REPCO

{
    key:"uid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
    key:"title": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"When Czechs knew freedom"
        }
    },
    key:"subtitle": {
        key:"en": {
            key:"value": string:""
        }
    },
    key:"summary": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<I>The Velvet Revolution is now celebrating its 35th anniversary. This creative article commemorates the date of December 10, 1989, when the first non-communist government in Czechoslovakia since 1948 took office. It is more important than ever to remember the lessons from this time of national euphoria. This is especially true with regards to the freedoms that peoples both in and outside of Eastern Europe enjoy and often take for granted. The piece is a collage of different memories and hopes of Czech citizens from that time of new liberty--drawn from both interviews and the author's imagination.</I>"
        }
    },
    key:"content": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">We are the generation that can compare”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, frontier guard and policeman, born 1936. <br />\nQuoted in Miroslav Vaněk and Pavel Mücke,<em> Velvet Revolutions: An Oral History of Czech Society</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Us and freedom</strong></p>\n<p>We knew freedom after the Velvet Revolution when we could finally…Say what was on our minds…Speak at last our thoughts and hearts…Watch Václav Havel, our new democratically elected president, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">address the US Congress</a>, saying we Czechs and Slovaks also have something to give, “Our freedom, independence and our newborn democracy have been purchased at great cost and we shall not surrender them”…We reminded the heirs of those who wrote and backed the US constitution with their lives of the meanings of freedom—</p>\n<p>Our new freedoms were…To listen to the news in Czech with a straight face…To pray (although we are mostly atheists) to God without being ridiculed in class, called in front of our boss or jailed…To open a copy of <em>Playboy</em> appalled but able to read it…To stop the secret police from blackmailing us, telling our spouses of our affairs unless we spied for them…To not duck our heads and be anxious, conscious at all times of what we thought, said or did, were accused of or subjected to even when doing nothing until our Velvet Revolution—</p>\n<p><strong>Many people, one person’s growth</strong></p>\n<p>I was just a kid when the revolution happened—we say in Czech the word <em>převratný </em>for an epoch-making time…My small town developed with me as I grew up, the business towers rose in the centre together with my height as a child…I was only 12 and lucky because we had good university professors who had been forced to teach at primary school, they were still decent and when the revolution started they took students to Wenceslas Square, where the people protested for liberty…I grew up outside Prague and as a teen graduating middle school two-three months after the revolution, I recall our post-war history changed: we had always been told only the Russians freed us, now, they said it was the Americans too, suddenly, the Americans were back in our history…</p>\n<p>…In my high school we went on strike following the general one of November 20<sup>th</sup> and in my anti-communist family we were ecstatic, as my grandma hunting mushrooms exclaimed, “I’m reaping ‘shrooms like the devil is mowing down the commies!”…At the time I was 22 and it was like a key suddenly turning, things unlocked and we were let out and it was great but people did not know what to do or how to react…For a few years I was not yet 30 it was the Wild West, the police sat back on their heels and would not stop anyone from doing anything, looking the other way as criminals ran free…</p>\n<p>…I almost did not notice the Revolution at first, as a young mother the first of my two sons was already born and as we started our farm kept our boys with my parents, built our business on my maternity leave, I hadn’t planned for either a family or farm but with the revolution suddenly had both…Earlier I had told my wife I did not want to bring up children under this regime, not believing it could change, then after the revolution I was responsible for more than just myself, our parents and also our town…I was already retired and suddenly no one wanted a cigarette thrown on the ground, weeds growing everywhere, to be embarrassed by our public toilets but we couldn’t shake all our habits…My grandfather never thought he would live to see it and died a few years later but told us, “Everything was dark and grey at night when the shops closed and everything sunk into sleep, now let’s see if you can make it different”...I was on his knee but alive and free believed that my village, my town, city and country could turn bright like the rest of the world—</p>\n<p><strong>Getting out and coming back</strong></p>\n<p>The world was suddenly open to us; in the past we had little use for passports…I remember to go abroad we needed our identity cards and permission from both the police and security forces, travel was only for the elites but now we could go…When I first set foot in Vienna, it was like seeing a fantastical beast previously unimaginable…I got out and worked in a pub in Elgin, Scotland…I became a nanny in Oxford to the manager of Radiohead and had never even heard of this famous band…I was nearly arrested trying to photograph an exotic ATM machine…I got a work-study visa to Snowdonia National Park in Wales and met my husband there, raising three children among Celts, people I never imagined growing up in Jižní Město, our socialist housing estate—</p>\n<p>I started importing cheeses from the Netherlands, Italy, Switzerland and France…I voyaged like a European immigrant at the start of the 20th century to the United States and saw no flaws at first, it was so big and rich...I still dream about my first time abroad and cannot imagine my youth, my life, without them although so long ago and growing harder to remember—</p>\n<p><strong>The problems of new freedom</strong></p>\n<p>It was not what I imagined after the revolution; officially the communists were gone but still held on to everything…Even Havel was soon disappointed he said democracy in the full sense of the word is a horizon always distant and only 20 per cent of the country understood him in the Prague cafés, not the ordinary folks…Look how they are voting now even in the US-we used to repeat the slogan of the revolution “freedom is participation in power,” but who participates now? We used to ask how people use freedom, how do they use it now?</p>\n<p>Freedom now for many is just to make do for themselves; to cheat, lie and steal like before in new ways…From the start people accused others of being informers and during the <em>lustrace</em> (lustration) after the revolution were presumed guilty, who knew the difference between crooked and just like one political party from another now…The ones who want power always find a way…Before we tuned into jammed foreign radio stations; now no one listens…We could cross the borders but still needed papers, we weren’t in the EU, not in Schengen…Even now they still see us and frankly we can act like second class Europeans, liberty seems too much for us…Freedom is a drug that let us down—</p>\n<p>The first taste of new things after the revolution was intoxicating, but my grandfather who had seen everything, war, invasion, occupation, knew by Christmas 1989, he said wait, it would not go well…No one could imagine the economic problems, insecurity of work and everything else, the breakup of Czechoslovakia after we had been together so long, the separation without a referendum…What did we get? Fresh lies and smears of the press…Fierce competition dividing the rich and connected from the newly disenfranchised... It seems best to turn back to our cottages like after 1968 and the crushed Prague Spring, the past was better or at least easier…Who remembers why we even wanted freedom and do we, anymore?</p>\n<p><strong>In one moment</strong></p>\n<p>We are more inclined when we try and remember, recall seeing neighbouring countries, our fellow Visegrad states, retreating and losing what they fought for within living memory…Try not to forget what we were forced to endure before the Velvet Revolution, what we were compelled to do against our wills…To learn Russian, I still cannot speak the language of this false “brother” and unwanted master…To march in parades chanting slogans we did not believe in…To stay after work for compulsory courses on Marxism-Leninism where we slept and some held open their newspapers for the teacher to see…All we had to say, sign, join, eat, wear and witness…How scarce were goods and how rare clear consciences…How blocked everything was, inaccessible…How we saw pictures of the Vatican knowing we’d never see Rome, love rock music never see the Rolling Stones...How we weren’t allowed into the forests at night around a fire, at the frontier ten kilometres from the border manned by soldiers with guns…Try not to forget this now when I think or speak freely…When I leap on planes to unknown lands…Remember everything we could not do, that was not permitted in our socialist paradise—</p>\n<p> </p>\n<p>Would I go back? “Whoever lives in fear is not a free human being”: another saying of our Velvet Revolution…Our revolution with only one night of bloodshed due to the goodness of people when no longer angry or petrified…Remember and revive the possibilities of freedom: …To continue what we were in our First Republic…To live again where we are, in the heart of Europe…To stake opportunities to do things new...To take chances to develop, experience and grow…To meet with frustrations, then to face and overcome obstacles…To try other ways of life…And notwithstanding our unofficial national creed of “it will get worse,” – to believe that things can be better for the young and young at heart…From one moment in the Velvet Revolution, 35 and speeding on years ago, when freedom was a rush, a wave, a sensation, an atmosphere that you could breathe in the streets and try on like new shoes, to think we could make this happen…To feel suddenly capable…To know and keep the memory of that fleeting, unrepeatable joy. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> first came to Prague in what was then Czechoslovakia just after the Velvet Revolution in 1990. A graduate of Yale University and the University of Southern California, he returned to Prague to teach screenwriting to students from five continents at the Prague Film School.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>\n"
        }
    },
    key:"titleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"Когато чехите познаваха свободата\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"Když Češi znali svobodu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"Als die Tschechen Freiheit kannten\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"Όταν οι Τσέχοι γνώριζαν την ελευθερία\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"When Czechs knew freedom\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"Cuando los checos conocieron la libertad\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"Kun tsekit tiesivät vapauden\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"Quand les Tchèques ont connu la liberté\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"Kada su Česi znali slobodu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"Amikor a csehek tudták, hogy szabadok\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"Quando i cechi conobbero la libertà\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"Wanneer Tsjechen vrijheid kenden\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"Kiedy Czesi poznali wolność\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"Quando os tchecos conheceram a liberdade\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"Când cehii au cunoscut libertatea\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"Когда чехи узнали свободу\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"Keď Česi poznali slobodu\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"När tjeckerna kände frihet\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"Cehlerin özgürlüğü ne zaman bildiği\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"Коли чехи знали свободу\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        }
    },
    key:"subtitleTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"summaryTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<i>Велурната революция сега отбелязва 35-ата си годишнина. Тази креативна статия почита датата 10 декември 1989 г., когато в Чехословакия встъпи в длъжност първото некомунистическо правителство след 1948 г. По-важно от всякога е да помним уроците от това време на национална еуфория. Това е особено вярно по отношение на свободите, които народите както в Източна Европа, така и извън нея се радват и често приемат за даденост. Статията е колаж от различни спомени и надежди на чешките граждани от това време на нова свобода - извлечени както от интервюта, така и от въображението на автора.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<i>Sametová revoluce nyní slaví své 35. výročí. Tento kreativní článek připomíná datum 10. prosince 1989, kdy nastoupila první nekomunistická vláda v Československu od roku 1948. Je důležitější než kdy jindy si připomínat lekce z této doby národní euforie. To platí zejména ve vztahu k svobodám, které si lidé jak uvnitř, tak mimo východní Evropu užívají a často je berou jako samozřejmost. Tento kus je koláž různých vzpomínek a nadějí českých občanů z této doby nové svobody -- čerpající jak z rozhovorů, tak z autorovy fantazie.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<i>Die Samtene Revolution feiert nun ihr 35-jähriges Jubiläum. Dieser kreative Artikel gedenkt des Datums vom 10. Dezember 1989, als die erste nicht-kommunistische Regierung in der Tschechoslowakei seit 1948 ihr Amt antrat. Es ist wichtiger denn je, die Lehren aus dieser Zeit der nationalen Euphorie zu erinnern. Dies gilt insbesondere für die Freiheiten, die Völker sowohl in als auch außerhalb von Osteuropa genießen und oft für selbstverständlich halten. Das Stück ist eine Collage aus verschiedenen Erinnerungen und Hoffnungen tschechischer Bürger aus dieser Zeit der neuen Freiheit – entnommen sowohl aus Interviews als auch aus der Vorstellung des Autors.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<i>Η Βελούδινη Επανάσταση γιορτάζει τώρα την 35η επέτειό της. Αυτό το δημιουργικό άρθρο τιμά την ημερομηνία 10 Δεκεμβρίου 1989, όταν ανέλαβε καθήκοντα η πρώτη μη κομμουνιστική κυβέρνηση στην Τσεχοσλοβακία από το 1948. Είναι πιο σημαντικό από ποτέ να θυμόμαστε τα διδάγματα από αυτή την εποχή της εθνικής ευφορίας. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα όσον αφορά τις ελευθερίες που απολαμβάνουν οι λαοί τόσο στην Ανατολική Ευρώπη όσο και εκτός αυτής και συχνά τις θεωρούν δεδομένες. Το κομμάτι είναι ένα κολάζ διαφορετικών αναμνήσεων και ελπίδων των Τσέχων πολιτών από εκείνη την εποχή της νέας ελευθερίας--αντλημένο τόσο από συνεντεύξεις όσο και από τη φαντασία του συγγραφέα.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<i>The Velvet Revolution is now celebrating its 35th anniversary. This creative article commemorates the date of December 10, 1989, when the first non-communist government in Czechoslovakia since 1948 took office. It is more important than ever to remember the lessons from this time of national euphoria. This is especially true with regards to the freedoms that peoples both in and outside of Eastern Europe enjoy and often take for granted. The piece is a collage of different memories and hopes of Czech citizens from that time of new liberty--drawn from both interviews and the author's imagination.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<i>La Revolución de Terciopelo está celebrando ahora su 35 aniversario. Este artículo creativo conmemora la fecha del 10 de diciembre de 1989, cuando el primer gobierno no comunista en Checoslovaquia desde 1948 asumió el poder. Es más importante que nunca recordar las lecciones de este tiempo de euforia nacional. Esto es especialmente cierto en lo que respecta a las libertades que los pueblos tanto dentro como fuera de Europa del Este disfrutan y a menudo dan por sentado. La pieza es un collage de diferentes recuerdos y esperanzas de los ciudadanos checos de esa época de nueva libertad--extraído tanto de entrevistas como de la imaginación del autor.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<i>Samettivallankumous juhlii nyt 35-vuotispäiväänsä. Tämä luova artikkeli muistuttaa päivämäärästä 10. joulukuuta 1989, jolloin ensimmäinen ei-kommunistinen hallitus Tšekkoslovakiassa vuodesta 1948 astui virkaansa. On tärkeämpää kuin koskaan muistaa tämän kansallisen euforian ajan opetukset. Tämä pätee erityisesti niihin vapauksiin, joista kansat sekä Itä-Euroopassa että sen ulkopuolella nauttivat ja usein pitävät itsestäänselvyyksinä. Teos on kollaasia erilaisista muistoista ja toiveista tšekkiläisiltä kansalaisilta tuolta uuden vapauden ajalta - kerätty sekä haastatteluista että kirjoittajan mielikuvituksesta.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<i>La Révolution de Velours célèbre maintenant son 35e anniversaire. Cet article créatif commémore la date du 10 décembre 1989, lorsque le premier gouvernement non communiste en Tchécoslovaquie depuis 1948 a pris ses fonctions. Il est plus important que jamais de se souvenir des leçons de cette époque d'euphorie nationale. Cela est particulièrement vrai en ce qui concerne les libertés dont jouissent les peuples tant à l'intérieur qu'à l'extérieur de l'Europe de l'Est et qu'ils prennent souvent pour acquises. Le texte est un collage de différents souvenirs et espoirs des citoyens tchèques de cette époque de nouvelle liberté--tiré à la fois d'interviews et de l'imagination de l'auteur.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<i>Baršunasta revolucija sada slavi svoju 35. godišnjicu. Ovaj kreativni članak obilježava datum 10. prosinca 1989. godine, kada je prva nekomunistička vlada u Čehoslovačkoj od 1948. godine preuzela vlast. Važnije je nego ikad zapamtiti lekcije iz tog vremena nacionalne euforije. To je posebno istinito u vezi s slobodama koje narodi unutar i izvan Istočne Europe uživaju i često ih uzimaju zdravo za gotovo. Ovaj tekst je kolaž različitih sjećanja i nada čeških građana iz tog vremena nove slobode--crpljen iz intervjua i autorove mašte.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<i>A Bársonyos Forradalom most ünnepli 35. évfordulóját. Ez a kreatív cikk megemlékezik 1989. december 10-éről, amikor Csehszlovákiában 1948 óta először lépett hivatalba a nem kommunista kormány. Fontosabb, mint valaha, hogy emlékezzünk a nemzeti eufória idején szerzett tanulságokra. Ez különösen igaz a szabadságokra, amelyeket a kelet-európai népek mind itthon, mind azon kívül élveznek, és gyakran természetesnek vesznek. A darab különböző emlékek és remények kollázsa a cseh állampolgárok számára abból az új szabadságot hozó időből - interjúkból és a szerző képzeletéből merítve.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<i>La Rivoluzione di Velluto sta ora celebrando il suo 35° anniversario. Questo articolo creativo commemora la data del 10 dicembre 1989, quando il primo governo non comunista in Cecoslovacchia dal 1948 ha assunto l'incarico. È più importante che mai ricordare le lezioni di questo periodo di euforia nazionale. Questo è particolarmente vero per quanto riguarda le libertà di cui godono i popoli sia dentro che fuori dall'Europa orientale e che spesso danno per scontate. Il pezzo è un collage di diversi ricordi e speranze dei cittadini cechi di quel tempo di nuova libertà--tratto sia da interviste che dall'immaginazione dell'autore.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<i>De Fluwelen Revolutie viert nu zijn 35-jarig jubileum. Dit creatieve artikel herdenkt de datum van 10 december 1989, toen de eerste niet-communistische regering in Tsjechoslowakije sinds 1948 aantrad. Het is belangrijker dan ooit om de lessen uit deze tijd van nationale euforie te herinneren. Dit geldt vooral voor de vrijheden die volkeren zowel binnen als buiten Oost-Europa genieten en vaak als vanzelfsprekend beschouwen. Het stuk is een collage van verschillende herinneringen en hoop van Tsjechische burgers uit die tijd van nieuwe vrijheid--ontleend aan zowel interviews als de verbeelding van de auteur.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<i>Wielka Rewolucja Aksamitna obchodzi teraz swoje 35. urodziny. Ten kreatywny artykuł upamiętnia datę 10 grudnia 1989 roku, kiedy to pierwsze niekomunistyczne rząd w Czechosłowacji od 1948 roku objęło urząd. Ważniejsze niż kiedykolwiek jest, aby pamiętać o lekcjach z tego czasu narodowej euforii. Dotyczy to szczególnie wolności, które narody zarówno w Europie Wschodniej, jak i poza nią cieszą się i często traktują jako coś oczywistego. Tekst jest kolażem różnych wspomnień i nadziei czeskich obywateli z tego czasu nowej wolności - czerpanych zarówno z wywiadów, jak i wyobraźni autora.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<i>A Revolução de Veludo está agora celebrando seu 35º aniversário. Este artigo criativo comemora a data de 10 de dezembro de 1989, quando o primeiro governo não comunista na Checoslováquia desde 1948 tomou posse. É mais importante do que nunca lembrar as lições desse tempo de euforia nacional. Isso é especialmente verdadeiro em relação às liberdades que os povos tanto dentro quanto fora da Europa Oriental desfrutam e muitas vezes tomam como garantidas. A peça é um colagem de diferentes memórias e esperanças dos cidadãos checos daquela época de nova liberdade--extraídas tanto de entrevistas quanto da imaginação do autor.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<i>Revoluția de Catifea sărbătorește acum cea de-a 35-a aniversare. Acest articol creativ comemorează data de 10 decembrie 1989, când primul guvern non-comunist din Cehoslovacia de la 1948 a preluat funcția. Este mai important ca niciodată să ne amintim lecțiile din această perioadă de euforie națională. Acest lucru este cu atât mai adevărat în ceea ce privește libertățile de care se bucură popoarele atât din Europa de Est, cât și din afara ei, și pe care adesea le consideră de la sine înțelese. Piesa este un colaj de diferite amintiri și speranțe ale cetățenilor cehi din acea perioadă de nouă libertate--extrase atât din interviuri, cât și din imaginația autorului.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<i>Sametová revolúcia teraz oslavuje svoje 35. výročie. Tento kreatívny článok si pripomína dátum 10. decembra 1989, keď sa ujala prvá nekomunistická vláda v Československu od roku 1948. Je dôležitejšie ako kedykoľvek predtým pamätať na lekcie z tohto obdobia národnej eufórie. To platí najmä pokiaľ ide o slobody, ktoré si ľudia východnej Európy, ako aj mimo nej, užívajú a často berú ako samozrejmosť. Tento článok je kolážou rôznych spomienok a nádejí českých občanov z tohto obdobia novej slobody - čerpaných z rozhovorov aj z autorovej fantázie.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<i>Den sammet revolutionen firar nu sitt 35-årsjubileum. Denna kreativa artikel hedrar datumet den 10 december 1989, när den första icke-kommunistiska regeringen i Tjeckoslovakien sedan 1948 tillträdde. Det är viktigare än någonsin att minnas lärdomarna från denna tid av nationell eufori. Detta gäller särskilt när det kommer till de friheter som folk både i och utanför Östeuropa njuter av och ofta tar för givet. Stycket är en collage av olika minnen och hopp från tjeckiska medborgare från den tiden av ny frihet--dragna från både intervjuer och författarens fantasi.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<i>Kadife Devrim şimdi 35. yıl dönümünü kutluyor. Bu yaratıcı makale, 1948'den beri Çekoslovakya'daki ilk komünist olmayan hükümetin göreve başladığı 10 Aralık 1989 tarihini anıyor. Bu ulusal coşku döneminden alınan dersleri hatırlamak her zamankinden daha önemli. Bu, hem Doğu Avrupa'daki hem de dışındaki halkların sahip olduğu ve sıklıkla göz ardı ettiği özgürlükler açısından özellikle doğrudur. Parça, o yeni özgürlük dönemindeki Çek vatandaşlarının farklı anı ve umutlarının bir kolajıdır - hem röportajlardan hem de yazarın hayal gücünden alınmıştır.</i>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"contentTranslations": {
        key:"bg": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Ние сме поколението, което може да сравнява”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Йосеф Чепек, граничен охранител и полицай, роден 1936. \nЦитиран в Мирослав Ванек и Павел Мюке,<em> Велвет революции: Устна история на чешкото общество</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Ние и свободата</strong></span>\n<span class=\"para\">Ние познавахме свободата след Велвет революцията, когато най-накрая можехме…Да кажем какво мислим…Да изразим най-накрая нашите мисли и сърца…Да гледаме Вацлав Хавел, нашия новоизбран демократично президент, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">да се обърне към Конгреса на САЩ</a>, казвайки, че ние чехите и словаците също имаме какво да дадем, “Нашата свобода, независимост и нашата новородена демокрация са закупени на голяма цена и ние няма да се откажем от тях”…Ние напомнихме на наследниците на тези, които написаха и подкрепиха Конституцията на САЩ с живота си, за значението на свободата—</span>\n<span class=\"para\">Нашите нови свободи бяха…Да слушаме новините на чешки с лице без емоции…Да се молим (въпреки че сме предимно атеисти) на Бога, без да бъдем подигравани в клас, извиквани пред шефа или затваряни в затвора…Да отворим копие на <em>Playboy</em>, шокирани, но способни да го прочетем…Да спрем тайната полиция да ни изнудва, казвайки на съпрузите ни за нашите афери, освен ако не шпионирахме за тях…Да не клатим главите си и да не сме тревожни, осъзнавайки през цялото време какво мислим, казваме или правим, за което сме обвинявани или подлагани дори когато не правим нищо до нашата Велвет революция—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Много хора, растежът на един човек</strong></span>\n<span class=\"para\">Бях само дете, когато революцията се случи—казваме на чешки думата <em>převratný </em>за епохално време…Моят малък град се развиваше с мен, докато растях, бизнес сградите се издигаха в центъра заедно с моя ръст като дете…Бях само на 12 и късметлия, защото имахме добри университетски професори, които бяха принудени да преподават в основното училище, те все още бяха достойни и когато революцията започна, те заведоха учениците на Вацлавския площад, където хората протестираха за свобода…Израснах извън Прага и като тийнейджър, завършващ основното училище два-три месеца след революцията, си спомням, че нашата следвоенна история се промени: винаги ни казваха, че само руснаците ни освободиха, сега казаха, че и американците, изведнъж, американците се върнаха в нашата история…</span>\n<span class=\"para\">…В гимназията ни организирахме стачка след общата на 20<sup>ти</sup> ноември и в моето антикомунистическо семейство бяхме екстатични, както баба ми, която ловеше гъби, извика: “Беря гъби, сякаш дяволът коси комунистите!”…По това време бях на 22 и беше като ключ, който изведнъж се завърта, нещата се отключиха и ни пуснаха и беше страхотно, но хората не знаеха какво да правят или как да реагират…В продължение на няколко години, когато не бях още на 30, беше Дивият Запад, полицията седеше на пети и не спираше никого да прави каквото иска, гледайки в другата посока, докато престъпниците бяха на свобода…</span>\n<span class=\"para\">…Почти не забелязах революцията в началото, като млада майка, първият от двамата ми сина вече беше роден и докато започвахме нашата ферма, оставяхме момчетата при моите родители, изграждахме бизнеса си по време на майчинството ми, не бях планирала нито семейство, нито ферма, но с революцията изведнъж имах и двете…По-рано бях казал на жена си, че не искам да отглеждам деца под този режим, не вярвайки, че може да се промени, след революцията обаче бях отговорен за повече от само себе си, нашите родители и също нашия град…Вече бях пенсионер и изведнъж никой не искаше цигара, хвърлена на земята, плевели, растящи навсякъде, да се срамува от обществените ни тоалетни, но не можехме да се отървем от всички наши навици…Дядо ми никога не е мислил, че ще доживее да го види и умря няколко години по-късно, но ни каза: “Всичко беше тъмно и сиво през нощта, когато магазините затвориха и всичко потъна в сън, сега да видим дали можете да го направите различно”...Бях на коляното му, но жив и свободен вярвах, че моето село, моят град, град и страна могат да станат ярки като останалата част от света—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Излизане и връщане</strong></span>\n<span class=\"para\">Светът изведнъж беше отворен за нас; в миналото имахме малка полза от паспорти…Спомням си, че за да отидем в чужбина, ни бяха нужни лични карти и разрешение и от полицията, и от службите за сигурност, пътуването беше само за елитите, но сега можехме да отидем…Когато за първи път стъпих в Виена, беше като да видя фантастично същество, което преди не можех да си представя…Излязох и работих в кръчма в Елгин, Шотландия…Станах детегледачка в Оксфорд на мениджъра на Radiohead и никога не бях чувала за тази известна група…Почти бях арестувана, опитвайки се да снимам екзотичен банкомат…Получих виза за работа и учене в Националния парк Сноудония в Уелс и там срещнах съпруга си, отглеждайки три деца сред келти, хора, които никога не бях си представяла, израснала в Южно Място, нашия социалистически жилищен комплекс—</span>\n<span class=\"para\">Започнах да внасям сирена от Нидерландия, Италия, Швейцария и Франция…Пътувах като европейски имигрант в началото на 20-ти век до Съединените щати и първоначално не видях недостатъци, беше толкова голямо и богато...Все още мечтая за първия си път в чужбина и не мога да си представя младостта си, живота си, без тях, въпреки че е толкова отдавна и става все по-трудно да си спомням—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Проблемите на новата свобода</strong></span>\n<span class=\"para\">Не беше това, което си представях след революцията; официално комунистите бяха изчезнали, но все още държаха всичко…Дори Хавел скоро беше разочарован, той каза, че демокрацията в пълния смисъл на думата е хоризонт, който винаги е далечен и само 20 процента от страната го разбираха в пражките кафенета, не обикновените хора…Вижте как гласуват сега дори в САЩ—преди повтаряхме слогана на революцията “свободата е участие в властта,” но кой участва сега? Преди питахме как хората използват свободата, как я използват сега?</span>\n<span class=\"para\">Свободата сега за много хора е просто да се справят сами; да мамят, лъжат и крадат като преди, но по нови начини…От самото начало хората обвиняваха другите, че са доносници и по време на <em>лустрация</em> след революцията бяха предполагаемо виновни, кой знаеше разликата между крив и просто като една политическа партия от друга сега…Тези, които искат власт, винаги намират начин…Преди настроихме на заглушени чуждестранни радиостанции; сега никой не слуша…Можехме да преминаваме границите, но все пак ни бяха нужни документи, не бяхме в ЕС, не в Шенген…Дори сега все още ни виждат и откровено можем да действаме като второкласни европейци, свободата изглежда твърде много за нас…Свободата е наркотик, който ни разочарова—</span>\n<span class=\"para\">Първият вкус на новите неща след революцията беше опияняващ, но дядо ми, който беше видял всичко, война, инвазия, окупация, знаеше до Коледа 1989, той каза, изчакайте, няма да мине добре…Никой не можеше да си представи икономическите проблеми, несигурността на работата и всичко останало, разпадането на Чехословакия след като бяхме заедно толкова дълго, разделението без референдум…Какво получихме? Свежи лъжи и клевети от пресата…Остра конкуренция, разделяща богатите и свързаните от новоизключените... Изглежда най-добре да се върнем към нашите вили, както след 1968 и смачканата Пражка пролет, миналото беше по-добро или поне по-лесно…Кой помни защо изобщо искахме свобода и дали, вече?</span>\n<span class=\"para\"><strong>В един момент</strong></span>\n<span class=\"para\">Ние сме по-склонни, когато се опитваме да си спомним, да си припомним как съседните ни страни, нашите сънародници от Вишеград, отстъпват и губят това, за което са се борили в живата памет…Опитайте се да не забравяте какво бяхме принудени да търпим преди Велвет революцията, какво бяхме принудени да правим против волята си…Да учим руски, все още не мога да говоря езика на този фалшив “брат” и нежелан господар…Да маршируваш в паради, скандирайки лозунги, в които не вярвахме…Да оставаме след работа за задължителни курсове по марксизъм-ленинизъм, където спяхме и някои държаха отворени вестниците си, за да ги види учителят…Всичко, което трябваше да кажем, подпишем, присъединим, ядем, носим и свидетелстваме…Колко оскъдни бяха стоките и колко редки бяха чистите съвестти…Колко блокирано беше всичко, недостъпно…Как виждахме снимки на Ватикана, знаейки, че никога няма да видим Рим, обичахме рок музиката, но никога не виждахме Ролинг Стоунс...Как не ни позволяваха да влизаме в горите през нощта около огъня, на границата десет километра от границата, охранявана от войници с оръжия…Опитайте се да не забравяте това сега, когато мисля или говоря свободно…Когато скачам на самолети към непознати земи…Запомнете всичко, което не можехме да правим, което не беше позволено в нашия социалистически рай—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Ще се върна ли? “Който живее в страх, не е свободен човек”: още една поговорка от нашата Велвет революция…Нашата революция с само една нощ на кръвопролитие заради добротата на хората, когато вече не бяха ядосани или вцепенени…Запомнете и възродете възможностите на свободата: …Да продължим това, което бяхме в нашата Първа република…Да живеем отново там, където сме, в сърцето на Европа…Да се възползваме от възможностите да правим нови неща...Да поемем рискове да се развиваме, да опитваме и да растем…Да се срещнем с разочарования, след това да се изправим и преодолеем препятствия…Да опитаме други начини на живот…И независимо от нашето неофициално национално кредо “ще стане по-лошо,” – да вярваме, че нещата могат да бъдат по-добри за младите и младите по душа…От един момент в Велвет революцията, 35 години и ускоряващи се назад, когато свободата беше вълнение, вълна, усещане, атмосфера, която можеше да се вдиша на улиците и да се пробва като нови обувки, да мислим, че можем да направим това да се случи…Да се чувстваме изведнъж способни…Да знаем и запазим спомена за тази мимолетна, неповторима радост. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Габриел М. Палец</strong> за първи път дойде в Прага в тогавашна Чехословакия веднага след Велвет революцията през 1990. Завършил е Йейлския университет и Университета на Южна Калифорния, той се върна в Прага, за да преподава сценарно писане на студенти от пет континента в Прага Филмова школа.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Jsme generace, která může srovnávat”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, pohraničník a policista, narozen 1936. \nCitováno v Miroslavu Vaněkovi a Pavlu Mückovi,<em> Sametové revoluce: Ústní historie české společnosti</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>My a svoboda</strong></span>\n<span class=\"para\">Svobodu jsme poznali po Sametové revoluci, když jsme konečně mohli… Říct, co máme na srdci… Konečně mluvit o našich myšlenkách a citech… Sledovat Václava Havla, našeho nově demokraticky zvoleného prezidenta, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">jak se obrací na americký Kongres</a>, říkat, že my Češi a Slováci také máme co nabídnout, “Naše svoboda, nezávislost a naše nově narozená demokracie byly zakoupeny za velkou cenu a my je nevzdáme”… Připomněli jsme dědicům těch, kteří psali a podporovali americkou ústavu svými životy, významy svobody—</span>\n<span class=\"para\">Naše nové svobody byly… Poslouchat zprávy v češtině s vážnou tváří… Modlit se (i když jsme většinou ateisté) k Bohu, aniž bychom byli v hodině zesměšňováni, předvoláni před šéfa nebo uvězněni… Otevřít si výtisk <em>Playboye</em>, šokováni, ale schopni si ho přečíst… Zastavit tajnou policii, aby nás nevydírala, neříkala našim partnerům o našich aférách, pokud jsme pro ně nešpehovali… Neuhýbat hlavou a nebýt nervózní, být si neustále vědom toho, co jsme si mysleli, co jsme řekli nebo udělali, čím jsme byli obviňováni nebo čemu jsme byli vystaveni, i když jsme nic nedělali až do naší Sametové revoluce—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Spousta lidí, růst jedné osoby</strong></span>\n<span class=\"para\">Byl jsem jen dítě, když revoluce přišla—říkáme v češtině slovo <em>převratný</em> pro epochální čas… Město, ve kterém jsem vyrůstal, se vyvíjelo se mnou, obchodní věže rostly v centru spolu s mou výškou jako dítě… Bylo mi teprve 12 a měl jsem štěstí, protože jsme měli dobré univerzitní profesory, kteří byli nuceni učit na základní škole, byli stále slušní a když revoluce začala, vzali studenty na Václavské náměstí, kde lidé protestovali za svobodu… Vyrůstal jsem na okraji Prahy a jako teenager, který maturoval na základní škole dva-tři měsíce po revoluci, si pamatuji, že naše poválečná historie se změnila: vždy nám říkali, že nás osvobodili jen Rusové, nyní říkali, že to byli také Američané, najednou byli Američané zpět v naší historii…</span>\n<span class=\"para\">…Na naší střední škole jsme stávkovali po generální stávce 20. listopadu a v mé antikomunistické rodině jsme byli nadšení, jak moje babička, která sbírala houby, vykřikovala: “Sklízím houbu jako by ďábel kosil komunisty!”… V té době mi bylo 22 a bylo to jako klíč, který se náhle otáčí, věci se odemykaly a my jsme byli propuštěni a bylo to skvělé, ale lidé nevěděli, co dělat nebo jak reagovat… Po několik let, kdy mi ještě nebylo 30, to bylo Divoký západ, policie si sedla na paty a nedovolila nikomu nic dělat, dívala se jinam, zatímco zločinci běhali volně…</span>\n<span class=\"para\">…Na revoluci jsem si téměř nevšiml, jako mladá matka jsem už měla prvního ze svých dvou synů a když jsme začali naši farmu, měli jsme naše chlapce u mých rodičů, budovali jsme naše podnikání na mé mateřské dovolené, neplánovala jsem ani rodinu, ani farmu, ale s revolucí jsem najednou měla obojí… Dříve jsem řekl své ženě, že nechci vychovávat děti pod tímto režimem, nevěřil jsem, že by se to mohlo změnit, pak po revoluci jsem byl zodpovědný za víc než jen za sebe, naše rodiče a také naše město… Už jsem byl v důchodu a najednou nikdo nechtěl, aby se cigarety házely na zem, plevel rostl všude, abychom se styděli za naše veřejné toalety, ale nemohli jsme se zbavit všech našich zvyklostí… Můj dědeček nikdy nemyslel, že by se dožil toho, a zemřel o pár let později, ale řekl nám: “Všechno bylo v noci temné a šedé, když se obchody zavřely a všechno se ponořilo do spánku, teď uvidíme, jestli to dokážete změnit”... Byl jsem na jeho klíně, ale živý a svobodný jsem věřil, že moje vesnice, moje město, město a země mohou být jasné jako zbytek světa—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Odchod a návrat</strong></span>\n<span class=\"para\">Svět se nám najednou otevřel; v minulosti jsme moc nepotřebovali pasy… Pamatuji si, že abychom mohli vycestovat, potřebovali jsme naše občanské průkazy a povolení od policie a bezpečnostních složek, cestování bylo jen pro elitu, ale nyní jsme mohli jít… Když jsem poprvé vkročil do Vídně, bylo to jako vidět fantastickou bestii, kterou si dříve nedokázal představit… Vystoupil jsem a pracoval v hospodě v Elginu ve Skotsku… Stal jsem se chůvou v Oxfordu pro manažera Radiohead a nikdy jsem o této slavné kapele neslyšel… Málem jsem byl zatčen, když jsem se pokoušel vyfotit exotický bankomat… Dostal jsem vízum na práci a studium v Národním parku Snowdonia ve Walesu a potkal jsem tam svého manžela, vychovávajícího tři děti mezi Kelty, lidmi, které jsem si nikdy nedokázal představit, že bych vyrůstal v Jižním Městě, našem socialistickém sídlišti—</span>\n<span class=\"para\">Začal jsem dovážet sýry z Nizozemska, Itálie, Švýcarska a Francie… Cestoval jsem jako evropský imigrant na začátku 20. století do Spojených států a zpočátku jsem neviděl žádné nedostatky, bylo to tak velké a bohaté... Stále sním o své první cestě do zahraničí a nedokážu si představit své mládí, svůj život, bez nich, i když to bylo tak dávno a stále se hůře pamatuje—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Problémy nové svobody</strong></span>\n<span class=\"para\">To nebylo to, co jsem si představoval po revoluci; oficiálně komunisté zmizeli, ale stále se drželi všeho… I Havel byl brzy zklamán, řekl, že demokracie v plném slova smyslu je horizont, který je vždy vzdálený a pouze 20 procent země mu rozumělo v pražských kavárnách, ne obyčejným lidem… Podívejte se, jak nyní hlasují, i v USA—dříve jsme opakovali slogan revoluce “svoboda je účast na moci,” ale kdo nyní participuje? Dříve jsme se ptali, jak lidé využívají svobodu, jak ji využívají nyní?</span>\n<span class=\"para\">Svoboda nyní pro mnohé znamená jen se postarat o sebe; podvádět, lhát a krást jako dříve, ale novými způsoby… Od začátku lidé obviňovali ostatní z toho, že jsou informátoři a během <em>lustrace</em> po revoluci byli považováni za vinné, kdo znal rozdíl mezi křivým a spravedlivým, jako jedna politická strana od druhé nyní… Ti, kteří chtějí moc, vždy najdou způsob… Dříve jsme ladili na rušené zahraniční rozhlasové stanice; nyní nikdo neposlouchá… Mohli jsme překročit hranice, ale stále jsme potřebovali papíry, nebyli jsme v EU, ne v Schengenu… I nyní nás stále vidí a upřímně můžeme jednat jako Evropané druhé kategorie, svoboda se nám zdá příliš mnoho… Svoboda je droga, která nás zklamala—</span>\n<span class=\"para\">První chuť nových věcí po revoluci byla opojná, ale můj dědeček, který viděl všechno, válku, invazi, okupaci, věděl do Vánoc 1989, řekl počkejte, nebude to dobré… Nikdo si nedokázal představit ekonomické problémy, nejistotu práce a všechno ostatní, rozpad Československa po tom, co jsme byli spolu tak dlouho, rozdělení bez referenda… Co jsme dostali? Čerstvé lži a pomluvy tisku… Zuřivá konkurence rozdělující bohaté a propojené od nově zbavených práv... Zdá se, že je nejlepší vrátit se k našim chatám jako po roce 1968 a zmařené Pražské jaro, minulost byla lepší nebo alespoň snazší… Kdo si pamatuje, proč jsme vůbec chtěli svobodu a pamatujeme si to ještě?</span>\n<span class=\"para\"><strong>V jednom okamžiku</strong></span>\n<span class=\"para\">Jsme více nakloněni, když se snažíme vzpomenout, vzpomenout si na sousední země, naše spolkové státy Visegrád, jak ustupují a ztrácejí to, za co bojovaly v paměti živých… Snažte se nezapomenout, co jsme byli nuceni snášet před Sametovou revolucí, co jsme byli donuceni dělat proti naší vůli… Učit se ruštinu, stále nemohu mluvit jazykem tohoto falešného “bratra” a nechtěného pána… Marchovat v průvodech skandující slogany, kterým jsme nevěřili… Zůstat po práci na povinných kurzech o marxismu-leninismu, kde jsme spali a někteří drželi otevřené noviny, aby je učitel viděl… Všechno, co jsme museli říct, podepsat, připojit se, jíst, nosit a být svědky… Jak vzácné byly zboží a jak vzácné byly čisté svědomí… Jak bylo všechno zablokováno, nedostupné… Jak jsme viděli obrázky Vatikánu, vědíce, že nikdy neuvidíme Řím, milujeme rockovou hudbu, nikdy neuvidíme Rolling Stones... Jak jsme nesměli do lesů v noci kolem ohně, na hranici deset kilometrů od hranice, hlídané vojáky se zbraněmi… Snažte se na to nyní nezapomenout, když myslím nebo mluvím svobodně… Když skáču na letadla do neznámých zemí… Pamatujte na všechno, co jsme nemohli dělat, co nebylo povoleno v našem socialistickém ráji—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Vrátil bych se? “Kdo žije ve strachu, není svobodný člověk”: další přísloví naší Sametové revoluce… Naše revoluce měla pouze jednu noc krveprolití díky dobrotě lidí, když už nebyli naštvaní nebo ztuhlí… Pamatujte a oživte možnosti svobody: … Pokračovat v tom, čím jsme byli v naší První republice… Znovu žít tam, kde jsme, v srdci Evropy… Vzít příležitosti dělat věci nově... Vzít šance se rozvíjet, zažít a růst… Setkat se s frustracemi, pak čelit a překonat překážky… Zkusit jiné způsoby života… A navzdory našemu neoficiálnímu národnímu krédu “bude hůř,” – věřit, že věci mohou být lepší pro mladé a mladé duchem… Z jednoho okamžiku v Sametové revoluci, 35 let a rychle ubíhajících let zpět, kdy svoboda byla nával, vlna, pocit, atmosféra, kterou jste mohli dýchat na ulicích a zkoušet jako nové boty, myslet si, že to můžeme uskutečnit… Cítit se najednou schopný… Vědět a uchovat paměť té prchavé, neopakovatelné radosti. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> poprvé přišel do Prahy v tom, co bylo tehdy Československo, těsně po Sametové revoluci v roce 1990. Absolvent Yaleovy univerzity a Kalifornské univerzity v Los Angeles, se vrátil do Prahy, aby učil scénáristiku studenty z pěti kontinentů na Pražské filmové škole.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Wir sind die Generation, die vergleichen kann”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, Grenzschutzbeamter und Polizist, geboren 1936. \nZitiert in Miroslav Vaněk und Pavel Mücke,<em> Samt-Revolutionen: Eine Oral History der tschechischen Gesellschaft</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Wir und die Freiheit</strong></span>\n<span class=\"para\">Wir kannten Freiheit nach der Samt-Revolution, als wir endlich…Sagen konnten, was uns auf dem Herzen lag…Endlich unsere Gedanken und Herzen aussprechen konnten…Václav Havel, unseren neu demokratisch gewählten Präsidenten, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">das US-Kongress</a> ansprechen sahen, der sagte, dass wir Tschechen und Slowaken auch etwas zu geben haben, “Unsere Freiheit, Unabhängigkeit und unsere neugeborene Demokratie wurden zu großem Preis erkauft und wir werden sie nicht aufgeben”…Wir erinnerten die Erben derjenigen, die die US-Verfassung mit ihrem Leben schrieben und unterstützten, an die Bedeutungen der Freiheit—</span>\n<span class=\"para\">Unsere neuen Freiheiten waren…Die Nachrichten auf Tschechisch mit ernstem Gesicht anzuhören…Zu beten (obwohl wir größtenteils Atheisten sind) zu Gott, ohne in der Klasse verspottet, vor unseren Chef gerufen oder ins Gefängnis gesteckt zu werden…Eine Ausgabe von <em>Playboy</em> entsetzt zu öffnen, aber sie lesen zu können…Die Geheimpolizei daran zu hindern, uns zu erpressen, unseren Ehepartnern von unseren Affären zu erzählen, es sei denn, wir spionierten für sie…Uns nicht zu ducken und ängstlich zu sein, uns jederzeit bewusst zu sein, was wir dachten, sagten oder taten, wofür wir beschuldigt wurden oder was uns widerfuhr, selbst wenn wir nichts taten, bis zu unserer Samt-Revolution—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Viele Menschen, das Wachstum einer Person</strong></span>\n<span class=\"para\">Ich war noch ein Kind, als die Revolution passierte—wir sagen auf Tschechisch das Wort <em>převratný </em>für eine epochale Zeit…Meine kleine Stadt entwickelte sich mit mir, als ich aufwuchs, die Geschäftstürme wuchsen im Zentrum zusammen mit meiner Größe als Kind…Ich war erst 12 und hatte Glück, denn wir hatten gute Universitätsprofessoren, die gezwungen waren, an der Grundschule zu unterrichten, sie waren immer noch anständig und als die Revolution begann, nahmen sie die Schüler mit auf den Wenzelsplatz, wo die Menschen für die Freiheit protestierten…Ich wuchs außerhalb von Prag auf und als Teenager, der zwei bis drei Monate nach der Revolution die Mittelschule abschloss, erinnere ich mich, dass sich unsere Nachkriegsgeschichte änderte: uns war immer gesagt worden, nur die Russen hätten uns befreit, jetzt sagten sie, es seien auch die Amerikaner gewesen, plötzlich waren die Amerikaner wieder Teil unserer Geschichte…</span>\n<span class=\"para\">…In meiner High School traten wir in den Streik, nachdem wir dem allgemeinen Streik vom 20.<sup>ten</sup> November gefolgt waren, und in meiner antikommunistischen Familie waren wir begeistert, als meine Oma beim Pilze sammeln ausrief: “Ich ernte ‘Schwämme’, als würde der Teufel die Kommunisten mähen!”…Zu der Zeit war ich 22 und es war, als würde ein Schlüssel plötzlich umgedreht, Dinge wurden aufgeschlossen und wir wurden herausgelassen und es war großartig, aber die Menschen wussten nicht, was sie tun oder wie sie reagieren sollten…Für ein paar Jahre, ich war noch nicht 30, war es der Wilde Westen, die Polizei saß auf ihren Fersen und hielt niemanden davon ab, irgendetwas zu tun, schaute weg, während Verbrecher frei herumliefen…</span>\n<span class=\"para\">…Ich bemerkte die Revolution anfangs kaum, als junge Mutter war mein erster von zwei Söhnen bereits geboren und während wir unsere Farm begannen, hielten wir unsere Jungen bei meinen Eltern, bauten unser Geschäft während meiner Elternzeit auf, ich hatte weder für eine Familie noch für eine Farm geplant, aber mit der Revolution hatte ich plötzlich beides…Früher hatte ich meiner Frau gesagt, ich wolle keine Kinder unter diesem Regime großziehen, weil ich nicht glaubte, dass es sich ändern könnte, dann war ich nach der Revolution für mehr als nur mich selbst verantwortlich, für unsere Eltern und auch für unsere Stadt…Ich war bereits im Ruhestand und plötzlich wollte niemand, dass eine Zigarette auf den Boden geworfen wird, Unkraut überall wächst, sich für unsere öffentlichen Toiletten schämt, aber wir konnten all unsere Gewohnheiten nicht ablegen…Mein Großvater dachte nie, dass er es erleben würde und starb ein paar Jahre später, aber er sagte uns: “Alles war dunkel und grau in der Nacht, als die Geschäfte schlossen und alles in den Schlaf sank, jetzt lass uns sehen, ob ihr es anders machen könnt”...Ich saß auf seinem Schoß, aber lebendig und frei glaubte ich, dass mein Dorf, meine Stadt, meine Stadt und mein Land hell werden könnten wie der Rest der Welt—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Hinausgehen und zurückkommen</strong></span>\n<span class=\"para\">Die Welt war plötzlich für uns offen; in der Vergangenheit hatten wir wenig Nutzen für Pässe…Ich erinnere mich, dass wir für Auslandsreisen unsere Personalausweise und Genehmigungen von der Polizei und den Sicherheitskräften benötigten, Reisen waren nur für die Eliten, aber jetzt konnten wir gehen…Als ich zum ersten Mal in Wien war, war es, als würde ich ein fantastisches Tier sehen, das zuvor unvorstellbar war…Ich ging hinaus und arbeitete in einer Kneipe in Elgin, Schottland…Ich wurde Nanny in Oxford für den Manager von Radiohead und hatte noch nie von dieser berühmten Band gehört…Ich wurde fast verhaftet, als ich versuchte, einen exotischen Geldautomaten zu fotografieren…Ich bekam ein Arbeits- und Studienvisum für den Snowdonia Nationalpark in Wales und traf dort meinen Mann, während ich drei Kinder unter den Kelten großzog, Menschen, die ich mir nie vorgestellt hätte, als ich in Jižní Město, unserem sozialistischen Wohngebiet, aufwuchs—</span>\n<span class=\"para\">Ich begann, Käse aus den Niederlanden, Italien, der Schweiz und Frankreich zu importieren…Ich reiste wie ein europäischer Einwanderer zu Beginn des 20. Jahrhunderts in die Vereinigten Staaten und sah anfangs keine Mängel, es war so groß und reich...Ich träume immer noch von meinem ersten Mal im Ausland und kann mir meine Jugend, mein Leben, ohne sie nicht vorstellen, obwohl es so lange her ist und immer schwerer zu erinnern—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Die Probleme der neuen Freiheit</strong></span>\n<span class=\"para\">Es war nicht das, was ich mir nach der Revolution vorgestellt hatte; offiziell waren die Kommunisten weg, hielten aber immer noch an allem fest…Selbst Havel war bald enttäuscht, er sagte, Demokratie im vollen Sinne des Wortes sei ein Horizont, der immer fern ist, und nur 20 Prozent des Landes verstanden ihn in den Prager Cafés, nicht die gewöhnlichen Leute…Schau, wie sie jetzt sogar in den USA wählen – wir wiederholten früher den Slogan der Revolution “Freiheit ist Teilnahme an der Macht”, aber wer nimmt jetzt teil? Wir fragten uns früher, wie die Menschen Freiheit nutzen, wie nutzen sie sie jetzt?</span>\n<span class=\"para\">Freiheit ist jetzt für viele nur, sich selbst zu versorgen; zu betrügen, zu lügen und zu stehlen wie zuvor auf neue Weise…Von Anfang an beschuldigten die Menschen andere, Informanten zu sein, und während der <em>lustrace</em> (Lustration) nach der Revolution wurden sie als schuldig vermutet, wer kannte den Unterschied zwischen krumm und gerade wie eine politische Partei von einer anderen jetzt…Diejenigen, die Macht wollen, finden immer einen Weg…Früher schalteten wir auf gestörte ausländische Radiosender; jetzt hört niemand mehr zu…Wir konnten die Grenzen überqueren, benötigten aber immer noch Papiere, wir waren nicht in der EU, nicht im Schengen-Raum…Selbst jetzt sehen sie uns immer noch und ehrlich gesagt können wir uns wie Europäer zweiter Klasse verhalten, Freiheit scheint zu viel für uns zu sein…Freiheit ist eine Droge, die uns enttäuscht hat—</span>\n<span class=\"para\">Der erste Geschmack neuer Dinge nach der Revolution war berauschend, aber mein Großvater, der alles gesehen hatte, Krieg, Invasion, Besatzung, wusste bis Weihnachten 1989, er sagte, warte, es würde nicht gut gehen…Niemand konnte sich die wirtschaftlichen Probleme, die Unsicherheit der Arbeit und alles andere vorstellen, die Trennung der Tschechoslowakei, nachdem wir so lange zusammen gewesen waren, die Trennung ohne ein Referendum…Was haben wir bekommen? Frische Lügen und Verleumdungen der Presse…Heftiger Wettbewerb, der die Reichen und Verknüpften von den neu Entprivilegierten trennt... Es scheint am besten zu sein, zu unseren Hütten zurückzukehren wie nach 1968 und dem zerschlagenen Prager Frühling, die Vergangenheit war besser oder zumindest einfacher…Wer erinnert sich, warum wir überhaupt Freiheit wollten und tun wir das noch?</span>\n<span class=\"para\"><strong>In einem Moment</strong></span>\n<span class=\"para\">Wir sind eher geneigt, wenn wir versuchen, uns zu erinnern, uns daran zu erinnern, die Nachbarländer, unsere Mit-Visegrad-Staaten, zurückweichen und verlieren, wofür sie in lebhafter Erinnerung gekämpft haben…Versuche nicht zu vergessen, was wir vor der Samt-Revolution erleiden mussten, was wir gegen unseren Willen tun mussten…Russisch zu lernen, ich kann die Sprache dieses falschen “Bruders” und unerwünschten Herren immer noch nicht sprechen…In Paraden zu marschieren und Slogans zu skandieren, an die wir nicht glaubten…Nach der Arbeit für verpflichtende Kurse über Marxismus-Leninismus zu bleiben, wo wir schliefen und einige ihre Zeitungen für den Lehrer offen hielten, damit er sie sehen konnte…Alles, was wir sagen, unterschreiben, beitreten, essen, tragen und bezeugen mussten…Wie rar waren Waren und wie selten klare Gewissen…Wie blockiert alles war, unzugänglich…Wie wir Bilder des Vatikans sahen, wissend, dass wir Rom niemals sehen würden, Rockmusik liebten, aber die Rolling Stones niemals sehen würden...Wie wir nachts nicht in die Wälder um ein Feuer durften, an der Grenze zehn Kilometer von der bewachten Grenze entfernt, die von Soldaten mit Gewehren bewacht wurde…Versuche nicht, das jetzt zu vergessen, wenn ich denke oder frei spreche…Wenn ich in Flugzeuge in unbekannte Länder springe…Erinnere dich an alles, was wir nicht tun konnten, was in unserem sozialistischen Paradies nicht erlaubt war—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Würde ich zurückgehen? “Wer in Angst lebt, ist kein freier Mensch”: ein weiteres Sprichwort unserer Samt-Revolution…Unsere Revolution mit nur einer Nacht des Blutvergießens aufgrund der Güte der Menschen, als sie nicht mehr wütend oder versteinert waren…Erinnere dich und belebe die Möglichkeiten der Freiheit: …Um fortzufahren, was wir in unserer Ersten Republik waren…Um wieder dort zu leben, wo wir sind, im Herzen Europas…Um Chancen zu ergreifen, neue Dinge zu tun...Um Chancen zu nutzen, zu entwickeln, zu erfahren und zu wachsen…Um mit Frustrationen umzugehen, dann Hindernisse zu konfrontieren und zu überwinden…Um andere Lebensweisen auszuprobieren…Und ungeachtet unseres inoffiziellen nationalen Glaubenssatzes “es wird schlimmer werden,” – zu glauben, dass die Dinge für die Jungen und die Junggebliebenen besser werden können…Von einem Moment in der Samt-Revolution, vor 35 Jahren und schneller, als die Freiheit ein Rausch, eine Welle, ein Gefühl, eine Atmosphäre war, die man auf den Straßen atmen und wie neue Schuhe anprobieren konnte, zu denken, dass wir das möglich machen könnten…Sich plötzlich fähig zu fühlen…Zu wissen und die Erinnerung an diese flüchtige, unwiederholbare Freude zu bewahren. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> kam 1990, kurz nach der Samt-Revolution, zum ersten Mal nach Prag, das damals zur Tschechoslowakei gehörte. Er ist Absolvent der Yale University und der University of Southern California und kehrte nach Prag zurück, um Drehbuchschreiben an Studenten aus fünf Kontinenten an der Prager Filmschule zu unterrichten.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Είμαστε η γενιά που μπορεί να συγκρίνει”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, φρουρός των συνόρων και αστυνομικός, γεννημένος το 1936. \nΑναφέρεται στους Miroslav Vaněk και Pavel Mücke,<em> Βελούδινες Επαναστάσεις: Μια Προφορική Ιστορία της Τσεχικής Κοινωνίας</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Εμείς και η ελευθερία</strong></span>\n<span class=\"para\">Γνωρίσαμε την ελευθερία μετά τη Βελούδινη Επανάσταση όταν μπορούσαμε επιτέλους… Να πούμε ό,τι είχαμε στο μυαλό μας… Να μιλήσουμε επιτέλους τις σκέψεις και τις καρδιές μας… Να παρακολουθήσουμε τον Václav Havel, τον νέο δημοκρατικά εκλεγμένο πρόεδρό μας, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">να απευθύνεται στο Κογκρέσο των ΗΠΑ</a>, λέγοντας ότι εμείς οι Τσέχοι και οι Σλοβάκοι έχουμε επίσης κάτι να δώσουμε, “Η ελευθερία μας, η ανεξαρτησία μας και η νεογέννητη δημοκρατία μας έχουν αποκτηθεί με μεγάλο κόστος και δεν θα τις παραδώσουμε”… Θυμίσαμε στους κληρονόμους εκείνων που έγραψαν και υποστήριξαν το Σύνταγμα των ΗΠΑ με τις ζωές τους τις σημασίες της ελευθερίας—</span>\n<span class=\"para\">Οι νέες ελευθερίες μας ήταν… Να ακούμε τα νέα στα τσέχικα με σοβαρό πρόσωπο… Να προσευχόμαστε (αν και είμαστε κυρίως άθεοι) στον Θεό χωρίς να γελοιοποιούμαστε στην τάξη, να καλούμαστε μπροστά στον προϊστάμενό μας ή να φυλακιζόμαστε… Να ανοίγουμε ένα αντίτυπο του <em>Playboy</em> σοκαρισμένοι αλλά ικανοί να το διαβάσουμε… Να σταματήσουμε την μυστική αστυνομία από το να μας εκβιάζει, λέγοντας στους συζύγους μας για τις υποθέσεις μας εκτός αν κατασκοπεύαμε γι' αυτούς… Να μην σκύβουμε το κεφάλι και να είμαστε ανήσυχοι, συνειδητοποιώντας ανά πάσα στιγμή τι σκεφτόμασταν, λέγαμε ή κάναμε, για το οποίο κατηγορούμασταν ή υποβαλλόμασταν ακόμη και όταν δεν κάναμε τίποτα μέχρι τη Βελούδινη Επανάσταση—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Πολλοί άνθρωποι, η ανάπτυξη ενός ατόμου</strong></span>\n<span class=\"para\">Ήμουν μόλις παιδί όταν συνέβη η επανάσταση—λέμε στα τσέχικα τη λέξη <em>převratný </em>για μια εποχή που αλλάζει τα πάντα… Η μικρή μου πόλη αναπτυσσόταν μαζί μου καθώς μεγάλωνα, οι επιχειρηματικοί πύργοι υψώνονταν στο κέντρο μαζί με το ύψος μου ως παιδί… Ήμουν μόλις 12 και τυχερός γιατί είχαμε καλούς πανεπιστημιακούς καθηγητές που είχαν αναγκαστεί να διδάξουν σε δημοτικό σχολείο, ήταν ακόμα αξιοπρεπείς και όταν ξεκίνησε η επανάσταση πήραν τους μαθητές στην Πλατεία Βέντσες, όπου οι άνθρωποι διαμαρτύρονταν για την ελευθερία… Μεγάλωσα έξω από την Πράγα και ως έφηβος αποφοίτησα από το γυμνάσιο δύο-τρεις μήνες μετά την επανάσταση, θυμάμαι ότι η μεταπολεμική μας ιστορία άλλαξε: πάντα μας έλεγαν ότι μόνο οι Ρώσοι μας απελευθέρωσαν, τώρα, έλεγαν ότι ήταν και οι Αμερικανοί, ξαφνικά, οι Αμερικανοί ήταν ξανά στην ιστορία μας…</span>\n<span class=\"para\">…Στο γυμνάσιο μου απεργήσαμε ακολουθώντας την γενική απεργία της 20<sup>ης</sup> Νοεμβρίου και στην αντικομμουνιστική οικογένειά μου ήμασταν ενθουσιασμένοι, καθώς η γιαγιά μου που κυνηγούσε μανιτάρια φώναξε, “Θα θερίσω μανιτάρια όπως ο διάβολος θερίζει τους κομμουνιστές!”… Τότε ήμουν 22 και ήταν σαν ένα κλειδί να γυρίζει ξαφνικά, τα πράγματα ξεκλείδωναν και μας άφηναν έξω και ήταν υπέροχα αλλά οι άνθρωποι δεν ήξεραν τι να κάνουν ή πώς να αντιδράσουν… Για μερικά χρόνια δεν ήμουν ακόμα 30, ήταν η Άγρια Δύση, η αστυνομία καθόταν πίσω στις φτέρνες της και δεν σταματούσε κανέναν από το να κάνει οτιδήποτε, κοιτώντας αλλού καθώς οι εγκληματίες έτρεχαν ελεύθεροι…</span>\n<span class=\"para\">…Σχεδόν δεν παρατήρησα την Επανάσταση στην αρχή, ως νέα μητέρα ο πρώτος από τους δύο γιους μου είχε ήδη γεννηθεί και καθώς ξεκινήσαμε τη φάρμα κρατούσαμε τα αγόρια μας με τους γονείς μου, χτίσαμε την επιχείρησή μας κατά τη διάρκεια της άδειας μητρότητας μου, δεν είχα προγραμματίσει ούτε οικογένεια ούτε φάρμα αλλά με την επανάσταση ξαφνικά είχα και τα δύο… Νωρίτερα είχα πει στη γυναίκα μου ότι δεν ήθελα να μεγαλώσω παιδιά υπό αυτό το καθεστώς, μη πιστεύοντας ότι θα μπορούσε να αλλάξει, μετά την επανάσταση ήμουν υπεύθυνος για περισσότερα από τον εαυτό μου, τους γονείς μας και επίσης την πόλη μας… Ήμουν ήδη συνταξιούχος και ξαφνικά κανείς δεν ήθελε ένα τσιγάρο πεταμένο στο έδαφος, ζιζάνια να φυτρώνουν παντού, να νιώθουμε ντροπή για τις δημόσιες τουαλέτες μας αλλά δεν μπορούσαμε να αποτινάξουμε όλες μας τις συνήθειες… Ο παππούς μου ποτέ δεν πίστευε ότι θα ζούσε για να το δει και πέθανε μερικά χρόνια αργότερα αλλά μας είπε, “Όλα ήταν σκοτεινά και γκρίζα τη νύχτα όταν τα καταστήματα έκλειναν και όλα βυθίζονταν στον ύπνο, τώρα ας δούμε αν μπορείτε να το κάνετε διαφορετικό”... Ήμουν στην αγκαλιά του αλλά ζωντανός και ελεύθερος πίστευα ότι το χωριό μου, η πόλη μου, η πόλη και η χώρα μου θα μπορούσαν να γίνουν φωτεινές όπως ο υπόλοιπος κόσμος—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Έξοδος και επιστροφή</strong></span>\n<span class=\"para\">Ο κόσμος ήταν ξαφνικά ανοιχτός για εμάς; στο παρελθόν είχαμε λίγη χρήση για διαβατήρια… Θυμάμαι ότι για να πάμε στο εξωτερικό χρειαζόμασταν τις ταυτότητές μας και άδεια από την αστυνομία και τις δυνάμεις ασφαλείας, το ταξίδι ήταν μόνο για τις ελίτ αλλά τώρα μπορούσαμε να πάμε… Όταν πάτησα το πόδι μου στη Βιέννη, ήταν σαν να βλέπω ένα φανταστικό θηρίο που δεν μπορούσα να φανταστώ προηγουμένως… Βγήκα και δούλεψα σε ένα μπαρ στο Elgin, Σκωτία… Έγινα νταντά στο Όξφορντ για τον διευθυντή των Radiohead και δεν είχα ακούσει ποτέ για αυτό το διάσημο συγκρότημα… Σχεδόν με συνέλαβαν προσπαθώντας να φωτογραφίσω μια εξωτική μηχανή αυτόματης ανάληψης… Έλαβα βίζα εργασίας-σπουδών στο Εθνικό Πάρκο Snowdonia στην Ουαλία και εκεί γνώρισα τον σύζυγό μου, μεγαλώνοντας τρία παιδιά ανάμεσα στους Κέλτες, ανθρώπους που ποτέ δεν φανταζόμουν μεγαλώνοντας στο Jižní Město, την σοσιαλιστική μας κατοικία—</span>\n<span class=\"para\">Άρχισα να εισάγω τυριά από την Ολλανδία, την Ιταλία, την Ελβετία και τη Γαλλία… Ταξίδεψα σαν Ευρωπαίος μετανάστης στην αρχή του 20ού αιώνα στις Ηνωμένες Πολιτείες και στην αρχή δεν είδα κανένα ελάττωμα, ήταν τόσο μεγάλος και πλούσιος... Ακόμα ονειρεύομαι την πρώτη μου φορά στο εξωτερικό και δεν μπορώ να φανταστώ τη νεότητα μου, τη ζωή μου, χωρίς αυτές αν και ήταν τόσο καιρό πριν και γίνεται όλο και πιο δύσκολο να θυμηθώ—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Τα προβλήματα της νέας ελευθερίας</strong></span>\n<span class=\"para\">Δεν ήταν αυτό που φανταζόμουν μετά την επανάσταση; επίσημα οι κομμουνιστές είχαν φύγει αλλά κρατούσαν ακόμα τα πάντα… Ακόμα και ο Havel σύντομα απογοητεύτηκε, είπε ότι η δημοκρατία στην πλήρη έννοια της λέξης είναι ένας ορίζοντας πάντα μακρινός και μόνο το 20 τοις εκατό της χώρας τον καταλάβαινε στα καφέ της Πράγας, όχι οι απλοί άνθρωποι… Κοίτα πώς ψηφίζουν τώρα ακόμα και στις ΗΠΑ—συνηθίζαμε να επαναλαμβάνουμε το σύνθημα της επανάστασης “η ελευθερία είναι συμμετοχή στην εξουσία,” αλλά ποιος συμμετέχει τώρα; Συνήθιζα να ρωτώ πώς οι άνθρωποι χρησιμοποιούν την ελευθερία, πώς τη χρησιμοποιούν τώρα;</span>\n<span class=\"para\">Η ελευθερία τώρα για πολλούς είναι απλώς να τα βγάζουν πέρα για τον εαυτό τους; να εξαπατούν, να ψεύδονται και να κλέβουν όπως πριν με νέους τρόπους… Από την αρχή οι άνθρωποι κατηγορούσαν άλλους ότι ήταν πληροφοριοδότες και κατά τη διάρκεια της <em>lustrace</em> (καθαρισμός) μετά την επανάσταση θεωρούνταν ένοχοι, ποιος ήξερε τη διαφορά μεταξύ των διεφθαρμένων και των απλών όπως ένα πολιτικό κόμμα από το άλλο τώρα… Αυτοί που θέλουν την εξουσία πάντα βρίσκουν έναν τρόπο… Πριν συντονιζόμασταν σε μπλοκαρισμένους ξένους ραδιοφωνικούς σταθμούς; τώρα κανείς δεν ακούει… Μπορούσαμε να διασχίσουμε τα σύνορα αλλά χρειαζόμασταν ακόμα έγγραφα, δεν ήμασταν στην ΕΕ, όχι στη Σένγκεν… Ακόμα και τώρα μας βλέπουν και ειλικρινά μπορούμε να συμπεριφερόμαστε σαν δεύτερης κατηγορίας Ευρωπαίοι, η ελευθερία φαίνεται υπερβολική για εμάς… Η ελευθερία είναι ένα ναρκωτικό που μας απογοήτευσε—</span>\n<span class=\"para\">Η πρώτη γεύση από νέα πράγματα μετά την επανάσταση ήταν μεθυστική, αλλά ο παππούς μου που είχε δει τα πάντα, πόλεμο, εισβολή, κατοχή, ήξερε μέχρι τα Χριστούγεννα του 1989, είπε περίμενε, δεν θα πάει καλά… Κανείς δεν μπορούσε να φανταστεί τα οικονομικά προβλήματα, την ανασφάλεια της εργασίας και όλα τα άλλα, τη διάσπαση της Τσεχοσλοβακίας μετά από τόσο καιρό που ήμασταν μαζί, τον διαχωρισμό χωρίς δημοψήφισμα… Τι αποκτήσαμε; Φρέσκα ψέματα και συκοφαντίες του τύπου… Σφοδρός ανταγωνισμός που χωρίζει τους πλούσιους και συνδεδεμένους από τους νεοαπογοητευμένους... Φαίνεται καλύτερο να γυρίσουμε πίσω στα εξοχικά μας όπως μετά το 1968 και την καταπιεσμένη Άνοιξη της Πράγας, το παρελθόν ήταν καλύτερο ή τουλάχιστον πιο εύκολο… Ποιος θυμάται γιατί θέλαμε καν την ελευθερία και αν το κάνουμε, πια;</span>\n<span class=\"para\"><strong>Σε μια στιγμή</strong></span>\n<span class=\"para\">Είμαστε πιο επιρρεπείς όταν προσπαθούμε να θυμηθούμε, να ανακαλέσουμε βλέποντας τις γειτονικές χώρες, τα αδέλφια μας κράτη Visegrad, να υποχωρούν και να χάνουν ό,τι πολέμησαν για μέσα στη ζωντανή μνήμη… Προσπαθήστε να μην ξεχάσετε τι ήμασταν αναγκασμένοι να υπομείνουμε πριν τη Βελούδινη Επανάσταση, τι ήμασταν υποχρεωμένοι να κάνουμε ενάντια στη θέλησή μας… Να μάθουμε ρωσικά, ακόμα δεν μπορώ να μιλήσω τη γλώσσα αυτού του ψεύτικου “αδελφού” και ανεπιθύμητου αφέντη… Να παρελάσουμε σε παρελάσεις φωνάζοντας συνθήματα που δεν πιστεύαμε… Να μένουμε μετά τη δουλειά για υποχρεωτικά μαθήματα Μαρξισμού-Λενινισμού όπου κοιμόμασταν και μερικοί κρατούσαν ανοιχτές τις εφημερίδες τους για να τις δει ο δάσκαλος… Όλα όσα έπρεπε να πούμε, να υπογράψουμε, να συμμετάσχουμε, να φάμε, να φορέσουμε και να γίνουμε μάρτυρες… Πόσο σπάνια ήταν τα αγαθά και πόσο σπάνιες οι καθαρές συνειδήσεις… Πόσο μπλοκαρισμένα ήταν όλα, απρόσιτα… Πόσο βλέπαμε εικόνες του Βατικανού γνωρίζοντας ότι δεν θα βλέπαμε ποτέ τη Ρώμη, αγαπώντας τη ροκ μουσική δεν θα βλέπαμε ποτέ τους Rolling Stones... Πόσο δεν μας επιτρεπόταν να μπούμε στα δάση τη νύχτα γύρω από μια φωτιά, στα σύνορα δέκα χιλιόμετρα από τα σύνορα φυλασσόμενα από στρατιώτες με όπλα… Προσπαθήστε να μην το ξεχάσετε αυτό τώρα όταν σκέφτομαι ή μιλάω ελεύθερα… Όταν πηδώ σε αεροπλάνα για άγνωστες χώρες… Θυμηθείτε όλα όσα δεν μπορούσαμε να κάνουμε, που δεν επιτρεπόταν στο σοσιαλιστικό μας παράδεισο—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Θα γύριζα πίσω; “Όποιος ζει με φόβο δεν είναι ελεύθερος άνθρωπος”: άλλη μια ρήση της Βελούδινης Επανάστασής μας… Η επανάστασή μας με μόνο μια νύχτα αιματοχυσίας λόγω της καλοσύνης των ανθρώπων όταν δεν ήταν πια θυμωμένοι ή παγωμένοι… Θυμηθείτε και αναβιώστε τις δυνατότητες της ελευθερίας: … Να συνεχίσουμε αυτό που ήμασταν στην Πρώτη Δημοκρατία μας… Να ζήσουμε ξανά εκεί που είμαστε, στην καρδιά της Ευρώπης… Να διεκδικήσουμε ευκαιρίες να κάνουμε νέα πράγματα... Να πάρουμε ρίσκα να αναπτυχθούμε, να βιώσουμε και να μεγαλώσουμε… Να συναντήσουμε απογοητεύσεις, στη συνέχεια να αντιμετωπίσουμε και να ξεπεράσουμε εμπόδια… Να δοκιμάσουμε άλλους τρόπους ζωής… Και παρά την ανεπίσημη εθνική μας πίστη “θα χειροτερέψει,” – να πιστεύουμε ότι τα πράγματα μπορούν να είναι καλύτερα για τους νέους και τους νέους στην καρδιά… Από μια στιγμή στη Βελούδινη Επανάσταση, 35 χρόνια και ταχύτητα πίσω, όταν η ελευθερία ήταν μια ορμή, ένα κύμα, μια αίσθηση, μια ατμόσφαιρα που μπορούσες να την αναπνεύσεις στους δρόμους και να την δοκιμάσεις όπως καινούργια παπούτσια, να σκεφτείς ότι θα μπορούσαμε να το κάνουμε αυτό… Να νιώθω ξαφνικά ικανός… Να γνωρίζω και να κρατώ τη μνήμη αυτής της φευγαλέας, ανεπανάληπτης χαράς. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> ήρθε πρώτη φορά στην Πράγα σε αυτό που ήταν τότε η Τσεχοσλοβακία αμέσως μετά τη Βελούδινη Επανάσταση το 1990. Απόφοιτος του Πανεπιστημίου Yale και του Πανεπιστημίου της Νότιας Καλιφόρνιας, επέστρεψε στην Πράγα για να διδάξει σενάριο σε φοιτητές από πέντε ηπείρους στη Σχολή Κινηματογράφου της Πράγας.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"en": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>We are the generation that can compare”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, frontier guard and policeman, born 1936. \nQuoted in Miroslav Vaněk and Pavel Mücke,<em> Velvet Revolutions: An Oral History of Czech Society</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Us and freedom</strong></span>\n<span class=\"para\">We knew freedom after the Velvet Revolution when we could finally…Say what was on our minds…Speak at last our thoughts and hearts…Watch Václav Havel, our new democratically elected president, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">address the US Congress</a>, saying we Czechs and Slovaks also have something to give, “Our freedom, independence and our newborn democracy have been purchased at great cost and we shall not surrender them”…We reminded the heirs of those who wrote and backed the US constitution with their lives of the meanings of freedom—</span>\n<span class=\"para\">Our new freedoms were…To listen to the news in Czech with a straight face…To pray (although we are mostly atheists) to God without being ridiculed in class, called in front of our boss or jailed…To open a copy of <em>Playboy</em> appalled but able to read it…To stop the secret police from blackmailing us, telling our spouses of our affairs unless we spied for them…To not duck our heads and be anxious, conscious at all times of what we thought, said or did, were accused of or subjected to even when doing nothing until our Velvet Revolution—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Many people, one person’s growth</strong></span>\n<span class=\"para\">I was just a kid when the revolution happened—we say in Czech the word <em>převratný </em>for an epoch-making time…My small town developed with me as I grew up, the business towers rose in the centre together with my height as a child…I was only 12 and lucky because we had good university professors who had been forced to teach at primary school, they were still decent and when the revolution started they took students to Wenceslas Square, where the people protested for liberty…I grew up outside Prague and as a teen graduating middle school two-three months after the revolution, I recall our post-war history changed: we had always been told only the Russians freed us, now, they said it was the Americans too, suddenly, the Americans were back in our history…</span>\n<span class=\"para\">…In my high school we went on strike following the general one of November 20<sup>th</sup> and in my anti-communist family we were ecstatic, as my grandma hunting mushrooms exclaimed, “I’m reaping ‘shrooms like the devil is mowing down the commies!”…At the time I was 22 and it was like a key suddenly turning, things unlocked and we were let out and it was great but people did not know what to do or how to react…For a few years I was not yet 30 it was the Wild West, the police sat back on their heels and would not stop anyone from doing anything, looking the other way as criminals ran free…</span>\n<span class=\"para\">…I almost did not notice the Revolution at first, as a young mother the first of my two sons was already born and as we started our farm kept our boys with my parents, built our business on my maternity leave, I hadn’t planned for either a family or farm but with the revolution suddenly had both…Earlier I had told my wife I did not want to bring up children under this regime, not believing it could change, then after the revolution I was responsible for more than just myself, our parents and also our town…I was already retired and suddenly no one wanted a cigarette thrown on the ground, weeds growing everywhere, to be embarrassed by our public toilets but we couldn’t shake all our habits…My grandfather never thought he would live to see it and died a few years later but told us, “Everything was dark and grey at night when the shops closed and everything sunk into sleep, now let’s see if you can make it different”...I was on his knee but alive and free believed that my village, my town, city and country could turn bright like the rest of the world—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Getting out and coming back</strong></span>\n<span class=\"para\">The world was suddenly open to us; in the past we had little use for passports…I remember to go abroad we needed our identity cards and permission from both the police and security forces, travel was only for the elites but now we could go…When I first set foot in Vienna, it was like seeing a fantastical beast previously unimaginable…I got out and worked in a pub in Elgin, Scotland…I became a nanny in Oxford to the manager of Radiohead and had never even heard of this famous band…I was nearly arrested trying to photograph an exotic ATM machine…I got a work-study visa to Snowdonia National Park in Wales and met my husband there, raising three children among Celts, people I never imagined growing up in Jižní Město, our socialist housing estate—</span>\n<span class=\"para\">I started importing cheeses from the Netherlands, Italy, Switzerland and France…I voyaged like a European immigrant at the start of the 20th century to the United States and saw no flaws at first, it was so big and rich...I still dream about my first time abroad and cannot imagine my youth, my life, without them although so long ago and growing harder to remember—</span>\n<span class=\"para\"><strong>The problems of new freedom</strong></span>\n<span class=\"para\">It was not what I imagined after the revolution; officially the communists were gone but still held on to everything…Even Havel was soon disappointed he said democracy in the full sense of the word is a horizon always distant and only 20 per cent of the country understood him in the Prague cafés, not the ordinary folks…Look how they are voting now even in the US-we used to repeat the slogan of the revolution “freedom is participation in power,” but who participates now? We used to ask how people use freedom, how do they use it now?</span>\n<span class=\"para\">Freedom now for many is just to make do for themselves; to cheat, lie and steal like before in new ways…From the start people accused others of being informers and during the <em>lustrace</em> (lustration) after the revolution were presumed guilty, who knew the difference between crooked and just like one political party from another now…The ones who want power always find a way…Before we tuned into jammed foreign radio stations; now no one listens…We could cross the borders but still needed papers, we weren’t in the EU, not in Schengen…Even now they still see us and frankly we can act like second class Europeans, liberty seems too much for us…Freedom is a drug that let us down—</span>\n<span class=\"para\">The first taste of new things after the revolution was intoxicating, but my grandfather who had seen everything, war, invasion, occupation, knew by Christmas 1989, he said wait, it would not go well…No one could imagine the economic problems, insecurity of work and everything else, the breakup of Czechoslovakia after we had been together so long, the separation without a referendum…What did we get? Fresh lies and smears of the press…Fierce competition dividing the rich and connected from the newly disenfranchised... It seems best to turn back to our cottages like after 1968 and the crushed Prague Spring, the past was better or at least easier…Who remembers why we even wanted freedom and do we, anymore?</span>\n<span class=\"para\"><strong>In one moment</strong></span>\n<span class=\"para\">We are more inclined when we try and remember, recall seeing neighbouring countries, our fellow Visegrad states, retreating and losing what they fought for within living memory…Try not to forget what we were forced to endure before the Velvet Revolution, what we were compelled to do against our wills…To learn Russian, I still cannot speak the language of this false “brother” and unwanted master…To march in parades chanting slogans we did not believe in…To stay after work for compulsory courses on Marxism-Leninism where we slept and some held open their newspapers for the teacher to see…All we had to say, sign, join, eat, wear and witness…How scarce were goods and how rare clear consciences…How blocked everything was, inaccessible…How we saw pictures of the Vatican knowing we’d never see Rome, love rock music never see the Rolling Stones...How we weren’t allowed into the forests at night around a fire, at the frontier ten kilometres from the border manned by soldiers with guns…Try not to forget this now when I think or speak freely…When I leap on planes to unknown lands…Remember everything we could not do, that was not permitted in our socialist paradise—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Would I go back? “Whoever lives in fear is not a free human being”: another saying of our Velvet Revolution…Our revolution with only one night of bloodshed due to the goodness of people when no longer angry or petrified…Remember and revive the possibilities of freedom: …To continue what we were in our First Republic…To live again where we are, in the heart of Europe…To stake opportunities to do things new...To take chances to develop, experience and grow…To meet with frustrations, then to face and overcome obstacles…To try other ways of life…And notwithstanding our unofficial national creed of “it will get worse,” – to believe that things can be better for the young and young at heart…From one moment in the Velvet Revolution, 35 and speeding on years ago, when freedom was a rush, a wave, a sensation, an atmosphere that you could breathe in the streets and try on like new shoes, to think we could make this happen…To feel suddenly capable…To know and keep the memory of that fleeting, unrepeatable joy. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> first came to Prague in what was then Czechoslovakia just after the Velvet Revolution in 1990. A graduate of Yale University and the University of Southern California, he returned to Prague to teach screenwriting to students from five continents at the Prague Film School.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>\n",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Somos la generación que puede comparar”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, guardia fronterizo y policía, nacido en 1936. \nCitado en Miroslav Vaněk y Pavel Mücke,<em> Revoluciones de terciopelo: Una historia oral de la sociedad checa</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Nosotros y la libertad</strong></span>\n<span class=\"para\">Conocimos la libertad después de la Revolución de Terciopelo cuando finalmente pudimos…Decir lo que pensábamos…Hablar al fin nuestros pensamientos y corazones…Ver a Václav Havel, nuestro nuevo presidente elegido democráticamente, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">dirigirse al Congreso de EE. UU.</a>, diciendo que nosotros, checos y eslovacos, también tenemos algo que dar, “Nuestra libertad, independencia y nuestra democracia recién nacida han sido adquiridas a un gran costo y no las entregaremos”…Recordamos a los herederos de aquellos que escribieron y respaldaron la constitución de EE. UU. con sus vidas sobre los significados de la libertad—</span>\n<span class=\"para\">Nuestras nuevas libertades eran…Escuchar las noticias en checo con una cara seria…Rezar (aunque somos en su mayoría ateos) a Dios sin ser ridiculizados en clase, llamados frente a nuestro jefe o encarcelados…Abrir una copia de <em>Playboy</em> horrorizados pero capaces de leerla…Detener a la policía secreta de chantearnos, diciéndole a nuestras esposas sobre nuestras aventuras a menos que espiáramos para ellos…No agachar la cabeza y estar ansiosos, conscientes en todo momento de lo que pensábamos, decíamos o hacíamos, de lo que éramos acusados o a lo que estábamos sujetos incluso cuando no hacíamos nada hasta nuestra Revolución de Terciopelo—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Muchas personas, el crecimiento de una persona</strong></span>\n<span class=\"para\">Yo era solo un niño cuando ocurrió la revolución—decimos en checo la palabra <em>převratný </em>para un tiempo que marca una época…Mi pequeño pueblo se desarrolló conmigo a medida que crecí, las torres de negocios se elevaron en el centro junto con mi altura de niño…Tenía solo 12 años y tuve suerte porque teníamos buenos profesores universitarios que habían sido forzados a enseñar en la escuela primaria, eran aún decentes y cuando comenzó la revolución llevaron a los estudiantes a la Plaza Wenceslao, donde la gente protestaba por la libertad…Crecí fuera de Praga y como adolescente, graduándome de la escuela secundaria dos o tres meses después de la revolución, recuerdo que nuestra historia de posguerra cambió: siempre nos habían dicho que solo los rusos nos liberaron, ahora decían que también eran los estadounidenses, de repente, los estadounidenses estaban de vuelta en nuestra historia…</span>\n<span class=\"para\">…En mi escuela secundaria hicimos huelga siguiendo la huelga general del 20<sup>th</sup> de noviembre y en mi familia anticomunista estábamos extasiados, como exclamó mi abuela mientras cazaba setas, “¡Estoy cosechando ‘setas’ como si el diablo estuviera segando a los comunistas!”…En ese momento tenía 22 años y era como si una llave girara de repente, las cosas se desbloquearon y nos dejaron salir y fue genial, pero la gente no sabía qué hacer o cómo reaccionar…Durante unos años, aún no tenía 30, era el Viejo Oeste, la policía se sentaba de brazos cruzados y no detenía a nadie de hacer nada, mirando hacia otro lado mientras los criminales corrían libres…</span>\n<span class=\"para\">…Casi no noté la Revolución al principio, como madre joven, mi primer hijo ya había nacido y mientras comenzábamos nuestra granja manteníamos a nuestros hijos con mis padres, construimos nuestro negocio durante mi licencia de maternidad, no había planeado ni una familia ni una granja, pero con la revolución de repente tenía ambas…Antes le había dicho a mi esposa que no quería criar hijos bajo este régimen, sin creer que pudiera cambiar, luego, después de la revolución, era responsable de más que solo de mí mismo, de nuestros padres y también de nuestro pueblo…Ya estaba jubilado y de repente nadie quería un cigarrillo tirado en el suelo, malas hierbas creciendo por todas partes, sentir vergüenza por nuestros baños públicos, pero no podíamos sacudir todos nuestros hábitos…Mi abuelo nunca pensó que viviría para verlo y murió unos años después, pero nos dijo: “Todo estaba oscuro y gris por la noche cuando las tiendas cerraban y todo se hundía en el sueño, ahora veamos si puedes hacerlo diferente”...Yo estaba en su rodilla pero vivo y libre creía que mi aldea, mi pueblo, ciudad y país podrían volverse brillantes como el resto del mundo—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Salir y volver</strong></span>\n<span class=\"para\">El mundo de repente se abrió para nosotros; en el pasado teníamos poco uso para los pasaportes…Recuerdo que para ir al extranjero necesitábamos nuestras tarjetas de identidad y permiso tanto de la policía como de las fuerzas de seguridad, viajar era solo para las élites, pero ahora podíamos ir…Cuando puse el pie por primera vez en Viena, fue como ver una bestia fantástica previamente inimaginable…Salí y trabajé en un pub en Elgin, Escocia…Me convertí en niñera en Oxford para el gerente de Radiohead y nunca había oído hablar de esta famosa banda…Casi fui arrestada tratando de fotografiar un cajero automático exótico…Obtuve una visa de trabajo-estudio para el Parque Nacional de Snowdonia en Gales y conocí a mi esposo allí, criando tres hijos entre celtas, personas que nunca imaginé crecer en Jižní Město, nuestra urbanización socialista—</span>\n<span class=\"para\">Comencé a importar quesos de los Países Bajos, Italia, Suiza y Francia…Viajé como un inmigrante europeo a principios del siglo XX a los Estados Unidos y al principio no vi fallas, era tan grande y rica...Todavía sueño con mi primera vez en el extranjero y no puedo imaginar mi juventud, mi vida, sin ellas aunque fue hace tanto tiempo y se vuelve más difícil de recordar—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Los problemas de la nueva libertad</strong></span>\n<span class=\"para\">No fue lo que imaginé después de la revolución; oficialmente los comunistas se habían ido pero aún se aferraban a todo…Incluso Havel pronto se decepcionó, dijo que la democracia en el pleno sentido de la palabra es un horizonte siempre distante y solo el 20 por ciento del país lo entendía en los cafés de Praga, no la gente común…Mira cómo están votando ahora incluso en EE. UU.—solíamos repetir el lema de la revolución “la libertad es participación en el poder”, pero ¿quién participa ahora? Solíamos preguntar cómo la gente usa la libertad, ¿cómo la usan ahora?</span>\n<span class=\"para\">La libertad ahora para muchos es solo arreglárselas por sí mismos; engañar, mentir y robar como antes de nuevas maneras…Desde el principio, la gente acusaba a otros de ser informantes y durante la <em>lustrace</em> (lustración) después de la revolución se presumía culpable, ¿quién sabía la diferencia entre lo torcido y lo justo como un partido político de otro ahora…Los que quieren el poder siempre encuentran una manera…Antes sintonizábamos estaciones de radio extranjeras bloqueadas; ahora nadie escucha…Podíamos cruzar las fronteras pero aún necesitábamos papeles, no estábamos en la UE, no en Schengen…Incluso ahora todavía nos ven y, francamente, podemos actuar como europeos de segunda clase, la libertad parece demasiado para nosotros…La libertad es una droga que nos decepcionó—</span>\n<span class=\"para\">El primer sabor de cosas nuevas después de la revolución fue embriagador, pero mi abuelo que había visto todo, guerra, invasión, ocupación, sabía para Navidad de 1989, dijo espera, no irá bien…Nadie podía imaginar los problemas económicos, la inseguridad laboral y todo lo demás, la ruptura de Checoslovaquia después de haber estado juntos tanto tiempo, la separación sin un referéndum…¿Qué obtuvimos? Nuevas mentiras y difamaciones de la prensa…Competencia feroz dividiendo a los ricos y conectados de los recién despojados de derechos... Parece mejor volver a nuestras cabañas como después de 1968 y la Primavera de Praga aplastada, el pasado era mejor o al menos más fácil…¿Quién recuerda por qué incluso queríamos libertad y lo hacemos, ya no?</span>\n<span class=\"para\"><strong>En un momento</strong></span>\n<span class=\"para\">Estamos más inclinados cuando intentamos recordar, recordar viendo a los países vecinos, nuestros compañeros estados de Visegrado, retrocediendo y perdiendo lo que lucharon por dentro de la memoria viva…Intenta no olvidar lo que nos vimos obligados a soportar antes de la Revolución de Terciopelo, lo que nos vimos obligados a hacer contra nuestra voluntad…Aprender ruso, todavía no puedo hablar el idioma de este falso “hermano” y maestro no deseado…Marchar en desfiles cantando consignas en las que no creíamos…Quedarnos después del trabajo para cursos obligatorios sobre marxismo-leninismo donde dormíamos y algunos sostenían sus periódicos abiertos para que el profesor los viera…Todo lo que teníamos que decir, firmar, unirnos, comer, vestir y presenciar…Qué escasos eran los bienes y qué raras las conciencias claras…Qué bloqueado estaba todo, inaccesible…Cómo veíamos imágenes del Vaticano sabiendo que nunca veríamos Roma, amando la música rock nunca veríamos a los Rolling Stones...Cómo no se nos permitía entrar en los bosques por la noche alrededor de una fogata, en la frontera a diez kilómetros de la frontera custodiada por soldados con armas…Intenta no olvidar esto ahora cuando pienso o hablo libremente…Cuando salto en aviones hacia tierras desconocidas…Recuerda todo lo que no pudimos hacer, que no estaba permitido en nuestro paraíso socialista—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">¿Volvería? “Quien vive con miedo no es un ser humano libre”: otro dicho de nuestra Revolución de Terciopelo…Nuestra revolución con solo una noche de derramamiento de sangre debido a la bondad de la gente cuando ya no estaban enojados o petrificados…Recuerda y revive las posibilidades de libertad: …Continuar lo que éramos en nuestra Primera República…Vivir de nuevo donde estamos, en el corazón de Europa…Aprovechar oportunidades para hacer cosas nuevas...Tomar riesgos para desarrollarse, experimentar y crecer…Encontrarse con frustraciones, luego enfrentar y superar obstáculos…Probar otras formas de vida…Y a pesar de nuestro credo nacional no oficial de “va a empeorar”, – creer que las cosas pueden ser mejores para los jóvenes y los jóvenes de corazón…Desde un momento en la Revolución de Terciopelo, hace 35 años y acelerando, cuando la libertad era una prisa, una ola, una sensación, una atmósfera que podías respirar en las calles y probar como zapatos nuevos, pensar que podríamos hacer que esto sucediera…Sentirse de repente capaz…Saber y mantener la memoria de esa alegría fugaz, irrepetible. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> llegó por primera vez a Praga en lo que entonces era Checoslovaquia justo después de la Revolución de Terciopelo en 1990. Graduado de la Universidad de Yale y de la Universidad del Sur de California, regresó a Praga para enseñar guionismo a estudiantes de cinco continentes en la Escuela de Cine de Praga.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Olemme sukupolvi, joka voi verrata”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, rajavartija ja poliisi, syntynyt 1936. \nLainattu Miroslav Vaněkilta ja Pavel Mückeltä,<em> Samettivallankumoukset: Suullinen historia Tšekin yhteiskunnasta</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Me ja vapaus</strong></span>\n<span class=\"para\">Tunsimme vapauden Samettivallankumouksen jälkeen, kun pystyimme vihdoin…Sanomaan, mitä ajattelimme…Puhumaan viimein ajatuksistamme ja sydämistämme…Katsomaan Václav Havelia, uutta demokraattisesti valittua presidenttiämme, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">osoittamassa Yhdysvaltain kongressille</a>, sanoen, että me tšekit ja slovakitkin meillä on annettavaa, “Vapaus, itsenäisyys ja vastasyntynyt demokratia on hankittu suurella kustannuksella, emme luovuta niitä”…Muistutimme perillisiä niistä, jotka kirjoittivat ja tukivat Yhdysvaltain perustuslakia elävinä vapauden merkityksistä—</span>\n<span class=\"para\">Uudet vapautemme olivat…Kuunnella uutisia tšekiksi vakavalla naamalla…Rukoilla (vaikka olemme pääasiassa ateisteja) Jumalaa ilman, että meitä pilkattiin luokassa, kutsuttiin pomomme eteen tai vangittiin…Avata kopio <em>Playboysta</em> kauhistuneena mutta kyeten lukemaan sitä…Estää salaisen poliisin kiristämästä meitä, kertomasta puolisoillemme asioistamme, ellei me vakoiltu heidän puolestaan…Älä kumarra päätämme ja ole huolissasi, tietoisina koko ajan siitä, mitä ajattelimme, sanoimme tai teimme, mistä meidät syytettiin tai mihin meidät alistettiin, vaikka emme tehneet mitään ennen Samettivallankumoustamme—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Monia ihmisiä, yhden ihmisen kasvu</strong></span>\n<span class=\"para\">Olin vain lapsi, kun vallankumous tapahtui—sanomme tšekiksi sanan <em>převratný </em>epokkaa merkitsevästä ajasta…Pieni kaupunkini kehittyi kanssani, kun kasvoin, liiketornit nousivat keskustassa yhdessä lapsuuteni korkeuden kanssa…Olin vain 12 ja onnekas, koska meillä oli hyviä yliopistoprofessoreita, jotka oli pakotettu opettamaan ala-asteella, he olivat edelleen kunnollisia ja kun vallankumous alkoi, he veivät opiskelijat Wenceslasin aukioon, jossa ihmiset protestoivat vapauden puolesta…Kasvoin Prahan ulkopuolella ja teini-ikäisenä valmistuin peruskoulusta kaksi-kolme kuukautta vallankumouksen jälkeen, muistan, että jälkimmäinen maailmansota historiaamme muuttui: meille oli aina sanottu, että vain venäläiset vapauttivat meidät, nyt he sanoivat, että myös amerikkalaiset, yhtäkkiä amerikkalaiset olivat takaisin historiassamme…</span>\n<span class=\"para\">…Lukiolaisena menimme lakkoon yleislakon jälkeen 20. marraskuuta ja perheessäni, joka oli anti-kommunistinen, olimme ekstaasissa, kun isoäitini, joka metsästi sieniä, huudahti: “Kerään sieniä kuin paholainen niittää kommunisteja!”…Silloin olin 22 ja se oli kuin avain kääntyisi yhtäkkiä, asiat avautuivat ja meidät päästettiin ulos ja se oli mahtavaa, mutta ihmiset eivät tienneet, mitä tehdä tai miten reagoida…Muutaman vuoden ajan, en ollut vielä 30, se oli Villin lännen aikakausi, poliisi istui takajaloillaan eikä estänyt ketään tekemästä mitään, katsellen toiseen suuntaan, kun rikolliset juoksivat vapaana…</span>\n<span class=\"para\">…En melkein huomannut vallankumousta aluksi, nuorena äitinä ensimmäinen kahdesta pojastani oli jo syntynyt ja kun aloitimme maatilan, pidimme poikamme vanhempieni luona, rakensimme liiketoimintaamme äitiyslomani aikana, en ollut suunnitellut perhettä tai maatilaa, mutta vallankumouksen myötä sain molemmat…Aiemmin olin sanonut vaimolleni, etten halunnut kasvattaa lapsia tämän hallinnon alla, en uskonut, että se voisi muuttua, sitten vallankumouksen jälkeen olin vastuussa muustakin kuin itsestäni, vanhemmistamme ja myös kaupungistamme…Olin jo eläkkeellä ja yhtäkkiä kukaan ei halunnut savuketta heitettävän maahan, rikkaruohoja kasvoi joka puolella, hävetä julkisista vessoistamme, mutta emme voineet ravistaa kaikkia tapojamme…Isoisäni ei koskaan uskonut, että hän eläisi nähdä sen ja kuoli muutama vuosi myöhemmin, mutta sanoi meille: “Kaikki oli pimeää ja harmaata yöllä, kun kaupat sulkeutuivat ja kaikki vaipui uneen, nyt katsotaan, voitko tehdä siitä erilaista”...Olin hänen polvellaan, mutta elin ja vapaa uskoin, että kyläni, kaupunkini, kaupunki ja maani voisivat muuttua kirkkaiksi kuin muu maailma—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ulos pääseminen ja takaisin tuleminen</strong></span>\n<span class=\"para\">Maailma oli yhtäkkiä avoin meille; aiemmin meillä ei ollut paljon käyttöä passeille…Muistan, että ulkomaille mennessämme tarvitsimme henkilökortit ja luvan sekä poliisilta että turvallisuusjoukoilta, matkustaminen oli vain eliitille, mutta nyt voimme mennä…Kun ensimmäisen kerran astuin Wieniin, se oli kuin näkisin fantastisen pedon, jota ei ollut aiemmin voinut kuvitella…Lähdin ja työskentelin pubissa Elginissä, Skotlannissa…Minusta tuli lastenhoitaja Oxfordissa Radioheadin managerille, enkä ollut koskaan edes kuullut tästä kuuluisasta bändistä…Olin melkein pidätettynä yrittäessäni valokuvata eksoottista automaattista pankkiautomaattia…Sain työ- ja opiskeluluvan Snowdonia kansallispuistossa Walesissa ja tapasin mieheni siellä, kasvattaen kolmea lasta kelttien keskellä, ihmisten, joita en koskaan kuvitellut kasvavani Jižní Městossa, sosialistisessa asuinalueessamme—</span>\n<span class=\"para\">Aloin tuoda juustoja Alankomaista, Italiasta, Sveitsistä ja Ranskasta…Matkustin kuin eurooppalainen maahanmuuttaja 1900-luvun alussa Yhdysvaltoihin enkä nähnyt aluksi virheitä, se oli niin suuri ja rikas...Unelmoin edelleen ensimmäisestä kerrastani ulkomailla enkä voi kuvitella nuoruuttani, elämääni ilman niitä, vaikka siitä on niin kauan ja se on yhä vaikeaa muistaa—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Uuden vapauden ongelmat</strong></span>\n<span class=\"para\">Se ei ollut sitä, mitä kuvittelin vallankumouksen jälkeen; virallisesti kommunistit olivat poissa, mutta pitivät silti kiinni kaikesta…Jopa Havel oli pian pettynyt, hän sanoi, että demokratia sanan täydellisessä merkityksessä on horisontti, joka on aina kaukana, ja vain 20 prosenttia maasta ymmärsi häntä Prahan kahviloissa, ei tavalliset ihmiset…Katsokaa, miten he äänestävät nyt jopa Yhdysvalloissa—me toistimme vallankumouksen slogania “vapaus on osallistumista valtaan”, mutta kuka osallistuu nyt? Kysyimme aiemmin, miten ihmiset käyttävät vapauttaan, miten he käyttävät sitä nyt?</span>\n<span class=\"para\">Vapaus nyt monille on vain selviytymistä itselleen; huijata, valehdella ja varastaa kuten ennen uusilla tavoilla…Alusta alkaen ihmiset syyttivät toisiaan ilmiantajiksi ja vallankumouksen jälkeen <em>lustrace</em> (lustratio) aikana heitä pidettiin syyllisinä, kuka tiesi eron kierojen ja rehellisten välillä, kuten yksi puolue toisesta nyt…Ne, jotka haluavat valtaa, löytävät aina keinon…Ennen viritimme tukahduttamattomia ulkomaisia radiokanavia; nyt kukaan ei kuuntele…Voimme ylittää rajat, mutta tarvitsimme silti papereita, emme olleet EU:ssa, emme Schengenissä…Jopa nyt he näkevät meidät ja rehellisesti voimme käyttäytyä kuin toisen luokan eurooppalaiset, vapaus tuntuu olevan meille liikaa…Vapaus on huume, joka petti meidät—</span>\n<span class=\"para\">Ensimmäinen maku uusista asioista vallankumouksen jälkeen oli huumaava, mutta isoäitini, joka oli nähnyt kaiken, sodan, hyökkäyksen, miehityksen, tiesi jouluna 1989, hän sanoi odota, se ei menisi hyvin…Kukaan ei voinut kuvitella taloudellisia ongelmia, työpaikkojen epävarmuutta ja kaikkea muuta, Tšekkoslovakian hajoamista sen jälkeen, kun olimme olleet yhdessä niin pitkään, erottamista ilman kansanäänestystä…Mitä saimme? Tuoreita valheita ja lehdistön mustamaalausta…Kova kilpailu jakoi rikkaat ja yhteydet saaneet tuoreista syrjäytetyistä…Näyttää parhaalta palata mökeillemme kuten vuoden 1968 jälkeen ja murskatun Prahan kevään jälkeen, menneisyys oli parempi tai ainakin helpompi…Kuka muistaa, miksi edes halusimme vapautta ja haluammeko sitä enää?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Yhdessä hetkessä</strong></span>\n<span class=\"para\">Olemme taipuvaisempia, kun yritämme muistaa, palauttaa mieleen naapurimaat, Visegrad-maat, jotka vetäytyvät ja menettävät sen, mitä he taistelivat elävässä muistissa…Yritä olla unohtamatta, mitä jouduimme kärsimään ennen Samettivallankumousta, mitä meidät pakotettiin tekemään vastoin tahtoamme…Oppia venäjää, en vieläkään osaa puhua tämän vale “veljen” ja ei-toivotun isännän kieltä…Marssia paraateissa huutaen iskulauseita, joihin emme uskoneet…Jäädä töiden jälkeen pakollisiin kursseihin marxilais-leninismista, joissa nukkuimme ja jotkut pitivät sanomalehtiään auki opettajalle näkyviin…Kaiken, mitä meidän piti sanoa, allekirjoittaa, liittyä, syödä, käyttää ja todistaa…Kuinka niukkoja tavarat olivat ja kuinka harvinaisia selkeät omatunto…Kuinka kaikki oli tukossa, saavuttamatonta…Kuinka näimme kuvia Vatikaanista tietäen, ettemme koskaan näkisi Roomaa, rakastaisimme rockmusiikkia emmekä koskaan näkisi Rolling Stonesia...Kuinka meitä ei päästetty metsiin yöllä nuotion ympärille, rajalla kymmenen kilometrin päässä rajasta, jota vartioivat aseistetut sotilaat…Yritä olla unohtamatta tätä nyt, kun ajattelen tai puhun vapaasti…Kun hyppään lentokoneisiin tuntemattomiin maihin…Muista kaikki, mitä emme voineet tehdä, mikä ei ollut sallittua sosialistisessa paratiissamme—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Menisinkö takaisin? “Kuka elää pelossa, ei ole vapaa ihminen”: toinen sanonta Samettivallankumouksestamme…Vallankumouksemme, jossa oli vain yksi verinen yö ihmisten hyvyyden vuoksi, kun he eivät enää olleet vihaisia tai kivettyneitä…Muista ja herätä vapauden mahdollisuudet: …Jatkaa sitä, mitä olimme Ensimmäisessä Tasavallassamme…Elää jälleen siellä, missä olemme, Euroopan sydämessä…Olla mahdollisuuksia tehdä asioita uusilla tavoilla...Olla mahdollisuuksia kehittyä, kokea ja kasvaa…Kohdata turhautumisia, sitten kohdata ja voittaa esteitä…Kokeilla muita elämäntapoja…Ja huolimatta epävirallisesta kansallisesta uskomuksestamme “se tulee menemään huonommin”, – uskoa, että asiat voivat olla parempia nuorille ja nuorekkaille sydämille…Yhdestä hetkestä Samettivallankumouksessa, 35 vuotta sitten, kun vapaus oli kiihkeä, aalto, tunne, ilmapiiri, jota saattoi hengittää kaduilla ja kokeilla kuin uusia kenkiä, ajatella, että voisimme saada tämän aikaan…Tuntea yhtäkkiä kykenevä…Tietää ja pitää mielessä sen ohikiitävän, toistamattoman ilon. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> saapui ensimmäisen kerran Prahaan, mikä oli silloin Tšekkoslovakia, juuri Samettivallankumouksen jälkeen vuonna 1990. Yale-yliopiston ja Etelä-Kalifornian yliopiston kasvatti, hän palasi Prahaan opettamaan käsikirjoittamista opiskelijoille viideltä mantereelta Prahan elokuvakoulussa.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Nous sommes la génération qui peut comparer”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, garde-frontière et policier, né en 1936. \nCité dans Miroslav Vaněk et Pavel Mücke,<em> Révolutions de velours : Une histoire orale de la société tchèque</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Nous et la liberté</strong></span>\n<span class=\"para\">Nous avons connu la liberté après la Révolution de velours quand nous avons enfin pu…Dire ce que nous avions sur le cœur…Exprimer enfin nos pensées et nos sentiments…Regarder Václav Havel, notre nouveau président démocratiquement élu, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">s'adresser au Congrès américain</a>, en disant que nous, Tchèques et Slovaques, avons aussi quelque chose à donner, “Notre liberté, notre indépendance et notre démocratie nouvellement née ont été acquises à un grand prix et nous ne les abandonnerons pas”…Nous avons rappelé aux héritiers de ceux qui ont écrit et soutenu la constitution américaine avec leur vie la signification de la liberté—</span>\n<span class=\"para\">Nos nouvelles libertés étaient…Écouter les nouvelles en tchèque avec un visage impassible…Prier (bien que nous soyons principalement athées) Dieu sans être ridiculisés en classe, appelés devant notre patron ou emprisonnés…Ouvrir un exemplaire de <em>Playboy</em> horrifiés mais capables de le lire…Empêcher la police secrète de nous faire chanter, de dire à nos conjoints nos aventures à moins que nous ne les espionnions…Ne pas baisser la tête et être anxieux, conscients à tout moment de ce que nous pensions, disions ou faisions, d'être accusés ou soumis même en ne faisant rien jusqu'à notre Révolution de velours—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Beaucoup de gens, la croissance d'une personne</strong></span>\n<span class=\"para\">J'étais juste un enfant quand la révolution a eu lieu—nous disons en tchèque le mot <em>převratný </em>pour une époque marquante…Ma petite ville s'est développée avec moi en grandissant, les tours d'affaires ont poussé au centre avec ma taille d'enfant…J'avais seulement 12 ans et j'étais chanceux car nous avions de bons professeurs d'université qui avaient été contraints d'enseigner à l'école primaire, ils étaient encore décents et quand la révolution a commencé, ils ont emmené des étudiants sur la place Venceslas, où les gens ont protesté pour la liberté…J'ai grandi en dehors de Prague et en tant qu'adolescent diplômant du collège deux à trois mois après la révolution, je me souviens que notre histoire d'après-guerre a changé : on nous avait toujours dit que seuls les Russes nous avaient libérés, maintenant, ils disaient que c'étaient aussi les Américains, soudain, les Américains étaient de retour dans notre histoire…</span>\n<span class=\"para\">…Dans mon lycée, nous avons fait grève suite à la grève générale du 20<sup>ème</sup> novembre et dans ma famille anti-communiste, nous étions en extase, comme ma grand-mère chassant les champignons s'exclamait, “Je récolte des champignons comme le diable fauche les communistes !”…À l'époque, j'avais 22 ans et c'était comme une clé qui tournait soudainement, les choses se déverrouillaient et nous étions libérés et c'était génial mais les gens ne savaient pas quoi faire ou comment réagir…Pendant quelques années, je n'avais pas encore 30 ans, c'était le Far West, la police restait sur ses talons et ne s'opposait à personne, détournant le regard pendant que les criminels couraient libres…</span>\n<span class=\"para\">…Je n'ai presque pas remarqué la Révolution au début, en tant que jeune mère, mon premier fils était déjà né et alors que nous commencions notre ferme, nous gardions nos garçons avec mes parents, construisant notre entreprise pendant mon congé de maternité, je n'avais pas prévu ni une famille ni une ferme mais avec la révolution, j'avais soudain les deux…Plus tôt, j'avais dit à ma femme que je ne voulais pas élever des enfants sous ce régime, ne croyant pas qu'il pourrait changer, puis après la révolution, j'étais responsable de plus que moi-même, de nos parents et aussi de notre ville…J'étais déjà à la retraite et soudain personne ne voulait qu'une cigarette soit jetée par terre, des mauvaises herbes poussaient partout, être embarrassé par nos toilettes publiques mais nous ne pouvions pas nous débarrasser de toutes nos habitudes…Mon grand-père n'a jamais pensé qu'il vivrait pour le voir et est mort quelques années plus tard mais nous a dit, “Tout était sombre et gris la nuit quand les magasins fermaient et que tout s'enfonçait dans le sommeil, maintenant voyons si vous pouvez le rendre différent”...J'étais sur ses genoux mais vivant et libre, je croyais que mon village, ma ville, ma ville et mon pays pouvaient devenir lumineux comme le reste du monde—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sortir et revenir</strong></span>\n<span class=\"para\">Le monde était soudain ouvert pour nous ; dans le passé, nous avions peu d'utilité pour les passeports…Je me souviens qu'il fallait nos cartes d'identité et la permission de la police et des forces de sécurité pour aller à l'étranger, les voyages n'étaient réservés qu'aux élites mais maintenant nous pouvions y aller…Quand j'ai mis les pieds à Vienne pour la première fois, c'était comme voir une bête fantastique auparavant inimaginable…Je suis sorti et j'ai travaillé dans un pub à Elgin, en Écosse…Je suis devenu nourrice à Oxford pour le manager de Radiohead et je n'avais même jamais entendu parler de ce groupe célèbre…J'ai failli être arrêté en essayant de photographier un distributeur automatique exotique…J'ai obtenu un visa de travail-études pour le parc national de Snowdonia au Pays de Galles et j'y ai rencontré mon mari, élevant trois enfants parmi les Celtes, des gens que je n'aurais jamais imaginé en grandissant à Jižní Město, notre lotissement socialiste—</span>\n<span class=\"para\">J'ai commencé à importer des fromages des Pays-Bas, d'Italie, de Suisse et de France…J'ai voyagé comme un immigrant européen au début du 20<sup>ème</sup> siècle vers les États-Unis et je n'ai vu aucun défaut au début, c'était si grand et riche...Je rêve encore de ma première fois à l'étranger et je ne peux pas imaginer ma jeunesse, ma vie, sans elles bien que cela remonte à si longtemps et que cela devienne de plus en plus difficile à se souvenir—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Les problèmes de la nouvelle liberté</strong></span>\n<span class=\"para\">Ce n'était pas ce que j'imaginais après la révolution ; officiellement, les communistes étaient partis mais tenaient encore tout…Même Havel a vite été déçu, il a dit que la démocratie au sens plein du terme est un horizon toujours lointain et seulement 20 % du pays le comprenait dans les cafés de Prague, pas les gens ordinaires…Regardez comment ils votent maintenant même aux États-Unis—nous répétions autrefois le slogan de la révolution “la liberté est la participation au pouvoir,” mais qui participe maintenant ? Nous demandions comment les gens utilisent la liberté, comment l'utilisent-ils maintenant ?</span>\n<span class=\"para\">La liberté maintenant pour beaucoup n'est que de se débrouiller pour eux-mêmes ; tricher, mentir et voler comme avant de nouvelles manières…Dès le départ, les gens accusaient les autres d'être des informateurs et pendant la <em>lustrace</em> (lustration) après la révolution, ils étaient présumés coupables, qui savait la différence entre tordu et juste comme un parti politique d'un autre maintenant…Ceux qui veulent le pouvoir trouvent toujours un moyen…Avant, nous écoutions des stations de radio étrangères brouillées ; maintenant personne n'écoute…Nous pouvions traverser les frontières mais avions toujours besoin de papiers, nous n'étions pas dans l'UE, pas dans Schengen…Même maintenant, ils nous voient encore et franchement, nous pouvons agir comme des Européens de seconde classe, la liberté semble trop pour nous…La liberté est une drogue qui nous a déçus—</span>\n<span class=\"para\">Le premier goût des nouvelles choses après la révolution était enivrant, mais mon grand-père qui avait tout vu, guerre, invasion, occupation, savait qu'à Noël 1989, il a dit d'attendre, cela ne se passerait pas bien…Personne ne pouvait imaginer les problèmes économiques, l'insécurité de l'emploi et tout le reste, la séparation de la Tchécoslovaquie après que nous ayons été ensemble si longtemps, la séparation sans référendum…Qu'avons-nous obtenu ? De nouveaux mensonges et des diffamations de la presse…Une concurrence féroce divisant les riches et les connectés des nouvellement dépossédés... Il semble préférable de retourner à nos cottages comme après 1968 et le Printemps de Prague écrasé, le passé était meilleur ou du moins plus facile…Qui se souvient pourquoi nous voulions même la liberté et le faisons-nous encore ?</span>\n<span class=\"para\"><strong>En un instant</strong></span>\n<span class=\"para\">Nous sommes plus enclins quand nous essayons de nous souvenir, de rappeler les pays voisins, nos États Visegrad, se retirant et perdant ce pour quoi ils ont lutté dans notre mémoire vivante…Essayez de ne pas oublier ce que nous avons été contraints d'endurer avant la Révolution de velours, ce que nous avons été contraints de faire contre notre gré…Apprendre le russe, je ne peux toujours pas parler la langue de ce faux “frère” et maître indésirable…Marcher dans des parades en scandant des slogans auxquels nous ne croyions pas…Rester après le travail pour des cours obligatoires sur le marxisme-léninisme où nous dormions et certains tenaient leurs journaux ouverts pour que le professeur puisse voir…Tout ce que nous devions dire, signer, rejoindre, manger, porter et témoigner…Comme les biens étaient rares et comme les consciences claires étaient rares…Comme tout était bloqué, inaccessible…Comme nous voyions des images du Vatican sachant que nous ne verrions jamais Rome, aimant le rock sans jamais voir les Rolling Stones...Comme nous n'étions pas autorisés à entrer dans les forêts la nuit autour d'un feu, à la frontière à dix kilomètres de la frontière gardée par des soldats avec des fusils…Essayez de ne pas oublier cela maintenant quand je pense ou parle librement…Quand je saute dans des avions vers des terres inconnues…Souvenez-vous de tout ce que nous ne pouvions pas faire, qui n'était pas permis dans notre paradis socialiste—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Est-ce que je reviendrais ? “Quiconque vit dans la peur n'est pas un être humain libre” : un autre dicton de notre Révolution de velours…Notre révolution avec seulement une nuit de violence grâce à la bonté des gens quand ils n'étaient plus en colère ou pétrifiés…Souvenez-vous et ravivez les possibilités de liberté : …Pour continuer ce que nous étions dans notre Première République…Pour vivre à nouveau où nous sommes, au cœur de l'Europe…Pour saisir des opportunités de faire des choses nouvelles...Pour prendre des risques pour se développer, expérimenter et grandir…Pour faire face à des frustrations, puis affronter et surmonter des obstacles…Pour essayer d'autres modes de vie…Et malgré notre credo national non officiel de “cela va empirer,” – croire que les choses peuvent être meilleures pour les jeunes et les jeunes de cœur…D'un moment dans la Révolution de velours, 35 ans et des poussières plus tard, quand la liberté était une ruée, une vague, une sensation, une atmosphère que vous pouviez respirer dans les rues et essayer comme de nouvelles chaussures, penser que nous pouvions faire cela…Se sentir soudainement capable…Savoir et garder le souvenir de cette joie fugace et irrépétable. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> est venu pour la première fois à Prague dans ce qui était alors la Tchécoslovaquie juste après la Révolution de velours en 1990. Diplômé de l'Université de Yale et de l'Université de Californie du Sud, il est revenu à Prague pour enseigner l'écriture de scénarios à des étudiants de cinq continents à l'École de cinéma de Prague.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Mi smo generacija koja može usporediti”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, graničar i policajac, rođen 1936. \nCitirano u Miroslavu Vaněku i Pavlu Mücke,<em> Baršunaste revolucije: Usmena povijest češkog društva</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Mi i sloboda</strong></span>\n<span class=\"para\">Slobodu smo upoznali nakon Baršunaste revolucije kada smo konačno mogli…Reći što nam je na umu…Napokon govoriti svoje misli i srca…Gledati Václava Havela, našeg novog demokratski izabranog predsjednika, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">kako se obraća američkom Kongresu</a>, govoreći da mi Česi i Slovaci također imamo nešto za dati, “Naša sloboda, neovisnost i naša novorođena demokracija kupljene su po velikoj cijeni i nećemo ih predati”…Podsjetili smo nasljednike onih koji su pisali i podržavali američki ustav svojim životima na značenje slobode—</span>\n<span class=\"para\">Naše nove slobode bile su…Slušati vijesti na češkom s ozbiljnim licem…Molit se (iako smo većinom ateisti) Bogu bez da nas ismijavaju u razredu, pozivaju pred šefa ili zatvaraju…Otvoriti primjerak <em>Playboya</em> zapanjeni, ali sposobni pročitati ga…Spriječiti tajnu policiju da nas ucjenjuje, govoreći našim supružnicima o našim aferama osim ako ne špijuniramo za njih…Ne sagnuti glavu i biti tjeskobni, svjesni u svakom trenutku onoga što mislimo, govorimo ili radimo, za što smo optuženi ili čemu smo podvrgnuti čak i kada ne radimo ništa do naše Baršunaste revolucije—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mnogi ljudi, rast jedne osobe</strong></span>\n<span class=\"para\">Bio sam samo dijete kada se revolucija dogodila—kažemo na češkom riječ <em>převratný </em>za epohalno vrijeme…Moj mali grad razvijao se sa mnom dok sam odrastao, poslovni tornjevi su rasli u centru zajedno s mojom visinom kao djeteta…Imao sam samo 12 godina i bio sam sretan jer smo imali dobre sveučilišne profesore koji su bili prisiljeni predavati u osnovnoj školi, još su uvijek bili pristojni i kada je revolucija počela, vodili su studente na Vaclavski trg, gdje su ljudi prosvjedovali za slobodu…Odrastao sam izvan Praga i kao tinejdžer završio srednju školu dva-tri mjeseca nakon revolucije, sjećam se da se naša poslijeratna povijest promijenila: uvijek su nam govorili da su nas samo Rusi oslobodili, sada su rekli da su to bili i Amerikanci, odjednom, Amerikanci su se vratili u našu povijest…</span>\n<span class=\"para\">…U mojoj srednjoj školi štrajkali smo nakon općeg štrajka 20.<sup>og</sup> studenog i u mojoj antikomunističkoj obitelji bili smo oduševljeni, kao što je moja baka koja je lovila gljive povikala, “Berem ‘gljive’ kao da vrag kosu komuniste!”…U to vrijeme imao sam 22 godine i bilo je kao da se ključ odjednom okreće, stvari su se otključale i pušteni smo van i bilo je sjajno, ali ljudi nisu znali što učiniti ili kako reagirati…Nekoliko godina nisam još imao 30, bilo je to Divlji zapad, policija se povukla i nije zaustavljala nikoga da radi bilo što, okretali su glavu dok su zločinci slobodno trčali…</span>\n<span class=\"para\">…Gotovo nisam primijetio Revoluciju isprva, kao mlada majka prvi od moja dva sina već je bio rođen i dok smo započeli našu farmu čuvali smo naše dječake s mojim roditeljima, gradili smo naš posao na mom porodiljnom dopustu, nisam planirao ni obitelj ni farmu, ali s revolucijom odjednom sam imao oboje…Ranije sam rekao svojoj ženi da ne želim odgajati djecu pod ovim režimom, ne vjerujući da se može promijeniti, a onda nakon revolucije bio sam odgovoran za više od samo sebe, naše roditelje i također naš grad…Već sam bio u mirovini i odjednom nitko nije želio da se cigareta baci na tlo, korov raste svuda, da se sramimo naših javnih toaleta, ali nismo mogli odbaciti sve naše navike…Moj djed nikada nije mislio da će doživjeti to i umro je nekoliko godina kasnije, ali nam je rekao, “Sve je bilo tamno i sivo noću kada su se trgovine zatvorile i sve je potonulo u san, sada vidimo možeš li to promijeniti”...Bio sam mu na koljenu, ali živ i slobodan vjerovao sam da moje selo, moj grad, grad i zemlja mogu postati svijetli poput ostatka svijeta—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Izlazak i povratak</strong></span>\n<span class=\"para\">Svijet je odjednom bio otvoren za nas; u prošlosti smo imali malo koristi od putovnica…Sjećam se da smo za odlazak u inozemstvo trebali naše osobne iskaznice i dopuštenje i policije i sigurnosnih snaga, putovanje je bilo samo za elite, ali sada smo mogli ići…Kada sam prvi put kročio u Beč, bilo je kao vidjeti fantastičnu zvijer koja je prije bila nezamisliva…Izašao sam i radio u pubu u Elginu, Škotska…Postao sam dadilja u Oxfordu menadžeru Radioheada i nikada nisam čuo za ovaj poznati bend…Skoro su me uhitili dok sam pokušavao fotografirati egzotični bankomat…Dobio sam vizu za rad i studij u Nacionalnom parku Snowdonia u Walesu i tamo upoznao svog muža, odgajajući troje djece među Keltima, ljudima koje nikada nisam zamišljao odrastajući u Jižnom Gradu, našem socijalističkom stambenom naselju—</span>\n<span class=\"para\">Pocela sam uvoziti sireve iz Nizozemske, Italije, Švicarske i Francuske…Putovao sam kao europski imigrant na početku 20. stoljeća u Sjedinjene Države i isprva nisam vidio nikakve nedostatke, bilo je tako veliko i bogato...Još uvijek sanjam o svom prvom putovanju u inozemstvo i ne mogu zamisliti svoju mladost, svoj život, bez njih iako je to bilo tako davno i sve teže se sjetiti—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Problemi nove slobode</strong></span>\n<span class=\"para\">To nije bilo ono što sam zamišljao nakon revolucije; službeno su komunisti nestali, ali su se još uvijek držali svega…Čak je i Havel ubrzo bio razočaran, rekao je da je demokracija u punom smislu te riječi horizont koji je uvijek dalek i samo 20 posto zemlje ga je razumjelo u praškim kafićima, ne obični ljudi…Pogledajte kako sada glasaju čak i u SAD-u—ponavljali smo slogan revolucije “sloboda je sudjelovanje u vlasti,” ali tko sada sudjeluje? Pitali smo se kako ljudi koriste slobodu, kako je koriste sada?</span>\n<span class=\"para\">Sloboda sada za mnoge je samo snalaziti se za sebe; varati, lagati i krasti kao prije na nove načine…Od početka su ljudi optuživali druge da su doušnici i tijekom <em>lustrace</em> (lustracija) nakon revolucije smatrani su krivima, tko je znao razliku između pokvarenog i običnog kao jedna politička stranka od druge sada…Oni koji žele vlast uvijek pronađu način…Prije smo slušali ometene strane radio stanice; sada nitko ne sluša…Mogli smo prelaziti granice, ali smo još uvijek trebali papire, nismo bili u EU, nismo bili u Schengenu…Čak i sada nas još uvijek vide i iskreno možemo djelovati kao Europljani drugog razreda, sloboda se čini previše za nas…Sloboda je droga koja nas je razočarala—</span>\n<span class=\"para\">Prvi okus novih stvari nakon revolucije bio je opojan, ali moj djed koji je vidio sve, rat, invaziju, okupaciju, znao je do Božića 1989. rekao je čekaj, neće to dobro proći…Nitko nije mogao zamisliti ekonomske probleme, nesigurnost posla i sve ostalo, raspad Čehoslovačke nakon što smo bili zajedno toliko dugo, razdvajanje bez referenduma…Što smo dobili? Svježe laži i klevete tiska…Oštra konkurencija dijeli bogate i povezane od novonastanjenih…Čini se da je najbolje vratiti se našim vikendicama kao nakon 1968. i slomljenog Praškog proljeća, prošlost je bila bolja ili barem lakša…Tko se sjeća zašto smo uopće željeli slobodu i da li to još uvijek želimo?</span>\n<span class=\"para\"><strong>U jednom trenutku</strong></span>\n<span class=\"para\">Više smo skloni kada pokušavamo zapamtiti, prisjetiti se susjednih zemalja, naših kolega iz Višegradske skupine, kako se povlače i gube ono za što su se borili u živom sjećanju…Pokušajte ne zaboraviti što smo bili prisiljeni izdržati prije Baršunaste revolucije, što smo bili prisiljeni raditi protiv svoje volje…Učiti ruski, još uvijek ne mogu govoriti jezik ovog lažnog “brata” i nepoželjnog gospodara…Marširati u paradama vičući slogane u koje nismo vjerovali…Ostati nakon posla na obveznim tečajevima o marksizmu-lenjinizmu gdje smo spavali i neki su otvorili svoje novine da ih učitelj vidi…Sve što smo morali reći, potpisati, pridružiti se, jesti, nositi i svjedočiti…Kako su roba bila oskudna i kako su čiste savjesti bile rijetke…Kako je sve bilo blokirano, nedostupno…Kako smo gledali slike Vatikana znajući da nikada nećemo vidjeti Rim, voljeti rock glazbu nikada ne vidjeti Rolling Stonese...Kako nam nije bilo dopušteno u šume noću oko vatre, na granici deset kilometara od granice koju su čuvali vojnici s oružjem…Pokušajte ne zaboraviti ovo sada kada mislim ili slobodno govorim…Kada skačem na avione za nepoznate zemlje…Zapamtite sve što nismo mogli učiniti, što nije bilo dopušteno u našem socijalističkom raju—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Da li bih se vratio? “Tko god živi u strahu nije slobodan čovjek”: još jedna izreka naše Baršunaste revolucije…Naša revolucija s samo jednom noći krvoprolića zbog dobrote ljudi kada više nisu bili ljuti ili petrificirani…Zapamtite i oživite mogućnosti slobode: …Nastaviti ono što smo bili u našoj Prvoj Republici…Ponovno živjeti gdje smo, u srcu Europe…Iskoristiti prilike za nove stvari...Uzimati šanse za razvoj, iskustvo i rast…Suočiti se s frustracijama, a zatim se suočiti i prevladati prepreke…Pokušati druge načine života…I unatoč našem neslužbenom nacionalnom vjerovanju “bit će gore,” – vjerovati da stvari mogu biti bolje za mlade i mlade u srcu…Iz jednog trenutka u Baršunastoj revoluciji, 35 godina i ubrzavajući unazad, kada je sloboda bila uzbuđenje, val, senzacija, atmosfera koju ste mogli udahnuti na ulicama i isprobati kao nove cipele, misliti da bismo to mogli ostvariti…Osjetiti se odjednom sposobnim…Znati i zadržati sjećanje na tu prolaznu, neponovljivu radost. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> prvi je put došao u Prag u tadašnjoj Čehoslovačkoj neposredno nakon Baršunaste revolucije 1990. Godine. Diplomirao je na Sveučilištu Yale i Sveučilištu Južne Kalifornije, vratio se u Prag kako bi predavao scenarističko pisanje studentima s pet kontinenata na Praškoj filmskoj školi.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Mi vagyunk az a generáció, amely össze tudja hasonlítani”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, határőr és rendőr, született 1936. \nIdézve Miroslav Vaněk és Pavel Mücke,<em> Bársonyos forradalmak: A cseh társadalom szóbeli története</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Mi és a szabadság</strong></span>\n<span class=\"para\">Szabadságot ismertünk a Bársonyos Forradalom után, amikor végre…Mondhattuk, ami a szívünket nyomta…Végre beszélhettünk a gondolatainkról és a szívünkről…Nézhettük Václav Havel-t, újonnan demokratikusan megválasztott elnökünket, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">beszélni az Egyesült Államok Kongresszusához</a>, mondva, hogy nekünk, cseheknek és szlovákoknak is van mit adni, “A szabadságunk, függetlenségünk és újszülött demokráciánk nagy áron lett megvásárolva, és nem fogjuk feladni őket”…Emlékeztettük azokat, akik életükkel írták és támogatták az Egyesült Államok alkotmányát, a szabadság jelentésére—</span>\n<span class=\"para\">Új szabadságaink voltak…Híreket hallgatni csehül komoly arccal…Imádkozni (bár többségünk ateista) Istenhez anélkül, hogy gúnyolnának az osztályban, előhívnának a főnökünk elé vagy börtönbe zárnának…Kinyitni egy példányt a <em>Playboy</em>-ból, megdöbbenve, de képesek voltunk elolvasni…Megakadályozni a titkosrendőrséget, hogy zsaroljon minket, elmondva a házastársainknak a viszonyainkat, hacsak nem kémkedünk értük…Nem lehajtani a fejünket és szorongani, tudatában lenni mindig annak, amit gondoltunk, mondtunk vagy tettünk, amivel vádoltak minket vagy aminek alávetettek minket, még akkor is, amikor semmit sem csináltunk a Bársonyos Forradalmunkig—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sok ember, egy ember fejlődése</strong></span>\n<span class=\"para\">Csak gyerek voltam, amikor a forradalom történt—csehül a <em>převratný</em> szót használjuk egy korszakalkotó időre…Kisvárosom velem fejlődött, ahogy felnőttem, az üzleti tornyok a központban nőttek velem együtt gyerekként…Csak 12 éves voltam és szerencsés, mert jó egyetemi tanárok voltak, akiket arra kényszerítettek, hogy általános iskolában tanítsanak, még mindig tisztességesek voltak, és amikor a forradalom elkezdődött, elvitték a diákokat a Vencel térre, ahol az emberek a szabadságért tüntettek…Prágán kívül nőttem fel, és mint tinédzser, aki két-három hónappal a forradalom után érettségizett, emlékszem, hogy a háború utáni történelmünk megváltozott: mindig azt mondták nekünk, hogy csak az oroszok szabadítottak fel minket, most pedig azt mondták, hogy az amerikaiak is, hirtelen az amerikaiak visszatértek a történelmünkbe…</span>\n<span class=\"para\">…A középiskolámban sztrájkba léptünk a november 20-i általános sztrájk után, és az antikommunista családommal extázisban voltunk, ahogy a nagymamám, aki gombát gyűjtött, kiáltotta: “Olyan gombákat szedek, mint a ördög a kommunistákat!”…Akkor 22 éves voltam, és olyan volt, mint egy kulcs, ami hirtelen elfordult, a dolgok kinyíltak, és kiengedtek minket, és nagyszerű volt, de az emberek nem tudták, mit tegyenek vagy hogyan reagáljanak…Néhány évig, amíg még nem voltam 30, a Vadnyugat volt, a rendőrség hátradőlt, és nem állított meg senkit semmiben, a másik irányba nézve, ahogy a bűnözők szabadon futottak…</span>\n<span class=\"para\">…Szinte észre sem vettem a forradalmat először, mint fiatal anya, az első fiam már megszületett, és amikor elkezdtük a farmunkat, a fiúinkat a szüleimnél tartottuk, az üzletünket a szülési szabadságom alatt építettük, nem terveztem sem családot, sem farmot, de a forradalommal hirtelen mindkettőnk lett…Korábban azt mondtam a feleségemnek, hogy nem akarok gyerekeket nevelni ebben a rendszerben, nem bízva abban, hogy változhat, aztán a forradalom után felelősséggel tartozom nemcsak magamért, hanem a szüleinkért és a városunkért is…Már nyugdíjas voltam, és hirtelen senki sem akarta, hogy cigarettát dobjanak a földre, gyomok nőttek mindenhol, szégyenkezni kellett a nyilvános vécéink miatt, de nem tudtuk levetkőzni minden szokásunkat…A nagyapám sosem gondolta, hogy megéri ezt látni, és néhány évvel később meghalt, de azt mondta nekünk: “Minden sötét és szürke volt éjjel, amikor a boltok bezártak, és minden aludni süppedt, most nézzük meg, tudjátok-e másképp csinálni”...Az ölében ültem, de élve és szabadon hittem, hogy a falum, a városom, a városom és az országom fényes lehet, mint a világ többi része—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Kimenni és visszatérni</strong></span>\n<span class=\"para\">A világ hirtelen nyitva állt előttünk; a múltban alig volt szükségünk útlevelekre…Emlékszem, hogy külföldre utazni szükségünk volt személyi igazolványokra és engedélyekre a rendőrségtől és a biztonsági erőktől, az utazás csak az elit számára volt elérhető, de most mehettünk…Amikor először léptem be Bécsbe, olyan volt, mint egy fantasztikus szörnyeteg, amit korábban elképzelhetetlennek tartottam…Kimentem és egy pubban dolgoztam Elginben, Skóciában…Dajka lettem Oxfordban a Radiohead menedzserének, és sosem hallottam erről a híres bandáról…Majdnem letartóztattak, amikor megpróbáltam lefotózni egy egzotikus ATM gépet…Munkavállalói vízumot kaptam a Snowdonia Nemzeti Parkba Walesben, és ott találkoztam a férjemmel, három gyereket nevelve kelták között, akikről sosem gondoltam volna, hogy felnőttként a Jižní Město-i szocialista lakótelepen nőttem fel—</span>\n<span class=\"para\">Saját magam kezdtem importálni sajtokat Hollandiából, Olaszországból, Svájcból és Franciaországból…Úgy utaztam, mint egy európai bevándorló a 20. század elején az Egyesült Államokba, és először nem láttam hibákat, olyan nagy és gazdag volt...Még mindig álmodom az első külföldi utamról, és nem tudom elképzelni a fiatalságomat, az életemet nélkülük, bár olyan régen volt, és egyre nehezebb emlékezni—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Az új szabadság problémái</strong></span>\n<span class=\"para\">Nem az volt, amire a forradalom után számítottam; hivatalosan a kommunisták eltűntek, de még mindig mindent megtartottak…Még Havel is hamar csalódott, azt mondta, hogy a demokrácia a szó teljes értelmében egy mindig távoli horizont, és az ország 20 százaléka értette őt a prágai kávézókban, nem az átlagemberek…Nézd, hogyan szavaznak most még az Egyesült Államokban is—korábban a forradalom jelszavát ismételtük: “a szabadság a hatalomban való részvétel,” de ki vesz részt most? Korábban azt kérdeztük, hogyan használják az emberek a szabadságot, hogyan használják most?</span>\n<span class=\"para\">A szabadság most sokak számára csak annyit jelent, hogy megélnek maguknak; csalni, hazudni és lopni, mint régen, új módokon…Kezdetben az emberek másokat informátoroknak vádoltak, és a forradalom utáni <em>lustrace</em> (lustráció) során ártatlannak tekintették őket, ki tudta a különbséget a csaló és az igaz között, mint egy politikai párt a másiktól most…Akik hatalomra vágynak, mindig találnak módot…Korábban a zavaros külföldi rádióállomásokra hangoltunk; most senki sem hallgat…Átléphettük a határokat, de még mindig papírokra volt szükségünk, nem voltunk az EU-ban, nem voltunk Schengenben…Még most is látnak minket, és őszintén szólva másodrangú európaiakként viselkedhetünk, a szabadság túl soknak tűnik számunkra…A szabadság egy drog, ami cserbenhagyott minket—</span>\n<span class=\"para\">Az új dolgok első íze a forradalom után mámorító volt, de a nagyapám, aki mindent látott, háborút, megszállást, tudta 1989 karácsonyára, hogy azt mondta, várj, nem fog jól alakulni…Senki sem tudta elképzelni a gazdasági problémákat, a munkával kapcsolatos bizonytalanságot és mindent, a Csehszlovákia felbomlását, miután olyan sokáig együtt voltunk, a népszavazás nélküli szétválást…Mit kaptunk? Friss hazugságokat és a sajtó rágalmait…Kegyetlen verseny, amely elválasztotta a gazdagokat és a kapcsolatokkal rendelkezőket az újonnan elnyomottaktól... Úgy tűnik, a legjobb visszatérni a nyaralóinkhoz, mint 1968 után és a letartóztatott prágai tavasz után, a múlt jobb volt, vagy legalábbis könnyebb…Ki emlékszik arra, hogy miért akartunk egyáltalán szabadságot, és emlékszünk-e még?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Egy pillanat alatt</strong></span>\n<span class=\"para\">Hajlamosabbak vagyunk, amikor próbálunk emlékezni, felidézni a szomszédos országokat, a Visegrádi államokat, ahogy visszavonulnak és elveszítik, amit élő emlékezetükben harcoltak…Próbálj meg ne felejteni, mit kellett elviselnünk a Bársonyos Forradalom előtt, mit kényszerítettek ránk, hogy tegyünk akaratunk ellen…Oroszul tanulni, még mindig nem tudom beszélni ennek a hamis “testvérnek” és nemkívánatos úrnak a nyelvét…Felvonulásokon részt venni, jelszavakat skandálva, amikben nem hittünk…Munka után maradni kötelező marxizmus-leninizmus kurzusokon, ahol aludtunk, és néhányan kinyitották az újságjaikat, hogy a tanár láthassa…Mindössze annyit kellett mondanunk, aláírnunk, csatlakoznunk, ennünk, viselnünk és tanúskodnunk…Milyen ritkák voltak az áruk és milyen ritkák a tiszta lelkiismeretek…Mennyire blokkolt minden, elérhetetlen…Hogyan láttunk képeket a Vatikánról, tudva, hogy sosem fogjuk látni Rómát, szeretve a rockzenét, sosem látva a Rolling Stonest...Hogyan nem engedték, hogy éjszaka a tűz körül az erdőkbe menjünk, a határon tíz kilométerre a határtól, ahol katonák őrizték a fegyvereket…Próbálj meg most ne felejteni, amikor szabadon gondolkodom vagy beszélek…Amikor repülőgépekre ugrom ismeretlen földekre…Emlékezz mindenre, amit nem tehettünk, ami nem volt megengedett a szocialista paradicsomban—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Visszamennék? “Aki félelemben él, az nem szabad ember”: a Bársonyos Forradalmunk másik mondása…Forradalmunk, amelynek csak egy éjszakai vérontása volt az emberek jóságának köszönhetően, amikor már nem voltak dühösek vagy megkövültek…Emlékezz és éleszd fel a szabadság lehetőségeit: …Folytatni, amik voltunk az Első Köztársaságunkban…Újra élni ott, ahol vagyunk, Európa szívében…Lehetőségeket keresni új dolgokhoz...Kockázatokat vállalni a fejlődéshez, tapasztaláshoz és növekedéshez…Találkozni a csalódásokkal, majd szembenézni és leküzdeni az akadályokat…Próbálj ki más életmódokat…És a “rosszabb lesz” nem hivatalos nemzeti hitvallásunk ellenére – hinni abban, hogy a dolgok jobbak lehetnek a fiatalok és a fiatal szívűek számára…Egy pillanatban a Bársonyos Forradalomban, 35 évvel ezelőtt, amikor a szabadság egy rohanás, egy hullám, egy érzés, egy légkör volt, amit az utcákon lélegezhettél be és felpróbálhattál, hogy azt gondolhassuk, ezt meg tudjuk valósítani…Hirtelen képesnek érezni magunkat…Tudni és megőrizni annak a múló, megismételhetetlen örömnek az emlékét. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> először Prágába érkezett, ami akkor Csehszlovákia volt, közvetlenül a Bársonyos Forradalom után, 1990-ben. A Yale Egyetem és a Dél-Kaliforniai Egyetem diplomásaként visszatért Prágába, hogy forgatókönyvírást tanítson öt kontinens diákjainak a Prágai Filmiskolán.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Siamo la generazione che può confrontare”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, guardia di frontiera e poliziotto, nato nel 1936. \nCitato in Miroslav Vaněk e Pavel Mücke,<em> Rivoluzioni di velluto: una storia orale della società ceca</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Noi e la libertà</strong></span>\n<span class=\"para\">Abbiamo conosciuto la libertà dopo la Rivoluzione di Velluto quando finalmente potevamo…Dire ciò che avevamo in mente…Parlare finalmente i nostri pensieri e cuori…Guardare Václav Havel, il nostro nuovo presidente eletto democraticamente, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">indirizzare il Congresso degli Stati Uniti</a>, dicendo che noi cechi e slovacchi abbiamo anche qualcosa da dare, “La nostra libertà, indipendenza e la nostra democrazia neonata sono state acquistate a un grande costo e non ci arrenderemo”…Ricordavamo gli eredi di coloro che hanno scritto e sostenuto la costituzione degli Stati Uniti con le loro vite i significati della libertà—</span>\n<span class=\"para\">Le nostre nuove libertà erano…Ascoltare le notizie in ceco con un volto impassibile…Pregare (anche se siamo per lo più atei) Dio senza essere derisi in classe, chiamati davanti al nostro capo o incarcerati…Aprire una copia di <em>Playboy</em> sconvolti ma in grado di leggerla…Fermare la polizia segreta dal ricattarci, dicendo ai nostri coniugi delle nostre avventure a meno che non spionassimo per loro…Non abbassare la testa e essere ansiosi, consapevoli in ogni momento di ciò che pensavamo, dicevamo o facevamo, di cui eravamo accusati o sottoposti anche quando non facevamo nulla fino alla nostra Rivoluzione di Velluto—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Molte persone, la crescita di una persona</strong></span>\n<span class=\"para\">Ero solo un ragazzo quando è avvenuta la rivoluzione—diciamo in ceco la parola <em>převratný </em>per un'epoca che segna un cambiamento…La mia piccola città si è sviluppata con me mentre crescevo, le torri commerciali sono sorte nel centro insieme alla mia altezza da bambino…Avevo solo 12 anni e sono stato fortunato perché avevamo buoni professori universitari che erano stati costretti a insegnare nella scuola primaria, erano ancora decenti e quando è iniziata la rivoluzione hanno portato gli studenti a Piazza Venceslao, dove la gente protestava per la libertà…Sono cresciuto fuori Praga e come adolescente, laureandomi alla scuola media due-tre mesi dopo la rivoluzione, ricordo che la nostra storia post-bellica è cambiata: ci era sempre stato detto che solo i russi ci avevano liberato, ora, dicevano che anche gli americani, all'improvviso, gli americani erano tornati nella nostra storia…</span>\n<span class=\"para\">…Nella mia scuola superiore siamo andati in sciopero seguendo quello generale del 20<sup>th</sup> novembre e nella mia famiglia anti-comunista eravamo estatici, come esclamava mia nonna mentre cercava funghi, “Sto raccogliendo funghi come se il diavolo stesse falciando i comunisti!”…A quel tempo avevo 22 anni ed era come una chiave che girava all'improvviso, le cose si sbloccavano e ci lasciavano uscire ed era fantastico ma la gente non sapeva cosa fare o come reagire…Per alcuni anni non avevo ancora 30 anni, era il Far West, la polizia si sedeva sugli allori e non fermava nessuno dal fare nulla, guardando dall'altra parte mentre i criminali correvano liberi…</span>\n<span class=\"para\">…All'inizio quasi non notai la Rivoluzione, come giovane madre il primo dei miei due figli era già nato e mentre iniziavamo la nostra fattoria tenevamo i nostri ragazzi con i miei genitori, costruendo la nostra attività durante il mio congedo di maternità, non avevo pianificato né una famiglia né una fattoria ma con la rivoluzione all'improvviso avevo entrambe…In precedenza avevo detto a mia moglie che non volevo crescere figli sotto questo regime, non credendo che potesse cambiare, poi dopo la rivoluzione ero responsabile di più di me stesso, dei nostri genitori e anche della nostra città…Ero già in pensione e all'improvviso nessuno voleva un mozzicone di sigaretta gettato a terra, erbacce che crescevano ovunque, essere imbarazzati dai nostri bagni pubblici ma non riuscivamo a scrollarci di dosso tutte le nostre abitudini…Mio nonno non pensava che sarebbe vissuto per vederlo e morì pochi anni dopo ma ci disse, “Tutto era buio e grigio di notte quando i negozi chiudevano e tutto affondava nel sonno, ora vediamo se riuscite a farlo diverso”...Ero sulle sue ginocchia ma vivo e libero credevo che il mio villaggio, la mia città, la mia nazione e il mio paese potessero diventare luminosi come il resto del mondo—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Uscire e tornare</strong></span>\n<span class=\"para\">Il mondo era all'improvviso aperto per noi; in passato avevamo poco uso dei passaporti…Ricordo che per andare all'estero avevamo bisogno delle nostre carte d'identità e del permesso sia della polizia che delle forze di sicurezza, i viaggi erano solo per le élite ma ora potevamo andare…Quando misi piede per la prima volta a Vienna, era come vedere una bestia fantastica precedentemente inimmaginabile…Uscì e lavorai in un pub a Elgin, in Scozia…Diventai una tata a Oxford per il manager dei Radiohead e non avevo mai nemmeno sentito parlare di questa famosa band…Stavo per essere arrestato mentre cercavo di fotografare un bancomat esotico…Ricevetti un visto di lavoro-studio per il Parco Nazionale di Snowdonia in Galles e incontrai mio marito lì, allevando tre figli tra i Celti, persone che non avrei mai immaginato di incontrare crescendo a Jižní Město, il nostro complesso residenziale socialista—</span>\n<span class=\"para\">Iniziai a importare formaggi dai Paesi Bassi, Italia, Svizzera e Francia…Viaggiavo come un immigrato europeo all'inizio del XX secolo verso gli Stati Uniti e all'inizio non vedevo difetti, era così grande e ricco...Sogno ancora il mio primo viaggio all'estero e non riesco a immaginare la mia giovinezza, la mia vita, senza di essi anche se è passato così tanto tempo e diventa sempre più difficile ricordare—</span>\n<span class=\"para\"><strong>I problemi della nuova libertà</strong></span>\n<span class=\"para\">Non era ciò che immaginavo dopo la rivoluzione; ufficialmente i comunisti erano spariti ma si aggrappavano ancora a tutto…Anche Havel fu presto deluso, disse che la democrazia nel senso pieno della parola è un orizzonte sempre distante e solo il 20% del paese lo capiva nei caffè di Praga, non la gente comune…Guarda come votano ora anche negli Stati Uniti—ripetevamo lo slogan della rivoluzione “la libertà è partecipazione al potere,” ma chi partecipa ora? Ci chiedevamo come la gente usasse la libertà, come la usano ora?</span>\n<span class=\"para\">La libertà ora per molti è solo arrangiarsi da soli; imbrogliare, mentire e rubare come prima in modi nuovi…Fin dall'inizio la gente accusava gli altri di essere informatori e durante la <em>lustrace</em> (lustratura) dopo la rivoluzione erano presunti colpevoli, chi sapeva la differenza tra corrotto e giusto come un partito politico dall'altro ora…Coloro che vogliono il potere trovano sempre un modo…Prima ci sintonizzavamo su stazioni radio straniere bloccate; ora nessuno ascolta…Potevamo attraversare i confini ma avevamo ancora bisogno di documenti, non eravamo nell'UE, non in Schengen…Anche ora ci vedono ancora e francamente possiamo comportarci come europei di seconda classe, la libertà sembra troppo per noi…La libertà è una droga che ci ha deluso—</span>\n<span class=\"para\">Il primo assaggio di nuove cose dopo la rivoluzione era inebriante, ma mio nonno che aveva visto tutto, guerra, invasione, occupazione, sapeva che per Natale 1989, disse di aspettare, non sarebbe andata bene…Nessuno poteva immaginare i problemi economici, l'insicurezza del lavoro e tutto il resto, la rottura della Cecoslovacchia dopo che eravamo stati insieme così a lungo, la separazione senza un referendum…Cosa abbiamo ottenuto? Nuove bugie e diffamazioni della stampa…Una feroce competizione che divideva i ricchi e i connessi dai nuovi diseredati... Sembra meglio tornare alle nostre case di campagna come dopo il 1968 e la Primavera di Praga schiacciata, il passato era migliore o almeno più facile…Chi ricorda perché volevamo persino la libertà e lo facciamo, ancora?</span>\n<span class=\"para\"><strong>In un momento</strong></span>\n<span class=\"para\">Siamo più inclini quando cerchiamo di ricordare, richiamare alla mente i paesi vicini, i nostri stati Visegrad, che si ritirano e perdono ciò per cui hanno combattuto nella memoria viva…Cerca di non dimenticare ciò che siamo stati costretti a sopportare prima della Rivoluzione di Velluto, ciò che siamo stati costretti a fare contro la nostra volontà…Imparare il russo, non riesco ancora a parlare la lingua di questo falso “fratello” e padrone indesiderato…Marciare in parate cantando slogan in cui non credevamo…Rimanere dopo il lavoro per corsi obbligatori di marxismo-leninismo dove dormivamo e alcuni tenevano aperti i loro giornali affinché l'insegnante potesse vedere…Tutto ciò che dovevamo dire, firmare, unirci, mangiare, indossare e testimoniare…Quanto erano scarsi i beni e quanto erano rare le coscienze tranquille…Quanto era bloccato tutto, inaccessibile…Come vedevamo immagini del Vaticano sapendo che non avremmo mai visto Roma, amando la musica rock non avremmo mai visto i Rolling Stones...Come non ci era permesso entrare nei boschi di notte attorno a un fuoco, al confine dieci chilometri dalla frontiera presidiata da soldati con fucili…Cerca di non dimenticare questo ora quando penso o parlo liberamente…Quando salto su aerei verso terre sconosciute…Ricorda tutto ciò che non potevamo fare, che non era permesso nel nostro paradiso socialista—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Tornerei indietro? “Chi vive nella paura non è un essere umano libero”: un altro detto della nostra Rivoluzione di Velluto…La nostra rivoluzione con solo una notte di spargimento di sangue grazie alla bontà delle persone quando non erano più arrabbiate o pietrificate…Ricorda e rivivi le possibilità di libertà: …Continuare ciò che eravamo nella nostra Prima Repubblica…Vivere di nuovo dove siamo, nel cuore dell'Europa…Scommettere opportunità per fare cose nuove...Prendere rischi per svilupparsi, esperire e crescere…Affrontare frustrazioni, poi affrontare e superare ostacoli…Provare altri modi di vivere…E nonostante il nostro credo nazionale non ufficiale di “andrà peggio,” – credere che le cose possano essere migliori per i giovani e i giovani di cuore…Da un momento nella Rivoluzione di Velluto, 35 anni fa e accelerando, quando la libertà era un impulso, un'onda, una sensazione, un'atmosfera che potevi respirare per le strade e provare come nuove scarpe, pensare che potevamo farlo accadere…Sentirsi all'improvviso capaci…Conoscere e mantenere il ricordo di quella gioia fugace e irripetibile. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> è arrivato per la prima volta a Praga in quella che era allora la Cecoslovacchia subito dopo la Rivoluzione di Velluto nel 1990. Laureato all'Università di Yale e all'Università della California del Sud, è tornato a Praga per insegnare sceneggiatura a studenti di cinque continenti presso la Prague Film School.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Wij zijn de generatie die kan vergelijken”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, grenswachter en politieagent, geboren 1936. \nGeciteerd in Miroslav Vaněk en Pavel Mücke,<em> Fluwelen Revoluties: Een Mondelinge Geschiedenis van de Tsjechische Samenleving</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Wij en vrijheid</strong></span>\n<span class=\"para\">We kenden vrijheid na de Fluwelen Revolutie toen we eindelijk… konden zeggen wat er in ons omging… eindelijk onze gedachten en harten konden uitspreken… konden kijken naar Václav Havel, onze nieuw democratisch gekozen president, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">die het Amerikaanse Congres toesprak</a>, en zei dat wij Tsjechen en Slowaken ook iets te bieden hebben, “Onze vrijheid, onafhankelijkheid en onze pasgeboren democratie zijn tegen hoge kosten verworven en we zullen ze niet opgeven”… We herinnerden de erfgenamen van degenen die de Amerikaanse grondwet met hun leven schreven en steunden aan de betekenissen van vrijheid—</span>\n<span class=\"para\">Onze nieuwe vrijheden waren… Het nieuws in het Tsjechisch met een rechte gezicht aanhoren… Bidden (hoewel we overwegend atheïsten zijn) tot God zonder belachelijk gemaakt te worden in de klas, voor onze baas geroepen te worden of in de gevangenis te belanden… Een exemplaar van <em>Playboy</em> openen, geschokt maar in staat om het te lezen… De geheime politie stoppen met ons te chanteren, onze echtgenoten te vertellen over onze affaires tenzij we voor hen spioneerden… Niet onze hoofden te buigen en angstig te zijn, ons voortdurend bewust van wat we dachten, zeiden of deden, waarvan we beschuldigd werden of waar we aan onderworpen waren, zelfs als we niets deden tot onze Fluwelen Revolutie—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Veel mensen, de groei van één persoon</strong></span>\n<span class=\"para\">Ik was nog maar een kind toen de revolutie plaatsvond— we zeggen in het Tsjechisch het woord <em>převratný </em>voor een epochale tijd… Mijn kleine stad ontwikkelde zich met mij terwijl ik opgroeide, de bedrijfstorens rezen in het centrum samen met mijn lengte als kind… Ik was pas 12 en had geluk omdat we goede universiteitsprofessoren hadden die gedwongen waren om op de basisschool les te geven, ze waren nog steeds fatsoenlijk en toen de revolutie begon, namen ze studenten mee naar het Wenceslasplein, waar de mensen protesteerden voor vrijheid… Ik groeide op buiten Praag en als tiener die de middelbare school afstudeerde twee tot drie maanden na de revolutie, herinner ik me dat onze naoorlogse geschiedenis veranderde: we waren altijd verteld dat alleen de Russen ons bevrijd hadden, nu zeiden ze dat het ook de Amerikanen waren, plotseling waren de Amerikanen weer terug in onze geschiedenis…</span>\n<span class=\"para\">…In mijn middelbare school gingen we in staking na de algemene op 20<sup>ste</sup> november en in mijn anti-communistische familie waren we in extase, zoals mijn oma die paddenstoelen zocht riep: “Ik oogst ‘shrooms zoals de duivel de communisten maait!”… Op dat moment was ik 22 en het was alsof een sleutel plotseling omdraaide, dingen werden ontgrendeld en we werden vrijgelaten en het was geweldig, maar mensen wisten niet wat ze moesten doen of hoe ze moesten reageren… Voor een paar jaar, ik was nog geen 30, was het het Wilde Westen, de politie leunde achterover en zou niemand stoppen met iets te doen, terwijl ze de andere kant opkeken terwijl criminelen vrij rondliepen…</span>\n<span class=\"para\">…Ik merkte de Revolutie aanvankelijk bijna niet op, als jonge moeder was mijn eerste van mijn twee zonen al geboren en terwijl we onze boerderij begonnen, hielden we onze jongens bij mijn ouders, bouwden we ons bedrijf op mijn zwangerschapsverlof, ik had niet gepland voor een gezin of een boerderij maar met de revolutie had ik plotseling beide… Eerder had ik mijn vrouw verteld dat ik geen kinderen onder dit regime wilde opvoeden, niet gelovend dat het kon veranderen, toen na de revolutie was ik verantwoordelijk voor meer dan alleen mezelf, onze ouders en ook onze stad… Ik was al met pensioen en plotseling wilde niemand dat er een sigaret op de grond werd gegooid, onkruid groeide overal, om ons te schamen voor onze openbare toiletten maar we konden al onze gewoonten niet afschudden… Mijn grootvader dacht nooit dat hij het zou meemaken en stierf een paar jaar later maar vertelde ons: “Alles was donker en grijs 's nachts toen de winkels sloten en alles in slaap viel, laten we nu zien of je het anders kunt maken”... Ik zat op zijn knie maar levend en vrij geloofde dat mijn dorp, mijn stad, mijn stad en mijn land helder konden worden zoals de rest van de wereld—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Eruit en terugkomen</strong></span>\n<span class=\"para\">De wereld was plotseling voor ons open; in het verleden hadden we weinig gebruik voor paspoorten… Ik herinner me dat we om naar het buitenland te gaan onze identiteitskaarten en toestemming van zowel de politie als de veiligheidsdiensten nodig hadden, reizen was alleen voor de elite maar nu konden we gaan… Toen ik voor het eerst voet zette in Wenen, was het alsof ik een fantastische beest zag dat voorheen ondenkbaar was… Ik ging eruit en werkte in een pub in Elgin, Schotland… Ik werd een nanny in Oxford voor de manager van Radiohead en had nog nooit van deze beroemde band gehoord… Ik werd bijna gearresteerd terwijl ik probeerde een exotische geldautomaat te fotograferen… Ik kreeg een werk- en studievisum voor het Snowdonia National Park in Wales en ontmoette daar mijn man, terwijl we drie kinderen opvoeden tussen de Kelten, mensen die ik me nooit had kunnen voorstellen opgroeiend in Jižní Město, onze socialistische woonwijk—</span>\n<span class=\"para\">Ik begon kazen te importeren uit Nederland, Italië, Zwitserland en Frankrijk… Ik reisde als een Europese immigrant aan het begin van de 20e eeuw naar de Verenigde Staten en zag in het begin geen gebreken, het was zo groot en rijk... Ik droom nog steeds over mijn eerste keer in het buitenland en kan me mijn jeugd, mijn leven, zonder hen niet voorstellen hoewel het zo lang geleden is en steeds moeilijker te herinneren—</span>\n<span class=\"para\"><strong>De problemen van nieuwe vrijheid</strong></span>\n<span class=\"para\">Het was niet wat ik me had voorgesteld na de revolutie; officieel waren de communisten weg maar hielden nog steeds alles vast… Zelfs Havel was al snel teleurgesteld, hij zei dat democratie in de volle zin van het woord een horizon is die altijd ver weg is en slechts 20 procent van het land hem begreep in de Praagse cafés, niet de gewone mensen… Kijk hoe ze nu stemmen zelfs in de VS— we herhaalden vroeger de slogan van de revolutie “vrijheid is deelname aan de macht,” maar wie neemt er nu deel? We vroegen ons vroeger af hoe mensen vrijheid gebruiken, hoe gebruiken ze het nu?</span>\n<span class=\"para\">Vrijheid is nu voor velen gewoon om voor zichzelf te zorgen; om te bedriegen, te liegen en te stelen zoals voorheen op nieuwe manieren… Vanaf het begin beschuldigden mensen anderen van informant zijn en tijdens de <em>lustrace</em> (lustratie) na de revolutie werden ze als schuldig verondersteld, wie kende het verschil tussen krom en gewoon zoals de ene politieke partij van de andere nu… Degenen die macht willen, vinden altijd een manier… Vroeger stemden we af op geblokkeerde buitenlandse radiostations; nu luistert niemand… We konden de grenzen oversteken maar hadden nog steeds papieren nodig, we waren niet in de EU, niet in Schengen… Zelfs nu zien ze ons nog steeds en eerlijk gezegd kunnen we ons als tweede klas Europeanen gedragen, vrijheid lijkt te veel voor ons… Vrijheid is een drug die ons in de steek liet—</span>\n<span class=\"para\">De eerste smaak van nieuwe dingen na de revolutie was bedwelmend, maar mijn grootvader die alles had gezien, oorlog, invasie, bezetting, wist tegen Kerstmis 1989, hij zei wacht, het zou niet goed gaan… Niemand kon zich de economische problemen, de onzekerheid van werk en alles wat er nog meer was, de opsplitsing van Tsjechoslowakije na zo lang samen te zijn geweest, de scheiding zonder een referendum voorstellen… Wat kregen we? Verse leugens en smaad van de pers… Heftige concurrentie die de rijken en verbonden van de nieuw disenfranchised scheidde... Het lijkt het beste om terug te keren naar onze huisjes zoals na 1968 en de verpletterde Praagse Lente, het verleden was beter of in ieder geval gemakkelijker… Wie herinnert zich nog waarom we vrijheid wilden en doen we dat nog steeds?</span>\n<span class=\"para\"><strong>In één moment</strong></span>\n<span class=\"para\">We zijn meer geneigd als we proberen te herinneren, ons te herinneren dat we buurlanden, onze medevisegradstaten, zagen terugtrekken en verliezen wat ze binnen het geheugen van de levenden vochten… Probeer niet te vergeten wat we moesten doorstaan voor de Fluwelen Revolutie, wat we gedwongen werden te doen tegen onze wil… Russisch leren, ik kan de taal van deze valse “broeder” en ongewenste meester nog steeds niet spreken… In parades marcheren terwijl we leuzen scandeerden waarin we niet geloofden… Na het werk blijven voor verplichte cursussen over Marxistisch-Leninisme waar we sliepen en sommigen hun kranten openhielden zodat de leraar het kon zien… Alles wat we moesten zeggen, ondertekenen, deelnemen, eten, dragen en getuigen… Hoe schaars waren goederen en hoe zeldzaam waren heldere gewetens… Hoe geblokkeerd was alles, ontoegankelijk… Hoe we foto's van het Vaticaan zagen wetende dat we Rome nooit zouden zien, van rockmuziek hielden maar de Rolling Stones nooit zouden zien... Hoe we 's nachts niet in de bossen rond een vuur mochten zijn, aan de grens tien kilometer van de grens bemand door soldaten met geweren… Probeer dit nu niet te vergeten als ik vrij denk of spreek… Wanneer ik op vliegtuigen spring naar onbekende landen… Vergeet alles wat we niet konden doen, dat niet was toegestaan in ons socialistische paradijs—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Zou ik teruggaan? “Wie in angst leeft, is geen vrij mens”: een andere uitspraak van onze Fluwelen Revolutie… Onze revolutie met slechts één nacht van bloedvergieten dankzij de goedheid van mensen toen ze niet langer boos of versteend waren… Vergeet niet en herleef de mogelijkheden van vrijheid: … Om door te gaan met wat we waren in onze Eerste Republiek… Om opnieuw te leven waar we zijn, in het hart van Europa… Om kansen te grijpen om nieuwe dingen te doen... Om kansen te nemen om te ontwikkelen, te ervaren en te groeien… Om met frustraties om te gaan, dan om obstakels onder ogen te zien en te overwinnen… Om andere manieren van leven te proberen… En ondanks ons onofficiële nationale geloof van “het zal erger worden,” – te geloven dat dingen beter kunnen zijn voor de jongeren en de jongeren van hart… Van één moment in de Fluwelen Revolutie, 35 jaar geleden en snel voorbijgaand, toen vrijheid een rush, een golf, een sensatie, een atmosfeer was die je op straat kon inademen en als nieuwe schoenen kon passen, te denken dat we dit konden laten gebeuren… Plotseling capabel voelen… Weten en de herinnering aan die vluchtige, onherhaalbare vreugde bewaren. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> kwam voor het eerst naar Praag in wat toen Tsjechoslowakije was, net na de Fluwelen Revolutie in 1990. Een afgestudeerde van de Yale University en de University of Southern California, keerde hij terug naar Praag om scenario schrijven te onderwijzen aan studenten van vijf continenten aan de Prague Film School.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Jesteśmy pokoleniem, które potrafi porównywać”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, strażnik graniczny i policjant, urodzony w 1936 roku. \nCytowane w Miroslavie Vaněku i Pavlu Műcke,<em> Aksamitne rewolucje: Ustna historia czeskiego społeczeństwa</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>My i wolność</strong></span>\n<span class=\"para\">Poznaliśmy wolność po Aksamitnej Rewolucji, kiedy w końcu mogliśmy…Mówić, co mamy na myśli…W końcu wyrażać nasze myśli i serca…Obserwować Václava Havla, naszego nowego demokratycznie wybranego prezydenta, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">przemawiającego do Kongresu USA</a>, mówiącego, że my, Czesi i Słowacy, również mamy coś do dania, “Nasza wolność, niezależność i nasza nowo narodzona demokracja zostały zakupione za wielką cenę i nie poddamy się”…Przypomnieliśmy spadkobiercom tych, którzy pisali i wspierali konstytucję USA swoimi życiami o znaczeniu wolności—</span>\n<span class=\"para\">Nasze nowe wolności to były…Słuchanie wiadomości po czesku z kamienną twarzą…Modlenie się (chociaż jesteśmy głównie ateistami) do Boga bez bycia wyśmiewanym w klasie, wzywanym przed szefa lub uwięzionym…Otwieranie egzemplarza <em>Playboya</em>, przerażonym, ale mogącym go przeczytać…Powstrzymywanie tajnej policji przed szantażowaniem nas, informowaniem naszych małżonków o naszych romansach, chyba że szpiegowaliśmy dla nich…Nie schylanie głowy i nie bycie niespokojnym, świadomym przez cały czas tego, co myśleliśmy, mówiliśmy lub robiliśmy, za co byliśmy oskarżani lub na co byliśmy narażeni, nawet gdy nic nie robiliśmy, aż do naszej Aksamitnej Rewolucji—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Wielu ludzi, wzrost jednej osoby</strong></span>\n<span class=\"para\">Byłem tylko dzieckiem, gdy miała miejsce rewolucja—mówimy po czesku słowo <em>převratný </em>na czas epokowy…Moje małe miasteczko rozwijało się razem ze mną, gdy dorastałem, wieżowce biznesowe rosły w centrum razem z moim wzrostem jako dziecka…Miałem tylko 12 lat i miałem szczęście, ponieważ mieliśmy dobrych profesorów uniwersyteckich, którzy zostali zmuszeni do nauczania w szkole podstawowej, byli nadal przyzwoici i gdy zaczęła się rewolucja, zabrali uczniów na Plac Wacława, gdzie ludzie protestowali o wolność…Dorastałem pod Pragą i jako nastolatek kończący szkołę średnią dwa-trzy miesiące po rewolucji, pamiętam, że nasza powojenna historia się zmieniła: zawsze mówiono nam, że tylko Rosjanie nas wyzwolili, teraz mówili, że Amerykanie też, nagle Amerykanie wrócili do naszej historii…</span>\n<span class=\"para\">…W mojej szkole średniej strajkowaliśmy po ogólnokrajowym strajku 20 listopada, a w mojej antykomunistycznej rodzinie byliśmy w ekstazie, gdy moja babcia zbierająca grzyby wykrzyknęła: “Zbieram grzyby jak diabeł koszący komunistów!”…W tym czasie miałem 22 lata i to było jak nagłe przekręcenie klucza, rzeczy się odblokowały i zostaliśmy wypuszczeni, było wspaniale, ale ludzie nie wiedzieli, co robić ani jak reagować…Przez kilka lat, gdy nie miałem jeszcze 30 lat, to był Dziki Zachód, policja siedziała na piętach i nie powstrzymywała nikogo przed robieniem czegokolwiek, odwracając wzrok, gdy przestępcy biegali na wolności…</span>\n<span class=\"para\">…Prawie nie zauważyłem Rewolucji na początku, jako młoda matka, mój pierwszy z dwóch synów już się urodził, a gdy zaczęliśmy nasze gospodarstwo, trzymaliśmy naszych chłopców z moimi rodzicami, budowaliśmy nasz biznes na moim urlopie macierzyńskim, nie planowałem ani rodziny, ani farmy, ale z rewolucją nagle miałem obie…Wcześniej powiedziałem mojej żonie, że nie chcę wychowywać dzieci w tym reżimie, nie wierząc, że może się zmienić, a potem po rewolucji byłem odpowiedzialny za więcej niż tylko siebie, naszych rodziców i także nasze miasteczko…Już byłem na emeryturze i nagle nikt nie chciał, aby papieros został rzucony na ziemię, chwasty rosły wszędzie, wstydziliśmy się naszych publicznych toalet, ale nie mogliśmy się pozbyć wszystkich naszych nawyków…Mój dziadek nigdy nie myślał, że dożyje tego momentu i zmarł kilka lat później, ale powiedział nam: “Wszystko było ciemne i szare w nocy, gdy sklepy się zamykały i wszystko zapadało w sen, teraz zobaczmy, czy potraficie to zmienić”...Siedziałem na jego kolanach, ale żywy i wolny wierzyłem, że moja wieś, moje miasteczko, miasto i kraj mogą stać się jasne jak reszta świata—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Wyjście i powrót</strong></span>\n<span class=\"para\">Świat nagle stał się dla nas otwarty; w przeszłości mieliśmy mało użycia dla paszportów…Pamiętam, że aby wyjechać za granicę, potrzebowaliśmy naszych dowodów tożsamości i zgody zarówno od policji, jak i służb bezpieczeństwa, podróż była tylko dla elit, ale teraz mogliśmy jechać…Kiedy po raz pierwszy postawiłem stopę w Wiedniu, to było jak zobaczenie fantastycznego bestii, wcześniej niewyobrażalnego…Wyszedłem i pracowałem w pubie w Elgin w Szkocji…Zostałem nianią w Oksfordzie dla menedżera Radiohead i nigdy wcześniej nie słyszałem o tym sławnym zespole…Prawie zostałem aresztowany, próbując sfotografować egzotyczną maszynę bankomatową…Dostałem wizę do pracy i nauki w Parku Narodowym Snowdonia w Walii i poznałem tam mojego męża, wychowując troje dzieci wśród Celtów, ludzi, których nigdy nie wyobrażałem sobie dorastając w Jižním Měście, naszym socjalistycznym osiedlu—</span>\n<span class=\"para\">Zacząłem importować sery z Holandii, Włoch, Szwajcarii i Francji…Podróżowałem jak europejski imigrant na początku XX wieku do Stanów Zjednoczonych i na początku nie widziałem żadnych wad, było tak wielkie i bogate...Wciąż marzę o moim pierwszym wyjeździe za granicę i nie mogę sobie wyobrazić mojej młodości, mojego życia, bez nich, chociaż to było tak dawno temu i coraz trudniej to pamiętać—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Problemy nowej wolności</strong></span>\n<span class=\"para\">To nie było to, co sobie wyobrażałem po rewolucji; oficjalnie komuniści zniknęli, ale wciąż trzymali się wszystkiego…Nawet Havel wkrótce był rozczarowany, powiedział, że demokracja w pełnym tego słowa znaczeniu to horyzont zawsze odległy, a tylko 20 procent kraju go rozumiało w praskich kawiarniach, nie zwykli ludzie…Zobacz, jak teraz głosują, nawet w USA—kiedyś powtarzaliśmy hasło rewolucji “wolność to uczestnictwo w władzy”, ale kto teraz uczestniczy? Kiedyś pytaliśmy, jak ludzie korzystają z wolności, jak ją wykorzystują teraz?</span>\n<span class=\"para\">Wolność teraz dla wielu to tylko radzenie sobie dla siebie; oszukiwanie, kłamanie i kradzież jak wcześniej, w nowych sposobach…Od samego początku ludzie oskarżali innych o bycie informatorami, a podczas <em>lustrace</em> (lustracji) po rewolucji byli uważani za winnych, kto znał różnicę między krzywym a po prostu jednym z partii politycznych teraz…Ci, którzy chcą władzy, zawsze znajdą sposób…Kiedyś nasłuchiwaliśmy zablokowanych zagranicznych stacji radiowych; teraz nikt nie słucha…Mogliśmy przekraczać granice, ale wciąż potrzebowaliśmy papierów, nie byliśmy w UE, nie w Schengen…Nawet teraz wciąż nas widzą i szczerze mówiąc, możemy działać jak Europejczycy drugiej klasy, wolność wydaje się dla nas zbyt wiele…Wolność to narkotyk, który nas zawiódł—</span>\n<span class=\"para\">Pierwszy smak nowych rzeczy po rewolucji był odurzający, ale mój dziadek, który widział wszystko, wojnę, inwazję, okupację, wiedział do Bożego Narodzenia 1989 roku, powiedział, czekaj, to nie pójdzie dobrze…Nikt nie mógł sobie wyobrazić problemów gospodarczych, niepewności pracy i wszystkiego innego, rozpadu Czechosłowacji po tym, jak byliśmy razem tak długo, separacji bez referendum…Co dostaliśmy? Świeże kłamstwa i oszczerstwa prasy…Zacięta konkurencja dzieląca bogatych i powiązanych od nowo pozbawionych praw…Wydaje się, że najlepiej wrócić do naszych domków jak po 1968 roku i stłumionej Praskiej Wiośnie, przeszłość była lepsza, przynajmniej łatwiejsza…Kto pamięta, dlaczego w ogóle chcieliśmy wolności i czy my, jeszcze?</span>\n<span class=\"para\"><strong>W jednej chwili</strong></span>\n<span class=\"para\">Jesteśmy bardziej skłonni, gdy próbujemy pamiętać, przypominać sobie widząc sąsiednie kraje, nasze państwa V4, wycofujące się i tracące to, o co walczyły w pamięci żyjących…Spróbuj nie zapomnieć, co musieliśmy znosić przed Aksamitną Rewolucją, co byliśmy zmuszeni robić wbrew naszej woli…Uczyć się rosyjskiego, wciąż nie potrafię mówić w języku tego fałszywego “brata” i niechcianego pana…Brać udział w paradach, skandując hasła, w które nie wierzyliśmy…Zostawać po pracy na obowiązkowe kursy z marksizmu-leninizmu, gdzie spaliśmy, a niektórzy trzymali otwarte gazety, aby nauczyciel mógł zobaczyć…Wszystko, co musieliśmy powiedzieć, podpisać, dołączyć, zjeść, nosić i być świadkiem…Jak rzadkie były towary i jak rzadkie czyste sumienia…Jak wszystko było zablokowane, niedostępne…Jak widzieliśmy zdjęcia Watykanu, wiedząc, że nigdy nie zobaczymy Rzymu, kochając rockową muzykę, nigdy nie zobaczymy Rolling Stones…Jak nie pozwalano nam wchodzić do lasów w nocy przy ognisku, na granicy dziesięć kilometrów od granicy, strzeżonej przez żołnierzy z bronią…Spróbuj nie zapomnieć tego teraz, gdy myślę lub mówię swobodnie…Gdy skaczę na samoloty do nieznanych krajów…Pamiętaj wszystko, czego nie mogliśmy zrobić, co nie było dozwolone w naszym socjalistycznym raju—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Czy wróciłbym? “Kto żyje w strachu, nie jest wolnym człowiekiem”: inne powiedzenie naszej Aksamitnej Rewolucji…Nasza rewolucja z tylko jedną nocą krwi z powodu dobroci ludzi, gdy nie byli już wściekli ani sparaliżowani…Pamiętaj i ożywiaj możliwości wolności: …Kontynuować to, czym byliśmy w naszej Pierwszej Republice…Na nowo żyć tam, gdzie jesteśmy, w sercu Europy…Stawiać sobie możliwości robienia nowych rzeczy...Podejmować ryzyko, aby rozwijać się, doświadczać i rosnąć…Spotykać frustracje, a następnie stawić czoła i pokonać przeszkody…Próbować innych sposobów życia…I mimo naszej nieoficjalnej narodowej dewizy “będzie gorzej”, – wierzyć, że rzeczy mogą być lepsze dla młodych i młodych duchem…Z jednej chwili w Aksamitnej Rewolucji, 35 lat temu, gdy wolność była pędem, falą, doznaniem, atmosferą, którą można było wdychać na ulicach i przymierzać jak nowe buty, myśleć, że możemy to zrealizować…Czuć się nagle zdolnym…Wiedzieć i zachować pamięć o tej ulotnej, niepowtarzalnej radości. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> po raz pierwszy przyjechał do Pragi w tym, co wtedy było Czechosłowacją, tuż po Aksamitnej Rewolucji w 1990 roku. Absolwent Uniwersytetu Yale i Uniwersytetu Południowej Kalifornii, wrócił do Pragi, aby uczyć pisania scenariuszy studentów z pięciu kontynentów w Praskiej Szkole Filmowej.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Nós somos a geração que pode comparar”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, guarda de fronteira e policial, nascido em 1936. \nCitado em Miroslav Vaněk e Pavel Mücke,<em> Revoluções de Veludo: Uma História Oral da Sociedade Checa</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Nós e a liberdade</strong></span>\n<span class=\"para\">Conhecemos a liberdade após a Revolução de Veludo quando finalmente pudemos…Dizer o que estava em nossas mentes…Falar finalmente nossos pensamentos e corações…Assistir Václav Havel, nosso novo presidente democraticamente eleito, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">dirigir-se ao Congresso dos EUA</a>, dizendo que nós, tchecos e eslovacos, também temos algo a oferecer, “Nossa liberdade, independência e nossa democracia recém-nascida foram adquiridas a um alto custo e não as entregaremos”…Lembramos os herdeiros daqueles que escreveram e apoiaram a constituição dos EUA com suas vidas sobre os significados da liberdade—</span>\n<span class=\"para\">Nossas novas liberdades eram…Ouvir as notícias em tcheco com uma expressão séria…Orar (embora sejamos em sua maioria ateus) a Deus sem ser ridicularizado na aula, chamado na frente do nosso chefe ou preso…Abrir uma cópia da <em>Playboy</em> horrorizado, mas capaz de lê-la…Impedir a polícia secreta de nos chantagear, contando a nossos cônjuges sobre nossos casos, a menos que espiassemos para eles…Não abaixar a cabeça e ficar ansioso, consciente o tempo todo do que pensávamos, dizíamos ou fazíamos, éramos acusados ou submetidos mesmo quando não fazíamos nada até nossa Revolução de Veludo—</span>\n<span class=\"para\"><strong> Muitas pessoas, o crescimento de uma pessoa</strong></span>\n<span class=\"para\">Eu era apenas uma criança quando a revolução aconteceu—dizemos em tcheco a palavra <em>převratný </em>para um tempo que muda a época…Minha pequena cidade se desenvolveu comigo enquanto eu crescia, as torres comerciais surgiram no centro junto com minha altura como criança…Eu tinha apenas 12 anos e fui sortudo porque tivemos bons professores universitários que foram forçados a ensinar na escola primária, eles ainda eram decentes e quando a revolução começou, levaram os alunos à Praça Venceslau, onde as pessoas protestavam por liberdade…Eu cresci fora de Praga e, como adolescente, me formei no ensino fundamental dois ou três meses após a revolução, lembro que nossa história pós-guerra mudou: sempre nos disseram que apenas os russos nos libertaram, agora, disseram que os americanos também, de repente, os americanos estavam de volta em nossa história…</span>\n<span class=\"para\">…Na minha escola secundária, fizemos greve seguindo a greve geral de 20 de novembro e em minha família anticomunista estávamos extasiados, como minha avó caçando cogumelos exclamou: “Estou colhendo ‘shrooms como o diabo está cortando os comunistas!”…Na época eu tinha 22 anos e era como uma chave de repente girando, as coisas se destrancaram e fomos soltos e foi ótimo, mas as pessoas não sabiam o que fazer ou como reagir…Por alguns anos, eu ainda não tinha 30, era o Velho Oeste, a polícia ficou parada e não impediu ninguém de fazer nada, olhando para o outro lado enquanto os criminosos corriam livres…</span>\n<span class=\"para\">…Eu quase não percebi a Revolução no início, como uma jovem mãe, o primeiro dos meus dois filhos já havia nascido e, enquanto começávamos nossa fazenda, mantivemos nossos meninos com meus pais, construímos nosso negócio durante minha licença maternidade, eu não havia planejado nem uma família nem uma fazenda, mas com a revolução de repente tive ambos…Mais cedo eu havia dito à minha esposa que não queria criar filhos sob este regime, não acreditando que pudesse mudar, então, após a revolução, eu era responsável por mais do que apenas eu mesmo, nossos pais e também nossa cidade…Eu já estava aposentado e de repente ninguém queria um cigarro jogado no chão, ervas daninhas crescendo em todo lugar, ficar envergonhado com nossos banheiros públicos, mas não conseguíamos nos livrar de todos os nossos hábitos…Meu avô nunca pensou que viveria para ver isso e morreu alguns anos depois, mas nos disse: “Tudo era escuro e cinza à noite quando as lojas fechavam e tudo afundava no sono, agora vamos ver se vocês conseguem fazer diferente”...Eu estava em seu colo, mas vivo e livre acreditava que minha aldeia, minha cidade, cidade e país poderiam se tornar brilhantes como o resto do mundo—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Sair e voltar</strong></span>\n<span class=\"para\">O mundo estava de repente aberto para nós; no passado, tínhamos pouco uso para passaportes…Eu lembro que para ir ao exterior precisávamos de nossos cartões de identidade e permissão tanto da polícia quanto das forças de segurança, viajar era apenas para as elites, mas agora podíamos ir…Quando coloquei os pés em Viena pela primeira vez, foi como ver uma besta fantástica anteriormente inimaginável…Eu saí e trabalhei em um pub em Elgin, Escócia…Eu me tornei babá em Oxford para o gerente do Radiohead e nunca tinha ouvido falar dessa famosa banda…Eu quase fui preso tentando fotografar uma máquina de ATM exótica…Consegui um visto de trabalho-estudo para o Parque Nacional de Snowdonia no País de Gales e conheci meu marido lá, criando três filhos entre celtas, pessoas que nunca imaginei crescer em Jižní Město, nosso conjunto habitacional socialista—</span>\n<span class=\"para\">Comecei a importar queijos da Holanda, Itália, Suíça e França…Eu viajei como um imigrante europeu no início do século 20 para os Estados Unidos e não vi falhas no início, era tão grande e rico...Ainda sonho com minha primeira vez no exterior e não consigo imaginar minha juventude, minha vida, sem elas, embora tenha sido há tanto tempo e esteja se tornando mais difícil de lembrar—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Os problemas da nova liberdade</strong></span>\n<span class=\"para\">Não era o que eu imaginava após a revolução; oficialmente os comunistas haviam ido, mas ainda seguravam tudo…Até Havel logo ficou desapontado, ele disse que a democracia no pleno sentido da palavra é um horizonte sempre distante e apenas 20 por cento do país o entendia nos cafés de Praga, não as pessoas comuns…Veja como estão votando agora, mesmo nos EUA—costumávamos repetir o slogan da revolução “liberdade é participação no poder”, mas quem participa agora? Costumávamos perguntar como as pessoas usam a liberdade, como a usam agora?</span>\n<span class=\"para\">A liberdade agora para muitos é apenas se virar por si mesmos; enganar, mentir e roubar como antes de novas maneiras…Desde o início, as pessoas acusavam outras de serem informantes e durante a <em>lustrace</em> (lustracão) após a revolução eram presumidas culpadas, quem sabia a diferença entre corrupto e apenas como um partido político de outro agora…Aqueles que querem poder sempre encontram um jeito…Antes sintonizávamos estações de rádio estrangeiras bloqueadas; agora ninguém ouve…Podíamos cruzar as fronteiras, mas ainda precisávamos de documentos, não estávamos na UE, não no Schengen…Mesmo agora ainda nos veem e, francamente, podemos agir como europeus de segunda classe, a liberdade parece demais para nós…A liberdade é uma droga que nos decepcionou—</span>\n<span class=\"para\">O primeiro gosto de novas coisas após a revolução foi intoxicante, mas meu avô que viu tudo, guerra, invasão, ocupação, sabia até o Natal de 1989, ele disse para esperar, não iria bem…Ninguém poderia imaginar os problemas econômicos, a insegurança do trabalho e tudo mais, a separação da Tchecoslováquia depois de termos estado juntos tanto tempo, a separação sem um referendo…O que conseguimos? Novas mentiras e difamações da imprensa…Uma feroz competição dividindo os ricos e conectados dos recém-desfranchisados... Parece melhor voltar para nossas cabanas como após 1968 e a Primavera de Praga esmagada, o passado era melhor ou pelo menos mais fácil…Quem se lembra por que queríamos liberdade e ainda queremos, mais?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Em um momento</strong></span>\n<span class=\"para\">Estamos mais inclinados quando tentamos lembrar, recordar vendo países vizinhos, nossos colegas estados de Visegrad, recuando e perdendo o que lutaram por dentro da memória viva…Tente não esquecer o que fomos forçados a suportar antes da Revolução de Veludo, o que fomos compelidos a fazer contra nossa vontade…Aprender russo, ainda não consigo falar a língua desse falso “irmão” e mestre indesejado…Marchar em desfiles cantando slogans em que não acreditávamos…Ficar após o trabalho para cursos obrigatórios sobre Marxismo-Leninismo onde dormíamos e alguns seguravam seus jornais abertos para o professor ver…Tudo o que tínhamos que dizer, assinar, juntar, comer, vestir e testemunhar…Quão escassos eram os bens e quão raras eram as consciências claras…Quão bloqueado tudo estava, inacessível…Como víamos fotos do Vaticano sabendo que nunca veríamos Roma, amando rock music, nunca veríamos os Rolling Stones...Como não éramos permitidos nas florestas à noite ao redor de uma fogueira, na fronteira a dez quilômetros da fronteira, vigiada por soldados com armas…Tente não esquecer isso agora quando penso ou falo livremente…Quando salto em aviões para terras desconhecidas…Lembre-se de tudo o que não podíamos fazer, que não era permitido em nosso paraíso socialista—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Eu voltaria? “Quem vive com medo não é um ser humano livre”: outro ditado de nossa Revolução de Veludo…Nossa revolução com apenas uma noite de derramamento de sangue devido à bondade das pessoas quando não estavam mais zangadas ou petrificadas…Lembre-se e reviva as possibilidades de liberdade: …Continuar o que éramos em nossa Primeira República…Viver novamente onde estamos, no coração da Europa…Aproveitar oportunidades para fazer coisas novas...Aproveitar chances para desenvolver, experimentar e crescer…Encontrar frustrações, então enfrentar e superar obstáculos…Tentar outros modos de vida…E apesar de nosso credo nacional não oficial de “vai piorar”, – acreditar que as coisas podem ser melhores para os jovens e jovens de coração…De um momento na Revolução de Veludo, 35 anos e acelerando para trás, quando a liberdade era uma corrida, uma onda, uma sensação, uma atmosfera que você podia respirar nas ruas e experimentar como sapatos novos, pensar que poderíamos fazer isso acontecer…Sentir-se de repente capaz…Saber e manter a memória daquela alegria efêmera e irrepetível. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> veio pela primeira vez a Praga no que era então a Tchecoslováquia logo após a Revolução de Veludo em 1990. Formado pela Universidade de Yale e pela Universidade da Califórnia do Sul, ele retornou a Praga para ensinar roteiro a alunos de cinco continentes na Escola de Cinema de Praga.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Noi suntem generația care poate compara”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, gardian de frontieră și polițist, născut în 1936. \nCitat în Miroslav Vaněk și Pavel Mücke,<em> Revoluțiile Catifelei: O Istorie Orală a Societății Cehe</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Noi și libertatea</strong></span>\n<span class=\"para\">Am cunoscut libertatea după Revoluția Catifelei când am putut în sfârșit…Să spunem ce aveam pe suflet…Să ne exprimăm în sfârșit gândurile și inimile…Să-l vedem pe Václav Havel, noul nostru președinte ales democratic, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">adresându-se Congresului SUA</a>, spunând că noi cehii și slovacii avem de asemenea ceva de oferit, “Libertatea noastră, independența și democrația noastră nou-născută au fost cumpărate cu un mare cost și nu le vom ceda”…Le-am reamintit moștenitorilor celor care au scris și susținut constituția SUA cu viețile lor semnificațiile libertății—</span>\n<span class=\"para\">Noile noastre libertăți erau…Să ascultăm știrile în cehă cu o față impasibilă…Să ne rugăm (deși suntem în mare parte atei) lui Dumnezeu fără a fi ridiculizați în clasă, chemați în fața șefului nostru sau încarcerați…Să deschidem o copie a <em>Playboy</em> cu oroare dar capabili să o citim…Să oprim poliția secretă să ne șantajeze, spunându-le soțiilor noastre despre aventurile noastre decât dacă spionam pentru ei…Să nu ne plecăm capetele și să fim anxioși, conștienți în permanență de ceea ce gândeam, spuneam sau făceam, de ceea ce eram acuzați sau supuși chiar și atunci când nu făceam nimic până la Revoluția Catifelei—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Mulți oameni, creșterea unei singure persoane</strong></span>\n<span class=\"para\">Eram doar un copil când a avut loc revoluția—spunem în cehă cuvântul <em>převratný </em>pentru o perioadă de epocă…Micul meu oraș s-a dezvoltat odată cu mine pe măsură ce creșteam, turnurile de afaceri au crescut în centru împreună cu înălțimea mea ca și copil…Aveam doar 12 ani și eram norocos pentru că aveam profesori universitari buni care fuseseră forțați să predea la școala primară, erau încă decenți și când a început revoluția au dus studenții în Piața Wenceslas, unde oamenii protestau pentru libertate…Am crescut în afara Pragai și ca adolescent, absolvind școala generală două-trei luni după revoluție, îmi amintesc că istoria noastră postbelică s-a schimbat: ni s-a spus mereu că doar rușii ne-au eliberat, acum, spuneau că și americanii, dintr-o dată, americanii erau din nou în istoria noastră…</span>\n<span class=\"para\">…În liceul meu am intrat în grevă urmând greva generală din 20<sup>th</sup> noiembrie și în familia mea anti-comunistă eram extaziați, așa cum a exclamat bunica mea care culegea ciuperci, “Culeg ciuperci ca și cum diavolul ar cosi comuniștii!”…La acea vreme aveam 22 de ani și era ca și cum o cheie s-ar fi întors brusc, lucrurile s-au deblocat și am fost lăsați afară și a fost grozav, dar oamenii nu știau ce să facă sau cum să reacționeze…Timp de câțiva ani, nu aveam încă 30 de ani, era Vestul Sălbatic, poliția stătea pe călcâie și nu oprea pe nimeni să facă nimic, întorcându-se cu privirea în altă parte în timp ce criminalii alergau liberi…</span>\n<span class=\"para\">…Aproape că nu am observat Revoluția la început, ca o mamă tânără primul meu fiu era deja născut și pe măsură ce ne-am început ferma ne-am ținut băieții cu părinții mei, am construit afacerea noastră în timpul concediului de maternitate, nu planificasem nici o familie nici o fermă dar cu revoluția am avut brusc ambele…Mai devreme îi spusesei soției mele că nu vreau să cresc copii sub acest regim, necrezând că se poate schimba, apoi după revoluție eram responsabil pentru mai mult decât doar eu, părinții noștri și de asemenea orașul nostru…Eram deja pensionat și dintr-o dată nimeni nu voia o țigară aruncată pe jos, iarbă crescând peste tot, să ne fie rușine de toaletele noastre publice dar nu puteam scăpa de toate obiceiurile noastre…Bunicul meu nu a crezut că va trăi să o vadă și a murit câțiva ani mai târziu dar ne-a spus, “Totul era întunecat și gri noaptea când magazinele se închideau și totul se scufunda în somn, acum să vedem dacă puteți face diferit”...Eram pe genunchii lui dar viu și liber credeam că satul meu, orașul meu, orașul și țara mea ar putea deveni luminoase ca restul lumii—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Ieșind și întorcându-ne</strong></span>\n<span class=\"para\">Lumea era brusc deschisă pentru noi; în trecut aveam puțin folos de pașapoarte…Îmi amintesc că pentru a merge în străinătate aveam nevoie de cărțile noastre de identitate și permisiune de la poliție și forțele de securitate, călătoria era doar pentru elite dar acum puteam merge…Când am pășit prima dată în Viena, era ca și cum aș fi văzut o ființă fantastică anterior inimaginabilă…Am ieșit și am lucrat într-un pub în Elgin, Scoția…Am devenit bonă în Oxford pentru managerul Radiohead și nu auzisem niciodată de această trupă faimoasă…Am fost aproape arestată încercând să fotografiez un bancomat exotic…Am obținut o viză de muncă-studiu pentru Parcul Național Snowdonia din Țara Galilor și mi-am întâlnit acolo soțul, crescând trei copii printre celți, oameni pe care nu mi-am imaginat niciodată că voi crește în Jižní Město, ansamblul nostru de locuințe socialiste—</span>\n<span class=\"para\">Am început să import brânzeturi din Olanda, Italia, Elveția și Franța…Am călătorit ca un imigrant european la începutul secolului XX în Statele Unite și nu am văzut nici o defect la început, era atât de mare și bogat...Încă visez la prima mea ieșire în străinătate și nu pot imagina tinerețea mea, viața mea, fără ele deși a fost atât de mult timp și devine din ce în ce mai greu de amintit—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Problemele noii libertăți</strong></span>\n<span class=\"para\">Nu a fost ceea ce mi-am imaginat după revoluție; oficial comuniștii dispăruseră dar încă se țineau de tot…Chiar și Havel a fost în curând dezamăgit, a spus că democrația în sensul deplin al cuvântului este un orizont mereu îndepărtat și doar 20 la sută din țară l-au înțeles în cafenelele din Praga, nu oamenii obișnuiți…Uitați-vă cum votează acum chiar și în SUA—repetam sloganul revoluției “libertatea este participarea la putere,” dar cine participă acum? Obisnuiam să întrebăm cum folosesc oamenii libertatea, cum o folosesc acum?</span>\n<span class=\"para\">Libertatea acum pentru mulți este doar să se descurce singuri; să înșele, să mintă și să fure ca înainte în moduri noi…De la început oamenii îi acuzau pe alții că sunt informatori și în timpul <em>lustrace</em> (lustrării) după revoluție erau prezumați vinovați, cine știa diferența între corupți și doar ca un partid politic de altul acum…Cei care vor puterea găsesc întotdeauna o cale…Înainte ne conectam la stații de radio străine blocate; acum nimeni nu ascultă…Puteam traversa granițele dar aveam în continuare nevoie de acte, nu eram în UE, nu în Schengen…Chiar și acum ne văd și, sincer, putem acționa ca europeni de clasa a doua, libertatea pare prea mult pentru noi…Libertatea este o drogă care ne-a dezamăgit—</span>\n<span class=\"para\">Primul gust al lucrurilor noi după revoluție a fost intoxicant, dar bunicul meu care a văzut totul, război, invazie, ocupație, știa până la Crăciunul din 1989, a spus așteptați, nu va merge bine…Nimeni nu putea imagina problemele economice, insecuritatea locului de muncă și tot restul, destrămarea Cehoslovaciei după ce am fost împreună atât de mult timp, separarea fără un referendum…Ce am obținut? Minciuni proaspete și calomnii din partea presei…Concurență acerbă care împarte bogații și conectații de cei nou-discriminați... Se pare că cel mai bine ar fi să ne întoarcem la cabanele noastre ca după 1968 și Primăvara Praga zdrobită, trecutul era mai bun sau cel puțin mai ușor…Cine își amintește de ce am vrut chiar libertatea și mai facem asta, oare?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Într-un moment</strong></span>\n<span class=\"para\">Sunt mai înclinat când încerc să-mi amintesc, să-mi reamintesc văzând țările vecine, statele noastre Visegrad, retrăgându-se și pierzând ceea ce au luptat pentru în memoria vie…Încercați să nu uitați ce am fost forțați să îndurăm înainte de Revoluția Catifelei, ce am fost obligați să facem împotriva voinței noastre…Să învățăm rusă, încă nu pot vorbi limba acestui “frate” fals și stăpân nedorit…Să mărșăluim în parade scandând sloganuri în care nu credeam…Să rămânem după muncă pentru cursuri obligatorii de marxism-leninism unde dormeam și unii își țineau ziarele deschise pentru ca profesorul să le vadă…Tot ce trebuia să spunem, să semnăm, să ne alăturăm, să mâncăm, să purtăm și să asistăm…Cât de rare erau bunurile și cât de rare erau conștiințele clare…Cât de blocate erau toate, inaccesibile…Cum vedeam imagini ale Vaticanului știind că nu vom vedea niciodată Roma, iubind muzica rock dar neavând ocazia să vedem Rolling Stones...Cum nu eram lăsați în păduri noaptea în jurul unui foc, la frontieră la zece kilometri de graniță păzită de soldați cu arme…Încercați să nu uitați asta acum când gândesc sau vorbesc liber…Când sar pe avioane spre țări necunoscute…Amintiți-vă tot ce nu am putut face, ce nu era permis în paradisul nostru socialist—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Voi merge înapoi? “Cine trăiește în frică nu este un om liber”: un alt proverb al Revoluției noastre Catifelate…Revoluția noastră cu doar o noapte de vărsare de sânge datorită bunătății oamenilor când nu mai erau furioși sau îngroziți…Amintiți-vă și revigorați posibilitățile libertății: …Să continuăm ceea ce am fost în Prima Noastră Republică…Să trăim din nou unde suntem, în inima Europei…Să ne asumăm oportunități de a face lucruri noi...Să ne asumăm riscuri pentru a ne dezvolta, a experimenta și a crește…Să ne întâlnim cu frustrări, apoi să ne confruntăm și să depășim obstacolele…Să încercăm alte moduri de viață…Și în ciuda credinței noastre naționale neoficiale de “va fi mai rău,” – să credem că lucrurile pot fi mai bune pentru tineri și tinerii cu suflet tânăr…Dintr-un moment în Revoluția Catifelată, acum 35 de ani și accelerând, când libertatea era o freamăt, o val, o senzație, o atmosferă pe care o puteai respira pe străzi și încerca ca pe o pereche de pantofi noi, să ne gândim că am putea face asta să se întâmple…Să ne simțim brusc capabili…Să știm și să păstrăm amintirea acelei bucurii efemere, unice. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> a venit prima dată la Praga în ceea ce era atunci Cehoslovacia imediat după Revoluția Catifelei în 1990. Absolvent al Universității Yale și al Universității din California de Sud, s-a întors la Praga pentru a preda scenaristică studenților din cinci continente la Școala de Film din Praga.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Sme generácia, ktorá môže porovnávať”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, pohraničiar a policajt, narodený 1936. \nCitované v Miroslavovi Vaněkovi a Pavlovi Mücke,<em> Sametové revolúcie: Ústna história českej spoločnosti</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>My a sloboda</strong></span>\n<span class=\"para\">Slobodu sme spoznali po Sametovej revolúcii, keď sme konečne mohli…Povedať, čo máme na srdci…Hovoriť konečne naše myšlienky a srdcia…Sledovať Václava Havla, nášho nového demokraticky zvoleného prezidenta, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">ako sa obracia na Kongres USA</a>, hovorí, že my Česi a Slováci máme tiež niečo, čo môžeme dať, “Naša sloboda, nezávislosť a naša novonarodená demokracia boli zakúpené za veľkú cenu a nebudeme ich vzdať”…Pripomenuli sme dedičom tých, ktorí písali a podporovali ústavu USA svojimi životmi významy slobody—</span>\n<span class=\"para\">Naše nové slobody boli…Počúvať správy v češtine s vážnou tvárou…Modliť sa (aj keď sme väčšinou ateisti) k Bohu bez toho, aby sme boli v triede posmeškovaní, predvolaní pred našich šéfov alebo uväznení…Otvoriť kópiu <em>Playboy</em>, ohromený, ale schopný ju čítať…Zastaviť tajnú políciu, aby nás vydierala, hovorila našim manželom o našich aférach, pokiaľ sme pre nich nešpehovali…Nehádzať hlavy dolu a byť úzkostliví, vedomí si neustále toho, čo sme si mysleli, povedali alebo urobili, za čo sme boli obviňovaní alebo čelili, aj keď sme nerobili nič až do našej Sametovej revolúcie—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Veľa ľudí, rast jedného človeka</strong></span>\n<span class=\"para\">Bol som len dieťa, keď sa revolúcia stala—hovoríme v češtine slovo <em>převratný </em>pre epochálny čas…Môj malý mestský sa vyvíjal so mnou, keď som rástol, obchodné veže sa zdvihli v centre spolu s mojou výškou ako dieťa…Mal som len 12 a mal šťastie, pretože sme mali dobrých univerzitných profesorov, ktorí boli nútení učiť na základnej škole, boli stále slušní a keď revolúcia začala, brali študentov na Václavské námestie, kde ľudia protestovali za slobodu…Rástol som mimo Prahy a ako tínedžer, ktorý absolvoval základnú školu dva-tri mesiace po revolúcii, si pamätám, že naša povojnová história sa zmenila: vždy nám hovorili, že nás oslobodili len Rusi, teraz hovorili, že to boli aj Američania, zrazu, Američania sa vrátili do našej histórie…</span>\n<span class=\"para\">…Na mojej strednej škole sme štrajkovali po generálnom štrajku 20. novembra a v mojej antikomunistickej rodine sme boli nadšení, ako moja babička, ktorá zbierala huby, vykrikovala: “Zbieram ‘húb ako diabol kosí komunistov!”…V tom čase som mal 22 a bolo to ako kľúč, ktorý sa zrazu otáčal, veci sa odomkli a my sme boli prepustení a bolo to skvelé, ale ľudia nevedeli, čo robiť alebo ako reagovať…Po niekoľkých rokoch, keď som ešte nemal 30, to bolo ako Divoký západ, polícia si len tak sedela a nedovolila nikomu robiť nič, pozerajúc sa na druhú stranu, zatiaľ čo zločinci sa voľne pohybovali…</span>\n<span class=\"para\">…Takmer som si na revolúciu na začiatku ani nevšimol, ako mladá matka sa mi už narodil prvý z mojich dvoch synov a keď sme začali našu farmu, nechali sme našich chlapcov s mojimi rodičmi, budovali sme našu firmu na mojej materskej dovolenke, neplánoval som ani rodinu, ani farmu, ale s revolúciou som zrazu mal oboje…Skôr som povedal svojej manželke, že nechcem vychovávať deti pod týmto režimom, neveriac, že by sa to mohlo zmeniť, potom po revolúcii som bol zodpovedný za viac než len seba, našich rodičov a aj naše mesto…Už som bol na dôchodku a zrazu nikto nechcel, aby sa cigareta hádzala na zem, burina rástla všade, aby sme sa hanbili za naše verejné toalety, ale nemohli sme sa zbaviť všetkých našich zvyklostí…Môj dedko nikdy nemyslel, že by sa dožil toho a zomrel o niekoľko rokov neskôr, ale povedal nám: “Všetko bolo tmavé a šedé v noci, keď sa obchody zatvorili a všetko sa ponorilo do spánku, teraz uvidíme, či to dokážete zmeniť”...Bol som na jeho kolene, ale nažive a slobodný som veril, že moja dedina, moje mesto, mesto a krajina môžu byť jasné ako zvyšok sveta—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Odchod a návrat</strong></span>\n<span class=\"para\">Svět sa nám zrazu otvoril; v minulosti sme mali malú potrebu na pasy…Pamätám si, že na to, aby sme mohli ísť do zahraničia, sme potrebovali naše občianske preukazy a povolenie od polície a bezpečnostných síl, cestovanie bolo len pre elity, ale teraz sme mohli ísť…Keď som prvýkrát vkročil do Viedne, bolo to ako vidieť fantastickú beštiu, ktorú si predtým nevedel predstaviť…Vystúpil som a pracoval v krčme v Elgine, Škótsko…Stal som sa opatrovateľkou v Oxforde pre manažéra Radiohead a nikdy som o tejto slávnej kapele ani nepočul…Takmer som bol zatknutý, keď som sa pokúsil odfotiť exotický bankomat…Dostal som vízum na prácu a štúdium v Národnom parku Snowdonia vo Walese a stretol som tam svojho manžela, vychovávajúc tri deti medzi Keltmi, ľuďmi, ktorých som si nikdy nepredstavoval, že vyrastiem v Jižnom Meste, našej socialistickej bytovke—</span>\n<span class=\"para\">Začal som dovážať syry z Holandska, Talianska, Švajčiarska a Francúzska…Cestoval som ako európsky imigrant na začiatku 20. storočia do Spojených štátov a na prvý pohľad som nevidel žiadne nedostatky, bolo to také veľké a bohaté...Stále snívam o svojom prvom výlete do zahraničia a neviem si predstaviť svoje mladosť, svoj život, bez nich, aj keď to bolo tak dávno a čoraz ťažšie si to pamätať—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Problémy novej slobody</strong></span>\n<span class=\"para\">Nešlo to, čo som si predstavoval po revolúcii; oficiálne komunisti zmizli, ale stále sa držali všetkého…Aj Havel bol čoskoro sklamaný, povedal, že demokracia v plnom zmysle slova je horizont, ktorý je vždy vzdialený a len 20 percent krajiny mu rozumelo v pražských kaviarňach, nie obyčajným ľuďom…Pozrite sa, ako teraz hlasujú, aj v USA—opakovali sme slogan revolúcie “sloboda je účasť na moci,” ale kto teraz participuje? Pýtali sme sa, ako ľudia využívajú slobodu, ako ju využívajú teraz?</span>\n<span class=\"para\">Sloboda teraz pre mnohých je len to, aby si poradili sami; podvádzať, klamať a kradnúť ako predtým novými spôsobmi…Od začiatku ľudia obviňovali iných z toho, že sú informátori a počas <em>lustrace</em> (lustrácia) po revolúcii boli považovaní za vinných, kto vedel rozdiel medzi skresleným a len jednou politickou stranou od druhej teraz…Tí, ktorí chcú moc, vždy nájdu spôsob…Predtým sme ladili na rušené zahraničné rádiové stanice; teraz nikto nepočúva…Mohli sme prekročiť hranice, ale stále sme potrebovali papiere, neboli sme v EÚ, nie v Schengene…Ešte aj teraz nás stále vidia a úprimne môžeme pôsobiť ako druhotriedni Európania, sloboda sa zdá byť pre nás príliš veľa…Sloboda je droga, ktorá nás sklamala—</span>\n<span class=\"para\">Prvá chuť nových vecí po revolúcii bola opojná, ale môj dedko, ktorý videl všetko, vojnu, inváziu, okupáciu, vedel do Vianoc 1989, povedal, počkajte, nebude to dobré…Nikto si nemohol predstaviť ekonomické problémy, neistotu práce a všetko ostatné, rozpad Československa po tom, čo sme boli spolu tak dlho, rozdelenie bez referenda…Čo sme dostali? Čerstvé lži a ohováranie tlače…Intenzívna konkurencia rozdeľujúca bohatých a prepojených od nových odcudzených... Zdá sa, že je najlepšie vrátiť sa k našim chalupám ako po roku 1968 a potlačenom pražskom jari, minulosť bola lepšia alebo aspoň jednoduchšia…Kto si pamätá, prečo sme vôbec chceli slobodu a či to ešte robíme?</span>\n<span class=\"para\"><strong>V jednom momente</strong></span>\n<span class=\"para\">Sme viac naklonení, keď sa snažíme pamätať, spomínať na susedné krajiny, naše krajiny V4, ktoré ustupujú a strácajú to, za čo bojovali v živej pamäti…Snažte sa nezabudnúť, čo sme museli znášať pred Sametovou revolúciou, čo sme boli nútení robiť proti našej vôli…Učiť sa ruštinu, stále neviem hovoriť jazyk tohto falošného “brata” a nechceného pána…Zúčastniť sa na parádach, kričať slogany, ktorým sme neverili…Zostať po práci na povinných kurzoch o marxizme-leninizme, kde sme spali a niektorí držali otvorené noviny, aby ich učiteľ videl…Všetko, čo sme museli povedať, podpísať, pripojiť sa, jesť, nosiť a svedčiť…Ako vzácne boli tovar a ako zriedkavé jasné svedomia…Ako bolo všetko zablokované, neprístupné…Ako sme videli obrázky Vatikánu, vedeli sme, že nikdy neuvidíme Rím, milovali sme rockovú hudbu, nikdy neuvidíme Rolling Stones...Ako sme nemohli ísť do lesov v noci okolo ohňa, na hranici desať kilometrov od hranice, strážené vojakmi s puškami…Snažte sa na to teraz nezabudnúť, keď myslím alebo hovorím slobodne…Keď skáčem na lietadlá do neznámych krajín…Pamätajte na všetko, čo sme nemohli robiť, čo nebolo povolené v našom socialistickom raji—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Vrátil by som sa? “Kto žije v strachu, nie je slobodný človek”: ďalšie príslovie našej Sametovej revolúcie…Naša revolúcia mala len jednu noc krviprelievania vďaka dobrote ľudí, keď už neboli nahnevaní alebo skamenení…Pamätajte a oživte možnosti slobody: …Pokračovať v tom, čím sme boli v našej Prvej republike…Znova žiť tam, kde sme, v srdci Európy…Využiť príležitosti robiť veci nové...Vziať si šance na rozvoj, skúsenosti a rast…Stretnúť sa s frustráciami, potom čeliť a prekonať prekážky…Skúsiť iné spôsoby života…A napriek našej neoficiálnej národnej viere “bude horšie,” – veriť, že veci môžu byť lepšie pre mladých a mladých v srdci…Z jedného momentu v Sametovej revolúcii, 35 rokov a zrýchľujúcich sa pred rokmi, keď sloboda bola nával, vlna, pocit, atmosféra, ktorú ste mohli dýchať na uliciach a skúšať ako nové topánky, myslieť, že by sme to mohli dosiahnuť…Cítiť sa zrazu schopný…Poznať a uchovať si pamäť tej prchavej, neopakovateľnej radosti. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> prvýkrát prišiel do Prahy v tom, čo bolo vtedy Československo, tesne po Sametovej revolúcii v roku 1990. Absolvent Yale University a University of Southern California, sa vrátil do Prahy, aby učil scenáristiku študentov z piatich kontinentov na Pražskej filmovej škole.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Vi är den generation som kan jämföra”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, gränsvakt och polis, född 1936. \nCiterad i Miroslav Vaněk och Pavel Mücke,<em> Sammetrevolutioner: En muntlig historia om det tjeckiska samhället</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Vi och friheten</strong></span>\n<span class=\"para\">Vi kände frihet efter Sammetrevolutionen när vi äntligen kunde…Säga vad som låg oss på hjärtat…Tala ut våra tankar och känslor…Se Václav Havel, vår nyvalda demokratiskt valda president, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">tala till den amerikanska kongressen</a>, och säga att vi tjecker och slovaker också har något att ge, “Vår frihet, oberoende och vår nyfödda demokrati har köpts till stort pris och vi ska inte överge dem”…Vi påminde arvingarna till dem som skrev och stödde den amerikanska konstitutionen med sina liv om betydelsen av frihet—</span>\n<span class=\"para\">Våra nya friheter var…Att lyssna på nyheterna på tjeckiska med ett rakt ansikte…Att be (även om vi mestadels är ateister) till Gud utan att bli hånade i klassen, kallade framför vår chef eller fängslade…Att öppna en kopia av <em>Playboy</em> chockad men kunna läsa den…Att stoppa säkerhetspolisen från att utpressa oss, berätta för våra makar om våra affärer om vi inte spionerade för dem…Att inte böja våra huvuden och vara oroliga, medvetna hela tiden om vad vi tänkte, sa eller gjorde, blev anklagade för eller utsatta för även när vi inte gjorde något fram till vår Sammetrevolution—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Många människor, en persons tillväxt</strong></span>\n<span class=\"para\">Jag var bara ett barn när revolutionen hände—vi säger på tjeckiska ordet <em>převratný </em>för en epokgörande tid…Min lilla stad utvecklades med mig när jag växte upp, affärshusen reste sig i centrum tillsammans med min höjd som barn…Jag var bara 12 och lycklig för vi hade bra universitetsprofessorer som tvingades undervisa i grundskolan, de var fortfarande anständiga och när revolutionen började tog de studenter till Wenceslas-torget, där folket protesterade för frihet…Jag växte upp utanför Prag och som tonåring som tog examen från grundskolan två-tre månader efter revolutionen, minns jag att vår efterkrigshistoria förändrades: vi hade alltid fått höra att det bara var ryssarna som befriade oss, nu sa de att det också var amerikanerna, plötsligt var amerikanerna tillbaka i vår historia…</span>\n<span class=\"para\">…I min gymnasieskola gick vi i strejk efter den allmänna den 20<sup>e</sup> november och i min antikommunistiska familj var vi extatiska, som min mormor som plockade svamp utropade, “Jag skördar svampar som djävulen slår ner kommunisterna!”…Vid den tiden var jag 22 och det var som en nyckel som plötsligt vände, saker låstes upp och vi släpptes ut och det var fantastiskt men folk visste inte vad de skulle göra eller hur de skulle reagera…I några år var jag inte ens 30, det var den vilda västern, polisen satt tillbaka på sina hälar och stoppade ingen från att göra något, såg bort när brottslingar sprang fria…</span>\n<span class=\"para\">…Jag märkte nästan inte revolutionen till en början, som ung mor var den första av mina två söner redan född och när vi började vår gård höll vi våra pojkar med mina föräldrar, byggde vårt företag på min föräldraledighet, jag hade inte planerat för varken familj eller gård men med revolutionen plötsligt hade jag båda…Tidigare hade jag sagt till min fru att jag inte ville uppfostra barn under detta regim, utan att tro att det kunde förändras, sedan efter revolutionen var jag ansvarig för mer än bara mig själv, våra föräldrar och även vår stad…Jag var redan pensionerad och plötsligt ville ingen ha en cigarett kastad på marken, ogräs växte överallt, att skämmas över våra offentliga toaletter men vi kunde inte skaka av oss alla våra vanor…Min farfar trodde aldrig att han skulle få se det och dog några år senare men sa till oss, “Allt var mörkt och grått på natten när affärerna stängde och allt sjönk ner i sömn, nu får vi se om ni kan göra det annorlunda”...Jag var på hans knä men levande och fri trodde att min by, min stad, stad och land kunde bli ljusa som resten av världen—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Att komma ut och komma tillbaka</strong></span>\n<span class=\"para\">Världen var plötsligt öppen för oss; tidigare hade vi lite nytta av pass…Jag minns att för att åka utomlands behövde vi våra identitetskort och tillstånd från både polisen och säkerhetsstyrkorna, resande var bara för eliten men nu kunde vi åka…När jag först satte foten i Wien, var det som att se ett fantastiskt odjur som tidigare var ofattbart…Jag kom ut och arbetade på en pub i Elgin, Skottland…Jag blev barnflicka i Oxford till chefen för Radiohead och hade aldrig ens hört talas om detta berömda band…Jag höll på att bli arresterad när jag försökte fotografera en exotisk bankomat…Jag fick ett arbetsstudievisum till Snowdonia National Park i Wales och träffade min man där, uppfostrade tre barn bland kelterna, människor jag aldrig föreställt mig växa upp i Jižní Město, vårt socialistiska bostadsområde—</span>\n<span class=\"para\">Jag började importera ostar från Nederländerna, Italien, Schweiz och Frankrike…Jag reste som en europeisk immigrant i början av 1900-talet till USA och såg inga brister till en början, det var så stort och rikt...Jag drömmer fortfarande om min första gång utomlands och kan inte föreställa mig min ungdom, mitt liv, utan dem även om det var så länge sedan och blir svårare att minnas—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Problemen med ny frihet</strong></span>\n<span class=\"para\">Det var inte vad jag föreställt mig efter revolutionen; officiellt var kommunisterna borta men höll fortfarande fast vid allt…Även Havel blev snart besviken, han sa att demokrati i full mening av ordet är en horisont som alltid är avlägsen och bara 20 procent av landet förstod honom i Prags kaféer, inte de vanliga folken…Titta hur de röstar nu även i USA—vi brukade upprepa revolutionens slogan “frihet är deltagande i makten,” men vem deltar nu? Vi brukade fråga hur folk använder frihet, hur använder de den nu?</span>\n<span class=\"para\">Frihet nu för många är bara att klara sig själva; att fuska, ljuga och stjäla som förr på nya sätt…Från början anklagade folk andra för att vara informanter och under <em>lustrace</em> (lustration) efter revolutionen var de presumtivt skyldiga, vem visste skillnaden mellan krokiga och bara som ett politiskt parti från ett annat nu…De som vill ha makt hittar alltid ett sätt…Tidigare stämde vi in på blockerade utländska radiostationer; nu lyssnar ingen…Vi kunde korsa gränserna men behövde fortfarande papper, vi var inte i EU, inte i Schengen…Även nu ser de fortfarande oss och ärligt talat kan vi agera som andra klassens européer, frihet verkar vara för mycket för oss…Frihet är ett droger som svek oss—</span>\n<span class=\"para\">Den första smaken av nya saker efter revolutionen var berusande, men min farfar som hade sett allt, krig, invasion, ockupation, visste vid jul 1989, han sa vänta, det skulle inte gå bra…Ingen kunde föreställa sig de ekonomiska problemen, osäkerheten i arbetet och allt annat, uppdelningen av Tjeckoslovakien efter att vi hade varit tillsammans så länge, separationen utan folkomröstning…Vad fick vi? Färska lögner och smutskastning av pressen…Hård konkurrens som delade de rika och anslutna från de nyavskurna... Det verkar bäst att återvända till våra stugor som efter 1968 och den krossade Pragvåren, det förflutna var bättre eller åtminstone lättare…Vem minns varför vi ens ville ha frihet och gör vi det, längre?</span>\n<span class=\"para\"><strong>I ett ögonblick</strong></span>\n<span class=\"para\">Vi är mer benägna när vi försöker minnas, återkalla att se grannländer, våra medlemmar i Visegrad, dra sig tillbaka och förlora vad de kämpade för inom minnesvärd tid…Försök att inte glömma vad vi tvingades uthärda före Sammetrevolutionen, vad vi tvingades göra mot vår vilja…Att lära oss ryska, jag kan fortfarande inte tala språket hos denna falska “bror” och oönskade herre…Att marschera i parader och ropa slogans vi inte trodde på…Att stanna kvar efter arbetet för obligatoriska kurser i marxism-leninism där vi sov och några höll upp sina tidningar för läraren att se…Allt vi hade att säga, skriva under, gå med, äta, bära och bevittna…Hur sällsynta var varor och hur sällsynta klara samveten…Hur blockerad allt var, otillgängligt…Hur vi såg bilder av Vatikanen och visste att vi aldrig skulle se Rom, älskade rockmusik men aldrig se Rolling Stones...Hur vi inte fick gå in i skogarna på natten runt en eld, vid gränsen tio kilometer från gränsen bemannad av soldater med vapen…Försök att inte glömma detta nu när jag tänker eller talar fritt…När jag hoppar på flygplan till okända länder…Kom ihåg allt vi inte kunde göra, som inte var tillåtet i vårt socialistiska paradis—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Skulle jag gå tillbaka? “Den som lever i rädsla är inte en fri människa”: ett annat ordspråk från vår Sammetrevolution…Vår revolution med bara en natt av blodutgjutelse på grund av människors godhet när de inte längre var arga eller förstenade…Kom ihåg och återuppliva möjligheterna till frihet: …Att fortsätta vad vi var i vår Första Republik…Att leva igen där vi är, i hjärtat av Europa…Att ta chansen att göra saker nya...Att ta chanser att utvecklas, uppleva och växa…Att möta frustrationer, sedan att möta och övervinna hinder…Att prova andra livsstilar…Och trots vår inofficiella nationella tro på “det kommer att bli värre,” – att tro att saker kan bli bättre för de unga och unga i hjärtat…Från ett ögonblick i Sammetrevolutionen, 35 år sedan och som rusade fram, när frihet var en rusning, en våg, en känsla, en atmosfär som du kunde andas in på gatorna och prova som nya skor, att tänka att vi kunde få detta att hända…Att plötsligt känna oss kapabla…Att veta och behålla minnet av den flyktiga, oåterkalleliga glädjen. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> kom först till Prag i det som då var Tjeckoslovakien strax efter Sammetrevolutionen 1990. En examen från Yale University och University of Southern California, han återvände till Prag för att undervisa i manusförfattande för studenter från fem kontinenter vid Prag Film School.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"<span class=\"para\"><span><strong> “</strong></span><strong><em>Biz karşılaştırma yapabilen nesiliz”</em></strong></span>\n<span class=\"para\">Josef Cepek, sınır bekçisi ve polis, 1936 doğumlu. \nMiroslav Vaněk ve Pavel Mücke'den alıntı, <em>Kadife Devrimler: Çek Toplumunun Sözlü Tarihi</em></span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\"><strong>Biz ve özgürlük</strong></span>\n<span class=\"para\">Kadife Devriminden sonra özgürlüğü tanıdık, nihayet…Aklımızdakileri söyleyebildik…Sonunda düşüncelerimizi ve kalplerimizi ifade edebildik…Yeni demokratik olarak seçilen başkanımız Václav Havel'in <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">ABD Kongresi'ne hitap ettiğini</a> izledik, biz Çekler ve Slovakların da verecek bir şeyimiz olduğunu söyleyerek, “Özgürlüğümüz, bağımsızlığımız ve yeni doğmuş demokrasimiz büyük bir bedelle satın alındı ve bunları teslim etmeyeceğiz”…Özgürlüğün anlamlarını yazan ve destekleyenlerin mirasçılarını hatırlattık—</span>\n<span class=\"para\">Yeni özgürlüklerimiz şunlardı…Czechçe haberleri ciddi bir yüz ifadesiyle dinlemek…Tanrıya dua etmek (her ne kadar çoğunlukla ateist olsak da) sınıfta alay edilmeden, patronumuzun önüne çağrılmadan veya hapse girmeden…<em>Playboy</em> dergisinin bir kopyasını açmak, dehşete kapılmak ama okuyabilmek…Bize şantaj yapan gizli polisin, eğer onlara casusluk yapmazsak, eşlerimize ilişkilerimizi anlatmasını engellemek…Başımızı eğmemek ve endişelenmemek, ne düşündüğümüzü, ne söylediğimizi veya ne yaptığımızı, suçlandığımızı veya hiçbir şey yapmadığımızda bile, Kadife Devrimimize kadar her zaman bilinçli olmak—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Birçok insan, bir kişinin büyümesi</strong></span>\n<span class=\"para\">Devrim olduğunda ben sadece bir çocuktum—Çekçe'de <em>převratný</em> kelimesini devrim niteliğindeki bir zaman için kullanıyoruz…Küçük kasabam benimle birlikte gelişti, iş kuleleri merkezde benim çocukluğumda yükseldi…Ben sadece 12 yaşındaydım ve şanslıydım çünkü iyi üniversite profesörlerimiz vardı, ilkokulda öğretmenlik yapmaya zorlanmışlardı, hala onurluydular ve devrim başladığında öğrencileri Wenceslas Meydanı'na götürdüler, orada insanlar özgürlük için protesto ediyordu…Ben Prag dışında büyüdüm ve devrimden iki-üç ay sonra ortaokulu bitiren bir genç olarak, savaş sonrası tarihimizin değiştiğini hatırlıyorum: her zaman sadece Rusların bizi kurtardığını söylerdik, şimdi Amerikalıların da kurtardığını söylediler, aniden Amerikalılar tarihimizde geri döndü…</span>\n<span class=\"para\">…Lise yıllarımda 20 Kasım'daki genel grevden sonra grev yaptık ve anti-komünist ailemde coşkuluyduk, büyükannem mantar avlarken “Şeytan komünistleri biçerken mantar topluyorum!” diye haykırdı…O zaman 22 yaşındaydım ve bir anahtarın aniden döndüğü gibi, her şey kilitlenmişti ve dışarı çıkmamıza izin verildi, harikaydı ama insanlar ne yapacaklarını veya nasıl tepki vereceklerini bilmiyorlardı…Birkaç yıl boyunca 30 yaşına girmemiştim, Vahşi Batı gibiydi, polis geri yaslanmıştı ve kimsenin bir şey yapmasına engel olmuyordu, suçlular serbestçe dolaşıyordu…</span>\n<span class=\"para\">…Başlangıçta Devrimi neredeyse fark etmedim, genç bir anne olarak iki oğlumdan ilki doğmuştu ve çiftliğimizi kurarken çocuklarımızı ailemle birlikte tutuyorduk, işimizi doğum iznimde inşa ettim, ne aile ne de çiftlik planlamamıştım ama devrimle aniden her ikisine de sahip oldum…Daha önce eşime bu rejim altında çocuk yetiştirmek istemediğimi, değişeceğine inanmadığımı söylemiştim, sonra devrimden sonra kendimden daha fazlasından sorumlu oldum, ailelerimizden ve kasabamızdan da…Zaten emekliydim ve aniden kimse yere atılan bir sigara istemiyordu, her yerde otlar büyüyordu, kamu tuvaletlerimizden utanç duyuyorduk ama tüm alışkanlıklarımızdan kurtulamıyorduk…Dedem bunu göreceğini hiç düşünmemişti ve birkaç yıl sonra öldü ama bize “Dükkanlar kapandığında her şey karanlık ve griydi, her şey uykuya daldığında, şimdi bakalım bunu farklı yapabilir misin” dedi...Onun dizindeydim ama hayatta ve özgür olduğuma inanıyordum, köyümün, kasabamın, şehrimin ve ülkemin dünyanın geri kalanı gibi parlak olabileceğine inanıyordum—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Dışarı çıkmak ve geri dönmek</strong></span>\n<span class=\"para\">Dünya aniden bizim için açıktı; geçmişte pasaportlara pek ihtiyacımız yoktu…Yurtdışına gitmek için kimlik kartlarımıza ve hem polisten hem de güvenlik güçlerinden izin almamız gerektiğini hatırlıyorum, seyahat sadece elitler içindi ama şimdi gidebiliyorduk…Viyana'ya ilk adım attığımda, daha önce hayal edilemeyen fantastik bir canavarı görmek gibiydi…Çıkıp Elgin, İskoçya'da bir pubda çalıştım…Oxford'da Radiohead'in yöneticisinin çocuğuna bakıcılık yaptım ve bu ünlü grubu daha önce hiç duymamıştım…Egzotik bir ATM makinesinin fotoğrafını çekmeye çalışırken neredeyse tutuklandım…Galler'deki Snowdonia Ulusal Parkı'nda çalışma-öğrenme vizesi aldım ve orada kocamla tanıştım, Jižní Město'da, sosyalist konut alanında büyüdüğüm insanların arasında üç çocuk yetiştirdim—</span>\n<span class=\"para\">Hollanda, İtalya, İsviçre ve Fransa'dan peynir ithalatına başladım…20. yüzyılın başındaki bir Avrupa göçmeni gibi Amerika Birleşik Devletleri'ne yolculuk ettim ve başlangıçta hiçbir kusur görmedim, o kadar büyük ve zengindi...Yurtdışındaki ilk deneyimimi hala hayal ediyorum ve gençliğimi, hayatımı, onlarsız düşünemiyorum, o kadar uzun zaman önce ve hatırlaması giderek zorlaşıyor—</span>\n<span class=\"para\"><strong>Yeni özgürlüğün sorunları</strong></span>\n<span class=\"para\">Devrimden sonra hayal ettiğim gibi değildi; resmi olarak komünistler gitmişti ama hala her şeye sahiptiler…Havel bile kısa süre sonra hayal kırıklığına uğradı, demokrasinin tam anlamıyla bir ufuk olduğunu ve ülkenin sadece yüzde 20'sinin onu Prag kafelerinde anladığını, sıradan insanların değil…Şimdi ABD'de nasıl oy verdiklerine bakın—devrimin sloganını tekrar ederdik “özgürlük, güçte katılımdır,” ama şimdi kim katılıyor? İnsanların özgürlüğü nasıl kullandığını sorardık, şimdi nasıl kullanıyorlar?</span>\n<span class=\"para\">Şimdi birçok insan için özgürlük sadece kendileri için idare etmek; yeni yollarla aldatmak, yalan söylemek ve çalmak…Başlangıçta insanlar başkalarını muhbir olmakla suçluyordu ve devrimden sonraki <em>lustrace</em> (lustrasyon) sırasında suçlu sayılıyordu, şimdi bir siyasi partinin diğerinden ne kadar eğri olduğunu kim bilebilir…Güç isteyenler her zaman bir yol bulur…Önceden karışık yabancı radyo istasyonlarına ayak uyduruyorduk; şimdi kimse dinlemiyor…Sınırları geçebiliyorduk ama hala belgelere ihtiyacımız vardı, AB'de değildik, Schengen'de de…Hala bizi görüyorlar ve açıkçası ikinci sınıf Avrupalılar gibi davranabiliyoruz, özgürlük bizim için fazla görünüyor…Özgürlük, bizi hayal kırıklığına uğratan bir uyuşturucu—</span>\n<span class=\"para\">Devrimden sonraki yeni şeylerin ilk tadı sarhoş ediciydi, ama her şeyi görmüş olan dedem, savaş, işgal, işgal gördü, 1989 Noel'inde, bekle dedi, iyi gitmeyecek…Kimse ekonomik sorunları, iş güvencesizliğini ve her şeyi, Çekoslovakya'nın uzun bir süre birlikte olduktan sonra parçalanmasını, referandum olmadan ayrılmayı hayal edemezdi…Ne elde ettik? Taze yalanlar ve basının iftiraları…Zenginleri ve bağlantılı olanları yeni dışlanmışlardan ayıran sert rekabet...1968'den sonra ve ezilen Prag Baharı'ndan sonra, en iyisi kulübelerimize geri dönmek gibi görünüyor, geçmiş daha iyiydi ya da en azından daha kolaydı…Kim neden özgürlük istediğimizi hatırlıyor ve hala hatırlıyor muyuz?</span>\n<span class=\"para\"><strong>Bir anda</strong></span>\n<span class=\"para\">Hatırlamaya çalıştığımızda daha eğilimliyiz, komşu ülkeleri, Visegrad devletlerimizi, geri çekilirken ve yaşadıkları için savaştıkları şeyleri kaybederken görmek…Kadife Devriminden önce katlanmak zorunda kaldıklarımızı unutmamaya çalışın, irademiz dışında yapmak zorunda kaldıklarımızı…Rusça öğrenmek, bu sahte “kardeşin” ve istenmeyen efendinin dilini hala konuşamıyorum…İnanmadığımız sloganları haykırarak geçit törenlerinde yürümek…Marxizm-Leninizm üzerine zorunlu dersler için işten sonra kalmak, orada uyuduğumuz ve bazıları öğretmenin görmesi için gazetelerini açtığı…Söylememiz, imzalamamız, katılmamız, yememiz, giymemiz ve tanık olmamız gereken her şey…Eşyaların ne kadar kıt olduğu ve temiz vicdanların ne kadar nadir olduğu…Her şeyin ne kadar engellendiği, erişilemez olduğu…Vatikandaki resimleri görmemiz, Roma'yı asla göremeyeceğimizi bilmemiz…Gece ormanlara girmemize izin verilmemesi, sınırdan on kilometre uzakta, silahlı askerlerin bulunduğu sınır…Şimdi bunu unutmamaya çalışın, özgürce düşündüğümde veya konuştuğumda…Bilinmeyen ülkelere uçaklara atladığımda…Yapamadığımız her şeyi hatırlayın, sosyalist cennetimizde yasak olan her şeyi—</span>\n<span class=\"para\"> </span>\n<span class=\"para\">Geri döner miydim? “Korku içinde yaşayan kimse özgür bir insan değildir”: Kadife Devrimimizin başka bir sözü…İnsanların artık öfkeli veya donmuş olmadığı bir gecede sadece bir gece kan dökerek devrimimiz…Özgürlüğün olanaklarını hatırlayın ve canlandırın: …İlk Cumhuriyetimizde olduğumuz gibi devam etmek…Bulunduğumuz yerde, Avrupa'nın kalbinde yeniden yaşamak…Yeni şeyler yapmak için fırsatlar yaratmak...Gelişmek, deneyimlemek ve büyümek için şanslar almak…Hayal kırıklıklarıyla karşılaşmak, sonra engellerle yüzleşmek ve bunları aşmak…Başka yaşam yollarını denemek…Ve “daha kötü olacak” resmi ulusal inancımıza rağmen, gençler ve genç ruhlular için her şeyin daha iyi olabileceğine inanmak…Kadife Devrimindeki bir andan, 35 yıl önce ve hızla geçen zaman, özgürlüğün bir coşku, bir dalga, bir his, sokaklarda soluyabileceğiniz ve yeni ayakkabılar gibi deneyebileceğiniz bir atmosfer olduğunu düşünmek…Aniden bunu gerçekleştirebileceğimize inanmak…O geçici, tekrarlanamaz sevinci bilmek ve hatırlamak. </span>\n<span class=\"para\"><strong>Gabriel M. Paletz</strong> 1990'da Kadife Devriminden hemen sonra o zamanlar Çekoslovakya olan Prag'a ilk geldi. Yale Üniversitesi ve Güney Kaliforniya Üniversitesi mezunu olan Paletz, Prag Film Okulu'nda beş kıtadan gelen öğrencilere senaryo yazarlığı öğretmek için Prag'a geri döndü.</span>\n<span class=\"para\"><span> </span></span>",
            key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"",
            key:"engine": null:null
        }
    },
    key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
    key:"pubDate": string:"2024-12-10T14:00:04",
    key:"contentUrl": {
        key:"en": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromContentUrl": boolean:true,
            key:"firstLanguage": boolean:true
        },
        key:"bg": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"cs": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"de": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"el": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"es": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fi": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"fr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"hu": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"it": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"nl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pl": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"pt": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ro": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"ru": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"sv": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"tr": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        },
        key:"uk": {
            key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38351",
            key:"fromLang": string:"en"
        }
    },
    key:"languageDetails": {
        key:"OriginalLangauges": number:1,
        key:"ContentItemLangauges": number:1,
        key:"ContentItemTranslations": number:21
    },
    key:"originalLanguages": {
        key:"language_codes": [
            string:"en"
        ]
    },
    key:"revision": {
        key:"dateModified": string:"2024-12-11T22:12:02.476",
        key:"__typename": string:"Revision"
    },
    key:"mediaAssets": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"uid": string:"eayuoueetmevqrdqbzrbjllnoeo",
                key:"mediaType": string:"image",
                key:"title": {
                    key:"en": {
                        key:"value": string:"6567314819_b637d089f3_o"
                    }
                },
                key:"duration": null:null,
                key:"files": {
                    key:"nodes": [
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-300x203.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-150x150.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-768x519.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-1024x683.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-1024x492.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-1024x660.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-1024x900.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-180x180.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-300x300.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-600x600.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-600x406.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        },
                        {
                            key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/6567314819_b637d089f3_o-100x100.jpg",
                            key:"mimeType": string:"image/jpeg",
                            key:"__typename": string:"File"
                        }
                    ],
                    key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection"
                },
                key:"__typename": string:"MediaAsset"
            }
        ],
        key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection"
    },
    key:"contentItemTranslations": {
        key:"nodes": [
            {
                key:"title": string:"When Czechs knew freedom",
                key:"uid": string:"1ecb1bb6-caa2-4184-b3cf-f967254e3b58",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">We are the generation that can compare”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, frontier guard and policeman, born 1936. <br />\nQuoted in Miroslav Vaněk and Pavel Mücke,<em> Velvet Revolutions: An Oral History of Czech Society</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Us and freedom</strong></p>\n<p>We knew freedom after the Velvet Revolution when we could finally…Say what was on our minds…Speak at last our thoughts and hearts…Watch Václav Havel, our new democratically elected president, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">address the US Congress</a>, saying we Czechs and Slovaks also have something to give, “Our freedom, independence and our newborn democracy have been purchased at great cost and we shall not surrender them”…We reminded the heirs of those who wrote and backed the US constitution with their lives of the meanings of freedom—</p>\n<p>Our new freedoms were…To listen to the news in Czech with a straight face…To pray (although we are mostly atheists) to God without being ridiculed in class, called in front of our boss or jailed…To open a copy of <em>Playboy</em> appalled but able to read it…To stop the secret police from blackmailing us, telling our spouses of our affairs unless we spied for them…To not duck our heads and be anxious, conscious at all times of what we thought, said or did, were accused of or subjected to even when doing nothing until our Velvet Revolution—</p>\n<p><strong>Many people, one person’s growth</strong></p>\n<p>I was just a kid when the revolution happened—we say in Czech the word <em>převratný </em>for an epoch-making time…My small town developed with me as I grew up, the business towers rose in the centre together with my height as a child…I was only 12 and lucky because we had good university professors who had been forced to teach at primary school, they were still decent and when the revolution started they took students to Wenceslas Square, where the people protested for liberty…I grew up outside Prague and as a teen graduating middle school two-three months after the revolution, I recall our post-war history changed: we had always been told only the Russians freed us, now, they said it was the Americans too, suddenly, the Americans were back in our history…</p>\n<p>…In my high school we went on strike following the general one of November 20<sup>th</sup> and in my anti-communist family we were ecstatic, as my grandma hunting mushrooms exclaimed, “I’m reaping ‘shrooms like the devil is mowing down the commies!”…At the time I was 22 and it was like a key suddenly turning, things unlocked and we were let out and it was great but people did not know what to do or how to react…For a few years I was not yet 30 it was the Wild West, the police sat back on their heels and would not stop anyone from doing anything, looking the other way as criminals ran free…</p>\n<p>…I almost did not notice the Revolution at first, as a young mother the first of my two sons was already born and as we started our farm kept our boys with my parents, built our business on my maternity leave, I hadn’t planned for either a family or farm but with the revolution suddenly had both…Earlier I had told my wife I did not want to bring up children under this regime, not believing it could change, then after the revolution I was responsible for more than just myself, our parents and also our town…I was already retired and suddenly no one wanted a cigarette thrown on the ground, weeds growing everywhere, to be embarrassed by our public toilets but we couldn’t shake all our habits…My grandfather never thought he would live to see it and died a few years later but told us, “Everything was dark and grey at night when the shops closed and everything sunk into sleep, now let’s see if you can make it different”...I was on his knee but alive and free believed that my village, my town, city and country could turn bright like the rest of the world—</p>\n<p><strong>Getting out and coming back</strong></p>\n<p>The world was suddenly open to us; in the past we had little use for passports…I remember to go abroad we needed our identity cards and permission from both the police and security forces, travel was only for the elites but now we could go…When I first set foot in Vienna, it was like seeing a fantastical beast previously unimaginable…I got out and worked in a pub in Elgin, Scotland…I became a nanny in Oxford to the manager of Radiohead and had never even heard of this famous band…I was nearly arrested trying to photograph an exotic ATM machine…I got a work-study visa to Snowdonia National Park in Wales and met my husband there, raising three children among Celts, people I never imagined growing up in Jižní Město, our socialist housing estate—</p>\n<p>I started importing cheeses from the Netherlands, Italy, Switzerland and France…I voyaged like a European immigrant at the start of the 20th century to the United States and saw no flaws at first, it was so big and rich...I still dream about my first time abroad and cannot imagine my youth, my life, without them although so long ago and growing harder to remember—</p>\n<p><strong>The problems of new freedom</strong></p>\n<p>It was not what I imagined after the revolution; officially the communists were gone but still held on to everything…Even Havel was soon disappointed he said democracy in the full sense of the word is a horizon always distant and only 20 per cent of the country understood him in the Prague cafés, not the ordinary folks…Look how they are voting now even in the US-we used to repeat the slogan of the revolution “freedom is participation in power,” but who participates now? We used to ask how people use freedom, how do they use it now?</p>\n<p>Freedom now for many is just to make do for themselves; to cheat, lie and steal like before in new ways…From the start people accused others of being informers and during the <em>lustrace</em> (lustration) after the revolution were presumed guilty, who knew the difference between crooked and just like one political party from another now…The ones who want power always find a way…Before we tuned into jammed foreign radio stations; now no one listens…We could cross the borders but still needed papers, we weren’t in the EU, not in Schengen…Even now they still see us and frankly we can act like second class Europeans, liberty seems too much for us…Freedom is a drug that let us down—</p>\n<p>The first taste of new things after the revolution was intoxicating, but my grandfather who had seen everything, war, invasion, occupation, knew by Christmas 1989, he said wait, it would not go well…No one could imagine the economic problems, insecurity of work and everything else, the breakup of Czechoslovakia after we had been together so long, the separation without a referendum…What did we get? Fresh lies and smears of the press…Fierce competition dividing the rich and connected from the newly disenfranchised... It seems best to turn back to our cottages like after 1968 and the crushed Prague Spring, the past was better or at least easier…Who remembers why we even wanted freedom and do we, anymore?</p>\n<p><strong>In one moment</strong></p>\n<p>We are more inclined when we try and remember, recall seeing neighbouring countries, our fellow Visegrad states, retreating and losing what they fought for within living memory…Try not to forget what we were forced to endure before the Velvet Revolution, what we were compelled to do against our wills…To learn Russian, I still cannot speak the language of this false “brother” and unwanted master…To march in parades chanting slogans we did not believe in…To stay after work for compulsory courses on Marxism-Leninism where we slept and some held open their newspapers for the teacher to see…All we had to say, sign, join, eat, wear and witness…How scarce were goods and how rare clear consciences…How blocked everything was, inaccessible…How we saw pictures of the Vatican knowing we’d never see Rome, love rock music never see the Rolling Stones...How we weren’t allowed into the forests at night around a fire, at the frontier ten kilometres from the border manned by soldiers with guns…Try not to forget this now when I think or speak freely…When I leap on planes to unknown lands…Remember everything we could not do, that was not permitted in our socialist paradise—</p>\n<p> </p>\n<p>Would I go back? “Whoever lives in fear is not a free human being”: another saying of our Velvet Revolution…Our revolution with only one night of bloodshed due to the goodness of people when no longer angry or petrified…Remember and revive the possibilities of freedom: …To continue what we were in our First Republic…To live again where we are, in the heart of Europe…To stake opportunities to do things new...To take chances to develop, experience and grow…To meet with frustrations, then to face and overcome obstacles…To try other ways of life…And notwithstanding our unofficial national creed of “it will get worse,” – to believe that things can be better for the young and young at heart…From one moment in the Velvet Revolution, 35 and speeding on years ago, when freedom was a rush, a wave, a sensation, an atmosphere that you could breathe in the streets and try on like new shoes, to think we could make this happen…To feel suddenly capable…To know and keep the memory of that fleeting, unrepeatable joy. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> first came to Prague in what was then Czechoslovakia just after the Velvet Revolution in 1990. A graduate of Yale University and the University of Southern California, he returned to Prague to teach screenwriting to students from five continents at the Prague Film School.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.105",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>The Velvet Revolution is now celebrating its 35th anniversary. This creative article commemorates the date of December 10, 1989, when the first non-communist government in Czechoslovakia since 1948 took office. It is more important than ever to remember the lessons from this time of national euphoria. This is especially true with regards to the freedoms that peoples both in and outside of Eastern Europe enjoy and often take for granted. The piece is a collage of different memories and hopes of Czech citizens from that time of new liberty--drawn from both interviews and the author's imagination.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"en",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.758",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Quand les Tchèques ont connu la liberté",
                key:"uid": string:"274b2af9-4795-404a-b287-d11884d67ebd",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Nous sommes la génération qui peut comparer”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, garde-frontière et policier, né en 1936. <br />\nCité dans Miroslav Vaněk et Pavel Mücke,<em> Révolutions de velours : Une histoire orale de la société tchèque</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Nous et la liberté</strong></p>\n<p>Nous avons connu la liberté après la Révolution de velours quand nous avons enfin pu…Dire ce que nous avions sur le cœur…Exprimer enfin nos pensées et nos sentiments…Regarder Václav Havel, notre nouveau président démocratiquement élu, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">s'adresser au Congrès américain</a>, en disant que nous, Tchèques et Slovaques, avons aussi quelque chose à donner, “Notre liberté, notre indépendance et notre démocratie nouvellement née ont été acquises à un grand prix et nous ne les abandonnerons pas”…Nous avons rappelé aux héritiers de ceux qui ont écrit et soutenu la constitution américaine avec leur vie la signification de la liberté—</p>\n<p>Nos nouvelles libertés étaient…Écouter les nouvelles en tchèque avec un visage impassible…Prier (bien que nous soyons principalement athées) Dieu sans être ridiculisés en classe, appelés devant notre patron ou emprisonnés…Ouvrir un exemplaire de <em>Playboy</em> horrifiés mais capables de le lire…Empêcher la police secrète de nous faire chanter, de dire à nos conjoints nos aventures à moins que nous ne les espionnions…Ne pas baisser la tête et être anxieux, conscients à tout moment de ce que nous pensions, disions ou faisions, d'être accusés ou soumis même en ne faisant rien jusqu'à notre Révolution de velours—</p>\n<p><strong>Beaucoup de gens, la croissance d'une personne</strong></p>\n<p>J'étais juste un enfant quand la révolution a eu lieu—nous disons en tchèque le mot <em>převratný </em>pour une époque marquante…Ma petite ville s'est développée avec moi en grandissant, les tours d'affaires ont poussé au centre avec ma taille d'enfant…J'avais seulement 12 ans et j'étais chanceux car nous avions de bons professeurs d'université qui avaient été contraints d'enseigner à l'école primaire, ils étaient encore décents et quand la révolution a commencé, ils ont emmené des étudiants sur la place Venceslas, où les gens ont protesté pour la liberté…J'ai grandi en dehors de Prague et en tant qu'adolescent diplômant du collège deux à trois mois après la révolution, je me souviens que notre histoire d'après-guerre a changé : on nous avait toujours dit que seuls les Russes nous avaient libérés, maintenant, ils disaient que c'étaient aussi les Américains, soudain, les Américains étaient de retour dans notre histoire…</p>\n<p>…Dans mon lycée, nous avons fait grève suite à la grève générale du 20<sup>ème</sup> novembre et dans ma famille anti-communiste, nous étions en extase, comme ma grand-mère chassant les champignons s'exclamait, “Je récolte des champignons comme le diable fauche les communistes !”…À l'époque, j'avais 22 ans et c'était comme une clé qui tournait soudainement, les choses se déverrouillaient et nous étions libérés et c'était génial mais les gens ne savaient pas quoi faire ou comment réagir…Pendant quelques années, je n'avais pas encore 30 ans, c'était le Far West, la police restait sur ses talons et ne s'opposait à personne, détournant le regard pendant que les criminels couraient libres…</p>\n<p>…Je n'ai presque pas remarqué la Révolution au début, en tant que jeune mère, mon premier fils était déjà né et alors que nous commencions notre ferme, nous gardions nos garçons avec mes parents, construisant notre entreprise pendant mon congé de maternité, je n'avais pas prévu ni une famille ni une ferme mais avec la révolution, j'avais soudain les deux…Plus tôt, j'avais dit à ma femme que je ne voulais pas élever des enfants sous ce régime, ne croyant pas qu'il pourrait changer, puis après la révolution, j'étais responsable de plus que moi-même, de nos parents et aussi de notre ville…J'étais déjà à la retraite et soudain personne ne voulait qu'une cigarette soit jetée par terre, des mauvaises herbes poussaient partout, être embarrassé par nos toilettes publiques mais nous ne pouvions pas nous débarrasser de toutes nos habitudes…Mon grand-père n'a jamais pensé qu'il vivrait pour le voir et est mort quelques années plus tard mais nous a dit, “Tout était sombre et gris la nuit quand les magasins fermaient et que tout s'enfonçait dans le sommeil, maintenant voyons si vous pouvez le rendre différent”...J'étais sur ses genoux mais vivant et libre, je croyais que mon village, ma ville, ma ville et mon pays pouvaient devenir lumineux comme le reste du monde—</p>\n<p><strong>Sortir et revenir</strong></p>\n<p>Le monde était soudain ouvert pour nous ; dans le passé, nous avions peu d'utilité pour les passeports…Je me souviens qu'il fallait nos cartes d'identité et la permission de la police et des forces de sécurité pour aller à l'étranger, les voyages n'étaient réservés qu'aux élites mais maintenant nous pouvions y aller…Quand j'ai mis les pieds à Vienne pour la première fois, c'était comme voir une bête fantastique auparavant inimaginable…Je suis sorti et j'ai travaillé dans un pub à Elgin, en Écosse…Je suis devenu nourrice à Oxford pour le manager de Radiohead et je n'avais même jamais entendu parler de ce groupe célèbre…J'ai failli être arrêté en essayant de photographier un distributeur automatique exotique…J'ai obtenu un visa de travail-études pour le parc national de Snowdonia au Pays de Galles et j'y ai rencontré mon mari, élevant trois enfants parmi les Celtes, des gens que je n'aurais jamais imaginé en grandissant à Jižní Město, notre lotissement socialiste—</p>\n<p>J'ai commencé à importer des fromages des Pays-Bas, d'Italie, de Suisse et de France…J'ai voyagé comme un immigrant européen au début du 20<sup>ème</sup> siècle vers les États-Unis et je n'ai vu aucun défaut au début, c'était si grand et riche...Je rêve encore de ma première fois à l'étranger et je ne peux pas imaginer ma jeunesse, ma vie, sans elles bien que cela remonte à si longtemps et que cela devienne de plus en plus difficile à se souvenir—</p>\n<p><strong>Les problèmes de la nouvelle liberté</strong></p>\n<p>Ce n'était pas ce que j'imaginais après la révolution ; officiellement, les communistes étaient partis mais tenaient encore tout…Même Havel a vite été déçu, il a dit que la démocratie au sens plein du terme est un horizon toujours lointain et seulement 20 % du pays le comprenait dans les cafés de Prague, pas les gens ordinaires…Regardez comment ils votent maintenant même aux États-Unis—nous répétions autrefois le slogan de la révolution “la liberté est la participation au pouvoir,” mais qui participe maintenant ? Nous demandions comment les gens utilisent la liberté, comment l'utilisent-ils maintenant ?</p>\n<p>La liberté maintenant pour beaucoup n'est que de se débrouiller pour eux-mêmes ; tricher, mentir et voler comme avant de nouvelles manières…Dès le départ, les gens accusaient les autres d'être des informateurs et pendant la <em>lustrace</em> (lustration) après la révolution, ils étaient présumés coupables, qui savait la différence entre tordu et juste comme un parti politique d'un autre maintenant…Ceux qui veulent le pouvoir trouvent toujours un moyen…Avant, nous écoutions des stations de radio étrangères brouillées ; maintenant personne n'écoute…Nous pouvions traverser les frontières mais avions toujours besoin de papiers, nous n'étions pas dans l'UE, pas dans Schengen…Même maintenant, ils nous voient encore et franchement, nous pouvons agir comme des Européens de seconde classe, la liberté semble trop pour nous…La liberté est une drogue qui nous a déçus—</p>\n<p>Le premier goût des nouvelles choses après la révolution était enivrant, mais mon grand-père qui avait tout vu, guerre, invasion, occupation, savait qu'à Noël 1989, il a dit d'attendre, cela ne se passerait pas bien…Personne ne pouvait imaginer les problèmes économiques, l'insécurité de l'emploi et tout le reste, la séparation de la Tchécoslovaquie après que nous ayons été ensemble si longtemps, la séparation sans référendum…Qu'avons-nous obtenu ? De nouveaux mensonges et des diffamations de la presse…Une concurrence féroce divisant les riches et les connectés des nouvellement dépossédés... Il semble préférable de retourner à nos cottages comme après 1968 et le Printemps de Prague écrasé, le passé était meilleur ou du moins plus facile…Qui se souvient pourquoi nous voulions même la liberté et le faisons-nous encore ?</p>\n<p><strong>En un instant</strong></p>\n<p>Nous sommes plus enclins quand nous essayons de nous souvenir, de rappeler les pays voisins, nos États Visegrad, se retirant et perdant ce pour quoi ils ont lutté dans notre mémoire vivante…Essayez de ne pas oublier ce que nous avons été contraints d'endurer avant la Révolution de velours, ce que nous avons été contraints de faire contre notre gré…Apprendre le russe, je ne peux toujours pas parler la langue de ce faux “frère” et maître indésirable…Marcher dans des parades en scandant des slogans auxquels nous ne croyions pas…Rester après le travail pour des cours obligatoires sur le marxisme-léninisme où nous dormions et certains tenaient leurs journaux ouverts pour que le professeur puisse voir…Tout ce que nous devions dire, signer, rejoindre, manger, porter et témoigner…Comme les biens étaient rares et comme les consciences claires étaient rares…Comme tout était bloqué, inaccessible…Comme nous voyions des images du Vatican sachant que nous ne verrions jamais Rome, aimant le rock sans jamais voir les Rolling Stones...Comme nous n'étions pas autorisés à entrer dans les forêts la nuit autour d'un feu, à la frontière à dix kilomètres de la frontière gardée par des soldats avec des fusils…Essayez de ne pas oublier cela maintenant quand je pense ou parle librement…Quand je saute dans des avions vers des terres inconnues…Souvenez-vous de tout ce que nous ne pouvions pas faire, qui n'était pas permis dans notre paradis socialiste—</p>\n<p> </p>\n<p>Est-ce que je reviendrais ? “Quiconque vit dans la peur n'est pas un être humain libre” : un autre dicton de notre Révolution de velours…Notre révolution avec seulement une nuit de violence grâce à la bonté des gens quand ils n'étaient plus en colère ou pétrifiés…Souvenez-vous et ravivez les possibilités de liberté : …Pour continuer ce que nous étions dans notre Première République…Pour vivre à nouveau où nous sommes, au cœur de l'Europe…Pour saisir des opportunités de faire des choses nouvelles...Pour prendre des risques pour se développer, expérimenter et grandir…Pour faire face à des frustrations, puis affronter et surmonter des obstacles…Pour essayer d'autres modes de vie…Et malgré notre credo national non officiel de “cela va empirer,” – croire que les choses peuvent être meilleures pour les jeunes et les jeunes de cœur…D'un moment dans la Révolution de velours, 35 ans et des poussières plus tard, quand la liberté était une ruée, une vague, une sensation, une atmosphère que vous pouviez respirer dans les rues et essayer comme de nouvelles chaussures, penser que nous pouvions faire cela…Se sentir soudainement capable…Savoir et garder le souvenir de cette joie fugace et irrépétable. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> est venu pour la première fois à Prague dans ce qui était alors la Tchécoslovaquie juste après la Révolution de velours en 1990. Diplômé de l'Université de Yale et de l'Université de Californie du Sud, il est revenu à Prague pour enseigner l'écriture de scénarios à des étudiants de cinq continents à l'École de cinéma de Prague.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.713",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La Révolution de Velours célèbre maintenant son 35e anniversaire. Cet article créatif commémore la date du 10 décembre 1989, lorsque le premier gouvernement non communiste en Tchécoslovaquie depuis 1948 a pris ses fonctions. Il est plus important que jamais de se souvenir des leçons de cette époque d'euphorie nationale. Cela est particulièrement vrai en ce qui concerne les libertés dont jouissent les peuples tant à l'intérieur qu'à l'extérieur de l'Europe de l'Est et qu'ils prennent souvent pour acquises. Le texte est un collage de différents souvenirs et espoirs des citoyens tchèques de cette époque de nouvelle liberté--tiré à la fois d'interviews et de l'imagination de l'auteur.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.714",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Когато чехите познаваха свободата",
                key:"uid": string:"2c56e18c-bc11-4b04-bd84-c3f50fe75b24",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Ние сме поколението, което може да сравнява”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Йосеф Чепек, граничен охранител и полицай, роден 1936. <br />\nЦитиран в Мирослав Ванек и Павел Мюке,<em> Велвет революции: Устна история на чешкото общество</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Ние и свободата</strong></p>\n<p>Ние познавахме свободата след Велвет революцията, когато най-накрая можехме…Да кажем какво мислим…Да изразим най-накрая нашите мисли и сърца…Да гледаме Вацлав Хавел, нашия новоизбран демократично президент, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">да се обърне към Конгреса на САЩ</a>, казвайки, че ние чехите и словаците също имаме какво да дадем, “Нашата свобода, независимост и нашата новородена демокрация са закупени на голяма цена и ние няма да се откажем от тях”…Ние напомнихме на наследниците на тези, които написаха и подкрепиха Конституцията на САЩ с живота си, за значението на свободата—</p>\n<p>Нашите нови свободи бяха…Да слушаме новините на чешки с лице без емоции…Да се молим (въпреки че сме предимно атеисти) на Бога, без да бъдем подигравани в клас, извиквани пред шефа или затваряни в затвора…Да отворим копие на <em>Playboy</em>, шокирани, но способни да го прочетем…Да спрем тайната полиция да ни изнудва, казвайки на съпрузите ни за нашите афери, освен ако не шпионирахме за тях…Да не клатим главите си и да не сме тревожни, осъзнавайки през цялото време какво мислим, казваме или правим, за което сме обвинявани или подлагани дори когато не правим нищо до нашата Велвет революция—</p>\n<p><strong>Много хора, растежът на един човек</strong></p>\n<p>Бях само дете, когато революцията се случи—казваме на чешки думата <em>převratný </em>за епохално време…Моят малък град се развиваше с мен, докато растях, бизнес сградите се издигаха в центъра заедно с моя ръст като дете…Бях само на 12 и късметлия, защото имахме добри университетски професори, които бяха принудени да преподават в основното училище, те все още бяха достойни и когато революцията започна, те заведоха учениците на Вацлавския площад, където хората протестираха за свобода…Израснах извън Прага и като тийнейджър, завършващ основното училище два-три месеца след революцията, си спомням, че нашата следвоенна история се промени: винаги ни казваха, че само руснаците ни освободиха, сега казаха, че и американците, изведнъж, американците се върнаха в нашата история…</p>\n<p>…В гимназията ни организирахме стачка след общата на 20<sup>ти</sup> ноември и в моето антикомунистическо семейство бяхме екстатични, както баба ми, която ловеше гъби, извика: “Беря гъби, сякаш дяволът коси комунистите!”…По това време бях на 22 и беше като ключ, който изведнъж се завърта, нещата се отключиха и ни пуснаха и беше страхотно, но хората не знаеха какво да правят или как да реагират…В продължение на няколко години, когато не бях още на 30, беше Дивият Запад, полицията седеше на пети и не спираше никого да прави каквото иска, гледайки в другата посока, докато престъпниците бяха на свобода…</p>\n<p>…Почти не забелязах революцията в началото, като млада майка, първият от двамата ми сина вече беше роден и докато започвахме нашата ферма, оставяхме момчетата при моите родители, изграждахме бизнеса си по време на майчинството ми, не бях планирала нито семейство, нито ферма, но с революцията изведнъж имах и двете…По-рано бях казал на жена си, че не искам да отглеждам деца под този режим, не вярвайки, че може да се промени, след революцията обаче бях отговорен за повече от само себе си, нашите родители и също нашия град…Вече бях пенсионер и изведнъж никой не искаше цигара, хвърлена на земята, плевели, растящи навсякъде, да се срамува от обществените ни тоалетни, но не можехме да се отървем от всички наши навици…Дядо ми никога не е мислил, че ще доживее да го види и умря няколко години по-късно, но ни каза: “Всичко беше тъмно и сиво през нощта, когато магазините затвориха и всичко потъна в сън, сега да видим дали можете да го направите различно”...Бях на коляното му, но жив и свободен вярвах, че моето село, моят град, град и страна могат да станат ярки като останалата част от света—</p>\n<p><strong>Излизане и връщане</strong></p>\n<p>Светът изведнъж беше отворен за нас; в миналото имахме малка полза от паспорти…Спомням си, че за да отидем в чужбина, ни бяха нужни лични карти и разрешение и от полицията, и от службите за сигурност, пътуването беше само за елитите, но сега можехме да отидем…Когато за първи път стъпих в Виена, беше като да видя фантастично същество, което преди не можех да си представя…Излязох и работих в кръчма в Елгин, Шотландия…Станах детегледачка в Оксфорд на мениджъра на Radiohead и никога не бях чувала за тази известна група…Почти бях арестувана, опитвайки се да снимам екзотичен банкомат…Получих виза за работа и учене в Националния парк Сноудония в Уелс и там срещнах съпруга си, отглеждайки три деца сред келти, хора, които никога не бях си представяла, израснала в Южно Място, нашия социалистически жилищен комплекс—</p>\n<p>Започнах да внасям сирена от Нидерландия, Италия, Швейцария и Франция…Пътувах като европейски имигрант в началото на 20-ти век до Съединените щати и първоначално не видях недостатъци, беше толкова голямо и богато...Все още мечтая за първия си път в чужбина и не мога да си представя младостта си, живота си, без тях, въпреки че е толкова отдавна и става все по-трудно да си спомням—</p>\n<p><strong>Проблемите на новата свобода</strong></p>\n<p>Не беше това, което си представях след революцията; официално комунистите бяха изчезнали, но все още държаха всичко…Дори Хавел скоро беше разочарован, той каза, че демокрацията в пълния смисъл на думата е хоризонт, който винаги е далечен и само 20 процента от страната го разбираха в пражките кафенета, не обикновените хора…Вижте как гласуват сега дори в САЩ—преди повтаряхме слогана на революцията “свободата е участие в властта,” но кой участва сега? Преди питахме как хората използват свободата, как я използват сега?</p>\n<p>Свободата сега за много хора е просто да се справят сами; да мамят, лъжат и крадат като преди, но по нови начини…От самото начало хората обвиняваха другите, че са доносници и по време на <em>лустрация</em> след революцията бяха предполагаемо виновни, кой знаеше разликата между крив и просто като една политическа партия от друга сега…Тези, които искат власт, винаги намират начин…Преди настроихме на заглушени чуждестранни радиостанции; сега никой не слуша…Можехме да преминаваме границите, но все пак ни бяха нужни документи, не бяхме в ЕС, не в Шенген…Дори сега все още ни виждат и откровено можем да действаме като второкласни европейци, свободата изглежда твърде много за нас…Свободата е наркотик, който ни разочарова—</p>\n<p>Първият вкус на новите неща след революцията беше опияняващ, но дядо ми, който беше видял всичко, война, инвазия, окупация, знаеше до Коледа 1989, той каза, изчакайте, няма да мине добре…Никой не можеше да си представи икономическите проблеми, несигурността на работата и всичко останало, разпадането на Чехословакия след като бяхме заедно толкова дълго, разделението без референдум…Какво получихме? Свежи лъжи и клевети от пресата…Остра конкуренция, разделяща богатите и свързаните от новоизключените... Изглежда най-добре да се върнем към нашите вили, както след 1968 и смачканата Пражка пролет, миналото беше по-добро или поне по-лесно…Кой помни защо изобщо искахме свобода и дали, вече?</p>\n<p><strong>В един момент</strong></p>\n<p>Ние сме по-склонни, когато се опитваме да си спомним, да си припомним как съседните ни страни, нашите сънародници от Вишеград, отстъпват и губят това, за което са се борили в живата памет…Опитайте се да не забравяте какво бяхме принудени да търпим преди Велвет революцията, какво бяхме принудени да правим против волята си…Да учим руски, все още не мога да говоря езика на този фалшив “брат” и нежелан господар…Да маршируваш в паради, скандирайки лозунги, в които не вярвахме…Да оставаме след работа за задължителни курсове по марксизъм-ленинизъм, където спяхме и някои държаха отворени вестниците си, за да ги види учителят…Всичко, което трябваше да кажем, подпишем, присъединим, ядем, носим и свидетелстваме…Колко оскъдни бяха стоките и колко редки бяха чистите съвестти…Колко блокирано беше всичко, недостъпно…Как виждахме снимки на Ватикана, знаейки, че никога няма да видим Рим, обичахме рок музиката, но никога не виждахме Ролинг Стоунс...Как не ни позволяваха да влизаме в горите през нощта около огъня, на границата десет километра от границата, охранявана от войници с оръжия…Опитайте се да не забравяте това сега, когато мисля или говоря свободно…Когато скачам на самолети към непознати земи…Запомнете всичко, което не можехме да правим, което не беше позволено в нашия социалистически рай—</p>\n<p> </p>\n<p>Ще се върна ли? “Който живее в страх, не е свободен човек”: още една поговорка от нашата Велвет революция…Нашата революция с само една нощ на кръвопролитие заради добротата на хората, когато вече не бяха ядосани или вцепенени…Запомнете и възродете възможностите на свободата: …Да продължим това, което бяхме в нашата Първа република…Да живеем отново там, където сме, в сърцето на Европа…Да се възползваме от възможностите да правим нови неща...Да поемем рискове да се развиваме, да опитваме и да растем…Да се срещнем с разочарования, след това да се изправим и преодолеем препятствия…Да опитаме други начини на живот…И независимо от нашето неофициално национално кредо “ще стане по-лошо,” – да вярваме, че нещата могат да бъдат по-добри за младите и младите по душа…От един момент в Велвет революцията, 35 години и ускоряващи се назад, когато свободата беше вълнение, вълна, усещане, атмосфера, която можеше да се вдиша на улиците и да се пробва като нови обувки, да мислим, че можем да направим това да се случи…Да се чувстваме изведнъж способни…Да знаем и запазим спомена за тази мимолетна, неповторима радост. </p>\n<p><strong>Габриел М. Палец</strong> за първи път дойде в Прага в тогавашна Чехословакия веднага след Велвет революцията през 1990. Завършил е Йейлския университет и Университета на Южна Калифорния, той се върна в Прага, за да преподава сценарно писане на студенти от пет континента в Прага Филмова школа.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.826",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Велурната революция сега отбелязва 35-ата си годишнина. Тази креативна статия почита датата 10 декември 1989 г., когато в Чехословакия встъпи в длъжност първото некомунистическо правителство след 1948 г. По-важно от всякога е да помним уроците от това време на национална еуфория. Това е особено вярно по отношение на свободите, които народите както в Източна Европа, така и извън нея се радват и често приемат за даденост. Статията е колаж от различни спомени и надежди на чешките граждани от това време на нова свобода - извлечени както от интервюта, така и от въображението на автора.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"bg",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.828",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Когда чехи узнали свободу",
                key:"uid": string:"2f163aaf-df4e-43cb-9577-dc742d7ce9d5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.895",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ru",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Cehlerin özgürlüğü ne zaman bildiği",
                key:"uid": string:"361a44f3-7542-428d-b6ae-9b5dfc73fc5f",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Biz karşılaştırma yapabilen nesiliz”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, sınır bekçisi ve polis, 1936 doğumlu. <br />\nMiroslav Vaněk ve Pavel Mücke'den alıntı, <em>Kadife Devrimler: Çek Toplumunun Sözlü Tarihi</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Biz ve özgürlük</strong></p>\n<p>Kadife Devriminden sonra özgürlüğü tanıdık, nihayet…Aklımızdakileri söyleyebildik…Sonunda düşüncelerimizi ve kalplerimizi ifade edebildik…Yeni demokratik olarak seçilen başkanımız Václav Havel'in <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">ABD Kongresi'ne hitap ettiğini</a> izledik, biz Çekler ve Slovakların da verecek bir şeyimiz olduğunu söyleyerek, “Özgürlüğümüz, bağımsızlığımız ve yeni doğmuş demokrasimiz büyük bir bedelle satın alındı ve bunları teslim etmeyeceğiz”…Özgürlüğün anlamlarını yazan ve destekleyenlerin mirasçılarını hatırlattık—</p>\n<p>Yeni özgürlüklerimiz şunlardı…Czechçe haberleri ciddi bir yüz ifadesiyle dinlemek…Tanrıya dua etmek (her ne kadar çoğunlukla ateist olsak da) sınıfta alay edilmeden, patronumuzun önüne çağrılmadan veya hapse girmeden…<em>Playboy</em> dergisinin bir kopyasını açmak, dehşete kapılmak ama okuyabilmek…Bize şantaj yapan gizli polisin, eğer onlara casusluk yapmazsak, eşlerimize ilişkilerimizi anlatmasını engellemek…Başımızı eğmemek ve endişelenmemek, ne düşündüğümüzü, ne söylediğimizi veya ne yaptığımızı, suçlandığımızı veya hiçbir şey yapmadığımızda bile, Kadife Devrimimize kadar her zaman bilinçli olmak—</p>\n<p><strong>Birçok insan, bir kişinin büyümesi</strong></p>\n<p>Devrim olduğunda ben sadece bir çocuktum—Çekçe'de <em>převratný</em> kelimesini devrim niteliğindeki bir zaman için kullanıyoruz…Küçük kasabam benimle birlikte gelişti, iş kuleleri merkezde benim çocukluğumda yükseldi…Ben sadece 12 yaşındaydım ve şanslıydım çünkü iyi üniversite profesörlerimiz vardı, ilkokulda öğretmenlik yapmaya zorlanmışlardı, hala onurluydular ve devrim başladığında öğrencileri Wenceslas Meydanı'na götürdüler, orada insanlar özgürlük için protesto ediyordu…Ben Prag dışında büyüdüm ve devrimden iki-üç ay sonra ortaokulu bitiren bir genç olarak, savaş sonrası tarihimizin değiştiğini hatırlıyorum: her zaman sadece Rusların bizi kurtardığını söylerdik, şimdi Amerikalıların da kurtardığını söylediler, aniden Amerikalılar tarihimizde geri döndü…</p>\n<p>…Lise yıllarımda 20 Kasım'daki genel grevden sonra grev yaptık ve anti-komünist ailemde coşkuluyduk, büyükannem mantar avlarken “Şeytan komünistleri biçerken mantar topluyorum!” diye haykırdı…O zaman 22 yaşındaydım ve bir anahtarın aniden döndüğü gibi, her şey kilitlenmişti ve dışarı çıkmamıza izin verildi, harikaydı ama insanlar ne yapacaklarını veya nasıl tepki vereceklerini bilmiyorlardı…Birkaç yıl boyunca 30 yaşına girmemiştim, Vahşi Batı gibiydi, polis geri yaslanmıştı ve kimsenin bir şey yapmasına engel olmuyordu, suçlular serbestçe dolaşıyordu…</p>\n<p>…Başlangıçta Devrimi neredeyse fark etmedim, genç bir anne olarak iki oğlumdan ilki doğmuştu ve çiftliğimizi kurarken çocuklarımızı ailemle birlikte tutuyorduk, işimizi doğum iznimde inşa ettim, ne aile ne de çiftlik planlamamıştım ama devrimle aniden her ikisine de sahip oldum…Daha önce eşime bu rejim altında çocuk yetiştirmek istemediğimi, değişeceğine inanmadığımı söylemiştim, sonra devrimden sonra kendimden daha fazlasından sorumlu oldum, ailelerimizden ve kasabamızdan da…Zaten emekliydim ve aniden kimse yere atılan bir sigara istemiyordu, her yerde otlar büyüyordu, kamu tuvaletlerimizden utanç duyuyorduk ama tüm alışkanlıklarımızdan kurtulamıyorduk…Dedem bunu göreceğini hiç düşünmemişti ve birkaç yıl sonra öldü ama bize “Dükkanlar kapandığında her şey karanlık ve griydi, her şey uykuya daldığında, şimdi bakalım bunu farklı yapabilir misin” dedi...Onun dizindeydim ama hayatta ve özgür olduğuma inanıyordum, köyümün, kasabamın, şehrimin ve ülkemin dünyanın geri kalanı gibi parlak olabileceğine inanıyordum—</p>\n<p><strong>Dışarı çıkmak ve geri dönmek</strong></p>\n<p>Dünya aniden bizim için açıktı; geçmişte pasaportlara pek ihtiyacımız yoktu…Yurtdışına gitmek için kimlik kartlarımıza ve hem polisten hem de güvenlik güçlerinden izin almamız gerektiğini hatırlıyorum, seyahat sadece elitler içindi ama şimdi gidebiliyorduk…Viyana'ya ilk adım attığımda, daha önce hayal edilemeyen fantastik bir canavarı görmek gibiydi…Çıkıp Elgin, İskoçya'da bir pubda çalıştım…Oxford'da Radiohead'in yöneticisinin çocuğuna bakıcılık yaptım ve bu ünlü grubu daha önce hiç duymamıştım…Egzotik bir ATM makinesinin fotoğrafını çekmeye çalışırken neredeyse tutuklandım…Galler'deki Snowdonia Ulusal Parkı'nda çalışma-öğrenme vizesi aldım ve orada kocamla tanıştım, Jižní Město'da, sosyalist konut alanında büyüdüğüm insanların arasında üç çocuk yetiştirdim—</p>\n<p>Hollanda, İtalya, İsviçre ve Fransa'dan peynir ithalatına başladım…20. yüzyılın başındaki bir Avrupa göçmeni gibi Amerika Birleşik Devletleri'ne yolculuk ettim ve başlangıçta hiçbir kusur görmedim, o kadar büyük ve zengindi...Yurtdışındaki ilk deneyimimi hala hayal ediyorum ve gençliğimi, hayatımı, onlarsız düşünemiyorum, o kadar uzun zaman önce ve hatırlaması giderek zorlaşıyor—</p>\n<p><strong>Yeni özgürlüğün sorunları</strong></p>\n<p>Devrimden sonra hayal ettiğim gibi değildi; resmi olarak komünistler gitmişti ama hala her şeye sahiptiler…Havel bile kısa süre sonra hayal kırıklığına uğradı, demokrasinin tam anlamıyla bir ufuk olduğunu ve ülkenin sadece yüzde 20'sinin onu Prag kafelerinde anladığını, sıradan insanların değil…Şimdi ABD'de nasıl oy verdiklerine bakın—devrimin sloganını tekrar ederdik “özgürlük, güçte katılımdır,” ama şimdi kim katılıyor? İnsanların özgürlüğü nasıl kullandığını sorardık, şimdi nasıl kullanıyorlar?</p>\n<p>Şimdi birçok insan için özgürlük sadece kendileri için idare etmek; yeni yollarla aldatmak, yalan söylemek ve çalmak…Başlangıçta insanlar başkalarını muhbir olmakla suçluyordu ve devrimden sonraki <em>lustrace</em> (lustrasyon) sırasında suçlu sayılıyordu, şimdi bir siyasi partinin diğerinden ne kadar eğri olduğunu kim bilebilir…Güç isteyenler her zaman bir yol bulur…Önceden karışık yabancı radyo istasyonlarına ayak uyduruyorduk; şimdi kimse dinlemiyor…Sınırları geçebiliyorduk ama hala belgelere ihtiyacımız vardı, AB'de değildik, Schengen'de de…Hala bizi görüyorlar ve açıkçası ikinci sınıf Avrupalılar gibi davranabiliyoruz, özgürlük bizim için fazla görünüyor…Özgürlük, bizi hayal kırıklığına uğratan bir uyuşturucu—</p>\n<p>Devrimden sonraki yeni şeylerin ilk tadı sarhoş ediciydi, ama her şeyi görmüş olan dedem, savaş, işgal, işgal gördü, 1989 Noel'inde, bekle dedi, iyi gitmeyecek…Kimse ekonomik sorunları, iş güvencesizliğini ve her şeyi, Çekoslovakya'nın uzun bir süre birlikte olduktan sonra parçalanmasını, referandum olmadan ayrılmayı hayal edemezdi…Ne elde ettik? Taze yalanlar ve basının iftiraları…Zenginleri ve bağlantılı olanları yeni dışlanmışlardan ayıran sert rekabet...1968'den sonra ve ezilen Prag Baharı'ndan sonra, en iyisi kulübelerimize geri dönmek gibi görünüyor, geçmiş daha iyiydi ya da en azından daha kolaydı…Kim neden özgürlük istediğimizi hatırlıyor ve hala hatırlıyor muyuz?</p>\n<p><strong>Bir anda</strong></p>\n<p>Hatırlamaya çalıştığımızda daha eğilimliyiz, komşu ülkeleri, Visegrad devletlerimizi, geri çekilirken ve yaşadıkları için savaştıkları şeyleri kaybederken görmek…Kadife Devriminden önce katlanmak zorunda kaldıklarımızı unutmamaya çalışın, irademiz dışında yapmak zorunda kaldıklarımızı…Rusça öğrenmek, bu sahte “kardeşin” ve istenmeyen efendinin dilini hala konuşamıyorum…İnanmadığımız sloganları haykırarak geçit törenlerinde yürümek…Marxizm-Leninizm üzerine zorunlu dersler için işten sonra kalmak, orada uyuduğumuz ve bazıları öğretmenin görmesi için gazetelerini açtığı…Söylememiz, imzalamamız, katılmamız, yememiz, giymemiz ve tanık olmamız gereken her şey…Eşyaların ne kadar kıt olduğu ve temiz vicdanların ne kadar nadir olduğu…Her şeyin ne kadar engellendiği, erişilemez olduğu…Vatikandaki resimleri görmemiz, Roma'yı asla göremeyeceğimizi bilmemiz…Gece ormanlara girmemize izin verilmemesi, sınırdan on kilometre uzakta, silahlı askerlerin bulunduğu sınır…Şimdi bunu unutmamaya çalışın, özgürce düşündüğümde veya konuştuğumda…Bilinmeyen ülkelere uçaklara atladığımda…Yapamadığımız her şeyi hatırlayın, sosyalist cennetimizde yasak olan her şeyi—</p>\n<p> </p>\n<p>Geri döner miydim? “Korku içinde yaşayan kimse özgür bir insan değildir”: Kadife Devrimimizin başka bir sözü…İnsanların artık öfkeli veya donmuş olmadığı bir gecede sadece bir gece kan dökerek devrimimiz…Özgürlüğün olanaklarını hatırlayın ve canlandırın: …İlk Cumhuriyetimizde olduğumuz gibi devam etmek…Bulunduğumuz yerde, Avrupa'nın kalbinde yeniden yaşamak…Yeni şeyler yapmak için fırsatlar yaratmak...Gelişmek, deneyimlemek ve büyümek için şanslar almak…Hayal kırıklıklarıyla karşılaşmak, sonra engellerle yüzleşmek ve bunları aşmak…Başka yaşam yollarını denemek…Ve “daha kötü olacak” resmi ulusal inancımıza rağmen, gençler ve genç ruhlular için her şeyin daha iyi olabileceğine inanmak…Kadife Devrimindeki bir andan, 35 yıl önce ve hızla geçen zaman, özgürlüğün bir coşku, bir dalga, bir his, sokaklarda soluyabileceğiniz ve yeni ayakkabılar gibi deneyebileceğiniz bir atmosfer olduğunu düşünmek…Aniden bunu gerçekleştirebileceğimize inanmak…O geçici, tekrarlanamaz sevinci bilmek ve hatırlamak. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> 1990'da Kadife Devriminden hemen sonra o zamanlar Çekoslovakya olan Prag'a ilk geldi. Yale Üniversitesi ve Güney Kaliforniya Üniversitesi mezunu olan Paletz, Prag Film Okulu'nda beş kıtadan gelen öğrencilere senaryo yazarlığı öğretmek için Prag'a geri döndü.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.477",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Kadife Devrim şimdi 35. yıl dönümünü kutluyor. Bu yaratıcı makale, 1948'den beri Çekoslovakya'daki ilk komünist olmayan hükümetin göreve başladığı 10 Aralık 1989 tarihini anıyor. Bu ulusal coşku döneminden alınan dersleri hatırlamak her zamankinden daha önemli. Bu, hem Doğu Avrupa'daki hem de dışındaki halkların sahip olduğu ve sıklıkla göz ardı ettiği özgürlükler açısından özellikle doğrudur. Parça, o yeni özgürlük dönemindeki Çek vatandaşlarının farklı anı ve umutlarının bir kolajıdır - hem röportajlardan hem de yazarın hayal gücünden alınmıştır.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"tr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.478",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Als die Tschechen Freiheit kannten",
                key:"uid": string:"3c90bd19-c991-45c6-a2e1-586287119901",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Wir sind die Generation, die vergleichen kann”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, Grenzschutzbeamter und Polizist, geboren 1936. <br />\nZitiert in Miroslav Vaněk und Pavel Mücke,<em> Samt-Revolutionen: Eine Oral History der tschechischen Gesellschaft</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Wir und die Freiheit</strong></p>\n<p>Wir kannten Freiheit nach der Samt-Revolution, als wir endlich…Sagen konnten, was uns auf dem Herzen lag…Endlich unsere Gedanken und Herzen aussprechen konnten…Václav Havel, unseren neu demokratisch gewählten Präsidenten, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">das US-Kongress</a> ansprechen sahen, der sagte, dass wir Tschechen und Slowaken auch etwas zu geben haben, “Unsere Freiheit, Unabhängigkeit und unsere neugeborene Demokratie wurden zu großem Preis erkauft und wir werden sie nicht aufgeben”…Wir erinnerten die Erben derjenigen, die die US-Verfassung mit ihrem Leben schrieben und unterstützten, an die Bedeutungen der Freiheit—</p>\n<p>Unsere neuen Freiheiten waren…Die Nachrichten auf Tschechisch mit ernstem Gesicht anzuhören…Zu beten (obwohl wir größtenteils Atheisten sind) zu Gott, ohne in der Klasse verspottet, vor unseren Chef gerufen oder ins Gefängnis gesteckt zu werden…Eine Ausgabe von <em>Playboy</em> entsetzt zu öffnen, aber sie lesen zu können…Die Geheimpolizei daran zu hindern, uns zu erpressen, unseren Ehepartnern von unseren Affären zu erzählen, es sei denn, wir spionierten für sie…Uns nicht zu ducken und ängstlich zu sein, uns jederzeit bewusst zu sein, was wir dachten, sagten oder taten, wofür wir beschuldigt wurden oder was uns widerfuhr, selbst wenn wir nichts taten, bis zu unserer Samt-Revolution—</p>\n<p><strong>Viele Menschen, das Wachstum einer Person</strong></p>\n<p>Ich war noch ein Kind, als die Revolution passierte—wir sagen auf Tschechisch das Wort <em>převratný </em>für eine epochale Zeit…Meine kleine Stadt entwickelte sich mit mir, als ich aufwuchs, die Geschäftstürme wuchsen im Zentrum zusammen mit meiner Größe als Kind…Ich war erst 12 und hatte Glück, denn wir hatten gute Universitätsprofessoren, die gezwungen waren, an der Grundschule zu unterrichten, sie waren immer noch anständig und als die Revolution begann, nahmen sie die Schüler mit auf den Wenzelsplatz, wo die Menschen für die Freiheit protestierten…Ich wuchs außerhalb von Prag auf und als Teenager, der zwei bis drei Monate nach der Revolution die Mittelschule abschloss, erinnere ich mich, dass sich unsere Nachkriegsgeschichte änderte: uns war immer gesagt worden, nur die Russen hätten uns befreit, jetzt sagten sie, es seien auch die Amerikaner gewesen, plötzlich waren die Amerikaner wieder Teil unserer Geschichte…</p>\n<p>…In meiner High School traten wir in den Streik, nachdem wir dem allgemeinen Streik vom 20.<sup>ten</sup> November gefolgt waren, und in meiner antikommunistischen Familie waren wir begeistert, als meine Oma beim Pilze sammeln ausrief: “Ich ernte ‘Schwämme’, als würde der Teufel die Kommunisten mähen!”…Zu der Zeit war ich 22 und es war, als würde ein Schlüssel plötzlich umgedreht, Dinge wurden aufgeschlossen und wir wurden herausgelassen und es war großartig, aber die Menschen wussten nicht, was sie tun oder wie sie reagieren sollten…Für ein paar Jahre, ich war noch nicht 30, war es der Wilde Westen, die Polizei saß auf ihren Fersen und hielt niemanden davon ab, irgendetwas zu tun, schaute weg, während Verbrecher frei herumliefen…</p>\n<p>…Ich bemerkte die Revolution anfangs kaum, als junge Mutter war mein erster von zwei Söhnen bereits geboren und während wir unsere Farm begannen, hielten wir unsere Jungen bei meinen Eltern, bauten unser Geschäft während meiner Elternzeit auf, ich hatte weder für eine Familie noch für eine Farm geplant, aber mit der Revolution hatte ich plötzlich beides…Früher hatte ich meiner Frau gesagt, ich wolle keine Kinder unter diesem Regime großziehen, weil ich nicht glaubte, dass es sich ändern könnte, dann war ich nach der Revolution für mehr als nur mich selbst verantwortlich, für unsere Eltern und auch für unsere Stadt…Ich war bereits im Ruhestand und plötzlich wollte niemand, dass eine Zigarette auf den Boden geworfen wird, Unkraut überall wächst, sich für unsere öffentlichen Toiletten schämt, aber wir konnten all unsere Gewohnheiten nicht ablegen…Mein Großvater dachte nie, dass er es erleben würde und starb ein paar Jahre später, aber er sagte uns: “Alles war dunkel und grau in der Nacht, als die Geschäfte schlossen und alles in den Schlaf sank, jetzt lass uns sehen, ob ihr es anders machen könnt”...Ich saß auf seinem Schoß, aber lebendig und frei glaubte ich, dass mein Dorf, meine Stadt, meine Stadt und mein Land hell werden könnten wie der Rest der Welt—</p>\n<p><strong>Hinausgehen und zurückkommen</strong></p>\n<p>Die Welt war plötzlich für uns offen; in der Vergangenheit hatten wir wenig Nutzen für Pässe…Ich erinnere mich, dass wir für Auslandsreisen unsere Personalausweise und Genehmigungen von der Polizei und den Sicherheitskräften benötigten, Reisen waren nur für die Eliten, aber jetzt konnten wir gehen…Als ich zum ersten Mal in Wien war, war es, als würde ich ein fantastisches Tier sehen, das zuvor unvorstellbar war…Ich ging hinaus und arbeitete in einer Kneipe in Elgin, Schottland…Ich wurde Nanny in Oxford für den Manager von Radiohead und hatte noch nie von dieser berühmten Band gehört…Ich wurde fast verhaftet, als ich versuchte, einen exotischen Geldautomaten zu fotografieren…Ich bekam ein Arbeits- und Studienvisum für den Snowdonia Nationalpark in Wales und traf dort meinen Mann, während ich drei Kinder unter den Kelten großzog, Menschen, die ich mir nie vorgestellt hätte, als ich in Jižní Město, unserem sozialistischen Wohngebiet, aufwuchs—</p>\n<p>Ich begann, Käse aus den Niederlanden, Italien, der Schweiz und Frankreich zu importieren…Ich reiste wie ein europäischer Einwanderer zu Beginn des 20. Jahrhunderts in die Vereinigten Staaten und sah anfangs keine Mängel, es war so groß und reich...Ich träume immer noch von meinem ersten Mal im Ausland und kann mir meine Jugend, mein Leben, ohne sie nicht vorstellen, obwohl es so lange her ist und immer schwerer zu erinnern—</p>\n<p><strong>Die Probleme der neuen Freiheit</strong></p>\n<p>Es war nicht das, was ich mir nach der Revolution vorgestellt hatte; offiziell waren die Kommunisten weg, hielten aber immer noch an allem fest…Selbst Havel war bald enttäuscht, er sagte, Demokratie im vollen Sinne des Wortes sei ein Horizont, der immer fern ist, und nur 20 Prozent des Landes verstanden ihn in den Prager Cafés, nicht die gewöhnlichen Leute…Schau, wie sie jetzt sogar in den USA wählen – wir wiederholten früher den Slogan der Revolution “Freiheit ist Teilnahme an der Macht”, aber wer nimmt jetzt teil? Wir fragten uns früher, wie die Menschen Freiheit nutzen, wie nutzen sie sie jetzt?</p>\n<p>Freiheit ist jetzt für viele nur, sich selbst zu versorgen; zu betrügen, zu lügen und zu stehlen wie zuvor auf neue Weise…Von Anfang an beschuldigten die Menschen andere, Informanten zu sein, und während der <em>lustrace</em> (Lustration) nach der Revolution wurden sie als schuldig vermutet, wer kannte den Unterschied zwischen krumm und gerade wie eine politische Partei von einer anderen jetzt…Diejenigen, die Macht wollen, finden immer einen Weg…Früher schalteten wir auf gestörte ausländische Radiosender; jetzt hört niemand mehr zu…Wir konnten die Grenzen überqueren, benötigten aber immer noch Papiere, wir waren nicht in der EU, nicht im Schengen-Raum…Selbst jetzt sehen sie uns immer noch und ehrlich gesagt können wir uns wie Europäer zweiter Klasse verhalten, Freiheit scheint zu viel für uns zu sein…Freiheit ist eine Droge, die uns enttäuscht hat—</p>\n<p>Der erste Geschmack neuer Dinge nach der Revolution war berauschend, aber mein Großvater, der alles gesehen hatte, Krieg, Invasion, Besatzung, wusste bis Weihnachten 1989, er sagte, warte, es würde nicht gut gehen…Niemand konnte sich die wirtschaftlichen Probleme, die Unsicherheit der Arbeit und alles andere vorstellen, die Trennung der Tschechoslowakei, nachdem wir so lange zusammen gewesen waren, die Trennung ohne ein Referendum…Was haben wir bekommen? Frische Lügen und Verleumdungen der Presse…Heftiger Wettbewerb, der die Reichen und Verknüpften von den neu Entprivilegierten trennt... Es scheint am besten zu sein, zu unseren Hütten zurückzukehren wie nach 1968 und dem zerschlagenen Prager Frühling, die Vergangenheit war besser oder zumindest einfacher…Wer erinnert sich, warum wir überhaupt Freiheit wollten und tun wir das noch?</p>\n<p><strong>In einem Moment</strong></p>\n<p>Wir sind eher geneigt, wenn wir versuchen, uns zu erinnern, uns daran zu erinnern, die Nachbarländer, unsere Mit-Visegrad-Staaten, zurückweichen und verlieren, wofür sie in lebhafter Erinnerung gekämpft haben…Versuche nicht zu vergessen, was wir vor der Samt-Revolution erleiden mussten, was wir gegen unseren Willen tun mussten…Russisch zu lernen, ich kann die Sprache dieses falschen “Bruders” und unerwünschten Herren immer noch nicht sprechen…In Paraden zu marschieren und Slogans zu skandieren, an die wir nicht glaubten…Nach der Arbeit für verpflichtende Kurse über Marxismus-Leninismus zu bleiben, wo wir schliefen und einige ihre Zeitungen für den Lehrer offen hielten, damit er sie sehen konnte…Alles, was wir sagen, unterschreiben, beitreten, essen, tragen und bezeugen mussten…Wie rar waren Waren und wie selten klare Gewissen…Wie blockiert alles war, unzugänglich…Wie wir Bilder des Vatikans sahen, wissend, dass wir Rom niemals sehen würden, Rockmusik liebten, aber die Rolling Stones niemals sehen würden...Wie wir nachts nicht in die Wälder um ein Feuer durften, an der Grenze zehn Kilometer von der bewachten Grenze entfernt, die von Soldaten mit Gewehren bewacht wurde…Versuche nicht, das jetzt zu vergessen, wenn ich denke oder frei spreche…Wenn ich in Flugzeuge in unbekannte Länder springe…Erinnere dich an alles, was wir nicht tun konnten, was in unserem sozialistischen Paradies nicht erlaubt war—</p>\n<p> </p>\n<p>Würde ich zurückgehen? “Wer in Angst lebt, ist kein freier Mensch”: ein weiteres Sprichwort unserer Samt-Revolution…Unsere Revolution mit nur einer Nacht des Blutvergießens aufgrund der Güte der Menschen, als sie nicht mehr wütend oder versteinert waren…Erinnere dich und belebe die Möglichkeiten der Freiheit: …Um fortzufahren, was wir in unserer Ersten Republik waren…Um wieder dort zu leben, wo wir sind, im Herzen Europas…Um Chancen zu ergreifen, neue Dinge zu tun...Um Chancen zu nutzen, zu entwickeln, zu erfahren und zu wachsen…Um mit Frustrationen umzugehen, dann Hindernisse zu konfrontieren und zu überwinden…Um andere Lebensweisen auszuprobieren…Und ungeachtet unseres inoffiziellen nationalen Glaubenssatzes “es wird schlimmer werden,” – zu glauben, dass die Dinge für die Jungen und die Junggebliebenen besser werden können…Von einem Moment in der Samt-Revolution, vor 35 Jahren und schneller, als die Freiheit ein Rausch, eine Welle, ein Gefühl, eine Atmosphäre war, die man auf den Straßen atmen und wie neue Schuhe anprobieren konnte, zu denken, dass wir das möglich machen könnten…Sich plötzlich fähig zu fühlen…Zu wissen und die Erinnerung an diese flüchtige, unwiederholbare Freude zu bewahren. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> kam 1990, kurz nach der Samt-Revolution, zum ersten Mal nach Prag, das damals zur Tschechoslowakei gehörte. Er ist Absolvent der Yale University und der University of Southern California und kehrte nach Prag zurück, um Drehbuchschreiben an Studenten aus fünf Kontinenten an der Prager Filmschule zu unterrichten.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.273",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Die Samtene Revolution feiert nun ihr 35-jähriges Jubiläum. Dieser kreative Artikel gedenkt des Datums vom 10. Dezember 1989, als die erste nicht-kommunistische Regierung in der Tschechoslowakei seit 1948 ihr Amt antrat. Es ist wichtiger denn je, die Lehren aus dieser Zeit der nationalen Euphorie zu erinnern. Dies gilt insbesondere für die Freiheiten, die Völker sowohl in als auch außerhalb von Osteuropa genießen und oft für selbstverständlich halten. Das Stück ist eine Collage aus verschiedenen Erinnerungen und Hoffnungen tschechischer Bürger aus dieser Zeit der neuen Freiheit – entnommen sowohl aus Interviews als auch aus der Vorstellung des Autors.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"de",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.178",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Wanneer Tsjechen vrijheid kenden",
                key:"uid": string:"42efa9ec-9cf7-40e1-868b-c352d5b11431",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Wij zijn de generatie die kan vergelijken”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, grenswachter en politieagent, geboren 1936. <br />\nGeciteerd in Miroslav Vaněk en Pavel Mücke,<em> Fluwelen Revoluties: Een Mondelinge Geschiedenis van de Tsjechische Samenleving</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Wij en vrijheid</strong></p>\n<p>We kenden vrijheid na de Fluwelen Revolutie toen we eindelijk… konden zeggen wat er in ons omging… eindelijk onze gedachten en harten konden uitspreken… konden kijken naar Václav Havel, onze nieuw democratisch gekozen president, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">die het Amerikaanse Congres toesprak</a>, en zei dat wij Tsjechen en Slowaken ook iets te bieden hebben, “Onze vrijheid, onafhankelijkheid en onze pasgeboren democratie zijn tegen hoge kosten verworven en we zullen ze niet opgeven”… We herinnerden de erfgenamen van degenen die de Amerikaanse grondwet met hun leven schreven en steunden aan de betekenissen van vrijheid—</p>\n<p>Onze nieuwe vrijheden waren… Het nieuws in het Tsjechisch met een rechte gezicht aanhoren… Bidden (hoewel we overwegend atheïsten zijn) tot God zonder belachelijk gemaakt te worden in de klas, voor onze baas geroepen te worden of in de gevangenis te belanden… Een exemplaar van <em>Playboy</em> openen, geschokt maar in staat om het te lezen… De geheime politie stoppen met ons te chanteren, onze echtgenoten te vertellen over onze affaires tenzij we voor hen spioneerden… Niet onze hoofden te buigen en angstig te zijn, ons voortdurend bewust van wat we dachten, zeiden of deden, waarvan we beschuldigd werden of waar we aan onderworpen waren, zelfs als we niets deden tot onze Fluwelen Revolutie—</p>\n<p><strong>Veel mensen, de groei van één persoon</strong></p>\n<p>Ik was nog maar een kind toen de revolutie plaatsvond— we zeggen in het Tsjechisch het woord <em>převratný </em>voor een epochale tijd… Mijn kleine stad ontwikkelde zich met mij terwijl ik opgroeide, de bedrijfstorens rezen in het centrum samen met mijn lengte als kind… Ik was pas 12 en had geluk omdat we goede universiteitsprofessoren hadden die gedwongen waren om op de basisschool les te geven, ze waren nog steeds fatsoenlijk en toen de revolutie begon, namen ze studenten mee naar het Wenceslasplein, waar de mensen protesteerden voor vrijheid… Ik groeide op buiten Praag en als tiener die de middelbare school afstudeerde twee tot drie maanden na de revolutie, herinner ik me dat onze naoorlogse geschiedenis veranderde: we waren altijd verteld dat alleen de Russen ons bevrijd hadden, nu zeiden ze dat het ook de Amerikanen waren, plotseling waren de Amerikanen weer terug in onze geschiedenis…</p>\n<p>…In mijn middelbare school gingen we in staking na de algemene op 20<sup>ste</sup> november en in mijn anti-communistische familie waren we in extase, zoals mijn oma die paddenstoelen zocht riep: “Ik oogst ‘shrooms zoals de duivel de communisten maait!”… Op dat moment was ik 22 en het was alsof een sleutel plotseling omdraaide, dingen werden ontgrendeld en we werden vrijgelaten en het was geweldig, maar mensen wisten niet wat ze moesten doen of hoe ze moesten reageren… Voor een paar jaar, ik was nog geen 30, was het het Wilde Westen, de politie leunde achterover en zou niemand stoppen met iets te doen, terwijl ze de andere kant opkeken terwijl criminelen vrij rondliepen…</p>\n<p>…Ik merkte de Revolutie aanvankelijk bijna niet op, als jonge moeder was mijn eerste van mijn twee zonen al geboren en terwijl we onze boerderij begonnen, hielden we onze jongens bij mijn ouders, bouwden we ons bedrijf op mijn zwangerschapsverlof, ik had niet gepland voor een gezin of een boerderij maar met de revolutie had ik plotseling beide… Eerder had ik mijn vrouw verteld dat ik geen kinderen onder dit regime wilde opvoeden, niet gelovend dat het kon veranderen, toen na de revolutie was ik verantwoordelijk voor meer dan alleen mezelf, onze ouders en ook onze stad… Ik was al met pensioen en plotseling wilde niemand dat er een sigaret op de grond werd gegooid, onkruid groeide overal, om ons te schamen voor onze openbare toiletten maar we konden al onze gewoonten niet afschudden… Mijn grootvader dacht nooit dat hij het zou meemaken en stierf een paar jaar later maar vertelde ons: “Alles was donker en grijs 's nachts toen de winkels sloten en alles in slaap viel, laten we nu zien of je het anders kunt maken”... Ik zat op zijn knie maar levend en vrij geloofde dat mijn dorp, mijn stad, mijn stad en mijn land helder konden worden zoals de rest van de wereld—</p>\n<p><strong>Eruit en terugkomen</strong></p>\n<p>De wereld was plotseling voor ons open; in het verleden hadden we weinig gebruik voor paspoorten… Ik herinner me dat we om naar het buitenland te gaan onze identiteitskaarten en toestemming van zowel de politie als de veiligheidsdiensten nodig hadden, reizen was alleen voor de elite maar nu konden we gaan… Toen ik voor het eerst voet zette in Wenen, was het alsof ik een fantastische beest zag dat voorheen ondenkbaar was… Ik ging eruit en werkte in een pub in Elgin, Schotland… Ik werd een nanny in Oxford voor de manager van Radiohead en had nog nooit van deze beroemde band gehoord… Ik werd bijna gearresteerd terwijl ik probeerde een exotische geldautomaat te fotograferen… Ik kreeg een werk- en studievisum voor het Snowdonia National Park in Wales en ontmoette daar mijn man, terwijl we drie kinderen opvoeden tussen de Kelten, mensen die ik me nooit had kunnen voorstellen opgroeiend in Jižní Město, onze socialistische woonwijk—</p>\n<p>Ik begon kazen te importeren uit Nederland, Italië, Zwitserland en Frankrijk… Ik reisde als een Europese immigrant aan het begin van de 20e eeuw naar de Verenigde Staten en zag in het begin geen gebreken, het was zo groot en rijk... Ik droom nog steeds over mijn eerste keer in het buitenland en kan me mijn jeugd, mijn leven, zonder hen niet voorstellen hoewel het zo lang geleden is en steeds moeilijker te herinneren—</p>\n<p><strong>De problemen van nieuwe vrijheid</strong></p>\n<p>Het was niet wat ik me had voorgesteld na de revolutie; officieel waren de communisten weg maar hielden nog steeds alles vast… Zelfs Havel was al snel teleurgesteld, hij zei dat democratie in de volle zin van het woord een horizon is die altijd ver weg is en slechts 20 procent van het land hem begreep in de Praagse cafés, niet de gewone mensen… Kijk hoe ze nu stemmen zelfs in de VS— we herhaalden vroeger de slogan van de revolutie “vrijheid is deelname aan de macht,” maar wie neemt er nu deel? We vroegen ons vroeger af hoe mensen vrijheid gebruiken, hoe gebruiken ze het nu?</p>\n<p>Vrijheid is nu voor velen gewoon om voor zichzelf te zorgen; om te bedriegen, te liegen en te stelen zoals voorheen op nieuwe manieren… Vanaf het begin beschuldigden mensen anderen van informant zijn en tijdens de <em>lustrace</em> (lustratie) na de revolutie werden ze als schuldig verondersteld, wie kende het verschil tussen krom en gewoon zoals de ene politieke partij van de andere nu… Degenen die macht willen, vinden altijd een manier… Vroeger stemden we af op geblokkeerde buitenlandse radiostations; nu luistert niemand… We konden de grenzen oversteken maar hadden nog steeds papieren nodig, we waren niet in de EU, niet in Schengen… Zelfs nu zien ze ons nog steeds en eerlijk gezegd kunnen we ons als tweede klas Europeanen gedragen, vrijheid lijkt te veel voor ons… Vrijheid is een drug die ons in de steek liet—</p>\n<p>De eerste smaak van nieuwe dingen na de revolutie was bedwelmend, maar mijn grootvader die alles had gezien, oorlog, invasie, bezetting, wist tegen Kerstmis 1989, hij zei wacht, het zou niet goed gaan… Niemand kon zich de economische problemen, de onzekerheid van werk en alles wat er nog meer was, de opsplitsing van Tsjechoslowakije na zo lang samen te zijn geweest, de scheiding zonder een referendum voorstellen… Wat kregen we? Verse leugens en smaad van de pers… Heftige concurrentie die de rijken en verbonden van de nieuw disenfranchised scheidde... Het lijkt het beste om terug te keren naar onze huisjes zoals na 1968 en de verpletterde Praagse Lente, het verleden was beter of in ieder geval gemakkelijker… Wie herinnert zich nog waarom we vrijheid wilden en doen we dat nog steeds?</p>\n<p><strong>In één moment</strong></p>\n<p>We zijn meer geneigd als we proberen te herinneren, ons te herinneren dat we buurlanden, onze medevisegradstaten, zagen terugtrekken en verliezen wat ze binnen het geheugen van de levenden vochten… Probeer niet te vergeten wat we moesten doorstaan voor de Fluwelen Revolutie, wat we gedwongen werden te doen tegen onze wil… Russisch leren, ik kan de taal van deze valse “broeder” en ongewenste meester nog steeds niet spreken… In parades marcheren terwijl we leuzen scandeerden waarin we niet geloofden… Na het werk blijven voor verplichte cursussen over Marxistisch-Leninisme waar we sliepen en sommigen hun kranten openhielden zodat de leraar het kon zien… Alles wat we moesten zeggen, ondertekenen, deelnemen, eten, dragen en getuigen… Hoe schaars waren goederen en hoe zeldzaam waren heldere gewetens… Hoe geblokkeerd was alles, ontoegankelijk… Hoe we foto's van het Vaticaan zagen wetende dat we Rome nooit zouden zien, van rockmuziek hielden maar de Rolling Stones nooit zouden zien... Hoe we 's nachts niet in de bossen rond een vuur mochten zijn, aan de grens tien kilometer van de grens bemand door soldaten met geweren… Probeer dit nu niet te vergeten als ik vrij denk of spreek… Wanneer ik op vliegtuigen spring naar onbekende landen… Vergeet alles wat we niet konden doen, dat niet was toegestaan in ons socialistische paradijs—</p>\n<p> </p>\n<p>Zou ik teruggaan? “Wie in angst leeft, is geen vrij mens”: een andere uitspraak van onze Fluwelen Revolutie… Onze revolutie met slechts één nacht van bloedvergieten dankzij de goedheid van mensen toen ze niet langer boos of versteend waren… Vergeet niet en herleef de mogelijkheden van vrijheid: … Om door te gaan met wat we waren in onze Eerste Republiek… Om opnieuw te leven waar we zijn, in het hart van Europa… Om kansen te grijpen om nieuwe dingen te doen... Om kansen te nemen om te ontwikkelen, te ervaren en te groeien… Om met frustraties om te gaan, dan om obstakels onder ogen te zien en te overwinnen… Om andere manieren van leven te proberen… En ondanks ons onofficiële nationale geloof van “het zal erger worden,” – te geloven dat dingen beter kunnen zijn voor de jongeren en de jongeren van hart… Van één moment in de Fluwelen Revolutie, 35 jaar geleden en snel voorbijgaand, toen vrijheid een rush, een golf, een sensatie, een atmosfeer was die je op straat kon inademen en als nieuwe schoenen kon passen, te denken dat we dit konden laten gebeuren… Plotseling capabel voelen… Weten en de herinnering aan die vluchtige, onherhaalbare vreugde bewaren. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> kwam voor het eerst naar Praag in wat toen Tsjechoslowakije was, net na de Fluwelen Revolutie in 1990. Een afgestudeerde van de Yale University en de University of Southern California, keerde hij terug naar Praag om scenario schrijven te onderwijzen aan studenten van vijf continenten aan de Prague Film School.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.731",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>De Fluwelen Revolutie viert nu zijn 35-jarig jubileum. Dit creatieve artikel herdenkt de datum van 10 december 1989, toen de eerste niet-communistische regering in Tsjechoslowakije sinds 1948 aantrad. Het is belangrijker dan ooit om de lessen uit deze tijd van nationale euforie te herinneren. Dit geldt vooral voor de vrijheden die volkeren zowel binnen als buiten Oost-Europa genieten en vaak als vanzelfsprekend beschouwen. Het stuk is een collage van verschillende herinneringen en hoop van Tsjechische burgers uit die tijd van nieuwe vrijheid--ontleend aan zowel interviews als de verbeelding van de auteur.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"nl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.732",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Când cehii au cunoscut libertatea",
                key:"uid": string:"4807f889-3112-47be-95f3-0e76022793b5",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Noi suntem generația care poate compara”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, gardian de frontieră și polițist, născut în 1936. <br />\nCitat în Miroslav Vaněk și Pavel Mücke,<em> Revoluțiile Catifelei: O Istorie Orală a Societății Cehe</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Noi și libertatea</strong></p>\n<p>Am cunoscut libertatea după Revoluția Catifelei când am putut în sfârșit…Să spunem ce aveam pe suflet…Să ne exprimăm în sfârșit gândurile și inimile…Să-l vedem pe Václav Havel, noul nostru președinte ales democratic, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">adresându-se Congresului SUA</a>, spunând că noi cehii și slovacii avem de asemenea ceva de oferit, “Libertatea noastră, independența și democrația noastră nou-născută au fost cumpărate cu un mare cost și nu le vom ceda”…Le-am reamintit moștenitorilor celor care au scris și susținut constituția SUA cu viețile lor semnificațiile libertății—</p>\n<p>Noile noastre libertăți erau…Să ascultăm știrile în cehă cu o față impasibilă…Să ne rugăm (deși suntem în mare parte atei) lui Dumnezeu fără a fi ridiculizați în clasă, chemați în fața șefului nostru sau încarcerați…Să deschidem o copie a <em>Playboy</em> cu oroare dar capabili să o citim…Să oprim poliția secretă să ne șantajeze, spunându-le soțiilor noastre despre aventurile noastre decât dacă spionam pentru ei…Să nu ne plecăm capetele și să fim anxioși, conștienți în permanență de ceea ce gândeam, spuneam sau făceam, de ceea ce eram acuzați sau supuși chiar și atunci când nu făceam nimic până la Revoluția Catifelei—</p>\n<p><strong>Mulți oameni, creșterea unei singure persoane</strong></p>\n<p>Eram doar un copil când a avut loc revoluția—spunem în cehă cuvântul <em>převratný </em>pentru o perioadă de epocă…Micul meu oraș s-a dezvoltat odată cu mine pe măsură ce creșteam, turnurile de afaceri au crescut în centru împreună cu înălțimea mea ca și copil…Aveam doar 12 ani și eram norocos pentru că aveam profesori universitari buni care fuseseră forțați să predea la școala primară, erau încă decenți și când a început revoluția au dus studenții în Piața Wenceslas, unde oamenii protestau pentru libertate…Am crescut în afara Pragai și ca adolescent, absolvind școala generală două-trei luni după revoluție, îmi amintesc că istoria noastră postbelică s-a schimbat: ni s-a spus mereu că doar rușii ne-au eliberat, acum, spuneau că și americanii, dintr-o dată, americanii erau din nou în istoria noastră…</p>\n<p>…În liceul meu am intrat în grevă urmând greva generală din 20<sup>th</sup> noiembrie și în familia mea anti-comunistă eram extaziați, așa cum a exclamat bunica mea care culegea ciuperci, “Culeg ciuperci ca și cum diavolul ar cosi comuniștii!”…La acea vreme aveam 22 de ani și era ca și cum o cheie s-ar fi întors brusc, lucrurile s-au deblocat și am fost lăsați afară și a fost grozav, dar oamenii nu știau ce să facă sau cum să reacționeze…Timp de câțiva ani, nu aveam încă 30 de ani, era Vestul Sălbatic, poliția stătea pe călcâie și nu oprea pe nimeni să facă nimic, întorcându-se cu privirea în altă parte în timp ce criminalii alergau liberi…</p>\n<p>…Aproape că nu am observat Revoluția la început, ca o mamă tânără primul meu fiu era deja născut și pe măsură ce ne-am început ferma ne-am ținut băieții cu părinții mei, am construit afacerea noastră în timpul concediului de maternitate, nu planificasem nici o familie nici o fermă dar cu revoluția am avut brusc ambele…Mai devreme îi spusesei soției mele că nu vreau să cresc copii sub acest regim, necrezând că se poate schimba, apoi după revoluție eram responsabil pentru mai mult decât doar eu, părinții noștri și de asemenea orașul nostru…Eram deja pensionat și dintr-o dată nimeni nu voia o țigară aruncată pe jos, iarbă crescând peste tot, să ne fie rușine de toaletele noastre publice dar nu puteam scăpa de toate obiceiurile noastre…Bunicul meu nu a crezut că va trăi să o vadă și a murit câțiva ani mai târziu dar ne-a spus, “Totul era întunecat și gri noaptea când magazinele se închideau și totul se scufunda în somn, acum să vedem dacă puteți face diferit”...Eram pe genunchii lui dar viu și liber credeam că satul meu, orașul meu, orașul și țara mea ar putea deveni luminoase ca restul lumii—</p>\n<p><strong>Ieșind și întorcându-ne</strong></p>\n<p>Lumea era brusc deschisă pentru noi; în trecut aveam puțin folos de pașapoarte…Îmi amintesc că pentru a merge în străinătate aveam nevoie de cărțile noastre de identitate și permisiune de la poliție și forțele de securitate, călătoria era doar pentru elite dar acum puteam merge…Când am pășit prima dată în Viena, era ca și cum aș fi văzut o ființă fantastică anterior inimaginabilă…Am ieșit și am lucrat într-un pub în Elgin, Scoția…Am devenit bonă în Oxford pentru managerul Radiohead și nu auzisem niciodată de această trupă faimoasă…Am fost aproape arestată încercând să fotografiez un bancomat exotic…Am obținut o viză de muncă-studiu pentru Parcul Național Snowdonia din Țara Galilor și mi-am întâlnit acolo soțul, crescând trei copii printre celți, oameni pe care nu mi-am imaginat niciodată că voi crește în Jižní Město, ansamblul nostru de locuințe socialiste—</p>\n<p>Am început să import brânzeturi din Olanda, Italia, Elveția și Franța…Am călătorit ca un imigrant european la începutul secolului XX în Statele Unite și nu am văzut nici o defect la început, era atât de mare și bogat...Încă visez la prima mea ieșire în străinătate și nu pot imagina tinerețea mea, viața mea, fără ele deși a fost atât de mult timp și devine din ce în ce mai greu de amintit—</p>\n<p><strong>Problemele noii libertăți</strong></p>\n<p>Nu a fost ceea ce mi-am imaginat după revoluție; oficial comuniștii dispăruseră dar încă se țineau de tot…Chiar și Havel a fost în curând dezamăgit, a spus că democrația în sensul deplin al cuvântului este un orizont mereu îndepărtat și doar 20 la sută din țară l-au înțeles în cafenelele din Praga, nu oamenii obișnuiți…Uitați-vă cum votează acum chiar și în SUA—repetam sloganul revoluției “libertatea este participarea la putere,” dar cine participă acum? Obisnuiam să întrebăm cum folosesc oamenii libertatea, cum o folosesc acum?</p>\n<p>Libertatea acum pentru mulți este doar să se descurce singuri; să înșele, să mintă și să fure ca înainte în moduri noi…De la început oamenii îi acuzau pe alții că sunt informatori și în timpul <em>lustrace</em> (lustrării) după revoluție erau prezumați vinovați, cine știa diferența între corupți și doar ca un partid politic de altul acum…Cei care vor puterea găsesc întotdeauna o cale…Înainte ne conectam la stații de radio străine blocate; acum nimeni nu ascultă…Puteam traversa granițele dar aveam în continuare nevoie de acte, nu eram în UE, nu în Schengen…Chiar și acum ne văd și, sincer, putem acționa ca europeni de clasa a doua, libertatea pare prea mult pentru noi…Libertatea este o drogă care ne-a dezamăgit—</p>\n<p>Primul gust al lucrurilor noi după revoluție a fost intoxicant, dar bunicul meu care a văzut totul, război, invazie, ocupație, știa până la Crăciunul din 1989, a spus așteptați, nu va merge bine…Nimeni nu putea imagina problemele economice, insecuritatea locului de muncă și tot restul, destrămarea Cehoslovaciei după ce am fost împreună atât de mult timp, separarea fără un referendum…Ce am obținut? Minciuni proaspete și calomnii din partea presei…Concurență acerbă care împarte bogații și conectații de cei nou-discriminați... Se pare că cel mai bine ar fi să ne întoarcem la cabanele noastre ca după 1968 și Primăvara Praga zdrobită, trecutul era mai bun sau cel puțin mai ușor…Cine își amintește de ce am vrut chiar libertatea și mai facem asta, oare?</p>\n<p><strong>Într-un moment</strong></p>\n<p>Sunt mai înclinat când încerc să-mi amintesc, să-mi reamintesc văzând țările vecine, statele noastre Visegrad, retrăgându-se și pierzând ceea ce au luptat pentru în memoria vie…Încercați să nu uitați ce am fost forțați să îndurăm înainte de Revoluția Catifelei, ce am fost obligați să facem împotriva voinței noastre…Să învățăm rusă, încă nu pot vorbi limba acestui “frate” fals și stăpân nedorit…Să mărșăluim în parade scandând sloganuri în care nu credeam…Să rămânem după muncă pentru cursuri obligatorii de marxism-leninism unde dormeam și unii își țineau ziarele deschise pentru ca profesorul să le vadă…Tot ce trebuia să spunem, să semnăm, să ne alăturăm, să mâncăm, să purtăm și să asistăm…Cât de rare erau bunurile și cât de rare erau conștiințele clare…Cât de blocate erau toate, inaccesibile…Cum vedeam imagini ale Vaticanului știind că nu vom vedea niciodată Roma, iubind muzica rock dar neavând ocazia să vedem Rolling Stones...Cum nu eram lăsați în păduri noaptea în jurul unui foc, la frontieră la zece kilometri de graniță păzită de soldați cu arme…Încercați să nu uitați asta acum când gândesc sau vorbesc liber…Când sar pe avioane spre țări necunoscute…Amintiți-vă tot ce nu am putut face, ce nu era permis în paradisul nostru socialist—</p>\n<p> </p>\n<p>Voi merge înapoi? “Cine trăiește în frică nu este un om liber”: un alt proverb al Revoluției noastre Catifelate…Revoluția noastră cu doar o noapte de vărsare de sânge datorită bunătății oamenilor când nu mai erau furioși sau îngroziți…Amintiți-vă și revigorați posibilitățile libertății: …Să continuăm ceea ce am fost în Prima Noastră Republică…Să trăim din nou unde suntem, în inima Europei…Să ne asumăm oportunități de a face lucruri noi...Să ne asumăm riscuri pentru a ne dezvolta, a experimenta și a crește…Să ne întâlnim cu frustrări, apoi să ne confruntăm și să depășim obstacolele…Să încercăm alte moduri de viață…Și în ciuda credinței noastre naționale neoficiale de “va fi mai rău,” – să credem că lucrurile pot fi mai bune pentru tineri și tinerii cu suflet tânăr…Dintr-un moment în Revoluția Catifelată, acum 35 de ani și accelerând, când libertatea era o freamăt, o val, o senzație, o atmosferă pe care o puteai respira pe străzi și încerca ca pe o pereche de pantofi noi, să ne gândim că am putea face asta să se întâmple…Să ne simțim brusc capabili…Să știm și să păstrăm amintirea acelei bucurii efemere, unice. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> a venit prima dată la Praga în ceea ce era atunci Cehoslovacia imediat după Revoluția Catifelei în 1990. Absolvent al Universității Yale și al Universității din California de Sud, s-a întors la Praga pentru a preda scenaristică studenților din cinci continente la Școala de Film din Praga.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.358",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Revoluția de Catifea sărbătorește acum cea de-a 35-a aniversare. Acest articol creativ comemorează data de 10 decembrie 1989, când primul guvern non-comunist din Cehoslovacia de la 1948 a preluat funcția. Este mai important ca niciodată să ne amintim lecțiile din această perioadă de euforie națională. Acest lucru este cu atât mai adevărat în ceea ce privește libertățile de care se bucură popoarele atât din Europa de Est, cât și din afara ei, și pe care adesea le consideră de la sine înțelese. Piesa este un colaj de diferite amintiri și speranțe ale cetățenilor cehi din acea perioadă de nouă libertate--extrase atât din interviuri, cât și din imaginația autorului.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"ro",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.868",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Коли чехи знали свободу",
                key:"uid": string:"647e139d-c410-4b39-80fc-5941565c13d1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.122",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"uk",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Keď Česi poznali slobodu",
                key:"uid": string:"69cc3be8-91c8-4d4b-b022-098d75fcc8ff",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Sme generácia, ktorá môže porovnávať”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, pohraničiar a policajt, narodený 1936. <br />\nCitované v Miroslavovi Vaněkovi a Pavlovi Mücke,<em> Sametové revolúcie: Ústna história českej spoločnosti</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>My a sloboda</strong></p>\n<p>Slobodu sme spoznali po Sametovej revolúcii, keď sme konečne mohli…Povedať, čo máme na srdci…Hovoriť konečne naše myšlienky a srdcia…Sledovať Václava Havla, nášho nového demokraticky zvoleného prezidenta, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">ako sa obracia na Kongres USA</a>, hovorí, že my Česi a Slováci máme tiež niečo, čo môžeme dať, “Naša sloboda, nezávislosť a naša novonarodená demokracia boli zakúpené za veľkú cenu a nebudeme ich vzdať”…Pripomenuli sme dedičom tých, ktorí písali a podporovali ústavu USA svojimi životmi významy slobody—</p>\n<p>Naše nové slobody boli…Počúvať správy v češtine s vážnou tvárou…Modliť sa (aj keď sme väčšinou ateisti) k Bohu bez toho, aby sme boli v triede posmeškovaní, predvolaní pred našich šéfov alebo uväznení…Otvoriť kópiu <em>Playboy</em>, ohromený, ale schopný ju čítať…Zastaviť tajnú políciu, aby nás vydierala, hovorila našim manželom o našich aférach, pokiaľ sme pre nich nešpehovali…Nehádzať hlavy dolu a byť úzkostliví, vedomí si neustále toho, čo sme si mysleli, povedali alebo urobili, za čo sme boli obviňovaní alebo čelili, aj keď sme nerobili nič až do našej Sametovej revolúcie—</p>\n<p><strong>Veľa ľudí, rast jedného človeka</strong></p>\n<p>Bol som len dieťa, keď sa revolúcia stala—hovoríme v češtine slovo <em>převratný </em>pre epochálny čas…Môj malý mestský sa vyvíjal so mnou, keď som rástol, obchodné veže sa zdvihli v centre spolu s mojou výškou ako dieťa…Mal som len 12 a mal šťastie, pretože sme mali dobrých univerzitných profesorov, ktorí boli nútení učiť na základnej škole, boli stále slušní a keď revolúcia začala, brali študentov na Václavské námestie, kde ľudia protestovali za slobodu…Rástol som mimo Prahy a ako tínedžer, ktorý absolvoval základnú školu dva-tri mesiace po revolúcii, si pamätám, že naša povojnová história sa zmenila: vždy nám hovorili, že nás oslobodili len Rusi, teraz hovorili, že to boli aj Američania, zrazu, Američania sa vrátili do našej histórie…</p>\n<p>…Na mojej strednej škole sme štrajkovali po generálnom štrajku 20. novembra a v mojej antikomunistickej rodine sme boli nadšení, ako moja babička, ktorá zbierala huby, vykrikovala: “Zbieram ‘húb ako diabol kosí komunistov!”…V tom čase som mal 22 a bolo to ako kľúč, ktorý sa zrazu otáčal, veci sa odomkli a my sme boli prepustení a bolo to skvelé, ale ľudia nevedeli, čo robiť alebo ako reagovať…Po niekoľkých rokoch, keď som ešte nemal 30, to bolo ako Divoký západ, polícia si len tak sedela a nedovolila nikomu robiť nič, pozerajúc sa na druhú stranu, zatiaľ čo zločinci sa voľne pohybovali…</p>\n<p>…Takmer som si na revolúciu na začiatku ani nevšimol, ako mladá matka sa mi už narodil prvý z mojich dvoch synov a keď sme začali našu farmu, nechali sme našich chlapcov s mojimi rodičmi, budovali sme našu firmu na mojej materskej dovolenke, neplánoval som ani rodinu, ani farmu, ale s revolúciou som zrazu mal oboje…Skôr som povedal svojej manželke, že nechcem vychovávať deti pod týmto režimom, neveriac, že by sa to mohlo zmeniť, potom po revolúcii som bol zodpovedný za viac než len seba, našich rodičov a aj naše mesto…Už som bol na dôchodku a zrazu nikto nechcel, aby sa cigareta hádzala na zem, burina rástla všade, aby sme sa hanbili za naše verejné toalety, ale nemohli sme sa zbaviť všetkých našich zvyklostí…Môj dedko nikdy nemyslel, že by sa dožil toho a zomrel o niekoľko rokov neskôr, ale povedal nám: “Všetko bolo tmavé a šedé v noci, keď sa obchody zatvorili a všetko sa ponorilo do spánku, teraz uvidíme, či to dokážete zmeniť”...Bol som na jeho kolene, ale nažive a slobodný som veril, že moja dedina, moje mesto, mesto a krajina môžu byť jasné ako zvyšok sveta—</p>\n<p><strong>Odchod a návrat</strong></p>\n<p>Svět sa nám zrazu otvoril; v minulosti sme mali malú potrebu na pasy…Pamätám si, že na to, aby sme mohli ísť do zahraničia, sme potrebovali naše občianske preukazy a povolenie od polície a bezpečnostných síl, cestovanie bolo len pre elity, ale teraz sme mohli ísť…Keď som prvýkrát vkročil do Viedne, bolo to ako vidieť fantastickú beštiu, ktorú si predtým nevedel predstaviť…Vystúpil som a pracoval v krčme v Elgine, Škótsko…Stal som sa opatrovateľkou v Oxforde pre manažéra Radiohead a nikdy som o tejto slávnej kapele ani nepočul…Takmer som bol zatknutý, keď som sa pokúsil odfotiť exotický bankomat…Dostal som vízum na prácu a štúdium v Národnom parku Snowdonia vo Walese a stretol som tam svojho manžela, vychovávajúc tri deti medzi Keltmi, ľuďmi, ktorých som si nikdy nepredstavoval, že vyrastiem v Jižnom Meste, našej socialistickej bytovke—</p>\n<p>Začal som dovážať syry z Holandska, Talianska, Švajčiarska a Francúzska…Cestoval som ako európsky imigrant na začiatku 20. storočia do Spojených štátov a na prvý pohľad som nevidel žiadne nedostatky, bolo to také veľké a bohaté...Stále snívam o svojom prvom výlete do zahraničia a neviem si predstaviť svoje mladosť, svoj život, bez nich, aj keď to bolo tak dávno a čoraz ťažšie si to pamätať—</p>\n<p><strong>Problémy novej slobody</strong></p>\n<p>Nešlo to, čo som si predstavoval po revolúcii; oficiálne komunisti zmizli, ale stále sa držali všetkého…Aj Havel bol čoskoro sklamaný, povedal, že demokracia v plnom zmysle slova je horizont, ktorý je vždy vzdialený a len 20 percent krajiny mu rozumelo v pražských kaviarňach, nie obyčajným ľuďom…Pozrite sa, ako teraz hlasujú, aj v USA—opakovali sme slogan revolúcie “sloboda je účasť na moci,” ale kto teraz participuje? Pýtali sme sa, ako ľudia využívajú slobodu, ako ju využívajú teraz?</p>\n<p>Sloboda teraz pre mnohých je len to, aby si poradili sami; podvádzať, klamať a kradnúť ako predtým novými spôsobmi…Od začiatku ľudia obviňovali iných z toho, že sú informátori a počas <em>lustrace</em> (lustrácia) po revolúcii boli považovaní za vinných, kto vedel rozdiel medzi skresleným a len jednou politickou stranou od druhej teraz…Tí, ktorí chcú moc, vždy nájdu spôsob…Predtým sme ladili na rušené zahraničné rádiové stanice; teraz nikto nepočúva…Mohli sme prekročiť hranice, ale stále sme potrebovali papiere, neboli sme v EÚ, nie v Schengene…Ešte aj teraz nás stále vidia a úprimne môžeme pôsobiť ako druhotriedni Európania, sloboda sa zdá byť pre nás príliš veľa…Sloboda je droga, ktorá nás sklamala—</p>\n<p>Prvá chuť nových vecí po revolúcii bola opojná, ale môj dedko, ktorý videl všetko, vojnu, inváziu, okupáciu, vedel do Vianoc 1989, povedal, počkajte, nebude to dobré…Nikto si nemohol predstaviť ekonomické problémy, neistotu práce a všetko ostatné, rozpad Československa po tom, čo sme boli spolu tak dlho, rozdelenie bez referenda…Čo sme dostali? Čerstvé lži a ohováranie tlače…Intenzívna konkurencia rozdeľujúca bohatých a prepojených od nových odcudzených... Zdá sa, že je najlepšie vrátiť sa k našim chalupám ako po roku 1968 a potlačenom pražskom jari, minulosť bola lepšia alebo aspoň jednoduchšia…Kto si pamätá, prečo sme vôbec chceli slobodu a či to ešte robíme?</p>\n<p><strong>V jednom momente</strong></p>\n<p>Sme viac naklonení, keď sa snažíme pamätať, spomínať na susedné krajiny, naše krajiny V4, ktoré ustupujú a strácajú to, za čo bojovali v živej pamäti…Snažte sa nezabudnúť, čo sme museli znášať pred Sametovou revolúciou, čo sme boli nútení robiť proti našej vôli…Učiť sa ruštinu, stále neviem hovoriť jazyk tohto falošného “brata” a nechceného pána…Zúčastniť sa na parádach, kričať slogany, ktorým sme neverili…Zostať po práci na povinných kurzoch o marxizme-leninizme, kde sme spali a niektorí držali otvorené noviny, aby ich učiteľ videl…Všetko, čo sme museli povedať, podpísať, pripojiť sa, jesť, nosiť a svedčiť…Ako vzácne boli tovar a ako zriedkavé jasné svedomia…Ako bolo všetko zablokované, neprístupné…Ako sme videli obrázky Vatikánu, vedeli sme, že nikdy neuvidíme Rím, milovali sme rockovú hudbu, nikdy neuvidíme Rolling Stones...Ako sme nemohli ísť do lesov v noci okolo ohňa, na hranici desať kilometrov od hranice, strážené vojakmi s puškami…Snažte sa na to teraz nezabudnúť, keď myslím alebo hovorím slobodne…Keď skáčem na lietadlá do neznámych krajín…Pamätajte na všetko, čo sme nemohli robiť, čo nebolo povolené v našom socialistickom raji—</p>\n<p> </p>\n<p>Vrátil by som sa? “Kto žije v strachu, nie je slobodný človek”: ďalšie príslovie našej Sametovej revolúcie…Naša revolúcia mala len jednu noc krviprelievania vďaka dobrote ľudí, keď už neboli nahnevaní alebo skamenení…Pamätajte a oživte možnosti slobody: …Pokračovať v tom, čím sme boli v našej Prvej republike…Znova žiť tam, kde sme, v srdci Európy…Využiť príležitosti robiť veci nové...Vziať si šance na rozvoj, skúsenosti a rast…Stretnúť sa s frustráciami, potom čeliť a prekonať prekážky…Skúsiť iné spôsoby života…A napriek našej neoficiálnej národnej viere “bude horšie,” – veriť, že veci môžu byť lepšie pre mladých a mladých v srdci…Z jedného momentu v Sametovej revolúcii, 35 rokov a zrýchľujúcich sa pred rokmi, keď sloboda bola nával, vlna, pocit, atmosféra, ktorú ste mohli dýchať na uliciach a skúšať ako nové topánky, myslieť, že by sme to mohli dosiahnuť…Cítiť sa zrazu schopný…Poznať a uchovať si pamäť tej prchavej, neopakovateľnej radosti. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> prvýkrát prišiel do Prahy v tom, čo bolo vtedy Československo, tesne po Sametovej revolúcii v roku 1990. Absolvent Yale University a University of Southern California, sa vrátil do Prahy, aby učil scenáristiku študentov z piatich kontinentov na Pražskej filmovej škole.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.063",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Sametová revolúcia teraz oslavuje svoje 35. výročie. Tento kreatívny článok si pripomína dátum 10. decembra 1989, keď sa ujala prvá nekomunistická vláda v Československu od roku 1948. Je dôležitejšie ako kedykoľvek predtým pamätať na lekcie z tohto obdobia národnej eufórie. To platí najmä pokiaľ ide o slobody, ktoré si ľudia východnej Európy, ako aj mimo nej, užívajú a často berú ako samozrejmosť. Tento článok je kolážou rôznych spomienok a nádejí českých občanov z tohto obdobia novej slobody - čerpaných z rozhovorov aj z autorovej fantázie.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sk",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.064",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kada su Česi znali slobodu",
                key:"uid": string:"749a8c81-7f90-4d1d-8473-17ce4fb7f425",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": null:null,
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.519",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": null:null,
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sr",
                key:"updatedAt": null:null,
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Když Češi znali svobodu",
                key:"uid": string:"7cf67881-0019-4fb9-a4f0-6ee816c83998",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Jsme generace, která může srovnávat”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, pohraničník a policista, narozen 1936. <br />\nCitováno v Miroslavu Vaněkovi a Pavlu Mückovi,<em> Sametové revoluce: Ústní historie české společnosti</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>My a svoboda</strong></p>\n<p>Svobodu jsme poznali po Sametové revoluci, když jsme konečně mohli… Říct, co máme na srdci… Konečně mluvit o našich myšlenkách a citech… Sledovat Václava Havla, našeho nově demokraticky zvoleného prezidenta, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">jak se obrací na americký Kongres</a>, říkat, že my Češi a Slováci také máme co nabídnout, “Naše svoboda, nezávislost a naše nově narozená demokracie byly zakoupeny za velkou cenu a my je nevzdáme”… Připomněli jsme dědicům těch, kteří psali a podporovali americkou ústavu svými životy, významy svobody—</p>\n<p>Naše nové svobody byly… Poslouchat zprávy v češtině s vážnou tváří… Modlit se (i když jsme většinou ateisté) k Bohu, aniž bychom byli v hodině zesměšňováni, předvoláni před šéfa nebo uvězněni… Otevřít si výtisk <em>Playboye</em>, šokováni, ale schopni si ho přečíst… Zastavit tajnou policii, aby nás nevydírala, neříkala našim partnerům o našich aférách, pokud jsme pro ně nešpehovali… Neuhýbat hlavou a nebýt nervózní, být si neustále vědom toho, co jsme si mysleli, co jsme řekli nebo udělali, čím jsme byli obviňováni nebo čemu jsme byli vystaveni, i když jsme nic nedělali až do naší Sametové revoluce—</p>\n<p><strong>Spousta lidí, růst jedné osoby</strong></p>\n<p>Byl jsem jen dítě, když revoluce přišla—říkáme v češtině slovo <em>převratný</em> pro epochální čas… Město, ve kterém jsem vyrůstal, se vyvíjelo se mnou, obchodní věže rostly v centru spolu s mou výškou jako dítě… Bylo mi teprve 12 a měl jsem štěstí, protože jsme měli dobré univerzitní profesory, kteří byli nuceni učit na základní škole, byli stále slušní a když revoluce začala, vzali studenty na Václavské náměstí, kde lidé protestovali za svobodu… Vyrůstal jsem na okraji Prahy a jako teenager, který maturoval na základní škole dva-tři měsíce po revoluci, si pamatuji, že naše poválečná historie se změnila: vždy nám říkali, že nás osvobodili jen Rusové, nyní říkali, že to byli také Američané, najednou byli Američané zpět v naší historii…</p>\n<p>…Na naší střední škole jsme stávkovali po generální stávce 20. listopadu a v mé antikomunistické rodině jsme byli nadšení, jak moje babička, která sbírala houby, vykřikovala: “Sklízím houbu jako by ďábel kosil komunisty!”… V té době mi bylo 22 a bylo to jako klíč, který se náhle otáčí, věci se odemykaly a my jsme byli propuštěni a bylo to skvělé, ale lidé nevěděli, co dělat nebo jak reagovat… Po několik let, kdy mi ještě nebylo 30, to bylo Divoký západ, policie si sedla na paty a nedovolila nikomu nic dělat, dívala se jinam, zatímco zločinci běhali volně…</p>\n<p>…Na revoluci jsem si téměř nevšiml, jako mladá matka jsem už měla prvního ze svých dvou synů a když jsme začali naši farmu, měli jsme naše chlapce u mých rodičů, budovali jsme naše podnikání na mé mateřské dovolené, neplánovala jsem ani rodinu, ani farmu, ale s revolucí jsem najednou měla obojí… Dříve jsem řekl své ženě, že nechci vychovávat děti pod tímto režimem, nevěřil jsem, že by se to mohlo změnit, pak po revoluci jsem byl zodpovědný za víc než jen za sebe, naše rodiče a také naše město… Už jsem byl v důchodu a najednou nikdo nechtěl, aby se cigarety házely na zem, plevel rostl všude, abychom se styděli za naše veřejné toalety, ale nemohli jsme se zbavit všech našich zvyklostí… Můj dědeček nikdy nemyslel, že by se dožil toho, a zemřel o pár let později, ale řekl nám: “Všechno bylo v noci temné a šedé, když se obchody zavřely a všechno se ponořilo do spánku, teď uvidíme, jestli to dokážete změnit”... Byl jsem na jeho klíně, ale živý a svobodný jsem věřil, že moje vesnice, moje město, město a země mohou být jasné jako zbytek světa—</p>\n<p><strong>Odchod a návrat</strong></p>\n<p>Svět se nám najednou otevřel; v minulosti jsme moc nepotřebovali pasy… Pamatuji si, že abychom mohli vycestovat, potřebovali jsme naše občanské průkazy a povolení od policie a bezpečnostních složek, cestování bylo jen pro elitu, ale nyní jsme mohli jít… Když jsem poprvé vkročil do Vídně, bylo to jako vidět fantastickou bestii, kterou si dříve nedokázal představit… Vystoupil jsem a pracoval v hospodě v Elginu ve Skotsku… Stal jsem se chůvou v Oxfordu pro manažera Radiohead a nikdy jsem o této slavné kapele neslyšel… Málem jsem byl zatčen, když jsem se pokoušel vyfotit exotický bankomat… Dostal jsem vízum na práci a studium v Národním parku Snowdonia ve Walesu a potkal jsem tam svého manžela, vychovávajícího tři děti mezi Kelty, lidmi, které jsem si nikdy nedokázal představit, že bych vyrůstal v Jižním Městě, našem socialistickém sídlišti—</p>\n<p>Začal jsem dovážet sýry z Nizozemska, Itálie, Švýcarska a Francie… Cestoval jsem jako evropský imigrant na začátku 20. století do Spojených států a zpočátku jsem neviděl žádné nedostatky, bylo to tak velké a bohaté... Stále sním o své první cestě do zahraničí a nedokážu si představit své mládí, svůj život, bez nich, i když to bylo tak dávno a stále se hůře pamatuje—</p>\n<p><strong>Problémy nové svobody</strong></p>\n<p>To nebylo to, co jsem si představoval po revoluci; oficiálně komunisté zmizeli, ale stále se drželi všeho… I Havel byl brzy zklamán, řekl, že demokracie v plném slova smyslu je horizont, který je vždy vzdálený a pouze 20 procent země mu rozumělo v pražských kavárnách, ne obyčejným lidem… Podívejte se, jak nyní hlasují, i v USA—dříve jsme opakovali slogan revoluce “svoboda je účast na moci,” ale kdo nyní participuje? Dříve jsme se ptali, jak lidé využívají svobodu, jak ji využívají nyní?</p>\n<p>Svoboda nyní pro mnohé znamená jen se postarat o sebe; podvádět, lhát a krást jako dříve, ale novými způsoby… Od začátku lidé obviňovali ostatní z toho, že jsou informátoři a během <em>lustrace</em> po revoluci byli považováni za vinné, kdo znal rozdíl mezi křivým a spravedlivým, jako jedna politická strana od druhé nyní… Ti, kteří chtějí moc, vždy najdou způsob… Dříve jsme ladili na rušené zahraniční rozhlasové stanice; nyní nikdo neposlouchá… Mohli jsme překročit hranice, ale stále jsme potřebovali papíry, nebyli jsme v EU, ne v Schengenu… I nyní nás stále vidí a upřímně můžeme jednat jako Evropané druhé kategorie, svoboda se nám zdá příliš mnoho… Svoboda je droga, která nás zklamala—</p>\n<p>První chuť nových věcí po revoluci byla opojná, ale můj dědeček, který viděl všechno, válku, invazi, okupaci, věděl do Vánoc 1989, řekl počkejte, nebude to dobré… Nikdo si nedokázal představit ekonomické problémy, nejistotu práce a všechno ostatní, rozpad Československa po tom, co jsme byli spolu tak dlouho, rozdělení bez referenda… Co jsme dostali? Čerstvé lži a pomluvy tisku… Zuřivá konkurence rozdělující bohaté a propojené od nově zbavených práv... Zdá se, že je nejlepší vrátit se k našim chatám jako po roce 1968 a zmařené Pražské jaro, minulost byla lepší nebo alespoň snazší… Kdo si pamatuje, proč jsme vůbec chtěli svobodu a pamatujeme si to ještě?</p>\n<p><strong>V jednom okamžiku</strong></p>\n<p>Jsme více nakloněni, když se snažíme vzpomenout, vzpomenout si na sousední země, naše spolkové státy Visegrád, jak ustupují a ztrácejí to, za co bojovaly v paměti živých… Snažte se nezapomenout, co jsme byli nuceni snášet před Sametovou revolucí, co jsme byli donuceni dělat proti naší vůli… Učit se ruštinu, stále nemohu mluvit jazykem tohoto falešného “bratra” a nechtěného pána… Marchovat v průvodech skandující slogany, kterým jsme nevěřili… Zůstat po práci na povinných kurzech o marxismu-leninismu, kde jsme spali a někteří drželi otevřené noviny, aby je učitel viděl… Všechno, co jsme museli říct, podepsat, připojit se, jíst, nosit a být svědky… Jak vzácné byly zboží a jak vzácné byly čisté svědomí… Jak bylo všechno zablokováno, nedostupné… Jak jsme viděli obrázky Vatikánu, vědíce, že nikdy neuvidíme Řím, milujeme rockovou hudbu, nikdy neuvidíme Rolling Stones... Jak jsme nesměli do lesů v noci kolem ohně, na hranici deset kilometrů od hranice, hlídané vojáky se zbraněmi… Snažte se na to nyní nezapomenout, když myslím nebo mluvím svobodně… Když skáču na letadla do neznámých zemí… Pamatujte na všechno, co jsme nemohli dělat, co nebylo povoleno v našem socialistickém ráji—</p>\n<p> </p>\n<p>Vrátil bych se? “Kdo žije ve strachu, není svobodný člověk”: další přísloví naší Sametové revoluce… Naše revoluce měla pouze jednu noc krveprolití díky dobrotě lidí, když už nebyli naštvaní nebo ztuhlí… Pamatujte a oživte možnosti svobody: … Pokračovat v tom, čím jsme byli v naší První republice… Znovu žít tam, kde jsme, v srdci Evropy… Vzít příležitosti dělat věci nově... Vzít šance se rozvíjet, zažít a růst… Setkat se s frustracemi, pak čelit a překonat překážky… Zkusit jiné způsoby života… A navzdory našemu neoficiálnímu národnímu krédu “bude hůř,” – věřit, že věci mohou být lepší pro mladé a mladé duchem… Z jednoho okamžiku v Sametové revoluci, 35 let a rychle ubíhajících let zpět, kdy svoboda byla nával, vlna, pocit, atmosféra, kterou jste mohli dýchat na ulicích a zkoušet jako nové boty, myslet si, že to můžeme uskutečnit… Cítit se najednou schopný… Vědět a uchovat paměť té prchavé, neopakovatelné radosti. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> poprvé přišel do Prahy v tom, co bylo tehdy Československo, těsně po Sametové revoluci v roce 1990. Absolvent Yaleovy univerzity a Kalifornské univerzity v Los Angeles, se vrátil do Prahy, aby učil scénáristiku studenty z pěti kontinentů na Pražské filmové škole.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.15",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Sametová revoluce nyní slaví své 35. výročí. Tento kreativní článek připomíná datum 10. prosince 1989, kdy nastoupila první nekomunistická vláda v Československu od roku 1948. Je důležitější než kdy jindy si připomínat lekce z této doby národní euforie. To platí zejména ve vztahu k svobodám, které si lidé jak uvnitř, tak mimo východní Evropu užívají a často je berou jako samozřejmost. Tento kus je koláž různých vzpomínek a nadějí českých občanů z této doby nové svobody -- čerpající jak z rozhovorů, tak z autorovy fantazie.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"cs",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.266",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kun tsekit tiesivät vapauden",
                key:"uid": string:"7d1484fd-c7c5-4e2f-8a80-ea2d1d96ab96",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Olemme sukupolvi, joka voi verrata”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, rajavartija ja poliisi, syntynyt 1936. <br />\nLainattu Miroslav Vaněkilta ja Pavel Mückeltä,<em> Samettivallankumoukset: Suullinen historia Tšekin yhteiskunnasta</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Me ja vapaus</strong></p>\n<p>Tunsimme vapauden Samettivallankumouksen jälkeen, kun pystyimme vihdoin…Sanomaan, mitä ajattelimme…Puhumaan viimein ajatuksistamme ja sydämistämme…Katsomaan Václav Havelia, uutta demokraattisesti valittua presidenttiämme, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">osoittamassa Yhdysvaltain kongressille</a>, sanoen, että me tšekit ja slovakitkin meillä on annettavaa, “Vapaus, itsenäisyys ja vastasyntynyt demokratia on hankittu suurella kustannuksella, emme luovuta niitä”…Muistutimme perillisiä niistä, jotka kirjoittivat ja tukivat Yhdysvaltain perustuslakia elävinä vapauden merkityksistä—</p>\n<p>Uudet vapautemme olivat…Kuunnella uutisia tšekiksi vakavalla naamalla…Rukoilla (vaikka olemme pääasiassa ateisteja) Jumalaa ilman, että meitä pilkattiin luokassa, kutsuttiin pomomme eteen tai vangittiin…Avata kopio <em>Playboysta</em> kauhistuneena mutta kyeten lukemaan sitä…Estää salaisen poliisin kiristämästä meitä, kertomasta puolisoillemme asioistamme, ellei me vakoiltu heidän puolestaan…Älä kumarra päätämme ja ole huolissasi, tietoisina koko ajan siitä, mitä ajattelimme, sanoimme tai teimme, mistä meidät syytettiin tai mihin meidät alistettiin, vaikka emme tehneet mitään ennen Samettivallankumoustamme—</p>\n<p><strong>Monia ihmisiä, yhden ihmisen kasvu</strong></p>\n<p>Olin vain lapsi, kun vallankumous tapahtui—sanomme tšekiksi sanan <em>převratný </em>epokkaa merkitsevästä ajasta…Pieni kaupunkini kehittyi kanssani, kun kasvoin, liiketornit nousivat keskustassa yhdessä lapsuuteni korkeuden kanssa…Olin vain 12 ja onnekas, koska meillä oli hyviä yliopistoprofessoreita, jotka oli pakotettu opettamaan ala-asteella, he olivat edelleen kunnollisia ja kun vallankumous alkoi, he veivät opiskelijat Wenceslasin aukioon, jossa ihmiset protestoivat vapauden puolesta…Kasvoin Prahan ulkopuolella ja teini-ikäisenä valmistuin peruskoulusta kaksi-kolme kuukautta vallankumouksen jälkeen, muistan, että jälkimmäinen maailmansota historiaamme muuttui: meille oli aina sanottu, että vain venäläiset vapauttivat meidät, nyt he sanoivat, että myös amerikkalaiset, yhtäkkiä amerikkalaiset olivat takaisin historiassamme…</p>\n<p>…Lukiolaisena menimme lakkoon yleislakon jälkeen 20. marraskuuta ja perheessäni, joka oli anti-kommunistinen, olimme ekstaasissa, kun isoäitini, joka metsästi sieniä, huudahti: “Kerään sieniä kuin paholainen niittää kommunisteja!”…Silloin olin 22 ja se oli kuin avain kääntyisi yhtäkkiä, asiat avautuivat ja meidät päästettiin ulos ja se oli mahtavaa, mutta ihmiset eivät tienneet, mitä tehdä tai miten reagoida…Muutaman vuoden ajan, en ollut vielä 30, se oli Villin lännen aikakausi, poliisi istui takajaloillaan eikä estänyt ketään tekemästä mitään, katsellen toiseen suuntaan, kun rikolliset juoksivat vapaana…</p>\n<p>…En melkein huomannut vallankumousta aluksi, nuorena äitinä ensimmäinen kahdesta pojastani oli jo syntynyt ja kun aloitimme maatilan, pidimme poikamme vanhempieni luona, rakensimme liiketoimintaamme äitiyslomani aikana, en ollut suunnitellut perhettä tai maatilaa, mutta vallankumouksen myötä sain molemmat…Aiemmin olin sanonut vaimolleni, etten halunnut kasvattaa lapsia tämän hallinnon alla, en uskonut, että se voisi muuttua, sitten vallankumouksen jälkeen olin vastuussa muustakin kuin itsestäni, vanhemmistamme ja myös kaupungistamme…Olin jo eläkkeellä ja yhtäkkiä kukaan ei halunnut savuketta heitettävän maahan, rikkaruohoja kasvoi joka puolella, hävetä julkisista vessoistamme, mutta emme voineet ravistaa kaikkia tapojamme…Isoisäni ei koskaan uskonut, että hän eläisi nähdä sen ja kuoli muutama vuosi myöhemmin, mutta sanoi meille: “Kaikki oli pimeää ja harmaata yöllä, kun kaupat sulkeutuivat ja kaikki vaipui uneen, nyt katsotaan, voitko tehdä siitä erilaista”...Olin hänen polvellaan, mutta elin ja vapaa uskoin, että kyläni, kaupunkini, kaupunki ja maani voisivat muuttua kirkkaiksi kuin muu maailma—</p>\n<p><strong>Ulos pääseminen ja takaisin tuleminen</strong></p>\n<p>Maailma oli yhtäkkiä avoin meille; aiemmin meillä ei ollut paljon käyttöä passeille…Muistan, että ulkomaille mennessämme tarvitsimme henkilökortit ja luvan sekä poliisilta että turvallisuusjoukoilta, matkustaminen oli vain eliitille, mutta nyt voimme mennä…Kun ensimmäisen kerran astuin Wieniin, se oli kuin näkisin fantastisen pedon, jota ei ollut aiemmin voinut kuvitella…Lähdin ja työskentelin pubissa Elginissä, Skotlannissa…Minusta tuli lastenhoitaja Oxfordissa Radioheadin managerille, enkä ollut koskaan edes kuullut tästä kuuluisasta bändistä…Olin melkein pidätettynä yrittäessäni valokuvata eksoottista automaattista pankkiautomaattia…Sain työ- ja opiskeluluvan Snowdonia kansallispuistossa Walesissa ja tapasin mieheni siellä, kasvattaen kolmea lasta kelttien keskellä, ihmisten, joita en koskaan kuvitellut kasvavani Jižní Městossa, sosialistisessa asuinalueessamme—</p>\n<p>Aloin tuoda juustoja Alankomaista, Italiasta, Sveitsistä ja Ranskasta…Matkustin kuin eurooppalainen maahanmuuttaja 1900-luvun alussa Yhdysvaltoihin enkä nähnyt aluksi virheitä, se oli niin suuri ja rikas...Unelmoin edelleen ensimmäisestä kerrastani ulkomailla enkä voi kuvitella nuoruuttani, elämääni ilman niitä, vaikka siitä on niin kauan ja se on yhä vaikeaa muistaa—</p>\n<p><strong>Uuden vapauden ongelmat</strong></p>\n<p>Se ei ollut sitä, mitä kuvittelin vallankumouksen jälkeen; virallisesti kommunistit olivat poissa, mutta pitivät silti kiinni kaikesta…Jopa Havel oli pian pettynyt, hän sanoi, että demokratia sanan täydellisessä merkityksessä on horisontti, joka on aina kaukana, ja vain 20 prosenttia maasta ymmärsi häntä Prahan kahviloissa, ei tavalliset ihmiset…Katsokaa, miten he äänestävät nyt jopa Yhdysvalloissa—me toistimme vallankumouksen slogania “vapaus on osallistumista valtaan”, mutta kuka osallistuu nyt? Kysyimme aiemmin, miten ihmiset käyttävät vapauttaan, miten he käyttävät sitä nyt?</p>\n<p>Vapaus nyt monille on vain selviytymistä itselleen; huijata, valehdella ja varastaa kuten ennen uusilla tavoilla…Alusta alkaen ihmiset syyttivät toisiaan ilmiantajiksi ja vallankumouksen jälkeen <em>lustrace</em> (lustratio) aikana heitä pidettiin syyllisinä, kuka tiesi eron kierojen ja rehellisten välillä, kuten yksi puolue toisesta nyt…Ne, jotka haluavat valtaa, löytävät aina keinon…Ennen viritimme tukahduttamattomia ulkomaisia radiokanavia; nyt kukaan ei kuuntele…Voimme ylittää rajat, mutta tarvitsimme silti papereita, emme olleet EU:ssa, emme Schengenissä…Jopa nyt he näkevät meidät ja rehellisesti voimme käyttäytyä kuin toisen luokan eurooppalaiset, vapaus tuntuu olevan meille liikaa…Vapaus on huume, joka petti meidät—</p>\n<p>Ensimmäinen maku uusista asioista vallankumouksen jälkeen oli huumaava, mutta isoäitini, joka oli nähnyt kaiken, sodan, hyökkäyksen, miehityksen, tiesi jouluna 1989, hän sanoi odota, se ei menisi hyvin…Kukaan ei voinut kuvitella taloudellisia ongelmia, työpaikkojen epävarmuutta ja kaikkea muuta, Tšekkoslovakian hajoamista sen jälkeen, kun olimme olleet yhdessä niin pitkään, erottamista ilman kansanäänestystä…Mitä saimme? Tuoreita valheita ja lehdistön mustamaalausta…Kova kilpailu jakoi rikkaat ja yhteydet saaneet tuoreista syrjäytetyistä…Näyttää parhaalta palata mökeillemme kuten vuoden 1968 jälkeen ja murskatun Prahan kevään jälkeen, menneisyys oli parempi tai ainakin helpompi…Kuka muistaa, miksi edes halusimme vapautta ja haluammeko sitä enää?</p>\n<p><strong>Yhdessä hetkessä</strong></p>\n<p>Olemme taipuvaisempia, kun yritämme muistaa, palauttaa mieleen naapurimaat, Visegrad-maat, jotka vetäytyvät ja menettävät sen, mitä he taistelivat elävässä muistissa…Yritä olla unohtamatta, mitä jouduimme kärsimään ennen Samettivallankumousta, mitä meidät pakotettiin tekemään vastoin tahtoamme…Oppia venäjää, en vieläkään osaa puhua tämän vale “veljen” ja ei-toivotun isännän kieltä…Marssia paraateissa huutaen iskulauseita, joihin emme uskoneet…Jäädä töiden jälkeen pakollisiin kursseihin marxilais-leninismista, joissa nukkuimme ja jotkut pitivät sanomalehtiään auki opettajalle näkyviin…Kaiken, mitä meidän piti sanoa, allekirjoittaa, liittyä, syödä, käyttää ja todistaa…Kuinka niukkoja tavarat olivat ja kuinka harvinaisia selkeät omatunto…Kuinka kaikki oli tukossa, saavuttamatonta…Kuinka näimme kuvia Vatikaanista tietäen, ettemme koskaan näkisi Roomaa, rakastaisimme rockmusiikkia emmekä koskaan näkisi Rolling Stonesia...Kuinka meitä ei päästetty metsiin yöllä nuotion ympärille, rajalla kymmenen kilometrin päässä rajasta, jota vartioivat aseistetut sotilaat…Yritä olla unohtamatta tätä nyt, kun ajattelen tai puhun vapaasti…Kun hyppään lentokoneisiin tuntemattomiin maihin…Muista kaikki, mitä emme voineet tehdä, mikä ei ollut sallittua sosialistisessa paratiissamme—</p>\n<p> </p>\n<p>Menisinkö takaisin? “Kuka elää pelossa, ei ole vapaa ihminen”: toinen sanonta Samettivallankumouksestamme…Vallankumouksemme, jossa oli vain yksi verinen yö ihmisten hyvyyden vuoksi, kun he eivät enää olleet vihaisia tai kivettyneitä…Muista ja herätä vapauden mahdollisuudet: …Jatkaa sitä, mitä olimme Ensimmäisessä Tasavallassamme…Elää jälleen siellä, missä olemme, Euroopan sydämessä…Olla mahdollisuuksia tehdä asioita uusilla tavoilla...Olla mahdollisuuksia kehittyä, kokea ja kasvaa…Kohdata turhautumisia, sitten kohdata ja voittaa esteitä…Kokeilla muita elämäntapoja…Ja huolimatta epävirallisesta kansallisesta uskomuksestamme “se tulee menemään huonommin”, – uskoa, että asiat voivat olla parempia nuorille ja nuorekkaille sydämille…Yhdestä hetkestä Samettivallankumouksessa, 35 vuotta sitten, kun vapaus oli kiihkeä, aalto, tunne, ilmapiiri, jota saattoi hengittää kaduilla ja kokeilla kuin uusia kenkiä, ajatella, että voisimme saada tämän aikaan…Tuntea yhtäkkiä kykenevä…Tietää ja pitää mielessä sen ohikiitävän, toistamattoman ilon. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> saapui ensimmäisen kerran Prahaan, mikä oli silloin Tšekkoslovakia, juuri Samettivallankumouksen jälkeen vuonna 1990. Yale-yliopiston ja Etelä-Kalifornian yliopiston kasvatti, hän palasi Prahaan opettamaan käsikirjoittamista opiskelijoille viideltä mantereelta Prahan elokuvakoulussa.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.746",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Samettivallankumous juhlii nyt 35-vuotispäiväänsä. Tämä luova artikkeli muistuttaa päivämäärästä 10. joulukuuta 1989, jolloin ensimmäinen ei-kommunistinen hallitus Tšekkoslovakiassa vuodesta 1948 astui virkaansa. On tärkeämpää kuin koskaan muistaa tämän kansallisen euforian ajan opetukset. Tämä pätee erityisesti niihin vapauksiin, joista kansat sekä Itä-Euroopassa että sen ulkopuolella nauttivat ja usein pitävät itsestäänselvyyksinä. Teos on kollaasia erilaisista muistoista ja toiveista tšekkiläisiltä kansalaisilta tuolta uuden vapauden ajalta - kerätty sekä haastatteluista että kirjoittajan mielikuvituksesta.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"fi",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.506",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Quando os tchecos conheceram a liberdade",
                key:"uid": string:"80b9925b-792d-4e0f-a367-2eaa486855e4",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Nós somos a geração que pode comparar”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, guarda de fronteira e policial, nascido em 1936. <br />\nCitado em Miroslav Vaněk e Pavel Mücke,<em> Revoluções de Veludo: Uma História Oral da Sociedade Checa</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Nós e a liberdade</strong></p>\n<p>Conhecemos a liberdade após a Revolução de Veludo quando finalmente pudemos…Dizer o que estava em nossas mentes…Falar finalmente nossos pensamentos e corações…Assistir Václav Havel, nosso novo presidente democraticamente eleito, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">dirigir-se ao Congresso dos EUA</a>, dizendo que nós, tchecos e eslovacos, também temos algo a oferecer, “Nossa liberdade, independência e nossa democracia recém-nascida foram adquiridas a um alto custo e não as entregaremos”…Lembramos os herdeiros daqueles que escreveram e apoiaram a constituição dos EUA com suas vidas sobre os significados da liberdade—</p>\n<p>Nossas novas liberdades eram…Ouvir as notícias em tcheco com uma expressão séria…Orar (embora sejamos em sua maioria ateus) a Deus sem ser ridicularizado na aula, chamado na frente do nosso chefe ou preso…Abrir uma cópia da <em>Playboy</em> horrorizado, mas capaz de lê-la…Impedir a polícia secreta de nos chantagear, contando a nossos cônjuges sobre nossos casos, a menos que espiassemos para eles…Não abaixar a cabeça e ficar ansioso, consciente o tempo todo do que pensávamos, dizíamos ou fazíamos, éramos acusados ou submetidos mesmo quando não fazíamos nada até nossa Revolução de Veludo—</p>\n<p><strong> Muitas pessoas, o crescimento de uma pessoa</strong></p>\n<p>Eu era apenas uma criança quando a revolução aconteceu—dizemos em tcheco a palavra <em>převratný </em>para um tempo que muda a época…Minha pequena cidade se desenvolveu comigo enquanto eu crescia, as torres comerciais surgiram no centro junto com minha altura como criança…Eu tinha apenas 12 anos e fui sortudo porque tivemos bons professores universitários que foram forçados a ensinar na escola primária, eles ainda eram decentes e quando a revolução começou, levaram os alunos à Praça Venceslau, onde as pessoas protestavam por liberdade…Eu cresci fora de Praga e, como adolescente, me formei no ensino fundamental dois ou três meses após a revolução, lembro que nossa história pós-guerra mudou: sempre nos disseram que apenas os russos nos libertaram, agora, disseram que os americanos também, de repente, os americanos estavam de volta em nossa história…</p>\n<p>…Na minha escola secundária, fizemos greve seguindo a greve geral de 20 de novembro e em minha família anticomunista estávamos extasiados, como minha avó caçando cogumelos exclamou: “Estou colhendo ‘shrooms como o diabo está cortando os comunistas!”…Na época eu tinha 22 anos e era como uma chave de repente girando, as coisas se destrancaram e fomos soltos e foi ótimo, mas as pessoas não sabiam o que fazer ou como reagir…Por alguns anos, eu ainda não tinha 30, era o Velho Oeste, a polícia ficou parada e não impediu ninguém de fazer nada, olhando para o outro lado enquanto os criminosos corriam livres…</p>\n<p>…Eu quase não percebi a Revolução no início, como uma jovem mãe, o primeiro dos meus dois filhos já havia nascido e, enquanto começávamos nossa fazenda, mantivemos nossos meninos com meus pais, construímos nosso negócio durante minha licença maternidade, eu não havia planejado nem uma família nem uma fazenda, mas com a revolução de repente tive ambos…Mais cedo eu havia dito à minha esposa que não queria criar filhos sob este regime, não acreditando que pudesse mudar, então, após a revolução, eu era responsável por mais do que apenas eu mesmo, nossos pais e também nossa cidade…Eu já estava aposentado e de repente ninguém queria um cigarro jogado no chão, ervas daninhas crescendo em todo lugar, ficar envergonhado com nossos banheiros públicos, mas não conseguíamos nos livrar de todos os nossos hábitos…Meu avô nunca pensou que viveria para ver isso e morreu alguns anos depois, mas nos disse: “Tudo era escuro e cinza à noite quando as lojas fechavam e tudo afundava no sono, agora vamos ver se vocês conseguem fazer diferente”...Eu estava em seu colo, mas vivo e livre acreditava que minha aldeia, minha cidade, cidade e país poderiam se tornar brilhantes como o resto do mundo—</p>\n<p><strong>Sair e voltar</strong></p>\n<p>O mundo estava de repente aberto para nós; no passado, tínhamos pouco uso para passaportes…Eu lembro que para ir ao exterior precisávamos de nossos cartões de identidade e permissão tanto da polícia quanto das forças de segurança, viajar era apenas para as elites, mas agora podíamos ir…Quando coloquei os pés em Viena pela primeira vez, foi como ver uma besta fantástica anteriormente inimaginável…Eu saí e trabalhei em um pub em Elgin, Escócia…Eu me tornei babá em Oxford para o gerente do Radiohead e nunca tinha ouvido falar dessa famosa banda…Eu quase fui preso tentando fotografar uma máquina de ATM exótica…Consegui um visto de trabalho-estudo para o Parque Nacional de Snowdonia no País de Gales e conheci meu marido lá, criando três filhos entre celtas, pessoas que nunca imaginei crescer em Jižní Město, nosso conjunto habitacional socialista—</p>\n<p>Comecei a importar queijos da Holanda, Itália, Suíça e França…Eu viajei como um imigrante europeu no início do século 20 para os Estados Unidos e não vi falhas no início, era tão grande e rico...Ainda sonho com minha primeira vez no exterior e não consigo imaginar minha juventude, minha vida, sem elas, embora tenha sido há tanto tempo e esteja se tornando mais difícil de lembrar—</p>\n<p><strong>Os problemas da nova liberdade</strong></p>\n<p>Não era o que eu imaginava após a revolução; oficialmente os comunistas haviam ido, mas ainda seguravam tudo…Até Havel logo ficou desapontado, ele disse que a democracia no pleno sentido da palavra é um horizonte sempre distante e apenas 20 por cento do país o entendia nos cafés de Praga, não as pessoas comuns…Veja como estão votando agora, mesmo nos EUA—costumávamos repetir o slogan da revolução “liberdade é participação no poder”, mas quem participa agora? Costumávamos perguntar como as pessoas usam a liberdade, como a usam agora?</p>\n<p>A liberdade agora para muitos é apenas se virar por si mesmos; enganar, mentir e roubar como antes de novas maneiras…Desde o início, as pessoas acusavam outras de serem informantes e durante a <em>lustrace</em> (lustracão) após a revolução eram presumidas culpadas, quem sabia a diferença entre corrupto e apenas como um partido político de outro agora…Aqueles que querem poder sempre encontram um jeito…Antes sintonizávamos estações de rádio estrangeiras bloqueadas; agora ninguém ouve…Podíamos cruzar as fronteiras, mas ainda precisávamos de documentos, não estávamos na UE, não no Schengen…Mesmo agora ainda nos veem e, francamente, podemos agir como europeus de segunda classe, a liberdade parece demais para nós…A liberdade é uma droga que nos decepcionou—</p>\n<p>O primeiro gosto de novas coisas após a revolução foi intoxicante, mas meu avô que viu tudo, guerra, invasão, ocupação, sabia até o Natal de 1989, ele disse para esperar, não iria bem…Ninguém poderia imaginar os problemas econômicos, a insegurança do trabalho e tudo mais, a separação da Tchecoslováquia depois de termos estado juntos tanto tempo, a separação sem um referendo…O que conseguimos? Novas mentiras e difamações da imprensa…Uma feroz competição dividindo os ricos e conectados dos recém-desfranchisados... Parece melhor voltar para nossas cabanas como após 1968 e a Primavera de Praga esmagada, o passado era melhor ou pelo menos mais fácil…Quem se lembra por que queríamos liberdade e ainda queremos, mais?</p>\n<p><strong>Em um momento</strong></p>\n<p>Estamos mais inclinados quando tentamos lembrar, recordar vendo países vizinhos, nossos colegas estados de Visegrad, recuando e perdendo o que lutaram por dentro da memória viva…Tente não esquecer o que fomos forçados a suportar antes da Revolução de Veludo, o que fomos compelidos a fazer contra nossa vontade…Aprender russo, ainda não consigo falar a língua desse falso “irmão” e mestre indesejado…Marchar em desfiles cantando slogans em que não acreditávamos…Ficar após o trabalho para cursos obrigatórios sobre Marxismo-Leninismo onde dormíamos e alguns seguravam seus jornais abertos para o professor ver…Tudo o que tínhamos que dizer, assinar, juntar, comer, vestir e testemunhar…Quão escassos eram os bens e quão raras eram as consciências claras…Quão bloqueado tudo estava, inacessível…Como víamos fotos do Vaticano sabendo que nunca veríamos Roma, amando rock music, nunca veríamos os Rolling Stones...Como não éramos permitidos nas florestas à noite ao redor de uma fogueira, na fronteira a dez quilômetros da fronteira, vigiada por soldados com armas…Tente não esquecer isso agora quando penso ou falo livremente…Quando salto em aviões para terras desconhecidas…Lembre-se de tudo o que não podíamos fazer, que não era permitido em nosso paraíso socialista—</p>\n<p> </p>\n<p>Eu voltaria? “Quem vive com medo não é um ser humano livre”: outro ditado de nossa Revolução de Veludo…Nossa revolução com apenas uma noite de derramamento de sangue devido à bondade das pessoas quando não estavam mais zangadas ou petrificadas…Lembre-se e reviva as possibilidades de liberdade: …Continuar o que éramos em nossa Primeira República…Viver novamente onde estamos, no coração da Europa…Aproveitar oportunidades para fazer coisas novas...Aproveitar chances para desenvolver, experimentar e crescer…Encontrar frustrações, então enfrentar e superar obstáculos…Tentar outros modos de vida…E apesar de nosso credo nacional não oficial de “vai piorar”, – acreditar que as coisas podem ser melhores para os jovens e jovens de coração…De um momento na Revolução de Veludo, 35 anos e acelerando para trás, quando a liberdade era uma corrida, uma onda, uma sensação, uma atmosfera que você podia respirar nas ruas e experimentar como sapatos novos, pensar que poderíamos fazer isso acontecer…Sentir-se de repente capaz…Saber e manter a memória daquela alegria efêmera e irrepetível. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> veio pela primeira vez a Praga no que era então a Tchecoslováquia logo após a Revolução de Veludo em 1990. Formado pela Universidade de Yale e pela Universidade da Califórnia do Sul, ele retornou a Praga para ensinar roteiro a alunos de cinco continentes na Escola de Cinema de Praga.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.452",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A Revolução de Veludo está agora celebrando seu 35º aniversário. Este artigo criativo comemora a data de 10 de dezembro de 1989, quando o primeiro governo não comunista na Checoslováquia desde 1948 tomou posse. É mais importante do que nunca lembrar as lições desse tempo de euforia nacional. Isso é especialmente verdadeiro em relação às liberdades que os povos tanto dentro quanto fora da Europa Oriental desfrutam e muitas vezes tomam como garantidas. A peça é um colagem de diferentes memórias e esperanças dos cidadãos checos daquela época de nova liberdade--extraídas tanto de entrevistas quanto da imaginação do autor.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pt",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.453",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Amikor a csehek tudták, hogy szabadok",
                key:"uid": string:"916e58c8-a773-4825-a327-5437488b631b",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Mi vagyunk az a generáció, amely össze tudja hasonlítani”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, határőr és rendőr, született 1936. <br />\nIdézve Miroslav Vaněk és Pavel Mücke,<em> Bársonyos forradalmak: A cseh társadalom szóbeli története</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Mi és a szabadság</strong></p>\n<p>Szabadságot ismertünk a Bársonyos Forradalom után, amikor végre…Mondhattuk, ami a szívünket nyomta…Végre beszélhettünk a gondolatainkról és a szívünkről…Nézhettük Václav Havel-t, újonnan demokratikusan megválasztott elnökünket, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">beszélni az Egyesült Államok Kongresszusához</a>, mondva, hogy nekünk, cseheknek és szlovákoknak is van mit adni, “A szabadságunk, függetlenségünk és újszülött demokráciánk nagy áron lett megvásárolva, és nem fogjuk feladni őket”…Emlékeztettük azokat, akik életükkel írták és támogatták az Egyesült Államok alkotmányát, a szabadság jelentésére—</p>\n<p>Új szabadságaink voltak…Híreket hallgatni csehül komoly arccal…Imádkozni (bár többségünk ateista) Istenhez anélkül, hogy gúnyolnának az osztályban, előhívnának a főnökünk elé vagy börtönbe zárnának…Kinyitni egy példányt a <em>Playboy</em>-ból, megdöbbenve, de képesek voltunk elolvasni…Megakadályozni a titkosrendőrséget, hogy zsaroljon minket, elmondva a házastársainknak a viszonyainkat, hacsak nem kémkedünk értük…Nem lehajtani a fejünket és szorongani, tudatában lenni mindig annak, amit gondoltunk, mondtunk vagy tettünk, amivel vádoltak minket vagy aminek alávetettek minket, még akkor is, amikor semmit sem csináltunk a Bársonyos Forradalmunkig—</p>\n<p><strong>Sok ember, egy ember fejlődése</strong></p>\n<p>Csak gyerek voltam, amikor a forradalom történt—csehül a <em>převratný</em> szót használjuk egy korszakalkotó időre…Kisvárosom velem fejlődött, ahogy felnőttem, az üzleti tornyok a központban nőttek velem együtt gyerekként…Csak 12 éves voltam és szerencsés, mert jó egyetemi tanárok voltak, akiket arra kényszerítettek, hogy általános iskolában tanítsanak, még mindig tisztességesek voltak, és amikor a forradalom elkezdődött, elvitték a diákokat a Vencel térre, ahol az emberek a szabadságért tüntettek…Prágán kívül nőttem fel, és mint tinédzser, aki két-három hónappal a forradalom után érettségizett, emlékszem, hogy a háború utáni történelmünk megváltozott: mindig azt mondták nekünk, hogy csak az oroszok szabadítottak fel minket, most pedig azt mondták, hogy az amerikaiak is, hirtelen az amerikaiak visszatértek a történelmünkbe…</p>\n<p>…A középiskolámban sztrájkba léptünk a november 20-i általános sztrájk után, és az antikommunista családommal extázisban voltunk, ahogy a nagymamám, aki gombát gyűjtött, kiáltotta: “Olyan gombákat szedek, mint a ördög a kommunistákat!”…Akkor 22 éves voltam, és olyan volt, mint egy kulcs, ami hirtelen elfordult, a dolgok kinyíltak, és kiengedtek minket, és nagyszerű volt, de az emberek nem tudták, mit tegyenek vagy hogyan reagáljanak…Néhány évig, amíg még nem voltam 30, a Vadnyugat volt, a rendőrség hátradőlt, és nem állított meg senkit semmiben, a másik irányba nézve, ahogy a bűnözők szabadon futottak…</p>\n<p>…Szinte észre sem vettem a forradalmat először, mint fiatal anya, az első fiam már megszületett, és amikor elkezdtük a farmunkat, a fiúinkat a szüleimnél tartottuk, az üzletünket a szülési szabadságom alatt építettük, nem terveztem sem családot, sem farmot, de a forradalommal hirtelen mindkettőnk lett…Korábban azt mondtam a feleségemnek, hogy nem akarok gyerekeket nevelni ebben a rendszerben, nem bízva abban, hogy változhat, aztán a forradalom után felelősséggel tartozom nemcsak magamért, hanem a szüleinkért és a városunkért is…Már nyugdíjas voltam, és hirtelen senki sem akarta, hogy cigarettát dobjanak a földre, gyomok nőttek mindenhol, szégyenkezni kellett a nyilvános vécéink miatt, de nem tudtuk levetkőzni minden szokásunkat…A nagyapám sosem gondolta, hogy megéri ezt látni, és néhány évvel később meghalt, de azt mondta nekünk: “Minden sötét és szürke volt éjjel, amikor a boltok bezártak, és minden aludni süppedt, most nézzük meg, tudjátok-e másképp csinálni”...Az ölében ültem, de élve és szabadon hittem, hogy a falum, a városom, a városom és az országom fényes lehet, mint a világ többi része—</p>\n<p><strong>Kimenni és visszatérni</strong></p>\n<p>A világ hirtelen nyitva állt előttünk; a múltban alig volt szükségünk útlevelekre…Emlékszem, hogy külföldre utazni szükségünk volt személyi igazolványokra és engedélyekre a rendőrségtől és a biztonsági erőktől, az utazás csak az elit számára volt elérhető, de most mehettünk…Amikor először léptem be Bécsbe, olyan volt, mint egy fantasztikus szörnyeteg, amit korábban elképzelhetetlennek tartottam…Kimentem és egy pubban dolgoztam Elginben, Skóciában…Dajka lettem Oxfordban a Radiohead menedzserének, és sosem hallottam erről a híres bandáról…Majdnem letartóztattak, amikor megpróbáltam lefotózni egy egzotikus ATM gépet…Munkavállalói vízumot kaptam a Snowdonia Nemzeti Parkba Walesben, és ott találkoztam a férjemmel, három gyereket nevelve kelták között, akikről sosem gondoltam volna, hogy felnőttként a Jižní Město-i szocialista lakótelepen nőttem fel—</p>\n<p>Saját magam kezdtem importálni sajtokat Hollandiából, Olaszországból, Svájcból és Franciaországból…Úgy utaztam, mint egy európai bevándorló a 20. század elején az Egyesült Államokba, és először nem láttam hibákat, olyan nagy és gazdag volt...Még mindig álmodom az első külföldi utamról, és nem tudom elképzelni a fiatalságomat, az életemet nélkülük, bár olyan régen volt, és egyre nehezebb emlékezni—</p>\n<p><strong>Az új szabadság problémái</strong></p>\n<p>Nem az volt, amire a forradalom után számítottam; hivatalosan a kommunisták eltűntek, de még mindig mindent megtartottak…Még Havel is hamar csalódott, azt mondta, hogy a demokrácia a szó teljes értelmében egy mindig távoli horizont, és az ország 20 százaléka értette őt a prágai kávézókban, nem az átlagemberek…Nézd, hogyan szavaznak most még az Egyesült Államokban is—korábban a forradalom jelszavát ismételtük: “a szabadság a hatalomban való részvétel,” de ki vesz részt most? Korábban azt kérdeztük, hogyan használják az emberek a szabadságot, hogyan használják most?</p>\n<p>A szabadság most sokak számára csak annyit jelent, hogy megélnek maguknak; csalni, hazudni és lopni, mint régen, új módokon…Kezdetben az emberek másokat informátoroknak vádoltak, és a forradalom utáni <em>lustrace</em> (lustráció) során ártatlannak tekintették őket, ki tudta a különbséget a csaló és az igaz között, mint egy politikai párt a másiktól most…Akik hatalomra vágynak, mindig találnak módot…Korábban a zavaros külföldi rádióállomásokra hangoltunk; most senki sem hallgat…Átléphettük a határokat, de még mindig papírokra volt szükségünk, nem voltunk az EU-ban, nem voltunk Schengenben…Még most is látnak minket, és őszintén szólva másodrangú európaiakként viselkedhetünk, a szabadság túl soknak tűnik számunkra…A szabadság egy drog, ami cserbenhagyott minket—</p>\n<p>Az új dolgok első íze a forradalom után mámorító volt, de a nagyapám, aki mindent látott, háborút, megszállást, tudta 1989 karácsonyára, hogy azt mondta, várj, nem fog jól alakulni…Senki sem tudta elképzelni a gazdasági problémákat, a munkával kapcsolatos bizonytalanságot és mindent, a Csehszlovákia felbomlását, miután olyan sokáig együtt voltunk, a népszavazás nélküli szétválást…Mit kaptunk? Friss hazugságokat és a sajtó rágalmait…Kegyetlen verseny, amely elválasztotta a gazdagokat és a kapcsolatokkal rendelkezőket az újonnan elnyomottaktól... Úgy tűnik, a legjobb visszatérni a nyaralóinkhoz, mint 1968 után és a letartóztatott prágai tavasz után, a múlt jobb volt, vagy legalábbis könnyebb…Ki emlékszik arra, hogy miért akartunk egyáltalán szabadságot, és emlékszünk-e még?</p>\n<p><strong>Egy pillanat alatt</strong></p>\n<p>Hajlamosabbak vagyunk, amikor próbálunk emlékezni, felidézni a szomszédos országokat, a Visegrádi államokat, ahogy visszavonulnak és elveszítik, amit élő emlékezetükben harcoltak…Próbálj meg ne felejteni, mit kellett elviselnünk a Bársonyos Forradalom előtt, mit kényszerítettek ránk, hogy tegyünk akaratunk ellen…Oroszul tanulni, még mindig nem tudom beszélni ennek a hamis “testvérnek” és nemkívánatos úrnak a nyelvét…Felvonulásokon részt venni, jelszavakat skandálva, amikben nem hittünk…Munka után maradni kötelező marxizmus-leninizmus kurzusokon, ahol aludtunk, és néhányan kinyitották az újságjaikat, hogy a tanár láthassa…Mindössze annyit kellett mondanunk, aláírnunk, csatlakoznunk, ennünk, viselnünk és tanúskodnunk…Milyen ritkák voltak az áruk és milyen ritkák a tiszta lelkiismeretek…Mennyire blokkolt minden, elérhetetlen…Hogyan láttunk képeket a Vatikánról, tudva, hogy sosem fogjuk látni Rómát, szeretve a rockzenét, sosem látva a Rolling Stonest...Hogyan nem engedték, hogy éjszaka a tűz körül az erdőkbe menjünk, a határon tíz kilométerre a határtól, ahol katonák őrizték a fegyvereket…Próbálj meg most ne felejteni, amikor szabadon gondolkodom vagy beszélek…Amikor repülőgépekre ugrom ismeretlen földekre…Emlékezz mindenre, amit nem tehettünk, ami nem volt megengedett a szocialista paradicsomban—</p>\n<p> </p>\n<p>Visszamennék? “Aki félelemben él, az nem szabad ember”: a Bársonyos Forradalmunk másik mondása…Forradalmunk, amelynek csak egy éjszakai vérontása volt az emberek jóságának köszönhetően, amikor már nem voltak dühösek vagy megkövültek…Emlékezz és éleszd fel a szabadság lehetőségeit: …Folytatni, amik voltunk az Első Köztársaságunkban…Újra élni ott, ahol vagyunk, Európa szívében…Lehetőségeket keresni új dolgokhoz...Kockázatokat vállalni a fejlődéshez, tapasztaláshoz és növekedéshez…Találkozni a csalódásokkal, majd szembenézni és leküzdeni az akadályokat…Próbálj ki más életmódokat…És a “rosszabb lesz” nem hivatalos nemzeti hitvallásunk ellenére – hinni abban, hogy a dolgok jobbak lehetnek a fiatalok és a fiatal szívűek számára…Egy pillanatban a Bársonyos Forradalomban, 35 évvel ezelőtt, amikor a szabadság egy rohanás, egy hullám, egy érzés, egy légkör volt, amit az utcákon lélegezhettél be és felpróbálhattál, hogy azt gondolhassuk, ezt meg tudjuk valósítani…Hirtelen képesnek érezni magunkat…Tudni és megőrizni annak a múló, megismételhetetlen örömnek az emlékét. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> először Prágába érkezett, ami akkor Csehszlovákia volt, közvetlenül a Bársonyos Forradalom után, 1990-ben. A Yale Egyetem és a Dél-Kaliforniai Egyetem diplomásaként visszatért Prágába, hogy forgatókönyvírást tanítson öt kontinens diákjainak a Prágai Filmiskolán.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.319",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>A Bársonyos Forradalom most ünnepli 35. évfordulóját. Ez a kreatív cikk megemlékezik 1989. december 10-éről, amikor Csehszlovákiában 1948 óta először lépett hivatalba a nem kommunista kormány. Fontosabb, mint valaha, hogy emlékezzünk a nemzeti eufória idején szerzett tanulságokra. Ez különösen igaz a szabadságokra, amelyeket a kelet-európai népek mind itthon, mind azon kívül élveznek, és gyakran természetesnek vesznek. A darab különböző emlékek és remények kollázsa a cseh állampolgárok számára abból az új szabadságot hozó időből - interjúkból és a szerző képzeletéből merítve.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hu",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.321",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Quando i cechi conobbero la libertà",
                key:"uid": string:"aec075fd-bdcb-4180-96d0-f881bc24a2d1",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Siamo la generazione che può confrontare”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, guardia di frontiera e poliziotto, nato nel 1936. <br />\nCitato in Miroslav Vaněk e Pavel Mücke,<em> Rivoluzioni di velluto: una storia orale della società ceca</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Noi e la libertà</strong></p>\n<p>Abbiamo conosciuto la libertà dopo la Rivoluzione di Velluto quando finalmente potevamo…Dire ciò che avevamo in mente…Parlare finalmente i nostri pensieri e cuori…Guardare Václav Havel, il nostro nuovo presidente eletto democraticamente, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">indirizzare il Congresso degli Stati Uniti</a>, dicendo che noi cechi e slovacchi abbiamo anche qualcosa da dare, “La nostra libertà, indipendenza e la nostra democrazia neonata sono state acquistate a un grande costo e non ci arrenderemo”…Ricordavamo gli eredi di coloro che hanno scritto e sostenuto la costituzione degli Stati Uniti con le loro vite i significati della libertà—</p>\n<p>Le nostre nuove libertà erano…Ascoltare le notizie in ceco con un volto impassibile…Pregare (anche se siamo per lo più atei) Dio senza essere derisi in classe, chiamati davanti al nostro capo o incarcerati…Aprire una copia di <em>Playboy</em> sconvolti ma in grado di leggerla…Fermare la polizia segreta dal ricattarci, dicendo ai nostri coniugi delle nostre avventure a meno che non spionassimo per loro…Non abbassare la testa e essere ansiosi, consapevoli in ogni momento di ciò che pensavamo, dicevamo o facevamo, di cui eravamo accusati o sottoposti anche quando non facevamo nulla fino alla nostra Rivoluzione di Velluto—</p>\n<p><strong>Molte persone, la crescita di una persona</strong></p>\n<p>Ero solo un ragazzo quando è avvenuta la rivoluzione—diciamo in ceco la parola <em>převratný </em>per un'epoca che segna un cambiamento…La mia piccola città si è sviluppata con me mentre crescevo, le torri commerciali sono sorte nel centro insieme alla mia altezza da bambino…Avevo solo 12 anni e sono stato fortunato perché avevamo buoni professori universitari che erano stati costretti a insegnare nella scuola primaria, erano ancora decenti e quando è iniziata la rivoluzione hanno portato gli studenti a Piazza Venceslao, dove la gente protestava per la libertà…Sono cresciuto fuori Praga e come adolescente, laureandomi alla scuola media due-tre mesi dopo la rivoluzione, ricordo che la nostra storia post-bellica è cambiata: ci era sempre stato detto che solo i russi ci avevano liberato, ora, dicevano che anche gli americani, all'improvviso, gli americani erano tornati nella nostra storia…</p>\n<p>…Nella mia scuola superiore siamo andati in sciopero seguendo quello generale del 20<sup>th</sup> novembre e nella mia famiglia anti-comunista eravamo estatici, come esclamava mia nonna mentre cercava funghi, “Sto raccogliendo funghi come se il diavolo stesse falciando i comunisti!”…A quel tempo avevo 22 anni ed era come una chiave che girava all'improvviso, le cose si sbloccavano e ci lasciavano uscire ed era fantastico ma la gente non sapeva cosa fare o come reagire…Per alcuni anni non avevo ancora 30 anni, era il Far West, la polizia si sedeva sugli allori e non fermava nessuno dal fare nulla, guardando dall'altra parte mentre i criminali correvano liberi…</p>\n<p>…All'inizio quasi non notai la Rivoluzione, come giovane madre il primo dei miei due figli era già nato e mentre iniziavamo la nostra fattoria tenevamo i nostri ragazzi con i miei genitori, costruendo la nostra attività durante il mio congedo di maternità, non avevo pianificato né una famiglia né una fattoria ma con la rivoluzione all'improvviso avevo entrambe…In precedenza avevo detto a mia moglie che non volevo crescere figli sotto questo regime, non credendo che potesse cambiare, poi dopo la rivoluzione ero responsabile di più di me stesso, dei nostri genitori e anche della nostra città…Ero già in pensione e all'improvviso nessuno voleva un mozzicone di sigaretta gettato a terra, erbacce che crescevano ovunque, essere imbarazzati dai nostri bagni pubblici ma non riuscivamo a scrollarci di dosso tutte le nostre abitudini…Mio nonno non pensava che sarebbe vissuto per vederlo e morì pochi anni dopo ma ci disse, “Tutto era buio e grigio di notte quando i negozi chiudevano e tutto affondava nel sonno, ora vediamo se riuscite a farlo diverso”...Ero sulle sue ginocchia ma vivo e libero credevo che il mio villaggio, la mia città, la mia nazione e il mio paese potessero diventare luminosi come il resto del mondo—</p>\n<p><strong>Uscire e tornare</strong></p>\n<p>Il mondo era all'improvviso aperto per noi; in passato avevamo poco uso dei passaporti…Ricordo che per andare all'estero avevamo bisogno delle nostre carte d'identità e del permesso sia della polizia che delle forze di sicurezza, i viaggi erano solo per le élite ma ora potevamo andare…Quando misi piede per la prima volta a Vienna, era come vedere una bestia fantastica precedentemente inimmaginabile…Uscì e lavorai in un pub a Elgin, in Scozia…Diventai una tata a Oxford per il manager dei Radiohead e non avevo mai nemmeno sentito parlare di questa famosa band…Stavo per essere arrestato mentre cercavo di fotografare un bancomat esotico…Ricevetti un visto di lavoro-studio per il Parco Nazionale di Snowdonia in Galles e incontrai mio marito lì, allevando tre figli tra i Celti, persone che non avrei mai immaginato di incontrare crescendo a Jižní Město, il nostro complesso residenziale socialista—</p>\n<p>Iniziai a importare formaggi dai Paesi Bassi, Italia, Svizzera e Francia…Viaggiavo come un immigrato europeo all'inizio del XX secolo verso gli Stati Uniti e all'inizio non vedevo difetti, era così grande e ricco...Sogno ancora il mio primo viaggio all'estero e non riesco a immaginare la mia giovinezza, la mia vita, senza di essi anche se è passato così tanto tempo e diventa sempre più difficile ricordare—</p>\n<p><strong>I problemi della nuova libertà</strong></p>\n<p>Non era ciò che immaginavo dopo la rivoluzione; ufficialmente i comunisti erano spariti ma si aggrappavano ancora a tutto…Anche Havel fu presto deluso, disse che la democrazia nel senso pieno della parola è un orizzonte sempre distante e solo il 20% del paese lo capiva nei caffè di Praga, non la gente comune…Guarda come votano ora anche negli Stati Uniti—ripetevamo lo slogan della rivoluzione “la libertà è partecipazione al potere,” ma chi partecipa ora? Ci chiedevamo come la gente usasse la libertà, come la usano ora?</p>\n<p>La libertà ora per molti è solo arrangiarsi da soli; imbrogliare, mentire e rubare come prima in modi nuovi…Fin dall'inizio la gente accusava gli altri di essere informatori e durante la <em>lustrace</em> (lustratura) dopo la rivoluzione erano presunti colpevoli, chi sapeva la differenza tra corrotto e giusto come un partito politico dall'altro ora…Coloro che vogliono il potere trovano sempre un modo…Prima ci sintonizzavamo su stazioni radio straniere bloccate; ora nessuno ascolta…Potevamo attraversare i confini ma avevamo ancora bisogno di documenti, non eravamo nell'UE, non in Schengen…Anche ora ci vedono ancora e francamente possiamo comportarci come europei di seconda classe, la libertà sembra troppo per noi…La libertà è una droga che ci ha deluso—</p>\n<p>Il primo assaggio di nuove cose dopo la rivoluzione era inebriante, ma mio nonno che aveva visto tutto, guerra, invasione, occupazione, sapeva che per Natale 1989, disse di aspettare, non sarebbe andata bene…Nessuno poteva immaginare i problemi economici, l'insicurezza del lavoro e tutto il resto, la rottura della Cecoslovacchia dopo che eravamo stati insieme così a lungo, la separazione senza un referendum…Cosa abbiamo ottenuto? Nuove bugie e diffamazioni della stampa…Una feroce competizione che divideva i ricchi e i connessi dai nuovi diseredati... Sembra meglio tornare alle nostre case di campagna come dopo il 1968 e la Primavera di Praga schiacciata, il passato era migliore o almeno più facile…Chi ricorda perché volevamo persino la libertà e lo facciamo, ancora?</p>\n<p><strong>In un momento</strong></p>\n<p>Siamo più inclini quando cerchiamo di ricordare, richiamare alla mente i paesi vicini, i nostri stati Visegrad, che si ritirano e perdono ciò per cui hanno combattuto nella memoria viva…Cerca di non dimenticare ciò che siamo stati costretti a sopportare prima della Rivoluzione di Velluto, ciò che siamo stati costretti a fare contro la nostra volontà…Imparare il russo, non riesco ancora a parlare la lingua di questo falso “fratello” e padrone indesiderato…Marciare in parate cantando slogan in cui non credevamo…Rimanere dopo il lavoro per corsi obbligatori di marxismo-leninismo dove dormivamo e alcuni tenevano aperti i loro giornali affinché l'insegnante potesse vedere…Tutto ciò che dovevamo dire, firmare, unirci, mangiare, indossare e testimoniare…Quanto erano scarsi i beni e quanto erano rare le coscienze tranquille…Quanto era bloccato tutto, inaccessibile…Come vedevamo immagini del Vaticano sapendo che non avremmo mai visto Roma, amando la musica rock non avremmo mai visto i Rolling Stones...Come non ci era permesso entrare nei boschi di notte attorno a un fuoco, al confine dieci chilometri dalla frontiera presidiata da soldati con fucili…Cerca di non dimenticare questo ora quando penso o parlo liberamente…Quando salto su aerei verso terre sconosciute…Ricorda tutto ciò che non potevamo fare, che non era permesso nel nostro paradiso socialista—</p>\n<p> </p>\n<p>Tornerei indietro? “Chi vive nella paura non è un essere umano libero”: un altro detto della nostra Rivoluzione di Velluto…La nostra rivoluzione con solo una notte di spargimento di sangue grazie alla bontà delle persone quando non erano più arrabbiate o pietrificate…Ricorda e rivivi le possibilità di libertà: …Continuare ciò che eravamo nella nostra Prima Repubblica…Vivere di nuovo dove siamo, nel cuore dell'Europa…Scommettere opportunità per fare cose nuove...Prendere rischi per svilupparsi, esperire e crescere…Affrontare frustrazioni, poi affrontare e superare ostacoli…Provare altri modi di vivere…E nonostante il nostro credo nazionale non ufficiale di “andrà peggio,” – credere che le cose possano essere migliori per i giovani e i giovani di cuore…Da un momento nella Rivoluzione di Velluto, 35 anni fa e accelerando, quando la libertà era un impulso, un'onda, una sensazione, un'atmosfera che potevi respirare per le strade e provare come nuove scarpe, pensare che potevamo farlo accadere…Sentirsi all'improvviso capaci…Conoscere e mantenere il ricordo di quella gioia fugace e irripetibile. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> è arrivato per la prima volta a Praga in quella che era allora la Cecoslovacchia subito dopo la Rivoluzione di Velluto nel 1990. Laureato all'Università di Yale e all'Università della California del Sud, è tornato a Praga per insegnare sceneggiatura a studenti di cinque continenti presso la Prague Film School.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.793",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La Rivoluzione di Velluto sta ora celebrando il suo 35° anniversario. Questo articolo creativo commemora la data del 10 dicembre 1989, quando il primo governo non comunista in Cecoslovacchia dal 1948 ha assunto l'incarico. È più importante che mai ricordare le lezioni di questo periodo di euforia nazionale. Questo è particolarmente vero per quanto riguarda le libertà di cui godono i popoli sia dentro che fuori dall'Europa orientale e che spesso danno per scontate. Il pezzo è un collage di diversi ricordi e speranze dei cittadini cechi di quel tempo di nuova libertà--tratto sia da interviste che dall'immaginazione dell'autore.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"it",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.794",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Όταν οι Τσέχοι γνώριζαν την ελευθερία",
                key:"uid": string:"b9f2ca11-ab95-4c00-88b3-4e578ee14b2a",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Είμαστε η γενιά που μπορεί να συγκρίνει”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, φρουρός των συνόρων και αστυνομικός, γεννημένος το 1936. <br />\nΑναφέρεται στους Miroslav Vaněk και Pavel Mücke,<em> Βελούδινες Επαναστάσεις: Μια Προφορική Ιστορία της Τσεχικής Κοινωνίας</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Εμείς και η ελευθερία</strong></p>\n<p>Γνωρίσαμε την ελευθερία μετά τη Βελούδινη Επανάσταση όταν μπορούσαμε επιτέλους… Να πούμε ό,τι είχαμε στο μυαλό μας… Να μιλήσουμε επιτέλους τις σκέψεις και τις καρδιές μας… Να παρακολουθήσουμε τον Václav Havel, τον νέο δημοκρατικά εκλεγμένο πρόεδρό μας, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">να απευθύνεται στο Κογκρέσο των ΗΠΑ</a>, λέγοντας ότι εμείς οι Τσέχοι και οι Σλοβάκοι έχουμε επίσης κάτι να δώσουμε, “Η ελευθερία μας, η ανεξαρτησία μας και η νεογέννητη δημοκρατία μας έχουν αποκτηθεί με μεγάλο κόστος και δεν θα τις παραδώσουμε”… Θυμίσαμε στους κληρονόμους εκείνων που έγραψαν και υποστήριξαν το Σύνταγμα των ΗΠΑ με τις ζωές τους τις σημασίες της ελευθερίας—</p>\n<p>Οι νέες ελευθερίες μας ήταν… Να ακούμε τα νέα στα τσέχικα με σοβαρό πρόσωπο… Να προσευχόμαστε (αν και είμαστε κυρίως άθεοι) στον Θεό χωρίς να γελοιοποιούμαστε στην τάξη, να καλούμαστε μπροστά στον προϊστάμενό μας ή να φυλακιζόμαστε… Να ανοίγουμε ένα αντίτυπο του <em>Playboy</em> σοκαρισμένοι αλλά ικανοί να το διαβάσουμε… Να σταματήσουμε την μυστική αστυνομία από το να μας εκβιάζει, λέγοντας στους συζύγους μας για τις υποθέσεις μας εκτός αν κατασκοπεύαμε γι' αυτούς… Να μην σκύβουμε το κεφάλι και να είμαστε ανήσυχοι, συνειδητοποιώντας ανά πάσα στιγμή τι σκεφτόμασταν, λέγαμε ή κάναμε, για το οποίο κατηγορούμασταν ή υποβαλλόμασταν ακόμη και όταν δεν κάναμε τίποτα μέχρι τη Βελούδινη Επανάσταση—</p>\n<p><strong>Πολλοί άνθρωποι, η ανάπτυξη ενός ατόμου</strong></p>\n<p>Ήμουν μόλις παιδί όταν συνέβη η επανάσταση—λέμε στα τσέχικα τη λέξη <em>převratný </em>για μια εποχή που αλλάζει τα πάντα… Η μικρή μου πόλη αναπτυσσόταν μαζί μου καθώς μεγάλωνα, οι επιχειρηματικοί πύργοι υψώνονταν στο κέντρο μαζί με το ύψος μου ως παιδί… Ήμουν μόλις 12 και τυχερός γιατί είχαμε καλούς πανεπιστημιακούς καθηγητές που είχαν αναγκαστεί να διδάξουν σε δημοτικό σχολείο, ήταν ακόμα αξιοπρεπείς και όταν ξεκίνησε η επανάσταση πήραν τους μαθητές στην Πλατεία Βέντσες, όπου οι άνθρωποι διαμαρτύρονταν για την ελευθερία… Μεγάλωσα έξω από την Πράγα και ως έφηβος αποφοίτησα από το γυμνάσιο δύο-τρεις μήνες μετά την επανάσταση, θυμάμαι ότι η μεταπολεμική μας ιστορία άλλαξε: πάντα μας έλεγαν ότι μόνο οι Ρώσοι μας απελευθέρωσαν, τώρα, έλεγαν ότι ήταν και οι Αμερικανοί, ξαφνικά, οι Αμερικανοί ήταν ξανά στην ιστορία μας…</p>\n<p>…Στο γυμνάσιο μου απεργήσαμε ακολουθώντας την γενική απεργία της 20<sup>ης</sup> Νοεμβρίου και στην αντικομμουνιστική οικογένειά μου ήμασταν ενθουσιασμένοι, καθώς η γιαγιά μου που κυνηγούσε μανιτάρια φώναξε, “Θα θερίσω μανιτάρια όπως ο διάβολος θερίζει τους κομμουνιστές!”… Τότε ήμουν 22 και ήταν σαν ένα κλειδί να γυρίζει ξαφνικά, τα πράγματα ξεκλείδωναν και μας άφηναν έξω και ήταν υπέροχα αλλά οι άνθρωποι δεν ήξεραν τι να κάνουν ή πώς να αντιδράσουν… Για μερικά χρόνια δεν ήμουν ακόμα 30, ήταν η Άγρια Δύση, η αστυνομία καθόταν πίσω στις φτέρνες της και δεν σταματούσε κανέναν από το να κάνει οτιδήποτε, κοιτώντας αλλού καθώς οι εγκληματίες έτρεχαν ελεύθεροι…</p>\n<p>…Σχεδόν δεν παρατήρησα την Επανάσταση στην αρχή, ως νέα μητέρα ο πρώτος από τους δύο γιους μου είχε ήδη γεννηθεί και καθώς ξεκινήσαμε τη φάρμα κρατούσαμε τα αγόρια μας με τους γονείς μου, χτίσαμε την επιχείρησή μας κατά τη διάρκεια της άδειας μητρότητας μου, δεν είχα προγραμματίσει ούτε οικογένεια ούτε φάρμα αλλά με την επανάσταση ξαφνικά είχα και τα δύο… Νωρίτερα είχα πει στη γυναίκα μου ότι δεν ήθελα να μεγαλώσω παιδιά υπό αυτό το καθεστώς, μη πιστεύοντας ότι θα μπορούσε να αλλάξει, μετά την επανάσταση ήμουν υπεύθυνος για περισσότερα από τον εαυτό μου, τους γονείς μας και επίσης την πόλη μας… Ήμουν ήδη συνταξιούχος και ξαφνικά κανείς δεν ήθελε ένα τσιγάρο πεταμένο στο έδαφος, ζιζάνια να φυτρώνουν παντού, να νιώθουμε ντροπή για τις δημόσιες τουαλέτες μας αλλά δεν μπορούσαμε να αποτινάξουμε όλες μας τις συνήθειες… Ο παππούς μου ποτέ δεν πίστευε ότι θα ζούσε για να το δει και πέθανε μερικά χρόνια αργότερα αλλά μας είπε, “Όλα ήταν σκοτεινά και γκρίζα τη νύχτα όταν τα καταστήματα έκλειναν και όλα βυθίζονταν στον ύπνο, τώρα ας δούμε αν μπορείτε να το κάνετε διαφορετικό”... Ήμουν στην αγκαλιά του αλλά ζωντανός και ελεύθερος πίστευα ότι το χωριό μου, η πόλη μου, η πόλη και η χώρα μου θα μπορούσαν να γίνουν φωτεινές όπως ο υπόλοιπος κόσμος—</p>\n<p><strong>Έξοδος και επιστροφή</strong></p>\n<p>Ο κόσμος ήταν ξαφνικά ανοιχτός για εμάς; στο παρελθόν είχαμε λίγη χρήση για διαβατήρια… Θυμάμαι ότι για να πάμε στο εξωτερικό χρειαζόμασταν τις ταυτότητές μας και άδεια από την αστυνομία και τις δυνάμεις ασφαλείας, το ταξίδι ήταν μόνο για τις ελίτ αλλά τώρα μπορούσαμε να πάμε… Όταν πάτησα το πόδι μου στη Βιέννη, ήταν σαν να βλέπω ένα φανταστικό θηρίο που δεν μπορούσα να φανταστώ προηγουμένως… Βγήκα και δούλεψα σε ένα μπαρ στο Elgin, Σκωτία… Έγινα νταντά στο Όξφορντ για τον διευθυντή των Radiohead και δεν είχα ακούσει ποτέ για αυτό το διάσημο συγκρότημα… Σχεδόν με συνέλαβαν προσπαθώντας να φωτογραφίσω μια εξωτική μηχανή αυτόματης ανάληψης… Έλαβα βίζα εργασίας-σπουδών στο Εθνικό Πάρκο Snowdonia στην Ουαλία και εκεί γνώρισα τον σύζυγό μου, μεγαλώνοντας τρία παιδιά ανάμεσα στους Κέλτες, ανθρώπους που ποτέ δεν φανταζόμουν μεγαλώνοντας στο Jižní Město, την σοσιαλιστική μας κατοικία—</p>\n<p>Άρχισα να εισάγω τυριά από την Ολλανδία, την Ιταλία, την Ελβετία και τη Γαλλία… Ταξίδεψα σαν Ευρωπαίος μετανάστης στην αρχή του 20ού αιώνα στις Ηνωμένες Πολιτείες και στην αρχή δεν είδα κανένα ελάττωμα, ήταν τόσο μεγάλος και πλούσιος... Ακόμα ονειρεύομαι την πρώτη μου φορά στο εξωτερικό και δεν μπορώ να φανταστώ τη νεότητα μου, τη ζωή μου, χωρίς αυτές αν και ήταν τόσο καιρό πριν και γίνεται όλο και πιο δύσκολο να θυμηθώ—</p>\n<p><strong>Τα προβλήματα της νέας ελευθερίας</strong></p>\n<p>Δεν ήταν αυτό που φανταζόμουν μετά την επανάσταση; επίσημα οι κομμουνιστές είχαν φύγει αλλά κρατούσαν ακόμα τα πάντα… Ακόμα και ο Havel σύντομα απογοητεύτηκε, είπε ότι η δημοκρατία στην πλήρη έννοια της λέξης είναι ένας ορίζοντας πάντα μακρινός και μόνο το 20 τοις εκατό της χώρας τον καταλάβαινε στα καφέ της Πράγας, όχι οι απλοί άνθρωποι… Κοίτα πώς ψηφίζουν τώρα ακόμα και στις ΗΠΑ—συνηθίζαμε να επαναλαμβάνουμε το σύνθημα της επανάστασης “η ελευθερία είναι συμμετοχή στην εξουσία,” αλλά ποιος συμμετέχει τώρα; Συνήθιζα να ρωτώ πώς οι άνθρωποι χρησιμοποιούν την ελευθερία, πώς τη χρησιμοποιούν τώρα;</p>\n<p>Η ελευθερία τώρα για πολλούς είναι απλώς να τα βγάζουν πέρα για τον εαυτό τους; να εξαπατούν, να ψεύδονται και να κλέβουν όπως πριν με νέους τρόπους… Από την αρχή οι άνθρωποι κατηγορούσαν άλλους ότι ήταν πληροφοριοδότες και κατά τη διάρκεια της <em>lustrace</em> (καθαρισμός) μετά την επανάσταση θεωρούνταν ένοχοι, ποιος ήξερε τη διαφορά μεταξύ των διεφθαρμένων και των απλών όπως ένα πολιτικό κόμμα από το άλλο τώρα… Αυτοί που θέλουν την εξουσία πάντα βρίσκουν έναν τρόπο… Πριν συντονιζόμασταν σε μπλοκαρισμένους ξένους ραδιοφωνικούς σταθμούς; τώρα κανείς δεν ακούει… Μπορούσαμε να διασχίσουμε τα σύνορα αλλά χρειαζόμασταν ακόμα έγγραφα, δεν ήμασταν στην ΕΕ, όχι στη Σένγκεν… Ακόμα και τώρα μας βλέπουν και ειλικρινά μπορούμε να συμπεριφερόμαστε σαν δεύτερης κατηγορίας Ευρωπαίοι, η ελευθερία φαίνεται υπερβολική για εμάς… Η ελευθερία είναι ένα ναρκωτικό που μας απογοήτευσε—</p>\n<p>Η πρώτη γεύση από νέα πράγματα μετά την επανάσταση ήταν μεθυστική, αλλά ο παππούς μου που είχε δει τα πάντα, πόλεμο, εισβολή, κατοχή, ήξερε μέχρι τα Χριστούγεννα του 1989, είπε περίμενε, δεν θα πάει καλά… Κανείς δεν μπορούσε να φανταστεί τα οικονομικά προβλήματα, την ανασφάλεια της εργασίας και όλα τα άλλα, τη διάσπαση της Τσεχοσλοβακίας μετά από τόσο καιρό που ήμασταν μαζί, τον διαχωρισμό χωρίς δημοψήφισμα… Τι αποκτήσαμε; Φρέσκα ψέματα και συκοφαντίες του τύπου… Σφοδρός ανταγωνισμός που χωρίζει τους πλούσιους και συνδεδεμένους από τους νεοαπογοητευμένους... Φαίνεται καλύτερο να γυρίσουμε πίσω στα εξοχικά μας όπως μετά το 1968 και την καταπιεσμένη Άνοιξη της Πράγας, το παρελθόν ήταν καλύτερο ή τουλάχιστον πιο εύκολο… Ποιος θυμάται γιατί θέλαμε καν την ελευθερία και αν το κάνουμε, πια;</p>\n<p><strong>Σε μια στιγμή</strong></p>\n<p>Είμαστε πιο επιρρεπείς όταν προσπαθούμε να θυμηθούμε, να ανακαλέσουμε βλέποντας τις γειτονικές χώρες, τα αδέλφια μας κράτη Visegrad, να υποχωρούν και να χάνουν ό,τι πολέμησαν για μέσα στη ζωντανή μνήμη… Προσπαθήστε να μην ξεχάσετε τι ήμασταν αναγκασμένοι να υπομείνουμε πριν τη Βελούδινη Επανάσταση, τι ήμασταν υποχρεωμένοι να κάνουμε ενάντια στη θέλησή μας… Να μάθουμε ρωσικά, ακόμα δεν μπορώ να μιλήσω τη γλώσσα αυτού του ψεύτικου “αδελφού” και ανεπιθύμητου αφέντη… Να παρελάσουμε σε παρελάσεις φωνάζοντας συνθήματα που δεν πιστεύαμε… Να μένουμε μετά τη δουλειά για υποχρεωτικά μαθήματα Μαρξισμού-Λενινισμού όπου κοιμόμασταν και μερικοί κρατούσαν ανοιχτές τις εφημερίδες τους για να τις δει ο δάσκαλος… Όλα όσα έπρεπε να πούμε, να υπογράψουμε, να συμμετάσχουμε, να φάμε, να φορέσουμε και να γίνουμε μάρτυρες… Πόσο σπάνια ήταν τα αγαθά και πόσο σπάνιες οι καθαρές συνειδήσεις… Πόσο μπλοκαρισμένα ήταν όλα, απρόσιτα… Πόσο βλέπαμε εικόνες του Βατικανού γνωρίζοντας ότι δεν θα βλέπαμε ποτέ τη Ρώμη, αγαπώντας τη ροκ μουσική δεν θα βλέπαμε ποτέ τους Rolling Stones... Πόσο δεν μας επιτρεπόταν να μπούμε στα δάση τη νύχτα γύρω από μια φωτιά, στα σύνορα δέκα χιλιόμετρα από τα σύνορα φυλασσόμενα από στρατιώτες με όπλα… Προσπαθήστε να μην το ξεχάσετε αυτό τώρα όταν σκέφτομαι ή μιλάω ελεύθερα… Όταν πηδώ σε αεροπλάνα για άγνωστες χώρες… Θυμηθείτε όλα όσα δεν μπορούσαμε να κάνουμε, που δεν επιτρεπόταν στο σοσιαλιστικό μας παράδεισο—</p>\n<p> </p>\n<p>Θα γύριζα πίσω; “Όποιος ζει με φόβο δεν είναι ελεύθερος άνθρωπος”: άλλη μια ρήση της Βελούδινης Επανάστασής μας… Η επανάστασή μας με μόνο μια νύχτα αιματοχυσίας λόγω της καλοσύνης των ανθρώπων όταν δεν ήταν πια θυμωμένοι ή παγωμένοι… Θυμηθείτε και αναβιώστε τις δυνατότητες της ελευθερίας: … Να συνεχίσουμε αυτό που ήμασταν στην Πρώτη Δημοκρατία μας… Να ζήσουμε ξανά εκεί που είμαστε, στην καρδιά της Ευρώπης… Να διεκδικήσουμε ευκαιρίες να κάνουμε νέα πράγματα... Να πάρουμε ρίσκα να αναπτυχθούμε, να βιώσουμε και να μεγαλώσουμε… Να συναντήσουμε απογοητεύσεις, στη συνέχεια να αντιμετωπίσουμε και να ξεπεράσουμε εμπόδια… Να δοκιμάσουμε άλλους τρόπους ζωής… Και παρά την ανεπίσημη εθνική μας πίστη “θα χειροτερέψει,” – να πιστεύουμε ότι τα πράγματα μπορούν να είναι καλύτερα για τους νέους και τους νέους στην καρδιά… Από μια στιγμή στη Βελούδινη Επανάσταση, 35 χρόνια και ταχύτητα πίσω, όταν η ελευθερία ήταν μια ορμή, ένα κύμα, μια αίσθηση, μια ατμόσφαιρα που μπορούσες να την αναπνεύσεις στους δρόμους και να την δοκιμάσεις όπως καινούργια παπούτσια, να σκεφτείς ότι θα μπορούσαμε να το κάνουμε αυτό… Να νιώθω ξαφνικά ικανός… Να γνωρίζω και να κρατώ τη μνήμη αυτής της φευγαλέας, ανεπανάληπτης χαράς. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> ήρθε πρώτη φορά στην Πράγα σε αυτό που ήταν τότε η Τσεχοσλοβακία αμέσως μετά τη Βελούδινη Επανάσταση το 1990. Απόφοιτος του Πανεπιστημίου Yale και του Πανεπιστημίου της Νότιας Καλιφόρνιας, επέστρεψε στην Πράγα για να διδάξει σενάριο σε φοιτητές από πέντε ηπείρους στη Σχολή Κινηματογράφου της Πράγας.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.688",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Η Βελούδινη Επανάσταση γιορτάζει τώρα την 35η επέτειό της. Αυτό το δημιουργικό άρθρο τιμά την ημερομηνία 10 Δεκεμβρίου 1989, όταν ανέλαβε καθήκοντα η πρώτη μη κομμουνιστική κυβέρνηση στην Τσεχοσλοβακία από το 1948. Είναι πιο σημαντικό από ποτέ να θυμόμαστε τα διδάγματα από αυτή την εποχή της εθνικής ευφορίας. Αυτό ισχύει ιδιαίτερα όσον αφορά τις ελευθερίες που απολαμβάνουν οι λαοί τόσο στην Ανατολική Ευρώπη όσο και εκτός αυτής και συχνά τις θεωρούν δεδομένες. Το κομμάτι είναι ένα κολάζ διαφορετικών αναμνήσεων και ελπίδων των Τσέχων πολιτών από εκείνη την εποχή της νέας ελευθερίας--αντλημένο τόσο από συνεντεύξεις όσο και από τη φαντασία του συγγραφέα.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"el",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.423",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kiedy Czesi poznali wolność",
                key:"uid": string:"ba1b43a6-2e1b-4831-b4de-8c646a9916a6",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Jesteśmy pokoleniem, które potrafi porównywać”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, strażnik graniczny i policjant, urodzony w 1936 roku. <br />\nCytowane w Miroslavie Vaněku i Pavlu Műcke,<em> Aksamitne rewolucje: Ustna historia czeskiego społeczeństwa</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>My i wolność</strong></p>\n<p>Poznaliśmy wolność po Aksamitnej Rewolucji, kiedy w końcu mogliśmy…Mówić, co mamy na myśli…W końcu wyrażać nasze myśli i serca…Obserwować Václava Havla, naszego nowego demokratycznie wybranego prezydenta, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">przemawiającego do Kongresu USA</a>, mówiącego, że my, Czesi i Słowacy, również mamy coś do dania, “Nasza wolność, niezależność i nasza nowo narodzona demokracja zostały zakupione za wielką cenę i nie poddamy się”…Przypomnieliśmy spadkobiercom tych, którzy pisali i wspierali konstytucję USA swoimi życiami o znaczeniu wolności—</p>\n<p>Nasze nowe wolności to były…Słuchanie wiadomości po czesku z kamienną twarzą…Modlenie się (chociaż jesteśmy głównie ateistami) do Boga bez bycia wyśmiewanym w klasie, wzywanym przed szefa lub uwięzionym…Otwieranie egzemplarza <em>Playboya</em>, przerażonym, ale mogącym go przeczytać…Powstrzymywanie tajnej policji przed szantażowaniem nas, informowaniem naszych małżonków o naszych romansach, chyba że szpiegowaliśmy dla nich…Nie schylanie głowy i nie bycie niespokojnym, świadomym przez cały czas tego, co myśleliśmy, mówiliśmy lub robiliśmy, za co byliśmy oskarżani lub na co byliśmy narażeni, nawet gdy nic nie robiliśmy, aż do naszej Aksamitnej Rewolucji—</p>\n<p><strong>Wielu ludzi, wzrost jednej osoby</strong></p>\n<p>Byłem tylko dzieckiem, gdy miała miejsce rewolucja—mówimy po czesku słowo <em>převratný </em>na czas epokowy…Moje małe miasteczko rozwijało się razem ze mną, gdy dorastałem, wieżowce biznesowe rosły w centrum razem z moim wzrostem jako dziecka…Miałem tylko 12 lat i miałem szczęście, ponieważ mieliśmy dobrych profesorów uniwersyteckich, którzy zostali zmuszeni do nauczania w szkole podstawowej, byli nadal przyzwoici i gdy zaczęła się rewolucja, zabrali uczniów na Plac Wacława, gdzie ludzie protestowali o wolność…Dorastałem pod Pragą i jako nastolatek kończący szkołę średnią dwa-trzy miesiące po rewolucji, pamiętam, że nasza powojenna historia się zmieniła: zawsze mówiono nam, że tylko Rosjanie nas wyzwolili, teraz mówili, że Amerykanie też, nagle Amerykanie wrócili do naszej historii…</p>\n<p>…W mojej szkole średniej strajkowaliśmy po ogólnokrajowym strajku 20 listopada, a w mojej antykomunistycznej rodzinie byliśmy w ekstazie, gdy moja babcia zbierająca grzyby wykrzyknęła: “Zbieram grzyby jak diabeł koszący komunistów!”…W tym czasie miałem 22 lata i to było jak nagłe przekręcenie klucza, rzeczy się odblokowały i zostaliśmy wypuszczeni, było wspaniale, ale ludzie nie wiedzieli, co robić ani jak reagować…Przez kilka lat, gdy nie miałem jeszcze 30 lat, to był Dziki Zachód, policja siedziała na piętach i nie powstrzymywała nikogo przed robieniem czegokolwiek, odwracając wzrok, gdy przestępcy biegali na wolności…</p>\n<p>…Prawie nie zauważyłem Rewolucji na początku, jako młoda matka, mój pierwszy z dwóch synów już się urodził, a gdy zaczęliśmy nasze gospodarstwo, trzymaliśmy naszych chłopców z moimi rodzicami, budowaliśmy nasz biznes na moim urlopie macierzyńskim, nie planowałem ani rodziny, ani farmy, ale z rewolucją nagle miałem obie…Wcześniej powiedziałem mojej żonie, że nie chcę wychowywać dzieci w tym reżimie, nie wierząc, że może się zmienić, a potem po rewolucji byłem odpowiedzialny za więcej niż tylko siebie, naszych rodziców i także nasze miasteczko…Już byłem na emeryturze i nagle nikt nie chciał, aby papieros został rzucony na ziemię, chwasty rosły wszędzie, wstydziliśmy się naszych publicznych toalet, ale nie mogliśmy się pozbyć wszystkich naszych nawyków…Mój dziadek nigdy nie myślał, że dożyje tego momentu i zmarł kilka lat później, ale powiedział nam: “Wszystko było ciemne i szare w nocy, gdy sklepy się zamykały i wszystko zapadało w sen, teraz zobaczmy, czy potraficie to zmienić”...Siedziałem na jego kolanach, ale żywy i wolny wierzyłem, że moja wieś, moje miasteczko, miasto i kraj mogą stać się jasne jak reszta świata—</p>\n<p><strong>Wyjście i powrót</strong></p>\n<p>Świat nagle stał się dla nas otwarty; w przeszłości mieliśmy mało użycia dla paszportów…Pamiętam, że aby wyjechać za granicę, potrzebowaliśmy naszych dowodów tożsamości i zgody zarówno od policji, jak i służb bezpieczeństwa, podróż była tylko dla elit, ale teraz mogliśmy jechać…Kiedy po raz pierwszy postawiłem stopę w Wiedniu, to było jak zobaczenie fantastycznego bestii, wcześniej niewyobrażalnego…Wyszedłem i pracowałem w pubie w Elgin w Szkocji…Zostałem nianią w Oksfordzie dla menedżera Radiohead i nigdy wcześniej nie słyszałem o tym sławnym zespole…Prawie zostałem aresztowany, próbując sfotografować egzotyczną maszynę bankomatową…Dostałem wizę do pracy i nauki w Parku Narodowym Snowdonia w Walii i poznałem tam mojego męża, wychowując troje dzieci wśród Celtów, ludzi, których nigdy nie wyobrażałem sobie dorastając w Jižním Měście, naszym socjalistycznym osiedlu—</p>\n<p>Zacząłem importować sery z Holandii, Włoch, Szwajcarii i Francji…Podróżowałem jak europejski imigrant na początku XX wieku do Stanów Zjednoczonych i na początku nie widziałem żadnych wad, było tak wielkie i bogate...Wciąż marzę o moim pierwszym wyjeździe za granicę i nie mogę sobie wyobrazić mojej młodości, mojego życia, bez nich, chociaż to było tak dawno temu i coraz trudniej to pamiętać—</p>\n<p><strong>Problemy nowej wolności</strong></p>\n<p>To nie było to, co sobie wyobrażałem po rewolucji; oficjalnie komuniści zniknęli, ale wciąż trzymali się wszystkiego…Nawet Havel wkrótce był rozczarowany, powiedział, że demokracja w pełnym tego słowa znaczeniu to horyzont zawsze odległy, a tylko 20 procent kraju go rozumiało w praskich kawiarniach, nie zwykli ludzie…Zobacz, jak teraz głosują, nawet w USA—kiedyś powtarzaliśmy hasło rewolucji “wolność to uczestnictwo w władzy”, ale kto teraz uczestniczy? Kiedyś pytaliśmy, jak ludzie korzystają z wolności, jak ją wykorzystują teraz?</p>\n<p>Wolność teraz dla wielu to tylko radzenie sobie dla siebie; oszukiwanie, kłamanie i kradzież jak wcześniej, w nowych sposobach…Od samego początku ludzie oskarżali innych o bycie informatorami, a podczas <em>lustrace</em> (lustracji) po rewolucji byli uważani za winnych, kto znał różnicę między krzywym a po prostu jednym z partii politycznych teraz…Ci, którzy chcą władzy, zawsze znajdą sposób…Kiedyś nasłuchiwaliśmy zablokowanych zagranicznych stacji radiowych; teraz nikt nie słucha…Mogliśmy przekraczać granice, ale wciąż potrzebowaliśmy papierów, nie byliśmy w UE, nie w Schengen…Nawet teraz wciąż nas widzą i szczerze mówiąc, możemy działać jak Europejczycy drugiej klasy, wolność wydaje się dla nas zbyt wiele…Wolność to narkotyk, który nas zawiódł—</p>\n<p>Pierwszy smak nowych rzeczy po rewolucji był odurzający, ale mój dziadek, który widział wszystko, wojnę, inwazję, okupację, wiedział do Bożego Narodzenia 1989 roku, powiedział, czekaj, to nie pójdzie dobrze…Nikt nie mógł sobie wyobrazić problemów gospodarczych, niepewności pracy i wszystkiego innego, rozpadu Czechosłowacji po tym, jak byliśmy razem tak długo, separacji bez referendum…Co dostaliśmy? Świeże kłamstwa i oszczerstwa prasy…Zacięta konkurencja dzieląca bogatych i powiązanych od nowo pozbawionych praw…Wydaje się, że najlepiej wrócić do naszych domków jak po 1968 roku i stłumionej Praskiej Wiośnie, przeszłość była lepsza, przynajmniej łatwiejsza…Kto pamięta, dlaczego w ogóle chcieliśmy wolności i czy my, jeszcze?</p>\n<p><strong>W jednej chwili</strong></p>\n<p>Jesteśmy bardziej skłonni, gdy próbujemy pamiętać, przypominać sobie widząc sąsiednie kraje, nasze państwa V4, wycofujące się i tracące to, o co walczyły w pamięci żyjących…Spróbuj nie zapomnieć, co musieliśmy znosić przed Aksamitną Rewolucją, co byliśmy zmuszeni robić wbrew naszej woli…Uczyć się rosyjskiego, wciąż nie potrafię mówić w języku tego fałszywego “brata” i niechcianego pana…Brać udział w paradach, skandując hasła, w które nie wierzyliśmy…Zostawać po pracy na obowiązkowe kursy z marksizmu-leninizmu, gdzie spaliśmy, a niektórzy trzymali otwarte gazety, aby nauczyciel mógł zobaczyć…Wszystko, co musieliśmy powiedzieć, podpisać, dołączyć, zjeść, nosić i być świadkiem…Jak rzadkie były towary i jak rzadkie czyste sumienia…Jak wszystko było zablokowane, niedostępne…Jak widzieliśmy zdjęcia Watykanu, wiedząc, że nigdy nie zobaczymy Rzymu, kochając rockową muzykę, nigdy nie zobaczymy Rolling Stones…Jak nie pozwalano nam wchodzić do lasów w nocy przy ognisku, na granicy dziesięć kilometrów od granicy, strzeżonej przez żołnierzy z bronią…Spróbuj nie zapomnieć tego teraz, gdy myślę lub mówię swobodnie…Gdy skaczę na samoloty do nieznanych krajów…Pamiętaj wszystko, czego nie mogliśmy zrobić, co nie było dozwolone w naszym socjalistycznym raju—</p>\n<p> </p>\n<p>Czy wróciłbym? “Kto żyje w strachu, nie jest wolnym człowiekiem”: inne powiedzenie naszej Aksamitnej Rewolucji…Nasza rewolucja z tylko jedną nocą krwi z powodu dobroci ludzi, gdy nie byli już wściekli ani sparaliżowani…Pamiętaj i ożywiaj możliwości wolności: …Kontynuować to, czym byliśmy w naszej Pierwszej Republice…Na nowo żyć tam, gdzie jesteśmy, w sercu Europy…Stawiać sobie możliwości robienia nowych rzeczy...Podejmować ryzyko, aby rozwijać się, doświadczać i rosnąć…Spotykać frustracje, a następnie stawić czoła i pokonać przeszkody…Próbować innych sposobów życia…I mimo naszej nieoficjalnej narodowej dewizy “będzie gorzej”, – wierzyć, że rzeczy mogą być lepsze dla młodych i młodych duchem…Z jednej chwili w Aksamitnej Rewolucji, 35 lat temu, gdy wolność była pędem, falą, doznaniem, atmosferą, którą można było wdychać na ulicach i przymierzać jak nowe buty, myśleć, że możemy to zrealizować…Czuć się nagle zdolnym…Wiedzieć i zachować pamięć o tej ulotnej, niepowtarzalnej radości. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> po raz pierwszy przyjechał do Pragi w tym, co wtedy było Czechosłowacją, tuż po Aksamitnej Rewolucji w 1990 roku. Absolwent Uniwersytetu Yale i Uniwersytetu Południowej Kalifornii, wrócił do Pragi, aby uczyć pisania scenariuszy studentów z pięciu kontynentów w Praskiej Szkole Filmowej.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.236",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Wielka Rewolucja Aksamitna obchodzi teraz swoje 35. urodziny. Ten kreatywny artykuł upamiętnia datę 10 grudnia 1989 roku, kiedy to pierwsze niekomunistyczne rząd w Czechosłowacji od 1948 roku objęło urząd. Ważniejsze niż kiedykolwiek jest, aby pamiętać o lekcjach z tego czasu narodowej euforii. Dotyczy to szczególnie wolności, które narody zarówno w Europie Wschodniej, jak i poza nią cieszą się i często traktują jako coś oczywistego. Tekst jest kolażem różnych wspomnień i nadziei czeskich obywateli z tego czasu nowej wolności - czerpanych zarówno z wywiadów, jak i wyobraźni autora.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"pl",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:23.019",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"När tjeckerna kände frihet",
                key:"uid": string:"c6bdf505-25e7-4bdb-81b6-bc7539fd2d5e",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Vi är den generation som kan jämföra”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, gränsvakt och polis, född 1936. <br />\nCiterad i Miroslav Vaněk och Pavel Mücke,<em> Sammetrevolutioner: En muntlig historia om det tjeckiska samhället</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Vi och friheten</strong></p>\n<p>Vi kände frihet efter Sammetrevolutionen när vi äntligen kunde…Säga vad som låg oss på hjärtat…Tala ut våra tankar och känslor…Se Václav Havel, vår nyvalda demokratiskt valda president, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">tala till den amerikanska kongressen</a>, och säga att vi tjecker och slovaker också har något att ge, “Vår frihet, oberoende och vår nyfödda demokrati har köpts till stort pris och vi ska inte överge dem”…Vi påminde arvingarna till dem som skrev och stödde den amerikanska konstitutionen med sina liv om betydelsen av frihet—</p>\n<p>Våra nya friheter var…Att lyssna på nyheterna på tjeckiska med ett rakt ansikte…Att be (även om vi mestadels är ateister) till Gud utan att bli hånade i klassen, kallade framför vår chef eller fängslade…Att öppna en kopia av <em>Playboy</em> chockad men kunna läsa den…Att stoppa säkerhetspolisen från att utpressa oss, berätta för våra makar om våra affärer om vi inte spionerade för dem…Att inte böja våra huvuden och vara oroliga, medvetna hela tiden om vad vi tänkte, sa eller gjorde, blev anklagade för eller utsatta för även när vi inte gjorde något fram till vår Sammetrevolution—</p>\n<p><strong>Många människor, en persons tillväxt</strong></p>\n<p>Jag var bara ett barn när revolutionen hände—vi säger på tjeckiska ordet <em>převratný </em>för en epokgörande tid…Min lilla stad utvecklades med mig när jag växte upp, affärshusen reste sig i centrum tillsammans med min höjd som barn…Jag var bara 12 och lycklig för vi hade bra universitetsprofessorer som tvingades undervisa i grundskolan, de var fortfarande anständiga och när revolutionen började tog de studenter till Wenceslas-torget, där folket protesterade för frihet…Jag växte upp utanför Prag och som tonåring som tog examen från grundskolan två-tre månader efter revolutionen, minns jag att vår efterkrigshistoria förändrades: vi hade alltid fått höra att det bara var ryssarna som befriade oss, nu sa de att det också var amerikanerna, plötsligt var amerikanerna tillbaka i vår historia…</p>\n<p>…I min gymnasieskola gick vi i strejk efter den allmänna den 20<sup>e</sup> november och i min antikommunistiska familj var vi extatiska, som min mormor som plockade svamp utropade, “Jag skördar svampar som djävulen slår ner kommunisterna!”…Vid den tiden var jag 22 och det var som en nyckel som plötsligt vände, saker låstes upp och vi släpptes ut och det var fantastiskt men folk visste inte vad de skulle göra eller hur de skulle reagera…I några år var jag inte ens 30, det var den vilda västern, polisen satt tillbaka på sina hälar och stoppade ingen från att göra något, såg bort när brottslingar sprang fria…</p>\n<p>…Jag märkte nästan inte revolutionen till en början, som ung mor var den första av mina två söner redan född och när vi började vår gård höll vi våra pojkar med mina föräldrar, byggde vårt företag på min föräldraledighet, jag hade inte planerat för varken familj eller gård men med revolutionen plötsligt hade jag båda…Tidigare hade jag sagt till min fru att jag inte ville uppfostra barn under detta regim, utan att tro att det kunde förändras, sedan efter revolutionen var jag ansvarig för mer än bara mig själv, våra föräldrar och även vår stad…Jag var redan pensionerad och plötsligt ville ingen ha en cigarett kastad på marken, ogräs växte överallt, att skämmas över våra offentliga toaletter men vi kunde inte skaka av oss alla våra vanor…Min farfar trodde aldrig att han skulle få se det och dog några år senare men sa till oss, “Allt var mörkt och grått på natten när affärerna stängde och allt sjönk ner i sömn, nu får vi se om ni kan göra det annorlunda”...Jag var på hans knä men levande och fri trodde att min by, min stad, stad och land kunde bli ljusa som resten av världen—</p>\n<p><strong>Att komma ut och komma tillbaka</strong></p>\n<p>Världen var plötsligt öppen för oss; tidigare hade vi lite nytta av pass…Jag minns att för att åka utomlands behövde vi våra identitetskort och tillstånd från både polisen och säkerhetsstyrkorna, resande var bara för eliten men nu kunde vi åka…När jag först satte foten i Wien, var det som att se ett fantastiskt odjur som tidigare var ofattbart…Jag kom ut och arbetade på en pub i Elgin, Skottland…Jag blev barnflicka i Oxford till chefen för Radiohead och hade aldrig ens hört talas om detta berömda band…Jag höll på att bli arresterad när jag försökte fotografera en exotisk bankomat…Jag fick ett arbetsstudievisum till Snowdonia National Park i Wales och träffade min man där, uppfostrade tre barn bland kelterna, människor jag aldrig föreställt mig växa upp i Jižní Město, vårt socialistiska bostadsområde—</p>\n<p>Jag började importera ostar från Nederländerna, Italien, Schweiz och Frankrike…Jag reste som en europeisk immigrant i början av 1900-talet till USA och såg inga brister till en början, det var så stort och rikt...Jag drömmer fortfarande om min första gång utomlands och kan inte föreställa mig min ungdom, mitt liv, utan dem även om det var så länge sedan och blir svårare att minnas—</p>\n<p><strong>Problemen med ny frihet</strong></p>\n<p>Det var inte vad jag föreställt mig efter revolutionen; officiellt var kommunisterna borta men höll fortfarande fast vid allt…Även Havel blev snart besviken, han sa att demokrati i full mening av ordet är en horisont som alltid är avlägsen och bara 20 procent av landet förstod honom i Prags kaféer, inte de vanliga folken…Titta hur de röstar nu även i USA—vi brukade upprepa revolutionens slogan “frihet är deltagande i makten,” men vem deltar nu? Vi brukade fråga hur folk använder frihet, hur använder de den nu?</p>\n<p>Frihet nu för många är bara att klara sig själva; att fuska, ljuga och stjäla som förr på nya sätt…Från början anklagade folk andra för att vara informanter och under <em>lustrace</em> (lustration) efter revolutionen var de presumtivt skyldiga, vem visste skillnaden mellan krokiga och bara som ett politiskt parti från ett annat nu…De som vill ha makt hittar alltid ett sätt…Tidigare stämde vi in på blockerade utländska radiostationer; nu lyssnar ingen…Vi kunde korsa gränserna men behövde fortfarande papper, vi var inte i EU, inte i Schengen…Även nu ser de fortfarande oss och ärligt talat kan vi agera som andra klassens européer, frihet verkar vara för mycket för oss…Frihet är ett droger som svek oss—</p>\n<p>Den första smaken av nya saker efter revolutionen var berusande, men min farfar som hade sett allt, krig, invasion, ockupation, visste vid jul 1989, han sa vänta, det skulle inte gå bra…Ingen kunde föreställa sig de ekonomiska problemen, osäkerheten i arbetet och allt annat, uppdelningen av Tjeckoslovakien efter att vi hade varit tillsammans så länge, separationen utan folkomröstning…Vad fick vi? Färska lögner och smutskastning av pressen…Hård konkurrens som delade de rika och anslutna från de nyavskurna... Det verkar bäst att återvända till våra stugor som efter 1968 och den krossade Pragvåren, det förflutna var bättre eller åtminstone lättare…Vem minns varför vi ens ville ha frihet och gör vi det, längre?</p>\n<p><strong>I ett ögonblick</strong></p>\n<p>Vi är mer benägna när vi försöker minnas, återkalla att se grannländer, våra medlemmar i Visegrad, dra sig tillbaka och förlora vad de kämpade för inom minnesvärd tid…Försök att inte glömma vad vi tvingades uthärda före Sammetrevolutionen, vad vi tvingades göra mot vår vilja…Att lära oss ryska, jag kan fortfarande inte tala språket hos denna falska “bror” och oönskade herre…Att marschera i parader och ropa slogans vi inte trodde på…Att stanna kvar efter arbetet för obligatoriska kurser i marxism-leninism där vi sov och några höll upp sina tidningar för läraren att se…Allt vi hade att säga, skriva under, gå med, äta, bära och bevittna…Hur sällsynta var varor och hur sällsynta klara samveten…Hur blockerad allt var, otillgängligt…Hur vi såg bilder av Vatikanen och visste att vi aldrig skulle se Rom, älskade rockmusik men aldrig se Rolling Stones...Hur vi inte fick gå in i skogarna på natten runt en eld, vid gränsen tio kilometer från gränsen bemannad av soldater med vapen…Försök att inte glömma detta nu när jag tänker eller talar fritt…När jag hoppar på flygplan till okända länder…Kom ihåg allt vi inte kunde göra, som inte var tillåtet i vårt socialistiska paradis—</p>\n<p> </p>\n<p>Skulle jag gå tillbaka? “Den som lever i rädsla är inte en fri människa”: ett annat ordspråk från vår Sammetrevolution…Vår revolution med bara en natt av blodutgjutelse på grund av människors godhet när de inte längre var arga eller förstenade…Kom ihåg och återuppliva möjligheterna till frihet: …Att fortsätta vad vi var i vår Första Republik…Att leva igen där vi är, i hjärtat av Europa…Att ta chansen att göra saker nya...Att ta chanser att utvecklas, uppleva och växa…Att möta frustrationer, sedan att möta och övervinna hinder…Att prova andra livsstilar…Och trots vår inofficiella nationella tro på “det kommer att bli värre,” – att tro att saker kan bli bättre för de unga och unga i hjärtat…Från ett ögonblick i Sammetrevolutionen, 35 år sedan och som rusade fram, när frihet var en rusning, en våg, en känsla, en atmosfär som du kunde andas in på gatorna och prova som nya skor, att tänka att vi kunde få detta att hända…Att plötsligt känna oss kapabla…Att veta och behålla minnet av den flyktiga, oåterkalleliga glädjen. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> kom först till Prag i det som då var Tjeckoslovakien strax efter Sammetrevolutionen 1990. En examen från Yale University och University of Southern California, han återvände till Prag för att undervisa i manusförfattande för studenter från fem kontinenter vid Prag Film School.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.246",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Den sammet revolutionen firar nu sitt 35-årsjubileum. Denna kreativa artikel hedrar datumet den 10 december 1989, när den första icke-kommunistiska regeringen i Tjeckoslovakien sedan 1948 tillträdde. Det är viktigare än någonsin att minnas lärdomarna från denna tid av nationell eufori. Detta gäller särskilt när det kommer till de friheter som folk både i och utanför Östeuropa njuter av och ofta tar för givet. Stycket är en collage av olika minnen och hopp från tjeckiska medborgare från den tiden av ny frihet--dragna från både intervjuer och författarens fantasi.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"sv",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.247",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Cuando los checos conocieron la libertad",
                key:"uid": string:"c903474c-3994-4d3f-9ab8-20f49e78b17c",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Somos la generación que puede comparar”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, guardia fronterizo y policía, nacido en 1936. <br />\nCitado en Miroslav Vaněk y Pavel Mücke,<em> Revoluciones de terciopelo: Una historia oral de la sociedad checa</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Nosotros y la libertad</strong></p>\n<p>Conocimos la libertad después de la Revolución de Terciopelo cuando finalmente pudimos…Decir lo que pensábamos…Hablar al fin nuestros pensamientos y corazones…Ver a Václav Havel, nuestro nuevo presidente elegido democráticamente, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">dirigirse al Congreso de EE. UU.</a>, diciendo que nosotros, checos y eslovacos, también tenemos algo que dar, “Nuestra libertad, independencia y nuestra democracia recién nacida han sido adquiridas a un gran costo y no las entregaremos”…Recordamos a los herederos de aquellos que escribieron y respaldaron la constitución de EE. UU. con sus vidas sobre los significados de la libertad—</p>\n<p>Nuestras nuevas libertades eran…Escuchar las noticias en checo con una cara seria…Rezar (aunque somos en su mayoría ateos) a Dios sin ser ridiculizados en clase, llamados frente a nuestro jefe o encarcelados…Abrir una copia de <em>Playboy</em> horrorizados pero capaces de leerla…Detener a la policía secreta de chantearnos, diciéndole a nuestras esposas sobre nuestras aventuras a menos que espiáramos para ellos…No agachar la cabeza y estar ansiosos, conscientes en todo momento de lo que pensábamos, decíamos o hacíamos, de lo que éramos acusados o a lo que estábamos sujetos incluso cuando no hacíamos nada hasta nuestra Revolución de Terciopelo—</p>\n<p><strong>Muchas personas, el crecimiento de una persona</strong></p>\n<p>Yo era solo un niño cuando ocurrió la revolución—decimos en checo la palabra <em>převratný </em>para un tiempo que marca una época…Mi pequeño pueblo se desarrolló conmigo a medida que crecí, las torres de negocios se elevaron en el centro junto con mi altura de niño…Tenía solo 12 años y tuve suerte porque teníamos buenos profesores universitarios que habían sido forzados a enseñar en la escuela primaria, eran aún decentes y cuando comenzó la revolución llevaron a los estudiantes a la Plaza Wenceslao, donde la gente protestaba por la libertad…Crecí fuera de Praga y como adolescente, graduándome de la escuela secundaria dos o tres meses después de la revolución, recuerdo que nuestra historia de posguerra cambió: siempre nos habían dicho que solo los rusos nos liberaron, ahora decían que también eran los estadounidenses, de repente, los estadounidenses estaban de vuelta en nuestra historia…</p>\n<p>…En mi escuela secundaria hicimos huelga siguiendo la huelga general del 20<sup>th</sup> de noviembre y en mi familia anticomunista estábamos extasiados, como exclamó mi abuela mientras cazaba setas, “¡Estoy cosechando ‘setas’ como si el diablo estuviera segando a los comunistas!”…En ese momento tenía 22 años y era como si una llave girara de repente, las cosas se desbloquearon y nos dejaron salir y fue genial, pero la gente no sabía qué hacer o cómo reaccionar…Durante unos años, aún no tenía 30, era el Viejo Oeste, la policía se sentaba de brazos cruzados y no detenía a nadie de hacer nada, mirando hacia otro lado mientras los criminales corrían libres…</p>\n<p>…Casi no noté la Revolución al principio, como madre joven, mi primer hijo ya había nacido y mientras comenzábamos nuestra granja manteníamos a nuestros hijos con mis padres, construimos nuestro negocio durante mi licencia de maternidad, no había planeado ni una familia ni una granja, pero con la revolución de repente tenía ambas…Antes le había dicho a mi esposa que no quería criar hijos bajo este régimen, sin creer que pudiera cambiar, luego, después de la revolución, era responsable de más que solo de mí mismo, de nuestros padres y también de nuestro pueblo…Ya estaba jubilado y de repente nadie quería un cigarrillo tirado en el suelo, malas hierbas creciendo por todas partes, sentir vergüenza por nuestros baños públicos, pero no podíamos sacudir todos nuestros hábitos…Mi abuelo nunca pensó que viviría para verlo y murió unos años después, pero nos dijo: “Todo estaba oscuro y gris por la noche cuando las tiendas cerraban y todo se hundía en el sueño, ahora veamos si puedes hacerlo diferente”...Yo estaba en su rodilla pero vivo y libre creía que mi aldea, mi pueblo, ciudad y país podrían volverse brillantes como el resto del mundo—</p>\n<p><strong>Salir y volver</strong></p>\n<p>El mundo de repente se abrió para nosotros; en el pasado teníamos poco uso para los pasaportes…Recuerdo que para ir al extranjero necesitábamos nuestras tarjetas de identidad y permiso tanto de la policía como de las fuerzas de seguridad, viajar era solo para las élites, pero ahora podíamos ir…Cuando puse el pie por primera vez en Viena, fue como ver una bestia fantástica previamente inimaginable…Salí y trabajé en un pub en Elgin, Escocia…Me convertí en niñera en Oxford para el gerente de Radiohead y nunca había oído hablar de esta famosa banda…Casi fui arrestada tratando de fotografiar un cajero automático exótico…Obtuve una visa de trabajo-estudio para el Parque Nacional de Snowdonia en Gales y conocí a mi esposo allí, criando tres hijos entre celtas, personas que nunca imaginé crecer en Jižní Město, nuestra urbanización socialista—</p>\n<p>Comencé a importar quesos de los Países Bajos, Italia, Suiza y Francia…Viajé como un inmigrante europeo a principios del siglo XX a los Estados Unidos y al principio no vi fallas, era tan grande y rica...Todavía sueño con mi primera vez en el extranjero y no puedo imaginar mi juventud, mi vida, sin ellas aunque fue hace tanto tiempo y se vuelve más difícil de recordar—</p>\n<p><strong>Los problemas de la nueva libertad</strong></p>\n<p>No fue lo que imaginé después de la revolución; oficialmente los comunistas se habían ido pero aún se aferraban a todo…Incluso Havel pronto se decepcionó, dijo que la democracia en el pleno sentido de la palabra es un horizonte siempre distante y solo el 20 por ciento del país lo entendía en los cafés de Praga, no la gente común…Mira cómo están votando ahora incluso en EE. UU.—solíamos repetir el lema de la revolución “la libertad es participación en el poder”, pero ¿quién participa ahora? Solíamos preguntar cómo la gente usa la libertad, ¿cómo la usan ahora?</p>\n<p>La libertad ahora para muchos es solo arreglárselas por sí mismos; engañar, mentir y robar como antes de nuevas maneras…Desde el principio, la gente acusaba a otros de ser informantes y durante la <em>lustrace</em> (lustración) después de la revolución se presumía culpable, ¿quién sabía la diferencia entre lo torcido y lo justo como un partido político de otro ahora…Los que quieren el poder siempre encuentran una manera…Antes sintonizábamos estaciones de radio extranjeras bloqueadas; ahora nadie escucha…Podíamos cruzar las fronteras pero aún necesitábamos papeles, no estábamos en la UE, no en Schengen…Incluso ahora todavía nos ven y, francamente, podemos actuar como europeos de segunda clase, la libertad parece demasiado para nosotros…La libertad es una droga que nos decepcionó—</p>\n<p>El primer sabor de cosas nuevas después de la revolución fue embriagador, pero mi abuelo que había visto todo, guerra, invasión, ocupación, sabía para Navidad de 1989, dijo espera, no irá bien…Nadie podía imaginar los problemas económicos, la inseguridad laboral y todo lo demás, la ruptura de Checoslovaquia después de haber estado juntos tanto tiempo, la separación sin un referéndum…¿Qué obtuvimos? Nuevas mentiras y difamaciones de la prensa…Competencia feroz dividiendo a los ricos y conectados de los recién despojados de derechos... Parece mejor volver a nuestras cabañas como después de 1968 y la Primavera de Praga aplastada, el pasado era mejor o al menos más fácil…¿Quién recuerda por qué incluso queríamos libertad y lo hacemos, ya no?</p>\n<p><strong>En un momento</strong></p>\n<p>Estamos más inclinados cuando intentamos recordar, recordar viendo a los países vecinos, nuestros compañeros estados de Visegrado, retrocediendo y perdiendo lo que lucharon por dentro de la memoria viva…Intenta no olvidar lo que nos vimos obligados a soportar antes de la Revolución de Terciopelo, lo que nos vimos obligados a hacer contra nuestra voluntad…Aprender ruso, todavía no puedo hablar el idioma de este falso “hermano” y maestro no deseado…Marchar en desfiles cantando consignas en las que no creíamos…Quedarnos después del trabajo para cursos obligatorios sobre marxismo-leninismo donde dormíamos y algunos sostenían sus periódicos abiertos para que el profesor los viera…Todo lo que teníamos que decir, firmar, unirnos, comer, vestir y presenciar…Qué escasos eran los bienes y qué raras las conciencias claras…Qué bloqueado estaba todo, inaccesible…Cómo veíamos imágenes del Vaticano sabiendo que nunca veríamos Roma, amando la música rock nunca veríamos a los Rolling Stones...Cómo no se nos permitía entrar en los bosques por la noche alrededor de una fogata, en la frontera a diez kilómetros de la frontera custodiada por soldados con armas…Intenta no olvidar esto ahora cuando pienso o hablo libremente…Cuando salto en aviones hacia tierras desconocidas…Recuerda todo lo que no pudimos hacer, que no estaba permitido en nuestro paraíso socialista—</p>\n<p> </p>\n<p>¿Volvería? “Quien vive con miedo no es un ser humano libre”: otro dicho de nuestra Revolución de Terciopelo…Nuestra revolución con solo una noche de derramamiento de sangre debido a la bondad de la gente cuando ya no estaban enojados o petrificados…Recuerda y revive las posibilidades de libertad: …Continuar lo que éramos en nuestra Primera República…Vivir de nuevo donde estamos, en el corazón de Europa…Aprovechar oportunidades para hacer cosas nuevas...Tomar riesgos para desarrollarse, experimentar y crecer…Encontrarse con frustraciones, luego enfrentar y superar obstáculos…Probar otras formas de vida…Y a pesar de nuestro credo nacional no oficial de “va a empeorar”, – creer que las cosas pueden ser mejores para los jóvenes y los jóvenes de corazón…Desde un momento en la Revolución de Terciopelo, hace 35 años y acelerando, cuando la libertad era una prisa, una ola, una sensación, una atmósfera que podías respirar en las calles y probar como zapatos nuevos, pensar que podríamos hacer que esto sucediera…Sentirse de repente capaz…Saber y mantener la memoria de esa alegría fugaz, irrepetible. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> llegó por primera vez a Praga en lo que entonces era Checoslovaquia justo después de la Revolución de Terciopelo en 1990. Graduado de la Universidad de Yale y de la Universidad del Sur de California, regresó a Praga para enseñar guionismo a estudiantes de cinco continentes en la Escuela de Cine de Praga.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.787",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>La Revolución de Terciopelo está celebrando ahora su 35 aniversario. Este artículo creativo conmemora la fecha del 10 de diciembre de 1989, cuando el primer gobierno no comunista en Checoslovaquia desde 1948 asumió el poder. Es más importante que nunca recordar las lecciones de este tiempo de euforia nacional. Esto es especialmente cierto en lo que respecta a las libertades que los pueblos tanto dentro como fuera de Europa del Este disfrutan y a menudo dan por sentado. La pieza es un collage de diferentes recuerdos y esperanzas de los ciudadanos checos de esa época de nueva libertad--extraído tanto de entrevistas como de la imaginación del autor.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"es",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.788",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            },
            {
                key:"title": string:"Kada su Česi znali slobodu",
                key:"uid": string:"daaecb02-b6a8-45fa-9115-46a8e25d66c3",
                key:"autoTeaserLong": null:null,
                key:"autoTeaserShort": null:null,
                key:"content": string:"<p><span style=\"font-size: inherit;\"><strong> “</strong></span><strong><em style=\"font-size: inherit;\">Mi smo generacija koja može usporediti”</em></strong></p>\n<blockquote><p>Josef Cepek, graničar i policajac, rođen 1936. <br />\nCitirano u Miroslavu Vaněku i Pavlu Mücke,<em> Baršunaste revolucije: Usmena povijest češkog društva</em></p></blockquote>\n<p> </p>\n<p><strong>Mi i sloboda</strong></p>\n<p>Slobodu smo upoznali nakon Baršunaste revolucije kada smo konačno mogli…Reći što nam je na umu…Napokon govoriti svoje misli i srca…Gledati Václava Havela, našeg novog demokratski izabranog predsjednika, <a href=\"https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/02/22/text-of-havels-speech-to-congress/df98e177-778e-4c26-bd96-980089c4fcb2/\">kako se obraća američkom Kongresu</a>, govoreći da mi Česi i Slovaci također imamo nešto za dati, “Naša sloboda, neovisnost i naša novorođena demokracija kupljene su po velikoj cijeni i nećemo ih predati”…Podsjetili smo nasljednike onih koji su pisali i podržavali američki ustav svojim životima na značenje slobode—</p>\n<p>Naše nove slobode bile su…Slušati vijesti na češkom s ozbiljnim licem…Molit se (iako smo većinom ateisti) Bogu bez da nas ismijavaju u razredu, pozivaju pred šefa ili zatvaraju…Otvoriti primjerak <em>Playboya</em> zapanjeni, ali sposobni pročitati ga…Spriječiti tajnu policiju da nas ucjenjuje, govoreći našim supružnicima o našim aferama osim ako ne špijuniramo za njih…Ne sagnuti glavu i biti tjeskobni, svjesni u svakom trenutku onoga što mislimo, govorimo ili radimo, za što smo optuženi ili čemu smo podvrgnuti čak i kada ne radimo ništa do naše Baršunaste revolucije—</p>\n<p><strong>Mnogi ljudi, rast jedne osobe</strong></p>\n<p>Bio sam samo dijete kada se revolucija dogodila—kažemo na češkom riječ <em>převratný </em>za epohalno vrijeme…Moj mali grad razvijao se sa mnom dok sam odrastao, poslovni tornjevi su rasli u centru zajedno s mojom visinom kao djeteta…Imao sam samo 12 godina i bio sam sretan jer smo imali dobre sveučilišne profesore koji su bili prisiljeni predavati u osnovnoj školi, još su uvijek bili pristojni i kada je revolucija počela, vodili su studente na Vaclavski trg, gdje su ljudi prosvjedovali za slobodu…Odrastao sam izvan Praga i kao tinejdžer završio srednju školu dva-tri mjeseca nakon revolucije, sjećam se da se naša poslijeratna povijest promijenila: uvijek su nam govorili da su nas samo Rusi oslobodili, sada su rekli da su to bili i Amerikanci, odjednom, Amerikanci su se vratili u našu povijest…</p>\n<p>…U mojoj srednjoj školi štrajkali smo nakon općeg štrajka 20.<sup>og</sup> studenog i u mojoj antikomunističkoj obitelji bili smo oduševljeni, kao što je moja baka koja je lovila gljive povikala, “Berem ‘gljive’ kao da vrag kosu komuniste!”…U to vrijeme imao sam 22 godine i bilo je kao da se ključ odjednom okreće, stvari su se otključale i pušteni smo van i bilo je sjajno, ali ljudi nisu znali što učiniti ili kako reagirati…Nekoliko godina nisam još imao 30, bilo je to Divlji zapad, policija se povukla i nije zaustavljala nikoga da radi bilo što, okretali su glavu dok su zločinci slobodno trčali…</p>\n<p>…Gotovo nisam primijetio Revoluciju isprva, kao mlada majka prvi od moja dva sina već je bio rođen i dok smo započeli našu farmu čuvali smo naše dječake s mojim roditeljima, gradili smo naš posao na mom porodiljnom dopustu, nisam planirao ni obitelj ni farmu, ali s revolucijom odjednom sam imao oboje…Ranije sam rekao svojoj ženi da ne želim odgajati djecu pod ovim režimom, ne vjerujući da se može promijeniti, a onda nakon revolucije bio sam odgovoran za više od samo sebe, naše roditelje i također naš grad…Već sam bio u mirovini i odjednom nitko nije želio da se cigareta baci na tlo, korov raste svuda, da se sramimo naših javnih toaleta, ali nismo mogli odbaciti sve naše navike…Moj djed nikada nije mislio da će doživjeti to i umro je nekoliko godina kasnije, ali nam je rekao, “Sve je bilo tamno i sivo noću kada su se trgovine zatvorile i sve je potonulo u san, sada vidimo možeš li to promijeniti”...Bio sam mu na koljenu, ali živ i slobodan vjerovao sam da moje selo, moj grad, grad i zemlja mogu postati svijetli poput ostatka svijeta—</p>\n<p><strong>Izlazak i povratak</strong></p>\n<p>Svijet je odjednom bio otvoren za nas; u prošlosti smo imali malo koristi od putovnica…Sjećam se da smo za odlazak u inozemstvo trebali naše osobne iskaznice i dopuštenje i policije i sigurnosnih snaga, putovanje je bilo samo za elite, ali sada smo mogli ići…Kada sam prvi put kročio u Beč, bilo je kao vidjeti fantastičnu zvijer koja je prije bila nezamisliva…Izašao sam i radio u pubu u Elginu, Škotska…Postao sam dadilja u Oxfordu menadžeru Radioheada i nikada nisam čuo za ovaj poznati bend…Skoro su me uhitili dok sam pokušavao fotografirati egzotični bankomat…Dobio sam vizu za rad i studij u Nacionalnom parku Snowdonia u Walesu i tamo upoznao svog muža, odgajajući troje djece među Keltima, ljudima koje nikada nisam zamišljao odrastajući u Jižnom Gradu, našem socijalističkom stambenom naselju—</p>\n<p>Pocela sam uvoziti sireve iz Nizozemske, Italije, Švicarske i Francuske…Putovao sam kao europski imigrant na početku 20. stoljeća u Sjedinjene Države i isprva nisam vidio nikakve nedostatke, bilo je tako veliko i bogato...Još uvijek sanjam o svom prvom putovanju u inozemstvo i ne mogu zamisliti svoju mladost, svoj život, bez njih iako je to bilo tako davno i sve teže se sjetiti—</p>\n<p><strong>Problemi nove slobode</strong></p>\n<p>To nije bilo ono što sam zamišljao nakon revolucije; službeno su komunisti nestali, ali su se još uvijek držali svega…Čak je i Havel ubrzo bio razočaran, rekao je da je demokracija u punom smislu te riječi horizont koji je uvijek dalek i samo 20 posto zemlje ga je razumjelo u praškim kafićima, ne obični ljudi…Pogledajte kako sada glasaju čak i u SAD-u—ponavljali smo slogan revolucije “sloboda je sudjelovanje u vlasti,” ali tko sada sudjeluje? Pitali smo se kako ljudi koriste slobodu, kako je koriste sada?</p>\n<p>Sloboda sada za mnoge je samo snalaziti se za sebe; varati, lagati i krasti kao prije na nove načine…Od početka su ljudi optuživali druge da su doušnici i tijekom <em>lustrace</em> (lustracija) nakon revolucije smatrani su krivima, tko je znao razliku između pokvarenog i običnog kao jedna politička stranka od druge sada…Oni koji žele vlast uvijek pronađu način…Prije smo slušali ometene strane radio stanice; sada nitko ne sluša…Mogli smo prelaziti granice, ali smo još uvijek trebali papire, nismo bili u EU, nismo bili u Schengenu…Čak i sada nas još uvijek vide i iskreno možemo djelovati kao Europljani drugog razreda, sloboda se čini previše za nas…Sloboda je droga koja nas je razočarala—</p>\n<p>Prvi okus novih stvari nakon revolucije bio je opojan, ali moj djed koji je vidio sve, rat, invaziju, okupaciju, znao je do Božića 1989. rekao je čekaj, neće to dobro proći…Nitko nije mogao zamisliti ekonomske probleme, nesigurnost posla i sve ostalo, raspad Čehoslovačke nakon što smo bili zajedno toliko dugo, razdvajanje bez referenduma…Što smo dobili? Svježe laži i klevete tiska…Oštra konkurencija dijeli bogate i povezane od novonastanjenih…Čini se da je najbolje vratiti se našim vikendicama kao nakon 1968. i slomljenog Praškog proljeća, prošlost je bila bolja ili barem lakša…Tko se sjeća zašto smo uopće željeli slobodu i da li to još uvijek želimo?</p>\n<p><strong>U jednom trenutku</strong></p>\n<p>Više smo skloni kada pokušavamo zapamtiti, prisjetiti se susjednih zemalja, naših kolega iz Višegradske skupine, kako se povlače i gube ono za što su se borili u živom sjećanju…Pokušajte ne zaboraviti što smo bili prisiljeni izdržati prije Baršunaste revolucije, što smo bili prisiljeni raditi protiv svoje volje…Učiti ruski, još uvijek ne mogu govoriti jezik ovog lažnog “brata” i nepoželjnog gospodara…Marširati u paradama vičući slogane u koje nismo vjerovali…Ostati nakon posla na obveznim tečajevima o marksizmu-lenjinizmu gdje smo spavali i neki su otvorili svoje novine da ih učitelj vidi…Sve što smo morali reći, potpisati, pridružiti se, jesti, nositi i svjedočiti…Kako su roba bila oskudna i kako su čiste savjesti bile rijetke…Kako je sve bilo blokirano, nedostupno…Kako smo gledali slike Vatikana znajući da nikada nećemo vidjeti Rim, voljeti rock glazbu nikada ne vidjeti Rolling Stonese...Kako nam nije bilo dopušteno u šume noću oko vatre, na granici deset kilometara od granice koju su čuvali vojnici s oružjem…Pokušajte ne zaboraviti ovo sada kada mislim ili slobodno govorim…Kada skačem na avione za nepoznate zemlje…Zapamtite sve što nismo mogli učiniti, što nije bilo dopušteno u našem socijalističkom raju—</p>\n<p> </p>\n<p>Da li bih se vratio? “Tko god živi u strahu nije slobodan čovjek”: još jedna izreka naše Baršunaste revolucije…Naša revolucija s samo jednom noći krvoprolića zbog dobrote ljudi kada više nisu bili ljuti ili petrificirani…Zapamtite i oživite mogućnosti slobode: …Nastaviti ono što smo bili u našoj Prvoj Republici…Ponovno živjeti gdje smo, u srcu Europe…Iskoristiti prilike za nove stvari...Uzimati šanse za razvoj, iskustvo i rast…Suočiti se s frustracijama, a zatim se suočiti i prevladati prepreke…Pokušati druge načine života…I unatoč našem neslužbenom nacionalnom vjerovanju “bit će gore,” – vjerovati da stvari mogu biti bolje za mlade i mlade u srcu…Iz jednog trenutka u Baršunastoj revoluciji, 35 godina i ubrzavajući unazad, kada je sloboda bila uzbuđenje, val, senzacija, atmosfera koju ste mogli udahnuti na ulicama i isprobati kao nove cipele, misliti da bismo to mogli ostvariti…Osjetiti se odjednom sposobnim…Znati i zadržati sjećanje na tu prolaznu, neponovljivu radost. </p>\n<p><strong>Gabriel M. Paletz</strong> prvi je put došao u Prag u tadašnjoj Čehoslovačkoj neposredno nakon Baršunaste revolucije 1990. Godine. Diplomirao je na Sveučilištu Yale i Sveučilištu Južne Kalifornije, vratio se u Prag kako bi predavao scenarističko pisanje studentima s pet kontinenata na Praškoj filmskoj školi.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\"> </span></p>",
                key:"contentCleaned": null:null,
                key:"contentItemUid": string:"eayuoueetmewaryxcwl75yajbni",
                key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.661",
                key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18",
                key:"metadata": null:null,
                key:"revisionId": string:"vayuqlyzdjn4qr56zs5x6u3irly",
                key:"subtitle": null:null,
                key:"summary": string:"<I>Baršunasta revolucija sada slavi svoju 35. godišnjicu. Ovaj kreativni članak obilježava datum 10. prosinca 1989. godine, kada je prva nekomunistička vlada u Čehoslovačkoj od 1948. godine preuzela vlast. Važnije je nego ikad zapamtiti lekcije iz tog vremena nacionalne euforije. To je posebno istinito u vezi s slobodama koje narodi unutar i izvan Istočne Europe uživaju i često ih uzimaju zdravo za gotovo. Ovaj tekst je kolaž različitih sjećanja i nada čeških građana iz tog vremena nove slobode--crpljen iz intervjua i autorove mašte.</I>",
                key:"summaryCleaned": null:null,
                key:"targetLanguage": string:"hr",
                key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.662",
                key:"__typename": string:"ContentItemTranslation"
            }
        ],
        key:"totalCount": number:21,
        key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection"
    },
    key:"__typename": string:"ContentItem"
}