“Fascism is an offer, a promise of profit…”
UID: eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny
Pubdate: 12/11/2024
Revision: vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk - 12/11/2024
Language Details: {"OriginalLanguages":1,"ContentItemLanguages":1,"ContentItemTranslations":21}
{"language_codes":["en"]}
Links: {"en":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromContentUrl":true,"firstLanguage":true},"bg":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"cs":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"de":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"el":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"es":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"fi":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"fr":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"hr":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"hu":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"it":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"nl":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"pl":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"pt":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"ro":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"ru":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"sk":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"sr":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"sv":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"tr":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"},"uk":{"value":"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358","fromLang":"en"}}

MARTINA NAPOLITANO: In 2022, your first fiction book came out, Wir waren wie Brüder (We Were Like Brothers). It is not yet available in English but was recently published and warmly received in Italian). It describes the childhood and adolescence of a group of boys born in the 1980s (or late 1970s) that experience the end of the "two Germanies" and the complex process of reunification, which you delineate mainly at a social (and also economic) level. These passages are described through details either relevant for the main characters or as simple elements in the background as the years pass by. It is interesting to note that you also insert real episodes, such as the xenophobic riots in Rostock, that concretely situate the narration in the year 1992. Yet, as the context changes, people change too. How do you explain the rapid spreading of extreme "fronts" within the German society of the 1990s, not only among adolescents, but among adults too, as some parents in the book are described as expressing rather intolerant ideas?
DANIEL SCHULZ: The socialist GDR society, from which the protagonist of the book comes, is a successor society to the National Socialist dictatorship, just like the West German society of the Federal Republic of Germany. And both societies failed in their own way in the confrontation with National Socialism. In the GDR, anti-fascism served primarily to legitimize the power of the ruling SED party. The constitution stated that fascism had been defeated, so there could be no right-wing extremism and no racism in the GDR, although of course it existed. The first pogrom-like hunt for foreigners after the end of the Second World War took place in the GDR, in Erfurt in 1975. At that time, several hundred Erfurt contract workers from Algeria were hunted down throughout the city for several days. The racist content of these attacks was not mentioned by the police and secret service; if you look at the files, there is something about "hooliganism". The GDR authorities depoliticized the violence of right-wing extremists and portrayed it as pure youth violence. And if they couldn't hide it, they claimed that Nazis had infiltrated from the west or something similar. What I mean by that is that the protagonist of the book sees the right-wing extremist acts of violence and racist attitudes as something new because he was just a child who knew nothing about the GDR. But in reality, he is experiencing continuity. This is made clear in the book in the racist language that existed even before the 1989 revolution. And on the sidelines, in the background, there are fathers who were already right-wing extremists during the GDR era.
Unemployment and social upheaval after the 1989 revolution certainly contributed to the escalation of right-wing extremist violence at that time. But this violence is not a new phenomenon in East Germany. Other factors that contributed to this include an amnesty for political prisoners in the GDR, including many right-wing extremists. The fight against independent anti-fascist groups in the GDR by the FDJ youth group, the secret service and the police was done because these groups represented competition for the SED and its monopoly on anti-fascism. There was also the rapid unification of right-wing extremist movements from East and West Germany, as well as the so-called “asylum compromise” of 1993, in which an alliance of the CDU, SPD and FDP tightened German asylum law following the serious riots in Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen and elsewhere. In other words, they punished the victims of racist violence in those years and not the perpetrators. Non-white people had to leave East German cities, and the perpetrators were far too rarely prosecuted by the justice system. Ultimately, politics, the judiciary and the police rewarded and thereby encouraged violent right-wing extremist protests. We can still find this pattern of rewarding and encouraging right-wing extremist violence in East Germany today, including in the wave of violence against refugees from Syria after 2015, and in the protests against the COVID-19 measures that were largely dominated by right-wing extremists.
Your main character somehow manages to stay "sane" among this social "malady" rapidly spreading and tearing people apart. What is keeping him "safe", besides Mariam, the girl with Georgian origins that he’s in love with?
This is one of several questions I ask readers in the book by rarely revealing what the protagonist is thinking. The first-person perspective and the namelessness of the character are intended to help readers put themselves in the character's shoes and ask themselves: what would I have thought? And above all: what would I have done? Would I have done anything at all? You know, when I was writing the book, there were so many Western Europeans on social media who said that if they were faced with a fascist dictatorship, they would definitely do the right thing. Not keep their mouths shut like their grandparents. I wanted to challenge that and give readers the physical feeling that fascism is standing in front of them, in the form of small, nasty street fascism, and ask them: well, my friend, what are you going to do now? Because otherwise you can't really understand the power and violent seduction of fascism. Fascism is much more of a feeling than an argument.
There are a few clues in the book, though. The protagonist's family is not ideal, but it seems to function better than others. He grew up with stories of honourable communists who gave their lives in the fight against fascism. His father is an officer and the protagonist seems to be fascinated by this, perhaps he has retained something like a childlike understanding of "soldier's honour", that is, not attacking anyone weaker. Perhaps it is also because his mother is in the church and the protagonist has an interest in Jesus. Perhaps, and this is a real possibility, two other very authoritarian institutions, namely his very strict church and the National People's Army, interestingly protect him from the authoritarian, racist temptation that others succumb to. Or rather, what the protagonist draws from these institutions. But we don't know for sure.
In any case, it is not Marxist theories that save the protagonist, nor a left-wing Antifa group. I didn't want to make it that easy for the protagonist, or for those who read the book. I am a leftist, but I do not write propaganda.
Today, the news regarding German society and politics are always stressing the relevant role of far-right ideas and intolerance within society (embodied by the AfD, but not only). However, in the book you deftly illustrate that this is not something that originated in these late years. In the 1990s – you seem to say – there were all these signals indicating that this was coming. Do you think that people simply decided to turn a blind eye back then, thinking it was just a short-term consequence of the reunification process? And how significant was Merkel's long (and rather stable) governing period for the strengthening of the belief that German society had found a solution to these internal debates – debates that simply rose up again after Merkel?
In Germany, many people who are black, disabled, poor or homeless are now asking whether the so-called “baseball bat” years of the 1990s were ever over. They say it is more the perception of white and privileged people that this violence has taken a break. I would still say that there were quieter phases with less obvious violence. But these ended with the right-wing extremist mobilization against accommodation for Syrian refugees from 2015 onwards, during the Merkel era. As I have already tried to show, the reasons lie structurally in both German societies and their inadequate confrontation with the Nazi era, with racism. And yes, in times of crisis like in the 1990s, there are always more important things to do than dealing with fascism.
However, we are also noticing today that dealing with racism and right-wing extremism is always difficult for many, perhaps most people – no matter what time. Because you always have to question what advantages you yourself derive from a racist society. Because you have to ask yourself to what extent you expect to gain an advantage when fascist politics are implemented. Look at the election campaigns that were conducted in Germany before the three state elections in September. Leading politicians from left-wing parties such as the SPD and the Greens ran racist election campaigns on the backs of refugees and migrants in order to save themselves in parliament. The conservatives, i.e. the CDU and the CSU, did so as well. These democratic parties decided to make refugees and migrants the main problem in our society and hoped to generate votes by doing so. But when you point this out to these politicians, they react with insults. If our politicians don't see that they benefit from racism, why should others?
Often you don't have to offer people much to get them to join in some kind of fascism. Often it's enough to promise them that they are part of the majority, that they won't be bothered. This deal is enough for the protagonist in the book. And most people hate being confronted with the fact that they are so easy to buy.
Often we hear that the Ossis [people from East Germany – editor’s note] are to blame for all the intolerance and far-right ideologies. How do you answer these voices?
This is a popular game in Germany. People in the west say that all that is needed is to rebuild the wall around East Germany and the Nazi problem will be solved. People in the east say that right-wing extremism is only so great because of the right-wing extremist parties that come from the west. People do not like to be confronted with the Nazi within and around them. That is why they push them as far away as possible. In Germany from west to east and back again. This game even happens when right-wing extremists seriously injure or even kill someone. The focus is often not on mourning the dead, but on defence. Who is to blame? Where did the neo-Nazis kill more people, in East or West Germany? But guilt is an uninteresting and unproductive feeling in this context. Responsibility should be the order of the day. An attempt to confront things, to reflect, to do better. And that would have to happen in the east and the west.
If not politicians, then why have German intellectuals and cultural actors been silent in front of the gradual spreading of extreme ideologies within society? Maybe, they did not want to be silent, but there was nobody to hear them?
There are enough scientists, writers and journalists who say this. And some of the loudest of them are East Germans. Because we know the racist and authoritarian nature of the GDR and the society that followed it. These are well-known intellectuals such as Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda and yes, me too. But we are warning everyone that right-wing extremism and racism are not only so strong because of the neo-Nazis. But because democrats and "normal people" react so weakly to it, allow themselves to be seduced, downplay the danger and partly adopt the demands of the fascists. Most people don't like to hear that. Is it different in Italy? It would be nice if it was. In any case, the major television programmes in Germany mostly feature intellectuals who do not see racism in German society as a major and structural problem. They are the ones who blame economic developments alone for Nazi attitudes. They say something along the lines of: if a German is doing badly, if he doesn't have enough money, then he has to become a Nazi so that politicians will listen to him. As if it were genetic and not a decision. There is a space between stimulus and reaction, as Viktur Fraenkel said. There is a space between understandable anger at society, at politics, and an electoral decision. And in this space you make a decision. But many people want to ignore this truth. These purely economic explanations, which often come from leftists, distract from the personal responsibility of those who choose fascist politics. They deny that most AfD voters are not poor. They deny that there were and are right-wing extremists in governments in relatively rich Scandinavian countries too. Anything to avoid talking about what fascism has to do with you. That's why I wrote a book about opportunism. Opportunists are the largest group in any fascist system. Without them, it doesn't work.
You are a journalist, and this is your first fictional book. Did you turn to fiction because you perceived it as a useful tool to reflect upon topics you have extensively covered in news and investigations, such as far-right ideologies? How much of this book is fiction and how much is fact?
I wrote the novel because literature is a house with more rooms than journalistic texts. There is also room for ambivalence, for unreliable narration, for rumours, for the tenderness of people who you as a leftist should and perhaps should despise. You cannot understand fascism, especially the filthy and dirty kinds from the street, if you only understand fascism as something evil, made by evil people. Fascism is an offer, a promise of profit: come to us, we offer you tenderness, brotherhood, belonging. And this offer can come from very friendly people. The question is: when are they no longer friendly? When you talk back too much. To whom are they almost never friendly? To queer people, to black people, to disabled people.
The book has autobiographical elements, but it is not an autobiography. You know, in the book you notice how little people talk. Between the adults and the children, but also between the children themselves. But these are still lexicons full of more words than were actually spoken back then. If it were an autobiography, many pages would have to be blank and then they would just say "Hmm" or the sound of a man grunting or nothing at all. Back then, what happened was rarely discussed, except by drunken, unemployed men who met in their garages to drink more. I verbalized what was unspoken, translated it into action, sometimes even in my thoughts. The way I tell it is true, but it didn't happen like that.
There are environments, strata, classes in which, in my opinion, less is said and more is done. An ideology of action, but it is not an ideology. It is the way in which things are done. Talking is considered effeminate. Snobbish. Anyone who uses too many words is from the city, went to high school, is someone who is aloof. That may make it more difficult for such material to become literature, but you certainly know that better than I do. In any case, I have tried to make literature out of such a world, to universalize it, so that it can resonate in other places like Italy. That is a betrayal of this silent world focused on action. This is not an autobiography.
As a journalist, you are also covering news from Ukraine at the moment. How is Ukraine's invasion impacting German society and politics? How are far-right "fronts" reacting to it?
Yes, I was just in Ukraine, including a town 15 kilometres from the front in Donbas. When I was there, Russian artillery shells always hit about five to ten kilometres away from us. It was like living on an island, the forest was burning all around us.
In Germany, the question of how we should deal with this war is one of the most polarizing issues in politics. Germany's strongest parties, the SPD and the Union, have long been on friendly terms with Russia. They did not want to take Russia's threats of violence seriously. They did not want to block their own economy's opportunities in Russia, they wanted cheap gas and oil from Russia. This was always more important to German politicians than the self-determination of the people in Ukraine or other former Soviet states. After the full-scale invasion in 2022, this changed very slowly, but if the SPD wanted to, it could have reversed this course sooner rather than later. Germany has allowed itself to be bought by Russia and would like Moscow to do so again.
Most right-wing extremist parties are on Russia's side, and the AfD certainly is. For right-wing extremists, Russia is the projection of an ideal state: a strong man who regulates everything and who does not have to worry about the objections of minorities or the rights of women. Gay, lesbian and trans life is effectively banned, and conflicts are resolved with the military if necessary. This is the wet dream of many German right-wing extremists. They know nothing about Russia itself and its internal contradictions; as I said, it is a projection. Incidentally, this also applies to East Germany, even if something different is always claimed. During the GDR era, most people had an ambivalent relationship with the Soviet Union. Even many people in the SED recognized the Soviet Union and its people as political winners, but despised them culturally. If no one was listening, you could hear a lot of racist things in the GDR about the occupying soldiers from the Soviet Union, how less blonde they were and how much darker their skin colour was, and more. They were described as little more than animals, not even people living in filth. The living conditions of the Soviet soldiers in the GDR were also hard and dirty. People knew that. But many people constructed racist prejudices from it. To turn this into an alleged love of East Germans for Russia that has grown over decades, as the AfD is spreading, is simply ridiculous. No, Russia is simply a construction that suits right-wing and some left-wing authoritarian populists well.
This interview was originally published in Italian on the Meridiano 13 website and social media channels.
Daniel Schulz is a German journalist and author based in Berlin.
Martina Napolitano holds a PhD in Slavic Studies and is lecturer for Russian language and translation at the University of Trieste. In her research and writing she particularly focuses on late Soviet and contemporary Russian-language culture. She is a translator, series editor at the Bottega Errante publishing house, and president of Meridiano 13.
# | MediaType | Title | FileWidgets |
---|---|---|---|
1 | image | 2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216 |
DUMP Item Data via GQL
{ key:"uid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"title": { key:"en": { key:"value": string:"“Fascism is an offer, a promise of profit…”" } }, key:"subtitle": { key:"en": { key:"value": string:"" } }, key:"summary": { key:"en": { key:"value": string:"<I>Interview with Daniel Schulz, a German journalist and author of Wir waren wie Brüder (We Were Like Brothers). Interviewer: Martina Napolitano.</I>" } }, key:"content": { key:"en": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: In 2022, your first fiction book came out, <em>Wir waren wie Brüder</em> (We Were Like Brothers). It is not yet available in English but was recently published and warmly received in Italian). It</strong><strong> describes the childhood and adolescence of a group of boys born in the 1980s (or late 1970s) that experience the end of the \"two Germanies\" and the complex process of reunification, which you delineate mainly at a social (and also economic) level. These passages are described through details either relevant for the main characters or as simple elements in the background as the years pass by. It is interesting to note that you also insert real episodes, such as the xenophobic riots in Rostock, that concretely situate the narration in the year 1992. Yet, as the context changes, people change too. How do you explain the rapid spreading of extreme \"fronts\" within the German society of the 1990s, not only among adolescents, but among adults too, as some parents in the book are described as expressing rather intolerant ideas?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: The socialist GDR society, from which the protagonist of the book comes, is a successor society to the National Socialist dictatorship, just like the West German society of the Federal Republic of Germany. And both societies failed in their own way in the confrontation with National Socialism. In the GDR, anti-fascism served primarily to legitimize the power of the ruling SED party. The constitution stated that fascism had been defeated, so there could be no right-wing extremism and no racism in the GDR, although of course it existed. The first pogrom-like hunt for foreigners after the end of the Second World War took place in the GDR, in Erfurt in 1975. At that time, several hundred Erfurt contract workers from Algeria were hunted down throughout the city for several days. The racist content of these attacks was not mentioned by the police and secret service; if you look at the files, there is something about \"hooliganism\". The GDR authorities depoliticized the violence of right-wing extremists and portrayed it as pure youth violence. And if they couldn't hide it, they claimed that Nazis had infiltrated from the west or something similar. What I mean by that is that the protagonist of the book sees the right-wing extremist acts of violence and racist attitudes as something new because he was just a child who knew nothing about the GDR. But in reality, he is experiencing continuity. This is made clear in the book in the racist language that existed even before the 1989 revolution. And on the sidelines, in the background, there are fathers who were already right-wing extremists during the GDR era.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Unemployment and social upheaval after the 1989 revolution certainly contributed to the escalation of right-wing extremist violence at that time. But this violence is not a new phenomenon in East Germany. Other factors that contributed to this include an amnesty for political prisoners in the GDR, including many right-wing extremists. The fight against independent anti-fascist groups in the GDR by the FDJ youth group, the secret service and the police was done because these groups represented competition for the SED and its monopoly on anti-fascism. There was also the rapid unification of right-wing extremist movements from East and West Germany, as well as the so-called “asylum compromise” of 1993, in which an alliance of the CDU, SPD and FDP tightened German asylum law following the serious riots in Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen and elsewhere. In other words, they punished the victims of racist violence in those years and not the perpetrators. Non-white people had to leave East German cities, and the perpetrators were far too rarely prosecuted by the justice system. Ultimately, politics, the judiciary and the police rewarded and thereby encouraged violent right-wing extremist protests. We can still find this pattern of rewarding and encouraging right-wing extremist violence in East Germany today, including in the wave of violence against refugees from Syria after 2015, and in the protests against the COVID-19 measures that were largely dominated by right-wing extremists.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Your main character somehow manages to stay \"sane\" among this social \"malady\" rapidly spreading and tearing people apart. What is keeping him \"safe\", besides Mariam, the girl with Georgian origins that he’s in love with?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>This is one of several questions I ask readers in the book by rarely revealing what the protagonist is thinking. The first-person perspective and the namelessness of the character are intended to help readers put themselves in the character's shoes and ask themselves: what would I have thought? And above all: what would I have done? Would I have done anything at all? You know, when I was writing the book, there were so many Western Europeans on social media who said that if they were faced with a fascist dictatorship, they would definitely do the right thing. Not keep their mouths shut like their grandparents. I wanted to challenge that and give readers the physical feeling that fascism is standing in front of them, in the form of small, nasty street fascism, and ask them: well, my friend, what are you going to do now? Because otherwise you can't really understand the power and violent seduction of fascism. Fascism is much more of a feeling than an argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>There are a few clues in the book, though. The protagonist's family is not ideal, but it seems to function better than others. He grew up with stories of honourable communists who gave their lives in the fight against fascism. His father is an officer and the protagonist seems to be fascinated by this, perhaps he has retained something like a childlike understanding of \"soldier's honour\", that is, not attacking anyone weaker. Perhaps it is also because his mother is in the church and the protagonist has an interest in Jesus. Perhaps, and this is a real possibility, two other very authoritarian institutions, namely his very strict church and the National People's Army, interestingly protect him from the authoritarian, racist temptation that others succumb to. Or rather, what the protagonist draws from these institutions. But we don't know for sure.</p>\n<p>In any case, it is not Marxist theories that save the protagonist, nor a left-wing Antifa group. I didn't want to make it that easy for the protagonist, or for those who read the book. I am a leftist, but I do not write propaganda.</p>\n<p><strong>Today, the news regarding German society and politics are always stressing the relevant role of far-right ideas and intolerance within society (embodied by the AfD, but not only). However, in the book you deftly illustrate that this is not something that originated in these late years. In the 1990s – you seem to say – there were all these signals indicating that this was coming. Do you think that people simply decided to turn a blind eye back then, thinking it was just a short-term consequence of the reunification process? And how significant was Merkel's long (and rather stable) governing period for the strengthening of the belief that German society had found a solution to these internal debates – debates that simply rose up again after Merkel?</strong></p>\n<p>In Germany, many people who are black, disabled, poor or homeless are now asking whether the so-called “baseball bat” years of the 1990s were ever over. They say it is more the perception of white and privileged people that this violence has taken a break. I would still say that there were quieter phases with less obvious violence. But these ended with the right-wing extremist mobilization against accommodation for Syrian refugees from 2015 onwards, during the Merkel era. As I have already tried to show, the reasons lie structurally in both German societies and their inadequate confrontation with the Nazi era, with racism. And yes, in times of crisis like in the 1990s, there are always more important things to do than dealing with fascism.</p>\n<p>However, we are also noticing today that dealing with racism and right-wing extremism is always difficult for many, perhaps most people – no matter what time. Because you always have to question what advantages you yourself derive from a racist society. Because you have to ask yourself to what extent you expect to gain an advantage when fascist politics are implemented. Look at the election campaigns that were conducted in Germany before the three state elections in September. Leading politicians from left-wing parties such as the SPD and the Greens ran racist election campaigns on the backs of refugees and migrants in order to save themselves in parliament. The conservatives, i.e. the CDU and the CSU, did so as well. These democratic parties decided to make refugees and migrants the main problem in our society and hoped to generate votes by doing so. But when you point this out to these politicians, they react with insults. If our politicians don't see that they benefit from racism, why should others?</p>\n<p>Often you don't have to offer people much to get them to join in some kind of fascism. Often it's enough to promise them that they are part of the majority, that they won't be bothered. This deal is enough for the protagonist in the book. And most people hate being confronted with the fact that they are so easy to buy.</p>\n<p><strong>Often we hear that the <em>Ossis</em> [people from East Germany – editor’s note] are to blame for all the intolerance and far-right ideologies. How do you answer these voices?</strong></p>\n<p>This is a popular game in Germany. People in the west say that all that is needed is to rebuild the wall around East Germany and the Nazi problem will be solved. People in the east say that right-wing extremism is only so great because of the right-wing extremist parties that come from the west. People do not like to be confronted with the Nazi within and around them. That is why they push them as far away as possible. In Germany from west to east and back again. This game even happens when right-wing extremists seriously injure or even kill someone. The focus is often not on mourning the dead, but on defence. Who is to blame? Where did the neo-Nazis kill more people, in East or West Germany? But guilt is an uninteresting and unproductive feeling in this context. Responsibility should be the order of the day. An attempt to confront things, to reflect, to do better. And that would have to happen in the east and the west.</p>\n<p><strong>If not politicians, then why have German intellectuals and cultural actors been silent in front of the gradual spreading of extreme ideologies within society? Maybe, they did not want to be silent, but there was nobody to hear them?</strong></p>\n<p>There are enough scientists, writers and journalists who say this. And some of the loudest of them are East Germans. Because we know the racist and authoritarian nature of the GDR and the society that followed it. These are well-known intellectuals such as Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda and yes, me too. But we are warning everyone that right-wing extremism and racism are not only so strong because of the neo-Nazis. But because democrats and \"normal people\" react so weakly to it, allow themselves to be seduced, downplay the danger and partly adopt the demands of the fascists. Most people don't like to hear that. Is it different in Italy? It would be nice if it was. In any case, the major television programmes in Germany mostly feature intellectuals who do not see racism in German society as a major and structural problem. They are the ones who blame economic developments alone for Nazi attitudes. They say something along the lines of: if a German is doing badly, if he doesn't have enough money, then he has to become a Nazi so that politicians will listen to him. As if it were genetic and not a decision. There is a space between stimulus and reaction, as Viktur Fraenkel said. There is a space between understandable anger at society, at politics, and an electoral decision. And in this space you make a decision. But many people want to ignore this truth. These purely economic explanations, which often come from leftists, distract from the personal responsibility of those who choose fascist politics. They deny that most AfD voters are not poor. They deny that there were and are right-wing extremists in governments in relatively rich Scandinavian countries too. Anything to avoid talking about what fascism has to do with you. That's why I wrote a book about opportunism. Opportunists are the largest group in any fascist system. Without them, it doesn't work.</p>\n<p><strong>You are a journalist, and this is your first fictional book. Did you turn to fiction because you perceived it as a useful tool to reflect upon topics you have extensively covered in news and investigations, such as far-right ideologies? How much of this book is fiction and how much is fact?</strong></p>\n<p>I wrote the novel because literature is a house with more rooms than journalistic texts. There is also room for ambivalence, for unreliable narration, for rumours, for the tenderness of people who you as a leftist should and perhaps should despise. You cannot understand fascism, especially the filthy and dirty kinds from the street, if you only understand fascism as something evil, made by evil people. Fascism is an offer, a promise of profit: come to us, we offer you tenderness, brotherhood, belonging. And this offer can come from very friendly people. The question is: when are they no longer friendly? When you talk back too much. To whom are they almost never friendly? To queer people, to black people, to disabled people.</p>\n<p>\nThe book has autobiographical elements, but it is not an autobiography. You know, in the book you notice how little people talk. Between the adults and the children, but also between the children themselves. But these are still lexicons full of more words than were actually spoken back then. If it were an autobiography, many pages would have to be blank and then they would just say \"Hmm\" or the sound of a man grunting or nothing at all. Back then, what happened was rarely discussed, except by drunken, unemployed men who met in their garages to drink more. I verbalized what was unspoken, translated it into action, sometimes even in my thoughts. The way I tell it is true, but it didn't happen like that.</p>\n<p>There are environments, strata, classes in which, in my opinion, less is said and more is done. An ideology of action, but it is not an ideology. It is the way in which things are done. Talking is considered effeminate. Snobbish. Anyone who uses too many words is from the city, went to high school, is someone who is aloof. That may make it more difficult for such material to become literature, but you certainly know that better than I do. In any case, I have tried to make literature out of such a world, to universalize it, so that it can resonate in other places like Italy. That is a betrayal of this silent world focused on action. This is not an autobiography.</p>\n<p><strong>As a journalist, you are also covering news from Ukraine at the moment. How is Ukraine's invasion impacting German society and politics? How are far-right \"fronts\" reacting to it?</strong></p>\n<p>Yes, I was just in Ukraine, including a town 15 kilometres from the front in Donbas. When I was there, Russian artillery shells always hit about five to ten kilometres away from us. It was like living on an island, the forest was burning all around us.</p>\n<p>In Germany, the question of how we should deal with this war is one of the most polarizing issues in politics. Germany's strongest parties, the SPD and the Union, have long been on friendly terms with Russia. They did not want to take Russia's threats of violence seriously. They did not want to block their own economy's opportunities in Russia, they wanted cheap gas and oil from Russia. This was always more important to German politicians than the self-determination of the people in Ukraine or other former Soviet states. After the full-scale invasion in 2022, this changed very slowly, but if the SPD wanted to, it could have reversed this course sooner rather than later. Germany has allowed itself to be bought by Russia and would like Moscow to do so again.</p>\n<p>Most right-wing extremist parties are on Russia's side, and the AfD certainly is. For right-wing extremists, Russia is the projection of an ideal state: a strong man who regulates everything and who does not have to worry about the objections of minorities or the rights of women. Gay, lesbian and trans life is effectively banned, and conflicts are resolved with the military if necessary. This is the wet dream of many German right-wing extremists. They know nothing about Russia itself and its internal contradictions; as I said, it is a projection. Incidentally, this also applies to East Germany, even if something different is always claimed. During the GDR era, most people had an ambivalent relationship with the Soviet Union. Even many people in the SED recognized the Soviet Union and its people as political winners, but despised them culturally. If no one was listening, you could hear a lot of racist things in the GDR about the occupying soldiers from the Soviet Union, how less blonde they were and how much darker their skin colour was, and more. They were described as little more than animals, not even people living in filth. The living conditions of the Soviet soldiers in the GDR were also hard and dirty. People knew that. But many people constructed racist prejudices from it. To turn this into an alleged love of East Germans for Russia that has grown over decades, as the AfD is spreading, is simply ridiculous. No, Russia is simply a construction that suits right-wing and some left-wing authoritarian populists well.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>This interview was originally published in Italian on the </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;website and social media channels.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> is a German journalist and author based in Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;holds a PhD in Slavic Studies and is lecturer for Russian language and translation at the University of Trieste. In her research and writing she particularly focuses on late Soviet and contemporary Russian-language culture. She is a translator, series editor at the Bottega Errante publishing house, and president of&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>\n" } }, key:"titleTranslations": { key:"bg": { key:"value": string:"„Фашизмът е предложение, обещание за печалба…“", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"cs": { key:"value": string:"„Fašismus je nabídka, slib zisku…“", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"de": { key:"value": string:"„Faschismus ist ein Angebot, ein Versprechen von Profit…“", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"el": { key:"value": string:"“Ο φασισμός είναι μια προσφορά, μια υπόσχεση κέρδους…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"en": { key:"value": string:"“Fascism is an offer, a promise of profit…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"es": { key:"value": string:"“Fascismo es una oferta, una promesa de beneficio…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"fi": { key:"value": string:"“Fasismin on tarjous, voiton lupaus…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"fr": { key:"value": string:"« Le fascisme est une offre, une promesse de profit… »", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"hr": { key:"value": string:"“Fašizam je ponuda, obećanje profita…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"hu": { key:"value": string:"“Fasiszta egy ajánlat, a profit ígérete…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"it": { key:"value": string:"“Il fascismo è un'offerta, una promessa di profitto…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"nl": { key:"value": string:"“Fascisme is een aanbod, een belofte van winst…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"pl": { key:"value": string:"“Faszyzm to oferta, obietnica zysku…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"pt": { key:"value": string:"“Fascismo é uma oferta, uma promessa de lucro…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"ro": { key:"value": string:"„Fascismul este o ofertă, o promisiune de profit…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"ru": { key:"value": string:"“Фашизм — это предложение, обещание прибыли…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"sk": { key:"value": string:"„Fašizmus je ponuka, sľub zisku…“", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"sv": { key:"value": string:"“Fascism är ett erbjudande, ett löfte om vinst…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"tr": { key:"value": string:"“Faşizm bir teklif, bir kâr vaadidir…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"uk": { key:"value": string:"“Фашизм — це пропозиція, обіцянка прибутку…”", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" } }, key:"subtitleTranslations": { key:"bg": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"cs": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"de": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"el": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"en": { key:"value": string:"", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"es": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"fi": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"fr": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"hr": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"hu": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"it": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"nl": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"pl": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"pt": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"ro": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"ru": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"sk": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"sv": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"tr": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"uk": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null } }, key:"summaryTranslations": { key:"bg": { key:"value": string:"<I>Интервю с Даниел Шулц, германски журналист и автор на \"Wir waren wie Brüder\" (Бяхме като братя). Интервюираща: Мартина Наполитано.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"cs": { key:"value": string:"<I>Rozhovor s Danielem Schulzem, německým novinářem a autorem knihy Wir waren wie Brüder (Byli jsme jako bratři). Tazatelka: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"de": { key:"value": string:"<I>Interview mit Daniel Schulz, einem deutschen Journalisten und Autor von Wir waren wie Brüder. Interviewerin: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"el": { key:"value": string:"<I>Συνέντευξη με τον Daniel Schulz, Γερμανό δημοσιογράφο και συγγραφέα του Wir waren wie Brüder (Ήμασταν σαν αδέλφια). Συνεντευκτής: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"en": { key:"value": string:"<I>Interview with Daniel Schulz, a German journalist and author of Wir waren wie Brüder (We Were Like Brothers). Interviewer: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"es": { key:"value": string:"<I>Entrevista con Daniel Schulz, un periodista alemán y autor de Wir waren wie Brüder (Éramos como hermanos). Entrevistadora: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"fi": { key:"value": string:"<I>Haastattelu Daniel Schulzin kanssa, saksalaisen toimittajan ja teoksen Wir waren wie Brüder (Me olimme kuin veljet) kirjoittajan. Haastattelija: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"fr": { key:"value": string:"<I>Interview avec Daniel Schulz, un journaliste allemand et auteur de Wir waren wie Brüder (Nous étions comme des frères). Intervieweuse : Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"hr": { key:"value": string:"<I>Intervju s Danielom Schulzom, njemačkim novinarom i autorom knjige Wir waren wie Brüder (Bili smo kao braća). Intervju: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"hu": { key:"value": string:"<I>Interjú Daniel Schulz-sal, egy német újságíróval és a Wir waren wie Brüder (Olyanok voltunk, mint a testvérek) című könyv szerzőjével. Interjúztató: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"it": { key:"value": string:"<I>Intervista con Daniel Schulz, un giornalista tedesco e autore di Wir waren wie Brüder (Eravamo come Fratelli). Intervistatrice: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"nl": { key:"value": string:"<I>Interview met Daniel Schulz, een Duitse journalist en auteur van Wir waren wie Brüder (We Were Like Brothers). Interviewer: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"pl": { key:"value": string:"<I>Wywiad z Danielem Schulzem, niemieckim dziennikarzem i autorem książki Wir waren wie Brüder (Byliśmy jak bracia). Prowadząca wywiad: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"pt": { key:"value": string:"<I>Entrevista com Daniel Schulz, um jornalista e autor alemão de Wir waren wie Brüder (Nós Fomos Como Irmãos). Entrevistadora: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"ro": { key:"value": string:"<I>Interviu cu Daniel Schulz, un jurnalist german și autor al cărții Wir waren wie Brüder (Am fost ca frații). Intervievator: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"ru": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"sk": { key:"value": string:"<I>Rozhovor s Danielom Schulzom, nemeckým novinárom a autorom knihy Wir waren wie Brüder (Boli sme ako bratia). Rozhovor vedie: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"sv": { key:"value": string:"<I>Intervju med Daniel Schulz, en tysk journalist och författare till Wir waren wie Brüder (Vi var som bröder). Intervjuare: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"tr": { key:"value": string:"<I>Daniel Schulz ile röportaj, Alman gazeteci ve Wir waren wie Brüder (Kardeş Gibi İdik) kitabının yazarı. Röportajı yapan: Martina Napolitano.</I>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"uk": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null } }, key:"contentTranslations": { key:"bg": { key:"value": string:"<p><strong>МАРТИНА НАПОЛИТАНО: През 2022 г. излезе вашата първа художествена книга, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Бяхме като братя). Все още не е налична на английски, но наскоро беше публикувана и топло приета на италиански). Тя</strong><strong> описва детството и юношеството на група момчета, родени през 80-те години (или в края на 70-те), които преживяват края на \"две Германия\" и сложния процес на обединение, който вие описвате главно на социално (а също и икономическо) ниво. Тези пасажи са описани чрез детайли, които са или релевантни за главните герои, или като прости елементи на фона, докато годините минават. Интересно е да се отбележи, че вие също вмъквате реални епизоди, като ксенофобските бунтове в Росток, които конкретно поставят разказа в годината 1992. Въпреки това, с промяната на контекста, хората също се променят. Как обяснявате бързото разпространение на екстремни \"фронтове\" в германското общество през 90-те години, не само сред юношите, но и сред възрастните, тъй като някои родители в книгата са описани като изразяващи доста нетолерантни идеи?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>ДАНИЕЛ ШУЛЦ: Социалистическото общество на ГДР, от което произлиза главният герой на книгата, е наследствено общество на националсоциалистическата диктатура, точно както и западногерманското общество на Федералната република Германия. И двете общества се провалиха по свой собствен начин в сблъсъка с националсоциализма. В ГДР антифашизмът служеше предимно за легитимиране на властта на управляващата партия СЕД. Конституцията заявяваше, че фашизмът е бил победен, така че в ГДР не може да има десен екстремизъм и расизъм, въпреки че, разбира се, той съществуваше. Първият погромоподобен лов на чужденци след края на Втората световна война се състоя в ГДР, в Ерфурт през 1975 г. Тогава няколко стотин работници от Алжир в Ерфурт бяха преследвани из целия град в продължение на няколко дни. Расисткото съдържание на тези атаки не беше споменато от полицията и тайните служби; ако погледнете документите, там има нещо за \"хулиганство\". Властите на ГДР деполитизираха насилието на десните екстремисти и го представиха като чисто младежко насилие. И ако не можеха да го скрият, твърдяха, че нацистите са се инфилтрирали от запад или нещо подобно. Какво имам предвид с това е, че главният герой на книгата вижда десноекстремистките актове на насилие и расистките нагласи като нещо ново, защото той е просто дете, което не знае нищо за ГДР. Но в действителност той преживява продължителност. Това е ясно показано в книгата в расисткия език, който е съществувал дори преди революцията през 1989 г. И настрана, на фона, има бащи, които вече са били десни екстремисти по времето на ГДР.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Безработицата и социалните сътресения след революцията през 1989 г. със сигурност допринесоха за ескалацията на десноекстремисткото насилие по това време. Но това насилие не е ново явление в Източна Германия. Други фактори, които допринесоха за това, включват амнистия за политически затворници в ГДР, включително много десни екстремисти. Борбата срещу независимите антифашистки групи в ГДР от младежката група на ФДЖ, тайните служби и полицията беше извършена, защото тези групи представляваха конкуренция за СЕД и нейния монопол върху антифашизма. Имаше също така бързо обединение на десноекстремистките движения от Източна и Западна Германия, както и т.нар. \"компромис за убежище\" от 1993 г., в който алианс на ХДС, SPD и FDP затегна германския закон за убежище след сериозните бунтове в Хойерсверда, Росток-Лихтенхаген и на други места. С други думи, те наказаха жертвите на расисткото насилие в тези години, а не извършителите. Небелите хора трябваше да напуснат източногерманските градове, а извършителите бяха твърде рядко преследвани от правосъдната система. В крайна сметка, политиката, съдебната система и полицията награждаваха и по този начин насърчаваха насилствените десноекстремистки протести. Все още можем да намерим този модел на награждаване и насърчаване на десноекстремисткото насилие в Източна Германия и днес, включително в вълната на насилие срещу бежанци от Сирия след 2015 г. и в протестите срещу мерките за COVID-19, които бяха доминирани от десни екстремисти.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Вашият главен герой по някакъв начин успява да остане \"нормален\" сред тази социална \"болест\", която бързо се разпространява и разкъсва хората. Какво го \"защитава\", освен Мариам, момичето с грузински произход, в което е влюбен?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Това е един от няколкото въпроса, които задавам на читателите в книгата, като рядко разкривам какво мисли главният герой. Първо лице и безименността на героя са предназначени да помогнат на читателите да се поставят на мястото на героя и да се запитат: какво бих помислил? И най-вече: какво бих направил? Бих ли направил нещо изобщо? Знаете ли, когато пишех книгата, имаше толкова много западноевропейци в социалните медии, които казваха, че ако се сблъскат с фашистка диктатура, те определено биха направили правилното нещо. Не биха мълчали като техните баби и дядовци. Исках да предизвикам това и да дам на читателите физическото усещане, че фашизмът стои пред тях, под формата на малък, гаден уличен фашизъм, и да ги попитам: добре, приятелю, какво ще направиш сега? Защото в противен случай не можеш наистина да разбереш силата и насилствената примамливост на фашизма. Фашизмът е много повече чувство, отколкото аргумент.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>В книгата обаче има няколко подсказки. Семейството на главния герой не е идеално, но изглежда функционира по-добре от другите. Той е израснал с истории за почтени комунисти, които са дали живота си в борбата срещу фашизма. Баща му е офицер и главният герой изглежда е очарован от това, може би е запазил нещо като детско разбиране за \"военното чест\", т.е. да не напада никого по-слаб. Може би е и защото майка му е в църквата и главният герой има интерес към Исус. Може би, и това е реална възможност, две други много авторитарни институции, а именно неговата много строга църква и Националната народна армия, интересно го предпазват от авторитарната, расистка изкушение, на което другите се поддават. Или по-скоро, какво главният герой извлича от тези институции. Но не знаем със сигурност.</p>\n<p>Във всеки случай, не са марксистките теории, които спасяват главния герой, нито лявата Антифа група. Не исках да го направя толкова лесно за главния герой, нито за тези, които четат книгата. Аз съм ляв, но не пиша пропаганда.</p>\n<p><strong>Днес новините относно германското общество и политика винаги подчертават съответната роля на крайнодесни идеи и нетолерантност в обществото (въплътени от Аfd, но не само). Въпреки това, в книгата вие умело илюстрирате, че това не е нещо, което е възникнало в тези късни години. През 90-те години – изглежда казвате – имаше всички тези сигнали, които показваха, че това идва. Смятате ли, че хората просто решиха да затворят очи тогава, мислейки, че това е само краткосрочен последствие от процеса на обединение? И колко значителен беше дългият (и доста стабилен) период на управление на Меркел за укрепването на убеждението, че германското общество е намерило решение на тези вътрешни дебати – дебати, които просто отново се появиха след Меркел?</strong></p>\n<p>В Германия много хора, които са черни, инвалиди, бедни или бездомни, сега питат дали т.нар. \"години на бейзболната бухалка\" от 90-те години някога са свършили. Те казват, че по-скоро е възприятие на белите и привилегированите хора, че това насилие е направило пауза. Все пак бих казал, че имаше по-тихи фази с по-малко очевидно насилие. Но те приключиха с десноекстремистката мобилизация срещу настаняването на сирийски бежанци от 2015 г. нататък, по време на ерата на Меркел. Както вече се опитах да покажа, причините лежат структурно и в двете германски общества и в тяхната недостатъчна конфронтация с нацистката ера, с расизма. И да, в времена на криза, като през 90-те години, винаги има по-важни неща за правене, отколкото да се занимаваш с фашизма.</p>\n<p>Въпреки това, ние също забелязваме днес, че справянето с расизма и десния екстремизъм винаги е трудно за много, може би за повечето хора – независимо от времето. Защото винаги трябва да се запитате какви предимства самите вие извличате от расисткото общество. Защото трябва да се запитате до каква степен очаквате да получите предимство, когато фашистката политика бъде реализирана. Погледнете предизборните кампании, които се проведоха в Германия преди трите държавни избори през септември. Водещи политици от леви партии като SPD и Зелените проведоха расистки предизборни кампании на гърба на бежанците и мигрантите, за да се спасят в парламента. Консерваторите, т.е. ХДС и ХСС, направиха същото. Тези демократични партии решиха да направят бежанците и мигрантите основен проблем в нашето общество и се надяваха да генерират гласове, като го направят. Но когато посочите това на тези политици, те реагират с обиди. Ако нашите политици не виждат, че печелят от расизма, защо да го виждат другите?</p>\n<p>Често не е нужно да предлагате на хората много, за да ги накарате да се включат в някакъв вид фашизъм. Често е достатъчно да им обещаете, че са част от мнозинството, че няма да бъдат притеснявани. Тази сделка е достатъчна за главния герой в книгата. И повечето хора мразят да бъдат изправени пред факта, че са толкова лесни за купуване.</p>\n<p><strong>Често чуваме, че <em>Оси</em> [хора от Източна Германия – бел. ред.] са виновни за всичката нетолерантност и крайнодесни идеологии. Как отговаряте на тези гласове?</strong></p>\n<p>Това е популярна игра в Германия. Хората на запад казват, че всичко, което е необходимо, е да се възстанови стената около Източна Германия и нацисткият проблем ще бъде решен. Хората на изток казват, че десният екстремизъм е толкова голям само заради десноекстремистките партии, които идват от запад. Хората не обичат да бъдат изправяни пред нацистите в себе си и около себе си. Затова ги отдалечават колкото се може повече. В Германия от запад на изток и обратно. Тази игра дори се случва, когато десни екстремисти сериозно наранят или дори убият някого. Фокусът често не е върху скърбенето за мъртвите, а върху защитата. Кой е виновен? Къде на неонацистите убиха повече хора, в Източна или Западна Германия? Но вината е неинтересно и непродуктивно чувство в този контекст. Отговорността трябва да бъде редът на деня. Опит да се изправим пред нещата, да се замислим, да направим по-добре. И това трябва да се случи както на изток, така и на запад.</p>\n<p><strong>Ако не политиците, то защо германските интелектуалци и културни дейци мълчаха пред постепенното разпространение на екстремни идеологии в обществото? Може би не са искали да мълчат, но нямаше никой, който да ги чуе?</strong></p>\n<p>Има достатъчно учени, писатели и журналисти, които казват това. И някои от най-гласните от тях са източногерманци. Защото знаем расистката и авторитарна природа на ГДР и обществото, което я последва. Това са известни интелектуалци като Анне Рабе, Илко-Саша Ковалчук, Волфганг Бирман, Маня Пракелс, Патрис Путрус, Катарина Варда и да, и аз също. Но ние предупреждаваме всички, че десният екстремизъм и расизмът не са толкова силни само заради неонацистите. А защото демократите и \"нормалните хора\" реагират толкова слабо на него, позволяват да бъдат примамвани, омаловажават опасността и частично приемат исканията на фашистите. Повечето хора не обичат да чуват това. В Италия ли е различно? Би било хубаво, ако беше. Във всеки случай, основните телевизионни програми в Германия предимно представят интелектуалци, които не виждат расизма в германското общество като основен и структурен проблем. Те са тези, които обвиняват икономическите развития единствено за нацистките нагласи. Те казват нещо от рода на: ако на германец му върви зле, ако няма достатъчно пари, тогава трябва да стане нацист, за да го чуят политиците. Все едно, че е генетично, а не решение. Има пространство между стимул и реакция, както каза Виктур Фраенкел. Има пространство между разбираемия гняв към обществото, към политиката, и изборното решение. И в това пространство взимате решение. Но много хора искат да игнорират тази истина. Тези чисто икономически обяснения, които често идват от левицата, отвлекат вниманието от личната отговорност на тези, които избират фашистка политика. Те отричат, че повечето избиратели на Аfd не са бедни. Те отричат, че е имало и има десни екстремисти в правителствата на относително богати скандинавски държави. Всичко, за да избегнат да говорят за това какво фашизмът има общо с вас. Затова написах книга за опортюнизма. Опортюнистите са най-голямата група в която и да е фашистка система. Без тях не става.</p>\n<p><strong>Вие сте журналист и това е вашата първа художествена книга. Обърнахте ли се към художествената литература, защото я възприемате като полезен инструмент за размисъл върху теми, които сте обширно разглеждали в новини и разследвания, като крайнодесни идеологии? Колко от тази книга е фикция и колко е факт?</strong></p>\n<p>Написах романа, защото литературата е къща с повече стаи, отколкото журналистически текстове. Има място и за амбивалентност, за ненадеждно разказване, за слухове, за нежността на хора, които вие като ляв трябва и може би трябва да презирате. Не можете да разберете фашизма, особено мръсните и гнусни видове от улицата, ако разбирате фашизма само като нещо зло, направено от зли хора. Фашизмът е предложение, обещание за печалба: елате при нас, предлагаме ви нежност, братство, принадлежност. И това предложение може да дойде от много приятелски настроени хора. Въпросът е: кога те вече не са приятелски настроени? Когато говорите твърде много. На кого почти никога не са приятелски настроени? На queer хора, на черни хора, на инвалиди.</p>\n<p>\nКнигата има автобиографични елементи, но не е автобиография. Знаете ли, в книгата забелязвате колко малко хора говорят. Между възрастните и децата, но и между самите деца. Но това все пак са лексикони, пълни с повече думи, отколкото всъщност са били произнесени тогава. Ако беше автобиография, много страници щяха да бъдат празни и след това просто щяха да кажат \"Хмм\" или звука на мъж, който ръмжи, или нищо изобщо. Тогава рядко се обсъждаше какво се е случило, освен от пияни, безработни мъже, които се срещаха в гаражите си, за да пият повече. Аз формулирах това, което не беше казано, преведох го в действие, понякога дори в мислите си. Начинът, по който го разказвам, е верен, но не се е случило точно така.</p>\n<p>Има среди, слоеве, класове, в които, по мое мнение, се казва по-малко и се прави повече. Идеология на действието, но не е идеология. Това е начинът, по който се правят нещата. Говоренето се счита за женствено. Снобско. Всеки, който използва твърде много думи, е от града, ходил е в гимназия, е някой, който е дистанциран. Това може да затрудни такъв материал да стане литература, но вие със сигурност знаете това по-добре от мен. Във всеки случай, опитах се да направя литература от такъв свят, да я универсализирам, така че да може да резонира на други места като Италия. Това е предателство на този тих свят, фокусиран върху действието. Това не е автобиография.</p>\n<p><strong>Като журналист, в момента също отразявате новините от Украйна. Как инвазията на Украйна влияе на германското общество и политика? Как реагират крайнодесните \"фронтове\" на това?</strong></p>\n<p>Да, току-що бях в Украйна, включително в град на 15 километра от фронта в Донбас. Когато бях там, руски артилерийски снаряди винаги удряха на около пет до десет километра от нас. Беше като да живееш на остров, горският пожар гореше около нас.</p>\n<p>В Германия въпросът как да се справим с тази война е един от най-поляризиращите въпроси в политиката. Най-силните партии в Германия, SPD и Съюзът, отдавна са в добри отношения с Русия. Те не искаха да приемат заплахите за насилие от Русия сериозно. Не искаха да блокират възможностите на собствената си икономика в Русия, искаха евтин газ и нефт от Русия. Това винаги беше по-важно за германските политици от самоопределението на хората в Украйна или други бивши съветски държави. След пълномащабната инвазия през 2022 г. това се промени много бавно, но ако SPD искаше, можеше да обърне този курс по-рано, а не по-късно. Германия позволи да бъде купена от Русия и би искала Москва да направи това отново.</p>\n<p>Повечето десноекстремистки партии са на страната на Русия, а Аfd определено е такава. За десните екстремисти Русия е проекция на идеалната държава: силен човек, който регулира всичко и който не трябва да се притеснява за възраженията на малцинствата или правата на жените. Гей, лесбийски и транс живот е ефективно забранен, а конфликтите се решават с военни средства, ако е необходимо. Това е мокрият сън на много германски десни екстремисти. Те не знаят нищо за самата Русия и нейните вътрешни противоречия; както казах, това е проекция. Между другото, това важи и за Източна Германия, дори ако винаги се твърди нещо различно. По времето на ГДР повечето хора имаха амбивалентно отношение към Съветския съюз. Дори много хора в СЕД признаваха Съветския съюз и неговия народ като политически победители, но ги презираха културно. Ако никой не слушаше, можеше да чуете много расистки неща в ГДР за окупационните войници от Съветския съюз, колко по-малко блонди бяха и колко по-тъмен беше техният цвят на кожата и още. Те бяха описвани като малко повече от животни, не дори хора, живеещи в мизерия. Животът на съветските войници в ГДР също беше труден и мръсен. Хората знаеха това. Но много хора изградиха расистки предразсъдъци от това. Да се превърне това в предполагаема любов на източногерманците към Русия, която е нараснала през десетилетия, както разпространява Аfd, е просто абсурдно. Не, Русия е просто конструкция, която подхожда на десни и някои леви авторитарни популисти.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Тази интервю беше публикувана първоначално на италиански на сайта и социалните медийни канали на </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;.</em></p>\n<p><strong>Даниел</strong> <strong>Шулц</strong> е германски журналист и автор, базиран в Берлин.</p>\n<p><strong>Мартинa Наполитано</strong>&nbsp;има докторска степен по славистика и е лектор по руски език и превод в Университета в Триест. В своето изследване и писане тя особено се фокусира върху късносъветската и съвременната рускоязична култура. Тя е преводач, редактор на серии в издателство Bottega Errante и президент на&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"cs": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: V roce 2022 vyšla vaše první fiktivní kniha, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Byli jsme jako bratři). Zatím není dostupná v angličtině, ale nedávno byla publikována a v italštině byla vřele přijata). Popisuje</strong><strong> dětství a dospívání skupiny chlapců narozených v 80. letech (nebo na konci 70. let), kteří zažívají konec \"dvou Německa\" a složitý proces znovusjednocení, který vymezuješ především na sociální (a také ekonomické) úrovni. Tyto pasáže jsou popsány prostřednictvím detailů, které jsou buď relevantní pro hlavní postavy, nebo jako jednoduché prvky v pozadí, jak roky plynou. Je zajímavé poznamenat, že také vkládáte skutečné epizody, jako jsou xenofobní nepokoje v Rostocku, které konkrétně situují vyprávění do roku 1992. Přesto, jak se kontext mění, lidé se také mění. Jak vysvětlujete rychlé šíření extrémních \"front\" v německé společnosti 90. let, nejen mezi adolescenty, ale také mezi dospělými, když někteří rodiče v knize jsou popsáni jako vyjadřující spíše netolerantní názory?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Socialistická společnost NDR, z níž pochází protagonista knihy, je nástupnickou společností k národně socialistické diktatuře, stejně jako západoněmecká společnost Spolkové republiky Německo. A obě společnosti selhaly svým vlastním způsobem v konfrontaci s národním socialismem. V NDR sloužil antifasismus především k legitimizaci moci vládnoucí strany SED. Ústava uváděla, že fašismus byl poražen, takže v NDR nemohlo existovat pravicové extremismus a rasismus, i když samozřejmě existoval. První pogromová honba na cizince po skončení druhé světové války se odehrála v NDR, v Erfurtu v roce 1975. V té době bylo po několik dní pronásledováno několik set erfurtských pracovníků z Alžírska po celém městě. Rasistický obsah těchto útoků nebyl policií a tajnou službou zmíněn; pokud se podíváte do spisů, je tam něco o \"huligánství\". Úřady NDR depolitizovaly násilí pravicových extremistů a vykreslily ho jako čisté mládežnické násilí. A pokud to nemohly skrýt, tvrdily, že nacisté pronikli ze západu nebo něco podobného. Co tím myslím, je, že protagonista knihy vidí pravicově extremistické akty násilí a rasistické postoje jako něco nového, protože byl jen dítě, které nic nevědělo o NDR. Ale ve skutečnosti zažívá kontinuitu. To je jasně vyjádřeno v knize v rasistickém jazyce, který existoval i před revolucí v roce 1989. A na okraji, v pozadí, jsou otcové, kteří byli již pravicovými extremisty během éry NDR.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Nezaměstnanost a sociální otřesy po revoluci v roce 1989 jistě přispěly k eskalaci pravicově extremistického násilí v té době. Ale toto násilí není novým fenoménem ve východním Německu. Další faktory, které k tomu přispěly, zahrnují amnestii pro politické vězně v NDR, včetně mnoha pravicových extremistů. Boj proti nezávislým antifasistickým skupinám v NDR ze strany mládežnické organizace FDJ, tajné služby a policie byl prováděn, protože tyto skupiny představovaly konkurenci pro SED a její monopol na antifasismus. Také došlo k rychlé unifikaci pravicově extremistických hnutí z východního a západního Německa, stejně jako k tzv. \"azylovému kompromisu\" z roku 1993, v němž aliance CDU, SPD a FDP zpřísnila německý azylový zákon po vážných nepokojích v Hoyerswerdě, Rostocku-Lichtenhagenu a jinde. Jinými slovy, trestali oběti rasistického násilí v těch letech a ne pachatele. Nebílé osoby musely opustit východoněmecká města a pachatelé byli příliš zřídka stíháni justičním systémem. Nakonec politika, justice a policie odměnily a tím podpořily násilné pravicově extremistické protesty. Tento vzorec odměňování a povzbuzování pravicově extremistického násilí můžeme dnes stále najít ve východním Německu, včetně vlny násilí proti uprchlíkům ze Sýrie po roce 2015 a v protestech proti opatřením COVID-19, které byly převážně dominovány pravicovými extremisty.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Váš hlavní hrdina se nějakým způsobem dokáže udržet \"při smyslech\" uprostřed této sociální \"nemoci\", která se rychle šíří a roztrhává lidi. Co ho \"chrání\", kromě Mariam, dívky s gruzínskými kořeny, do které je zamilovaný?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>To je jedna z několika otázek, které kladu čtenářům v knize tím, že zřídka odhaluji, co si protagonista myslí. Perspektiva první osoby a bezejmennost postavy mají pomoci čtenářům vcítit se do postavy a ptát se sami sebe: co bych si myslel? A především: co bych udělal? Udělal bych vůbec něco? Víš, když jsem psal knihu, bylo na sociálních médiích tolik západoevropanů, kteří říkali, že kdyby čelili fašistické diktatuře, určitě by udělali to správné. Nezůstali by zticha jako jejich prarodiče. Chtěl jsem to zpochybnit a dát čtenářům fyzický pocit, že fašismus stojí před nimi, ve formě malého, ošklivého pouličního fašismu, a ptát se jich: no, příteli, co teď uděláš? Protože jinak opravdu nemůžeš pochopit moc a násilné svádění fašismu. Fašismus je mnohem více pocitem než argumentem.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>V knize jsou však i některé náznaky. Rodina protagonisty není ideální, ale zdá se, že funguje lépe než ostatní. Vyrůstal s příběhy čestných komunistů, kteří obětovali své životy v boji proti fašismu. Jeho otec je důstojník a protagonista se zdá být tím fascinován, možná si uchoval něco jako dětské chápání \"vojenské cti\", tedy neútočit na nikoho slabšího. Možná je to také proto, že jeho matka je v církvi a protagonista má zájem o Ježíše. Možná, a to je reálná možnost, že dvě další velmi autoritářské instituce, totiž jeho velmi přísná církev a Národní lidová armáda, zajímavě chrání ho před autoritářským, rasistickým pokušením, kterému ostatní podlehnou. Nebo spíše, co protagonista čerpá z těchto institucí. Ale nevíme to jistě.</p>\n<p>V každém případě to nejsou marxistické teorie, které zachraňují protagonistu, ani levicová Antifa skupina. Nechtěl jsem to protagonistovi, ani těm, kteří čtou knihu, usnadnit. Jsem levicový, ale nepíšu propagandu.</p>\n<p><strong>Dnes zprávy o německé společnosti a politice vždy zdůrazňují relevantní roli krajně pravicových myšlenek a netolerance ve společnosti (ztělesněné AfD, ale nejen). Nicméně v knize obratně ilustrujete, že to není něco, co vzniklo v těchto pozdních letech. V 90. letech – zdá se, že říkáte – byly všechny tyto signály, které naznačovaly, že to přichází. Myslíte si, že se lidé tehdy jednoduše rozhodli zavřít oči, myslíc si, že to byla jen krátkodobá následky procesu znovusjednocení? A jak významné bylo dlouhé (a poměrně stabilní) období vlády Merkelové pro posílení víry, že německá společnost našla řešení těchto vnitřních debat – debat, které se po Merkelové znovu objevily?</strong></p>\n<p>V Německu se nyní mnoho lidí, kteří jsou černí, postižení, chudí nebo bezdomovci, ptá, zda takzvané \"roky baseballových pálků\" 90. let vůbec skončily. Říkají, že je to spíše vnímání bílých a privilegovaných lidí, že toto násilí si dalo pauzu. Stále bych řekl, že byly klidnější fáze s méně zřejmým násilím. Ale ty skončily s pravicově extremistickou mobilizací proti ubytování syrských uprchlíků od roku 2015, během éry Merkelové. Jak jsem se již pokusil ukázat, důvody leží strukturálně v obou německých společnostech a jejich nedostatečné konfrontaci s nacistickou érou, s rasismem. A ano, v krizových obdobích, jako byly 90. léta, je vždy více důležitých věcí, které je třeba řešit, než se zabývat fašismem.</p>\n<p>Nicméně si také dnes všímáme, že se zabývat rasismem a pravicovým extremismem je pro mnohé, možná většinu lidí, vždy obtížné – bez ohledu na čas. Protože se vždy musíte ptát, jaké výhody si sami odnášíte z rasistické společnosti. Protože se musíte ptát, do jaké míry očekáváte, že získáte výhodu, když se implementují fašistické politiky. Podívejte se na volební kampaně, které se v Německu konaly před třemi zemskými volbami v září. Vedoucí politici z levicových stran, jako je SPD a Zelení, vedli rasistické volební kampaně na úkor uprchlíků a migrantů, aby se zachránili v parlamentu. Konzervativci, tedy CDU a CSU, to dělali také. Tyto demokratické strany se rozhodly učinit uprchlíky a migranty hlavním problémem naší společnosti a doufaly, že tím získají hlasy. Ale když na to tyto politiky upozorníte, reagují urážkami. Pokud naši politici nevidí, že z rasismu profitují, proč by měli ostatní?</p>\n<p>Často nemusíte lidem nabídnout mnoho, abyste je přiměli zapojit se do nějakého druhu fašismu. Často stačí slíbit jim, že jsou součástí většiny, že nebudou obtěžováni. Tato dohoda stačí protagonistovi v knize. A většina lidí nenávidí, když jsou konfrontováni s tím, že jsou tak snadno koupitelní.</p>\n<p><strong>Často slýcháme, že <em>Ossis</em> [lidé z východního Německa – poznámka redakce] jsou vinni za veškerou netoleranci a krajně pravicové ideologie. Jak odpovídáte na tyto hlasy?</strong></p>\n<p>Toto je oblíbená hra v Německu. Lidé na západě říkají, že stačí znovu postavit zeď kolem východního Německa a problém s nacisty bude vyřešen. Lidé na východě říkají, že pravicový extremismus je tak velký pouze kvůli pravicově extremistickým stranám, které přicházejí ze západu. Lidé nechtějí být konfrontováni s nacistou uvnitř a kolem sebe. Proto je tlačí co nejdál od sebe. V Německu od západu na východ a zpět. Tato hra se dokonce odehrává, když pravicoví extremisté vážně zraní nebo dokonce zabijí někoho. Důraz je často kladen spíše na obranu než na smutek nad mrtvými. Kdo je vinen? Kde zabili neofašisté více lidí, ve východním nebo západním Německu? Ale vina je v tomto kontextu nezajímavý a neproduktivní pocit. Odpovědnost by měla být na pořadu dne. Pokus o konfrontaci s věcmi, o reflexi, o zlepšení. A to by se mělo dít na východě i na západě.</p>\n<p><strong>Pokud ne politici, proč byli němečtí intelektuálové a kulturní aktéři mlčící před postupným šířením extrémních ideologií ve společnosti? Možná nechtěli být mlčící, ale nikdo je neslyšel?</strong></p>\n<p>Existuje dostatek vědců, spisovatelů a novinářů, kteří to říkají. A někteří z nejhlasitějších z nich jsou východní Němci. Protože známe rasistickou a autoritářskou povahu NDR a společnosti, která ji následovala. Jsou to známí intelektuálové jako Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda a ano, i já. Ale varujeme všechny, že pravicový extremismus a rasismus nejsou silné pouze kvůli neofašistům. Ale protože demokraté a \"normální lidé\" na to reagují tak slabě, nechávají se svádět, zlehčují nebezpečí a částečně přijímají požadavky fašistů. Většina lidí to nerada slyší. Je to v Itálii jinak? Bylo by hezké, kdyby to tak bylo. V každém případě hlavní televizní programy v Německu většinou představují intelektuály, kteří nevidí rasismus v německé společnosti jako hlavní a strukturální problém. Jsou to ti, kteří obviňují pouze ekonomický vývoj za nacistické postoje. Říkají něco jako: pokud se Němci mají špatně, pokud nemají dost peněz, pak se musí stát nacisty, aby je politici poslouchali. Jako by to bylo genetické a ne rozhodnutí. Existuje prostor mezi podnětem a reakcí, jak řekl Viktur Fraenkel. Existuje prostor mezi pochopitelným hněvem na společnost, na politiku, a volebním rozhodnutím. A v tomto prostoru se dělá rozhodnutí. Ale mnozí lidé chtějí tuto pravdu ignorovat. Tyto čistě ekonomické vysvětlení, které často přicházejí od levicových, odvádějí pozornost od osobní odpovědnosti těch, kteří volí fašistické politiky. Popírají, že většina voličů AfD není chudá. Popírají, že v relativně bohatých skandinávských zemích byli a jsou pravicoví extremisté ve vládách také. Cokoliv, aby se vyhnuli mluvení o tom, co má fašismus společného s vámi. Proto jsem napsal knihu o oportunismu. Oportunisté jsou největší skupinou v jakémkoli fašistickém systému. Bez nich to nefunguje.</p>\n<p><strong>Jste novinář a toto je vaše první fiktivní kniha. Obrátili jste se k fikci, protože jste ji vnímal jako užitečný nástroj k reflexi témat, kterým jste se rozsáhle věnoval v novinách a vyšetřováních, jako jsou krajně pravicové ideologie? Kolik této knihy je fikce a kolik fakt?</strong></p>\n<p>Napsal jsem román, protože literatura je dům s více pokoji než novinové texty. Je tu také prostor pro ambivalenci, pro nespolehlivé vyprávění, pro zvěsti, pro něžnost lidí, které byste jako levicový měli a možná byste měli opovrhovat. Nemůžete pochopit fašismus, zejména špinavé a ošklivé druhy z ulice, pokud chápete fašismus pouze jako něco zlého, co dělají zlí lidé. Fašismus je nabídka, slib zisku: přijďte k nám, nabízíme vám něžnost, bratrství, příslušnost. A tato nabídka může přijít od velmi přátelských lidí. Otázka zní: kdy už nejsou přátelští? Když příliš moc mluvíte zpět. Komu nejsou téměř nikdy přátelští? Queer lidem, černým lidem, lidem se zdravotním postižením.</p>\n<p>\nKniha má autobiografické prvky, ale není to autobiografie. Víš, v knize si všimneš, jak málo lidé mluví. Mezi dospělými a dětmi, ale také mezi dětmi samotnými. Ale to jsou stále lexikony plné více slov, než byla skutečně vyslovena tehdy. Kdyby to byla autobiografie, mnoho stránek by muselo být prázdných a pak by jen řekly \"Hmm\" nebo zvuk muže, který huhlá, nebo vůbec nic. Tehdy se o tom, co se stalo, zřídka mluvilo, kromě opilých, nezaměstnaných mužů, kteří se scházeli ve svých garážích, aby pili víc. Verbalizoval jsem to, co bylo nevysloveno, přeložil jsem to do akce, někdy dokonce i ve svých myšlenkách. Způsob, jakým to vyprávím, je pravdivý, ale nestalo se to tak.</p>\n<p>Existují prostředí, vrstvy, třídy, ve kterých, podle mého názoru, se méně mluví a více se dělá. Ideologie akce, ale není to ideologie. Je to způsob, jakým se věci dělají. Mluvení je považováno za efeminátní. Snobské. Kdo používá příliš mnoho slov, je z města, chodil na gymnázium, je někdo, kdo je odtažitý. To může ztížit, aby se takový materiál stal literaturou, ale určitě to víte lépe než já. V každém případě jsem se pokusil udělat literaturu z takového světa, aby mohla rezonovat na jiných místech jako Itálie. To je zrada tohoto tichého světa zaměřeného na akci. To není autobiografie.</p>\n<p><strong>Jako novinář také v současnosti pokrýváte zprávy z Ukrajiny. Jak ovlivňuje invaze Ukrajiny německou společnost a politiku? Jak reagují krajně pravicové \"fronty\" na to?</strong></p>\n<p>Ano, právě jsem byl na Ukrajině, včetně města 15 kilometrů od fronty v Donbasu. Když jsem tam byl, ruské dělostřelecké granáty vždy dopadaly asi pět až deset kilometrů od nás. Bylo to jako žít na ostrově, les kolem nás hořel.</p>\n<p>V Německu je otázka, jak bychom se měli vypořádat s touto válkou, jedním z nejpolarizujících témat v politice. Největší strany v Německu, SPD a Unie, byly dlouho v přátelských vztazích s Ruskem. Nechtěly brát ruské hrozby násilím vážně. Nechtěly blokovat příležitosti své vlastní ekonomiky v Rusku, chtěly levný plyn a ropu z Ruska. To bylo vždy pro německé politiky důležitější než sebeurčení lidí na Ukrajině nebo v jiných bývalých sovětských státech. Po plnohodnotné invazi v roce 2022 se to velmi pomalu změnilo, ale pokud by SPD chtěla, mohla by tento kurz obrátit dříve než později. Německo se nechalo koupit Ruskem a rádo by, aby Moskva udělala to znovu.</p>\n<p>Většina pravicově extremistických stran je na straně Ruska, a AfD určitě také. Pro pravicové extremisty je Rusko projekcí ideálního státu: silný muž, který reguluje všechno a který se nemusí obávat námitek menšin nebo práv žen. Gay, lesbický a trans život je efektivně zakázán a konflikty jsou v případě potřeby řešeny vojensky. To je mokrý sen mnoha německých pravicových extremistů. Nic nevědí o samotném Rusku a jeho vnitřních rozporuplnostech; jak jsem řekl, je to projekce. Mimochodem, to platí také pro východní Německo, i když se vždy tvrdí něco jiného. Během éry NDR mělo většina lidí ambivalentní vztah k Sovětskému svazu. Dokonce i mnozí lidé v SED uznávali Sovětský svaz a jeho lidi jako politické vítěze, ale kulturně je opovrhovali. Pokud nikdo neposlouchal, mohli jste slyšet spoustu rasistických věcí v NDR o okupačních vojácích ze Sovětského svazu, jak méně blond byli a jak tmavší byla jejich pleť, a další. Byli popisováni jako málo víc než zvířata, ne jako lidé žijící v špíně. Životní podmínky sovětských vojáků v NDR byly také těžké a špinavé. Lidé to věděli. Ale mnozí lidé z toho konstruovali rasistické předsudky. Proměnit to v údajnou lásku východních Němců k Rusku, která se vyvinula během desetiletí, jak šíří AfD, je prostě směšné. Ne, Rusko je prostě konstrukce, která vyhovuje pravicovým a některým levicovým autoritářským populistům.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Tento rozhovor byl původně publikován v italštině na webu a sociálních médiích </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> je německý novinář a autor žijící v Berlíně.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;má doktorát v oboru slovanských studií a je lektorkou ruského jazyka a překladu na Univerzitě v Terstu. Ve svém výzkumu a psaní se zvlášť zaměřuje na pozdní sovětskou a současnou ruskou kulturu. Je překladatelkou, editořkou série v nakladatelství Bottega Errante a prezidentkou&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"de": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: Im Jahr 2022 erschien Ihr erstes fiktives Buch, <em>Wir waren wie Brüder</em>. Es ist noch nicht auf Englisch erhältlich, wurde aber kürzlich veröffentlicht und in Italienisch herzlich aufgenommen). Es</strong><strong> beschreibt die Kindheit und Jugend einer Gruppe von Jungen, die in den 1980er Jahren (oder späten 1970er Jahren) geboren wurden und das Ende der \"zwei Deutschland\" sowie den komplexen Prozess der Wiedervereinigung erleben, den Sie hauptsächlich auf sozialer (und auch wirtschaftlicher) Ebene umreißen. Diese Passagen werden durch Details beschrieben, die entweder für die Hauptfiguren relevant sind oder als einfache Elemente im Hintergrund, während die Jahre vergehen. Es ist interessant zu bemerken, dass Sie auch reale Episoden einfügen, wie die fremdenfeindlichen Ausschreitungen in Rostock, die die Erzählung konkret im Jahr 1992 verorten. Doch während sich der Kontext ändert, ändern sich auch die Menschen. Wie erklären Sie die rasche Verbreitung extremer \"Fronten\" innerhalb der deutschen Gesellschaft der 1990er Jahre, nicht nur unter Jugendlichen, sondern auch unter Erwachsenen, da einige Eltern im Buch als Ausdruck eher intoleranter Ideen beschrieben werden?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Die sozialistische DDR-Gesellschaft, aus der der Protagonist des Buches stammt, ist eine Nachfolgesellschaft der nationalsozialistischen Diktatur, ebenso wie die westdeutsche Gesellschaft der Bundesrepublik Deutschland. Und beide Gesellschaften sind auf ihre eigene Weise im Umgang mit dem Nationalsozialismus gescheitert. In der DDR diente der Antifaschismus in erster Linie dazu, die Macht der herrschenden SED-Partei zu legitimieren. Die Verfassung stellte fest, dass der Faschismus besiegt worden sei, sodass es in der DDR keinen Rechtsextremismus und keinen Rassismus geben könne, obwohl es ihn natürlich gab. Die erste pogromartige Jagd auf Ausländer nach dem Ende des Zweiten Weltkriegs fand in der DDR, in Erfurt, im Jahr 1975 statt. Zu dieser Zeit wurden mehrere hundert Erfurter Vertragsarbeiter aus Algerien mehrere Tage lang durch die Stadt gejagt. Der rassistische Inhalt dieser Angriffe wurde von der Polizei und dem Geheimdienst nicht erwähnt; wenn man sich die Akten ansieht, ist da etwas von \"Hooliganismus\" zu lesen. Die DDR-Behörden depolitisierten die Gewalt von Rechtsextremisten und stellten sie als reine Jugendgewalt dar. Und wenn sie es nicht verbergen konnten, behaupteten sie, Nazis seien aus dem Westen infiltriert oder etwas Ähnliches. Was ich damit meine, ist, dass der Protagonist des Buches die rechtsextremen Gewalttaten und rassistischen Einstellungen als etwas Neues sieht, weil er nur ein Kind war, das nichts über die DDR wusste. Aber in Wirklichkeit erlebt er Kontinuität. Dies wird im Buch in der rassistischen Sprache deutlich, die bereits vor der Revolution von 1989 existierte. Und am Rande, im Hintergrund, gibt es Väter, die bereits während der DDR-Zeit rechtsextrem waren.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Arbeitslosigkeit und soziale Umwälzungen nach der Revolution von 1989 trugen sicherlich zur Eskalation der rechtsextremen Gewalt zu dieser Zeit bei. Aber diese Gewalt ist kein neues Phänomen in Ostdeutschland. Weitere Faktoren, die dazu beitrugen, sind eine Amnestie für politische Gefangene in der DDR, einschließlich vieler Rechtsextremisten. Der Kampf gegen unabhängige antifaschistische Gruppen in der DDR durch die FDJ-Jugendgruppe, den Geheimdienst und die Polizei wurde geführt, weil diese Gruppen eine Konkurrenz für die SED und ihr Monopol auf Antifaschismus darstellten. Es gab auch die rasche Vereinigung von rechtsextremen Bewegungen aus Ost- und Westdeutschland sowie den sogenannten \"Asylkompromiss\" von 1993, in dem ein Bündnis aus CDU, SPD und FDP das deutsche Asylrecht nach den schweren Ausschreitungen in Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen und anderswo verschärfte. Mit anderen Worten, sie bestraften die Opfer rassistischer Gewalt in diesen Jahren und nicht die Täter. Nicht-weiße Menschen mussten die ostdeutschen Städte verlassen, und die Täter wurden viel zu selten von der Justiz verfolgt. Letztendlich belohnten und ermutigten Politik, Justiz und Polizei gewalttätige rechtsextreme Proteste. Dieses Muster des Belohnens und Ermutigens rechtsextremer Gewalt finden wir auch heute noch in Ostdeutschland, einschließlich der Welle der Gewalt gegen Flüchtlinge aus Syrien nach 2015 und in den Protesten gegen die COVID-19-Maßnahmen, die weitgehend von Rechtsextremen dominiert wurden.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Ihr Hauptcharakter schafft es irgendwie, inmitten dieser sozialen \"Krankheit\", die sich schnell ausbreitet und die Menschen auseinanderreißt, \"verrückt\" zu bleiben. Was hält ihn \"sicher\", abgesehen von Mariam, dem Mädchen mit georgischen Wurzeln, in das er verliebt ist?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Dies ist eine von mehreren Fragen, die ich den Lesern im Buch stelle, indem ich selten offenbare, was der Protagonist denkt. Die Ich-Perspektive und die Namenslosigkeit des Charakters sollen den Lesern helfen, sich in die Lage des Charakters zu versetzen und sich zu fragen: Was hätte ich gedacht? Und vor allem: Was hätte ich getan? Hätte ich überhaupt etwas getan? Wissen Sie, als ich das Buch schrieb, gab es so viele Westeuropäer in den sozialen Medien, die sagten, dass sie, wenn sie mit einer faschistischen Diktatur konfrontiert wären, auf jeden Fall das Richtige tun würden. Nicht den Mund halten wie ihre Großeltern. Ich wollte das herausfordern und den Lesern das körperliche Gefühl geben, dass der Faschismus direkt vor ihnen steht, in Form von kleinem, gemeinem Straßenfaschismus, und sie fragen: Nun, mein Freund, was wirst du jetzt tun? Denn sonst kann man die Macht und die gewalttätige Verführung des Faschismus nicht wirklich verstehen. Faschismus ist viel mehr ein Gefühl als ein Argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Es gibt jedoch einige Hinweise im Buch. Die Familie des Protagonisten ist nicht ideal, scheint aber besser zu funktionieren als andere. Er wuchs mit Geschichten von ehrenhaften Kommunisten auf, die ihr Leben im Kampf gegen den Faschismus gaben. Sein Vater ist Offizier und der Protagonist scheint davon fasziniert zu sein, vielleicht hat er etwas wie ein kindliches Verständnis von \"Soldatenehre\" bewahrt, das heißt, niemanden Schwächeren anzugreifen. Vielleicht liegt es auch daran, dass seine Mutter in der Kirche ist und der Protagonist ein Interesse an Jesus hat. Vielleicht, und das ist eine reale Möglichkeit, schützen ihn zwei andere sehr autoritäre Institutionen, nämlich seine sehr strenge Kirche und die Nationale Volksarmee, interessanterweise vor der autoritären, rassistischen Versuchung, der andere erliegen. Oder besser gesagt, was der Protagonist aus diesen Institutionen schöpft. Aber wir wissen es nicht genau.</p>\n<p>In jedem Fall sind es nicht marxistische Theorien, die den Protagonisten retten, noch eine linke Antifa-Gruppe. Ich wollte es dem Protagonisten oder den Lesern des Buches nicht so einfach machen. Ich bin ein Linker, aber ich schreibe keine Propaganda.</p>\n<p><strong>Heute betonen die Nachrichten über die deutsche Gesellschaft und Politik immer wieder die relevante Rolle von rechtsextremen Ideen und Intoleranz innerhalb der Gesellschaft (verkörpert durch die AfD, aber nicht nur). In dem Buch illustrieren Sie jedoch geschickt, dass dies nichts ist, was in diesen späten Jahren entstanden ist. In den 1990er Jahren – scheinen Sie zu sagen – gab es all diese Signale, die darauf hindeuteten, dass dies kommen würde. Glauben Sie, dass die Menschen damals einfach beschlossen haben, ein Auge zuzudrücken, in der Annahme, es sei nur eine kurzfristige Folge des Wiedervereinigungsprozesses? Und wie bedeutend war Merkels lange (und eher stabile) Regierungszeit für die Stärkung des Glaubens, dass die deutsche Gesellschaft eine Lösung für diese internen Debatten gefunden hatte – Debatten, die einfach wieder aufbrachen nach Merkel?</strong></p>\n<p>In Deutschland fragen sich viele Menschen, die schwarz, behindert, arm oder obdachlos sind, ob die sogenannten \"Baseballschläger\"-Jahre der 1990er Jahre jemals vorbei waren. Sie sagen, es sei mehr die Wahrnehmung von weißen und privilegierten Menschen, dass diese Gewalt eine Pause eingelegt hat. Ich würde dennoch sagen, dass es ruhigere Phasen mit weniger offensichtlicher Gewalt gab. Aber diese endeten mit der rechtsextremen Mobilisierung gegen die Unterbringung syrischer Flüchtlinge ab 2015, während der Merkel-Ära. Wie ich bereits versucht habe zu zeigen, liegen die Gründe strukturell in beiden deutschen Gesellschaften und ihrem unzureichenden Umgang mit der Nazi-Zeit, mit Rassismus. Und ja, in Krisenzeiten wie in den 1990er Jahren gibt es immer wichtigere Dinge zu tun, als sich mit dem Faschismus zu beschäftigen.</p>\n<p>Wir stellen jedoch auch heute fest, dass der Umgang mit Rassismus und Rechtsextremismus für viele, vielleicht die meisten Menschen immer schwierig ist – egal zu welcher Zeit. Denn man muss immer hinterfragen, welche Vorteile man selbst aus einer rassistischen Gesellschaft zieht. Denn man muss sich fragen, inwieweit man erwartet, einen Vorteil zu erlangen, wenn faschistische Politik umgesetzt wird. Schauen Sie sich die Wahlkämpfe an, die in Deutschland vor den drei Landtagswahlen im September geführt wurden. Führende Politiker von linken Parteien wie der SPD und den Grünen führten rassistische Wahlkämpfe auf dem Rücken von Flüchtlingen und Migranten, um sich im Parlament zu retten. Die Konservativen, also die CDU und die CSU, taten dies ebenfalls. Diese demokratischen Parteien entschieden sich, Flüchtlinge und Migranten zum Hauptproblem unserer Gesellschaft zu machen und hofften, dadurch Stimmen zu gewinnen. Aber wenn man diesen Politikern darauf hinweist, reagieren sie mit Beleidigungen. Wenn unsere Politiker nicht sehen, dass sie von Rassismus profitieren, warum sollten dann andere?</p>\n<p>Oft muss man den Menschen nicht viel bieten, um sie dazu zu bringen, sich irgendeiner Art von Faschismus anzuschließen. Oft reicht es aus, ihnen zu versprechen, dass sie Teil der Mehrheit sind, dass sie nicht belästigt werden. Dieses Geschäft reicht dem Protagonisten im Buch. Und die meisten Menschen hassen es, mit der Tatsache konfrontiert zu werden, dass sie so leicht zu kaufen sind.</p>\n<p><strong>Oft hören wir, dass die <em>Ossis</em> [Menschen aus Ostdeutschland – Anmerkung der Redaktion] für all die Intoleranz und rechtsextremen Ideologien verantwortlich sind. Wie antworten Sie auf diese Stimmen?</strong></p>\n<p>Das ist ein beliebtes Spiel in Deutschland. Die Menschen im Westen sagen, dass es nur nötig sei, die Mauer um Ostdeutschland wieder aufzubauen, und das Nazi-Problem wäre gelöst. Die Menschen im Osten sagen, dass der Rechtsextremismus nur so groß ist wegen der rechtsextremen Parteien, die aus dem Westen kommen. Die Menschen mögen es nicht, mit dem Nazi in ihnen und um sie herum konfrontiert zu werden. Deshalb schieben sie ihn so weit wie möglich weg. In Deutschland von West nach Ost und zurück. Dieses Spiel findet sogar statt, wenn Rechtsextreme jemanden schwer verletzen oder sogar töten. Der Fokus liegt oft nicht darauf, die Toten zu betrauern, sondern auf der Verteidigung. Wer ist schuld? Wo haben die Neonazis mehr Menschen getötet, in Ost- oder Westdeutschland? Aber Schuld ist in diesem Kontext ein uninteressantes und unproduktiv Gefühl. Verantwortung sollte die Tagesordnung bestimmen. Ein Versuch, sich den Dingen zu stellen, zu reflektieren, es besser zu machen. Und das müsste sowohl im Osten als auch im Westen geschehen.</p>\n<p><strong>Wenn nicht die Politiker, warum waren dann deutsche Intellektuelle und Kulturakteure vor dem schrittweisen Aufkommen extremer Ideologien innerhalb der Gesellschaft still? Vielleicht wollten sie nicht schweigen, aber es gab niemanden, der sie hörte?</strong></p>\n<p>Es gibt genug Wissenschaftler, Schriftsteller und Journalisten, die das sagen. Und einige der lautesten von ihnen sind Ostdeutsche. Denn wir kennen die rassistische und autoritäre Natur der DDR und der Gesellschaft, die ihr folgte. Das sind bekannte Intellektuelle wie Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda und ja, ich auch. Aber wir warnen alle, dass der Rechtsextremismus und Rassismus nicht nur so stark sind wegen der Neonazis. Sondern weil Demokraten und \"normale Menschen\" so schwach darauf reagieren, sich verführen lassen, die Gefahr herunterspielen und teilweise die Forderungen der Faschisten übernehmen. Die meisten Menschen hören das nicht gerne. Ist es in Italien anders? Es wäre schön, wenn es so wäre. In jedem Fall sind die großen Fernsehsendungen in Deutschland meist mit Intellektuellen besetzt, die Rassismus in der deutschen Gesellschaft nicht als großes und strukturelles Problem sehen. Sie sind es, die allein die wirtschaftlichen Entwicklungen für Nazi-Haltungen verantwortlich machen. Sie sagen etwas in der Art von: Wenn es einem Deutschen schlecht geht, wenn er nicht genug Geld hat, dann muss er ein Nazi werden, damit die Politiker ihm zuhören. Als ob es genetisch und nicht eine Entscheidung wäre. Es gibt einen Raum zwischen Reiz und Reaktion, wie Viktur Fraenkel sagte. Es gibt einen Raum zwischen verständlichem Zorn auf die Gesellschaft, auf die Politik, und einer Wahlentscheidung. Und in diesem Raum trifft man eine Entscheidung. Aber viele Menschen wollen diese Wahrheit ignorieren. Diese rein wirtschaftlichen Erklärungen, die oft von Linken kommen, lenken von der persönlichen Verantwortung derjenigen ab, die faschistische Politik wählen. Sie leugnen, dass die meisten AfD-Wähler nicht arm sind. Sie leugnen, dass es in relativ reichen skandinavischen Ländern auch Rechtsextreme in Regierungen gab und gibt. Alles, um zu vermeiden, über das zu sprechen, was der Faschismus mit einem zu tun hat. Deshalb habe ich ein Buch über Opportunismus geschrieben. Opportunisten sind die größte Gruppe in jedem faschistischen System. Ohne sie funktioniert es nicht.</p>\n<p><strong>Sie sind Journalist, und dies ist Ihr erstes fiktives Buch. Haben Sie sich der Fiktion zugewandt, weil Sie sie als nützliches Werkzeug wahrgenommen haben, um über Themen nachzudenken, die Sie in Nachrichten und Recherchen ausführlich behandelt haben, wie rechtsextreme Ideologien? Wie viel von diesem Buch ist Fiktion und wie viel ist Fakt?</strong></p>\n<p>Ich schrieb den Roman, weil Literatur ein Haus mit mehr Räumen ist als journalistische Texte. Es gibt auch Raum für Ambivalenz, für unzuverlässige Erzählungen, für Gerüchte, für die Zärtlichkeit von Menschen, die man als Linker verachten sollte und vielleicht sollte. Man kann den Faschismus nicht verstehen, insbesondere die schmutzigen und dreckigen Arten von der Straße, wenn man den Faschismus nur als etwas Böses versteht, das von bösen Menschen gemacht wird. Faschismus ist ein Angebot, ein Versprechen von Gewinn: Komm zu uns, wir bieten dir Zärtlichkeit, Brüderlichkeit, Zugehörigkeit. Und dieses Angebot kann von sehr freundlichen Menschen kommen. Die Frage ist: Wann sind sie nicht mehr freundlich? Wenn man zu viel widerspricht. Wem sind sie fast nie freundlich? Queeren Menschen, schwarzen Menschen, behinderten Menschen.</p>\n<p>\nDas Buch hat autobiografische Elemente, ist aber keine Autobiografie. Wissen Sie, im Buch merkt man, wie wenig die Menschen reden. Zwischen den Erwachsenen und den Kindern, aber auch zwischen den Kindern selbst. Aber das sind immer noch Lexika voller mehr Worte, als tatsächlich damals gesprochen wurden. Wäre es eine Autobiografie, müssten viele Seiten leer sein und dann würden sie nur \"Hmm\" oder das Geräusch eines grunzenden Mannes oder gar nichts sagen. Damals wurde selten über das gesprochen, was geschah, außer von betrunkenen, arbeitslosen Männern, die sich in ihren Garagen trafen, um mehr zu trinken. Ich verbalisiere das, was unausgesprochen blieb, übersetze es in Handlungen, manchmal sogar in meinen Gedanken. Die Art, wie ich es erzähle, ist wahr, aber es ist nicht so passiert.</p>\n<p>Es gibt Umfelder, Schichten, Klassen, in denen meiner Meinung nach weniger gesagt und mehr getan wird. Eine Ideologie des Handelns, aber es ist keine Ideologie. Es ist die Art und Weise, wie Dinge getan werden. Reden wird als weibisch angesehen. Snobistisch. Wer zu viele Worte benutzt, kommt aus der Stadt, ging auf das Gymnasium, ist jemand, der abgehoben ist. Das mag es schwieriger machen, solches Material in Literatur zu verwandeln, aber das wissen Sie sicherlich besser als ich. In jedem Fall habe ich versucht, aus einer solchen Welt Literatur zu machen, sie zu verallgemeinern, damit sie an anderen Orten wie Italien Resonanz finden kann. Das ist ein Verrat an dieser stillen, handlungsorientierten Welt. Das ist keine Autobiografie.</p>\n<p><strong>Als Journalist berichten Sie derzeit auch über Nachrichten aus der Ukraine. Wie wirkt sich die Invasion der Ukraine auf die deutsche Gesellschaft und Politik aus? Wie reagieren die rechtsextremen \"Fronten\" darauf?</strong></p>\n<p>Ja, ich war gerade in der Ukraine, unter anderem in einer Stadt 15 Kilometer von der Front im Donbas. Als ich dort war, trafen russische Artilleriegeschosse immer etwa fünf bis zehn Kilometer von uns entfernt. Es war, als würde man auf einer Insel leben, der Wald brannte um uns herum.</p>\n<p>In Deutschland ist die Frage, wie wir mit diesem Krieg umgehen sollten, eines der polarisierendsten Themen in der Politik. Deutschlands stärkste Parteien, die SPD und die Union, waren lange Zeit freundschaftlich mit Russland verbunden. Sie wollten die Drohungen Russlands nicht ernst nehmen. Sie wollten die Möglichkeiten ihrer eigenen Wirtschaft in Russland nicht blockieren, sie wollten billiges Gas und Öl aus Russland. Das war deutschen Politikern immer wichtiger als die Selbstbestimmung der Menschen in der Ukraine oder anderen ehemaligen Sowjetstaaten. Nach der umfassenden Invasion im Jahr 2022 änderte sich dies sehr langsam, aber wenn die SPD gewollt hätte, hätte sie diesen Kurs früher als später umkehren können. Deutschland hat sich von Russland kaufen lassen und möchte, dass Moskau das wieder tut.</p>\n<p>Die meisten rechtsextremen Parteien stehen auf der Seite Russlands, und die AfD sicherlich auch. Für Rechtsextreme ist Russland die Projektion eines idealen Staates: ein starker Mann, der alles regelt und sich nicht um die Einwände von Minderheiten oder die Rechte von Frauen kümmern muss. Schwules, lesbisches und trans Leben ist effektiv verboten, und Konflikte werden notfalls mit dem Militär gelöst. Das ist der feuchte Traum vieler deutscher Rechtsextremer. Sie wissen nichts über Russland selbst und seine inneren Widersprüche; wie gesagt, es ist eine Projektion. Übrigens gilt das auch für Ostdeutschland, auch wenn immer etwas anderes behauptet wird. Während der DDR-Zeit hatten die meisten Menschen ein ambivalentes Verhältnis zur Sowjetunion. Sogar viele Menschen in der SED erkannten die Sowjetunion und ihr Volk als politische Gewinner an, verachteten sie aber kulturell. Wenn niemand zuhörte, konnte man in der DDR viele rassistische Dinge über die Besatzungssoldaten aus der Sowjetunion hören, wie weniger blond sie waren und wie viel dunkler ihre Hautfarbe war, und mehr. Sie wurden als wenig mehr als Tiere beschrieben, nicht einmal als Menschen, die in Schmutz leben. Die Lebensbedingungen der sowjetischen Soldaten in der DDR waren ebenfalls hart und dreckig. Die Menschen wussten das. Aber viele Menschen konstruierten rassistische Vorurteile daraus. Dies in eine angebliche Liebe der Ostdeutschen zu Russland, die über Jahrzehnte gewachsen ist, wie die AfD es verbreitet, zu verwandeln, ist einfach lächerlich. Nein, Russland ist einfach ein Konstrukt, das rechtsextremen und einigen linken autoritären Populisten gut passt.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Dieses Interview wurde ursprünglich auf der </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Website und den sozialen Medien von Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;in Italienisch veröffentlicht.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> ist ein deutscher Journalist und Autor mit Sitz in Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;hat einen Doktortitel in Slawistik und ist Dozentin für die russische Sprache und Übersetzung an der Universität Triest. In ihrer Forschung und ihrem Schreiben konzentriert sie sich insbesondere auf die späte sowjetische und zeitgenössische russischsprachige Kultur. Sie ist Übersetzerin, Serienherausgeberin im Verlag Bottega Errante und Präsidentin von&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"el": { key:"value": string:"<p><strong>ΜΑΡΤΙΝΑ ΝΑΠΟΛΙΤΑΝΟ: Το 2022, το πρώτο σας μυθιστόρημα κυκλοφόρησε, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Ήμασταν σαν αδέλφια). Δεν είναι ακόμη διαθέσιμο στα αγγλικά, αλλά πρόσφατα δημοσιεύθηκε και έγινε θερμά αποδεκτό στα ιταλικά). Αυτό</strong><strong> περιγράφει την παιδική ηλικία και την εφηβεία μιας ομάδας αγοριών που γεννήθηκαν τη δεκαετία του 1980 (ή στα τέλη της δεκαετίας του 1970) που βιώνουν το τέλος των \"δύο Γερμανιών\" και τη σύνθετη διαδικασία επανένωσης, την οποία περιγράφετε κυρίως σε κοινωνικό (και επίσης οικονομικό) επίπεδο. Αυτές οι παράγραφοι περιγράφονται μέσα από λεπτομέρειες είτε σχετικές με τους κύριους χαρακτήρες είτε ως απλά στοιχεία στο παρασκήνιο καθώς περνούν τα χρόνια. Είναι ενδιαφέρον να σημειωθεί ότι εισάγετε επίσης πραγματικά επεισόδια, όπως οι ξενοφοβικές ταραχές στο Ρόστοκ, που τοποθετούν συγκεκριμένα την αφήγηση στο έτος 1992. Ωστόσο, καθώς αλλάζει το πλαίσιο, αλλάζουν και οι άνθρωποι. Πώς εξηγείτε τη ραγδαία διάδοση των ακραίων \"μετώπων\" μέσα στην γερμανική κοινωνία της δεκαετίας του 1990, όχι μόνο μεταξύ των εφήβων, αλλά και μεταξύ των ενηλίκων, καθώς ορισμένοι γονείς στο βιβλίο περιγράφονται ως εκφράζοντες μάλλον μη ανεκτές ιδέες;</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>ΝΤΑΝΙΕΛ ΣΧΟΥΛΖ: Η σοσιαλιστική κοινωνία της ΛΔΓ, από την οποία προέρχεται ο πρωταγωνιστής του βιβλίου, είναι μια διαδοχική κοινωνία της εθνικοσοσιαλιστικής δικτατορίας, όπως και η δυτική γερμανική κοινωνία της Ομοσπονδιακής Δημοκρατίας της Γερμανίας. Και οι δύο κοινωνίες απέτυχαν με τον δικό τους τρόπο στην αντιπαράθεση με τον εθνικοσοσιαλισμό. Στη ΛΔΓ, ο αντιφασισμός χρησίμευε κυρίως για να νομιμοποιήσει την εξουσία του κυβερνώντος κόμματος SED. Το σύνταγμα δήλωνε ότι ο φασισμός είχε ηττηθεί, επομένως δεν μπορούσε να υπάρχει δεξιός εξτρεμισμός και ρατσισμός στη ΛΔΓ, αν και φυσικά υπήρχε. Η πρώτη πογκρόμ-τύπου καταδίωξη ξένων μετά το τέλος του Δευτέρου Παγκοσμίου Πολέμου πραγματοποιήθηκε στη ΛΔΓ, στην Έρφουρτ το 1975. Εκείνη την εποχή, αρκετές εκατοντάδες εργάτες συμβολαίου από την Αλγερία κυνηγήθηκαν σε όλη την πόλη για αρκετές ημέρες. Το ρατσιστικό περιεχόμενο αυτών των επιθέσεων δεν αναφέρθηκε από την αστυνομία και τις μυστικές υπηρεσίες· αν κοιτάξετε τα αρχεία, υπάρχει κάτι για \"χουλιγκανισμό\". Οι αρχές της ΛΔΓ αποπολιτικοποίησαν τη βία των δεξιών εξτρεμιστών και την παρουσίασαν ως καθαρή νεανική βία. Και αν δεν μπορούσαν να το κρύψουν, ισχυρίζονταν ότι οι Ναζί είχαν διεισδύσει από τη Δύση ή κάτι παρόμοιο. Αυτό που εννοώ είναι ότι ο πρωταγωνιστής του βιβλίου βλέπει τις πράξεις βίας και τις ρατσιστικές στάσεις των δεξιών εξτρεμιστών ως κάτι νέο επειδή ήταν απλώς ένα παιδί που δεν ήξερε τίποτα για τη ΛΔΓ. Αλλά στην πραγματικότητα, βιώνει συνέχεια. Αυτό γίνεται σαφές στο βιβλίο στη ρατσιστική γλώσσα που υπήρχε ακόμη και πριν από την επανάσταση του 1989. Και στα παρασκήνια, υπάρχουν πατέρες που ήταν ήδη δεξιοί εξτρεμιστές κατά την εποχή της ΛΔΓ.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Η ανεργία και οι κοινωνικές αναταραχές μετά την επανάσταση του 1989 συνέβαλαν σίγουρα στην κλιμάκωση της βίας των δεξιών εξτρεμιστών εκείνη την εποχή. Αλλά αυτή η βία δεν είναι ένα νέο φαινόμενο στην Ανατολική Γερμανία. Άλλοι παράγοντες που συνέβαλαν σε αυτό περιλαμβάνουν μια αμνηστία για πολιτικούς κρατούμενους στη ΛΔΓ, συμπεριλαμβανομένων πολλών δεξιών εξτρεμιστών. Ο αγώνας κατά ανεξάρτητων αντιφασιστικών ομάδων στη ΛΔΓ από την ομάδα νεολαίας FDJ, τις μυστικές υπηρεσίες και την αστυνομία έγινε επειδή αυτές οι ομάδες εκπροσωπούσαν ανταγωνισμό για το SED και το μονοπώλιο του κατά του φασισμού. Υπήρξε επίσης η ταχεία ενοποίηση των δεξιών εξτρεμιστικών κινημάτων από την Ανατολική και τη Δυτική Γερμανία, καθώς και ο λεγόμενος \"συμβιβασμός ασύλου\" του 1993, στον οποίο μια συμμαχία των CDU, SPD και FDP αυστηροποίησε το γερμανικό νόμο για το άσυλο μετά τις σοβαρές ταραχές στο Χόιερσβερντα, Ρόστοκ-Λίχτενχάγκεν και αλλού. Με άλλα λόγια, τιμώρησαν τα θύματα της ρατσιστικής βίας εκείνα τα χρόνια και όχι τους δράστες. Οι μη λευκοί άνθρωποι έπρεπε να φύγουν από τις πόλεις της Ανατολικής Γερμανίας, και οι δράστες διώκονταν πολύ σπάνια από το δικαστικό σύστημα. Τελικά, η πολιτική, η δικαιοσύνη και η αστυνομία επιβράβευσαν και έτσι ενθάρρυναν τις βίαιες διαμαρτυρίες των δεξιών εξτρεμιστών. Μπορούμε ακόμη να βρούμε αυτό το μοτίβο επιβράβευσης και ενθάρρυνσης της βίας των δεξιών εξτρεμιστών στην Ανατολική Γερμανία σήμερα, συμπεριλαμβανομένου του κύματος βίας κατά των προσφύγων από τη Συρία μετά το 2015, και στις διαμαρτυρίες κατά των μέτρων COVID-19 που κυριαρχούν σε μεγάλο βαθμό από δεξιούς εξτρεμιστές.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Ο κύριος χαρακτήρας σας καταφέρνει κάπως να παραμείνει \"σώφρων\" ανάμεσα σε αυτή την κοινωνική \"πάθηση\" που εξαπλώνεται γρήγορα και διασπά τους ανθρώπους. Τι τον κρατά \"ασφαλή\", εκτός από τη Μαριάμ, το κορίτσι με γεωργιανές ρίζες που είναι ερωτευμένος;</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Αυτή είναι μία από τις πολλές ερωτήσεις που θέτω στους αναγνώστες στο βιβλίο, αποκαλύπτοντας σπάνια τι σκέφτεται ο πρωταγωνιστής. Η προοπτική του πρώτου προσώπου και η ανωνυμία του χαρακτήρα προορίζονται να βοηθήσουν τους αναγνώστες να μπλέκονται στη θέση του χαρακτήρα και να αναρωτιούνται: τι θα σκεφτόμουν; Και πάνω απ' όλα: τι θα έκανα; Θα έκανα κάτι; Ξέρετε, όταν έγραφα το βιβλίο, υπήρχαν τόσοι πολλοί Δυτικοευρωπαίοι στα μέσα κοινωνικής δικτύωσης που έλεγαν ότι αν αντιμετώπιζαν μια φασιστική δικτατορία, σίγουρα θα έκαναν το σωστό. Δεν θα κρατούσαν το στόμα τους κλειστό όπως οι παππούδες τους. Ήθελα να προκαλέσω αυτό και να δώσω στους αναγνώστες την φυσική αίσθηση ότι ο φασισμός στέκεται μπροστά τους, με τη μορφή μικρού, κακού δρόμου φασισμού, και να τους ρωτήσω: λοιπόν, φίλε μου, τι θα κάνεις τώρα; Διότι αλλιώς δεν μπορείς πραγματικά να κατανοήσεις τη δύναμη και τη βίαιη γοητεία του φασισμού. Ο φασισμός είναι πολύ περισσότερο ένα συναίσθημα παρά ένα επιχείρημα.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Υπάρχουν μερικές ενδείξεις στο βιβλίο, ωστόσο. Η οικογένεια του πρωταγωνιστή δεν είναι ιδανική, αλλά φαίνεται να λειτουργεί καλύτερα από άλλες. Μεγάλωσε με ιστορίες τιμημένων κομμουνιστών που έδωσαν τη ζωή τους στον αγώνα κατά του φασισμού. Ο πατέρας του είναι αξιωματικός και ο πρωταγωνιστής φαίνεται να είναι γοητευμένος από αυτό, ίσως έχει διατηρήσει κάτι σαν παιδική κατανόηση της \"τιμής του στρατιώτη\", δηλαδή, να μην επιτίθεται σε κανέναν πιο αδύναμο. Ίσως είναι επίσης επειδή η μητέρα του είναι στην εκκλησία και ο πρωταγωνιστής έχει ενδιαφέρον για τον Ιησού. Ίσως, και αυτό είναι μια πραγματική πιθανότητα, δύο άλλοι πολύ αυταρχικοί θεσμοί, δηλαδή η πολύ αυστηρή εκκλησία του και ο Εθνικός Λαϊκός Στρατός, τον προστατεύουν ενδιαφέροντα από τον αυταρχικό, ρατσιστικό πειρασμό στον οποίο υποκύπτουν οι άλλοι. Ή μάλλον, αυτό που αντλεί ο πρωταγωνιστής από αυτούς τους θεσμούς. Αλλά δεν ξέρουμε σίγουρα.</p>\n<p>Σε κάθε περίπτωση, δεν είναι οι μαρξιστικές θεωρίες που σώζουν τον πρωταγωνιστή, ούτε μια αριστερή ομάδα Αντίφα. Δεν ήθελα να το κάνω τόσο εύκολο για τον πρωταγωνιστή, ούτε για εκείνους που διαβάζουν το βιβλίο. Είμαι αριστερός, αλλά δεν γράφω προπαγάνδα.</p>\n<p><strong>Σήμερα, οι ειδήσεις σχετικά με την γερμανική κοινωνία και πολιτική τονίζουν πάντα τον σχετικό ρόλο των ακραίων ιδεών και της μη ανεκτικότητας μέσα στην κοινωνία (που ενσωματώνεται από την AfD, αλλά όχι μόνο). Ωστόσο, στο βιβλίο σας απεικονίζετε επιδέξια ότι αυτό δεν είναι κάτι που προήλθε σε αυτά τα τελευταία χρόνια. Στη δεκαετία του 1990 – φαίνεται να λέτε – υπήρχαν όλα αυτά τα σήματα που υποδεικνύουν ότι αυτό ερχόταν. Πιστεύετε ότι οι άνθρωποι απλώς αποφάσισαν να κλείσουν τα μάτια τους τότε, νομίζοντας ότι ήταν απλώς μια βραχυπρόθεσμη συνέπεια της διαδικασίας επανένωσης; Και πόσο σημαντική ήταν η μακρά (και μάλλον σταθερή) περίοδος διακυβέρνησης της Μέρκελ για την ενίσχυση της πεποίθησης ότι η γερμανική κοινωνία είχε βρει μια λύση σε αυτές τις εσωτερικές συζητήσεις – συζητήσεις που απλώς αναδύθηκαν ξανά μετά τη Μέρκελ;</strong></p>\n<p>Στη Γερμανία, πολλοί άνθρωποι που είναι μαύροι, ανάπηροι, φτωχοί ή άστεγοι ρωτούν τώρα αν τα λεγόμενα \"χρόνια του μπέιζμπολ\" της δεκαετίας του 1990 έχουν τελειώσει ποτέ. Λένε ότι είναι περισσότερο η αντίληψη των λευκών και προνομιούχων ανθρώπων ότι αυτή η βία έχει πάρει μια ανάσα. Θα έλεγα ακόμη ότι υπήρξαν πιο ήσυχες φάσεις με λιγότερη προφανή βία. Αλλά αυτές τελείωσαν με την κινητοποίηση των δεξιών εξτρεμιστών κατά της φιλοξενίας για τους Σύρους πρόσφυγες από το 2015 και μετά, κατά την εποχή της Μέρκελ. Όπως ήδη προσπάθησα να δείξω, οι λόγοι βρίσκονται δομικά και στις δύο γερμανικές κοινωνίες και στην ανεπαρκή τους αντιπαράθεση με την ναζιστική εποχή, με τον ρατσισμό. Και ναι, σε περιόδους κρίσης όπως στη δεκαετία του 1990, υπάρχουν πάντα πιο σημαντικά πράγματα να κάνεις από το να ασχολείσαι με τον φασισμό.</p>\n<p>Ωστόσο, παρατηρούμε επίσης σήμερα ότι η αντιμετώπιση του ρατσισμού και του δεξιού εξτρεμισμού είναι πάντα δύσκολη για πολλούς, ίσως τους περισσότερους ανθρώπους – ανεξάρτητα από την εποχή. Διότι πάντα πρέπει να αναρωτιέστε ποια πλεονεκτήματα αποκομίζετε εσείς οι ίδιοι από μια ρατσιστική κοινωνία. Διότι πρέπει να ρωτήσετε τον εαυτό σας σε ποιο βαθμό περιμένετε να αποκτήσετε ένα πλεονέκτημα όταν εφαρμόζονται φασιστικές πολιτικές. Κοιτάξτε τις εκλογικές εκστρατείες που διεξήχθησαν στη Γερμανία πριν από τις τρεις κρατικές εκλογές τον Σεπτέμβριο. Οι κορυφαίοι πολιτικοί από αριστερές κομματικές ομάδες όπως το SPD και οι Πράσινοι διεξήγαγαν ρατσιστικές εκλογικές εκστρατείες εις βάρος των προσφύγων και των μεταναστών προκειμένου να σωθούν στο κοινοβούλιο. Οι συντηρητικοί, δηλαδή οι CDU και CSU, το έκαναν επίσης. Αυτά τα δημοκρατικά κόμματα αποφάσισαν να κάνουν τους πρόσφυγες και τους μετανάστες το κύριο πρόβλημα στην κοινωνία μας και ελπίζοντας να δημιουργήσουν ψήφους κάνοντάς το αυτό. Αλλά όταν το επισημαίνετε σε αυτούς τους πολιτικούς, αντιδρούν με προσβολές. Αν οι πολιτικοί μας δεν βλέπουν ότι ωφελούνται από τον ρατσισμό, γιατί να το δουν οι άλλοι;</p>\n<p>Συχνά δεν χρειάζεται να προσφέρετε στους ανθρώπους πολλά για να τους κάνετε να συμμετάσχουν σε κάποιο είδος φασισμού. Συχνά αρκεί να τους υποσχεθείτε ότι είναι μέρος της πλειοψηφίας, ότι δεν θα ενοχληθούν. Αυτή η συμφωνία είναι αρκετή για τον πρωταγωνιστή στο βιβλίο. Και οι περισσότεροι άνθρωποι μισούν να αντιμετωπίζουν το γεγονός ότι είναι τόσο εύκολοι να αγοραστούν.</p>\n<p><strong>Συχνά ακούμε ότι οι <em>Ossis</em> [άνθρωποι από την Ανατολική Γερμανία – σημείωση του συντάκτη] φταίνε για όλη τη μη ανεκτικότητα και τις ακραίες ιδεολογίες. Πώς απαντάτε σε αυτές τις φωνές;</strong></p>\n<p>Αυτό είναι ένα δημοφιλές παιχνίδι στη Γερμανία. Οι άνθρωποι στη Δύση λένε ότι το μόνο που χρειάζεται είναι να ξαναχτίσουν τον τοίχο γύρω από την Ανατολική Γερμανία και το πρόβλημα των Ναζί θα λυθεί. Οι άνθρωποι στην Ανατολή λένε ότι ο δεξιός εξτρεμισμός είναι τόσο μεγάλος μόνο λόγω των δεξιών εξτρεμιστικών κομμάτων που προέρχονται από τη Δύση. Οι άνθρωποι δεν τους αρέσει να αντιμετωπίζουν τον Ναζί μέσα τους και γύρω τους. Γι' αυτό τους απομακρύνουν όσο το δυνατόν περισσότερο. Στη Γερμανία από τη Δύση προς την Ανατολή και πίσω. Αυτό το παιχνίδι συμβαίνει ακόμη και όταν οι δεξιοί εξτρεμιστές τραυματίζουν σοβαρά ή ακόμη και σκοτώνουν κάποιον. Η προσοχή συχνά δεν είναι στη θλίψη για τους νεκρούς, αλλά στην άμυνα. Ποιος φταίει; Πού σκότωσαν οι νεοναζί περισσότερους ανθρώπους, στην Ανατολή ή στη Δύση; Αλλά η ενοχή είναι ένα μη ενδιαφέρον και μη παραγωγικό συναίσθημα σε αυτό το πλαίσιο. Η ευθύνη θα έπρεπε να είναι η προτεραιότητα. Μια προσπάθεια να αντιμετωπιστούν τα πράγματα, να αναλογιστούν, να κάνουν καλύτερα. Και αυτό θα έπρεπε να συμβεί στην Ανατολή και στη Δύση.</p>\n<p><strong>Αν όχι οι πολιτικοί, τότε γιατί οι Γερμανοί διανοούμενοι και πολιτιστικοί παράγοντες έχουν σιωπήσει μπροστά στη σταδιακή διάδοση ακραίων ιδεολογιών μέσα στην κοινωνία; Ίσως, δεν ήθελαν να σιωπήσουν, αλλά δεν υπήρχε κανείς να τους ακούσει;</strong></p>\n<p>Υπάρχουν αρκετοί επιστήμονες, συγγραφείς και δημοσιογράφοι που το λένε αυτό. Και μερικοί από τους πιο φωναχτούς από αυτούς είναι Ανατολικογερμανοί. Διότι γνωρίζουμε τη ρατσιστική και αυταρχική φύση της ΛΔΓ και της κοινωνίας που την ακολούθησε. Αυτοί είναι γνωστοί διανοούμενοι όπως η Άννα Ράμπε, ο Ίλκο-Σάσα Κοβαλτσούκ, ο Βόλφγκανγκ Μπίερμαν, η Μάνια Πράκελς, ο Πατρίς Πουτρους, η Κατερίνα Βάρντα και ναι, και εγώ. Αλλά προειδοποιούμε όλους ότι ο δεξιός εξτρεμισμός και ο ρατσισμός δεν είναι τόσο ισχυροί μόνο λόγω των νεοναζί. Αλλά επειδή οι δημοκράτες και οι \"κανονικοί άνθρωποι\" αντιδρούν τόσο αδύναμα σε αυτό, επιτρέπουν να τους παρασύρουν, υποβαθμίζουν τον κίνδυνο και εν μέρει υιοθετούν τις απαιτήσεις των φασιστών. Οι περισσότεροι άνθρωποι δεν τους αρέσει να το ακούν αυτό. Είναι διαφορετικά στην Ιταλία; Θα ήταν ωραίο αν ήταν. Σε κάθε περίπτωση, τα μεγάλα τηλεοπτικά προγράμματα στη Γερμανία παρουσιάζουν κυρίως διανοούμενους που δεν βλέπουν τον ρατσισμό στην γερμανική κοινωνία ως ένα σημαντικό και δομικό πρόβλημα. Είναι αυτοί που κατηγορούν τις οικονομικές εξελίξεις μόνο για τις ναζιστικές στάσεις. Λένε κάτι σαν: αν ένας Γερμανός τα πηγαίνει άσχημα, αν δεν έχει αρκετά χρήματα, τότε πρέπει να γίνει Ναζί για να τον ακούσουν οι πολιτικοί. Σαν να ήταν γενετικό και όχι απόφαση. Υπάρχει ένας χώρος μεταξύ ερεθίσματος και αντίδρασης, όπως είπε ο Βίκτορ Φράνκλ. Υπάρχει ένας χώρος μεταξύ κατανοητής οργής για την κοινωνία, για την πολιτική, και μιας εκλογικής απόφασης. Και σε αυτόν τον χώρο παίρνετε μια απόφαση. Αλλά πολλοί άνθρωποι θέλουν να αγνοήσουν αυτή την αλήθεια. Αυτές οι καθαρά οικονομικές εξηγήσεις, που συχνά προέρχονται από αριστερούς, αποσπούν την προσοχή από την προσωπική ευθύνη εκείνων που επιλέγουν φασιστικές πολιτικές. Αρνούνται ότι οι περισσότεροι ψηφοφόροι της AfD δεν είναι φτωχοί. Αρνούνται ότι υπήρχαν και υπάρχουν δεξιοί εξτρεμιστές σε κυβερνήσεις σε σχετικά πλούσιες σκανδιναβικές χώρες επίσης. Οτιδήποτε για να αποφύγουν να μιλήσουν για το τι έχει να κάνει ο φασισμός με εσάς. Γι' αυτό έγραψα ένα βιβλίο για τον ωφελιμισμό. Οι ωφελιμιστές είναι η μεγαλύτερη ομάδα σε οποιοδήποτε φασιστικό σύστημα. Χωρίς αυτούς, δεν λειτουργεί.</p>\n<p><strong>Είστε δημοσιογράφος και αυτό είναι το πρώτο σας μυθιστόρημα. Στραφήκατε στη μυθοπλασία επειδή την αντιληφθήκατε ως ένα χρήσιμο εργαλείο για να αναλογιστείτε θέματα που έχετε καλύψει εκτενώς σε ειδήσεις και έρευνες, όπως οι ακραίες ιδεολογίες; Πόσο από αυτό το βιβλίο είναι μυθοπλασία και πόσο είναι γεγονός;</strong></p>\n<p>Έγραψα το μυθιστόρημα γιατί η λογοτεχνία είναι ένα σπίτι με περισσότερα δωμάτια από τα δημοσιογραφικά κείμενα. Υπάρχει επίσης χώρος για αμφισημία, για αναξιόπιστη αφήγηση, για φήμες, για την τρυφερότητα των ανθρώπων που ως αριστερός θα έπρεπε και ίσως θα έπρεπε να περιφρονώ. Δεν μπορείτε να κατανοήσετε τον φασισμό, ειδικά τους βρώμικους και βρώμικους τύπους από το δρόμο, αν κατανοείτε μόνο τον φασισμό ως κάτι κακό, που γίνεται από κακούς ανθρώπους. Ο φασισμός είναι μια προσφορά, μια υπόσχεση κέρδους: έλα σε εμάς, σου προσφέρουμε τρυφερότητα, αδελφότητα, ανήκειν. Και αυτή η προσφορά μπορεί να προέρχεται από πολύ φιλικούς ανθρώπους. Το ερώτημα είναι: πότε δεν είναι πια φιλικοί; Όταν μιλάτε πολύ πίσω. Σε ποιον σχεδόν ποτέ δεν είναι φιλικοί; Σε queer ανθρώπους, σε μαύρους ανθρώπους, σε ανάπηρους ανθρώπους.</p>\n<p>\nΤο βιβλίο έχει αυτοβιογραφικά στοιχεία, αλλά δεν είναι μια αυτοβιογραφία. Ξέρετε, στο βιβλίο παρατηρείτε πόσο λίγο μιλούν οι άνθρωποι. Μεταξύ των ενηλίκων και των παιδιών, αλλά και μεταξύ των παιδιών μεταξύ τους. Αλλά αυτά είναι ακόμα λεξικά γεμάτα με περισσότερες λέξεις από όσες πράγματι ειπώθηκαν τότε. Αν ήταν μια αυτοβιογραφία, πολλές σελίδες θα έπρεπε να είναι κενές και τότε θα έλεγαν απλώς \"Χμμ\" ή τον ήχο ενός άντρα που γρυλίζει ή τίποτα απολύτως. Τότε, αυτό που συνέβαινε σπάνια συζητούνταν, εκτός από μεθυσμένους, ανέργους άνδρες που συναντιόνταν στα γκαράζ τους για να πιουν περισσότερα. Εξέφρασα αυτό που δεν είχε ειπωθεί, το μετέφρασα σε δράση, μερικές φορές ακόμη και στις σκέψεις μου. Ο τρόπος που το λέω είναι αληθινός, αλλά δεν συνέβη έτσι.</p>\n<p>Υπάρχουν περιβάλλοντα, στρώματα, τάξεις στις οποίες, κατά τη γνώμη μου, λέγονται λιγότερα και γίνονται περισσότερα. Μια ιδεολογία δράσης, αλλά δεν είναι μια ιδεολογία. Είναι ο τρόπος με τον οποίο γίνονται τα πράγματα. Η ομιλία θεωρείται θηλυπρεπής. Σνομπ. Όποιος χρησιμοποιεί πάρα πολλές λέξεις είναι από την πόλη, πήγε στο λύκειο, είναι κάποιος που είναι απομακρυσμένος. Αυτό μπορεί να δυσκολεύει την τέτοια υλικό να γίνει λογοτεχνία, αλλά σίγουρα το γνωρίζετε καλύτερα από εμένα. Σε κάθε περίπτωση, προσπάθησα να κάνω λογοτεχνία από έναν τέτοιο κόσμο, να το παγκοσμιοποιήσω, ώστε να μπορεί να αντηχεί σε άλλα μέρη όπως η Ιταλία. Αυτό είναι μια προδοσία αυτού του σιωπηλού κόσμου που επικεντρώνεται στη δράση. Αυτή δεν είναι μια αυτοβιογραφία.</p>\n<p><strong>Ως δημοσιογράφος, καλύπτετε επίσης ειδήσεις από την Ουκρανία αυτή τη στιγμή. Πώς επηρεάζει η εισβολή της Ουκρανίας την γερμανική κοινωνία και πολιτική; Πώς αντιδρούν τα ακραία \"μέτωπα\" σε αυτό;</strong></p>\n<p>Ναι, ήμουν μόλις στην Ουκρανία, συμπεριλαμβανομένης μιας πόλης 15 χιλιομέτρων από το μέτωπο στο Ντονμπάς. Όταν ήμουν εκεί, οι ρωσικοί βλήματα πάντα χτυπούσαν περίπου πέντε έως δέκα χιλιόμετρα μακριά από εμάς. Ήταν σαν να ζεις σε ένα νησί, το δάσος καιγόταν γύρω μας.</p>\n<p>Στη Γερμανία, το ερώτημα του πώς θα πρέπει να ασχοληθούμε με αυτόν τον πόλεμο είναι ένα από τα πιο πολωτικά ζητήματα στην πολιτική. Τα ισχυρότερα κόμματα της Γερμανίας, το SPD και η Ένωση, ήταν εδώ και καιρό σε φιλικές σχέσεις με τη Ρωσία. Δεν ήθελαν να πάρουν σοβαρά τις απειλές βίας της Ρωσίας. Δεν ήθελαν να μπλοκάρουν τις ευκαιρίες της δικής τους οικονομίας στη Ρωσία, ήθελαν φθηνό αέριο και πετρέλαιο από τη Ρωσία. Αυτό ήταν πάντα πιο σημαντικό για τους Γερμανούς πολιτικούς από την αυτοδιάθεση των ανθρώπων στην Ουκρανία ή άλλες πρώην σοβιετικές χώρες. Μετά την πλήρη κλίμακα εισβολής το 2022, αυτό άλλαξε πολύ αργά, αλλά αν το SPD ήθελε, θα μπορούσε να έχει αναστρέψει αυτή την πορεία νωρίτερα παρά αργότερα. Η Γερμανία έχει επιτρέψει να αγοραστεί από τη Ρωσία και θα ήθελε η Μόσχα να το κάνει ξανά.</p>\n<p>Οι περισσότερες δεξιές εξτρεμιστικές κομματικές ομάδες είναι στο πλευρό της Ρωσίας, και η AfD σίγουρα είναι. Για τους δεξιούς εξτρεμιστές, η Ρωσία είναι η προβολή ενός ιδανικού κράτους: ένας ισχυρός άνδρας που ρυθμίζει τα πάντα και που δεν χρειάζεται να ανησυχεί για τις αντιρρήσεις των μειονοτήτων ή τα δικαιώματα των γυναικών. Η ζωή των γκέι, λεσβιών και τρανς είναι ουσιαστικά απαγορευμένη, και οι συγκρούσεις επιλύονται με στρατιωτικά μέσα αν χρειαστεί. Αυτό είναι το υγρό όνειρο πολλών Γερμανών δεξιών εξτρεμιστών. Δεν γνωρίζουν τίποτα για τη Ρωσία και τις εσωτερικές της αντιφάσεις· όπως είπα, είναι μια προβολή. Παρεμπιπτόντως, αυτό ισχύει επίσης για την Ανατολική Γερμανία, ακόμη και αν πάντα ισχυρίζονται κάτι διαφορετικό. Κατά την εποχή της ΛΔΓ, οι περισσότεροι άνθρωποι είχαν μια αμφίθυμη σχέση με τη Σοβιετική Ένωση. Ακόμη και πολλοί άνθρωποι στο SED αναγνώρισαν τη Σοβιετική Ένωση και τους ανθρώπους της ως πολιτικούς νικητές, αλλά τους περιφρονούσαν πολιτιστικά. Αν κανείς δεν άκουγε, μπορούσες να ακούσεις πολλά ρατσιστικά πράγματα στη ΛΔΓ για τους κατακτητές στρατιώτες από τη Σοβιετική Ένωση, πόσο λιγότερο ξανθοί ήταν και πόσο πιο σκούρο ήταν το χρώμα του δέρματός τους, και άλλα. Περιγράφονταν ως λίγο περισσότερο από ζώα, όχι καν ως άνθρωποι που ζουν σε βρωμιά. Οι συνθήκες διαβίωσης των Σοβιετικών στρατιωτών στη ΛΔΓ ήταν επίσης σκληρές και βρώμικες. Οι άνθρωποι το ήξεραν αυτό. Αλλά πολλοί άνθρωποι κατασκεύασαν ρατσιστικές προκαταλήψεις από αυτό. Να μετατρέψουν αυτό σε μια υποτιθέμενη αγάπη των Ανατολικογερμανών για τη Ρωσία που έχει αναπτυχθεί εδώ και δεκαετίες, όπως διαδίδει η AfD, είναι απλώς γελοίο. Όχι, η Ρωσία είναι απλώς μια κατασκευή που ταιριάζει καλά στους δεξιούς και μερικούς αριστερούς αυταρχικούς λαϊκιστές.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Αυτή η συνέντευξη δημοσιεύθηκε αρχικά στα ιταλικά στην </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>ιστοσελίδα και τα κοινωνικά μέσα του Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;.</em></p>\n<p><strong>Ο Ντάνιελ</strong> <strong>Σχούλζ</strong> είναι Γερμανός δημοσιογράφος και συγγραφέας που ζει στο Βερολίνο.</p>\n<p><strong>Η Μαρτίνα Ναπολιτάνο</strong>&nbsp;κατέχει διδακτορικό στη Σλαβική Φιλολογία και είναι λέκτορας ρωσικής γλώσσας και μετάφρασης στο Πανεπιστήμιο του Τριέστε. Στην έρευνα και τη συγγραφή της εστιάζει ιδιαίτερα στην ύστερη σοβιετική και σύγχρονη ρωσόφωνη κουλτούρα. Είναι μεταφράστρια, επιμελήτρια σειράς στον εκδοτικό οίκο Bottega Errante και πρόεδρος του&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"en": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: In 2022, your first fiction book came out, <em>Wir waren wie Brüder</em> (We Were Like Brothers). It is not yet available in English but was recently published and warmly received in Italian). It</strong><strong> describes the childhood and adolescence of a group of boys born in the 1980s (or late 1970s) that experience the end of the \"two Germanies\" and the complex process of reunification, which you delineate mainly at a social (and also economic) level. These passages are described through details either relevant for the main characters or as simple elements in the background as the years pass by. It is interesting to note that you also insert real episodes, such as the xenophobic riots in Rostock, that concretely situate the narration in the year 1992. Yet, as the context changes, people change too. How do you explain the rapid spreading of extreme \"fronts\" within the German society of the 1990s, not only among adolescents, but among adults too, as some parents in the book are described as expressing rather intolerant ideas?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: The socialist GDR society, from which the protagonist of the book comes, is a successor society to the National Socialist dictatorship, just like the West German society of the Federal Republic of Germany. And both societies failed in their own way in the confrontation with National Socialism. In the GDR, anti-fascism served primarily to legitimize the power of the ruling SED party. The constitution stated that fascism had been defeated, so there could be no right-wing extremism and no racism in the GDR, although of course it existed. The first pogrom-like hunt for foreigners after the end of the Second World War took place in the GDR, in Erfurt in 1975. At that time, several hundred Erfurt contract workers from Algeria were hunted down throughout the city for several days. The racist content of these attacks was not mentioned by the police and secret service; if you look at the files, there is something about \"hooliganism\". The GDR authorities depoliticized the violence of right-wing extremists and portrayed it as pure youth violence. And if they couldn't hide it, they claimed that Nazis had infiltrated from the west or something similar. What I mean by that is that the protagonist of the book sees the right-wing extremist acts of violence and racist attitudes as something new because he was just a child who knew nothing about the GDR. But in reality, he is experiencing continuity. This is made clear in the book in the racist language that existed even before the 1989 revolution. And on the sidelines, in the background, there are fathers who were already right-wing extremists during the GDR era.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Unemployment and social upheaval after the 1989 revolution certainly contributed to the escalation of right-wing extremist violence at that time. But this violence is not a new phenomenon in East Germany. Other factors that contributed to this include an amnesty for political prisoners in the GDR, including many right-wing extremists. The fight against independent anti-fascist groups in the GDR by the FDJ youth group, the secret service and the police was done because these groups represented competition for the SED and its monopoly on anti-fascism. There was also the rapid unification of right-wing extremist movements from East and West Germany, as well as the so-called “asylum compromise” of 1993, in which an alliance of the CDU, SPD and FDP tightened German asylum law following the serious riots in Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen and elsewhere. In other words, they punished the victims of racist violence in those years and not the perpetrators. Non-white people had to leave East German cities, and the perpetrators were far too rarely prosecuted by the justice system. Ultimately, politics, the judiciary and the police rewarded and thereby encouraged violent right-wing extremist protests. We can still find this pattern of rewarding and encouraging right-wing extremist violence in East Germany today, including in the wave of violence against refugees from Syria after 2015, and in the protests against the COVID-19 measures that were largely dominated by right-wing extremists.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Your main character somehow manages to stay \"sane\" among this social \"malady\" rapidly spreading and tearing people apart. What is keeping him \"safe\", besides Mariam, the girl with Georgian origins that he’s in love with?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>This is one of several questions I ask readers in the book by rarely revealing what the protagonist is thinking. The first-person perspective and the namelessness of the character are intended to help readers put themselves in the character's shoes and ask themselves: what would I have thought? And above all: what would I have done? Would I have done anything at all? You know, when I was writing the book, there were so many Western Europeans on social media who said that if they were faced with a fascist dictatorship, they would definitely do the right thing. Not keep their mouths shut like their grandparents. I wanted to challenge that and give readers the physical feeling that fascism is standing in front of them, in the form of small, nasty street fascism, and ask them: well, my friend, what are you going to do now? Because otherwise you can't really understand the power and violent seduction of fascism. Fascism is much more of a feeling than an argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>There are a few clues in the book, though. The protagonist's family is not ideal, but it seems to function better than others. He grew up with stories of honourable communists who gave their lives in the fight against fascism. His father is an officer and the protagonist seems to be fascinated by this, perhaps he has retained something like a childlike understanding of \"soldier's honour\", that is, not attacking anyone weaker. Perhaps it is also because his mother is in the church and the protagonist has an interest in Jesus. Perhaps, and this is a real possibility, two other very authoritarian institutions, namely his very strict church and the National People's Army, interestingly protect him from the authoritarian, racist temptation that others succumb to. Or rather, what the protagonist draws from these institutions. But we don't know for sure.</p>\n<p>In any case, it is not Marxist theories that save the protagonist, nor a left-wing Antifa group. I didn't want to make it that easy for the protagonist, or for those who read the book. I am a leftist, but I do not write propaganda.</p>\n<p><strong>Today, the news regarding German society and politics are always stressing the relevant role of far-right ideas and intolerance within society (embodied by the AfD, but not only). However, in the book you deftly illustrate that this is not something that originated in these late years. In the 1990s – you seem to say – there were all these signals indicating that this was coming. Do you think that people simply decided to turn a blind eye back then, thinking it was just a short-term consequence of the reunification process? And how significant was Merkel's long (and rather stable) governing period for the strengthening of the belief that German society had found a solution to these internal debates – debates that simply rose up again after Merkel?</strong></p>\n<p>In Germany, many people who are black, disabled, poor or homeless are now asking whether the so-called “baseball bat” years of the 1990s were ever over. They say it is more the perception of white and privileged people that this violence has taken a break. I would still say that there were quieter phases with less obvious violence. But these ended with the right-wing extremist mobilization against accommodation for Syrian refugees from 2015 onwards, during the Merkel era. As I have already tried to show, the reasons lie structurally in both German societies and their inadequate confrontation with the Nazi era, with racism. And yes, in times of crisis like in the 1990s, there are always more important things to do than dealing with fascism.</p>\n<p>However, we are also noticing today that dealing with racism and right-wing extremism is always difficult for many, perhaps most people – no matter what time. Because you always have to question what advantages you yourself derive from a racist society. Because you have to ask yourself to what extent you expect to gain an advantage when fascist politics are implemented. Look at the election campaigns that were conducted in Germany before the three state elections in September. Leading politicians from left-wing parties such as the SPD and the Greens ran racist election campaigns on the backs of refugees and migrants in order to save themselves in parliament. The conservatives, i.e. the CDU and the CSU, did so as well. These democratic parties decided to make refugees and migrants the main problem in our society and hoped to generate votes by doing so. But when you point this out to these politicians, they react with insults. If our politicians don't see that they benefit from racism, why should others?</p>\n<p>Often you don't have to offer people much to get them to join in some kind of fascism. Often it's enough to promise them that they are part of the majority, that they won't be bothered. This deal is enough for the protagonist in the book. And most people hate being confronted with the fact that they are so easy to buy.</p>\n<p><strong>Often we hear that the <em>Ossis</em> [people from East Germany – editor’s note] are to blame for all the intolerance and far-right ideologies. How do you answer these voices?</strong></p>\n<p>This is a popular game in Germany. People in the west say that all that is needed is to rebuild the wall around East Germany and the Nazi problem will be solved. People in the east say that right-wing extremism is only so great because of the right-wing extremist parties that come from the west. People do not like to be confronted with the Nazi within and around them. That is why they push them as far away as possible. In Germany from west to east and back again. This game even happens when right-wing extremists seriously injure or even kill someone. The focus is often not on mourning the dead, but on defence. Who is to blame? Where did the neo-Nazis kill more people, in East or West Germany? But guilt is an uninteresting and unproductive feeling in this context. Responsibility should be the order of the day. An attempt to confront things, to reflect, to do better. And that would have to happen in the east and the west.</p>\n<p><strong>If not politicians, then why have German intellectuals and cultural actors been silent in front of the gradual spreading of extreme ideologies within society? Maybe, they did not want to be silent, but there was nobody to hear them?</strong></p>\n<p>There are enough scientists, writers and journalists who say this. And some of the loudest of them are East Germans. Because we know the racist and authoritarian nature of the GDR and the society that followed it. These are well-known intellectuals such as Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda and yes, me too. But we are warning everyone that right-wing extremism and racism are not only so strong because of the neo-Nazis. But because democrats and \"normal people\" react so weakly to it, allow themselves to be seduced, downplay the danger and partly adopt the demands of the fascists. Most people don't like to hear that. Is it different in Italy? It would be nice if it was. In any case, the major television programmes in Germany mostly feature intellectuals who do not see racism in German society as a major and structural problem. They are the ones who blame economic developments alone for Nazi attitudes. They say something along the lines of: if a German is doing badly, if he doesn't have enough money, then he has to become a Nazi so that politicians will listen to him. As if it were genetic and not a decision. There is a space between stimulus and reaction, as Viktur Fraenkel said. There is a space between understandable anger at society, at politics, and an electoral decision. And in this space you make a decision. But many people want to ignore this truth. These purely economic explanations, which often come from leftists, distract from the personal responsibility of those who choose fascist politics. They deny that most AfD voters are not poor. They deny that there were and are right-wing extremists in governments in relatively rich Scandinavian countries too. Anything to avoid talking about what fascism has to do with you. That's why I wrote a book about opportunism. Opportunists are the largest group in any fascist system. Without them, it doesn't work.</p>\n<p><strong>You are a journalist, and this is your first fictional book. Did you turn to fiction because you perceived it as a useful tool to reflect upon topics you have extensively covered in news and investigations, such as far-right ideologies? How much of this book is fiction and how much is fact?</strong></p>\n<p>I wrote the novel because literature is a house with more rooms than journalistic texts. There is also room for ambivalence, for unreliable narration, for rumours, for the tenderness of people who you as a leftist should and perhaps should despise. You cannot understand fascism, especially the filthy and dirty kinds from the street, if you only understand fascism as something evil, made by evil people. Fascism is an offer, a promise of profit: come to us, we offer you tenderness, brotherhood, belonging. And this offer can come from very friendly people. The question is: when are they no longer friendly? When you talk back too much. To whom are they almost never friendly? To queer people, to black people, to disabled people.</p>\n<p>\nThe book has autobiographical elements, but it is not an autobiography. You know, in the book you notice how little people talk. Between the adults and the children, but also between the children themselves. But these are still lexicons full of more words than were actually spoken back then. If it were an autobiography, many pages would have to be blank and then they would just say \"Hmm\" or the sound of a man grunting or nothing at all. Back then, what happened was rarely discussed, except by drunken, unemployed men who met in their garages to drink more. I verbalized what was unspoken, translated it into action, sometimes even in my thoughts. The way I tell it is true, but it didn't happen like that.</p>\n<p>There are environments, strata, classes in which, in my opinion, less is said and more is done. An ideology of action, but it is not an ideology. It is the way in which things are done. Talking is considered effeminate. Snobbish. Anyone who uses too many words is from the city, went to high school, is someone who is aloof. That may make it more difficult for such material to become literature, but you certainly know that better than I do. In any case, I have tried to make literature out of such a world, to universalize it, so that it can resonate in other places like Italy. That is a betrayal of this silent world focused on action. This is not an autobiography.</p>\n<p><strong>As a journalist, you are also covering news from Ukraine at the moment. How is Ukraine's invasion impacting German society and politics? How are far-right \"fronts\" reacting to it?</strong></p>\n<p>Yes, I was just in Ukraine, including a town 15 kilometres from the front in Donbas. When I was there, Russian artillery shells always hit about five to ten kilometres away from us. It was like living on an island, the forest was burning all around us.</p>\n<p>In Germany, the question of how we should deal with this war is one of the most polarizing issues in politics. Germany's strongest parties, the SPD and the Union, have long been on friendly terms with Russia. They did not want to take Russia's threats of violence seriously. They did not want to block their own economy's opportunities in Russia, they wanted cheap gas and oil from Russia. This was always more important to German politicians than the self-determination of the people in Ukraine or other former Soviet states. After the full-scale invasion in 2022, this changed very slowly, but if the SPD wanted to, it could have reversed this course sooner rather than later. Germany has allowed itself to be bought by Russia and would like Moscow to do so again.</p>\n<p>Most right-wing extremist parties are on Russia's side, and the AfD certainly is. For right-wing extremists, Russia is the projection of an ideal state: a strong man who regulates everything and who does not have to worry about the objections of minorities or the rights of women. Gay, lesbian and trans life is effectively banned, and conflicts are resolved with the military if necessary. This is the wet dream of many German right-wing extremists. They know nothing about Russia itself and its internal contradictions; as I said, it is a projection. Incidentally, this also applies to East Germany, even if something different is always claimed. During the GDR era, most people had an ambivalent relationship with the Soviet Union. Even many people in the SED recognized the Soviet Union and its people as political winners, but despised them culturally. If no one was listening, you could hear a lot of racist things in the GDR about the occupying soldiers from the Soviet Union, how less blonde they were and how much darker their skin colour was, and more. They were described as little more than animals, not even people living in filth. The living conditions of the Soviet soldiers in the GDR were also hard and dirty. People knew that. But many people constructed racist prejudices from it. To turn this into an alleged love of East Germans for Russia that has grown over decades, as the AfD is spreading, is simply ridiculous. No, Russia is simply a construction that suits right-wing and some left-wing authoritarian populists well.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>This interview was originally published in Italian on the </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;website and social media channels.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> is a German journalist and author based in Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;holds a PhD in Slavic Studies and is lecturer for Russian language and translation at the University of Trieste. In her research and writing she particularly focuses on late Soviet and contemporary Russian-language culture. She is a translator, series editor at the Bottega Errante publishing house, and president of&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>\n", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"es": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: En 2022, salió tu primer libro de ficción, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Éramos como hermanos). Aún no está disponible en inglés, pero fue publicado recientemente y recibió una cálida acogida en italiano). Describe la infancia y adolescencia de un grupo de chicos nacidos en los años 80 (o finales de los 70) que experimentan el final de las \"dos Alemanias\" y el complejo proceso de reunificación, que delineas principalmente a nivel social (y también económico). Estos pasajes se describen a través de detalles relevantes para los personajes principales o como simples elementos en el fondo a medida que pasan los años. Es interesante notar que también insertas episodios reales, como los disturbios xenófobos en Rostock, que sitúan concretamente la narración en el año 1992. Sin embargo, a medida que cambia el contexto, la gente también cambia. ¿Cómo explicas la rápida propagación de \"frentes\" extremos dentro de la sociedad alemana de los años 90, no solo entre los adolescentes, sino también entre los adultos, ya que algunos padres en el libro son descritos como expresando ideas bastante intolerantes?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: La sociedad socialista de la RDA, de la que proviene el protagonista del libro, es una sociedad sucesora de la dictadura nacionalsocialista, al igual que la sociedad de Alemania Occidental de la República Federal de Alemania. Y ambas sociedades fracasaron a su manera en la confrontación con el nacionalsocialismo. En la RDA, el antifascismo sirvió principalmente para legitimar el poder del partido gobernante SED. La constitución afirmaba que el fascismo había sido derrotado, por lo que no podía haber extremismo de derecha ni racismo en la RDA, aunque por supuesto existía. La primera cacería de extranjeros de tipo pogrom después del final de la Segunda Guerra Mundial tuvo lugar en la RDA, en Erfurt en 1975. En ese momento, varios cientos de trabajadores contratados de Erfurt de Argelia fueron perseguidos por toda la ciudad durante varios días. El contenido racista de estos ataques no fue mencionado por la policía y el servicio secreto; si miras los archivos, hay algo sobre \"hooliganismo\". Las autoridades de la RDA despolitizaron la violencia de los extremistas de derecha y la retrataron como pura violencia juvenil. Y si no podían ocultarlo, afirmaban que los nazis se habían infiltrado desde el oeste o algo similar. Lo que quiero decir con eso es que el protagonista del libro ve los actos de violencia extremista de derecha y las actitudes racistas como algo nuevo porque era solo un niño que no sabía nada sobre la RDA. Pero en realidad, está experimentando continuidad. Esto queda claro en el libro en el lenguaje racista que existía incluso antes de la revolución de 1989. Y al margen, en el fondo, hay padres que ya eran extremistas de derecha durante la era de la RDA.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>El desempleo y la agitación social después de la revolución de 1989 ciertamente contribuyeron a la escalada de la violencia extremista de derecha en ese momento. Pero esta violencia no es un fenómeno nuevo en Alemania Oriental. Otros factores que contribuyeron a esto incluyen una amnistía para prisioneros políticos en la RDA, incluidos muchos extremistas de derecha. La lucha contra grupos antifascistas independientes en la RDA por parte del grupo juvenil FDJ, el servicio secreto y la policía se llevó a cabo porque estos grupos representaban competencia para el SED y su monopolio sobre el antifascismo. También hubo la rápida unificación de movimientos extremistas de derecha de Alemania Oriental y Occidental, así como el llamado \"compromiso de asilo\" de 1993, en el que una alianza de la CDU, SPD y FDP endureció la ley de asilo alemana tras los graves disturbios en Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen y otros lugares. En otras palabras, castigaron a las víctimas de la violencia racista en esos años y no a los perpetradores. Las personas no blancas tuvieron que abandonar las ciudades de Alemania Oriental, y los perpetradores fueron muy raramente procesados por el sistema de justicia. En última instancia, la política, el poder judicial y la policía recompensaron y, por lo tanto, alentaron las protestas violentas de extrema derecha. Aún podemos encontrar este patrón de recompensar y alentar la violencia extremista de derecha en Alemania Oriental hoy en día, incluida la ola de violencia contra refugiados de Siria después de 2015, y en las protestas contra las medidas de COVID-19 que fueron dominadas en gran medida por extremistas de derecha.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Tu personaje principal logra de alguna manera mantenerse \"sano\" entre esta \"maldad\" social que se propaga rápidamente y desgarra a las personas. ¿Qué lo mantiene \"a salvo\", además de Mariam, la chica de origen georgiano de la que está enamorado?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Esta es una de las varias preguntas que hago a los lectores en el libro al revelar raramente lo que el protagonista está pensando. La perspectiva en primera persona y la falta de nombre del personaje están destinadas a ayudar a los lectores a ponerse en el lugar del personaje y preguntarse: ¿qué habría pensado? Y sobre todo: ¿qué habría hecho? ¿Habría hecho algo en absoluto? Sabes, cuando estaba escribiendo el libro, había tantos europeos occidentales en las redes sociales que decían que si se enfrentaran a una dictadura fascista, definitivamente harían lo correcto. No se quedarían callados como sus abuelos. Quería desafiar eso y dar a los lectores la sensación física de que el fascismo está frente a ellos, en forma de pequeño y desagradable fascismo callejero, y preguntarles: bueno, amigo mío, ¿qué vas a hacer ahora? Porque de lo contrario, realmente no puedes entender el poder y la seducción violenta del fascismo. El fascismo es mucho más un sentimiento que un argumento.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Sin embargo, hay algunas pistas en el libro. La familia del protagonista no es ideal, pero parece funcionar mejor que otras. Creció con historias de comunistas honorables que dieron sus vidas en la lucha contra el fascismo. Su padre es un oficial y el protagonista parece estar fascinado por esto, quizás ha retenido algo así como una comprensión infantil del \"honor del soldado\", es decir, no atacar a nadie más débil. Quizás también sea porque su madre está en la iglesia y el protagonista tiene un interés en Jesús. Quizás, y esta es una posibilidad real, dos otras instituciones muy autoritarias, a saber, su iglesia muy estricta y el Ejército Nacional Popular, lo protegen curiosamente de la tentación autoritaria y racista a la que otros sucumben. O más bien, lo que el protagonista extrae de estas instituciones. Pero no lo sabemos con certeza.</p>\n<p>En cualquier caso, no son las teorías marxistas las que salvan al protagonista, ni un grupo de Antifa de izquierda. No quería hacerlo tan fácil para el protagonista, ni para aquellos que leen el libro. Soy de izquierda, pero no escribo propaganda.</p>\n<p><strong>Hoy en día, las noticias sobre la sociedad y la política alemanas siempre enfatizan el papel relevante de las ideas de extrema derecha y la intolerancia dentro de la sociedad (encarnadas por la AfD, pero no solo). Sin embargo, en el libro ilustras hábilmente que esto no es algo que se originó en estos últimos años. En los años 90 –parece que dices– había todas estas señales que indicaban que esto estaba por venir. ¿Crees que la gente simplemente decidió hacer la vista gorda en ese entonces, pensando que era solo una consecuencia a corto plazo del proceso de reunificación? ¿Y cuán significativa fue la larga (y bastante estable) etapa de gobierno de Merkel para el fortalecimiento de la creencia de que la sociedad alemana había encontrado una solución a estos debates internos –debates que simplemente resurgieron después de Merkel?</strong></p>\n<p>En Alemania, muchas personas que son negras, discapacitadas, pobres o sin hogar se están preguntando ahora si los llamados años de \"bate de béisbol\" de los años 90 alguna vez terminaron. Dicen que es más la percepción de las personas blancas y privilegiadas que esta violencia ha tomado un descanso. Aún diría que hubo fases más tranquilas con menos violencia obvia. Pero estas terminaron con la movilización extremista de derecha contra el alojamiento para refugiados sirios a partir de 2015, durante la era de Merkel. Como ya he intentado mostrar, las razones radican estructuralmente en ambas sociedades alemanas y su inadecuada confrontación con la era nazi, con el racismo. Y sí, en tiempos de crisis como en los años 90, siempre hay cosas más importantes que hacer que lidiar con el fascismo.</p>\n<p>Sin embargo, también estamos notando hoy que lidiar con el racismo y el extremismo de derecha siempre es difícil para muchos, quizás la mayoría de las personas, sin importar la época. Porque siempre tienes que cuestionar qué ventajas obtienes tú mismo de una sociedad racista. Porque tienes que preguntarte hasta qué punto esperas obtener una ventaja cuando se implementan políticas fascistas. Mira las campañas electorales que se llevaron a cabo en Alemania antes de las tres elecciones estatales en septiembre. Los políticos líderes de partidos de izquierda como el SPD y los Verdes llevaron a cabo campañas electorales racistas a expensas de los refugiados y migrantes para salvarse en el parlamento. Los conservadores, es decir, la CDU y la CSU, también lo hicieron. Estos partidos democráticos decidieron hacer de los refugiados y migrantes el principal problema en nuestra sociedad y esperaban generar votos al hacerlo. Pero cuando señalas esto a estos políticos, reaccionan con insultos. Si nuestros políticos no ven que se benefician del racismo, ¿por qué deberían hacerlo los demás?</p>\n<p>A menudo no tienes que ofrecer mucho a las personas para que se unan a algún tipo de fascismo. A menudo es suficiente prometerles que son parte de la mayoría, que no serán molestados. Este trato es suficiente para el protagonista del libro. Y a la mayoría de las personas les desagrada enfrentarse al hecho de que son tan fáciles de comprar.</p>\n<p><strong>A menudo escuchamos que los <em>Ossis</em> [personas de Alemania Oriental – nota del editor] son los culpables de toda la intolerancia y las ideologías de extrema derecha. ¿Cómo respondes a estas voces?</strong></p>\n<p>Este es un juego popular en Alemania. La gente en el oeste dice que todo lo que se necesita es reconstruir el muro alrededor de Alemania Oriental y el problema nazi se resolverá. La gente en el este dice que el extremismo de derecha es tan grande solo por los partidos extremistas de derecha que vienen del oeste. A la gente no le gusta enfrentarse al nazi que hay dentro de ellos y a su alrededor. Por eso los empujan lo más lejos posible. En Alemania de oeste a este y viceversa. Este juego incluso ocurre cuando los extremistas de derecha hieren gravemente o incluso matan a alguien. El enfoque a menudo no está en llorar a los muertos, sino en la defensa. ¿Quién es el culpable? ¿Dónde mataron más personas los neonazis, en Alemania Oriental o Occidental? Pero la culpa es un sentimiento poco interesante y poco productivo en este contexto. La responsabilidad debería ser la orden del día. Un intento de confrontar las cosas, de reflexionar, de hacerlo mejor. Y eso tendría que suceder en el este y en el oeste.</p>\n<p><strong>Si no son los políticos, ¿por qué han estado en silencio los intelectuales y actores culturales alemanes frente a la propagación gradual de ideologías extremas dentro de la sociedad? ¿Quizás no querían estar en silencio, pero no había nadie que los escuchara?</strong></p>\n<p>Hay suficientes científicos, escritores y periodistas que dicen esto. Y algunos de los más ruidosos de ellos son alemanes orientales. Porque conocemos la naturaleza racista y autoritaria de la RDA y de la sociedad que la siguió. Estos son intelectuales bien conocidos como Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda y sí, yo también. Pero estamos advirtiendo a todos que el extremismo de derecha y el racismo no son solo tan fuertes por los neonazis. Sino porque los demócratas y \"personas normales\" reaccionan tan débilmente a ello, se dejan seducir, minimizan el peligro y adoptan en parte las demandas de los fascistas. A la mayoría de las personas no les gusta escuchar eso. ¿Es diferente en Italia? Sería bonito que lo fuera. En cualquier caso, los principales programas de televisión en Alemania presentan principalmente a intelectuales que no ven el racismo en la sociedad alemana como un problema importante y estructural. Son los que culpan a los desarrollos económicos por las actitudes nazis. Dicen algo así como: si a un alemán le va mal, si no tiene suficiente dinero, entonces tiene que convertirse en un nazi para que los políticos lo escuchen. Como si fuera genético y no una decisión. Hay un espacio entre el estímulo y la reacción, como dijo Viktur Fraenkel. Hay un espacio entre la ira comprensible hacia la sociedad, hacia la política, y una decisión electoral. Y en este espacio tomas una decisión. Pero muchas personas quieren ignorar esta verdad. Estas explicaciones puramente económicas, que a menudo provienen de la izquierda, distraen de la responsabilidad personal de aquellos que eligen políticas fascistas. Niegan que la mayoría de los votantes de la AfD no son pobres. Niegan que hubo y hay extremistas de derecha en gobiernos de países escandinavos relativamente ricos también. Cualquier cosa para evitar hablar de lo que el fascismo tiene que ver contigo. Por eso escribí un libro sobre el oportunismo. Los oportunistas son el grupo más grande en cualquier sistema fascista. Sin ellos, no funciona.</p>\n<p><strong>Eres periodista, y este es tu primer libro de ficción. ¿Te volviste a la ficción porque la percibiste como una herramienta útil para reflexionar sobre temas que has cubierto extensamente en noticias e investigaciones, como las ideologías de extrema derecha? ¿Cuánto de este libro es ficción y cuánto es hecho?</strong></p>\n<p>Escribí la novela porque la literatura es una casa con más habitaciones que los textos periodísticos. También hay espacio para la ambivalencia, para la narración poco fiable, para los rumores, para la ternura de las personas que tú, como persona de izquierda, deberías y quizás deberías despreciar. No puedes entender el fascismo, especialmente los tipos sucios y asquerosos de la calle, si solo entiendes el fascismo como algo maligno, hecho por personas malignas. El fascismo es una oferta, una promesa de beneficio: ven a nosotros, te ofrecemos ternura, hermandad, pertenencia. Y esta oferta puede venir de personas muy amigables. La pregunta es: ¿cuándo dejan de ser amigables? ¿Cuando hablas demasiado? ¿A quién casi nunca son amigables? A las personas queer, a las personas negras, a las personas discapacitadas.</p>\n<p>\nEl libro tiene elementos autobiográficos, pero no es una autobiografía. Sabes, en el libro notas lo poco que la gente habla. Entre los adultos y los niños, pero también entre los propios niños. Pero estos siguen siendo léxicos llenos de más palabras de las que realmente se pronunciaron en ese entonces. Si fuera una autobiografía, muchas páginas tendrían que estar en blanco y luego solo dirían \"Hmm\" o el sonido de un hombre gruñendo o nada en absoluto. En ese entonces, lo que sucedía rara vez se discutía, excepto por hombres desempleados y borrachos que se encontraban en sus garajes para beber más. Yo verbalicé lo que no se decía, lo traduje en acción, a veces incluso en mis pensamientos. La forma en que lo cuento es verdad, pero no sucedió así.</p>\n<p>Hay entornos, estratos, clases en los que, en mi opinión, se dice menos y se hace más. Una ideología de acción, pero no es una ideología. Es la forma en que se hacen las cosas. Hablar se considera afeminado. Snob. Cualquiera que use demasiadas palabras es de la ciudad, fue a la escuela secundaria, es alguien que está distante. Eso puede dificultar que tal material se convierta en literatura, pero tú seguramente lo sabes mejor que yo. En cualquier caso, he intentado hacer literatura de tal mundo, universalizarlo, para que pueda resonar en otros lugares como Italia. Eso es una traición a este mundo silencioso centrado en la acción. Esto no es una autobiografía.</p>\n<p><strong>Como periodista, también estás cubriendo noticias de Ucrania en este momento. ¿Cómo está impactando la invasión de Ucrania a la sociedad y la política alemanas? ¿Cómo están reaccionando los \"frentes\" de extrema derecha a esto?</strong></p>\n<p>Sí, estuve justo en Ucrania, incluyendo una ciudad a 15 kilómetros del frente en Donbás. Cuando estuve allí, los proyectiles de artillería rusos siempre caían a unos cinco a diez kilómetros de nosotros. Era como vivir en una isla, el bosque estaba ardiendo a nuestro alrededor.</p>\n<p>En Alemania, la pregunta de cómo deberíamos lidiar con esta guerra es uno de los temas más polarizadores en la política. Los partidos más fuertes de Alemania, el SPD y la Unión, han estado en buenos términos con Rusia durante mucho tiempo. No querían tomar en serio las amenazas de violencia de Rusia. No querían bloquear las oportunidades de su propia economía en Rusia, querían gas y petróleo baratos de Rusia. Esto siempre fue más importante para los políticos alemanes que la autodeterminación de la gente en Ucrania o en otros estados exsoviéticos. Después de la invasión a gran escala en 2022, esto cambió muy lentamente, pero si el SPD hubiera querido, podría haber revertido este curso antes que después. Alemania se ha dejado comprar por Rusia y le gustaría que Moscú lo hiciera de nuevo.</p>\n<p>La mayoría de los partidos extremistas de derecha están del lado de Rusia, y la AfD ciertamente lo está. Para los extremistas de derecha, Rusia es la proyección de un estado ideal: un hombre fuerte que regula todo y que no tiene que preocuparse por las objeciones de las minorías o los derechos de las mujeres. La vida gay, lésbica y trans está efectivamente prohibida, y los conflictos se resuelven con el ejército si es necesario. Este es el sueño húmedo de muchos extremistas de derecha alemanes. No saben nada sobre Rusia misma y sus contradicciones internas; como dije, es una proyección. Por cierto, esto también se aplica a Alemania Oriental, incluso si siempre se afirma algo diferente. Durante la era de la RDA, la mayoría de la gente tenía una relación ambivalente con la Unión Soviética. Incluso muchas personas en el SED reconocieron a la Unión Soviética y a su gente como ganadores políticos, pero los despreciaban culturalmente. Si nadie estaba escuchando, se podían oír muchas cosas racistas en la RDA sobre los soldados ocupantes de la Unión Soviética, sobre cuán menos rubios eran y cuán más oscura era su color de piel, y más. Se les describía como poco más que animales, ni siquiera personas que vivían en la suciedad. Las condiciones de vida de los soldados soviéticos en la RDA también eran duras y sucias. La gente lo sabía. Pero muchas personas construyeron prejuicios racistas a partir de ello. Convertir esto en un supuesto amor de los alemanes orientales por Rusia que ha crecido durante décadas, como está propagando la AfD, es simplemente ridículo. No, Rusia es simplemente una construcción que le conviene a los populistas autoritarios de derecha y algunos de izquierda.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Esta entrevista fue publicada originalmente en italiano en el </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>sitio web y canales de redes sociales de Meridiano 13</em></a><em>.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> es un periodista y autor alemán radicado en Berlín.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;tiene un doctorado en estudios eslavos y es profesora de lengua y traducción rusa en la Universidad de Trieste. En su investigación y escritura se centra particularmente en la cultura contemporánea y soviética tardía de habla rusa. Es traductora, editora de series en la editorial Bottega Errante y presidenta de&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"fi": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: Vuonna 2022 julkaistiin ensimmäinen kaunokirjallinen teoksesi, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Me olimme kuin veljet). Se ei ole vielä saatavilla englanniksi, mutta se julkaistiin äskettäin ja sai lämpimän vastaanoton italiaksi). Se</strong><strong> kuvaa 1980-luvulla (tai myöhäisessä 1970-luvulla) syntyneiden poikien lapsuutta ja nuoruutta, jotka kokevat \"kahden Saksan\" lopun ja monimutkaisen yhdistymisprosessin, jota kuvaat pääasiassa sosiaalisella (ja myös taloudellisella) tasolla. Nämä kohdat on kuvattu yksityiskohtien kautta, jotka ovat joko merkityksellisiä päähenkilöille tai yksinkertaisia elementtejä taustalla vuosien kuluessa. On mielenkiintoista huomata, että sisällytät myös todellisia tapahtumia, kuten Rostockin xenofobiset mellakat, jotka konkreettisesti sijoittavat kertomuksen vuoteen 1992. Kuitenkin, kun konteksti muuttuu, ihmisetkin muuttuvat. Miten selität äärimmäisten \"rintamien\" nopean leviämisen Saksan 1990-luvun yhteiskunnassa, ei vain nuorten keskuudessa, vaan myös aikuisten keskuudessa, kun jotkut kirjan vanhemmista kuvataan ilmaisemassa melko suvaitsemattomia ajatuksia?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Sosialistinen DDR-yhteiskunta, josta kirjan päähenkilö tulee, on kansallissosialistisen diktatuurin seuraajayhteiskunta, aivan kuten Saksan liittovaltion Länsi-Saksan yhteiskunta. Ja molemmat yhteiskunnat epäonnistuivat omalla tavallaan kansallissosialismin kohtaamisessa. DDR:ssä antifasismi palveli ensisijaisesti hallitsevan SED-puolueen vallan legitimointia. Perustuslaissa todettiin, että fasismi oli voitettu, joten DDR:ssä ei voinut olla oikeistopopulismia eikä rasismia, vaikka niitä tietenkin oli. Ensimmäinen pogromimainen ulkomaalaisten metsästys toisen maailmansodan jälkeen tapahtui DDR:ssä, Erfurtissa vuonna 1975. Silloin useita satoja Erfurtin algerialaisia sopimustyöläisiä metsästettiin ympäri kaupunkia useiden päivien ajan. Poliisi ja salainen palvelu eivät maininneet näiden hyökkäysten rasistista sisältöä; jos katsot asiakirjoja, siellä on jotain \"huliganismista\". DDR:n viranomaiset depolitisoivat oikeistopopulistien väkivallan ja esittivät sen puhtaana nuorisoväkivaltana. Ja jos he eivät voineet piilottaa sitä, he väittivät, että natsit olivat tunkeutuneet lännestä tai jotain vastaavaa. Tarkoitan sillä, että kirjan päähenkilö näkee oikeistopopulistiset väkivaltaiset teot ja rasistiset asenteet uutena asiana, koska hän oli vain lapsi, joka ei tiennyt mitään DDR:stä. Mutta todellisuudessa hän kokee jatkuvuutta. Tämä käy ilmi kirjassa rasistisesta kielestä, joka oli olemassa jo ennen vuoden 1989 vallankumousta. Ja sivuilla, taustalla, on isiä, jotka olivat jo oikeistopopulisteja DDR:n aikakaudella.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Työttömyys ja sosiaalinen myllerrys vuoden 1989 vallankumouksen jälkeen ovat varmasti vaikuttaneet oikeistopopulistisen väkivallan eskaloitumiseen tuolloin. Mutta tämä väkivalta ei ole uusi ilmiö Itä-Saksassa. Muita tekijöitä, jotka vaikuttivat tähän, ovat amnestia poliittisille vangeille DDR:ssä, mukaan lukien monet oikeistopopulistit. Taistelu itsenäisten antifasististen ryhmien vastaan DDR:ssä FDJ:n nuorisoryhmän, salaisen palvelun ja poliisin toimesta tapahtui, koska nämä ryhmät edustivat kilpailua SED:lle ja sen antifasismimonopolille. Oikeistopopulististen liikkeiden nopea yhdistyminen Itä- ja Länsi-Saksasta sekä niin sanottu \"turvapaikkakompromissi\" vuonna 1993, jossa CDU:n, SPD:n ja FDP:n liitto tiukensi Saksan turvapaikkalakia vakavien mellakoiden jälkeen Hoyerswerdassa, Rostock-Lichtenhagenissa ja muualla, vaikuttivat myös asiaan. Toisin sanoen he rankaisivat näiden vuosien rasistisen väkivallan uhreja, eivätkä tekijöitä. Ei-valkoisten ihmisten oli pakko lähteä Itä-Saksan kaupungeista, ja tekijöitä syytettiin liian harvoin oikeusjärjestelmässä. Lopulta politiikka, oikeuslaitos ja poliisi palkitsivat ja siten rohkaisivat väkivaltaisia oikeistopopulistisia protesteja. Voimme edelleen löytää tämän palkitsemisen ja rohkaisemisen mallin oikeistopopulistisessa väkivallassa Itä-Saksassa tänään, mukaan lukien väkivallassa syyrialaisia pakolaisia vastaan vuoden 2015 jälkeen ja COVID-19-toimenpiteitä vastaan, joita hallitsivat suurelta osin oikeistopopulistit.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Päähenkilösi onnistuu jotenkin pysymään \"järjissään\" tämän nopeasti leviävän ja ihmisiä repivän sosiaalisen \"taudin\" keskellä. Mikä pitää hänet \"turvassa\", Mariamin, georgialaistaustaisen tytön lisäksi, johon hän on rakastunut?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Tämä on yksi useista kysymyksistä, joita esitan lukijoille kirjassa harvoin paljastamalla, mitä päähenkilö ajattelee. Ensimmäisen persoonan näkökulma ja hahmon nimettömyys on tarkoitettu auttamaan lukijoita asettumaan hahmon asemaan ja kysymään itseltään: mitä olisin ajatellut? Ja ennen kaikkea: mitä olisin tehnyt? Olisinko tehnyt mitään? Tiedätkö, kun kirjoitin kirjaa, sosiaalisessa mediassa oli niin monia länsieurooppalaisia, jotka sanoivat, että jos he kohtaisivat fasistisen diktatuurin, he varmasti tekisivät oikean asian. Eivätkä pitäisi suutaan kiinni kuten heidän isovanhempansa. Halusin haastaa tämän ja antaa lukijoille fyysisen tunteen siitä, että fasismi seisoo heidän edessään, pienen, ilkeän katufasismin muodossa, ja kysyä heiltä: no, ystäväni, mitä aiot nyt tehdä? Koska muuten et voi todella ymmärtää fasismin voimaa ja väkivaltaista viettelyä. Fasismi on paljon enemmän tunne kuin argumentti.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Kirjassa on kuitenkin muutamia vihjeitä. Päähenkilön perhe ei ole ihanteellinen, mutta se vaikuttaa toimivan paremmin kuin muut. Hän kasvoi tarinoiden parissa kunniallisista kommunisteista, jotka antoivat elämänsä fasismia vastaan taistellessaan. Hänen isänsä on upseeri, ja päähenkilö vaikuttaa olevan tästä lumoutunut, ehkä hän on säilyttänyt jotain lapsenomaista ymmärrystä \"sotilaan kunniasta\", eli ei hyökkää ketään heikompaa vastaan. Ehkä se johtuu myös siitä, että hänen äitinsä on kirkossa ja päähenkilöllä on kiinnostusta Jeesukseen. Ehkä, ja tämä on todellinen mahdollisuus, kaksi muuta hyvin autoritaarista instituutiota, nimittäin hänen hyvin tiukka kirkkonsa ja kansanarmeija, suojaavat häntä mielenkiintoisesti autoritaariselta, rasistiselta houkutukselta, johon muut sortuvat. Tai pikemminkin, mitä päähenkilö saa näistä instituutioista. Mutta emme tiedä varmasti.</p>\n<p>Joka tapauksessa, eivät marxilaiset teoriat pelasta päähenkilöä, eivätkä vasemmistolaiset Antifa-ryhmät. En halunnut tehdä siitä niin helppoa päähenkilölle tai niille, jotka lukevat kirjaa. Olen vasemmistolainen, mutta en kirjoita propagandaa.</p>\n<p><strong>Tänään uutiset Saksan yhteiskunnasta ja politiikasta korostavat aina äärioikeistolaisten ideoiden ja suvaitsemattomuuden merkittävää roolia yhteiskunnassa (jota edustaa AfD, mutta ei vain). Kuitenkin kirjassa kuvaat taitavasti, että tämä ei ole jotain, mikä on syntynyt näinä myöhäisinä vuosina. 1990-luvulla – näytät sanovan – oli kaikki nämä signaalit, jotka viittasivat siihen, että tämä oli tulossa. Luuletko, että ihmiset yksinkertaisesti päättivät sulkea silmänsä silloin, ajatellen, että se oli vain lyhytaikainen seuraus yhdistymisprosessista? Ja kuinka merkittävä oli Merkelin pitkä (ja melko vakaa) hallituskausi uskomuksen vahvistamisessa, että Saksan yhteiskunta oli löytänyt ratkaisun näihin sisäisiin keskusteluihin – keskusteluihin, jotka nousivat jälleen esiin Merkelin jälkeen?</strong></p>\n<p> Saksassa monet mustat, vammaiset, köyhät tai kodittomat ihmiset kysyvät nyt, olivatko niin sanotut \"pesäpallomailavuodet\" 1990-luvulla koskaan ohi. He sanovat, että enemmän on valkoisten ja etuoikeutettujen ihmisten käsitys siitä, että tämä väkivalta on pitänyt taukoa. Silti sanoisin, että oli rauhallisempia vaiheita, joissa väkivalta ei ollut niin ilmeistä. Mutta nämä päättyivät oikeistopopulistiseen mobilisaatioon syyrialaisille pakolaisille tarkoitetun majoituksen vastaan 2015 eteenpäin, Merkelin aikakaudella. Kuten olen jo yrittänyt osoittaa, syyt ovat rakenteellisesti molemmissa saksalaisissa yhteiskunnissa ja niiden riittämättömässä kohtaamisessa natsiaikakauden kanssa, rasismissa. Ja kyllä, kriisiaikoina kuten 1990-luvulla on aina tärkeämpiä asioita kuin fasismista huolehtiminen.</p>\n<p>Kuitenkin huomaamme myös tänään, että rasismista ja oikeistopopulismista huolehtiminen on aina vaikeaa monille, ehkä useimmille ihmisille – ei väliä milloin. Koska sinun on aina kysyttävä, mitä etuja itse saat rasistisesta yhteiskunnasta. Koska sinun on kysyttävä itseltäsi, missä määrin odotat saavasi etua, kun fasistista politiikkaa toteutetaan. Katso Saksan kolmessa osavaltion vaalissa syyskuussa käytyjä vaalitaistoja. Vasemmistopuolueiden, kuten SPD:n ja Vihreiden, johtavat poliitikot kävivät rasistisia vaalikampanjoita pakolaisten ja maahanmuuttajien kustannuksella pelastaakseen itsensä parlamentissa. Myös konservatiivit, eli CDU ja CSU, tekivät niin. Nämä demokraattiset puolueet päättivät tehdä pakolaisista ja maahanmuuttajista pääongelman yhteiskunnassamme ja toivoivat saavansa ääniä tekemällä niin. Mutta kun osoitat tämän näille poliitikoille, he reagoivat loukkauksilla. Jos poliitikkomme eivät näe, että he hyötyvät rasismista, miksi muiden pitäisi?</p>\n<p>Usein ei tarvitse tarjota ihmisille paljon saadakseen heidät liittymään johonkin fasismiin. Usein riittää, että lupaat heille, että he ovat osa enemmistöä, että heitä ei häiritä. Tämä diili riittää kirjan päähenkilölle. Ja useimmat ihmiset vihaavat joutua kohtaamaan sen, että heidät on niin helppo ostaa.</p>\n<p><strong>Usein kuulemme, että <em>Ossis</em> [Itä-Saksasta kotoisin olevat – toim. huom.] ovat syyllisiä kaikkeen suvaitsemattomuuteen ja äärioikeistolaisiin ideologioihin. Miten vastaat näille äänille?</strong></p>\n<p>Tämä on suosittu peli Saksassa. Lännen ihmiset sanovat, että kaikki mitä tarvitaan, on rakentaa muuri Itä-Saksan ympärille ja natsiongelma ratkaistaan. Itäisen puolen ihmiset sanovat, että oikeistopopulismi on niin suurta vain siksi, että oikeistopopulistiset puolueet tulevat lännestä. Ihmiset eivät halua kohdata natsia itsessään ja ympärillään. Siksi he työntävät sen mahdollisimman kauas. Saksassa lännestä itään ja takaisin. Tämä peli tapahtuu jopa silloin, kun oikeistopopulistit vakavasti loukkaavat tai jopa tappavat jonkun. Keskitytään usein ei kuoleman suremiseen, vaan puolustamiseen. Kuka on syyllinen? Missä neo-natsit ovat tappaneet enemmän ihmisiä, Itä- vai Länsi-Saksassa? Mutta syyllisyys on tässä kontekstissa epäkiinnostava ja epätuottava tunne. Vastuu pitäisi olla päivän järjestyksessä. Yritys kohdata asioita, pohtia, tehdä paremmin. Ja sen pitäisi tapahtua sekä idässä että lännessä.</p>\n<p><strong>Jos ei poliitikkoja, niin miksi saksalaiset älymystö ja kulttuuritoimijat ovat olleet hiljaa äärimmäisten ideologioiden asteittaisesta leviämisestä yhteiskunnassa? Ehkä he eivät halunneet olla hiljaa, mutta ei ollut ketään kuulemassa heitä?</strong></p>\n<p>On tarpeeksi tiedemiehiä, kirjailijoita ja journalisteja, jotka sanovat näin. Ja jotkut heistä äänekkäimmistä ovat itäsaksalaisia. Koska tiedämme DDR:n rasistisen ja autoritaarisen luonteen ja sen jälkeisen yhteiskunnan. Nämä ovat tunnettuja älymystöjä, kuten Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda ja kyllä, myös minä. Mutta varoitamme kaikkia, että oikeistopopulismi ja rasismi eivät ole vain niin vahvoja neo-natsien vuoksi. Vaan koska demokratit ja \"normaalit ihmiset\" reagoivat siihen niin heikosti, antavat itsensä vietellä, vähättelevät vaaraa ja osittain omaksuvat fasistien vaatimuksia. Useimmat ihmiset eivät halua kuulla tätä. Onko Italiassa toisin? Olisi mukavaa, jos olisi. Joka tapauksessa Saksan suurissa televisio-ohjelmissa esiintyy enimmäkseen älymystöä, joka ei näe rasismia Saksan yhteiskunnassa suurena ja rakenteellisena ongelmana. He ovat niitä, jotka syyttävät taloudellisia kehityksiä yksin natsiasenteista. He sanovat jotain tämän suuntaista: jos saksalaisella menee huonosti, jos hänellä ei ole tarpeeksi rahaa, niin hänen on pakko muuttua natsiksi, jotta poliitikot kuulisivat häntä. Ikään kuin se olisi geneettistä eikä päätös. Stimulus ja reaktio välillä on tila, kuten Viktur Fraenkel sanoi. On tila ymmärrettävälle vihalle yhteiskuntaa, politiikkaa kohtaan ja vaalipäätökselle. Ja tässä tilassa teet päätöksen. Mutta monet ihmiset haluavat sivuuttaa tämän totuuden. Nämä puhtaasti taloudelliset selitykset, jotka usein tulevat vasemmistolaisilta, häiritsevät niitä, jotka valitsevat fasistista politiikkaa. He kieltävät, että useimmat AfD:n äänestäjät eivät ole köyhiä. He kieltävät, että suhteellisen rikkaita skandinaavisia maita on ollut ja on oikeistopopulisteja hallituksissa. Kaikki, jotta vältettäisiin puhumasta siitä, mitä fasismi tarkoittaa sinulle. Siksi kirjoitin kirjan opportunismista. Opportunistit ovat suurin ryhmä missä tahansa fasistisessa järjestelmässä. Ilman heitä se ei toimi.</p>\n<p><strong>Olet toimittaja, ja tämä on ensimmäinen kaunokirjallinen teoksesi. Käännyitkö kaunokirjallisuuden puoleen, koska pidit sitä hyödyllisenä työkaluna käsitellä aiheita, joita olet laajasti käsitellyt uutisissa ja tutkimuksissa, kuten äärioikeistolaisia ideologioita? Kuinka paljon tästä kirjasta on fiktiota ja kuinka paljon faktaa?</strong></p>\n<p>Kirjoitin romaanin, koska kirjallisuus on talo, jossa on enemmän huoneita kuin journalistisissa teksteissä. Siellä on myös tilaa ambivalenssille, epäluotettavalle kertomukselle, huhuille, ihmisten hellyydelle, joita sinun vasemmistolaisena pitäisi ja ehkä pitäisi halveksia. Et voi ymmärtää fasismia, erityisesti katukulttuurin likaisia ja saastaisia muotoja, jos ymmärrät fasismia vain pahana asiana, pahojen ihmisten tekemänä. Fasismi on tarjous, voiton lupaus: tule meille, tarjoamme sinulle hellyyttä, veljeyttä, kuulumista. Ja tämä tarjous voi tulla hyvin ystävällisiltä ihmisiltä. Kysymys kuuluu: milloin he eivät ole enää ystävällisiä? Kun puhut takaisin liikaa. Kenelle he eivät lähes koskaan ole ystävällisiä? Queer-ihmisille, mustille ihmisille, vammaisille ihmisille.</p>\n<p>\nKirjassa on autobiografisia elementtejä, mutta se ei ole omaelämäkerta. Tiedät, kirjassa huomaat, kuinka vähän ihmiset puhuvat. Aikuisten ja lasten välillä, mutta myös lasten kesken. Mutta nämä ovat silti sanastoja, jotka ovat täynnä enemmän sanoja kuin mitä oikeasti puhuttiin silloin. Jos se olisi omaelämäkerta, monet sivut olisi jätettävä tyhjiksi, ja sitten ne vain sanoisivat \"Hmm\" tai ääni miehen murinasta tai ei mitään. Silloin tapahtunutta harvoin keskusteltiin, paitsi juopuneiden, työttömien miesten kesken, jotka tapasivat autotallissaan juodakseen lisää. Verbalisoisin sen, mikä oli sanomatta, käänsin sen toiminnaksi, joskus jopa ajatuksissani. Tapa, jolla kerron sen, on totta, mutta se ei tapahtunut niin.</p>\n<p>On ympäristöjä, kerroksia, luokkia, joissa, mielestäni, sanotaan vähemmän ja tehdään enemmän. Toimintateoria, mutta se ei ole ideologia. Se on tapa, jolla asiat tehdään. Puhuminen on naisellista. Snobistista. Kuka tahansa, joka käyttää liian monta sanaa, on kaupungista, kävi lukiossa, on joku, joka on etäällä. Se saattaa vaikeuttaa tällaisen materiaalin muuttamista kirjallisuudeksi, mutta tiedät sen varmasti paremmin kuin minä. Joka tapauksessa olen yrittänyt tehdä tällaisesta maailmasta kirjallisuutta, universaalistaa sitä, jotta se voisi resonoida muissa paikoissa, kuten Italiassa. Se on petos tälle hiljaiselle, toimintaan keskittyvälle maailmalle. Tämä ei ole omaelämäkerta.</p>\n<p><strong>Toimittajana käsittelet myös tällä hetkellä uutisia Ukrainasta. Miten Ukrainan hyökkäys vaikuttaa Saksan yhteiskuntaan ja politiikkaan? Miten äärioikeistolaiset \"rintamat\" reagoivat siihen?</strong></p>\n<p>Kyllä, olin juuri Ukrainassa, mukaan lukien kaupunki 15 kilometrin päässä Donbasin rintamasta. Kun olin siellä, venäläiset tykistökiväärit osuivat aina noin viiden tai kymmenen kilometrin päähän meistä. Se oli kuin eläisi saarella, metsä paloi ympärillämme.</p>\n<p>Saksassa kysymys siitä, miten meidän tulisi käsitellä tätä sotaa, on yksi politiikan polarisoivimmista kysymyksistä. Saksan vahvimmat puolueet, SPD ja Unioni, ovat pitkään olleet ystävällisissä suhteissa Venäjään. He eivät halunneet ottaa Venäjän väkivallan uhkauksia vakavasti. He eivät halunneet estää oman taloutensa mahdollisuuksia Venäjällä, he halusivat halpaa kaasua ja öljyä Venäjältä. Tämä oli aina tärkeämpää Saksan poliitikoille kuin ihmisten itsemääräämisoikeus Ukrainassa tai muissa entisissä neuvostovaltioissa. Täysimittaisen hyökkäyksen jälkeen vuonna 2022 tämä muuttui hyvin hitaasti, mutta jos SPD olisi halunnut, se olisi voinut kääntää tämän kurssin aikaisemmin kuin myöhemmin. Saksa on antanut itsensä ostaa Venäjän toimesta ja haluaisi Moskovan tekevän niin uudelleen.</p>\n<p>Useimmat oikeistopopulistiset puolueet ovat Venäjän puolella, ja AfD varmasti on. Oikeistopopulisteille Venäjä on ideaalivaltion projekti: vahva mies, joka säätelee kaikkea eikä joudu huolehtimaan vähemmistöjen vastalauseista tai naisten oikeuksista. Homojen, lesbojen ja transsukupuolisten elämä on käytännössä kielletty, ja konfliktit ratkaistaan tarvittaessa sotilaallisesti. Tämä on monien saksalaisten oikeistopopulistien märkä uni. He eivät tiedä mitään Venäjästä itsestään ja sen sisäisistä ristiriidoista; kuten sanoin, se on projekti. Muuten tämä pätee myös Itä-Saksaan, vaikka aina väitetään jotain muuta. DDR:n aikakaudella useimmilla ihmisillä oli ambivalentti suhde Neuvostoliittoon. Jopa monet SED:n jäsenet tunnustivat Neuvostoliiton ja sen kansan poliittisina voittajina, mutta halveksivat heitä kulttuurisesti. Jos kukaan ei kuunnellut, DDR:ssä saattoi kuulla paljon rasistisia asioita Neuvostoliiton miehittäjistä, kuinka vähemmän vaaleita he olivat ja kuinka paljon tummempi heidän ihonvärinsä oli, ja niin edelleen. Heitä kuvattiin vain eläiminä, ei edes ihmisinä, jotka elivät likaisuudessa. Neuvostoliiton sotilaiden elinolosuhteet DDR:ssä olivat myös vaikeat ja likaiset. Ihmiset tiesivät sen. Mutta monet ihmiset rakensivat siitä rasistisia ennakkoluuloja. Kääntää tämä väitettyyn itäsaksalaisten rakkauteen Venäjää kohtaan, joka on kasvanut vuosikymmenten aikana, kuten AfD levittää, on yksinkertaisesti naurettavaa. Ei, Venäjä on yksinkertaisesti rakennelma, joka sopii oikeistopopulisteille ja joillekin vasemmistolaisille autoritaarisille populisteille hyvin.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Tämä haastattelu julkaistiin alun perin italiaksi </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;-verkkosivustolla ja sosiaalisen median kanavilla.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> on saksalainen toimittaja ja kirjailija, joka asuu Berliinissä.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;on tohtori slaavilaisissa tutkimuksissa ja venäjän kielen ja käännöksen lehtori Triesten yliopistossa. Hänen tutkimuksensa ja kirjoituksensa keskittyvät erityisesti myöhäiseen neuvostokulttuuriin ja nykyaikaiseen venäjänkieliseen kulttuuriin. Hän on kääntäjä, sarjan toimittaja Bottega Errante -kustantamossa ja <em>Meridiano 13</em> -yhdistyksen puheenjohtaja.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"fr": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO : En 2022, votre premier livre de fiction est sorti, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Nous étions comme des frères). Il n'est pas encore disponible en anglais mais a été récemment publié et a été chaleureusement accueilli en italien). Il</strong><strong> décrit l'enfance et l'adolescence d'un groupe de garçons nés dans les années 1980 (ou à la fin des années 1970) qui vivent la fin des \"deux Allemagnes\" et le complexe processus de réunification, que vous dépeignez principalement à un niveau social (et aussi économique). Ces passages sont décrits à travers des détails soit pertinents pour les personnages principaux, soit comme de simples éléments en arrière-plan au fil des ans. Il est intéressant de noter que vous insérez également des épisodes réels, tels que les émeutes xénophobes à Rostock, qui situent concrètement la narration en 1992. Pourtant, à mesure que le contexte change, les gens changent aussi. Comment expliquez-vous la propagation rapide des \"fronts\" extrêmes au sein de la société allemande des années 1990, non seulement parmi les adolescents, mais aussi parmi les adultes, certains parents dans le livre étant décrits comme exprimant des idées plutôt intolérantes ?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ : La société socialiste de la RDA, dont est issu le protagoniste du livre, est une société successeur de la dictature national-socialiste, tout comme la société ouest-allemande de la République fédérale d'Allemagne. Et les deux sociétés ont échoué à leur manière dans la confrontation avec le national-socialisme. En RDA, l'antifascisme servait principalement à légitimer le pouvoir du parti SED au pouvoir. La constitution stipulait que le fascisme avait été vaincu, donc il ne pouvait y avoir d'extrémisme de droite ni de racisme en RDA, bien qu'il existât bien sûr. La première chasse de type pogrom contre les étrangers après la fin de la Seconde Guerre mondiale a eu lieu en RDA, à Erfurt en 1975. À cette époque, plusieurs centaines de travailleurs sous contrat d'Erfurt originaires d'Algérie ont été traqués dans toute la ville pendant plusieurs jours. Le contenu raciste de ces attaques n'a pas été mentionné par la police et les services secrets ; si vous regardez les dossiers, il y a quelque chose sur le \"hooliganisme\". Les autorités de la RDA ont dépolitisé la violence des extrémistes de droite et l'ont présentée comme une pure violence juvénile. Et s'ils ne pouvaient pas le cacher, ils affirmaient que des nazis s'étaient infiltrés depuis l'ouest ou quelque chose de similaire. Ce que je veux dire par là, c'est que le protagoniste du livre voit les actes de violence extrémiste de droite et les attitudes racistes comme quelque chose de nouveau parce qu'il n'était qu'un enfant qui ne savait rien de la RDA. Mais en réalité, il vit une continuité. Cela est clairement exprimé dans le livre par le langage raciste qui existait même avant la révolution de 1989. Et en marge, en arrière-plan, il y a des pères qui étaient déjà des extrémistes de droite à l'époque de la RDA.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Le chômage et les bouleversements sociaux après la révolution de 1989 ont certainement contribué à l'escalade de la violence extrémiste de droite à cette époque. Mais cette violence n'est pas un phénomène nouveau en Allemagne de l'Est. D'autres facteurs qui y ont contribué incluent une amnistie pour les prisonniers politiques en RDA, y compris de nombreux extrémistes de droite. La lutte contre les groupes antifascistes indépendants en RDA par le groupe de jeunesse FDJ, les services secrets et la police a été menée parce que ces groupes représentaient une concurrence pour le SED et son monopole sur l'antifascisme. Il y avait aussi la rapide unification des mouvements extrémistes de droite d'Allemagne de l'Est et d'Allemagne de l'Ouest, ainsi que le soi-disant \"compromis sur l'asile\" de 1993, dans lequel une alliance de la CDU, du SPD et du FDP a durci la loi allemande sur l'asile à la suite des graves émeutes à Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen et ailleurs. En d'autres termes, ils ont puni les victimes de la violence raciste de ces années-là et non les auteurs. Les personnes non blanches devaient quitter les villes de l'Allemagne de l'Est, et les auteurs étaient bien trop rarement poursuivis par le système judiciaire. En fin de compte, la politique, la justice et la police ont récompensé et encouragé les manifestations violentes d'extrême droite. Nous pouvons encore trouver ce schéma de récompense et d'encouragement de la violence extrémiste de droite en Allemagne de l'Est aujourd'hui, y compris dans la vague de violence contre les réfugiés syriens après 2015, et dans les manifestations contre les mesures COVID-19 qui étaient largement dominées par des extrémistes de droite.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Votre personnage principal parvient d'une certaine manière à rester \"sain d'esprit\" au milieu de cette \"maladie\" sociale qui se propage rapidement et déchire les gens. Qu'est-ce qui le garde \"en sécurité\", en plus de Mariam, la fille d'origine géorgienne dont il est amoureux ?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>C'est l'une des plusieurs questions que je pose aux lecteurs dans le livre en révélant rarement ce que pense le protagoniste. La perspective à la première personne et l'anonymat du personnage sont destinés à aider les lecteurs à se mettre à la place du personnage et à se demander : que penserais-je ? Et surtout : que ferais-je ? Aurais-je fait quoi que ce soit ? Vous savez, quand j'écrivais le livre, il y avait tant d'Européens occidentaux sur les réseaux sociaux qui disaient que s'ils étaient confrontés à une dictature fasciste, ils feraient certainement la bonne chose. Ne pas se taire comme leurs grands-parents. Je voulais défier cela et donner aux lecteurs la sensation physique que le fascisme se tient devant eux, sous la forme d'un petit fascisme de rue désagréable, et leur demander : eh bien, mon ami, que vas-tu faire maintenant ? Parce que sinon, vous ne pouvez vraiment pas comprendre le pouvoir et la séduction violente du fascisme. Le fascisme est beaucoup plus un sentiment qu'un argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Il y a quelques indices dans le livre, cependant. La famille du protagoniste n'est pas idéale, mais elle semble fonctionner mieux que d'autres. Il a grandi avec des histoires de communistes honorables qui ont donné leur vie dans la lutte contre le fascisme. Son père est un officier et le protagoniste semble être fasciné par cela, peut-être a-t-il conservé quelque chose comme une compréhension enfantine de \"l'honneur du soldat\", c'est-à-dire ne pas attaquer quiconque de plus faible. Peut-être est-ce aussi parce que sa mère est dans l'église et que le protagoniste s'intéresse à Jésus. Peut-être, et c'est une réelle possibilité, que deux autres institutions très autoritaires, à savoir son église très stricte et l'Armée populaire nationale, le protègent de la tentation autoritaire et raciste à laquelle d'autres succombent. Ou plutôt, ce que le protagoniste tire de ces institutions. Mais nous ne le savons pas avec certitude.</p>\n<p>En tout cas, ce ne sont pas des théories marxistes qui sauvent le protagoniste, ni un groupe Antifa de gauche. Je ne voulais pas rendre cela si facile pour le protagoniste, ni pour ceux qui lisent le livre. Je suis de gauche, mais je n'écris pas de propagande.</p>\n<p><strong>Aujourd'hui, les nouvelles concernant la société et la politique allemandes soulignent toujours le rôle pertinent des idées d'extrême droite et de l'intolérance au sein de la société (incarnées par l'AfD, mais pas seulement). Cependant, dans le livre, vous illustrez habilement que ce n'est pas quelque chose qui a émergé ces dernières années. Dans les années 1990 – vous semblez dire – il y avait tous ces signaux indiquant que cela arrivait. Pensez-vous que les gens ont simplement décidé de fermer les yeux à l'époque, pensant que ce n'était qu'une conséquence à court terme du processus de réunification ? Et quelle a été l'importance de la longue (et plutôt stable) période de gouvernance de Merkel pour le renforcement de la croyance que la société allemande avait trouvé une solution à ces débats internes – débats qui ont simplement ressurgi après Merkel ?</strong></p>\n<p>En Allemagne, de nombreuses personnes qui sont noires, handicapées, pauvres ou sans-abri se demandent maintenant si les soi-disant années \"batte de baseball\" des années 1990 sont jamais vraiment terminées. Ils disent que c'est plutôt la perception des personnes blanches et privilégiées que cette violence a pris une pause. Je dirais quand même qu'il y a eu des phases plus calmes avec moins de violence évidente. Mais celles-ci ont pris fin avec la mobilisation extrémiste de droite contre l'hébergement des réfugiés syriens à partir de 2015, pendant l'ère Merkel. Comme j'ai déjà essayé de le montrer, les raisons résident structurellement dans les deux sociétés allemandes et leur confrontation inadéquate avec l'ère nazie, avec le racisme. Et oui, en temps de crise comme dans les années 1990, il y a toujours des choses plus importantes à faire que de s'occuper du fascisme.</p>\n<p>Cependant, nous remarquons aussi aujourd'hui que traiter avec le racisme et l'extrémisme de droite est toujours difficile pour beaucoup, peut-être pour la plupart des gens – peu importe l'époque. Parce que vous devez toujours vous interroger sur les avantages que vous tirez vous-même d'une société raciste. Parce que vous devez vous demander dans quelle mesure vous vous attendez à tirer un avantage lorsque des politiques fascistes sont mises en œuvre. Regardez les campagnes électorales qui ont été menées en Allemagne avant les trois élections d'État de septembre. Des politiciens de premier plan de partis de gauche comme le SPD et les Verts ont mené des campagnes électorales racistes sur le dos des réfugiés et des migrants afin de se sauver au parlement. Les conservateurs, c'est-à-dire la CDU et la CSU, l'ont également fait. Ces partis démocratiques ont décidé de faire des réfugiés et des migrants le principal problème de notre société et espéraient générer des voix en le faisant. Mais quand vous signalez cela à ces politiciens, ils réagissent par des insultes. Si nos politiciens ne voient pas qu'ils bénéficient du racisme, pourquoi les autres devraient-ils le faire ?</p>\n<p>Souvent, vous n'avez pas besoin d'offrir grand-chose aux gens pour les amener à participer à une sorte de fascisme. Souvent, il suffit de leur promettre qu'ils font partie de la majorité, qu'ils ne seront pas dérangés. Cet accord suffit au protagoniste du livre. Et la plupart des gens détestent être confrontés au fait qu'ils sont si faciles à acheter.</p>\n<p><strong>Souvent, nous entendons dire que les <em>Ossis</em> [les gens de l'Allemagne de l'Est – note de l'éditeur] sont à blâmer pour toute l'intolérance et les idéologies d'extrême droite. Comment répondez-vous à ces voix ?</strong></p>\n<p>C'est un jeu populaire en Allemagne. Les gens de l'ouest disent que tout ce qu'il faut, c'est reconstruire le mur autour de l'Allemagne de l'Est et le problème nazi sera résolu. Les gens de l'est disent que l'extrémisme de droite est si grand uniquement à cause des partis extrémistes de droite qui viennent de l'ouest. Les gens n'aiment pas être confrontés au nazi qui est en eux et autour d'eux. C'est pourquoi ils les repoussent le plus loin possible. En Allemagne, d'ouest en est et vice versa. Ce jeu se produit même lorsque des extrémistes de droite blessent gravement ou tuent quelqu'un. L'accent est souvent mis non pas sur le deuil des morts, mais sur la défense. Qui est à blâmer ? Où les néo-nazis ont-ils tué le plus de gens, en Allemagne de l'Est ou de l'Ouest ? Mais la culpabilité est un sentiment peu intéressant et peu productif dans ce contexte. La responsabilité devrait être à l'ordre du jour. Une tentative de confronter les choses, de réfléchir, de faire mieux. Et cela devrait se faire à l'est et à l'ouest.</p>\n<p><strong>Si ce ne sont pas les politiciens, pourquoi les intellectuels et les acteurs culturels allemands sont-ils restés silencieux face à la propagation progressive des idéologies extrêmes au sein de la société ? Peut-être qu'ils ne voulaient pas se taire, mais qu'il n'y avait personne pour les entendre ?</strong></p>\n<p>Il y a suffisamment de scientifiques, d'écrivains et de journalistes qui le disent. Et certains des plus bruyants d'entre eux sont des Allemands de l'Est. Parce que nous connaissons la nature raciste et autoritaire de la RDA et de la société qui l'a suivie. Ce sont des intellectuels bien connus comme Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda et oui, moi aussi. Mais nous avertissons tout le monde que l'extrémisme de droite et le racisme ne sont pas seulement si forts à cause des néo-nazis. Mais parce que les démocrates et les \"gens normaux\" réagissent si faiblement à cela, se laissent séduire, minimisent le danger et adoptent en partie les exigences des fascistes. La plupart des gens n'aiment pas entendre cela. Est-ce différent en Italie ? Ce serait bien si c'était le cas. En tout cas, les grandes émissions de télévision en Allemagne présentent principalement des intellectuels qui ne voient pas le racisme dans la société allemande comme un problème majeur et structurel. Ce sont ceux qui blâment les développements économiques pour les attitudes nazies. Ils disent quelque chose comme : si un Allemand va mal, s'il n'a pas assez d'argent, alors il doit devenir nazi pour que les politiciens l'écoutent. Comme si c'était génétique et non une décision. Il y a un espace entre le stimulus et la réaction, comme l'a dit Viktur Fraenkel. Il y a un espace entre la colère compréhensible envers la société, envers la politique, et une décision électorale. Et dans cet espace, vous prenez une décision. Mais beaucoup de gens veulent ignorer cette vérité. Ces explications purement économiques, qui viennent souvent de la gauche, détournent l'attention de la responsabilité personnelle de ceux qui choisissent des politiques fascistes. Ils nient que la plupart des électeurs de l'AfD ne sont pas pauvres. Ils nient qu'il y avait et qu'il y a des extrémistes de droite dans les gouvernements de pays scandinaves relativement riches aussi. Tout pour éviter de parler de ce que le fascisme a à voir avec vous. C'est pourquoi j'ai écrit un livre sur l'opportunisme. Les opportunistes sont le plus grand groupe dans tout système fasciste. Sans eux, cela ne fonctionne pas.</p>\n<p><strong>Vous êtes journaliste, et c'est votre premier livre de fiction. Vous êtes-vous tourné vers la fiction parce que vous la perceviez comme un outil utile pour réfléchir sur des sujets que vous avez largement couverts dans les nouvelles et les enquêtes, tels que les idéologies d'extrême droite ? Combien de ce livre est de la fiction et combien est un fait ?</strong></p>\n<p>J'ai écrit le roman parce que la littérature est une maison avec plus de pièces que les textes journalistiques. Il y a aussi de la place pour l'ambivalence, pour la narration peu fiable, pour les rumeurs, pour la tendresse des gens que vous, en tant que personne de gauche, devriez et peut-être devriez mépriser. Vous ne pouvez pas comprendre le fascisme, surtout les types sales et malpropres de la rue, si vous ne comprenez le fascisme que comme quelque chose de mal, fait par des gens malveillants. Le fascisme est une offre, une promesse de profit : venez à nous, nous vous offrons de la tendresse, de la fraternité, un sentiment d'appartenance. Et cette offre peut venir de personnes très amicales. La question est : quand ne sont-elles plus amicales ? Quand vous parlez trop. À qui sont-elles presque jamais amicales ? Aux personnes queer, aux personnes noires, aux personnes handicapées.</p>\n<p>\nLe livre a des éléments autobiographiques, mais ce n'est pas une autobiographie. Vous savez, dans le livre, vous remarquez à quel point les gens parlent peu. Entre les adultes et les enfants, mais aussi entre les enfants eux-mêmes. Mais ce sont encore des lexiques pleins de plus de mots que ceux qui ont réellement été prononcés à l'époque. Si c'était une autobiographie, de nombreuses pages devraient être blanches et alors elles diraient juste \"Hmm\" ou le son d'un homme grognant ou rien du tout. À l'époque, ce qui se passait était rarement discuté, sauf par des hommes ivres et au chômage qui se retrouvaient dans leurs garages pour boire davantage. J'ai verbalisé ce qui était non dit, l'ai traduit en action, parfois même dans mes pensées. La façon dont je le raconte est vraie, mais cela ne s'est pas passé comme ça.</p>\n<p>Il y a des environnements, des strates, des classes dans lesquelles, à mon avis, on dit moins et on fait plus. Une idéologie de l'action, mais ce n'est pas une idéologie. C'est la manière dont les choses sont faites. Parler est considéré comme efféminé. Snob. Quiconque utilise trop de mots vient de la ville, est allé au lycée, est quelqu'un qui est distant. Cela peut rendre plus difficile la transformation d'un tel matériau en littérature, mais vous le savez certainement mieux que moi. En tout cas, j'ai essayé de faire de la littérature à partir d'un tel monde, de l'universaliser, afin qu'elle puisse résonner dans d'autres endroits comme l'Italie. C'est une trahison de ce monde silencieux axé sur l'action. Ce n'est pas une autobiographie.</p>\n<p><strong>En tant que journaliste, vous couvrez également des nouvelles d'Ukraine en ce moment. Comment l'invasion de l'Ukraine impacte-t-elle la société et la politique allemandes ? Comment les \"fronts\" d'extrême droite réagissent-ils à cela ?</strong></p>\n<p>Oui, je viens juste d'être en Ukraine, y compris dans une ville à 15 kilomètres du front dans le Donbass. Quand j'étais là, des obus d'artillerie russes tombaient toujours à environ cinq à dix kilomètres de nous. C'était comme vivre sur une île, la forêt brûlait tout autour de nous.</p>\n<p>En Allemagne, la question de savoir comment nous devrions traiter cette guerre est l'une des questions les plus polarisantes en politique. Les partis les plus forts d'Allemagne, le SPD et l'Union, ont longtemps été en bons termes avec la Russie. Ils ne voulaient pas prendre au sérieux les menaces de violence de la Russie. Ils ne voulaient pas bloquer les opportunités de leur propre économie en Russie, ils voulaient du gaz et du pétrole bon marché de Russie. Cela a toujours été plus important pour les politiciens allemands que l'autodétermination des peuples en Ukraine ou dans d'autres anciens États soviétiques. Après l'invasion à grande échelle en 2022, cela a changé très lentement, mais si le SPD le voulait, il aurait pu inverser ce cours plus tôt que tard. L'Allemagne s'est laissée acheter par la Russie et aimerait que Moscou le fasse à nouveau.</p>\n<p>La plupart des partis d'extrême droite sont du côté de la Russie, et l'AfD l'est certainement. Pour les extrémistes de droite, la Russie est la projection d'un État idéal : un homme fort qui régule tout et qui n'a pas à se soucier des objections des minorités ou des droits des femmes. La vie gay, lesbienne et trans est effectivement interdite, et les conflits sont résolus militairement si nécessaire. C'est le rêve humide de nombreux extrémistes de droite allemands. Ils ne savent rien de la Russie elle-même et de ses contradictions internes ; comme je l'ai dit, c'est une projection. D'ailleurs, cela s'applique également à l'Allemagne de l'Est, même si quelque chose de différent est toujours affirmé. Pendant l'ère de la RDA, la plupart des gens avaient une relation ambivalente avec l'Union soviétique. Même de nombreuses personnes au sein du SED reconnaissaient l'Union soviétique et son peuple comme des gagnants politiques, mais les méprisaient culturellement. Si personne n'écoutait, vous pouviez entendre beaucoup de choses racistes en RDA sur les soldats d'occupation de l'Union soviétique, à quel point ils étaient moins blonds et à quel point leur couleur de peau était plus foncée, et plus encore. Ils étaient décrits comme à peine plus que des animaux, pas même des personnes vivant dans la saleté. Les conditions de vie des soldats soviétiques en RDA étaient également dures et sales. Les gens le savaient. Mais beaucoup de gens ont construit des préjugés racistes à partir de cela. Transformer cela en un prétendu amour des Allemands de l'Est pour la Russie qui s'est développé au fil des décennies, comme le propage l'AfD, est tout simplement ridicule. Non, la Russie est simplement une construction qui convient bien aux populistes autoritaires de droite et de gauche.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Cette interview a été initialement publiée en italien sur le </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>site web et les réseaux sociaux de Meridiano 13</em></a><em>.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> est un journaliste et auteur allemand basé à Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;est titulaire d'un doctorat en études slaves et est chargée de cours de langue et de traduction russes à l'Université de Trieste. Dans ses recherches et ses écrits, elle se concentre particulièrement sur la culture soviétique tardive et contemporaine en langue russe. Elle est traductrice, éditrice de série à la maison d'édition Bottega Errante, et présidente de&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"hr": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: Godine 2022. objavljena je vaša prva fikcionalna knjiga, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Bili smo kao braća). Još nije dostupna na engleskom, ali je nedavno objavljena i toplo prihvaćena na talijanskom). Ona</strong><strong> opisuje djetinjstvo i adolescenciju grupe dječaka rođenih 1980-ih (ili kasnih 1970-ih) koji doživljavaju kraj \"dvije Njemačke\" i složen proces ponovnog ujedinjenja, koji uglavnom prikazujete na socijalnoj (a također i ekonomskoj) razini. Ovi odlomci opisani su kroz detalje koji su ili relevantni za glavne likove ili kao jednostavni elementi u pozadini dok prolaze godine. Zanimljivo je napomenuti da također uključujete stvarne epizode, poput ksenofobnih nemira u Rostocku, koje konkretno smještaju pripovijest u 1992. godinu. Ipak, kako se kontekst mijenja, ljudi se također mijenjaju. Kako objašnjavate brzo širenje ekstremnih \"frontera\" unutar njemačkog društva 1990-ih, ne samo među adolescentima, već i među odraslima, budući da su neki roditelji u knjizi opisani kao oni koji izražavaju prilično netolerantne ideje?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Socijalističko društvo DDR-a, iz kojeg dolazi protagonist knjige, nasljednik je nacional-socijalističke diktature, baš kao i zapadnonjemačko društvo Savezne Republike Njemačke. I oba društva su na svoj način zakazala u suočavanju s nacionalnim socijalizmom. U DDR-u, antifašizam je prvenstveno služio za legitimizaciju vlasti vladajuće SED stranke. Ustav je izjavljivao da je fašizam poražen, pa nije moglo biti desničarskog ekstremizma i rasizma u DDR-u, iako je, naravno, postojao. Prvi pogromski lov na strance nakon kraja Drugog svjetskog rata dogodio se u DDR-u, u Erfurtu 1975. Tada su stotine ugovornih radnika iz Alžira bile progonjene po cijelom gradu nekoliko dana. Policija i tajna služba nisu spominjale rasistički sadržaj ovih napada; ako pogledate spise, tu se spominje nešto o \"huliganizmu\". Vlasti DDR-a depolitizirale su nasilje desničarskih ekstremista i prikazale ga kao čisto nasilje mladih. A ako ga nisu mogle sakriti, tvrdile su da su nacisti infiltrirali iz zapada ili nešto slično. Ono što želim reći je da protagonist knjige desničarske ekstremističke akte nasilja i rasističke stavove vidi kao nešto novo jer je bio samo dijete koje nije znalo ništa o DDR-u. No, u stvarnosti, on doživljava kontinuitet. To je jasno u knjizi u rasističkom jeziku koji je postojao čak i prije revolucije 1989. A na marginama, u pozadini, postoje očevi koji su već bili desničarski ekstremisti tijekom ere DDR-a.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Nezaposlenost i društveni prevrat nakon revolucije 1989. sigurno su doprinijeli eskalaciji desničarskog ekstremističkog nasilja u to vrijeme. No, ovo nasilje nije novi fenomen u Istočnoj Njemačkoj. Drugi faktori koji su doprinijeli tome uključuju amnestiju za političke zatvorenike u DDR-u, uključujući mnoge desničarske ekstremiste. Borba protiv neovisnih antifašističkih grupa u DDR-u od strane FDJ omladinske grupe, tajne službe i policije vođena je jer su te grupe predstavljale konkurenciju za SED i njen monopol na antifašizam. Također je došlo do brze unifikacije desničarskih ekstremističkih pokreta iz Istočne i Zapadne Njemačke, kao i do takozvanog \"kompromisa o azilu\" iz 1993. godine, u kojem je savez CDU-a, SPD-a i FDP-a pooštrio njemački azilni zakon nakon ozbiljnih nemira u Hoyerswerdi, Rostocku-Lichtenhagenu i drugdje. Drugim riječima, kaznili su žrtve rasističkog nasilja u tim godinama, a ne počinitelje. Ljudi koji nisu bijeli morali su napustiti istočnonjemačke gradove, a počinitelji su previše rijetko procesuirani od strane pravosudnog sustava. Na kraju, politika, pravosuđe i policija nagradili su i time potaknuli nasilne desničarske ekstremističke prosvjede. Ovaj obrazac nagrađivanja i poticanja desničarskog ekstremističkog nasilja možemo i danas pronaći u Istočnoj Njemačkoj, uključujući val nasilja protiv izbjeglica iz Sirije nakon 2015. godine, i u prosvjedima protiv mjera COVID-19 koje su uglavnom dominirali desničarski ekstremisti.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Vaš glavni lik nekako uspijeva ostati \"pribran\" među ovom društvenom \"bolesti\" koja se brzo širi i razdvaja ljude. Što ga \"štiti\", osim Mariam, djevojke gruzijskih korijena u koju je zaljubljen?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>To je jedno od nekoliko pitanja koja postavljam čitateljima u knjizi rijetko otkrivajući što protagonist misli. Perspektiva prvog lica i bezimena priroda lika trebali bi pomoći čitateljima da se stave u kožu lika i pitaju se: što bih ja mislio? I iznad svega: što bih ja učinio? Bih li uopće učinio nešto? Znate, kada sam pisao knjigu, bilo je toliko zapadnoeuropljana na društvenim mrežama koji su govorili da bi, kada bi se suočili s fašističkom diktaturom, sigurno učinili pravu stvar. Ne bi šutjeli kao njihovi djedovi. Htio sam to izazvati i dati čitateljima fizički osjećaj da fašizam stoji ispred njih, u obliku malog, zlog uličnog fašizma, i pitati ih: pa, prijatelju, što ćeš sada učiniti? Jer inače ne možeš stvarno razumjeti moć i nasilnu privlačnost fašizma. Fašizam je mnogo više osjećaj nego argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>U knjizi postoje neki tragovi. Protagonistova obitelj nije idealna, ali čini se da funkcionira bolje od drugih. Odrastao je uz priče o časnim komunistima koji su dali svoje živote u borbi protiv fašizma. Njegov otac je časnik i čini se da je protagonist fasciniran tim, možda je zadržao nešto poput djetinjastog razumijevanja \"vojnog časti\", to jest, ne napadati nikoga slabijeg. Možda je to također zato što je njegova majka u crkvi i protagonist ima interes za Isusa. Možda, a to je stvarna mogućnost, dvije druge vrlo autoritarne institucije, a to su njegova vrlo stroga crkva i Narodna armija, zanimljivo ga štite od autoritarne, rasističke kušnje kojoj drugi podliježu. Ili bolje rečeno, ono što protagonist crpi iz tih institucija. No, ne znamo sigurno.</p>\n<p>U svakom slučaju, nisu marksističke teorije te koje spašavaju protagonista, niti lijeva Antifa grupa. Nisam htio olakšati to protagonistu, niti onima koji čitaju knjigu. Ja sam ljevičar, ali ne pišem propagandu.</p>\n<p><strong>Danas, vijesti o njemačkom društvu i politici uvijek naglašavaju relevantnu ulogu ekstremno desničarskih ideja i netolerancije unutar društva (utjelovljene od strane AfD-a, ali ne samo). Međutim, u knjizi vješto ilustrirate da to nije nešto što je nastalo u ovim kasnim godinama. U 1990-ima – čini se da kažete – postojali su svi ti signali koji su ukazivali na to da to dolazi. Mislite li da su ljudi jednostavno odlučili zatvoriti oči tada, misleći da je to samo kratkoročna posljedica procesa ponovnog ujedinjenja? I koliko je značajno bilo Merkelino dugo (i prilično stabilno) razdoblje vladavine za jačanje uvjerenja da je njemačko društvo pronašlo rješenje za ove unutarnje rasprave – rasprave koje su se jednostavno ponovno pojavile nakon Merkel?</strong></p>\n<p>U Njemačkoj, mnogi ljudi koji su crni, invalidi, siromašni ili beskućnici sada se pitaju jesu li takozvane \"godine bejzbol palice\" iz 1990-ih ikada završile. Kažu da je više percepcija bijelih i privilegiranih ljudi da je to nasilje uzelo pauzu. I dalje bih rekao da je bilo mirnijih faza s manje očitog nasilja. No, one su završile s desničarskom ekstremističkom mobilizacijom protiv smještaja za sirijske izbjeglice od 2015. godine, tijekom Merkelove ere. Kao što sam već pokušao pokazati, razlozi leže strukturno u oba njemačka društva i njihovom neadekvatnom suočavanju s nacističkom erom, s rasizmom. I da, u vremenima krize poput 1990-ih, uvijek ima važnijih stvari za raditi nego se baviti fašizmom.</p>\n<p>Međutim, također primjećujemo danas da je suočavanje s rasizmom i desničarskim ekstremizmom uvijek teško za mnoge, možda većinu ljudi – bez obzira na vrijeme. Jer uvijek se morate pitati koje prednosti sami imate od rasističkog društva. Jer se morate pitati u kojoj mjeri očekujete da ćete imati neku korist kada se provode fašističke politike. Pogledajte izborne kampanje koje su vođene u Njemačkoj prije tri državne izbore u rujnu. Vodeći političari iz lijevih stranaka poput SPD-a i Zelenih vodili su rasističke izborne kampanje na račun izbjeglica i migranata kako bi se spasili u parlamentu. Konzervativci, tj. CDU i CSU, također su to činili. Ove demokratske stranke odlučile su učiniti izbjeglice i migrante glavnim problemom u našem društvu i nadale se da će time generirati glasove. No, kada to ukažete tim političarima, reagiraju uvredama. Ako naši političari ne vide da imaju koristi od rasizma, zašto bi drugi trebali?</p>\n<p>Često ne morate ponuditi ljudima mnogo da bi se pridružili nekom obliku fašizma. Često je dovoljno obećati im da su dio većine, da ih neće uznemiravati. Ova ponuda dovoljna je protagonistu u knjizi. I većina ljudi mrzi suočavanje s činjenicom da su tako lako kupivi.</p>\n<p><strong>Često čujemo da su <em>Ossis</em> [ljudi iz Istočne Njemačke – napomena urednika] krivi za svu netoleranciju i ekstremno desničarske ideologije. Kako odgovarate na te glasove?</strong></p>\n<p>To je popularna igra u Njemačkoj. Ljudi na zapadu kažu da je sve što je potrebno ponovno izgraditi zid oko Istočne Njemačke i problem nacista će biti riješen. Ljudi na istoku kažu da je desničarski ekstremizam tako velik samo zbog desničarskih ekstremističkih stranaka koje dolaze sa zapada. Ljudi ne vole suočavanje s nacistom unutar i oko sebe. Zato ih gurnu što dalje od sebe. U Njemačkoj od zapada prema istoku i obrnuto. Ova igra se čak događa kada desničarski ekstremisti ozbiljno ozlijede ili čak ubiju nekoga. Fokus često nije na tugovanju za mrtvima, već na obrani. Tko je kriv? Gdje su neo-nacisti ubili više ljudi, u Istočnoj ili Zapadnoj Njemačkoj? No, krivnja je u ovom kontekstu neinteresantno i neproduktivno osjećanje. Odgovornost bi trebala biti na dnevnom redu. Pokušaj suočavanja s stvarima, refleksije, da se bolje ponašamo. I to bi se moralo dogoditi i na istoku i na zapadu.</p>\n<p><strong>Ako ne političari, zašto su njemački intelektualci i kulturni akteri šutjeli pred postupnim širenjem ekstremnih ideologija unutar društva? Možda nisu htjeli šutjeti, ali nije bilo nikoga tko bi ih čuo?</strong></p>\n<p>Postoji dovoljno znanstvenika, pisaca i novinara koji to govore. A neki od najglasnijih među njima su Istočni Nijemci. Jer poznajemo rasističku i autoritarnu prirodu DDR-a i društva koje je uslijedilo. To su poznati intelektualci poput Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuka, Wolganga Biermanna, Manje Präkels, Patricea Poutrusa, Katharine Warde i da, i ja također. No, upozoravamo sve da desničarski ekstremizam i rasizam nisu jaki samo zbog neo-nacista. Već i zato što demokrati i \"normalni ljudi\" tako slabo reagiraju na to, dopuštaju sebi da budu zavedeni, umanjuju opasnost i dijelom usvajaju zahtjeve fašista. Većina ljudi ne voli čuti to. Je li drugačije u Italiji? Bilo bi lijepo da jest. U svakom slučaju, veliki televizijski programi u Njemačkoj većinom imaju intelektualce koji ne vide rasizam u njemačkom društvu kao veliki i strukturni problem. Oni su ti koji krive ekonomske razvojne procese isključivo za nacističke stavove. Kažu nešto poput: ako se njemačkom loše događa, ako nema dovoljno novca, onda mora postati nacist kako bi ga političari slušali. Kao da je to genetski, a ne odluka. Postoji prostor između podsticaja i reakcije, kako je rekao Viktur Fraenkel. Postoji prostor između razumljivog bijesa prema društvu, prema politici, i izborne odluke. I u tom prostoru donosite odluku. No, mnogi ljudi žele ignorirati ovu istinu. Ova isključivo ekonomska objašnjenja, koja često dolaze od ljevičara, odvraćaju od osobne odgovornosti onih koji biraju fašističke politike. Negiraju da većina birača AfD-a nije siromašna. Negiraju da su postojali i postoje desničarski ekstremisti u vladama relativno bogatih skandinavskih zemalja. Sve samo da bi izbjegli razgovor o tome što fašizam ima s vama. Zato sam napisao knjigu o oportunizmu. Oportunisti su najveća grupa u svakom fašističkom sustavu. Bez njih, to ne funkcionira.</p>\n<p><strong>Vi ste novinar, a ovo je vaša prva fikcionalna knjiga. Jeste li se okrenuli fikciji jer ste je smatrali korisnim alatom za razmišljanje o temama koje ste opširno pokrivali u vijestima i istraživanjima, poput ekstremno desničarskih ideologija? Koliko je ove knjige fikcija, a koliko činjenica?</strong></p>\n<p>Napisao sam roman jer je literatura kuća s više soba nego novinarski tekstovi. Tu je također prostor za ambivalenciju, za nepouzdanu pripovijest, za glasine, za nježnost ljudi koje kao ljevičar trebate i možda biste trebali prezirati. Ne možete razumjeti fašizam, posebno one prljave i zle vrste s ulice, ako fašizam razumijete samo kao nešto zlo, što čine zli ljudi. Fašizam je ponuda, obećanje profita: dođite k nama, nudimo vam nježnost, bratstvo, pripadnost. A ova ponuda može doći od vrlo prijateljskih ljudi. Pitanje je: kada više nisu prijateljski? Kada previše odgovarate. Kome gotovo nikada nisu prijateljski? Queer ljudima, crnim ljudima, osobama s invaliditetom.</p>\n<p>\nKnjiga ima autobiografske elemente, ali nije autobiografija. Znate, u knjizi primjećujete koliko malo ljudi razgovara. Između odraslih i djece, ali i između same djece. No, to su još uvijek leksikoni puni više riječi nego što je zapravo izrečeno tada. Da je to autobiografija, mnoge stranice bi morale biti prazne i tada bi samo rekle \"Hmm\" ili zvuk muškarca koji mumlja ili ništa. Tada se rijetko raspravljalo o onome što se dogodilo, osim od strane pijanih, nezaposlenih muškaraca koji su se sastajali u svojim garažama da piju više. Verbalizirao sam ono što nije izrečeno, preveo to u akciju, ponekad čak i u svojim mislima. Način na koji to pričam je istinit, ali nije se dogodilo tako.</p>\n<p>Postoje okruženja, slojevi, klase u kojima, po mom mišljenju, manje se govori i više se radi. Ideologija akcije, ali to nije ideologija. To je način na koji se stvari rade. Razgovor se smatra ženstvenim. Snobovskim. Svako tko koristi previše riječi dolazi iz grada, išao je u srednju školu, netko je tko je udaljen. To može otežati da takav materijal postane literatura, ali to sigurno znate bolje od mene. U svakom slučaju, pokušao sam od takvog svijeta stvoriti literaturu, univerzalizirati je, kako bi mogla odjeknuti na drugim mjestima poput Italije. To je izdaja ovog tihog svijeta usredotočenog na akciju. Ovo nije autobiografija.</p>\n<p><strong>Kao novinar, trenutno također pokrivate vijesti iz Ukrajine. Kako invazija Ukrajine utječe na njemačko društvo i politiku? Kako desničarski \"fronteri\" reagiraju na to?</strong></p>\n<p>Da, upravo sam bio u Ukrajini, uključujući grad 15 kilometara od fronte u Donbasu. Kada sam bio tamo, ruski artiljerijski projektili uvijek su udarali otprilike pet do deset kilometara od nas. Bilo je to kao živjeti na otoku, šuma je gorjela svuda oko nas.</p>\n<p>U Njemačkoj, pitanje kako se trebamo nositi s ovim ratom jedno je od najpolarizirajućih pitanja u politici. Najjače stranke u Njemačkoj, SPD i Unija, dugo su bile u prijateljskim odnosima s Rusijom. Nisu htjeli ozbiljno shvatiti ruske prijetnje nasiljem. Nisu htjeli blokirati mogućnosti svoje ekonomije u Rusiji, željeli su jeftin plin i naftu iz Rusije. To je uvijek bilo važnije njemačkim političarima od samoodređenja naroda u Ukrajini ili drugim bivšim sovjetskim državama. Nakon potpune invazije 2022. godine, to se vrlo sporo promijenilo, ali da je SPD htio, mogao je ranije preokrenuti ovaj kurs. Njemačka se dopustila kupiti od Rusije i željela bi da Moskva to učini ponovno.</p>\n<p>Većina desničarskih ekstremističkih stranaka je na strani Rusije, a AfD sigurno jest. Za desničarske ekstremiste, Rusija je projekcija idealne države: snažan čovjek koji sve regulira i koji se ne mora brinuti o prigovorima manjina ili pravima žena. Gay, lezbijski i trans život je učinkovito zabranjen, a sukobi se rješavaju vojnim putem ako je potrebno. Ovo je mokri san mnogih njemačkih desničarskih ekstremista. Oni ne znaju ništa o samoj Rusiji i njenim unutarnjim kontradikcijama; kao što sam rekao, to je projekcija. Usput, to se također odnosi na Istočnu Njemačku, iako se uvijek tvrdi nešto drugačije. Tijekom ere DDR-a, većina ljudi imala je ambivalentan odnos prema Sovjetskom Savezu. Čak su i mnogi ljudi u SED-u prepoznali Sovjetski Savez i njegov narod kao političke pobjednike, ali su ih kulturno prezirali. Ako nitko nije slušao, mogli ste čuti mnogo rasističkih stvari u DDR-u o okupatorskim vojnicima iz Sovjetskog Saveza, kako su manje plavi i koliko je njihova boja kože tamnija, i još mnogo toga. Opisivali su ih kao malo više od životinja, ne čak ni kao ljude koji žive u prljavštini. Životni uvjeti sovjetskih vojnika u DDR-u također su bili teški i prljavi. Ljudi su to znali. No, mnogi ljudi su iz toga konstruirali rasističke predrasude. Pretvoriti to u navodnu ljubav Istočnih Nijemaca prema Rusiji koja se razvijala desetljećima, kako širi AfD, jednostavno je smiješno. Ne, Rusija je jednostavno konstrukcija koja odgovara desničarskim i nekim lijevim autoritarnim populistima.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Ovaj intervju prvotno je objavljen na talijanskom jeziku na </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;web stranici i društvenim mrežama.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> je njemački novinar i autor sa sjedištem u Berlinu.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;ima doktorat iz slavistike i predavač je ruskog jezika i prevođenja na Sveučilištu u Trstu. U svom istraživanju i pisanju posebno se fokusira na kasnu sovjetsku i suvremenu ruskojezičnu kulturu. Ona je prevoditeljica, urednica serije u izdavačkoj kući Bottega Errante i predsjednica&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"hu": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: 2022-ben megjelent az első fikciós könyved, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Olyanok voltunk, mint a testvérek). Még nem elérhető angolul, de nemrégiben megjelent és meleg fogadtatásban részesült olaszul). Ez</strong><strong> a 1980-as években (vagy a 1970-es évek végén) született fiúk egy csoportjának gyermekkorát és serdülőkorát írja le, akik átélhetik a \"két Németország\" végét és az újraegyesítés bonyolult folyamatát, amelyet főként társadalmi (és gazdasági) szinten vázolsz fel. Ezeket a részeket a főszereplők számára releváns részleteken vagy a háttérben egyszerű elemekként írják le, ahogy telnek az évek. Érdekes megjegyezni, hogy valós eseményeket is beillesztesz, mint például a rostocki xenofób zavargásokat, amelyek konkrétan elhelyezik a narrációt 1992-ben. Mégis, ahogy a kontextus változik, az emberek is változnak. Hogyan magyarázod a szélsőséges \"frontok\" gyors terjedését a 1990-es évek német társadalmában, nemcsak a serdülők, hanem a felnőttek körében is, mivel a könyvben néhány szülőt meglehetősen intoleráns nézetek kifejezésével írnak le?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: A könyv főszereplője által képviselt szocialista NDK társadalom a nemzeti szocialista diktatúra utód társadalma, akárcsak a Német Szövetségi Köztársaság nyugati német társadalma. És mindkét társadalom a maga módján megbukott a nemzeti szocializmussal való szembenézésben. Az NDK-ban az antifasizmus elsősorban a ruling SED párt hatalmának legitimálására szolgált. Az alkotmány kimondta, hogy a fasizmust legyőzték, így nem lehetett jobboldali szélsőségesség és rasszizmus az NDK-ban, bár természetesen létezett. A második világháború vége után az első pogromszerű külföldiek elleni hajtóvadászat az NDK-ban, Erfurtban zajlott 1975-ben. Akkoriban több száz algériai szerződéses munkást üldöztek a városban több napon keresztül. A rendőrség és a titkosszolgálat nem említette a támadások rasszista tartalmát; ha megnézed a dossziékat, ott valami \"huligánizmusról\" van szó. Az NDK hatóságai depolitizálták a jobboldali szélsőségesek erőszakát, és tiszta ifjúsági erőszakként ábrázolták. És ha nem tudták elrejteni, azt állították, hogy a nyugatról behatolt nácik vagy valami hasonló. Amit ezzel mondani akarok, az az, hogy a könyv főszereplője a jobboldali szélsőséges erőszakos cselekedeteket és rasszista attitűdöket valami újként látja, mert ő csak egy gyermek volt, aki semmit sem tudott az NDK-ról. De valójában folytonosságot tapasztal. Ezt a könyvben világossá teszi a rasszista nyelvezet, amely már a 1989-es forradalom előtt is létezett. És a háttérben, a színfalak mögött, olyan apák vannak, akik már az NDK korszakában is jobboldali szélsőségesek voltak.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>A munkanélküliség és a társadalmi felfordulás az 1989-es forradalom után bizonyára hozzájárult a jobboldali szélsőséges erőszak eszkalációjához abban az időben. De ez az erőszak nem új jelenség Kelet-Németországban. Ezt elősegítette egy amnesztia a politikai foglyok számára az NDK-ban, beleértve sok jobboldali szélsőjobboldalit. Az FDJ ifjúsági csoport, a titkosszolgálat és a rendőrség harca a független antifasiszta csoportok ellen az NDK-ban azért zajlott, mert ezek a csoportok versenyt jelentettek a SED számára és annak antifasizmus-monopóliumának. Ott volt a jobboldali szélsőséges mozgalmak gyors egyesítése Kelet- és Nyugat-Németország között, valamint az úgynevezett \"menekültügyi kompromisszum\" 1993-ban, amelyben a CDU, SPD és FDP szövetsége szigorította a német menekültügyi törvényt a hoyerswerdai, rostocki-lichtenhagen-i és más helyeken történt súlyos zavargások után. Más szavakkal, ezek az évek rasszista erőszakának áldozatait büntették, nem a tetteseket. A nem fehér embereknek el kellett hagyniuk a kelet-német városokat, és a tetteseket a jogi rendszer túl ritkán vonták felelősségre. Végső soron a politika, az igazságszolgáltatás és a rendőrség jutalmazta és ezzel ösztönözte a jobboldali szélsőséges tüntetéseket. Ezt a mintát ma is megtalálhatjuk Kelet-Németországban, beleértve a 2015 utáni szíriai menekültek elleni erőszakhullámot és a COVID-19 intézkedések ellen zajló tüntetéseket, amelyeket nagyrészt jobboldali szélsőségesek uraltak.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>A főszereplőd valahogy \"ép\" tud maradni ebben a gyorsan terjedő és az embereket szétszakító társadalmi \"betegségben\". Mi tartja \"biztonságban\", Mariamon kívül, a grúz származású lány, akibe szerelmes?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Ez az egyik több kérdés, amelyet a könyvben teszek fel az olvasóknak, ritkán felfedve, hogy mit gondol a főszereplő. Az első személyű nézőpont és a karakter névtelensége azt a célt szolgálja, hogy segítsen az olvasóknak a karakter bőrébe bújni, és megkérdezni maguktól: mit gondoltam volna? És ami a legfontosabb: mit tettem volna? Tettem volna egyáltalán valamit? Tudod, amikor írtam a könyvet, annyi nyugat-európai volt a közösségi médiában, akik azt mondták, hogy ha szembesülnének egy fasiszta diktatúrával, akkor biztosan a helyes dolgot tennék. Nem hallgatnának, mint a nagyszüleik. Ezt akartam megkérdőjelezni, és az olvasóknak fizikai érzést adni, hogy a fasizmus ott áll előttük, a kis, undorító utcai fasizmus formájában, és megkérdezni tőlük: nos, barátom, mit fogsz most tenni? Mert különben nem tudod igazán megérteni a fasizmus hatalmát és erőszakos vonzerejét. A fasizmus sokkal inkább érzés, mint érvelés.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Vannak azonban néhány nyom a könyvben. A főszereplő családja nem ideális, de úgy tűnik, jobban működik, mint mások. Olyan történetekkel nőtt fel, amelyek tisztességes kommunistákról szólnak, akik életüket adták a fasizmus ellen folytatott harcban. Az apja tiszt, és a főszereplő úgy tűnik, hogy lenyűgözi ez, talán megőrzött valamit a \"katonai becsület\" gyermeki megértéséből, azaz nem támad meg senkit, aki gyengébb. Talán az is, hogy az anyja a templomban van, és a főszereplő érdeklődik Jézus iránt. Talán, és ez egy valós lehetőség, hogy két másik nagyon autoriter intézmény, nevezetesen a nagyon szigorú temploma és a Néphadsereg, érdekesen megvédik őt az autoriter, rasszista kísértéstől, amelynek mások engednek. Vagy inkább, amit a főszereplő ezekből az intézményekből merít. De ezt nem tudjuk biztosan.</p>\n<p>Mindazonáltal nem marxista elméletek mentik meg a főszereplőt, sem egy baloldali Antifa csoport. Nem akartam, hogy a főszereplőnek, vagy azoknak, akik olvassák a könyvet, ennyire könnyű legyen. Baloldali vagyok, de nem írok propagandát.</p>\n<p><strong>Ma a német társadalomra és politikára vonatkozó hírek mindig hangsúlyozzák a szélsőjobboldali eszmék és intolerancia releváns szerepét a társadalomban (amelyet az AfD testesít meg, de nem csak). Azonban a könyvben ügyesen illusztrálod, hogy ez nem valami, ami az utóbbi években keletkezett. Az 1990-es években – úgy tűnik, mondod – voltak ezek a jelek, amelyek azt jelezték, hogy ez jön. Gondolod, hogy az emberek egyszerűen úgy döntöttek, hogy szemet hunynak akkoriban, azt gondolva, hogy ez csak a reunifikációs folyamat rövid távú következménye? És mennyire volt jelentős Merkel hosszú (és viszonylag stabil) kormányzási időszaka a hit megerősítésében, hogy a német társadalom megoldást talált ezekre a belső vitákra – vitákra, amelyek egyszerűen újra felmerültek Merkel után?</strong></p>\n<p>Németországban sok fekete, fogyatékkal élő, szegény vagy hajléktalan ember most azt kérdezi, hogy a 1990-es évek úgynevezett \"baseballütős\" évei valaha is véget értek-e. Azt mondják, hogy inkább a fehér és privilegizált emberek észlelése az, hogy ez az erőszak szünetet tartott. Még mindig azt mondanám, hogy voltak csendesebb fázisok, kevesebb nyilvánvaló erőszakkal. De ezek véget értek a jobboldali szélsőségesek mobilizálásával a szíriai menekültek elhelyezése ellen 2015-től kezdődően, Merkel idején. Ahogy már próbáltam megmutatni, az okok strukturálisan mindkét német társadalomban és azok elégtelen szembenézésében rejlenek a náci korszakra, a rasszizmusra. És igen, válságidőkben, mint a 1990-es években, mindig vannak fontosabb dolgok, mint a fasizmussal foglalkozni.</p>\n<p>Ugyanakkor ma is észleljük, hogy a rasszizmussal és a jobboldali szélsőséggel való foglalkozás mindig nehéz sok, talán a legtöbb ember számára – bármilyen időben. Mert mindig meg kell kérdőjelezni, hogy milyen előnyöket származtatsz te magad egy rasszista társadalomból. Mert meg kell kérdezned magadtól, hogy milyen mértékben vársz előnyt, amikor fasiszta politikákat valósítanak meg. Nézd meg a választási kampányokat, amelyeket Németországban folytattak a szeptemberi három tartományi választások előtt. A baloldali pártok, mint az SPD és a Zöldek vezető politikusai rasszista választási kampányokat folytattak a menekültek és migránsok hátán, hogy megmentsék magukat a parlamentben. A konzervatívok, azaz a CDU és a CSU is így tettek. Ezek a demokratikus pártok úgy döntöttek, hogy a menekültek és migránsok a társadalom fő problémájává válnak, és remélték, hogy szavazatokat generálnak ezzel. De amikor ezt a politikusoknak felhívod a figyelmét, sértésekre reagálnak. Ha politikusaink nem látják, hogy a rasszizmusból profitálnak, miért látnák mások?</p>\n<p>Gyakran nem kell sokat kínálni az embereknek ahhoz, hogy valamilyen fasiszta dologhoz csatlakozzanak. Gyakran elég, ha megígéred nekik, hogy a többség részévé válnak, hogy nem fogják őket zavarni. Ez az alku elegendő a könyv főszereplőjének. És a legtöbb ember utálja, ha szembesítik azzal, hogy mennyire könnyen megvásárolhatók.</p>\n<p><strong>Gyakran halljuk, hogy az <em>Ossis</em> [kelet-német emberek – a szerkesztő megjegyzése] felelősek minden intoleranciáért és szélsőjobboldali ideológiáért. Hogyan válaszolsz ezekre a hangokra?</strong></p>\n<p>Ez egy népszerű játék Németországban. A nyugati emberek azt mondják, hogy csak annyira van szükség, hogy újjáépítsék a falat Kelet-Németország körül, és a náci probléma megoldódik. A keleti emberek azt mondják, hogy a jobboldali szélsőségesség csak azért olyan nagy, mert a nyugatról érkező jobboldali szélsőséges pártok miatt van. Az emberek nem szeretik, ha szembesítik őket a bennük és körülöttük lévő nácival. Ezért a lehető legtávolabb tolják őket. Németországban nyugatról keletre és vissza. Ez a játék még akkor is zajlik, amikor a jobboldali szélsőségesek súlyosan megsebesítenek vagy akár megölnek valakit. A fókusz gyakran nem a halottak gyászolásán van, hanem a védekezésen. Ki a hibás? Hol öltek meg a neonácik több embert, Kelet- vagy Nyugat-Németországban? De a bűnösség unalmas és nem produktív érzés ebben a kontextusban. A felelősségnek kellene a napirenden lennie. Kísérlet arra, hogy szembenézzünk a dolgokkal, hogy reflektáljunk, hogy jobban csináljuk. És ennek Keletben és Nyugaton is meg kellene történnie.</p>\n<p><strong>Ha nem a politikusok, akkor miért hallgattak a német értelmiségiek és kulturális szereplők a szélsőséges ideológiák fokozatos terjedése előtt a társadalomban? Talán nem akartak hallgatni, de senki sem hallotta őket?</strong></p>\n<p>Elég sok tudós, író és újságíró mondja ezt. És közülük néhány a leghangosabb kelet-német. Mert tudjuk az NDK rasszista és autoriter természetét és a mögötte álló társadalmat. Ezek jól ismert értelmiségiek, mint Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda és igen, én is. De figyelmeztetjük mindenkit, hogy a jobboldali szélsőségesség és a rasszizmus nemcsak a neonácik miatt olyan erős. Hanem mert a demokraták és a \"normális emberek\" olyan gyengén reagálnak rá, hagyják magukat megkísérteni, bagatellizálják a veszélyt és részben átvállalják a fasiszták követeléseit. A legtöbb ember nem szereti hallani ezt. Olaszországban más? Jó lenne, ha így lenne. Mindenesetre a német televíziós programok többsége olyan értelmiségieket mutat be, akik nem látják a rasszizmust a német társadalomban mint jelentős és strukturális problémát. Ők azok, akik csak a gazdasági fejlődéseket okolják a náci attitűdökért. Azt mondják, hogy ha egy németnek rosszul megy, ha nincs elég pénze, akkor náci kell, hogy legyen, hogy a politikusok figyeljenek rá. Mintha ez genetikai lenne, és nem döntés. Van egy tér az inger és a reakció között, ahogy Viktur Fraenkel mondta. Van egy tér az érthető düh és a politikai döntés között. És ebben a térben hozol döntést. De sok ember szeretné figyelmen kívül hagyni ezt az igazságot. Ezek a tisztán gazdasági magyarázatok, amelyek gyakran baloldaliaktól származnak, elterelik a figyelmet a fasiszta politikát választók személyes felelősségéről. Tagadják, hogy a legtöbb AfD szavazó nem szegény. Tagadják, hogy voltak és vannak jobboldali szélsőségesek a viszonylag gazdag skandináv országok kormányában is. Bármit, hogy elkerüljék a beszélgetést arról, hogy a fasizmusnak mi köze van hozzád. Ezért írtam egy könyvet az opportunizmusról. Az opportunisták a legnagyobb csoport bármely fasiszta rendszerben. Nélkülük nem működik.</p>\n<p><strong>Újságíró vagy, és ez az első fikciós könyved. A fikcióhoz fordultál, mert hasznos eszköznek tartottad a témák tükrözésére, amelyeket széleskörűen feldolgoztál hírekben és nyomozásokban, mint például a szélsőjobboldali ideológiák? Mennyire fikció ez a könyv, és mennyire tény?</strong></p>\n<p>Azért írtam a regényt, mert a szépirodalom egy ház, amely több szobával rendelkezik, mint a újságírói szövegek. Van hely az ambivalenciának, a megbízhatatlan narrációnak, a pletykáknak, az emberek gyengédségének, akiket baloldaliként tisztelned és talán megvetned kellene. Nem értheted meg a fasizmust, különösen a mocskos és piszkos utcai fajtákat, ha csak a fasizmust valami gonoszként érted, amit gonosz emberek csinálnak. A fasizmus egy ajánlat, a profit ígérete: gyere hozzánk, kínálunk neked gyengédséget, testvériséget, hovatartozást. És ez az ajánlat nagyon barátságos emberektől is érkezhet. A kérdés az: mikor nem barátságosak többé? Amikor túl sokat válaszolsz. Kinek nem barátságosak szinte soha? A queer embereknek, a fekete embereknek, a fogyatékkal élőknek.</p>\n<p>\nA könyvnek vannak önéletrajzi elemei, de nem önéletrajz. Tudod, a könyvben észreveszed, mennyire keveset beszélnek az emberek. A felnőttek és a gyerekek között, de a gyerekek között is. De ezek még mindig lexikonok, tele több szóval, mint amennyit valójában akkor mondtak. Ha önéletrajz lenne, sok oldalnak üresnek kellene lennie, és akkor csak annyit mondanának, hogy \"Hmm\" vagy egy férfi morgásának hangját, vagy semmit. Akkoriban, ami történt, azt ritkán beszélték meg, kivéve részeg, munkanélküli férfiak, akik a garázsukban találkoztak, hogy többet igyanak. Én verbalizáltam, ami kimondatlan volt, cselekvésbe fordítottam, néha még a gondolataimban is. Ahogy elmondom, az igaz, de nem így történt.</p>\n<p>Vannak olyan környezetek, rétegek, osztályok, amelyekben, véleményem szerint, keveset mondanak és többet tesznek. Egy cselekvés ideológiája, de nem ideológia. Ez az, ahogyan a dolgokat csinálják. A beszédet nőiesnek tartják. Sznobizmusnak. Aki túl sok szót használ, az a városból való, középiskolába járt, valaki, aki távolságtartó. Ez talán megnehezíti, hogy az ilyen anyag irodalommá váljon, de ezt biztosan jobban tudod, mint én. Mindenesetre megpróbáltam irodalmat csinálni egy ilyen világból, hogy univerzálissá tegyem, hogy más helyeken, például Olaszországban is rezonáljon. Ez árulás ennek a cselekvésre összpontosító néma világnak. Ez nem önéletrajz.</p>\n<p><strong>Újságíróként jelenleg Ukrajnáról is tudósítasz. Hogyan hat az Ukrajna elleni invázió a német társadalomra és politikára? Hogyan reagálnak a szélsőjobboldali \"frontok\" erre?</strong></p>\n<p>Igen, éppen Ukrajnában voltam, beleértve egy várost 15 kilométerre a donbászi frontról. Amikor ott voltam, az orosz tüzérségi lövedékek mindig körülbelül öt-tíz kilométerre csapódtak be tőlünk. Olyan volt, mint egy szigeten élni, a körülöttünk lévő erdő lángolt.</p>\n<p>Németországban a kérdés, hogy hogyan kellene foglalkoznunk ezzel a háborúval, az egyik legmegosztóbb téma a politikában. Németország legerősebb pártjai, az SPD és az Unió, régóta baráti viszonyban álltak Oroszországgal. Nem akarták komolyan venni Oroszország erőszakos fenyegetéseit. Nem akarták blokkolni saját gazdaságuk lehetőségeit Oroszországban, olcsó gázt és olajat akartak Oroszországból. Ez mindig fontosabb volt a német politikai vezetők számára, mint az ukrán vagy más volt szovjet államok népeinek önrendelkezése. A 2022-es teljes körű invázió után ez nagyon lassan változott, de ha az SPD akarta volna, ezt a kurzust hamarabb is megfordíthatta volna. Németország megengedte magának, hogy Oroszország megvásárolja, és szeretné, ha Moszkva ezt újra megtenné.</p>\n<p>A legtöbb jobboldali szélsőséges párt Oroszország oldalán áll, és az AfD biztosan így van. A jobboldali szélsőségesek számára Oroszország egy ideális állam projekciója: egy erős ember, aki mindent szabályoz, és aki nem kell, hogy aggódjon a kisebbségek kifogásai vagy a nők jogai miatt. A meleg, leszbikus és transz élet gyakorlatilag betiltott, és a konfliktusokat szükség esetén katonai úton oldják meg. Ez sok német jobboldali szélsőséges wet dreamje. Semmit sem tudnak Oroszországról és annak belső ellentmondásairól; ahogy mondtam, ez egy projekció. Egyébként ez Kelet-Németországra is vonatkozik, még ha mindig mást is állítanak. Az NDK korszakában a legtöbb ember ambivalens viszonyban állt a Szovjetunióval. Még sokan az SED-ből is elismerték a Szovjetuniót és népét politikai győztesként, de kulturálisan megvetették őket. Ha senki sem hallgatott, sok rasszista dolgot lehetett hallani az NDK-ban a szovjet megszálló katonákról, hogy mennyire kevésbé szőke voltak és mennyivel sötétebb volt a bőrszínük, és még sok más. Őket alig többnek írták le, mint állatoknak, nem is embereknek, akik koszban élnek. A szovjet katonák életkörülményei az NDK-ban is kemények és piszkosak voltak. Az emberek tudták ezt. De sokan rasszista előítéleteket építettek fel belőle. Ezt a több évtizedes állítólagos kelet-német orosz szeretetet, amit az AfD terjeszt, egyszerűen nevetséges. Nem, Oroszország egyszerűen egy konstrukció, amely jól illik a jobboldali és néhány baloldali autoriter populistákhoz.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Ez az interjú eredetileg olaszul jelent meg a </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;weboldalon és közösségi média csatornákon.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> német újságíró és szerző, aki Berlinben él.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;filozófiai doktori fokozattal rendelkezik szláv tanulmányokból, és orosz nyelv és fordítás oktatója a Trieszt Egyetemen. Kutatásai és írásai különösen a késő szovjet és kortárs orosz nyelvű kultúrára összpontosítanak. Fordító, sorozatszerkesztő a Bottega Errante kiadónál, és a&nbsp;<em>Meridiano 13</em>&nbsp;elnöke.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"it": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: Nel 2022 è uscito il tuo primo libro di narrativa, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Eravamo come Fratelli). Non è ancora disponibile in inglese, ma è stato recentemente pubblicato e accolto calorosamente in italiano). Esso</strong><strong> descrive l'infanzia e l'adolescenza di un gruppo di ragazzi nati negli anni '80 (o alla fine degli anni '70) che vivono la fine delle \"due Germanie\" e il complesso processo di riunificazione, che delinei principalmente a livello sociale (e anche economico). Questi passaggi sono descritti attraverso dettagli rilevanti per i personaggi principali o come semplici elementi sullo sfondo mentre gli anni passano. È interessante notare che inserisci anche episodi reali, come i disordini xenofobi a Rostock, che situano concretamente la narrazione nell'anno 1992. Eppure, man mano che il contesto cambia, anche le persone cambiano. Come spieghi la rapida diffusione di \"fronte\" estremi all'interno della società tedesca degli anni '90, non solo tra gli adolescenti, ma anche tra gli adulti, poiché alcuni genitori nel libro sono descritti come esprimere idee piuttosto intolleranti?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: La società socialista della RDT, da cui proviene il protagonista del libro, è una società successore della dittatura nazionalsocialista, proprio come la società della Germania Ovest della Repubblica Federale di Germania. E entrambe le società hanno fallito a modo loro nel confronto con il nazionalsocialismo. Nella RDT, l'antifascismo serviva principalmente a legittimare il potere del partito SED al governo. La costituzione affermava che il fascismo era stato sconfitto, quindi non potevano esserci estremismi di destra e razzismo nella RDT, anche se ovviamente esistevano. La prima caccia di tipo pogrom ai stranieri dopo la fine della Seconda Guerra Mondiale si svolse nella RDT, a Erfurt nel 1975. A quel tempo, diversi centinaia di lavoratori contrattuali di Erfurt provenienti dall'Algeria furono cacciati in tutta la città per diversi giorni. Il contenuto razzista di questi attacchi non fu menzionato dalla polizia e dai servizi segreti; se guardi ai documenti, si parla di \"hooliganismo\". Le autorità della RDT depoliticizzarono la violenza degli estremisti di destra e la presentarono come pura violenza giovanile. E se non potevano nasconderlo, sostenevano che i nazisti si erano infiltrati dall'ovest o qualcosa di simile. Quello che intendo dire è che il protagonista del libro vede gli atti di violenza estremista di destra e gli atteggiamenti razzisti come qualcosa di nuovo perché era solo un bambino che non sapeva nulla della RDT. Ma in realtà, sta vivendo una continuità. Questo è reso chiaro nel libro nel linguaggio razzista che esisteva anche prima della rivoluzione del 1989. E ai margini, sullo sfondo, ci sono padri che erano già estremisti di destra durante l'era della RDT.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>La disoccupazione e i cambiamenti sociali dopo la rivoluzione del 1989 hanno certamente contribuito all'escalation della violenza estremista di destra in quel periodo. Ma questa violenza non è un fenomeno nuovo nella Germania Est. Altri fattori che hanno contribuito a questo includono un'amnistia per i prigionieri politici nella RDT, compresi molti estremisti di destra. La lotta contro i gruppi antifascisti indipendenti nella RDT da parte del gruppo giovanile FDJ, dei servizi segreti e della polizia è stata condotta perché questi gruppi rappresentavano una concorrenza per l'SED e il suo monopolio sull'antifascismo. C'è stata anche la rapida unificazione dei movimenti estremisti di destra provenienti dalla Germania Est e Ovest, così come il cosiddetto \"compromesso sull'asilo\" del 1993, in cui un'alleanza di CDU, SPD e FDP ha inasprito la legge tedesca sull'asilo dopo i gravi disordini a Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen e altrove. In altre parole, hanno punito le vittime della violenza razzista in quegli anni e non i colpevoli. Le persone non bianche dovevano lasciare le città della Germania Est, e i colpevoli erano troppo raramente perseguiti dal sistema giudiziario. In definitiva, la politica, la giustizia e la polizia hanno premiato e quindi incoraggiato le proteste violente degli estremisti di destra. Possiamo ancora trovare questo schema di premiare e incoraggiare la violenza estremista di destra nella Germania Est oggi, inclusa l'ondata di violenza contro i rifugiati dalla Siria dopo il 2015, e nelle proteste contro le misure COVID-19 che erano in gran parte dominate da estremisti di destra.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Il tuo personaggio principale riesce in qualche modo a rimanere \"sano\" tra questa \"malattia\" sociale che si diffonde rapidamente e strappa le persone. Cosa lo tiene \"al sicuro\", oltre a Mariam, la ragazza di origini georgiane di cui è innamorato?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Questa è una delle diverse domande che pongo ai lettori nel libro, rivelando raramente cosa pensa il protagonista. La prospettiva in prima persona e l'assenza di nome del personaggio sono intese ad aiutare i lettori a mettersi nei panni del personaggio e a chiedersi: cosa avrei pensato? E soprattutto: cosa avrei fatto? Avrei fatto qualcosa? Sai, quando scrivevo il libro, c'erano così tanti europei occidentali sui social media che dicevano che se si fossero trovati di fronte a una dittatura fascista, avrebbero sicuramente fatto la cosa giusta. Non avrebbero tenuto la bocca chiusa come i loro nonni. Volevo mettere in discussione questo e dare ai lettori la sensazione fisica che il fascismo si stesse presentando davanti a loro, sotto forma di piccolo e sgradevole fascismo di strada, e chiedere loro: beh, amico mio, cosa farai adesso? Perché altrimenti non puoi davvero comprendere il potere e la seduzione violenta del fascismo. Il fascismo è molto più un sentimento che un argomento.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Ci sono alcuni indizi nel libro, però. La famiglia del protagonista non è ideale, ma sembra funzionare meglio di altre. È cresciuto con storie di comunisti onorevoli che hanno dato la loro vita nella lotta contro il fascismo. Suo padre è un ufficiale e il protagonista sembra essere affascinato da questo, forse ha mantenuto qualcosa come una comprensione infantile dell'\"onore del soldato\", cioè non attaccare nessuno più debole. Forse è anche perché sua madre è nella chiesa e il protagonista ha un interesse per Gesù. Forse, e questa è una possibilità reale, due altre istituzioni molto autoritarie, cioè la sua chiesa molto rigida e l'Esercito Popolare Nazionale, lo proteggono in modo interessante dalla tentazione autoritaria e razzista a cui altri soccombono. O meglio, ciò che il protagonista trae da queste istituzioni. Ma non lo sappiamo con certezza.</p>\n<p>In ogni caso, non sono le teorie marxiste a salvare il protagonista, né un gruppo Antifa di sinistra. Non volevo rendere le cose così facili per il protagonista, o per coloro che leggono il libro. Sono un sinistrorso, ma non scrivo propaganda.</p>\n<p><strong>Oggi, le notizie riguardanti la società e la politica tedesca sottolineano sempre il ruolo rilevante delle idee di estrema destra e dell'intolleranza all'interno della società (incarnate dall'AfD, ma non solo). Tuttavia, nel libro illustri abilmente che questo non è qualcosa che è originato in questi ultimi anni. Negli anni '90 – sembri dire – c'erano tutti questi segnali che indicavano che questo stava arrivando. Pensi che le persone abbiano semplicemente deciso di chiudere un occhio allora, pensando che fosse solo una conseguenza a breve termine del processo di riunificazione? E quanto è stata significativa la lunga (e piuttosto stabile) fase di governo di Merkel per il rafforzamento della convinzione che la società tedesca avesse trovato una soluzione a questi dibattiti interni – dibattiti che sono semplicemente riemersi dopo Merkel?</strong></p>\n<p>In Germania, molte persone che sono nere, disabili, povere o senza tetto si stanno ora chiedendo se gli anni cosiddetti \"bastone da baseball\" degli anni '90 siano mai finiti. Dicono che è più la percezione delle persone bianche e privilegiate che questa violenza abbia preso una pausa. Direi comunque che ci sono state fasi più tranquille con meno violenza evidente. Ma queste sono terminate con la mobilitazione degli estremisti di destra contro l'accoglienza dei rifugiati siriani dal 2015 in poi, durante l'era Merkel. Come ho già cercato di dimostrare, le ragioni risiedono strutturalmente in entrambe le società tedesche e nel loro inadeguato confronto con l'era nazista, con il razzismo. E sì, in tempi di crisi come negli anni '90, ci sono sempre cose più importanti da fare che affrontare il fascismo.</p>\n<p>Tuttavia, notiamo anche oggi che affrontare il razzismo e l'estremismo di destra è sempre difficile per molti, forse per la maggior parte delle persone – indipendentemente dal tempo. Perché devi sempre mettere in discussione quali vantaggi trai tu stesso da una società razzista. Perché devi chiederti in che misura ti aspetti di ottenere un vantaggio quando vengono attuate politiche fasciste. Guarda le campagne elettorali che sono state condotte in Germania prima delle tre elezioni statali di settembre. Politici di spicco di partiti di sinistra come SPD e Verdi hanno condotto campagne elettorali razziste a spese dei rifugiati e dei migranti per salvarsi in parlamento. Anche i conservatori, cioè CDU e CSU, lo hanno fatto. Questi partiti democratici hanno deciso di fare dei rifugiati e dei migranti il problema principale della nostra società e speravano di generare voti facendo così. Ma quando fai notare questo a questi politici, reagiscono con insulti. Se i nostri politici non vedono che traggono vantaggio dal razzismo, perché dovrebbero farlo gli altri?</p>\n<p>Spesso non devi offrire molto alle persone per farle unirsi a qualche tipo di fascismo. Spesso basta promettere loro che fanno parte della maggioranza, che non saranno disturbati. Questo accordo è sufficiente per il protagonista del libro. E la maggior parte delle persone odia essere confrontata con il fatto che sono così facili da comprare.</p>\n<p><strong>Spesso sentiamo dire che gli <em>Ossis</em> [persone della Germania Est – nota dell'editore] sono da incolpare per tutta l'intolleranza e le ideologie di estrema destra. Come rispondi a queste voci?</strong></p>\n<p>Questo è un gioco popolare in Germania. Le persone dell'ovest dicono che tutto ciò che serve è ricostruire il muro attorno alla Germania Est e il problema nazista sarà risolto. Le persone dell'est dicono che l'estremismo di destra è così grande solo a causa dei partiti estremisti di destra che provengono dall'ovest. Le persone non amano essere confrontate con il nazista dentro di loro e intorno a loro. Ecco perché li spingono il più lontano possibile. In Germania da ovest a est e viceversa. Questo gioco avviene anche quando gli estremisti di destra feriscono gravemente o addirittura uccidono qualcuno. L'attenzione non è spesso sul lutto per i morti, ma sulla difesa. Chi è da incolpare? Dove i neofascisti hanno ucciso più persone, nella Germania Est o Ovest? Ma la colpa è un sentimento poco interessante e poco produttivo in questo contesto. La responsabilità dovrebbe essere l'ordine del giorno. Un tentativo di affrontare le cose, di riflettere, di fare meglio. E questo dovrebbe avvenire sia nell'est che nell'ovest.</p>\n<p><strong>Se non i politici, perché gli intellettuali e gli attori culturali tedeschi sono stati silenziosi di fronte alla diffusione graduale di ideologie estreme all'interno della società? Forse non volevano rimanere in silenzio, ma non c'era nessuno ad ascoltarli?</strong></p>\n<p>Ci sono abbastanza scienziati, scrittori e giornalisti che dicono questo. E alcuni dei più vocali di loro sono tedeschi dell'est. Perché conosciamo la natura razzista e autoritaria della RDT e della società che l'ha seguita. Questi sono intellettuali ben noti come Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda e sì, anche io. Ma stiamo avvertendo tutti che l'estremismo di destra e il razzismo non sono così forti solo a causa dei neofascisti. Ma perché i democratici e le \"persone normali\" reagiscono così debolmente, si lasciano sedurre, minimizzano il pericolo e adottano in parte le richieste dei fascisti. La maggior parte delle persone non ama sentire questo. È diverso in Italia? Sarebbe bello se lo fosse. In ogni caso, i principali programmi televisivi in Germania presentano per lo più intellettuali che non vedono il razzismo nella società tedesca come un problema principale e strutturale. Sono quelli che incolpano gli sviluppi economici da soli per gli atteggiamenti nazisti. Dicono qualcosa del tipo: se un tedesco sta male, se non ha abbastanza soldi, allora deve diventare un nazista affinché i politici lo ascoltino. Come se fosse genetico e non una decisione. C'è uno spazio tra stimolo e reazione, come ha detto Viktur Fraenkel. C'è uno spazio tra la rabbia comprensibile verso la società, verso la politica, e una decisione elettorale. E in questo spazio prendi una decisione. Ma molte persone vogliono ignorare questa verità. Queste spiegazioni puramente economiche, che spesso provengono da sinistrorsi, distraggono dalla responsabilità personale di coloro che scelgono politiche fasciste. Negano che la maggior parte degli elettori dell'AfD non siano poveri. Negano che ci siano stati e ci siano estremisti di destra nei governi di paesi scandinavi relativamente ricchi. Qualsiasi cosa pur di evitare di parlare di cosa ha a che fare il fascismo con te. Ecco perché ho scritto un libro sull'opportunismo. Gli opportunisti sono il gruppo più grande in qualsiasi sistema fascista. Senza di loro, non funziona.</p>\n<p><strong>Sei un giornalista e questo è il tuo primo libro di narrativa. Ti sei rivolto alla narrativa perché la percepivi come uno strumento utile per riflettere su temi che hai ampiamente trattato nelle notizie e nelle inchieste, come le ideologie di estrema destra? Quanto di questo libro è finzione e quanto è fatto?</strong></p>\n<p>Ho scritto il romanzo perché la letteratura è una casa con più stanze rispetto ai testi giornalistici. C'è anche spazio per l'ambivalenza, per la narrazione inaffidabile, per le voci, per la tenerezza delle persone che come sinistrorso dovresti e forse dovresti disprezzare. Non puoi comprendere il fascismo, specialmente i tipi sporchi e sudici di strada, se lo comprendi solo come qualcosa di malvagio, fatto da persone malvagie. Il fascismo è un'offerta, una promessa di profitto: vieni da noi, ti offriamo tenerezza, fratellanza, appartenenza. E questa offerta può provenire da persone molto amichevoli. La domanda è: quando non sono più amichevoli? Quando parli troppo. A chi non sono quasi mai amichevoli? Alle persone queer, alle persone nere, alle persone disabili.</p>\n<p>\nIl libro ha elementi autobiografici, ma non è un'autobiografia. Sai, nel libro noti quanto poco parlano le persone. Tra gli adulti e i bambini, ma anche tra i bambini stessi. Ma questi sono comunque lessici pieni di più parole di quelle che sono state effettivamente pronunciate allora. Se fosse un'autobiografia, molte pagine dovrebbero essere bianche e poi direbbero solo \"Hmm\" o il suono di un uomo che grugnisce o nulla affatto. Allora, ciò che accadeva veniva raramente discusso, tranne che da uomini ubriachi e disoccupati che si incontravano nei loro garage per bere di più. Ho verbalizzato ciò che non era stato detto, l'ho tradotto in azione, a volte anche nei miei pensieri. Il modo in cui lo racconto è vero, ma non è successo in quel modo.</p>\n<p>Ci sono ambienti, strati, classi in cui, a mio avviso, si dice meno e si fa di più. Un'ideologia dell'azione, ma non è un'ideologia. È il modo in cui le cose vengono fatte. Parlare è considerato effeminato. Snob. Chi usa troppe parole è della città, è andato al liceo, è qualcuno che è distante. Questo potrebbe rendere più difficile per tale materiale diventare letteratura, ma tu certamente lo sai meglio di me. In ogni caso, ho cercato di fare letteratura da un tale mondo, di universalizzarlo, affinché possa risuonare in altri luoghi come l'Italia. Questo è un tradimento di questo mondo silenzioso focalizzato sull'azione. Questa non è un'autobiografia.</p>\n<p><strong>Come giornalista, stai anche coprendo le notizie dall'Ucraina in questo momento. In che modo l'invasione dell'Ucraina sta impattando la società e la politica tedesca? Come stanno reagendo i \"fronte\" di estrema destra?</strong></p>\n<p>Sì, sono appena stato in Ucraina, inclusa una città a 15 chilometri dal fronte nel Donbas. Quando ero lì, i proiettili di artiglieria russa colpivano sempre a circa cinque-dieci chilometri da noi. Era come vivere su un'isola, la foresta bruciava tutto intorno a noi.</p>\n<p>In Germania, la questione di come dovremmo affrontare questa guerra è una delle questioni più polarizzanti in politica. I partiti più forti della Germania, SPD e Unione, sono stati a lungo in buoni rapporti con la Russia. Non volevano prendere sul serio le minacce di violenza della Russia. Non volevano bloccare le opportunità della propria economia in Russia, volevano gas e petrolio a buon mercato dalla Russia. Questo è sempre stato più importante per i politici tedeschi dell'autodeterminazione delle persone in Ucraina o in altri ex stati sovietici. Dopo l'invasione su larga scala nel 2022, questo è cambiato molto lentamente, ma se l'SPD avesse voluto, avrebbe potuto invertire questo corso prima piuttosto che dopo. La Germania si è lasciata comprare dalla Russia e vorrebbe che Mosca lo facesse di nuovo.</p>\n<p>La maggior parte dei partiti estremisti di destra è dalla parte della Russia, e l'AfD certamente lo è. Per gli estremisti di destra, la Russia è la proiezione di uno stato ideale: un uomo forte che regola tutto e che non deve preoccuparsi delle obiezioni delle minoranze o dei diritti delle donne. La vita gay, lesbica e trans è di fatto vietata, e i conflitti vengono risolti con la forza militare se necessario. Questo è il sogno bagnato di molti estremisti di destra tedeschi. Non sanno nulla della Russia stessa e delle sue contraddizioni interne; come ho detto, è una proiezione. A proposito, questo vale anche per la Germania Est, anche se si afferma sempre il contrario. Durante l'era della RDT, la maggior parte delle persone aveva un rapporto ambivalente con l'Unione Sovietica. Anche molte persone nell'SED riconoscevano l'Unione Sovietica e il suo popolo come vincitori politici, ma li disprezzavano culturalmente. Se nessuno stava ascoltando, si potevano sentire molte cose razziste nella RDT sui soldati occupanti provenienti dall'Unione Sovietica, su quanto fossero meno biondi e su quanto fosse più scura la loro pelle, e altro ancora. Erano descritti come poco più che animali, non nemmeno persone che vivevano nella sporcizia. Le condizioni di vita dei soldati sovietici nella RDT erano anche dure e sporche. La gente lo sapeva. Ma molte persone costruivano pregiudizi razzisti da questo. Trasformare questo in un presunto amore dei tedeschi dell'est per la Russia che è cresciuto nel corso dei decenni, come sta diffondendo l'AfD, è semplicemente ridicolo. No, la Russia è semplicemente una costruzione che si adatta bene agli populisti autoritari di destra e alcuni di sinistra.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Questa intervista è stata originariamente pubblicata in italiano sul </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>sito web e canali social di Meridiano 13</em></a><em>.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> è un giornalista e autore tedesco con sede a Berlino.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;ha un dottorato in studi slavi ed è docente di lingua e traduzione russa presso l'Università di Trieste. Nella sua ricerca e scrittura si concentra particolarmente sulla cultura russa di epoca sovietica e contemporanea. È traduttrice, curatrice di serie presso la casa editrice Bottega Errante e presidente di&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"nl": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: In 2022 kwam je eerste fictieboek uit, <em>Wir waren wie Brüder</em> (We Were Like Brothers). Het is nog niet beschikbaar in het Engels, maar is onlangs gepubliceerd en warm ontvangen in het Italiaans). Het</strong><strong> beschrijft de kindertijd en adolescentie van een groep jongens die in de jaren 80 (of eind jaren 70) zijn geboren en het einde van de \"twee Duitslanden\" en het complexe proces van hereniging meemaken, dat je voornamelijk op sociaal (en ook economisch) niveau schetst. Deze passages worden beschreven door details die relevant zijn voor de hoofdpersonages of als eenvoudige elementen op de achtergrond naarmate de jaren verstrijken. Het is interessant op te merken dat je ook echte episodes invoegt, zoals de xenofobe rellen in Rostock, die de vertelling concreet situeren in het jaar 1992. Toch, naarmate de context verandert, veranderen de mensen ook. Hoe verklaar je de snelle verspreiding van extreme \"fronten\" binnen de Duitse samenleving van de jaren 90, niet alleen onder adolescenten, maar ook onder volwassenen, aangezien sommige ouders in het boek worden beschreven als het uiten van behoorlijk intolerante ideeën?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: De socialistische DDR-samenleving, waar de protagonist van het boek vandaan komt, is een opvolgersamenleving van de nationaal-socialistische dictatuur, net als de West-Duitse samenleving van de Bondsrepubliek Duitsland. En beide samenlevingen faalden op hun eigen manier in de confrontatie met het nationaal-socialisme. In de DDR diende het antifascisme voornamelijk om de macht van de heersende SED-partij te legitimeren. De grondwet stelde dat het fascisme was verslagen, dus kon er geen rechts-extremisme en geen racisme in de DDR zijn, hoewel het natuurlijk bestond. De eerste pogromachtige jacht op buitenlanders na het einde van de Tweede Wereldoorlog vond plaats in de DDR, in Erfurt in 1975. In die tijd werden er gedurende meerdere dagen verschillende honderden Erfurter contractarbeiders uit Algerije door de stad achtervolgd. De racistische inhoud van deze aanvallen werd niet genoemd door de politie en de inlichtingendienst; als je naar de dossiers kijkt, staat er iets over \"hooliganisme\". De DDR-autoriteiten depolitiseerden het geweld van rechts-extremisten en portretteerden het als pure jeugdgeweld. En als ze het niet konden verbergen, beweerden ze dat nazi's vanuit het westen waren geïnfiltreerd of iets dergelijks. Wat ik daarmee bedoel, is dat de protagonist van het boek de rechts-extremistische gewelddaden en racistische houdingen als iets nieuws ziet omdat hij gewoon een kind was dat niets wist over de DDR. Maar in werkelijkheid ervaart hij continuïteit. Dit wordt duidelijk gemaakt in het boek in de racistische taal die zelfs vóór de revolutie van 1989 bestond. En aan de zijlijn, op de achtergrond, zijn er vaders die al rechts-extremisten waren tijdens het DDR-tijdperk.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Werkloosheid en sociale omwenteling na de revolutie van 1989 hebben zeker bijgedragen aan de escalatie van rechts-extremistisch geweld in die tijd. Maar dit geweld is geen nieuw fenomeen in Oost-Duitsland. Andere factoren die hieraan bijdroegen zijn een amnestie voor politieke gevangenen in de DDR, waaronder veel rechts-extremisten. De strijd tegen onafhankelijke antifascistische groepen in de DDR door de FDJ-jongerenorganisatie, de inlichtingendienst en de politie werd gevoerd omdat deze groepen concurrentie voor de SED en haar monopolie op antifascisme vertegenwoordigden. Er was ook de snelle eenwording van rechts-extremistische bewegingen uit Oost- en West-Duitsland, evenals het zogenaamde “asielcompromis” van 1993, waarin een alliantie van de CDU, SPD en FDP de Duitse asielwet verscherpte na de ernstige rellen in Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen en elders. Met andere woorden, ze bestraften de slachtoffers van racistisch geweld in die jaren en niet de daders. Niet-witte mensen moesten Oost-Duitse steden verlaten, en de daders werden veel te zelden vervolgd door het rechtssysteem. Uiteindelijk beloonde en moedigde de politiek, de rechterlijke macht en de politie gewelddadige rechts-extremistische protesten aan. We kunnen dit patroon van belonen en aanmoedigen van rechts-extremistisch geweld vandaag de dag nog steeds in Oost-Duitsland vinden, inclusief in de golf van geweld tegen vluchtelingen uit Syrië na 2015, en in de protesten tegen de COVID-19-maatregelen die grotendeels door rechts-extremisten werden gedomineerd.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Je hoofdpersonage slaagt er op de een of andere manier in om \"gezond\" te blijven temidden van deze sociale \"kwaal\" die zich snel verspreidt en mensen uit elkaar scheurt. Wat houdt hem \"veilig\", naast Mariam, het meisje met Georgische oorsprong waar hij verliefd op is?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Dit is een van de verschillende vragen die ik de lezers in het boek stel door zelden te onthullen wat de protagonist denkt. Het perspectief van de eerste persoon en de naamloosheid van het personage zijn bedoeld om de lezers te helpen zich in de schoenen van het personage te plaatsen en zich af te vragen: wat zou ik gedacht hebben? En vooral: wat zou ik gedaan hebben? Zou ik überhaupt iets gedaan hebben? Je weet, toen ik het boek schreef, waren er zoveel West-Europeanen op sociale media die zeiden dat als ze geconfronteerd zouden worden met een fascistische dictatuur, ze zeker het juiste zouden doen. Niet hun mond houden zoals hun grootouders. Ik wilde dat uitdagen en de lezers het fysieke gevoel geven dat fascisme voor hen staat, in de vorm van klein, gemeen straatfascisme, en hen vragen: nou, mijn vriend, wat ga je nu doen? Want anders kun je de kracht en gewelddadige verleiding van fascisme niet echt begrijpen. Fascisme is veel meer een gevoel dan een argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Er zijn echter een paar aanwijzingen in het boek. De familie van de protagonist is niet ideaal, maar lijkt beter te functioneren dan andere. Hij groeide op met verhalen over eerlijke communisten die hun leven gaven in de strijd tegen fascisme. Zijn vader is een officier en de protagonist lijkt gefascineerd door dit, misschien heeft hij iets behouden van een kinderlijke opvatting van \"soldatenhonor\", dat wil zeggen, niemand aanvallen die zwakker is. Misschien is het ook omdat zijn moeder in de kerk is en de protagonist interesse heeft in Jezus. Misschien, en dit is een reële mogelijkheid, beschermen twee andere zeer autoritaire instellingen, namelijk zijn zeer strenge kerk en het Nationale Volksleger, hem interessant genoeg tegen de autoritaire, racistische verleiding waar anderen aan bezwijken. Of beter gezegd, wat de protagonist uit deze instellingen haalt. Maar we weten het niet zeker.</p>\n<p>In ieder geval zijn het geen marxistische theorieën die de protagonist redden, noch een linkse Antifa-groep. Ik wilde het de protagonist, of degenen die het boek lezen, niet zo gemakkelijk maken. Ik ben een linksgeoriënteerde, maar ik schrijf geen propaganda.</p>\n<p><strong>Vandaag de dag benadrukken het nieuws over de Duitse samenleving en politiek altijd de relevante rol van extreem-rechtse ideeën en intolerantie binnen de samenleving (belichaamd door de AfD, maar niet alleen). In het boek illustreer je echter behendig dat dit niet iets is dat in deze late jaren is ontstaan. In de jaren 90 – je lijkt te zeggen – waren er al deze signalen die aangaven dat dit eraan kwam. Denk je dat mensen toen gewoon besloten om de ogen te sluiten, denkend dat het slechts een kortetermijngevolg van het herenigingsproces was? En hoe significant was de lange (en vrij stabiele) regeringsperiode van Merkel voor de versterking van het geloof dat de Duitse samenleving een oplossing had gevonden voor deze interne debatten – debatten die simpelweg weer opkwamen na Merkel?</strong></p>\n<p>In Duitsland vragen veel mensen die zwart, gehandicapt, arm of dakloos zijn zich nu af of de zogenaamde “honkbalbat” jaren van de jaren 90 ooit voorbij zijn geweest. Ze zeggen dat het meer de perceptie van witte en bevoorrechte mensen is dat dit geweld een pauze heeft genomen. Ik zou nog steeds zeggen dat er rustigere fasen waren met minder voor de hand liggend geweld. Maar deze eindigden met de rechts-extremistische mobilisatie tegen de opvang van Syrische vluchtelingen vanaf 2015, tijdens het tijdperk van Merkel. Zoals ik al heb geprobeerd te laten zien, liggen de redenen structureel in beide Duitse samenlevingen en hun inadequate confrontatie met het nazi-tijdperk, met racisme. En ja, in tijden van crisis zoals in de jaren 90 zijn er altijd belangrijkere dingen te doen dan omgaan met fascisme.</p>\n<p>We merken echter ook vandaag de dag dat het omgaan met racisme en rechts-extremisme altijd moeilijk is voor velen, misschien de meeste mensen – ongeacht de tijd. Omdat je altijd moet vragen welke voordelen je zelf haalt uit een racistische samenleving. Omdat je jezelf moet afvragen in hoeverre je verwacht een voordeel te behalen wanneer fascistische politiek wordt geïmplementeerd. Kijk naar de verkiezingscampagnes die in Duitsland zijn gevoerd vóór de drie deelstaatverkiezingen in september. Vooruitstrevende politici van linkse partijen zoals de SPD en de Groenen voerden racistische verkiezingscampagnes op de rug van vluchtelingen en migranten om zichzelf in het parlement te redden. De conservatieven, dat wil zeggen de CDU en de CSU, deden dat ook. Deze democratische partijen besloten om vluchtelingen en migranten het belangrijkste probleem in onze samenleving te maken en hoopten stemmen te genereren door dat te doen. Maar wanneer je dit aan deze politici wijst, reageren ze met beledigingen. Als onze politici niet zien dat ze profiteren van racisme, waarom zouden anderen dat dan wel doen?</p>\n<p>Vaak hoef je mensen niet veel te bieden om hen te laten deelnemen aan een of andere vorm van fascisme. Vaak is het genoeg om hen te beloven dat ze deel uitmaken van de meerderheid, dat ze niet lastiggevallen zullen worden. Deze deal is genoeg voor de protagonist in het boek. En de meeste mensen haten het om geconfronteerd te worden met het feit dat ze zo gemakkelijk te kopen zijn.</p>\n<p><strong>Vaak horen we dat de <em>Ossis</em> [mensen uit Oost-Duitsland – redactieopmerking] de schuld zijn van alle intolerantie en extreem-rechtse ideologieën. Hoe antwoord je op deze stemmen?</strong></p>\n<p>Dit is een populair spel in Duitsland. Mensen in het westen zeggen dat alles wat nodig is, is de muur rond Oost-Duitsland opnieuw op te bouwen en het nazi-probleem zal zijn opgelost. Mensen in het oosten zeggen dat rechts-extremisme alleen zo groot is vanwege de rechts-extremistische partijen die uit het westen komen. Mensen willen niet geconfronteerd worden met de nazi binnenin en om hen heen. Daarom duwen ze deze zo ver mogelijk weg. In Duitsland van west naar oost en weer terug. Dit spel gebeurt zelfs wanneer rechts-extremisten iemand ernstig verwonden of zelfs doden. De focus ligt vaak niet op het rouwen om de doden, maar op verdediging. Wie is de schuld? Waar hebben de neo-nazi's meer mensen gedood, in Oost- of West-Duitsland? Maar schuld is een oninteressant en onproductief gevoel in deze context. Verantwoordelijkheid zou de orde van de dag moeten zijn. Een poging om dingen onder ogen te zien, om te reflecteren, om het beter te doen. En dat zou zowel in het oosten als in het westen moeten gebeuren.</p>\n<p><strong>Als het geen politici zijn, waarom zijn Duitse intellectuelen en culturele actoren dan stil geweest voor de geleidelijke verspreiding van extreme ideologieën binnen de samenleving? Misschien wilden ze niet zwijgen, maar was er niemand om hen te horen?</strong></p>\n<p>Er zijn genoeg wetenschappers, schrijvers en journalisten die dit zeggen. En sommige van de luidste onder hen zijn Oost-Duitsers. Omdat we de racistische en autoritaire aard van de DDR en de samenleving die daarop volgde kennen. Dit zijn bekende intellectuelen zoals Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda en ja, ik ook. Maar we waarschuwen iedereen dat rechts-extremisme en racisme niet alleen zo sterk zijn vanwege de neo-nazi's. Maar omdat democraten en \"normale mensen\" er zo zwak op reageren, zich laten verleiden, de gevaren bagatelliseren en gedeeltelijk de eisen van de fascisten overnemen. De meeste mensen willen dat niet horen. Is het anders in Italië? Het zou fijn zijn als dat zo was. In ieder geval zijn de grote televisieprogramma's in Duitsland meestal gevuld met intellectuelen die racisme in de Duitse samenleving niet als een groot en structureel probleem zien. Zij zijn degenen die alleen de economische ontwikkelingen de schuld geven van nazi-houdingen. Ze zeggen iets in de trant van: als een Duitser het slecht heeft, als hij niet genoeg geld heeft, dan moet hij wel een nazi worden zodat politici naar hem luisteren. Alsof het genetisch is en niet een beslissing. Er is een ruimte tussen prikkel en reactie, zoals Viktur Fraenkel zei. Er is een ruimte tussen begrijpelijke woede jegens de samenleving, jegens de politiek, en een verkiezingsbeslissing. En in deze ruimte maak je een beslissing. Maar veel mensen willen deze waarheid negeren. Deze puur economische verklaringen, die vaak van linkse zijde komen, afleiden van de persoonlijke verantwoordelijkheid van degenen die fascistische politiek kiezen. Ze ontkennen dat de meeste AfD-kiezers niet arm zijn. Ze ontkennen dat er en zijn rechts-extremisten in regeringen in relatief rijke Scandinavische landen. Van alles om te vermijden te praten over wat fascisme met jou te maken heeft. Daarom heb ik een boek geschreven over opportunisme. Opportunisten zijn de grootste groep in elk fascistisch systeem. Zonder hen werkt het niet.</p>\n<p><strong>Je bent journalist, en dit is je eerste fictieboek. Ben je overgestapt op fictie omdat je het als een nuttig hulpmiddel beschouwde om na te denken over onderwerpen die je uitgebreid hebt behandeld in nieuws en onderzoeken, zoals extreem-rechtse ideologieën? Hoeveel van dit boek is fictie en hoeveel is feit?</strong></p>\n<p>Ik schreef de roman omdat literatuur een huis is met meer kamers dan journalistieke teksten. Er is ook ruimte voor ambivalentie, voor onbetrouwbare vertelling, voor geruchten, voor de tederheid van mensen die je als linksgeoriënteerde zou moeten en misschien zou moeten verachten. Je kunt fascisme niet begrijpen, vooral de vuile en smerige soorten van de straat, als je fascisme alleen begrijpt als iets kwaads, gemaakt door kwade mensen. Fascisme is een aanbod, een belofte van winst: kom bij ons, we bieden je tederheid, broederschap, verbondenheid. En dit aanbod kan komen van heel vriendelijke mensen. De vraag is: wanneer zijn ze niet meer vriendelijk? Wanneer je te veel terugpraat. Tegen wie zijn ze bijna nooit vriendelijk? Tegen queer mensen, tegen zwarte mensen, tegen gehandicapte mensen.</p>\n<p>\nHet boek heeft autobiografische elementen, maar het is geen autobiografie. Je weet, in het boek merk je hoe weinig mensen praten. Tussen de volwassenen en de kinderen, maar ook tussen de kinderen onderling. Maar dit zijn nog steeds lexicons vol met meer woorden dan er eigenlijk toen werden gesproken. Als het een autobiografie was, zouden veel pagina's leeg moeten zijn en dan zouden ze gewoon \"Hmm\" of het geluid van een man die grunt of helemaal niets zeggen. Toen werd er zelden gesproken over wat er gebeurde, behalve door dronken, werkloze mannen die elkaar in hun garages ontmoetten om meer te drinken. Ik verbaliseerde wat onuitgesproken was, vertaalde het in actie, soms zelfs in mijn gedachten. De manier waarop ik het vertel is waar, maar het is niet zo gebeurd.</p>\n<p>Er zijn omgevingen, lagen, klassen waarin, naar mijn mening, minder wordt gezegd en meer wordt gedaan. Een ideologie van actie, maar het is geen ideologie. Het is de manier waarop dingen worden gedaan. Praten wordt als vrouwelijk beschouwd. Snobistisch. Iedereen die te veel woorden gebruikt, komt uit de stad, is naar de middelbare school gegaan, is iemand die afstandelijk is. Dat kan het moeilijker maken voor dergelijk materiaal om literatuur te worden, maar dat weet je zeker beter dan ik. In ieder geval heb ik geprobeerd om literatuur te maken uit zo'n wereld, het te universalizeren, zodat het in andere plaatsen zoals Italië kan weerklinken. Dat is een verraad aan deze stille wereld die zich op actie richt. Dit is geen autobiografie.</p>\n<p><strong>Als journalist behandel je momenteel ook nieuws uit Oekraïne. Hoe beïnvloedt de invasie van Oekraïne de Duitse samenleving en politiek? Hoe reageren extreem-rechtse \"fronten\" daarop?</strong></p>\n<p>Ja, ik was net in Oekraïne, inclusief een stad op 15 kilometer van het front in Donbas. Toen ik daar was, raakten Russische artilleriegranaten altijd ongeveer vijf tot tien kilometer van ons. Het was alsof we op een eiland leefden, het bos brandde om ons heen.</p>\n<p>In Duitsland is de vraag hoe we met deze oorlog om moeten gaan een van de meest polariserende kwesties in de politiek. De sterkste partijen van Duitsland, de SPD en de Unie, hebben lange tijd een goede relatie met Rusland gehad. Ze wilden de dreigingen van geweld vanuit Rusland niet serieus nemen. Ze wilden de kansen van hun eigen economie in Rusland niet blokkeren, ze wilden goedkope gas en olie uit Rusland. Dit was altijd belangrijker voor Duitse politici dan de zelfbeschikking van de mensen in Oekraïne of andere voormalige Sovjetstaten. Na de grootschalige invasie in 2022 veranderde dit heel langzaam, maar als de SPD dat had gewild, had het deze koers eerder kunnen omkeren. Duitsland heeft zich door Rusland laten kopen en zou willen dat Moskou dat opnieuw doet.</p>\n<p>De meeste rechts-extremistische partijen staan aan de kant van Rusland, en de AfD zeker. Voor rechts-extremisten is Rusland de projectie van een ideale staat: een sterke man die alles regelt en die zich geen zorgen hoeft te maken over de bezwaren van minderheden of de rechten van vrouwen. Homo-, lesbische en translevens zijn effectief verboden, en conflicten worden indien nodig met het leger opgelost. Dit is de natte droom van veel Duitse rechts-extremisten. Ze weten niets van Rusland zelf en zijn interne tegenstrijdigheden; zoals ik al zei, het is een projectie. Trouwens, dit geldt ook voor Oost-Duitsland, ook al wordt altijd iets anders beweerd. Tijdens het DDR-tijdperk hadden de meeste mensen een ambivalente relatie met de Sovjetunie. Zelfs veel mensen in de SED erkenden de Sovjetunie en haar mensen als politieke winnaars, maar verachtten hen cultureel. Als er niemand luisterde, kon je veel racistische dingen in de DDR horen over de bezettingssoldaten uit de Sovjetunie, hoe minder blond ze waren en hoe veel donkerder hun huidskleur was, en meer. Ze werden beschreven als nauwelijks meer dan dieren, niet eens mensen die in vuil leefden. De leefomstandigheden van de Sovjet-soldaten in de DDR waren ook hard en vuil. Mensen wisten dat. Maar veel mensen construeerden daar racistische vooroordelen uit. Dit om te draaien in een vermeende liefde van Oost-Duitsers voor Rusland die decennia is gegroeid, zoals de AfD verspreidt, is gewoon belachelijk. Nee, Rusland is gewoon een constructie die rechts- en sommige links-autoritair populisten goed uitkomt.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Dit interview werd oorspronkelijk in het Italiaans gepubliceerd op de </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;website en sociale mediakanalen.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> is een Duitse journalist en auteur gevestigd in Berlijn.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;heeft een PhD in Slavische Studies en is docent Russische taal en vertaling aan de Universiteit van Triëst. In haar onderzoek en schrijven richt ze zich vooral op de late Sovjet- en hedendaagse Russisch-talige cultuur. Ze is vertaler, serie-editor bij de uitgeverij Bottega Errante, en voorzitter van&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"pl": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: W 2022 roku ukazała się twoja pierwsza powieść fikcyjna, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Byliśmy jak bracia). Nie jest jeszcze dostępna w języku angielskim, ale niedawno została opublikowana i ciepło przyjęta w języku włoskim). Ona</strong><strong> opisuje dzieciństwo i młodość grupy chłopców urodzonych w latach 80. (lub pod koniec lat 70.), którzy doświadczają końca \"dwóch Niemiec\" oraz złożonego procesu zjednoczenia, który głównie przedstawiasz na poziomie społecznym (a także ekonomicznym). Te fragmenty są opisane przez szczegóły istotne dla głównych postaci lub jako proste elementy w tle, gdy mijają lata. Interesujące jest to, że wprowadzasz również prawdziwe epizody, takie jak ksenofobiczne zamieszki w Rostocku, które konkretnie osadzają narrację w roku 1992. Jednak w miarę zmiany kontekstu, ludzie również się zmieniają. Jak wyjaśniasz szybkie rozprzestrzenianie się ekstremalnych \"fronów\" w niemieckim społeczeństwie lat 90., nie tylko wśród nastolatków, ale także wśród dorosłych, ponieważ niektórzy rodzice w książce są opisani jako wyrażający dość nietolerancyjne poglądy?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Socjalistyczne społeczeństwo NRD, z którego pochodzi bohater książki, jest społeczeństwem następczym po dyktaturze narodowego socjalizmu, podobnie jak zachodnioniemieckie społeczeństwo Republiki Federalnej Niemiec. Oba społeczeństwa w swoim własnym stylu zawiodły w konfrontacji z narodowym socjalizmem. W NRD antyfaszyzm służył przede wszystkim do legitymizowania władzy rządzącej partii SED. Konstytucja stwierdzała, że faszyzm został pokonany, więc nie mogło być ekstremizmu prawicowego ani rasizmu w NRD, chociaż oczywiście istniał. Pierwsza pogromowa nagonka na cudzoziemców po zakończeniu II wojny światowej miała miejsce w NRD, w Erfurcie w 1975 roku. W tym czasie przez kilka dni w całym mieście ścigano kilka setek pracowników kontraktowych z Algierii. Rasistowski charakter tych ataków nie był wspomniany przez policję i służby specjalne; jeśli spojrzysz na akta, jest coś o \"chuligaństwie\". Władze NRD depolityzowały przemoc ekstremistów prawicowych i przedstawiały ją jako czystą przemoc młodzieżową. A jeśli nie mogły tego ukryć, twierdziły, że naziści przeniknęli z zachodu lub coś podobnego. Chcę przez to powiedzieć, że bohater książki postrzega prawicowe ekstremistyczne akty przemocy i rasistowskie postawy jako coś nowego, ponieważ był tylko dzieckiem, które nic nie wiedziało o NRD. Ale w rzeczywistości doświadcza ciągłości. To jest jasno pokazane w książce w rasistowskim języku, który istniał nawet przed rewolucją w 1989 roku. A na marginesie, w tle, są ojcowie, którzy już w czasach NRD byli ekstremistami prawicowymi.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Bezrobocie i społeczne wstrząsy po rewolucji w 1989 roku z pewnością przyczyniły się do eskalacji przemocy ekstremistów prawicowych w tamtym czasie. Ale ta przemoc nie jest nowym zjawiskiem w Niemczech Wschodnich. Inne czynniki, które się do tego przyczyniły, to amnestia dla więźniów politycznych w NRD, w tym wielu ekstremistów prawicowych. Walka z niezależnymi grupami antyfaszystowskimi w NRD przez młodzieżową grupę FDJ, służby specjalne i policję była prowadzona, ponieważ te grupy stanowiły konkurencję dla SED i jej monopolu na antyfaszyzm. Było też szybkie zjednoczenie ruchów ekstremistów prawicowych z Niemiec Wschodnich i Zachodnich, a także tzw. \"kompromis azylowy\" z 1993 roku, w którym sojusz CDU, SPD i FDP zaostrzył niemieckie prawo azylowe po poważnych zamieszkach w Hoyerswerdzie, Rostocku-Lichtenhagen i innych miejscach. Innymi słowy, ukarali ofiary rasistowskiej przemocy w tych latach, a nie sprawców. Osoby niebiałe musiały opuszczać miasta w Niemczech Wschodnich, a sprawcy byli zbyt rzadko ścigani przez wymiar sprawiedliwości. Ostatecznie polityka, wymiar sprawiedliwości i policja nagradzały i w ten sposób zachęcały do przemocy ekstremistów prawicowych. Możemy nadal znaleźć ten wzór nagradzania i zachęcania do przemocy ekstremistów prawicowych w Niemczech Wschodnich dzisiaj, w tym w fali przemocy przeciwko uchodźcom z Syrii po 2015 roku oraz w protestach przeciwko środkom COVID-19, które były w dużej mierze zdominowane przez ekstremistów prawicowych.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Twój główny bohater w jakiś sposób udaje się pozostać \"zdrowym psychicznie\" wśród tej społecznej \"choroby\", która szybko się rozprzestrzenia i rozdziela ludzi. Co go \"chroni\", poza Mariam, dziewczyną o gruzińskich korzeniach, w której się zakochał?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>To jedno z kilku pytań, które zadaję czytelnikom w książce, rzadko ujawniając, co myśli bohater. Perspektywa pierwszej osoby i brak imienia postaci mają pomóc czytelnikom postawić się w sytuacji bohatera i zadać sobie pytanie: co bym pomyślał? A przede wszystkim: co bym zrobił? Czy w ogóle bym coś zrobił? Wiesz, kiedy pisałem tę książkę, było tak wielu zachodnioeuropejczyków w mediach społecznościowych, którzy mówili, że gdyby stanęli w obliczu faszystowskiej dyktatury, na pewno zrobiliby to, co należy. Nie milczeliby jak ich dziadkowie. Chciałem to zakwestionować i dać czytelnikom fizyczne poczucie, że faszyzm stoi przed nimi, w postaci małego, wstrętnego faszyzmu ulicznego, i zapytać ich: cóż, przyjacielu, co teraz zrobisz? Bo inaczej nie można naprawdę zrozumieć siły i brutalnej pokusy faszyzmu. Faszyzm jest znacznie bardziej uczuciem niż argumentem.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>W książce są jednak pewne wskazówki. Rodzina bohatera nie jest idealna, ale wydaje się funkcjonować lepiej niż inne. Wychował się w opowieściach o honorowych komunistach, którzy oddali swoje życie w walce z faszyzmem. Jego ojciec jest oficerem i bohater wydaje się być tym zafascynowany, być może zachował coś w rodzaju dziecięcego zrozumienia \"honoru żołnierskiego\", to znaczy, nie atakowania nikogo słabszego. Może to także dlatego, że jego matka jest w kościele, a bohater interesuje się Jezusem. Może, a to jest realna możliwość, dwie inne bardzo autorytarne instytucje, a mianowicie jego bardzo surowy kościół i Narodowa Armia Ludowa, interesująco chronią go przed autorytarną, rasistowską pokusą, której inni ulegają. A raczej, co bohater czerpie z tych instytucji. Ale nie wiemy tego na pewno.</p>\n<p>W każdym razie to nie teorie marksistowskie ratują bohatera, ani lewicowa grupa Antifa. Nie chciałem ułatwiać tego bohaterowi ani tym, którzy czytają książkę. Jestem lewicowcem, ale nie piszę propagandy.</p>\n<p><strong>Dziś wiadomości dotyczące niemieckiego społeczeństwa i polityki zawsze podkreślają istotną rolę skrajnie prawicowych idei i nietolerancji w społeczeństwie (ucieleśnionych przez AfD, ale nie tylko). Jednak w książce zręcznie ilustrujesz, że to nie jest coś, co powstało w tych późnych latach. W latach 90. – wydaje się, że mówisz – były wszystkie te sygnały wskazujące, że to nadchodzi. Czy uważasz, że ludzie po prostu postanowili wtedy przymknąć oko, myśląc, że to tylko krótkoterminowa konsekwencja procesu zjednoczenia? I jak znaczący był długi (i dość stabilny) okres rządów Merkel dla wzmocnienia przekonania, że niemieckie społeczeństwo znalazło rozwiązanie tych wewnętrznych debat – debat, które po prostu znów się pojawiły po Merkel?</strong></p>\n<p>W Niemczech wiele osób, które są czarne, niepełnosprawne, biedne lub bezdomne, teraz pyta, czy tzw. \"lata bejsbolowe\" lat 90. kiedykolwiek się skończyły. Mówią, że to bardziej postrzeganie białych i uprzywilejowanych ludzi, że ta przemoc miała przerwę. Wciąż bym powiedział, że były spokojniejsze fazy z mniej oczywistą przemocą. Ale te zakończyły się mobilizacją ekstremistów prawicowych przeciwko zakwaterowaniu dla syryjskich uchodźców od 2015 roku, w czasach Merkel. Jak już próbowałem pokazać, przyczyny leżą strukturalnie w obu niemieckich społeczeństwach i ich niewystarczającej konfrontacji z okresem nazistowskim, z rasizmem. I tak, w czasach kryzysu, jak w latach 90., zawsze jest wiele ważniejszych rzeczy do zrobienia niż zajmowanie się faszyzmem.</p>\n<p>Jednak zauważamy również dzisiaj, że zajmowanie się rasizmem i ekstremizmem prawicowym jest zawsze trudne dla wielu, być może dla większości ludzi – niezależnie od czasu. Ponieważ zawsze musisz kwestionować, jakie korzyści sam czerpiesz z rasistowskiego społeczeństwa. Ponieważ musisz zapytać, w jakim stopniu oczekujesz uzyskać korzyść, gdy polityka faszystowska jest wdrażana. Spójrz na kampanie wyborcze, które były prowadzone w Niemczech przed trzema wyborami stanowymi we wrześniu. Czołowi politycy z lewicowych partii, takich jak SPD i Zieloni, prowadzili rasistowskie kampanie wyborcze na plecach uchodźców i migrantów, aby uratować się w parlamencie. Konserwatyści, czyli CDU i CSU, zrobili to samo. Te demokratyczne partie postanowiły uczynić uchodźców i migrantów głównym problemem w naszym społeczeństwie i miały nadzieję wygenerować głosy, robiąc to. Ale kiedy zwracasz to uwagę tym politykom, reagują obelgami. Jeśli nasi politycy nie widzą, że korzystają z rasizmu, dlaczego inni mieliby to dostrzegać?</p>\n<p>Często nie musisz oferować ludziom wiele, aby skłonić ich do przyłączenia się do jakiegoś rodzaju faszyzmu. Często wystarczy obiecać im, że są częścią większości, że nie będą niepokojeni. Ta umowa wystarczy bohaterowi w książce. A większość ludzi nienawidzi być konfrontowana z faktem, że są tak łatwi do kupienia.</p>\n<p><strong>Często słyszymy, że <em>Ossis</em> [ludzie z Niemiec Wschodnich – przyp. red.] są winni wszelkiej nietolerancji i skrajnie prawicowym ideologiom. Jak odpowiadasz na te głosy?</strong></p>\n<p>To popularna gra w Niemczech. Ludzie na zachodzie mówią, że wystarczy odbudować mur wokół Niemiec Wschodnich, a problem nazistowski zostanie rozwiązany. Ludzie na wschodzie mówią, że ekstremizm prawicowy jest tak duży tylko z powodu prawicowych partii, które pochodzą z zachodu. Ludzie nie lubią być konfrontowani z nazistą w sobie i wokół siebie. Dlatego wypychają ich jak najdalej. W Niemczech od zachodu do wschodu i z powrotem. Ta gra odbywa się nawet wtedy, gdy ekstremiści prawicowi poważnie ranią lub nawet zabijają kogoś. Często nie koncentruje się na żalu za zmarłymi, ale na obronie. Kto jest winny? Gdzie neo-naziści zabili więcej ludzi, w Niemczech Wschodnich czy Zachodnich? Ale wina jest w tym kontekście nieciekawym i nieproduktywnym uczuciem. Odpowiedzialność powinna być na porządku dziennym. Próba konfrontacji z rzeczami, refleksji, zrobienia lepiej. I to musiałoby się odbyć zarówno na wschodzie, jak i na zachodzie.</p>\n<p><strong>Jeśli nie politycy, to dlaczego niemieccy intelektualiści i aktorzy kultury milczeli w obliczu stopniowego rozprzestrzeniania się ekstremalnych ideologii w społeczeństwie? Może nie chcieli milczeć, ale nie było nikogo, kto by ich usłyszał?</strong></p>\n<p>Jest wystarczająco wielu naukowców, pisarzy i dziennikarzy, którzy to mówią. A niektórzy z najgłośniejszych z nich są Niemcami Wschodnimi. Ponieważ znamy rasistowską i autorytarną naturę NRD i społeczeństwa, które po niej nastąpiło. To znani intelektualiści, tacy jak Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda i tak, ja też. Ale ostrzegamy wszystkich, że ekstremizm prawicowy i rasizm nie są silne tylko z powodu neonazistów. Ale dlatego, że demokraci i \"normalni ludzie\" reagują na to tak słabo, dają się uwieść, bagatelizują niebezpieczeństwo i częściowo przyjmują żądania faszystów. Większość ludzi nie lubi tego słyszeć. Czy w Italii jest inaczej? Byłoby miło, gdyby tak było. W każdym razie w głównych programach telewizyjnych w Niemczech przeważnie występują intelektualiści, którzy nie widzą rasizmu w niemieckim społeczeństwie jako poważnego i strukturalnego problemu. To oni obwiniają wyłącznie rozwój gospodarczy za postawy nazistowskie. Mówią coś w stylu: jeśli Niemiec ma źle, jeśli nie ma wystarczająco dużo pieniędzy, to musi stać się nazistą, aby politycy go wysłuchali. Jakby to było genetyczne, a nie decyzją. Jest przestrzeń między bodźcem a reakcją, jak powiedział Viktur Fraenkel. Jest przestrzeń między zrozumiałym gniewem na społeczeństwo, na politykę, a decyzją wyborczą. I w tej przestrzeni podejmujesz decyzję. Ale wielu ludzi chce ignorować tę prawdę. Te czysto ekonomiczne wyjaśnienia, które często pochodzą od lewicowców, odwracają uwagę od osobistej odpowiedzialności tych, którzy wybierają politykę faszystowską. Zaprzeczają, że większość wyborców AfD nie jest biedna. Zaprzeczają, że w stosunkowo bogatych krajach skandynawskich również byli i są ekstremiści prawicowi w rządach. Cokolwiek, aby uniknąć rozmowy o tym, co faszyzm ma wspólnego z tobą. Dlatego napisałem książkę o oportunizmie. Oportuniści są największą grupą w każdym systemie faszystowskim. Bez nich to nie działa.</p>\n<p><strong>Jesteś dziennikarzem, a to twoja pierwsza powieść fikcyjna. Czy zwróciłeś się ku fikcji, ponieważ postrzegałeś ją jako użyteczne narzędzie do refleksji nad tematami, które szeroko omawiałeś w wiadomościach i śledztwach, takimi jak ideologie skrajnie prawicowe? Ile tej książki to fikcja, a ile fakt?</strong></p>\n<p>Napisałem powieść, ponieważ literatura jest domem z większą liczbą pokoi niż teksty dziennikarskie. Jest też miejsce na ambiwalencję, na niepewne narracje, na plotki, na czułość ludzi, których jako lewicowiec powinieneś, a może powinieneś, pogardzać. Nie możesz zrozumieć faszyzmu, zwłaszcza tego brudnego i wstrętnego z ulicy, jeśli rozumiesz faszyzm tylko jako coś złego, stworzonego przez złych ludzi. Faszyzm jest ofertą, obietnicą zysku: przyjdź do nas, oferujemy ci czułość, braterstwo, przynależność. A ta oferta może pochodzić od bardzo przyjaznych ludzi. Pytanie brzmi: kiedy przestają być przyjaźni? Kiedy zbyt dużo się odzywasz. Komu prawie nigdy nie są przyjaźni? Osobom queer, czarnoskórym, niepełnosprawnym.</p>\n<p>\nKsiążka ma elementy autobiograficzne, ale nie jest autobiografią. Wiesz, w książce zauważasz, jak mało ludzie mówią. Między dorosłymi a dziećmi, ale także między dziećmi samymi. Ale to wciąż są leksykony pełne więcej słów niż faktycznie wypowiedziano wtedy. Gdyby to była autobiografia, wiele stron musiałoby być pustych, a potem po prostu powiedzieliby \"Hmm\" lub dźwięk mężczyzny chrząkającego lub nic w ogóle. Wtedy rzadko dyskutowano o tym, co się wydarzyło, z wyjątkiem pijanych, bezrobotnych mężczyzn, którzy spotykali się w swoich garażach, aby pić więcej. Ujawniłem to, co było niewypowiedziane, przetłumaczyłem to na działanie, czasami nawet w moich myślach. Sposób, w jaki to opowiadam, jest prawdziwy, ale nie wydarzyło się to w ten sposób.</p>\n<p>Są środowiska, warstwy, klasy, w których, moim zdaniem, mniej się mówi, a więcej się robi. Ideologia działania, ale to nie jest ideologia. To sposób, w jaki rzeczy są robione. Mówienie uważane jest za efeminacyjne. Snobistyczne. Każdy, kto używa zbyt wielu słów, pochodzi z miasta, chodził do liceum, jest kimś, kto jest wyniosły. To może utrudniać przekształcenie takiego materiału w literaturę, ale na pewno wiesz to lepiej niż ja. W każdym razie starałem się uczynić literaturę z takiego świata, zuniwersalizować ją, aby mogła rezonować w innych miejscach, takich jak Włochy. To jest zdrada tego cichego świata skoncentrowanego na działaniu. To nie jest autobiografia.</p>\n<p><strong>Jako dziennikarz, obecnie również relacjonujesz wiadomości z Ukrainy. Jak inwazja Ukrainy wpływa na niemieckie społeczeństwo i politykę? Jak reagują skrajnie prawicowe \"fronty\" na to?</strong></p>\n<p>Tak, byłem właśnie na Ukrainie, w tym w mieście 15 kilometrów od frontu w Donbasie. Kiedy tam byłem, rosyjskie pociski artyleryjskie zawsze trafiały około pięciu do dziesięciu kilometrów od nas. To było jak życie na wyspie, las palił się wokół nas.</p>\n<p>W Niemczech pytanie, jak powinniśmy radzić sobie z tą wojną, jest jednym z najbardziej polaryzujących tematów w polityce. Najsilniejsze partie w Niemczech, SPD i Unia, od dawna były w przyjaznych stosunkach z Rosją. Nie chciały traktować poważnie rosyjskich gróźb przemocy. Nie chciały blokować możliwości swojej gospodarki w Rosji, chciały taniego gazu i ropy z Rosji. To zawsze było ważniejsze dla niemieckich polityków niż samostanowienie ludzi na Ukrainie czy innych byłych państwach radzieckich. Po pełnoskalowej inwazji w 2022 roku to zmieniło się bardzo powoli, ale gdyby SPD chciało, mogłoby odwrócić ten kurs wcześniej niż później. Niemcy pozwoliły się kupić przez Rosję i chciałyby, aby Moskwa zrobiła to ponownie.</p>\n<p>Większość partii ekstremistów prawicowych jest po stronie Rosji, a AfD z pewnością również. Dla ekstremistów prawicowych Rosja jest projekcją idealnego państwa: silny człowiek, który reguluje wszystko i nie musi martwić się o sprzeciwy mniejszości czy prawa kobiet. Życie gejów, lesbijek i osób transpłciowych jest skutecznie zakazane, a konflikty rozwiązywane są militarnie, jeśli to konieczne. To mokry sen wielu niemieckich ekstremistów prawicowych. Nic nie wiedzą o samej Rosji i jej wewnętrznych sprzecznościach; jak już powiedziałem, to projekcja. Nawiasem mówiąc, to również dotyczy Niemiec Wschodnich, chociaż zawsze twierdzi się coś innego. W czasach NRD większość ludzi miała ambiwalentny stosunek do Związku Radzieckiego. Nawet wielu ludzi w SED uznawało Związek Radziecki i jego ludzi za politycznych zwycięzców, ale pogardzało nimi kulturowo. Jeśli nikt nie słuchał, można było usłyszeć wiele rasistowskich rzeczy w NRD o żołnierzach okupacyjnych z Związku Radzieckiego, jak mniej byli blondyni i jak dużo ciemniejszy był ich kolor skóry, i więcej. Opisywano ich jako niewiele więcej niż zwierzęta, nie nawet ludzi żyjących w brudzie. Warunki życia żołnierzy radzieckich w NRD były również trudne i brudne. Ludzie o tym wiedzieli. Ale wielu ludzi skonstruowało z tego rasistowskie uprzedzenia. Przekształcenie tego w rzekomą miłość Niemców Wschodnich do Rosji, która rozwijała się przez dziesięciolecia, jak to rozpowszechnia AfD, jest po prostu absurdalne. Nie, Rosja to po prostu konstrukcja, która dobrze pasuje do prawicowych i niektórych lewicowych autorytarnych populistów.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Wywiad ten został pierwotnie opublikowany w języku włoskim na stronie internetowej i kanałach społecznościowych </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> jest niemieckim dziennikarzem i autorem mieszkającym w Berlinie.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;posiada doktorat z nauk slawistycznych i jest wykładowcą języka rosyjskiego i tłumaczenia na Uniwersytecie w Trieście. W swoich badaniach i pisarstwie szczególnie koncentruje się na późnej kulturze radzieckiej i współczesnej kulturze rosyjskojęzycznej. Jest tłumaczką, redaktorką serii w wydawnictwie Bottega Errante oraz przewodniczącą&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"pt": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: Em 2022, seu primeiro livro de ficção foi lançado, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Nós Fomos Como Irmãos). Ele ainda não está disponível em inglês, mas foi recentemente publicado e recebido calorosamente em italiano). Ele</strong><strong> descreve a infância e adolescência de um grupo de meninos nascidos na década de 1980 (ou no final da década de 1970) que vivenciam o fim das \"duas Alemanhas\" e o complexo processo de reunificação, que você delineia principalmente em um nível social (e também econômico). Essas passagens são descritas através de detalhes relevantes para os personagens principais ou como simples elementos de fundo à medida que os anos passam. É interessante notar que você também insere episódios reais, como os distúrbios xenófobos em Rostock, que situam concretamente a narração no ano de 1992. No entanto, à medida que o contexto muda, as pessoas também mudam. Como você explica a rápida disseminação de \"frentes\" extremas dentro da sociedade alemã dos anos 1990, não apenas entre os adolescentes, mas também entre os adultos, já que alguns pais no livro são descritos como expressando ideias bastante intolerantes?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: A sociedade socialista da RDA, da qual o protagonista do livro vem, é uma sociedade sucessora da ditadura nacional-socialista, assim como a sociedade da Alemanha Ocidental da República Federal da Alemanha. E ambas as sociedades falharam à sua maneira na confrontação com o nacional-socialismo. Na RDA, o antifascismo serviu principalmente para legitimar o poder do partido SED que governava. A constituição afirmava que o fascismo havia sido derrotado, então não poderia haver extremismo de direita e nem racismo na RDA, embora, é claro, existisse. A primeira caçada de estilo pogrom a estrangeiros após o fim da Segunda Guerra Mundial ocorreu na RDA, em Erfurt, em 1975. Naquela época, vários centenas de trabalhadores contratados de Erfurt vindos da Argélia foram caçados por toda a cidade durante vários dias. O conteúdo racista desses ataques não foi mencionado pela polícia e pelo serviço secreto; se você olhar os arquivos, há algo sobre \"hooliganismo\". As autoridades da RDA despolitizaram a violência dos extremistas de direita e a retrataram como pura violência juvenil. E se não conseguiam esconder, afirmavam que nazistas haviam infiltrado do ocidente ou algo semelhante. O que quero dizer com isso é que o protagonista do livro vê os atos de violência extremista de direita e as atitudes racistas como algo novo porque ele era apenas uma criança que não sabia nada sobre a RDA. Mas, na realidade, ele está vivenciando continuidade. Isso fica claro no livro na linguagem racista que existia mesmo antes da revolução de 1989. E à margem, no fundo, há pais que já eram extremistas de direita durante a era da RDA.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>O desemprego e a agitação social após a revolução de 1989 certamente contribuíram para a escalada da violência extremista de direita naquela época. Mas essa violência não é um fenômeno novo na Alemanha Oriental. Outros fatores que contribuíram para isso incluem uma anistia para prisioneiros políticos na RDA, incluindo muitos extremistas de direita. A luta contra grupos antifascistas independentes na RDA pelo grupo juvenil FDJ, pelo serviço secreto e pela polícia foi feita porque esses grupos representavam concorrência para o SED e seu monopólio sobre o antifascismo. Também houve a rápida unificação de movimentos extremistas de direita da Alemanha Oriental e Ocidental, bem como o chamado “compromisso de asilo” de 1993, no qual uma aliança do CDU, SPD e FDP endureceu a lei de asilo alemã após os graves distúrbios em Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen e em outros lugares. Em outras palavras, eles puniram as vítimas da violência racista naqueles anos e não os perpetradores. Pessoas não brancas tiveram que deixar cidades da Alemanha Oriental, e os perpetradores foram processados muito raramente pelo sistema de justiça. No final, a política, o judiciário e a polícia recompensaram e, assim, encorajaram protestos violentos de extrema direita. Podemos ainda encontrar esse padrão de recompensa e incentivo à violência extremista de direita na Alemanha Oriental hoje, incluindo na onda de violência contra refugiados da Síria após 2015, e nas manifestações contra as medidas de COVID-19 que foram em grande parte dominadas por extremistas de direita.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Seu personagem principal consegue de alguma forma permanecer \"são\" entre essa \"maldade\" social que se espalha rapidamente e despedaça as pessoas. O que o mantém \"seguro\", além de Mariam, a garota de origens georgianas de quem ele está apaixonado?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Esta é uma das várias perguntas que faço aos leitores no livro, raramente revelando o que o protagonista está pensando. A perspectiva em primeira pessoa e a falta de nome do personagem têm a intenção de ajudar os leitores a se colocarem no lugar do personagem e se perguntarem: o que eu teria pensado? E acima de tudo: o que eu teria feito? Eu teria feito algo? Você sabe, quando eu estava escrevendo o livro, havia tantos europeus ocidentais nas redes sociais que diziam que se estivessem diante de uma ditadura fascista, definitivamente fariam a coisa certa. Não ficariam calados como seus avós. Eu queria desafiar isso e dar aos leitores a sensação física de que o fascismo está diante deles, na forma de um pequeno e desagradável fascismo de rua, e perguntar a eles: bem, meu amigo, o que você vai fazer agora? Porque, caso contrário, você não pode realmente entender o poder e a sedução violenta do fascismo. O fascismo é muito mais um sentimento do que um argumento.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Há algumas pistas no livro, no entanto. A família do protagonista não é ideal, mas parece funcionar melhor do que outras. Ele cresceu com histórias de comunistas honoráveis que deram suas vidas na luta contra o fascismo. Seu pai é um oficial e o protagonista parece estar fascinado por isso, talvez ele tenha retido algo como uma compreensão infantil de \"honra de soldado\", ou seja, não atacar ninguém mais fraco. Talvez também seja porque sua mãe está na igreja e o protagonista tem interesse em Jesus. Talvez, e essa é uma possibilidade real, duas outras instituições muito autoritárias, a saber, sua igreja muito rígida e o Exército Nacional do Povo, o protejam de forma interessante da tentação autoritária e racista à qual outros sucumbem. Ou melhor, o que o protagonista extrai dessas instituições. Mas não sabemos ao certo.</p>\n<p>De qualquer forma, não são teorias marxistas que salvam o protagonista, nem um grupo de Antifa de esquerda. Eu não queria facilitar as coisas para o protagonista, ou para aqueles que leem o livro. Eu sou um esquerdista, mas não escrevo propaganda.</p>\n<p><strong>Hoje, as notícias sobre a sociedade e a política alemãs sempre enfatizam o papel relevante das ideias de extrema-direita e da intolerância dentro da sociedade (encarnadas pela AfD, mas não apenas). No entanto, no livro você ilustra habilmente que isso não é algo que se originou nesses últimos anos. Nos anos 1990 – você parece dizer – havia todos esses sinais indicando que isso estava vindo. Você acha que as pessoas simplesmente decidiram fechar os olhos naquela época, pensando que era apenas uma consequência de curto prazo do processo de reunificação? E quão significativa foi a longa (e bastante estável) governança de Merkel para o fortalecimento da crença de que a sociedade alemã havia encontrado uma solução para esses debates internos – debates que simplesmente ressurgiram após Merkel?</strong></p>\n<p>Na Alemanha, muitas pessoas que são negras, deficientes, pobres ou sem-teto estão agora se perguntando se os chamados anos de \"bastão de beisebol\" da década de 1990 já terminaram. Eles dizem que é mais a percepção de pessoas brancas e privilegiadas que essa violência fez uma pausa. Eu ainda diria que houve fases mais tranquilas com menos violência óbvia. Mas essas terminaram com a mobilização extremista de direita contra a acomodação de refugiados sírios a partir de 2015, durante a era Merkel. Como já tentei mostrar, as razões estão estruturalmente nas duas sociedades alemãs e sua inadequada confrontação com a era nazista, com o racismo. E sim, em tempos de crise como nos anos 1990, sempre há coisas mais importantes a fazer do que lidar com o fascismo.</p>\n<p>No entanto, também estamos percebendo hoje que lidar com racismo e extremismo de direita é sempre difícil para muitos, talvez para a maioria das pessoas – não importa a época. Porque você sempre tem que questionar quais vantagens você mesmo obtém de uma sociedade racista. Porque você tem que se perguntar até que ponto espera obter uma vantagem quando políticas fascistas são implementadas. Olhe para as campanhas eleitorais que foram realizadas na Alemanha antes das três eleições estaduais em setembro. Políticos de destaque de partidos de esquerda, como o SPD e os Verdes, realizaram campanhas eleitorais racistas às custas de refugiados e migrantes para se salvarem no parlamento. Os conservadores, ou seja, o CDU e o CSU, também fizeram isso. Esses partidos democráticos decidiram fazer dos refugiados e migrantes o principal problema em nossa sociedade e esperavam gerar votos fazendo isso. Mas quando você aponta isso para esses políticos, eles reagem com insultos. Se nossos políticos não veem que se beneficiam do racismo, por que outros deveriam?</p>\n<p>Frequentemente, você não precisa oferecer muito às pessoas para que elas se juntem a algum tipo de fascismo. Muitas vezes, é suficiente prometer que elas fazem parte da maioria, que não serão incomodadas. Esse acordo é suficiente para o protagonista do livro. E a maioria das pessoas odeia ser confrontada com o fato de que são tão fáceis de comprar.</p>\n<p><strong>Frequentemente ouvimos que os <em>Ossis</em> [pessoas da Alemanha Oriental – nota do editor] são os culpados por toda a intolerância e ideologias de extrema-direita. Como você responde a essas vozes?</strong></p>\n<p>Esse é um jogo popular na Alemanha. As pessoas no ocidente dizem que tudo o que é necessário é reconstruir o muro ao redor da Alemanha Oriental e o problema nazista será resolvido. As pessoas no leste dizem que o extremismo de direita é tão grande apenas por causa dos partidos extremistas de direita que vêm do ocidente. As pessoas não gostam de ser confrontadas com o nazista dentro e ao seu redor. É por isso que eles os empurram o mais longe possível. Na Alemanha, de oeste a leste e vice-versa. Esse jogo acontece até mesmo quando extremistas de direita ferem gravemente ou até matam alguém. O foco muitas vezes não está em lamentar os mortos, mas em defesa. Quem é o culpado? Onde os neonazistas mataram mais pessoas, na Alemanha Oriental ou Ocidental? Mas a culpa é um sentimento pouco interessante e improdutivo nesse contexto. A responsabilidade deveria ser a ordem do dia. Uma tentativa de confrontar as coisas, de refletir, de fazer melhor. E isso teria que acontecer no leste e no oeste.</p>\n<p><strong>Se não são os políticos, por que os intelectuais e atores culturais alemães têm permanecido em silêncio diante da disseminação gradual de ideologias extremas dentro da sociedade? Talvez eles não quisessem ficar em silêncio, mas não havia ninguém para ouvi-los?</strong></p>\n<p>Há cientistas, escritores e jornalistas suficientes que dizem isso. E alguns dos mais barulhentos deles são alemães orientais. Porque sabemos da natureza racista e autoritária da RDA e da sociedade que a seguiu. Esses são intelectuais bem conhecidos, como Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda e sim, eu também. Mas estamos alertando a todos que o extremismo de direita e o racismo não são fortes apenas por causa dos neonazistas. Mas porque democratas e \"pessoas normais\" reagem tão fracamente a isso, se deixam seduzir, minimizam o perigo e, em parte, adotam as exigências dos fascistas. A maioria das pessoas não gosta de ouvir isso. É diferente na Itália? Seria bom se fosse. De qualquer forma, os principais programas de televisão na Alemanha apresentam principalmente intelectuais que não veem o racismo na sociedade alemã como um problema importante e estrutural. Eles são os que culpam apenas os desenvolvimentos econômicos pelas atitudes nazistas. Eles dizem algo como: se um alemão está mal, se ele não tem dinheiro suficiente, então ele tem que se tornar um nazista para que os políticos o ouçam. Como se fosse genético e não uma decisão. Há um espaço entre estímulo e reação, como disse Viktur Fraenkel. Há um espaço entre a raiva compreensível em relação à sociedade, à política, e uma decisão eleitoral. E é nesse espaço que você toma uma decisão. Mas muitas pessoas querem ignorar essa verdade. Essas explicações puramente econômicas, que muitas vezes vêm de esquerdistas, distraem da responsabilidade pessoal daqueles que escolhem políticas fascistas. Eles negam que a maioria dos eleitores da AfD não é pobre. Eles negam que houve e há extremistas de direita em governos em países escandinavos relativamente ricos também. Qualquer coisa para evitar falar sobre o que o fascismo tem a ver com você. É por isso que escrevi um livro sobre oportunismo. Oportunistas são o maior grupo em qualquer sistema fascista. Sem eles, não funciona.</p>\n<p><strong>Você é jornalista, e este é seu primeiro livro de ficção. Você se voltou para a ficção porque a percebeu como uma ferramenta útil para refletir sobre tópicos que você cobriu extensivamente em notícias e investigações, como ideologias de extrema-direita? Quanto deste livro é ficção e quanto é fato?</strong></p>\n<p>Eu escrevi o romance porque a literatura é uma casa com mais quartos do que textos jornalísticos. Há também espaço para ambivalência, para narração não confiável, para rumores, para a ternura de pessoas que você, como esquerdista, deveria e talvez devesse desprezar. Você não pode entender o fascismo, especialmente os tipos imundos e sujos da rua, se entender o fascismo apenas como algo maligno, feito por pessoas malignas. O fascismo é uma oferta, uma promessa de lucro: venha até nós, oferecemos a você ternura, irmandade, pertencimento. E essa oferta pode vir de pessoas muito amigáveis. A questão é: quando elas não são mais amigáveis? Quando você responde demais. Para quem elas quase nunca são amigáveis? Para pessoas queer, para pessoas negras, para pessoas com deficiência.</p>\n<p>\nO livro tem elementos autobiográficos, mas não é uma autobiografia. Você sabe, no livro você percebe como as pessoas falam pouco. Entre os adultos e as crianças, mas também entre as próprias crianças. Mas ainda são léxicos cheios de mais palavras do que realmente foram faladas naquela época. Se fosse uma autobiografia, muitas páginas teriam que estar em branco e então elas apenas diriam \"Hmm\" ou o som de um homem grunhindo ou nada. Naquela época, o que aconteceu raramente era discutido, exceto por homens bêbados e desempregados que se encontravam em suas garagens para beber mais. Eu verbalizei o que estava não dito, traduzi isso em ação, às vezes até mesmo em meus pensamentos. A maneira como eu conto é verdadeira, mas não aconteceu assim.</p>\n<p>Existem ambientes, camadas, classes nas quais, na minha opinião, se diz menos e se faz mais. Uma ideologia de ação, mas não é uma ideologia. É a maneira como as coisas são feitas. Falar é considerado efeminado. Snob. Quem usa muitas palavras é da cidade, foi para o ensino médio, é alguém que é distante. Isso pode dificultar que tal material se torne literatura, mas você certamente sabe disso melhor do que eu. De qualquer forma, eu tentei fazer literatura a partir de tal mundo, universalizá-lo, para que possa ressoar em outros lugares como a Itália. Isso é uma traição desse mundo silencioso focado na ação. Isso não é uma autobiografia.</p>\n<p><strong>Como jornalista, você também está cobrindo notícias da Ucrânia no momento. Como a invasão da Ucrânia está impactando a sociedade e a política alemãs? Como as \"frentes\" de extrema direita estão reagindo a isso?</strong></p>\n<p>Sim, eu estive recentemente na Ucrânia, incluindo uma cidade a 15 quilômetros da linha de frente em Donbas. Quando estive lá, os projéteis de artilharia russos sempre atingiam cerca de cinco a dez quilômetros de nós. Era como viver em uma ilha, a floresta estava queimando ao nosso redor.</p>\n<p>Na Alemanha, a questão de como devemos lidar com essa guerra é uma das questões mais polarizadoras na política. Os partidos mais fortes da Alemanha, o SPD e a União, há muito tempo mantêm boas relações com a Rússia. Eles não queriam levar a sério as ameaças de violência da Rússia. Eles não queriam bloquear as oportunidades de sua própria economia na Rússia, queriam gás e petróleo baratos da Rússia. Isso sempre foi mais importante para os políticos alemães do que a autodeterminação do povo na Ucrânia ou em outros antigos estados soviéticos. Após a invasão em grande escala em 2022, isso mudou muito lentamente, mas se o SPD quisesse, poderia ter revertido esse curso mais cedo do que mais tarde. A Alemanha se deixou comprar pela Rússia e gostaria que Moscou fizesse isso novamente.</p>\n<p>A maioria dos partidos extremistas de direita está ao lado da Rússia, e a AfD certamente está. Para os extremistas de direita, a Rússia é a projeção de um estado ideal: um homem forte que regula tudo e que não precisa se preocupar com as objeções de minorias ou os direitos das mulheres. A vida gay, lésbica e trans é efetivamente banida, e os conflitos são resolvidos com o exército, se necessário. Este é o sonho molhado de muitos extremistas de direita alemães. Eles não sabem nada sobre a Rússia em si e suas contradições internas; como eu disse, é uma projeção. Aliás, isso também se aplica à Alemanha Oriental, mesmo que sempre se afirme algo diferente. Durante a era da RDA, a maioria das pessoas tinha uma relação ambivalente com a União Soviética. Mesmo muitas pessoas no SED reconheciam a União Soviética e seu povo como vencedores políticos, mas os desprezavam culturalmente. Se ninguém estivesse ouvindo, você poderia ouvir muitas coisas racistas na RDA sobre os soldados ocupantes da União Soviética, como eram menos loiros e como sua cor de pele era mais escura, e mais. Eles eram descritos como pouco mais que animais, nem mesmo pessoas vivendo na sujeira. As condições de vida dos soldados soviéticos na RDA também eram duras e sujas. As pessoas sabiam disso. Mas muitas pessoas construíram preconceitos racistas a partir disso. Transformar isso em um suposto amor dos alemães orientais pela Rússia que cresceu ao longo de décadas, como a AfD está espalhando, é simplesmente ridículo. Não, a Rússia é simplesmente uma construção que serve bem a populistas autoritários de direita e alguns de esquerda.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Esta entrevista foi publicada originalmente em italiano no </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;site e canais de mídia social.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> é um jornalista e autor alemão baseado em Berlim.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;possui um doutorado em Estudos Eslavos e é professora de língua e tradução russa na Universidade de Trieste. Em sua pesquisa e escrita, ela se concentra particularmente na cultura soviética tardia e contemporânea de língua russa. Ela é tradutora, editora de séries na editora Bottega Errante e presidente do&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"ro": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: În 2022, a apărut prima ta carte de ficțiune, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Am fost ca frații). Nu este încă disponibilă în engleză, dar a fost publicată recent și a fost primită cu căldură în italiană). Aceasta</strong><strong> descrie copilăria și adolescența unui grup de băieți născuți în anii 1980 (sau la sfârșitul anilor 1970) care experimentează sfârșitul celor \"două Germanii\" și complexul proces de reunificare, pe care îl conturezi în principal la un nivel social (și de asemenea economic). Aceste pasaje sunt descrise prin detalii fie relevante pentru personajele principale, fie ca simple elemente în fundal pe măsură ce anii trec. Este interesant de observat că introduci și episoade reale, cum ar fi revoltele xenofobe din Rostock, care situează concret narațiunea în anul 1992. Totuși, pe măsură ce contextul se schimbă, oamenii se schimbă și ei. Cum explici răspândirea rapidă a \"fronturilor\" extreme în societatea germană a anilor 1990, nu doar în rândul adolescenților, ci și în rândul adulților, având în vedere că unii părinți din carte sunt descriși ca exprimând idei destul de intolerante?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Societatea socialistă a RDG, din care provine protagonistul cărții, este o societate succesoare a dictaturii național-socialiste, la fel ca societatea germană de vest a Republicii Federale Germania. Și ambele societăți au eșuat în felul lor în confruntarea cu național-socialismul. În RDG, anti-fascismul a servit în principal pentru a legitima puterea partidului de conducere SED. Constituția afirma că fascismul a fost învins, așa că nu putea exista extremism de dreapta și nici rasism în RDG, deși, desigur, exista. Prima vânătoare de tip pogrom pentru străini după sfârșitul celui de-al Doilea Război Mondial a avut loc în RDG, în Erfurt, în 1975. La acea vreme, câteva sute de muncitori contractați din Algeria au fost vânați în întreaga oraș pentru câteva zile. Conținutul rasist al acestor atacuri nu a fost menționat de poliție și de serviciile secrete; dacă te uiți la dosare, este vorba despre \"huliganism\". Autoritățile RDG au depolitizat violența extremiștilor de dreapta și au prezentat-o ca fiind pură violență juvenilă. Și dacă nu au putut să o ascundă, au susținut că naziștii s-au infiltrat din vest sau ceva similar. Ceea ce vreau să spun este că protagonistul cărții vede actele de violență extremiste de dreapta și atitudinile rasiste ca fiind ceva nou, pentru că era doar un copil care nu știa nimic despre RDG. Dar, în realitate, el experimentează continuitate. Acest lucru este clarificat în carte prin limbajul rasist care exista chiar și înainte de revoluția din 1989. Și pe margine, în fundal, sunt tați care erau deja extremiști de dreapta în perioada RDG.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Șomajul și agitația socială după revoluția din 1989 au contribuit cu siguranță la escaladarea violenței extremiste de dreapta în acea vreme. Dar această violență nu este un fenomen nou în Germania de Est. Alte factori care au contribuit la aceasta includ o amnistie pentru prizonierii politici din RDG, inclusiv mulți extremiști de dreapta. Lupta împotriva grupurilor independente anti-fasciste din RDG de către grupul de tineret FDJ, serviciile secrete și poliție a fost dusă pentru că aceste grupuri reprezentau o competiție pentru SED și monopolul său asupra anti-fascismului. A existat, de asemenea, unificarea rapidă a mișcărilor extremiste de dreapta din Germania de Est și de Vest, precum și așa-numitul \"compromis al azilului\" din 1993, în care o alianță a CDU, SPD și FDP a strâns legea germană a azilului în urma revoltelor grave din Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen și alte locuri. Cu alte cuvinte, au pedepsit victimele violenței rasiste în acele ani și nu pe făptași. Oamenii non-albi au fost nevoiți să părăsească orașele din Germania de Est, iar făptașii au fost prea rar urmăriți de sistemul de justiție. În cele din urmă, politica, justiția și poliția au recompensat și astfel au încurajat protestele violente extremiste de dreapta. Putem găsi și astăzi acest model de recompensare și încurajare a violenței extremiste de dreapta în Germania de Est, inclusiv în valul de violență împotriva refugiaților din Siria după 2015 și în protestele împotriva măsurilor COVID-19 care au fost dominate în mare parte de extremiști de dreapta.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Personajul tău principal reușește cumva să rămână \"sănătos\" în mijlocul acestei \"maladii\" sociale care se răspândește rapid și desparte oamenii. Ce îl menține \"în siguranță\", în afară de Mariam, fata cu origini georgiene de care este îndrăgostit?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Aceasta este una dintre numeroasele întrebări pe care le pun cititorilor în carte, rareori dezvăluind ce gândește protagonistul. Perspectiva la persoana întâi și anonimatul personajului sunt menite să ajute cititorii să se pună în pielea personajului și să se întrebe: ce aș fi gândit eu? Și mai ales: ce aș fi făcut eu? Aș fi făcut ceva? Știi, când scriam cartea, erau atât de mulți europeni occidentali pe rețelele sociale care spuneau că, dacă s-ar confrunta cu o dictatură fascistă, cu siguranță ar face lucrul corect. Nu și-ar fi ținut gura ca bunicii lor. Am vrut să contest asta și să le ofer cititorilor sentimentul fizic că fascismul stă în fața lor, sub forma unui mic fascism stradal, și să îi întreb: ei bine, prietene, ce vei face acum? Pentru că altfel nu poți înțelege cu adevărat puterea și seducția violentă a fascismului. Fascismul este mult mai mult un sentiment decât un argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Există câteva indicii în carte, totuși. Familia protagonistului nu este ideală, dar pare să funcționeze mai bine decât altele. A crescut cu povești despre comuniști onorabili care și-au dat viața în lupta împotriva fascismului. Tatăl său este ofițer și protagonistul pare să fie fascinat de acest lucru, poate a păstrat ceva ca o înțelegere copilărească a \"onoarei soldatului\", adică, să nu atace pe nimeni mai slab. Poate că este și pentru că mama sa este în biserică și protagonistul are un interes pentru Isus. Poate, și aceasta este o posibilitate reală, două alte instituții foarte autoritare, anume biserica sa foarte strictă și Armata Populară Națională, îl protejează interesant de tentația autoritară și rasistă la care alții cedează. Sau mai degrabă, ceea ce protagonistul extrage din aceste instituții. Dar nu știm cu siguranță.</p>\n<p>În orice caz, nu teoriile marxiste îl salvează pe protagonist, nici un grup de stânga Antifa. Nu am vrut să-i fac lucrurile atât de ușoare protagonistului, sau celor care citesc cartea. Sunt de stânga, dar nu scriu propagandă.</p>\n<p><strong>Azi, știrile referitoare la societatea și politica germană subliniază mereu rolul relevant al ideilor de extremă dreapta și intoleranței în cadrul societății (încarnate de AfD, dar nu numai). Cu toate acestea, în carte, ilustrezi cu abilitate că aceasta nu este ceva ce a apărut în acești ani târzii. În anii 1990 – pare să spui – au existat toate aceste semnale care indicau că acest lucru se apropie. Crezi că oamenii au decis pur și simplu să închidă ochii atunci, gândindu-se că era doar o consecință pe termen scurt a procesului de reunificare? Și cât de semnificativ a fost mandatul lung (și destul de stabil) al lui Merkel pentru întărirea credinței că societatea germană a găsit o soluție pentru aceste dezbateri interne – dezbateri care au reapărut pur și simplu după Merkel?</strong></p>\n<p>În Germania, mulți oameni care sunt negri, handicapați, săraci sau fără adăpost se întreabă acum dacă așa-numitele \"ani cu bâte de baseball\" din anii 1990 au fost vreodată încheiați. Ei spun că mai degrabă este percepția oamenilor albi și privilegiați că această violență a luat o pauză. Aș spune totuși că au existat faze mai liniștite cu violență mai puțin evidentă. Dar acestea s-au încheiat cu mobilizarea extremiștilor de dreapta împotriva cazării refugiaților sirieni din 2015 încoace, în timpul erei Merkel. Așa cum am încercat deja să arăt, motivele se află structural în ambele societăți germane și în confruntarea lor inadecvată cu era nazistă, cu rasismul. Și da, în vremuri de criză, cum ar fi în anii 1990, există întotdeauna lucruri mai importante de făcut decât să te ocupi de fascism.</p>\n<p>Cu toate acestea, observăm și astăzi că abordarea rasismului și extremismului de dreapta este întotdeauna dificilă pentru mulți, poate pentru cei mai mulți oameni – indiferent de vreme. Pentru că trebuie să te întrebi ce avantaje îți aduce o societate rasistă. Pentru că trebuie să te întrebi în ce măsură te aștepți să obții un avantaj atunci când politicile fasciste sunt implementate. Uită-te la campaniile electorale care au fost desfășurate în Germania înainte de cele trei alegeri de stat din septembrie. Politicieni de frunte din partidele de stânga, cum ar fi SPD și Verzii, au desfășurat campanii electorale rasiste pe seama refugiaților și imigranților pentru a se salva în parlament. Conservatorii, adică CDU și CSU, au făcut la fel. Aceste partide democratice au decis să facă din refugiați și imigranți principala problemă din societatea noastră și au sperat să genereze voturi făcând asta. Dar când le atragi atenția acestor politicieni, ei reacționează cu insulte. Dacă politicienii noștri nu văd că beneficiază de pe urma rasismului, de ce ar trebui alții?</p>\n<p>Adesea nu trebuie să oferi oamenilor mult pentru a-i face să se alăture unui fel de fascism. Adesea este suficient să le promiți că fac parte din majoritate, că nu vor fi deranjați. Această înțelegere este suficientă pentru protagonistul din carte. Și cei mai mulți oameni urăsc să fie confruntați cu faptul că sunt atât de ușor de cumpărat.</p>\n<p><strong>Adesea auzim că <em>Ossis</em> [oameni din Germania de Est – nota editorului] sunt de vină pentru toată intoleranța și ideologiile de extremă dreapta. Cum răspunzi acestor voci?</strong></p>\n<p>Aceasta este un joc popular în Germania. Oamenii din vest spun că tot ce trebuie să facă este să reconstruiască zidul în jurul Germaniei de Est și problema nazistă va fi rezolvată. Oamenii din est spun că extremismul de dreapta este atât de mare doar din cauza partidelor extremiste de dreapta care vin din vest. Oamenii nu le place să fie confruntați cu naziștii din interiorul și din jurul lor. De aceea îi împing cât mai departe posibil. În Germania, de la vest la est și înapoi. Acest joc se întâmplă chiar și atunci când extremiștii de dreapta rănesc grav sau chiar ucid pe cineva. Accentul nu este adesea pe doliu pentru cei morți, ci pe apărare. Cine este de vină? Unde au ucis neo-naziștii mai mulți oameni, în Germania de Est sau de Vest? Dar vina este un sentiment neinteresant și neproductiv în acest context. Responsabilitatea ar trebui să fie ordinea zilei. O încercare de a confrunta lucrurile, de a reflecta, de a face mai bine. Și asta ar trebui să se întâmple atât în est, cât și în vest.</p>\n<p><strong>Dacă nu politicienii, atunci de ce au fost tăcuți intelectualii și actorii culturali germani în fața răspândirii treptate a ideologiilor extreme în cadrul societății? Poate că nu au vrut să tacă, dar nu a fost nimeni să-i asculte?</strong></p>\n<p>Există destui oameni de știință, scriitori și jurnaliști care spun asta. Și unii dintre cei mai vocali dintre ei sunt germani de est. Pentru că știm natura rasistă și autoritară a RDG și a societății care a urmat-o. Aceștia sunt intelectuali bine cunoscuți, cum ar fi Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda și da, și eu. Dar îi avertizăm pe toți că extremismul de dreapta și rasismul nu sunt doar atât de puternice din cauza neo-naziștilor. Ci pentru că democrații și \"oamenii normali\" reacționează atât de slab la acestea, se lasă seduși, minimalizează pericolul și adoptă parțial cerințele fascistilor. Cei mai mulți oameni nu le place să audă asta. Este diferit în Italia? Ar fi frumos dacă ar fi. În orice caz, programele de televiziune majore din Germania îi prezintă în mare parte pe intelectualii care nu văd rasismul în societatea germană ca pe o problemă majoră și structurală. Ei sunt cei care dau vina pe evoluțiile economice pentru atitudinile naziste. Ei spun ceva de genul: dacă unui german îi merge rău, dacă nu are suficienți bani, atunci trebuie să devină nazist pentru ca politicienii să-l asculte. De parcă ar fi genetic și nu o decizie. Există un spațiu între stimul și reacție, așa cum a spus Viktur Fraenkel. Există un spațiu între furia de înțeles față de societate, față de politică, și o decizie electorală. Și în acest spațiu iei o decizie. Dar mulți oameni vor să ignore această adevăr. Aceste explicații pur economice, care vin adesea din partea stângii, distrag atenția de la responsabilitatea personală a celor care aleg politicile fasciste. Ele neagă că cei mai mulți votanți ai AfD nu sunt săraci. Ele neagă că au existat și există extremiști de dreapta în guvernele din țările scandinave relativ bogate. Orice pentru a evita să vorbești despre ce are fascismul de-a face cu tine. De aceea am scris o carte despre oportunism. Oportuniștii sunt cea mai mare grupare din orice sistem fascist. Fără ei, nu funcționează.</p>\n<p><strong>Tu ești jurnalist, iar aceasta este prima ta carte de ficțiune. Te-ai îndreptat spre ficțiune pentru că ai perceput-o ca pe un instrument util pentru a reflecta asupra temelor pe care le-ai acoperit extensiv în știri și investigații, cum ar fi ideologiile de extremă dreapta? Cât din această carte este ficțiune și cât este fapt?</strong></p>\n<p>Am scris romanul pentru că literatura este o casă cu mai multe camere decât textele jurnalistice. Există, de asemenea, loc pentru ambivalență, pentru narațiune nesigură, pentru zvonuri, pentru tandrețea oamenilor pe care, ca stângist, ar trebui să-i disprețuiești și poate ar trebui să-i disprețuiești. Nu poți înțelege fascismul, în special tipurile murdare și necurate de pe stradă, dacă înțelegi fascismul doar ca pe ceva rău, făcut de oameni răi. Fascismul este o ofertă, o promisiune de profit: vino la noi, îți oferim tandrețe, fraternitate, apartenență. Și această ofertă poate veni de la oameni foarte prietenoși. Întrebarea este: când nu mai sunt prietenoși? Când vorbești prea mult. Cărora nu le sunt aproape niciodată prietenoși? Oamenilor queer, oamenilor negri, oamenilor cu dizabilități.</p>\n<p>\nCartea are elemente autobiografice, dar nu este o autobiografie. Știi, în carte observi cât de puțin vorbesc oamenii. Între adulți și copii, dar și între copii înșiși. Dar acestea sunt încă lexiconuri pline de mai multe cuvinte decât au fost de fapt rostite atunci. Dacă ar fi fost o autobiografie, multe pagini ar trebui să fie goale și apoi ar spune doar \"Hmm\" sau sunetul unui bărbat care grohăie sau nimic deloc. Atunci, ceea ce s-a întâmplat era rar discutat, cu excepția bărbaților beți, șomeri care se întâlneau în garajele lor pentru a bea mai mult. Am verbalizat ceea ce nu a fost spus, l-am tradus în acțiune, uneori chiar și în gândurile mele. Modul în care o spun este adevărat, dar nu s-a întâmplat așa.</p>\n<p>Există medii, straturi, clase în care, în opinia mea, se spune mai puțin și se face mai mult. O ideologie a acțiunii, dar nu este o ideologie. Este modul în care se fac lucrurile. Vorbitul este considerat efeminat. Snob. Oricine folosește prea multe cuvinte este din oraș, a mers la liceu, este cineva care este distant. Acest lucru poate face mai dificil ca un astfel de material să devină literatură, dar cu siguranță știi asta mai bine decât mine. În orice caz, am încercat să fac literatură dintr-o astfel de lume, să o universalizez, astfel încât să poată rezoneze în alte locuri, cum ar fi Italia. Aceasta este o trădare a acestei lumi tăcute, axate pe acțiune. Aceasta nu este o autobiografie.</p>\n<p><strong>Ca jurnalist, acoperi și știri din Ucraina în acest moment. Cum afectează invazia Ucrainei societatea și politica germană? Cum reacționează \"fronturile\" de extremă dreapta la aceasta?</strong></p>\n<p>Da, am fost recent în Ucraina, inclusiv într-un oraș la 15 kilometri de frontul din Donbas. Când am fost acolo, obuzele de artilerie rusești loveau întotdeauna la aproximativ cinci până la zece kilometri distanță de noi. Era ca și cum am trăi pe o insulă, pădurea ardea în jurul nostru.</p>\n<p>În Germania, întrebarea despre cum ar trebui să ne ocupăm de acest război este una dintre cele mai polarizante probleme din politică. Cele mai puternice partide din Germania, SPD și Uniunea, au fost de mult timp în relații prietenoase cu Rusia. Nu au vrut să ia în serios amenințările de violență ale Rusiei. Nu au vrut să blocheze oportunitățile economiei lor în Rusia, au vrut gaz și petrol ieftin din Rusia. Acest lucru a fost întotdeauna mai important pentru politicienii germani decât autodeterminarea poporului din Ucraina sau din alte foste state sovietice. După invazia pe scară largă din 2022, acest lucru s-a schimbat foarte încet, dar dacă SPD ar fi vrut, ar fi putut inversa această direcție mai devreme decât mai târziu. Germania s-a lăsat cumpărată de Rusia și ar dori ca Moscova să facă acest lucru din nou.</p>\n<p>Cele mai multe partide extremiste de dreapta sunt de partea Rusiei, iar AfD cu siguranță este. Pentru extremiștii de dreapta, Rusia este proiecția unui stat ideal: un om puternic care reglează totul și care nu trebuie să se îngrijoreze de obiecțiile minorităților sau de drepturile femeilor. Viața gay, lesbiană și trans este efectiv interzisă, iar conflictele sunt rezolvate cu ajutorul armatei, dacă este necesar. Aceasta este visul umed al multor extremiști de dreapta germani. Ei nu știu nimic despre Rusia însăși și despre contradicțiile sale interne; așa cum am spus, este o proiecție. Apropo, acest lucru se aplică și Germaniei de Est, chiar dacă se pretinde întotdeauna altceva. În perioada RDG, majoritatea oamenilor aveau o relație ambivalentă cu Uniunea Sovietică. Chiar și mulți oameni din SED recunoșteau Uniunea Sovietică și poporul său ca pe câștigători politici, dar îi disprețuiau cultural. Dacă nimeni nu asculta, puteai auzi multe lucruri rasiste în RDG despre soldații de ocupație din Uniunea Sovietică, cât de puțin blonzi erau și cât de mult mai închisă era culoarea pielii lor, și multe altele. Ei erau descriși ca fiind puțin mai mult decât animale, nu chiar oameni care trăiesc în mizerie. Condițiile de trai ale soldaților sovietici în RDG erau de asemenea dure și murdare. Oamenii știau asta. Dar mulți oameni au construit prejudecăți rasiste din asta. A transforma acest lucru într-o presupusă dragoste a germanilor de est pentru Rusia care a crescut de-a lungul decadelor, așa cum răspândește AfD, este pur și simplu ridicol. Nu, Rusia este pur și simplu o construcție care se potrivește bine extremiștilor de dreapta și unor populisti autoritari de stânga.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Această interviu a fost publicat inițial în italiană pe site-ul </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;și canalele sale de social media.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> este un jurnalist și autor german cu sediul în Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;deține un doctorat în studii slave și este lector pentru limba și traducerea rusă la Universitatea din Trieste. În cercetarea și scrierea sa, se concentrează în special pe cultura sovietică târzie și contemporană de limbă rusă. Este traducător, editor de serie la editura Bottega Errante și președinte al&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"ru": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null }, key:"sk": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: V roku 2022 vyšla vaša prvá fikčná kniha, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Boli sme ako bratia). Zatiaľ nie je dostupná v angličtine, ale nedávno bola publikovaná a v taliančine bola prijatá s nadšením).</strong><strong> Popisuje detstvo a dospievanie skupiny chlapcov narodených v 80. rokoch (alebo na konci 70. rokov), ktorí zažívajú koniec \"dvoch Nemeckých\" a zložitý proces zjednotenia, ktorý vykresľujete predovšetkým na sociálnej (a tiež ekonomickej) úrovni. Tieto pasáže sú popísané prostredníctvom detailov, ktoré sú buď relevantné pre hlavných hrdinov, alebo ako jednoduché prvky v pozadí, ako roky plynú. Je zaujímavé poznamenať, že do naratívu vkladáte aj skutočné epizódy, ako xenofóbne nepokoje v Rostocku, ktoré konkrétne situujú rozprávanie do roku 1992. Avšak, ako sa kontext mení, menia sa aj ľudia. Ako vysvetľujete rýchle šírenie extrémnych \"frontov\" v nemeckej spoločnosti 90. rokov, nielen medzi adolescentmi, ale aj medzi dospelými, keď niektorí rodičia v knihe sú popísaní ako vyjadrujúci dosť netolerantné názory?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Socialistická spoločnosť NDR, z ktorej pochádza protagonista knihy, je nástupníckou spoločnosťou po národnosocialistickej diktatúre, rovnako ako západonemecká spoločnosť Spolkovej republiky Nemecko. A obe spoločnosti zlyhali svojím spôsobom v konfrontácii s národným socializmom. V NDR slúžil antifasizmus predovšetkým na legitimizáciu moci vládnucej strany SED. Ústava uvádzala, že fašizmus bol porazený, takže v NDR nemohol existovať pravicový extrémizmus a rasizmus, hoci samozrejme existoval. Prvý pogromový hon na cudzincov po skončení druhej svetovej vojny sa odohral v NDR, v Erfurte v roku 1975. V tom čase bolo niekoľko stoviek erfurtských zmluvných pracovníkov z Alžírska prenasledovaných po celom meste niekoľko dní. Rasistický obsah týchto útokov nebol spomenutý políciou a tajnou službou; ak sa pozriete na spisy, je tam niečo o \"huligánstve\". Orgány NDR depolitizovali násilie pravicových extrémistov a vykreslili ho ako čisto mládežnícke násilie. A ak to nemohli skryť, tvrdili, že nacisti sa infiltrovali zo západu alebo niečo podobné. Čo tým myslím, je, že protagonista knihy vidí pravicové extrémistické akty násilia a rasistické postoje ako niečo nové, pretože bol len dieťa, ktoré nič nevedelo o NDR. Ale v skutočnosti zažíva kontinuitu. To je jasne vyjadrené v knihe v rasistickom jazyku, ktorý existoval už pred revolúciou v roku 1989. A na okraji, v pozadí, sú otcovia, ktorí boli už pravicovými extrémistami počas éry NDR.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Nezamestnanosť a sociálne nepokoje po revolúcii v roku 1989 určite prispeli k eskalácii pravicového extrémistického násilia v tom čase. Ale toto násilie nie je novým fenoménom vo východnom Nemecku. Medzi ďalšie faktory, ktoré k tomu prispeli, patrí amnestia pre politických väzňov v NDR, vrátane mnohých pravicových extrémistov. Boj proti nezávislým antifasistickým skupinám v NDR zo strany mládežníckej skupiny FDJ, tajnej služby a polície bol vykonaný, pretože tieto skupiny predstavovali konkurenciu pre SED a jej monopol na antifasizmus. Existovala aj rýchla unifikácia pravicových extrémistických hnutí z východného a západného Nemecka, ako aj takzvaný \"azylový kompromis\" z roku 1993, v ktorom aliancia CDU, SPD a FDP sprísnila nemecké azylové právo po vážnych nepokojoch v Hoyerswerde, Rostocku-Lichtenhagen a inde. Inými slovami, potrestali obete rasistického násilia v tých rokoch a nie páchateľov. Nežiadúci ľudia museli opustiť východonemecké mestá a páchateľov príliš zriedka stíhal justičný systém. Nakoniec, politika, súdnictvo a polícia odmeňovali a tým povzbudzovali násilné pravicové extrémistické protesty. Tento vzor odmeňovania a povzbudzovania pravicového extrémistického násilia môžeme dnes stále nájsť vo východnom Nemecku, vrátane vlny násilia proti utečencom zo Sýrie po roku 2015 a v protestoch proti opatreniam COVID-19, ktoré boli do značnej miery dominované pravicovými extrémistami.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Váš hlavný hrdina sa akosi dokáže udržať \"pri zmysloch\" medzi touto sociálnou \"chorobou\", ktorá sa rýchlo šíri a roztrháva ľudí. Čo ho \"chráni\", okrem Mariam, dievčaťa s gruzínskymi koreňmi, do ktorého je zamilovaný?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Toto je jedna z niekoľkých otázok, ktoré kladiem čitateľom v knihe, keď zriedka odhaľujem, čo si protagonista myslí. Perspektíva prvej osoby a bezmennosť postavy majú pomôcť čitateľom vcítiť sa do postavy a pýtať sa: čo by som si myslel? A predovšetkým: čo by som urobil? Urobil by som niečo? Viete, keď som písal knihu, bolo na sociálnych médiách toľko západných Európanov, ktorí hovorili, že ak by sa stretli s fašistickou diktatúrou, určite by urobili to správne. Nezavreli by ústa ako ich starí rodičia. Chcel som to spochybniť a dať čitateľom fyzický pocit, že fašizmus stojí pred nimi, v podobe malého, nepríjemného pouličného fašizmu, a pýtať sa ich: no, priateľu, čo teraz urobíš? Pretože inak naozaj nemôžete pochopiť moc a násilnú zvodnosť fašizmu. Fašizmus je oveľa viac pocit než argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>V knihe sú však niektoré náznaky. Rodina protagonisty nie je ideálna, ale zdá sa, že funguje lepšie ako iné. Vyrastal s príbehmi čestných komunistov, ktorí položili svoje životy v boji proti fašizmu. Jeho otec je dôstojník a protagonista sa zdá byť fascinovaný týmto, možno si zachoval niečo ako detské chápanie \"vojenskej cti\", to znamená, že nenapadnúť nikoho slabšieho. Možno je to aj preto, že jeho matka je v cirkvi a protagonista má záujem o Ježiša. Možno, a to je reálna možnosť, dve ďalšie veľmi autoritárske inštitúcie, a to jeho veľmi prísna cirkev a Národná ľudová armáda, zaujímavo chránia ho pred autoritárskou, rasistickou pokušením, ktorému iní podliehajú. Alebo skôr, čo protagonista čerpá z týchto inštitúcií. Ale nevieme to s istotou.</p>\n<p>V každom prípade to nie sú marxistické teórie, ktoré zachraňujú protagonistu, ani ľavicová skupina Antifa. Nechcel som to protagonistovi uľahčiť, ani tým, ktorí čítajú knihu. Som ľavičiar, ale nepíšem propagandu.</p>\n<p><strong>Dnes správy o nemeckej spoločnosti a politike vždy zdôrazňujú relevantnú úlohu extrémne pravicových myšlienok a netolerancie v spoločnosti (zhmotnené v AfD, ale nielen). Avšak v knihe zručne ilustrujete, že toto nie je niečo, čo vzniklo v týchto neskorých rokoch. V 90. rokoch – zdá sa, že hovoríte – existovali všetky tieto signály, ktoré naznačovali, že to prichádza. Myslíte si, že sa ľudia jednoducho rozhodli zatvoriť oči vtedy, myslíac si, že to bola len krátkodobá následok procesu zjednotenia? A aký významný bol dlhý (a pomerne stabilný) vládny obdobie Merkelovej pre posilnenie presvedčenia, že nemecká spoločnosť našla riešenie na tieto vnútorné debaty – debaty, ktoré sa jednoducho znovu objavili po Merkelovej?</strong></p>\n<p>V Nemecku sa teraz mnohí ľudia, ktorí sú čierni, postihnutí, chudobní alebo bezdomovci, pýtajú, či sa takzvané \"roky baseballových pálok\" 90. rokov vôbec skončili. Hovoria, že je to skôr vnímanie bielych a privilegovaných ľudí, že toto násilie si dalo prestávku. Stále by som povedal, že existovali tichšie fázy s menej zjavnými násilnými činmi. Ale tieto sa skončili s pravicovým extrémistickým mobilizovaním proti ubytovaniu pre sýrske utečencov od roku 2015, počas éry Merkelovej. Ako som sa už snažil ukázať, dôvody sú štrukturálne v oboch nemeckých spoločnostiach a ich nedostatočnej konfrontácii s nacistickou érou, s rasizmom. A áno, v časoch krízy, ako v 90. rokoch, je vždy viac dôležitých vecí na robote ako zaoberať sa fašizmom.</p>\n<p>Avšak, dnes si tiež všímame, že zaoberať sa rasizmom a pravicovým extrémizmom je pre mnohých, možno väčšinu ľudí, vždy ťažké – bez ohľadu na čas. Pretože vždy musíte spochybniť, aké výhody si sami odnášate z rasistickej spoločnosti. Pretože sa musíte pýtať, do akej miery očakávate, že získate výhodu, keď sa implementujú fašistické politiky. Pozrite sa na volebné kampane, ktoré sa v Nemecku uskutočnili pred tromi štátnymi voľbami v septembri. Vedúci politici z ľavicových strán, ako SPD a Zelení, viedli rasistické volebné kampane na úkor utečencov a migrantov, aby sa zachránili v parlamente. Konzervatívci, t.j. CDU a CSU, to robili tiež. Tieto demokratické strany sa rozhodli urobiť z utečencov a migrantov hlavný problém v našej spoločnosti a dúfali, že týmto spôsobom získajú hlasy. Ale keď na to týchto politikov upozorníte, reagujú urážkami. Ak naši politici nevidia, že z rasizmu profitujú, prečo by mali iní?</p>\n<p>Často nemusíte ponúkať ľuďom veľa, aby sa zapojili do nejakého druhu fašizmu. Často stačí sľúbiť im, že sú súčasťou väčšiny, že nebudú obťažovaní. Táto dohoda stačí pre protagonistu v knihe. A väčšina ľudí nenávidí, keď sú konfrontovaní s faktom, že sú tak ľahko kúpiteľní.</p>\n<p><strong>Často počujeme, že <em>Ossis</em> [ľudia z východného Nemecka – poznámka redaktora] sú zodpovední za všetku netoleranciu a extrémne pravicové ideológie. Ako odpovedáte na tieto hlasy?</strong></p>\n<p>Toto je populárna hra v Nemecku. Ľudia na západe hovoria, že všetko, čo je potrebné, je znovu postaviť múr okolo východného Nemecka a problém s nacistami bude vyriešený. Ľudia na východe hovoria, že pravicový extrémizmus je taký veľký len kvôli pravicovým extrémistickým stranám, ktoré prichádzajú zo západu. Ľudia nemajú radi, keď sú konfrontovaní s nacistom v sebe a okolo seba. Preto ich posúvajú čo najďalej. V Nemecku zo západu na východ a späť. Táto hra sa dokonca odohráva, keď pravicoví extrémisti vážne zrania alebo dokonca zabijú niekoho. Dôraz sa často kladie nie na smútenie za mŕtvymi, ale na obranu. Kto je na vine? Kde zabili neonacisti viac ľudí, vo východnom alebo západnom Nemecku? Ale vina je v tomto kontexte nezaujímavý a neproduktivný pocit. Zodpovednosť by mala byť na prvom mieste. Pokus konfrontovať veci, reflektovať, robiť lepšie. A to by sa malo diať na východe aj na západe.</p>\n<p><strong>Ako to, že nemeckí intelektuáli a kultúrni aktéri mlčali pred postupným šírením extrémnych ideológií v spoločnosti, ak nie politici? Možno, že nechceli mlčať, ale nikto ich nepočúval?</strong></p>\n<p>Existuje dosť vedcov, spisovateľov a novinárov, ktorí to hovoria. A niektorí z najhlasnejších z nich sú východní Nemci. Pretože poznáme rasistickú a autoritársku povahu NDR a spoločnosti, ktorá nasledovala. Títo sú známi intelektuáli ako Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda a áno, aj ja. Ale varujeme všetkých, že pravicový extrémizmus a rasizmus nie sú silné len kvôli neonacistom. Ale preto, že demokrati a \"normálni ľudia\" na to reagujú tak slabým spôsobom, nechávajú sa zvádzať, zľahčujú nebezpečenstvo a čiastočne prijímajú požiadavky fašistov. Väčšina ľudí to nechce počuť. Je to iné v Taliansku? Bolo by pekné, keby to tak bolo. V každom prípade, hlavné televízne programy v Nemecku väčšinou obsahujú intelektuálov, ktorí nevidia rasizmus v nemeckej spoločnosti ako hlavný a štrukturálny problém. Tí sú tí, ktorí obviňujú len ekonomický vývoj za nacistické postoje. Hovoria niečo v zmysle: ak sa Nemecku darí zle, ak nemá dosť peňazí, potom sa musí stať nacistom, aby ho politici počúvali. Akoby to bolo genetické a nie rozhodnutie. Existuje priestor medzi podnetom a reakciou, ako povedal Viktur Fraenkel. Existuje priestor medzi pochopiteľným hnevom na spoločnosť, na politiku, a voľobným rozhodnutím. A v tomto priestore sa robí rozhodnutie. Ale mnohí ľudia chcú ignorovať túto pravdu. Tieto čisto ekonomické vysvetlenia, ktoré často prichádzajú z ľavice, odvádzajú pozornosť od osobnej zodpovednosti tých, ktorí si vyberajú fašistické politiky. Popierajú, že väčšina voličov AfD nie je chudobná. Popierajú, že v relatívne bohatých škandinávskych krajinách boli a sú pravicoví extrémisti vo vládach tiež. Čokoľvek, aby sa vyhli hovoriť o tom, čo má fašizmus spoločné s nimi. Preto som napísal knihu o oportunizme. Oportunisti sú najväčšou skupinou v akomkoľvek fašistickom systéme. Bez nich to nefunguje.</p>\n<p><strong>Ste novinár a toto je vaša prvá fikčná kniha. Obrátili ste sa na fikciu, pretože ste ju vnímali ako užitočný nástroj na reflexiu tém, ktorým ste sa rozsiahlo venovali v správach a vyšetrovaniach, ako sú extrémne pravicové ideológie? Koľko z tejto knihy je fikcia a koľko fakt?</strong></p>\n<p>Napísal som román, pretože literatúra je dom s viac miestnosťami ako novinárske texty. Existuje tu aj priestor pre ambivalenciu, pre nepresné rozprávanie, pre fámy, pre nežnosť ľudí, ktorých by ste ako ľavičiar mali a možno by ste mali opovrhovať. Nemôžete pochopiť fašizmus, najmä ten špinavý a špinavý z ulice, ak chápete fašizmus len ako niečo zlé, vytvorené zlými ľuďmi. Fašizmus je ponuka, sľub zisku: poďte k nám, ponúkame vám nežnosť, bratstvo, príslušnosť. A táto ponuka môže prísť od veľmi priateľských ľudí. Otázka znie: kedy už nie sú priateľskí? Keď príliš veľa odpovedáte. Komu sú takmer nikdy nepriateľskí? Queer ľuďom, čiernym ľuďom, postihnutým ľuďom.</p>\n<p>\nKniha má autobiografické prvky, ale nie je to autobiografia. Viete, v knihe si všimnete, ako málo ľudia hovoria. Medzi dospelými a deťmi, ale aj medzi deťmi samotnými. Ale to sú stále lexikóny plné viac slov, ako sa vtedy skutočne povedalo. Keby to bola autobiografia, mnohé stránky by museli byť prázdne a potom by len povedali \"Hmm\" alebo zvuk muža, ktorý hromží, alebo nič. Vtedy sa o tom, čo sa stalo, zriedka hovorilo, okrem opitých, nezamestnaných mužov, ktorí sa stretávali vo svojich garážach, aby pili viac. Verbalizoval som to, čo nebolo povedané, preložil som to do akcie, niekedy dokonca aj vo svojich myšlienkach. Spôsob, akým to rozprávam, je pravdivý, ale nestalo sa to takto.</p>\n<p>Existujú prostredia, vrstvy, triedy, v ktorých, podľa môjho názoru, sa hovorí menej a robí sa viac. Ideológia akcie, ale nie je to ideológia. Je to spôsob, akým sa veci robia. Hovorí sa, že rozprávanie je považované za ženské. Snobské. Kto používa príliš veľa slov, je z mesta, chodil na strednú školu, je niekto, kto je odmeraný. To môže sťažovať, aby sa takýto materiál stal literatúrou, ale určite to viete lepšie ako ja. V každom prípade som sa snažil urobiť literatúru z takého sveta, aby sa mohla univerzalizovať, aby mohla rezonovať na iných miestach, ako je Taliansko. To je zrada tohto tichého sveta zameraného na akciu. Toto nie je autobiografia.</p>\n<p><strong>Ako novinár, momentálne pokrývate aj správy z Ukrajiny. Ako ovplyvňuje invázia Ukrajiny nemeckú spoločnosť a politiku? Ako reagujú pravicové \"fronty\" na to?</strong></p>\n<p>Áno, práve som bol na Ukrajine, vrátane mesta 15 kilometrov od frontu v Donbase. Keď som tam bol, ruské delostrelecké granáty vždy zasiahli asi päť až desať kilometrov od nás. Bolo to ako žiť na ostrove, les okolo nás horel.</p>\n<p>V Nemecku je otázka, ako by sme sa mali vysporiadať s touto vojnou, jednou z najpolarizujúcejších otázok v politike. Najsilnejšie strany v Nemecku, SPD a Únia, boli dlhodobo v priateľských vzťahoch s Ruskom. Nechceli brať vážne hrozby násilia zo strany Ruska. Nechceli blokovať príležitosti svojej vlastnej ekonomiky v Rusku, chceli lacný plyn a ropu z Ruska. To bolo vždy pre nemeckých politikov dôležitejšie ako sebaurčenie ľudí na Ukrajine alebo v iných bývalých sovietskych štátoch. Po plnej invázii v roku 2022 sa to veľmi pomaly zmenilo, ale ak by SPD chcela, mohla by tento kurz zvrátiť skôr než neskôr. Nemecko sa nechalo kúpiť Ruskom a chcelo by, aby Moskva to urobila znova.</p>\n<p>Väčšina pravicových extrémistických strán je na strane Ruska, a AfD určite tiež. Pre pravicových extrémistov je Rusko projekciou ideálneho štátu: silný muž, ktorý reguluje všetko a nemusí sa obávať námietok menšín alebo práv žien. Gay, lesbický a trans život je efektívne zakázaný a konflikty sa v prípade potreby riešia vojensky. Toto je mokrý sen mnohých nemeckých pravicových extrémistov. Nič nevedia o samotnom Rusku a jeho vnútorných rozporoch; ako som povedal, je to projekcia. Mimochodom, to platí aj pre východné Nemecko, aj keď sa vždy tvrdí niečo iné. Počas éry NDR mali väčšina ľudí ambivalentný vzťah k Sovietskemu zväzu. Dokonca aj mnohí ľudia v SED uznávali Sovietsky zväz a jeho ľudí ako politických víťazov, ale kultúrne ich opovrhovali. Ak nikto nepočúval, mohli ste v NDR počuť veľa rasistických vecí o okupujúcich vojakov zo Sovietského zväzu, ako menej blondí boli a ako oveľa tmavšia bola ich pokožka, a viac. Boli popisovaní ako niečo málo viac ako zvieratá, nie dokonca ako ľudia žijúci v špine. Životné podmienky sovietskych vojakov v NDR boli tiež ťažké a špinavé. Ľudia to vedeli. Ale mnohí ľudia z toho konštruovali rasistické predsudky. Prevrátiť to na údajnú lásku východných Nemcov k Rusku, ktorá sa vyvinula počas desaťročí, ako to šíri AfD, je jednoducho smiešne. Nie, Rusko je jednoducho konštrukcia, ktorá vyhovuje pravicovým a niektorým ľavicovým autoritárskym populistom.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Tento rozhovor bol pôvodne publikovaný v taliančine na stránke a sociálnych médiách </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> je nemecký novinár a autor so sídlom v Berlíne.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;má doktorát v oblasti slovanských štúdií a je lektorkou ruského jazyka a prekladu na Univerzite v Terste. Vo svojom výskume a písaní sa osobitne zameriava na neskorú sovietsku a súčasnú ruskojazyčnú kultúru. Je prekladateľkou, edítorkou série v nakladateľstve Bottega Errante a prezidentkou&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"sv": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: År 2022 kom din första skönlitterära bok ut, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Vi var som bröder). Den finns ännu inte på engelska men publicerades nyligen och mottogs varmt på italienska). Den</strong><strong> beskriver barndomen och tonåren för en grupp pojkar födda på 1980-talet (eller sent 1970-tal) som upplever slutet på de \"två Tyskland\" och den komplexa processen av återförening, som du främst beskriver på en social (och även ekonomisk) nivå. Dessa avsnitt beskrivs genom detaljer som antingen är relevanta för huvudkaraktärerna eller som enkla element i bakgrunden när åren går. Det är intressant att notera att du också infogar verkliga episoder, såsom de xenofoba upploppen i Rostock, som konkret placerar berättelsen i år 1992. Ändå, när kontexten förändras, förändras också människorna. Hur förklarar du den snabba spridningen av extrema \"fronter\" inom det tyska samhället på 1990-talet, inte bara bland ungdomar, utan även bland vuxna, eftersom vissa föräldrar i boken beskrivs som att de uttrycker ganska intoleranta idéer?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Det socialistiska DDR-samhället, som protagonisten i boken kommer ifrån, är en efterföljande samhälle till den nationalsocialistiska diktaturen, precis som det västtyska samhället i Förbundsrepubliken Tyskland. Och båda samhällena misslyckades på sitt eget sätt i konfrontationen med nationalsocialismen. I DDR tjänade antifascismen främst till att legitimera makten hos det styrande SED-partiet. Konstitutionen angav att fascismen hade besegrats, så det kunde inte finnas någon högerextremism och ingen rasism i DDR, även om det självklart existerade. Den första pogromliknande jakten på utlänningar efter andra världskrigets slut ägde rum i DDR, i Erfurt 1975. Vid den tiden jagades flera hundra Erfurt-kontraktarbetare från Algeriet i hela staden under flera dagar. Det rasistiska innehållet i dessa attacker nämndes inte av polisen och säkerhetstjänsten; om man ser på akterna, handlar det om \"huliganism\". DDR-myndigheterna depolitiserade våldet från högerextremister och framställde det som ren ungdomsvåld. Och om de inte kunde dölja det, hävdade de att nazister hade infiltrerat från väst eller något liknande. Vad jag menar med det är att protagonisten i boken ser de högerextrema våldshandlingarna och rasistiska attityderna som något nytt eftersom han bara var ett barn som inte visste något om DDR. Men i verkligheten upplever han kontinuitet. Detta klargörs i boken i det rasistiska språk som existerade även före revolutionen 1989. Och i utkanten, i bakgrunden, finns det fäder som redan var högerextremister under DDR-eran.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Arbetslöshet och sociala omvälvningar efter revolutionen 1989 bidrog säkert till eskaleringen av högerextremt våld vid den tiden. Men detta våld är inte ett nytt fenomen i Östtyskland. Andra faktorer som bidrog till detta inkluderar en amnesti för politiska fångar i DDR, inklusive många högerextremister. Kampen mot oberoende antifascistiska grupper i DDR av FDJ-ungdomsgruppen, säkerhetstjänsten och polisen gjordes eftersom dessa grupper representerade konkurrens för SED och dess monopol på antifascism. Det fanns också en snabb enande av högerextrema rörelser från Öst- och Västtyskland, samt den så kallade \"asylkompromissen\" 1993, där en allians av CDU, SPD och FDP skärpte den tyska asyllagen efter de allvarliga upploppen i Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen och andra ställen. Med andra ord, de straffade offren för rasistiskt våld under dessa år och inte förövarna. Icke-vita människor tvingades lämna östtyska städer, och förövarna åtalades alldeles för sällan av rättsväsendet. I slutändan belönade och uppmuntrade politiken, rättsväsendet och polisen våldsamma högerextrema protester. Vi kan fortfarande hitta detta mönster av belöning och uppmuntran av högerextremt våld i Östtyskland idag, inklusive i den våg av våld mot flyktingar från Syrien efter 2015, och i protesterna mot COVID-19-åtgärderna som till stor del dominerades av högerextremister.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Din huvudkaraktär lyckas på något sätt förbli \"sund\" bland denna sociala \"sjukdom\" som snabbt sprider sig och sliter människor isär. Vad håller honom \"säker\", förutom Mariam, flickan med georgiska rötter som han är kär i?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Detta är en av flera frågor jag ställer till läsarna i boken genom att sällan avslöja vad protagonisten tänker. Första personens perspektiv och karaktärens namnlöshet är avsedda att hjälpa läsarna att sätta sig in i karaktärens situation och fråga sig själva: vad skulle jag ha tänkt? Och framför allt: vad skulle jag ha gjort? Skulle jag ha gjort något alls? Du vet, när jag skrev boken, fanns det så många västeuropéer på sociala medier som sa att om de ställdes inför en fascistisk diktatur, skulle de definitivt göra det rätta. Inte hålla tyst som sina mor- och farföräldrar. Jag ville utmana det och ge läsarna den fysiska känslan av att fascismen står framför dem, i form av små, elaka gatufascister, och fråga dem: tja, min vän, vad ska du göra nu? För annars kan du inte riktigt förstå fascismens makt och våldsamma förförelse. Fascism är mycket mer en känsla än ett argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Det finns dock några ledtrådar i boken. Protagonistens familj är inte idealisk, men den verkar fungera bättre än andra. Han växte upp med berättelser om hedervärda kommunister som gav sina liv i kampen mot fascismen. Hans far är en officer och protagonisten verkar vara fascinerad av detta, kanske har han behållit något som en barnslig förståelse av \"soldatens heder\", det vill säga att inte attackera någon svagare. Kanske beror det också på att hans mor är i kyrkan och protagonisten har ett intresse för Jesus. Kanske, och detta är en verklig möjlighet, skyddar två andra mycket auktoritära institutioner, nämligen hans mycket strikta kyrka och den nationella folkarmén, intressant nog honom från den auktoritära, rasistiska frestelsen som andra faller för. Eller snarare, vad protagonisten drar från dessa institutioner. Men vi vet inte säkert.</p>\n<p>I vilket fall som helst, är det inte marxistiska teorier som räddar protagonisten, inte heller en vänsterorienterad Antifa-grupp. Jag ville inte göra det så enkelt för protagonisten, eller för dem som läser boken. Jag är vänster, men jag skriver inte propaganda.</p>\n<p><strong>Idag betonar nyheterna om det tyska samhället och politiken alltid den relevanta rollen av högerextrema idéer och intolerans inom samhället (inkorporerat av AfD, men inte bara). Men i boken illustrerar du skickligt att detta inte är något som har sitt ursprung i dessa sena år. På 1990-talet – verkar du säga – fanns det alla dessa signaler som indikerade att detta var på väg. Tror du att människor helt enkelt beslutade att blunda då, och trodde att det bara var en kortsiktig konsekvens av återföreningsprocessen? Och hur betydelsefull var Merkels långa (och ganska stabila) regeringsperiod för stärkandet av tron att det tyska samhället hade funnit en lösning på dessa interna debatter – debatter som helt enkelt återuppstod efter Merkel?</strong></p>\n<p>I Tyskland frågar många människor som är svarta, funktionshindrade, fattiga eller hemlösa nu om de så kallade \"baseballbat\"-åren på 1990-talet någonsin var över. De säger att det mer är uppfattningen hos vita och privilegierade människor att detta våld har tagit en paus. Jag skulle fortfarande säga att det fanns tystare faser med mindre uppenbart våld. Men dessa slutade med den högerextrema mobiliseringen mot boende för syriska flyktingar från 2015 och framåt, under Merkels era. Som jag redan har försökt visa, ligger orsakerna strukturellt i båda tyska samhällena och deras otillräckliga konfrontation med nazitiden, med rasism. Och ja, i krisens tider som på 1990-talet finns det alltid viktigare saker att göra än att hantera fascism.</p>\n<p>Men vi märker också idag att hanteringen av rasism och högerextremism alltid är svår för många, kanske de flesta människor – oavsett tid. För att man alltid måste ifrågasätta vilka fördelar man själv får av ett rasistiskt samhälle. För att man måste fråga sig i vilken utsträckning man förväntar sig att få en fördel när fascistisk politik genomförs. Titta på valkampanjerna som genomfördes i Tyskland före de tre delstatsvalen i september. Ledande politiker från vänsterpartier som SPD och De Gröna drev rasistiska valkampanjer på bekostnad av flyktingar och migranter för att rädda sig själva i parlamentet. De konservativa, det vill säga CDU och CSU, gjorde detsamma. Dessa demokratiska partier beslutade att göra flyktingar och migranter till det största problemet i vårt samhälle och hoppades att generera röster genom att göra så. Men när man påpekar detta för dessa politiker, reagerar de med förolämpningar. Om våra politiker inte ser att de drar nytta av rasism, varför skulle andra göra det?</p>\n<p>Ofta behöver man inte erbjuda människor mycket för att få dem att delta i någon form av fascism. Ofta räcker det med att lova dem att de är en del av majoriteten, att de inte kommer att bli störda. Denna överenskommelse är tillräcklig för protagonisten i boken. Och de flesta människor hatar att konfronteras med det faktum att de är så lätta att köpa.</p>\n<p><strong>Ofta hör vi att <em>Ossis</em> [människor från Östtyskland – redaktörens anmärkning] är skyldiga till all intolerans och högerextrema ideologier. Hur svarar du på dessa röster?</strong></p>\n<p>Detta är ett populärt spel i Tyskland. Människor i väst säger att allt som behövs är att återuppbygga muren runt Östtyskland och naziproblemet kommer att lösas. Människor i öst säger att högerextremismen är så stor bara på grund av de högerextrema partier som kommer från väst. Människor gillar inte att konfronteras med nazisten inom och runt dem. Därför trycker de bort dem så långt bort som möjligt. I Tyskland från väst till öst och tillbaka igen. Detta spel händer till och med när högerextremister allvarligt skadar eller till och med dödar någon. Fokus ligger ofta inte på att sörja de döda, utan på försvar. Vem är skyldig? Var har nynazister dödat fler människor, i öst eller västtyskland? Men skuld är en ointressant och oproduktiv känsla i detta sammanhang. Ansvar borde vara dagens ordning. Ett försök att konfrontera saker, att reflektera, att göra bättre. Och det skulle behöva hända i öst och väst.</p>\n<p><strong>Om inte politiker, varför har då tyska intellektuella och kulturaktörer varit tysta inför den gradvisa spridningen av extrema ideologier inom samhället? Kanske ville de inte vara tysta, men det fanns ingen att höra dem?</strong></p>\n<p>Det finns tillräckligt med forskare, författare och journalister som säger detta. Och några av de högljuddaste av dem är östtyskar. För vi känner till den rasistiska och auktoritära naturen hos DDR och det samhälle som följde. Dessa är välkända intellektuella som Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda och ja, jag också. Men vi varnar alla att högerextremism och rasism inte bara är så starka på grund av nynazisterna. Utan för att demokrater och \"normala människor\" reagerar så svagt på det, låter sig förföras, bagatelliserar faran och delvis antar kraven från fascisterna. De flesta människor gillar inte att höra det. Är det annorlunda i Italien? Det skulle vara trevligt om det var så. I vilket fall som helst, de stora tv-programmen i Tyskland har mest intellektuella som inte ser rasism i det tyska samhället som ett stort och strukturellt problem. De är de som skyller ekonomiska utvecklingar ensamma för nazistiska attityder. De säger något i stil med: om en tysk har det dåligt, om han inte har tillräckligt med pengar, då måste han bli nazist så att politikerna lyssnar på honom. Som om det vore genetiskt och inte ett beslut. Det finns ett utrymme mellan stimuli och reaktion, som Viktur Fraenkel sa. Det finns ett utrymme mellan förståelig ilska mot samhället, mot politiken, och ett valbeslut. Och i detta utrymme fattar man ett beslut. Men många människor vill ignorera denna sanning. Dessa rent ekonomiska förklaringar, som ofta kommer från vänster, avleder från den personliga ansvarigheten hos dem som väljer fascistisk politik. De förnekar att de flesta AfD-väljare inte är fattiga. De förnekar att det fanns och finns högerextremister i regeringar i relativt rika skandinaviska länder också. Vad som helst för att undvika att prata om vad fascism har att göra med dig. Det är därför jag skrev en bok om opportunism. Opportunister är den största gruppen i vilket fascistiskt system som helst. Utan dem fungerar det inte.</p>\n<p><strong>Du är journalist, och detta är din första skönlitterära bok. Vände du dig till skönlitteraturen eftersom du uppfattade den som ett användbart verktyg för att reflektera över ämnen som du har täckt omfattande i nyheter och undersökningar, såsom högerextrema ideologier? Hur mycket av denna bok är fiktion och hur mycket är fakta?</strong></p>\n<p>Jag skrev romanen eftersom litteratur är ett hus med fler rum än journalistiska texter. Det finns också plats för ambivalens, för opålitlig berättelse, för rykten, för ömheten hos människor som du som vänster bör och kanske bör förakta. Du kan inte förstå fascism, särskilt de smutsiga och fula formerna från gatan, om du bara förstår fascism som något ont, gjort av onda människor. Fascism är ett erbjudande, ett löfte om vinst: kom till oss, vi erbjuder dig ömhet, broderskap, tillhörighet. Och detta erbjudande kan komma från mycket vänliga människor. Frågan är: när är de inte längre vänliga? När du pratar tillbaka för mycket. Till vem är de nästan aldrig vänliga? Till queera människor, till svarta människor, till funktionshindrade människor.</p>\n<p>\nBoken har autobiografiska inslag, men det är inte en självbiografi. Du vet, i boken märker du hur lite människor pratar. Mellan vuxna och barn, men också mellan barnen själva. Men dessa är fortfarande lexikon fulla av fler ord än som faktiskt sades då. Om det vore en självbiografi, skulle många sidor behöva vara tomma och då skulle de bara säga \"Hmm\" eller ljudet av en man som grymtar eller ingenting alls. Då diskuterades vad som hände sällan, förutom av berusade, arbetslösa män som träffades i sina garage för att dricka mer. Jag verbaliserade det som var osagt, översatte det till handling, ibland till och med i mina tankar. Det sätt jag berättar det på är sant, men det hände inte så.</p>\n<p>Det finns miljöer, skikt, klasser där, enligt min mening, mindre sägs och mer görs. En ideologi av handling, men det är inte en ideologi. Det är sättet på vilket saker görs. Att prata anses vara feminint. Snobbigt. Den som använder för många ord är från staden, gick på gymnasiet, är någon som är avskild. Det kan göra det svårare för sådant material att bli litteratur, men du vet säkert det bättre än jag. I vilket fall som helst har jag försökt att göra litteratur av en sådan värld, att universaliserar den, så att den kan resonera på andra ställen som Italien. Det är ett förräderi av denna tysta värld fokuserad på handling. Detta är inte en självbiografi.</p>\n<p><strong>Som journalist täcker du också nyheter från Ukraina för tillfället. Hur påverkar Ukrainas invasion det tyska samhället och politiken? Hur reagerar högerextrema \"fronter\" på det?</strong></p>\n<p>Ja, jag var just i Ukraina, inklusive en stad 15 kilometer från fronten i Donbas. När jag var där träffade ryska artillerigranater alltid omkring fem till tio kilometer bort från oss. Det var som att leva på en ö, skogen brann runt omkring oss.</p>\n<p>I Tyskland är frågan om hur vi ska hantera detta krig en av de mest polariserande frågorna i politiken. Tysklands starkaste partier, SPD och Unionen, har länge haft vänskapliga relationer med Ryssland. De ville inte ta Rysslands hot om våld på allvar. De ville inte blockera sina egna ekonomiska möjligheter i Ryssland, de ville ha billig gas och olja från Ryssland. Detta har alltid varit viktigare för tyska politiker än självbestämmandet för folket i Ukraina eller andra tidigare sovjetiska stater. Efter den fullskaliga invasionen 2022 förändrades detta mycket långsamt, men om SPD ville, kunde de ha vänt denna kurs tidigare snarare än senare. Tyskland har låtit sig köpas av Ryssland och skulle gärna se att Moskva gör det igen.</p>\n<p>De flesta högerextrema partier står på Rysslands sida, och AfD gör det säkert. För högerextremister är Ryssland projektionen av en idealstat: en stark man som reglerar allt och som inte behöver oroa sig för minoriteters invändningar eller kvinnors rättigheter. HBTQ-liv är effektivt förbjudet, och konflikter löses med militären om det behövs. Detta är många tyska högerextremisters blöta dröm. De vet ingenting om Ryssland självt och dess interna motsägelser; som jag sa, det är en projektion. För övrigt gäller detta också Östtyskland, även om något annat alltid påstås. Under DDR-eran hade de flesta människor en ambivalent relation till Sovjetunionen. Även många människor i SED erkände Sovjetunionen och dess folk som politiska vinnare, men föraktade dem kulturellt. Om ingen lyssnade kunde man höra mycket rasistiska saker i DDR om de ockuperande soldaterna från Sovjetunionen, hur mindre blonda de var och hur mycket mörkare deras hudfärg var, och mer. De beskrevs som knappt mer än djur, inte ens människor som lever i smuts. Levnadsförhållandena för de sovjetiska soldaterna i DDR var också hårda och smutsiga. Människor visste det. Men många människor konstruerade rasistiska fördomar från det. Att vända detta till en påstådd kärlek hos östtyskar till Ryssland som har vuxit över årtionden, som AfD sprider, är helt enkelt löjligt. Nej, Ryssland är helt enkelt en konstruktion som passar höger- och vissa vänsterauktoritära populister bra.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Denna intervju publicerades ursprungligen på italienska på </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;webbplats och sociala mediekanaler.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> är en tysk journalist och författare baserad i Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;har en doktorsexamen i slaviska studier och är lärare i ryska språket och översättning vid universitetet i Trieste. I sin forskning och sitt skrivande fokuserar hon särskilt på sen sovjetisk och samtida ryskspråkig kultur. Hon är översättare, serieutgivare på förlaget Bottega Errante, och ordförande för&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"tr": { key:"value": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: 2022'de ilk kurgusal kitabınız <em>Wir waren wie Brüder</em> (Kardeş Gibi Olmuştuk) yayımlandı. Henüz İngilizceye çevrilmedi ama yakın zamanda İtalyanca olarak yayımlandı ve sıcak bir şekilde karşılandı). Bu</strong><strong> kitap, 1980'lerde (ya da 1970'lerin sonlarında) doğmuş bir grup çocuğun çocukluk ve gençliğini, \"iki Almanya\"nın sonunu ve yeniden birleşme sürecinin karmaşık sürecini, esas olarak sosyal (ve aynı zamanda ekonomik) düzeyde tanımladığınız bir şekilde anlatıyor. Bu bölümler, ana karakterler için önemli olan detaylar veya yıllar geçtikçe arka planda basit unsurlar olarak tanımlanıyor. Ayrıca, anlatımı 1992 yılına somut bir şekilde yerleştiren Rostock'taki yabancı düşmanı ayaklanmalar gibi gerçek olayları da eklediğinizi belirtmek ilginç. Ancak, bağlam değiştikçe, insanlar da değişiyor. 1990'ların Alman toplumunda, sadece gençler arasında değil, aynı zamanda bazı ebeveynlerin de oldukça hoşgörüsüz fikirler ifade ettiği bir ortamda, aşırı \"cephelerin\" hızlı bir şekilde yayılmasını nasıl açıklıyorsunuz?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Kitabın kahramanının geldiği sosyalist GDR toplumu, Almanya Federal Cumhuriyeti'nin Batı Alman toplumu gibi, Ulusal Sosyalist diktatörlüğün bir halef toplumudur. Ve her iki toplum da Ulusal Sosyalizmle yüzleşmede kendi yollarında başarısız oldu. GDR'de, anti-faşizm esas olarak iktidardaki SED partisinin gücünü meşrulaştırmak için hizmet etti. Anayasa, faşizmin yenildiğini belirtiyordu, bu nedenle GDR'de sağcı aşırılık ve ırkçılık olamazdı, ancak elbette vardı. İkinci Dünya Savaşı'nın sona ermesinden sonra yabancılara karşı ilk pogrom benzeri av, 1975'te GDR'de, Erfurt'ta gerçekleşti. O zamanlar, birkaç yüz Erfurt sözleşmeli işçi, Cezayir'den, şehir genelinde birkaç gün boyunca avlandı. Bu saldırıların ırkçı içeriği, polis ve istihbarat tarafından belirtilmedi; dosyalara baktığınızda \"hooliganizm\" hakkında bir şeyler var. GDR yetkilileri, sağcı aşırılıkçıların şiddetini siyasetten arındırdı ve bunu saf bir gençlik şiddeti olarak sundu. Ve bunu gizleyemediklerinde, Batı'dan Nazi sızdığını veya benzeri bir şey iddia ettiler. Demek istediğim, kitabın kahramanı, GDR hakkında hiçbir şey bilmeyen bir çocuk olduğu için sağcı aşırılıkçı şiddet eylemlerini ve ırkçı tutumları yeni bir şey olarak görüyor. Ama gerçekte, sürekliliği yaşıyor. Bu, 1989 devriminden önce var olan ırkçı dil ile kitapta net bir şekilde ortaya konuyor. Ve kenarda, arka planda, GDR döneminde zaten sağcı aşırılıkçı olan babalar var.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>1989 devriminden sonraki işsizlik ve sosyal çalkantı, o dönemde sağcı aşırılıkçı şiddetin tırmanmasına kesinlikle katkıda bulundu. Ancak bu şiddet, Doğu Almanya'da yeni bir fenomen değil. Buna katkıda bulunan diğer faktörler arasında, GDR'deki siyasi mahkumlar için bir af, birçok sağcı aşırılıkçı da dahil olmak üzere, bulunmaktadır. GDR'deki FDJ gençlik grubu, istihbarat ve polis, bu grupların SED ve anti-faşizm üzerindeki tekeline rakip olduğu için bağımsız anti-faşist gruplara karşı mücadele etti. Ayrıca, Doğu ve Batı Almanya'daki sağcı aşırılıkçı hareketlerin hızlı bir birleşimi ve 1993'teki \"sığınmacı uzlaşması\" da vardı; bu uzlaşma, CDU, SPD ve FDP'nin Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen ve diğer yerlerdeki ciddi ayaklanmaların ardından Alman sığınma yasasını sıkılaştırdığı bir durumdu. Diğer bir deyişle, o yıllardaki ırkçı şiddetin kurbanlarını değil, failleri cezalandırdılar. Beyaz olmayan insanlar, Doğu Alman şehirlerinden ayrılmak zorunda kaldı ve failler, adalet sistemi tarafından çok nadir bir şekilde yargılandı. Sonuç olarak, siyaset, yargı ve polis, şiddet içeren sağcı aşırılıkçı protestoları ödüllendirdi ve böylece teşvik etti. Bugün Doğu Almanya'da, 2015 sonrası Suriye'den gelen mültecilere karşı şiddet dalgasında ve büyük ölçüde sağcı aşırılıkçılar tarafından domine edilen COVID-19 önlemlerine karşı protestolarda bu ödüllendirme ve teşvik etme modelini hala bulabiliyoruz.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Ana karakteriniz, bu sosyal \"hastalık\" içinde \"akıl sağlığını\" korumayı somehow başarıyor. Onu \"güvende\" tutan şey, aşık olduğu Gürcü kökenli Mariam dışında nedir?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Bu, kitapta okuyuculara sorduğum birkaç sorudan biri; kahramanın ne düşündüğünü nadiren ortaya koyarak. Birinci şahıs bakış açısı ve karakterin isimsizliği, okuyucuların kendilerini karakterin yerine koymalarına ve kendilerine sormalarına yardımcı olmak için tasarlandı: ben ne düşünürdüm? Ve en önemlisi: ne yapardım? Hiçbir şey yapar mıydım? Biliyorsunuz, kitabı yazarken, sosyal medyada faşist bir diktatörlükle karşılaşsalar kesinlikle doğru olanı yapacaklarını söyleyen birçok Batılı Avrupalı vardı. Büyükanneleri gibi ağızlarını kapatmazlardı. Bunu sorgulamak ve okuyuculara faşizmin önlerinde durduğuna dair fiziksel bir his vermek istedim, küçük, kötü sokak faşizmi biçiminde ve onlara sormak istedim: peki, dostum, şimdi ne yapacaksın? Çünkü aksi takdirde faşizmin gücünü ve şiddetli çekiciliğini gerçekten anlayamazsınız. Faşizm, bir argümandan çok bir duygudur.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Kitapta birkaç ipucu var. Kahramanın ailesi ideal değil, ama diğerlerinden daha iyi işliyor gibi görünüyor. Faşizme karşı savaşta hayatlarını veren onurlu komünistlerin hikayeleriyle büyüdü. Babası bir subay ve kahraman bununla büyülenmiş gibi görünüyor, belki de \"asker onuru\" gibi bir çocukça anlayışını korumuş, yani daha zayıf olanlara saldırmamak. Belki de annesinin kilisede olması ve kahramanın İsa'ya ilgi duyması da bunun bir nedeni. Belki de, bu gerçekten bir olasılık, iki diğer çok otoriter kurum, yani çok katı kilisesi ve Ulusal Halk Ordusu, ilginç bir şekilde onu diğerlerinin düştüğü otoriter, ırkçı çekicilikten koruyor. Ya da daha doğrusu, kahramanın bu kurumlardan çıkardığı şey. Ama kesin olarak bilmiyoruz.</p>\n<p>Her durumda, kahramanı kurtaran şey ne Marksist teoriler ne de bir solcu Antifa grubu. Kahramana bu kadar kolay bir yol sunmak istemedim, ya da kitabı okuyanlara. Ben bir solcuyum, ama propaganda yazmıyorum.</p>\n<p><strong>Bugün, Alman toplumu ve siyaseti ile ilgili haberler, her zaman toplum içindeki aşırı sağ fikirlerin ve hoşgörüsüzlüğün önemli rolünü vurguluyor (AfD tarafından somutlaştırılmıştır, ama sadece o değil). Ancak, kitapta ustaca gösteriyorsunuz ki bu, bu son yıllarda ortaya çıkan bir şey değil. 1990'larda -sanki diyorsunuz ki- bunun geleceğini gösteren tüm bu sinyaller vardı. O zaman insanlar, bunun sadece yeniden birleşme sürecinin kısa vadeli bir sonucu olduğunu düşünerek gözlerini kapatmaya mı karar verdiler? Ve Merkel'in uzun (ve oldukça istikrarlı) iktidar dönemi, Alman toplumunun bu iç tartışmalara bir çözüm bulduğuna dair inancın güçlenmesi açısından ne kadar önemliydi - bu tartışmalar, Merkel'den sonra yeniden ortaya çıktı?</strong></p>\n<p>Almanya'da, siyah, engelli, yoksul veya evsiz olan birçok insan, 1990'ların sözde \"beyzbol sopası\" yıllarının hiç bitip bitmediğini soruyor. Bu şiddetin bir ara verdiği algısının daha çok beyaz ve ayrıcalıklı insanların algısı olduğunu söylüyorlar. Yine de, daha az belirgin şiddetle daha sakin dönemler olduğunu söyleyebilirim. Ama bunlar, 2015'ten itibaren Suriye mültecilere yönelik konaklama karşıtı sağcı aşırılıkçı mobilizasyonla sona erdi, Merkel döneminde. Daha önce göstermeye çalıştığım gibi, nedenler hem Alman toplumlarında hem de Nazi dönemine ve ırkçılığa yetersiz bir şekilde karşılaşmalarında yapısaldır. Ve evet, 1990'lardaki kriz zamanlarında, faşizmle başa çıkmaktan daha önemli şeyler her zaman vardır.</p>\n<p>Ancak, bugün de ırkçılık ve sağcı aşırılıkçılıkla başa çıkmanın birçok insan için, belki de çoğu insan için her zaman zor olduğunu görüyoruz - hangi zamanda olursa olsun. Çünkü her zaman, ırkçı bir toplumdan ne tür avantajlar elde ettiğinizi sorgulamanız gerekir. Çünkü faşist politikalar uygulandığında ne ölçüde avantaj elde etmeyi beklediğinizi sormak zorundasınız. Eylül ayında yapılan üç eyalet seçiminden önce Almanya'da yürütülen seçim kampanyalarına bakın. SPD ve Yeşiller gibi solcu partilerin önde gelen politikacıları, mülteciler ve göçmenler üzerinden ırkçı seçim kampanyaları yürüttüler ve kendilerini parlamentoda kurtarmak için bunu yaptılar. Muhafazakârlar, yani CDU ve CSU da öyle yaptı. Bu demokratik partiler, mültecileri ve göçmenleri toplumumuzdaki ana sorun haline getirmeye karar verdiler ve bunu yaparak oy kazanmayı umdular. Ama bu politikacılara bunu işaret ettiğinizde, hakaretle tepki veriyorlar. Eğer politikacılarımız ırkçılıktan faydalandıklarını görmüyorsa, başkaları neden görsün?</p>\n<p>İnsanları bir tür faşizme katılmaya ikna etmek için genellikle onlara çok fazla şey sunmanız gerekmez. Genellikle, onlara çoğunluğun bir parçası olduklarını, rahatsız edilmeyeceklerini vaat etmek yeterlidir. Bu anlaşma, kitapta kahraman için yeterlidir. Ve çoğu insan, bu kadar kolay satın alınabilecekleri gerçeğiyle yüzleşmekten nefret eder.</p>\n<p><strong>Sıklıkla <em>Ossis</em> [Doğu Almanya'dan insanlar - editör notu] tüm hoşgörüsüzlük ve aşırı sağ ideolojilerden sorumlu tutuluyor. Bu seslere nasıl yanıt veriyorsunuz?</strong></p>\n<p>Bu Almanya'da popüler bir oyundur. Batıda insanlar, Doğu Almanya etrafında bir duvar inşa edilmesinin yeterli olduğunu ve Nazi sorununu çözeceğini söylüyor. Doğuda insanlar, sağcı aşırılığın yalnızca Batı'dan gelen sağcı aşırılıkçı partiler nedeniyle bu kadar büyük olduğunu söylüyor. İnsanlar, içlerindeki ve çevrelerindeki Nazi ile yüzleşmekten hoşlanmıyorlar. Bu nedenle, onları mümkün olduğunca uzağa itiyorlar. Almanya'da batıdan doğuya ve geri. Bu oyun, sağcı aşırılıkçıların birini ciddi şekilde yaraladığı veya hatta öldürdüğü durumlarda bile gerçekleşiyor. Odak genellikle ölenleri yas tutmak değil, savunma üzerindedir. Suçlu kim? Neo-Nazilerin daha fazla insanı nerede öldürdüğü, Doğu veya Batı Almanya'da mı? Ama suçluluk, bu bağlamda ilginç ve üretken bir duygu değildir. Sorumluluk, günün emri olmalıdır. Bir şeylerle yüzleşme, düşünme, daha iyi yapma girişimi. Ve bu doğuda ve batıda gerçekleşmelidir.</p>\n<p><strong>Eğer politikacılar değilse, o zaman Alman entelektüelleri ve kültürel aktörler, toplum içinde aşırı ideolojilerin yavaş yavaş yayılması karşısında neden sessiz kaldılar? Belki de sessiz kalmak istemediler, ama onları duyan kimse yoktu?</strong></p>\n<p>Bu konuda söyleyen yeterince bilim insanı, yazar ve gazeteci var. Ve bunların bazıları en yüksek sesle konuşanlar Doğu Almanlardır. Çünkü GDR'nin ve onu takip eden toplumun ırkçı ve otoriter doğasını biliyoruz. Bu, Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda gibi tanınmış entelektüellerdir ve evet, ben de. Ama sağcı aşırılıkçılığın ve ırkçılığın yalnızca neo-Naziler nedeniyle bu kadar güçlü olmadığını, demokratların ve \"normal insanların\" buna çok zayıf tepki verdiğini, kendilerini kandırdıklarını, tehlikeyi küçümsediklerini ve kısmen faşistlerin taleplerini benimsediklerini uyarıyoruz. Çoğu insan bunu duymak istemiyor. İtalya'da farklı mı? Farklı olmasını isterim. Her durumda, Almanya'daki büyük televizyon programlarının çoğunda, Alman toplumundaki ırkçılığı büyük ve yapısal bir sorun olarak görmeyen entelektüeller yer alıyor. Ekonomik gelişmeleri Nazi tutumlarının tek nedeni olarak suçlayanlar onlardır. Bir Alman kötü durumda olduğunda, yeterince parası yoksa, o zaman Nazi olmak zorundadır ki politikacılar onu dinlesin. Sanki bu genetik bir durum ve bir karar değil. Viktur Fraenkel'in dediği gibi, bir uyarı ile tepki arasında bir alan vardır. Toplumdan, siyasetten duyulan anlaşılabilir öfke ile bir seçim kararı arasında bir alan vardır. Ve bu alanda bir karar verirsiniz. Ama birçok insan bu gerçeği görmezden gelmek istiyor. Bu tamamen ekonomik açıklamalar, genellikle solculardan gelen, faşist politikaları seçenlerin kişisel sorumluluğundan dikkatleri dağıtır. AfD seçmenlerinin çoğunun yoksul olmadığını inkar ederler. Görece zengin İskandinav ülkelerinde de sağcı aşırılıkçıların hükümetlerde olduğunu inkar ederler. Faşizmin sizinle ne ilgisi olduğunu konuşmaktan kaçınmak için her şey. Bu yüzden fırsatçılık hakkında bir kitap yazdım. Fırsatçılar, herhangi bir faşist sistemde en büyük gruptur. Onlarsız, bu iş yürümez.</p>\n<p><strong>Bir gazeteci olarak, şu anda Ukrayna'dan gelen haberleri de takip ediyorsunuz. Ukrayna'nın işgali Alman toplumu ve siyaseti üzerinde nasıl bir etki yaratıyor? Aşırı sağ \"cepheler\" buna nasıl tepki veriyor?</strong></p>\n<p>Evet, ben de Ukrayna'daydım, ön cepheden 15 kilometre uzaklıkta bir kasabada. Oradayken, Rus top mermileri her zaman bizden yaklaşık beş ila on kilometre uzakta düşüyordu. Etrafımızda orman yanıyordu, adeta bir adada yaşıyormuşuz gibi.</p>\n<p>Almanya'da, bu savaşla nasıl başa çıkmamız gerektiği sorusu, siyasette en polarize edici konulardan biridir. Almanya'nın en güçlü partileri, SPD ve Birlik, uzun zamandır Rusya ile dostane ilişkiler içindeydiler. Rusya'nın şiddet tehditlerini ciddiye almak istemediler. Kendi ekonomilerinin Rusya'daki fırsatlarını engellemek istemediler, Rusya'dan ucuz gaz ve petrol istediler. Bu, Alman politikacıları için, Ukrayna'daki veya diğer eski Sovyet devletlerindeki insanların kendi kaderini tayin etmesinden daha önemliydi. 2022'deki tam ölçekli işgalden sonra, bu çok yavaş bir şekilde değişti, ancak SPD, bu kursu daha erken tersine çevirebilirdi. Almanya, Rusya tarafından satın alınmayı kabul etti ve Moskova'nın bunu tekrar yapmasını istiyor.</p>\n<p>Çoğu sağcı aşırılıkçı parti, Rusya'nın yanında ve AfD kesinlikle öyle. Sağcı aşırılıkçılar için Rusya, ideal bir devletin projeksiyonudur: her şeyi düzenleyen güçlü bir adam ve azınlıkların itirazları veya kadın haklarıyla ilgilenmek zorunda olmayan biri. Eşcinsel, lezbiyen ve trans yaşamı etkili bir şekilde yasaklanmıştır ve gerekirse çatışmalar askeri güçle çözülmektedir. Bu, birçok Alman sağcı aşırılıkçının ıslak rüyasıdır. Rusya'nın kendisi ve iç çelişkileri hakkında hiçbir şey bilmiyorlar; dediğim gibi, bu bir projeksiyondur. Bu, Doğu Almanya için de geçerlidir, her ne kadar her zaman farklı bir şey iddia edilse de. GDR döneminde, çoğu insan Sovyetler Birliği ile karmaşık bir ilişkiye sahipti. Hatta birçok SED üyesi, Sovyetler Birliği'ni ve halkını siyasi kazananlar olarak tanıyordu, ancak kültürel olarak küçümsüyorlardı. Eğer kimse dinlemiyorsa, GDR'de Sovyet işgalciler hakkında çok sayıda ırkçı şey duyulabiliyordu, ne kadar az sarışın oldukları ve ciltlerinin ne kadar daha koyu olduğu gibi. Onlar, neredeyse hayvanlardan farksız olarak tanımlanıyordu, hatta kir içinde yaşayan insanlar bile değildi. GDR'deki Sovyet askerlerinin yaşam koşulları da zordu ve kirliydi. İnsanlar bunu biliyordu. Ama birçok insan bundan ırkçı önyargılar oluşturdu. Doğu Almanların Rusya'ya karşı on yıllar boyunca büyüyen bir sevgi beslediğini iddia etmek, AfD'nin yaydığı gibi, basitçe gülünçtür. Hayır, Rusya, sağcı ve bazı solcu otoriter popülistler için uygun bir yapıdan başka bir şey değildir.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Bu röportaj, orijinal olarak İtalyanca olarak </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;web sitesinde ve sosyal medya kanallarında yayımlanmıştır.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong>, Berlin merkezli bir Alman gazeteci ve yazardır.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;Slav Dilleri alanında doktora sahibidir ve Trieste Üniversitesi'nde Rus dili ve çevirisi dersleri vermektedir. Araştırma ve yazımında özellikle geç Sovyet ve çağdaş Rusça kültüre odaklanmaktadır. Kendisi bir çevirmen, Bottega Errante yayınevi serisi editörü ve&nbsp;<em>Meridiano 13</em>'ün başkanıdır.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18" }, key:"uk": { key:"value": null:null, key:"engine": null:null } }, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"pubDate": string:"2024-12-11T17:14:34", key:"contentUrl": { key:"en": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromContentUrl": boolean:true, key:"firstLanguage": boolean:true }, key:"bg": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"cs": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"de": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"el": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"es": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"fi": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"fr": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"hr": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"hu": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"it": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"nl": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"pl": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"pt": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"ro": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"ru": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"sk": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"sr": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"sv": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"tr": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" }, key:"uk": { key:"value": string:"https://neweasterneurope.eu/?post_type=post&p=38358", key:"fromLang": string:"en" } }, key:"languageDetails": { key:"OriginalLanguages": number:1, key:"ContentItemLanguages": number:1, key:"ContentItemTranslations": number:21 }, key:"originalLanguages": { key:"language_codes": [ string:"en" ] }, key:"revision": { key:"dateModified": string:"2024-12-11T16:15:19.935", key:"__typename": string:"Revision" }, key:"mediaAssets": { key:"nodes": [ { key:"uid": string:"eayuqbz3rzovarzes2wotyoeggg", key:"mediaType": string:"image", key:"title": { key:"en": { key:"value": string:"2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216" } }, key:"duration": null:null, key:"files": { key:"nodes": [ { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-189x300.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-150x150.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-1024x683.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-1024x492.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-1024x660.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-1024x900.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-180x180.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-300x300.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-600x600.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-300x477.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" }, { key:"contentUrl": string:"https://neweasterneurope.eu/wp-content/uploads/2024/12/2a0e9fcc704fbeb4c8419dd324b16216-100x100.png", key:"mimeType": string:"image/png", key:"__typename": string:"File" } ], key:"__typename": string:"MediaAssetFilesByFileToMediaAssetBAndAManyToManyConnection" }, key:"__typename": string:"MediaAsset" } ], key:"__typename": string:"ContentItemMediaAssetsByContentItemToMediaAssetAAndBManyToManyConnection" }, key:"contentItemTranslations": { key:"nodes": [ { key:"title": string:"„Fašizmus je ponuka, sľub zisku…“", key:"uid": string:"01411201-76b9-4d93-a7f8-6fcee05fc400", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: V roku 2022 vyšla vaša prvá fikčná kniha, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Boli sme ako bratia). Zatiaľ nie je dostupná v angličtine, ale nedávno bola publikovaná a v taliančine bola prijatá s nadšením).</strong><strong> Popisuje detstvo a dospievanie skupiny chlapcov narodených v 80. rokoch (alebo na konci 70. rokov), ktorí zažívajú koniec \"dvoch Nemeckých\" a zložitý proces zjednotenia, ktorý vykresľujete predovšetkým na sociálnej (a tiež ekonomickej) úrovni. Tieto pasáže sú popísané prostredníctvom detailov, ktoré sú buď relevantné pre hlavných hrdinov, alebo ako jednoduché prvky v pozadí, ako roky plynú. Je zaujímavé poznamenať, že do naratívu vkladáte aj skutočné epizódy, ako xenofóbne nepokoje v Rostocku, ktoré konkrétne situujú rozprávanie do roku 1992. Avšak, ako sa kontext mení, menia sa aj ľudia. Ako vysvetľujete rýchle šírenie extrémnych \"frontov\" v nemeckej spoločnosti 90. rokov, nielen medzi adolescentmi, ale aj medzi dospelými, keď niektorí rodičia v knihe sú popísaní ako vyjadrujúci dosť netolerantné názory?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Socialistická spoločnosť NDR, z ktorej pochádza protagonista knihy, je nástupníckou spoločnosťou po národnosocialistickej diktatúre, rovnako ako západonemecká spoločnosť Spolkovej republiky Nemecko. A obe spoločnosti zlyhali svojím spôsobom v konfrontácii s národným socializmom. V NDR slúžil antifasizmus predovšetkým na legitimizáciu moci vládnucej strany SED. Ústava uvádzala, že fašizmus bol porazený, takže v NDR nemohol existovať pravicový extrémizmus a rasizmus, hoci samozrejme existoval. Prvý pogromový hon na cudzincov po skončení druhej svetovej vojny sa odohral v NDR, v Erfurte v roku 1975. V tom čase bolo niekoľko stoviek erfurtských zmluvných pracovníkov z Alžírska prenasledovaných po celom meste niekoľko dní. Rasistický obsah týchto útokov nebol spomenutý políciou a tajnou službou; ak sa pozriete na spisy, je tam niečo o \"huligánstve\". Orgány NDR depolitizovali násilie pravicových extrémistov a vykreslili ho ako čisto mládežnícke násilie. A ak to nemohli skryť, tvrdili, že nacisti sa infiltrovali zo západu alebo niečo podobné. Čo tým myslím, je, že protagonista knihy vidí pravicové extrémistické akty násilia a rasistické postoje ako niečo nové, pretože bol len dieťa, ktoré nič nevedelo o NDR. Ale v skutočnosti zažíva kontinuitu. To je jasne vyjadrené v knihe v rasistickom jazyku, ktorý existoval už pred revolúciou v roku 1989. A na okraji, v pozadí, sú otcovia, ktorí boli už pravicovými extrémistami počas éry NDR.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Nezamestnanosť a sociálne nepokoje po revolúcii v roku 1989 určite prispeli k eskalácii pravicového extrémistického násilia v tom čase. Ale toto násilie nie je novým fenoménom vo východnom Nemecku. Medzi ďalšie faktory, ktoré k tomu prispeli, patrí amnestia pre politických väzňov v NDR, vrátane mnohých pravicových extrémistov. Boj proti nezávislým antifasistickým skupinám v NDR zo strany mládežníckej skupiny FDJ, tajnej služby a polície bol vykonaný, pretože tieto skupiny predstavovali konkurenciu pre SED a jej monopol na antifasizmus. Existovala aj rýchla unifikácia pravicových extrémistických hnutí z východného a západného Nemecka, ako aj takzvaný \"azylový kompromis\" z roku 1993, v ktorom aliancia CDU, SPD a FDP sprísnila nemecké azylové právo po vážnych nepokojoch v Hoyerswerde, Rostocku-Lichtenhagen a inde. Inými slovami, potrestali obete rasistického násilia v tých rokoch a nie páchateľov. Nežiadúci ľudia museli opustiť východonemecké mestá a páchateľov príliš zriedka stíhal justičný systém. Nakoniec, politika, súdnictvo a polícia odmeňovali a tým povzbudzovali násilné pravicové extrémistické protesty. Tento vzor odmeňovania a povzbudzovania pravicového extrémistického násilia môžeme dnes stále nájsť vo východnom Nemecku, vrátane vlny násilia proti utečencom zo Sýrie po roku 2015 a v protestoch proti opatreniam COVID-19, ktoré boli do značnej miery dominované pravicovými extrémistami.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Váš hlavný hrdina sa akosi dokáže udržať \"pri zmysloch\" medzi touto sociálnou \"chorobou\", ktorá sa rýchlo šíri a roztrháva ľudí. Čo ho \"chráni\", okrem Mariam, dievčaťa s gruzínskymi koreňmi, do ktorého je zamilovaný?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Toto je jedna z niekoľkých otázok, ktoré kladiem čitateľom v knihe, keď zriedka odhaľujem, čo si protagonista myslí. Perspektíva prvej osoby a bezmennosť postavy majú pomôcť čitateľom vcítiť sa do postavy a pýtať sa: čo by som si myslel? A predovšetkým: čo by som urobil? Urobil by som niečo? Viete, keď som písal knihu, bolo na sociálnych médiách toľko západných Európanov, ktorí hovorili, že ak by sa stretli s fašistickou diktatúrou, určite by urobili to správne. Nezavreli by ústa ako ich starí rodičia. Chcel som to spochybniť a dať čitateľom fyzický pocit, že fašizmus stojí pred nimi, v podobe malého, nepríjemného pouličného fašizmu, a pýtať sa ich: no, priateľu, čo teraz urobíš? Pretože inak naozaj nemôžete pochopiť moc a násilnú zvodnosť fašizmu. Fašizmus je oveľa viac pocit než argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>V knihe sú však niektoré náznaky. Rodina protagonisty nie je ideálna, ale zdá sa, že funguje lepšie ako iné. Vyrastal s príbehmi čestných komunistov, ktorí položili svoje životy v boji proti fašizmu. Jeho otec je dôstojník a protagonista sa zdá byť fascinovaný týmto, možno si zachoval niečo ako detské chápanie \"vojenskej cti\", to znamená, že nenapadnúť nikoho slabšieho. Možno je to aj preto, že jeho matka je v cirkvi a protagonista má záujem o Ježiša. Možno, a to je reálna možnosť, dve ďalšie veľmi autoritárske inštitúcie, a to jeho veľmi prísna cirkev a Národná ľudová armáda, zaujímavo chránia ho pred autoritárskou, rasistickou pokušením, ktorému iní podliehajú. Alebo skôr, čo protagonista čerpá z týchto inštitúcií. Ale nevieme to s istotou.</p>\n<p>V každom prípade to nie sú marxistické teórie, ktoré zachraňujú protagonistu, ani ľavicová skupina Antifa. Nechcel som to protagonistovi uľahčiť, ani tým, ktorí čítajú knihu. Som ľavičiar, ale nepíšem propagandu.</p>\n<p><strong>Dnes správy o nemeckej spoločnosti a politike vždy zdôrazňujú relevantnú úlohu extrémne pravicových myšlienok a netolerancie v spoločnosti (zhmotnené v AfD, ale nielen). Avšak v knihe zručne ilustrujete, že toto nie je niečo, čo vzniklo v týchto neskorých rokoch. V 90. rokoch – zdá sa, že hovoríte – existovali všetky tieto signály, ktoré naznačovali, že to prichádza. Myslíte si, že sa ľudia jednoducho rozhodli zatvoriť oči vtedy, myslíac si, že to bola len krátkodobá následok procesu zjednotenia? A aký významný bol dlhý (a pomerne stabilný) vládny obdobie Merkelovej pre posilnenie presvedčenia, že nemecká spoločnosť našla riešenie na tieto vnútorné debaty – debaty, ktoré sa jednoducho znovu objavili po Merkelovej?</strong></p>\n<p>V Nemecku sa teraz mnohí ľudia, ktorí sú čierni, postihnutí, chudobní alebo bezdomovci, pýtajú, či sa takzvané \"roky baseballových pálok\" 90. rokov vôbec skončili. Hovoria, že je to skôr vnímanie bielych a privilegovaných ľudí, že toto násilie si dalo prestávku. Stále by som povedal, že existovali tichšie fázy s menej zjavnými násilnými činmi. Ale tieto sa skončili s pravicovým extrémistickým mobilizovaním proti ubytovaniu pre sýrske utečencov od roku 2015, počas éry Merkelovej. Ako som sa už snažil ukázať, dôvody sú štrukturálne v oboch nemeckých spoločnostiach a ich nedostatočnej konfrontácii s nacistickou érou, s rasizmom. A áno, v časoch krízy, ako v 90. rokoch, je vždy viac dôležitých vecí na robote ako zaoberať sa fašizmom.</p>\n<p>Avšak, dnes si tiež všímame, že zaoberať sa rasizmom a pravicovým extrémizmom je pre mnohých, možno väčšinu ľudí, vždy ťažké – bez ohľadu na čas. Pretože vždy musíte spochybniť, aké výhody si sami odnášate z rasistickej spoločnosti. Pretože sa musíte pýtať, do akej miery očakávate, že získate výhodu, keď sa implementujú fašistické politiky. Pozrite sa na volebné kampane, ktoré sa v Nemecku uskutočnili pred tromi štátnymi voľbami v septembri. Vedúci politici z ľavicových strán, ako SPD a Zelení, viedli rasistické volebné kampane na úkor utečencov a migrantov, aby sa zachránili v parlamente. Konzervatívci, t.j. CDU a CSU, to robili tiež. Tieto demokratické strany sa rozhodli urobiť z utečencov a migrantov hlavný problém v našej spoločnosti a dúfali, že týmto spôsobom získajú hlasy. Ale keď na to týchto politikov upozorníte, reagujú urážkami. Ak naši politici nevidia, že z rasizmu profitujú, prečo by mali iní?</p>\n<p>Často nemusíte ponúkať ľuďom veľa, aby sa zapojili do nejakého druhu fašizmu. Často stačí sľúbiť im, že sú súčasťou väčšiny, že nebudú obťažovaní. Táto dohoda stačí pre protagonistu v knihe. A väčšina ľudí nenávidí, keď sú konfrontovaní s faktom, že sú tak ľahko kúpiteľní.</p>\n<p><strong>Často počujeme, že <em>Ossis</em> [ľudia z východného Nemecka – poznámka redaktora] sú zodpovední za všetku netoleranciu a extrémne pravicové ideológie. Ako odpovedáte na tieto hlasy?</strong></p>\n<p>Toto je populárna hra v Nemecku. Ľudia na západe hovoria, že všetko, čo je potrebné, je znovu postaviť múr okolo východného Nemecka a problém s nacistami bude vyriešený. Ľudia na východe hovoria, že pravicový extrémizmus je taký veľký len kvôli pravicovým extrémistickým stranám, ktoré prichádzajú zo západu. Ľudia nemajú radi, keď sú konfrontovaní s nacistom v sebe a okolo seba. Preto ich posúvajú čo najďalej. V Nemecku zo západu na východ a späť. Táto hra sa dokonca odohráva, keď pravicoví extrémisti vážne zrania alebo dokonca zabijú niekoho. Dôraz sa často kladie nie na smútenie za mŕtvymi, ale na obranu. Kto je na vine? Kde zabili neonacisti viac ľudí, vo východnom alebo západnom Nemecku? Ale vina je v tomto kontexte nezaujímavý a neproduktivný pocit. Zodpovednosť by mala byť na prvom mieste. Pokus konfrontovať veci, reflektovať, robiť lepšie. A to by sa malo diať na východe aj na západe.</p>\n<p><strong>Ako to, že nemeckí intelektuáli a kultúrni aktéri mlčali pred postupným šírením extrémnych ideológií v spoločnosti, ak nie politici? Možno, že nechceli mlčať, ale nikto ich nepočúval?</strong></p>\n<p>Existuje dosť vedcov, spisovateľov a novinárov, ktorí to hovoria. A niektorí z najhlasnejších z nich sú východní Nemci. Pretože poznáme rasistickú a autoritársku povahu NDR a spoločnosti, ktorá nasledovala. Títo sú známi intelektuáli ako Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda a áno, aj ja. Ale varujeme všetkých, že pravicový extrémizmus a rasizmus nie sú silné len kvôli neonacistom. Ale preto, že demokrati a \"normálni ľudia\" na to reagujú tak slabým spôsobom, nechávajú sa zvádzať, zľahčujú nebezpečenstvo a čiastočne prijímajú požiadavky fašistov. Väčšina ľudí to nechce počuť. Je to iné v Taliansku? Bolo by pekné, keby to tak bolo. V každom prípade, hlavné televízne programy v Nemecku väčšinou obsahujú intelektuálov, ktorí nevidia rasizmus v nemeckej spoločnosti ako hlavný a štrukturálny problém. Tí sú tí, ktorí obviňujú len ekonomický vývoj za nacistické postoje. Hovoria niečo v zmysle: ak sa Nemecku darí zle, ak nemá dosť peňazí, potom sa musí stať nacistom, aby ho politici počúvali. Akoby to bolo genetické a nie rozhodnutie. Existuje priestor medzi podnetom a reakciou, ako povedal Viktur Fraenkel. Existuje priestor medzi pochopiteľným hnevom na spoločnosť, na politiku, a voľobným rozhodnutím. A v tomto priestore sa robí rozhodnutie. Ale mnohí ľudia chcú ignorovať túto pravdu. Tieto čisto ekonomické vysvetlenia, ktoré často prichádzajú z ľavice, odvádzajú pozornosť od osobnej zodpovednosti tých, ktorí si vyberajú fašistické politiky. Popierajú, že väčšina voličov AfD nie je chudobná. Popierajú, že v relatívne bohatých škandinávskych krajinách boli a sú pravicoví extrémisti vo vládach tiež. Čokoľvek, aby sa vyhli hovoriť o tom, čo má fašizmus spoločné s nimi. Preto som napísal knihu o oportunizme. Oportunisti sú najväčšou skupinou v akomkoľvek fašistickom systéme. Bez nich to nefunguje.</p>\n<p><strong>Ste novinár a toto je vaša prvá fikčná kniha. Obrátili ste sa na fikciu, pretože ste ju vnímali ako užitočný nástroj na reflexiu tém, ktorým ste sa rozsiahlo venovali v správach a vyšetrovaniach, ako sú extrémne pravicové ideológie? Koľko z tejto knihy je fikcia a koľko fakt?</strong></p>\n<p>Napísal som román, pretože literatúra je dom s viac miestnosťami ako novinárske texty. Existuje tu aj priestor pre ambivalenciu, pre nepresné rozprávanie, pre fámy, pre nežnosť ľudí, ktorých by ste ako ľavičiar mali a možno by ste mali opovrhovať. Nemôžete pochopiť fašizmus, najmä ten špinavý a špinavý z ulice, ak chápete fašizmus len ako niečo zlé, vytvorené zlými ľuďmi. Fašizmus je ponuka, sľub zisku: poďte k nám, ponúkame vám nežnosť, bratstvo, príslušnosť. A táto ponuka môže prísť od veľmi priateľských ľudí. Otázka znie: kedy už nie sú priateľskí? Keď príliš veľa odpovedáte. Komu sú takmer nikdy nepriateľskí? Queer ľuďom, čiernym ľuďom, postihnutým ľuďom.</p>\n<p>\nKniha má autobiografické prvky, ale nie je to autobiografia. Viete, v knihe si všimnete, ako málo ľudia hovoria. Medzi dospelými a deťmi, ale aj medzi deťmi samotnými. Ale to sú stále lexikóny plné viac slov, ako sa vtedy skutočne povedalo. Keby to bola autobiografia, mnohé stránky by museli byť prázdne a potom by len povedali \"Hmm\" alebo zvuk muža, ktorý hromží, alebo nič. Vtedy sa o tom, čo sa stalo, zriedka hovorilo, okrem opitých, nezamestnaných mužov, ktorí sa stretávali vo svojich garážach, aby pili viac. Verbalizoval som to, čo nebolo povedané, preložil som to do akcie, niekedy dokonca aj vo svojich myšlienkach. Spôsob, akým to rozprávam, je pravdivý, ale nestalo sa to takto.</p>\n<p>Existujú prostredia, vrstvy, triedy, v ktorých, podľa môjho názoru, sa hovorí menej a robí sa viac. Ideológia akcie, ale nie je to ideológia. Je to spôsob, akým sa veci robia. Hovorí sa, že rozprávanie je považované za ženské. Snobské. Kto používa príliš veľa slov, je z mesta, chodil na strednú školu, je niekto, kto je odmeraný. To môže sťažovať, aby sa takýto materiál stal literatúrou, ale určite to viete lepšie ako ja. V každom prípade som sa snažil urobiť literatúru z takého sveta, aby sa mohla univerzalizovať, aby mohla rezonovať na iných miestach, ako je Taliansko. To je zrada tohto tichého sveta zameraného na akciu. Toto nie je autobiografia.</p>\n<p><strong>Ako novinár, momentálne pokrývate aj správy z Ukrajiny. Ako ovplyvňuje invázia Ukrajiny nemeckú spoločnosť a politiku? Ako reagujú pravicové \"fronty\" na to?</strong></p>\n<p>Áno, práve som bol na Ukrajine, vrátane mesta 15 kilometrov od frontu v Donbase. Keď som tam bol, ruské delostrelecké granáty vždy zasiahli asi päť až desať kilometrov od nás. Bolo to ako žiť na ostrove, les okolo nás horel.</p>\n<p>V Nemecku je otázka, ako by sme sa mali vysporiadať s touto vojnou, jednou z najpolarizujúcejších otázok v politike. Najsilnejšie strany v Nemecku, SPD a Únia, boli dlhodobo v priateľských vzťahoch s Ruskom. Nechceli brať vážne hrozby násilia zo strany Ruska. Nechceli blokovať príležitosti svojej vlastnej ekonomiky v Rusku, chceli lacný plyn a ropu z Ruska. To bolo vždy pre nemeckých politikov dôležitejšie ako sebaurčenie ľudí na Ukrajine alebo v iných bývalých sovietskych štátoch. Po plnej invázii v roku 2022 sa to veľmi pomaly zmenilo, ale ak by SPD chcela, mohla by tento kurz zvrátiť skôr než neskôr. Nemecko sa nechalo kúpiť Ruskom a chcelo by, aby Moskva to urobila znova.</p>\n<p>Väčšina pravicových extrémistických strán je na strane Ruska, a AfD určite tiež. Pre pravicových extrémistov je Rusko projekciou ideálneho štátu: silný muž, ktorý reguluje všetko a nemusí sa obávať námietok menšín alebo práv žien. Gay, lesbický a trans život je efektívne zakázaný a konflikty sa v prípade potreby riešia vojensky. Toto je mokrý sen mnohých nemeckých pravicových extrémistov. Nič nevedia o samotnom Rusku a jeho vnútorných rozporoch; ako som povedal, je to projekcia. Mimochodom, to platí aj pre východné Nemecko, aj keď sa vždy tvrdí niečo iné. Počas éry NDR mali väčšina ľudí ambivalentný vzťah k Sovietskemu zväzu. Dokonca aj mnohí ľudia v SED uznávali Sovietsky zväz a jeho ľudí ako politických víťazov, ale kultúrne ich opovrhovali. Ak nikto nepočúval, mohli ste v NDR počuť veľa rasistických vecí o okupujúcich vojakov zo Sovietského zväzu, ako menej blondí boli a ako oveľa tmavšia bola ich pokožka, a viac. Boli popisovaní ako niečo málo viac ako zvieratá, nie dokonca ako ľudia žijúci v špine. Životné podmienky sovietskych vojakov v NDR boli tiež ťažké a špinavé. Ľudia to vedeli. Ale mnohí ľudia z toho konštruovali rasistické predsudky. Prevrátiť to na údajnú lásku východných Nemcov k Rusku, ktorá sa vyvinula počas desaťročí, ako to šíri AfD, je jednoducho smiešne. Nie, Rusko je jednoducho konštrukcia, ktorá vyhovuje pravicovým a niektorým ľavicovým autoritárskym populistom.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Tento rozhovor bol pôvodne publikovaný v taliančine na stránke a sociálnych médiách </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> je nemecký novinár a autor so sídlom v Berlíne.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;má doktorát v oblasti slovanských štúdií a je lektorkou ruského jazyka a prekladu na Univerzite v Terste. Vo svojom výskume a písaní sa osobitne zameriava na neskorú sovietsku a súčasnú ruskojazyčnú kultúru. Je prekladateľkou, edítorkou série v nakladateľstve Bottega Errante a prezidentkou&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:33:48.054", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Rozhovor s Danielom Schulzom, nemeckým novinárom a autorom knihy Wir waren wie Brüder (Boli sme ako bratia). Rozhovor vedie: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"sk", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:33:48.055", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Il fascismo è un'offerta, una promessa di profitto…”", key:"uid": string:"064daefb-60a0-4d1e-81d1-c8dc979b6ef1", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: Nel 2022 è uscito il tuo primo libro di narrativa, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Eravamo come Fratelli). Non è ancora disponibile in inglese, ma è stato recentemente pubblicato e accolto calorosamente in italiano). Esso</strong><strong> descrive l'infanzia e l'adolescenza di un gruppo di ragazzi nati negli anni '80 (o alla fine degli anni '70) che vivono la fine delle \"due Germanie\" e il complesso processo di riunificazione, che delinei principalmente a livello sociale (e anche economico). Questi passaggi sono descritti attraverso dettagli rilevanti per i personaggi principali o come semplici elementi sullo sfondo mentre gli anni passano. È interessante notare che inserisci anche episodi reali, come i disordini xenofobi a Rostock, che situano concretamente la narrazione nell'anno 1992. Eppure, man mano che il contesto cambia, anche le persone cambiano. Come spieghi la rapida diffusione di \"fronte\" estremi all'interno della società tedesca degli anni '90, non solo tra gli adolescenti, ma anche tra gli adulti, poiché alcuni genitori nel libro sono descritti come esprimere idee piuttosto intolleranti?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: La società socialista della RDT, da cui proviene il protagonista del libro, è una società successore della dittatura nazionalsocialista, proprio come la società della Germania Ovest della Repubblica Federale di Germania. E entrambe le società hanno fallito a modo loro nel confronto con il nazionalsocialismo. Nella RDT, l'antifascismo serviva principalmente a legittimare il potere del partito SED al governo. La costituzione affermava che il fascismo era stato sconfitto, quindi non potevano esserci estremismi di destra e razzismo nella RDT, anche se ovviamente esistevano. La prima caccia di tipo pogrom ai stranieri dopo la fine della Seconda Guerra Mondiale si svolse nella RDT, a Erfurt nel 1975. A quel tempo, diversi centinaia di lavoratori contrattuali di Erfurt provenienti dall'Algeria furono cacciati in tutta la città per diversi giorni. Il contenuto razzista di questi attacchi non fu menzionato dalla polizia e dai servizi segreti; se guardi ai documenti, si parla di \"hooliganismo\". Le autorità della RDT depoliticizzarono la violenza degli estremisti di destra e la presentarono come pura violenza giovanile. E se non potevano nasconderlo, sostenevano che i nazisti si erano infiltrati dall'ovest o qualcosa di simile. Quello che intendo dire è che il protagonista del libro vede gli atti di violenza estremista di destra e gli atteggiamenti razzisti come qualcosa di nuovo perché era solo un bambino che non sapeva nulla della RDT. Ma in realtà, sta vivendo una continuità. Questo è reso chiaro nel libro nel linguaggio razzista che esisteva anche prima della rivoluzione del 1989. E ai margini, sullo sfondo, ci sono padri che erano già estremisti di destra durante l'era della RDT.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>La disoccupazione e i cambiamenti sociali dopo la rivoluzione del 1989 hanno certamente contribuito all'escalation della violenza estremista di destra in quel periodo. Ma questa violenza non è un fenomeno nuovo nella Germania Est. Altri fattori che hanno contribuito a questo includono un'amnistia per i prigionieri politici nella RDT, compresi molti estremisti di destra. La lotta contro i gruppi antifascisti indipendenti nella RDT da parte del gruppo giovanile FDJ, dei servizi segreti e della polizia è stata condotta perché questi gruppi rappresentavano una concorrenza per l'SED e il suo monopolio sull'antifascismo. C'è stata anche la rapida unificazione dei movimenti estremisti di destra provenienti dalla Germania Est e Ovest, così come il cosiddetto \"compromesso sull'asilo\" del 1993, in cui un'alleanza di CDU, SPD e FDP ha inasprito la legge tedesca sull'asilo dopo i gravi disordini a Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen e altrove. In altre parole, hanno punito le vittime della violenza razzista in quegli anni e non i colpevoli. Le persone non bianche dovevano lasciare le città della Germania Est, e i colpevoli erano troppo raramente perseguiti dal sistema giudiziario. In definitiva, la politica, la giustizia e la polizia hanno premiato e quindi incoraggiato le proteste violente degli estremisti di destra. Possiamo ancora trovare questo schema di premiare e incoraggiare la violenza estremista di destra nella Germania Est oggi, inclusa l'ondata di violenza contro i rifugiati dalla Siria dopo il 2015, e nelle proteste contro le misure COVID-19 che erano in gran parte dominate da estremisti di destra.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Il tuo personaggio principale riesce in qualche modo a rimanere \"sano\" tra questa \"malattia\" sociale che si diffonde rapidamente e strappa le persone. Cosa lo tiene \"al sicuro\", oltre a Mariam, la ragazza di origini georgiane di cui è innamorato?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Questa è una delle diverse domande che pongo ai lettori nel libro, rivelando raramente cosa pensa il protagonista. La prospettiva in prima persona e l'assenza di nome del personaggio sono intese ad aiutare i lettori a mettersi nei panni del personaggio e a chiedersi: cosa avrei pensato? E soprattutto: cosa avrei fatto? Avrei fatto qualcosa? Sai, quando scrivevo il libro, c'erano così tanti europei occidentali sui social media che dicevano che se si fossero trovati di fronte a una dittatura fascista, avrebbero sicuramente fatto la cosa giusta. Non avrebbero tenuto la bocca chiusa come i loro nonni. Volevo mettere in discussione questo e dare ai lettori la sensazione fisica che il fascismo si stesse presentando davanti a loro, sotto forma di piccolo e sgradevole fascismo di strada, e chiedere loro: beh, amico mio, cosa farai adesso? Perché altrimenti non puoi davvero comprendere il potere e la seduzione violenta del fascismo. Il fascismo è molto più un sentimento che un argomento.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Ci sono alcuni indizi nel libro, però. La famiglia del protagonista non è ideale, ma sembra funzionare meglio di altre. È cresciuto con storie di comunisti onorevoli che hanno dato la loro vita nella lotta contro il fascismo. Suo padre è un ufficiale e il protagonista sembra essere affascinato da questo, forse ha mantenuto qualcosa come una comprensione infantile dell'\"onore del soldato\", cioè non attaccare nessuno più debole. Forse è anche perché sua madre è nella chiesa e il protagonista ha un interesse per Gesù. Forse, e questa è una possibilità reale, due altre istituzioni molto autoritarie, cioè la sua chiesa molto rigida e l'Esercito Popolare Nazionale, lo proteggono in modo interessante dalla tentazione autoritaria e razzista a cui altri soccombono. O meglio, ciò che il protagonista trae da queste istituzioni. Ma non lo sappiamo con certezza.</p>\n<p>In ogni caso, non sono le teorie marxiste a salvare il protagonista, né un gruppo Antifa di sinistra. Non volevo rendere le cose così facili per il protagonista, o per coloro che leggono il libro. Sono un sinistrorso, ma non scrivo propaganda.</p>\n<p><strong>Oggi, le notizie riguardanti la società e la politica tedesca sottolineano sempre il ruolo rilevante delle idee di estrema destra e dell'intolleranza all'interno della società (incarnate dall'AfD, ma non solo). Tuttavia, nel libro illustri abilmente che questo non è qualcosa che è originato in questi ultimi anni. Negli anni '90 – sembri dire – c'erano tutti questi segnali che indicavano che questo stava arrivando. Pensi che le persone abbiano semplicemente deciso di chiudere un occhio allora, pensando che fosse solo una conseguenza a breve termine del processo di riunificazione? E quanto è stata significativa la lunga (e piuttosto stabile) fase di governo di Merkel per il rafforzamento della convinzione che la società tedesca avesse trovato una soluzione a questi dibattiti interni – dibattiti che sono semplicemente riemersi dopo Merkel?</strong></p>\n<p>In Germania, molte persone che sono nere, disabili, povere o senza tetto si stanno ora chiedendo se gli anni cosiddetti \"bastone da baseball\" degli anni '90 siano mai finiti. Dicono che è più la percezione delle persone bianche e privilegiate che questa violenza abbia preso una pausa. Direi comunque che ci sono state fasi più tranquille con meno violenza evidente. Ma queste sono terminate con la mobilitazione degli estremisti di destra contro l'accoglienza dei rifugiati siriani dal 2015 in poi, durante l'era Merkel. Come ho già cercato di dimostrare, le ragioni risiedono strutturalmente in entrambe le società tedesche e nel loro inadeguato confronto con l'era nazista, con il razzismo. E sì, in tempi di crisi come negli anni '90, ci sono sempre cose più importanti da fare che affrontare il fascismo.</p>\n<p>Tuttavia, notiamo anche oggi che affrontare il razzismo e l'estremismo di destra è sempre difficile per molti, forse per la maggior parte delle persone – indipendentemente dal tempo. Perché devi sempre mettere in discussione quali vantaggi trai tu stesso da una società razzista. Perché devi chiederti in che misura ti aspetti di ottenere un vantaggio quando vengono attuate politiche fasciste. Guarda le campagne elettorali che sono state condotte in Germania prima delle tre elezioni statali di settembre. Politici di spicco di partiti di sinistra come SPD e Verdi hanno condotto campagne elettorali razziste a spese dei rifugiati e dei migranti per salvarsi in parlamento. Anche i conservatori, cioè CDU e CSU, lo hanno fatto. Questi partiti democratici hanno deciso di fare dei rifugiati e dei migranti il problema principale della nostra società e speravano di generare voti facendo così. Ma quando fai notare questo a questi politici, reagiscono con insulti. Se i nostri politici non vedono che traggono vantaggio dal razzismo, perché dovrebbero farlo gli altri?</p>\n<p>Spesso non devi offrire molto alle persone per farle unirsi a qualche tipo di fascismo. Spesso basta promettere loro che fanno parte della maggioranza, che non saranno disturbati. Questo accordo è sufficiente per il protagonista del libro. E la maggior parte delle persone odia essere confrontata con il fatto che sono così facili da comprare.</p>\n<p><strong>Spesso sentiamo dire che gli <em>Ossis</em> [persone della Germania Est – nota dell'editore] sono da incolpare per tutta l'intolleranza e le ideologie di estrema destra. Come rispondi a queste voci?</strong></p>\n<p>Questo è un gioco popolare in Germania. Le persone dell'ovest dicono che tutto ciò che serve è ricostruire il muro attorno alla Germania Est e il problema nazista sarà risolto. Le persone dell'est dicono che l'estremismo di destra è così grande solo a causa dei partiti estremisti di destra che provengono dall'ovest. Le persone non amano essere confrontate con il nazista dentro di loro e intorno a loro. Ecco perché li spingono il più lontano possibile. In Germania da ovest a est e viceversa. Questo gioco avviene anche quando gli estremisti di destra feriscono gravemente o addirittura uccidono qualcuno. L'attenzione non è spesso sul lutto per i morti, ma sulla difesa. Chi è da incolpare? Dove i neofascisti hanno ucciso più persone, nella Germania Est o Ovest? Ma la colpa è un sentimento poco interessante e poco produttivo in questo contesto. La responsabilità dovrebbe essere l'ordine del giorno. Un tentativo di affrontare le cose, di riflettere, di fare meglio. E questo dovrebbe avvenire sia nell'est che nell'ovest.</p>\n<p><strong>Se non i politici, perché gli intellettuali e gli attori culturali tedeschi sono stati silenziosi di fronte alla diffusione graduale di ideologie estreme all'interno della società? Forse non volevano rimanere in silenzio, ma non c'era nessuno ad ascoltarli?</strong></p>\n<p>Ci sono abbastanza scienziati, scrittori e giornalisti che dicono questo. E alcuni dei più vocali di loro sono tedeschi dell'est. Perché conosciamo la natura razzista e autoritaria della RDT e della società che l'ha seguita. Questi sono intellettuali ben noti come Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda e sì, anche io. Ma stiamo avvertendo tutti che l'estremismo di destra e il razzismo non sono così forti solo a causa dei neofascisti. Ma perché i democratici e le \"persone normali\" reagiscono così debolmente, si lasciano sedurre, minimizzano il pericolo e adottano in parte le richieste dei fascisti. La maggior parte delle persone non ama sentire questo. È diverso in Italia? Sarebbe bello se lo fosse. In ogni caso, i principali programmi televisivi in Germania presentano per lo più intellettuali che non vedono il razzismo nella società tedesca come un problema principale e strutturale. Sono quelli che incolpano gli sviluppi economici da soli per gli atteggiamenti nazisti. Dicono qualcosa del tipo: se un tedesco sta male, se non ha abbastanza soldi, allora deve diventare un nazista affinché i politici lo ascoltino. Come se fosse genetico e non una decisione. C'è uno spazio tra stimolo e reazione, come ha detto Viktur Fraenkel. C'è uno spazio tra la rabbia comprensibile verso la società, verso la politica, e una decisione elettorale. E in questo spazio prendi una decisione. Ma molte persone vogliono ignorare questa verità. Queste spiegazioni puramente economiche, che spesso provengono da sinistrorsi, distraggono dalla responsabilità personale di coloro che scelgono politiche fasciste. Negano che la maggior parte degli elettori dell'AfD non siano poveri. Negano che ci siano stati e ci siano estremisti di destra nei governi di paesi scandinavi relativamente ricchi. Qualsiasi cosa pur di evitare di parlare di cosa ha a che fare il fascismo con te. Ecco perché ho scritto un libro sull'opportunismo. Gli opportunisti sono il gruppo più grande in qualsiasi sistema fascista. Senza di loro, non funziona.</p>\n<p><strong>Sei un giornalista e questo è il tuo primo libro di narrativa. Ti sei rivolto alla narrativa perché la percepivi come uno strumento utile per riflettere su temi che hai ampiamente trattato nelle notizie e nelle inchieste, come le ideologie di estrema destra? Quanto di questo libro è finzione e quanto è fatto?</strong></p>\n<p>Ho scritto il romanzo perché la letteratura è una casa con più stanze rispetto ai testi giornalistici. C'è anche spazio per l'ambivalenza, per la narrazione inaffidabile, per le voci, per la tenerezza delle persone che come sinistrorso dovresti e forse dovresti disprezzare. Non puoi comprendere il fascismo, specialmente i tipi sporchi e sudici di strada, se lo comprendi solo come qualcosa di malvagio, fatto da persone malvagie. Il fascismo è un'offerta, una promessa di profitto: vieni da noi, ti offriamo tenerezza, fratellanza, appartenenza. E questa offerta può provenire da persone molto amichevoli. La domanda è: quando non sono più amichevoli? Quando parli troppo. A chi non sono quasi mai amichevoli? Alle persone queer, alle persone nere, alle persone disabili.</p>\n<p>\nIl libro ha elementi autobiografici, ma non è un'autobiografia. Sai, nel libro noti quanto poco parlano le persone. Tra gli adulti e i bambini, ma anche tra i bambini stessi. Ma questi sono comunque lessici pieni di più parole di quelle che sono state effettivamente pronunciate allora. Se fosse un'autobiografia, molte pagine dovrebbero essere bianche e poi direbbero solo \"Hmm\" o il suono di un uomo che grugnisce o nulla affatto. Allora, ciò che accadeva veniva raramente discusso, tranne che da uomini ubriachi e disoccupati che si incontravano nei loro garage per bere di più. Ho verbalizzato ciò che non era stato detto, l'ho tradotto in azione, a volte anche nei miei pensieri. Il modo in cui lo racconto è vero, ma non è successo in quel modo.</p>\n<p>Ci sono ambienti, strati, classi in cui, a mio avviso, si dice meno e si fa di più. Un'ideologia dell'azione, ma non è un'ideologia. È il modo in cui le cose vengono fatte. Parlare è considerato effeminato. Snob. Chi usa troppe parole è della città, è andato al liceo, è qualcuno che è distante. Questo potrebbe rendere più difficile per tale materiale diventare letteratura, ma tu certamente lo sai meglio di me. In ogni caso, ho cercato di fare letteratura da un tale mondo, di universalizzarlo, affinché possa risuonare in altri luoghi come l'Italia. Questo è un tradimento di questo mondo silenzioso focalizzato sull'azione. Questa non è un'autobiografia.</p>\n<p><strong>Come giornalista, stai anche coprendo le notizie dall'Ucraina in questo momento. In che modo l'invasione dell'Ucraina sta impattando la società e la politica tedesca? Come stanno reagendo i \"fronte\" di estrema destra?</strong></p>\n<p>Sì, sono appena stato in Ucraina, inclusa una città a 15 chilometri dal fronte nel Donbas. Quando ero lì, i proiettili di artiglieria russa colpivano sempre a circa cinque-dieci chilometri da noi. Era come vivere su un'isola, la foresta bruciava tutto intorno a noi.</p>\n<p>In Germania, la questione di come dovremmo affrontare questa guerra è una delle questioni più polarizzanti in politica. I partiti più forti della Germania, SPD e Unione, sono stati a lungo in buoni rapporti con la Russia. Non volevano prendere sul serio le minacce di violenza della Russia. Non volevano bloccare le opportunità della propria economia in Russia, volevano gas e petrolio a buon mercato dalla Russia. Questo è sempre stato più importante per i politici tedeschi dell'autodeterminazione delle persone in Ucraina o in altri ex stati sovietici. Dopo l'invasione su larga scala nel 2022, questo è cambiato molto lentamente, ma se l'SPD avesse voluto, avrebbe potuto invertire questo corso prima piuttosto che dopo. La Germania si è lasciata comprare dalla Russia e vorrebbe che Mosca lo facesse di nuovo.</p>\n<p>La maggior parte dei partiti estremisti di destra è dalla parte della Russia, e l'AfD certamente lo è. Per gli estremisti di destra, la Russia è la proiezione di uno stato ideale: un uomo forte che regola tutto e che non deve preoccuparsi delle obiezioni delle minoranze o dei diritti delle donne. La vita gay, lesbica e trans è di fatto vietata, e i conflitti vengono risolti con la forza militare se necessario. Questo è il sogno bagnato di molti estremisti di destra tedeschi. Non sanno nulla della Russia stessa e delle sue contraddizioni interne; come ho detto, è una proiezione. A proposito, questo vale anche per la Germania Est, anche se si afferma sempre il contrario. Durante l'era della RDT, la maggior parte delle persone aveva un rapporto ambivalente con l'Unione Sovietica. Anche molte persone nell'SED riconoscevano l'Unione Sovietica e il suo popolo come vincitori politici, ma li disprezzavano culturalmente. Se nessuno stava ascoltando, si potevano sentire molte cose razziste nella RDT sui soldati occupanti provenienti dall'Unione Sovietica, su quanto fossero meno biondi e su quanto fosse più scura la loro pelle, e altro ancora. Erano descritti come poco più che animali, non nemmeno persone che vivevano nella sporcizia. Le condizioni di vita dei soldati sovietici nella RDT erano anche dure e sporche. La gente lo sapeva. Ma molte persone costruivano pregiudizi razzisti da questo. Trasformare questo in un presunto amore dei tedeschi dell'est per la Russia che è cresciuto nel corso dei decenni, come sta diffondendo l'AfD, è semplicemente ridicolo. No, la Russia è semplicemente una costruzione che si adatta bene agli populisti autoritari di destra e alcuni di sinistra.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Questa intervista è stata originariamente pubblicata in italiano sul </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>sito web e canali social di Meridiano 13</em></a><em>.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> è un giornalista e autore tedesco con sede a Berlino.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;ha un dottorato in studi slavi ed è docente di lingua e traduzione russa presso l'Università di Trieste. Nella sua ricerca e scrittura si concentra particolarmente sulla cultura russa di epoca sovietica e contemporanea. È traduttrice, curatrice di serie presso la casa editrice Bottega Errante e presidente di&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:37:39.784", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Intervista con Daniel Schulz, un giornalista tedesco e autore di Wir waren wie Brüder (Eravamo come Fratelli). Intervistatrice: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"it", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:37:39.785", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Fascismo es una oferta, una promesa de beneficio…”", key:"uid": string:"26d25ac6-438d-4db7-ade6-74f480c36e09", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: En 2022, salió tu primer libro de ficción, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Éramos como hermanos). Aún no está disponible en inglés, pero fue publicado recientemente y recibió una cálida acogida en italiano). Describe la infancia y adolescencia de un grupo de chicos nacidos en los años 80 (o finales de los 70) que experimentan el final de las \"dos Alemanias\" y el complejo proceso de reunificación, que delineas principalmente a nivel social (y también económico). Estos pasajes se describen a través de detalles relevantes para los personajes principales o como simples elementos en el fondo a medida que pasan los años. Es interesante notar que también insertas episodios reales, como los disturbios xenófobos en Rostock, que sitúan concretamente la narración en el año 1992. Sin embargo, a medida que cambia el contexto, la gente también cambia. ¿Cómo explicas la rápida propagación de \"frentes\" extremos dentro de la sociedad alemana de los años 90, no solo entre los adolescentes, sino también entre los adultos, ya que algunos padres en el libro son descritos como expresando ideas bastante intolerantes?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: La sociedad socialista de la RDA, de la que proviene el protagonista del libro, es una sociedad sucesora de la dictadura nacionalsocialista, al igual que la sociedad de Alemania Occidental de la República Federal de Alemania. Y ambas sociedades fracasaron a su manera en la confrontación con el nacionalsocialismo. En la RDA, el antifascismo sirvió principalmente para legitimar el poder del partido gobernante SED. La constitución afirmaba que el fascismo había sido derrotado, por lo que no podía haber extremismo de derecha ni racismo en la RDA, aunque por supuesto existía. La primera cacería de extranjeros de tipo pogrom después del final de la Segunda Guerra Mundial tuvo lugar en la RDA, en Erfurt en 1975. En ese momento, varios cientos de trabajadores contratados de Erfurt de Argelia fueron perseguidos por toda la ciudad durante varios días. El contenido racista de estos ataques no fue mencionado por la policía y el servicio secreto; si miras los archivos, hay algo sobre \"hooliganismo\". Las autoridades de la RDA despolitizaron la violencia de los extremistas de derecha y la retrataron como pura violencia juvenil. Y si no podían ocultarlo, afirmaban que los nazis se habían infiltrado desde el oeste o algo similar. Lo que quiero decir con eso es que el protagonista del libro ve los actos de violencia extremista de derecha y las actitudes racistas como algo nuevo porque era solo un niño que no sabía nada sobre la RDA. Pero en realidad, está experimentando continuidad. Esto queda claro en el libro en el lenguaje racista que existía incluso antes de la revolución de 1989. Y al margen, en el fondo, hay padres que ya eran extremistas de derecha durante la era de la RDA.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>El desempleo y la agitación social después de la revolución de 1989 ciertamente contribuyeron a la escalada de la violencia extremista de derecha en ese momento. Pero esta violencia no es un fenómeno nuevo en Alemania Oriental. Otros factores que contribuyeron a esto incluyen una amnistía para prisioneros políticos en la RDA, incluidos muchos extremistas de derecha. La lucha contra grupos antifascistas independientes en la RDA por parte del grupo juvenil FDJ, el servicio secreto y la policía se llevó a cabo porque estos grupos representaban competencia para el SED y su monopolio sobre el antifascismo. También hubo la rápida unificación de movimientos extremistas de derecha de Alemania Oriental y Occidental, así como el llamado \"compromiso de asilo\" de 1993, en el que una alianza de la CDU, SPD y FDP endureció la ley de asilo alemana tras los graves disturbios en Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen y otros lugares. En otras palabras, castigaron a las víctimas de la violencia racista en esos años y no a los perpetradores. Las personas no blancas tuvieron que abandonar las ciudades de Alemania Oriental, y los perpetradores fueron muy raramente procesados por el sistema de justicia. En última instancia, la política, el poder judicial y la policía recompensaron y, por lo tanto, alentaron las protestas violentas de extrema derecha. Aún podemos encontrar este patrón de recompensar y alentar la violencia extremista de derecha en Alemania Oriental hoy en día, incluida la ola de violencia contra refugiados de Siria después de 2015, y en las protestas contra las medidas de COVID-19 que fueron dominadas en gran medida por extremistas de derecha.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Tu personaje principal logra de alguna manera mantenerse \"sano\" entre esta \"maldad\" social que se propaga rápidamente y desgarra a las personas. ¿Qué lo mantiene \"a salvo\", además de Mariam, la chica de origen georgiano de la que está enamorado?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Esta es una de las varias preguntas que hago a los lectores en el libro al revelar raramente lo que el protagonista está pensando. La perspectiva en primera persona y la falta de nombre del personaje están destinadas a ayudar a los lectores a ponerse en el lugar del personaje y preguntarse: ¿qué habría pensado? Y sobre todo: ¿qué habría hecho? ¿Habría hecho algo en absoluto? Sabes, cuando estaba escribiendo el libro, había tantos europeos occidentales en las redes sociales que decían que si se enfrentaran a una dictadura fascista, definitivamente harían lo correcto. No se quedarían callados como sus abuelos. Quería desafiar eso y dar a los lectores la sensación física de que el fascismo está frente a ellos, en forma de pequeño y desagradable fascismo callejero, y preguntarles: bueno, amigo mío, ¿qué vas a hacer ahora? Porque de lo contrario, realmente no puedes entender el poder y la seducción violenta del fascismo. El fascismo es mucho más un sentimiento que un argumento.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Sin embargo, hay algunas pistas en el libro. La familia del protagonista no es ideal, pero parece funcionar mejor que otras. Creció con historias de comunistas honorables que dieron sus vidas en la lucha contra el fascismo. Su padre es un oficial y el protagonista parece estar fascinado por esto, quizás ha retenido algo así como una comprensión infantil del \"honor del soldado\", es decir, no atacar a nadie más débil. Quizás también sea porque su madre está en la iglesia y el protagonista tiene un interés en Jesús. Quizás, y esta es una posibilidad real, dos otras instituciones muy autoritarias, a saber, su iglesia muy estricta y el Ejército Nacional Popular, lo protegen curiosamente de la tentación autoritaria y racista a la que otros sucumben. O más bien, lo que el protagonista extrae de estas instituciones. Pero no lo sabemos con certeza.</p>\n<p>En cualquier caso, no son las teorías marxistas las que salvan al protagonista, ni un grupo de Antifa de izquierda. No quería hacerlo tan fácil para el protagonista, ni para aquellos que leen el libro. Soy de izquierda, pero no escribo propaganda.</p>\n<p><strong>Hoy en día, las noticias sobre la sociedad y la política alemanas siempre enfatizan el papel relevante de las ideas de extrema derecha y la intolerancia dentro de la sociedad (encarnadas por la AfD, pero no solo). Sin embargo, en el libro ilustras hábilmente que esto no es algo que se originó en estos últimos años. En los años 90 –parece que dices– había todas estas señales que indicaban que esto estaba por venir. ¿Crees que la gente simplemente decidió hacer la vista gorda en ese entonces, pensando que era solo una consecuencia a corto plazo del proceso de reunificación? ¿Y cuán significativa fue la larga (y bastante estable) etapa de gobierno de Merkel para el fortalecimiento de la creencia de que la sociedad alemana había encontrado una solución a estos debates internos –debates que simplemente resurgieron después de Merkel?</strong></p>\n<p>En Alemania, muchas personas que son negras, discapacitadas, pobres o sin hogar se están preguntando ahora si los llamados años de \"bate de béisbol\" de los años 90 alguna vez terminaron. Dicen que es más la percepción de las personas blancas y privilegiadas que esta violencia ha tomado un descanso. Aún diría que hubo fases más tranquilas con menos violencia obvia. Pero estas terminaron con la movilización extremista de derecha contra el alojamiento para refugiados sirios a partir de 2015, durante la era de Merkel. Como ya he intentado mostrar, las razones radican estructuralmente en ambas sociedades alemanas y su inadecuada confrontación con la era nazi, con el racismo. Y sí, en tiempos de crisis como en los años 90, siempre hay cosas más importantes que hacer que lidiar con el fascismo.</p>\n<p>Sin embargo, también estamos notando hoy que lidiar con el racismo y el extremismo de derecha siempre es difícil para muchos, quizás la mayoría de las personas, sin importar la época. Porque siempre tienes que cuestionar qué ventajas obtienes tú mismo de una sociedad racista. Porque tienes que preguntarte hasta qué punto esperas obtener una ventaja cuando se implementan políticas fascistas. Mira las campañas electorales que se llevaron a cabo en Alemania antes de las tres elecciones estatales en septiembre. Los políticos líderes de partidos de izquierda como el SPD y los Verdes llevaron a cabo campañas electorales racistas a expensas de los refugiados y migrantes para salvarse en el parlamento. Los conservadores, es decir, la CDU y la CSU, también lo hicieron. Estos partidos democráticos decidieron hacer de los refugiados y migrantes el principal problema en nuestra sociedad y esperaban generar votos al hacerlo. Pero cuando señalas esto a estos políticos, reaccionan con insultos. Si nuestros políticos no ven que se benefician del racismo, ¿por qué deberían hacerlo los demás?</p>\n<p>A menudo no tienes que ofrecer mucho a las personas para que se unan a algún tipo de fascismo. A menudo es suficiente prometerles que son parte de la mayoría, que no serán molestados. Este trato es suficiente para el protagonista del libro. Y a la mayoría de las personas les desagrada enfrentarse al hecho de que son tan fáciles de comprar.</p>\n<p><strong>A menudo escuchamos que los <em>Ossis</em> [personas de Alemania Oriental – nota del editor] son los culpables de toda la intolerancia y las ideologías de extrema derecha. ¿Cómo respondes a estas voces?</strong></p>\n<p>Este es un juego popular en Alemania. La gente en el oeste dice que todo lo que se necesita es reconstruir el muro alrededor de Alemania Oriental y el problema nazi se resolverá. La gente en el este dice que el extremismo de derecha es tan grande solo por los partidos extremistas de derecha que vienen del oeste. A la gente no le gusta enfrentarse al nazi que hay dentro de ellos y a su alrededor. Por eso los empujan lo más lejos posible. En Alemania de oeste a este y viceversa. Este juego incluso ocurre cuando los extremistas de derecha hieren gravemente o incluso matan a alguien. El enfoque a menudo no está en llorar a los muertos, sino en la defensa. ¿Quién es el culpable? ¿Dónde mataron más personas los neonazis, en Alemania Oriental o Occidental? Pero la culpa es un sentimiento poco interesante y poco productivo en este contexto. La responsabilidad debería ser la orden del día. Un intento de confrontar las cosas, de reflexionar, de hacerlo mejor. Y eso tendría que suceder en el este y en el oeste.</p>\n<p><strong>Si no son los políticos, ¿por qué han estado en silencio los intelectuales y actores culturales alemanes frente a la propagación gradual de ideologías extremas dentro de la sociedad? ¿Quizás no querían estar en silencio, pero no había nadie que los escuchara?</strong></p>\n<p>Hay suficientes científicos, escritores y periodistas que dicen esto. Y algunos de los más ruidosos de ellos son alemanes orientales. Porque conocemos la naturaleza racista y autoritaria de la RDA y de la sociedad que la siguió. Estos son intelectuales bien conocidos como Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda y sí, yo también. Pero estamos advirtiendo a todos que el extremismo de derecha y el racismo no son solo tan fuertes por los neonazis. Sino porque los demócratas y \"personas normales\" reaccionan tan débilmente a ello, se dejan seducir, minimizan el peligro y adoptan en parte las demandas de los fascistas. A la mayoría de las personas no les gusta escuchar eso. ¿Es diferente en Italia? Sería bonito que lo fuera. En cualquier caso, los principales programas de televisión en Alemania presentan principalmente a intelectuales que no ven el racismo en la sociedad alemana como un problema importante y estructural. Son los que culpan a los desarrollos económicos por las actitudes nazis. Dicen algo así como: si a un alemán le va mal, si no tiene suficiente dinero, entonces tiene que convertirse en un nazi para que los políticos lo escuchen. Como si fuera genético y no una decisión. Hay un espacio entre el estímulo y la reacción, como dijo Viktur Fraenkel. Hay un espacio entre la ira comprensible hacia la sociedad, hacia la política, y una decisión electoral. Y en este espacio tomas una decisión. Pero muchas personas quieren ignorar esta verdad. Estas explicaciones puramente económicas, que a menudo provienen de la izquierda, distraen de la responsabilidad personal de aquellos que eligen políticas fascistas. Niegan que la mayoría de los votantes de la AfD no son pobres. Niegan que hubo y hay extremistas de derecha en gobiernos de países escandinavos relativamente ricos también. Cualquier cosa para evitar hablar de lo que el fascismo tiene que ver contigo. Por eso escribí un libro sobre el oportunismo. Los oportunistas son el grupo más grande en cualquier sistema fascista. Sin ellos, no funciona.</p>\n<p><strong>Eres periodista, y este es tu primer libro de ficción. ¿Te volviste a la ficción porque la percibiste como una herramienta útil para reflexionar sobre temas que has cubierto extensamente en noticias e investigaciones, como las ideologías de extrema derecha? ¿Cuánto de este libro es ficción y cuánto es hecho?</strong></p>\n<p>Escribí la novela porque la literatura es una casa con más habitaciones que los textos periodísticos. También hay espacio para la ambivalencia, para la narración poco fiable, para los rumores, para la ternura de las personas que tú, como persona de izquierda, deberías y quizás deberías despreciar. No puedes entender el fascismo, especialmente los tipos sucios y asquerosos de la calle, si solo entiendes el fascismo como algo maligno, hecho por personas malignas. El fascismo es una oferta, una promesa de beneficio: ven a nosotros, te ofrecemos ternura, hermandad, pertenencia. Y esta oferta puede venir de personas muy amigables. La pregunta es: ¿cuándo dejan de ser amigables? ¿Cuando hablas demasiado? ¿A quién casi nunca son amigables? A las personas queer, a las personas negras, a las personas discapacitadas.</p>\n<p>\nEl libro tiene elementos autobiográficos, pero no es una autobiografía. Sabes, en el libro notas lo poco que la gente habla. Entre los adultos y los niños, pero también entre los propios niños. Pero estos siguen siendo léxicos llenos de más palabras de las que realmente se pronunciaron en ese entonces. Si fuera una autobiografía, muchas páginas tendrían que estar en blanco y luego solo dirían \"Hmm\" o el sonido de un hombre gruñendo o nada en absoluto. En ese entonces, lo que sucedía rara vez se discutía, excepto por hombres desempleados y borrachos que se encontraban en sus garajes para beber más. Yo verbalicé lo que no se decía, lo traduje en acción, a veces incluso en mis pensamientos. La forma en que lo cuento es verdad, pero no sucedió así.</p>\n<p>Hay entornos, estratos, clases en los que, en mi opinión, se dice menos y se hace más. Una ideología de acción, pero no es una ideología. Es la forma en que se hacen las cosas. Hablar se considera afeminado. Snob. Cualquiera que use demasiadas palabras es de la ciudad, fue a la escuela secundaria, es alguien que está distante. Eso puede dificultar que tal material se convierta en literatura, pero tú seguramente lo sabes mejor que yo. En cualquier caso, he intentado hacer literatura de tal mundo, universalizarlo, para que pueda resonar en otros lugares como Italia. Eso es una traición a este mundo silencioso centrado en la acción. Esto no es una autobiografía.</p>\n<p><strong>Como periodista, también estás cubriendo noticias de Ucrania en este momento. ¿Cómo está impactando la invasión de Ucrania a la sociedad y la política alemanas? ¿Cómo están reaccionando los \"frentes\" de extrema derecha a esto?</strong></p>\n<p>Sí, estuve justo en Ucrania, incluyendo una ciudad a 15 kilómetros del frente en Donbás. Cuando estuve allí, los proyectiles de artillería rusos siempre caían a unos cinco a diez kilómetros de nosotros. Era como vivir en una isla, el bosque estaba ardiendo a nuestro alrededor.</p>\n<p>En Alemania, la pregunta de cómo deberíamos lidiar con esta guerra es uno de los temas más polarizadores en la política. Los partidos más fuertes de Alemania, el SPD y la Unión, han estado en buenos términos con Rusia durante mucho tiempo. No querían tomar en serio las amenazas de violencia de Rusia. No querían bloquear las oportunidades de su propia economía en Rusia, querían gas y petróleo baratos de Rusia. Esto siempre fue más importante para los políticos alemanes que la autodeterminación de la gente en Ucrania o en otros estados exsoviéticos. Después de la invasión a gran escala en 2022, esto cambió muy lentamente, pero si el SPD hubiera querido, podría haber revertido este curso antes que después. Alemania se ha dejado comprar por Rusia y le gustaría que Moscú lo hiciera de nuevo.</p>\n<p>La mayoría de los partidos extremistas de derecha están del lado de Rusia, y la AfD ciertamente lo está. Para los extremistas de derecha, Rusia es la proyección de un estado ideal: un hombre fuerte que regula todo y que no tiene que preocuparse por las objeciones de las minorías o los derechos de las mujeres. La vida gay, lésbica y trans está efectivamente prohibida, y los conflictos se resuelven con el ejército si es necesario. Este es el sueño húmedo de muchos extremistas de derecha alemanes. No saben nada sobre Rusia misma y sus contradicciones internas; como dije, es una proyección. Por cierto, esto también se aplica a Alemania Oriental, incluso si siempre se afirma algo diferente. Durante la era de la RDA, la mayoría de la gente tenía una relación ambivalente con la Unión Soviética. Incluso muchas personas en el SED reconocieron a la Unión Soviética y a su gente como ganadores políticos, pero los despreciaban culturalmente. Si nadie estaba escuchando, se podían oír muchas cosas racistas en la RDA sobre los soldados ocupantes de la Unión Soviética, sobre cuán menos rubios eran y cuán más oscura era su color de piel, y más. Se les describía como poco más que animales, ni siquiera personas que vivían en la suciedad. Las condiciones de vida de los soldados soviéticos en la RDA también eran duras y sucias. La gente lo sabía. Pero muchas personas construyeron prejuicios racistas a partir de ello. Convertir esto en un supuesto amor de los alemanes orientales por Rusia que ha crecido durante décadas, como está propagando la AfD, es simplemente ridículo. No, Rusia es simplemente una construcción que le conviene a los populistas autoritarios de derecha y algunos de izquierda.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Esta entrevista fue publicada originalmente en italiano en el </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>sitio web y canales de redes sociales de Meridiano 13</em></a><em>.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> es un periodista y autor alemán radicado en Berlín.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;tiene un doctorado en estudios eslavos y es profesora de lengua y traducción rusa en la Universidad de Trieste. En su investigación y escritura se centra particularmente en la cultura contemporánea y soviética tardía de habla rusa. Es traductora, editora de series en la editorial Bottega Errante y presidenta de&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:49:04.771", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Entrevista con Daniel Schulz, un periodista alemán y autor de Wir waren wie Brüder (Éramos como hermanos). Entrevistadora: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"es", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:49:04.773", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Faşizm bir teklif, bir kâr vaadidir…”", key:"uid": string:"2bb3490f-6f62-44e3-bc81-05ac8e5b9cf8", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: 2022'de ilk kurgusal kitabınız <em>Wir waren wie Brüder</em> (Kardeş Gibi Olmuştuk) yayımlandı. Henüz İngilizceye çevrilmedi ama yakın zamanda İtalyanca olarak yayımlandı ve sıcak bir şekilde karşılandı). Bu</strong><strong> kitap, 1980'lerde (ya da 1970'lerin sonlarında) doğmuş bir grup çocuğun çocukluk ve gençliğini, \"iki Almanya\"nın sonunu ve yeniden birleşme sürecinin karmaşık sürecini, esas olarak sosyal (ve aynı zamanda ekonomik) düzeyde tanımladığınız bir şekilde anlatıyor. Bu bölümler, ana karakterler için önemli olan detaylar veya yıllar geçtikçe arka planda basit unsurlar olarak tanımlanıyor. Ayrıca, anlatımı 1992 yılına somut bir şekilde yerleştiren Rostock'taki yabancı düşmanı ayaklanmalar gibi gerçek olayları da eklediğinizi belirtmek ilginç. Ancak, bağlam değiştikçe, insanlar da değişiyor. 1990'ların Alman toplumunda, sadece gençler arasında değil, aynı zamanda bazı ebeveynlerin de oldukça hoşgörüsüz fikirler ifade ettiği bir ortamda, aşırı \"cephelerin\" hızlı bir şekilde yayılmasını nasıl açıklıyorsunuz?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Kitabın kahramanının geldiği sosyalist GDR toplumu, Almanya Federal Cumhuriyeti'nin Batı Alman toplumu gibi, Ulusal Sosyalist diktatörlüğün bir halef toplumudur. Ve her iki toplum da Ulusal Sosyalizmle yüzleşmede kendi yollarında başarısız oldu. GDR'de, anti-faşizm esas olarak iktidardaki SED partisinin gücünü meşrulaştırmak için hizmet etti. Anayasa, faşizmin yenildiğini belirtiyordu, bu nedenle GDR'de sağcı aşırılık ve ırkçılık olamazdı, ancak elbette vardı. İkinci Dünya Savaşı'nın sona ermesinden sonra yabancılara karşı ilk pogrom benzeri av, 1975'te GDR'de, Erfurt'ta gerçekleşti. O zamanlar, birkaç yüz Erfurt sözleşmeli işçi, Cezayir'den, şehir genelinde birkaç gün boyunca avlandı. Bu saldırıların ırkçı içeriği, polis ve istihbarat tarafından belirtilmedi; dosyalara baktığınızda \"hooliganizm\" hakkında bir şeyler var. GDR yetkilileri, sağcı aşırılıkçıların şiddetini siyasetten arındırdı ve bunu saf bir gençlik şiddeti olarak sundu. Ve bunu gizleyemediklerinde, Batı'dan Nazi sızdığını veya benzeri bir şey iddia ettiler. Demek istediğim, kitabın kahramanı, GDR hakkında hiçbir şey bilmeyen bir çocuk olduğu için sağcı aşırılıkçı şiddet eylemlerini ve ırkçı tutumları yeni bir şey olarak görüyor. Ama gerçekte, sürekliliği yaşıyor. Bu, 1989 devriminden önce var olan ırkçı dil ile kitapta net bir şekilde ortaya konuyor. Ve kenarda, arka planda, GDR döneminde zaten sağcı aşırılıkçı olan babalar var.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>1989 devriminden sonraki işsizlik ve sosyal çalkantı, o dönemde sağcı aşırılıkçı şiddetin tırmanmasına kesinlikle katkıda bulundu. Ancak bu şiddet, Doğu Almanya'da yeni bir fenomen değil. Buna katkıda bulunan diğer faktörler arasında, GDR'deki siyasi mahkumlar için bir af, birçok sağcı aşırılıkçı da dahil olmak üzere, bulunmaktadır. GDR'deki FDJ gençlik grubu, istihbarat ve polis, bu grupların SED ve anti-faşizm üzerindeki tekeline rakip olduğu için bağımsız anti-faşist gruplara karşı mücadele etti. Ayrıca, Doğu ve Batı Almanya'daki sağcı aşırılıkçı hareketlerin hızlı bir birleşimi ve 1993'teki \"sığınmacı uzlaşması\" da vardı; bu uzlaşma, CDU, SPD ve FDP'nin Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen ve diğer yerlerdeki ciddi ayaklanmaların ardından Alman sığınma yasasını sıkılaştırdığı bir durumdu. Diğer bir deyişle, o yıllardaki ırkçı şiddetin kurbanlarını değil, failleri cezalandırdılar. Beyaz olmayan insanlar, Doğu Alman şehirlerinden ayrılmak zorunda kaldı ve failler, adalet sistemi tarafından çok nadir bir şekilde yargılandı. Sonuç olarak, siyaset, yargı ve polis, şiddet içeren sağcı aşırılıkçı protestoları ödüllendirdi ve böylece teşvik etti. Bugün Doğu Almanya'da, 2015 sonrası Suriye'den gelen mültecilere karşı şiddet dalgasında ve büyük ölçüde sağcı aşırılıkçılar tarafından domine edilen COVID-19 önlemlerine karşı protestolarda bu ödüllendirme ve teşvik etme modelini hala bulabiliyoruz.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Ana karakteriniz, bu sosyal \"hastalık\" içinde \"akıl sağlığını\" korumayı somehow başarıyor. Onu \"güvende\" tutan şey, aşık olduğu Gürcü kökenli Mariam dışında nedir?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Bu, kitapta okuyuculara sorduğum birkaç sorudan biri; kahramanın ne düşündüğünü nadiren ortaya koyarak. Birinci şahıs bakış açısı ve karakterin isimsizliği, okuyucuların kendilerini karakterin yerine koymalarına ve kendilerine sormalarına yardımcı olmak için tasarlandı: ben ne düşünürdüm? Ve en önemlisi: ne yapardım? Hiçbir şey yapar mıydım? Biliyorsunuz, kitabı yazarken, sosyal medyada faşist bir diktatörlükle karşılaşsalar kesinlikle doğru olanı yapacaklarını söyleyen birçok Batılı Avrupalı vardı. Büyükanneleri gibi ağızlarını kapatmazlardı. Bunu sorgulamak ve okuyuculara faşizmin önlerinde durduğuna dair fiziksel bir his vermek istedim, küçük, kötü sokak faşizmi biçiminde ve onlara sormak istedim: peki, dostum, şimdi ne yapacaksın? Çünkü aksi takdirde faşizmin gücünü ve şiddetli çekiciliğini gerçekten anlayamazsınız. Faşizm, bir argümandan çok bir duygudur.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Kitapta birkaç ipucu var. Kahramanın ailesi ideal değil, ama diğerlerinden daha iyi işliyor gibi görünüyor. Faşizme karşı savaşta hayatlarını veren onurlu komünistlerin hikayeleriyle büyüdü. Babası bir subay ve kahraman bununla büyülenmiş gibi görünüyor, belki de \"asker onuru\" gibi bir çocukça anlayışını korumuş, yani daha zayıf olanlara saldırmamak. Belki de annesinin kilisede olması ve kahramanın İsa'ya ilgi duyması da bunun bir nedeni. Belki de, bu gerçekten bir olasılık, iki diğer çok otoriter kurum, yani çok katı kilisesi ve Ulusal Halk Ordusu, ilginç bir şekilde onu diğerlerinin düştüğü otoriter, ırkçı çekicilikten koruyor. Ya da daha doğrusu, kahramanın bu kurumlardan çıkardığı şey. Ama kesin olarak bilmiyoruz.</p>\n<p>Her durumda, kahramanı kurtaran şey ne Marksist teoriler ne de bir solcu Antifa grubu. Kahramana bu kadar kolay bir yol sunmak istemedim, ya da kitabı okuyanlara. Ben bir solcuyum, ama propaganda yazmıyorum.</p>\n<p><strong>Bugün, Alman toplumu ve siyaseti ile ilgili haberler, her zaman toplum içindeki aşırı sağ fikirlerin ve hoşgörüsüzlüğün önemli rolünü vurguluyor (AfD tarafından somutlaştırılmıştır, ama sadece o değil). Ancak, kitapta ustaca gösteriyorsunuz ki bu, bu son yıllarda ortaya çıkan bir şey değil. 1990'larda -sanki diyorsunuz ki- bunun geleceğini gösteren tüm bu sinyaller vardı. O zaman insanlar, bunun sadece yeniden birleşme sürecinin kısa vadeli bir sonucu olduğunu düşünerek gözlerini kapatmaya mı karar verdiler? Ve Merkel'in uzun (ve oldukça istikrarlı) iktidar dönemi, Alman toplumunun bu iç tartışmalara bir çözüm bulduğuna dair inancın güçlenmesi açısından ne kadar önemliydi - bu tartışmalar, Merkel'den sonra yeniden ortaya çıktı?</strong></p>\n<p>Almanya'da, siyah, engelli, yoksul veya evsiz olan birçok insan, 1990'ların sözde \"beyzbol sopası\" yıllarının hiç bitip bitmediğini soruyor. Bu şiddetin bir ara verdiği algısının daha çok beyaz ve ayrıcalıklı insanların algısı olduğunu söylüyorlar. Yine de, daha az belirgin şiddetle daha sakin dönemler olduğunu söyleyebilirim. Ama bunlar, 2015'ten itibaren Suriye mültecilere yönelik konaklama karşıtı sağcı aşırılıkçı mobilizasyonla sona erdi, Merkel döneminde. Daha önce göstermeye çalıştığım gibi, nedenler hem Alman toplumlarında hem de Nazi dönemine ve ırkçılığa yetersiz bir şekilde karşılaşmalarında yapısaldır. Ve evet, 1990'lardaki kriz zamanlarında, faşizmle başa çıkmaktan daha önemli şeyler her zaman vardır.</p>\n<p>Ancak, bugün de ırkçılık ve sağcı aşırılıkçılıkla başa çıkmanın birçok insan için, belki de çoğu insan için her zaman zor olduğunu görüyoruz - hangi zamanda olursa olsun. Çünkü her zaman, ırkçı bir toplumdan ne tür avantajlar elde ettiğinizi sorgulamanız gerekir. Çünkü faşist politikalar uygulandığında ne ölçüde avantaj elde etmeyi beklediğinizi sormak zorundasınız. Eylül ayında yapılan üç eyalet seçiminden önce Almanya'da yürütülen seçim kampanyalarına bakın. SPD ve Yeşiller gibi solcu partilerin önde gelen politikacıları, mülteciler ve göçmenler üzerinden ırkçı seçim kampanyaları yürüttüler ve kendilerini parlamentoda kurtarmak için bunu yaptılar. Muhafazakârlar, yani CDU ve CSU da öyle yaptı. Bu demokratik partiler, mültecileri ve göçmenleri toplumumuzdaki ana sorun haline getirmeye karar verdiler ve bunu yaparak oy kazanmayı umdular. Ama bu politikacılara bunu işaret ettiğinizde, hakaretle tepki veriyorlar. Eğer politikacılarımız ırkçılıktan faydalandıklarını görmüyorsa, başkaları neden görsün?</p>\n<p>İnsanları bir tür faşizme katılmaya ikna etmek için genellikle onlara çok fazla şey sunmanız gerekmez. Genellikle, onlara çoğunluğun bir parçası olduklarını, rahatsız edilmeyeceklerini vaat etmek yeterlidir. Bu anlaşma, kitapta kahraman için yeterlidir. Ve çoğu insan, bu kadar kolay satın alınabilecekleri gerçeğiyle yüzleşmekten nefret eder.</p>\n<p><strong>Sıklıkla <em>Ossis</em> [Doğu Almanya'dan insanlar - editör notu] tüm hoşgörüsüzlük ve aşırı sağ ideolojilerden sorumlu tutuluyor. Bu seslere nasıl yanıt veriyorsunuz?</strong></p>\n<p>Bu Almanya'da popüler bir oyundur. Batıda insanlar, Doğu Almanya etrafında bir duvar inşa edilmesinin yeterli olduğunu ve Nazi sorununu çözeceğini söylüyor. Doğuda insanlar, sağcı aşırılığın yalnızca Batı'dan gelen sağcı aşırılıkçı partiler nedeniyle bu kadar büyük olduğunu söylüyor. İnsanlar, içlerindeki ve çevrelerindeki Nazi ile yüzleşmekten hoşlanmıyorlar. Bu nedenle, onları mümkün olduğunca uzağa itiyorlar. Almanya'da batıdan doğuya ve geri. Bu oyun, sağcı aşırılıkçıların birini ciddi şekilde yaraladığı veya hatta öldürdüğü durumlarda bile gerçekleşiyor. Odak genellikle ölenleri yas tutmak değil, savunma üzerindedir. Suçlu kim? Neo-Nazilerin daha fazla insanı nerede öldürdüğü, Doğu veya Batı Almanya'da mı? Ama suçluluk, bu bağlamda ilginç ve üretken bir duygu değildir. Sorumluluk, günün emri olmalıdır. Bir şeylerle yüzleşme, düşünme, daha iyi yapma girişimi. Ve bu doğuda ve batıda gerçekleşmelidir.</p>\n<p><strong>Eğer politikacılar değilse, o zaman Alman entelektüelleri ve kültürel aktörler, toplum içinde aşırı ideolojilerin yavaş yavaş yayılması karşısında neden sessiz kaldılar? Belki de sessiz kalmak istemediler, ama onları duyan kimse yoktu?</strong></p>\n<p>Bu konuda söyleyen yeterince bilim insanı, yazar ve gazeteci var. Ve bunların bazıları en yüksek sesle konuşanlar Doğu Almanlardır. Çünkü GDR'nin ve onu takip eden toplumun ırkçı ve otoriter doğasını biliyoruz. Bu, Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda gibi tanınmış entelektüellerdir ve evet, ben de. Ama sağcı aşırılıkçılığın ve ırkçılığın yalnızca neo-Naziler nedeniyle bu kadar güçlü olmadığını, demokratların ve \"normal insanların\" buna çok zayıf tepki verdiğini, kendilerini kandırdıklarını, tehlikeyi küçümsediklerini ve kısmen faşistlerin taleplerini benimsediklerini uyarıyoruz. Çoğu insan bunu duymak istemiyor. İtalya'da farklı mı? Farklı olmasını isterim. Her durumda, Almanya'daki büyük televizyon programlarının çoğunda, Alman toplumundaki ırkçılığı büyük ve yapısal bir sorun olarak görmeyen entelektüeller yer alıyor. Ekonomik gelişmeleri Nazi tutumlarının tek nedeni olarak suçlayanlar onlardır. Bir Alman kötü durumda olduğunda, yeterince parası yoksa, o zaman Nazi olmak zorundadır ki politikacılar onu dinlesin. Sanki bu genetik bir durum ve bir karar değil. Viktur Fraenkel'in dediği gibi, bir uyarı ile tepki arasında bir alan vardır. Toplumdan, siyasetten duyulan anlaşılabilir öfke ile bir seçim kararı arasında bir alan vardır. Ve bu alanda bir karar verirsiniz. Ama birçok insan bu gerçeği görmezden gelmek istiyor. Bu tamamen ekonomik açıklamalar, genellikle solculardan gelen, faşist politikaları seçenlerin kişisel sorumluluğundan dikkatleri dağıtır. AfD seçmenlerinin çoğunun yoksul olmadığını inkar ederler. Görece zengin İskandinav ülkelerinde de sağcı aşırılıkçıların hükümetlerde olduğunu inkar ederler. Faşizmin sizinle ne ilgisi olduğunu konuşmaktan kaçınmak için her şey. Bu yüzden fırsatçılık hakkında bir kitap yazdım. Fırsatçılar, herhangi bir faşist sistemde en büyük gruptur. Onlarsız, bu iş yürümez.</p>\n<p><strong>Bir gazeteci olarak, şu anda Ukrayna'dan gelen haberleri de takip ediyorsunuz. Ukrayna'nın işgali Alman toplumu ve siyaseti üzerinde nasıl bir etki yaratıyor? Aşırı sağ \"cepheler\" buna nasıl tepki veriyor?</strong></p>\n<p>Evet, ben de Ukrayna'daydım, ön cepheden 15 kilometre uzaklıkta bir kasabada. Oradayken, Rus top mermileri her zaman bizden yaklaşık beş ila on kilometre uzakta düşüyordu. Etrafımızda orman yanıyordu, adeta bir adada yaşıyormuşuz gibi.</p>\n<p>Almanya'da, bu savaşla nasıl başa çıkmamız gerektiği sorusu, siyasette en polarize edici konulardan biridir. Almanya'nın en güçlü partileri, SPD ve Birlik, uzun zamandır Rusya ile dostane ilişkiler içindeydiler. Rusya'nın şiddet tehditlerini ciddiye almak istemediler. Kendi ekonomilerinin Rusya'daki fırsatlarını engellemek istemediler, Rusya'dan ucuz gaz ve petrol istediler. Bu, Alman politikacıları için, Ukrayna'daki veya diğer eski Sovyet devletlerindeki insanların kendi kaderini tayin etmesinden daha önemliydi. 2022'deki tam ölçekli işgalden sonra, bu çok yavaş bir şekilde değişti, ancak SPD, bu kursu daha erken tersine çevirebilirdi. Almanya, Rusya tarafından satın alınmayı kabul etti ve Moskova'nın bunu tekrar yapmasını istiyor.</p>\n<p>Çoğu sağcı aşırılıkçı parti, Rusya'nın yanında ve AfD kesinlikle öyle. Sağcı aşırılıkçılar için Rusya, ideal bir devletin projeksiyonudur: her şeyi düzenleyen güçlü bir adam ve azınlıkların itirazları veya kadın haklarıyla ilgilenmek zorunda olmayan biri. Eşcinsel, lezbiyen ve trans yaşamı etkili bir şekilde yasaklanmıştır ve gerekirse çatışmalar askeri güçle çözülmektedir. Bu, birçok Alman sağcı aşırılıkçının ıslak rüyasıdır. Rusya'nın kendisi ve iç çelişkileri hakkında hiçbir şey bilmiyorlar; dediğim gibi, bu bir projeksiyondur. Bu, Doğu Almanya için de geçerlidir, her ne kadar her zaman farklı bir şey iddia edilse de. GDR döneminde, çoğu insan Sovyetler Birliği ile karmaşık bir ilişkiye sahipti. Hatta birçok SED üyesi, Sovyetler Birliği'ni ve halkını siyasi kazananlar olarak tanıyordu, ancak kültürel olarak küçümsüyorlardı. Eğer kimse dinlemiyorsa, GDR'de Sovyet işgalciler hakkında çok sayıda ırkçı şey duyulabiliyordu, ne kadar az sarışın oldukları ve ciltlerinin ne kadar daha koyu olduğu gibi. Onlar, neredeyse hayvanlardan farksız olarak tanımlanıyordu, hatta kir içinde yaşayan insanlar bile değildi. GDR'deki Sovyet askerlerinin yaşam koşulları da zordu ve kirliydi. İnsanlar bunu biliyordu. Ama birçok insan bundan ırkçı önyargılar oluşturdu. Doğu Almanların Rusya'ya karşı on yıllar boyunca büyüyen bir sevgi beslediğini iddia etmek, AfD'nin yaydığı gibi, basitçe gülünçtür. Hayır, Rusya, sağcı ve bazı solcu otoriter popülistler için uygun bir yapıdan başka bir şey değildir.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Bu röportaj, orijinal olarak İtalyanca olarak </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;web sitesinde ve sosyal medya kanallarında yayımlanmıştır.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong>, Berlin merkezli bir Alman gazeteci ve yazardır.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;Slav Dilleri alanında doktora sahibidir ve Trieste Üniversitesi'nde Rus dili ve çevirisi dersleri vermektedir. Araştırma ve yazımında özellikle geç Sovyet ve çağdaş Rusça kültüre odaklanmaktadır. Kendisi bir çevirmen, Bottega Errante yayınevi serisi editörü ve&nbsp;<em>Meridiano 13</em>'ün başkanıdır.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:37.462", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Daniel Schulz ile röportaj, Alman gazeteci ve Wir waren wie Brüder (Kardeş Gibi İdik) kitabının yazarı. Röportajı yapan: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"tr", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:37.464", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Fascismo é uma oferta, uma promessa de lucro…”", key:"uid": string:"451fbb12-e163-42c7-83a7-25e2317c08c0", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: Em 2022, seu primeiro livro de ficção foi lançado, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Nós Fomos Como Irmãos). Ele ainda não está disponível em inglês, mas foi recentemente publicado e recebido calorosamente em italiano). Ele</strong><strong> descreve a infância e adolescência de um grupo de meninos nascidos na década de 1980 (ou no final da década de 1970) que vivenciam o fim das \"duas Alemanhas\" e o complexo processo de reunificação, que você delineia principalmente em um nível social (e também econômico). Essas passagens são descritas através de detalhes relevantes para os personagens principais ou como simples elementos de fundo à medida que os anos passam. É interessante notar que você também insere episódios reais, como os distúrbios xenófobos em Rostock, que situam concretamente a narração no ano de 1992. No entanto, à medida que o contexto muda, as pessoas também mudam. Como você explica a rápida disseminação de \"frentes\" extremas dentro da sociedade alemã dos anos 1990, não apenas entre os adolescentes, mas também entre os adultos, já que alguns pais no livro são descritos como expressando ideias bastante intolerantes?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: A sociedade socialista da RDA, da qual o protagonista do livro vem, é uma sociedade sucessora da ditadura nacional-socialista, assim como a sociedade da Alemanha Ocidental da República Federal da Alemanha. E ambas as sociedades falharam à sua maneira na confrontação com o nacional-socialismo. Na RDA, o antifascismo serviu principalmente para legitimar o poder do partido SED que governava. A constituição afirmava que o fascismo havia sido derrotado, então não poderia haver extremismo de direita e nem racismo na RDA, embora, é claro, existisse. A primeira caçada de estilo pogrom a estrangeiros após o fim da Segunda Guerra Mundial ocorreu na RDA, em Erfurt, em 1975. Naquela época, vários centenas de trabalhadores contratados de Erfurt vindos da Argélia foram caçados por toda a cidade durante vários dias. O conteúdo racista desses ataques não foi mencionado pela polícia e pelo serviço secreto; se você olhar os arquivos, há algo sobre \"hooliganismo\". As autoridades da RDA despolitizaram a violência dos extremistas de direita e a retrataram como pura violência juvenil. E se não conseguiam esconder, afirmavam que nazistas haviam infiltrado do ocidente ou algo semelhante. O que quero dizer com isso é que o protagonista do livro vê os atos de violência extremista de direita e as atitudes racistas como algo novo porque ele era apenas uma criança que não sabia nada sobre a RDA. Mas, na realidade, ele está vivenciando continuidade. Isso fica claro no livro na linguagem racista que existia mesmo antes da revolução de 1989. E à margem, no fundo, há pais que já eram extremistas de direita durante a era da RDA.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>O desemprego e a agitação social após a revolução de 1989 certamente contribuíram para a escalada da violência extremista de direita naquela época. Mas essa violência não é um fenômeno novo na Alemanha Oriental. Outros fatores que contribuíram para isso incluem uma anistia para prisioneiros políticos na RDA, incluindo muitos extremistas de direita. A luta contra grupos antifascistas independentes na RDA pelo grupo juvenil FDJ, pelo serviço secreto e pela polícia foi feita porque esses grupos representavam concorrência para o SED e seu monopólio sobre o antifascismo. Também houve a rápida unificação de movimentos extremistas de direita da Alemanha Oriental e Ocidental, bem como o chamado “compromisso de asilo” de 1993, no qual uma aliança do CDU, SPD e FDP endureceu a lei de asilo alemã após os graves distúrbios em Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen e em outros lugares. Em outras palavras, eles puniram as vítimas da violência racista naqueles anos e não os perpetradores. Pessoas não brancas tiveram que deixar cidades da Alemanha Oriental, e os perpetradores foram processados muito raramente pelo sistema de justiça. No final, a política, o judiciário e a polícia recompensaram e, assim, encorajaram protestos violentos de extrema direita. Podemos ainda encontrar esse padrão de recompensa e incentivo à violência extremista de direita na Alemanha Oriental hoje, incluindo na onda de violência contra refugiados da Síria após 2015, e nas manifestações contra as medidas de COVID-19 que foram em grande parte dominadas por extremistas de direita.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Seu personagem principal consegue de alguma forma permanecer \"são\" entre essa \"maldade\" social que se espalha rapidamente e despedaça as pessoas. O que o mantém \"seguro\", além de Mariam, a garota de origens georgianas de quem ele está apaixonado?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Esta é uma das várias perguntas que faço aos leitores no livro, raramente revelando o que o protagonista está pensando. A perspectiva em primeira pessoa e a falta de nome do personagem têm a intenção de ajudar os leitores a se colocarem no lugar do personagem e se perguntarem: o que eu teria pensado? E acima de tudo: o que eu teria feito? Eu teria feito algo? Você sabe, quando eu estava escrevendo o livro, havia tantos europeus ocidentais nas redes sociais que diziam que se estivessem diante de uma ditadura fascista, definitivamente fariam a coisa certa. Não ficariam calados como seus avós. Eu queria desafiar isso e dar aos leitores a sensação física de que o fascismo está diante deles, na forma de um pequeno e desagradável fascismo de rua, e perguntar a eles: bem, meu amigo, o que você vai fazer agora? Porque, caso contrário, você não pode realmente entender o poder e a sedução violenta do fascismo. O fascismo é muito mais um sentimento do que um argumento.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Há algumas pistas no livro, no entanto. A família do protagonista não é ideal, mas parece funcionar melhor do que outras. Ele cresceu com histórias de comunistas honoráveis que deram suas vidas na luta contra o fascismo. Seu pai é um oficial e o protagonista parece estar fascinado por isso, talvez ele tenha retido algo como uma compreensão infantil de \"honra de soldado\", ou seja, não atacar ninguém mais fraco. Talvez também seja porque sua mãe está na igreja e o protagonista tem interesse em Jesus. Talvez, e essa é uma possibilidade real, duas outras instituições muito autoritárias, a saber, sua igreja muito rígida e o Exército Nacional do Povo, o protejam de forma interessante da tentação autoritária e racista à qual outros sucumbem. Ou melhor, o que o protagonista extrai dessas instituições. Mas não sabemos ao certo.</p>\n<p>De qualquer forma, não são teorias marxistas que salvam o protagonista, nem um grupo de Antifa de esquerda. Eu não queria facilitar as coisas para o protagonista, ou para aqueles que leem o livro. Eu sou um esquerdista, mas não escrevo propaganda.</p>\n<p><strong>Hoje, as notícias sobre a sociedade e a política alemãs sempre enfatizam o papel relevante das ideias de extrema-direita e da intolerância dentro da sociedade (encarnadas pela AfD, mas não apenas). No entanto, no livro você ilustra habilmente que isso não é algo que se originou nesses últimos anos. Nos anos 1990 – você parece dizer – havia todos esses sinais indicando que isso estava vindo. Você acha que as pessoas simplesmente decidiram fechar os olhos naquela época, pensando que era apenas uma consequência de curto prazo do processo de reunificação? E quão significativa foi a longa (e bastante estável) governança de Merkel para o fortalecimento da crença de que a sociedade alemã havia encontrado uma solução para esses debates internos – debates que simplesmente ressurgiram após Merkel?</strong></p>\n<p>Na Alemanha, muitas pessoas que são negras, deficientes, pobres ou sem-teto estão agora se perguntando se os chamados anos de \"bastão de beisebol\" da década de 1990 já terminaram. Eles dizem que é mais a percepção de pessoas brancas e privilegiadas que essa violência fez uma pausa. Eu ainda diria que houve fases mais tranquilas com menos violência óbvia. Mas essas terminaram com a mobilização extremista de direita contra a acomodação de refugiados sírios a partir de 2015, durante a era Merkel. Como já tentei mostrar, as razões estão estruturalmente nas duas sociedades alemãs e sua inadequada confrontação com a era nazista, com o racismo. E sim, em tempos de crise como nos anos 1990, sempre há coisas mais importantes a fazer do que lidar com o fascismo.</p>\n<p>No entanto, também estamos percebendo hoje que lidar com racismo e extremismo de direita é sempre difícil para muitos, talvez para a maioria das pessoas – não importa a época. Porque você sempre tem que questionar quais vantagens você mesmo obtém de uma sociedade racista. Porque você tem que se perguntar até que ponto espera obter uma vantagem quando políticas fascistas são implementadas. Olhe para as campanhas eleitorais que foram realizadas na Alemanha antes das três eleições estaduais em setembro. Políticos de destaque de partidos de esquerda, como o SPD e os Verdes, realizaram campanhas eleitorais racistas às custas de refugiados e migrantes para se salvarem no parlamento. Os conservadores, ou seja, o CDU e o CSU, também fizeram isso. Esses partidos democráticos decidiram fazer dos refugiados e migrantes o principal problema em nossa sociedade e esperavam gerar votos fazendo isso. Mas quando você aponta isso para esses políticos, eles reagem com insultos. Se nossos políticos não veem que se beneficiam do racismo, por que outros deveriam?</p>\n<p>Frequentemente, você não precisa oferecer muito às pessoas para que elas se juntem a algum tipo de fascismo. Muitas vezes, é suficiente prometer que elas fazem parte da maioria, que não serão incomodadas. Esse acordo é suficiente para o protagonista do livro. E a maioria das pessoas odeia ser confrontada com o fato de que são tão fáceis de comprar.</p>\n<p><strong>Frequentemente ouvimos que os <em>Ossis</em> [pessoas da Alemanha Oriental – nota do editor] são os culpados por toda a intolerância e ideologias de extrema-direita. Como você responde a essas vozes?</strong></p>\n<p>Esse é um jogo popular na Alemanha. As pessoas no ocidente dizem que tudo o que é necessário é reconstruir o muro ao redor da Alemanha Oriental e o problema nazista será resolvido. As pessoas no leste dizem que o extremismo de direita é tão grande apenas por causa dos partidos extremistas de direita que vêm do ocidente. As pessoas não gostam de ser confrontadas com o nazista dentro e ao seu redor. É por isso que eles os empurram o mais longe possível. Na Alemanha, de oeste a leste e vice-versa. Esse jogo acontece até mesmo quando extremistas de direita ferem gravemente ou até matam alguém. O foco muitas vezes não está em lamentar os mortos, mas em defesa. Quem é o culpado? Onde os neonazistas mataram mais pessoas, na Alemanha Oriental ou Ocidental? Mas a culpa é um sentimento pouco interessante e improdutivo nesse contexto. A responsabilidade deveria ser a ordem do dia. Uma tentativa de confrontar as coisas, de refletir, de fazer melhor. E isso teria que acontecer no leste e no oeste.</p>\n<p><strong>Se não são os políticos, por que os intelectuais e atores culturais alemães têm permanecido em silêncio diante da disseminação gradual de ideologias extremas dentro da sociedade? Talvez eles não quisessem ficar em silêncio, mas não havia ninguém para ouvi-los?</strong></p>\n<p>Há cientistas, escritores e jornalistas suficientes que dizem isso. E alguns dos mais barulhentos deles são alemães orientais. Porque sabemos da natureza racista e autoritária da RDA e da sociedade que a seguiu. Esses são intelectuais bem conhecidos, como Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda e sim, eu também. Mas estamos alertando a todos que o extremismo de direita e o racismo não são fortes apenas por causa dos neonazistas. Mas porque democratas e \"pessoas normais\" reagem tão fracamente a isso, se deixam seduzir, minimizam o perigo e, em parte, adotam as exigências dos fascistas. A maioria das pessoas não gosta de ouvir isso. É diferente na Itália? Seria bom se fosse. De qualquer forma, os principais programas de televisão na Alemanha apresentam principalmente intelectuais que não veem o racismo na sociedade alemã como um problema importante e estrutural. Eles são os que culpam apenas os desenvolvimentos econômicos pelas atitudes nazistas. Eles dizem algo como: se um alemão está mal, se ele não tem dinheiro suficiente, então ele tem que se tornar um nazista para que os políticos o ouçam. Como se fosse genético e não uma decisão. Há um espaço entre estímulo e reação, como disse Viktur Fraenkel. Há um espaço entre a raiva compreensível em relação à sociedade, à política, e uma decisão eleitoral. E é nesse espaço que você toma uma decisão. Mas muitas pessoas querem ignorar essa verdade. Essas explicações puramente econômicas, que muitas vezes vêm de esquerdistas, distraem da responsabilidade pessoal daqueles que escolhem políticas fascistas. Eles negam que a maioria dos eleitores da AfD não é pobre. Eles negam que houve e há extremistas de direita em governos em países escandinavos relativamente ricos também. Qualquer coisa para evitar falar sobre o que o fascismo tem a ver com você. É por isso que escrevi um livro sobre oportunismo. Oportunistas são o maior grupo em qualquer sistema fascista. Sem eles, não funciona.</p>\n<p><strong>Você é jornalista, e este é seu primeiro livro de ficção. Você se voltou para a ficção porque a percebeu como uma ferramenta útil para refletir sobre tópicos que você cobriu extensivamente em notícias e investigações, como ideologias de extrema-direita? Quanto deste livro é ficção e quanto é fato?</strong></p>\n<p>Eu escrevi o romance porque a literatura é uma casa com mais quartos do que textos jornalísticos. Há também espaço para ambivalência, para narração não confiável, para rumores, para a ternura de pessoas que você, como esquerdista, deveria e talvez devesse desprezar. Você não pode entender o fascismo, especialmente os tipos imundos e sujos da rua, se entender o fascismo apenas como algo maligno, feito por pessoas malignas. O fascismo é uma oferta, uma promessa de lucro: venha até nós, oferecemos a você ternura, irmandade, pertencimento. E essa oferta pode vir de pessoas muito amigáveis. A questão é: quando elas não são mais amigáveis? Quando você responde demais. Para quem elas quase nunca são amigáveis? Para pessoas queer, para pessoas negras, para pessoas com deficiência.</p>\n<p>\nO livro tem elementos autobiográficos, mas não é uma autobiografia. Você sabe, no livro você percebe como as pessoas falam pouco. Entre os adultos e as crianças, mas também entre as próprias crianças. Mas ainda são léxicos cheios de mais palavras do que realmente foram faladas naquela época. Se fosse uma autobiografia, muitas páginas teriam que estar em branco e então elas apenas diriam \"Hmm\" ou o som de um homem grunhindo ou nada. Naquela época, o que aconteceu raramente era discutido, exceto por homens bêbados e desempregados que se encontravam em suas garagens para beber mais. Eu verbalizei o que estava não dito, traduzi isso em ação, às vezes até mesmo em meus pensamentos. A maneira como eu conto é verdadeira, mas não aconteceu assim.</p>\n<p>Existem ambientes, camadas, classes nas quais, na minha opinião, se diz menos e se faz mais. Uma ideologia de ação, mas não é uma ideologia. É a maneira como as coisas são feitas. Falar é considerado efeminado. Snob. Quem usa muitas palavras é da cidade, foi para o ensino médio, é alguém que é distante. Isso pode dificultar que tal material se torne literatura, mas você certamente sabe disso melhor do que eu. De qualquer forma, eu tentei fazer literatura a partir de tal mundo, universalizá-lo, para que possa ressoar em outros lugares como a Itália. Isso é uma traição desse mundo silencioso focado na ação. Isso não é uma autobiografia.</p>\n<p><strong>Como jornalista, você também está cobrindo notícias da Ucrânia no momento. Como a invasão da Ucrânia está impactando a sociedade e a política alemãs? Como as \"frentes\" de extrema direita estão reagindo a isso?</strong></p>\n<p>Sim, eu estive recentemente na Ucrânia, incluindo uma cidade a 15 quilômetros da linha de frente em Donbas. Quando estive lá, os projéteis de artilharia russos sempre atingiam cerca de cinco a dez quilômetros de nós. Era como viver em uma ilha, a floresta estava queimando ao nosso redor.</p>\n<p>Na Alemanha, a questão de como devemos lidar com essa guerra é uma das questões mais polarizadoras na política. Os partidos mais fortes da Alemanha, o SPD e a União, há muito tempo mantêm boas relações com a Rússia. Eles não queriam levar a sério as ameaças de violência da Rússia. Eles não queriam bloquear as oportunidades de sua própria economia na Rússia, queriam gás e petróleo baratos da Rússia. Isso sempre foi mais importante para os políticos alemães do que a autodeterminação do povo na Ucrânia ou em outros antigos estados soviéticos. Após a invasão em grande escala em 2022, isso mudou muito lentamente, mas se o SPD quisesse, poderia ter revertido esse curso mais cedo do que mais tarde. A Alemanha se deixou comprar pela Rússia e gostaria que Moscou fizesse isso novamente.</p>\n<p>A maioria dos partidos extremistas de direita está ao lado da Rússia, e a AfD certamente está. Para os extremistas de direita, a Rússia é a projeção de um estado ideal: um homem forte que regula tudo e que não precisa se preocupar com as objeções de minorias ou os direitos das mulheres. A vida gay, lésbica e trans é efetivamente banida, e os conflitos são resolvidos com o exército, se necessário. Este é o sonho molhado de muitos extremistas de direita alemães. Eles não sabem nada sobre a Rússia em si e suas contradições internas; como eu disse, é uma projeção. Aliás, isso também se aplica à Alemanha Oriental, mesmo que sempre se afirme algo diferente. Durante a era da RDA, a maioria das pessoas tinha uma relação ambivalente com a União Soviética. Mesmo muitas pessoas no SED reconheciam a União Soviética e seu povo como vencedores políticos, mas os desprezavam culturalmente. Se ninguém estivesse ouvindo, você poderia ouvir muitas coisas racistas na RDA sobre os soldados ocupantes da União Soviética, como eram menos loiros e como sua cor de pele era mais escura, e mais. Eles eram descritos como pouco mais que animais, nem mesmo pessoas vivendo na sujeira. As condições de vida dos soldados soviéticos na RDA também eram duras e sujas. As pessoas sabiam disso. Mas muitas pessoas construíram preconceitos racistas a partir disso. Transformar isso em um suposto amor dos alemães orientais pela Rússia que cresceu ao longo de décadas, como a AfD está espalhando, é simplesmente ridículo. Não, a Rússia é simplesmente uma construção que serve bem a populistas autoritários de direita e alguns de esquerda.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Esta entrevista foi publicada originalmente em italiano no </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;site e canais de mídia social.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> é um jornalista e autor alemão baseado em Berlim.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;possui um doutorado em Estudos Eslavos e é professora de língua e tradução russa na Universidade de Trieste. Em sua pesquisa e escrita, ela se concentra particularmente na cultura soviética tardia e contemporânea de língua russa. Ela é tradutora, editora de séries na editora Bottega Errante e presidente do&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:17:41.441", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Entrevista com Daniel Schulz, um jornalista e autor alemão de Wir waren wie Brüder (Nós Fomos Como Irmãos). Entrevistadora: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"pt", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:17:41.443", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Fascism är ett erbjudande, ett löfte om vinst…”", key:"uid": string:"4a0d1abf-ba13-4309-a95f-92fe567775f1", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: År 2022 kom din första skönlitterära bok ut, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Vi var som bröder). Den finns ännu inte på engelska men publicerades nyligen och mottogs varmt på italienska). Den</strong><strong> beskriver barndomen och tonåren för en grupp pojkar födda på 1980-talet (eller sent 1970-tal) som upplever slutet på de \"två Tyskland\" och den komplexa processen av återförening, som du främst beskriver på en social (och även ekonomisk) nivå. Dessa avsnitt beskrivs genom detaljer som antingen är relevanta för huvudkaraktärerna eller som enkla element i bakgrunden när åren går. Det är intressant att notera att du också infogar verkliga episoder, såsom de xenofoba upploppen i Rostock, som konkret placerar berättelsen i år 1992. Ändå, när kontexten förändras, förändras också människorna. Hur förklarar du den snabba spridningen av extrema \"fronter\" inom det tyska samhället på 1990-talet, inte bara bland ungdomar, utan även bland vuxna, eftersom vissa föräldrar i boken beskrivs som att de uttrycker ganska intoleranta idéer?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Det socialistiska DDR-samhället, som protagonisten i boken kommer ifrån, är en efterföljande samhälle till den nationalsocialistiska diktaturen, precis som det västtyska samhället i Förbundsrepubliken Tyskland. Och båda samhällena misslyckades på sitt eget sätt i konfrontationen med nationalsocialismen. I DDR tjänade antifascismen främst till att legitimera makten hos det styrande SED-partiet. Konstitutionen angav att fascismen hade besegrats, så det kunde inte finnas någon högerextremism och ingen rasism i DDR, även om det självklart existerade. Den första pogromliknande jakten på utlänningar efter andra världskrigets slut ägde rum i DDR, i Erfurt 1975. Vid den tiden jagades flera hundra Erfurt-kontraktarbetare från Algeriet i hela staden under flera dagar. Det rasistiska innehållet i dessa attacker nämndes inte av polisen och säkerhetstjänsten; om man ser på akterna, handlar det om \"huliganism\". DDR-myndigheterna depolitiserade våldet från högerextremister och framställde det som ren ungdomsvåld. Och om de inte kunde dölja det, hävdade de att nazister hade infiltrerat från väst eller något liknande. Vad jag menar med det är att protagonisten i boken ser de högerextrema våldshandlingarna och rasistiska attityderna som något nytt eftersom han bara var ett barn som inte visste något om DDR. Men i verkligheten upplever han kontinuitet. Detta klargörs i boken i det rasistiska språk som existerade även före revolutionen 1989. Och i utkanten, i bakgrunden, finns det fäder som redan var högerextremister under DDR-eran.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Arbetslöshet och sociala omvälvningar efter revolutionen 1989 bidrog säkert till eskaleringen av högerextremt våld vid den tiden. Men detta våld är inte ett nytt fenomen i Östtyskland. Andra faktorer som bidrog till detta inkluderar en amnesti för politiska fångar i DDR, inklusive många högerextremister. Kampen mot oberoende antifascistiska grupper i DDR av FDJ-ungdomsgruppen, säkerhetstjänsten och polisen gjordes eftersom dessa grupper representerade konkurrens för SED och dess monopol på antifascism. Det fanns också en snabb enande av högerextrema rörelser från Öst- och Västtyskland, samt den så kallade \"asylkompromissen\" 1993, där en allians av CDU, SPD och FDP skärpte den tyska asyllagen efter de allvarliga upploppen i Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen och andra ställen. Med andra ord, de straffade offren för rasistiskt våld under dessa år och inte förövarna. Icke-vita människor tvingades lämna östtyska städer, och förövarna åtalades alldeles för sällan av rättsväsendet. I slutändan belönade och uppmuntrade politiken, rättsväsendet och polisen våldsamma högerextrema protester. Vi kan fortfarande hitta detta mönster av belöning och uppmuntran av högerextremt våld i Östtyskland idag, inklusive i den våg av våld mot flyktingar från Syrien efter 2015, och i protesterna mot COVID-19-åtgärderna som till stor del dominerades av högerextremister.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Din huvudkaraktär lyckas på något sätt förbli \"sund\" bland denna sociala \"sjukdom\" som snabbt sprider sig och sliter människor isär. Vad håller honom \"säker\", förutom Mariam, flickan med georgiska rötter som han är kär i?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Detta är en av flera frågor jag ställer till läsarna i boken genom att sällan avslöja vad protagonisten tänker. Första personens perspektiv och karaktärens namnlöshet är avsedda att hjälpa läsarna att sätta sig in i karaktärens situation och fråga sig själva: vad skulle jag ha tänkt? Och framför allt: vad skulle jag ha gjort? Skulle jag ha gjort något alls? Du vet, när jag skrev boken, fanns det så många västeuropéer på sociala medier som sa att om de ställdes inför en fascistisk diktatur, skulle de definitivt göra det rätta. Inte hålla tyst som sina mor- och farföräldrar. Jag ville utmana det och ge läsarna den fysiska känslan av att fascismen står framför dem, i form av små, elaka gatufascister, och fråga dem: tja, min vän, vad ska du göra nu? För annars kan du inte riktigt förstå fascismens makt och våldsamma förförelse. Fascism är mycket mer en känsla än ett argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Det finns dock några ledtrådar i boken. Protagonistens familj är inte idealisk, men den verkar fungera bättre än andra. Han växte upp med berättelser om hedervärda kommunister som gav sina liv i kampen mot fascismen. Hans far är en officer och protagonisten verkar vara fascinerad av detta, kanske har han behållit något som en barnslig förståelse av \"soldatens heder\", det vill säga att inte attackera någon svagare. Kanske beror det också på att hans mor är i kyrkan och protagonisten har ett intresse för Jesus. Kanske, och detta är en verklig möjlighet, skyddar två andra mycket auktoritära institutioner, nämligen hans mycket strikta kyrka och den nationella folkarmén, intressant nog honom från den auktoritära, rasistiska frestelsen som andra faller för. Eller snarare, vad protagonisten drar från dessa institutioner. Men vi vet inte säkert.</p>\n<p>I vilket fall som helst, är det inte marxistiska teorier som räddar protagonisten, inte heller en vänsterorienterad Antifa-grupp. Jag ville inte göra det så enkelt för protagonisten, eller för dem som läser boken. Jag är vänster, men jag skriver inte propaganda.</p>\n<p><strong>Idag betonar nyheterna om det tyska samhället och politiken alltid den relevanta rollen av högerextrema idéer och intolerans inom samhället (inkorporerat av AfD, men inte bara). Men i boken illustrerar du skickligt att detta inte är något som har sitt ursprung i dessa sena år. På 1990-talet – verkar du säga – fanns det alla dessa signaler som indikerade att detta var på väg. Tror du att människor helt enkelt beslutade att blunda då, och trodde att det bara var en kortsiktig konsekvens av återföreningsprocessen? Och hur betydelsefull var Merkels långa (och ganska stabila) regeringsperiod för stärkandet av tron att det tyska samhället hade funnit en lösning på dessa interna debatter – debatter som helt enkelt återuppstod efter Merkel?</strong></p>\n<p>I Tyskland frågar många människor som är svarta, funktionshindrade, fattiga eller hemlösa nu om de så kallade \"baseballbat\"-åren på 1990-talet någonsin var över. De säger att det mer är uppfattningen hos vita och privilegierade människor att detta våld har tagit en paus. Jag skulle fortfarande säga att det fanns tystare faser med mindre uppenbart våld. Men dessa slutade med den högerextrema mobiliseringen mot boende för syriska flyktingar från 2015 och framåt, under Merkels era. Som jag redan har försökt visa, ligger orsakerna strukturellt i båda tyska samhällena och deras otillräckliga konfrontation med nazitiden, med rasism. Och ja, i krisens tider som på 1990-talet finns det alltid viktigare saker att göra än att hantera fascism.</p>\n<p>Men vi märker också idag att hanteringen av rasism och högerextremism alltid är svår för många, kanske de flesta människor – oavsett tid. För att man alltid måste ifrågasätta vilka fördelar man själv får av ett rasistiskt samhälle. För att man måste fråga sig i vilken utsträckning man förväntar sig att få en fördel när fascistisk politik genomförs. Titta på valkampanjerna som genomfördes i Tyskland före de tre delstatsvalen i september. Ledande politiker från vänsterpartier som SPD och De Gröna drev rasistiska valkampanjer på bekostnad av flyktingar och migranter för att rädda sig själva i parlamentet. De konservativa, det vill säga CDU och CSU, gjorde detsamma. Dessa demokratiska partier beslutade att göra flyktingar och migranter till det största problemet i vårt samhälle och hoppades att generera röster genom att göra så. Men när man påpekar detta för dessa politiker, reagerar de med förolämpningar. Om våra politiker inte ser att de drar nytta av rasism, varför skulle andra göra det?</p>\n<p>Ofta behöver man inte erbjuda människor mycket för att få dem att delta i någon form av fascism. Ofta räcker det med att lova dem att de är en del av majoriteten, att de inte kommer att bli störda. Denna överenskommelse är tillräcklig för protagonisten i boken. Och de flesta människor hatar att konfronteras med det faktum att de är så lätta att köpa.</p>\n<p><strong>Ofta hör vi att <em>Ossis</em> [människor från Östtyskland – redaktörens anmärkning] är skyldiga till all intolerans och högerextrema ideologier. Hur svarar du på dessa röster?</strong></p>\n<p>Detta är ett populärt spel i Tyskland. Människor i väst säger att allt som behövs är att återuppbygga muren runt Östtyskland och naziproblemet kommer att lösas. Människor i öst säger att högerextremismen är så stor bara på grund av de högerextrema partier som kommer från väst. Människor gillar inte att konfronteras med nazisten inom och runt dem. Därför trycker de bort dem så långt bort som möjligt. I Tyskland från väst till öst och tillbaka igen. Detta spel händer till och med när högerextremister allvarligt skadar eller till och med dödar någon. Fokus ligger ofta inte på att sörja de döda, utan på försvar. Vem är skyldig? Var har nynazister dödat fler människor, i öst eller västtyskland? Men skuld är en ointressant och oproduktiv känsla i detta sammanhang. Ansvar borde vara dagens ordning. Ett försök att konfrontera saker, att reflektera, att göra bättre. Och det skulle behöva hända i öst och väst.</p>\n<p><strong>Om inte politiker, varför har då tyska intellektuella och kulturaktörer varit tysta inför den gradvisa spridningen av extrema ideologier inom samhället? Kanske ville de inte vara tysta, men det fanns ingen att höra dem?</strong></p>\n<p>Det finns tillräckligt med forskare, författare och journalister som säger detta. Och några av de högljuddaste av dem är östtyskar. För vi känner till den rasistiska och auktoritära naturen hos DDR och det samhälle som följde. Dessa är välkända intellektuella som Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda och ja, jag också. Men vi varnar alla att högerextremism och rasism inte bara är så starka på grund av nynazisterna. Utan för att demokrater och \"normala människor\" reagerar så svagt på det, låter sig förföras, bagatelliserar faran och delvis antar kraven från fascisterna. De flesta människor gillar inte att höra det. Är det annorlunda i Italien? Det skulle vara trevligt om det var så. I vilket fall som helst, de stora tv-programmen i Tyskland har mest intellektuella som inte ser rasism i det tyska samhället som ett stort och strukturellt problem. De är de som skyller ekonomiska utvecklingar ensamma för nazistiska attityder. De säger något i stil med: om en tysk har det dåligt, om han inte har tillräckligt med pengar, då måste han bli nazist så att politikerna lyssnar på honom. Som om det vore genetiskt och inte ett beslut. Det finns ett utrymme mellan stimuli och reaktion, som Viktur Fraenkel sa. Det finns ett utrymme mellan förståelig ilska mot samhället, mot politiken, och ett valbeslut. Och i detta utrymme fattar man ett beslut. Men många människor vill ignorera denna sanning. Dessa rent ekonomiska förklaringar, som ofta kommer från vänster, avleder från den personliga ansvarigheten hos dem som väljer fascistisk politik. De förnekar att de flesta AfD-väljare inte är fattiga. De förnekar att det fanns och finns högerextremister i regeringar i relativt rika skandinaviska länder också. Vad som helst för att undvika att prata om vad fascism har att göra med dig. Det är därför jag skrev en bok om opportunism. Opportunister är den största gruppen i vilket fascistiskt system som helst. Utan dem fungerar det inte.</p>\n<p><strong>Du är journalist, och detta är din första skönlitterära bok. Vände du dig till skönlitteraturen eftersom du uppfattade den som ett användbart verktyg för att reflektera över ämnen som du har täckt omfattande i nyheter och undersökningar, såsom högerextrema ideologier? Hur mycket av denna bok är fiktion och hur mycket är fakta?</strong></p>\n<p>Jag skrev romanen eftersom litteratur är ett hus med fler rum än journalistiska texter. Det finns också plats för ambivalens, för opålitlig berättelse, för rykten, för ömheten hos människor som du som vänster bör och kanske bör förakta. Du kan inte förstå fascism, särskilt de smutsiga och fula formerna från gatan, om du bara förstår fascism som något ont, gjort av onda människor. Fascism är ett erbjudande, ett löfte om vinst: kom till oss, vi erbjuder dig ömhet, broderskap, tillhörighet. Och detta erbjudande kan komma från mycket vänliga människor. Frågan är: när är de inte längre vänliga? När du pratar tillbaka för mycket. Till vem är de nästan aldrig vänliga? Till queera människor, till svarta människor, till funktionshindrade människor.</p>\n<p>\nBoken har autobiografiska inslag, men det är inte en självbiografi. Du vet, i boken märker du hur lite människor pratar. Mellan vuxna och barn, men också mellan barnen själva. Men dessa är fortfarande lexikon fulla av fler ord än som faktiskt sades då. Om det vore en självbiografi, skulle många sidor behöva vara tomma och då skulle de bara säga \"Hmm\" eller ljudet av en man som grymtar eller ingenting alls. Då diskuterades vad som hände sällan, förutom av berusade, arbetslösa män som träffades i sina garage för att dricka mer. Jag verbaliserade det som var osagt, översatte det till handling, ibland till och med i mina tankar. Det sätt jag berättar det på är sant, men det hände inte så.</p>\n<p>Det finns miljöer, skikt, klasser där, enligt min mening, mindre sägs och mer görs. En ideologi av handling, men det är inte en ideologi. Det är sättet på vilket saker görs. Att prata anses vara feminint. Snobbigt. Den som använder för många ord är från staden, gick på gymnasiet, är någon som är avskild. Det kan göra det svårare för sådant material att bli litteratur, men du vet säkert det bättre än jag. I vilket fall som helst har jag försökt att göra litteratur av en sådan värld, att universaliserar den, så att den kan resonera på andra ställen som Italien. Det är ett förräderi av denna tysta värld fokuserad på handling. Detta är inte en självbiografi.</p>\n<p><strong>Som journalist täcker du också nyheter från Ukraina för tillfället. Hur påverkar Ukrainas invasion det tyska samhället och politiken? Hur reagerar högerextrema \"fronter\" på det?</strong></p>\n<p>Ja, jag var just i Ukraina, inklusive en stad 15 kilometer från fronten i Donbas. När jag var där träffade ryska artillerigranater alltid omkring fem till tio kilometer bort från oss. Det var som att leva på en ö, skogen brann runt omkring oss.</p>\n<p>I Tyskland är frågan om hur vi ska hantera detta krig en av de mest polariserande frågorna i politiken. Tysklands starkaste partier, SPD och Unionen, har länge haft vänskapliga relationer med Ryssland. De ville inte ta Rysslands hot om våld på allvar. De ville inte blockera sina egna ekonomiska möjligheter i Ryssland, de ville ha billig gas och olja från Ryssland. Detta har alltid varit viktigare för tyska politiker än självbestämmandet för folket i Ukraina eller andra tidigare sovjetiska stater. Efter den fullskaliga invasionen 2022 förändrades detta mycket långsamt, men om SPD ville, kunde de ha vänt denna kurs tidigare snarare än senare. Tyskland har låtit sig köpas av Ryssland och skulle gärna se att Moskva gör det igen.</p>\n<p>De flesta högerextrema partier står på Rysslands sida, och AfD gör det säkert. För högerextremister är Ryssland projektionen av en idealstat: en stark man som reglerar allt och som inte behöver oroa sig för minoriteters invändningar eller kvinnors rättigheter. HBTQ-liv är effektivt förbjudet, och konflikter löses med militären om det behövs. Detta är många tyska högerextremisters blöta dröm. De vet ingenting om Ryssland självt och dess interna motsägelser; som jag sa, det är en projektion. För övrigt gäller detta också Östtyskland, även om något annat alltid påstås. Under DDR-eran hade de flesta människor en ambivalent relation till Sovjetunionen. Även många människor i SED erkände Sovjetunionen och dess folk som politiska vinnare, men föraktade dem kulturellt. Om ingen lyssnade kunde man höra mycket rasistiska saker i DDR om de ockuperande soldaterna från Sovjetunionen, hur mindre blonda de var och hur mycket mörkare deras hudfärg var, och mer. De beskrevs som knappt mer än djur, inte ens människor som lever i smuts. Levnadsförhållandena för de sovjetiska soldaterna i DDR var också hårda och smutsiga. Människor visste det. Men många människor konstruerade rasistiska fördomar från det. Att vända detta till en påstådd kärlek hos östtyskar till Ryssland som har vuxit över årtionden, som AfD sprider, är helt enkelt löjligt. Nej, Ryssland är helt enkelt en konstruktion som passar höger- och vissa vänsterauktoritära populister bra.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Denna intervju publicerades ursprungligen på italienska på </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;webbplats och sociala mediekanaler.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> är en tysk journalist och författare baserad i Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;har en doktorsexamen i slaviska studier och är lärare i ryska språket och översättning vid universitetet i Trieste. I sin forskning och sitt skrivande fokuserar hon särskilt på sen sovjetisk och samtida ryskspråkig kultur. Hon är översättare, serieutgivare på förlaget Bottega Errante, och ordförande för&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:46:00.235", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Intervju med Daniel Schulz, en tysk journalist och författare till Wir waren wie Brüder (Vi var som bröder). Intervjuare: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"sv", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:46:00.237", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Fašizam je ponuda, obećanje profita…”", key:"uid": string:"6a3a0860-97b0-4391-b077-9d0a791b4d50", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": null:null, key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-17T07:24:45.511", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": null:null, key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"sr", key:"updatedAt": null:null, key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"„Фашизмът е предложение, обещание за печалба…“", key:"uid": string:"945910aa-30b3-47c8-b103-a52e92e6adad", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>МАРТИНА НАПОЛИТАНО: През 2022 г. излезе вашата първа художествена книга, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Бяхме като братя). Все още не е налична на английски, но наскоро беше публикувана и топло приета на италиански). Тя</strong><strong> описва детството и юношеството на група момчета, родени през 80-те години (или в края на 70-те), които преживяват края на \"две Германия\" и сложния процес на обединение, който вие описвате главно на социално (а също и икономическо) ниво. Тези пасажи са описани чрез детайли, които са или релевантни за главните герои, или като прости елементи на фона, докато годините минават. Интересно е да се отбележи, че вие също вмъквате реални епизоди, като ксенофобските бунтове в Росток, които конкретно поставят разказа в годината 1992. Въпреки това, с промяната на контекста, хората също се променят. Как обяснявате бързото разпространение на екстремни \"фронтове\" в германското общество през 90-те години, не само сред юношите, но и сред възрастните, тъй като някои родители в книгата са описани като изразяващи доста нетолерантни идеи?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>ДАНИЕЛ ШУЛЦ: Социалистическото общество на ГДР, от което произлиза главният герой на книгата, е наследствено общество на националсоциалистическата диктатура, точно както и западногерманското общество на Федералната република Германия. И двете общества се провалиха по свой собствен начин в сблъсъка с националсоциализма. В ГДР антифашизмът служеше предимно за легитимиране на властта на управляващата партия СЕД. Конституцията заявяваше, че фашизмът е бил победен, така че в ГДР не може да има десен екстремизъм и расизъм, въпреки че, разбира се, той съществуваше. Първият погромоподобен лов на чужденци след края на Втората световна война се състоя в ГДР, в Ерфурт през 1975 г. Тогава няколко стотин работници от Алжир в Ерфурт бяха преследвани из целия град в продължение на няколко дни. Расисткото съдържание на тези атаки не беше споменато от полицията и тайните служби; ако погледнете документите, там има нещо за \"хулиганство\". Властите на ГДР деполитизираха насилието на десните екстремисти и го представиха като чисто младежко насилие. И ако не можеха да го скрият, твърдяха, че нацистите са се инфилтрирали от запад или нещо подобно. Какво имам предвид с това е, че главният герой на книгата вижда десноекстремистките актове на насилие и расистките нагласи като нещо ново, защото той е просто дете, което не знае нищо за ГДР. Но в действителност той преживява продължителност. Това е ясно показано в книгата в расисткия език, който е съществувал дори преди революцията през 1989 г. И настрана, на фона, има бащи, които вече са били десни екстремисти по времето на ГДР.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Безработицата и социалните сътресения след революцията през 1989 г. със сигурност допринесоха за ескалацията на десноекстремисткото насилие по това време. Но това насилие не е ново явление в Източна Германия. Други фактори, които допринесоха за това, включват амнистия за политически затворници в ГДР, включително много десни екстремисти. Борбата срещу независимите антифашистки групи в ГДР от младежката група на ФДЖ, тайните служби и полицията беше извършена, защото тези групи представляваха конкуренция за СЕД и нейния монопол върху антифашизма. Имаше също така бързо обединение на десноекстремистките движения от Източна и Западна Германия, както и т.нар. \"компромис за убежище\" от 1993 г., в който алианс на ХДС, SPD и FDP затегна германския закон за убежище след сериозните бунтове в Хойерсверда, Росток-Лихтенхаген и на други места. С други думи, те наказаха жертвите на расисткото насилие в тези години, а не извършителите. Небелите хора трябваше да напуснат източногерманските градове, а извършителите бяха твърде рядко преследвани от правосъдната система. В крайна сметка, политиката, съдебната система и полицията награждаваха и по този начин насърчаваха насилствените десноекстремистки протести. Все още можем да намерим този модел на награждаване и насърчаване на десноекстремисткото насилие в Източна Германия и днес, включително в вълната на насилие срещу бежанци от Сирия след 2015 г. и в протестите срещу мерките за COVID-19, които бяха доминирани от десни екстремисти.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Вашият главен герой по някакъв начин успява да остане \"нормален\" сред тази социална \"болест\", която бързо се разпространява и разкъсва хората. Какво го \"защитава\", освен Мариам, момичето с грузински произход, в което е влюбен?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Това е един от няколкото въпроса, които задавам на читателите в книгата, като рядко разкривам какво мисли главният герой. Първо лице и безименността на героя са предназначени да помогнат на читателите да се поставят на мястото на героя и да се запитат: какво бих помислил? И най-вече: какво бих направил? Бих ли направил нещо изобщо? Знаете ли, когато пишех книгата, имаше толкова много западноевропейци в социалните медии, които казваха, че ако се сблъскат с фашистка диктатура, те определено биха направили правилното нещо. Не биха мълчали като техните баби и дядовци. Исках да предизвикам това и да дам на читателите физическото усещане, че фашизмът стои пред тях, под формата на малък, гаден уличен фашизъм, и да ги попитам: добре, приятелю, какво ще направиш сега? Защото в противен случай не можеш наистина да разбереш силата и насилствената примамливост на фашизма. Фашизмът е много повече чувство, отколкото аргумент.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>В книгата обаче има няколко подсказки. Семейството на главния герой не е идеално, но изглежда функционира по-добре от другите. Той е израснал с истории за почтени комунисти, които са дали живота си в борбата срещу фашизма. Баща му е офицер и главният герой изглежда е очарован от това, може би е запазил нещо като детско разбиране за \"военното чест\", т.е. да не напада никого по-слаб. Може би е и защото майка му е в църквата и главният герой има интерес към Исус. Може би, и това е реална възможност, две други много авторитарни институции, а именно неговата много строга църква и Националната народна армия, интересно го предпазват от авторитарната, расистка изкушение, на което другите се поддават. Или по-скоро, какво главният герой извлича от тези институции. Но не знаем със сигурност.</p>\n<p>Във всеки случай, не са марксистките теории, които спасяват главния герой, нито лявата Антифа група. Не исках да го направя толкова лесно за главния герой, нито за тези, които четат книгата. Аз съм ляв, но не пиша пропаганда.</p>\n<p><strong>Днес новините относно германското общество и политика винаги подчертават съответната роля на крайнодесни идеи и нетолерантност в обществото (въплътени от Аfd, но не само). Въпреки това, в книгата вие умело илюстрирате, че това не е нещо, което е възникнало в тези късни години. През 90-те години – изглежда казвате – имаше всички тези сигнали, които показваха, че това идва. Смятате ли, че хората просто решиха да затворят очи тогава, мислейки, че това е само краткосрочен последствие от процеса на обединение? И колко значителен беше дългият (и доста стабилен) период на управление на Меркел за укрепването на убеждението, че германското общество е намерило решение на тези вътрешни дебати – дебати, които просто отново се появиха след Меркел?</strong></p>\n<p>В Германия много хора, които са черни, инвалиди, бедни или бездомни, сега питат дали т.нар. \"години на бейзболната бухалка\" от 90-те години някога са свършили. Те казват, че по-скоро е възприятие на белите и привилегированите хора, че това насилие е направило пауза. Все пак бих казал, че имаше по-тихи фази с по-малко очевидно насилие. Но те приключиха с десноекстремистката мобилизация срещу настаняването на сирийски бежанци от 2015 г. нататък, по време на ерата на Меркел. Както вече се опитах да покажа, причините лежат структурно и в двете германски общества и в тяхната недостатъчна конфронтация с нацистката ера, с расизма. И да, в времена на криза, като през 90-те години, винаги има по-важни неща за правене, отколкото да се занимаваш с фашизма.</p>\n<p>Въпреки това, ние също забелязваме днес, че справянето с расизма и десния екстремизъм винаги е трудно за много, може би за повечето хора – независимо от времето. Защото винаги трябва да се запитате какви предимства самите вие извличате от расисткото общество. Защото трябва да се запитате до каква степен очаквате да получите предимство, когато фашистката политика бъде реализирана. Погледнете предизборните кампании, които се проведоха в Германия преди трите държавни избори през септември. Водещи политици от леви партии като SPD и Зелените проведоха расистки предизборни кампании на гърба на бежанците и мигрантите, за да се спасят в парламента. Консерваторите, т.е. ХДС и ХСС, направиха същото. Тези демократични партии решиха да направят бежанците и мигрантите основен проблем в нашето общество и се надяваха да генерират гласове, като го направят. Но когато посочите това на тези политици, те реагират с обиди. Ако нашите политици не виждат, че печелят от расизма, защо да го виждат другите?</p>\n<p>Често не е нужно да предлагате на хората много, за да ги накарате да се включат в някакъв вид фашизъм. Често е достатъчно да им обещаете, че са част от мнозинството, че няма да бъдат притеснявани. Тази сделка е достатъчна за главния герой в книгата. И повечето хора мразят да бъдат изправени пред факта, че са толкова лесни за купуване.</p>\n<p><strong>Често чуваме, че <em>Оси</em> [хора от Източна Германия – бел. ред.] са виновни за всичката нетолерантност и крайнодесни идеологии. Как отговаряте на тези гласове?</strong></p>\n<p>Това е популярна игра в Германия. Хората на запад казват, че всичко, което е необходимо, е да се възстанови стената около Източна Германия и нацисткият проблем ще бъде решен. Хората на изток казват, че десният екстремизъм е толкова голям само заради десноекстремистките партии, които идват от запад. Хората не обичат да бъдат изправяни пред нацистите в себе си и около себе си. Затова ги отдалечават колкото се може повече. В Германия от запад на изток и обратно. Тази игра дори се случва, когато десни екстремисти сериозно наранят или дори убият някого. Фокусът често не е върху скърбенето за мъртвите, а върху защитата. Кой е виновен? Къде на неонацистите убиха повече хора, в Източна или Западна Германия? Но вината е неинтересно и непродуктивно чувство в този контекст. Отговорността трябва да бъде редът на деня. Опит да се изправим пред нещата, да се замислим, да направим по-добре. И това трябва да се случи както на изток, така и на запад.</p>\n<p><strong>Ако не политиците, то защо германските интелектуалци и културни дейци мълчаха пред постепенното разпространение на екстремни идеологии в обществото? Може би не са искали да мълчат, но нямаше никой, който да ги чуе?</strong></p>\n<p>Има достатъчно учени, писатели и журналисти, които казват това. И някои от най-гласните от тях са източногерманци. Защото знаем расистката и авторитарна природа на ГДР и обществото, което я последва. Това са известни интелектуалци като Анне Рабе, Илко-Саша Ковалчук, Волфганг Бирман, Маня Пракелс, Патрис Путрус, Катарина Варда и да, и аз също. Но ние предупреждаваме всички, че десният екстремизъм и расизмът не са толкова силни само заради неонацистите. А защото демократите и \"нормалните хора\" реагират толкова слабо на него, позволяват да бъдат примамвани, омаловажават опасността и частично приемат исканията на фашистите. Повечето хора не обичат да чуват това. В Италия ли е различно? Би било хубаво, ако беше. Във всеки случай, основните телевизионни програми в Германия предимно представят интелектуалци, които не виждат расизма в германското общество като основен и структурен проблем. Те са тези, които обвиняват икономическите развития единствено за нацистките нагласи. Те казват нещо от рода на: ако на германец му върви зле, ако няма достатъчно пари, тогава трябва да стане нацист, за да го чуят политиците. Все едно, че е генетично, а не решение. Има пространство между стимул и реакция, както каза Виктур Фраенкел. Има пространство между разбираемия гняв към обществото, към политиката, и изборното решение. И в това пространство взимате решение. Но много хора искат да игнорират тази истина. Тези чисто икономически обяснения, които често идват от левицата, отвлекат вниманието от личната отговорност на тези, които избират фашистка политика. Те отричат, че повечето избиратели на Аfd не са бедни. Те отричат, че е имало и има десни екстремисти в правителствата на относително богати скандинавски държави. Всичко, за да избегнат да говорят за това какво фашизмът има общо с вас. Затова написах книга за опортюнизма. Опортюнистите са най-голямата група в която и да е фашистка система. Без тях не става.</p>\n<p><strong>Вие сте журналист и това е вашата първа художествена книга. Обърнахте ли се към художествената литература, защото я възприемате като полезен инструмент за размисъл върху теми, които сте обширно разглеждали в новини и разследвания, като крайнодесни идеологии? Колко от тази книга е фикция и колко е факт?</strong></p>\n<p>Написах романа, защото литературата е къща с повече стаи, отколкото журналистически текстове. Има място и за амбивалентност, за ненадеждно разказване, за слухове, за нежността на хора, които вие като ляв трябва и може би трябва да презирате. Не можете да разберете фашизма, особено мръсните и гнусни видове от улицата, ако разбирате фашизма само като нещо зло, направено от зли хора. Фашизмът е предложение, обещание за печалба: елате при нас, предлагаме ви нежност, братство, принадлежност. И това предложение може да дойде от много приятелски настроени хора. Въпросът е: кога те вече не са приятелски настроени? Когато говорите твърде много. На кого почти никога не са приятелски настроени? На queer хора, на черни хора, на инвалиди.</p>\n<p>\nКнигата има автобиографични елементи, но не е автобиография. Знаете ли, в книгата забелязвате колко малко хора говорят. Между възрастните и децата, но и между самите деца. Но това все пак са лексикони, пълни с повече думи, отколкото всъщност са били произнесени тогава. Ако беше автобиография, много страници щяха да бъдат празни и след това просто щяха да кажат \"Хмм\" или звука на мъж, който ръмжи, или нищо изобщо. Тогава рядко се обсъждаше какво се е случило, освен от пияни, безработни мъже, които се срещаха в гаражите си, за да пият повече. Аз формулирах това, което не беше казано, преведох го в действие, понякога дори в мислите си. Начинът, по който го разказвам, е верен, но не се е случило точно така.</p>\n<p>Има среди, слоеве, класове, в които, по мое мнение, се казва по-малко и се прави повече. Идеология на действието, но не е идеология. Това е начинът, по който се правят нещата. Говоренето се счита за женствено. Снобско. Всеки, който използва твърде много думи, е от града, ходил е в гимназия, е някой, който е дистанциран. Това може да затрудни такъв материал да стане литература, но вие със сигурност знаете това по-добре от мен. Във всеки случай, опитах се да направя литература от такъв свят, да я универсализирам, така че да може да резонира на други места като Италия. Това е предателство на този тих свят, фокусиран върху действието. Това не е автобиография.</p>\n<p><strong>Като журналист, в момента също отразявате новините от Украйна. Как инвазията на Украйна влияе на германското общество и политика? Как реагират крайнодесните \"фронтове\" на това?</strong></p>\n<p>Да, току-що бях в Украйна, включително в град на 15 километра от фронта в Донбас. Когато бях там, руски артилерийски снаряди винаги удряха на около пет до десет километра от нас. Беше като да живееш на остров, горският пожар гореше около нас.</p>\n<p>В Германия въпросът как да се справим с тази война е един от най-поляризиращите въпроси в политиката. Най-силните партии в Германия, SPD и Съюзът, отдавна са в добри отношения с Русия. Те не искаха да приемат заплахите за насилие от Русия сериозно. Не искаха да блокират възможностите на собствената си икономика в Русия, искаха евтин газ и нефт от Русия. Това винаги беше по-важно за германските политици от самоопределението на хората в Украйна или други бивши съветски държави. След пълномащабната инвазия през 2022 г. това се промени много бавно, но ако SPD искаше, можеше да обърне този курс по-рано, а не по-късно. Германия позволи да бъде купена от Русия и би искала Москва да направи това отново.</p>\n<p>Повечето десноекстремистки партии са на страната на Русия, а Аfd определено е такава. За десните екстремисти Русия е проекция на идеалната държава: силен човек, който регулира всичко и който не трябва да се притеснява за възраженията на малцинствата или правата на жените. Гей, лесбийски и транс живот е ефективно забранен, а конфликтите се решават с военни средства, ако е необходимо. Това е мокрият сън на много германски десни екстремисти. Те не знаят нищо за самата Русия и нейните вътрешни противоречия; както казах, това е проекция. Между другото, това важи и за Източна Германия, дори ако винаги се твърди нещо различно. По времето на ГДР повечето хора имаха амбивалентно отношение към Съветския съюз. Дори много хора в СЕД признаваха Съветския съюз и неговия народ като политически победители, но ги презираха културно. Ако никой не слушаше, можеше да чуете много расистки неща в ГДР за окупационните войници от Съветския съюз, колко по-малко блонди бяха и колко по-тъмен беше техният цвят на кожата и още. Те бяха описвани като малко повече от животни, не дори хора, живеещи в мизерия. Животът на съветските войници в ГДР също беше труден и мръсен. Хората знаеха това. Но много хора изградиха расистки предразсъдъци от това. Да се превърне това в предполагаема любов на източногерманците към Русия, която е нараснала през десетилетия, както разпространява Аfd, е просто абсурдно. Не, Русия е просто конструкция, която подхожда на десни и някои леви авторитарни популисти.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Тази интервю беше публикувана първоначално на италиански на сайта и социалните медийни канали на </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;.</em></p>\n<p><strong>Даниел</strong> <strong>Шулц</strong> е германски журналист и автор, базиран в Берлин.</p>\n<p><strong>Мартинa Наполитано</strong>&nbsp;има докторска степен по славистика и е лектор по руски език и превод в Университета в Триест. В своето изследване и писане тя особено се фокусира върху късносъветската и съвременната рускоязична култура. Тя е преводач, редактор на серии в издателство Bottega Errante и президент на&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:59:03.813", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Интервю с Даниел Шулц, германски журналист и автор на \"Wir waren wie Brüder\" (Бяхме като братя). Интервюираща: Мартина Наполитано.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"bg", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:59:03.814", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"„Fascismul este o ofertă, o promisiune de profit…”", key:"uid": string:"9e0cca5e-e12b-4998-938e-f8b8b82e2697", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: În 2022, a apărut prima ta carte de ficțiune, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Am fost ca frații). Nu este încă disponibilă în engleză, dar a fost publicată recent și a fost primită cu căldură în italiană). Aceasta</strong><strong> descrie copilăria și adolescența unui grup de băieți născuți în anii 1980 (sau la sfârșitul anilor 1970) care experimentează sfârșitul celor \"două Germanii\" și complexul proces de reunificare, pe care îl conturezi în principal la un nivel social (și de asemenea economic). Aceste pasaje sunt descrise prin detalii fie relevante pentru personajele principale, fie ca simple elemente în fundal pe măsură ce anii trec. Este interesant de observat că introduci și episoade reale, cum ar fi revoltele xenofobe din Rostock, care situează concret narațiunea în anul 1992. Totuși, pe măsură ce contextul se schimbă, oamenii se schimbă și ei. Cum explici răspândirea rapidă a \"fronturilor\" extreme în societatea germană a anilor 1990, nu doar în rândul adolescenților, ci și în rândul adulților, având în vedere că unii părinți din carte sunt descriși ca exprimând idei destul de intolerante?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Societatea socialistă a RDG, din care provine protagonistul cărții, este o societate succesoare a dictaturii național-socialiste, la fel ca societatea germană de vest a Republicii Federale Germania. Și ambele societăți au eșuat în felul lor în confruntarea cu național-socialismul. În RDG, anti-fascismul a servit în principal pentru a legitima puterea partidului de conducere SED. Constituția afirma că fascismul a fost învins, așa că nu putea exista extremism de dreapta și nici rasism în RDG, deși, desigur, exista. Prima vânătoare de tip pogrom pentru străini după sfârșitul celui de-al Doilea Război Mondial a avut loc în RDG, în Erfurt, în 1975. La acea vreme, câteva sute de muncitori contractați din Algeria au fost vânați în întreaga oraș pentru câteva zile. Conținutul rasist al acestor atacuri nu a fost menționat de poliție și de serviciile secrete; dacă te uiți la dosare, este vorba despre \"huliganism\". Autoritățile RDG au depolitizat violența extremiștilor de dreapta și au prezentat-o ca fiind pură violență juvenilă. Și dacă nu au putut să o ascundă, au susținut că naziștii s-au infiltrat din vest sau ceva similar. Ceea ce vreau să spun este că protagonistul cărții vede actele de violență extremiste de dreapta și atitudinile rasiste ca fiind ceva nou, pentru că era doar un copil care nu știa nimic despre RDG. Dar, în realitate, el experimentează continuitate. Acest lucru este clarificat în carte prin limbajul rasist care exista chiar și înainte de revoluția din 1989. Și pe margine, în fundal, sunt tați care erau deja extremiști de dreapta în perioada RDG.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Șomajul și agitația socială după revoluția din 1989 au contribuit cu siguranță la escaladarea violenței extremiste de dreapta în acea vreme. Dar această violență nu este un fenomen nou în Germania de Est. Alte factori care au contribuit la aceasta includ o amnistie pentru prizonierii politici din RDG, inclusiv mulți extremiști de dreapta. Lupta împotriva grupurilor independente anti-fasciste din RDG de către grupul de tineret FDJ, serviciile secrete și poliție a fost dusă pentru că aceste grupuri reprezentau o competiție pentru SED și monopolul său asupra anti-fascismului. A existat, de asemenea, unificarea rapidă a mișcărilor extremiste de dreapta din Germania de Est și de Vest, precum și așa-numitul \"compromis al azilului\" din 1993, în care o alianță a CDU, SPD și FDP a strâns legea germană a azilului în urma revoltelor grave din Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen și alte locuri. Cu alte cuvinte, au pedepsit victimele violenței rasiste în acele ani și nu pe făptași. Oamenii non-albi au fost nevoiți să părăsească orașele din Germania de Est, iar făptașii au fost prea rar urmăriți de sistemul de justiție. În cele din urmă, politica, justiția și poliția au recompensat și astfel au încurajat protestele violente extremiste de dreapta. Putem găsi și astăzi acest model de recompensare și încurajare a violenței extremiste de dreapta în Germania de Est, inclusiv în valul de violență împotriva refugiaților din Siria după 2015 și în protestele împotriva măsurilor COVID-19 care au fost dominate în mare parte de extremiști de dreapta.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Personajul tău principal reușește cumva să rămână \"sănătos\" în mijlocul acestei \"maladii\" sociale care se răspândește rapid și desparte oamenii. Ce îl menține \"în siguranță\", în afară de Mariam, fata cu origini georgiene de care este îndrăgostit?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Aceasta este una dintre numeroasele întrebări pe care le pun cititorilor în carte, rareori dezvăluind ce gândește protagonistul. Perspectiva la persoana întâi și anonimatul personajului sunt menite să ajute cititorii să se pună în pielea personajului și să se întrebe: ce aș fi gândit eu? Și mai ales: ce aș fi făcut eu? Aș fi făcut ceva? Știi, când scriam cartea, erau atât de mulți europeni occidentali pe rețelele sociale care spuneau că, dacă s-ar confrunta cu o dictatură fascistă, cu siguranță ar face lucrul corect. Nu și-ar fi ținut gura ca bunicii lor. Am vrut să contest asta și să le ofer cititorilor sentimentul fizic că fascismul stă în fața lor, sub forma unui mic fascism stradal, și să îi întreb: ei bine, prietene, ce vei face acum? Pentru că altfel nu poți înțelege cu adevărat puterea și seducția violentă a fascismului. Fascismul este mult mai mult un sentiment decât un argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Există câteva indicii în carte, totuși. Familia protagonistului nu este ideală, dar pare să funcționeze mai bine decât altele. A crescut cu povești despre comuniști onorabili care și-au dat viața în lupta împotriva fascismului. Tatăl său este ofițer și protagonistul pare să fie fascinat de acest lucru, poate a păstrat ceva ca o înțelegere copilărească a \"onoarei soldatului\", adică, să nu atace pe nimeni mai slab. Poate că este și pentru că mama sa este în biserică și protagonistul are un interes pentru Isus. Poate, și aceasta este o posibilitate reală, două alte instituții foarte autoritare, anume biserica sa foarte strictă și Armata Populară Națională, îl protejează interesant de tentația autoritară și rasistă la care alții cedează. Sau mai degrabă, ceea ce protagonistul extrage din aceste instituții. Dar nu știm cu siguranță.</p>\n<p>În orice caz, nu teoriile marxiste îl salvează pe protagonist, nici un grup de stânga Antifa. Nu am vrut să-i fac lucrurile atât de ușoare protagonistului, sau celor care citesc cartea. Sunt de stânga, dar nu scriu propagandă.</p>\n<p><strong>Azi, știrile referitoare la societatea și politica germană subliniază mereu rolul relevant al ideilor de extremă dreapta și intoleranței în cadrul societății (încarnate de AfD, dar nu numai). Cu toate acestea, în carte, ilustrezi cu abilitate că aceasta nu este ceva ce a apărut în acești ani târzii. În anii 1990 – pare să spui – au existat toate aceste semnale care indicau că acest lucru se apropie. Crezi că oamenii au decis pur și simplu să închidă ochii atunci, gândindu-se că era doar o consecință pe termen scurt a procesului de reunificare? Și cât de semnificativ a fost mandatul lung (și destul de stabil) al lui Merkel pentru întărirea credinței că societatea germană a găsit o soluție pentru aceste dezbateri interne – dezbateri care au reapărut pur și simplu după Merkel?</strong></p>\n<p>În Germania, mulți oameni care sunt negri, handicapați, săraci sau fără adăpost se întreabă acum dacă așa-numitele \"ani cu bâte de baseball\" din anii 1990 au fost vreodată încheiați. Ei spun că mai degrabă este percepția oamenilor albi și privilegiați că această violență a luat o pauză. Aș spune totuși că au existat faze mai liniștite cu violență mai puțin evidentă. Dar acestea s-au încheiat cu mobilizarea extremiștilor de dreapta împotriva cazării refugiaților sirieni din 2015 încoace, în timpul erei Merkel. Așa cum am încercat deja să arăt, motivele se află structural în ambele societăți germane și în confruntarea lor inadecvată cu era nazistă, cu rasismul. Și da, în vremuri de criză, cum ar fi în anii 1990, există întotdeauna lucruri mai importante de făcut decât să te ocupi de fascism.</p>\n<p>Cu toate acestea, observăm și astăzi că abordarea rasismului și extremismului de dreapta este întotdeauna dificilă pentru mulți, poate pentru cei mai mulți oameni – indiferent de vreme. Pentru că trebuie să te întrebi ce avantaje îți aduce o societate rasistă. Pentru că trebuie să te întrebi în ce măsură te aștepți să obții un avantaj atunci când politicile fasciste sunt implementate. Uită-te la campaniile electorale care au fost desfășurate în Germania înainte de cele trei alegeri de stat din septembrie. Politicieni de frunte din partidele de stânga, cum ar fi SPD și Verzii, au desfășurat campanii electorale rasiste pe seama refugiaților și imigranților pentru a se salva în parlament. Conservatorii, adică CDU și CSU, au făcut la fel. Aceste partide democratice au decis să facă din refugiați și imigranți principala problemă din societatea noastră și au sperat să genereze voturi făcând asta. Dar când le atragi atenția acestor politicieni, ei reacționează cu insulte. Dacă politicienii noștri nu văd că beneficiază de pe urma rasismului, de ce ar trebui alții?</p>\n<p>Adesea nu trebuie să oferi oamenilor mult pentru a-i face să se alăture unui fel de fascism. Adesea este suficient să le promiți că fac parte din majoritate, că nu vor fi deranjați. Această înțelegere este suficientă pentru protagonistul din carte. Și cei mai mulți oameni urăsc să fie confruntați cu faptul că sunt atât de ușor de cumpărat.</p>\n<p><strong>Adesea auzim că <em>Ossis</em> [oameni din Germania de Est – nota editorului] sunt de vină pentru toată intoleranța și ideologiile de extremă dreapta. Cum răspunzi acestor voci?</strong></p>\n<p>Aceasta este un joc popular în Germania. Oamenii din vest spun că tot ce trebuie să facă este să reconstruiască zidul în jurul Germaniei de Est și problema nazistă va fi rezolvată. Oamenii din est spun că extremismul de dreapta este atât de mare doar din cauza partidelor extremiste de dreapta care vin din vest. Oamenii nu le place să fie confruntați cu naziștii din interiorul și din jurul lor. De aceea îi împing cât mai departe posibil. În Germania, de la vest la est și înapoi. Acest joc se întâmplă chiar și atunci când extremiștii de dreapta rănesc grav sau chiar ucid pe cineva. Accentul nu este adesea pe doliu pentru cei morți, ci pe apărare. Cine este de vină? Unde au ucis neo-naziștii mai mulți oameni, în Germania de Est sau de Vest? Dar vina este un sentiment neinteresant și neproductiv în acest context. Responsabilitatea ar trebui să fie ordinea zilei. O încercare de a confrunta lucrurile, de a reflecta, de a face mai bine. Și asta ar trebui să se întâmple atât în est, cât și în vest.</p>\n<p><strong>Dacă nu politicienii, atunci de ce au fost tăcuți intelectualii și actorii culturali germani în fața răspândirii treptate a ideologiilor extreme în cadrul societății? Poate că nu au vrut să tacă, dar nu a fost nimeni să-i asculte?</strong></p>\n<p>Există destui oameni de știință, scriitori și jurnaliști care spun asta. Și unii dintre cei mai vocali dintre ei sunt germani de est. Pentru că știm natura rasistă și autoritară a RDG și a societății care a urmat-o. Aceștia sunt intelectuali bine cunoscuți, cum ar fi Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda și da, și eu. Dar îi avertizăm pe toți că extremismul de dreapta și rasismul nu sunt doar atât de puternice din cauza neo-naziștilor. Ci pentru că democrații și \"oamenii normali\" reacționează atât de slab la acestea, se lasă seduși, minimalizează pericolul și adoptă parțial cerințele fascistilor. Cei mai mulți oameni nu le place să audă asta. Este diferit în Italia? Ar fi frumos dacă ar fi. În orice caz, programele de televiziune majore din Germania îi prezintă în mare parte pe intelectualii care nu văd rasismul în societatea germană ca pe o problemă majoră și structurală. Ei sunt cei care dau vina pe evoluțiile economice pentru atitudinile naziste. Ei spun ceva de genul: dacă unui german îi merge rău, dacă nu are suficienți bani, atunci trebuie să devină nazist pentru ca politicienii să-l asculte. De parcă ar fi genetic și nu o decizie. Există un spațiu între stimul și reacție, așa cum a spus Viktur Fraenkel. Există un spațiu între furia de înțeles față de societate, față de politică, și o decizie electorală. Și în acest spațiu iei o decizie. Dar mulți oameni vor să ignore această adevăr. Aceste explicații pur economice, care vin adesea din partea stângii, distrag atenția de la responsabilitatea personală a celor care aleg politicile fasciste. Ele neagă că cei mai mulți votanți ai AfD nu sunt săraci. Ele neagă că au existat și există extremiști de dreapta în guvernele din țările scandinave relativ bogate. Orice pentru a evita să vorbești despre ce are fascismul de-a face cu tine. De aceea am scris o carte despre oportunism. Oportuniștii sunt cea mai mare grupare din orice sistem fascist. Fără ei, nu funcționează.</p>\n<p><strong>Tu ești jurnalist, iar aceasta este prima ta carte de ficțiune. Te-ai îndreptat spre ficțiune pentru că ai perceput-o ca pe un instrument util pentru a reflecta asupra temelor pe care le-ai acoperit extensiv în știri și investigații, cum ar fi ideologiile de extremă dreapta? Cât din această carte este ficțiune și cât este fapt?</strong></p>\n<p>Am scris romanul pentru că literatura este o casă cu mai multe camere decât textele jurnalistice. Există, de asemenea, loc pentru ambivalență, pentru narațiune nesigură, pentru zvonuri, pentru tandrețea oamenilor pe care, ca stângist, ar trebui să-i disprețuiești și poate ar trebui să-i disprețuiești. Nu poți înțelege fascismul, în special tipurile murdare și necurate de pe stradă, dacă înțelegi fascismul doar ca pe ceva rău, făcut de oameni răi. Fascismul este o ofertă, o promisiune de profit: vino la noi, îți oferim tandrețe, fraternitate, apartenență. Și această ofertă poate veni de la oameni foarte prietenoși. Întrebarea este: când nu mai sunt prietenoși? Când vorbești prea mult. Cărora nu le sunt aproape niciodată prietenoși? Oamenilor queer, oamenilor negri, oamenilor cu dizabilități.</p>\n<p>\nCartea are elemente autobiografice, dar nu este o autobiografie. Știi, în carte observi cât de puțin vorbesc oamenii. Între adulți și copii, dar și între copii înșiși. Dar acestea sunt încă lexiconuri pline de mai multe cuvinte decât au fost de fapt rostite atunci. Dacă ar fi fost o autobiografie, multe pagini ar trebui să fie goale și apoi ar spune doar \"Hmm\" sau sunetul unui bărbat care grohăie sau nimic deloc. Atunci, ceea ce s-a întâmplat era rar discutat, cu excepția bărbaților beți, șomeri care se întâlneau în garajele lor pentru a bea mai mult. Am verbalizat ceea ce nu a fost spus, l-am tradus în acțiune, uneori chiar și în gândurile mele. Modul în care o spun este adevărat, dar nu s-a întâmplat așa.</p>\n<p>Există medii, straturi, clase în care, în opinia mea, se spune mai puțin și se face mai mult. O ideologie a acțiunii, dar nu este o ideologie. Este modul în care se fac lucrurile. Vorbitul este considerat efeminat. Snob. Oricine folosește prea multe cuvinte este din oraș, a mers la liceu, este cineva care este distant. Acest lucru poate face mai dificil ca un astfel de material să devină literatură, dar cu siguranță știi asta mai bine decât mine. În orice caz, am încercat să fac literatură dintr-o astfel de lume, să o universalizez, astfel încât să poată rezoneze în alte locuri, cum ar fi Italia. Aceasta este o trădare a acestei lumi tăcute, axate pe acțiune. Aceasta nu este o autobiografie.</p>\n<p><strong>Ca jurnalist, acoperi și știri din Ucraina în acest moment. Cum afectează invazia Ucrainei societatea și politica germană? Cum reacționează \"fronturile\" de extremă dreapta la aceasta?</strong></p>\n<p>Da, am fost recent în Ucraina, inclusiv într-un oraș la 15 kilometri de frontul din Donbas. Când am fost acolo, obuzele de artilerie rusești loveau întotdeauna la aproximativ cinci până la zece kilometri distanță de noi. Era ca și cum am trăi pe o insulă, pădurea ardea în jurul nostru.</p>\n<p>În Germania, întrebarea despre cum ar trebui să ne ocupăm de acest război este una dintre cele mai polarizante probleme din politică. Cele mai puternice partide din Germania, SPD și Uniunea, au fost de mult timp în relații prietenoase cu Rusia. Nu au vrut să ia în serios amenințările de violență ale Rusiei. Nu au vrut să blocheze oportunitățile economiei lor în Rusia, au vrut gaz și petrol ieftin din Rusia. Acest lucru a fost întotdeauna mai important pentru politicienii germani decât autodeterminarea poporului din Ucraina sau din alte foste state sovietice. După invazia pe scară largă din 2022, acest lucru s-a schimbat foarte încet, dar dacă SPD ar fi vrut, ar fi putut inversa această direcție mai devreme decât mai târziu. Germania s-a lăsat cumpărată de Rusia și ar dori ca Moscova să facă acest lucru din nou.</p>\n<p>Cele mai multe partide extremiste de dreapta sunt de partea Rusiei, iar AfD cu siguranță este. Pentru extremiștii de dreapta, Rusia este proiecția unui stat ideal: un om puternic care reglează totul și care nu trebuie să se îngrijoreze de obiecțiile minorităților sau de drepturile femeilor. Viața gay, lesbiană și trans este efectiv interzisă, iar conflictele sunt rezolvate cu ajutorul armatei, dacă este necesar. Aceasta este visul umed al multor extremiști de dreapta germani. Ei nu știu nimic despre Rusia însăși și despre contradicțiile sale interne; așa cum am spus, este o proiecție. Apropo, acest lucru se aplică și Germaniei de Est, chiar dacă se pretinde întotdeauna altceva. În perioada RDG, majoritatea oamenilor aveau o relație ambivalentă cu Uniunea Sovietică. Chiar și mulți oameni din SED recunoșteau Uniunea Sovietică și poporul său ca pe câștigători politici, dar îi disprețuiau cultural. Dacă nimeni nu asculta, puteai auzi multe lucruri rasiste în RDG despre soldații de ocupație din Uniunea Sovietică, cât de puțin blonzi erau și cât de mult mai închisă era culoarea pielii lor, și multe altele. Ei erau descriși ca fiind puțin mai mult decât animale, nu chiar oameni care trăiesc în mizerie. Condițiile de trai ale soldaților sovietici în RDG erau de asemenea dure și murdare. Oamenii știau asta. Dar mulți oameni au construit prejudecăți rasiste din asta. A transforma acest lucru într-o presupusă dragoste a germanilor de est pentru Rusia care a crescut de-a lungul decadelor, așa cum răspândește AfD, este pur și simplu ridicol. Nu, Rusia este pur și simplu o construcție care se potrivește bine extremiștilor de dreapta și unor populisti autoritari de stânga.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Această interviu a fost publicat inițial în italiană pe site-ul </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;și canalele sale de social media.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> este un jurnalist și autor german cu sediul în Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;deține un doctorat în studii slave și este lector pentru limba și traducerea rusă la Universitatea din Trieste. În cercetarea și scrierea sa, se concentrează în special pe cultura sovietică târzie și contemporană de limbă rusă. Este traducător, editor de serie la editura Bottega Errante și președinte al&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:03:56.348", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Interviu cu Daniel Schulz, un jurnalist german și autor al cărții Wir waren wie Brüder (Am fost ca frații). Intervievator: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"ro", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:05:32.853", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Fascisme is een aanbod, een belofte van winst…”", key:"uid": string:"a3942210-a8d9-4016-82da-0d72a21cb2e9", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: In 2022 kwam je eerste fictieboek uit, <em>Wir waren wie Brüder</em> (We Were Like Brothers). Het is nog niet beschikbaar in het Engels, maar is onlangs gepubliceerd en warm ontvangen in het Italiaans). Het</strong><strong> beschrijft de kindertijd en adolescentie van een groep jongens die in de jaren 80 (of eind jaren 70) zijn geboren en het einde van de \"twee Duitslanden\" en het complexe proces van hereniging meemaken, dat je voornamelijk op sociaal (en ook economisch) niveau schetst. Deze passages worden beschreven door details die relevant zijn voor de hoofdpersonages of als eenvoudige elementen op de achtergrond naarmate de jaren verstrijken. Het is interessant op te merken dat je ook echte episodes invoegt, zoals de xenofobe rellen in Rostock, die de vertelling concreet situeren in het jaar 1992. Toch, naarmate de context verandert, veranderen de mensen ook. Hoe verklaar je de snelle verspreiding van extreme \"fronten\" binnen de Duitse samenleving van de jaren 90, niet alleen onder adolescenten, maar ook onder volwassenen, aangezien sommige ouders in het boek worden beschreven als het uiten van behoorlijk intolerante ideeën?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: De socialistische DDR-samenleving, waar de protagonist van het boek vandaan komt, is een opvolgersamenleving van de nationaal-socialistische dictatuur, net als de West-Duitse samenleving van de Bondsrepubliek Duitsland. En beide samenlevingen faalden op hun eigen manier in de confrontatie met het nationaal-socialisme. In de DDR diende het antifascisme voornamelijk om de macht van de heersende SED-partij te legitimeren. De grondwet stelde dat het fascisme was verslagen, dus kon er geen rechts-extremisme en geen racisme in de DDR zijn, hoewel het natuurlijk bestond. De eerste pogromachtige jacht op buitenlanders na het einde van de Tweede Wereldoorlog vond plaats in de DDR, in Erfurt in 1975. In die tijd werden er gedurende meerdere dagen verschillende honderden Erfurter contractarbeiders uit Algerije door de stad achtervolgd. De racistische inhoud van deze aanvallen werd niet genoemd door de politie en de inlichtingendienst; als je naar de dossiers kijkt, staat er iets over \"hooliganisme\". De DDR-autoriteiten depolitiseerden het geweld van rechts-extremisten en portretteerden het als pure jeugdgeweld. En als ze het niet konden verbergen, beweerden ze dat nazi's vanuit het westen waren geïnfiltreerd of iets dergelijks. Wat ik daarmee bedoel, is dat de protagonist van het boek de rechts-extremistische gewelddaden en racistische houdingen als iets nieuws ziet omdat hij gewoon een kind was dat niets wist over de DDR. Maar in werkelijkheid ervaart hij continuïteit. Dit wordt duidelijk gemaakt in het boek in de racistische taal die zelfs vóór de revolutie van 1989 bestond. En aan de zijlijn, op de achtergrond, zijn er vaders die al rechts-extremisten waren tijdens het DDR-tijdperk.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Werkloosheid en sociale omwenteling na de revolutie van 1989 hebben zeker bijgedragen aan de escalatie van rechts-extremistisch geweld in die tijd. Maar dit geweld is geen nieuw fenomeen in Oost-Duitsland. Andere factoren die hieraan bijdroegen zijn een amnestie voor politieke gevangenen in de DDR, waaronder veel rechts-extremisten. De strijd tegen onafhankelijke antifascistische groepen in de DDR door de FDJ-jongerenorganisatie, de inlichtingendienst en de politie werd gevoerd omdat deze groepen concurrentie voor de SED en haar monopolie op antifascisme vertegenwoordigden. Er was ook de snelle eenwording van rechts-extremistische bewegingen uit Oost- en West-Duitsland, evenals het zogenaamde “asielcompromis” van 1993, waarin een alliantie van de CDU, SPD en FDP de Duitse asielwet verscherpte na de ernstige rellen in Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen en elders. Met andere woorden, ze bestraften de slachtoffers van racistisch geweld in die jaren en niet de daders. Niet-witte mensen moesten Oost-Duitse steden verlaten, en de daders werden veel te zelden vervolgd door het rechtssysteem. Uiteindelijk beloonde en moedigde de politiek, de rechterlijke macht en de politie gewelddadige rechts-extremistische protesten aan. We kunnen dit patroon van belonen en aanmoedigen van rechts-extremistisch geweld vandaag de dag nog steeds in Oost-Duitsland vinden, inclusief in de golf van geweld tegen vluchtelingen uit Syrië na 2015, en in de protesten tegen de COVID-19-maatregelen die grotendeels door rechts-extremisten werden gedomineerd.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Je hoofdpersonage slaagt er op de een of andere manier in om \"gezond\" te blijven temidden van deze sociale \"kwaal\" die zich snel verspreidt en mensen uit elkaar scheurt. Wat houdt hem \"veilig\", naast Mariam, het meisje met Georgische oorsprong waar hij verliefd op is?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Dit is een van de verschillende vragen die ik de lezers in het boek stel door zelden te onthullen wat de protagonist denkt. Het perspectief van de eerste persoon en de naamloosheid van het personage zijn bedoeld om de lezers te helpen zich in de schoenen van het personage te plaatsen en zich af te vragen: wat zou ik gedacht hebben? En vooral: wat zou ik gedaan hebben? Zou ik überhaupt iets gedaan hebben? Je weet, toen ik het boek schreef, waren er zoveel West-Europeanen op sociale media die zeiden dat als ze geconfronteerd zouden worden met een fascistische dictatuur, ze zeker het juiste zouden doen. Niet hun mond houden zoals hun grootouders. Ik wilde dat uitdagen en de lezers het fysieke gevoel geven dat fascisme voor hen staat, in de vorm van klein, gemeen straatfascisme, en hen vragen: nou, mijn vriend, wat ga je nu doen? Want anders kun je de kracht en gewelddadige verleiding van fascisme niet echt begrijpen. Fascisme is veel meer een gevoel dan een argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Er zijn echter een paar aanwijzingen in het boek. De familie van de protagonist is niet ideaal, maar lijkt beter te functioneren dan andere. Hij groeide op met verhalen over eerlijke communisten die hun leven gaven in de strijd tegen fascisme. Zijn vader is een officier en de protagonist lijkt gefascineerd door dit, misschien heeft hij iets behouden van een kinderlijke opvatting van \"soldatenhonor\", dat wil zeggen, niemand aanvallen die zwakker is. Misschien is het ook omdat zijn moeder in de kerk is en de protagonist interesse heeft in Jezus. Misschien, en dit is een reële mogelijkheid, beschermen twee andere zeer autoritaire instellingen, namelijk zijn zeer strenge kerk en het Nationale Volksleger, hem interessant genoeg tegen de autoritaire, racistische verleiding waar anderen aan bezwijken. Of beter gezegd, wat de protagonist uit deze instellingen haalt. Maar we weten het niet zeker.</p>\n<p>In ieder geval zijn het geen marxistische theorieën die de protagonist redden, noch een linkse Antifa-groep. Ik wilde het de protagonist, of degenen die het boek lezen, niet zo gemakkelijk maken. Ik ben een linksgeoriënteerde, maar ik schrijf geen propaganda.</p>\n<p><strong>Vandaag de dag benadrukken het nieuws over de Duitse samenleving en politiek altijd de relevante rol van extreem-rechtse ideeën en intolerantie binnen de samenleving (belichaamd door de AfD, maar niet alleen). In het boek illustreer je echter behendig dat dit niet iets is dat in deze late jaren is ontstaan. In de jaren 90 – je lijkt te zeggen – waren er al deze signalen die aangaven dat dit eraan kwam. Denk je dat mensen toen gewoon besloten om de ogen te sluiten, denkend dat het slechts een kortetermijngevolg van het herenigingsproces was? En hoe significant was de lange (en vrij stabiele) regeringsperiode van Merkel voor de versterking van het geloof dat de Duitse samenleving een oplossing had gevonden voor deze interne debatten – debatten die simpelweg weer opkwamen na Merkel?</strong></p>\n<p>In Duitsland vragen veel mensen die zwart, gehandicapt, arm of dakloos zijn zich nu af of de zogenaamde “honkbalbat” jaren van de jaren 90 ooit voorbij zijn geweest. Ze zeggen dat het meer de perceptie van witte en bevoorrechte mensen is dat dit geweld een pauze heeft genomen. Ik zou nog steeds zeggen dat er rustigere fasen waren met minder voor de hand liggend geweld. Maar deze eindigden met de rechts-extremistische mobilisatie tegen de opvang van Syrische vluchtelingen vanaf 2015, tijdens het tijdperk van Merkel. Zoals ik al heb geprobeerd te laten zien, liggen de redenen structureel in beide Duitse samenlevingen en hun inadequate confrontatie met het nazi-tijdperk, met racisme. En ja, in tijden van crisis zoals in de jaren 90 zijn er altijd belangrijkere dingen te doen dan omgaan met fascisme.</p>\n<p>We merken echter ook vandaag de dag dat het omgaan met racisme en rechts-extremisme altijd moeilijk is voor velen, misschien de meeste mensen – ongeacht de tijd. Omdat je altijd moet vragen welke voordelen je zelf haalt uit een racistische samenleving. Omdat je jezelf moet afvragen in hoeverre je verwacht een voordeel te behalen wanneer fascistische politiek wordt geïmplementeerd. Kijk naar de verkiezingscampagnes die in Duitsland zijn gevoerd vóór de drie deelstaatverkiezingen in september. Vooruitstrevende politici van linkse partijen zoals de SPD en de Groenen voerden racistische verkiezingscampagnes op de rug van vluchtelingen en migranten om zichzelf in het parlement te redden. De conservatieven, dat wil zeggen de CDU en de CSU, deden dat ook. Deze democratische partijen besloten om vluchtelingen en migranten het belangrijkste probleem in onze samenleving te maken en hoopten stemmen te genereren door dat te doen. Maar wanneer je dit aan deze politici wijst, reageren ze met beledigingen. Als onze politici niet zien dat ze profiteren van racisme, waarom zouden anderen dat dan wel doen?</p>\n<p>Vaak hoef je mensen niet veel te bieden om hen te laten deelnemen aan een of andere vorm van fascisme. Vaak is het genoeg om hen te beloven dat ze deel uitmaken van de meerderheid, dat ze niet lastiggevallen zullen worden. Deze deal is genoeg voor de protagonist in het boek. En de meeste mensen haten het om geconfronteerd te worden met het feit dat ze zo gemakkelijk te kopen zijn.</p>\n<p><strong>Vaak horen we dat de <em>Ossis</em> [mensen uit Oost-Duitsland – redactieopmerking] de schuld zijn van alle intolerantie en extreem-rechtse ideologieën. Hoe antwoord je op deze stemmen?</strong></p>\n<p>Dit is een populair spel in Duitsland. Mensen in het westen zeggen dat alles wat nodig is, is de muur rond Oost-Duitsland opnieuw op te bouwen en het nazi-probleem zal zijn opgelost. Mensen in het oosten zeggen dat rechts-extremisme alleen zo groot is vanwege de rechts-extremistische partijen die uit het westen komen. Mensen willen niet geconfronteerd worden met de nazi binnenin en om hen heen. Daarom duwen ze deze zo ver mogelijk weg. In Duitsland van west naar oost en weer terug. Dit spel gebeurt zelfs wanneer rechts-extremisten iemand ernstig verwonden of zelfs doden. De focus ligt vaak niet op het rouwen om de doden, maar op verdediging. Wie is de schuld? Waar hebben de neo-nazi's meer mensen gedood, in Oost- of West-Duitsland? Maar schuld is een oninteressant en onproductief gevoel in deze context. Verantwoordelijkheid zou de orde van de dag moeten zijn. Een poging om dingen onder ogen te zien, om te reflecteren, om het beter te doen. En dat zou zowel in het oosten als in het westen moeten gebeuren.</p>\n<p><strong>Als het geen politici zijn, waarom zijn Duitse intellectuelen en culturele actoren dan stil geweest voor de geleidelijke verspreiding van extreme ideologieën binnen de samenleving? Misschien wilden ze niet zwijgen, maar was er niemand om hen te horen?</strong></p>\n<p>Er zijn genoeg wetenschappers, schrijvers en journalisten die dit zeggen. En sommige van de luidste onder hen zijn Oost-Duitsers. Omdat we de racistische en autoritaire aard van de DDR en de samenleving die daarop volgde kennen. Dit zijn bekende intellectuelen zoals Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda en ja, ik ook. Maar we waarschuwen iedereen dat rechts-extremisme en racisme niet alleen zo sterk zijn vanwege de neo-nazi's. Maar omdat democraten en \"normale mensen\" er zo zwak op reageren, zich laten verleiden, de gevaren bagatelliseren en gedeeltelijk de eisen van de fascisten overnemen. De meeste mensen willen dat niet horen. Is het anders in Italië? Het zou fijn zijn als dat zo was. In ieder geval zijn de grote televisieprogramma's in Duitsland meestal gevuld met intellectuelen die racisme in de Duitse samenleving niet als een groot en structureel probleem zien. Zij zijn degenen die alleen de economische ontwikkelingen de schuld geven van nazi-houdingen. Ze zeggen iets in de trant van: als een Duitser het slecht heeft, als hij niet genoeg geld heeft, dan moet hij wel een nazi worden zodat politici naar hem luisteren. Alsof het genetisch is en niet een beslissing. Er is een ruimte tussen prikkel en reactie, zoals Viktur Fraenkel zei. Er is een ruimte tussen begrijpelijke woede jegens de samenleving, jegens de politiek, en een verkiezingsbeslissing. En in deze ruimte maak je een beslissing. Maar veel mensen willen deze waarheid negeren. Deze puur economische verklaringen, die vaak van linkse zijde komen, afleiden van de persoonlijke verantwoordelijkheid van degenen die fascistische politiek kiezen. Ze ontkennen dat de meeste AfD-kiezers niet arm zijn. Ze ontkennen dat er en zijn rechts-extremisten in regeringen in relatief rijke Scandinavische landen. Van alles om te vermijden te praten over wat fascisme met jou te maken heeft. Daarom heb ik een boek geschreven over opportunisme. Opportunisten zijn de grootste groep in elk fascistisch systeem. Zonder hen werkt het niet.</p>\n<p><strong>Je bent journalist, en dit is je eerste fictieboek. Ben je overgestapt op fictie omdat je het als een nuttig hulpmiddel beschouwde om na te denken over onderwerpen die je uitgebreid hebt behandeld in nieuws en onderzoeken, zoals extreem-rechtse ideologieën? Hoeveel van dit boek is fictie en hoeveel is feit?</strong></p>\n<p>Ik schreef de roman omdat literatuur een huis is met meer kamers dan journalistieke teksten. Er is ook ruimte voor ambivalentie, voor onbetrouwbare vertelling, voor geruchten, voor de tederheid van mensen die je als linksgeoriënteerde zou moeten en misschien zou moeten verachten. Je kunt fascisme niet begrijpen, vooral de vuile en smerige soorten van de straat, als je fascisme alleen begrijpt als iets kwaads, gemaakt door kwade mensen. Fascisme is een aanbod, een belofte van winst: kom bij ons, we bieden je tederheid, broederschap, verbondenheid. En dit aanbod kan komen van heel vriendelijke mensen. De vraag is: wanneer zijn ze niet meer vriendelijk? Wanneer je te veel terugpraat. Tegen wie zijn ze bijna nooit vriendelijk? Tegen queer mensen, tegen zwarte mensen, tegen gehandicapte mensen.</p>\n<p>\nHet boek heeft autobiografische elementen, maar het is geen autobiografie. Je weet, in het boek merk je hoe weinig mensen praten. Tussen de volwassenen en de kinderen, maar ook tussen de kinderen onderling. Maar dit zijn nog steeds lexicons vol met meer woorden dan er eigenlijk toen werden gesproken. Als het een autobiografie was, zouden veel pagina's leeg moeten zijn en dan zouden ze gewoon \"Hmm\" of het geluid van een man die grunt of helemaal niets zeggen. Toen werd er zelden gesproken over wat er gebeurde, behalve door dronken, werkloze mannen die elkaar in hun garages ontmoetten om meer te drinken. Ik verbaliseerde wat onuitgesproken was, vertaalde het in actie, soms zelfs in mijn gedachten. De manier waarop ik het vertel is waar, maar het is niet zo gebeurd.</p>\n<p>Er zijn omgevingen, lagen, klassen waarin, naar mijn mening, minder wordt gezegd en meer wordt gedaan. Een ideologie van actie, maar het is geen ideologie. Het is de manier waarop dingen worden gedaan. Praten wordt als vrouwelijk beschouwd. Snobistisch. Iedereen die te veel woorden gebruikt, komt uit de stad, is naar de middelbare school gegaan, is iemand die afstandelijk is. Dat kan het moeilijker maken voor dergelijk materiaal om literatuur te worden, maar dat weet je zeker beter dan ik. In ieder geval heb ik geprobeerd om literatuur te maken uit zo'n wereld, het te universalizeren, zodat het in andere plaatsen zoals Italië kan weerklinken. Dat is een verraad aan deze stille wereld die zich op actie richt. Dit is geen autobiografie.</p>\n<p><strong>Als journalist behandel je momenteel ook nieuws uit Oekraïne. Hoe beïnvloedt de invasie van Oekraïne de Duitse samenleving en politiek? Hoe reageren extreem-rechtse \"fronten\" daarop?</strong></p>\n<p>Ja, ik was net in Oekraïne, inclusief een stad op 15 kilometer van het front in Donbas. Toen ik daar was, raakten Russische artilleriegranaten altijd ongeveer vijf tot tien kilometer van ons. Het was alsof we op een eiland leefden, het bos brandde om ons heen.</p>\n<p>In Duitsland is de vraag hoe we met deze oorlog om moeten gaan een van de meest polariserende kwesties in de politiek. De sterkste partijen van Duitsland, de SPD en de Unie, hebben lange tijd een goede relatie met Rusland gehad. Ze wilden de dreigingen van geweld vanuit Rusland niet serieus nemen. Ze wilden de kansen van hun eigen economie in Rusland niet blokkeren, ze wilden goedkope gas en olie uit Rusland. Dit was altijd belangrijker voor Duitse politici dan de zelfbeschikking van de mensen in Oekraïne of andere voormalige Sovjetstaten. Na de grootschalige invasie in 2022 veranderde dit heel langzaam, maar als de SPD dat had gewild, had het deze koers eerder kunnen omkeren. Duitsland heeft zich door Rusland laten kopen en zou willen dat Moskou dat opnieuw doet.</p>\n<p>De meeste rechts-extremistische partijen staan aan de kant van Rusland, en de AfD zeker. Voor rechts-extremisten is Rusland de projectie van een ideale staat: een sterke man die alles regelt en die zich geen zorgen hoeft te maken over de bezwaren van minderheden of de rechten van vrouwen. Homo-, lesbische en translevens zijn effectief verboden, en conflicten worden indien nodig met het leger opgelost. Dit is de natte droom van veel Duitse rechts-extremisten. Ze weten niets van Rusland zelf en zijn interne tegenstrijdigheden; zoals ik al zei, het is een projectie. Trouwens, dit geldt ook voor Oost-Duitsland, ook al wordt altijd iets anders beweerd. Tijdens het DDR-tijdperk hadden de meeste mensen een ambivalente relatie met de Sovjetunie. Zelfs veel mensen in de SED erkenden de Sovjetunie en haar mensen als politieke winnaars, maar verachtten hen cultureel. Als er niemand luisterde, kon je veel racistische dingen in de DDR horen over de bezettingssoldaten uit de Sovjetunie, hoe minder blond ze waren en hoe veel donkerder hun huidskleur was, en meer. Ze werden beschreven als nauwelijks meer dan dieren, niet eens mensen die in vuil leefden. De leefomstandigheden van de Sovjet-soldaten in de DDR waren ook hard en vuil. Mensen wisten dat. Maar veel mensen construeerden daar racistische vooroordelen uit. Dit om te draaien in een vermeende liefde van Oost-Duitsers voor Rusland die decennia is gegroeid, zoals de AfD verspreidt, is gewoon belachelijk. Nee, Rusland is gewoon een constructie die rechts- en sommige links-autoritair populisten goed uitkomt.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Dit interview werd oorspronkelijk in het Italiaans gepubliceerd op de </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;website en sociale mediakanalen.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> is een Duitse journalist en auteur gevestigd in Berlijn.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;heeft een PhD in Slavische Studies en is docent Russische taal en vertaling aan de Universiteit van Triëst. In haar onderzoek en schrijven richt ze zich vooral op de late Sovjet- en hedendaagse Russisch-talige cultuur. Ze is vertaler, serie-editor bij de uitgeverij Bottega Errante, en voorzitter van&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:52:30.718", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Interview met Daniel Schulz, een Duitse journalist en auteur van Wir waren wie Brüder (We Were Like Brothers). Interviewer: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"nl", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:52:30.719", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"„Faschismus ist ein Angebot, ein Versprechen von Profit…“", key:"uid": string:"a7331206-e017-464d-ab94-e089ee922e44", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: Im Jahr 2022 erschien Ihr erstes fiktives Buch, <em>Wir waren wie Brüder</em>. Es ist noch nicht auf Englisch erhältlich, wurde aber kürzlich veröffentlicht und in Italienisch herzlich aufgenommen). Es</strong><strong> beschreibt die Kindheit und Jugend einer Gruppe von Jungen, die in den 1980er Jahren (oder späten 1970er Jahren) geboren wurden und das Ende der \"zwei Deutschland\" sowie den komplexen Prozess der Wiedervereinigung erleben, den Sie hauptsächlich auf sozialer (und auch wirtschaftlicher) Ebene umreißen. Diese Passagen werden durch Details beschrieben, die entweder für die Hauptfiguren relevant sind oder als einfache Elemente im Hintergrund, während die Jahre vergehen. Es ist interessant zu bemerken, dass Sie auch reale Episoden einfügen, wie die fremdenfeindlichen Ausschreitungen in Rostock, die die Erzählung konkret im Jahr 1992 verorten. Doch während sich der Kontext ändert, ändern sich auch die Menschen. Wie erklären Sie die rasche Verbreitung extremer \"Fronten\" innerhalb der deutschen Gesellschaft der 1990er Jahre, nicht nur unter Jugendlichen, sondern auch unter Erwachsenen, da einige Eltern im Buch als Ausdruck eher intoleranter Ideen beschrieben werden?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Die sozialistische DDR-Gesellschaft, aus der der Protagonist des Buches stammt, ist eine Nachfolgesellschaft der nationalsozialistischen Diktatur, ebenso wie die westdeutsche Gesellschaft der Bundesrepublik Deutschland. Und beide Gesellschaften sind auf ihre eigene Weise im Umgang mit dem Nationalsozialismus gescheitert. In der DDR diente der Antifaschismus in erster Linie dazu, die Macht der herrschenden SED-Partei zu legitimieren. Die Verfassung stellte fest, dass der Faschismus besiegt worden sei, sodass es in der DDR keinen Rechtsextremismus und keinen Rassismus geben könne, obwohl es ihn natürlich gab. Die erste pogromartige Jagd auf Ausländer nach dem Ende des Zweiten Weltkriegs fand in der DDR, in Erfurt, im Jahr 1975 statt. Zu dieser Zeit wurden mehrere hundert Erfurter Vertragsarbeiter aus Algerien mehrere Tage lang durch die Stadt gejagt. Der rassistische Inhalt dieser Angriffe wurde von der Polizei und dem Geheimdienst nicht erwähnt; wenn man sich die Akten ansieht, ist da etwas von \"Hooliganismus\" zu lesen. Die DDR-Behörden depolitisierten die Gewalt von Rechtsextremisten und stellten sie als reine Jugendgewalt dar. Und wenn sie es nicht verbergen konnten, behaupteten sie, Nazis seien aus dem Westen infiltriert oder etwas Ähnliches. Was ich damit meine, ist, dass der Protagonist des Buches die rechtsextremen Gewalttaten und rassistischen Einstellungen als etwas Neues sieht, weil er nur ein Kind war, das nichts über die DDR wusste. Aber in Wirklichkeit erlebt er Kontinuität. Dies wird im Buch in der rassistischen Sprache deutlich, die bereits vor der Revolution von 1989 existierte. Und am Rande, im Hintergrund, gibt es Väter, die bereits während der DDR-Zeit rechtsextrem waren.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Arbeitslosigkeit und soziale Umwälzungen nach der Revolution von 1989 trugen sicherlich zur Eskalation der rechtsextremen Gewalt zu dieser Zeit bei. Aber diese Gewalt ist kein neues Phänomen in Ostdeutschland. Weitere Faktoren, die dazu beitrugen, sind eine Amnestie für politische Gefangene in der DDR, einschließlich vieler Rechtsextremisten. Der Kampf gegen unabhängige antifaschistische Gruppen in der DDR durch die FDJ-Jugendgruppe, den Geheimdienst und die Polizei wurde geführt, weil diese Gruppen eine Konkurrenz für die SED und ihr Monopol auf Antifaschismus darstellten. Es gab auch die rasche Vereinigung von rechtsextremen Bewegungen aus Ost- und Westdeutschland sowie den sogenannten \"Asylkompromiss\" von 1993, in dem ein Bündnis aus CDU, SPD und FDP das deutsche Asylrecht nach den schweren Ausschreitungen in Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen und anderswo verschärfte. Mit anderen Worten, sie bestraften die Opfer rassistischer Gewalt in diesen Jahren und nicht die Täter. Nicht-weiße Menschen mussten die ostdeutschen Städte verlassen, und die Täter wurden viel zu selten von der Justiz verfolgt. Letztendlich belohnten und ermutigten Politik, Justiz und Polizei gewalttätige rechtsextreme Proteste. Dieses Muster des Belohnens und Ermutigens rechtsextremer Gewalt finden wir auch heute noch in Ostdeutschland, einschließlich der Welle der Gewalt gegen Flüchtlinge aus Syrien nach 2015 und in den Protesten gegen die COVID-19-Maßnahmen, die weitgehend von Rechtsextremen dominiert wurden.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Ihr Hauptcharakter schafft es irgendwie, inmitten dieser sozialen \"Krankheit\", die sich schnell ausbreitet und die Menschen auseinanderreißt, \"verrückt\" zu bleiben. Was hält ihn \"sicher\", abgesehen von Mariam, dem Mädchen mit georgischen Wurzeln, in das er verliebt ist?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Dies ist eine von mehreren Fragen, die ich den Lesern im Buch stelle, indem ich selten offenbare, was der Protagonist denkt. Die Ich-Perspektive und die Namenslosigkeit des Charakters sollen den Lesern helfen, sich in die Lage des Charakters zu versetzen und sich zu fragen: Was hätte ich gedacht? Und vor allem: Was hätte ich getan? Hätte ich überhaupt etwas getan? Wissen Sie, als ich das Buch schrieb, gab es so viele Westeuropäer in den sozialen Medien, die sagten, dass sie, wenn sie mit einer faschistischen Diktatur konfrontiert wären, auf jeden Fall das Richtige tun würden. Nicht den Mund halten wie ihre Großeltern. Ich wollte das herausfordern und den Lesern das körperliche Gefühl geben, dass der Faschismus direkt vor ihnen steht, in Form von kleinem, gemeinem Straßenfaschismus, und sie fragen: Nun, mein Freund, was wirst du jetzt tun? Denn sonst kann man die Macht und die gewalttätige Verführung des Faschismus nicht wirklich verstehen. Faschismus ist viel mehr ein Gefühl als ein Argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Es gibt jedoch einige Hinweise im Buch. Die Familie des Protagonisten ist nicht ideal, scheint aber besser zu funktionieren als andere. Er wuchs mit Geschichten von ehrenhaften Kommunisten auf, die ihr Leben im Kampf gegen den Faschismus gaben. Sein Vater ist Offizier und der Protagonist scheint davon fasziniert zu sein, vielleicht hat er etwas wie ein kindliches Verständnis von \"Soldatenehre\" bewahrt, das heißt, niemanden Schwächeren anzugreifen. Vielleicht liegt es auch daran, dass seine Mutter in der Kirche ist und der Protagonist ein Interesse an Jesus hat. Vielleicht, und das ist eine reale Möglichkeit, schützen ihn zwei andere sehr autoritäre Institutionen, nämlich seine sehr strenge Kirche und die Nationale Volksarmee, interessanterweise vor der autoritären, rassistischen Versuchung, der andere erliegen. Oder besser gesagt, was der Protagonist aus diesen Institutionen schöpft. Aber wir wissen es nicht genau.</p>\n<p>In jedem Fall sind es nicht marxistische Theorien, die den Protagonisten retten, noch eine linke Antifa-Gruppe. Ich wollte es dem Protagonisten oder den Lesern des Buches nicht so einfach machen. Ich bin ein Linker, aber ich schreibe keine Propaganda.</p>\n<p><strong>Heute betonen die Nachrichten über die deutsche Gesellschaft und Politik immer wieder die relevante Rolle von rechtsextremen Ideen und Intoleranz innerhalb der Gesellschaft (verkörpert durch die AfD, aber nicht nur). In dem Buch illustrieren Sie jedoch geschickt, dass dies nichts ist, was in diesen späten Jahren entstanden ist. In den 1990er Jahren – scheinen Sie zu sagen – gab es all diese Signale, die darauf hindeuteten, dass dies kommen würde. Glauben Sie, dass die Menschen damals einfach beschlossen haben, ein Auge zuzudrücken, in der Annahme, es sei nur eine kurzfristige Folge des Wiedervereinigungsprozesses? Und wie bedeutend war Merkels lange (und eher stabile) Regierungszeit für die Stärkung des Glaubens, dass die deutsche Gesellschaft eine Lösung für diese internen Debatten gefunden hatte – Debatten, die einfach wieder aufbrachen nach Merkel?</strong></p>\n<p>In Deutschland fragen sich viele Menschen, die schwarz, behindert, arm oder obdachlos sind, ob die sogenannten \"Baseballschläger\"-Jahre der 1990er Jahre jemals vorbei waren. Sie sagen, es sei mehr die Wahrnehmung von weißen und privilegierten Menschen, dass diese Gewalt eine Pause eingelegt hat. Ich würde dennoch sagen, dass es ruhigere Phasen mit weniger offensichtlicher Gewalt gab. Aber diese endeten mit der rechtsextremen Mobilisierung gegen die Unterbringung syrischer Flüchtlinge ab 2015, während der Merkel-Ära. Wie ich bereits versucht habe zu zeigen, liegen die Gründe strukturell in beiden deutschen Gesellschaften und ihrem unzureichenden Umgang mit der Nazi-Zeit, mit Rassismus. Und ja, in Krisenzeiten wie in den 1990er Jahren gibt es immer wichtigere Dinge zu tun, als sich mit dem Faschismus zu beschäftigen.</p>\n<p>Wir stellen jedoch auch heute fest, dass der Umgang mit Rassismus und Rechtsextremismus für viele, vielleicht die meisten Menschen immer schwierig ist – egal zu welcher Zeit. Denn man muss immer hinterfragen, welche Vorteile man selbst aus einer rassistischen Gesellschaft zieht. Denn man muss sich fragen, inwieweit man erwartet, einen Vorteil zu erlangen, wenn faschistische Politik umgesetzt wird. Schauen Sie sich die Wahlkämpfe an, die in Deutschland vor den drei Landtagswahlen im September geführt wurden. Führende Politiker von linken Parteien wie der SPD und den Grünen führten rassistische Wahlkämpfe auf dem Rücken von Flüchtlingen und Migranten, um sich im Parlament zu retten. Die Konservativen, also die CDU und die CSU, taten dies ebenfalls. Diese demokratischen Parteien entschieden sich, Flüchtlinge und Migranten zum Hauptproblem unserer Gesellschaft zu machen und hofften, dadurch Stimmen zu gewinnen. Aber wenn man diesen Politikern darauf hinweist, reagieren sie mit Beleidigungen. Wenn unsere Politiker nicht sehen, dass sie von Rassismus profitieren, warum sollten dann andere?</p>\n<p>Oft muss man den Menschen nicht viel bieten, um sie dazu zu bringen, sich irgendeiner Art von Faschismus anzuschließen. Oft reicht es aus, ihnen zu versprechen, dass sie Teil der Mehrheit sind, dass sie nicht belästigt werden. Dieses Geschäft reicht dem Protagonisten im Buch. Und die meisten Menschen hassen es, mit der Tatsache konfrontiert zu werden, dass sie so leicht zu kaufen sind.</p>\n<p><strong>Oft hören wir, dass die <em>Ossis</em> [Menschen aus Ostdeutschland – Anmerkung der Redaktion] für all die Intoleranz und rechtsextremen Ideologien verantwortlich sind. Wie antworten Sie auf diese Stimmen?</strong></p>\n<p>Das ist ein beliebtes Spiel in Deutschland. Die Menschen im Westen sagen, dass es nur nötig sei, die Mauer um Ostdeutschland wieder aufzubauen, und das Nazi-Problem wäre gelöst. Die Menschen im Osten sagen, dass der Rechtsextremismus nur so groß ist wegen der rechtsextremen Parteien, die aus dem Westen kommen. Die Menschen mögen es nicht, mit dem Nazi in ihnen und um sie herum konfrontiert zu werden. Deshalb schieben sie ihn so weit wie möglich weg. In Deutschland von West nach Ost und zurück. Dieses Spiel findet sogar statt, wenn Rechtsextreme jemanden schwer verletzen oder sogar töten. Der Fokus liegt oft nicht darauf, die Toten zu betrauern, sondern auf der Verteidigung. Wer ist schuld? Wo haben die Neonazis mehr Menschen getötet, in Ost- oder Westdeutschland? Aber Schuld ist in diesem Kontext ein uninteressantes und unproduktiv Gefühl. Verantwortung sollte die Tagesordnung bestimmen. Ein Versuch, sich den Dingen zu stellen, zu reflektieren, es besser zu machen. Und das müsste sowohl im Osten als auch im Westen geschehen.</p>\n<p><strong>Wenn nicht die Politiker, warum waren dann deutsche Intellektuelle und Kulturakteure vor dem schrittweisen Aufkommen extremer Ideologien innerhalb der Gesellschaft still? Vielleicht wollten sie nicht schweigen, aber es gab niemanden, der sie hörte?</strong></p>\n<p>Es gibt genug Wissenschaftler, Schriftsteller und Journalisten, die das sagen. Und einige der lautesten von ihnen sind Ostdeutsche. Denn wir kennen die rassistische und autoritäre Natur der DDR und der Gesellschaft, die ihr folgte. Das sind bekannte Intellektuelle wie Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda und ja, ich auch. Aber wir warnen alle, dass der Rechtsextremismus und Rassismus nicht nur so stark sind wegen der Neonazis. Sondern weil Demokraten und \"normale Menschen\" so schwach darauf reagieren, sich verführen lassen, die Gefahr herunterspielen und teilweise die Forderungen der Faschisten übernehmen. Die meisten Menschen hören das nicht gerne. Ist es in Italien anders? Es wäre schön, wenn es so wäre. In jedem Fall sind die großen Fernsehsendungen in Deutschland meist mit Intellektuellen besetzt, die Rassismus in der deutschen Gesellschaft nicht als großes und strukturelles Problem sehen. Sie sind es, die allein die wirtschaftlichen Entwicklungen für Nazi-Haltungen verantwortlich machen. Sie sagen etwas in der Art von: Wenn es einem Deutschen schlecht geht, wenn er nicht genug Geld hat, dann muss er ein Nazi werden, damit die Politiker ihm zuhören. Als ob es genetisch und nicht eine Entscheidung wäre. Es gibt einen Raum zwischen Reiz und Reaktion, wie Viktur Fraenkel sagte. Es gibt einen Raum zwischen verständlichem Zorn auf die Gesellschaft, auf die Politik, und einer Wahlentscheidung. Und in diesem Raum trifft man eine Entscheidung. Aber viele Menschen wollen diese Wahrheit ignorieren. Diese rein wirtschaftlichen Erklärungen, die oft von Linken kommen, lenken von der persönlichen Verantwortung derjenigen ab, die faschistische Politik wählen. Sie leugnen, dass die meisten AfD-Wähler nicht arm sind. Sie leugnen, dass es in relativ reichen skandinavischen Ländern auch Rechtsextreme in Regierungen gab und gibt. Alles, um zu vermeiden, über das zu sprechen, was der Faschismus mit einem zu tun hat. Deshalb habe ich ein Buch über Opportunismus geschrieben. Opportunisten sind die größte Gruppe in jedem faschistischen System. Ohne sie funktioniert es nicht.</p>\n<p><strong>Sie sind Journalist, und dies ist Ihr erstes fiktives Buch. Haben Sie sich der Fiktion zugewandt, weil Sie sie als nützliches Werkzeug wahrgenommen haben, um über Themen nachzudenken, die Sie in Nachrichten und Recherchen ausführlich behandelt haben, wie rechtsextreme Ideologien? Wie viel von diesem Buch ist Fiktion und wie viel ist Fakt?</strong></p>\n<p>Ich schrieb den Roman, weil Literatur ein Haus mit mehr Räumen ist als journalistische Texte. Es gibt auch Raum für Ambivalenz, für unzuverlässige Erzählungen, für Gerüchte, für die Zärtlichkeit von Menschen, die man als Linker verachten sollte und vielleicht sollte. Man kann den Faschismus nicht verstehen, insbesondere die schmutzigen und dreckigen Arten von der Straße, wenn man den Faschismus nur als etwas Böses versteht, das von bösen Menschen gemacht wird. Faschismus ist ein Angebot, ein Versprechen von Gewinn: Komm zu uns, wir bieten dir Zärtlichkeit, Brüderlichkeit, Zugehörigkeit. Und dieses Angebot kann von sehr freundlichen Menschen kommen. Die Frage ist: Wann sind sie nicht mehr freundlich? Wenn man zu viel widerspricht. Wem sind sie fast nie freundlich? Queeren Menschen, schwarzen Menschen, behinderten Menschen.</p>\n<p>\nDas Buch hat autobiografische Elemente, ist aber keine Autobiografie. Wissen Sie, im Buch merkt man, wie wenig die Menschen reden. Zwischen den Erwachsenen und den Kindern, aber auch zwischen den Kindern selbst. Aber das sind immer noch Lexika voller mehr Worte, als tatsächlich damals gesprochen wurden. Wäre es eine Autobiografie, müssten viele Seiten leer sein und dann würden sie nur \"Hmm\" oder das Geräusch eines grunzenden Mannes oder gar nichts sagen. Damals wurde selten über das gesprochen, was geschah, außer von betrunkenen, arbeitslosen Männern, die sich in ihren Garagen trafen, um mehr zu trinken. Ich verbalisiere das, was unausgesprochen blieb, übersetze es in Handlungen, manchmal sogar in meinen Gedanken. Die Art, wie ich es erzähle, ist wahr, aber es ist nicht so passiert.</p>\n<p>Es gibt Umfelder, Schichten, Klassen, in denen meiner Meinung nach weniger gesagt und mehr getan wird. Eine Ideologie des Handelns, aber es ist keine Ideologie. Es ist die Art und Weise, wie Dinge getan werden. Reden wird als weibisch angesehen. Snobistisch. Wer zu viele Worte benutzt, kommt aus der Stadt, ging auf das Gymnasium, ist jemand, der abgehoben ist. Das mag es schwieriger machen, solches Material in Literatur zu verwandeln, aber das wissen Sie sicherlich besser als ich. In jedem Fall habe ich versucht, aus einer solchen Welt Literatur zu machen, sie zu verallgemeinern, damit sie an anderen Orten wie Italien Resonanz finden kann. Das ist ein Verrat an dieser stillen, handlungsorientierten Welt. Das ist keine Autobiografie.</p>\n<p><strong>Als Journalist berichten Sie derzeit auch über Nachrichten aus der Ukraine. Wie wirkt sich die Invasion der Ukraine auf die deutsche Gesellschaft und Politik aus? Wie reagieren die rechtsextremen \"Fronten\" darauf?</strong></p>\n<p>Ja, ich war gerade in der Ukraine, unter anderem in einer Stadt 15 Kilometer von der Front im Donbas. Als ich dort war, trafen russische Artilleriegeschosse immer etwa fünf bis zehn Kilometer von uns entfernt. Es war, als würde man auf einer Insel leben, der Wald brannte um uns herum.</p>\n<p>In Deutschland ist die Frage, wie wir mit diesem Krieg umgehen sollten, eines der polarisierendsten Themen in der Politik. Deutschlands stärkste Parteien, die SPD und die Union, waren lange Zeit freundschaftlich mit Russland verbunden. Sie wollten die Drohungen Russlands nicht ernst nehmen. Sie wollten die Möglichkeiten ihrer eigenen Wirtschaft in Russland nicht blockieren, sie wollten billiges Gas und Öl aus Russland. Das war deutschen Politikern immer wichtiger als die Selbstbestimmung der Menschen in der Ukraine oder anderen ehemaligen Sowjetstaaten. Nach der umfassenden Invasion im Jahr 2022 änderte sich dies sehr langsam, aber wenn die SPD gewollt hätte, hätte sie diesen Kurs früher als später umkehren können. Deutschland hat sich von Russland kaufen lassen und möchte, dass Moskau das wieder tut.</p>\n<p>Die meisten rechtsextremen Parteien stehen auf der Seite Russlands, und die AfD sicherlich auch. Für Rechtsextreme ist Russland die Projektion eines idealen Staates: ein starker Mann, der alles regelt und sich nicht um die Einwände von Minderheiten oder die Rechte von Frauen kümmern muss. Schwules, lesbisches und trans Leben ist effektiv verboten, und Konflikte werden notfalls mit dem Militär gelöst. Das ist der feuchte Traum vieler deutscher Rechtsextremer. Sie wissen nichts über Russland selbst und seine inneren Widersprüche; wie gesagt, es ist eine Projektion. Übrigens gilt das auch für Ostdeutschland, auch wenn immer etwas anderes behauptet wird. Während der DDR-Zeit hatten die meisten Menschen ein ambivalentes Verhältnis zur Sowjetunion. Sogar viele Menschen in der SED erkannten die Sowjetunion und ihr Volk als politische Gewinner an, verachteten sie aber kulturell. Wenn niemand zuhörte, konnte man in der DDR viele rassistische Dinge über die Besatzungssoldaten aus der Sowjetunion hören, wie weniger blond sie waren und wie viel dunkler ihre Hautfarbe war, und mehr. Sie wurden als wenig mehr als Tiere beschrieben, nicht einmal als Menschen, die in Schmutz leben. Die Lebensbedingungen der sowjetischen Soldaten in der DDR waren ebenfalls hart und dreckig. Die Menschen wussten das. Aber viele Menschen konstruierten rassistische Vorurteile daraus. Dies in eine angebliche Liebe der Ostdeutschen zu Russland, die über Jahrzehnte gewachsen ist, wie die AfD es verbreitet, zu verwandeln, ist einfach lächerlich. Nein, Russland ist einfach ein Konstrukt, das rechtsextremen und einigen linken autoritären Populisten gut passt.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Dieses Interview wurde ursprünglich auf der </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Website und den sozialen Medien von Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;in Italienisch veröffentlicht.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> ist ein deutscher Journalist und Autor mit Sitz in Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;hat einen Doktortitel in Slawistik und ist Dozentin für die russische Sprache und Übersetzung an der Universität Triest. In ihrer Forschung und ihrem Schreiben konzentriert sie sich insbesondere auf die späte sowjetische und zeitgenössische russischsprachige Kultur. Sie ist Übersetzerin, Serienherausgeberin im Verlag Bottega Errante und Präsidentin von&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:37:04.261", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Interview mit Daniel Schulz, einem deutschen Journalisten und Autor von Wir waren wie Brüder. Interviewerin: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"de", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:14.163", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Fasiszta egy ajánlat, a profit ígérete…”", key:"uid": string:"b6a47877-026a-4d43-859c-453bf7700421", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: 2022-ben megjelent az első fikciós könyved, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Olyanok voltunk, mint a testvérek). Még nem elérhető angolul, de nemrégiben megjelent és meleg fogadtatásban részesült olaszul). Ez</strong><strong> a 1980-as években (vagy a 1970-es évek végén) született fiúk egy csoportjának gyermekkorát és serdülőkorát írja le, akik átélhetik a \"két Németország\" végét és az újraegyesítés bonyolult folyamatát, amelyet főként társadalmi (és gazdasági) szinten vázolsz fel. Ezeket a részeket a főszereplők számára releváns részleteken vagy a háttérben egyszerű elemekként írják le, ahogy telnek az évek. Érdekes megjegyezni, hogy valós eseményeket is beillesztesz, mint például a rostocki xenofób zavargásokat, amelyek konkrétan elhelyezik a narrációt 1992-ben. Mégis, ahogy a kontextus változik, az emberek is változnak. Hogyan magyarázod a szélsőséges \"frontok\" gyors terjedését a 1990-es évek német társadalmában, nemcsak a serdülők, hanem a felnőttek körében is, mivel a könyvben néhány szülőt meglehetősen intoleráns nézetek kifejezésével írnak le?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: A könyv főszereplője által képviselt szocialista NDK társadalom a nemzeti szocialista diktatúra utód társadalma, akárcsak a Német Szövetségi Köztársaság nyugati német társadalma. És mindkét társadalom a maga módján megbukott a nemzeti szocializmussal való szembenézésben. Az NDK-ban az antifasizmus elsősorban a ruling SED párt hatalmának legitimálására szolgált. Az alkotmány kimondta, hogy a fasizmust legyőzték, így nem lehetett jobboldali szélsőségesség és rasszizmus az NDK-ban, bár természetesen létezett. A második világháború vége után az első pogromszerű külföldiek elleni hajtóvadászat az NDK-ban, Erfurtban zajlott 1975-ben. Akkoriban több száz algériai szerződéses munkást üldöztek a városban több napon keresztül. A rendőrség és a titkosszolgálat nem említette a támadások rasszista tartalmát; ha megnézed a dossziékat, ott valami \"huligánizmusról\" van szó. Az NDK hatóságai depolitizálták a jobboldali szélsőségesek erőszakát, és tiszta ifjúsági erőszakként ábrázolták. És ha nem tudták elrejteni, azt állították, hogy a nyugatról behatolt nácik vagy valami hasonló. Amit ezzel mondani akarok, az az, hogy a könyv főszereplője a jobboldali szélsőséges erőszakos cselekedeteket és rasszista attitűdöket valami újként látja, mert ő csak egy gyermek volt, aki semmit sem tudott az NDK-ról. De valójában folytonosságot tapasztal. Ezt a könyvben világossá teszi a rasszista nyelvezet, amely már a 1989-es forradalom előtt is létezett. És a háttérben, a színfalak mögött, olyan apák vannak, akik már az NDK korszakában is jobboldali szélsőségesek voltak.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>A munkanélküliség és a társadalmi felfordulás az 1989-es forradalom után bizonyára hozzájárult a jobboldali szélsőséges erőszak eszkalációjához abban az időben. De ez az erőszak nem új jelenség Kelet-Németországban. Ezt elősegítette egy amnesztia a politikai foglyok számára az NDK-ban, beleértve sok jobboldali szélsőjobboldalit. Az FDJ ifjúsági csoport, a titkosszolgálat és a rendőrség harca a független antifasiszta csoportok ellen az NDK-ban azért zajlott, mert ezek a csoportok versenyt jelentettek a SED számára és annak antifasizmus-monopóliumának. Ott volt a jobboldali szélsőséges mozgalmak gyors egyesítése Kelet- és Nyugat-Németország között, valamint az úgynevezett \"menekültügyi kompromisszum\" 1993-ban, amelyben a CDU, SPD és FDP szövetsége szigorította a német menekültügyi törvényt a hoyerswerdai, rostocki-lichtenhagen-i és más helyeken történt súlyos zavargások után. Más szavakkal, ezek az évek rasszista erőszakának áldozatait büntették, nem a tetteseket. A nem fehér embereknek el kellett hagyniuk a kelet-német városokat, és a tetteseket a jogi rendszer túl ritkán vonták felelősségre. Végső soron a politika, az igazságszolgáltatás és a rendőrség jutalmazta és ezzel ösztönözte a jobboldali szélsőséges tüntetéseket. Ezt a mintát ma is megtalálhatjuk Kelet-Németországban, beleértve a 2015 utáni szíriai menekültek elleni erőszakhullámot és a COVID-19 intézkedések ellen zajló tüntetéseket, amelyeket nagyrészt jobboldali szélsőségesek uraltak.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>A főszereplőd valahogy \"ép\" tud maradni ebben a gyorsan terjedő és az embereket szétszakító társadalmi \"betegségben\". Mi tartja \"biztonságban\", Mariamon kívül, a grúz származású lány, akibe szerelmes?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Ez az egyik több kérdés, amelyet a könyvben teszek fel az olvasóknak, ritkán felfedve, hogy mit gondol a főszereplő. Az első személyű nézőpont és a karakter névtelensége azt a célt szolgálja, hogy segítsen az olvasóknak a karakter bőrébe bújni, és megkérdezni maguktól: mit gondoltam volna? És ami a legfontosabb: mit tettem volna? Tettem volna egyáltalán valamit? Tudod, amikor írtam a könyvet, annyi nyugat-európai volt a közösségi médiában, akik azt mondták, hogy ha szembesülnének egy fasiszta diktatúrával, akkor biztosan a helyes dolgot tennék. Nem hallgatnának, mint a nagyszüleik. Ezt akartam megkérdőjelezni, és az olvasóknak fizikai érzést adni, hogy a fasizmus ott áll előttük, a kis, undorító utcai fasizmus formájában, és megkérdezni tőlük: nos, barátom, mit fogsz most tenni? Mert különben nem tudod igazán megérteni a fasizmus hatalmát és erőszakos vonzerejét. A fasizmus sokkal inkább érzés, mint érvelés.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Vannak azonban néhány nyom a könyvben. A főszereplő családja nem ideális, de úgy tűnik, jobban működik, mint mások. Olyan történetekkel nőtt fel, amelyek tisztességes kommunistákról szólnak, akik életüket adták a fasizmus ellen folytatott harcban. Az apja tiszt, és a főszereplő úgy tűnik, hogy lenyűgözi ez, talán megőrzött valamit a \"katonai becsület\" gyermeki megértéséből, azaz nem támad meg senkit, aki gyengébb. Talán az is, hogy az anyja a templomban van, és a főszereplő érdeklődik Jézus iránt. Talán, és ez egy valós lehetőség, hogy két másik nagyon autoriter intézmény, nevezetesen a nagyon szigorú temploma és a Néphadsereg, érdekesen megvédik őt az autoriter, rasszista kísértéstől, amelynek mások engednek. Vagy inkább, amit a főszereplő ezekből az intézményekből merít. De ezt nem tudjuk biztosan.</p>\n<p>Mindazonáltal nem marxista elméletek mentik meg a főszereplőt, sem egy baloldali Antifa csoport. Nem akartam, hogy a főszereplőnek, vagy azoknak, akik olvassák a könyvet, ennyire könnyű legyen. Baloldali vagyok, de nem írok propagandát.</p>\n<p><strong>Ma a német társadalomra és politikára vonatkozó hírek mindig hangsúlyozzák a szélsőjobboldali eszmék és intolerancia releváns szerepét a társadalomban (amelyet az AfD testesít meg, de nem csak). Azonban a könyvben ügyesen illusztrálod, hogy ez nem valami, ami az utóbbi években keletkezett. Az 1990-es években – úgy tűnik, mondod – voltak ezek a jelek, amelyek azt jelezték, hogy ez jön. Gondolod, hogy az emberek egyszerűen úgy döntöttek, hogy szemet hunynak akkoriban, azt gondolva, hogy ez csak a reunifikációs folyamat rövid távú következménye? És mennyire volt jelentős Merkel hosszú (és viszonylag stabil) kormányzási időszaka a hit megerősítésében, hogy a német társadalom megoldást talált ezekre a belső vitákra – vitákra, amelyek egyszerűen újra felmerültek Merkel után?</strong></p>\n<p>Németországban sok fekete, fogyatékkal élő, szegény vagy hajléktalan ember most azt kérdezi, hogy a 1990-es évek úgynevezett \"baseballütős\" évei valaha is véget értek-e. Azt mondják, hogy inkább a fehér és privilegizált emberek észlelése az, hogy ez az erőszak szünetet tartott. Még mindig azt mondanám, hogy voltak csendesebb fázisok, kevesebb nyilvánvaló erőszakkal. De ezek véget értek a jobboldali szélsőségesek mobilizálásával a szíriai menekültek elhelyezése ellen 2015-től kezdődően, Merkel idején. Ahogy már próbáltam megmutatni, az okok strukturálisan mindkét német társadalomban és azok elégtelen szembenézésében rejlenek a náci korszakra, a rasszizmusra. És igen, válságidőkben, mint a 1990-es években, mindig vannak fontosabb dolgok, mint a fasizmussal foglalkozni.</p>\n<p>Ugyanakkor ma is észleljük, hogy a rasszizmussal és a jobboldali szélsőséggel való foglalkozás mindig nehéz sok, talán a legtöbb ember számára – bármilyen időben. Mert mindig meg kell kérdőjelezni, hogy milyen előnyöket származtatsz te magad egy rasszista társadalomból. Mert meg kell kérdezned magadtól, hogy milyen mértékben vársz előnyt, amikor fasiszta politikákat valósítanak meg. Nézd meg a választási kampányokat, amelyeket Németországban folytattak a szeptemberi három tartományi választások előtt. A baloldali pártok, mint az SPD és a Zöldek vezető politikusai rasszista választási kampányokat folytattak a menekültek és migránsok hátán, hogy megmentsék magukat a parlamentben. A konzervatívok, azaz a CDU és a CSU is így tettek. Ezek a demokratikus pártok úgy döntöttek, hogy a menekültek és migránsok a társadalom fő problémájává válnak, és remélték, hogy szavazatokat generálnak ezzel. De amikor ezt a politikusoknak felhívod a figyelmét, sértésekre reagálnak. Ha politikusaink nem látják, hogy a rasszizmusból profitálnak, miért látnák mások?</p>\n<p>Gyakran nem kell sokat kínálni az embereknek ahhoz, hogy valamilyen fasiszta dologhoz csatlakozzanak. Gyakran elég, ha megígéred nekik, hogy a többség részévé válnak, hogy nem fogják őket zavarni. Ez az alku elegendő a könyv főszereplőjének. És a legtöbb ember utálja, ha szembesítik azzal, hogy mennyire könnyen megvásárolhatók.</p>\n<p><strong>Gyakran halljuk, hogy az <em>Ossis</em> [kelet-német emberek – a szerkesztő megjegyzése] felelősek minden intoleranciáért és szélsőjobboldali ideológiáért. Hogyan válaszolsz ezekre a hangokra?</strong></p>\n<p>Ez egy népszerű játék Németországban. A nyugati emberek azt mondják, hogy csak annyira van szükség, hogy újjáépítsék a falat Kelet-Németország körül, és a náci probléma megoldódik. A keleti emberek azt mondják, hogy a jobboldali szélsőségesség csak azért olyan nagy, mert a nyugatról érkező jobboldali szélsőséges pártok miatt van. Az emberek nem szeretik, ha szembesítik őket a bennük és körülöttük lévő nácival. Ezért a lehető legtávolabb tolják őket. Németországban nyugatról keletre és vissza. Ez a játék még akkor is zajlik, amikor a jobboldali szélsőségesek súlyosan megsebesítenek vagy akár megölnek valakit. A fókusz gyakran nem a halottak gyászolásán van, hanem a védekezésen. Ki a hibás? Hol öltek meg a neonácik több embert, Kelet- vagy Nyugat-Németországban? De a bűnösség unalmas és nem produktív érzés ebben a kontextusban. A felelősségnek kellene a napirenden lennie. Kísérlet arra, hogy szembenézzünk a dolgokkal, hogy reflektáljunk, hogy jobban csináljuk. És ennek Keletben és Nyugaton is meg kellene történnie.</p>\n<p><strong>Ha nem a politikusok, akkor miért hallgattak a német értelmiségiek és kulturális szereplők a szélsőséges ideológiák fokozatos terjedése előtt a társadalomban? Talán nem akartak hallgatni, de senki sem hallotta őket?</strong></p>\n<p>Elég sok tudós, író és újságíró mondja ezt. És közülük néhány a leghangosabb kelet-német. Mert tudjuk az NDK rasszista és autoriter természetét és a mögötte álló társadalmat. Ezek jól ismert értelmiségiek, mint Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda és igen, én is. De figyelmeztetjük mindenkit, hogy a jobboldali szélsőségesség és a rasszizmus nemcsak a neonácik miatt olyan erős. Hanem mert a demokraták és a \"normális emberek\" olyan gyengén reagálnak rá, hagyják magukat megkísérteni, bagatellizálják a veszélyt és részben átvállalják a fasiszták követeléseit. A legtöbb ember nem szereti hallani ezt. Olaszországban más? Jó lenne, ha így lenne. Mindenesetre a német televíziós programok többsége olyan értelmiségieket mutat be, akik nem látják a rasszizmust a német társadalomban mint jelentős és strukturális problémát. Ők azok, akik csak a gazdasági fejlődéseket okolják a náci attitűdökért. Azt mondják, hogy ha egy németnek rosszul megy, ha nincs elég pénze, akkor náci kell, hogy legyen, hogy a politikusok figyeljenek rá. Mintha ez genetikai lenne, és nem döntés. Van egy tér az inger és a reakció között, ahogy Viktur Fraenkel mondta. Van egy tér az érthető düh és a politikai döntés között. És ebben a térben hozol döntést. De sok ember szeretné figyelmen kívül hagyni ezt az igazságot. Ezek a tisztán gazdasági magyarázatok, amelyek gyakran baloldaliaktól származnak, elterelik a figyelmet a fasiszta politikát választók személyes felelősségéről. Tagadják, hogy a legtöbb AfD szavazó nem szegény. Tagadják, hogy voltak és vannak jobboldali szélsőségesek a viszonylag gazdag skandináv országok kormányában is. Bármit, hogy elkerüljék a beszélgetést arról, hogy a fasizmusnak mi köze van hozzád. Ezért írtam egy könyvet az opportunizmusról. Az opportunisták a legnagyobb csoport bármely fasiszta rendszerben. Nélkülük nem működik.</p>\n<p><strong>Újságíró vagy, és ez az első fikciós könyved. A fikcióhoz fordultál, mert hasznos eszköznek tartottad a témák tükrözésére, amelyeket széleskörűen feldolgoztál hírekben és nyomozásokban, mint például a szélsőjobboldali ideológiák? Mennyire fikció ez a könyv, és mennyire tény?</strong></p>\n<p>Azért írtam a regényt, mert a szépirodalom egy ház, amely több szobával rendelkezik, mint a újságírói szövegek. Van hely az ambivalenciának, a megbízhatatlan narrációnak, a pletykáknak, az emberek gyengédségének, akiket baloldaliként tisztelned és talán megvetned kellene. Nem értheted meg a fasizmust, különösen a mocskos és piszkos utcai fajtákat, ha csak a fasizmust valami gonoszként érted, amit gonosz emberek csinálnak. A fasizmus egy ajánlat, a profit ígérete: gyere hozzánk, kínálunk neked gyengédséget, testvériséget, hovatartozást. És ez az ajánlat nagyon barátságos emberektől is érkezhet. A kérdés az: mikor nem barátságosak többé? Amikor túl sokat válaszolsz. Kinek nem barátságosak szinte soha? A queer embereknek, a fekete embereknek, a fogyatékkal élőknek.</p>\n<p>\nA könyvnek vannak önéletrajzi elemei, de nem önéletrajz. Tudod, a könyvben észreveszed, mennyire keveset beszélnek az emberek. A felnőttek és a gyerekek között, de a gyerekek között is. De ezek még mindig lexikonok, tele több szóval, mint amennyit valójában akkor mondtak. Ha önéletrajz lenne, sok oldalnak üresnek kellene lennie, és akkor csak annyit mondanának, hogy \"Hmm\" vagy egy férfi morgásának hangját, vagy semmit. Akkoriban, ami történt, azt ritkán beszélték meg, kivéve részeg, munkanélküli férfiak, akik a garázsukban találkoztak, hogy többet igyanak. Én verbalizáltam, ami kimondatlan volt, cselekvésbe fordítottam, néha még a gondolataimban is. Ahogy elmondom, az igaz, de nem így történt.</p>\n<p>Vannak olyan környezetek, rétegek, osztályok, amelyekben, véleményem szerint, keveset mondanak és többet tesznek. Egy cselekvés ideológiája, de nem ideológia. Ez az, ahogyan a dolgokat csinálják. A beszédet nőiesnek tartják. Sznobizmusnak. Aki túl sok szót használ, az a városból való, középiskolába járt, valaki, aki távolságtartó. Ez talán megnehezíti, hogy az ilyen anyag irodalommá váljon, de ezt biztosan jobban tudod, mint én. Mindenesetre megpróbáltam irodalmat csinálni egy ilyen világból, hogy univerzálissá tegyem, hogy más helyeken, például Olaszországban is rezonáljon. Ez árulás ennek a cselekvésre összpontosító néma világnak. Ez nem önéletrajz.</p>\n<p><strong>Újságíróként jelenleg Ukrajnáról is tudósítasz. Hogyan hat az Ukrajna elleni invázió a német társadalomra és politikára? Hogyan reagálnak a szélsőjobboldali \"frontok\" erre?</strong></p>\n<p>Igen, éppen Ukrajnában voltam, beleértve egy várost 15 kilométerre a donbászi frontról. Amikor ott voltam, az orosz tüzérségi lövedékek mindig körülbelül öt-tíz kilométerre csapódtak be tőlünk. Olyan volt, mint egy szigeten élni, a körülöttünk lévő erdő lángolt.</p>\n<p>Németországban a kérdés, hogy hogyan kellene foglalkoznunk ezzel a háborúval, az egyik legmegosztóbb téma a politikában. Németország legerősebb pártjai, az SPD és az Unió, régóta baráti viszonyban álltak Oroszországgal. Nem akarták komolyan venni Oroszország erőszakos fenyegetéseit. Nem akarták blokkolni saját gazdaságuk lehetőségeit Oroszországban, olcsó gázt és olajat akartak Oroszországból. Ez mindig fontosabb volt a német politikai vezetők számára, mint az ukrán vagy más volt szovjet államok népeinek önrendelkezése. A 2022-es teljes körű invázió után ez nagyon lassan változott, de ha az SPD akarta volna, ezt a kurzust hamarabb is megfordíthatta volna. Németország megengedte magának, hogy Oroszország megvásárolja, és szeretné, ha Moszkva ezt újra megtenné.</p>\n<p>A legtöbb jobboldali szélsőséges párt Oroszország oldalán áll, és az AfD biztosan így van. A jobboldali szélsőségesek számára Oroszország egy ideális állam projekciója: egy erős ember, aki mindent szabályoz, és aki nem kell, hogy aggódjon a kisebbségek kifogásai vagy a nők jogai miatt. A meleg, leszbikus és transz élet gyakorlatilag betiltott, és a konfliktusokat szükség esetén katonai úton oldják meg. Ez sok német jobboldali szélsőséges wet dreamje. Semmit sem tudnak Oroszországról és annak belső ellentmondásairól; ahogy mondtam, ez egy projekció. Egyébként ez Kelet-Németországra is vonatkozik, még ha mindig mást is állítanak. Az NDK korszakában a legtöbb ember ambivalens viszonyban állt a Szovjetunióval. Még sokan az SED-ből is elismerték a Szovjetuniót és népét politikai győztesként, de kulturálisan megvetették őket. Ha senki sem hallgatott, sok rasszista dolgot lehetett hallani az NDK-ban a szovjet megszálló katonákról, hogy mennyire kevésbé szőke voltak és mennyivel sötétebb volt a bőrszínük, és még sok más. Őket alig többnek írták le, mint állatoknak, nem is embereknek, akik koszban élnek. A szovjet katonák életkörülményei az NDK-ban is kemények és piszkosak voltak. Az emberek tudták ezt. De sokan rasszista előítéleteket építettek fel belőle. Ezt a több évtizedes állítólagos kelet-német orosz szeretetet, amit az AfD terjeszt, egyszerűen nevetséges. Nem, Oroszország egyszerűen egy konstrukció, amely jól illik a jobboldali és néhány baloldali autoriter populistákhoz.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Ez az interjú eredetileg olaszul jelent meg a </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;weboldalon és közösségi média csatornákon.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> német újságíró és szerző, aki Berlinben él.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;filozófiai doktori fokozattal rendelkezik szláv tanulmányokból, és orosz nyelv és fordítás oktatója a Trieszt Egyetemen. Kutatásai és írásai különösen a késő szovjet és kortárs orosz nyelvű kultúrára összpontosítanak. Fordító, sorozatszerkesztő a Bottega Errante kiadónál, és a&nbsp;<em>Meridiano 13</em>&nbsp;elnöke.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:30:52.299", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Interjú Daniel Schulz-sal, egy német újságíróval és a Wir waren wie Brüder (Olyanok voltunk, mint a testvérek) című könyv szerzőjével. Interjúztató: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"hu", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:30:52.301", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Фашизм — це пропозиція, обіцянка прибутку…”", key:"uid": string:"b7c5d587-a23e-410e-a175-9d5110d39d7b", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": null:null, key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:11.117", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": null:null, key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"uk", key:"updatedAt": null:null, key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Fasismin on tarjous, voiton lupaus…”", key:"uid": string:"bcf32546-b10c-4447-853b-b5d132dbe8c3", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: Vuonna 2022 julkaistiin ensimmäinen kaunokirjallinen teoksesi, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Me olimme kuin veljet). Se ei ole vielä saatavilla englanniksi, mutta se julkaistiin äskettäin ja sai lämpimän vastaanoton italiaksi). Se</strong><strong> kuvaa 1980-luvulla (tai myöhäisessä 1970-luvulla) syntyneiden poikien lapsuutta ja nuoruutta, jotka kokevat \"kahden Saksan\" lopun ja monimutkaisen yhdistymisprosessin, jota kuvaat pääasiassa sosiaalisella (ja myös taloudellisella) tasolla. Nämä kohdat on kuvattu yksityiskohtien kautta, jotka ovat joko merkityksellisiä päähenkilöille tai yksinkertaisia elementtejä taustalla vuosien kuluessa. On mielenkiintoista huomata, että sisällytät myös todellisia tapahtumia, kuten Rostockin xenofobiset mellakat, jotka konkreettisesti sijoittavat kertomuksen vuoteen 1992. Kuitenkin, kun konteksti muuttuu, ihmisetkin muuttuvat. Miten selität äärimmäisten \"rintamien\" nopean leviämisen Saksan 1990-luvun yhteiskunnassa, ei vain nuorten keskuudessa, vaan myös aikuisten keskuudessa, kun jotkut kirjan vanhemmista kuvataan ilmaisemassa melko suvaitsemattomia ajatuksia?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Sosialistinen DDR-yhteiskunta, josta kirjan päähenkilö tulee, on kansallissosialistisen diktatuurin seuraajayhteiskunta, aivan kuten Saksan liittovaltion Länsi-Saksan yhteiskunta. Ja molemmat yhteiskunnat epäonnistuivat omalla tavallaan kansallissosialismin kohtaamisessa. DDR:ssä antifasismi palveli ensisijaisesti hallitsevan SED-puolueen vallan legitimointia. Perustuslaissa todettiin, että fasismi oli voitettu, joten DDR:ssä ei voinut olla oikeistopopulismia eikä rasismia, vaikka niitä tietenkin oli. Ensimmäinen pogromimainen ulkomaalaisten metsästys toisen maailmansodan jälkeen tapahtui DDR:ssä, Erfurtissa vuonna 1975. Silloin useita satoja Erfurtin algerialaisia sopimustyöläisiä metsästettiin ympäri kaupunkia useiden päivien ajan. Poliisi ja salainen palvelu eivät maininneet näiden hyökkäysten rasistista sisältöä; jos katsot asiakirjoja, siellä on jotain \"huliganismista\". DDR:n viranomaiset depolitisoivat oikeistopopulistien väkivallan ja esittivät sen puhtaana nuorisoväkivaltana. Ja jos he eivät voineet piilottaa sitä, he väittivät, että natsit olivat tunkeutuneet lännestä tai jotain vastaavaa. Tarkoitan sillä, että kirjan päähenkilö näkee oikeistopopulistiset väkivaltaiset teot ja rasistiset asenteet uutena asiana, koska hän oli vain lapsi, joka ei tiennyt mitään DDR:stä. Mutta todellisuudessa hän kokee jatkuvuutta. Tämä käy ilmi kirjassa rasistisesta kielestä, joka oli olemassa jo ennen vuoden 1989 vallankumousta. Ja sivuilla, taustalla, on isiä, jotka olivat jo oikeistopopulisteja DDR:n aikakaudella.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Työttömyys ja sosiaalinen myllerrys vuoden 1989 vallankumouksen jälkeen ovat varmasti vaikuttaneet oikeistopopulistisen väkivallan eskaloitumiseen tuolloin. Mutta tämä väkivalta ei ole uusi ilmiö Itä-Saksassa. Muita tekijöitä, jotka vaikuttivat tähän, ovat amnestia poliittisille vangeille DDR:ssä, mukaan lukien monet oikeistopopulistit. Taistelu itsenäisten antifasististen ryhmien vastaan DDR:ssä FDJ:n nuorisoryhmän, salaisen palvelun ja poliisin toimesta tapahtui, koska nämä ryhmät edustivat kilpailua SED:lle ja sen antifasismimonopolille. Oikeistopopulististen liikkeiden nopea yhdistyminen Itä- ja Länsi-Saksasta sekä niin sanottu \"turvapaikkakompromissi\" vuonna 1993, jossa CDU:n, SPD:n ja FDP:n liitto tiukensi Saksan turvapaikkalakia vakavien mellakoiden jälkeen Hoyerswerdassa, Rostock-Lichtenhagenissa ja muualla, vaikuttivat myös asiaan. Toisin sanoen he rankaisivat näiden vuosien rasistisen väkivallan uhreja, eivätkä tekijöitä. Ei-valkoisten ihmisten oli pakko lähteä Itä-Saksan kaupungeista, ja tekijöitä syytettiin liian harvoin oikeusjärjestelmässä. Lopulta politiikka, oikeuslaitos ja poliisi palkitsivat ja siten rohkaisivat väkivaltaisia oikeistopopulistisia protesteja. Voimme edelleen löytää tämän palkitsemisen ja rohkaisemisen mallin oikeistopopulistisessa väkivallassa Itä-Saksassa tänään, mukaan lukien väkivallassa syyrialaisia pakolaisia vastaan vuoden 2015 jälkeen ja COVID-19-toimenpiteitä vastaan, joita hallitsivat suurelta osin oikeistopopulistit.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Päähenkilösi onnistuu jotenkin pysymään \"järjissään\" tämän nopeasti leviävän ja ihmisiä repivän sosiaalisen \"taudin\" keskellä. Mikä pitää hänet \"turvassa\", Mariamin, georgialaistaustaisen tytön lisäksi, johon hän on rakastunut?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Tämä on yksi useista kysymyksistä, joita esitan lukijoille kirjassa harvoin paljastamalla, mitä päähenkilö ajattelee. Ensimmäisen persoonan näkökulma ja hahmon nimettömyys on tarkoitettu auttamaan lukijoita asettumaan hahmon asemaan ja kysymään itseltään: mitä olisin ajatellut? Ja ennen kaikkea: mitä olisin tehnyt? Olisinko tehnyt mitään? Tiedätkö, kun kirjoitin kirjaa, sosiaalisessa mediassa oli niin monia länsieurooppalaisia, jotka sanoivat, että jos he kohtaisivat fasistisen diktatuurin, he varmasti tekisivät oikean asian. Eivätkä pitäisi suutaan kiinni kuten heidän isovanhempansa. Halusin haastaa tämän ja antaa lukijoille fyysisen tunteen siitä, että fasismi seisoo heidän edessään, pienen, ilkeän katufasismin muodossa, ja kysyä heiltä: no, ystäväni, mitä aiot nyt tehdä? Koska muuten et voi todella ymmärtää fasismin voimaa ja väkivaltaista viettelyä. Fasismi on paljon enemmän tunne kuin argumentti.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Kirjassa on kuitenkin muutamia vihjeitä. Päähenkilön perhe ei ole ihanteellinen, mutta se vaikuttaa toimivan paremmin kuin muut. Hän kasvoi tarinoiden parissa kunniallisista kommunisteista, jotka antoivat elämänsä fasismia vastaan taistellessaan. Hänen isänsä on upseeri, ja päähenkilö vaikuttaa olevan tästä lumoutunut, ehkä hän on säilyttänyt jotain lapsenomaista ymmärrystä \"sotilaan kunniasta\", eli ei hyökkää ketään heikompaa vastaan. Ehkä se johtuu myös siitä, että hänen äitinsä on kirkossa ja päähenkilöllä on kiinnostusta Jeesukseen. Ehkä, ja tämä on todellinen mahdollisuus, kaksi muuta hyvin autoritaarista instituutiota, nimittäin hänen hyvin tiukka kirkkonsa ja kansanarmeija, suojaavat häntä mielenkiintoisesti autoritaariselta, rasistiselta houkutukselta, johon muut sortuvat. Tai pikemminkin, mitä päähenkilö saa näistä instituutioista. Mutta emme tiedä varmasti.</p>\n<p>Joka tapauksessa, eivät marxilaiset teoriat pelasta päähenkilöä, eivätkä vasemmistolaiset Antifa-ryhmät. En halunnut tehdä siitä niin helppoa päähenkilölle tai niille, jotka lukevat kirjaa. Olen vasemmistolainen, mutta en kirjoita propagandaa.</p>\n<p><strong>Tänään uutiset Saksan yhteiskunnasta ja politiikasta korostavat aina äärioikeistolaisten ideoiden ja suvaitsemattomuuden merkittävää roolia yhteiskunnassa (jota edustaa AfD, mutta ei vain). Kuitenkin kirjassa kuvaat taitavasti, että tämä ei ole jotain, mikä on syntynyt näinä myöhäisinä vuosina. 1990-luvulla – näytät sanovan – oli kaikki nämä signaalit, jotka viittasivat siihen, että tämä oli tulossa. Luuletko, että ihmiset yksinkertaisesti päättivät sulkea silmänsä silloin, ajatellen, että se oli vain lyhytaikainen seuraus yhdistymisprosessista? Ja kuinka merkittävä oli Merkelin pitkä (ja melko vakaa) hallituskausi uskomuksen vahvistamisessa, että Saksan yhteiskunta oli löytänyt ratkaisun näihin sisäisiin keskusteluihin – keskusteluihin, jotka nousivat jälleen esiin Merkelin jälkeen?</strong></p>\n<p> Saksassa monet mustat, vammaiset, köyhät tai kodittomat ihmiset kysyvät nyt, olivatko niin sanotut \"pesäpallomailavuodet\" 1990-luvulla koskaan ohi. He sanovat, että enemmän on valkoisten ja etuoikeutettujen ihmisten käsitys siitä, että tämä väkivalta on pitänyt taukoa. Silti sanoisin, että oli rauhallisempia vaiheita, joissa väkivalta ei ollut niin ilmeistä. Mutta nämä päättyivät oikeistopopulistiseen mobilisaatioon syyrialaisille pakolaisille tarkoitetun majoituksen vastaan 2015 eteenpäin, Merkelin aikakaudella. Kuten olen jo yrittänyt osoittaa, syyt ovat rakenteellisesti molemmissa saksalaisissa yhteiskunnissa ja niiden riittämättömässä kohtaamisessa natsiaikakauden kanssa, rasismissa. Ja kyllä, kriisiaikoina kuten 1990-luvulla on aina tärkeämpiä asioita kuin fasismista huolehtiminen.</p>\n<p>Kuitenkin huomaamme myös tänään, että rasismista ja oikeistopopulismista huolehtiminen on aina vaikeaa monille, ehkä useimmille ihmisille – ei väliä milloin. Koska sinun on aina kysyttävä, mitä etuja itse saat rasistisesta yhteiskunnasta. Koska sinun on kysyttävä itseltäsi, missä määrin odotat saavasi etua, kun fasistista politiikkaa toteutetaan. Katso Saksan kolmessa osavaltion vaalissa syyskuussa käytyjä vaalitaistoja. Vasemmistopuolueiden, kuten SPD:n ja Vihreiden, johtavat poliitikot kävivät rasistisia vaalikampanjoita pakolaisten ja maahanmuuttajien kustannuksella pelastaakseen itsensä parlamentissa. Myös konservatiivit, eli CDU ja CSU, tekivät niin. Nämä demokraattiset puolueet päättivät tehdä pakolaisista ja maahanmuuttajista pääongelman yhteiskunnassamme ja toivoivat saavansa ääniä tekemällä niin. Mutta kun osoitat tämän näille poliitikoille, he reagoivat loukkauksilla. Jos poliitikkomme eivät näe, että he hyötyvät rasismista, miksi muiden pitäisi?</p>\n<p>Usein ei tarvitse tarjota ihmisille paljon saadakseen heidät liittymään johonkin fasismiin. Usein riittää, että lupaat heille, että he ovat osa enemmistöä, että heitä ei häiritä. Tämä diili riittää kirjan päähenkilölle. Ja useimmat ihmiset vihaavat joutua kohtaamaan sen, että heidät on niin helppo ostaa.</p>\n<p><strong>Usein kuulemme, että <em>Ossis</em> [Itä-Saksasta kotoisin olevat – toim. huom.] ovat syyllisiä kaikkeen suvaitsemattomuuteen ja äärioikeistolaisiin ideologioihin. Miten vastaat näille äänille?</strong></p>\n<p>Tämä on suosittu peli Saksassa. Lännen ihmiset sanovat, että kaikki mitä tarvitaan, on rakentaa muuri Itä-Saksan ympärille ja natsiongelma ratkaistaan. Itäisen puolen ihmiset sanovat, että oikeistopopulismi on niin suurta vain siksi, että oikeistopopulistiset puolueet tulevat lännestä. Ihmiset eivät halua kohdata natsia itsessään ja ympärillään. Siksi he työntävät sen mahdollisimman kauas. Saksassa lännestä itään ja takaisin. Tämä peli tapahtuu jopa silloin, kun oikeistopopulistit vakavasti loukkaavat tai jopa tappavat jonkun. Keskitytään usein ei kuoleman suremiseen, vaan puolustamiseen. Kuka on syyllinen? Missä neo-natsit ovat tappaneet enemmän ihmisiä, Itä- vai Länsi-Saksassa? Mutta syyllisyys on tässä kontekstissa epäkiinnostava ja epätuottava tunne. Vastuu pitäisi olla päivän järjestyksessä. Yritys kohdata asioita, pohtia, tehdä paremmin. Ja sen pitäisi tapahtua sekä idässä että lännessä.</p>\n<p><strong>Jos ei poliitikkoja, niin miksi saksalaiset älymystö ja kulttuuritoimijat ovat olleet hiljaa äärimmäisten ideologioiden asteittaisesta leviämisestä yhteiskunnassa? Ehkä he eivät halunneet olla hiljaa, mutta ei ollut ketään kuulemassa heitä?</strong></p>\n<p>On tarpeeksi tiedemiehiä, kirjailijoita ja journalisteja, jotka sanovat näin. Ja jotkut heistä äänekkäimmistä ovat itäsaksalaisia. Koska tiedämme DDR:n rasistisen ja autoritaarisen luonteen ja sen jälkeisen yhteiskunnan. Nämä ovat tunnettuja älymystöjä, kuten Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda ja kyllä, myös minä. Mutta varoitamme kaikkia, että oikeistopopulismi ja rasismi eivät ole vain niin vahvoja neo-natsien vuoksi. Vaan koska demokratit ja \"normaalit ihmiset\" reagoivat siihen niin heikosti, antavat itsensä vietellä, vähättelevät vaaraa ja osittain omaksuvat fasistien vaatimuksia. Useimmat ihmiset eivät halua kuulla tätä. Onko Italiassa toisin? Olisi mukavaa, jos olisi. Joka tapauksessa Saksan suurissa televisio-ohjelmissa esiintyy enimmäkseen älymystöä, joka ei näe rasismia Saksan yhteiskunnassa suurena ja rakenteellisena ongelmana. He ovat niitä, jotka syyttävät taloudellisia kehityksiä yksin natsiasenteista. He sanovat jotain tämän suuntaista: jos saksalaisella menee huonosti, jos hänellä ei ole tarpeeksi rahaa, niin hänen on pakko muuttua natsiksi, jotta poliitikot kuulisivat häntä. Ikään kuin se olisi geneettistä eikä päätös. Stimulus ja reaktio välillä on tila, kuten Viktur Fraenkel sanoi. On tila ymmärrettävälle vihalle yhteiskuntaa, politiikkaa kohtaan ja vaalipäätökselle. Ja tässä tilassa teet päätöksen. Mutta monet ihmiset haluavat sivuuttaa tämän totuuden. Nämä puhtaasti taloudelliset selitykset, jotka usein tulevat vasemmistolaisilta, häiritsevät niitä, jotka valitsevat fasistista politiikkaa. He kieltävät, että useimmat AfD:n äänestäjät eivät ole köyhiä. He kieltävät, että suhteellisen rikkaita skandinaavisia maita on ollut ja on oikeistopopulisteja hallituksissa. Kaikki, jotta vältettäisiin puhumasta siitä, mitä fasismi tarkoittaa sinulle. Siksi kirjoitin kirjan opportunismista. Opportunistit ovat suurin ryhmä missä tahansa fasistisessa järjestelmässä. Ilman heitä se ei toimi.</p>\n<p><strong>Olet toimittaja, ja tämä on ensimmäinen kaunokirjallinen teoksesi. Käännyitkö kaunokirjallisuuden puoleen, koska pidit sitä hyödyllisenä työkaluna käsitellä aiheita, joita olet laajasti käsitellyt uutisissa ja tutkimuksissa, kuten äärioikeistolaisia ideologioita? Kuinka paljon tästä kirjasta on fiktiota ja kuinka paljon faktaa?</strong></p>\n<p>Kirjoitin romaanin, koska kirjallisuus on talo, jossa on enemmän huoneita kuin journalistisissa teksteissä. Siellä on myös tilaa ambivalenssille, epäluotettavalle kertomukselle, huhuille, ihmisten hellyydelle, joita sinun vasemmistolaisena pitäisi ja ehkä pitäisi halveksia. Et voi ymmärtää fasismia, erityisesti katukulttuurin likaisia ja saastaisia muotoja, jos ymmärrät fasismia vain pahana asiana, pahojen ihmisten tekemänä. Fasismi on tarjous, voiton lupaus: tule meille, tarjoamme sinulle hellyyttä, veljeyttä, kuulumista. Ja tämä tarjous voi tulla hyvin ystävällisiltä ihmisiltä. Kysymys kuuluu: milloin he eivät ole enää ystävällisiä? Kun puhut takaisin liikaa. Kenelle he eivät lähes koskaan ole ystävällisiä? Queer-ihmisille, mustille ihmisille, vammaisille ihmisille.</p>\n<p>\nKirjassa on autobiografisia elementtejä, mutta se ei ole omaelämäkerta. Tiedät, kirjassa huomaat, kuinka vähän ihmiset puhuvat. Aikuisten ja lasten välillä, mutta myös lasten kesken. Mutta nämä ovat silti sanastoja, jotka ovat täynnä enemmän sanoja kuin mitä oikeasti puhuttiin silloin. Jos se olisi omaelämäkerta, monet sivut olisi jätettävä tyhjiksi, ja sitten ne vain sanoisivat \"Hmm\" tai ääni miehen murinasta tai ei mitään. Silloin tapahtunutta harvoin keskusteltiin, paitsi juopuneiden, työttömien miesten kesken, jotka tapasivat autotallissaan juodakseen lisää. Verbalisoisin sen, mikä oli sanomatta, käänsin sen toiminnaksi, joskus jopa ajatuksissani. Tapa, jolla kerron sen, on totta, mutta se ei tapahtunut niin.</p>\n<p>On ympäristöjä, kerroksia, luokkia, joissa, mielestäni, sanotaan vähemmän ja tehdään enemmän. Toimintateoria, mutta se ei ole ideologia. Se on tapa, jolla asiat tehdään. Puhuminen on naisellista. Snobistista. Kuka tahansa, joka käyttää liian monta sanaa, on kaupungista, kävi lukiossa, on joku, joka on etäällä. Se saattaa vaikeuttaa tällaisen materiaalin muuttamista kirjallisuudeksi, mutta tiedät sen varmasti paremmin kuin minä. Joka tapauksessa olen yrittänyt tehdä tällaisesta maailmasta kirjallisuutta, universaalistaa sitä, jotta se voisi resonoida muissa paikoissa, kuten Italiassa. Se on petos tälle hiljaiselle, toimintaan keskittyvälle maailmalle. Tämä ei ole omaelämäkerta.</p>\n<p><strong>Toimittajana käsittelet myös tällä hetkellä uutisia Ukrainasta. Miten Ukrainan hyökkäys vaikuttaa Saksan yhteiskuntaan ja politiikkaan? Miten äärioikeistolaiset \"rintamat\" reagoivat siihen?</strong></p>\n<p>Kyllä, olin juuri Ukrainassa, mukaan lukien kaupunki 15 kilometrin päässä Donbasin rintamasta. Kun olin siellä, venäläiset tykistökiväärit osuivat aina noin viiden tai kymmenen kilometrin päähän meistä. Se oli kuin eläisi saarella, metsä paloi ympärillämme.</p>\n<p>Saksassa kysymys siitä, miten meidän tulisi käsitellä tätä sotaa, on yksi politiikan polarisoivimmista kysymyksistä. Saksan vahvimmat puolueet, SPD ja Unioni, ovat pitkään olleet ystävällisissä suhteissa Venäjään. He eivät halunneet ottaa Venäjän väkivallan uhkauksia vakavasti. He eivät halunneet estää oman taloutensa mahdollisuuksia Venäjällä, he halusivat halpaa kaasua ja öljyä Venäjältä. Tämä oli aina tärkeämpää Saksan poliitikoille kuin ihmisten itsemääräämisoikeus Ukrainassa tai muissa entisissä neuvostovaltioissa. Täysimittaisen hyökkäyksen jälkeen vuonna 2022 tämä muuttui hyvin hitaasti, mutta jos SPD olisi halunnut, se olisi voinut kääntää tämän kurssin aikaisemmin kuin myöhemmin. Saksa on antanut itsensä ostaa Venäjän toimesta ja haluaisi Moskovan tekevän niin uudelleen.</p>\n<p>Useimmat oikeistopopulistiset puolueet ovat Venäjän puolella, ja AfD varmasti on. Oikeistopopulisteille Venäjä on ideaalivaltion projekti: vahva mies, joka säätelee kaikkea eikä joudu huolehtimaan vähemmistöjen vastalauseista tai naisten oikeuksista. Homojen, lesbojen ja transsukupuolisten elämä on käytännössä kielletty, ja konfliktit ratkaistaan tarvittaessa sotilaallisesti. Tämä on monien saksalaisten oikeistopopulistien märkä uni. He eivät tiedä mitään Venäjästä itsestään ja sen sisäisistä ristiriidoista; kuten sanoin, se on projekti. Muuten tämä pätee myös Itä-Saksaan, vaikka aina väitetään jotain muuta. DDR:n aikakaudella useimmilla ihmisillä oli ambivalentti suhde Neuvostoliittoon. Jopa monet SED:n jäsenet tunnustivat Neuvostoliiton ja sen kansan poliittisina voittajina, mutta halveksivat heitä kulttuurisesti. Jos kukaan ei kuunnellut, DDR:ssä saattoi kuulla paljon rasistisia asioita Neuvostoliiton miehittäjistä, kuinka vähemmän vaaleita he olivat ja kuinka paljon tummempi heidän ihonvärinsä oli, ja niin edelleen. Heitä kuvattiin vain eläiminä, ei edes ihmisinä, jotka elivät likaisuudessa. Neuvostoliiton sotilaiden elinolosuhteet DDR:ssä olivat myös vaikeat ja likaiset. Ihmiset tiesivät sen. Mutta monet ihmiset rakensivat siitä rasistisia ennakkoluuloja. Kääntää tämä väitettyyn itäsaksalaisten rakkauteen Venäjää kohtaan, joka on kasvanut vuosikymmenten aikana, kuten AfD levittää, on yksinkertaisesti naurettavaa. Ei, Venäjä on yksinkertaisesti rakennelma, joka sopii oikeistopopulisteille ja joillekin vasemmistolaisille autoritaarisille populisteille hyvin.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Tämä haastattelu julkaistiin alun perin italiaksi </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;-verkkosivustolla ja sosiaalisen median kanavilla.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> on saksalainen toimittaja ja kirjailija, joka asuu Berliinissä.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;on tohtori slaavilaisissa tutkimuksissa ja venäjän kielen ja käännöksen lehtori Triesten yliopistossa. Hänen tutkimuksensa ja kirjoituksensa keskittyvät erityisesti myöhäiseen neuvostokulttuuriin ja nykyaikaiseen venäjänkieliseen kulttuuriin. Hän on kääntäjä, sarjan toimittaja Bottega Errante -kustantamossa ja <em>Meridiano 13</em> -yhdistyksen puheenjohtaja.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:00:13.734", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Haastattelu Daniel Schulzin kanssa, saksalaisen toimittajan ja teoksen Wir waren wie Brüder (Me olimme kuin veljet) kirjoittajan. Haastattelija: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"fi", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:01:01.496", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Ο φασισμός είναι μια προσφορά, μια υπόσχεση κέρδους…”", key:"uid": string:"d324f23a-f80a-418e-974c-b239339c79c5", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>ΜΑΡΤΙΝΑ ΝΑΠΟΛΙΤΑΝΟ: Το 2022, το πρώτο σας μυθιστόρημα κυκλοφόρησε, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Ήμασταν σαν αδέλφια). Δεν είναι ακόμη διαθέσιμο στα αγγλικά, αλλά πρόσφατα δημοσιεύθηκε και έγινε θερμά αποδεκτό στα ιταλικά). Αυτό</strong><strong> περιγράφει την παιδική ηλικία και την εφηβεία μιας ομάδας αγοριών που γεννήθηκαν τη δεκαετία του 1980 (ή στα τέλη της δεκαετίας του 1970) που βιώνουν το τέλος των \"δύο Γερμανιών\" και τη σύνθετη διαδικασία επανένωσης, την οποία περιγράφετε κυρίως σε κοινωνικό (και επίσης οικονομικό) επίπεδο. Αυτές οι παράγραφοι περιγράφονται μέσα από λεπτομέρειες είτε σχετικές με τους κύριους χαρακτήρες είτε ως απλά στοιχεία στο παρασκήνιο καθώς περνούν τα χρόνια. Είναι ενδιαφέρον να σημειωθεί ότι εισάγετε επίσης πραγματικά επεισόδια, όπως οι ξενοφοβικές ταραχές στο Ρόστοκ, που τοποθετούν συγκεκριμένα την αφήγηση στο έτος 1992. Ωστόσο, καθώς αλλάζει το πλαίσιο, αλλάζουν και οι άνθρωποι. Πώς εξηγείτε τη ραγδαία διάδοση των ακραίων \"μετώπων\" μέσα στην γερμανική κοινωνία της δεκαετίας του 1990, όχι μόνο μεταξύ των εφήβων, αλλά και μεταξύ των ενηλίκων, καθώς ορισμένοι γονείς στο βιβλίο περιγράφονται ως εκφράζοντες μάλλον μη ανεκτές ιδέες;</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>ΝΤΑΝΙΕΛ ΣΧΟΥΛΖ: Η σοσιαλιστική κοινωνία της ΛΔΓ, από την οποία προέρχεται ο πρωταγωνιστής του βιβλίου, είναι μια διαδοχική κοινωνία της εθνικοσοσιαλιστικής δικτατορίας, όπως και η δυτική γερμανική κοινωνία της Ομοσπονδιακής Δημοκρατίας της Γερμανίας. Και οι δύο κοινωνίες απέτυχαν με τον δικό τους τρόπο στην αντιπαράθεση με τον εθνικοσοσιαλισμό. Στη ΛΔΓ, ο αντιφασισμός χρησίμευε κυρίως για να νομιμοποιήσει την εξουσία του κυβερνώντος κόμματος SED. Το σύνταγμα δήλωνε ότι ο φασισμός είχε ηττηθεί, επομένως δεν μπορούσε να υπάρχει δεξιός εξτρεμισμός και ρατσισμός στη ΛΔΓ, αν και φυσικά υπήρχε. Η πρώτη πογκρόμ-τύπου καταδίωξη ξένων μετά το τέλος του Δευτέρου Παγκοσμίου Πολέμου πραγματοποιήθηκε στη ΛΔΓ, στην Έρφουρτ το 1975. Εκείνη την εποχή, αρκετές εκατοντάδες εργάτες συμβολαίου από την Αλγερία κυνηγήθηκαν σε όλη την πόλη για αρκετές ημέρες. Το ρατσιστικό περιεχόμενο αυτών των επιθέσεων δεν αναφέρθηκε από την αστυνομία και τις μυστικές υπηρεσίες· αν κοιτάξετε τα αρχεία, υπάρχει κάτι για \"χουλιγκανισμό\". Οι αρχές της ΛΔΓ αποπολιτικοποίησαν τη βία των δεξιών εξτρεμιστών και την παρουσίασαν ως καθαρή νεανική βία. Και αν δεν μπορούσαν να το κρύψουν, ισχυρίζονταν ότι οι Ναζί είχαν διεισδύσει από τη Δύση ή κάτι παρόμοιο. Αυτό που εννοώ είναι ότι ο πρωταγωνιστής του βιβλίου βλέπει τις πράξεις βίας και τις ρατσιστικές στάσεις των δεξιών εξτρεμιστών ως κάτι νέο επειδή ήταν απλώς ένα παιδί που δεν ήξερε τίποτα για τη ΛΔΓ. Αλλά στην πραγματικότητα, βιώνει συνέχεια. Αυτό γίνεται σαφές στο βιβλίο στη ρατσιστική γλώσσα που υπήρχε ακόμη και πριν από την επανάσταση του 1989. Και στα παρασκήνια, υπάρχουν πατέρες που ήταν ήδη δεξιοί εξτρεμιστές κατά την εποχή της ΛΔΓ.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Η ανεργία και οι κοινωνικές αναταραχές μετά την επανάσταση του 1989 συνέβαλαν σίγουρα στην κλιμάκωση της βίας των δεξιών εξτρεμιστών εκείνη την εποχή. Αλλά αυτή η βία δεν είναι ένα νέο φαινόμενο στην Ανατολική Γερμανία. Άλλοι παράγοντες που συνέβαλαν σε αυτό περιλαμβάνουν μια αμνηστία για πολιτικούς κρατούμενους στη ΛΔΓ, συμπεριλαμβανομένων πολλών δεξιών εξτρεμιστών. Ο αγώνας κατά ανεξάρτητων αντιφασιστικών ομάδων στη ΛΔΓ από την ομάδα νεολαίας FDJ, τις μυστικές υπηρεσίες και την αστυνομία έγινε επειδή αυτές οι ομάδες εκπροσωπούσαν ανταγωνισμό για το SED και το μονοπώλιο του κατά του φασισμού. Υπήρξε επίσης η ταχεία ενοποίηση των δεξιών εξτρεμιστικών κινημάτων από την Ανατολική και τη Δυτική Γερμανία, καθώς και ο λεγόμενος \"συμβιβασμός ασύλου\" του 1993, στον οποίο μια συμμαχία των CDU, SPD και FDP αυστηροποίησε το γερμανικό νόμο για το άσυλο μετά τις σοβαρές ταραχές στο Χόιερσβερντα, Ρόστοκ-Λίχτενχάγκεν και αλλού. Με άλλα λόγια, τιμώρησαν τα θύματα της ρατσιστικής βίας εκείνα τα χρόνια και όχι τους δράστες. Οι μη λευκοί άνθρωποι έπρεπε να φύγουν από τις πόλεις της Ανατολικής Γερμανίας, και οι δράστες διώκονταν πολύ σπάνια από το δικαστικό σύστημα. Τελικά, η πολιτική, η δικαιοσύνη και η αστυνομία επιβράβευσαν και έτσι ενθάρρυναν τις βίαιες διαμαρτυρίες των δεξιών εξτρεμιστών. Μπορούμε ακόμη να βρούμε αυτό το μοτίβο επιβράβευσης και ενθάρρυνσης της βίας των δεξιών εξτρεμιστών στην Ανατολική Γερμανία σήμερα, συμπεριλαμβανομένου του κύματος βίας κατά των προσφύγων από τη Συρία μετά το 2015, και στις διαμαρτυρίες κατά των μέτρων COVID-19 που κυριαρχούν σε μεγάλο βαθμό από δεξιούς εξτρεμιστές.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Ο κύριος χαρακτήρας σας καταφέρνει κάπως να παραμείνει \"σώφρων\" ανάμεσα σε αυτή την κοινωνική \"πάθηση\" που εξαπλώνεται γρήγορα και διασπά τους ανθρώπους. Τι τον κρατά \"ασφαλή\", εκτός από τη Μαριάμ, το κορίτσι με γεωργιανές ρίζες που είναι ερωτευμένος;</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Αυτή είναι μία από τις πολλές ερωτήσεις που θέτω στους αναγνώστες στο βιβλίο, αποκαλύπτοντας σπάνια τι σκέφτεται ο πρωταγωνιστής. Η προοπτική του πρώτου προσώπου και η ανωνυμία του χαρακτήρα προορίζονται να βοηθήσουν τους αναγνώστες να μπλέκονται στη θέση του χαρακτήρα και να αναρωτιούνται: τι θα σκεφτόμουν; Και πάνω απ' όλα: τι θα έκανα; Θα έκανα κάτι; Ξέρετε, όταν έγραφα το βιβλίο, υπήρχαν τόσοι πολλοί Δυτικοευρωπαίοι στα μέσα κοινωνικής δικτύωσης που έλεγαν ότι αν αντιμετώπιζαν μια φασιστική δικτατορία, σίγουρα θα έκαναν το σωστό. Δεν θα κρατούσαν το στόμα τους κλειστό όπως οι παππούδες τους. Ήθελα να προκαλέσω αυτό και να δώσω στους αναγνώστες την φυσική αίσθηση ότι ο φασισμός στέκεται μπροστά τους, με τη μορφή μικρού, κακού δρόμου φασισμού, και να τους ρωτήσω: λοιπόν, φίλε μου, τι θα κάνεις τώρα; Διότι αλλιώς δεν μπορείς πραγματικά να κατανοήσεις τη δύναμη και τη βίαιη γοητεία του φασισμού. Ο φασισμός είναι πολύ περισσότερο ένα συναίσθημα παρά ένα επιχείρημα.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Υπάρχουν μερικές ενδείξεις στο βιβλίο, ωστόσο. Η οικογένεια του πρωταγωνιστή δεν είναι ιδανική, αλλά φαίνεται να λειτουργεί καλύτερα από άλλες. Μεγάλωσε με ιστορίες τιμημένων κομμουνιστών που έδωσαν τη ζωή τους στον αγώνα κατά του φασισμού. Ο πατέρας του είναι αξιωματικός και ο πρωταγωνιστής φαίνεται να είναι γοητευμένος από αυτό, ίσως έχει διατηρήσει κάτι σαν παιδική κατανόηση της \"τιμής του στρατιώτη\", δηλαδή, να μην επιτίθεται σε κανέναν πιο αδύναμο. Ίσως είναι επίσης επειδή η μητέρα του είναι στην εκκλησία και ο πρωταγωνιστής έχει ενδιαφέρον για τον Ιησού. Ίσως, και αυτό είναι μια πραγματική πιθανότητα, δύο άλλοι πολύ αυταρχικοί θεσμοί, δηλαδή η πολύ αυστηρή εκκλησία του και ο Εθνικός Λαϊκός Στρατός, τον προστατεύουν ενδιαφέροντα από τον αυταρχικό, ρατσιστικό πειρασμό στον οποίο υποκύπτουν οι άλλοι. Ή μάλλον, αυτό που αντλεί ο πρωταγωνιστής από αυτούς τους θεσμούς. Αλλά δεν ξέρουμε σίγουρα.</p>\n<p>Σε κάθε περίπτωση, δεν είναι οι μαρξιστικές θεωρίες που σώζουν τον πρωταγωνιστή, ούτε μια αριστερή ομάδα Αντίφα. Δεν ήθελα να το κάνω τόσο εύκολο για τον πρωταγωνιστή, ούτε για εκείνους που διαβάζουν το βιβλίο. Είμαι αριστερός, αλλά δεν γράφω προπαγάνδα.</p>\n<p><strong>Σήμερα, οι ειδήσεις σχετικά με την γερμανική κοινωνία και πολιτική τονίζουν πάντα τον σχετικό ρόλο των ακραίων ιδεών και της μη ανεκτικότητας μέσα στην κοινωνία (που ενσωματώνεται από την AfD, αλλά όχι μόνο). Ωστόσο, στο βιβλίο σας απεικονίζετε επιδέξια ότι αυτό δεν είναι κάτι που προήλθε σε αυτά τα τελευταία χρόνια. Στη δεκαετία του 1990 – φαίνεται να λέτε – υπήρχαν όλα αυτά τα σήματα που υποδεικνύουν ότι αυτό ερχόταν. Πιστεύετε ότι οι άνθρωποι απλώς αποφάσισαν να κλείσουν τα μάτια τους τότε, νομίζοντας ότι ήταν απλώς μια βραχυπρόθεσμη συνέπεια της διαδικασίας επανένωσης; Και πόσο σημαντική ήταν η μακρά (και μάλλον σταθερή) περίοδος διακυβέρνησης της Μέρκελ για την ενίσχυση της πεποίθησης ότι η γερμανική κοινωνία είχε βρει μια λύση σε αυτές τις εσωτερικές συζητήσεις – συζητήσεις που απλώς αναδύθηκαν ξανά μετά τη Μέρκελ;</strong></p>\n<p>Στη Γερμανία, πολλοί άνθρωποι που είναι μαύροι, ανάπηροι, φτωχοί ή άστεγοι ρωτούν τώρα αν τα λεγόμενα \"χρόνια του μπέιζμπολ\" της δεκαετίας του 1990 έχουν τελειώσει ποτέ. Λένε ότι είναι περισσότερο η αντίληψη των λευκών και προνομιούχων ανθρώπων ότι αυτή η βία έχει πάρει μια ανάσα. Θα έλεγα ακόμη ότι υπήρξαν πιο ήσυχες φάσεις με λιγότερη προφανή βία. Αλλά αυτές τελείωσαν με την κινητοποίηση των δεξιών εξτρεμιστών κατά της φιλοξενίας για τους Σύρους πρόσφυγες από το 2015 και μετά, κατά την εποχή της Μέρκελ. Όπως ήδη προσπάθησα να δείξω, οι λόγοι βρίσκονται δομικά και στις δύο γερμανικές κοινωνίες και στην ανεπαρκή τους αντιπαράθεση με την ναζιστική εποχή, με τον ρατσισμό. Και ναι, σε περιόδους κρίσης όπως στη δεκαετία του 1990, υπάρχουν πάντα πιο σημαντικά πράγματα να κάνεις από το να ασχολείσαι με τον φασισμό.</p>\n<p>Ωστόσο, παρατηρούμε επίσης σήμερα ότι η αντιμετώπιση του ρατσισμού και του δεξιού εξτρεμισμού είναι πάντα δύσκολη για πολλούς, ίσως τους περισσότερους ανθρώπους – ανεξάρτητα από την εποχή. Διότι πάντα πρέπει να αναρωτιέστε ποια πλεονεκτήματα αποκομίζετε εσείς οι ίδιοι από μια ρατσιστική κοινωνία. Διότι πρέπει να ρωτήσετε τον εαυτό σας σε ποιο βαθμό περιμένετε να αποκτήσετε ένα πλεονέκτημα όταν εφαρμόζονται φασιστικές πολιτικές. Κοιτάξτε τις εκλογικές εκστρατείες που διεξήχθησαν στη Γερμανία πριν από τις τρεις κρατικές εκλογές τον Σεπτέμβριο. Οι κορυφαίοι πολιτικοί από αριστερές κομματικές ομάδες όπως το SPD και οι Πράσινοι διεξήγαγαν ρατσιστικές εκλογικές εκστρατείες εις βάρος των προσφύγων και των μεταναστών προκειμένου να σωθούν στο κοινοβούλιο. Οι συντηρητικοί, δηλαδή οι CDU και CSU, το έκαναν επίσης. Αυτά τα δημοκρατικά κόμματα αποφάσισαν να κάνουν τους πρόσφυγες και τους μετανάστες το κύριο πρόβλημα στην κοινωνία μας και ελπίζοντας να δημιουργήσουν ψήφους κάνοντάς το αυτό. Αλλά όταν το επισημαίνετε σε αυτούς τους πολιτικούς, αντιδρούν με προσβολές. Αν οι πολιτικοί μας δεν βλέπουν ότι ωφελούνται από τον ρατσισμό, γιατί να το δουν οι άλλοι;</p>\n<p>Συχνά δεν χρειάζεται να προσφέρετε στους ανθρώπους πολλά για να τους κάνετε να συμμετάσχουν σε κάποιο είδος φασισμού. Συχνά αρκεί να τους υποσχεθείτε ότι είναι μέρος της πλειοψηφίας, ότι δεν θα ενοχληθούν. Αυτή η συμφωνία είναι αρκετή για τον πρωταγωνιστή στο βιβλίο. Και οι περισσότεροι άνθρωποι μισούν να αντιμετωπίζουν το γεγονός ότι είναι τόσο εύκολοι να αγοραστούν.</p>\n<p><strong>Συχνά ακούμε ότι οι <em>Ossis</em> [άνθρωποι από την Ανατολική Γερμανία – σημείωση του συντάκτη] φταίνε για όλη τη μη ανεκτικότητα και τις ακραίες ιδεολογίες. Πώς απαντάτε σε αυτές τις φωνές;</strong></p>\n<p>Αυτό είναι ένα δημοφιλές παιχνίδι στη Γερμανία. Οι άνθρωποι στη Δύση λένε ότι το μόνο που χρειάζεται είναι να ξαναχτίσουν τον τοίχο γύρω από την Ανατολική Γερμανία και το πρόβλημα των Ναζί θα λυθεί. Οι άνθρωποι στην Ανατολή λένε ότι ο δεξιός εξτρεμισμός είναι τόσο μεγάλος μόνο λόγω των δεξιών εξτρεμιστικών κομμάτων που προέρχονται από τη Δύση. Οι άνθρωποι δεν τους αρέσει να αντιμετωπίζουν τον Ναζί μέσα τους και γύρω τους. Γι' αυτό τους απομακρύνουν όσο το δυνατόν περισσότερο. Στη Γερμανία από τη Δύση προς την Ανατολή και πίσω. Αυτό το παιχνίδι συμβαίνει ακόμη και όταν οι δεξιοί εξτρεμιστές τραυματίζουν σοβαρά ή ακόμη και σκοτώνουν κάποιον. Η προσοχή συχνά δεν είναι στη θλίψη για τους νεκρούς, αλλά στην άμυνα. Ποιος φταίει; Πού σκότωσαν οι νεοναζί περισσότερους ανθρώπους, στην Ανατολή ή στη Δύση; Αλλά η ενοχή είναι ένα μη ενδιαφέρον και μη παραγωγικό συναίσθημα σε αυτό το πλαίσιο. Η ευθύνη θα έπρεπε να είναι η προτεραιότητα. Μια προσπάθεια να αντιμετωπιστούν τα πράγματα, να αναλογιστούν, να κάνουν καλύτερα. Και αυτό θα έπρεπε να συμβεί στην Ανατολή και στη Δύση.</p>\n<p><strong>Αν όχι οι πολιτικοί, τότε γιατί οι Γερμανοί διανοούμενοι και πολιτιστικοί παράγοντες έχουν σιωπήσει μπροστά στη σταδιακή διάδοση ακραίων ιδεολογιών μέσα στην κοινωνία; Ίσως, δεν ήθελαν να σιωπήσουν, αλλά δεν υπήρχε κανείς να τους ακούσει;</strong></p>\n<p>Υπάρχουν αρκετοί επιστήμονες, συγγραφείς και δημοσιογράφοι που το λένε αυτό. Και μερικοί από τους πιο φωναχτούς από αυτούς είναι Ανατολικογερμανοί. Διότι γνωρίζουμε τη ρατσιστική και αυταρχική φύση της ΛΔΓ και της κοινωνίας που την ακολούθησε. Αυτοί είναι γνωστοί διανοούμενοι όπως η Άννα Ράμπε, ο Ίλκο-Σάσα Κοβαλτσούκ, ο Βόλφγκανγκ Μπίερμαν, η Μάνια Πράκελς, ο Πατρίς Πουτρους, η Κατερίνα Βάρντα και ναι, και εγώ. Αλλά προειδοποιούμε όλους ότι ο δεξιός εξτρεμισμός και ο ρατσισμός δεν είναι τόσο ισχυροί μόνο λόγω των νεοναζί. Αλλά επειδή οι δημοκράτες και οι \"κανονικοί άνθρωποι\" αντιδρούν τόσο αδύναμα σε αυτό, επιτρέπουν να τους παρασύρουν, υποβαθμίζουν τον κίνδυνο και εν μέρει υιοθετούν τις απαιτήσεις των φασιστών. Οι περισσότεροι άνθρωποι δεν τους αρέσει να το ακούν αυτό. Είναι διαφορετικά στην Ιταλία; Θα ήταν ωραίο αν ήταν. Σε κάθε περίπτωση, τα μεγάλα τηλεοπτικά προγράμματα στη Γερμανία παρουσιάζουν κυρίως διανοούμενους που δεν βλέπουν τον ρατσισμό στην γερμανική κοινωνία ως ένα σημαντικό και δομικό πρόβλημα. Είναι αυτοί που κατηγορούν τις οικονομικές εξελίξεις μόνο για τις ναζιστικές στάσεις. Λένε κάτι σαν: αν ένας Γερμανός τα πηγαίνει άσχημα, αν δεν έχει αρκετά χρήματα, τότε πρέπει να γίνει Ναζί για να τον ακούσουν οι πολιτικοί. Σαν να ήταν γενετικό και όχι απόφαση. Υπάρχει ένας χώρος μεταξύ ερεθίσματος και αντίδρασης, όπως είπε ο Βίκτορ Φράνκλ. Υπάρχει ένας χώρος μεταξύ κατανοητής οργής για την κοινωνία, για την πολιτική, και μιας εκλογικής απόφασης. Και σε αυτόν τον χώρο παίρνετε μια απόφαση. Αλλά πολλοί άνθρωποι θέλουν να αγνοήσουν αυτή την αλήθεια. Αυτές οι καθαρά οικονομικές εξηγήσεις, που συχνά προέρχονται από αριστερούς, αποσπούν την προσοχή από την προσωπική ευθύνη εκείνων που επιλέγουν φασιστικές πολιτικές. Αρνούνται ότι οι περισσότεροι ψηφοφόροι της AfD δεν είναι φτωχοί. Αρνούνται ότι υπήρχαν και υπάρχουν δεξιοί εξτρεμιστές σε κυβερνήσεις σε σχετικά πλούσιες σκανδιναβικές χώρες επίσης. Οτιδήποτε για να αποφύγουν να μιλήσουν για το τι έχει να κάνει ο φασισμός με εσάς. Γι' αυτό έγραψα ένα βιβλίο για τον ωφελιμισμό. Οι ωφελιμιστές είναι η μεγαλύτερη ομάδα σε οποιοδήποτε φασιστικό σύστημα. Χωρίς αυτούς, δεν λειτουργεί.</p>\n<p><strong>Είστε δημοσιογράφος και αυτό είναι το πρώτο σας μυθιστόρημα. Στραφήκατε στη μυθοπλασία επειδή την αντιληφθήκατε ως ένα χρήσιμο εργαλείο για να αναλογιστείτε θέματα που έχετε καλύψει εκτενώς σε ειδήσεις και έρευνες, όπως οι ακραίες ιδεολογίες; Πόσο από αυτό το βιβλίο είναι μυθοπλασία και πόσο είναι γεγονός;</strong></p>\n<p>Έγραψα το μυθιστόρημα γιατί η λογοτεχνία είναι ένα σπίτι με περισσότερα δωμάτια από τα δημοσιογραφικά κείμενα. Υπάρχει επίσης χώρος για αμφισημία, για αναξιόπιστη αφήγηση, για φήμες, για την τρυφερότητα των ανθρώπων που ως αριστερός θα έπρεπε και ίσως θα έπρεπε να περιφρονώ. Δεν μπορείτε να κατανοήσετε τον φασισμό, ειδικά τους βρώμικους και βρώμικους τύπους από το δρόμο, αν κατανοείτε μόνο τον φασισμό ως κάτι κακό, που γίνεται από κακούς ανθρώπους. Ο φασισμός είναι μια προσφορά, μια υπόσχεση κέρδους: έλα σε εμάς, σου προσφέρουμε τρυφερότητα, αδελφότητα, ανήκειν. Και αυτή η προσφορά μπορεί να προέρχεται από πολύ φιλικούς ανθρώπους. Το ερώτημα είναι: πότε δεν είναι πια φιλικοί; Όταν μιλάτε πολύ πίσω. Σε ποιον σχεδόν ποτέ δεν είναι φιλικοί; Σε queer ανθρώπους, σε μαύρους ανθρώπους, σε ανάπηρους ανθρώπους.</p>\n<p>\nΤο βιβλίο έχει αυτοβιογραφικά στοιχεία, αλλά δεν είναι μια αυτοβιογραφία. Ξέρετε, στο βιβλίο παρατηρείτε πόσο λίγο μιλούν οι άνθρωποι. Μεταξύ των ενηλίκων και των παιδιών, αλλά και μεταξύ των παιδιών μεταξύ τους. Αλλά αυτά είναι ακόμα λεξικά γεμάτα με περισσότερες λέξεις από όσες πράγματι ειπώθηκαν τότε. Αν ήταν μια αυτοβιογραφία, πολλές σελίδες θα έπρεπε να είναι κενές και τότε θα έλεγαν απλώς \"Χμμ\" ή τον ήχο ενός άντρα που γρυλίζει ή τίποτα απολύτως. Τότε, αυτό που συνέβαινε σπάνια συζητούνταν, εκτός από μεθυσμένους, ανέργους άνδρες που συναντιόνταν στα γκαράζ τους για να πιουν περισσότερα. Εξέφρασα αυτό που δεν είχε ειπωθεί, το μετέφρασα σε δράση, μερικές φορές ακόμη και στις σκέψεις μου. Ο τρόπος που το λέω είναι αληθινός, αλλά δεν συνέβη έτσι.</p>\n<p>Υπάρχουν περιβάλλοντα, στρώματα, τάξεις στις οποίες, κατά τη γνώμη μου, λέγονται λιγότερα και γίνονται περισσότερα. Μια ιδεολογία δράσης, αλλά δεν είναι μια ιδεολογία. Είναι ο τρόπος με τον οποίο γίνονται τα πράγματα. Η ομιλία θεωρείται θηλυπρεπής. Σνομπ. Όποιος χρησιμοποιεί πάρα πολλές λέξεις είναι από την πόλη, πήγε στο λύκειο, είναι κάποιος που είναι απομακρυσμένος. Αυτό μπορεί να δυσκολεύει την τέτοια υλικό να γίνει λογοτεχνία, αλλά σίγουρα το γνωρίζετε καλύτερα από εμένα. Σε κάθε περίπτωση, προσπάθησα να κάνω λογοτεχνία από έναν τέτοιο κόσμο, να το παγκοσμιοποιήσω, ώστε να μπορεί να αντηχεί σε άλλα μέρη όπως η Ιταλία. Αυτό είναι μια προδοσία αυτού του σιωπηλού κόσμου που επικεντρώνεται στη δράση. Αυτή δεν είναι μια αυτοβιογραφία.</p>\n<p><strong>Ως δημοσιογράφος, καλύπτετε επίσης ειδήσεις από την Ουκρανία αυτή τη στιγμή. Πώς επηρεάζει η εισβολή της Ουκρανίας την γερμανική κοινωνία και πολιτική; Πώς αντιδρούν τα ακραία \"μέτωπα\" σε αυτό;</strong></p>\n<p>Ναι, ήμουν μόλις στην Ουκρανία, συμπεριλαμβανομένης μιας πόλης 15 χιλιομέτρων από το μέτωπο στο Ντονμπάς. Όταν ήμουν εκεί, οι ρωσικοί βλήματα πάντα χτυπούσαν περίπου πέντε έως δέκα χιλιόμετρα μακριά από εμάς. Ήταν σαν να ζεις σε ένα νησί, το δάσος καιγόταν γύρω μας.</p>\n<p>Στη Γερμανία, το ερώτημα του πώς θα πρέπει να ασχοληθούμε με αυτόν τον πόλεμο είναι ένα από τα πιο πολωτικά ζητήματα στην πολιτική. Τα ισχυρότερα κόμματα της Γερμανίας, το SPD και η Ένωση, ήταν εδώ και καιρό σε φιλικές σχέσεις με τη Ρωσία. Δεν ήθελαν να πάρουν σοβαρά τις απειλές βίας της Ρωσίας. Δεν ήθελαν να μπλοκάρουν τις ευκαιρίες της δικής τους οικονομίας στη Ρωσία, ήθελαν φθηνό αέριο και πετρέλαιο από τη Ρωσία. Αυτό ήταν πάντα πιο σημαντικό για τους Γερμανούς πολιτικούς από την αυτοδιάθεση των ανθρώπων στην Ουκρανία ή άλλες πρώην σοβιετικές χώρες. Μετά την πλήρη κλίμακα εισβολής το 2022, αυτό άλλαξε πολύ αργά, αλλά αν το SPD ήθελε, θα μπορούσε να έχει αναστρέψει αυτή την πορεία νωρίτερα παρά αργότερα. Η Γερμανία έχει επιτρέψει να αγοραστεί από τη Ρωσία και θα ήθελε η Μόσχα να το κάνει ξανά.</p>\n<p>Οι περισσότερες δεξιές εξτρεμιστικές κομματικές ομάδες είναι στο πλευρό της Ρωσίας, και η AfD σίγουρα είναι. Για τους δεξιούς εξτρεμιστές, η Ρωσία είναι η προβολή ενός ιδανικού κράτους: ένας ισχυρός άνδρας που ρυθμίζει τα πάντα και που δεν χρειάζεται να ανησυχεί για τις αντιρρήσεις των μειονοτήτων ή τα δικαιώματα των γυναικών. Η ζωή των γκέι, λεσβιών και τρανς είναι ουσιαστικά απαγορευμένη, και οι συγκρούσεις επιλύονται με στρατιωτικά μέσα αν χρειαστεί. Αυτό είναι το υγρό όνειρο πολλών Γερμανών δεξιών εξτρεμιστών. Δεν γνωρίζουν τίποτα για τη Ρωσία και τις εσωτερικές της αντιφάσεις· όπως είπα, είναι μια προβολή. Παρεμπιπτόντως, αυτό ισχύει επίσης για την Ανατολική Γερμανία, ακόμη και αν πάντα ισχυρίζονται κάτι διαφορετικό. Κατά την εποχή της ΛΔΓ, οι περισσότεροι άνθρωποι είχαν μια αμφίθυμη σχέση με τη Σοβιετική Ένωση. Ακόμη και πολλοί άνθρωποι στο SED αναγνώρισαν τη Σοβιετική Ένωση και τους ανθρώπους της ως πολιτικούς νικητές, αλλά τους περιφρονούσαν πολιτιστικά. Αν κανείς δεν άκουγε, μπορούσες να ακούσεις πολλά ρατσιστικά πράγματα στη ΛΔΓ για τους κατακτητές στρατιώτες από τη Σοβιετική Ένωση, πόσο λιγότερο ξανθοί ήταν και πόσο πιο σκούρο ήταν το χρώμα του δέρματός τους, και άλλα. Περιγράφονταν ως λίγο περισσότερο από ζώα, όχι καν ως άνθρωποι που ζουν σε βρωμιά. Οι συνθήκες διαβίωσης των Σοβιετικών στρατιωτών στη ΛΔΓ ήταν επίσης σκληρές και βρώμικες. Οι άνθρωποι το ήξεραν αυτό. Αλλά πολλοί άνθρωποι κατασκεύασαν ρατσιστικές προκαταλήψεις από αυτό. Να μετατρέψουν αυτό σε μια υποτιθέμενη αγάπη των Ανατολικογερμανών για τη Ρωσία που έχει αναπτυχθεί εδώ και δεκαετίες, όπως διαδίδει η AfD, είναι απλώς γελοίο. Όχι, η Ρωσία είναι απλώς μια κατασκευή που ταιριάζει καλά στους δεξιούς και μερικούς αριστερούς αυταρχικούς λαϊκιστές.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Αυτή η συνέντευξη δημοσιεύθηκε αρχικά στα ιταλικά στην </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>ιστοσελίδα και τα κοινωνικά μέσα του Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;.</em></p>\n<p><strong>Ο Ντάνιελ</strong> <strong>Σχούλζ</strong> είναι Γερμανός δημοσιογράφος και συγγραφέας που ζει στο Βερολίνο.</p>\n<p><strong>Η Μαρτίνα Ναπολιτάνο</strong>&nbsp;κατέχει διδακτορικό στη Σλαβική Φιλολογία και είναι λέκτορας ρωσικής γλώσσας και μετάφρασης στο Πανεπιστήμιο του Τριέστε. Στην έρευνα και τη συγγραφή της εστιάζει ιδιαίτερα στην ύστερη σοβιετική και σύγχρονη ρωσόφωνη κουλτούρα. Είναι μεταφράστρια, επιμελήτρια σειράς στον εκδοτικό οίκο Bottega Errante και πρόεδρος του&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:25:43.676", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Συνέντευξη με τον Daniel Schulz, Γερμανό δημοσιογράφο και συγγραφέα του Wir waren wie Brüder (Ήμασταν σαν αδέλφια). Συνεντευκτής: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"el", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:26:10.412", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Фашизм — это предложение, обещание прибыли…”", key:"uid": string:"d39859a6-ac94-454f-9c06-3d8de44b883b", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": null:null, key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-12T11:55:33.89", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": null:null, key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"ru", key:"updatedAt": null:null, key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Fascism is an offer, a promise of profit…”", key:"uid": string:"d48978f5-68b9-42e4-b4d1-6a0a0a44bc05", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: In 2022, your first fiction book came out, <em>Wir waren wie Brüder</em> (We Were Like Brothers). It is not yet available in English but was recently published and warmly received in Italian). It</strong><strong> describes the childhood and adolescence of a group of boys born in the 1980s (or late 1970s) that experience the end of the \"two Germanies\" and the complex process of reunification, which you delineate mainly at a social (and also economic) level. These passages are described through details either relevant for the main characters or as simple elements in the background as the years pass by. It is interesting to note that you also insert real episodes, such as the xenophobic riots in Rostock, that concretely situate the narration in the year 1992. Yet, as the context changes, people change too. How do you explain the rapid spreading of extreme \"fronts\" within the German society of the 1990s, not only among adolescents, but among adults too, as some parents in the book are described as expressing rather intolerant ideas?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: The socialist GDR society, from which the protagonist of the book comes, is a successor society to the National Socialist dictatorship, just like the West German society of the Federal Republic of Germany. And both societies failed in their own way in the confrontation with National Socialism. In the GDR, anti-fascism served primarily to legitimize the power of the ruling SED party. The constitution stated that fascism had been defeated, so there could be no right-wing extremism and no racism in the GDR, although of course it existed. The first pogrom-like hunt for foreigners after the end of the Second World War took place in the GDR, in Erfurt in 1975. At that time, several hundred Erfurt contract workers from Algeria were hunted down throughout the city for several days. The racist content of these attacks was not mentioned by the police and secret service; if you look at the files, there is something about \"hooliganism\". The GDR authorities depoliticized the violence of right-wing extremists and portrayed it as pure youth violence. And if they couldn't hide it, they claimed that Nazis had infiltrated from the west or something similar. What I mean by that is that the protagonist of the book sees the right-wing extremist acts of violence and racist attitudes as something new because he was just a child who knew nothing about the GDR. But in reality, he is experiencing continuity. This is made clear in the book in the racist language that existed even before the 1989 revolution. And on the sidelines, in the background, there are fathers who were already right-wing extremists during the GDR era.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Unemployment and social upheaval after the 1989 revolution certainly contributed to the escalation of right-wing extremist violence at that time. But this violence is not a new phenomenon in East Germany. Other factors that contributed to this include an amnesty for political prisoners in the GDR, including many right-wing extremists. The fight against independent anti-fascist groups in the GDR by the FDJ youth group, the secret service and the police was done because these groups represented competition for the SED and its monopoly on anti-fascism. There was also the rapid unification of right-wing extremist movements from East and West Germany, as well as the so-called “asylum compromise” of 1993, in which an alliance of the CDU, SPD and FDP tightened German asylum law following the serious riots in Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen and elsewhere. In other words, they punished the victims of racist violence in those years and not the perpetrators. Non-white people had to leave East German cities, and the perpetrators were far too rarely prosecuted by the justice system. Ultimately, politics, the judiciary and the police rewarded and thereby encouraged violent right-wing extremist protests. We can still find this pattern of rewarding and encouraging right-wing extremist violence in East Germany today, including in the wave of violence against refugees from Syria after 2015, and in the protests against the COVID-19 measures that were largely dominated by right-wing extremists.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Your main character somehow manages to stay \"sane\" among this social \"malady\" rapidly spreading and tearing people apart. What is keeping him \"safe\", besides Mariam, the girl with Georgian origins that he’s in love with?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>This is one of several questions I ask readers in the book by rarely revealing what the protagonist is thinking. The first-person perspective and the namelessness of the character are intended to help readers put themselves in the character's shoes and ask themselves: what would I have thought? And above all: what would I have done? Would I have done anything at all? You know, when I was writing the book, there were so many Western Europeans on social media who said that if they were faced with a fascist dictatorship, they would definitely do the right thing. Not keep their mouths shut like their grandparents. I wanted to challenge that and give readers the physical feeling that fascism is standing in front of them, in the form of small, nasty street fascism, and ask them: well, my friend, what are you going to do now? Because otherwise you can't really understand the power and violent seduction of fascism. Fascism is much more of a feeling than an argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>There are a few clues in the book, though. The protagonist's family is not ideal, but it seems to function better than others. He grew up with stories of honourable communists who gave their lives in the fight against fascism. His father is an officer and the protagonist seems to be fascinated by this, perhaps he has retained something like a childlike understanding of \"soldier's honour\", that is, not attacking anyone weaker. Perhaps it is also because his mother is in the church and the protagonist has an interest in Jesus. Perhaps, and this is a real possibility, two other very authoritarian institutions, namely his very strict church and the National People's Army, interestingly protect him from the authoritarian, racist temptation that others succumb to. Or rather, what the protagonist draws from these institutions. But we don't know for sure.</p>\n<p>In any case, it is not Marxist theories that save the protagonist, nor a left-wing Antifa group. I didn't want to make it that easy for the protagonist, or for those who read the book. I am a leftist, but I do not write propaganda.</p>\n<p><strong>Today, the news regarding German society and politics are always stressing the relevant role of far-right ideas and intolerance within society (embodied by the AfD, but not only). However, in the book you deftly illustrate that this is not something that originated in these late years. In the 1990s – you seem to say – there were all these signals indicating that this was coming. Do you think that people simply decided to turn a blind eye back then, thinking it was just a short-term consequence of the reunification process? And how significant was Merkel's long (and rather stable) governing period for the strengthening of the belief that German society had found a solution to these internal debates – debates that simply rose up again after Merkel?</strong></p>\n<p>In Germany, many people who are black, disabled, poor or homeless are now asking whether the so-called “baseball bat” years of the 1990s were ever over. They say it is more the perception of white and privileged people that this violence has taken a break. I would still say that there were quieter phases with less obvious violence. But these ended with the right-wing extremist mobilization against accommodation for Syrian refugees from 2015 onwards, during the Merkel era. As I have already tried to show, the reasons lie structurally in both German societies and their inadequate confrontation with the Nazi era, with racism. And yes, in times of crisis like in the 1990s, there are always more important things to do than dealing with fascism.</p>\n<p>However, we are also noticing today that dealing with racism and right-wing extremism is always difficult for many, perhaps most people – no matter what time. Because you always have to question what advantages you yourself derive from a racist society. Because you have to ask yourself to what extent you expect to gain an advantage when fascist politics are implemented. Look at the election campaigns that were conducted in Germany before the three state elections in September. Leading politicians from left-wing parties such as the SPD and the Greens ran racist election campaigns on the backs of refugees and migrants in order to save themselves in parliament. The conservatives, i.e. the CDU and the CSU, did so as well. These democratic parties decided to make refugees and migrants the main problem in our society and hoped to generate votes by doing so. But when you point this out to these politicians, they react with insults. If our politicians don't see that they benefit from racism, why should others?</p>\n<p>Often you don't have to offer people much to get them to join in some kind of fascism. Often it's enough to promise them that they are part of the majority, that they won't be bothered. This deal is enough for the protagonist in the book. And most people hate being confronted with the fact that they are so easy to buy.</p>\n<p><strong>Often we hear that the <em>Ossis</em> [people from East Germany – editor’s note] are to blame for all the intolerance and far-right ideologies. How do you answer these voices?</strong></p>\n<p>This is a popular game in Germany. People in the west say that all that is needed is to rebuild the wall around East Germany and the Nazi problem will be solved. People in the east say that right-wing extremism is only so great because of the right-wing extremist parties that come from the west. People do not like to be confronted with the Nazi within and around them. That is why they push them as far away as possible. In Germany from west to east and back again. This game even happens when right-wing extremists seriously injure or even kill someone. The focus is often not on mourning the dead, but on defence. Who is to blame? Where did the neo-Nazis kill more people, in East or West Germany? But guilt is an uninteresting and unproductive feeling in this context. Responsibility should be the order of the day. An attempt to confront things, to reflect, to do better. And that would have to happen in the east and the west.</p>\n<p><strong>If not politicians, then why have German intellectuals and cultural actors been silent in front of the gradual spreading of extreme ideologies within society? Maybe, they did not want to be silent, but there was nobody to hear them?</strong></p>\n<p>There are enough scientists, writers and journalists who say this. And some of the loudest of them are East Germans. Because we know the racist and authoritarian nature of the GDR and the society that followed it. These are well-known intellectuals such as Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda and yes, me too. But we are warning everyone that right-wing extremism and racism are not only so strong because of the neo-Nazis. But because democrats and \"normal people\" react so weakly to it, allow themselves to be seduced, downplay the danger and partly adopt the demands of the fascists. Most people don't like to hear that. Is it different in Italy? It would be nice if it was. In any case, the major television programmes in Germany mostly feature intellectuals who do not see racism in German society as a major and structural problem. They are the ones who blame economic developments alone for Nazi attitudes. They say something along the lines of: if a German is doing badly, if he doesn't have enough money, then he has to become a Nazi so that politicians will listen to him. As if it were genetic and not a decision. There is a space between stimulus and reaction, as Viktur Fraenkel said. There is a space between understandable anger at society, at politics, and an electoral decision. And in this space you make a decision. But many people want to ignore this truth. These purely economic explanations, which often come from leftists, distract from the personal responsibility of those who choose fascist politics. They deny that most AfD voters are not poor. They deny that there were and are right-wing extremists in governments in relatively rich Scandinavian countries too. Anything to avoid talking about what fascism has to do with you. That's why I wrote a book about opportunism. Opportunists are the largest group in any fascist system. Without them, it doesn't work.</p>\n<p><strong>You are a journalist, and this is your first fictional book. Did you turn to fiction because you perceived it as a useful tool to reflect upon topics you have extensively covered in news and investigations, such as far-right ideologies? How much of this book is fiction and how much is fact?</strong></p>\n<p>I wrote the novel because literature is a house with more rooms than journalistic texts. There is also room for ambivalence, for unreliable narration, for rumours, for the tenderness of people who you as a leftist should and perhaps should despise. You cannot understand fascism, especially the filthy and dirty kinds from the street, if you only understand fascism as something evil, made by evil people. Fascism is an offer, a promise of profit: come to us, we offer you tenderness, brotherhood, belonging. And this offer can come from very friendly people. The question is: when are they no longer friendly? When you talk back too much. To whom are they almost never friendly? To queer people, to black people, to disabled people.</p>\n<p>\nThe book has autobiographical elements, but it is not an autobiography. You know, in the book you notice how little people talk. Between the adults and the children, but also between the children themselves. But these are still lexicons full of more words than were actually spoken back then. If it were an autobiography, many pages would have to be blank and then they would just say \"Hmm\" or the sound of a man grunting or nothing at all. Back then, what happened was rarely discussed, except by drunken, unemployed men who met in their garages to drink more. I verbalized what was unspoken, translated it into action, sometimes even in my thoughts. The way I tell it is true, but it didn't happen like that.</p>\n<p>There are environments, strata, classes in which, in my opinion, less is said and more is done. An ideology of action, but it is not an ideology. It is the way in which things are done. Talking is considered effeminate. Snobbish. Anyone who uses too many words is from the city, went to high school, is someone who is aloof. That may make it more difficult for such material to become literature, but you certainly know that better than I do. In any case, I have tried to make literature out of such a world, to universalize it, so that it can resonate in other places like Italy. That is a betrayal of this silent world focused on action. This is not an autobiography.</p>\n<p><strong>As a journalist, you are also covering news from Ukraine at the moment. How is Ukraine's invasion impacting German society and politics? How are far-right \"fronts\" reacting to it?</strong></p>\n<p>Yes, I was just in Ukraine, including a town 15 kilometres from the front in Donbas. When I was there, Russian artillery shells always hit about five to ten kilometres away from us. It was like living on an island, the forest was burning all around us.</p>\n<p>In Germany, the question of how we should deal with this war is one of the most polarizing issues in politics. Germany's strongest parties, the SPD and the Union, have long been on friendly terms with Russia. They did not want to take Russia's threats of violence seriously. They did not want to block their own economy's opportunities in Russia, they wanted cheap gas and oil from Russia. This was always more important to German politicians than the self-determination of the people in Ukraine or other former Soviet states. After the full-scale invasion in 2022, this changed very slowly, but if the SPD wanted to, it could have reversed this course sooner rather than later. Germany has allowed itself to be bought by Russia and would like Moscow to do so again.</p>\n<p>Most right-wing extremist parties are on Russia's side, and the AfD certainly is. For right-wing extremists, Russia is the projection of an ideal state: a strong man who regulates everything and who does not have to worry about the objections of minorities or the rights of women. Gay, lesbian and trans life is effectively banned, and conflicts are resolved with the military if necessary. This is the wet dream of many German right-wing extremists. They know nothing about Russia itself and its internal contradictions; as I said, it is a projection. Incidentally, this also applies to East Germany, even if something different is always claimed. During the GDR era, most people had an ambivalent relationship with the Soviet Union. Even many people in the SED recognized the Soviet Union and its people as political winners, but despised them culturally. If no one was listening, you could hear a lot of racist things in the GDR about the occupying soldiers from the Soviet Union, how less blonde they were and how much darker their skin colour was, and more. They were described as little more than animals, not even people living in filth. The living conditions of the Soviet soldiers in the GDR were also hard and dirty. People knew that. But many people constructed racist prejudices from it. To turn this into an alleged love of East Germans for Russia that has grown over decades, as the AfD is spreading, is simply ridiculous. No, Russia is simply a construction that suits right-wing and some left-wing authoritarian populists well.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>This interview was originally published in Italian on the </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;website and social media channels.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> is a German journalist and author based in Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;holds a PhD in Slavic Studies and is lecturer for Russian language and translation at the University of Trieste. In her research and writing she particularly focuses on late Soviet and contemporary Russian-language culture. She is a translator, series editor at the Bottega Errante publishing house, and president of&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:15:21.092", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Interview with Daniel Schulz, a German journalist and author of Wir waren wie Brüder (We Were Like Brothers). Interviewer: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"en", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:15:51.748", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Faszyzm to oferta, obietnica zysku…”", key:"uid": string:"e25b791e-1870-45eb-84c6-d232a0e64b69", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: W 2022 roku ukazała się twoja pierwsza powieść fikcyjna, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Byliśmy jak bracia). Nie jest jeszcze dostępna w języku angielskim, ale niedawno została opublikowana i ciepło przyjęta w języku włoskim). Ona</strong><strong> opisuje dzieciństwo i młodość grupy chłopców urodzonych w latach 80. (lub pod koniec lat 70.), którzy doświadczają końca \"dwóch Niemiec\" oraz złożonego procesu zjednoczenia, który głównie przedstawiasz na poziomie społecznym (a także ekonomicznym). Te fragmenty są opisane przez szczegóły istotne dla głównych postaci lub jako proste elementy w tle, gdy mijają lata. Interesujące jest to, że wprowadzasz również prawdziwe epizody, takie jak ksenofobiczne zamieszki w Rostocku, które konkretnie osadzają narrację w roku 1992. Jednak w miarę zmiany kontekstu, ludzie również się zmieniają. Jak wyjaśniasz szybkie rozprzestrzenianie się ekstremalnych \"fronów\" w niemieckim społeczeństwie lat 90., nie tylko wśród nastolatków, ale także wśród dorosłych, ponieważ niektórzy rodzice w książce są opisani jako wyrażający dość nietolerancyjne poglądy?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Socjalistyczne społeczeństwo NRD, z którego pochodzi bohater książki, jest społeczeństwem następczym po dyktaturze narodowego socjalizmu, podobnie jak zachodnioniemieckie społeczeństwo Republiki Federalnej Niemiec. Oba społeczeństwa w swoim własnym stylu zawiodły w konfrontacji z narodowym socjalizmem. W NRD antyfaszyzm służył przede wszystkim do legitymizowania władzy rządzącej partii SED. Konstytucja stwierdzała, że faszyzm został pokonany, więc nie mogło być ekstremizmu prawicowego ani rasizmu w NRD, chociaż oczywiście istniał. Pierwsza pogromowa nagonka na cudzoziemców po zakończeniu II wojny światowej miała miejsce w NRD, w Erfurcie w 1975 roku. W tym czasie przez kilka dni w całym mieście ścigano kilka setek pracowników kontraktowych z Algierii. Rasistowski charakter tych ataków nie był wspomniany przez policję i służby specjalne; jeśli spojrzysz na akta, jest coś o \"chuligaństwie\". Władze NRD depolityzowały przemoc ekstremistów prawicowych i przedstawiały ją jako czystą przemoc młodzieżową. A jeśli nie mogły tego ukryć, twierdziły, że naziści przeniknęli z zachodu lub coś podobnego. Chcę przez to powiedzieć, że bohater książki postrzega prawicowe ekstremistyczne akty przemocy i rasistowskie postawy jako coś nowego, ponieważ był tylko dzieckiem, które nic nie wiedziało o NRD. Ale w rzeczywistości doświadcza ciągłości. To jest jasno pokazane w książce w rasistowskim języku, który istniał nawet przed rewolucją w 1989 roku. A na marginesie, w tle, są ojcowie, którzy już w czasach NRD byli ekstremistami prawicowymi.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Bezrobocie i społeczne wstrząsy po rewolucji w 1989 roku z pewnością przyczyniły się do eskalacji przemocy ekstremistów prawicowych w tamtym czasie. Ale ta przemoc nie jest nowym zjawiskiem w Niemczech Wschodnich. Inne czynniki, które się do tego przyczyniły, to amnestia dla więźniów politycznych w NRD, w tym wielu ekstremistów prawicowych. Walka z niezależnymi grupami antyfaszystowskimi w NRD przez młodzieżową grupę FDJ, służby specjalne i policję była prowadzona, ponieważ te grupy stanowiły konkurencję dla SED i jej monopolu na antyfaszyzm. Było też szybkie zjednoczenie ruchów ekstremistów prawicowych z Niemiec Wschodnich i Zachodnich, a także tzw. \"kompromis azylowy\" z 1993 roku, w którym sojusz CDU, SPD i FDP zaostrzył niemieckie prawo azylowe po poważnych zamieszkach w Hoyerswerdzie, Rostocku-Lichtenhagen i innych miejscach. Innymi słowy, ukarali ofiary rasistowskiej przemocy w tych latach, a nie sprawców. Osoby niebiałe musiały opuszczać miasta w Niemczech Wschodnich, a sprawcy byli zbyt rzadko ścigani przez wymiar sprawiedliwości. Ostatecznie polityka, wymiar sprawiedliwości i policja nagradzały i w ten sposób zachęcały do przemocy ekstremistów prawicowych. Możemy nadal znaleźć ten wzór nagradzania i zachęcania do przemocy ekstremistów prawicowych w Niemczech Wschodnich dzisiaj, w tym w fali przemocy przeciwko uchodźcom z Syrii po 2015 roku oraz w protestach przeciwko środkom COVID-19, które były w dużej mierze zdominowane przez ekstremistów prawicowych.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Twój główny bohater w jakiś sposób udaje się pozostać \"zdrowym psychicznie\" wśród tej społecznej \"choroby\", która szybko się rozprzestrzenia i rozdziela ludzi. Co go \"chroni\", poza Mariam, dziewczyną o gruzińskich korzeniach, w której się zakochał?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>To jedno z kilku pytań, które zadaję czytelnikom w książce, rzadko ujawniając, co myśli bohater. Perspektywa pierwszej osoby i brak imienia postaci mają pomóc czytelnikom postawić się w sytuacji bohatera i zadać sobie pytanie: co bym pomyślał? A przede wszystkim: co bym zrobił? Czy w ogóle bym coś zrobił? Wiesz, kiedy pisałem tę książkę, było tak wielu zachodnioeuropejczyków w mediach społecznościowych, którzy mówili, że gdyby stanęli w obliczu faszystowskiej dyktatury, na pewno zrobiliby to, co należy. Nie milczeliby jak ich dziadkowie. Chciałem to zakwestionować i dać czytelnikom fizyczne poczucie, że faszyzm stoi przed nimi, w postaci małego, wstrętnego faszyzmu ulicznego, i zapytać ich: cóż, przyjacielu, co teraz zrobisz? Bo inaczej nie można naprawdę zrozumieć siły i brutalnej pokusy faszyzmu. Faszyzm jest znacznie bardziej uczuciem niż argumentem.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>W książce są jednak pewne wskazówki. Rodzina bohatera nie jest idealna, ale wydaje się funkcjonować lepiej niż inne. Wychował się w opowieściach o honorowych komunistach, którzy oddali swoje życie w walce z faszyzmem. Jego ojciec jest oficerem i bohater wydaje się być tym zafascynowany, być może zachował coś w rodzaju dziecięcego zrozumienia \"honoru żołnierskiego\", to znaczy, nie atakowania nikogo słabszego. Może to także dlatego, że jego matka jest w kościele, a bohater interesuje się Jezusem. Może, a to jest realna możliwość, dwie inne bardzo autorytarne instytucje, a mianowicie jego bardzo surowy kościół i Narodowa Armia Ludowa, interesująco chronią go przed autorytarną, rasistowską pokusą, której inni ulegają. A raczej, co bohater czerpie z tych instytucji. Ale nie wiemy tego na pewno.</p>\n<p>W każdym razie to nie teorie marksistowskie ratują bohatera, ani lewicowa grupa Antifa. Nie chciałem ułatwiać tego bohaterowi ani tym, którzy czytają książkę. Jestem lewicowcem, ale nie piszę propagandy.</p>\n<p><strong>Dziś wiadomości dotyczące niemieckiego społeczeństwa i polityki zawsze podkreślają istotną rolę skrajnie prawicowych idei i nietolerancji w społeczeństwie (ucieleśnionych przez AfD, ale nie tylko). Jednak w książce zręcznie ilustrujesz, że to nie jest coś, co powstało w tych późnych latach. W latach 90. – wydaje się, że mówisz – były wszystkie te sygnały wskazujące, że to nadchodzi. Czy uważasz, że ludzie po prostu postanowili wtedy przymknąć oko, myśląc, że to tylko krótkoterminowa konsekwencja procesu zjednoczenia? I jak znaczący był długi (i dość stabilny) okres rządów Merkel dla wzmocnienia przekonania, że niemieckie społeczeństwo znalazło rozwiązanie tych wewnętrznych debat – debat, które po prostu znów się pojawiły po Merkel?</strong></p>\n<p>W Niemczech wiele osób, które są czarne, niepełnosprawne, biedne lub bezdomne, teraz pyta, czy tzw. \"lata bejsbolowe\" lat 90. kiedykolwiek się skończyły. Mówią, że to bardziej postrzeganie białych i uprzywilejowanych ludzi, że ta przemoc miała przerwę. Wciąż bym powiedział, że były spokojniejsze fazy z mniej oczywistą przemocą. Ale te zakończyły się mobilizacją ekstremistów prawicowych przeciwko zakwaterowaniu dla syryjskich uchodźców od 2015 roku, w czasach Merkel. Jak już próbowałem pokazać, przyczyny leżą strukturalnie w obu niemieckich społeczeństwach i ich niewystarczającej konfrontacji z okresem nazistowskim, z rasizmem. I tak, w czasach kryzysu, jak w latach 90., zawsze jest wiele ważniejszych rzeczy do zrobienia niż zajmowanie się faszyzmem.</p>\n<p>Jednak zauważamy również dzisiaj, że zajmowanie się rasizmem i ekstremizmem prawicowym jest zawsze trudne dla wielu, być może dla większości ludzi – niezależnie od czasu. Ponieważ zawsze musisz kwestionować, jakie korzyści sam czerpiesz z rasistowskiego społeczeństwa. Ponieważ musisz zapytać, w jakim stopniu oczekujesz uzyskać korzyść, gdy polityka faszystowska jest wdrażana. Spójrz na kampanie wyborcze, które były prowadzone w Niemczech przed trzema wyborami stanowymi we wrześniu. Czołowi politycy z lewicowych partii, takich jak SPD i Zieloni, prowadzili rasistowskie kampanie wyborcze na plecach uchodźców i migrantów, aby uratować się w parlamencie. Konserwatyści, czyli CDU i CSU, zrobili to samo. Te demokratyczne partie postanowiły uczynić uchodźców i migrantów głównym problemem w naszym społeczeństwie i miały nadzieję wygenerować głosy, robiąc to. Ale kiedy zwracasz to uwagę tym politykom, reagują obelgami. Jeśli nasi politycy nie widzą, że korzystają z rasizmu, dlaczego inni mieliby to dostrzegać?</p>\n<p>Często nie musisz oferować ludziom wiele, aby skłonić ich do przyłączenia się do jakiegoś rodzaju faszyzmu. Często wystarczy obiecać im, że są częścią większości, że nie będą niepokojeni. Ta umowa wystarczy bohaterowi w książce. A większość ludzi nienawidzi być konfrontowana z faktem, że są tak łatwi do kupienia.</p>\n<p><strong>Często słyszymy, że <em>Ossis</em> [ludzie z Niemiec Wschodnich – przyp. red.] są winni wszelkiej nietolerancji i skrajnie prawicowym ideologiom. Jak odpowiadasz na te głosy?</strong></p>\n<p>To popularna gra w Niemczech. Ludzie na zachodzie mówią, że wystarczy odbudować mur wokół Niemiec Wschodnich, a problem nazistowski zostanie rozwiązany. Ludzie na wschodzie mówią, że ekstremizm prawicowy jest tak duży tylko z powodu prawicowych partii, które pochodzą z zachodu. Ludzie nie lubią być konfrontowani z nazistą w sobie i wokół siebie. Dlatego wypychają ich jak najdalej. W Niemczech od zachodu do wschodu i z powrotem. Ta gra odbywa się nawet wtedy, gdy ekstremiści prawicowi poważnie ranią lub nawet zabijają kogoś. Często nie koncentruje się na żalu za zmarłymi, ale na obronie. Kto jest winny? Gdzie neo-naziści zabili więcej ludzi, w Niemczech Wschodnich czy Zachodnich? Ale wina jest w tym kontekście nieciekawym i nieproduktywnym uczuciem. Odpowiedzialność powinna być na porządku dziennym. Próba konfrontacji z rzeczami, refleksji, zrobienia lepiej. I to musiałoby się odbyć zarówno na wschodzie, jak i na zachodzie.</p>\n<p><strong>Jeśli nie politycy, to dlaczego niemieccy intelektualiści i aktorzy kultury milczeli w obliczu stopniowego rozprzestrzeniania się ekstremalnych ideologii w społeczeństwie? Może nie chcieli milczeć, ale nie było nikogo, kto by ich usłyszał?</strong></p>\n<p>Jest wystarczająco wielu naukowców, pisarzy i dziennikarzy, którzy to mówią. A niektórzy z najgłośniejszych z nich są Niemcami Wschodnimi. Ponieważ znamy rasistowską i autorytarną naturę NRD i społeczeństwa, które po niej nastąpiło. To znani intelektualiści, tacy jak Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda i tak, ja też. Ale ostrzegamy wszystkich, że ekstremizm prawicowy i rasizm nie są silne tylko z powodu neonazistów. Ale dlatego, że demokraci i \"normalni ludzie\" reagują na to tak słabo, dają się uwieść, bagatelizują niebezpieczeństwo i częściowo przyjmują żądania faszystów. Większość ludzi nie lubi tego słyszeć. Czy w Italii jest inaczej? Byłoby miło, gdyby tak było. W każdym razie w głównych programach telewizyjnych w Niemczech przeważnie występują intelektualiści, którzy nie widzą rasizmu w niemieckim społeczeństwie jako poważnego i strukturalnego problemu. To oni obwiniają wyłącznie rozwój gospodarczy za postawy nazistowskie. Mówią coś w stylu: jeśli Niemiec ma źle, jeśli nie ma wystarczająco dużo pieniędzy, to musi stać się nazistą, aby politycy go wysłuchali. Jakby to było genetyczne, a nie decyzją. Jest przestrzeń między bodźcem a reakcją, jak powiedział Viktur Fraenkel. Jest przestrzeń między zrozumiałym gniewem na społeczeństwo, na politykę, a decyzją wyborczą. I w tej przestrzeni podejmujesz decyzję. Ale wielu ludzi chce ignorować tę prawdę. Te czysto ekonomiczne wyjaśnienia, które często pochodzą od lewicowców, odwracają uwagę od osobistej odpowiedzialności tych, którzy wybierają politykę faszystowską. Zaprzeczają, że większość wyborców AfD nie jest biedna. Zaprzeczają, że w stosunkowo bogatych krajach skandynawskich również byli i są ekstremiści prawicowi w rządach. Cokolwiek, aby uniknąć rozmowy o tym, co faszyzm ma wspólnego z tobą. Dlatego napisałem książkę o oportunizmie. Oportuniści są największą grupą w każdym systemie faszystowskim. Bez nich to nie działa.</p>\n<p><strong>Jesteś dziennikarzem, a to twoja pierwsza powieść fikcyjna. Czy zwróciłeś się ku fikcji, ponieważ postrzegałeś ją jako użyteczne narzędzie do refleksji nad tematami, które szeroko omawiałeś w wiadomościach i śledztwach, takimi jak ideologie skrajnie prawicowe? Ile tej książki to fikcja, a ile fakt?</strong></p>\n<p>Napisałem powieść, ponieważ literatura jest domem z większą liczbą pokoi niż teksty dziennikarskie. Jest też miejsce na ambiwalencję, na niepewne narracje, na plotki, na czułość ludzi, których jako lewicowiec powinieneś, a może powinieneś, pogardzać. Nie możesz zrozumieć faszyzmu, zwłaszcza tego brudnego i wstrętnego z ulicy, jeśli rozumiesz faszyzm tylko jako coś złego, stworzonego przez złych ludzi. Faszyzm jest ofertą, obietnicą zysku: przyjdź do nas, oferujemy ci czułość, braterstwo, przynależność. A ta oferta może pochodzić od bardzo przyjaznych ludzi. Pytanie brzmi: kiedy przestają być przyjaźni? Kiedy zbyt dużo się odzywasz. Komu prawie nigdy nie są przyjaźni? Osobom queer, czarnoskórym, niepełnosprawnym.</p>\n<p>\nKsiążka ma elementy autobiograficzne, ale nie jest autobiografią. Wiesz, w książce zauważasz, jak mało ludzie mówią. Między dorosłymi a dziećmi, ale także między dziećmi samymi. Ale to wciąż są leksykony pełne więcej słów niż faktycznie wypowiedziano wtedy. Gdyby to była autobiografia, wiele stron musiałoby być pustych, a potem po prostu powiedzieliby \"Hmm\" lub dźwięk mężczyzny chrząkającego lub nic w ogóle. Wtedy rzadko dyskutowano o tym, co się wydarzyło, z wyjątkiem pijanych, bezrobotnych mężczyzn, którzy spotykali się w swoich garażach, aby pić więcej. Ujawniłem to, co było niewypowiedziane, przetłumaczyłem to na działanie, czasami nawet w moich myślach. Sposób, w jaki to opowiadam, jest prawdziwy, ale nie wydarzyło się to w ten sposób.</p>\n<p>Są środowiska, warstwy, klasy, w których, moim zdaniem, mniej się mówi, a więcej się robi. Ideologia działania, ale to nie jest ideologia. To sposób, w jaki rzeczy są robione. Mówienie uważane jest za efeminacyjne. Snobistyczne. Każdy, kto używa zbyt wielu słów, pochodzi z miasta, chodził do liceum, jest kimś, kto jest wyniosły. To może utrudniać przekształcenie takiego materiału w literaturę, ale na pewno wiesz to lepiej niż ja. W każdym razie starałem się uczynić literaturę z takiego świata, zuniwersalizować ją, aby mogła rezonować w innych miejscach, takich jak Włochy. To jest zdrada tego cichego świata skoncentrowanego na działaniu. To nie jest autobiografia.</p>\n<p><strong>Jako dziennikarz, obecnie również relacjonujesz wiadomości z Ukrainy. Jak inwazja Ukrainy wpływa na niemieckie społeczeństwo i politykę? Jak reagują skrajnie prawicowe \"fronty\" na to?</strong></p>\n<p>Tak, byłem właśnie na Ukrainie, w tym w mieście 15 kilometrów od frontu w Donbasie. Kiedy tam byłem, rosyjskie pociski artyleryjskie zawsze trafiały około pięciu do dziesięciu kilometrów od nas. To było jak życie na wyspie, las palił się wokół nas.</p>\n<p>W Niemczech pytanie, jak powinniśmy radzić sobie z tą wojną, jest jednym z najbardziej polaryzujących tematów w polityce. Najsilniejsze partie w Niemczech, SPD i Unia, od dawna były w przyjaznych stosunkach z Rosją. Nie chciały traktować poważnie rosyjskich gróźb przemocy. Nie chciały blokować możliwości swojej gospodarki w Rosji, chciały taniego gazu i ropy z Rosji. To zawsze było ważniejsze dla niemieckich polityków niż samostanowienie ludzi na Ukrainie czy innych byłych państwach radzieckich. Po pełnoskalowej inwazji w 2022 roku to zmieniło się bardzo powoli, ale gdyby SPD chciało, mogłoby odwrócić ten kurs wcześniej niż później. Niemcy pozwoliły się kupić przez Rosję i chciałyby, aby Moskwa zrobiła to ponownie.</p>\n<p>Większość partii ekstremistów prawicowych jest po stronie Rosji, a AfD z pewnością również. Dla ekstremistów prawicowych Rosja jest projekcją idealnego państwa: silny człowiek, który reguluje wszystko i nie musi martwić się o sprzeciwy mniejszości czy prawa kobiet. Życie gejów, lesbijek i osób transpłciowych jest skutecznie zakazane, a konflikty rozwiązywane są militarnie, jeśli to konieczne. To mokry sen wielu niemieckich ekstremistów prawicowych. Nic nie wiedzą o samej Rosji i jej wewnętrznych sprzecznościach; jak już powiedziałem, to projekcja. Nawiasem mówiąc, to również dotyczy Niemiec Wschodnich, chociaż zawsze twierdzi się coś innego. W czasach NRD większość ludzi miała ambiwalentny stosunek do Związku Radzieckiego. Nawet wielu ludzi w SED uznawało Związek Radziecki i jego ludzi za politycznych zwycięzców, ale pogardzało nimi kulturowo. Jeśli nikt nie słuchał, można było usłyszeć wiele rasistowskich rzeczy w NRD o żołnierzach okupacyjnych z Związku Radzieckiego, jak mniej byli blondyni i jak dużo ciemniejszy był ich kolor skóry, i więcej. Opisywano ich jako niewiele więcej niż zwierzęta, nie nawet ludzi żyjących w brudzie. Warunki życia żołnierzy radzieckich w NRD były również trudne i brudne. Ludzie o tym wiedzieli. Ale wielu ludzi skonstruowało z tego rasistowskie uprzedzenia. Przekształcenie tego w rzekomą miłość Niemców Wschodnich do Rosji, która rozwijała się przez dziesięciolecia, jak to rozpowszechnia AfD, jest po prostu absurdalne. Nie, Rosja to po prostu konstrukcja, która dobrze pasuje do prawicowych i niektórych lewicowych autorytarnych populistów.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Wywiad ten został pierwotnie opublikowany w języku włoskim na stronie internetowej i kanałach społecznościowych </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> jest niemieckim dziennikarzem i autorem mieszkającym w Berlinie.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;posiada doktorat z nauk slawistycznych i jest wykładowcą języka rosyjskiego i tłumaczenia na Uniwersytecie w Trieście. W swoich badaniach i pisarstwie szczególnie koncentruje się na późnej kulturze radzieckiej i współczesnej kulturze rosyjskojęzycznej. Jest tłumaczką, redaktorką serii w wydawnictwie Bottega Errante oraz przewodniczącą&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:09:03.211", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Wywiad z Danielem Schulzem, niemieckim dziennikarzem i autorem książki Wir waren wie Brüder (Byliśmy jak bracia). Prowadząca wywiad: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"pl", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:09:23.001", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"“Fašizam je ponuda, obećanje profita…”", key:"uid": string:"f76f9528-7e4c-407c-8dec-0483b18a9242", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: Godine 2022. objavljena je vaša prva fikcionalna knjiga, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Bili smo kao braća). Još nije dostupna na engleskom, ali je nedavno objavljena i toplo prihvaćena na talijanskom). Ona</strong><strong> opisuje djetinjstvo i adolescenciju grupe dječaka rođenih 1980-ih (ili kasnih 1970-ih) koji doživljavaju kraj \"dvije Njemačke\" i složen proces ponovnog ujedinjenja, koji uglavnom prikazujete na socijalnoj (a također i ekonomskoj) razini. Ovi odlomci opisani su kroz detalje koji su ili relevantni za glavne likove ili kao jednostavni elementi u pozadini dok prolaze godine. Zanimljivo je napomenuti da također uključujete stvarne epizode, poput ksenofobnih nemira u Rostocku, koje konkretno smještaju pripovijest u 1992. godinu. Ipak, kako se kontekst mijenja, ljudi se također mijenjaju. Kako objašnjavate brzo širenje ekstremnih \"frontera\" unutar njemačkog društva 1990-ih, ne samo među adolescentima, već i među odraslima, budući da su neki roditelji u knjizi opisani kao oni koji izražavaju prilično netolerantne ideje?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Socijalističko društvo DDR-a, iz kojeg dolazi protagonist knjige, nasljednik je nacional-socijalističke diktature, baš kao i zapadnonjemačko društvo Savezne Republike Njemačke. I oba društva su na svoj način zakazala u suočavanju s nacionalnim socijalizmom. U DDR-u, antifašizam je prvenstveno služio za legitimizaciju vlasti vladajuće SED stranke. Ustav je izjavljivao da je fašizam poražen, pa nije moglo biti desničarskog ekstremizma i rasizma u DDR-u, iako je, naravno, postojao. Prvi pogromski lov na strance nakon kraja Drugog svjetskog rata dogodio se u DDR-u, u Erfurtu 1975. Tada su stotine ugovornih radnika iz Alžira bile progonjene po cijelom gradu nekoliko dana. Policija i tajna služba nisu spominjale rasistički sadržaj ovih napada; ako pogledate spise, tu se spominje nešto o \"huliganizmu\". Vlasti DDR-a depolitizirale su nasilje desničarskih ekstremista i prikazale ga kao čisto nasilje mladih. A ako ga nisu mogle sakriti, tvrdile su da su nacisti infiltrirali iz zapada ili nešto slično. Ono što želim reći je da protagonist knjige desničarske ekstremističke akte nasilja i rasističke stavove vidi kao nešto novo jer je bio samo dijete koje nije znalo ništa o DDR-u. No, u stvarnosti, on doživljava kontinuitet. To je jasno u knjizi u rasističkom jeziku koji je postojao čak i prije revolucije 1989. A na marginama, u pozadini, postoje očevi koji su već bili desničarski ekstremisti tijekom ere DDR-a.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Nezaposlenost i društveni prevrat nakon revolucije 1989. sigurno su doprinijeli eskalaciji desničarskog ekstremističkog nasilja u to vrijeme. No, ovo nasilje nije novi fenomen u Istočnoj Njemačkoj. Drugi faktori koji su doprinijeli tome uključuju amnestiju za političke zatvorenike u DDR-u, uključujući mnoge desničarske ekstremiste. Borba protiv neovisnih antifašističkih grupa u DDR-u od strane FDJ omladinske grupe, tajne službe i policije vođena je jer su te grupe predstavljale konkurenciju za SED i njen monopol na antifašizam. Također je došlo do brze unifikacije desničarskih ekstremističkih pokreta iz Istočne i Zapadne Njemačke, kao i do takozvanog \"kompromisa o azilu\" iz 1993. godine, u kojem je savez CDU-a, SPD-a i FDP-a pooštrio njemački azilni zakon nakon ozbiljnih nemira u Hoyerswerdi, Rostocku-Lichtenhagenu i drugdje. Drugim riječima, kaznili su žrtve rasističkog nasilja u tim godinama, a ne počinitelje. Ljudi koji nisu bijeli morali su napustiti istočnonjemačke gradove, a počinitelji su previše rijetko procesuirani od strane pravosudnog sustava. Na kraju, politika, pravosuđe i policija nagradili su i time potaknuli nasilne desničarske ekstremističke prosvjede. Ovaj obrazac nagrađivanja i poticanja desničarskog ekstremističkog nasilja možemo i danas pronaći u Istočnoj Njemačkoj, uključujući val nasilja protiv izbjeglica iz Sirije nakon 2015. godine, i u prosvjedima protiv mjera COVID-19 koje su uglavnom dominirali desničarski ekstremisti.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Vaš glavni lik nekako uspijeva ostati \"pribran\" među ovom društvenom \"bolesti\" koja se brzo širi i razdvaja ljude. Što ga \"štiti\", osim Mariam, djevojke gruzijskih korijena u koju je zaljubljen?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>To je jedno od nekoliko pitanja koja postavljam čitateljima u knjizi rijetko otkrivajući što protagonist misli. Perspektiva prvog lica i bezimena priroda lika trebali bi pomoći čitateljima da se stave u kožu lika i pitaju se: što bih ja mislio? I iznad svega: što bih ja učinio? Bih li uopće učinio nešto? Znate, kada sam pisao knjigu, bilo je toliko zapadnoeuropljana na društvenim mrežama koji su govorili da bi, kada bi se suočili s fašističkom diktaturom, sigurno učinili pravu stvar. Ne bi šutjeli kao njihovi djedovi. Htio sam to izazvati i dati čitateljima fizički osjećaj da fašizam stoji ispred njih, u obliku malog, zlog uličnog fašizma, i pitati ih: pa, prijatelju, što ćeš sada učiniti? Jer inače ne možeš stvarno razumjeti moć i nasilnu privlačnost fašizma. Fašizam je mnogo više osjećaj nego argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>U knjizi postoje neki tragovi. Protagonistova obitelj nije idealna, ali čini se da funkcionira bolje od drugih. Odrastao je uz priče o časnim komunistima koji su dali svoje živote u borbi protiv fašizma. Njegov otac je časnik i čini se da je protagonist fasciniran tim, možda je zadržao nešto poput djetinjastog razumijevanja \"vojnog časti\", to jest, ne napadati nikoga slabijeg. Možda je to također zato što je njegova majka u crkvi i protagonist ima interes za Isusa. Možda, a to je stvarna mogućnost, dvije druge vrlo autoritarne institucije, a to su njegova vrlo stroga crkva i Narodna armija, zanimljivo ga štite od autoritarne, rasističke kušnje kojoj drugi podliježu. Ili bolje rečeno, ono što protagonist crpi iz tih institucija. No, ne znamo sigurno.</p>\n<p>U svakom slučaju, nisu marksističke teorije te koje spašavaju protagonista, niti lijeva Antifa grupa. Nisam htio olakšati to protagonistu, niti onima koji čitaju knjigu. Ja sam ljevičar, ali ne pišem propagandu.</p>\n<p><strong>Danas, vijesti o njemačkom društvu i politici uvijek naglašavaju relevantnu ulogu ekstremno desničarskih ideja i netolerancije unutar društva (utjelovljene od strane AfD-a, ali ne samo). Međutim, u knjizi vješto ilustrirate da to nije nešto što je nastalo u ovim kasnim godinama. U 1990-ima – čini se da kažete – postojali su svi ti signali koji su ukazivali na to da to dolazi. Mislite li da su ljudi jednostavno odlučili zatvoriti oči tada, misleći da je to samo kratkoročna posljedica procesa ponovnog ujedinjenja? I koliko je značajno bilo Merkelino dugo (i prilično stabilno) razdoblje vladavine za jačanje uvjerenja da je njemačko društvo pronašlo rješenje za ove unutarnje rasprave – rasprave koje su se jednostavno ponovno pojavile nakon Merkel?</strong></p>\n<p>U Njemačkoj, mnogi ljudi koji su crni, invalidi, siromašni ili beskućnici sada se pitaju jesu li takozvane \"godine bejzbol palice\" iz 1990-ih ikada završile. Kažu da je više percepcija bijelih i privilegiranih ljudi da je to nasilje uzelo pauzu. I dalje bih rekao da je bilo mirnijih faza s manje očitog nasilja. No, one su završile s desničarskom ekstremističkom mobilizacijom protiv smještaja za sirijske izbjeglice od 2015. godine, tijekom Merkelove ere. Kao što sam već pokušao pokazati, razlozi leže strukturno u oba njemačka društva i njihovom neadekvatnom suočavanju s nacističkom erom, s rasizmom. I da, u vremenima krize poput 1990-ih, uvijek ima važnijih stvari za raditi nego se baviti fašizmom.</p>\n<p>Međutim, također primjećujemo danas da je suočavanje s rasizmom i desničarskim ekstremizmom uvijek teško za mnoge, možda većinu ljudi – bez obzira na vrijeme. Jer uvijek se morate pitati koje prednosti sami imate od rasističkog društva. Jer se morate pitati u kojoj mjeri očekujete da ćete imati neku korist kada se provode fašističke politike. Pogledajte izborne kampanje koje su vođene u Njemačkoj prije tri državne izbore u rujnu. Vodeći političari iz lijevih stranaka poput SPD-a i Zelenih vodili su rasističke izborne kampanje na račun izbjeglica i migranata kako bi se spasili u parlamentu. Konzervativci, tj. CDU i CSU, također su to činili. Ove demokratske stranke odlučile su učiniti izbjeglice i migrante glavnim problemom u našem društvu i nadale se da će time generirati glasove. No, kada to ukažete tim političarima, reagiraju uvredama. Ako naši političari ne vide da imaju koristi od rasizma, zašto bi drugi trebali?</p>\n<p>Često ne morate ponuditi ljudima mnogo da bi se pridružili nekom obliku fašizma. Često je dovoljno obećati im da su dio većine, da ih neće uznemiravati. Ova ponuda dovoljna je protagonistu u knjizi. I većina ljudi mrzi suočavanje s činjenicom da su tako lako kupivi.</p>\n<p><strong>Često čujemo da su <em>Ossis</em> [ljudi iz Istočne Njemačke – napomena urednika] krivi za svu netoleranciju i ekstremno desničarske ideologije. Kako odgovarate na te glasove?</strong></p>\n<p>To je popularna igra u Njemačkoj. Ljudi na zapadu kažu da je sve što je potrebno ponovno izgraditi zid oko Istočne Njemačke i problem nacista će biti riješen. Ljudi na istoku kažu da je desničarski ekstremizam tako velik samo zbog desničarskih ekstremističkih stranaka koje dolaze sa zapada. Ljudi ne vole suočavanje s nacistom unutar i oko sebe. Zato ih gurnu što dalje od sebe. U Njemačkoj od zapada prema istoku i obrnuto. Ova igra se čak događa kada desničarski ekstremisti ozbiljno ozlijede ili čak ubiju nekoga. Fokus često nije na tugovanju za mrtvima, već na obrani. Tko je kriv? Gdje su neo-nacisti ubili više ljudi, u Istočnoj ili Zapadnoj Njemačkoj? No, krivnja je u ovom kontekstu neinteresantno i neproduktivno osjećanje. Odgovornost bi trebala biti na dnevnom redu. Pokušaj suočavanja s stvarima, refleksije, da se bolje ponašamo. I to bi se moralo dogoditi i na istoku i na zapadu.</p>\n<p><strong>Ako ne političari, zašto su njemački intelektualci i kulturni akteri šutjeli pred postupnim širenjem ekstremnih ideologija unutar društva? Možda nisu htjeli šutjeti, ali nije bilo nikoga tko bi ih čuo?</strong></p>\n<p>Postoji dovoljno znanstvenika, pisaca i novinara koji to govore. A neki od najglasnijih među njima su Istočni Nijemci. Jer poznajemo rasističku i autoritarnu prirodu DDR-a i društva koje je uslijedilo. To su poznati intelektualci poput Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuka, Wolganga Biermanna, Manje Präkels, Patricea Poutrusa, Katharine Warde i da, i ja također. No, upozoravamo sve da desničarski ekstremizam i rasizam nisu jaki samo zbog neo-nacista. Već i zato što demokrati i \"normalni ljudi\" tako slabo reagiraju na to, dopuštaju sebi da budu zavedeni, umanjuju opasnost i dijelom usvajaju zahtjeve fašista. Većina ljudi ne voli čuti to. Je li drugačije u Italiji? Bilo bi lijepo da jest. U svakom slučaju, veliki televizijski programi u Njemačkoj većinom imaju intelektualce koji ne vide rasizam u njemačkom društvu kao veliki i strukturni problem. Oni su ti koji krive ekonomske razvojne procese isključivo za nacističke stavove. Kažu nešto poput: ako se njemačkom loše događa, ako nema dovoljno novca, onda mora postati nacist kako bi ga političari slušali. Kao da je to genetski, a ne odluka. Postoji prostor između podsticaja i reakcije, kako je rekao Viktur Fraenkel. Postoji prostor između razumljivog bijesa prema društvu, prema politici, i izborne odluke. I u tom prostoru donosite odluku. No, mnogi ljudi žele ignorirati ovu istinu. Ova isključivo ekonomska objašnjenja, koja često dolaze od ljevičara, odvraćaju od osobne odgovornosti onih koji biraju fašističke politike. Negiraju da većina birača AfD-a nije siromašna. Negiraju da su postojali i postoje desničarski ekstremisti u vladama relativno bogatih skandinavskih zemalja. Sve samo da bi izbjegli razgovor o tome što fašizam ima s vama. Zato sam napisao knjigu o oportunizmu. Oportunisti su najveća grupa u svakom fašističkom sustavu. Bez njih, to ne funkcionira.</p>\n<p><strong>Vi ste novinar, a ovo je vaša prva fikcionalna knjiga. Jeste li se okrenuli fikciji jer ste je smatrali korisnim alatom za razmišljanje o temama koje ste opširno pokrivali u vijestima i istraživanjima, poput ekstremno desničarskih ideologija? Koliko je ove knjige fikcija, a koliko činjenica?</strong></p>\n<p>Napisao sam roman jer je literatura kuća s više soba nego novinarski tekstovi. Tu je također prostor za ambivalenciju, za nepouzdanu pripovijest, za glasine, za nježnost ljudi koje kao ljevičar trebate i možda biste trebali prezirati. Ne možete razumjeti fašizam, posebno one prljave i zle vrste s ulice, ako fašizam razumijete samo kao nešto zlo, što čine zli ljudi. Fašizam je ponuda, obećanje profita: dođite k nama, nudimo vam nježnost, bratstvo, pripadnost. A ova ponuda može doći od vrlo prijateljskih ljudi. Pitanje je: kada više nisu prijateljski? Kada previše odgovarate. Kome gotovo nikada nisu prijateljski? Queer ljudima, crnim ljudima, osobama s invaliditetom.</p>\n<p>\nKnjiga ima autobiografske elemente, ali nije autobiografija. Znate, u knjizi primjećujete koliko malo ljudi razgovara. Između odraslih i djece, ali i između same djece. No, to su još uvijek leksikoni puni više riječi nego što je zapravo izrečeno tada. Da je to autobiografija, mnoge stranice bi morale biti prazne i tada bi samo rekle \"Hmm\" ili zvuk muškarca koji mumlja ili ništa. Tada se rijetko raspravljalo o onome što se dogodilo, osim od strane pijanih, nezaposlenih muškaraca koji su se sastajali u svojim garažama da piju više. Verbalizirao sam ono što nije izrečeno, preveo to u akciju, ponekad čak i u svojim mislima. Način na koji to pričam je istinit, ali nije se dogodilo tako.</p>\n<p>Postoje okruženja, slojevi, klase u kojima, po mom mišljenju, manje se govori i više se radi. Ideologija akcije, ali to nije ideologija. To je način na koji se stvari rade. Razgovor se smatra ženstvenim. Snobovskim. Svako tko koristi previše riječi dolazi iz grada, išao je u srednju školu, netko je tko je udaljen. To može otežati da takav materijal postane literatura, ali to sigurno znate bolje od mene. U svakom slučaju, pokušao sam od takvog svijeta stvoriti literaturu, univerzalizirati je, kako bi mogla odjeknuti na drugim mjestima poput Italije. To je izdaja ovog tihog svijeta usredotočenog na akciju. Ovo nije autobiografija.</p>\n<p><strong>Kao novinar, trenutno također pokrivate vijesti iz Ukrajine. Kako invazija Ukrajine utječe na njemačko društvo i politiku? Kako desničarski \"fronteri\" reagiraju na to?</strong></p>\n<p>Da, upravo sam bio u Ukrajini, uključujući grad 15 kilometara od fronte u Donbasu. Kada sam bio tamo, ruski artiljerijski projektili uvijek su udarali otprilike pet do deset kilometara od nas. Bilo je to kao živjeti na otoku, šuma je gorjela svuda oko nas.</p>\n<p>U Njemačkoj, pitanje kako se trebamo nositi s ovim ratom jedno je od najpolarizirajućih pitanja u politici. Najjače stranke u Njemačkoj, SPD i Unija, dugo su bile u prijateljskim odnosima s Rusijom. Nisu htjeli ozbiljno shvatiti ruske prijetnje nasiljem. Nisu htjeli blokirati mogućnosti svoje ekonomije u Rusiji, željeli su jeftin plin i naftu iz Rusije. To je uvijek bilo važnije njemačkim političarima od samoodređenja naroda u Ukrajini ili drugim bivšim sovjetskim državama. Nakon potpune invazije 2022. godine, to se vrlo sporo promijenilo, ali da je SPD htio, mogao je ranije preokrenuti ovaj kurs. Njemačka se dopustila kupiti od Rusije i željela bi da Moskva to učini ponovno.</p>\n<p>Većina desničarskih ekstremističkih stranaka je na strani Rusije, a AfD sigurno jest. Za desničarske ekstremiste, Rusija je projekcija idealne države: snažan čovjek koji sve regulira i koji se ne mora brinuti o prigovorima manjina ili pravima žena. Gay, lezbijski i trans život je učinkovito zabranjen, a sukobi se rješavaju vojnim putem ako je potrebno. Ovo je mokri san mnogih njemačkih desničarskih ekstremista. Oni ne znaju ništa o samoj Rusiji i njenim unutarnjim kontradikcijama; kao što sam rekao, to je projekcija. Usput, to se također odnosi na Istočnu Njemačku, iako se uvijek tvrdi nešto drugačije. Tijekom ere DDR-a, većina ljudi imala je ambivalentan odnos prema Sovjetskom Savezu. Čak su i mnogi ljudi u SED-u prepoznali Sovjetski Savez i njegov narod kao političke pobjednike, ali su ih kulturno prezirali. Ako nitko nije slušao, mogli ste čuti mnogo rasističkih stvari u DDR-u o okupatorskim vojnicima iz Sovjetskog Saveza, kako su manje plavi i koliko je njihova boja kože tamnija, i još mnogo toga. Opisivali su ih kao malo više od životinja, ne čak ni kao ljude koji žive u prljavštini. Životni uvjeti sovjetskih vojnika u DDR-u također su bili teški i prljavi. Ljudi su to znali. No, mnogi ljudi su iz toga konstruirali rasističke predrasude. Pretvoriti to u navodnu ljubav Istočnih Nijemaca prema Rusiji koja se razvijala desetljećima, kako širi AfD, jednostavno je smiješno. Ne, Rusija je jednostavno konstrukcija koja odgovara desničarskim i nekim lijevim autoritarnim populistima.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Ovaj intervju prvotno je objavljen na talijanskom jeziku na </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;web stranici i društvenim mrežama.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> je njemački novinar i autor sa sjedištem u Berlinu.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;ima doktorat iz slavistike i predavač je ruskog jezika i prevođenja na Sveučilištu u Trstu. U svom istraživanju i pisanju posebno se fokusira na kasnu sovjetsku i suvremenu ruskojezičnu kulturu. Ona je prevoditeljica, urednica serije u izdavačkoj kući Bottega Errante i predsjednica&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:34:24.651", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Intervju s Danielom Schulzom, njemačkim novinarom i autorom knjige Wir waren wie Brüder (Bili smo kao braća). Intervju: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"hr", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:34:24.652", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"« Le fascisme est une offre, une promesse de profit… »", key:"uid": string:"fb8fa9e9-f55c-4e2d-b068-1d31de31d6a9", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO : En 2022, votre premier livre de fiction est sorti, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Nous étions comme des frères). Il n'est pas encore disponible en anglais mais a été récemment publié et a été chaleureusement accueilli en italien). Il</strong><strong> décrit l'enfance et l'adolescence d'un groupe de garçons nés dans les années 1980 (ou à la fin des années 1970) qui vivent la fin des \"deux Allemagnes\" et le complexe processus de réunification, que vous dépeignez principalement à un niveau social (et aussi économique). Ces passages sont décrits à travers des détails soit pertinents pour les personnages principaux, soit comme de simples éléments en arrière-plan au fil des ans. Il est intéressant de noter que vous insérez également des épisodes réels, tels que les émeutes xénophobes à Rostock, qui situent concrètement la narration en 1992. Pourtant, à mesure que le contexte change, les gens changent aussi. Comment expliquez-vous la propagation rapide des \"fronts\" extrêmes au sein de la société allemande des années 1990, non seulement parmi les adolescents, mais aussi parmi les adultes, certains parents dans le livre étant décrits comme exprimant des idées plutôt intolérantes ?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ : La société socialiste de la RDA, dont est issu le protagoniste du livre, est une société successeur de la dictature national-socialiste, tout comme la société ouest-allemande de la République fédérale d'Allemagne. Et les deux sociétés ont échoué à leur manière dans la confrontation avec le national-socialisme. En RDA, l'antifascisme servait principalement à légitimer le pouvoir du parti SED au pouvoir. La constitution stipulait que le fascisme avait été vaincu, donc il ne pouvait y avoir d'extrémisme de droite ni de racisme en RDA, bien qu'il existât bien sûr. La première chasse de type pogrom contre les étrangers après la fin de la Seconde Guerre mondiale a eu lieu en RDA, à Erfurt en 1975. À cette époque, plusieurs centaines de travailleurs sous contrat d'Erfurt originaires d'Algérie ont été traqués dans toute la ville pendant plusieurs jours. Le contenu raciste de ces attaques n'a pas été mentionné par la police et les services secrets ; si vous regardez les dossiers, il y a quelque chose sur le \"hooliganisme\". Les autorités de la RDA ont dépolitisé la violence des extrémistes de droite et l'ont présentée comme une pure violence juvénile. Et s'ils ne pouvaient pas le cacher, ils affirmaient que des nazis s'étaient infiltrés depuis l'ouest ou quelque chose de similaire. Ce que je veux dire par là, c'est que le protagoniste du livre voit les actes de violence extrémiste de droite et les attitudes racistes comme quelque chose de nouveau parce qu'il n'était qu'un enfant qui ne savait rien de la RDA. Mais en réalité, il vit une continuité. Cela est clairement exprimé dans le livre par le langage raciste qui existait même avant la révolution de 1989. Et en marge, en arrière-plan, il y a des pères qui étaient déjà des extrémistes de droite à l'époque de la RDA.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Le chômage et les bouleversements sociaux après la révolution de 1989 ont certainement contribué à l'escalade de la violence extrémiste de droite à cette époque. Mais cette violence n'est pas un phénomène nouveau en Allemagne de l'Est. D'autres facteurs qui y ont contribué incluent une amnistie pour les prisonniers politiques en RDA, y compris de nombreux extrémistes de droite. La lutte contre les groupes antifascistes indépendants en RDA par le groupe de jeunesse FDJ, les services secrets et la police a été menée parce que ces groupes représentaient une concurrence pour le SED et son monopole sur l'antifascisme. Il y avait aussi la rapide unification des mouvements extrémistes de droite d'Allemagne de l'Est et d'Allemagne de l'Ouest, ainsi que le soi-disant \"compromis sur l'asile\" de 1993, dans lequel une alliance de la CDU, du SPD et du FDP a durci la loi allemande sur l'asile à la suite des graves émeutes à Hoyerswerda, Rostock-Lichtenhagen et ailleurs. En d'autres termes, ils ont puni les victimes de la violence raciste de ces années-là et non les auteurs. Les personnes non blanches devaient quitter les villes de l'Allemagne de l'Est, et les auteurs étaient bien trop rarement poursuivis par le système judiciaire. En fin de compte, la politique, la justice et la police ont récompensé et encouragé les manifestations violentes d'extrême droite. Nous pouvons encore trouver ce schéma de récompense et d'encouragement de la violence extrémiste de droite en Allemagne de l'Est aujourd'hui, y compris dans la vague de violence contre les réfugiés syriens après 2015, et dans les manifestations contre les mesures COVID-19 qui étaient largement dominées par des extrémistes de droite.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Votre personnage principal parvient d'une certaine manière à rester \"sain d'esprit\" au milieu de cette \"maladie\" sociale qui se propage rapidement et déchire les gens. Qu'est-ce qui le garde \"en sécurité\", en plus de Mariam, la fille d'origine géorgienne dont il est amoureux ?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>C'est l'une des plusieurs questions que je pose aux lecteurs dans le livre en révélant rarement ce que pense le protagoniste. La perspective à la première personne et l'anonymat du personnage sont destinés à aider les lecteurs à se mettre à la place du personnage et à se demander : que penserais-je ? Et surtout : que ferais-je ? Aurais-je fait quoi que ce soit ? Vous savez, quand j'écrivais le livre, il y avait tant d'Européens occidentaux sur les réseaux sociaux qui disaient que s'ils étaient confrontés à une dictature fasciste, ils feraient certainement la bonne chose. Ne pas se taire comme leurs grands-parents. Je voulais défier cela et donner aux lecteurs la sensation physique que le fascisme se tient devant eux, sous la forme d'un petit fascisme de rue désagréable, et leur demander : eh bien, mon ami, que vas-tu faire maintenant ? Parce que sinon, vous ne pouvez vraiment pas comprendre le pouvoir et la séduction violente du fascisme. Le fascisme est beaucoup plus un sentiment qu'un argument.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Il y a quelques indices dans le livre, cependant. La famille du protagoniste n'est pas idéale, mais elle semble fonctionner mieux que d'autres. Il a grandi avec des histoires de communistes honorables qui ont donné leur vie dans la lutte contre le fascisme. Son père est un officier et le protagoniste semble être fasciné par cela, peut-être a-t-il conservé quelque chose comme une compréhension enfantine de \"l'honneur du soldat\", c'est-à-dire ne pas attaquer quiconque de plus faible. Peut-être est-ce aussi parce que sa mère est dans l'église et que le protagoniste s'intéresse à Jésus. Peut-être, et c'est une réelle possibilité, que deux autres institutions très autoritaires, à savoir son église très stricte et l'Armée populaire nationale, le protègent de la tentation autoritaire et raciste à laquelle d'autres succombent. Ou plutôt, ce que le protagoniste tire de ces institutions. Mais nous ne le savons pas avec certitude.</p>\n<p>En tout cas, ce ne sont pas des théories marxistes qui sauvent le protagoniste, ni un groupe Antifa de gauche. Je ne voulais pas rendre cela si facile pour le protagoniste, ni pour ceux qui lisent le livre. Je suis de gauche, mais je n'écris pas de propagande.</p>\n<p><strong>Aujourd'hui, les nouvelles concernant la société et la politique allemandes soulignent toujours le rôle pertinent des idées d'extrême droite et de l'intolérance au sein de la société (incarnées par l'AfD, mais pas seulement). Cependant, dans le livre, vous illustrez habilement que ce n'est pas quelque chose qui a émergé ces dernières années. Dans les années 1990 – vous semblez dire – il y avait tous ces signaux indiquant que cela arrivait. Pensez-vous que les gens ont simplement décidé de fermer les yeux à l'époque, pensant que ce n'était qu'une conséquence à court terme du processus de réunification ? Et quelle a été l'importance de la longue (et plutôt stable) période de gouvernance de Merkel pour le renforcement de la croyance que la société allemande avait trouvé une solution à ces débats internes – débats qui ont simplement ressurgi après Merkel ?</strong></p>\n<p>En Allemagne, de nombreuses personnes qui sont noires, handicapées, pauvres ou sans-abri se demandent maintenant si les soi-disant années \"batte de baseball\" des années 1990 sont jamais vraiment terminées. Ils disent que c'est plutôt la perception des personnes blanches et privilégiées que cette violence a pris une pause. Je dirais quand même qu'il y a eu des phases plus calmes avec moins de violence évidente. Mais celles-ci ont pris fin avec la mobilisation extrémiste de droite contre l'hébergement des réfugiés syriens à partir de 2015, pendant l'ère Merkel. Comme j'ai déjà essayé de le montrer, les raisons résident structurellement dans les deux sociétés allemandes et leur confrontation inadéquate avec l'ère nazie, avec le racisme. Et oui, en temps de crise comme dans les années 1990, il y a toujours des choses plus importantes à faire que de s'occuper du fascisme.</p>\n<p>Cependant, nous remarquons aussi aujourd'hui que traiter avec le racisme et l'extrémisme de droite est toujours difficile pour beaucoup, peut-être pour la plupart des gens – peu importe l'époque. Parce que vous devez toujours vous interroger sur les avantages que vous tirez vous-même d'une société raciste. Parce que vous devez vous demander dans quelle mesure vous vous attendez à tirer un avantage lorsque des politiques fascistes sont mises en œuvre. Regardez les campagnes électorales qui ont été menées en Allemagne avant les trois élections d'État de septembre. Des politiciens de premier plan de partis de gauche comme le SPD et les Verts ont mené des campagnes électorales racistes sur le dos des réfugiés et des migrants afin de se sauver au parlement. Les conservateurs, c'est-à-dire la CDU et la CSU, l'ont également fait. Ces partis démocratiques ont décidé de faire des réfugiés et des migrants le principal problème de notre société et espéraient générer des voix en le faisant. Mais quand vous signalez cela à ces politiciens, ils réagissent par des insultes. Si nos politiciens ne voient pas qu'ils bénéficient du racisme, pourquoi les autres devraient-ils le faire ?</p>\n<p>Souvent, vous n'avez pas besoin d'offrir grand-chose aux gens pour les amener à participer à une sorte de fascisme. Souvent, il suffit de leur promettre qu'ils font partie de la majorité, qu'ils ne seront pas dérangés. Cet accord suffit au protagoniste du livre. Et la plupart des gens détestent être confrontés au fait qu'ils sont si faciles à acheter.</p>\n<p><strong>Souvent, nous entendons dire que les <em>Ossis</em> [les gens de l'Allemagne de l'Est – note de l'éditeur] sont à blâmer pour toute l'intolérance et les idéologies d'extrême droite. Comment répondez-vous à ces voix ?</strong></p>\n<p>C'est un jeu populaire en Allemagne. Les gens de l'ouest disent que tout ce qu'il faut, c'est reconstruire le mur autour de l'Allemagne de l'Est et le problème nazi sera résolu. Les gens de l'est disent que l'extrémisme de droite est si grand uniquement à cause des partis extrémistes de droite qui viennent de l'ouest. Les gens n'aiment pas être confrontés au nazi qui est en eux et autour d'eux. C'est pourquoi ils les repoussent le plus loin possible. En Allemagne, d'ouest en est et vice versa. Ce jeu se produit même lorsque des extrémistes de droite blessent gravement ou tuent quelqu'un. L'accent est souvent mis non pas sur le deuil des morts, mais sur la défense. Qui est à blâmer ? Où les néo-nazis ont-ils tué le plus de gens, en Allemagne de l'Est ou de l'Ouest ? Mais la culpabilité est un sentiment peu intéressant et peu productif dans ce contexte. La responsabilité devrait être à l'ordre du jour. Une tentative de confronter les choses, de réfléchir, de faire mieux. Et cela devrait se faire à l'est et à l'ouest.</p>\n<p><strong>Si ce ne sont pas les politiciens, pourquoi les intellectuels et les acteurs culturels allemands sont-ils restés silencieux face à la propagation progressive des idéologies extrêmes au sein de la société ? Peut-être qu'ils ne voulaient pas se taire, mais qu'il n'y avait personne pour les entendre ?</strong></p>\n<p>Il y a suffisamment de scientifiques, d'écrivains et de journalistes qui le disent. Et certains des plus bruyants d'entre eux sont des Allemands de l'Est. Parce que nous connaissons la nature raciste et autoritaire de la RDA et de la société qui l'a suivie. Ce sont des intellectuels bien connus comme Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda et oui, moi aussi. Mais nous avertissons tout le monde que l'extrémisme de droite et le racisme ne sont pas seulement si forts à cause des néo-nazis. Mais parce que les démocrates et les \"gens normaux\" réagissent si faiblement à cela, se laissent séduire, minimisent le danger et adoptent en partie les exigences des fascistes. La plupart des gens n'aiment pas entendre cela. Est-ce différent en Italie ? Ce serait bien si c'était le cas. En tout cas, les grandes émissions de télévision en Allemagne présentent principalement des intellectuels qui ne voient pas le racisme dans la société allemande comme un problème majeur et structurel. Ce sont ceux qui blâment les développements économiques pour les attitudes nazies. Ils disent quelque chose comme : si un Allemand va mal, s'il n'a pas assez d'argent, alors il doit devenir nazi pour que les politiciens l'écoutent. Comme si c'était génétique et non une décision. Il y a un espace entre le stimulus et la réaction, comme l'a dit Viktur Fraenkel. Il y a un espace entre la colère compréhensible envers la société, envers la politique, et une décision électorale. Et dans cet espace, vous prenez une décision. Mais beaucoup de gens veulent ignorer cette vérité. Ces explications purement économiques, qui viennent souvent de la gauche, détournent l'attention de la responsabilité personnelle de ceux qui choisissent des politiques fascistes. Ils nient que la plupart des électeurs de l'AfD ne sont pas pauvres. Ils nient qu'il y avait et qu'il y a des extrémistes de droite dans les gouvernements de pays scandinaves relativement riches aussi. Tout pour éviter de parler de ce que le fascisme a à voir avec vous. C'est pourquoi j'ai écrit un livre sur l'opportunisme. Les opportunistes sont le plus grand groupe dans tout système fasciste. Sans eux, cela ne fonctionne pas.</p>\n<p><strong>Vous êtes journaliste, et c'est votre premier livre de fiction. Vous êtes-vous tourné vers la fiction parce que vous la perceviez comme un outil utile pour réfléchir sur des sujets que vous avez largement couverts dans les nouvelles et les enquêtes, tels que les idéologies d'extrême droite ? Combien de ce livre est de la fiction et combien est un fait ?</strong></p>\n<p>J'ai écrit le roman parce que la littérature est une maison avec plus de pièces que les textes journalistiques. Il y a aussi de la place pour l'ambivalence, pour la narration peu fiable, pour les rumeurs, pour la tendresse des gens que vous, en tant que personne de gauche, devriez et peut-être devriez mépriser. Vous ne pouvez pas comprendre le fascisme, surtout les types sales et malpropres de la rue, si vous ne comprenez le fascisme que comme quelque chose de mal, fait par des gens malveillants. Le fascisme est une offre, une promesse de profit : venez à nous, nous vous offrons de la tendresse, de la fraternité, un sentiment d'appartenance. Et cette offre peut venir de personnes très amicales. La question est : quand ne sont-elles plus amicales ? Quand vous parlez trop. À qui sont-elles presque jamais amicales ? Aux personnes queer, aux personnes noires, aux personnes handicapées.</p>\n<p>\nLe livre a des éléments autobiographiques, mais ce n'est pas une autobiographie. Vous savez, dans le livre, vous remarquez à quel point les gens parlent peu. Entre les adultes et les enfants, mais aussi entre les enfants eux-mêmes. Mais ce sont encore des lexiques pleins de plus de mots que ceux qui ont réellement été prononcés à l'époque. Si c'était une autobiographie, de nombreuses pages devraient être blanches et alors elles diraient juste \"Hmm\" ou le son d'un homme grognant ou rien du tout. À l'époque, ce qui se passait était rarement discuté, sauf par des hommes ivres et au chômage qui se retrouvaient dans leurs garages pour boire davantage. J'ai verbalisé ce qui était non dit, l'ai traduit en action, parfois même dans mes pensées. La façon dont je le raconte est vraie, mais cela ne s'est pas passé comme ça.</p>\n<p>Il y a des environnements, des strates, des classes dans lesquelles, à mon avis, on dit moins et on fait plus. Une idéologie de l'action, mais ce n'est pas une idéologie. C'est la manière dont les choses sont faites. Parler est considéré comme efféminé. Snob. Quiconque utilise trop de mots vient de la ville, est allé au lycée, est quelqu'un qui est distant. Cela peut rendre plus difficile la transformation d'un tel matériau en littérature, mais vous le savez certainement mieux que moi. En tout cas, j'ai essayé de faire de la littérature à partir d'un tel monde, de l'universaliser, afin qu'elle puisse résonner dans d'autres endroits comme l'Italie. C'est une trahison de ce monde silencieux axé sur l'action. Ce n'est pas une autobiographie.</p>\n<p><strong>En tant que journaliste, vous couvrez également des nouvelles d'Ukraine en ce moment. Comment l'invasion de l'Ukraine impacte-t-elle la société et la politique allemandes ? Comment les \"fronts\" d'extrême droite réagissent-ils à cela ?</strong></p>\n<p>Oui, je viens juste d'être en Ukraine, y compris dans une ville à 15 kilomètres du front dans le Donbass. Quand j'étais là, des obus d'artillerie russes tombaient toujours à environ cinq à dix kilomètres de nous. C'était comme vivre sur une île, la forêt brûlait tout autour de nous.</p>\n<p>En Allemagne, la question de savoir comment nous devrions traiter cette guerre est l'une des questions les plus polarisantes en politique. Les partis les plus forts d'Allemagne, le SPD et l'Union, ont longtemps été en bons termes avec la Russie. Ils ne voulaient pas prendre au sérieux les menaces de violence de la Russie. Ils ne voulaient pas bloquer les opportunités de leur propre économie en Russie, ils voulaient du gaz et du pétrole bon marché de Russie. Cela a toujours été plus important pour les politiciens allemands que l'autodétermination des peuples en Ukraine ou dans d'autres anciens États soviétiques. Après l'invasion à grande échelle en 2022, cela a changé très lentement, mais si le SPD le voulait, il aurait pu inverser ce cours plus tôt que tard. L'Allemagne s'est laissée acheter par la Russie et aimerait que Moscou le fasse à nouveau.</p>\n<p>La plupart des partis d'extrême droite sont du côté de la Russie, et l'AfD l'est certainement. Pour les extrémistes de droite, la Russie est la projection d'un État idéal : un homme fort qui régule tout et qui n'a pas à se soucier des objections des minorités ou des droits des femmes. La vie gay, lesbienne et trans est effectivement interdite, et les conflits sont résolus militairement si nécessaire. C'est le rêve humide de nombreux extrémistes de droite allemands. Ils ne savent rien de la Russie elle-même et de ses contradictions internes ; comme je l'ai dit, c'est une projection. D'ailleurs, cela s'applique également à l'Allemagne de l'Est, même si quelque chose de différent est toujours affirmé. Pendant l'ère de la RDA, la plupart des gens avaient une relation ambivalente avec l'Union soviétique. Même de nombreuses personnes au sein du SED reconnaissaient l'Union soviétique et son peuple comme des gagnants politiques, mais les méprisaient culturellement. Si personne n'écoutait, vous pouviez entendre beaucoup de choses racistes en RDA sur les soldats d'occupation de l'Union soviétique, à quel point ils étaient moins blonds et à quel point leur couleur de peau était plus foncée, et plus encore. Ils étaient décrits comme à peine plus que des animaux, pas même des personnes vivant dans la saleté. Les conditions de vie des soldats soviétiques en RDA étaient également dures et sales. Les gens le savaient. Mais beaucoup de gens ont construit des préjugés racistes à partir de cela. Transformer cela en un prétendu amour des Allemands de l'Est pour la Russie qui s'est développé au fil des décennies, comme le propage l'AfD, est tout simplement ridicule. Non, la Russie est simplement une construction qui convient bien aux populistes autoritaires de droite et de gauche.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Cette interview a été initialement publiée en italien sur le </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>site web et les réseaux sociaux de Meridiano 13</em></a><em>.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> est un journaliste et auteur allemand basé à Berlin.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;est titulaire d'un doctorat en études slaves et est chargée de cours de langue et de traduction russes à l'Université de Trieste. Dans ses recherches et ses écrits, elle se concentre particulièrement sur la culture soviétique tardive et contemporaine en langue russe. Elle est traductrice, éditrice de série à la maison d'édition Bottega Errante, et présidente de&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T12:53:38.696", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Interview avec Daniel Schulz, un journaliste allemand et auteur de Wir waren wie Brüder (Nous étions comme des frères). Intervieweuse : Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"fr", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T12:53:38.698", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" }, { key:"title": string:"„Fašismus je nabídka, slib zisku…“", key:"uid": string:"fbfddca0-7f26-4ad7-8c68-b7e35927a204", key:"autoTeaserLong": null:null, key:"autoTeaserShort": null:null, key:"content": string:"<p><strong>MARTINA NAPOLITANO: V roce 2022 vyšla vaše první fiktivní kniha, <em>Wir waren wie Brüder</em> (Byli jsme jako bratři). Zatím není dostupná v angličtině, ale nedávno byla publikována a v italštině byla vřele přijata). Popisuje</strong><strong> dětství a dospívání skupiny chlapců narozených v 80. letech (nebo na konci 70. let), kteří zažívají konec \"dvou Německa\" a složitý proces znovusjednocení, který vymezuješ především na sociální (a také ekonomické) úrovni. Tyto pasáže jsou popsány prostřednictvím detailů, které jsou buď relevantní pro hlavní postavy, nebo jako jednoduché prvky v pozadí, jak roky plynou. Je zajímavé poznamenat, že také vkládáte skutečné epizody, jako jsou xenofobní nepokoje v Rostocku, které konkrétně situují vyprávění do roku 1992. Přesto, jak se kontext mění, lidé se také mění. Jak vysvětlujete rychlé šíření extrémních \"front\" v německé společnosti 90. let, nejen mezi adolescenty, ale také mezi dospělými, když někteří rodiče v knize jsou popsáni jako vyjadřující spíše netolerantní názory?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>DANIEL SCHULZ: Socialistická společnost NDR, z níž pochází protagonista knihy, je nástupnickou společností k národně socialistické diktatuře, stejně jako západoněmecká společnost Spolkové republiky Německo. A obě společnosti selhaly svým vlastním způsobem v konfrontaci s národním socialismem. V NDR sloužil antifasismus především k legitimizaci moci vládnoucí strany SED. Ústava uváděla, že fašismus byl poražen, takže v NDR nemohlo existovat pravicové extremismus a rasismus, i když samozřejmě existoval. První pogromová honba na cizince po skončení druhé světové války se odehrála v NDR, v Erfurtu v roce 1975. V té době bylo po několik dní pronásledováno několik set erfurtských pracovníků z Alžírska po celém městě. Rasistický obsah těchto útoků nebyl policií a tajnou službou zmíněn; pokud se podíváte do spisů, je tam něco o \"huligánství\". Úřady NDR depolitizovaly násilí pravicových extremistů a vykreslily ho jako čisté mládežnické násilí. A pokud to nemohly skrýt, tvrdily, že nacisté pronikli ze západu nebo něco podobného. Co tím myslím, je, že protagonista knihy vidí pravicově extremistické akty násilí a rasistické postoje jako něco nového, protože byl jen dítě, které nic nevědělo o NDR. Ale ve skutečnosti zažívá kontinuitu. To je jasně vyjádřeno v knize v rasistickém jazyce, který existoval i před revolucí v roce 1989. A na okraji, v pozadí, jsou otcové, kteří byli již pravicovými extremisty během éry NDR.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>Nezaměstnanost a sociální otřesy po revoluci v roce 1989 jistě přispěly k eskalaci pravicově extremistického násilí v té době. Ale toto násilí není novým fenoménem ve východním Německu. Další faktory, které k tomu přispěly, zahrnují amnestii pro politické vězně v NDR, včetně mnoha pravicových extremistů. Boj proti nezávislým antifasistickým skupinám v NDR ze strany mládežnické organizace FDJ, tajné služby a policie byl prováděn, protože tyto skupiny představovaly konkurenci pro SED a její monopol na antifasismus. Také došlo k rychlé unifikaci pravicově extremistických hnutí z východního a západního Německa, stejně jako k tzv. \"azylovému kompromisu\" z roku 1993, v němž aliance CDU, SPD a FDP zpřísnila německý azylový zákon po vážných nepokojích v Hoyerswerdě, Rostocku-Lichtenhagenu a jinde. Jinými slovy, trestali oběti rasistického násilí v těch letech a ne pachatele. Nebílé osoby musely opustit východoněmecká města a pachatelé byli příliš zřídka stíháni justičním systémem. Nakonec politika, justice a policie odměnily a tím podpořily násilné pravicově extremistické protesty. Tento vzorec odměňování a povzbuzování pravicově extremistického násilí můžeme dnes stále najít ve východním Německu, včetně vlny násilí proti uprchlíkům ze Sýrie po roce 2015 a v protestech proti opatřením COVID-19, které byly převážně dominovány pravicovými extremisty.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><strong>Váš hlavní hrdina se nějakým způsobem dokáže udržet \"při smyslech\" uprostřed této sociální \"nemoci\", která se rychle šíří a roztrhává lidi. Co ho \"chrání\", kromě Mariam, dívky s gruzínskými kořeny, do které je zamilovaný?</strong></p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>To je jedna z několika otázek, které kladu čtenářům v knize tím, že zřídka odhaluji, co si protagonista myslí. Perspektiva první osoby a bezejmennost postavy mají pomoci čtenářům vcítit se do postavy a ptát se sami sebe: co bych si myslel? A především: co bych udělal? Udělal bych vůbec něco? Víš, když jsem psal knihu, bylo na sociálních médiích tolik západoevropanů, kteří říkali, že kdyby čelili fašistické diktatuře, určitě by udělali to správné. Nezůstali by zticha jako jejich prarodiče. Chtěl jsem to zpochybnit a dát čtenářům fyzický pocit, že fašismus stojí před nimi, ve formě malého, ošklivého pouličního fašismu, a ptát se jich: no, příteli, co teď uděláš? Protože jinak opravdu nemůžeš pochopit moc a násilné svádění fašismu. Fašismus je mnohem více pocitem než argumentem.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p>V knize jsou však i některé náznaky. Rodina protagonisty není ideální, ale zdá se, že funguje lépe než ostatní. Vyrůstal s příběhy čestných komunistů, kteří obětovali své životy v boji proti fašismu. Jeho otec je důstojník a protagonista se zdá být tím fascinován, možná si uchoval něco jako dětské chápání \"vojenské cti\", tedy neútočit na nikoho slabšího. Možná je to také proto, že jeho matka je v církvi a protagonista má zájem o Ježíše. Možná, a to je reálná možnost, že dvě další velmi autoritářské instituce, totiž jeho velmi přísná církev a Národní lidová armáda, zajímavě chrání ho před autoritářským, rasistickým pokušením, kterému ostatní podlehnou. Nebo spíše, co protagonista čerpá z těchto institucí. Ale nevíme to jistě.</p>\n<p>V každém případě to nejsou marxistické teorie, které zachraňují protagonistu, ani levicová Antifa skupina. Nechtěl jsem to protagonistovi, ani těm, kteří čtou knihu, usnadnit. Jsem levicový, ale nepíšu propagandu.</p>\n<p><strong>Dnes zprávy o německé společnosti a politice vždy zdůrazňují relevantní roli krajně pravicových myšlenek a netolerance ve společnosti (ztělesněné AfD, ale nejen). Nicméně v knize obratně ilustrujete, že to není něco, co vzniklo v těchto pozdních letech. V 90. letech – zdá se, že říkáte – byly všechny tyto signály, které naznačovaly, že to přichází. Myslíte si, že se lidé tehdy jednoduše rozhodli zavřít oči, myslíc si, že to byla jen krátkodobá následky procesu znovusjednocení? A jak významné bylo dlouhé (a poměrně stabilní) období vlády Merkelové pro posílení víry, že německá společnost našla řešení těchto vnitřních debat – debat, které se po Merkelové znovu objevily?</strong></p>\n<p>V Německu se nyní mnoho lidí, kteří jsou černí, postižení, chudí nebo bezdomovci, ptá, zda takzvané \"roky baseballových pálků\" 90. let vůbec skončily. Říkají, že je to spíše vnímání bílých a privilegovaných lidí, že toto násilí si dalo pauzu. Stále bych řekl, že byly klidnější fáze s méně zřejmým násilím. Ale ty skončily s pravicově extremistickou mobilizací proti ubytování syrských uprchlíků od roku 2015, během éry Merkelové. Jak jsem se již pokusil ukázat, důvody leží strukturálně v obou německých společnostech a jejich nedostatečné konfrontaci s nacistickou érou, s rasismem. A ano, v krizových obdobích, jako byly 90. léta, je vždy více důležitých věcí, které je třeba řešit, než se zabývat fašismem.</p>\n<p>Nicméně si také dnes všímáme, že se zabývat rasismem a pravicovým extremismem je pro mnohé, možná většinu lidí, vždy obtížné – bez ohledu na čas. Protože se vždy musíte ptát, jaké výhody si sami odnášíte z rasistické společnosti. Protože se musíte ptát, do jaké míry očekáváte, že získáte výhodu, když se implementují fašistické politiky. Podívejte se na volební kampaně, které se v Německu konaly před třemi zemskými volbami v září. Vedoucí politici z levicových stran, jako je SPD a Zelení, vedli rasistické volební kampaně na úkor uprchlíků a migrantů, aby se zachránili v parlamentu. Konzervativci, tedy CDU a CSU, to dělali také. Tyto demokratické strany se rozhodly učinit uprchlíky a migranty hlavním problémem naší společnosti a doufaly, že tím získají hlasy. Ale když na to tyto politiky upozorníte, reagují urážkami. Pokud naši politici nevidí, že z rasismu profitují, proč by měli ostatní?</p>\n<p>Často nemusíte lidem nabídnout mnoho, abyste je přiměli zapojit se do nějakého druhu fašismu. Často stačí slíbit jim, že jsou součástí většiny, že nebudou obtěžováni. Tato dohoda stačí protagonistovi v knize. A většina lidí nenávidí, když jsou konfrontováni s tím, že jsou tak snadno koupitelní.</p>\n<p><strong>Často slýcháme, že <em>Ossis</em> [lidé z východního Německa – poznámka redakce] jsou vinni za veškerou netoleranci a krajně pravicové ideologie. Jak odpovídáte na tyto hlasy?</strong></p>\n<p>Toto je oblíbená hra v Německu. Lidé na západě říkají, že stačí znovu postavit zeď kolem východního Německa a problém s nacisty bude vyřešen. Lidé na východě říkají, že pravicový extremismus je tak velký pouze kvůli pravicově extremistickým stranám, které přicházejí ze západu. Lidé nechtějí být konfrontováni s nacistou uvnitř a kolem sebe. Proto je tlačí co nejdál od sebe. V Německu od západu na východ a zpět. Tato hra se dokonce odehrává, když pravicoví extremisté vážně zraní nebo dokonce zabijí někoho. Důraz je často kladen spíše na obranu než na smutek nad mrtvými. Kdo je vinen? Kde zabili neofašisté více lidí, ve východním nebo západním Německu? Ale vina je v tomto kontextu nezajímavý a neproduktivní pocit. Odpovědnost by měla být na pořadu dne. Pokus o konfrontaci s věcmi, o reflexi, o zlepšení. A to by se mělo dít na východě i na západě.</p>\n<p><strong>Pokud ne politici, proč byli němečtí intelektuálové a kulturní aktéři mlčící před postupným šířením extrémních ideologií ve společnosti? Možná nechtěli být mlčící, ale nikdo je neslyšel?</strong></p>\n<p>Existuje dostatek vědců, spisovatelů a novinářů, kteří to říkají. A někteří z nejhlasitějších z nich jsou východní Němci. Protože známe rasistickou a autoritářskou povahu NDR a společnosti, která ji následovala. Jsou to známí intelektuálové jako Anne Rabe, Ilko-Sascha Kowalczuk, Wolgang Biermann, Manja Präkels, Patrice Poutrus, Katharina Warda a ano, i já. Ale varujeme všechny, že pravicový extremismus a rasismus nejsou silné pouze kvůli neofašistům. Ale protože demokraté a \"normální lidé\" na to reagují tak slabě, nechávají se svádět, zlehčují nebezpečí a částečně přijímají požadavky fašistů. Většina lidí to nerada slyší. Je to v Itálii jinak? Bylo by hezké, kdyby to tak bylo. V každém případě hlavní televizní programy v Německu většinou představují intelektuály, kteří nevidí rasismus v německé společnosti jako hlavní a strukturální problém. Jsou to ti, kteří obviňují pouze ekonomický vývoj za nacistické postoje. Říkají něco jako: pokud se Němci mají špatně, pokud nemají dost peněz, pak se musí stát nacisty, aby je politici poslouchali. Jako by to bylo genetické a ne rozhodnutí. Existuje prostor mezi podnětem a reakcí, jak řekl Viktur Fraenkel. Existuje prostor mezi pochopitelným hněvem na společnost, na politiku, a volebním rozhodnutím. A v tomto prostoru se dělá rozhodnutí. Ale mnozí lidé chtějí tuto pravdu ignorovat. Tyto čistě ekonomické vysvětlení, které často přicházejí od levicových, odvádějí pozornost od osobní odpovědnosti těch, kteří volí fašistické politiky. Popírají, že většina voličů AfD není chudá. Popírají, že v relativně bohatých skandinávských zemích byli a jsou pravicoví extremisté ve vládách také. Cokoliv, aby se vyhnuli mluvení o tom, co má fašismus společného s vámi. Proto jsem napsal knihu o oportunismu. Oportunisté jsou největší skupinou v jakémkoli fašistickém systému. Bez nich to nefunguje.</p>\n<p><strong>Jste novinář a toto je vaše první fiktivní kniha. Obrátili jste se k fikci, protože jste ji vnímal jako užitečný nástroj k reflexi témat, kterým jste se rozsáhle věnoval v novinách a vyšetřováních, jako jsou krajně pravicové ideologie? Kolik této knihy je fikce a kolik fakt?</strong></p>\n<p>Napsal jsem román, protože literatura je dům s více pokoji než novinové texty. Je tu také prostor pro ambivalenci, pro nespolehlivé vyprávění, pro zvěsti, pro něžnost lidí, které byste jako levicový měli a možná byste měli opovrhovat. Nemůžete pochopit fašismus, zejména špinavé a ošklivé druhy z ulice, pokud chápete fašismus pouze jako něco zlého, co dělají zlí lidé. Fašismus je nabídka, slib zisku: přijďte k nám, nabízíme vám něžnost, bratrství, příslušnost. A tato nabídka může přijít od velmi přátelských lidí. Otázka zní: kdy už nejsou přátelští? Když příliš moc mluvíte zpět. Komu nejsou téměř nikdy přátelští? Queer lidem, černým lidem, lidem se zdravotním postižením.</p>\n<p>\nKniha má autobiografické prvky, ale není to autobiografie. Víš, v knize si všimneš, jak málo lidé mluví. Mezi dospělými a dětmi, ale také mezi dětmi samotnými. Ale to jsou stále lexikony plné více slov, než byla skutečně vyslovena tehdy. Kdyby to byla autobiografie, mnoho stránek by muselo být prázdných a pak by jen řekly \"Hmm\" nebo zvuk muže, který huhlá, nebo vůbec nic. Tehdy se o tom, co se stalo, zřídka mluvilo, kromě opilých, nezaměstnaných mužů, kteří se scházeli ve svých garážích, aby pili víc. Verbalizoval jsem to, co bylo nevysloveno, přeložil jsem to do akce, někdy dokonce i ve svých myšlenkách. Způsob, jakým to vyprávím, je pravdivý, ale nestalo se to tak.</p>\n<p>Existují prostředí, vrstvy, třídy, ve kterých, podle mého názoru, se méně mluví a více se dělá. Ideologie akce, ale není to ideologie. Je to způsob, jakým se věci dělají. Mluvení je považováno za efeminátní. Snobské. Kdo používá příliš mnoho slov, je z města, chodil na gymnázium, je někdo, kdo je odtažitý. To může ztížit, aby se takový materiál stal literaturou, ale určitě to víte lépe než já. V každém případě jsem se pokusil udělat literaturu z takového světa, aby mohla rezonovat na jiných místech jako Itálie. To je zrada tohoto tichého světa zaměřeného na akci. To není autobiografie.</p>\n<p><strong>Jako novinář také v současnosti pokrýváte zprávy z Ukrajiny. Jak ovlivňuje invaze Ukrajiny německou společnost a politiku? Jak reagují krajně pravicové \"fronty\" na to?</strong></p>\n<p>Ano, právě jsem byl na Ukrajině, včetně města 15 kilometrů od fronty v Donbasu. Když jsem tam byl, ruské dělostřelecké granáty vždy dopadaly asi pět až deset kilometrů od nás. Bylo to jako žít na ostrově, les kolem nás hořel.</p>\n<p>V Německu je otázka, jak bychom se měli vypořádat s touto válkou, jedním z nejpolarizujících témat v politice. Největší strany v Německu, SPD a Unie, byly dlouho v přátelských vztazích s Ruskem. Nechtěly brát ruské hrozby násilím vážně. Nechtěly blokovat příležitosti své vlastní ekonomiky v Rusku, chtěly levný plyn a ropu z Ruska. To bylo vždy pro německé politiky důležitější než sebeurčení lidí na Ukrajině nebo v jiných bývalých sovětských státech. Po plnohodnotné invazi v roce 2022 se to velmi pomalu změnilo, ale pokud by SPD chtěla, mohla by tento kurz obrátit dříve než později. Německo se nechalo koupit Ruskem a rádo by, aby Moskva udělala to znovu.</p>\n<p>Většina pravicově extremistických stran je na straně Ruska, a AfD určitě také. Pro pravicové extremisty je Rusko projekcí ideálního státu: silný muž, který reguluje všechno a který se nemusí obávat námitek menšin nebo práv žen. Gay, lesbický a trans život je efektivně zakázán a konflikty jsou v případě potřeby řešeny vojensky. To je mokrý sen mnoha německých pravicových extremistů. Nic nevědí o samotném Rusku a jeho vnitřních rozporuplnostech; jak jsem řekl, je to projekce. Mimochodem, to platí také pro východní Německo, i když se vždy tvrdí něco jiného. Během éry NDR mělo většina lidí ambivalentní vztah k Sovětskému svazu. Dokonce i mnozí lidé v SED uznávali Sovětský svaz a jeho lidi jako politické vítěze, ale kulturně je opovrhovali. Pokud nikdo neposlouchal, mohli jste slyšet spoustu rasistických věcí v NDR o okupačních vojácích ze Sovětského svazu, jak méně blond byli a jak tmavší byla jejich pleť, a další. Byli popisováni jako málo víc než zvířata, ne jako lidé žijící v špíně. Životní podmínky sovětských vojáků v NDR byly také těžké a špinavé. Lidé to věděli. Ale mnozí lidé z toho konstruovali rasistické předsudky. Proměnit to v údajnou lásku východních Němců k Rusku, která se vyvinula během desetiletí, jak šíří AfD, je prostě směšné. Ne, Rusko je prostě konstrukce, která vyhovuje pravicovým a některým levicovým autoritářským populistům.</p>\n<p>&nbsp;</p>\n<p><em>Tento rozhovor byl původně publikován v italštině na webu a sociálních médiích </em><a href=\"https://www.meridiano13.it/daniel-schulz-riunificazione-fascismo-ddr/\"><em>Meridiano 13</em></a><em>&nbsp;.</em></p>\n<p><strong>Daniel</strong> <strong>Schulz</strong> je německý novinář a autor žijící v Berlíně.</p>\n<p><strong>Martina Napolitano</strong>&nbsp;má doktorát v oboru slovanských studií a je lektorkou ruského jazyka a překladu na Univerzitě v Terstu. Ve svém výzkumu a psaní se zvlášť zaměřuje na pozdní sovětskou a současnou ruskou kulturu. Je překladatelkou, editořkou série v nakladatelství Bottega Errante a prezidentkou&nbsp;<em>Meridiano 13</em>.</p>\n<p><span style=\"font-weight: 400;\">&nbsp;</span></p>", key:"contentCleaned": null:null, key:"contentItemUid": string:"eayuqbz3rzovqrha7prxxffvsny", key:"createdAt": string:"2025-02-10T13:36:47.138", key:"engine": string:"gpt-4o-mini-2024-07-18", key:"metadata": null:null, key:"revisionId": string:"vayuqbz3sazsarckpovpk4gw6qk", key:"subtitle": null:null, key:"summary": string:"<I>Rozhovor s Danielem Schulzem, německým novinářem a autorem knihy Wir waren wie Brüder (Byli jsme jako bratři). Tazatelka: Martina Napolitano.</I>", key:"summaryCleaned": null:null, key:"targetLanguage": string:"cs", key:"updatedAt": string:"2025-02-10T13:37:02.255", key:"__typename": string:"ContentItemTranslation" } ], key:"totalCount": number:21, key:"__typename": string:"ContentItemTranslationsConnection" }, key:"__typename": string:"ContentItem" }