκρατία, ειδικά μετά την επανάσταση Euromaidan το 2014 και την ρωσική εισβολή το 2022, υπογραμμίζουν τη σημασία των κοινοβουλευτικών ελέγχων στην προεδρική εξουσία. Καθώς η Ουκρανία συνεχίζει να πλοηγείται στις πολιτικές προκλήσεις της, τα κοινοβουλευτικά στοιχεία του συστήματός της μπορεί να αποδειχθούν κρίσιμα στις προσπάθειές της να σταθεροποιηθεί, να δημοκρατιστεί και να αντισταθεί σε εξωτερικές απειλές.</p>\n<p><strong>Η περίπτωση της κοινοβουλευτικής ανθεκτικότητας στην Κεντρική Ευρώπη</strong></p>\n<p>Η εμπειρία της Κεντρικής Ευρώπης με τα κοινοβουλευτικά συστήματα υπογραμμίζει την αξία τους ως εργαλείο για τη διατήρηση της δημοκρατικής λογοδοσίας και της σταθερότητας. Ενώ ο λαϊκισμός και ο μη φιλελευθερισμός θέτουν σημαντικές προκλήσεις, οι κοινοβουλευτικές δομές προσφέρουν μηχανισμούς για την μετρίαση των αυταρχικών τάσεων, διασφαλίζοντας ότι κανένας ηγέτης δεν μπορεί να συγκεντρώσει ένα επίπεδο εξουσίας που να είναι μη ελεγχόμενο από τη φύση του. Η ικανότητα να διεξάγονται πρόωρες εκλογές, να απομακρύνονται οι ηγέτες μέσω ψήφων δυσπιστίας και να απαιτείται μεγαλύτερη νομοθετική λογοδοσία, είναι βασικά πλεονεκτήματα που συχνά λείπουν από τα προεδρικά συστήματα.</p>\n<p>Καθώς η Κεντρική και Ανατολική Ευρώπη συνεχίζει να εξελίσσεται πολιτικά, το κοινοβουλευτικό μοντέλο παραμένει μια ζωτική προστασία κατά της στροφής προς τον αυταρχισμό που παρατηρείται σε πολλές προεδρικές δημοκρατίες. Ενώ τα κοινοβουλευτικά συστήματα δεν είναι αλώβητα από προκλήσεις, η ευελιξία τους και οι ενσωματωμένοι έλεγχοι και ισορροπίες παρέχουν την καλύτερη βάση για τη διατήρηση της δημοκρατικής διακυβέρνησης σε μια εποχή αυξανόμενης πολιτικής αστάθειας.</p>\n<p><strong>Ο Stuart Feltis </strong>είναι διεθνολόγος και στρατηγικός σύμβουλος που ζει αυτή τη στιγμή στη Φρανκφούρτη, Γερμανία, εστιάζοντας σε ευρωπαϊκά και παν-αμερικανικά θέματα.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.631",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Τα τελευταία χρόνια έχουν υπάρξει επικρίσεις κατά χωρών όπως η Πολωνία και η Ουγγαρία για ένα επίπεδο ημι-αυταρχισμού στη διακυβέρνησή τους. Ενώ τέτοια ζητήματα προφανώς επιμένουν, τα κοινοβουλευτικά συστήματα σε πολλές από τις χώρες της περιοχής έχουν επιτρέψει βασικούς ελέγχους και ισορροπίες που έχουν αμφισβητήσει αυτές τις πολιτικές μετατοπίσεις.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.365",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Parlamentarna przewaga Europy Środkowej: demokratyczna zaleta",
                key:"uid": string:"498c2a20-26c7-4bba-b3b3-ed2aa38a553c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Polska i inne kraje Europy Środkowej – w tym Węgry, Czechy i Słowacja – cieszą się strukturalną przewagą, której wiele republik prezydenckich, szczególnie tych bardziej na wschód, takich jak Białoruś, Rosja i Ukraina, nie ma. Pomimo politycznych turbulencji w ciągu ostatnich dwóch dekad, w tym wzrostu półautorytarnych, populistycznych ruchów w latach 2000-2010, te narody korzystają z systemów parlamentarnych, które zapewniają większą elastyczność i mechanizmy odpowiedzialności w porównaniu do systemów prezydenckich.</p>\n<p><strong>Elastyczność i odpowiedzialność przywództwa w systemach parlamentarnych</strong></p>\n<p>Jedną z kluczowych zalet systemów parlamentarnych jest ich zdolność do szybkiego dostosowywania się do zmieniających się okoliczności politycznych. Regularne wybory parlamentarne, w połączeniu z możliwością przedterminowych wyborów, oferują reakcję, której brakuje systemom prezydenckim. W Europie Środkowej pozwala to rządom szybko reagować na kryzysy polityczne, nie będąc zamkniętym w sztywnych, wieloletnich kadencjach prezydenckich. Na przykład, w czasach wewnętrznych podziałów lub niezadowolenia publicznego, wotum nieufności może szybko usunąć nieskutecznych liderów i wywołać nowe wybory, tworząc bardziej płynne i dynamiczne środowisko polityczne.</p>\n<p>W przeciwieństwie do tego, systemy prezydenckie – takie jak te obserwowane w Białorusi i Rosji – zazwyczaj przyznają głowie państwa stałe kadencje, co utrudnia zastąpienie nieskutecznych lub niepopularnych liderów między wyborami. Ta sztywność może skoncentrować władzę w rękach jednej osoby, zwiększając ryzyko personalistycznej formy rządów autorytarnych. Systemy parlamentarne Europy Środkowej, umożliwiając zmiany przywództwa poprzez procesy legislacyjne, zmniejszają to ryzyko, zapobiegając niekontrolowanemu gromadzeniu władzy w jednym biurze.</p>\n<p><strong>Europejska tradycja parlamentarna: stabilność i adaptacja</strong></p>\n<p>Przyjęcie systemów parlamentarnych w Europie Środkowej i Wschodniej ma głębokie korzenie w politycznej ewolucji Europy. Po upadku imperialnych i monarszych reżimów po I wojnie światowej, wiele krajów europejskich – w tym nowo powstałe państwa, takie jak Polska i Czechosłowacja – przyjęło rząd parlamentarny. Ten model rządu, wywodzący się z brytyjskiego systemu Westminster, okazał się odporny w dużej części Europy, pozwalając na większe kontrole władzy wykonawczej i sprzyjając budowaniu koalicji w ramach legislatur. Walter Bagehot, prominentny brytyjski analityk polityczny XIX wieku, podkreślał znaczenie tych kontroli, szczególnie w zapewnieniu, że rządy pozostają odpowiedzialne i elastyczne.</p>\n<p>Nawet w obliczu ruchów autorytarnych w okresie międzywojennym, europejska tradycja parlamentarna przetrwała. Chociaż reżimy faszystowskie w krajach takich jak Włochy i Niemcy tymczasowo zakłóciły rząd parlamentarny, odbudowy widoczne w okresie zimnej wojny po II wojnie światowej doprowadziły do przywrócenia systemów parlamentarnych w wielu częściach Europy. W Europie Środkowej i Wschodniej, post-sowieckie przejścia lat 90. dodatkowo wzmocniły wartość struktur parlamentarnych jako zabezpieczeń przed scentralizowanym rządem autorytarnym.</p>\n<p>Sukces systemów parlamentarnych w Europie Zachodniej – takich jak w krajach Beneluksu, Niemczech i Skandynawii – stanowił kluczowy model dla Europy Środkowej po zimnej wojnie. Hiszpania, Portugalia i Grecja przywróciły rząd parlamentarny w latach 70., co dodatkowo demonstruje jego stabilizującą rolę. Pomimo częstych upadków rządów we Włoszech, ich system parlamentarny, podobnie jak w przypadku Wielkiej Brytanii, Irlandii, Austrii i Szwajcarii, wykazał znaczną odporność demokratyczną. Te przykłady wpłynęły nie tylko na Polskę, Węgry i Czechy w latach 90., ale także na przejścia na Bałkanach, gdzie takie kraje jak Bułgaria, Rumunia, a nawet postjugosłowiańskie narody, takie jak Chorwacja i Serbia, przyjęły ramy parlamentarne niezbędne do ich demokratycznej konsolidacji.</p>\n<p><strong>Autorytarne odchylenie w systemach prezydenckich: europejska perspektywa</strong></p>\n<p>W wyraźnym kontraście, wiele post-sowieckich państw, które przyjęły systemy prezydenckie – takich jak Rosja, Białoruś i republiki Azji Centralnej – od lat 90. i 2000. obserwuje odchylenie w kierunku autorytaryzmu. Systemy prezydenckie często pozwalają liderom na centralizację władzy poprzez wydłużone kadencje i kontrolę nad aparatem wykonawczym. Na przykład, model prezydencki w Rosji pozwolił Władimirowi Putinowi na umocnienie swojej władzy poprzez reformy konstytucyjne i manipulacje polityczne. Brak znaczącej kontroli legislacyjnej w systemach prezydenckich zaostrza te tendencje, umożliwiając liderom pomijanie parlamentów i wydłużanie swoich rządów przy mniejszych kontrolach instytucjonalnych.</p>\n<p>Białoruś stanowi kolejny wyraźny przykład tego odchylenia. Od 1994 roku, Alaksandr Łukaszenka utrzymuje władzę poprzez wysoce scentralizowany system prezydencki, tłumiąc opozycję i manipulując wyborami, aby pozostać na stanowisku. W tych warunkach brak mechanizmów odpowiedzialności parlamentarnej doprowadził do zakorzenienia się rządów personalistycznych.</p>\n<p>W przeciwieństwie do tego, nawet tam, gdzie półautorytarny populizm i illiberalizm zakorzeniły się w Europie Środkowej – jak na Węgrzech pod rządami Viktora Orbána i w mniejszym stopniu w Polsce pod rządami Prawa i Sprawiedliwości (PiS) – systemy parlamentarne nadal oferowały instytucjonalny opór. Na przykład, podczas gdy Orbán przekształcił politykę węgierską poprzez swoją własną, szczególną i często personalistyczną wersję retoryki populistycznej, węgierski system parlamentarny teoretycznie zapewnia drogi dla przyszłej opozycji politycznej do kwestionowania jego władzy poprzez wybory i wotum nieufności, nawet jeśli ten system jest pod presją. Ta elastyczność jest znacznie bardziej ograniczona w systemach prezydenckich, gdzie władzę wykonawczą trudniej jest usunąć.</p>\n<p><strong>Półautorytarny populizm i illiberalizm w Europie Środkowej: wyzwanie parlamentarne</strong></p>\n<p>Fala populizmu, która przetoczyła się przez Europę Środkową w ostatnich dziesięcioleciach – exemplifikowana przez liderów takich jak Orbán na Węgrzech i Jarosław Kaczyński w Polsce – wystawiła na próbę odporność systemów parlamentarnych. Chociaż te ruchy wykorzystały uzasadnione obawy lub skargi dotyczące neoliberalizmu gospodarczego i globalizacji – szczególnie w kontekście post-sowieckim, gdzie niezadowolenie z reform po zimnej wojnie jest głębokie – ich autorytarne tendencje często przekraczały rozsądne granice. Ramy parlamentarne w tych krajach, choć pod presją, nadal oferowały kontrole i równowagi, które zapobiegają pełnej koncentracji władzy w rękach jednej osoby lub partii.</p>\n<p>Na Węgrzech, na przykład, chociaż Orbán skonsolidował znaczną kontrolę, jego partia Fidesz musi nadal poruszać się w złożonościach procedur parlamentarnych, budowania koalicji i nadzoru legislacyjnego. Były rząd PiS w Polsce, kierowany przez Kaczyńskiego, podobnie napotykał opór zarówno ze strony krajowych, jak i europejskich instytucji, pomimo swojego populistycznego programu. W obu przypadkach system parlamentarny oferował instytucjonalny przeciwwagę, której trudniej znaleźć w systemach prezydenckich, gdzie liderzy wykonawczy często działają z mniejszą bezpośrednią odpowiedzialnością przed legislaturą.</p>\n<p>Nawet w ramach Unii Europejskiej, wpływ rządów parlamentarnych może odgrywać rolę w łagodzeniu autorytarnych impulsów. Chociaż nie jest wolna od własnych deficytów demokratycznych czy innych istotnych wad – takich jak nieodpowiednia natura Komisji Europejskiej i wyzwania związane z finansową centralizacją strefy euro – rząd parlamentarny UE ma znaczące mocne strony. Jej instytucje, oparte na zasadach kontroli władzy wykonawczej i deliberacji, zapewniają szerszy ramy odpowiedzialności dla państw członkowskich. Ten system zewnętrznego nadzoru dodaje kolejny poziom ochrony przed autorytarnym odchyleniem widocznym w bardziej izolowanych republikach prezydenckich.</p>\n<p><strong>Porównania post-sowieckie: lekcje z Azji Centralnej i nie tylko</strong></p>\n<p>Porównując systemy parlamentarne Europy Środkowej z systemami prezydenckimi post-sowieckich republik, takich jak Kazachstan, Uzbekistan i Turkmenistan, różnice stają się jeszcze bardziej wyraźne. W tych krajach liderzy wykorzystali model prezydencki do umocnienia swojej władzy, często przez dziesięciolecia. Zmiany konstytucyjne, manipulowane wybory i tłumienie opozycji politycznej stały się znakami rozpoznawczymi tych reżimów. Brak mechanizmów odpowiedzialności parlamentarnej w takich państwach tworzy warunki dla długoterminowego autorytaryzmu, gdzie zmiana polityczna jest możliwa tylko poprzez środki rewolucyjne, a nie demokratyczne procesy.</p>\n<p>Ukraina stanowi interesujący przypadek pośredni. Od uzyskania niepodległości w 1991 roku, Ukraina oscylowała między modelami parlamentarnymi a prezydenckimi, co skutkowało hybrydowym systemem. System ten czasami utrudniał rządzenie z powodu sprzecznych interesów parlamentu i prezydentury. Jednak niedawne zmagania Ukrainy o demokrację, szczególnie po rewolucji Euromaidan w 2014 roku i inwazji Rosji w 2022 roku, podkreślają znaczenie parlamentarnych kontroli władzy prezydenckiej. W miarę jak Ukraina nadal zmaga się z wyzwaniami politycznymi, elementy parlamentarne jej systemu mogą okazać się kluczowe w jej wysiłkach na rzecz stabilizacji, demokratyzacji i oporu przed zewnętrznymi zagrożeniami.</p>\n<p><strong>Argument na rzecz odporności parlamentarnych w Europie Środkowej</strong></p>\n<p>Doświadczenie Europy Środkowej z systemami parlamentarnymi podkreśla ich wartość jako narzędzia do utrzymania demokratycznej odpowiedzialności i stabilności. Chociaż populizm i illiberalizm stanowią istotne wyzwania, struktury parlamentarne oferują mechanizmy łagodzenia tendencji autorytarnych, zapewniając, że żaden lider nie może skonsolidować poziomu władzy, który jest niekontrolowany w swojej naturze. Zdolność do przeprowadzania przedterminowych wyborów, usuwania liderów poprzez wotum nieufności i domagania się większej odpowiedzialności legislacyjnej to kluczowe zalety, których często brakuje systemom prezydenckim.</p>\n<p>W miarę jak Europa Środkowa i Wschodnia nadal ewoluuje politycznie, model parlamentarny pozostaje istotnym zabezpieczeniem przed odchyleniem w kierunku autorytaryzmu, które obserwuje się w wielu republikach prezydenckich. Chociaż systemy parlamentarne nie są odporne na wyzwania, ich elastyczność i wbudowane kontrole i równowagi stanowią najlepszą podstawę do utrzymania demokratycznego rządzenia w erze rosnącej niestabilności politycznej.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>jest internacjonalistą i konsultantem strategicznym, obecnie mieszkającym we Frankfurcie, w Niemczech, koncentrującym się na sprawach europejskich i panamerykańskich.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.123",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ostatnie lata przyniosły krytykę skierowaną w stronę krajów takich jak Polska i Węgry za poziom półautorytaryzmu w ich rządach. Chociaż takie problemy wyraźnie nadal istnieją, systemy parlamentarne w wielu państwach regionu umożliwiły kluczowe mechanizmy kontroli i równowagi, które stanęły w obliczu tych politycznych zmian.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:22.917",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"L'avantage parlementaire de l'Europe centrale : un avantage démocratique",
                key:"uid": string:"50cda29b-e6c5-4a03-b47e-4eb6be75bdc7",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>La Pologne et d'autres pays d'Europe centrale – y compris la Hongrie, la République tchèque et la Slovaquie – bénéficient d'un avantage structurel que de nombreuses républiques présidentielles, en particulier celles plus à l'est comme la Biélorussie, la Russie et l'Ukraine, n'ont pas. Malgré les turbulences politiques au cours des deux dernières décennies, y compris la montée de mouvements populistes semi-autoritaires dans les années 2000 et 2010, ces nations profitent de systèmes parlementaires qui offrent une plus grande flexibilité et des mécanismes de responsabilité par rapport aux systèmes présidentiels.</p>\n<p><strong>Flexibilité et responsabilité des dirigeants dans les systèmes parlementaires</strong></p>\n<p>Une des forces clés des systèmes parlementaires est leur capacité à s'adapter rapidement aux circonstances politiques changeantes. Des élections parlementaires régulières, combinées à la possibilité d'élections anticipées, offrent une réactivité que les systèmes présidentiels n'ont pas. En Europe centrale, cela permet aux gouvernements de répondre rapidement aux crises politiques sans être enfermés dans des mandats présidentiels rigides de plusieurs années. Par exemple, en période de division interne ou de mécontentement public, un vote de défiance peut rapidement évincer des dirigeants inefficaces et déclencher de nouvelles élections, créant un environnement politique plus fluide et dynamique.</p>\n<p>En revanche, les systèmes présidentiels – comme ceux observés en Biélorussie et en Russie – accordent généralement au chef de l'État des mandats fixes, rendant difficile le remplacement de dirigeants inefficaces ou impopulaires entre les élections. Cette rigidité peut concentrer le pouvoir entre les mains d'une seule personne, augmentant le risque d'une forme de régime autoritaire personnaliste. Les systèmes parlementaires d'Europe centrale, en permettant des changements de leadership par le biais de processus législatifs, réduisent ce risque en empêchant l'accumulation incontrôlée de pouvoir dans un seul bureau.</p>\n<p><strong>La tradition parlementaire européenne : stabilité et adaptation</strong></p>\n<p>L'adoption de systèmes parlementaires en Europe centrale et orientale a des racines profondes dans l'évolution politique de l'Europe. Après l'effondrement des régimes impériaux et monarchiques après la Première Guerre mondiale, de nombreux pays européens – y compris des États nouvellement établis comme la Pologne et la Tchécoslovaquie – ont adopté la gouvernance parlementaire. Ce modèle de gouvernement, dérivé du système de Westminster du Royaume-Uni, a prouvé sa résilience dans une grande partie de l'Europe, permettant de meilleures vérifications de l'autorité exécutive et favorisant la formation de coalitions au sein des législatures. Walter Bagehot, un analyste politique britannique éminent du 19ème siècle, a souligné l'importance de ces vérifications, en particulier pour garantir que les gouvernements restent responsables et adaptables.</p>\n<p>Même face aux mouvements autoritaires pendant la période de l'entre-deux-guerres, la tradition parlementaire européenne a survécu. Bien que les régimes fascistes dans des pays comme l'Italie et l'Allemagne aient temporairement perturbé la gouvernance parlementaire, les récupérations observées pendant la période de la guerre froide après la Seconde Guerre mondiale ont vu la restauration des systèmes parlementaires dans de nombreuses parties de l'Europe. En Europe centrale et orientale, les transitions post-soviétiques des années 1990 ont renforcé la valeur des structures parlementaires comme garanties contre le régime autoritaire centralisé.</p>\n<p>Le succès des systèmes parlementaires en Europe occidentale – comme dans les pays du Benelux, en Allemagne et en Scandinavie – a servi de modèle clé pour l'Europe centrale après la guerre froide. L'Espagne, le Portugal et la Grèce ont restauré la gouvernance parlementaire dans les années 1970, démontrant encore son rôle stabilisateur. Malgré les fréquents effondrements gouvernementaux en Italie, son système parlementaire, comme ceux du Royaume-Uni, d'Irlande, d'Autriche et de Suisse, a montré un degré significatif de résilience démocratique. Ces exemples ont influencé non seulement la Pologne, la Hongrie et la République tchèque dans les années 1990, mais aussi les transitions dans les Balkans, où des pays comme la Bulgarie, la Roumanie et même des nations post-yougoslaves comme la Croatie et la Serbie ont adopté des cadres parlementaires vitaux pour leur consolidation démocratique.</p>\n<p><strong>La dérive autoritaire dans les systèmes présidentiels : une perspective européenne</strong></p>\n<p>En revanche, de nombreux États post-soviétiques qui ont adopté des systèmes présidentiels – comme la Russie, la Biélorussie et les républiques d'Asie centrale – ont connu une dérive vers l'autoritarisme depuis les années 1990 et 2000. Les systèmes présidentiels permettent souvent aux dirigeants de centraliser le pouvoir par le biais de mandats prolongés et de contrôle sur les appareils exécutifs. Par exemple, le modèle présidentiel de la Russie a permis à Vladimir Poutine de s'ancrer au pouvoir par le biais de réformes constitutionnelles et de manipulations politiques. Le manque de surveillance législative significative dans les systèmes présidentiels exacerbe ces tendances, permettant aux dirigeants de contourner les parlements et d'étendre leur règne avec moins de contrôles institutionnels.</p>\n<p>La Biélorussie fournit un autre exemple clair de cette dérive. Depuis 1994, Alyaksandr Loukachenko a maintenu le pouvoir par le biais d'un système présidentiel hautement centralisé, réprimant l'opposition et manipulant les élections pour rester en fonction. Dans ces environnements, l'absence de mécanismes de responsabilité parlementaire a conduit à un régime personnaliste enraciné.</p>\n<p>En revanche, même là où le populisme semi-autocratique et l'illibéralisme ont pris racine en Europe centrale – comme en Hongrie sous Viktor Orbán et dans une moindre mesure en Pologne sous le Parti Droit et Justice (PiS) – les systèmes parlementaires ont encore offert une résistance institutionnelle. Par exemple, bien qu'Orbán ait remodelé la politique hongroise par son propre discours populiste particulier et souvent personnaliste, le système parlementaire hongrois offre théoriquement des voies pour que l'opposition politique future conteste son autorité par le biais d'élections et de votes de défiance, même si ce système est sous pression. Cette adaptabilité est beaucoup plus contrainte dans les systèmes présidentiels, où le pouvoir exécutif est plus difficile à déloger.</p>\n<p><strong>Le populisme semi-autocratique et l'illibéralisme en Europe centrale : un défi parlementaire</strong></p>\n<p>La vague populiste qui a déferlé sur l'Europe centrale ces dernières décennies – illustrée par des dirigeants comme Orbán en Hongrie et Jarosław Kaczyński en Pologne – a mis à l'épreuve la résilience des systèmes parlementaires. Bien que ces mouvements aient exploité des préoccupations ou des griefs légitimes concernant le néolibéralisme économique et la mondialisation – en particulier dans le contexte de la sphère post-soviétique, où le mécontentement face aux réformes d'après-guerre froide est profond – leurs tendances autoritaires ont souvent dépassé des limites raisonnables. Les cadres parlementaires dans ces pays, bien qu'en tension, ont continué à offrir des freins et contrepoids qui empêchent la concentration totale du pouvoir entre les mains d'un individu ou d'un parti.</p>\n<p>En Hongrie, par exemple, bien qu'Orbán ait consolidé un contrôle considérable, son parti Fidesz doit encore naviguer dans les complexités des procédures parlementaires, de la formation de coalitions et de la surveillance législative. L'ancien gouvernement du PiS en Pologne, dirigé par Kaczyński, a également fait face à une résistance tant des institutions nationales qu'européennes malgré son agenda populiste. Dans les deux cas, le système parlementaire a offert un contrepoids institutionnel qui est plus difficile à trouver dans les systèmes présidentiels, où les dirigeants exécutifs opèrent souvent avec moins de responsabilité directe envers la législature.</p>\n<p>Même au sein de l'Union européenne, l'influence de la gouvernance parlementaire peut jouer un rôle dans l'atténuation des impulsions autoritaires. Bien qu'elle ne soit pas sans ses propres déficits démocratiques ou d'autres défauts significatifs – comme la nature non élue de la Commission européenne et les défis posés par la centralisation financière de la zone euro – la gouvernance parlementaire de l'UE a des forces notables. Ses institutions, basées sur les principes de contrôle du pouvoir exécutif et de délibération, fournissent un cadre plus large de responsabilité pour les États membres. Ce système de surveillance externe ajoute une autre couche de protection contre la dérive autoritaire observée dans des républiques présidentielles plus isolées.</p>\n<p><strong>Comparaisons post-soviétiques : leçons d'Asie centrale et au-delà</strong></p>\n<p>En comparant les systèmes parlementaires d'Europe centrale aux systèmes présidentiels des républiques post-soviétiques comme le Kazakhstan, l'Ouzbékistan et le Turkménistan, les différences deviennent encore plus marquées. Dans ces pays, les dirigeants ont utilisé le modèle présidentiel pour cimenter leur règne, souvent pendant des décennies. Les changements constitutionnels, les élections manipulées et la répression de l'opposition politique sont devenus des caractéristiques de ces régimes. Le manque de mécanismes de responsabilité parlementaire dans de tels États crée des conditions pour un autoritarisme à long terme, où le changement politique n'est possible que par des moyens révolutionnaires plutôt que par des processus démocratiques.</p>\n<p>Ukrainе offre un cas intermédiaire intéressant. Depuis son indépendance en 1991, l'Ukraine a oscillé entre des modèles parlementaires et présidentiels, résultant en un système hybride. Ce système a parfois entravé la gouvernance en raison des intérêts conflictuels du parlement et de la présidence. Cependant, les luttes récentes de l'Ukraine pour la démocratie, en particulier après la révolution Euromaidan de 2014 et l'invasion russe de 2022, soulignent l'importance des vérifications parlementaires sur le pouvoir présidentiel. Alors que l'Ukraine continue de naviguer dans ses défis politiques, les éléments parlementaires de son système pourraient s'avérer critiques dans ses efforts pour se stabiliser, se démocratiser et résister aux menaces extérieures.</p>\n<p><strong>Le cas de la résilience parlementaire en Europe centrale</strong></p>\n<p>L'expérience de l'Europe centrale avec les systèmes parlementaires souligne leur valeur en tant qu'outil pour maintenir la responsabilité démocratique et la stabilité. Bien que le populisme et l'illibéralisme posent des défis significatifs, les structures parlementaires offrent des mécanismes pour atténuer les tendances autoritaires, garantissant qu'aucun dirigeant ne puisse consolider un niveau de pouvoir qui soit incontrôlé par nature. La capacité de tenir des élections anticipées, de retirer des dirigeants par des votes de défiance et d'exiger une plus grande responsabilité législative sont des avantages clés que les systèmes présidentiels manquent souvent.</p>\n<p>Alors que l'Europe centrale et orientale continue d'évoluer politiquement, le modèle parlementaire reste une garantie vitale contre la dérive vers l'autoritarisme observée dans de nombreuses républiques présidentielles. Bien que les systèmes parlementaires ne soient pas à l'abri des défis, leur flexibilité et leurs freins et contrepoids intégrés fournissent la meilleure base pour maintenir la gouvernance démocratique dans une ère d'instabilité politique croissante.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>est un internationaliste et consultant stratégique vivant actuellement à Francfort, en Allemagne, axé sur les affaires européennes et pan-américaines.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.639",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Ces dernières années, des critiques ont été dirigées contre des pays comme la Pologne et la Hongrie pour un niveau de semi-autoritérisme dans leur gouvernance. Bien que de tels problèmes persistent clairement, les systèmes parlementaires dans de nombreux États de la région ont permis des contrôles et des équilibres clés qui ont remis en question ces changements politiques.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.641",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Central Europas parlamentariska fördel: en demokratisk fördel",
                key:"uid": string:"59f509ad-dce5-47b8-b036-92a38a2b81e0",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Polen och andra central-europeiska länder – inklusive Ungern, Tjeckien och Slovakien – har en strukturell fördel som många presidentiella republiker, särskilt de längre österut som Vitryssland, Ryssland och Ukraina, inte har. Trots politisk turbulens under de senaste två decennierna, inklusive framväxten av semi-auktoritära, populistiska rörelser under 2000- och 2010-talen, drar dessa nationer nytta av parlamentariska system som erbjuder större flexibilitet och mekanismer för ansvarsskyldighet jämfört med presidentiella system.</p>\n<p><strong>Flexibilitet och ledarskapsansvar i parlamentariska system</strong></p>\n<p>En av de centrala styrkorna hos parlamentariska system är deras förmåga att snabbt anpassa sig till förändrade politiska omständigheter. Regelbundna parlamentsval, i kombination med möjligheten till extraval, erbjuder en responsivitet som presidentiella system saknar. I Centraleuropa gör detta att regeringar kan reagera snabbt på politiska kriser utan att vara låsta i rigida fleråriga presidentperioder. Till exempel, i tider av intern splittring eller offentlig missnöje, kan en misstroendeomröstning snabbt avsätta ineffektiva ledare och utlösa nya val, vilket skapar en mer flytande och dynamisk politisk miljö.</p>\n<p>I kontrast ger presidentiella system – som de som ses i Vitryssland och Ryssland – vanligtvis statschefen fasta mandatperioder, vilket gör det svårt att ersätta ineffektiva eller impopulära ledare mellan val. Denna rigiditet kan koncentrera makt i händerna på en person, vilket ökar risken för en personalistisk form av auktoritärt styre. Centraleuropas parlamentariska system, genom att möjliggöra ledarskapsbyten genom lagstiftningsprocesser, minskar denna risk genom att förhindra okontrollerad maktansamling i ett enda ämbete.</p>\n<p><strong>Den europeiska parlamentariska traditionen: stabilitet och anpassning</strong></p>\n<p>Centraleuropa och Östeuropas antagande av parlamentariska system har djupa rötter i Europas politiska utveckling. Efter kollapsen av imperialistiska och monarkiska regimer efter första världskriget, antog många europeiska länder – inklusive nyetablerade stater som Polen och Tjeckoslovakien – parlamentariskt styre. Denna regeringsmodell, härledd från Storbritanniens Westminster-system, har visat sig vara motståndskraftig över stora delar av Europa, vilket möjliggör större kontroller över den verkställande makten och främjar koalitionsbyggande inom lagstiftande församlingar. Walter Bagehot, en framstående brittisk politisk analytiker från 1800-talet, underströk vikten av dessa kontroller, särskilt för att säkerställa att regeringar förblir ansvariga och anpassningsbara.</p>\n<p>Även i mötet med auktoritära rörelser under mellankrigstiden överlevde Europas parlamentariska tradition. Även om fascistiska regimer i länder som Italien och Tyskland tillfälligt störde det parlamentariska styret, såg återhämtningarna under kalla kriget efter andra världskriget en återställande av parlamentariska system i många delar av Europa. I Centraleuropa och Östeuropa förstärkte de post-sovjetiska övergångarna under 1990-talet ytterligare värdet av parlamentariska strukturer som skydd mot centraliserat auktoritärt styre.</p>\n<p>Framgången för parlamentariska system i Västeuropa – såsom i Benelux-länderna, Tyskland och Skandinavien – fungerade som en viktig modell för Centraleuropa efter kalla kriget. Spanien, Portugal och Grekland återställde parlamentariskt styre under 1970-talet, vilket ytterligare visade dess stabiliserande roll. Trots Italiens frekventa regeringskollapser har dess parlamentariska system, liksom de i Storbritannien, Irland, Österrike och Schweiz, visat en betydande grad av demokratisk motståndskraft. Dessa exempel påverkade inte bara Polen, Ungern och Tjeckien under 1990-talet utan också övergångar på Balkan, där länder som Bulgarien, Rumänien och till och med post-jugoslaviska nationer som Kroatien och Serbien antog parlamentariska ramverk som var avgörande för deras demokratiska konsolidering.</p>\n<p><strong>Den auktoritära avvikelsen i presidentiella system: ett europeiskt perspektiv</strong></p>\n<p>I skarp kontrast har många post-sovjetiska stater som antog presidentiella system – såsom Ryssland, Vitryssland och Centralasiens republiker – bevittnat en avvikelse mot auktoritarism sedan 1990-talet och 2000-talet. Presidentiella system tillåter ofta ledare att centralisera makt genom förlängda mandat och kontroll över verkställande apparater. Till exempel har Rysslands presidentmodell tillåtit Vladimir Putin att befästa sig i makten genom konstitutionella reformer och politisk manipulation. Bristen på meningsfull lagstiftande tillsyn i presidentiella system förvärrar dessa tendenser, vilket möjliggör för ledare att sidelinea parlament och förlänga sitt styre med färre institutionella kontroller.</p>\n<p>Vitryssland ger ett annat tydligt exempel på denna avvikelse. Sedan 1994 har Alyaksandr Lukashenka upprätthållit makten genom ett starkt centraliserat presidentiellt system, där han undertrycker opposition och manipulerar val för att förbli vid makten. I dessa miljöer har avsaknaden av parlamentariska ansvarsmekanismer lett till inarbetat personalistiskt styre.</p>\n<p>I kontrast, även där semi-auktoritär populism och illiberalism har rotat sig i Centraleuropa – såsom i Ungern under Viktor Orbán och i mindre grad Polen under Lag och Rättvisa-partiet (PiS) – har parlamentariska system fortfarande erbjudit institutionellt motstånd. Till exempel, medan Orbán har omformat ungersk politik genom sin egen specifika och ofta personalistiska version av populistisk retorik, erbjuder Ungerns parlamentariska system teoretiskt vägar för framtida politisk opposition att utmana hans auktoritet genom val och misstroendeomröstningar, även om detta system är under press. Denna anpassningsförmåga är mycket mer begränsad i presidentiella system, där verkställande makt är svårare att avsätta.</p>\n<p><strong>Semi-auktoritär populism och illiberalism i Centraleuropa: en parlamentarisk utmaning</strong></p>\n<p>Den populistiska vågen som svepte över Centraleuropa under de senaste decennierna – exemplifierad av ledare som Orbán i Ungern och Jarosław Kaczyński i Polen – har testat motståndskraften hos parlamentariska system. Även om dessa rörelser har utnyttjat legitima bekymmer eller klagomål angående ekonomisk neoliberalism och globalisering – särskilt i den post-sovjetiska sfärens kontext, där missnöje med post-kalla kriget-reformer är djupt rotat – har deras auktoritära tendenser ofta pressat bortom rimliga gränser. De parlamentariska ramverken i dessa länder, även om de är under press, har fortsatt att erbjuda kontroller och balanser som förhindrar fullständig maktkoncentration i händerna på en enda individ eller parti.</p>\n<p>I Ungern, till exempel, även om Orbán har konsoliderat betydande kontroll, måste hans Fidesz-parti fortfarande navigera i komplexiteten av parlamentariska procedurer, koalitionsbyggande och lagstiftande tillsyn. Polens tidigare PiS-regering, ledd av Kaczyński, mötte likaså motstånd från både inhemska och europeiska institutioner trots sin populistiska agenda. I båda fallen har det parlamentariska systemet erbjudit en institutionell motvikt som är svårare att hitta i presidentiella system, där verkställande ledare ofta verkar med mindre direkt ansvarighet gentemot lagstiftningen.</p>\n<p>Även inom Europeiska unionen kan inflytandet av parlamentariskt styre spela en roll i att mildra auktoritära impulser. Även om det inte är utan sina egna demokratiska brister eller andra betydande brister – såsom den icke-valda naturen av Europeiska kommissionen och de utmaningar som den finansiella centraliseringen i euroområdet medför – har EU:s parlamentariska styre anmärkningsvärda styrkor. Dess institutioner, baserade på principerna om kontroller av den verkställande makten och överläggningar, erbjuder en bredare ram för ansvarighet för medlemsstaterna. Detta system av extern tillsyn lägger till ett ytterligare skydd mot den auktoritära avvikelsen som ses i mer isolerade presidentiella republiker.</p>\n<p><strong>Post-sovjetiska jämförelser: lärdomar från Centralasien och bortom</strong></p>\n<p>När man jämför Centraleuropas parlamentariska system med de presidentiella systemen i post-sovjetiska republiker som Kazakstan, Uzbekistan och Turkmenistan, blir skillnaderna ännu mer påtagliga. I dessa länder har ledare använt den presidentiella modellen för att befästa sitt styre, ofta i årtionden. Konstitutionella förändringar, manipulerade val och undertryckande av politisk opposition har blivit kännetecken för dessa regimer. Bristen på mekanismer för parlamentariskt ansvar i sådana stater skapar förutsättningar för långsiktig auktoritarism, där politisk förändring endast är möjlig genom revolutionära medel snarare än demokratiska processer.</p>\n<p>Ukraina erbjuder ett intressant mellangrundsfall. Sedan sin självständighet 1991 har Ukraina oscillera mellan parlamentariska och presidentiella modeller, vilket resulterat i ett hybrid-system. Detta system har ibland hindrat styret på grund av de motstridiga intressena hos parlamentet och presidenten. Men Ukrainas senaste kamp för demokrati, särskilt efter Euromaidan-revolutionen 2014 och den ryska invasionen 2022, belyser vikten av parlamentariska kontroller över presidentens makt. När Ukraina fortsätter att navigera sina politiska utmaningar kan de parlamentariska elementen i dess system visa sig vara avgörande i dess strävan att stabilisera, demokratisera och motstå externa hot.</p>\n<p><strong>Fallet för parlamentarisk motståndskraft i Centraleuropa</strong></p>\n<p>Centraleuropas erfarenhet av parlamentariska system understryker deras värde som ett verktyg för att upprätthålla demokratisk ansvarighet och stabilitet. Även om populism och illiberalism utgör betydande utmaningar, erbjuder parlamentariska strukturer mekanismer för att mildra auktoritära tendenser, vilket säkerställer att ingen ledare kan konsolidera en nivå av makt som är okontrollerad i sin natur. Förmågan att hålla extraval, avsätta ledare genom misstroendeomröstningar och kräva större lagstiftande ansvarighet är centrala fördelar som presidentiella system ofta saknar.</p>\n<p>När Centraleuropa och Östeuropa fortsätter att utvecklas politiskt, förblir den parlamentariska modellen en vital skyddsmekanism mot den avvikelse mot auktoritarism som ses i många presidentiella republiker. Även om parlamentariska system inte är immuna mot utmaningar, ger deras flexibilitet och inbyggda kontroller och balanser den bästa grunden för att upprätthålla demokratisk styrning i en tid av ökande politisk instabilitet.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>är en internationalist och strategisk konsult som för närvarande bor i Frankfurt, Tyskland, med fokus på europeiska och pan-amerikanska frågor.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.181",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>De senaste åren har kritik riktats mot länder som Polen och Ungern för en nivå av semi-auktoritarism i deras styre. Medan sådana frågor uppenbarligen kvarstår, har de parlamentariska systemen i många av regionens stater möjliggjort viktiga kontroller och balanser som har utmanat dessa politiska skiften.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.182",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Orta Avrupa'nın parlamento avantajı: demokratik bir avantaj",
                key:"uid": string:"5ddb9cc3-5ec7-4989-a079-bbd1b4cfad6f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Polonya ve diğer Orta Avrupa ülkeleri - Macaristan, Çek Cumhuriyeti ve Slovakya dahil - birçok başkanlık cumhuriyetinin, özellikle Belarus, Rusya ve Ukrayna gibi daha doğudaki ülkelerin sahip olmadığı yapısal bir avantaja sahiptir. Son yirmi yılda, 2000'ler ve 2010'larda yarı-otoriter, popülist hareketlerin yükselişi de dahil olmak üzere siyasi çalkantılara rağmen, bu uluslar, başkanlık sistemlerine kıyasla daha fazla esneklik ve hesap verebilirlik mekanizmaları sunan parlamenter sistemlerden faydalanmaktadır.</p>\n<p><strong>Parlamenter sistemlerde esneklik ve liderlik hesap verebilirliği</strong></p>\n<p>Parlamenter sistemlerin temel güçlerinden biri, değişen siyasi koşullara hızlı bir şekilde uyum sağlama yetenekleridir. Düzenli parlamenter seçimler ve ani seçim olasılığı, başkanlık sistemlerinin eksik olduğu bir yanıt verme yeteneği sunar. Orta Avrupa'da, bu durum hükümetlerin, katı çok yıllı başkanlık dönemlerine sıkışmadan siyasi krizlere hızlı bir şekilde yanıt vermesine olanak tanır. Örneğin, iç bölünmeler veya kamu memnuniyetsizliği dönemlerinde, güvensizlik oyu etkisiz liderleri hızla görevden alabilir ve yeni seçimler başlatabilir, daha akışkan ve dinamik bir siyasi ortam yaratabilir.</p>\n<p>Başkanlık sistemleri - Belarus ve Rusya gibi ülkelerde görülenler - genellikle devlet başkanına sabit görev süreleri verir, bu da etkisiz veya popüler olmayan liderleri seçimler arasında değiştirmeyi zorlaştırır. Bu katılık, gücü bir kişinin elinde yoğunlaştırabilir ve kişisel bir otoriter yönetim biçimi riski artırabilir. Orta Avrupa'nın parlamenter sistemleri, yasama süreçleri aracılığıyla liderlik değişikliklerine olanak tanıyarak, tek bir ofiste kontrolsüz güç birikimini önleyerek bu riski azaltır.</p>\n<p><strong>Avrupa parlamenter geleneği: istikrar ve uyum</strong></p>\n<p>Orta ve Doğu Avrupa'nın parlamenter sistemleri benimsemesi, Avrupa'nın siyasi evrimine derin kökler taşımaktadır. Birinci Dünya Savaşı'ndan sonra imparatorluk ve monarşi rejimlerinin çöküşünün ardından, Polonya ve Çekoslovakya gibi yeni kurulan devletler dahil birçok Avrupa ülkesi parlamenter yönetimi benimsemiştir. Birleşik Krallık'ın Westminster sisteminden türetilen bu hükümet modeli, Avrupa'nın büyük bir kısmında dayanıklılığını kanıtlamış, yürütme yetkisi üzerinde daha fazla denetim sağlamakta ve yasama organları içinde koalisyon oluşturmayı teşvik etmektedir. 19. yüzyılın önde gelen Britanyalı siyasi analisti Walter Bagehot, bu denetimlerin önemini, özellikle hükümetlerin hesap verebilir ve uyumlu kalmasını sağlamak açısından vurgulamıştır.</p>\n<p>İki dünya savaşı arasındaki dönemde otoriter hareketlerle karşı karşıya kalınmasına rağmen, Avrupa'nın parlamenter geleneği hayatta kalmıştır. İtalya ve Almanya gibi ülkelerdeki faşist rejimler, parlamenter yönetimi geçici olarak kesintiye uğratmış olsa da, Soğuk Savaş döneminde görülen toparlanmalar, Avrupa'nın birçok yerinde parlamenter sistemlerin yeniden kurulmasını sağlamıştır. Orta ve Doğu Avrupa'da, 1990'ların post-Sovyet geçişleri, merkezi otoriter yönetime karşı parlamenter yapıların değerini daha da pekiştirmiştir.</p>\n<p>Batı Avrupa'daki parlamenter sistemlerin başarısı - Benelüks ülkeleri, Almanya ve İskandinavya gibi - Soğuk Savaş sonrası Orta Avrupa için önemli bir model olmuştur. İspanya, Portekiz ve Yunanistan 1970'lerde parlamenter yönetimi yeniden tesis ederek, bu sistemin istikrarlı rolünü daha da göstermiştir. İtalya'nın sık sık hükümet çöküşlerine rağmen, parlamenter sistemi, Birleşik Krallık, İrlanda, Avusturya ve İsviçre gibi ülkelerin sistemleriyle birlikte önemli bir demokratik dayanıklılık sergilemiştir. Bu örnekler, yalnızca 1990'larda Polonya, Macaristan ve Çek Cumhuriyeti'ni değil, aynı zamanda Balkanlar'daki geçişleri de etkilemiştir; burada Bulgaristan, Romanya ve hatta eski Yugoslav ülkeleri olan Hırvatistan ve Sırbistan gibi ülkeler, demokratik konsolidasyonları için hayati olan parlamenter çerçeveleri benimsemiştir.</p>\n<p><strong>Başkanlık sistemlerinde otoriter kayma: Avrupa perspektifi</strong></p>\n<p>Kesin bir zıtlık olarak, başkanlık sistemlerini benimseyen birçok post-Sovyet devleti - Rusya, Belarus ve Orta Asya'nın cumhuriyetleri gibi - 1990'lar ve 2000'lerden bu yana otoriterliğe doğru bir kayma yaşamıştır. Başkanlık sistemleri genellikle liderlerin güçlerini uzatılmış görev süreleri ve yürütme aygıtları üzerindeki kontrol aracılığıyla merkezileştirmesine olanak tanır. Örneğin, Rusya'nın başkanlık modeli, Vladimir Putin'in anayasa reformları ve siyasi manipülasyonlar aracılığıyla iktidarını pekiştirmesine olanak tanımıştır. Başkanlık sistemlerindeki anlamlı yasama denetiminin eksikliği, bu eğilimleri daha da kötüleştirerek liderlerin parlamentoları göz ardı etmesine ve daha az kurumsal denetimle iktidarlarını uzatmalarına olanak tanır.</p>\n<p>Belarus, bu kaymanın başka bir net örneğini sunmaktadır. 1994'ten bu yana, Alyaksandr Lukashenka, muhalefeti bastırarak ve seçimleri manipüle ederek son derece merkezi bir başkanlık sistemi aracılığıyla iktidarını sürdürmüştür. Bu tür ortamlarda, parlamenter hesap verebilirlik mekanizmalarının yokluğu, köklü kişisel yönetimlere yol açmıştır.</p>\n<p>Öte yandan, Orta Avrupa'da yarı-otoriter popülizm ve liberalizm kök salmış olsa bile - Viktor Orbán'ın Macaristan'ında ve daha az ölçüde PiS'in Polonya'sında olduğu gibi - parlamenter sistemler hala kurumsal bir direnç sunmuştur. Örneğin, Orbán, Macar siyasasını kendi özel ve genellikle kişisel popülist retoriği aracılığıyla yeniden şekillendirmiş olsa da, Macaristan'ın parlamenter sistemi teorik olarak, bu sistemin baskı altında olmasına rağmen, gelecekteki siyasi muhalefetin seçimler ve güvensizlik oylamaları aracılığıyla otoritesine meydan okuması için yollar sunmaktadır. Bu esneklik, yürütme gücünün daha zor bir şekilde devrilmesi gereken başkanlık sistemlerinde çok daha kısıtlıdır.</p>\n<p><strong>Orta Avrupa'da yarı-otoriter popülizm ve liberalizm: bir parlamenter meydan okuma</strong></p>\n<p>Son yıllarda Orta Avrupa'da yükselen popülist dalga - Macaristan'da Orbán ve Polonya'da Jarosław Kaczyński gibi liderlerle örneklendirilen - parlamenter sistemlerin dayanıklılığını test etmiştir. Bu hareketler, özellikle post-Sovyet alanında, Soğuk Savaş sonrası reformlara derin bir memnuniyetsizlikle ilgili meşru endişeleri veya şikayetleri kullanmış olsa da, otoriter eğilimleri genellikle makul sınırların ötesine geçmiştir. Bu ülkelerdeki parlamenter çerçeveler, baskı altında olsalar bile, herhangi bir birey veya partinin elinde gücün tam olarak yoğunlaşmasını önleyen denetim ve dengeler sunmaya devam etmiştir.</p>\n<p>Örneğin, Macaristan'da, Orbán önemli bir kontrol sağlamış olsa da, Fidesz partisi hala parlamenter prosedürlerin, koalisyon oluşturmanın ve yasama denetiminin karmaşıklıklarıyla başa çıkmak zorundadır. Polonya'nın eski PiS hükümeti, Kaczyński liderliğinde, popülist gündemine rağmen hem iç hem de Avrupa kurumlarından dirençle karşılaşmıştır. Her iki durumda da, parlamenter sistem, yürütme liderlerinin yasama organına daha az doğrudan hesap verme ile hareket ettiği başkanlık sistemlerinde bulmakta zorlanılan kurumsal bir denge sunmuştur.</p>\n<p>Avrupa Birliği içinde bile, parlamenter yönetimin etkisi otoriter eğilimleri hafifletmede bir rol oynayabilir. Kendi demokratik eksiklikleri veya Avrupa Komisyonu'nun seçilmemiş doğası ve Euro Bölgesi'nin finansal merkezileşmesinin getirdiği zorluklar gibi önemli kusurları olsa da, AB'nin parlamenter yönetimi dikkate değer güçlü yönlere sahiptir. Yürütme gücüne ve müzakerelere yönelik denetim ilkelerine dayanan kurumları, üye devletler için daha geniş bir hesap verebilirlik çerçevesi sunar. Bu dış denetim sistemi, daha izole başkanlık cumhuriyetlerinde görülen otoriter kaymaya karşı bir koruma katmanı ekler.</p>\n<p><strong>Post-Sovyet karşılaştırmalar: Orta Asya ve ötesinden dersler</strong></p>\n<p>Orta Avrupa'nın parlamenter sistemlerini, Kazakistan, Özbekistan ve Türkmenistan gibi post-Sovyet cumhuriyetlerinin başkanlık sistemleriyle karşılaştırdığımızda, farklılıklar daha da belirgin hale gelir. Bu ülkelerde, liderler başkanlık modelini iktidarlarını pekiştirmek için kullanmış, genellikle on yıllar boyunca. Anayasa değişiklikleri, manipüle edilmiş seçimler ve siyasi muhalefetin bastırılması, bu rejimlerin belirgin özellikleri haline gelmiştir. Bu tür devletlerde parlamenter hesap verebilirlik mekanizmalarının yokluğu, uzun vadeli otoriterlik için koşullar yaratmakta, siyasi değişim yalnızca devrimci yollarla mümkün olmaktadır.</p>\n<p>Ukrayna, ilginç bir orta nokta örneği sunmaktadır. 1991'de bağımsızlığını kazandığından beri, Ukrayna parlamenter ve başkanlık modelleri arasında gidip gelmiş, bu da hibrit bir sistem oluşturmuştur. Bu sistem, zaman zaman parlamentonun ve başkanlığın çelişen çıkarları nedeniyle yönetimi engellemiştir. Ancak, Ukrayna'nın son demokrasi mücadelesi, özellikle 2014 Euromaidan devrimi ve 2022 Rus işgali sonrasında, başkanlık gücüne karşı parlamenter denetimlerin önemini vurgulamaktadır. Ukrayna, siyasi zorluklarını aşmaya devam ederken, sisteminin parlamenter unsurları, istikrar sağlama, demokratikleşme ve dış tehditlere karşı direnme çabalarında kritik bir rol oynayabilir.</p>\n<p><strong>Orta Avrupa'da parlamenter dayanıklılık için bir argüman</strong></p>\n<p>Orta Avrupa'nın parlamenter sistemlerle olan deneyimi, demokratik hesap verebilirliği ve istikrarı sürdürme aracı olarak değerini vurgulamaktadır. Popülizm ve liberalizm önemli zorluklar teşkil etse de, parlamenter yapılar otoriter eğilimleri hafifletmek için mekanizmalar sunmakta, hiçbir liderin kontrolsüz bir güç düzeyini konsolide etmesini sağlamamaktadır. Ani seçimler yapabilme, güvensizlik oylamalarıyla liderleri görevden alma ve daha fazla yasama hesap verebilirliği talep etme yeteneği, başkanlık sistemlerinin genellikle eksik olduğu önemli avantajlardır.</p>\n<p>Orta ve Doğu Avrupa siyasi olarak evrimleşmeye devam ederken, parlamenter model, birçok başkanlık cumhuriyetinde görülen otoriterliğe doğru kaymaya karşı hayati bir koruma sağlamaktadır. Parlamenter sistemler zorluklardan muaf değildir, ancak esneklikleri ve yerleşik denetim ve dengeleri, artan siyasi istikrarsızlık döneminde demokratik yönetimi sürdürmek için en iyi temeli sağlamaktadır.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>şu anda Almanya'nın Frankfurt şehrinde yaşayan bir uluslararasıcı ve stratejik danışmandır, Avrupa ve pan-Amerikan meselelerine odaklanmaktadır.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.415",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Son yıllarda, Polonya ve Macaristan gibi ülkelere yönetimlerinde yarı-otoriter bir düzey için eleştiriler yöneltilmiştir. Bu tür sorunlar açıkça devam etse de, bölgedeki birçok devletin parlamenter sistemleri, bu siyasi kaymalara karşı meydan okuyan önemli denetim ve dengeleri mümkün kılmıştır.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.416",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Parlamentní výhoda střední Evropy: demokratická výhoda",
                key:"uid": string:"61d119af-b353-45cb-b41c-4c41947e14fa",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Polsko a další země střední Evropy – včetně Maďarska, České republiky a Slovenska – mají strukturální výhodu, kterou mnohé prezidentské republiky, zejména ty dále na východ, jako jsou Bělorusko, Rusko a Ukrajina, nemají. Navzdory politické turbulenci za poslední dvě desetiletí, včetně vzestupu semi-autoritářských, populistických hnutí v 2000. a 2010. letech, tyto národy těží z parlamentních systémů, které poskytují větší flexibilitu a mechanismy odpovědnosti ve srovnání s prezidentskými systémy.</p>\n<p><strong>Flexibilita a odpovědnost vůdců v parlamentních systémech</strong></p>\n<p>Jednou z klíčových sil parlamentních systémů je jejich schopnost rychle se přizpůsobit měnícím se politickým okolnostem. Pravidelné parlamentní volby, kombinované s možností předčasných voleb, nabízejí reakčnost, kterou prezidentské systémy postrádají. Ve střední Evropě to umožňuje vládám rychle reagovat na politické krize, aniž by byly uvězněny v rigidních víceletých prezidentských mandátech. Například v době vnitřního rozdělení nebo veřejného nespokojení může hlasování o nedůvěře rychle odstranit neefektivní vůdce a vyvolat nové volby, čímž se vytváří fluidnější a dynamické politické prostředí.</p>\n<p>Naopak prezidentské systémy – jako ty, které vidíme v Bělorusku a Rusku – obvykle udělují hlavě státu pevné mandáty, což ztěžuje výměnu neefektivních nebo nepopulárních vůdců mezi volbami. Tato rigidita může soustředit moc do rukou jedné osoby, což zvyšuje riziko personalistické formy autoritářské vlády. Parlamentní systémy střední Evropy, umožňující změny vůdců prostřednictvím legislativních procesů, toto riziko snižují tím, že brání nekontrolované akumulaci moci v jedné funkci.</p>\n<p><strong>Evropská parlamentní tradice: stabilita a adaptace</strong></p>\n<p>Adopce parlamentních systémů ve střední a východní Evropě má hluboké kořeny v politické evoluci Evropy. Po zhroucení imperiálních a monarchických režimů po první světové válce mnoho evropských zemí – včetně nově vzniklých států jako Polsko a Československo – přijalo parlamentní vládu. Tento model vlády, odvozený od britského systému Westminster, se ukázal jako odolný v mnoha částech Evropy, což umožnilo větší kontrolu nad výkonnou mocí a podporovalo budování koalic v legislativách. Walter Bagehot, významný britský politický analytik 19. století, zdůraznil důležitost těchto kontrol, zejména při zajišťování, že vlády zůstávají odpovědné a přizpůsobivé.</p>\n<p>Dokonce i tváří v tvář autoritářským hnutím během meziválečného období přežila evropská parlamentní tradice. Ačkoli fašistické režimy v zemích jako Itálie a Německo dočasně narušily parlamentní vládu, zotavení, které bylo vidět v období studené války po druhé světové válce, vedlo k obnovení parlamentních systémů v mnoha částech Evropy. Ve střední a východní Evropě post-sovětské přechody 90. let dále posílily hodnotu parlamentních struktur jako záruk proti centralizované autoritářské vládě.</p>\n<p>Úspěch parlamentních systémů v západní Evropě – jako v zemích Beneluxu, Německu a Skandinávii – sloužil jako klíčový model pro střední Evropu po studené válce. Španělsko, Portugalsko a Řecko obnovily parlamentní vládu v 70. letech, což dále demonstrovalo její stabilizační roli. Navzdory častým kolapsům vlád v Itálii ukázal její parlamentní systém, stejně jako systémy Velké Británie, Irska, Rakouska a Švýcarska, značný stupeň demokratické odolnosti. Tyto příklady ovlivnily nejen Polsko, Maďarsko a Českou republiku v 90. letech, ale také přechody na Balkáně, kde země jako Bulharsko, Rumunsko a dokonce post-jugoslávské národy jako Chorvatsko a Srbsko přijaly parlamentní rámce, které byly zásadní pro jejich demokratickou konsolidaci.</p>\n<p><strong>Autoritářský odklon v prezidentských systémech: evropská perspektiva</strong></p>\n<p>Naopak mnohé post-sovětské státy, které přijaly prezidentské systémy – jako Rusko, Bělorusko a republiky střední Asie – od 90. let a 2000. let zažily odklon k autoritářství. Prezidentské systémy často umožňují vůdcům centralizovat moc prostřednictvím prodloužených mandátů a kontroly nad výkonnými aparáty. Například ruský prezidentský model umožnil Vladimíru Putinovi upevnit se u moci prostřednictvím ústavních reforem a politické manipulace. Nedostatek smysluplného legislativního dohledu v prezidentských systémech tyto tendence zhoršuje, což umožňuje vůdcům marginalizovat parlamenty a prodlužovat svou vládu s menšími institucionálními kontrolami.</p>\n<p>Bělorusko poskytuje další jasný příklad tohoto odklonu. Od roku 1994 udržuje Aljaksandr Lukašenko moc prostřednictvím vysoce centralizovaného prezidentského systému, potlačuje opozici a manipuluje volbami, aby zůstal v úřadu. V těchto prostředích absence mechanismů parlamentní odpovědnosti vedla k zakotvené personalistické vládě.</p>\n<p>Naopak, i tam, kde se semi-autoritářský populismus a illiberalismus usadily ve střední Evropě – například v Maďarsku pod vedením Viktora Orbána a v menší míře v Polsku pod vládou strany Právo a spravedlnost (PiS) – parlamentní systémy stále nabízely institucionální odpor. Například, zatímco Orbán přetvářel maďarskou politiku prostřednictvím své vlastní specifické a často personalistické verze populistické rétoriky, maďarský parlamentní systém teoreticky poskytuje cesty pro budoucí politickou opozici, aby zpochybnila jeho autoritu prostřednictvím voleb a hlasování o nedůvěře, i když je tento systém pod tlakem. Tato přizpůsobivost je v prezidentských systémech mnohem omezenější, kde je výkonná moc obtížněji odvolatelná.</p>\n<p><strong>Semi-autoritářský populismus a illiberalismus ve střední Evropě: parlamentní výzva</strong></p>\n<p>Populistická vlna, která v posledních desetiletích zasáhla střední Evropu – exemplifikovaná vůdci jako Orbán v Maďarsku a Jarosław Kaczyński v Polsku – otestovala odolnost parlamentních systémů. Ačkoli tato hnutí využila legitimní obavy nebo stížnosti týkající se ekonomického neoliberalismu a globalizace – zejména v kontextu post-sovětské sféry, kde nespokojenost s reformami po studené válce je hluboká – jejich autoritářské tendence často překročily rozumné hranice. Parlamentní rámce v těchto zemích, i když pod tlakem, nadále nabízejí kontroly a vyvážení, které brání plné koncentraci moci do rukou jednotlivce nebo strany.</p>\n<p>V Maďarsku, například, i když Orbán konsolidoval značnou kontrolu, jeho strana Fidesz se stále musí orientovat v komplexnosti parlamentních procedur, budování koalic a legislativního dohledu. Bývalá vláda PiS v Polsku, vedená Kaczyńským, čelila podobně odporu jak ze strany domácích, tak evropských institucí navzdory svému populistickému programu. V obou případech nabídl parlamentní systém institucionální protiváhu, kterou je obtížnější nalézt v prezidentských systémech, kde výkonná vedení často fungují s menší přímou odpovědností vůči legislativě.</p>\n<p>I v rámci Evropské unie může vliv parlamentní vlády hrát roli při zmírňování autoritářských impulsů. Ačkoli není bez vlastních demokratických deficitů nebo jiných významných nedostatků – jako je nevolená povaha Evropské komise a výzvy, které představuje finanční centralizace eurozóny – má parlamentní vláda EU významné silné stránky. Její instituce, založené na principech kontrol nad výkonnou mocí a deliberace, poskytují širší rámec odpovědnosti pro členské státy. Tento systém externího dohledu přidává další vrstvu ochrany proti autoritářskému odklonu, který je vidět v izolovanějších prezidentských republikách.</p>\n<p><strong>Post-sovětské srovnání: lekce ze střední Asie a dále</strong></p>\n<p>Při srovnání parlamentních systémů střední Evropy s prezidentskými systémy post-sovětských republik, jako jsou Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán, se rozdíly stávají ještě výraznějšími. V těchto zemích vůdci využili prezidentský model k upevnění své vlády, často po desetiletí. Ústavní změny, manipulované volby a potlačení politické opozice se staly charakteristickými rysy těchto režimů. Nedostatek mechanismů pro parlamentní odpovědnost v takových státech vytváří podmínky pro dlouhodobé autoritářství, kde je politická změna možná pouze prostřednictvím revolučních prostředků, nikoli demokratických procesů.</p>\n<p>Ukrajina nabízí zajímavý případ střední cesty. Od svého nezávislosti v roce 1991 Ukrajina oscilovala mezi parlamentními a prezidentskými modely, což vedlo k hybridnímu systému. Tento systém občas bránil vládnutí kvůli protichůdným zájmům parlamentu a prezidentského úřadu. Nicméně nedávné boje Ukrajiny za demokracii, zejména po revoluci Euromaidan v roce 2014 a ruské invazi v roce 2022, zdůrazňují důležitost parlamentních kontrol nad prezidentskou mocí. Jak Ukrajina pokračuje v navigaci svými politickými výzvami, parlamentní prvky jejího systému mohou být klíčové v jejích snahách o stabilizaci, demokratizaci a odolnost vůči vnějším hrozbám.</p>\n<p><strong>Případ parlamentní odolnosti ve střední Evropě</strong></p>\n<p>Zkušenosti střední Evropy s parlamentními systémy podtrhují jejich hodnotu jako nástroje pro udržení demokratické odpovědnosti a stability. I když populismus a illiberalismus představují významné výzvy, parlamentní struktury nabízejí mechanismy k zmírnění autoritářských tendencí, což zajišťuje, že žádný vůdce nemůže konsolidovat úroveň moci, která by byla nekontrolovaná. Schopnost konat předčasné volby, odvolávat vůdce prostřednictvím hlasování o nedůvěře a požadovat větší legislativní odpovědnost jsou klíčové výhody, které prezidentské systémy často postrádají.</p>\n<p>Jak střední a východní Evropa pokračuje v politickém vývoji, parlamentní model zůstává životně důležitou zárukou proti odklonu k autoritářství, který je vidět v mnoha prezidentských republikách. I když parlamentní systémy nejsou imunní vůči výzvám, jejich flexibilita a zabudované kontroly a vyvážení poskytují nejlepší základ pro udržení demokratické vlády v éře rostoucí politické instability.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>je internacionalista a strategický konzultant, který v současnosti žije ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu a zaměřuje se na evropské a panamerické záležitosti.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.069",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>V posledních letech byla kritika směřována na země jako Polsko a Maďarsko za úroveň semi-autoritářství v jejich vládnutí. Zatímco takové problémy jasně přetrvávají, parlamentní systémy v mnoha státech regionu umožnily klíčové kontroly a vyvážení, které tyto politické posuny zpochybnily.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.213",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Централна Европа: парламентарна предност - демократска предност",
                key:"uid": string:"624e228f-cd06-4b29-8351-70895bd9edbb",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.483",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Парламентарният ръб на Централна Европа: демократично предимство",
                key:"uid": string:"66275be6-4ad3-4aa6-84e0-dfd225b3d8c2",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Полша и други централноевропейски държави – включително Унгария, Чехия и Словакия – се радват на структурно предимство, което много президентски републики, особено тези по-далеч на изток като Беларус, Русия и Украйна, нямат. Въпреки политическата нестабилност през последните две десетилетия, включително възхода на полуавторитарни, популистки движения през 2000-те и 2010-те години, тези нации се възползват от парламентарни системи, които предоставят по-голяма гъвкавост и механизми за отчетност в сравнение с президентските системи.</p>\n<p><strong>Гъвкавост и отчетност на лидерството в парламентарните системи</strong></p>\n<p>Една от ключовите сили на парламентарните системи е способността им бързо да се адаптират към променящите се политически обстоятелства. Редовните парламентарни избори, в комбинация с възможността за извънредни избори, предлагат отзивчивост, която президентските системи нямат. В Централна Европа това позволява на правителствата бързо да реагират на политически кризи, без да бъдат заключени в строги многогодишни президентски мандати. Например, в моменти на вътрешно разделение или обществено недоволство, вот на недоверие може бързо да отстрани неефективни лидери и да предизвика нови избори, създавайки по-течна и динамична политическа среда.</p>\n<p>В контекста на това, президентските системи – като тези, наблюдавани в Беларус и Русия – обикновено предоставят на държавния глава фиксирани мандати, което затруднява смяната на неефективни или непопулярни лидери между изборите. Тази ригидност може да концентрира властта в ръцете на един човек, увеличавайки риска от персоналистична форма на авторитарно управление. Парламентарните системи на Централна Европа, чрез позволяващи смяна на лидерството чрез законодателни процеси, намаляват този риск, предотвратявайки неконтролираното натрупване на власт в един офис.</p>\n<p><strong>Европейската парламентарна традиция: стабилност и адаптация</strong></p>\n<p>Приемането на парламентарни системи в Централна и Източна Европа има дълбоки корени в политическата еволюция на Европа. След разпадането на имперските и монархични режими след Първата световна война, много европейски държави – включително новосъздадени държави като Полша и Чехословакия – приеха парламентарно управление. Този модел на управление, произтичащ от системата на Уестминстър в Обединеното кралство, се е доказал като устойчив в голяма част от Европа, позволявайки по-голям контрол върху изпълнителната власт и насърчавайки изграждането на коалиции в законодателствата. Уолтър Бейджот, виден британски политически анализатор от 19-ти век, подчерта важността на тези проверки, особено за осигуряване на отчетност и адаптивност на правителствата.</p>\n<p>Дори и в лицето на авторитарни движения през междусветовния период, европейската парламентарна традиция оцелявала. Въпреки че фашистките режими в страни като Италия и Германия временно нарушили парламентарното управление, възстановяването, наблюдавано в периода на Студената война след Втората световна война, довело до възстановяване на парламентарни системи в много части на Европа. В Централна и Източна Европа, постсъветските преходи от 1990-те години допълнително укрепили стойността на парламентарните структури като защита срещу централизирано авторитарно управление.</p>\n<p>Успехът на парламентарните системи в Западна Европа – като в страните от Бенелюкс, Германия и Скандинавия – служи като ключов модел за Централна Европа след Студената война. Испания, Португалия и Гърция възстановили парламентарното управление през 1970-те години, допълнително демонстрирайки стабилизиращата му роля. Въпреки честите правителствени колапси в Италия, парламентарната й система, подобно на тези на Обединеното кралство, Ирландия, Австрия и Швейцария, е показала значителна степен на демократична устойчивост. Тези примери повлияли не само на Полша, Унгария и Чехия през 1990-те години, но и на преходите на Балканите, където страни като България, Румъния и дори постюгославските нации като Хърватия и Сърбия приели парламентарни рамки, жизненоважни за тяхната демократична консолидация.</p>\n<p><strong>Авторитарният отклон в президентските системи: европейска перспектива</strong></p>\n<p>В рязък контраст, много постсъветски държави, които приеха президентски системи – като Русия, Беларус и републиките в Централна Азия – наблюдават отклонение към авторитаризъм от 1990-те и 2000-те години. Президентските системи често позволяват на лидерите да централизират властта чрез удължени мандати и контрол върху изпълнителните апарати. Например, президентският модел на Русия е позволил на Владимир Путин да се утвърди на власт чрез конституционни реформи и политическа манипулация. Липсата на значителен законодателен контрол в президентските системи влошава тези тенденции, позволявайки на лидерите да игнорират парламентите и да удължават управлението си с по-малко институционални проверки.</p>\n<p>Беларус предоставя още един ясен пример за това отклонение. От 1994 г. насам, Александър Лукашенко е запазил властта си чрез силно централизирана президентска система, потискайки опозицията и манипулирайки изборите, за да остане на поста. В тези среди, отсъствието на механизми за парламентарна отчетност е довело до утвърдена персоналистична власт.</p>\n<p>В контекста на това, дори там, където полуавторитарният популизъм и illiberalism са се утвърдили в Централна Европа – като в Унгария под Виктор Орбан и в по-малка степен Полша под партията Право и справедливост (PiS) – парламентарните системи все пак предлагат институционална съпротива. Например, докато Орбан е променил унгарската политика чрез своя собствена специфична и често персоналистична версия на популистка риторика, парламентарната система на Унгария теоретично предоставя възможности за бъдеща политическа опозиция да оспори неговата власт чрез избори и вот на недоверие, дори и да е под натиск. Тази адаптивност е много по-ограничена в президентските системи, където изпълнителната власт е по-трудна за отстраняване.</p>\n<p><strong>Полуавторитарен популизъм и illiberalism в Централна Европа: парламентарно предизвикателство</strong></p>\n<p>Популистката вълна, която заля Централна Европа през последните десетилетия – олицетворена от лидери като Орбан в Унгария и Ярослав Качински в Полша – е поставила на изпитание устойчивостта на парламентарните системи. Докато тези движения са се възползвали от легитимни притеснения или оплаквания относно икономическия неолиберализъм и глобализацията – особено в контекста на постсъветската сфера, където недоволството от реформите след Студената война е дълбоко – техните авторитарни тенденции често са надхвърляли разумните граници. Парламентарните рамки в тези страни, въпреки че са под натиск, продължават да предлагат проверки и баланси, които предотвратяват пълната концентрация на власт в ръцете на един индивид или партия.</p>\n<p>В Унгария, например, въпреки че Орбан е консолидирал значителен контрол, неговата партия Фидес все още трябва да навигира в сложността на парламентарните процедури, изграждането на коалиции и законодателния контрол. Бившото правителство на PiS в Полша, ръководено от Качински, също така се сблъскваше с опозиция както от вътрешни, така и от европейски институции, въпреки популистката си програма. В двата случая, парламентарната система е предложила институционален контрабаланс, който е по-труден за намиране в президентските системи, където изпълнителните лидери често действат с по-малка пряка отчетност пред законодателството.</p>\n<p>Дори и в рамките на Европейския съюз, влиянието на парламентарното управление може да играе роля в смекчаването на авторитарните импулси. Въпреки че не е без свои собствени демократични дефицити или други значителни недостатъци – като неизбраната природа на Европейската комисия и предизвикателствата, произтичащи от финансовата централизация на еврозоната – парламентарното управление на ЕС има забележителни предимства. Неговите институции, основани на принципите на проверки на изпълнителната власт и обсъждане, предоставят по-широка рамка за отчетност за държавите членки. Тази система на външен контрол добавя още един слой защита срещу авторитарното отклонение, наблюдавано в по-изолирани президентски републики.</p>\n<p><strong>Постсъветски сравнения: уроци от Централна Азия и отвъд</strong></p>\n<p>Когато сравняваме парламентарните системи на Централна Европа с президентските системи на постсъветските републики като Казахстан, Узбекистан и Туркменистан, разликите стават още по-очевидни. В тези страни, лидерите са използвали президентския модел, за да утвърдят властта си, често за десетилетия. Конституционни промени, манипулирани избори и потискане на политическата опозиция са се превърнали в отличителни черти на тези режими. Липсата на механизми за парламентарна отчетност в такива държави създава условия за дългосрочен авторитаризъм, където политическата промяна е възможна само чрез революционни средства, а не чрез демократични процеси.</p>\n<p>Украйна предлага интересен случай на среден път. От независимостта си през 1991 г., Украйна е колебала между парламентарни и президентски модели, което е довело до хибридна система. Тази система понякога е затруднявала управлението поради конфликтните интереси на парламента и президентството. Въпреки това, последните борби на Украйна за демокрация, особено след революцията на Евромайдан през 2014 г. и руската инвазия през 2022 г., подчертават важността на парламентарните проверки върху президентската власт. Докато Украйна продължава да навигира в политическите си предизвикателства, парламентарните елементи на системата й могат да се окажат критични в усилията й да се стабилизира, демократизира и да устои на външни заплахи.</p>\n<p><strong>Случаят за парламентарна устойчивост в Централна Европа</strong></p>\n<p>Опитът на Централна Европа с парламентарни системи подчертава тяхната стойност като инструмент за поддържане на демократична отчетност и стабилност. Докато популизмът и illiberalism представляват значителни предизвикателства, парламентарните структури предлагат механизми за смекчаване на авторитарните тенденции, осигурявайки, че нито един лидер не може да консолидира ниво на власт, което е неконтролирано по природа. Способността да се провеждат извънредни избори, да се отстраняват лидери чрез вотове на недоверие и да се изисква по-голяма законодателна отчетност са ключови предимства, които президентските системи често нямат.</p>\n<p>Докато Централна и Източна Европа продължават да се развиват политически, парламентарният модел остава жизненоважна защита срещу отклонението към авторитаризъм, наблюдавано в много президентски републики. Въпреки че парламентарните системи не са имунизирани срещу предизвикателства, тяхната гъвкавост и вградени проверки и баланси предоставят най-добрата основа за поддържане на демократично управление в епоха на нарастваща политическа нестабилност.</p>\n<p><strong>Стюарт Фелтис </strong>е интернационалист и стратегически консултант, който в момента живее във Франкфурт, Германия, съсредоточен върху европейските и панамериканските дела.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.762",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>През последните години се наблюдава критика към страни като Полша и Унгария за ниво на полуаuthorитаризъм в тяхното управление. Докато такива проблеми очевидно продължават да съществуват, парламентарните системи в много от държавите в региона позволиха ключови проверки и баланси, които оспорват тези политически промени.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.763",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Parlamentný náskok strednej Európy: demokratická výhoda",
                key:"uid": string:"69b3acce-5803-46a0-82fa-e4ed99003192",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Poľsko a ďalšie krajiny strednej Európy – vrátane Maďarska, Českej republiky a Slovenska – majú štrukturálnu výhodu, ktorú mnohé prezidentské republiky, najmä tie ďalej na východ, ako Bielorusko, Rusko a Ukrajina, nemajú. Napriek politickej turbulencii za posledné dve desaťročia, vrátane vzostupu poloauthoritárnych, populistických hnutí v 2000-tych a 2010-tych rokoch, tieto národy ťažia z parlamentných systémov, ktoré poskytujú väčšiu flexibilitu a mechanizmy zodpovednosti v porovnaní s prezidentskými systémami.</p>\n<p><strong>Flexibilita a zodpovednosť vedenia v parlamentných systémoch</strong></p>\n<p>Jednou z kľúčových silných stránok parlamentných systémov je ich schopnosť rýchlo sa prispôsobiť meniacim sa politickým okolnostiam. Pravidelné parlamentné voľby, v kombinácii s možnosťou predčasných volieb, ponúkajú reakčnosť, ktorú prezidentské systémy postrádajú. V strednej Európe to umožňuje vládám rýchlo reagovať na politické krízy bez toho, aby boli zamknuté do rigidných viacročných prezidentských mandátov. Napríklad v časoch vnútorného rozdelenia alebo verejného nespokojnosti môže hlasovanie o nedôvere rýchlo odstrániť neefektívnych lídrov a vyvolať nové voľby, čím sa vytvára flexibilnejšie a dynamickejšie politické prostredie.</p>\n<p>Naopak, prezidentské systémy – ako tie, ktoré vidíme v Bielorusku a Rusku – zvyčajne poskytujú hlave štátu pevné mandáty vo funkcii, čo sťažuje nahradenie neefektívnych alebo nepopulárnych lídrov medzi voľbami. Táto rigidita môže sústrediť moc do rúk jednej osoby, čím sa zvyšuje riziko personalistickej formy autoritárskej vlády. Parlamentné systémy strednej Európy, umožňujúce zmeny vedenia prostredníctvom legislatívnych procesov, znižujú toto riziko tým, že bránia nekontrolovanej akumulácii moci v jednej funkcii.</p>\n<p><strong>Tradičná európska parlamentná tradícia: stabilita a adaptácia</strong></p>\n<p>Prijatie parlamentných systémov v strednej a východnej Európe má hlboké korene v politickej evolúcii Európy. Po kolapse imperiálnych a monarchických režimov po prvej svetovej vojne mnohé európske krajiny – vrátane novo založených štátov ako Poľsko a Československo – prijali parlamentnú vládu. Tento model vlády, odvodený od britského systému Westminster, sa ukázal ako odolný v mnohých častiach Európy, čo umožnilo väčšie kontroly nad výkonnou mocou a podporilo budovanie koalícií v legislatívach. Walter Bagehot, významný britský politický analytik 19. storočia, zdôraznil dôležitosť týchto kontrol, najmä pri zabezpečovaní zodpovednosti a adaptability vlád.</p>\n<p>Aj v čase autoritárskych hnutí počas medzivojnového obdobia prežila európska parlamentná tradícia. Hoci fašistické režimy v krajinách ako Taliansko a Nemecko dočasne narušili parlamentnú vládu, obnovenia, ktoré sme videli v období studenej vojny po druhej svetovej vojne, priniesli obnovenie parlamentných systémov v mnohých častiach Európy. V strednej a východnej Európe post-sovietske prechody v 90-tych rokoch ďalej posilnili hodnotu parlamentných štruktúr ako ochrany proti centralizovanej autoritárskej vláde.</p>\n<p>Úspech parlamentných systémov v západnej Európe – ako v Beneluxu, Nemecku a Škandinávii – slúžil ako kľúčový model pre strednú Európu po studenej vojne. Španielsko, Portugalsko a Grécko obnovili parlamentnú vládu v 70-tych rokoch, čím ďalej demonštrovali jej stabilizačnú úlohu. Napriek častým kolapsom vlád v Taliansku, jeho parlamentný systém, podobne ako systémy v UK, Írsku, Rakúsku a Švajčiarsku, preukázal významný stupeň demokratickej odolnosti. Tieto príklady ovplyvnili nielen Poľsko, Maďarsko a Českú republiku v 90-tych rokoch, ale aj prechody na Balkáne, kde krajiny ako Bulharsko, Rumunsko a dokonca post-jugoslávske národy ako Chorvátsko a Srbsko prijali parlamentné rámce, ktoré sú nevyhnutné pre ich demokratickú konsolidáciu.</p>\n<p><strong>Autoritársky posun v prezidentských systémoch: európska perspektíva</strong></p>\n<p>Naopak, mnohé post-sovietske štáty, ktoré prijali prezidentské systémy – ako Rusko, Bielorusko a republiky strednej Ázie – zaznamenali posun smerom k autoritárstvu od 90-tych a 2000-tych rokov. Prezidentské systémy často umožňujú lídrom centralizovať moc prostredníctvom predĺžených mandátov a kontroly nad výkonnými aparátmi. Napríklad ruský prezidentský model umožnil Vladimirovi Putinovi upevniť si moc prostredníctvom ústavných reforiem a politickej manipulácie. Nedostatok významného legislatívneho dohľadu v prezidentských systémoch zhoršuje tieto tendencie, čo umožňuje lídrom obchádzať parlamenty a predlžovať svoju vládu s menšími inštitucionálnymi kontrolami.</p>\n<p>Bielorusko poskytuje ďalší jasný príklad tohto posunu. Od roku 1994 udržiava Aliaksandr Lukašenko moc prostredníctvom vysoko centralizovaného prezidentského systému, potláčajúc opozíciu a manipulujúc voľby, aby zostal vo funkcii. V týchto prostrediach neprítomnosť mechanizmov parlamentnej zodpovednosti viedla k zakorenenému personalistickému vládnutiu.</p>\n<p>Naopak, aj tam, kde sa poloauthoritárny populizmus a illiberalizmus zakorenili v strednej Európe – ako v Maďarsku pod Viktorom Orbánom a v menšej miere v Poľsku pod stranou Právo a spravodlivosť (PiS) – parlamentné systémy stále ponúkajú inštitucionálny odpor. Napríklad, hoci Orbán preformoval maďarskú politiku prostredníctvom svojej vlastnej osobitej a často personalistickej verzie populistickej rétoriky, maďarský parlamentný systém teoreticky poskytuje cesty pre budúcu politickú opozíciu, aby vyzvala jeho autoritu prostredníctvom volieb a hlasovaní o nedôvere, aj keď je tento systém pod tlakom. Táto prispôsobivosť je v prezidentských systémoch oveľa obmedzenejšia, kde je výkon moci ťažšie odstrániť.</p>\n<p><strong>Poloauthoritárny populizmus a illiberalizmus v strednej Európe: parlamentná výzva</strong></p>\n<p>Populistická vlna, ktorá sa v posledných desaťročiach prehnala strednou Európou – exemplifikovaná lídrami ako Orbán v Maďarsku a Jarosław Kaczyński v Poľsku – otestovala odolnosť parlamentných systémov. Hoci tieto hnutia využili legitímne obavy alebo sťažnosti týkajúce sa ekonomického neoliberalizmu a globalizácie – najmä v kontexte post-sovietskej sféry, kde nespokojnosť s reformami po studenej vojne je hlboká – ich autoritárske tendencie často prekročili rozumné hranice. Parlamentné rámce v týchto krajinách, hoci pod tlakom, naďalej ponúkajú kontroly a rovnováhy, ktoré bránia úplnej koncentrácii moci do rúk jednotlivca alebo strany.</p>\n<p>V Maďarsku, napríklad, hoci Orbán konsolidoval značnú kontrolu, jeho strana Fidesz sa stále musí orientovať v zložitostiach parlamentných procedúr, budovania koalícií a legislatívneho dohľadu. Bývalá vláda PiS v Poľsku, vedená Kaczyńskim, čelila podobne odporu zo strany domácich a európskych inštitúcií napriek svojmu populistickému programu. V oboch prípadoch parlamentný systém ponúkol inštitucionálnu protiváhu, ktorú je ťažšie nájsť v prezidentských systémoch, kde výkonný lídri často pôsobia s menšou priamou zodpovednosťou voči legislatíve.</p>\n<p>Aj v rámci Európskej únie môže vplyv parlamentnej vlády zohrávať úlohu pri zmierňovaní autoritárskych impulzov. Hoci nie je bez vlastných demokratických deficitov alebo iných významných nedostatkov – ako nevolená povaha Európskej komisie a výzvy, ktoré predstavuje finančná centralizácia eurozóny – parlamentná vláda EÚ má významné silné stránky. Jej inštitúcie, založené na princípoch kontrol nad výkonnou mocou a deliberácie, poskytujú širší rámec zodpovednosti pre členské štáty. Tento systém vonkajšieho dohľadu pridáva ďalšiu vrstvu ochrany proti autoritárskemu posunu, ktorý vidíme v izolovanejších prezidentských republikách.</p>\n<p><strong>Post-sovietske porovnania: lekcie zo strednej Ázie a ďalej</strong></p>\n<p>Pri porovnávaní parlamentných systémov strednej Európy s prezidentskými systémami post-sovietskych republík ako Kazachstan, Uzbekistan a Turkmenistan sa rozdiely stávajú ešte výraznejšími. V týchto krajinách lídri využili prezidentský model na upevnenie svojej vlády, často na celé desaťročia. Ústavné zmeny, manipulované voľby a potláčanie politickej opozície sa stali znakmi týchto režimov. Nedostatok mechanizmov parlamentnej zodpovednosti v takýchto štátoch vytvára podmienky pre dlhodobé autoritárstvo, kde je politická zmena možná len prostredníctvom revolučných prostriedkov, nie demokratických procesov.</p>\n<p>Ukrajina ponúka zaujímavý stredný prípad. Od svojho nezávislosti v roku 1991 Ukrajina oscilovala medzi parlamentnými a prezidentskými modelmi, čo viedlo k hybridnému systému. Tento systém občas brzdil vládnutie kvôli konfliktujúcim záujmom parlamentu a prezidentského úradu. Avšak nedávne boje Ukrajiny za demokraciu, najmä po revolúcii Euromaidan v roku 2014 a ruskej invázii v roku 2022, zdôrazňujú dôležitosť parlamentných kontrol nad prezidentskou mocou. Ako Ukrajina naďalej naviguje svoje politické výzvy, parlamentné prvky jej systému môžu byť kľúčové v jej snahách o stabilizáciu, demokratizáciu a odolnosť voči vonkajším hrozbám.</p>\n<p><strong>Prípad parlamentnej odolnosti v strednej Európe</strong></p>\n<p>Skúsenosti strednej Európy s parlamentnými systémami zdôrazňujú ich hodnotu ako nástroja na udržanie demokratickej zodpovednosti a stability. Hoci populizmus a illiberalizmus predstavujú významné výzvy, parlamentné štruktúry ponúkajú mechanizmy na zmiernenie autoritárskych tendencií, zabezpečujúc, že žiadny líder nemôže konsolidovať úroveň moci, ktorá je nekontrolovaná. Schopnosť usporiadať predčasné voľby, odstrániť lídrov prostredníctvom hlasovania o nedôvere a požadovať väčšiu legislatívnu zodpovednosť sú kľúčové výhody, ktoré prezidentské systémy často postrádajú.</p>\n<p>Keďže stredná a východná Európa naďalej politicky evolvuje, parlamentný model zostáva životne dôležitou ochranou proti posunu smerom k autoritárstvu, ktorý vidíme v mnohých prezidentských republikách. Hoci parlamentné systémy nie sú imúnne voči výzvam, ich flexibilita a zabudované kontroly a rovnováhy poskytujú najlepšie základy na udržanie demokratického vládnutia v ére rastúcej politickej instability.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>je internacionalista a strategický konzultant, ktorý momentálne žije vo Frankfurte, Nemecko, a zameriava sa na európske a panamerické záležitosti.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.021",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>V posledných rokoch sa objavila kritika smerujúca na krajiny ako Poľsko a Maďarsko za úroveň poloauthoritarizmu v ich správe. Hoci takéto problémy jasne pretrvávajú, parlamentné systémy v mnohých štátoch regiónu umožnili kľúčové kontroly a vyváženia, ktoré spochybnili tieto politické posuny.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.022",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Keski-Euroopan parlamentaarinen etu: demokraattinen etu",
                key:"uid": string:"6f1a7004-fe41-49f8-9162-c938e7b28c29",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Puola ja muut Keski-Euroopan maat – mukaan lukien Unkari, Tšekki ja Slovakia – nauttivat rakenteellisesta edusta, jota monet presidentiaaliset tasavallat, erityisesti itäisemmässä sijaitsevat kuten Valko-Venäjä, Venäjä ja Ukraina, eivät omaa. Huolimatta poliittisista myrskyistä viimeisten kahden vuosikymmenen aikana, mukaan lukien puolivaltioiden ja populististen liikkeiden nousu 2000- ja 2010-luvuilla, nämä kansakunnat hyötyvät parlamentaarisista järjestelmistä, jotka tarjoavat suurempaa joustavuutta ja vastuullisuusmekanismeja verrattuna presidentiaalisiiin järjestelmiin.</p>\n<p><strong>Joustavuus ja johtajuuden vastuullisuus parlamentaarisissa järjestelmissä</strong></p>\n<p>Yksi parlamentaaristen järjestelmien keskeisistä vahvuuksista on niiden kyky sopeutua nopeasti muuttuviin poliittisiin olosuhteisiin. Säännölliset parlamenttivaalit, yhdistettynä mahdollisuuteen järjestää ylimääräisiä vaaleja, tarjoavat reagointikykyä, jota presidentiaaliset järjestelmät eivät omaa. Keski-Euroopassa tämä mahdollistaa hallitusten nopean reagoinnin poliittisiin kriiseihin ilman, että ne ovat lukittuja jäykkiin usean vuoden presidenttikausiin. Esimerkiksi sisäisten jakautumisten tai kansalaisten tyytymättömyyden aikana epäluottamuslause voi nopeasti poistaa tehottomat johtajat ja laukaista uudet vaalit, luoden joustavamman ja dynaamisemman poliittisen ympäristön.</p>\n<p>Sen sijaan presidentiaaliset järjestelmät – kuten ne, joita nähdään Valko-Venäjällä ja Venäjällä – myöntävät tyypillisesti valtionpäämiehelle kiinteät toimikaudet, mikä tekee tehottomien tai epäsuosittujen johtajien vaihtamisesta vaalien välillä vaikeaa. Tämä jäykkyys voi keskittyä vallan yhden henkilön käsiin, mikä lisää henkilökohtaisen autoritaarisen hallinnan riskiä. Keski-Euroopan parlamentaariset järjestelmät, mahdollistamalla johtajuuden muutokset lainsäädäntöprosesseissa, vähentävät tätä riskiä estämällä vallan hallitsemattoman keskittymisen yhteen virkaan.</p>\n<p><strong>Eurooppalainen parlamentaarinen perinne: vakaus ja sopeutuminen</strong></p>\n<p>Keskisen ja Itä-Euroopan parlamentaaristen järjestelmien omaksuminen juontaa juurensa Euroopan poliittisesta kehityksestä. Ensimmäisen maailmansodan jälkeen imperiaalisten ja monarkkisten hallintojen romahtamisen jälkeen monet eurooppalaiset maat – mukaan lukien tuoreesti perustetut valtiot kuten Puola ja Tšekkoslovakia – omaksuivat parlamentaarisen hallinnan. Tämä hallintomalli, joka on peräisin Yhdistyneen kuningaskunnan Westminster-järjestelmästä, on osoittautunut kestäväksi suuressa osassa Eurooppaa, mahdollistaen suuremmat tarkastukset toimeenpanovallalle ja edistäen koalitioiden muodostamista lainsäätäjien keskuudessa. Walter Bagehot, merkittävä 1800-luvun brittiläinen poliittinen analyytikko, korosti näiden tarkastusten merkitystä erityisesti varmistaessaan, että hallitukset pysyvät vastuullisina ja sopeutuvina.</p>\n<p>Vaikka autoritaariset liikkeet olivat läsnä välirauhan aikana, Euroopan parlamentaarinen perinne säilyi. Vaikka fasistiset hallitukset maissa kuten Italia ja Saksa häiritsivät tilapäisesti parlamentaarista hallintoa, kylmän sodan aikaiset elpymiset toisen maailmansodan jälkeen johtivat parlamentaaristen järjestelmien palautumiseen monilla Euroopan alueilla. Keski- ja Itä-Euroopassa 1990-luvun jälkeiset post-sovjetiset siirtymät vahvistivat entisestään parlamentaaristen rakenteiden arvoa keskitettyä autoritaarista hallintoa vastaan.</p>\n<p>Parlamentaaristen järjestelmien menestys Länsi-Euroopassa – kuten Benelux-maissa, Saksassa ja Skandinaviassa – toimi keskeisenä mallina Keski-Euroopalle kylmän sodan jälkeen. Espanja, Portugali ja Kreikka palauttivat parlamentaarisen hallinnan 1970-luvulla, mikä osoitti sen vakauttavaa roolia. Huolimatta Italian usein toistuvista hallituskriiseistä, sen parlamentaarinen järjestelmä, kuten Yhdistyneen kuningaskunnan, Irlannin, Itävallan ja Sveitsin järjestelmät, on osoittanut merkittävää demokraattista kestävyyttä. Nämä esimerkit vaikuttivat paitsi Puolaan, Unkariin ja Tšekkiin 1990-luvulla, myös Balkanin siirtymiin, joissa maat kuten Bulgaria, Romania ja jopa entiset Jugoslavian valtiot kuten Kroatia ja Serbia omaksuivat parlamentaariset rakenteet, jotka ovat elintärkeitä niiden demokraattiselle vakiinnuttamiselle.</p>\n<p><strong>Autoritaarinen suuntaus presidentiaalisissa järjestelmissä: eurooppalainen näkökulma</strong></p>\n<p>Jyrkästi vastakohtana monet post-sovjetiset valtiot, jotka omaksuivat presidentiaaliset järjestelmät – kuten Venäjä, Valko-Venäjä ja Keski-Aasian tasavallat – ovat todistaneet autoritarismin suuntausta 1990-luvulta ja 2000-luvulta lähtien. Presidentiaaliset järjestelmät mahdollistavat usein johtajien keskittää valtaa pidennetyillä toimikausilla ja hallitsemalla toimeenpanovälineitä. Esimerkiksi Venäjän presidenttimalli on mahdollistanut Vladimir Putinin juurtua valtaan perustuslaillisilla uudistuksilla ja poliittisella manipuloinnilla. Merkittävän lainsäädännöllisen valvonnan puute presidentiaalisissa järjestelmissä pahentaa näitä taipumuksia, mahdollistaen johtajien syrjäyttää parlamentit ja pidentää hallintaansa vähäisemmillä institutionaalisilla tarkastuksilla.</p>\n<p>Valko-Venäjä tarjoaa toisen selkeän esimerkin tästä suunnasta. Vuodesta 1994 lähtien Aljaksandr Lukashenka on pitänyt valtaa erittäin keskitetyn presidentiaalisysteemin kautta, tukahduttaen opposition ja manipuloiden vaaleja pysyäkseen virassa. Näissä ympäristöissä parlamentaaristen vastuullisuusmekanismien puute on johtanut juurtuneeseen henkilökohtaiseen hallintaan.</p>\n<p>Sen sijaan, jopa siellä, missä puolivaltioiden populismi ja illiberalismi ovat juurtuneet Keski-Eurooppaan – kuten Unkarissa Viktor Orbánin alaisuudessa ja vähemmässä määrin Puolassa Laki ja Oikeus -puolueen (PiS) alla – parlamentaariset järjestelmät ovat silti tarjonneet institutionaalista vastarintaa. Esimerkiksi, vaikka Orbán on muokannut Unkarin politiikkaa omalla erityisellä ja usein henkilökohtaisella populistisella retoriikallaan, Unkarin parlamentaarinen järjestelmä tarjoaa teoreettisesti mahdollisuuksia tulevalle poliittiselle oppositiolle haastaa hänen valtansa vaalien ja epäluottamusäänestysten kautta, vaikka tämä järjestelmä onkin paineen alla. Tämä sopeutuvuus on paljon rajoitetumpaa presidentiaalisissa järjestelmissä, joissa toimeenpanovaltaa on vaikeampi syrjäyttää.</p>\n<p><strong>Puolet autoritaarista populismia ja illiberalismia Keski-Euroopassa: parlamentaarinen haaste</strong></p>\n<p>Populistinen aalto, joka on noussut Keski-Euroopassa viime vuosikymmeninä – esimerkkeinä johtajat kuten Orbán Unkarissa ja Jarosław Kaczyński Puolassa – on koetellut parlamentaaristen järjestelmien kestävyyttä. Vaikka nämä liikkeet ovat tarttuneet legitiimeihin huoliin tai valituksiin taloudellisesta neoliberalismista ja globalisaatiosta – erityisesti post-sovjetisessa kontekstissa, jossa tyytymättömyys kylmän sodan jälkeisiin uudistuksiin on syvää – niiden autoritaariset taipumukset ovat usein ylittäneet kohtuulliset rajat. Näiden maiden parlamentaariset rakenteet, vaikka ne ovatkin paineen alla, ovat jatkaneet tarkastusten ja tasapainojen tarjoamista, jotka estävät vallan täydellistä keskittymistä yhden henkilön tai puolueen käsiin.</p>\n<p>Unkarissa, esimerkiksi, vaikka Orbán on vahvistanut huomattavaa valtaa, hänen Fidesz-puolueensa on silti navigoitava parlamentaaristen menettelyjen, koalitioiden muodostamisen ja lainsäädännöllisen valvonnan monimutkaisuuksien läpi. Puolan entinen PiS-hallitus, jota johti Kaczyński, kohtasi myös vastarintaa sekä kotimaisilta että eurooppalaisilta instituutioilta huolimatta populistisesta agendastaan. Molemmissa tapauksissa parlamentaarinen järjestelmä on tarjonnut institutionaalista vastapainoa, jota on vaikeampi löytää presidentiaalisista järjestelmistä, joissa toimeenpanijoilla on usein vähemmän suoraa vastuuta lainsäätäjille.</p>\n<p>Jopa Euroopan unionissa parlamentaarisen hallinnan vaikutus voi vaikuttaa autoritaaristen impulssien lieventämiseen. Vaikka se ei ole ilman omia demokraattisia puutteitaan tai muita merkittäviä vikojaan – kuten Euroopan komission vaalittomuus ja Euroalueen taloudellisen keskittämisen aiheuttamat haasteet – EU:n parlamentaarisella hallinnolla on huomattavia vahvuuksia. Sen instituutiot, jotka perustuvat toimeenpanovallan tarkastusten ja keskustelun periaatteisiin, tarjoavat laajemman vastuullisuuden kehyksen jäsenvaltioille. Tämä ulkoisen valvonnan järjestelmä lisää toisen suojakerroksen autoritaarista suuntausta vastaan, jota nähdään eristyneemmissä presidentiaalisissa tasavalloissa.</p>\n<p><strong>Post-sovjetiset vertailut: oppitunteja Keski-Aasiasta ja sen ulkopuolelta</strong></p>\n<p>Kun vertaillaan Keski-Euroopan parlamentaarisia järjestelmiä post-sovjetisten tasavaltojen, kuten Kazakstanin, Uzbekistanin ja Turkmenistanin, presidentiaalisiiin järjestelmiin, erot tulevat vielä selvemmiksi. Näissä maissa johtajat ovat käyttäneet presidenttimallia vakiinnuttaakseen hallintaansa, usein vuosikymmenten ajan. Perustuslailliset muutokset, manipuloidut vaalit ja poliittisen opposition tukahduttaminen ovat tulleet näiden hallitusten tunnusmerkeiksi. Parlamentaarisen vastuullisuuden mekanismien puute tällaisissa valtioissa luo olosuhteet pitkäaikaiselle autoritarismille, jossa poliittinen muutos on mahdollista vain vallankumouksellisin keinoin eikä demokraattisten prosessien kautta.</p>\n<p>Ukraina tarjoaa mielenkiintoisen väliinputoajan tapauksen. Itsensä itsenäisyyden jälkeen vuonna 1991 Ukraina on vaihdellut parlamentaaristen ja presidentiaalisien mallien välillä, mikä on johtanut hybridijärjestelmään. Tämä järjestelmä on ajoittain haitannut hallintoa parlamentin ja presidentin ristiriitaisten etujen vuoksi. Kuitenkin Ukrainan viimeaikaiset kamppailut demokratian puolesta, erityisesti vuoden 2014 Euromaidan-vallankumouksen ja vuoden 2022 Venäjän hyökkäyksen jälkeen, korostavat parlamentaaristen tarkastusten merkitystä presidentin vallalle. Kun Ukraina jatkaa poliittisten haasteidensa navigointia, sen järjestelmän parlamentaariset elementit voivat osoittautua kriittisiksi sen pyrkimyksissä vakauttaa, demokratisoida ja vastustaa ulkoisia uhkia.</p>\n<p><strong>Argumentti parlamentaarisen kestävyyden puolesta Keski-Euroopassa</strong></p>\n<p>Keski-Euroopan kokemus parlamentaarisista järjestelmistä korostaa niiden arvoa työkaluna demokraattisen vastuullisuuden ja vakauden ylläpitämisessä. Vaikka populismi ja illiberalismi asettavat merkittäviä haasteita, parlamentaariset rakenteet tarjoavat mekanismeja autoritaaristen taipumusten lieventämiseksi, varmistaen, että mikään johtaja ei voi konsolidoida valtaa, joka on luonteeltaan tarkastamatonta. Mahdollisuus järjestää ylimääräisiä vaaleja, poistaa johtajia epäluottamusäänestyksillä ja vaatia suurempaa lainsäädännöllistä vastuullisuutta ovat keskeisiä etuja, joita presidentiaaliset järjestelmät usein kaipaavat.</p>\n<p>Kun Keski- ja Itä-Eurooppa jatkaa poliittista kehitystään, parlamentaarinen malli pysyy elintärkeänä suojana autoritarismiin suuntautuvia ilmiöitä vastaan, joita nähdään monissa presidentiaalisissa tasavalloissa. Vaikka parlamentaariset järjestelmät eivät ole immuuneja haasteille, niiden joustavuus ja sisäänrakennetut tarkastukset ja tasapainot tarjoavat parhaan perustan demokraattisen hallinnan ylläpitämiseksi aikakaudella, jolloin poliittinen epävakaus lisääntyy.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>on kansainvälinen asiantuntija ja strateginen konsultti, joka asuu tällä hetkellä Frankfurtissa, Saksassa, keskittyen eurooppalaisiin ja pan-amerikkalaisiin asioihin.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.692",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Viime vuosina on kohdistunut kritiikkiä maita kuten Puola ja Unkari kohtaan niiden hallinnon puolivaltioisuuden tason vuoksi. Vaikka tällaiset ongelmat ovat selvästi olemassa, monien alueen valtioiden parlamentaariset järjestelmät ovat mahdollistaneet keskeiset tarkastukset ja tasapainot, jotka ovat haastaneet nämä poliittiset muutokset.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.46",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Центральноевропейское парламентское преимущество: демократическое преимущество",
                key:"uid": string:"78e856e8-707c-4ad7-8917-d05027b0bd6e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.871",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"De parlementaire voorsprong van Centraal-Europa: een democratisch voordeel",
                key:"uid": string:"8093deb2-59b1-4e23-a470-f3026bc635d8",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Polen en andere Centraal-Europese landen – waaronder Hongarije, de Tsjechische Republiek en Slowakije – genieten een structureel voordeel dat veel presidentiële republieken, vooral die verder naar het oosten zoals Wit-Rusland, Rusland en Oekraïne, niet hebben. Ondanks politieke turbulentie in de afgelopen twee decennia, waaronder de opkomst van semi-autoritair, populistische bewegingen in de jaren 2000 en 2010, profiteren deze landen van parlementaire systemen die meer flexibiliteit en mechanismen voor verantwoording bieden in vergelijking met presidentiële systemen.</p>\n<p><strong>Flexibiliteit en leiderschapsverantwoording in parlementaire systemen</strong></p>\n<p>Een van de belangrijkste sterke punten van parlementaire systemen is hun vermogen om zich snel aan te passen aan veranderende politieke omstandigheden. Regelmatige parlementaire verkiezingen, gecombineerd met de mogelijkheid van vervroegde verkiezingen, bieden een responsiviteit die presidentiële systemen missen. In Centraal-Europa stelt dit regeringen in staat om snel te reageren op politieke crises zonder vast te zitten aan rigide meerjarige presidentiële termijnen. Bijvoorbeeld, in tijden van interne verdeeldheid of publieke onvrede kan een motie van wantrouwen snel ineffectieve leiders verwijderen en nieuwe verkiezingen uitlokken, wat een meer vloeibare en dynamische politieke omgeving creëert.</p>\n<p>In tegenstelling tot presidentiële systemen – zoals die in Wit-Rusland en Rusland – verlenen de meeste presidentiële systemen de staatshoofd vaste termijnen in functie, waardoor het moeilijk is om ineffectieve of impopulaire leiders tussen verkiezingen te vervangen. Deze rigiditeit kan de macht concentreren in de handen van één persoon, wat het risico van een personalistische vorm van autoritair bestuur vergroot. De parlementaire systemen van Centraal-Europa, door leiderschapsveranderingen mogelijk te maken via wetgevende processen, verminderen dit risico door te voorkomen dat de macht ongecontroleerd in één ambt wordt geconcentreerd.</p>\n<p><strong>De Europese parlementaire traditie: stabiliteit en aanpassing</strong></p>\n<p>De adoptie van parlementaire systemen in Centraal- en Oost-Europa heeft diepe wortels in de politieke evolutie van Europa. Na de ineenstorting van imperialistische en monarchale regimes na de Eerste Wereldoorlog omarmden veel Europese landen – waaronder nieuw opgerichte staten zoals Polen en Tsjechoslowakije – parlementaire governance. Dit model van bestuur, afgeleid van het Westminster-systeem van het Verenigd Koninkrijk, heeft zich in veel delen van Europa als veerkrachtig bewezen, waardoor er meer controle op de uitvoerende macht mogelijk is en coalitievorming binnen wetgevende lichamen wordt bevorderd. Walter Bagehot, een prominente Britse politieke analist uit de 19e eeuw, benadrukte het belang van deze controles, vooral om ervoor te zorgen dat regeringen verantwoordelijk en aanpasbaar blijven.</p>\n<p>Zelfs in het licht van autoritaire bewegingen tijdens de interbellumperiode overleefde de parlementaire traditie van Europa. Hoewel fascistische regimes in landen zoals Italië en Duitsland tijdelijk de parlementaire governance verstoorden, zagen de herstelperiodes in de Koude Oorlog na de Tweede Wereldoorlog de herstelling van parlementaire systemen in veel delen van Europa. In Centraal- en Oost-Europa versterkten de post-Sovjettransities van de jaren 90 verder de waarde van parlementaire structuren als waarborgen tegen gecentraliseerd autoritair bestuur.</p>\n<p>Het succes van parlementaire systemen in West-Europa – zoals in de Benelux-landen, Duitsland en Scandinavië – diende als een belangrijk model voor Centraal-Europa na de Koude Oorlog. Spanje, Portugal en Griekenland herstelden in de jaren 70 de parlementaire governance, wat de stabiliserende rol verder aantoont. Ondanks de frequente regeringsinstortingen in Italië heeft het parlementaire systeem, net als dat van het VK, Ierland, Oostenrijk en Zwitserland, een aanzienlijke mate van democratische veerkracht getoond. Deze voorbeelden beïnvloedden niet alleen Polen, Hongarije en de Tsjechische Republiek in de jaren 90, maar ook transities op de Balkan, waar landen zoals Bulgarije, Roemenië en zelfs post-Jugo Slavische landen zoals Kroatië en Servië parlementaire kaders aannamen die essentieel waren voor hun democratische consolidatie.</p>\n<p><strong>De autoritaire afglijding in presidentiële systemen: een Europese perspectief</strong></p>\n<p>In schril contrast hebben veel post-Sovjetstaten die presidentiële systemen hebben aangenomen – zoals Rusland, Wit-Rusland en de republieken van Centraal-Azië – sinds de jaren 90 en 2000 een afglijding naar autoritarisme meegemaakt. Presidentiële systemen stellen leiders vaak in staat om de macht te centraliseren via verlengde termijnen en controle over uitvoerende apparatusen. Bijvoorbeeld, het presidentiële model van Rusland heeft Vladimir Poetin in staat gesteld zich in de macht te verankeren via grondwetswijzigingen en politieke manipulatie. Het gebrek aan betekenisvolle wetgevende controle in presidentiële systemen verergert deze tendensen, waardoor leiders parlementen kunnen negeren en hun heerschappij met minder institutionele controles kunnen verlengen.</p>\n<p>Wit-Rusland biedt een ander duidelijk voorbeeld van deze afglijding. Sinds 1994 heeft Alyaksandr Loekasjenka de macht behouden via een sterk gecentraliseerd presidentieel systeem, waarbij hij de oppositie onderdrukt en verkiezingen manipuleert om in functie te blijven. In deze omgevingen heeft de afwezigheid van parlementaire verantwoordingsmechanismen geleid tot verankerde personalistische heerschappij.</p>\n<p>In tegenstelling tot dit, zelfs waar semi-autoritair populisme en illiberalisme wortel hebben geschoten in Centraal-Europa – zoals in Hongarije onder Viktor Orbán en in mindere mate Polen onder de Partij van de Wet en Rechtvaardigheid (PiS) – hebben parlementaire systemen nog steeds institutionele weerstand geboden. Bijvoorbeeld, terwijl Orbán de Hongaarse politiek heeft hervormd via zijn eigen specifieke en vaak personalistische versie van populistische retoriek, biedt het parlementaire systeem van Hongarije theoretisch mogelijkheden voor toekomstige politieke oppositie om zijn autoriteit uit te dagen via verkiezingen en moties van wantrouwen, zelfs als dit systeem onder druk staat. Deze aanpasbaarheid is veel meer beperkt in presidentiële systemen, waar het moeilijker is om de uitvoerende macht te ontzetten.</p>\n<p><strong>Semi-autoritair populisme en illiberalisme in Centraal-Europa: een parlementaire uitdaging</strong></p>\n<p>De populistische golf die de afgelopen decennia door Centraal-Europa is gegaan – belichaamd door leiders zoals Orbán in Hongarije en Jarosław Kaczyński in Polen – heeft de veerkracht van parlementaire systemen op de proef gesteld. Hoewel deze bewegingen hebben ingespeeld op legitieme zorgen of klachten over economisch neoliberalisme en globalisering – vooral in de context van de post-Sovjet-sfeer, waar onvrede over de post-Koude Oorlog hervormingen diep geworteld is – hebben hun autoritaire tendensen vaak de redelijke grenzen overschreden. De parlementaire kaders in deze landen, hoewel onder druk, hebben blijven bieden wat nodig is om te voorkomen dat de volledige concentratie van macht in de handen van één individu of partij komt.</p>\n<p>In Hongarije, bijvoorbeeld, hoewel Orbán aanzienlijke controle heeft geconsolideerd, moet zijn Fidesz-partij nog steeds de complexiteit van parlementaire procedures, coalitievorming en wetgevende controle navigeren. De voormalige PiS-regering van Polen, geleid door Kaczyński, ondervond ook weerstand van zowel binnenlandse als Europese instellingen, ondanks de populistische agenda. In beide gevallen heeft het parlementaire systeem een institutioneel tegenwicht geboden dat moeilijker te vinden is in presidentiële systemen, waar uitvoerende leiders vaak met minder directe verantwoording aan de wetgevende macht opereren.</p>\n<p>Zelfs binnen de Europese Unie kan de invloed van parlementaire governance een rol spelen bij het mitigeren van autoritaire impulsen. Hoewel het niet zonder zijn eigen democratische tekortkomingen of andere significante tekortkomingen is – zoals de niet-gekozen aard van de Europese Commissie en de uitdagingen die de financiële centralisatie van de eurozone met zich meebrengt – heeft de parlementaire governance van de EU opmerkelijke sterke punten. De instellingen ervan, gebaseerd op de principes van controle op de uitvoerende macht en deliberatie, bieden een breder kader van verantwoording voor lidstaten. Dit systeem van externe controle voegt een extra laag van bescherming toe tegen de autoritaire afglijding die te zien is in meer geïsoleerde presidentiële republieken.</p>\n<p><strong>Post-Sovjet vergelijkingen: lessen uit Centraal-Azië en daarbuiten</strong></p>\n<p>Bij het vergelijken van de parlementaire systemen van Centraal-Europa met de presidentiële systemen van post-Sovjetrepublieken zoals Kazachstan, Oezbekistan en Turkmenistan, worden de verschillen nog duidelijker. In deze landen hebben leiders het presidentiële model gebruikt om hun heerschappij te verankeren, vaak gedurende tientallen jaren. Grondwetswijzigingen, gemanipuleerde verkiezingen en de onderdrukking van politieke oppositie zijn kenmerken van deze regimes geworden. Het gebrek aan mechanismen voor parlementaire verantwoording in dergelijke staten creëert voorwaarden voor langdurig autoritarisme, waarbij politieke verandering alleen mogelijk is via revolutionaire middelen in plaats van democratische processen.</p>\n<p>Oekraïne biedt een interessant tussenliggend geval. Sinds de onafhankelijkheid in 1991 heeft Oekraïne gewankeld tussen parlementaire en presidentiële modellen, wat heeft geleid tot een hybride systeem. Dit systeem heeft soms het bestuur belemmerd vanwege de conflicterende belangen van het parlement en het presidentschap. Echter, de recente worstelingen van Oekraïne voor democratie, vooral na de Euromaidan-revolutie van 2014 en de Russische invasie van 2022, benadrukken het belang van parlementaire controles op presidentiële macht. Terwijl Oekraïne zijn politieke uitdagingen blijft navigeren, kunnen de parlementaire elementen van zijn systeem cruciaal blijken in zijn inspanningen om te stabiliseren, te democratiseren en externe bedreigingen te weerstaan.</p>\n<p><strong>De zaak voor parlementaire veerkracht in Centraal-Europa</strong></p>\n<p>De ervaring van Centraal-Europa met parlementaire systemen onderstreept hun waarde als een instrument voor het handhaven van democratische verantwoording en stabiliteit. Hoewel populisme en illiberalisme aanzienlijke uitdagingen vormen, bieden parlementaire structuren mechanismen om autoritaire tendensen te mitigeren, waardoor ervoor wordt gezorgd dat geen enkele leider een niveau van macht kan consolideren dat ongecontroleerd van aard is. De mogelijkheid om vervroegde verkiezingen te houden, leiders te verwijderen via moties van wantrouwen en grotere wetgevende verantwoording te eisen, zijn belangrijke voordelen die presidentiële systemen vaak missen.</p>\n<p>Terwijl Centraal- en Oost-Europa politiek blijft evolueren, blijft het parlementaire model een vitale waarborg tegen de afglijding naar autoritarisme die te zien is in veel presidentiële republieken. Hoewel parlementaire systemen niet immuun zijn voor uitdagingen, bieden hun flexibiliteit en ingebouwde checks and balances de beste basis voor het handhaven van democratisch bestuur in een tijdperk van toenemende politieke instabiliteit.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>is een internationalist en strategisch consultant die momenteel in Frankfurt, Duitsland, woont, met een focus op Europese en pan-Amerikaanse aangelegenheden.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.672",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>In de afgelopen jaren is er kritiek geuit op landen zoals Polen en Hongarije vanwege een niveau van semi-autoritair bestuur. Hoewel dergelijke problemen duidelijk aanhouden, hebben de parlementaire systemen in veel van de staten in de regio belangrijke checks and balances mogelijk gemaakt die deze politieke verschuivingen hebben uitgedaagd.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.673",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Marginea parlamentară a Europei Centrale: un avantaj democratic",
                key:"uid": string:"b9076fd4-7e1c-480c-9365-1ad6fe9ea60a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Polonia și alte țări din Europa Centrală – inclusiv Ungaria, Republica Cehă și Slovacia – beneficiază de un avantaj structural pe care multe republici prezidențiale, în special cele mai la est, cum ar fi Belarus, Rusia și Ucraina, nu îl au. În ciuda turbulențelor politice din ultimele două decenii, inclusiv ascensiunea mișcărilor semi-autoritare și populiste în anii 2000 și 2010, aceste națiuni beneficiază de sisteme parlamentare care oferă o flexibilitate mai mare și mecanisme de responsabilitate în comparație cu sistemele prezidențiale.</p>\n<p><strong>Flexibilitate și responsabilitate a liderilor în sistemele parlamentare</strong></p>\n<p>Una dintre principalele puncte forte ale sistemelor parlamentare este capacitatea lor de a se adapta rapid la circumstanțele politice în schimbare. Alegerile parlamentare regulate, combinate cu posibilitatea alegerilor anticipate, oferă o reacție pe care sistemele prezidențiale nu o au. În Europa Centrală, acest lucru permite guvernelor să răspundă rapid la crizele politice fără a fi blocate în termeni rigizi de mandat prezidențial de mai mulți ani. De exemplu, în momente de diviziune internă sau nemulțumire publică, o moțiune de neîncredere poate îndepărta rapid liderii ineficienți și poate declanșa noi alegeri, creând un mediu politic mai fluid și dinamic.</p>\n<p>În contrast, sistemele prezidențiale – cum ar fi cele din Belarus și Rusia – acordă de obicei șefului statului termeni fixați în funcție, ceea ce face dificilă înlocuirea liderilor ineficienți sau nepopulari între alegeri. Această rigiditate poate concentra puterea în mâinile unei singure persoane, crescând riscul unei forme personaliste de conducere autoritară. Sistemele parlamentare din Europa Centrală, prin facilitarea schimbărilor de conducere prin procese legislative, reduc acest risc prin prevenirea acumulării necontrolate de putere într-un singur birou.</p>\n<p><strong>Tradiția parlamentară europeană: stabilitate și adaptare</strong></p>\n<p>Adoptarea sistemelor parlamentare în Europa Centrală și de Est are rădăcini adânci în evoluția politică a Europei. După prăbușirea regimurilor imperiale și monarhice după Primul Război Mondial, multe țări europene – inclusiv statele nou înființate precum Polonia și Cehoslovacia – au îmbrățișat guvernarea parlamentară. Acest model de guvernare, derivat din sistemul Westminster al Regatului Unit, s-a dovedit a fi rezistent în mare parte a Europei, permițând un control mai mare asupra autorității executive și încurajând formarea de coaliții în cadrul legislativelor. Walter Bagehot, un analist politic britanic proeminent din secolul al XIX-lea, a subliniat importanța acestor controale, în special în asigurarea că guvernele rămân responsabile și adaptabile.</p>\n<p>Chiar și în fața mișcărilor autoritare în perioada interbelică, tradiția parlamentară a Europei a supraviețuit. Deși regimurile fasciste din țări precum Italia și Germania au perturbat temporar guvernarea parlamentară, recuperările observate în perioada Războiului Rece după Al Doilea Război Mondial au dus la restaurarea sistemelor parlamentare în multe părți ale Europei. În Europa Centrală și de Est, tranzițiile post-sovietice din anii 1990 au întărit și mai mult valoarea structurilor parlamentare ca măsuri de protecție împotriva conducerii autoritare centralizate.</p>\n<p>Succesul sistemelor parlamentare în Europa de Vest – cum ar fi în țările Benelux, Germania și Scandinavia – a servit ca un model cheie pentru Europa Centrală după Războiul Rece. Spania, Portugalia și Grecia au restabilit guvernarea parlamentară în anii 1970, demonstrând în continuare rolul său stabilizator. În ciuda colapsurilor frecvente ale guvernului din Italia, sistemul său parlamentar, la fel ca cele din Regatul Unit, Irlanda, Austria și Elveția, a demonstrat un grad semnificativ de reziliență democratică. Aceste exemple au influențat nu doar Polonia, Ungaria și Republica Cehă în anii 1990, ci și tranzițiile din Balcani, unde țări precum Bulgaria, România și chiar națiuni post-iugoslave precum Croația și Serbia au adoptat cadre parlamentare esențiale pentru consolidarea lor democratică.</p>\n<p><strong>Deriva autoritară în sistemele prezidențiale: o perspectivă europeană</strong></p>\n<p>În contrast puternic, multe state post-sovietice care au adoptat sisteme prezidențiale – cum ar fi Rusia, Belarus și republicile din Asia Centrală – au fost martore la o deriva către autoritarism din anii 1990 și 2000. Sistemele prezidențiale permit adesea liderilor să centralizeze puterea prin termeni extinși și control asupra aparatului executiv. De exemplu, modelul prezidențial din Rusia i-a permis lui Vladimir Putin să se consolideze în putere prin reforme constituționale și manipulări politice. Lipsa unei supravegheri legislative semnificative în sistemele prezidențiale agravează aceste tendințe, permițând liderilor să marginalizeze parlamentele și să își extindă domnia cu mai puține controale instituționale.</p>\n<p>Belarus oferă un alt exemplu clar al acestei derivi. Din 1994, Alyaksandr Lukashenka a menținut puterea printr-un sistem prezidențial extrem de centralizat, suprimând opoziția și manipulând alegerile pentru a rămâne în funcție. În aceste medii, absența mecanismelor de responsabilitate parlamentară a dus la o conducere personalistă înrădăcinată.</p>\n<p>În contrast, chiar și acolo unde populismul semi-autoritare și iliberalismul s-au înrădăcinat în Europa Centrală – cum ar fi în Ungaria sub Viktor Orbán și într-o măsură mai mică în Polonia sub Partidul Lege și Justiție (PiS) – sistemele parlamentare au oferit totuși o rezistență instituțională. De exemplu, în timp ce Orbán a remodelat politica ungară prin versiunea sa particulară și adesea personalistă a retoricii populiste, sistemul parlamentar din Ungaria oferă teoretic căi pentru opoziția politică viitoare de a contesta autoritatea sa prin alegeri și moțiuni de neîncredere, chiar dacă acest sistem este sub presiune. Această adaptabilitate este mult mai restricționată în sistemele prezidențiale, unde puterea executivă este mai greu de înlăturat.</p>\n<p><strong>Populismul semi-autoritare și iliberalismul în Europa Centrală: o provocare parlamentară</strong></p>\n<p>Valul populist care a cuprins Europa Centrală în ultimele decenii – exemplificat de lideri precum Orbán în Ungaria și Jarosław Kaczyński în Polonia – a testat reziliența sistemelor parlamentare. Deși aceste mișcări au atins preocupări legitime sau nemulțumiri legate de neoliberalismul economic și globalizare – în special în contextul sferei post-sovietice, unde nemulțumirea față de reformele post-Război Rece este profundă – tendințele lor autoritare au depășit adesea limitele rezonabile. Cadrele parlamentare din aceste țări, deși sub presiune, au continuat să ofere controale și echilibre care împiedică concentrarea totală a puterii în mâinile unei singure persoane sau partid.</p>\n<p>În Ungaria, de exemplu, deși Orbán a consolidat un control considerabil, partidul său Fidesz trebuie totuși să navigheze complexitățile procedurilor parlamentare, formarea de coaliții și supravegherea legislativă. Fostul guvern PiS din Polonia, condus de Kaczyński, s-a confruntat de asemenea cu rezistență din partea instituțiilor interne și europene, în ciuda agendei sale populiste. În ambele cazuri, sistemul parlamentar a oferit un contrabalans instituțional care este mai greu de găsit în sistemele prezidențiale, unde liderii executivi operează adesea cu o responsabilitate directă mai mică față de legislativ.</p>\n<p>Chiar și în cadrul Uniunii Europene, influența guvernării parlamentare poate juca un rol în atenuarea impulsurilor autoritare. Deși nu este lipsită de propriile deficite democratice sau alte defecte semnificative – cum ar fi natura nealeasă a Comisiei Europene și provocările ridicate de centralizarea financiară a zonei euro – guvernarea parlamentară a UE are puncte forte notabile. Instituțiile sale, bazate pe principiile de control asupra puterii executive și deliberare, oferă un cadru mai larg de responsabilitate pentru statele membre. Acest sistem de supraveghere externă adaugă un alt strat de protecție împotriva derivelor autoritare observate în republicile prezidențiale mai izolate.</p>\n<p><strong>Comparații post-sovietice: lecții din Asia Centrală și dincolo de aceasta</strong></p>\n<p>Când comparăm sistemele parlamentare din Europa Centrală cu sistemele prezidențiale ale republicilor post-sovietice precum Kazahstan, Uzbekistan și Turkmenistan, diferențele devin și mai evidente. În aceste țări, liderii au folosit modelul prezidențial pentru a-și cimenta domnia, adesea timp de decenii. Schimbările constituționale, alegerile manipulate și suprimarea opoziției politice au devenit semne distinctive ale acestor regimuri. Absența mecanismelor de responsabilitate parlamentară în astfel de state creează condiții pentru autoritarismul pe termen lung, unde schimbarea politică este posibilă doar prin mijloace revoluționare, mai degrabă decât prin procese democratice.</p>\n<p>Ucraina oferă un caz interesant de mijloc. De la independența sa în 1991, Ucraina a oscilat între modele parlamentare și prezidențiale, rezultând într-un sistem hibrid. Acest sistem a împiedicat uneori guvernarea din cauza intereselor conflictuale ale parlamentului și președinției. Cu toate acestea, luptele recente ale Ucrainei pentru democrație, în special după revoluția Euromaidan din 2014 și invazia rusă din 2022, subliniază importanța controalelor parlamentare asupra puterii prezidențiale. Pe măsură ce Ucraina continuă să navigheze provocările sale politice, elementele parlamentare ale sistemului său ar putea dovedi a fi esențiale în eforturile sale de a se stabiliza, democratiza și rezista amenințărilor externe.</p>\n<p><strong>Cazul pentru reziliența parlamentară în Europa Centrală</strong></p>\n<p>Experiența Europei Centrale cu sistemele parlamentare subliniază valoarea acestora ca instrument pentru menținerea responsabilității democratice și stabilității. Deși populismul și iliberalismul reprezintă provocări semnificative, structurile parlamentare oferă mecanisme pentru a atenua tendințele autoritare, asigurându-se că niciun lider nu poate consolida un nivel de putere care să fie necontrolat în natură. Capacitatea de a organiza alegeri anticipate, de a îndepărta liderii prin moțiuni de neîncredere și de a solicita o responsabilitate legislativă mai mare sunt avantaje cheie pe care sistemele prezidențiale le lipsesc adesea.</p>\n<p>Pe măsură ce Europa Centrală și de Est continuă să evolueze politic, modelul parlamentar rămâne o măsură vitală împotriva derivelor către autoritarism observate în multe republici prezidențiale. Deși sistemele parlamentare nu sunt imune la provocări, flexibilitatea lor și controalele și echilibrele încorporate oferă cea mai bună bază pentru menținerea guvernării democratice într-o eră de instabilitate politică în creștere.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>este un internaționalist și consultant strategic care locuiește în prezent în Frankfurt, Germania, concentrându-se pe afaceri europene și pan-americane.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.31",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Anii recenti au văzut critici îndreptate împotriva țărilor precum Polonia și Ungaria pentru un nivel de semi-autoritariism în guvernarea lor. Deși astfel de probleme persistă clar, sistemele parlamentare din multe dintre statele din regiune au permis existența unor controale și echilibre esențiale care au contestat aceste schimbări politice.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.81",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Zentral-Europas parlamentarischer Vorteil: ein demokratischer Vorteil",
                key:"uid": string:"dd3a4079-7c2e-4f10-b0ea-aa4a0e592ef9",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Polen und andere mitteleuropäische Länder – einschließlich Ungarn, der Tschechischen Republik und der Slowakei – genießen einen strukturellen Vorteil, den viele Präsidialrepubliken, insbesondere die weiter östlich gelegenen wie Weißrussland, Russland und die Ukraine, nicht haben. Trotz politischer Turbulenzen in den letzten zwei Jahrzehnten, einschließlich des Aufstiegs semi-autoritärer, populistischer Bewegungen in den 2000er und 2010er Jahren, profitieren diese Nationen von parlamentarischen Systemen, die im Vergleich zu Präsidialsystemen größere Flexibilität und Mechanismen zur Rechenschaftspflicht bieten.</p>\n<p><strong>Flexibilität und Rechenschaftspflicht der Führung in parlamentarischen Systemen</strong></p>\n<p>Eine der wichtigsten Stärken parlamentarischer Systeme ist ihre Fähigkeit, sich schnell an sich ändernde politische Umstände anzupassen. Regelmäßige Parlamentswahlen, kombiniert mit der Möglichkeit von Neuwahlen, bieten eine Reaktionsfähigkeit, die Präsidialsystemen fehlt. In Mitteleuropa ermöglicht dies den Regierungen, schnell auf politische Krisen zu reagieren, ohne in starren mehrjährigen Präsidentschaftsmandaten gefangen zu sein. Zum Beispiel kann in Zeiten interner Spaltung oder öffentlicher Unzufriedenheit ein Misstrauensvotum ineffektive Führer schnell absetzen und Neuwahlen auslösen, was ein fluides und dynamisches politisches Umfeld schafft.</p>\n<p>Im Gegensatz dazu gewähren Präsidialsysteme – wie sie in Weißrussland und Russland zu sehen sind – typischerweise dem Staatsoberhaupt feste Amtszeiten, was es schwierig macht, ineffektive oder unpopuläre Führer zwischen den Wahlen zu ersetzen. Diese Starrheit kann die Macht in den Händen einer Person konzentrieren und das Risiko einer personalistischen Form autoritärer Herrschaft erhöhen. Die parlamentarischen Systeme Mitteleuropas reduzieren dieses Risiko, indem sie Führungswechsel durch legislative Prozesse ermöglichen und so die unkontrollierte Ansammlung von Macht in einem einzigen Amt verhindern.</p>\n<p><strong>Die europäische parlamentarische Tradition: Stabilität und Anpassung</strong></p>\n<p>Die Annahme parlamentarischer Systeme in Mittel- und Osteuropa hat tiefe Wurzeln in der politischen Evolution Europas. Nach dem Zusammenbruch imperialer und monarchischer Regime nach dem Ersten Weltkrieg nahmen viele europäische Länder – einschließlich neu gegründeter Staaten wie Polen und der Tschechoslowakei – die parlamentarische Regierungsform an. Dieses Regierungsmodell, das vom Westminster-System des Vereinigten Königreichs abgeleitet ist, hat sich in weiten Teilen Europas als widerstandsfähig erwiesen und ermöglicht größere Kontrollen über die Exekutive und fördert den Koalitionsaufbau innerhalb der Legislative. Walter Bagehot, ein prominenter britischer Politikanalyst des 19. Jahrhunderts, unterstrich die Bedeutung dieser Kontrollen, insbesondere um sicherzustellen, dass Regierungen rechenschaftspflichtig und anpassungsfähig bleiben.</p>\n<p>Sogar angesichts autoritärer Bewegungen während der Zwischenkriegszeit überlebte die parlamentarische Tradition Europas. Obwohl faschistische Regime in Ländern wie Italien und Deutschland die parlamentarische Regierungsführung vorübergehend störten, sahen die Erholungen im Kalten Krieg nach dem Zweiten Weltkrieg die Wiederherstellung parlamentarischer Systeme in vielen Teilen Europas. In Mittel- und Osteuropa verstärkten die postsowjetischen Übergänge der 1990er Jahre den Wert parlamentarischer Strukturen als Schutzmechanismen gegen zentralisierte autoritäre Herrschaft.</p>\n<p>Der Erfolg parlamentarischer Systeme in Westeuropa – wie in den Benelux-Ländern, Deutschland und Skandinavien – diente nach dem Kalten Krieg als wichtiges Modell für Mitteleuropa. Spanien, Portugal und Griechenland stellten in den 1970er Jahren die parlamentarische Regierungsführung wieder her, was ihre stabilisierende Rolle weiter demonstrierte. Trotz der häufigen Regierungszusammenbrüche in Italien hat sein parlamentarisches System, wie das der UK, Irland, Österreich und der Schweiz, ein erhebliches Maß an demokratischer Resilienz gezeigt. Diese Beispiele beeinflussten nicht nur Polen, Ungarn und die Tschechische Republik in den 1990er Jahren, sondern auch Übergänge auf dem Balkan, wo Länder wie Bulgarien, Rumänien und sogar post-jugoslawische Nationen wie Kroatien und Serbien parlamentarische Rahmenbedingungen annahmen, die für ihre demokratische Konsolidierung von entscheidender Bedeutung waren.</p>\n<p><strong>Der autoritäre Drift in Präsidialsystemen: eine europäische Perspektive</strong></p>\n<p>Im krassen Gegensatz dazu haben viele postsowjetische Staaten, die Präsidialsysteme angenommen haben – wie Russland, Weißrussland und die Republiken Zentralasiens – seit den 1990er und 2000er Jahren einen Drift hin zum Autoritarismus erlebt. Präsidialsysteme ermöglichen es den Führern oft, Macht durch verlängerte Amtszeiten und Kontrolle über Exekutivapparate zu zentralisieren. Zum Beispiel hat Russlands Präsidialmodell es Wladimir Putin ermöglicht, sich durch verfassungsrechtliche Reformen und politische Manipulationen an der Macht zu verankern. Das Fehlen einer bedeutenden legislativen Aufsicht in Präsidialsystemen verschärft diese Tendenzen, indem es den Führern ermöglicht, Parlamente zu umgehen und ihre Herrschaft mit weniger institutionellen Kontrollen auszudehnen.</p>\n<p>Weißrussland bietet ein weiteres klares Beispiel für diesen Drift. Seit 1994 hat Alyaksandr Lukashenka die Macht durch ein hochgradig zentrales Präsidialsystem aufrechterhalten, die Opposition unterdrückt und Wahlen manipuliert, um im Amt zu bleiben. In diesen Umgebungen hat das Fehlen parlamentarischer Rechenschaftsmechanismen zu einer verankerten personalistischen Herrschaft geführt.</p>\n<p>Im Gegensatz dazu haben selbst dort, wo semi-autoritärer Populismus und Illiberalismus in Mitteleuropa Fuß gefasst haben – wie in Ungarn unter Viktor Orbán und in geringerem Maße in Polen unter der Partei Recht und Gerechtigkeit (PiS) – parlamentarische Systeme immer noch institutionellen Widerstand geboten. Zum Beispiel, während Orbán die ungarische Politik durch seine eigene spezifische und oft personalistische Version populistischer Rhetorik umgestaltet hat, bietet Ungarns parlamentarisches System theoretisch Möglichkeiten für zukünftige politische Opposition, seine Autorität durch Wahlen und Misstrauensvoten herauszufordern, auch wenn dieses System unter Druck steht. Diese Anpassungsfähigkeit ist in Präsidialsystemen viel stärker eingeschränkt, wo es schwieriger ist, die Exekutive abzusetzen.</p>\n<p><strong>Semi-autoritärer Populismus und Illiberalismus in Mitteleuropa: eine parlamentarische Herausforderung</strong></p>\n<p>Die populistische Welle, die in den letzten Jahrzehnten durch Mitteleuropa schwappte – verkörpert durch Führer wie Orbán in Ungarn und Jarosław Kaczyński in Polen – hat die Resilienz parlamentarischer Systeme auf die Probe gestellt. Während diese Bewegungen legitime Bedenken oder Beschwerden hinsichtlich des wirtschaftlichen Neoliberalismus und der Globalisierung angesprochen haben – insbesondere im Kontext des postsowjetischen Raums, wo die Unzufriedenheit mit den Reformen nach dem Kalten Krieg tief verwurzelt ist – haben ihre autoritären Tendenzen oft die angemessenen Grenzen überschritten. Die parlamentarischen Rahmenbedingungen in diesen Ländern, obwohl unter Druck, haben weiterhin Kontrollen und Ausgewogenheiten geboten, die die vollständige Konzentration von Macht in den Händen einer einzelnen Person oder Partei verhindern.</p>\n<p>In Ungarn beispielsweise, obwohl Orbán beträchtliche Kontrolle konsolidiert hat, muss seine Fidesz-Partei dennoch die Komplexität parlamentarischer Verfahren, den Koalitionsaufbau und die legislative Aufsicht navigieren. Die frühere PiS-Regierung Polens, unter der Leitung von Kaczyński, sah sich ebenfalls Widerstand sowohl von inländischen als auch von europäischen Institutionen gegenüber, trotz ihrer populistischen Agenda. In beiden Fällen hat das parlamentarische System ein institutionelles Gegengewicht geboten, das in Präsidialsystemen schwerer zu finden ist, wo Exekutivführer oft mit weniger direkter Rechenschaftspflicht gegenüber der Legislative agieren.</p>\n<p>Sogar innerhalb der Europäischen Union kann der Einfluss parlamentarischer Regierungsführung eine Rolle bei der Minderung autoritärer Impulse spielen. Obwohl nicht ohne eigene demokratische Defizite oder andere erhebliche Mängel – wie die nicht gewählte Natur der Europäischen Kommission und die Herausforderungen, die durch die finanzielle Zentralisierung der Eurozone entstehen – hat die parlamentarische Regierungsführung der EU bemerkenswerte Stärken. Ihre Institutionen, die auf den Prinzipien der Kontrollen über die Exekutive und der deliberativen Verfahren basieren, bieten einen breiteren Rahmen der Rechenschaftspflicht für die Mitgliedstaaten. Dieses System externer Aufsicht fügt eine weitere Schutzschicht gegen den autoritären Drift hinzu, der in isolierteren Präsidialrepubliken zu beobachten ist.</p>\n<p><strong>Post-sowjetische Vergleiche: Lehren aus Zentralasien und darüber hinaus</strong></p>\n<p>Beim Vergleich der parlamentarischen Systeme Mitteleuropas mit den Präsidialsystemen postsowjetischer Republiken wie Kasachstan, Usbekistan und Turkmenistan werden die Unterschiede noch deutlicher. In diesen Ländern haben die Führer das Präsidialmodell genutzt, um ihre Herrschaft zu zementieren, oft über Jahrzehnte. Verfassungsänderungen, manipulierte Wahlen und die Unterdrückung politischer Opposition sind zu Markenzeichen dieser Regime geworden. Das Fehlen von Mechanismen zur parlamentarischen Rechenschaftspflicht in solchen Staaten schafft Bedingungen für langfristigen Autoritarismus, wo politischer Wandel nur durch revolutionäre Mittel und nicht durch demokratische Prozesse möglich ist.</p>\n<p>Die Ukraine bietet einen interessanten Mittelweg. Seit ihrer Unabhängigkeit im Jahr 1991 hat die Ukraine zwischen parlamentarischen und Präsidialsystemen geschwankt, was zu einem hybriden System geführt hat. Dieses System hat manchmal die Regierungsführung behindert, aufgrund der widersprüchlichen Interessen von Parlament und Präsidentschaft. Dennoch heben die jüngsten Kämpfe der Ukraine um Demokratie, insbesondere nach der Euromaidan-Revolution 2014 und der russischen Invasion 2022, die Bedeutung parlamentarischer Kontrollen über die Präsidialmacht hervor. Während die Ukraine weiterhin ihre politischen Herausforderungen meistert, könnten die parlamentarischen Elemente ihres Systems entscheidend für ihre Bemühungen sein, sich zu stabilisieren, zu demokratisieren und externen Bedrohungen zu widerstehen.</p>\n<p><strong>Das Plädoyer für parlamentarische Resilienz in Mitteleuropa</strong></p>\n<p>Die Erfahrungen Mitteleuropas mit parlamentarischen Systemen unterstreichen ihren Wert als Werkzeug zur Aufrechterhaltung demokratischer Rechenschaftspflicht und Stabilität. Während Populismus und Illiberalismus erhebliche Herausforderungen darstellen, bieten parlamentarische Strukturen Mechanismen zur Minderung autoritärer Tendenzen und stellen sicher, dass kein Führer ein Maß an Macht konsolidieren kann, das unkontrolliert ist. Die Möglichkeit, Neuwahlen abzuhalten, Führer durch Misstrauensvoten abzusetzen und eine größere legislative Rechenschaftspflicht zu fordern, sind entscheidende Vorteile, die Präsidialsysteme oft nicht bieten.</p>\n<p>Während Mitteleuropa und Osteuropa weiterhin politisch evolvieren, bleibt das parlamentarische Modell ein wichtiges Schutzmittel gegen den Drift hin zum Autoritarismus, der in vielen Präsidialrepubliken zu beobachten ist. Obwohl parlamentarische Systeme nicht immun gegen Herausforderungen sind, bieten ihre Flexibilität und eingebauten Kontrollen und Ausgewogenheiten die beste Grundlage für die Aufrechterhaltung demokratischer Regierungsführung in einer Ära zunehmender politischer Instabilität.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>ist ein Internationalist und strategischer Berater, der derzeit in Frankfurt, Deutschland, lebt und sich auf europäische und panamerikanische Angelegenheiten konzentriert.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.218",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>In den letzten Jahren gab es Kritik an Ländern wie Polen und Ungarn wegen eines Niveaus an semi-autoritären Strukturen in ihrer Regierungsführung. Während solche Probleme offensichtlich bestehen bleiben, haben die parlamentarischen Systeme in vielen der Staaten der Region wichtige Kontrollen und Ausgewogenheiten ermöglicht, die diese politischen Verschiebungen herausgefordert haben.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.12",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Közép-Európa parlamenti előnye: demokratikus előny",
                key:"uid": string:"f1d706e5-6888-4118-b2d0-4055e0b5007b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>Lengyelország és más közép-európai országok – köztük Magyarország, a Cseh Köztársaság és Szlovákia – olyan strukturális előnnyel rendelkeznek, amely sok elnöki köztársaságra, különösen a keletebbre fekvő országokra, mint Belarusz, Oroszország és Ukrajna, nem jellemző. A politikai turbulenciák ellenére az elmúlt két évtizedben, beleértve a 2000-es és 2010-es években megjelenő félautoriter, populista mozgalmakat, ezek az országok parlamenti rendszerekből profitálnak, amelyek nagyobb rugalmasságot és elszámoltathatósági mechanizmusokat kínálnak az elnöki rendszerekhez képest.</p>\n<p><strong>Rugalmasság és vezetői elszámoltathatóság a parlamenti rendszerekben</strong></p>\n<p>A parlamenti rendszerek egyik kulcsfontosságú ereje, hogy képesek gyorsan alkalmazkodni a változó politikai körülményekhez. A rendszeres parlamenti választások, a gyors választások lehetőségével kombinálva, olyan reagálóképességet kínálnak, amely az elnöki rendszerekből hiányzik. Közép-Európában ez lehetővé teszi a kormányok számára, hogy gyorsan reagáljanak a politikai válságokra anélkül, hogy merev, több éves elnöki ciklusokba lennének zárva. Például belső megosztottság vagy közpublicum elégedetlensége esetén a bizalmatlansági szavazás gyorsan eltávolíthatja a hatástalan vezetőket, és új választásokat indíthat, létrehozva egy folyékonyabb és dinamikusabb politikai környezetet.</p>\n<p>Ezzel szemben az elnöki rendszerek – mint amilyenek Belaruszban és Oroszországban láthatók – jellemzően rögzített hivatali időszakokat biztosítanak az államfő számára, ami megnehezíti a hatástalan vagy népszerűtlen vezetők leváltását a választások között. Ez a merevség a hatalom egy személy kezében való koncentrálódásához vezethet, növelve a személyi autoriter uralom kockázatát. Közép-Európa parlamenti rendszerei, lehetővé téve a vezetői váltásokat a jogalkotási folyamatokon keresztül, csökkentik ezt a kockázatot azáltal, hogy megakadályozzák a hatalom ellenőrizetlen felhalmozódását egyetlen hivatalban.</p>\n<p><strong>Az európai parlamenti hagyomány: stabilitás és alkalmazkodás</strong></p>\n<p>Közép- és Kelet-Európa parlamenti rendszerekhez való alkalmazkodása mély gyökerekkel bír Európa politikai fejlődésében. Az első világháború után a birodalmi és monarchikus rendszerek összeomlása után sok európai ország – köztük az újonnan létrejött államok, mint Lengyelország és Csehszlovákia – elfogadta a parlamenti kormányzást. Ez a kormányzati modell, amely az Egyesült Királyság Westminster rendszeréből származik, sok részén Európának ellenállónak bizonyult, lehetővé téve a végrehajtó hatalom nagyobb ellenőrzését és a koalícióképződést a törvényhozásban. Walter Bagehot, a 19. századi brit politikai elemző hangsúlyozta ezeknek az ellenőrzéseknek a fontosságát, különösen abban, hogy biztosítsák a kormányok elszámoltathatóságát és alkalmazkodóképességét.</p>\n<p>Még az autoriter mozgalmakkal szemben is a két világháború közötti időszakban, Európa parlamenti hagyománya fennmaradt. Bár a fasiszta rendszerek, mint Olaszországban és Németországban, ideiglenesen megzavarták a parlamenti kormányzást, a második világháború utáni hidegháborús időszakban tapasztalt helyreállítások számos európai országban a parlamenti rendszerek helyreállítását hozták. Közép- és Kelet-Európában a posztszovjet átmenetek az 1990-es években tovább erősítették a parlamenti struktúrák értékét, mint a központosított autoriter uralom elleni védelmet.</p>\n<p>A parlamenti rendszerek sikeressége Nyugat-Európában – mint a Benelux országokban, Németországban és Skandináviában – kulcsfontosságú modellként szolgált Közép-Európa számára a hidegháború után. Spanyolország, Portugália és Görögország az 1970-es években helyreállította a parlamenti kormányzást, tovább demonstrálva stabilizáló szerepét. Annak ellenére, hogy Olaszország gyakori kormányzati összeomlásai, parlamenti rendszere, mint az Egyesült Királyság, Írország, Ausztria és Svájc rendszerei, jelentős mértékű demokratikus ellenállást mutatott. Ezek a példák nemcsak Lengyelországot, Magyarországot és a Cseh Köztársaságot befolyásolták az 1990-es években, hanem a Balkán átmeneteit is, ahol olyan országok, mint Bulgária, Románia és még a poszt-jugoszláv nemzetek, mint Horvátország és Szerbia, parlamenti kereteket fogadtak el, amelyek létfontosságúak voltak demokratikus konszolidációjukhoz.</p>\n<p><strong>Az autoriter elmozdulás az elnöki rendszerekben: európai perspektíva</strong></p>\n<p>Éles ellentétben, sok posztszovjet állam, amely elnöki rendszereket fogadott el – mint Oroszország, Belarusz és Közép-Ázsia köztársaságai – az 1990-es és 2000-es évek óta az autoritarizmus felé való elmozdulást tapasztalták. Az elnöki rendszerek gyakran lehetővé teszik a vezetők számára, hogy központosítsák a hatalmat a meghosszabbított ciklusok és a végrehajtó apparátusok feletti ellenőrzés révén. Például Oroszország elnöki modellje lehetővé tette Vlagyimir Putyin számára, hogy alkotmányos reformok és politikai manipuláció révén megszilárdítsa hatalmát. Az elnöki rendszerekben a jelentős jogalkotási felügyelet hiánya súlyosbítja ezeket a tendenciákat, lehetővé téve a vezetők számára, hogy félreállítsák a parlamenteket, és kevesebb intézményi ellenőrzéssel meghosszabbítsák uralmukat.</p>\n<p>Belarusz egy másik világos példát nyújt erre az elmozdulásra. 1994 óta Aljakszandr Lukasenka egy rendkívül központosított elnöki rendszeren keresztül tartja hatalmát, elnyomva az ellenzéket és manipulálva a választásokat, hogy hivatalban maradhasson. Ezekben a környezetekben a parlamenti elszámoltathatósági mechanizmusok hiánya a személyi uralom megszilárdulásához vezetett.</p>\n<p>Ezzel szemben, még ahol félautoriter populizmus és illiberális irányzatok gyökereztek Közép-Európában – mint Magyarországon Viktor Orbán alatt és kisebb mértékben Lengyelországban a Jog és Igazságosság Párt (PiS) alatt – a parlamenti rendszerek még mindig intézményi ellenállást kínáltak. Például, míg Orbán a saját különleges és gyakran személyi populista retorikájával átalakította a magyar politikát, Magyarország parlamenti rendszere elméletileg lehetőségeket biztosít a jövőbeli politikai ellenzék számára, hogy kihívja hatalmát választások és bizalmatlansági szavazások révén, még ha ez a rendszer nyomás alatt is áll. Ez a rugalmasság sokkal korlátozottabb az elnöki rendszerekben, ahol a végrehajtó hatalom eltávolítása nehezebb.</p>\n<p><strong>Félautoriter populizmus és illiberalizmus Közép-Európában: parlamenti kihívás</strong></p>\n<p>A populista hullám, amely az elmúlt évtizedekben végigsöpört Közép-Európán – olyan vezetők példájával, mint Orbán Magyarországon és Jarosław Kaczyński Lengyelországban – próbára tette a parlamenti rendszerek ellenállását. Míg ezek a mozgalmak jogos aggodalmakra vagy sérelmekre építettek a gazdasági neoliberalizmussal és globalizációval kapcsolatban – különösen a posztszovjet térség kontextusában, ahol a hidegháború utáni reformokkal szembeni elégedetlenség mélyen gyökerezik – autoriter tendenciáik gyakran túlléptek a ésszerű határokon. Ezekben az országokban a parlamenti keretek, bár nyomás alatt állnak, továbbra is ellenőrzéseket és egyensúlyokat kínálnak, amelyek megakadályozzák a hatalom teljes koncentrációját egyetlen egyén vagy párt kezében.</p>\n<p>Például Magyarországon, bár Orbán jelentős ellenőrzést konszolidált, Fidesz pártjának még mindig navigálnia kell a parlamenti eljárások, a koalícióképzés és a jogalkotási felügyelet bonyolultságain. Lengyelország korábbi PiS kormánya, amelyet Kaczyński vezetett, hasonlóan ellenállással szembesült mind a hazai, mind az európai intézmények részéről, annak ellenére, hogy populista napirendje volt. Mindkét esetben a parlamenti rendszer olyan intézményi ellenállást kínált, amely nehezebben található meg az elnöki rendszerekben, ahol a végrehajtó vezetők gyakran kevesebb közvetlen elszámoltathatósággal működnek a törvényhozás felé.</p>\n<p>Még az Európai Unió keretein belül is a parlamenti kormányzás hatása szerepet játszhat az autoriter impulzusok mérséklésében. Bár nem mentes a saját demokratikus hiányosságaitól vagy más jelentős hibáitól – mint az Európai Bizottság megválasztatlan jellege és az Eurozóna pénzügyi központosításából fakadó kihívások – az EU parlamenti kormányzása figyelemre méltó erősségekkel bír. Intézményei, amelyek a végrehajtó hatalom ellenőrzésének és a megvitatás elvein alapulnak, szélesebb keretet biztosítanak az elszámoltathatóságra a tagállamok számára. Ez a külső felügyeleti rendszer egy újabb védelmi réteget ad az autoriter elmozdulás ellen, amely a több izolált elnöki köztársaságban megfigyelhető.</p>\n<p><strong>Posztszovjet összehasonlítások: tanulságok Közép-Ázsiából és azon túl</strong></p>\n<p>Amikor Közép-Európa parlamenti rendszereit összehasonlítjuk a posztszovjet köztársaságok, mint Kazahsztán, Üzbegisztán és Türkmenisztán elnöki rendszereivel, a különbségek még élesebbé válnak. Ezekben az országokban a vezetők az elnöki modellt használták uralmuk megszilárdítására, gyakran évtizedekre. Az alkotmányos változások, manipulált választások és a politikai ellenzék elnyomása ezeknek a rendszereknek a védjegyévé váltak. A parlamenti elszámoltathatósági mechanizmusok hiánya ilyen államokban hosszú távú autoritarizmushoz vezet, ahol a politikai változás csak forradalmi eszközökkel lehetséges, nem pedig demokratikus folyamatok révén.</p>\n<p>Ukrajna érdekes középutas esetet kínál. 1991 óta, függetlensége óta, Ukrajna a parlamenti és elnöki modellek között ingadozott, ami hibrid rendszert eredményezett. Ez a rendszer időnként gátolta a kormányzást a parlament és az elnökség ellentétes érdekei miatt. Azonban Ukrajna legutóbbi demokratikus küzdelmei, különösen a 2014-es Euromaidan forradalom és a 2022-es orosz invázió után, hangsúlyozzák a parlamenti ellenőrzések fontosságát az elnöki hatalom felett. Ahogy Ukrajna tovább navigál politikai kihívásain, a rendszerének parlamenti elemei kritikusak lehetnek stabilizálási, demokratizálási és külső fenyegetésekkel szembeni ellenállási erőfeszítéseiben.</p>\n<p><strong>A parlamenti ellenállás esete Közép-Európában</strong></p>\n<p>Közép-Európa parlamenti rendszerekkel kapcsolatos tapasztalatai hangsúlyozzák azok értékét a demokratikus elszámoltathatóság és stabilitás fenntartásának eszközeként. Míg a populizmus és illiberalizmus jelentős kihívásokat jelentenek, a parlamenti struktúrák olyan mechanizmusokat kínálnak, amelyek mérséklik az autoriter tendenciákat, biztosítva, hogy egyetlen vezető se tudjon olyan szintű hatalmat konszolidálni, amely természeténél fogva ellenőrizetlen. A gyors választások tartásának, a vezetők bizalmatlansági szavazásokkal való eltávolításának és a nagyobb jogalkotási elszámoltathatóság követelésének képessége kulcsfontosságú előnyök, amelyek gyakran hiányoznak az elnöki rendszerekből.</p>\n<p>Ahogy Közép- és Kelet-Európa politikailag tovább fejlődik, a parlamenti modell továbbra is létfontosságú védelmet nyújt az autoritarizmus felé való elmozdulás ellen, amely sok elnöki köztársaságban megfigyelhető. Míg a parlamenti rendszerek nem immunisak a kihívásokra, rugalmasságuk és beépített ellenőrzéseik és egyensúlyaik a legjobb alapot biztosítják a demokratikus kormányzás fenntartásához a politikai instabilitás növekvő korszakában.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>egy internacionalista és stratégiai tanácsadó, aki jelenleg Frankfurtban, Németországban él, és az európai és pán-amerikai ügyekre összpontosít.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.231",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Az utóbbi években kritikák irányultak olyan országok, mint Lengyelország és Magyarország felé, a kormányzásukban megjelenő félig autoriter jelleg miatt. Míg ezek a problémák nyilvánvalóan fennállnak, a régió számos államának parlamenti rendszerei lehetővé tették a kulcsfontosságú ellenőrzéseket és egyensúlyokat, amelyek kihívást jelentettek ezekkel a politikai elmozdulásokkal szemben.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.233",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Il vantaggio parlamentare dell'Europa centrale: un vantaggio democratico",
                key:"uid": string:"f9ecfb6d-d100-4b48-ace7-1df7a0f068b8",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p>La Polonia e altri paesi dell'Europa centrale – inclusi Ungheria, Repubblica Ceca e Slovacchia – godono di un vantaggio strutturale che molte repubbliche presidenziali, specialmente quelle più a est come Bielorussia, Russia e Ucraina, non hanno. Nonostante la turbolenza politica degli ultimi due decenni, inclusa l'ascesa di movimenti semi-autoritari e populisti negli anni 2000 e 2010, queste nazioni beneficiano di sistemi parlamentari che offrono maggiore flessibilità e meccanismi di responsabilità rispetto ai sistemi presidenziali.</p>\n<p><strong>Flessibilità e responsabilità dei leader nei sistemi parlamentari</strong></p>\n<p>Una delle principali forze dei sistemi parlamentari è la loro capacità di adattarsi rapidamente alle circostanze politiche in cambiamento. Le elezioni parlamentari regolari, unite alla possibilità di elezioni anticipate, offrono una reattività che i sistemi presidenziali mancano. In Europa centrale, questo consente ai governi di rispondere rapidamente alle crisi politiche senza essere bloccati in rigidi mandati presidenziali pluriennali. Ad esempio, in tempi di divisione interna o insoddisfazione pubblica, un voto di sfiducia può rimuovere rapidamente leader inefficaci e innescare nuove elezioni, creando un ambiente politico più fluido e dinamico.</p>\n<p>Al contrario, i sistemi presidenziali – come quelli visti in Bielorussia e Russia – di solito concedono al capo dello stato mandati fissi in carica, rendendo difficile sostituire leader inefficaci o impopolari tra le elezioni. Questa rigidità può concentrare il potere nelle mani di una sola persona, aumentando il rischio di una forma personalista di governo autoritario. I sistemi parlamentari dell'Europa centrale, consentendo cambiamenti di leadership attraverso processi legislativi, riducono questo rischio prevenendo l'accumulo incontrollato di potere in un'unica carica.</p>\n<p><strong>La tradizione parlamentare europea: stabilità e adattamento</strong></p>\n<p>L'adozione di sistemi parlamentari da parte dell'Europa centrale e orientale ha radici profonde nell'evoluzione politica europea. Dopo il crollo dei regimi imperiali e monarchici dopo la Prima Guerra Mondiale, molti paesi europei – inclusi stati appena costituiti come Polonia e Cecoslovacchia – hanno abbracciato il governo parlamentare. Questo modello di governo, derivato dal sistema Westminster del Regno Unito, si è dimostrato resiliente in gran parte d'Europa, consentendo maggiori controlli sull'autorità esecutiva e promuovendo la costruzione di coalizioni all'interno delle legislature. Walter Bagehot, un importante analista politico britannico del XIX secolo, ha sottolineato l'importanza di questi controlli, in particolare per garantire che i governi rimangano responsabili e adattabili.</p>\n<p>Anche di fronte ai movimenti autoritari durante il periodo tra le due guerre, la tradizione parlamentare europea è sopravvissuta. Sebbene i regimi fascisti in paesi come Italia e Germania abbiano temporaneamente interrotto il governo parlamentare, le riprese viste nel periodo della Guerra Fredda dopo la Seconda Guerra Mondiale hanno visto il ripristino dei sistemi parlamentari in molte parti d'Europa. In Europa centrale e orientale, le transizioni post-sovietiche degli anni '90 hanno ulteriormente rafforzato il valore delle strutture parlamentari come salvaguardie contro il governo autoritario centralizzato.</p>\n<p>Il successo dei sistemi parlamentari nell'Europa occidentale – come nei paesi del Benelux, in Germania e in Scandinavia – ha servito da modello chiave per l'Europa centrale dopo la Guerra Fredda. Spagna, Portogallo e Grecia hanno ripristinato il governo parlamentare negli anni '70, dimostrando ulteriormente il suo ruolo stabilizzante. Nonostante i frequenti crolli di governo in Italia, il suo sistema parlamentare, come quelli del Regno Unito, Irlanda, Austria e Svizzera, ha mostrato un significativo grado di resilienza democratica. Questi esempi hanno influenzato non solo Polonia, Ungheria e Repubblica Ceca negli anni '90, ma anche le transizioni nei Balcani, dove paesi come Bulgaria, Romania e persino nazioni post-jugoslave come Croazia e Serbia hanno adottato quadri parlamentari vitali per la loro consolidazione democratica.</p>\n<p><strong>La deriva autoritaria nei sistemi presidenziali: una prospettiva europea</strong></p>\n<p>In netto contrasto, molti stati post-sovietici che hanno adottato sistemi presidenziali – come Russia, Bielorussia e le repubbliche dell'Asia centrale – hanno assistito a una deriva verso l'autoritarismo dagli anni '90 e 2000. I sistemi presidenziali spesso consentono ai leader di centralizzare il potere attraverso mandati prolungati e il controllo sugli apparati esecutivi. Ad esempio, il modello presidenziale della Russia ha permesso a Vladimir Putin di consolidare il suo potere attraverso riforme costituzionali e manipolazioni politiche. La mancanza di un significativo controllo legislativo nei sistemi presidenziali aggrava queste tendenze, consentendo ai leader di emarginare i parlamenti e prolungare il loro governo con meno controlli istituzionali.</p>\n<p>La Bielorussia fornisce un altro chiaro esempio di questa deriva. Dal 1994, Alyaksandr Lukashenka ha mantenuto il potere attraverso un sistema presidenziale altamente centralizzato, sopprimendo l'opposizione e manipolando le elezioni per rimanere in carica. In questi ambienti, l'assenza di meccanismi di responsabilità parlamentare ha portato a un governo personalista radicato.</p>\n<p>Al contrario, anche dove il populismo semi-autoritario e l'illiberalismo hanno preso piede in Europa centrale – come in Ungheria sotto Viktor Orbán e in misura minore in Polonia sotto il Partito Diritto e Giustizia (PiS) – i sistemi parlamentari hanno comunque offerto resistenza istituzionale. Ad esempio, mentre Orbán ha rimodellato la politica ungherese attraverso la sua particolare e spesso personalista versione della retorica populista, il sistema parlamentare dell'Ungheria teoricamente fornisce vie per una futura opposizione politica per sfidare la sua autorità attraverso elezioni e voti di sfiducia, anche se questo sistema è sotto pressione. Questa adattabilità è molto più limitata nei sistemi presidenziali, dove il potere esecutivo è più difficile da rimuovere.</p>\n<p><strong>Populismo semi-autoritario e illiberalismo in Europa centrale: una sfida parlamentare</strong></p>\n<p>La ondata populista che ha investito l'Europa centrale negli ultimi decenni – esemplificata da leader come Orbán in Ungheria e Jarosław Kaczyński in Polonia – ha messo alla prova la resilienza dei sistemi parlamentari. Sebbene questi movimenti abbiano fatto leva su preoccupazioni o lamentele legittime riguardo al neoliberalismo economico e alla globalizzazione – specialmente nel contesto della sfera post-sovietica, dove il malcontento per le riforme post-Guerra Fredda è profondo – le loro tendenze autoritarie hanno spesso superato i confini ragionevoli. I quadri parlamentari in questi paesi, sebbene sotto pressione, hanno continuato a offrire controlli e bilanciamenti che impediscono la piena concentrazione del potere nelle mani di un singolo individuo o partito.</p>\n<p>In Ungheria, ad esempio, sebbene Orbán abbia consolidato un notevole controllo, il suo partito Fidesz deve comunque navigare nelle complessità delle procedure parlamentari, della costruzione di coalizioni e del controllo legislativo. Il precedente governo del PiS in Polonia, guidato da Kaczyński, ha affrontato resistenza sia da parte delle istituzioni nazionali che europee nonostante la sua agenda populista. In entrambi i casi, il sistema parlamentare ha offerto un contrappeso istituzionale che è più difficile da trovare nei sistemi presidenziali, dove i leader esecutivi spesso operano con meno responsabilità diretta nei confronti della legislatura.</p>\n<p>Anche all'interno dell'Unione Europea, l'influenza del governo parlamentare può svolgere un ruolo nel mitigare gli impulsi autoritari. Sebbene non sia privo di propri deficit democratici o di altre significative imperfezioni – come la natura non eletta della Commissione Europea e le sfide poste dalla centralizzazione finanziaria della zona euro – il governo parlamentare dell'UE ha notevoli punti di forza. Le sue istituzioni, basate sui principi di controlli sul potere esecutivo e deliberazione, forniscono un quadro più ampio di responsabilità per gli stati membri. Questo sistema di supervisione esterna aggiunge un ulteriore strato di protezione contro la deriva autoritaria vista in repubbliche presidenziali più isolate.</p>\n<p><strong>Confronti post-sovietici: lezioni dall'Asia centrale e oltre</strong></p>\n<p>Quando si confrontano i sistemi parlamentari dell'Europa centrale con i sistemi presidenziali delle repubbliche post-sovietiche come Kazakhstan, Uzbekistan e Turkmenistan, le differenze diventano ancora più evidenti. In questi paesi, i leader hanno utilizzato il modello presidenziale per consolidare il loro potere, spesso per decenni. Cambiamenti costituzionali, elezioni manipolate e la soppressione dell'opposizione politica sono diventati i tratti distintivi di questi regimi. La mancanza di meccanismi di responsabilità parlamentare in tali stati crea condizioni per un autoritarismo a lungo termine, dove il cambiamento politico è possibile solo attraverso mezzi rivoluzionari piuttosto che processi democratici.</p>\n<p>L'Ucraina offre un caso interessante di compromesso. Dalla sua indipendenza nel 1991, l'Ucraina ha oscillato tra modelli parlamentari e presidenziali, risultando in un sistema ibrido. Questo sistema ha a volte ostacolato il governo a causa degli interessi contrastanti del parlamento e della presidenza. Tuttavia, le recenti lotte dell'Ucraina per la democrazia, specialmente dopo la rivoluzione di Euromaidan del 2014 e l'invasione russa del 2022, evidenziano l'importanza dei controlli parlamentari sul potere presidenziale. Mentre l'Ucraina continua a navigare nelle sue sfide politiche, gli elementi parlamentari del suo sistema potrebbero rivelarsi critici nei suoi sforzi per stabilizzarsi, democratizzarsi e resistere alle minacce esterne.</p>\n<p><strong>Il caso per la resilienza parlamentare in Europa centrale</strong></p>\n<p>L'esperienza dell'Europa centrale con i sistemi parlamentari sottolinea il loro valore come strumento per mantenere la responsabilità democratica e la stabilità. Sebbene il populismo e l'illiberalismo pongano sfide significative, le strutture parlamentari offrono meccanismi per mitigare le tendenze autoritarie, garantendo che nessun leader possa consolidare un livello di potere che sia incontrollato per natura. La possibilità di tenere elezioni anticipate, rimuovere leader attraverso voti di sfiducia e richiedere maggiore responsabilità legislativa sono vantaggi chiave che i sistemi presidenziali spesso mancano.</p>\n<p>Poiché l'Europa centrale e orientale continua a evolversi politicamente, il modello parlamentare rimane una salvaguardia vitale contro la deriva verso l'autoritarismo vista in molte repubbliche presidenziali. Sebbene i sistemi parlamentari non siano immuni a sfide, la loro flessibilità e i controlli e bilanciamenti integrati forniscono la migliore base per mantenere il governo democratico in un'era di crescente instabilità politica.</p>\n<p><strong>Stuart Feltis </strong>è un internazionalista e consulente strategico attualmente residente a Francoforte, in Germania, focalizzato su questioni europee e panamericane.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayukgrp7d6nqrp2sfave7ezmac",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.742",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayukgrrnrlsqr6mf2vxwlh3sya",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Negli ultimi anni, ci sono state critiche rivolte a paesi come Polonia e Ungheria per un livello di semi-autoritario nella loro governance. Sebbene tali questioni siano chiaramente persistenti, i sistemi parlamentari in molti degli stati della regione hanno permesso importanti controlli e bilanciamenti che hanno sfidato questi spostamenti politici.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.743",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}