REPCO

Marija si nepřeje nic jiného, než aby válka skončila. Její syn bojuje v Donbasu už druhým rokem. Je vyčerpaný. Někdy s ním není v kontaktu celé dny. Její osmiletý vnuk ztrácí dětství: neběhá po dvoře, učí se na internetu. V dálce jsou každou chvíli slyšet výbuchy - a tak je tomu už dva roky. Ale to nic není, říká Marija. V Chersonu, v domě jejího bratrance, je to tak: sotva dáte nahoru sklo po ruském ostřelování, postavíte na parapet drobnosti a květiny, a bum - sklo je zase pryč. Rusové útočí na město z druhé strany Dněpru a loví chodce ozbrojenými drony. Tohle od Rusů nikdo nečekal.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/trump-moze-wygrac-z-chinami-w-ukrainie-johnson/

Marija pracuje jako ošetřovatelka na felčarském a akušerském stanovišti ve vesnici nedaleko Chersonu. Má tu spoustu práce. Před válkou se obyvatelé léčili ve městě, teď je strašidelné jezdit do Chersonu. Lékař ji navštěvuje jednou týdně, v ostatních dnech si Marija musí poradit sama. Ještě že jí Poláci (ordinaci lékaře v Chersonské oblasti rekonstruuje Polské centrum pro mezinárodní pomoc) pomáhají opravit zatékající střechu. Rusové nenechají Ukrajinu na pokoji - o tom Marija nepochybuje. Dej Bůh - povzdechne si - aby Donald Trump naši válku ukončil.

Mnoha Ukrajincům se nová ruka v USA jeví jako šance válku ukončit - i když k Trumpovi nechovají vřelé city. Po téměř třech letech má stále působivý ukrajinský odpor svůj rub. Tragédie obětí války jsou jedna věc, ve vzduchu visí i typické poválečné systémové problémy: depopulace, pauperizace, duševní poruchy, alkohol, násilí. Armádě chybí lidé, těm, kteří v ní jsou, chybí síla a těm, kteří jsou do ní násilně vtaženi, chybí kompetence. Západ zatím není připraven pomoci v takovém rozsahu, který by zastavil ústup Ukrajinců na frontu. Od jednoho z lidí, které na svých cestách po Ukrajině potkávám, slyším: "lepší konec noční můry než noční můra bez konce".

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ukraina-wybiera-miedzy-dzuma-a-cholera-korespondencja-z-kijowa/

Trumpovo zvolení vzbuzuje naději na změnu. Jakoukoli změnu. Rozsah západní vojenské pomoci je vnímán jako zničující - a s tím lze těžko polemizovat. Když byla ukrajinská armáda ještě schopna odrazit ruský útok, byla tato podpora omezena na minimum. A když se Západ odvážil poslat další vybavení - bylo už pozdě. Dnes se Ukrajina sotva může bránit, Rusové pomalu postupují. Evropa je v bezpečí, ale Ukrajina vykrvácí. Politika Joea Bidena je spojena s nedostatkem rozhodnosti, bázlivostí a impotencí. Všeobecně panuje názor, že Vladimir Putin rozumí pouze jednomu argumentu - argumentu síly. A demokraté - jak se někteří obávali - po ní nikdy nesáhnou, zejména bez většiny v Kongresu.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/ukraina-zmienic-paradygmat-marci-shore/

Ukrajinci vkládají do Trumpa naděje také proto, že je to nepředvídatelný politik. V kampani sice oznámil, že podporu Ukrajině omezí, ale ještě si to může rozmyslet. Jako obchodník si nedovolí lpět na nevýhodné dohodě. Zvláště když má křehké ego, které se snadno urazí. Mezitím se Putin nyní cítí silný a provokuje Západ. Pokud tím Trumpa naštve - jak někteří spekulují - vypukne kohoutí zápas, z něhož může Ukrajina jenom těžit.

Sluší se dodat, že ne všichni Ukrajinci věří - jako Marija z okolí Chersonu -, že je vše v Trumpových rukou. V ukrajinské veřejné debatě se hodně diskutuje o vlastních zájmech. Například o vnitřních příčinách potíží Ukrajiny na frontě: o problémech s mobilizací nebo o korupci v armádě. Experti se přimlouvají za využití případného zmrazení konfliktu k posílení obranyschopnosti země, například rozvojem výroby dronů. Sociologické průzkumy mezitím ukazují, že vrácení jaderného statusu země (jaderné zbraně byly Ukrajině odebrány v roce 1994 výměnou za bezpečnostní záruky USA, Velké Británie a Ruska) se Ukrajincům jeví jako větší priorita než vstup do NATO a EU.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/czy-ukraina-powinna-miec-bron-atomowa-zizek/

Trumpovo vítězství - jak mi nedávno vysvětlila novinářka časopisu "Dzerkała Tyzhnia" Inna Vediernikova - zároveň donutilo Ukrajince konfrontovat se s realitou. Průzkum za průzkumem potvrzuje, že stále menší část ukrajinské společnosti chce bojovat s Ruskem do úplného vítězství nebo do poslední kapky krve - což ještě před několika měsíci prohlašovala většina. Prezident Volodymyr Zelenskyj již veřejně připustil dočasné předání okupovaných území Rusku výměnou za vstup Ukrajiny do NATO. Jejich navrácení - podle nové rétoriky na utření slz - by se uskutečnilo později, "diplomatickou cestou".

https://krytykapolityczna.pl/multimedia/podcast/ukraina-musi-dbac-o-polityke-historyczna-a-nie-chowac-glowe-w-piasek/

Co Trump Ukrajině skutečně přinese, je zatím těžké posoudit. Podle zjištění agentury Reuters počáteční plán jeho budoucích poradců zahrnuje současné donucení Ukrajiny k územním ústupkům a zablokování její integrace do NATO. Na první pohled to vypadá jako plnění Putinových rozmarů, ale má to háček: příslib vojenské podpory v případě, že Moskva nebude ochotna učinit ústupky. Zůstává nejasné, kdo - USA nebo EU - by za tuto podporu zaplatil.

[mnky_books id="359225"]

Rusko na druhé straně napíná svaly. Institut pro studium války podle různých zdrojů uvádí, že Putin nemá zájem na jiném výsledku války než na "úplné ukrajinské kapitulaci". Naproti tomu Eugene Rumer, bývalý analytik amerických zpravodajských služeb a člen Carnegie Endowment for International Peace, v rozhovoru pro agenturu Reuters tvrdí, že Rusko může pokračovat v bojích a doufat v další územní zisky, protože "Putin nespěchá".

Bez ohledu na to, zda se Trumpovi podaří konflikt zmrazit, se zdá, že Marija má pravdu: Rusko nenechá Ukrajinu na pokoji.